Stránka:CONAN DOYLE, Arthur

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.17</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/2</title>
    <ns>250</ns>
    <id>64748</id>
    <revision>
      <id>336519</id>
      <parentid>205403</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:45:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>upraveno</comment>
      <origin>336519</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="182" sha1="dw8d11abl0a3ht99totgc5kpj9kzlbz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;4&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;div style=&quot;text-align:center&quot;&gt;
&lt;div&gt;{{Prostrkaně|Autorisované vydání}}.&lt;/div&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;div&gt;&lt;small&gt;Knihtiskárna Zdeněk Binko, Praha II., Vodičkova 22.&lt;/small&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dw8d11abl0a3ht99totgc5kpj9kzlbz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/5</title>
    <ns>250</ns>
    <id>64750</id>
    <revision>
      <id>336518</id>
      <parentid>185597</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:42:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>drobné úpravy</comment>
      <origin>336518</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="474" sha1="dhw9zesj3otnl11v5bdweohbprpc57y" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;4&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;''{{Verzálky|Úvodní poznámka}}.''
{{Vspace}}
''Pan E.&amp;nbsp;D.&amp;nbsp;Malone prohlašuje, že zákaz ohledně rozšiřování této zprávy, jakož i podání žaloby, byly bezvýhradně profesorem G.&amp;nbsp;E.&amp;nbsp;Challengerem odvolány, poněvadž jmenovaný pán byl uspokojen prohlášením, že ani kritika, ani poznámky v této knize nebyly míněny tak, aby ho urazily a proto se zároveň zaručil, že nebude činiti překážek jejímu vydání a rozšíření.''&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dhw9zesj3otnl11v5bdweohbprpc57y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ztracený svět</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64753</id>
    <revision>
      <id>336520</id>
      <parentid>280921</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:49:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>upraveno</comment>
      <origin>336520</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2835" sha1="26niw3updbooi32e3ha1i4bgaqp1o1d" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Ztracený svět
  | AUTOR = [[Autor:Arthur Conan Doyle|Arthur Conan Doyle]]
  | POPISEK = román
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Karel Weinfurter|Karel Weinfurter]]
  | ZDROJ = [[:Soubor:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu]]
  | ONLINE = {{Kramerius|svkhk|2abfb75b-da96-43d5-a2b4-3475d9905adb}}
  | VYDÁNO = Praha, 1925
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | IMAGE = CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu
  | INDEX = CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu
  | nakladatel = nakladatelství J. Hokra
  | WIKIPEDIA = Ztracený svět (Doyle)
}}

&lt;pages index=&quot;CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu&quot; include=&quot;1&quot; /&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;pages index=&quot;CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu&quot; include=&quot;2&quot; /&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;pages index=&quot;CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu&quot; include=&quot;3&quot; /&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;pages index=&quot;CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu&quot; include=&quot;5&quot; /&gt;

== Obsah ==
&lt;ol style=&quot;list-style-type: upper-roman;&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Všude kolem nás je plno hrdinství/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/7|3]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pokuste se o štěstí u profesora Challengera/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/19|13]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jest osobou naprosto nemožnou/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/31|25]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Je to nejvelkolepější věcí na světě/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/43|37]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Otázku!/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/72|62]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Byl jsem cepem Páně/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/92|82]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zítra zmizíme v Neznámu/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/108|96]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přední stráže nového světa/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/122|110]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdo by to mohl předvídati/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/144|130]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Udály se nejpodivnější věci/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/179|163]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Náhle jsem se stal hrdinou/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/201|185]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrůza v lese/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/227|209]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohled, který nikdy nezapomenu/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/252|232]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zde byli skuteční vítězové/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/277|255]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Viděli jsme veliké divy/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/298|276]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Průvod! Průvod!/]] … [[Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/325|301]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

[[Kategorie:Romány]]

[[en:The Lost World]]
[[fr:Le Monde perdu]]
[[pl:Świat zaginiony]]</text>
      <sha1>26niw3updbooi32e3ha1i4bgaqp1o1d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ráckovín</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68867</id>
    <revision>
      <id>336521</id>
      <parentid>204668</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T07:21:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336521</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="702" sha1="o787vo2oe5o41hua1na994ccxffps2h" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ráckovín
  | PŘEDCHOZÍ = Rackové
  | DALŠÍ = Raclavice
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Ráckovín
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;16. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni53ottogoog/page/n23 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}
{{Forma|proza}}
'''Ráckovín''' (''Ráczkeve''), okresní městečko v Uhrách, v župě pešťské, má 6477 obyv. maďar. (1900), řimsko-katol., řecko-katol. a reformovaný kostel, synagogu a čilý obchod se zemskými plodinami. 
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>o787vo2oe5o41hua1na994ccxffps2h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Redut-kale</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73035</id>
    <revision>
      <id>336535</id>
      <parentid>273042</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:11:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>336535</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1062" sha1="ky0xw5d060j7j31a3fgkl7hgo8k4s6y" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Redut-kale
  | PŘEDCHOZÍ = Reduta
  | DALŠÍ = Reduvia
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Redut-kale
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Nikolau|Stanislav Nikolau]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;384. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n436 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = ru:Кулеви
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q3649036|Redut-kale}}
}}

{{Forma|proza}}
'''Redut-kale''', příst. místo na v. pobř. Černého moře, v gub. kutaiské, sev. od Poti, obydlené 800 Mingrelci, bylo v minulém století důležitou ruskou posicí jak po stránce obchodní, tak i vojenské, pročež bylo opevněno. V krymské válce bylo r. 1854 Turky bombardováno. Avšak po zřízení přístavů v Poti a Suchum-kale pozbylo pro špatnou rejdu úplně svého významu. Nu. ''[[Autor:Stanislav Nikolau|Nu.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Redut-kale]]</text>
      <sha1>ky0xw5d060j7j31a3fgkl7hgo8k4s6y</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336536</id>
      <parentid>336535</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:11:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336536</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1058" sha1="8sgp4dy5d24kq8xconykyi4dpr1df7z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Redut-kale
  | PŘEDCHOZÍ = Reduta
  | DALŠÍ = Reduvia
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Redut-kale
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Nikolau|Stanislav Nikolau]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;384. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni35ottogoog#page/n436 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = ru:Кулеви
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q3649036|Redut-kale}}
}}

{{Forma|proza}}
'''Redut-kale''', příst. místo na v. pobř. Černého moře, v gub. kutaiské, sev. od Poti, obydlené 800 Mingrelci, bylo v minulém století důležitou ruskou posicí jak po stránce obchodní, tak i vojenské, pročež bylo opevněno. V krymské válce bylo r. 1854 Turky bombardováno. Avšak po zřízení přístavů v Poti a Suchum-kale pozbylo pro špatnou rejdu úplně svého významu. ''[[Autor:Stanislav Nikolau|Nu.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Redut-kale]]</text>
      <sha1>8sgp4dy5d24kq8xconykyi4dpr1df7z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Rájec</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82594</id>
    <revision>
      <id>336522</id>
      <parentid>274920</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T07:47:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336522</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2302" sha1="8dz0kpq5jkpn2ltdlmn3ojmxcmdcr5y" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Rájec
  | PŘEDCHOZÍ = Ráje
  | DALŠÍ = Rájecký
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rájec
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;71. {{Kramerius|nkp|7439d130-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Rájec
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Rajec|Rajec]], [[w:Rájec (okres Šumperk)|Rájec (okres Šumperk)]], [[w:Rájec (Rájec-Jestřebí)|Rájec (Rájec-Jestřebí)]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Rájec: 1) R.''' (''Raitz''), far. ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko; 174&amp;nbsp;d., 1344 obyv. č., 90&amp;nbsp;n. (1890), kostel Všech svatých, 3tř. šk., fin. stráž, pš., telegraf a&amp;nbsp;želez. stan. Rakousko-uher. spol. dráhy (Brno–Čes. Třebová), výr. papučí. Alod. panství '''R.''' a&amp;nbsp;Blansko (13.092,10&amp;nbsp;''ha''), náleží k&amp;nbsp;němu krásný zámek se skvostnou obrazárnou a&amp;nbsp;zahradou, dvůr, cukrovar, parostrojní pivovar s&amp;nbsp;velikými sklepy, spilkami a&amp;nbsp;sladovnou, parní pila, tov. na dřevěné zboží, maj. Hugona starohr. Salma Reifferscheida, jehož předek Ant. hr. S.&amp;nbsp;R.&amp;nbsp;jej koupil r.&amp;nbsp;1763. '''R.''' s&amp;nbsp;Blanskem pův. náležel biskupství olom. — '''2) R.''' (''Gross-Rasel''), ves t., hejtm., okr. a&amp;nbsp;pš. Zábřeh, fara Zvole; 56&amp;nbsp;d., 319&amp;nbsp;obyv. č., 8&amp;nbsp;n. (1890), 1tř. šk.

'''3) R.,''' městečko na uher. Slovensku v&amp;nbsp;župě trenčínské, okr. žilinském, se 2330 obyv. slovác., 186&amp;nbsp;něm. a&amp;nbsp;88&amp;nbsp;maď. (1900). Městečko je pravidelně stavěno, má pěkné čtverhrané náměstí, z&amp;nbsp;jehož středu vyniká radnice, dále far. katol. kostel, poštu, pěstování konopí a&amp;nbsp;lnu, koželužství. Asi hod. odtud láz. místo{{Prostrkaně| Rájecké Teplice }}se studenými prameny léčebnými, teplicemi kamene, a&amp;nbsp;želez., jichž se užívá zdárně při chorobách ženských, kožních, ledvinových a&amp;nbsp;měchýřových, dně a&amp;nbsp;rheumatismu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Blansko v Ottově slovníku naučném|Rájec]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Šumperk v Ottově slovníku naučném|Rájec]]
[[Kategorie:Sídla na Slovensku v Ottově slovníku naučném|Rajec]]</text>
      <sha1>8dz0kpq5jkpn2ltdlmn3ojmxcmdcr5y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ransko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>83248</id>
    <revision>
      <id>336530</id>
      <parentid>276302</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T08:50:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336530</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1246" sha1="0o4am37amt5fd6799ebfnvqwqzhua66" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ransko
  | PŘEDCHOZÍ = Ransart
  | DALŠÍ =  Ranstädt
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ransko
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;293. {{Kramerius|nkp|a21d19e0-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Nové Ransko
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Staré Ransko|Staré Ransko]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Ransko: 1) R.''' {{Prostrkaně|Nové}}, osada v&amp;nbsp;Čechách, hejtm. a&amp;nbsp;okr. Chotěboř, fara a&amp;nbsp;pš. Krucemburk; 24&amp;nbsp;d., 211&amp;nbsp;obyv. č. (1890). — '''2) R.''' {{Prostrkaně|Staré}}, ves t; 61&amp;nbsp;d., 564&amp;nbsp;obyv. č. (1890), tov. na stroje a&amp;nbsp;ložisko žel. rudy a&amp;nbsp;rašeliny. Stávaly zde železné huti a&amp;nbsp;doly na žel. rudu. V&amp;nbsp;'''R'''-ku St. (kdysi Pravňov) stávala v&amp;nbsp;šedém dávnověku fara s&amp;nbsp;kostelem Všech svatých, která r.&amp;nbsp;1362 přeložena byla do Krucemburka; kostel potom zrušen a&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1786 zbořen. Mimo to bývaly zde žel. hamry, v&amp;nbsp;nichž se tavily rudy z&amp;nbsp;dolů okolních.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Havlíčkův Brod v Ottově slovníku naučném|Ransko]]</text>
      <sha1>0o4am37amt5fd6799ebfnvqwqzhua66</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Rošice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>83925</id>
    <revision>
      <id>336545</id>
      <parentid>277921</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T10:08:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336545</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="695" sha1="td8fc28m8mjjj2yhd7kd11ygphvdv37" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Rošice
  | PŘEDCHOZÍ = Rošan
  | DALŠÍ = Rošický
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rošice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;1000. {{Kramerius|nkp|2455bd90-0a92-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Rosice (Cerekvička-Rosice)
}}

{{Forma|proza}}
'''Rošice''' (''Roschitz''), ves na Moravě, hejtm., okr. a&amp;nbsp;pš. Jihlava, fara Rancířov; 23&amp;nbsp;d., 13&amp;nbsp;obyv. č., 134&amp;nbsp;n. (1890), kaple P.&amp;nbsp;Marie.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Jihlava v Ottově slovníku naučném|Rošice]]</text>
      <sha1>td8fc28m8mjjj2yhd7kd11ygphvdv37</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Říčany</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93568</id>
    <revision>
      <id>336541</id>
      <parentid>331167</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:26:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336541</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2695" sha1="bx9e9o8aput5u3mxt7hcj6lcgul0qpq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Říčany
  | PŘEDCHOZÍ = Říčanský
  | DALŠÍ = Říčky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Říčany
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýprvý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;699. {{Kramerius|nkp|edb3afe0-0a91-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Říčany
  | IMAGE = Ottův slovník naučný - obrázek č. 3529.png
  | POPISEK-IMAGE = Č. 3529 Znak města Říčan
}}

{{Forma|proza}}
'''Říčany: 1) Ř.''', starobylé město v Čechách, v hejtm. žižkovském při stanici dráhy cis. Františka Josefa (Praha-Cmunt), má 208 d., 1634 obyv. č., 3 n. (1890), okr. soud, pš., telegraf, četn. stanici, far. kostel sv. Petra a Pavla (1350 děkanství), 5tř. šk. s pobočkami, vychovatelnu manželů Olivových, okr. chudobinec, lékárnu, 2 záložny, popl. dvůr, výrobu cihel, obchodní zahradnictví, týd. a 7 výr. trhů. Tu a v nejbližším okolí města villy a letní sídla. '''Ř.''' jako místo náležely v nejstarši době ke koruně České a záhy staly se sídlem dekanátu říčansk. Hrad, jenž tu stával, stal se ve XIII. stol. rod. sídlem Říčanských z '''Ř.'''. (v. t.), kteří zde seděli do r. 1420, kdy Diviš z '''Ř.''' od Pražanů a Žižky obléhán hradu dobyto. Kdo potom seděli na '''Ř'''-nech, neznámo. Ke konci XV. stol. drželi '''Ř.''' Trčkové z Lípy, z nichž po Vilémovi T. z L. přešly v držení Ostrovců z Královic, z nichž jmenuje se (1567) Jetřich O. z K. Poč. 2. pol. XVI. stol. prodali kommissaři jistí od soudu zemského zřizení městečko '''Ř.''' »s zámkem pustým rozbořeným« a se všemi vesnicemi Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic (1582), jehož potomci připojili je ke zboží uhříněveskému. Za panování pánů Smiřických ze Smiřic vysazeny '''Ř.''' na město, při čemž udělen jim erb městský (vyobr. č. 3529.): v červeném štítě brána se dvěma kulatými věžemi stříbrné barvy a černými špičatými střechami; nad branou rodinný erb pánů Smiřických ze Smiřic. — Okres říčanský má na 211˙04 ''km²'' 2718 d., 19.605 obyv. č., 58 n. ; z 19.692 přitom, obyv. 19.058 katol., 174 ev., 454 ž., 6 j.; z těch 9474 muž., 10.218 žen. (1890).

'''2) Ř.''', ves na Moravě, hejtm. Brno, okr. Ivančice, fara a pš. Ostrovačice; 160 d., 1149 obyv. č., 14 n. (1890), kostel sv. Petra a Pavla, 3tř. šk., sladovna a ložisko kamen, uhlí. Nesvěř, statek drží dědicové M. sv. p. Hirsche.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Praha-východ v Ottově slovníku naučném|Říčany]]</text>
      <sha1>bx9e9o8aput5u3mxt7hcj6lcgul0qpq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dražůvky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>95966</id>
    <revision>
      <id>336544</id>
      <parentid>321154</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:42:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>kor.</comment>
      <origin>336544</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="564" sha1="0rbh317lh2vj9wqw507sguopygryl81" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Dražůvky
  | PŘEDCHOZÍ = Dražovka
  | DALŠÍ = Drbal
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dražůvky
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;950. {{Kramerius|nkp|8254ea00-0a07-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dražůvky
}}

{{Forma|proza}}
'''Dražůvky''', ves na Moravě, hejt. Kyjov, okr., pš. Zdánice, fara Želetice; 85 d., 387 ob. č. (1880, 383 ob. 1890), 1tř. šk.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0rbh317lh2vj9wqw507sguopygryl81</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alyzia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97907</id>
    <revision>
      <id>336498</id>
      <parentid>334021</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:51:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336498</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="918" sha1="igad58pbciwgl01i6f27bqt7lqvauzc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alyzia
  | PŘEDCHOZÍ = Alyxia
  | DALŠÍ = Alz
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alyzia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;36. {{Kramerius|nkp|904aa5f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alyzia''' (''’Αλυζία'' neb ''’Αλύζεια''), starořecké město na západ. pobřeží akarnanském, leželo u dnešní vsi Kandily, kde zříceniny jeho podnes jsou patrny. U přístavu stála svatyně Hérakleova, kterou kovolitec Lysippos ozdobil výjevy z bojů Hérakleových. V dějinách řeckých známa jest '''A.''' námořní bitvou z r. 375 před Kr., v níž athénský vůdce Timotheos potřel loďstvo spartské a tím Lakedaimonské i spojence jejich úplně vytiskl také z moří západních.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>igad58pbciwgl01i6f27bqt7lqvauzc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alzey</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97908</id>
    <revision>
      <id>336497</id>
      <parentid>334023</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:50:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336497</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1300" sha1="slkacckxetxlnehcr84xpy1ebx7gjbl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alzey
  | PŘEDCHOZÍ = Alz
  | DALŠÍ = Alzog
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alzey
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;37. {{Kramerius|nkp|90733c90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alzey''', {{Prostrkaně|Alzei}}, velmi staré, již Římanům jménem {{Prostrkaně|Altega}} známé město krajské ve velkovévodství Hesském, prov. porýnské, na řece Selže a na uzlu hesské dráhy Ludvíkovy, sídlo soudního úřadu se zbytky' mohutného hradu (Ravensburg), evang. a katol. chrámem, reálnou školou, učitelským seminářem, národní bibliotékou a 5932 obyv. (1885), kteří se živí polním hospodářstvím, pěstováním vína a tabáku, ale též značným průmyslem, zejména jirchářstvím, tkalcovstvím, hrnčířstvím, truhlářstvím a j. Za středověku byl '''A.''' městem říšským; ve válce třicetileté mnoho utrpěl a r. 1689 byl od Francouzů vypálen. — {{Prostrkaně|Kraj alzeyský}}, mající na 312 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 38.020 ob. (1885), jest nad míru úrodný, všecek výborně vzdělán a bohat vinicemi zaujímajícími 6% veškeré jeho půdy.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>slkacckxetxlnehcr84xpy1ebx7gjbl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alžbětín</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97909</id>
    <revision>
      <id>336496</id>
      <parentid>334024</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:49:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336496</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="610" sha1="ogx200rfome7ly8c3dlj5usnwafqm6c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Alžbětín
| PŘEDCHOZÍ = Alžběta
| DALŠÍ = Alžbětinky
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alžbětín
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;46. {{Kramerius|nkp|924823a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alžbětin''' (''Elisenthal''), ves v Čechách, 21 d., 360 ob. něm. (1880), hejtm. Sušice, okr. Hartmanice (5 1/2 hod. záp.), obec a fara Eisenštein, skelné hutě, stanice dráhy eisenšteinské.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ogx200rfome7ly8c3dlj5usnwafqm6c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alžír</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97910</id>
    <revision>
      <id>336495</id>
      <parentid>335491</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:48:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336495</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8919" sha1="qjzealvbsc02cobrxu7uarkq6zheauk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alžír
  | PŘEDCHOZÍ = Alžběto-terezínský řád
  | DALŠÍ = Alžírská slitina
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alžír
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;46–47. {{Kramerius|nkp|924823a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Alžír
}}

[[File:Ottův slovník naučný II 46a - Alžír.jpg|thumb|Obr. na s. 46a: &quot;Alžír se strany východní, s hráze Chair-ud-Dinovy&quot;]]
[[File:Ottův slovník naučný II 46b Alžír.jpg|thumb|Alžír: Kabílská rodina]]

{{Forma|proza}}
'''Alžír''', z arab. ''al-Džezáir'' (= ostrovy), franc. ''Alger'' [alžé], špan. ''Argel'', hlavní město Alžírska, vedlé Káhiry a Alexandrie nejdůležitější město africké, zvedá se asi uprostřed pobřeží alžírského (pod 3° 51' v. d.) na stráních příkrého vrchu na záp. břehu prostorného zálivu, naproti mysu Mátifu. S moře jest příjemný pohled na město, jež skvějíc se všecko bělostí uprostřed bujné zeleni dle poetického rčení arabského sluje »diamantem zasazeným do smaragdu«; nad městem trůní Kasba, bývalá tvrz a sídlo dějů alžírských, vládnoucí všemu městu ve výši 124 ''m'' nad hladinou mořskou. (Viz vyobrazení na příloze.) '''A.''' rozdělen jest ve dvě části: město staré čili horní, arabské, a nové čili dolní, evropské. Kromě několika mešit skládá se nové město z vládních budov, velkých, výstavných, z části i pětipatrových domů, skladišť, loděnic, továren, prostorných náměstí a ulic, v nichž obývají Francouzi a četní evropští cizinci. Velikým střediskem všeho ruchu společenského i obchodního jest Vládní náměstí (''Place du Gouvernement'', dříve ''PI. Royal''), šírý obdélník uprostřed města se sochou vévody Orléanského, platány a oranžovníky posázený, plynem osvětlený, rovnající se vůbec nejkrásnějším náměstím. Jiná náměstí jsou: ''Piace de Chartres'' s každodenními trhy, kde lze nejlépe poznali všeliké plodiny zemské, Mahonské čili Rybářské náměstí, ''Place d'Isly'', Palácové čili Arcibiskupské náměstí a konečně největší ze všech ''Place d'Armes'' čili Báb-el-Védské náměstí na sev. konci města, kde dotýká se bývalých zahrad dejových, nyní Marenžskými sady zvaných, nejkrásnější to promenády alžírské. Tři hlavní třídy protínají město dolní: Báb-el-Védská a Báb-Azúnská, rovnoběžné a 700 ''m'' dl., a Námořní ulice (''Rue de la Marine''), všecky k přístavu se táhnoucí. Obroubeny jsouce sobou stran stinným loubím poskytují chodcům vítané ochrany proti vedru a jsou hlavními tepnami všeho obchodu. Znamenitostí dolního města jest ''Boulevard de la République'' (dříve ''B. de l'impératrice''), rozkošný to taras 1200 ''m'' dl., s jednou toliko řadou skvělých, k moři obrácených domů, spočívající na půl čtvrtá stu oblouků, v nichž zřízeny sklady a krámy, vy- stavěný nákladem 8 mill. franků od Angličana Mortona Peta v 1. i860—1866. (Viz popředí našeho vyobrazení na příloze.) Rovněž zajímavo jest staré město co do výstavnosti i obyvatelstva arabské, jež s novým spojuje příkrá, úzká, křivolaká Kasbaská ulice vedoucí nahoru k tvrzi dejů. Jest to pravý labyrint těsných, nečistých, temných, křivých, často příkrých a schody opatřených, někde i překlenutých a jen 1,5 ''m'' širokých ulic, jejichž čtvercové, hmotné, nahoře ploché domy s malými, zamřežovanými okénky a horními patry často do ulice přečnívajícími nepravidelně nad sebou se kupí spíše žalářům se podobajíce nežli obydlím volných lidí. Náhradou za všeliké nepříjemnosti jest však chlad stále zde panující. Avšak již i sem zasáhl vliv Francouzů, kteří zde zřídili veřejné lázně, hotely, kavárny a j. Vůbec poskytuje '''A.''' pohled rozkvétajícího města osadního, kdežto jiná města alžírská dosud zachovávají ráz měst orientálských, kromě několika stavení vládních. Velikou péči a náklad věnovala vláda francouzská přístavu, jenž za bídné správy tureckých dejů, jako '''A.''' vůbec, byl zanedbán. Vzhledem k vojenské a obchodní důležitosti města starý přístav nikterak nedostačoval a proto Francouzi založili nový učinivše z '''A'''-u přístavní místo prvého řádu. Ke staré hrázi (700 ''m''), spojující čtyři skalnaté ostrovy (dle nich nazván '''A.''') s městem, kterou Chair-ud-dín roku 1525 dal vystavěti od zajatců španělských, připojili dvě nové, zevní 1235 ''m'' a vnitřní 210 ''m'' dlouhou, a ty tvoří dva přístavy: vojenský, hlubší, pro 40 válečných lodí, a obchodní pro 300 lodí, zaujímajíce prostor jako sám '''A.''' a hájeny jsouce několika znamenitými opevněními, tak že '''A.''' s mořské strany pokládá se za nedobytný. Ale i s ostatních stran jest značně opevněn. Kdežto staré zdi hradební neměly více nežli 1700 ''m'' zdélí, jsou nyní rozepjaty na 3-4 ''km'' a kromě toho chráněny tvrzemi, jež se zovou: na sev. ''Fort de la Marine'', na vých. Báb-Azúnská tvrz, na jihu ''Fort National'' (dříve ''Impérial'') a na západě ''Fort Vingt-quatre-heures''. — Jsa hlavním místem gen. gouvernementu soustřeďuje '''A.''' v sobě vyšší úřady správní, politické, soudní, vojenské a církevní, zejména jest sídlem generálního guvernéra, prefekta, appellačního, obchodního a smírčího soudu, kanceláře arabské, arcibiskupa (od r. 1867), konsistoře protestantské a israelitské, generálního štábu, admirality, ředitelství dělostřeleckého a ženijního, vojenského ústavu topografického a geodaetického, komory zemědělské a obchodní, vrchních úřadů celního, finančního, poštovního, lesního a j. Dále jsou zde četné konsuláty, banka, akademie veřejného vyučování, lyceum (v býv. kasárnách janičarských), kollegium arabskofrancouzské, lékařská a lékárnická škola, jakož i mnoho jiných literárních a vědeckých ústavův a škol rozličných stupňů, francouzských, arabských a židovských, bursa, nemocnice, spořitelna, četné jiné ústavy dobročinné a j. Z mnohých pozoruhodnějších budov alžírských vynikají: kathedrála sv. Filipa slohu arabského, velmi ozdobný palác arcibiskupský téhož slohu, francouzský chrám protestantský se školou, množství malých a čtyři velké mešity (Džema-el-kebír), 14 synagog, Mustafův palác v nejčistším slohu arabském s bohatou ornamentikou, v němž se nalézá veřejná bibliotéka, museum a náhrobek Hasana agy, obhájce '''A'''-u proti Karlu V. r. 1541, několik divadel (mezi nimi Národní) a starších paláců, nádraží dráhy alžírsko-oranské, výstavní bázár domácího průmyslu, opevněný maják a některé velké kasárny. Čtyři vodovody zásobují město vodou skýtajíce 23.880 ''hl'' za hodinu. Průmysl města není valný záležeje ve výrobě věcí hedvábných, koberců, vlněných tkanin, ručnic, zboží zlatnického, sedlářského a hodinářského; též jsou zde některé parní továrny, hlavně mlýny k zásobování vojska. Co do obchodu jest '''A.''' prostředníkem největší části osady; vyváží se především vlna, vosk, datle, pomoranče, zvláště pak mnoho zeleniny, dováží se víno, lihoviny, olej, tkaniny, nábytek, nádobí, papír a j. S Marseillem jest '''A.''' spojen podmořským telegrafem. Obyvatelstvo '''A'''-u rychle se množí: roku 1838 napočteno 30.395 duší, mezi tím 18.387 domácích obyvatelů, neboť po dobytí jeho Francouzi mnoho Turků se odtud vystěhovalo; r. 1866 měl již 59.145 obyvatelů, r. 1881 napočteno 70.747 duší, z nichž 40.000 bylo Francouzův a cizincův, a r. 1886 71.199 obyv. Krásou své polohy, půvabem nejbližšího okolí, jež pokryto jest sady platánovými, granátovými, pomorančovými, vavřínovými a množstvím pěkných letohradův, a příjemností, mírností podnebí (prům. roční teplota +20° 6' C.) stal se '''A'''. oblíbeným a v zimě velmi navštěvovaným klimatickým léčebným místem. — '''A'''. stojí na místě římské osady Icosia, jež pobořena byvši od Vandalů přišla v zapomenutí, až v i. polovici X. století Bologín Zírídovec znova zde zřídil a opevnil město Džezáir-ben-Mezgána; ale v obecnou známost vešlo teprve po vypuzen! Maurů ze Španěl, kteří zde se usadivše učinili z něho peleš loupežnickou a pravou moc námořní na postrach všech zemí na Středozemním moři. Francouzi opanovali je 5. čce 1830. Ostatně dějiny města v jedno splývají s dějinami Alžírska.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qjzealvbsc02cobrxu7uarkq6zheauk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alžírsko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97917</id>
    <revision>
      <id>336494</id>
      <parentid>335492</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:47:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336494</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="73485" sha1="37zdcaauiisumwyney05c0mv13g4yo7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alžírsko
  | PŘEDCHOZÍ = Alžírská slitina
  | DALŠÍ = Alžírský pas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alžírsko
  | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor: Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;47–59. {{Kramerius|nkp|92c65450-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Alžírsko
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 50 Alzirsko.jpg|thumb|Č. 183. Véd Mija v Alžírské Sahaře.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II 53 Alzirsko.jpg|thumb|Č. 184. Stan pastýřů v Alžírsku.]]


{{Forma|proza}}
'''Alžírsko''', franc. {{Prostrkaně|Algérie}} [alžérí], území severoafrické, nejdůležitější osada francouzská, hraničí na sev. celou svou délkou se Středozemním mořem, na vých. s Túnisem a na záp. s Marokkem. Na obou těchto stranách jsou hranice jen z malé části přesně vytčeny, zejména není tu mezí přirozených, i zachovány celkem, až na některá menší upravení, staré hranice, jichž ode dávna šetřeno bylo mezi různými kmeny. Na straně túniské počíná se hranice u Ryšavého mysu (''Cap Roux'') pod 8°36' v. d., jde nejprve k jihozáp. podél vysokého hřbetu horského, pak k jihu až téměř pod 34° s. š.; zde pojednou zatáčí se k západu a na to směrem jižním Saharskou pouští spěje až pod 30° s. š., kde se končí nedaleko Gadamesu. Proti Marokku upravena jest hranice smlouvou z r. 1845; vycházejíc od ústí říčky Skisu čili Hádžerúdu pod 2° 16‘ z. d. jdesměrem jihových. asi 400 ''km'' až nedaleko k Figígu, načež ztrácí se v poušti rovněž až pod 30° s. š. Tato rovnoběžka jest celkem také jižní hranicí A-ka, jež ovšem v pískových pahorcích saharských (''Erg'') nikterak není vytčena a čím dále více k jihu se pošinuje. Nyní vrchní moc franc, sahá asi na 700 ''km'' vzdálí od pobřeží. Pro tuto neurčitost ohraničení nelze také rozlohu osady alžírské stanovití jinak než přibližně na 667.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy o 139.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; více než zaujímá sama Francie. — {{Prostrkaně|Pobřeží}} alžírské, majíc povšechný směr od jihozápadu k severovýchu, jest skoro 1100 ''km'' dlouhé, málo rozčleněné, namnoze skalnaté a lodím nepřístupné. Kde hory, vybíhající ve vysoké mysy, nepřistupují k samému břehu, táhnou se neširoké pruhy oblázčím pokryté nebo nečetné, nehluboké, poloobloukovité, k severu otevřené zálivy s břehem písčitým, poskytujíce většinou lodím jen nepatrnou ochranu proti prudkým větrům. Plavba kolem pobřeží znesnadněna četnými úskalími, tak že ani 46 majáků na břehu zřízených nezabraňuje častějším nehodám. Zde také '''A.''' je pořídku obydleno, hlavně pro nedostatek kommunikačního spojení s vnitřkem země. Pozoruhodnější {{Prostrkaně|zálivy}} alžírské jsou tyto: Oranský, Arzevský, Alžírský, Bougieský, Džidželský, Philippevillský s menšími zátokami Collskou a Storskou a Bônský. Z {{Prostrkaně|mysů}} uvedeny buďtež: Cap Noe, C. Usa, C. Figalo, C. Falcon, C. Ferrat, C. Ivi, C. Tenes, C. Mátifu, C. Corbelin, C. Cavallo, C. Bušárún (Buga- roni), C. Fer, C. de Garde a C. Roux. — Ostrovy k A-ku náležející jsou nepatrny: blíže hranice marocké Ražgún, severových. odtud Habíbas a blíže hranice túniské Tabarka a Galita.

{{Prostrkaně|Horopis}}. Jako země berberské vůbec jest '''A.''' v severní své polovici všecko prostoupeno Atlasem, jehož četná pásma s odnožemi svými obmykajíce mnohá údolí, roviny a planiny celkem se řídí směrem pobřeží. Severní, asi 100 km široká hornatina, zvaná {{Prostrkaně|Tell}} (arab. = {{Prostrkaně|země hornatá}}), jest velmi úrodná, zejména v údolích řek a na blízku větších zálivů, a mohla by uživiti pětkráte tolik obyvatelů než nyní v sobě hostí. K ní na jihu pojí se šíré {{Prostrkaně|Vysočiny}} (''Hauts-Plateaux'') v průměrné výši 1100 ''m'', stepi povahy kontinentální, se solnými pánvemi a bažinami, na jihu a severu obroubené nevysokými skalními hřbety. Majíce na hranici marocké přes 200 ''km'' zšíří, směrem východním více a více se úží, až v departementu constantinském se končí přestávajíce oddělovati Tell od hor saharských. Rozloha Vysočin páčí se na 100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Horstvo alžírské, prorvané četnými úžlabinami, jimiž prodírají se řeky a vedou cesty, rozděleno jest ve množství pásem a skupin zřetelně vyznačených, z nichž tuto jen hlavní uvedeme počínajíce od západu horami pobřežními. Tu hned u Namoursu zvedá se Trárská skupina, vrcholící na pobřeží v hoře Noemově (864 ''m''), uvnitř pak ve vápencovém štítu Mont Filhaousen (1157 ''m''). Jižně od Oránské sebchy jsou hory Tessalské s Tafaraujem (1065 ''m''). Severně od Šelífa příkře se zvedá Džebel Dahra k vých. stoupaje až k oběma Zakkárům (1580 a 1527 ''m''), kde srázně spadá do roviny Mitidže. V druhé řadě, mezi Tlemsenem a Sebdu pohoří Tlemsenské horou Tenušfi dosahuje výše 1842 ''m'' (Kuábet 1621 ''m''), dále na východ až k Selífu vypíná se Vanšeríš (Varsenis, Varansenis) s vrcholy Pic Vanšeríš (1985 ''m''), P. Dui (2053 ''m''), P. Ennadate (1732 ''m'') a j. Za Šelífem, jižně od roviny Mitidže jsou menší skupiny Titerských hor, jejichž vrchol Dž. Dira zvedá se nad Aumalem do výše 1810 m. Východné odtud, v záp. Kabílii, jsou mohutné hory Džurdžurské (''Mons Ferratus''), relativně nejvyšší horstvo alžírské, ačkoliv vrchol jeho Léla Chedídža (2308 ''m'') zajímá až druhé místo mezi horami alžírskými. Jinak v pohoří tomto, nejhojněji svlažovaném prameny a bohatém bujnou vegetací, kde dosud nalézají se stopy bývalých ledovců a jež povahou svou velmi se blíží Alpám, pozoruhodný jsou ještě Dž. Kella (2218 ''m''), Tirurda (1817 ''m'') a Šelata (1780 ''m''). Hory Kabílské, sev. od Džurdžury k moři se táhnoucí a nepřístupné, s vrcholem Azefunským, mají výši 1000 ''m''. Východně od údolí sahelského táhne se Baborské pohoří, přes 200 ''km'' dlouhé, v němž nejvýše se pnou hory Adrár (1994 ''m''), Velký Babor (1970 ''m'') a Tababor (1965 ''m''). Odtud na sever k Džidželi jest hornatina patřící k nejméně přístupným krajům alžírským. Severových. od Aumalu, souběžně s Baborem táhnou se hory Bibánské č. Setífské (1380 ''m'') s pověstnými úžlabinami ''Portes de Fer'' ({{Prostrkaně|Železné brány}}), z nichž větší jde železnice alžírsko-constantinská. Východně od Titerských hor příkře spadají do hlubokých údolí Hodenské hory (nejvyšší Dž. Mádžid 1840 ''m''), dále na východ ponenáhlu se níží a u Constantiny již jen málo vrcholů dosahuje výše 1000 m. Pobřežní džebely alž. končí se mezi zálivy Storským a Bônským mohutnou massou Edugu (1008 ''m)''. — Z pohorských pásem Atlasu saharského (Velkého), jenž z pouště kolmo vyrůstá jako obrovské hradby, uvésti sluší nejprve Ksúry (hrady), skalní řetězy, oddělené védy, jež splývajíce s Vysočin v Sahaře se ztrácejí, a dosahující výše 2000 m. Na vých. jejich straně pne se Dž. Amur (berb. = {{Prostrkaně|hory}}), jsa rozhraním vod tekoucích jednak do vnitra Vysočin a k Středozemnímu moři, jednak k Sahaře. Jádrem jeho jsou strmé stolové hory, nedosahující výše 2000 ''m'' (Tuila Makna jihových. od Géryvillu 1937 ''m'', Dž. Okba 1710 ''m'', Dž. Guru 1708 ''m''). Dále k východu horská pásma široce se rozstupují a jen nepatrně vynikají nad okolní roviny (100 až 200 ''m''); z nichž Dž. Senalba na cestě z Dželfy do Laguátu vystupuje do výše 1580 ''m''. Odtud až k védu Kantarskému Atlas ještě více se níží, ale za tímto védem, kudy nyní jde dráha batna-biskerská, vypíná se pojednou nejvyšší horstvo alžírské Dž. Aures (''Mons Aurasius''), mající tvar pootevřeného vějíře a k Sahaře srázně se klonící, v jehož sev. části vypíná se nejvyšší témě alž. Šelja (2312 ''m'', dle jin. 2328 ''m'') a Mahmel (2306 ''m''). Následuje ještě Dž. Šešár s nejvyšší horou Alí-en-Nés (1878 ''m''), a horami Nememšskými končí se alž. Atlas na východní straně. V dep. constantinském třeba ještě vytknouti skupinu horskou západně od Batny s Tugurem (2100 ''m''), pak Constatinské hory (sev. od města t. jm.), a konečně Medžerské pohoří na hranici túniské.

Mezi {{Prostrkaně|rovinami}} Tellu, jež pečlivě jsou vzdělány, přední místo zajímá Mitidža mezi Alžírem a Blídou (asi 1500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;); dále uvedeny buďtež roviny: Tlelátská u Oránu, Egriská u Maškary, Šelífská na dolním toku Selífa, Iserská a Bônská. ''f.''
O {{Prostrkaně|geologii alžírské}} máme sice mnoho spisů, jichž Peron napočetl 130 v posledních 50 létech, ale jediné samostatné dílo Renouovo (''Exploration scientifique'') je z r. 1848, a články tamějších a francouzských časopisů stěží jest dostati; i následujeme tuto poslední obraz Peronův (''Annales des sciences géolog.'' 1883). Dle líčení Fournelova skládají '''A.''' hlavně dvě pohoří, Malý (sev.) a Velký (již.) Atlas, a mezi nimi ležící Vysočiny, které běží rovně s hlavními Alpami a pocházejí z téže doby po útvaru třetihorním. Jižněji nastupuje Sahará, krajina vrstev vodorovných. — Ačkoli se v prorvách ukazují stopy starších útvarů, přece na povrchu panují jen útvary jurský, křídový a třetihorní. Prahory (žuly, ruly, mramory, diority) tvoří jednotlivé shluky v přímoří a to u Alžíru v Kabílii, záp. od Philippevillu a záp. od Bôny. Na jihu vystupují teprve ve střední Sahaře, zemi Tuáríků za Igargarem v horách Iffefisen (rula i svor dle Flattersa). V Oránském přímoří mluví Bleicher o silurních břidlicích a staropalaeozoické vrstvy (silur-devon) uvádějí se z Kabílie, na východě Džurdžury. Bleicher sám uvádí uhelný útvar u Ain-Tolby, u Nemoursu a záp. od Oránu a Coquand trias v dep. constantinském, což však potřebuje tvrzení paleontologického. Mimo to ale popisuje se permo-trias vých. od Filippevillu.

Nejstarší mocný útvar jest jurský, roztroušený v severním Atlasu (Constantinsko — mramor v liasu u Filfila byl znám Římanům — Kabílie, v Džurdžuře alžírské, Vanšeriši, a pomoří Oránském až k Sadě, Tlemsénu), ve střední planině u Batny, Setifu, pak u Šelaly (hran. Oránské), Liamuna, jižně od Busady, konečně u Laguátu a Géryvillu, jak četné seznamy ammonitů, belemnitů, cidaritů, terebratulí, crinoidů a j. u Perona dokazují. Na jižní straně sev. Atlasu jest velký shluk Jury od 2° 30' v. d. až k 3° 30' z. d. Křída hlavně tvoří kostru celé země (neocom, urgoaptien, albien, obě vrstvy tyto po celé sev. Africe dle Perona r. 1875), až do Arabie a Palestiny tvoří pouště rozsedáním v duny písčité a hlíny neplodné, kde vody nutno hledati až 150 ''m'' hluboko, tak že Rille nazval útvar ten zrovna saharským.

Útvar cenomanský tvoří vápencem svým vyšší hory, zejména vnitřku Velkého Atlasu a je stejně neúrodný (od Túnisu přes Biskru do Džebel Amuru, zemí Mzabů, ale i u Batny, Rubady); turonské vrstvy konečně tvoří zpodek Constantiny a šíří se na vých. a jihozáp. střední planinou (Hodna, Batna, Tebessa) až k Laguátu, Golei (''Ostrea mermeti''). Střední a západní planina centrální má i mnoho Senonu. Eocén zastupují v '''A'''-ku nummulithy ve dvou dlouhých, s mořem souběžných pásmech v Tellu a střední planině (Tebessa, Setif, Bog- har), ale více na východě, kdežto miocén se vyskytuje více na záp., jako v Kabílii u Tenes, podlé čeho Pomel nazval vrstvy cartennské — a hlavně v Oránsku (údolí Selífu u Maškary, Sidi-bel-Abbés, Tlemsén až do Udždy v Marokku).

Pliocénní a čtvrtohorní vrstvy hlavně na vých. vyvinuté, daly četné zbytky ssavců: hipparion, koně, antilopy, býky, slony (''Elephas meridionalis africanus'' u Šeršelu), nosorožce, hrocha (''H. Hipponensis'') podobné středoafrickým nynějším. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Kromě el-Kebíru a Šelífa nemá '''A.''' řeky splavné. Téměř všecky alžírské přítoky Středozemního moře, vznikajíce v pokrajních horách Vysočin, z části též v Tellu a horách pobřežních, protékají Tell celou jeho šíří, lenivě se vlekouce bažinatými břehy, a do moře se vlévají úzkým, často písčinami ucpaným ústím. Veliké důležitosti nabyly řeky ty od té doby, co se jich používá k velikolepé soustavě zvlažování půdy, k čemuž upotřebeno zavodňovacích staveb již ve starověku založených, ale časem zanedbaných a zpustlých. V zimě voda dešťová splývá po svazích hor a vrchů, dravě po cestě vše s sebou unášejíc a široké koryto sobě ryjíc; to jsou {{Prostrkaně|védy}} Arabů, jež v letní době vysychají buď docela nebo v uzounké prameny a v nichž tlející rostliny a hnijící zvěř způsobují střídavé zimnice. Mnohé vody splývají v četné slané mělčiny a bažiny, jež někde slují {{Prostrkaně|šoty}}, jinde {{Prostrkaně|sebchy}}. Atlas jest rozhraním dvojího vodstva, tekoucího jednak k severu do Středozemního moře, jednak na jih do pouště. Téměř všecky védy mají několik jmen, z nichž tuto uvedeme nejobyčejnější. Značnější řeky provincie oránské jsou: Tafna 145 ''km'' dlouhá, pramení se nedaleko Sebdu a vlévá se do moře naproti ostrovu Ražgúnu majíc přítoky marockou Mújlu a s pravé strany záp. Iser; Makta vzniká splynutím Sígu (215 ''km''), pramenícího se na vysočině jihozáp. od Daje, a Habry (Tenazery) rovněž od Daje (severně) splývající a 23S fcm dlouhé, a vrhá se do Arzevského zálivu; Šelíf (''Azar'' Římanů), hlavní řeka alžírská, vzniká u Tijáretu ze skupiny »Sedmdesáti pramenů« (''Sebin Ajún''), teče nejprve k východu jako Nahr Vásil (jiní pokládají Véd Namus za pramen Šelífa), zatáčí se pak náhle okolo Vanšeríšského pohoří k západu, dotýká se Affrevillu a Orléansvillu, spojiv se s Riu vlévá se do roviny Šelífské a brzy na to do Středozemního moře 12 ''km'' sev.-vých. od Mostaganemu; Šelíf má přes 700 ''km'' délky, a delší přítoky jeho na území oránském jsou Mina (200 ''km'') a véd Riu, na území alžírském védy: Isley, Fodda, Ruina, Durdur a Varán. Departement alžírský má ještě tyto značnější védy, veskrze přítoky Středozemního moře: Mazafrán, jenž se končí 8 ''km'' jihozáp. od Sidi-Farruše, Haraš pramenící východně od Blídy v Malém Atlasu, jenž u Maison-Carré dospívá šíře 80 ''m'' a vlévá se do Alžírského zálivu; východní Iser (200 ''km'' dl.) vznikající mezi Medeou a Aumalem na úbočí planiny Bení-Slímánů, jest záp. hranicí Velkého Kabílska, teče mimo Balestro bohatou Iserskou rovinou a vlévá se do moře západně od mysu Džinetského; Sebau (Nesa, Buberak), hlavní řeka Vel. Kabílska no km dlouhá, vzniká na patě Akfadúské hory a vtéká do moře 6 ''km'' záp. od Dellysu. V provincii constantinské jsou tyto řeky: Véd Sáhel, 200 ''km'' dlouhý, temen! se na Dirských horách u Aumalu, zove se nejprve Riuraru, pak Zajan a jako Sahel končí se v zálivu t. jm.; Véd el-Kebír (= {{Prostrkaně|velká řeka}}) 245 ''km'' dlouhý a několikráte ve skalách se ztrácející vzniká jako véd Rumel východně od Setífa, teče od západu k východu až ke Constantině, před níž spojiv se s Bú-Murzúkem přijímá jméno el-Kebír, zatáčí se k sszáp. a trvá ve směru tom až k svému ústí (32 ''km'' vých. od Džidželi), maje větší levý přítok Véd Endžu; Sejbús (''Rubricatus'') 220 ''km'' dlouhý, splývá s vysočiny Úled-Chanferů, teče k severu až k Medžez-Hamaru, kde s levé strany vnímá Véd Zenáty, zatáčí se náhle k východu, u Gelmy přijímá jméno Véd Šerf a vlévá se do Bônského zálivu; Medžerda, řeka již túniská, horním svým tokem patří '''A'''-ku vinouc se zde krajem pozoruhodným pro krásy přírodní, šíré lesy, hojnost pramenův a římské památnosti. — V jižním, pustém '''A'''-ku zaznamenati jest čtyři hlavní védy, splývající s hor Ksúrských mezi Figígem a Géryvillem a zanikající v písku Sahary: Véd Námús, Véd Garbi (Kebír), Véd Zeger a Véd Zergún. Velká čásť vodstva mezi Géryvillem a Tebesou splývá do Védu Džedí, jenž vznikaje na Amúru u Tadžemútu otáčí se k vsvých. a směrem tím táhne se až téměř k Biskře, kde zaniká v El-Fáidské rovině; maje 500 km délky, jest z větší části roku bez vody. Várgelský bassin přijímá Véd Mzáb a Véd Miju (viz vyobr. č. 183.) a jihových. čásť pouště prorývá mohutný Véd Igargar, přicházející s hor tuáríckých a ztrácející se v hluboké sníženině šotu Melgígu č. Melríru. Tyto saharské védy jsou dlouhá, široká a hluboká koryta v písčité půdě, jež za prudkých dešťů pojednou naplňují se vodou; tuto sice vyprahlá půda rovněž tak rychle pohlcuje, ale dno koryta i nadále zachovává jakousi vlhkost podporující vzrůst husté trávy. Sem za vedra přicházejí karavany popást velbloudů a dokopávat se pitné vody, jež několik stop pod zemí stále se prýští. Trvaleji vodou zásobeny jsou ovšem védy severoalžírské, zejména ve vých. polovici země, kde jsou hory slehlejší a více zalesněné, deště hojnější a tok řek vyvinutější, avšak i zde podléhají obecnému pravidlu, že někdy buď úplně vysychají, nebo aspoň že je lze přebroditi, kdežto v zimě mohutní v dravé, nebezpečné proudy, často i z břehů vystupující a nižší roviny rozmělčující. Povaha dočasnosti ještě více se jeví při slabých stepních tocích Vysočin zanikajících ve slaných bažinách, jež jen v době dešťů vzrůstají v jezera; to jsou šoty a sebchy, z nichž přednější jsou tyto: Šot-el-Garbí (= {{Prostrkaně|západní}}) 72 ''km'' dlouhý, z polovice k Marokko, z polovice k '''A'''-ku patřící, a Š.-eš-Šerkí (= {{Prostrkaně|východní}}) 200 ''km'' dl., oba na vysočině oránské, kdežto největší šot na Sahaře, a to v prov. constant., jest Melgíg; dále Oránská sebcha 40 ''km'' dlouhá, jižně od Oránu, sebcha Zahrez-Garbí a Zahrez-Šerkí na vysočině alžírské (solný obsah obou Zahrezů páčí se na 600 mill, tun), S.-el-Hodna čili Šot-el-Sáida, 56 ''km'' dlouhá a průměrně 35 ''km'' široká, v provincii constantinské. Značnější vlastní jezera jsou: v Oránsku Arzevské jezero, v dep. constantinském Fezárské j. u Bôny, El-Meláh (Slané j.) záp. od La Calle, Ubeira jihových. od předešlého, El-Hút (Rybí j.), konečně , skupina jezer: Džemelské, Gelífské a Tarfské, 72 ''km'' jihovýchodně od Constantiny. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Podnebí}}. Zeměpisnou polohou '''A.''' blíží se již pásmu horkému, ale zvláštní jeho fysické uzpůsobení jest příčinou, že vykazuje se podnebím všech tří pásem, od vedra tropického až ke kruté zimě severu. Tyto krajnosti zejména blízko se stýkají jednak na Sahaře, jednak na sousedních Vysočinách. Průměrná teplota v '''A'''-ku vůbec jest asi táž jako v Provenci (průměr roční 20° C.), ale každý jeho pás (Tell, Vysočiny a Sahará) má své zvláštní podnebí. V Tellu teploměr v létě nestoupá nad +40°, v zimě neklesá pod +2°, a dle Maritových dlouholetých pozorování jest na pobřeží (Sahelu) průměrná letní teplota +19°. Sníh zřídka jen pokrývá vrcholy hor a podnebí jest celkem velmi příjemné a zdravé, zvláště za rozkošného jara, kdy všecko rostlinstvo rychle a bujně se rozvíjí, tak že pobřežní místa alžírská, hlavně pak město Alžír, k pobytu chorých na plíce se odporučují. Letní parna bývají zmírňována pravidelnými větry vanoucími od moře, a i v zimě paprsky sluneční dosti jsou mocné, aby udržovaly vegetaci stále zelenou a mírnou teplotu, jež málokdy klesá pod +9° průměrem majíc 11 až 12°. Vůbec rozeznávají se zde jen dvě roční období: horké a mírné, a toto opět jest dvojí, vlhké a suché. Jest to alžírské léto (červenec-září), zima (říjen-únor) a jaro (březen-červen). V létě bývají noci chladné s hojnou rosou. Největší sucho a vedro trvá v červenci a srpnu; červen a září bývají také horké, ale ne tak suché; letní deště jsou řídké, krátké a slabé. Za to zima vyznačuje se neobyčejnou vlhkostí; pršívá sice jen dva měsíce, zvláště v říjnu a listopadu, ale deště bývají nad míru vydatny, nejvíce v provincii constantinské, nejméně v oránské. Výsledek dešťoměrných pozorování jest: v Bôně 1200 ''mm'', v Alžíru 800 ''mm'', v Oránu 400 ''mm''. Větry valnou většinou vanou směrem pobřeží, buď od východu neb od západu. Východní panují od května do září, a v té době obloha bývá v zenithu jasná, na obzoru zamlžená, temena hor a mysů skrývají se často ve mracích; naopak, zjevují-li se temena v obrysech jasných, jest to znamení, že trvají nebo co nevidět nastanou větry západní. Tak jest v Sáhelu. Avšak tyto poměry klimatické patrně se mění, čím dále pronikáme na jih. Čím blíže k Vysočinám, tím více ráz podnebí blíží se k evropskému. Rostlinstvo pokrývající stráně velikolepých údolí, dub, lentišek, divoká oliva, dub korkový, linda — vše upomíná na Evropu. Úrodnost půdy jest podivuhodná. Zde v zimě bývá již i sníh a tu i tam led. Ještě krutější zimu mají Vysočiny blíže Džebel-Amuru a Džebel-Auresu. Tu snášejí se sychravé deště, a i sněhu bývá nadbytek, kdežto léto jest zde dobou velikého vedra a sucha. Konečně v jižním Alžíru, na poušti Saharské neznají nežli dvě roční období: horké a deštivé. Teploměr ukazuje za dne až +52° C., v noci nastávají citelná chladna. Metlou pouště bývá horký vítr, jenž obyčejně vane v horních vrstvách vzduchových, ale někdy sklesnuv dotýká se až povrchu země: to jest ''simún'' Arabův, ''sirocco'' Španělů, pohlcující někdy celé karavany. Přicházeje od jihových. zvyšuje temperatura na +45° C., zemi zahaluje prašnými víry a vzduch pozbavuje všeliké vlhkosti. Zhoubný jeho dech cititi jest až na pobřeží, kde způsobuje ochabnutí všelikého života; ale na štěstí netrvá nežli 2—3 dni a končí se téměř vždy deštěm a sev.-záp. větry, zjednávajícími opět rovnováhu. Vane hlavně od srpna do října, někdy i z jara. Na začátku okkupace francouzské vojsko válem hynulo zimnicemi, jež způsobovaly zhoubné výpary vystupující ze země již po staletí zanedbané, a podnebí alžírské rozhlášeno za nezdravé, tak že i proud vystěhovalců záhy ochabl; ale ponenáhlu vzděláváním půdy, osazováním stromoví, zalesňováním, upravením vodstva a j. nezdravota mizela, a podnebí alžírské, až na některé krajiny blíže řek, těší se pověsti nejlepší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Alžírské rostlinstvo}} jest celkem čásť rostlinstva Středomořského a liší se na příklad tak málo od tuniského, že Cosson dává poslednímu území jen 6 bylin zvláštních. Na vysokých horách jsou tu některé byliny alpské (nad 2000 m), ale není to pásmo úplné, neboť v téže výšce vyskytuje se ještě mnoho bylinstva středomořského. K jihu přechází květena ta úplně v pustinnou květenu Sahary. Největší místní sbírka Cossonova pochází z Constantinska (Philippeville-Aurès 1428 dr.). Ostatně mívají místní flory na nejvýše 700 dr. a čím dále k jihu, tím méně (Biskra 473, Laguát 382 dr.). Ball počítá čtyři pětiny alžírských bylin v Evropě a Středomoří, 100 jen v '''A'''-ku a Marokku. Bory rozdělil rostlinstvo na 3 pásma dle délky, Cosson na 4 dle šířky. Co se prvních týče, jisto jest, že severovýchod (Constantinsko) nejvíce se podobá střední Evropě, jihozápad (Oránsko) více Španělsku. V Constantinsku jsou lesy listnaté (duby, buky, jasany, olše, javory), Oránsko má na př. ''Apteranthes gussoniana'' (''Stapeliacei'' španělskosicilskou), ''Rhus albidum''.

Pásma dle šířky přímoří zaujímají lesy horní v přímořské střední stepi a rovná jim poušť a hory jižní. Rovin přímořských jest málo; Mitidža u Alžíru a přímoří u Bony jsou jediná luka '''A'''-ka, kde se seno seče, kdežto údolí Šelífu a okolo Oránu jest více stepnaté. Lesy přímořských hor nejsou již nepřetržité, nýbrž udržely se jen na vých. a na vyšších horách, neboť Arabové zvykli každoročně zapalovati pastviny své, aby je prý zlepšili, čímž slabší lesy byly zničeny; Kabílie pak je tak hustě obývána i vzdělána, že nemnoho tu ostalo lesa. Jakožto charakteristické byliny severu uvádějí se ''Scilla maritima'', ''Chamaerops humilis'', ''Ampelodesmos tenax''.

Nejvyšší vrcholky mají všelicos alpinského (''Isatis džurdžurae'', ''Lepidium granatense'', ''Draba hispanica'', ''Erinus alpinus'', ''Saxifraga atlantica'', ''carpetana'', ''Cardamine hirsuta'', ''Primula'', ''Viola'' atd.). Stepi střední zcela podobají se Sahaře obsahujíce byliny solimilné: Artemisie, Astragaly, ''Arthratherum purgens'', především hlavní plod té krajiny alfa (''Stipa tenacissima''), která vyváží se do Anglie na papír, a jejíž pěstování ročně nese milliony. Lesy jižních hor jsou vzácné; zde a na severu rostou nejvzácnější cedry a thuje (''Callitris quadrivalvis'') již starým Římanům drahé a hledané. Hojná jest ''Pistacia atlantica'', chvojky aj. Nejvyšší alpinské byliny na Aurèsu jsou: ''Prunus prostrata'' (Libanu), ''Arabis ciliata'', ''Viola gracilis'', ''Potentilla pensylvanica''. Debeaux rozeznává u Bogharu 3 pásma: do 800 ''m'' step (''Statice'', ''Lonchofora'', ''Anabasis'', ''Cordylocarpus''), druhé do 1000 ''m'' (''Stipa barbata'', alfa i dub), pak výše Terebinthy, ''Pinus halepensis'', ''Quercus ruber'', ''Juniperus oxycedrus'', ''phoenicea'', ''Callitris quadrivalvis''.

Saharské bylinstvo obmezuje se mimo zahrady v oasách na některé keříky nížin, trní a řídké jarní bylinky po dešti (Liliacee, Crucifery). Vzácné jsou úkazy jižnější ''Crotalaria Saharae'', ''Roubbairea prostrata'', ''Daemia'', především keř ''Calotropis procera''. Sbírka Flattersova obsahuje nejjižnější až za Varglu a vypočítává až 122 druhů. ''Acacia arabica'', ''Cassia obovata'', ''Aerua javanica'', ''Erythrostictus punctatus'', ''Ephedra alata'', ''Chloris meccana'', ''Salvadora persica'', fagonie, tamarišky, jedovatý ''Hyoscyamus'', kterým jedna výprava otrávena byla, atd. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Alžírskou zvířenu}} popsali, co se týče ssavců, Lataste a dříve Loche, ptáky Explorace (Levaillant) a Loche, plazy Strauch a ryby Playfair (ze sbírky Letourneuxa). Ssavci jsou u Lataste jináče ustanoveni nežli u Loche. První má ssavců zemních 83, tento 70 (11 end., zejména opici, hlavně v Kabílii), 8 kočkovitých (se lvem a pardálem), vydru, medvěda, psa (v Marokku), jelena, daňka (vých. lesy), kance, 4 antilopy (jih), divoké ovce, 2 ježky (1 v Sahaře), dikobraza a 2 zajíce (s králíkem) atd. Pochybnost měl o krtcích a veverkách (''Sciurus getulus'' Lesson). Ptáků měl Loche 357, avšak mnohem více ptáků jest dosud neznámo: jsou to hlavně druhy stredomorské. Z ptákův uvedených je 137 vodních, 46 dravců (9 sov), 4 dropi, pštros (Sahará) atd. Pustinné tvary jsou právě saxicoly (7, ''S. isabellina'', ''deserti'' atd.), alaudidy {''Rhamphocoris olotbey'', ''Certhilauda Dupontii'', ''desertorum'', ''Ammomanes isabellina''), ''Pterocles senegalensis'', ''Turtur senegalensis'', ''Otogyps nubicus'', ''Caprimulgus isabellinus''. Jižní formy jsou ''Ixos obscurus'', ''Phasmoptynx capensis'', 2 Fringillarie, ''Telefonus tschagra'' (''senegalus''), ''Merops egyptius'', ''Chenolopex egyptiaca''. — Z východu ''Pastor roseus'', ze severu jdou až sem někdy ''Cyanecula suecica'', ''Ampelis garrulus'', Emberizy, ''Loxia curvirostris'', husy atd. Želv měl Strauch: 3 zemní (''Testudo pusilla'' Shaw — ''graeca auct.'', ''campanulata?''), ''Emys europea'' a ''leprosa'' (sigriz dB.) a 2 mořské: ''Cheionia corticata'' i ''Sfargis coriacea''. Kromě chameleona má 36 ještěrů, z nichž většina žije v pouštích. Hadů má 21, od ''Eryx jaculus'', ''Lycognathus textilis'' a ''Simotes diadema'' znal jen po 2 exempl. z Alžírska, 3 ''Coronella'', ''Zamenis Cliffordii'' a ''florulentus'' po 1 exempl. ze Sahary, hojné jsou stredomořské Tropidonoty (2) a ''Zamenis Coelopeliis lacertina'' i Vipery (aspis jen 1 ex., jako ''Psammofis punctatus''). ''Psammpfis sibilans'' i ''Vipera Avicennae'' jen v Sahaře. Žab měl jen 6 druhův a 3 salamandry (''Euproctes poiseti'' end.). V celku počítal 36 druhův evropských v '''A'''-ku (přes půlku). Rozdílu dle výšky není. Ryby jsou málo četné; mořské jsou obyčejné středomoří západního; sladkovodní poskytují více zajímavosti. Hlavní rozdíl v tom záleží, že ryby sladkovodní severního stredomořského ouvodí jsou evropské (ještě na př. pstruh, ''Salar macrostigma'', vyskytuje se v potocích horní Kabílie), kdežto saharské ouvodí je tropické chovajíc Cyprinodonty (''C. calaritanus'', v střední planině ''C. iberus'' [Taquin], ''Tellia apoda''), a hlavně chromidee (africko- americké), mezi nimiž daleko rozšířené ''Chromis mosambicus'' a ''niloticus'', pak endemické ''Hemichromis Saharae'' v Tugurtu), které se i v artéských pramenech nacházejí. Do řek severu jdou ryby obojetné, obyčejné, jako v stredomořsku, vůbec i ''Biennius'', ''Atherina rissai'' Val., 2 ''Gobius'', 2 ''Mugil'' — ale i ''Cristiceps argentatus'' (pramen Ain-Malaka i moře) a ''Syngnathus algeriensis'' end. (rodina sic nejvíce mořská). Z našich ryb vyskytuje se tu jen v severu úhoř a plocka (''Clupe afinta-alosa''). Patrno, že ryby jihu pocházejí z doby velmi staré, jako sumec nilský (''Clarias lacera'') v zemi Tuáríků (Duveyrier). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. Dle sčítání r. 1886 bylo v '''A'''-ku — kromě asi 50.000 duší na Sahaře — 3,817.465 obyv., kdežto r. 1881 napočteno jich 3,254.934 a r. 1872 jen 2,416.000; jeví se tedy pravidelný přírůstek asi 100.000 duší ročně, což tím více váží, že toto rozmnožování děje se především na území svěřeném správě občanské. K tomu ovšem mnoho přispívá immigrace, jež ročně asi o 18.000 duší jest značnější než emigrace, avšak sčítáním zároveň zjištěno, že domorodců vůči kolonisaci evropské nikterak neubývá, nýbrž že stále mohutněji pod vládou francouzskou: r. 1881 čítalo se muhammedánských domorodců 2,850.866, a do roku 1886 vzrostlo jejich množství na 3,284.762 duší. Židů bylo t. r. 42.595 (r. 1881 jen 35.665), obyvatelstva původu evropského 461.764 (r. 1857 jen 180.472), mezi tím 255.552 Francouzů (i s vojskem, r. 1881 jen 233.937). Roku 1886 bylo v '''A'''-ku 206.212 cizinců, mezi nimi více než polovička Španělů; pak co do množství následují Italové, Maročané, Angličané (s Maltany), Túnisané, Němci a j. ''f.'' — Domorodé obyvatelstvo alžírské přináleží ke dvěma různým kmenům, arabskému a berberskému. K onomu čítali dlužno na prvém místě {{Prostrkaně|Beduíny}} čili kočovné kmeny obývající hlavně alžírský Teli a některé části alžírské Sahary, a Maury, kteří jsou nyní úplně poarabštěni. {{Prostrkaně|Beduínové}} jsou potomci hidžázských sunnitských kmenů Hilál a Soleim, jejichž vstoupením na půdu alžírskou počíná druhá arabská invase (1050 po Kr.). Z nich však pouze kmenové pouště zachovali svoji arabskou krev čistou, směšujíce se jenom zřídka, kdežto kmenové Tellu smísili se po většině s kmeny berberskými, při čemž se zdá, že typus berberský nabývá převahy. Beduínové nemají stálých sídel, nýbrž stěhují se se svými stany živíce se po většině chovem dobytka. (Viz vyobr. č. 184.) Pouze v Tellu zabývají se též vzděláváním půdy. O původu {{Prostrkaně|Maurů}}, kteříž osazeni jsou ve městech, máme několik domněnek. Dle jedněch jsou to civilisovaní Berberové, dle jiných pevně usedlí Arabové nebo smíšenci z obou kmenů, dle ještě jiných berberisovaní a později poarabštění potomci tuzemců i_přistěhovalých Foiničanů (Libyfoiničanů). Živí se hlavně obchodem a řemesly. Dříve byli nejzámožnějšími majetníky v '''A'''-ku, nyní však musili ustoupili židům, kteří zmocnili se veškerého velkého obchodu. Maurové vůčihledě klesají, jakož vůbec arabský živel v '''A'''-ku, čehož hlavní příčinou jest neschopnost k soutěžení s vypočítavým židovstvem, které za francouzské vlády nabylo rovnoprávnosti a volnosti, jakož i dále jakýsi muhammedánský konservatismus, který jim nedopouští držeti stejný krok s Berberem, jenž přístupnější jest evropské civilisaci. Vlastními domorodci v '''A'''-ku ode dávna usedlými jsou {{Prostrkaně|Kabílové}}, obývající horské části země a náležející ke kmeni berberskému, jehož hlavní a nejčistší větví jsou saharští {{Prostrkaně|Tuáríkové}} a jenž ode dávných dob obývá v severozápadní Africe (v. Marokko). Povaha Kabílů jest směsí různých a začasté sobě odporujících vlastností. Kabíl jest fanatický, pověrčivý, pomstychtivý, nedůvěřivý a lakomý, ale na druhé straně opět pracovitý, střídmý, pohostinný a k chudým obětavý. Bydlí ve vesnicích v kamenných domech bez oken. Obydlí Kabílů nevyznačuje se čistotou; jet dobytek pouze nízkou přehradou oddělen od domácích. Živí se orbou a řemeslem; mimo sídla jejich nacházíme je zaměstnané všelikými pracemi, ba i jako nájemníky polností. Žena kabílská musí sice pracovali těžce, avšak postavení její, pokud se týče volnosti a práva, jest příznivější než u jiných muhammedánů. Veřejná správa (kterou Francouzové ponechávají celkem nedotknutou) jest výtečně organisována a spočívá v rukou shromáždění obce, k němuž náležejí veškeří branní příslušníci a v jehož čele stojí volený přednosta. Mimo to má jednotlivec též závazky ke svému rodu a k sofu, to jest bratrství, kterýchž u Kabílů hojně nalézáme a jež vznikají hlavně různicemi mezi obyvateli různých obcí. Náboženství jsou muhammedánského, na němž lpí fanaticky, řídíce se však předpisy koránu pouze, pokud neodporují jejich tradicionálním zvykům. Proto vidíme ještě u Kabílů hojné stopy původního kultu náboženského: ctění duchů, jimž dosud oběti přinášejí, slavnosti jarní, obžinky a slavnost nového roku. Vzdělání je na nízkém stupni, lepší se však vlivem francouzských škol, jež děti kabílské pilně a s prospěchem navštěvují. Proto budoucnost Kabílů lepší jest než budoucnost živlů arabských. Jazyk Kabílů jest nejvíce porušen ze všech jazyků berberských. (Viz vyobrazení Kabílská rodina na příloze.) Menší oddělení berberská jsou {{Prostrkaně|Biskrové}}, {{Prostrkaně|Mzábité}} a jiná méně důležitá. Biskrové jsou obyvatelé oas tibauských, Mzábité obývají nejzazší Saharu alžírskou, živíce se obchodem a průmyslem (zvláště tkalcovstvím); přiznávají se k šiitismu. Konečně zmíniti se dlužno též o černoších, kteří v počtu nepříliš četném přicházejí do '''A'''-ka a konají zde sprostší služby. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

{{Prostrkaně|Rozdělení a správa země}}. Čím více osadníků do '''A'''-ka přibývá a čím více vyvinují a mění se tamější poměry společenské a domácí obyvatelstvo podléhá vlivu evropskému, tím více mění se též správa země, a bývalá přísná vláda vojenská ustupuje před spořádanou správou občanskou. Vrchním správcem země jest generální guvernér občanský (''gouverneur général civil''), jenž podřízen jsa francouzskému ministru vnitra na pomoc má generálního ředitele a vládní radu (pro záležitosti občanské). Území alžírské rozděleno jest ve dvě části: severní, s administrací občanskou (''territoire civile''), a jižní, vojensky spravovanou (''territoire militaire'' čili ''territoire de commendements''); v oné r. 1886 bylo 3,324.475, v obvodu vojenské 492.990 obyv. Dále jest '''A.''' rozděleno ve tři departementy, a ty opět v arrondissementy a distrikty, kdežto v území vojenském dosud užívá se starších názvů: provincie, divise, subdivise. Departement alžírský skládá se z 5 arrondissementův: alžírského, médéjského, milianského, orléansvillského a tiziuzuského, a r. 1886 měl 112 obcí a dvě subdivise, jejíchž sídla jsou Aumale a Médéa, s 1,380.541 obyv.; dep. constantinský má 7 arrondissementů se 104 obcemi, 2 subdivisemi (Batna, Constantine) a 1,566.419 obyv.; dep. oránský rozdělen ve 5 arrondissementü s 94 obcemi, 2 subdivisemi (Mascara, Tlemsén) a 870.505 obyv.
 
{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} jest většinou skoro totéž jako ve Francii. Jsouť pak obce trojí: {{Prostrkaně|samosprávné}} (''communes en plein exercice''), v nichž převládá obyvatelstvo původu evropského, obce {{Prostrkaně|smíšené}} (''com. mixtes''), kde živel evropský jest příliš sláb, aby stačil k zařízení obce, a konečně obce domorodců (''com. indigenès''). Obce samosprávné nalézají se jen na území občanském a mají obecní rady, v nichž zasedají hlavně občané francouzští; mohou sice voliti se do ní také muhammedánští domorodci, avšak těch nesmí býti více než třetina. Také většina obcí smíšených nalézá se na území občanském (na vojen, pouze 6) a zde správcem jejich jest občanský úředník, od něhož se vyžaduje znalost arabštiny nebo kabílštiny, kdežto na územi vojenském Evropané i domorodci podřízeni jsou vyššímu důstojníku, jemuž přidělen úředník civilni (''adjoint'') pro některé zvláště vytčené záležitosti. Konečně obce {{Prostrkaně|domorodé}} (6 v dep. alžírském, 2 v oránském a 5 v constantinském), k nimž náleží mnoho tisíc kilometrů území řídce obydleného (k biskerské 111.844 km2, ke gardájské 66.549 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), spravuje rada složená z několika vyšších důstojníků, šejchův a jiných domácích předáků. Rozčlenění obcí domorodých, jež stalo se hlavně za příčinou vybírání daně a odvádění k vojsku, jest toto; několik skupin stanů (''duvár'') spojuje se v okres (''ferka'') se ''šejchem'' v čele, několik okresů tvoří kmen (''džemáa''), jehož náčelníkem jest ''kaíd'', z kmenů skládá se ''agalyk'', jemuž velí ''aga'', a několik takovýchto obvodů slučuje se ve větší správní obvod mající za náčelníka ''chalífa'' čili ''baš-agu''.

Každý departement má svou {{Prostrkaně|generální radu}} (''conseil general''), zabývající se hlavně věcmi kommunikačnimi a stavebními, obecními financemi a veřejným vyučováním. Jako ve Francii zasedají tyto rady dvakráte za rok a volí po 6 členech do {{Prostrkaně|vrchní rady}} (''conseil superieur''), která schází se jednou do roka v Alžíru a v níž kromě těchto 18 volených zasedá rovněž 18 členů vládních: 3 prefektové, 3 gen. velitelé divisi a 12 členů vlády výše uvedené. Úkolem jejím jest sestavovali budžet a rozdělovali daň. Do sněmoven pařížských volí každý departement po dvou poslancích a jednom senátoru.

{{Prostrkaně|Výlohy správní}} dle budžetu na r. 1885 činily 113,894.527 fr., v čemž zahrnut i náklad na vojsko 56,686.865 fr. a na loďstvo 558.128 fr.; přijmů tohoto roku vykázáno 40,777.668 fr.

{{Prostrkaně|Soudnictví}}. Snaha vlády francouzské ode dávna k tomu se nese, aby i v právních poměrech čím dále více se sbližovali domorodci s osadníky a platnost zákonů francouzských vztahovala se na území širší a širší. A vskutku u věci té učiněn značný pokrok. Kdežto dříve domorodce soudili vlastní kádiové ještě roku 1843 rozhodujíce nad životem a smrtí obžalovaných, podrobena jest nyní převeliká většina obyvatelstva soudnímu zřízení francouzskému. V '''A'''-ku sice dosud jest asi 150 soudců domorodých a tolikéž jejich náhradníků (''adel''), nejnižší to soudní instance (''mahakma''), jež v některých věcech řídí se ještě koránem a starými obyčeji; ale jinak všecko obyvatelstvo podřízeno soudnictví francouzskému. Vykonavateli jeho jsou smírčí soudcové (''juges de paix''), jichž přibývá touže měrou, jakou ubývá kádiů. Soudů první instance jest v '''A'''-ku 17, porotní soudy 4 (v Alžíru, Oránu, Constantině a Bôně), appelační soud v Alžíru, kromě toho obchodní soudy v Alžíru a Oráně. Nejvyšší instancí jest kassační dvůr v Paříži.

{{Prostrkaně|Vojenství}}. V '''A'''-ku rozložen jest 19. sbor vojska franc. o 3 divisích, jehož malá čásť jest posádkou také v Túnisu. Ve sboru tom jsou vedlé pravidelných pluků francouzských 3 pluky afrických střelců (také ''turcos'' zvaných), téměř veskrze domácích dobrovolníků, legie cizinců (hlavně Švýcarů, Belgičanův a Němcův) o 2 plucích, 4 pluky zvávů, 3 jezdecké pluky spahiův a 4 pluky afrických myslivců, kromě toho asi 1000 mužů četnictva. K alžírskému vojsku náležejí též ''gumy'', jezdecké čety arabské, jimiž náčelníci kmenoví povinni jsou přispívali na vyzvání velitele. V každém departementu leží divise, a v každé divisi jsou dvě vojenské rady, před jejichž forum přicházejí vojíni i obyvatelé území vojenského. Divisijní velitelé mají moc rozsáhlou, dosazují kmenům náčelníky, ano mají moc i na hrdle trestali. R. 1886 čítal 19. sbor 47.970 mužů, mezi tím 7532 Araby, Kabíly a j. a 4513 cizincův evropských. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Orba}} v '''A'''-ku pokulhává sice za evropským vzděláváním půdy, poněvadž musí přemáhali veliké překážky, nicméně učinila za panství francouzského ohromný pokrok. Umělým zavodňováním z artéských studní v Sahaře proměněny byly celé kraje dříve pusté v úrodné role a následkem toho rozmnožilo se také značně obyvatelstvo na oasách. Znamenitými úrodami od r. 1869 zdvojnásobil se vývoz obilí; vedlé obilí (sev. Afrika byla již za dob římských zásobárnou pro Itálii) vyniká hlavně pěstování oliv, jejichž olej s provençalským závodí, zeleniny, ovoce (jmenovitě v okolí města Alžíru, odkudž nejen Francie, ale z části i Anglie a Německo se zásobují), vinné révy, datlovníku; mimo to daří se ještě bavlník, len, konopí (zvláště obrovské konopí čínské), rozmanité picni rostliny, výborný tabák, rostliny olejnaté, alfa (nejvíce k výrobě papíru do Anglie vyvážená), byliny barvířské, tříslonosné a j. Všecka vzdělaná půda v '''A'''-ku zaujímá na 19,000.000 ''ha'', z čehož orbě věnováno jest 2,860.000 ''ha'' (1 ''ha'' rodí průměrně 25 ''hl'' obilí); vinic bylo r. 1885 100.000 ''ha'', a roční výtěžek jejich činí 2,393.000 ''hl'' vína; 3,000.000 palem poskytovalo 60,000.000 fr. užitku. — {{Prostrkaně|Lesům}} věnuje vláda velikou péči a snaží se zabránili, aby jich Arabové dále nehubili. Mimo rozmanité druhy sosen skládají se lesy tyto z dubů, buků, jasanů, cedrů, pistaccí, divokých oliv, mýrt a j., kromě nich pak roste zde velmi vzácný dub s plody jedlými a dub korkový. Rozsah lesů alžírských udává se na 2,785.186 ''ha'', z nichž ohromná většina, totiž 2,418.609 ''ha'', jest majetkem státním. Krásné lesy tyto dosud trpí zhoubným působením tuzemců, kteří je zapalují, aby si zjednali pastvin pro stáda svá, a také každá vzpoura jejich počíná zapalováním státních lesů. — {{Prostrkaně|Hornictví}} zdaleka ještě neposkytuje užitku, který by skutečnému bohatství země byl přiměřen. Mimo zlato vyskytují se tu všecky ostatní kovy; přední místo zaujímá dolování na železnou rudu v horách přímořských; hlavní doly jsou u Mokhra el Hadid blíže Bôny s ročním výtěžkem 400.000 tun a na záp. u Beni Saf a Cameraty vých. od Némoursu s ročním výtěžkem loo.ooo tun, dále dobývá se u Muzaie, Sumahu, Tmulgy, Miliany, Blídy, Tenesu; měď, stříbro a olovo na marocké hranici u Gar Rubânu, antimon u Hammimatu, rtuf u Jemappes a Guelmy, kromě toho v menším množství zinek, arsen, kobalt a nikl. Poněvadž v horách není dosud dosti silnic a dobytá ruda nemůže býti spracována na místě, trpí vydatné dolování, tak že r. 1881 bylo 40 dolů rudných opuštěno. Mezi nekovy vyniká hlavně krásný mramor, podobný kararskému a lámaný již za dob římských v provinciích constantinské a oránské; lithografická břidlice nachází se v rokli el-Kantarské, hnědé uhlí při dráze philippeville-constantinské, petrolej v pohoří Dahra, dále síra, serpentin, achat, sádra, žula, porfyr, jaspis, porculánová hlína a j. Nerostem nejvíce rozšířeným je sůl, objevující se jako sůl kamenná v solných pramenech i jezerech, ale dosud málo se dobývá. — {{Prostrkaně|Minerálních}} a {{Prostrkaně|léčivých pramenů}} známo jest více než 100. Nejslavnější z nich je v provincii constantinské u Hammam Merkhutine, jehož hlavní zřídlo má přes 90° C. teploty; mimo tento proslulé jsou ještě vřelé prameny u Hammam Meluan a Hammam Righa v provincii alžírské a u Bains de la Reine v prov. oránské. V okolí zřídel těchto zachovány jsou četné zbytky římských budov a lázní, z čehož je patrno, že již ve starém věku blahodárné účinky jejich byly známy. — {{Prostrkaně|Chov dobytka}} vzmáhá se vůčihledě. Nejrozsáhleji provozuje se chov ovcí, které tvoří hlavní bohatství kmenů při severním okraji saharském, avšak velmi četná jsou také stáda koz a skotu; vepřový dobytek byl sem zaveden teprve od příchodu Francouzů. Vynikající místo zaujímá štíhlý, lehký kůň berberský, způsobilý zvláště pro účely vojenské; k nošení břemen užívá se velbloudů, oslů a mezků, jimž zdejší suché a horké podnebí dobře svědčí. Pštros žil druhdy po celém '''A'''-ku divoce, ale během času byl skoro vyhuben; r. 1879 sestoupili se někteří obchodníci pařížští ve společnost pro chov pštrosů po přikladu kapském a docílili zdárného výsledku. R. 1885 počítáno v '''A'''-ku celkem 14,262.000 kusů dobytka, z čehož bylo: 1,100.000 skotu, koní, oslů a velbloudů, 4,400.000 koz a 7,700.000 ovcí. Tento stav pobízí k vývozu, a r. 1884 vyvezeno bylo 484.455 kusů krmného dobytka v ceně 3,800.000 franků. — Dobrého výtěžku poskytuje také včelařství a chov pijavek v bažinách prov. oránské. Na pobřeží provozuje se výnosné rybářství nejvíce od Italů a Španělů; Řekové a Italové zabývají se též lovem korálů. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Průmysl}} jest dosud v plenkách, zaměstnávaje se hlavně dobýváním a spracováním kovů; kromě toho vyrábí obyvatelstvo saharské již ode dávna vlněné oděvy, Kabílové mimo chov dobytka zabývají se též tkaním vlněných látek a řezbářstvím, v Tellu pak a v městech pobřežních hotoví obyvatelstvo maroquinové kůže, koberce, mušelín a látky hedvábné. Osadníci evropští dosud velmi málo provozují živnosti průmyslové. — {{Prostrkaně|Obchod}} alžírský povznáší se stále a vzbuzuje dobré naděje do budoucnosti; cena dovozu a vývozu r. 1865 obnášela 432,500.000 fr. (dovoz 237,500.000 fr., vývoz 195,000.000 fr.), z čehož největší díl připadá na Francii, Anglii a Španělsko. (Francie sama dováží sem zboží za 108,500.000 fr.) Z Francie dovážejí se: tkaniny, víno, kořalka, cukr, módní předměty a káva z ostatních kolonií francouzských, naproti tomu vyváží se ovoce, olivový olej, surové kůže, dříví, vlna, tabák; Anglie dodává '''A'''-ku uhlí, železo, zboží kovové a přijímá odtud zeleniny, dobytek a alfu k výrobě papíru. Obchodu prospívají značně banka alžírská od r. 1851 a obchodní bursa zřízená r. 1852. Doprava zboží z vnitrozemí do pobřežních měst jest pro nedostatek plavných řek a silnic dosti obtížná, odtud však jest výhodné spojení s Marsilií a Toulonem. R. 1885 připlulo do přístavů alžírských 8609 lodí o 3,700.000 tunách, z nichž 3567 plulo pod vlajkou francouzskou. Nejdůležitější přístavy obchodní jsou: Bôna, Philippeville, Bugie, Alžír, Šeršel, Mostaganem, Tenès, Orán a Némours. — O řádnou {{Prostrkaně|kommunikaci}} pečuje vláda francouzská svědomitě, hlavně v krajinách pobřežních, kdežto ve vnitrozemí zbývá ještě velmi mnoho práce, zejména když kmenové tamější snahám vlády na odpor se stavějí. Veškerá větší města na severní straně Atlasu spojena jsou dobrými silnicemi, jmenovitě důležitá je silnice, která spojuje Medeu, Blídu a Bufarik s Alžírem. — {{Prostrkaně|Železnice alžírské}}, jichž se veřejně užívalo (''lignes d'intérêt général''), měly koncem r. 1885 délku 1817 ''km'' a byly v rukou společnosté: ''a'') pařížsko-lyonsko-středozem.-moř. 513 ''km'', ''b'') vých.-alžírské 383 ''km'', ''c'') západoalžírské 221 ''km'', ''d'') bônsko-guelmské 308 ''km'', ''e'') francouzsko-alžírské 352 ''km'', ''f'') moktsko-el hadídské 33 ''km''; mimo to bylo 7 ''km'' železnic průmyslových (''chemins industriels''). Tou dobou stavělo se 924 ''km'' rozličných tratí svrchu jmenovanými společnostmi. Nejdůležitější jest trať oránsko-alžírská, jež přes Constantinu do Túnisu byla prodloužena; k ní pojí se mimo menší odbočky dvě trati směřující do vnitrozemí, jedna na východ, druhá na západ; prvá počíná v Constantině a dostavěna jest až do Biskry, druhá pak vede z Arzevu na pobřeží přes Pérregaux a Saidu do Mešerie. O prodloužení tratí těchto až do Timbuktu v záp. Súdánu konány časté porady a vyslány za tím účelem také vědecké výpravy do Sahary: i možno, že záměr tento přece snad bude uskutečněn, zvláště když se Francouzům podařilo doraziti do Timbuktu také od západu po řece Nigiru. 1. dubna 1887 bylo celkem 2065 ''km'' drah odevzdáno dopravě; silnic pak bylo 7267 ''km''. — {{Prostrkaně|Telegrafní spojení}} trvá mezi Alžírem a hlavními městy jednotlivých divisí i poddivisí (r. 1881 měly telegrafy 5832 ''km'' délky, drátů pak bylo 13.885 ''km''); spojení s Evropou udržuje se podmořským kabelem vedoucím z Alžíru přes Korsiku do Marsilie. Úřadů poštovních spojených s telegrafními r. 1887 bylo 189, čistě poštovních 192. — Mimo to obstarávají parolodi {{Prostrkaně|spojení po moři}} z Tandže v Marokku až do Túnisu, Tripole a Alexandrie, a z Marsilie plují parníky do Alžíru, Oránu a Story, z Toulonu do Alžíru. ''[[Autor: Kristian Petrlík|Plk.]]'' ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Církevní záležitosti}} katolické spravuje arcibiskup alžírský, kterému podřízeni jsou čtyři generální vikáři; pro záležitosti protestantské jest v Alžíru zvláštní konsistoř. Vyznání muhammedánské požívá u vlády francouzské plné ochrany a potřeby jeho řídí dva muftiové; mimo to uhrazuje se veškeren náklad na kultus muhammedánský z pokladny státní, neboť vláda prohlásila po dobytí země všecky mešity a statky k nim příslušné za státní majetek. — {{Prostrkaně|Školství}} řídí se zákony platnými pro veřejné vyučování ve Francii, přizpůsobenými poměrům alžírským. Nejvyšším úřadem školním je zemská školní rada, podřízená ministerstvu vyučování, jí pak podléhají rady departementní. Původně byly školy rozděleny podlé vyznání obyvatelstva, ale v novější době zavedeny školy smíšené; roku 1887 počítáno 912 škol obecných, na nichž zapsáno bylo přes 80.000 dítek. Ve větších městech zřízeny jsou střední školy a kolleje pro evropské obyvatelstvo a dva semináře bohoslovecké. Alžír ma též akademii lékařskou. R. 1876 byly také arabské midrašimy reorganisovány, a zavedeny tam předměty potřebné pro všeobecné vzdělání, kterým vyučují francouzští učitelé.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Na území dnešního '''A'''-ka obývalo v nejstarších dobách množství kočovných kmenů, kteří u řeckých a římských dějepisců pod různými jmény, hlavně Numidů, Gaetulů, Massylů, Massaesylů, Mazanů a Maurusiů se připomínají. O původu jejich jsou mezi jednotlivými badateli různá mínění, potomky pak jejich jsou dnešní {{Prostrkaně|Berbeři}} (v. t.). Zbudováním Karthaginy nabyli Foiničané pevné opory v severní Africe a založivše také na pobřeží alžírském četné osady podnikali odtud obchodní cesty do Súdánu; ačkoli pak panství své vztahovali také na kmeny vnitrozemské a vojska svá většinou z nich vybírali, přece nedovedli je přizpůsobiti národnosti své, ano vydíravost karthaginská učinila z nich jen zaryté nepřátely, kteří později ochotně se spojovali s Římany na povalení dosavadních pánů svých. První historické zprávy o samostatných státech na půdě alžírské objevují se za válek punských; východní část '''A'''-ka zaujímala tehdy {{Prostrkaně|Numidie}} (v. t.) a západ {{Prostrkaně|Mauretanie}} (v. t.), kteréž odtud stálými styky s Římany, tu přátelskými, tu nepřátelskými, zhusta se vyskytují v dějinách římských. Po vyvrácení Karthaginy roku 146 př. Kr. dostala se malá čásť na východě provincie constantinské k římské provincii Africe, a když i Numidie r. 46 př. Kr. připojena k panství římskému, dostal se celý východ '''A'''-ka pod správu prokonsula afrického. Mauretánie podmaněna byvši za císaře Caliguly r. 42 po Kr. panství římskému rozdělena jest od císaře Claudia ve dvě provincie, z nichž Mauretania Caesariensis zaujímala severní části provincií oránské a alžírské. V pozdějších dobách císařských byla také Numidie odloučena od Afriky a zřízena jako zvláštní provincie. Avšak území římské omezeno bylo v končinách těchto pouze na kraje přímořské a Theveste (Tebesa) i Lambaese byly v těchto stranách nejjižnější osady římské, ačkoli Římané častými výpravami pokoušeli se rozšířili panství své dále do vnitra Afriky. Obě provincie, Mauretánie a Numidie, dosáhly pod vládou římskou neobyčejného rozkvětu hmotného i kulturního majíce 133 lidnatých měst a ve IV. stol. docela 123 biskupství. Obilí odtud vyvážené zásobovalo Itálii i Hispánii, a v literatuře římské je dosti mužů, jejichž kolébka aneb působiště nacházely se na pobřeží severoafrickém. Na počátku V. stol. vzal blahobyt tento rázem za své; přivaliliť se sem r. 429 z Hispánie germánští Vandalové a pleníce všecko mečem i ohněm obrátili v několika létech téměř celou krajinu v pustinu. Ani šťastné výboje Belisara, jenž roku 534 uvedl severní Afriku pod moc říše východořímské, nepolepšily osudu jejího, ano poměry zdejší zhoršily se ještě, když v létech 707—709 arabský vojevůdce Músá Ibn Nuseir rozšířil moc chalífů až k Atlantskému okeánu. Za úpadku chalífátu bagdádského založil Edrísí na severozápadě africkém neodvislou říši, obsahující dnešní Marokko, '''A.''' a Túnis, a rod jeho udržel se tam při vládě, až r. 986 východoafričtí Fátimovci země té se zmocnili. Na sklonku dynastie této odtrhla se západní Afrika a rozpadla se ve množství malých držav; ve středu '''A'''-ka vzniklo panství Zíríovců a založeno r. 935 město al-Džezáir nynější Alžír. Z nástupců jeho Abul Futúh Ziri (970—984) dobyl Mansurie, Tripole, Sicilie a Fésu, Tamím (1061—1108) zmocnil se Túnisu, Kairvánu a ostrova Mallorky. Avšak r. 1147 vyvrátil říši tuto sicilský král Roger II. a podržel dobyté kraje v moci své; Normani vypuzeni byli odtud r. 1159 od Mohadovců, kteří pak v panství se udrželi do 1269. Potom rozpadla se země opět v četné malé státy, z nichž zvláště Tlemsén pod dynastií Zijánovců zaujímal vynikající postavení. Sem hrnuli se po dobytí Granady roku 1492 ze všech krajin španělských muhammedánští uprchlíci; náboženský fanatismus roznícený u nich v divoký plamen nabádal ku pomstě nad křesťany a svedl je k námořnímu loupežnictví, kteréž od té doby majíc v '''A'''-ku sídlo své, bylo postrachem břehů středomořských až do počátku tohoto století. Námořní státy evropské pokoušely se o podvrácení moci lupičů a podnikali s nimi za tou příčinou neustálé boje. Ferdinand Katolický dobyl 1506 Oránu a Bugie, kardinál Ximenez r. 1509 ostrůvků před hlavním městem a založil tam tvrz, aby piráty mohl na uzdě držeti. Avšak emír mitidžský Selím Eutemí povolal proti Španělům na pomoc náčelníka maloasijských korsárů Horuka Barbarossu, který však emíra úkladně dal zavraždili a mimo Alžír také Tenesu a Tlemsénu se zmocnil. Markýz Gomarez, vůdce Karla V., sevřel ho sice 1517 v Tlemsénu a zajal na útěku r. 1518, ale bratr jeho Chairuddín Barbarossa poddal se s říší svou vrchní moci turecké, a obdržev pomoc vojenskou vypudil posádku španělskou z tvrze ostrovní. Karel V. podnikl proti '''A'''-ku r. 1541 velikou výpravu křižáckou s 570 loďmi a 30.000 mužů, ale bouře mořská donutila jej po velkých ztrátách k návratu, korsáři pak rozšířivše panství své až k hranici marocké odvažovali se na loupeže i do Atlantského okeánu. Země byla spravována tureckým pašou; r. 1600 dosáhli janičaři práva, voliti ze svého středu deje, který s náměstkem sultánovým sdílel nejvyšší moc, až r. 1710 dej Baba Ali odstranil pašu do Túnisu a byl od sultána za vladaře potvrzen. Od té doby trvalo panství turecké nad '''A'''-kem pouze dle jména, dej neodváděl žádného poplatku více, nýbrž posílal jen při nastoupení svém dary do Carihradu; naproti tomu však byl úplně odvislým na libovůli vojska; vnitřní rozbroje i zločiny množily se neustále, tak že panovníci zřídka kdy zemřeli smrtí přirozenou. Zahraničné boje mezitím neustávaly. R. 1655 zničil anglický admirál Blake loďstvo alžírské, 1669 a 1670 Angličané a Hollanďané udeřili společně na Alžír, ale bez valného výsledku; r. 1682 francouzský admirál Duquesne obléhal hlavní město a maršálek d’Estrées střelbou z velké části je zničil. Přes to zmocnil se dej Ibráhím r. 1708 Oránu, poslední državy španělské na alžírské půdě, avšak r. 1732 dobyli ho Španělové opět a udrželi jej do r. 1791. Za koaličních válek s Francií chovali se korsáři celkem pokojně, poněvadž ve Středozemním moři neustále křižovala velká loďstva států evropských, ale od r. 1815 nastaly poměry dřívější, ano menší státy jako Dánsko, Švédsko, Neapolsko, města německé Hansy a j. raději odváděly roční poplatek, aby lodi jejich nebyly znepokojovány. Americký admirál Decatur porazil r. 1815 piráty před Cartagenou tak rozhodně, že vlajka americká od té doby byla před nimi úplně bezpečna; roku 1816 lord Exmouth bombardoval hlavní město, nicméně již příštího roku odvažovaly se lodi lupičské zase až do moře Severního. Konečně r. 1827 nastaly vážné zápletky s Francií; když pak dej pohanil konsula francouzského, udeřiv jej vějířem v tvář, rozhodla se vláda francouzská, podvrátiti úplně moc '''A'''-ka a vyhlásila 20. dubna 1830 válku. Loďstvo francouzské, 75 lodí válečných pod admirálem Duperré a 400 korábů dopravních s 37.000 mužů vojska pozemního pod generálem Bourmontem, vyplulo 25. května 1830 z Toulonu a přistálo 13. června v zátoce Sídí Ferúšské. Vojevůdce dejův Ibráhím aga shromáždil sice na 40.000 beduínův kolem posádky turecké, ale poražen jest před hlavním městem a Alžír obležen. Když pak i loďstvo 3. čce počalo útok se strany mořské, vzdal se dej dne 5. čce pod úmluvou, kterou mu bylo dovoleno odejíti s rodinou a soukromým jměním a zvoliti si bydliště za hranicemi '''A'''-ka. Obyvatelstvu zaručena byla svoboda osoby, majetku, živnosti a nerušené vyznávání islámu, ale zrušeno otroctví a poplatky od křesťanů odváděné. Vojsko turecké dopraveno jest do Smyrny v Malé Asii. Avšak pádem Alžíru nebyla válka skončena; dosud bylo přemoženo jen stálé j vojsko dejovo, kdežto obyvatelstvo samo přihlíželo ku vpádu francouzskému celkem nečinně a nyní teprve podníceno od jednotlivých náčelníků chopilo se zbraně a doráželo odevšad na sbory francouzské. Král Karel X. zamýšlel původně za válečnou náhradu a výhody obchodní postoupiti '''A'''. zase sultánu tureckému, avšak únorová revoluce a pád dynastie bourbonské změnily úplně stav věcí. Generál Bourmont chtěje táhnouti do Francie králi na pomoc, donucen byl vojskem, které se pro novou vládu prohlásilo k odstoupení, a na místo jeho poslán od Ludvíka Filipa maršálek Clauzel, aby '''A'''. zorganisoval za provincii francouzskou, avšak musil býti odvolán, když čásť území o své újmě postoupil bejovi túniskému. Nástupce jeho, generál Berthezène, způsobil předčasnými novotami veliké zmatky a podráždil ještě více obyvatelstvo arabské; mimo to výprava jeho do Bôny úplně se nezdařila a u Medee utrpěl od Arabů porážku. Také za správy Savaryho a Voirola, ačkoli kapitán Armandy r. 1832 smělým přepadem Bôny se zmocnil a 1833 i Bugie jest dobyta, byl stav nové provincie tak neblahý, že se ve Francii ozývaly hlasy, aby '''A'''. dobrovolně bylo opuštěno a na návrh sněmovní vypravena do Afriky zvláštní kommisse, aby prozkoumala poměry v dobytém území. Mezitím postavil se v čelo odbojných kmenů na západě emír maskarský Abd-ul-Kádir, jenž Francouzům při okkupaci země způsobil ohromné obtíže, po více než 10 let oddechu jim nedopřávaje. Obyvatelstvo provincie oránské podrážděno násilnostmi Savaryho spojilo se s ním velmi ochotně, od sultána marockého dostalo se mu podpory a brzo bylo panství francouzské v těchto končinách omezeno na Orán, Mostaganem a Arzev s nejbližším okolím. R. 1831 musila s ním vláda francouzská učiniti prvý mír, kterým uznala panství jeho nade všemi kmeny dříve mu poddanými, on pak zase podrobil se vrchní moci francouzské. Na základě zprávy, kterou podala kommisse vyslaná do '''A'''-ka, rozhodla se vláda podrželi pod mocí francouzskou dobyté území, kteréž nazváno »francouzské državy na severu africkém«, ale dána mu nová organisace. Nejvyšší velitelství vojenské i správu země obdržel generální guvernér, jenž byl přímo podřízen ministerstvu války, jemu pak podléhali velitelé vojska pozemního i moci námořní, vojenský a civilní intendant i finanční ředitel. Soudnictví bylo rozděleno a zřízeny zvláštní soudy pro Francouze a domorodce; v Alžíru, Oráně a Bôně ustanoveny soudní tribunály prvé instance, mimo to vrchní tribunál a tribunál obchodní v Alžíru. Nejvyšším úředníkem soudním stal se generální prokurátor. Mír s Abd-ul-Kádirem netrval dlouho. Generál Trézel byl od něho na Maktě úplně poražen a nový guvernér, maršálek Clauzel, zvítězil sice několikráte nad Abd-ul-Kádirem a zmocnil se i sídla emírova Maskary, ale trvalého výsledku nedosáhl. Následkem nešťastné výpravy proti Constantině, odkudž z 8000 mužů tam vypravených vrátilo se pouze 2800, byl Clauzel po druhé odvolán a velitelství v boji s Abd-ul- Kádirem svěřeno generálu Bugeaudovi. Tento přiměl jej k míru na Tafně, jímž Francouzi podrželi severní čásť provincie oránské a větší díl prov. alžírské na sev. od Atlasu, kdežto emírovi ponechán celý jihozápad alžírský. Zatím generál Valée, jenž po padlém Damrémontovi přejal velitelství na východě, dobyl Constantiny útokem, ale upustil potom od válčení beze všeho plánu a hleděl šířiti panství francouzské raději cestou mírnou. Tím způsobem zabezpečil si úplně držení Constantiny, osadil r. 1838 téměř bez krveprolití Goleu a Blídu a r. 1839 Džidželi a La Calle a podvrátil úplně moc Ahmeda beje. Proti úmluvám na Tafně shromáždil Abd-ul-Kádir kolem sebe znamenitou moc válečnou a učiniv nájezd do roviny mitidžské v okolí Alžíru, zpustošil ji, načež se rychle uchýlil do hor a do pouště. Tu Bugeaud, ustanovený r. 1841 za generálního guvernéra, podnikl proti němu výpravu ve velikých rozměrech, vzal Tedekempt, Maskaru, Saídu, Tlemsén a posléze i Tafrún, hlavní zbrojnici emírovu, zbořil a donutil jej tím hledati útočiště na území marockém. Odtud stále podnikal vpády do '''A'''-ka a r. 1842 zvítězil nad Francouzi u Maskary. Zapuzen byv později pohnul oddíl vojska marockého ke vpádu na území alžírské, ale utrpěl na řece Isly od Bugeauda úplnou porážku. Současně připlulo také loďstvo francouzské před Tandže i Mogador a počalo střelbu na obě města, načež prostřednictvím Anglicka uzavřen mír, jímž hranice mezi Marokkem a '''A'''-kem byly upraveny a Abd-ul-Kádir jako rušitel míru ze země vypověděn. Tento však objevil se r. 1845 opět v Alžíru a dorážel se všech stran na Francouze, aniž generál Cavaignac, velitel v Orléansvillu, mohl proti němu něco poříditi. Když však r. 1847 vystoupil v Marokku proti sultánu Abd-ur-Rahmánovi, a na Fés táhl, byl od marockého vojska poražen a zatlačen na území alžírské; tam pak obklíčen byv na všech stranách od Francouzů vzdal se generálu Lamorciérovi u soutěsky Kerbenské a odveden v zajetí do Francie. Únorová revoluce r. 1848 nezměnila mnoho v poměrech alžírských. Na místo vévody Aumalského jmenován od prozatímní vlády generál Cavaignac guvernérem a když tento jako poslanec vstoupil do národního shromáždění, dosazen generál Changarnier v jeho úřad. Na přímluvu Cavaignacovu usneslo se národní shromáždění, aby čtyři vyslanci kolonie brali podíl na poradách v záležitostech alžírských. Válka s domorodými kmeny zatím neustávala a jmenovitě proti Kabílům musila býti vypravena značná moc vojenská. R. 1847 pozdvihli se kmenové kolem Maskary i v provincii constantinské, r. 1851 obyvatelstvo mezi městy Džidželi, Philippeville a Míláhem, které však generál St. Arnaud rychlou výpravou k pokoji připravil. Téhož roku vzat Lagvát, podmaněn kmen Bení Mzáb, r. 1854 dobyt bez krveprolití Tugurt, nedlouho na to město Véd, oasa Vargla, načež kmen Úled Sídí Šejch podrobil se panství francouzskému, které tím dospělo až k poušti saharské. R. 1858 zřízeno sice pro '''A'''. a ostatní kolonie zvláštní ministerstvo, ale neosvědčilo se, tak že r. 1860 bylo opět zrušeno a zavedena neobmezená vláda jako před tím. Také vnitřní poměry snažila se vláda uspořádali; neustálé odboje arabské přiměly konečně císaře Napoleona III., že se r. 1865 odebral do '''A'''-ka, aby se osobně přesvědčil o stavu kolonie. Přátelským obcováním s Araby snažil se upokojili pohnuté mysli a ve zvláštním listu k maršálku Mac-Mahonovi přislíbil upustili od přísně bureaukratické správy. Chtějíc šetřiti národnosti jednotlivých kmenů ponechávala vláda záležitosti jejich správě předních mužů kmene, kteří však většinou byli od ní jmenováni. Nicméně i teď zůstalo při pouhých pokusech. R. 1864 potlačeny vzpoury v provincii oránské, r. 1865 a 1867 v Malé Kabílii. Veliké nebezpečenství hrozilo r. 1870—71. Následkem války německofrancouzské musila býti většina vojska ze země odvolána a již tato událost sama způsobila značné hnutí mezi kmeny jižními. Když pak po pádu Napoleonově třetí republika zavedla občanskou správu místo vo- jenské a prohlásivši rovnost všeho obyvatelstva, nenáviděným židům propůjčila stejná práva s Araby, vypuklo v provincii constantinské povstání a rozšířilo se nejen po celé zemi, ale i za hranice její nabývajíc rázu náboženského. Z Túnisu i z Marokka hrnuli se muhammedáni na pomoc, tak že Francouzi s počátku se musili omezili pouze na obranu a teprve když po míru versailleském vypraveny potřebné posily do Afriky, bylo povstání potlačeno. Země postavena opět pod správu vojenskou, ale moc guvernérova omezena roku 1875 zvláštní radou, zvanou »Conseil supérieur«, a r. 1879 ustanoven pro '''A'''. opět guvernér občanský. Když r. 1881 Francouzi podnikli výpravu do Túnisu, způsobil Bú Amena na jihu depart, oránského vzpouru, avšak čety jeho byly poraženy a většinou zahnány přes hranice marocké, kam také Bú Amena sám se uchýlil. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Literatura}}. Carette, Pellissier, Rémussat atd.: Exploration de l’Algérie pendant les années 1840—42 (Paříž 1844—54, 31 sv.); Berbrugger, L’Algérie (Pař. 1842); Daumas et Fabar, Moeurs et coutumes de l’Algérie, Teli, Kabylie et Sahara (Pař. 1858); Mac Carthy, Géographie physique, économique et politique de l’Algérie (Alž. a Pař. 1858); Aucapitaine, Les Kabyles et la colonisation de l’Algérie (Pař. 1864); Béhaguel, L’Algérie, histoire, géographie, climatologie etc (Alžír 1865); Maltzan, Sittenbilder aus Tunis und Algerien (Lipsko 1869); Hanoteau et Letourneux, La Kabylie et les coutumes Kabyles (Pař. 1872—1876); Fillias, Géographie physique et politique de l’Algérie (Alž. 1874, 3. vyd.); Niel, Géographie de l’Algérie (Pař. 1878), État actuel de l'Algérie d’après les documents officiels (Paříž 1878); Čichačev, Espagne, Algérie et Tunisie (Paříž 1880); Wahl, L’Algérie (Pař. 1882); Villot, L’Algérie, moeurs, coutumes etc. (Pař. 1882); Gaffarei, L’Algérie histoire, conquète et civilisation (Pař. 1883); Niox, Algérie, Géogr. physique (Pař. 1884); Rinn, Marabouts et Khouan. Etude sur l’Islam en Algérie (Alžír 1884); Reclus, Nouvelle géogr. univ. vol. XI. str. 293-651; Statistique générale de l’Algérie années 1842 à 1884 (Alžír 1884); M. Blanckenhorn, Die geogr. Verhältnisse von Afrika. I. Der Atlas, das nordafr. Faltengebirge; Petermann's Mitthlgn. Ergänzungsh. No. go. 1888. Mimo to hojné články: v »Bulletin de la Societé de Géogr. de Paris«, »Revue africaine«, »Journal des travaux, de la soc. histor. algérienne«. — Mac Carthy, Algeria Romana (Pař. 1857); Boissiere, L'Algérie romaine (Pař. 1883); Reynier, Inscriptions romaines de l’Algérie (Pař. 1857); Fillias, Histoire de la conquète et de la colonisation de l’Algérie 1830—1860 (Pař. 1860); Baudicour, Histoire de la colonisation de l’Algérie (Pař. 1860); Vivien de Saint Martin, Le nord de l’Afrique dans l’antiqité grecque et romaine (Pař. 1862); Nettement, Histoire de la conquète d’Alger (Pař. 1871); Rousset, La conquète d’Alger (Pař. 1879); Perret, Récits algériens, histoire de la conquète et de la colonie (Paříž 1886). — Mapy: Carte générale de l’Algérie (1855) v měřítku 1:800.000; Carte générale de l’Algérie, dressée au depot de la guerre v měř. 1:1,600.000 (Pař. 1856).

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:934b89e0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Alžírsko a Túnis]]</text>
      <sha1>37zdcaauiisumwyney05c0mv13g4yo7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amadgór</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97920</id>
    <revision>
      <id>336493</id>
      <parentid>334071</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:46:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336493</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="782" sha1="m8p1dlhc3r3bd3zxk7r5i06zsik48tu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amadgór
| PŘEDCHOZÍ = Amadeus a Sto Josepho
| DALŠÍ = Amadia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amadgór
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;62. {{Kramerius|nkp|95d31f20-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amadgór''', {{Prostrkaně|Amadrór}}, velká solná pánev (sebcha) africká ve stř. Sahaře, mezi horami Egerskými a Ahagarskými, jejichž prameny do ní splývají, asi 400 ''km'' záp. od Gátu. Bývala velkým jezerem a obsahuje nevyčerpatelné množství znamenité, jako sníh bílé soli. Poprvé navštívili ji Evropané za druhé výpravy Flattersovy r. 1881.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m8p1dlhc3r3bd3zxk7r5i06zsik48tu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amadia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97922</id>
    <revision>
      <id>336492</id>
      <parentid>334073</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:45:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336492</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="955" sha1="afizumao0u5id1pcuby61q3coxauv37" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amadia
| PŘEDCHOZÍ = Amadgór
| DALŠÍ = Amadinae
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amadia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;62. {{Kramerius|nkp|95d31f20-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amadia''', {{Prostrkaně|Amadie}}, {{Prostrkaně|Amedi}}, město v turecké Asii, v horní Mesopotamii, ve vilájetu mosulském, vystavěné na vysoké skále nad menším pravým přítokem Velkého Zábu, mezi Vanem (130 ''km'') a Mósolem (65 ''km''), druhdy značné sídelní město knížecí větve chalífů abbásovských, ale nyní valně pokleslé, tak že má jen asi 8000 obyv. většinou kurdských. Nyní jest střediskem velmi rozsáhlého obchodu s duběnkami a hlavním místem území Kurdů jezídských. Jest zde také klášter arménský. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>afizumao0u5id1pcuby61q3coxauv37</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amadoci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97924</id>
    <revision>
      <id>336491</id>
      <parentid>334075</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:45:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336491</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="966" sha1="b96mrlbluanqh0027jspnqymb97vn2q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amadoci
| PŘEDCHOZÍ = Amadis de Gaula
| DALŠÍ = Amaduzzi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amadoci
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amadoci''' (''Ἀμαδόχοι''), národ, jehož již Hellanikos (460 př. Kr.) vzpomíná a Ptolemaios v Sarmatii usazuje. Šafařík má jej za slovanský. Seděl u jezera a hory (nebo lesa) téhož jména. Polohu přesně určiti těžko, poněvadž sám Ptolemaios národ, horu a jezero téhož jména rozsazuje na tři rozličná místa. Nejvíce zdá se pravdě podobno, hledati jej při pramenech Bereziny, asi tam, kde dosud jest město Dokšicy a někdy i veliké stejnojmenné jezero. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b96mrlbluanqh0027jspnqymb97vn2q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amager</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97926</id>
    <revision>
      <id>336490</id>
      <parentid>334079</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:44:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336490</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1033" sha1="i5fhf6j3p0ezbglrovafu2p2ugn2016" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amager
| PŘEDCHOZÍ = Amagat
| DALŠÍ = Amahuakové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amager
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amager''' (něm. {{Prostrkaně|Amak}}), dánský ostrov v Sundě, má na 75 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 15.818 obyv. (1880) bez 17.186 obyv. Christianshavnu, patřícího ke Kodani, od níž jest oddělen jen úzkým Kallebodstrandem. '''A.''' jest kuchyňskou zahradou Kodaně, a to již od r. 1516, kdy Kristián II. povolav sem 80 rodin z nizozemského Waterlandu uložil jim za povinnost zásobovati zámek kodaňský zeleninou.''' A.''' jest nízký, velmi úrodný, má mnoho závodů průmyslových a obyvatelé jeho slynou jako výborní námořníci. Větší osady jeho jsou {{Prostrkaně|Dragör}} (1600 obyv.) a {{Prostrkaně|Magleby}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i5fhf6j3p0ezbglrovafu2p2ugn2016</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amahuakové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97927</id>
    <revision>
      <id>336489</id>
      <parentid>334080</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:44:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336489</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="596" sha1="9rnvvg3g8kv52xtayt8zu97all05169" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amahuakové
| PŘEDCHOZÍ = Amager
| DALŠÍ = A maiori ad minus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amahuakové
| AUTOR = [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
''' Amahuakové''', kmen indiánský v Peru na pravém břehu řeky Ukajali a po obou stranách jejího přítoku Tamaja. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9rnvvg3g8kv52xtayt8zu97all05169</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amak</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97928</id>
    <revision>
      <id>336488</id>
      <parentid>334081</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:44:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336488</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="439" sha1="f8t4dwsdj6464zy46mbzdlo2417pqxl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amak
| PŘEDCHOZÍ = A maiori ad minus
| DALŠÍ = Amal
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amak
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amak''', ostrov, viz {{Prostrkaně|Amager}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>f8t4dwsdj6464zy46mbzdlo2417pqxl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalápúram</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97929</id>
    <revision>
      <id>336487</id>
      <parentid>334295</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:43:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336487</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1214" sha1="i6vtvgo6esrv84ng17wwu3gsjolif7c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalápúram
| PŘEDCHOZÍ = Amalaberga
| DALŠÍ = Amalarich
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalápúram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalápúram''', město ve Východní Indii, v provincii madraské, v deltě godávarské, má 8623 obyv. (1881), mezi tím 8170 hindův a 440 muhammedánův a jest hlav. místem oddílu okresu Godávarie, jenž na prostoře má 1310,03 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 227.157 obyv. (1881) hlavně hindů. Okres leží z větší části v obvodu delty řeky Godávarie; jest to úrodná pláň, již protéká několik ramen řeky té a jest mimo to zavodňována z umělých průplavů; střední čásť známa jest pro své sady palem kokosových a arekových, jakož i banánů. Hlavní obchod vývozní tvoří ořechy a olej kokosové palmy, ořechy arekové, rýže, obilí, olejová semena, příze; dovoz záleží jediné v soli. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i6vtvgo6esrv84ng17wwu3gsjolif7c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amálékovci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97930</id>
    <revision>
      <id>336486</id>
      <parentid>334083</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:42:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336486</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1067" sha1="4ymg02ogxqggtm5sl9it7m9tyc2j2p9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amálékovci
| PŘEDCHOZÍ = Amálék
| DALŠÍ = Amalfi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amálékovci
| AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;64. {{Kramerius|nkp|96266f40-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amálékovci''', starý arabský kočovnický kmen na poloostrově sinajském, dle zpráv hebrejských původně od Súru (pustého kraje východně od Egypta) až po Chavílu (Chaulán) v Jemenu, t. j. v pétrejské Arabii a Hidžázu bydlící, odkud během doby dále se šířil. Ze zpráv, jež bible porůznu o nich podává, dovídáme se, že byli již za času Abráháma mocni; po vyjití Israelitů z Egypta byli první, kteří se s nimi utkali v boji, ale byli poraženi. Za králů Saula a Dávida byli opětně na hlavu poraženi, až konečně za krále Hiskia (Ezechia) úplně vyhlazeni. ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4ymg02ogxqggtm5sl9it7m9tyc2j2p9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalfi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97931</id>
    <revision>
      <id>336485</id>
      <parentid>334247</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:42:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336485</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2788" sha1="panu27k11lq3lbhbooh6ji6t1tfjlis" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalfi
| PŘEDCHOZÍ = Amálékovci
| DALŠÍ = Amalgam (nerost)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalfi
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;64. {{Kramerius|nkp|96266f40-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalfi''', kdysi slavné přístav. město v dolnoitalské provincii salernské, na svazích vysokého Monte San Angelo amfitheatrálně rozložené. Bylo již v časném středověku slavné plavbou a obchodem a horlivým soupeřem Pisy a Janova. Počátkem IX. století odloučily se '''A.''' a Gaëta od vévodství neapolského jako samostatná území pod vlastními vévody, a za doby Lva III. (795—816) vysílalo již '''A.''' vlastní lodi proti Saracenům. Byvši dobyto r. 1131 normanským králem Rogerem II. přivtěleno k jeho říši. Od té doby klesalo tím více, že Pisané roku 1135 a 1137 hrozně je zpustošili. Při této příležitosti ztratilo město slavný rukopis pandekt Justiniánových, jenž nyní nalézá se v Laurentianské knihovně ve Florencii. K tomu ještě ve XII. a XIV. století utrpělo město strašnými povodněmi, při nichž byla zničena čásť dolního města a přístav. Z 50.000 obyv., jež '''A.''' kdysi čítalo, zbylo jen 7689 duší (1885, obec). '''A.''' jest sídlem arcibiskupa, vede výnosný obchod s makarony, papírem a jižním ovocem, a obyvatelstvo jeho z velké části provozuje plavbu. Kathedrála sv. Ondřeje je stará, podivuhodná stavba lombardskonormanského slohu z XI. stol. Nevyrovnatelnou polohou a rozkošnou vyhlídkou vyniká bývalý klášter kapucínský, ve skále vystavěný, jenž leží ve výši 130 ''m'' n. m. na příkrém břehu. Nyní je v něm zřízena plavecká škola. V '''A.''' narodili se Flavio Gioja (XIV. stol.), jenž zdokonalil kompas, a {{Prostrkaně|Masaniello}} (v. t.). Pro dějiny obchodního práva, zvláště kolonny a kommendy důležitá je sbírka práva námořského »capitula et ordinamenta curiae maritimae nobilis civitatis Amalfae, quae in vulgari sermone dicuntur: ''la Tabula di Amalfi''«. Sbírka ta, zvaná též lat. ''Tabula Amalfitana'', připomíná se již v kronikách XV. a XVI. st. Pardessus popíral její existenci, až nalezena v císařské knihovně dvorské ve sbírce dože Foscariniho Tommasem Garem, který ji rovněž jako Troya vydal v Appendice all archi- vio ston ital. Tom. I. 8. Italské články díla toho sepsány nejpozději v stol. XIV., kdežto latinské jsou původu mnohem staršího. Camera Matteo, Memorie storico-diplomatiche dell’ antica città e ducato di A. (Laband, Zft. f. d. ges. Handelsrecht VII. 296.)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>panu27k11lq3lbhbooh6ji6t1tfjlis</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalienfeld</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97932</id>
    <revision>
      <id>336484</id>
      <parentid>334085</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:41:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336484</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="629" sha1="sb4q73mhk1angu8svw5wttd7cq4p8uq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalienfeld
| PŘEDCHOZÍ = Amalie
| DALŠÍ = Amalienschacht
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalienfeld
| AUTOR = [[Autor:Vincenc Prasek|Vincenc Prasek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalienfeld''', ves ve Slezsku, kolonie založená r. 1787, se 126 obyv. něm. (1880), vznikla na dvořisku do Rudoltic v enklávě moravské na Osoblažsku. ''[[Autor:Vincenc Prasek|Psk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sb4q73mhk1angu8svw5wttd7cq4p8uq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalienschacht</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97933</id>
    <revision>
      <id>336483</id>
      <parentid>334086</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:41:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336483</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="532" sha1="93f726ylcungmp4g3vgg3gmbihc8yjw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalienschacht
| PŘEDCHOZÍ = Amalienfeld
| DALŠÍ = Amaliín
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalienschacht
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalienschacht''', báně kamenouhelné v Čechách, 7 d., 132 ob. č. (1880), hjtm. Smíchov, okr., obec a fara Kladno.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>93f726ylcungmp4g3vgg3gmbihc8yjw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amaliín</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97934</id>
    <revision>
      <id>336482</id>
      <parentid>334087</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:40:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336482</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="596" sha1="onuycrfptac99jfh9klessi210eaqei" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amaliín
| PŘEDCHOZÍ = Amalienschacht
| DALŠÍ = Amalín
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amaliín
| AUTOR = [[Autor:Vincenc Prasek|Vincenc Prasek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amaliín''' (''Amaliengrund''), kolonie v pruském Opavsku, založená r. 1776 na oblasti vsi Vidova (Wiendorf) blíže Hlubčic. ''[[Autor:Vincenc Prasek|Psk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>onuycrfptac99jfh9klessi210eaqei</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalín</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97935</id>
    <revision>
      <id>336481</id>
      <parentid>334090</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:40:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336481</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="672" sha1="nammygefwa1rjzbco52jark1rqq07f0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalín
| PŘEDCHOZÍ = Amaliín
| DALŠÍ = Amaljára
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalín
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalín''', {{Prostrkaně|Čamrdoves}} (''Amalienberg''), ves na návrší v Čechách v tomto století založená, 35 d., 229 ob. č. (1880), hjtm. Rakovník, okr., obec, býv. dom. a fara Křivoklát. Zde jest hřbitov s kostelem sv. Petra a Pavla pro osadu křivoklátskou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nammygefwa1rjzbco52jark1rqq07f0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amaljára</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97936</id>
    <revision>
      <id>336480</id>
      <parentid>334089</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:39:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336480</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="674" sha1="g2zqqtth679api9xxhha555n6eo3t37" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amaljára
| PŘEDCHOZÍ = Amalín
| DALŠÍ = Amalnáme
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amaljára
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amaljára''', domácí státeček pod hindským vladařem v Guzerátě, v provincii bombajské; 12.437 obyv. (1881) a 91 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vzdělané půdy. Hlavní setba obilí, především prosa. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>g2zqqtth679api9xxhha555n6eo3t37</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amalner</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97937</id>
    <revision>
      <id>336477</id>
      <parentid>334091</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:35:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336477</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="817" sha1="56kuyualxbd77tw8op2xhghmzguygvj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalner
| PŘEDCHOZÍ = Amalnáme
| DALŠÍ = Amalové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalner
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|95fb8eb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalner''', město ve Východoind. provincii bombajské, okr. khandeském, se 7627 obyv. (6089 hindů, 1201 muh., 101 džajn), má nižší soud, pošt. úřad a velkou výroční pouť. — {{Prostrkaně|Amalnerský podokres}} má na 1364 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 88.986 ob. (1881), hlavně rolníků, a to 75.044 hindů, 6812 muham. a 7130 jiných. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>56kuyualxbd77tw8op2xhghmzguygvj</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336478</id>
      <parentid>336477</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:37:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336478</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="816" sha1="4k9oureut8bvc5183w0plwor7p166sg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalner
| PŘEDCHOZÍ = Amalnáme
| DALŠÍ = Amalové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalner
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalner''', město ve Východoind. provincii bombajské, okr. khandeském, se 7627 obyv. (6089 hindů, 1201 muh., 101 džajn), má nižší soud, pošt. úřad a velkou výroční pouť. — {{Prostrkaně|Amalnerský podokres}} má na 1364 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 88.986 ob. (1881), hlavně rolníků, a to 75.044 hindů, 6812 muham. a 7130 jiných. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4k9oureut8bvc5183w0plwor7p166sg</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336479</id>
      <parentid>336478</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:39:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336479</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="817" sha1="2xs7tb18cpc45t7ck0mm9vpab55ns2u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amalner
| PŘEDCHOZÍ = Amalnáme
| DALŠÍ = Amalové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amalner
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;66. {{Kramerius|nkp|9680c440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amalner''', město ve Východoind. provincii bombajské, okr. khandeském, se 7627 obyv. (6089 hindů, 1201 muh., 101 džajn), má nižší soud, pošt. úřad a velkou výroční pouť. — {{Prostrkaně|Amalnerský podokres}} má na 1364 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 88.986 ob. (1881), hlavně rolníků, a to 75.044 hindů, 6812 muham. a 7130 jiných. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2xs7tb18cpc45t7ck0mm9vpab55ns2u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amambara</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97938</id>
    <revision>
      <id>336476</id>
      <parentid>334106</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:34:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336476</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="592" sha1="srgr6x0cmc7x4qtnhxs7g2yp0t4baia" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amambara
| PŘEDCHOZÍ = Amaltheový slín
| DALŠÍ = Amán (právo)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amambara
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;68. {{Kramerius|nkp|96d41460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amambara''', řeka africká, levý přítok dolního Nigiru, do něhož se vlévá pod Oničou. Nejnověji prozkoumal ji a nastínil cestovatel Ed. R. Flegel (Pet. Mittheil. 1884).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>srgr6x0cmc7x4qtnhxs7g2yp0t4baia</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amáná</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97939</id>
    <revision>
      <id>336475</id>
      <parentid>334093</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:34:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336475</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="429" sha1="kj6oc4v2dqqi52g7kskyo2zpalzz2ud" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amáná
| PŘEDCHOZÍ = Aman
| DALŠÍ = Amánat
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amáná
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;68. {{Kramerius|nkp|96d41460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amáná''' viz {{Prostrkaně|Abáná}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>kj6oc4v2dqqi52g7kskyo2zpalzz2ud</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/St. Amand</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97940</id>
    <revision>
      <id>336474</id>
      <parentid>334097</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:34:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336474</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1456" sha1="o6p2dk6h1t0npmlrljwr0dggf2at1v1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| PŘEDCHOZÍ = Amand
| ČÁST = St. Amand
| DALŠÍ = Amande
}}

{{Textinfo
| TITULEK = St. Amand
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;68. {{Kramerius|nkp|96d41460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
St. '''Amand''', jméno několika obcí francouzských, z nichž tyto jsou důležitější: '''1)''' St. '''A.-les-Eaux''' [sén-aman-lesó], kant. město v depart. Nord, arrond. valencienneském, na řece Scarpě, se zříceninami benedikt. opatství a věží gotickou, 100 ''m'' vys., čilým průmyslem (kment, krajky, porculán, lučebniny a j.), hojně navštěvovanými sirnými lázněmi na blízku (Croisette, 25—32° C.) a 8720 obyv. (1886, obec 12.187). — '''2)''' St. '''A. Montrond''' [sén-aman-mo͡ntro͡n], hlavní město arrondissementu v dep. cherském, na ř. Cheru a na dráze orléanské, s chrámem z XII. stol., se soudním úřadem, značným obchodem a 8476 obyv. (1886). Nedaleko jsou železárny a továrny na porculán. Na blízkém vrchu Belvederu, 314 ''m'' vysokém, vystavěna v upomínku na krymskou válku »Malakovská věž« s rozkošnou vyhlídkou a sbírkou zbraní v této válce ukořistěných. Asi 4 ''km'' odtud leží místo {{Prostrkaně|Drevant}} se zříceninami římských lázní, divadla, táboru a vodovodu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>o6p2dk6h1t0npmlrljwr0dggf2at1v1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amantea</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97941</id>
    <revision>
      <id>336473</id>
      <parentid>334099</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:33:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336473</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="549" sha1="ervvmvs40ciljedv5wwi87nvh2t6hwj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amantea
| PŘEDCHOZÍ = Amante
| DALŠÍ = Amantius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amantea
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;69. {{Kramerius|nkp|96fef4f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amantea''' (řím. ''Amantia''), přístavní město na moři Tyrrhenském, v jihoitalské provincii cosenzské, kraji paolském, se 4933 obyvateli (1885).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ervvmvs40ciljedv5wwi87nvh2t6hwj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amanus Mons</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97942</id>
    <revision>
      <id>336472</id>
      <parentid>334100</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:32:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336472</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="453" sha1="ipvb5568g488zsxk0ozf7absqszeog5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amanus Mons
| PŘEDCHOZÍ = Amanuensis
| DALŠÍ = Amanvilliers
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amanus Mons
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;69. {{Kramerius|nkp|96fef4f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amanus Mons''' viz {{Prostrkaně|Alma-dag}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ipvb5568g488zsxk0ozf7absqszeog5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amanvilliers</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97943</id>
    <revision>
      <id>336471</id>
      <parentid>334101</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:32:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336471</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="582" sha1="t97br5bpj0u54hszapnz7nag7c6aiu0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amanvilliers
| PŘEDCHOZÍ = Amanus Mons
| DALŠÍ = Amapala
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amanvilliers
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;69. {{Kramerius|nkp|96fef4f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amanvilliers''', něm. {{Prostrkaně|Amanweiler}}, ves v Lotarinsku, kraji a okr. metském, s 550 ob., dle níž Francouzové zovou bitvu u {{Prostrkaně|Gravelotte}} (v. t.).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>t97br5bpj0u54hszapnz7nag7c6aiu0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amapala</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97944</id>
    <revision>
      <id>336470</id>
      <parentid>334103</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:32:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336470</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="899" sha1="md876vl351bwguczo79wxqwcyxewotu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amapala
| PŘEDCHOZÍ = Amanvilliers
| DALŠÍ = Amar
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amapala
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;69. {{Kramerius|nkp|96fef4f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
''' Amapala''', {{Prostrkaně|Amapola}}, vzkvétající přímořské město a od r. 1868 důležitý svobodný přístav na Tigerském ostrově (''Isola del Tigre'') v Tichém okeáně, v krásné Fonsecké zátoce, jež se zove také Amapalskou, patřící k středoamer. svob. státu hondurskému, okr. choluteckému. Založena byvši r. 1838 má velmi zdravou polohu a znamenitý přístav, z něhož se vyváží tabák, indych, barvicí a ozdobná dřeva, drahé kovy, sarsaparilla a j. Má 1000 obyv.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>md876vl351bwguczo79wxqwcyxewotu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amarápúra</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97945</id>
    <revision>
      <id>336469</id>
      <parentid>334105</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:31:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336469</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1271" sha1="rfbdrt5gz2kxhuzvtmcdfgran7v4l4e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amarápúra
| PŘEDCHOZÍ = Amarantus
| DALŠÍ = Amardové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amarápúra
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 70–71. {{Kramerius|nkp|97276480-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amarápúra''' (= {{Prostrkaně|město nesmrtelných}}), bývalé královské sídelní město Birmy v Zadní Indii, na levém břehu řeky Iravadie, 15 ''km'' od staršího hl. města birmského Avy a 30 ''km'' již. od nynější král. residence Mandeleje, pod 21° 57' s. š. a 96° 7' v. d. Založ. r. 1783 '''A.''' dospěla záhy velkého rozkvětu, tak že počátkem tohoto století měla na 170.000 obyv., avšak r. 1810 byla strašlivě zpustošena požárem a zemětřesení r. 1839 dovršilo zhoubu města. R. 1865 napočteno v ní již jen 26.370 obyv., a i to neustále ještě řidne, neboť z rozkazu krále Mengdona r. 1853 přeložen dvůr král. do Mandeleje. Ozdobné zbytky paláců, pagod a klášterů dosud svědčí o někdejší nádheře města. Odtud 5 ''km'' na sev. nalézá se slavný poutnický chrám s obrovskou sochou Gairtamy (Buddhy).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rfbdrt5gz2kxhuzvtmcdfgran7v4l4e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amardové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97946</id>
    <revision>
      <id>336468</id>
      <parentid>334107</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:29:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336468</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1071" sha1="obg0jhj5utah15xfurmhturd2fm9f4t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amardové
| PŘEDCHOZÍ = Amarápúra
| DALŠÍ = Amarelle
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amardové
| AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;71. {{Kramerius|nkp|97524510-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amardové''', národ ve starověké sev.-záp. Médii, blíže známých soutek kaspických, tu, kde i řeka {{Prostrkaně|Amardos}} (nyní Kyzyl Uzen). S nimi totožni byli {{Prostrkaně|Mardové}}, kteří sídlili v hornatých končinách od Sogdiány až po Černé moře; dle Hérodota tvořili i jeden z desíti kmenů perských. Vynikali vesměs bojovností a nezkrotitelnou loupeživostí, avšak nedosáhli nikdy významu dějinného. Hovořili jazykem velmi blízkým jazyku nápisů perských a druhého způsobu nápisů Achaimenovských (tak zv. »médských«). ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>obg0jhj5utah15xfurmhturd2fm9f4t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amarin</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97947</id>
    <revision>
      <id>336467</id>
      <parentid>334108</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:29:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336467</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="704" sha1="jhucv3bt9fbfpvgeg12u9q3k1x8daeg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amarin
| PŘEDCHOZÍ = Amarillas
| DALŠÍ = Amarkanták
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amarin
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;72. {{Kramerius|nkp|977d25a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amarin''' (''Sankt''), okr. mèsto v hornaté krajině Horního Eisasu, v kraji thannském, na ř. Thuře a na poboční dráze wesserling-mühlhauské, středisko průmyslového ruchu údolí Sanktamarinského (přádelny na hedvábí a bavlnu, strojní tkalcovny, hrnčířství) s 2145 obyvateli (1885).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jhucv3bt9fbfpvgeg12u9q3k1x8daeg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amarkanták</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97948</id>
    <revision>
      <id>336466</id>
      <parentid>334109</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:28:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336466</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="947" sha1="s3mbyvi39eiao7h3jw56uoo915xol6m" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amarkanták
| PŘEDCHOZÍ = Amalnáme
| DALŠÍ = Amalové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amarkanták
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;72. {{Kramerius|nkp|977d25a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amarkanták''' (sanskrt. ''amara'', {{Prostrkaně|nesmrtelný}} a ''kantaká'', {{Prostrkaně|shromáždění}}), malá, hindům posvátná vysočina (1094 ''m'') v pohoří Satpárském v Gondváně, uvnitř Východní Indie, pod 22° 41' s. š. a 82° 7' v. d. Jest rozvodím čtyř řek: Sonu, pravého přítoku Gangy, dále Džohilly, Arpy na jih do Mahánadie tekoucí a konečně posvátné Narbady, jež vytékajíc z posvátného rybníka splývá dolů pěkným vodopádem. '''A.''' jest hojně navštěvovaným místem poutnickým.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>s3mbyvi39eiao7h3jw56uoo915xol6m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amaro</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97949</id>
    <revision>
      <id>336465</id>
      <parentid>334110</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:28:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336465</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="441" sha1="425huaxkigo5whxlioh79vb21hotku4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amaro
| PŘEDCHOZÍ = Amarkanták
| DALŠÍ = Amaroecium
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amaro
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;72. {{Kramerius|nkp|977d25a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amaro''', hora, viz {{Prostrkaně|Abruzzy}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>425huaxkigo5whxlioh79vb21hotku4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amarynthos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97950</id>
    <revision>
      <id>336464</id>
      <parentid>334113</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:28:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336464</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1460" sha1="b30lebzfqn9e3zz79u5hl2a8e205fks" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amarynthos
| PŘEDCHOZÍ = Amaryllis
| DALŠÍ = Amarysia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amarynthos
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;72. {{Kramerius|nkp|977d25a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amarynthos''' (''ἡ Ἀμάρυνθος''), místo na západním pobřeží eubojském, jihovýchodně od Eretrie, k jejímuž území náleželo, mělo nejváženější a jeden z nejstarších chrámů eubojských, zasvěcený Artemidě amarynthské (odtud ''Ἀμαρυσία'' zvané). Každoročně konána tu ku poctě bohyně slavnost (''τὰ Ἀμαρύσια'') hojně navštěvovaná; v době největšího rozkvětu Eretrie ubíral se do '''A'''-thu v den slavnosti průvod 3000 těžkooděnců, 600 jezdcův a 60 vozův, a ještě ve II. stol. př. Kr. účastnilo se slavnosti nejen obyvatelstvo celého území eretrijského, ale i z Karystu. V tu dobu vystavovány zde i exempláře všech důležitých listin státních. Místo, kde chrám stával, označují dnes základy několika starobylých budov asi 1/2 hodiny od Eretrie vzdálených. Ctění Artemidy amarynthské přeneseno odtud později i do Attiky, kdež v dému athmonském zbudována jí svatyně a jméno vesnice {{Prostrkaně|Marusi}} podnes na bohoslužbu onu upomíná.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b30lebzfqn9e3zz79u5hl2a8e205fks</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amásia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97951</id>
    <revision>
      <id>336463</id>
      <parentid>334255</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:27:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336463</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1874" sha1="qbmphvhd4s5gsslnevx1i5clbfgko2z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amásia
| PŘEDCHOZÍ = Amarysia
| DALŠÍ = Amasiáš
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amásia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;73. {{Kramerius|nkp|97acc120-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amásia''', {{Prostrkaně|Amasie}}, hlavní město sandžaku v tureckém vilájetu sívaském v sev. Malé Asii, 140 ''km'' jihozáp. od Sívasu, rozkošně rozložené uprostřed ovocných zahrad a sadů morušníkových na Ješil-Irmaku č. Zelené řece (za starodávna ''Iris'') a na patě skály 400 ''m'' vysoké, na jejíž vrcholu spatřují se zbytky starověké akropole, doleji pak sešlá tvrz Janovanův. '''A.''' jest sídlem metropolity arménského, má mnoho mešit a několik klášterů, 18 bohatě nadaných vyš. škol muhammedánských (medrese), starý vodovod a mnoho řeckých starožitností, dřevěný a 3 kamenné mosty, z nichž prý jeden jest původu římského, hojně zásobený bázár, několik pozoruhodných budov saracénských, množství mlýnů, továrnu na sirky, značný obchod s hedvábím a solí a 30.000 obyv., mezi nimi asi třetinu křesťanů. Zvláště slyne '''A.''' po Východě jako »ovocná zahrada Anatolie«, zejména četnými druhy hrušek a jablek. V blízkém Marsuánu jsou doly stříbrné a měděné. Zde narodili se zeměpisec Strabo a sultán Selím I. Starověká {{Prostrkaně|Amaseia}} bývala sídlem králů pontských, jejichž hrobky vtesané do příkré skály Ferhádovy dosud se zachovaly. R. 1174 dobyta od Seldžúkův a sultán Bájazíd II. připojil ji k Turecku, načež nastal patrný úpadek města. {{Prostrkaně|Sandžak amásijský}} má na 8810 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; asi 240.000 obyv. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qbmphvhd4s5gsslnevx1i5clbfgko2z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amathus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97952</id>
    <revision>
      <id>336462</id>
      <parentid>334248</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:26:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336462</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1355" sha1="oeyrt4yz4kjm2m9x85h65svwriidh22" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amathus
| PŘEDCHOZÍ = Amateur
| DALŠÍ = Amathusia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amathus
| AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;74. {{Kramerius|nkp|97d7a1b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amathus''' (''Ἀμαθοῦς''), starověké město na jižním pobřeží ostrova Kypru, založeno bylo za dob chronologicky nevýstižných (jistě však ve II. tisíciletí před Kr.) Hittity severosyrskými i neslo původně jméno Hamath po známém městě syrských Hittitů. Osadníci přinesli s sebou i bohoctu assyrské Istary, která později v '''A'''-thu uctívána se jménem Afrodity Amathusie a ve spolku s Adónidem. Za dob řeckých byl '''A.''' z devíti předních měst ostrovních, ale obyvatelstvo chovalo se ke snahám řeckým nepřátelsky. Když povstali Řekové maloasijští proti Peršanům, všecek Kypros přidal se k povstalcům, jen '''A.''' zůstal věren Peršanům, začež byl Onésilem marně obléhán. Zbytky '''A'''-thu spatřují se u dnešního Starého Limasola, zbytky Afroditina chrámu opodál u osady Ai Tychonos. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oeyrt4yz4kjm2m9x85h65svwriidh22</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amatitlan</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97953</id>
    <revision>
      <id>336461</id>
      <parentid>334249</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:25:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336461</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1202" sha1="1kuiamw7o67y32schzfmvxwynph970i" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amatitlan
| PŘEDCHOZÍ = Amati
| DALŠÍ = Amato
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amatitlan
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;74–75. {{Kramerius|nkp|97d7a1b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amatitlan''' (též {{Prostrkaně|San Juan de}} '''A.'''), město ve středoamer. státě Guatemale, nedaleko jez. Amatitlanského, 30 ''km'' jižně od hl. města Guatemaly. Kolem r. 1840 byl '''A.''' ještě indiánskou vesnicí, ale od té doby pěstováním košenil povznesl se na bohaté místo s 12.000 obyv. a horkými prameny. — {{Prostrkaně|Amatitlanské jezero}} od vých. k záp. 12 ''km'' dl. a 4 ''km'' š. obklíčeno je rozervanými horami původu vulkanického. Na jižním břehu vypíná se Pacaya (2550 ''m''), sopka dosud činná. Odtok jezera, zvaný Rio Michatoyat, teče nejvíce pralesem a vlévá se po toku 100 ''km'' dl. u Istapy do Tichého okeánu. U vsi San-Pedro-Martyr tvoří dva vodopády, z nichž jeden je 60 ''m'' vysoký a náleží k nejkrásnějším na zemi.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1kuiamw7o67y32schzfmvxwynph970i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amatrice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97954</id>
    <revision>
      <id>336460</id>
      <parentid>334118</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:23:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336460</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="566" sha1="fomx9jwjvqydnta6344dr3hqviqj8xa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amatrice
| PŘEDCHOZÍ = Amato
| DALŠÍ = Amatus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amatrice
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;75. {{Kramerius|nkp|98001140-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amatrice''' [-ríče |, město ital. v provincii aquilské, okr. citta-ducalském, 35 ''km'' sszáp. od Aquily, má 6709 ob. (1885) živících se výrobou látek vlněných.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fomx9jwjvqydnta6344dr3hqviqj8xa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amaxiki</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97955</id>
    <revision>
      <id>336459</id>
      <parentid>334119</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:22:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336459</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1025" sha1="m2jhz4v3n8xzkfoc41tg72ievbf62t7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amaxiki
| PŘEDCHOZÍ = Amaury-Duval
| DALŠÍ = Amaxofobia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amaxiki
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;76. {{Kramerius|nkp|982af1d0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amaxiki''', {{Prostrkaně|Hamaxiki}}, též {{Prostrkaně|Hagia Maura}}, {{Prostrkaně|Leukas}} (úředně) zváno, jest hlavní město iónského ostrova Leukadie a leží v úrodné rovině na sev. břehu ostrova. Jest sídlem řeckého arcibiskupa, má dva přístavy, z nichž Porto Drapano prostrannější jest a má 3434 ob. (1879), zabývajících se orbou, jirchářstvím a hotovením látek bavlněných. Asi 1 ''km'' sev. od města leží na ostrohu pevnůstka {{Prostrkaně|Santa-Maura}} ze XIV. stol., již s městem spojuje vodovod, zřízený od Turků, jehož nyní užívá se za most mezi oběma místy. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m2jhz4v3n8xzkfoc41tg72ievbf62t7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amazonská řeka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97960</id>
    <revision>
      <id>336458</id>
      <parentid>335181</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:20:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336458</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11525" sha1="cyqc46s6cdy3g9ia9roayvpvj2fxs7x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amazonská řeka
| PŘEDCHOZÍ = Amazonky
| DALŠÍ = Amazonský delfin
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amazonská řeka
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;79–80. {{Kramerius|nkp|98a92280-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amazonka
}}

{{Forma|proza}}
'''Amazonská řeka''' ({{Prostrkaně|Rio das Amazonas}}), mohutný veletok v jižní Americe, zaujímá následkem množství vody, kterou k moři odvádí, a obrovského úvodí, jež na rozloze asi 7,000.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; po většině císařství Brasilského a po velkých částech republik Venezuely, Columbie, Ecuadoru, Peru a Bolivie se prostírá, první místo mezi řekami na celé zeměkouli. Vznikajíc v jezeře Llauricošském (na 10°30' j. š. a 76°30' z. d.) na vysočině u Cerra de Pasco v Peru, 3653 ''m'' nad hladinou mořskou, teče nejprve na sszáp. hlubokým a těsným údolím mezi oběma pásmy hor Andských, tvoříc veliké množství peřejů a slapů. Ve vzdálenosti 500 ''km'' od pramene je splavna pro parní čluny. Při ústí přítoku Chinchipe mění směr svůj v severových. a prodírajíc se východním pásmem And má opět četné peřeje (''pongos''), z nichž {{Prostrkaně|Pongo do Manseriche}} jest nejznamenitější. Odtud vstupuje do obrovské nížiny jihoamerické; u Tabatingy dostává se na území brasilské a zachovávajíc přes četné okliky stále směr východní vlévá se posléze mezi 1° s. š. a 1° j. š. do Atlantského okeánu. {{Prostrkaně|Ústí}} její je rozekláno a dělí se ve tři ramena: na sev. {{Prostrkaně|Rio do Macapá}}, podobný zátoce mořské, s četnými ostrovy, ve středu {{Prostrkaně|Rio Gurupá}} a na jihu {{Prostrkaně|Rio Pará}}. Toto rameno spojeno jest s hlavním tokem '''A'''-ké řeky pouze četnými průplavy, mezi nimiž mohutný {{Prostrkaně|Tajipuru}} odděluje veliký ostrov {{Prostrkaně|Marajó}} od pevniny, a za tou příčinou mnozí zeměpisci Rio Pará nepokládají vůbec za příslušný k '''A'''-ké řece, nýbrž prohlašují jej za ústí Tocantinsu, který pak by byl řekou úplně samostatnou. Poněvadž však břehy a dno řeky skládají se z jílovitého pískovce a křemene, soudí Agassiz, že celá nížina brasilská tvořila druhdy ohromné jezero, a je-li mínění toto správno, potom musíme Tocantins pokládali za přítok řeky '''A'''-ké. Při rameni jižním leží obchodní město Belém neboli {{Prostrkaně|Pará}}, a proto plují tudy lodi mnohem častěji než skrze Rio Macapá. Celé ústí je 660 ''km'' široké i přesahuje tedy nejširší místo moře Baltického. Na horním toku až k Loretu při hranici peruánské nazývají domorodci '''A'''-kou řeku {{Prostrkaně|Tunguragua}} nebo {{Prostrkaně|Maranhão}} ({{Prostrkaně|Maraňon}}), od Tabatingy až k ústí Ria Negra sluje {{Prostrkaně|Solimões}}, odtud pak '''A. ř.''', avšak úředně užívá se jména posledního pro celý tok její.

Délka řeky od pramene až k ostrovu Bailique obnáší (podlé Kaulbarsovy mapy Jižní Ameriky) 4929 ''km'', jest tedy '''A. ř.''' co do délky toku teprve čtvrtou řekou na světě (Mississippi-Missouri 6750 ''km'', Nil 6470 ''km'', Ta-Kiang 5083 ''km''). Naproti tomu šířka jest dosti neurčita; v poříčí jejím totiž nachází se mnoho pobřežních jezer (''ipoeiras''), která s hlavním tokem spojena jsou přirozenými průplavy (''igarapés''), a týž úkaz vyskytuje se také u přítoků, čímž vznikají tak četné bifurkace, že mnohdy je úplně nemožno šířku řeky stanoviti. Avšak tam, kde měření je možné, jeví se šířka velmi značná; nejužší místo je v tak zvané úžině Pauxiské u města Obidos, kteréž za nízkého stavu vody měří 1912 ''m''; avšak již nad ústím Madeiry obnáší několik kilometrů, u Santaremu při ústí Tapajozu 15 ''km'' a při ústí Xingújském u Porto de Moz 80 ''km''. Neméně značna je hloubka, kterou průměrně na 75 ''m'' páčiti možno, ale na mnohých místech i 100 ''m'' přesahuje. '''A. ř.''' shromažďuje v řečišti svém téměř veškero vodstvo ze středu jižní Ameriky, přijímajíc po obou stranách přes 200 přítoků, z nichž na 100 je splavných a 6 náleží mezi veletoky prvého řádu. Splavná část hlavních přítoků na brasilském území udává se ve výkazech úředních na 32.822 ''km'', menších řek a jezer na 6600 ''km'', tak že i s hlavním tokem obnáší paroplavební síť amazonská jen na území brasilském 43.250 ''km'', ačkoli v tomto čísle není ještě pojat Tocantins se svými ohromnými přítoky. Nejdůležitější z pobočních řek '''A'''-ké řeky jsou: na pravém břehu: Rio Huallaga, Ucayali, Yacarana, Jutahy, Jurua, Rio Catua, Coary, Rio Purús, Madeira, Rio Paraudry, Rio Tapajoz, Rio Xingú, Rio Uanapú a Tocantins s Araguayem; na levém břehu: Chinchipe, Morona, Pastaza, Tigre, Napo, Putumayo (Iça), Yapura, Rio Negro (největší z řek pobočních, přivádějící zároveň vodu z velikého přítoku svého Branka), Rio Jamudá, Rio das Trombetas, Rio Curupatúba, Rio Paru, Rio Jary, Rio Anaurapucú a Rio Paranátuba. Množství vody, které '''A. ř.''' do moře přivádí, je ohromné, avšak jednotlivá udání různí se od sebe velice; obyčejně uvádí se mínění Martiusa, kterýž páčí množství vody za vteřinu odtékající na 4,995.840 krychlových stop. Rychlost toku obnáší 6,6 ''km'' za hodinu a vody valí se do moře s takovou silou, že ještě u velké vzdálenosti od břehu poznati lze sladkou vodu říční. Naproti tomu však také mořský příliv proniká daleko do řečiště '''A'''-ké řeky, ano možno jej zcela zřejmě pozorovati až u města Obidos, přes 400 ''km'' od ústí vzdáleného. Zvláštní úkaz, který však také na některých jiných řekách není neznám, tak zv. {{Prostrkaně|pororoca}}, vyskytuje se ve dnech po úplňku a novém měsíci: několik obrovských vln, 4—5 ''m'' vys., žene se s hromovým rachotem slyšitelným na 5—6 mořských mil ze šírého moře do ústí a působí tam mnohdy velikou zhoubu.

'''A. ř.''' má jako Nil pravidelné roční {{Prostrkaně|stoupání}} následkem doby deštivé; toto zaplavování počíná v lednu na horním toku, v únoru na střední části mezi Tabatingou a Riem Negrem, na dolním toku pak v březnu a dubnu. Poněvadž v únoru a březnu jsou deště trvalé, stoupá voda potom velmi rychle a zaplavuje ostrovy i kraje vůkolní; v červnu dosáhne největší výše a počíná odtud klesati. Zajímavo je, že právě v tu dobu severní přítoky mívají vody málo a tu následkem mocného přívalu zastavuje se často tok jejich, ano někdy i nazpět se obrací. Stoupání trvá celkem 120 dní; za maximum jeho přijímá Agassiz 17 ''m'' nad normálním stavem vody, za maximum klesání 10 ''m'' pod normálem. {{Prostrkaně|Celé poříčí}} od úpatí hor Andských až k břehu mořskému tvoří nepřetržitý prales. K bujné, tropické vegetaci na březích druží se neméně bohatá zvířena pozemní i říční, zejména ryb, kteréž jsou předmětem vydatného lovu. Přes toto přírodní bohatství, které podél '''A'''-ké řeky se jeví, jsou břehy její jenom řídce osídleny, většinou jen od Indiánů a smíšenců; ale od té doby, co tudy zavedena pravidelná paroplavba, rozproudil se i v této příčině ruch čilejší. Nepříznivé poměry klimatické vadí ovšem nejvíce vydatné kolonisaci.

{{Prostrkaně|Plavba}} na '''A'''-ké řece povznáší se v posledních desítiletích neustále; značná hloubka řeky i mnohých přítoků dopouští, aby i velké lodi mořské zcela bezpečně po ní pluly, kdežto větry vanoucí od břehu mořského k západu podporují dopravu také na lodích plachetních. Na základě smlouvy uzavřené mezi Brasilií a Peruanskem 23. října r. 1851 zavedena po celé řece pravidelná paroplavba, a když dekretem císařským 7. září 1867 plavba po '''A'''-ké řece prohlášena za svobodnou pro lodi všech národů, vzmohl se ruch plavební měrou neobyčejnou a kráčí patrně vstříc znamenité budoucnosti. Prozatím vyvážejí se po '''A'''-ké řece z vnitrozemí hlavně plodiny lesní, kaučuk, želví tuk (Manteca), ryby a j. Bolivie, Peru i Columbie stavějí silnice a dráhy kolem peřejův, aby bylo docíleno spojení mezi horním i dolním tokem řeky. Přední paroplavební společnost, kteráž po '''A'''-ké řece dopravu obstarává, jest Amazon-Steam-Navigation-Company-Limited, zal. 1867 v Pará, v jejíž službách r. 1880 bylo 29 parníkův o 3410 koňských silách a 12.321 tunách. Hlavním přístavem pro celé úvodí jest město {{Prostrkaně|Pará}}, při ústí ramene Pará, s kterým mají pravidelné spojení Liverpool, Havre, Nový York a Rio de Janeiro, ano v poslední době pomýšlí se na přímou plavbu z Anglie do Manáos, hlav. města provincie amazonské. Rozvoj obchodní v úvodí '''A'''-ké řeky nejpatrněji jeví se odtud, že cena dovozu a vývozu v Pará, která roku 1850 jen 7,000.000 zl. obnášela, r. 1880 na 39,000.000 zl. stoupla, z kteréhož obnosu jenom 1/12 připadla na Peru, Bolivii, Ecuador, Columbii a Venezuelu, naproti tomu 11/12 Brasilii se dostalo.

'''A'''-kou řeku objevil r. 1500 Vicente Yañez Pinzon při ústí jejím a nazval ji {{Prostrkaně|Paricura}}, ale dále jí nezkoumal. R. 1541 vojenský hejtman Pizarrův, Orellana, poprvé plavil se po ní od ústí řeky Napa až do Atlantského okeánu; od něho dostalo se jí také nynějšího jména, poněvadž prý při ústí Ria de Trombetas Španělové napadeni byli od Indiánů, mezi nimiž bojovaly i ženy, jež Orellana přirovnal ke starověkým Amazonkám. Cenu vědeckou však měla teprve výprava, kterou tudy podnikl Condamine v l. 1743—1744. Od té doby předsevzaty do poříčí jejího mnohé cesty výzkumné; epochální jest výprava Alexandra Humboldta, po něm pak badali zde Spix a Martius (1819 až 1820), Maw (1829), R. Schomburgk, Pöppig a J. J. Tschudi (1831—32), pruský princ Adalbert (1842), hrabě Castelnau (1846), Herndon, vyslaný od Spojených Obcí severoamerických (1850), Wallace (1852), Avé-Lallemant (1858), Markham (1859), Bates (1861), Marcoy (1866), Agassiz (1866—67), Orton 1867 aj. Vláda brasilská rovněž nelenila a dala r. 1862—64 od zvláštní kommisse celé poříčí prozkoumati a sestaviti podrobnou mapu jeho; také výzkum pobočních řek v Peru, Brasilii i Bolivii zdárně pokračuje.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Herndon, Exploration of the valley of the Amazon (Wash. 1853); Maury, The Amazon and the Atlantic slopes of South America (t. 1853); Wallace, Narrative of travels on the Amazon and Rio Negro (Londýn 1853); Bates, The naturalist on the river Amazonas (t. 1864); Markham, Expedition into the valley of the Amazonas (t. 1859); Avé-Lallemant, Reise durch Nordbrasilien (Lipsko 1860); Marcoy, Voyage à travers l’Amérique du Sud etc. (Paříž 1869); Agassiz, A journey in Brazil (Boston 1868); Scientific results of a journey in Brasil (Londýn 1870); Andree, Geographie des Welthandels (Lipsko 1872); Orton, The Andes and the Amazon (3. vyd. Lond. 1877); Mathew, Up the Amazon and Madeira rivers (t. 1879). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cyqc46s6cdy3g9ia9roayvpvj2fxs7x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amba</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97961</id>
    <revision>
      <id>336457</id>
      <parentid>334251</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:20:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336457</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="696" sha1="lxde4t049e3msxfp7vxlvkblzkt59qd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amba
| PŘEDCHOZÍ = Amb
| DALŠÍ = Ambacia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amba
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. {{Kramerius|nkp|98d8be00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amba''' zove se v Habeši vysoká, strmá skála, nahoře plochá, podobající se zkomolenému kuželi. Tyto amby ('''A.'''-Ras, '''A.'''-Gešen, '''A.'''-Sel a j.) svlažovány jsouce vodou a majíce značnou vegetaci hodí se výborně k obraně a bývají proto útočištěm loupežníkův a vzbouřencův. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lxde4t049e3msxfp7vxlvkblzkt59qd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambacia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97962</id>
    <revision>
      <id>336456</id>
      <parentid>334132</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:19:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336456</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="430" sha1="j2npmzeu3d5rrgw5gx5k82yu9z3ifsi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambacia
| PŘEDCHOZÍ = Amba
| DALŠÍ = Ambactus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambacia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. {{Kramerius|nkp|98d8be00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambacia''' v. {{Prostrkaně|Amboise}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j2npmzeu3d5rrgw5gx5k82yu9z3ifsi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambahta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97963</id>
    <revision>
      <id>336455</id>
      <parentid>334133</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:19:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336455</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="755" sha1="med91tvu0hval2ztmyc75dslywai090" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambahta
| PŘEDCHOZÍ = Ambactus
| DALŠÍ = Ambacht
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambahta
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. {{Kramerius|nkp|98d8be00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambahta''', město ve východoind. okresu saháranpúrském, v Severozápadních prov., má 6392 obyv. (1881), a to 3553 muhammedánů, 2326 hindů, 513 džajnů, velký bazár, dvě mešity z dob Humájúna (1530—1556), policejní stanici, pošt. úřad a dobře zřízenou školu. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>med91tvu0hval2ztmyc75dslywai090</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambála</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97964</id>
    <revision>
      <id>336454</id>
      <parentid>334254</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:19:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336454</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2515" sha1="i5st4h4lh5u9oypr8b02t9zt825vy02" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambála
| PŘEDCHOZÍ = Ambacht
| DALŠÍ = Ambalema
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambála
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80–81. {{Kramerius|nkp|98d8be00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambála''', hlavní město kraje a okr. t. jm. ve Vých. Indii (Pandžáb), na dráze delhi-amritsarské, důležitá stanice vojenská, má 67.463 ob. (1881) a to hindů 34.522, muhammedánů 27.115, sikhů 1867, džajnů 410, křesťanů a jiných 3549. Posádka jest 6 ''km'' již. od města; nalézá se tam pěkný kostel, dům pro cestovatele (''bangaló'') a několik hotelů. Mezi čtvrtí vojenskou a městem jest čtvrť úřední, obsahující veřejné budovy, soudní dům, pokladnu, vězení, nemocnici, missionářskou školu a j. Město jest značné tržiště pro výrobky plodinné; vyvážejí se bavlněné látky, obilí, koberce; dováží se angl. sukno, železo, sůl, vlna a hedvábí. Jest to nejbližší železniční stanice ku klimatickému místu Simle, a proto jest tam také mnoho evropských obchodů s různými potřebami. Založeno bylo asi ve XIV. století. — {{Prostrkaně|Ambálský kraj}} obsahuje okresy ambálský, ludhianský a simelský, má 10.260 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,729.043 ob. (1881) a to 997.280 hindů, 525.012 muhammedánů, 195.787 sikhů, 3495 džajnů, 7448 křesťanů a j. — {{Prostrkaně|Ambálský okres}} má 6653 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,067.263 obyv. (1881); na severovýchod zasahuje do Himálaje, severně k Satledži, jihových. až k řece Džamně. Čásť v Himálaji jest hornatá a lesnatá, ostatní jest pláň. Mimo řeky pohraniční protékají okres Ghaggar, Sarsuti a j., z nichž se vody užívá k umělému zavodňování. Nižší kraje jsou dosti pěkně porostlé, zvěře jest dostatek. Okres má 5 měst s více než 10.000 obyv. Poměr vzdělané půdy k nevzdělané byl r. 1881 asi jako 9 : 6. Hlavní plodiny pšenice, ječmen, vikev, rýže, proso, kukuřice, bavlna, boby (''Phaseolus aconitifolius'') a cukrová třtina; pro domácí potřebu pěstuje se také mák, tabák a konopě. Průmysl není valný; vyrábí se železné zboží v městě Rúpaře, koberce v Ambále a hrubé plátno po vesnicích; hlavní obchpd jest v plodinách. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i5st4h4lh5u9oypr8b02t9zt825vy02</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambalema</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97965</id>
    <revision>
      <id>336453</id>
      <parentid>334136</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:13:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336453</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="741" sha1="ia7a1wsxydksiqqxcds7bv7rmpom2m8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambalema
| PŘEDCHOZÍ = Ambála
| DALŠÍ = Amban
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambalema
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambalema''', město v jihoamer. republice Columbii, ve státu Tolimě, prov. del Norte, na levém břehu Magdaleny, při ústí Ria Recia, 160 ''km'' záp. od Bogoty; jsou zde zlaté doly, cukrovar, lihovar a v okolí rozsáhlou měrou pěstuje se znamenitý tabák »ambalemský«, z něhož vyrábějí se oblíbené doutníky; 6039 ob. (1870). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ia7a1wsxydksiqqxcds7bv7rmpom2m8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambarrové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97966</id>
    <revision>
      <id>336452</id>
      <parentid>334137</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:13:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336452</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="925" sha1="9bmbiitbflr4o4t3sb0fhj1j5k8dixw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambarrové
| PŘEDCHOZÍ = Ambar
| DALŠÍ = Ambarvalia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambarrové
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambarrové''', keltický kmen v Gallii Lugdunské. Seděli po obou březích řeky Araru (Saône) mezi Aeduy, Sequany, Allobrogy a Segusiany, v nynějších depart. Ain, Rhône a částečně v Saône et Loire. Livius (V. 34, 38) zná je již mezi národy keltickými, kteří přes Alpy vytáhli do Italie. Bratří jejich v Gallii byli v době Caesarově kmen slabý a úzce s Aeduy spojený. Důležitější města v území jejich byla Axa Paulini (nyní Axese, sev. od Lyonu) a Lunna dále na sever nad řekou Ararem. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9bmbiitbflr4o4t3sb0fhj1j5k8dixw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambásamúdram</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97967</id>
    <revision>
      <id>336451</id>
      <parentid>334140</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:12:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336451</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="776" sha1="363i44jfjl8op7eqmlnsututuw884tx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambásamúdram
| PŘEDCHOZÍ = Ammbarvalia
| DALŠÍ = Ambascia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambásamúdram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambásamúdram''', oddíl okresu Tinnevellie v madraské provincii, má 1473 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 165.152 obyv. (1881). Více než polovice půdy se vzdělává. Hlavní město t. jm., sídlo vládního úředníka, má 8770 ob. (1881) a to 8383 hindů, 313 muhammedánů, 54 křesťany. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>363i44jfjl8op7eqmlnsututuw884tx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambassi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97968</id>
    <revision>
      <id>336450</id>
      <parentid>334252</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:12:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336450</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1627" sha1="ek2t9nhu04ztx23jl9jn792k8dc21nt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambassi
| PŘEDCHOZÍ = Ambassadeur
| DALŠÍ = Ambato
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambassi
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambassi''' od Portugalců zváno {{Prostrkaně|São Salvador}}, město v portugalském Kongu, 262 ''km'' jihových. od ústí konžského, bývalo kdysi hlavním městem mocného království konžského a slynulo mocí a bohatstvím. Když totiž r. 1487 král konžský zemi svou Portugalcům otevřel a křesťanem se stal, usadili se zde missionáři, kteří jméno města na São Salvador přeměnili. '''A.''' stalo se středem portugalské moci v těchto krajinách a okrašlujíc se chrámy, kláštery, veřejnými i soukromými budovami přistěhovalců nabývalo vždy více rázu evropského. Zničeno byvši vpádem Džagů bylo znovu zbudováno a záhy mělo na 40.000 obyvatelstva. Avšak r. 1636 vymanil se král konžský z vrchní moci portugalské a vypudil všecky Evropany z města, které se odtud rychle ocitlo v úpadku, tak že Bastian r. 1857 nalezl tam mezi troskami budov evropských jen bídné chatrče černošské. Také křesťanství, k němuž všecko obyvatelstvo dle jména bylo obráceno, vzalo za své, a na místo jeho vyšinul se opět fetišismus. Zajímavo jest, že mnozí z obyvatelů užívají dosud titulů vévody, markýza, hraběte atd., kterých se jim od Portugalců dostalo. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ek2t9nhu04ztx23jl9jn792k8dc21nt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambato</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97969</id>
    <revision>
      <id>336449</id>
      <parentid>334144</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:11:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336449</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="888" sha1="ru9macxxqmum978k3lqgti1j7c1jfn3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambato
| PŘEDCHOZÍ = Ambassi
| DALŠÍ = Ambauba
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambato
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81–82. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambato''': '''1) A.''' obchodní město v jihoamerické republice Ecuadoru, v departementu tunguraguajském, 120 km již. od Quita a sev.-vých. od hory Chimboraza, 2800 ''m'' nad mořem, s 12.000 obyv.; provozuje pozoruhodné obuvnictví a pekařství. — '''2)''' Sierra del '''A.''', horské pásmo vých. Kordiler jihoamerických v Catamarce, státě Spojených obcí Argentinských, táhne se na vých. břehu solnatého jezera Saliny a dosahuje vrcholy svými až 3800 ''m'' výšky. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ru9macxxqmum978k3lqgti1j7c1jfn3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambela</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97970</id>
    <revision>
      <id>336448</id>
      <parentid>334145</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:10:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336448</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="730" sha1="mg499uh354e4vk624u4fl8b9xymf5bl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambela
| PŘEDCHOZÍ = Ambauba
| DALŠÍ = Ambelakia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambela
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. {{Kramerius|nkp|992e5810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambela''', průsmyk horský, severových. od Pešauru do území Svatu vedoucí, pověstný v dějinách indických různými výpravami proti nepokojným a loupežným pohraničním kmenům, jež podnikaly vpády na britské území, tak r. 1857, 1858 a 1863. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mg499uh354e4vk624u4fl8b9xymf5bl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambelakia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97971</id>
    <revision>
      <id>336447</id>
      <parentid>334146</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:10:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336447</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="932" sha1="dftbpaqk6t8nrn2tr7zoh75w27dvrdo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambelakia
| PŘEDCHOZÍ = Ambela
| DALŠÍ = Amber
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambelakia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. {{Kramerius|nkp|992e5810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambelakia''', stará {{Prostrkaně|Amfilochia,}} tur. {{Prostrkaně|Embelek}}, tovární a obchodní město v řecké Thessalii, v eparchii larisské, v úrodné, vinorodé krajině na patě Kissovské hory (Ossy), při průsmyku Tempském, s 5000 obyv., již zabývají se hlavně pěstováním, spracováním a barvením bavlny (na červeno) a provozují značný obchod s vlnou a přízí. '''A.''' patřila do nedávna k tureckému vilájetu janinskému a teprve roku 1881 s částí sev. Thessalie postoupena království Řeckému.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dftbpaqk6t8nrn2tr7zoh75w27dvrdo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amber</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97972</id>
    <revision>
      <id>336446</id>
      <parentid>334153</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:10:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336446</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1756" sha1="dt639f3u0jc6khdeebnh1ksx1usve8j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amber
| PŘEDCHOZÍ = Ambelakia
| DALŠÍ = Amberg
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amber
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. {{Kramerius|nkp|992e5810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 82 Amber.png|thumb|Č. 189. Město Amber.]]

{{Forma|proza}}
'''Amber''', opuštěné hlavní město východoindijského státu džájpúrského v Rádžputáně, asi 8 ''km'' sev.-vých. od nynějšího města Džajpúru, má 5036 obyv. (1881), a to 4346 hindů, 665 muhammedánův a 25 jiných. Jest to místo plné krásných starých staveb a vyniká svou velmi pěknou romantickou polohou. (Pohled na město podává naše vyobraz. č. 189.) Palác starý, počatý roku 1600 po Kr. rádžou Mán-Singhem, umístěn jest na vysokém horském hřbetě, výběžku pohoří Aravallie, na jehož úpatí jest krásné jezírko. Asi 150 ''m'' výše nad palácem nalézá se tvrz, kde vždy byla státní pokladna a státní vězení, a jest tak podnes. Palác dosud působí mohutným dojmem: rozsáhlé síně panovníků, krásné to sloupové stavby, skvělé komnaty a soukromé síně bohatě zdobené a uměle vykládanými dveřmi opatřené prostorné chodby — vše svědčí o někdejší slávě '''A'''-u. Příšerný jest pohled na pestře natřený chrám bohyně Kálí, jíž zde denně kněží obětují kozu v upomínku na někdejší oběti lidské. Pod hradem poblíže jezera jest také několik chrámů, rozsáhlé sady, letohrádek, vodotrysky atd. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dt639f3u0jc6khdeebnh1ksx1usve8j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amberg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97979</id>
    <revision>
      <id>336445</id>
      <parentid>334161</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:07:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336445</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1606" sha1="lohmsz1xvxplft008wa98vsb2zu81ew" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amberg
| PŘEDCHOZÍ = Amber
| DALŠÍ = Amberg Wilhelm
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amberg
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82–83. {{Kramerius|nkp|992e5810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amberg''', staré, již v XI. stol. připomínané okr. město v bavorském vládním okr. hornofalckém, na ř. Vilse a na st. dráze norimbersko-brodské, 55 ''km'' východně od Norimberka, s 15.812 obyv. (1885). Býval hlavním a sídelním městem Horní Falce, jest sídlem appellačního a okresního soudu, lesního a horního úřadu, vyniká pěknou výstavností, má imposantní chrám sv. Martina a kromě toho 10 jiných kostelův a kaplí, bývalý kurfirštský zámek, radnici z r. 1490, gymnasium, průmyslovou a obchodní školu, král. bibliotéku, několik klášterů, 2 nemocnice, sirotčinec, trestnici, král. továrnu na ručnice, továrny na zboží kameninové (»amberské nádobí«), minerální barvy (»amberská žluť«), zboží plechové, látky vlněné a plátěné, pivovary a značný obchod s dobytkem. Obyvatelstvo amberské z velké části jest zaměstnáno v blízkých král. železných dolech a vysokých pecech. Dne 24. srpna 1796 porazili zde Rakušané pod arciknížetem Karlem Francouze pod Jourdanem. — {{Prostrkaně|Okres amberský}} jest téměř z polovice lesem porostlý a má na 733 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve 2 městech a 59 obcích 25.934 obyv.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lohmsz1xvxplft008wa98vsb2zu81ew</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Berge</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97980</id>
    <revision>
      <id>336444</id>
      <parentid>334291</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:06:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336444</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="8khq4aeuq0blw8d7y4a67a010kac4u5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Am Berge
| PŘEDCHOZÍ = Amberg Wilhelm
| DALŠÍ = Amberger
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Am Berge
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. {{Kramerius|nkp|9956eeb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Berge: 1) A. B.''' viz {{Prostrkaně|Kostelní Horka}}. — '''2) A. B.''', vesnička, 9 d., 34 obyv. něm. (1880), hjtm., okres a fara Litoměřice (3/4 hod. sev.), obec Miřevice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8khq4aeuq0blw8d7y4a67a010kac4u5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambérieu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97981</id>
    <revision>
      <id>336443</id>
      <parentid>334163</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:05:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336443</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="672" sha1="gwruh3q0vno3b96lpft9841ycmmm6e8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambérieu
| PŘEDCHOZÍ = Amberger
| DALŠÍ = Amberská hlína
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambérieu
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. {{Kramerius|nkp|9956eeb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambérieu''' [a͡nberjé], hl. m. franc. kantonu t. jm., v arr. belleyském a v depart. ainském, při křižovatce drah lyonsko-genevské a pařížsko-středomořské, s 3700 obyv.; vyrábějí se tady plátno, kůže, papír, sukno a je tu přádelna na bavlnu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gwruh3q0vno3b96lpft9841ycmmm6e8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambert</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97982</id>
    <revision>
      <id>336442</id>
      <parentid>334164</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:05:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336442</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="779" sha1="eua3yp3as0h6g9t5nyja974n15aeiqb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambert
| PŘEDCHOZÍ = Amberská hlína
| DALŠÍ = Ambi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambert
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. {{Kramerius|nkp|9956eeb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambert''' [a͡nbér], hlavní místo arrondissementu ve franc. departementu puy-de-dômeském, v úrodném údolí na pr. bř. Dory na záp. úpatí Forezských hor, dříve hlav. město krajiny Livradois, se 7700 obyv.; žulový chrám sv. Jana z XV. stol., továrny na papír, stužky, krajky a tabatěrky a čilý obchod se sýrem, jenž pokládá se za nejlepší auvergneský.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eua3yp3as0h6g9t5nyja974n15aeiqb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97983</id>
    <revision>
      <id>336441</id>
      <parentid>334166</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:05:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336441</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="824" sha1="i0i2h6bxgt999vsvichl1f94myn0not" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambi
| PŘEDCHOZÍ = Ambert
| DALŠÍ = Ambiani
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambi
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. {{Kramerius|nkp|9956eeb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambi''' (amb-, am-, an-, řec. ''ἀμφί'', kolem, ''ἀμφίς'' s obou stran, řec. ''ἄμφω'', ''ἀμφό-τεροι'', lat. ''ambo'', slov. ''oba''), čes. {{Prostrkaně|dvoj-}}, {{Prostrkaně|ob-}}, {{Prostrkaně|o-}}, vyskytuje se často ve slovech složených, na př. ambi-viu-m, dvojcestí, amb-iguu-s, dvojsmyslný, nejasný, temný, an-ceps, dvojhlavý, obojetný, nejistý, amb-i-tu-s, obvod, amb-ages, okliky, okolky.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i0i2h6bxgt999vsvichl1f94myn0not</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambiani</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97994</id>
    <revision>
      <id>336440</id>
      <parentid>334177</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:04:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336440</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="686" sha1="j7cd7wfy21u0jeyqrl59xlpqb86oemq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambiani
| PŘEDCHOZÍ = Ambi
| DALŠÍ = Ambice
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambiani
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. {{Kramerius|nkp|9956eeb0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambiani''', keltský kmen v belgické Gallii. Zaujímali dnešní depart. Somme v Picardii mezi Atrebaty, Bellovaky, Veromanduy a Suessiony. Proti Caesarovi postavili značnou moc vojenskou do pole, ale byli přemoženi. Hlavní město jejich Samarobriva nazváno později Ambiani (nyn. Amiens). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j7cd7wfy21u0jeyqrl59xlpqb86oemq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambleteuse</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97995</id>
    <revision>
      <id>336439</id>
      <parentid>334178</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:04:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336439</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="983" sha1="dsi3v5l2exag484bobpamuih4nbppk9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambleteuse
| PŘEDCHOZÍ = Ambitus (římské právo)
| DALŠÍ = Amblève
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambleteuse
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;85. {{Kramerius|nkp|99ac88c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambleteuse''' [a͡nbltéz], malé město přístavní ve franc. depart. Pas-de-Calais, 10 ''km'' sev. od Boulogne, při ústí řeky Slack do Canalu la Manche, má mořské lázně a 726 ob., kteří většinou rybářstvím se živí. '''A.''' je nejspíše přístav itický (portus Itius), odkudž Caesar r. 55 a 54 před Kr. do Britannie se přepravil. Napoleon I. zamýšleje přepraviti vojsko do Anglie, snažil se přístav mezitím pískem zanesený obnoviti. Na blízku stojí mohutný žulový sloup, který zde Napoleon 1805 velké armádě postavil. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dsi3v5l2exag484bobpamuih4nbppk9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amblève</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97996</id>
    <revision>
      <id>336438</id>
      <parentid>334179</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:03:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336438</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="858" sha1="kew0jtgpvwjjpb3jg2lvifk9dwks254" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amblève
| PŘEDCHOZÍ = Ambleteuse
| DALŠÍ = Amblyafie 
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amblève
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;85. {{Kramerius|nkp|99ac88c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amblève''' [a͡nbléf], řeka 85 ''km'' dlouhá, temeni se v pruském Porýnsku u Mirfeldu a jako {{Prostrkaně|Amela}} spěje ke hranicím belgickým, kde přijavši jméno '''A.''' teče kolem Stavelotu ke Comblainu au Pont, pod nímž vplývá do Ourthy. Na půdě německé vnímá do sebe s pr. strany Varchu, na půdě belgické s levé strany Salmu a Liennu. Nad '''A'''-vou Karel Martel г. 716 porazil na hlavu krále neustrijského Chilpericha. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>kew0jtgpvwjjpb3jg2lvifk9dwks254</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amblyafie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97997</id>
    <revision>
      <id>336437</id>
      <parentid>334180</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:03:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336437</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="459" sha1="gddodwuwqsybrzqe86ukl29y27g58it" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amblyafie
| PŘEDCHOZÍ = Amblève
| DALŠÍ = Amblycephalus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amblyafie
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;85. {{Kramerius|nkp|99ac88c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amblyafie''' (řecky), {{Prostrkaně|otupení hmatu}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gddodwuwqsybrzqe86ukl29y27g58it</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amboellové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98000</id>
    <revision>
      <id>336436</id>
      <parentid>334184</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:02:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336436</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1085" sha1="ao78iaps4ig7ffk6a6bpipy47kmzviz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amboellové
| PŘEDCHOZÍ = Ambodik
| DALŠÍ = Amboina
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amboellové
| AUTOR = [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;88. {{Kramerius|nkp|9a31e560-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amboellové''', {{Prostrkaně|Ambuellové}}, obývají na území africkém mezi řekami Kubangem a Kuandou jsouce často promícháni s Luchazy. Jsou daleko více oddáni orbě než západní kmenové zambezští; též plavbu a rybářství pěstují. S tím souvisí větší lidnatost u nich než u sousedův, a důležito jest, jak Serpa Pinto vytknul, že u nich, jdeme-li od západu, poprvé nalézáme osady mimo les. Chýše jejich jsou čtyřhranné, se špičatou střechou a stojí na kůlech. Železná kopí a šípy sami si shotovují, též bavlnu sami spřádají. Poplatní jsou říši marutské. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ao78iaps4ig7ffk6a6bpipy47kmzviz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amboina</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98009</id>
    <revision>
      <id>336435</id>
      <parentid>334253</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:02:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336435</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5623" sha1="i83cqj6n7hjsagjr8h8w1ezcn5sy62x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amboina
| PŘEDCHOZÍ = Amboellové
| DALŠÍ = Amboinové dřevo
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amboina
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;88. {{Kramerius|nkp|9a31e560-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amboina''', malajský {{Prostrkaně|Ambun}}, {{Prostrkaně|Ambon}}, nejdůležitější z ostrovů Moluckých čili Kořenných v Indickém okeáně, na jihozáp. straně ostrova Ceramu (Serangu), pod 3° 40' až 3° 49' jižní šířky a 127° 51' až 128° 22' vých. délky, má rozlohu 683 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a rozdělen jest šírou, hlubokou zátokou, jež má vodu ku podivu čistou a jest výborným, stále oživeným přístavem, ve dvě, pouze nepatrnou, písčitou úžinou zemskou (zv. Baguelským prosmykem) spojené části: větší, severozáp. {{Prostrkaně|Hitu}} a menší, jihových. {{Prostrkaně|Leitimor}}, obě s příkrými břehy, velmi úrodné, ač hornaté, zvláště Hitu, kde hora Salhutu dosahuje výše 1221 ''m'', Vavani 1045 ''m''. Ostrov skládá se hlavně z trachytu, z části též z korálové skály, trpíval velmi prudkými zemětřeseními a byl pověstný pro svou nezdravotu; avšak od té doby, co zemětřesení pozbyla prudkosti své — ač co rok se opakují — podnebí rozhodně se zlepšilo, tak že '''A.''' patří nyní k nejzdravějším ostrovům Indického okeánu. Průměrná roční teplota 22,5 R., východní monsúny přinášejí lijáky a bouře. Svlažována jsouc hojnými menšími bystřinami vyniká velmi bujnou vegetací. Valnou částí pokryta jest hustými lesy, poskytujícími hojně dříví stavebního a ozdobného, hlavně na pobřeží roste palma kokosová a sagová (''Metroxylon Rumphii''), jež jsou obyvatelstvu nejvydatnějším zdrojem výživy, chlebovník, strom kajeputový (''leucodendron''), mango, batáta, kakao, káva, pepř, cukrová třtina, indigo, kukuřice a j.; v novější době zavedeno z ostrovů Bandaských pěstování stromu muškátového (''Myristica moschata''), vlastní však význačnou, výhradně jen na '''A'''-ně a na sousedních třech ostrovech Uliaserských pěstovanou rostlinou jest strom hřebíčkový (''Caryophyllus aromaticus''). Sklizeň hřebíčku obnášela dosud v 10 létech průměrně 324.000 liber a prodej jeho byl až do r. 1873 vyhrazen vládě nizozemské. Z mnohých rostlin vyrábějí se rozsáhlou měrou oleje aromatické a léčivé. Také zvířena je dosti bohata; v lesích uvnitř země jest hojně vysoké zvěře a divokých prasat, vzácnější jsou opice, cibetky, mravenčíci, krokodilové a hadi (zvláště nebezpečný python). Větší rohatý dobytek a koně zavedli sem teprve Hollanďané. Bohatstvím ptactva '''A.''' nikterak nevyniká, za to zátoka oplývá rybami a na pobřeží nalézají se nejkrásnější lasturci; rovněž hmyz skvěle jest zde zastoupen. Obyvatelstva bylo r. 1879 napočteno 31.510 duší, z polovice reformovaných křesťanů, asi 2000 pohanů, ostatek muhammedánů sunitských i šiitských. Domorodci jsou míšenci malajsko-papujští ({{Prostrkaně|Alfurové}} v. t.) a panujícím jazykem jest podřečí malajské, částečně k hindštině poukazující. Jsou dobří námořníci, větším dílem civilisovaní, avšak dosud velmi pověreční. Dcery pokládají se za pramen zámožnosti, neboť ženichovi se vydávají pouze za cenné dary: klenoty, otroky, šatstvo a j. Venkované uvnitř ostrova oddělují se od ostatního obyvatelstva zabývajíce se především pěstováním hřebíčkového stromu a půl roku trávíce ve službě domácí šlechty, kdežto svobodní obyvatelé pěstují ovoce a zeleninu, vyrábějí vonné oleje, oddávají se rybolovu a řemeslům a provozují — hlavně Arabové a Číňané — obchod, ač nevalný. Panství Evropanů na '''A'''-ně počalo se v XVI. stol,, kdy Portugalci tam přibyvše moc svou ponenáhlu po veškerém Moluckém archipelu rozšířili, avšak r. 1605 Hollanďanům musili ustoupiti. Pak byl ostrov nějaký čas sídlem nizozemské vlády východoindické, až tato r. 1619 do Batavie byla přeložena. V moci Angličanů ocitl se třikráte, ale jen na krátko: 1615—1622, 1795—1801 a 1810—1814. — '''A.''' s Ceramem a Buru, jakož i se sousedními malými ostrovy (Amblau, Manipa, Kelang, Ceram-Laut, Goram, Manavoku a j.) tvoří souostroví Amboiny a od r. 1866 jest střediskem a sídlem residentství nizozemského, jež v sobě zahrnuje ostrovy rozložené kolem Bandaského moře, tedy Amboiny, ostrovy Bandaské, Keiské, Aruské, Tenimberské, Timorlautské a souostroví Jihozápadní čili Servatské, mající úhrnem rozlohu 48.961 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , na nichž r. 1883 žilo 287.206 obyv., a to 284.816 domorodců, 1493 Evropanů, 557 Číňanů a 326 Arabů. — Hlavním městem residentství jest '''A.''' na sev.-záp. pobřeží Leitimoru, u paty hory Soje, na třech bystřinách a na šíré zátoce, jež i největším lodím jest bezpečným kotvištěm, s 16.000 obyv. Jest to město čisté, pravidelně stavěné, se širokými ulicemi, jehož jednopatrové domy, muškátovými stromy zastíněné, pro častá zemětřesení vystavěny jsou ze dřeva nebo bambusu, kdežto Evropané bydlí v nízkých domech kamenných. Missionářská společnost nizozem. má zde vychovavací ústav pro domorodé učitele a kněze s tiskárnou. Od r. 1854 jest '''A.''' svobodným přístavem.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i83cqj6n7hjsagjr8h8w1ezcn5sy62x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amboise</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98010</id>
    <revision>
      <id>336434</id>
      <parentid>334208</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:01:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336434</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2127" sha1="7f2sjxqyxk5covge6i0k4ocaoc5om95" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amboise
| PŘEDCHOZÍ = Amboinové dřevo
| DALŠÍ = d’Amboise
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amboise
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;88–89. {{Kramerius|nkp|9a31e560-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amboise''' [a͡nboàs], původně římské castrum {{Prostrkaně|Ambacia}} čili {{Prostrkaně|Ambosia}}, kant. městečko ve franc. depart. indre-et-loireském, arr. tourském, na l. bř. Loiry a na dráze orléanské, v krajině velmi bohaté na víno, má pozoruhodný chrám sv. Diviše z XIII. stol., staré gallské obilnice do skály vtesané, rukodílny na látky vlněné, zejména na sukno i koberce, chvalně pověstný průmysl ocelářský (pilníky), značný obchod s vínem a kožemi a 4500 ob. Největší jeho památností jest velmi malebný, opevněný královský zámek s krásnou gotickou kaplí, strmící na vysoké, téměř nedostupné skále, jejž prý Julius Caesar založil a Normané pobořili, načež znova byl vystavěn, za krále Karla VIII., jenž zde se narodil a zemřel, přestavěn a za Ludvíka Filipa opět důkladně opraven. Za králů valoiských, jejichž majetkem stal se za Karla VII. (1431), býval sídlem mnohých panovníků franc. jsa zlopověsten svými podzemními »žaláři zapomenutých« (oubliettami), v nichž zahynulo na tisíce ubohých vězňů. Zámek tento byl jevištěm {{Prostrkaně|Amboiského spiknutí}} Hugenottův a Bourbonů (15. března 1560) pod vedením prince Condéjského, kteří chtěli se zmocniti Františka II. zde přítomného, by vymanili jej z poručenství Guisů; spiknutí však prozrazeno a na 1200 protestantů pak popraveno způsobem ukrutným. Zde také dne 19. kv. !5б3 vydán {{Prostrkaně|Amboiský edikt}}, jímž šlechtě zaručena volnost nábož. vyznání, a tím ukončena první nábož. válka, ovšem jen na krátký čas. V nejnovější době, od r. 1848—52, vězněn byl na zámku Abd-ul-Kádir.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7f2sjxqyxk5covge6i0k4ocaoc5om95</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambon</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98011</id>
    <revision>
      <id>336433</id>
      <parentid>334209</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T15:00:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336433</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="439" sha1="7twjuw0v6nw6j2074eyc4bqilw7i6ts" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambon
| PŘEDCHOZÍ = d’Amboise
| DALŠÍ = Ambona
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambon
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;89. {{Kramerius|nkp|9a5a54f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambon''', ostrov, viz {{Prostrkaně|Amboina}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7twjuw0v6nw6j2074eyc4bqilw7i6ts</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambosia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98012</id>
    <revision>
      <id>336432</id>
      <parentid>334210</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:59:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336432</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="431" sha1="ciwutcth8091vcofnzpx5df90ew7ua4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambosia
| PŘEDCHOZÍ = Amborski
| DALŠÍ = Ambra
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambon
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;90. {{Kramerius|nkp|9a853580-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambosia''', viz {{Prostrkaně|Amboise}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ciwutcth8091vcofnzpx5df90ew7ua4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambrakia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98013</id>
    <revision>
      <id>336431</id>
      <parentid>334213</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:59:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336431</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1118" sha1="qosh6vq3nh47rqvl65te4ol7fj43mni" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambrakia
| PŘEDCHOZÍ = d’Ambra
| DALŠÍ = Ambras
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambrakia
| AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;90. {{Kramerius|nkp|9a853580-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambrakia''', město ve starověkém Řecku, v jižní části krajiny Épeiru, nad řekou Arachthem, opodál ústí jejího položené, nyní {{Prostrkaně|Arta}}. V krajině ambrakijské původně sídlili polohellénští Dryopové; kol r. 635 založil v území jejich Korinťan {{Prostrkaně|Gorgos}}, syn tyranna Kypséla, město '''A'''-ii, které později zařídivši se démokraticky rychle vzkvetlo obchodem. Za dob makedonských stala se '''A.''' sídlem králův épeirských. Roku 188 př. Kr. dobyli jí Římané a zplenili. Dle města nazýval se nynější Artský záliv {{Prostrkaně|zálivem Ambrakijským}}. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qosh6vq3nh47rqvl65te4ol7fj43mni</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambras</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98014</id>
    <revision>
      <id>336430</id>
      <parentid>334215</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:58:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336430</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1766" sha1="1zdf4qpypgvas2qeqevm5r55maav6eq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambras
| PŘEDCHOZÍ = Ambrakia
| DALŠÍ = Ambrette
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambras
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;90‒91. {{Kramerius|nkp|9a853580-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambras''' ({{Prostrkaně|Amras}}), zámek v Tyrolsku, 3,5 ''km'' vých. od Inšpruku, leží na vysoké skále nad Innem. Historicky důležitý jako sídlo hraběte z Andechsu a později hraběte Tyrolského. R. 1563 obdržel '''A.''' arcivévoda Ferdinand II. od svého otce a obýval v něm s první chotí svou, Filipinou Weberovou. Ferdinand II. zámek znamenitě rozšířil a r. 1570 uložil v něm bohatou sbírku rukopisů, knih, obrazů, zbraní, mincí, starožitností a uměleckých předmětů vůbec. Marie Terezie darovala bibliotéku ambraskou universitě inšprucké a 5880 vzácných tiskův a 538 rukopisů bylo přeneseno do Vídně. R. 1806 za příčinou franc. vpádu byla přenesena do Vídně i sbírka starožitností a uměleckých předmětův. Umístěna jest v Belvederu jakožto »sbírka ambraská«. Mezi rukopisy nachází se také jediný rukopis »Gudruny«. Mezi obrazy jest 1200 podobizen proslulých osobností z XVI.—XVIII. stol., z nichž 48 portraitů pochází od Lukáše Cranacha. V novější době byla čásť sbírky do '''A'''-u vrácena a doplněna z jiných cis. sbírek, tak že nalézá se tam krom různých uměleckých předmětů 300 obrazův a 3000 starobylých zbraní. Ves Ambras čítá 635 (1880). Viz Igl u. Böheim, Führer durch die k. k. Ambraser-Sammlung, Vid. 1879; Schloss Ambras, Vídeň 1882.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1zdf4qpypgvas2qeqevm5r55maav6eq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambrim</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98015</id>
    <revision>
      <id>336429</id>
      <parentid>334216</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:57:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336429</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="445" sha1="h9yslhk8q3oiiddi495m0bynhm5p4pu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambrim
| PŘEDCHOZÍ = Ambrette
| DALŠÍ = Ambriz
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambrim
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;91. {{Kramerius|nkp|9b036630-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambrim''', ostrov, viz {{Prostrkaně|Hebridy Nové}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h9yslhk8q3oiiddi495m0bynhm5p4pu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambriz</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98016</id>
    <revision>
      <id>336428</id>
      <parentid>334217</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:57:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336428</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1012" sha1="5hr34c74o580hc3p8jk2kellwd3ecu0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambriz
| PŘEDCHOZÍ = Ambrim
| DALŠÍ = Ambro
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambriz
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;91. {{Kramerius|nkp|9b036630-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambriz''', portug. distrikt v Africe na pobřeží dolnoguinejském, prostírá se mezi řekami Kongem a Lože (Rio '''A.''') a podřízen jest guvernéru angolskému. Hlavní město '''A.''' (Oporto d’'''A.''') ležící při ústí řeky Lože, v ploché, pusté krajině beze vší vegetace, bylo dříve přístavištěm malé říše černošské Kvibanzy a zaujato jest r. 1855 od Portugalců. Tito založili tam tvrz, celnici a kostel, kolem nichž znenáhla se vyvinulo nynější místo. '''A.''' má četné faktorie a provozuje obchod se slonovou kostí, kopalovou gummou a měděnou rudou, dobývanou u Bemby.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5hr34c74o580hc3p8jk2kellwd3ecu0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amur</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98131</id>
    <revision>
      <id>336427</id>
      <parentid>334985</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:56:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336427</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8546" sha1="hi64gw1p26kp82qaj7gmczo9fbkpgzu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amur
  | PŘEDCHOZÍ = Amunategui
  | DALŠÍ = Amurettové dřevo
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amur
| AUTOR = [[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;213–214. {{Kramerius|nkp|b1e0d2c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amur
}}

{{Forma|proza}}
'''Amur''', nejsevernější ze tří asijských veletoků vlévajících vody své do Velikého okeánu. Číňané a Mandžuové jmenují jej ''Kuen-tong'', Mongolové ''Kara-turan'', Tunguzové přenášejí na celý tok jeho název ''Šilka''. Vzpomenuté pojmenování čínské a mandžuské vztahuje se vlastně na '''A.''' od ústí Sungari a na tuto řeku, kterou pokládají Číňané i Mandžuové na vlastní pramen '''A'''-u. Rusové a s nimi celý svět vědecký pokládají za prameny jeho Šilku s Arguní. Šilka povstává stokem Ononu a Ingody. Obě tyto řeky vyvěrají v hornatině Daurské: ona na svahu jihových. v pohoří Kentejském, tato na straně sev.-záp. Onon pramení na území čínském, hranice ruské překročí pod 49° s. š. a přijav říčku Akšu, stává se splavným i pro větší lodi; minuv potom hornatinu Daurskou v oblouku, spojuje se u města Gorodiščenskoje s Ingodou tekoucí proudem prudkým a mající mnoho ostrůvkův a peřejů. Povaha tato přichází na spojenou Šilku, pročež není splavna pro velké lodi, ale rychle mohutní, přijímajíc s levé strany Nerču, mnoho zlatonosných potoků s Jablonného hřbetu, řeku Černou a Gorbici, odkudž řečiště se šíří a plavba usnadňuje. Při 50° 20' s. š. a 121° 40' v. d. Gr. stéká se pod městem Usť-Strělkou Šilka s Arguní. Pravý počátek této řeky tvoří Kailar (Chailar), jenž vyvěrá na západním úbočí pohoří Chinganského (Gom-me-dšan) a teče brzy řečištěm hlubokým s mnohými záhyby mezi břehy skalnatými, brzy rovinou ve směru celkem záp. Blíže hranic ruských nad Abagalujem obrací se tok velkým obloukem na sev.-vých. již pode jménem Arguně a odtud tvoří hranici ruskočínskou; u Curuchatuje točí se na ssvých., kterýžto směr celkem již zachovává až ke spojení se Šilkou. Se hřbetu Chinganského na východě a s Čerčinského na západě přijímá Arguň množství přítoků: v pravo největší jsou Mergen (do Chailara) a Gan, v levo Uroz a zlatonosný Gasimur. Kromě toho jest Arguň v hydrografickém spojení s Kerulenem a Ursunem, z kterýchžto řek první, vznikající na již. svahu hor Kentejských, po dlouhém toku vlévá se do již. kouta jezera Dalajského, druhá, odtok jezera Puirského, do něhož teče s hor Chinganských řeka Chal-cha-gól, padá do Dalaje se strany východní; z jezera pak Dalai čili Kulun táhne se k ohybu Arguně přirozený jakýsi průplav (nazývaný od Rusů ''Mutná''), kterým za veliké vody obrací se čásť vodstva této řeky k jezeru, kdežto odtud množství ryb dostává se do řečiště Argunského. — Hned od stoku Šilky s Arguní jest '''A''' tokem mohutným o šířce 468 ''m'' a hloubce 6,40 ''m'', hornaté břehy však zužují na trati od Usť-Strělky až k Albazinu koryto jeho podobné v těch místech rokli; od Albazinu, kdež má šířku pouze 400 ''m'', uvolňuje se řečiště '''A'''-u, který rozlévá se tam v několik ramen tvoře mnoho ostrovů. Sagajanské útesy donucují potom '''A.''' opustiti dosavadní směr východní a obrátiti se na jjvých., což jest počátek velikého oblouku sahajícího od 53° s. š. na jih ke 47 1/2° s. š. a pak na sever zase k 53° s. š. Břehy amurské od útesů zmíněných jsou střídavě rovné a hornaté, posléze pod ústím řeky Kumary vstupuje '''A.''' v nížinu; šířka jeho, obnášející při stoku s jmenovanou řekou 800 ''m'', roste na 1600 ''m'' (pod Ajgunem). V nížině otáčí se '''A.''' směrem jihových., pak prorývá se valně stísněn v délce 170 ''km'' pohořím Burejským, jež minuv směrem jižním, přichází znovu do nížiny, rozlévá se v ramena a otáčí se při 47° s. š. k východu. Od největšího přítoku svého Sungari nabývá '''A.''' směru sev.-vých., kterýž podržuje až k 51 1/2° s. š. (k jezeru Kizi). Na dráze této ještě jednou tísněn jest horami Stříbrnými (Munku-honko) s levé, pohořím Boki s pravé strany; v nížině zhusta rozlévá se v ramena; kde teče jedním proudem, mívá přes 3000 ''m'' šířky a pod horami Stříbrnými dokonce 10.000 ''m''. Nad hladinu řeky čnějí 3—7 ''m'' vysoko četné ostrovy; mohutný proud řeky ničí je, ale nové opět nanáší, jež ku podivu záhy pokryjí se rostlinstvem. U Marijinska přibližuje se '''A.''' prostřednictvím jezera Kisi k moři na 3 míle, dospívá ho však teprve ohybem 40 mil dlouhým. V místech těch zajisté tvoříval '''A.''' veliké jezero, dokud vody neprolomily si cesty pohořím Tatarským (Sichota-Alin); zbytky jeho jsou jmenované již jezero {{Prostrkaně|Kizi}}, pak {{Prostrkaně|Kada}} a {{Prostrkaně|Iome}}, vesměs na pravém, {{Prostrkaně|Udail}} (Ugdil) a mnoho menších jezírek na levém břehu. V nejdolejší části svého toku ztrácí takřka '''A.''' povahu řeky; břehy jeho jsou od sebe ve vzdálenosti téměř nedohledné a neustávající vítr zdvihá na něm vlny ohromné. Od Nikolajevska tvoří '''A.''' široký, ale poměrně mělký líman, kterým ústí do průlivu Tatarského (53° s. š. a 141° v. d.) mezi mysem Tebachem na severu a mysem Pronge na jihu, působě tu mnoho písčin. 

Spád '''A'''-u i pramenů jeho jest plavbě velmi přízniv; hladina Ingody u Čity jest 538 ''m'' nad mořem, Ononu u Čindantska 580 ''m'', Šilky u Nerčinska 444 ''m'', u Gorbice 373 ''m'', Arguně u Chailaru 572, kdežto výška hladiny '''A'''-u již u Blagověščenska obnáší pouze 64 ''m''. Zna-menitou výhodou jest dále veliké bohatství vod. V skutku pak jest '''A.''' po celé délce své od Usť-Strělky až po své ústí splavným; lodi s ponorem 1 1/2 ''m'' mohou plouti po řece vzhůru až k ústí Seje, lodi s ponorem 0,6 ''m'' až po stok Šilky s Arguní, za veliké vody po Šilce a Ingodě až k Čitě; o lepší splavnosti Ononu již učiněna zmínka. Plavba člunem po řece dolů trvá 50 dní, vzhůru 100 dní, parníky plují po proudu 20 dní, proti němu 30 dní. R. 1861 bylo na řece již 14 parníků, počet jejich roste rok od roku; nejvíce však užívá se velikých, dřevěných člunův o nosnosti 25 tun. Venjukov počítá jen ruský podíl na splavné síti amurské na 7000 ''km'', podíl čínský bude také velmi značný. Pohříchu lze těžiti ze splavnosti jeho jen krátký čas: býváť u Nikolajevska od konce září do polou května pokryt ledem, líman sám jest prost ledu vždy teprve koncem května; v Marijinsku bývá řeka zamrzlá průměrně 175 dní (od počátku listopadu do počátku května), v Chabarovce (při 48° s. š.) schází led již koncem dubna; přítok amurský Seja zamrzne obyčejně již ve 2. polovici října. Důležitější přítoky '''A'''-u (od stoku Šilky s Arguní) jsou na levém břehu: Amasar, Oldoj, Seja (čili Zeja), Bureja (Nioman-Bura), Uňma Kur, Gorin (spojený s jezerem Evoronským) a Amguň (s odtokem jezera Čikčagirského); největší z nich jest Seja; na pravém břehu: Albazicha (čili Emuri), Kumara, Gornaja, Ui, Sungari, Ussuri, Dondon a Chur (č. Uchungari); z těchto nejmohutnější jest Sungari, největší přítok '''A'''-u vůbec, a Ussuri. — '''A.''' s přítoky svými zaujímá poříčí 2,037.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ohrazené na sev.-záp. Jablonným, na sev. Stanovým hřbetem, na jihových. Bílými horami (Šan-Alin), na vých. Tatarským pohořím (Sichota-Alin); na jihu jest ohraničení méně určité, totiž sev. okraj pouště Gobi, díl hřbetu Chinganského a některé jeho odnože. Ruské břehy '''A'''-u jsou zalidněny chudě, čínské však velmi hustě a vynikají kulturou nad ony. — Přímá délka řeky od vrchoviska Ononu měří 2300 ''km'' (od pramene Arguně: 1460 ''km''), vývoj: 4700 ''km'' (od Arguně: 3050 ''km''); rovná se tedy '''A.''' vývojem téměř Jeniseji a valně převyšuje největší veletok evropský Volhu (jejíž vývoj = 3688 ''km'' a poříčí = 1,339.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hi64gw1p26kp82qaj7gmczo9fbkpgzu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambronové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98134</id>
    <revision>
      <id>336426</id>
      <parentid>334624</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:54:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336426</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="863" sha1="ld8er1o2zjv8o996hg1k1i6a9sn41ou" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambronové
| PŘEDCHOZÍ = Ambrogio di Lorenzo
| DALŠÍ = Ambros
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambronové
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;92. {{Kramerius|nkp|9b3301b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambronové''', národ původu neznámého, nejspíše však keltského, který v Gallii se připojil k Cimbrům a Teutonům. R. 105 společně porazili prokonsula Q. Servilia Caepiona u Arausia a připojili se potom k Teutonům, s nimiž r. 102 u Aquae Sextiae od C. Maria zničeni jsou. Sídla jejich kladena byla na různá místa v Gallii, ano i Germanii; Festus hledá je v okolí dnešního Embrunu nad řekou Durancí v departementu Hautes Alpes.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ld8er1o2zjv8o996hg1k1i6a9sn41ou</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambrósos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98135</id>
    <revision>
      <id>336424</id>
      <parentid>334508</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:52:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336424</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1183" sha1="0101wiof88617mzme0jl4frltyr9dw1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambrósos
| PŘEDCHOZÍ = Ambrosoli
| DALŠÍ = Ambrosovszky
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambrósos
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;95. {{Kramerius|nkp|9bb10b50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambrósos''' (''Ἄμβρωσος'', též ''Ἄμβρυσος'' neb ''Ἄμφρυσος''), starořecké město v jižní Fókidě na jihových. úpatí pohoří Kirfidy, leželo u dnešní vsi Distomu, záp. od Livadie, kde posud zachovány jsou zříceniny akropole. Po skončené válce fókejské r. 346 př. Kr. bylo toto město spolu s ostatními městy ve Fókidě zbořeno, ale později opevněno od Thébanů na obranu proti Filipu makedonskému mohutnou, dvojitou zdí, kterou spatřil ještě Pausanias. Týž připomíná v '''A'''-ósu agoru s četnými, většinou rozbitými sochami. Nedaleko města při silnici antikyrské stála svatyně Artemidy Diktyny, hlavního božstva ambróského, se sochou bohyně vytvořenou z černého mramoru ve slohu aiginském.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0101wiof88617mzme0jl4frltyr9dw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambuellové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98136</id>
    <revision>
      <id>336423</id>
      <parentid>334514</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:51:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336423</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="453" sha1="c3rileezjy6kmi40dc8jsjrihn1o2q4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambuellové
| PŘEDCHOZÍ = Ambrožka
| DALŠÍ = Ambulacra
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambuellové
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;98. {{Kramerius|nkp|9c2f3c00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambuellové''' viz {{Prostrkaně|Amboellové}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c3rileezjy6kmi40dc8jsjrihn1o2q4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambúr</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98137</id>
    <revision>
      <id>336422</id>
      <parentid>334510</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:10:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336422</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="860" sha1="jvpjpjlivkammo758ysd5pnn87bkf8d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambúr
| PŘEDCHOZÍ = Ambún
| DALŠÍ = A. M. D. G.
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambúr
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;99. {{Kramerius|nkp|9c5ed780-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Ambúr''', město na ř. Paláru v severním arkotském okresu, v madraské provincii, má 10.390 obyv. (1881), a to 5991 hindů, 4388 muham. a 11 křesťanů; železniční stanice jest asi kilom. od města. Nad městem strmí {{Prostrkaně|Ambúr drúg}} a na něm stojí pevnost kdysi velmi důležitá. Město provozuje obchod s oleji, přepuštěným máslem (''ghí'') a s indychem. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jvpjpjlivkammo758ysd5pnn87bkf8d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambún</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98138</id>
    <revision>
      <id>336421</id>
      <parentid>334512</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:09:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336421</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="440" sha1="h8v1vdwk93giaet5b31nat4o8a2hivs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambún
| PŘEDCHOZÍ = Ambulantní školy
| DALŠÍ = Ambúr
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambún
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;99. {{Kramerius|nkp|9c5ed780-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambún''' viz {{Prostrkaně|Amboina}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h8v1vdwk93giaet5b31nat4o8a2hivs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amdžhera</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98144</id>
    <revision>
      <id>336420</id>
      <parentid>334522</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:09:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336420</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="747" sha1="3s9c132x7xs82ed5g3k2887al72bmsi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amdžhera
| PŘEDCHOZÍ = A. M. D. G.
| DALŠÍ = Ame
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amdžhera
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;99. {{Kramerius|nkp|9c5ed780-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amdžhera''', okres státu gvaliorského v krajině Málvě v Centr. Indii, má na 1510 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 250 vesnic. Byl dříve samostatným knížectvím, avšak r. 1857 připadl Sindhiovi. Hlavní jeho výroba jest opium, mimo to bavlna, kukuřice a cukrová třtina. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3s9c132x7xs82ed5g3k2887al72bmsi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ameisenhäuser</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98145</id>
    <revision>
      <id>336419</id>
      <parentid>334524</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:08:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336419</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="563" sha1="7ltxz0gumkwrshzhqgk5zspwwo2ufzv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ameisenhäuser
| PŘEDCHOZÍ = Ameis Karel Bedřich
| DALŠÍ = Ameivy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ameisenhäuser
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;99. {{Kramerius|nkp|9c5ed780-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Ameisenhäuser''', veska v Čechách, 14 domů, 69 obyv. něm. (1880), hjtm. a okr. Trutnov (2 ¾ hod. již.), obec a fara Prusnice Německá.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7ltxz0gumkwrshzhqgk5zspwwo2ufzv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amela</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98146</id>
    <revision>
      <id>336418</id>
      <parentid>334525</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:08:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336418</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="459" sha1="7y4gya7nplkt53k6amdc14z3bv1ngeu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amela
| PŘEDCHOZÍ = Ameivy
| DALŠÍ = Ameland
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amela
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;100. {{Kramerius|nkp|9c89b810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amela''', {{Prostrkaně|Amel}}, řeka, viz {{Prostrkaně|Amblève}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7y4gya7nplkt53k6amdc14z3bv1ngeu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ameland</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98147</id>
    <revision>
      <id>336417</id>
      <parentid>334527</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:07:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336417</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="674" sha1="qutre8f5t4m342yodaqm6vr79y7i9fs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ameland
| PŘEDCHOZÍ = Amela
| DALŠÍ = Amelang
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ameland
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;100. {{Kramerius|nkp|9c89b810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Ameland''', ostrov nizozemský v Severním moři, náležející k prov. Frieslandu, okr. leeuwardskému, od břehu 7 ''km'' vzdálený, tučnými pastvinami pokrytý a mající na 60 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 2300 obyv. (1883), kteří živí se plavbou, rybářstvím a chovem dobytka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qutre8f5t4m342yodaqm6vr79y7i9fs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amelia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98148</id>
    <revision>
      <id>336416</id>
      <parentid>334528</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:07:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336416</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1006" sha1="a54whhrhrcopwa4pxe93u7s4765oy4u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amelia
| PŘEDCHOZÍ = Amelesagoras
| DALŠÍ = Amélie-les-Bains
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amelia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;100. {{Kramerius|nkp|9c89b810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
''' Amelia''', římská {{Prostrkaně|Ameria}} v Umbrii, prastaré město v středoital. prov. perugijské, distr. ternském, rozložené na kopci nad malým levým přítokem Tibera, 60 ''km'' jižně od Perugie, sídlo biskupa (již od IV. stol.) s kathedrálním a 3 farními chrámy, několika kláštery, gymnasiem, starými, z části kyklopskými hradbami a 9004 obyv. (1881, obec). V okolí daří se výborné víno (pizzotelské hrozny) a hrozinky amelijské pokládají se za nejlepší italské. Odtud pocházel Sextus Roscius, boháč známý z řeči Ciceronovy ''Pro Roscio Amerino''.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>a54whhrhrcopwa4pxe93u7s4765oy4u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amélie-les-Bains</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98150</id>
    <revision>
      <id>336415</id>
      <parentid>334626</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:06:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336415</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1707" sha1="c6fdb3lrkb06vt2x61gt5u1b8dc9b9w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amélie-les-Bains
| PŘEDCHOZÍ = Amelia
| DALŠÍ = Amelius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amélie-les-Bains
| AUTOR = [[red. ch.|red. ch.]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;100–101. {{Kramerius|nkp|9c89b810-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amélie-les-Bains''' [amelí lé bén], proslulé lázeňské místo s 1500 ob. ve franc. depart. Pyrénées Orientales, arrond. céretském, při vtoku řeky Mondony do Techu, v údolí obklopeném vysokými srázy horskými. Má znamenitá zařízení lázeňská (''Thermes Romains'', ''Th. Pujade''), vojenské lázně a 20 sirnatých pramenů teploty 31°—63° C., jejichž vody užívá se k pití, koupelím, sprchám a vdechování, zvláště proti zastaralému rheumatismu, dně, nemocem hrtanu aj. Pije se hlavně pramen Manjoletský, jehož voda též v láhvích se vyváží. Ačkoli období léčební trvá jen od května do konce října, tož pro krytou polohu svou a mírné podnebí nabylo '''A.''' významu jako klimatické léčební místo a zimní pobyt pro choré na prsa, chudokrevné a krtičnaté dítky a j. Podnebí není pro tuberkulosu úplně vhodné, jelikož svou povahou jest depressivni. Blízké údolí Manjoletské proměněno jest v sad. Ze starých lázní římských zachovány jsou značné zbytky, zvláště úplné ''lavacrum''. '''A.''' slulo původně {{Prostrkaně|Arles-les-Bains}}, ale od návštěvy královny Marie Amélie, manželky Ludvíka Filipa, roku 1840 obdrželo jméno nynější.  ''[[red. ch.|red. ch.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c6fdb3lrkb06vt2x61gt5u1b8dc9b9w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/American River</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98160</id>
    <revision>
      <id>336414</id>
      <parentid>334548</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:05:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336414</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="711" sha1="87001v7chbyjc72x4rynxbj56w66aar" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = American River
| PŘEDCHOZÍ = American Board
| DALŠÍ = Americká lednice
}}

{{Textinfo
| TITULEK = American River
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;104. {{Kramerius|nkp|9d32c950-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''American River''' [emeriken rivr], řeka v sev. Kalifornii, vzniká spojením Severního a Jižního Forku, prýštících se v záp. svazcích Sierry Nevady (Western-Summit), jest na 10 ''km'' splavna i pro menší parníky a vtéká s levé strany u města Sacramenta do řeky t. jm.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>87001v7chbyjc72x4rynxbj56w66aar</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika (osada)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98163</id>
    <revision>
      <id>336413</id>
      <parentid>334551</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:04:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336413</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="620" sha1="e4x0dv0jbd9noy2nhm57izxulc913dp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika (osada)
| PŘEDCHOZÍ = Amerigo Vespucci
| DALŠÍ = Amerika
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106. {{Kramerius|nkp|9d8ad460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika: 1) A.''', osada s 6 d. a 46 ob. (1880) v rak. Slezsku, hjtm. a okres Fryštát, obec Stonava. — '''2) A.''', osada t. s 29 d. a 177 ob. (1880); hejtm. a okres Těšín, okr. Bludovice Prostřední.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>e4x0dv0jbd9noy2nhm57izxulc913dp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>336412</id>
      <parentid>335166</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:03:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336412</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="279943" sha1="ogw0nm5b78ju7455aso1q1x3ro3fskw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. {{Kramerius|nkp|9d8ad460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amerika
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|náhled|Zbraně a nářadí indiánské.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|náhled|Č. 199. Kvecalkoatl.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|náhled|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|náhled|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|náhled|Č. 202. Oltář v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|náhled|Č. 203. Modla v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|náhled|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|náhled|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|náhled|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2 ⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z m´oří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův.
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky.

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě.

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní.

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé.

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγkη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii.

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie.

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem.

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků.

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem.

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4.

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Západní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně.

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají.

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů.

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami.

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit).

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata.

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí).

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton.

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě).

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led.
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''.

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora'').

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}.
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův.

Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale  pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier &amp; Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Zemědělství. ==
Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii — tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii).

== Obchod ==
americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých.  ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Prostrkaně|
Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan=&quot;3&quot;|Délka ·''km''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan=&quot;3&quot;|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan=&quot;3&quot;|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan=&quot;4&quot;|Útraty na tunokilometr 
|-
| dovozné || udržování || výnos || dohrom.
|-
| colspan=&quot;4&quot;|·krejcary ve zlatě·
|-
| Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 
|-
| Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 
|-
| Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 
|-
| Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan=&quot;2&quot;|688.000 || rowspan=&quot;2&quot;|0,600 ||rowspan=&quot;2&quot;| 0,250 || rowspan=&quot;2&quot;|0,875 || rowspan=&quot;2&quot;|1,725 
|-
| Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000
|-
| Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255
|-
| Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38
|-
| Delawarsko-Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44
|}

Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %.

Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka
|-
| Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem
|-
| Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 ||
|-
| Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || 
|-
| St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému.
|-
| Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 ||
|}

Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo.

{{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách
|-
| Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000
|-
| Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000
|-
| Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000
|-
| Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000
|-
| Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000
|-
| Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000
|-
| Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000
|-
| Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000
|}
 
K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km''
|-
| 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283
|-
| 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189
|-
| 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112
|-
| 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425
|-
| 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661
|}

''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

== Průmysl ==
americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny.

== Politické rozdělení. ==
Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo.

{{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno.  ''red.''

== Dějiny. ==
Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických.

První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa.

Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou.

Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii.

{{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka.

Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících.

Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.

{{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. i860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice.

Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}.

{{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Boonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů.
{{Prostrkaně|
Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas &amp; Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader &amp; Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)]

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)]</text>
      <sha1>ogw0nm5b78ju7455aso1q1x3ro3fskw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bojkovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98166</id>
    <revision>
      <id>336411</id>
      <parentid>334556</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:02:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336411</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2525" sha1="3st9j48p5iu2trr0s0zc92ndq1olhec" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bojkovice
| PŘEDCHOZÍ = Bojkové
| DALŠÍ = Bojmany
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bojkovice
| AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;277. {{Kramerius|nkp|524eddd0-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bojkovice''', městečko moravské, vých. od Uher. Brodu, na říčce Olsavě, s 2146 obyv. čes. (1880) a far. kostelem z r. 1651. V '''B'''-cích má chasa posud zvláštní svůj řád pro pořádání zábav všelikých, zvláště při svatbách. Mají svého rychtáře a »právo«, jakýsi totiž tvar houslí, na jejichž konci jest vyřezaná ruka. — Obyvatelé kolem '''B'''-ic zacházejí jako {{Prostrkaně|miškáři}} daleko do světa, a část obyvatelstva vých. od '''B'''-ic jest známa pode jménem {{Prostrkaně|Kopaničářů}}. — Na jihozáp. od městečka stojí nádherný zámek {{Prostrkaně|Světlov}} ({{Prostrkaně|Nový}}), jenž v nynější podobě své upomíná na Miramare. Postaven byl záhy po zboření hradu {{Prostrkaně|Světlova}} ({{Prostrkaně|Starého}}) u Luhačovic, což se stalo v polovici XV. věku. R. 1515 děje se o něm zmínka a od majetníků svých {{Prostrkaně|Tetovských z Tetova}} byl značně rozšířen a opevněn, jakož svědčily až do nynější opravy (1846—56) nápisy české ve vnitřním nádvoří. Hrad byl několikráte v jednotlivých částech přestavěn, tak že z původní stavby jen nepatrné části zbyly. Důkladná oprava a částečně přestavba ve slohu anglické gothiky provedena ve výše naznačených létech od {{Prostrkaně|Jindřišky hrab. Larisch-Mönichové}}, roz. {{Prostrkaně|Haugwitzové}} († 1883) za řízení architekta vídeň. {{Prostrkaně|Ed. Kuschéea}}. Při opravě této nalezena pod starou věží celá zbrojnice starých zbraní, jež nyní jsou uloženy v rytířském sále. Vnitřek zámku jest skvostně vystrojen, stěny zdobeny krásnými obrazy od výtečných malířů (Rafaela, Holbeina a j.), jakož i benátskými zrcadly. V rytířském sále jest veliká sbírka různých zbraní, mezi nimi jakýsi způsob mitrailleusy (»varhánky«), pak prapor turecký, čínské vásy a j.; v kapli jsou výtečné malby na skle od Geylinga, a z hlubokých druhdy příkopův udělány rozkošné sady a květnice. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3st9j48p5iu2trr0s0zc92ndq1olhec</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bouzov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98176</id>
    <revision>
      <id>336410</id>
      <parentid>334576</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:00:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336410</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="445" sha1="8tn6q4lf3p8otqut9ad065lsjfoyki1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bouzov
  | PŘEDCHOZÍ = Bouvines
  | DALŠÍ = Bova
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bouzov
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;510. {{Kramerius|nkp|75e74340-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bouzov''' viz {{Prostrkaně|Buzov}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8tn6q4lf3p8otqut9ad065lsjfoyki1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Březolupy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98177</id>
    <revision>
      <id>336409</id>
      <parentid>334679</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:59:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336409</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1027" sha1="n84lbw224c686d4sjb9lj2qz2ckycgf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Březolupy
  | PŘEDCHOZÍ = Březnovský
  | DALŠÍ = Březost
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Březolupy
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;662. {{Kramerius|nkp|8edeb630-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Březolupy''', ves morav. na potoce Březnici, okr. Napajedla, hejtm. Uher. Hradiště, 1054 ob. (1880). Kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1506, 2tř. škola, starý zámek, dvůr, 2 mlýny. '''B.''' připomínají se roku 1260, kdy jedna čásť statku patřila purkrabímu Smilovi na Brumově a druhá čásť Víčkovi z '''B'''-up. Roku 1600 byla tam tvrz, dvůr a pivovar, později (1686) zámek. Roku 1621 drancoval tu Bočkay, kníže sedmihradský. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Březnoves]]</text>
      <sha1>n84lbw224c686d4sjb9lj2qz2ckycgf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Břestek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98178</id>
    <revision>
      <id>336408</id>
      <parentid>334580</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:58:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336408</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="685" sha1="czfj4aff8eexgfc84eiciexfpxq9sfn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Břestek
  | PŘEDCHOZÍ = Břest (botanika) 
  | DALŠÍ =  Brestel
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Břestek
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;642. {{Kramerius|nkp|8bddd240-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Prkenný Důl
}}

{{Forma|proza}}
'''Břestek''', ves na Moravě, v okr. i hejtm. uherskohradišťském, u Buchlovic, s 800 ob. čes. (1880); vinařství, kaple P. Marie, 1tř. škola. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>czfj4aff8eexgfc84eiciexfpxq9sfn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Březůvky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98180</id>
    <revision>
      <id>336407</id>
      <parentid>334590</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:56:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336407</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="775" sha1="80v1z73vv31ut73q0v65vg8n89xn1sc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Březůvky
  | PŘEDCHOZÍ = Březský z Ploskovic
  | DALŠÍ = Břežané
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Březůvky
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;665. {{Kramerius|nkp|8f4e8f00-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Březiněves
}}

{{Forma|proza}}
'''Březůvky''' (něm. ''Březuwek''), ves na Moravě, hejtm. a okr. uherskobrodského, fara a pošta Velký Ořechov, 110 d., s 530 obyv. něm. {{Redakční poznámka|správně by mělo být: čes.}}(1880). 
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Březůvky]]</text>
      <sha1>80v1z73vv31ut73q0v65vg8n89xn1sc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Borneo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98181</id>
    <revision>
      <id>336406</id>
      <parentid>334634</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:55:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336406</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20352" sha1="5nmyw67snkk4r25de4aa7mozlvi308r" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|63935670-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barito (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 

{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest zalidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v záp. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. B. C}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Bruneï, na pobřeží východ. kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území severnější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4°&amp;nbsp;20′&amp;nbsp;s.&lt;!-- doplněna tečka --&gt;&amp;nbsp;š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmáhá se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. K provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sago) 87.000 £. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západním břehu jest {{Prostrkaně|Bruneï}}, malý stát malajský (38.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 léty cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. {{Prostrkaně|Seravak}} ({{Prostrkaně|Sarawak}}), stát Charlesa J. Brooke zaujímá 98.350 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Dajaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Bruneï, na ostatních stranách mimo moře s osadou hollandskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Kalukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lodice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu gutaperča a sago, jehož Seravak dává světovému obchodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 £, r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £. R. 1880 přívoz 0,84, vývoz 0,82 mill. doll. — '''B.''' {{Prostrkaně|hollandské}} (527.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. {{Prostrkaně|Jihovýchodní}} '''B.''' (''Zuider-en-Oosteraf-delling van'' '''B.''') r. 1880 měl na 372.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 jiných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v jižním '''B'''-eu Martapura, Amuntaï, Marabahan, Sampit; ve vých. '''B'''-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen posádkami po jižním '''B'''-eu. — Západní '''B.''' (''Westerafdeeling van'' '''B.''') roku 1880 měl na 154.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 375.412 obyv., a to 342.665 domorodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (''afdeeling''): Mampava, Landak (Ngabang), Montrado, Sambas, Sungeï Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sídlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. '''B'''-eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. 

{{Prostrkaně|Výzkum}}. Za evropského objevitele '''B'''-ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Gomez (1518), jinde druhové Magelhãesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě k Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první '''B.''' zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. a XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř nemožným. Pod přísným trestem zapovídala cestování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v l. 1790—92 na ř. Barito, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až k Sintungu, G. Müller tehdáž prošel skoro celé jižní '''B.'''; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Henrici v l. 1830—34 v záp. '''B'''-eu, S. Müller, Horner a Korthals a hlavně největší cestovatel po '''B'''-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu k západu ('''B.''' 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na '''B'''-eu činný. B. v. Dewall cestoval ve vých. '''B'''-eu v l. 1846—52, Weddik ve vých. '''B'''-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf '''B.''', Jena, 1882; angl. 1881) a později F. Grabowski; v sev. '''B'''-eu Hugh r. 1845, Burns 1848, Low s Motleyem vystoupili na Kinibalu, Ida Pfeifferová r. 1852 prošla sev. '''B.''' (Meine zweite Weltreise, 1853), Spenser St. John v l. 1850 až 1860 (Life in the forest of the far east, 1862), O. Beccari v l. 1865—68 v Seravaku, Crotter tamtéž, v l. 70. Xanthus a Crespigny, Everett, Cotteau (Quelques notes sur Sarawak, Pařiž, 1886). Území Sabah prošel r. 1878 Dobrée, r. 1879 Peltzner, r. 1880 Witti (Diary of F. Witti, Singapore, 1883), r. 1881 Pryer, v l. 1881—83 F. Hatton (The New Ceylon, 1881; North '''B.''', 1886), r. 1882 v. Donop, v létech 1883—87 Daly. V posledních létech rozptýleno po '''B'''-eu mnoho horních inženýrův anglických a hollandských.

{{Prostrkaně|Literatura}} mimo spisy právě jmenované: Keppel, The exp. to '''B.''' (1846); Mundy, '''B.''' and Celebes (1848); Veth, Westeraldeeling van '''B.''' (1854); Boyle, Adventures among the Dayaks (1865); Wallace, Malayscher Archipel (1869); Wallace, Australasia (1880); Rutherford Alcock, Handbook of Br. N. '''B.''' (1886); Regeerings Almanah voor Ned. Indië (1888); Bastian, Indonesien (IV., 1889); Posewitz, B. (1889) a Reclus, Nouv. géogr. univ. (XIV., 1889). Množství článků v časopisech »Tydschrift v. Nederl. Indië«; »Natuurkundig tydschrift v. Ned. Indië«; »Verhandelingen van het Bataviaasch genootschap v. Kunst en wettenschappen« ; »Bydragen tot de Saal-, land- en volkenkunde«; »British North '''B.'''-Herald«. Mapy: Atlas der Nederlandsche Bezittingen in Ost Indië, v. J. W. Stemfoort en J. ten Siethoff (Haag, 1886). Map of Brit. '''B.''' (1:640.000. Lond., 1888) a mapy hydrografických ústavův anglických, francouzských a hollandských. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5nmyw67snkk4r25de4aa7mozlvi308r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Boršice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98183</id>
    <revision>
      <id>336405</id>
      <parentid>334600</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:54:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336405</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1551" sha1="jx6resfgb8rrgogjuvkuwapt89hziw3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Boršice
  | PŘEDCHOZÍ = Boršengrýn
  | DALŠÍ = Boršikov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Boršice
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] (k '''2)'''), neuveden (k '''3)''')
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;417. {{Kramerius|nkp|67420690-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Boršice: 1) B.''' viz {{Prostrkaně|Boříce}}.

'''2) B.'''{{Redakční poznámka|Boršice (u Buchlovic)}}, farní ves při potoku u Dlouhé Řeky na Moravě, v hejtm. a okrese uherskohradišťském (9 ''km'' záp.), pošta Hluky{{Redakční poznámka|týká se Boršice u Blatnice, možná i poznámka o škole a vinařství}}, 2třídní škola, vinařství, dva mlýny, 313 d., 1386 obyv. čes. (1880). Kostel sv. Václava r. 1791 opravený; fara již před r. 1421. R. 1453 cisterciáci velehradští postavili kostel i faru a dosazovali tam své řeholníky za faráře až do zrušení kláštera velehradského (1784). '''B.''', připomenuté již před r. 1220, dostaly jméno od zakladatele Borše z Rizmburka, kterýž zde Němce osadil. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' — '''3) B.'''{{Redakční poznámka|Boršice u Blatnice}}, ves t., hejtm. Uh. Hradiště, okr. Uh. Ostroh (3 hod. jihových.), děkanství uh.-brodské, poš. Hluky; fara, chrám sv. Kateřiny z r. 1788, 2tř. škola, 174 d., 753 ob. (1880).
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>jx6resfgb8rrgogjuvkuwapt89hziw3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cele</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98184</id>
    <revision>
      <id>336404</id>
      <parentid>334601</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:51:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336404</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2675" sha1="jor9t3vpv1bnxrrpdkutemoy8fd5bh4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Cele
| PŘEDCHOZÍ = Celaya
| DALŠÍ = Celebes
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Cele
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;266—267. {{Kramerius|nkp|7a571320-07da-11e5-8ce5-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Cele''' neboli {{Prostrkaně|Celje}} (něm. ''Cilli''), město ve Štýrsku při řece Savině, stanice jižní dráhy. Tvoříc městský okres, má 309 d. a 6228 obyv. (1890), asi třetinu Slovincův, ostatek Němců. Okolí má 3710 obyv. (1890), z těch tři čtvrtiny jsou Slovinci, druzí Němci. '''C.''' jest sídlem krajského a deleg. soudu (37.110 obyv. r. 1890), okr. hejtmanství (k němuž patří 128.654 duší r. 1890), hlavního berního a horního úřadu, finančního inspektorátu a j., má vyšší gymn., zemskou měšť. školu s nedělní školou obch., školy obecné veřejné i soukromé, vše německé; slovinská je trojtřídní škola pro okolí a trojtřídní dívčí škola klášterní. Kostelů několik: opatský, spolu farní sv. Daniele, »německý«, sv. Maxmiliána, klášterní (lazaristů), protestantský a j.; nemocnice, špitál, dva peněžní ústavy, městské museum s římskými starožitnostmi. Z průmyslových výrobků vyniká zboží kožené, kolářské a zlatnické; od r. 1875 aerární huti zinkové. Z dob římských mnoho starožitností (kameny s vypouklými obrazy, zasazené do zdí městských, r. 1452 vystavěných a dosud velmi zachovalých, stoky a j.). Nad městem zříceniny hradu Horní Celje. V nedalekém okolí několik lázeňských míst; podnebí příjemné. '''C.''' ležíc na silnici z Italie do Pannonie, byla znamenitou kolonií římskou v starém Noriku a sidlem vojenského správce římského, slujíc tehdy ''Celeja Claudia''. Původní obyvatelstvo osady, která ovšem již před příchodem Římanů stála, bylo nejspíše slovanské. Křesťanství dosti záhy sem vniklo; r. 284 umučen prý tu sv. Maxmilián, biskup loršský. V první polovici středověku patřila k marce korutanské. Ve stol. XI. jmenuje se Güther z Hohenwartu marchio de Cilia. Ve XIV. stol. stala se '''C.''' střediskem rozsáhlého panství hrabat podlé ní z Celje nazývaných, kterým patřila až do vymření jejich Oldřichem II. r. 1456, potom spadla na císaře Bedřicha III. habsburského a spojena s vévodstvím Štýrským. — Srov. Thalherr, Fremdenführer von Cilli und Umgebung, 1875; Knittl, Cilli im J. 1890. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jor9t3vpv1bnxrrpdkutemoy8fd5bh4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Čerkesové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98224</id>
    <revision>
      <id>336403</id>
      <parentid>335164</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:43:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336403</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15571" sha1="0erat532tp44mbl9021u0ejy4wn5vco" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Čerkesové
| PŘEDCHOZÍ = Čerkasský okruh
| DALŠÍ = Čermá
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Čerkesové
| AUTOR = [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;595–597. {{Kramerius|nkp|5e75d4a0-0a75-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Čerkesové
}}

{{Forma|proza}}
'''Čerkesové''', též {{Prostrkaně|Cirkasové}}, kollektivní název, jehož užívají Rusové k označení celé řady kmenů západního Kavkázu. '''Č.''' sami přikládají si jméno {{Prostrkaně|Adigové}}, jehož význam není povědom. Rovněž není rozhodnuto, jak vzniklo jméno '''Č.''' V novější době odvozuje se jméno to z tatarského ''čara-syz'', což znamená »bez příbytku« ve významu »těkavý«, dle jiného výkladu z perského ''čeri-kes'' ve významu »válečník«, nebo z arabsko-perského ''seri-čeré-kes'', t. j. »beze stopy zmizelí bojovníci«. Též bylo jméno '''Č'''-sů, ovšem bez řádného podkladu, uváděno v souvislost s Ptolemaiovými Kérkéty. Dříve obývali '''Č.''' v celé záp. části severního svahu Kavkázu až za Kubáň. Stěhování '''Č'''-sů z těchto krajin do různých končin evropského i asijského Turecka počalo již v 2. pol. min. století, nabylo pak po r. 1864, kdy '''Č.''' byli velkoknížetem Michajlem Nikolajevičem úplně přemoženi, tak značných rozměrů, že nyní sídla '''Č'''-sů v Kavkázsku omezena jsou jen na malý souvislý okršlek na horním Tereku a jeho přítocích a na nesouvislé enklávy na l. bř. Kubáně. Celkem vystěhovalo se jich po r. 1864 asi 450.000, nyní čítají v Kavkázsku as 120.000 hlav. Rozpadají se na četné kmeny, z nichž nejdůležitějším jsou {{Prostrkaně|Kabardinci}}, sídlící mezi horním Terekem a jeho přítokem Malkou. Jiní důležitější kmenové jsou {{Prostrkaně|Abadzové}} v údolích přítoků kubáňských Šaguaše, Laby, Pšiše a Psekupse, dále {{Prostrkaně|Šapsugové}} a {{Prostrkaně|Natuchajci}} v horách kolem Anapy, {{Prostrkaně|Besleněvci}} v údolí kubáňském, {{Prostrkaně|Temirgojové}} mezi Kubáněm, Labou a Bělajou, {{Prostrkaně|Bžeduchové}} v údolích řek Pšiše a Psekupse a j. Jednotlivé kmeny '''Č'''-sů liší se mezi sebou dosti značně. Abadzové byli ode dávna mezi nimi nejbojovnější a nejaristokratičtější, naproti tomu Kabardinci nejvzdělanější a nejmírumilovnější. '''Č.''' jsou proslulí jako krásní lidé. Postavy jsou mužné a statné: i útvar hlavy jest ušlechtilý, vlasy mají hnědé, někdy i plavé. Též ženy jsou neobyčejně krásné. Z duševních vlastnosti '''Č'''-sů vynikají odvaha, bystrost a samostatnost. '''Č.''' živí se většinou orbou a chovem dobytka, pěstují však také některá řemesla, životním potřebám sloužící. Obývají ve vesnicích »aulech« přívětivého vzhledu, v domcích rázu úplně orientálského s plochými střechami a skrovnými místnostmi. V poslední době počínají příbytky své opatřovati nábytkem rázu evropského. Mužové odívají se dlouhým přiléhajícím kabátem, *čerkeskou«, s dlouhými rukávy, kterýž na prsou opatřen jest několika řadami pouzder k zastrčení patron. Pod čerkeskou nosí »bešmet« t. j. kratší kabátec z předu otevřený, pak přiléhavé kalhoty, gamaše a nízké boty, na hlavě huňatou čepici z ovčí kůže. Proti zlobě počasí chrání se pláštěm z ovčí plsti, »burkou«. Tento národní kroj '''Č'''-sů rozšiřuje se stále více po celém Kavkázu. Přijali jej jmenovitě kavkázští Kozáci, Osetinci, Čečenci a národové dagistánští, ano novou dobou vniká kroj '''Č'''-sův až i do Zakavkázska. Ženy nosí dlouhou jemnou mužskou košili z hedvábné látky, přes ni hedvábný bešmet a jakýsi vysoký živůtek bez rukávův, ozdobený z předu týmž způsobem jako maďarský dolman, s nímž zdá se býti vůbec stejného původu. Pás z kůže safiánové s velmi massivní přeskou, botky bez podešvů a trepky se silnými podešvy doplňují oblek čerkeských žen. Nejcharakterističtější součástkou kroje ženského jest ozdoba hlavy v podobě vysokého, nahoru zúženého cylindru, bohatě stříbrem i zlatém zdobeného, s jehož vrcholku splývají zlaté i stříbrné řetízky a šňůrky. Ženy žijí úplně odloučeně jako u jiných muhammedánů, naproti tomu však zacházejí s nimi mužové poměrně dobře. Sňatky uzavírají se svobodnou volbou. Ženich dívku z domu jejích rodičův unáší potají, a teprve pak smlouvá a platí se obvyklá náhrada. Před sňatkem pohybují se dívky volně se svými bratry a příbuznými, učí se mnohým ženským pracem, ale i zacházeti se zbraní, jezditi na koni a j. Jako většina orientálů Jsou i '''Č.''' značně pohostinní. Národní byt '''Č'''-sů jest založen na přesném kastovnictví. Stavy knížat (''pši'') a šlechty (''vork'') měly četná privilegia, která však nyní pod vládou ruskou se neudržela. Mimo to byl četný svobodný stav selský a konečně stav poddaných či otroků (''pšitli''), kterýž skládal se ze zajatcův ukořistěných ve válkách nebo při loupežných výpravách, ale též z '''Č'''-sů výrokem soudu zavržených. Velmi pozoruhodno jest, že mezi třídami a stavy jmenován byl též samostatný stav ''Abat'', kteréž jméno udrželo se namnoze jako jméno rodinné a odnáší se k dřívějšímu křesťanství, na kteréž připomínají též staré kostely a kamenné kříže s řeckými nápisy asi z X—XII. stol. Křesťanství rozšířilo se mezi '''Č'''-sy nejspíše vlivem křižáckých válek a stykem s Janovany. Muhammedanismus přišel od západu a sice v době poměrně pozdní, a nezapustil vlastně u '''Č'''-sů kořeny příliš hluboko, neboť za skutečné muhammedány možno považovati pouze vyšší stavy, kdežto mezi lidem dosud udržely se mnohé křesťanské zvyky, ano i stopy pohanství. Tento nedostatek intensivnosti v přesvědčení náboženském byl asi hlavní příčinou, že '''Č'''. nepřipojili se, přes pokusy Šámylovy, ke hnutí muridickému, ačkoliv ne nepatrný vliv v té věci mělo též aristokratické smýšlení '''Č'''-sův, jimž demokratismUs Šamylův nebyl sympathickým. Politicky '''Č.''' nedospěli skorem nikdy k utvoření většího celku, nikdy se trvale nespojili proti nepříteli, nýbrž jednotliví kmenové vždy vedli sobě o své újmě ano i mezi sebou v nekonečných třenicích si libovali. — Jednotliví kmenové mluví různými nářečími, která se mezi sebou jen velmi nepatrně liší. Analogií čerkeštiny s jinými řečmi dosud neznáme. Mnozí čerkeštinu pokládají za příbuznou s abcházštinou a Abcháze vůbec za větev čerkeskou. Hypothesa tato však dosud není s dostatek vědecky podepřena. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke]]''

'''Č.''' připomínají se již ve starém věku jménem {{Prostrkaně|Zychů}}, {{Prostrkaně|Zichů}} (u Arriana), a byli u sousedů pověstní námořním loupežnictvím po Černém moři provozovaným. Také osady řecké na Černomoří trpěly velmi nájezdy jejich, tak že Mithridates, král pontský, když říši svou rozšířil přes Kolchis a Kavkázsko až ke Krimu, byl přijat od Řeků s jásotem jako osvoboditel. Hojnější a bezpečnější zprávy histor. o '''Č'''-sích vyskytují se teprve ve středověku; letopisy ruské jmenují je {{Prostrkaně|Kosogy}} nebo {{Prostrkaně|Kazachy}}, kteréhož názvu podnes užívají Osetinci; r. 967 veliký kníže Svatoslav přešed přes Kubáň až k úpatí Kavkázu podrobil si Jasy a Kosogy (Osetince i '''Č'''-sy), roku 1006 kníže Rostislav Vladimírovič Tmutorakaňský učinil si je poplatnými a roku 1022 Mstislav Vladimírovič Tmutorakaňský s nimi bojoval, načež r. 1022 užíval jejich pomoci proti svým nepřátelům. Později podlehli vrchnímu panství říše Gruzinské, jejíž královna Tamar mezi nimi šířila křesťanství, avšak panství to bylo vratké; horská plemena skoro vždy uhájila svobody své a nebyla podmaněna ani od Mongolů ani od Timura, ačkoli nížiny kubáňské oběma se musily pokořiti. Když říše Timurova se rozpadla, dostalo se sev. Kavkázsko na vých. v držení chanátu astrachaňského, na záp. s územím '''Č'''-sů v moc chánů krimských. Nicméně r. 1424 nabyli '''Č.''' svobody a rozšířili se po nížinách černomořských na záp. až k Donu a pobřeží moře Azovského. Tam však setkali se opět s krimskými Tatary a zakoušeli od chána jejich tolik útisků, že se obrátili o pomoc k caru Ivanu IV. Hroznému a poddali se mu. Poddanství to ovšem nemělo dlouhého trvání; sotva pomocné vojsko ruské opustilo zemi, napadli Tataři '''Č'''-sy na novo, a chán Abbás Girai r. 1570 překročiv Kubáň uvedl tamější '''Č'''-sy v poplatnost, usadil jich značný počet na sev. břehu kubáňském a donutil je přijati islám. Později doprošovali se také u Petra Velikého pomoci, avšak teprve r. 1705 zbavili se rozhodným vítězstvím nadvládí tatarského, zároveň pak vliv krimský podvrácen jest výboji ruskými na Černomoří. Když pak Rusko mírem v Kučuk-Kajnardži posunulo jižní hranici svou až k řekám Tereku a Kubáni, utkali se s ním '''Č.''', kteří nyní byli již veskrze muhammedáni, a uznávajíce dle jména vrchní panství Turecka, byli od tohoto proti křesťanským sousedům stále popuzováni. R. 1784 zbudovali Turci Anapu, jež odtud stále byla středem styků turecko-čerkeských a z níž horalé bez přestání zásobováni zbraněmi i střelivem. R. 1801 nabylo Rusko odstoupením Jiřího III. přímého držení Gruzie, r. 1802 území Osetinců, r. 1803 Lezghie, r. 1804 Mingrelie, r. 1810 Imeretie, Persie pak odstoupila mu Karabag, Šírván, Derbend, Baku a j. krajiny, takže r. 1815 skoro celé nynější Zakavkázsko nacházelo se v moci ruské, kdežto horalové kavkázští zůstali neodvislými. Chtělo-li tedy Rusko miti bezpečné spojení s krajinami na polední straně Kavkázu, nezbývalo mu než horaly si podrobiti. Záp. Kavkáz náležel tehdy ještě Turecku, a na obranu proti nájezdům odtud zřídili Rusové podél Kubáně až k ústí Laby a potom podél této řeky vzhůru řadu tvrzí a opevnění, jež osazena černomořskými Kozáky. R. 1807 dobyli Rusové Anapy, ale musili ji mírem bukureštským (1812) opět navrátili, za to však dobyl generál Jermolov r. 1816 Veliké i malé Kabardy, jež odtud stále zůstaly částí říše Ruské. '''Č.''' popuzováni jsouce bez ustání od Turků činili rok co rok loupežné nájezdy na území ruské; r. 1821 byl odražen útok jejich na pevnostní čáru černomořskou, r. 1823 '''Č.''' na Kubáni a Nogajci jsou malými výpravami ztrestáni, a r. 1824 kníže Gorčakov přitáhnuv z Mingrelie až do Suchum Kale, potlačil povstání v tamějších končinách, jejichž obyvatelstvo bylo učinilo sultánu tureckému slib věrnosti. Když pak mírem drinopolským r. 1829 území '''Č'''-sů a Abcházů postoupeno Rusům, a tito ihned osadili pevnůstky Anapu i Sodžak a hranici imeretinskou, počaly r. 1830 soustavné operace k úplnému podmanění horalů západokavkázských. Uzavřením přístavu v Anapě a zřízením četných tvrzí podél pobřeží snažilo se Rusko '''Č'''-sy od moře úplně odříznouti; poněvadž pak výpravy do vnitrozemí podnikané neměly očekávaného úspěchu, válčeno některý čas toliko defensivně a očekáváno, že horalové přese všecku svou statečnost a nepoddajnost při své rozdrobenosti a osamocenosti konečně přece se podrobí. Ale právě toto obranné chování vojska ruského dráždilo tím více bojechtivost '''Č'''-sů, a konečně naděje Rusů úplně jsou zničeny vznikem muridismu, jejž hlásati počal Mulláh Muhammed, a jímž fanatismus muhammedánů kavkázských neobyčejnou měrou jest roznícen. K tomuto hnutí náboženskému dostal se Šámylem mohutný duch politický i válečnický, jemuž se podařilo roznítiti všecky kmeny kavkázské k boji proti Rusům. V záp. Kavkáze spočívala tíha války hlavně na '''Č'''-sech. Za války krimské r. 1853—56, když loďstvo anglicko-francouzské veplulo do Černého moře, byli '''Č.''' v odboji svém proti Rusku od spojenců usilovně podporováni. Ačkoli vojsko ruské na Kavkáze a v Armenii rozmnoženo na 270.000 mužů, přece musilo opustiti tvrze na Černomoří, jichž se zmocnili '''Č.''' podporovaní cd Turecka penězi i zbraněmi. Teprve když po skončené válce kníže Barjatinskij přejal velení na Kavkáze, podařilo se Rusům po dlouholetých bojích povstání horalů potlačiti. Pobřežní místa za války opuštěná opatřena opět ruskými posádkami, kníže Orbeliani porazil roku 1857 hlavní moc Šámylovu na hlavu, a vůdce horalů donucen posléze dne 6. září 1859 ke vzdání. Tím byla sice hlavní moc horalů zlomena, ale na západě zůstávali '''Č.''' v odboji a teprve novou výpravou v l. 1864—65 jsou úplně pokořeni. Největší počet '''Č'''-sů nechtěje se podrobiti panství ruskému vystěhoval se do Turecka (na 450.000 duší) a usazen jest dílem v Malé Asii a Syrii, dílem v pohraničních provinciích evropských (v Thessalii, Bulharsku), aby tam rozmnožil obyvatelstvo muhammedánské a byl oporou panství tureckého. Nicméně barbarská divokost jejich vyvolávala jen stálé stížnosti obyvatelstva, a také v bojích proti povstalým Hercegovcům i Bosňanům, jakož i ve válkách s Černou Horou, Srbskem a Ruskem v l. 1876 až 1878 staly se sbory čerkeské pověstnými toliko svou surovostí a nevázaností, kdežto v pravidelném boji málo prospěly, ba byly spíše na závadu. Mezi '''Č'''-sy na Kavkáze zbylými utužovalo se stále panství ruské, nicméně pokusy o nabytí neodvislosti objevily se za rusko-turecké války r. 1877—78 na novo. Již r. 1876 chystáno tam tureckými emissary povstání, a 23. kv. 1877 přistal větší sbor '''Č'''-sů sevzáp. od Suchum-Kale, za ním pak následovalo 14.000 Turků pod Taski-pašou. Avšak Rusové osadivše rychle průsmyky vedoucí z Abcházie do území Čečenců, zabránili tím, aby se povstání dále šířilo, generál Alchazov porazil 27. kv. 1877 spojené Turky, '''Č'''-sy a Abcháze u Adžanodžíru a zmocnil se 30. kv. vsi Asacha, hlavního sídla povstalců. Tím bylo povstání potlačeno a v červnu turecké vojsko opustilo Kavkázsko, a s ním vystěhoval se opět některý počet '''Č'''-sů a Abcházů. Jako zvláštní národ přestali '''Č.''' skoro již existovati a trosky jejich znenáhla zmizejí mezi sousedy. — Bodenstedt, Die Völker des Kaukasus, 2 vyd. (Berlín, 1855); Lapinsky, Die Bergvölker des Kaukasus und ihr Freiheitskampf gegen die Russen (Hamburk, 1863); Bergé, Sagen und Lieder des Tscherkessenvolkes (Lipsko, 1866); Erkert, Der Kaukasus und seine Völker (t., 1877); Montpereux, Tableau comparatif des noms donnés aux tribus Tscherkesses (1829); Taibout de Marigni, Voyage en Circassie (Paříž, 1829); Ljulje, Russko-čerkesskij slovar (Oděsa, 1846, s předmluvou). ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0erat532tp44mbl9021u0ejy4wn5vco</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amersfoort</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98423</id>
    <revision>
      <id>336402</id>
      <parentid>334983</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:42:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336402</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1253" sha1="tmo3ijaaqiys60rmt07qnot09er17g6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amersfoort
| PŘEDCHOZÍ = Amerpach
| DALŠÍ = Amersfoort Jakob Paulus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amersfoort
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. {{Kramerius|nkp|a74bee30-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| | WIKIPEDIA-HESLO = Amersfoort
}}

{{Forma|proza}}
'''Amersfoort''', staré, dříve opevněné krajské město v nizozemské prov. utrechtské, na splavné řece Eemě a na drahách ústřední a hollandské, 40 ''km'' jihových. od Amsterodamu, rodiště státníka Oldenbarneveldta, má krásný chrám P. Marie s věží 67 ''m'' vysokou, jansenitský seminář, gymnasium, synagogu, 14.863 obyv. (1886), provozujících čilý obchod (zvl. obilní, zasílatelský a kommissionářský) a průmysl soukenický, hedvábnický, sklářský, pivovarský a lihovarský. V okolí pěstuje se nejlepší tabák hollandský a pohanka. U města táhnou se 8 ''km'' zdélí nízké, písčité {{Prostrkaně|Amersfoortské kopce}}. '''A.''' byl několikráte obléhán, zejména dobyli ho roku 1483 arcikníže Maximilián a r. 1672 hrabě Raimund Montecuccoli.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tmo3ijaaqiys60rmt07qnot09er17g6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amesbury</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98424</id>
    <revision>
      <id>336401</id>
      <parentid>335078</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:41:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336401</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="728" sha1="ppxazwt3f5p66x87my9sguzoa97rhh9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amesbury
| PŘEDCHOZÍ = Ames
| DALŠÍ = Amešaspentové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amesbury
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. {{Kramerius|nkp|a74bee30-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amesbury''' [émsbery]: '''1) A.''', město v sev.-amer. státu Massachusettsu, hrab. Essexu, se 4500 ob. a fabrikací flanelu. — '''2) A.''', {{Prostrkaně|Amersbury}}, město v angl. hrabství Wiltském, s 1127 ob. (1881), pověstné kamennými zbytky chrámu druidského. Viz {{Prostrkaně|[[../Stonehenge|Stonehenge]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ppxazwt3f5p66x87my9sguzoa97rhh9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amethi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98425</id>
    <revision>
      <id>336400</id>
      <parentid>334952</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:40:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336400</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="961" sha1="9sy4nnlufv8znkmxiq486p81hez7u1v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amethi
| PŘEDCHOZÍ = A metà
| DALŠÍ = Amethodicky
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amethi
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;154. {{Kramerius|nkp|a7745dc0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amethi:''' '''1) A.''' čásť vých.-ind. okresu sultánpurského v Audhě, mající 774 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož přes polovici se vzdělává, a 159.618 ob. (1881), a to 151.104 hindů, 8514 muham. Obyvatelé jsou z největší části kmen Kšatrijů, zv. Bandhalgoti. — '''2) A.''' {{Prostrkaně|Dungar}}, město v okrese lakhnavském v Audhě, má 5654 ob. (1881), totiž 2732 hindů a 2922 muham., vládní školu tkalcovského průmyslu a značný obchod s kožemi a rohy.  ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9sy4nnlufv8znkmxiq486p81hez7u1v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Fels</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98431</id>
    <revision>
      <id>336399</id>
      <parentid>334970</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:39:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336399</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="437" sha1="3smjby3rh01bebsex9hav7w8u9b0jph" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Am Fels
| PŘEDCHOZÍ = Ameublement
| DALŠÍ = Amfi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Am Fels
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;154. {{Kramerius|nkp|a7745dc0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Fels''' viz {{Prostrkaně|Na Skalce}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3smjby3rh01bebsex9hav7w8u9b0jph</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amfikaia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98432</id>
    <revision>
      <id>336398</id>
      <parentid>334972</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:38:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336398</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="917" sha1="b3e025nxw0nqkj5pg9t6su38uahemz5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amfikaia
| PŘEDCHOZÍ = Amfidromia
| DALŠÍ = Amfikratés
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amfikaia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;155. {{Kramerius|nkp|a7a18840-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amfikaia''' (''Ἀμφίκαια'' nebo ''Ἀμφίκλεια''), město v sev. Fókidě při sev.-vých. úpatí Parnassu, v údolí Kéfissu, západ. od dnešní vsi Dadi (''Δαδί''), kde zachovány jsou ještě zříceniny staré akropole. Byla dvakráte zničena: od zástupů Xerxových, pak od Filipa Makedonského z rozkazu amfiktyonů po válce fókejské r. 346 př. Kr. Přes to vzmohla se opět a trvala ještě za dob Pausaniových, jenž tam připomíná chrám Dionysův s adytem a věštírnou. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b3e025nxw0nqkj5pg9t6su38uahemz5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amfilochia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98433</id>
    <revision>
      <id>336397</id>
      <parentid>334975</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:37:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336397</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1201" sha1="01a8qm91oylwnmn8oa9ex0rn72sslbm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amfilochia
| PŘEDCHOZÍ = Amfiktyonové
| DALŠÍ = Amfilochij
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amfilochia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;156. {{Kramerius|nkp|a7ca1ee0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amfilochia''' (''Ἀμφιλοχία'') slula ve starém věku drsná a skalnatá krajina jihozáp. Épeiru na východě zálivu Ambrakijského, mezi Aitólií, Dolopií, Athamanií a Ambrakií. Jenom na jihozápadě při zálivu prostírá se malá rovina pobřežní, v níž leželo hl. město Argos, obyčejně ''Ἄργος τὸ Ἀμφιλοχικόν'' zvané. Původně od Ambrakiótů hellenisována vypudila je později pomocí Akarňanův a Athéňanův a přistoupila pak ke spolku akarnanskému. Posléze dobyto jí od Aitólů, tak že nadále za část Aitólie pokládána. Mimo hlavní město {{Prostrkaně|Argos}} známo jest v '''A'''-ii jen několik tvrzí: Krénai na jižním, Olpai na sev. okraji pobřežní roviny, Idomené při hranici ambrakijské a Métropolis. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>01a8qm91oylwnmn8oa9ex0rn72sslbm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/David (město)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98434</id>
    <revision>
      <id>336396</id>
      <parentid>334978</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:36:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336396</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="751" sha1="q4s1vs0yzt07trcxpbrhanj34oeaboh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = David (město)
  | PŘEDCHOZÍ = David
  | DALŠÍ = Davidis
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = David
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD anon 70
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;93. {{Kramerius|nkp|11983f20-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
}}

{{Forma|proza}}
'''David''', hlav. město provincie Chiriqui v departementu Panamá jihoamer. republiky Columbie, leží poblíže hranic republiky Costariky, opodál zátoky tichomořské, řeč. {{Prostrkaně|Bahia de D.}}, při 8° 28' s. š. a 82° 28' z. d. Má asi 8000 obyv., chov výtečných koní, čilý obchod s tabákem a rýží a zlaté doly.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>q4s1vs0yzt07trcxpbrhanj34oeaboh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dobrkovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98435</id>
    <revision>
      <id>336395</id>
      <parentid>334979</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:34:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336395</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="591" sha1="cmkcfyqfh1g4yraqn67odrixsem9azh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Dobrkovice
  | PŘEDCHOZÍ = Dobrkov
  | DALŠÍ = Dobrná
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dobrkovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;721. {{Kramerius|nkp|2d3476d0-0a07-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dobrkovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Dobrkovice''', ves na Moravě, hejt. a okr. Brod Uher., fara a pš Ořechov Velký; 53 d., 261 ob. č. a 3 n. (1880, 259 ob. 1890), 1tř. šk.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cmkcfyqfh1g4yraqn67odrixsem9azh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dobrná</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98436</id>
    <revision>
      <id>336394</id>
      <parentid>334981</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:32:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336394</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="645" sha1="07lmfyyr9s6b5k99squat6jmwka4zkl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Dobrná
  | PŘEDCHOZÍ = Dobrkovice
  | DALŠÍ = Dobrné
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dobrkovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;721. {{Kramerius|nkp|2d3476d0-0a07-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dobrná
}}

{{Forma|proza}}
'''Dobrná''' (něm. ''Dobern''), ves v Čechách, hejt. Děčín, okr a pš. Benešov n. P. (4 ''km'' s.), fara Huntířov; 181 d., 1044 ob. n., 1 č. (1890), 3tř. šk., továrna na knoflíky, mlýn. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>07lmfyyr9s6b5k99squat6jmwka4zkl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amfipolis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98437</id>
    <revision>
      <id>336393</id>
      <parentid>335163</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:31:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336393</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2909" sha1="6ldmyju75obptcwwpfbmwi5jfcduenj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amfipolis
| PŘEDCHOZÍ = Amfión
| DALŠÍ = Amfiprostylos
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amfipolis
| AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;158. {{Kramerius|nkp|a81fb8f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amfipoli
}}

{{Forma|proza}}
'''Amfipolis''' (''Ἀμφίπoλις''), řecké město na pobřeží makedonském, mezi dvěma rameny Strymonu, asi 4 ''km'' sev. nad ústím, při němž byl přístav jeho Éión (''Ἠιών''). Okolí '''A'''-le slulo před založením jejím »devíticestí« (''Ἐννέα ὁδoί'') a bylo obydleno kmenem Édónů. Již r. 465 př. Kr. pokoušeli se Athéňané osaditi toto místo, ale 10.000 osadníků z Athén a jiných měst řeckých nebylo s to, aby ubránilo se bojovným Édónům, až teprve r. 347 př. Kr., když již celé okolní pobřeží bylo v moci athénské, Hagnón, syn Nikiův, zapudiv Édóny založil město '''A.''' Ale obyvatelstvo nové osady skládajíc se převážnou většinou z Řeků původu neathénského a z Thraků nejevilo nikdy valné náklonnosti k Athénám. Ve válce peloponnéské nabyla '''A.''' značné důležitosti; roku 424 př. Kr. vzdala se bez odporu spartskému králi Brasidovi, a vojevůdce athénský Thukydidés mohl pouze přístav Éión zachrániti. Ztráta '''A'''-le byla pro Athéňany, kteří odtud odebírali veškeré potřeby ke stavbě lodí, velmi citelná, a proto vypraven jest Kleón r. 422 př. Kr. dobyt jí, ale před samým městem donucen jest od Brasidy k bitvě, v níž byl poražen a zabit. Brasidu, který rovněž v boji zahynul, ctilo obyvatelstvo za héróa a zakladatele města. Mírem Niklovým r. 421 př. Kr. navrácena '''A.''' Athéňanům, ale veškeré pokusy jejich připraviti ji k poslušnosti byly marny; uhájiliť občané neodvislosti své též v pozdějších dobách i proti Ifikratovi a Timotheovi (364). Nežli by pak uznali panství athénské, poddali se raději makedonskému králi Perdikkovi. Při Makedonii zůstala '''A.''' až do r. 359, kdy král Filip II. vyhlásil ji za město svobodné. Ale již r. 358 zmocnil se jí opět, a od té doby zůstala částí říše makedonské až do vyvrácení jejího r. 168. Římané povýšili '''A'''-li opět za město svobodné, učinili ji hlavním městem okresu zvaného ''Macedonia prima'' a vedli tudy hlavní silnici vojenskou na východ (''via Egnatia''); ale bývalé moci a důležitosti město již nikdy nedosáhlo. Trosky '''A'''-le nacházejí se u dnešního {{Prostrkaně|Neochori}} (tur. ''Jenikiöj''). Rodák amfipolský, kritik Zóilos zvaný ''Ὁμηρσμάστιξ'' (Homérokárce), vypsal dějiny rodiště svého. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6ldmyju75obptcwwpfbmwi5jfcduenj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amfissa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98438</id>
    <revision>
      <id>336392</id>
      <parentid>334989</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:31:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336392</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1521" sha1="ed12zl7wwmrovcjvthuxue9r6okvlmg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amfissa
| PŘEDCHOZÍ = Amfiscii
| DALŠÍ = Amfissa (mytologie)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amfissa
| AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;158. {{Kramerius|nkp|a81fb8f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amfissa''', starověké město v Lokridě ozolské v Řecku, nyní {{Prostrkaně|Salona}}, jehož středověké hradby spočívají posud na antických základech. '''A.''' založena byla uprostřed úrodné rovinky na západě Parnassu, a jádrem města byla akropolis na srázném chlumu výborně opevněná. Posud zachovaly se z ní četné antické a středověké zbytky. '''A.''' jsouc nejpřednějším městem Lokridy ozolské opanovala celou západní část krajiny, ano i díl pozemků někdy krisských, které po prvé válce svaté byly zasvěceny Apollónu delfskému. Proto r. 339 opověděli amfiktyonové válku '''A'''-sse a svěřili vedení makedonskému králi Filipovi II., jenž '''A'''-ssu vyvrátil. Brzo však '''A.''' znova byla zbudována. Ve středověku nazvána Salonou, kteréhož jména lid dosud užívá, ačkoliv úředně opět má název '''A'''-ssy. Čítá dnes 6234 obyv. a jest hl. městem eparchie parnasské v nomarchii fthiotskofókidské, jakož i sídlem biskupa a soudu. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ed12zl7wwmrovcjvthuxue9r6okvlmg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amguň</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98439</id>
    <revision>
      <id>336391</id>
      <parentid>335001</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:28:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336391</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="699" sha1="gzlg5ceeu3j52enhxzlcxthei9twa5c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amguň
| PŘEDCHOZÍ = Amfótis
| DALŠÍ = Am Hammel
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amguň
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;162. {{Kramerius|nkp|a8c8ca30-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amguň
}}

{{Forma|proza}}
'''Amguň''', řeka přímořské oblasti ruské v Asii, poslední velký přítok Amuru s levé strany, asi 700 ''km'' dlouhá, pramení v Burejských horách, teče směrem severovýchodním a končí se naproti osadě Tyru. Tuzemci ji nazývají také {{Prostrkaně|Chyngun}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gzlg5ceeu3j52enhxzlcxthei9twa5c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Hammel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98441</id>
    <revision>
      <id>336390</id>
      <parentid>335003</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:27:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336390</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="536" sha1="a47t7f3fel6adc234176kf8y8yn9oop" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Am Hammel
| PŘEDCHOZÍ = Amguň
| DALŠÍ = Amhará
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Am Hammel
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;163. {{Kramerius|nkp|a8f3aac0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Hammel''', samota v Čechách, 9 d., 48 ob. něm. (1880), hejtm., okr., fara a býv. dom. Falknov (½ hod. sev.-záp.), obec Haselbach.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>a47t7f3fel6adc234176kf8y8yn9oop</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amhará</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98442</id>
    <revision>
      <id>336389</id>
      <parentid>335005</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:27:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336389</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1150" sha1="n9rz8i5htktztlp92zx41f4wlqni0ne" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amhará
| PŘEDCHOZÍ = Amguň
| DALŠÍ = Amharština
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amhará
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;163. {{Kramerius|nkp|a8f3aac0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amhará''', část říše habešské kolem jezera Canského mezi Modrým Nilem na jihu a řekou Takkázé na sev., zaujímá střed hornatiny habešské a dělí se v krajiny Valdebu, Semien, Belesu, Dembeu, Begemeder, Vag, Lastu, Vadlu, Kváru, Gódžam, Damót a j. Obyvatelé její, jádro lidu habešského, jsou potomky arabských přistěhovalců, kteří s domorodým obyvatelem se smísili, a mluví zvláštním nářečím (viz {{Prostrkaně|Amharština}}). Od r. 1833 tvořila '''A.''' neodvislou říši, která však r. 1850 od Theodora II. byla vyvrácena: nová doba neodvislosti po smrti Theodorově r. 1868 trvala jen do roku 1871 a od té doby spojena je země tato s císařstvím habešským. (Ostatně viz {{Prostrkaně|Habeš}}.)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>n9rz8i5htktztlp92zx41f4wlqni0ne</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amharština</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98444</id>
    <revision>
      <id>336388</id>
      <parentid>335162</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:26:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336388</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7145" sha1="dgu5vkgdi5drekmie9s6x0tdbphjcvv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amharština
| PŘEDCHOZÍ = Amhará
| DALŠÍ = Amherst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amharština
| AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;163–164. {{Kramerius|nkp|a8f3aac0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amharština
}}

{{Forma|proza}}
'''Amharština''', domácím jménem ''lesána Amhará'' nebo krátce ''Amhareňá'', od st. XIV. též ''lesána negús'' (jazyk vladařský), jest nejdůležitější ze žijících jazyků habešských a po arabštině nejrozšířenější jazyk semitský. Neobmezujeť se toliko na Amharu vlastní, nýbrž mluví se jí dialekticky jako hlavní řečí obcovací (na venek jest tím arabština) i v Habeši ostatním až na část severní, v níž posud udržela se stará aethiopština jako jazyk živý (v podobě jazyků ''tigré'' a ''tigriňa''); ano zasáhla i za hranice habešské. Společně s aethiopštinou, s níž jako sesterská její řeč odvozuje i původ svůj z již. Arabie (viz {{Prostrkaně|Aethiopie}}), náleží '''a.''' k jižní větvi jazyků semitských i vyniká v jednotlivostech svým rázem starobylým. Na pole dějinné vystupuje však poprvé po r. 1300 po Kr., kdy přeložena residence říše aethiopské z Aksúmu do Gondaru, hlavního města Amhary, a tím i '''a.''' stala se řečí dvorní a úřední naproti aethiopštině, jež pak byla již jen jazykem církevním a literárním. Od té doby zůstala '''a.''' panující řečí obcovací i vyvíjela se po staletí cestou vlastní. Tím stalo se, že jednak nejsouc ničím omezována ve svém volném vývoji, ježto řečí spisovnou nebyla, jednak i mezi kmeny nesemitskými se šíříc, nejen nejvíce ze všech jazyků semitských uchýlila se od základního tvaru svého a tím i aethiopštiny, nýbrž z části vůbec od povahy semitských jazyků, a to tak, že jsouc velmi pomíšena zvláště cizími živly sousedních jazyků afrických vyhlášena byla přímo za jazyk nesemitský. Skutečně činí '''a.''' také dojem řeči semitské sice, již však Nesemité (Hamité) přejali a ji si upravili dle stavby vlastní řeči a svých zvyklostí, s čímž shoduje se i ethnologie, dle které jeví i Amharové sami zřejmé známky plemene smíšeného. Slovný materiál amharský jeví se nejvýš s polovicí materiálem semitským, včítajíc v to i živly, jež převzaty z aethiopštiny jako z jazyka církevního, při čemž často výrazy pro pojmy nejobyčejnější nejsou semitské. Ovšem dlužno uznati, že následkem změn hláskoslovných (skracování slov na př. v poměru k aethiopštině, elise hlásek bezvokálných, zvl. hrdelnic, čímž zvláště časoslova v aethiopštině trojslabičná stávají se dvojslabičnými, splývání dvou slov v jedno atd. nehledíc ani k nedostatkům vyplývajícím z neustálenosti a nepravidelnosti pravopisu) mnohdy slovo zcela znetvořené a cize vypadající bližším zkoumáním objevuje se jako čistě semitské. Hlavní však odchylky od typu semitského a sice v jednotlivostech vykazuje grammatika, v jejíž hlavní stavbě jinak jasně proniká živel semitský a též příbuznost s aethiopštinou, k níž však časem přistupuje vždy více živlů nesemitských.

Již pokud zvuků '''a'''-ny se dotýče, shledáváme vedlé 26 zvuků aethiopských 7 zvuků čistě amharských (snad vlivem cizím), totiž ''š'', ''ť'', ''ň'', ''ch'', ''ž'', ''ď'' a ''č'', jež i v písmě od Aethiopů převzatém ze zvuků jim nejblíže odpovídajících jsou modifikovány zvláštní značkou diakritickou. Za to vykazuje tvarosloví amharské nápadnou chudost tvarů nejen vzhledem k aethiopštině nýbrž i k jaz. semitským vůbec. (Odvozené tvary jen 3, dva kausativní a 1 reflexivní, odpovídající i passivu; v konjugaci čas minulý, budoucí, s nímž velmi často v jedno splývá i tak zv. subjunktiv, a opisovaný přítomný — právě tak jako i příčestí se opisuje. — Rozdíl v rodě v čísle množném odpadá tu jako při statných jménech; jen nepatrné zbytky pádů, mnoho novotvarů i v zájmenech atd.)

Největší odchylky jeví nicméně syntax, v níž namnoze s pravým opakem toho se setkáváme co v semitštině jest ustáleným pravidlem (na př. obrácený slovosled, kladení genetivu, často beze všeho vnějšího označení, neb i celé věty relativní před slovo, k němuž náleží, pokládání celých vět za jediné slovo, k němuž suffixy přistupují, atd.) a to vlivem jazyků afrických, zvláště agauských, v nichž setkáváme se zcela pravidelně se stejnými úkazy.

Jako řeč spisovná vyskytuje se '''a.''' teprve v našem století. Dály se sice již od XVII. století pokusy domorodců i missionářů, vzdělati '''a'''-nu na jazyk spisovný, ale bez úspěchu. I pouhý amharský překlad bible prvotně zakázán pod trestem smrti. Tak jsou nejstaršími památkami amharskými toliko některé nyní těžce srozumitelné písně ze st. XV. a XVI., zachované v textech z dob mnohem pozdějších, k nimž pojí se některé aethiopskoamharské slovníky. I v kronikách aethiopských nalézáme stopy '''a'''-ny, jako vůbec byla '''a.''' řečí, z níž mrtvá aethiopština dle potřeby obohacovala se novými pojmy. V těchto starších památkách pozorují se ještě zřejmě stopy dialektů habešských, jichž arabský historik Makrízí napočetl asi 50, a o nichž i cestovatelé moderní se zmiňují, třeba jen sporé zprávy o některých podávajíce. Teprve v době nejnovější ustálila se jakž takž řeč spisovná a vyvinula i malá literatura amharská, potřebám obyvatelstva vyhovující, rázu ovšem především náboženského, jejíž hlavním dílem, jako v aethiopštině, jest překlad bible vedlé spisů obsahu lékařského, dějepisného aj. V Evropě vydaná prvá kniha amharská jest ''Catechesis christiana lingua amharica'' od T. G. Ghbragzera v Římě po r. 1786. Prvým spracovatelem grammatiky a slovníku amharského jest slavný zakladatel studia aethiopského, H. Ludolf, který na základě ústního poučení, jehož dostalo se mu rozeným Aethiopem Abbá Gregoriem, vydal podporován Michaelisem ve Frankfurtě r. 1698 svou ''Grammatica amharica'' a ''Lexion amharicum'' s prvými ukázkami textovými, od téhož Gregoria pochodícími, jež posud nepozbyly vší ceny. Nových pěstitelů dostalo se '''a'''-ně teprve ve století našem missionáři Isenbergem a Ant. d’Abbadie, z nichž prvý r. 1841 jazykem anglickým grammatiku a r. 1842 slovník amharský vydal (obé v Londýně), druhý bohatý slovník ''Dictionnaire de la langue Amariňa-français'' (Paris 1881) sestavil. K oběma přidružil se F. Praetorius svou na výši vědy stojící grammatikou ''Die amharische Sprache'', Halle 1879. Vydání evropských za účely filologickými není. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dgu5vkgdi5drekmie9s6x0tdbphjcvv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amherst</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98445</id>
    <revision>
      <id>336387</id>
      <parentid>335028</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:24:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336387</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2639" sha1="q2okdqg0rwwyrtptaroknctme9nrkq9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amherst
| PŘEDCHOZÍ = Amharština
| DALŠÍ = Amherst William Pitt
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amherst
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] (k '''2.)''')
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;164. {{Kramerius|nkp|a91e6440-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = en:Amherst, Massachusetts
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[:w:en:Kyaikkhami]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Amherst: 1)''' Město v Hampshiru v severoamerickém státě Massachusetts, v malebné poloze na výšině nad ústím řeky Connecticutu, s 4199 obyv. (1885); má vyšší hospodářskou školu a vysoké školy, zvané '''A.'''-College, kteréž založeny byvše r. 1821 rychle znamenité pověsti nabyly. Ústav tento má 15 professorů, asi 250 studentů, velkou knihovnu, fysikální laboratoř, vzácnou sbírku přírodnin a hvězdárnu. ''[[red.]]''

'''2) A.''', okresní město v britské Barmě, v kraji Tenaserim, při ústí řeky Salvenu. R. 1826 ustanoveno hl. městem okresu a nazváno tak dle lorda {{Prostrkaně|Amhersta}}, tehdejšího vicekrále v Indii, kdežto domácí jméno jest ''Kjaik-Khamí''; avšak již r. 1827 přeloženo sídlo administrace do Maulmainu, a dnes jest '''A.''' nepatrné místo, důležité jen jako stanice lodivodů (pilotů) a stanice telegrafní. Také jest to místo klimatické (sanitarium), a obyvatelé maulmainští se tam rádi uchylují. — {{Prostrkaně|Amherstský okres}} má na 39.324 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; obyv. (1881) 301.086, a sice buddhistů 283.072; muhammed. 7599, hindů 6690, křesťanů 3040, zbožňovatelů {{Prostrkaně|natů}} neboli duchů 685. Hlavní města okresu jsou Maulmain, Martabán, '''A.'''; prvé jest administrativním sídlem okresu. Lesy poskytují zásobu dobrého dříví, a patří sem především {{Prostrkaně|lesy teakové}} (''Tectona grandis'') na pohoří Dawna; v některých částech dosahují značné velikosti a kmeny 11' obvodu a 74' délky až k první větvi nejsou žádnou vzácností. Lesy jsou z velké části v držení vlády; dřevo jest výborné pro rozmanité stavby, neboť ho termiti tak lehce nenapadají. ''Fagroea fragrans'' poskytuje dřevo, jež pod vodou tvrdne, také ''Hopea odorata'' a jiné stromy dávají stavební dříví. Vyváží se hlavně {{Prostrkaně|teak}} a {{Prostrkaně|rýže}}; teak byl poprvé vyvezen r. 1839; nyní obnáší vývoz asi 60.000 tun; něco málo bavlny a koží se též vyváží. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>q2okdqg0rwwyrtptaroknctme9nrkq9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Drážďany</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98448</id>
    <revision>
      <id>336386</id>
      <parentid>335025</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:23:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336386</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24223" sha1="4n3499gp9n04y0zggg4zc7g7pksvq76" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Drážďany
  | PŘEDCHOZÍ = Drážďanský mír
  | DALŠÍ = Dráždidla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Drážďany
  | AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;943–947. {{Kramerius|nkp|7fa9c730-0a07-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Drážďany
}}

{{Forma|proza}}
'''Drážďany''' (něm. ''Dresden''), hl. a sídelní město království Saského na 51° 3′ 13″ sš. a 13° 44′ v. d. 105,5 ''m'' nad mořem, rozkládá se po obou březích Labe, jež tu v pravo vnímá Bystřici a v levo Březnici; údolí labské, které se v těchto místech šíří v kotlinu 3 ''km'' širokou, jest na levé straně lemováno pásmem pahorků 80—100 ''m'' nad údolí se pnoucích a pokrytých četnými vinohrady, zahradami a letohrádky, kdežto na pravé straně zdvihá se půda hned za městem v planinu, porostlou borovým lesem a nazvanou Drážďanským vřesovištěm (''Dresdner Heide''). Největší délka města od s. k j. obnáší 7,8 ''km'', největší šířka od v. k z. 7,1 ''km'', obvod 49,4 ''km'', rozloha pak 3100 ''ha'', z čehož 869 ''ha'' je zastavěno budovami, 464 ''ha'' připadá na ulice a náměstí, 1639 ''ha'' je zemědělsky vzděláno a 128 ''ha'' pokryto vodou. Labem dělí se '''D.''' ve dvě přirozené části, jež vespolek jsou spojeny třemi kamennými mosty (čtvrtý od roku 1892 se staví); nejstarší z nich jest prostřední zvaný Augustův most, jenž už r. 1287 v listinách se připomíná, 433 ''m'' dlouhý, 12,5 m šir. a spočívá na 16 obloucích, níže pod ním pne se Mariin most, dokončený r. 1852, 231 ''m'' dl., 20 ''m'' šir., který spočívá na 12 obloucích a slouží též za most železniční, a konečně nad mostem Augustovým nachází se Albertův most, jenž zbudován byv v l. 1875-77 jest 316 ''m'' dl., 18 ''m'' šir. a spojuje Perenské předměstí s Novým městem. Z mostů těchto otvírá se krásná vyhlídka na '''D.''', kterým se od Herdera dostalo názvu »Polabských Athén« nebo »Polabské Florence«. Tři čtvrtiny města nacházejí se na levém břehu labském: jsou to Staré město, jádro celých '''D'''-n, od něhož na jih Jezerní předměstí se rozkládá, obě pak tyto čtvrti lemuje na záp. Wilsdruffské předměstí, za nímž dále k sev.-záp Bedřichovo město se rozkládá, na vých. pak straně druží se ke Starému městu Perenské předměstí a za ním Janovo město; na levém břehu kupí se v labském oblouku Nové město, omezené na sev. mostem Antonínovým, za kterým rozkládají se na sev.-záp. Lipské předměstí, na sev.-vých. pak kasární čtvrť město Albertovo. Hlavní tepnou '''D'''-n směrem od sev. k jihu jest řada ulic od Českého nádraží k mostu Augustovu, totiž Pražská třída, Jezerní ulice, Staré tržiště. Zámecká třída a za mostem tvoří pokračování jejich Hlavní třída Novoměstská s krásným lipořadím. Obchodním ruchem vynikají skoro všechny ulice vnitřního města, zejména však Wilsdruffská třída. Z náměstí vynikají: Staré tržiště s mramorovým pomníkem na památku vítězství r. 1870—71 (Germania) dle návrhu Rob. Henze a pískovcovým pomníkem Moricovým, sousoším to, jež kurfirst August vztyčiti dal na paměť svého bratra Morice r. 1553 u Sievershausen padlého, dále Nové tržiště s bronzovou sochou Lutherovou (dle návrhu Rietschlova, Zámecké náměstí, Divadelní náměstí s jezdeckou sochou krále Jana od Schillinga, Poštovní náměstí s krásnou fontánou »cholerovou« (''Cholerabrunnen'', Bismarckovo náměstí s pěknými sady a novou polytechnikou, Jirské náměstí s kovovou sochou básníka Theodora Körnera od Hähnela, Moltkovo náměstí s fontánou, Ferdinandovo náměstí s fontánou, na níž se nachází známé sousoší zloděje hus od Rob. Dieze, a j. V sadech před novým museem vypíná se pomník Marie VVebra zřízený dle návrhu Rietschlova, v sadech u říčky Bystřice kolossální poprsí krále Jana ze železa zhotovené a pozlacené (dílo Rietschlovo), u třídy Tereziiny pomník spisovatele Nieritze, na Brühlské terasse (jež z bývalých hradeb proměněna ve skvostnou promenádu, na záp. straně opatřena velkým schodištěm s allegorickými sochami čtyř denních dob) bronzová socha architekta Sempera od Schillinga, vedle chrámu sv. Žofie bronzové sousoší sv.Jiří s drakem na svatojirské fontáně a v parku bývalého paláce Marcolinského slavné sousoší Neptunovo od Mattielliho (dle návrhu Longuelunova). Na Novém městě pozoruhodno jest Nové tržiště se sochou Augusta Silného, která v l. 1735—1736 od Aug. Wiedemanna v Augšpurce v mědi byla vytepána a pozlacena, Albertovo náměstí s vodotryskem a sady, náměstí císaře Viléma a j. Z 15 evang. chrámů jest nejvelkolepější stavba chrám P. Marie (''Frauenkirche''), vystavěný v l. 1726—38 od Bähra na Novem tržišti s vysokou kupolí (9,5 ''m'') a skvostným hlavním oltářem. Křížový chrám, první to farní kostel, má věž 95 ''m'' vysokou, kterou hojně cizinci navštěvují, gotický chrám sv. Jana z r. 1875—78 jest skrovných rozměrů, ale má bohatou výzdobu sochařskou, Žofiin chrám čili evangelický dvorní kostel naproti Zwingru nazván jest dle kurfirstové Žofie, býval ve XIII. a XIV. stol. klášterem Šedivých bratří, v létech pak šedesátých obnoven, opatřen dvěma věžemi a bohatě vyzdoben: Anenský chrám ze XVI. stol., novoměstský chrám Tří králů na Hlavní třídě z r. 1732-39 s věží 94 ''m'' vys., sochami evangelistův a tří králů od Hähnela, katolický farní chrám z r. 1863, chrám sv. Petra a Pavla, Lutherův chrám a j. nevynikají hrubě ani rozsáhlostí, ani cenou architektonickou, za to však tím znamenitější jest katolický dvorní a farní chrám na Starém městě, nejvelkolepější to podnik stavební kurfirsta Bedřicha Augusta II.; zbudován byl v l. 1739—51 dle plánů a většinou též zařízení Gaetana Chiaveriho ve slohu barokovém, má věž 85 ''m'' vys., proslulé varhany, zevně 78 pískovcových soch svatých, na hlavním oltáři slavný obraz Nanebevstoupení Páně od Rafaela Mengsa a pod sakristií hrobku rodiny královské. Mimo to ještě pozoruhodny jsou pravoslavný chrám na konci Říšské třídy z l. 1872—74, synagoga vystavěná od G. Sempera v orientálním slohu r. 1838—40, anglikánský chrám (''All Saints’ Church''), americký episkopální chrám, kostely reformovaný, německokatolický, presbyteriánský a j. Ze světských budov na prvém místě dlužno uvésti královsky palác; jest to rozsáhlá budova, která již ve XII. stol. se připomíná, ale od vévody Jiřího v l. 1530—35 a od jeho nástupců zejména od Augusta Silného na poč. XVIII. stol. značně byla rozšířena. Má 2 dvory, na hlavní façadě obrácené ke dvornímu katolickému chrámu nad »Zelenou branou« galerii (z l. 1549—50) a věž nejvyšší v '''D'''-nech (101 ''m''), nad Jirskou branou (1534 až 1537) pěkné sloupy renaissanční. Trůnní síň vyzdobena jest velkými freskami Bendemannovými z r. 1845, v zámecké kapli jsou malby Rubensovy, Guida Reniho, Rembrandtovy a j. V přízemí jeho nachází se kabinet mincí a tak zv. »Zelená síň« (''Grünes Gewölbe''), v které uložen jest královský poklad obsahující vzácné předměty umělecké a četné drahokamy (mezi nimi největší onyx světa a zelený démant o 160 gránech v ceně 400.000 tolarů). Od r. 1889 se zámek přestavuje a poboční façada na Divadelním náměstí byla obnovena ve slohu XVII. stol. Na jihozáp. naproti Zwingru souvisí s královským zámkem Princův palác neboli »palác na Taschenberce« zbudovaný r. 1715 s kaplí a sekundogeniturní knihovnou královskou (20.000 sv.), na vých. pak straně druží se k němu staré stáje, jejichž strana do Augustovy třídy obrácená vyzdobena byla r. 1874 od Walthera sgraffitovými výjevy jezdeckými ze života saských panovníků. Záp. od královského zámku a na jižní straně Divadelního náměstí nachází se »Zwinger«, velkolepý to zlomek knížecího paláce, zbudovaný v l . 1711—22 od Daniela Pöppelmanna. architekta Augusta II. Vnitřní prostranství obklopené na třech stranách sedmi pavillony spojenými vespolek galerií je 117 ''m'' dlouhé a 107 ''m'' širokou a zdobeno bronzovou sochou kurfiršta Bedřicha Augusta Spravedlivého. Budova tato, jež byla dle původního plánu určena za nádvoří velkolepého paláce, jenž zůstal nedokončen, jest znamenitým dílem slohu barokového, ale v jednotlivostech jeví se namnoze sloh rokokový. Severových. stranu Zwingru zaujímá museum, renaissanční to stavba od Sempera a Krügera v l. 1847—55 provedená, s kupolí nad průjezdem a ozdobená nad portálem sochami Raffaelovou a Michelangelovou od Hähnela, na attice pak Giottovou, Holbeinovou, Düierovou, Göthovou, Dantovou a Corneliusovou (díla Ritschelova a Hähnelova). Dvorní divadlo naproti Zwingru, zbudované od Gottfrieda a Manfreda Semperů, je 82 ''m'' dl., 78 ''m'' šir., má ve vestibulu, ve foyerech i v hledišti krásné malby, ve foyeru poprsí Richarda Wagnera, nad hlavním vchodem Schillingovu bronzovou quadrigu (Dionys a Ariadné na voze levhartím) a také na balustrádě nad exedrou dvojsoší (Zeus-Prometheus. Kreon-Antigone). Bývalá zbrojnice na vých. straně Brühlské terassy ustoupila již částečně budově akademie umění, dílem nové budově Albertina, kdež jsou uloženy sbírky archaeologické. Z ostatních budov Starého města dlužno ještě uvésti hlavní strážnici, budovu chirurgicko-lékařské akademie, zemský a stavovský dům (z r. 1773), vrchní poštovní ředitelství, staroměstskou radnici na Starém tržišti, policejní budovu, superintendenturu, palác prince Jiřího, orangerii s bohatou výzdobou a pracemi Hähnelovými, velkou nemocnici ve Freiberské třídě (dle návrhu Semperova), administrační budovu státních drah, polytechniku, Anenské reálné gymnasium, nové myslivecké kasárny u mostu Albertova, zemský soud, bursu a j. Na Novém městě budí pozornost Japanský palác s pěkným parkem a sbírkami uměleckými i vědeckými, Novoměstská radnice, Albertovo divadlo s bohatou výzdobou sochařskou i malířskou, gymnasium, budova finančního ministerstva na pravém břehu labském naproti Brühlské terasse, v Bedřichově městě vyniká bývalý Marcolinský palác, v němž r. 1813 Napoleon přebýval, nyní proměněný v nemocnici a opatřený rozsáhlým sadem. Zvláštní město pro sebe (Albertovo) tvoří rozsáhlé stavby vojenské (počaté r. 1873) se zbrojnicí, obrovskými skladišti, prachárnami a p. Z příbytků soukromých uvésti jest zvláště Benátský dům při Labi, Struveův palác, Oppenheimův palác a Brühlský palác, kdež r. 1850 konány známé Drážďanské konference. Jako hlavní město a sídlo panovnické jsou '''D.''' zároveň sídlem ministerstev, zemského zastupitelstva, cizích poslanců pověřených u dvora saského a všech ústředních úřadů zemských, vedle toho pak i nižších úřadů krajských a obvodních. — {{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} počtem 276.522 duší (1890) vzrostlo r. 1892 připojením předměstí Strehlen a Striesen na 289.994 duše a zabývá se z velké části průmyslem a obchodem, avšak přes to '''D.''' jsou spíše městem úřednickým a uměleckým než průmyslovým. {{Prostrkaně|Průmysl}}, jemuž r. 1891 sloužilo 421 kotlů a 370 parních strojů o 4899 koňských silách, soustředěn byl v 754 závodech s 28.342 dělníky (z toho 8370 žen) a dodával do obchodu stroje, fortepiana, velocipedy, lodi (tři loděnice), litinové zboží, plechové zboží, kameninu, sklo, zlaté a stříbrné výrobky, lučebniny zejména lékárnické, inkoust, laky, fermež, mýdlo, mouku, cukrářské výrobky, čokoládu, pivo, slad, konservy, minerální vody, doutníky, česanou přízi, kůže, vojenské potřeby, gumové zboží, nábytek, výrobky košíkářské, slaměné klobouky, umělé květiny, papír, kartonáže, fotografický papír a j. V uměleckém průmyslu značnému rozkvětu těší se knihtisk, jenž zastoupen jest 100 knih- a kamenotiskáren, vedle toho pak fotografie. V '''D'''-nech má sídlo své 15 podpůrných spolků dělnických nebo jejich sekcí. {{Prostrkaně|Obchod}} zachoval si dosud veliké trhy, zejména 4 trhy na drobné zboží, 4 trhy koňské a dobytčí, 1 trh na vlnu a 1 na obilí, ale při výhodné poloze města nevyrovná se obchodu jiných měst německých; nejdůležitější zboží obchodu drážďanského jest koloniální zboží, víno, ovoce, dobytek, obilí, uhlí, kovy, papír, dříví, stavební kámen, drogy a slaměná pletiva. Důležitou podporou jeho jsou bursa, obilní bursa, obchodní bursa, obchodní a průmyslová komora, četné konsuláty, mnohé banky a směnárny, mezi nimi zvláště Saská banka a Drážďanská banka, spořitelny (r. 1890 uloženo do nich 13,068.000 marek a vyzdviženo 10,859.000 m.), záložny a úvěrní ústavy. Kommunikace ve městě samém i v okolí jsou velmi dobré. Pět velkých tratí železničních, jež ústí ve 4 nádražích, spojuje '''D.''' se všemi značnějšími městy v okolí i s velkými městy Německa a zemí sousedních, v samém pak městě obstarává dopravu koňská dráha, jejíž trati r. 1891 měly 77,8 ''km'' délky; doprava osob r. 1891 na všech nádražích obnášela 8,757.263 osoby, doprava zboží 2,386.894 tun. Paroplavba po Labi udržovaná ode 4 paroplavebních společností provozuje se vzhůru proti vodě až do Litoměřic, po vodě pak až po Mühlberg; r. 1891 dopraveno bylo po Labi 2,782.992 osob a 609.004 tuny zboží. Ve městě jsou po obou březích přístaviště; na pravém břehu nacházejí se dva zimní přístavy a na záp. strané města na levém břehu labském zřizuje se rozsáhlý přístav, jenž na rozloze 144.000 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; pojme 240 ledi a má pro obchod '''D'''-n veliký význam. Pošta čítá 16 úřadů první třídy, jež dopravily na 28 millionů dopisů a zásilek (1891): k rychlému dorozumění slouží spojení telegrafické a telefonické. — {{Prostrkaně|Správa}} města spočívá v rukou 1 vrchního purkmistra, 1 purkmistra, 31 městských radních a 72 členů městského zastupitelstva, avšak záležitosti policejní spravuje zvláštní královské policejní praesidium. Účetní závěr finanční za r. 1891 vykazoval 7,503.000 říš. marek příjmů a 7.419.000 marek vydání, jmění obecní koncem r. 1891 obnášelo 31,381.410 marek a dluh 25,500.000 marek; mimo to pozemky obecní měly cenu 31,500.000 marek. {{Prostrkaně|Školství}} '''D'''-n obsahuje polytechniku o 5 odborech (mechanický, inženýrský, stavitelský, lučební a všeobecný) se 60 professory a 406 studenty (1892), vysokou školu zvěrolékařskou (15 professorů, 181 studentů), 4 gymnasia, 2 reálná gymnasia, 3 progymnasia, 7 reálek (2 veř., 5 soukr.), 2 ústavy pro vzdělání učitelů, 1 ústav pro vzdělání učitelek spojený s vyšší dívčí školou, po 1 ústavě pro učitele a učitelky tělocviku, 17 vyšších dívčích škol, 32 obecných škol, vojenskou školu, ústavy pro vzdělání hluchoněmých a slepců, školy zahradnickou, průmyslovou, stavitelskou, umělecko-průmyslovou, obchodní, ústavy pro vzdělání zanedbané mládeže a j. Z vědeckých společností drážďanských znamenité pověsti těší se »Saská společnost starožitnická«, »Společnost pro dějiny '''D'''-n«, »Isis« (přírodovědecká spol.), společnosti zeměpisná, přírodovědecko-lékařská, literární, paedagogická. Mezi ústavy uměleckými vynikají královská akademie výtvarných umění (z r. 1764), vysoká škola hudební (54 učitelských sil, 191 studentů), královský hudební sbor a divadla dvorní (1500 sedadel), Albertovo (1700 sedadel) a divadlo residenční. Mimo to hojné společnosti soukromé zabývají se pěstováním umění, zejména Drážďanská akademie pěvecká, společnost pro orchestrální hudbu, Saská společnost umělecká, jež svým nákladem vydržuje stálou výstavu uměleckou, společnost pro církevní umění a j. R. 1892 vycházelo v '''D'''-nech 9 denníků a 65 periodických časopisů. Čilý ruch vědecký a umělecký podporován jest nejen znamenitými školami, nýbrž i sbírkami a ústavy, z nichž mnohé nabyly pověsti světové. Zvláštní zmínky zasluhují: Královská veřejná knihovna v Japanském paláci na Novém městě (zal. 1586), čítající na 400.000 svazků, 182.000 dissertaci, 20.000 map, 3000 rukopisů a 2000 inkunabulí, dále městská knihovna, knihovny polytechniky a bývalé akademie chirurgicko-lékařské; kabinet mincí v královském zámku náleží k nejbohatším sbírkám toho druhu v Německu; sbírka starověkých děl uměleckých, královská sbírka předmětů a nádob porculánových s 15.000 vzácnýeh kusů čínského, japanského, východoindického, francouzského i míšeňského porculánu, chronologicky seřaděných. Slavná obrazárna v museu na Divadelním náměstí čítá 2500 výtečných děl školy italské, nizozemské, německé a francouzské; z nejslavnějších mistrů jsou tu zastoupeni Raffael (''Sixtinská Madonna''), Coreggio (''Svatá noc''), Tizian, Palma Vecchio, Andrea del Sarto. Guido Reni, Carlo Dolci, Caravaggio (''Hráči v karty''), Rubens, Rembrandt, Ruisdael (''Židovský hřbitov''), Wouwermann, Dou, Teniers, Ostade, Potter, Holbein ml. (''Madonna'', ''Podobizna Morettova''), N. Poussin, Claude Lorrain a Canaletto, jehož pohledy na '''D.''' a saské krajiny tvoří zvláštní oddělení. K obrazárně druží se sbírka rytin a kreseb (350.000 listů) taktéž v museu umístěná. Museum sádrových odlitků spojené nyní se sbírkou starověkých děl uměleckých tvoří vzácné museum skulptur umístěné v Albertinu. Poklady »Zelené síně« v královském zámku a sbírka ručnic (v Johanneu 2080 kusů) a historické museum (v Johanneu) s velikým počtem zbraní, brnění, oděvů a pod. jsou největší sbírky svého druhu v Německu. Mimo to vynikají ještě městské museum (z r. 1792), Körnerovo museum, zoologické, přírodovědecké, mineralogické museum vesměs ve Zwingru (toto má znamenité oddělení geologické), fysikální a astronomický ústav (ve Zwingru) a saské museum, uměleckoprůmyslové v bývalé polytechnice. Ústavy dobročinné a humanitní zastoupeny jsou 4 nemocnicemi, dětskou nemocnicí, porodnicí, 3 ústavy zaopatřovacími, sirotčincem, nalezincem, útulnou pro opuštěné dítky, chudobincem, chorobincem, městskou pracovnou, útulnami pro muže a ženy bez přístřeší, zemskými ústavy pro slepce a hluchoněmé a polepšovnou pro zanedbanou mládež. Nemocenských a pomocných pokladen jest přes 100. Zednářské lože mají '''D.''' tři (u tří mečů, u zlatého jablka a kovových sloupů). V '''D'''-nech narodili se státník hrabě Beust, orientalista Carpzow, mineralog Charpentier, básník Th. Körner, cestovatel Maltzan, polní maršálek Manteuffel, mineralog Nauman, spisovatel Gustav Nieritz, zeměpisec Peschel, architekt Pöppelmann, hr. Zinzendorf a j. Okolí města jest dosti půvabné; na vých. straně rozkládá se »Velký sad« se zoologickou i botanickou zahradou a královským palácem; předměstí Strehlen, »Plavensko« (''Plauenscher Grund''), Drážďanské vřesoviště a j. poskytují hojnost zajímavých vycházek.

'''D.''' jsou osada původně slovanská, ale o založení jejich nic není známo, neboť v listinách připomínají se teprve r. 1206 a měly tehdy již obyvatelstvo německé. Bylo to nynější Staré město, na levém břehu labském, kdežto Nové město uvádí se pode jménem »Staré '''D.'''« teprve r. 1370. Markrabí míšeňští, v jejichž držení se '''D.''' nacházely, zbudovali si tu hrad, v němž časem sídlívali (Konrad a Otto Bohatý), a založili františkánský klášter, chrám Panny Marie a Křížový chrám, z nichž tento učinil '''D.''' proslulým místem poutnickým. Jindřich Osvícený povýšiv '''D.''' na město zvolil je r. 1270 za trvalé sídlo své, obehnal Staré město hradbami a zbudoval tu první kamenný most přes Labe, nicméně již Jindřich Mladší zastavil město kolem r. 1300 králi Václavovi IV., od něhož opět přešly zástavou na markrabí braniborská Waldemara a Jana, až r. 1419 za Bedřicha Bojovného trvale se navrátily v držení míšeňské. R. 1403 povýšeny i Staré '''D.''' na pravém břehu Labském na město, r. 1429 spáleny od Husitů a při dělení saských zemí r. 1485 dostaly se '''D.''' s celou Míšní vévodě Albrechtovi; od té doby zůstaly stále sídlem Albertinské větve rodu saského a vzkvétaly stále, kdežto před tím po celý středověk byly nepatrným a chudým městem, jež čítalo sotva 5000 obyv. Nová doba nastala '''D'''-nům počátkem XVI. stol. Vévodou Jiřím Vousatým bylo město v l. 1521—28 znova opevněno a nové hradby později kurfirštem Moricem značně sesíleny, sídelní zámek přestavěn ve slohu renaissančním a r. 1550 spojeny Staré a Nové '''D.''' v jednu obec. Reformace uvedena tam r. 1539 Jindřichem Pobožným. Za války třicetileté v poměru k jiným městům německým '''D.''' méně trpěly a úbytek obyvatelstva byl nahrazen, ba převýšen četnými přistěhovalci z Čech, kteří od r. 1650 tvořili zvláštní obec. Největšímu rozkvětu těšily se '''D.''' v prvé polovici XVIII. stol. za kurfirštů Bedřicha Augusta I. a Bedřicha Augusta II., kteří jsouce zároveň králi polskými, vedli dvůr v pravdě královský, pečovali všemožně o zvelebení a okrášlení svého sídla a nehrozili se při tom nákladu sebe většího, takže v této době vznikly celé nové čtvrti městské a množství nádherných staveb soukromých i nashromážděny vzácné poklady umělecké. R. 1745 po bitvě u Kesselsdorfa dobyli Prusové města a nedlouho potom skončena tu druhá válka slezská mírem Drážďanským (25. pros. 1745), nicméně ve válce sedmileté zakusilo dvojí obležení r. 1759 a 1760, při čemž předměstí lehla popelem a v městě samém na 500 domů střelbou zničeno. Z těchto ran zotavily se '''D.''' rychle za vlády prince Xavera (1763—68) a kurfiršta později krále Bedřicha Augusta III. (1768—1827), až na poč. XIX. stol. postiženy opět událostmi válečnými R. 1806 obsazeny od Francouzů pod generálem Thiardem a kur- firšt donucen přistoupiti k Rýnskému spolku, r. 1809 zmocnilo se města na nějaký čas vojsko rakouské, a r. 1812 konána tu schůze císaře Napoleona, krále pruského a císaře rakouského. V koaliční válce r. 1813 byly '''D.''' středem operací Napoleonových, jenž tu 26. až 27. srp. 1813 dobyl velkého vítězství nad spojenci. I po nešťastné bitvě u Lipska udržel St. Cyr město proti spojencům, až 11. listop. donucen hladem ku vzdání. Po roce 1815, ve kterém město bylo nějaký čas pod správou ruskou a později pruskou, rozvíjely se '''D.''' rychle, zvláště když r. 1832 obdržely nové zřízení městské a r. 1835 se všemi předměstími byly spojeny v jedinou obec. R. 1849 byly jevištěm tuhého pouličního boje, při čemž stará opera a čásť Zvvingru lehly popelem, ale odboj byl pomocí vojska pruského přemožen. R. 1866 ve válce prusko-rakouské osazeny bez
odporu od vojska pruského a zůstaly v držení jeho po celou dobu války.  ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''
{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:b9718a50-e6e6-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:80316dc0-0a07-11e5-ae7e-001018b5eb5c Drážďany (mapa)]]</text>
      <sha1>4n3499gp9n04y0zggg4zc7g7pksvq76</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dunaj</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98451</id>
    <revision>
      <id>336385</id>
      <parentid>335041</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:21:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336385</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="47319" sha1="jdpi018j0pfokzt8o64h4zzkwe1r1qr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Dunaj
| PŘEDCHOZÍ = Dunaj Ivanovič
| DALŠÍ = Dunajec
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Dunaj
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;175—182. {{Kramerius|nkp|d1f21470-0b15-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Dunaj
}}

{{Forma|proza}}
'''Dunaj''' (bulh. ''Dunav'', angl. a franc. ''Danube'', rumun. ''Dunărea'', něm. ''Donau''), největší řeka středoevropská. Plavbami po Černém moři seznáno již velmi brzy ústí řeky '''D'''-e a dolní jeho tok (asi po Železnou bránu). Tato čásť '''D'''-e zvána ''Ἴστρος'' (již u Hérodota), později vzpomíná se název druhý (patřící původně horní části řeky), jenž vůbec opanoval a v příbuzných formách ve všech řečích se užívá t. ''Δανούιος'' (u Strabona), ''Δανούβιος'' (u Ptolemaia), v latinských spisech ''Danuvius'' (Tacit), ''Danubius'' (Plinius). Slované většinou užívají jména '''D.''' nebo podobných jmen tak: ''Donava'', ''Dunav'', ''Dunavo''; Němcům sluje ''Donau''. Výklad jména '''D.''' dosud ponejvíce v keltštině tajemné se hledá, ačkoliv V. Šembera (Záp. Slované 112—117) ukázal, že ''a'') jména vod a míst těch krajin, kde '''D.''' počíná, ''b'') jména řek, které do něho vpadají, ''c'') někdejší slovanská kolonisace na pobřeží dunajském, ''d'') hojné vzpomínky na '''D.''' v národních písních slovanských (jména '''D.''' užívá se i jako appellativa), ''e'') rozšířenost jména '''D.''' po všech téměř zemích slovanských i konečně ''f'') samo jméno úplně slovansky znějící (kořen ''dun'', ''dunúti'') slovanskému původu svědčí. Šafařík nechal otázku o původu jména nerozhodnutu, dokládaje, že jméno '''D.''' (a jiná) buď všem evropským jazykům jsou obecná, buď nejpřirozeněji ze slovanského povoditelna. Slovanský původ jména '''D.''' zastává též Ed. Bogusławski, pokládaje za původní tvar formu ''Donava'' (Historyja Słówan I p. 327 a j.). Ister spojovati jest se slovanským jménem »bystrý«. Keltský původ jména '''D.''' hájil Zeuss (Ister, dle téhož jest slovo thrácké; viz die Deutschen etc. p. 12); podobně mněl Grimm, Miklosich, zejména však Müllenhoff (Deutsche Altertumskunde II, 362), jenž nalezl pro '''D.''' kmen keltský ''dânu'', lat. ''fortis''. Ister jest mu jménem thrackořeckým. Podle učení keltistů přijali pak keltské jméno Němci a od těchto prý Slované. Otázka tato spadá do starého, dosud nerozřešeného sporu o tom, kdo jsou nejstarší obyvatelé Evropy střední. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''

V krajinách, kde dnes '''D.''' vody své sbírá, bylo v dávných dobách geologických moře jihoněmecké a sarmatské. Ještě za mladšího tertiéru nalézaly se tu veliké dlouhé choboty mořské a jezera vnitrozemská. Když moře zaniklo a jezera byla zanesena, zbyl '''D.''', jehož koryto dosud označuje tuto starou odvodňovací rýhu střední Evropy, jež však přestála různé změny svého okolí ve směru vertikálním. Jest tudíž '''D.''' v některých svých částech stáří velmi vysokého, o čemž svědčí i jeho fauna. Ryby zde se nalézající mají své příbuzné v moři Kaspickém a pocházejí z oné doby, kdy Černé moře ještě nebylo spojeno se Středozemním. Jako veliké řeky vůbec, i '''D.''' vznikl v různých svých částech v různých dobách geologických, tak že, mluví-li se v následujícím a jinde o horním, středním nebo dolním toku, nesmí se z toho odvozo vati žádné rozdělení genetické.

'''D.''' vzniká na vých. úpatí Černého lesa (''Schwarzwald'') u Donauesching (678 ''m'' n. m.) spojením se dvou bystříc badenských, Brigachy, jež přichází z Hirzwaldu (s výše 125 ''m'') a Bregy, pramenící na Roszecku (1000 ''m''). Ve dlouhém vinutém toku prodírá se pak ve Virtembersku Švábským Jurou k východu. U Mengen (549 ''m'') přijímá Ablachu, zároveň však naráží na předhoří alpské, jehož severní okraj nyní sleduje. U Ulmu (463 ''m'') spojuje se s Illerou, stává se splavným a vstupuje na půdu bavorskou. Přijav pod Donauwörthem Lech, zaměňuje u Řezna (311 ''m'') svůj až dosud severovýchodní běh v jihovýchodní a vnímá u Deggendorfu Isaru a u Passova Inn (283 ''m''). Zde přestupuje hranice Rakouska, teče však spíše v českém massivu, ačkoliv nikdy nevzdaluje se daleko od předhoří alpského. Vody své rozmnožuje pod Lincem (251 ''m'') Travnou (''Traun''), pod Enží a Ibbsem řekami stejných jmen a v malém, na sever vypnutém oblouku protéká i Dolní Rakousy. Pod ústím Moravy (135 ''m''), vlastně již pod Vídní, končí horní tok '''D'''-e, jenž odtud vstupuje do systému alpského. Morava jest zároveň první větší přítok '''D'''-e od severu. Až po ústí této řeky jest úvodí '''D'''-e jen na pravém (jižním) břehu vyvinuto a všecky dosud jmenované řeky vtékají do něho s této strany, kdežto ze severu dlužno jmenovati nanejvýš Altmühl ústící u Kehlheimu, jež průplavem Ludvíkovým spojuje '''D.''' s Mohanem, a Nabu a Řezen (''Regen'') u Řezna. Jižní, velmi vodnaté přítoky, z nichž Inn jen nepatrně menší jest než sama hlavní řeka, vtiskují '''D'''-i ráz alpinské řeky v předhoří alpském, kterýžto ráz ve vlastním systému alpském (v Uhrách) čím dále více se ztrácí. Tento alpský ráz lze pozorovati již v barvě vody. Již první větší přítok, Illera, činí temnou dosud vodu '''D'''-e jasnější, a čím více blíží se '''D.''' k Vídni, tím více dostává zelené a modré vody alpské, tím spíše zasluhuje jména »modrého '''D'''-e«. To ovšem neplatí pro celý rok, neboť na jaře při velikém tání sněhu v Alpách jsou přítoky alpské samy barvy šedé a '''D.''' mívá pak také barvu temnou, šedou až hlinitou.

Charakteristické pro celý tok '''D'''-e a zvláště pro jeho tok horní jest pravidelné střídání se rovin a prorev. Tyto prorvy '''D'''-e jsou zbytky dávných dob geologických, pevné opory, na něž celý ostatní tok řeky jako guirlandy je zavěšen. První rovinu protéká '''D.''' u Mengen ve Virtembersku, druhou mezi Ulmem a Donauwörthem, třetí u Ingolstadtu, čtvrtou pod Řeznem. Na 3 bavorské následují tři rakouské roviny, totiž u Eferding nad Lincem, u Ardaggeru pod Lincem a konečně pole Tulnské. Ve všech těchto rovinách je spád '''D'''-e větší než v prorvách (úplně ve shodě s hydrologickým zákonem Dausseovým). Jen výjimkou na místech, kde '''D.''' žene se přes tvrdší horniny, objevují se útesy nebo malé peřeje. Horní tok '''D'''-e lze vůbec pokládati za hydrologický vyrovnaný. Prorvy a roviny drží si téměř rovnováhu. Na první připadá 396,8 ''km'' (47 %), na druhé 456,5 ''km'' (53 %) horního toku. Veškerý rovinný tok řeky řídi se dle pravého břehu, jenž všude, téměř bez výjimky, jest vyšší než levý. Vidí se to jasně pod Vídní, pod Peští i pod prorvou banátskou. Všude jako by neviditelná síla tlačila řeku v pravo, kde tato trhá břeh, aby mohla vytvořovati z urvaných zde látek velkolepý náplav na břehu levém.

Pod ústím Moravy u Děvína (''Theben'') prodírá se '''D.''' na půdu uherskou. Avšak již pod Prešpurkem (130 ''m'') vstupuje do nové roviny hornouherské a odesílá jedno rameno v levo k Váhu, s nímž tvoří největší svůj ostrov Csallóköz (viz {{Prostrkaně|Žitný ostrov}}), kdežto jiné rameno na jihu objímá s Rábou Malý Žitný ostrov. Vstoupením do systému alpského ztrácí '''D.''' čím dále více svůj alpský ráz, za to však vyvíjí se úvodí znamenitě také na levém břehu, odkudž v rovině hornouherské Váh (105 ''m'') a Nitra u Komárna, Hron a Ipola u Ostřihoma vody '''D'''-e znamenitě rozmnožují. Prorvou mezi horami Piliskými a Novohradskými vstupuje '''D.''' u Vácova do velké roviny uherské (nížiny pannonské), rozděluje se zase ihned ve 2 ramena a tvoří takto veliký ostrov sv. Ondřeje, zároveň však zaměňuje svůj až dosud východní tok ve zcela jižní a sleduje 19. poledník až k ústí Drávy, nepřijímaje na tomto dlouhém toku ni jediné značnější pobočky. Od Budapešti (96 ''m'') na jih má řeka na několik set ''km'' jen nízké břehy. Jedinou výjimku činí tu Fruška Gora. Pod Budapeští tvoříval '''D.''' dříve veliký dlouhý ostrov Csepel, dnes však jest východní (levé) rameno hrázemi přepaženo, následkem čehož zmizela ostrovní povaha Csepelu úplně. Objav ještě u Moháče veliký ostrov Margitu, spojuje se '''D.''' pod Osekem (77 ''m'') s Drávou a mění tok svůj téměř ve východní, avšak již přijav Tisu odbočuje, ovšem na nedlouho, poněkud na jih. Pod ústím Tisy slabé rameno '''D'''-e odbočuje k východu a spojuje se s Temeší, jež však teprve mnohem později, pod Pančevem, vtéká do '''D'''-e. Tím jest utvořen proti ústí Sávy u Srbského Bělehradu veliký ostrov. Od stoku se Sávou, jež přináší již také veliké množství vod balkánských, zahýbá '''D.''' zcela k východu a podržuje tento směr na celé hranici srbskouherské. Při tom sesiluje se pod Smederevem vodami srbské Moravy. Avšak prvé ještě, než opouští hranici Uher, musí '''D.''' prorvati se horstvem banátským. Jest to nejdůležitější prorva dunajská, ano snad středoevropská vůbec. '''D.''' byl dříve ještě utvořil ostrovy Ostrovo, Kisiljevo a Moldavu a vniknuv na 20 ''km'' do hor banátských, proudí přes úskalí zv. Stenka, kudy za nízké vody jen menší lodi mohou plouti. O 17 ''km'' dále trčí útesy u Kozly a hned za nimi u Dojky. Po dalších 8 ''km'' vadí plavbě útesy u Izláse a po nich útesy u Tachtalie. Rychlostí 3 ½ ''m'' za sek. při normální vodě proudí '''D.''' přes ně a zužuje se pod nimi za nízké vody na 132, za vysoké na 378 ''m'', při čemž ovšem hloubka dosahuje 23 ''m''. Srbové jmenují tuto část řeky Gornja Klissura (horní soutěska). Řeka šíří se nyní až jezerovitě, překonává pak práh u Ince a dostává se konečně do pověstné soutěsky Kazaňské (Dolnja Klissura). Tato Dolní Klissura jest soutěska 9 ''km'' dlouhá, v níž přibližují se břehy '''D'''-e k sobě až na 151 ''m''. S to to malou šířkou jest však spojena veliká hloubka, největší, jaké dosahuje '''D.''' na celém svém toku. t. až 53 ''m''. Konečně, ještě než '''D.''' zcela opustí horstvo banátské a s ním říši Rakousko-Uherskou, jest mu přemoci t. zv. Železná Vrata u Ršavy. Při vysoké vodě teče tu ovšem řeka zdánlivě klidně a s malou rychlostí, za nízké však vody trčí zde útesy z řeky, jež řítí se přes ně rychlostí až 4 ''m'' za sekundu. Ještě za doby diluviální tvoří zde '''D.''' zajisté nádherný vodopád, který spadal do kotliny Ršavské. Ještě Strabo zmiňuje se v těchto končinách o »kataraktech« Isterských.

V celém svém uherském toku potvrzuje '''D.''' známý zákon Baerův: i zde voda napadá a trhá vždy břeh pravý, kdežto levý zatápí svým nánosem, a vždy pravé rameno řeky odnáší největší množství vody. Jakkoliv šířka '''D'''-e vzrostla v Uhrách ze 300 na 800 ''m'', přece není za vysoké vody dosti místa v korytě, čehož bezprostřední následek jest zaplavování celého šírého okolí (v hornouherské rovině až na 73 ''km''). Tím ovšem podrobeno jest i koryto řeky značným změnám, a i ve větší vzdálenosti od dnešního toku potkáváme se se stopami bývalého koryta dunajského a se slepými rameny. Podél veškerých řek uherských rozkládají se veliké bažiny, za vysoké vody skutečná jezera. Plocha půdy zaplavované cení se ještě dnes, po mnohých pracích ochranných, na 30.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; . Vůbec lze říci, že střední tok '''D'''-e není ještě hydrologický vyrovnán. Jen 20 % (207 ''km'') středního '''D'''-e teče v prorvách, ostatní v rovině. Žádná prorva nemá zde menšího spádu než roviny pod ní, ano v prorvě banátské jest spád 6kráte větší než nad ní a jsou zde i peřeje. Úlohou '''D'''-e a jeho přítoků v Uhrách bylo vyplniti usazeninami svými velikou vnitrozemskou kotlinu zdejší, neboť jest jisto, že pánev pannonská klesla pod niveau dnešního '''D'''-e v pohoří banátském a klesá bezpochyby ještě dnes, následkem čehož '''D.''' a jeho přítoky nemohou prohlubovati svá koryta a vylévají se daleko přes své břehy.

Pod Železnými Vraty opouští '''D.''' říši Rakousko Uherskou a béře na sebe v dolním toku docela ráz rovinné řeky. Jen na krátko teče oklikami k jihu. Již pod Vidinem obraci se téméř docela na východ, kterýžto směr zachovává po větší část svého dolního toku. Šířka řeky, kde jest nerozdělena, obnáší 800 až 1400 ''m'', hloubka bývá značná, často přes 30 ''m'', zhusta však také překážejí plavbě písčiny, jako na př. u Nikopole a Svišťova, kde '''D.''' má jen 1,8—21 ''m'', nebo pod Silistrou a Rasovou, kde má pouze 4 ''m'' hloubky. Řeka tvoří četné ostrovy, často 4—8 ''km'' dlouhé, někdy ještě mnohem větší, jež řadí se v dlouhý řetěz, při čemž hlavní množství vody zůstává vždy v pravém ramenu. Náhled, že '''D.''' teče mezi rumunskou loukou a 100-200 ''m'' vysokým břehem bulharským, jest jen vcelku správný. Velká jezera, jež jsou buď zbytky starého řečiště '''D'''-e nebo vytvořena jeho přítoky, provázejí z pravidla levý břeh, ač i na pravém se vyskytují, na př. mezi Iskerem a Jantrou. Svou vodu do veletoku vysílají obyčejně ve směru východním. Od ústí Jantry zahýbá řeka k severovýchodu. U Silistry '''D.''' nucen jest horstvem dobrudžským změniti směr tento v severní, zároveň však odděluje se tu na levo rameno Borcea a tvoří s hlavním ramenem ostrov Baltu 130 ''km'' dl. a 16 ''km'' široký, jenž za vysoké vody úplně bývá zatopen. Pod Chrsovou slučují se obě ramena, rozdělují se však zase hned a tvoří druhý ostrov Baltu, o málo menší prvého. Od Brajlova (1,7 ''m'') zůstává řeka na 94 ''km'' spojena, šířka roste a nejmenší hloubka za nízké vody bývá 6 ''m''. U Galce (Galați) ještě naposledy massy lössu zužují '''D.''', jenž proraziv je, zahýbá k východu a brzo rozvětvuje se v deltu.

V celém toku od Banátu až do Černého moře jeví se jakási obdoba s poměry na horním '''D'''-i. I zde teče '''D.''' na předhoří, jež také tu jednostranně jest vyvinuto; kdežto však v horním toku jeví se tento rozvoj na pravém břehu, soustřeďuje se v dolním toku na levý břeh (¾ —&lt;sup&gt;4&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Hlavní (severní) přítoky přicházejí z Alp Transsylvanských, tak před Rahovou Jiulu (Šil), před Nikopolí Aluta, naproti Tutrakanu Ardžiš, pod Chrsovou Jalomica a oba největší blízko před rozvětvením v deltu, totiž Seret před Galcem a Prut pod ním. S pravé strany u Lom-Palanky Lom, dále Isker, Vid, Osma, as 20 ''km'' pod Svišťovém Jantra, u Rusčuku Vých. Lom. Ještě asi 100 ''km'' moře vzdálen počíná se '''D.''' nad Tulceou rozvětvovati v deltu, nejprve ve 2 ramena, z nichž severní Kilia, přes 100 ''km'' dl. a 500—550 ''m'' široké, odnáší 63 % vší vody '''D'''-e do moře. Pro lodi jest v něm dráha 61 ''m'' široká, 9, místy ovšem jen 4, také však až 18,3 ''m'' hluboká. Jižní rameno dělí se po toku jen 14 ½ ''km'' zase ve 2 nová, Sulinu a Sv. Jiří. Poslední, daleko větší obou (96 ''km'' dl., 130—390 ''m'' šir., 10 ''m'' hl., 30 % vší vody) odesílá slabý odtok Dunavac na jih do jez. Razimského. Sulina sama jest nejmenším, ale nejdůležitějším ramenem delty. Jest 82,5 ''km'' dl., 100—130 ''m'' široká a odnáší pouze 7 % vody '''D'''-e. Mezi Dunavcem a ramenem Svatojirským jest velký ostrov Drahova, mezi ram. Svatojirským a Sulinou ostrov Sv. Jiří, mezi Sulinou a Kilií veliký ostrov Letea rozdělený slabými rameny zase v menší. Celá delta zaujímá 2600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a vysoká (2 až 4 ''m'') voda zaplavuje ji pravidelně, poněvadž kraj tento vyniká při rozvětvení se delty jen 3 ''m'', při ústí jen ½ ''m'' nad hladinu Černého moře.

Delta '''D'''-e jest poměrně mladá, má mírný vzrůst a nedovedla dosud než vyplniti malý poměrně, okrouhlý trojúhelník. Plocha tato bývala dříve zálivem Černého moře mezi Dobrudžou a Bessarabií, jenž na severu tvořil límanovité zátoky, do nichž se vylévaly malé říčky bessarabské. Vyplněním zálivu toho usazeninami '''D'''-e proměnily se límanovité tyto zátoky v jezera, následkem čehož i uvedené říčky bessarabské východně od Jalpuchu staly se pobočkami '''D'''-e, kterýžto osud, zdá se, v daleké budoucnosti stihne i Dněstr a Dněpr. Přes 27 mill. m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlenu přináší ročně '''D.''' do moře. Zde tvoří se následkem toho barriéra, jejíž vývoj podporuje se ještě proudem mořským od severu k jihu jdoucím, následkem čehož se také jednotlivá ramena delty za pomoci silných větrů severních pošinují vždy více k jihu. Celá delta jeví následkem toho tendenci vyvíjeti se na místo k východu k jihovýchodu. V podružné deltě (8 menších ramen) povstalé u ústí Kilie pošinují se ústí Očakovské a Novostambulské ročně prům. o 20 ''m'' na jih, kdežto celá Kilia pošinula se za 25 let (1830—56) o 1 ''km'' do moře. Při tom všecka severní ramena neobyčejně se zanášejí pískem. Ještě u ústí Sv. Jiří jest znáti roční posouvání se k jihu o 6 ''m''. Sulina jest jen důkladnou regulací před podobnými změnami chráněna. Voda '''D'''-e nemajíc dosti síly proraziti barriéru před ústím utvořenou, přetéká ji, při čemž ovšem stojí nad barriérou samou jen velmi nízko, tak u Kilie 1,2, u Suliny 2,7, u Sv. Jiří 3,8 ''m''. Tím byl zároveň veletok uzavřen lodím mořským. Dráha tudy otevřena činností evropské kommisse dunajské. Zvolena Sulina, poněvadž jest nejkratší cestou a poněvadž slabší její tok přináší nejméně pevných látek do moře. Hloubka její, jež dříve obnášívala jen 2,4 ''m'', zvětšena vedením Hartleye do r. 1883 na 6,25 ''m'' a to nevelkým poměrně nákladem 7 ½ mill. franků. Při ústí však odvádí se voda mezi dvěma hrázemi do hlubších míst, kde zanášení nepřekáží.

'''D.''' jest co do velikosti druhou z řek evropských. Předčíť jej jediná Volha, jejíž tok jest jen o čtvrtinu delší dunajského, kdežto k úvodí Volhy má se jako 10:18. {{Prostrkaně|Úvodí}} jeho prostírá se mezi 50 a 42,25° s. š. a 8 a 29,бб° v. d. K němu se čítá čásť Badenska, &lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;l0&lt;/sub&gt; Virtemberska (5846 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), téměř &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; Bavorska (48.148 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), 43 % Rakouska (128.951 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), téměř celé Uhry, tak že v celém Rakousko-Uhersku 572.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; k němu náleží, dále větší čásť Bosny a Hercegoviny, celé Srbsko, téměř celé Bulharsko a Rumunsko až na malou čásť Dobrudže, mimo to ještě menší části Švýcarska, Hohenzollernska, Turecka a Ruska. Celé úvodí '''D'''-e zaujímá 816.947 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jedenáctinu vší Evropy. Z toho pripadá na horní '''D.''' jen osmina a to hlavně na pravý břeh, na dolní '''D.''' čtvrtina, na střední tok však uvnitř systému alpinského &lt;sup&gt;5&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;8&lt;/sub&gt;. — {{Prostrkaně|Délka}} jeho není ještě přesně stanovena, nejpravděpodobnější číslo pro vývoj řeky zdá se 2900 ''km'' (Penck a Swarowsky), kdežto přímá vzdálenost od pramene k ústí obnáší 1684 ''km''. Z toho připadá na Německo 625,44, na Rakousko 350,86, na Uhersko 976,75, na tok od uherských hranic až k ústí 959,6 ''km''. {{Prostrkaně|Šířka}} '''D'''-e obnášívá ve Švábském Juře jen 30, pod ústím Illery 70, pod ústím Innu 175 ''m'', u Lince 200, v okolí Vídně přes 300, v Uhersku u Budapešti 562, při ústí Tisy 687 a stoupá až přes 800 ''m''. Pod peřejemi u Tachtalie zužuje se až na 132 ''m'' za nízké vody, dále v Dolní Klissuře (sout. Kazaňská) na 151 ''m'' při hloubce za nejnižšího stavu vody 53 ''m'', tak že se zde dno jeho nalézá 9 ''m'' pod hladinou mořskou. Ještě jednou zužuje se v banátské prorvě při hloubce 49—51 ''m'', kdež dno řeky leží 14—16 ''m'' pod hladinou mořskou. V dolním toku průměrná šířka nerozděleného toku bývá 1000, u Brajlova 800, dále 70 ''km'' pod Brajlovem 1220 ''m''. Hloubka řeky kolísá velmi a bývá při pravém břehu větší než při levém. U Pasova 1,1—8,8, u Lince 1,6—7,9, u Kremže 1,3—30,3, u Prešpurka 0,95—4,25 (stř. hl. 2,78), při ústí Váhu 0,2—7,8, u Budapešti 1,9—5,15, při ústí Tisy 2,2—15,9 (stř. 6,67), u Sibu až 53,3 (stř. 8,92), u Černé Vody nejmenší 1,8, u Brajlova nejmenší 1,4 ''m''. — {{Prostrkaně|Rychlost}} vody, nestejná dle možství vody, kolísá u Lince mezi 1,3—1,7, u Křemže 1,3—2,1, při ústí Moravy 1,2—2, u Prešpurku 0,9—1,6, u Budapešti 0,8, od ústí Tisy až ku Staré Moldavě 0,5—0,8, u Sibu 0,9—3,5 ''m'' ve vteřině. — {{Prostrkaně|Plocha}} hladiny říční, nehledíc ku vedlejším průplavům, odhaduje se na základě středních šířek na 1709 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Spád}} řečiště není v úplné shodě s velkolepým vývojem úvodí a délky. Od pramene Bregy padá řeka na celém 2900 ''km'' dlouhém toku pouze o 1000 ''m''= a počítáme-li spád od vlastního počátku '''D'''-e u Donauesching, tedy pouze 48 ½ ''km'' od pramene, obnáší celkový spád jen 678 ''m''. Spádu celého toku 0,345 % odpovídá v horním toku 0,93, ve středním 0,112 a v dolním 0,038 %. Zcela jiné poměry spádu jsou ovšem u poboček. Tak v Innu přijímá '''D.''' odtok Alp Berninských ze 4052 ''m'' a Negoj počíná ve výši 2536 ''m'' a vtéká do do dolního '''D'''-e. V první části toku, od Donauesching až ke Greifensteinu, pozoruje se, že spád '''D'''-e v rovině jest větší než v uvedených prorvách. Vůbec celý tok jest zde vyrovnanější a nalézá se v jisté hydrologické rovnováze. Jen výjimečně ukazují se tu úskalí a to pouze tam, kde koryto vykazuje tvrdší horniny. Zcela jinak na středním '''D'''-i; zde jest v prorvách spád větší než v rovinách, ano v prorvě banátské šestkráte větší než nad ní, tak že se zde setkáváme s pravými peřejemi. Nevyrovnanost řeky lze zde ve spádu dobře pozorovati. Od vstoupení do systému alpského až k ústí Váhu padá '''D.''' o 4 ''dm'' na 1 ''km'', dále pak o 7 a konečně o 4 ''cm''. Při výtoku ze systému alpského nachází se hladina toku jen 36 ''m'' n. m. Pod Železnými Vraty spád jen nepatrný a velmi stejnoměrný. Na celé 631,8 ''km'' dlouhé trati odtud až k Černé Vodě padá '''D.''' jen 0,316 ''m'', tedy o 0,05 %, stejně vysoko, jako nad banátským pohořím. Na celé ústí připadá vůbec jen nepatrný spád necelých 2 ''m'', tudíž 0,005 %.

{{Prostrkaně|Množství vody}} v řekách jest vůbec veličina měnlivá a zvláště u '''D'''-e. Přítoky jeho v horním toku jsou velmi vodnaté, a již Iller přináší mu 80, Lech 120, Isar 182 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině, tak že u Pasova nad ústím Innu mívá již 730 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, někdy 10kráte více než při stoku s Illerou. Inn sám rovná se množstvím vody (686 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) téměř '''D'''-i, Travna pak a Enže odvádějí každá asi 100 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, tak že u Vídně nese '''D.''' již 1650 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; (z toho 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v Dunajském kanálu). Ovšem toto množství ode dne ke dni velmi se mění; tak r. 1885 jednoho dne měl '''D.''' jen 400, dne 31. října 1884 jen 590 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za vysoké však vody v lednu r. 1883 více než 8600 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. V letním období (1. kv. — 1. říj.) má více vody než v zimním. Jako u všech řek alpských, i zde nejvíce vody plyne v měsících červnu, až srpnu (ze 52 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročních zrovna třetina, t. 17,1 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Suchost podnebí uherského jeví se nápadné v tom, že '''D.''' nerozmnožuje zde tak vodu svoji, jako v horním toku. Střední množství vody v Budapešti při stavu 2,22 ''m'' bývá 2080, při stavu 2,59 ''m'' (r. 1880—84) 2370 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, což činí 74,7 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ročně z úvodí 182.200 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Morava, Váh, Hron, Ipola a Rába přinášejí '''D'''-i dohromady 720 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, tedy o nemnoho více, než jediný Inn, ačkoliv úvodí jejich jest třikráte větší tohoto. Poměrně ještě méně vody přitéká Tisou, as 1000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině (31,9 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročně). Za to však téměř již na hranicích alpského systému dostává se ještě '''D'''-i značné množství vody Drávou (ročně aspoň 26 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) a Sávou, jež více vody přináší než Tisa, t. 1119 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině (35 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za rok). Těmito velikými přítoky jižních Uher, jakož i Moravou srbskou (as 14,6 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročně), rozmnožuje se vodstvo '''D'''-e na roční objem as 109,5 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Na celém levém břehu od Budapešti až po Drávu nevysílají písčité plochy Kumánie ni jediného potůčku do '''D'''-e, a také přítok v pravo jest minimální. Ježto pak za obyčejné vody hladina '''D'''-e na jmenované trati 535, za vysoké 3020 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; obnáší, zdá se, že '''D.''' následkem odpařování většího, než jest množství srážek, na této 282 ''km'' dlouhé trati vody ztrácí. Následkem velikých přítoků koncentrovaných v jižních Uhrách cení Penck množství vody v prorvě banátské na 5841 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, 184,2 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za rok. Ovšem jest možno, že za zvláště deštivých let teče tudy vody mnohem více (Lanfranconi udává 8450, Me Alpine však za jiné periody ještě méně než Penck). Do moře odváděl '''D.''' za poměrně suchého období 1862—71 na 5850 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, ve zcela suchých létech 1863 a 1865 jen 3500, ve vlhkém r. 1871 však 10.840 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině. Z vodoměrných a dešťoměrných pozorování v úvodí '''D'''-e jest viděti, že množí-li se srážky, množí se také měrou ještě větší objem vody, neboť čím více prší, tím menší jest zároveň odpařování, tak že ze srážek v úvodí '''D'''-e spadlých odtéká dle jednotlivých let 20—40 %. Stalo se již, že '''D.''' přinesl do moře za vteřinu pouze 2000, také však až 28.300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Kdežto na předhoří alpském '''D.''' má vodní poměry alpinské řeky, tak že nejvyšší voda připadá rozhodně na červen, setkáváme se již v Budapešti s květnovým stavem vody tak vysokým, že jest téměř stejný s červnovým. U Ršavy jest nejvyšší voda již v květnu, vedle toho však pozoruje se značně vysoká voda již v dubnu, stejně jako na úpatí Černého Lesa. Nejnižší stav bývá v horní části toku až do Budapešti v lednu, kdežto v Banátu již v říjnu. Vedle velikých a pravidelných změn od měsíce ku měsíci, jež jsou výsledkem jakéhosi normálního podnebí, jeví se i některé nepravidelné změny, založené na náhlejších změnách počasí. Teprve dolní tok jim nepodléhá a mění se velmi ponenáhlu, jinak v horním toku. Zde jeví se každý značnější alpský déšť způsobem nápadným, tak že jen velmi zřídka mívá '''D.''' u Vídně ve dvou dnech po sobě jdoucích týž stav. Vysoká voda je na horním '''D'''-i v každém měsíci možná a povodně bývají téměř pravidlem. V Uhrách, kde jest '''D.''' odkázán na jediný odtok, povstalo by veliké jezero, jež by zatopilo celou pánev pannonskou i s vídeňskou a moravskou rovinou a nutně musilo by si vyhledati svůj odtok na sever, u Hranice na Moravě, kdyby prorva banátská jakýmkoliv způsobem se ucpala. Za to však, kdyby se odstranily prahy v prorvě této se nalézající, získal by se spád téměř 20 ''m'', následkem čehož by veliké řeky uherské mohly koryta svá o tento rozdíl prohloubiti, čímž by každé nebezpečenství povodně nejlépe bylo odstraněno. Vyžadovalo by to ovšem obrovského nákladu.

Veledůležity pro oekonomii celého úvodí jsou {{Prostrkaně|usazeniny}}. V látkách, jež řeka s sebou odnáší, třeba rozeznávati skutečný hlen a látky rozpuštěné. Voda '''D'''-e není čista a zvláště za vysoké vody proud velmi zkalený svědčí o množství unášeného hlenu. Kdežto za nízké vody množství hlenu obnáší v 1 ''l'' jen 0,01 ''g'', stoupá za vysoké na 0,34 ''g''. R. 1878 střední množství hlenu vykazovalo 0,1 ''g'' na 1 ''l''. Ježto střední objem vody u Vídně obnášel tehdáž 2058 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, unášel tehdáž '''D.''' za každou vteřinu 206 ''kg'' hlenu, což činí za rok 6 ½ millionů metr. tun. Toto samo o sobě značné množství zůstává daleko za oním, jež '''D.''' unáší v látkách rozpuštěných. I v nejčistší dunajské vodě nalézá se množství součástek minerálních, čímž voda tato jakožto říčná jest velmi tvrdá a to zvl. v zimě, kdy bývá v 1 ''l'' rozpuštěných látek 0,27 ''g'', zvláště uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého, v létě jen 0,13 ''g''. Z toho zřejmo, že '''D.''' napájí se v zimě hlavně vodou pramenitou, v létě srážkami a táním ledovců. Stoupá-li voda následkem srážek, zvyšuje se množství hlenu a ubývá látek rozpuštěných; voda je kalnější a měkčí. Pravý opak jeví se při opadávání vody. Průměrné množství látek rozpuštěných ve vodě '''D'''-e roku 1878 obnášelo 0,17 ''g'' na 1 ''l'', ve Vídni 450 ''kg'' za vteřinu čili 11,2 millionů metrických tun za rok. Celkem unášel za tento rok '''D.''' u Vídně 17,7 millionů m. tun pevných látek, z toho 17 mill. látek minerálních. Ježto r. 1878 byl značněji vodnatý než obyčejně, může se průměrné roční množství hlenu v '''D.''' ceniti na 5,4 látek rozpuštěných na 8,9, ce kem všeho na 14,3 mill. metr. tun, což vydává 5,7 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v objemu. Vedle toho však pošinuje '''D.''', zvláště za vysoké vody, po svém dně celé písčiny a nánosy štěrkové. Tak bylo v regulovaném '''D'''-i u Vídně v l. 1876—84 odplaveno a naneseno štěrku na 983.295 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nehledíc k tomuto poslednímu faktoru, snižuje se úvodí '''D'''-e nad Vídní denudaci průměrem ročně o 0,056 ''mm'' a snížila by se tudíž jeho střední výška za 16—18.000 let o 1 ''m''. V Uhrách je '''D.''' na hlen ještě bohatší než u Vídně. Ukázalo se, že na pešťském břehu je hlenovitější (0,1721 ''g'') než uprostřed (0,1660) nebo na břehu budínském (0,1299 ''g''). Průměrem počítá se zde 0,1435 ''g'' hlenu v 1 ''l''. Rozpuštěných látek jest zde v 1 ''l'' 0,187 ''g'', tudíž také více než u Vídně. Počítá se, že '''D.''' unáší ročně okolo Budapešti 23,9 mill. metr. tun (9,6 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) cizích látek. Obnášela by tudíž roční denudace úvodí nad Budapeští 0,052 ''mm'' a mohla by snížiti jeho střední výšku za 19.000 let o 1 ''m''. V dolním svém toku mívá '''D.''' za nízké vody 0,014 ''g'' hlenu v 1 ''l'', za vysoké však vody, zvláště při lijácích rumunských, až přes 2 ''g'' v 1 ''l'', v ročním průměru vůbec 0,37 ''g'', tak že průměrem (z r. 1862—71) přináší moři ve vteřině 2164 ''kg'', ročně 69 mill. tun (27,6 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) hlenu a že již tato denudace byla by s to snížiti celé úvodí '''D'''-e za 33.000 let o 1 ''m'' (ročně o 0,0338 ''mm''). Mnoho-li přináší moři látek rozpuštěných a písku, není známo. Uvedená data jsou ze suché periody, kdežto za vlhčí jsou poměry zcela jiné. Tak r. 1871 a 1872 unášel '''D.''' 9—15kráte tolik, co za nejsušších let 1863 a 1865. Počítáme-li s množstvím rozpuštěných látek jen takovým, jako jest v hlenu, obdržíme minimální denudaci v úvodí '''D'''-e 1 ''m'' za 16.500 let.

{{Prostrkaně|Hopodářská}} důležitost '''D'''-e jest obrovská, a to jak ve smyslu positivním tak v negativním (povodně a zaplavování okolí). Nehledíc k velikému rozsahu úvodí, délce toku a plavební dráhy, vyniká '''D.''' již tím, že tvoří na pevnině evropské diagonálu od sz. k jv. a že toku jeho náleží prostředkující úloha mezi různými politickými i přírodními útvary, jimiž se promyká, a to mezi světem západním a východním. Kdežto vrchovisko a horní tok jeho vniká do úvodí rýnského, průmyslně a obchodně vysoce vyvinutého, ústím svým sáhá do Černomoří pro obchod levantský tak důležitého.

{{Prostrkaně|
Splavnosť}} '''D'''-e počíná u Ulmu pro lehčí lodi veslové, u Řezna pro lodi o 60—90 tunách, při vstupu na území rakouské pro lodi o 100 t., dále pro 200—250 tunové, ano i pro menší lodi válečné. Tak plují na bavorském '''D'''-i parní čluny o 25—58 koň. silách, od Vídně o 80—120, pod Gönyö o 400 koň. silách. Paroplavba počíná u Donauwörthu již od r. 1836. Vláda bavorská vydala již 8 ½ mil. marek na upravení této vodní cesty. Mezi Gönyö a Baziášem vzniká přibytím splavné Tisy, Drávy a Sávy rozvětvená síť vodních drah o několika tisících ''km''. Pod Baziášem naskytuje se opět obrovská překážka v peřejích Železných Vrat a teprve pod Ršavou nastává zase čilejší ruch, zejména také proto, že se tu již stýká plavba říční s námořskou a nad to téměř veškeren dovoz a vývoz na '''D.''' jest odkázán. K rozvětvení plavební síti přispívají některé průplavy, totiž mohansko-dunajský průplav Ludvíkův v Bavorsku, Švarcenberská stoka k plavení dříví, dunajský průplav u Vídně, průplav Františkův, Františka Josefa a Bežský. Od zbudování průplavu mezi Černou Vodou a Küstendže pro obtíže v terrainu bylo upuštěno, za to však vážně pomýšlí se na průplav dunajsko-labský a dunajsko-oderský. Někde nedostatky spojení paroplavebního nahrazeny jsou železnicí, jako mezi Baziášem a Ršavou, mezi Černou Vodou a Küstendží, mezi Ruščukem a Varnou. Nehledíc k parníkům děje se plavba nejvíce po řece dolů, poněvadž silný proud brání plavbě proti proudu. Lodi jsou různé velikosti. Lodi proti toku plující jsou zvláště pevně stavěny, poněvadž musí zápasiti s dravým proudem a musí býti taženy nejsilnějšími koňmi. Od zavedení paroplavby jdou proti vodě jen prázdné lodi. Ku povznesení plavby po '''D'''-i učiněno s technického stanoviska v novější době dosti mnoho; po příkladě labském zavádí se osvědčená plavba pomocí lana nebo řetězu. Paroplavební společnost dunajská položila od r. 1869 řetěz od Vídně do Prešpurku a v posledních létech klade jej od Vídně nahoru, i má dostihnouti Pasova. Jako v Bavorsku i Rakousko-Uhersku provedeny v novější době značné stavby korrekční; tak byl pověstný vír pod Greinem roztrháním skal již za Josefa II. částečně zbaven nebezpečné povahy, a zbylé překážky v l. 1845 a 1853 úplně odstraněny. Dále patří sem regulace '''D'''-e u Vídně v l. 1868—81 nákladem 32 mill. zl. a soustředění toku od Nussdorfu po Fischamend v normální řečiště (bez ohledu na Dunajský průplav) zároveň s řečištěm pro velkou vodu pomocí inundačních hrází v přiměřené vzdálenosti zřízených, dále zřízení přístaviště zimního, přístavu a vrat před ústím Dunajského průplavu, aby město bylo chráněno před povodněmi. V podniku tom pokračováno vzhůru až k ústí Ispery a dolů až k uherské hranici u Děvína; k tomu má se družiti s uherské strany regulace části pro plavbu velmi nepříznivé až po Gönyö pod Rábem. Na uherském území byla provedena regulace u Budapešti. Regulace tato nemá však jen významu místního, nýbrž je důležitá pro obchod na celém toku, a zkušeností zde nabytých užilo se s prospěchem také při regulaci jiných tratí. Konečně patří sem korrekční stavby provedené evropskou dunajskou kommissí při ústí řeky, zejména na rameni sulinském. Odstranění plavebních překážek u Turn-Severina převzalo Rakousko formálně na kongressu berlínském, ale pro překážky došlo teprve r. 1890 k zahájení prací. Upravení toho má se dosíci jednak zmírněním prudkého toku v peřejích a prohloubením mělké části řečiště, kdežto vlastní Železná Vrata mají se obejiti zvláštním průplavem na břehu srbském. Přece však plavba po '''D'''-i musí zápasiti se všelikými obtížemi, pročež řeka nenabyla pro plavbu dosud významu, jenž by se srovnával s rozsáhlostí a přirozeným bohatstvím zemí v jejím úvodí. K těmto obtížím náleží mimo prorvy ve skalisté půdě (které však až na Železná Vrata namnoze jsou odstraněny) hlavně časté změny plavební dráhy, jakož i poměrně silný proud v horním toku a v Uhrách zlá zanedbanost říčního břehu, jenž vydán je zátopám a odplavování v rozměrech obrovských. V dřívějších dobách byla plavba po '''D'''-i v Rakousku i Německu stižena těžkými cly, jež teprve poněkud odstranil mír těšínský 1779, v němž Rakousko a Bavorsko dohodly se o společné užívání Innu a Salzachy. Smlouva ta byla 1816 obnovena, a r. 1851 novou úmluvou mezi Rakouskem a Bavorskem poskytnuty plavbě dunajské veliké úlevy, jenom výsady Dunajské paroplavební společnosti zůstaly v platnosti. Také Turecko r. 1854 poskytlo všem lodím na '''D'''-i stejné výhody jako rakouským. Ústí dunajská byla od r. 1812, kdy mírem bukurešťským dostala se Rusku, zanedbávána a ani smlouva z r. 1840 ohledně upravení ústí sulinského neměla výsledku, až teprve 16. čl. míru pařížského postaven dolní '''D.''' pod dozor mezinárodní.

Doprava po '''D'''-i jest na jedné straně čistě místní, na druhé provozuje se rozsáhlý obchod s přečetnými výrobky, jenž se vysvětluje rozmanitými poměry plodinnými a výrobními zemí v úvodí '''D'''-e ležících. Na hlavním toku dopravuje paroplavba především obilí a mimo to množství různého zboží, zvláště vzácné suroviny z východu na západ a naopak západní tovary na východ. Veslová plavba dopravuje větší a hrubší předměty, jako dříví, obilí, sůl, uhlí, kámen, cihly, vápno. Mimo to dopravují jednotlivé pobočky výrobky krajin jimi protékaných, t. Iller a Travna dříví, Inn cement, Salzach sůl, Váh železo a dřevěné nádobí, Tisa a Maroš obilí a sůl, Dráva bednářské dříví, Sáva obilí a dříví a j. Veškera doprava na '''D'''-i a přítocích páčí se na 60 mill. ''q'', z čehož průměrně připadá na dříví stavební a průmyslové 28,1, na dříví k topení 18,9, na obilí 21,5, uhlí 7,3, sůl 5,2, kámen, vápno, cihly, písek 4,6, ostatní zboží 14,4 %. Systematicky spracovaných statistických údajů pro celý '''D.''' není. Lze uvésti jen některé důležitější přístavy. Tak přistálo r. 1887 v Pasově celkem 4383 lodí s 3,810.033 dvojcentů nákladu. Ve Vídni r. 1890 v plavbě po vodě byl lodní pohyb následující: Připlulo lodí a vorů 4173, které složily 153.677 a naložily 1,131.746 ''q''; při plavbě po vodě připlulo tamtéž 3223 lodí a vorů, jež složily 3,626.473 a naložily 525.491 ''q''.

Na dolním '''D'''-i byl pohyb lodní r. 1888 následující:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;| !! colspan=&quot;2&quot;| Připlulo !! colspan=&quot;2&quot; |Odplulo
|-
| lodí || tun || lodí || tun
|-
| Galac || 1104 || 657.498 ||1108 || 658.140
|-
| Brajlov || 1049 ||780.251 || 1044 || 780.364
|-
| Plavba pobřežní || 2275 || 241.845 || 2192 || 231.740
|-
|Giurgiu || 78 || 31.956 || 79 || 32.090 
|-
| Sulina || 619 || 520.561 || 620 || 521.454
|}

Plavbu po '''D''' i obstarává několik společností. Prvé místo přísluší tu {{Prostrkaně|Dunajské paroplavební společnosti}} (v. t.). V nejnovější době po vypršení privilegia Dun. paropl. spol. utvořily se ještě jiné, zejména Jihoněmecká spol. pro plavbu na '''D'''-i (r. 1890: 3 parníky o 1300 koň. sil. a 20 vlečných člunů) a Rábská akciová spol. paroplavební (7 parníků o 590 koň. silách).

{{Prostrkaně|Administrativní a mezinárodní poměry na '''D'''-i}}. Mírem pařížským 30. bř. 1856 prohlášeno, že plavba po '''D'''-i nesmí býti podrobena žádným dávkám, k nimž by příčinu zavdala jen plavba. I zřízena evropská kommisse dunajská, ve které Německo, Francie, Anglie, Italie, Rusko a Turecko mají po 1 delegátu a které uloženo, aby provedla nutné práce k udržení plavby od Izakče až k ústí. Tato instituce, pův. provisorní, trvá až podnes, poněvadž mandát její novou aktou plavební ze 2. list. 1865 a potom londýnským protokollem černomorské kommisse 13. bř. 1871 byl prodloužen. Berlínskou smlouvou 13. července 1878 byla neutrální trať, dotud po Izakči stanovená, prodloužena po Železná Vrata a Rumunsku přiznáno místo v kommissi. Odstranění překážek plavby v Želez. Vratech odevzdáno Rakousku, které ku krytí výloh smí vybírati provisorní taxu. Stran plavební a říční policie a dozorčí služby od Železných Vrat až po Izakči nestalo se dohodnutí ani mezinárodní ani jednotlivých států pobřežních. Kommisse dunajská dostala jistá privilegia se souverenní mocí pro trať od Galce dolů; vydává pravidla s mocí zákonnou, vybírá daně, přijímá půjčky a rozhoduje o příjmech těch pro obecné dobro. R. 1885 činily příjmy 2,627.358 fr., vydání 1,805.284, dluh 553.782, aktiva 1,821.534 fr. Naděje vzhledem ku plavbě skládané v upravení ramene Sulinskébo byly z části zklamány, neboť produkty berou se jinou cestou a užívají železnic. Hlavní podíl na obchodě dunajském má Dunajská paroplavební společnost, jež zničila všechny od té doby v Bavorsku a Uhrách vzniklé podniky konkurrenční.

{{Prostrkaně|Světová poloha '''D'''-e}} jest zvláštního rázu. Na vrchovisku vchází v blízký styk s Rýnem a tudy se v nejdávnějších dobách udržovalo spojení s Porýním a Francií. Na nejsevernějším bodu prostředkuje Řezno styky Podunají se stř. Německem, kdežto snadné přechody na horní Vltavu, pak údolí Moravy udržují spojení s řekami baltickými. Velmi důležito je též údolí srbské Moravy, jež tvoří pohodlnou cestu k moři Aegejskému, Cařihradu a Solunu. Dolní Podunají otevřené k Černomoři a jihoruským stepem a jinak nechráněné poskytovalo vždy málo příležitosti k pokojnému obchodu, ale za to tím více k výjevům válečným; vábilo vždy bojovné národy východu a bez překážky drali se tudy barbaři na západ až do nížin uherských. Také sotva která řeka má v poříčí svém a svých přítoků takovou rozmanitost národnostní, jako '''D.''' Na horním toku bydlí Němci, potom následují Záp. Slované, Maďaři, Jihoslované, Rumuni, Rusové a Turci; taková je směs asi 45 mill. lidí, jež toto úvodí osadili. Kulturně-historický význam Podunají vyniká v dějinách již od dob nejstarších za všech epoch dějinných: za stěhování národů etrusko-illyrských, za římské kolonisace, za vpádu Hunnů, Avarů i Maďarů, v prvých třech válkách křižáckých, v bojích s Turky, při vývoji mocí Habsburské — vše události, jež se bud v poříčí nebo na březích '''D'''-e odehrály. Všecky veliké události jihovýchodní a vých. Evropy otáčely se značnou měrou kolem '''D'''-e. Nehodíc se za čáru operační proti návalu od východu, byla řeka ta vždy více čarou průchodní a v Podunají zuřily bouře se stěhováním národů spojené mnohem déle, než kdekoliv jinde. Ostatně i moderní strategický význam '''D'''-e patrně se jeví v četných pevnostech na něm zbudovaných, jakož jsou: Ulm, Ingolstadt, Komárno, Budín, Petrovaradín, Nová Ršava, Vidín (do r. 1878), Nikopol, Rusčuk, Silistria, Brajlovo. Pevné mosty přes '''D.''' mají: Ulm, Řezno, Pasov, Linec, Mautern, Vídeň, Budapešť. Železniční mosty přes '''D.''' jsou velmi četny v Bavorsku i Rakousku (u Vídně 3); lodní mosty nalézají se v Prešpurku, Ostřihomu, mezi Novým Sadem a Petrovaradínem. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: J. Palacký, Vodopis Evropy (Zeměp. Sborník III.; str. 183); K. Peters, Die Donau und ihr Gebiet (Lipsko, 1876); Actenstücke zur Regulierung der Donau (Vídeň, 1880); Harlacher, Die Messungen an der Elbe und Donau (Lipsko, 1881); Heksch, Die Donau von ihrem Ursprung bis an die Mündung (1881); Lanfranconi, Die Rettung Ungarns vor den Überschwemmungen (Vídeň 1882); W. Götz, Das Donaugebiet mit Rück sicht auf seine Wasserstrassen (Štutg., 1882); Stefanović v. Vilovo, Ungarns Stromregulierungen (Vídeň, 1883); Cestiunea Dunarei (Zelená kniha rumunská, Bukurešť, 1883); Hartley, Mémoire sur l’achèvement des travaux d’amélioration des embouchures du Danube (Lipsko, 1883); Hartley, Les voies navigables de 1’Europe (Paříž, 1886); týž, Mémoire sur les travaux ďamélioration des embouchures du Danube (Galac, 1887); Monographien der Donau und Elbe (Vídeň, 1886); Lorenz-Liburnau, Die Donau (t., 1890); Becker, Die Gewässer in Österreich (S atlasem, t., 1890); Swarowsky, Die Eisverhältnisse der Donau (t., 1891); A. Penck, Die Donau (t., 1891); Heksch, Illustrirter Führer an der Donau (3.vyd. t., 1893); Donau-Studien nach dem Plane und den Instructionen von Lorenz-Liburnau (W. Trabert, Vertheilung der Niederschlagshöhen im Donaugebiete; týž, Die Cubischen Niederschlagsmengen im Donaugebiete; Víd., 1893). Od r. 1885 vyd. L. Zels ve Vídni čas. »Danubius«. Vedle něm. a rak. štábních map zvl. Pasetti, Schiffahrtskarte der Donau innerhalb des Österr. Kaiserstaates 1:28000 (Vídeň, 1861); Hydrograph. Übersichtskarte des Kgr. Württemberg (Štutg., 1891); Hydrograph. Übersichtskarte des Kgr. Bayern (Mnichov, 1881); Orohydrogr. Übersichtskarte des Kgr. Bayern (Mnichov, 1888); Plans comparatifs de l’embouchure du Bras de Soulina (Lipsko, 1867); Cartes du Delta du Danube (Lipsko, 1874).  ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>jdpi018j0pfokzt8o64h4zzkwe1r1qr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dušan</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98453</id>
    <revision>
      <id>336384</id>
      <parentid>335036</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:20:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336384</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="472" sha1="jdef2xmwhrkqcf7n6dq47so2enslozq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Dušan
| PŘEDCHOZÍ = Dušák
| DALŠÍ = Dušanyna
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Dušan
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. S.&amp;nbsp;230. {{Kramerius|nkp|daa60400-0b15-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Dušan''' {{Prostrkaně|Štěpán}} car viz {{Prostrkaně|Štěpán}} '''D.'''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jdef2xmwhrkqcf7n6dq47so2enslozq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gangá</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98455</id>
    <revision>
      <id>336383</id>
      <parentid>335048</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:17:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336383</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7796" sha1="cye8j2q07n4l214k4vfa0951w9kqhto" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gangá
  | PŘEDCHOZÍ = Gang
  | DALŠÍ = Gangan
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gangá
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;898—899. {{Kramerius|nkp|62ea1af0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ganga
}}

{{Forma|proza}}
'''Gangá''' ({{Prostrkaně|Ganges}}), hlavní řeka britské Východní Indie. Vzniká z 2 hlavních pramenů v Garhválu na jižní straně Himálaje, totiž {{Prostrkaně|Bhágírathí-}}'''G.''' (v. t.), od Hindů za vlastní pramen '''G'''-gy považovaný, a {{Prostrkaně|Alaknanda-}}'''G'''-gy (v. t.). Spojené vody pode jménem '''G'''-gy vstupují pak u Hardváru (312 ''m'') do roviny indoganžské, již '''G.''' protékajíc ve směru nejprve jižním, později jihovýchodním, ano téměř východním, hostí na březích svých řadu nejslavnějších měst Asie. U Radžghátu na 78° 22′ v. d., 28° 18′ s. š. překračuje ji železnice Oudh-Róhilkandská na znamenitém mostě 927 ''m'' dl.; podobný velkolepý most železniční vede přes řeku u Khánpuru (Cawnpore, 126 ''m''). U Alláhábádu (96 ''m''), 250 ''km'' pod Khánpurem a 1075 ''km'' od pramenů, přijímá mohutný přítok Džamnu, s níž tvoř! poloostrov Doáb (v. t.). Z Alláhábádu béře se řeka směrem vých. okolo Mírzápuru a Benáresu (město 78, řeka 68 ''m'' n. m.). Zde '''G.''' za sucha při šířce 440 ''m'' a hloubce 10—12 ''m'' unáší ve vteřině 589 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za plíště však při šířce 900—950 ''m'' a hloubce 18—20 ''m'' 7500 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Přijavši řeku Gúmti, vstupuje do Bengálska, přibírá ř. Ghagru a Son a naproti Patně ř. Gandak. Od Bhágalpuru teče podél sev. úpatí pohoří Rádžmahálského, nedaleko města Rádžmahálu, kdež má za sucha 6000, v plíšti až 50.400, střední roční množství 7700 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině. Nedaleko odtud, u místa Sutí na 24° 4′ s. š., 88° 15′ v. d., asi 338 ''m'' v přímé vzdálenosti od zál. Bengálského, dělí se '''G.''' na 2 hlavní ramena. Větší z nich Padmá neb Padda odtéká k jv., tvoříc s Džamunou, hlavním to ramenem Brahmaputry, nejvýchodnější tok Delty, zvaný v dolním toku Meghna. Druhé rameno Bhágírathí teče přímo na jih a spojivši se u Naddie s ř. Džalangi, odbočkou Padmy, přijímá jméno Huglí (dle města t. jm.) a protéká Kalkuttou, odkudž má k moři ještě 112,6 ''km''. Přijavši ještě 3 přítoky, vlévá se naproti ostr. Ságaru do zálivu Bengálského. Obě jmenovaná ramena uzavírají mezi sebou a mořem deltu asi 129.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; velkou, tudíž nejrozsáhlejší celého světa, velice úrodnou, zároveň však také nezdravou. Pobřežní část delty té skládá se z množství nízkých ostrůvků a zove se Sundarban, dle stromu zde rostoucího. Délka řeky udává se od ústí Huglí ku pramenům u Gangotri na 2428, od ústí Meghny na 2505, a počítá-li se Džamna za hlavní pramen, na 2830 ''km''; přímá vzdálenost od pramenu k ústí 1529 ''km''. Úvodí zaujímá 1,060.000, dle jiných 1,012.300, s Brahmaputrou 1,643.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. '''G.''' rozvodňuje se periodicky; počíná stoupati v květnu a dosahuje v září nejvyššího stavu, někdy 15—16 ''m'' n. norm. Barva vody v největší části řeky jest žlutá. Příliv mořský jest znáti v Huglí na 195, v Padmě 210 ''km'' daleko od ústí. Jako jiné velké řeky, má i '''G.''' v horní části svého toku největší spád a největší rychlost, následkem čehož jest, že erosivní její činnosti rovná se značné unášení erodovaných látek. Jakmile však opouští hory, umenšuje se neobyčejně spád (mezi Hardvárem a Alláhábádem 0,22 ''m'' na ''km''), následkem čehož stačí sice ještě, aby řeka unášela hlinité a písčité, nikoliv však hrubší látky. Tento nevelký spád ještě se mírní v Bengálsku (mezi Alláhábádem a Kalkuttou 0,05 na ''km''), následkem čehož ukládá tu řeka i značnou čásť jemnějších látek, tak že často se rozštěpuje a mění své řečiště. Hlavní ovšem ukládací činnost řeky lze sledovati při jejím ústí; vytvořila tu velkolepou deltu ganžsko-brahmaputerskou, jako dříve byla vytvořila rozsáhlou rovinu indoganžskou. Jak mnoho zde musila vykonati, viděti jest z mocnosti deltového alluvia, v němž u Kalkutty ještě v hloubce 148 ''m'' nenalezeno pevného podkladu. Odhaduje se, že '''G.''' a Brahmaputra byly přes 18.000 let činny, aby nanesly svoji deltu v mocnosti 130 ''m''. Ročně prý přináší '''G.''' moři přes 197 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlinitých látek, jichž usazování se lze tu pozorovati na 90—100 ''km'' od břehu. Řeku oživuje hojně krokodilů (''Crocodilus porosus'' a ''biporcatus'', ''Gavialis gangeticus''), želv a ryb, hlavně v dolním toku. Z ryb zmínky zasluhuje ''Clupea ilisha'', ''Polynemus paradiseus'', ''Periophthalmus Kohlreuteri'', ''Pristis'' a j. Delta bývá navštěvována i žraloky. — '''G.''' jest daleko, až po Hardvár splavný. Po Huglí přicházejí největší mořské parníky do Kalkutty. Říční parníky mohou plouti ještě 1425 ''km'' dále, až ke Garmuktesaru, 630 ''km'' nad Alláhábádem. Od otevření železnice poganžské paroplavba v hořejší části řeky poněkud se zmenšila a provozuje se pouze na domácích lodicích; přece však trvá v míře takové, že dosud náleží '''G.''' k nejoživenějším řekám světa. Po vodě svážejí se olejová semínka, obilí, cukr, dříví, stavební kámen a j. Výrobky evropské dopravují se dnes většinou po železnici. Také některé z přítoků nosí parníky, tak Džamna až k Agře. Ku zavlažování a usnadnění spojení v Doábu vystavěli Angličané velkolepý {{Prostrkaně|průplav Gangeský}}, 1305 ''km'' dl., nákladem asi 2 ¼ mill. lib. sterl. Průplav ten, jejž stavěl Sir Proby Cautley, byl začat r. 1848 a otevřen r. 1854. Vede na jih od Hardváru až poblíž k Alígarhu a odtud jednak na Khanpúr do '''G'''-gy, jednak přes Itavu na Hamirpur do Džamny. Užívá se ho k zavlažování 1,205.000 akrů půdy. — '''G.''' jest řeka Hindům nejsvětější, opěvaná v mnoha písních. Legenda o jejím původu nalézá se v Ramajáně. Jako bytost mythická zobrazuje se v podobě mladé ženy s lotusem v ruce. Jest dcerou krále Himávata (Himálaje) a nymfy Menaky a pramen její vzniká na hlavě Šívy; ledovcová jeskyně v Gangotri jest jeho spletenou kšticí. Jest víra u Hindů, že koupání v Ganze snímá, zvláště v době jistých slavností, i nejtěžší hříchy. Zvláště posvátná jsou místa při ústí jednotlivých přítoků do '''G'''-gy, především pak u pramene veletoku, k němuž putují tisíce poutníků. Kdo pije vodu '''G'''-gy nebo zemře na jeho březích, přijde prý jistě do ráje. Přinášejí sem tudíž umírající a potápějí je do řeky, do níž i zbytky jejich se házejí. Indická vláda sice přísně zakázala házení nespálených mrtvol do vody, nemohla však dosud nešvar tento vyhubiti. Za největší výkon kajícnosti pokládá se pouť od pramene řeky k ústí a zpět (''pradak-šina''), jež trvává obyčejně 6 let. Kdož nemohou putovati na břehy posvátné řeky, chovají vodu její, jež jest v Indii předmětem značného obchodu, v měděných láhvích, aby ji mohli píti v hodině smrti. Mrtvoly zámožných bývají po smrti páleny a popel jejich vrhán do '''G'''-gy. Srv. článek Feistmantelův v Zeměpisném sborníku I. str. 259.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cye8j2q07n4l214k4vfa0951w9kqhto</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hluk</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98458</id>
    <revision>
      <id>336382</id>
      <parentid>335055</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:15:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336382</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1178" sha1="g1d04v8wky4q3llgh97g1cfm0use5vw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hluk
  | PŘEDCHOZÍ = Hluchov
  | DALŠÍ = Hluky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hluk
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;382. {{Kramerius|nkp|7bf47600-0a78-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hluk (okres Uherské Hradiště)
}}

{{Forma|proza}}
'''Hluk''', {{Prostrkaně|Hluky}}, far. městys na Moravě při potoku Oklukách, hejt. Uh. Hradiště, okr. Uh. Brod; 550 d., 2557 ob. č., 9 n. (1890), kostel sv. Vavřince, starý zámek, 5tř. šk., poš., četnická stanice a popl. dvůr. Poblíž hořké prameny, obsahující síran, chlorid, uhličitan draselnatý a kyselinu uhličitou. R. 1525 byl '''H.''' od Jana z Potštýna na městečko vysazen. R. 1303 připomíná se tu sv. dvůr a r. 1391 tvrz, která r. 1625 nazvána hradem. Na blízku {{Prostrkaně|Hlukovo pole}}, kde svedena r. 1116 bitva mezi vojsky Vladislava Českého a kr. uher. Štěpána. Maďaři, zde úplně poražení, zanechavše celý tábor, s bohatou kořistí utekli za hranice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>g1d04v8wky4q3llgh97g1cfm0use5vw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hradčovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98459</id>
    <revision>
      <id>336381</id>
      <parentid>335063</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:13:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336381</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="529" sha1="r7tw5x1ktf6it3iwm9zanpewdq35g29" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Hradčovice
| PŘEDCHOZÍ = Hradčice
| DALŠÍ = Hradebnické školy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Hračovice
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 733. {{Kramerius|nkp|b84856d0-0a78-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Hradčovice''' viz {{Prostrkaně|[[../Hradšovice|Hradšovice]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>r7tw5x1ktf6it3iwm9zanpewdq35g29</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hradšovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98460</id>
    <revision>
      <id>336380</id>
      <parentid>335065</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:12:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336380</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="775" sha1="dsvg26ubcti7hw9kqpbyw7sphtpao12" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hradšovice
  | PŘEDCHOZÍ = Hradsko
  | DALŠÍ = Hrady
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hradšovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;753. {{Kramerius|nkp|bb8be910-0a78-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hradčovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Hradšovice''', {{Prostrkaně|Hračovice}}, farní ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Uher. Brod; 156 d., 655 ob. č. (1890); kostel Všech Svatých (far. od r. 1784), 2tř. šk., telegr. a žel. stanice Rak.-uher. st. dr. (Kunovice-Vlárský průsmyk), mlýn, výroba slivovice a borovičky, opodál myslivna a obora. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dsvg26ubcti7hw9kqpbyw7sphtpao12</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>336379</id>
      <parentid>336210</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:10:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336379</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="167750" sha1="89ba5fh8fagxsz95p15qp10gql89kzk" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]]. [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.).  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:


{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.


{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' 

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:


{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. == 
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:


{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti. 
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>89ba5fh8fagxsz95p15qp10gql89kzk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amherstbury</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98477</id>
    <revision>
      <id>336378</id>
      <parentid>335115</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:08:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336378</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="713" sha1="69aviwfnhmsajktedw967gkuemcpkwy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amherstbury
| PŘEDCHOZÍ = Amherst William Pitt
| DALŠÍ = Amherstia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amherstbury
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;165. {{Kramerius|nkp|a94944d0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amherstbury''' [émherstbery], {{Prostrkaně|Amherstburg}}, město kanadské v prov. ontarijské, na jezeře Eries v levo od ústí Detroitu, náleží k nejstarším osadám Horní Kanady, má 2672 obyv. (1881), pohodlný přístav a velmi čilý obchod (roční vývoz více než 300.000 zl.).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>69aviwfnhmsajktedw967gkuemcpkwy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Hirschen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98478</id>
    <revision>
      <id>336377</id>
      <parentid>335116</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:07:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336377</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="549" sha1="f534nsy91vc8xgee5ide7h9ewcm3nxq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Am Hirschen
| PŘEDCHOZÍ = Amherstia
| DALŠÍ = Amcha z Borovnice
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Am Hirschen
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;165. {{Kramerius|nkp|a94944d0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Hirschen''', samota, 4 d., 30 obyv. něm. (1880), hjtm. a okr. Podbořany (3 ½ hod. jihozápadně), obec Lešky, fara Malměřice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>f534nsy91vc8xgee5ide7h9ewcm3nxq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Chrašťany</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98479</id>
    <revision>
      <id>336376</id>
      <parentid>335117</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:06:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336376</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4392" sha1="9gorri9ndm7caz72wckypv9zjncrmgt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Chrašťany
| PŘEDCHOZÍ = Chrašice
| DALŠÍ = Chraštice
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Chrašťany
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;386–387. {{Kramerius|nkp|d83b9d60-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Chrášťany
}}

{{Forma|proza}}
'''Chrašťany: 1) Ch.''', ves v Čechách, hejt. Benešov, okr. a pš. Neveklov, fara Václavice; 29 d., 238 ob. č. (1890), 2 mlýny. — '''2) Ch.''', ves t., hejt., okr. a pš. Čes. Brod, fara Lstiboř; 41 d., 418 ob. č. (1890), 1tř. šk. — '''3) Ch.''', někdy {{Prostrkaně|Chraščany}}, ves t., hejt. Kladno, okr. Unhošť, fara Ořech, pš. Dušníky; 45 d., 508 ob. č. (1890), 2tř. šk., cihelna. Nad. statek '''Ch.''' s Ouněticemi zaujímá 739,77 ''ha'' půdy; náleží k němu zámek a dvůr v '''Ch'''-nech, dvory Dušníky, Ounětice a Ořech, pivovar v Ouněticích, je majetek metropol. kapituly u sv. Víta v Praze. R. 1228 náležely '''Ch.''' panenskému klášteru sv. Jiří na hradě pražském, v l. 1378 až 1419 ke statkům arcibisk. pražského, po válkách husitských byly v držení Zdeňka ze Šternberka, nejvyššího purkrabí pražského, od r. 1557 náležely Floriánovi z Puchova a po něm jeho bratřím. Před r. 1560 byly četné spory o '''Ch.''', až staly se majetkem Rudolfa Pichla z Pichlsberka a po něm jeho dcery Doroty. R. 1629 připomíná se na zboží chrašťanském Jan Čabelický ze Soutic, dále Jan Redlfester z Vildrsdorfu, Anna Kateřina Švarcpachová roz. z Minic a její bratr Václav, r. 1650 Veronika Polyx. hr. z Martinic, která vyměnila (1652) '''Ch'''. s Václavem Jiřím hr. ze Šternberka a ten je prodal (1654) Frant. Kar. Liebšteinskému z Kolovrat, od něhož je koupila (1677) výše jmenovaná kapitula. Okolo r. 1848 připomíná se v '''Ch'''-nech horní úřad, tvrz, panský dvůr, velká sýpka, ovčín a dvě krčmy. R. 1854 objevil V. Krolmus v Kotmelově zahradě okrouhlé spáleniště. Srv. Fr. Melichar, Paměti okr. Unhošťského (Praha, 1890). — '''4) Ch.''', ves t. na příkrém návrší, hejt. Litoměřice, okr. Lovosice, fara Dlažkovice, pš. Třebenice; 74 d., 376 ob. č., 22 n. (1890), 2tř. šk. a Netlucká myslivna. Tu a v okolí naleziště vzácných nerostů, zvláště granátů. — '''5) Ch.''' (''Groschau''), ves t., hejt. a okr. Podbořany, fara Velká Ves, pš. Krásný dvůr; 31 d., 272 ob. n. (1890), fid. dvůr Jaromíra hr. Černína z Chuděnic a ložisko hn. uhlí. Ve XIII. stol. byl tu vladyčí statek, na němž se připomíná (1318) Kunrát a později Jan Kladivo z '''Ch'''-an. Ku konci XV. a XVI. stol. dostaly se '''Ch.''' v držení Novohradských z Kolovrat a pak přikoupeny k Maštovu. Později staly se samostatným statkem a připojeny k panství krásnodvorskému. — '''6) Ch.''', ves t., hejt. a okr. Rakovník, fara a pš. Kněževes; 113 d., 813 ob. č. (1890), 3tř. šk., telegr. a stan. buštěhradské dráhy (Krupá-Kolešovíce), popl. dvůr, cihelna. '''Ch.''' byly někdy manstvím Hrádku Křivoklátu. — '''7) Ch.''', farní ves t., hejt. a okr. Týn n. Vlt.; 50 d., 355 ob. č. (1890), kostel sv. Bartoloměje (ze XIV. stol.), 4tř. šk., pš., dvůr a mlýn Štemberk. R. 1419 scházeli se na blízkém »Holém vrchu« u '''Ch'''-an přívrženci Husovi s kněžími a dali hoře té jméno »Tábor«, odkudž se pak zvali stranou táborskou. Srv. Pam. Arch. díl VI., str. 213. — '''8) Ch.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (''Unter-Groschum''), osada t. u Hor. '''Ch'''-an, hejt. Prachatice, okr. a fara Netolice, pš. Lhenice; 39 d., 24 ob. č., 159 n. (1890), 1tř. šk. a samota Amerika. — '''9) Ch.''' {{Prostrkaně|Horní}} (''Ober-G.''), ves t.; 25 d., 12 ob. č., 127 n. (1890). '''Ch'''. D. a H. založeny bezpochyby ve XIV. stol. na pozemcích vymýtěného lesa klášterem zlatokorunským, jenž se tehdáž jmenuje jich majetníkem. — '''10) Ch.''' {{Prostrkaně|Malé}}, ves t, hejt. Budějovice, okr. Hluboká, fara Němčíce, pš. Pištín; 15 d., 88 ob. č. (1890). R. 1273 jmenují se mezi zbožím kláštera vyšebrodského. '''11) Ch.''', ves na Moravě, hejt. a okr. Kroměříž, fara a pš. Hulín (město); 37 d., 213 ob. č. (1890), vápenice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9gorri9ndm7caz72wckypv9zjncrmgt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amiens</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98490</id>
    <revision>
      <id>336375</id>
      <parentid>335152</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:04:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336375</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3650" sha1="qcu7xkwx66l2cqayxxvq3xtx18ov7ax" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amiens
| PŘEDCHOZÍ = Amiel
| DALŠÍ = Amigoni
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amiens
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;167–169. {{Kramerius|nkp|a99c94f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amiens
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II c215 Amiens.jpg|thumb|Č. 215. Amiens: kathedrála.]]

{{Forma|proza}}
'''Amiens''' [amje͡n], hl. město franc. depart. Somme a bývalé provincie Picardie, s 80.288 obyv. (1886), leží v úrodné, dobře vzdělané 
krajině na řece Sommě a při křižovatce četných tratí francouzské dráhy Severní, je sídlem biskupa, soudu appellačního a obchodního a hájeno jsouc starou tvrzi náleží mezi pevnosti 3. třídy. Jest pěkně a pravidelně stavěno, má široké, dobře dlážděné ulice, jen dolní čásťměsta, kde průmysl a obchod své sídlo mají a většinou dělnictvo obývá, je těsna a špatně stavěna. Kathedrála (viz vyobr. č. 215.), zbudovaná v l. 1220—1288 od stavitelů Roberta de Luzarche, Tomáše de Cormont a syna jeho Rénaulta, náleží k nejstarším a nejlépe zachovaným starým budovám ve Francii, jest 138 ''m'' dlouhá, v příční lodi 61 ''m'' široká, s věží 130 ''m'' vysokou, vedlé níž dvě jiné, dosud nedokončené se vypínají. Ve vnitřku vynikají krásné lodi chrámové a kůr, pěkné okenní růžice a práce reliéfové, 110 vyřezávaných stolic a mnohé sochy. Před kathedrálou stojí socha Petra Amienského, proslulého hlasatele válek křižáckých. Mimo to pozoruhodný jsou radnice, vodárna a museum, dokončené r. 1864, v němž asi 200 obrazů největších mistrů francouzských a četné starožitnosti z Picardie se nacházejí. Bývalé hradby proměněny jsou nyní v sady, kteréž město vůkol obkličuji; kromě toho promenáda La Hautoie se řadami lip a vodojemem o 150 ''m'' v průměru přispívá značně k ozdobě města. Z ústavů vzdělávacích má '''A.''' universitní akademii, lyceum, bohoslovecký seminář, několik učených společnosti, zajímavý archiv, knihovnu o 15.000 svazcích a botanickou zahradu. Vedlé toho je '''A.''' také důležitým místem průmyslovým a obchodním, zvláště proslulým látkami vlněnými, a má přádelny, barvírny, továrny na látky bavlněné, aksamit a jiné. — Pode jménem {{Prostrkaně|Samarobriva}} byl '''A.''' jako hlavní město keltských Ambiánů v Gallii Belgické již za dob Caesarových znám. V novější době historicky důležitým stal se '''A.''' mírem, kterýž zde 27. břez. 1802 byl podepsán, a urovnati měl spory mezi Anglii, Francií, Španělskem a republikou Batavskou. Anglie navrátila dobyté osady Španělské a nizozemské až na Ceylon a Trinidad; Francie obdržela své kolonie opět a hranice mezi Brazilii a francouzskou Guayanou upravena. Republika ostrovův iónských byla uznána a Malta vrácena rádu johanitskému. Francouzi naproti tomu zavázali se vykliditi Řím, Neapol a Elbu: domu Oranienskému slíbena náhrada. Portě turecké přisouzeno bylo opět držení Egypta, mimo to vrchní panství nad ostrovy iónskými. Poněvadž však výminky tyto urážely hrdost anglickou a veřejné mínění míru tomu rozhodně se opřelo, vyhlásila Anglie již rok na to 1803 Francii zase válku. U '''A'''-u dobyl dne 27. listop. 1870 pruský generál Mannteuffel nad francouzskou severní armádou úplného 
vítězství a 30. listopadu vzdala se též tvrz generálu Goebenovi.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qcu7xkwx66l2cqayxxvq3xtx18ov7ax</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amindag</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98491</id>
    <revision>
      <id>336374</id>
      <parentid>335151</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:03:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336374</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="716" sha1="hxdhygd2hhdi2stvj0wnyfe4bwbeoli" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amindag
| PŘEDCHOZÍ = Ámina
| DALŠÍ = A minori ad maius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amindag
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. {{Kramerius|nkp|a9f25610-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = en:Aminagad
}}

{{Forma|proza}}
'''Amindag''' ({{Prostrkaně|Amingarh}}), město ve východoind. provincii bombajské, okresu kaládžském, se 7314 obyv. (1881), poštovním úřadem, velikými trhy na dobytek, rýži a kokosové ořechy. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hxdhygd2hhdi2stvj0wnyfe4bwbeoli</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amiranty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98498</id>
    <revision>
      <id>336373</id>
      <parentid>335182</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:03:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336373</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1592" sha1="m8x4az49arqd0tmto22khrioku7fx5d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amiranty
| PŘEDCHOZÍ = Amirante
| DALŠÍ = Amis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amiranty
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. {{Kramerius|nkp|a9f25610-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amiranty
}}

{{Forma|proza}}
'''Amiranty''', {{Prostrkaně|Admiranty}} nebo {{Prostrkaně|Admiralitní ostrovy}} (u Angličanů zvány {{Prostrkaně|Almiranty}}) sluje souostroví v Indickém okeáně, u východního pobřeží afrického; rozloženy mezi 5° a 7° j. š., asi 670 ''km'' sev.-záp. od sev. cípu ostrova Madagaskaru a 220 ''km'' jihozáp. od ostrovů Seychellových vzdáleny jsouce zaujímají 83 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Poprvé spatřil je Vasco de Gama r. 1502 a od 1814 osazeny jsou od Angličanův a spravovány angl. guvernérem na ostrově Mauritiu. '''A.''' skládají se z 11 nízkých, koralovými útesy obklíčených ostrůvků, táhnoucích se od severu na jihovýchod, jsou řídce obydleny a málo vzdělány, ale břehy jejich bohaty jsou na ryby a želvy, na něž rozsáhlý lov se provozuje. Obyvatelé, asi 100 duší počtem, jsou smíšenci a mluví kreolskou frančtinou. Lodi zastavují u nich, aby se zásobily vodou a masem. Největší z amirantských ostrovů jsou: Remire, Saint-Joseph, Louise, Étoile, Poivre, Boudeuse, Neuf. Z pravidla čítají se k nim též blízké ostrovy: Galega, Providence, St. Francis a souostroví Cargados, Coëtivy a Chagos.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m8x4az49arqd0tmto22khrioku7fx5d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amirante</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98499</id>
    <revision>
      <id>336372</id>
      <parentid>335183</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:02:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336372</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="452" sha1="dm4fzdtoswmxb8tf6fe4082hmo1lhpq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amirante
| PŘEDCHOZÍ = Amír
| DALŠÍ = Amiranty
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amirante
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. {{Kramerius|nkp|a9f25610-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amirante''' (šp.), tolik jako {{Prostrkaně|admirál}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dm4fzdtoswmxb8tf6fe4082hmo1lhpq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amisos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98500</id>
    <revision>
      <id>336371</id>
      <parentid>335184</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T13:00:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336371</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1135" sha1="byndadh4vbmchmaka6b9bjp47865fmp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amisos
| PŘEDCHOZÍ = Amis
| DALŠÍ = Amissio civitatis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amisos
| AUTOR = meuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169–170. {{Kramerius|nkp|a9f25610-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amisos''' (''Ἀμισός''), řecké město v Pontu na pobřeží černomořském, při zálivu téhož jména. Po válkách perských osadili zpustošený '''A.''' Athéňané a založili tam kolonii Peiraios. Tato však bezpochyby upadla záhy v moc perskou a přijala opět staré jméno. Mithridatés Veliký (Eupatór) rozšířil '''A.''' a založiv vedlé něho novou osadu Eupatorii učinil ji vedlé Sinopy svým sídlem. Za válek pontských trpěl '''A.''' velice byv r. 71 od Luculla a později od Farnaka dobyt. Po bitvě u Aktia dosáhl od Augusta opět svobody a značného území a vzkvetl rychle obchodem jsa východištěm nejpohodlnějších silnic do vnitra Malé Asie. Nyní sluje {{Prostrkaně|Samsún}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>byndadh4vbmchmaka6b9bjp47865fmp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Keller</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98512</id>
    <revision>
      <id>336370</id>
      <parentid>335227</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:58:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336370</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="541" sha1="k28cktohc72k8ctw6h3f59sq5dd7aoo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Am Keller
  | PŘEDCHOZÍ = Amixie
  | DALŠÍ = Amlwch
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Am Keller
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa1d36a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Keller''', veska s 33 d., 250 obyv. něm. (1880), hjt. a okr. Ústí n. L. (1 hod. sev.-vých.), obec Březnice, fara Zezice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>k28cktohc72k8ctw6h3f59sq5dd7aoo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amlwch</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98513</id>
    <revision>
      <id>336369</id>
      <parentid>335228</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:58:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336369</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="655" sha1="mewo2pfw2pvlsqiiv5hnug98kvn7ehm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amlwch
  | PŘEDCHOZÍ = Am Keller
  | DALŠÍ = Ammá
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amlwch
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa1d36a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amlwch
}}

{{Forma|proza}}
'''Amlwch''' [èmluk], pobřežní město na sev. waleském s 4847 obyv.; má mnoho tavíren na měď, která se na blízku dobývá, a přístav, jejž dolující společnosti daly vysekati z pevné břidlicové skály.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mewo2pfw2pvlsqiiv5hnug98kvn7ehm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ammán</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98514</id>
    <revision>
      <id>336368</id>
      <parentid>335229</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:57:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336368</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1301" sha1="smhpv6rbmp3jkqh8p3hrn2mle9412hg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ammán
  | PŘEDCHOZÍ = Ammá
  | DALŠÍ = Amman
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Ammán
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa1d36a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ammán
}}

{{Forma|proza}}
'''Ammán''' slují rozsáhlé zříceniny starého města v Syrii, v území Ammónitů, severových. od Mrtvého moře, 38 ''km'' východně od Jordánu, kdež stávalo Rabbat-Ammón, později podlé Ptolemaia Filadelfa Filadelfia nazvané. Mezi rozvalinami vynikají zvláště nádherné divadlo, 40 ''m'' v průměru, se 43 řadami sedadel dobře zachovaných a peristylem s korinthskými sloupy, dále brána Odeonu a množství sloupů chrámových. Středem města vedla široká třída, podél které sloupoví se táhlo. Na temeni hory sev. od města nacházejí se zříceniny akropole s chrámem obklopeným sloupy neobyčejně vysokými, konečně rozvaliny starých hradeb a jiných více. Město toto zničeno bylo nejvíce zemětřesením. Nyní nachází se v '''A'''-u osada obydlená Čerkesy, kteří z krajin kavkázských sem přestěhováni jsou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>smhpv6rbmp3jkqh8p3hrn2mle9412hg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Japanské moře</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98537</id>
    <revision>
      <id>336366</id>
      <parentid>335332</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:55:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336366</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2796" sha1="qemo4dnq02v4hck6w7ntnjcq9clx7db" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Japanské moře
  | PŘEDCHOZÍ = Japan
  | DALŠÍ = Japanský vosk
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Japanské moře
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1898. S.&amp;nbsp;79. {{Kramerius|nkp|e54d0f40-05aa-11e5-91f2-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Japonské moře
}}

{{Forma|proza}}
'''Japanské moře''', střední ze tří východoasijských okrajních moří Tichého okeánu — ač následkem uzavřenosti proti širému okeánu a malé hloubky průlivů s tímto je spojujících lépe by bylo nazvati je mořem středozemním —, rozkládá se v ploše 1,043.824 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; mezi mořem Ochotským na sev., s nímž souvisí zálivem Tatarským a úžinou Lapeyrousea, a mořem Čínským na jihu, se kterým spojeno jest úžinou Korejskou, kdežto do širého okeánu vede úžina Tsugaru a Bungo. Ohraničeno jest '''J. m.''' ostrovy japanskými Jessem a Nipponem, Koreou, ruskou oblastí přímořskou a ostrovem Sachalinem. Útvar dna jeho jest málo znám, jisto však, že '''J. m.''' jest dosti mělké, takže Krümmel páčí průměrnou jeho hloubku na 2200 ''m''. Nejhlubší jeho úval leží blíže břehu pevninskému než japanskému a měří přes 3000 ''m'', kdežto mezi 130° a 131° v. d. táhne se ve směru poledníkovém úzká podmořská vypuklina mělčí než 180 ''m'', kterou odděluje se při vých. břehu korejském rovněž od sev. k jihu se táhnoucí úžlabina, v jejíž severním díle na 40° 55′ s. š. a 130° 14′ v. d. změřena největší hloubka moře tohoto 3200 ''m''. Povrchové proudy '''J'''-ho '''m.''' tvoří kruhový pohyb, otáčející se proti ručkám u hodin, jehož počátkem jest t. zv. {{Prostrkaně|proud limanový}}, vycházející od ústí Amuru a táhnoucí se podél břehu asijského na jih přes Vladivostok a záliv Posjet až ku břehům korejským. Na vých. straně moře proudí voda opačným směrem sev., tvoříc teplý proud {{Prostrkaně|Tsušima}}, který vytéká úžinou Lapeyrousea, takže voda jižně od mysu Trpělivosti na Sachalinu jest o 4°—5° C. teplejší než na sever odtud. Západní částí '''J'''-ho '''m.''' položen jest kabel z Vladivostoku do Nagasaki, stále pak vzrůstající jeho plavba a význam hospodářský pohnuly Japance k myšlénce, spojili je přímo s Tichým okeánem umělým průplavem asi 8 ''m'' širokým, 185 ''km'' dlouhým a jdoucím od místa Tsurugy na záp. břehu nipponském k jezeru Biva a odtud k Osace na východě, i utvořila se r. 1897 za tím účelem společnost s kapitálem asi 7 mill. zl. V Osace na konci průplavu má býti založen veliký přístav. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qemo4dnq02v4hck6w7ntnjcq9clx7db</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336367</id>
      <parentid>336366</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:56:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336367</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2814" sha1="lipfjz5vokyaryyztp54ngxuvfyirzw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Japanské moře
  | PŘEDCHOZÍ = Japan
  | DALŠÍ = Japanský vosk
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Japanské moře
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1898. S.&amp;nbsp;79. {{Kramerius|nkp|e54d0f40-05aa-11e5-91f2-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Japonské moře
}}

{{Forma|proza}}
'''Japanské moře''', střední ze tří východoasijských okrajních moří Tichého okeánu — ač následkem uzavřenosti proti širému okeánu a malé hloubky průlivů s tímto je spojujících lépe by bylo nazvati je mořem středozemním —, rozkládá se v ploše 1,043.824 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; mezi mořem Ochotským na sev., s nímž souvisí zálivem Tatarským a úžinou Lapeyrousea, a mořem Čínským na jihu, se kterým spojeno jest úžinou Korejskou, kdežto do širého okeánu vede úžina Tsugaru a Bungo. Ohraničeno jest '''J. m.''' ostrovy japanskými Jessem a Nipponem, Koreou, ruskou oblastí přímořskou a ostrovem Sachalinem. Útvar dna jeho jest málo znám, jisto však, že '''J. m.''' jest dosti mělké, takže Krümmel páčí průměrnou jeho hloubku na 2200 ''m''. Nejhlubší jeho úval leží blíže břehu pevninskému než japanskému a měří přes 3000 ''m'', kdežto mezi 130° a 131° v. d. táhne se ve směru poledníkovém úzká podmořská vypuklina mělčí než 180 ''m'', kterou odděluje se při vých. břehu korejském rovněž od sev. k jihu se táhnoucí úžlabina, v jejíž severním díle na 40° 55′ s. š. a 130° 14′ v. d. změřena největší hloubka moře tohoto 3200 ''m''. Povrchové proudy '''J'''-ho '''m.''' tvoří kruhový pohyb, otáčející se proti ručkám u hodin, jehož počátkem jest t. zv. {{Prostrkaně|proud limanový}}, vycházející od ústí Amuru a táhnoucí se podél břehu asijského na jih přes Vladivostok a záliv Posjet až ku břehům korejským. Na vých. straně moře proudí voda opačným směrem sev., tvoříc teplý proud {{Prostrkaně|Tsušima}}, který vytéká úžinou Lapeyrousea, takže voda jižně od mysu Trpělivosti na Sachalinu jest o 4°—5° C. teplejší než na sever odtud. Západní částí '''J'''-ho '''m.''' položen jest kabel z Vladivostoku do Nagasaki, stále pak vzrůstající jeho plavba a význam hospodářský pohnuly Japance k myšlénce, spojili je přímo s Tichým okeánem umělým průplavem asi 8 ''m'' širokým, 185 ''km'' dlouhým a jdoucím od místa Tsurugy na záp. břehu nipponském k jezeru Biva a odtud k Osace na východě, i utvořila se r. 1897 za tím účelem společnost s kapitálem asi 7 mill. zl. V Osace na konci průplavu má býti založen veliký přístav. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lipfjz5vokyaryyztp54ngxuvfyirzw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Mond</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98540</id>
    <revision>
      <id>336365</id>
      <parentid>335413</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:54:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336365</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="551" sha1="krj7he1nrbmcu1hskovopl86c5h3oai" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Am Mond
  | PŘEDCHOZÍ = Ammonaté sloučeniny
  | DALŠÍ = Ammoniacum
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Am Mond
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;175. {{Kramerius|nkp|aaeeb770-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Mond''', veska v Čechách, s 9 d., 51 ob. něm. (1880), hjtm. Falknov, okr. Loket (3 hod. sev.), obec a fara Tatrovice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>krj7he1nrbmcu1hskovopl86c5h3oai</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ammonova oasa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98541</id>
    <revision>
      <id>336364</id>
      <parentid>335432</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:53:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336364</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1022" sha1="qfgnusmoyg3bt6myatnwcgxn9t6awjr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ammonova oasa
  | PŘEDCHOZÍ = Ammonoidea
  | DALŠÍ = Ammon-superfosfát
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Ammonova oasa
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;180. {{Kramerius|nkp|ac15d250-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ammonova oasa''' bylo ve starověku jméno nynější oasy Sívy v libycké poušti záp. od Káhiry. Podlé zpráv Hérodotových obydlena byla lidem smíšeným z Egypťanů a Aethiopů. Mimo chrám Ammónův (v. t.), proslulou věštírnu a hrad starých králů připomíná se tu též posvátný pramen Héliův, z něhož střídavé studená a teplá voda se prýštila. Za Ptolemaiovců náležela '''А. о.''' k říši egyptské, ale v té době poklesl též význam věštírny zdejší. Arabové ve středověku nazývali ji Santaria. (Ostat. viz {{Prostrkaně|Síva}}.)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qfgnusmoyg3bt6myatnwcgxn9t6awjr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amnias</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98542</id>
    <revision>
      <id>336363</id>
      <parentid>335415</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:52:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336363</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="541" sha1="9ptjrx4hwgrev6lsx6nhyfk947u4gar" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amnias
  | PŘEDCHOZÍ = Amnestie
  | DALŠÍ = Amnion
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amnias
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|ac6b9370-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amnias''', řeka v Paflagonii, při níž r. 89 př. Kr. zvítězil Mithridatés Velký nad Římany. Viz {{Prostrkaně|Gek-Yrmak}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9ptjrx4hwgrev6lsx6nhyfk947u4gar</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amnisos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98543</id>
    <revision>
      <id>336362</id>
      <parentid>335416</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:51:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336362</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="766" sha1="lnf5cif22g76aiq3bv7h5nu1181ryud" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amnisos
  | PŘEDCHOZÍ = Amniotická tekutina
  | DALŠÍ = Amnón
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amnisos
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|ac6b9370-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amnisos
}}

{{Forma|proza}}
'''Amnisos''' (''Ἀμνισός''), starověké město na sev. pobřeží Kréty, již u Homéra připomínané, leželo blízko ústí řeky t. jm., kdež ještě pahorek na pr. bř. řeky označuje jeho místo. V '''А'''-su byl staroslavný chrám Eileithyie a město samo pokládáno za rodiště této bohyně.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lnf5cif22g76aiq3bv7h5nu1181ryud</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amod</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98544</id>
    <revision>
      <id>336361</id>
      <parentid>335417</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:50:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336361</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="915" sha1="s1d7apyx9144g5yqdvu7y8haum0gbt8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amod
| PŘEDCHOZÍ = Amoce
| DALŠÍ = Amoebovité stadium
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amod
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|ac6b9370-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amod''', město ve vých.-ind. okresu bróčském, v prov. bombajské, s 5822 obyv. (1881), mezi nimiž jsou dobří nožíři vyrábějící výborné nože a břitvy. Obchod s bavlnou. '''A.''' jest hlavním městem oddílu, jenž má na 455 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 139.641 obyv., a to 27.653 hindů, 7837 muham. a 4151 jiných. Půdy jest vzděláno 81 %, a jest to většinou tak zvaná černá země, na níž se pěstuje bavlna a obilí.  ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>s1d7apyx9144g5yqdvu7y8haum0gbt8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amol</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98546</id>
    <revision>
      <id>336360</id>
      <parentid>335430</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:48:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336360</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1127" sha1="0vjp4tnxjfttsy035zcfgfyustyzj3c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amol
  | PŘEDCHOZÍ = Amok
  | DALŠÍ = A moll
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amol
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;184. {{Kramerius|nkp|acbee390-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amol''' neb {{Prostrkaně|Amul}}, město v perské prov. Mazanderánu na řece Herázu. Má 10.000 ob., velké bázáry, ale obchod jen slabý, pěkný most o 12 obloucích, mnoho mohyl se starobylými hroby a perské starožitnosti; mezi zříceninami v okolí nachází se náhrobek Mír-Burzuka čili Sejjid Kavámeddína, kterýž nad '''A'''-em a Sari panoval, za svátého byl ctěn a r. 1378 zde zemřel. V okolí doluje se na železo a pěstuje se rýže i bavlník. '''A'''. založen r. 793 od kalifa Hárún-al-Rašída, měl prý roku 1024 až 1,000.000 obyv. a býval hlavním městem Ardašíra Taberistánského († 1242), ale v l. 1385 a 1392 dobyt jest od Tamerlana a za strašlivého krveprolití zpustošen.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0vjp4tnxjfttsy035zcfgfyustyzj3c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amönenburg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98547</id>
    <revision>
      <id>336359</id>
      <parentid>335433</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:47:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336359</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="847" sha1="3y785vni5n2i689uot2oml1qxx6puhw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amönenburg
  | PŘEDCHOZÍ = Amón
  | DALŠÍ = Amonius
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amönenburg
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;185. {{Kramerius|nkp|ace99d10-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = de:Amöneburg
}}

{{Forma|proza}}
'''Amönenburg''', okr. město v pruském vlád. obvodu kasselském, kraji kirchhainském, nad Ohmou, na čedičové skále 171 ''m'' vys., s 974 obyv. (1885), zříceninami zámku a novým gotickým chrámem. Slulo dříve {{Prostrkaně|Amana}} a bývalo znamenitou pevností. Sv. Bonifác založil zde roku 740 chrám a klášter benediktinský. Roku 1646 poraženi jsou zde Bavoři od Švédů.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3y785vni5n2i689uot2oml1qxx6puhw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amonsgrün</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98548</id>
    <revision>
      <id>336358</id>
      <parentid>335434</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:46:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336358</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1728" sha1="a2u7un4ct7j0xrq0wa1axqxc3afqi7n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amonsgrün
  | PŘEDCHOZÍ = Amonius
  | DALŠÍ = Amonton
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amonsgrün
  | AUTOR = [[Autor:Bedřich Bernau|Bedřich Bernau]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;185. {{Kramerius|nkp|ace99d10-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Úbočí (Dolní Žandov)
}}

{{Forma|proza}}
'''Amonsgrün''', ves v okresu kinžvartském (¾ hod. sev.-záp.), 119 d., 696 ob. něm., kat. a polit. obec '''A.''', fara Žandov Dolní, škola. R. 1832 byla zde skelná huť bratří Hellerů. '''A.''' (původ. {{Prostrkaně|Ammansgrün}} čili {{Prostrkaně|Amtmannsgrün}}) se sousední vsí Markusgrün tvořily za dávna zvláštní statek náležející k panství kinžvartskému, jejž ve XIV. věku páni z Hartenberka lénem drželi od markrabí Leuchtenberských. Někdy okolo r. 1300 vystavěli na pahorku na jihozáp. straně osady hrad stejnojmenný, jejž Engelhart z Hartenberka na Kinž- vartě, r. 1306—1350 připomenutý, prodal příbuznému svému Albrechtovi Nothaftovi. Roku 1373 pak synové tohoto, Albrecht, Petr a Jan Nothaftové z Tirštejna, prodali podíly své na hradišti kinžvartském a celou tvrz svou Ammansgrün se vším příslušenstvím Borešovi z Risenburka za 700 kop gr. praž., a nový tento majitel pojmenoval potom hrad ammansgrünský dle jména svého »Boršengrünem«. Koncem XVI. stol. náležel stateček '''A.''' rodu Zedtwitzů a byl r. 1709 koupen od hraběte Filipa Adolfa z Metternicha a trvale spojen s panstvím kinžvartským. ''[[Autor:Bedřich Bernau|—nau.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>a2u7un4ct7j0xrq0wa1axqxc3afqi7n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amorbach</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98595</id>
    <revision>
      <id>336357</id>
      <parentid>335486</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:45:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336357</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1026" sha1="2ql4bqx0gkjozw56ek70x3y31awttlc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amorbach
  | PŘEDCHOZÍ = Amor
  | DALŠÍ = Amorces
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amorbach
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;186. {{Kramerius|nkp|ad1233b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = de:Amorbach
}}

{{Forma|proza}}
'''Amorbach''', město v bavorském vládním okr. dolnofranckém, okr. miltenberském, na ř. Mudavě a na stát. dráze aschaffenbursko-amorbašské, 7 ''km'' jjzáp. od Miltenberka, má býv. benediktinské opatství r. 734 od sv. Pirmina založené a r. 1803 sekularisované, krásný klášterní chrám se 4 věžemi, zámek knížat Leiningenských, soudní úřad, latinskou školu, jódovitý pramen ocelový (Jordansbad), velmi hledaný od nemocných rheumatismem a 2280 obyv. (1885) provozujících soukenictví, koželužství, papírnictví a značný obchod se dřívím.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2ql4bqx0gkjozw56ek70x3y31awttlc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amor</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98596</id>
    <revision>
      <id>336356</id>
      <parentid>335489</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:45:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336356</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="447" sha1="9cj6ftylduyjupue0tg82m3l2d2p4se" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amor
  | PŘEDCHOZÍ = Amoora rohituca
  | DALŠÍ = Amorbach
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amor
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;186. {{Kramerius|nkp|ad1233b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amor''' viz {{Prostrkaně|Erós}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9cj6ftylduyjupue0tg82m3l2d2p4se</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amorgos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98597</id>
    <revision>
      <id>336355</id>
      <parentid>335488</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:41:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336355</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1719" sha1="fmkfqxpzqybhym9kptbhsj81f1031ba" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amorgos
  | PŘEDCHOZÍ = Amorfní
  | DALŠÍ = de Amorim
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amorgos
  | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;187. {{Kramerius|nkp|ad3ced30-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amorgos
}}

{{Forma|proza}}
'''Amorgos''' ({{Prostrkaně|Amurgó}}), nejvýchod. z ostrovů Kykladských, ke království Řeckému náležitých. Jest všecek hornatý a do západních, povlovnějších svahů hor zarývá se několik úrodných údolí. Jižní čásť ostrova jest téměř celá vyprahlá a nevzdělaná. Ve starověku rodil '''A.''' víno, olej, ovoce; vedlé toho utkávána byla tenká, téměř průsvitavá roucha ze zvláštního lnu, která na rudo se barvila. Na ostrově byla města Minóa, Arkesiné a Aigialis. Malý tento ostrov byl záhy sídlem značné vzdělanosti, což patrno z velmi četných jeho nálezů předhistorických (Dümmler, Arch. Inst. 1886). Nejstarší obyvatelé byli Lelegové, kteří podlehli i Karům, a těmto náleží největší čásť hrobů, zv. ''Δωκαθίσματα'', i blízké hradiště. S ostrova Naxa přistěhovali se později Iónové, kolem r. 700 př. Kr. Samiové, jimž připisuje se původ tří měst ostrova. — Dnes jest '''A.''' částkou eparchie thirské a nomarchie kykladské a má na 127 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 2300 obyv. Četné zůstatky předhistorické a klassické zjednaly '''A'''-gu za dnů našich jména známého. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fmkfqxpzqybhym9kptbhsj81f1031ba</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amorité</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98598</id>
    <revision>
      <id>336354</id>
      <parentid>335490</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:40:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336354</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1071" sha1="eoi1o8re0va974kc8zomdo8aoixcett" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amorité
  | PŘEDCHOZÍ = de Amorim
  | DALŠÍ = Amorós
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amorité
  | AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;187. {{Kramerius|nkp|ad3ced30-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amorité
}}

{{Forma|proza}}
'''Amorlté''', {{Prostrkaně|Amorrhaeové}} ({{Prostrkaně|Emorité}}), v užším smyslu slova mocný kanaanský národ pocházející od Cháma. Poněvadž ze všech četných kmenů kanaanských byli nejmocnější, označují se v bibli jménem '''A.''' v širším smyslu i jiní národové kanaanští vůbec. Sídla svá měli v krajinách předjordánských, v pohoří júdském a v území Efráimově a v Zajordání v královstvích Básán a Síhón. Od Isráélitů přemoženi splynuli s nimi; král Šalomoun užíval jich k robotám (III. Kr. 9., 20.). ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eoi1o8re0va974kc8zomdo8aoixcett</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Klobouky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98642</id>
    <revision>
      <id>336353</id>
      <parentid>335540</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:39:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336353</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2473" sha1="22hf70heibqv51mtkgswi2n4jtxtg8c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Klobouky
  | PŘEDCHOZÍ = Klobouk
  | DALŠÍ = Kłobucki
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Klobouky
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] (ad '''2)''' )
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtrnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1899. S.&amp;nbsp;399. {{Kramerius|nkp|8621ae60-05b2-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Klobouky u Brna
}}

{{Forma|proza}}
'''Klobouky: 1) K.''', ves čes., v. {{Prostrkaně|Klobuky}}. '''2) K.''' u Hustopeče, okr. městečko na Moravě v hejtmanství hustopečském, má 480 d., 2283 ob. č., 28 n. (1890), poštu, telegr., četn. stanici, far. kostel sv. Vavřince, kapli sv. Barbory, evang. faru a kostel helv. vyzn. (z r. 1787), 5tř. šk. (s 2 poboč.), radnici, lékárnu, měst. spořitelnu, pivovar, par. mlýn, opodál dvůr Martinice s cukrovarem. Alod. statek se dvorem Čáskovcem (547,46 ''ha'') se zámečkem a dvorem náleží Jos. Duffkovi. ''[[red.]]'' '''К.''' jsou stará osada; majetník její {{Prostrkaně|Lev z Klobouků}} založil okolo r. 1210 klášter praemonstratský v Zábrdovicích u Brna a po smrti choti své sám vstoupiv do kláštera '''K.''' mu daroval. Okolo r. 1430 však zastavil cis. Sigmund statky kláštera zábrdovického, čímž se dostaly '''K.''' v držení {{Prostrkaně|pánů z Doubravic}}, až potom po jejich vymření (zač. XVII. stol.) zase přinavráceny onomu klášteru, při němž pak zůstaly až do jeho zrušení (1784). Tehdy zabrány pro fond nábož., r. 1789 dány v pacht a r. 1820 prodány Aug. a Ignaci z Neuwallu. R. 1298 jsou '''K.''' na městečko povýšeny králem Václavem II., který '''K'''-kům zároveň udělil práva trestati přečiny i okolních osad; r. 1512 propuštěny jsou z odúmrtí a r. 1559 zvýšen jim počet výr. trhů ze dvou na čtyři. R. 1805 plenili zde Francouzi a r. 1826 vyhořelo zde 62 domů. V '''K'''-ucích a okolí jsou podzemní skrýše, tak řečené »lochy«, kteréž, jak se za to má, obyvatelům v různých dobách nebezpečných útočištěm byly. — {{Prostrkaně|Soudní okres Kloboucký}} má 13 pol. obci s 2858 d., 12.960 ob. č., 63 n., z 13.046 přít. ob. 10.358 katol., 2469 evang., 192 žid.; z těch 6114 m., 6932 žen. (1890). ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' — '''3) K.''' {{Prostrkaně|Valašské}}, město t., viz {{Prostrkaně|Klobúky}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>22hf70heibqv51mtkgswi2n4jtxtg8c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Klobúky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98643</id>
    <revision>
      <id>336352</id>
      <parentid>335541</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:37:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336352</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1675" sha1="10acbvoe00lee4z3wj5csuygnhmuxqg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Klobúky
| PŘEDCHOZÍ = Klobuky
| DALŠÍ = Klöcker
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Klobúky
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtrnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1899. S.&amp;nbsp;400. {{Kramerius|nkp|864efff0-05b2-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Valašské Klobouky
}}

{{Forma|proza}}
'''Klobúky''', {{Prostrkaně|Klobouky Valašské}}, okr. město na Moravě na potoce Kloboučce (Brumovce) v hejt. uhersko-brodském; má 576 d., 2838 ob. č., 138 n. (1890), fin. stráž, čet. st., poštu, telegr., děkanský kostel sv. Kříže (ve XIV. stol. far.) z r. 1663, kapli sv. Petra a Pavla, radnici, špitál, 6tř. utrakv. obec. a 3tř. měšť. něm. šk., lékárnu, obč. záložnu, pivovar, 2 závody na výrobu valašsk. papučí a vln. houní a soukenictví. Kol. r. 1356 povýšil markrabě Karel '''K.''' na město, jemuž propůjčil práva, jaká požívalo město Uher. Hradiště. '''K.''', jsouce položeny nedaleko hranic uherských, trpěly jakož i sousední Brumov mnoho vpády od Maďarů, Turků a Tatarů, kteří se rojili z Uher průsmykem Vlárským do vých. Moravy, zvláště na Valašsko. Nejvíce utrpěly '''K.''' vpádem Turků a Tatarů r. 1663 a pak vpádem Kuruců r. 1707 a 1708. Dne 29. čce 1896 vypukl v městě oheň, jenž strávil 246 domů a škoda odhadnuta na 900.000 zl. — {{Prostrkaně|Soudní okres klobúcký}} má 39 polit, obcí se 4608 d., 25.555 ob. č., 268 n.; z 26.427 přít. ob. 25.983 katol., 135 evang., 309 židů; z těch 12.314 muž., 14.113 žen. (1890). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>10acbvoe00lee4z3wj5csuygnhmuxqg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Kołomyja</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98705</id>
    <revision>
      <id>336351</id>
      <parentid>336127</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:36:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336351</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2159" sha1="lyeucenyzteobtwlk7nsgjgxqzutaxf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Kołomyja
| PŘEDCHOZÍ = Kolomuty
| DALŠÍ = Kołomyjka
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Kołomyja
| AUTOR = [[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Jiří Guth]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtrnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1899. s.&amp;nbsp;586. {{Kramerius|nkp|a8a102b0-05b2-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Kolomyja
}}

{{Forma|proza}}
'''Kołomyja''', něm. ''Kolomea'', město v Haliči na ř. Prutu při dráze Lvov-Černovice s předměstími Ruckie, Mariahilf (obyv. něm.), Nadwórniańskie, Śniatynskie a Stanisławowskie. Obyv. 30.235, z nichž přes polovici (16.082) národnosti polské, asi ¼ Němců a ¼ Rusínů; co do náboženství skoro polov. židů (14.927). '''K.''' je sídlem okr. hejtmanství, kraj. soudu, finanč. ředitelství, reál. gymnasia, odborné školy hrnčířské a má kostely římsko-kat., řecko-kat., evangelický a synagogu. Za svůj velký vzrůst (r. 1865 čítala '''K.''' jen 8000 ob.) děkuje svému stálému obchodu (několik úvěrních ústavů) a průmyslu, najmě pramenům naftovým. Vedle toho kvete v '''K'''-ji také průmysl hrnčířský. Z '''K'''-je pochodí národní tanec a známá rusínská píseň »Kolomyjka«. '''K.''' patří k nejstarším městům království Haličského a bývala kdysi hl. městem Pokutí; v XV. a XVI. stol. mnoho trpěla vpády Moldavcův a Tatarů. Předměstí Mariahilf založeno za Josefa II. V '''K'''-ji je pomník krále Kazimíra IV. a na náměstí pěkný pomník polského básníka Karpińského od sochaře Gadomského. Několik kilometrů od '''K'''-je leží naftový pramen Sloboda rungurska, z největších v Evropě, r. 1886 s '''K'''-jí spojený lokální drahou. Petrolej vytahoval se zde původně ve vědrech, teprve r. 1880 začali užívati nových a praktických strojů. Stejným časem vy|stavěna strojovna na destillaci nafty v Peczeniżnu, čímž '''K.''', Peczeniżyn a Sloboda staly se důležitými středisky naftového obchodu. ''[[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Gh.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lyeucenyzteobtwlk7nsgjgxqzutaxf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/196</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98738</id>
    <revision>
      <id>336499</id>
      <parentid>335769</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T16:46:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336499</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1308" sha1="9ngc69r6hnlvw0zcws7odm3ezmhuunn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
== Vosáhlo otcem ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;S&lt;/span&gt;&amp;nbsp;milou Marjánkou dopadlo to tak, jak doktor Tykva skoro bezpečně počítal. Když psal paní Karfiolové do Pardubic, chopil se péra velmi důtklivého a&amp;nbsp;vylíčil milé tchyni všecku starost Eminčinu o&amp;nbsp;kuchyňského ducha, zvláště vsak její obavu, zda by hned napoprvé v&amp;nbsp;cizí osůbce našla pomocnici tak oddanou a&amp;nbsp;věrnou, jako je Marjánka, jejíž vlastnosti dávno dopodrobna zná. Kdykoli jen slovem zavadí o&amp;nbsp;nastávající rozloučení s&amp;nbsp;ní, zmáhá se jí tesklivost, a&amp;nbsp;to jest velmi pochopitelné u&amp;nbsp;mladé ženy, vržené tak náhle do poměrů zcela nových a&amp;nbsp;odlišných od posavadního života. Právě tato příchylnost k&amp;nbsp;děvčeti svědčí o&amp;nbsp;tom, jak upřímně lne ke všemu, co jí připomíná domov. A&amp;nbsp;této vlastnosti své drahé ženušky si Tykva velmi váží. Ani on, ani Eminka nechtějí milou maminku připravit stůj co stůj o&amp;nbsp;Marjánku, ale jestliže její následnice vyhovuje aspoň větším dílem všem požadavkům, byli by velmi vděční, kdyby si Marjánku mohli ponechat. Prozpěvuje si od rána do večera a&amp;nbsp;desetkrát za den vzpomíná, co asi v&amp;nbsp;tu chvíli dělá „stará&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9ngc69r6hnlvw0zcws7odm3ezmhuunn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/197</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98739</id>
    <revision>
      <id>336500</id>
      <parentid>335642</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T16:52:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336500</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1588" sha1="2ck5jbm1diqovnyh5acv14b11cwx8wm" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|189}}&lt;/noinclude&gt;paní“ v&amp;nbsp;Pardubicích. Tím rozjasňuje mysl Eminčinu, zatím co on, Tykva, tráví v&amp;nbsp;kanceláři. Atd, atd.&lt;/div&gt;

Uběhl sotva týden od rozmluvy mladých manželů, která se té palčivé domácí věci týkala, když Tykva při návratu z&amp;nbsp;kanceláře našel Eminku všecku rozjařenu. Přivítala chotě polibkem neobyčejně vroucím a&amp;nbsp;hned po polévce se vytasila s&amp;nbsp;psaníčkem od maminky.

„Maminka píše! Můžeme si Marjánku nechat, bude-li chtít zůstat. Čti.“

A&amp;nbsp;Tykva četl. Byly toho plné čtyři stránky. Paničky, jak známo, dostanou-li se jednou po dlouhé přípravě ku psaní, projednají vše důkladně, a&amp;nbsp;zvláště starodávné maminky nelitovaly času ani slov, aby se všech stran probraly věc tak závažnou, jako byla tato. Takový tedy byl i&amp;nbsp;list paní Karfiolové. Tykva však svědomitě četl slovo od slova a&amp;nbsp;chvílemi se usmíval. Až mi bylo málem do pláče, psala dobrá paní, když mi Jaromír vypisoval, jak by se Ti tam bez Marjánky stýskalo. A&amp;nbsp;zase jsme se s&amp;nbsp;tatínkem hodně nasmáli. Povídal tatínek, že asi Jaromír málokdy takovéhle věci v&amp;nbsp;kanceláři koncipuje, že se na to musil sebrat a&amp;nbsp;že by Jaromír z&amp;nbsp;takového úkolu při zkoušce dostal velký eminenc. Kámen prý by se nad tím obměkčil. A&amp;nbsp;nakonec povídal tatínek — vždyť ho znáš! — že asi Marjánka nezůstala jen tak nemilou náhodou ve vagoně, když se vlak rozjížděl, ale že jste nám ji unesli úmyslně. Tomu arci nevěřím a&amp;nbsp;Jaromírovi&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2ck5jbm1diqovnyh5acv14b11cwx8wm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/198</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98740</id>
    <revision>
      <id>336501</id>
      <parentid>335643</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T16:56:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336501</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1579" sha1="egm729hsdihrk1zfmotj370mqt3sqaz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|190}}&lt;/noinclude&gt;to ani neříkej, aby se nehněval, ač taky on už tatínka mohl prohlédnout, že je mu vtip nade vše. Tak tedy si tam naši milou Marijánu nechte. Sice mi byla ve všem pravou rukou, ale již jsme si na nové děvče zvykli, a&amp;nbsp;zdá se, že je u&amp;nbsp;nás ráda, když jsme jenom dva. A&amp;nbsp;je skoro jako dvojče Marjánčino. Ochotná jest a&amp;nbsp;čerstvá jako vítr, kudy chodí, tudy si zpívá — hubu zavírá až večer, když lehá do postele. To je mně milejší, než kdyby se mračila a&amp;nbsp;vedla reptavé monology. Ale nezapomeň, Eminko, že Marjánka je horlivá čtenářka, a&amp;nbsp;pamatuj, aby měla vždy nějakou dobrou knížku. Jistě jich má Jaromír dost. A&amp;nbsp;že vždycky milovala divadlo. Tedy jí časem kup vstupenku do Národního, a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;létě do arény v&amp;nbsp;Kravíně — máte ji tam blízko. Co sis pro ni přála, hned jsem poslala, a&amp;nbsp;kufr jí přivezu až pojedu do Prahy. Brzy mě tam uvidíte. Ale ať se Jaromír neleká, nebudu vám dlouho na obtíž.

Atd. atd.

Tykva vracel Emince s&amp;nbsp;úsměvem psaní.

„Tedy jsem ti dobře věc vyřídil?“

„Dobře, pane juristo. Zůstanu vaší vděčnou klientkou.“

„První starost máme s&amp;nbsp;krku, Eminko. Zbývá ještě pohovořit s&amp;nbsp;Marjánkou. Ale to si necháme na neděli. Doufám, že nebude odpírat.“

„Za to ti ručím, Jaromíre. Starší děvčata vždy si zakládají na tom, když mohou provdané dcery svých paní zavádět v&amp;nbsp;novou domácnost. Je v&amp;nbsp;tom cosi protektorského. Nechám ji tedy při tom. Sice&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>egm729hsdihrk1zfmotj370mqt3sqaz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/199</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98741</id>
    <revision>
      <id>336502</id>
      <parentid>335644</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:00:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336502</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1431" sha1="hb508b7yyy54h27bnq7wjehp7aw7phb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|191}}&lt;/noinclude&gt;nejsem tak příliš nejapná, ale mohu se od Marjánky ledačemu přiučit. Byla mamince doma skutečně pravou rukou.“

„Dobře, dušičko, vychovej si ji taky tak.“

Sice řekl Tykva, že se zbavili první starosti, ale nezapomínal, že mu nadchází starost jiná, závažnější. U&amp;nbsp;Vosáhlů!

Minuly dvě neděle, pan Vosáhlo nepřicházel. Až když se vršil třetí týden, vstoupil milý inženýr do pokojíku Tykvova. Na první pohled uhodl Tykva, že hosta přivádí cosi kromobyčejného.

Bedlivě za sebou dovřel dveře do velké kanceláře, pověsil na rohatinku klobouk (Tykvovi se zdálo, že se mu při tom chvěje ruka), rozepjal svrchník, zhluboka oddychl a&amp;nbsp;vztáhl obě ruce, jako by chtěl Tykvu přidržeti na křesle. Ale Tykva již se byl vztyčil.

A&amp;nbsp;Vosáhlo začal.

„Pane doktore — drahý pane doktore, slíbil jsem, že k&amp;nbsp;vám prvnímu přijdu se svým poselstvím, s&amp;nbsp;poselstvím nejradostnějším. A&amp;nbsp;kromě vás nemám nikoho, komu bych zvěstoval, co mě naplňuje štěstím a&amp;nbsp;blahem. Jsem otcem. Moje paní je maminkou.“

Rty Vosáhlovy se překypujícím dojmem zachvívaly, jeho oči jiskřily zase tou vláhou, která byla v&amp;nbsp;těchto zracích tak vzácná.

„Blahopřeji vám, pane inženýre, blahopřeji ze srdce,“ pronesl chvatně Tykva, a&amp;nbsp;rychle přisunul hostu židli, skoro se obávaje, aby se šťastný&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hb508b7yyy54h27bnq7wjehp7aw7phb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/200</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98742</id>
    <revision>
      <id>336503</id>
      <parentid>335645</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:06:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336503</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1577" sha1="iv67d4rdmun3db0qryiloj97k1tlb4l" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|192}}&lt;/noinclude&gt;otec mocným pohnutím nezapotácel. Vosáhlo však neusedl. Prudkým posunem odmítl židli a&amp;nbsp;žadonivě hovořil:

„Nechte mě stát, pane doktore, posezení by mě tísnilo. V&amp;nbsp;tuto chvíli je mi, jako bych měl vyrůst až do stropu. Seděl jsem u&amp;nbsp;lůžka své paní včera skoro celý den, seděl jsem u&amp;nbsp;něho skoro celou noc. Ó netušíte, jaké to byly dlouhé hodiny a&amp;nbsp;jakých úzkostí jsem zažil. Lékař mě sice odháněl, ale nedal jsem se odehnati. Viděl jsem trpícího člověka — svou paní — a&amp;nbsp;zdálo se mi, jako by se mi nad hlavou — a&amp;nbsp;nad její hlavou — vznášela smrt. Chvílemi na mne hleděla tak úzkostlivě, jako by ke mně volala: Zachraň mě! A&amp;nbsp;chvílemi se ty zraky zavíraly a&amp;nbsp;pak jsem se chápal její pravice, která se mi po bílé pokrývce sunula jako naproti a&amp;nbsp;křečovitě tiskla mou ruku. A&amp;nbsp;její pravice byla tak chladná, ledově chladná, až i&amp;nbsp;mne mrazilo. V&amp;nbsp;tyto chvíle měl jsem jediný pocit: Odejdeš-li ty, odejdu já v&amp;nbsp;zápětí za tebou…“

Vosáhlo umlkl. Tykva poslouchal všecek vyjevený a&amp;nbsp;stále hledě po křesle, aby je v&amp;nbsp;posledním okamžiku přisunul, sám cítil, jak se pod ním nohy rozechvívají. V&amp;nbsp;duchu před sebou viděl bledou tvář rodičky, cítil dotek ledové ruky. Neodvažoval se ani slovem pana Vosáhla přerušiti. A&amp;nbsp;jen mu hlavou letělo: Co mi tu inženýr povídá, není docela nic radostného!

Vosáhlo opět zhluboka oddechl, skoro zachroptěl, a&amp;nbsp;pokračoval:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>iv67d4rdmun3db0qryiloj97k1tlb4l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/201</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98743</id>
    <revision>
      <id>336504</id>
      <parentid>335646</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:11:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336504</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1669" sha1="pna9pk557eojpo4f9i00a395g0yc5ns" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|193}}&lt;/noinclude&gt;„V&amp;nbsp;tuto noc, pane doktore, odpykal jsem vše, čím jsem v&amp;nbsp;životě kdy zhřešil. K&amp;nbsp;ránu již jsem nemohl vzdorovati. Mrákoty mě obestřely, odvedli mě od lůžka trpitelky — aniž jsem věděl, kdo mě odvádí, a&amp;nbsp;snad jsem ve své světnici upadl na chvíli v&amp;nbsp;těžký sen, nevím, jak dlouhý. Ale svítalo, když mě vzbudil něčí hlas jako zdaleka přicházející: Pojďte přivítat malé robátko. Kráčel jsem jako ve snách a&amp;nbsp;tu mi podávají cosi jako ptáče. Uvítejte syna! znělo ke mně. Ale můj pohled hledal hlavu v&amp;nbsp;poduškách — a&amp;nbsp;na mne se rozevřely zraky mé paní, ty krásné, hluboké zraky její a&amp;nbsp;teď již v&amp;nbsp;nich nebyl výraz utrpení, nýbrž mdlý zásvit úsměvu, a&amp;nbsp;její ruka hledala ruku mou. Isidore! letělo ke mně šeptem. Rázem zmizelo, co se jí nedávno nad hlavou vznášelo. Ne smrt, byl tu život, nový život, a&amp;nbsp;přeléval se i&amp;nbsp;v&amp;nbsp;každou tepnu, v&amp;nbsp;každou cévu mou. Mám syna, pane doktore, a&amp;nbsp;jdu vám to říci, nebo taky moje paní mě pobízela: Jdi, a&amp;nbsp;pověz panu doktoru Tykvovi, ať poví i&amp;nbsp;své choti.“

Doktor Tykva vyhrkl:

„A&amp;nbsp;jak je milostivé?“

„Dobře, drahý pane doktore! Totiž jak dobře může být po takové těžké předmluvě. Zdravá přirozenost nade vším zvítězila. Na tváři vyrůstá nový úsměv, sice nesmírně vážný, a&amp;nbsp;ruce její nejsou již studené. Ale všichni, kdo jsou kolem drahé maminky, vypudili mě od lůžka, z&amp;nbsp;domu, abych nepřekážel. A&amp;nbsp;tak první cesta vede mě k&amp;nbsp;vám — nebo ke komu jsem měl jít?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pna9pk557eojpo4f9i00a395g0yc5ns</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/202</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98744</id>
    <revision>
      <id>336505</id>
      <parentid>335647</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:17:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336505</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1727" sha1="bj1qcq9r4aub8cpq2u72qtpp22dqvvh" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|194}}&lt;/noinclude&gt;Teprve teď, jako po velké únavě, přisunul si pan Vosáhlo křeslo a&amp;nbsp;usedl.

„Dovolte mi,“ omlouval se doktoru Tykvovi. „Vždyť i&amp;nbsp;já jsem přestál krisi. Ale tak šťastně. A&amp;nbsp;bylo mi třeba, abych vše pověděl sdílné duši. V&amp;nbsp;posledním roce byl jste svědkem a&amp;nbsp;časem skoro účastníkem našich osudů. Čeho jsem se v&amp;nbsp;životě ještě mohl dočkati, dočkal jsem se. A&amp;nbsp;první mojí povinností bylo, abych zpravil milého kmotříčka i&amp;nbsp;vaši milou choť — nebo taky její měkká ruka musí spočinouti na milém robátku, až přijme to první křesťanské uvítání do světa. Kdy to bude, ještě vám nepovím. Nespěchám na to. Jen tak letmo jsem se otázal lékaře a&amp;nbsp;jen tak letmo mi odpověděl: Vaší choti nehrozí žádné nebezpečí a&amp;nbsp;vašemu chlapečku teprv ne. Vše jest normální, a&amp;nbsp;syn je statečný človíček. Tedy jsem se rozhodl, drahý pane doktore, že křtiny oslavíme doma, aby paní nemusila z&amp;nbsp;bytu. A&amp;nbsp;až trochu zesílí. Za dvě, za tři neděle času dost. Bude pak již tak zotavena, že s&amp;nbsp;námi může zasednout u&amp;nbsp;stolu, a&amp;nbsp;vy tedy přijdete k&amp;nbsp;nám. Byl jste naším hostem ve chvíle neveselé, přijdete k&amp;nbsp;nám na slavnost nejradostnější. Soudím, že to ustanovíme na některou neděli. V&amp;nbsp;čas přijdu se zprávou. A&amp;nbsp;pak pro vás pošlu kočár. Buďte zdráv, pane doktore, uctivě se poroučím milostivé mladé paní. Tlumočte i&amp;nbsp;poručení od naší milé maminky.“

Toho dne tedy se vracel Tykva domů s&amp;nbsp;velkou novinou, ale taky s&amp;nbsp;hlavou plnou nového dojmu. Všechno věrně vypoví Emince, jen o&amp;nbsp;té těžké před-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>bj1qcq9r4aub8cpq2u72qtpp22dqvvh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/203</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98745</id>
    <revision>
      <id>336506</id>
      <parentid>335648</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:20:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336506</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="535" sha1="1y52lb7sfl7ll750q1x5xighk5j1ibv" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|195}}&lt;/noinclude&gt;mluvě — jak to pan Vosáhlo nazval — neřekne jí ani slova. To není referát pro paničku tak mladou. Kdož ví, v&amp;nbsp;jakém rozpoložení se octne Eminka do roka, a&amp;nbsp;jak bude jemu. Všechno utrpení paní Emilie provázelo Tykvu cestou, až teprv když zlezl návrší vinohradské a&amp;nbsp;hodně se zadýchal, pozbylo líčení páně Vosáhlovo své síly, vzdalovalo se. A&amp;nbsp;ještě v&amp;nbsp;něčem se ulehčilo Tykvovi. Paní Vosáhlová je šťastnou maminkou, její život se přesune na jinou kolej.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>1y52lb7sfl7ll750q1x5xighk5j1ibv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/204</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98746</id>
    <revision>
      <id>336507</id>
      <parentid>335770</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:25:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336507</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1177" sha1="osxrfcl0wdhxl43rk4tjkmo7jbw2zqt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
== Starost s dárkem; Křtiny ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;V&lt;/span&gt;ečer toho dne, kdy Tykva přinesl domů zprávu o&amp;nbsp;šťastném rozmnožení rodiny Vosáhlovy, zpozorovala mladá žena, že její choť není v&amp;nbsp;obvyklé míře své. Jindy přicházeje ptával se, co nového se za odpůldne událo, požertoval, ano i&amp;nbsp;škádlivě nahlížel do kuchyně, co dobrého panička chystá k&amp;nbsp;večeři. Dnes nic takového. Byl zamlklý a&amp;nbsp;čelo jeho se chvílemi vraštilo. Dosti dlouho čekala Eminka, že manžel najde zas jazyka dar, ale když do večeře nepromluvil, když Marjánka již dávno sklidila se stolu a&amp;nbsp;když se minuty a&amp;nbsp;čtvrthodiny protahovaly, začala konečně sama.&lt;/div&gt;

„Jaromíre, potkalo tě v&amp;nbsp;kanceláři něco nepříjemného?“

Tykva vykulil oči.

„Z&amp;nbsp;čeho tak soudíš, dušičko milá?“

„Že sedíš, slova nemluvíš, nevrle se tváříš. Taky náš tatínek někdy přišel z&amp;nbsp;kanceláře všecek mrzutý, když se mu stalo cosi nemilého. Znám to.“

„Nic takového, děvenko drahá. V&amp;nbsp;kanceláři chodí všecko jako hodiny.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>osxrfcl0wdhxl43rk4tjkmo7jbw2zqt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/205</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98747</id>
    <revision>
      <id>336508</id>
      <parentid>335650</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:30:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336508</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1597" sha1="h40t529li7xi3rptjr2qru7rbu5q9oc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|197}}&lt;/noinclude&gt;Eminka sáhla po ruce Tykvově, pohladila ji.

„Nesmím zvěděti, co ti mozkem vrtá?“

„Komu jinému bych se mohl svěřit než tobě, srdečko drahé? Ale nevysměj se mi.“

„Jaromíre!“ pronesla Eminka káravě. „Nejsem-li tvá žena, která se s&amp;nbsp;tebou má sdíleti o&amp;nbsp;všechny strasti i&amp;nbsp;radosti života?“

„Čím se od samého dopoledne obírám, ženuško, není strast, ale taky žádná radost. Jsem v&amp;nbsp;nesmírných rozpacích. U&amp;nbsp;Vosáhlů mají chlapečka, budou křtít. Příslušné kmotry mají také — to jsme my — kéž bych to byl mohl odříci. Ale teď mi pověz, co mám tomu malému skřítku založiti do vínku? U&amp;nbsp;nás na chudém venkově, mezi lidmi sobě rovnými nebo stejně nemajetnými býval to celkem snadný úkol. Kmotříček založil křtěňátku do peřinky stříbrný tolar, a&amp;nbsp;tu památku měl kmotřenec třeba do smrti, když mu ji pantáta a&amp;nbsp;panímáma pečlivě opatrovali; mám kdesi ve svých rodinných památkách taky takový tvrdý tolar a&amp;nbsp;nikdy jsem se neodhodlal proměnit jej. Teď už mi arci vydrží na celý život. Vždycky mi říkávala maminka: Mírku, dokud uchováš ten peníz, dotud tě bude provázet požehnání kmotříčkovo. A&amp;nbsp;věru, milá maminka měla pravdu. Ale teď mi pověz, Eminko: Mohu já synku páně Vosáhlovu dáti do vínku tolar? Ani dukát ne. Mohu mu přinésti dětský stříbrný příbor? Nebo stříbrné chrastítko s&amp;nbsp;fialkovým kořínkem? To jsou samé malicherné šarapatky. Na to je rodina Vosáhlova příliš&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>h40t529li7xi3rptjr2qru7rbu5q9oc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/206</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98748</id>
    <revision>
      <id>336509</id>
      <parentid>335651</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:35:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336509</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1566" sha1="r7lqhwz6z36tn2mtihoyadjzu8u8rmk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|198}}&lt;/noinclude&gt;mohovitá, není snadno obdarovávat lidi bohaté. Pan Vosáhlo jest magnát proti ubohému advokátskému tovaryši. Tam je všeho dostatek, ba blahobytu přemíra. A&amp;nbsp;mám přijít s&amp;nbsp;prázdnýma rukama?“

„Ty můžeš, Jaromíre,“ řekla s&amp;nbsp;důrazem paní Eminka. „Ty nejsi kmotrem pro užitek, nýbrž pro ozdobu, abych tak řekla. Na tebe si pan Vosáhlo vždycky může domýšlet, že jeho syn má za kmotra doktora práv, nastávajícího advokáta. Takových kmotrů není nazbyt. Někdy je s&amp;nbsp;nimi potíž. Dost často bývá za kmotra dožadován kostelník.“

„V&amp;nbsp;tomhle případě bych taky radš byl kostelníkem,“ řekl těžkomyslně Tykva.

„A&amp;nbsp;co se týká toho dárku,“ pokračovala paní Ema, přeslechnuvši poznámku manželovu, „vidíš, přece to měla býti holčička, jak jsem si já přála.“

„Holčička?“ podivil se Tykva. „Je v&amp;nbsp;tom nějaký rozdíl?“

„Ale jaký! Holčičku snáze obdaruješ. Holčičce můžeš přinésti granátový křížek na řetízku kolem krku, můžeš jí dáti zlaté srdíčko s&amp;nbsp;kamínkem uprostřed, a&amp;nbsp;byť i&amp;nbsp;to byli rodiče knížecí. Takovou památku může nositi do smrti, a&amp;nbsp;těší i&amp;nbsp;maminku.“

„Máš pravdu, dítě milé,“ přisvědčil Tykva. „Na to jsem nepomyslil. Ale v&amp;nbsp;tom již nelze nic změniti. Je to chlapec.“

„Ano. A&amp;nbsp;tedy musíme přemýšleti&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Přemýšlej, přemýšlej, ženuško drahá. Já už mám hlavu bolavou.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>r7lqhwz6z36tn2mtihoyadjzu8u8rmk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/207</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98749</id>
    <revision>
      <id>336510</id>
      <parentid>335652</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:39:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336510</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1457" sha1="7i9bklfxror03xzqbmmmq6sra4vw97o" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|199}}&lt;/noinclude&gt;Eminka hleděla několik vteřin na Tykvu a&amp;nbsp;otázala se:

„Mám ti dát studený obkladek?“

Otázka byla pronesena zcela vážně, ale v&amp;nbsp;očích mladé ženy zahrálo cosi, čemu Tykva dobře rozuměl. Usmál se, vzchopil se, a&amp;nbsp;popadnuv ženu za hlavu, zlíbal ji.

„Ani jsem nevěděl, že dovedeš taky být zlomyslná. Ale zatím děkuji.“

„Dost, Jaromíre, dost!“ bránila se mladá žena se smíchem. „Budu přemýšlet a&amp;nbsp;budu šťastna, když mi něco moudrého připadne. A&amp;nbsp;teď sem dej dámu, zahrajeme si.“

Partií dámy končil mnohý večer manželů Tykvových, když byli projednali všechny záležitosti tak důležité, jako byla dnešní. Mnohdy však Eminka otvírala Jaromírovu skříň s&amp;nbsp;knihami, vybírala namátkou, umlsávala z&amp;nbsp;prvních stránek a&amp;nbsp;když padla na něco zvláště poutavého, začítala se horlivě u&amp;nbsp;stolu, až jí lahodný zvuk hodin připomínal, že je čas ke spaní. Ale častěji než hodiny burcoval ji sám Tykva a&amp;nbsp;pobízel na odpočinek.

Eminka přemýšlela a&amp;nbsp;Tykva den ode dne a&amp;nbsp;vždy tázavěji k&amp;nbsp;ní vzhlížel, zdali již přišel ten moudrý nápad. Žena však stále mlčela. Až když se schyloval druhý týden, tu jednoho poledne položila vedle Tykvova talíře cosi malého v&amp;nbsp;pečlivém obalu.

„Ale až po jídle, Jaromíre,“ bránila choti, když zvědavě sahal po balíčku.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7i9bklfxror03xzqbmmmq6sra4vw97o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/208</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98750</id>
    <revision>
      <id>336511</id>
      <parentid>335653</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:45:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336511</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1515" sha1="8ljk4sj9meplbz8y158lwu07zxhssz1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|200}}&lt;/noinclude&gt;A&amp;nbsp;po obědě tedy Tykva vyňal z&amp;nbsp;obalu velmi vkusné pouzdro safiánové, a&amp;nbsp;když stiskl knoflíček, vypadl mu na dlaň úzký zlatý vejčitý rámeček, posázený jiskřivými granátky, a&amp;nbsp;pod broušeným skýlkem hleděla naň podobizna, pouhá hlavička, vykrojená z&amp;nbsp;visitkové fotografie. Tykva vyvalil oči.

„To je moje podobizna!“ zvolal překvapen.

„Nu ano, Jaromíre, poněvadž ty jsi kmotr. Je to přiměřený dárek, který bude těšit celou rodinu. A&amp;nbsp;tvůj kmotřenec bude mít hezkou památku na tebe.“

„Ale dítě mé drahé,“ pozastavoval se Tykva v&amp;nbsp;rozpacích, „zdá se mi to trochu domýšlivé. Pokud vím, jen korunované hlavy dávají dvořanům a&amp;nbsp;vyslancům na památku své portrety, ozdobené drahými kameny. Na znamení své milosti a&amp;nbsp;zvláštního uznání. Ubohý však civilista, jako jsem já —&amp;nbsp;— nezdá se ti to trochu křiklavé?“

„Je to výsledek mého úsilného přemýšlení, Jaromíre. Taky mne z&amp;nbsp;toho až hlava bolela. Ale nejsi-li srozuměn, snadná pomoc. Ponechám si sama rámeček s&amp;nbsp;tvou hlavičkou a&amp;nbsp;budu jej nositi jako náprsní sponu. Však se divil klenotník Ruml, že objednávám brošku bez jehlice. Myslila jsem, že budeš překvapen.“

„Překvapen jsem dokonale, dušičko. Jenom nerozumím, jak to bude nosit mladý Vosáhlo. Na krku? na vestě?“

„Taková věc se nenosí, taková památka odpočívá ve skříni, ve skleníku.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8ljk4sj9meplbz8y158lwu07zxhssz1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/209</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98751</id>
    <revision>
      <id>336512</id>
      <parentid>335654</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:51:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336512</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1481" sha1="f2szi9v5n5wwd3mhfsvnq375uho3hrp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|201}}&lt;/noinclude&gt;Ještě chvíli vrtěl Tykva hlavou, ale konečně se s&amp;nbsp;vynálezem své choti spřátelil.

„Uvidíš, hochu, že s&amp;nbsp;tím dobře pochodíš,“ řekla Eminka, vkládajíc medailonek zase do pouzdra. A&amp;nbsp;bylo zřejmo, že ji pochybnost manželova poněkud zamrzela. Očekávala, že bude jejím nápadem velmi potěšen. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;duchu si opakovala:

„Měla to být holčička!“

Několikátý den potom objevil se u&amp;nbsp;Tykvy v&amp;nbsp;kanceláři pan Izidor Vosáhlo. Bylo to v&amp;nbsp;úterý, přišel oznámit, že křtiny budou v&amp;nbsp;neděli o&amp;nbsp;čtvrté hodině. Přijde sám pan farář od sv. Jindřicha. O&amp;nbsp;půl čtvrté bude před domem Tykvovým kočár. Pan Vosáhlo ani neusedl, brzy se loučil, ale zdálo se, jako by měl ještě něco na srdci. Až po nějakém rozpakování se vytasil:

„Snažně prosím, pane doktore, abyste se na mne nehněval, když se osmělím pronésti zcela skromnou poznámku. Týká se onoho tradičního vínku, račte mi rozumět. A&amp;nbsp;nemějte mi za zlé, jestliže prosím, abyste si nepůsobil žádných starostí a&amp;nbsp;dokonce již ne útrat. Vaše vzácné účastenství, vaše a&amp;nbsp;vaší paničky návštěva o&amp;nbsp;křtinách mého prvorozeného je nám nade vše hmotné, vážím si vaší ochoty a&amp;nbsp;laskavosti, s&amp;nbsp;jakou jste mé žádosti vyhověl. Moje paní připojuje se k&amp;nbsp;mé prosbě. Nehněvejte se — a&amp;nbsp;na shledanou!“

Pan Vosáhlo zmizel.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>f2szi9v5n5wwd3mhfsvnq375uho3hrp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/210</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98752</id>
    <revision>
      <id>336513</id>
      <parentid>335655</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T17:55:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336513</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1549" sha1="pw032jgp0edgfy0cparf2jc1psacr6g" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|202}}&lt;/noinclude&gt;Když Tykva o&amp;nbsp;polednách vyprávěl ženušce o&amp;nbsp;této návštěvě Vosáhlově a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;jeho závěrečné prosbě, poznamenal na konec:

„Že mi to neřekl hned o&amp;nbsp;své první návštěvě. Byl by mně i&amp;nbsp;tobě ušetřil tolik starostí.“

„Ne tak, Jaromíre. Je to od něho sice velkomyslné, třeba že neobvyklé, ale vstupujeme-li za takových okolností do něčí domácnosti, nesmíme přijít s&amp;nbsp;prázdnýma rukama. A&amp;nbsp;kdyby to byl i&amp;nbsp;lískový oříšek. Uvítati do života nového človíčka je veliká věc.“

„Já tam nevstoupím poprvé, Eminko.“

„Ale já, Jaromíre. Ponech to mně. Spravím to za tebe.“

V&amp;nbsp;neděli o&amp;nbsp;půl čtvrté odvážel zánovní fiakr Vondráčkův Tykvovy na Senovážné náměstí. Dokonce se zdálo Jaromírovi, že to sedí na kozlíku sám pan Vondráček, a&amp;nbsp;to bylo nepochybným vyznamenáním vážených pasažérů. Eminka se držela statečně, ale když vystupovala do patra, přicházelo ji přece cosi jako tréma. Připomínala si, že tomu je nedávno, co se zaříkala, že do tohoto domu nikdy nevstoupí, a&amp;nbsp;hle, již je zde. Sevřelo jí to hruď, oddechovala zhluboka, do druhé polovičky schodů musila se opřít o&amp;nbsp;Tykvu.

„Jen pomalu, dušinko,“ napomínal Tykva. „Máme času dost. Pan farář ještě tu není.“

Nahoře samy se otevřely dveře, na prahu stál pan Vosáhlo, vítal hosty. A&amp;nbsp;již také přicházela paní Vosáhlová. Pomohla Emince z&amp;nbsp;pláště a&amp;nbsp;zatím&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pw032jgp0edgfy0cparf2jc1psacr6g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/211</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98753</id>
    <revision>
      <id>336514</id>
      <parentid>335656</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:01:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336514</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1494" sha1="5ordpsrqi4braanksormk319iczcd1r" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|203}}&lt;/noinclude&gt;Tykva svlékal svrchník. Vosáhlo dvorně uváděl Eminku do světnice. Mladá maminka chopila se ruky Tykvovy, prudce ji stiskla a&amp;nbsp;pronesla:

„Jste hodný, pane doktore, že jste přivedl svou ženušku. Skoro jsem se obávala, že ji necháte doma. Mnoho jsem se navzpomínala, mnoho bych vám měla co říci, ale dnes není chvíle. Snad jindy se mi poštěstí. Pojďte, pojďte. Doufám, že velebný pán se neomešká.“

A&amp;nbsp;vedouc Tykvu za mužem a&amp;nbsp;Eminkou, až ke dveřím mu tiskla ruku. A&amp;nbsp;pak obřadně a&amp;nbsp;vážně vstupovala za Tykvou do salonu.

Ač bylo v&amp;nbsp;komnatě příjemné vlaho, Eminku tu ovanul jakýsi chlad. Aniž se rozhlížela, přece pozorovala, že je v&amp;nbsp;domácnosti velmi nádherné, mnohem nádhernější než byla její, ač měla vše nové a&amp;nbsp;vkusné. Ale její domácnost byla mnohem útulnější, tak se jí zdálo. Nebyla by ji dala za tyto prostory přepychové.

Blíže okna stála kolébka, v&amp;nbsp;ní dřímal malý človíček, tak dlouho očekávaný. Opodál se hostům ukláněla paní babička, čisťounce upravená jako z&amp;nbsp;cukru, s&amp;nbsp;výrazem své důležitosti na tváři. Svůj pozdrav jen zašeptala, aby nevyrušila malého spáče.

Kroky přítomných byly tlumeny tlustým kobercem, na Eminku to ticho až padalo. V&amp;nbsp;tu chvíli se těšila, až se octne doma, zas ve svém. Netrvalo dlouho, byl tu pan farář a&amp;nbsp;jemu v&amp;nbsp;patách kostelník s&amp;nbsp;matrikou.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5ordpsrqi4braanksormk319iczcd1r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/212</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98754</id>
    <revision>
      <id>336515</id>
      <parentid>335657</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:06:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336515</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1438" sha1="45y1dllwnjvdwgzozojita6xu47i0lc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|204}}&lt;/noinclude&gt;Všechno šlo jak na drátkách. Ve vedlejším pokoji se pan farář převlékl do svého roucha a&amp;nbsp;hned se vrátil. Když bylo Tykvovi pokynuto, aby se děťátka ujal, upadl tím do velkých rozpaků, z&amp;nbsp;kterých mu jen paní babička ochotně pomohla. Byl poprvé kmotrem a&amp;nbsp;umiňoval si v&amp;nbsp;tu chvíli, že se už nikdy takové funkci nepodrobí. Na štěstí malý človíček pevně spal.

Kněz se naklonil k&amp;nbsp;panu Vosáhlovi:

„Na jaké jméno, pane továrníku?“

„Jaromír,“ šeptl Vosáhlo.

Eminka na pokyn paní báby stanula vedle Tykvy a&amp;nbsp;položila ruku na peřinku nemluvněte. Slavnostně provedl pan farář svůj obřad — a&amp;nbsp;malý Jaromír Vosáhlo ani nezavřískl. Ani když se mu hlavička zkropila, ani když mu hubičku na sůl otvírali.

„To je trpělivé děťátko,“ pochválil si pan farář. „Nes i&amp;nbsp;celý svůj pozemský život stejně trpělivě a&amp;nbsp;buď zdráv a&amp;nbsp;silen na radost svých rodičův.“

Bylo po obřadě. Eminka rychlým posunem vstrčila do peřinky své pouzdro, ale když paní bába kladla děcko do kolébky, sáhla po dárku, vyňala jej:

„Aby si náš chlapeček hlavičku neotlačil.“

A&amp;nbsp;podávala věc paní Vosáhlové, hlavně proto, aby taky viděla, co asi to jest.

Paní Vosáhlová stiskla péro a&amp;nbsp;spatřila medalionek. Viděla podobiznu Tykvovu a&amp;nbsp;překvapením se až zarděla.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>45y1dllwnjvdwgzozojita6xu47i0lc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/213</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98755</id>
    <revision>
      <id>336516</id>
      <parentid>335658</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:09:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336516</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="939" sha1="r38e5ir80aamg85xpmgqflj9y7hmgkf" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|205}}&lt;/noinclude&gt;„Isidore, podívej se!“ přivolávala chotě.

„Tedy přece, pane doktore!“ řekl s&amp;nbsp;výčitkou pan Vosáhlo. „Marně jsem prosil.“

„Jsem nevinen,“ hájil se Tykva a&amp;nbsp;ukazuje na svou choť, dodal: „Vinník je tuto. Ale promiňte jí. Učinila tak z&amp;nbsp;nejlepší vůle, aby na mne váš synáček, až vyroste, jen v&amp;nbsp;dobrém vzpomínal.“

Zdálo se, že paní Vosáhlová na sobě cítí pohled mladé ženy Tykvovy. Podala medalion muži a&amp;nbsp;pronesla:

„To je roztomilé a&amp;nbsp;vkusné, Isidore, neupusť to.“

Teprv teď vztáhla ruku k&amp;nbsp;Emince a&amp;nbsp;děkovala:

„Udělala jste nám radost, mladá paní. Jak se vám odsloužíme?“

Zatím ve vedlejší jídelně byla chystána svačina a&amp;nbsp;brzy zazněl povel, aby společnost nastoupila. Po malém zdráhání i&amp;nbsp;pan farář na chvíli setrval. Jídelnou zavoněla káva, čokoláda, bábovka vanilkou posypaná.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>r38e5ir80aamg85xpmgqflj9y7hmgkf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ladoga</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98756</id>
    <revision>
      <id>336350</id>
      <parentid>335660</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:34:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336350</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="447" sha1="jszgebwpvgehudtsh6awnno5sw5jwtm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ladoga
| PŘEDCHOZÍ = Lado
| DALŠÍ = Ladón
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ladoga
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Patnáctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;544. {{Kramerius|nkp|db9e1d30-1087-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70

}}
{{Forma|proza}}
'''Ladoga''', jezero, viz {{Prostrkaně|Ladožské jezero}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jszgebwpvgehudtsh6awnno5sw5jwtm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ladožské jezero</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98757</id>
    <revision>
      <id>336349</id>
      <parentid>336128</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:33:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336349</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6534" sha1="7qamaloa61dyzcayl4etuzi2mo95l15" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ladožské jezero
| PŘEDCHOZÍ = Ładowski
| DALŠÍ = Ladrony
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ladožské jezero
| AUTOR = [[Autor:Bedřich Profeld|Bedřich Profeld]]
| ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Patnáctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;545. {{Kramerius|nkp|dbc6b3d0-1087-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Ladožské jezero

}}
{{Forma|proza}}
'''Ladožské jezero''' (v letopise Nestorově {{Prostrkaně|Nevo}}), největší evropské jezero, 208 ''km'' dl., 126 ''km'' šir., obvod 944,1 ''km'', plocha 18.150 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , leží v sev. Rusku mezi 59° 51′—61° 46′ s. š. a 29° 48′—32° 58′ v. d. Největší šířka je mezi ústími Vuoksy a Olonky na 61° s. š. Na sev. úží se od poslední rovnoběžky v záliv Chien-Selke, na j. v zál. Šlisselburský a Volchovský, oddělené širokým poloostrovem. '''L. j.''', náležející největší částí Čuchonsku a gubernii petrohradské, menší gub. olonecké, je dvakrát větší Oněžského, třikrát Wenerského, pětkrát Pejpuského a desetkrát Saimaského jezera. Vlévá se do něho přes 70 řek přinášejících mnoho nánosu, jenž usazuje se na dně. Bassin jezera, položený mezi bassinem volžským, Bílého a Baltického moře, zabírá 8° 45′ zem. š. a 10° 30′ zem. d. Čára spojující ústí řeky Vuoksy s nevelikým jezerem Karkun-lamb, ležícím při hranicích olonecké gubernie a Čuchonska, rozděluje '''L. j.''' na dvě části, z nichž jv. má nepatrné rozčlenění pobřeží a málo ostrovů proti části sz. s pobřežím silně rozervaným a téměř přeplněným menšími a většími ostrovy. Břehy jz., j. a v. jsou od ústí Vuoksy až k jezeru Karkunlamb nízké, pusté, pokryté po řídku lesy, a skládají se většinou z nánosu řek a močálů. Pobřeží sz. je naopak vysoké, skalnaté, složené ze žuly, břidlice, syenitu,mramoru (serdobolský, ruskialský) a j. Od Kekshoimu na s. přechází světlošedá krupičnatá žula v modrošedou a zrnitou, později v načervenalou, jižně od Pitkeranda ztrácí se v písečné půdě, vnikajíc zřejmě do jezera jen nízkými předhořimi. Poslední stopy nacházejí se na hranicích Čuchonska a olonecké gub., kde u samého břehu nalézá se valoun zv. »Kamnja Varyseva«. {{Prostrkaně|Ostrovy}} (433 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v sz. části jezera, většinou žulové, jsou rovněž vysoké, srázné, s útesy až 140—155 ''m'' vysokými, a vroubené četnými mělčinami. Z ostrovů důležité jsou: Kuko-sari v ústí Vuoksy, Kilpolan, Korpan a Teposari, Sarolin, tvořící l. břeh Jakimvarského zálivu, ostrov Sergievský (Put-sari). Ostrovy Markačo-sari a Rekala jsou při vchodu do zál. Serdobolského, jenž tu tvoři s vých. břehem a ostrovy Tulola i Ariat široký průliv do zálivu Chien-Selki. K v. a jv. ostrovů ubývá. Některé menší nalézají se v zálivech Impilaksském, Siksionském a Pitkerandském. Poblíž hranic Čuchonska a olonecké gub. je ostrov Lungula, tvořící s poloostrovem Uksulampi široký zál. Salmský, uzavřený od ostatního jezera ostrovem Mančinsari. Největší je skupina ostrovů Valaamských (40), z níž vyniká Valaam. V sz. části ostrova je na skále valaamsko-preobraženský klášter. Na v. leží ostrovy Baiovyje a Krestovyje, na jz. Gange-pa s majákem, Mjuarka, Jalaja a Rachma-sari, na j. Syri, Verko-sari a Vasija-sari. Na j. od tohoto je Konevec s konevsko-rožděstvenským klášterem. V Šlisselburské zátoce je Orěchov s pevností Šlisselburgem. Menší je skupina Zelency a Karedži. U mysu Safoš je nízký, dílem močálovitý ostrov Ptinov, od něho na s. Sucho s majákem.
{{Prostrkaně|
Hloubky}} přibývá od j. k s., kde dosahuje 130, 140—200 ''m''. Největší hl. jest 223 ''m'' (Valaam) a 330 ''m'' na sev. Výška vody mění se dle doby roční. Přibývá jí hlavně na jaře (v březnu), v kv. a čnu dosahuje maxima, pak jí ubývá a v prosinci a lednu klesá na minimum. Tok vody je kruhovitý. Počínaje od ústí Volchova jde podél vých. břehu, pak obrací se k záp., u Valaamu na jz., kde se spojuje s vodami záp. přítoků a spěje k výtoku Něvy, odtékající z '''L'''-ho '''j'''-ra 2 rameny, oddělenými ostrovem Orěchovým. Jižní vody zamrzávají daleko dříve nežli severní. Mělká část jižní pokrývá se ledem v listopadu, někdy již ku konci října, severní jen v prosinci. Plavba trvá nejdéle 214, nejméně 164, v desítiletém průměru 191 dní. Podnebí je celkem drsné, mlhy a bouře časté.

Důležitá je v bassinu '''L'''-ho '''j'''-ra stavba lodí (1879—88: 11.299 l. v ceně 2,729.804 rub.). Na jezeře stavějí se hl. t. zv. galeoty (obchodní lodi se zádí zaokrouhlenou) a j. Parní lodi stavějí se pro bassin ladožský hl. v Čuchonsku, v Petrohradě a za hranicemi. Z 300 přístavů ladožského bassinu připadá na '''L. j.''' 40, z nichž vyplulo a připlulo r. 1893: 2636 lodí a 156 vorů s nákladem 18,353.000 pudů v ceně 911.000 rub. Jižní přístavy se sítí kanálů předčí v té příčině značně severní. Ze sev. příst. vyplulo a připlulo r. 1893: 1057 lodí a 50 vorů s nákladem 4,356.000 pudů v ceně 332.000 rub., v již. příst. 15.279 lodí a 106 vorů s nákladem 13,997.000 pudů v ceně 579.000 rub. Vyváží se hl. dříví palivové a stavební, železo, litina, kameny (písek, břidlice, žula, mramor a pod.), sůl a j. Dovoz je naproti tomu daleko skrovnější a skládá se hlavně z obilí a j. (1893: 5,513.000 pudů). Hlavní trati parníků osobních jsou: 1. výtok Něvy-ústí Sviru, 2. v. N.-Konevec-Sartan-laks-Keksgolm-Serdobol-Pitkerando, 3. Keksgolm-Kronoberg-Valaam-Pitkerando, 4. Konevec-Valaam. Důležité jsou na j. a jv. '''L'''-ho '''j'''-ra kanály: starší Petra V., Kateřiny II. a Alexandra I. (starší); Alexandra II., Marie Feodorovny a Alexandra III. (nové). {{Prostrkaně|Ladožskými}} zovou se kan. mezi výtokem Něvy a ústím Volchova (Petra V. a Alexandra II.), {{Prostrkaně|Sjaskými}} mezi Volchovem a Sjasem (Kateřiny II. a Marie Feod.), {{Prostrkaně|Svirskými}} mezi Sjasem a Svirem (Alex. I. a Alex. III.). Nejstarší je starý kan. ladožský, vystavěný v letech 1719—32 na rozkaz Petra Vel., po něm od r. 1866 pojmenovaný, 110 ''km'' dl., 25 ''m'' široký. ''[[Autor:Bedřich Profeld|BPfd.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7qamaloa61dyzcayl4etuzi2mo95l15</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ladrony</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98758</id>
    <revision>
      <id>336348</id>
      <parentid>335663</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:32:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336348</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3389" sha1="5go43kpkv8162hn19b3l2jbfwofzc8f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ladrony
| PŘEDCHOZÍ = Ladožské jezero
| DALŠÍ = Ladung
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ladrony
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Patnáctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;545−546. {{Kramerius|nkp|dbc6b3d0-1087-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Mariany

}}
{{Forma|proza}}
'''Ladrony''' nebo {{Prostrkaně|Mariany}}, též »{{Prostrkaně|Zlodějské ostrovy}}«, nejsever. archipel mikronésijské skupiny ostrovní v Oceanii, náležející Německu, prostírají se poledníkovým směrem mezi 145—146° v. d. a 21—22° s. š., jsou z největší části vulkanického původu a zaujímají 1140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.172 ob. Největší z ostrovů jest Guam, 50 ''km'' dlouhý, prům. 15 ''km'' široký, pak Rota (114 ''km''), Tinian (130 ''km''), Saypan (185 ''km'')&lt;ref&gt;u posledních tří údajů jde o rozlohy, tj. v ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; a několik menších. Ostrovy tyto jsou z největší části hornaté (až 800 ''m''), s četnými sopkami, namnoze solfatarami, vyhaslými krátery, lávovými proudy, a proto také zemětřesení a horké prameny velmi četné. Většina ostrovů vroubena jest korališti, některé z menších ostrovů úplně jsou korálové. Podnebí jest v celku tropické, květena přes to, že půda je neobyčejně úrodná a dobře zavlažována, jest velmi chudá (na pobřežích hl. ''Cycas revoluta'' a ''Casuarina''). Lesy jsou velmi pěkné, husté, místy ve středu ostrovů táhnou se širé travnaté stepi. Z ovocných stromů hl. kokosová palma, chlebovník, areková palma, též tabák, cukrová třtina, bavlník a j. Zvířena rovněž neobyčejně chudá a v celku jako mikronésijská vůbec; četnější toliko některé druhy ptačí. {{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} náležející ku kmeni t. zv. Chamorrů, smíšených četně s přistěhovalými filipínskými Tagaly a domorodým obyvatelstvem karolinským, jsou potomky velkého kmene stejného jména, již dříve ve velkém množství celé '''L.''' obývali a znamenité známky stavitelské, jakožto svědky své velké kulturní minulosti, ponechali. Kdežto dříve bylo jich téměř na ½ millionu, byli v pol. XVIII. stol. již téměř na vymření a jen immigraci tagalskou zachráněni od úplného vyhynutí. V celku jsou dosti intelligentní, proti domorodcům na sousedních souostrovích kulturně značně vyspělejší, živí se zemědělstvím (kukuřice, sago, tabák, rýže, indych) a chovem dobytka a i v řemesle jsou zruční (košikářství, hrnčířství a p.). Obchod je dosud toliko s domorodci karolinskými a v menší míře i s Evropany. — '''L.''' objeveny byly 6. bř. 1521 Magelhãesem, jenž nazval je, ježto obyvatelstvo jevilo značnou náklonnost ke krádežím, '''L.''', t. j. »ostrovy zlodějů«. Trvale osazeny byly teprve r. 1668 Španěly, již nazvali je na počest Marie, vdovy po špan. králi Filipovi IV., Marianami. Za španělské vlády velmi poklesly. R. 1744 zavedena Španěly immigrace tagalská. Německé říši připadly '''L.''' smlouvou ze dne 12. února 1899 mezi špan. a něm. vládou uzavřenou, dle níž '''L.''' postoupeny dobrovolně Německu spolu s Karolinami a Palauskými ostrovy za náhradu 25 millionů peset. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5go43kpkv8162hn19b3l2jbfwofzc8f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ladung</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98759</id>
    <revision>
      <id>336347</id>
      <parentid>335729</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:31:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336347</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="843" sha1="6q1pyki99so2xojeljf8cpit0jxdzqr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ladung
| PŘEDCHOZÍ = Ladrony
| DALŠÍ = Ladvec
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ladung
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Patnáctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;546. {{Kramerius|nkp|dbf16d50-1087-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Lesná (Nová Ves v Horách)
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[:w:Loučná (Lom)|Loučná (Lom)]]

}}
{{Forma|proza}}
'''Ladung: 1) L.''', ves v Čechách, hejtm. Most, okr. a pš. Hory sv. Kateřiny, fara Kleinhan; 25 d., 115 ob. n. (1890), myslivna. Ves položena v horách a jmenovala se někdy Langendorf. — '''2) L.''', ves t., hejtm. Teplice, okr. Duchcov, fara Starý Osek, pš. Osek; 64 d., 12 ob. č., 472 n. (1890), 3tř. šk., hnědouh. doly, mlýn. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6q1pyki99so2xojeljf8cpit0jxdzqr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/214</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98760</id>
    <revision>
      <id>336529</id>
      <parentid>335771</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T08:47:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336529</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1295" sha1="8bh986ftc1dupqaiv2xewuegaox3kui" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
== Po křtinách ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;D&lt;/span&gt;oktor Tykva byl si již po svém vstupu povšiml, že domácnost páně Vosáhlova se rozmnožila o&amp;nbsp;nové děvče, které se před příchodem páně farářovým jen asi dvakráte kmitlo v&amp;nbsp;přijímacím pokoji. Bylo to mladé, úhledné stvoření, a&amp;nbsp;velmi způsobné. Objevilo se vždy velmi plaše, beze šustu, nahlédlo do kolébky malého Jaromíra Vosáhla a&amp;nbsp;když paní babička shovívavě mávla rukou, zase zmizelo. Tuto dívku Tykva při svých loňských návštěvách u&amp;nbsp;Vosáhlů nikdy neviděl a&amp;nbsp;dnes tedy se domýšlel, že to jest asi chůva Jaromírova. Nemýlil se. Když celá společnost přešla do jídelny, objevila se dívka opět a&amp;nbsp;pak již setrvala u&amp;nbsp;kolébky. A&amp;nbsp;když taky paní bába poslední odcházela do jídelny, pronesla jen polohlasně k&amp;nbsp;mladé strážkyni:&lt;/div&gt;

„Teď u&amp;nbsp;něho zůstaňte, Kristýnko, a&amp;nbsp;kdyby se probudil a&amp;nbsp;něco chtěl, zavolejte mě. Dlouhá chvíle vám tu nebude a&amp;nbsp;svačinu vám sem přineseme. Nemějte starost, dostanete ode všeho. Jen ať nepláče.“

A&amp;nbsp;potom se vhrnula za ostatními do jídelny a&amp;nbsp;velmi ochotně usedla na místo, které jí domácí&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8bh986ftc1dupqaiv2xewuegaox3kui</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/215</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98761</id>
    <revision>
      <id>336531</id>
      <parentid>335670</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T08:54:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336531</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1531" sha1="kog44i7rtwnmsl6x6fi1o9cq78t47hp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|207}}&lt;/noinclude&gt;paní poukázala. Tvářila se velmi skromně, ale přes to si byla nesmírně vědoma své důležitosti. Že pomohla na svět mužskému potomku rodu Vosáhlova, pokládala skoro za vlastní zásluhu.

Svačina se hezky protáhla. Pan farář ovšem se tak dlouho nezdržel. Vypiv koflík kávy a&amp;nbsp;po velkém zdráhání ještě číšku vína, omluvil se nějakou večerní pobožností a&amp;nbsp;odešel s&amp;nbsp;kostelníkem, štědře obdarovaným. Když dole zahrčel kočár, který jej odvážel, podívala se paní Tykvová významně na svého chotě, což bylo první výzvou, aby taky dlouho neotáleli. Avšak Tykva buď si toho pohledu nevšiml, buď mu neporozuměl. Snad i&amp;nbsp;na sobě cítil jiný pohled, pohled paní Vosáhlové, který jako by k&amp;nbsp;němu volal: Vy nám ještě neutíkejte, vy nám zůstaňte.

Pan Vosáhlo byl v&amp;nbsp;nejlepší míře, ba rozjařen. Když naléval do všech číší mělnického samotoku, pronesl k&amp;nbsp;manželům Tykvovým žadonivě:

„Vy jistě neodepřete mému synu, svému kmotřenci, abyste tuto číši vypili na jeho zdar.“

„Z&amp;nbsp;plna srdce,“ vzchopil se Tykva a&amp;nbsp;chápal se číše. „Nechť roste zdráv a&amp;nbsp;rozkvétá, otci i&amp;nbsp;mamince na radost!“

Když taky paní Vosáhlová se chopila sklenky, jako by chtěla připíti, zvolala paní bába varovně:

„Milostpanička žádné víno, prosím! Jenom skleničku piva, a&amp;nbsp;to až po večeři.“

„Ale přiťuknout snad smím?“ usmála se mladá matka.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kog44i7rtwnmsl6x6fi1o9cq78t47hp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/216</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98762</id>
    <revision>
      <id>336532</id>
      <parentid>335671</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:00:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336532</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1507" sha1="lly0x0tsfjo864wp8rxxkhlkqaseiud" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|208}}&lt;/noinclude&gt;„To nanejvýš,“ svolovala paní bába. „S&amp;nbsp;vínečkem je zatím utrum.“

„Až Jaromírek odroste, budu mu vyprávět, jak slavné měl křtiny,“ hovořil pan Vosáhlo. Když postavil prázdnou číši, pokračoval měkce:

„Pane doktore, drahý náš příteli, kdo by se byl všeho toho nadál, když jsme se před rokem setkali po prvé. Vzpomínám všeho toho vděčně, čím dále vděčněji. Vy jste nám přinesl do domu štěstí. Nikdy na to nezapomenu.“

A&amp;nbsp;pohlížeje na paní Tykvovou dodal skoro něžně:

„Ano, vzácná mladá paní, váš choť nám obětavě zjasnil několik večerů, nebo my jsme žili skoro jako poustevníci. Jeho návštěvami zavanulo k&amp;nbsp;nám něco čerstvého vzduchu, jeho společnost vyplašila odtud všechnu samotu, která nás obklopovala. A&amp;nbsp;nemám vroucnějšího přání, než abyste nám zůstali milými přáteli. Jestli jsem kdy pochyboval, že budu dlouho živ, teď pevně doufám, že zde pobudu ještě dvacet let, a&amp;nbsp;třeba déle. Snad mne tu dříve nebylo nevyhnutelně třeba, ale teď se tak snadno nevzdám a&amp;nbsp;vytrvám do posledka. Buďte nám dlouho zdrávi!“

Taky teď povznesla paní Vosáhlová svou číšku a&amp;nbsp;přiťuknuvši manželům Tykvovým, upila krůpěj vína jako by ptáče nabralo do zobáčku. Paní bába totiž si jí nevšímala, sama horlivě připíjejíc. Eminka Tykvová se úkradmo usmála.

V&amp;nbsp;tu chvíli se pootevřely dveře z&amp;nbsp;prvního po-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lly0x0tsfjo864wp8rxxkhlkqaseiud</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/217</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98763</id>
    <revision>
      <id>336534</id>
      <parentid>335672</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:06:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336534</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1476" sha1="5a2ipm603awojrrmmsizey8eiiain09" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|209}}&lt;/noinclude&gt;koje, v&amp;nbsp;nich se objevila Kristynka a&amp;nbsp;skoro současně se ozvalo tenounké zavřísknutí. Paní bába se vzchopila, spěchala do pokoje, hned však se vracela a&amp;nbsp;hledíc na paní domácí, zamžourala významně očima, jak jen paničky jejího povolání umějí:

„Nic naplat, mladý pán se také hlásí o&amp;nbsp;své.“

Zardívajíc se chvátala panička, aby vyhověla povelu, a&amp;nbsp;když se za dlouhou chvíli vracela, byla všecka jak oheň.

Tu pohled paní Eminky spočinul po druhé na Tykvovi, pobízivě, nutkavě.

Toto vyzvání již neuniklo Tykvovi. Sáhl po hodinkách, podíval se. Šestá hodina byla minula, venku se silně smrákalo.

Pan Vosáhlo zpozoroval hodinky v&amp;nbsp;ruce Tykvově a&amp;nbsp;skoro se ulekl.

„Snad nám nechcete také utéci, pane doktore?“

„Nelze jinak, pane inženýre. Naše Marjánka se vrátí o&amp;nbsp;sedmé, přišla by k&amp;nbsp;zamčeným dveřím, nevěděla by, co se s&amp;nbsp;námi děje. Je z&amp;nbsp;venkova, nevyzná se v&amp;nbsp;Praze, musíme domů. Avšak i&amp;nbsp;vám je třeba klidu, i&amp;nbsp;milostivé paní, a&amp;nbsp;hlavně vašemu synáčku.“

Bylo zřejmo, že to Tykva myslí doopravdy, a&amp;nbsp;tak jen pan Vosáhlo upřímně litoval, že manželé nesetrvají na sousto večeře.

Tykvovi neušlo, jak pevně mu při loučení paní Emilie stiskla ruku, jako prve při příchodu. A&amp;nbsp;co se paní Eminka v&amp;nbsp;předsíni oblékala, zašeptala mladá matka k&amp;nbsp;Tykvovi:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5a2ipm603awojrrmmsizey8eiiain09</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/218</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98764</id>
    <revision>
      <id>336537</id>
      <parentid>335673</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:12:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336537</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1500" sha1="rwe7plt473dz663nhiz039bol2gxfiq" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|210}}&lt;/noinclude&gt;„Ještě jednou vám děkuji za vše a&amp;nbsp;na shledanou!“

Pan Vosáhlo se chopil klobouku a&amp;nbsp;vyprovodil manžely až před dům, pomohl paní Emince dvorně do kočáru, pečlivě zavřel dvířka a&amp;nbsp;ještě se ukláněl. A&amp;nbsp;povoz hrčel vzhůru k&amp;nbsp;Vinohradům. Teď již neseděl na kozlíku sám pan Vondráček. Byl vystřídán jiným vozatajem.

Když doktor Tykva pověsil doma klobouk a&amp;nbsp;svlékal svrchník, zhluboka oddychl a&amp;nbsp;pronesl:

„Ani nevíš, milá ženuško, jak jsem rád, že to máme za sebou. Není každá funkce pro každého.“

„Však mně na počátku taky nebylo zcela volno, Jaromíre. A&amp;nbsp;chápu pana Vosáhla, že jim nebývalo veselo. Vše je tam tak těžké, monumentální, jako na nějakém hradě. Mám ráda veselé, jasné příbytky. U&amp;nbsp;nás v&amp;nbsp;Pardubicích i&amp;nbsp;zde jest mnohem útulněji. Nemiluji temné barvy, těžkopádný nábytek — myslím, že to působí i&amp;nbsp;na mysl.“

„Jest patrno, že to zařizoval muž neobyčejně vážný, v&amp;nbsp;sebe uzavřený,“ vysvětloval Tykva, „a takový pan Vosáhlo jest. Až tímto šťastným otcovstvím roztál. Malý Jaromírek jim domácnost oživí.“

„Hlavní věc, Jaromíre, že vše dobře dopadlo. A&amp;nbsp;tvůj dárek potěšil.“

„Chceš říci, děvečko milá, tvůj dárek,“ opravoval Tykva.

„Budiž, náš dárek. Jak byla paní Vosáhlová překvapena!“

„Je to poněkud neobvyklé. Tušil jsem to.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>rwe7plt473dz663nhiz039bol2gxfiq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/219</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98765</id>
    <revision>
      <id>336538</id>
      <parentid>335674</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:17:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336538</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1515" sha1="jnwgdhy99lzjhnp7wej63859px86icc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|211}}&lt;/noinclude&gt;„Jen jehlice tomu chybí, aby se to mohlo nosit na ňadrech.“

„Tělem i&amp;nbsp;duší ručím ti za to, miláčku, že by paní Vosáhlová tu sponu nenosila. Bude spočívat kdesi na dně zásuvky mezi jinými drobnůstkami, jak se takové památky ukládají. Znáš to.“

„A&amp;nbsp;ve chvílích samoty,“ mluvila Eminka, hledíc někam do daleka, „vytáhne paní Emilie medalionek z&amp;nbsp;úkrytu a&amp;nbsp;zadívá se na něj, jako by se ráda byla zadívala dnes, kdyby nebylo tolik jiných očí přihlíželo…“

Tykvu zarazilo slabé zachvění hlasu mladé ženy, když to pronášela. Ovládl se však, pojal Eminku za bradu, druhou rukou hladil ji po vlasech a&amp;nbsp;něžně řekl:

„Hlavičko milá, pořád v&amp;nbsp;tobě něco straší? Pamatuj si, žes ten medalionek vymyslila ty. Mně by to do smrti nebylo připadlo.“

V&amp;nbsp;tu chvíli zazněl v&amp;nbsp;předsíni zvonek. Marjánka se vracela z&amp;nbsp;nedělní vycházky. Tykva s&amp;nbsp;povděkem uvítal to přerušení hovoru, ale ještě radši byla Eminka. Uvědomovala si, že svými slovy překročila jistou hranici. Jako by se náhle byla probudila ze sna — a&amp;nbsp;zasnívala se skutečně kamsi v&amp;nbsp;neznámé končiny — usmála se na Tykvu a&amp;nbsp;nastavila rty k&amp;nbsp;polibku. A&amp;nbsp;když ji muž vroucně políbil, po druhé, po třetí, všeptla mu do ucha:

„Nedá někdy rarach člověku dobře dělat. Ještě dobře, že se neumíš zlobit.“

A&amp;nbsp;chvátala do předsíně, aby Marjánce odemkla.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>jnwgdhy99lzjhnp7wej63859px86icc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/220</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98766</id>
    <revision>
      <id>336540</id>
      <parentid>335675</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:22:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336540</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1511" sha1="0l28oneuz4tkrskcfroek5yne48nljt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|212}}&lt;/noinclude&gt;Než se vrátila, kmitlo Tykvovi hlavou, že dá u&amp;nbsp;Rumla zhotoviti druhý takový medalionek, s&amp;nbsp;jehlicí, pro Eminku. Ale k&amp;nbsp;tomu se dá zvlášť fotografovati.

Když Marjánka přinesla na stůl talíř uzené kýty, poznamenala paní Ema:

„U&amp;nbsp;Vosáhlů bys byl slavněji večeřel. Chystali něco dobrého, vyvánělo to z&amp;nbsp;kuchyně velmi lákavě.“

„Je mi líto, že chystali marně, ale doufám, že se paní babička za nás obětuje. Strojí se tam velmi dobře — skoro jako u&amp;nbsp;Karfiolů v&amp;nbsp;Pardubicích.“

„Kdo ví, jak je tam nyní, když mají dceru z&amp;nbsp;domu,“ prohodila mladá žena škádlivě.

„Ale ty domýšlivá. Ještě dlouho nedohoníš maminku v&amp;nbsp;kuchařském umění. Na štěstí sis odvezla Marjánku. Zdá se, že přece jen měl tatínek pravdu.“

„Ty zlomyslný!“ durdila se Eminka. „Tedy dobře. Od zítřka ti bude vařit jen Marjána.“

„Výborně! To je taky má jediná naděje.“

Ještě chvíli se tak rozšafní ti manželé pokoušeli, ale brzy po večeři je přemáhala ospalost, Eminka již klímala. Všimla si toho Marjánka, která přinášela láhev studničné vody, usmála se a&amp;nbsp;spěchala do ložnice, aby odestlala.

Tykva ťukl šetrně do Eminky.

„Vzhůru, ženuško, pojďme spat. Zítra je taky den.“

Za chvíli se v&amp;nbsp;celém bytě Tykvových setmělo. Eminka sotvaže dolehla, pevně usnula. To způsobily dvě číšky vína u&amp;nbsp;Vosáhlů. S&amp;nbsp;Tykvy však&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0l28oneuz4tkrskcfroek5yne48nljt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/221</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98767</id>
    <revision>
      <id>336542</id>
      <parentid>335676</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T09:31:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336542</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1510" sha1="6xiggmkcrjy0d6tyd9orq98shb8otpl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|213}}&lt;/noinclude&gt;pojednou spadla všecka ospalost. Naslouchal hlubokému oddychování ženy své, slyšel odbíjeti hodiny vedle v&amp;nbsp;jídelně, vzpomněl si na hluboký, téměř velebný zvuk vážných hodin u&amp;nbsp;Vosáhlů, který jej hned napoprvé tak podivně dojímal, a&amp;nbsp;hlavou mu táhl děj celého posledního roku. V&amp;nbsp;duchu se octl zase před skříní klenotníkovou na Třídě, v&amp;nbsp;sluch mu náhle zazněl prosebný, skoro úpěnlivý hlas neznámé paničky. Neobyčejně živě si připomínal každé její slovo, připomenul si i&amp;nbsp;lítost, kterou nad ní pocítil. Potom první návštěva Vosáhlova v&amp;nbsp;kanceláři, návštěva výzkumná. Potom jeho návštěvy u&amp;nbsp;Vosáhlů. Tehda byl Tykva zatažen do nějakého románu, zcela mimovolně, beze všeho zavinění. Román, jak jej uplétá život. Ale brzy potom se mu na obzoru zjevila Eminka Karfiolova. Co předcházelo, znenáhla bledlo, pozbývalo živých barev, Eminka vyplňovala všechno jeho myšlení. Ten prvý, bezděčný román rozsypal se na samém počátku, nemohl mít žádného pokračování, a&amp;nbsp;jestliže to byl román, dnes tedy dočetl jeho poslední kapitolu. Eminka nebyla románem, Eminka byla prostou životní historií, občanskou idylou se zakončením zcela přirozeným a&amp;nbsp;správným, skoro všedním. Ještě taky si Tykva vyvolával výjevy dnešního odpůldne, ale znenáhla se mu drobné ty scény splétaly, tváře účastníků se měnily, Tykva usínal — usnul.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6xiggmkcrjy0d6tyd9orq98shb8otpl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ludkovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98800</id>
    <revision>
      <id>336346</id>
      <parentid>335721</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:28:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336346</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="qpqebka5y6ujbb8xz372arkrvrosx88" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ludkovice
| PŘEDCHOZÍ = Ludki
| DALŠÍ = Ludlow
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ludkovice
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1900. s.&amp;nbsp;423. {{Kramerius|nkp|7b08cfe0-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA = Ludkovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Ludkovice''', ves na Moravě, hejtm. a okr. Uher. Brod, fara Pozlovice, pš. Luhačovice; 94 d., 535 ob. č. (1890), 1tř. šk., mlýn s pilou a opodál myslivna.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qpqebka5y6ujbb8xz372arkrvrosx88</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Luhačovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98801</id>
    <revision>
      <id>336345</id>
      <parentid>335722</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:27:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336345</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2211" sha1="oef997xx7tslyx8g4038d0esdcx2ejc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Luhačovice
| PŘEDCHOZÍ = Luh
| DALŠÍ = Luhov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Luhačovice
| AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] (část)
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1900. s.&amp;nbsp;438. {{Kramerius|nkp|7d9c24f0-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA = Luhačovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Luhačovice''', far. ves na Moravě v hejtm. a okr. uher.-brodském, má 195 d., 1037 ob. č., 27 n. (1890), kostel, 2tř. šk., pš., telegraf, stanici Rak.-uher. st. dráhy (Brno-Vlárský průsmyk), četn. stanici, fil. lékárnu. Alod. panství (2043 ''ha'') se zámkem, pilou, mlýnem a cihelnou drži Otto hr. Serényi. Asi 1 ''km'' odtud {{Prostrkaně|lázně luhačovické}} na mor. Slovácku, ležící v údolí tvořeném lesnatými výběžky Beskyd; zdejší 4 prameny léčebné spadají v řadu vod alkalicko-muriatických, jmenovitě Aloiska zaujímá po stránce léčebné a chemické přední místo mezi vodami toho druhu, obsahujíc v 1 litru 4,5 ''gr'' soli kuchyňské, 6,3 ''gr'' uhličitanu sodnatého, 3,4 ''gr'' kys. uhličité. K pití vod luhačovických doporučuje se: vleklý katarrh žaludku bez zvláštního úbytku nebo nadbytku kyseliny solné, nervosní dyspepsie, vleklé průjmy, úplavice cukrová, dna a kaménky ledvinové. Nalézají se tam též koupele a léčba vodoléčitelská. ''[[red.]]'' — Do r. 1668 byly léčivé vody luhačovické málo známy, až na ně upozornil lékař brněnský {{Prostrkaně|Jan Hertod z Todtenfoldu}}. Lázně zřízeny byly t. r. hr. Ondřejem Serényim (k jehož rodu panství luh. r. 1630 přešlo); již tehda byly dva prameny »slané vody« obezděny a dva domy pro hosty vystavěny. Hrabě Vincenc Serényi dal r. 1789 vedle obou pramenů vystavěti hostinec a vedle něho zřídil koupele. Od těch časů pak víc a více lázně se rozšiřovaly a pěkné procházky v okolí se zakládaly. Srv. A. Kučera, Slané vody u '''L'''-ic na Moravě; Mat. Václavek, Cesta do Trenč. Teplic a po mor. Slovácku. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oef997xx7tslyx8g4038d0esdcx2ejc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Loz</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98802</id>
    <revision>
      <id>336344</id>
      <parentid>335723</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:25:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336344</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="476" sha1="gnz1xxrv6j794vq1bz161fdt3s2eit3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Loz
  | PŘEDCHOZÍ = Loyson
  | DALŠÍ = Loza
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Loz
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;391. {{Kramerius|nkp|7595da80-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Loz''' {{Prostrkaně|Suchá}}, ves mor., viz {{Prostrkaně|Sucháloza}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gnz1xxrv6j794vq1bz161fdt3s2eit3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Malenovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98803</id>
    <revision>
      <id>336343</id>
      <parentid>335728</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:24:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336343</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1951" sha1="32p292llmowc1ixa4x2996c7kp7azc3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Malenovice
  | PŘEDCHOZÍ = Malenisko
  | DALŠÍ = Maleny
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Malenovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1900. S.&amp;nbsp;700−701. {{Kramerius|nkp|a90fcd30-12af-11e5-9192-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Malenovice
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Malenovice (Suchdol)|Malenovice (Suchdol)]] (ad '''2)''' ), [[w:Malenovice (Zlín)|Malenovice (Zlín)]] (ad '''3)''' ), [[w:Malenovice (okres Frýdek-Místek)|Malenovice (okres Frýdek-Místek)]] (ad '''5)''' )
}}

{{Forma|proza}}
'''Malenovice: 1) M.''', ves v Čechách (hejtm. Sedlčany), viz {{Prostrkaně|Manělovice}}.— '''2) M.''', ves t., hejtm. a okr. Kut. Hora, fara Solopisky, pš. Sukdol; 25 d., 163 ob. č. (1890). V století XYI. příslušely ke hradu kolínskému, r. 1648 přikoupeny k Malešovu.

'''3) M.''', městečko na Mor., v hejtm. uhersko-hradištském, okr. napajedlském, má 237 d., 1474 ob. č , 73 n. (1890), far. kostel sv. Mikuláše s hrobkou majetniků panství malenovického, 4tř. šk., pš., 2 mlýny, pilu. Alod. panství '''M.''' s Pohořelicemi zaujímá 2883,25 ''ha''; náleží k němu zámek, dvůr, pivovar, cihelna v '''M'''-cích. Jest majetkem Leopolda hr. Šternberka. '''M.''' jsou stará osada. Kol. r. 1321 připomíná se v listinách rodina z Malenovic, z nichž Viknán prodal '''M.''' i s tvrzí Čeňkovi z Bechyně. R. 1400 připomínají se městečkem, r. 1406 byl zde hrad a dvůr, r. 1427 byly husity vypáleny, r. 1605 kn. Bocskaiem úplně zpustošeny, r. 1832 obdržely k dosavadním dvěma trhům ještě dva. — '''4) M.''', ves t. (hejtm. Šternberk), viz {{Prostrkaně|Chrastice}}.

'''5) M.''', ves ve Slezsku, hejtm. Těšín, okr. Frýdek, fara Borová, pš. Frýdlant u Místku; 65 d., 435 ob. č. (1890).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>32p292llmowc1ixa4x2996c7kp7azc3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Havřice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98804</id>
    <revision>
      <id>336342</id>
      <parentid>335731</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:22:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336342</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="573" sha1="cr5mptwxff5wx6e1dpdhc3fkw1n6949" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Havřice
  | PŘEDCHOZÍ = Le Havre
  | DALŠÍ = Haw.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Havřice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;995. {{Kramerius|nkp|2f96e540-0b22-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Havřice
}}

{{Forma|proza}}
'''Havřice''', ves na Moravě, hejt., okr., fara a pš. Brod Uher.; 190 d., 903 ob. č., 13 n. (1890), 2tř. šk. a samota Vazová. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cr5mptwxff5wx6e1dpdhc3fkw1n6949</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hrozenkov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98805</id>
    <revision>
      <id>336341</id>
      <parentid>335733</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:20:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336341</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4208" sha1="2wsiko6rjqpa37nws6l381s3e716xuo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hrozenkov
  | PŘEDCHOZÍ = Hrozen
  | DALŠÍ = Hrozinky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hrozenkov
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;795−796. {{Kramerius|nkp|c27b9360-0a78-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Nový Hrozenkov
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Starý Hrozenkov|Starý Hrozenkov]] (a [[w:Vápenice (okres Uherské Hradiště)|Vápenice]], [[w:Vyškovec|Vyškovec]], [[w:Žítková|Žítková]]), [[w:Karolinka|Karolinka]] (k N. Hroz.)
}}

{{Forma|proza}}
'''Hrozenkov: 1) H.''' ({{Prostrkaně|Hrosinkov}}) {{Prostrkaně|Nový}}, jinak {{Prostrkaně|Nová Dědina}}, farní ves na Moravě při H. Bečvě, hejt. Val. Meziříčí, okr. Vsetín; 592 d., 4030 ob. č., 106 n. (1890), kostel sv. Jana Kř. (z r. 1790), 3tř. šk. (u kostela), pošta, 2 mlýny, pily. '''H.''' jest nejrozsáhlejší osada na Vsacku (80,60 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Údolí (obydlená) na pr. bř. Bečvy: Ratkov. Brodská, Lušová, na lev.: Stanovnica, Vranča, Břežitá. Jiné paseky (obydlené samoty) jsou: Kobylská, Letoviska, Salaše, Stániska, Bzové a j. — '''H.''' založen asi r. 1654 hr. Jiřím z Illešházu, pánem na Vsetíně, jenž povolal sem jakési Zbránky z Uher, aby poráželi dřevo v lesích a lovili zvěř pro pány. Ku Zbránkům přišel nějaký Michal Orszag z Dindeše z Uher, jenž, přišed s obchodníky vsackými napřed na Hovězí, vstoupil po té u Zbránků do služby; Orszag pojal dceru Zbránkovu za manželku, vystavěl si chatku, střílel zvěř a posílal kůže prý až do Brna. Že si Orszag rozumně v hospodářství vedl, udělali ho páni fojtem. Za rozličné služby jim prokázané páni darovali jemu a potomkům jeho kus země, co si na den sv. Jana Kř. na koni po lese objede. Orszag učinil tak a dostal tím mnoho pozemků, z nichž jen malou platil daň. R. 1685 potvrdil hr. Jiří z Vídně platnost slibu svého listinou, jež v opise z roku 1749 až posud se zachovala. Osada nazvána {{Prostrkaně|'''H'''-em Novým}} (na rozdíl {{Prostrkaně|'''H'''-a Starého}} na Uherskobrodsku), lid jej však také jmenuje {{Prostrkaně|Novou Dědinou}}. Od Michala a jeho tři synů (Jana, Martina a Adama) rozhojnil se rod Országů na '''H'''-ě tak, že nyní dobrá třetina obce jsou samí Orszáci. Knihovních držitelů dle pozemkových knih toho jména jest 238; rozeznávají se dle čísel domovních a dle přízvisk, jež jim dali občané sami (Pavlovský, Bitalovský, Vranecký, Košuté, Košuťáci, Kuželáci, Čagarové a j.). '''H.''' byl expositurou Vsetína; r. 1752 zřízena kuratie, 1784 fara samostatná. Obyvatelé provozují mimo rolnictví ještě bedlivě i salašnictví. Hlavních salašů je 14 se 130-450 ovcemi; menších je 16 s 50-70 ovcemi. Ovce jsou v létě 20 neděl venku na horách (salaších), kamž se odstěhují (odterygajú) též majetníci jejich s rodinami. Z '''H'''-a stěhuje se bohužel nejvíce lidí do Ameriky (v zimě r. 1879—80 na 300 osob). Asi 2 ''km'' od '''H'''-a k sev.-vých. je skelná huť Šal. Reicha s dělnickou kolonií a 2tř. školou. (Viz M. Václavek, Dějiny Vsetína, 341—343.) — '''2) H.''' {{Prostrkaně|Starý}}, {{Prostrkaně|Hrosinkov}}, farní ves t. při hranicích uherských, hejt. a okr. Uher. Brod; 131 d., 775 ob. č., 12 n. (1890), se Žitkovou a Vápenicí 416 d., 2521 ob. č., 12 n. (1890), kostel Narození P. Marie, 2tř. šk., pš., četn. stanice a myslivna. K obci náležejí i kopanice Žitková, Vyškovec a Vápenice, v nichž každé je 1tř. šk. '''H.''' St. leží v náhorní kotlině, odevšad značnými vrchy obklopené. Mnoho ovocného stromoví. Obyvatelé (kopaničáři) zachovali skoro ze všech Slováků moravských nejvíce původní svůj ráz, své obyčeje, zvyky, pověry a svůj kroj. '''H.''' St. naleží hr. Larischům-Světlovským. Jsou zde dobře zachované lesy a na úbočích horských veliké prostory šťavnatých pastvin. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2wsiko6rjqpa37nws6l381s3e716xuo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Mladcova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98807</id>
    <revision>
      <id>336340</id>
      <parentid>335744</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:19:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336340</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="704" sha1="nisqm5pmt6ai8ypai7w34frrox3f84w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Mladcova
  | PŘEDCHOZÍ = Mlaďátka
  | DALŠÍ = Mládče
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mladcova
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. S.&amp;nbsp;449. {{Kramerius|nkp|81f5a4e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Mladcová
}}

{{Forma|proza}}
'''Mladcova''', lépe {{Prostrkaně|Mlatcova}}, {{Prostrkaně|Mlacova}}, ves na Moravě, hejtm. Uher. Hradiště, okr. Napajedla, fara a pš. Zlín; 62 d., 333 ob. č. (1890). 1tř. šk., popl. dvůr Zbožensko. Rodiště {{Prostrkaně|Frt. Bartoše}}. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nisqm5pmt6ai8ypai7w34frrox3f84w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Mlacova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98809</id>
    <revision>
      <id>336339</id>
      <parentid>335748</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:18:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336339</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="490" sha1="swwryptbqngy5g71m73x9xnyngfeae2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Mlacova
  | PŘEDCHOZÍ = Mjösen
  | DALŠÍ = Mladá
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mlacova
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. S.&amp;nbsp;449. {{Kramerius|nkp|81f5a4e0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Mladcová
}}

{{Forma|proza}}
Mlacova v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Mladcova}}}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>swwryptbqngy5g71m73x9xnyngfeae2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amoy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98845</id>
    <revision>
      <id>336338</id>
      <parentid>335810</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:16:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336338</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1866" sha1="m9h8u7hlvsxk010uhvk2iqxhbv7o63p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amoy
| PŘEDCHOZÍ = Amovovati
| DALŠÍ = Amozoc
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amoy
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;192. {{Kramerius|nkp|ae10df00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Sia-men
}}

{{Forma|proza}}
'''Amoy''', {{Prostrkaně|Emoy}} [emui], anglický název pobřežního čínského ostrova Hia-munu, mezi jižní částí prov. fu-kienské a ostrovem Formosou, mající na 110 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; asi 400.000 obyv. Z těch připadá větší čásť na přístavní město '''A.''' (95.600 obyvatelů, 1881) a jeho velmi rozsáhlá předměstí, ležící na jihozáp. straně ostrova a s tří stran mořem obklíčené. Dělíc se ve vnitřní a vnější město má prostorný, snadno přístupný a bezpečný, opevněný přístav s rejdou stačící kromě čínských džung pro 1000 větších lodí. Město toto slynulo ode dávna znamenitým obchodem a bylo z prvních obchodních stanic Evropanů v Číně. Již v XVI. stol. Portugalci zřídili zde své závody, v XVII. též Hollanďané. R. 1841 zmocnili se ho Angličané a krátce na to smlouvou nan-kingskou otevřen přístav cizímu obchodu vůbec. Nyní jest sídlem několika evropských konsulův a důležitým místem hlavně pro zprostředkovací obchod mezi Honkongem a Formosou. R. 1882 činil veškerý zdejší obrat peněžní 41 mill. zl., a dovážela se sem rýže, bavlněná příze, evropská sukna, opium a j. v úhrnné ceně 17 mill. zl.; vyváženo: čaj, cukr, papír, pozlátko, hedvábí, zboží hliněné, střevíce, bavlnu, slunečníky a j. Podloudnictví provádí se v přístavu rozsáhlou měrou. Slavnou pověst má zdejší buddhistická pagoda.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m9h8u7hlvsxk010uhvk2iqxhbv7o63p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amozoc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98846</id>
    <revision>
      <id>336337</id>
      <parentid>335811</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:16:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336337</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="609" sha1="p033o1r1he08jb9c8b1d8227dtsz4ca" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amozoc
| PŘEDCHOZÍ = Amoy
| DALŠÍ = Ampaides
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amozoc
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;192. {{Kramerius|nkp|ae10df00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = es:Amozoc
}}

{{Forma|proza}}
'''Amozoc''', město v mexickém státě Pueble, s 5643 obyv., leží 16 ''km'' vých. od hlavního města Puebly, při silnici do Tepeaky vedoucí, ve výši 2463 ''m'' nad hladinou mořskou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p033o1r1he08jb9c8b1d8227dtsz4ca</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Nemotice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98847</id>
    <revision>
      <id>336336</id>
      <parentid>335812</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:14:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336336</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="900" sha1="mp01gf9syuwaghh3tbrk5rnqyuii5oo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Nemotice
  | PŘEDCHOZÍ = Němota
  | DALŠÍ = Nemours
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nemotice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1902. S.&amp;nbsp;185. {{Kramerius|nkp|477aa0b0-05b0-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Nemotice
}}

{{Forma|proza}}
'''Nemotice''', far. ves na Moravě, na prav. bř. Stupavy, hejtm. Vyškov, okr. Bučovice, pš. Koryčany; 107 d., 541 obyv. č., 11 n. (1890), kostel sv. Václava (r. 1327 far.), 3tř. šk., telegraf a žel. stanice Rak.-uhcr. spol. dráhy (Brno-Vlárský průsmyk), popl. dvůr, mlýn. Původně stávala ves na vrchu Nemotinku, kteráž nedostatkem vody zpustla a obyvatelé založili ves nynější u vody. '''N.''' připomínají se poprvé r. 1327.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mp01gf9syuwaghh3tbrk5rnqyuii5oo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ampanan</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98848</id>
    <revision>
      <id>336335</id>
      <parentid>335824</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:13:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336335</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="682" sha1="g8m4xdiaryf84twt5cjhqwss76yipco" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ampanan
| PŘEDCHOZÍ = Ampaides
| DALŠÍ = Ampélas
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ampanan
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;192. {{Kramerius|nkp|ae10df00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ampanan'''&lt;ref&gt;Ampenan, v současnosti část města [[w:Mataram|Mataram]]&lt;/ref&gt;, přístavní místo na zátoce t. jm. na záp. straně ostrova Lemboku v nizozemské Vých. Indii, hl. obchodní místo ostrova. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>g8m4xdiaryf84twt5cjhqwss76yipco</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amper (řeka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98849</id>
    <revision>
      <id>336334</id>
      <parentid>335823</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:11:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336334</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="475" sha1="pbhoc6pr5arzf6qshcwziqfnpwydh3l" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amper (řeka)
| PŘEDCHOZÍ = Ampelos (mytologie)
| DALŠÍ = Amper (jednotka)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amper
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;193. {{Kramerius|nkp|ae3bbf90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amper''', řeka, viz {{Prostrkaně|[[../Ammer|Ammer]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pbhoc6pr5arzf6qshcwziqfnpwydh3l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Nigir</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98850</id>
    <revision>
      <id>336333</id>
      <parentid>335847</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:10:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336333</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7539" sha1="aav77ti4p4cwrmybfgvk9kj3xd1lmfe" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Nigir
  | PŘEDCHOZÍ = Nigidius
  | DALŠÍ = Nigirská Společnost královská
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nigir
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1902. S.&amp;nbsp;305–306. {{Kramerius|nkp|5d523600-05b0-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Niger (řeka)
}}

{{Forma|proza}}
'''Nigir''' ({{Prostrkaně|Nigír}}, nesprávně {{Prostrkaně|Niger}}), po Nílu a Kongu nejdelší, po Kongu vodou nejbohatší řeka africká, rozličně pojmenovaná v jednotlivých částech toku: v hořejším {{Prostrkaně|Džóliba}}, ve středním {{Prostrkaně|Eghirren}} a {{Prostrkaně|Issa}}, v dolním {{Prostrkaně|Mayo}} a {{Prostrkaně|Kvorra}} (Quarra). Vzniká v pohoří Kuranko, na hran.angl. Sierry Leony a republ. Liberie, na 9° 4′ 52″ s. š. a 10° 50′ z. d., ve výši 900 ''m'', ze dvou pramenů Tembi a Fatiko, jež po svém spojení mají jméno {{Prostrkaně|Džóliba}} (»velká voda«); četné prahy ani člunům nedovoluji plavbu; teprv od Kurusa, kde trať z přímořského Konakri má se dotknouti '''N'''-u, dosahuje šíře 185 '''m''' a za plíště může nositi lodi. Zde mění svůj prvotní směr severní v severovýchodní, v němž setrvává až k Timbuktu. S pravé strany přijímá 300 ''km'' dlouhou pobočku {{Prostrkaně|Balé}} a mocnější i větším lodím až k Bisandugu přístupnou {{Prostrkaně|Milo}}, vpadající u Sansanda do '''N'''-u. K Bamaku, kde končití má senegalská trať, mohou dojížděti za vysoké vody parníky. S levé strany je sledován pohořím Mandingů, které u Ňaminy opouští a vchází do lateritové roviny. Celá tato čásť toku až po Timbuktu je velmi zajímavá jak se stanoviska hydrografického, tak i oekonomického. Již u Sansadingu dělí se v několik proudův, od Džarafabé pak tvoří veliké ostrovy protkané četnými močály, tůněmi,kanály. Nejvých. rameno přijímá u Mopti mocnou {{Prostrkaně|Bani}}, jež pramení se v stejné šířce rovnoběžkové a bohatosti vod rovná se vlastnímu '''N'''-u. Všechna ramena stékají se do laguny Debo. Za plíště vystupuje '''N.''' rychle ze svých nízkých břehův a zalévá daleko široko své okolí, měně je v jediné jezero, z něhož jako ostrovy vyčnívají četné vesnice a města. V březnu při nejvyšším stavu vody zaplavuje plochu 530 ''km'' dlouhou a 165 ''km'' širokou. Když voda opadává a řeka ustupuje opět do svých břehů, zanechává četné nádrže vodní mezi sebou spojené, jež můžeme nazvati jezery, z nichž vedle Tele, Bukora a dvou Daun je největší Faguinbi (110 ''km'' dlouhé a 20 ''km'' široké). Proto právem můžeme '''N.''' v této části srovnati s Nílem, neboť jako tento i on z neúrodné a suché krajiny rázu saharského svými záplavami a bohatým nánosem činí tyto kraje pravou obilní a rýžovou komorou. Od laguny Debo teče několika proudy až k Timbuktu, vlastně k přístavu tohoto, Kabaře, kde je 1800—4000 ''m'' široký. U Kabary otáčí se k v. a žene se proti žulovým skalám Tosajským, mezi písčinami saharskými, až v soutěsce Burrum, ležící na Greenwichském poledníku, zahýbá k jihovýchodu. U Gao opouští pusté kraje saharské, břehy jeho však jsou skalnaté a tok přerušován četnými prahy, podobnými nílským kataraktům, jež plavbu na trať 900 ''km'' úplně znemožňují; nejnebezpečnější jsou u Labenzegy. U Saye dělí se zase v několik ramen, tvoře ostrovy s bujnou vegetací, a teče mezi vysokými břehy až na hranici franc. Súdánu, kde vstupuje do roviny. V celé délce toku od Timbuktu až ke Gombě '''N.''' nepřijímá žádného většího přítoku vyjma s pravé strany Sirbu a s levé chudou Gulbi-n-Sokoto, třebas tato svou horní částí, pouhými vadí, sahala až do Ahaggarské vysočiny. Níže u Rabby, ležící na 9° s. š. ve výši 166 ''m'', přijímá s prava ř. Musu a obrací se na čas k v., aby ještě před vtokem svého hlavního přítoku splavné {{Prostrkaně|Benue}} (v. t.) naproti osadě Lokodže zaměřil definitivně k jihu. Po spojení s Benue stává se pravým veletokem, nejméně 1 ''km'' širokým, s četnými mělčinami. U Iddy opouští poslední výšiny a tvoří o něco již. ohromnou deltu (24.000 ''km''&lt;ref&gt;''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt;), jejíž basis jest jen 600 ''km'' široká, vlévaje se do zátoky Guinejské 22 ústími, spojenými nesčetnými lagunami a kanály; nejdůležitější ústí jsou Rio Nun (hl. rameno), Bennin, Forcados, Brass a Bonny. Za suché doby přivádí '''N.''' do moře 28—30.000 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody, proud zarážen je stálým jižním větrem, proto nános rychleji vzrůstá než u Nílu, podporován jsa hojnou vegetací, jmenovitě mangrovníků. Délka celého toku jest 4160 ''km'', ačkoliv prameny od ústí jsou toliko 1810 ''km'' vzdáleny, poněvadž obtéká ohromné území »Ohbím nigirským« (''Boucle du Niger'') nazývané, leč bezdůvodně. Úvodí řeky není vzhledem k délce toku tak rozsáhlé, za jaké pokládáno bylo do doby nedávné; severní čásť omezuje se jen na vlastní tok, nepočítáme-li bezvodá vadí; nad to do zmíněného oblouku vkládá se úvodí jiných řek, poněvadž předěl vodní není daleko od vlastního toku '''N'''-u. Za to úvodí náleží ke dvěma pásmům klimatickým: v horní části k rovníkovému s jednou dobou dešťovou a v dolní k tropickému s dvojím obdobím. Jako kommunikační prostředek je '''N.''' velmi důležit. Již z Kurussa je pro malé čluny splavný o délce 500 ''km'', načež od Bamaka až k Burrum nosí parníky na trati 1700 ''km'' dlouhé; další plavba je znemožněna prahy, až opět pravidelná plavba po celý rok je možná z Rabby, kam dojíždějí angl. parníky z přímořské Akassy. Snad franc. vláda podnikne nějaké kroky, aby možnou učinila plavbu z moře až do jejího panství súdánského. Dlouho před problémem nílským byl projednáván problém nigirský, neboť jak o směru tak i ústí '''N'''-u, známého jen ze zpráv arabských cestovatelů, nic se nevědělo. Jméno »Niger« bylo dáváno mnohým řekám, podle nichž bydlilo obyvatelstvo tmavé pleti. Uplynulo mnoho let a řada odvážných cestovatelů zaplatila životem otázku nigirskou, než bylo dokázáno, že nesouvisí se Senegalem, ani nevlévá se do moře ústím Konga (Zairem), ani nevtéká do Čádu, nýbrž ústí deltou známou již Portugalcům. K výzkumu jeho pojí se mnohá slavná jména, jako Mungo Parka, Bedř. Hornemanna, Clappertona, R. Landera, René Cailléa, J. Bartha, G. Rohlfsa, Gallieniho, kteří platně přispěli k rozřešení problému tohoto (v. Afrika: Výzkumy, str. 403). R. 1879 ohledány prameny Džóliby J. Zweifelem a Mar. Moustierem, čásť od Bammaka do Timbuktu kartograficky zaznamenal Caron (1887), načež Brouette astronomicky změřil. R. 1895 připojil Carnap neznámou čásť toku od Gomby až k Sayi; r. 1898 Hourst sledoval '''N.''' od Timbuktu až k moři.

Liter.: Pokud se týče děl o '''N'''-u, odkazujeme k životopisům jmenovaných mužů; uvésti sluší dále: Richardson, Story of the '''N.''' (Londýn, 1887); Viard, Au Bas-Niger (Paříž, 1885); Toutée, Dahomé, '''N.''', Touareg (t., 1897); Hourst, Sur le '''N.''' et au Pays des Touaregs (t., 1898). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>aav77ti4p4cwrmybfgvk9kj3xd1lmfe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ampezzo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98851</id>
    <revision>
      <id>336332</id>
      <parentid>335856</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:08:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336332</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1902" sha1="ec27hfp95lmbkvkr94e1fgux26khhca" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ampezzo
  | PŘEDCHOZÍ = Ampèreovo pravidlo
  | DALŠÍ = Ampfing
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ampezzo
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;195. {{Kramerius|nkp|ae9159a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Cortina d’Ampezzo
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:it:Ampezzo (Italia)|Ampezzo]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Ampezzo: 1)''' Cortina d’'''A.''', též {{Prostrkaně|Hayden}}, obec a hlavní místo okresu v jihových. Tyrolsku (Benátských Alpách), na ř. Boitě, 1219 ''m'' n. m., s krásným chrámem byzantského slohu, školou řezbářskou, truhlářskou a stříbrnickou, okr. hejtmanstvím a soudem a 3358 obyv. (1880), kteří provozují řezbářství a čilý obchod s dřívím. Jest půvabně rozloženo v šíré kotlině Ampezzských hor, kolem níž zvedají se hory dolomitové, zejména Monte Cristallo (3231 ''m''), M. Pelmo (3163 ''m''), Tofana (3253 ''m''), Antelao (3253 ''m'') a Sorapis (3291 ''m'') a jež jest částí dlouhého Ampezzského údolí (zv. též {{Prostrkaně|Höllensteinského}}), pobočky údolí Pusterského, plného krás přírodních, svlažovaného prameny Rienzy a Boity. Od r. 1830 jde tudy Ampezzská {{Prostrkaně|silnice}} (''Strada d’Almagna''), strategicky i vzhledem obchodním velmi důležitá, zejména pro vývoz dříví do Italie, spojující Pusterské údolí (u Toblachu) s Bellunem. Obyvatelé Ampezzského údolí mluví zvláštním nářečím italským a živí se hodinářstvím, puškařstvím, dřevním obchodem a chovem dobytka. Okresní hejtm. ampezzské má 6340 obyv. — '''2) A.''', hlavní místo distr. v hornoitalské prov. udinské, na malém l. přítoku Tagliamenta, s praeturou a 1896 obyv. (1881).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ec27hfp95lmbkvkr94e1fgux26khhca</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ampfing</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98852</id>
    <revision>
      <id>336331</id>
      <parentid>335857</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:06:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336331</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="822" sha1="r69saribh35x15zd3qig4aqlwjeicek" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ampfing
| PŘEDCHOZÍ = Ampezzo
| DALŠÍ = Amph
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ampfing
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;195–196. {{Kramerius|nkp|ae9159a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = de:Ampfing
}}

{{Forma|proza}}
'''Ampfing''', farní ves u Mühldorfu v Bavořích, při dráze mnichovskosimbašské, s 991 obyv. (1885). Dne 28. září 1322 porazilo tu vojsko krále něm. Ludvíka Bavora, vedené Janem, králem českým, protikrále Bedřicha Rakouského, který i s bratrem svým Jindřichem v bitvě zajat. R. 1800 (1. pros.) zvítězil zde arcivévoda Jan nad vojskem francouzským, jemuž velel Grenier.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>r69saribh35x15zd3qig4aqlwjeicek</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amplepuis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98858</id>
    <revision>
      <id>336330</id>
      <parentid>335887</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:05:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336330</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="787" sha1="1o1ofnx6oax87ffbilghxgcelgfo11y" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amplepuis
  | PŘEDCHOZÍ = Amplatz
  | DALŠÍ = Ampliace
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amplepuis
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;200. {{Kramerius|nkp|af654b70-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = fr:Amplepuis
}}

{{Forma|proza}}
'''Amplepuis''' [a͡nplpyi], kant. město ve franc. depart. rhôneském, arrond. a kantonu villefrancheském, na dráze lyonsko-moulinské, 29 ''km'' záp. od Villefranche, s 7274 ob. (1886) a pěkným zámkem ze XVII. stol.; důležito rozsáhlou tovární výrobou tkanin vlněných a bavlněných, zvláště muselínu, kalika a foulardu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1o1ofnx6oax87ffbilghxgcelgfo11y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>336329</id>
      <parentid>336236</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T12:03:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336329</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="41076" sha1="6cf6f7p0kgdeofhoyi1m3wdporhajpv" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''
{{Konec formy}}

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]</text>
      <sha1>6cf6f7p0kgdeofhoyi1m3wdporhajpv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amposta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98887</id>
    <revision>
      <id>336328</id>
      <parentid>335932</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T11:59:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336328</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="924ue4u9uk4pk2m7ui2w7w895jf4s3o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amposta
  | PŘEDCHOZÍ = Amplus
  | DALŠÍ = z Ampringen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amposta
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af902c00-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = es:Amposta
}}

{{Forma|proza}}
'''Amposta''', město ve špan. prov. tarragonské, okr. tortoském, na Ebru, se 3669 ob. (1879) a rozsáhlou fabrikací výrobků lekořicových.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>924ue4u9uk4pk2m7ui2w7w895jf4s3o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ampurdan</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98889</id>
    <revision>
      <id>336425</id>
      <parentid>336326</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T14:54:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>Zrušena verze [[Special:Diff/336326|336326]] od uživatele [[Special:Contributions/Davmiub|Davmiub]] ([[User talk:Davmiub|diskuse]])</comment>
      <origin>336425</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="769" sha1="nn9kbx0nm30txgk4xmhry9hj1eahtr1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ampurdan
  | PŘEDCHOZÍ = Ampullaria
  | DALŠÍ = Amputace
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ampurdan
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Empordà
}}

{{Forma|proza}}
'''Ampurdan''', rovina na jižním svahu východních Pyrenejí, ve španělské provincii geronské (Kastilie) mezi Středozemním mořem a levým břehem Fluvie, na sever až k mysu Rosas sahající, úrodná a bohatá zvláště na háje olivové, ale místy bažinatá. Přední její místo jest {{Prostrkaně|Figueras}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nn9kbx0nm30txgk4xmhry9hj1eahtr1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/14</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98921</id>
    <revision>
      <id>336517</id>
      <parentid>336274</parentid>
      <timestamp>2026-08-29T18:11:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>336517</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="350" sha1="9ccwfb8iu7dx3r9e2kper98k7ekgzv0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;br/&gt;
&lt;br/&gt;
{{Uprostřed|Právo překladu do všech jazyků, jakéhokoli}}
{{Uprostřed|zdramatisování neb zfilmování a všechna práva}}
{{Uprostřed|vůbec autor si vyhrazuje.}}
&lt;br/&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;div style=&quot;text-transform:uppercase;text-align:center&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:large&quot;&gt;Tiskem Československé grafické unie a. s. v Praze 1934&lt;/div&gt;
&lt;br/&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9ccwfb8iu7dx3r9e2kper98k7ekgzv0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gnósis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98941</id>
    <revision>
      <id>336523</id>
      <timestamp>2026-08-30T08:20:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Ceplm</username>
        <id>1807</id>
      </contributor>
      <comment>Přidán OSN odkazové heslo Gnósis</comment>
      <origin>336523</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="478" sha1="sbpz9qimb4k5raxudikwk9uy168exvo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gnósis
  | PŘEDCHOZÍ = Gnorimus
  | DALŠÍ = Gnóstikové
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Glutamin
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;215. {{Kramerius|ndk|b22c4460-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO =
}}

{{Forma|proza}}
'''Gnósis''', viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Gnósticismus}}}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sbpz9qimb4k5raxudikwk9uy168exvo</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336524</id>
      <parentid>336523</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T08:21:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Ceplm</username>
        <id>1807</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336524</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="479" sha1="ldosowzp02zzpmm2aw73a4lral163jk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gnósis
  | PŘEDCHOZÍ = Gnorimus
  | DALŠÍ = Gnósticismus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Glutamin
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;215. {{Kramerius|ndk|b22c4460-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO =
}}

{{Forma|proza}}
'''Gnósis''', viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Gnósticismus}}}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ldosowzp02zzpmm2aw73a4lral163jk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Burg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98942</id>
    <revision>
      <id>336525</id>
      <timestamp>2026-08-30T08:22:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>336525</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1096" sha1="i7ytyi5f5v57pm6y7jwrvxnrt9ct46c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Burg
|PŘEDCHOZÍ= Burford
|DALŠÍ= Burgage
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Burg
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Burg}}''', město v Německu, v pruském Sasku, na řece Ihle a u železnice z Berlína do Magdeburgu, 14 mil severovýchodně od Magdeburgu. Počet obyvatel (1900) 22 432. Je známé svými textilními manufakturami a výrobou obuvi, které poskytují zaměstnání velké části jeho obyvatelstva. Město původně patřilo k panství Querfurt, s nímž přešlo v roce 1496 do vlastnictví magdeburských arcibiskupů a v roce 1635 bylo spolu s dalšími částmi magdeburského území postoupeno Sasku; v roce 1687 bylo postoupeno Braniborsku. Za svou prosperitu vděčí velkému přílivu pilných francouzských, falckých a valonských uprchlíků, k němuž došlo kolem konce 17. století.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Burg]]</text>
      <sha1>i7ytyi5f5v57pm6y7jwrvxnrt9ct46c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gnósticismus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98943</id>
    <revision>
      <id>336526</id>
      <timestamp>2026-08-30T08:36:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Ceplm</username>
        <id>1807</id>
      </contributor>
      <comment>Nové heslo Gnósticismus (pouze text, needitováno)</comment>
      <origin>336526</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7347" sha1="r4jenznwdoq1l58vrm5cp0h98fxtx0t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gnósticismus
  | PŘEDCHOZÍ = Gnósis
  | DALŠÍ = Gnóstikové
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gnósticismus
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;215. {{Kramerius|ndk|b22c4460-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Gnosticismus
}}

{{Forma|proza}}
'''Gnósticismus''', Gnosticism jest chronologicky prvý pokus filosofického pojímání a vysvětlení křesťanství z konce I. a ve II. stol. po Kr. Eklekticism fi- losofický, jenž od II. stol. př. Kr. připravo- val splynutí a spodobení filosofické spekulace s prvky různých náboženství tehdy známých, zvláště pak nauka novopythagorská a novopla- tónská, byly mu namnoze původem a přípravou. Jméno nauky samo (yrtüffi-s, gnose = poznání) je původu křesťanského a čte se nejprve v listě Barnabovým nazývaném (yroUetř xtítia, I, 5), označujíc tam hlubší porozumění tajemství písem svátých. Vystupovaly! v době té školy

a sekty, které činily nárok, že hlouběji a do- konaleji křesťanství a pravdu jeho pochopily. Myslitelé tito sami zvali se yvoatitioi, nespo- kojujíce se pouhou vírou, ale osobujíce si po- znání vyšší. Názory jejich v jednotlivostech od sebe se liší, v zásadních věcech však je mezi nimi shoda Vedle nauky biblické čer- pali názory své z filosofie řecké, zvláště novo- platónské, přisvojivše si i exegetickou methodu Filóna Židovského a náboženských soustav orientálních. V pokusech těchto o křesťan skou filosofii náboženskou čili, jak můžeme též říci, o hellénisaci křesťanství nepřevládá rozum spekulativní, jenž by přesnými pojmy momenty života náboženského snažil se for- mulovali, nýbrž obrazotvornost, která mo- menty tyto personifikuje a jakožto samostatné bytosti hypostasuje. Odtud podobá se gnose značně jakési křesťanské mythologii. Sousta- vám gnóstickým převahou jeví se křesťanství jako něco nového, vznešeného, a pevně věří v božský jeho původ. Vše, co není křesťanské, je nedokonalé, protibožské ; ani pohanství ani židovství starozákonní neobsahuje pravého zje- vení božího. Bůh starozákonní není pravý bůh, nýbrž podřízený duch. Pravý bůh jest jen Bůh Otec Zákona nového. Ten je skutečný tvůrce světa, svrchovaně dokonalý a dobrý, bůh staro- zákonní je mu poddán a toliko spravedlivý. V poměru к pohanství a zvláště к hellénismu čerpá gnósis zejména z nauky o rozporu světa pomyslného a smyslného, nadpřirozeného a přirozeného, ducha a hmoty. Idee platónské a Novoplatónců proměněné v daemony jeví se u gnostiků jakož'o a ion o v é, duchové zpro- středkující mezi Bohem a světem. drifUovQyós platónský je právě onen bůh starozákonní. Ze soustav orientálních působil na gnosi nejvíce pársismus svým dualismem principu dobra a zla. Zvláště pak učení křesťanské o vykoupení stalo se jim problémem stěžejným, jemuž usi- lovali zjednali odůvodnění filosofické. Jsoucno veškero má dle nauky gnostické tři stupně: I. jsoucno nejvyšší, čistě duchové (nvivpa), království boží (nÍTÍgcofia), obsahuje mimo Boha souhrn božských sil a daemonů, aionů, kteří všichni jsouce původu božského v řády ísyzygie) se dělí; 2. naproti říši božské jest hmota a síly v ní působící, svět hylický (užij); 3. uprostřed mezi oběma je svět duševní a v čele jeho bůh starozákonní, SrjiuovQyós, jenž rovněž nižšími duchy, anděly, jest ob- klopen. Démiùrg čili bůh starozákonní jest sám jedním z nižších aionů, jenž stvořil svět smyslný, sloučiv čistou duševnost s tělesností. Svět jím stvořený je nedokonalý. Hmotnost je příčinou nedokonalosti této, z ní i všechno zlo na světě pochází. Hmotu vysvětlovali gno- stikové jakožto nejnižší emanaci, ve kterou duševnost klesla hříchem oněch duchů vyš- ších. Démiúrg je sám bytost nedokonalá. Ne- chal by lidstvo stále v zaslepenosti. Ná- rodu vyvolenému chtěl všechny ostatní ná- rody podrobili. Avšak duch ve hmotě a těles- nosti spoutaný achámót) touží po uvolnění a opětném povznesení se v čistou duševnost. Návrat ten umožní toliko láska Boha svrcho- vaně dobrého, jenž jednoho z aionů (Aňyns nebo vovs) posílá, aby konec učinil vládě boha starozákonního. Kristus jest vyšší duch. jenž toliko ve zdánlivém těle mezi lidmi se objevil (dokétismus), anebo, jak Basileidés učil, na čas spojil se se člověkem Ježíšem. Spása Kri- stem přinesená záleží v odříkání se hmoty, těla, všeho, co člověka к životu vezdejšímu poutá. Odříkání to u většiny gnostiků vzalo na sebe podobu askese. Kdo nauku tuto do- konale pochopí, je pneumatik a vrátí se bez těla v říši Kristovu, kdo však toliko při písmeně jejím se zastaví a výše se nepovznese, je psychik, jemuž je přístup možný jen do nebe démiúrga, boha starozákonního, ostatní pak všichni jsou hýli ко vé, a osud jejich, jako všeho, co v principu zla, hmotě, má účast, jest úplně zaniknouti. Nauka gnostická měla velmi dalekosáhlý vliv na církev při vzniku jejím. Bylo třeba odporu velmi tuhého, aby církev proti ní zvítězila. Ale zároveň na- proti ní a bojem proti ní vyvíjela se znenáhla církevní orthodoxie, články dogmatické byly znenáhla zjišťovány a v jeden celek sjednoco- vány. — Východištěm g-u byla Alexandrie, odkud se nauka ta zvláště po východě roz- šířila. Přední myslitelé gnostičtí jsou skoro ve- skrze pohanského původu orientálního. V době přípravné, na sklonku I. stol. po Kr , působil hlavně Cerinth v Alexandrii, za vlády pak 'krajanovy a Hadrianovy (98 138 po Kr.) ob- jevují se zástupci g-u na různých místech, v Syrii S a t u r n i n o s, Kerdón, sekty ofitů, peratů, kainiti! a j, v Alexandrii Basi- leidés ze Syrie pocházející a Valentinos, jehož nauka znamená nejvyšší rozkvět my- šlení gnostického, a jenž po r. 140 v Římě dále působil a množství žáků kolem sebe shromáždil; z nich zvláště vynikali Héra- kleión, Ptolemaios, Markos, Bardesa- nés. Na konci II. stol. žili a působili spiso- vatel knihy »Pistis Sofia«, Markión, Her- mogen a zvláště Apellés, žák Markiónův. Znalost g-u čerpáme hlavně ze spisů jejich od- půrců. Z původních spisů gnostických toliko jeden je zachován, zmíněná »Pistis Sofia« původu ofitského, v podání koptickém (vydal J. H. Petermann v Berlíně r. 1851). Jinak máme pouhé fragmenty. Z odpůrců g u jsou nám prameny nejdůležitějšími Irenaeus (tžfyjjos Kal ávctTQon/} гг]е ifisviííůvv^ov угшакое) aHippolytos CEXiyxog Kutá naotav aígiofcov), mimo to i Justin, Tertullián, Clemens Alex., Origenés, Epiphanios, Philostrat, Theodoret. Novější spisy, mimo souborná díla Rena- novo a Harnackovo, King, The gnostics (Londýn, 1887); M. E. Amelineau Essai sur le gnosticisme égyptien (Annales du Musée Guimet, Paříž, 1S87); Salmon, G. N. York, 1888). ''[[Autor:František Drtina|Dua.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>r4jenznwdoq1l58vrm5cp0h98fxtx0t</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336527</id>
      <parentid>336526</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T08:36:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Ceplm</username>
        <id>1807</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336527</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7346" sha1="f02e3ltutk25szh8zppjdql9c2fzgkk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gnósticismus
  | PŘEDCHOZÍ = Gnósis
  | DALŠÍ = Gnóstikové
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gnósticismus
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;215. {{Kramerius|ndk|b22c4460-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Gnosticismus
}}

{{Forma|proza}}
'''Gnósticismus''', Gnosticism jest chronologicky prvý pokus filosofického pojímání a vysvětlení křesťanství z konce I. a ve II. stol. po Kr. Eklekticism fi- losofický, jenž od II. stol. př. Kr. připravo- val splynutí a spodobení filosofické spekulace s prvky různých náboženství tehdy známých, zvláště pak nauka novopythagorská a novopla- tónská, byly mu namnoze původem a přípravou. Jméno nauky samo (yrtüffi-s, gnose = poznání) je původu křesťanského a čte se nejprve v listě Barnabovým nazývaném (yroUetř xtítia, I, 5), označujíc tam hlubší porozumění tajemství písem svátých. Vystupovaly! v době té školy

a sekty, které činily nárok, že hlouběji a do- konaleji křesťanství a pravdu jeho pochopily. Myslitelé tito sami zvali se yvoatitioi, nespo- kojujíce se pouhou vírou, ale osobujíce si po- znání vyšší. Názory jejich v jednotlivostech od sebe se liší, v zásadních věcech však je mezi nimi shoda Vedle nauky biblické čer- pali názory své z filosofie řecké, zvláště novo- platónské, přisvojivše si i exegetickou methodu Filóna Židovského a náboženských soustav orientálních. V pokusech těchto o křesťan skou filosofii náboženskou čili, jak můžeme též říci, o hellénisaci křesťanství nepřevládá rozum spekulativní, jenž by přesnými pojmy momenty života náboženského snažil se for- mulovali, nýbrž obrazotvornost, která mo- menty tyto personifikuje a jakožto samostatné bytosti hypostasuje. Odtud podobá se gnose značně jakési křesťanské mythologii. Sousta- vám gnóstickým převahou jeví se křesťanství jako něco nového, vznešeného, a pevně věří v božský jeho původ. Vše, co není křesťanské, je nedokonalé, protibožské ; ani pohanství ani židovství starozákonní neobsahuje pravého zje- vení božího. Bůh starozákonní není pravý bůh, nýbrž podřízený duch. Pravý bůh jest jen Bůh Otec Zákona nového. Ten je skutečný tvůrce světa, svrchovaně dokonalý a dobrý, bůh staro- zákonní je mu poddán a toliko spravedlivý. V poměru к pohanství a zvláště к hellénismu čerpá gnósis zejména z nauky o rozporu světa pomyslného a smyslného, nadpřirozeného a přirozeného, ducha a hmoty. Idee platónské a Novoplatónců proměněné v daemony jeví se u gnostiků jakož'o a ion o v é, duchové zpro- středkující mezi Bohem a světem. drifUovQyós platónský je právě onen bůh starozákonní. Ze soustav orientálních působil na gnosi nejvíce pársismus svým dualismem principu dobra a zla. Zvláště pak učení křesťanské o vykoupení stalo se jim problémem stěžejným, jemuž usi- lovali zjednali odůvodnění filosofické. Jsoucno veškero má dle nauky gnostické tři stupně: I. jsoucno nejvyšší, čistě duchové (nvivpa), království boží (nÍTÍgcofia), obsahuje mimo Boha souhrn božských sil a daemonů, aionů, kteří všichni jsouce původu božského v řády ísyzygie) se dělí; 2. naproti říši božské jest hmota a síly v ní působící, svět hylický (užij); 3. uprostřed mezi oběma je svět duševní a v čele jeho bůh starozákonní, SrjiuovQyós, jenž rovněž nižšími duchy, anděly, jest ob- klopen. Démiùrg čili bůh starozákonní jest sám jedním z nižších aionů, jenž stvořil svět smyslný, sloučiv čistou duševnost s tělesností. Svět jím stvořený je nedokonalý. Hmotnost je příčinou nedokonalosti této, z ní i všechno zlo na světě pochází. Hmotu vysvětlovali gno- stikové jakožto nejnižší emanaci, ve kterou duševnost klesla hříchem oněch duchů vyš- ších. Démiúrg je sám bytost nedokonalá. Ne- chal by lidstvo stále v zaslepenosti. Ná- rodu vyvolenému chtěl všechny ostatní ná- rody podrobili. Avšak duch ve hmotě a těles- nosti spoutaný achámót) touží po uvolnění a opětném povznesení se v čistou duševnost. Návrat ten umožní toliko láska Boha svrcho- vaně dobrého, jenž jednoho z aionů (Aňyns nebo vovs) posílá, aby konec učinil vládě boha starozákonního. Kristus jest vyšší duch. jenž toliko ve zdánlivém těle mezi lidmi se objevil (dokétismus), anebo, jak Basileidés učil, na čas spojil se se člověkem Ježíšem. Spása Kri- stem přinesená záleží v odříkání se hmoty, těla, všeho, co člověka к životu vezdejšímu poutá. Odříkání to u většiny gnostiků vzalo na sebe podobu askese. Kdo nauku tuto do- konale pochopí, je pneumatik a vrátí se bez těla v říši Kristovu, kdo však toliko při písmeně jejím se zastaví a výše se nepovznese, je psychik, jemuž je přístup možný jen do nebe démiúrga, boha starozákonního, ostatní pak všichni jsou hýli ко vé, a osud jejich, jako všeho, co v principu zla, hmotě, má účast, jest úplně zaniknouti. Nauka gnostická měla velmi dalekosáhlý vliv na církev při vzniku jejím. Bylo třeba odporu velmi tuhého, aby církev proti ní zvítězila. Ale zároveň na- proti ní a bojem proti ní vyvíjela se znenáhla církevní orthodoxie, články dogmatické byly znenáhla zjišťovány a v jeden celek sjednoco- vány. — Východištěm g-u byla Alexandrie, odkud se nauka ta zvláště po východě roz- šířila. Přední myslitelé gnostičtí jsou skoro ve- skrze pohanského původu orientálního. V době přípravné, na sklonku I. stol. po Kr , působil hlavně Cerinth v Alexandrii, za vlády pak 'krajanovy a Hadrianovy (98 138 po Kr.) ob- jevují se zástupci g-u na různých místech, v Syrii S a t u r n i n o s, Kerdón, sekty ofitů, peratů, kainiti! a j, v Alexandrii Basi- leidés ze Syrie pocházející a Valentinos, jehož nauka znamená nejvyšší rozkvět my- šlení gnostického, a jenž po r. 140 v Římě dále působil a množství žáků kolem sebe shromáždil; z nich zvláště vynikali Héra- kleión, Ptolemaios, Markos, Bardesa- nés. Na konci II. stol. žili a působili spiso- vatel knihy »Pistis Sofia«, Markión, Her- mogen a zvláště Apellés, žák Markiónův. Znalost g-u čerpáme hlavně ze spisů jejich od- půrců. Z původních spisů gnostických toliko jeden je zachován, zmíněná »Pistis Sofia« původu ofitského, v podání koptickém (vydal J. H. Petermann v Berlíně r. 1851). Jinak máme pouhé fragmenty. Z odpůrců g u jsou nám prameny nejdůležitějšími Irenaeus (tžfyjjos Kal ávctTQon/} гг]е ifisviííůvv^ov угшакое) aHippolytos CEXiyxog Kutá naotav aígiofcov), mimo to i Justin, Tertullián, Clemens Alex., Origenés, Epiphanios, Philostrat, Theodoret. Novější spisy, mimo souborná díla Rena- novo a Harnackovo, King, The gnostics (Londýn, 1887); M. E. Amelineau Essai sur le gnosticisme égyptien (Annales du Musée Guimet, Paříž, 1S87); Salmon, G. N. York, 1888). ''[[Autor:František Drtina|Dua.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>f02e3ltutk25szh8zppjdql9c2fzgkk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Bückeburg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98944</id>
    <revision>
      <id>336528</id>
      <timestamp>2026-08-30T08:38:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>336528</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1094" sha1="sm4raeyla1th03wla0l0qjdoibtdnm6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Bückeburg
|PŘEDCHOZÍ= Buck-Bean
|DALŠÍ= Buckeridge, John
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Bückeburg
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Bückeburg
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Bückeburg}}''', město v Německu, hlavní město knížectví Schaumburg-Lippe, příjemně položené na úpatí Harrelbergu na řece Aue, 6 mil od Mindenu, na hlavní železniční trati z Kolína nad Rýnem do Berlína. 6000 obyvatel. Má palác stojící na rozsáhlém pozemku, gymnázium, seminář, knihovnu, synagogu a tři kostely, z nichž jeden má nápis ''Religionis non structurae exemplum''. První domy v Bückeburgu se začaly stavět kolem hradu kolem roku 1365; a teprve v 17. století bylo město obehnáno hradbami, které ustoupily kruhu krásných promenád. Básník J. G. von Herder zde byl v letech 1771 až 1776 dvorním kazatelem.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Bückeburg]]</text>
      <sha1>sm4raeyla1th03wla0l0qjdoibtdnm6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Brühl</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98945</id>
    <revision>
      <id>336533</id>
      <timestamp>2026-08-30T09:05:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>336533</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1080" sha1="8fpb7hn8z5p2w70ze47q8zx5f4ln7o9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Brühl
|PŘEDCHOZÍ= Brühl, Heinrich, Count von
|DALŠÍ= Brumaire

}}
{{Textinfo
|TITULEK= Brühl
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Brühl (Severní Porýní-Vestfálsko)
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Brühl}}''', město v Německu, v pruské provincii Rýn, 8 mil jihozápadně od Kolína nad Rýnem na hlavní železniční trati do Koblenzu. Obyv. (1900) 5000. Jeho příjemná poloha na úpatí jednoho z výběžků pohoří Eifel a krásné pozemky obklopující královský palác z něj činí oblíbené letovisko obyvatel Kolína nad Rýnem. Palác v renesančním slohu, postavený v roce 1728 Klementem Augustem, kurfiřtem v Kolíně nad Rýnem (1700–1761), byl od roku 1809 do roku 1813 v držení francouzského maršála Davouta a v roce 1842 byl zrestaurovaný pruským králem Fridrichem Vilémem IV.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Brühl]]</text>
      <sha1>8fpb7hn8z5p2w70ze47q8zx5f4ln7o9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Brunsbüttel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98946</id>
    <revision>
      <id>336539</id>
      <timestamp>2026-08-30T09:18:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>336539</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="948" sha1="oak75mgxxk2xjkakedzlkql5z0kfs2s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Brunsbüttel
|PŘEDCHOZÍ= Bruno of Querfurt, Saint
|DALŠÍ= Brunswick, Karl Wilhelm Ferdinand, Duke of
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Brunsbüttel
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO =
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Brunsbüttel}}''', přístavní město v Německu, v pruské provincii Šlesvicko-Holštýnsko, na severním břehu Labe, 60 mil severozápadně od Hamburku. Počet obyvatel (1905) 2500. Brunsbüttel je západní terminál kanálu Kaiser Wilhelm, který je zde uzavřen dvojitými zdymadly. Nachází se zde také vnitřní přístav, 1640 stop dlouhý a 656 stop široký, uhelná stanice a malý přístav pro vlečné lodě a další plavidla patřící společnosti kanálu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Brunsbüttel]]</text>
      <sha1>oak75mgxxk2xjkakedzlkql5z0kfs2s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Brumath</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98947</id>
    <revision>
      <id>336543</id>
      <timestamp>2026-08-30T09:36:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>336543</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="779" sha1="88a47cd8opt2bztw6n48oeqj89n0od3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Brumath
|PŘEDCHOZÍ= Brumaire
|DALŠÍ= Brummagem
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Brumath
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO =
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Brumath}}''', nebo {{Verzálky|Brumpt}}, město v Německu, na císařském území Alsasko-Lotrinsko, na řece Zorn a železniční trati Štrasburk-Avricourt. Počet obyvatel: 5500. Má římskokatolický a protestantský kostel a nachází se na místě římského Brocomagu. Jeho průmysl zahrnuje koželužství a pilařství a obchoduje s vínem, tabákem a chmelem.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Brumath]]</text>
      <sha1>88a47cd8opt2bztw6n48oeqj89n0od3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Rudice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98948</id>
    <revision>
      <id>336546</id>
      <timestamp>2026-08-30T11:07:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Rudice   | PŘEDCHOZÍ = von Rudhart Ignaz   | DALŠÍ = Rudig }}  {{Textinfo   | TITULEK = Rudice   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|ad944fd0-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Rudice }}  {{Forma|proza}} '''Rudice: 1) R.''', ves na Moravě, h…“</comment>
      <origin>336546</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1198" sha1="tvyzebbd44jnjngrgkz68nwmrfk73n4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Rudice
  | PŘEDCHOZÍ = von Rudhart Ignaz
  | DALŠÍ = Rudig
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rudice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|ad944fd0-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Rudice
}}

{{Forma|proza}}
'''Rudice: 1) R.''', ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko, fara a pš. Jedovnice; 114 d., 840 obyv. č., 3 n. (1890), 2tř. šk., větrný mlýn. Kol vsi jsou mnohé šachty, až 150 ''m'' hluboké, z nichž dobývalo se hojně rudy železné. Nyní dolují toliko na bílou ohnivzdornou hlinu, kterou zužitkují v okolních továrnách anebo vyvážejí do ciziny. Vyskytuje se tu také mnoho vzácných nerostů. V okolí jest četně závrtků, do nichž se ztráci voda. Dříve stávala tu tvrz (1375), na níž seděli vladykové, kteří se nazývali po vsi. — '''2) R.''', far. ves t., hejtm. a okr. Uher. Brod, pš. Luhačovice; 93 d., 494 obyv. č. (1890), kostel sv. Václava, 1tř. šk.

'''3) R.''', ves slez., viz {{Prostrkaně|Rudzica}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tvyzebbd44jnjngrgkz68nwmrfk73n4</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>336547</id>
      <parentid>336546</parentid>
      <timestamp>2026-08-30T11:09:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>336547</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1216" sha1="4dqrt8wfjqrqvydzpt0y543xtviducd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Rudice
  | PŘEDCHOZÍ = von Rudhart Ignaz
  | DALŠÍ = Rudig
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rudice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýdruhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1904. S.&amp;nbsp;63. {{Kramerius|nkp|ad944fd0-107e-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Rudice
}}

{{Forma|proza}}
'''Rudice: 1) R.''', ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko, fara a pš. Jedovnice; 114 d., 840 obyv. č., 3 n. (1890), 2tř. šk., větrný mlýn. Kol vsi jsou mnohé šachty, až 150 ''m'' hluboké, z nichž dobývalo se hojně rudy železné. Nyní dolují toliko na bílou ohnivzdornou hlinu, kterou zužitkují v okolních továrnách anebo vyvážejí do ciziny. Vyskytuje se tu také mnoho vzácných nerostů. V okolí jest četně závrtků, do nichž se ztráci voda. Dříve stávala tu tvrz (1375), na níž seděli vladykové, kteří se nazývali po vsi. — '''2) R.''', far. ves t., hejtm. a okr. Uher. Brod, pš. Luhačovice; 93 d., 494 obyv. č. (1890), kostel sv. Václava, 1tř. šk.

'''3) R.''', ves slez., viz {{Prostrkaně|Rudzica}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4dqrt8wfjqrqvydzpt0y543xtviducd</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>