Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.17 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu Index:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/styles.css 252 79882 336605 336276 2026-08-31T17:51:50Z Jean-Paul 8278 336605 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; font-variant: small-caps; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } h2 .chapter-number { text-transform: uppercase; } h2 .chapter-name { letter-spacing: .25em; margin: 0 -.25em 0 .25em; } h2 .chapter-name::before { content: "»"; } h2 .chapter-name::after { content: "«"; } 1qqhr121pyqgjo5su7t23rwfqne8d64 Ottův slovník naučný/Slané 0 80335 336571 313277 2026-08-31T17:06:40Z Davmiub 20055 336571 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Slané | PŘEDCHOZÍ = Slaná | DALŠÍ = Slaneček }} {{Textinfo | TITULEK = Slané | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;334. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:ab78afd0-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Slaná }} {{Forma|proza}} '''Slané: 1) S.''', m. v Čechách, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Slaný|Slaný}}}}. — '''2) S.''', {{Prostrkaně|Slaná}}, ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Semily; 68 d., 411 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn a slabé ložisko kamen. uhlí. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Semily v Ottově slovníku naučném|Slané]] bs6wppumok6ukt0qk1al9xumkffzqds Ottův slovník naučný/Sklenná 0 85089 336569 280527 2026-08-31T16:46:20Z Davmiub 20055 336569 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sklenná | PŘEDCHOZÍ = Skleník | DALŠÍ = Sklenné }} {{Textinfo | TITULEK = Sklenná | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;272. {{Kramerius|nkp|9f812e00-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sklené | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Sklené (Malá Morava)|Sklené (Malá Morava)]], [[w:Sklené (okres Svitavy)|Sklené (okres Svitavy)]], [[w:Pusté Žibřidovice|Pusté Žibřidovice]] }} {{Forma|proza}} '''Sklenná: 1) S.''' (''Glasdorf''), ves na Moravě, hejtm. Šumperk, okr. Viesenberk, fara Pusté Žibřidovice, pš. Nový Losín; 9&nbsp;d., 51&nbsp;obyv. n. (1900), kaple a&nbsp;myslivna {{Prostrkaně|Ohrenberk}}. — '''2)&nbsp;S.''', {{Prostrkaně|Sklenné}} (''Glasdörfel''), ves na Moravě, hejtm. Šumperk, okr. Staré Město, fara a&nbsp;pš. Malá Morava na Mor. pohraniční dráze; 69&nbsp;d., 353&nbsp;obyv. n. (1900), 1tř. šk. — '''3)&nbsp;S.''' (''Glaselsdorf''), far. ves t., hejtm. Mor. Třebová, okr. Svitavy, pš. Greifendorf; 78&nbsp;d., 486&nbsp;obyv. n. (1900), kostel sv.&nbsp;Petra a&nbsp;Pavla a&nbsp;3tř. šk. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Svitavy v Ottově slovníku naučném|Sklenná]] [[Kategorie:Sídla v okrese Šumperk v Ottově slovníku naučném|Sklenná]] lrz9q4rguukohd38m7hb58gn6u5i4zy Historie Jaromíra Tykvy 0 98219 336602 336036 2026-08-31T17:42:04Z Jean-Paul 8278 336602 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Historie Jaromíra Tykvy | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I. + II.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 + 223 s. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 }} <br/> <div style="text-transform:uppercase;text-align:center> <br/> <div style="font-size:xx-large">'''[[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]'''</div> <br/> <br/> <div style="font-size:xxx-large">'''{{Prostrkaně|Historie}}'''</div><br/> <div style="font-size:xxx-large">'''{{Prostrkaně|Jaromíra Tykvy}}'''</div><br/> <br/> <div style="font-size:xx-large">'''[[/I.|I. díl]]&nbsp;&nbsp;•&nbsp;&nbsp;[[/II.|II. díl]]'''</div><br/> <br/> <br/> <br/> <br/> <div style="font-size:large">V Praze, 1934</div><br/> <div><small>Nakladatel</small> F.&nbsp;Topič <small>knihkupec</small></div> </div> <br/> <br/> <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="215" /> <br/> <br/> <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="232" /> [[Kategorie:Romány]] 3nm9ny526qn07s8fzf4p9n7q0ya9goq Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/styles.css 252 98239 336603 336180 2026-08-31T17:44:37Z Jean-Paul 8278 336603 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; font-variant: small-caps; } .iniciala { font-size: 2em; font-weight: 400; line-height: 1; display: inline-block; vertical-align: baseline; } .prvni-odstavec { margin: .1em 0; text-indent: 0; text-align: justify; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } /* Básně */ div.poem { margin-top: 1.2em; margin-bottom: 1.2em; margin-left: 6em; text-align: left; } div.poem p { margin: 0; padding: 0; text-indent: 0; text-align: left; } /* Obsah */ .obsah-kniha { font-size: 80%; width: 80%; margin: 1em auto; } .obsah-radek { display: flex; align-items: baseline; margin: .15em 0; } .obsah-radek a { font-variant: small-caps; } .obsah-tecky { flex: 1; border-bottom: 2px dotted currentColor; margin: 0 .4em; } .obsah-strana { white-space: nowrap; } 8xwp07guhr9vyv4vrw8bkic4xwjhl6s Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/styles.css 252 98550 336604 336219 2026-08-31T17:45:16Z Jean-Paul 8278 336604 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; font-variant: small-caps; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .prvni-odstavec { margin: .1em 0; text-indent: 0; text-align: justify; } .iniciala { font-size: 2em; font-weight: 400; line-height: 1; display: inline-block; vertical-align: baseline; } /* Obsah */ .obsah-kniha { font-size: 80%; width: 80%; margin: 1em auto; } .obsah-radek { display: flex; align-items: baseline; margin: .15em 0; } .obsah-radek a { font-variant: small-caps; } .obsah-tecky { flex: 1; border-bottom: 2px dotted currentColor; margin: 0 .4em; } .obsah-strana { white-space: nowrap; } tisytoxrsh0x06wm1vjex2rod3no1k2 Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/27 250 98561 336599 336089 2026-08-31T17:35:41Z Jean-Paul 8278 iniciála 336599 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Rodinná rada == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">D</span>opolední úřadování v&nbsp;kanceláři doktora Karfiola trvávalo do dvanácté hodiny. Jenom šéf sám pobýval pak ještě půlhodinku v&nbsp;pokoji svém, aby prohlédl vykonanou práci a&nbsp;podepsal opisy akt, aby v&nbsp;žurnále zapsal návštěvy klientů a&nbsp;co pro ně bylo vykonáno, i&nbsp;každé vydání za ně, a&nbsp;někdy se mu toto zaměstnání třeba o&nbsp;čtvrt hodiny prodloužilo. Avšak toho pondělka, kdy přišly dopisy Tykvovy, sklopil o&nbsp;půl jedné knihu, položil na spisy vedle ní mramorové těžítko a&nbsp;spěchal k&nbsp;obědu. Dnes bude netrpělivě očekáván chotí i&nbsp;dcerou. A&nbsp;sotvaže vstoupil do jídelny, tu také již byla mísa s&nbsp;polévkou na stole.</div> Všichni tři členové rodiny pojídali mlčky. Zdálo se, jako by se nad celým obědem toho dne vznášel nějaký příkrov, jenž tlumil obvyklý hovor i&nbsp;drobné poznámky a&nbsp;vtipy páně Karfiolovy, kterými rozmarný otec sobě i&nbsp;svým dámám jídlo vždy kořenil. Všechno ovzduší bylo naplněno jakousi vážností a&nbsp;ještě spíš očekáváním, co nejbližší chvíle přinesou. Doktor Karfiol upínal všechnu svou po-<noinclude></noinclude> qelk7mg6xv17xsclx9xvy8xq7g9h0r0 Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/38 250 98572 336600 336088 2026-08-31T17:36:35Z Jean-Paul 8278 iniciála 336600 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Na námluvy == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">K</span>dyž se šramot ve světnici doktora Čočky ztišil, znamenalo to, že šéf přisedl k&nbsp;svému stolu a&nbsp;dal se do práce. Tu doktor Tykva rozložil před sebou akta a&nbsp;na půlarchu papíru doplňoval své poznámky o&nbsp;stání právě odbytém, jak je byl při soudním jednání zcela zběžně načrtal, aby na nic nezapomněl. Věděl, že se šéf za chvíli přijde otázat, jak stání dopadlo, a&nbsp;chtěl mu podati zevrubný referát.</div> Chvíle se protáhla, konečně však se doktor Čočka se svým dotazem objevil a&nbsp;Tykva mu vypověděl, jak pochodil. „Dobře, kolego, dobře. Podržte tu záležitost v&nbsp;paměti a&nbsp;napište našemu klientu, jak jeho věc stojí. Že je čáka na příznivý výsledek. Nového takto nic?“ „Když už jsem byl u&nbsp;soudu, zlustroval jsem tedy oba domy Luňákovy, na které žádá půjčku od záložny. Vše jest v&nbsp;nejlepším pořádku.“ „Může mu tedy záložna těch deset tisíc půjčit?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 5fmift7x3ywud4rogkefvqykwhjmipg Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/51 250 98585 336601 336090 2026-08-31T17:37:26Z Jean-Paul 8278 iniciála 336601 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Doktor Karfiol se svěřuje == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">K</span>dyž se slečna Ema vyvinula z&nbsp;objetí Tykvova, chopil se doktor Karfiol jeho pravice, upřímně mu jí potřásl a&nbsp;vážně k&nbsp;němu pronesl:</div> „Vítám vás do rodiny, milý kolego. Upřímně, srdečně.“ Ale po těch několika vážných slovech již mu v&nbsp;očích zahrál šibalský úsměv, a&nbsp;doktor Karfiol žertovně dodal: „Zdá se, že vám již není pomoci žádné. I&nbsp;s&nbsp;námi se již musíte smířiti, se mnou a&nbsp;tuhle s&nbsp;naší panímámou. Ale doufám, že i&nbsp;s&nbsp;ní budete spokojen.“ „Věčný pokušiteli!“ volala paní Karfiolová, osušujíc jemným šátečkem zaslzené zraky. Tykva se sklonil a&nbsp;vděčně poceloval paní ruku: „Vynasnažím se, milostivá paní, abych vás byl hoden. Chci být upřímným vaším synem.“ „Budu vám dobrou, milující tchyní, jako byla má maminka mému Karfiolovi. Za všechen její život neměl ani jednou příčiny k&nbsp;stesku.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> dkgd3mwp8cu9mnb96fbjr98qawc47xp Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/61 250 98599 336573 336091 2026-08-31T17:11:02Z Jean-Paul 8278 iniciála 336573 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Nové setkání == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">K</span>dyž v&nbsp;pondělí okolo desáté hodiny dopolední přišel do své pracovny doktor Čočka, naslouchal chvilku k&nbsp;tapetovým dvířkám. A&nbsp;ježto z&nbsp;Tykvova pokojíku nepostihl ani šustu, pootevřel dvířka, vstrčil do světničky hlavu. — Tykva seděl u&nbsp;svého stolu, obklopen všelikými listinami, ponořen v&nbsp;pilnou práci. Bylť přišel již před devátou a&nbsp;dal se horlivě do díla, aby dohonil, jestli něco zanedbal.</div> Doktor Čočka se usmál a&nbsp;zvolal vesele: „No, vítám vás, kolego. Ani jsem se nenadál, že vás tu již ráno najdu. Či jste se rozmyslil, nebyl jste v&nbsp;Pardubicích?“ „Včera, v&nbsp;neděli, byl jsem, spektabile. Ale dnes máme pondělek.“ „Nu, nebyl bych se pranic divil, kdyby vás tam byl doktor Karfiol pozdržel. Byli byste měli krásný večer, a&nbsp;doktor Karfiol miluje takové večery. — A&nbsp;má dobrý sklep, jak o&nbsp;něm vím.“ „Ani slovem se o&nbsp;to nepokusil, spektabile, a&nbsp;byl by se marně pokoušel. Je taky šéfem a&nbsp;ví, co jest mou povinností. Ostatně mi včerejší neděle<noinclude></noinclude> t6z1kzqezij8r6c14w52buomvvih8o9 Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/72 250 98610 336575 335920 2026-08-31T17:13:22Z Jean-Paul 8278 první odstavec + iniciála 336575 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Emina otázka, Tykvova odpověď == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">T</span>ěšil se Tykva na příjezd slečny Emy jako dítě, těšil se na všeliké pochůzky s&nbsp;ní Prahou, na drobné i&nbsp;větší obstarávky. Budou spolu a&nbsp;s&nbsp;paní mateří obhlížet výkladní skříně, budou vybírat a&nbsp;nakupovat, a&nbsp;po každé naň milovaná dívka upře zraky a&nbsp;otáže se: Co tomu říkáte? Souhlasíte? Nebo již nebude kupovat sama pro sebe, nýbrž pro společnou domácnost. Dva dni snad potrvá její návštěva a&nbsp;Tykva všechny své volné hodiny ztráví v&nbsp;její společnosti a&nbsp;pak večer posedí s&nbsp;oběma dámami v&nbsp;jídelně u&nbsp;Štěpána. Ba ani v&nbsp;poledne je neopustí, vyžádá si, aby s&nbsp;nimi směl poobědvati, a&nbsp;právě se k&nbsp;tomu odhodlával, když se před ním vynořili manželé Vosáhlovi. A&nbsp;toto nenadálé setkání pokalilo mu radost ze všeho, nač se celý týden těšil, pohatilo jeho záměr společného oběda, otrávilo jej téměř. Byl všecek zmaten, skoro již nevěděl, nač se ho slečna Ema ptá, co jí odpovídá. I&nbsp;nevytasil se s&nbsp;otázkou, smí-li s&nbsp;dámami dovnitř, a&nbsp;dámy ho k&nbsp;tomu taky nevyzvaly, ač přece věděly, že musí někam k&nbsp;obědu. Zdálo se Tykvovi,<noinclude></noinclude> 3137s30uh4oxmitj597vw42tx4riteb Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/73 250 98611 336576 335921 2026-08-31T17:13:41Z Jean-Paul 8278 336576 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|65}}</noinclude>že i&nbsp;na ně padla z&nbsp;netušeného setkání nějaká roztržitost. Nepřipadlo jim, aby ho zdržely. Teprve cestou do obvyklé hospody pomyslil Tykva, že neměl utíkat, že měl se svými hosty bez okolků vstoupit, a&nbsp;že měl mluvit, mluvit, mluvit, aby dojem z&nbsp;neblahého setkání rozplašil. Pozdě bycha honit! Ubohému Tykvovi bylo, jako by náhle byl spadl do rybníka, z&nbsp;něhož se jen pracně na břeh vydrápal, ale ještě s&nbsp;něho kolem dokola teče jako s&nbsp;hastrmana. Skoro se divil, že to mimojdoucí lidé nepozorují.</div> Když pak se octl ve své obvyklé hospůdce, rozhlížel se, jako by nechápal, kterak sem zapadl. Nepocítil za mák hladu, všechna chuť ho přešla. U&nbsp;Štěpána sedí jeho Eminka a&nbsp;on zde má to všední divadlo, které mu ještě nikdy nebylo tak protivné. Přicházejí denní hosté jako na krmení. Mnozí z&nbsp;nich pojídají horlivě, jen aby zas mohli utéci, jiní obědvají jako z&nbsp;donucení. Zdlouhavě se probírají lístkem jídelním, nevrle pitvají na talíři, co jim číšník předložil, pronášejí mrzuté poznámky. Tykvu všechno otravovalo. Pojedl jako z&nbsp;trestu a&nbsp;spěchal na čerstvý vzduch. Užuž aby mu udeřila kancelářská hodina. Tam se zahrabe do svých lejster, aspoň na několik hodin zapomene na všechno, co ho dnes v&nbsp;poledne potkalo. Jak by byl mohl zapomenouti. Opět se před ním rozšířily udivené zraky paní Vosáhlové, téměř pohlcující jeho nevěstu a&nbsp;zas o&nbsp;něj se opírající, opět mu zaznělo v&nbsp;sluch horlivé pozvání páně Vo-<noinclude></noinclude> l65xh222g1hajf38u6ymacypur4m3l9 Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/81 250 98619 336578 335950 2026-08-31T17:15:40Z Jean-Paul 8278 první odstavec + iniciála 336578 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Eminka se chce vdáti do Prahy. == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">D</span>oktor Tykva měl neklidnou noc, potrhané spaní. Kdykoli se probudil, vždy se mu vracel rozhovor včerejšího večera se slečnou Emou na Třídě, slovo od slova, s&nbsp;neobyčejnou věrností, jako by jej s&nbsp;nějakého opisu četl. Žasl nad touto podivuhodnou činností mozkovou, ale přece ještě se rozpomínal, zdali neřekl o&nbsp;nějakou větu více, která by v&nbsp;hlavě dívčině mohla vzbuditi jisté podezření. A&nbsp;když si v&nbsp;zrcadle paměti všechny otázky Eminy a&nbsp;všechny své odpovědi přečetl, upokojoval se:</div> „Nikoliv, Jaromíre, nepronesl jsi ani slova zbytečného a&nbsp;přece jsi milému a&nbsp;zvědavému tomu děcku pověděl vše, co chtělo a&nbsp;mělo zvědět, aby mu poměr tvůj k&nbsp;manželům Vosáhlovým byl jasný. Jen své setkání s&nbsp;paničkou před skříní klenotníkovou jsi zamlčel, a&nbsp;vším právem. Není to jen tvé tajemství, nýbrž i&nbsp;paní Vosáhlové, které jsi slíbil mlčení. Co ti svěřila, bylo skoro zpovědí, a tu nesmíš porušiti. Jsi jurista, víš o&nbsp;mnoha tajemstvích rodinných, o&nbsp;kterých nesmíš nikdy třetím osobám<noinclude></noinclude> fwa1wyjfm6bejiy7mqx9ralty2detp1 336579 336578 2026-08-31T17:15:49Z Jean-Paul 8278 336579 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Eminka se chce vdáti do Prahy == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">D</span>oktor Tykva měl neklidnou noc, potrhané spaní. Kdykoli se probudil, vždy se mu vracel rozhovor včerejšího večera se slečnou Emou na Třídě, slovo od slova, s&nbsp;neobyčejnou věrností, jako by jej s&nbsp;nějakého opisu četl. Žasl nad touto podivuhodnou činností mozkovou, ale přece ještě se rozpomínal, zdali neřekl o&nbsp;nějakou větu více, která by v&nbsp;hlavě dívčině mohla vzbuditi jisté podezření. A&nbsp;když si v&nbsp;zrcadle paměti všechny otázky Eminy a&nbsp;všechny své odpovědi přečetl, upokojoval se:</div> „Nikoliv, Jaromíre, nepronesl jsi ani slova zbytečného a&nbsp;přece jsi milému a&nbsp;zvědavému tomu děcku pověděl vše, co chtělo a&nbsp;mělo zvědět, aby mu poměr tvůj k&nbsp;manželům Vosáhlovým byl jasný. Jen své setkání s&nbsp;paničkou před skříní klenotníkovou jsi zamlčel, a&nbsp;vším právem. Není to jen tvé tajemství, nýbrž i&nbsp;paní Vosáhlové, které jsi slíbil mlčení. Co ti svěřila, bylo skoro zpovědí, a tu nesmíš porušiti. Jsi jurista, víš o&nbsp;mnoha tajemstvích rodinných, o&nbsp;kterých nesmíš nikdy třetím osobám<noinclude></noinclude> abogjz1nrrjdibcj7j9lvsmpo1bsokb Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/93 250 98631 336581 335982 2026-08-31T17:17:31Z Jean-Paul 8278 první odstavec + iniciála 336581 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Tykvovy vánoční starosti. == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">K</span>dyž se doktor Tykva vymkl pozvání na Štědrý den do Pardubic, jak řekl svému šéfu Čočkovi, neučinil tak se srdcem docela lehkým. Ó, rád by byl zasedl v&nbsp;ten vánoční večer ke stolu s&nbsp;Karfiolovými a&nbsp;hlavně s&nbsp;milou dívkou, ale odstrašovalo jej důrazné prohlášení Karfiolovo hned při první návštěvě Pardubic, že již nikdy nedopustí, aby přespal v&nbsp;hotelu, že pro něj kdykoli bude přichystán hostinský pokoj u&nbsp;nich, u&nbsp;Karfiolů. Něco podobného naznačila i&nbsp;paní Karfiolová, když poslední večer začala vyzvídat na Tykvovi, jak ztráví vánoce. „Ale to byste nám nesměl udělat, abyste šel do hotelu,“ pronesla. A&nbsp;tu se Tykva vytasil s&nbsp;omluvou, že je zadán u&nbsp;svého šéfa. Uvědomoval si, že by neměl dost pevnosti, octnuv se jednou v&nbsp;Pardubicích, aby doktoru Karfiolovi odporoval. Ale pomyšlení, aby přespal u&nbsp;rodiny své drahé Eminky, bylo mu nesnesitelné. Byl by vnesl cosi naprosto všedního v&nbsp;příbytek, v&nbsp;němž dýchala jeho milovaná dívka, skoro jakési znesvěcení dosavadních něžných styků vzájemných. Netroufal<noinclude></noinclude> f6zmthkjl4lu4xoiyp8zdthhu9tyfx7 336582 336581 2026-08-31T17:17:43Z Jean-Paul 8278 336582 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Tykvovy vánoční starosti == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">K</span>dyž se doktor Tykva vymkl pozvání na Štědrý den do Pardubic, jak řekl svému šéfu Čočkovi, neučinil tak se srdcem docela lehkým. Ó, rád by byl zasedl v&nbsp;ten vánoční večer ke stolu s&nbsp;Karfiolovými a&nbsp;hlavně s&nbsp;milou dívkou, ale odstrašovalo jej důrazné prohlášení Karfiolovo hned při první návštěvě Pardubic, že již nikdy nedopustí, aby přespal v&nbsp;hotelu, že pro něj kdykoli bude přichystán hostinský pokoj u&nbsp;nich, u&nbsp;Karfiolů. Něco podobného naznačila i&nbsp;paní Karfiolová, když poslední večer začala vyzvídat na Tykvovi, jak ztráví vánoce. „Ale to byste nám nesměl udělat, abyste šel do hotelu,“ pronesla. A&nbsp;tu se Tykva vytasil s&nbsp;omluvou, že je zadán u&nbsp;svého šéfa. Uvědomoval si, že by neměl dost pevnosti, octnuv se jednou v&nbsp;Pardubicích, aby doktoru Karfiolovi odporoval. Ale pomyšlení, aby přespal u&nbsp;rodiny své drahé Eminky, bylo mu nesnesitelné. Byl by vnesl cosi naprosto všedního v&nbsp;příbytek, v&nbsp;němž dýchala jeho milovaná dívka, skoro jakési znesvěcení dosavadních něžných styků vzájemných. Netroufal<noinclude></noinclude> 06l6ylg45amwi31m26z87lcjidozjmi Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/94 250 98632 336583 335983 2026-08-31T17:18:00Z Jean-Paul 8278 336583 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|86}}</noinclude>si ani, aby se k&nbsp;tomuto svému ostychu přiznal, a&nbsp;tak dámy s&nbsp;politováním přijaly jeho omluvu. Správně uznávaly, že jest i&nbsp;svému dobrému šéfu Čočkovi nějakou ochotou povinen.</div> Tak tedy měl Tykva o&nbsp;vánoce postaráno, nebo Čočkovým pozváním na Štědrý den rozumělo se i&nbsp;pozvání na božíhodový oběd. Takový byl za starších časů zvyk v&nbsp;nejedné pražské rodině. Milý štědrovečerní host býval zhusta kořistí hostitelů na celé svátky, ale nanejmíň na boží hod. Ačkoli pak doktor Čočka žádné rodiny neměl, o&nbsp;vánocích rád vystupoval jako hospodář a&nbsp;hlava domácnosti. Zachovával tak starou tradici, vmýšlel se ve své dětství, vzpomínal na dávné vánoce rodinné, na zesnulé rodiče. Sice po celý rok, večer co večer byl jeho útulkem hostinec, ale vánoce chtěl míti své, domácí, pod vlastní střechou. Tu dával vytápěti celý byt, dveře všech jeho světnic byly dokořán, aby stejnoměrné teplo prostupovalo všechny prostory, a&nbsp;v&nbsp;každém pokoji se svítilo. Ba, ani na vánoční strůmek nezapomínal. Byl sice skrovný, malý, pouhý symbol vánoc, ale ozářený drobnými svíčičkami, a&nbsp;pod ním vždy pro hosta nebo pro hosty nějaký malý dárek. Obyčejně bedničky doutníků, pár zimních rukavic, parádní nákrčník, nádhernější kapesní nůž. Podle toho, koho si pozval. Nebo někdy měl doktor Čočka hosty dva i&nbsp;tři. A&nbsp;tomuto zdání rodinných vánoc napomáhala věrně a&nbsp;horlivě hospodyně jeho, obstárlejší paní Klára, vdova po starém doktorandu,<noinclude></noinclude> 5moe27jj46jze6jc981toso3nbo615l Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/103 250 98644 336585 336000 2026-08-31T17:20:00Z Jean-Paul 8278 první odstavec + iniciála 336585 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Snoubenci přišli s pozváním == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">B</span>yla jasná, suchá, mrazivá neděle, skoro na samém sklonku ledna. Doktor Čočka seděl ve své pracovně a&nbsp;jen tak ledabyle se přebíral všelikými listinami. Měl zase kancelářskou inspekci, poněvadž tato neděle náležela doktoru Tykvovi. V&nbsp;kanceláři před pracovnou šéfovou seděli dva písaři a&nbsp;mladší koncipient. Ostatní personál měl taky volno. Doktor Čočka zahleděl se chvílemi do okna, venku poletoval drobný, suchý sníh. Těšil se na svůj nedělní oběd a&nbsp;na popolední spánek, který mu byl nejmilejší z&nbsp;celé neděle. Chvílemi vzpomněl na Tykvu, kudy asi těká, šťastný ženich. Možná, že má v&nbsp;Praze milou návštěvu z&nbsp;Pardubic. Z&nbsp;hovorů s&nbsp;Tykvou věděl, že již jde do tuha, že mu osudná cesta k&nbsp;oltáři nastává, než masopust uplyne. Od vánoc byla slečna Ema v&nbsp;Praze již třikráte. Měla starosti s&nbsp;nábytkem, s&nbsp;celým zařízením bytu. Vždy ji provázela maminka, která zkušeným okem dozírala, aby milá dcera měla bydlo co nejútulnější.</div> {{Nop}}<noinclude></noinclude> albhmk3nclc7ps901wanokjvu764yt2 Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/115 250 98656 336587 336068 2026-08-31T17:22:00Z Jean-Paul 8278 iniciála 336587 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Nenadálý prezent == <div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">P</span>ředpověděla sice Eminka, že před svatbou přijede ještě jednou do Prahy, ale místo ní přišel té předposlední soboty drobný balíček poštovní. Byl vzorně zapečetěn, krasopisná adresa byla psána rukou Eminou. Tykva dlouho hleděl na balíček před sebou, hádaje, co asi obsahuje. Konečně se odhodlal otevříti jej. Navrchu leželo psaníčko milé dívky. Ostatek byl ještě ve zvláštním pečlivém obalu. Ovšem, že se Tykva nejdříve chopil psaníčka. A&nbsp;četl:</div> „Drahý Jaromíre! Chtěly jsme ještě do Prahy, maminka se mnou, a&nbsp;těšila jsem se na to, hlavně na setkanou s&nbsp;Vámi, a&nbsp;na to naše nové hospodářstvíčko tam na Vinohradech, kde mám ještě dost co dělat. Ale ještě nejsme se vším hotovy, hlavně však švadlena stále mne zde potřebuje, aby na mně dokonale vyzkoušela, co její ruce urobí. Ach, Jaromíre, nemůžete si pomyslit, co dá práce a&nbsp;starostí, než rodiče vybaví dceru z&nbsp;domu a&nbsp;nadobro se jí zbaví. Tak tedy nemohu utéci. Chci hezky vypadat ve svatebních šatech, k&nbsp;vůli Vám, Jaromíre! A&nbsp;posílám Vám 40 oznámení sňatku, kteráž<noinclude></noinclude> mk2e0ll32kj4gns7zldpc832164h4pk Historie Jaromíra Tykvy/II. 0 98792 336570 336275 2026-08-31T17:03:37Z Jean-Paul 8278 odebrána šablona digitalizace 336570 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = I. | ČÁST = II. }} {{Textinfo | TITULEK = Historie Jaromíra Tykvy II. | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="13" /> <br/> <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="14" /> <br/> <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="232" /> j0njx90pyy65onlxyb76zjs3ilj4yz6 Historie Jaromíra Tykvy/II./Nové setkání 0 98797 336572 335714 2026-08-31T17:08:55Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336572 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Doktor Karfiol se svěřuje | ČÁST = Nové setkání | DALŠÍ = Emina otázka, Tykvova odpověď }} {{Textinfo | TITULEK = Nové setkání | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 53–63. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="61-71" /> k39w42tombc7ejkv3dgrt4vhvt5f78d Historie Jaromíra Tykvy/II./Emina otázka, Tykvova odpověď 0 98798 336574 335715 2026-08-31T17:12:22Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336574 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Nové setkání | ČÁST = Emina otázka, Tykvova odpověď | DALŠÍ = Eminka se chce vdáti do Prahy }} {{Textinfo | TITULEK = Emina otázka, Tykvova odpověď | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 64–72. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="72-80" /> 7hdiyvm83qcq5ffoqok5ls5saga81d2 Historie Jaromíra Tykvy/II./Eminka se chce vdáti do Prahy 0 98799 336577 335742 2026-08-31T17:14:44Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336577 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Emina otázka, Tykvova odpověď | ČÁST = Eminka se chce vdáti do Prahy | DALŠÍ = Tykvovy vánoční starosti }} {{Textinfo | TITULEK = Eminka se chce vdáti do Prahy | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 73–84. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="81-92" /> e6n3utwbeiaf61fe59zj41e4imdufwk Historie Jaromíra Tykvy/II./Tykvovy vánoční starosti 0 98806 336580 335740 2026-08-31T17:16:46Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336580 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Eminka se chce vdáti do Prahy | ČÁST = Tykvovy vánoční starosti | DALŠÍ = Snoubenci přišli s pozváním }} {{Textinfo | TITULEK = Tykvovy vánoční starosti | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 85–94. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="93-102" /> 4wda9104b6weupq85x4yxnou01kq3ew Historie Jaromíra Tykvy/II./Snoubenci přišli s pozváním 0 98808 336584 335745 2026-08-31T17:19:01Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336584 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Tykvovy vánoční starosti | ČÁST = Snoubenci přišli s pozváním | DALŠÍ = Nenadálý prezent }} {{Textinfo | TITULEK = Snoubenci přišli s pozváním | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 95–106. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="103-114" /> ev4d124pzi8rwkyjzag22ia0xia8gb6 Historie Jaromíra Tykvy/II./Nenadálý prezent 0 98810 336586 335747 2026-08-31T17:21:00Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336586 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Snoubenci přišli s pozváním | ČÁST = Nenadálý prezent | DALŠÍ = Nastavovaný prezent }} {{Textinfo | TITULEK = Nenadálý prezent | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 107–116. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="115-124" /> fbq31y8jdwmnjc8v1c0ewppyvd1hmd1 Historie Jaromíra Tykvy/II./Nastavovaný prezent 0 98811 336588 335749 2026-08-31T17:23:10Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336588 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Nenadálý prezent | ČÁST = Nastavovaný prezent | DALŠÍ = Tykvův poslední den a pardubské překvapení }} {{Textinfo | TITULEK = Nastavovaný prezent | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 117–124. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="125-132" /> 0a1bw6aq88c7uqw3imf35eovafwemyi Historie Jaromíra Tykvy/II./Tykvův poslední den a pardubské překvapení 0 98812 336589 335750 2026-08-31T17:24:28Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336589 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Nastavovaný prezent | ČÁST = Tykvův poslední den a pardubské překvapení | DALŠÍ = V předvečer veselky }} {{Textinfo | TITULEK = Tykvův poslední den a pardubské překvapení | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 125–135. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="133-143" /> keg5u2vbf0kopa7ff2xkue4fi5qfsks Historie Jaromíra Tykvy/II./V předvečer veselky 0 98813 336590 335751 2026-08-31T17:27:00Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336590 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Tykvův poslední den a pardubské překvapení | ČÁST = V předvečer veselky | DALŠÍ = Do kostela – Svatebčané se rozcházejí }} {{Textinfo | TITULEK = V předvečer veselky | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 136–146. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="144-154" /> 1k7rduvl6fbnp51dox7va0wduejn7xj Historie Jaromíra Tykvy/II./Do kostela – Svatebčané se rozcházejí 0 98814 336591 335752 2026-08-31T17:28:12Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336591 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = V předvečer veselky | ČÁST = Do kostela – Svatebčané se rozcházejí | DALŠÍ = Do Prahy }} {{Textinfo | TITULEK = Do kostela – Svatebčané se rozcházejí | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 147–155. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="155-163" /> 1c05fcytnd30aza627hmoe2yv35i6mf Historie Jaromíra Tykvy/II./Do Prahy 0 98815 336592 335753 2026-08-31T17:29:16Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336592 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Do kostela – Svatebčané se rozcházejí | ČÁST = Do Prahy | DALŠÍ = Nový pan domácí }} {{Textinfo | TITULEK = Do Prahy | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 156–167. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="164-175" /> j51qjgr2luqzajfy9tnob7j6juc4trl Historie Jaromíra Tykvy/II./Nový pan domácí 0 98816 336593 335755 2026-08-31T17:30:09Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336593 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Do Prahy | ČÁST = Nový pan domácí | DALŠÍ = První domácí starost }} {{Textinfo | TITULEK = Nový pan domácí | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 168–177. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="176-185" /> lfsd8i5ssk0d3xv0dlvmsmnhe10qqsl Historie Jaromíra Tykvy/II./První domácí starost 0 98817 336594 335756 2026-08-31T17:31:05Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336594 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Nový pan domácí | ČÁST = První domácí starost | DALŠÍ = Vosáhlo otcem }} {{Textinfo | TITULEK = První domácí starost | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 178–187. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="186-195" /> ixrat482xchcdb9d35tov66mztkzwu7 Historie Jaromíra Tykvy/II./Vosáhlo otcem 0 98818 336595 335757 2026-08-31T17:31:55Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336595 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = První domácí starost | ČÁST = Vosáhlo otcem | DALŠÍ = Starost s dárkem – Křtiny }} {{Textinfo | TITULEK = Vosáhlo otcem | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 188–195. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="196-203" /> 10wudwy1apoje0lybqz8jxh025e91p4 Historie Jaromíra Tykvy/II./Starost s dárkem – Křtiny 0 98819 336596 335758 2026-08-31T17:32:46Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336596 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Vosáhlo otcem | ČÁST = Starost s dárkem – Křtiny | DALŠÍ = Po křtinách }} {{Textinfo | TITULEK = Starost s dárkem – Křtiny | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 196–205. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="204-213" /> opwehg1bqo2u787fds93yy26by7pxvu Historie Jaromíra Tykvy/II./Po křtinách 0 98820 336597 335759 2026-08-31T17:33:48Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336597 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Starost s dárkem – Křtiny | ČÁST = Po křtinách | DALŠÍ = Doslov }} {{Textinfo | TITULEK = Po křtinách | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 206–213. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="214-221" /> 2tvlpa653q6pfpb71li21nlv3e9coh8 Historie Jaromíra Tykvy/II./Doslov 0 98821 336598 335760 2026-08-31T17:34:33Z Jean-Paul 8278 + textinfo 336598 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/II. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Po křtinách | ČÁST = Doslov | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Doslov | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy II.'', Praha: F. Topič, 1934. 223 s. S. 214–223. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf" include="222-231" /> fh7mss3izqbg3xjpjuvmepet522yni7 Ottův slovník naučný/Evropa 0 98859 336606 336329 2026-09-01T05:50:25Z Davmiub 20055 /* Horopis. */ 336606 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Evropa | PŘEDCHOZÍ = Evron | DALŠÍ = Evst }} {{Textinfo | TITULEK = Evropa | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Evropa }} {{Forma|proza}} '''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' '''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem. {{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''<sup>2</sup>. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''<sup>2</sup>, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''<sup>2</sup>. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''<sup>2</sup>. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''<sup>2</sup>. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''<sup>2</sup>. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''<sup>2</sup>. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se <sup>1</sup>/<sub>14</sub>—<sup>1</sup>/<sub>11</sub> vší souše a <sup>1</sup>/<sub>54</sub>—<sup>1</sup>/<sub>50</sub> celého povrchu zemského. Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5" 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''. {{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''<sup>2</sup>). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''<sup>2</sup>) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''<sup>2</sup>) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''<sup>2</sup>) a Bretagne (23.700 ''km''<sup>2</sup>) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''<sup>2</sup>) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''<sup>2</sup>), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''<sup>2</sup>), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''<sup>2</sup>) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''<sup>2</sup>, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''<sup>2</sup> (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''<sup>2</sup> vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''<sup>2</sup>. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''<sup>2</sup> (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''<sup>2</sup>. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Konec formy}} == Horopis. == Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py. '''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální. Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti. Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí. {{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''. {{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' а k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''. {{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''<sup>2</sup> v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m''). Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m''). [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)] l2vxeiacvw8lbmwhtx7tkibnxf419xv Encyklopedie Britannica 1911/Bacharach 0 98950 336607 2026-09-01T05:53:46Z Lenka64 2855 n 336607 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Bacharach |PŘEDCHOZÍ= Bacharach, Yair |DALŠÍ= Bachaumont, Louis Petit de }} {{Textinfo |TITULEK= Bacharach |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Bacharach }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Bacharach}}''', město v Německu, v pruské provincii Rýn, romanticky ležící na levém břehu Rýna, 30 mil nad Koblenzem na železnici do Mohuče. Obyvatelstvo: 2000. Nachází se zde zajímavý kostel, bazilika, z počátku 13. století. Jsou zde také ruiny gotického kostela ze 13. a 15. století. Zřícenina hradu Stahleck, tyčící se nad městem, je historicky proslavená jako místo sňatku mezi Jindřichem, nejstarším synem Jindřicha Lva (krátce před jeho smrtí v roce 1195), a Anežkou Štaufskou, který vedl k dočasnému usmíření mezi rody Welfů a Štaufů. Dalšími zříceninami hradů jsou Fürstenberg a Stahlberg. Všechny tři patřily falckým hrabatům. Víno z Bacharachu bylo kdysi velmi ceněno a Bacharach je stále jedním z hlavních trhů rýnského vinařství. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Bacharach]] rxbbgiavgixgam6vd24zkyvi0cpcxvo Encyklopedie Britannica 1911/Backnang 0 98951 336608 2026-09-01T07:41:07Z Lenka64 2855 n 336608 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Backnang |PŘEDCHOZÍ= Backhuysen, Ludolf |DALŠÍ= Backscratcher }} {{Textinfo |TITULEK= Backnang |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Backnang}}''', město v Německu, v království Württemberg, 19 mil vlakem severovýchodně od Stuttgartu. Počet obyvatel (1900) 7650. Má zajímavý kostel z 12. století a významné koželužny a kožedělné továrny, výrobny vlny a sukna. V roce 1325 byl Backnang postoupen Württembergu Badenem. V blízkosti se nachází Wilhelmsheimské sanatorium pro souchotináře. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Backnang]] hf3imko0incqgcpsguqmscq1fh5amyy Encyklopedie Britannica 1911/Badenweiler 0 98952 336609 2026-09-01T08:02:54Z Lenka64 2855 n 336609 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Badenweiler |PŘEDCHOZÍ= Badenoch |DALŠÍ= Badger (animal) }} {{Textinfo |TITULEK= Badenweiler |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Badenweiler}}''', ozdravné a lázeňské místo velkovévodství Bádenska v Německu, 28 mil severovýchodně vlakem z Basileje, na západním okraji Černého lesa. Je chráněno pohořím Blauen (3820 stop) a klima je zde vynikající. Jeho nový farní (evangelický) kostel (1897) je postaven na úpatí hradu z 11. století, který patřil bádenským markrabatům a byl zničen Francouzi během válek za Ludvíka XV. Místo každoročně navštěvuje 5000 lidí, částečně kvůli teplým minerálním pramenům (70° F.), částečně kvůli syrovátkové kúře a částečně kvůli mírnému klimatu a malebnému okolí. Nachází se zde ''Kurhaus'' postavený v roce 1853 a park o rozloze 6 hektarů; také velkovévodský hrad, přestavěný v letech 1887–1888. V roce 1784 zde byly objeveny dobře zachovalé římské lázně. Trvalá populace je asi 600 obyvatel. [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Badenweiler]] 79x3bbst2adfz85bdw8rk76zjnflqqf 336610 336609 2026-09-01T08:04:14Z Lenka64 2855 336610 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Badenweiler |PŘEDCHOZÍ= Badenoch |DALŠÍ= Badger (animal) }} {{Textinfo |TITULEK= Badenweiler |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Badenweiler}}''', ozdravné a lázeňské místo velkovévodství Bádenska v Německu, 28 mil severovýchodně vlakem z Basileje, na západním okraji Černého lesa. Je chráněno pohořím Blauen (3820 stop) a klima je zde vynikající. Jeho nový farní (evangelický) kostel (1897) je postaven na úpatí hradu z 11. století, který patřil bádenským markrabatům a byl zničen Francouzi během válek za Ludvíka XV. Místo každoročně navštěvuje 5000 lidí, částečně kvůli teplým minerálním pramenům (70° F.), částečně kvůli syrovátkové kúře a částečně kvůli mírnému klimatu a malebnému okolí. Nachází se zde ''Kurhaus'' postavený v roce 1853 a park o rozloze 6 hektarů; také velkovévodský hrad, přestavěný v letech 1887–1888. V roce 1784 zde byly objeveny dobře zachovalé římské lázně. Trvalá populace je asi 600 obyvatel. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Badenweiler]] 3d5vibxrbx6grcz4su9liv5fbx3exl3