Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.19 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 21255 337017 311693 2026-09-08T20:59:36Z JAn Dudík 532 /* Dílo */ * [[Aforismy_a_myšlenky/Doslov|Doslov]] k Tilschově dílu [[Aforismy a myšlenky]] 337017 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = František | příjmení = Čáda | datum narození = 6. dubna 1865 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 14. prosince 1918 | místo úmrtí = Praha | popis = český filosof }} '''František Čáda''' (1865–1918) byl český profesor filosofie. == Dílo == * [[Aforismy_a_myšlenky/Doslov|Doslov]] k Tilschově dílu [[Aforismy a myšlenky]] === Články === * [[Sborník prací historických/Filosof Hippon|Filosof Hippon]] ve [[Sborník prací historických|Sborníku prací historických]] (1906) {{Digitalizuje se|Sborník prací historických - 1906.djvu}} * [[Eukleidovy Základy (Elementa)]] (1908) {{Online Kramerius|mzk|033e7847-4bfd-11e1-8339-001143e3f55c}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Ča.'' (stejnou zkratku používal zpočátku i důlní inženýr [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]]). Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Aerarii fabri|Aerarii fabri]] * [[Ottův slovník naučný/Aerarii|Aerarii]] * [[Ottův slovník naučný/Auctoritas|Auctoritas]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Augurové|Augurové]] * [[Ottův slovník naučný/Auspicia|Auspicia]] * [[Ottův slovník naučný/Civilisace|Civilisace]] * [[Ottův slovník naučný/de Lamettrie|de Lamettrie]] * [[Ottův slovník naučný/Diodóros|Diodóros]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Doxografové|Doxografové]] * [[Ottův slovník naučný/Eklekticismus|Eklekticismus]] * [[Ottův slovník naučný/Eklektikové|Eklektikové]] * [[Ottův slovník naučný/Hermés Trismegistos|Hermés Trismegistos]] * [[Ottův slovník naučný/Indukce|Indukce]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Locke|Locke]] * [[Ottův slovník naučný/Logika|Logika]] * [[Ottův slovník naučný/Masaryk|Masaryk]] * [[Ottův slovník naučný/Platón|Platón]] == Externí odkazy == * [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/cadaf.html Slovník českých filosofů] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Čeští filosofové]] odho8rzrb9jykg810wqxul82k2t05m1 100 21325 336997 335987 2026-09-08T16:58:28Z Mykhal 7311 /* Ottův slovník naučný */ +1 336997 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Otakar | příjmení = Šulc | datum narození = 3. února 1869 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 11. června 1901 | místo úmrtí = Praha | popis = český fyzik a chemik }} '''Otakar Šulc''' (1869–1901) byl český fyzik a chemik. == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''OŠc.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Flogiston|Flogiston]] * [[Ottův slovník naučný/Fosgén|Fosgén]] * [[Ottův slovník naučný/Gelatina|Gelatina]] * [[Ottův slovník naučný/Gliadin|Gliadin]] * [[Ottův slovník naučný/Glukonová kyselina|Glukonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glukosa|Glukosa]] * [[Ottův slovník naučný/Glutaminová kyselina|Glutaminová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glutarová kyselina|Glutarová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Gluten|Gluten]] * [[Ottův slovník naučný/Glutin|Glutin]] * [[Ottův slovník naučný/Glykolová kyselina|Glykolová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glykoly|Glykoly]] * [[Ottův slovník naučný/Glykol|Glykol]] * [[Ottův slovník naučný/Grafitová kyselina|Grafitová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Grafochemie|Grafochemie]] * [[Ottův slovník naučný/Heptany|Heptany]] * [[Ottův slovník naučný/Heptiny|Heptiny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptosy|Heptosy]] * [[Ottův slovník naučný/Heptoylové kyseliny|Heptoylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylény|Heptylény]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylové alkoholy|Heptylové alkoholy]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylové kyseliny|Heptylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptyl|Heptyl]] * [[Ottův slovník naučný/Hexany|Hexany]] * [[Ottův slovník naučný/Hexiny|Hexiny]] * [[Ottův slovník naučný/Hexity|Hexity]] * [[Ottův slovník naučný/Hexony|Hexony]] * [[Ottův slovník naučný/Hexosy|Hexosy]] * [[Ottův slovník naučný/Hexoylové kyseliny|Hexoylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Hexylény|Hexylény]] * [[Ottův slovník naučný/Hexylové alkoholy|Hexylové alkoholy]] * [[Ottův slovník naučný/Hexyl|Hexyl]] * [[Ottův slovník naučný/Hippurová kyselina|Hippurová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Houba (různé významy)|Houba]] (část Houba kovová) * [[Ottův slovník naučný/Hydrazin|Hydrazin]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazobenzol|Hydrazobenzol]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazolátky|Hydrazolátky]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazony|Hydrazony]] * [[Ottův slovník naučný/Hydráty|Hydráty]] * [[Ottův slovník naučný/Hyénová kyselina|Hyénová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Hypnal|Hypnal]] * [[Ottův slovník naučný/Hypnon|Hypnon]] * [[Ottův slovník naučný/Hypoxanthin|Hypoxanthin]] * [[Ottův slovník naučný/Chelidonin|Chelidonin]] * [[Ottův slovník naučný/Chelidonová kyselina|Chelidonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Chemie|Chemie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Chinoidin|Chinoidin]] * [[Ottův slovník naučný/Chinony|Chinony]] * [[Ottův slovník naučný/Chinon|Chinon]] * [[Ottův slovník naučný/Chinová kyselina|Chinová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Chlóral|Chlóral]] * [[Ottův slovník naučný/Inosit|Inosit]] * [[Ottův slovník naučný/Iódodusík|Iódodusík]] * [[Ottův slovník naučný/Iridium|Iridium]] * [[Ottův slovník naučný/Isomerie|Isomerie]] * [[Ottův slovník naučný/Karamelisace|Karamelisace]] * [[Ottův slovník naučný/Karbaminová kyselina|Karbaminová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Karbonyl|Karbonyl]] * [[Ottův slovník naučný/Karborundum|Karborundum]] * [[Ottův slovník naučný/Karboxyl|Karboxyl]] * [[Ottův slovník naučný/Karyofylen|Karyofylen]] * [[Ottův slovník naučný/Kámen|Kámen]] (části) * [[Ottův slovník naučný/Kobalt|Kobalt]] * [[Ottův slovník naučný/Korková kyselina|Korková kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Kreoliny|Kreoliny]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kreosol|Kreosol]] * [[Ottův slovník naučný/Kreosot|Kreosot]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kresalol|Kresalol]] * [[Ottův slovník naučný/Lakmoid|Lakmoid]] * [[Ottův slovník naučný/Laudanin|Laudanin]] * [[Ottův slovník naučný/Lichenin|Lichenin]] * [[Ottův slovník naučný/Limonen|Limonen]] * [[Ottův slovník naučný/Linolová kyselina|Linolová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Liternina|Liternina]] * [[Ottův slovník naučný/Lithium|Lithium]] * [[Ottův slovník naučný/Lučavka královská|Lučavka královská]] * [[Ottův slovník naučný/Lysoly|Lysoly]] * [[Ottův slovník naučný/Magdala (barvivo)|Magdala (barvivo)]] * [[Ottův slovník naučný/Maleinová kyselina|Maleinová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonidin|Mekonidin]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonin|Mekonin]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonová kyselina|Mekonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Melam|Melam]] * [[Ottův slovník naučný/Melissová kyselina|Melissová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Menthon|Menthon]] * [[Ottův slovník naučný/Mercurius|Mercurius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Merkuréthyl|Merkuréthyl]] * [[Ottův slovník naučný/Merkurmethyl|Merkurmethyl]] * [[Ottův slovník naučný/Methan|Methan]] * [[Ottův slovník naučný/Methoxyl|Methoxyl]] * [[Ottův slovník naučný/Murium|Murium]] * [[Ottův slovník naučný/M|M]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Quebrachit|Quebrachit]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Čeští fyzici]] [[Kategorie:Chemici]] qhg6jss8ghwh21kx9rrbfjudhcqn1jc 4 24041 336981 333950 2026-09-08T13:42:15Z JAn Dudík 532 /* Zkratky od písmene O */ link 336981 wikitext text/x-wiki == Barevný kód == {| class="wikitable" |- ! Význam |- | údaje nezjištěny |- class="osn-autor-volny" | volné dílo |- class="osn-autor-chraneny" | autorská práva chráněna |- class="osn-autor-vice-osob" | autoři se stejnou zkratkou |} Upozornění pro editory: Pokud o některém autoru zjistíte z historických zdrojů důležité informace, které chybí v autoritní databázi NK ČR (např. rok úmrtí), uveďte je prosím také na stránce [[Wikizdroje:Informace pro Autority NKP]]. == Vrchní redakce == {| class="wikitable" |- ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | prof. Dr. [[Autor:František Josef Studnička|Fr. (J.) Studnička]] | zástupce fakulty filosofické | 21. 2. 1903 | viz ''FStd.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX., ({{/NK|jk01121581}}) |- class="osn-autor-volny" | prof. Dr. [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]] | zástupce fakulty právnické | 1914 | |- class="osn-autor-volny" | prof. Dr. [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]] | zástupce fakulty lékařské | 24. 4. 1920 | |- class="osn-autor-volny" | prof. Dr. [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | profesor na české technice v Praze | 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | prof. [[Autor:Josef Šolín|Jos. Šolín]] | profesor techniky | 1912 | |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Klement Borový|Klement Borový]] | (církevní dějiny) | 1897 | viz ''Bvý'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII., [http://www.ktf.cuni.cz/KTF-8.html] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:František Krásl|Frant. Krásl]] | (církevní dějiny) | 1907 | zemřel: ({{/NK|jk01062905}}) |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Josef Kořán|Jos. J. Kořán]] | ředitel redakční kanceláře | 1912 | přibyl: OSN I., viz ''Kn.'' |} == Redaktoři odborní == {| class="wikitable" |- ! Jméno ! Poznámka ! Obor ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:František Augustin|Augustin František]] | prof. stř. školy a docent (později professor) na č. univ. | Meteorologie | 1. 12. 1908 | viz ''Ag.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVIII., [http://portal.env.cz/kalendar/detail.php?zaznam=95] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Patrik Blažek|Blažek Patrik]] | c. k. setník | vojenství | 17. 7. 1905 | viz ''Bž.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV., [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/B/106971.htm]], [http://www.rychnovsko.cz/?id=hist3&id1=m_hist] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Jaromír_Borecký|(Dr.) Borecký Jaro<s>slav</s>]] | spisovatel a hudební referent v Praze, později skriptor univ. knihovny v Praze | hudba | 8.5.1951 | viz ''-q'', přibyl: OSN IX. :?? nemohl by to být Borecký Jaromír, 1869-1951 ({{/NK|01012636}})? Publikační činnost odpovídá. :: je uveden jako „Jaroslav“ jak v 9. dílu, tak v rejstříku zkratek v 27. dílu jako jediný nositel tohoto příjmení (tam už je uveden jako doktor a jiné zaměstnání). Leda by publikoval pod pseudonymem. --[[Uživatel:Beren|Beren]] 15:05, 15. 11. 2007 (UTC) ::: Nejspíš to bude Jaromír, dle [[w:NVISN]] III, s. 59 souhlasí i zaměstnání (zažlutil jsem). --[[Uživatel:Marv1N|marv1N]] 18. 7. 2010, 14:50 (UTC) ::::Podle [http://sck.sdruk.cz/record?id=24 Slovníku českých knihovníků] přispíval do Ottova slovníku Borecký Jaromír (1869–1951). --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 18. 6. 2016, 20:54 (UTC) |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Klement Borový|Borový Klement]] | kanovník | katol. theologie | 1897 | viz ''Bvý'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII., [http://spcp.prf.cuni.cz/vyuka/kp39-112.doc],[http://www.ktf.cuni.cz/KTF-8.html] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:František Krásl|Krásl Frant.]] | kanovník | katol. theologie | 1907 | viz ''Ksl.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.kraluv-dvur.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=18998&id_org=7294&p1=8732] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Jaromír Čelakovský|Čelakovský Jaromír]] | prof. na č. universitě | vědy právní | 1914 | viz ''JČ.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.municipal.cz/osobnosti/celakovska_rajska.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Ladislav Josef Čelakovský|Čelakovský Ladislav]] | prof. na č. universitě | botanika | 24. 11. 1902 | viz ''LČ.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX., [http://www.sci.muni.cz/botany/danihelka/metody_terenni_botaniky/Soubory/Historie_soucasnost.pdf] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Josef V. Černý|Černý Josef V.]] | polesný v Berouně | myslivectví | 1905 | viz ''črn.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vulhm.cz/docs/ZLV_4_2005.pdf] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Diviš-Čistecký Jan V.]] | ředitel cukrovaru v Přelouči | cukrovarství | 1923 | viz ''DČ.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://biblio.hiu.cas.cz/rejstrik.php?od=2680&lang=cz&rg=bio&db=biblio] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Josef Durdík|Durdík Josef]] | prof. na č. universitě | filosofie a aesthetika | 30. 6. 1902 | viz ''Dd.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Petr Durdík|Durdík Petr]] | prof. stř. šk. a docent na č. universitě | pedagogika | 1909 | viz ''PD.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00080/18/000801827.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dvořák Rudolf]] | docent na č. universitě | orientální filologie | 1920 | viz ''Dk.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/bulletin_txt_show_clanek.php?Cislo=06/2000&Poradi=21] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Josef Emler|Emler Josef]] | univ. prof. a archivář Pražský | historie a pomocné vědy histor. | 10. 2. 1899 | viz ''Elr.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Otakar Feistmantel|Feistmantel Otakar]] | prof. na č. polytechnice | geologie | 1891 | viz ''Fl.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Jindřich Fialka|Fialka Jindřich]] | městský inženýr | stavitelství pozemní | 1920 | viz ''Fka.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/F/2006422.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Gustav Gruss|Gruss Gustav]] | adjunkt c. k. hvězdárny v Praze | astronomie | 1922 | viz ''Gs.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/G/97524.htm] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Martin Hattala|Hattala Martin]] | prof. na č. universitě | slovanská filologie | 1903 | viz ''H.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=58778] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Ferdinand Havrda|Havrda Ferdinand]] | poštovní sekretář v Praze | poštovnictví a telegrafy | 1927 | viz ''Hda.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9366923] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Eduard Hořovský|Hořovský Eduard]] | vrchní horní ředitel v Dombrové (v OSN XIV. uvedeno „horní ředitel v Dombrově“) | hornictví a hutnictví | 24. 2. 1898 | viz ''Hký.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV., [http://www.knih-havirov.cz/region/detail.asp?id=66] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Alois Jandouš|Alois Jandouš]] | lékárník v Praze | hlavní spolupracovník pro farmacii | 1894 | viz ''Jd.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Ludvík Bohumil Kašpar|Kašpar L. B.]] | evang. farář v Hradišti u Nasavrk, později v Praze | theologie evangelická | 19. 8. 1901 | viz ''-šp.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII., ({{/NK|jk01053194}}) |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Jan Kvíčala|Kvíčala Jan]] | prof. na č. universitě | filologie klassická | 1908 | viz ''Kv.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/K/13982.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Jan Baptista Lambl|Lambl Jan B.]] | prof. na č. polytechnice | zemědělství | 1909 | viz ''JL.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf], viz ''JL.'' |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Alfred Ludwig|Ludwig Alfred]] | univ. professor v Praze | srovnávací jazykozpyt | 1912 | viz ''Lg.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.libri.cz/databaze/orient/list.php?od=l&start=11&count=10] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Karel Lukáš|Lukáš Karel]] | professor na obch. akademii v Praze | chemická technologie | 1918 | viz ''Lš.'', přibyl: OSN I., redaktorem od: OSN IX., zemřel: ({{/NK|jk01072583}}) |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Emerich Maixner|Maixner Emerich]] | prof. na č. universitě | medicina | 24. 4. 1920 | viz ''Mx.'', přibyl: OSN I., [http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=55979] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Václav Emanuel Mourek|Mourek V. (E.)]] | prof. gymn. a docent na č. universitě | germánská filologie | 1911 | viz ''VM.'', přibyl: OSN I., ({{/NK|jk01082208}}) |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:František Müller|Müller Frant.]] | prof. na č. polytechnice | geodaesie | 1900 | viz ''Mü.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Otomar Novák|Novák Otomar]] | prof. na č. universitě | palaeontologie | 1892 | viz ''ON.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI., [http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=1476] |- | Novotný V. | hudební skladatel | hudba | 1896 ? | viz ''Ný.'', přibyl: OSN I., patrně tenhle, ale Novotných je hodně ({{/NK|jk01090771}}) |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Jan Palacký|Palacký Jan]] | prof. na č. universitě | zeměpis | 1908 | viz ''Pý.'', přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01012636}}) |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Augustin Pánek|Pánek Augustin]] | professor stř. šk. a docent (později professor) na č. technice | mathematika | 10. 12. 1908 | viz ''AP.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVIII., [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Kristian Petrlík|Petrlík Kristian]] | prof. na č. polytechnice | stavitelství inženýrské | 1908 | viz ''Plk.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r29.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Martin Pokorný|Pokorný Martin]] | ředitel stř. šk. v Praze | fyzika | 31. 1. 1900 | viz ''MP.'', přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Bohuslav Raýman|Raýman Bohuslav]] | docent na č. polytechnice a č. universitě | chemie | 1910 | viz ''Rn.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | JUC. [[Autor:Josef Scheiner|Scheiner Jos. E.]] | kand. advokacie a red. »Sokola« | tělocvik a šerm | 1932 | viz ''Schnr.'', přibyl: OSN I., [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/S/92355.htm] |- | [[Autor:Josef Stibral|Stibral Josef]] | architekt a prof. při c.k. šk. Uměl.-průmyslové | architektura | 1939 | viz ''Sbl.'', přibyl: OSN I. (nejspíše nesprávně napsaný Jiří - viz Sbl.) |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Josef Šolín|Šolín Josef]] | prof. na č. polytechnice | stavební mechanika | 19. 9. 1912 | viz ''Šln.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r16.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:František Tilšer|Tilšer Frant.]] | prof. na č. polytechnice | deskriptivní geometrie | 1913 | viz ''FT.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Antonín Vávra|Vávra Ant.]] | prof. na č. polytechnice | strojnictví | 1928 | viz ''AVRA'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:František Vejdovský|Vejdovský Frant.]] | univ. prof. | zoologie, srov. anatomie a embryologie | 1939 | viz ''V.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/bulletin_txt_show_clanek.php?Cislo=12/1999&Poradi=08] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Karel Vrba|Vrba Karel]] | prof. na č. universitě | mineralogie | 1922 | viz ''Vr.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://web.natur.cuni.cz/ugmnz/muzeum/muzeum/portrety/vrba.html] |- class="osn-autor-volny" | Dr. [[Autor:Hynek Vysoký|Vysoký Hynek]] | professor | klassická archeologie | 1936 | viz ''Vý.'', přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.dejiny.nln.cz/Bibl/FNovotny.html] |- class="osn-autor-volny" | [[Autor:Josef Zenker|Zenker Josef]] | lesmistr v Písku | lesnictví | 1894 | viz ''Zkr.'', zemřel: OSN IX. |} == Zkratky od písmene A == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - A |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | A. | [[Autor:Jakub Arbes|Arbes Jakub]] | spisovatel v Praze | 1914 | uveden v seznamech v OSN XXVII. [http://zivotopisyonline.cz/jakub-arbes.php] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-a.</nowiki> | ThDr. [[Autor:Karel Vondruška|Vondruška Kar.]] | farář u sv. Havla | 1918 | přibyl: OSN XI. ({{/NK|jk01150626}}) |- class="osn-autor-volny" | A. Č. | [[Autor:Adolf Černý|Černý Adolf]] | spisovatel v Praze | 1952 | uveden v seznamech v OSN XXVII., ({{/NK|jk01102633}}), známější pod pseud. „Jan Rokyta“ |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-áč.</nowiki> | [[Autor:Václav Kudrnáč|Kudrnáč Václav]] | spisovatel v Turnově | 1923 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.turnov.cz/radnice/zajim/ulice.htm] |- class="osn-autor-chraneny" | Ad.L.Kjk. | [[Autor:Ludvík Adolf Krejčík|Krejčík Adolf Lud.]] | adjunkt kníž. schwarzenberského archivu v Třeboni | 1957 | přibyl: OSN XXV., zemřel: [http://www.nacr.cz/sua/fondy/10200ko.htm] |- class="osn-autor-volny" | AF. | [[Autor:Alois Fischer|Fischer Alois]] | professor v Přerově, ředitel gymnázia ve Strážnici (Morava) | 1924 | přibyl: OSN II. ([http://aut.nkp.cz/jk01031251]) |- class="osn-autor-volny" | Ag. | [[Autor:František Augustin|Dr. Augustin František]] | professor stř. šk. a docent v Praze, později professor čes. university v Praze | 1. 12. 1908 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVIII., [http://portal.env.cz/kalendar/detail.php?zaznam=95] |- class="osn-autor-volny" | AH. | [[Autor:Antonín Havránek|Havránek Antonín]] | prof. (akad. gymn.) v Praze | 28. 11. 1903 | přibyl: OSN IV., zemřel: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | AHt. | Dr. [[Autor:Alois Herout|Herout Alois]] | prof. gymn. na Kr. Vinohradech | 26. 11. 1943 | přibyl: OSN XX., zemřel: [http://www.oaberoun.cz/almanach_25/herout.htm] |- class="osn-autor-volny" | Ak. | [[Autor:Karel Adámek|Adámek Karel]] | poslanec v Hlinsku | 1918 | přibyl: OSN I. patrně tenhle politik a ekonom:({{/NK|jk01010079}}), byť existoval v Hlinsku i muzejník Adámek, Karel Václav, 1868-1944 |- class="osn-autor-volny" | AK. | Kastner Ant. (Eduard) | prof. v Pelhřimově, zemský školní inspektor v Praze | 1890 | <small>Popis nesprávně spojuje dvě osoby. [[Autor:Antonín Kastner|'''Antonín''' Kastner]] byl profesorem v Chrudimi a Pelhřimově ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921897&reproId=1248170]) a zemřel 11.01.1890 v Hradci Králové ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7995297], viz též zprávu o incidentu na jeho pohřbu: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6734758]). Zemský školní inspektor [[Autor:Eduard Kastner|'''Eduard''' Kastner]] (viz ''Knr.'') byl jeho bratr ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6708137]). Oba jsou v každém případě „volní“. Viz též [http://aut.nkp.cz/jk01053131 NK] (bez dat).</small> |- class="osn-autor-volny" | AKL. | Rever. Klein Al | kat. farář v Brainardě (Nebrasca) ve Spoj. Ob. sev.-amer. | 1954 | přibyl: OSN IX., zemřel: ([http://aleph.nkp.cz/F/2QPCJ8R48SMAXUPLS3VASPPXI3C299DKDSY63FQFQAMIKQNT7Y-47978?func=service&doc_number=001745491&line_number=0041&service_type=TAG], [http://www.unl.edu/Czechheritage/churches.pdf]) |- class="osn-autor-volny" | AKš. | Dr. tech. [[Autor:Antonín Kubeš|Kubeš Antonín]] | professor státní prům. školy na Smíchově | 1907 | přibyl: OSN XXIV., zemřel před [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n959/mode/2up OSN XXVII.] <small>(* 02.12.1863 v Praze, † 20.11.1907 na Smíchově ([http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=73A6BE523F5241BCAA46CA0F3D553388&scan=44], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=322&folium=330]). Na Smíchov přišel r. 1904 z Pardubic ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29419769]).)</small> |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ál.</nowiki> | [[Autor:Vojtěch Král z Dobré Vody|Král Vojtěch z Dobré Vody]] | úředník při zemském výboru v Praze | 1913 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Al.Wg. | [[Autor:Adolf Wenig|Wenig Al.]] | soukromník v Praze | 1940 | přibyl: OSN XXVIII. {{/NK|jk01151571}} |- class="osn-autor-volny" | Alf.P. | [[Autor:Antonín Pikhart|Pikhart Antonín]] | rada zem. soudu v Praze | 1909 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6477972] <!--exitoval stejnojmenny prekladatel ze spanelstiny 1861-1909, ale asi to nebude on - byl--> |- class="osn-autor-volny" | ALý. | [[Autor:Antonín Libický|Libický Ant.]] | prof. na reálce vinohradské | 1930 | přibyl: OSN XXII., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17948290] |- | A. M. | [[Autor:Antonín Markus|Markus Ant.]] | kand. fil. v Praze | | uveden v seznamech v OSN XXVII., možná genealog PhDr. Markus, Antonín Edmund Josef, 1886-1968 - nesedí ale iniciála M. |- class="osn-autor-volny" | A. Merz | [[Autor:Antonín Merz|Merz Ant.]] | účetní spořitelny v Lounech | 1910 | uveden v seznamech v OSN XXVII, zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5323921] <!--Z Loun, 14. listopadu. (Tel.) V pátek zastřelil se zde dlouholetý správce a pokladník spořitelny místa Loun. Antonín Merz, ...--> |- class="osn-autor-volny" | AN. | [[Autor:Arne Novák|Novák Arne]] | kand. filosofie v Praze | 1939 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: [http://www.dejiny.nln.cz/Bibl/ANovak.html] |- class="osn-autor-volny" | A. O. | [[Autor:Antonín Ondráček|Ondráček Ant.]] | v Praze | 1912 | uveden v seznamech v OSN XXVII. [[d:Q96943017]] |- class="osn-autor-volny" | AP. | [[Autor:Augustin Pánek|Pánek Augustin]] | professor střední školy a docent (později professor) na české technice v Praze | 10. 12. 1908 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVIII., [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-chraneny" | A.Pžk. | Dr. [[Autor:Albert Pražák|Pražák Albert]] | professor na Kr. Vinohradech | 1956 | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | ar. | [[Autor:Emanuel Balcar|Balcar Emanuel]] | vrchní horní inženýr v Mor. Ostravě | 9. 1. 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knih-havirov.cz/cz/osobnosti-regionu/detail-127.html] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ará-</nowiki> | Dr. [[Autor:Josef Karásek|Karásek Josef]] | spisovatel ve Vídni | 1916 | přibyl: OSN XIX., zemřel: asi [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=762&sk=k] ({{/NK|jk01052976}}) |- class="osn-autor-volny" | Ař. | Dr. [[Autor:Antonín Auředníček|Auředníček Ant.]] | advokát v Praze | 1898 | přibyl: OSN I. <small>(Na [[d:Q105698355|wd]]. Nar. 1835 ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=8&folium=580]), zemřel 1898 ([https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c0f0a050-1bc2-11e7-96ce-005056827e51]). 1882 se přestěhoval do Prahy ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5068437]) a 1895 zpět do Kutné Hory ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7638045]). Jeho syn Zdenko A. (*1863, [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=8&folium=580]) obhajoval Hilsnera.)</small> |- class="osn-autor-volny" | AS. | Dr. [[Autor:Alfred Slavík|Slavík Alfred]] | docent (později professor) na čes. polytechnice v Praze | 30. 1. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | ASa. | [[Autor:Antonín Sýkora|Sýkora Ant.]] | professor v. v. v&nbsp;Rakovníce | 1907 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-asp.-</nowiki> | [[Autor:Arnošt Schvab-Polabský|Schvab-Polabský Arnošt]] (též Schwab-Polabský) | spisovatel v Brandýse n. L. | 1936 | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | AS-r.<br/>A. S-r.<br/>AŠ-r. | JUDr. [[Autor:Antonín Schauer|Schauer Ant.]] | advokát v Praze | 1940 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000032371&local_base=AUT] ({{/NK|jk01110854}}) |- class="osn-autor-volny" | AStd. | [[Autor:Alois Studnička|Studnička Alois]] | ředitel státní průmysl. školy v Jaroměři | 1927 | ({{/NK|jk01121578}}) |- class="osn-autor-volny" | A-š. | [[Autor:Jaroslav Antoš|Antoš Jaroslav]] | prof. při státní prům. škole v Chrudimi | 15. 6. 1911 | přibyl: OSN I. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8536012] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-áš.</nowiki> | [[Autor:Karel Jonáš|Jonáš Karel]] | konsul Spojených Států Severoamerických v Praze | 1896 | přibyl: OSN I. [http://www.accessgenealogy.com/scripts/data/database.cgi?file=Data&report=SingleArticle&ArticleID=0034117] |- class="osn-autor-volny" | At. | Dr. [[Autor:Eduard Albert|Albert Eduard]] | univ. prof. a dvorní rada ve Vídni | 1900 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01010151}}) |- class="osn-autor-volny" | AV. | [[Autor:Alois Vlk|Vlk A.]] | c. k. zem. šk. insp. v Brně | 1927 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: ({{/NK|jk01150148}}) |- class="osn-autor-volny" | AVra. | [[Autor:Antonín Vávra|Vávra Ant.]] | prof. na čes. polytechnice v Praze | 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- | AVý. | [[Autor:Antonín Veselý|Veselý Ant.]] | učitel měšť. školy ve Strakonicích | | přibyl: OSN XXIV. |-|- class="osn-autor-volny" | AZ. | Dr. [[Autor:Julius Glücklich|Glücklich Julius]] | suppl. učitel na reálce v Ječné ulici v Praze | 28. 9. 1950 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: ({{/NK|jk01032489}}) |- class="osn-autor-volny" | AŽ. | [[Autor:Alfons Jaromír Žák|Žák Alfons Jaromír]] | klerik řádu praem. v Klosterneuburku | 20. 1. 1931 | přibyl: OSN I., nar. 1868 [http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00069/60/000696062.htm] |} == Zkratky od písmene B == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - B |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Ba. | [[Autor:Eduard Bazika|Bazika Eduard]] | vrchní inspektor státní dráhy v Praze | 1914 | používal i zkratku ''Bz.'', přibyl: OSN I. [http://www.archiv.kvalitne.cz/drobnost/litom.htm] |- | B-a. | [[Autor:Karel Buchtela|Buchtela Karel]] | tajemník finančního ředitelství v Praze | | přibyl: OSN XV., velmi pravděpodobně je to tenhle: [[w:de:Karel Buchtela|Karel Buchtela (†1946)]]. Pokud je šifra "B-a" za články o archeologii atp., tak je to jednoznačné (KB byl původně amatérským archeologem). |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ba</nowiki> | [[Autor:Josef Votruba|Votruba Josef]] | professor v Praze | 08.09.1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8623632] |- class="osn-autor-chraneny" | Bab. | Dr. [[Autor:Věra Babáková|Babáková Věra]] | v Praze | 1962 | přibyla: OSN XXIV., zemřela: [http://brna.cz/home/index.php?acc=profil_osobnosti&load=2401], [http://pulkruhovaulice.bloguje.cz/505500-babak-edward.php] |- class="osn-autor-volny" | Bák. | [[Autor:Julus Beránek|Beránek Julius]] (C.) | zvěrolékař v Táboře, později prof. hospodářské akademie v Táboře | 28. 4. 1904 | přibyl: OSN II., zemřel OSN XXII., [http://www.knihovna.upm.cz/seznam_monografii.xls] |- class="osn-autor-volny" | Bay. | Dr. [[Autor:František Bayer (1854–1936)|Bayer Frant.]], viz též Br. | řed. gymn. v Praze | 1936 | uveden v seznamu v OSN XXVII. ({{/NK|jk01011224}}) |- class="osn-autor-volny" | BB. | Dr. [[Autor:Bohumil Baxa|Baxa Bohumil]] | c. k. soudní adjunkt v Praze | 1942 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.encyklopedie.brna.cz/home/?acc=profil_osobnosti&load=1870] ({{/NK|jk01011206}} |- class="osn-autor-volny" | Bb. | Dr. [[Autor:Jiří Baborovský|Baborovský Jiří]] | assistent chemie na české universitě | 10. 10. 1946 | přibyl: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Bbk. | [[Autor:František Brábek|Brábek Frant.]] | lektor na č. universitě v Praze | 1926 | přibyl: OSN I., databáze [http://sigma.nkp.cz/F/ NK ČR] |- class="osn-autor-volny" | Bbr. | MUC. [[Autor:Josef Florián Babor|Babor Josef]] | v Praze | 1951 | přibyl: OSN XI., [http://aut.nkp.cz/jn19981000181 NK ČR] |- class="osn-autor-volny" | Bček. | [[Autor:Josef Bezdíček|Bezdíček Josef]] | správce hospod. v Hospozíně | 1925 | přibyl: OSN I., [http://aut.nkp.cz/jk01011971 NK], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9180442 parte] |- | BČk. | JUDr. Čermák B. | na Král. Vinohradech | 1926? | přibyl: OSN XI. ([http://aut.nkp.cz/jk01021282]?) |- class="osn-autor-chraneny" | Bčka. | [[Autor:Josef Borovička|Borovička Josef]] | posluchač filosofie v Praze | 1971 | přibyl: OSN XXI., zemřel: [http://www.mesto-most.cz/mesto/osobnosti/borovicka.htm], [http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=045&clanek=050414] |- class="osn-autor-volny" | Bd. | [[Autor:Alexander Josef Bernard|Bernard Alex.]] | prof. v Táboře | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01011868}} |- | Bda. | Burda Jan | professor v Praze, Brně | 1938? | přibyl: OSN III. ([http://aut.nkp.cz/jk01020278]?) |- class="osn-autor-volny" | Bdl. | Budil kamil | inženýr v Praze | 1907 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Bdš. | Baudyš (Baudiš) Josef | kandidát filos. v Praze; profesor ak. gymnázia v Praze | 1933 | přibyl: OSN XXV. ([[w:Josef Baudiš (keltista)|WP]], [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F59C2BC3667145329C65D040F1535F11&scan=281#scan281], [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1F4075EF23A911E08F90005056C00008&scan=1#scan1], [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:f4839590-e3cc-11dc-9044-000d606f5dc6]). <small>Neplést s matematikem [[Autor:Josef Baudiš|Josefem Baudišem]] (1825-1898), který byl už po smrti.</small> |- | Be. | Dr. Beneš Karel | praktický lékař na Vinohradech | | přibyl: OSN V. |- class="osn-autor-volny" | Beroušek. | [[Autor:František Beroušek|Beroušek František]] | inženýr ve Dvoře Králové n. L. | 1910 | přibyl: OSN XVI., zemřel: {{/NK|jk01011915}} |- class="osn-autor-volny" | Bf. | [[Autor:Albín Bráf|Dr. Bráf Albin]] | prof. na č. universitě v Praze | 1912 | přibyl: OSN I. [http://www.econlib.cz/zlatyfond/html/aut_braf.htm] |- class="osn-autor-volny" | BFka. | [[Autor:Břetislav Foustka|Dr. Foustka Břetislav]] | professor c. k. reál. gymnasia na Smíchově | 1947 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/fousb.html] |- class="osn-autor-volny" | BH. | Hübner Bobeš | c. k. finanční koncipista ve Vídni | 1936 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Bh. | Dr. [[Autor:Josef Bělohlav|Bělohlav Josef]] | kand. prof. v Praze | 25. 3. 1935 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.zememeric.cz/default.php?/clanek.php?zaznam=2497] |- class="osn-autor-volny" | Bhk. | Dr. [[Autor:August Bělohoubek|Bělohoubek August]] | prof. na c.k. č. universitě v Praze | 1908 | zemřel: [https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_2846.html] |- class="osn-autor-volny" | Bch. | Bolech Fr. | prof. vyšší hospod. školy v Táboře | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01012582}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Bchr. | [[Autor:Josef Buchar|Buchar J. (Josef)]] | kněz, autor článků a přednášek o včelařství | 1912 | přibyl: na seznamech neuveden, ale zjevně je autorem stati o včelařství v hesle "Čechy" v 6. díle, str. 146, zemřel: [http://zs.hornikruty.cz/dokumenty/text_150.pdf] |- | class="osn-autor-vice-osob" | Bchr. | Buchar J. (Jaroslav) | posluchač filosofie v Praze; profesor v Praze | | přibyl: OSN XXI; nar. 1885 ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=57&folium=410]) |- | BK. | Koudelka B. | c. k. pošt a telegr. inženýr v Praze | | přibyl: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Bk. | Dr. Blažek Gabr. | professor na české polytechnice v Praze | 6. 12. 1910 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | bk. | [[Autor:Boleslav Schnabel-Kalenský|Schnabel Boleslav Vladimír]] | expeditor »Matice české« | 7. 1. 1913 | přibyl: OSN XVI., zemřel: [http://old.xantypa.cz/articles_print.asp?idk=874&ida=2975] |- class="osn-autor-volny" | Bka. | [[Autor:Karel Bečka|Bečka Karel]] | prof. při ústavě pro vzdělávání učitelek v Praze | 27. 5. 1902 | přibyl: OSN IV., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Bkř. | Bakalář-Srbecký J. M. | farář v Angern u Vídně | 1935 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01010584}} |- class="osn-autor-volny" | Bkt. | [[Autor:Ladislav Burket|Ladislav Burket]] | ředitel hospod.-lesnické školy v Písku | 1933 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jn20000400320}} |- class="osn-autor-volny" | B.Kužma | [[Autor:Bohumil Kužma|Bohumil Kužma]] | anorganický chemik, zakl. úst. anorganické chemie na brněnské př. fak. a její první děkan 1920–1921, rektor MU v Brně v letech 1921–1922 | 1943 | zemřel: {{/NK|jk01071138}} |- class="osn-autor-volny" | Bký. | [[Autor:František Adolf Borovský|Borovský František Adolf]] | bibliothekář Umělecko-prům. musea v Praze | 1933 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Bl. | [[Autor:Matyáš Blažek|Blažek M.]] | prof. na paedag. v Brně | 1896 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01012317}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-bl-</nowiki> | Lábler Karel | lékárník v Brandýse n. Labem | 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01071335}} |- class="osn-autor-volny" | Blk. | Bělohoubek Antonín | professor na c.k. české polytechnice v Praze | 1910 | přibyl: OSN I. [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r31.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Blmn. | [[Autor:Karel Bloman|Bloman Karel]] | místodržitelský účetní rada, později c. k. místrodrž. vrchní úč. rada, soukr. docent čes. university v Praze | 15. 9. 1903 | přibyl: OSN XII., zemřel: OSN XXI., [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/360904-bloman] (viz ''Bnn'') |- class="osn-autor-volny" | Blo. | [[Autor:Jaroslav Bidlo|Bidlo Jar.]] | kand. prof. v Praze | 1937 | přibyl: OSN VII. |- class="osn-autor-volny" | Blr. | [[Autor:Antonín Balcar|Dr. Balcar Antonín]] | prof. v Praze | 1888 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Blř. | Bulíř Alois | c. k. stavební rada a ředitel stav. úřadu města Prahy | 1899 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01020245]) |- class="osn-autor-volny" | BM. | [[Autor:Bohumil Mareš|Mareš Bohumil]] | evang. farář v Přelouči | 14. 11. 1901 | přibyl: OSN II., zemřel OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Bm. | Dr. [[Autor:Jan Böhm|Böhm Jan]] | praktický zvěrolékař a suppl. prof. na české univ. v Praze | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XI. |- class="osn-autor-volny" | Bn. | [[Autor:Josef Beran|Beran Josef]] | ředitel ústavu pro hluchoněmé v Hradci Králové | 31. 1. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.munovapaka.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=10512&id_org=10512&id=38547] |- class="osn-autor-volny" | Bnk. | Balšánek Ant. | archit. na Vinohradech | 1921 | přibyl: OSN I. [http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=335] |- class="osn-autor-volny" | Bnn. | [[Autor:Karel Bloman|Blomann Karel]] | c. k. účetní revident a docent státního účetnictví v Praze | 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01012382}} (viz ''Blmn'') |- class="osn-autor-volny" | Bnr. | Dr. [[Autor:Bohuslav Brauner|Brauner Bohuslav]] | docent na č. universitě v Praze | 1935 | přibyl: OSN I. [http://referaty-seminarky.cz/bohuslav-brauner/] |- class="osn-autor-volny" | Bnš. | [[Autor:Josef Beneš|Beneš Josef]] | kandidát profes. v Praze; matematik pojišťovny, docent techniky v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel [[:w:Josef Beneš (matematik)]] |- | B.Petr. | Petr Bohuš | c. a k. setn.-audit. v Praze | | přibyl: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | BPfd. | [[Autor:Bedřich Profeld|Profeld Bedřich]] | posluchač filosofie | 1949 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://openlibrary.org/b/OL4218709M/Bedr%CC%8Cich_Profeld_1876-1949] |- class="osn-autor-volny" | BPk. | [[Autor:Bořivoj Prusík|Prusík Bořivoj]] | úředník univ. knihovny | 1928 | přibyl: OSN XI., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/P/2010460.htm] |- class="osn-autor-volny" | BR. | [[Autor:Bohuslav Rieger|Dr. Rieger Bohuslav]] | spisov. v Praze, později prof. české university v Praze | 29. 5. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Br. | [[Autor:František Bayer (1854–1936)|Dr. Bayer Fr.]] | professor v Táboře | 5.4.1936 | zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982], viz též Bay. |- class="osn-autor-volny" | br. | [[Autor:František Bayer (1853–1925)|Bayer Fr.]] | redaktor »Mor. bibliotheky« a »Bibliotheky pedagog. klassiků« | 12. 9. 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.roznov.cz/osobnosti-frantisek-bayer] |- | B-r-d. | Bervid Albert | zemský sekretář | | přibyl: OSN XVII. (Nar. cca 1865, ještě žil 30.1.1941 - viz [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7045824] jen v NK. [[d:Q105713763|wd]]) |- | Brix. | Brix Jindř. | úředník Sev.-záp. dráhy ve Smiřicích | | přibyl: OSN VII. <small>Maturoval na pardubické reálce r. 1887, z čehož vyplývá rok nar. cca 1868; ještě žil 1937. ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7194009])</small> |- class="osn-autor-volny" | Brod. | [[Autor:František Brod|František Brod]] | říd. učitel v Toužetíně | 9. 6. 1912 | objevuje se OSN XXV., zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002866&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | Brož. | [[Autor:Bořivoj Brož|Brož Bořivoj]] | assistent elektrotechniky při české polytechnice | 1945 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/7DRAAS1EPKPVQTAQ5LL93XGU3SCSVQD5UQRJPEDQICEXHTKP6X-17035?func=full-set-set&set_number=079095&set_entry=000002&format=999] |- class="osn-autor-volny" | Bř. | MUDr. [[Autor:Moric Baštýř|Baštýř M.]] | docent na zubního lékařství na č. univ. v Praze | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Bs. | Brandeis Bedř. | red. časop »Waffenschmied« v Praze | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01012969}} |- class="osn-autor-volny" | BŠ. | [[Autor:Václav Beneš (1850–1934)|Beneš-Šumavský Václav]] | spisovatel v Praze | 1934 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/B/2093930.htm] |- class="osn-autor-volny" | Bš. | Braniš J. | prof. v Budějovicích | 1911 | přibyl: OSN I. [http://sigma.nkp.cz/F/5MUXTMBDRH21JRU4IQJY6KFAQ85UKETH28XTLESHL2K7N9C4U3-00058?func=accref&acc_sequence=000104082] [http://sigma.nkp.cz/F/5MUXTMBDRH21JRU4IQJY6KFAQ85UKETH28XTLESHL2K7N9C4U3-01165?func=short-previous] |- class="osn-autor-volny" | Bše. | [[Autor:Bohumil Bauše|Bauše Bohumil]] | professor v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: viz heslo ve Wikipedii |- class="osn-autor-volny" | Bška. | [[Autor:Sigismund Bouška|Bouška Sigismund]] | O. S. B., spisovatel, administrátor v Machově | 1942 | přibyl: OSN XIII. |- class="osn-autor-volny" | B. Šplíchal. | Šplíchal B. | ředitel měšť. školy ve Vršovicích | 1929 | přibyl: OSN XXVI. ([http://aut.nkp.cz/jk01130924], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9031546]) |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Bt. | [[Autor:Zdeněk Bažant|Bažant Zdeněk]] | dr. inž., supplent české techniky v Praze | 1. 9. 1954 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Bt. | Dr. [[Autor:Josef Bernat|Bernat Josef]] | tajemník statistické kanceláře v Praze, později rada zem. výboru | 9. 1. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Bta. | Dr. Brychta Antonín | professor theol. v Hradci Králové | 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://209.85.135.132/search?q=cache:Bqfp8oLTDxkJ:spcp.prf.cuni.cz/vyuka/kp39-112.doc+anton%C3%ADn+brychta+hradec+kr%C3%A1lov%C3%A9&cd=3&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | Btcha. | Bartocha Josef | c. k. professor v Olomouci | 3. 11. 1927 | přibyl: OSN XXVI. Zemřel [http://www.uherske-hradiste.cz/osobnost/osobnost.py?idoso=OSO7207] |- class="osn-autor-volny" | Btš. | [[Autor:František Bartoš|Bartoš Frant.]] | gymn. ředitel v Brně, později též školní rada | 12. 6. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV. V OSN též pod jménem Fr. Bartoš. |- | B.U.E. | Procházka K. | | | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | Bůž. | Bůžek Frant. | učitel v Rakovníce | 18.06.1892 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4993982] |- class="osn-autor-volny" | BV. | [[Autor:Antonín Jaroslav Vrťátko|Vrťátko A. Jaroslav]] | bibliothékář musea českého v Praze | 19. 12. 1892 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Bv. | Barvíř Jindřich Ladislav | vychovatel | 26. 5. 1952 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01011034}} |- | BVa. | Dr. Valenta Bohumil | kandidát advokacie v Praze | | přibyl: OSN XXIV., Bohumír (advokát, soudce) 1860 - 1924 |- | BVd. | Vdolek B. | inženýr, assistent na čes. technice v Praze | | přibyl: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Bvý. | Dr. [[Autor:Klement Borový|Borový Klem.]] | kanovník emer. prof. bohosloví v Praze,<br />zástupce oboru theologického ve vrchní redakci | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | Bý. | [[Autor:František Bílý|Bílý František]] | prof. v Praze, později vládní rada, ředitel reálky v Žižově | 1920 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01012095], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8124767]) |- | bý. | Bílý Frant. | prof. v Zábřehu | | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Bz. | [[Autor:Eduard Bazika|Bazika Eduard]] | vrchní inspektor státní dráhy v Praze | 1914 | používal i zkratku ''Ba.'', uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.archiv.kvalitne.cz/drobnost/litom.htm] |- class="osn-autor-volny" | Bž. | [[Autor:Patrik Blažek|Blažek Patrik]] | c.k. setník, red. »Vojenských listů« | 7. 7. 1905 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV., [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/B/106971.htm] |} == Zkratky od písmene C == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - C ! | Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Cfe. | Dr. [[Autor:Karel Cumpfe|Cumpfe Karel]] | prof. v Praze | 1931 | přibyl: OSN I. [http://abicko.avcr.cz/bulletin_txt_show_clanek.php?Cislo=11/2003&Poradi=21] |- class="osn-autor-volny" | C.H. | JUDr. [[Autor:Cyril Horáček|Horáček Cyril]] | soukr. docent na české universitě, <br />tajemník městské spořitelny v Praze | 1943 | přibyl: OSN XV. [http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/archiv_cnb/archiv_cnb_guverneri.html#Horacek] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ck-</nowiki> | Hacker Rudolf | c. k. lesní v Hoffnungu | 23. 2. 1920 | přibyl: OSN I., [http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/aktuality/vzpominka-150-vyroci-narozeni-rudolfa-hackera-a1498166] |- | cký. | Stranecký Jan | hutní inženýr v Praze | | přibyl: OSN I. <small>(Nar. 1840 [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=567&folium=538] [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=567&folium=539])</small> |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-cký</nowiki>. | [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]] | spisovatel v Praze | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://ireferaty.lidovky.cz/100/573/Vrchlicky-Jaroslav] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-cl.</nowiki> | Dr. Šercl Čeněk | univ. prof. v Oděse | 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://abart.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=70791&Fvazba=studium] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-cp-</nowiki> | [[Autor:Josef Vycpálek|Vycpálek J.]] | professor v Rychnově, Táboře | 1922 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01151117]) |- | Cr. | Croy Bedřich | přísežný, úředně oprávněný civilní geometr v Cholticích | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Cř. | [[Autor:Ferdinand Císař|Císař Ferd.]] | evant. farář a kons. v Kloboukách u Brna | 14. 6. 1932 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01020761}}) |} == Zkratky od písmene Č == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Č |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Č. | [[Autor:Emil Čermák|Čermák Emil]] | spisovatel v Praze | 1949 | přibyl: OSN I., {{/NK|jk01021289}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-č.-</nowiki> | Dačić Živojín O. | univ professor v Bělehradě | 24. 5. 1920 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: [http://www.maticasrpska.org.rs/stariSajt/biografije/tom03.pdf] <small>(Дачић, Живојин О., књижевник, публициста, издавач (Баточина код Београда, 6. VI 1874 — Београд, 24. V 1920))</small> |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ča. | [[Autor:František Čáda|Čáda Frant.]] | kand. prof. v Praze | 14. 12. 1918 | přibyl: OSN I., {{/NK|jk01020924}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ča.<br>Čka. | [[Autor:Václav Červinka|Červinka Václav]] | horní inženýr v Mor. Ostravě | 1936 | přibyl: OSN I., {{/NK|xx0036127}} |- class="osn-autor-volny" | Čap. | [[Autor:Josef Čapek (1851–1915)|Čapek Josef]] | professor v Praze, ředitel gymnázia v Českých Budějovicích | 1915 | přibyl: OSN V., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Čč. | [[Autor:František Bedřich Čecháč|Čecháč (Fr.) Bedřich]] | inženýr v Karlíně | 25. 8. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV. |- class="osn-autor-volny" | Čdá. | Čadová Am. | učitelka na měšťanské škole ve Vinohradech | 1936 | přibyla: OSN I., NK [https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=jk01130644 jk01130644] |- | class="osn-autor-vice-osob" | ček. | Jiráček Jan | inž. timocké železnice v Negotině v Srbsku | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | ček. | [[Autor:Antonín Smrček|Smrček Ant.]] | inženýr a assistent na české polytechnice v Praze | 17. 2. 1951 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2198] |- class="osn-autor-volny" | Čer. | [[Autor:Josef Černý (1843–1906)|Černý Josef]] | c. k. okr. školní inspektor v Hradci Králové | 9. 11. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1003667081] |- class="osn-autor-volny" | Čh. | Čihák Vladimír | chemik sladovny v Rajhradě u Brna | 1931 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Čch. | [[Autor:Leander Čech|Čech Leander]] | professor v Telči, později ředitel reálky v Novém Městě (Mor.) | 27. 8. 1911 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Čk. | JUDr. [[Autor:Josef Čermák|Čermák Josef]] | kandidát advokacie, v Praze | 25. 9. 1895 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN X. [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000004323&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-čka.</nowiki> | [[Autor:Emanuel Makovička|Makovička E.]] | učitel měšť. školy v Berouně | 1890 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01073156}} |- class="osn-autor-volny" | Č-l. | Dr. [[Autor:František Čuhel|Čuhel Frant.]] | advokát koncipient v Praze | 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01021935}} |- class="osn-autor-volny" | čl. | (Dr.) [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Čelakovský Ladislav]] (jun.) | kand. fil. v Praze, později professor na technice v Praze | 31. 12. 1916 | užíval také zkratku ''lč.'', uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Člík. | Dr. Čumpelík Benj. | primář v zemsk. ústavě pro choromyslné v Praze | 1909 | přibyl: OSN I. [http://209.85.129.104/search?q=cache:UNAGlvYtF7EJ:pavouk.fnhk.cz/nove/cze/original/casopis_scan/2001_3.pdf+Benjamin+%C4%8Cumpel%C3%ADk&hl=cs&ct=clnk&cd=5&gl=cz] |- class="osn-autor-volny" | Čm. | [[Autor:Kliment Čermák|Čermák Klim.]] | c. k. konservátor v Čáslavi | 1917 | přibyl: OSN I. [[w:Kliment Čermák|WP]] |- | Čmk. | Čermák Bedřich A. | kaplan v České Rudě | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Čn. | Dr. Černý František | prof. na odpočinku v Benátkách u Hlinska | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Čný. | [[Autor:Adolf Černý|Černý Adolf]] | učit. na paedag v Hradci Králové, později spisovatel v Praze | 1952 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- | Čp. | Čapek Josef E. | professor v Karlíně | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | ČR. | [[Autor:Marie Červinková-Riegrová|Červinková-Riegrová Marie]] | spisovatelka v Praze | 1895 | přibyla: OSN I., zemřela: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Čr. | Černý Jan M. | sekretář Českého Musea v Praze | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | Čra. | [[Autor:Josef Čipera|Čipera Jos.]] | professor v Plzni | 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01021843}} |- class="osn-autor-volny" | Črka. | Červenka Ladislav | assistent mathematiky na české technice, později prof. reálky v Praze-VII. | 1947 | přibyl: OSN XI., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | črn. | [[Autor:Josef V. Černý|Černý Josef V.]] | polesný v Berouně, později lesmistr král. m. Berouna | 5. 12. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV. |- class="osn-autor-volny" | ČS. | Smolík Čeněk | c. k. cejchovní v Praze | 01.04.1935 | přibyl: OSN I., zemř. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7136604] <small>(Nar. 1847 ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=553&folium=267]), r. 1906 oslavil 30 let v úřadě ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9162819] a r. 1914 odešel do důchodu ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8578009]).)</small> |- class="osn-autor-volny" | ČŠ. | [[Autor:Vincenc Šimerka|Šimerka Čeněk]] | ředitel průmysl. školy v Plzni | 11. 3. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.spstr.pilsedu.cz/osobnistranky/josef_gruber/clanky/simer.pdf] |- | Č.Ú.J.V. | Kliment Fr. | v Praze | | přibyl: OSN I. <small>Č.Ú.J.V. byla Česká ústřední jednota velocipedistů (zal. 1883, [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18250669]; možná kontinuita: [[w:Český svaz cyklistiky|Český svaz cyklistiky]]) a František Kliment nejspíš vinohradský cyklista, který získal 2. místo v rakouských závodech r. 1886 (junior, [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7786226]) a zlatou medaili 1888 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7128141]). Uváděn jako vrchní župní dozorce ([//kramerius5.nkp.cz/view/uuid:3505fed0-27c7-11e7-9ceb-005056825209?page=uuid:ff09bb20-27d3-11e7-b650-5ef3fc9ae867&fulltext=Kliment ''Velocipedista: sportovní časopis cyklistický.'' Praha: Josef Kohout, 15.08.1888, 1(16). s. 219. ISSN 1803-6740.]), v r. 1989 už uváděn jako nečlen ([//kramerius5.nkp.cz/view/uuid:c0fc88d0-2797-11e7-a77b-001018b5eb5c?page=uuid:d803c280-27ad-11e7-b650-5ef3fc9ae867&fulltext=Kliment ''idem'' 15.12.1889, 2(24). s. 328.]).</small> |- class="osn-autor-volny" | Čý. | [[Autor:Karel Irenej Černý|Černý Karel (Irenej)]] | kand. fil. v Praze, později professor v Praze | 1934 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Č-ý. | [[Autor:Antonín Červený|Červený Antonín]] | professor vyšší hosp. školy v Táboře | 1896 | přibyl: OSN II., zemřel: OSN X. |- class="osn-autor-volny" | č-ý. | Červený František | prof. c. k. státní průmyslové školy v Praze | 1919 | přibyl: OSN VII., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | ČýJ. | Červený Jaroslav | továrník v Hradci Králové | před r. 1948 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://209.85.135.132/search?q=cache:Z2-FcRoVuLMJ:www.knihovnahk.cz/ODDELENI/BIS/LETAKYaSOUPISY/Firma_Cerveny.rtf+FIRMA+V.F.+%C4%8CERVEN%C3%9D&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | Čž. | Čížek Karel | ředitel obecní kanceláře v Karlíně | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |} == Zkratky od písmene D == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - D |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | D. | [[Autor:Jan Deyl|Dr. Deyl Jan]] | docent na české universitě v Praze | 16. 2. 1924 | přibyl: OSN I. [http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=1766] |- class="osn-autor-volny" | D. Poppée | [[Autor:Rudolfína Popperová|Poppée Dolfina]] | grafolog v Táboře | 8. 3. 1934 | uvedena v seznamech v OSN XXVII., [https://www.mestobechyne.cz/cs/mesto-bechyne/osobnosti/dolfina-poppee.html] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-d-</nowiki> | [[Autor:Stjepan Radić|Radić Štěpán]] | žurnalista v Zemunu | 8. 8. 1928 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: [http://encyklopedie.seznam.cz/search?s=rad%C3%AD%C4%8D] |- class="osn-autor-volny" | Da. | ThDr. [[Autor:Josef Doubrava|Doubrava Josef]] | vicerektor arcib. semináře, suppl. prof. na univ. v Praze | 1921 | přibyl: OSN II., zemřel: {{/NK|jk01022874}} |- | da. | Benda Jos. | učitel na starom. měšťan. škole v Praze | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | DČ.<br />D.&nbsp;Č. | [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Diviš-Čistecký Jan Vincenc]] | ředitel cukrovaru v Přelouči | 1923 | přibyl: OSN I., [http://biblio.hiu.cas.cz/cgi-bin/search.cgi/?IsisScript=/wbib.xis&dot=h&type=k&from=1&pocet=10&db=biblio&lang=cz&format=standard&to=10&exp1=technokracie] |- class="osn-autor-volny" | Dč. | [[Autor:Ludvík Domečka|Domečka Ludvík]] | archivář, historik a místopisný spisovatel, historická literatura o Královéhradecku | 27. 4. 1937 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01022692}}) |- class="osn-autor-volny" | Dd. | Dr. [[Autor:Josef Durdík|Durdík Josef]] | prof. na české universitě v Praze | 30. 6. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel OSN XIX., ({{/NK|jk01023342}}) |- class="osn-autor-volny" | Dda. | Dr. Drozda Jos. V. | universitní docent ve Vídni | 1927 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01023106}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ddk. | Dr. [[Autor:Beda Dudík|Dudík Beda]] (František Dudík) | opat O. B. a historiograf markr. Mor. v Rajhradě | 1890 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01023248}}) |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ddk. | MUDr. Durdík Pavel | spisovatel v Praze | 16. 8. 1903 | uveden v seznamech v OSN XXVII. jako zemřelý, zemřel: [http://www.radio.cz/cz/clanek/112959] |- | de B. | Dr. de Brandt Viktor | prof. v Londýně | | přibyl: OSN I. <small>V letech 1887-89 psal fejetony do Květů, Nár. listů aj. z Londýna. R. 1891 je zmiňován jako "známý publicista český v Paříži", který přispíval do exilového časopisu Vlast (info: [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:858590ca-435f-11dd-b505-00145e5790ea], časopis v katalogu: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000092525&local_base=SKC]); víc zatím nezjištěno.</small> |- class="osn-autor-volny" | Děd. | [[Autor:Josef Dědeček|Dědeček Josef]] | professor v Karlíně | 1915 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01022130}}) |- class="osn-autor-volny" | Df. | [[Autor:Gustav Dörfl|Dörfl Gustav]] | spisovatel v Praze | 18. 6. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel OSN XIX., ({{/NK|jk01022740}}) |- class="osn-autor-volny" | Dcha. | Doucha Karel | gymn. ředitel na Smíchově | 1911 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01022904}}) |- | Di. | Demartini (Demartýn) Rudolf | c. k. policejní kommissař v Praze | | přibyl: OSN XX., narozen 1866 ({{/NK|jk01022186}}) |- class="osn-autor-volny" | Djk. | Dolejšek Boleslav | professor ve Vel. Meziříčí na Moravě | 14. 1. 1942 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01022570}} |- class="osn-autor-volny" | Dk. | Dr. [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dvořák Rudolf]] | docent (později prof.) na české universitě v Praze | 1. 12. 1920 | přibyl: OSN I., viz článek na wikipedii |- class="osn-autor-volny" | dk. | (Dr.) [[Autor:Ladislav Dvořák|Dvořák Ladislav]] | frintanista ve Vídni, později ředitel Frintanea ve Vídni | 1933 | přibyl: OSN VIII., zemřel [http://depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_20590] (ČKD, ročník 1933, číslo 5, s. 452) |- class="osn-autor-volny" | Dkl. | [[Autor:Vilém Dokoupil|Dokoupil Vilém]] | ředit. c. k. odborné školy v Hořicích, později c. k. vlád. rada v minister. vyuč. ve Vídni | 1924 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01022540}}) |- class="osn-autor-volny" | Dký. | Dvorský František Ivan | adjunkt (později ředitel) zem. archivu v Praze | 28. 10. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Dl. | [[Autor:Jan Doležal|Doležal J.]] | redaktor »Háje« v Krouně | 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v abecedním seznamu v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | dl. | Midloch Adolf | kníž. inženýr ve Vlašimi | 1920 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01081404}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-dl.</nowiki> | [[Autor:Karel Boromejský Mádl|Mádl Karel]] | tajemník při státní průmyslové škole v Praze | 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1051&sk=m] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-dlc.</nowiki> | JUDr. [[Autor:Karel Kadlec|Kadlec Karel]] | profesor slovanského práva na právnické fakultě v Praze | 4. 12. 1928 | přibyl: OSN VII., zemřel: {{/NK|jk01052436}} |- class="osn-autor-volny" | Dlr. | Dreszler Karel | rada vrch soudu zem. v Praze | 01.12.1913 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18271097] a [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nwj&datum=19131203&seite=8&zoom=28]. <small>(Uváděn jako '''Dressler''' (žádný Karel Dreszler nebyl v Praze hlášen), *1841 [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=97&folium=834]).</small> |- class="osn-autor-volny" | Dmk. | Dumek Josef | řed. hosp. školy v Praze, později zemský zemědělský učitel v Praze | 14. 12. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Dna. | [[Autor:František Drtina|Drtina František]] | professor v Praze | 1925 | přibyl: OSN I. [http://www.phil.muni.cz/fil/scf//komplet/drt.html] |- class="osn-autor-volny" | Dnl. | [[Autor:Albert Dohnal|Dohnal Albert]] | professor v Praze | 1944 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01022497 NK] |- class="osn-autor-volny" | Dp. | Dr. [[Autor:Karel Domalíp|Domalíp Karel]] | docent na technice a prof. v Praze | 1900 | přibyl: OSN I. [http://vedci.wz.cz/Osobnosti/Domalip_K.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dpl. | [[Autor:Antonín Dokoupil|Dokoupil Antonín]] | prof. střední hosp. školy v Chrudimi | 1921 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01022532}} |- class="osn-autor-chraneny" | Dr. | Dr. Drachovský Josef | praktikant finanční prokuratury v Praze | 14. 2. 1961 | přibyl: OSN XIX., zemřel: {{/NK|jk01022976}} |- | Dr. A. Kubeš. | Dr. Kubeš A. | professor st. průmyslové školy na Smíchově | | přibyl: OSN XXVI., podezřele podobné jméno s ''AKš'' |- class="osn-autor-volny" | Dr. Čský. | Dr. [[Autor:Alois Čenský|Čenský Alois]] | professor české techniky v Praze | 29. 12. 1945 | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | Dr.E.B. | Dr. Babák Edward | docent české university v Praze | 30. 5. 1926 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: [http://babak.med.muni.cz/index.php?pg=o-nas--prof-mudr-edward-babak] |- class="osn-autor-volny" | Dr.H-k. | Dr. Husník Jaroslav | továrník v Praze | 1912 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8508321] <!--psal o chemii, podnik mel--> |- class="osn-autor-volny" | Dr. Hranilović. | PhDr. Hranilović Hinko von Cvetašin | univ. docent v Záhřebě | 1922 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://epub.oeaw.ac.at/oebl/oebl_H/Hranilovic-Cvetasin_Hinko_1860_1922.xml] |- class="osn-autor-volny" | Dr.Hr.L. | Dr. hr. [[Autor:František Lützow|Lützow František]] | pán na Žampachu | 13. 1. 1916 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Dr. Józef Kallenbach. | Dr. Kallenbach Josef | sekretář akademie polské v Krakově | 1929 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://www.worldlingo.com/ma/enwiki/en/J%C3%B3zef_Kallenbach] |- class="osn-autor-volny" | Dr.J.U.J. | [[Autor:Jan Urban Jarník|Dr. Jarník Jan Urban]] | univ. prof. v Praze | 1923 | uveden v seznamech v OSN XXVII.[http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=5&name=JARN%CDK+JAN+URBAN] |- class="osn-autor-volny" | Dr.Kčí. | [[Autor:Rudolf Krejčí|JUDr. Krejčí Rudolf]] | rada zem. výboru v Praze | 1928 | přibyl: OSN XX. [http://aut.nkp.cz/jk01063230], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4552667], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17935892] |- class="osn-autor-volny" | Dr.Kps. | JUDr. [[Autor:Jan Kapras|Kapras Jan]] | univ. prof. v Praze | 13. 5. 1947 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Dr.Kr. | ThDr. [[Autor:František Xaver Kryštůfek|Kryštůfek Frant. X.]] | prof. církevních dějin v Hradci Králové, později univ. prof. v Praze | 1916 | přibyl: OSN III. [http://www.pribramska.cz/petr/pub/Pabian_Islam-v-ceskych-cestopisech-19-stoleti.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Dr.N. | Dr. [[Autor:Michal Navrátil|Navrátil Michal]] | právník, magistrátní kommissař v Praze | 1931 | přibyl: OSN XIX. {{/NK|jk01082771}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. -n. | Dr. Karhan J. | zástupce stát. návlad. | 1929 | přibyl: OSN XXVIII. ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921895&reproId=1248069 J. Kunc], [http://aut.nkp.cz/jk01053030 NK], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=252&folium=649 pobyt]) |- class="osn-autor-volny" | Dryák | Josef Dryák | král. zem. inženýr v Záhřebě | 15. 6. 1950 | [http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=lorenfamily&id=I33] |- class="osn-autor-volny" | Dr.V.Č. | [[Autor:Vratislav Černý|Dr. Černý Vratislav]] | advokát v Praze | 1933 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: {{/NK|jk01021655}} |- class="osn-autor-volny" | Dř. | JUDr. Dvořák Ladislav | professor při českoslov. odch. akademii v Praze | 9. 3. 1952 | přibyl: OSN X. (*1866, viz [[w:Ladislav Dvořák (poslanec)|wp]]) |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-dský.</nowiki> | Dr. Bělohradský Václav | prakt. lékař a docent na č. universitě v Praze | 1896 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01011474}} |- class="osn-autor-volny" | Dš. | Dolejš Karel | učitel při státní české průmyslové škole v Brně | 1918 | přibyl: OSN I. ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921785&reproId=1237180], [http://aut.nkp.cz/jk01022566], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29842290] - hledat "Dolejš") |- class="osn-autor-volny" | dš. | (Dr.) [[Autor:Jiří Viktor Daneš|Daneš Jiří]] | posluchač filosofie v Praze, později univ. docent v Praze | 1928 | přibyl: OSN XVI., <!--mozna tenhle-->[http://abicko.avcr.cz/cs/archiv/1998/4/obsah/jiri-v.-danes.html] |- class="osn-autor-volny" | Dšk. | [[Autor:Vavřinec Josef Dušek|Dušek Vavřinec]] | prof. na české reálce v Karlíně | 1911 | přibyl: OSN I. [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/D/52661.htm] |- class="osn-autor-volny" | Dva. | Dr. Doubrava Štěpán | docent na české universitě v Praze | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/ATX78544L7EM44SKYXHKXMFD88QXL2X98YU6U9IUUCF333EA6N-35748?func=full-set-set&set_number=072197&set_entry=000003&format=999] |- class="osn-autor-volny" | Dý. | [[Autor:Ladislav Dolanský|Dolanský Ladislav]] | prof. v Karlíně | 1910 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01022561 NK], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921785&reproId=1237175 Kunc], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=92&folium=254 pobyt]) |- class="osn-autor-volny" | Džl. | Doležil Hudert | posluchač filosofie v Praze | 1945 | přibyl: OSN XIV. (asi tento: [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921786&reproId=1237283 Kunc], [http://aut.nkp.cz/jk01022669 NK]) |} == Zkratky od písmene E == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - E |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ě.</nowiki> | [[Autor:Josef Podpěra|Podpěra J.]] | demonstrátor botanického ústavu čes. university v Praze | 1954 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: {{/NK|jk01100249}} |- class="osn-autor-volny" | EBr. | [[Autor:Edvin Bayer|Dr. Bayer Edvin]] | assistent botaniky v Praze | 1927 | přibyl: OSN VIII., zemřel: {{/NK|jk01011218}} |- class="osn-autor-volny" | EF. | Formánek Eduard | prof. v Brně | 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01031572}} |- class="osn-autor-volny" | EFnk. | MUDr. Formánek Emanuel | vrchní inspektor ústavu pro zkoumání potravin v Praze | 1929 | přibyl: OSN XX., zemřel: {{/NK|jk01031576}} |- class="osn-autor-volny" | EH. | [[Autor:Eduard Herold|Herold Eduard]] | akad. malíř a spisovatel v Praze | 1895 | přibyl: OSN II., zemřel: {{/NK|jk01040860}} |- class="osn-autor-volny" | Ehr. | ThDr. [[Autor:František Ehrmann|Ehrmann Frant.]] | kněz diécése brněnské, později biskup. sekretář v Brně | 1917 | přibyl: OSN X., zemřel: {{/NK|jk01030334}} |- class="osn-autor-volny" | ELgr. | [[Autor:Emanuel Leminger|Emanuel Leminger]] | středoškolský profesor, archeolog a autor učebnic fyziky a přírodovědy | 1931 | zemřel: {{/NK|jk01071853}} |- class="osn-autor-volny" | Elr. | Dr. [[Autor:Josef Emler|Emler Josef]] | městský archivář a prof. na české universitě v Praze | 10. 2. 1899 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | elr. | [[Autor:Jan Emler|Dr. Emler Jan]] | úředník c. k. univ. knihovny v Praze | 1951 | přibyl: OSN XXI., zemřel: {{/NK|jk01030456}} |- class="osn-autor-volny" | EMa. | (Dr.) [[Autor:Eugen Muška|Muška Eugen]] | posluchač filosofie, později prof. na Kr. Vinohradech | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN XII., zemřel: uveden v seznamech v OSN XXVII. jako zemřelý |- class="osn-autor-volny" | EmB. | (Dr.) [[Autor:Emil Bayer|Bayer Emil]] | professor na c. k. čes. gymn. v Brně | 1947 | přibyl: OSN XIX., zemřel: {{/NK|jk01011219}} |- class="osn-autor-volny" | En. | [[Autor:Bohdan Erben|Bohdan Erben]] | prof. na hospod. škole v Ml. Boleslavi, později ředitel hospodářské školy v Rakovníce, později profesor na zem. hosp. akademii v Táboře | 1941 | přibyl: OSN I., XIII., zemřel: {{/NK|jk01030523}} |- class="osn-autor-volny" | ER. | Dr. [[Autor:Emanuel Rádl|Rádl Emanuel]] | professor c. k. reálky v Praze-II., později univ. docent v Praze | 1942 | přibyl: OSN XXIII., XXIV., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/radl.html] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-er.</nowiki> | Bauer Frant. | prof. v Brně, později školní rada v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | E.R.B. | Reich Eduard | assistent na král. čes. zem. akad. hosp. v Táboře | 1943 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01102182}} |- | ES. | Streit Eduard | professor v Praze, později professor v Kolíně | | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-chraneny" | Eš. | [[Autor:Karel Engliš|Dr. Engliš]] | koncipista zemské statistické kanceláře | 1961 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.encyklopedie.brna.cz/home/?acc=profil_osobnosti&load=71] |- class="osn-autor-volny" | ET. | (Dr.) [[Autor:Emanuel Tůma|Tůma Emanuel]] | prof. v Praze, později professor v Plzni | 22.06.1917 | přibyl: OSN I., zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5638432] |- class="osn-autor-volny" | Et. | [[Autor:František Ekert|Eckert Frant.]] (psán též Ekert) | kaplan a katecheta u sv. Vojtěcha v Praze, později farář u P. Marie Sněžné | 20. 5. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX., [http://www.pms.ofm.cz/historie/ekert.htm] |- class="osn-autor-volny" | EV. | [[Autor:Eduard Valečka|Valečka Eduard]] | knihkupec v Praze | 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01141203}} |- class="osn-autor-volny" | EZ. | Dr. Zitek Em. | kand. adv. v Praze | 1934 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01152707}} |} == Zkratky od písmene F == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - F |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | f. | [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Mayerhofer Vojtěch]] | spisov. v Praze | červen 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XV. |- class="osn-autor-volny" | Fa. | Fiala Frant. | kníž. hormistr v Lukavici, později horní ředitel v Postoloprtech | 19.2.1930 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- | Fá. | [[Autor:Václav Lev Fáček|Fáček V. L.]] | obchodvedoucí šlechtické besedy v Praze, později hostinský v Praze, narozen 1855 | | přibyl: OSN IV.; {{/NK|jk01030655}} |- class="osn-autor-volny" | Faa. | [[Autor:Eduard Fiala|Fiala Eduard]] | inženýr v Praze | 7.10.1924 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9154033] |- class="osn-autor-volny" | F. A. S. | [[Autor:František Augustin Slavík|František Augustin Slavík]] | professor v Táboře, později v Praze | 1919 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01111855}} |- class="osn-autor-volny" | Fb. | [[Autor:Zdeněk Fibich|Fibich Zd.]] | hud. skladatel v Praze | 15. 10. 1900 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Fč. | Dr. [[Autor:Antonín Frič|Frič Antonín]] | professor universitní v Praze | 15. 11. 1913 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | FDZ. | [[Autor:František Dušan Zenkl|Zenkl F. D.]] | učitel v Nadějkově | 1929 | přibyl: OSN IX., zemřel: {{/NK|jk01152542}} |- class="osn-autor-volny" | Fer. | [[Autor:Karel Fischer (1844–1908)|Fischer Karel]] | inženýr v Karlíně, později inženýr a továrník v Letkách u Libšic | 26.2.1908 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Fgl. | Flégl Oldřich | assistent hist. semináře | 12.6.1944 | přibyl: OSN XXVIII.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | FGm. | Grimm Frant. | vlastník továrny na jehlářské zboží v Kutné Hoře | 2. 6. 1940 | přibyl: OSN XIII., zemřel: {{/NK|jk01032677}} |- class="osn-autor-volny" | Fgr. | Dr. Fragner Karel | lékárník v Praze | 25.4.1926 | přibyl: OSN I.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | FH. | [[Autor:Ferdinand Hiller|Hiller Ferdinand]] | tajemník (později sekretář) zeměd. rady v Praze | 19. 3. 1906 | přibyl: OSN II., zemřel: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | FHoff. | [[Autor:Ferdinand Hoffmeister|Dr. Hoffmeister Ferdinand]] | professor v Pelhřimově | 1936 | přibyl: OSN XXII., zemřel: {{/NK|jk01041530}} |- class="osn-autor-volny" | F.H-s. | Dr. [[Autor:František Xaver Harlas|Harlas Frant. (X.)]] | adjunkt (později assistent) městského musea v Praze | 1947 | přibyl: OSN XIV. zemřel: {{/NK|jk01040016}} |- | Fi. | Fassati Vinc. | mag. farmacie v Praze | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Filip. | [[Autor:Dominik Filip|Filip Dominik]] | prof. v Hradci Kr. | 1946 | |- class="osn-autor-volny" | FJR. | [[Autor:František Jaroslav Rypáček|Rypáček Frant. Jar.]] | professor v Telči, později professor v Brně | 30. 5. 1917 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Fk. | Filcík Alois | stavitel na Smíchově | 4. 3. 1923 | přibyl: OSN I. ([[d:Q99982212|Wikidata]], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17827118]) |- class="osn-autor-volny" | FK. | Koudelka Florian | městský zvěrolékař v Ivančicích | 1921 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01062284}} |- class="osn-autor-volny" | Fka. | [[Autor:Jindřich Fialka|Fialka Jindřich]] | měst. inženýr v Praze, později vládní rada, ředitel prům. školy v Pardubicích | 1920 | přibyl: OSN I.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Fko. | [[Autor:Ivan Franko|Franko Ivan]] | ruský literát ve Lvově | 28. 5. 1916 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Fl. | Dr. [[Autor:Otakar Feistmantel|Feistmantel Otakar]] | prof. na české technice v Praze | 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-fl.</nowiki> | Neudoerfel Jos. | kand. professury, později učitel v Chotěboři | 14.7.1911 | přibyl: OSN XXI.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Flhs. | (Dr.) [[Autor:Václav Flajšhans|Flajšhans Václav]] | suppl. prof. v Praze, později professor v Praze | 20. 11. 1950 | přibyl: OSN VII., zemřel: {{/NK|jk01031369}} |- class="osn-autor-volny" | Fln. | [[Autor:Martin Fulín|Fulín M.]] (též psáno Fulin) | zahradník a redaktor »Flory« na Vinohradech | 1926 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01032168}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | FM. | [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Friedberg-Mirohorský Em. Sal.]] (též Salomon z Friedbergů Emanuel) | svob. pán, c. k. podmaršálek m. sl. v Praze | 10. 12. 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | FM. případně také fm. | [[Autor:František Melichar|Melichar Fr.]] | učitel měšť. školy v Unhošti, později ředitel škol v Unhošti | 1925 | přibyl: OSN III., zemřel: {{/NK|jk01081124}} |- | FMl. | Mládek Ferdinand | assistent c. k. české reálky v Ječné ulici v Praze, později suppl. prof. reálky v Praze | <!--nar 1881--> | přibyl: OSN XXII. |- class="osn-autor-volny" | Fmr. | Frumar Adolf | učitel v Praze, později řídící učitel v Praze | 1913 | přibyl: OSN VI., zemřel: {{/NK|jk01032041}} |- class="osn-autor-volny" | Fn. | [[Autor:František Fahoun|Fahoun František]] | professor na reálce v Rakovníce | 10. 5. 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- | FN. | Novák Frant. | ředitel měšťanské školy v Ústí n. Orlicí | <!--nar 1846--> | přibyl: OSN I. <small>*1846 ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922005&reproId=1259093],[http://aut.nkp.cz/jk01090367])</small> |- class="osn-autor-volny" | Fnk. | Formánek Jar. | assist. na české technice v Praze | 1936 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01031582}} |- class="osn-autor-volny" | FP. | Pokorný Frant. | účetní záložny v Hořicích | 1904 | přibyl: OSN IV.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Fr. | JUDr. [[Autor:František Fiedler|Fiedler Frant.]] | sekretář při zem. výboru v Praze, později c. k. ministr obchodu ve Vídni | 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01031078}} |- class="osn-autor-volny" | FRa. | Ryba Fr. | assistent (později adjunkt) hor. akad. v Příbrami | 18. 5. 1918 | přibyl: OSN XI., zemřel: [http://209.85.135.132/search?q=cache:4KbBqBfE5OIJ:www.geology.cz/1919/historie/publikace/geolog_radim_kettner.pdf+franti%C5%A1ek+ryba+p%C5%99%C3%ADbram&cd=3&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | FraHmd. | (Frá.) [[Autor:Josef Hamršmíd|Hamršmíd Josef]] | farář v Praze, později převor řádu maltánského v Praze | 31. 8. 1939 | přibyl: OSN XIII., zemřel: [http://cyril.psalterium.cz/nahled.html?id=8654&t=1] |- class="osn-autor-volny" | Frič. | [[Autor:Josef Václav Frič|Frič Jos. V.]] | spisovatel na Vinohradech v Praze | 1890 | přibyl: OSN III., zemřel OSN IV. |- |- class="osn-autor-volny" | Fr. K Potěšil | [[Autor:František Karel Potěšil|Potěšil František K.]] | učitel, historik | 21. 4. 1935 | [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/76347] |- class="osn-autor-volny" | Fr.Mikule. | [[Autor:František Mikule|Mikule Frant.]] | vrchní úředník odch. a živn. komory a přísežný zapisovatel známek a vzorků v Praze | 1925 | přibyl: OSN XXVI. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9176472] |- class="osn-autor-volny" | FrN. | [[Autor:František Novák|Novák Frant.]] | professor hospodář. školy v Plzni, později ředitel stř. hosp. šk. v Roudnici | 31.7.1947 | přibyl: OSN XVIII.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-chraneny" | Fr.Sl-k. | Dr. [[Autor:František Slavík|Slavík Frant.]] | univ. docent v Praze | 27. 1. 1957 | viz ''FSl-k.'', uveden v seznamech v OSN XXVII.[http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n963/mode/2up], zemřel: {{/NK|jk01111851}} |- class="osn-autor-volny" | Frš. | [[Autor:Václav Feršman|Feršman Václav]] | prof. král. vyšší hosp. školy v Táboře, později professor král. čes. zem. akademie hosp. v Táboře | 1927 | přibyl: OSN VII., zemřel: {{/NK|jk01030925}} |- class="osn-autor-volny" | Fr.V. | [[Autor:František Vymazal|Vymazal Frant.]] | spisovatel v Brně | 6. 4. 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1557] |- class="osn-autor-volny" | Fs. | [[Autor:Karel Fischer (1859–1906)|Fischer Karel]] | úředník při pražském magistrátu | 24.4.1906 | přibyl: OSN VI., uveden v seznamech v OSN XXVII.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | FSch. | [[Autor:Ferdinand Schulz|Schulz Ferdinand]] | professor v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-chraneny" | F.Skn. | [[Autor:František Sekanina|Sekanina Frant.]] | suppl. prof. c. k. reálky v Žižkově, později spisovatel v Praze | 4. 3. 1958 | přibyl: OSN XXIII. |- class="osn-autor-volny" | Fský | [[Autor:František Farský|Farský Frant.]] | ředitel král. čes. zem. akademie hospodář. v Táboře | 1927 | viz ''Fý.'', uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01030771}} |- class="osn-autor-chraneny" | FSl-k. | [[Autor:František Slavík|Slavík F.]] | assist. miner. při čes. univ. | 27. 1. 1957 | Viz ''Fr.Sl-k.'', přibyl: OSN XIV., zemřel: {{/NK|jk01111851}} |- class="osn-autor-volny" | FStd. | Dr. [[Autor:František Josef Studnička|Studnička Fr.]] | prof. na čes. univ. v Praze | 21. 2. 1903 | člen vrchní redakce, přibyl: OSN I., zemřel OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Fša. | Fišara Karel | ředitel české obch. školy v Brně, později ředitel obchodní akademie v Brně (*1867) | 1952 | přibyl: OSN X., dle [http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10488] zemřel v roce 1952 |- class="osn-autor-volny" | FT. | Tilšer Frant. | prof. na české polytechnice v Praze | 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Ft. | [[Autor:Emanuel Fait|Fait Em.]] | professor v Praze, později professor na Žižkově | 1929 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01030685}} |- | F.T-h. | Tvaroh Frant. | řídící učitel v Přepeřích u Turnova, učil také v Nové Pace, v Přepeřích byl také varhaníkem | | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Fuksa. | Dr. Fuksa Fr. | ředitel měst. úřadů na Kr. Vinohradech | 1938 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: {{/NK|jk01032162}} |- class="osn-autor-volny" | FV. | [[Autor:František Vlach|Vlach Frant.]] | náměstek generál. tajemníka banky »Slavie« v Praze, později ředitel banky »Slavie« v Praze | 23.04.1920 | přibyl: OSN II., zemřel: viz [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8134287 Sokolský věstník] |- class="osn-autor-volny" | F.V.L. | Vodňanský Fr. | tajemník národní rady v Českých Budějovicích | 2.7.1920 | uveden v seznamech v OSN XXVII.; zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | FVV. | [[Autor:František Vladimír Vykoukal|Vykoukal F. V.]] (též psáno Vykoukal Frant. Vladimír) | gymnasijní professor v Praze, později professor v Praze | 1933 | přibyl: OSN IX., zemřel: {{/NK|jk01151175}} |- class="osn-autor-volny" | Fý. | [[Autor:František Farský|Farský František]] | ředitel vyšší hospod. školy v Táboře, později ředitel král. čes. zem. akademie hospodář. v Táboře | 1927 | viz ''Fský'', přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01030771}} |- class="osn-autor-volny" | FŽa. | [[Autor:František Žilka|Žilka F.]] | evang. farář v Mělníce | 1944 | přibyl: OSN XIX., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/zilka.html] |} == Zkratky od písmene G == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - G |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Gbr. | JUDr. [[Autor:Josef Gruber|Gruber Jos.]] | koncipista v obchodní komoře, později professor české techniky v Praze | 1925 | přibyl: OSN XIV., zemřel: [http://www.luze.cz/osobnost.html] |- class="osn-autor-volny" | GČa. | Červinka Gustav | professor na vys. škole technické v Brně | 7. 1. 1907 | přibyl: OSN XXI., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Gd. | [[Autor:Antonín Gottwald|Gottwald Ant.]] | professor v Praze, později professor v Příbrami | 1941 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01032564}} |- class="osn-autor-volny" | GFch. | PhC. [[Autor:Gustav Friedrich|Friedrich Gustav]] | professor české university v Praze | 19. 11. 1943 | přibyl: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | Gh. | Dr. [[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Guth Jiří]] | professor v Praze | 8. 1. 1943 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | GKob. | Kobliha Gustav | ředitel měšť. šk. v Humpolci | 1918 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01060910}} |- class="osn-autor-volny" | Gl. | Grešl Frant. | prof. v Litomyšli, později vládní rada, řed. gymn. v Praze | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovna.ceskaskalice.cz/osobnosti.htm] |- class="osn-autor-volny" | Glr. | Dr. Gabler Vilém | ředitel měst. vyšší dívčí školy v Praze v. v. | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | Gn. | [[Autor:Wojciech Gerson|Gerson Vojtěch]] | malíř a professor ve Varšavě, později professor malířské akademie ve Varšavě | 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.artnet.com/artist/685789/wojciech-gerson.html] |- | GP. | [[Autor:Gabriela Pfeiferová|Pfeiferová Gabriela]] | cvičná učitelka při paedagogiu v Praze | | přibyla: OSN X., {{/NK|jk01092933}} (pouze nar. 1851) |- class="osn-autor-volny" | GS. | Smolař Gothard | professor v Praze, později professor v Jičíně | 1926 | přibyl: OSN V., zemřel: {{/NK|jk01120108}} |- class="osn-autor-volny" | Gs. | Dr. [[Autor:Gustav Gruss|Gruss Gustav]] | adjunkt c. k. hvězdárny v Praze, později univ. professor v Praze | 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://mapa.hvezdarna.cz/index.php?id=132] |- class="osn-autor-volny" | Gw. | Dr. Grünwald M. | okresní rabín v Ml. Boleslavi | 1895 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.icpisek.cz/docs/cz/zidhistorie.xml] (Mořic Grünwald) |- class="osn-autor-volny" | Gy. | Dr. [[Autor:Antonín Gindely|Gindely Antonín]] | universl. professor v Praze | 24. 10. 1892 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | G.Žd. | [[Autor:Augustin Žalud|Žalud Gust.]] | redaktor »Přehledu«, později spisovatel, správce Národop. musea v Praze | 1928 | přibyl: OSN XXI., zemřel: {{/NK|jk01153025}} |} == Zkratky od písmene H == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - H |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | H. | [[Autor:Martin Hattala|Hattala Martin]] | professor na č. univ. v Praze | 11. 12. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-h.</nowiki> | [[Autor:František Groh|(Dr.) Groh Frant.]] | kand. professury v Praze, později univ. prof. v Praze | 1940 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.truhla.cz/gymnazium/index.php?option=com_content&view=article&id=103&Itemid=60] |- class="osn-autor-volny" | Ha. | [[Autor:František Alois Hora|Hora Fr. A.]] | professor v Plzni | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aut.nkp.cz/jk01041984] <small>(uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII (1908), ale asi chybně, v. t. [[Autor:Max Švagrovský]]).</small> |- class="osn-autor-volny" | Há. | [[Autor:Kleméňa Hanušová|Hanušová Klem.]] | učitelka na novoměstské měšťanské škole v Praze, později spisovatelka v Praze | 1918 | přibyla: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Hanusz. | Dr. Hanusz Jan | docent na universitě ve Vídni | Před 15. 10. 1888 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN I. a II. |- class="osn-autor-volny" | Haš. | [[Autor:Josef Hanuš (1872–1955)|Hanuš Josef]] | chemik, docent (později professor) na čes. technice | 24. 12. 1955 | přibyl: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | Hb. | Dr. [[Autor:Emil Holub|Holub Emil]] | spisovatel ve Vídni | 1902 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Hbk. | Hubálek Josef (Bonaventura) | učitel při měšť. škole v Čes. Třebové, později její ředitel | 1918 | přibyl: OSN X., zemřel: [http://www.ceska-trebova.cz/win/historie/osobnosti/HubalekJosef.html] |- class="osn-autor-volny" | Hbý. | [[Autor:Jaromír Hrubý|Hrubý Jaromír]] | spisovatel (a redaktor) v Praze | 1916 | přibyl: OSN III. [http://209.85.129.104/search?q=cache:_8pdwj7OJCEJ:reporter.denik.cz/CZ0313/391/%3Fstrana%3D2+Jarom%C3%ADr+Hrub%C3%BD&hl=cs&ct=clnk&cd=4&gl=cz] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | hc. ''nebo'' Hc. | [[Autor:Antonín Haškovec|Haškovec Ant.]] | prof. při státní prům. škole v Bechyni | 1921 | přibyl: OSN I., OSN II., zemřel: {{/NK|jk01040121}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Hc. | [[Autor:Jan Hudec|Hudec Jan]] | spisovatel v Praze, později též univ. úředník | 1940 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/H/94801.htm] |- class="osn-autor-volny" | Hčk. | [[Autor:Vojtěch Hanačík|Hanačík Vojtěch]] | prof. v Praze, později professor v Českých Budějovicích | 27. 9. 1937 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=6536] |- class="osn-autor-volny" | Hd. | [[Autor:Adolf Heyduk|Heyduk Adolf]] | prof. v Písku, později též c. k. školní rada | 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: viz článek |- class="osn-autor-volny" | Hda. | [[Autor:Ferdinand Havrda|Havrda Ferdinand]] | poštovní sekretář v Praze, později c. k. poštovní rada ve Vídni | 1927 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9366923] |- class="osn-autor-volny" | hda. | JUDr. [[Autor:František Havrda|Havrda Frant.]] | koncipista (později sekretář) zemského výboru v Praze | 1936 | přibyl: OSN V., zemřel: [http://db.saur.de/WBIS/login.jsf] (s laskavou pomocí Heleny Borovičkové z Referenčního centra NK ČR) |- class="osn-autor-volny" | Hess. | Hess. Theod. | prof. v Chrudimi | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01040969}} |- class="osn-autor-volny" | Heš. | [[Autor:Gustav Heš|Heš Gustav]] | prof. v Jindř. Hradci | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01040973}} |- class="osn-autor-volny" | Hfn. | (Dr.) [[Autor:Ladislav Hofman|Hofmann Ladislav (K.)]] <br />(označovaný též Hoffmann Ladislav nebo Hofman Ladislav) | kandidát professury v Praze, později úředník bibliotéky Františkova musea v Brně | 4. 11. 1903 | přibyl: OSN XV., zemřel: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Hg. | Dr. [[Autor:Antonín Hansgirg (1854–1917)|Hansgirg Ant.]] | gymn. prof. a doc. na čes. univ. v Praze, později univ. prof. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-chraneny" | HH. | Hrubý Hynek | prof. c. k. prům. školy v Plzni | | přibyl: OSN XX. (*1873, žil 1948 - [http://aut.nkp.cz/jk01042941 NK ČR], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921860&reproId=1244564 J. Kunc]) |- class="osn-autor-volny" | Hi. | MUDr. [[Autor:Ivan Horbaczewski|Horbaczewski Jan]] | univ. professor v Praze | 24. 5. 1942 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://publication.fsv.cuni.cz/citations.php?g=37&pg=16] |- class="osn-autor-volny" | HJk. | JUDr. [[Autor:Hermenegild Jireček|Jireček Hermenegild ze Samokova]] | ředitel c. k. norm. knihoskladu ve Vídni, později odbor. přednosta v ministerstvě vyuč., v. v. ve Vys. Mýtě | 1909 | přibyl: OSN II. [http://209.85.129.104/search?q=cache:M1fkvgKpKzMJ:pravo.wz.cz/vyb/data/osobnosti_ceske_pravni_vedy.doc+Hermenegild+Jire%C4%8Dek&hl=cs&ct=clnk&cd=2&gl=cz] |- class="osn-autor-volny" | Hjk. | [[Autor:František Hájek|Hájek Fr.]] | professor hosp. akad. v Táboře | 1936 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01033035}} |- class="osn-autor-volny" | Hjn. | Dr. [[Autor:Jan Hejtman|Hejtman Jan]] | assistent c. k. mineralogického ústavu v Praze, později prof. v Rakovníku | 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aut.nkp.cz/xx0174042] |- class="osn-autor-volny" | Hjš. | [[Autor:Ladislav Hajniš|Hajniš Ladislav]] | inženýr v Praze | 1889 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Hk. | [[Autor:Josef Hrabák|Hrabák Josef]] | prof. na horní akademii, c. k. vrchní horní rada v Příbrami | 1921 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://karelzeman.cz/medaile.aspx] |- | class="osn-autor-vice-osob" | Hk. | Hudeček Fr. | spoluredaktor »Slovana« ve Vídni | | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-chraneny" | HKa. | [[Autor:Hugo Kosterka|Kosterka Hugo]] | spisovatel v Praze | 31. 5. 1956 | přibyl: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Hka. | [[Autor:Eduard Homolka|Homolka Ed.]] | hudebník v Aradu, později houslař v Praze | 1934 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01041899}} |- class="osn-autor-volny" | Hký. | [[Autor:Eduard Hořovský|Hořovský E.]] | horní ředitel v Dombrově, později vrchní horní ředitel v Dombrové | 24. 2. 1898 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Hl. | Hakl Boh. | děkan a vikář v Hořicích | 1904 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01033162}} |- class="osn-autor-volny" | hl. | [[Autor:Karel Hugo Hilar|Bakule Karel]] | spisovatel na Kr. Vinohradech | 6. 3. 1935 | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | Hlík. | Hanzlík Jos. | vrchní inž. stát. drah v Praze | 1908 nebo dříve | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Hlk. | [[Autor:Karel Hladík|Hladík Karel]] | řed. železn. v Karlíně, později železniční ředitel v Praze | 1895 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01041117 NK ČR], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/28643818 nekrolog]) |- class="osn-autor-volny" | Hlkr. | Helmhacker R. | geolog v Praze (Nuslích) | 1915 | přibyl: OSN VI., zemřel: {{/NK|jk01040699}} |- class="osn-autor-volny" | Hlr. | JUDr. [[Autor:Ferdinand Heller mladší|Heller Ferdinand]] | advokát v Praze | 1929<ref name="almanach">{{Citace monografie | titul = Almanach československých právníků životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby | jméno = Michal | příjmení = Navrátil | url = https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:cce11d40-1bc2-11e7-96ce-005056827e51}}</ref> | přibyl: OSN XVII., zemřel viz [[Diskuse k autorovi:Ferdinand Heller mladší]] |- class="osn-autor-volny" | Hls. | Herles Frant. | I. chemik cukrovaru ve Zvoleněvsi, později vlastník chem. laboratoře v Praze | 1938 | přibyl: OSN VII. [http://aut.nkp.cz/jk01040829] |- class="osn-autor-volny" | Hlý. | Hulakovský Jan | prof. na Smíchově | 1899 | přibyl: OSN I., zemřel [http://aut.nkp.cz/jn20020422006][http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5101777] |- class="osn-autor-volny" | Hlz. | Holzer Robert | dekorační malíř král. čes. zem. (Národního) divadla v Praze | 23. 9. 1938 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://www.galerie-narodni.cz/cs/autori/13/] |- class="osn-autor-volny" | Hm. | Dr. Hamböck Karel | řed. zemského ústavu pomolog. v Troji | 1892 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|uzp2006333624}} |- class="osn-autor-volny" | Hmn. | JUDr. [[Autor:Karel Hermann-Otavský|Herrmann Karel šl. Otavský]] | docent (později professor) čes. univ. v Praze | 1939 | přibyl: OSN VII. |- class="osn-autor-volny" | Hn. | [[Autor:Jan Herain|Herain Jan]] | stavitel v Praze, později městský archivář v Praze | 1914 | přibyl: OSN I. [http://www.mesto-horovice.cz/hist/rodaci/herain.html] |- class="osn-autor-volny" | Hnk. | [[Autor:Michał Hórnik|Hórnik Mich.]] | redaktor »Časopisu Matice Srbské« v Budyšíně | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | Hnr. | JUDr. [[Autor:Kamil Henner|Henner Kamil]] (též psáno Kamill) | docent (později professor) na č. univ. v Praze | 9. 5. 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://tisk.cirkev.cz/historicky-kalendar/z-historickeho-kalendare-na-kveten-2008.html] |- class="osn-autor-volny" | Hň. | Hodáň Antonín | profes. v Budějovicích, později prof. ve Vysokém Mýtě | 16.04.1931 | přibyl: OSN III. (*1858 [http://aut.nkp.cz/jk01041446], úmrtí: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5628723], do vyhledávání v ročníku nutno zadat "Hodaň".) |- | Hof. | Hofmann M. | professor v Hradci Králové, později učitel na měšť. škole v Kostelci n. Lab. | | přibyl: OSN V. |- class="osn-autor-volny" | Holk. | [[Autor:Adolf Holk|Holk Adolf]] | suppl. učitel při c. k. real. gymnasii v Praze | 1943 | přibyl: OSN XVII., zemřel: {{/NK|jk01041744}} |- class="osn-autor-volny" | Honl. | MUDr. [[Autor:Ivan Honl|Honl Ivan]] | assistent čes. univ. | 7. 6. 1936 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://www.rosicko-oslavansko.cz/13-historie/56-osobnosti-regionu/139-ivan-honl-%281866-1936%29.html] |- class="osn-autor-volny" | Hpn. | Hauptmann Ferd. | civilní inženýr ve Vinohradech | 8. 9. 1907 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9204459], [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=25502C895A664674A528F5FBC7BB5BF6&scan=181] |- class="osn-autor-volny" | Hr. | [[Autor:František Hromádko|Hromádko Frant.]] | prof. v Táboře, později prof. v. v. v Praze | 1911 | přibyl: OSN I., [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7560360] [http://aut.nkp.cz/jk01042828] |- class="osn-autor-volny" | Hra. | Hevera Čeněk | poslanec okr. tajemník v Kolíně | 1896 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01040983}} |- class="osn-autor-volny" | Hrb. | [[Autor:Karel Hrubý|Hrubý Karel]] | úředník (později pokladník) zemědělské rady v Praze | 1907 | přibyl: OSN II., uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Hrys. | Dr. Hrys E. | řed. paedagogia v Praze | 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01043074}} |- class="osn-autor-volny" | Hrz. | Dr. [[Autor:Jan Herzer|Herzer Jan]] | professor v Praze | 13. 4. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Hř. | Hrnčíř František | učitel v Bobnicích u Nymburka | 12. 6. 1928 | přibyl: OSN VI., zemřel: [http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=2630] |- class="osn-autor-volny" | Hsa. | [[Autor:Ferdinand Hrejsa|Hrejsa Ferdinand]] | evang. farář v Praze | 1953 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hrejsa.html] |- class="osn-autor-volny" | Hský. | Dr. [[Autor:Otakar Hostinský|Hostinský Otakar]] | c. k. řádný prof. aesthetiky na čes. univ. v Praze | 1910 | přibyl: OSN VII. [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hostin.html] |- class="osn-autor-volny" | Hsz. | JUDr. [[Autor:Jaroslav Haasz|Haasz Jaroslav]] | koncipista při zemském výboru v Praze, později rada zemského výboru v Praze | 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://209.85.135.132/search?q=cache:COPIDUwZ4rAJ:www.ucl.cas.cz/edicee/data/soubory/FXS/KP11/ro.pdf+Jaroslav+Haasz&cd=27&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | Hš. | (Dr.) [[Autor:Josef Hanuš (1862–1941)|Hanuš Josef]] | kand. filosofie v Praze, později univ. docent a prof. české obchodní akademie v Praze | 1941 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01033477}} |- class="osn-autor-volny" | Hše. | [[Autor:Jan Karel Hraše|Hraše Jan K.]] | okresní školní inspektor v Nov. Městě n. Metují, později ředitel škol v Náchodě | 6. 5. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Ht. | [[Autor:Rudolf Hutterer|Hutterer Rudolf]] | učitel v Žižkově, později učitel měšť. školy v Praze | 27.02.1924 [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17765668] | přibyl: OSN VI., uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Htk. | Hertik Emanuel | prof. při c. k. státní prům. škole v Praze, později řed. prům. školy na Smíchově | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01040890}} |- class="osn-autor-volny" | Htz. | JUDr. Hotowetz Rudolf | koncipista odchodní komory v Praze, později c. k. vládní rada a taj. obch. komory v Praze | 16. 8. 1945 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://www.bibliothecaeconomica.cz/library/author/detail.aspx?ID=Hotowetz,%20Rudolf] |- class="osn-autor-chraneny" | Htzl. | Hoetzel Jiří | vicesekretář zem. výboru a docent české university v Praze | 21. 7. 1961 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.stanetice.cz/osobnosti.php] |- class="osn-autor-volny" | Hu. | Husník Jakub | professor, později továrník v Praze | 1916 | přibyl: OSN II. ([[:w:Jakub Husník|wiki]]) |- class="osn-autor-volny" | H-us. | Hanus Václav | c. k. professor v Litomyšli, později c. k. okres. škol. inspektor v Chrudimi | 1929 | přibyl: OSN XXI., zemřel: {{/NK|jk01033459}} |- class="osn-autor-volny" | HV. | [[Autor:Svetozár Hurban-Vajanský|Hurban-Vajanský Svetozar]] | red. »Slovensk. Pohladů« v T. Sv. Martině | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: viz [http://sk.wikipedia.org/wiki/Svetoz%C3%A1r_Hurban-Vajansk%C3%BD] |- class="osn-autor-volny" | Hva. | [[Autor:Jaroslav Hlava|MUDr. Hlava Jaroslav]] | univers professor v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: viz [https://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/63_1828.html] |- class="osn-autor-volny" | Hvd. | Havrda Josef | ředitel školy měšťanské ve Strakonicích | 1938 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: {{/NK|jk01040456}} |- class="osn-autor-volny" | Hvk. | [[Autor:Augustin Hlaváček|Hlaváček August]] | prof. v Rakovníce, později professor v Praze | 1915 | přibyl: OSN II. (Uváděn jako '''Augustin''' - [http://aut.nkp.cz/jk01041195 NK ČR], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921842&reproId=1242818 Jar. Kunc], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8632549 datum úmrtí]) |- class="osn-autor-volny" | Hý. | JUDr. [[Autor:Leopold Heyrovský|Heyrovský Leop.]] | prof. na české univ. v Praze | 1924 | přibyl: OSN I. [http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/objevite/objev2/hey.htm] |- class="osn-autor-volny" | Hýbl. | [[Autor:František Hýbl|Hýbl Frant.]] | kandidát filosofie v Praze | 1929 | přibyl: OSN XIII., zemřel: {{/NK|jk01043382}} |- class="osn-autor-chraneny" | Hzk. | Slč. Honzáková Albina | posluchačka filosofie v Praze, později professorka v Praze | 1973 | přibyla: OSN XVI., zemřela: [http://www.jicinsko.cz/lsk/99/lsk991-2.htm] |} == Zkratky od písmene Ch == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Ch |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Ch. | MUDr. [[Autor:Karel Chudoba|Chudoba Karel]] | praktický lékař v Praze | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01050383}} |- class="osn-autor-volny" | ch. | MUDr. [[Autor:Karel Chodounský|Chodounský Karel]] | docent na č. universitě v Praze, později univ. professor v Praze | 1931 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mnhradiste.cz/mesto/poloha-mapa-historie/historie-mesta/osobnosti] |- class="osn-autor-volny" | Cha. | [[Autor:Hynek Charvát|Charvát Hynek]] | professor v Praze | 08.05.1935 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7162962] (Společenský život...). Viz též [http://www.badatelna.eu/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764630&reproId=609621 Kunc]. |- class="osn-autor-volny" | char. | Melichar Alois | nadlesní a civ. přísež. zeměměřič v Benešově u Prahy | 22. 1. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1343/85/] |- class="osn-autor-volny" | Chl. | Dr. [[Autor:Karel Chytil|Chytil Karel]] | kustos (později ředitel) umělecko-průmyslového musea v Praze | 1934 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/bulletin_txt_show_clanek.php?Cislo=07/2007&Poradi=30] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-chl.</nowiki> | MUDr. [[Autor:František Michl|Michl František]] | docent (později profesor) na české universitě v Praze | 2. 8. 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- class="osn-autor-volny" | Chlp. | [[Autor:František Chalupa|Chalupa František]] | spisovatel v Praze | 1890 | přibyl: OSN II., zemřel: OSN III. |- class="osn-autor-volny" | Cht. | [[Autor:Jan Evangelista Chadt-Ševětínský|Chadt Jan]] | lesní příručí v Kamýku u Litoměřic | <del>1896</del> 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: <del>OSN X.</del> {{/NK|jk01050019}} |- class="osn-autor-volny" | Chv. | [[Autor:Emanuel Chvála|Chvála Eman.]] | hud. skladatel (a spisovatel) v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/C/109903.htm] |- class="osn-autor-volny" | Chý. | [[Autor:František Chodounský|Chodounský Frant.]] | sládek v La Valentině ve Francii, později pivovar. technik v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.foodnet.cz/polozka/?jmeno=V%C3%BDzkumn%C3%BD+%C3%BAstav+pivovarsk%C3%BD+a+slada%C5%99sk%C3%BD%2C+a.s.&id=7515] |} == Zkratky od písmene I == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - I |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Ibl. | Ibl Čeněk | professor v Pardubicích, později c. k. professor čes. reálky na Král. Vinohradech | 25. 3. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX., [http://saturn.utb.cz/cgi-bin/tw?ST=03&SID=00550C3F14&L=06&KDE=019&RET=Ibl%2C+%C4%8Cen%C4%9Bk%2C%5C%5C%5C+1851-1902] |- class="osn-autor-volny" | IgHn. | [[Autor:Ignát Herrmann|Herrmann Ignát]] | spisov. v Praze | 1935 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | <nowiki>-ík</nowiki> | Jirsík Jan | zemský inženýr v Praze | cca 1933 | přibyl: OSN I. <small>*1852 v Praze ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=237&folium=592]), † nejpozději 1933 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29135456] „...místopředseda Ing. V. Nosek a sdělil, že od poslední schůze představenstva zemřeli tito čle- nové: ... Img. Jirsík Jan, zem. stav. ředitel Praha, zakládající člen. ...“)</small> |- | class="osn-autor-vice-osob" | <nowiki>-ík</nowiki> | Karlík Václ. | vrchní horní inž. v Libušíně | | přibyl: OSN I.<small>Asi chybné jméno, protože v té době působil na Kladensku vrchní horní inženýr '''Jan''' Karlík (*13.12.1840 †01.10.1915), viz [http://svk7.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-p0204028-Karlik-Jan-18401915/], popř. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6406531] (hledat: "vrchní horní inženýr", pak "Karlíka", "Kladně", "Mayrau"). Žádného Václava K. jsem v tisku nenašel.</small> |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-il.</nowiki> | Kroutil Alois | řed. cukrovaru v Kolíně | 07.04.1924 | přibyl: OSN I. ([http://kolin.pres.cz/archiv-kolinskeho-presu&rok=2009&idc=2358], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17767845]) |- class="osn-autor-volny" | I.L.Č. | [[Autor:Innocenc Ladislav Červinka|Červinka I. L.]] | c. k. geometr v Kojetíně na Mor. | 3. 10. 1952 | přibyl: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-in.</nowiki> | (Dr.) [[Autor:Karel Domin|Domin Karel]] | demonstrátor botanického ústavu čes. university v Praze, později univ. docent v Praze | 10. 6. 1953 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-is.</nowiki> | [[Autor:Karel Kruis|Kruis Karel]] | ředitel lihovarnické školy v Praze, později prof. čes. techniky v Praze | 27. 12. 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.paladix.cz/clanky/neuveritelny-clovek-karel-kruis.html] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-iš.</nowiki> | Dr. Janiš Frant. | prof. bohosl. fakulty v Olomouci | 1910 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01050961}} |- class="osn-autor-volny" | IŠjkvć. | Šajković Ivan | kand. filosofie v Bělohradě, později professor v Praze | 1946 | přibyl: OSN XV. ([http://aut.nkp.cz/js2008439325 NK]) |} == Zkratky od písmene J == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - J |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | J. | Jäger Vojtěch (nebo též Jaeger Vojtěch) | professor v Praze | 1926 | přibyl: OSN II. ([http://aut.nkp.cz/jk01050617 NK ČR]) |- | Jan Jeník. | Jeník Jan | inženýr firmy Ringhoffer na Smíchově | | přibyl: OSN XXVI. <small>*12.05.1878 ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=231&folium=57] [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4539255])</small> |- class="osn-autor-volny" | Jbk. | Jeřábek Antonín | professor, c. k. okresní školní inspektor ve Slaném, později professor v Praze | 1915 | přibyl: OSN II., [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921880&reproId=1246562 Jar. Kunc] |- class="osn-autor-volny" | JBl. | Blabolil J. | c. k. vrchní kommissař finanční v Praze, později c. k. finanční tajemník v Praze | 1933 | přibyl: OSN XVIII. [[d:Q105798711|Q105798711]] |- class="osn-autor-volny" | JBN. | Dr. [[Autor:Jan Bedřich Novák|Novák Jan Bedřich]] | archivář při místodržitelství v Praze, později adjunkt zemského archivu v&nbsp;Praze | 1933 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Jc. | [[Autor:Karel Jírovec|Jirovec Karel]] | kandidát professury v Praze, později professor v Novém Bydžově | 1908 | přibyl: OSN I. <small>*1862 ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=237&folium=316]), †1908 ([http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=25502C895A664674A528F5FBC7BB5BF6&scan=304#scan304])</small> |- class="osn-autor-volny" | JČ. | JUDr. [[Autor:Jaromír Čelakovský|Čelakovský Jaromír]] | archivář Archivu hl. m. Prahy, profesor na právnické fakultě české univerzity v Praze | 1914 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Jč. | JUDr. [[Autor:Karel Jičínský|Jičínský Karel]] | hospodářský rada v Jindř. Hradci, později ředitel velkostatku v Jindřichově Hradci | 1910 | přibyl: OSN VI., zemřel: {{/NK|jk01051661}} |- class="osn-autor-volny" | JČp. | [[Autor:Jan Ladislav Čapek|Čapek Jan Ladislav]] | prof. gymn. v Jičíně | 1913 | přibyl: OSN XX., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Jd. | Dr. [[Autor:Alois Jandouš|Alois Jandouš]] | lékárník v Praze | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | Jdra. | [[Autor:Jakub Alois Jindra|Jindra Jakub Al.]] | ředitel měšť. školy v Kamenici n. Lípou | 1908 | přibyl: OSN X., zemřel: {{/NK|jk01051730}} |- class="osn-autor-volny" | Jed. | MUDr. [[Autor:Rudolf Jedlička|Jedlička Rudolf]] | docent čes. university v Praze, později univ. professor v Praze | 1926 | přibyl: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Jel. | [[Autor:Edvard Jelínek|Jelínek Eduard]] | spisovatel v Praze | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | Jeř. | Jeřábek Václav | prof. v Brně, později vládní rada, ředitel reálky v Brně | 1931 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01051548 NK ČR], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921880&reproId=1246596 Jar. Kunc]) |- class="osn-autor-volny" | JEŠý. | Dr. Šťastný Jaroslav E. | professor c. k. reálky v Žižkově | 1952 | přibyl: OSN XXIII. ([http://aut.nkp.cz/jk01131122 NK ČR], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922059&reproId=1271902 Jar. Kunc]) |- class="osn-autor-volny" | J.F. | (Dr.) [[Autor:Jaroslav Fikrle|Fikrle Jaroslav]] | posluchač filosofie v Praze, později professor v Plzni | 1938 | přibyl: OSN XVII. |- | JFZtk. | (ThDr.) Zítek Josef F. | adjunkt theologické fakulty v Praze, později katecheta na reálce v Karlíně | asi 1913 | přibyl: OSN XIII. (zřejmě chybné jméno - '''Jan''' Zítek (1868-1913) byl pracovníkem bohosl.fak. a pak učitelem náboženství v Karlíně. Viz [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922129&reproId=1297919 Jar. Kunc], [http://aut.nkp.cz/jk01152711 NK ČR] a [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18251704 nekrolog]) |- class="osn-autor-volny" | Jg. | [[Autor:Vilém Jung|Jung Vilém]] | prof. při c. k. čes. státní škole průmyslové v Brně, později prof. na prům. škole v Praze | 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01052163}} |- class="osn-autor-volny" | JH. | [[Autor:Jan Hellmann|Hellmann Jan]] | c. k. rada vrch. soudu v Praze | 1908 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | JHč. | [[Autor:Josef Holeček|Holeček Josef]] | spisovatel v Praze, později také člen redakce »Nár. listů« | 6. 3. 1929 | přibyl: OSN XIII. |- class="osn-autor-volny" | JHr. | JUDr. [[Autor:Jan Heller|Heller Jan]] | advokát v Hradci Králové, později emer. advokát v Praze | 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1003603097] |- | J.chl. | Michl Josef | gymn. professor v Jindř. Hradci, později okr. šk. inspektor v Pardubicích | | přibyl: OSN X. (*14.01.1869 [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5150149] - hledej "Michl"; v dubnu 1932 odchází ''(do penze??)'' - [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5155945], hledej "Michl"; víc zatím nenalezeno) |- class="osn-autor-volny" | JJ. | [[Autor:Jan Janošík|MUDr. Janošík Jan]] | prof. na čes. univ. v Praze | 8. 5. 1927 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vrbatky.cz/index.php?nid=1105&lid=CZ&oid=1145145] |- class="osn-autor-volny" | JJd. | Dr. [[Autor:Jar. Jedlička|Jedlička Jar.]] | inženýr v Příbrami, později amanuensis univ. knih. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN VI., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | JJF. | [[Autor:Josef Jan Frič|Frič Josef]] a Jan | továrníci strojů geod a astron na Kr. Vinohradech | 1897 (Jan), 1945 (Josef) | přibyli: OSN I., zemřeli: OSN XI. (Jan), viz wikipedie (Josef) |- class="osn-autor-volny" | JJk. | [[Autor:Josef Jireček|Jireček Josef]] | emer. ministr v Praze | 1888 | přibyl: OSN I., zemřel OSN II. |- class="osn-autor-volny" | JJŘ. | [[Autor:Jan Josef Řehák|Řehák Jan J.]] | professor v Praze | 1895 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01110018}} |- class="osn-autor-volny" | JK. | [[Autor:Josef Král (1853–1917)|Král Josef]] | řídící učitel v Praze | 1917 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Jk. | [[Autor:Břetislav Jelínek|Jelínek Břetislav]] | kustos (později ředitel) měst. musea v Praze | 22. 5. 1926 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.zastarouprahu.cz/ruzne/muzeum-120.htm] |- class="osn-autor-volny" | J-k. | Dr. [[Autor:František Xaver Jiřík|Jiřík F. O.]] (též Jiřík Frant. X.) | spisovatel na Kr. Vinohradech, později assistent uměl.-prům. musea v Praze | 1947 | přibyl: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Jka. | Jedlička Josef | professor čes. techn. v Praze | 2. 1. 1938 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r52.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Jkc. | Dr. [[Autor:Jan Jakubec|Jakubec Jan]] | professor vyšší dívčí školy, později univ. docent v Praze | 4. 7. 1936 | přibyl: OSN XI. |- class="osn-autor-volny" | JKl. | [[Autor:Josef Košťál|Košťál Josef]] | professor na c. k. gymn. v Truhlářské ulici v Praze | 1920 | přibyl: OSN XIX. ([http://aut.nkp.cz/jk01062075 NKČR], [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921919&reproId=1250469 Jar. Kunc], [[w:Josef Košťál|Wikipedie]]) |- class="osn-autor-volny" | JKmr. | [[Autor:Jaroslav Kamper|Kamper Jaroslav]] | žurnalista v Praze, později dramaturg měst. divadla na Král. Vinohradech | 1911 | přibyl: OSN XIII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=755&sk=k] |- | JK-t. | Kohout J. | finanční rada v Praze, později c. k. finanč. rada v Plzni | | přibyl: OSN XVIII. |- | JKv. | Dr. [[Autor:Ján Kvačala|Kvacsala Josef]] | prof. bohosloví na univ. v Jurjevě | | přibyl: OSN VII. (zkomolený [[w:Ján Kvačala|Ján Kvačala]], do OSN [http://www.snk.sk/swift_data/source/casopis_kniznica/2011/september/53.pdf psal], v Jurjevě učil od roku 1893) |- class="osn-autor-volny" | JL. | [[Autor:Jan Baptista Lambl|Dr. Lambl Jan B.]] | prof. na čes. polytechnice v Praze | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | JLT. | [[Autor:Josef Ladislav Turnovský|Turnovský Josef L.]] | spisovatel v Praze | 8. 2. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVII. |- class="osn-autor-volny" | JLý. | [[Autor:Jan Ladecký|Ladecký J.]] | dram. spisovatel v Praze | 1907 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | J.M. | (Dr. techn.) [[Autor:Josef Munzar|Josef Munzar]] | ředitel zimní hospodářské školy v Slaném, později ředitel rolnické školy v Plzni | 1926 | přibyl: OSN XV., zemřel: {{/NK|jk01082477}} |- class="osn-autor-chraneny" | JMbr. | Dr. techn. Milbauer Jaroslav (psáno též Mühlbauer) | assistent (později docent) čes. techniky v Praze | 19. 1. 1959 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.hiu.cas.cz/cs/download/biogr/bs4.pdf] |- class="osn-autor-volny" | JMHa. | Hovorka Josef M. | ředitel insertní kanceláře »Nár. Listů« | 1914 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/EFFU78DYJEPFX7B4XSGGIULAFKN2YQGPI5THDAMRH78CLDXM96-10336?func=find-b&find_code=WRD&x=0&y=0&request=josef+hovorka&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&adjacent=N] |- class="osn-autor-volny" | Jmk. | [[Autor:Vincenc Jarolímek|Jarolímek Vincenc]] / Čeněk | vládní rada, prof. čes. techniky v Praze | 14. 12. 1921 | přibyl: OSN I.uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | JMP. | Podhorský Jos. Mojmír | majitel domu a spisovatel | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN XII., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- | JN. | Nováček Josef | učitel na měšť. škole v Nové Pace | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Jna. | [[Autor:Josef Ješina|Ješina Josef]] | farář v Zlaté Olešnici | 1889 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Jnć. | Jovanović Bogoljub | statistik v Bělehradě | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://openlibrary.org/b/OL15479687M/k%C3%B6nigreich_Serbien_und_das_Serbenvolk] |- class="osn-autor-volny" | JNk. | Dr. [[Autor:Jan Václav Novák|Novák Jan V.]] | professor v Praze | 30.4.1920 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01090403}} |- class="osn-autor-volny" | Jnk. | Dr. [[Autor:Hertvík Jarník|Jarník Hertvík]] | úředník knihovny něm. techniky v Praze, později univ. docent v Brně | 9. 12. 1938 | přibyl: OSN XX., zemřel: [http://www.muni.cz/phil/people/68716/management_history?lang=cs] [http://aleph.vkol.cz/rego/rg1212.htm] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | JP. | Penížek Josef | žurnalista ve Vídni | 1932 | přibyl: OSN VIII.[http://platon.cbvk.cz/index.php?lang=CZ&s=izdroje&pg=regionalni_vyroci_02] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | JP. | Polívka Jan | vrchní inspektor dráhy buštěhradské v Praze | 1893 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI. |- class="osn-autor-volny" | jpa. | Dr. [[Autor:Jiří Polívka|Polívka Jiří]] | univ. docent (později professor) v Praze | 1933 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/cs/2008/1/14/jiri-polivka-1858-1933.html] |- class="osn-autor-volny" | JPl. | JUDr. Pohl Jan | advokát ve Slaném, později advokát ve Zbírově | 1914 | přibyl: OSN XI., zemřel: [http://www.zbiroh.rokycansko.cz/index.php?page=strana&id=6] |- class="osn-autor-volny" | JPok. | [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Pokorný Josef]] | inženýr v Praze, později vrchní inženýr v Praze | 1929 | přibyl: OSN XIV., zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17511787] [http://aut.nkp.cz/jk01100069] |- class="osn-autor-volny" | Jr. | Jettmar J. | technický příručí továrny na lučebniny v Kolíně | 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovna-uo.cz/clavius/l.dll?hal~1000092702] |- class="osn-autor-volny" | Jrk. | ThDr. [[Autor:Alois Jirák|Jirák Alois]] | prof. bohosloví v Budějovicích, později probošt v Jindřichově Hradci | 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII., [http://www.depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_21550] |- class="osn-autor-volny" | Jřk. | Dr. Jeřábek Fr. V. | prof. v Praze | 1893 | zemřel: {{/NK|jk01051524}} |- | JS. | Soukup Jan | farář v Doubravicích u Rajce, později professor v Praze | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | JSbd. | [[Autor:Josef Svoboda (1866–1910)|Svoboda Josef]] | měst. zvěrolékař v Praze | 1910 | přibyl: OSN XIX. ([http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=619E6947E0B911E3BA8640618600A675&scan=1]) |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | JSch. | [[Autor:Josef Schreyer|Schreyer Josef]] | tajemník Jednoty záložen českomoravských v Praze | 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01111113}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | JSch. | [[Autor:Josef Schulz|Schulz Josef]] | vládní rada, professor na české polytechnice v Praze | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/164324] |- class="osn-autor-volny" | Jsk. | [[Autor:Alois Jirásek|Jirásek Alois]] | prof. v Praze, později též c. k. školní rada | 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://ld.johanesville.net/jirasek] |- class="osn-autor-volny" | Jský. | MUDr. [[Autor:Vítězslav Janovský|Janovský Vítězslav]] | univ. professor v Praze | 19. 3. 1925 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | JSV. | [[Autor:Josef Sylvestr Vaněček|Vaněček J. S.]] | professor v Jičíně | 1922 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Jš. | [[Autor:Bohuslav Jiruš|Dr. Jiruš Bohuslav šl.]] | prof. na č. univ. v Praze | 16. 11. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Jšk. | [[Autor:Jaroslav Janoušek|Janoušek Jaroslav]] | prof. v Telči | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | JT. | JUC. (JUDr.) [[Autor:Jiří Tilšer|Tilšer Jiří]] | v Praze, později ředitel zemské banky v Praze | 31. 12. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel {{/NK|jk01132490}} |- class="osn-autor-chraneny" | Jta. | MUDr. Janota Otokar | okresní lékař v Praze | 1969 | přibyl: OSN XIII., zemřel: [http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:RQKZfw6d69QJ:www.solen.cz/pdfs/neu/2005/04/14.pdf+MUDr.+Janota+Otokar&hl=cs&gl=cz&sig=AHIEtbStIux8vwt87EKQBX02DL-EbSjcrw] |- class="osn-autor-volny" | JTe. | JUC. (JUDr. a PhDr.) [[Autor:Josef Teige|Teige Josef]] | spisovatel v Praze, později městský archivář v Praze | 1921 | přibyl: OSN I. |- | JTk. | Tomek Josef | abs. historik na Rusi, professor na gymn. v Suraži, gub. černigovská v Rusku | | přibyl: OSN VII. |- class="osn-autor-volny" | J.V. | JUDr. [[Autor:Josef Vančura|Vančura Josef]] | docent čes. univ. a sekretář zem. výboru v Praze, později univ. prof. v Praze | 1930 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: {{/NK|jk01141418}} |- class="osn-autor-volny" | JVk. | [[Autor:Josef Válek|Válek Josef]] | gymn. prof. v Praze, později prof. v Brně | 1937 | přibyl: OSN XIII., zemřel: {{/NK|jk01141213}} |- class="osn-autor-volny" | JVKa. | [[Autor:Jiří Václav Klíma|Klíma Jiří V.]] | professor c. k. reálky v Žižkově, později ředitel lycea v Chrudimi | 1948 | přibyl: OSN XXIII. |- class="osn-autor-volny" | JVPa. | Pavelka J. V. | hosp. učitel zeměd. rady v Brně | 1931 | uveden v seznamech v OSN XXVII. {{/NK|jk01092041}} |- class="osn-autor-volny" | JVra. | [[Autor:Josef Vávra|Vávra Josef]] | prof. na č. reálce v Praze | 1912 | přibyl: OSN I.; {{/NK|jk01141743}} |- | class="osn-autor-vice-osob" | JVVch. | Voldřich J. V. | kandidát filosofie v Praze | | přibyl: OSN XVIII. |- | class="osn-autor-vice-osob" | JVVch. | Dr. Voldřich Tomáš | profesor v Benešově | | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | JW. | [[Autor:Jan Wagner|Wagner Jan]] | spisovatel a redaktor v Praze | 7. 6. 1905 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: OSN XXIV. |- class="osn-autor-chraneny" | J.Wd. | Werstadt J. | redaktor v Praze | 1970 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: {{/NK|jk01151617}} |- class="osn-autor-volny" | Jý. | MUDr. [[Autor:Vítězslav Janovský|Janovský Vítězslav]] | prof. na české universitě v Praze | 19. 3. 1925 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | JZRr. | Raušar Jos. Zd. | chemik v Bělehradě Srb, později spisovatel ve Vídni | 1947 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1432&sk=r] |- class="osn-autor-volny" | JŽ. | JUDr. Žák Jan | advokát v Pardubicích | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Jž. | [[Autor:Jan Ježek|Ježek Jan]] | prof. a katecheta v Praze, později arcib. notář, prof. v Praze | 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01051620}} (v. t. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8827297], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8825516]) |} == Zkratky od písmene K == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - K |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | K-. | Dr. Klír Ant. | professor čes. techniky v Praze | 1939 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r51.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-k.</nowiki> | Schik Ignác | chef-redaktor Politiky v Praze | 1899 | přibyl: OSN I., zemřel [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/383189-schik] |- class="osn-autor-volny" | Ka. | [[Autor:Josef Kafka|Kafka Josef]] | assistent musejní v Praze, později adjunkt musea král. Čes. v Praze | 1929 | přibyl: OSN I., zemřel [http://katalog.svkul.cz/l.dll?h~a=Kafka,+Josef,+1858-1929] |- | <nowiki>-ka.</nowiki> | Hulka Frant. | učitel v Rakovníce | | přibyl: OSN X. |- | Kal. | Kalous Frant. | posl. filos. v Praze, později professor v Poličce | | přibyl: OSN XXI. |- | Karel Hadáček. | Hadáček Karel | měst. tajemník ve Vodňanech | | přibyl: OSN XXVI. |- | KB. | Brada K. | c. k. inženýr ve Stolci (Hercegovina) | | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Kba. | Kredba Václav | ředitel školy v Praze, později řídící učitel v Praze | 1913 | přibyl: OSN I. {{/NK|jk01063145}} |- | KBD. | Dvořák Karel B. | | | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-chraneny" | Kbn. | [[Autor:Josef Štefan Kubín|Kubín Josef]] | prof. c. k. reál. škol v Budějovicích, později professor v Jičíně | 1965 | přibyl: OSN XVI., zemřel: {{/NK|jk01070421}} |- | class="osn-autor-vice-osob" | Kc. | Dr. Kadlec Ignác | prof. v Kolíně | 1932 | přibyl: OSN I., snad tento?, zemřel: {{/NK|jk01052423}} |- | class="osn-autor-vice-osob" | Kc. | Dr. Kotrbelec Jan | advokát v Táboře | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kcmn. | PhDr. [[Autor:Ladislav Klicman|Klicman Ladislav]] | adjunkt místodržitelského archivu, později c. k. místodrž. archivář v Praze | 22. 5. 1943 | přibyl: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | KCN. | Neumann K. C. | chemik v Praze | 1919 | přibyl: OSN XX., zemřel: {{/NK|jk01090064}} |- class="osn-autor-volny" | Kcr. | [[Autor:Jan Vítězslav Krecar|Krecar Jan Vítězslav]] | kandidát professury v Praze, později prof. ve Dvoře Král. | 1933 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01063138}} |- class="osn-autor-volny" | Kcz. | Dr. [[Autor:Jan Aleksander Karłowicz|Karlowicz Jan]] | ve Varšavě | 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Kč. | Krček Fr. | učitel při českém ústavě učitelek v Brně | 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01063114}} |- class="osn-autor-volny" | Kčí. | (Dr.) [[Autor:František Krejčí|Krejčí František]] | professor v Novém Bydžově, později univ. professor v Praze | 1934 | přibyl: OSN VI., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/cs/2008/7_8/13/frantisek-krejci-1858-1934.html] |- class="osn-autor-volny" | Kčk. | Dr. [[Autor:František Kameníček|Kameníček Frant.]] | prof. v Brně | 23. 3. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3981] |- class="osn-autor-volny" | KČrká. | Červenková Klára | kandid. filosofie v Praze | 12. 5. 1945 | přibyla: OSN XVIII., zemřela: {{/NK|jk01021694}} [https://www.mua.cas.cz/sites/default/publicFiles/COMMERCE/casopis_files/2017/01/11/17-45-01/pdav_2014-1.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Kčř. | JUDr. [[Autor:Jan Krčmář|Krčmář Jan]] | docent čes. university v Praze, později univ. professor v Praze | 1950 | přibyl: OSN XX., zemřel: {{/NK|jz3800634}} |- class="osn-autor-volny" | Kčý. | [[Autor:Filip Jan Konečný|P. Konečný Filip]] | kněz dominikán u sv. Jiljí v Praze | 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_17819] |- class="osn-autor-volny" | Kd. | Konrád Karel | gymn. professor v Táboře | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN V., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Kf. | Dr. techn. [[Autor:Jan Kaftan|Kaftan Jan]] | civ. inženýr na Smíchově, později inženýr a říš. poslanec v Praze | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01052524}} |- class="osn-autor-volny" | Kfk. | Dr. [[Autor:Jan Miloslav Kryštůfek|Kryštůfek Jan]] | professor v Budějovicích, později professor v. v. v Praze | 1. 3. 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/266930] |- class="osn-autor-volny" | Kfn. | MUDr. Kaufmann Emilian | docent na čes. universitě v Praze, později univ. professor v Praze | 7. 7. 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=1843] |- class="osn-autor-volny" | Kfr. | MUDr. [[Autor:Karel Kuffner|Kuffner Karel]] | sekundární lékař v zem. blázinci v Praze, později univ. prof. v Praze | 22. 2. 1940 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=3904] |- class="osn-autor-volny" | KFřt. | [[Autor:Karel Fořt|Fořt Karel]] | ředitel vinařské školy na Mělníce | 1926 | přibyl: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Kh. | [[Autor:Karel Petr Kheil|Kheil Karel Petr]] | ředitel obch. ústavu v Praze, později vlastník obchodní školy v Praze | 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01060125}} |- class="osn-autor-volny" | kh. | JUDr. [[Autor:Karel Heller|Heller Karel]] | advokát v Praze | 1923 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: {{/NK|jk01040671}} |- class="osn-autor-volny" | Kha. | [[Autor:František Koželuha|Koželuha Frant.]] | prof. v Prostějově | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01062635}} |- class="osn-autor-volny" | Khl. | Dr. [[Autor:František Kahlík|Kahlík Frant.]] | prof. v Opavě, později ředitel gymn. v Zábřehu | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | KHs. | [[Autor:Karel Hromas|(Dr. techn.) Hromas K.]] | c. k. inženýr v Praze, později přednosta c. k. stav. vodní kanceláře v Přerově | 15.08.1938 | přibyl: OSN XVI., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18044158] |- | Kí. | Krejčí August | professor v Karlíně | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | KJk. nebo K.Jk. | Dr. [[Autor:Konstantin Jireček|Jireček Konstantin]] | prof. na č. univ. v Praze, později univ. prof. ve Vídni | 10. 1. 1918 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kk. | Kotík Ant. | okresní tajemník v Nové Pace | 6. 2. 1919 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/kotik.html] |- class="osn-autor-volny" | Kka. | [[Autor:Josef Klika (1857–1906)|Klika Josef]] | učitel na měšťanské škole v Praze, později řídící učitel v Praze | 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | KKr. | Dr. [[Autor:Kamil Krofta|Krofta Kamil]] (psáno též Kamill) | praktikant zemského archivu v Praze, později koncipista zemského archivu, univ. docent v Praze | 1945 | přibyl: OSN XIX., zemřel: [http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=23084&ido=7970&idj=1&amb=1] |- class="osn-autor-volny" | KKř. | [[Autor:Karel Kovář|Kovář K.]] | městský zvěrolékař | 1905 | přibyl: OSN XII., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII, [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=37F7CE69E4F011E08178002215111B5A&scan=1] |- class="osn-autor-volny" | Kký. | [[Autor:Josef Kořenský|Kořenský Josef]] | učitel na Smíchově, později řed. měšť. školy na Smíchově | 1938 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01061880}} |- class="osn-autor-volny" | Kl. | MUDr. [[Autor:Gustav Kabrhel|Kabrhel Gustav]] | docent na čes. universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 12. 4. 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://abicko.avcr.cz/cs/2007/11/12/gustav-kabrhel-1857-1939-.html] |- class="osn-autor-volny" | Kla. | Koula Jan | architekt a prof. na české polytechnice v Praze | 18. 5. 1919 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=&action=show&id=1127] |- class="osn-autor-volny" | Klč. | Dr. [[Autor:František Koláček|Koláček Frant.]] | c. k. řádný prof. mathem. fysiky na čes. univ. v Praze | 18. 12. 1913 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2153] |- class="osn-autor-volny" | Kle. | [[Autor:Josef Kouble|Kouble Josef]] | spisovatel v Praze, později taj. akademie umění v Praze | 1921 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Klier. | Dr. [[Autor:Čeněk Klier|Klier Čeněk]] | sekretář městské spořitelny v Praze | 1927 | přibyl: OSN III., zemřel OEND 5:546 |- class="osn-autor-volny" | Klk. | Dr. [[Autor:Josef Kalousek|Kalousek Josef]] | prof. na čes. univ. v Praze | 22. 11. 1915 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | klk. | [[Autor:Vladislav Kalousek|Kalousek Vladislav]] | prof. (gymn.) v Praze | 26. 12. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Klob. | [[Autor:Josef Klobouček|Klobouček Josef]] | kand. prof. v Praze, později professor v Karlíně | 1939 | přibyl: OSN XIII., snad tento?, zemřel: {{/NK|jk01060639}} |- class="osn-autor-volny" | Klř. | [[Autor:Martin Kolář|Kolář Martin]] | professor na gymnasiu v Táboře | 15. 5. 1898 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Klsk. | Dr. Kolísek Alois | professor v Hodoníně | 25. 8. 1931 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.slovacko.cz/osobnost/442/] |- class="osn-autor-volny" | KM. | Dr. [[Autor:Karel Müller (1875–1955)|Müller Karel]] | prof. c. k. gymn. v Jindř. Hradci | 11.12.1955 | přibyl: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Km. | [[Autor:Josef Kummer|Kummer Josef]] | chefredaktor »Morav. Orlice« v Brně, později redaktor v Praze | 1924 | přibyl: OSN IV. ([http://aut.nkp.cz/jk01070836 NKP]) |- | Kma. | Klíma Hanuš | učitel v Bráníku | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kml. | MUDr. [[Autor:Rudolf Kimla|Kimla Rudolf]] | asistent ústavu pathologicko-anatom. v Praze, později univ. prof. v Praze | 13. 2. 1950 | přibyl: OSN IX., zemřel: [http://iforum.cuni.cz/IFORUM-13.html] |- class="osn-autor-volny" | Kmř. | JUDr. [[Autor:Karel Kramář (1860–1937)|Kramář Karel]] | zem. a říš. poslanec ve Vídni | 1937 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kn. | [[Autor:Josef Kořán|Kořán Josef J.]] | spisovatel v Praze, později ředitel kanceláře Čes. akademie v Praze | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovna.upm.cz/seznam_monografii.xls] |- | Knk. | Kořánek Matěj | chemik v Kolíně | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Knr. | [[Autor:Eduard Kastner|Dr. Kastner Eduard]] | řed. gymn. v Praze, později c. k. zem. škol. inspektor v Praze | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mua.cas.cz/english/guide/pages/phllpers.htm] |- class="osn-autor-volny" | Kňa. | [[Autor:Josef Klvaňa|Klvaňa Josef]] | prof. v Kroměříži, později řed. gymnasia v Kyjově | 13. 8. 1919 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Ko. | Dr. [[Autor:Theodor Kohn|Kohn Th]] | prof. církevního práva v Olomouci | 1915 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kol. | [[Autor:Josef Kolář|Kolář Josef]] | lektor na čes. universitě v Praze | 1910 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Koll. | [[Autor:Hynek Kollmann|Kollmann Ignác (Hynek)]] | professor v Praze, později archivář zemsk. archivu v Praze | 22. 6. 1938 | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Kor. | [[Autor:Karel Kordina|Kordina Karel]] | professor v Praze, později odbor. přednosta na prům. škole v Praze | 1932 | přibyl: OSN VI., uveden v seznamech v OSN XXVII. ([http://aut.nkp.cz/jk01061813 jk01061813]) |- class="osn-autor-volny" | Kp. | Köpl Karel | c. k. místodržitel. archivář v Praze | 15. 12. 1932 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kpa. | Krupka Vojtěch | professor v Hradci Králové | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1000303341] |- class="osn-autor-volny" | K. Petr. | Dr. Petr K. | professor české university v Praze | 1950 | přibyl: OSN XXI. ([http://aut.nkp.cz/jk01092750 jk01092750]) |- class="osn-autor-volny" | Kpk. | [[Autor:František Klapálek|Klapálek Frant.]] | kand. prof. v Praze, později professor v Karlíně | 1919 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01060272 NK]) |- class="osn-autor-volny" | Kpl. | [[Autor:František Kvapil|Kvapil Frant.]] | spisovatel v Praze, později tajemník musea král. Českého v Praze | 19. 10. 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.pametnidesky.estranky.cz/fotoalbum/praha-3/frantisek-kvapil---korunni-67_1151] |- | Kpr. | Kašpar Čeněk | inž. a kulturní technik v Praze | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kps. | [[Autor:Jan Kapras|Kapras Jan]] | professor při českém gymn. v Brně | 13. 5. 1947 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kr. | JUDr. [[Autor:František Kropsbauer|Kropsbauer Frant.]] | c. k. auskultant v Rakovníce | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://obzor.muhorazdovice.cz/Data/2007/Kveten/PDF/s16.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Kra. | [[Autor:Karel Kučera (1854–1915)|Kučera Karel]] | professor v Hradci Králové, později professor v Praze | 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1000303317] |- class="osn-autor-volny" | Krj. | [[Autor:František Václav Krejčí|Krejčí František (V.)]] | redaktor »Práva lidu« v Praze, později spisovatel v Praze | 30. 9. 1941 | přibyl: OSN XVII., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/krejfv.html] |- class="osn-autor-volny" | Krk. | Komárek Julius | nadlesní v Eisenšteině | 1919 | přibyl: OSN II., zemřel: {{/NK|jk01061418}} |- class="osn-autor-volny" | Krl. | Dr. Kratochvíl J. | kandidát professury | 1940 | přibyl: OSN XXVIII., asi tento: [http://www.badatelna.cz/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764693&reproId=615842 Kunc], [https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000018244&local_base=AUT NKP], časové sedí, psal o náboženství |- class="osn-autor-volny" | Krm. | [[Autor:Karel Kramář (1881–1949)|Kramář Karel]] | posl. filos. v Praze, později supp. prof. v Jičíně | 1949 | přibyl: OSN XXI., dle tématu jeho děl v katalogu NK ČR asi KK 1881–1949 |- class="osn-autor-volny" | Krs. | Komrs Ludv. | ředitel pražsko-duchcovské dráhy | 1908 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://www.hiu.cas.cz/cs/download/biogr/bs4.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Krý. | Krátký František | inženýr, později prof. stát. prům. školy v Praze | 1937 | přibyl: OSN IX. ([http://aut.nkp.cz/jk01062932 jk01062932], [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=EA6925BA09F511E1817D002215111B5A&scan=1]) |- class="osn-autor-volny" | Kryštůfek. | [[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kryštůfek Fr. X.]] | prof. círk. dějin na bohosl. ústavě v Hradci Králové | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/U6EVS25RMN6S5BNBS7A7TEU13LG3V3MJ73XY511X6V2V5QFCU7-13810?func=find-b&find_code=WRD&x=0&y=0&request=kry%C5%A1t%C5%AFfek&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&adjacent=N] |- class="osn-autor-volny" | Kř. | [[Autor:Emanuel Kovář|Dr. Kovář Emanuel]] | docent na čes. univ. v Praze | 14. 7. 1898 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Křa. | Dr.ryt. Kořistka Karel | dvorní rada a prof. na c. k. polytechnice v Praze | 19. 1. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | Křk. | Kořínek Antonín | kandidát professury v Praze, později gymn. professor v Kolíně | 23. 6. 1927 | přibyl: OSN III., zemřel: {{/NK|jk01061883}}, [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921917&reproId=1250277] |- class="osn-autor-volny" | Ks. | Dr. [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Kraus Arnošt]] | docent na č. univ. v Praze, později univ. prof. v Praze | 16. 4. 1943 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Ksá. | [[Autor:Eliška Krásnohorská|Krásnohorská Eliška]] | spisovatelka v Praze | 26. 11. 1926 | uvedena v seznamech v OSN XXVII. |- | KSbd. | Svoboda Karel | c. k. horní inženýr v Idrii v Kraj. | | přibyl: OSN XIII. |- class="osn-autor-volny" | Ksk. | Dr. [[Autor:František Krsek|Krsek Frant.]] | prof. v Kolíně, později c. k. zem. škol. inspektor v Praze | 1928 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4532717], [http://aut.nkp.cz/jk01063502]) | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Ksl. | Dr. [[Autor:František Krásl|Krásl Frant. (Th.)]] | kanovník v Praze, později světící biskup v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Ksn. | Kusýn Rich. | inž. při bance »Slavii« v Praze | 19. 4. 1910 | přibyl: OSN I.; {{/NK|jk01071061}} |- class="osn-autor-volny" | Kš. | Kubeš Jan | prof. při c. k. průmyslové škole v Plzni | 1. 4. 1950 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01070316}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Kšp. | Kašpárek Bohdan | mimořádný professor na české universitě v Praze | 24. 12. 1930 | přibyl: OSN XV., Bohdan = Theodor viz: [http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=395788&title=Ka%C5%A1p%C3%A1rek&s_lang=2] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Kšp. | MUDr. Kašpárek Theodor | univ. professor v Praze | 24. 12. 1930 | uveden v seznamech v OSN XXVII., Theodor = Bohdan viz: [http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=395788&title=Ka%C5%A1p%C3%A1rek&s_lang=2] |- class="osn-autor-volny" | KT. | [[Autor:Karel Tůma|Tůma Karel]] | spisovatel v Praze, později redaktor v Praze | 9. 5. 1917 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kta. | Kušta Jan | prof. v Rakovníce, později na české reálce v Praze | 1. 4. 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- class="osn-autor-volny" | KTe. | Dr. [[Autor:Karel Teige|Teige Karel]] | professor v Praze | 1896 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Ktl. | [[Autor:Karel Knittl|Knittl Karel]] | řed. »Hlaholu« v Praze | 17. 3. 1907 | přibyl: OSN I. |- | Ktz. | Katzer Bedřich | spisovatel v Praze | | přibyl: OSN I. (asi [http://aut.nkp.cz/jk01053238 tento], zvlášť pokud psal o geologii; viz též [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9161402]) |- class="osn-autor-volny" | Ku. | [[Autor:Josef Kuchař|Kuchař Josef]] | úředník banky »Slavie« v Praze | 1926 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Kv. | [[Autor:Jan Kvíčala|Dr. Kvíčala Jan]] | prof. na čes. univ. v Praze, později též vl. rada | 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://209.85.229.132/search?q=cache:03jxVogwQYgJ:www.phil.muni.cz/wuks/home/Downloads/Klasfil_historie.doc+profesor+jan+kv%C3%AD%C4%8Dala&cd=7&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | kv. | JUDr. Kvíčala Josef | na Smíchově | 1908 | přibyl: OSN I., syn prof. Jana Kvíčaly, [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=334&folium=763], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9524437], [[d:Q106370727|wikidata]] |- class="osn-autor-volny" | KVA. | JUDr. [[Autor:Karel Václav Adámek|Adámek K. V.]] | v Hlinsku | 18. 12. 1944 | přibyl: OSN XI. |- class="osn-autor-volny" | KVa. | MUDr. Výmola Karel | docent čes. university v Praze | 1935 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: [http://romove.radio.cz/cz/clanek/21183] |- class="osn-autor-volny" | Kvá | [[Autor:Bohumila Klimšová|Klimšová B.]] | industriální učitelka v Praze | 1917 | přibyla: OSN I., zemřela: {{/NK|jk01060608}} [https://www.mua.cas.cz/sites/default/publicFiles/COMMERCE/casopis_files/2017/01/11/17-45-01/pdav_2014-1.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Kvn. | Dr. [[Autor:Jiří Kaván|Kaván Jiří]] | assistent čes. university v Praze, později prof. gymn. v Praze | 1933 | přibyl: OSN XX., zemřel: [http://astro.mff.cuni.cz/historie/defaultse6.html#QQ1-7-24] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ký. | [[Autor:Josef Kořenský|Kořenský Josef]] | řed. měšť. školy na Smíchově | 1938 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01061880}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ký. | [[Autor:Jan Kožaný|JUDr. Kožaný Jan]] | prof. král. česk. akademie hosp. v Táboře | 1927 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.iopavsko.cz/page/sindex.php?pg=obce&id=3] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Ký. | Kunstovný Jan | učitel měšťanské školy v Ústí n. Orl. | 9. 3. 1942 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01070921}} |- class="osn-autor-volny" | Kz. | Dr. [[Autor:Vilém Kurz|Kurz Vilém]] | prof. v Praze, později c. k. professor, spisov. a poslanec | 6. 3. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | KzK. | [[Autor:František Kozák|Kozák Frant.]] | evangelický ref. farář v Čáslavi | 1926 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/3KCLEMDABXHUQ6X6FE13AB7XFT3M22DJ9X21PK5YBDJ5D1LJYH-06906?func=short-jump&jump=000110] |- class="osn-autor-volny" | Kzl. | [[Autor:Václav Kozel|Kozel Václav]] | assistent na c. k. vyšší reálce v Karlíně, později professor v Příbrami | 1938 | přibyl: OSN XIX., zemřel: {{/NK|jk01062604}} |- class="osn-autor-volny" | Kžk. | [[Autor:František Křižík|Křižík Frant.]] | inž. a majitel závodu elektrotechnického v Karlíně | 1941 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.converter.cz/fyzici/krizik.htm] |} == Zkratky od písmene L == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - L |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- | L. | Tůma Jaroslav | úředník »Nár. Listů« v Praze | | přibyl: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-l.</nowiki> | JUDr. [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Hanel Jaromír]] | prof. na čes. univ. v Praze, později též dvorní rada | 20. 10. 1910 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | La. | Dr. [[Autor:Václav Láska|Láska V.]] | kandidát prof. v Praze, později univ. professor ve Lvově | 27. 8. 1943 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.math.muni.cz/math/biografie/vaclav_laska.html] |- class="osn-autor-volny" | laš. | JUC [[Autor:Josef V. Kalaš|Kalaš Josef V.]] | spis. v Praze, později redaktor v Praze | 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://sigma.nkp.cz/F/ALC785NJ1I6M8G7V9E57BMXAGQVVFVAF6EBP174AFABMUPG5SK-18963?func=short-jump&action_short_jump.x=0&action_short_jump.y=0&jump=30] |- class="osn-autor-volny" | Lc. | Levec Jan | prof. v Lublani | 10.03.1937 | přibyl: OSN I., asi tento učitel (Janez Levec 1855-1937): [http://www.ljubljana.si/file/1017142/os-prule-100-let-knjiga-postavitev.pdf] (s. 18) |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-lc.</nowiki> | [[Autor:Hynek Pelc|Dr. Pelc Hynek]] | místodrž. rada v Praze | 1915 | přibyl: OSN I., v OSN XXVII. je uveden jako Pelc Ignác, zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1302&sk=p] |- class="osn-autor-volny" | L. Č. | [[Autor:Ladislav Josef Čelakovský|Čelakovský Lad. (jun.)]] | prof. na č. univ. v Praze | 24. 11. 1902 | odborný redaktor, přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Lč. | Lička Jos. L. | inženýr v Praze | 4. 8. 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/download-mmb/?a684eceee76fc522773286a895bc8436] |- class="osn-autor-volny" | lč., příp. l. č., | (Dr.) [[Autor:Ladislav František Čelakovský|Čelakovský Lad. (jun.)]] | kand. fil. v Praze, později professor na technice v Praze | 31. 12. 1916 | užíval také zkratku ''čl.'', uveden v seznamech v OSN XXVII., přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | LČž. | Čížek Ludvík | inženýr v Praze, později měst. stavební rada v Praze | 1930 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: {{/NK|jk01021878}} |- class="osn-autor-volny" | LD. | [[Autor:Ladislav Duda|Duda Ladislav]] | gymn. professor v Praze | 1896 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN X. |- class="osn-autor-volny" | Ldr. | [[Autor:Emil Ledrer|Ledrer Emil]] | professor v Plzni | 1926 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01071763}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-len-</nowiki> | [[Autor:Ferdinand Polenský|Polenský Ferd.]] | učitel na Smíchově | 1938 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01100485}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ler.</nowiki> | [[Autor:Jan Hiller|Hiller Jan]] | professor v Kroměříži, později professor v Boskovicích | 1927 | přibyl: OSN XXI., {{/NK|jk01041054}}, [http://www.boskovice.cz/temata/kluby_spolky/kpb/osobnosti/hiller-jan.php] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-lfl-</nowiki> | [[Autor:Albert Vojtěch Velflík|Velflík Albert Vojtěch]] | docent při čes. polytechnice a inženýr v Praze, později professor české techniky v Praze | 11. 11. 1920 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=&id_desc=102704&title=Velfl%EDk] |- class="osn-autor-volny" | Lg. | Dr. Ludwig Alfred | universitní prof. v Praze | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.s9.com/Biography/Ludwig-Alfred] |- class="osn-autor-volny" | Li. | [[Autor:Jan Lier|Lier Jan]] | sekretář průmyslové jednoty v Praze, později spisovatel a dramaturg Nár. divadla v Praze | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://literatura.kvalitne.cz/21.htm] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>–líč–</nowiki> | JUDr. [[Autor:Antonín Pavlíček|Pavlíček Ant.]] | advokát v Karlíně | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01092082}} |- class="osn-autor-volny" | lík. | Hanzlík Josef | inženýr a referent c. k. státních drah v Praze, později vrch. inž. stát. drah v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: uveden jako zemřelý v seznamech OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | L.J.Ž. | [[Autor:Jan Ladislav Živný|Živný Ladislav Jan]] | učitel měšť. školy v Nov. Bydžově | 17. 3. 1949 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=16] |- class="osn-autor-volny" | Lk. | Letošník Jos. | prof. na učitel. ústavě v Hradci Králové | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1003685797] |- class="osn-autor-chraneny" | LKŽ. | Žižka Leoš Karel | knihkup. účetní fy. J. Otto v Praze | 1969 | přibyl: OSN XXI., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/Z/2012848.htm] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ll-</nowiki> | Syllaba Frant. | prof. v Kolíně | 1916 | přibyl: OSN I., {{/NK|kpwa4825}} |- class="osn-autor-volny" | L.M.Z. | [[Autor:Leopold M. Zeithammer|Zeithammer Leopold M.]] | hosp. řed. n. o. v Budějovicích, později vrchní správce kn. Schwarzenberka | 17. 3. 1905 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: OSN XXIII. |- class="osn-autor-volny" | Lna. | [[Autor:Josef Lacina|Lacina Josef]] | prof. ve Slaném | 21. 6. 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.infoslany.cz/cs/sekce/turista/slavni-rodaci-a-vyznamne-osobnosti-k-z/] |- class="osn-autor-volny" | Lo. | [[Autor:Jan Václav Lego|Lego Jan (V.)]] | úřednik Musea král. Česk. v Praze, později skriptor bibliotéky Musea král. Čes. | 17. 9. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Lochman. | [[Autor:Václav Lochman|Lochman Václav]] | polic. revisor v Rakovníce | 1916 | přibyl: ?, zemřel: [https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000021230&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | LP. | JUDr. [[Autor:Ladislav Pinkas|Pinkas Ladislav]] | advokát v Praze | 1936 | přibyl: OSN XI., zemřel: {{/NK|jk01093121}} |- class="osn-autor-volny" | Lp. | [[Autor:Jan Lepař|Lepař Jan]] | ředitel českého ústavu ke vzdělávání učitelů v Praze | 1. 7. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Lr. | [[Autor:Ferdinand Josef Lehner|Lehner Ferdinand]] | kaplan v Karlíně, redaktor »Methoda«, později farář na Král. Vinohradech | 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://cyril.psalterium.cz/?a=14] |- class="osn-autor-volny" | Lš. | [[Autor:Karel Lukáš|Lukáš Karel]] | professor na obch. akademii v Praze, později školní rada, prof. českoslov. akademie obchodní v Praze | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01072583}}) |- class="osn-autor-volny" | Lšk. | [[Autor:Josef Gotthard Lašek|Lašek Josef Gotthard]] | učitel, ředitel školy v Častolovicích, později ve Vamberku, autor místopisných prací | 9. 2. 1937 | přibyl: OSN IV., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=992&sk=l] |- class="osn-autor-volny" | Lšt. | JUDr. [[Autor:Karel Laštovka|Laštovka K.]] | koncipista zemského výboru v Praze | 10. 6. 1941 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: {{/NK|jk01071616}} |- class="osn-autor-volny" | LWr. | JUDr. [[Autor:Lev Winter|Winter Lev]] | právník v Praze, později kand. advok. v Praze | 29. 8. 1935 | přibyl: OSN XIII. |- class="osn-autor-volny" | Lý. | [[Autor:František Levý|Levý Frant.]] | pošt. úředník v Přerově, později poštovní officiál v Přerově | 1920 | přibyl: OSN IX., zemřel: {{/NK|jk01071980}} |- class="osn-autor-volny" | Lz. | Dr. Lenz Antonín | probošt na Vyšehradě | 2. 10. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Lzr. | Liznar J. | docent na c. k. vysoké škole technické<br />a adjunkt na ústavě pro meteorologii ve Vídni | 12. 6. 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brumovice.cz/vyznamne-osobnosti] |} == Zkratky od písmene M == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - M |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | M. | Müller Jos. | kaz. české církve v Berlíně; historik a jáhen církve bratrské v Ebersdorfě v Něm. | 1946 | přibyl: OSN I., [[w:de:Joseph Theodor Müller|J. T. Müller]] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-m</nowiki> | Dr. Sum Antonín | koncipista pražského magistrátu | 23. 12. 1947 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.czech.cz/cz/ceske-listy/portrety-osobnosti/judr-antonin-sum?i=4] |- class="osn-autor-volny" | Ma. | [[Autor:Antonín Karel Madiera|Madiera Ant.]] | c. k. okr. školní inspektor v Karlíně | 12. 9. 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ma.</nowiki> | [[Autor:František Sláma|Dr. Sláma Fr.]] | c. k. vyšetřov. soudce v Těšíně | 1917 | zemřel: [http://www.opava.biz/info/index.php?clanek=479] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-máč-</nowiki> | [[Autor:Josef Šimáček|Šimáček Josef]] | správce vinic v Dol. Beřkovicích | 1904 | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | malý. | Malý Pavel František | spisovatel ve Vršovicích | 1952 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: ({{/NK|jk01073363}}) |- class="osn-autor-volny" | Mb. | [[Autor:Josef Václav Myslbek|Myslbek Jos. V.]] | prof. na c. k. uměleckoprůmyslové škole v Praze | 2. 6. 1922 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | MBbr. | PhDr. [[Autor:Marie Zdeňka Baborová-Čiháková|Baborová-Čiháková Marie]] | kandidátka filosofie v Praze | 29. 9. 1937 | přibyla: OSN XVII., zemřela: [http://portal.env.cz/kalendar/detail.php?zaznam=312] |- class="osn-autor-volny" | Mbr. | [[Autor:Emanuel Vlastimil Milbauer|Milbauer Eman. Vl.]] | professor v Písku, později prof. reálky v Hradci Kr. | 29. 12. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Mc. | [[Autor:František Machovec|Machovec Frant.]] | prof. v Karlíně | 1892 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI. |- class="osn-autor-volny" | Mč. | Moučka František | úředník banky »Slavie« v Praze | 9. 7. 1898 | přibyl: OSN VI., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Mda. | [[Autor:Antonín Mikenda|Mikenda Antonín]] | professor v Praze, později také šk. rad | 16. 2. 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=7600] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-meč-</nowiki> | Zámečník Fr. J. | prof. v Klatovech | 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-mel.</nowiki> | JUDr. [[Autor:Jaroslav Demel|Demel Jaroslav]] | c. k. koncipient finanční prokuratury v Praze, později univ. docent v Praze | 1926 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: ({{/NK|jk01022194}}) |- class="osn-autor-volny" | Mh. | Marhan J. | učitel v Karlíně | 1928 | přibyl: OSN I., snad {{/NK|jk01080227}} (byl ředitelem v Karlíně) |- class="osn-autor-volny" | Mch. | Dr. Mlčoch Melichar | prof. na bohoslovecké fakultě v Olomouci | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00008/22/000082286.htm] |- | Mcht. | Machatka František | architekt v Praze, později architekt v Hradci Králové | | přibyl: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | Mík. | [[Autor:Ferdinand Menčík|Menčík Ferdinand]] | skriptor cís. dvorní knihovny ve Vídni | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1122&sk=m] |- class="osn-autor-volny" | Miř. | JUDr. [[Autor:August Miřička|Miřička Aug.]] | univ. docent, později univ. prof. v Praze | 1946 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Miš. | Miškovský Josef | spisovatel v Č. Brodě, později redaktor v Čes. Brodě | 14. 7. 1940 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.kulturainfo-cesbrod.cz/rodo.htm] |- class="osn-autor-volny" | Mj. | [[Autor:František Mejsnar|Mejsnar Frant.]] | prof. v Hradci Králové | 1931 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1000303141] |- class="osn-autor-volny" | Mja. | (Dr.) [[Autor:Bohumil Jaroslav Matějka|Matějka Bohumil (J.)]] | spisovatel v Praze, později univ. prof. v Praze | 11. 12. 1909 | přibyl: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | Mjr. | Mejsnar Hynek | professor v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Mk. | Mařík Boh. | inženýr v českomor. továrně na stroje | 1929 | přibyl: OSN II., zemřel: {{/NK|jk01080437}} |- class="osn-autor-volny" | Mka. | Dr. Metelka Jindřich | professor v Praze, později také c. k. školní rada | 1921 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/dejiny/obsah.php?show=112] |- class="osn-autor-volny" | Mks. | PhDr. [[Autor:Josef Mrkos|Mrkos Josef]] | praefekt akademie hr. Straky v Praze | 1927 | přibyl: OSN XI., zemřel: [http://www.libri.cz/databaze/orient/list.php?od=m&start=21&count=10] |- class="osn-autor-volny" | Ml. | Dr. [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Máchal Hanuš]] | prof. v Praze, později univ. prof. v Praze | 3. 11. 1939 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Mla. | Malina J. | ředitel mat. odborné školy pro broušení a zasazování drahokamů v Turnově | 1928 | přibyl: OSN X., {{/NK|ola2003175234}} |- class="osn-autor-volny" | Mlad. | MUDr. Mladějovský Vladislav | univ. docent v Praze, později univ. prof. v Praze | 1935 | přibyl: OSN XXV., zemřel: [http://www.revmatologieblansko.cz/Historie/dr_lenoch.htm] |- | Mlk. | Mikulík Frant. | assistent na české technice (1895) v Praze | | přibyl: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Mn. | [[Autor:Theodor Monin|Monin Theodor]] | assistent na č. polytechnice v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Mna. | Materna Otakar | inženýr v Praze | 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Mohl. | Mohl Antonín | úředník zemědělské rady | 1924 | přibyl: OSN II., zemřel: {{/NK|jk01081949}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | MP. | Pelíšek Miloslav | prof. průmysl. školy v Plzni | 6.11.1940 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | MP. | Pokorný Martin | ředitel obecného reál. gymnásia v Praze | 31. 1. 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- class="osn-autor-volny" | Mr. | Matzner Jan | professor v Písku | 7. 11. 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01080898}}) |- class="osn-autor-volny" | Mrš. | [[Autor:František Mareš (1850–1939)|Mareš Fr.]] | archivář schwarzenberský v Třeboni | 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.ceskearchivy.cz/info/histkal.php?akce=all&filtr=1] |- | mrš. | Mareš Boh. | v seznamu chiffer je, v seznamu autoru nikoliv?! | | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | M.St. | JUDr. [[Autor:Miloslav Stieber|Stieber Miloslav]] | univ. prof. v Praze | 1924 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01121188}} |- class="osn-autor-volny" | Mš. | MUDr. [[Autor:František Mareš (1857–1942)|Mareš Fr.]] | docent na č. universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 6. 2. 1942 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Mšk. | Mašek Ignác B. | professor v Praze, později c. k. gymn. professor v Praze | 2. 10. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- | class="osn-autor-vice-osob" | Mt. | Malát J. | učitel na Smíchově | 1915? | přibyl: OSN I. Mohl by být [[Autor:Jan Malát|tento]], lze ověřit i dle zaměření jeho textů |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Mt. | [[Autor:František Xaver Marat|Marat František]] | kněz řádu křižovníků, později velmistr řádu křižovníků v Praze | 29. 6. 1915 | přibyl: OSN XV. |- class="osn-autor-volny" | Mtgka. | MUDr. [[Autor:Jindřich Matiegka|Matiegka Jindřich]] | docent na univ. v Praze, později univ. prof. v Praze | 4. 8. 1941 | přibyl: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Mtš. | [[Autor:František Matyáš|JUDr. Matyáš Frant.]] | c. k. náměstek stát. návladního v Olomouci, později působil v Uherském Hradišti | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.kkuh.cz/zpravodaj.php?id=21] (Zpravodaj Uherského Hradiště, 2007) |- class="osn-autor-volny" | Mü. | [[Autor:František Müller|Müller Frant.]] | prof. na č. polytechnice v Praze | 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.vcdv.cas.cz/download/pdv11.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Mx. | MUDr. [[Autor:Emerich Maixner|Maixner Emerich]] | prof. na č. universitě v Praze | 27. 4. 1920 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Mý. | [[Autor:Emanuel Miřiovský|Miřiovský Em.]] | prof. v Hradci Králové | 10. 1. 1914 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Mzk. | Mrazík Jan | učitel na měšťanské škole v Kladně | 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://biblio.hiu.cas.cz/cgi-bin/search.cgi/?IsisScript=/wbib.xis&dot=h&type=k&from=1&pocet=10&db=biblio&lang=cz&format=standard&to=10&exp1=Mraz%EDk%20Jan%20] |- |} == Zkratky od písmene N == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - N |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-n-</nowiki> | [[Autor:František Hanuš|Hanuš Frant.]] | assistent na č. technice v Praze | 1937 | přibyl: OSN I. [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=921829&reproId=1241528] |- class="osn-autor-volny" | Na. | Nedoma Jan | prof. v Karlíně, později škol. rada | 1916 | přibyl: OSN I. ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17666800]) |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-nau.</nowiki> | [[Autor:Bedřich Bernau|Bernau Bedřich]] | účetní v Plaňanech, později správce cukrovaru v Plaňanech | 2. 1. 1904 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXI. |- | NB. | Baldoria Natale | konservátor při italském ministerstvě vyučování v Římě | | přibyl: OSN III. |- class="osn-autor-chraneny" | Nc. | Němec Ant. | chef-inženýr zemědělský v Praze | 1958 | přibyl: OSN I. [http://knihovna.tepla.cz/katalog/l.dll?h~DD=1&A=N%ECmec,+Anton%EDn,+1894-1958] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-nd-</nowiki> | [[Autor:Antonín Randa|rytíř JUDr. Randa Antonín]] | dvorní rada, prof. na české universitě v Praze, později c. k. ministr v. v. v Praze | 1914 | přibyl: OSN I. [[Autor:Antonín Randa]] |- class="osn-autor-volny" | Ne. | [[Autor:Antonín Nýdrle|Nýdrle Antonín]] | techn. správce v Krásném Březně, později ředitel lihovarské školy v Praze | 1921 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01090847}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ner</nowiki> | Hýbner Josef | vrchní horní inž. v Mor. Ostravě | 1927 | přibyl: OSN I. [http://www.svkos.cz/cgi-bin/knih_os?Htx=knih_pod.htx&All=OneRec&Max_rec=1&Start_rec=1318] |- | Ng. | Nehring D. | univ. prof. ve Vratislavi | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Nk. | (Dr.) [[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Nováček Vojtěch J.]] | spisov. v Praze, později ředitel zem. archivu v Praze | 8. 4. 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000025522&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | NKh. | Kheil Napoleon M. | prof. obchod. věd v Praze, později vlastník obchod. školy v Praze | 1923 | přibyl: OSN I. [[Autor::sk:Napoleon Manuel Kheil]] |- class="osn-autor-volny" | Nl. | [[Autor:August Vojtěch Nevšímal|JUC Nevšímal Aug.]] | adv. koncipient v Plzni | 1916 | přibyl: OSN I. [http://www.knihovnavlasim.cz/region_autori_K-N.htm] |- class="osn-autor-volny" | Nle. | [[Autor:Lubor Niederle|Dr. Niederle Lubor]] | docent v Praze, později univ. professor v Prze | 1944 | přibyl: OSN VI., uveden v seznamech v OSN XXVII. [http://www.slovacko.cz/osobnost/315]/ |- | Nmk. | Němeček Jan | professor na státní průmyslové škole v Praze | | přibyl: OSN I. <small>*1844 ([http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=03A8BBC2E62411E1B3E340618600A675&scan=1])</small> |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-nn.</nowiki> | Dr. [[Autor:Emil Herrmann|Herrmann Emil]] | advokát v Praze | 1892 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI., OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | Nov. | [[Autor:František Novotný (1864–1918)|Novotný Frant.]] | inženýr v Praze, později prof. čes. techniky v Praze | 1918 | přibyl: OSN VII. asi [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r44.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Nový. | [[Autor:Václav Nový|Václav Nový]] | učitel zeměpisu | 1909 | uveden v příloze 27. dílu, {{Wikizdroje:Ottův slovník naučný/Zkratky autorů/NK|jk01090820}} |- class="osn-autor-volny" | Nr. | MUDr. [[Autor:Bohdan Neureutter|Neureutter Bohdan]] | professor na české universitě v Praze | 13. 4. 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Ns. | Dr. Nečas Jaromír | okr. lékař v Praze | 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01082829}} popř. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18170082] |- class="osn-autor-volny" | Nsk. | [[Autor:Antonín Nosek|Nosek Antonín]] | gymnasijní profesor v Čáslavi, později prof. gymn. na Smíchově | 1916 | přibyl: OSN XVI., zemřel: {{/NK|jk01090255}} |- | Nsmk. | Nesměrák Jos. | inž. na české technice, později assistent čes. techniky v Praze | | přibyl: OSN XIV. <small>Zcela jistě: Nar. 1874, r. 1898 žil v podnájmu v čp. 1380/II. jako inženýr a konstruktér na ČVUT a četař v záloze ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=419&folium=164]), r. 1900 (a 1904?) pak v bytě své matky-vdovy na Vinohradech ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=419&folium=172]). Státní zkoušku ze strojního inženýrství složil r. 1896, přičemž byl uveden "ze Sluštic". ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/31963339]). Další údaje zatím nezjištěny; je však jisté, že se '''nejedná''' o Josefa V. Nesměráka, někdy uváděného též *1874 (fakticky však *1877 [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=50F7C50C2E394FD89EBDD1112DAAD0D1&scan=275#scan275]), stavitelského asistenta, který r. 1904 žil na Malé Straně ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=419&folium=163]), 07.12.1903 se na ulici pokusil zastřelit ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9342357], uvedeno čp. 274), byl odvezen do blázince ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29408030]) a zemřel 10.08.1914 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8603306], [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=498D24EA4DE0401194B6EDF423A545AC&scan=206#scan206]) - údaje se neshodují.</small> |- class="osn-autor-volny" | Nt. | Nekut Frant. | prof. red. »Vesmíru« | 1909 | přibyl: OSN I. [http://www.vesmir.cz/historie2.php3] |- class="osn-autor-volny" | Ntl. | [[Autor:Bartoloměj Navrátil|Navrátil Bartoloměj]] | ředitel vyšší reálky v Prostějově | 1927 | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Nu. | (Dr.) [[Autor:Stanislav Nikolau|Nikolau Stanislav]] | kandidát filosofie v Praze, později prof. v Karlíně | 1950 | přibyl: OSN XVII. [http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/osobnosti/stanislav-nikolau.html] |- class="osn-autor-volny" | Nušl. | [[Autor:František Nušl|Nušl Fr.?]] | dr., univ. docent v Praze. | 1951 | {{/NK|jk01090841}} |- class="osn-autor-volny" | Nv. | Dr. techn. [[Autor:Jan Albert Novák|Novák Jan]] | inženýr, assistent prům. školy v Praze, později assist. zem. výzk. stan. v Brně | 1929 | přibyl: OSN XXII., zemřel: {{/NK|jk01090397}} |- class="osn-autor-volny" | Nvk. | Dr. [[Autor:Josef Novák (1849–1927)|Novák Josef]] | professor (později gymn. ředitel) v Jindřichově Hradci | 21. 10. 1927 | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | nvk. | [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] | docent na universitě v Praze, později prof. české techniky v Brně | 24. 3. 1944 | přibyl: OSN XVI., zemřel: {{/NK|jk01090554}} |- class="osn-autor-volny" | Ný. | [[Autor:Václav Juda Novotný|Novotný Václav (J.)]] | hud. skladatel v Praze | 1. 8. 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01090778}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ný</nowiki> | [[Autor:Otmar Vaňorný|Vaňorný Otmar]] | prof. v Hradci Králové, později professor ve Vys. Mýtě | 1947 | přibyl: OSN I. |} == Zkratky od písmene O == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - O |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | O.Balzer | Balzer Oswald | professor pol. práva na universitě lvovské | 11. 1. 1933 | přibyl: OSN IV., zemřel: [http://www.volny.cz/klimpl/balzer.htm] |- class="osn-autor-volny" | OFr. | [[Autor:Otakar Frankenberger|MUDr. Frankenberger Ot.]] | docent na čes. universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 1915 | přibyl: OSN XIX., zemřel: {{/NK|jk01031742}} |- class="osn-autor-volny" | OFV. | [[Autor:František Oldřich Vaněk|(Dr.) Vaněk (O.) Frant.]] | obecní úředník v Praze, později magistrátní úředník v Praze | 1923 | přibyl: OSN III., zemřel: {{/NK|jk01141498}} |- class="osn-autor-volny" | OGP. | [[Autor:Otakar Georgius Paroubek|Paroubek Otakar G.]] | prof. v Praze | 4. 4. 1909 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-chraneny" | O.Ch. | Dr. Chlup Otokar | professor na reálce v Holešovicích | 14. 5. 1965 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/chlup.html] |- class="osn-autor-volny" | O.J-i | PhDr. [[Autor:Otakar Jiráni|Jiráni Otakar]] | profesor v Litomyšli, později univerzitní profesor | 24. 1. 1934 | přibyl: OSN XXI., zemřel: {{/NK|jk01051813}} |- class="osn-autor-volny" | OJž. | [[Autor:Otakar Ježek|Ježek Otakar]] | assistent mathematiky na české polytechnice v Praze | 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | Ol. | Ošťádal Josef | professor v Klatovech | 5. 4. 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/ostadal/] |- class="osn-autor-chraneny" | O.La. | (Dr.) Laxa O. | assistent ústavu pro zkoumání potravin v Praze, docent čes. techniky v Praze | 1961 | přibyl: OSN XVII., zemřel: [http://www.vscht.cz/main/soucasti/fakulty/fpbt/vitejte/historie.html] |- class="osn-autor-volny" | OM. | [[Autor:Otokar Mokrý|Mokrý Ot.]] | c. k. notář ve Vodňanech | 1. 1. 1899 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | ON. | Dr. Novák Otom. (psáno též Ottomar) | prof. na čes. univ. v Praze | 1893 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI. |- class="osn-autor-volny" | ONá. (O.Ná) | Slč. [[Autor:Olga Nádherná|Nádherná Olga]] | posluchačka filosofie v Praze, později kand. filos. v Sofii (Bulh.) | 1940 | přibyla: OSN XVI., zemřela [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:e9920240-6ae8-11dd-bf31-000d606f5dc6?page=uuid:c11b2f10-4cc7-11dd-80a5-000d606f5dc6] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ör-</nowiki> | [[Autor:Josef Förster (1833–1907)|Förster Josef Jan (sen.)]] | professor a kapelník metrop. chrámu sv. Víta v Praze, později ředitel kůru u sv. Víta v Praze | 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: seznam v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | OŠc. | PhDr. [[Autor:Otakar Šulc|Šulc Otakar]] | assistent chemie na české universitě v Praze | 11. 6. 1901 | přibyl: OSN VII., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | O.šnk. | [[Autor:Otto Štěpánek|Štěpánek O.]] | mag. farm. na Král. Vinohradech | 27.04.1930 | přibyl: OSN XXIV. <small>(*1881, syn Ph.Mgr. Jana Štěpánka (náš šnk.) [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A409DD917D2C4D0D9131A5D4AFCCABF2&scan=116#scan116], [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=EA606A1E81674FE4AF4F9286EAB42D2A&scan=147#scan147])</small> |- class="osn-autor-volny" | Ot.Lgr. | [[Autor:Otakar Leminger|JUC. Leminger Ot.]] | báňský akademik (1899) ve Vídni | 1. 2. 1929 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.kutnahora.cz/index.php?sec=2&cid=127] |- class="osn-autor-volny" | Ott. | Dr. [[Autor:Emil Ott|Ott Emil]] | prof. na české universitě v Praze | 15. 12. 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01091374}} |- class="osn-autor-volny" | O.Z. | [[Autor:Otakar Zich|Dr. Zich Otokar]] | professor gymnasia v Praze | 1934 | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ož</nowiki> | [[Autor:Bořivoj Brož|Brož Bořivoj]] | professor na prům. škole na Smíchově | 8. 5. 1945 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01013196}} <!--(+kartotéka publicistů)--> |} == Zkratky od písmene P == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - P |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | P. | [[Autor:František Pover|Pover Frant.]] | professor v Praze | 15. 7. 1943 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://knihovna.jicin.cz/archiv_regosobnosti.htm#PoverFrantisek] |- class="osn-autor-volny" | p. | [[Autor:Vladimír Pech|Pech Vladimír]] | kand. prof. v Praze, později professor na obch. akad. českoslov. v Praze | 20. 3. 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Pa. | Dr. [[Autor:Filip Počta|Počta Filip]] | assistent univ. v Praze, později univ. prof. v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/P/96014.htm] |- class="osn-autor-volny" | Pak. | [[Autor:Josef Pšenička|Pšenička Josef]] | prof. na české reálce v Karlíně | 13. 9. 1900 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVI. |- class="osn-autor-volny" | Pastrnek. | [[Autor:František Pastrnek|PhDr. Pastrnek František]] | prof. slavistiky při české univ. | 1940 | přibyl: OSN XII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1275&sk=p] |- class="osn-autor-volny" | Pc. | Dr. Pacák Bedř. | advokát v Kutné Hoře | 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.ipravnik.cz/cz/monitor-casopisu/bulletin-advokacie/art_3945/bulletin-advokacie-2005-c-7-8.aspx] |- class="osn-autor-volny" | Pć | Pavić Armín | prof. univ. v Záhřebě | 11. 2. 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.unizg.hr/rektori/apavic.htm] |- class="osn-autor-volny" | Pcbr. | Pölzelbauerová Leopoldina | učitelka v Praze | 22. 4. 1942 | uvedena v seznamech v OSN XXVII., zemřela: {{/NK|jk01100545}} |- class="osn-autor-volny" | Pck. | [[Autor:Jan Placek|Placek Jan]] | professor na Smíchově a v Mladé Boleslavi | 29. 4. 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.eu/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764799&reproId=626515 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Pča. | [[Autor:František Patočka|Patočka Frant.]] | professor v Praze, později školní rada v Praze | 5. 10. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Pčk. | JUDr. [[Autor:Ferdinand Pantůček|Pantůček Ferdinand]] | c. k. auskultant v Praze, později c. k. dvorní rada správního soudu ve Vídni | 13. 2. 1925 | přibyl: OSN I. |- | Pčka. | Patočka Jan | učitel na obch. akademii v Chrudimi, později prof. na obchodní akademii v Chrudimi | | přibyl: OSN XX., tenhle {{/NK|jk01091913}}, <!--nar. 31.3.1876, 1940 ještě publikoval--> |- class="osn-autor-volny" | PD. | Dr. [[Autor:Petr Durdík|Durdík Petr]] | prof. střední školy a docent univ. v Praze, později též šk. rada | 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01023346}} |- class="osn-autor-volny" | Pda. | [[Autor:Antonín Pravda|Pravda Ant.]] | prof. na čes. polytechnice v Praze | 5. 4. 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01100926}} |- class="osn-autor-volny" | Pě. | (ryt.) [[Autor:Cyrill Purkyně|Purkyně Cyrill]] | kand. prof. v Praze, později supl. professor čes. techniky v Praze | 1934 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/P/94893.htm] |- class="osn-autor-volny" | pě. | (ryt.) Purkyně Jan (Ev.) | inženýr v Berlíně, později inženýr v Praze | 28.12.1910 | přibyl: OSN V., [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17766107], {{/NK|jk01101766}} |- class="osn-autor-volny" | Peč. | MUDr. [[Autor:Ferdinand Pečírka|Pečírka Ferd.]] | assist. kliniky pro nemoci kožní a příjíčné v Praze, později univ. prof. v Praze | 18. 1. 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=4138] |- class="osn-autor-volny" | p En. | [[Autor:Josef Erben|Erben Josef]] | professor a ředitel statist. kanceláře města Prahy | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Per. | Dr. Peroutka Emanuel | prof. v Roudnici | 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:vfG99aYgZVIJ:publib.upol.cz/~obd/fulltext/HIST27/Historica27_05.pdf+Peroutka+Emanuel+roudnice&hl=cs&gl=cz&sig=AHIEtbSBROu1vpQ6N5dFY-YPWi4Kea03SQ] |- class="osn-autor-volny" | Pg. | Preissig Eduard | aut. horní inženýr a ředitel dolů ve Vinohradech | 21. 3. 1909 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://smolal.webpark.cz/data/sodolosb.html#PREISSIG] |- class="osn-autor-volny" | Phý | MUDr. Podhajský Vincenc | c. k. štáb. lékař na odpočinku v Kremži | 15. 1. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01100198}} |- class="osn-autor-volny" | Pch. | [[Autor:Bedřich Procházka|Procházka Bedřich]] | prof. v Chrudimi, později professor české techniky v Praze | 3. 1. 1934 | přibyl: OSN I. |- | Pcha. | Dr. Procházka Vít. | prof. bohosloví v Litoměřicích | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Pchčk. | [[Autor:Gabriel Pecháček|ThDr. Pecháček Gabriel]] | univ. prof. v Praze | 21. 4. 1931 | přibyl: OSN XIII., zemřel: [http://depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_19487] |- | Pi. | Pawiński Jan | professor na universitě varšavské | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Píč. | Dr. [[Autor:Josef Ladislav Píč|Píč Jos. Lad.]] | prof. gymn. a univ. docent v Praze | 19. 12. 1911 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-pin-</nowiki> | Dr. Spina Arnold | prof. na české univ. v Praze | 27. 8. 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.knihovna-jevicko.cz/osobnosti-minulosti-blizke-i-vzdalene/] |- class="osn-autor-volny" | Piv. | [[Autor:František Pivoda|Pivoda František]] | skladatel a ředitel pěvecké školy v Praze | 4. 1. 1898 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- | piv. | Pivoda Lud. | učitel v Dřevnicích | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Pk. | PhDr. [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pražák Josef Miroslav]] | středoškolský profesor v Praze, později řed. gymn. v Třeboni | 6. 2. 1938 | uveden v seznamech v OSN XXVII. zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000029331&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | Pka. | [[Autor:Josef Pšenička|Pšenička Josef]] | professor v Karlíně | 1908 nebo dříve | zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Pke. | Dr. [[Autor:Karel Plischke|Plischke Karel]] (též Pliške) | spisovatel ve Vídni, později profesor na Českoslovanské obchodní akademii v Praze | 20. 2. 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Pkř. | Dr. [[Autor:Josef Pekař|Pekař Josef]] | kandidát professury, později univ. prof. v Praze | 1937 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/pekar.html] |- class="osn-autor-volny" | Pký. | Planský Tomáš | prof. v Rychnově nad Kněžnou | 02.05.1921 | přibyl: OSN I., [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7758079 zemřel] <small>(hledat: Planský)</small>, [http://aut.nkp.cz/jx20100201016 NK] |- class="osn-autor-volny" | Pla. | [[Autor:Františka Plamínková|Plamínková Františka]] | učitelka měšť. školy v Praze | 30. 6. 1942 | uvedena v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Ple. | Plenkner Vilém | civilní inženýr v Praze, později stav. rada v Praze | 17. 1. 1917 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://www.hiu.cas.cz/cs/download/biogr/bs4.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Plk. | [[Autor:Kristian Petrlík|Petrlík Kristian]] | prof. na polytech. české | 1908 | přibyl: OSN I., odborný redaktor, zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r29.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Pll. | Pelcl Josef | spisovatel v Praze | 1916 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1303&sk=p] |- class="osn-autor-volny" | Pln. | Dr. Palán Otakar | gymn. professor na Král. Vinohradech, později prof. v Kolíně | 1954 | přibyl: OSN XXV., zemřel: [http://svk7.svkkl.cz/i2/i2.search.cls?ictx=kl&iset=1&CSPCHD=00000000000013eqwsui000000f9wgc3$jei5WjJjUCx82sw--] |- class="osn-autor-volny" | Ply. | ThC. Pauly Jan | kaplan na Smíchově | 20. 12. 1944 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: {{/NK|jk01091993}} <!--dle kart. pusobil na Smichove a psal do OSN--> |- class="osn-autor-volny" | PMk. | Matoušek Petr M. | učitel (později správce školy) v Kostelsku u Rovenska | 1920 | přibyl: OSN XI., zemřel {{/NK|jk01080816}} |- class="osn-autor-volny" | Pmr. | Pflugmacher Emil | ředitel hospod. ve Všebořicích | 30. 10. 1901 | přibyl: OSN II., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Pn. | Pechan Jar. | učitel v Praze | 14. 6. 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] <!--učitel v Praze, Sokol--> |- class="osn-autor-volny" | Pnc. | Prenc Augustin | inženýr v Praze | 9. 1. 1916 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Pnrk. | MUDr. [[Autor:Duchoslav Panýrek|Panýrek Duchoslav]] | praktický lékař v Karlíně | 1940 | přibyl: OSN XVII., zemřel: [http://www.solen.cz/pdfs/int/2004/07/11.pdf] |- | Pný. | Pokorný J. | horní inženýr v Mor. Ostravě | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-pný</nowiki> | [[Autor:František Pošepný|Pošepný F.]] | horní rada v Příbrami | 27. 3. 1895 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Po. | [[Autor:František Péro|Péro Frant.]] | c. k. lodní inženýr a prof. při státní průmyslové škole v Praze, později odbor. přednosta na prům. škole v Praze | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01092587}} |- class="osn-autor-volny" | Pokorný | [[Autor:Rudolf Pokorný|Pokorný Rudolf]] | okr. tajemník v Libochovicích | 1888 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN I. a II. |- class="osn-autor-volny" | Pol. | Polívka Václav | horní a civ. inženýr v Mor. Ostravě | 24. 9. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Pour. | Pour Josef | professor v Praze | 1929 | přibyl: OSN II. ([http://aut.nkp.cz/jk01100838]) |- class="osn-autor-volny" | Pp. | (PhC.) [[Autor:Pavel Papáček|Papáček Pavel]] | učitel školy měšťanské v Kostelci n. Orlicí, později řed. měšť. školy v Podole u Prahy | 31. 12. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01091694}} |- class="osn-autor-volny" | Ppp. | [[Autor:Julius Philipp|Philipp Julius]] | ředitel tkalcovské školy v Náchodě | 1926 | přibyl: OSN VII. |- class="osn-autor-volny" | Pr. | JUDr. [[Autor:František Preissler|Preissler Frant.]] | redaktor českého zákonníka říšského ve Vídni | 21. 3. 1915 | přibyl: OSN I., <!--nar. 10. 10. 1850--> zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7245476] |- class="osn-autor-volny" | Preis. | Preis Karel | prof. na čes. polytechnice v Praze | 27. 4. 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r22.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Prk. | Prusík Frant. (X.) | (gymnas.) professor v Praze | 6. 6. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV. |- class="osn-autor-volny" | Pro. | (Dr.) [[Autor:František Xaver Procházka|Procházka Fr. X.]] | prof. v Hradci Králové, později prof. v Jindřichově Hradci | 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01101129}} |- class="osn-autor-volny" | Prušák. | JUDr. [[Autor:Josef Prušák|Josef Prušák]] | profesor trestního práva | 22. 2. 1921 | objevuje se OSN XXV., zemřel: {{/NK|jk01101467}} |- class="osn-autor-volny" | Prsk. | [[Autor:Jan Prousek|Jan Prousek]] | akademický malíř v Turnově | 2. 7. 1914 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://abart.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobavdokumentech&IDosoby=17516] |- class="osn-autor-volny" | Ps. | [[Autor:Soběslav Pinkas|Pinkas Soběslav]] | professor na vyšší dívčí škole v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Psk. | [[Autor:Vincenc Prasek|Prasek Vincenc]] | gymn. ředitel v Opavě, později prof. v. v. v Olomouci | 31. 12. 1912 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Pšk. | PhDr. [[Autor:Justin Václav Prášek|Prášek Justin Václav]] | prof. v Kolíně, později prof. v. v. v Praze | 23. 12. 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Pr%E1%B9ek] |- class="osn-autor-volny" | Pšn. | MUDr. Pešina (Jan) Matěj | univ. docent v Praze, později univ. prof. v Praze | 4. 3. 1943 | přibyl: OSN XI., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Pt. | Purghart Richard | ředitel hospodářské školy v Č. Budějovicích | 9. 3. 1910 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://katalog.svkul.cz/l.dll?hal~1000418842] |- class="osn-autor-volny" | Pta. | [[Autor:Vojtěch Pakosta|Pakosta Vojtěch]] | professor v Praze | 11. 7. 1892 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Ptč. | JUDr. [[Autor:Ferdinand Pantůček|Pantůček Ferd.]] | c. dvorní rada správního soudu ve Vídni | 13. 2. 1925 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Pth. | [[Autor:Josef Pithardt|Pithardt Josef]] | kand. prof. v Praze, později professor v Praze | 1955 | přibyl: OSN XIII., zemřel: [http://www.math.muni.cz/math/biografie/josef_pithardt.html] |- class="osn-autor-volny" | Pů. | [[Autor:Václav Petrů|Petrů Václav]] | gymn. řed. v Pelhřimově | 10. 8. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | PV. | Dr. [[Autor:Pavel Julius Vychodil|Vychodil Pavel Julius]] | ředitel benediktinské knihtiskárny v Brně, později člen řádu benediktinů v Rajhradě | 1938 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=444] |- | Pva. | Pinkava Jan | prof. v Novočerkasku | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Pvk. | Pavlíček Frant. | c. k. soudní příručí (později adjunkt) v Libochovicích | 23. 1. 1906 | přibyl: OSN III. ([[d:Q106522101|wd]]) |- class="osn-autor-volny" | Pý. | (JUDr. a PhDr.) [[Autor:Jan Palacký|Palacký Jan]] | prof. na české univ. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Pza. | Procházka Frant. | ředitel zem. banky v Praze | 21. 8. 1943 | přibyl: OSN VII., zemřel: {{/NK|jk01101118}} |- class="osn-autor-volny" | Pž. | [[Autor:Jan Otakar Pražák|Pražák Jan Ot.]] | prof. při českoslovanské akademii v Praze | 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01100957}} |- class="osn-autor-volny" | Pžk. | Dr. [[Autor:Jiří Pražák|Pražák Jiří]] | prof. na české univ. v Praze, později c. k. dvorní rada, ř. professor university české v Praze | 29. 3. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIII. |- class="osn-autor-volny" | Pžt. | Pažout Julius August | adjunkt zem. archivu v Praze, později zemský archivář v Praze | 15. 1. 1911 | přibyl: OSN VII. |} == Zkratky od písmene Q == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Q |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-q.</nowiki> | (Dr.) [[Autor:Jaromír Borecký|Borecký Jaroslav]] | spisovatel a hudební referent v Praze, později skriptor univ. knihovny v Praze | 8.5.1951 | přibyl: OSN IX. - podle všeho Borecký Jaromír - stejný jako v seznamu redaktorů, souhlasí obor {{/NK|jk01012636}} |} == Zkratky od písmene R == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - R |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | R. | Dr. [[Autor:František Ladislav Rieger|Rieger František Ladislav]] | poslanec v Praze | 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/rieger.html] |- class="osn-autor-volny" | Ra. | MUDr. [[Autor:Václav Rubeška|Rubeška Václav]] | docent na čes. univ. v Praze | 1933 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://old.lf3.cuni.cz/vns/vns06/vns15.htm] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ra</nowiki> | [[Autor:Adolf Patera|Patera Adolf]] | kustos Českého musea v Praze | 1912 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mzk.cz/knihovne/vz2004/7_1.php] |- class="osn-autor-volny" | Rais. | [[Autor:Karel Václav Rais|Rais K. V.]] | učitel v Podolí u Prahy | 8. 7. 1926 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Rank. | [[Autor:Josef Rank|Rank Josef]] | registrator města Prahy | 12. 1. 1912 | přibyl: OSN VI., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Ráth. | Dr. Ráth August | pravotár v Námestově na Slov. | 1942 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: {{/NK|jn20010316171}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-rb.</nowiki> | [[Autor:Adolf Srb|Srb Adolf]] | redaktor v Praze | 1933 | přibyl: OSN XI. zemřel: [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/436442-srb-adolf-cesky-zurnalista] |- class="osn-autor-volny" | Rbk. | [[Autor:Bohumír Roubalík|Roubalík G.]] | akad. malíř v Praze | 1928 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Rdf. | JUDr. [[Autor:Alfred Rudolf|Rudolf Alfred]] | advokát v Hradci Králové | 24. 2. 1914 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: {{/NK|jk01103018}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Rg. | MUDr. [[Autor:Josef Reinsberg|Reinsberg Josef]] | prof. na čes. univ. v Praze, později též dvorní rada | 1930 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.zamberk.cz/Index.php?IdS=402] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Rg. | [[Autor:Karel Regal|Regal Karel]] | professor v Brně, později prof. obch. akademie v Chrudimi | 1931 | viz také ''Rl.'', přibyl: OSN I., alternativní zkratka uvedena v OSN XXVII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1436&sk=r] |- class="osn-autor-volny" | Rh. | Roth Julius | professor v Praze | 29. 11. 1904 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01102780}} |- class="osn-autor-volny" | Rhčk. | JUDr. Roháček Frant. | adv. koncipient a redaktor v Brně, později zem. rada v Brně | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN VII., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-rch.</nowiki> | JUDr. [[Autor:František Storch|Storch Frant.]] | prof. na čes. universitě v Praze | 1924 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/S/23725.htm] |- class="osn-autor-volny" | Ri. | Dr. Rački Fr. | kanovník v Záhřebě | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.moljac.hr/biografije/racki.htm] |- | Rk. | Rezek Václav | c. k. nadporučík a prof. na voj. reálce v Hranicích (Mor.) | | přibyl: OSN V. |- class="osn-autor-volny" | Rka. | [[Autor:Karel Ryska|Ryska Karel]] | konstrukteur při stavbě strojů na čes. technice v Praze, později inženýr c. k. stát. drah v Lounech | 20. 3. 1939 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2318] |- class="osn-autor-volny" | Rl. | [[Autor:Karel Regal|Regal Karel]] | professor v Brně, později prof. obch. akademie v Chrudimi | 1931 | viz také ''Rg.'', přibyl: OSN I., alternativní zkratka uvedena v OSN XXVII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1436&sk=r] |- | Rmr. | Reimer Arnošt | lesní taxátor v Hluboké | | přibyl: OSN I. <!--http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=9422076 Z lesnických kruhů. Dne 1. října (1902) odebral se na odpočinek pan Arnošt Reimer, Schwarzenberský lesmistr v Protivíne.--> |- class="osn-autor-volny" | Rmš. | Remeš Bedřich | c. k. sekretář při okr. hejtmanství v Brně | 1952 | přibyl: OSN XVII., zemřel [theses.cz/id/3rke46/badipra.doc] |- class="osn-autor-volny" | RN. | Dr. [[Autor:Robert Novák|Novák Robert]] | gymn. prof. a univ. docent v Praze, později univ. prof. v Praze | 23. 4. 1915 | viz též ''RNk.'', přibyl: OSN I., alternativní zkratka uvedena v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01090514}} |- class="osn-autor-volny" | Rn. | Dr. [[Autor:Bohuslav Raýman|Raýman Bohuslav]] | docent na čes. univ. a na čes. technice v Praze, později univ. prof. v Praze | 1910 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/430352-rayman-bohuslav] |- class="osn-autor-volny" | R+n. | MUDr. Rohon (Jos.) Viktor | prof. histologie na české univ. | 1923 | přibyl: OSN XII. zemřel: [http://uhiem.raycz.cz/cz/histor.htm] |- class="osn-autor-volny" | RNk. | Dr. [[Autor:Robert Novák|Novák Robert]] | gymn. prof. a univ. docent v Praze, později univ. prof. v Praze | 23. 4. 1915 | viz též ''RN.'', přibyl: OSN I., alternativní zkratka uvedena v OSN XXVII., zemřel: {{/NK|jk01090514}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-roch.</nowiki> popřípadě <nowiki>-roch-</nowiki> | [[Autor:František Serafínský Procházka|Procházka František S.]] | spisovatel v Praze | 28. 1. 1939 | přibyl: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Roos. | Dr. [[Autor:Emil Roos|Roos Emil]] | koncipista zemsk. výboru v Praze | 16. 3. 1934 | přibyl: OSN VII., zemřel: {{/NK|jk01102678}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>..roš.</nowiki> | [[Autor:František Jaroš|(Dr.) Jaroš Frant.]] | kandidát filosofie v Praze, suppl. prof. v Praze | 11. 10. 1937 | přibyl: OSN IX., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-rot</nowiki> | (JUDr.) Kirszrot-Prawnicki Josef (též Józef) | advokát ve Varšavě | 1906 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://www.cmentarium.sowa.website.pl/Cmentarze/spisOkopowa.html] |- class="osn-autor-volny" | Roz-a | [[Autor:Josef Václav Rozmara|Rozmara Josef V.]] | redaktor »Loveckého Obzoru« v Písku | 1951 | přibyl: OSN XXV. zemřel: [http://portal.env.cz/kalendar/detail.php?zaznam=200] |- class="osn-autor-volny" | Rr. | Rössler Frant. | ředitel řemesl. školy na Kladně | 26. 2. 1929 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01102738}} |- class="osn-autor-volny" | RS. | [[Autor:Rudolf Sládeček|Sládeček Rudolf]] | hutní správce v Sinjaku v Bosně, později vrchní horní rada v Dol. Tuzle (Bosna) | 1928 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.austriaca.at/oebl/oebl_S/Sladecek_Rudolf_1857_1928.xml] |- class="osn-autor-volny" | Rs. | Riss Josef | gymn. ředitel v Táboře, později řed. gymn. v. v. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-rs-</nowiki> | [[Autor:Josef Bohuslav Foerster|Förster Jos. (B.) jun.]] | hud. referent v Praze, později hud. skladatel | 29. 5. 1951 | přibyl: OSN I. |- | Rsl. | Resl Karel | učitel při c. k. průmyslové škole v Turnově | | přibyl: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | Rt. | [[Autor:Eugen Miroslav Rutte|Rutte Eugen Miroslav]] | kandidát notářství v Praze, později c. k. notář v Praze | 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=2140&sk=r] |- class="osn-autor-volny" | Rtr. | [[Autor:Josef Reiter|Reiter Josef]] | civ. inženýr v Praze | 12. 12. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Rý. | Rychlý Jindřich | archaeolog v Jindř. Hradci | 1907 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://66.102.9.104/search?q=cache:ezkn6BUrtUsJ:karant.pilsnerpubs.net/downloads.php%3Fid%3D88+Jind%C5%99ich+Rychl%C3%BD&hl=cs&ct=clnk&cd=11&gl=cz&lr=lang_cs] |- class="osn-autor-volny" | Rz. | [[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Rizner Ludovít]] (případně Ľudevít) | učitel v Zem. Podhradí v Uhrách | 7. 10. 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=59428] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-rz.</nowiki> | [[Autor:František Schwarz|Schwarz Frant.]] | okr. tajem. v Plzni, později poslanec v Plzni | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- | class="osn-autor-vice-osob" | RZbk. | Zoubek Rudolf | zvěrolékař ve Frenštátě na Moravě | | přibyl: OSN XX., není totožný se "Zoubek Robert"? |- | class="osn-autor-vice-osob" | RZbk. | Zoubek Robert | zvěrolékař a továrník v Těšíně | | uveden v seznamech v OSN XXVII., není totožný se "Zoubek Rudolf"? |- class="osn-autor-volny" | Rž. | (Dr.) Růžička Josef | kand. filosofie v Praze, později prof. v Příbrami | 3. 6. 1954 | přibyl: OSN XVII., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |} == Zkratky od písmene Ř == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Ř |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Řha. | Říha Jan | professor v Písku | 1916 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01110170], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17808398]) |- class="osn-autor-volny" | Řk. | Dr. Řežábek Jan | prof. na českoslov. odchodní akademii v Praze, později vládní rada, řed. českoslov. akad. obchodní v Praze | 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/R/93838.htm] |- class="osn-autor-volny" | Řř. | [[Autor:František Řehoř|Řehoř František]] | spisovatel ve Wolkově v Haliči, později v Praze | 6. 10. 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XV. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-řt</nowiki> | (JUDr.) Fořt Josef | koncipista při obch. komoře v Praze, později c. k. ministr m. sl. v Praze | 11. 5. 1929 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://209.85.135.132/search?q=cache:y1eGnyhM9dsJ:ciks.vse.cz/download/biografie_osobnosti.doc+judr.+josef+Fo%C5%99t&cd=7&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a] |- class="osn-autor-volny" | Řý. | [[Autor:Václav Řehořovský|Řehořovský Václav]] | professor na stát. průmyslové škole v Praze, později professor na technice v Brně | 12. 12. 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2321] |} == Zkratky od písmene S == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - S |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | S. | Samokvasov Dmitrij (J.) | prof. ruského práva na univ. varšavské, později univ. prof. v Moskvě | 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.nacr.cz/D-knih/G-bibl3.htm#N159] |- class="osn-autor-chraneny" | <nowiki>-s-</nowiki> | Kasal Eduard | kaplan ve Vamberce | 1962 | přibyl: OSN XVIII., zemřel: [http://www.mesto-polna.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=12549&id_org=12549&id=3673] |- class="osn-autor-volny" | Sa. | ThDr. [[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Sýkora Jan]] | professor v Praze, později univ. professor v Praze | 1928 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Sb. | (JUC.) [[Autor:Jan Srb|Srb Jan]] | kand. práv v Praze, později úředník měst. statist. kanceláře v Praze | 1935 | přibyl: OSN II. [http://aut.nkp.cz/jk01120738] |- | Sbd. | Svoboda Č. | c. k. inženýrský adjunkt při úpravě hornické na Horách Březových | | přibyl: OSN II. |- | class="osn-autor-vice-osob" | Sbl. | Stibral Josef | architekt a professor na c.k. uměleckoprům. škole v Praze | | přibyl: OSN I., špatně zapsaný Jiří S. <small>(viz [http://www.muzeumvodnany.cz/muzeum-a-galerie/program/archiv-akci/vystavy-galerie/texty/95-o-autorovi] - prof. na UMPRUM byl už od r. 1886; na [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n969/mode/2up závěrečném seznamu] chybí; ve vyhledávání hesla "Stibral" v [http://kramerius.nkp.cz Krameriu NKP] se objevuje jen Jiří.)</small> |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Sbl. | [[Autor:Jiří Stibral|Stibral Jiří]] | ředitel uměleckoprům. školy v Praze | 1939 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.ccsh.cz/dokumenty/421-cz35web.pdf] (nejspíše syn Josefa Stibrala) |- class="osn-autor-volny" | Scr. | Scribani Alexander | úředník dráhy v Něm. Brodě | 2. 5. 1920 | přibyl: OSN XXI., zemřel: [http://www.kkvysociny.cz/regosobnosti/2007.htm] |- class="osn-autor-volny" | Sčk. | [[Autor:August Sedláček|Sedláček August]] | professor v Táboře, později šk. rada a prof. v. v. v Praze | 1926 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | S-čk. | Sládeček Ant. | učitel na Kladně, později učitel v Dobrovici u Mladé Boleslavě | 1934 | přibyl: OSN VIII., zemřel: [http://www.omk.cz/] |- class="osn-autor-volny" | Sčs. | Smičiklas Tadeáš | univ. prof. v Záhřebě | 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/S/2169408.htm] |- class="osn-autor-volny" | SD. | [[Autor:Josef Srb|Srb-Debrnov Josef]] | hud. spisovatel v Praze | 1904 | přibyl: OSN VI., zemřel: [http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:6f07ba70-71e1-11dc-b58b-000d606f5dc6] |- class="osn-autor-volny" | Sd. | [[Autor:Alois Strnad|Strnad Alois]] | professor v Hradci Králové, později ředitel reálky v Kutné Hoře | 1911 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.gymkh.cz/old/CZ/historie/strnad.htm] |- | Sda. | Svoboda Frant. | assistent na čes. technice v Praze | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Sdk. | [[Autor:Václav Sládek|Sládek Václav]] | prof. ve Vys. Mýtě, později prof. v Praze | 1933 | přibyl: OSN I. [http://aut.nkp.cz/jk01111751] [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17543835] |- class="osn-autor-volny" | Sdl. | Seidl Josef | inženýr v Praze, později inspektor dráhy v Praze | 1918 | přibyl: OSN II. [http://aut.nkp.cz/jk01110639] |- class="osn-autor-volny" | Sě. | Stáně Alois | inspektor c.k. státních železnic ve Vídni, později sekční chef v ministr. železn. ve Vídni | 31.12.1910 | přibyl: OSN II. (úmrtí [http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7462/80]; životopis: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9323853]) |- class="osn-autor-volny" | Sed. | ThDr. [[Autor:Jan Sedlák (biskup)|Sedlák Jan]] | farář ve Vel. Popovicích, později kanovník u sv. Víta v Praze | 30. 9. 1930 | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Sek. | [[Autor:Emil Sekera|Dr. Sekera Emil]] | kand. prof. v Hlinsku, později professor v Praze | 10. 9. 1944 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb//?acc=profil_osobnosti&load=2829&cel_publication=1] |- class="osn-autor-volny" | SHr. | Dr. [[Autor:Servác Heller|Heller Servác]] | redaktor v Praze | 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/H/96397.htm] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Sch. | [[Autor:Hubert Gordon Schauer|Schauer Hubert G.]] | spisovatel v Praze | 1893 | zemřel: OSN VI., seznamy v OSN XXVII. (viz též Sch.) |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Sch. | Schindler Karel | c. k. lesní rada a poslanec | 1905 | přibyl: OSN I., [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/370782-schindler] |- class="osn-autor-volny" | Scha. | Sucharda Ant. | prof. v Táboře, později professor české techniky v Brně n. o. | 20. 2. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | Schd. | Schleyder Karel | technický úředník při státních drahách v Lounech | 1932 | přibyl: OSN I. [http://aut.nkp.cz/jn20010316180] |- class="osn-autor-volny" | Schdr. | [[Autor:Josef Schneidr|Schneidr Josef]] (psáno též Schneider) | docent české techniky v Praze | 1931 | přibyl: OSN XI. [http://aut.nkp.cz/jk01111051] |- class="osn-autor-volny" | Schg. | [[Autor:Karel Schwing|MUDr. Schwing Karel]] | docent na čes. univ. a primář v král. zemském nalezinci v Praze, později univ. prof. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Schl. | [[Autor:Josef Schöbl|(Dr.) Schöbl Josef]] | prof. na české univ. v Praze | 6. 4. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Schn. | Schnirch Jar. | ředitel spol. pro zkoušení parních kotlů na Vinohradech | 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01111067}} |- class="osn-autor-volny" | Schnr. | JUC. [[Autor:Josef Scheiner|Scheiner Josef]] | kand. advokacie a redaktor »Sokola« v Praze, později advokát v Praze | 11. 1. 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=s&start=1&count=20] |- class="osn-autor-volny" | Schr. | Schürer Karel | lékárník na Smíchově | 11. 12. 1952 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01111179}} |- | Scht. | Schützner Josef | | | přibyl: OSN XXVIII. |- class="osn-autor-volny" | Schw. | Schwarz Jan | vrchní zemský inženýr v Praze | 1889 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN II. |- | schw. | Schwarz Josef | adjunkt cukrovaru v Přelouči | | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Si. | Sarnecki Sigmund | spisov. v Krakově | 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://mamdziecko.interia.pl/ksiega-imion/haslo/zygmunt,26635193] |- class="osn-autor-volny" | Sit. | [[Autor:František Sitenský|Dr. Sitenský Frant.]] | professor v Táboře, později zem. inspektor hosp. škol v Praze | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.szestabor.cz/botanicka/index.php?idc=62] |- class="osn-autor-volny" | Sk. | [[Autor:Jan Slavík (1842–1906)|Slavík Jan]] | c. k. professor v ministerstvě vyučování, později zem. škol. inspektor v. v. v Praze | 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Skč. | [[Autor:František Skočdopole|Skočdopole Frant.]] | suppl. prof. c. k. reálky v Praze-III., později prof. v Pardubicích | 1935 | přibyl: OSN XXIII. [http://aut.nkp.cz/jk01111545] |- class="osn-autor-volny" | Skl. | Sokol Jos. | učitel na učit. ústavě v Praze | 1912 | přibyl: OSN I. [http://aut.nkp.cz/jk01120342] |- class="osn-autor-volny" | Ský. | [[Autor:František Zdeněk Skuherský|Skuherský Frant. Z.]] | ředitel ústavu pro církevní hudbu v Praze | 19. 8. 1892 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ský.</nowiki> | [[Autor:Jan Vladimír Hráský|Hráský Josef (Vlad.)]] | zem. inž. v Lublani, později professor čes. techniky v Praze | 1939 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01042666]) |- class="osn-autor-volny" | Sl. | MUDr. [[Autor:Václav Steffal|Steffal Václav]] | prof. anatomie na české univ. v Praze | 1894 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VIII. |- class="osn-autor-volny" | S-l. | Seidl Adolf | učitel při měšť. škole v Náchodě | 1941 | přibyl: OSN X., zemřel: {{/NK|jk01110625}} |- class="osn-autor-volny" | Slk. | [[Autor:Josef Václav Sládek|Sládek Josef Václav]] | professor při českoslov. odchodní akademi v Praze | 28. 6. 1912 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Slř. | [[Autor:Jan Stolař|Stolař Jan]] | řed. knihtiskárny v Praze | 03.04.1914 | přibyl: OSN I. [http://aut.nkp.cz/xx0089274], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8579752] |- class="osn-autor-chraneny" | Slvk. | [[Autor:Jan Slavík (1885–1978)|Slavík Jan]] | kandidát filosofie v Praze, později assistent hist. semináře čes. univ. v Praze | 1978 | přibyl: OSN XXVI. [http://aut.nkp.cz/jk01111861] <small>Publikoval už od r. 1906 ([http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:849ed9a0-a97b-11e1-bb44-0013d398622b]), do Ottova slovníku psal o historii od r. 1907</small> |- class="osn-autor-volny" | Sm. | [[Autor:Josef Smolík|Smolík Josef]] | prof. na českoslov. odchodní akademii v Praze | 12. 9. 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.math.muni.cz/math/biografie/josef_smolik.html] |- class="osn-autor-volny" | Smk. | Slaměník Fr. | ředitel měšťanské školy v Přerově | 2. 7. 1919 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=349] |- class="osn-autor-volny" | Smt. | Dr. [[Autor:Emil Smetánka|Smetánka Emil]] | professor na stát. průmyslové škole v Praze, později univ. docent v Praze | 6. 1. 1949 | přibyl: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Sn. | MUDr. Steppan Josef | iun. v Kolíně | 31. 10. 1894 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://www.cemetery.cz/?gr_id=29168&pid=620] |- class="osn-autor-volny" | Sna. | Dr. Sovadina Jan | advokát v Brně | 28. 7. 1893 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=4146] |- class="osn-autor-volny" | Snd. | [[Autor:Josef Strnad|Strnad Josef]] | professor v Plzni, později ředitel reálky v Plzni | 12. 5. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01121449}} |- class="osn-autor-volny" | Snk. | Sasinek Fr. V. | spisovatel v Praze | 17. 11. 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.svatyjur.sk/index.php?id=osob-sasinek] |- class="osn-autor-volny" | Snz. | Steinz V. | inženýr ve Vinohradech | 1914 | přibyl: OSN II. ([http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=73A6BE523F5241BCAA46CA0F3D553388&scan=418 data], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=617&folium=313 pobyt 1], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=617&folium=311 pobyt 2], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8601601 životopis]) |- class="osn-autor-volny" | Sob. | [[Autor:Primus Sobotka|Sobotka Primus]] | spisovatel v Praze, red. Ottova Slov. Nauč. v Praze | 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1579&sk=s] |- class="osn-autor-volny" | Sp. | [[Autor:Jiří Soukup|Soukup Jiří]] | inženýr obecní v Praze, později měst. staveb. rada v Praze | 26. 7. 1938 | přibyl: OSN I., zemřel: , zemřel: {{/NK|jk01120545}} |- class="osn-autor-volny" | Spý. | [[Autor:Josef Stupecký|JUDr. Stupecký Josef]] | prof. na čes. univ. v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | S-r. | [[Autor:Hubert Gordon Schauer|Schauer Herbert G.]] | spisovatel v Praze | 1893 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN VI. |- | Sra. | Spůra Jos. Květ. | účetní v Brně | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Srbek | Srbek Fr. | professor st. průmyslové školy v Praze | 1948 | přibyl: OSN XXVI. (asi tento: [http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922024&reproId=1268419 Kunc], [http://aut.nkp.cz/jk01120755 NK]) |- class="osn-autor-volny" | SRka. | MUDr. [[Autor:Stanislav Růžička|Růžička Stanislav]] | assistent hygienického ústavu v Praze, později univ. prof. v Praze | 6. 11. 1946 | přibyl: OSN XIII., zemřel: {{/NK|jk01103201}} |- class="osn-autor-volny" | Srz. | MUDr. [[Autor:Ondřej Schrutz|Schrutz Ondřej]] | assistent v Praze, později univ. prof. v Praze | 28. 12. 1932 | přibyl: OSN VI., uveden v seznamech v OSN XXVII. Zemřel: [http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=4164], [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/434369-schrutz-ondrej-mudr] |- class="osn-autor-volny" | Sř. | Sakař Josef | architekt v Praze | 1936 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/S/2031111.htm] |- class="osn-autor-volny" | SS. | Dr. [[Autor:Stanisław Smolka|Smolka Stanislav]] | universitní prof. v Krakově | 1924 | přibyl: OSN I., zemřel |- class="osn-autor-volny" | Ss. | [[Autor:Josef Saska|Saska Josef]] | docent na čes. polytechnice v Praze, později prof. čes. techniky v Praze | 12. 5. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01110406}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ss-</nowiki> | [[Autor:Eduard Nessel|MUDr. Nessel Eduard]] | docent na české universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 1920 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://stomatologie.lf1.cuni.cz/Article.asp?nArticleID=4641&nLanguageID=1] |- class="osn-autor-volny" | Ssa. | (Dr.) [[Autor:Julius Stoklasa|Stoklasa Julius]] | inspektor chem. továrny v Pečkách, později prof. čes. techniky v Praze | 4. 4. 1936 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Sss. | Spiess Bedř. (Vil.) | professor v Hradci Králové | 17. 4. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Ssý. | [[Autor:Gustav Adolf Skalský|Skalský G. A.]] | evang. farář ve Velké Lhotě u Dačic | 28. 1. 1926 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | St. | [[Autor:Hynek Soldát|Soldát Ignác]] | professor v Praze, později ředitel reálky v Písku | 9. 9. 1915 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.math.muni.cz/math/biografie/hynek_soldat.html] |- class="osn-autor-volny" | Stj. | Stejskal Karel | učitel v Kamberce | 1938 | přibyl: OSN IV., zemřel: [http://www.badatelna.cz/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764867&reproId=639416] |- class="osn-autor-volny" | Str. | [[Autor:Karel Stecker|Stecker Karel]] | prof. při varhanické škole v Praze | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://w.mb-net.cz/novy/?modul=6&page=75] |- class="osn-autor-volny" | Stý. | JUDr. [[Autor:Jan Strakatý|Strakatý Jan]] | c. k. notář v Praze | 10. 6. 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Sv. | [[Autor:Karel Svoboda (1862–1937)|Svoboda Karel]] | prof. v Olomouci, později prof. ve Valaš. Meziříčí | 1937 | přibyl: OSN I., {{/NK|jk01122021}} |- class="osn-autor-volny" | Svá. | [[Autor:Vilma Sokolová|Sokolová Viléma]] | ředitelka školy na Vinohradech | 12. 9. 1941 | přibyl: OSN I., zemřela: {{/NK|jk01120364}} |- class="osn-autor-volny" | Svk. | [[Autor:Josef Svátek|Svátek Josef]] | spisovatel v Praze | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Svoboda | JUDr. [[Autor:Václav Svoboda (1874–1935)|Svoboda Václav]] | notář v Semilech | 1935 | přibyl: uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000035307&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | Sx. | Dr. [[Autor:Václav Sixta|Sixta Václav]] | assistent při mineralog. ústavě na české universitě, později professor v Ml. Boleslavi | 15. 6. 1935 | přibyl: OSN IV., zemřel: {{/NK|jk01111386}} |- | Sy. | Syka Rudolf | správce (později ředitel) c. k. tkalcovské školy v Jilemnici | | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Sý. | [[Autor:Václav Starý|Starý Václav]] | professor v Praze, později vl. rada, ředitel reálky v Praze | 12.11.1920 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01120944], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8125974]) |- class="osn-autor-volny" | Sz. | [[Autor:Gustav Schmoranz|Schmoranz Gustav]] | professor na c. k. uměleckoprůmyslové škole v Praze, později ředitel Národního divadla v Praze | 21. 12. 1930 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/434216-schmoranz-gustav] |- class="osn-autor-volny" | Szski. | [[Klemens Szaniawski-Junosza|Szaniawski-Junosza Klem.]] | spisovatel ve Varšavě | 1898 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aut.nkp.cz/xx0001070] |} == Zkratky od písmene Š == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Š |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-š.</nowiki> | [[Autor:Josef Lukáš|JUDr. Lukáš Josef]] | sekretář zemského výboru, docent čes. techniky, později prof. čes. techn. v Praze | 3. 8. 1935 | přibyl: OSN XX., zemřel: {{/NK|jk01072580}} |- class="osn-autor-volny" | Ša. | PhDr. [[Autor:Eduard Šarša|Šarša Eduard]] | professor v Praze, později řed. gymn. v Příbrami | 1930 | přibyl: OSN I., zemřel {{/NK|jk01122528}} |- class="osn-autor-volny" | Šba. | Štolba Fr. | prof. na čes. polytechnice v Praze | 4. 4. 1910 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r13.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Šc. | (Dr.) [[Autor:Antonín Štolc|Štolc Ant.]] | kand. filosofie v Praze, později docent na české technice v Praze | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://opac.nm.cz/zaznam.php?detail_num=80463&vers=3&lang=cze] |- class="osn-autor-volny" | Šcl. | [[Autor:Jindřich Šercl|Šercl Jindřich]] | faktor knihtiskařský v Praze | 20. 8. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | Ščk. | [[Autor:Richard Šantrůček|Šantrůček Richard]] | stavební rada při techn. odb. zeměd. rady v Praze | 7. 3. 1925 | uveden v seznamech v ON XXVII., zemřel: {{/NK|jk01122507}} |- class="osn-autor-volny" | Šd. | [[Autor:Václav Šediva|Šediva Václav]] | notářský koncipient v Turnově, později notář v Blovicích | 16. 1. 1905 | přibyl: OSN V., zemřel: [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000035826&local_base=AUT] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-šek</nowiki> | [[Autor:Čeněk Dušek|Dušek Čeněk]] | evang. farář v Kolíně | 1918 | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. (fakticky ale až r. 1918) |- class="osn-autor-volny" | Šfč. | [[Autor:Jaroslav Šafařovič|JUDr. Šafařovič Jaroslav]] | koncipista zem. výboru v Praze, později rada zem. výboru v Praze | 13.07.1937 | přibyl: OSN VII. (pozdější ředitel ND - měl by to být on, viz [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4955472]) |- class="osn-autor-volny" | Šg. | [[Autor:Max Švagrovský|Švagrovský Max]] (nebo Maxm.) | redaktor v Roudnici | 1921 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-chraneny" | Šgr. | PhC. (později Dr.) Švagr Emil | v Praze, později professor v Praze | 1967 | přibyl: OSN XXIII., zemřel: {{/NK|jk01131797}} |- class="osn-autor-volny" | Šha. | Šmaha Jos. | prof. v Rakovníce | 1922 | přibyl: OSN I. ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922052&reproId=1271268], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9137739]) |- class="osn-autor-volny" | Ši. | [[Autor:František Šimek|Šimek Frant.]] | professor v Soběslavi | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Šif. | Šifner Jaroslav | úředník Živnostenské banky v Praze | 28.8.1952 | přibyl: OSN XXIII. <small>vl. jm. Schiffner, *1881 ([http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=44EB26C4ED2211E294EF40618600A675&scan=1])</small>, zemřel: [https://billiongraves.com/grave/Jaroslav-Schiffner/18430443] |- class="osn-autor-volny" | Šikl. | Dr. [[Autor:Heřman Šikl|Šikl Heř.]] | adv. koncip. v Plzni | 1919 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01122886}} |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-šil.</nowiki> | Prášil Frant. | vrchní inženýr mostárny pražské | 09.06.1917 | přibyl: OSN I. ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5188379]) |- class="osn-autor-volny" | Šim. | [[Autor:Josef Šimek|Šimek Josef]] | professor v Kutné Hoře, později řed. úst. učit. v Kutné Hoře | 1943 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01130028}} |- class="osn-autor-volny" | Šír. | Dr. Šír Vlad. | praktický lékař v Praze | 1889 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Šj. | (Dr.) [[Autor:František Šujan|Šujan Frant.]] | professor v Brně, později řed. II. reálky v Brně | 19. 7. 1944 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=389] |- class="osn-autor-volny" | Šjf. | [[Autor:Antonín Šnajdauf|Dr. Šnajdauf Ant.]] | professor v Plzni | 1951 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1723&sk=%B9] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Šk. | Šantrůček Richard | inženýr zeměděl. rady v Praze | 1925 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01122507}} |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Šk. | [[Autor:Jan Škola|Škola Jan]] | professor v Plzni | 1949 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01130331]) |- class="osn-autor-volny" | Šl. | [[Autor:Arnošt Šámal|Šámal Arnošt]] | ředitel hosp. školy v Mlad. Boleslavi | 1899 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01122445}} |- class="osn-autor-volny" | Šld. | [[Autor:František Xaver Šalda|Šalda František]] | spisovatel v Praze | 1937 | přibyl: OSN VIII. [http://www.spisovatele.cz/frantisek-xaver-salda][http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/salda.html] |- class="osn-autor-volny" | Šlk. | [[Autor: Břetislav Šetlík|Šetlík Břetislav]] | přednosta (řed.) technolog. musea v Praze | 1940 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://muzeum.chbeseda.cz/katalog/l.dll?h~DD=1&A=%C5%A0etl%C3%ADk,+B%C5%99etislav,+1859-1940] |- class="osn-autor-volny" | Šln. | [[Autor:Josef Šolín|Šolín Josef]] | prof. na české techn. v Praze, později též dvorní rada | 19. 9. 1912 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r16.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Šn. | [[Autor:Gabriel Šuran|Šuran Gustav (správně Gabriel)]] | gymn. prof. v Roudnici, později, je-li to tentýž člověk, prof. gymn. na Kr. Vinohradech | 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01131728}} |- class="osn-autor-volny" | Šnd. | Dr. [[Autor:Vojtěch Šanda|Šanda A.]] | praefekt v semináři v Litoměřicích | 1953 | přibyl: OSN XX. <small>Pravděpodobně je to [http://aut.nkp.cz/jk01122490 Vojtěch Šanda] (A. = Adalbert), r. 1909 uváděný jako „mladý učenec, profesor theologie v Litoměřicích“ ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7613355]). Viz též [http://www.badatelna.eu/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764880&reproId=643544 Kuncovu kartotéku].</small> |- class="osn-autor-volny" | Šnk. | [[Autor:Karel Štěpánek|Štěpánek Karel]] | spisovatel v Praze, později professor v Praze | 1932 | přibyl: OSN IV., viz [http://aut.nkp.cz/jk01131298 NK ČR], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5035550 nekrolog] |- class="osn-autor-volny" | šnk. | Štěpánek Josef, správně [[Autor:Jan Štěpánek|Štěpánek Jan]] | lékárník na Kr. Vinohradech | 1916 | uveden v OSN XXVII. ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17806859], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5641779] - na seznamu je uváděný jako Josef, ale o nikom takovém se v té době veřejně nepsalo) |- class="osn-autor-volny" | Šo. | [[Autor:Václav Šimanko|ThDr. Šimanko Václav]] (též uváděn jako Šimánko) | prof. na bohosl. ústavě v Č. Budějovicích | 1897 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | Šp. | Špirek Vincenc (též uváděn jako Špírek) | c. k. horní správce v Idrii, později horní inženýr v Santa Fiora Grosseto v Itálii | 1908 nebo dříve | přibyl: OSN I., zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-šp.</nowiki> | [[Autor:Ludvík Bohumil Kašpar|Kašpar L. B.]] | evang. farář v Hradišti u Nasavrk, později na Kr. Vinohradech v Praze | 8. 12. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- | Špl. | Škorpil Josef | assistent na české technice, později inženýr v Praze | | přibyl: OSN VIII. <small>Asi tento: *1862, 1900 se přestěhoval do Ml.Boleslavi ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=599&folium=79]), zemř. 27.08.1908 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8361499]). Věnoval se stavebnictví a spojům (1895 jmenován stavebním adjunktem pro technickou službu poštovního a telegrafního úřadu [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29771688]).</small> |- class="osn-autor-volny" | Šr. | Šercl Jindřich | faktor knihtiskárny v Praze | 1908 nebo dříve | zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Šra. | Dr. [[Autor:František Šembera|Šembera František]] | gymn. professor v Praze | 19. 8. 1898 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIV. |- class="osn-autor-volny" | Šš. | Šimoš Ludvík | učitel v Malé Lhotě u Klimkovic | 1937 | přibyl: OSN I., [http://aut.nkp.cz/jk01130120 jk01130120], [http://camea.svkos.cz/kramerius/handle/OSA001/311050] |- class="osn-autor-volny" | Št. | [[Autor:František Adolf Šubert|Šubert Fr. Ad.]] | řed. kr. čes. zem. divadla v Praze, později řed. měst. divadla na Král. Vinohradech | 8. 9. 1915 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Štt. | Dr. Špott Jan | doc. na české univ. v Praze | 1888 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN I. a II. |- class="osn-autor-volny" | Šv. | (Dr.) [[Autor:Václav Švambera|Švambera Václav]] | kandidát filosofie, později univ. docent v Praze | 27. 9. 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://iforum.cuni.cz/IFORUM-1714.html] |- class="osn-autor-volny" | Šý. | (Dr.) [[Autor:Jaroslav Šťastný|Šťastný Jaroslav]] | professor v Praze | 1932 | přibyl: OSN III. ([http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=4354&zaznamId=922059&reproId=1271901]) |- class="osn-autor-volny" | Š. z A. | [[Autor:Josef Šauer z Augenburku|Šauer Josef z Augenburku]] | professor v Praze | 15.12. 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01122557}} |} == Zkratky od písmene T == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - T |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Ta. | [[Autor:Alois Thuma|Thuma Alois]] | učitel v Chrudimi | 1914 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://w3.sefira.cz/OPAC/servlet?_page=resultIndex&criterium=AUTHOR&from=searchIndex&value=thrombose] |- class="osn-autor-volny" | Tá. | [[Autor:Renata Tyršová|Tyršová Renáta]] | spisovatelka v Praze | 1937 | přibyla: OSN I., zemřela: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/T/86842.htm] |- class="osn-autor-volny" | TB. | Bílek Tomáš | gymn. ředitel ve výsl. v Praze | 6. 3. 1903 | přibyl: OSN III., zemřel: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Tbk. | PhDr. [[Autor:Zdeněk Václav Tobolka|Tobolka Zdeněk (V.)]] | praktikant při c. k. univ. knihovně, později amanuensis univ. knihovny v Praze | 1951 | přibyl: OSN XIII., některé zdroje uvádějí chybný rok úmrtí 1949 |- class="osn-autor-volny" | T-cí. | Tachecí Jan | prof. hosp. školy v Roudnici | 1931 | přibyl: OSN VII., [http://aut.nkp.cz/jk01132011 jk01132011], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5808891] |- class="osn-autor-volny" | Tč. | [[Autor:Ignác Tkáč|Tkáč Ignác]] | prof. v Uh. Hradišti, později emer. professor ve Vídni | 10. 8. 1910 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://aleph.vkol.cz/rego/rg0810.htm] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ter.</nowiki> | Dr. [[Autor:Zikmund Winter|Winter Sigm.]] (též psáno Zikmund) | professor v Praze, později též c. k. škol. rada | 1912 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Tf. | [[Autor:Karel Tieftrunk|Tieftrunk Karel]] | gymn. řed. v Praze | 1897 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/T/87716.htm] |- class="osn-autor-volny" | Tfr. | (Dr.) Taufer Josef | zvěrolékař ve Val. Meziříčí, později okr. zvěrolékař ve Val. Meziříčí | 1940 | přibyl: OSN XIV. zemřel: [http://www.encyklopedie.brna.cz/home/?acc=profil_osobnosti&load=4179&cel_publication=1] |- | Tg. | Dr. Taussig Jul. | adv. koncipient v Benešově | asi 1940 nebo 1941 | přibyl: OSN I., viz např. [http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2011/julius-taussig-aj] nebo [http://www.geni.com/people/Julius-Taussig/6000000020152946025], chtělo by ověřit z lepšího zdroje |- class="osn-autor-volny" | Th. | MUDr. [[Autor:Josef Thomayer|Thomayer Josef]] | prof. na čes. univ. v Praze | 1927 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Thon. | PhC. [[Autor:Karel Thon|Thon Karel]] (později Dr.) | assistent zoologie na univerzitě české v Praze, později docent české university | 17. 7. 1906 | přibyl: OSN XVII., zemřel: OSN XXV. |- class="osn-autor-volny" | Thř. | [[Autor:Antonín Truhlář|Truhlář Ant.]] | professor v Praze, později vlád. rada, ředitel akad. gymnasia v. v. v Praze | 1908 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/T/87100.htm] |- class="osn-autor-volny" | Ti. | [[Autor:František Tischer|Tischer Frant.]] | archivář v Jindř. Hradci | 1919 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.ceskearchivy.cz/info/histkal.php?akce=all&filtr=1] |- class="osn-autor-volny" | Tille | Dr. [[Autor:Václav Tille|Tille Václav]] | universitní profesor v Praze | 26. 6. 1937 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: ({{/NK|jk01132468}}) |- | Titl. | Titl Josef | c. k. vrchní horní kommissař v Slaném | | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Tk. | rytíř Dr. [[Autor:Václav Vladivoj Tomek|Tomek Václav Vladivoj]] | c. k. vládní rada, univ. professor v Praze | 12. 6. 1905 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXIV. |- class="osn-autor-volny" | Tkl. | JUDr. [[Autor:Josef Trakal|Trakal Josef]] | docent na čes. universitě v Praze, později univ. prof., ředitel akademie hrab. Straky v Praze | 1912 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/trakal.html] |- class="osn-autor-volny" | Tký. | [[Autor:Josef Jakub Toužimský|Toužimský Josef]] | spisovatel v Praze | 22. 7. 1903 | přibyl: OSN I., zemřel OSN XXI. |- class="osn-autor-volny" | Tml. | [[Autor:Václav Trümmel|Trümmel Václav]] | c. k. polic. kommissař v Praze, později magistrátní rada v Praze | 14. 12. 1938 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.hiu.cas.cz/cs/download/biogr/bs5.pdf] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-tn-</nowiki> | [[Autor:Ladislav Brtnický|Dr. Brtnický Ladislav]] | gymn. profes. v Hradci Králové | 2. 9. 1936 | přibyl: OSN IX., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1000300908] |- class="osn-autor-volny" | Tna. | [[Autor:Jan Tenora|Tenora Jan]] | kaplan v Želetavě | 1. 12. 1936 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | TNk. | Novák Theodor | kandidát filosofie v Praze | 26. 7. 1901 | zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Tpch. | ThDr. [[Autor:Josef Tumpach|Tumpach Josef]] | prof. theolog fakulty české univ. | 1916 | přibyl: OSN XII. zemřel: [http://216.239.59.104/search?q=cache:dQOXscGxioUJ:tynska.farnost.cz/texty/zpravodaj_2006_XI.pdf+Josef+Tumpach&hl=cs&ct=clnk&cd=5&gl=cz] |- class="osn-autor-volny" | Tr. | [[Autor:Emanuel Tonner|Tonner Emanuel]] | ředitel obchod. akademie v Praze | 1900 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.zdikov.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=2] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-tr.</nowiki> | [[Autor:František Petr|Petr Frant.]] | kand. filosofie v Něm. Brodě, později prof. v Něm. Brodě<br>V seznamu zkratek je uveden pod šifrou ''-tr.'', ovšem evidentně používal též šifru ''Petr.'', viz [[Ottův slovník naučný/Houby sladkovodní|Houby sladkovodní]]. | 6. 2. 1938 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01092731}} |- class="osn-autor-volny" | Tra. | [[Autor:Ferdinand Tadra|Tadra Ferdinand]] | skriptor při univ. knihov. v Praze, později kustos univ. knihov. v Praze | 1910 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/T/79745.htm] |- class="osn-autor-volny" | Trr. | [[Autor:Josef Theurer|Dr. Theurer Josef A.]] | univ. assistent v Praze, později prof. na hor. akad. v Příbrami | 1928 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/ODDELENI/HUDEBNI/VYROCI/Vyroci_hudebnich_osobnosti_Vychodnich_Cech.htm] |- class="osn-autor-volny" | Tř. | JUDr. [[Autor:Matouš Talíř|Talíř Matouš]] | univ. prof. v Praze | 30. 8. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | Tšr. | [[Autor:Ludvík Tošner|Tošner de Simon Ludvík]] | Ph.C. v Praze, později spisovatel v Řevnicích | 1916 | přibyl: OSN X., zemřel: [http://katalog.kjm.cz/l.dll?h~A=To%C5%A1ner,+Ludv%C3%ADk,+1874-1916] |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Tý. | [[Autor:František Táborský|Táborský František]] | prof. na vyšší dívčí škole v Praze | 21. 6. 1940 | přibyl: OSN XV. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Tý. | [[Autor:Vilém Teklý|Teklý Vilém]] | řed. hosp. školy v Hracholuskách, později ředitel střed. hosp. školy v Praze | 22. 7. 1925 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/439849-tekly-vilem] |} == Zkratky od písmene U == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - U |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Ubk. | [[AUtor:Josef Kalenský|Urbánek Jos. (Kal.)]] | ředitel knihtiskárny v Praze | 1951 | přibyl: OSN XXIV., pseudonym Josefa Kalenského, ({{/NK|jk01052646}}) |- class="osn-autor-volny" | Ubn. | [[Autor:Jaroslav Urban|Urban J.]] | inženýr v Praze | | přibyl: OSN X. Mnoho stejnojmenných lidí, bez dalších informací nedohledatelné <small>S velkou pravděpodobností tento: Narozen 08.05.1871 v Praze-Karlíně, zemřel 10.11.1911 na Smíchově. Roku 1895 absolvoval strojní inženýrství na pražské technice, což se časově shoduje s počátkem jeho působení v O. s. n. (díl X vyšel 1896). Pak pracoval jako profesor c. k. průmyslové školy na Smíchově. Zdroje: [http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=73A6BE523F5241BCAA46CA0F3D553388&scan=231#scan231 Matrika zemřelých], [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=662&folium=567 přihláška k pobytu], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7579978 nekrolog] a [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7658498 oznámení o absolvování školy]. Nikde se ovšem neuvádí, že zrovna on přispíval do Ottova slovníku.</small> |- class="osn-autor-volny" | Uk. | [[Autor:František Augustin Urbánek|Urbánek Fr. Aug.]] | knihkupec v Praze | 4. 12. 1919 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01140851}}) |- class="osn-autor-volny" | Ul. | [[Autor:Josef Uličný|Uličný Josef]] | prof. v Něm. Brodě, později prof. v Třebíči | 1913 | přibyl: OSN I. [http://priroda.kr-stredocesky.cz/article.asp?id=13] |- | Un. | Urban Václav | továrník v Praze | | přibyl: OSN I. |- - class="osn-autor-volny" | <nowiki>-us.</nowiki> | [[Autor:Vojtěch Kraus|Kraus Vojtěch]] | magistr. adjunkt v Praze | 26. 9. 1928 | přibyl: OSN XX., zemřel: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4555137], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17932123]. <small>Nar. 1865 [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=307&folium=455], NK: [http://aut.nkp.cz/jk01063087].</small> |- class="osn-autor-volny" | U-y. | Inž. [[Autor:Michal Ursíny|Ursíny Michal]] | konstruktér strojírny dříve Ruston a spol. v Karlíně, později prof. české techniky v Praze | 1933 | přibyl: OSN VIII. (NK mzk2002111609) |} == Zkratky od písmene V == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - V |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | V. | [[Autor:František Vejdovský|Dr. Vejdovský Frant.]] | prof. na české univ. v Praze | 4. 12. 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01141913}}) |- class="osn-autor-volny" | Va. | [[Autor:Karel Vosyka|Vosyka Karel]] | inženýr zeměděl. rady v Praze, docent (později profesor) na česk. technice | 1897 | přibyl: OSN II., zemřel: OSN XII. |- class="osn-autor-volny" | V-a. | [[Autor:Jindřich Vančura|Dr. Vančura Jindřich]] | gymn. professor v Hradci Králové | 2. 1. 1936 | přibyl: OSN VII., zemřel: [http://www.knihovnahk.cz/clavius/l.dll?hal~1002343251] |- | Vá. | Vála Frant. | inženýr c. k. státních železnic ve Vídni | | přibyl: OSN II. |- class="osn-autor-volny" | Vac. | [[Autor:František Vacek|Vacek Frant.]] | kooperator v Budenči, později gymn. katecheta v Praze | 1940 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01140954], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7466197]) |- class="osn-autor-volny" | VB. | [[Autor:Vincenc Brandl|Brandl Vincenc]] | archivář markrabství Moravského v Brně | 26. 12. 1901 | přibyl: OSN III., zemřel OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Vbc. | Vrabec Jan Josef | posluchač filosofie, později prof. v Kr. Hradci | 27.09.1940 | přibyl: OSN XII., nar. 1877, zemřel: [https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1abfba4a88534fd4ba792a1ec813a27a&scan=46#scan46], [[d:Q95366060|wd]] |- class="osn-autor-volny" | Vbk. | [[Autor:Jan Voborník|Voborník Jan]] | c. k. professor v Litomyšli | 8. 3. 1946 | přibyl: OSN XVII., zemřel: ({{/NK|jk01150179}}) |- class="osn-autor-volny" | Vck. | [[Autor:Matouš Václavek|Václavek Matouš]] | okr. školní inspektor ve Vsetíně, později řed. měšť. školy ve Vsetíně | 1908 | zemřel: ({{/NK|jk01141032}}) |- class="osn-autor-volny" | Vcl. | [[Autor:Jan Vancl|Vancl Jan]] | strojní inženýr kr. hl města Prahy, později měst. vrch. inženýr na Smíchově | 25.10.1948 | přibyl: OSN IX. ({{/NK|jk01141400}}), nar. 1867, úmrtí viz [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29539930] (vyhledávání výrazu "Vancl" v ročníku) |- class="osn-autor-volny" | Vcv. | Václavek Josef | měst. inženýr v Praze, později měst. vrchní stavební rada v Praze | 25.02.1915 | přibyl: OSN VII., zemřel [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/18158912] |- | VČa. | Červenka Viktor | chemik železáren v Komárově | | přibyl: OSN XXIII. |- class="osn-autor-volny" | Včk. | (Dr.) [[Autor:Jaroslav Vlček (1860–1930)|Vlček Jaroslav]] | professor v Praze, později univ. prof. v Praze | 21. 1. 1930 | přibyl: OSN I. |- | VČrka. | Červenka V. | prof. při obchodní škole v Třebíči | | přibyl: OSN XX. (v NK uveden bez dat nar a umrti), asi Václav nar. 1887 [https://vufind.mzk.cz/Author/Home?author=%C4%8Cervenka%2C%20V%C3%A1clav%2C%20nar.%201887] |- class="osn-autor-volny" | Vd. | [[Autor:Jindřich Vodák|Vodák Jindřich]] | kandidát professury, později professor v Žižkově | 10. 4. 1940 | přibyl: OSN V. snad tenhle: ({{/NK|jk01150221}}) |- class="osn-autor-volny" | Vdk. | PhDr. Vondrák Václav | univ. docent ve Vídni | 1925 | přibyl: OSN XI. ({{/NK|jk01150605}}) |- class="osn-autor-volny" | VDlr. | [[Autor:Václav Dressler|Dressler Václav]] (psáno též Dresler) | redaktor »Lit. Listů«, později spisovatel v Litomyšli | 1953 | přibyl: OSN XXI., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | V.F. | ing. Dr. techn. [[Autor:Viktor Felber|Felber Vítězslav]] (Viktor Felber) | assistent české techniky v Praze | 1942 | přibyl: OSN XXII. ({{/NK|jk01030853}}) |- class="osn-autor-chraneny" | vfr. | ThL. Molnár | evang. farář v Trnávce | 27. 8. 1972 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: ({{/NK|jk01082007}}) |- class="osn-autor-volny" | Vgl. | inž. Vaigl Václav | ředitel plynárny v Plzni | 1933 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: [http://www.ppas.cz/media/casopis/uplynarny500-2002-01.pdf] |- class="osn-autor-chraneny" | VHa. | JUDr. [[Autor:Václav Hora|Hora Václav]] | docent, později profesor čes. university v Praze | 1959 | přibyl: OSN XXVII., zemřel: ({{/NK|jk01042003}}) |- class="osn-autor-volny" | Vha. | Vaňha Jan | professor na zem. hospodářské škole v Přerově, později ředitel zem. výzkum. stanice hospodářské v Brně | 1911 | přibyl: OSN XI. ({{/NK|jk01141549}}) |- class="osn-autor-volny" | Vch. | [[Autor:Jaroslav Vlach|Dr. Vlach Jaroslav]] | prof. na Smíchově | 1917 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01150018}}) |- class="osn-autor-volny" | Vjk. | [[Autor:Ladislav Vojáček|Vojáček L.]] | inženýr red. »Zpráv spolku arch. a inžen.« na Smíchově | 27. 1. 1921 | přibyl: OSN I. <small>(Nar. 1841 v Tetíně ([http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=706&folium=578]), patentový zástupce v Praze ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5086914] a [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=706&folium=580], popř. řada dalších zmínek v Nár. listech), poslední zpráva nalezena r. 1911 ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8989973] - hledat "Vojáček", {{Q|117408994}})</small> |- class="osn-autor-volny" | VJP. | Procházka Vladimír Jos. | geolog musejní v Praze, později spisovatel v Tišnově | 1913 | přibyl: OSN VIII. ({{/NK|jk01101232}}) |- class="osn-autor-volny" | Vk. | [[Autor:Ludvík Vaněk|JUDr. Vaněk Ludvík]] | koncipista zemsk. výboru v Praze, později rada zem. výboru v Praze | 1926 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | V-k. | JUDr. Vacek František Gorazd | tajemník při zem. fin. ředitelství v Praze | 1926 | přibyl: OSN XXI., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | VKr. | [[Autor:Vojtěch Kryšpín|Kryšpín Vojtěch]] | říd. I. ob. šk. chlap. na Smíchově | 1920 | přibyl: OSN VII. ({{/NK|jk01063638}}) |- class="osn-autor-volny" | Vl. | Vlasák Ant. Norb. | farář n. o. ve Vlašimi | 1901 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01150040}}) |- class="osn-autor-volny" | Vlch. | MUDr. [[Autor:Alois Velich|Velich Alois]] | asistent experimentální pathologie v Praze, později professor na české universitě v Praze | 1952 | přibyl: OSN XIII., OSN XV. ({{/NK|jk01141988}}) |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Vlk. | [[Autor:Jan Vaclík|Vaclík Jan]] | spisovatel v Petrohradě | 1918 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | class="osn-autor-vice-osob" | Vlk. | [[Autor:Josef Vlk|Vlk Jos.]] | magistr. adjunkt v Praze | 1937 | přibyl: OSN XX. |- class="osn-autor-volny" | Vlm. | Vilím Jan | cís. rada, ředitel reprodukčních ústavů »Unie« v Praze | 31. 7. 1923 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.havlickuvkraj.cz/art-1150-jan-vilim.html] |- | Vlšk. | Dr. Velíšek Karel | gymn. prof. v Praze, později professor v Budějicích | | přibyl: OSN XIV. <small>Asi tento: *1871 v Předslavi u Klatov [http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=685&folium=177], r. 1906 přeložen z Chrudimi do ČB ([http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5338853], hledat "Velíšek"), víc zatím nenalezeno.</small> |- class="osn-autor-volny" | VlŠť. | Šťastný Vladimír | professor v Brně | 1910 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | VM. | Dr. [[Autor:Václav Emanuel Mourek|Mourek V. E.]] | prof. gymn. a univ. docent v Praze, později univ. professor v Praze | 24. 10. 1911 | přibyl: OSN I. |- class="osn-autor-volny" | Vm. | [[Autor:Jan Vilhelm|Dr. Vilhelm Jan]] (psáno též Wilhelm) | v Praze, později professor v Čáslavi | 1931 | přibyl: OSN XVIII. ({{/NK|jk01142366}}, [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5804769]) |- class="osn-autor-chraneny" | VMü. | Dr. Müller Václav | professor gymn. v Něm. Brodě, později professor v Ml. Boleslavi | 1958 | přibyl: OSN XXIV., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- class="osn-autor-volny" | Vn. | Vyšín Rudolf | substit stát. zást. v Praze | 1938 | přibyl: OSN I., zemřel [http://www.badatelna.cz kartotéka českých publicistů 1800 - 1982] |- | VNk. | [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] | kandidát professury v Praze, později supl. professor v Praze | | přibyl: OSN XXII., možná Vladimír Josef zem. 1951 |- class="osn-autor-volny" | Vnk. | [[Autor:Ferdinand Vaněk|Vaněk Ferd.]] | professor v Kolíně, později professor v Klatovech | 29. 3. 1939 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01141490}}) |- class="osn-autor-volny" | VNov. | PhDr. [[Autor:Václav Novotný (1869–1932)|Novotný Václav]] | assistent místodržitelského archivu, později univ. prof. v Praze | 14. 7. 1932 | přibyl: OSN XI. |- class="osn-autor-volny" | Vo. | Vočadlo Vilém | professor v Klatovech | 1913 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01150215}}) |- class="osn-autor-volny" | Vö. | [[Autor:Otomar Völker|Dr. Völker Otomar]] | v Kolíně, později docent české university v Praze | 26. 10. 1955 | přibyl: OSN III., zemřel: [http://brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2921&literature=1&cel_publication=1] |- class="osn-autor-volny" | Vot. | Dr. [[Autor:Emil Votoček|Votoček Emil]] | doc. (později professor) čes. techniky | 11. 10. 1950 | přibyl: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | VP. | Piskáček Václav | professor v Roudnici | 1894 | přibyl: OSN I. ([http://aut.nkp.cz/jk01093193]) |- class="osn-autor-volny" | VPk. | (Dr. techn.) [[Autor:Václav Pošík|Pošík Václav V.]] | inženýr v patentním úřadě ve Vídni, později stroj. kommisař c. k. stát. drah ve Vídni | 1953 | přibyl: OSN XXII., zemřel: [http://www.vsb.cz/okruhy/univerzita/historie-soucasnost-vize/osobnosti/rektori] |- class="osn-autor-volny" | Vr. | [[Autor:Karel Vrba|Dr. Vrba Karel]] | prof. na české universitě v Praze, později též dv. rada | 1922 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://web.natur.cuni.cz/ugmnz/muzeum/muzeum/portrety/vrba.html] |- | Vrn. | [[Autor:Karel Vraný|Dr. Vraný K.]] | spisovatel na Vinohradech | | přibyl: OSN I., v OSN XXVII. je pod touto zkratkou ale uveden Rosický Václav?? |- class="osn-autor-volny" | VRý. | Dr. [[Autor:Václav Rosický|Rosický Václav]] | gymn. professor v Praze | 1929 | přibyl: oficiálně OSN IX. (zkratkou ''Vrý'' je však podepsáno též heslo [[Ottův slovník naučný/Albedo|Albedo]] v I. dílu), zemřel: ({{/NK|jk01102719}}) |- class="osn-autor-volny" | Vrý. | [[Autor:Otmar Vaňorný|Vaňorný Otmar]] | professor ve Vys. Mýtě | 14. 1. 1947 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Vř. | [[Autor:Antonín Večeř|Večeř Antonín Otakar František]] | inženýr ve Velkém Meziříčí, později řed. hosp. školy ve Val. Meziříčí (Mor.) | 14. 2. 1941 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01141868}}) |- class="osn-autor-volny" | Vřa. | [[Autor:Jan Vařeka|Vařeka Jan]] | professor v Roudnici, později řed. gymn. v Praze | 1917 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.ff.jcu.cz/research/rigorozni_prace_Zdenek_Rubes.pdf] |- class="osn-autor-volny" | Vřnek. | Vavřínek Prokop | člen redakce »Nár. Politiky« | 9. 6. 1941 | přibyl: OSN XXVIII., zemřel: ({{/NK|jk01141834}}) |- class="osn-autor-volny" | VS. | MUDr. Slavík Vladimír | professor na české universitě v Praze | 1933 | přibyl: OSN XXI., zemřel: ({{/NK|jk01111882}}) |- class="osn-autor-volny" | Vs. | [[Autor:Karel Vandas|Dr. Vandas Karel]] | prof. na Smíchově, později prof. české techniky v Brně | 15. 9. 1923 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2244] |- class="osn-autor-volny" | VSch. | Schulz Václav | kustos knihovny univ. v Praze | 7.12. 1935 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01111171}}) |- class="osn-autor-volny" | Vsk. | [[Autor:Karel Veselík|Dr. Veselík Karel]] | gymn. professor a lektor na č. universitě v Praze, později professor a c. k. okr. škol. inspektor v. v. v Litomyšli | 14.1. 1914 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01142099}}) |- class="osn-autor-volny" | Vský. | [[Autor:Josef Velenovský|Dr. Velenovský Josef]] | docent na české universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 7.5. 1949 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01141969}}) |- class="osn-autor-volny" | VŠ. | Šulc Václav (psáno též Schulz) | kustos Musea kr. Českého, později kustos zem. archivu v Praze | 7. 12. 1935 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01111171}}) |- | Vš. | Vašák Jan | spisovatel na Král. Vinohradech v Praze | | přibyl: OSN III. <small>(S velkou pravděpodobností jde o podvodného genealoga: Nar. 14.08.1856 v Jistebnici [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29971689], podepisoval se jako „spisovatel a heraldik“ [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29966842], 19.05.1904 byl odsouzen pro podvody do vězení - svým klientům vyráběl falešné doklady o šlechtickém původu - a v březnu 1905 propuštěn „zničený a zkrušený tělesnou a duševní útrapou“ [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9387830]; další info zatím nenalezeno.)</small> |- class="osn-autor-volny" | VV. | PhDr. Vávra Václav | adjunkt Musea král. Českého v Praze | 21.8. 1941 | přibyl: OSN XV. ({{/NK|jk01141758}}) |- class="osn-autor-volny" | Vv. | Volkov T. K. (psáno též Volkov F. K.) | spisovatel v Paříži | 30.06.1918 | přibyl: OSN II., viz [[w:ru:Волков, Фёдор Кондратьевич|ru.wiki]] |- class="osn-autor-volny" | Vva. | [[Autor:Václav Veverka|Veverka Václav]] | c. k. gymn. prof. v Praze | 1910 | přibyl: OSN XV., zemřel: ({{/NK|jk01142277}}) |- class="osn-autor-volny" | V.W. | Weitenweber Vilém | spolured. »Zlaté Prahy« v Praze | 1. 12. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Vý. | Dr. [[Autor:Hynek Vysoký|Vysoký Hynek]] | prof. v Praze, později univ. prof. v Praze | 27. 8. 1935 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.rychnov-city.cz/osobnosti/163.htm] |} == Zkratky od písmene W == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - W |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | w. | [[Autor:Arnošt Winter|Winter Arnošt]] (J.) | kand. prof. v Praze, později gymn. professor v Rychnově n. Kn. | 13. 6. 1902 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XIX. |- class="osn-autor-volny" | W. | Dr. Wisnar Karel | prof. bohosloví v Olomouci | 15. 4. 1926 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.hostyn.cz/listy/lsh_01_1.htm#pred] |- | Wald. | Wald F. | inženýr v Kladně | 1930 ? | přibyl: OSN II. nejspíš chemik a profesor ({{/NK|jk01151374}}) |- class="osn-autor-volny" | We. | Dr. Wotke Karel | professor ve Vídni (Karl Wotke) | 13.11.1929 | přibyl: OSN I., [http://www.deutsche-biographie.de/sfzW8631.html], [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=rpt&datum=19291114&seite=6&zoom=33&query=%22Wotke%22&provider=P03&ref=anno-search] (biografie), [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=19291115&seite=5&zoom=33&query=%22Wotke%22&provider=P03&ref=anno-search], [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=rpt&datum=19291113&seite=5&zoom=33&query=%22Wotke%22&provider=P03&ref=anno-search] (přesné datum). (*1861 [http://aut.nkp.cz/xx0087496], [http://viaf.org/viaf/67242638/]) |- class="osn-autor-volny" | Wf. | [[Autor:Achill Wolf|Wolf Achill]] | civ. inženýr v Praze | 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN V. |- class="osn-autor-volny" | Wch. | Dr. Woldřich Jan Nep. | prof. ve Vídni, později prof. čes. university | 3. 2. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV., ({{/NK|jk01151754}}) |- class="osn-autor-volny" | Wj. | Dr. Woldřich Jan N. | dvorní rada, univ. prof. v Praze | 1908 nebo dříve | zemřel: seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Wr. | Webr Josef z Pravomilů | zem. školní inspektor při ministerstvu ve Vídni | 20. 3. 1908 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.farnost-zizkov.cz/index.php?id_clanek=1556] |- class="osn-autor-volny" | Ws. | Dr. Weiss Vilém | professor na č. univ. v Praze | 1891 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01151547}}) |- class="osn-autor-volny" | Wsch. | [[Autor:Josef Wünsch|Wünsch Josef]] | professor v Plzni | 20. 11. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01151810}}) |- class="osn-autor-volny" | Wš. | Wunš Rudolf | okr. tajemník na Smíchově | 21. 5. 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01151821}}) |} == Zkratky od písmene Y == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Y |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ý</nowiki> | [[Autor:Jan Malý|Malý Jan (V.)]] | professor v Praze, později professor v Plzni | 26. 3. 1904 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXII., patrně ({{/NK|jk01073329}}) |} == Zkratky od písmene Z == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Z |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | Za. | JUDr. [[Autor:Antonín Zadina|Zadina Antonín]] | advokát v Poděbradech | 1913 | přibyl: OSN I. <small>(* 28.05.1845 v HB, † 26.05.1913 v Poděbradech - [http://ebadatelna.soapraha.cz/d/13988/52#])</small> |- class="osn-autor-volny" | Zb. | Dr. [[Autor:Gustav Zába|Zába Gustav]] | professor v Praze | 1924 | přibyl: OSN II., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/zaba.html] |- class="osn-autor-volny" | Zbk. | [[Autor:František Jan Zoubek|Zoubek Frant. J.]] | ředitel měšťanských škol na Smíchově | 1890 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IV. |- class="osn-autor-volny" | Zbt. | (Dr.) [[Autor:Čeněk Zíbrt|Zíbrt Čeněk]] | kand. fil. v Praze, později univ. prof., bibliotekář musea král Čes. v Praze | 1932 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.dejiny.nln.cz/Zibrt/Zibrt.html] |- class="osn-autor-volny" | Zd. | [[Autor:Jaroslav Zdeněk|Zdeněk Jaroslav]] | professor v Praze, později šk. rada v. v. v Praze | 1923 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://209.85.129.104/search?q=cache:FSnwkJn_or8J:hisec.astro.cz/astronom/zdenek_jaroslav.htm+Jaroslav+Zden%C4%9Bk&hl=cs&ct=clnk&cd=1&gl=cz] |- class="osn-autor-chraneny" | Zd.B. | [[Autor:František Rut Tichý|Broman Zdeněk]] | učitel na Zbraslavi | 4. 4. 1968 | uveden v seznamech v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Zel. | [[Autor:František Václav Zelinka|Zelinka Frant.]] | řídící učitel v Berouně | 1903 | přibyl: OSN II. ({{/NK|jk01152420}}) |- class="osn-autor-volny" | Zgr. | [[Autor:Václav Karel Bedřich Zenger|Zenger Karel Václav]] | professor na č. polytechnice v Praze, později též dvorní rada | 1908 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r9.jpg/view] |- class="osn-autor-volny" | Zim. | Zimmerhackel Frant. | poutnický kněz na Sv. Hostýně | 23. 1. 1924 | přibyl: OSN IV., zemřel: [http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=129] |- class="osn-autor-volny" | ZJn. | [[Autor:Zdeněk Jahn|Jahn Zdeněk]] | professor v Plzni, později školní rada v Plzni | 29. 10. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI., ({{/NK|jk01050646}}) |- class="osn-autor-volny" | Zk. | Dr. Zahradník Karel | professor univ. v Záhřebě, později professor české techniky v Brně | 22. 4. 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=453] |- class="osn-autor-volny" | Zka. | Zahálka Čeněk | professor při hospod. střední škole v Roudnici | 1938 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/Z/99911.htm] |- class="osn-autor-volny" | Zkn. | [[Autor:Ladislav Zykán|(dr. techn.) Zykan Ladislav]] (Zykán) | professor na Českoslov. akademii odch. v Praze | 1938 | přibyl: OSN XIX., zemřel: ({{/NK|jk01152923}}) |- class="osn-autor-volny" | Zkr. | [[Autor:Josef Zenker|Zenker Josef]] | lesmistr, přísežný zeměměřič civilní v Písku | 1895 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN IX. |- class="osn-autor-volny" | Zl. | Zukal Josef | professor v Opavě | 1929 | přibyl: OSN I. zemřel: [http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2573] |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-zl.</nowiki> | Dr. Kaizl Jos. | prof. na čes. universitě v Praze, později emer. ministr | 19. 8. 1901 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XVIII. |- class="osn-autor-volny" | Zlý. | [[Autor:Václav Vladimír Zelený|JUDr. Zelený Václav (V.)]] | spisovatel v Praze, později redaktor v Brně | 1892 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01152410}}), seznamy v OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Zn. | [[Autor:František Antonín Zeman|Zeman Fr. A.]] | ředitel obec. školy v Praze | 1916 | přibyl: OSN III. ({{/NK|jk01152457}}) - v NK má patrně více záznamů |- class="osn-autor-chraneny" | ZNjý. | (Dr.) [[Autor:Zdeněk Nejedlý|Nejedlý Zdeněk]] | assistent musejního archivu, později univ. docent v Praze | 1962 | přibyl: OSN XIV., zemřel: [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/nejed.html] |- class="osn-autor-volny" | Zr. | JUDr. [[Autor:Alois Zucker|Zucker Alois]] | prof. na čes. univ. v Praze | 1. 10. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXVI., [http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/Z/28504.htm] |- class="osn-autor-volny" | Zra. | Zástěra Karel | c. k. major v Pětikostelí, později podplukovník, později c. a k. major ve Skutči | 25. 4. 1904 | přibyl: OSN III., zemřel: OSN XXII. |- class="osn-autor-volny" | Zř. | [[Autor:Jindřich Záhoř|MUDr. Záhoř Jindřich]] | měst. fysik v Praze | 1927 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01151919}}) |- class="osn-autor-volny" | Zs. | [[Autor:František Zákrejs|JUC. Zákrejs Frant.]] | okresní tajemník v Karlíně, později ředitel sekretářů okr. zast. v Karlíně | 1907 | přibyl: OSN I., zemřel: ({{/NK|jk01152038}}), seznamy OSN XXVII. |- class="osn-autor-volny" | Ztý. | Dr. [[Autor:Josef Zubatý|Zubatý Josef]] | docent na české universitě v Praze, později univ. prof. v Praze | 1934 | přibyl: OSN I. [[w:Josef Zubatý|zemřel]] |} == Zkratky od písmene Ž == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - Ž |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-ž</nowiki> | [[Autor:Josef Anýž|Anýž Josef]] | redaktor »Nár. Listů« v Praze | 1912 | přibyl: OSN XXIV., zemřel: [http://www.dejiny.nln.cz/Bibl/ANovak.html] |- class="osn-autor-volny" | Ža. | [[Autor:Vilém Žabka|Žabka Vilém]] | professor v Praze | 1920 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01152934}} |- class="osn-autor-volny" | Žd. | [[Autor:Josef Žalud|Dr. Žalud Josef]] | advokát v Praze | 1923 | přibyl: OSN I. ({{/NK|jk01153030}}) |- class="osn-autor-volny" | <nowiki>-žk</nowiki> | Dr. Křížek Čeněk | městský lékař v Praze | 1893 | přibyl: OSN I., zemřel: viz [http://www.knihovna.upm.cz/seznam_monografii.xls] |} == Zkratky ze speciálních symbolů == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - ? |- ! Zkratka ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | & | Dr. [[Autor:Emanuel Tilsch|Tilsch Emanuel]] | professor čes. university v Praze | 7. srpna 1912 | přibyl: OSN XXVI., zemřel: ({{/NK|jk01132478}}) |- class="osn-autor-volny" | α. π. | Pížl A. | professor čes.-slov. obch. akademie v Praze | 1948 | uveden v seznamech v OSN XXVII. ({{/NK|jk01093311}}) |- class="osn-autor-volny" | ♭ | [[Autor:Josef Boleška|Boleška Josef]] | hudební spisovatel | 1914 | přibyl: OSN X. ({{/NK|jk01012592}}) |- class="osn-autor-volny" | △ | JUDr. [[Autor:Josef Scheiner|Scheiner Jos.]] | advokát v Praze | 11. 1. 1932 | uveden v seznamech v OSN XXVII., zemřel: [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=s&start=1&count=20] |} == Autoři bez zkratek == {| class="wikitable" |+ Spolupracovníci - jména |- ! Označení ! Jméno ! Poznámka ! Úmrtí ! Odkaz |- class="osn-autor-volny" | J. Adamec | [[Autor:Jan Adamec|Jan Adamec]] | učitel a ředitel měšťanské školy v Příbrami | 27. 1. 1919 | uveden v seznamech v OSN XXVII |- class="osn-autor-volny" | Fr. Bartoš | [[Autor:František Bartoš|Bartoš Frant.]] | gymn. ředitel v Brně, později též školní rada | 12. 6. 1906 | přibyl: OSN I., zemřel: OSN XXV. V OSN též pod zkratkou Btš. |- class="osn-autor-volny" | A. Cechner | [[Autor:Antonín Cechner|Cechner Antonín]] | český architekt, restaurátor, středoškolský pedagog a znalec středověkých památek. | 24. 9. 1942 | přibyl: ? |- | Fr. Dočkal | [[Autor:František Dočkal|Dočkal František]] | zvěrolékař | ?? | *1849 [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=1E6C500123A911E08F90005056C00008&scan=1] |- class="osn-autor-volny" | Dr. Fr. Dvorský | [[Autor:František Dvorský|Dvorský František]] | přírodovědec a vlastivědný pracovník | 1917 | zemřel: {{/NK|jk01030012}} |- | Fr. Hájek. | Hájek Fr. | řídící učitel ve Valu u Dobrušky | | přibyl: OSN XXVI. |- class="osn-autor-volny" | V. J. Hauner | [[Autor:Vilém Julius Hauner|Hauner V. J.]] | autor hesla [[Ottův slovník naučný/Mlhoviny|Mlhoviny]]; zprvu matematik a astronom, později vojenský historik | 1941 | [[w:Vilém Julius Josef Hauner|Wikipedie]] (nutno doplnit a spojit s [[w:Vilém Julius Hauner|tímto článkem]]). Zdroj: [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=1F406C7423A911E08F90005056C00008&scan=1] (datum narození a povolání odpovídá) |- class="osn-autor-volny" | Jan Hellich | [[Autor:Jan Hellich|Hellich Jan]] | farmakolog, přírodovědec, archeolog | 30. 9. 1931 | zemřel: {{/NK|jk01040685}} |- class="osn-autor-volny" | J. Hladík | [[Autor:Josef Hladík|Hladík Josef]] | historik, archeolog a geograf | 1910 | zemřel: {{/NK|jk01041115}} |- class="osn-autor-volny" | Ant. Jirák | [[Autor:Antonín Jirák|Jirák Antonín]] | učitel na Žižkově | 1940 | zemřel: {{/NK|jk01051789}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. Józef Kallenbach | [[Autor:Józef Kallenbach|Józef Kallenbach]] | polský literární historik | 1929 | zemřel: [http://viaf.org/viaf/45965837/] |- class="osn-autor-volny" | Jan Krejčí | [[Autor:Jan Krejčí (1868–1942)|Jan Krejčí]] | profesor německé literatury, překladatel z němčiny | 1942 | |- class="osn-autor-volny" | J. Kršnjavi | [[Autor:Isidor Kršnjavi|Kršnjavi Isidor]] | chorvatský malíř, kunsthistorik a politik | 1927 | zemřel: {{/NK|js2008439336}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. Karel Křemen. | [[Autor:Karel Křemen|Křemen Karel]] | český pedagog a historik | 25. 7. 1934 | zemřel: {{/NK|jk01070024}} |- class="osn-autor-volny" | Kunšič | [[Autor:Ivan Kunšič|Kunšič Ivan]] | slovinský filolog (není na seznamech?) | 1899 | [http://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi311447/] |- class="osn-autor-volny" | Dr. Stanislav Kutrzeba | [[Autor:Stanisław Kutrzeba|Kutrzeba Stanisław]] | polský historik | 1946 | |- class="osn-autor-volny" | V. Lacina | [[Autor:Václav Lacina|Dr. Lacina Václav]] | prof. na reálce v Ječné ulici v Praze | 28. 12. 1905 | zemřel: OSN XXV., [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/368533-lacina] |- class="osn-autor-volny" | A. B. Máka | [[Autor:Antonín Máka|Antonín Bohumil Máka]] | kněz, publicista<br>Též uváděn jen pod jménem Máka; někdy uváděn chybně jako A. B. Mák. | 29. 4. 1929 | uveden v seznamech v OSN XXVII, zemřel: {{/NK|jk01073139}} |- class="osn-autor-volny" | Maška | [[Autor:Karel Jaroslav Maška|Maška K. Jar.]] | prof. v Nov. Jičíně | 6. 2. 1916 | přibyl: OSN I., zemřel: [http://www.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=242] |- class="osn-autor-volny" | Murko | [[Autor:Matija Murko|Murko Matija]] | slovinský literární historik, etnolog, slavista a redaktor | 11. 2. 1952 | |- class="osn-autor-volny" | Petr | [[Autor:František Petr|Petr Frant.]] | kand. filosofie v Něm. Brodě, později prof. v Něm. Brodě<br>V seznamu zkratek je uveden pod šifrou ''-tr.'', ovšem evidentně používal též šifru ''Petr.'', viz [[Ottův slovník naučný/Houby sladkovodní|Houby sladkovodní]]. | 1938 | přibyl: OSN I., zemřel: {{/NK|jk01092731}} |- class="osn-autor-volny" | Fr. Plzák | [[Autor:František Plzák|Plzák František]] | dr., univ. docent v&nbsp;Praze | 1944 | zemřel: {{/NK|jk01093522}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. Pulkrábek | [[Autor:Alfred Pulkrábek|Pulkrábek Alfred]] | primář Zemského ústavu pro péči o dítě (není na seznamu?) | 1941 | [http://aut.nkp.cz/jk01101727] |- class="osn-autor-volny" | Emilie Schmutzerová | [[Autor:Emilie Schmutzerová|Schmutzerová Emilie]] | učitelka (není na seznamech?) | 1939 | [http://aut.nkp.cz/jk01111030] |- class="osn-autor-volny" | Schreyer | [[Autor:Josef Schreyer|Schreyer Josef]] | tajemník Jednoty záložen v&nbsp;Praze; též pod zkratkou JSch. | 22. 10. 1923 | zemřel: {{/NK|jk01111113}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. Sládeček | [[Autor:Josef Sládeček|Sládeček Josef]] | advokát v Praze | 27. 6. 1911 | zemřel: {{/NK|jk01111723}} |- class="osn-autor-volny" | J. Smyčka | [[Autor:Jan Smyčka|Jan Smyčka]] | lékař-praktik, starosta města Litovle a muzejní pracovník | 15. 10. 1927 | zemřel: {{/NK|jk01120204}} |- class="osn-autor-volny" | V. Spitzner | [[Autor:Václav Spitzner|Spitzner Václav]] | přírodovědec a botanik | 1907 | zemřel: {{/NK|jk01120700}} |- class="osn-autor-volny" | Ot. Svoboda | [[Autor:Otakar Svoboda|Otakar Svoboda]] | učitel, spisovatel pro mládež | 1926 | zemřel: [http://www.knihovna-cr.cz/osobnosti-chrudimska/svoboda-otakar] |- class="osn-autor-volny" | O. Šimek | [[Autor:Otakar Šimek|Otakar Šimek]] | český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny | 9.10.1950 | zemřel: {{/NK|jk01130048}} |- class="osn-autor-volny" | Dr. Gj. Šurmin | [[Autor:Đuro Šurmin|Šurmin Đuro]] | chorvatský literární historik a politik | 1937 | zemřel: {{/NK|jx20130628012}} |- class="osn-autor-volny" | Josef Šmíd | [[Autor:Josef Šmíd|Šmíd Josef]] | učitel a vlastivědný pracovník | 1930 | zemřel: {{/NK|jk01130565}} |- class="osn-autor-volny" | Jaroslav Tebich | [[Autor:Jaroslav Tebich|Tebich Jaroslav]] | ředitel rolnické školy, autor učebnic z oboru zemědělství | 1904 | zemřel: {{/NK|jk01132134}} |- class="osn-autor-volny" | Teplý | [[Autor:František Teplý|Teplý Fr.]] | kaplan v Milčíně | 1945 | zemřel: {{/NK|jk01132215}} |- class="osn-autor-volny" | J. Wimmer | [[Autor:Jan Wimmer|Wimmer Jan]] | ředitel gymnázia v Prostějově | 1924 | zemřel: [http://aut.nkp.cz/jk01151697 jk01151697] (je to on, viz [http://www.badatelna.cz/fond/4354 kartotéku J. Kunce], Werich-Wind, lístek 97) |- class="osn-autor-volny" | Zygel | Zygel Theod., správně [[Autor:Fjodor Fjodorovič Zigel|Fjodor Fjodorovič Zigel]] | prof. slov. práva na univ. varšavské | 1921 | přibyl: OSN I. ([[w:ru:Зигель, Фёдор Фёдорович|ru.wiki]], [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7976036], [http://aut.nkp.cz/jn20010420056]) |} == Zde nenalezené zkratky == Pokud někdo z autorů v průběhu vydávání Ottova slovníku naučného změnil zkratku, nemusejí hořejší tabulky tuto změnu obsahovat. Možné adepty na neznámou zkratku lze hledat v seznamu všech spolupracovníků, který vyšel na konci 27. svazku (online dostupné na [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n956 archive.org] nebo {{Kramerius|nkp|5c3e9d30-0ef2-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|v Krameriu}}). Viz též [[{{TALKPAGENAME}}|diskusní stránku]], kde probíhá diskuse související se ztotožněním neznámých zkratek s konkrétními autory. <!--:gighrughorghor--> == Reference == <references/> [[Kategorie:Wikizdroje:Seznamy autorů|{{PAGENAME}}]] 8czxlx4haqfgn9naupx0z572e64c993 0 43453 336992 331221 2026-09-08T16:24:24Z Davmiub 20055 336992 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Tamaňský poloostrov | PŘEDCHOZÍ = Tamandua | DALŠÍ = Tamaqua }} {{Textinfo | TITULEK = Tamaňský poloostrov | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;62. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n71/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Tamaňský poloostrov }} {{Forma|proza}} '''Tamaňský poloostrov''', nízká nejzápadnější čásť Kavkázska (těmrjukského újezdu kubanské oblasti), s mnoha zálivy, limany, jezery a bahny. Na západě hluboko se zalévá {{Prostrkaně|Tamaňský záliv}}, dvěma kosami (Tuzla a Čuška) od průlivu Kerčského oddělený. Nad tímto zálivem leží stanice {{Prostrkaně|Tamaň}} se 4290 obyv. Na místě tomto stávala starověká řecká osada {{Prostrkaně|[[../Fanagoria|Fanagoria]]}} (v. t.). Podnebí poloostrova jest nezdravé. Několik bahenních sopek; hojnost ryb a zvěře. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp]].'' {{Konec formy}} irzx9pqsu7zr42yr0vimiiod5dpqh9x 0 50909 337002 250584 2026-09-08T17:15:47Z Davmiub 20055 337002 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Teplá | PŘEDCHOZÍ = Tepl | DALŠÍ = Teplé jezero }} {{Textinfo | TITULEK = Teplá | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], [[Autor:Alfons Jaromír Žák|Alfons Jaromír Žák]], redakce, neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 225–227. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n235 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | LICENCE2 = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Teplá | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Klášter Teplá|Klášter Teplá]], [[w:Klášter (Teplá)|Klášter (Teplá)]], [[w:Teplá (Třebenice)|Teplá (Třebenice)]] }} [[Soubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 4251.jpg|náhled|<center>Č. 4251. Znak města Teplé.</center>]] {{Forma|proza}} '''Teplá''': '''1) T'''. (''Tepl''), město v Čechách na lev bř. Teplé a při žel. tr. Mar. Lázně-Karl. Vary, se 357 d., 2782 obyv. n. (1900). '''T'''. jest sídlem okr. hejtm. a soudu, pošty, telegrafu, četn. stanice, má děkanský kostel sv. Jiljí, v nynější podobě z r. 1794, s velikým oltářem, bohatou řezbou renaissanční se sochou sv. Václava, která pochází ze zrušeného kláštera chotěšovského a malbami na omítce od Dollhopfa, opodál s kaplí nejsv. Trojice, za městem na kopci kaple sv. Kříže, radnici, 6tř. šk. obec. a 3tř. měšť. šk. pro chlap. a dív., šk. hospo viz obrázek č. 4251. Znak města Teplé. dář. a pokračov., lázeňskou nemocnici a lázeňsk. žid. nemocnici, 2 lékárny, spořitelnu a záložnu, měšť. pivovar, 5 mlýnů, týden. a 7 výročních trhů. {{Prostrkaně|Erb}} měst. (vyobr. č. 4251.): ve zlatém štítě 3 páry jeleních parohů černé barvy; štít zdoben zlatou korunou. ''red''. – '''T'''., prvotně bezpochyby ves, v l. 1273 trhová ves, stávala ještě před založením kláštera tepelského, jemuž byla vždy poddána. R. 1385 obyvatelé obdrželi od Bohuše opata svobodu, aby mohli o zbožích svých říditi. Při kostele sv. Jilji byla duchovni správa ve XIV. stol. a bezpochyby hned v prvních dobách kláštera. Farář míval při sobě českého a německého kazatele; druhdy onoho nemíval a býval sám druhý, což bývalo proti mysli pěti přifařeným vesnicím. R. 1443 pozdvihli se měšťané proti konšelům a jen stěží upokojeni českým listem opatovým. R. 1466 obec obdržela zástavou od opata plat pokrčemný. Král Vladislav povolil obci, aby město ohradila, ale pro odpor Sigmunda opata darováni to zrušil (25.&nbsp;bř. 1496). Proto a že nechtěl opat chovati ve městě dosti kněží, bouřili se měšťané. Smíření skrze pány od krále vydané učiněno sice ještě t. r. ale nebylo stálé. Starousedli měšťané českého jazyka stěžovali si do opata, že přijímá do města Němce odkudkoliv a ti že chtějí panovati. (Viz »Pam. arch.« I. 34–35.) Naproti tomu opat vymohl si u krále zrušení všech obdarování městských. Výpovědí nejv. kancléře odsouzen Sigmund, aby udělil městu plzeňské právo, svobody ve příčině soudův, cechův, dědění, výhostův, kněží a trhův, majestát dotčený vydal a nový od krále vzal podle notuly jemu dané. R. 1509 opat Jan dovolil město otýniti a okopati (bez hradeb a věží). Obyvatelstvo posud smíšené poněmčilo se v následujících letech docela, tak že kostelní knihy r. 1594 založené psány byly německy. Tichý život v městě přerušován byl jediněr. 1643 vypleněním od Švédův a v l. 1698 a 1794 velikými ohni. Od r. 1850 '''T'''. byla sídlem c. k. úřadův. V '''T'''-lé narodil se J. Mehler, který napsal dějiny Čech. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' – {{Prostrkaně|Okresní soud tepelský}} má na rozloze 178,22&nbsp;''km''^{<small>2</small>}, 1489 d, 7 obyv. č., 10.202 n.; z 10.227 přítom. obyv. 10.165 katol., 4 ev., 58 židů, z těch: 4965 muž., 5262 žen. (1900).Okr. hejtmanství, k němuž náležejí okr. soudy: Bezdružice a '''T'''., má 388,50&nbsp;''km''^{<small>2</small>} s 26.918 obyv. (1900). – '''2) T'''. {{Prostrkaně|klášter}} (''Tepl Stift''), far. ves t., 33 d., 439 obyv. n. (1900), starobylé opatství praemonstrátů, leží asi ½ hodiny od města, v krajině pahorkaté a drsné, s pěkným, předgotickým, dvouvěžatým chrámem, jenž jest založen v podobě kříže, 18 sloupů ve 2 řadách dělí jej ve tři lodi. V postranních lodích stojí 10 oltářů s obrazy jesuity J. Kramolína nebo malířů Molitora a Erharda z Chebu. Imposantní jest vysoký hlavní oltář P. Marie, na levo nádherný oltář blah. Hroznaty, jehož ostatky zde odpočívají. V levo ke kostelu přiléhá nově vystavěná knihovna s kabinety pro vědecké a umělecké sbírky, kdež zvláště pozoruhodny jsou vzácné prvotisky a rukopisy, na př. Chronicon Martini Poloni z r. 1272, Bandhaurovo Diarium de excidio civitatis Magdeburg, Slavatovo české dílo historické, různé bible, zvl. známý »Codex Teplensis« (vyd. 1881 v Mnichově), herbáře, astronomické nástroje, starobylé listiny, některé obrazy Kranachovy, Dürerovy, Rembrandtovy, Brandlovy a Skrétovy atd. Na pravo od kostela rozkládá se vlastní klášter, budova velikých rozměrův o jednom poschodí z let 1666–1721; v předu nachází se v přizemí fara klášterní, lékárna, provisorát, kanceláře a škola, v prvním poschodí jsou hostinské pokoje a příbytek opatův, t. zv. praelatura. V pozadí leží konvent, t.&nbsp;j. příbytky kněží, klerikův a novicův s korridory, prefektářem, knihovnou, oratoří a kapitolní síní, jež ozdobeny jsou četnými obrazy. Kolem kláštera jsou rozsáhlé sady a zahrady pečlivě pěstované, hospodářské budovy, pivovar a pošta, opodál v polích leží hřbitov. Celý klášter má elektrické osvětlení, stroje pohání řeka Teplá. Nyní má klášter '''T'''. 24 přivtělených far, na nichž působí kolem 50 kněží řádových. Mimo to pěstilo se v klášteře vždy i školství, a v XVII. stol. byla zde již akademie bohoslovecká i filosofická, na konec XVIII. století nižší školy. Od r. 1805 praemonstráti tepelští vyučují na gymnasiu v Plzni, nyní německém a státním. Domácí učiliště bohoslovecké, jež bylo v polovici XVIII. stol. zařízeno pro kleriky a navštěvováno bylo i od kleriků cizích, řádových, neudrželo se a od té doby dorost kláštera tepelského navštěvuje universitní studie v Inšpruku a v Praze na něm. universitě. Zvláštní inspektor řádový spravuje statek krukanický a lázeňský inspektor řádu Marianské Lázně, jež náležejí celé klášteru '''T'''-lé. Z kláštera '''T'''-lé vyšla celá řada mužů vynikajících na poli vědeckém, jako: V. Sedláček, J. F. Smetana, Jan. Nep. Desolda, Hugo Karlík, Pav. Frei, Vojt. Kuneš a&nbsp;j. Srv. Dom. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě (Praha, 1877, str. 353–433); Ph. Klimesch, Stift Tepl (t., 1859); C. R. Köpl, Das ehem. Präm. Chorfrauen-Stift Chotieschau (t., 1840); Acta b. Hroznatae (Řím, 1897); Karlík, Gründung der Präm. Abtei Tepl (Lip. a Míšeň, 1856); t., Hroznata und die Präm. Abtei Tepl (Plzeň, 1870) a v Brunnerově, »Chorherrenbuch« stať o '''T'''-lé str. 589–637 (Víd., 1883); Festschrift zum 700 jähr. Jubiläum der Gründung des Präm. Stiftes Tepl (Mar. Lázně, 1893), »Pam. arch.« I.25 sl. ''[[Autor:Alfons Jaromír Žák|AŽ.]]'' – {{Prostrkaně|Dějiny}}: Klášter založen od blahoslaveného Hroznaty pro řeholníky praemonstrátské nedaleko hradu Hroznatova (? hradiště při ryb. Betlehemu). Stavba začala r. 1193 a za čtyři léta uvedeni řeholníci ze Strahova s opatem Janem (viz »Method«, XV. 61 a 73), avšak skvostný kostel dostavěn teprve ok. r. 1232. Nový klášter přijat od papeže (1197) v ochranu a opatovi udělena mitra. Král Přemysl vyňal klášter z moci krajských úřadův. Hroznata přijav řeholi (1201) stal se později proboštem v klášteře a spravoval jeho jmění (†&nbsp;1217). Po jeho smrti král sice klášteru škodil, ale r. 1221 a 1232 (při posvěcení 20. čna) škodu nahradil. Za následujících opatův rozšířeno klášterství, když r. 1233 koupen újezd vydžínský a ziskány kromě toho rozličné statky drobné. Rozsáhlé to zboží okolo kláštera a za Loktem r. 1273 papežem potvrzeno. R. 1276 leželo blízko české vojsko. R. 1278 prý klášter od německých vojákův vytlučen. Václav II. klášteru přál. Opat Beneda (1341–57) získal Komberk. Za Racka opata (1415–43) obtěžován klášter dávkami, které naň ukládal král Sigmund; také klášter (1421) od podobojích vypálen. Čásť klášterních statků zastavena a Hroznětin od krále samého zabrán. Nicméně klášter trval. Za dlouhé vlády Sigmunda opata (1459 až 1503) řeholníci prodělali těžkou dobu. Opat jsa věren králi Jiřímu, od něhož obdržel potvrzení všech statkův (i odňatých), zkoušel nátisky od strany protivné. R. 1467 uprchl a klášter vytlučen od Burjana z Gutšteina, Bohuslava ze Švamberka, Jindřicha Plavenského a Viléma z Volfšteina, samých katolíkův. Královští sice obsadili klášter, ale po útocích strany protivné vyhořel docela. Že potom obnoven býti mohl, děkovalo se objevení stříbrné rudy u Mnichova. Petr opat (1510–25) byl v častých závadách a za Antonína (1529–31) veliká čásť klášterství zastavena (1530), i nebylo daleko toho klášter buď zastaviti nebo prodati. Opat Jan Kurz založil (1550) v klášteře latinské školy. Nástupce jeho Jan Mauskönig, byl nucen prodávati vesnice na zaplacení dávek královských (1576, 1577). Následující opatové hospodařili pečlivě a snažili se části zastavené vyvazovati. Po pohromách r. 1571 a 1581 způsobených hromobitím a ohni r. 1611 následovala ještě větší r. 1620. Mansfeld vydrancoval klášter docela, odvezl knihy, zvon a roucha a dvůr vypálil. Opat Ondřej Eberspach stěží škodu napravoval, stavení stavěl a nové zvony sléval. R. 1641 klášter od Švédův vydrancován, jen kostel pro svou krásu ušetřen. R. 1660 opět v klášteře hořelo; po 3 léta opat Raimund Wilfert I. opravoval. Dobrý finanční stav kláštera byl příčinou, že staré památky v kostele hubeny a novými nahrazovány a stavěn r. 1666 nový konvent. Opat Raimund Wilfert II. (1687–1724) dal r. 1690 od pražského stavitele Dintzenhofera zhotoviti plán k nové praelatuře. Za něho měněno na prvotní stavbě kostela, což se opakovalo za opata Jeronyma Ambrosa. R. 1783 přestaly v klášteře latinské školy a přeneseny do Plzně. Také počet řeholníkův obmezen na 18 (1785). Po smrti opata Krištofa Heřmana z Trauttmansdorffu (1789) zapověděno císařem voliti nového opata, kteréž omezení brzy potom pominulo. Rozkvět Marianských Lázní na poč. XIX. stol. přinesl klášteru netušené bohatství. Také byl klášter řízen výtečnými muži, zejména opatem Chrysostomem Pfrognerem (1801), který byl před tím professorem církevních dějin na vysokém učení pražském, a opatem Adolfem Koppmannem (před tím professorem tudíž) V XVII.–XIX. stol. klášter byl vůbec semeništěm mužův učených a vzdělaných. Z jeho řeholníkův vynikali J. Lohelius, opat strahovský a arcibiskup (†&nbsp;1622), A. David (†&nbsp;1836) a H. Karlík, zasloužilý dějepisec kláštera a muž »svatého života« který býval převorem (†&nbsp;1894). ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' – '''2) T'''. (''Töpley'') ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Lovosice, fara Sutom, pš. Třebenice; 29 d., 20 obyv. č., 115 n. (1900), pout. kaple P. Marie. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Teplá]] 2s1x502jo3xbc2v1t0wr22vm4pkqqme 0 81947 336999 282544 2026-09-08T17:05:21Z Davmiub 20055 336999 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Těchlovice | PŘEDCHOZÍ = z Těchenic | DALŠÍ = Těchnice }} {{Textinfo | TITULEK = Těchlovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;148–149. {{Kramerius|nkp|bfa4f1c0-1452-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Těchlovice (okres Děčín)]], [[w:Těchlovice (okres Hradec Králové)]], [[w:Těchlovice (Stříbro)]] }} {{Forma|proza}} '''Téchlovice: 1) T.''' (''Tichlowitz''), far. ves v&nbsp;Čechách nad Labem, v&nbsp;hejtm. a&nbsp;okr. děčínském; 83&nbsp;d., 598&nbsp;obyv. n. (1900), kostel Stětí sv.&nbsp;Jana z&nbsp;r.&nbsp;1550, 3tř. šk. obec. plavecká, četn. stanice, pš., telegraf, žel. stanice na tr. Všetaty-Přivory-Děčín a stanice českosaské paroplavby (Litoměřice-Drážďany), cihelna, dvůr. Stávala zde tvrz. Ke konci XV. stol. připojeny k Děčínu. — '''2) T.''', ves t., hejtm. Král. Hradec, okr. Nechanice, fara a pš. Libčany; 67 d., 509 obyv. č. (1900), 2tř. šk. — '''3) T.''' ('''Těchlowitz''), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Stříbro; 67 d., 363 obyv. n. (1900), fil. poutnický kostel sv. Petra a Pavla, 1tř. šk. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Děčín v Ottově slovníku naučném|Těchlovice]] brqs5w2t75a3wbkd6s9rn99fe2xfx8d 337000 336999 2026-09-08T17:06:23Z Davmiub 20055 337000 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Těchlovice | PŘEDCHOZÍ = z Těchenic | DALŠÍ = Těchnice }} {{Textinfo | TITULEK = Těchlovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;148–149. {{Kramerius|nkp|bfa4f1c0-1452-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Těchlovice (okres Děčín)]], [[w:Těchlovice (okres Hradec Králové)]], [[w:Těchlovice (Stříbro)]] }} {{Forma|proza}} '''Těchlovice: 1) T.''' (''Tichlowitz''), far. ves v&nbsp;Čechách nad Labem, v&nbsp;hejtm. a&nbsp;okr. děčínském; 83&nbsp;d., 598&nbsp;obyv. n. (1900), kostel Stětí sv.&nbsp;Jana z&nbsp;r.&nbsp;1550, 3tř. šk. obec. plavecká, četn. stanice, pš., telegraf, žel. stanice na tr. Všetaty-Přivory-Děčín a stanice českosaské paroplavby (Litoměřice-Drážďany), cihelna, dvůr. Stávala zde tvrz. Ke konci XV. stol. připojeny k Děčínu. — '''2) T.''', ves t., hejtm. Král. Hradec, okr. Nechanice, fara a pš. Libčany; 67 d., 509 obyv. č. (1900), 2tř. šk. — '''3) T.''' ('''Těchlowitz''), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Stříbro; 67 d., 363 obyv. n. (1900), fil. poutnický kostel sv. Petra a Pavla, 1tř. šk. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Děčín v Ottově slovníku naučném|Těchlovice]] gtuwa44rab4nsw5eb4rqev38gxhsj6h 0 84817 337009 279992 2026-09-08T18:23:47Z Davmiub 20055 337009 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Třebenice | PŘEDCHOZÍ = Trebendorf | DALŠÍ = Třebestovice }} {{Textinfo | TITULEK = Třebenice | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;682. {{Kramerius|nkp|1a67f5d0-1453-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | LICENCE2 = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Třebenice | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Třebenice (okres Litoměřice)|Třebenice (okres Litoměřice)]], [[w:Třebenice (Štěchovice)|Třebenice (Štěchovice)]] }} [[Soubor:Č. 4410. Znak městečka Třebenic.jpg|náhled|Č. 4410. Znak městečka Třebenic]] {{Forma|proza}} '''Třebenice: 1) T.''' {{Prostrkaně|pod Košťálovém}} (''Trebnitz''), městečko v&nbsp;Čechách pod již. svahem skalnatého Košťálová, v&nbsp;hejtm. litoměřickém, okresu lovosickém; 265&nbsp;d., 1150 obyv. č., 563&nbsp;n. (1900), na náměstí starobylý far. got. kostel Naroz. P.&nbsp;Marie, vněm náhrobky rodů šlechtick., radnice, 4tř. šk. obec. a&nbsp;3tř. měšť. šk. chl., šk. mateřská, 3tř. něm. šk., měst. museum, úřad kazatelský, lékárna, pš., telegraf, četn. stanice, obč. záložna, spořitel. a&nbsp;zálož. spolek, akc. společnost pro pálení vápna a&nbsp;cihel, továrna na zužitkováni zemských plodin, pivovar, několik mlýnů, broušení granátů a&nbsp;výroč. trhy. Tu a&nbsp;v&nbsp;okolí pěstování ovoce, vína a&nbsp;naleziště čes. granátů, zejména na Košťálově. '''T.''' leží na rozhraní národnostním a&nbsp;vedou dlouholetý boj o&nbsp;svůj národnostní ráz. Na zdejší faře chová se vzácný český kancionál z&nbsp;r.&nbsp;1574, jejž na pergameně maloval Matouš Ornys z&nbsp;Lindperku. {{Prostrkaně|Erb}} (vyobrazení č.&nbsp;4410.): Zlatý štít a&nbsp;na něm obraz sv.&nbsp;Jiří obrněného, an bode levicí zeleného ještěra a&nbsp;pravicí drží meč. {{Prostrkaně|Dějiny}}: '''T.''' byly ode dávna zbožím kláštera sv.&nbsp;Jiří, který je dostal od krále Vladislava před rokem 1173 a&nbsp;prvotní osadu v&nbsp;trhovou ves rozšířil. Ta nadána od krále (1299) popravou. Ve XIV.&nbsp;stol. zván byl po '''T'''-cich dekanát třebenský byv před tím od dek. litoměřického odloučen. Po r.&nbsp;1420 opanoval '''T.''' {{Prostrkaně|Jan Kaplíř Košťálovský z&nbsp;Sulevic}}, jenž vymohl r.&nbsp;1423 majestát na svobody. R.&nbsp;1426 dobyty '''T.''' od podobojích a&nbsp;ujala se tu jejich víra. R.&nbsp;1433 založeny městské knihy. Jan obdržev zápis na '''T.''' (1436) žil ještě r.&nbsp;1445. Za synův jeho dostaly '''T.''' r.&nbsp;1454 majestát na potvrzení svobod. R.1463 dostaly se '''T.''' {{Prostrkaně|Vilémovi z&nbsp;Ilburka}}, ale pro jeho nevěru ujal je král a&nbsp;potvrdil r.&nbsp;1467 svobody. Asi r.&nbsp;1476 navráceny zase llburkovi, jenž se o&nbsp;povzneseni městečka všemožně staral. Po Ilburcích držel '''T.''' {{Prostrkaně|Václav Valkoun z&nbsp;Adlaru}}, jenž je r.&nbsp;1547 propadl. Navráceny zase klášteru bez výplaty. Občané stavěli r.&nbsp;1551 nynější věž kostelní, ale kostel vystavěn teprve po několika letech. V&nbsp;l.1574—78&nbsp;pořízen krásný graduál přispěním obyvatelů za 630&nbsp;kop. R.&nbsp;1575 obdarovány '''T.''' svobodou vaření piva, r.&nbsp;1579 dán jim majestát na potvrzení svobod a&nbsp;teprve ok. r.&nbsp;1594 kostel dostavěn. Moudré řízení městečka přestalo, když se stala Žofie Albinka převorou a&nbsp;pak abatyší. Obmezováno ve víře a&nbsp;samosprávě a&nbsp;vznikly z&nbsp;toho bouře (1606—08). Lépe bylo obyvatelům po r.&nbsp;1630 a&nbsp;od každé abatyše dosáhli potvrzení svobod, také samospráva neobmezována. Od konce XVII.&nbsp;st. drženy '''T.''' k&nbsp;Čížkovicům a&nbsp;zůstaly přísl. téhož panství i&nbsp;po zrušení kláštera až do r.&nbsp;1850. Od poč. XVIII.&nbsp;stol. stěhovali se sem Němci. R.&nbsp;1738, 1747 a&nbsp;1782 dostaly '''T.''' královského potvrzení svobod. R.&nbsp;1765 zrušeno tu hrdelní právo. 29.&nbsp;srp. 1770 narodil se tu Fr. Št. {{Prostrkaně|{{Heslo|Pettrich|Pettrich}}}} (v. t.). R.1790 městský úřad znova potvrzen. Od r.&nbsp;1806 usilováno od obyvatel, aby '''T.''' byly vyhlášeny za svobodné ochranné město, protože samospráva od vrchnosti obmezována. Změnami způsobenými r.&nbsp;1850 stlačeny '''T.''' na venkovské město bez významu. R.&nbsp;1866 mnoho zkoušely jsouce nepříteli na ráně. Do těch dob '''T.''' měly německý nátěr, který asi od r.&nbsp;1732 pozvolně zaváděn. Probuzení vlasteneckého citu bylo zásluhou V.&nbsp;Paříka, jenž sem přišel r.&nbsp;1867 za městského lékaře. Založil nové spolky, v&nbsp;nichž pěstován duch vlastenecký, posilňoval váhavé a&nbsp;pečoval i&nbsp;o zřízení praktických podnikův. Práce jeho byla podporována Fr. Pettrichem, jenž byl od r.&nbsp;1873 starostou a, ač německy vychován, k&nbsp;Čechům spravedlivým a&nbsp;blahovolným. Dovršení této činnosti stalo se po r.&nbsp;1884, když Pařík se stal starostou a&nbsp;blahodárně působil do své smrti. Srv. Sedláček, Děje Třebenic. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' '''2)&nbsp;T.,''' {{Prostrkaně|Střebenice}}, víska t., na l. bř. Vltavy, hejtm. Smíchov, okr. Zbraslav, fara a&nbsp;pš. Slapy; 5&nbsp;d., 31&nbsp;obyv. č. (1900). Odtud počínají »Svatojanské proudy« a&nbsp;pod viskou »Žižkův brod«. '''3)&nbsp;T.,''' ves na Moravě, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Střebenice|Střebenice}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Litoměřice v Ottově slovníku naučném|Třebenice]] [[Kategorie:Sídla v okrese Praha-západ v Ottově slovníku naučném|Třebenice]] guuez0dpxguea6uwk6weaum4guypaqb 0 85012 337010 280374 2026-09-08T18:52:39Z Davmiub 20055 337010 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Tresné | PŘEDCHOZÍ = Las Tres Marias | DALŠÍ = Třesoměr }} {{Textinfo | TITULEK = Tresné | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;707. {{Kramerius|nkp|1e4ad550-1453-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Malé Tresné | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Velké Tresné|Velké Tresné]] }} {{Forma|proza}} '''Tresné: 1) T.''' {{Prostrkaně|Malé}}, ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Kunštát, fara a&nbsp;pš. Rovečín; 23&nbsp;d., 149&nbsp;obyv. č. (1900), doly a&nbsp;dvě plavírny na tuhu. — '''2)&nbsp;T.''' {{Prostrkaně|Velké}}, ves t., 37&nbsp;d., 248&nbsp;obyv. č. (1900). {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Žďár nad Sázavou v Ottově slovníku naučném|Tresné]] 0j9963kw7pql5oj7ne1kyx2v4jgh6ub 0 93871 337011 331340 2026-09-08T19:22:26Z Davmiub 20055 337011 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Troki | PŘEDCHOZÍ = Trokavec | DALŠÍ = Trokmové }} {{Textinfo | TITULEK = Troki | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. s.&nbsp;796. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2aafe600-1453-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Troki }} {{Forma|proza}} '''Troki''' ({{Prostrkaně|Nové}} '''T.'''), rus. új. město v dřevní Litvě, v gub. vilenské na poloostrově malebného jezera {{Prostrkaně|Trockého}} (také {{Prostrkaně|Galva}}, {{Prostrkaně|Brazola}} i jinak zvaného, asi 10 ''km'' západně od žel. stanice Landvarova, s 3710 obyv., z nichž nejvíce jest židů (přes 800), o něco méně je řím. katol.; pak bydlí tu karaité, pravoslavní a něco muhammedánů. V katol. kostele založeném Vitoldem znamenitý obraz Bohorodičky. 2 školy, 2 nemocnice. Průmysl i obchod nepatrný. '''T.''' jsou sídlem náčelníka karaitského duchovenstva západních gubernií (nynější karaité jsou potomci zajatců usazených tu ve XIV. stol.). '''T.''' mají zajímavou historii, jež víže se v počátcích k {{Prostrkaně|Starým Trokám}} (dnešní vsi na jv. od Trok ležící), kdež býval hrad knížete litevského Gedymina. Syn jeho Kiejstut přeložil sídlo své odtud do {{Prostrkaně|Nových Trok}}, jež znamenitě opevnil a zvelebil. '''T.''' byly tak střediskem zvláštního {{Prostrkaně|knížetství Trockého}}, jež trvalo od r. 1340 až do r. 1413, kdy proměněno ve vojevodství. Nájezdy německých křižáků '''T.''' mnoho trpěly. Nejslavnější dobou jejich jest doba Vitoldova. V XVI. stol. počínají upadati. R. 1655 proměněny (v bojích mezí polským králem Janem Kazimírem a cařem Aleksějem Michajlovičem) v úplné zříceniny. K Rusku připojeny '''T.''' r. 1795. Území {{Prostrkaně|vojevodství Trockého}} roztrženo na čtyři části. Z dávné slávy nezbylo téměř nic. — {{Prostrkaně|Újezd trocký}} má na 5943 ''km²'' 203.401 obyv. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Litvě v Ottově slovníku naučném]] rpyz7ba5t1qgkqyluoyrq73da81bx4h 0 98461 337018 336954 2026-09-09T05:41:42Z Davmiub 20055 /* Kommunikace. */ 337018 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka<ref>v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika</ref>: {| class="wikitable" |- ! rowspan="2"|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan="2"|Hlavní město !! rowspan="2"|''km''² !! colspan="3"|Počet obyvatelstva !! rowspan="2"|Prům. hustota na 1 ''km''² !! rowspan="2"|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan="2"|Dep. má arrondissem. !! rowspan="2"|Depart. má kantonů !! rowspan="2"|Dep. má obcí |- | r. 1881 || r. 1886 || r. 1891 |- | Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453 |- | Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840 |- | Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321 |- | Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250 |- | Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188 |- | Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153 |- | Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339 |- | Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503 |- | Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337 |- | Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446 |- | Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437 |- | Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302 |- | Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106 |- | Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109 |- | Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763 |- | Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267 |- | Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426 |- | Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480 |- | Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292 |- | Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287 |- | Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364 |- | Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717 |- | Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389 |- | Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266 |- | Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585 |- | Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638 |- | Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379 |- | Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700 |- | Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426 |- | Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291 |- | Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350 |- | Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587 |- | Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465 |- | Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553 |- | Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338 |- | Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359 |- | Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245 |- | Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282 |- | Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563 |- | Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584 |- | Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333 |- | Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297 |- | Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332 |- | Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264 |- | Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217 |- | Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349 |- | Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325 |- | Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326 |- | Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198 |- | Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381 |- | Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643 |- | Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661 |- | Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550 |- | Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276 |- | Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596 |- | Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586 |- | Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253 |- | Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313 |- | Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666 |- | Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701 |- | Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512 |- | Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903 |- | Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470 |- | Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559 |- | Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480 |- | Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232 |- | Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268 |- | Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583 |- | Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590 |- | Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386 |- | Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328 |- | Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314 |- | Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75 |- | Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759 |- | Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530 |- | Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689 |- | Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354 |- | Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836 |- | Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320 |- | Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194 |- | Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145 |- | Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150 |- | Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301 |- | Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300 |- | Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203 |- | Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530 |- | Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486 |} Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického. Na 10.000 obyv. přišlo: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872 |- | Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802 |- | Protestantské || 214 || 223 || 160 |- | Israelitské || 21 || 23 || 14 |- | Ostatní || 2 || 6 || 24 |} R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů. Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje: {| class="wikitable" |- ! !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob. |- | 1846: || 24,42 % || 75,58 % |- | 1851: || 25,52 % || 74,48 % |- | 1856: || 27,31 % || 72,69 % |- | 1861: || 28,86 % || 71,14 % |- | 1866: || 30,46 % || 69,54 % |- | 1872: || 31,06 % || 68,94 % |- | 1876: || 32,44 % || 67,56 % |- | 1881: || 34,76 % || 65,24 % |- | 1886: || 35,95 % || 64,05 % |- | 1891: || 47 % || 53 % |} Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186. Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující: {| class="wikitable" |- ! !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek |- | 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661 |- | 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616 |- | 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536 |- | 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772 |- | 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646 |- | 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446 |- | 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505 |} Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod. Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo: {| class="wikitable" |- ! !! mužů !! žen !! dohromady |- | od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872 |- | 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441 |- | 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064 |- | 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637 |- | 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458 |- | 100 a více » || 66 || 118 || 184 |} Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství. Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy. Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991<ref>chybně, zřejmě jde o "r. 1891"</ref> vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''. Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce. {| class="wikitable" |+ Roku 1882—91 prům.: |- ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- | Pšenice || 6848 || 107.098 || — |- | Žito || 1656 || 24.202 || — |- | Ječmen || 982 || 18.596 || — |- | Oves || 3760 || 89.607 || — |- | Kukuřice || 577 || 9456 || — |- | Pohanka || 619 || 9849 || — |- | Směska || 329 || 5180 || — |} {| class="wikitable" |+ Roku 1891: ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- |- | Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66 |- | Žito || 1498 || 21.588 || 292,32 |- | Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22 |- | Oves || 4242 || 106.145 || 915,94 |- | Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97 |- | Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62 |- | Směska || 270 || 3698 || 61,70 |} Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun. Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''. {{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena. Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' {{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''³ dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''³ musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující: {| class="wikitable" | 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů |- | 1889 || » 81.325 » || » 88.846 » |- | 1890 || » 99.546 » || » 59.130 » |- | 1891 || » 82.733 » || » 47.340 » |} S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.). V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr. Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů. {{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888. Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg''). {{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr. {{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''², rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun. Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun. Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.). Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''³; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy. '''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu<ref>správně: Morbihanu</ref> až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg''). {{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' == Průmysl. == Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr. Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''³ výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr. Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]'' == Obchod. == Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod: {| class="wikitable" ! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod |- | 1827–1836 || 1366 || 1001 |- | 1837–1846 || 2112 || 1489 |- | 1847–1856 || 3175 || 2301 |- | 1857–1866 || 6280 || 4631 |- | 1867–1876 || 8464 || 6714 |- | 1877–1886 || 9832 || 7808 |- | 1887–1891 || 9950 || 7835 |} Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti. Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz. Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr. {{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Kommunikace. == {{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský. V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr. Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet. Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu а k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) а k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.<br> Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka: {| class="wikitable" |- ! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889 |- | řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr. |- | průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || » |- | || || || || |- | celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr. |} Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky. {| class="wikitable" |- ! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun· |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}} |- | Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000 |- | Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000 |- | Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000 |- | Seina v Paříži || 12 || 2,342.000 |- | Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe || 7 || 2,328.000 |- | Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000 |- | Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000 |- | Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000 |- | Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000 |- | Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000 |- | Aisna || 57|| 915.000 |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Průplavy.}} |- | Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000 |- | St. Quentinský || 93 || 3,028.000 |- | Seuséeský || 25 || 2,194.000 |- | Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000 |- | Airský a odbočky || 44 || 1,738.000 |- | Neufosseský || 18 || 1,374.000 |- | St.-Denisský || 7 || 1,322.000 |- | Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000 |- | Z Aisny do Marny || 58 || 842.000 |} Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího: {| class="wikitable" |- ! rowspan = "2"| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = "2"|přibylo proc. |- | colspan = "2"| doprava ·kilometrotun· |- | řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55 |- | průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58 |- | || || || |- | celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57 |} К tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o ¹/₁₀ centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr. Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonskо-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností. Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu. Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky: {| class="wikitable" ! rowspan="2"|Společnost železniční !! colspan="2"|Nejmenší dividenda !! colspan="2"|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan="2"|Nominální hodnota akcie, ·fr.· |- | na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc. |- | orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500 |- | středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500 |- | severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400 |- | jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500 |- | západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500 |- | východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500 |} Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky: {| class="wikitable" |+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892 |- ! !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní |- | Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063 |- | osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972 |- | osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8 |- | nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815 |- | tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9 |- | příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949 |- | vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200 |- | užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749 |- | koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56 |- | kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793 |- | příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495 |} Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %. Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''² a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''² a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]'' == Zámořské osady. == První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] cd9c6wj5umhja1gdf1sdqii2m7d5pg0 337019 337018 2026-09-09T05:43:31Z Davmiub 20055 337019 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka<ref>v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika</ref>: {| class="wikitable" |- ! rowspan="2"|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan="2"|Hlavní město !! rowspan="2"|''km''² !! colspan="3"|Počet obyvatelstva !! rowspan="2"|Prům. hustota na 1 ''km''² !! rowspan="2"|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan="2"|Dep. má arrondissem. !! rowspan="2"|Depart. má kantonů !! rowspan="2"|Dep. má obcí |- | r. 1881 || r. 1886 || r. 1891 |- | Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453 |- | Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840 |- | Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321 |- | Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250 |- | Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188 |- | Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153 |- | Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339 |- | Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503 |- | Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337 |- | Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446 |- | Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437 |- | Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302 |- | Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106 |- | Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109 |- | Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763 |- | Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267 |- | Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426 |- | Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480 |- | Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292 |- | Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287 |- | Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364 |- | Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717 |- | Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389 |- | Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266 |- | Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585 |- | Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638 |- | Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379 |- | Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700 |- | Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426 |- | Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291 |- | Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350 |- | Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587 |- | Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465 |- | Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553 |- | Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338 |- | Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359 |- | Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245 |- | Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282 |- | Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563 |- | Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584 |- | Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333 |- | Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297 |- | Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332 |- | Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264 |- | Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217 |- | Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349 |- | Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325 |- | Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326 |- | Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198 |- | Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381 |- | Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643 |- | Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661 |- | Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550 |- | Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276 |- | Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596 |- | Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586 |- | Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253 |- | Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313 |- | Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666 |- | Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701 |- | Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512 |- | Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903 |- | Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470 |- | Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559 |- | Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480 |- | Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232 |- | Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268 |- | Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583 |- | Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590 |- | Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386 |- | Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328 |- | Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314 |- | Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75 |- | Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759 |- | Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530 |- | Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689 |- | Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354 |- | Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836 |- | Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320 |- | Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194 |- | Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145 |- | Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150 |- | Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301 |- | Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300 |- | Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203 |- | Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530 |- | Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486 |} Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického. Na 10.000 obyv. přišlo: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872 |- | Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802 |- | Protestantské || 214 || 223 || 160 |- | Israelitské || 21 || 23 || 14 |- | Ostatní || 2 || 6 || 24 |} R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů. Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje: {| class="wikitable" |- ! !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob. |- | 1846: || 24,42 % || 75,58 % |- | 1851: || 25,52 % || 74,48 % |- | 1856: || 27,31 % || 72,69 % |- | 1861: || 28,86 % || 71,14 % |- | 1866: || 30,46 % || 69,54 % |- | 1872: || 31,06 % || 68,94 % |- | 1876: || 32,44 % || 67,56 % |- | 1881: || 34,76 % || 65,24 % |- | 1886: || 35,95 % || 64,05 % |- | 1891: || 47 % || 53 % |} Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186. Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující: {| class="wikitable" |- ! !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek |- | 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661 |- | 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616 |- | 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536 |- | 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772 |- | 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646 |- | 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446 |- | 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505 |} Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod. Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo: {| class="wikitable" |- ! !! mužů !! žen !! dohromady |- | od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872 |- | 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441 |- | 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064 |- | 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637 |- | 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458 |- | 100 a více » || 66 || 118 || 184 |} Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství. Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy. Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991<ref>chybně, zřejmě jde o "r. 1891"</ref> vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''. Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce. {| class="wikitable" |+ Roku 1882—91 prům.: |- ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- | Pšenice || 6848 || 107.098 || — |- | Žito || 1656 || 24.202 || — |- | Ječmen || 982 || 18.596 || — |- | Oves || 3760 || 89.607 || — |- | Kukuřice || 577 || 9456 || — |- | Pohanka || 619 || 9849 || — |- | Směska || 329 || 5180 || — |} {| class="wikitable" |+ Roku 1891: ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- |- | Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66 |- | Žito || 1498 || 21.588 || 292,32 |- | Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22 |- | Oves || 4242 || 106.145 || 915,94 |- | Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97 |- | Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62 |- | Směska || 270 || 3698 || 61,70 |} Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun. Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''. {{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena. Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' {{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''³ dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''³ musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující: {| class="wikitable" | 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů |- | 1889 || » 81.325 » || » 88.846 » |- | 1890 || » 99.546 » || » 59.130 » |- | 1891 || » 82.733 » || » 47.340 » |} S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.). V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr. Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů. {{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888. Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg''). {{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr. {{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''², rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun. Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun. Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.). Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''³; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy. '''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu<ref>správně: Morbihanu</ref> až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg''). {{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' == Průmysl. == Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr. Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''³ výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr. Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]'' == Obchod. == Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod: {| class="wikitable" ! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod |- | 1827–1836 || 1366 || 1001 |- | 1837–1846 || 2112 || 1489 |- | 1847–1856 || 3175 || 2301 |- | 1857–1866 || 6280 || 4631 |- | 1867–1876 || 8464 || 6714 |- | 1877–1886 || 9832 || 7808 |- | 1887–1891 || 9950 || 7835 |} Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti. Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz. Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr. {{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Kommunikace. == {{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský. V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr. Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet. Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu а k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) а k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.<br> Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka: {| class="wikitable" |- ! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889 |- | řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr. |- | průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || » |- | || || || || |- | celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr. |} Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky. {| class="wikitable" |- ! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun· |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}} |- | Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000 |- | Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000 |- | Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000 |- | Seina v Paříži || 12 || 2,342.000 |- | Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe || 7 || 2,328.000 |- | Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000 |- | Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000 |- | Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000 |- | Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000 |- | Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000 |- | Aisna || 57|| 915.000 |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Průplavy.}} |- | Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000 |- | St. Quentinský || 93 || 3,028.000 |- | Seuséeský || 25 || 2,194.000 |- | Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000 |- | Airský a odbočky || 44 || 1,738.000 |- | Neufosseský || 18 || 1,374.000 |- | St.-Denisský || 7 || 1,322.000 |- | Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000 |- | Z Aisny do Marny || 58 || 842.000 |} Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího: {| class="wikitable" |- ! rowspan = "2"| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = "2"|přibylo proc. |- | colspan = "2"| doprava ·kilometrotun· |- | řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55 |- | průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58 |- | || || || |- | celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57 |} К tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o ¹/₁₀ centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr. Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonskо-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností. Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu. Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky: {| class="wikitable" ! rowspan="2"|Společnost železniční !! colspan="2"|Nejmenší dividenda !! colspan="2"|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan="2"|Nominální hodnota akcie, ·fr.· |- | na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc. |- | orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500 |- | středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500 |- | severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400 |- | jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500 |- | západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500 |- | východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500 |} Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky: {| class="wikitable" |+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892 |- ! !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní |- | Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063 |- | osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972 |- | osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8 |- | nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815 |- | tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9 |- | příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949 |- | vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200 |- | užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749 |- | koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56 |- | kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793 |- | příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495 |} Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %. Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''² a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''² a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]'' == Zámořské osady. == První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] d5bn3n8n2bk9eo0qtiy6r9medph35in 250 98830 336993 335785 2026-09-08T16:42:21Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336993 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>vil ho jako sobě rovného a děkoval mu jako společníku, který mu pomohl při obtížné pouti prášivými cestami. Děkoval mu za své zdraví, za svou tělesnou svěžest a sílu, za svou krásu, za svůj rozum, za svůj zdárný život manželský, za svou ženu (ubohá Amy), za svůj dům a své zařízení, za svou zahradu a tenisové hřiště, za svůj kočár a koně, za svého syna, za své postavení ve městě, za svou převahu v&nbsp;kapitole, za svou autoritu v&nbsp;školní radě, za svůj význam v&nbsp;okrese… Za všecky ty věci děkoval Bohu a pozdravil ho, napřahuje ruku. „Pozdravuji tě jako jedna moc druhou!“ volala jeho duše. „Byl jsi mi věrným a upřímným přítelem. Vše, co pro tebe mohu udělat, udělám…“ Přišla chvíle, aby přečetl první místo z&nbsp;bible. Přešel k&nbsp;pultu a všiml si, že si turisté šeptají o&nbsp;něm. Četl hlasitě svým skvělým hlasem cosi o&nbsp;bojích a pomstě, ranách a trestu, o&nbsp;hněvu Božím a třesoucích se Izraelitech. Byl by mohl býti sám Bohem mstitelem, když tak četl. Byl povznesen slávou moci a vítěznou radostí osobní převahy… Přešel zpět k&nbsp;svému sedadlu a když spustili „Magnificat“, snesl se jeho zrak na náhrobek „černého biskupa“. Ve svazku o&nbsp;Polchesteru v&nbsp;Chimeových ''Cathedral Series'' (4.&nbsp;vyd., 1910) str. 52, najdete tento popis náhrobku „černého biskupa“: „Stojí mezi pilíři na nejzazším konci choru v&nbsp;osmém výklenku od mříže. Kamenná ohrada, která obklopuje náhrobek, je práce velmi umělá a působí v&nbsp;prolamovaných plochách dojmem jemného krajkoví; nebesa nad náhrobkem mají fiály vystupující nad úroveň chorových sedadel. Náhrobek sám je udělán z&nbsp;jediného balvanu temnomodrého kamene. Postava biskupova vytesaná z&nbsp;černého mramoru, odpočívá s&nbsp;rukama skříženýma na prsou, oděná v&nbsp;biskupská roucha, s&nbsp;mitrou na hlavě a berlou na rameni. U&nbsp;nohou je přílba s&nbsp;hledím a pár rukavic, rovněž vytesané z&nbsp;černého mramoru. Na jednom prstě pravé ruky má prsten řezaný z&nbsp;jakéhosi zeleného kamene. Hlavu mu pozdvihují andělé a u&nbsp;nohou za přílbou a rukavicemi jsou drobné po-<noinclude>{{Uprostřed|19}}</noinclude> tk6vthg0c150sdjjlseyiu7mdkjldgh 250 98831 336994 335786 2026-09-08T16:48:29Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336994 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>stavy čtyř rytířů v&nbsp;plné zbroji. Kolem náhrobku se vine drobná arkáda s&nbsp;řadou štítů v&nbsp;prostorách mezi sloupky, a na těch štítech je jeho heslo „Bůh dodává síly“ a erb biskupství polchesterského. Mosazný nápis vinoucí se kolem na okraji náhrobku, byl přeložen takto: „Zde odpočívá, odevzdav se Bohu, Jindřich z&nbsp;Ardenu. Jeho život, vyznamenávající se velikou zbožností, neochabující šlechetností a ušlechtilým uměním státnickým, byl mu drsně vzat v&nbsp;lodi této katedrály lidmi, kteří se nebáli ani trestu svých bližních ani spravedlivé pomsty rozhněvaného Boha. Zemřel, bráně statečně tohoto velikého domu modlitby a nyní užívá ve věčné blaženosti odměny všech dobrých, věrných služebníků po boku svého Pána.“ Návštěvníci katedrály si často všimli, jak zvláštně ten náhrobek je osvětlován se všech stran budovy; ale to je beze vší pochybnosti hlavně tím, že modrý kámen, z&nbsp;něhož se většinou skládá, přímo ladí s&nbsp;nachovými a fialovými světly, která padají s&nbsp;východního okna. Za letního dne zdá se modř náhrobku skoro průsvitná, jako by byl udělán z&nbsp;modrého skla, a zlacení na pozadí ohrady a mosazné ozdoby na žebrech oblouků září a jiskří se jako oheň. Brandon měl dnes ve své podivné, skoro mysticky vítězné náladě pocit, jako by byl opravdu reinkarnací velikého biskupa. Zatím co zpívali „Magnificat“, zdálo se mu, že vstupuje do samého hrobu a že má podíl na prachu biskupově. „Stál jsem vedle tebe“, byl by málem mohl zvolati, „když ses jim postavil v&nbsp;poslední divoké srážce na samých stupních oltáře, sraziv dva z&nbsp;nich pěstmi a když jsi nakonec klesl krváceje ze sta ran, ale volaje při skonu: „Bůh je mé právo!“ Když tak upřeně hleděl lodí k&nbsp;náhrobku, zdálo se mu, že vidí velikou postavu, opuštěnou zastrašenými stoupenci, ležeti v&nbsp;krvi v&nbsp;pusté nyní katedrále; viděl jak se plíží ba-<noinclude>{{Uprostřed|20}}</noinclude> 3v8kiq0wns6t21jwoxgobjh6t1gxp4o 250 98832 336995 335787 2026-09-08T16:56:27Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336995 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>revný soumrak dále a jak jej zakrývá. A&nbsp;pak viděl v&nbsp;noční tmě dva věrné služebníky, kteří se vkradli dovnitř a odnesli jeho tělo, aby je chovali v&nbsp;bezpečí, až zase přijde jeho den. Jindřich z&nbsp;Ardenu, narozený r.&nbsp;1100, byl první biskup, který dodal Polchesteru důstojnosti a moci. Čím Vilém z&nbsp;Wykehamu byl Winchesteru, tím byl Jindřich z&nbsp;Ardenu biskupské stolici polchesterské. Po všecku divokou dobu sporu mezi Štěpánem a Matildou stál vítězně, ustoupiv nakonec jen šíleným, neodolatelným útokům svých osobních nepřátel. Těch měl mnoho. Řeklo se o&nbsp;něm „pokládal se za Boha — nejhrdější prelát na světě.“ Hrdý snad byl, ale miloval své biskupství. Za jeho časů byla vystavěna kaple sv.&nbsp;Markéty, jeho rozhodným úsilím vztyčily se dvě západní věže, jeho zásluhou bylo, že se Polchester mohl chlubit katedrálou, která byla důchody z&nbsp;nejbohatších v&nbsp;Evropě. Lidé říkali, že plenil a uloupil zemi bezmocných lidí, že sám vodil loupežné výpravy proti sousedním vesnicím, ba i hradům. Učinil to pro větší slávu Boží. Byly to bouřlivé doby. Každý spoléhal jen na sebe… Řekl svým lidem, že je přední služebník Boží; ba říkalo se, že prý jednou v&nbsp;plnosti své moci zvolal, že je Bohem samým… Jeho zjev, ohromný postavou, s&nbsp;černým vousem, těšící se z&nbsp;tělesné síly, ovládá Polchester do dnešního dne. Říkávali, že mohl zabíti vola pěstí… „Gloria“ se rozhlaholilo do stínů lodi. Brandon přešel zase k&nbsp;lektoriu. Četl o&nbsp;vypuzení penězoměnců z&nbsp;chrámu. Jeho hlas se chvěl hrdostí a jásavou radostí tak, že Cobbett, který mnohaletou praksí nabyl schopnosti spáti s&nbsp;otevřenýma očima při čtení evangelia a při kázání, trhnuv sebou se probudil a divil se, co se děje. Nálada Brandona neopustila, když se zase vrátil do svého salonu; spíše se ještě zesílila útulností a bezpečností jeho domova. Seděl opřen dozadu ve své veliké lenošce před krbem, maje dlouhé své nohy nataženy před sebe, slyšel {{Oprava|dešť|déšť}} bíti do oken a také tlumený zvuk varhan (Brockett, varha-<noinclude>{{Uprostřed|21}}</noinclude> byzto2805w0g2kg72gn7c0q8rkty6mt 250 98833 336998 335788 2026-09-08T17:04:45Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336998 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>ník, se cvičil, jak činíval často po odpoledních bohoslužbách). Salon byl dlouhý, úzký pokoj s&nbsp;mnoha okny; byl zařízen se znamenitým vkusem. Koberec, záclony a tmavomodré potahy židlí byly vesměs trochu vybledlé, ale to jim jen dodávalo ještě větší důstojnosti a souladu. Byly tu dvě veliké podobizny, jeho a paní Brandonové, malované v&nbsp;době jejich svatby, několik nízkých, bílých poliček na knihy, veliká kopie „Krista v&nbsp;chrámě“ — hojně místa, květin, světla. Paní Brandonová byla tou dobou žena dvaačtyřicetiletá, ale vypadala mnohem mladší. Byla útlá, snědá, bledá, nikterak nevynikající. Měla veliké šedé oči, které hleděly na zem, když se s&nbsp;ní mluvilo. Byla pokládána za velmi plachou ženu, v&nbsp;každém směru ústupnou. Srovnávala se se vším, co se jí říkalo, a zdálo se, že nemá vlastního mínění. Byla prostě „manželkou archidiakonovou“. Paní Combermereová ji pokládala za „ubohého hlupáčka“. Měla málo skutečných přátel v&nbsp;Polchesteru a způsobovalo malý rozdíl v&nbsp;každé společnosti, byla-li tam, nebo ne. Byl znám jen jeden případ, kdy se rozzlobila — jednou na tržišti viděla, jak sedlák tloukl svého koně přes oči. Přistoupila opravdu k&nbsp;němu a udeřila ho. Potom řekla, že „nerada vidí, trýzní-li se zvířata.“ Archidiakon ji omluvil, a nic více se o&nbsp;tom neřeklo. Sedlák se na ni nehněval. Seděla teď u&nbsp;malého čajového stolku, vraštíc obočí nad vážnou úlohou, aby archidiakonovi dala jeho čaj přesně tak, jak si ho přál. Všecka její mysl byla patrně zabrána tím problémem, a archidiakon dnes nedbal, že mu neodpovídala na jeho otázky a neprojevovala souhlasu s&nbsp;jeho poznámkami, poněvadž byl velmi, velmi šťasten a celá jeho bytost byla proniknuta bezpečností, pocitem úspěchu a nevinnou pýchou. Vešla Jana Brandonová. Napohled byla, jak řekla paní Sampsonová, bezvýznamná. Zrovna tak byste se po ní nebyli dvakrát ohlédli, jako byste se nebyli ohlédli dvakrát po její matce. Její postava byla útlá a její nohy (měla ten rok po<noinclude>{{Uprostřed|22}}</noinclude> 0w0s539ad35jdwdbx891js1tbilqern 250 98834 337001 335789 2026-09-08T17:12:10Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 337001 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>prvé dlouhé sukně) byly příliš dlouhé. Vlasy i oči měla tmavohnědé. Její tváře byly pěkné, růžové, ale měly sklon k&nbsp;pihám. Mnoho se usmívala a ve společnosti se smála hlučněji, než se slušelo. „Trochu divoká, myslím,“ slýchalo se o&nbsp;ní. Ale nebyla opravdu divoká; její pohyby byly klidné a její ložnice byla vždy čistotná a pěkně uspořádaná. Měla velmi málo peněz na útraty a jen zřídka nové šaty, ne proto, že byl archidiakon skoupý, nýbrž proto, že se na Janu tak často zapomínalo a že se nebrávala do počtu. Bylo překvapující, že se na jedinou dceru v&nbsp;domě tak často zapomínalo, ale archidiakon nedbal o&nbsp;dívky, a paní Brandonová, jak se zdálo, nemyslila příliš často na někoho, vyjímajíc na archidiakona. Falk, Janin bratr, nyní v&nbsp;Oxfordě, měl jiné věci na práci než myslit na Janu, když býval doma. Od svého dvanáctého roku chodila do polchesterské vyšší dívčí školy; tam byla oblíbena a byla by měla mnoho přítelkyň nebýti toho, že nemohla své družky zváti k&nbsp;sobě. Její otec neměl rád „hluk v&nbsp;domě“. Bývala náčelnicí družstva při hockeyi; malé dívky ve škole ji všecky zbožňovaly. Odešla odtamtud před šesti měsíci a zůstala doma, aby „pomáhala matce“. Žila toho půl roku vskutku o&nbsp;samotě, ačkoli to kromě ní nikdo nevěděl. Matka její pomoci nepotřebovala. Nebylo pro ni co dělati a byla si vědoma, že je příliš mladá, aby se odvážila do společnosti starších dívek ve městě. Bývala velmi přismutnělá a hledívala s&nbsp;touhou zpět na Seafield House, dívčí školu; a pak najednou jednoho rána nabyla bez patrného důvodu nového názoru na život. Všechno se zdálo utěšené, ba rozkošné — všední věci, které znala celý život: hlavní ulice, udržování svých pokojů v&nbsp;čistotě, vydávání nebo ušetřování malé částky peněz, kterou dostávala na měsíc, katedrála, řeka. Byla si docela znenadání vědoma, že se vbrzku stane cosi velmi potěšujícího. Co to je, nevěděla, a smála se sama sobě, že si představuje, jako by se kdy mohlo přihodit něco neobyčejného osobě tak všední, jakou je ona, ale podivný pocit byl tu a neustupoval. Dnes vešla tiše, jako vždy, když tu byl otec, sedla si po-<noinclude>{{Uprostřed|23}}</noinclude> ts32jq6d3ymiy5b309d023582ml2gak 250 98839 337003 335796 2026-09-08T17:18:20Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 337003 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>blíže matky a viděla, že nijak nepřerušila proud rozhovoru archidiakonova. Pozorovala, že je dnes v&nbsp;dobré náladě, a byla tomu ráda, poněvadž to potěší matku. Ona sama měla veliký zájem na všem, co říkal. Pokládala ho za velmi podivuhodného muže a tajně byla naplněna pýchou, že je jeho dcerou. Naprosto se jí nedotýkalo, že si jí nikdy nevšímal. Pročpak by si jí všímal? Ani nikdy nežárlila na Falka, miláčka svého otce. To se jí zdálo docela přirozené. Měla představu nyní naprosto zavrženou, tehdy však v&nbsp;Polchesteru obecně přijatou, že ženy jsou mnohem inferiornější než muži. Nečtla pokrokovějších románů pí.&nbsp;Sáry Grandové a pí.&nbsp;Lynn Lintonové. Hanbím se, musím-li říci, že jejími nejmilejšími autory byly sl.&nbsp;Alcottová a sl.&nbsp;Charlotta Marie Yongová. Mimo to sama zbožňovala Falka nadmíru. Jevil se jí hrdinou a zdálo se jí, že má pravdu ve všem, co koná. Její otec neustával v&nbsp;hovoru a za hlaholem jeho hlubokého hlasu bylo slabě slyšeti hukot varhan jako pochvalnou ozvěnu. „Byla chvíle, kdy jsem myslil, že se Foster chystá zasáhnout. Byl jsem hned od počátku proti zahradnickému válci — pořídili jeden a nač potřebují druhého? A&nbsp;buď jak buď, myslím si, že se příliš pletu do školských věcí. Kdopak by se chtěl plést do školských věcí? Jsem jist, že jsou jen pro zlost; ale někdo tomu musí zabránit, aby to místo nepropadlo úplné zkáze, a když to všichni přenechávají mně, nemohu dobře odmítnout, či mohu? Co?“ „Nemůžeš, můj milý.“ „Rozumíš, co myslím?“ „Ano, můj milý.“ „Tak tedy“ — (Jako by byla paní Brandonová právě přesvědčena ve sporu, kde projevila největší neústupnost). „Tu to máš. Bylo by lživou skromností popírat, že mám celou kapitolu více méně v&nbsp;kapse. A&nbsp;proč bych neměl? Pracoval někdo usilovněji pro to místo a pro katedrálu než jsem pracoval já?“ „Nepracoval, můj milý.“ {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|24}}</noinclude> dqmb3wrt7myeopod3elcnd1o1ftrwg6 250 98840 337004 335797 2026-09-08T17:24:24Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 337004 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Tak tedy… Dnes přijde ten nový kolega Ronder. Nevím mnoho o&nbsp;něm, ale doufám, že nezpůsobí mnoho nesnází — nesnází zdržováním věcí, myslím. Čeho nám je potřebí, je, aby se práce vykonala rychle. A&nbsp;já jsem tu kapitolu uvedl do pohybu. Je to tuhá práce desetiletá. Zasluhuju si záslužného kříže nebo čehosi takového. Co?“ „Ano můj milý, jsem přesvědčena, že zasluhuješ.“ Archidiakon se rozesmál svým dobře známým hlasitým smíchem — smíchem pověstným v&nbsp;celém hrabství, jejž obdivovatelé jeho nazývali „homerským“, jeho nepřátelé „uši rozdírajícím“. Ale ať nepřátelé nebo přátelé říkali cokoli, v&nbsp;tom smíchu bylo cosi sympatického, cosi chlapeckého, prostého a poctivého. Najednou sebou trhl, až se mu dlouhé nohy přiblížily docela k&nbsp;jeho širokému hrudníku. „Žádné psaní dnes od Falka nepřišlo?“ „Nepřišlo, můj milý.“ „Hm. Jsou tomu tři neděle, co jsme o&nbsp;něm neslyšeli. Doufám, že snad není nic v&nbsp;nepořádku.“ „Copak by mohlo být v&nbsp;nepořádku, můj milý?“ „Nic, ovšem… Tak, Jano, a co pak tys dnes celý den kutila?“ Jen když archidiakon byl v&nbsp;nejšťastnější a nejzářivější náladě, rozmlouval tak žertovně se svou dcerou. Ty rozmluvy bývaly dříve chvílemi trýzně a hrůzy pro ni, ale od toho rána, kdy si znenadání představila podivuhodné možnosti v&nbsp;životě, hrůza od ní odstoupila. Byli na světě jiní lidé mimo jejího otce… Přes to však trochu rozechvění v&nbsp;ní přece ještě zůstalo. Podívala se na něj s&nbsp;úsměvem. „Ó, nevím, otče… Šla jsem dnes ráno do knihovny vyměnit knihy pro matku —“ „Romány, myslím. Nikdo dnešního času nečte nic jiného než šmejd.“ „Neměli nic, co matka napsala. Nikdy to nemají. Slečna<noinclude>{{Uprostřed|25}}</noinclude> 5b1nz10qjpynggtreej5xu0vae6rj5r 250 98841 337005 335798 2026-09-08T17:29:24Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 337005 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>Miltonová sedí na nových románech a schovává je pro paní Sampsonovou a pro paní Combermereovou.“ „Sedí na nich?“ „Ano — opravdu na nich sedí. Onehdy jsem viděla, jak jeden vytáhla pod sebou, když slečna Sampsonová o&nbsp;něj žádala. Byl to román, který matka dávno chtěla.“ Archidiakon se rozzlobil. „Jakživ jsem neslyšel nic tak pohoršlivého. Však já se o&nbsp;to postarám. Jaký pak to má význam být členem knihovní komise, když se dějí takovéhle věci? Ta ženská půjde.“ „Ach ne, otče!…“ „Toť se rozumí, že půjde. Jakživ jsem neslyšel nic tak hanebného…“ Jana pamatovala tuto krátkou rozmluvu do konce svého života. A&nbsp;měla proč. Dveře se rozlétly. Kdosi spěšně vešel, pak se zastavil, náhle se zaraziv, a hleděl na ně. Byl to Falk. Falk byl velmi hezký člověk — plavých vlasů, světlemodrých očí jako jeho otec, štíhlý, rovný a docela zřejmě nebojácný. Tento rys odvahy bil do očí každému, kdo ho viděl; a nejen že se nebál, jak se zdálo, nikoho a ničeho, ale šel ještě o&nbsp;krok dále a trávil život tím, že vyzýval každého a všecko, jako by zkušený duelant vyzýval každého, koho potká, aby nevyšel z&nbsp;cviku. „Nemám ráda mladého Brandona,“ říkala paní Sampsonová. „Srší opovržením k&nbsp;vám…“ Bylo mu teprve jedenadvacet — zpupný věk. Vypadal, jako by byl celé týdny v&nbsp;tom domě, ačkoli ve skutečnosti právě přijel po dlouhé, únavné cestě lijákem ve staré drožce. Archidiakon hleděl na syna se zmateným a zaraženým úžasem, jako by on, přesvědčený skeptik, měl znenadání v&nbsp;plném denním světle před sebou skutečného ducha. „Co je?“ řekl nakonec. „Proč jsi zde?“ „Byl jsem vyloučen,“ odpověděl Falk. Bylo význačné pro poměry v&nbsp;té rodině, že paní Brandonová a Jana při těchto slovech nehleděly na Falka, nýbrž na archidiakona. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|26}}</noinclude> nkezozlfxr1osjv7qg8i3tp3bygoeya 250 98842 337006 335799 2026-09-08T17:32:04Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 337006 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Vyloučen!“ „Ano, pro výtržnosti! Chtěli to udělat již v&nbsp;minulém běhu.“ „Vyloučen!“ Archidiakon prudce vyskočil; jeho hlas se najednou zvýšil ve výkřik. „A&nbsp;máš tolik drzosti, že přicházíš sem a říkáš mi to! Vejdeš, jako by se nic nebylo stalo! Vejdeš…“ „Jste rozzloben,“ řekl Falk usmívaje se. „Věděl jsem ovšem, že budete. Měl byste mě dříve vyslechnout. Ale já přijdu, až rozbalím své věci a až trochu vychladnete. Chtěl bych trochu čaje, ale myslím, že na to bude potřeba počkat. Jen mě vyslechnete, otče, a uvidíte, že to není tak zlé. Oxford je špatné místo pro každého, kdo chce být samostatný, a buď jak buď, nebudete už musit platit účty za mne.“ Falk se obrátil a odešel. Archidiakon, jak tu tak stál, pocítil nejasnou, záhadnou bolest, jako by byl nějaký protivník, kterým naprosto opovrhoval, znenadání svým mečem našel místo, kde se jeho brnění rozvíralo.<noinclude>{{Uprostřed|27}}</noinclude> 4ljlcwtuwt6vbsir4of3tt4zplxibsc 0 98859 337020 336953 2026-09-09T07:20:10Z Davmiub 20055 /* Horopis. */ 337020 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Evropa | PŘEDCHOZÍ = Evron | DALŠÍ = Evst }} {{Textinfo | TITULEK = Evropa | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Evropa }} {{Forma|proza}} '''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' '''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem. {{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''². Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''², s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''². Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''². Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''². V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''². Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''². Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se ¹/₁₄—¹/₁₁ vší souše a ¹/₅₄—¹/₅₀ celého povrchu zemského. Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5" 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''. {{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''²). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''²) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''²) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''²) a Bretagne (23.700 ''km''²) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''²) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''²), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''²), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''²) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''², tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''² (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''² vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''². Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''² (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''². Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py. '''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální. Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti. Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí. {{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''. {{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' а k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.<br> {{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''² v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m''). Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m''). {{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''. Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m. {{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič. II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') а k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' а k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m''). III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m''). Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m''). {{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa. {{Konec formy}} [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)] 8ovchgdfxgbblpbfn7ygd9wxhaogcz8 14 99217 336955 2026-09-08T13:26:18Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-W]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336955 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-W]] dlwklk9nnkz83jy104it8wj3kgcanuo 14 99218 336956 2026-09-08T13:28:37Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-R]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336956 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-R]] l5x2yj7ivexcvwqb7c54dryh1khjid5 14 99219 336957 2026-09-08T13:29:03Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-S]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336957 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-S]] 8vuyftf0jqffa7r10a6mf87q4gjq2rh 14 99220 336958 2026-09-08T13:29:21Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-M]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336958 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-M]] gq02kizd9x3wwx1qa6lde53ft5057kt 14 99221 336959 2026-09-08T13:29:39Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-K]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336959 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-K]] pmdooe3egpqtgccmh3vtd8tdz5ffp96 14 99222 336960 2026-09-08T13:29:58Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-J]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336960 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-J]] 9c6n9y3f1k2ah3u7ugjviet2zge1kkj 14 99223 336961 2026-09-08T13:30:19Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-M]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336961 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-M]] gq02kizd9x3wwx1qa6lde53ft5057kt 14 99224 336962 2026-09-08T13:30:35Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-S]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336962 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-S]] 8vuyftf0jqffa7r10a6mf87q4gjq2rh 14 99225 336963 2026-09-08T13:30:50Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-L]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336963 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-L]] 4lshio6sqjrtm1ecjrof0lplkdvk3lo 14 99226 336964 2026-09-08T13:31:13Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-V]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336964 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-V]] jqdcm47ym4un5zu7kixa7mq6uu3n4fs 14 99227 336965 2026-09-08T13:31:53Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-Z]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336965 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-Z]] jbups5fp96vthqf7ze8md25yz82005o 14 99228 336966 2026-09-08T13:32:11Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-S]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336966 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-S]] 8vuyftf0jqffa7r10a6mf87q4gjq2rh 14 99229 336967 2026-09-08T13:32:30Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-R]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336967 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-R]] l5x2yj7ivexcvwqb7c54dryh1khjid5 14 99230 336968 2026-09-08T13:32:51Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-A]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336968 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-A]] 7v9a664ucu9mqfzxqz3rh58568na0b2 14 99231 336969 2026-09-08T13:33:08Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-H]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336969 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-H]] ou477j63qz3xwpu4f9ynlt5z1qcefrv 14 99232 336970 2026-09-08T13:33:41Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-K]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336970 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-K]] pmdooe3egpqtgccmh3vtd8tdz5ffp96 14 99233 336971 2026-09-08T13:34:02Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-K]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336971 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-K]] pmdooe3egpqtgccmh3vtd8tdz5ffp96 14 99234 336972 2026-09-08T13:34:20Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-D]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336972 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-D]] gixphtnlz9tba9vc02t56dhamoz1ykt 14 99235 336973 2026-09-08T13:34:45Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-V]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336973 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-V]] jqdcm47ym4un5zu7kixa7mq6uu3n4fs 14 99236 336974 2026-09-08T13:35:48Z JAn Dudík 532 added [[Category:Články v tisku podle let]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336974 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Články v tisku podle let]] cstvrbyo4txtzch81awtteqa283ebhb 14 99237 336975 2026-09-08T13:37:11Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-Ch]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336975 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-Ch]] kfa4fhybdzcr1sei4vf9zj7m09i8wq6 14 99238 336976 2026-09-08T13:37:30Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-B]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336976 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-B]] h6xeo1v6z8q6jfqy4yki31t9jg6cxkf 14 99239 336977 2026-09-08T13:37:44Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-N]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336977 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-N]] dybiv23lgwcqc9ildxyzmmbjvm0qf7q 14 99240 336978 2026-09-08T13:38:07Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-F]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336978 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-F]] 7tem7xuz1usf5ofibtj37hzplha1py1 14 99241 336979 2026-09-08T13:38:24Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-B]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336979 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-B]] h6xeo1v6z8q6jfqy4yki31t9jg6cxkf 14 99242 336980 2026-09-08T13:38:45Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-S]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336980 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-S]] 8vuyftf0jqffa7r10a6mf87q4gjq2rh 100 99243 336982 2026-09-08T13:55:15Z JAn Dudík 532 Olga Nádherná 336982 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Olga | příjmení = Nádherná | řazení = | alternativní jméno = Olga Pajerová | Image = | datum narození = | místo narození = | datum úmrtí = 31. prosince 1940 | místo úmrtí = | popis = }} '''Olga Nádherná''' (?–1940), provdaná '''Pajerová''' byla česká pedagožka působící na dívčím gymnáziu v Bulharsku (1902-1906), Kroměříži (1906-1920) a Praze (1922-1939).<ref>Lidové noviny, 31. prosince 1941, {{Kramerius|nkp|c11b2f10-4cc7-11dd-80a5-000d606f5dc6}}</ref>, Jejím synem byl {{Wikidata|Q55683077|Jiří Pajer}} . == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispívala do Ottova slovníku naučného pod zkratkou ''O.Ná'' nebo ''ONá'' * [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrov|Medvědí ostrov]] * [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrovy|Medvědí ostrovy]] == Reference == <references/> [[Kategorie:<!-- kteří (národnost) --> autoři]] 1nuky0os9ffw4bmxjxh8xkwtvuaefp0 336983 336982 2026-09-08T13:56:13Z JAn Dudík 532 removed [[Category:Autoři]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336983 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Olga | příjmení = Nádherná | řazení = | alternativní jméno = Olga Pajerová | Image = | datum narození = | místo narození = | datum úmrtí = 31. prosince 1940 | místo úmrtí = | popis = }} '''Olga Nádherná''' (?–1940), provdaná '''Pajerová''' byla česká pedagožka působící na dívčím gymnáziu v Bulharsku (1902-1906), Kroměříži (1906-1920) a Praze (1922-1939).<ref>Lidové noviny, 31. prosince 1941, {{Kramerius|nkp|c11b2f10-4cc7-11dd-80a5-000d606f5dc6}}</ref>, Jejím synem byl {{Wikidata|Q55683077|Jiří Pajer}} . == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispívala do Ottova slovníku naučného pod zkratkou ''O.Ná'' nebo ''ONá'' * [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrov|Medvědí ostrov]] * [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrovy|Medvědí ostrovy]] == Reference == <references/> hjxmjebzzgl4051hsz4lwat3oshrgvo 100 99244 336984 2026-09-08T15:42:34Z JAn Dudík 532 Jaroslav Ježek 336984 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Jaroslav | příjmení = Ježek | řazení = | alternativní jméno = | Image = | datum narození = | místo narození = | datum úmrtí = | místo úmrtí = | popis = }} '''Jaroslav Ježek''' (1906–1942) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. == Dílo == * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Jessika]] * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Voiceband E. F. Buriana]] c0wgdonsxvspnqce9l401cuxuf4juxn 14 99245 336985 2026-09-08T15:44:37Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-J]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336985 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-J]] 9c6n9y3f1k2ah3u7ugjviet2zge1kkj 14 99246 336986 2026-09-08T15:45:46Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-B]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336986 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-B]] h6xeo1v6z8q6jfqy4yki31t9jg6cxkf 14 99247 336987 2026-09-08T15:46:22Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-W]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336987 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-W]] dlwklk9nnkz83jy104it8wj3kgcanuo 100 99248 336988 2026-09-08T15:50:48Z JAn Dudík 532 Alfred Waud 336988 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Alfred | příjmení = Waud | řazení = | alternativní jméno = Alfred R. Waud | Image = | datum narození = | místo narození = | datum úmrtí = | místo úmrtí = | popis = }} '''Alfred Rodolph Waud''' (1828–1891) byl americký výtvarník a ilustrátor anglického původu. Známým se stal díky svým skicám, které pořídil jako zpravodaj při americké občanské válce. == Dílo == * ilustrace v článku [[Chicago]] 3jfihiyz3wapc5hdoynhk70eymq8zdy 14 99249 336989 2026-09-08T15:51:40Z JAn Dudík 532 added [[Category:Autor-Ch]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336989 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Autor-Ch]] kfa4fhybdzcr1sei4vf9zj7m09i8wq6 14 99250 336990 2026-09-08T15:52:50Z JAn Dudík 532 added [[Category:Články v tisku podle let]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336990 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Články v tisku podle let]] cstvrbyo4txtzch81awtteqa283ebhb 14 99251 336991 2026-09-08T15:53:25Z JAn Dudík 532 added [[Category:Články v tisku podle let]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]] 336991 wikitext text/x-wiki [[Kategorie:Články v tisku podle let]] cstvrbyo4txtzch81awtteqa283ebhb 0 99252 336996 2026-09-08T16:58:01Z Mykhal 7311 heslo 336996 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fosgén | PŘEDCHOZÍ = Fosforový kysličník | DALŠÍ = Ibn Foslán }} {{Textinfo | TITULEK = Fosgén | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;408. {{Kramerius|ndk|efd66b40-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fosgen }} {{Forma|proza}} '''Fosgén''', {{Prostrkaně|fosgénový plyn}}, ''COCl''₂, jinak dichlórid karbonylu, oxychlórid uhlíku nebo kysličník chlórouhličitý, jest plyn Davym objevený, vznikající přímo sloučením se chlóru (''Cl''₂) s kysličníkem uhelnatým (''CO'') ve svitu slunečním, kterýmžto způsobem podnes na veliko se připravuje. Jest plyn zápachu protivného, tlakem a chladem proměnitelný v kapalinu při +8° vroucí. Uhlovodíky aromatické pohlcují jej značně, kterýžto roztok přichází do obchodu. Plyn tento, dříve jen theoreticky zajímavý, slouží nyní k fabrikaci violeti methylové, anhydridu kyseliny octové a jiných látek. [[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]] {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] ffztu9dn2y849hpgyel1prfprwcalqx 337008 336996 2026-09-08T17:40:09Z Mykhal 7311 fmt/typogr. 337008 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Fosgén | PŘEDCHOZÍ = Fosforový kysličník | DALŠÍ = Ibn Foslán }} {{Textinfo | TITULEK = Fosgén | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;408. {{Kramerius|ndk|efd66b40-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Fosgen }} {{Forma|proza}} '''Fosgén''', {{Prostrkaně|fosgénový plyn}}, ''COCl''₂, jinak dichlórid karbonylu, oxychlórid uhlíku nebo kysličník chlórouhličitý, jest plyn Davym objevený, vznikající přímo sloučením se chlóru (''Cl''₂) s kysličníkem uhelnatým (''CO'') ve svitu slunečním, kterýmžto způsobem podnes na veliko se připravuje. Jest plyn zápachu protivného, tlakem a chladem proměnitelný v kapalinu při +8° vroucí. Uhlovodíky aromatické pohlcují jej značně, kterýžto roztok přichází do obchodu. Plyn tento, dříve jen theoreticky zajímavý, slouží nyní k fabrikaci violeti methylové, anhydridu kyseliny octové a jiných látek. ''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]] dsfd66lzltjty9tvzbfsb72ulycunnd 0 99253 337007 2026-09-08T17:36:01Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Těšov | PŘEDCHOZÍ = Těšnovice | DALŠÍ = Těšovice }} {{Textinfo | TITULEK = Těšov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;291. {{Kramerius|nkp|d7fa7f60-1452-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Těškovice (rozcestník) | WIKIPEDIA-DALŠÍ = w:Těškovi…“ 337007 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Těšov | PŘEDCHOZÍ = Těšnovice | DALŠÍ = Těšovice }} {{Textinfo | TITULEK = Těšov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1906. S.&nbsp;291. {{Kramerius|nkp|d7fa7f60-1452-11e5-ac49-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Těškovice (rozcestník) | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Těškovice|Těškovice]], [[w:Těškovice (Onšov)|Těškovice (Onšov)]] }} {{Forma|proza}} '''Těšov: 1) T.''' (''Teschau''), ves v Čechách, hejtm. Mariánské Lázně, okr. Kynžvart, fara a pš. Miltikov; 65 d., 302 obyv. n. (1900), 2tř. šk., mlýn, pila. — '''2) T.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (''Unterteschau''), ves t., hejtm. a okr. Sušice, fara a pš. Petrovice u Sušice; 18 d., 129 obyv. č., 39 n. (1900), 1tř. šk., zámeček s kaplí Nar. P. Marie, dvůr a výroba dřevěného drátu na sirky. Na zboži dolnotěšovském seděli r. 1555 Jan Rendl z Úšavy, r. 1582 Dětleb Кос z Dobrše, r. 1688 Václav Кос z Dobrše, r. 1744 Anna Marie hr. Dohalská, r. 1793 Arnoštka hr. Dohalská, r. 1802 Johanna sv. pí. z Villanů, po její smrti r. 1848 přešlo na Fr. sv. p. Augustince a po smrti tohoto na jeho dědice. — '''3) T.''' {{Prostrkaně|Horní}} (''Oberteschau''), ves t., hejtm. Sušice, okr., fara a pš. Hartmanice; 45 d., 279 obyv. n. (1900), mlýn. Alod. statky '''T.''' Dolní a Horní (455,95 ''ha'' půdy) se zámkem a dvorem drži Adolf a Rudolf Zieglerové. Na zboží hornotěšovském připomínají se r. 1582 Dětleb Кос z Dobrše, r. 1695 Maximilián Bukovanský z Bukovan, r. 1707 Max. Norb. hr. Krakovský z Kolovrat, Salomon Bukovanský z Bukovan a jeho potomci, r. 1801 Jiři Kordík a po něm jeho dcera Emilie prov. Elledrová, kteráž r. 1864 postoupila '''T.''' svému synu Adolfu. '''4) T.''', ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Uh. Brod, fara Újezd; 112 d., 590 obyv. č. (1900), popl. dvůr. {{Konec formy}} i6dv5uozu7izvm6olb7de1x8v1npzs5 0 99254 337012 2026-09-08T20:45:39Z JAn Dudík 532 založena nová stránka s textem „{{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]] | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}} | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Z rukopisné pozůstalosti vydala Právnická Jednota v Praze }} == Obsah == * ''[[/Předmluva/]]'' ([[Autor:Emil Svoboda|]]) {{Motto|''<poem> Plán, sestavili tyto afo…“ 337012 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]] | TITULEK = Aforismy a myšlenky | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Z rukopisné pozůstalosti vydala Právnická Jednota v Praze }} == Obsah == * ''[[/Předmluva/]]'' ([[Autor:Emil Svoboda|Emil Svoboda]]) {{Motto|''<poem> Plán, sestavili tyto aforismy v jednotný celek. Věž života, kterou jsem zbudoval si. Několik pater (vidy vyšší názory). Obývám ve všech - rozložení mé bytosti ve čtyři, pět. Spouštím se do nižšich. Každé patro označeno průpovědí neb průpovědmi neb označením (na př. pohrdání). Nejvyššípatro : popření všeho : Nic. Zde jen etika neb i noetika v patrech? Zásadně nejdříve rozlišit etické zásady. Véž v nekonečností hotova. Nadposlední patro snad ještě vybuduji, ale lidé budou nazývali šílenství. Obraz Saiský — smutný jinoch hleděl pravdě do očí. Patro radosti a žalostí. Vyššípatra : radost a žalost překonány — rozum a nerozum. (Nižší: vůle)? Aneb ve všech současně - cit, vůli, rozum? Patro vzdoru. Pokoj vzdoru v jednom z pater. Biblickým tónem: i bylo nadepsáno atd., atd. (Pozdější dodatek:) Čtyři patra: # Naivní, přirozený, sobecký. # Morální, dobro a zlo dle běžného názoru. # Fanatik pravdy, opravdovostí. # Nihilism, skepticism. </poem>''}} * I. [[/Hodnocení/]] * II. [[/Opovržení/]] * III. [[/Život praktický/]] * IV. [[/Účel/]] * V. [[/Hesla/]] * VI. [[/Vratkost myšlení/]] * VII. [[/Circuli/]] * VIII. [[/Ideální a reálné/]] * IX. [[/Vůle a intelekt (Objekt)/]] * X. [[/Záhady světa/]] * XI. [[/Různé/]] * XII. [[/Osobní/]] * [[/Doslov/]] ([[AUtor:František Čáda|František Čáda]]) 0mls4sn1y5eykhe2ms9akq90ryzhahs 337013 337012 2026-09-08T20:47:35Z JAn Dudík 532 fix 337013 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]] | TITULEK = Aforismy a myšlenky | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Z rukopisné pozůstalosti vydala Právnická Jednota v Praze }} == Obsah == * ''[[/Předmluva/]]'' ([[Autor:Emil Svoboda|Emil Svoboda]]) {{Motto|<poem> Plán, sestaviti tyto aforismy v jednotný celek. Věž života, kterou jsem zbudoval si. Několik pater (vidy vyšší názory). Obývám ve všech - rozložení mé bytosti ve čtyři, pět. Spouštím se do nižších. Každé patro označeno průpovědí neb průpovědmi neb označením (na př. pohrdání). Nejvyšší patro : popření všeho : Nic. Zde jen etika neb i noetika v patrech? Zásadně nejdříve rozlišit etické zásady. Věž v nekonečností hotova. Nadposlední patro snad ještě vybuduji, ale lidé budou nazývali šílenství. Obraz Saiský — smutný jinoch hleděl pravdě do očí. Patro radosti a žalostí. Vyšší patra : radost a žalost překonány — rozum a nerozum. (Nižší: vůle)? Aneb ve všech současně - cit, vůli, rozum? Patro vzdoru. Pokoj vzdoru v jednom z pater. Biblickým tónem: i bylo nadepsáno atd., atd. (Pozdější dodatek:) Čtyři patra: # Naivní, přirozený, sobecký. # Morální, dobro a zlo dle běžného názoru. # Fanatik pravdy, opravdovostí. # Nihilism, skepticism. </poem>}} * I. [[/Hodnocení/]] * II. [[/Opovržení/]] * III. [[/Život praktický/]] * IV. [[/Účel/]] * V. [[/Hesla/]] * VI. [[/Vratkost myšlení/]] * VII. [[/Circuli/]] * VIII. [[/Ideální a reálné/]] * IX. [[/Vůle a intelekt (Objekt)/]] * X. [[/Záhady světa/]] * XI. [[/Různé/]] * XII. [[/Osobní/]] * [[/Doslov/]] ([[AUtor:František Čáda|František Čáda]]) 54fcxxd887d6c157c9dlzxf2glxi782 0 99255 337014 2026-09-08T20:53:40Z JAn Dudík 532 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}} | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}} | DALŠÍ = Hodnocení }} {{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emil Svoboda|]] | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}} | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Kdo neznal Emanuela Tilsche, utvoří si z „Aforis…“ 337014 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Aforismy a myšlenky | ČÁST = Předmluva | DALŠÍ = Hodnocení }} {{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emil Svoboda|Emil Svoboda]] | TITULEK = Předmluva | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Kdo neznal Emanuela Tilsche, utvoří si z „Aforismů a myšlenek" zvláštní úsudek o bytosti jeho: Představí si člověka, který odmítal všechna vžitá pravidla mravní, který pohrdal lidmi, jejich úsudky a institucemi, který zdrcující ironií stíhal i vědecký obor, kterému se zasvětil. Není pro něho bodu v zevním životě lidí, který by za to stál, aby byl vážně pojímán. Vše jest malicherno, prosyceno hloupostí nebo zlobou. Skeptik, uštvaný protivným shonem, nalézá klidu v samotě, kam nezaléhá křik chvály ani hany. Ale kdo Tilsche znal, stane před těžkou otázkou: jak srovnati bezútěšnou negaci „Aforismů a myšlenek", které se přece rodily za nejintimnějších okamžiků jeho vnitřního života — s kladným, milujícím, nadšeným a nad pomyšlení ušlechtilým člověkem, který žil a kterého jsme znali ? Jak srovnati drtící analysu aforismů s tvůrčí synthesou, dosvědčenou jeho dílem vědeckým ? Jak uvěřili břitkému odmítnutí charakterů tím, kdo byl obdivován pro ryzí charakter, jehož se nic nemohlo dotknouti ? Jak pochopili pohrdání člověkem i společností u muže, který věnoval vřelou účast každému — který vítězil mírností a srdečností? Odpověď spočívá, tuším, v tom, že u Tilsche nadmíru silně vynikalo rozdvojení v bytost žijící a působící, podrobující se nutnostem empirického bytí a ve druhou, která ve chvílích zasvěcených odhalovala nicotu a marnost života — i svého dvojence, jemuž bylo souzeno účastnili se prací, zápasů a starostí životních. Většina lidí vyčerpává se bojem o úspěch. Podřizují se pravidlům morálky, aby získali úcty a vážnosti; pracují a snaží se, neboř věří ve vděčnost, slávu, věčný život a touží po nich; pojímají vážně hru života, usilují využiti jeho darů. Zevně činí totéž i myslitel, pronikající к vyššímu poznání. Ale prožívá časem chvíle, kdy vnitřní bytost jeho odchází s jeviště života a usedá jako divák ve stínu hlediště. Svou vlastní empirickou bytost vidí zapředenu v tragickou hru. Tuší marnost všeho — a přece ví, že za chvíli vstoupí na jeviště, aby s plnou vážností životní pokračoval v dějství, dokud úlohu nedohraje. To jsou chvíle bolesti a vzdoru, kdy spoutaný zraňuje si údy zmítaje se v okovech, nebo vyšší chvíle, kdy upouští od marných pohybů a vnitřně odvrací se od života, kterým pohrdá. Z okamžiků hlodavé kritiky a resignace zrodila se největší část aforismů a myšlenek Tilschových. Mravní hodnota začíná tam, kde není touhy po odměně ani víry v odměnu. Ve světle „Aforismů a myšlenek“ objevuje se etická bytost Tilschova jako pramenící z toho, čím člověk o sobě jest, nepodmíněná tím, co vládne ve světě zevním. Vydaní aforismů děje se beze změny dle rukopisu. Jen část byla autorem samým již připravena к tisku. Jsou to aforismy, jež označuji hvězdičkou. Ty byly také autorem samým zařazeny do skupin. Ostatní bylo sebráno z knížek zápisních a lístků a zařazeno ve snaze, vystihnouti myšlenku a přispěli seskupením ku snazšímu porozumění. Týž účel sledují i odkazy к myšlenkám obdobným, umístěné v poznámkách i varianty těchže myšlenek, uvedené pod čarou. Skupina XII., osobní, nepochází od autora, ale pokládám ji za účelnu proto, že myšlenky, v ní obsažené — které by se jinak ztrácely, rozptýleny po skupinách - vrhají zajímavé světlo na autora a hodí se jako závěr intimní publikace. Srovnáme-li obsah „Aforismů a myšlenek" s plánem, který si autor načrtl a který uveden jako vstup na počátku spisku, neubráníme se tesknému dojmu torsa, jehož dokončení bylo zmařeno náhlou smrtí autorovou. {{Podpis|''[[Autor:Emil Svoboda|E. Svoboda.]]''}} {{Konec formy}} 2ahyst9t06gw1e1cwvgsr2o0acc89t7 337015 337014 2026-09-08T20:55:19Z JAn Dudík 532 RP; 337015 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Aforismy a myšlenky | ČÁST = Předmluva | DALŠÍ = Hodnocení }} {{Textinfo | AUTOR = [[Autor:Emil Svoboda|Emil Svoboda]] | TITULEK = Předmluva | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916 | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Kdo neznal Emanuela Tilsche, utvoří si z „Aforismů a myšlenek" zvláštní úsudek o bytosti jeho: Představí si člověka, který odmítal všechna vžitá pravidla mravní, který pohrdal lidmi, jejich úsudky a institucemi, který zdrcující ironií stíhal i vědecký obor, kterému se zasvětil. Není pro něho bodu v zevním životě lidí, který by za to stál, aby byl vážně pojímán. Vše jest malicherno, prosyceno hloupostí nebo zlobou. Skeptik, uštvaný protivným shonem, nalézá klidu v samotě, kam nezaléhá křik chvály ani hany. Ale kdo Tilsche znal, stane před těžkou otázkou: jak srovnati bezútěšnou negaci „Aforismů a myšlenek", které se přece rodily za nejintimnějších okamžiků jeho vnitřního života — s kladným, milujícím, nadšeným a nad pomyšlení ušlechtilým člověkem, který žil a kterého jsme znali ? Jak srovnati drtící analysu aforismů s tvůrčí synthesou, dosvědčenou jeho dílem vědeckým ? Jak uvěřili břitkému odmítnutí charakterů tím, kdo byl obdivován pro ryzí charakter, jehož se nic nemohlo dotknouti ? Jak pochopili pohrdání člověkem i společností u muže, který věnoval vřelou účast každému — který vítězil mírností a srdečností? Odpověď spočívá, tuším, v tom, že u Tilsche nadmíru silně vynikalo rozdvojení v bytost žijící a působící, podrobující se nutnostem empirického bytí a ve druhou, která ve chvílích zasvěcených odhalovala nicotu a marnost života — i svého dvojence, jemuž bylo souzeno účastnili se prací, zápasů a starostí životních. Většina lidí vyčerpává se bojem o úspěch. Podřizují se pravidlům morálky, aby získali úcty a vážnosti; pracují a snaží se, neboř věří ve vděčnost, slávu, věčný život a touží po nich; pojímají vážně hru života, usilují využiti jeho darů. Zevně činí totéž i myslitel, pronikající к vyššímu poznání. Ale prožívá časem chvíle, kdy vnitřní bytost jeho odchází s jeviště života a usedá jako divák ve stínu hlediště. Svou vlastní empirickou bytost vidí zapředenu v tragickou hru. Tuší marnost všeho — a přece ví, že za chvíli vstoupí na jeviště, aby s plnou vážností životní pokračoval v dějství, dokud úlohu nedohraje. To jsou chvíle bolesti a vzdoru, kdy spoutaný zraňuje si údy zmítaje se v okovech, nebo vyšší chvíle, kdy upouští od marných pohybů a vnitřně odvrací se od života, kterým pohrdá. Z okamžiků hlodavé kritiky a resignace zrodila se největší část aforismů a myšlenek Tilschových. Mravní hodnota začíná tam, kde není touhy po odměně ani víry v odměnu. Ve světle „Aforismů a myšlenek“ objevuje se etická bytost Tilschova jako pramenící z toho, čím člověk o sobě jest, nepodmíněná tím, co vládne ve světě zevním. Vydaní aforismů děje se beze změny dle rukopisu. Jen část byla autorem samým již připravena к tisku. Jsou to aforismy, jež označuji hvězdičkou{{Redakční poznámka|Tedy mimo kapitol X. a XII.}}. Ty byly také autorem samým zařazeny do skupin. Ostatní bylo sebráno z knížek zápisních a lístků a zařazeno ve snaze, vystihnouti myšlenku a přispěli seskupením ku snazšímu porozumění. Týž účel sledují i odkazy к myšlenkám obdobným, umístěné v poznámkách i varianty těchže myšlenek, uvedené pod čarou. Skupina XII., osobní, nepochází od autora, ale pokládám ji za účelnu proto, že myšlenky, v ní obsažené — které by se jinak ztrácely, rozptýleny po skupinách - vrhají zajímavé světlo na autora a hodí se jako závěr intimní publikace. Srovnáme-li obsah „Aforismů a myšlenek" s plánem, který si autor načrtl a který uveden jako vstup na počátku spisku, neubráníme se tesknému dojmu torsa, jehož dokončení bylo zmařeno náhlou smrtí autorovou. {{Podpis|''[[Autor:Emil Svoboda|E. Svoboda.]]''}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} gareo1gvcb4zy0q9vzlz9204sllkyc0 100 99256 337016 2026-09-08T20:57:35Z JAn Dudík 532 Emil Svoboda 337016 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Emil | příjmení = Svoboda | řazení = | alternativní jméno = | Image = | datum narození = | místo narození = | datum úmrtí = | místo úmrtí = | popis = }} '''Emil Svoboda ''' (1878–1948) byl český právník a filosof, profesor občanského práva a dějin právní filosofie na Univerzitě Karlově. == Dílo == * [[Aforismy_a_myšlenky/Předmluva|Předmluva]] k Tilschově dílu [[Aforismy a myšlenky]] ppd2r79ahbupz661a5ai9yutt2pmzww