Básně z roku 1865, svazek I.

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.19</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Básně z roku 1865, svazek I.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>5945</id>
    <revision>
      <id>337075</id>
      <parentid>254431</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:59:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Jižní zvuky */ chybí</comment>
      <origin>337075</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7093" sha1="iothnfaeka9tw32npll1dblgyo38a9j" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Básně z roku 1865, svazek I.
  | AUTOR = [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/heyduk/b1865toc.html citanka.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|spisyheyduk08heyduoft}}
  | VYDÁNO = HEYDUK, Adolf, Básně z roku 1865, svazek I., J. Otto.
  | nakladatel = J. Otto
}}
__TOC__
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Všecky růže nejsou stejny,
nehněte jen keřem mým,
vláhou času, mysli srdce
purpurových vypěstím.
&lt;/poem&gt;

=== Průvodem ===
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Průvodem|Průvodem]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na místě předmluv|Na místě předmluv]]

=== Jižní zvuky ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Chceš-li vlasť svou plně znáti,
rychle na cestu se dej,
skooumej všecko, kraj i lidi,
a pak v písni porovnej.
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Touha po jihu|Touha po jihu]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Moře – srdce|Moře – srdce]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Kde ten zdroj?|Kde ten zdroj?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Příchod|Příchod]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Most lagunový|Most lagunový]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./U Rivy|U Rivy]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Večerní ticho|Večerní ticho]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.|U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Hleď a jásej!|Hleď a jásej!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona|Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na piazettě|Na piazettě]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na Molo|Na Molo]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V paláci dožů|V paláci dožů]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V zamyšlení|V zamyšlení]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Elegie na moři|Elegie na moři]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Venecie za jitra|Venecie za jitra]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Noční plavba|Noční plavba]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Bledá paní|Bledá paní]]
* [[/Stejný žal/]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Růže jsi –|Růže jsi –]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Venecie za večera|Venecie za večera]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Pohled s Galerie|Pohled s Galerie]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Torcello|Torcello]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Lido|Lido]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Parallela|Parallela]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Verona|Verona]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Padua|Padua]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Při jezeře Gardském|Při jezeře Gardském]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Žebračka|Žebračka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Květinářka|Květinářka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Insulánka|Insulánka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Co kdo chce!|Co kdo chce!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Facchin|Facchin]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Zamyšlená|Zamyšlená]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Co jsem?|Co jsem?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nebezpečný pohled|Nebezpečný pohled]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Magnet|Magnet]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nuže!|Nuže!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Uhodl jsem?|Uhodl jsem?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Pomozte mi!|Pomozte mi!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Bujné srdéčko|Bujné srdéčko]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Sen|Sen]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Podivno!|Podivno!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Rybář|Rybář]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nevím věru –|Nevím věru –]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Samotná oliva|Samotná oliva]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Rozdíl|Rozdíl]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Srovnání|Srovnání]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./S Bohem!|S Bohem!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Doma|Doma]]

=== Dozvuky vlašské ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Ze slov, které zpěvem lidu
do srdce se vnořily,
vlašský vznět a české slovo
tyto hříčky stvořily.{{Redakční poznámka|ČEK uvádí jiný třetí a čtvrtý verš: ''…mysl má a pocit vroucí / tyto hříčky stvořily.''}}
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./I.|I.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./II.|II.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./III.|III.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IV.|IV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V.|V.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VI.|VI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VII.|VII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VIII.|VIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IX.|IX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./X.|X.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XI.|XI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XII.|XII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIII.|XIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIV.|XIV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XV.|XV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVI.|XVI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVII.|XVII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVIII.|XVIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIX.|XIX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XX.|XX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXI.|XXI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXII.|XXII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIII.|XXIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIV.|XXIV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXV.|XXV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVI.|XXVI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVII.|XXVII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVIII.|XXVIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIX.|XXIX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXX.|XXX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXI.|XXXI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXII.|XXXII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXIII.|XXXIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXIV.|XXXIV.]]

=== Vlast ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Vlast je velká zlatá lyra,
v struny kdo chceš udeřit,
musíš s časem myslit, konat,
musíš s časem žít i mřít.
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Buď volným|Buď volným]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Jen chutě!|Jen chutě!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Češi s Moravany|Češi s Moravany]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./8. listopad 1620|8. listopad 1620]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Kdy?|Kdy?]]

=== Znělky ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Ve střídavém verši znělky
svému citu ulevíš,
jestiť ona jako pramen,
jasných kapek lesklá skrýš.
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./I. (znělky)|I.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./II. (znělky)|II.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./III. (znělky)|III.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IV. (znělky)|IV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V. (znělky)|V.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VI. (znělky)|VI.]]

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Básnické sbírky]]</text>
      <sha1>iothnfaeka9tw32npll1dblgyo38a9j</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337078</id>
      <parentid>337075</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:01:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Vlast */ chybí</comment>
      <origin>337078</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7107" sha1="46o40461h6oumkiafn7fig5vhjy02r7" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Básně z roku 1865, svazek I.
  | AUTOR = [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/heyduk/b1865toc.html citanka.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|spisyheyduk08heyduoft}}
  | VYDÁNO = HEYDUK, Adolf, Básně z roku 1865, svazek I., J. Otto.
  | nakladatel = J. Otto
}}
__TOC__
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Všecky růže nejsou stejny,
nehněte jen keřem mým,
vláhou času, mysli srdce
purpurových vypěstím.
&lt;/poem&gt;

=== Průvodem ===
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Průvodem|Průvodem]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na místě předmluv|Na místě předmluv]]

=== Jižní zvuky ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Chceš-li vlasť svou plně znáti,
rychle na cestu se dej,
skooumej všecko, kraj i lidi,
a pak v písni porovnej.
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Touha po jihu|Touha po jihu]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Moře – srdce|Moře – srdce]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Kde ten zdroj?|Kde ten zdroj?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Příchod|Příchod]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Most lagunový|Most lagunový]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./U Rivy|U Rivy]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Večerní ticho|Večerní ticho]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.|U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Hleď a jásej!|Hleď a jásej!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona|Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na piazettě|Na piazettě]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Na Molo|Na Molo]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V paláci dožů|V paláci dožů]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V zamyšlení|V zamyšlení]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Elegie na moři|Elegie na moři]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Venecie za jitra|Venecie za jitra]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Noční plavba|Noční plavba]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Bledá paní|Bledá paní]]
* [[/Stejný žal/]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Růže jsi –|Růže jsi –]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Venecie za večera|Venecie za večera]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Pohled s Galerie|Pohled s Galerie]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Torcello|Torcello]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Lido|Lido]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Parallela|Parallela]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Verona|Verona]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Padua|Padua]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Při jezeře Gardském|Při jezeře Gardském]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Žebračka|Žebračka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Květinářka|Květinářka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Insulánka|Insulánka]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Co kdo chce!|Co kdo chce!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Facchin|Facchin]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Zamyšlená|Zamyšlená]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Co jsem?|Co jsem?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nebezpečný pohled|Nebezpečný pohled]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Magnet|Magnet]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nuže!|Nuže!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Uhodl jsem?|Uhodl jsem?]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Pomozte mi!|Pomozte mi!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Bujné srdéčko|Bujné srdéčko]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Sen|Sen]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Podivno!|Podivno!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Rybář|Rybář]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Nevím věru –|Nevím věru –]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Samotná oliva|Samotná oliva]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Rozdíl|Rozdíl]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Srovnání|Srovnání]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./S Bohem!|S Bohem!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Doma|Doma]]

=== Dozvuky vlašské ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Ze slov, které zpěvem lidu
do srdce se vnořily,
vlašský vznět a české slovo
tyto hříčky stvořily.{{Redakční poznámka|ČEK uvádí jiný třetí a čtvrtý verš: ''…mysl má a pocit vroucí / tyto hříčky stvořily.''}}
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./I.|I.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./II.|II.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./III.|III.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IV.|IV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V.|V.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VI.|VI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VII.|VII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VIII.|VIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IX.|IX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./X.|X.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XI.|XI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XII.|XII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIII.|XIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIV.|XIV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XV.|XV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVI.|XVI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVII.|XVII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XVIII.|XVIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XIX.|XIX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XX.|XX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXI.|XXI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXII.|XXII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIII.|XXIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIV.|XXIV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXV.|XXV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVI.|XXVI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVII.|XXVII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXVIII.|XXVIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXIX.|XXIX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXX.|XXX.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXI.|XXXI.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXII.|XXXII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXIII.|XXXIII.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./XXXIV.|XXXIV.]]

=== Vlast ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Vlast je velká zlatá lyra,
v struny kdo chceš udeřit,
musíš s časem myslit, konat,
musíš s časem žít i mřít.
&lt;/poem&gt;
* [[/Vlast/]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Buď volným|Buď volným]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Jen chutě!|Jen chutě!]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Češi s Moravany|Češi s Moravany]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./8. listopad 1620|8. listopad 1620]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./Kdy?|Kdy?]]

=== Znělky ===
&lt;poem style=&quot;font-style: italic; margin-left: 0&quot;&gt;
Ve střídavém verši znělky
svému citu ulevíš,
jestiť ona jako pramen,
jasných kapek lesklá skrýš.
&lt;/poem&gt;
* [[Básně z roku 1865, svazek I./I. (znělky)|I.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./II. (znělky)|II.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./III. (znělky)|III.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./IV. (znělky)|IV.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./V. (znělky)|V.]]
* [[Básně z roku 1865, svazek I./VI. (znělky)|VI.]]

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Básnické sbírky]]</text>
      <sha1>46o40461h6oumkiafn7fig5vhjy02r7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Básně z roku 1865, svazek I./Růže jsi –</title>
    <ns>0</ns>
    <id>6438</id>
    <revision>
      <id>337076</id>
      <parentid>221321</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:00:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337076</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1174" sha1="rp4qfwfjel1ioe7u9dad5vwlrvb09ao" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Básně z roku 1865, svazek I.
  | AUTOR = Adolf Heyduk
  | ČÁST = Růže jsi –
  | PŘEDCHOZÍ = Stejný žal
  | DALŠÍ = Venecie za večera
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Růže jsi –
  | AUTOR = [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/heyduk/b1865toc.html citanka.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|spisyheyduk08heyduoft}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Růže jsi, žel ale, růže zvadlá,
sopka krás jsi, oheň tvůj však zplanul,
hvězda jsi, leč hvězda s nebe spadlá.

Vše mne upoutalo, kde jsem stanul;
velebně mne dojal pohled chrámů,
z vnitřku jejich mrtvý chlad však vanul.

Opustila’s nyní sebe samu,
jenom osud stále tobě volá:
„Nejsilnější slávy kmen já zlámu!“

V síni dožů, když jsem hleděl z dola
na ty tváře volenců tvých dávných,
kývala mně jejich hlava holá.

Každý mluvil: „Hochu, z dob těch dávných
zbylo vlasti naší slávy málo:
nic, leda pár loděk mořeplavných.“

„Nám ty loďky, vám pak nebe dalo
místo žezla zákolníček k pluhu;
avšak lidstvo ještě neskonalo.

Po potopě sklenul tvůrce duhu!“ —
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>rp4qfwfjel1ioe7u9dad5vwlrvb09ao</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Básně z roku 1865, svazek I./XXIII.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>6491</id>
    <revision>
      <id>337077</id>
      <parentid>221358</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:01:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337077</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="553" sha1="2ds42gmntyvuouio7f2125xwi0kbzsq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Básně z roku 1865, svazek I.
  | AUTOR = Adolf Heyduk
  | ČÁST = XXIII.
  | PŘEDCHOZÍ = XXII.
  | DALŠÍ = XXIV.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XXIII.
  | AUTOR = [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/heyduk/b1865toc.html citanka.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|spisyheyduk08heyduoft}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Kdyby mé lůžko zlatohlav byl stkvělý
a kolem růžičky se rozvíjely,
přec by mně smutek klidně spáti nedal,
kdyby můj milý se mnou nezasedal.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2ds42gmntyvuouio7f2125xwi0kbzsq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Havran (překlad Vrchlický 1881)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7618</id>
    <revision>
      <id>337116</id>
      <parentid>264814</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:21:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-48949-14</username>
        <id>20194</id>
      </contributor>
      <origin>337116</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6861" sha1="qlpkqm8loyhsqbe2toi5j7lmrs5vv5y" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Havran
  | AUTOR = [[Autor:Edgar Allan Poe|Edgar Allan Poe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ORIGINAL = The Raven
  | VYDÁNO = [[Lumír]] 1881, str. 566
  | datum vydání = 1881
  | strany = 566
  | periodikum = Lumír
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = POE, Edgar Allan: ''Havran. Šestnáct českých překladů.'' Praha: Odeon 1990. s. 172–175.
  | WIKIPEDIA = Havran (Edgar Allan Poe)
}}
&lt;poem&gt;
V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý,
v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc;
skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání
ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic.
„Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic,
  pouze to, a pranic víc.“

Jasně pamět má mi praví, prosinec byl chmurný, tmavý,
z krbu mnohá jiskra v žhavý let se dala prchajíc.
Prahnul jsem po kuropění, marně těchy hledal v čtení
pro tu, které více není; duše moje zoufajíc
po té, již zvou Leonora v nebi, prahla zoufajíc, —
  zde ji nezná nikdo víc.

Hedvábná se hnula clona, cos v ní šustí, cos v ní stoná,
mysl plní se a vlní, bázně také neznajíc,
takže srdce si dodávám, vstávám a si předříkávám:
„Chodec to, ždá nocleh sobě, bloudě kol mých okenic,
nějaký to chodec pozdní bloudí u mých okenic —
  to je to a pranic víc.“

Duše má nabyla síly, neváhal jsem ani chvíli:
„Pane,“ děl jsem, „nebo paní, nemyslete na to víc,
pravda jest, mne zmohlo spaní, neslyšel jsem znenadání
vaše lehké zaklepání na mé dvéře a pak nic,
myslil jsem, že nic to není.“ — Otevru, — aj, ticho, — nic;
  venku tma a pranic víc.

Dlouho do tmy patřím snivý, stojím, duše má se diví,
v strachu sny si, jaké nikdo ještě nesnil, spřádajíc.
Ticho kolem nezrušeno, leč v tom tichu jedno jméno
Leonoro? vysloveno šeptem znělo a víc nic;
já ho šeptal. — „Leonoro!“ nazpět znělo zmírajíc.
  Pouze to a pranic víc.

Nazpět v komnatu se vracím, žhavou duší v sny se ztrácím.
Záhy zas ten klepot slyším, hlasněji než dřív, a víc.
„Jistě,“ pravím, „jistě kdosi klepá a mne o vstup prosí;
podívám se, jaký divný zjev to u mých okenic.
Tiše, srdce! podívám se na zjev u svých okenic!
  Je to vítr a nic víc!“

Otevru své okno, rázem vířivým tu letem na zem
snesl se a kráčí havran statný, jakých není víc,
ani trochu nepozdravil, na chvilku se nezastavil,
na dvéře — jak pán neb paní, tak měl při tom vážnou líc —
nad Pallady used sochu, a měl stále vážnou líc,
  sedl, mlčel a nic víc.

Černý pták ten ve svém zjevu vážný tak a v přísném hněvu
zjasnil trochu do úsměvu moji truchlou, smutnou líc.
„Ač máš hřeben ostříhaný,“ děl jsem, „nejsi sketa planý,
stará šelmo, z pekel brány bouří štvaná prchajíc.
Kterak sluješ, břehem pekla v jizbu moji prchajíc?
  Na to havran: „Nikdy víc!“

S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká;
ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic,
však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití,
ptáka že je možno zříti, jenž by sletěl s okenic,
ptáka nebo zvíře, které na sochu si sedajíc
  zvalo by se: ‚Nikdy víc‘!

Pták na tiché soše seděl, pouze jedno slovo věděl,
jeho duše v tom jen byla, jiné řeči neznajíc,
neřek více slovo jiné, nezčeřil své peří stinné,
až já zavzdych: „Vše tak mine, druhů měl jsem na tisíc,
také ten tam opustí mne nadějí jak na tisíc!“
  Havran pravil: „Nikdy víc!“

Moudrou řečí tou když zrušil kolem ticho, já jsem tušil:
„Jistě mimo toto slovo chudák havran neví nic,
jistě stihla jeho pána osudu za ranou rána,
takže duše jeho štvána v refrén jeden zoufajíc
pohřbila svou naděj všecku v smutný refrén zoufajíc,
  v refrén: Nikdy, nikdy víc!

Posud havran ve svém zpěvu žal můj měnil do úsměvu,
nyní židli pošinul jsem k dveřím, k soše, jemu v líc,
zvolna klesám do sametu, duma dumu stíhá v letu,
v myšlénkách mi sjede z retů: „Šelma ta, zlo zvěstujíc,
co chce příšerná a šerá šelma ta zlo zvěstujíc,
  krákající: Nikdy víc?“

V domněnky jsem upad zcela, duše má se zamlčela,
zřítelnice ptáka zřela v srdce moje hárajíc,
zvědět víc má chuť se nesla, skráň má pohodlně klesla
v měkký samet mého křesla, lampy zář kam šlehajíc
fialový samet křesla osvítila, šlehajíc,
  kam nesedne ona víc!

Ve vzduchu se vůně chvěla, jak by z kaditelnic spěla
andělů, jichž kroků echo znělo chodbou zmírajíc.
„Věru,“ křiknu, „V tvoji těchu anděly bůh seslal v spěchu,
by tvá duše v moři vzdechů nehynula zoufajíc,
Leonoru zapomněla v moři vzdechů zoufajíc!“ —
  Na to havran: „Nikdy vic!“

„Proroku!“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
Satan slal tě, či bouř z mraků štvala tě se vztekajíc
bídného, však duše chladné v kouzelné ty kraje zrádné,
na tu zem, kde hrůza vládne, rci mi pravdu a víc nic,
jest v Gilead balzám těchy, jen to rci mi, a víc nic!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Proroku,“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
pro nebe i boha prosím, jejž i ty ctíš, těkajíc
duše mořem trudu, hněvu, zda obejme zářnou děvu,
Leonoru, kterou v zpěvu andělů zve na tisíc,
zářící tu krásnou děvu, zdali uzřím lící v líc?“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Však teď vari s mého prahu, ptáku, ďáble, starý vrahu,
v peklo zpět neb v bouř, jež hnala sem tě do mých okenic,
ani péra nenech tady, ani slova z lži tvé, zrády,
v samotě mé beze vnady nech mne, nechci vědět nic.
Přestaň rvát mi srdce, šelmo, kliď se z dveří prchajíc!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

Ale havran neslet, sedí, stále sedí, na mne hledí,
nade dveřmi sochy bílé černým křídlem stíní líc,
jeho očí lesk mne svírá, démon spící takto zírá,
lampy zář jej obestírá jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu nevzchopí se zoufajíc,
  nevzchopí se — beloši vstříc!


&lt;/poem&gt;
{{Interwiki-info|fr1|(Baudelaire)}}
{{Interwiki-info|fr2|(Mallarmé)}}
{{Interwiki-info|pt1|(Machado de Assis)}}
{{Interwiki-info|pt2|(Fernando Pessoa)}}

[[Kategorie:Poezie]]

[[bg:Гарванът]]
[[de:Der Rabe (Übersetzung Eben)]]
[[en:The Raven (Poe)]]
[[es:El cuervo]]
[[fi:Korppi]]
[[fr:Le Corbeau (traduit par Stéphane Mallarmé)]]
[[he:העורב]]
[[hu:A holló (Kántás Balázs fordítása)]]
[[it:Il corvo]]
[[la:Corvus]]
[[pl:Kruk]]
[[pt:O Corvo - Tradução de Fernando Pessoa]]
[[ro:Corbul]]
[[ru:Ворон (По/Бальмонт)]]
[[sr:Гавран]]
[[sv:Korpen]]</text>
      <sha1>qlpkqm8loyhsqbe2toi5j7lmrs5vv5y</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337119</id>
      <parentid>337116</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:23:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-48949-14</username>
        <id>20194</id>
      </contributor>
      <origin>337119</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6855" sha1="3ni99ki2lj2ibn86mxfh15bli51z7wj" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Havran
  | AUTOR = [[Autor:Edgar Allan Poe|Edgar Allan Poe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ORIGINAL = The Raven
  | VYDÁNO = [[Lumír]] 1881, str. 566
  | datum vydání = 1881
  | strany = 566
  | periodikum = Lumír
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = POE, Edgar Allan: ''Havran. Šestnáct českých překladů.'' Praha: Odeon 1990. s. 172–175.
  | WIKIPEDIA = Havran (Edgar Allan Poe)
}}
&lt;poem&gt;
V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý,
v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc;
skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání
ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic.
„Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic,
  pouze to, a pranic víc.“

Jasně pamět má mi praví, prosinec byl chmurný, tmavý,
z krbu mnohá jiskra v žhavý let se dala prchajíc.
Prahnul jsem po kuropění, marně těchy hledal v čtení
pro tu, které více není; duše moje zoufajíc
po té, již zvou Leonora v nebi, prahla zoufajíc, —
  zde ji nezná nikdo víc.

Hedvábná se hnula clona, cos v ní šustí, cos v ní stoná,
mysl plní se a vlní, bázně také neznajíc,
takže srdce si dodávám, vstávám a si předříkávám:
„Chodec to, ždá nocleh sobě, bloudě kol mých okenic,
nějaký to chodec pozdní bloudí u mých okenic —
  to je to a pranic víc.“

Duše má nabyla síly, neváhal jsem ani chvíli:
„Pane,“ děl jsem, „nebo paní, nemyslete na to víc,
pravda jest, mne zmohlo spaní, neslyšel jsem znenadání
vaše lehké zaklepání na mé dvéře a pak nic,
myslil jsem, že nic to není.“ — Otevru, — aj, ticho, — nic;
  venku tma a pranic víc.

Dlouho do tmy patřím snivý, stojím, duše má se diví,
v strachu sny si, jaké nikdo ještě nesnil, spřádajíc.
Ticho kolem nezrušeno, leč v tom tichu jedno jméno
Leonoro? vysloveno šeptem znělo a víc nic;
já ho šeptal. — „Leonoro!“ nazpět znělo zmírajíc.
  Pouze to a pranic víc.

Nazpět v komnatu se vracím, žhavou duší v sny se ztrácím.
Záhy zas ten klepot slyším, hlasněji než dřív, a víc.
„Jistě,“ pravím, „jistě kdosi klepá a mne o vstup prosí;
podívám se, jaký divný zjev to u mých okenic.
Tiše, srdce! podívám se na zjev u svých okenic!
  Je to vítr a nic víc!“

Otevru své okno, rázem vířivým tu letem na zem
snesl se a kráčí havran statný, jakých není víc,
ani trochu nepozdravil, na chvilku se nezastavil,
na dvéře — jak pán neb paní, tak měl při tom vážnou líc —
nad Pallady used sochu, a měl stále vážnou líc,
  sedl, mlčel a nic víc.

Černý pták ten ve svém zjevu vážný tak a v přísném hněvu
zjasnil trochu do úsměvu moji truchlou, smutnou líc.
„Ač máš hřeben ostříhaný,“ děl jsem, „nejsi sketa planý,
stará šelmo, z pekel brány bouří štvaná prchajíc.
Kterak sluješ, břehem pekla v jizbu moji prchajíc?
  Na to havran: „Nikdy víc!“

S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká;
ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic,
však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití,
ptáka že je možno zříti, jenž by sletěl s okenic,
ptáka nebo zvíře, které na sochu si sedajíc
  zvalo by se: ‚Nikdy víc‘!

Pták na tiché soše seděl, pouze jedno slovo věděl,
jeho duše v tom jen byla, jiné řeči neznajíc,
neřek více slovo jiné, nezčeřil své peří stinné,
až já zavzdych: „Vše tak mine, druhů měl jsem na tisíc,
také ten tam opustí mne nadějí jak na tisíc!“
  Havran pravil: „Nikdy víc!“

Moudrou řečí tou když zrušil kolem ticho, já jsem tušil:
„Jistě mimo toto slovo chudák havran neví nic,
jistě stihla jeho pána osudu za ranou rána,
takže duše jeho štvána v refrén jeden zoufajíc
pohřbila svou naděj všecku v smutný refrén zoufajíc,
  v refrén: Nikdy, nikdy víc!

Posud havran ve svém zpěvu žal můj měnil do úsměvu,
nyní židli pošinul jsem k dveřím, k soše, jemu v líc,
zvolna klesám do sametu, duma dumu stíhá v letu,
v myšlénkách mi sjede z retů: „Šelma ta, zlo zvěstujíc,
co chce příšerná a šerá šelma ta zlo zvěstujíc,
  krákající: Nikdy víc?“

V domněnky jsem upad zcela, duše má se zamlčela,
zřítelnice ptáka zřela v srdce moje hárajíc,
zvědět víc má chuť se nesla, skráň má pohodlně klesla
v měkký samet mého křesla, lampy zář kam šlehajíc
fialový samet křesla osvítila, šlehajíc,
  kam nesedne ona víc!

Ve vzduchu se vůně chvěla, jak by z kaditelnic spěla
andělů, jichž kroků echo znělo chodbou zmírajíc.
„Věru,“ křiknu, „V tvoji těchu anděly bůh seslal v spěchu,
by tvá duše v moři vzdechů nehynula zoufajíc,
Leonoru zapomněla v moři vzdechů zoufajíc!“ —
  Na to havran: „Nikdy vic!“

„Proroku!“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
Satan slal tě, či bouř z mraků štvala tě se vztekajíc
bídného, však duše chladné v kouzelné ty kraje zrádné,
na tu zem, kde hrůza vládne, rci mi pravdu a víc nic,
jest v Gilead balzám těchy, jen to rci mi, a víc nic!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Proroku,“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
pro nebe i boha prosím, jejž i ty ctíš, těkajíc
duše mořem trudu, hněvu, zda obejme zářnou děvu,
Leonoru, kterou v zpěvu andělů zve na tisíc,
zářící tu krásnou děvu, zdali uzřím lící v líc?“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Však teď vari s mého prahu, ptáku, ďáble, starý vrahu,
v peklo zpět neb v bouř, jež hnala sem tě do mých okenic,
ani péra nenech tady, ani slova z lži tvé, zrády,
v samotě mé beze vnady nech mne, nechci vědět nic.
Přestaň rvát mi srdce, šelmo, kliď se z dveří prchajíc!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

Ale havran neslet, sedí, stále sedí, na mne hledí,
nade dveřmi sochy bílé černým křídlem stíní líc,
jeho očí lesk mne svírá, démon spící takto zírá,
lampy zář jej obestírá jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu nevzchopí se zoufajíc,
  nevzchopí se — nikdy víc!


&lt;/poem&gt;
{{Interwiki-info|fr1|(Baudelaire)}}
{{Interwiki-info|fr2|(Mallarmé)}}
{{Interwiki-info|pt1|(Machado de Assis)}}
{{Interwiki-info|pt2|(Fernando Pessoa)}}

[[Kategorie:Poezie]]

[[bg:Гарванът]]
[[de:Der Rabe (Übersetzung Eben)]]
[[en:The Raven (Poe)]]
[[es:El cuervo]]
[[fi:Korppi]]
[[fr:Le Corbeau (traduit par Stéphane Mallarmé)]]
[[he:העורב]]
[[hu:A holló (Kántás Balázs fordítása)]]
[[it:Il corvo]]
[[la:Corvus]]
[[pl:Kruk]]
[[pt:O Corvo - Tradução de Fernando Pessoa]]
[[ro:Corbul]]
[[ru:Ворон (По/Бальмонт)]]
[[sr:Гавран]]
[[sv:Korpen]]</text>
      <sha1>3ni99ki2lj2ibn86mxfh15bli51z7wj</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337120</id>
      <parentid>337119</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:25:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-48949-14</username>
        <id>20194</id>
      </contributor>
      <origin>337120</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6861" sha1="6y7yu6rqs6vi1yrq4k2quw1tk4tyosf" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Havran
  | AUTOR = [[Autor:Edgar Allan Poe|Edgar Allan Poe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ORIGINAL = The Raven
  | VYDÁNO = [[Lumír]] 1881, str. 566
  | datum vydání = 1881
  | strany = 566
  | periodikum = Lumír
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = POE, Edgar Allan: ''Havran. Šestnáct českých překladů.'' Praha: Odeon 1990. s. 172–175.
  | WIKIPEDIA = Havran (George Alexander Duma)
}}
&lt;poem&gt;
V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý,
v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc;
skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání
ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic.
„Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic,
  pouze to, a pranic víc.“

Jasně pamět má mi praví, prosinec byl chmurný, tmavý,
z krbu mnohá jiskra v žhavý let se dala prchajíc.
Prahnul jsem po kuropění, marně těchy hledal v čtení
pro tu, které více není; duše moje zoufajíc
po té, již zvou Leonora v nebi, prahla zoufajíc, —
  zde ji nezná nikdo víc.

Hedvábná se hnula clona, cos v ní šustí, cos v ní stoná,
mysl plní se a vlní, bázně také neznajíc,
takže srdce si dodávám, vstávám a si předříkávám:
„Chodec to, ždá nocleh sobě, bloudě kol mých okenic,
nějaký to chodec pozdní bloudí u mých okenic —
  to je to a pranic víc.“

Duše má nabyla síly, neváhal jsem ani chvíli:
„Pane,“ děl jsem, „nebo paní, nemyslete na to víc,
pravda jest, mne zmohlo spaní, neslyšel jsem znenadání
vaše lehké zaklepání na mé dvéře a pak nic,
myslil jsem, že nic to není.“ — Otevru, — aj, ticho, — nic;
  venku tma a pranic víc.

Dlouho do tmy patřím snivý, stojím, duše má se diví,
v strachu sny si, jaké nikdo ještě nesnil, spřádajíc.
Ticho kolem nezrušeno, leč v tom tichu jedno jméno
Leonoro? vysloveno šeptem znělo a víc nic;
já ho šeptal. — „Leonoro!“ nazpět znělo zmírajíc.
  Pouze to a pranic víc.

Nazpět v komnatu se vracím, žhavou duší v sny se ztrácím.
Záhy zas ten klepot slyším, hlasněji než dřív, a víc.
„Jistě,“ pravím, „jistě kdosi klepá a mne o vstup prosí;
podívám se, jaký divný zjev to u mých okenic.
Tiše, srdce! podívám se na zjev u svých okenic!
  Je to vítr a nic víc!“

Otevru své okno, rázem vířivým tu letem na zem
snesl se a kráčí havran statný, jakých není víc,
ani trochu nepozdravil, na chvilku se nezastavil,
na dvéře — jak pán neb paní, tak měl při tom vážnou líc —
nad Pallady used sochu, a měl stále vážnou líc,
  sedl, mlčel a nic víc.

Černý pták ten ve svém zjevu vážný tak a v přísném hněvu
zjasnil trochu do úsměvu moji truchlou, smutnou líc.
„Ač máš hřeben ostříhaný,“ děl jsem, „nejsi sketa planý,
stará šelmo, z pekel brány bouří štvaná prchajíc.
Kterak sluješ, břehem pekla v jizbu moji prchajíc?
  Na to havran: „Nikdy víc!“

S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká;
ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic,
však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití,
ptáka že je možno zříti, jenž by sletěl s okenic,
ptáka nebo zvíře, které na sochu si sedajíc
  zvalo by se: ‚Nikdy víc‘!

Pták na tiché soše seděl, pouze jedno slovo věděl,
jeho duše v tom jen byla, jiné řeči neznajíc,
neřek více slovo jiné, nezčeřil své peří stinné,
až já zavzdych: „Vše tak mine, druhů měl jsem na tisíc,
také ten tam opustí mne nadějí jak na tisíc!“
  Havran pravil: „Nikdy víc!“

Moudrou řečí tou když zrušil kolem ticho, já jsem tušil:
„Jistě mimo toto slovo chudák havran neví nic,
jistě stihla jeho pána osudu za ranou rána,
takže duše jeho štvána v refrén jeden zoufajíc
pohřbila svou naděj všecku v smutný refrén zoufajíc,
  v refrén: Nikdy, nikdy víc!

Posud havran ve svém zpěvu žal můj měnil do úsměvu,
nyní židli pošinul jsem k dveřím, k soše, jemu v líc,
zvolna klesám do sametu, duma dumu stíhá v letu,
v myšlénkách mi sjede z retů: „Šelma ta, zlo zvěstujíc,
co chce příšerná a šerá šelma ta zlo zvěstujíc,
  krákající: Nikdy víc?“

V domněnky jsem upad zcela, duše má se zamlčela,
zřítelnice ptáka zřela v srdce moje hárajíc,
zvědět víc má chuť se nesla, skráň má pohodlně klesla
v měkký samet mého křesla, lampy zář kam šlehajíc
fialový samet křesla osvítila, šlehajíc,
  kam nesedne ona víc!

Ve vzduchu se vůně chvěla, jak by z kaditelnic spěla
andělů, jichž kroků echo znělo chodbou zmírajíc.
„Věru,“ křiknu, „V tvoji těchu anděly bůh seslal v spěchu,
by tvá duše v moři vzdechů nehynula zoufajíc,
Leonoru zapomněla v moři vzdechů zoufajíc!“ —
  Na to havran: „Nikdy vic!“

„Proroku!“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
Satan slal tě, či bouř z mraků štvala tě se vztekajíc
bídného, však duše chladné v kouzelné ty kraje zrádné,
na tu zem, kde hrůza vládne, rci mi pravdu a víc nic,
jest v Gilead balzám těchy, jen to rci mi, a víc nic!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Proroku,“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
pro nebe i boha prosím, jejž i ty ctíš, těkajíc
duše mořem trudu, hněvu, zda obejme zářnou děvu,
Leonoru, kterou v zpěvu andělů zve na tisíc,
zářící tu krásnou děvu, zdali uzřím lící v líc?“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Však teď vari s mého prahu, ptáku, ďáble, starý vrahu,
v peklo zpět neb v bouř, jež hnala sem tě do mých okenic,
ani péra nenech tady, ani slova z lži tvé, zrády,
v samotě mé beze vnady nech mne, nechci vědět nic.
Přestaň rvát mi srdce, šelmo, kliď se z dveří prchajíc!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

Ale havran neslet, sedí, stále sedí, na mne hledí,
nade dveřmi sochy bílé černým křídlem stíní líc,
jeho očí lesk mne svírá, démon spící takto zírá,
lampy zář jej obestírá jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu nevzchopí se zoufajíc,
  nevzchopí se — nikdy víc!


&lt;/poem&gt;
{{Interwiki-info|fr1|(Baudelaire)}}
{{Interwiki-info|fr2|(Mallarmé)}}
{{Interwiki-info|pt1|(Machado de Assis)}}
{{Interwiki-info|pt2|(Fernando Pessoa)}}

[[Kategorie:Poezie]]

[[bg:Гарванът]]
[[de:Der Rabe (Übersetzung Eben)]]
[[en:The Raven (Poe)]]
[[es:El cuervo]]
[[fi:Korppi]]
[[fr:Le Corbeau (traduit par Stéphane Mallarmé)]]
[[he:העורב]]
[[hu:A holló (Kántás Balázs fordítása)]]
[[it:Il corvo]]
[[la:Corvus]]
[[pl:Kruk]]
[[pt:O Corvo - Tradução de Fernando Pessoa]]
[[ro:Corbul]]
[[ru:Ворон (По/Бальмонт)]]
[[sr:Гавран]]
[[sv:Korpen]]</text>
      <sha1>6y7yu6rqs6vi1yrq4k2quw1tk4tyosf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337121</id>
      <parentid>337120</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:26:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/~2026-48949-14|~2026-48949-14]]“ ([[User talk:~2026-48949-14|diskuse]]) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:JAn Dudík|JAn Dudík]]“</comment>
      <origin>264814</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6853" sha1="i03m1xtqpop237d72qfvuinzk7j8t3e" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Havran
  | AUTOR = [[Autor:Edgar Allan Poe|Edgar Allan Poe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ORIGINAL = The Raven
  | VYDÁNO = [[Lumír]] 1881, str. 566
  | datum vydání = 1881
  | strany = 566
  | periodikum = Lumír
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = POE, Edgar Allan: ''Havran. Šestnáct českých překladů.'' Praha: Odeon 1990. s. 172–175.
  | WIKIPEDIA = Havran (Edgar Allan Poe)
}}
&lt;poem&gt;
V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý,
v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc;
skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání
ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic.
„Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic,
  pouze to, a pranic víc.“

Jasně pamět má mi praví, prosinec byl chmurný, tmavý,
z krbu mnohá jiskra v žhavý let se dala prchajíc.
Prahnul jsem po kuropění, marně těchy hledal v čtení
pro tu, které více není; duše moje zoufajíc
po té, již zvou Leonora v nebi, prahla zoufajíc, —
  zde ji nezná nikdo víc.

Hedvábná se hnula clona, cos v ní šustí, cos v ní stoná,
mysl plní se a vlní, bázně také neznajíc,
takže srdce si dodávám, vstávám a si předříkávám:
„Chodec to, ždá nocleh sobě, bloudě kol mých okenic,
nějaký to chodec pozdní bloudí u mých okenic —
  to je to a pranic víc.“

Duše má nabyla síly, neváhal jsem ani chvíli:
„Pane,“ děl jsem, „nebo paní, nemyslete na to víc,
pravda jest, mne zmohlo spaní, neslyšel jsem znenadání
vaše lehké zaklepání na mé dvéře a pak nic,
myslil jsem, že nic to není.“ — Otevru, — aj, ticho, — nic;
  venku tma a pranic víc.

Dlouho do tmy patřím snivý, stojím, duše má se diví,
v strachu sny si, jaké nikdo ještě nesnil, spřádajíc.
Ticho kolem nezrušeno, leč v tom tichu jedno jméno
Leonoro? vysloveno šeptem znělo a víc nic;
já ho šeptal. — „Leonoro!“ nazpět znělo zmírajíc.
  Pouze to a pranic víc.

Nazpět v komnatu se vracím, žhavou duší v sny se ztrácím.
Záhy zas ten klepot slyším, hlasněji než dřív, a víc.
„Jistě,“ pravím, „jistě kdosi klepá a mne o vstup prosí;
podívám se, jaký divný zjev to u mých okenic.
Tiše, srdce! podívám se na zjev u svých okenic!
  Je to vítr a nic víc!“

Otevru své okno, rázem vířivým tu letem na zem
snesl se a kráčí havran statný, jakých není víc,
ani trochu nepozdravil, na chvilku se nezastavil,
na dvéře — jak pán neb paní, tak měl při tom vážnou líc —
nad Pallady used sochu, a měl stále vážnou líc,
  sedl, mlčel a nic víc.

Černý pták ten ve svém zjevu vážný tak a v přísném hněvu
zjasnil trochu do úsměvu moji truchlou, smutnou líc.
„Ač máš hřeben ostříhaný,“ děl jsem, „nejsi sketa planý,
stará šelmo, z pekel brány bouří štvaná prchajíc.
Kterak sluješ, břehem pekla v jizbu moji prchajíc?
  Na to havran: „Nikdy víc!“

S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká;
ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic,
však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití,
ptáka že je možno zříti, jenž by sletěl s okenic,
ptáka nebo zvíře, které na sochu si sedajíc
  zvalo by se: ‚Nikdy víc‘!

Pták na tiché soše seděl, pouze jedno slovo věděl,
jeho duše v tom jen byla, jiné řeči neznajíc,
neřek více slovo jiné, nezčeřil své peří stinné,
až já zavzdych: „Vše tak mine, druhů měl jsem na tisíc,
také ten tam opustí mne nadějí jak na tisíc!“
  Havran pravil: „Nikdy víc!“

Moudrou řečí tou když zrušil kolem ticho, já jsem tušil:
„Jistě mimo toto slovo chudák havran neví nic,
jistě stihla jeho pána osudu za ranou rána,
takže duše jeho štvána v refrén jeden zoufajíc
pohřbila svou naděj všecku v smutný refrén zoufajíc,
  v refrén: Nikdy, nikdy víc!

Posud havran ve svém zpěvu žal můj měnil do úsměvu,
nyní židli pošinul jsem k dveřím, k soše, jemu v líc,
zvolna klesám do sametu, duma dumu stíhá v letu,
v myšlénkách mi sjede z retů: „Šelma ta, zlo zvěstujíc,
co chce příšerná a šerá šelma ta zlo zvěstujíc,
  krákající: Nikdy víc?“

V domněnky jsem upad zcela, duše má se zamlčela,
zřítelnice ptáka zřela v srdce moje hárajíc,
zvědět víc má chuť se nesla, skráň má pohodlně klesla
v měkký samet mého křesla, lampy zář kam šlehajíc
fialový samet křesla osvítila, šlehajíc,
  kam nesedne ona víc!

Ve vzduchu se vůně chvěla, jak by z kaditelnic spěla
andělů, jichž kroků echo znělo chodbou zmírajíc.
„Věru,“ křiknu, „V tvoji těchu anděly bůh seslal v spěchu,
by tvá duše v moři vzdechů nehynula zoufajíc,
Leonoru zapomněla v moři vzdechů zoufajíc!“ —
  Na to havran: „Nikdy vic!“

„Proroku!“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
Satan slal tě, či bouř z mraků štvala tě se vztekajíc
bídného, však duše chladné v kouzelné ty kraje zrádné,
na tu zem, kde hrůza vládne, rci mi pravdu a víc nic,
jest v Gilead balzám těchy, jen to rci mi, a víc nic!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Proroku,“ dím, „čárných zraků, věštče, ďáble nebo ptáku,
pro nebe i boha prosím, jejž i ty ctíš, těkajíc
duše mořem trudu, hněvu, zda obejme zářnou děvu,
Leonoru, kterou v zpěvu andělů zve na tisíc,
zářící tu krásnou děvu, zdali uzřím lící v líc?“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

„Však teď vari s mého prahu, ptáku, ďáble, starý vrahu,
v peklo zpět neb v bouř, jež hnala sem tě do mých okenic,
ani péra nenech tady, ani slova z lži tvé, zrády,
v samotě mé beze vnady nech mne, nechci vědět nic.
Přestaň rvát mi srdce, šelmo, kliď se z dveří prchajíc!“
  Na to havran: „Nikdy víc!“

Ale havran neslet, sedí, stále sedí, na mne hledí,
nade dveřmi sochy bílé černým křídlem stíní líc,
jeho očí lesk mne svírá, démon spící takto zírá,
lampy zář jej obestírá jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu nevzchopí se zoufajíc,
  nevzchopí se — nikdy víc!
&lt;/poem&gt;
{{Interwiki-info|fr1|(Baudelaire)}}
{{Interwiki-info|fr2|(Mallarmé)}}
{{Interwiki-info|pt1|(Machado de Assis)}}
{{Interwiki-info|pt2|(Fernando Pessoa)}}

[[Kategorie:Poezie]]

[[bg:Гарванът]]
[[de:Der Rabe (Übersetzung Eben)]]
[[en:The Raven (Poe)]]
[[es:El cuervo]]
[[fi:Korppi]]
[[fr:Le Corbeau (traduit par Stéphane Mallarmé)]]
[[he:העורב]]
[[hu:A holló (Kántás Balázs fordítása)]]
[[it:Il corvo]]
[[la:Corvus]]
[[pl:Kruk]]
[[pt:O Corvo - Tradução de Fernando Pessoa]]
[[ro:Corbul]]
[[ru:Ворон (По/Бальмонт)]]
[[sr:Гавран]]
[[sv:Korpen]]</text>
      <sha1>i03m1xtqpop237d72qfvuinzk7j8t3e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7667</id>
    <revision>
      <id>337123</id>
      <parentid>296513</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:26:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337123</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="49212" sha1="9quuab8zvt3be6rq4jxnlg0ndo106r0" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě
  | AUTOR = [[Autor:Mořic Vilém Trapp|Mořic Vilém Trapp]]
  | ZDROJ = ''Památky archaeologické a místopisné - II. díl'', Ročník 1857.  str. 273–281
  | strany = 273–281
  | ročník = 1857
  | periodikum = Památky archaeologické a místopisné
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d7eefa40-d894-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f}}
  | VYDÁNO = 1857
  | datum vydání = 1857
  | LICENCE = PD old 70
  | INDEX = Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.pdf
  | IMAGE = Románský portal chrámu někdy Benediktinského P. Marie v Třebíči v Moravě.png
  | POPISEK-IMAGE = Románský portal chrámu někdy Benediktinského P. Marie v Třebíči v Moravě.
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bazilika svatého Prokopa|Bazilika svatého Prokopa]]
}}

__TOC__

{{Forma|proza}}
Sídla knížecí proměněná v sídla pobožnosti vydávají svědectví o mysli ryzím zápalem náboženským nadšené, která nikoli z nádhery ale z pravé lásky pro chválu a oslavu stvořitele všehomíra dílům přepodivného umění dala povstati. A ta díla často ještě pozdní potomky úžasem naplňují, a k nim velitelským hlasem provolávati se zdají: „Za přítomnost musí vám býti náhradou naše minulost.“

Chtěje takový příklad ukázati, uvedu přítele minulosti našeho národu v prostory chrámu, který navštěvovatele svatou hrůzou naplňuje. Jest to bývalý Benediktinský, nyní zámecký chrám Nanebevzetí Panny Marie ve městě Třebíči, v Jíhlavském kraji markhrabství Moravského.

V měsíci srpnu roku lonského putoval jsem do Třebíče, byv rozmanitými pohledy na přírodu a na pomníky moravské minulosti vřele dojat a puzen, vyhledávat místa národními památkami oslavená, ježto posud příliš málo oceňovány byly a veřejnosti neznámy zůstávaly.

== Rosice ==
Rozkošnou jízdu poskytla mně z Brna do Rosice vystavěná železná dráha. Malé osady s malebnými pahorky, hájinami a nivami, z nichž tu onde kostelní věže své skromné báně znamením sv. kříže ozdobené proti nebeské báni vypínají, a mezi nimiž čilí vesničané po polích pilně pracovali, poskytovaly mému oku ustavičné se měnící obrazy, až parovůz pronikavým hvízdnutím oznámil, že se k ''Rosickému'' nádraží blížím. Vytrhnu se z myšlének snivých, vezmu tobolku pod paždí, hůl do ruky, a přemýšlím opouštěje nádraží, mám-li se dnes ještě dále pustiti, aneb zde až do druhého dne zůstati. Slunce již blízké západu zalévalo magickým světlem pěkný Rosický zámek přede mnou a park za ním po rozmanitých pahorcích se rozkládající, jichžto obraz odrážela zrcadlová hladina velikého rybníka až k jejich patám zasahujícího. Zastavím se, nemoha odolati silnému puzení, abych se tím skvostným obrazem nasytil, a zaměřím pak kroky k zámku, k němuž jsem po půl hodince dorazil. Obšírné to stavení, nyní majetnost barona Siny, větším dílem prázdné, vysokými valy obehnané, na kterých živá zeleň bujní, hostívalo někdy hlučný život, pokud ještě v něm slavný Žerotínův rod vládl. Vmyslil jsem se v ony časy, když zde na svém milém sídle věhlasný Karel z Žerotína své dva listy od 12. února a 10. dubna 1607 k svobodnému pánu z Mollartu, důvěrníku arciknížete Matiáše psal, aby tím svému švakru, potom tak slavnému Albrechtovi z Waldšteina k službě při arciknížecím dvoře dopomohl. V neblahých válkách mezi králem Jiřím a Matiášem Uherským darmo se pokoušelo vojsko české r. 1468 o dobytí zámku tohoto. S roztoužeností pohlížel jsem k znaku Žerotínův, který tu stavbu posud zdobí, a obejda celý čtverhran její vešel jsem do parku. Zápas vkusu francouzského a anglického neplodí zde mnoho krásného. Blízko zámku stojí kostel, a vůkol něho hostí tarasovitý květinami ozdobený hřbitov pozemské ostatky zemřelých osadníkův. Kostel není velký, mnohonásobně obnovovaný ale při tom vždycky starý; také chová několik starších náhrobníkův. S výše zámeckého vrchu, k němuž se městys Rosice tulí, pěkná vyhlídka se otvírá. Mezi Rosicí, Oslavany a Ivančici ležel císař Rudolf Habsburský se svými voji, když po osudné bitvě na Moravském poli Moravu navštívil.

Tak zaměstnán vším tím, též zaznamenáváním a kreslením některých částí zpozoroval jsem, že měsíc v podobě srpu na obloze zasvítil a dnešní úloze metu polozil; spěšným krokem šlo to tedy s vrchu dolů, aby po nasycení ducha také tělu poshověl. Ubytovav se v novém hostinci pod moderním nápisem: „Segen Gottes“, pozdravil jsem druhého dne ráno první přívětivé paprsky slunce, prohlédl laskavým zprostředkováním pana železničního ředitele všechny stavby Rosických uhelen, prolézal štolu za štolou, divil se ohromným čerpacím strojům, poděkoval se hornickému úředníku, který mně za průvodce dán byl, uvil sobě malou kytičku ze zdejší horské květeny, připnul ji k svému klobouku, a zcela uspokojen vsedl jsem s pozdravem „Zdař Bůh!“ do čekajícího již poštovského vozu, který mne pak přes lesinaté a polnaté krajiny do ''Náměště'' unášel. Kamenný most, r. 1737 přes Oslavu vystavěný, o 7 obloucích a 20 sochami svatých ozdobený, vedle něhož se po pravé straně velký kostel tohoto městysu zdvihá, uvedl mne hned na samé náměstí. Škoda, nebylo mi možno farní kostel navštíviti, a o hradu zdejším jen některé zběžné úvahy učiniti mohu. Hrad strmí na vysokém skalnatém vrchu, jest do čtverhranu na čtyry patra vystavěn, a náleží nyní hraběti Karlu Vilémovi Haugvicovi z Biskupic. Stavba to velikolepá, v 13. století v držení Pernšteinův, potom Templářův, pak v 14. století Boskovicův, kteří prý západní stranu vystavěli. Že i Žerotínové zde vládli a působili, svědčí nápis nad branou:

''Joannes Bederici filius, Baro Zierotinius natu maximus, Patriae, sibi, suis et posteritati exstrui curavit, absolutum anno sal. hum. MDLXXVIII;''

také druhý nápis ve dvoře:

''Namiesti veterem sedem reparavit et auxit hocce Zierotinius jussit habere decus. 1577.''

Za hradem začíná velmi rozsáhlá obora. Podrobné popsání Náměště obsahují „Spisy historicko-statistického odboru v Brně“, na něž každého přítele domácích pamětí odkazuji.

== Náměšť nad Oslavou ==
Pohodného dne růžový rozmar zkalil se děsivou šedostí, an jsem se večer po přehlídce hradu Náměšťského v další cestu vydal. Když jsem tak sám jeden v poštovském voze seděl, obklíčilo mne brzo zvláštní noční ticho, a s ním rozhostily se také vždy tmavější mraky po celé obloze a stahovaly se hrozebně nad hlavou. Prudký vítr fičel nemile okny kočáru, jednotlivé kapky očekávaného deště dopadaly na krytbu stávajíce se vždy většími, vždy hustšími, a neminula hodina, již se řítila spousta vod s nebe osvěcována plamennými blesky a provázena temným rachotem hromu; — v rozkaceném živlu i ty stromy při silnici skroušeně se skláněly a veliteli přírody svůj hold přinášely. Darmo můj vozka do své poštovské trubky foukal, zvuky její mizely v bouři, a jenom oslepující světlo klikatých blesků objasňovalo po chvilkách nejbližší okolí. Čehož více mi žádati bylo k povzbuzení obraznosti mé? Polibovav sobě za dne v krásách přírody, oddával jsem se nyní vše přemáhajícímu citu, jejž stvořitel ve své velikosti a síle touto bouří ve mně zbudil. —

== Třebíč ==
S takovým průvodem vjel jsem o půlnoci do hostince „u černého vola“ na velkém náměstí v městě ''Třebíči''.

Byl chladný letní ránek, když jsem následujícího dne první kroky své obrátil z města k cíli svého putování, k starému zámku, bývalému Benediktinskému opatství. Strmí na západní straně města na příkrém pahorku na blízku mimo tekoucí Jíhlavky.

=== Zámek ===
Nad branou skví se znak prastarého panského rodu hrabat z Waldšteina; průjezdem vchází se do čtverhraného dvora, jejž zámecké stavby do pravých úhlů ohražují. Rozsáhlá patra, ku kterým se kulatá nárožní věž připojuje a která svým stavitelským slohem původ svůj z nestejných dob prozrazují, obsahují nyní v sobě rozličné byty úředníkův, kanceláře, spižírny a sklepy. Východní stranu dvora ohražuje veliká basilika s přitýkajícím křídlem, v kterém jest vlastní hraběcí příbytek.

V tomto naskytují se následující povšimnutí hodné věci: velká síň s velkými kamennými lvy na pilířích při schodech; na stěnách vymalované erby všech Waldšteinův i jejich manželek, co jich Třebíči vládlo; tančírna, a v ostatních komnatách mnohé velké olejní obrazy ze starších i pozdějších dob, mezi nimi i podobizny údův starožitných rodů pánův z Doubravice a z Waldšteina, ohromný rodokmen pánův z Doubravice, podobizny Albrechta z Waldšteina, vojvody Fridlanského, mnohých císařův z domu Habsburského, kopie „bílé paní“ Berchty Lichtenšteinové z Rožmberka a jejího manžela, podle podobného obrazu na hradě Pernšteině chovaného, podobizna onoho pána z Waldšteina, který králi Přemyslu Otakarovi II. svých 24 synův předvedl, když se r. 1254 na křižáckou výpravu do Prus chystal, konečně rozličné obrazy bitev, ovoce, květin a některé tužkobarevné obrazy z 18. století. Komnaty nemají stejnou výšku a prostrannost, poskytují však z oken překrásnou vyhlídkou jak na město tak na celou dolinu Jíhlavky. Z hraběcího oratoria běží oblouková chodba podle celé lodi kostelní. Nežli se však o kostele zmíním, předešlu, co nám o původu a starších příbězích toho místa známo jest.

=== Klášter ===
Že Třebíč náleží k nejstarších místům v Moravě, nelze pochybovati; starší forma jmena jeho byla ''Třebeč'', jak se v nejstarších pramenech až do konce 13. století jeví. Nejstarší zprávy jsou velmi chudé a zlomkovité, proto že se bývalý klášterní archiv nezachoval. Tolik zdá se jisto býti, že až do začátku 12. století na tom místě knížecí hrad stával, jejž okolo r. 1109 bratří ''Oldřich'', kníže Brněnské († 1015), a ''Lipolt'', kníže znojemské († 1112), synové Konrada I. (před tím Brněnského, potom velkého knížete Českého) a vnukové velikého Břetislava I. proměnili v sídlo zbožných mnichův řádu sv. Benedikta. Hned prý r. 1110 položeny jsou ku kostelu, a ještě Jan II. biskup Olomúcký, kterýž 21. února 1126 umřel, prý jej posvětil. Oba zakladatelé byli dle své vůle v kobkách toho kostela pochováni, a taktéž jich synové, ''Konrád II.'', kníže Znojemské † 1150 (syn Lipolta Znojemského) a ''Spitihněv'', kníže Brněnské † 1151 (syn Oldřicha Brněnského). Otcové i synové nadali klášter Třebečský tak bohatě, že se brzo potom stal nejznamenitějším klášterem řádu Benediktinského v Moravě, jak to jmenovitě ještě r. 1336 dokazuje okolnost, že papež Benedikt XII. opatu Břevnovskému a Třebičskému, jakožto představeným nejpřednějších klášterův řádu Benediktinského v Čechách a v Moravě, vydal bullu v příčině odbývání kapitulních shromáždění, klášterní kázně a pořádku v studiích.

Prvním opatem Třebičským jmenuje se ''Kuna'', který 25. srpna 1138 zemřel. Jej následoval r. 1139 ''Adalbertus'' neb ''Vojtěch''; — r. 1160 vyskytuje se ''Naděj'', a další posloupnost dá se podlé stávajících pramenů takto sestaviti: r. 1174 a sld. ''Kuna II.''; — r. 1184–1201 ''Tiburtius''; — r. 1210 ''Martin''; — r. 1225 ''Lukáš''; — r. 1226 ''Zvěst''; — r. 1228–1240 ''Arnold''; — r. 1243 ''Jindřich''; — r. 1260 ''Matiáš''; — r. 1277 ''Martin II.''; — r. 1289 ''Uňka''; — r. 1326 ''Petr''; — r. 1342 ''Adam''; — r. 1387 ''Vít''; — r. 1409 ''Načko''; — r. 1418 ''Benedikt z Lomnice''; — r. 1430 ''Petr II.''; — r. 1439 ''Trojan''; — r. 1453 ''Jan'' (probošt); — r. 1455 ''Matiáš II.''; — r. 1470 ''Tiburtius II.'', poslední opat.

Zvláštní proboštství kláštera Třebičského nacházelo se v ''Luhu'' čili ''Komárově'' u Brna již od konce 12. století, potom v ''Měříně'' založené r. 1298 od krále Václava II.

V pečeti kláštera užívalo se obrazu Rodičky Boží s dítětem&lt;ref&gt;V městském archivu nalézají se při pergamenové české listině od r. 1448, dle které opat a konvent Janovi z Kožichovic ves Ptáčov prodávají, dvě přivěšené pečeti: jedna konventu (starší) kulatá, s Pannou Marií na trůnu sedící a opisem v gotických majuskulích: ''„S (?) monasterii (?) Marie Trebecs“'', druhá opatská (současná) eliptická, s Pannou Marií, před kterou opat klečí, s opisem též v majuskulích: ''„S. Trojani abbatis Trebicensis.“''&lt;/ref&gt;, v erbu města Třebíče ale ukazuje se v červeném štítu bílé, na příč položené břevno, a v něm vedlé sebe tři černé mužské kápí, což zajisté na bývalý klášter „černých mnichů“ se vztahuje.

Opan ''Naděj'', narozen 1096, byl prý Přemyslovec&lt;ref&gt;Boček jej vydával za syna knížete Oldřicha Brněnského, ničím však toho nedovodiv, p. J. G. Meinert jej zas měl za syna knížete Svatopluka Olomúckého.&lt;/ref&gt;.

Za opata ''Tiburcia'' stvrdil r. 1197 kníže Spitihněv Brněnský klášteru nejen všechno dosavadní nadání jeho, ale rozmnožil je ještě novými dary. Spis k tomu se vztahující jest nejstarší klášterní listina, a zachoval se v přepisu z 15. století v konsistorních aktech Olomúckých&lt;ref&gt;Erb. Reg. pag. 196.&lt;/ref&gt;. Tentýž opat začal prý letopisy kláštera spisovati, jež jeho nástupci prodloužili. Část jejich nalézala se ještě v rukou Pešiny z Čechorodu, který z nich ve svém ''Mars Moravicus'' právě jen ty zprávy uvedl, jež o původu kláštera máme.

Opat ''Matiáš I.'' (1260) učinil prý sbírku moravského lenního práva, jejížto pozdější přepis r. 1455 ztvrzen byl.

Za opata ''Uňky'' (1289) byly dědiny klášterní ode dvou sousedních rytířů, Hartliba a Jimrama z Boskovic (?) loupežemi velmi souženy, tak, že r. 1312 král Jan s vojskem z Prahy přichvátav, jejich hradu dobyti a je i s lidem jejich zvěšeti dáti musel. Tentýž král byl pak roku 1315 osobně v klášteře.

Za opata ''Petra I.'' (1326) byl zde opět r. 1335 král Jan a spůsobil s opatem, že se mezitím pod klášterem povstalá městská obec do tří let hradbami opevniti měla.

Opat ''Benedikt z Lomnice'' (nastoupil po r. 1418) byl učený a bojovný, a pomáhal r. 1423 se svým lidem Olomúckému biskupu Janovi Železnému při dobývání hradu Černohorského.

Za opata ''Petra II.'' (1430) přišel Prokop Holý na svém tažení k Brnu s Husity před klášter, zmocnil se prý města, jež jeho lid až do r. 1431 držel, a marně se o dobytí kláštera pokoušel. Na den sv. Mikuláše 1430 měl býti klášter ve srozumění s některými Třebičskými měšťany přepaden a do rukou husitského hejtmana Jindřicha z Valce (?) odevzdán. Ale úklad byl vyzrazen, a měšťané, kteří se byli napřed do klášterního chrámu vkradli, jsou tam polapeni a do Brna k utracení odevzdáni. Tím spůsobem zachráněna jest nádherná stavba chrámu Třebičského a zachována co převzácná památka svědčící o vysokém vyvinutí, jakého dosáhlo stavitelské umění ve vlasti naší již v 13. století. Ale již klesal blahobyt duchovního stavu toho, a politické i společenské poměry země nedaly mu více zotaviti se. Opatové museli statky i důchody kláštera zastavovati i prodávati, aby jen nejnutnějším potřebám vyhověti mohli.

Za opata ''Matiáše II.'', když klášter již hluboko v dluzích vězel, spadla naň nejtěžší pohroma, když roku 1468 uherský král Matiáš město Třebíč po tuhém obležení ztekl a zplenil. Obležení vrhli se do kláštera, a ještě z něho urputně se bránili. Následky toho byly nad míru smutné: kromě toho že klášter na staveních a svršcích veliké škody utrpěl, král Matiáš se zbytkem klášterního majetku tak libovolně nakládal, že nejen velkou část na vždy jemu odejmul, ale i ostatek do světských rukou odevzdal. Opat Matiáš musel svou hodnost složiti, a po něm nastoupil roku 1470 ''Tiburcius'' co opat již poslední. Postavení jeho nebylo snadné: největší část klášterního nadání byla ztracena, břemen nemálo, a k tomu ještě vypuklo r. 1476 z neznámých příčin prudké povstání měšťanův Třebičských proti němu, tak že královské pomoci vzývati musel. Král Matiáš daroval hned po dobytí kláštera zbytek klášterních dědin Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka v náhradu za jeho od krále Jiřího zabavené české statky; r. 1480 zas je zastavil bratřím Jaroslavovi a Vaňkovi z Lomnice, a král Vladislav dal je rovněž v zástavu panu Vilémovi z Pernštejna r. 1490, který dle královského mandatu všecky ostatní zastavené statky kláštera Třebičského vyplatiti a s dlužníky smluviti se měl. Tak se i stalo, a král Vladislav zapsal mu pak r. 1491 všechno zboží klášterské v 15.500 uherských zlatých na tak dlouho, až by buď král neb konvent jemu tuto sumu složili. Ale konventu již nebylo, a nedošlo nás ani zpráva, kdy kn. Tiburcius opatovati přestal&lt;ref&gt;Dle podání umřel prý v Budišově a byl tam pochován.&lt;/ref&gt; a kdy se poslední mniši rozešli. Bývalo jich tu prý za dobrých starých časův do dvou set, a nyní museli vše pustiti a odevzdati do lakotkých rukou světských pánův, dávno uvyklých přitahovati k sobě dědictví zakladatelův pobožných. S povolením královským dal ''Vilém z Pernšteina'' 1492 sešlé stavby kláštera a kostela spraviti a obnoviti, a r. 1502 valně sešlou věž při klášteře zbořiti a kamenem z ní získaným klášterní zdi opraviti. Vilém odevzdal pak panství Třebičské svému synu ''Janovi'', který je již r. 1516 držel, ale r. 1525 zas ''Arklebovi z Boskovic'' záměnou postoupil. Syn téhož, ''Jan Dětřich Černohorský z Boskovic'' je zas 1536 ''Janovi z Pernšteina'' opět záměnou navrátil, a ''Vratislav z Pernšteina'' obdržel celé zboží Třebičské od krále Ferdinanda I. co majetnost dědičnou a zpupnou r. 1556. Listina praví výslovně, že tehdáž „klášterní stavení zcela sešlé a zbořené bylo, v němž již opat ani mnichové nepřebývali“.

Vratislav prodal však buď hned r. 1556 neb již 1557 panství Třebičské panu ''Burianu Osovskému z Doubravice'', jejž následoval v držení jeho syn ''Jan'', potom (téhož syn nebo bratr) ''Smil Osovský z Doubravice'', který co poslední toho starožitného panského rodu r. 1613 umřel. Vdova jeho ''Kateřina z Waldšteina'' provdala se za slavného ''Karla staršího z Žerotína'', a odkázala r. 1637 Třebíč svému bratru ''Adamovi mladšímu z Waldšteina'', nejvyššímu purkrabí v král. Českém s takovým ustanovením, že má vždy nejstarší z potomkův jeho v držení toho panství následovati. Tak se stal z Třebičského panství ''seniorat'' slavného rodu ''Waldšteinského'' až po naše časy.

Nástupcové Adama z Waldšteina byli: již r. 1638 ''Rudolf z Waldšteina'', první hrabě — r. 1644 ''František Adam'' — r. 1666 ''František Augustin'' — r. 1684 ''Karel Ferdinand'' — r. 1702 ''Karel Arnošt'' — r. 1713 ''Jan Josef'' — r. 1731 ''František Arnošt'' — r. 1748 ''František Josef Jiří'' — r. 1760 ''Emanuel Filibert'' — r. 1775 ''Vincenc'' — r. 1802 ''Josef Karel'' — r. 1814 ''František Antonín'' — r. 1823 ''Arnošt'' a nyní ''Kristian hrabě z Waldštein-Wartenberka''&lt;ref&gt;V tomto dějepisném přehledu držel jsem se větším dílem Volného místopisu díl VI. str. 542 a sld.&lt;/ref&gt;.

Na západní straně založena jest při zámku zahrada, kterouž staré hradby ohražují, též za kostelem jest malý sad, který se na samém kraji zámeckého vrchu opírá o vysoké z hloubi příkré stráně vyrůstající hradby, jež silné a hrubé pilíře podpírají. Ještě se spatřují jednotlivé střílny v hradbách těch, kterými se na nepřítele stříleti mohlo.

Pod touto částí zámeckého vrchu rozkládá se podměstí, nazvané ''Podklášteří'', z jehož domkův vyniká nynější mlýn, někdy modlitebnice bratří, r. 1494 vystavěná, každému nápadná svými šedivými zdmi a zvláštními zděnými zoubkovanými štíty a mnohými kamennými ozdobami. Před lety se prý ještě kamenný kalich na štítu spatřoval.

=== Bazilika ===
Obeznámiv nyní laskavého čtenáře s nejpotřebnějšími zprávami o minulosti a okolnostech toho místa, uvedu jej ve svatyni, která co drahá a přeskvostná památka nejstaršího vlastenského umění na znatele i neznatele hluboký, svatý dojem činí. Nejsem s to, abych vyjádřil city své, jaké naplňovaly duši mou, když má noha ponejprv překročila práh této nádherné prostory, stářím téměř sedmistyletým osvěcené, uměním nám nyní převzácným zvelebené. Však nedávno ještě vysoký hodnostář církevní při návštěvě této basiliky k provázejícímu jej místnímu knězi s vlhkým okem a ruce mu stiskaje zvolal: „Nechte bych svou mysl uspořádal, sice nebudu s to, abych dále kráčel v pohledu božské velebnosti tohoto chrámu Páně.“

Stavení jest jak obyčejně průčelím k západu, kůrem k východu obráceno, a tvoří basiliku o třech loděch, jejížto délka z venku 228', šířka 78' obnáší. Prostřední vyšší loď jest čtrnácti vysokými pilíři z kulatých sloupů složenými od postranních lodí oddělena. Na ohlavení pilířův stojí sochy svatých v životní velikosti, mezi nimi také sochy ss. Cyrilla a Metoděje (díla to novější). Pilíře dosahují výšky 40', a na nich spočívá gotická křížová klenba, jejížto žebra na zvláštních, rozmanitě ozdobených nosičích sedí. Nad lomenými oblouky, otvírajícími se do postranních lodí, jest ve výši na každé straně 6 úzkých, nahoře zakulacených oken (slohu románského). Římsy propleteny jsou štukovými pasy a opatřeny ozdobami špičaté výklenky tvořícími. Délka hlavní lodi obnáší uvnitř od kruchty až ku kněžskému kůru 120', šířka 35'.

Obě nižší boční lodi, 17' 11&quot; široké, mají v stěnách po sedmi nízkých, širokých oknech do okrouhlých oblouků klenutých, a končí se do čtverhranu pravými úhly, proto že za nimi v pokračování ještě po obou stranách kaple ke kůru se připojovaly, polookrouhlou apsidou se končící; jedna z nich po straně evangelií slouží za sakristii, druhá před drahným časem ale docela stržena a rozebrána. Křížové klenby v bočních loděch podobají se oné v hlavní lodi. Za starodávna bývaly nad oběma ještě rozsáhlé empory čili chodby; z těch jest ona nad levou lodí nyní zcela zrušena, z druhé přitykající k zámeckému dvoru jest nyní chodba otevřena do dvora, o které jsem se již nahoře zmínil.

Západní průčelí strany chrámu zaujímají dvě novější věže a mezi nima široce do čtverhranu založená kruchta. Hlavní branou a dvěma bočními fortnami vstupuje se tu po několika stupních do podkruchtové síně, jejížto gotická křížová klenba uprostřed o šest slabních pilířův se opírá, a třemi malými gotickými okny nade vchody osvětlena jest. Na kruchtě stojí varhany, a za nimi otvírá se v průčelní chrámové zdi vysoké, velikolepé gotické okno. —

Obyčejný vchod do chrámu nalézá se nyní po straně hned za severní věží v samém začátku levé chrámové lodi, a byl teprv v pozdějších časích prolomen a v podobě lomeného oblouku zřízen. Avšak nedaleko něho ukazují v severní zdi chrámové dva vyvstávající polosloupy místo původního severního, nyní zazděného portálu, kterýž k největším ozdobám chrámu náleží, jakkoliv od sta let v nejpodivnějším úkrytu vězí. Ponechám si, později o něm promluviti.

Naproti těmto vchodům jest v pravé boční lodi ještě jeden vchod do čtverhraného zámeckého dvora, tak zvané kvadratury, kde bezpochyby za dob kláštera do čtyř úhlův klášterní chodba běžela.

Vysoký a směle vyklenutý oblouk dělí hlavní loď od kněžského kůru, kterýž neobyčejným sestrojením svých klenb zvláštní pozornost stavitele poutá a skvostnou perspektivu tvoří. Sama žebra, vyšvihujíce se od stěn z krásně vypracovaných nosičův, od nichž dlouhé čepy dolů visí, vznášejí se směle a svobodně ve výši a svědčí o veliké stavitelské technice. Mezi tím jest vysoko na plochách obou stěn pod samými klenbami 10 malých okének, z nichž každé kulatým sloupkem na dvé rozděleno jest.

Na prvním vysokém oblouku skví se nápis slavnému rodu Waldšteinskému zajisté ke cti sloužící:

HONORI DEI ET B. V. MARIAE EX PROFANATIS RUDERIBUS RESTITUIT JOANNES JOSEPHUS S. R. I. COMES DE WALDSTEIN ANNO 1730,

t. j. „Ku chvále Boží a bl. P. Marie z odsvěcených zřícenin nově vyzdvihl Jan Josef sv. Ř. Ř. hrabě z Waldšteina,“ — neboť zajisté jen tomu hraběti zachování chrámu děkovati můžeme.

Kůr a presbyterium jsou o čtyry stupně vyšší nežli chrámové lodi, a mají podlahu kamennými deskami vykládanou, kdežto v loděch jen cihlová dlažba jest. V kůru stojí pode zdmi čtyry odltáře: 1) Krista na kříži (řezbářská práce), 2) sv. Anny, 3) bolestné Matky Boží a 4) sv. Jana Nep. (s obrazy olejnými), všecko z pozdních časů pocházející a ze zrušených kostelů nabyté. Po straně epištol nad prvním malým oltářem ční výstupek hraběcího oratoria, ovšem ve slohu parukovém zřízeného a jako celý chrám vybíleného. Na obou stranách kůru vedou dvéře, na levo do sakristie, na pravo druhdy do podobné kaple, ale po jejím zboření do sadu. Zde již převládá sloh románský bez podstatných pozdějších příměsků. Obě dvéře 9' 3&quot; vysoké a 2' 6&quot; široké. Na hranatých soklích spočívají po obou stranách polosloupy s hlavicemi propleteným lupením bohatě ozdobenými, o které se bezprostředně potálový oblouk opírá; přes sloupy a oblouk pne se jiný lalokový oblouk routovitými listy posázený, a ještě přes ten, ale jen nahoře, třetí polooblouk hranitkovanými čtverci posázený. Ve hladké, polookrouhlé ploše nade dveřmi táhne se docela zvláštní pás malými trojlístky posázený, kterýž pod obloukem patero malých obloučků tvoří. Kamenná obrub dveří samých jest pěkně rozčlánkována a má ve vykroužení hořejších úhlů dva rozdílné ornamenty, z nichž jeden na pravé straně dva labutě se spletenými krky, druhý na levé straně dvě lidské postavy sedící pod palmou (Adama a Evu) představují. Silné železné dvéře se šikmo přibitými mřížovými pruty ukazují z plechu vytlačený Pernšteinský znak, zubra s prstenem, což zřejmě ukazuje na Viléma z Pernšteina a jeho r. 1505 předsevzaté opravy ve zdejších stavbách. — Před obloukem, který kůr od vlastního presbyteria dělí, jsou v rozích dvě úzká a nízká dvířka, kterými se vchází po točitých kamenných schůdkách jednou stranou na hraběcí oratorium, druhou pak do úzké klenuté chodby, která ve zdi okolo celého presbyteria běží, a malými okénky výhled dílem do kostela dílem na venek poskytuje. Nade dvířkami v kostele stojí následující nápisy s Waldšteinským erbem, a sice nad levými:

''Illustrissima ac excellentissima Dn~a Dn~a Francisca Josepha S. R. I. Comitissa de Waldstein nata Comitissa de Trautmannsdorf, haereditaria Domina de Leutomischel, mortua Trebitschii anno 1757 die 12. Octobris fundavit capellanum arcensem''&lt;ref&gt;Vysoce urozená a jasná paní paní Františka Josefa S. Ř. Ř. hrabina z Waldšteina rozená hraběnka z Trautmannsdorfu, dědičná paní na Litomyšli, zemřelá v Třebíči r. 1757 dne 12. října, založila zámecké kaplanství.&lt;/ref&gt;.

Nad pravnými dvířkami:

''Serenissima Dn~a Dn~a Maria Anna, Principissa de Fürstenberg, nata Comitissa de Waldstein, filia Joannis Josephi Comitis de Waldstein, Domini in Trebitsch exstruxit turres Ecclesiae arcensis, obiit Viennae anno 1756, 12. Novembris''&lt;ref&gt;Její Jasnost paní paní Maria Anna kněžna z Fürstenberku, rozená hraběnka z Waldšteina, dcera Jana Josefa hraběte z Waldšteina, pána v Třebíči, vystavěla věže chrámu zámeckého, a umřela ve Vídni 12. listop. 1756.&lt;/ref&gt;.

Na zmíněném oblouku, který dělí kůr od presbyteria, stojí ještě chronograf naznačující rok 1725:

''SVb patroCInIo natIVItatIs sanCtae DeI VIrgInIs MarIae''&lt;ref&gt;Pod ochranou Narození svaté děvice Páně, Marie.&lt;/ref&gt;.

Původní založení bylo ale k oslavě Nanebevzetí P. M., což se dle toho nápisu v Narození změnilo. Kůr s presbyteriem má znamenitou délku 90'.

Presbyterium jest něco užší než kůr, má totiž 28½' šířky v světlosti a 57' výšky. Z venku tvoří apsidu polookrouhlou, vnitř ale tvoří tři strany šestihranu. 33 asi 6' vysokých sloupků s nohami a hlavicemi v nejbohatším románském slohu, na nichž rozmanitě ozdobená široká římsa spočívá, tvoří skvostnou galerii okolo celého presbyteria. Uprostřed toho stojí se všech stran svobodně velký oltář s obrazem sv. Prokopa, opata Sázavského. Sahá téměř až ke stropu, nejsa ovšem příměřen chrámu tomu a pochází z bývalého Benediktinského proboštství v Komarově u Brna. Za ním jest ohromné kulaté, ale zazděné okno s bohatou růžicí o dvanácti otvorech s překrásným lupením a hranitými pruty. Po pravé a levé straně presbyteria jsou podobná kulatá a otevřená okna ale bez růžic. Nahoře pod římsou zas otvírá se patero malých okének kulatých; římsa a klenba skvějí se bohatou a vznešenou stavitelskou ozdobou.

Toto mé suché popsání ovšem není s to, aby zbudilo v čtenáři onen hluboký cit, který toho prochvívá, kdo ponořen v pohledu na tolik krásy v posvátných těchto prostorách duši svou k Bohu povznáší. Morava může býti hrda, že takové dílo ve svém lůnu chová, tak výmluvného svědka starodávné zbožnosti a vysoce vzdělaného vkusu umění milovných tvůrců jeho.

Nyní pozorujme zevnitřní podobu stavby.

Dvě vysoké věže na západním průčelí jsou díla novější: postavila je, jak jsme z nápisu vnitř kostela již poznali, Maria Anna Waldšteinka rozená kněžna Fürstenberkovna okolo r. 1750. Jejich všední báně mají podobu u nás všeobecně obvyklou, a ozdobeny jsou hodinovými ciferníky. Visí v nich jen dva zvony, malý ku každodenní potřebě, a větší, 16 centnýřů těžký, který sem přišel ze zrušeného kostela sv. Vácslava na Starém Brně. Nápis na něm jest:

''Ave Sanctissima Maria Mater Dei Regina Coeli, Porta Paradisi, Mundi Spes. — ISIX. (1509.)''

Celý chrám jest z čistě otesaných, šedivých žulovcův (jak v zdejší krajině se vyskytují) vystavěn: mnohá pasořitná rostlina do škulin zdí kořeny své zapustila, ano místy se i celé stromky zelenají, což ovšem obraz stavby oživuje a malířům obzvláště líbiti se může, nicméně v archaeologickém ohledu nemilý cit zpustlosti budí. Jižní strana chrámu přiléhá k zámku, na severní straně jsou zdi levé boční lodi opěracími pilíři veskrz o dvou ústupech podepřeny, a tu odstává od nich podivný příbytek duchovního se zakrytým portálem, ku kterému se ještě vrátíme. Na římse pod střechou běží nepřetrženě románská obloučková obruba se zakulacenými konci, nad ní zubovaté vruby (Zahnschnitt), a nad těmi pilně tesanými pás z trnových, proplítaných prutů. Již tato římsa jest bohatý umělecký výtvor románského stavitelství.

Nejkrásnější strana jest ale východní s hlavní a vedlejší levou apsidou (pravá schází). Tu vidíme šestihranné polosloupy, jichžto hlavice tvoří vždy tři podoby dětské zdviženýma rukama vespolek se držící, jež nahoře ještě poprsí anděla se spuštěnými perutěmi ochraňuje. Tyto obzvláštní hlavice sáhají až k římse pod střechu, která jest ještě bohatší nežli římsa boční strany. Nejzpodněji totiž běží obloučková obruba z trojnásobných pásků složená, růžicemi posázená, v dolejších koncích dvakrát vykroužená. Nad tím jde rovný pás s růžicemi, pak laločnatá lišta, konečně nejhořeji pod střechou široký pás s čistě tesaným, odstávajícím lupením. Sedlová střecha chrámu cihlovými kurkami jest kryta. Bujná zelenost stromoví, které zadní část chrámu obkličuje, zvyšuje ještě více dojem mistrovské té stavby.

Z toho sadu vchází se nyní v pozdějších časích prolomenou úzkou fortnou přes několik stupňů dolů do ''krypty'', která zpodní prostoru celého kůru a presbyteria, pak levé boční apsidy (pod sakristií) zaujímá. Nemohu opominouti, vřelé díky své vysloviti ctihodnému zámeckému kaplanu, knězi ''Aloisiovi Schrotzovi'', jehožto dobrotou mně všeliká pomoc k mému archaeologickému zpytování zde jakož i všeliké vysvětlení a pokynutí udíleny byly. Jeho přívětivosti děkuji živý, nepomíjející dojem, jakýž na mne pohled této veliké krypty měl, an ji pochodněmi osvětliti dal, abych svou ohlídku a své výkresy vykonati mohl. Hlavní krypta jest 12' vysoká, 27 ' široká a 81' dlouhá, tedy v šířce o 1½' a v délce o 9' méně nežli hořejší kůr s presbyteriem. Z bývalých vedlejších dvou krypet zůstala jen ona na severní straně pod sakristií, a ta jest též 12' vysoká, 12' široká a 28' dlouhá. Jižní boční krypta byla spolu s hořejší apsidou v neznámém čase zrušena. V těchto zpodních prostorách spojuje se sloh románský s gotickým k harmonickému celku. Čtrnáct celých svobodně stojících sloupů ve dvou řadách, kromě nich čtyry dvěma pilíři sloučené sloupy, a 24 polosloupův při zdech, asi 6' vysokých, čtyrplochých s otupělými hranami z tvrdého pískovce tesaných, spočívá v hlavní kryptě na širokých, čtyrhraných ale nízkých podstavcích, majíce nohy své čtyřmi lupeny v rozích, a hlavice kalichové rovněž čtyrhrané, silně přehnuté a si šesterým spůsobem lupení dle starších spůsobu romanského střídavě ozdobené. Na těchto sloupích a polosloupích spočívá lehké křížové klenutí v lomeném oblouku s žebry ze žuly vytesanými, vyhraněnými laločky opatřenými. Podivno, že mezi těmi křížovými žebry vlastně žádného klenutí není, neboť mezery ve stropu mezi nimi jsou prkennými deskami druhdy pomalovanými zabedněny, a z těchto desk, ješto vždy vlhké jsou, mnohé vyhnily a povypadaly.

Apsida této krypty zavřena jest jako nahoře v kostele třemi stranami šestihranu; ve dvou stranách jdou hluboká ale nízká, do polokruhu sklenutá okénka ven do sadu, kde je tráva přikrývá, tak že jediné světlo, jež ona do těchto podzemních prostor vedou, sotva na několik kroků tmu zdejší rozplašuje. V třetí straně prolomen jest nynější vchod ze sadu. Tu byl jeden sloup rozdrcen, a bezpochyby v minulém století novým kulatým sloupem všeho vyzdobení prostým nahražen. Více gotických slepých oken pozoroval jsem do stěn zapuštěných, a také jsem odkryl zazděný vchod, kterým se přímo z kláštera do krypty vcházelo. Nyní jest v něm i starý oltářní, křížem ozdobený kámen zazděn. Naproti němu vycházelo se po stupních nahoru do kostela, ale i to místo jest nyní zazděno. —

Boční krypta pod vedlejší apsidou jest jako hořejší sakristie do polokruhu zavřena a do polokruhu sklenuta. Sloupů tu není. Sloužila prý též co sakristie, a ještě před lety stály v ní veliká kachlová kamna s barevnými a emailovanými ozdobami. Našel jsem z nich jen ještě jeden kachel s Waldšteinským erbem. Štít jest emailovaný a leží na řádovém kříži rytířův sv. Jana, a nahoře stojí písmena: F A G V W, což znamená: Franz Augustin Graf von Waldstein
. Tento hrabě obdržel Třebíč r. 1666, byl nejvyšším dvorským maršálkem a velkým převorem řádu Johanitův, a umřel r. 1684. — Na jedné straně spatřil jsem kus vybourané zdi, any se tu poklady hledaly, neboť, jako obyčejně v takových místech, nescházelo pověstí o schovaných báječných drahocennostech.

Dlažby v celé kryptě není, půda jest pouze ubita a na mnoha místech sbírá se voda v louže. Vlhkost totiž ze zahrady při deštivém počasí zdi prosaká, a teče po nich do vnitřku, kde nemůže ani vyvětrati ani do skály vniknouti, na které stavení stojí. Jaký div pak, když stuchlý vzduch žádného navštěvovatele zde dlouho netrpí. Pro lásku k starožitnému umění můžeme však nějakou oběť již učiniti, kdežto tak obzvláštní, příšerně krásný pohled jen zřídka kde míti můžeme. Jak již podotknuto, viděl jsem tento kouzelný obraz v plném blesku rudoplamenného osvětlení. Temně zazníval každý krok, hlas budil ozvěnu ve všech tmavých koutech, černý mour zamčeným povětřím a otevřenými dvířky, z venku vcházejícím vzduchem sem tam zmítaný, na mne padal, k tomu ta mrákota, ty černé stíny sloupův po zemi, vystupování obloukův z polotmy, na které odrážené úplné světlo padalo — to vše na mou fantasii tak mocně působilo, že jsem jako v mlhavých obrazích ponořen jen snivě a mimovolně obrysy místa toho na papír přenášel, co vlastně bylo hlavním záměrem, který mne v tato místa byl uvedl.

V této kryptě ukládaly se prý dle starého podání nejen rakve obyvatelův kláštera ale též i dobrodincův jeho; v prostřední lodi odpočívali mnichové, v levé boční kapli opatové, v pravé (nyní zmizelé) kapli světští. Místa bývalého pohřbu nahoře zmíněných čtyř moravských Přemyslovcův, zakladatelův a dobrodincův kláštera, nelze nyní vypátrati. Nepochybuji, že zde za časův kláštera často služby boží za zemřelé konány bývaly, a může býti, že oltář, který nyní zazděn jest v bývalém z kláštera sem vedoucím vchodu, někdy v apsidě prostřední lodi stával. Nyní jest celá krypta prázdná a zpustlá, jen hromady písku nasypané v koutech svědčí o tom, že nyní zámeckému knězi slouží za sklep k chování rozličných kuchyňských zásob.

Konečně prosím laskavého čtenáře, aby mne následoval do příbytku ctihodného zámeckého kněze. Jest to podivná stavba, k severní straně chrámu přilepená, v očích malíře snad vítaný podmět k romantickému obrázku, ale ne zde na tomto místě, kdež nejvýtečnější útvory posvátného umění hyzdí a závistivě ukrývá. Z hořejšího patra povystupuje dřevěná polootevřená lomenice, spočívající na sloupech, o kteréž se přístřešek opírá. Tento příbytek zřízen byl r. 1759; když totiž v celém rozsáhlém zámku pro kněze r. 1757 nadaného nemohl se vynajíti příhodný příbytek, vystavěli kaplanství v gotické předsíni chrámové před mistrovské dílo ''románského portálu!''

Hned při vstoupení do toho příbytku spatřujeme po jedné straně předsínce štíhlé kulaté sloupy na čtverhraných podstavcích s hlavicemi lupením ozdobenými, z nichž ozdobně tesaná žebra do lomeného oblouku vyrůstají. V přízemí jest malý pokoj, kuchyňka a komora, vše s dřevěným stropem. Úzké dřevěné schůdky vedou na hořejší patro, kde jest opět pokojík a vedlé něho půda, ku předu dřevěný výstupek. Nad celkem spočívá střecha. Celý prostor tvořil někdy gotickou předsíň kajícníkův, pozdější žebračnu. A zde před světem zakryto chová se přeskvostné dílo starého umění, a nikdo by je netušil, byť ho i návštěva do skromného pokoje ctihodného kněze vedla. Teprvé v komoře a kuchyni spatřujeme dolejší část velebného portálu; hořejšek zas musíme ohledati nahoře na půdě a v pokoji. Celý portál jest tedy rozčtvrcen; dole a na půdě nahoře nic ho nazaclání, v hořejším pokoji ale zakrývá jej dřevěná stěna s dvířkami; v pokoji spatřují se jen žebra gotické klenby, a od portálu jen poslední oblouk s kamennou figurkou anděla nahoře, a jiná soška v koutě na římse pod obloukem. Vyznávám se, že mne to stálo mnoho práce, ze všech částí příbytku kněžského podobu portálu sestaviti a vykresliti, a jen dobrý zdar mého počínání sílil mou vytrvalost, která mne k šťastnému cíli přivedla a blaženým cítem, tímto vzácným nálezem vzbuzeným, odměnila.

Portál ze stěny trochu povystupuje, a pak se asi na sáh hluboko do vnitř zapouští. Jeho největší šířka obnáší 18', celá výška 22', z čehož na okrouhlý štít 10' připadá. Šikmo se rozvírající strany portálu tvoří tu i onde šest do hloubky ustupujících, otupělých hran, z nichž každá jiným spůsobem pilnou řezbou ozdobena jest. V úhlech, jež tyto hrany tvoří, pak na samých povystupujících krajích a vnitř při samých (bývalých) dveřích stávalo druhdy po obou stranách 8 kulatých hladkách, nyní bohužel jak se zdá, schválně vylámaných sloupů, z nichž dole jenom polookrouhlé nohy, nahoře bohaté do sebe zasahující hlavice korintského pořádku zbývají. Na těchto hlavicích spočívá hladká římsa, dole jen třemi lištami a laločky ozdobená, a z té pak vyrůstá hořejší velebný oblouk portálu, srovnávající se v rozčlánkování a vyozdobení svém úplně s dolejší částí. Nad sloupy klenou se totiž hladké oblouky, a mezi nimi pasy s podobným vyozdobením, jaké na dolejších otupělých hranách se spatřuje. Jest jich šest. Ozdoby na nich a na otupělých mezisloupových hranách pod nimi jsou následující:

Svrchní pás, největší oblouk tvořící a již venku po rovné ploše kostelní zdi se táhnoucí, má ozdobu zvláštního spůsobu, ana se rozkládá z 12 pravidelně k sobě se řadících lístečků, které větší listy tvoří, a vroubovanými lištami s obou stran obklíčeny jsou. Dolejší otupělá hrana ukazuje však zcela jiný výkres: mezi dvěma lištami vydlabány jsou mřížky, a v každém políčku viní list.

Druhý, již v portálové dutině sedící pás skládá se ze dvou vypuklých, klikatých pásek.

Třetí ukazuje svazek lištev s dvěma křížem přes ně obvinutýma páskama.

Čtvrtý má v oblouku nahoře fantastické seřadění podob lidských a zvířecích mezi lupením, dole ale provedený lupenatý ornament, jenžto se nahoře končí podobou zvířete v pazourech tabulku držícího.

Pátý pás tvoří eliptické důlky mezi vypuklými obrubami, jež mezi sebou vždy kamenná růže spojuje.

Šestý konečně ukazuje v oblouku skrčené podoby zvířecí s lidskými hlavami mezi stromovitým lupením, dole však jen podobné stromovité lupení, končící se nějakými lidskými podobami, ježto otevřené knihy drží.

Všecky tyto plastické práce jsou přísně a s velikou umělostí provedeny. Na svrchním oblouku sedí nejvýše anděl se spuštěnýma křídloma; druhý pod obloukem na pravé straně; třetí v protější straně však zdrcen jest. Plochý polokruh nad samými dveřmi má rovněž neobyčejnou ač jednoduchou ozdobu, totiž polovici osmidílné růžice. Zazděné dveře, ježto někdy do chrámu vedly, mají šířku 4' 7&quot; a výšku 12'. Taková malá šířka jich s velikolepostí celého portálu divně se nesrovnává. Z pokrajních portálových sloupů vyrůstají nad římsou pěkná kamenná žebra soustavy čtvercové, která jako palmy se rozkládají, ale nedodělána zůstala. Sokl o třech stupních slouží celému portálu za podkladek.

Co se týče zachovalosti této umělecké památky, tu musím podotknouti, že dolejší pravá čtvrt a hořejší levá čtvrt, any často vápenným nátěrem potaženy byly, tvary své nejzřetelněji ukazují, kdežto druhé dvě čtvrti hlinou a maltou mnohem více znešvařeny a také zde onde silně porouchány jsou. Podoby, ježto nahoře na čtyřech vnitřních hranách desky neb knihy před sebou drží, pokládal bych za symboly čtyř evangelistův; na štítkách jeví se stopy vrytých písmen, jež mi ale silný a hrubý nátěr rozeznati nedovolil. Látka, z níž celek zhotoven, jest tvrdý pískovec.

Když pomyslím, jak snadno by se toto tak vysokou uměleckou a starožitnickou cenu mající dílo ve své původní kráse světu navrátiti mohlo, nemohu potlačiti přání, aby spanilomyslný nynější patron chrámu ohyzdnou kaplánku zrušiti a odstraniti, a zámeckému knězi, jehožto duchovní správě dost znamenitá osada svěřena jest, totiž kromě zámku ještě Podklášteří a vsi Budikovice, Tejno, Sokoly a Račerovice, jiný slušnější byt v obšírných místnostech zámku vykázati ráčil. A aby se to stalo, právě by letošní rok nejpříhodnější byl pro oslavení stoleté památky založení zdejšího zámeckého kaplanství skrze Františku Josefu hraběnku z Waldšteina r. 1757.

Nyní ještě několik všeobecných úvah o tomto chrámu Třebičském. Podlé základův a hlavních částek jest tato stavba ''románská'', a padá buď do druhé polovice 12. aneb do první polovice 13. století. Románský charakter vystupuje nejen bohatě v dolejších ale také v hořejších prostorách. Mistrovské a harmonické provedení základních tvarův, jakož i výtečné a bohaté lupenové ornamentíky a její mnohostranné již v 12. století se jevící upotřebení, vše to nám nyní slouží za důkaz, jak vysokého stupně vyvinutosti tento stavitelský sloh ze západní Evropy k nám přišlý v našich stranách dosáhl, a jak vyvinuta byla u nás již tehdáž stavitelská technika. Sloupořadí v kryptě se svými pěknými hlavicemi srovnává se věrně se sloupořadím v presbyteriu, v síni kajicníkův a na zevnitřních stranách apsid. Postranní portál pak srovnává se s portály vedoucími z kůru do sakristie a bývalé kaple; též okna souhlasí a bohaté římsy na apsidách a levé boční lodi.

Ale všecky tyto tvary slohu románského spojují se ve mnohých částech s gotikou, a to dílem již prvotní (v 13. století povstalou) a dílem pozdní (ze 16. století). ''Gotický'' charakter převládá v celé hořejší stavbě všech tří lodí, ježto se vysoko vzhůru pnou, jeví se též v hlavních západních portálech, v opěracích pilířích venkovské strany levé boční lodi, v klenbách krypty a předsíni kajícníkův, konečně v oknech hlavní apsidy a západního průčelí. — Tyto gotické, dobře provedené formy spojují se se staršími románskými u velikolepý celek ''románsko-gotický'', jejž ale jenom z části si troufám nazvati slohem přechodním, a jmenovitě jenom tam, kde viděti jest, že stavitel od původní myšlénky slohu románského ustoupil, a oblouk okrouhlý s vysoko pnoucím obloukem lomeným spojil, jak to v běhu 13. století v celé střední Evropě pozorujeme, čímž se nový, velikolepý účinek docílil. Neboť podivuhodná ornamentika pozdějšího románského lupení a vznešeně se vypínající gotické oblouky se svými křižujícími se pasy slučují se ozdobně v jedno, a poskytují velebný obraz vznešených prostor.

Ale z nenepatrné části děkují gotické formy toho chrámu původ svůj pozdějším rozsáhlejším opravám, jmenovitě z doby Pernšteinské v 16. století, na kterou zdají se poukazovati klenby jak v kostele tak v kryptě, jejichžto křížové pasy a žebra velice se oněm v Doubravnickém kostele (v letech 1535–1537 vystavěném) podobají. Také Pernšteinský erb ve dveřích sakristie na opravy v onom věku poukazuje.

A tak se v tomto chrámě spojilo umění z rozličných věků ku krásnému celku, jak ho málo chrámův nejen v Moravě a Čechách nýbrž i v celém mocnářství Rakouském uskutečňuje; a jestliže si netroufáme, basiliku Třebíčskou v první řadu monumentálních staveb vůbec staviti, vším právem jí v ohledu na její podstatně románskou výstavnost za nejpřednější nám pozůstalý pomník toho druhu pokládati musíme.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Články z roku 1857]]</text>
      <sha1>9quuab8zvt3be6rq4jxnlg0ndo106r0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bhagavadgíta/Nepomíjivost brahman</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8235</id>
    <revision>
      <id>337072</id>
      <parentid>208505</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:44:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337072</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6567" sha1="47x2106x9wou2ulhmb54lmaq57z1xfs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Bhagavadgíta
  | AUTOR = Véda Vjása
  | ČÁST = Nepomíjivost brahman
  | PŘEDCHOZÍ = Vědění a moudrost
  | DALŠÍ = Důvěrné vědění
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bhagavadgíta
  | PODTITULEK = Nepomíjivost brahma
  | AUTOR = [[Autor:Véda Vjása|Véda Vjása]]
  | POPISEK = Ardžuna chce vědět co je brahma. Kršna vysvětluje: „brahma je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný pricip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho“.
  | ORIGINAL = Akšarabrahmajógó
  | ZDROJ = [http://www.gitasupersite.iitk.ac.in/srimad?language=dv&amp;field_chapter_value=8&amp;field_nsutra_value=1&amp;=Apply Bhagavadgíta chapter 8]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Uživatel:Vbhubeny|Vladimír Hubený]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = CC0
  | JINÉ = {{OTRS|2008022210007997}}, nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
Ardžuna se ptá: co je brahma{{Redakční poznámka|Brahma – také brahman je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný princip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho.}}, co je adhjátma{{Redakční poznámka|Adhjátma – vnitřní podstata sama sebe}}, co je karma, co je adhibhuta{{Redakční poznámka|Adhibhuta – vnitřní podstata elementů}} a co je adhidaiva{{Redakční poznámka|Adhidaiva – vnitřní podstata božských bytostí}}, ó Purušóttamo{{Redakční poznámka|Purušótama – nejvyšší pán kosmu}}. Kde a jak vypadá sídlo adhijadžňa{{Redakční poznámka|Adhijadžňa – vnitřní podstata obětních obřadů}} v tomto těle, ó Madhúsudano{{Redakční poznámka|Madhúsudana (Kršna) – vítěz nad démonem Madhú}}. Jak mohou asketi udržet vzpomínku na tebe v době odchodu?

Kršna vysvětluje: brahma je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný pricip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho. Karmy jsou důsledky (visargah) vzniklé vývojem bytostí. Adhibhuta je pomíjivá příroda, adhidaiva je nepomíjivý věčný duch a adhijadžňa je osobní obětní jáství, ó nejlepší z vtělených.

; 8.5 – 8.10 Poslední okamžik
Není pochyby o tom, že ten, kdo v posledním okamžiku obětuje sama sebe mně, opustí tělo a dosáhne mého stavu bytí. Neboť zřetelná vzpomínka na poslední stav bytí v těle je stav, kterého dosáhne duch po svém uvolnění, ó synu Kaunté. Udržuj proto pořád vzpomínku na mě a bojuj. Není pochyby o tom, že dosáhneš mého stavu bytí, bude-li tvá mysl a tvůj intelekt zaměřený jenom na mě. S vědomím zvyklým pravidelně meditovat, zaměřen jenom jedním směrem, dospěješ jistojistě k pánu puruša{{Redakční poznámka|Puruša – duchovní podstata kosmu, universální bytí}}, ó Pártho. Ten, kdo si udrží vzpomínku na vševědoucího, nejstaršího světovládce, udržovatele všeho, jemnějšího než nejjemnější, nepředstavitelného, zářícího jako slunce v temnotách nevědomosti, ten dospěje k pánu puruša v posledním okamžiku. Mysl uklidněná, oddaná, sjednocená v józe, prána{{Redakční poznámka|Prána – dech života}} zaměřená v (duchovním) centru mezi obočím.

; 8.11 – 8.16 Zážitek nepomíjejícího
Teď ti krátce vysvětlím stav, který znalci véd{{Redakční poznámka|Védy – védské spisy}} nazývají, nepomíjejícím, jehož dosáhnou asketi životem bez lpění a zaměřením na jediný cíl. Všechny brány těla uzavřeny, mysl upoutána v (éteru) srdce, prána ustálena na místě v hlavě (mezi obočím), vznikne stav zaměřenosti v józe. Vyslovením slabiky aum{{Redakční poznámka|Aum – prazvuk stvoření}}, která představuje brahma, vzpomeň mě v okamžiku kdy opustíš tělo a dosáhneš nejvyššího cíle. Pro toho jógína, který si každodenně udržuje vzpomínku jenom na mě a kdo je sjednocený s nejvyšším, ten mě jednoduše dosáhne, ó Pártho. A když dospěl ke mně, nejvyššímu, nezrodí se již nikdy tento mahátmá{{Redakční poznámka|Mahátmá – velký mudrc, velký světec, velký duch}} do tohoto pomíjivého světa bolesti, protože dosáhl nejvyšší dokonalosti. Až po svět brahma jsou světy znovuzrození živých bytostí, ó Ardžuno. Ten ale, kdo dosáhl mě, je zbaven znovuzrození, ó synu Kaunté.

; 8.17 – 8.20 Věčnost neprojeveného
Ti, kdo vědí, že den brahmá trvá tisíc jug a že po tisíci jug končí jeho noc, vědí, co je den a noc. Na úsvitu dne brahmá se z neprojeveného stává projevené a s příchodem noci brahmá se všechno rozplývá v tom, čemu se říká neprojevené. Takto se zrozují znovu a znovu zástupy živých bytostí, které s příchodem noci bezmocně zanikají a s příchodem dne zase přicházejí, ó Pártho. Ale za těmito neprojevenými světy je jiné neprojevené věčné bytí, které nezaniká, když všechna ostatní bytí zanikla.

; 8.21 – 8.22 Neprojevené tat
To neprojevené, nepopsatelné, jemuž říkáme tat{{Redakční poznámka|Tat – To}}, je tím nejvyšším cílem. Ten, kdo k tat dospěl se už nevrací. Tat je můj nejvyšší stav. Tat je nejvyšší puruša, kterého je možné dosáhnout jednosměrným zaměřením a oddaností, ó Pártho. Tat je podstatou všeho a vše je obsaženo v tat.

; 8.23 – 8.25 Nepomíjivé opouští tělo
Nyní ti povím něco o okamžiku opuštění (těla), kterým jógín nevyhnutelně prochází a vrací se, ó vládče králů. Ti jógíni, znalí brahman, dospějí do brahmalóka, když opustí tělo v době kdy svítí slunce, v první polovině měsíce a v první polovině roku, kdy putuje slunce na sever. Ti jógíni, kteří opouštějí tělo v noci, ve druhé polovině měsíce a také v druhé polovině roku, kdy putuje slunce na jih dospějí do čandramasa se vracejí zpět.

; 8.26 – 8.28 Vysvobození nebo znovuzrození
Světlo vědění a temnota nevědomosti jsou věčné cesty na tomto světě. Jedna vede k vysvobození a druhá k opětnému návratu. Jógín, jenž zná obě cesty, nikdy nezabloudí. Proto, ó Pártho, zůstaň vždycky ustálený v józe. Jógín, který toto všechno ví, je povznesen nad plody zásluh přisouzené védy za obětní dary a askezi a dosáhne prvotního, nejvyššího stavu.
&lt;br /&gt;
&lt;center&gt;Zde končí osmý zpěv nazvaný: Nepomíjivost brahman&lt;/center&gt;

{{Redakční poznámky|Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.}}

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Védská literatura]]</text>
      <sha1>47x2106x9wou2ulhmb54lmaq57z1xfs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bhagavadgíta/Rozlišení těla a ducha</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8287</id>
    <revision>
      <id>337073</id>
      <parentid>208506</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:44:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337073</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6413" sha1="owzdj3hvz14k6npyjy2q8yjtken7rh5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Bhagavadgíta
  | AUTOR = Véda Vjása
  | ČÁST = Rozlišení těla a ducha
  | PŘEDCHOZÍ = Jóga a oddanost
  | DALŠÍ = Tři kvality hmotné přírody
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bhagavadgíta
  | PODTITULEK = Rozlišení těla a ducha
  | AUTOR = [[Autor:Véda Vjása|Véda Vjása]]
  | POPISEK = Kršna vysvětluje: „je to velkolepý neprojevený brahma, který je bez počátku a bez konce; říká se mu tat (to) a to není bytí ani nebytí“.
  | ORIGINAL = Kšétrakšétradžňána&lt;br /&gt;vibhágajógó
  | ZDROJ = [http://www.gitasupersite.iitk.ac.in/srimad?language=dv&amp;field_chapter_value=13&amp;field_nsutra_value=1&amp;=Apply Bhagavadgíta chapter 13]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Uživatel:Vbhubeny|Vladimír Hubený]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = CC0
  | JINÉ = {{OTRS|2008022210007997}}, nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
; 13.1 – 13.3 To co sídlí v těle
Ardžuna se ptá: chtěl bych vědět všechno, co je známo o prakrti a puruša a také o těle a co v něm sídlí, ó Kéšavo. Kršna vysvětluje: tomuto tělu se říká prostor a tomu, co v něm sídlí se říká vědomí, ó synu Kaunté. Já jsem všude, protože jsem v celém prostoru, ó Bhárato. Ten, kdo ví o tomto prostoru a o tom co v něm sídlí je (pravdivé) vědění; ten, kdo to ví, poznal mě. Vysvětlím ti krátce kde a jaký tento prostor je, z čeho a odkud pocházejí jeho složky, a od koho a jaké jsou jeho síly.

; 13.4 – 13.6 Složky těla
Tato pravda byla opěvována mnoha zřeci v rozličných zpěvech a verších Brahmasútra, odůvodňujících a přesvědčujících. Neprojevená podstata, jáství, intelekt, pět smyslů, pět objektivních realit smyslů a všechny elementy a také touha a nenávist, radost a bolest, vědomí a vůle a všechny tělesné funkce je souhrn složek prostoru.

; 13.7 – 13.11 Jediná pravda
Pokora, nenásilnost, milosrdnost, trpělivost, poctivost, oddanost k učiteli, čistota, vytrvalost a sebeovládání; nelpění na objektech smyslů, skromnost a nesobeckost a také poznání, že narození, stáří, nemoc a smrt jsou utrpením; odpoutanost a neztotožňování se s nikým, ať je to syn, žena, domov nebo cokoliv jiného; stálá vyrovnanost ke všemu žádoucímu i nežádoucímu a neochvějná oddanost mně ve sjednocující józe, která je možná jenom v ústraní a odloučení od společnosti; stálost v poznání sama sebe je jediná pravda. Prohlašuji, že toto je pravdivé vědění a všechno opačné je nevědomost. Vyjevím ti všechno, co je třeba vědět, abys poznal a dosáhnul nesmrtelnosti.

; 13.12 – 13.18 Tat, poznávání a poznávané
Je to velkolepý neprojevený brahma,{{Redakční poznámka|Brahma je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný pricip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho.}} který je bez počátku a bez konce; říká se mu tat a tat není bytí ani nebytí.Věz, že tat má všude ruce a nohy, tat má všude oči, hlavy a ústa, tat má všude uši a tat proniká vším, co na světě je. Je bez smyslů a přesto proniká všemi smysli; je nevázané a přesto se váže na všechno; je bez vlatností a přesto je uživatelem všech vlastností. Je mimo a přesto uvnitř všeho bytí, je v pohybu a přesto nehybné. Jemnost tat je nepostižitelné. Je daleko, a přesto blízko. Je nedělitelné a přesto rozdělené do mnoha bytostí. Tat udržuje, ničí a znova tvoří. Je světlem světla a temnem temna. Je tím kdo poznává, předmětem poznání i cílem poznání. Poznání tat je dostupné v srdcích všech. Popsal jsem tedy krátce prostor, poznávání a poznávané. Ti oddaní, kteří tomu porozumí si zaslouží být součástí mé bytosti.

; 13.19 – 13.23 Puruša sídlí v prakrti
Věz, že prakrti a puruša jsou bez počátku a bez konce a že z prakrti se rodí všechny tvary a vlastnosti. Říká se, že prakrti je příčinou, prostředkem a prostředníkem na cestě k cíli a o puruše se říká, že je příčinou pokud jde o pocity blaha a útrap. Puruša sídlí v prakrti, jedná působností gun a v důsledku toho máme zážitky radosti a bolesti. Věz, že svrchovaný puruša je v tomto těle jako poznávajíci, udržovatel a uživatel, velký neprojevený pán, který řídí všechno. Kdo takto poznal puruša a prakrti a porozuměl působení gun je osvobozen od nových zrození, ať žije jakkoliv.

; 13.24 – 13.26 Různé cesty k osvícení
Někteří dosáhnou (osvícení) meditací a zážitkem sama sebe, sama sebou (samádhijóga), jiní cestou poznání (sánkhjajóga) a jiní cestou (dobrých) skutků (karmajóga). Ale i jiní, kteří sami nepoznali (jógu), ale slyšeli o oddanosti jiných, i oni přemohou smrt oddaností tomu, co slyšeli. Věz, ó nejlepší Bhárato, že ve všem, co je zrozeno, ať pohyblivé či nepohyblivé, je jednota poznávajícího s poznávaným.

; 13.27 – 13.34 Pravdivé vědění
Pravdivě vidí ten, kdo vidí neprojeveného íšvara ve všech bytostech, ikdyž všechny jeho (vnější) projevy zmizely. Pravdivě vidí ten, kdo vidí íšvara ve všem a nezaměňuje poznávajícího s poznávaným. Jenom (poznáním) sama sebe dosáhneme nejvyššího cíle. Pravdivě vidí ten, kdo vidí, že činnost je jenom v prakrti, a kdo zároveň vidí, že sama sebe je nečinné. Víme také, že toto mnohotvárné stvoření je sjednocené v jedno a odtud se rozvíjí dokud nesplyne s brahma. Tato neprojevená nehynoucí podstata mysli je bez vlastností a ačkoliv je v těle, je nečinná a neovlivnitelná, ó synu Kaunté. Její všudypřítomnost je jako nezjemnělejší éter, jež obklopuje všechny věci. Zrovna tak sídlí átma v těle, ničím nedotčen. Zrovna tak, jako jediné slunce osvěcuje celý svět, osvěcuje jediný (pán) těla, celé tělo, ó Bhárato. Ti kdo rozliší okem moudrosti poznávajícího od poznávaného, poznali způsob jak se osvobodit z pout prakrti a splynout s neprojeveným (puruša).
&lt;br /&gt;
&lt;center&gt;Zde končí třináctý zpěv nazvaný: Rozlišení těla a ducha&lt;/center&gt;

{{Redakční poznámky|Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.}}

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Védská literatura]]</text>
      <sha1>owzdj3hvz14k6npyjy2q8yjtken7rh5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Jeřábi Ibykovi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10526</id>
    <revision>
      <id>337130</id>
      <parentid>223497</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337130</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2833" sha1="l0m8f9fcx6czd8gdtqtcc9ex7c2k9ss" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Jeřábi Ibykovi
  | PŘEDCHOZÍ = Midas, král Frygie
  | DALŠÍ = Cajus Fabricius
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jeřábi Ibykovi
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;24–26.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
}}

{{Forma|proza}}
Řecký básník Ibykus ubíral se kdysi do Korintu ku slavným hrám a zápasům, jež Řekové časem pořádali. Ku veřejným slavnostem těm scházívalo se z celého Řecka veliké množství lidí. Klidně kráčel Ibykus rozkošnými háji, a z dáli lesklo se již širé moře v zátoce korintské oznamujíc mu, že bude brzy u cíle. Nepotkal na pouti své nikoho, byloť úplné ticho, jen hejno jeřábů letělo vysoko nad jeho hlavou, tak že bylo slyšeti šumění jejich křídel.

Pojednou vyskočili na básníka z houštiny dva zákeřníci, vytasili nože a těžce ho poranili. Darmo Ibykus volal o pomoc, nikde nebylo ani živé duše; klesl krváceje do trávy a obrátiv oči své vzhůru, uzřel jeřáby nad sebou putující, i zvolal: „Vy, ptáci nebeští, vydejte spravedlnosti vrahy mé a prozraďte hnusnou tu vraždu!“ Byla to poslední jeho slova. Lupiči ho obrali a nechavše mrtvolu jeho ležeti, uprchli.

Za krátko byla mrtvola básníkova nalezena, a celé Řecko s rozhořčením odsuzovalo jeho vrahy, po nichž jako by země se byla zavřela.

Do Korintu sešli se tisícové lidí, a právě naplněno bylo divadlo až do posledního místečka, když hrála se divadelní hra, představující stíhání zločinců bohyní spravedlností. Po celém divadle panovalo nejhlubší ticho, a vše s hrůzou poslouchalo slavná slova truchlohry.

Tu pojednou zašuměli nad hlavami diváků četní ptáci, kteří táhli do jižních krajin. Byli to jeřábi. V divadle bylo hrobové ticho, rušeno jen chvěním křídel vzdušných těchto poutníků. Náhle slyšeti bylo s hůry pronikavý výkřik: „Pro Bůh, to jsou jeřábi Ibykovi!“

Jakmile vysloveno bylo jméno milovaného pěvce, vzbouřil se všechen lid a ihned chopil se muže, jenž ku svému sousedovi slova ta byl pronesl. Oba mužové byli jati; byli bledí jako smrť a chvěli se po celém těle. Lid dorážel na ně otázkami, a ihned se vyznali, že jsou vrahy Ibykovými.

Svědomí, tento nikdy nespící hlas, ozval se ve vrahovi hlasem mohutným, když ptáci nad ním šuměli. Vzpomněl si výkřiku Ibykova: „Vy, ptáci nebeští, vydejte spravedlnosti vrahy mé a prozraďte hnusnou tu vraždu!“

Oba vrazi propadli zasloužené smrti, a povídka o jeřábech Ibykových udržela se po mnohé věky.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>l0m8f9fcx6czd8gdtqtcc9ex7c2k9ss</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Giotto, otec italského malířství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10532</id>
    <revision>
      <id>337128</id>
      <parentid>223495</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337128</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2739" sha1="mm6qa0g71yo5l9r7kpdyiymlhqe62tu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Giotto, otec italského malířství
  | PŘEDCHOZÍ = Daun u Hochkirchu
  | DALŠÍ = Z mládí slavného Rafaela
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Giotto, otec italského malířství
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;37–39.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Giotto di Bondone|Giotto di Bondone]]
}}

{{Forma|proza}}
Když v Čechách panoval Přemysl Otakar&amp;nbsp;II., narodil se v Italii ve vesnici Vespignano (Vespiňáno) chudému rolníkovi Giottovi synáček. Starý Giotto byl chudý chalupník a ledva že se uživil s četnou rodinou z malého pozemku svého. Sotva že mu chlapeček povyrostl, dal jej do služby za ovčáka k bohatému sedlákovi, a hoch pásával ovce.

Mladý Giotto rád kreslil. Maje před sebou pořáde své stádo, maloval nejednou na plochý kámen z dlouhé chvíle ovci, a pak nechal kámen ležeti neb jej pohodil.

Jedenkráte kráčel po louce, kde Giotto ovce pásl, florentinský malíř Jan Cimabue, tehdy již muž bez mála padesátiletý.

Bylť podnikl z města vycházku na venkov, aby se zotavil. Giotto právě kreslil na kamennou desku ovci a to tak dovedně a jemně, že se Cimabue velmi podivil. Zastavil se u chlapce a počkal, až byl Giotto s kresbou hotov.

„Kdo tě učil kresliti?“ tázal se pak chlapce.

„Mne?“ odvětil hošík s podivením. „Nikdo! pasu ovce od maličkosti a maluji si sám z dlouhé chvíle.“

„A co dělá tvůj otec? Kde bydlí?“

„Tatínek je chudý chalupník a zůstává zde ve vesnici.“

„Tak mne k němu doveď.“

Giotto pohlížel zvědavě a nedůvěřivě na cizince a kráčel s ním k domovu. Tam pravil malíř starému Giottovi, aby mu chlapce svěřil do Florencie, že ho bude vyučovati malířství.

Starý vrtěl sice nad tím hlavou, nebyl věděl dosud o schopnostech chlapcových, ale přisvědčil milerád, mysle si: „Snad z něho přece bude něco jiného než pasák.“

Brzy předčil učeň svého mistra. Cimabue dovedl probuditi veliké nadání chlapcovo, jenž brzy vynikl vysoko nade všecky současné malíře. Giottovy malby až dosud právem velice se obdivují; nejvíce jest jich v Římě a ve Florencii.

Zásluhy Giottovy o malířství v Italii jsou tak veliké, že jest ode dávna zván otcem malířství italského. Bylť i zároveň slavným sochařem a stavitelem. Zemřel r.&amp;nbsp;1336. zanechav veliké množství prací a nadaných žáků, z nichž ovsem nikdo výše jeho nedosáhl.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mm6qa0g71yo5l9r7kpdyiymlhqe62tu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Jan Kupecký</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10535</id>
    <revision>
      <id>337129</id>
      <parentid>223496</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337129</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4218" sha1="hw8vzji9t2dpwu54s3tbbj6hgszko59" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Jan Kupecký
  | PŘEDCHOZÍ = Karel Škréta, český Rafael
  | DALŠÍ = Událosť z Florentinského moru r. 1630.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jan Kupecký
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;44–47.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Jan Kupecký|Jan Kupecký]]
}}

{{Forma|proza}}
Kdo navštívil slavné obrazárny ve Vídni, v Mnichově nebo museum v Norimberce, nalezl tam mnoho výtečných podobizen a maleb, jež maloval Jan Kupecký, náš krajan. Rodina jeho byla z Mladé Boleslavi; v náboženských bouřích věku sedmnáctého vystěhovala se však do Uher, a tam v městečku Pezinku narodil se Jan.

Ovšem že již od maličkosti jevil veliké nadání k malířství: ze všeho nejraději kreslil a maloval.

Otec jeho byl chudý, dětí měl mnoho; nemohl na chlapce ničeho nakládati a dal jej do učení ku tkadlci, chtěje, aby Jan co možno nejdříve sám se živil. Ale tam bylo chlapci zle. Toužil jen po kreslení a malování, za stavem se mu nelíbilo, a také tam dlouho nevydržel.

Když se jednoho dne po něm mistr sháněl, byl milý učeň ten tam. Nechal stav býti stavem a utekl do světa s pevným úmyslem: „Tkadlcem nebudu!“

Potuloval se bez určitého cíle o hladu a žízni, až přišel k zámku jistého hraběte uherského. Nikdo jej nepotkal a nevyháněl, i přišel až do pokoje plného překrásných maleb; uprostřed byl malířský stojan a na něm uhel.

Kupecký byl jako u vytržení, zapomněl na svou bídu, na hlad a žízeň, zadíval se s celou duší na obrazy, a že dávno již nekreslil, chopil se uhlu a v okamžení vymaloval na bílé zdi obraz.

V tom přišel do komnaty malíř, jenž tam pracoval, a právě u oběda meškal; byloť poledne. Nezvanému hosti ovšem se velice podivil a ptal se ho, kdo že ho učil kresliti?

Když Kupecký odvětil, že nikdo, podivil se ještě více, pochválil zdařilou kresbu jeho a slíbil mu, že se u hraběte za něho přimluví.

Hrabě dal si představiti uprchlíka a oceniv obraz uhlem vymalovaný, slíbil, že se o hocha postará, což také učinil.

Kupecký učil se u jistého malíře ve Vídni po tři roky, a dověděv se, že nejznamenitější obrazy vůbec jsou v Italii, zatoužil z celé duše, aby mohl spatřiti Italii a poklady umění malířského. Byl však chud a cesta do Italie daleká a drahá. To však nelekalo odhodlaného jinocha.

Vydal se pěšky na dalekou cestu, trpěl po cestě hlad a bídu, ale přece dostal se až do Benátek, Florencie a Říma. Ale ze začátku se mu v Římě velmi špatně vedlo. Nemaje, od čeho by živ byl, zápasil s takovým nedostatkem, že snad by byl hladem zemřel, kdyby nebyl nalezl práci u jistého římského mistra. Tam zdokonalil se ve svém umění tak, že slušného jmění nabyl a plných dva a dvacet roků v Italii strávil.

Potom navrátil se do Vídně, kdež se usadil, a záhy jako výtečný malíř podobizen se proslavil, tak že maloval podobizny šlechty a nejznamenitějších osob. V Karlových Varech maloval r.&amp;nbsp;1716. Cara Petra Velikého k výslovnému jeho přání, ve Vídni maloval podobiznu císaře a krále Karla&amp;nbsp;VI. a slavného vojevůdce prince Eugena Savojského.

Car Petr zval jej do Petrohradu, císař Karel&amp;nbsp;VI. chtěl jej učiniti svým dvorským malířem, a král anglický zval ho do Londýna, rovněž královna dánská žádala jej, aby meškal při jejím dvoře — ale Kupecký nepřijal žádnou z nabízených hodností.

Později odstěhoval se do Norimberka, kdež r.&amp;nbsp;1740. zemřel.

Praví se o něm, že byl muž dobrého srdce, vděčný a dobročinný. Zanechav značné jmění, pamatoval na chudé a odkázal jim veliké summy peněžité. Mělť jen jediného syna, jenž k nemalé jeho žalosti v jaru svého života jako jinoch sedmnáctiletý zemřel; oba, otec i syn, odpočívají vedle sebe na hřbitově sv.&amp;nbsp;Jana v Norimberce.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hw8vzji9t2dpwu54s3tbbj6hgszko59</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Z pasáka učenec</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10538</id>
    <revision>
      <id>337136</id>
      <parentid>223516</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337136</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7815" sha1="mz8ea0ytzt2ko6bmccoq5oavhpsxet9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Z pasáka učenec
  | PŘEDCHOZÍ = Básník Firdusi
  | DALŠÍ = Bedřich Smetana
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z pasáka učenec
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;55–61.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
}}

{{Forma|proza}}
Zima r.&amp;nbsp;1709. byla tak neobyčejně krutá, že ani nejstarší lidé podobné nepamatovali. Ptáci mrzli v povětří, země byla ztuhlá na kosť, vody zmrzlé až ke dnu, a sta lidí pomrzlo i ve světnicích, když pro chudobu si zatopiti nemohli.

Poustevna otce Palemona, zapadlá v lesích, byla jako jediná hora ledová. Otec Palemon vyšel ráno za ukrutného mrazu ven a tu spatřil, kterak se k němu přibližuje vyzáblý, hadry oděný hoch a prosebně k němu ruce vztahuje.

„Pro Bůh, dítě! Co zde činíš v tomto mrazu?“

Ale chlapec místo odpovědi sklesl na zemi mdlobou. Uleknutý poustevník vzal jej do náruče, odnesl do teplé poustevny, uložil na mech a ošetřoval jej. Tu poznal, že hoch onemocněl neštovicemi. Zlá to nehoda! Ale ani toho nezalekl se poustevník. Ošetřoval ho tak pečlivě, že hoch brzy se vzpamatoval a s pomocí boží též vyléčil.

Hoch mu s pláčem řekl:

„Jmenuji se Valentin Duval a pocházím z maličké vesničky Artonay (Artoné). Když mně bylo deset let, zemřeli moji dobří rodiče. Ostal jsem v obci a pásl dobytek; nyní však nemají práce a vyhnali mne. Hlad mne soužil, byl bych málem zmrzl, a roznemohl jsem se ještě ke všemu na neštovice. Nebýti vás, dobrý otče, zahynul bych. Jsem úplně opuštěný, kromě dobrého Boha nemám nikoho na širém světě.“

„Neplač,“ těšil ho Palemon. „Až se zotavíš, pošlu tě do blízkého kláštera do služby.“

Když Valentin sesílil, odešel do kláštera do služby. Poustevník naučil ho čísti a poznal, že chlapec učil se s velikou snadností a dychtivostí.

V klášteře přijali ho za pasáka. Měli šest krav a ty dali na starosť Duvalovi. Ale Valentin na pastvě nezahálel. Vypůjčil si od mnichů knihy a četl celý den. Mrzelo ho velice, že neumí psáti. I vyřezával do suché kůry jednotlivá písmena i slova, psal do písku, a tak vytrvale a usilovně se učil, až se naučil dobře a důkladně psáti. Náhodou dostala se mu do rukou kniha o počtářství jednající. Nový svět otevřel se tu Duvalovi, s nesmírnou dychtivostí četl a pozoroval příklady tam obsažené, počítal a přepočítával, až si brzy vše osvojil, co v knize bylo. Také mapu obdržel v klášteře; ta vzbudila zvědavosť jeho velice, i učil se z ní sám od sebe: rozepjal ji v lese mezi dvěma stromy.

Když tak klidně na pasece krávy jeho se pásly, odevzdával se chlapec zvláštnímu pozorování. Jsa celý boží den v přírodě, pozoroval východ i západ slunce, vítr, bouři, mračna, duhu, a na všem cítil veliké zalíbení. Ale zvláště miloval hvězdy. V noci neb za jitra všecek nadšen zíral ku obloze, ba pořídil si i sám z rákosu jakýsi dalekohled a díval se na hvězdy. Kdož by to byl tušil, co děje se v tomto pasákovi krav!

Duval nepřál si ničeho, než jen aby se mohl učiti. Věděl však, že k tomu hodně knih je potřebí. Ale kde vzíti peníze na ně?

I vzpomněl si bystrý klučina, že v městě viděl hochy, kteří prodávali veverky. Proč by i on nemohl chytit několik veverek a prodati je ve městě? Vždyť byl celý den v lese a věděl, jak by na ně líčiti měl. A za peníze stržené mohl by si nakoupiti knih. Aj, toť byl věru výborný nápad!

Od té chvíle počal Duval pěstovati myslivosť ve velikém. V krátké době měl celý zvěřinec; chytil sysly, křečky, lasičky, veverky a jiná drobná zvířata a vyžádav si časem vždy na několik hodin prázdno, odskočil do města a tam kořisť svou koupěchtivým prodával. Brzy měl Valentin uschráněno takovým způsobem 40&amp;nbsp;tolarů. Radosť jeho byla veliká. Brzy však bylo jmění jeho zvláštní příznivou náhodou ještě značně zvětšeno.

Těkaje v lesích, nalezl kdysi zlaté pečetítko se šlechtickým znakem. Ohlásil nález u místního faráře, a brzy přihlásil se majetník. Byl to Angličan jménem Forster. Duval však nevydal mu dříve pečetítka, pokud mu Angličan důkladně ztracenou věc nepopsal tak, že nemohlo býti o tom žádné pochybnosti, že jest majetníkem věci ztracené.

Valentin učinil velice příznivý dojem na Angličana, jenž byl překvapen chytrostí, vtipem a může se říci téměř učeností na hochův věk. Odevzdal mu velice značnou peněžitou odměnu, a Duval, pln radosti, pořídil si knihovnu přes dvě stě svazků čítající — na tehdejší dobu byla to knihovna bohatá. Že byly knihy drahé, nezbylo Duvalovi ani krejcaru ze všech jeho úspor; to ho však tuze málo hnětlo. Jen když měl knihy. Jen když si mohl v nich čísti, v nich se probírati a z nich se učiti. Kromě knih nekoupil si Duval ničeho, a nyní byl úplně šťasten. Odnášel si po částech vždy poklady své do lesa, tam je rozložil, studoval, hledal, přemýšlel a bádal právě tak, jako učenec nějaký ve své komnatě.

To bylo ovšem velice pěkné, ale mnichům se to málo líbilo. Oni jej najali za pasáka, měl se starati o krávy, a ne o knihy.

„Šlakovitý hoch!“ pravili mniši. „Každé chvíle stihne nás na něho žaloba. Tu učinily krávy škodu, tu se mu některá zaběhla a místo šesti přihnal domů pět. Toho nelze déle trpěti.“

I zavolali si Valentina, vyplísnili ho přísně a dali mu výstrahu, že mu všechny knihy spálí. To Duvala velice zarmoutilo. Zavřel se do své celi, nepřijímal potravy, nechtěl nikoho k sobě pustiti, tak že mniši o jeho zdraví se báli. Teprve když mu bylo dovoleno, že denně dvě hodiny studovati smí, usmířil se, ba v návalu radosti slíbil mnichům, že za stravu a oděv ještě deset let jim sloužiti bude.

Od té doby učil se a studoval co nejbedlivěji. Tak nalezli jej kdysi v lese mladí princové Lothrinští; obklopen byl mapami a knihami, pohroužen v učení a přemítání. Princové dali se s ním do řeči a užasli nad jeho bohatými vědomostmi a divili se tím více, uslyševše, že se všemu naučil sám. Hned se ho otázali, zdali by šel do škol na učení? Když přisvědčil, slíbili, že se o něho postarají, a Duvalovi nastalo loučení. Stěhoval se s veškerou svou knihovnou k otcům Tovaryšstva Ježíšova do Moussonu (Mussonu), kdež do školy jejich s výtečným a překvapujícím výsledkem chodil.

Roku 1718. vzal jej arcivévoda Leopold s sebou do Paříže. Byl dychtiv zvěděti, jaký dojem světové toto město na jinocha učiní. Ale Duval odvětil prostě a upřímně, že se mu lesní samota, východ a západ slunce nad lesy mnohem lépe líbily, než celá Paříž se svým mořem domů, se svými paláci a divadly.

Po ukončení studií jmenován byl Duval professorem dějin v Lunevillu a bibliothékářem arcivévodovým.

Později žil ve Florencii, až jej povolal císař František do Vídně, kde stal se ředitelem uměleckých sbírek a bibliothékářem císařským. Jako učenec vynikal bohatými vědomostmi a vzácnou skromností; v nejedněch věcech vědeckých byl rádcem vznešených císařských manželů. Zemřel ve Vídni dne 3.&amp;nbsp;listopadu r.&amp;nbsp;1775. maje 80&amp;nbsp;roků věku svého; vydal též zajímavé spisy. Život jeho nejednou byl předmětem pěkných líčení, ba i na divadle hrál se životopis jeho.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mz8ea0ytzt2ko6bmccoq5oavhpsxet9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Bedřich Smetana</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10539</id>
    <revision>
      <id>337127</id>
      <parentid>246866</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337127</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5034" sha1="4xzor61racatmmfxrkf129u1gy917xz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Bedřich Smetana
  | PŘEDCHOZÍ = Z pasáka učenec
  | DALŠÍ = Král Jan Soběský před Vídní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bedřich Smetana
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha : Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;61–65.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Bedřich Smetana]]
}}

{{Forma|proza}}
Čechové byli od jakživa dobří hudebníci. Česká hudba známa jest v daleké cizině, a nejeden náš krajan proslavil se velice svými skladbami. Náš Josef Mysliveček, dne 4.&amp;nbsp;února&amp;nbsp;1781. v Římě zesnulý, považován byl od Vlachů za nejlepšího skladatele, a hudební skladby jeho přijaty byly všude s nadšením; rovněž i benátecký rodák František Benda, znamenitý houslista, i bratr jeho Jiří a synové Bedřich a Karel po celém Německu jméno české v minulém století proslavili, a tak mohli bychom uvésti četná jména svých rodáků, kteří prosluli v cizině.

V nejnovější době těší se světovému jménu výtečný umělec na housle František Ondříček, a jako skladatel znám je po celé Evropě Antonín Dvořák.

Nedávno teprve pochovali jsme výtečného básníka hudebního: Bedřicha Smetanu.

Když v domě otce jeho, sládka Smetany v Litomyšli, pořádány bývaly hudební večírky a zábavy, neměl z toho nikdo větší radosť nad malého Bedříška. Nebylo mu ještě ani čtyři roky, a již nechal hned veškerých hraček, slyšel-li hráti. Lidé říkali: „Z Bedřicha bude dobrý muzikant; to jest již nyní viděti.“

A vskutku, nemýlili se.

Bedřichovi nebylo ani pět roků, a již hrál první housle v hudebním sboru, jenž pořádal ku svátku sládka Smetany dostaveníčko. A když r.&amp;nbsp;1830. pořádán byl v Litomyšli koncert, stálo na pozváních, že hráti bude též šestiletý pianista Bedřich Smetana. Bedřich hrál: ale ne snad nějaký snadňoučký hudební kousek; co hrál, bylo nesnadné, a hošíček zahrál to hbitě, bezvadně a s přednesem tak náležitým, že ztržil hlučnou pochvalu.

To bylo ovšem velice krásné, a časem Bedřich se zdokonaloval čím dále tím více v hudbě. Ale když byl větší, pravil otec jeho:

„Zdá se mně, že ten chlapec pro hudbu na každé jiné učení zapomíná, a to se mně nelíbí. Chci, aby toho nechal a studoval gymnasium; z hudby by nemohl býti živ. Právníkem bude — pošleme jej na gymnasium do Německého Brodu.“

Ale láska k hudbě příliš již vzrostla v srdci Smetanově.

V Brodě i později v Praze věnoval se tím více hudbě, počínal i samostatně skládati, a brzy znám byl po celé Praze jako výtečný pianista. Když pak později ku přání svého strýce Josefa Františka Smetany, velezasloužilého spisovatele českého a professora v Plzni, do Plzně odešel, proslul brzy i po Plzni a dalekém okolí, a říkalo se:

„Student Smetana jest nejlepší hudebník, jaký kdy v Plzni byl.“

Vystudovav gymnasium, umínil si Smetana věnovati se zcela hudbě.

Z počátku chodil vyučovat do domů hře na piano, aby se vyživil, potom dostal se za učitele hudby k hraběti Leopoldu Thunovi, r.&amp;nbsp;1848. zařídil si vyučovací ústav pro piano. Císař Ferdinand Dobrotivý, jenž od r.&amp;nbsp;1848. na hradě pražském sídlel, slyšel mnoho o Smetanovi, a chtěje ho seznati, pozval jej k sobě na Hradčany, aby mu každý týden na piano vzácné skladby hrál.

Roku 1856. nabídnuto bylo Smetanovi místo za kapelníka v Gothenburku ve Švédsku. Smetana je přijal, a meškaje ve Švédsku, mnohé krásné hudební práce složil. Tehdy počalo se v Praze velmi živě mluviti o zbudování národního divadla. Na nic se tak Smetana netěšil jako na to: ničím nedal se již ve Švédsku zdržeti, jen domů a domů pospíchal. Než se domů vrátil, dával ve větších městech švédských koncerty; ale vrátiv se domů, nedostal místo kapelníka, nýbrž bylo mu až do r.&amp;nbsp;1866. čekati.

Jako kapelník složil krásné zpěvohry pro divadlo, jež po celých Čechách, Moravě a slovanských zemích se rozšířily.

Tak na př. veleznámé dílo jeho jest: „Prodaná nevěsta“, „Libuše“, „Braniboři v Čechách“, „Dalibor“, a jiné a jiné. Pro veliké hudební sbory sepsal: „Z českých luhů a hájů“, „Vltava“, „Vyšehrad“, „Z mého života“ a přemnohé krásné a cenné skladby.

Bohužel, že Smetana několik let před smrtí svou úplně ohluchl, tak že se vzdáti musil místa svého jako kapelník při národním divadle. Ale i v tomto neštěstí skládal dále a to věci tak krásné, že bylo ku podivu. Smetana pokládá se za nejlepšího hudebního skladatele českého. Odpočívá na hřbitově vyšehradském vedle mnoha jiných slavných mužů českých.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4xzor61racatmmfxrkf129u1gy917xz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/První práce Antonína Canovy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10541</id>
    <revision>
      <id>337134</id>
      <parentid>223510</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337134</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4753" sha1="057axphljg2qk991dbx91kztkh048uz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = První práce Antonína Canovy
  | PŘEDCHOZÍ = Král Jan Soběský před Vídní
  | DALŠÍ = Prokop Diviš, vynálezce bleskosvodu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = První práce Antonína Canovy
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;67–71.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Antonio Canova|Antonio Canova]]
}}

{{Forma|proza}}
Dne 13.&amp;nbsp;srpna r.&amp;nbsp;1822. zemřel v Benátkách slavný vlašský sochař Antonín Canova (Kanóva), jehož jméno zná celý vzdělaný svět. Díla jeho jsou tak proslulá a výtečná, že o nich napsány jsou mnohé spisy.

Canova narodil se r.&amp;nbsp;1757. v malé vesničce Possagno (Posáňo) v papežském státě; vesnička patřila šlechtici Falierimu.

Tento Falieri pořádal kdysi slavnou hostinu; hojně rytířů, pánů a dám bylo u něho sezváno — ký div, že v kuchyni pracovalo se o překot, aby jídla dobře upravena byla a pochvaly došla. Jako kuchtík pomáhal i tam malý Antonín; bylo mu tehdy dvanácte let. Tu mělo býti na tabuli neseno máslo. Malý Canova chopil se hroudy másla, a než malá chvíle uplynula, učinil z něho krásného lva, tak dovedně, že se v kuchyni každý podivil. Lev byl vypracován tak čistě a tak věrně dle přírody, zároveň pak tak rychle, že skutečně objevil Antonín Canova veliké nadání.

Jestliže se divili v kuchyni, tím více divili se páni při hostině, když máslový lev přinesen byl na tabuli: a to ještě nevěděli, že jest to dílo téměř okamžiku.

Hostitel, šlechtic Falieri, sotva že ustal obecný obdiv, otázal se vrchního kuchaře:

„Kdo to dělal?“

„Malý Canova,“ odvětil kuchař.

Společnosť rozjařená přála si hošíka viděti. Chlapec přišel všecek uzardělý, a pohledy všech hostů utkvěly na něm.

„Chtěl bys býti sochařem?“ otázal se ho Falieri.

Canova mlčky přisvědčil, a žhavý ruměnec polil opět jeho tváře.

„Nuž dobře, postarám se o tebe,“ řekl šlechtic.

A dostál slovu. Nejdříve učil se Canova v Bassanu a později v Benátkách, a již v sedmnáctém roce provedl krásné a veliké dílo z mramoru. Po té vykonal celou řadu znamenitých mramorových soch z řeckého a římského bájesloví a vystavěl skvostné a umělecké hrobky; tak na př. jedna ze slavných jeho prací jest náhrobek arcivévodkyně Kristiny v kostele Augustinském ve Vídni, r.&amp;nbsp;1805. zřízený.

R.&amp;nbsp;1802. jmenován byl Canova papežem Piem&amp;nbsp;VII. vrchním dohlížitelem všech římských uměleckých památek a podniků v celém církevním státě a povýšen do stavu rytířského. Téhož roku povolal ho císař Napoleon&amp;nbsp;I. do Paříže, aby pracoval velikou sochu jeho i matky jeho Laetitie (Letície). Obě tato díla zdařila se skvěle slavnému mistru, rovněž jako poprsí císaře Františka&amp;nbsp;II. a papeže Pia&amp;nbsp;VII. a socha Marie Louisy (Marie Ludviky), arcivévodkyně rakouské. R.&amp;nbsp;1816. poslal mu papež Pius&amp;nbsp;VII. vlastnoruční list, nazývaje ho „velice zasloužilým o město Řím“ a jmenuje ho markýzem z Ischie (Iskie) s ročním důchodem tří tisíc skudů (asi 7000&amp;nbsp;zl. našich peněz).

Canova provedl celou řadu výtečných prací: byl neobyčejně pilný. O dílech jeho vydány jsou obšírné spisy, a kdybychom zde jen o třetině psáti chtěli, bylo by nám vydati celý katalog, objemnější mnohem, než tento spisek. Canova byl až do smrti své neúnavně činný, upřímný, přívětivý a dobročinný. Zasypán slávou a uznáním, byl sám muž největší skromnosti. Podporoval usilovně mladé umělce a vypisoval ceny, aby je pobádal k čilé práci. Zvláštní a pozoruhodné jest, že první práce Antonína Canovy byla z měkkého másla, kdežto veškeré ostatní byly z tvrdého mramoru. První práce jeho byl lev, a Canova po celý život svůj zvláště rád pracoval lvy a to tak dokonale, že byli vždy předmětem obecného úžasu a obdivu. Kdo navštíví světoznámý chrám sv.&amp;nbsp;Petra v Římě a uzří hrobku papeže Klimenta&amp;nbsp;XIII., každý s úžasem pozoruje tu dva veliké lvy mramorové, stojící u skupení tří soch: papeže klečícího, anděla víry držícího kříž a anděla smrti sedícího vedle rakve. Jest to slavná práce Antonína Canovy.

Canova zemřel v 65.&amp;nbsp;roce věku svého a pochován jest ve svém rodišti ve chrámě, jejž byl vystavěti dal z vděčnosti a lásky ku své rodné půdě.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>057axphljg2qk991dbx91kztkh048uz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/O Mozartovi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10543</id>
    <revision>
      <id>337133</id>
      <parentid>250105</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337133</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8358" sha1="g4d93iv6ud01ajfc8spd7ro0maln3sq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = O Mozartovi
  | PŘEDCHOZÍ = Prokop Diviš, vynálezce bleskosvodu
  | DALŠÍ = Tycho de Brahe a zatmění slunce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = O Mozartovi
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;75–81.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfgang Amadeus Mozart]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Wolfgang Amadeus Mozart]]
}}

{{Forma|proza}}
Jeden z nejznamenitějších a nejslavnějších hudebníků v minulém století byl Mozart.

Narodil se v Solnohradech roku 1756. Nebyla mu ani tři leta, a již sám vyhledával na klavíru tony, které příjemně znějí, a míval radosť, když se mu to podařilo. Ve čtvrtém roce počal ho již otec vyučovati. Užasl nad jeho nadáním. Za půl hodiny hrál každý úkol s největší přesností, a byl-li zvláště nesnadný: za hodinu jej uměl dokonale. Činil velmi rychlé pokroky; ba, když mu bylo pět roků, již sám také skládal malé kusy; přehrával je otci a ten je napsal. Pokud maličký Mozart se neučil hudbě, velice rád hrával si s ostatními malými dětmi, a býval do hry tak zabrán, že ani po jídle a po nápoji se nesháněl; jakmile však poznal klavír, opustil veškery dětské hry. Dokončiv pátý rok věku svého, složil Mozart celý koncert pro klavír a to dle všech pravidel hudebního umění; koncert ten byl tak nesnadný, že jej pouze nejcvičenější hudebníci zahráti dovedli. Když mu bylo šest let, cestoval se svou sestrou Marií Annou do Mnichova, kdež veřejně hráli s velikou pochvalou; potom odebrali se do Vídně a byli představeni císařskému dvoru. Ve Vídni dostal Mozart malé housle, a než zpět do Solnohradu přijel, hrál k největšímu úžasu všech, kdož jej znali, celý nesnadný koncert pro housle. Roku 1763., tedy když bylo Mozartovi sedm let, podnikla rodina jeho s ním velikou cestu; v listopadu byli v Paříži. Všude těžil malý hošík nadšenou pochvalu, dostávalo se mu hojných darů a podpory. V Paříži meškal až do května; vydal tam též — jako chlapec sedmiletý — tiskem první své skladby pro piano.

Z Paříže odebrali se do Anglie. V Londýně hrál Mozart dne 10.&amp;nbsp;dubna&amp;nbsp;1764. před královským dvorem, později též i na varhany; nejnesnadnější věci slovutných skladatelů, jež mu předložili, hrál beze vší přípravy hned na poprvé s uměleckou dokonalostí, jako by je byl znal ode dávna. V Londýně opět vydal nové skladby tiskem. Jako dvanáctiletý hoch složil Mozart velikou mši, již u přítomnosti celého císařského dvora sám řídil, když se světil kostel při nově založeném sirotčinci. R.&amp;nbsp;1769. Mozart odejel s otcem svým do Italie. Sotva že přijel do Říma, stal se proslulým a znamenitým, tak že se v celém Římě o nikom jiném nemluvilo, než jen o Mozartovi. Každoročně na veliký pátek zpívali totiž zpěváci v sixtinské kapli ve Vatikáně slavný žalm „Smiluj se nade mnou“; noty této skladby chovány byly v největší tajnosti, aby žalm nikdo neopsal a po Evropě nerozšířil. Ale Mozart, slyšev jej zpívati pouze jedenkráte, sedl ku klavíru a celý jej zahrál, tak že s úžasem trnuli všichni chvějíce se, zdali je to možno a přirozeno, aby se podobné divy děly? Když byl v Neapoli, domnívali se chovanci hudebního ústavu tamního, že má Mozart na prstě kouzelný prsten, jenž působí, že tak krásně a nedostižitelně hraje. Mozart se tomu usmál, sňal prsten, a hrál právě tak bez prstenu, čemuž se chovanci tím více divili. Nebylo mu ani čtrnácte let, když jej papež jmenoval rytířem zlaté ostruhy a křížem ho vyznamenal; četná města italská vyznamenávala ho o překot, zvala ho a chtěla, aby stal se u nich kapelníkem. Nějakou dobu zdržel se v Miláně, kdež složil veliké divadelní zpěvohry, které se velice líbily; mimo to skládal i mše a jiné veliké hudební kusy.

Stráviv nějakou dobu v Paříži, odešel později do Vídně, kdež ostal trvale při dvorním divadle jako kapelník a skladatel.

Slavný muž tento neměl vsak dožiti dlouhého věku.

Krátce před smrtí přihodila se mu zvláštní událosť, jež na nejednom místě se vypravuje.

Jednoho dne přišel k Mozartovi neznámý jakýs muž a žádal ho, aby složil zádušní mši svatou (rekviem) a aby si sám určil, kolik za svou práci chce. Mozart odpověděl, že žádá sto dukátů, ale aby se na něho nespěchalo, má-li napsati věc dokonalou a uměleckou. Neznámý přikývl hlavou, vyplatil Mozartovi žádanou částku ihned a pravil:

„Přijdu za několik měsíců, a až bude rekviem hotové, zaplatím ještě značnou sumu.“

Po té odešel. Za krátkou dobu dostalo se Mozartovi nabídnutí, aby k nastávající korunovaci císaře Josefa&amp;nbsp;II. v Praze slavnostní zpěvohru složil. Mozart čestné nabídnutí to přijal a chystal se na cestu do Prahy.

Když vsedal již do vozu, maje se odebrati do Prahy, objevil se opět před ním neznámý muž a tázal se ho: zdali již objednané rekviem složil?

„Nikoliv,“ řekl Mozart; „dosud nebylo mně lze. Ale jakmile se z Prahy navrátím, ihned je dokončím a ničím se z práce vyrušiti nedám.“

Navrátiv se z Prahy dal se Mozart s pravým nadšením do práce a skládal tak vytrvale, že jej manželka často napomínala, aby ustal od takového namáhání a pamatoval na slabé zdraví své.

A skutečně, Mozart slábnul očividně a každodenně. Nejednou seděl skloněn nad papírem a měl plné oči slz. Když to choti jeho bylo nápadné, otázala se ho po příčině nezvyklé této truchlivosti.

„Ach,“ povzdychl si slavný skladatel, „zdá se mně, že toto rekviem píši sám pro sebe!“

Toho ulekla se velice starostlivá choť a přejíc si, aby si Mozart odpočinul, schovala mu veškeré noty již napsané. Tu však byl Mozart jako proměněný; ujišťoval manželku, že mu ničeho není, že jest zdráv jako dříve, až mu opět vydala rekviem počaté. Mozart pracoval s chutí a vytrvalostí dále; brzy však zmocnila se ho těžká zádumčivosť, z níž se probrati nemohl. Dokončil své rekviem až na nepatrnosti některé; ulehl, chřadl velmi rychle a zemřel po kratičké nemoci, maje teprve třicet šest let; bylo to dne 5.&amp;nbsp;prosince r.&amp;nbsp;1791. krátce před 1.&amp;nbsp;hodinou noční.

Podivné jest, že o hrobě Mozartově ničeho známo není. Pochován byl totiž dne 6.&amp;nbsp;prosince za bouřlivého a deštivého odpoledne do společného hrobu chudých — do šachty. Od r.&amp;nbsp;1859. stojí sice na hřbitově vídeňském krásný pomník, ale s určitostí se neví, zdali právě na místě, kde veliký skladatel odpočívá. I v Solnohradě, rodišti Mozartově, jest od r.&amp;nbsp;1842. skvostný pomník.

Mozart složil ohromný počet hudebních kusů, mnoho set obnášející.

Po smrti jeho dostavil se tajemný neznámý a odnesl rekviem, jež Mozart až na některé maličké dodatky dokončil.

Mozart sám domníval se pevně, že objednané rekviem byl pro něho nadpřirozený pokyn, že brzy jej Pán z tohoto světa povolá. Vyjádřil se o tom nejednou svým přátelům, a byl od té doby stále zádumčivější. Proto obecně se věřilo, že rekviem objednala nějaká bytost tajemná. Zatím však i to se vysvětlilo, ale za hodně dlouho po Mozartově smrti. Jistý hrabě V.... chtěl míti rekviem ono k uctění památky své zemřelé choti, a jsa též hudebníkem, mínil Mozartovu práci za svou vydati. Proto ovšem tajně vyjednával s Mozartem, aby se toho nikdo nedověděl.

Rekviem Mozartovo jest dílo uchvacující a velikolepé; není posluchače, aby k slzám nebyl pohnut, když je slyší. Je však k němu třeba velice dovedných hudebníků a zpěváků, a to počtu značného, má-li rekviem tak provedeno býti, jak si je Mozart sám představoval. Proto lze rekviem provésti jen ve velkých městech, ve velkých chrámech nebo místnostech, a provedení ono vyžaduje ještě nákladu dosti velikého.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>g4d93iv6ud01ajfc8spd7ro0maln3sq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Kněz Jan Bosco, apoštol opuštěné mládeže</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10559</id>
    <revision>
      <id>337131</id>
      <parentid>223499</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337131</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9810" sha1="mb0w5fqrk4tl6enjb8rk043cxvabro2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Kněz Jan Bosco, apoštol opuštěné mládeže
  | PŘEDCHOZÍ = Ze života Alexandra Menčikova
  | DALŠÍ = Mravenčí píle Josefa Jungmanna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kněz Jan Bosco, apoštol opuštěné mládeže
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;87–95.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Jan Bosco|Jan Bosco]]
}}

{{Forma|proza}}
Dne 31.&amp;nbsp;března r.&amp;nbsp;1888. zemřel v Turině v Italii tři a sedmdesátiletý kmet, kněz Jan Bosco, dobrodinec mládeže, pravý apoštol a zakladatel řádu sv.&amp;nbsp;Františka Sálesského, jenž úplně výchově mládeže zanedbané, osiřelé a opuštěné se věnuje.

Co Bosco provedl, jest vskutku dílo velikolepé a obdivu hodné.

Do Turina přicházelo množství mladíků a dětí z Alp, aby tam výživy hledali; v horách bývá vždy chudoba, vždy hlad, a otec nemůže i skrovnou rodinu vyživiti. Často ani v Turíně nenalezly děti chleba, těkaly po ulicích, trpěly hlad, a znenáhla propadávaly tuposti a špatnému životu. Naučily se krásti, seznamovaly se se žalářem, byli z nich zločincové. Čísti a psáti se nenaučily, o dobrém Bohu nevěděly ničeho; rty jejich uměly zlořečiti — požehnání modlitby neznaly.

Bosco již z mládí, ještě než stal se knězem, když meškal na ústavě bohosloveckém, se zvláštní zálibou navštěvoval žaláře, všímaje si tam nejvíce vězňů zanedbaných, mladých, opuštěných; a když po vysvěcení nabízeno mu bylo místo za kaplana na venkově, nepřijal ho Bosco, řka:

„Cítím v sobě povolání, sloužiti mládeži zpustlé a opuštěné. Úkolem mého života bude, založiti útulky dětem takovým, vychovávati je v nich a postarati se o ně, aby se staly platnými údy společnosti lidské.“

Mnohý úmyslu tomu ani nerozuměl, mnohý se nad plány Boscovými pohrdlivě usmál. Co chtěl ten mladý kněz? Vždyť to byl synek chudého chalupníka, sotva že vystudoval, bídně soukromým vyučováním se protloukaje, krejcaru svého jmění neměl — jakž tedy chtěl zakládati útulny?

Když jednou Bosco, bylo mu tehdy dvacet šest roků — se v sakristii ku mši svaté oblékal, zpozoroval, že za ním stojí jakýs výrostek a s neobyčejnou zvědavostí si jej prohlíží. Dal se s ním do řeči a vyzval ho, zdali by mu chtěl ministrovati.

Výrostek odvětil, že to neumí; přiznal se, že neumí z náboženství ničeho, že neumí ani čísti, ani psáti. Byl to sirotek; již mu bylo patnáct let a vyrostl jako dřevo v lese. Bosco se ochotně nabídl, že jej bude učiti, ač jestli chce.

Chlapec radostně přisvědčil a počal choditi k Boscovi; brzy činil rychlé pokroky. Za nedlouho přivedl s sebou několik rovněž opuštěných chlapců, Bosco je vlídně a otcovsky přijal, a v několika nedělích měl již čtyřicet žáků — sirotků to z blízka i daleka, kteří po Turině se potulovali, žebrali, kde se co dalo též pracovali, a podobně.

Duchovní turinští nedívali se příliš vlídně na konání svého spolubratra. Co chtěl s těmi tuláky? Jistá šlechtična poskytla mu zdarma byt, a počet chovanců Boscových brzy stoupnul až na tři sta: tu v nejhorší době vypověděno Boscovi přístřeší, a on stěhoval se se svou školou pod širé nebe, na jistou louku u Turina, již od majetníka najal. Chlapci byli by pro něho život dali, jak ho měli rádi; kdo z nich oddán byv špatnému životu dříve, k němu přišel, brzy se napravil. Trpělivost a láska Boscova u vyučování byla věru obdivuhodná. Někteří šlechetní kněží ho v díle jeho podporovali, pomáhajíce mu při vyučování.

Kázeň mezi dětmi (a byli i přestárlí výrostkové mezi nimi) byla tak vzorná, že se každý divil. Z počátku neříkali jim jinak, než „darebáci, taškáři, tuláci Boscovi“, ale brzy poznali, že hoši toho názvu nikterak nezasluhují. Bosco pečoval o ně v kolika směrech: za dne opatřoval jim práci a staral se jim o chléb, večer otevíral pro ně školy a vyučoval je v různých odděleních dle stupně jejich vědomostí a věku, vyjednával s řemeslníky, aby přijímali je do učení, a časem shromažďoval je všecky, podnikaje s nimi vycházky a výlety. Počet jich rostl den ode dne, čím dále tím více. Majetník louky obával se, že dupotem tolika nohou se mu louka pokazí, i vypověděl i odtud Bosca — Bosco ocítil se s několika sty hochy, již mu k srdci přirostli, bez přístřeší. Tu radili mu četní přátelé a i sám starosta turinský, by nechal marného prý svého počínání, rozpustil veškery chovance své: nač prý jeho namáhání, jeho starosti — výsledek bude, že s tuláky těmi přece jen ničeho nesvede.

Boscovi zalily se oči slzami. Nyní, po tolika útrapách, když nejobtížnější počátky přemohl, měl nechati všeho a vyhnati zase své žáčky na veřejnou ulici do bídy, do nouze, ústrkům lidským, do nebezpečí, že se stanou zločinci a špatnými lidmi?

Pln důvěry v Boha odvětil pevně těm, již mu takto radili:

„Neopustím mládeže své. S pomocí boží založím pro ni asyl a veliký chrám Panny Marie, Pomocnice křesťanů.“

Tato důvěra Boscova vykládána byla za tvrdošijnosť a známku pomateného ducha. Ještě jednou tázali se lidé: Co chtěl tento kněz se svými tuláky, se svou chudobou, tento muž bez přístřeší, bez přátel? Jak chtěl vystavěti asyl, založiti školy, zbudovati chrám, vychovati opuštěné, zpustlé, otrhané ty děti, jichž ustavičně přibývalo?

I počali se raditi, zdali by nebylo nejlépe, dáti Bosca do ústavu choromyslných. Skutečně poslali pro něho dva duchovní, kteří ho měli do blázince dovésti: ale Bosco, prohlédna jich úmysl, nešel.

V této nepříznivé době, kdy přibližoval se podzim, a Bosco neměl přístřeší pro své chovance, přišel k němu jistý prostý občan z předměstí a řekl mu, že mu rád a levně pronajme vhodné místnosti. Kdož byl radostněji dojat, nežli Bosco? Byla to ovšem zpustlá jenom kolna, již občan pronajímal, ale brzy byla dostatečně upravena, tak že v ní Bosco založil kapli a upravil místnosti pro školy.

Žáci radostně přicházeli, a brzy rozšířila se o zatímném tomto ústavě tak chvalná pověsť, že město Turin poslalo do ústavu Boscova dva úředníky, aby podali zprávu o zařízení jeho a prospěchu žáků.

Uřadníci podali zprávu velice příznivou, a Bosco obdržel roční peněžitou podporu na svůj ústav. Nebyla to sice summa veliká, ale znamenalo to přece veliký úspěch. Později i sám král Karel Albert, slyšev o Boscovi, o jeho vytrvalé a lidomilné snaze, ochotně nařídil, aby mu vyplácena byla podpora z pokladnice královské.

Ježto i některé soukromé osoby přízeň Boscovi věnovaly, počalo se dílo apoštola mládeže dařiti utěšeně. Rozšířil třídy, místnosti i školy, zařídil dílny pro řemeslníky, rozmnožil počet chovanců i učitelů, a znenáhla nebylo viděti v Turině zpustlé mládeže, po ulicích těkající. Nalezl-li náhodou Bosco někoho na ulici, ihned se jej vyptal na vše a získal ho pro svůj ústav; přišel-li kdo opuštěný do Turina, hned prvního dne obyčejně se o Boscovi dověděl a nejednou se stalo, že pozdě večer zaklepal nějaký siroteček na okno nuzného Boscova příbytku. Ovšem, že nebyl oslyšán nikdo a nikdy.

S dobrou svou mateří, Markétou, hospodařil Bosco ku blahu svých svěřenců; ale jakž tomu obyčejně bývá, ani potom, když ústav jeho utěšenými výsledky kvetl, nemohli mnozí pochopiti vznešené jeho účely, a měl mnoho nepřátel. Nejednou úkladní vrahové usilovali o jeho bezživotí: chtěli jej otráviti, střelili po něm, přepadli jej s noži a kyji: ale Bůh vždy apoštola toho chránil.

Ač věnoval se po celý den i večer unavující práci, přece — a to jest věru s podivením — nalezl ještě času ku sepisováni četných a pěkných knih. Sepsal celou řadu spisů ku potřebě svého ústavu a svých žáků; všechny napsány jsou slohem poutavým, snadně srozumitelným.

Milost boží zřejmě byla s ním. Zařídil ústav sv.&amp;nbsp;Františka Sálesského tak, jak si jej představoval; založil v něm školy, řemeslnické dílny, a vyšli z nich knězi, učenci, obchodníci, řemeslníci; Bosco vyslal četné missionáře do Francie, Španěl, ba i do Ameriky, kde dle vzoru ústavu turinského založili kolik set sirotčinců salesiánských pro opuštěnou a zanedbanou mládež.

Bosco neunavnou svou horlivostí a zbožností jsa puzen, vystavěl z příspěvků dobročinných velikolepý chrám Panny Marie Pomocné v Turině a kostel sv.&amp;nbsp;Františka Sálesského. Ústav jeho v Turině je ohromný.

Bosco byl milé a přívětivé tváře, chování srdce jímajícího, uchvacujícího, řeč jeho byla lahodná, libá. Kdo jej jednou viděl, nikdy již na něho nezapomínal. Když přijel do Francie a navštívil Paříž, vzbudil neobyčejné nadšení všude, kde se objevil, a veškeré časopisy jásaly mu vstříc. Ostal po celý život prostým knězem, ač vysoce oblíben u hodnostářů církevních i u samého papeže Pia&amp;nbsp;IX. i Lva&amp;nbsp;XIII., nejednou měl býti povýšen. Žil toliko pro svou mládež a měl až do smrti své skrovné jen obydlí.

Praví se, že tento apoštol brzy bude prohlášen sv.&amp;nbsp;otcem za blahoslaveného.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mb0w5fqrk4tl6enjb8rk043cxvabro2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Mravenčí píle Josefa Jungmanna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10560</id>
    <revision>
      <id>337132</id>
      <parentid>223503</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337132</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5462" sha1="hsjxxm12j0wyi52tsd5tzzlbxutdomb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Mravenčí píle Josefa Jungmanna
  | PŘEDCHOZÍ = Kněz Jan Bosco, apoštol opuštěné mládeže
  | DALŠÍ = Mikuláš Paganini
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mravenčí píle Josefa Jungmanna
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;95–99.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Josef Jungmann]]
}}

{{Forma|proza}}
Milý náš jazyk český rozléhá se nyní po městech i dědinách, v úřadech i ve školách, tisknou se jím četné časopisy a krásné knihy, a nové se stále sepisují: ale nebývalo tomu dříve tak. Před půl stoletím počal se jazyk náš mateřský teprve probouzeti z dlouholetého zapomenutí a strnutí, počalo se opět veřejně mluviti česky, česky psáti a čísti: vždyť bylo dosti lidí, kteří se za mluvu českou styděli, a mnozí ani uvěřiti nechtěli, že by se vůbec kdy ještě česky mluviti mohlo.

Český jazyk byl velice zanedbaný. Mnozí šlechetní vlastenci jali se ho opět důkladně si všímati, jej vzdělávati, jím psáti; nazýváme je obyčejně buditeli českými, neboť oni lid český a národnosť i jazyk český z tvrdého spánku k novému životu probouzeli.

Zlatým písmem měli bychom jména jejich do dějin svých napsati, aby i pozdní potomci s láskou a nejvřelejší úctou mužů těch vzpomínali.

Přední a nejčestnější místo mezi nimi náleží Josefu Jungmannovi.

Tento syn české chaloupky vykonal pro znovuzrození svého národa a milého jazyka jeho práci obrovskou, tak že nám po všechny doby může tanouti na mysli jako vzor mravenčí píle a lásky k vlasti.

Již z mládí s velikou zálibou četl spisy české ze slavných dob minulých, zvláště z 15. a 16.&amp;nbsp;století, aby naučil se z nich mnohým českým slovům a osvojil si jejich dokonalý sloh.

Mnozí učenci tvrdili, že jazyk český vůbec ani se nehodí k tomu, aby se jím psaly povídky, básně, nebo knihy vědecké, a mínili, že to, co lze napsati francouzsky, německy neb anglicky, nelze ani česky tak vyjádřiti. Čeština prý je tvrdá, neohebná, nemá dosti slov a významů, je neúplná, nedokonalá.

To velice bolelo Josefa Jungmanna. S velikou vytrvalostí učil se francouzsky i anglicky a těšil se, že přeložením některých vynikajících spisů francouzských i anglických do češtiny dokáže všem učencům, že jazykem českým lze právě tak jako všemi jinými jazyky psáti a myšlénky vyjadřovati.

Kdo se cizímu jazyku sám nikdy neučil, nepochopí, co píle a vytrvalosti práce ta vyžaduje.

Veškerou tu práci překonal Jungmann železnou svou vytrvalostí. Již v Litoměřicích, kde byl professorem, přeložil četné básně nejslavnějších spisovatelů německých, anglických i francouzských a to tak mistrně, že z toho všickni přátelé a milovníci jazyka vlasteneckého měli srdečnou radosť.

Z Litoměřic povolán byl Jungmann do Prahy na staroměstské gymnasium, kdež byl nejprve professorem a později ředitelem.

Roku 1820. vydal velice objemný spis nadepsaný „Slovesnost čili nauka o slohu“, kterýž obsahuje pravidla básnického i obyčejného slohu s četnými příklady; sotva že vyšla důležitá tato kniha, sepsal jinou, totiž: „Historii literatury české“, kterýž spis podával vylíčení hlavních dob písemnictví českého a seznam skoro všech českých knih, které vůbec kdy vydány byly.

Nesmrtelný pomník však postavil si Jungmann sepsáním a vydáním obrovského svého česko-německého slovníku, na němž plných třicet roků s pílí v pravdě mravenčí byl pracoval. Ve slovníku tom uvádí pravý poklad českých slov a rčení, jež byl po dlouhá léta, již od mládí svého, sbíral.

Slovníku toho velikého vyšlo mezi lety 1835—1839. pět dílů, a slovník ten stal se základem dalšího vzdělání jazyka českého pro všechny budoucí doby.

Povážíme-li, že současně Josef Jungmann s největší svědomitostí zastával úřad učitelský a ředitelský, pak věru s upřímným podivením oceniti musíme jeho vzácnou a vytrvalou píli. Zajisté že využitkoval času s nejpříkladnější horlivostí a svědomitostí; neboť pouze slovníkem svým vykonal již tolik, co jinde jen sborové mužů učených po důkladném rozdělení práce vykonávají. On však i mimo slovník a spisy zde v krátkém náčrtku uvedené vydal celou řadu spisů jiných.

Jungmanna ctili doma i v cizině. Stal se ředitelem či rektorem vysokého učení (university) pražského a členem četných učených společností v cizině; od otce našeho císaře pána, pana arciknížete Františka Karla, dostal velice pochvalné uznání písemné, od císaře Ferdinanda zlatý prsten a rytířský řád Leopoldův, r.&amp;nbsp;1847. jmenován členém vídeňské akademie nauk; od podobné akademie ruské obdržel zlatý peníz pro zásluhy o vědu již roku 1835.

Jungmann zemřel dne 16.&amp;nbsp;listopadu r.&amp;nbsp;1847. v ctihodném stáří sedmdesáti čtyř let a pochován na hřbitově olšanském.

V Praze má pěkný pomník a na rodné chaloupce jeho v Hudlicích u Berouna zasazena jest též deska pamětní.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hsjxxm12j0wyi52tsd5tzzlbxutdomb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drobné povídky dějepisné/Resslův parní šroub</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10562</id>
    <revision>
      <id>337135</id>
      <parentid>223512</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:38:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337135</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6057" sha1="bl599g4krlazo65d7fozklcbnysypf0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Drobné povídky dějepisné
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Resslův parní šroub
  | PŘEDCHOZÍ = Mikuláš Paganini
  | DALŠÍ = Dobrodinec lidstva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Resslův parní šroub
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Drobné povídky dějepisné.'' Praha: Alojs Hynek, 1890. s.&amp;nbsp;103–107.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11365061}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Josef Ressel|Josef Ressel]]
}}

{{Forma|proza}}
Dne 18.&amp;nbsp;ledna r.&amp;nbsp;1863. odhalen byl ve Vídni před vysokou školou technickou našemu krajanu Jos. Resslovi, vynálezci parního šroubu, krásný pomník. Ale dokud Ressl žil, neměl ubožák na růžích ustláno: na něm a životě jeho vyplnila se trpká pravda, že často za živa bídu zakoušejí ti, jimž po smrti pomníky se budují.

Též v Chrudimi na rodném jeho domu vidíme pamětní desku hlásající, že se tam Jos. Ressl narodil dne 29.&amp;nbsp;června r.&amp;nbsp;1793.

Když byl Ressl na universitě ve Vídni, stihla rodiče jeho tak citelná bída, že nemohli na jeho vzdělání ani krejcarem nakládati.

I odešel Ressl na lesnickou školu a stal se lesníkem. Již od mládí nejraději se zaměstnával měřictvím, počtářstvím a fysikou; a když r.&amp;nbsp;1821. dostal se do Terstu, velice zajímalo ho moře a lodi, po něm plující.

I přemýšlel, jak bylo by lze pohybovati loď šroubem místo vesel; za několik let učinil již vynález: přidělal k malé lodi šroub, jejž dva mužové řídili, a loď pohybovala se hbitě a rychle po moři.

K podobným zkouškám a vynálezům třeba jest peněz, a těch Ressl neměl. Hledal ovsem pomoci na různých místech: ale snaha jeho potkávala se namnoze s nedůvěrou a s lakotnou chtivostí mnohých podnikatelů, kteří nevidouce ihned značného zisku, o vynálezu Resslově ani slyšeti nechtěli.

Ressl přenesl ihned vynález svůj na parníky, a chtěl, aby šroubové parníky jezdily mezi Terstem a Benátkami; nemaje pak sám k podniku tomu peněz, chtěl utvořiti společnosť, která by potřebnou sumu k tomu dala, a pak podíl brala z čistého užitku.

Ale tím způsobil pravou bouři. Zvláště nepřátelsky zachovali se k němu majetníci parníků, kteří poznávali, že by jim Resslův podnik uškodil. I chtěli učiniti Resslův vynález směšným, a posmívali se všude Resslovi: Co prý chce ten zpozdilec svým šroubem? Zdali jím snad chce provrtati moře? Neb alespoň učiniti díru do moře?

Vida Ressl, že v Terstu ničeho nepořídí, počal vyjednávati s Francouzy, obchodníky, kteří v Terstu meškali.

R.&amp;nbsp;1829. odejel Ressl do Paříže, podnikl tam se šroubovou lodí velmi šťastně zkoušky, a již myslil, že se ve Francii vynález jeho ujme.

Pojednou však Francouzové schladli; nikdo neměl chuti poskytnouti peněz, ba počali se i Ressla straniti, tak že Ressl meškaje v daleké cizině bez peněz a bez přátel, ani nevěděl, jak se domů do Terstu dostane.

Byly to kruté nesnáze! Z nich pomohl si Ressl, svěřiv se jistému velkoobchodníku s barvami se svým vynálezem, kterak dobývati barvy z rostlin. Velkoobchodník odbyl Ressla asi 400&amp;nbsp;zl. a prohlásil později vynález za svůj vlastní. A tak Ressl z toho opět ničeho neměl — jedině to, že mohl odcestovati velice zklamán z Paříže do Terstu.

Posléze přispěním vlašského obchodníka Karla Fontány vystavěn jest první veliký šroubový parník. Byly s ním konány zkoušky a tu při jedné zkoušce nešťastnou náhodou porouchala se parní trubka. Šroubu nestalo se ničeho, ale Fontána neměl již v Ressla žádné důvěry a pravil, že již nechce ničeho v té věci podniknouti.

To byla ovšem pro ubohého Ressla veliká rána. Fontána zemřel, a dědicové jeho utiskovali nyní Ressla, aby navrátil peníze, jichž mu nebožtík byl poskytl. Byla z toho soudní, dlouho se vlekoucí rozepře, a posléze byl nucen Ressl vrátiti dědicům Fontánovým peníze.

Hluboce roztrpčen ustal Ressl po dlouhou dobu od veškeré práce k tomuto vynálezu směřující.

Za to však v cizině byli upozorněni na lodní šroub a Angličan Smith zcela dle návrhu Resslova sestrojil lodní šroub, a peněžníci angličtí poskytli mu hojné peněžité podpory. Ressl podal již r.&amp;nbsp;1812. podrobné nákresy šroubu, kdežto Smith učinil to teprve r.&amp;nbsp;1830. a to zcela dle plánu Resslova; ba r.&amp;nbsp;1840. přijel anglický šroubový parník do Terstu… a nešťastný Ressl slzel žalostí, když jej viděl, jak vlny hrdě rozrývá. Byl to vlastně vynález jeho, dílo jeho ducha, jeho práce!

R.&amp;nbsp;1852. vypsala anglická vláda cenu 200&amp;nbsp;tisíc zlatých tomu, kdo dokáže, že jest prvním vynálezcem lodního šroubu. Tehdy usmálo se štěstí na Ressla naposledy. Angličané dobře tušili, že Smith vlastním vynálezcem šroubu není, že někde o tom slyšel a užil toho, jako by on sám jej byl vynalezl; právě proto vypsali odměnu tak značnou.

Ressl mohl snadně dokázati, že on jest prvním vynálezcem šroubu, vždyť o tom věděla Paříž i celý Terst. — Ressl poslal veškeré důkazy, listiny i průkazy o tom do Londýna a očekával s pevnou důvěrou příznivé rozhodnutí.

Ale rozhodnutí nepřicházelo dlouho, věc jako by byla do moře zapadla.

V Lublani roznemohl se Ressl a zemřel tam dne 10.&amp;nbsp;října r.&amp;nbsp;1857. v 64.&amp;nbsp;roce věku svého, vyřízení svého zadání se již nedočkav. Nebyl by se ubožák dočkal ničeho radostného!

Po smrti Resslově oznámila anglická vláda totiž pozůstalým jeho, že cena vypsaná rozdělena jest několika anglickým inženýrům, a že veškeré listiny a průkazy Resslovy se někde ztratily.

Angličané nechtěli uznati Čecha za vynálezce tak znamenitého — dnes však ví celý svět, že Ressl vynalezl parní šroub — a lodi šroubové jezdí po všech mořích světa.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bl599g4krlazo65d7fozklcbnysypf0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Vlaštovka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10569</id>
    <revision>
      <id>337189</id>
      <parentid>225234</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337189</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="907" sha1="2h54ypl0lyfcetyilp2at4dx1nuqip0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Vlaštovka
  | PŘEDCHOZÍ = Modlitbička
  | DALŠÍ = Kuřátka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vlaštovka
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;6–7.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Vlaštovka ráno zpívala,
do oken se mi dívala:
„Na nebi plno červánků,
probuď se, dítě, ze spánku.
Sluníčko běží na hory
prohlížet všecky komory;
najde-li tebe v peřince,
poví to v sadě jiřince.“

Vlaštovko na mém okýnku,
pozdravuj ty mně jiřinku.
Zalévám já ji za rosy,
slunko ať žalob nenosí;
po ránu když se dívá k nám,
tu já se k Bohu modlívám,
celý den ať se obrací,
vždycky mě najde při práci.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2h54ypl0lyfcetyilp2at4dx1nuqip0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Kuřátka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10570</id>
    <revision>
      <id>337173</id>
      <parentid>225202</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337173</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1493" sha1="ma575jj116fwl7ag7zkvga06ydt1bov" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Kuřátka
  | PŘEDCHOZÍ = Vlaštovka
  | DALŠÍ = Okolo dědečka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kuřátka
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;7–8.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Slepička sedí v kukani,
kuřátka volá ze spaní:
„Vstávejte, děti, už je den,
z kolíbky bílé hopky ven!
Ať se mi každé obléká,
hosté k nám přišli z daleka.“

Vstávala drobná kuřata,
oblekla šaty ze zlata,
slepička hosty vítala,
na domov se jich poptala,
jakou že nesou novinu
pro její žlutou rodinu.

Jeníček přišel ze dvorku,
že prý tam viděl sýkorku,
Toník se ještě usmívá,
až se mu líčko zardívá:
V zahrádce prý si od rána
králíček hraje na pána.

Nejdelší cesta Voršilky —
přišla až ze své postýlky.
Ráda je, ráda, že je den,
měla dnes v noci divný sen:
že prý za jedno zrnéčko
kohoutek prodal srdéčko.

Kohoutka vzala do dlaně,
slepička volá z kukaně:
„Pozor dej, zlatá Voršilko,
kuřátku mému na tílko,
polámeš-li je, uvidíš,
doktora že mu zaplatíš!“

„Neboj se, slípko, pozor dám,
kuřátko tvoje zulíbám,
pozeptám se ho po zdraví,
co mu to v těle rozpráví!
Srdce mu tluče v tělíčku,
že prý má rádo matičku.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ma575jj116fwl7ag7zkvga06ydt1bov</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Holub a kohout</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10575</id>
    <revision>
      <id>337165</id>
      <parentid>225186</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337165</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="930" sha1="aax0z717fpl0uw5mnfefka3jpos64eq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Holub a kohout
  | PŘEDCHOZÍ = Kupovali pohádku
  | DALŠÍ = Kočka a myš
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Holub a kohout
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;12–13.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Holoubek sedí na lávce,
kohouta volá k rozprávce:
„Kohoutku, poslyš — jsi tu sám?
Něco ti tajně pošeptám:
Hospodář prý si zasívá
do pole zrnka vábivá;
poleťme na ně ze dvora,
dřív než je na vždy zaorá!“

Kohoutek chodí, přemítá:
„Nepůjdu s tebou do žita!
Hospodář nasel zrníček,
aby mu rostl chlebíček;
ať si je pěkně zaoře,
já budu hledat po dvoře;
zapadlý klásek ve stlaní
poctivou bude snídaní.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>aax0z717fpl0uw5mnfefka3jpos64eq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Kočka a myš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10576</id>
    <revision>
      <id>337171</id>
      <parentid>225199</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337171</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1139" sha1="6mydfzwy6im3664fnzare5y697cd11o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Kočka a myš
  | PŘEDCHOZÍ = Holub a kohout
  | DALŠÍ = Myší bál
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kočka a myš
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;13–14.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
       Předu, předu len,
       polez, myško, ven!
Upředu ti na kabátek,
bude zítra velký svátek!
Ve stodůlce mezi klasy
budou zítra zlaté časy,
pozvala tam tvoje teta
na pouť myšky z půli světa.
Vezmeš-li tam svoji dcerku,
přidám plátna na zástěrku.
       Předu, předu len,
       polez, myško, ven.

       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež!
Vzkázala mi moje teta
i ty myšky z půli světa,
že prý chodí za stodůlku
zrádná kočka na potulku.
S kabátkem se myškám chlubí,
zatím na nás brousí zuby!
Slibuj si mně zlaté hory,
zamknu já se na závory!
       Běž, kočičko, běž,
       předeš ty mi lež.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>6mydfzwy6im3664fnzare5y697cd11o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Myší bál</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10577</id>
    <revision>
      <id>337176</id>
      <parentid>225210</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337176</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1054" sha1="9ih2gy4si8o1w543g0a97wxtjnrboro" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Myší bál
  | PŘEDCHOZÍ = Kočka a myš
  | DALŠÍ = Pes a liška
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Myší bál
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;14–15.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Na komoře časně z rána
to vám byla podívaná,
myši měly bál.
Pozvaly si do kolíčka
všechny myšky z pokojíčka,
králíček jim hrál.

Hrál jim pěkně na šalmaje
kolébavku volnou z kraje,
potom přidal dech;
kolo, kolo do kolečka,
poletuje myškám vlečka,
jaký mají spěch!

Starý pavouk leze z kouta,
hleďme, hleďme na mrzouta,
jak ho těší svět;
obul on si nové boty,
skočí prý si podle noty
jednou za sto let.

Vyhledal si muzikanta,
dal si hráti furianta
a do kola hup!
„Bubák je tu!“ myška volá,
všechny myšky běží z kola
a do dírky šup!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>9ih2gy4si8o1w543g0a97wxtjnrboro</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Hnízdo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10579</id>
    <revision>
      <id>337164</id>
      <parentid>225185</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337164</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="883" sha1="i4qnkuwyhmr8vbmnp3lwpftp7q3gprn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Hnízdo
  | PŘEDCHOZÍ = Pes a liška
  | DALŠÍ = Malý hudebník
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hnízdo
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;16–18.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Na jabloni mezi listy
pěnkavice šveholí:
„Mějte se tu, děti, rády,
já poletím do polí.“

Mezi listy na větvici
malý domek — celý svět,
hlídá si tam svoje štěstí
pěnkavičky dětí pět.

Srdcí pět se tulí k sobě,
deset očí hledí ven:
„Všude krása v božím světě,
ale štěstí doma jen.“

Na jabloni mezi listy
šeptají si písklata,
že své hnízdo neprodají
ani za hrad ze zlata.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>i4qnkuwyhmr8vbmnp3lwpftp7q3gprn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Počítadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10581</id>
    <revision>
      <id>337181</id>
      <parentid>225221</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337181</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1032" sha1="t1opms9gszt2nqno5zkmranpwjk86ih" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Počítadla
  | PŘEDCHOZÍ = Malý hudebník
  | DALŠÍ = Rosa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Počítadla
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;18–19.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

=== 1. ===
&lt;poem&gt;
U paseky dva špalíky,
na nich zlatý bič;
kup ho, brachu, od jelena,
vezmi nohy na ramena
a jdi z kola pryč!
&lt;/poem&gt;

=== 2. ===
&lt;poem&gt;
Povídala straka vráně,
že má doma zlaté saně,
že ji sveze za drobeček
z doliny až na kopeček.
A ty, brachu, nebuď líný,
vyjdi z kola do doliny,
strace chleba drob
a na saně hop!
&lt;/poem&gt;

=== 3. ===
&lt;poem&gt;
U našeho lesíka,
starý ježek naříká:
ztratil prý tam nové boty,
když šel včera do roboty.
Nenaříkej, ježku náš,
mezi námi boty máš;
ať je našel ten neb ten,
vypíchej ho z kola ven!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>t1opms9gszt2nqno5zkmranpwjk86ih</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Rosa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10582</id>
    <revision>
      <id>337185</id>
      <parentid>225226</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337185</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1344" sha1="ldtce4tjwkfchoq8ql9j5n95r6upkyq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Rosa
  | PŘEDCHOZÍ = Počítadla
  | DALŠÍ = Mezi růžemi
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rosa
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;19–20.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Andílek v nočním přeletu
rozsívá rosu do květů;
rozsívá perly do trávy,
tichounce, tiše rozpráví:
Nakloňte, kvítky, hlavičku,
nesu vám s nebe rosičku,
útěchou sny vám napojí,
dřímejte, kvítky, v pokoji.

Dřímaly květy v pažitu,
procitly v ranním úsvitu.
Kloní se sem a kloní tam:
kolkolem samý drahokam!
Každému kvítku v korunce
směje se rosa na slunce,
každinká křupej po luhu
přede si barvy na duhu.

Travička ta se diví jen,
jaký dnes měla krásný sen:
Zašla si v nebes lučinu,
sbírala hvězdy do klínu,
v každé se štěstí třpytilo,
úsměvem libým prosilo,
aby s ním na svět chvátala,
lidem je tady rozdala.

Travěnko, travko v pažitě,
dárek si chystej pro dítě:
Na oči rosa zářivá,
ať se z nich štěstí usmívá!
Padne-li při tom perlička
také do mého srdíčka,
ať mi tam září nevinou
jako ta rosa lučinou!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ldtce4tjwkfchoq8ql9j5n95r6upkyq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Májové slunce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10584</id>
    <revision>
      <id>337177</id>
      <parentid>225211</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337177</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="964" sha1="n5jimbeb2s5tua6ykxa6wcd8kjeqz33" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Májové slunce
  | PŘEDCHOZÍ = Mezi růžemi
  | DALŠÍ = Květinky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Májové slunce
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;21–22.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Chodí slunko po nebi,
dívá se na boží svět
a kam jen se pousměje,
z poupěte si skočí květ.

Udělám se skřivánkem
na lehounké peruti,
zaletím si ke sluníčku
k nebeskému klenutí.

Hoj, ty slunko májové,
neustaň se usmívat,
do květu a do radosti
oblékáš nám luh i sad.

Zadýchej mi, zadýchej
do mladého srdíčka,
aby mi v něm láska kvetla
pro matku i tatíčka.

Usměj se mi do duše,
aby byla jeden květ,
aby rozkvetlo v ní lásky
pro ten celý boží svět.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>n5jimbeb2s5tua6ykxa6wcd8kjeqz33</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Květinky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10585</id>
    <revision>
      <id>337174</id>
      <parentid>225203</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337174</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1021" sha1="ah64n13cpkwlk0700fvqd92rmivsqds" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Květinky
  | PŘEDCHOZÍ = Májové slunce
  | DALŠÍ = Dárky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Květinky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;22–23.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Vyběhly na luh květiny
jako roj dětí z dědiny,
jako roj dětí drobounkých,
v srdéčku štěstí, v líčku smích.

Květinky, drobné berušky,
čí jste vy asi dcerušky?
Lesknete se mi z daleka,
kdo vás tak pěkně obléká?

Louka je naše matička,
ptala se včera sluníčka:
Sluníčko zlaté, hola hej,
nemáš-li šatů na prodej?

Sluníčko hlavou kývnulo
zářivou duhu sklenulo:
Vyber si barev na nebi,
jakých tvým dětem potřebí.

Vybrala louka kabátky,
pěkné tak jako z pohádky;
květinky jako na strunce,
že mají šaty od slunce.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ah64n13cpkwlk0700fvqd92rmivsqds</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Dárky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10586</id>
    <revision>
      <id>337162</id>
      <parentid>225183</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337162</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1009" sha1="mo9gxnnwr16ahabezink5j5v50bqg1q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Dárky
  | PŘEDCHOZÍ = Květinky
  | DALŠÍ = Houpy — houpy!
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dárky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;23–24.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Nesu, nesu růže rudé,
pro koho z nich kytka bude?
Bude, bude pro tatíčka,
mám ho ráda ze srdíčka.

Nesu, nesu sedmikrásky,
komu já je podám z lásky?
Matička mým celým světem,
potěším ji jejich květem.

Na podhájí u dědinky
rozkvetly mi konvalinky,
komu já dám pěkný vínek
z bělokvětých konvalinek?

Pánu Kristu na rozcestí,
aby chránil moje štěstí,
aby chránil dušku mladou
před vinou a každou vadou.

Kriste Pane, chraň své dítě
jako hvězdu na blankytě,
ať je vždycky má dušinka
jako bílá konvalinka.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>mo9gxnnwr16ahabezink5j5v50bqg1q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Cvrček</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10588</id>
    <revision>
      <id>337161</id>
      <parentid>225182</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337161</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1005" sha1="p0qhizx2ossjy1ktwddaxmr9wuu0sod" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Cvrček
  | PŘEDCHOZÍ = Houpy — houpy!
  | DALŠÍ = Zajíc a pes
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Cvrček
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;24–25.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Stojí u své chaty,
stojí mezi vraty
cvrček zamyšlen;
pověz ty nám, pane strýčku,
co na mezi na sluníčku
děláš celý den?

Starostí mi hlava
skoro postonává,
moje dětičky:
po celý den v parnu pasu
nepokojnou, bujnou chasu,
zlaté husičky.

U své chaty stojí
cvrček v hnědém kroji,
stojí podle vrat;
co tu děláš, pane milý,
když se večer k horám chýlí,
sluníčko jde spat?

Chodím na besedu,
s druhy hovor předu,
ladím píšťalky;
a když druzi se mnou počnou,
slyšeti je naši skočnou
sto mil do dálky.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>p0qhizx2ossjy1ktwddaxmr9wuu0sod</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Rybička</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10592</id>
    <revision>
      <id>337186</id>
      <parentid>225227</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337186</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="772" sha1="76e2h81i62gd5qetc9ihenk3g94qiuj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Rybička
  | PŘEDCHOZÍ = Zajíc a pes
  | DALŠÍ = Neopatrná žába
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rybička
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;26–27.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Žába leze do kaluže,
na rybičku repetá:
Pojď, rybičko, na sluníčko,
odívej se do světa.

„Já jsem rybka jako šipka,
nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá,
já si hledím čistoty.

Sukýnku mám vybílenou,
blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička
za million stříbrných.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>76e2h81i62gd5qetc9ihenk3g94qiuj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Krtek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10594</id>
    <revision>
      <id>337172</id>
      <parentid>225200</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337172</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="855" sha1="jbxyeixiohkpxrhqz563afe98eg00w9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Krtek
  | PŘEDCHOZÍ = Neopatrná žába
  | DALŠÍ = Paci — paci!
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Krtek
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;27–28.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
V sametovém kabátu,
v každé ruce lopatu,
vyšel krtek na zahradu
do fial a salátu.

Ryje, ryje černý pán,
už je celý zasypán,
pod záhony v kypré zemi
má prý zlatý tulipán.

Smály se mu žížaly,
že mu poklad schovaly,
že si koupí zlatou pilu
na kořínky fialy.

Kam ty, krtku, kam ty jdeš,
vždyť už poklad nenajdeš!
Zajdu já si na žížaly,
potrestám je za krádež.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>jbxyeixiohkpxrhqz563afe98eg00w9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Jarní pohádka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10599</id>
    <revision>
      <id>337168</id>
      <parentid>225193</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337168</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1839" sha1="7w6gorod22xe9ea4s523117t4uw249u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Jarní pohádka
  | PŘEDCHOZÍ = Píseň rozsévačova
  | DALŠÍ = Jak zrnko roste…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jarní pohádka
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;32–33.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Skřivánek letí z daleka,
na mezi chudobka dřímá.
Chudobko, vstávej, rozkvítej,
přes hory doly utekla Zima.

Běžela v bílém kožíšku,
zamkla se v ledovém hradu
a pan Mráz stojí u brány,
z jíní má vlas i šedivou bradu.

„Hoj, pane Mraze, otevři,
z daleka noviny nesu:
Jaro již táhne do kraje,
snáší se k luhu, snáší se k lesu.“

A pan Mráz hlavou zavrtěl:
„Doposud my jsme tu pány!
Ledy já klenu nad vodou,
Zima sníh sype v luhy a lány.“

Skřivánek letěl do oblak,
zaklepal na nebes bránu.
„Co děláš v nebi, skřivánku?“
„A já jdu s prosbou ke Kristu Pánu:

Zima nám dýchá do kraje,
studeným větrem si výská,
a nám se dole na zemi
po jarním slunku ze srdce stýská.

Lístek se dívá z poupěte,
děvčátko z doškové chaty,
smí-li již přes práh vyskočit
jako ten jarní motýlek zlatý.

Každinký kvítek na mezi
uvítat jaro se strojí,
jenom ta bílá královna
v ledovém hradu v cestě mu stojí.“

Kristus Pán slunci pokynul,
slunéčko do kraje dýchlo,
celý svět má se k úsměvu,
jenom v té Zimě srdéčko stichlo.

Hrad se jí v slunci rozplynul,
a Mráz ji opustil zrádně,
běžela Zima, běžela,
v ledovém moři skryla se na dně.

Skřivánek letí do výše,
vesele v oblaku zpívá,
na mezi kvítek za kvítkem,
pěkně si hlavou po notě kývá.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>7w6gorod22xe9ea4s523117t4uw249u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Fialka v nebi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10601</id>
    <revision>
      <id>337163</id>
      <parentid>225184</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337163</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1635" sha1="pv7aqljq8z1a5ohai4m07osceypaqa5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Fialka v nebi
  | PŘEDCHOZÍ = Jak zrnko roste…
  | DALŠÍ = Mlynářka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Fialka v nebi
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;34–36.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Na nebeskou bránu ťuká
fialinky něžná ruka.

„Svatý Petře, prosím hezky,
otevři mně dům nebeský.“

Svatý Petr otevírá,
na poutnici vlídně zírá:

„Co chceš, dítě zemských luhů,
v andělíčků svatém kruhu?“

Fialinka šumí listem:
„Mluviti chci s Pánem Kristem.“

A Pán Kristus v nebes slávě
kvítku praví usměvavě:

„S jakou prosbou, duško milá,
do nebe jsi pospíšila?“

Fialka se Bohu koří
a pak prosbu zahovoří:

„Mně Tvá láska neskonalá
v poli růsti rozkázala.

Když květ vůní dýchá jemně,
tisíc lidí spěchá ke mně.

A co ruka květy sbírá,
obilí pod nohou zmírá.

S klasy hyne mnoho chleba,
jehož v světě chudým třeba.

Je mi líto Tvého daru,
že mou vinou hyne v zmaru.

Prosím tedy, Synu Boží,
abych směla růsti v hloží.“

A Pán Kristus hlavou kyne,
se rtů svatých řeč mu plyne:

„Z vážnosti své k darům božím
rostiž tedy mezi hložím,

za péči o lidské štěstí
první z jara budeš kvésti.“
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Od té doby kvítko prosté
ve stínu a hloží roste,
aby lidé nechodili
květů hledat do obilí.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>pv7aqljq8z1a5ohai4m07osceypaqa5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Pampelišky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10603</id>
    <revision>
      <id>337179</id>
      <parentid>225217</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337179</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1071" sha1="1ignz0z5783r0r8xwqygbkl0tfdvrfr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Pampelišky
  | PŘEDCHOZÍ = Mlynářka
  | DALŠÍ = Sníh
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pampelišky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;37–38.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Letí brouček na palouček,
naříká si: Bude mráz!
Těšily ho pampelišky:
Pojď ty, broučku, mezi nás.

Babí léto poletuje,
zimu nese v ranečku,
sedneme si u kamínek
v křišťálovém domečku.

Budeme tam peří dráti
na bělounké hromádky,
a ty budeš vyprávěti,
jaké umíš pohádky.

Až mi peří sedereme,
ušijeme podušku,
aby se ti, milý broučku,
pěkně spalo na lůžku.

Postýlku ti vysteleme
peřinami se všech stran,
celou zimu spáti budeš
hezky v teple jako pán!

Letí brouček na palouček
pampelišky, půjdu k vám,
až já budu velkým pánem,
já vám mísu másla dám!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>1ignz0z5783r0r8xwqygbkl0tfdvrfr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Pěkné předsevzetí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10606</id>
    <revision>
      <id>337183</id>
      <parentid>225224</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337183</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2440" sha1="jekzhxxvtag39253gl0ad1qzjk88t5c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Pěkné předsevzetí
  | PŘEDCHOZÍ = Strnad
  | DALŠÍ = Přátelé
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pěkné předsevzetí
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;40–43.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Sedí vrabec na javoru,
kmotr strnad s ním.
Pod nimi se bělí dole
dálné luhy, širá pole
v šatě svátečním.

„Věřte, kmotře,“ vrabec mluví,
„už mě přešel smích!
Cestu kryjí ledné kory,
stodola je na závory
a po dvoře sníh.

S obědem i se snídaní
smutná věru věc;
v nepohodě, zimní slotě
dům od domu po žebrotě
musí našinec.

Však až z jara slunko boží
usměje se v lán,
potom bude, kmotře, já řku,
konec bídy, konec nářku,
ze mne bude pán!

Koupím sobě statek v kraji, l
pěkný jako hrad,
že se přijdou, kmotře, ke mně
kamarádi z celé země
na něj podívat.

Vrané koně na oprátku
a k nim zlatý pluh;
zorám já si žírná pole,
by mně rostl bez koukole
zrna každý druh.

Chřástal bude věrně hlídat,
kam až sahá mez;
napadne-li škůdce pšenky,
bude soud u křepelenky:
Zaplať pět peněz!

Až pak pole zavolá mě,
že již lupe klas,
z blízka, z dáli sezvu žence,
pospíšíme k zlaté pšence:
Pšenko, už je čas!

A ty, slunko nad oblaky,
hřej a pěkně suš!
Od zory až do klekání
na poli se k dílu sklaní
všechna ptačí druž:

S kosou špaček vykračuje,
za ním hejl a číž,
kosy zvoní, pšenka padá,
po poli se v řady skládá
zlatá klasů tíž.

Koroptvičky se sýkorkou
v patách sekáči,
budou sbírat po souvrati,
že jim střízlík prostírati
sotva postačí.

Jikavec mi v snopy sváže
hojnou úrodu,
červenka si vezme džbánky,
půjde s nimi do studánky
žencům pro vodu.

Stehlík podá chocholouši
na vůz mandele,
čermáček ty dary boží
do stodůlky mojí složí
hezky uměle.

Až pak přijde nová zima
a s ní nový hlad,
pozvu já si na hostinu
všechnu ptačí drobotinu
z lesů, ze zahrad.

Stodola i sýpka bude
otevřena všem;
budou u mne z blízka, z dáli
všichni ptáci osiřalí
sedat za stolem.

Nikdo sobě nezastýská,
konec bude běd,
o hladu jen při pohádce
budou sobě na zahrádce
ptáci vyprávět.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>jekzhxxvtag39253gl0ad1qzjk88t5c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Přátelé</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10607</id>
    <revision>
      <id>337184</id>
      <parentid>225225</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337184</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1785" sha1="eokpsqux9ilx2qu38cpdbjl67sse7yn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Přátelé
  | PŘEDCHOZÍ = Pěkné předsevzetí
  | DALŠÍ = Ledňáček
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Přátelé
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;43–44.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Za zahradou v jeteli
přátelé dva seděli.
Zajíc strojil posvícení,
pozval strýce ze stavení:
„Přijďte, strýčku, na chvilku
na lupínky jetýlku.“

Přišel strýček králíček,
uvítal ho zajíček:
„Pěkně vítám, to jsou hosti,
je mi věru do radosti;
přeskočil bych trojí mez,
že jste ke mně přišel dnes!“

Hodovali přátelé,
hodovali vesele.
Křehkým listem jeteliny
konejšili laskominy,
naposledy do lusků
šli si hledat zákusků.

A když bylo po hodu,
králík se má k odchodu.
U zahrady pod jalovcem
rozloučil se se synovcem:
„Až jen přijde zima, mráz,
oplatím ti všechno zas.“
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Přišla zima, přišel mráz,
na zajíčka smutný čas:
hory, doly, luka, lány,
pod sněhem jsou pochovány.
Zajíček si vlez pod mez
bez potravy, bez peněz.

Za sněhové vánice
přišlo psaní od strýce:
Zajíce zval na besedu,
aby si šel pro koledu
za zahradu do křoví,
že to Lapu nepoví.

Běží zajíc jako laň,
králíček už čeká naň:
„Pěkně vítám, milý hochu,
nesu já ti sena trochu,
slyším, že prý nouzi máš,
snad si na něm pochutnáš!“

Seno bylo jako med,
zajíček byl vesel hned.
„Pěkně se to, strýčku, papá,
nebýti jen toho Lapa,
zůstal bych tu do jara;
pak se slunko postará.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>eokpsqux9ilx2qu38cpdbjl67sse7yn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Svatý Mikuláš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10610</id>
    <revision>
      <id>337187</id>
      <parentid>225231</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337187</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="837" sha1="ldny03dgnzk0h2hswp2knxs9exkqmvx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Svatý Mikuláš
  | PŘEDCHOZÍ = Hostina
  | DALŠÍ = Koledníček
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svatý Mikuláš
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;47–48.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Vítej, svatý Mikuláši,
v našem okýnku!
Stůj mi stále ku pomoci,
opatruj mně ve dne v noci
moji dušinku.

Vítej, svatý Mikuláši,
k tobě spínám dlaň:
Pomodlím se modlitbičku
za tatíčka, za matičku,
ty mi vždycky chraň.

Vítej, svatý Mikuláši,
na tu českou zem:
Máš-li štěstí ve svém klínu,
projdi celou domovinu,
rozdej nám je všem.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ldny03dgnzk0h2hswp2knxs9exkqmvx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Koleda I.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10612</id>
    <revision>
      <id>337169</id>
      <parentid>225195</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337169</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1011" sha1="nhaeze8qx5bcpat728xjsnja555fcmv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Koleda I.
  | PŘEDCHOZÍ = Koledníček
  | DALŠÍ = Koleda II.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Koleda I.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;48–49.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Do Betléma zajíc chvátá,
nemá stříbra ani zlata,
chvátá on tam k Ježíškovi,
kožíšek mu nese nový.

A já nejsem zajíc — pánek,
já jsem jenom otrhánek,
já jsem malý koledníček,
přišel jsem si pro troníček.

Koupím za něj zlaté saně,
o půlnoci sednu na ně,
rozjedu se jako s jezu,
koho potkám, toho svezu.

Jde zajíček, na mě kývá,
nožička ho pobolívá;
Přisedni si na sedátku,
pojedeme k Jezulátku.

Pěkně se mu pokloníme,
chudých dárků nadělíme:
ty kožíšek a já sáňky,
budeme mít radovánky.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>nhaeze8qx5bcpat728xjsnja555fcmv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Koledníci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10614</id>
    <revision>
      <id>337170</id>
      <parentid>225197</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337170</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1448" sha1="5yiljgoy7sp5nvf9h65q89uari41md3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Koledníci
  | PŘEDCHOZÍ = Koleda II.
  | DALŠÍ = Večerní píseň
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Koledníci
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;50–51.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
U Betléma hvězda září.
vstávej, vstávej, hospodáři,
dej nám saně malované,
stříbrem, zlatem okované,
vrané koně zapřáhneme,
na salaše pojedeme.

Svítí hvězda na blankytě
a v jesličkách Boží dítě
usmívá se na vraníky,
usmívá se na poutníky:
Odkud jste, vy děti zlaté,
a kam v noci pospícháte?

Na Vltavě chaty naše,
jdeme hledat Mesiaše!
Na peruti archanděla
novina k nám přiletěla,
že jsi snesl, Spasiteli,
s nebe lásky pro svět celý!

Dej nám lásky, Boží Synu,
pro tu naši domovinu!
Pojedeme do dálavy
od Krkonoš do Šumavy
a kde česká duše dříme,
my ji láskou probudíme.

Zaklepáme na srdéčka
u dítěte, u stařečka:
Milujme se v českém koutku
jako ptáci na svém proutku,
duše k duši, dlaň ke dlani,
z lásky roste požehnání.

A ty, zlatý Boží synku,
prosíme tě za vzpomínku:
Až ty budeš králem ráje,
usměj se ty v české kraje,
v paláci i chatě prosté
ať nám z lásky štěstí roste.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>5yiljgoy7sp5nvf9h65q89uari41md3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Večerní píseň</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10615</id>
    <revision>
      <id>337188</id>
      <parentid>225233</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337188</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="989" sha1="a9mbtpetsr7aeqyagkgi3k5kwmew42a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Večerní píseň
  | PŘEDCHOZÍ = Koledníci
  | DALŠÍ = Matčina duše
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Večerní píseň
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;51–52.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Dívá se hvězdička, dívá se z červánků,
kdo mě to na večer konejší ke spánku.

Přiletěl andílek na zlatém křidýlku,
ke mně si usedl na moji postýlku.

Vlásky mi pohladil, ústa mi celuje,
že prý s mou dušinkou do ráje popluje.

Celou noc poletí, v nebi sny pozlatí,
do naší chaloupky k ránu se navrátí.

Dívá se hvězdička, dívá se z červánků,
kdo mě to na večer konejší ke spánku.

Není to andílek — je to má matička,
ona mě každý den v zlaté sny uhýčká.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>a9mbtpetsr7aeqyagkgi3k5kwmew42a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Matčina duše</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10616</id>
    <revision>
      <id>337175</id>
      <parentid>225206</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337175</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1442" sha1="tqnb1zi1xyj538bsczb9ypialho41a6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Matčina duše
  | PŘEDCHOZÍ = Večerní píseň
  | DALŠÍ = Hvězda
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Matčina duše
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;52–53.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Bloudí duše, bloudí v ráji,
Matka Boží potkala ji.

Potkala ji, zastavila:
Proč jsi smutná, duše milá?

Osiřelo kvítko v poli
a mně srdce pro ně bolí.

Osiřelo bludné ptáče
a mé srdce pro ně pláče.

Osiřelo chudé robě,
když mě Pán Bůh volal k sobě.

Světem bloudí bez domova,
smutná cesta sirotkova.

Kdo ho zlíbá za matičku,
kdo dlaň sepne k andělíčku?

Chtěla bych já, Boží Máti,
na nebi se hvězdou státi.

Mému dítku čílko, tváře
zlíbala by moje záře.

A na dráhu stálé ctnosti
svítila bych s vysokosti,

aby pozemskými kraji
našlo dítě cestu k ráji.

Usmála se Panna svatá,
před trůn boží s duší chvátá.

A Pán Kristus prosbu slyší,
duši kyne k modré výši.

Hoří hvězda na blankytě,
usmívá se siré dítě:

Sviť, hvězdičko, má matičko,
září svou mi zlíbej líčko.

A s té nebes vysokosti
ukazuj mi dráhu ctnosti,

abych pozemskými kraji
k tobě našlo cestu k ráji.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>tqnb1zi1xyj538bsczb9ypialho41a6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Hvězda</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10617</id>
    <revision>
      <id>337166</id>
      <parentid>225189</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337166</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1064" sha1="ks66qcrcd91l7ivkj5asobkz6zpumtq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Hvězda
  | PŘEDCHOZÍ = Matčina duše
  | DALŠÍ = Měsíc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hvězda
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;53–54.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Vyběhly z nebe hvězdičky,
jako ty drobné včeličky,
každinká dřív, než bude den,
pošle nám dolů zlatý sen.

Nejhezčí ze všech, co se jich
usmívá s krajů nebeských,
neví prý, neví, kam má jít
srdéčko svým snem potěšit.

Hvězdičko milá, pojď jen k nám,
okénka tobě zotvírám,
matičku potěš ve spánku,
dřív než den svitne z červánku.

A než se ráno vzbudí den,
vyjeví se jí pěkný sen:
k Bohu já spínám ručinky
za štěstí svojí matinky.

A když se vrátíš do nebes,
ku Pánu Bohu prosbu nes,
aby byl se mnou, s matičkou,
dokud ty budeš hvězdičkou.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ks66qcrcd91l7ivkj5asobkz6zpumtq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Měsíc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10618</id>
    <revision>
      <id>337178</id>
      <parentid>225212</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337178</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1173" sha1="tvlwp4ylnyjh2zxkgbkwre5vuse6lxd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Měsíc
  | PŘEDCHOZÍ = Hvězda
  | DALŠÍ = Večerní modlitba
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Měsíc
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;54–55.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Hvězdičky se rojí
na nebeském lánu,
měsíc chodí mezi nimi
od večera k ránu.

Pase on je, pase
od tmy do červánků,
na úsvitě zavírá je
za nebeskou branku.

Všecky si je zavři,
pasáčku ty bílý,
jenom jednu ke mně pošli,
než se na den schýlí.

Uvítám ji pěkně,
jak se sluší dítku,
zavěsím ji nad postýlku
na stříbrnou nitku.

Do duše mi v noci
zlatou záři svede,
na tisíce snů o nebi
v srdéčku mi spřede.

„Zlaté dítě moje,
nesmím hvězdu dáti,
musím všechny Pánu Bohu
věrně ostříhati.

Opatruj si duši
na té zemské pouti,
aby jednou čista mohla
k Bohu zalétnouti.

Přiletí-li čista
jako holubice,
dá jí Pán Bůh celé nebe
a hvězd na tisíce.“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>tvlwp4ylnyjh2zxkgbkwre5vuse6lxd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Petříček</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10621</id>
    <revision>
      <id>337180</id>
      <parentid>225219</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337180</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7735" sha1="66lx3zwmr69e9ksbas6yd1ggog9cilc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Petříček
  | PŘEDCHOZÍ = Večerní modlitba
  | DALŠÍ = Úloha a klouzačka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Petříček
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;57–62.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Kdykoliv dala maminka pomazanku Madlence, kde se vzal, tu se vzal, a již tu byl Petříček, aby dostal také. Potom si pospíšil s jídlem a ještě na sestře loudil. Ale když dostal pomazanku napřed on, to se honem schoval do stodůlky, aby ho Madlenka neviděla a kousek na něm nechtěla.

Kde mohl něco dostati, tam býval hned jako ptáček na křídlech. Ale když měl něco dáti, to se ztratil jako střízlík ve křoví.

Jednou čekali rodiče přespolního strýce na posvícení.

Madlenka toho dne obskakovala maminku, aby jí pomáhala při práci; ale Petříček číhal před vraty, aby viděl strýce nejdřív. A když se ukázal na návsi, utíkal mu naproti a ruku políbil. Však věděl dobře, co dostane za uvítanou.

Strýček sáhnul do kapsy, vytáhl lesklý peníz a řekl:

„Tu máš, kloučku, na koníčky.“

Klouček znova políbil ruku a potom šup! stříbrňáček do kapsičky u vestičky.

Doma ani slůvkem se nepochlubil, jakým je boháčem.

Také Madlenka dostala od strýčka desetník, aby se svezla na kočárku v kolotoči. Sotva vyšla ze světnice, již na ní Petříček loudil, aby ho dala svézti za své peníze.

„Však jsi dostal také,“ odbývala ho Madlenka, „zaplať si ze svých.“

„Nedostal,“ popíral Petříček, „podívej se.“

A při tom obrátil kapsy u kabátu na ruby.

„Počkej, zeptám se maminky a všechny kapsy ti prohledám, zdali nezapíráš.“

Madlenka běžela do kuchyně a Petřík zůstal na dvoře.

Přemýšlel, kam by schoval stříbrňáček, aby ho Madlenka nenašla u něho.

„Ve světnici je strýček s tatínkem a v kuchyni Madlenka s maminkou, komůrka je zamčena a ve chlévku je tma.“

Tak rozumoval malý človíček. Posléze si vzpomněl na teras u panské zahrady před okny.

„Paleček tam někde má hnízdo; mladí palečkové tikají celý den hlasitě a přece jich nikdo nemůže nalézti. Schovám si desetník také do terasu. Tam bude mlčeti jako pěna, nikdo se o něm nedoví.“

I běžel k terasu a desetník si uložil mezi dva kameny do skuliny.

Vedle rostl šípkový keř a ten mu potom ukáže místečko, kde byl schován lesklý peníz.

„Tak,“ pochvaloval si, „za Madlenčin desetník budu se voziti i já. Nejdříve sednu si na koníčka bílého. Až Madlence peníze dojdou, vrátím se pro svůj desetník do terasu a potom se budu voziti na vraníku. Ale Madlenku nesvezu.“

Potom běžel do kuchyně a všechny kapsičky obrátil na ruby, aby každý viděl, že peněz nemá.

Ale Madlenka viděla prvé oknem, kterak si Petřík schovává něco do terasu, a myslila si:

„Počkej, lakomý, počkej! Podívám se do tvé skrýše.“

Nahlas pak řekla:

„Obuj si botky, půjdeme spolu na náves.“

„Ichuchu!“ radoval se hošík, a honem hledal obuv, aby již byl u koníčků.

Zatím se Madlenka vytratila ven a hopsa! k terasu. Za chvilku přiběhla zpátky a chlubila se:

„Podívej se, Petříčku! Mám dva desetníky. Jeden mi schová maminka na péra a za druhý se budu voziti na kolotoči.“

„A kde si je vzala?“ divil se Petříček. A již záviděl sestře, že snad jí strýček dal více než jemu.

„Jeden mi dal strýček a druhý — druhý — hádej, hádači!“

„Tatínek?“ hádal bratr.

„Ne!“

„Maminka?“

„Ne!“

„Kdo tedy?“

„Paleček!“

„I jeminánku!“ volal Petříček, „paleček má hnízdo, ale peněz nemá.“

„A přece mi dal stříbrňáček,“ žertovala Madlenka; „položil mi ho do skuliny v panském terase. Šípek mi o něm pověděl a palečkové všichni volali:

„Ber si! Ber si! Ber-si-si-si!““

Madlenka se zase smála, ale Petříček se zarazil. Již poznal, že mu peníz vybrala a že jeho neupřímnost vyšla na jevo. I přiznával se honem :

„To je můj desetník od strýčka; vrať mi ho pěkně, Madlenko, vrať.“

„Hlehle, chytrouška,“ dováděla sestra, „jak by loudil. Vždyť jsi mi ukazoval prázdné kapsy, a sám jsi řekl, že jsi nedostal od strýce ničeho!“

„Dostal, dostal, jen se podívej, že znám svůj peníz i z paměti. Na jedné straně má hlavu a na druhé ptáka.“

„A proč jsi jej schovával do terasu?“

Teď se Petříček zarazil ještě více. Styděl se, že chtěl, aby ho sestra svézti dala za své peníze, ale on že před ní desetník ukryl.

I zamlčel se a sklopil oči k zemi.

„Vidíš, holečku, vidíš, jak lžeš! Počkej, půjdu do světnice a povím před strýcem, jak jsi se zachoval.“

„Nechoď, Madlenko, nechoď,“ prosil hošík. Věděl, že by ho nikdo nepochválil za jeho lakotu. Proto raději zase smlouval:

„Nech si tedy, Madlenko, desetníček, ale svezeš mě na vozíku, viď?“

„Nemusila bych,“ smála se sestra. „Ale abys věděl, že jsem upřímnější než ty, pojď se mnou.“

Na návsi byly děti z celé vsi a vesele pobíhaly kolem kolotoče a kolem sladkých krámů. Madlenka zavedla bratra ke koníčkům, posadila jej na vraníka a sama sedla si do kočárku. Když se svezli, loudil Petřík, aby směl ještě jeti na bělouši. I toho dopřála mu hodná sestřička. Ale když se bělouš zastavil, chtěl Petřík ještě věděti, jak se to vozí v kočárku, a loudil, až Madlenka zaň zaplatila. Ale potom řekla:

„Už mám jen čtyři krejcary. Za ty koupíme marcipánové srdce. Přijde k nám odpoledne tetička s Bohumilkou. Dáme srdíčko Bohunce; bude míti radost.“

Petřík byl by se nejraději vozil až do večera. Ale neměl peněz a proto mrzutě s kočárku slezl. Zašel s Madlenkou k sladkým krámům a tam vybral pro sestřeničku srdce s pěkným obrázkem.

Potom se vraceli domů.

Madlenka se radovala cestou, jak potěší Bohunku a jak se jí budou očka blýskati radostí. Ale Petřík mínil, že by bylo nejlépe, kdyby nemusil dáti Bohunce ani drobečku. I povídá:

„Rozdělme se, Madlenko o srdce, aby věděla Bohunka, od koho je která půlka.“

A tak dlouho loudil, až Madlenka srdce rozlomila a půlku jemu dala.

Když přicházeli k domovu, viděla je Bohunka oknem a vyběhla jim naproti na dvoreček. Madlenka jí hned podávala půlku sladkého srdce, ale Petřík odskočil ke komůrce a svoji půlku si tam schoval na práh, aby nemusil dáti Bohunce kousek.

Ale v tom přiběhla slepička, zob! zob! chytila Petříčkův marcipán do zobáku a plotem zaběhla do sousedovy zahrady. Petříček se dívá žalostně za slepičkou, a děvčátka se smějou. Ostatní slepičky běží do zahrady, ale ta první utíká s marcipánem přede všemi. Když je kus cesty předeběhne, zastaví se a zobá. Po chvíli celý marcipán snědla.

„I ty lakomá!“ horší se na ni Petříček, „ani drobečku nepřeje ostatním. Ošklivá, fuj!“

A Madlenka se s Bohumilkou jenom směji a povídají:

„To se učí slepička — od našeho Petříčka!“

Petříček se zastyděl a prosil děvčátka, aby se mu neposmívala a nikomu neříkala, že chtěl marcipán spapati sám jako ta slepička.

Když potom někdy dostal pomazanku, neutíkal do stodůlky jako slepička do zahrádky. Madlence dal vždycky kousek a přál jí ho z upřímného srdce.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>66lx3zwmr69e9ksbas6yd1ggog9cilc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Úloha a klouzačka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10622</id>
    <revision>
      <id>337190</id>
      <parentid>225237</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:53:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337190</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8550" sha1="q5b87mke0tjs6mn4zy5sazda6j04gav" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Úloha a klouzačka
  | PŘEDCHOZÍ = Petříček
  | DALŠÍ = Jak se Běluška přestala báti
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Úloha a klouzačka
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;63–69.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
V Zálesí u háje stojí stará ovčárna.

Ve světnici sedí chlapeček maličký, ale starosti má veliké. Před ním leží na stole školní úloha, ale před okny se blýská pěkná klouzačka. Chlapečkovi se zdá, že úloha se usmívá a hezky prosí:

„Buď tady, Toníčku, se mnou. Kamínka příjemně hřejou, budeme si tu spolu povídati.“

A klouzačka, čtverácká, do okýnka nakukuje, také milounce se usmívá a Toníčka vábí:

„Poběž, Toníčku, poběž ven! Jsem hlaďounká jako cín a blýskám se jako stříbro! Svezu tě pěkně po kopečku až na Pražský most.“

A Toníček sedí, dívá se na úlohu, dívá se na klouzačku a zase neví, koho by poslechnul. Posléze povídá:

„Napřed klouzačka — potom úloha!“

A hup! již byl venku před chaloupkou.

Klouzal se až do klekání. Když odcházel, zdálo se mu, že klouzačka za ním volá:

„Přijď, Toníčku, zítra zas!“

Toníček slíbil, že zítra přijde, a běžel domů.

Úloha ještě ležela na stole. Ale na chlapečka se neusmívala. Měla očka ospalá a Toníček také. Úloha šla spat do brašny a Toníček do postýlky.

I ve snu zdálo se mu, že se vozí po klouzačce a že jede na Pražský most. Potkal tam děvčátko uplakané.

„Čí pak jsi, chudinko?“ ptal se a bylo mu děvčátka lito, že pláče.

„Toníčkova úloha,“ řeklo děvčátko smutně. A Toníček už se ve snu nezasmál ani jednou.

Když se ráno probudil, běžel k brašně a sliboval úloze, aby neplakala, že po druhé bude s ní seděti doma tak dlouho, až bude hotova.

Úloha neplakala, ale Toníček šel do školy přece smutně.

Ve škole řekl pan učitel:

„Toníčku, Toníčku, jsi nepořádný žáček. Zapomněl jsi na úlohu.“

Toníček sklopil oči a zastyděl se. Ale po chvíli si myslil:

„Kdyby už zvonek raději zacinkal, aby bylo po škole.“

Měl strach, aby mu klouzačka neutekla.

A když zvonek zacinkal a děti vyšly ze školy, byl Toníček první doma.

Zase si položil na stůl úlohu, ale klouzačka před oknem ještě více se třpytila nežli včera a ještě líbezněji hovořila:

„Poběž, Toníčku, poběž ven, pojedeme spolu až na Pražský most.“

A když Toníček nešel, volala:

„Nepůjdeš-li ty, půjde Pepánek Tichých!“

Toníček vyhlédnul z okna a hle! Pepánek Tichých už běžel.

Co si měl Toníček počíti? Rád by úlohu dokonal, to je pravda, ale rád by se svezl po klouzačce do Prahy. I řekl:

„Napřed klouzačka — potom úloha.“

A již byl venku.

Druhý den řekl pan učitel:

„Toníčku, Toníčku, zase nemáš úlohu. Jsi ze všech dětí poslední. Takový žáček ještě v Zálesí nebyl, aby v učení byl po zadu.“

Slyšely to záleské děti a na cestě k domovu pověděly žákům z vyšších tříd.

„Počkej, Toníku, počkej,“ domlouvali mu hoši. „Děláš celému Zálesí nečest. Toho ti trpět nebudeme.“

I radili se. radili, jak by Toníčka napravili. Postavili se do kolečka, něco si šeptali a všichni honem hlavami pokývali.

„Tak, tak,“ řekli a rozběhli se k domovu. Tam uložili brašny a hopky k ovčárně.

Jen se podívejte, co tam dělali. Navalili velikou kouli ze sněhu a šup! ke dveřím.

Toníček byl právě ve světnici. Zaslechl venku jásot kamarádů a již pod ním nožky hrály. Vyběhl do síně a chce honem ven.

Otevře dveře a hle! Přede dveřmi stojí těsně veliká koule sněhová, že Toníčkovi ani beranice přes ni nevykukuje.

Hned se do ní ručkama zapírá, aby ji odvalil. Ale koule stojí jako zkamenělý hlídač a za ní se děti smějou, že Toníček je zamčen na veliký zámek.

I myslí si Toníček:

„Aha! Chlapci chtějí sami jeti na Pražský most. Ale klouzačka, pane, čeká na mě.“

A na hlas povídá:

„Pusťte mě ven! Pojedeme všichni, ale klouzačka chce, abych já byl kočím.“

Ale chlapci na to:

„Napřed úloha — potom klouzačka.“

A frr! rozběhli se po ledu. Kouli nechali u dveří, aby nepustila malého neposedu ven.

Vrátil se Toníček do světnice. Na stolku leží úloha, pěkně se usmívá a prosí:

„Buď tady, Toníčku, se mnou. Kamínka příjemně hřejou, budeme si tu spolu hráti.“

Sedl si Toníček, sedl, úlohou se počal obírati a za chvilku byla úloha čistě napsána.

I poradila Toníčkovi, aby zaťukal na okénko a chlapcům ji ukázal.

Toníček to učinil, chlapci odvalili kouli a z ovčárny vyběhl Toníček jako bujný koníček. Měl radost, že se pěkně vyklouzá a že mu zítra nebude pan učitel domlouvati. Časem se ohlédl do okénka, vidí-li jej úloha, kterak umí jezditi a jaký je z něho šviháček.

Když byl druhého dne pochválen za pěknou úlohu, líbilo se mu ve škole tak, že si myslil:

„Kdyby ještě zvonek raději necinkal! Je tady hezky a pan učitel má mě rád.“

Ale zvonek přece zacinkal. Děti šly ze školy a Toníček také.

Cestou se vyptával hochů, zamknou-li jej zase dnes v ovčárně? A sliboval, že si úlohu zase napíše.

Chlapci se postavili do kolečka, něco si pošeptali a všichni hlavami pokývali. Potom jeden oznámil:

„Víš, Toníčku, ještě ti docela nevěříme, ale kouli ke dveřím přece již nepovalíme. Uděláme z ní tři hlídače a ti budou na tebe dávati pozor.“

Když přišli k ovčárně, rozbořili kouli a počali stavěti. Toníček ani učení si domů nezanesl. Drží je pod paží a dívá se, jaké hlídače postaví hoši před chaloupkou.

„Hi-hi! Sněhurka!“ směje se po chvíli, když chlapci vystavěli ze sněhu panenku.

„Hihi — Sněhulák — hihi, Sněhulíček,“ zase usmívá se Toník, když chlapci vystavěli hranatého Sněhuláka, a k němu ještě bělounkého hošíčka.

„Jen ty se, Toníčku, nesměj,“ povídá Pepánek Tichých, „budeš-li zase nedbalým, poví nám to zítra pan Sněhulák a zase tě zamkneme na veliký zámek.“

A Vašík Marečkův dodal:

„Nepoví-li na tebe Sněhulák, poví Sněhurka, nepoví-li Sněhurka, poví Sněhulíček žalobníček, co vyvede pan Toníček.“

Pan Toníček se zasmál, že se žalobníka nebojí, a cupity do chaloupky. Tam si rozložil papír a řekl:

„Napřed úloha — potom klouzačka.“

Psal a psal, ani se na klouzačku nepodíval. Teprve, když vykonal vše, co mu bylo uloženo, vyběhl z chaloupky jako živé klubíčko a na klouzačku.

Taní pobyl až do klekání, a když se vracel, povídala klouzačka:

„Přijď, Toníčku, zítra dřív.“

Ale Toníček odpověděl:

„Napřed úloha — potom klouzačka.“

Když usnul na své postýlce, zase se mu zdálo, že jede až na Pražský most. Potkal tam zase děvčátko, ale uplakané nebylo. Smálo se na Toníčka z daleka tak přívětivě, že se ptal:

„Čí pak jsi, zlatoušku?“

„Toníčkova úloha,“ řekl zlatoušek.

„Toníček isem já!“ povídá radostně hoch, a svoji hezounkou úlohu naložil si na sáňky a dovezl až do školy.

Když se ráno probudil, pořád si vzpomínal, jak pěkný měl sen.

Běžel k brašně a slíbil úloze, že vždycky si bude hleděti napřed jí a potom teprve klouzačky. Úloha byla ráda a kývala spokojeně hlavou:

„Tak, Toníčku, tak: Napřed práce — potom zábava! Takový pořádek sluší každému člověku.“

Po škole seběhli se hoši zase k ovčárně a vyptávali se sněhových hlídačů, mají-li jakou žalobu na Toníčka.

Sněhulák ani nemukal, Sněhurka také nežalovala. A malý Sněhulíček roztahoval jen ručky, aby jej hoši svezli i s Toníčkem na saních. Hoši je naložili na sáňky a šup s kopečku! Smál se pěkně Sněhulíček a smával se pěkně i Toníček! Vždycky si potom napřed vykonal úlohu a pak teprve hledal zábavu. A zábava těšila ho dvojnásob.

Což on se teď klučina může směle smáti, když má úlohu napsanou a nemusí se báti, že se mu bude zdáti o děvčátku uplakaném!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>q5b87mke0tjs6mn4zy5sazda6j04gav</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Jak se Běluška přestala báti</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10623</id>
    <revision>
      <id>337167</id>
      <parentid>225191</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337167</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8953" sha1="32qaew9qk42h11jwxqiei7952okl6b7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Jak se Běluška přestala báti
  | PŘEDCHOZÍ = Úloha a klouzačka
  | DALŠÍ = Kohoutek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se Běluška přestala báti
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;69–75.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Za vesničkou stojí osamělá chaloupka, a v té zůstává malá Běluška se svou maminkou. Měla také tatínka, který chodil do skal kamene lámat, ale jednou utrhla se v lomu skála a ta Bělušce tatínka zavalila. Když jej lamači přinesli domů a na postel uložili, plakala maminka, až jí srdce usedalo. Běluška tatínka ujala za ruku a čekala, až se usměje a mamince řekne, aby neplakala. Ale tatínek se neusmál ani maminku nepotěšil. Usnul tak tichounce, že ani nedýchal, a potom si lidé vyprávěli, že Bělušce tatínek umřel.

Tenkráte byla Běluška ještě maličká a nevěděla ani, že jí tatínka zakopají do studené země. Když jej oblékli do svátečních šatů a do truhly uložili, řekla mamince:

„Neplačte, maminko, tatínek je bohatý! Má pěkné šaty a ruce bílé.“

A když mu dali do těch bílých rukou křížek s růžencem, zase těšila maminku:

„Až se tatínek probudí, půjde do kostelíčka a pomodlí se za nás.“

Tatínka odnesli opravdu do kostelíčka a z kostelíčka na hřbitov, ale nikdy již se neprobudil a do chaloupky nepřišel.

Stýskalo se Bělušce nesmírně a po čase již věděla, proč si lidé vyprávěli, že jí tatínek umřel. Byla teď vždycky s maminkou sama.

I do práce s ní chodila, neboť se maminka obávala, že by děvčátko o samotě potkala nehoda. A když Běluška porozuměla, kterak jí skála tatínka zavalila, lekala se každého rachotu. Bála se, že ta zlá skála odněkud náhle se přivalí a také ji i s maminkou zavalí.

I doma v chaloupce bála se o samotě. A kdykoliv zaslechla z venku rachot vozu nebo jiný lomoz, již se bázlivě k matince tulila a v náručí se jí úzkostí chvěla. Později lekala se i každého stínu a za tmy nebyla by za živý svět před chaloupku vyšla.

Kdyby s maminkou zůstávala ve vsi, snad by jí nebyla bázeň tak soužila. Ale chaloupka jejich stojí až za vesničkou a tu se Běluška cítila i s maminkou dvojnásob opuštěnou. Nebyl tam s nimi na samotě nikdo; jenom před okny stál u cesty kamenný kříž a na něm visel Kristus Pán.

{{Oddělovač|* * *}}
Byl štědrý večer. Jako oči andělské dívaly se hvězdy do poslední chaloupky za vsí. Viděly tam Bělušku, kterak sedí za stolem a rozmlouvá s maminkou. Raduje se, že dnes bude choditi po světě Ježíšek, a že také k nim se podivá. Děvčátko naslouchá, až klapne závora u dvířek. Potom se rozběhne a před Ježíškem dvéře u světnice otevře dokořán.

„A kde je teď Ježíšek, maminko?“ ptala se, když bylo venku pořad ticho.

„Ježíšek je ještě v nebi.“

„A co tam dělá tak dlouho?“

„Připravuje si dárky pro celý svět.“

„A kterak je všechny pobere, když je tak maličký?“

„Andělíčkové mu je snesou až k zemi.“

„Zdali nám také něco dá?“

„Také, holoubku, také; na chudé Ježíšek zvláště pamatuje.“

„A na bohaté ne?“

„Také. Do srdce uděluje jim lásku k bližnímu. Kdo Ježíška poslechne a chudým dobrodiní prokazuje, tomu Ježíšek zde na zemi uděluje své požehnání, a po smrti celé nebíčko mu dá.“

„U koho se přimlouvá Ježíšek za nás?“

„U paní Pokorné. Celý rok nám dává výživu a tobě po Růžence šaty.“

„A přijde paní Pokorná do nebíčka?“

„Zajisté si ji tam po smrti Ježíšek zavede.“

„Růženku také?“

„Bude-li stále tak hodná jako dosud, také přijde do nebe.“

„Uvidí tam našeho tatínka?“

„Uvidí a bude se s ním radovati.“

„A v nebíčku nejsou lomy a skály?“

„Nejsou. miláčku. Tam žijí dušičky zemřelých jenom v neustále radosti. Nikdo tam necítí bolestí, nikoho netíží starosti jako nás tady na zemi.“

Bělušce se líbilo, že nebíčko je tak krásné. A zase těšila se, jaký dárek jí asi Ježíšek nadělí.

„Ah, matinko!“ zatoužila: „Kdyby tak Ježíšek přinesl mi teplé šatečky. V těch mých už mi bývá zima a vy na jiné nemáte.“

A děvčátko se zamyslilo, kdyby mělo teploučké šatečky, jak by se do kostelíčka rozběhlo a tam Ježíškovi děkovalo.

Také na hřbitov by sobě zašla a tatínkovi pověděla, aby v tom svém hrobečku pokojně dřímal, že jeho Bělušce tady na světě není zima!

A jak děvčátko zamyšleno sedí, otevrou se dveře a do nich vstupuje Pokorných Růženka.

„Nesu Bělušce šaty,“ oznamovala. „Ježíšek jí je u nás nechal. A maminka jí posílá trochu jablíček.“

I položila dárky na stůl a Bělušce srdéčko poskakovalo radostí.

Šatečky byly opravdu s nebíčka. Vždyť Běluška nikdy ještě neviděla sukýnky tak čisťounké, kabátku tak jemného, punčošek tak pestrých a botek tak lesklých. Hezounké bývaly šaty po Růžence, ale tyhle šatečky od Ježíška předce jsou tisíckrát hezčí. Každá nitka se na nich svítí, každý knoflíček se leskne, jakoby ty třpytné hvězdy byly v nebíčku celé šatečky zlíbaly dřív, nežli je Bělušce Ježíšek snesl.

Růženka Pokorných dívala se chvilku na Běluščinu radost a potom se měla k odchodu.

Běluška vzkázala za jablíčka „Zaplať Pán Bůh“ a maminka se strojila, že Růženku dovede domů.

„Jen zůstaňte,“ švitořila vlídně Růženka, „Běluška by se tu bála.“

„A ty se nebojíš?“ divila se Běluška.

„Nebojím. Maminka chtěla poslati sem služku, ale prosila jsem ji tak dlouho, až jsem směla jíti sama. Ježíšek dnes chodí po světě a každého na cestě chrání.“

„To já se také nebudu báti,“ hovořila Běluška a prosila maminku, až vyšla s Růženkou a dovedla ji domů.

Dívala se z okna, kterak po zasněžené cestě spěchá Růženka domů. Potom zase skočila ke stolu a znova si každý dárek prohlížela.

„Ach, můj zlatý Ježíšku, jak jsi hodný, že jsi mi ty šatečky dal,“ myslila si. A potom zase přistoupila k oknu, vrací-li se již maminka. Maminku děvčátko nespatřilo, ale při okénku zůstalo státi dlouho a dlouho.

Vidí u cesty kříž a na něm visí Pán Ježíš. Studený sníh pokrývá mu hlavu i boky.

Bělušce se srdéčko svírá žalem a z očí vytryskují slzy, když se tak divá na ukřižovaného Ježíška.

„Ach, můj zlatý Ježíšku! Jak asi ten sníh do ramínek studí! Jak asi ten vítr svaté tělíčko šlehá! Jak asi ten kámen pod hlavičkou tlačí! Mně jsi dal teplounké šaty a sám polonahý mrzneš venku! Tatínka jsi vzal do nebíčka, ani do skal jej tam neposíláš, a sám jsi sestoupil na svět a jsi ten nejchudší mezi námi. Do každé chaloupky snesl jsi nebeské dárky a na tebe nikdo ani jablíčkem nevzpomene.“

I vybrala jablíčko nejkrásnější a nesla je ke kříži.

Pod křížem bylo klekátko a na něm vrstva sněhu. Ručkou sníh smetla a na klekátko jablíčko položila. Byla ráda, že Ježíšek má také na stolečku dárek. A již se jí zdálo, že není tak chudý a že také ve svém srdéčku cítí radost. Jen kdyby mohla ještě ten studený sníh smésti mu s ramen i boků!

A v tom vracela se maminka od Pokorných.

„Maminko, maminko!“ volala na ni Běluška. „Vy jste větší; setřeste Ježíškovi sníh s ramínek i hlavičky; já nedosáhnu.“

„Maminka dala dcerušce šátek, pozvedla ji ke kříži a Běluška smetla s Ježíška sníh do posledního prášku.

Potom jej na čílko políbila a řekla: „Můj zlatý Ježíšku, už ti tu bude lépe. Ještě ti rozsvítíme lampičku, abys měl taky vánoční světýlko!“

A maminka sevřela dítě do náručí, celičké je zlíbala a do chaloupky zanesla. Potom nalila oleje do lampy u Ježíškových nohou a světlo roznítila.

Když se vrátila do chaloupky, stála Běluška u okénka všecka blažena.

„Hleďte, maminko, Ježíšek se na nás usmívá.“

Ve zlaté záři světla bylo viděti na kříži Ježíškovu hlavu, a zdálo se opravdu, že vlídně do chaloupky se dívá a na Bělušku líbezně se usmívá. A Bělušce bylo u srdíčka tak, jakoby do nejdelší smrti nemusila se ničeho báti. I kdyby skála se na ni valila, zajisté by ji Ježíšek zastavil tím líbezným úsměvem a tím pohledem vlídným. Od té doby přestala se opravdu Běluška báti, neboť věděla, že ji chrání Ježíšek při každém kroku.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>32qaew9qk42h11jwxqiei7952okl6b7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jiskry a plamínky/Pámbíčkův dědeček</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10629</id>
    <revision>
      <id>337182</id>
      <parentid>225222</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:52:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337182</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15653" sha1="1stjrxlz8lra54trx9lk7zthk5basam" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jiskry a plamínky
  | AUTOR = Josef Kožíšek
  | ČÁST = Pámbíčkův dědeček
  | PŘEDCHOZÍ = Kohoutek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pámbíčkův dědeček
  | AUTOR = [[Autor:Josef Kožíšek|Josef Kožíšek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = KOŽÍŠEK, Josef. ''Jiskry a plamínky.'' Praha: Alojs Hynek, 1893. s.&amp;nbsp;81–94.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|fe7dbff0-1c23-11dd-b8d9-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Když jsem byl ještě malý, nejmilejší den v týdnu bývala mi středa. Ve středu totiž pekla maminka chléb a tu přicházel si k nám Pámbíčkův dědeček pro bochánek. Pro nás drobné děti bývala to veliká slavnost. Konali jsme k ní přípravy již v úterý na večer.

Tatínek nasekal dříví na vytopení peci, my snesli jsme polínka do kuchyně a maminka zakvasila do veliké díže.

Ve středu ráno přidala do kvasu mouky a těsto umísila. Potom díži přiklopila víkem a teplým rouchem ovázala, aby se chlebíček zahřál a pěkně kynul. Shrnuli jsme se honem kolem ovázané díže a poslouchali, až začne chlebíček dýchati.

„Fff—fff“ ozývalo se posléze z díže, jako by tam někdo spal. A my s jásotem oznamovaly:

„Už kyne!“

Asi za dvě hodiny narostlo těsta plná díže.

Maminka díži otevřela, těsto požehnala svatým křížem a počala hnísti bochníky na válu.

Sotva vyválela tři nebo čtyři, prosili jsme jeden přes druhého:

„A teď už, maminko, dělejte maličký.“

Měli jsme vždy starost, aby všechno těsto nevyšlo na bochníky veliké, že by se na maličký nedostalo.

Maminka se usmála, a za chvilku byl na prkně bochánek jako hlava. Seděl mezi ostatními jako malý zajíček, když se v máji usadí na mezi ke starým ušákům. Pěkně mu to mezi nimi slušelo, drobečkoví. Líbil se nám ze všeho pečiva nejvíce.

I když maminka někdy koláče při chlebu pekla, obskakovali jsme nejraději malý bochánek. Smáli jsme se, že mamince hlídá koláče, aby nikdo neolizoval. A hle! Nelízala ani Katuška, mlsná dceruška, tak se baculatého hlídače bála!

V peci sedával na kraji a díval se ven, jakoby se nám vysmíval, že za ním nesmíme. Do peci ovšem jsme nesměli, ale z kuchyně nebyl by nás dostal nikdo za živý svět. Pořád jsme si ukazovali, jak se náš bochánek peče, jak se mu líčka zardívají a jak mu to zase mezi velikými pecny sluší.

Teprve, když maminka pec zahradila, aby měl chléb pěknou přípal, vyhrnuli jsme se z kuchyně. Byli jsme jisti, že čtverák bochánek ze zatarasené peci neuteče, a kromě toho nastala nám jiná starost: Číhati, až přijde Pámbíčkův dědeček.

Každou středu chodíval k nám žebrák stařeček a tomu pekla maminka malý bochánek. Kdo z nás dědečka ve dvoře nejdříve shlídnul, ten mu odevzdal almužnu. A to nám bývalo největším štěstím, když jsme mohli dědečkovi podati darem bochánek.

Však to byl také zvláštní dědeček! Do dnes ho vidím před sebou: Měl oči modré jako modrák v žitě, vlasy i vousy jako nejčistší len. O holi volně došel na zápraží, almužnu přijal, po vlasech nás pohladil a vlídně prohodil:

„Tak — tak! Pámbíček vás má rád!“

Potom se obrátil k mamince a dobrořečil:

„Zaplať Pán Bůh!“

A zase tak volně odcházel, jako byl přišel.

Nikdy jsme od něho jiných slov neslyšeli. A přece těšili jsme se na příchod jeho jako o vánocích na Ježíška.

Kde měl dědoušek svůj domov, odkud přišel a kam odcházel, o tom nevěděli u nás ani mladí ani staří. Objevil se vždycky ve středu, jakoby ze země byl vyrostl, a zase odešel kamsi do světa, jakoby ho vítr zavál. Ani jména jeho nikdo neznal.

Ale my děti důvěrně jsme si šeptaly, že asi dědeček přichází přímo od Pána Boha. Vždyť nám vždycky zvěstoval, že nás má Pámbíček rád, a po jeho odchodu cítili jsme v srdci blaženost tak čistou, jako by nás andělé obletovali. I říkali jsme mu proto „dědeček Pámbíčkův“ a věřili jsme pevně, že ho k nám posílá Pán Bůh sám.

Jaký tedy div, že celý týden těžili jsme se na středu, že obskakovali jsme bochánek určený pro bílého starouška a že dočkati jsme se nemohli, až dědeček přijde a nám oznámí, že nás má Pámbíček rád?

Ale jednou se stalo, že Pámbíčkův dědeček nešel dlouho.

Bochánek jeho dávno již byl z peci, již i vychladl a stařeček ještě se na dvoře neobjevil. Vybíhali jsme až před vrata a do návsi nahlíželi, ale po milém dědouškovi ani památky. Kam se jen asi poděl?

Zasypávali jsme otázkami maminku, ale ani ona nevěděla, proč dědeček dnes nepřichází.

Bylo nám náhle smutno a tesklivo až k pláči. Snad se dědečkovi stala nehoda. Či nás již Pámbíček nemá rád, že k nám neposílá svého starouška?

Bylo právě ve žních, den byl od rána parný a tu maminka nás těšila:

„Snad bylo dědečkovi na cestě horko! Někde si odpočívá a k večeru přijde. Pojďte se mnou na pole. Až se vrátíme, bude tady snad dědeček čekati.“

„Ano, ano,“ svědčili jsme v duchu mamince. Nebíčko je daleko, až tamhle za horami. Pámbíčkův dědeček se unavil cestou a někde pod stromem si hoví. Však on do večera přijde! Uložili jsme bochánek do truhly, truhlu zamkli na dva západy a hopky! s maminkou na pole!

Naši sbírali žito za jezy.

Pěkný lán měl tam tatínek a na něm žítko jako rákos. Ani polovice nebyla ho ještě sebrána a již se bělala po poli dlouhá řada mandelů.

Maminka se po nich rozhlédla a spokojeně zahovořila:

„Chvála Bohu, pěkně se nám žítko uvedlo. Celý rok budeme z něho jísti chlebíček.“

„A Pámbíčkův dědeček taky?“ honem jsme se ptali.

„Sbírejte klásky,“ radila maminka; „doma je vymlátíme, ze zrní mouky nameleme a k bochánku dědečkovi přidáme.“

S radostí jsme se rozeběhly po zapadlých klasech. Do večera nahledali jsme jich kytic několik. Klásky šustily a šuměly, jakoby si povídaly. Však jsme jim dobře rozuměli. Radily se, že budou hojně sypati, aby měl Pámbíčkův dědeček pěkný bochánek. Za námi posběrovali zrnéčka ptáčkové vrabečkové a také si pochvalovali.

Zlaté poličko naše!

Nám dalo chlebíčka na celý rok, dědouškovi jsme nahledali klásků na bochánek a ještě se dostalo zrnek pro vrabečky! A takových polí bylo kolkolem do daleka a všude si lidé sbírali úrodu do stodol. Tak se nám zdálo, že ta širá pole kolem nás jsou veliká jako boží dlaň, která všemu tvorstvu rozdává chléb a která se nezavírá ani před člověkem ani před červíčkem. A když Pán Bůh ani na broučka nezapomíná a rád mu poskytuje potravy, kterak bychom my nepamatovali na stařečka žebráka a kterak nás by neblažilo, že udílením almužny podobáme se Bohu?

Když ženci dosbírali, bylo již slunce za horami a soumrak loudil se do údolí.

Tatínek pátral chvíli po obloze a spokojeně pravil:

„Bude pěkná noc. Dá-li Pán Bůh, zítra žito svezeme.“

Rozhledl se ještě jednou po mandelích, jakoby jim dával dobrou noc, a potom jsme všichni kráčeli k domovu.

Každý kytku klasů v ruce pobíhali jsme kolem maminky a vyzvídali:

„Kdo ponese dědečkovi bochánek, uvidíme-li jej všichni zároveň? Neztratil se nám bochánek z truhly? Řekne-li nám dědeček: Tak — tak? Koho pohladí po hlavě nejdřív? Vyřídí-li nám, že nás má Pámbíček rád? Řekne-li zase: Zaplať Pán Bůh? A kdy už zaplatí Pán Bůh všechny bochánky, které jsme dali jeho dědouškovi?“

Ale starosti naše byly zbytečny. Dědeček nepřišel!

Prohledali jsme po dvoře každý koutek, vyptali se kde koho, ale nikdo dědečka ve vsi neviděl.

Když se setmělo a na nebi naskočily první hvězdy, pozbyla i maminka naděje, že staroušek přijde…

Toho večera bylo u nás jako po pohřbu. Každý přemýšlel, co asi dědouškovi se přihodilo, a nikdo nechtěl nahlas vysloviti obavu, že snad ho potkalo neštěstí.

Usnouti jsme nemohli dlouho do noci. A poslední naše myšlénka před spaním poletovala pod širým nebem a kdesi v neurčitém kraji hledala bílého stařečka.

Stýskalo se nám po něm i ve snu. Vždyť to byla první středa, že nepohladil nás po vlasech a nepřinesl nám nebeské poselství, že nás má Pámbíček rád.

{{Oddělovač|* * *}}
A víte-li, kde noclehoval Pámbíčkův dědeček?

Na našem poli!

Konal v denním parnu dlouhou cestu a často si musil odpočívati. Pozdě večer přišel za jezy k našemu žitu. Kolkolem bylo ticho a klidno, že si umínil přespati venku. Však věděl dobře, že mu bochánek uschováme i přes noc.

Usedl k mandeli žita a do letní noci se zadíval.

Po parném dnu byl tichý, světlý večer. Tisíce hvězd třpytilo se po obloze a mezi nimi lesknul se pruh měsíce jako zářivý srp.

A dědeček si myslí:

„Tam nahoře nad hvězdami přebývá věčný Hospodář. Měsíček je jeho srp a hvězdy jsou klasy roztroušené po nebeském lánu. Spadne-li hvězdička dolů na zemi, vyrostou z jejích jisker milliony obilných klásků a těmi si Pán Bůh živí celý svět.“

A dědeček poklekl a modlil se k věčnému Hospodáři, který celý svět živi, a děkoval mu z hloubi duše, že ani na něho nezapomíná. Po modlitbě usedl mezi snopy a dlouho ještě díval se po obloze, kterak mezi zlatými klasy leskne se stříbrný srp…

K půlnoci zavanul od západu větřík a hned potom počala se obloha kaliti. Staroušek vystoupil z mandele a spěchal na hořejší souvrať. Bylo s ní viděti na vzdálené hory.

Na horách stály mraky jako černí obrové. Zdálo se, že si podali ohromné ruce a teď ve hrozném polokruhu chystají se do kraje.

Věděl dědeček, co taková výprava mraků znamená!

Snesou-li se náhle na horské stráně, odnesou celou úrodu polní. Celoroční práce bude zmařena, veškera naděje zničena dravými proudy. A kde se dnes ozývala veselá píseň ženců, tam zítra rozléhati se bude pláč nešťastníků.

Zděšen sepjal staroušek ruce a po všem těle se třesa, pohlížel na příšerné divadlo. Mraků přibývalo, jakoby z hor vyrůstaly. Visely s oblohy až k zemi jako ohromná opona. Tu a tam ozářil je blesk a za chvíli ozvalo se z nich temné dunění…

Dědeček se modlil…

Na štěstí bouře se nepřiblížila. Mraky spadly na horách a za hodinu byla zase obloha jasná.

Nad naší vískou třpytily se zase hvězdy a malými okénky nahlížely i do naši chaloupky. Spali jsme tam tiše a klidně. Nikdo z nás netušil, že strhla se na horách černá mračna. Pámbíčkův dědeček na spaní nepomyslil.

Byl stará, zkušená hlava a věděl, že dosud není po nebezpečí. Voda s hor navalí se do řeky a kvapem se požene k nám do údolí. Vystoupí-li řeka ze břehů, rozlejou se její proudy po polích a veta bude po našem žítku! Do raná rozneseno bude po širém kraji a na celém lánu nezbude klásků ani na bochánek.

Sešel dědoušek dolů k řece a bedlivě ji pozoroval. Voda mocněji proudila a hladina její rychle vystupovala. Jezy hučely a bouřily, jako by do vísky o pomoc volaly.

Ale tam každý spal. I ve snu těšil se kde kdo na bohatou úrodu. Hukotu jezů nikdo neslyšel, nikdo výstražné řeči jejich nerozuměl. Jenom starý dědeček stojí na břehu rozvodněné řeky a ten proudy její nezadrží, až se z řečiště vyhrnou.

A kalné proudy již se valily na břehy…

I napjal dědeček veškeré síly a do vesničky se rozběhl. Zabušil u nás na okno a volal:

„Velká voda! Jeďte pro žito!“

Jenom několik slov promluvil s tatínkem a rázem probudilo se celé stavení.

Dříve než jsme se upamatovali z náhlého procitnutí, zarachotil na dvoře vůz a všichni domácí ujížděli tryskem na pole za jezy…

Ve světnici zůstaly jsme jenom my děti a mezi námi unavený staroušek.

„Pámbíčkův dědeček! Pámbíčkův dědeček!“ volali jsme o překot. Dočkati jsme se nemohli, až nám poví, kde tak dlouho dnes byl.

Ale stařeček usedl na židli mlčky, o hůl se opíral a z hluboka dýchal.

„Schovali jsme vám bochánek, dědečku,“ prohodil někdo, aby jej přinutil k řeči.

Truhlu jsme odemkli a dědečkovi almužnu podali.

Dědeček bochánek přijal, pěkně se usmál, ale neřekl: Tak, tak!

„A nasbírali jsme vám klásky,“ zase někdo se chlubil.

„A nameleme z nich mouky pro vás.“

Dědoušek zase pěkně se usmál, ale neřekl ani slova. Jenom těžce oddychoval a pot s čela si stíral.

„Dědeček je unaven,“ myslili jsme si konečně; „chce si odpočinouti.“

A hned jsme jej pobízeli:

“Lehněte si, dědečku, na naši postýlku; pěkně se na ní spí.“

Dědeček vstal, pěkně se usmál a tentokráte po vlasech nás pohladil.

„Půjdu ještě po vesnici,“ řekl. „Vaši jeli pro žito, aby je voda neodnesla. Lehněte si na postýlku sami a nebojte se. Pámbíček bude tady s vámi.“

A staroušek bílý odcházel.

Překvapeni patřili jsme, jak o holi zvolna ke dveřím se blíží a lítostí slova jsme nemohli pronésti. Dědeček snad si vzpomněl, nač ještě čekáme, obrátil se ve dveřích a vlídně promluvil:

„Pámbíček vás má rád a zaplatí vám dnes všechny bochánky, které jste mi kdy dali.“

{{Oddělovač|* * *}}
Ráno jsme vyběhli za ves dívat se na velkou vodu.

Kalné proudy rozlévaly se po našem poli, jakoby hledaly žítko. Ale žítko bylo uloženo ve stodole do posledního klásku.

Tu jsme poznali, kterak nám Pán Bůh tisíckrát zaplatil dědečkovu almužnu.

Také ostatní sousedé dědečkovi blahořečili. S napjetím všech sil chodil v noci po vesnici od stavení k stavení, aby posílal lidi pro obilí. A tak zachránil celou vesničku před hladem.

„Byl to posel boží,“ říkali lidé, kdykoli přišla řeč na bílého starouška. A říkali mu potom jako my děti: „Pámbíčkův dědeček.“

Ale od onoho večera nikdy se k nám nevrátil. Byl již chudinka jako pára nad hrncem, která se každou chvilku může rozplynouti. A tenkráte v noci přílišným během uškodil prý si na zdraví, že chřadnul den po dni.

Slýchali jsme často, že tam a tam zemřel, ale nevěřili jsme nikdy. A kdykoliv se přiblížila středa, obléhali jsme maminku a zase vyzvídali:

„Přijde-li dnes Pámbíčkův dědeček? Kdo mu ponese bochánek? Pohladí-li nás po vlasech? Řekne-li: Tak, tak?“

Ale nikdy jsme již neptali se, kdy zaplatí Pán Bůh všechny bochánky, které jsme rozdali jeho dědouškovi.

{{Oddělovač|* * *}}
Přeletěli dnové, přeletěly roky.

Nás děti rozvál čas, jako když podzimní vítr zaduje do žlutých listů.

Bílý dědoušek jest asi již opravdu Pámbíčkův a hledí-li s nebe na širý svět, zajisté někdy zadívá se i do chaloupky na Úhlavském břehu.

Dívej se, dědoušku, dívej a požehnání boží jí vypros!

Hospodaří tam jiná hospodyňka, ale před žebráky dveří také nezavírá. Vždyť slýchala často, že prý je žebrák božím poslem a nese lidem příležitost, aby se zalíbili Bohu.

Mamince naší také již vlasy pobělely jako nejčistší len.

Zdali ji vídáš, dědečku bílý, když na svém výměnku u jediného okénka kleká a modlí se za naše štěstí?

Dívej se, dívej, dědoušku boží, a dlouhý život jí vypros!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1stjrxlz8lra54trx9lk7zthk5basam</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kresby/Sokol hrdina</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10644</id>
    <revision>
      <id>337194</id>
      <parentid>276304</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:57:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337194</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5849" sha1="18tlrtz2atfbgt20bjtmjj6l2b2i8gd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kresby
  | AUTOR = Josef Zaříčanský
  | ČÁST = Sokol hrdina
  | DALŠÍ = Zabloudil
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Sokol hrdina
  | AUTOR = [[Autor:Josef Zaříčanský|Josef Zaříčanský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ZAŘÍČANSKÝ, Josef. ''Kresby.'' Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s.&amp;nbsp;5–16.
}}

&lt;poem&gt;
U Náchodské brány
vojska tlupy stojí,
na prahu své vlasti
hotoví se k boji.

Nepřítel se blíží
od hor blízkých k městu,
však mu zatarasí
do Čech úzkou cestu.

Častokráte tady
dříve krev se lila,
často války vlna
tu se zarazila.

Také nyní zvědí
nájezdníci smělí,
Čechám že ta bašta
Náchod stráží čelí.

{{Oddělovač}}

Zacházelo slunce
rudé do krvava,
zahalila rouškou
smutnou kraj noc tmavá.

Neztich’ život v městě,
strach mu spáti nedá,
k slitovnému nebi
proseb hlas se zvedá.

„Chraň nás, Pane, zkázy!
Nedej osiřeti!“
Modlí se tak muži,
ženy, útlé děti.

Kolem, pustou nocí,
černé lesy šumí,
po krajině horské
válečný ryk tlumí.

Zítra juž tu děsná,
litá bouře vstane,
krvavěji východ
nežli západ vzplane.

Zahřmí strážná děla
strání se úboků
a náš voj se střetne
s hordou krutých soků.

Hrozně zaburácí
rány jako hromy,
vetřelců snad sílu
chrabrý voj náš zlomí.

Tou se plní těchou,
srdce zarmoucená,
zítra bude jásať,
bolně dnes kdo stená.

Než, jen těcha klamná,
předčasná to byla,
na krátko co v srdcích
všem se usídlila.

Ráno ztich’ šum lesů,
neduní z nich rány,
od průsmyku dále
voj své rozbil stany.

Co ten ústup náhlý
znamená a věstí?
Ó žel, ten vlasť celou
vrhne do neštěstí!

Osudných on úrad
výplod byl a zdání,
nepřítele potřít
na rozlehlé pláni.

Opuštěnou branou
nepřítel se valí,
divoce jak řeku
živel rozpoutá-li.

Zdá se, že se lesy
černé k městu hnuly,
neb že černé moci
děsné vlny vzdmuly.

Vlny, kteréž bijí
v horstva skalné tesy,
až se země chvěje
v šíru pod nebesy.

Hle, to černých vojů
v zem se hrnou mračna
nepřátel směs děsná,
horda krvelačná.

Všechno před ní prchá,
zkázu ona šíří,
smrtonosnou bouří
ječí, v kraji víří.

Kam voj zašel bílý?
Hle, tam mih’ se v dáli,
za ním černé voje
jako v let se daly.

Na Náchodské vrchy
tmavé lehly chmury,
v úpatí hrom řádí,
blesk se nese shůry.

Kmitá se to, mihá,
lomozí a skučí,
hle, to palba z ručnic
a děl rány hučí.

Vrchy dým jen halí,
v něm vše mizí oku,
nemožno boj zříti
zuřivých dvou soků.

Ale slyšeti lze
k boji pobádání,
v němž se mísí bolné,
srdcelomné lkání.

Dokud válečnou tu
vřavu rouška cloní,
nezřít, na čí stranu
vítězství se kloní.

Že však jásotu víc
slyšet mluvou cizí,
na vítězství našich
naděj všecka mizí.

Leč kdo dobytý má
práh a domu dvéře,
jeho stal se pánem,
kořisť v něm si béře.

A kdo dobyl hradeb
u Náchodské brány,
další má již cesty
do Čech zotvírány.

Hle, juž zevšad k vrchům
na pomoc voj spěje
tam, kde naši bratři
hynou bez naděje.

Zadul vítr v stráně
a dým odvál bílý,
aj, jak děsny obraz
oko zří v té chvíli!

Přes kupy hle mrtvol
vítěz vrchy stéká,
vražednou svou zbraní
zeměbrance leká.

Z nich jen hlouček malý
u lesíka zbývá,
na odpor se staví,
smrti vstříc se dívá.

Junák jemu v čele
třímaje meč velí,
zoufale se brání
hrdina ten smělý.

„Setrvejte braši,
pro spásu svých duší,
život za vlasť klásti
věrným Čechům sluší!“

Kol rozdává rány,
nepřátely kolí:
„Za vlasť umřem rádi
na válečném poli!“

„Posila, hle, nová
k vrchu nám sem pílí,
odolejme vrahu
krátkou ještě chvíli!“

Prapor dosud vlaje,
ač proud krve teče,
u lesíka tuhý
boj se dále vleče.

Teď utichla vřava,
po té vítěz plesá,
slední pod praporem
chrabrý junák klesá.

Jak mu oko mroucí
usmívá se blaze!
Zříť, že vítěz zpupný
zaplatí ples draze.

Od úpatí strání
jak včel husté voje
bratřím ku pomoci
letem kvapí voje.

Včas se dostavily
čety nekonečné
ve rozhodné chvíli
pole na válečné.

A v týl nepřítele
vrazí z nenadání
v tom, kdy po vítězství
dal se do jásání.

Znovu boj se vzlítí
krutější než prvý
a zem sprahlá znovu
napájí se krví.

Útokem se hrnou
na vrch vojska tlupy,
strašně potírají
loupeživé supy.

A bodáky cestu
k lesíku si klestí,
tam, ke junák padl
chrabrý s mečem v pěsti.

Tam, kde prapor klesl,
zase má tam vláti,
vrátit nám jej musí
nepřátelé klatí.

Než zapadlo slunce,
skončena seč krutá,
ztichla vlna války
bouří její vzdmutá.

{{Oddělovač}}

Čestně boj byl skončen,
vítězství se hlásá,
na Náchodských vrších
český vítěz jásá.

Vojevůdce nyní
ku lesíku pílí
poznat, které padly
hrdinské tam síly.

Kdo boj rozhod’ krutý,
mrtev, hle, tu leží
s porubanou hlavou,
poznali jej stěží.

Pod kabátcem našli
na prsou mu stuhu.
„Co na ní máš psáno
udatný náš druhu?“

Na písmo to hledí
udiveným zrakem:
„Tužme se“ — tu psáno
pod sokolském znakem.

{{Oddělovač}}

Daleko již toho
uplynul čas děje,
na vlasť drahou slunko
míru zas se směje.

Od nešťastné války
mnohá prchla léta,
v pluky celé vzrostla
Sokolíkův četa.

Bodří jsou to junci
a vlasť si jich váží,
oni chtějí býti
věrnou vždy jí stráží.

Jak jich slavný předek
sloužiti jí ždají,
jak rek, co pad’ slavně
v tom Náchodském kraji.

Oj, vy české děti,
z mládí již se tužte,
až z vás budou junci,
k Sokolům se družte!

Kdyby třeba bylo,
postavte se v šiky,
chopte pak se mečů,
buďte bojovníky!

Jak onen rek, Sokol,
setrvejte v boji,
nebojte se umřít
pro drahou vlasť svoji!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>18tlrtz2atfbgt20bjtmjj6l2b2i8gd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kresby/Poutník</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10648</id>
    <revision>
      <id>337193</id>
      <parentid>285231</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:57:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337193</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4388" sha1="08tv8ajnoqbq0lswftyb3qibvlyl3gf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kresby
  | AUTOR = Josef Zaříčanský
  | ČÁST = Poutník
  | PŘEDCHOZÍ = Sirotčí dub
  | DALŠÍ = Vzácný host
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poutník
  | AUTOR = [[Autor:Josef Zaříčanský|Josef Zaříčanský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ZAŘÍČANSKÝ, Josef. ''Kresby.'' Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s.&amp;nbsp;34–36.
}}

&lt;poem&gt;
Po Blanice břehu jarý mládec kráčí,
kde se říčka chvatná ku Blaníku stáčí.
V ruce jilec meče po svém tiskne boku,
pod přilbicí třpytí se mu slza v oku.
Toulec na rameni zavěšen má s kuší,
pod kabátcem divné srdce jeho buší.
„Ty má drahá vlasti, opuštěná cele,
kéž bych tě moh’ zbýti zlého nepřítele!
Co tvé dobré plémě, co ach zavinilo,
že se na ně hejno supů vyřítilo?
Že mu srdce klove škůdce jeho každý,
dopouští se na něm nelítostné vraždy.“
Vyšla bílá luna, na cestičku září,
po ní spěje panoš s zadumanou tváří.
O půlnoční době právě došel hory,
v níž spí svatý Václav s rytířskými sbory
to na bílých ořích s tasenými meči,
jakby čekali jen na znamení k seči,
až ten český národ v poslední boj dá se,
by dobyli jemu zašlé slávy zase,
aby vlasť spasili bojovníci dávní,
ti národní reci, bohatýři slavní —
Hle už našel bránu jun ten do Blaníka,
již do roka jednou vrátný odemyká,
kterou vojstvo jezdí do bojovných rejů
vzpomínat si cvikem svých hrdinských dějů.
V čele svatý Václav, chrabrý vítěz — božský,
za ním obživené české slávy trosky:
v středu otec Čech, kol něho vladyk čety,
Samo, řady knížat, krve slávské květy,
Libuše pak věštka, s ní Přemysl kníže,
jehož rod teď svornost s Vršovici víže,
svatý Slavníkovec Vojtěch jede s nimi,
Ludmila i Prokop s zvěsty slovanskými,
a pak nepřehledný řad rytířských cechů
ukončuje průvod Karel, otec Čechů. —
Hle, teď noční poutník meč vytasí ruče
a jím ve Blaník a skalnou bránu tluče.
„Otevři se horo, osudné ti zvěsti
nesu z českých vlastí, zle ach s nimi jesti!
Vzhůru, probuďte se, pomozte nám v boji,
vstaňte, svatí strážci, vlasti pád se strojí!“
Zachvěla se hora, povolila brána,
mladík dovnitř vešel ku rozkazu pána.
Svatý Václav kníže takto mluví k němu:
„Aj, co spánek rušíš mládče panstvu mému?
Čas nenastal ještě zkázy vlasti milé,
tisíce let přejdou do té smutné chvíle.
A jen tenkrát Bohem nám to usouzeno,
obhájiti národ a vlasť — jeho věno!
Putuj zpět a dones od mne bratřím zkázky,
by víc mezi nimi bylo pravé lásky,
svornosti a vůle, vznětu pro věc svatou,
aby hrad se pyšný bratřil s bědnou chatou.
Českému pak rodu nikdo neublíží,
potom ani celý svět ho neponíží! —
Odpouštím ti smělý čin, že’s v snu nás rušil,
neb jím pomoc nalézt vlasti své jsi tušil.
Byť však jsi se sklamal, nežel kroku svého,
vrať se, bojuj, dospěj v muže rekovného!
Tak až jednou zdatným, vlasteneckým činem
proslavíš se v žití, staneš mým se synem,
jenž v mých řadách — tady jako jiní spáti
bude, až zas vstanem hájiť vlasť, svou máti!“
Mladík citem vděku uchvácen jsa, k zemi
klesá, líbá roucha světce třpytné lemy.
Ještě jednou hledí v prostor nedozírný —
podzemní a vojska zástup na nesmírný.
Ještě jednou trne, ohromen jsa leskem
pádných mečů v svatém táboru tam českém.
S přilbic kterak plane démantová záře,
ještě jednou patří vojův vážné tváře.
Však tu náhle pojme juna tvrdý spánek,
z něhož zbuzen cítí vonný rána vánek.
Aj, kde se to octnul? Rozhlíží se kolem,
hle dál hora Blaník nad tichým ční dolem!
Po Blanice břehu k domovu se vrací,
v prsou zas to jemu divě zaburácí:
„Již jdu, milá vlasti, zkájet tvého hoře,
zasvětil jsem se ti duše ve pokoře.
Posilen jsem strážce tvého slovem svatým
z Blaníka se vracím s srdcem pro tě vzňatým!“
A šel, spěchal v domov svému ku Trocnovu,
odtud do Čech celých — slibu dostál, slovu.
Bojoval a klesl jak hrdina pravý,
věčné sobě dobyl ve své vlasti slávy.
Pod dubem až skonal rek ten oslepený,
nepřátelův mstitel — a syn české ženy! —
Bylť to ''Žižka'', který spí též pod Blaníkem
patrona českého stav se pobočníkem! —
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>08tv8ajnoqbq0lswftyb3qibvlyl3gf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>A porta inferi/Habemus papam…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>11497</id>
    <revision>
      <id>337056</id>
      <parentid>219584</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:04:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>RP z navigace pryč</comment>
      <origin>337056</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1133" sha1="a5ry9j165pfexjuthim6xn0im4xajpa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = A porta inferi
  | AUTOR = Viktor Dyk
  | ČÁST = Habemus papam…
  | PŘEDCHOZÍ = Vzpomínáš?!
  | DALŠÍ = Dobře ti rozumím
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Habemus papam…{{Redakční poznámka|značka=cswiki|„Habemus papam“ je oznámení, které je řečeno v latině a oznamuje, že konkláve zvolila nového papeže. ''(Více na [[w:Habemus Papam|české Wikipedii]]…)''}}
  | AUTOR = [[Autor:Viktor Dyk|Viktor Dyk]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = DYK, Viktor. ''A porta inferi.'' Praha: Grosman a Svoboda, 1897. s.&amp;nbsp;58.
  | ONLINE = {{Internet Archive|aportainferi00dykgoog}}
}}
&lt;poem&gt;
Kolem je dusno, a uvnitř je dusno.
Mysliti, ptáti se, — pekelný vtip!
Všechno je zvráceno, stuchlo a hnusno.
Pokojně umříti bylo by líp…

A kolem nestoudné pošklebky bláznů.
Těch debatt zoufalých hrozivý vlek!
V chaosu začlo to, končí to v prázdnu.
A je mi hrozně, že stěží bych řek’!

Systémy zborcené, sofismat kruhy!
Všechno je zděšeno, všechno se chví!
Po dešti úmorném vzplanuly duhy,
ty pestré duhy šílenství!
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>a5ry9j165pfexjuthim6xn0im4xajpa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Eklogy a písně/Ekloga VII.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>11835</id>
    <revision>
      <id>337124</id>
      <parentid>223926</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:27:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337124</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1031" sha1="d5fkkiklz8mmbwuwmzs5gllaaqym8vz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Eklogy a písně
  | AUTOR = Jaroslav Vrchlický
  | ČÁST = Ekloga VII.
  | PŘEDCHOZÍ = Serenada
  | DALŠÍ = Ritornelly II.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ekloga VII.
  | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ZDROJ = VRCHLICKÝ, Jaroslav, ''Eklogy a písně'', básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|3139ee30-1550-11dd-be04-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Jak nevzplálo by srdce nadějí?
Kos hvízdá,
a kolem ptačí hnízda
jsou plna velkých krůpějí.

Šli milující v les, a v tichu skal
jak spolu šťastni byli,
co snili,
smích hrdliček v svou píseň vtkal.

I řekli: Kdo zde může vidět nás?
Svým zlatem
v tom slunce paprsk s chvatem
se na spojených rtech jim třás’.

Kdo zví, co řeknem’ si tu v důvěře?
V tom s květu motýl slítnul
a chytnul
se v spletené jich kadeře.

Kdo slunce by si všim’, kdo motýla?
vždyť s nimi
pod stromy ztemnělými
je teprv celá idylla!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>d5fkkiklz8mmbwuwmzs5gllaaqym8vz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Cesta do středu Země/25. Den odpočinku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15774</id>
    <revision>
      <id>337099</id>
      <parentid>287814</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:34:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337099</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7822" sha1="lfjnptjjebe83r5dvb27l877mxnbzqn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Cesta do středu Země
  | AUTOR = Jules Verne
  | ČÁST = 25. Den odpočinku
  | PŘEDCHOZÍ = 24. Dále dolů
  | DALŠÍ = 26. Bloudění
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = 25. Den odpočinku
  | AUTOR = [[Autor:Jules Verne|Jules Verne]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:J. K. J.|J. K. J.]]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 140
  | ZDROJ = VERNE, Jules: ''Cesta do středu Země.'' Praha: Alois R.&amp;nbsp;Lauermann, 1882. s.&amp;nbsp;155–160.{{Redakční poznámka|Strana 155 v použitém zdroji chybí.}}
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|d475f0a0-4cdf-11dd-be66-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
V neděli ráno procitl jsem jak obyčejně pomýšleje na opětnou cestu, jež byla příjemna, ačkoliv ve hluboké propasti. Ostatně stali jsme se již téměř troglodyty, a nepomýšlel jsem na svit sluneční a měsíční, ni na lesk hvězd, ni na stromy, domy, města a vůbec všecky podobné zbytečnosti, z nichž si lidé pod sluncem učinili nezbytné potřeby. Při své vlastnosti, jeko zkameněliny, smáli jsme se zbytečným těm divům.

Jeskyně tvořila velikou síň. - Na žulové podlaze proudil přívětivě věrný potok. V takové vzdálenosti od pramene nebyla voda teplou, tak že jsme ji snadno píti mohli.

Posnídav věnoval strýc několik hodin úpravě svých poznámek.

„Nejdříve vypočítám přesně polohu tohoto místa. Až se vrátím, upravím mapu, jakýsi kolmý průřez země, již bude neznačen profil naší výpravy.“

„Bude to věc znamenitá, milý strýče, ale budou nákresy vaše dostatečny, budou poznámky dosti správny a spolehlivy?“

„Ano. Měřil jsem pečlivě úhel sklonu a proto nemohu se mýliti. Podívejme se nejprve, kde jsme. Vezmi kompas a urči směr magnetovky.“

Pozoroval jsem přistroj a seznav určitě směr pravil jsem:

„Východojihovýchod.“

„Dobře!“ pravil professor zaznamenávaje udaj a několik zběžných výpočtů. Poznal jsem z toho, že jsme ode svého odchodu urazili osmdesát a pět franc. mil.

.Tedy cestujeme pod mořem atlantským?“

„Ovšem.“

„Právě v tuto chvíli vznikne snad bouře a lodi budou nad našimi hlavami zmítány vichrem a vlnami?“

„Možná.“

„A velryby tepou ocasy svými o stěny našeho žaláře.“

„Upokoj se, Jindřichu, nepodaří se jim otřásti mocné vrstvy. Ale vraťme se ku svým výpočtům. Jsme vzdáleni asi 45&amp;nbsp;mil jihovýchodně od Snaefieldu, a dle mých výpočtů ve hloubi stošedesáti kilometrův.“

„Stošedesáte kilometrů!“ zvolal jsem.

„Ovšem.“

„Ale to je nejzazší hranice, již přičítala věda síle kůry zemské.“

„Pomlčme o tom.“

„Dle zákona o přibývání teploty mělo by zde býti 1500&amp;nbsp;stupňů tepla.“

„Mělo by zde býti, milý hochu!“

„A všecka tato žula neudržela by se ve skupenstvu pevném, roztála by.“

„Vidíš, že je to nepodstatno, a že bývají theorie stihány skutečností ze lži.“

„Nelze mi toho popříti, ale divím se tomu.“

„Kolik stupňův ukazuje teploměr?“

„Dvacet sedm a šest desetin stupně.“

„Schází tedy do toho, co tvrdí učenci, ještě 1472 a čtyry desetiny stupně. Mylný je tedy zákon o stoupání teploty, ale Davy se nemýlil. Lze mu tedy věřiti. Co mi odpovíš?“

„Nic.“

Byl bych mohl sice odpověděti velmi mnoho. Neuznal jsem nikterak Davyovy theorie; neustále uznával jsem existenci centrální teploty, ačkoli jsem neshledával jejího působení. Spíše uznával jsem, že do tohoto jícnu vyhaslé sopky nemůže teplo stěnami lávou potaženými proniknouti.

Ale místo bych zdržoval se vyhledávaje nových důkazů, spokojil jsem se uznávaje stav věcí takovým, jakým byl.

„Milý strýce, uznávám, že jsou výpočty správny, ale dovolte, bych vyvodil z toho přísný následek!“

„Učiň dle libosti, milý hochu!“

„Na tomto místě jest poloměr zeměkoule asi 15830&amp;nbsp;kilometrův!“

„Ano.“

„Nuže lze počítati přibližně 16000&amp;nbsp;kilometrů. Až dosud urazili jsme 160&amp;nbsp;kilometrů.“

„Tak jest.“

„A sice ušli jsme při tom 850&amp;nbsp;kilometrův?“

„Dobře.“

„Asi za dvacet dní.“

„Ovšem.“

„Nuže! 160&amp;nbsp;kilometrů je stý díl poloměru zemského. Budeme-li takto postupovati, jest nám třeba 2000&amp;nbsp;dní, tedy asi půl šesta roku, bychom urazili 16000&amp;nbsp;kilometrův.“

Professor mlčel.

„Kromě toho, že ujdeme 160&amp;nbsp;kilometrů hloubky urazíce 800&amp;nbsp;kilometrů ve směru vodorovném, jest nám ujíti 80000&amp;nbsp;kilometrů ve směru jihovýchodním, a proto potřebí mnohem více času, bychom došli s některého místa do středu.“

„Ďas vezmi tvé výpočty!“ zvolal strýc hněvivě. „Ďas vezmi tvé hypothesy! Na čem se zakládají? Kdo ti praví, že cesta naše nevede přímo do středu zemského? Ostatně mám již předchůdce. Co podnikám, to jiný již vykonal, a co se jemu podařilo, podaří se také mně.“

„Doufám; ale konečně je mi dovoleno…“

„Je ti dovoleno mlčeti, chceš-li takto odsuzovati, Jindřichu.“

Pozoroval jsem, že nastává nebezpečí, že ze strýce stane se zase strašný professor, i dal jsem si říci a mlčel.

„Nyní podívej se na manometr. Co udává?“

„Tlak velmi značný.“

„Dobrá. Vidíš, Jindřichu, že sestupujíce hloub a hlouběji zvykáme znenáhla hustšímu vzduchu, tak že nám to zhola nevadí.“

„Ovšem že nikoli, mimo nepatrné bolesti v uších.“

„To nestojí ani za řeč, a zbavíš se nepříjemnosti té, spojíš li rychle vzduch vnější se vzduchem ve svých plících.“

„Pravda,“ doložil jsem umíniv si, že strýci již nebudu odmlouvati. „Vždyť je to rozkoš ponořiti se do hustší atmosféry; pozoroval jste, jaké síly zde nabývá zvuk?“

„Hluchý by zde slyšel,“ pravil strýc.

„Ale houšťky bude bezpochyby přibývati?“

„Ovšem; a sice dle zákona neustáleného. Jest zjištěno, že tíhy ubývá v poměru jak sestupujeme. Víš, že působení její nejzřejměji se jeví na povrchu, a že ve středu zemském jsou hmoty bez tíhy.“

„Vím to; ale povězte mi, bude-li konečně vzduch hustotou roven vodě?“

„Ovšem. Při tlaku sedmi set desíti atmosfér.“

„A nežli nabude vzduch skupenstva tekutého?“

„Bude hustoty stále přibývati.“

„A bude nám potom lze sestupovati?“

„Vskutku, strýče, máte na vše odpověď.“

„Dáme si kamení do kapes.“

Neměl jsem odvahy, abych déle pokračoval hypothesami; byl bych snad narazil na nemožnosť, a strýc byl by se rozhněval.

Vždyť bylo zřejmo, že vzduch tlakem, jenž dostoupí snad několika tisíc atmosfér, přejde konečně ve skupenstvo pevné, a bude nám potom, dopustíme-li, že těla naše budou schopna takého odporu, stanouti přes všecky hypothesy a důkazy světa.

Ale důvodu toho jsem neuznal. Strýc byl by se dovolával Saknussemma. Příklad předchůdcův byl však málo závažný; neboť uznajíce cestu učeného Islanďana za pravou máme přece námitku na snadě.

V šestnáctém století nebylo ještě barometrů ni manometrů; jak dověděl se tedy Saknussemm, že došel středu zemského?

Ale důkaz tento jsem si ponechal očekávaje dalších událostí.

Ostatní čásť dne uběhla za výpočtův a zábavy. Stále jsem s professorem Lidenbrockem souhlasil záviděje Jakubovi úplnou bezstarostnosť, jíž požíval, netázal jsem se po příčinách úkazův a oddával se slepě osudu.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[en:Journey into the Interior of the Earth/Chapter XXV]]
[[es:Viaje al centro de la Tierra: Capítulo 25]]
[[fr:Voyage au centre de la Terre/Chapitre 25]]
[[pl:Podróż do środka Ziemi/25]]</text>
      <sha1>lfjnptjjebe83r5dvb27l877mxnbzqn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny Těšínska/Josef I. (1705—1711)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>16132</id>
    <revision>
      <id>337115</id>
      <parentid>223847</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:20:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337115</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9364" sha1="ns43qtt0watum5yi8iildol0a8re0st" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dějiny Těšínska
  | AUTOR = František Sláma
  | ČÁST = Josef I. (1705—1711)
  | PŘEDCHOZÍ = Protireformace
  | DALŠÍ = Karel VI. (1711—1740)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Josef I. (1705—1711)
  | AUTOR = [[Autor:František Sláma|František Sláma]]
  | ZDROJ = SLÁMA, František, ''Dějiny Těšínska''
  | ONLINE = {{Internet Archive|dejinytesinska00slgoog}}
  | VYDÁNO = Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 189 – 194.
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Těšínsko|Těšínsko]]
}}

{{Forma|proza}}
Pravili jsme již, že císař Leopold vedl dlouholeté války s Francouzi, nedočkav se jejich konce. Jeho syn Josef I. nastoupiv vládu po smrti svého otce, zdědil po něm i válku s Francouzi, v které pokračovati musil. Současně válčilo též Švédsko proti spojeným Dánům, Polákům a Rusům. Řinčely tedy v Evropě toho času zbraně na všech stranách.

Císař Josef I. chtěje získati proti svým nepřátelům pomoci knížat německých, domluvil se s nimi, že země koruny české budou přispívati k daním na potřeby říše německé. Za to však říše německá měla kdykoliv by toho byla potřeba, vojensky pomáhati zemím českým. Tehdy císař Josef I. výslovně vyhradil koruně české dávné její svobody, jakýchž požívala, jsouc korunou samostatnou a od zemí německých rozdílnou. Úmluvu tuto císař učinil s knížaty německými o své vlastní újmě, bez svolení stavův koruny české.

Švédský král Karel XII. donutiv Dány k míru, chtěl umění své válečné zkusiti též na Polácích. Vytáhl do Polska a sice zeměmi slezskými. Toho použili protestanté slezští, aby souvěrce svého švédského prosili za ochranu svého náboženství, a král Karel slíbil jim ochranu. Slíbil jim, že nedovolí, aby porušován byl dále mír vestfálský.

Na dvoře vídeňském měli tehdy dosti starostí, jak skončí se válka s Francouzi. Obávajíce se, že by jim ve válečných jejich zápletkách mohl přibýti ještě nepřítel nový v králi švédském, byli ochotni, protestantským stížnostem vyhověti. Český kancléř Jan Václav hrabě Vratislav sám vyslovil se císaři, že stížnosti protestantské uznává za důvodné a že vestfálský mír opravdu byl ve Slezsku v neprospěch protestantů porušen. Když pak Švédové rozhodně ujímali se slezských svých souvěrců, stala se mezi Švédy a císařem úmluva altranstadtská dne 22. srpna 1707. Císař zavázal se, že protestantům vrátí všechny chrámy, jež jim byly odňaty v zemích, kde v době míru vestfálského knížata protestantští panovali. Zavázal se, že nedovolí, aby protestanti byli nuceni k víře katolické. Následkem toho ve Vratislavi komise ujednala s plnomocníkem švédským 8. února 1709 spůsob, jakým by se smlouvě altranstadské zadost učinilo. Protestanti slezští obdrželi nazpět 128 kostelů a bylo jim též povoleno, aby vystavěli si ještě šest kostelů nových a sice v Zahaní, v Kožichově, v Hiršperku, Landshutě, Milici a v Těsíně. Zato zaplatila města 380.500 zlatých a mimo to značné obnosy císaři a jeho ministrům.

Stavové slezští ihned skládali se, aby kostel evangelický v Těšíně mohl býti zbudován. Dne 13. října 1710 položen byl k němu základní kámen a šlechta po většině vždy ještě evangelická ukládala na jeho dostavení a zachování dary a fundace v posledních vůlích i za jinými příčinami. Protestantům nastaly nyní příznivější časy. Ovšem v radosti své proti církvi katolické příliš si troufali, a přemlouvali obyvatelstvo k odpadnutí od církve katolické. Když pak katolíci náhle počali houfně přestupovati k vyznání luteranskému, nebylo to císaři a úřadům milé, pročež v té příčině některá nařízení vyšla, kterými se horlivým kazatelům evangelickým kladly meze takové činnosti. Poněvadž protestantům bylo dovoleno, aby vykonávali svobodně náboženství své pouze v kostelích k tomu určených a nikde jinde, vydal královský úřad vratislavský přísný rozkaz, aby protestantští kazatelé nikde na venkově nebyli trpěni. Dále rozkázáno, aby každá osoba katolická, která odpadla od svého náboženství, ve lhůtě 6 týdnů opět do své církve se vrátila, neboť by jinak byla ze země vypovězena a jmění její bylo zabráno. Kdož již po třetí od víry katolické odstoupil, byl stíhán pro křivou přísahu. Dne 12. června 1720 vydal královský úřad dálší rozkaz, že děti 14—16leté, které pošly z rodičů katolických, nechtějí-li katolíky zůstati, mají býti odevzdány k bubeníkům, starší pak k vojsku. Rodiče takových dětí byli trestáni vězením aneb byli donucováni k potupné veřejné práci jiným na příklad odstrašující.

V době této kvetla v Těšíně jezovitská škola latinská, ku které tehdejší hejtman zemský hrabě Adam z Tenčína založil roku 1711 konvikt pro deset chudobných šlechtických chlapců. Do této doby spadá též založení kláštera milosrdných bratří.

Adam Bosek svobodný pán z Rostropic a Tvorkova, pán na Vendrýni a Grodišti odkázal z lásky ku svým poddaným vendrýnským své statky r. 1694 milosrdným bratřím, aby nemocné ošetřovali. Statek vendrýnský byl prodán za 30 tisíc rýnských zlatých a Grodiště za 12 tisíc zl., načež z utržených peněz a z milodarů vystaven byl klášter i kostel milosrdných v Těšíně, neboť v dědině Vendrýni nebylo k tomu místo tak vhodné jako v středu země těšínské.

Chceme se zmíniti též o založení university ve Vratislavi, na kterou vysýlalo také Těšínsko hojný počet žáků. Jesuité brzo po svém příchodu do hlavního města slezského založili tam latinské školy, které měly roku 1659 již 402 žáky. Školy tyto latinské postupem času se zdokonalovaly a jezuité zvolna zaváděli pro vystudované jinochy též přednášky theologické a filosofické. Roku 1667 mělo oddělení bohoslovecké již tři ročníky a roku 1694 pomýšlel rektor koleje jezovitské ve Vratislavi pater Wolf na založení úplné university. Rada městská ve Vratislavi však nechtěla žádných vysokých škol a vyslala do Vídně k císaři posly s pokornou prosbou, aby jezuitům založení university vratislavské povoleno nebylo. Věnujeť prý se město Vratislav již ode dávna obchodu a poněvadž obchodníci a studenti, jak prý známo, nikdy se nesnášejí, ale v stálém sporu a protivenství žijou, obávali se měšťané vratislavští, kdyby toto „neobyčejné“ dílo ve Vratislavi jezuité začali, že nejlepší a nejbohatší lidé vystěhovali by se do Lužice, do Polska a do jiných zemí. Aby měšťané vratislavští dokázali, že obavy jejich jsou odůvodněné, odvolávali se ve spisu do Vídně poslaném též na to, že v Lipsku obchodnictvo a universita ustavičné vedou boje a že nedobře se snášejí. K tomu měšťáci dokládali, že císaři zajisté více záleží na zachování jeho věrného města Vratislavi než na několika stech polských a slezských studentů, kteří by císaři ani tolaru nevynesli, kdežto od obchodnictva vratislavského plynou mu velké příjmy. Páter Wolf neměl ovšem těžkou práci, aby vyvrátil důvody Vratislavanů proti zamýšlené universitě. I on podal císaři spis. v kterém vyložil, že neběží měšťanům o obchod, neboť prý sami již roku 1505 usilovali se o založení university ve Vratislavi. Tehdy prý měšťáci chtěli universitou „dobré učení a mravy Slezsku zakotviti“, nyní prý jsou proti universitě jedině z toho pravého a jediného důvodu, že jsouce protestanty, nepřejí jezuitům, aby duše lidské obráceny byly k víře pravé katolické.

Vratislavští měšťáci, bojíce se, aby je jezuité „záhubnou“ universitou neobdařili, vyslali r. 1695 znovu posly do Vídně k císaři. Poslové poklekli před císařem a prosili, úpěnlivě, aby záhubu od nich odvrátil. Císař Leopold jim slíbil, že celou záležitost prozkoumá, ale r. 1702 vydal dekret, aby ve Vratislavi založena byla universita, která z počátku měla jen dvě fakulty, theologickou a filosofickou.

Vratislavané i potom ještě snažili se vysoké školy ve svém městě zmařiti. Vyslali k císaři nové posly, vykládajíce chytrácky, že prý biskupu vratislavskému velice bylo by po chuti, kdyby universita přeložena byla do jeho knížecího biskupského hlavního města Nisy. Ani tentokráte nepodařilo se Vratislavanům odvrátiti „záhubu“, kteráž jim, jak se samo sebou rozumí, nevznikla, neboť založením university vzešel jim prospěch veliký. Pro universitu byla vybudována r. 1728-1738 velká budova na místě, kde stával hrad královský, k němuž přikoupeno ještě pět jiných domů a dosud jest velkolepá budova universitní okrasou starožitné Vratislavi.

Císař Josef I. zemřel dne 17. dubna 1711, nebyv ani za českého krále korunován. Nezůstavil po sobě žádných mužských potomků, nýbrž jen dcery, pročež země české, rakouské a uherské zdědil po něm jeho mladší bratr.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ns43qtt0watum5yi8iildol0a8re0st</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Krakatit/I.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>16421</id>
    <revision>
      <id>337192</id>
      <parentid>227270</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:57:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337192</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7260" sha1="rvxl0498lnp8bj0n8elk38a7byshrnx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Krakatit
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = I.
  | DALŠÍ = II.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Krakatit
  | PODTITULEK = I.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = Utopistický román o objevu třaskaviny nepředstavitelné síly, vydaný poprvé v r. 1924.
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Továrna na absolutno; Krakatit.''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/77/krakatit.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = časop. Lidové noviny,&lt;br /&gt;25. 12. 1923 – 15. 4. 1924,&lt;br /&gt;O. Štorch-Marien 1924
}}

{{Forma|proza}}
S večerem zhoustla mlha sychravého dne. Je ti, jako by ses protlačoval řídkou vlhkou hmotou, jež se za tebou neodvratně zavírá. Chtěl bys být doma. Doma, u své lampy, v krabici čtyř stěn. Nikdy ses necítil tak opuštěn.

Prokop si razí cestu do nábřeží. Mrazí ho a čelo má zvlhlé potem slabosti; chtěl by si sednout tady na té mokré lavičce, ale bojí se strážníků. Zdá se mu, že se motá; ano, u Staroměstských mlýnů se mu někdo vyhnul obloukem jako opilému. Nyní tedy vynakládá veškero sílu, aby šel rovně. Teď, teď jde proti němu člověk, má klobouk do očí a vyhrnutý límec. prokop zatíná zuby, vraští čelo, napíná všechny svaly, aby bezvadně přešel. Ale zrovna na krok před chodcem se mu udělá v hlavě tma a celý svět se s ním pojednou zatočí; náhle vidí zblízka, zblizoučka pár pronikavých očí, jak se do něho vpíchly, naráží na něčí rameno, vypraví ze sebe cosi jako „promiňte“ a vzdaluje se s křečovitou důstojností. Po několika krocích se zastaví a ohlédne; ten člověk stojí a dívá se upřeně za ním. Prokop se seber a odchází trochu rychleji; ale nedá mu to, musí se znovu ohlédnout; a vida, ten člověk pořád stojí a dívá se za ním, dokonce samou pozorností vysunul z límce hlavu jako želva. „Ať kouká,“ myslí si Prokop znepokojen, „teď už se ani neohlédnu.“ A jde, jak nejlépe umí; náhle slyší za sebou kroky. Člověk s vyhrnutým límcem jde za ním. Zdá se, že běží. A Prokop se v nesnesitelné hrůze dal na útěk.

Svět se s ním opět zatočil. Těžce oddychuje, jektaje zuby opřel se o strom a zavřel oči. Bylo mu strašně špatně, bál se, že padne, že mu praskne srdce a krev vyšplíchne ústy. Když otevřel oči, viděl těsně před sebou člověka s vyhrnutým límcem.

„Nejste vy inženýr Prokop?“ ptá se člověk, patrně už poněkolikáté.

„Já… já tam nebyl,“ pokoušel se Prokop cosi zalhávat.

„Kde?“ ptal se muž.

„Tam,“ řekl Prokop a ukazoval hlavou kamsi k Strahovu. „Co na mně chcete?“

„Copak mne neznáš? Já jsem Tomeš. Tomeš z techniky, nevíš už?“

„Tomeš,“ opakoval Prokop, a bylo mu k smrti jedno, jaké to je jméno. „Ano, Tomeš, to se rozumí. A co — co mi chcete?“

Muž s vyhrnutým límcem uchopil Prokopa pod paží. „Počkej, teď si sedneš, rozumíš?“

„Ano,“ řekl Prokop a nechal se dovést k lavičce. „Já totiž… mně není dobře, víte?“ Náhle vyprostil z kapsy ruku zavázanou jakýmsi špinavým cárem. „Poraněn, víte? Zatracená věc.“

„A hlava tě nebolí?“ řekl člověk.

„Bolí.“

„Tak poslouchej, Prokope,“ řekl člověk. „Teď máš horečku nebo co. Musíš do špitálu, víš? Je ti zle, to je vidět. Ale aspoň se hleď upamatovat, že se známe. Já jsem Tomeš. Chodili jsme spolu do chemie. Člověče, rozpomeň se!“

„Já vím, Tomeš,“ ozval se Prokop chabě. „Ten holomek. Co s ním je?“

„Nic,“ řekl Tomeš. „Mluvím s tebou. Musíš do postele, rozumíš? Kde bydlíš?“

„Tam,“ namáhal se mluvit Prokop a ukazoval někam hlavou. „U… u Hybšmonky.“ Náhle se pokoušel vstát. „Já tam nechci! Nechoďte tam! tam je — tam je —“

„Co?“

„Krakatit,“ zašeptal Prokop.

„Co je to?“

„Nic. Neřeknu. Tam nikdo nesmí. Nebo — nebo —“

„Co?“

„Ffft, bum!“ udělal Prokop a hodil rukou do výše.

„Co je to?“

„Krakatoe. Kra-ka-tau. Sopka. Vul-vulkán, víte? Mně to… natrhlo palec. Já nevím, co…“ Prokop se zarazil a pomalu dodal: „To ti je strašná věc, člověče.“

Tomeš se pozorně díval, jako by něco očekával. „Tak tedy,“ začal po chvilce, „ty ještě pořád děláš do třaskavin?“

„Pořád.“

„S úspěchem?“

Prokop vydal ze sebe cosi na způsob smíchu. „Chtěl bys vědět, že? Holenku, to není jen tak. Není — není jen tak,“ opakoval klátě opile hlavou. „Člověče, ono to samo od sebe — samo od sebe —“

„Co?“

„Kra-ka-tit. Krakatit. Krrrakatit. A ono to samo od sebe — Já nechal jen prášek na stole, víš? Ostatní jsem smetl dododo-do takové piksly. Zu-zůstal jen poprašek na stol, — a — najednou —“

„— to vybuchlo.“

„Vybuchlo. Jen takový nálet, jen prášek, co jsem utrousil. Ani to vidět nebylo. Tuhle — žárovka — kilometr dál. Ta to nebyla. A já — v lenošce, jako kus dřeva. Víš, unaven. Příliš práce. A najednou…. prásk! Já letěl na zem. Okna to vyrazilo a — žárovka pryč. Detonace jako — jako když bouchne lyditová patrona. Stra-strašná brizance. Já — já nejdřív myslel, že praskla ta por-porcená — ponce — porce-lánová, polcelánová, porcenálová, poncelár, jak se to honem, to bílé, víte, izolátor, jak se to jmenuje? Kře-mičitan hlinitý.“

„Porcelán “

„Piksla. Já myslel, že praskla ta piksla, se vším všudy. Tak rozškrtnu sirku, a ona tam je celá, ona je celá. A já — jako sloup — až mně sirka spálila prsty. A pryč — přes pole — potmě — na Břevnov nebo do Střešovic — Aa někde mě napadlo to slovo. Krakatoe. Krakatit. Kra-ka-tit. Ne, tak to nenenebylo. Jak to bouchlo, letím na zem a křičím Krakatit. Krakatit. Pak jsem na to zapomněl. kdo je tu? Kdo — kdo jste?“

„Kolega Tomeš.“

„Tomeš, aha. Ten všivák! Přednášky si vypůjčoval. Nevrátil mně jeden sešit chemie. Tomeš, jak se jmenoval?“

„Jiří.“

„Já už vím, Jirka. Ty jsi Jirka, já vím. Jirka Tomeš. Kde máš ten sešit? Počkej, já ti něco řeknu. Až vyletí to ostatní, je zle. Člověče, to rozmlátí celou Prahu. Smete. Odfoukne, ft! Až vyletí ta por-ce-lánová dóze, víš?“

„Jaká dóze?“

„Ty jsi Jirka Tomeš, já vím. Jdi do Karlina. Do Karlína nebo do Vysočan, a dívej se, až to vyletí. Běž, běž honem!“

„Proč?“

„Já toho nadělal cent. Cent Krakatitu. Ne, asi — asi patnáct deka. Tam nahoře, v té por-ce-lánové dózi. člověče, až ta vyletí — Ale počkej, to není možné, to je nesmysl,“ mumlal Prokop chytaje se za hlavu.

„Nu?“

„Proč — proč — proč to nevybouchlo také v té dózi? Když ten prášek — sám od sebe — Počkej, na stole je zin-zinkový plech — plech — Od čeho to na stole vybuchlo? Poč-kej, buď tiše, buď tiše,“ drtil Prokop a vrávoravě se zvedl.

„Co je ti?“

„Krakatit,“ zabručel Prokop, udělal celým tělem jakýsi otáčivý pohyb a svalil se na zem v mrákotách.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rvxl0498lnp8bj0n8elk38a7byshrnx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Goetheho vybrané básně/Smrt mouchy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18948</id>
    <revision>
      <id>337149</id>
      <parentid>295358</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:45:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337149</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="873" sha1="h5hhrrco8hgnmb7b8k7wz9f2ttxg3fa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Johann Wolfgang von Goethe
  | TITUL = Goetheho vybrané básně
  | ČÁST = Smrt mouchy
  | PŘEDCHOZÍ = Básně
  | DALŠÍ = Liška a jeřáb
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Smrt mouchy
  | AUTOR = [[Autor:Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang von Goethe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Evangelista Nečas]]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = Goetheho vybrané básně. Praha: nákladem knihkupectví I. L. Kobra, 1889.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|19176128}}
}}

&lt;poem&gt;
Nápoj zrádný ssaje celou chutí,
sotva okusila první trošky;
ani zdání nemá o strnutí,
jež jí ochromilo jemné nožky;
nemůže již křidélkoma hnouti,
ani hlavinky své pozvednouti —
život obětuje chuti svojí;
srká pořád, sosáček si močí,
až smrť zkalí tisíc jejich očí.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>h5hhrrco8hgnmb7b8k7wz9f2ttxg3fa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Goetheho vybrané básně/Celkovitost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18955</id>
    <revision>
      <id>337150</id>
      <parentid>295137</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:45:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337150</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="770" sha1="p0ip8hiirp0oui9a91jyrl8fsl8vc3i" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Johann Wolfgang von Goethe
  | TITUL = Goetheho vybrané básně
  | ČÁST = Celkovitost
  | PŘEDCHOZÍ = Přiznání
  | DALŠÍ = Slečně N. N.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Celkovitost
  | AUTOR = [[Autor:Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang von Goethe]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Evangelista Nečas]]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/19176174] a [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/19176176]
}}

&lt;poem&gt;
Vážíme si kavalíra,
který hlavu, srdce má;
žert a vtipu slušná míra
srdce žen mu otvírá:
Pochřadne-li převelice,
kdo ho bude hleděti,
a jak potom bez zadnice
šlechtic bude seděti?
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>p0ip8hiirp0oui9a91jyrl8fsl8vc3i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dekameron/K novému vydání „Dekamerona“</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20837</id>
    <revision>
      <id>337106</id>
      <parentid>223152</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:49:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337106</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4531" sha1="fly07agf0h8tdo9uoeh2nmrk82ergwt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dekameron
  | AUTOR = Giovanni Boccaccio
  | ČÁST = K novému vydání „Dekamerona“
  | DALŠÍ = Předmluva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K novému vydání „Dekamerona“
  | AUTOR = [[Autor:Jan J. Benešovský-Veselý|Jan J. Benešovský-Veselý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BOCCACCIO, Giovanni. ''Dekameron.'' Díl prvý. Praha : Alois Hynek, 1897. s.&amp;nbsp;I–III.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|21353424}}
}}

{{Forma|proza}}
Když mne nakladatel pan ''Hynek'' vyzval, abych pořídil nový, úplný překlad Boccacciova „Dekameronu“, přiznávám se, že jsem se k tomu odhodlal jen nerad. Právě proto, že jsem se již dříve po několik let zabýval touto myšlenkou, nemohl jsem si tajiti obtíže, spočívající v celém rázu tohoto klasického díla, a četné požadavky, jimž dlužno vyhovět. Již sama forma překladu poskytovala obtíže. Dílo staré přes půl tisíce let nebylo lze překládati jako dílo moderní, a přece zase bylo třeba, vystříhati se všeho, co by modernímu čtenáři znesnadňovalo porozumění. Snažil jsem se tudiž přidržeti se pokud možno přesně dikce originalu, maje na mysli vzory staré češtiny a vyhýbaje se výrazům příliš moderním a takto zachovati charakteristickou barvu originalu. Měniti aneb upravovati text jsem si nedovolil, pouze periody příliš dlouhé, jež by čtenáře unavovaly, rozdělil jsem, kde to bylo možno, v kratší věty. Pokud se mi práce zdařila, nechať laskavě posoudí znalci originalu, kteří také dovedou ocenit obtíže spojené s touto prací. Pohodlné výmluvy, že čeština je příliš chudá, že jí nelze vyjádřiti vše, co pověděno v jiné řeči, z předu se vzdávám; řeč naše jest dosti bohata a dosti poddajna, aby stačila na kterýkoli překlad z krásné literatury.

Velikými díky jsem povinen slovutnému našemu básníku panu ''Jaroslavu Vrchlickému'', jenž s nevšední ochotou přispěl mi překladem básní, jež tvoří závěrek každého „dne“ Dekamerona. Laskavým jeho přispěním dostalo se těmto zajímavým zpěvům stlumočení co možná věrného a skrovnému dílu mému nutného doplnění.

Ještě o jedné věci bych se rád zmínil; je to věc, o které by vlastně nemělo býti nijakého sporu. Zajisté každý, kdo činí nárok na jmeno spisovatele, jest povinen dbáti ryzosti a správnosti spisovného jazyka. Ale nynější literarní čeština je stará jedva sto let a jedva čtvrt století je tomu, co dospěla plného svého rozvoje. Starším českým spisovatelům, vychovaným vesměs ve školách německých, nezbývalo, než říditi se svým českým citem, anebo bylo-li jim dopřáno, stýkati se přímo s lidem, osvojiti si jeho ryzí, nezkaženou mluvu. A sám ještě pamatuji doby, kdy i na školách panoval učiněný chaos jak ve příčině pravidel mluvnických, tak i ve příčině skladby. Nelze tudiž rozvoj současné češtiny srovnávati s vývojem jiných řečí, kde staletou tradicí vytvořena pevná pravidla pro vývoj literarní mluvy, a kde theorie sledovala organický vývoj mluvy. U nás na ten čas není možno, vyhověti v praksi ''všem'' požadavkům theorie (jež sama dosud není ustálena nad všechnu pochybnost), zejména při překladu vynikajícího díla cizího, kde třeba vyhověti tolika požadavkům, aby překlad odpovídal co nejpřesněji originalu a byl zároveň libozvučný. Proto ovšem nemá překladatel práva, svévolně nešetřiti uznaných pravidel. Ale nelze pochybovat, že konečně dospějeme též u nás k úplnému souhlasu mezi theorií a praksí vývojem zcela přirozeným moderní mluvy a správného pochopení staré češtiny.

Na konec ještě několik slov o dosti choulostivé stránce tohoto díla. Ve čtrnáctém století bylo v obyčeji, mluviti o jistých věcech mnohem upřímněji, než za našich dnů. Kde takováto neomalenost je pro celek zbytečna, lze ji ovšem nahraditi výrazem méně příkrým, ale někde jsou podobné výrazy a obraty nezbytny, tvoří, abych tak řekl, pointu celého vypravování, a kdyby instance v té věci kompetentní nehleděla na tento překlad jako na dílo literarní, nýbrž na pouhou pikanterii, byl by tento překlad prostě nemožný. Neboť, kde to nezbytno, nelze jinak, než užiti slov a obratů originalu, jež ''vzdělaného'' čtenáře v tomto případě zajisté nepohorší.

&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Překladatel.&lt;/p&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fly07agf0h8tdo9uoeh2nmrk82ergwt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Barvy v květinové zahradě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22606</id>
    <revision>
      <id>337122</id>
      <parentid>265553</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:26:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337122</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="223448" sha1="pqzt91j86n7binp5uimj3pepp6eg05m" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Barvy v květinové zahradě
  | ORIGINAL = Colour in the Flower Garden
  | AUTOR = [[Autor:Gertrude Jekyll|Gertrude Jekyll]]
  | VYDÁNO = 1908; vydal „COUNTRY LIFE,“ Ltd. a Egorge Newnes
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Miroslav Sedláček|Miroslav Sedláček]]
  | ZDROJ = JEKYLL, Gertrude. ''Colour in the Flower Garden''
  | ONLINE = {{Internet Archive|colourinflowerg00jekygoog}}
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
}}

{{Forma|proza}}
[[Soubor:Colour in the Flower Garden01.jpg|náhled|Bílé lilie.]]

== Barvy v květinové zahradě ==
[[Soubor:Colour in the Flower Garden02.jpg|náhled|Značka pod názvem v knize.]]

=== Předmluva ===
Výsadba a údržba květinových lemů, s dobrým barevným plánem, není nijak snadná věc, přestože to tak bývá obvykle předpokládáno.
Věřím, že jediný způsob, jakým to může být úspěšně provedeno je věnovat některé části určitému ročnímu období. Každá hranice nebo zahrada oblast je určena pro dobu od jednoho do třech měsíců.
Nic se mi nezdá více neuspokojivé než jarní záhon s ukázkami několika kousků rozkvetlých cibulovin v zemi, která jinak vypadá prázdná, nebo s trsy právě rašících léčivých rostlin. Pak cibuloviny odkvetou, jejich místo, náhle uprázdněné je tedy později nevyužité. Buď zůstanou holá místa v záhonu, nebo je místo s cibulovinami zapomenuto. Pak budou možná krutě pobodány rycími vidlemi, nebo lopatkou, když toužíte něco vysadit do očividně prázdného prostoru.

Po mnoho let, jsem řešila tyto problémy ve své vlastní zahradě a došla k jistým závěrům, které mohu dále interpretovat s určitou důvěrou. Mohu se zmínit o možnostech, jak z povahy země, v jejím původním stavu částečně zalesněné krajiny a částečně holého pole, lze provést kultivace a nějaké druhy modelace tvaru terénu předtím, než bude známo, kde na něm přesně postavit dům, neboť zahrada mívá méně všeobecně jednotný vzhled, než měl je obvykle žádoucí. Poloha a hlavní forma různých částí zahrady bývají upraveny hlavně podle jejich přírodních podmínek, takže pozemek zahrady, ačkoliv v rozsahu malý, se rozpadá na různé oblasti, obecně podobné ale nikoliv jednotné.

Já důrazně soudím, že pěstování množství rostlin, ať už jsou jakkoliv kvalitní samy o sobě a jakkoliv rozsáhlý je jejich počet, netvoří zahradu, jen sbírku. Vlastnění rostlin, je ohromná věc, pokud jsou používány s pečlivým výběrem a určitým úmyslem.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden07.jpg|náhled|Kosatce ''Iris stylosa''.]]

Pouhé vlastnictví, nebo výsadba rostlin netříděných v prostorách zahrady, je pouze jako vlastnění krabice barev od nejlepšího barvíře, nebo, abych šla o krok dál, je to jako mít části těchto barev připravených na paletě. To však nepředstavuje obraz a zdá se mi, že povinnost, kterou dlužíme našim zahradám a našemu zlepšování v našich zahradách je použít rostliny tak, aby vytvořily krásné obrazy. Ty, při potěše v našich očích, by měly vždy cvičit oči k zasvěcenější kritice vjemu a uměleckého svědomí, které netoleruje špatnou nebo nedbalou kombinaci nebo nějaký druh nesprávného použití rostlin, ale v kterém je otázkou cti se vždy snažit o to nejlepší. Je jen cestou, způsobem, protože v tomto leží celý rozdíl mezi všedním zahradničením a zahradničením, které může právem tvrdit, že se řadí mezi krásná umění.

Na stejném prostoru země a ze stejného materiálu, může být zhmotněn sen o kráse, místo perfektního odpočinku a občerstvení mysli a těla, série duševně uspokojujících obrázků, poklad rostoucích klenotů, nebo mohou být materiály nesprávně použity a všechno působí rušivě a nepříjemně. K učení jak je třeba zjištění jak si povšimnout rozdílu a jak správně vnímat zahradničení jako výtvarné umění. Prakticky to znamená umístit každou rostlinu nebo skupinu rostlin s takovou promyšlenou pečlivostí a úmyslem, že vytvoří část harmonického celku a následné části, nebo v některých případech dokonce jednotlivé detaily, nabízející při pohledu série obrazů. Je třeba tak seřadit stromy a podrost dřevin v jejich liniích a hmotách, aby tvořily krásné formy a harmonické proporce, na což je třeba brát ohled, neboť je to předmětem zájmu, vnímání a poznámek. A také důvodem pochopení a prohlubování znalostí pěstování rostlin.

V tomto duchu, zahrada a zalesněná krajina, takové jak jsou, byly tvořeny. Mnohokrát jsem selhala, ale, čas od času, jsem povzbuzována a odměněna jistou mírou úspěchu. Přesto, jak jsem se v nadání stala horlivější, tak se mnou stanovené cíle zvyšovaly a rok po roce, se vždy zdálo že stanovené mety nebude dosaženo.
Ale, také jsem mohla, možná, dělat více chyb ve vypracování jistých problémů a více promýšlet metodiku aranžování rostoucích květin, zvláště způsoby barevných kombinací, než běžný amatér. Myslím že může být užitečné některé z nich popsat jak je jen možné slovy, a
ukázat plánem a obrázkem, co jsem zkoušela udělat, a upozornit, kde jsem uspěla a kde selhala.
Musím se požádat mé milé čtenáři aby nebrali za chybu, pokud se zde zmíním, že na sebe nemohu závazek ukázat jim to na místě. Jsem osamělý pracovník. Stárnu, jsem unavená a trpím velmi špatným a bolestivým zrakem. Má zahrada je má dílna, má soukromá studovna a místo odpočinku. Kvůli zdraví a rozumné radosti ze života je nezbytné držet se zcela v soukromí a odmítat mnoho žádostí těch, kdo mi nabízejí návštěvu. Pouze moji nejstarší přátelé nyní mohou být přijati. Takže se ptám, mých čtenářů, zda mne ušetří bolestivého úkolu psaní dlouhých omluvných dopisů a vysvětlování. Úkolu který mám téměř denně v posledních letech, v letních měsících a který těžce zkouší mé slabé a bolestivé oči a přidává další k potížím pro nadbytečnou korespondenci.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden08.jpg|náhled|Šácholan ''Magnolia stellata''.]]

=== Kapitola I. - Březnové studium zahrady a záhony raných cibulovin ===
Když se březnový den se chýlí ke konci, bývá jen malý vítr ze západu nebo dokonce jihozápadu. Slunce už získalo více síly, dost na to, aby bylo příjemné posedět na zahradě, nebo, ještě lépe, v nějakém slunném koutu chráněného lesíku. Takové místo je mezi stříbrokmennými břízami, tu a tam skvostně obohacenými masou tmavých cesmín. Zbytek pozadí nad úrovní očí proteplují barvy pupenů v létě olistěných stromů, a dole, slábnoucí rez nyní téměř k zemi přitisklých vějířovitých listů loňského kapradí a stále blednoucí zanášena závějemi listů ze sousedních dubů a kaštanů. Sluneční světlo se odráží od jasně stříbrných kmenů bříz a vysazuje jejich stíny na holině, napříč přes travnatou cestu skrze zalesněnou krajinu. Tráva je dosud ještě zelená, ale má mdlou zelenou barvu zimních rostlin, zatím nerostoucích a ještě s popraškem na malém zbytku listů, minulý rok pokosených travin vřesoviště. Hnědé listy ještě visí na mladých bucích a dubech.

Kmeny jedlých kaštanů jsou slonově šedivé, což je důležité pro kontrast s neučesanými, živými úzkými korunami bříz. Nějaké skupiny raně kvetoucích bledých pyrenejských narcisů září při zemi když si razí si cestu.
To je letošní první celistvý obraz účinku květin v zalesněné krajině. Místo není příliš daleko od domu, asi sto yardů od nejbližšího mlází, zde se ještě květiny zdají být více pěstované než zplanělé. V pohledu vlevo, je dlouhý hřeben a jižní strana střechy domu, která je vidět skrze bezlisté stromy, ačkoli hlavní stěna domu je zakryta cesmínami a jalovci.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden09.jpg|náhled|Kapradiny v záhonu cibulovin.]]

Procházka směrem k zahradě vede další širokou travnatou cestou, na západ skrze kaštany a potom se stáčí směrem k svahu hor na severu, s odbočkou ještě skrze pěnišníky a břízy na hlavního travnatou plochu. Ale před posledním ohybem je barevně příjemná hmota ukazující se na okraji lesa na koberci zvadlých listů. Je to roztroušená skupina lýkovců ''Daphne mezereon'' (''Daphne mezereum'' pozn překl.) se shluky červených čemeřic (''Helleborus''), a na přední straně, se nachází nějaké napůl spojené kousky obyčejných ''Erythronium'' (kandíků). Kombinace blízce souvisejících barev těší pohled oka s vyvinutým barvocitem. Není zde nic oslnivého. Vše je zdrženlivé, rafinované a v harmonii se zastřeným světlem, čehož dosahují květiny díky velkým skupinám cesmín a vysokým kaštanům setým a sousedním bukům. Barvy jsou všechny poněkud „smutné “ jak vhodně říkají staří spisovatelé o odvozených pastelových odstínech sekundárních barev květin. Ale je to dokonalý obraz. Přicházíte k němu stále znovu a znovu, jako ten kdo maluje nějaký obrázek, který je dobré prožívat.

Vymýšlení těchto živých obrázků s jednoduchými známými květinami se mi zdá nejlepší věcí v zahradničení. Ať už se obraz skládá ze dvou nebo tří druhů rostlin, nebo dokonce jednoho druhu v nějaké šťastné úpravě, nebo zda je kompozice uspořádáním mnohem většího množství rostlin, jako v květinových záhonech uprostřed a na konci léta, je záměr vždy stejný. Ať už je uspořádání jednoduché a skromné, či je nápadné nebo zda je nevtíravé, zda je smělé a nádherné, cíl je vždy použít rostliny s nejlepšími prostředky a inteligencí, aby vytvořily obrázky žijící krásy.
To je věc, kterou vidím zřídka používanou, a je to, zdá se mi, tak důležité, že si to přeji navrhnout ostatním a dát tak představu příkladů, které jsem vypracovala, ať už jakkoliv skromným způsobem, což je účelem této knihy.

Tyto rané příklady březnových dnů jsou zvláště zajímavé, protože v těchto dnech je dosud květin jen málo. Mysl je proto méně nepozorná, než je později v roce, kdy kvete více rozmanitých druhů, a je ochotněji soustředěna na to málo, co může být uděláno a zpozorováno. Takže nezbytným omezením je dobrá příprava snadným postupem, pro širší pole pohledu, které se dostaví později.
Teď my projdeme skrze temné houštiny pěnišníků a bříz, které vyráží mezi nimi. Jak jsou stříbrné kmeny, skvrnité a páskované rozmanitě hnědě a šedě v tak hlubokých odstínech vypadají jako světlé černé skvrny a pásy, mezi lesklou zelení rododendronů. Jak podivně různý je způsob růstu obou druhů dřevin. Vysoké bílé kmeny probodávají vzhůru skrze hustou temnotu masy kožených listů pevný, téměř kulatý obrys pěnišníků, svou jemnou sítí načervenalých větévek a větví jemně houpající se vysoko nad hlavou!
Teď přicházíme k trávníku, jehož svah poněkud klesá k severu. Vpravo má nízkou podezdívku, jejíž vršek je rovná linie a stává se horním okrajem stezky k dalšímu, západnímu průčelí domu. Hranice a zeď jsou jeden kus, protože je to suchá zeď částečně osázená stejnými keři a polokeři, které jsou nad zemí. Musí to být potěšující pohled, pozorovat toto všechno v zimě. Příjemná šedivá vrstva sápy (''Phlomis''), levandule, rozmarýnu, cistu a santolíny. A na konci, kde je zeď nejvyšší, je znát koruna kdoulovce ''Pyrus japonica''(nyní pojmenovaný''Chaenomeles speceosa''), zasazené mezi výsadbou nahoře a dole. Již nyní se ukazují její růže - její červené květy. Na jednom místě na úpatí zdi je silný trs kosatce ''Iris stylosa'' jehož první květy se objevily v listopadu. Tato velká rostlina odvážně kvete uprostřed zimy, vždy, za jakéhokoliv počasí. Má rád slunné místo u zdi, v chudé půdě. Je-li zasazen v lepší půdě, listy rostou velmi vysoké, ale kvete jen málo.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden10.jpg|náhled|Schéma jarního květinového záhonu.]]

Projdeme mezi shluky keřů a na konci narazíme na úžasný pohled, šácholan ''Magnolia conspicua'' nesoucí stovky svých velkých bílých pohárů, vonících květů. Těsně tímto bodem tvoří obraz na zahradě vysoké keře zlatice ''Forsythia suspensa'', jejichž mnoho stop dlouhé šlahouny, vyrůstající z houští keře, jsou obaleny nákladem jasných žlutých květů. Keře jsou deset až dvanácti stop vysoké, a někdy vypadají mnohem lépe, jsou li vysázeny před pseudotsugami, duby, trnovníky, apod. Okraje svahů stoupají nahoru od cesty, svah je upraven jako jemně vystoupavý. Bylo nejdříve osázen otužilými kapradinami ve velkých skupinách. Z větší části je tvoří kapraď samec, protože není jen hezký ale i extrémně vytrvalý. Jeho vějířovité listy zůstávající zelené dlouho do zimy. Místa s kapradinami jsou ukázány v plánu úhlopříčným šrafováním. Mezi nimi se nacházejí cibuloviny s hlavním ohledem na přední část porostlou lomikamenem, ''Saxifragou''.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden11.jpg|náhled|Narcisy z lesní cesty.]]

Barevné schéma začíná růžová bergénie (''Bergenia cordifolia'' zde ''Megasea ligulata''), a lehce tónovanými květy dymnivky duté (zde jako ''Fumaria bulbosa'') a kandíky ''Erythronium''. Vzadu za nimi jsou čemeřice (''Helleborus'') s matně červeným zbarvením, se souladem s okouzlující barvou cibulovin. Několik bílých čemeřic je na konci. Jsou časem spíše nazelenale bílé, v době kdy kvete ladoňka ''Scilla amoena''. Pak přichází oslnivý kousek čistě modré a bílé ladoňka ''Scilla sibirica'' a bílé hyacinty, následovaný také čistě modrými ladoňkami ''Scilla bifolia'' a ladonička ''Chianodoxa''. A později množstvím fialově modrých modřenců. Dlouhá skupina, proud bílých krokusů následuje v kráse nejranějších dnů na okraji záhonu. Později, modrobílá ''Puschkinia'' a pak znovu čistě modrá a bílá ladonička ''Chianodoxa'' a bílý hyacint.
Nyní se barvy mění na bílou a žlutou a zlaté listy s pěknými malými květy s bledou trubkou narcisů 'Consul Crawford', a za ním více žlutým ze dvou dalších malých raných druhů narcisů - ''N. nanus'' a půvabným malým ''N. minor'', docela odlišným druhem, ačkoli tolikrát zaměňovaným s ''N. nanus'' v zahradách. S těmito jsou, i v dalších pásech a na dalších místech, směrem ke konci záhonu, vysázeny rostliny zlatolistého kozlíku lékařského (''Valeriana''), užitečného pro jeho jasně žluté listy rostoucí poměrně časně na začátku roku. Listy oranžové denivky jsou také bledě nažloutlé zelené barvy když se poprvé ukážou nad povrchem země a jsou použity na konci záhonu. Tyto rostliny se zlatými a bledými listy jsou také umístěny v další oblasti za plánovanou oblastí a jeví se jako vhodné, tvoří-li okraj podél záhonu a zasahují na vzdálenější místa. Před koncem záhonu se rozkládá ještě jedna skupina, proud sladěného mdle růžového zbarvení bergénií a malých rostlin dymnivky ''Corydalis bulbosa'' s bledým ranným pyrenejským narcisem, ''Narcissus pallidas pracox''.

Cibulnaté květiny nejsou všechny v květu přesně ve stejnou dobu, ale je zde dost barev které dávají ten pravý účinek pokud je vytvořen vzájemný sled. Vyrůstající na konci, právě za kandíkem, uspořádáním a progresí barev je celek příjemná, zajímavá, a v nějakých částech živá. Čisté modrá v prostoru uprostřed může být zvýrazněna žlutými květinami a zlatým listím které následují,
Během dubna a května listy cibulek vyrostou do výšky a jejich semenné lusky musí být opatrně odstraněny, aby se zamezilo vyčerpání rostlin. Do konce května kapradiny ukážou své listnaté spirály a do června se lehounké vějířovité listy rozprostřou v celé své čerstvosti. Obrostou celý svah a my zapomeneme, že jsou zde nějaké cibulky. Než červnová zahrada, jejíž západní hranice toto tvoří, vstoupí do květu, bude svah zcela pokrytým krásnými kapradinami.

=== Kapitola II. - Les ===
Deset akrů je jen malá plocha pro kousek zalesněné krajiny, přesto to může být udělaná na pohled mnohem větší promyšleným zacházením. Jak léta minou a různé části jsou pod pečlivým vedením, jsem sama překvapena počtem a úžasnou různorodostí obrazů krásy lesa,která se zobrazuje po celý rok. Já všeobecně míním rozmanitost, ale vedenou přirozenými podmínkami každého regionu, zkuste promyslet jak nejlépe mohou být udržovány a možná trochu zlepšeny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden12.jpg|náhled|Divoké prvosenky v lesíku, z obrazu od Henry Moona.]]

Jediný způsob, jakým různé druhy výhledů byly s rozmyslem vybrány v cestě zředěním přírodních porostů. To bylo les pěstovaných stromů sazenice která přišly přirozeně po starém lese borovice lesní (pozn, překl. - 'Scotch fir', skotská jedle, synonymum borovice lesní ''Pinus sylvestris''), který byl vykácen, a zdálo se, že bude vhodné odstranit až na jeden, nebo v některých případech dva druhy stromů v několika regionech. Dokonce v tomto záměru byla zabezpečena jednoduchost spíše než rozmanitost, takže při procházení zemí by to měla být jediná věc kterou bude možné vidět a těšit se z ní. To je právě ta kvalita osamělosti nebo jednoduchost cíle, že nalézám v zahradách obecně, kde je možné vidět množství nejlepších rostlin velkolepě vzrostlých avšak žádné zahradní kompozice.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden13.jpg|náhled|Široká lesní cesta.]]

Samozřejmě je třeba pamatovat na to, že je zde mnoho osob která tato potřeba uměleckého zacházení se zahradou a zalesněnou krajinou nijak nezasáhla, právě tak jsou zde někteří lidé, kteří se nestarají o hudbu nebo nemají cit pro poezii, nebo jiní, jenž nevidí rozdíl mezi sochami starých Řeků a moderních umělců, kteří nejsou obecně známi, a zase další kterým je architektonická rafinovanost jako neznámý jazyk. V případě nejpovrchnější radosti z květin někdo má náchylnost také. Pro lásku ke květinám, jakéhokoliv druhu, ať tak nebo onak plytkou, je cítění, kterým vytváří skrze lidský soucit a laskavost, samu o sobě povznášející, tak jako všechno toto, musí být zdrojem uctívání a obdivu. Úkolem této knihy je upoutat pozornost, ať tak nebo onak mírně a nedokonale, na lepší způsoby zahradničení, a upoutat pozornost na tu kombinaci obyčejné krásy a umělecké znalosti, která může pomoci upravit pozemky a rostliny k celoroční posloupnosti živých obrazů.
Selský rozum, pokládám za základ, protože se brání každému druhu pošetilosti, podvodu nebo afektovanosti. Smysl pro krásu je dar Boha, pro který ti, kdo jej dostali v dobré míře nemohou být nikdy dost vděční. Živení tohoto daru, dlouholetým studiem, pozorováním, a používáním v každém ze způsobů, jakým se výtvarné umění může vyjádřit je trénink uměleckého mozku, srdce a ruky. Zlepšená lidská mysl je vycvičena k vnímání krásy. Čím více příležitosti bude nacházet ke cvičení tohoto vzácného daru, tím bude příměji veden, aby změnil dokonce i ty zcela nejběžnější záležitosti každodenního života, a vždy je změnit k jejich lepší podobě.
Tak to bylo v lese z mladých sazenic stromů, kde dub a cesmíny, břízy, buky a jasany horské, vyrůstají společně v blízkém houští mladých stromků. Zdálo se dobré k zvážení, na prvním místě, jak vnést něco jako řád do takové míchanice a zlepšit vytváření, zohlednit samotné malé stromy a vidět co k ony samy k tomu mohou říci.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden14.jpg|náhled|Cist ''Cistus laurifolius'' na výsluní na pěšině pojmenované Fern walk]]

Povrch země se přirozeně sklání k severu, nebo, přesněji, nejvyšší bod je v jednom rohu a povrch je nakloněn všude úhlopříčně. Takže na počátku, na nižším konci zalesněného porostu, blízko místa kde by někdy mohl stát dům, se jako první věc ukazuje dobře vzrostlá cesmína, a dost blízko ní další. Oba starší stromy jsou více než nedávno vzrostlé sazenice. Blízko u druhé cesmíny byla mladá bříza, kmen pět palců silný a právě se pyšní ze své stříbrné kůry. To dostačovalo, aby bylo rozhodnuto, že tato část lesa by měla být tvořena stříbrnými břízami a cesmínami, takže téměř všechen další porost byl vykácen nebo vytrhán. Asi o sto yardů výše byly nějaké silné mladé duby, také nějaké buky, a, všude až k vrcholu země silně rostly mladé borovice lesní, zatímco v západní části se nacházela hrstka nadějných jedlých kaštanů.

Všechna tato přírodní seskupení byla přijata a ponechána. První probírka byla udělala jen menší úpravy dalších druhů. Ale bylo to provedeno s co nejpečlivějším sledováním, nebyly vytvořeny bylo žádné hrubé ohraničení. Jeden druh strom si podával ruce s dalším a zřetelná odchylka se změnila na obecné pravidlo. Pro růst budoucího krásného lesa to byla nejdůležitější věc, spíše než poslušnost vůči nějakému neohebnému pravidlu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden15.jpg|náhled|Lesní cesta mezi kaštany.]]

Teď, po dvaceti letech, se staly stromky stromy a převaha jednoho druhu stromu najednou dala pocit odpočinku a důstojnosti. Tu a tam se něco výjimečného vyskytne, ale způsobuje pouze zájem, nikoliv zmatek. Pět chodníků lesíkem prochází nahoru mezi stromy. Každý má svůj vlastní charakter, ovšem jeho detaily se mění během času, nikdy náhle, ale nenuceně popořádku. Jako kdyby zval tichého chodce, aby se zastavil alespoň na chvíli a aby se potěšil z nějaké malé líbeznosti v zalesněné krajině a potom jemně lákal k pokračování s očekáváním, co může následovat. A jestli smím soudit podle potěšení které tyto cesty zalesněné krajiny přinášejí některým z mých přátel, kteří chápou co zkouším udělat, a podle mého vlastního vděčného potěšení, které cítím, smím se domnívat, že moje malé lesní obrázky se staly docela správnými, abych se mohl otázat svého čtenáře zda nechtějí jít se mnou v duchu skrze některé z nich.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden16.jpg|náhled|Lesní cesta mezi břízami.]]

Můj dům, velká chalupa, stojí čelem natočena trochu na jihu východ, zrovna pod les. Okna obývacího pokoje a jeho venkovních dveří bývají otevřena pokaždé v pěkném letním počasí a vyhlížejí nahoru na přímou širokou travnatou cestu. Výhled končí pěknou starou borovicí lesní s pozadím tmavého lesa. Tato stará borovice je jedna z dalších, které stojí v blízkosti jižního živého plotu, to všechno co zbylo ze staršího lesa, který tvořily borovice lesní.

Tento chodník zeleným lesem, je nejširší a nejdůležitější, je upravena odvážněji než další - se skupinami pěnišníků v oblasti dost blízko domu, a ostatní tvoří dost velkou skupinu u dvou severoamerických ostružin, bělokvětého druhu ''Rubus nutkanus'' (synonymum ''Rubus parviflorus'' – ostružiník nutkajský), a růžového ''R. odoratus'' (ostružiník vonný). Na jaře v západní oblasti vysokých jedlých kaštanů, které začínají právě za pěnišníky, je koberec narcisů typu 'poeticus' a jemně bíle opakovaně vykvétající mračna muchovníku (''Amelanchier''), okouzlujícího v zalesněné krajině rozkvetlých stromů, kde je jeho použití u takovýchto cest tak často opomíjeno. Z dálky, nízko nad obzorem, jarní paprsky slunce prochází s nádhernými efekty skrze mladé listoví k rozprostřeným kobercům konvalinek, jejichž shluky sladkých malých bílých zvonků bude potěšením vidět celý měsíc.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden17.jpg|náhled|Cist ''Cistus cyprius'' na mýtince cistů.]]

Pěnišníky jsou pečlivě seskupeny podle barvy -růžové, bílé, a červené těch nejlepších vlastností jsou v nejslunnější části, zatímco, dobře pěstovány bez ohledu na ně, blízko vysokých kaštanů a v potěšení z jejich částečného stínu, jsou purpurová zbarvení, tak čistá a chladná purpurová jak jen mohla být nalezena mezi pečlivě vybranými sazenicemi ''R. ponticum'' a několik jmenovaných druhů které se s nimi dobře spojují. Nějaké detaily této výsadby byly dlouze popsány v mé minulé knize ''„Wood and Garden“''. Mezi pěnišníky, v místě pečlivě naplánovaném pro dobrý efekt, buď z domu nebo z různých bodů na trávníku a cestě, jsou výrazné skupiny ''Lilium auratum'' (lilie zlatá) které dávají další obraz krásy květin na konci léta a na podzim, až do konce října. Tmavé, silné listoví ukazují lilie v největší kráse a každou jejich skupinu v nejplnější hodnotě. Další, užší cesta, poněkud východněji, je nazvána ''Fern walk'', protože, kromě obyčejného kapradí, které ošacuje celý les, jsou zde skupiny běžných otužilých kapradin v nepravidelných políčkách, jenž jsou zde vysázeny takovým způsobem aby naznačovaly, že tam vyrůstají přirozeně. Kapraď samec, krásná rozšířená kapradina a osladič obecný pochází z naší krajiny, a bylo snadné je umístit, v některých případech pouze přidáním k přirozeně vzrostlému trsu, tak, aby vypadá úplně jako původní. Papratka samice, žebrovnice ''Blechnum'' a podezřeň. Podezřeň je vysázena v prohloubenině, jenž sbírá vodu z každé dešťové bouře.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden18.jpg|náhled|Cisty na lesní cestě.]]

Na začátku všech těchto cest jsem vyvinula jisté úsilí, aby zahradnické dílo splývalo neznatelně s lesem, a v každém případě tak, aby cesty byly různé. Kde tato cesta začíná trávník končí ve skupině dubů, cesmín a cistů, s podrostem libavky ''Gaultheria'' a kyhanky ''Andromeda''. Větší stromy jsou vlevo a malé stálezelené keře na skalnatém násypu napravo. Během několika yardů se z drnové cesty stane opravdová lesní pěšina. Právě tak by divoké zahradničení nemělo nikdy vypadat jako zahradnické zahradničení, nebo tak jako se to bohužel často dělá, jako by zahradnické rostliny zbloudily, což působí docela nemístně. Stejně tak by lesní cesta neměla nikdy vypadat jako zahradní pěšina. Nemusí mít žádné pevné okraje, ani vědomé hranice. Lesní cesta je pouze snadná cesta, které si oko jen povšimne a noha následuje. Ztrácí se pryč neznatelně po obou stranách v podrostu lesa a to je přesně takové jako v přírodě. Je pouze hladká a snadná, není zarostlá vyčnívajícími kořeny stromů, kapradím nebo ostružinami, ty jsou veškeré odstraněny, když je cesta upravena.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden19.jpg|náhled|Libavka ''Gaultheria shalon'', květ.]]

Jestli to je prostor otevřené dost na to aby dovolil růst trávě, a tráva musela být kosena, a je kosena strojem, pak člověk s se strojem ponechává linii seřezaného šikmého ostrého okraje trávy na každé straně. Stopa stroje tak nejenže tvoří ostré a nehezké okraje, ale také přináší do lesa neslučitelný pocit ukázněnosti, pečlivosti a pořádkumilovného úklidu, který patří zahradě, a který, dokonce ani tam na místě, kde je vhodný bývá často přeháněný.

Teď jsme na skutečné lesní cestě mezi duby a břízami. Rozhlédneme se, pohled je tu a tam zastaven vzkvétajícími cesmínami, ale z větší části lze vidět opravdovou cestu lesem. V dubnu je lesní půda hojně porostlá narcisy. Zde, v nejodlehlejší oblasti, jsou mimo bílých narcisů typu 'poeticus' všechny trubkovité druhy, a větší množství silně žlutě zbarvených. Narcisy na rozsáhlé ploše procházejí skrze les v obvyklém sledu druhů, což není jen nejpěknější způsob jak je použít, ale také, jak jsem často shledala, v případě lidí, kteří neznali své narcisy dobře, slouží k tomu, aby ukázal celou šířku jejich původních druhů a mezidruhové vztahy jasně a prostě. Hybridy každé skupiny mají své místo mezi mateřskými druhy a znovu následují skrze ně další hybridy vzdálenějších jasně ohraničených druhů. Jak jsou seskupeny druhy na jejich okrajích, tak nejméně dvě skupiny jsou v pohledu najednou a lekce v hlavním vztahu druhů tak snadno poslouží k výuce.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden20.jpg|náhled|Libavka ''Gaultheria shalon'', plod.]]

Rostliny jsou vysázeny, ne v políčkách ale v dlouhých proudech. To je způsob který nejen ukazuje rostlinu v dobrém počtu výhodněji, ale který je prostě zdařilý ve svém účinku v lesní krajině. To je zvláště nápadné na konci dne, kdy sluneční světlo, žloutnoucí, když se blíží k obzoru, rozsvítí dlouhé pásy rozlohy žlutých květů se zvýšením barevné síly, zatímco široké prostory jsou rozděleny stínem vrhaným vysokými stromy na velké části. Všechno je tlumené a harmonizované stejným žlutým světlem, které osvětluje dlouhý pás zlatých květů.

Na tomtéž chodníku v červnu, při pohledu k západu skrze kmeny bříz je význam pečlivého barevného schématu pěnišníků plně pociťován. Jsou asi sto yardů vzdálené, a jejich hmota je rozbita na skupiny ležící mezi kmeny stromů, ale jejich jas je ještě víc zjevný při pohledu pod korunami stromů a v žloutnoucím světle dělá zamýšlený barevný efekt ještě více úspěšný vrháním svého teplého tónu přes celek kompozice.

Nejbližší pěšina kapradinové cestě které říkám ''Fern walk'' má své vlastní malé kompozice. Brzy v létě jsou to kousky ''Trillium'' (trojčetka, zřejmě ''Trillium grandiflorum'' pozn. překl.), bílé lesní lilie v chladných mezerách mezi kapradinami, a, asi dvacet kroků odtud vyrůstá další,
širší skupina stejného druhu. Mezi oběma, rozšířena skrze mechový svah, v mimo to i mezi kapradinami a přímo dolů k cestě, vedle skupiny z bukovince osladičovitého je okouzlující malá bílá květina. Její neuspořádané kořeny se proplétají cestou pod mechovým kobercem, a po každých pár palcích vyrazí nahoru úpravný malý stonek a je korunován hvězdou, květem, nejněžnější bílou čelenkou. Je to sedmikvítek ''Trientalis'', původní v našich nejsevernějších kopcovitých lesích, nejelegantnější ze všech lesních květin.
Vpravo i vlevo, bílé náprstníky (''Digitalis'') vyrážejí vzhůru mezi hasivkou orličí (''Pteridium aquilinum''). Když je semeno náprstníku zralé, vzpomeneme si na ty místa v lese, kde pařezy byly vymýceny minulou zimu. Právě v těchto místech může být roztroušeno trochu semen a zahrábnuto. Mezitím bude všechno zapomenuto a o dva roky později tam vyrůstají květy vznešeného náprstníku. Je dobře vidět jejich silné špice pevných květů vyrůstající šest až sedm stop vysoko, a potom znovu shlédnout na nízký porost, kde se bělá ''Trientalis'', povšimnout si jak nabízí malé květy, připravené na své nitkovité stopce, držící si vlastní zájem a význam.
Dále nahoru cestou ''Fern walk'', blízko horní skupiny ''Trillium'', jsou nějaké kousky rostliny s téměř kulatými, atraktivními listy. Je to severoamerický kopytník, (''Asarum virginicum''). Zvláštní voskovitě hnědá a nazelenalá květina, podle obyčeje svého druhu, je nízká a skrytá pod řapíky listů. Blízko, vyrůstající nízko nad povrchem země, v trsech tmavozeleného mechu, je zajímavá rostlina - smrkovník plazivý ''Goodyera refens'', pozemní orchidej. Někdo by ji mohl snadno minout, pro její zvláštně světle žilkované listy napůl skryté v mechu. Špička jeho bledého, nazelenalého bílého květu není viditelná, ale vím, že tam je. Nikdy neprojdu bez toho abych poklekla, obdivujíce jeho krásu a chráníce jeho komfort pečlivým vyjmutím trochy mechu tu a tam, kde hrozí příliš těsným objetím.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden21.jpg|náhled|Bílý irský vřes, dabécie ''Daboecia cantabrica'']]

Nyní přicházíme na místo, kde je ''Fern walk'' přerušena, nebo spíše mění charakter. Konec jedné z širokých zelených cest kterou nazýváme ''Lily path'', se zde připojuje vpravo, a ihned za tím stojí druhá velká borovice lesní zbytek staršího lesa. Kmen pěti stop od země má obvod devět a půl stopy. Barva drsné kůry je kouzelná milými tóny chladné šedé a zelené, a svítivě hnědé v puklinách a prohloubeninách. Kde jsou vnější vrstvy sloupány je teple načervenale šedá kůra, kvality, která je skoro jedinečná. Tato ohromná stromová puklina vede do koruny stromu asi sedmdesát stop vzhůru, daleko nad okolní listoví dubů a bříz. Blízko u jeho kmene, a v pohledu za ním jak vede nahoru cesta ''Fern walk'', jsou cesmíny a jasany.

Tento bod je spojnicí několika cest. Napravo široká zelená cesta ''Lily path'', pak ještě směřující, úhlopříčně doprava, jedna z cest do oblasti s azalkami a cisty, potom přímo kolem mohutných stromů vede lesní cesta v kobercích borůvek a dál prochází celou borůvkou oblastí pod duby, cesmínami a buky, aby se posléze stala pokračováním cesty ''Fern walk''.

V pohledu podél ní, si někdo povšimne, že malá cesta před ním, je sevřena stínem stromů, z větší části dubů, a před nimi, na pravé straně kde pozvolně stoupá svah, je pokrývka z jasně zeleného listoví, hustě pokrývající svah v květnu uspořádanými špičkami bílých květů. To je ''Smilacina bifolia'', jinak známá jako ''Maianthemum bifolium''. Pěkná malá rostlina se zde ujala způsobem, který udělá radost srdci pěstiteli přírodních zahrad. Spojuje se v dokonalém souladu s přirozeně zde vyrůstajícími nízkými borůvkami na pozadí půvabných vějířovitých rozeklaných listů kapradě samce, vypadající jako kdyby zde samovolně rostly.
Teď cesta prochází velkými cesmínami, které skrz naskrz prorůstá divoký zimolez. Stonky zimolezu stoupají do korun stromu a připomínají ohromné lanoví, když množství malých konců visí v sprškách z korun stromů a přes cestu, jako spletitý závoj drobného provaznické zboží.

Cesta se neustále zvedá a nyní je vzestup poněkud strmější. Charakter stromů se mění. Duby ustupují skotské jedli. Právě tam, kde tato změna začíná, je svah vpravo a vlevo pokryt čerstvou, vitální zelení libavka ''Gaultheria Shallon''. Asi před dvaceti lety zde bylo několik malých kusů vysázeno. Dnes už je zde hmota zapojeného zeleného porostu sahající do výšky dvou až tří stop a dlouhého třicet kroků v rozsahu několik yardů do lesa vpravo i vlevo. V světlé, rašelinné půdě, jako je například tato, je to nejlepší nízký podrost. Je v plné kráse olistění přes celou mrtvou zimu, zatímco na začátku léta přináší shluky laskavých květů podobných planice (''Arbutus''). Ty jsou následovaný pěknými tmavými bobulemi, téměř tak velkými jako je černý rybíz, pokrytými modrošedým ojíněním.
Právě teď cesta kříží další ze širokých drnových cest, ale zde je drn je tvořen z vřesu. V srpnu je to čtrnáct stop dlouhá, široká cesta šedorůžových květů. Nyní jsme v nejvyšší oblasti jenž je pokryta borovicí lesní, s podrostem borůvek.

Lesní cesta stoupá téměř přímo vzhůru, středem pozemku. Zde začíná v jiném místě malý trávník dalšího domu, a prochází nejprve travnatou cestou skrze oblast pokrytou kopečky malých keřů mezi pečlivě umístěnými kusy místního pískovce. Kyhanka, skimmie, a pěnišník rezavý (''Rhododendron ferrugineum'' - zde Alpenrose) jsou rozrostlé do spojených porostů tak, že skalnaté hřebeny jsou viditelné již jen místy. A když moji přátelé říkají, „''A jak chcete změnit tuto plochou skálu která zde vystupuje přirozeně ze země,''“ cítím žhoucí teplo vnitřního úsměvu a pomyslím si, že možná ty kameny nebyly až tak špatně umístěny.

Blízko středu zalesněného pozemku byl prostor vymýcen dostatečně rozsáhle, aby byl slunný převážnou většinu dne. To bylo tak učiněno pro růst cistu. Je jedním ze zadostiučinění ze zahradničení, že na nejchudší půdě rostou tyto nádherné keře, pouze s přípravou prokypření písku a pro mou půdu není nic lepšího. Druhy které jsou nejvhodnější pro zalesněnou krajinu jsou ''C. laurifolius'' a ''C. cyprius''. ''Cistus laurifolius'' je více otužilý, ''C. cyprius'' je krásnější, se svými tři a půl palce širokými květy nejněžnější bílé barvy s výraznou červenou, purpurovou skvrnou na bázi každého okvětní lístku. Jeho růst je také volnější a elegantnější. Tento druh cistu je obvykle prodáván jako ''Cistus ladaniferus'' a kvete v červenci. ''C. laurifolius'' je keř se spíše poněkud hustším habitem, ale nese hojnost květů, ovšem spíše menších než ''C. cyprius'' a bez barevných skvrn. Ale když zestárne, a některé stonky se stávají převislými, anebo porůstá okolí jako plazivý keř. Jeho habitus se mění a získává volnější a malebnější charakter. Tyto dva vzrůstnější druhy cistu jsou obdivuhodně vhodné pro výsadby na slunných okrajích lesa. Ilustrace (str. 16,17) ukazují jejich použití, nejen na jejich vlastním záhonku, ale také po stranách travnaté cesty a v oblasti, kde lesní cesta prochází z trávníku. Na chráněném a osluněném místě cist projasňuje podrost divokých vřesovišť, které jsou zde původní, ale jen velmi málo jiných vřesovištních rostlin zde bylo přidáno. A to vřesovec ''Erica ciliaris'' a vřesovec těkavý (''Erica vagans'' zde jako Cornish Heath), a ty jsou dobrým spojením dvou malých travnatých pásů bílé odrůdy irského vřesu (zde uveden jako ''Daboecia cantabrica'').
[[Soubor:Colour in the Flower Garden22.jpg|náhled|Jarní zahrada z bodu D. „Near rock“ je vlevo.]]

=== Kapitola III. - Jarní zahrada ===
Jak se moje zahrada přirozeně dělí na různé části, odlišné od sebe zvláštními úpravami, zjišťuji, že je vhodné věnovat určitá místa určitému období, někdy především, někdy ale úplně, květům jednoho období v roce. Existuje tedy jedna část zahrady, která je kompletně věnována jarním květinám. Již od konce března zde rozkvétají některé z rostlin, ale hlavní sezóna je zde v měsíci dubnu a tři týdny v květnu. Na mnoha místech na jarní zahradu navazuje na letní zahrada, což je plán, který značně omezuje výběr rostlin, a nutně vylučuje některé z nejkrásnějších květin rozkvétajících na počátku roku.

Moje jarní zahrada leží na konci pozemku a za vysokou zdí. Ta je ochranou velkých záhonů s letními květinami před větry ze severu a západu. Linie zdi pokračuje jako tisové keře udržované v téměř stejné výšce, asi jedenáct stop. Na vzdáleném konci je pás tisových keřů obrácen vlevo tak, aby jako živý plot kryl jarní květiny z východu a skryl některé přístřešky. Prostor je také uzavřen některými záhony dřevitých pivoněk a skupinami trav do zhruba kruhového tvaru, asi osm yardů napříč, což je zhruba uprostřed dubů, cesmín a lísek. Plán ukazuje svoje možnosti. Nemá žádný zvláštní vzhled, prostor je upraven podle vlastních podmínek, uspořádán nejjednodušším způsobem jak bylo možno a s barvami je zacházeno velmi opatrně. Je opravdu nejhezčí ukázkou jarních květin jakou si lze přát vidět.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden23.jpg|náhled|Plán jarní zahrady.]]

Nejdůležitější množství barev je v hlavním záhonu. Kruhy označené „V“ a „M“ jsou silné rostliny kýchavice (''Veratrum'') a čechřice vonná (''Myrrhis odorata''). Zahrady jarních květin jsou všeobecně tenké a skromné, pro nedostatek rostlin s výraznějšími listy. Většinou vypadají, jako provizorní úprava. Zdálo se důležité, aby v tomto malém prostoru, který je vyhrazen téměř výlučně jarním květinám, nebyl tento nedostatek dovolen. Ale bylin, které by růstem byly již poměrně velké a s hezkými listy v dubnu a květnu není mnoho. Nejlepší z nich jsou podle mého mínění kýchavice černá, čechřice vonná a nejnověji pryšec ''Euphorbia characias'' subsp. ''wulfenii'' (zde ''Euphorbia wulfenii''). Čechřice je „Sweet Cicely“ ze starých anglických parků. Je to okoličnatá rostlina s velkými, kapradinám podobnými, listy. Tyto listy vyrůstají časně a rostliny kvetou už na začátku května. Za tři roky jsou dobře pěstované rostliny vysoké a široké více než yard (0,9144 m). Poté, v případě, že rostliny nejsou nahrazeny mladými, stávají se vzrůstem příliš velkými, ale mohou být udrženy pod kontrolou pomocí pečlivého odstranění vnějších listů a prořezem celé koruny, když rostlina začíná růst. Kýchavice, s velkým, hluboce plochými, nedělenými listy, které jsou výrazné značným kontrastem k oběma předešlým druhům rostlin ve skupinách. Jak plán ukazuje, výsadby širokolisté formy bergénie (''Megasea cordifolia'') a velkého pryšce (''Euphorbia wulfenii'') se skupinami čemeřice postačí k příjemnému dojmu stálosti a zřetelné odlišnosti, která obvykle tak žalostně chybí v zahradách jarních květin.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden24.jpg|náhled|Kapradině podobná čechřice.]]

Před mnoha lety jsem dospěla k závěru, že u všech záhonů květin je lépe rostliny soustředit v dlouhém pásu nežli v bloku ve tvaru skvrny. Tato výsadba má nejen malebnější účinek, ale tenká dlouhá výsadba nezanechává nevzhledný prázdný prostor, když květiny odkvetou a listy možná zatáhnou. Slovo „drift“ vhodně popisuje tvar který mám na mysli a já jej běžně používám pokud hovořím o těchto dlouhodobých tvarovaných výsadbách. Takovéto drifty jsou zobrazeny slabě v plánu, jsou omezené co do počtu a zjednodušené ve formě, ale slouží k zobrazení obecného způsobu pěstování. Je samozřejmě mnoho rostlin, které vypadají nejlépe v různých shlucích, nebo dokonce jsou jedině vhodné, například u třemdavy ''Dictamnus'', a krásné bledě žluté pivoňky ''Paeonia Wittmanniana'', jediná rostlina, která je označena „W“ blízko hlavního záhonu.

V prvních sedmi nebo osmi metrech, v přední a střední části, jsou rostliny primulí jemné světlé barvy, mitrovnička ''Tiarella'', světle žluté narcisy, světle žluté rané kosatce, světle citrónový trýzel ''Erysimum'', plnokvětý huseník ''Arabis'', bílé sasanky a nejsvětlejší z lila tařiček (''Aubrietia''), také krásný bledě fialový kosatec, jeden z hybridů 'Caparne', s dlouhými trsy bílých a světle žlutých tulipánů. Nic tmavšího odstínu, než je elegantní tulipán ''Tulipa retroflexa''. Na pozadí záhonu jsou barvy tmavší, fialově kvetoucí rostliny trýzele ''Erysimum'' a velké temně červené plnokvěté fialové tulipány tak nesmyslně nazvané 'Bleu Celeste'. Tyto procházejí mezi a za prvními shluky kýchavic. V polovině délky záhonu je vhodný poměr jemných proporcí a světlého zbarvení, jako v přední části, bílé prvosenky a narcisy, bledě žlutý čípek ''Uvularia'' a hlaváček ''Adonis vernalis'', ale tyto jsou sytějších barev. Tulipán 'Chrysolora' je žlutější, stejně jako žlutý trýzel, vysoké kamzičníky ''Doronicum'', a směrem dozadu je několik míst se žlutými řebčíky (''Fritillaria imperialis''). Pak se zase vpředu, s plnějšími huseníky je krásné bledě modrá pomněnka ''Myosotis dissitiflora'' a ''Mertensia virginica'', s listy jako nahloučenými podobně jako mitrovnička ''Tiarella'', jemně růžová srdcovka ''Dicentra eximia'' a růžové a červeně rudé tulipány.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden25.jpg|náhled|Jarní zahrada z bodu „E“. Further rock je nedaleko napravo]]

Na zadní straně se k nim připojují šarlatové tulipány, majestátní krémově bílá forma ladoníku ''Catnassia leichtlinii'' a odvážné chomáčky kokoříku a pak oranžové tulipány, hnědé zimní fialy (''Cheiranthus cheiri'' -Wallflowers), řebčík královský a vyšší šarlatové tulipány skupiny Gesneriana. Intenzivní zbarvení se opakuje za křižovatkou cest, kde jsou vidět skupiny paznehtníku ''Acanthus'', s oranžovějšími tulipány, hnědými fialami, oranžovými řebčíky a velkými zářícími šarlatovými tulipány Gesneriana.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden27.jpg|náhled|„Further rock“ z bodu „Q“ na plánu.]]

To vše se ukáže decentně na pozadí tmavých tisů. Na úplném konci, kde se tisový plot obrací vpřed do pravého úhlu, je
tento bod je zdůrazněn kopcem trojúhelníkového tvaru se suchý zídkami a lehce zahnuté vpřed a lehce zahnutý vpřed na straně směrem k hranici pohledu. Vzadu je mladá rostlina juka (''Yucca gloriosa''), aby ukázala svou krásu v příštích letech a v přední části vzrůstný pryšec ''Euphorbia wulfenii'',jedna z největších a nejvíce malebných rostlin které jsem nejnověji získala pro zahradní použití.

Paznehtník (''Acanthus'') a juky jsou samozřejmě rostliny středního a pozdního léta, mezi nimiž jsou některé rostliny Tritomas (''Kniphofia''). Tyto rostliny jsou zde proto, že jedna z nejčastěji používaných v zahradě komunikací prochází bodem C, který je obloukem se silnou pokrývkou růží a plaménků, a při pohledu z tohoto úhlu orámovaný blízkou zelení. Tvoří výraznou část ve střední vzdálenosti kompozice v barvách pozdního léta.

Další místo označené ''Further Rock'' je skloněný svah, kde cesmíny stojí poněkud na vyšším terénu. Zde rostliny prorůstají mezi, a přes, skalnaté hřebeny. Další velké cesmíny, a rozšíření do středu skalního ostrohu, jsou opět v barvách intenzivní červené a hnědé, s doprovodem bronzově červených listů dlužichy ''Heuchera'' 'Richardson' (nyní ''Heuchera hispida''). Kontrast dávají místu masy tmavě zelených koberců iberek (''Iberis'') se studeně bílými květy, a nedaleká cesta, kamejka (''Lithospermum prostratum''), květiny, jejíž barva květu se mění od bílé na modrou a namodralou, pomněnka (''Myosotis'') která mile promlouvá před tmavolistými kamejkami. Na nejvyšších místech, vedle velké koruny balvanů je obyčejný modrý kosatec a jeden další, se světlejším květem z krásné šlechtěnce ''Caparne''. Pak dole na cestě, začíná zase drift modravě šeříkové plamenky ''Phlox divaricata'', a naproti křižovatce vyrůstají některé šperky z novějších světle žlutých tařic ''Alyssum sulphureum''. Toto skalní rameno také vypadá působivě přirozeně, ale velmi pečlivě je třeba zvážit výsadbu bílých tulipánů, které procházejí oblastí s modrou a červenou.

V rohu označený „Near Rock“ je také mírně zvýšený svah. Tmavé tečky jsou ořechy, tečkovaná čára mezi tím, jsou závěsy popínavých plaménků ''Clematis montana'', jehož liány prorůstají mezi mezi ořechy. Jeho girlandy klesají dolů a téměř dosahují některých květů světle růžové dřevité pivoňky. Otevřené prostory nad a pod závěsy větvích ořechů poskytují záblesky pohledů na vzdálená místa, kde byl plánován nějaký záměr navržený pro potěchu oka, jako jsou svahy kousek vlevo od posezení, kde jsou dvě malé ryby připomínající pásy nejsvětlejší tařička ''Aubrietia'' v husté šedé výsadbě rožce ''Cerastium''.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden28.jpg|náhled|„Further rock“ z bodu „H“ na plánu.Iberis, plamenka ''Phlox stellaria'', ''Phlox divaricata'', bílé tulipány a modré kosatce.]]

Místo „Near Rock“ vedle cesty ladí opačnými barvami, ale také má své vlastní rysy, nízké šedé kociánek ''Antennaria'', jemně lila-růžové vybrané tařička ''Aubrietia Moorheimi'' přecházející vlevo od plnější růžové plamenky ''Phlox amcena'', a zejména přes odstín barvy tařička ''Aubrietia'' a novější silně fialové, kterou nabízí rozmanitost kultivarů Dr. Mules.

Na levé straně, směrem k dubům je zbarvení většinou fialové, se silnými chomáčky hrachoru jarního (zde''Orobus vernus'' nyní ''Lathyrus vernus''), trsy fialových fial, a pod a za ořechy, fialové měsíčnice 'Honesty' (''Lunaria annua''). Tenké proudy bílých tulipánů se mísí s jinými proudy růžových tulipánů, tvoříce hřeben svahu v záplavě klesající opět na hlavní cestu mezi hřebeny plnokvětých huseníků (''Arabis''), bílých iberek a mračen pěkně bledě žluté dymnivky žlutavé (''Corydalis ochroleuca''), která se šíří jako široké koberce pod dřevitými pivoňkami a liánami plaménků.

Dál, téměř na mýtině pod ořechy, jsou některé záhony srdcovky nádherné (''Dicentra spectabilis''), jejíž elegantní oblouk vyrůstá přes nižší růžové tulipány a ladí s okouzlujícím růžovozeleným listovím dřevitých pivoněk hned za ním. Růžové tulipány se zde nacházejí v takovém množství, které směle vtéká do tůní bledě modrých pomněnek, s dalšími iberkami, tam, kde je obraz požadován nejsilnější, s nejhlubší zelení, anebo s množstvím dymnivky tam, kde budou lepší měkčí, šedivější odstíny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden29.jpg|náhled|„Near rock“ z bodu „F“ na plánu. Aubrecie, plamenka, bílé a růžové tulipány.]]

Místo označené „Shade“, vždy ve stínu ořechů a dubů, je osázeno poměrně velkou plochou hezky bíle kvetoucí kyčelnice (''Dentaria''), elegantní severoamerickou rostlinou čípek ''Uvularia grandiflora'', vypadající jako malý kokořík, ale se žlutými květy mnohem většími v poměru k čechřici (''Myrrhis''), a s fialovou měsíčnicí v pozadí a listy mařinky vonné (Sweet Woodruff ''Galium odoratum'') na přední straně. Tam jsou dřevité pivoňky v dlouhém pásu výsadby a dvě další. Je obtížné je pěstovat v mé horké a suché, písčité půdě, ikdyž jsem, aby měly příjemnější pocit, přidala kompost, což si myslím, že se jim bude líbit. Všimla jsem si, že jsou nejlepší, když jsou zastíněny jinou vzrůstnější rostlinou. Ve dvou v záhonech jsou zde některé Mme. Alfred Carriere Roses, které jsou vyvedeny do oblouku na konstrukci tak, aby chránily a podpořily pivoňky. Tyto záhony jsou nepravidelně lemovány čistcem (''Stachys lanata''), jednou z nejužitečnějších rostlin tvořící šedé tóny. Přes něj prorůstají bílé tulipány jako nepravidelné skvrny.

Dlouhý záhon výsadby má také dřevitá pivoňka vysazená asi dva a půl metrů od okraje. Částečně tak dá záhonu jakousi páteř, a částečně dřevité pivoňky ukrývají několik keřů hebe (''Hebe traversii'' či ''Veronica brachysiphon'' zde určena jako ''Veronica traversi'') a jeden nebo dvě rostliny leycesterie krásné (''Leycesteria formosa''). V polovině délky je trs lilií (''Lilium giganteum'') a poměrně velké seskupení srdcovky.

Všechno podél vnější hranice jsou výsadby a dlouhé roztroušené skupiny pěkných trpasličích kosatců druhů '' Iris pumila'', ''Iris olbiensi'' a ''Chamaeiris'' (poslední dva druhy jsou synonymum pro druh právě nyní označovaný taxonomy jako ''Iris reichenbachii''), s ostatními stejné třídy, výšky a habitu. Veškeré okolní prostory jsou naplněny fialami a měsíčnice v barvách, které jsou v souladu s obecným uspořádáním. Úzké záhony, většinou záhony malých keřů, dřišťálu a tak dále, tvořící jedinou hmotu s živým plotem vlevo, který se skládá z dvojité suché zídky asi metr vysoké, se zemí mezi tím a hustým porostem na jejím vrcholu z dřišťálu, růže karolínská (''Rosa lucida'', dnes označovaná ''Rosa carolina'') a růže bedrníkolistá (''Rosa pimpinellifolia'', zde Scotch Briers). Kromě dřišťálů zde nekvetou jiné rostliny v době jarní zahrady, ale celek je výborný jako pozadí.

Červené primulky jsou v úzkých záhonech u stěny. Tato zeď je zde mnohem nižší než jiná, více vpravo. Primuly jsou seskupeny s červenolistými dlužichami ''Heuchera hispida'', oba druhy spolu tvoří bohaté barevné harmonie. Za nimi jsou šarlatové tulipány. Malý stín okolo tohoto záhonu a jeho pokračování napříč k blízkému konci hlavní výsadby, to jsou pevné modřínové opory podporující silně rostoucí růže Rose Mme. Alfred Carriere a plamének ''Clematis montana''. Tyto rostly spolu pevně se neustále proplétajíce, cesta k „C“ projde pod nízkým obloukem z jejich spojených větví. Vysoká zeď na pravé straně je také pokryta květy, jenž se objevují na počátku roku, višeň (''Prunus cerasus'' zde Morella cherries), ostružiník ''Rubus deliciosus'' a plamének ''Clematis montana'' některé z těchto rostlin již ztékají i druhou strany stěny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden30.jpg|náhled|Primulová zahrada.]]

Zeď je část, asi třetina délky z vysoké zdi, která chrání velké záhony letních a podzimních květin od severu, a tvoří dělící hranici mezi rajskou zahradou a vlastní pracovní zahradou za ní. V plánu jsou písmena se šipkami odkazující na ilustrace. Značka dopisu je na místě, kde stojí fotoaparát, šipka ukazuje do středu obrazu. Jedna fotografie je vzata z bodu „D“ a ukazuje dvě třetiny nejdelší cesty s koncem velké stěny a živého plotu tisů, který prodlužuje linii na pravé straně a ukazuje keř lísky na levé straně. Zbarvení na pravé straně je světle fialová aubrécie a plnokvětý bílý huseník, s bledými narcisy, a v pozadí skupina sírově žlutých řebčíků.

Vzdálenější zbarvení je hnědá fiala (chejr), červený tulipán a světlé mahagonové barvy řebčíků. Obrázek z „E“ je proveden jako zobrazení řad červené a silně žluté a s pohledem do bodu „C“, a dále skrze oblouky růží a plaménků k pivoňkové zahradě za nimi. Další obrázky ukazují skupiny zbarvení podrobněji. Jedna fotografie z „F“ zobrazuje „''Near Rock''“ z jedné strany. Nad šedivým čistcem a mléčně bílými tulipány je vidět množství květin světlých a tmavých odstínů lila, růžové a fialové s listy šedé, korunované růžovými a bílými tulipány u paty ořechu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden31.jpg|náhled|Schody do Skryté zahrady v bodě 3 na plánu.]]

Obrázek z „G“ je pohled na kousek svahu nazvaného „''Further Rock''“ s velkým kusem pískovce, který vypadá, jako by byl přirozeně vystupující ze země. Zde je množství mrtvých bílých iberek s tulipány měkce bílé, a pak fialově bílé barvy plamenky ''Phlox stellaria'' a modravě šeříkové plamenky ''Phlox divaricata''.

Obrázek z „H“ byl pořízen o několik dní později. Ukazuje na další plamenky ''Phlox divaricata'' ve větší míře rozkvetlé a mezi nimi bílé tulipány nahoře, docela bledé šeříkově modré hybridy kosatce a některé vyšší stvoly obyčejného Blue Flag kosatce právě přicházejícího do květu. Tento obrázek ukazuje hodnotu tmavého pozadí tisu pro květiny. Jen na pozadí květinového svahu jsou cesmíny a pak živý plot. Ten ještě není ve své úplné výšce a horní obrys stále vypadá otrhaný, ale za dva roky už bude mít konečný tvar.
Primulová zahrada je na zvláštním odděleném místě mezi duby a lískami. To je pro moji lásku k velké žluté a bílé spoustě primulí, dnes už ve stavu dobré kvality a rozvoje systému pomocí pečlivého výběru semen, který byl proveden před více než třiceti lety.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden32.jpg|náhled|Plamenka ''Phlox divaricata'' a písečnice ''Arenaria montana''.]]

=== Kapitola IV. - Mezi jarem a létem ===
Když odkvétají jarní květiny a před červnovými dnů přicházejí s velkými květy kosatce a vytrvalé druhy máků, je čas druhů vykvétajících v mezidobí. Pokud to lze, část pozemku by jim měla být také vyčleněna. Mám místo, které říkám „Hidden Garden“ (Skrytá zahrada), protože tyto části zahrady jsou v rohu, kde mohou být snadno přehlédnuty, pokud člověk neví, kde je hledat. Žádná důležitá cesta k nim nevede, ačkoli dvě cesty je míjí ve vzdálenosti asi deset metrů na obou stranách. Tvoří jakýsi druh palouku mezi cesmínami. Tři malé pěšiny zde jsou nevyzpytatelně vedeny a sotva viditelné zvenčí. Nejdůležitější z nich je označena číslicí 1 na plánu, prochází mezi některými skupinami v nichž dominuje bambus a dále přes krátký zakřivený tunel tisu a cesmíny. Další, označená číslicí 2, je spojením mezi dřišťály pod velkou břízou a ostře se stáčí kolem vysokého cypřiše velkoplodého (''Cupressus macrocarpa''). Třetí se stáčí od jedné ze stinných lesních mýtin a vstupuje do malé zahrady některými z hrubých kamenných schodišť.

Plán ukazuje jednoduché uspořádání, cesty jsou vedeny podle nejpřirozenější linie, kterou lze na místě předpokládat. Hlavní chodník vede dolů nějaké po plochých, hrubých kamenných schodech se slunnou strání na levé straně a skalnatým kopcem na pravé straně. Kopec je korunován malými keři, pěnišníky (''Rhododendron hirsutum'') a kyhankami (''Andromeda''). Mezi nimi na levé straně svahu je několik úseků hrubé suché zídky vedle cesty v nejnižší části. Malý křivolaký chodník se stáčí a z pravé strany se spojuje s významnější cestou. Chodník směřuje ven ze zahrady znovu po hrubých kamenných schodech. Mechovitě vyrůstající písečnice ''Arenaria balearica'' se těsně přimyká ke kamenům na jejich chladnější tvář a vějířovité výhony kokoříků visí na straně jako vhodná předehra k tajemství široké zelené lesní cesty za ním. To je zahrada posledních dnů května a prvních dvou týdnů v červnu. Procházejíce tunelem vrb, vidíme malé místo překypující očividně dobrými efekty. Co je nejvíce překvapující, je krása modrofialové plamenky ''Phlox divaricata'' a dvou keřů dřevitých pivoněk, růžové 'Baronne d'Alfes' a světle lososově růžové 'Comtesse de Tuder'. Malá zahrada, se svým poklidným prostředím tmavého listí, zakazuje použití silného zabarvení, nebo snad někdo by řekl, že navrhuje omezení barevného schématu jemnějšími tóny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden33.jpg|náhled|Kapraď samec ve Skryté zahradě.]]

Zdálo se, že tady není správné místo pro nádheru orientálních máků, ale i ony jsou nejlepší v částečném stínu, mimo nějaké ostře žluté, které potřebují širší prostor a jasnější slunce.

Dřevité pivoňky jsou rozděleny do dvou skupin dvou druhů jen, což se zdá dost pro tak omezený prostor. V popředí pivoněk Comtesse de Tuder je skupina host sieboldových, jejichž namodralé listy jsou v nádherně harmonii s barvou listů pivoňky. Vedle nich je v rohu lesknoucí se tmavě zelený kopytník Asarum. Žádné jiné květy jakékoliv velikosti nejsou poblíž, ale jsou zde křehké žluté květy a světlé listy dymnivky ''Corydalis ochroleuca'', od bíle kvetoucích mařinek vonných a světlezeleně olistěné škornice ''Epimedium'', a mezi nimi trsy čemeřice východní ''Helleborus orientalis'', také s mladými listy a na pozadí měkoučkých lístků papratky a velkých kokoříků. Se svěšenými girlandami plaménků ''Clematis montana'' visí nepravidelně nějaké silné větve tisů jako pozadí, a buky oděné mladými křehkými listy.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden34.jpg|náhled|Hroznovec ''Exochorda grandiflora''.]]

Nedaleko úpatí kopce je růžový mrak lomikamenů Saxifraga x urbium (London Pride). Vyráží mezi a těsně za bílými paradisiemi (''Paradisea liliastrum''). Za touto krásnou malou lilií, připomínající bělozářku je opět o pár metrů dál, skupina kosatců ''Iris cengialtii'', jednoho z nejmodřejších kosatců. Na zadní straně kopce jsou některé z jemně barevných kosatců, Caparne hybridy, dvě stopy vysoké, světlé barvy lila, stoupající z řad tmavolisté, bíle kvetoucí iberky a další cestu zkrášluje velkokvětá maceška, která téměř předčí kosatce.

Ale pýchou kopce je dlouhý úsek modravě-lila plamenek ''Phlox divaricate'', jejichž barva se opět zopakuje v menší části na slunném břehu ke konci. Zde je seskupen se světle růžovými růžemi, světleji žlutými dymnivkami a trávnička alpská převažující se hmotností bílých květů. Na konci svahu se barva plamenky ''Phlox divaricata'' zintenzivňuje o svazky ladoníku ''Camassia esculenta'', které jej přerůstají.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden35.jpg|náhled|Plán skryté zahrady.]]

Celá zadní část tohoto svahu je volně osázena vznešenými světle zbarvenými orlíčky s dlouhými ostruhami, zahradními odrůdami, které se tak snadno pěstují ze semen, a které byly původně odvozeny od některých druhů severoamerických. Jsou světle žluté a teple bílé, některé vnější části květu slabě fialové, podobně jako bývá někdy opravovaná stará, často praná bavlněná deka.

Tmavé stromy na pravé straně mají pod sebou plazivý podrost růží 'Paul's Carmine Pillar' a himálajské růže ''Rosa brunonis''. Červená růže není květina který by byla tady tak přirozená, jako na slunci, ale její stonky šplhají vysoko do cesmín a květy se ukazují v tenkých přirozených girlandách, které jsou příjemnější oku umělce než množství jiných květin. Na úpatí cesmín rostou bujně kapradiny v stálém stínu. O něco dále je několik shluků lilií a mezi nimi vyrůstá krásná růžová ''Lilium rubellum'', jemné žluté ''Lilium szovitsianum'' a ''Lilium testaceum''.

Na levé straně, za slunečnou strání, šlahouny růží prorůstají tisy a některé výhony starého keře jediné růže ''Rosa polyantha'', se rozšířily do obvodu sto a padesát metrů, rostou skrze cesmíny. Cesmíny však kolem rostou rychle, a o mnoho let později zarostou malou zahradu a ta bude pak příliš stinná pro blaho květin, které zde nyní vyrůstají. Zahrada poté změní svůj charakter a stane se kapradinovou zahradou. Veškeré zahrady se neustále mění. O to více lesní kompozice. Mladé lesy, jako jsou ty moje, se stále mění. Naštěstí, každý nový vývoj ukazuje novou krásu nebo nové možnosti správné údržby, tak jako správné ošetření a následné vedení, má z následek lepší stav, než byl původní.

Zatím je jen málo stromů, které by nepřidávaly zahradě její vlastní klidné kouzlo. Zdá se, že radost z charakteru skryté zahrady je příjemným překvapením, že její náhlý objev provokuje. Mezi ni a jejich majitelem je vždy málo hrané předstírání že nejsou zahradou, a je velkým překvapením a radostným zjištěním, nejen to, že jsou, ale že jsou docela hezké. Skryté zahrady jsou tak malé, a jejich záhony jsou už tak dobře srostlé, že zde neexistuje žádný prostor pro mnoho krásných věcí pro toto roční období.

V květnu je čas kvetení nejdůležitějších z našich známých kvetoucích keřů, šeříků, kalin, také janovec ''Cytisus multiflorus'', zlatý déšť, okrasné hrušně a jabloně. Ale je jeden keř, tak krásný, jako každý z nich, snadno pěstuje, avšak, jak se zdá, je zapomenut. Je to hroznovec velkokvětý (''Exochorda grandiflora''), příbuzný tavolníků. Pro své perleťové pupeny dostal název perlový keř (Pearl Bush), ale pro své krásné květy by měl mít zajištěno místo v každé dobré zahradě.

Každý zná kaliny (''Viburnum opulus'') s kulatými bílými koulemi květů, ale divoký keř, který je pěstován jako zahradní odrůda, je také cenný okrasný keř a neměl by být zanedbáván. Jedná se o divokou rostlinu, rostoucí na vlhkých místech, jako jsou křoviny vlhkých luk a okolí vodních toků. Jeho anglické jméno je Water Elder. Jeho kvality jako zahradního keře neleží, na rozdíl od zahradního kultivaru kaliny, v jeho květu, ale v jeho mimořádně krásných plodech. Na podzim se celý keř obalí červenými zářivými plody. Pěstovaný v sušší zemi než je jeho přirozené prostředí získává užší, kompaktní formy. Janovec kvete od poloviny května do druhého červnového týdne.

Je zde jemný květ kosatců sytě purpurové barvy s názvem 'Purple King'. Je dobré je pěstovat v přední části některých mladých keřů janovec. Pokud jsou zde také hybridní kosatce bledé barvy lila, barevné efekty keřové růže budou překvapivě krásné. Růže která zde kvete je bujněji rostoucí asijský ekvivalent naší růže (''R. spinosissitna''), se stejnými nažloutle bílými květy.

Pokud jsou vysazeny takové skupiny jenž obsahují bílý janovec, je třeba připomenout, že tendence janovce větší vzrůst a vytvářet kmínek. Snese prořezávání, ale je dobré naplánovat jej jako rostlinu do pozadí. Po několika letech, jsou-li pokud rostliny v popředí odkvetou či zatáhnou, mohou být ty v zadní části přehnuty a upevněny kolíky tak, aby jejich koruna přišla na požadované prázdné místa. Je to jeden z mnoha způsobů, kterými mohou být hezké kompozice zachovány z roku na rok o zásluhou trochy přemýšlení a vynalézavosti. Podrost této skupiny může být kokořík (''Polygonatum biflorum'') v pozadí a je-li svah, nebo záhon na slunci, z nižších půdokryvných trvalek štěničník (''Iberis'') a dymnivka žlutavá (''Corydalis ochroleuca''), nebo je-li ve stínu, mitrovnička (''Tiarella''), mařinka nebo sasanka (''Anemone sylvestris''). Mezi těmito rostlinami, pro své jemné zelené olistění, může být i čípek velkokvětý (''Uvularia grandiflora'') a škornice zpeřená (''Epimedium pinnatum'').
[[Soubor:Colour in the Flower Garden36.jpg|náhled|Euphorbia wullfenii.]]

Zázračnou rostlinou se v květnu stává velký pryšec ''Euphorbia wulfenii'' (označovaný nyní ''Euphorbia characias'' nebo ''Euphorbia characias'' ssp. ''wulfenii''). Je vhodný pro mnoho způsobů použití, ikdyž pro obrovské žlutozelené květenství působí nejlépe v květnu. Ale rostliny jsou stále malebné i v červnu a červenci. Jejich temné šedomodré listy se nám ukazují v plné kráse po větší část roku. Pryšec je cenný a výrazný pro uspořádané květinové záhony, a má svůj vlastní výraz mezi keři střední velikosti, ale vždycky nachází své nejlepší využití jako nejvýraznější druh ve skalce.

Jednou z mých tužeb, které nikdy nemohou být splněny, je skalní úbočí na plném slunci, tak strmé, aby bylo téměř kolmé, se stěnami z holé skály, jen s římsami, jenž ji lemují a které mohou být vysazeny rostlinami. Já bych postavila přímo proti nebi velké skupiny juky (''Yucca'') a jiných v skalní stěně, a nějaké keře tohoto skvělého pryšce a pouze několik málo dalších rostlin, všechny s poměrně velké a šedé barevným účinkem: sápa (''Phlomis''), levandule, rozmarýn a cist, s othonnou (''Othonna'') jejíž visící listy pokrývají holou tvář teplé skály. Byla by to skalka na vysoké úrovni, vysazená jako přírodní rostliny, s nemnoha různými věcmi současně. Omezení na několik druhů rostlin, by vytvořilo dojem přirozeného porostu a efektu velikosti, svobody, přirozenosti, kterých je tak zřídka dosaženo umělou výsadbou. Kromě přírodních svahů, by takto mohly být osázeny staré lomy, nebo okolí rekreačních areálů na mnoha místech našich ostrovů, kde by takový způsob výsadby bylo cenné provést.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden37.jpg|náhled|Kosatce a vlčí boby v červnové zahradě.]]

=== Kapitola V. - Červnová zahrada ===
Za trávníkem a pásem španělských kaštanů mám malou chaloupku, která je známá jako Hut. Žila jsem v ní dva roky, když se můj dům stavěl. Možná bude obydlena znovu, kvůli doplnění přetěžované pokladny, je ideální pro invalidního obdivovatele květin, nebo nějakého velmi klidného letního nájemce, kterému bych povolila přenechat drahý domov na pár týdnů, což by představovalo druh Providence. Zatím je stále vhodný k používání pro různé účely, jako je sušení semen, příprava pot-pourri, a podobně. Zahrada před touto budovou i za ní je především zahradou června.

Její součástí jsou pivoňky, kosatce, vlčí bob, a jiné z nejlepších květin tohoto období a několik později kvetoucích. Vstup do Hut je přes tisy, tvořící oblouk nad hlavou. Nedaleko odtud vpravo vyrůstá vysoká cesmína s plaménkem (''Clematis montana'') v horní části převisajícím dolů.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden38.jpg|náhled|Část popínavých růží na rohu.]]

Prostor v zahradě nalevo, má jakési hlavní rozdělení dvojitou řadou z růží vedených na kruhové opoře nebo nízkých obloucích, zvedá se z rozkošně zelených rostlin kapraď samec a kapradinám podobným čechřici nazývané Sweet Cicely (''Myrrhis odorata''). Tato hezká rostlina (čechřice vonná) je velmi užitečná v mnoha ohledech. Roste všude, a její listy se objevují poměrně brzy na začátku roku. Trvá dva roky, než naroste dobré velikosti a své velké, masité, aromatické kořeny zapustí hluboko do půdy. Koncem května, když už odkvétá a listy jsou plně vyrašeny, mohou být zcela seřezány až k zemi, kdy rostliny zároveň vytvoří nové listy, které zůstanou čerstvé po zbytek léta. Hlavní použití rostliny jsou okrasné listy. Čechřice jsou pěstovány pro zeleň, doplnění kompozice, nebo pozadí pro květiny, pro vyplnění prostoru pod keři, které vypadají nohaté, odspodu vyholené, nebo pro vyplnění jinak nepoužitelného, nebo prázdného prostoru, a to zejména ve stínu. Mezi kapradinami a čechřicí na zadní straně východních záhonů vystupují bílé náprstníky, velký bílý orlíček, nazývaný Columbine (''Aquilegia vulgaris'') a vysoké stonky bílých broskvolistých zvonků.

Blíže k přední straně jsou shluky pivoněk. Ale protože tato stezka, jenž je jedna z nejnavštěvovanějších. vede podél východního záhonu, bylo nejlepší myšlenkou, neomezovat se zde pouze na květiny června, ale přidat i některé kvetoucí v pozdějších měsících. Všechny volná místa jsou proto plné dračíků (''Pentstemon'') a hledíků (''Antirrhinum majus''), které se předvádí v průběhu letního období, když v prvních dnech července rozkvétají shluky starých zahradních růží, damascénské a Provence (''Rosa gallica''). Celý jihozápadním roh je osázen dobře udržovanými popínavými růžemi, které se každé léto zdobí půvabnými závěsy květů. Nikdy nebyly vyvazovány, nebo prořezávány, vyrůstají jako přírodní fontány květů, větve nejsou ani zkracovány.

Jediná péče, které se těmto keřům dostává, je, že každé tři nebo čtyři roky bývá staré, mrtvé, dřevo vyřezáno, když keř se zdá na jaře chystat do nového života. Při průchodu tímto rohem a vcházejíce po cestě vedoucí do dveří v malém kameny dlážděném dvorku, je místo pod besídkou tvořenou tisy, v přední části a růží 'Dundee Rambler' popínající se po hrubých dřevěných trámech. Na pravé straně vedle dlažby, jsou dvě velké standardní růže s korunami, keře vysoké přes tři až čtyři stopy. Jsou to staré zahradní růže, upravené u chaty způsobem jako by byly běžnými šípkovými růžemi. Jednou z nich je 'Celeste', jenž má nejmilejší z jemných růžových barev. Její široké namodralé listy dokazují svou příbuznost k Rosa alba, a druhé bílé odrůdě, 'Mme. Plantier'. Tato stará růže, s bohatými hrozny čistě bílých květů, se mi vždy zdá být jednou z nejkrásnějších pro starší typy zahrad. Poroste téměř cokoliv, a je nádherná všude. Jako dominanta, jako živý plot, jako keř, jako ozdoba obrůstající chatu, nebo v záhonech na začátku léta mezi květinami.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden39.jpg|náhled|Růže ''Rosa gallica'' na vrcholu suché zídky.]]

Stejně jako Blush Gallica (také nazývaná Blush Damask), která je v době kvetení o něco pozdnější, je jednou ze starých malebných růží. Obě by měly být ve větším množství v každé zahradě, a přesto jsou pouze zřídka vidět. V dalším záhoně, nedaleko dlážděného chodníku, jsou trsy staré zahradní pivoňky (''P. officinalis''). V době, kdy se čas nachyluje ke konci června, jsou skupiny raných oranžových lilií 'Herring Lilies' již v plném květu. Silné a poměrně vysoké živé plůtky ze zimostrázu tvoří elegantní okraje těchto živých plotů, a přispívají k dojmu venkovské zahrady, která zapadá do okolní krajiny. Zadní část tisů, které tvoří altán, jsou současně jedním z okrajů skryté zahrady. Procházejíc po cestě, se dostáváme k další části z červnové zahrady za malým domkem. I zde je rozšířený prostor rozdělen uprostřed dvojitou záhonů rozmarýnu, který je udržován řezaný tak, aby nemohl přerůst a tak zabránil přístupu k záhonům na každé straně.

Na straně vedle chaty jsou většinou květiny barvy lila a fialové s bílou. Bledě šeříkové kosatce, včetně jemné barvy ''Iris pallida dalmatica'' a růžově fialové odrůdy vlčího bobu 'Queen of the May'. Bílé, namodralé a fialové šeříky, jedny z nápadných a vzácných tmavě červenofialových extrémně bohatých bez sebemenší vady kvality barev, z nichž lze obdivovat zejména silně vínově zbarvené, fialové a pak shluk měkoučkých, bílých keřů ''Spiraea aruncus'' (nyní ''Aruncus vulgaris'' - udatna lesní), velké ''Spiraea latifolia'', které jsou tak jemné, a pochází až z Alp. Tam jsou také některé z masově růžových pivoněk 'Albiflora' a nižší porosty šanty kočičí, a velké modrofialové kakosty, ''Geranium ibericum platyphyllum'', s bílými a světle žlutými kosatci španělskými, které ve štědrých trsech vyrůstají mezi nimi. Na rohu, téměř naproti holubníku kvete růžový mrak 'London Pride' ( ''Saxifraga'' x ''urbium''), za ním bledě žlutá viola s dalšími bílými španělskými kosatci, což vede k šťastné kombinaci modrých kosatců ''Iris cengialti'' (''Iris pallida'' subsp.''cengialtii'') a hustých aster 'Olearia Gunni', obsypané bílými hvězdami květů. Raně kvetoucí kosatec s názvem 'Chameleon', je téměř shodný barvou s ''I. cengialti'', je nejmodřejší z těch kosatců, které znám, a je vysazen mezi oleariemi a kolem nich jako součást barvy kompozice.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden40.jpg|náhled|Španělské kosatce.]]

Za touto skupinou, a odděleny od ní pouze nějakými bledě žlutými kosatci, jsou dvě rostliny Dropmore Anchusa (''Anchusa azurea''), označené na plánu, čistě světle modrou barvou a vedle trs ''Spirea aruncus'', označená „S“, a jedna z dobrých čistě bílých lupin, s několika vysokými jasně žlutými kosatci a bílými náprstníky. Nyní se zbarvení mění, jak můžeme pozorovat při procházení skupinou či dvěma bohatými na polotóny kosatců sekce Squalens k trvalkovým mákům ''Papaver rupifragum'' nejbližší cestě a vedle ní, ''P. pilosum'', sytě meruňkové barvy.

Pozadí za nimi tvoří skupina větších hybridů, které se téměř vždy se vyskytují v zahradách, kde jsou mezi ''P.rupifragum'' a ''P. orientale''. Ve srovnání vzhledu je ''P.orientale'' menší ve srovnání se silnějším ''P.rupifragum'' v olistění. Jako zahradní rostlina má výhody které se vážou k jeho střední velikosti, má dlouhé období kvetení, kvality bezpochyby zděděné od ''P.rupifragum'', které kvetou víceméně po celé léto, pokud jsou semenné lusky odstraněny. Rostliny východních máků barvy oranžové, šarlatové, a jak vím, červené barvy a některé sytě oranžové lilie tvoří tyto silně barevné skupiny.

V severozápadní skupině, kde jsou některé trnité stromy a dvě túje, je dominantou velký keř ze staré zahrady popínavých růží, které vypadají, jako by jejich původ byl někde mezi sempervirens a arvensis. Já si ani nemohu vzpomenout, kde jsem k nim přišla, ani z jaké školky pochází. Nachází se téměř naproti oknu do kuchyně v Hut, a když je v plném květu vlastně sluneční paprsky prosvítají květy do místnosti. Říkám jí Kitchen Rose. Průměr keře je ještě větší, než plán ukazuje, neboť přerůstá nejbližší túji a rozrůstá se přes trní, a mnoho z jeho výhonů dosahují k cestě. Zbytek této skupiny je osázen vyššími rostlinami, velkou diviznou (''Verbascum orientale''), obřím bolševníkem (''Heracleum'') a bílými náprstníky.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden41.jpg|náhled|Plánek výsadby kolem domu 'Hut' majitelky Gertrude Jekyll.]]

Tento plán ukazuje, jak se záhony nejranějších cibulovin, které jsou popsány v minulé kapitole (dnes množství vytrvalých kapradin, jak je uvedeno na str. 7), se nachází ve vztahu k této části zahrady. Tam je také velké množství orientálních máků a oranžové lilie v polostínu na druhé straně cesty, kde v ohybu je lemován dřišťálem. To zdůrazňuje pěkné efekty zářivých barev v pohledu ze severozápadu od jižního konce záhonu cibulovin.

Velmi jsem si přála, abych mohla mít nějaké jiné záhony kvetoucí v červnu, pro lepší využití kosatců, ale nemám vhodně upravený volný pozemek, abych si to mohla dovolit, ale jediné místo, kde takové záhony mohou být jsou školky, které rostliny prodávají. Ale ačkoliv tím popírám svoje potěšení, chtěla bych navrhnout ostatním, aby proto plánovali dva záhony různých barev. Nebylo by velkou škodu i pokud by to byly kontrastní a na opačné straně barevného schémata, by mohly působit spíše lépe než pokud by byly viděny jednotlivě a navzájem odděleně.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden42.jpg|náhled|Schéma výsadby.]]

Je třeba si uvědomit, že ve všech případech při pěstování záhonových květin nelze očekávat, že se rostliny ukážou v celé své kráse rok po výsadbě. Kosatce dají několik květů první sezónu, ale nejsou v plné kráse do svého druhého a třetího roku. Čínské růže musí mít čas vyrůst. vlčí bob stromovitý (''Lupinus arboreus'') musí být vysázen mladý, a ačkoliv rychle vyroste, také nemusí vyplnit svůj prostor až do třetího roku. Vlčí bob Somerset je vynikající hybrid, není docela správný vlčí bob stromovitý, dřevina má poloviční růst. Jeho nejlepší barva je jasná, živě světle žlutá, ale velmi se rozrůzňuje při generativním množení až po bělavé nebo lehce nachové odstíny. Vzhledem k tomu, že sazenice často kvetou již první sezónu po výsevu do záhonu, mělo by být zaznamenáno a označeno, některé z lehce fialových mají hezké odstíny, s výraznějšími znaky než staré stromy stejné barvy. U některých ze stromů a hybridních druhů může být prodloužena životnost - pokud nejsou speciálně upravované, což je činí krátkověkými - soudným prořezáváním. Po odkvětu by měl být proveden zpětný řez. Nestačí ale, aby byly odříznuty kvetoucí výhony, ale každá větev by měla by být zkrácena o dvě třetiny, jakmile kvetení je u konce a začínají se tvořit lusky.

Plány ukazují dvě schémata zbarvení. Horní je bílé, lila, fialové a růžové s šedými listy, bílé, žluté, bronzové a žluté, většinou části se sytě zelenými listy. Vyskytují se hlavně jako kosatce a lupiny v záhonech, a jsou určeny pro zobrazení krás těchto dvou velkých rostlin kvetoucích na počátku léta. Druhy kosatců jsou pečlivě zvažovány, co do jejich výšky, času kvetení a barevné hodnoty.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden43.jpg|náhled|Bílý vlčí bob stromový.]]

V žlutém záhonu je jedna skupina z čistě světle modrými Dropmore Anchusa, v seskupení s bledě žlutou a bílou. Ve fialovém záhonu jsou některé významné skupiny v popředí záhonu tvořené krásnou šantou kočičí (''Nepeta mussini''), rostliny, která může jen těžko být přehnaně vychválena. Obrázek ukazuje část přední strany záhonu, jenž má kvést v srpnu. Pro pěkné tři týdny v červnu činí tento záhon pěkným místem, ale jen šanta kočičí zde kvete. Pouze s bílošedou skupinou pokrytého jako by vlnou čistcem (''Stachys byzantina'') a zde pěstovanými šater ''Gypsophila'' a levandulemi a jinými rostlinami s šedavými listy, není kompozice v žádném případě úplná. Jejich masy květů, při pohledu proti teplé žluté písčité cesty, budí mimořádně silný dojem, a přesto příjemně působí jemnými barvami.

Barva sama o sobě je středně fialová, uprostřed mezi světlou a tmavou, v příjemné kvalitě. Jakmile vykvetou nejlepší z květů, pečlivě ořežu rostlinu a boční výhonky těsně pod vrcholem hlavního květu. Pak se kvetení opakuje na tomto záhonu v nejlepší kvalitě ještě i v srpnu. Další dvojitý záhon, který je tvořen většinou v září kvetoucími astrami (Michaelmas Daisies) mezi nimiž je šanta kočičí (Catmint) seřezávám o něco později. Jednou z radostí června je krása janovců. Na jižní straně domu jsou fíky a vinná réva, rozmarýn a čínské růže, cestu a pak se několik jednoduchých kamenných schodech, které vedou k pásu trávníku asi padesát metrů širokému, okraji lesa. Vpravo a vlevo od schodů, a na stejnou délku v průčelí domu jsou keře těchto půvabných růží. Jsou většinou bílé a poloplné, ale některé jsou růžové a další i žluté. Když není období květu, je příjemné vidět množství jejich malých listů, a i v zimním období po opadu listů je zajímavý pohled na spleť jejich úzkých větviček teple hnědého vzhledu. Vypadá příjemně v blízkosti domu. Červen je také období pro některé z nejlepších popínavých rostlin a křehkých keřů, které porůstají zdi a lze je použít jako popínavé rostliny, například lilek ''Solanum crispurn'', mračňák ''Abutilon vitifolium'' a vytrvalý plamének ''Clematis montana''. Několik poznámek o nich bude následovat v další kapitole. Některé z nich jsou používány pro dobré kombinace barev květů, které poskytují nebo z nich mohou být složeny. Kromě jiných i takových, které jsou uvedeny v plánech a které byly zaznamenány jako vhodné pro červen: mezi skalničkami, malá čínská růže 'Pompon de Paris', také křehká růžová 'Fairy Rose' se světle lila violkami a řebříčkem ''Achillea umbellata''. Pěkně světle růžový trpaslík 'Rose Mignonette', s lila zbarvenou šantou kočičí (''Nepeta mussini'') a šedobílým listím čistce a starčeku přímořského ''Cineraria maritima''. V chladném, zastrčeném místě v křoví záhonu, mimo jiné květiny, kouzelné červeno-šedofialová žluťucha ''Thalictrum purpureum'' a teple bíle načechrané květy udatny. Na výrazné skalce, množství jemně barevné skupiny kultivaru kozlíku lékařského s hlubokou šarlatově rudými hledíky. Je to úspěšná ukázka vzájemně pronikajících textur stejně jako barev, textur, které mají vhodnou kvalitu, srovnatelnou někdy s kvalitou starého italského sametu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden44.jpg|náhled|Šanta v červnu v šedém srpovém záhonu.]]

=== Kapitola VI. - Hlavní trvalkové záhony ===
Hlavní záhony jsou asi dvě stě metrů dlouhé a čtrnáct stop široké. Jsou chráněné ze severu pevnou pískovcovou zdí asi jedenáct stop vysokou, pokrytou z velké části keři - vavříny a kalinou nazývanou Laurustinus (''Viburnum tinus''), choisií (''Choisya''), cistem a mišpulemi. Ty se ukázaly jako hezké pozadí kvetoucích rostlin. Jsou v tři a půl metru širokém záhonu vysázeny u úpatí stěny, takže je zde úzká alej, není vidět při pohledu zepředu, ale umožňuje pohodlný přístup ke stěně keřům a práci na zadní straně záhonu.

Je nemožné, aby jakékoliv záhony byly plně ozdobeny květy po celé léto, tak, jak si představuji, že by zde mohly být v celé své kráse do pozdních letních dnů. Nezkouším mít záhon plně kvetoucí již v červnu. Další oblast náleží do období června, takže do této doby velký záhon zdobí pouze několik dobrých květů, ačkoliv povrch země se rychle pokrývá porostlými plochami, většinou tři až pět let starých později kvetoucích trvalek. Ale již v začátkem měsíce jsou zde některé trsy krásného kosatce ''Iris pallida dalmatica'' se šedými listy, a nádherně modrofialově kvetoucí kakost ''Geranium ibericum platyphylum'', a také nejlepší z velkých kakostů a pomalu rostoucí třemdava bílá ''Dictamus Fraxinella'' (dnes ''Dictamnus albus'') (bílá odrůda) a tavolníky ''Spiraea latifolia'', bílé a růžové, náprstníky a zvonek zahradní ''Campanula medium'' (zde nazývaný Canterbury Bells) a na přední některé oblíbené odrůdy iberek ''Iberis sempervirens'', které rostou právě na chodníku. Velké juky, ''Y. gloriosa'' a ''Y. recurva'' předvádějí své obrovské kvetoucí výhony, které nyní vyrážejí a krášlí zahradu již nyní, ačkoliv ve skutečnosti pokvetou až v červenci a květy na skupinách úžasného pryšce ''Euphorbia Wulfenii''. Přestože tyto pryšce kvetly v květnu, jejich téměř žlutá barva se až nyní mění na zelenější, jsou stále nápadné a ozdobné. Také rostliny ve středu stěny, ''Choisya ternata'' a plamének ''Clematis montana'' jsou stále plné bílých květů a i kaliny jsou ověšené svými velkými bílými koulemi. Mám ráda kalinu ''Viburnum opulus'' (zde Guelder Rose) a plaménky ''Clematis montana'' sesazené dohromady. Nic neozdobí lépe severní a východní stěny, a je příjemné vidět, jak plamének porůstá svými elegantními šlahouny nad a skrze tuhé větve kaliny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden45.jpg|náhled|Růže ''Rosa pimpinellifolia''.]]

Nejúžasnějšími plochami ve velkém červnovém záhonu jsou barevné skvrny orientálních máků, seskupené s šaterem (''Gypsophila''), který pokryje místo, když odkvetou rané kultivary lilií ''Lilium croceum'' tmavě oranžových barev, téměř se blížící červené. Během prvního červnového týdne na nějakých prázdných místech lze vytvořit záhon s dvouletkami a letničkami, z nichž některé můžou být osázeny takovými rostlinami, jako jsou pelargonie, salvie, dmuloret (''Calceolaria''), begónie, gazánie a verbeny. Otužilé letničky jsou aksamitníky, sytě oranžové a světle žluté, čistě bílé petůnie, vysoké nestařec ''Ageratum'', vysoké pruhované kukuřice, bílá krásenka (''Cosmos''), žluté slunečnice, plamének ''Phlox Drumondi'', lichořeřišnice (''Tropaleum majus'') a zvonečkovec modrý ''Trachelium caeruleum''. Jiřinky byly vysazeny v květnu, a dříve ještě proskurník (nazývaný také topolovka a slézová růže, ''Alcea'' syn. ''Althaea''), velmi mladé rostliny kvetou v srpnu a září, jako první byly vysázeny ty dříve kvetoucí. Záhony byly dobře vyčistěny od plevele, než byly rostliny vysazeny, a brzy potom byl celý záhon pokryt dobrou mulčovací směsí napůl rozloženého listí a napůl rozložené pařeništní země. To slouží k dvojímu účelu, udržení půdy v dobrém stavu a poskytuje postupně výživu, pokud je dodána voda.

Výsadba záhonu je určena podle schématu barevného uspořádání. Na obou koncích je základ ze šedého a šedavého listí, čistec, santolína, starček ''Cineraria maritima'', katrán přímořský (''Crambe maritima'' zde Sea Kale) a ječmenice písečná (''Leymus arenarius''), s tmavšími listy, také jsou zde kvalitní šedivé juky, plamének ''Clematis recta'' a routa. Za tímto, na bližší nebo západní straně jsou květy čistě modré, šedé, modré, bílé, bledě žluté a bledě růžové. Každá barva je částečně přítomna v různém množství hmoty a částečně jsou vzájemně seskupeny. Zbarvení pak prochází v silnější žluté, oranžové a červené. Potom lze uprostřed prostoru záhonu dosáhnout barvy syté a nádherné, ale protože je v dobré harmonii, nikdy to není výstřední. Pak barev síla ustupuje v inverzním pořadí do oranžové a sytě žluté až bledě žluté, bílé a po nejsvětlejší růžovou, s modro-šedými listy. Na východním konci, je ovšem namísto čisté modré fialová a lila šeříková.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden46.jpg|náhled|''Geranium ibericum platyphyllum'', nejkrásnější z kakostů.]]

Při pohledu z cesty trochu dopředu je široký prostor pro trávník umožňující pohled z kterého lze celý záhon chápat jako jediný obrázek. Chladné zbarvení na koncích zvyšuje barevné proteplení sytých barev uprostřed. Pak při průchodu podél, cestou vedle záhonu jsou hodnoty barevného uspořádání ještě více zřejmější. Každá část se nyní stává obrazem sama o sobě, a každá z nich je tak zbarvena, aby co nejlépe lahodila oku, v souladu s přirozeností, v přirozeném sledu. Postojíce na chvíli před koncem, v oblasti na konci záhonu, laděném v šedé a modré barvě lze do nasycení pohlížet na maximální kapacitu těchto barev, vyznačujících mimořádným vztahem k úspěšné kombinaci se žlutou. Tyto barvy se mísí v příjemném souladu s červenou a purpurovou, krvavě červenou, vínově červenou a pak směrem ke žluté. Nyní jsou oči opět nasyceny, tentokrát bohatým zbarvením. Podle pravidel doplňkových barev zde lze silně vyžadovat šedé a fialové barvy. Lze se tedy domnívat, že jasné barvy by neměly být použity bez přípravy, předpokládající použití doplňkové barvy.

Jsou známé vědecké pomůcky, které ilustrují tento zákon. Věnujte krátkému slovu, vytištěnému velkými červenými písmeny, pohled na půl minuty. Pokud oči zavřete, obraz slova se znovu objevuje, ale písmo je zelené. Mnoho takových experimentů může být provedeno v otevřené zahradě. Zářivě oranžové africké aksamitníky mají listy poněkud jednotvárně zelené barvy. Ale dívejte se neustále na květiny třicet vteřin na slunci a pak se podívejte na listy. Listy se zdají být jasně modré!

I když je některým záhonům věnována zvláštní sezóna, jak to činím já, ty, které kvetou v době od poloviny července do října, nemohou být plně zaplněny, aniž by se pěstitel neuchyloval k různým důmyslným řešením. Jednou z nich je i výsadba některých rostlin, které bude následovat v období květu a které mohou být pěstované s takovými úpravami, aby si navzájem vyměnily místa. Každá rostlina šateru ''Gypsophila paniculata'' když plně doroste, pokrývá prostor dobře čtyři stopy široký. Na každé straně tohoto porostu, v rozumné vzdálenosti od kořene, jsem vysadila orientální máky. Jejich listy raší brzy, rostliny kvetou na začátku léta, když šater teprve začíná vegetaci. Vlčí máky zatáhnou v době, kdy je šater zcela vyvinut a ten pak zaplní prázdné místo. Po odkvětu plodenství hnědnou a ačkoliv trochu tohoto zbarvení nevadí na podzimním záhonu, není žádoucí ve velkých plochách. Z tohoto důvodu rostou na jeho úpatí, nebo v dosahu, nějaké lichořeřišnice a jsou vedeny tak, aby pokrývaly větší část hnědých semen výhony.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden47.jpg|náhled|Květinové záhony v pozdním létě. Juka, hortenzie, hledíky, lilie, astry se šedými listy starčků, santolínou a pýrovníkem.]]

Stračky, které jsou nezbytné pro červenec, ponechávají holé stonky s rychle žloutnoucími listy, když odkvetou. Lze za nimi vysadit rostliny bílých hrachorů širolistých, a opět za nimi plamének ''Clematis Jackmanni''. Když stračky odkvétají, jsou řezem odstraněny rychle se tvořící stonky s plody a omezeny jen na správnou výšku a bílé hrachory jsou upraveny nad nimi. Když hrachory rozkvétají v polovině srpna, plamének se rozrůstá přes ně. To trvá několik let, tyto dvě rostliny, se už zde zavedly jako vhodný příklad, který popisuji

Hrách je již vysázen čtyři nebo pět let a plamének sedm. Nelze spěchal v mé zahradě, je těžké se přesvědčit plamének aby rostl vůbec. Ale dobré zahradnictví znamená trpělivost a odhodlání pracovat usilovně na cíli. Možná i s mnoha chybami a ztrátami, ale bez nich a stálé snahy nelze dosáhnout ani odměny úspěchu. Ti, kteří to nevědí, si mohou myslet, že pěstování zahradních trvalek nejlepších druhu je snadné. Není vůbec jednoduché. Trvalo mi půl života jen abych zjistila, co je nejvhodnější, a většinu z další poloviny zkouším rozluštit jak to udělat.

Kromě těchto tří rostlin, které zde rostou přes sebe jsem se přidala čtvrtou, v září-kvetoucí plamének ''Clematis flammula''. Nelze předpokládat, že je lze pouze přehrnout jeden přes druhý, jejich olistění se bude vzájemně dusit. Je třeba je vždy hlídat, a kousek po kousku první výrůstky odstraňovat, jakmile rostlině bude lépe bez nich.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden48.jpg|náhled|Křižovatka rozdělená květinovým záhonem: juky, bergénie, hortenzie, čistec.]]

Ovšem je způsob, jak položit vysoké rostliny, jejichž přirozený růst je vzpřímený. Na zadní straně žlutého záhonu jsou některé rostliny ''Helianthus orgyalis'', vedené dole, jak je popsáno dále na str. 69. Ale s ostatními rostlinami múže být zacházeno stejně, s vysokými třapatkami Rudbeckia Golden Glow (''Rudbeckia laciniata'' 'Hortensia'), jiřinami a astrami. Vysoké hledíky mohou být vedeny jako plazivé a pokrýt překvapující prostor prázdné plochy kvetoucími boční výhony.
Vzhledem k tomu, že je takto ještě možné tu a tam zabránit vzniku prázdné plochy v kompozici, zobrazené jako na
obraz, může být žádoucí nějaké zvláštní zdůraznění nebo zbarvení a proto napěstovat zásobu rostlin v květináčích a vysadit tam, kde je právě třeba. To, na čem záleží, je, aby v tom kterém období, záhony byly plné a krásné. Bez ohledu jakým způsobem to bude učiněno. Na tom nesejde ani v nejmenším. Pro tento druh práce jsou jedny z nejužitečnějších rostlin hortenzie, lilie ''Lilium longiflorum'', ''L.candidum'' a ''L.auratum'' a zvonky ''Campanula pyramidalis'', bílé a modré, a pro zeleň hosty ''Funkia grandiflora'', ''F. sieboldi'' a vytrvalé kapradiny. Důležitou věcí je přidržování a podporovat oporami. Pravidlo, které si troufám vyslovit je, že použité tyčky a kolíky nikdy nesmí být vidět. Musí být uspořádány tak, aby byly potřebnou podporou, přičemž rostlina má mít svoji přirozenou svobodu, opora přitom musí zůstat neviditelná. Jediná doba, kdy se toleruje, je týden nebo dva, pokud byly použity pro jiřiny, než jsou rostliny ještě vzrostlé na jejich pokrytí. Astry jsou vysazovány ke kolíkům s velkou péčí v červnu, s pevnějšími rozvětvenými větvičkami dubu nebo kaštanu mezi porosty a pod jejich přední část. Na konci června také zakracujeme růstové vrcholy některých rostlin tak, aby se změnil obrys. Tam jsou dva záhony aster, ranější druhy, které kvetou v září a jiné kvetoucí v říjnu. Jsou v místech, která nemusí být často navštěvovaná mimo sezónu kvetení, proto lze umožnit, aby byly podpěry viděny, v období než rostliny vyrostou.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden49.jpg|náhled|Východní konec květinového záhonu lilie ''Lilium longiflorum'', bělotrn, clematis, zvonky, Lochiflora, listy katrán přímořský,santolína a starček.]]

Ale již brzy v srpnu, v případě zářijového záhonu a začátkem září v případě říjnového, jdeme kolem a upravujeme rostliny, jejich polohy mezi tyče do jejich definitivní, konečné úpravy. Když je toto uděláno, každý kousek vyčnívajícího výhonu je odříznout zahradními nůžkami. Myslím si, že by nic, co je nevzhledné, nemělo být v zahradě vidět. Přístřešek pro tyče a kolíky je úzký, až na jednom konci stodoly, která je vidět ze zahrady. Střecha musela být upravena na velmi nízkou úroveň, a nebyla z vhodné střešní krytiny, ale z pozinkovaného plechu. Ale do výšky čtyř centimetrů na ni byla navrstvena rašelina, na železo, a nyní je zahradou skalniček a jiných rostlin, které rostou v mělké půdě v horké slunné poloze.

Aby nedocházelo k nežádoucímu zklamání, měli by být těm, kteří chtějí krásné květiny a záhon, jejichž nadšení je větší než jejich znalosti, třeba připomenout, že v případě záhonu k výsadbě pro malebné efekty, je nemožné udržet efekt a mít prostor dobře vyplněný pro každé období delší než tři měsíce, a i během této doby bude třeba použít úpravy, jenž byly popsány. Je také třeba připomenout, že v dobrém trvalkové záhoně nelze vše provést najednou. U mnoha z těchto nepostradatelných trvalek trvá dva, tři, nebo i více let, než se objeví ve své síle a kráse. Nejlepší způsob, je rostliny umístit na záhon podle určitého plánu. Tak, aby každá skupina rostlin byla na místě, jako když bude plně rozvinuta. Během prvního roku či dvou by měl být použit větší počet letniček a dvouletek, které bude nakonec potřeba použít k vyplnění volného místa, jenž ještě nebylo zaplněno trvalkami. Nejlepší z nich jsou dračíky a hledíky. Hledíky jsou pěstovány jak letničky a dvouletky, takže po delší období je kvetení zajištěno. Pak by měly být africké a francouzské aksamitníky, menší roční slunečnice, cínie, nevadlec, čínské astry, letní fialy, náprstníky, divizny, nestařec, plamenka ''Phlox drummondi'' a ''Spigelia marilandica'', i odolné letničky, máky několika druhů, kopretiny Chrysanthemum coronarium, jemné růžové rostliny čeledě ''Malvaceae'', černucha (''Nigela damascena''), lichořeřišnice nebo jakékoli jiné, které jsou oblíbené.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden50.jpg|náhled|Schéma květinového záhonu.]]

=== Kapitola VII. - Záhony v červenci ===
Ke konci července se velké záhony začínají probouzet ve své skladbě. Do té doby, ačkoli v byly dobře zaplněny rostoucími rostlinami, nedošlo k žádnému pokusu ukázat celý záměr, který teď začíná být zřejmý. Dva konce, jak již bylo popsáno, jsou pokryty šedým listovím, na bližším konci vykvétají bledě modré, bílé a světlé žluté květy. Vysoké stonky bledě modré stračky nyní odkvétají, a nyní jsou nahrazeny elegantními šedomodrými květy zvonků ''Campanula lactiflora'', které stojí těsně před velkým stračkami ''Delphinium''. Na zadní straně je bílý hrachor, vysazený před čtyřmi roky, nyní roste vysoký a silný. Odkvetlé květy straček byly odstraněny, ale jejich stonky byly ponechány jen správnou výšku pro podporu růstu hrachory, který jsou nyní vedeny nad nimi a ladí se světle modrobílý zvonek.

V přední části je pás vysázené routy, který poskytuje potěchu krásného efektu slabé šedé barvy a změkčuje stín, což je korunováno kalichy světle žlutých květů, které téměř všechny narůstají do stejné úrovně. Opět v přední části se rýsuje velké modravé listoví katránu přímořského. O něco dál, více směrem zpět, je keř žlutého ptačího zobu (''Ligustrum ovalifolium''), navazující na bledě žluté květy routy, a tvoří jakýsi základ pro skupinu divizen ''Verbascum phlomoides'' nyní plně vzrostlých.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden51.jpg|náhled|Boží výsadba - zvonek ''Campanula persicifolia''.]]

Těsně pod ní je trs tužebníku jilmového s oblakem teple bílých květů. Ve skupině s nimi jsou tenké vysoké hledíky, bílé a bledě žluté. Pak vepředu světle modrozelené čepele kosatce ''Iris pallida dalmatica'', které kvetou v červnu. Jsou jedny z mála kosatců použitých v záhonu, ale jsou zde, protože mají kvalitu, vzácnou mezi svým druhy, uchovávají své velké listy krásné až do konce roku. Docela vepředu jsou nižší z pěstovaných rostlin, nejčistší modré astry spišské (''Agathea Coelestis'' syn. ''Aster amelloides'', ''Cineraria amelloides'') a modré lobelky.

Nyní míjíme poměrně velkou skupinu máček ''Eryngium oliverianum'', hezký druh, který je běžně, ale nesprávně nazýván ''E. amethystinum''. Jedná se o hluboce kořenící trvalku, u které trvá tři až čtyři roky než se ukáže v plné kráse. V přední části jsou některé světlé a tmavší modré podeňky (''Tradescantia virginica''), jenž jsou nejvýraznější v oblačném počasí. Na zadní straně je žluťucha ''Thalictrum flavum'', jejíž kvetení je trochu ranější, ačkoli ještě nyní ukazuje některé své květy, jemně světle žluté. Dále procházíme k silnější žluté. Ve středně velké skupině dobré domácí formy krásnoočka ''Coreopsis lanceolate'' vyrůstají naproti trsu zápleváku ''Helenium pumilum''. Za ''Coreopsis'' jsou řebříčky ''Achillea'', sadec ''Eupatorium'' a žluté ''Carinas''.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden52.jpg|náhled|Pečlivá výsadba, astry.]]

Nyní je barva silnější o červenou meduňku, nebo bergamot, seskupené se starčkem ''Senecio artimisiafolius'', rostlinou málo známou, ale vynikající v kvetoucím záhonu. Několik pozdních oranžových lilií má téměř stejnou barvu jako gazanie vedle cesty. Sytost barev je nyní udržována smolnička ''Lychnis volbadonica'', červenými šalvějemi, ''Lychnis haageana'' (hezká rostlina, která je hodně opomíjena) a trpasličími lichořeřišnicemi v nejjasnějších červených barvách. Po tomto se postupně vracíme do šedomodré, bílé a světle žluté, s dalším velkým trsem máčky ''Eryngium oliverianum'', bílými hrachory, dmulorety ''Calceolaria'' a vnímáme nádherné listy, hustě olistěné, široké a vysoké rostliny pryšce ''Euphorbia wulfenii'', které se s doprovodem juk, tyčí vysoko nad hlavu. Procházejíc mezi chomáči juk na jedné straně křižíme cestu vedoucí klenutou bránou skrze zeď. Záhon za ní je kratší a celý povrch země je zde pokryt šedými listy čistce, šanty, pýrovníku ''Elymus'', starčku ''Cinerária maritima'' a katránu přímořského.

Pak další skupina routy, s šedomodrými listy a světle žlutými květy, se ukazuje blízko nejzazšího konce proti plné zeleni mladých letošních listů altánu tisu, který leží na konci záhon. Znovu na tomto konci je vysoký zvonek ''Campanula lactiflora''. Blíže středu je velké množství fialových plaménků ''Clematis'' vedených na opoře, s hustými šlahouny a začíná ukazovat své nádherné barvy, zatím co za ní, a vypadající nejlépe v tlumeném světle oblačného rána, v němž jsou psány tyto poznámky, vyrůstají divizny ''Verbascum phlomoides'', deset stop vysoké, ukazující velký chumáč květů zbarvený čistě světle žlutě. Má svoji svou sílu, aby se sama vysévala, nikdy nepřesazovaná. Místo toho, aby pouze kvetoucí klas, jak obvykle bývá u těch které jsou vysazeny, tyto mají bohaté boční větve. Nemá ráda výsluní, jen se rozšiřuje ve stínu, nebo když je celý den a k být dešti. Blízko nich stoupá po zdi, do výšky celých jedenáct stop, cist ''Cistus cyprius'', obalený množstvím velkých bílých květů s temnou červenou skvrnou ve spodní části každého plátku.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden53.jpg|náhled|Bílé popínavé růže a za nimi šedivá výsadba.]]

Ačkoliv je tady zatím málo kvetoucích rostlin v tomto ohledu je obraz záhonu kompletní a uspokojující. Pohybující se hmota listoví na rostlinách, sama o o sobě krásná, způsobuje, že poměrně dobře vypadají. Je tady také, jako příslib bohaté krásy květin, takže mysl je naplněna radostným očekáváním, kromě pocitu spokojenosti v současné doby s tím, co předcházelo. Je zde jeden kus barvy, které působí pro zkušené oko obzvláště příjemně. Je to hustý keř plaménku ''Clematis recta'', nyní odkvetlého. Nachází se mezi převislým fialovým plaménkem a bližší skupinou starčku ''Cinerárie maritima'' a santolínou (''Santolina''). Jejich listy jsou mnohem hlubšího tónu barvy, než je odstín olověné modři, ale zbarvený, jeho obě části světlem a ještě více v tajemném stínu, jsou v nejvyšší možné míře uspokojivé a je pro mě dlouhodobou, pro ceněnou přítomnost vzácných nemnoha přátel, kteří jsou umělci, jak na plátně tak na svých zahradách, a především u těch, kteří jsou teď mrtví, ale komu dlužím, s hlubokou vděčností, vzácné vzpomínky na čtyřicet let užitečné a soucitné vedení a podporu H.B. Brab^uon, v oblasti pozorování a studia barevné krásy.

Nikdo nemůže psát o zahradě v červenci beze slova o růžích. Kromě hustých zahradních růží, a druhů se zvláštním kouzlem, jako jsou růže z Damašku, Provence, mosschatos a čínských, se tato slova týkají téměř většiny zahradních odrůd pro krásu a malebný účinek nesrovnatelný s pnoucími růžemi, které kvetou v chomáčích. V práci „Růže pro anglické zahrady“, jsem se zabývala obšírně mnoha způsoby jejich využití, a zde uvedu pouze jeden nebo dva z těchto způsobů. Ale chtěla bych připomenout mým čtenářům velkou hodnotu těchto volně rostoucích růží prorůstajících skrze takové stromy jako tisy a cesmíny v oblastech, kde se na zahradu navazují lesy, a také zmínit jejich velkou užitečnost pro tvorbu obloukových treláží a girland, a jako ohrazení některých uzavřených prostor. Takto jsem vytvořila ohraničení na obou stranách zahrady pomocí dlouhých záhonů, přičemž další dvě strany tvoří sedm stop vysoká zeď a zadní strana příslušenství domu. Hned za obloukem na obrázku (str. 60), rozdělujícím malou zahradu ve dví, je krátký kousek dvojitého záhon, který je věnován srpnu.

Další dlouhé záhony v této oblasti jsou určeny pro zvláštní kombinace, některých z květin července. Oranžové lilie jsou s krásným plaménkem ''Clematis recta'', rostlina je ale málo známá, ačkoli se snadno pěstuje a je jednou z nejlepších letních květin. Jeden záhon je modře zbarven se šedými listy. Roztomilá je stračka ''Delphinium belladonna'', s květy zbarvenými čistě modře, více než všechny ostatní rostliny tohoto krásného druhu. Nikdy nevyroste vysoká a ani silná, ale působí robustněji, a to, co chybí v síle více než vynahradí v okouzlující rafinované kráse celé rostliny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden54.jpg|náhled|Plamének ''Clematis recta''.]]

Ve stejném záhonu jsou jiné čisté modré květy, vzácné sibiřské stračky, a jedinečné spojení druhů stračky ''Delphinium grandiflorum'', se ''Salvia patens'', osteospermum (zde Cape Daisy), felicie kapská ''Agathea celestis'' (dnes nazývaná ''Felicia amelloides''). Mezi shluky stračky jsou keře bílé levandule, a celek je pokryt kobercem a lemován bílými listy pelyňku ''Artemisia stelleriana'', docela otužilou rostlinou, která je dobrou náhradou za jemný starček ''Cineraria maritima''.

Mezi nejlepší květiny července, které mají své místo v této zahradě loni vysázené hledíky. Pěstujeme je znovu z řízků každý rok na podzim, a vysazujeme v dubnu. Nejsou to sice zrovna trvalky a špatná zima může zničit všechny loňské rostliny. Ale pokud je lze zachránit, kvetou už v červenci, zatímco ty zasazené na jaře loňského roku kvetou až později. Takže chráním starší rostliny jedlovými, větvemi a obecně jsem v tomto snažení úspěšná. Staré rostliny hledíků v současné době kvetou. Jsou trochu choulostivé v otevřeném prostoru, ale bezpečné na suché zídce s kořeny chráněnými před mrazem a korunami v suchu mezi kameny.

Hodně se využívá trpasličí druh levandule, která patří rovněž mezi nejlepší z květin července. Celá velikosti rostlin je asi jedna třetina to běžného druhu, květy jsou tmavší barvy a doba kvetení je nejméně o měsíc ranější. Má různé využití v zahradnictví, jako květiny, bývá hustější a má temnější odstín, čímž tvoří výrazné barevné efekty. Kromě použití na záhony je rostlina vhodná na suché stráně, skalky a suché zídky.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden55.jpg|Ostrožka ''Delphinium formosum''.
Soubor:Colour in the Flower Garden56.jpg|Zahradní zvonky.
Soubor:Colour in the Flower Garden57.jpg|Popínavá růže na stříbrné cesmíně.
&lt;/gallery&gt;

=== Kapitola VIII. - Květinové záhony v srpnu ===
V druhém týdnu v srpnu se velké květinové záhony blíží k svému nejlepšímu období. Na západním, šedavém konci, jehož hlavní výsadbou jsou třapaté juky modravým listovím, katrán, starček, routa, pýrovník, šanta, čistec, a právě nyní kvetoucí juka ''Yucca flaccida''. Tato elegantní, malá juka je jedna z odrůd příbuzných ''Y. filamentosa''. Je vynikající rostlinou konce léta. Osvědčené skupiny nabízejí pohled na množství květních stvolů, které mají velmi dekorativní charakter, jenž činí nejlepší z těchto jemných rostlin tak cennými.

Bílý hrachor, vysazený odsud asi tři stopy více v pozadí, je vyvázán na pevnou oporu na místě kde dříve kvetly stračky a tavolníky, trochu popínající i keř žlutého ptačího zobu. Tento ptačí zob je jeden z mála keřů, vyrůstajících v záhonech. Jeho čistá, veselá, jasně žlutá, vyzařuje jen správnou barvou po celé léto. Také svým působením vhodně kontrastuje půvabným liniím listoví trsům velkých japonských travin, pruhovaná 'Eulalia' (''Eulalia japonica'' - ozdobnice čínská, dnes nazývaná ''Miscantus sinensis'' šlo patrně o kultivar 'Zebrinus'), která stojí pár metrů do něj, sedm metrů vysoká, vyrůstající v svislých stéblech, ale s konci listů zatočenými.

Hledíky, vysoké bílé a žluté, vyrůstající až pět stop vysoko, jsou v zde zřejmé návaznosti na předchozí náprstníky. Na zadní straně je pěkná růžová jiřina, se sírově žlutými a světle růžovými slézovými růžemi. O něco dál, vysazené ve shlucích divizny ''Verbascum Chaixii'', které byly tak jemné na konci června, je jiřina ''Dahlia'' Mrs. Hawkins, bledě žlutá s lehkým růžovým nádechem. V popředí je skupina dračík nejsvětlejší růžové barvy pojmenovaný 'Spitzberg', pocházející z Messrs. Barr's nursery a shluk nebo dva bledě modrých podeněk, a docela vepředu, na místě všude kde může být mezi šedým listovím lobelka „Cobalt Blue,“ a vyšší ''Lobelia tenuior'', a pěkné, malé, modrokvětý osteospermum a felicie kapská.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden58.jpg|náhled|Máčka ''Eryngium oliverianum''.]]

Pozadí celého záhonu tvoří kamenná zeď jedenáct stop vysoká, nyní oděná keři a rostlinami, které mají své místo v barevném schématu, buď pro odstín květu, nebo množství listí. Například červenolistá réva ''Vitis vinifera'' 'Purpurea' nazývaná 'Claret Vine' je vhodná jako pozadí sytě červené plochy a akát ''Robinia hispida'' je žádoucí pěstovat tam, kde jeho růžové květenství osloví správně. Choisya a cist ''Cistus cyprius'', zase tam, kde jejich tmavé olistění a bílé květy budou mít hodnotu. Rovněž šedavá zeleň a bohatství světle fialových květů mračňáku ''Abutilon vitifolium'' v šedé a fialové oblasti a světle zelené listí opadavých šácholany ''Magnolia conspicua'' se ukazují jako vhodné pozadí pro něžně modré okouzlující světlé stračky ''Delphinium''.

Keře a rostliny na stěně nejsou všechny vzácné a drahé a ne všechny potřebují ochranu zdi, i když některé z nich
jsou za ni vděčné, ale protože poskytují pozadí, které buď harmonizuje v detailech s tím, co je před nimi a pomůže obohatit nebo dát obecnou soudržnost malebné kompozice. Na přední straně záhonu některé důležité listoví dává zřetelné zdání modré barvy. Jednou z nejvýznamnějších je katrán. Květinové stonky jsou silně seřezány na začátku léta, a nyní mají krásné čerstvé listy. Dále vzadu je jemné modré listoví pýrovníku (''Elymus arenarius''), rostliny našeho pobřeží, ale s vysokou hodnotou pro modré efekty na zahradě.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden59.jpg|náhled|Vysoké zvonky ''Campanula pyramidalis'' a ''C. lactiflora'' v šedých záhonech.]]

Nyní je také čas začít používat naše rezervy rostlin v květináčích. Z těch jsou nejužitečnější hortenzie. Jsou vhodné do všech volných prostor, více či méně ve skupinách, v obou koncích záhonu, kde je šedé olistění, světle růžové zbarvení v souladu s tímto místem. Jejich vlastní listoví je poměrně jasně zelené, ale my je můžeme upravit tak dobře, aby dobře kvetly, ale jejich několik listů nebylo vidět, což zajistíme tak chytře, jak jen můžeme. Měly by být více či méně skryty okolními namodralými listy. Stojíc opodál, plánuji vytvoření skupin s ohledem na jejich tvar ve vztahu k záhonu jako celku.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden60.jpg|náhled|Juka ''Yucca filamentosa'' var. flaccida.]]

Řeknu-li zahradníkovi, že chci hortenzii na takovém místě, řeknu mu, aby našel nejbližší místo, kde může být vysazena. Někdy zahloubení hrnkové rostliny musí být provedeno takovým způsobem, že květináč bude částečně zanořen, což záleží na tom, jaké má která rostlina vlastnosti. Pokud se jedná o hluboko kořenící trvalku, která roste tři až čtyři roky než dosáhne své plné síly, jako máčka ''Eryngium'' nebo štětka ''Dictamnus'', je samozřejmě třeba se vyhnout zásahu do kořenového systému. Ale pokud jsou to všechno rostliny, které kvetou sezonu poté, co jsou vysázeny, a kterých držím mnoho v záloze, jako rmen, podeňka, nebo záplevák, obětuji část skupiny rostlin s vědomím, že je lze snadno nahradit. Ale v srpnu se mnoho rostlin již velmi rozrůstá a je prostoru méně. Lilie ''L.longiflorum'' v květináčích se používá stejným způsobem a ve většině případů v tomto modrém konci záhonu, ačkoli jsou také některé i v dalším, fialovém konci a stejně tak najdeme i záblesk jejich bílé krásy ve středu, v oblasti syté červené.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden61.jpg|náhled|Šedé záhony: Čistec, šater, lilie, řebříček a slézová růže.]]

Aby bylo možné používat jak modré a fialové barvy na květinové záhony, pak správně západní, šedě olistěný konec, má být modrý a východní konec fialový. Ačkoliv jsem chtěla použít barvu především v harmonickém spojení spíše než v kontrastech, cítím nechuť k spojování modré a fialové. V tomto smyslu proto, že květiny jsou čistě modré stračky, piláty, salvie, felicie kapské a lobelie 'Cape Lobelia' (snad ''Lobelia siphilitica''), a tak pouze tehdy, když je hlavní hmota modrá, stračky a pilát převládají, takže přítomnost bledě šedomodrých zvonků ''Campanula lactiflora'' by mohla být tolerována. Nedaleko přední části je další světle šedomodrý plamének ''Clematis davidiana'', jenž ukazuje jen několik květů, které ale nejsou ještě plně rozvité.

Nyní, což je příjemný odpočinek a občerstvení pro oko po modré a šedé, je dobře tvarovaný pás světle žlutých aksamitníků. Bylo předpokládáno, že jde o trpasličí kultivar, ale když vyrostl dva a půl stopy vysoký, byl stažen dolů, tak jak rostl. Něco z toho pak přesáhlo nějakým způsobem přes okraj chodníku cesty, kde nyní příjemně narušuje běžnou přední linii a ukazuje své dobré jemné zbarvení. Pěstujeme jen světlé barvy a dobrou formu nádherné oranžové. Nějaké střední, plnokvěté žluté aksamitníky, jsou pro mé oko tak surové kvality, takže se jim ráději vyhnu a vybírám rostliny, které dávají silně žluté barvy lépe. Nyní na zadní straně jsou některé rostliny ibišků ''Hibiscus ficifolius'', bílé a světle žluté, připomíná spojené silnější žlutou, barvy regionu, který právě opouštíme. Jsou částečně seskupeny s vynikajícími třapatkami ''Rudbeckia'' 'Golden Glow', s dlouhou životností a vhodnými pro různé druhy použití.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden62.jpg|náhled|Levandulové keře.]]

Nyní se dostáváme ke skupině trvalkových slunečnic, dobré odrůdě ''Helianthus multiflorus'' před a za ním velkým druhem stejné rostliny. Na straně těchto je poměrně velká skupina zahradní formy ''H. orgyalis.'' To je jedna z vytrvalých slunečnic, která je obvykle považována za nepříliš dobrou, pro nároky na péči a ze zkušenost v zahradnictví. Roste velmi vysoko a nese nevelkou skupinu žlutých květů na vrcholu. Kdyby to byla možné, nebyla by v mých květinových záhonech. Ale před ní roste skupina pěkných kopretinovitých řebříčků ''Achillea filipendulina'' (zde uvedeny jako ''Achillea eupatorium''), a před nimi opět široké rozšířená skupina máčky ''Eryngium oliverianum'', která je krásná po celý červenec. Po odkvětu těchto vysokých slunečnic jsou vysoké rostliny svedeny a staženy dolů, jako v případě mnoha dalších rostlin, takže opět budou obrážet dalšími kvetoucími výhony z paždí každého páru listů, aby v září se celá tato věc byla obalena květy. Takže rostlina, která by byla sotva stála za místo v záhoně při svém hlavním kvetení, se stává jednou z nejjasnějších ozdob zahrady. Jiné rostliny, které jsou před slunečnicí, mohou také vytrvat po odkvětu, jsou to zavinutka (zde jako Scarlet Bee-balm) a velmi užitečná skalnička starček ''Senecio artemisiafolius''. Dále hrají významnou skupinou velkolisté dosny (''Canna''), jejichž nejkrásnější zeleň v záhonech je dobře vidět, když je slunce za nimi a světlo prochází listy.

Také zde, na zadní straně, je skupina slézových růží, jedna skupina velmi tmavých, téměř bordó červených a jemně sytě červených. Ty vysoké skupiny květů poblíž nich jsou jiřiny, tmavě červená 'Lady Aidilaun', temná červená 'Cochineal', světle nachová 'Fire King', a různé oranžové kultivary 'Fire King', nyní nejkrásnější z barevných v zahradě. Cesta vede k nádhernému shluku plamenek 'Coquelicot', červeným dračíkům, oranžovým aksamitníkům, červeným mečíkům, a na přední straně vyrůstá krásná zakrslá červená salvie, záplevák ''Helenium pumilum'' a rudá a oranžová trpasličí lichořeřišnice. Tu a tam se v tomto množství jasných barev jsou skupinky pěkných sytě žlutých krásnooček ''Coreopsis lanceolata'', rostlin které dlouho kvetou, nebo spíše s květy, jenž dlouho postupně kvetou, protože pokud jsou zvadlé květy odstraněny, jasně pokvete dobré tři měsíce. Vzhledem k těmto záplavám nádhery zabírajícím velký prostor na květinových záhonech, jsem si myslela, že by bylo dobře upravit to tu a tam oblaky šateru ''Gypsophila paniculata''. Pět let staré rostliny tvoří narůstající mraky vegetace s mlze podobnými květy. Jsou nyní čtyři stopy široké a stejně tak vysoké. Tato působivá záplava šedé barvy mezi masami barev má značnou malebnou hodnotu. Vzhledem k tomu, že šedé plochy, ke konci měsíce, změní barvu na nahnědlý tón, některé z vysokých lichořeřišnic mohou porůstat nad keři šateru.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden63.jpg|náhled|Jírovec ''Aesculus macrostachya'' a ''Olearia haastii''.]]

Teď jsme se dostali za střed délky záhonu, a barva se změní opět na jasnou a světlou žlutou, a pak znovu na šedé listoví jako na začátku. Pokud k tomu dojde, pak o něco více než v druhé třetině cesty podél záhonu, je to v místě, kde protíná cestu, která vede přes obloukovou bránu ve stěně uzavřené dveřmi do zahrady za ní. Tato křižovatka, je lemována skupinami juky, mírně zvýšenými, jak uvidíme na některých ilustracích. Juky jsou všechny jako zvednutý kopec a rostou v dobré zemině, která je zde, stejně jako na obou koncích záhonu. Žádné rostliny nemohou vytvořit hezčí závěr na jakémkoliv schématu zahrady. Šedavá úprava kompozice se skládá z dvou kopců juky vpravo a vlevo od křižovatky, další šedé rostliny jsou jako předtím - starček ''Cineraria maritima'', šanta, čistec, katrán a routa, ale na tomto konci kromě některé rostliny s bílou, růžové a nejsvětlejší žluté barvy, jiné květiny nejsou modré, ale fialové, světlé a tmavé. Mezi nimi je velmi užitečný nestařec, ne jeho nízký kultivar, ačkoliv je také vhodný na správném místě, ale obyčejný ''Ageratum mexicanum'', rostlina, která vyroste asi dvě stopy vysoká.

To je také místo pro jedny z prvních aster, které pokvetou v září, tak jako ''Aster acris'' a ''A. shortii''. V pozadí jsou jiřiny, bílé a světle žluté, bílé a sírové slézové růže, a ve středu tohoto prostoru, světle růžové mečíky, mydlice lékařská ''Saponaria officinalis'' a světle růžové dračíky. V pozadí také najdeme skupinku bělotrn (''Echinops'') a vzrostlý plamének ''Clematis Jackmanni'', jenž kvete následující období, a částečně je tvarován přes, bílý hrachor, jenž v počátku léta byl vytvarován k zakrytí odkvetlé a zatahující červeno-oranžové lilie, která zde kvetla v červnu.
Je tam také krátký dvojitý záhon, speciálně věnovaný srpnu, stejných vlastností, i když není tak zcela rozvinutý jako ten, jenž bude popsán v další kapitole, jako Šedá zahrada (Grey Garden).

Zde je jen malý prostor, určený speciálně pro omezenější období. Schéma zbarvení má jako základ šedé listy, s růžovými, bílými a světle a tmavě fialovými květy. Další chodník zdobí stříbřitě bílé čistce, starček a pelyněk ''Artemisia stetteriana'', s šedými listy a podruhé rozkvétající slabé fialové květy šanty kočičí. Pak křovité skupiny levandulí a šateru, a mezi nimi lilie ''Lilium longiflorum'', zářivka velkokvětá Double Rose a bílé dračíky. Za a mezi těmito skupinami jsou čistě bílé řebříčky 'The Pearl', a fialové kulaté hlavy bělotrnu. Tu a tam se tlačí dopředu, máčka (''Eryngium giganteum''). Na pozadí vyráží vzhůru růžové slézové růže, jsou jedním z domácích druhů rostlin, známý jako 'Pink Beauty'. Tmavě zelený fíkovník, který zakrývá horní část domu a vnější kamenné schody do podkroví, je vynikající pozadí pro vytváření jemných šedých srpnových záhonů. Bohužel, hlavní skupiny růžové slézové růže, by měly být napřímené a vysoké a být tak vidět skrze okno avšak zklamaly v minulé sezóně. Ve skutečnosti, všechny slézové růže byly ubohé a zakrnělé, takže že důležitá součást zamýšleného účinku byla ztracena. Mám v zahradě živé ploty z levandule, je jich několik, různého věku, v různých částech zahrady. Levandule by neměly být seřezány dříve, než ve věku čtyři nebo pět let, ale pro malebný účinek keře mohou být mnohem starší. Když dorostou vyššího věku, je dobrý plán vysadit bílé a fialové plaménky tak, aby mohly být vedeny volně přes ně.

Existuje jen hrstka keřů, které kvetou v podzim, takže je docela příjemné překvapení najít skupinu kvetoucích keřů. Na obrázku je takový úspěšný účinek skupiny jírovce ''Aesculus macrostachya'' (dnes ''Aesculus parviflora'') a ''Olearia Haastii''. Bylo by to také vhodné použít některé rostliny s krásnými modrými květy, jako perovskie lebedolisté (''Perovskia atriplicifolia''). Pro podzimní květ lze pěstovat perovskie a ořechokřídlec (''Caryopteris mastacanthus'' dnes ''Caryopteris incana'') v popředí, ale v době výsadby jsem nevěděla o ořechokřídleci (''Caryopteris'') a neznala perovskii. (Viz str. 75).

Srpen je měsíc astry čínské. Vím že mnoho lidí se vyhýbá těmto hlavním rostlinám, snad proto, že směsi, jenž jsou obyčejně pěstovány, obsahují poměrně křiklavé a kontrastní barvy, snad také proto, že má velmi mnoho druhů, vyšlechtěné zakrslé odrůdy, vypěstovaných tak, aby se vešly do květináčů a záhonů jsou příliš ostrých barev, než aby se daly použít vhodně v běžném zahradničení. Takové druhy vždy budou mít své využití, ale to, co je očekáváno v moderním zahradnictví, je volnější habitus. Mám však málo místa, takže jsem použila výhradně čínské astry. Často jsem měla tu čest ukázat je některým osobám, které tvrdily že k nim cítí odpor a s velkým uspokojením jsem slyšela říkat, se skutečným obdivem: „Ach, neměl jsem ale představu, že čínské astry mohou být tak krásné.“

Je to jen otázka výběru. Druhů je nyní tak mnoho a barev tak různých, že čínské astry jsou vhodné pro libovolný vkus a použití. Já mám slabost pro ty čistě fialovo-purpurové a levandulové barvy s bílou, a na výsadby s těmito jasnými a čistými odstíny je moje zahrada aster omezena. I na jiných místech pěstuji některé něžně růžové, dobré rudé a jasné světle žluté, ale ty jsou zřetelně odděleny od fialových. Vybrané druhy jsou ze skupin 'Giant Comet'(Komety), 'Ostrich Plume' (Pštrosí pero) a 'Victoria', všechno jsou to rostliny s dlouhými stonky, poněkud volnějšího růstu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden65.jpg|náhled|Něco raných aster.]]

Po několik let mi hodně bránil v získání požadovaných barev nesprávný popis v seznamu semen. Nakonec jsem se pokusila navštívit jedno z našich významných semenářství a viděla všechny druhy a barvy a udělala své vlastní poznámky. Nemohu ale myslet, že správný popis barev, místo nějakého vymyšleného, pomůže i zákazníkům a obchodníkům se semeny. Je to tak, že zákazník, za účelem získání požadované květiny, se musí naučit kód. Často jsem pozorovala, v porovnání mezi francouzskými a anglickými popisy, že Francouzi se snažit co nejvíce popsat barvu přesně, ale v angličtině výrazy, které jsou použity někdy ani nepopisují barvu, ale zdá se, že jsou bezcennými eufemismy. Takže, když chci 'Giant Comet' té krásně světle stříbřitě levandulové barvy, snad nejkrásnější barvy, které čínská astra může mít, musím požádat o „azurově modrou“. Pokud budu chtít sytě lila, musím si objednat „modrou“, v případě sytě fialové je správný termín „tmavě modrá.“
Pokud chci silně, sytě fialově purpurovou, musím se na pozoru, abych nepožádala o fialovou, protože jsem se dostala strašnou magenta, čímž bylo jeden rok zkaženo celé barevné schéma mé zahrady aster. Nelze říci, že angličtina nemá dostatek výrazů pro správné barvy, jazyk je na tato slova bohatý - fialková, levandulová, lila šeříková, fialová, purpurová, - což, s mírným doplňky, může posloužit k popisu celé palety falešně modrých barev. Slovo „modrá“ by však nemělo být používán vůbec v souvislosti s těmito květinami. Žádné modré čínské astry totiž neexistují.

Diagram ukazuje jednoduché uspořádání pro malou zahradu aster fialové a bílé barvy. Seznam jmen semen je použít k identifikaci doporučeného druhu. Živý plůtek z levandule obklopuje celek, cesty jsou lemované čistcem ''Stachys lanata''. Použijte seznam Messrs. Sutton's list a k porozumění přeložte pojmenování barev do obvykle užívaných, odstíny jsou:
Azurově modrá - světle levandulové lila.
Modrá- světle fialová.
Tmavě modrá - tmavě fialová.

Jsem velmi ráda, že Messrs.Sutton uvažují o revizi některých z těchto podivných názvů barev.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden64.jpg|Schéma malé zahrady čínských aster.
Soubor:Colour in the Flower Garden67.jpg|Zářijová zahrada, nižší konec.
Soubor:Colour in the Flower Garden66.jpg|Zářijová zahrada.
&lt;/gallery&gt;

=== Kapitola IX. - Květinové záhony v září ===
Hlavní květinové záhony ukazuje v září podobné aspekty jako v srpnu. Ale začátkem měsíce uprostřed zeleně je jasnými barvami výrazný mnohokvět hroznatý ''Kniphofia'' a nejzářivější jsou bohatě kvetoucí jiřiny. Husté listoví dosny vyrůstá a předvádí zamýšlený účinek. Tvoří jeden z nejvyšších bodů záhonu. Nepokouším se o to, aby veškeré pozadí rostlin zůstaly vysoké, naopak, mnoho z těch rostlin, které byly nejvyšší, jsou staženy dolů aby vytvořily barevnou úpravu středního vzrůstu. Účinek je pak mnohem malebnější, když rostliny v pozadí vzrůstají jen tu a tam až do výšky devět nebo deset stop, vyrůstající postupně. žádném případě ve stejné vzdálenosti. Spíše jako forma zvedajícího se hřebenu pohoří. Diagram ukazuje, jak tomu bývá v případě mého záhonu v září. (Viz str. 52). Dosti blízko vpředu, vyrůstají husté porosty šateru, které byly před měsícem stříbřitě šedá, jenž se nyní mění na nahnědlou barvu. Rostliny jsou částečně pokryty vrcholy lichořeřišnice, ale části z hnědého mraku šateru, získávají i odstín červené, která je v jejich blízkosti. V pozadí této oblasti tmavé bordó, krvavě červené slézové růže a červené jiřiny stále ukazují množství nádherných květů. Jejich nejbližší sousedé jsou vysoké ohnivé mnohokvěty hroznaté, a před nimi nějaké zakrslé mnohokvěty hroznaté (kniphofie), které jsou s oranžovo-červenými květy poněkud měkčích tónů. Pak přijdou červené mečíky, široká skupina nádherných červených dračíků, a na přední straně, lemování a částečně pokrývajících shluk silných, krátce rostoucích rostlin jednoho z kultivarů salvie ''Salvia splendens''.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden68.jpg|náhled|Rané astry a ''Chrysanthemum uliginosum''.]]

Po této silné červené přichází pruh zářivě oranžových afrických aksamitníků, jedněch z nejvíce diskutovaných rostlin ročního období. Žluté barvy střední síly, jsou tam některé trvalkové slunečnice, mezi nimi i ta, která se zdá být formou slunečnice ''Helianthus orgyalis'', jenž jsou popsány v poslední kapitole. Tento a některé další jsou vyvazovány ke krytí odkvétajících rostlin. Jemné dvojité třapatky nazvané Golden Glow jsou upraveny stejným způsobem. Ve skupině s nimi jsou vhodné světlé formy slunečnice ''Helianthus latiflorus'', které zdobí svou barvou, když třapatka odkvétá.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden69.jpg|náhled|Schéma výsadby.]]

V bližším konci oblasti modrošedých listů kvetoucího plaménku ''Clematis davidiana'', je také i našedlá modrá, ale barevné kvality, která je téměř jedinečná, tónem nádherně ladícím se svými nejbližšími sousedy listy a květy. Asi zde jsou některé květináče olovníku ''Plumbago capensis'' zapuštěny, jejich rozsáhlé větve, místo toho, aby strnule vyvázány, jsou vyvedeny na některé husté rostliny modrolisté routy. V blízkosti této, a částečně vyrážející vzhůru přes některé stejné úpravy, jsou hroty krásného mečíku světle, hezky růžové barvy, tolik ceněného dárku Amerických přátel milujících zahradu. Jeden a půl metru vysoké bílé hledíky ukazují svou nádheru jemně mezi ladně převisajícícmi listy modré ječmenice písečné ''Leymus arenarius''. Za nimi je skupina lilií ''Lilium auratum'' a ve větší vzdálenosti vpředu, světle sírově žluté aksamitníky, právě nyní se ukazující v největší kráse. Další konec záhonu, kde jsou také šedé listy jsou jasně růžové hortenzie, bílé a růžové dračíky, bílé jiřiny, fialové plaménky, lilie ''Lilium auratum'' a astry ''Aster acris''. juky ''Yucca flaccida'' je stále krásná.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden70.jpg|náhled|Popínavá růže na okraji lesa.]]

Támhle je další řada dvojitého záhonu vyhrazená pro měsíc září. Vede dolů středem zelinářské zahrady a prochází oblouky štědřence (''Laburnum''). Její pozadí na každé straně tvoří habrový plot asi pět a půl stopy vysoký. Tento záhon je hlavně pro rané astry, které kvetou v prvních třech týdnech v měsíci. Šedivé listy ve velkém množství tvoří popředí. Cesta dál vede mezi skupinami pelyňku ''Artemisia stelleriana'', velmi otužilými rostlinami, které tak dobře napodobuje starček, jsou zde také čistec. Dále se mezi květy rozrůstají závěje šedomodré ječmenice, některé šedé trsy sápy a stříbrolisté vrby, udržované ve vhodné velikosti pečlivým prořezáváním. Schéma zbarvení pozůstává ze šedého listí a bílých, fialových, světle fialových a růžových květů, a rozdělení tohoto zbarvení na dvě nebo tři různá místa, květy bledě žluté a nažloutlé bílé vhodné jako doplňkové listoví. K dispozici je také, v docela jiné části zahrady, později záhon dalších aster, které budou kvetení. Ale u zářijových záhonů lze pozorovat velmi odlišný vzhled, protože jejich květy jsou růžové a žluté barvy, které chybí v tomto pozdějším období roku.

Žluté květy jsou bledě žluté africké aksamitníky a světle žluté a bělavě žluté vysoké dračíky se skupinami pestrolistého podbělu, a řimbaba obecná ''Chrysanthemum parthenium'' které již mohou kvést. Růžově zbarvují záhon velkými květy rozchodníku ''Sedum spectabile'', růžové japonské sasanky a pár světle růžových mečíků. Bílé jiřiny 'Constance' a 'Patrick Henry', kopretina ''Pyrethrum uliginosum'', půvabné vytrvalé astry 'Colerette Blanche', vyšší bílé nebo žlutobílé astry se silnými stonky a tuhými listy známé jako ''Aster umbellatus''. Kvetou zde také bílé japonské sasanky, bílé dračíky a bílé čínské astry velké, pozdně kvetoucí druhy s dlouhým stonkem, které byly dříve známy jako Vick's, ale nyní jsou nazývány Mammoth. Mezi šedými rostlinami na záhonu jsou skupiny trpasličí nestařců ''Ageratum'', což jsou jedny z nejlepších nabízených rostlin kvetoucích v září, jenž vynikají svým šedým olistěním. Šedé rostliny v záhoně se však neomezují pouze na ohraničení, ale obecně před jako pokryv půdy a zasahují až metr do šířky záhonu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden71.jpg|náhled|Rdesno a bergénie na okraji lesa.]]

Begonie jsou v největším rozkvětu během měsíce září. Záhony samotných begónií se mi nikdy nezdály docela uspokojivé. Neexistuje žádná možnost pro jejich pěstování v záhonech, ale mám je v poněkud úzkém záhonu, který je na pozadí keřů, ale držím je stále constantly enriched. Výsadba velkolisté formy bergénie ''Bergenia cordifolia'' (syn. Megasea cordifolia) je umístěna tak, aby se obklopovala různě velké skupiny begónií, skupiny od pěti do devíti rostlin. Zdání tuhého listoví zlepšuje vzhled begonií a díky své světlým květům vypadají živěji. Následují v tomto pořadí zbarvení: žluté, bílé, bledě růžové, plné růžové, růžové, tmavě červená, tmavě růžové, lososově růžové, červené nebo spíše oranžově červené, červené a oranžové. .
Velmi mne mrzí, že nejlepší druhy jiřin pro zahradní úpravy ztratily přízeň školkařů, takže je nyní obtížné, ne-li nemožné, získat nejvíce žádoucí druhy.

Jedná se o výběr těch, které byly nejprve nazývány jehlicovité jiřiny, rostliny mnohem více rozvolněných tvarů, než staré jiřiny, ale s okvětními lístky, které nejsou tak jemné jako jsou v moderní odrůdy těch druhů nazývaných kaktusovité jiřiny. Mnohé z nich mají pěkné i když dosti jednotlivé květy a jsou velmi ozdobné, ale k mají malé použití v zahradě, zatímco staré druhy - 'King of the Cactus', 'Cochineal', 'Lady Ardilaun', 'Fire King' a 'Orange Fire King' patří mezi nejkrásnější z našich květin září. Ve stejné třídě jsou: 'Mrs. Hawkins' nejsvětlejší citronově žlutá s růžovým nádechem, 'William Pearse' jasně žlutá, 'Lady M. Marsham' světle měděná, 'J.W. Standling' oranžová, (poslední dvě jsou asi čtyři stopy vysoké), a dva dobré bílé odrůdy 'Constance' a 'Patrick Henry'. Tyto všechny jsou podle mého názoru nezbytné druhy, avšak pouze 'Fire King', pokud je mi známo, přežívá v současných seznamech obchodníků se semeny.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden72.jpg|náhled|Lilie a hosty ve výsadbě keřů]]

=== Kapitola X. - Okraje lesa a křovin ===
Příležitosti pro dobré zahradnické úpravy jsou přehlíženy tak často, že bych ráda upozornila na některé z těch, které jsou nejčastěji zanedbávány. Když zahrada přiléhá k lesu, pozemek často vykazuje znaky náhlého přechodu, les končí ostrou linií, někdy s cestou podél okraje, jenž ještě více zdůrazňuje vady. Když je les výsadbou stejnověkých borovic stává se monotónní prázdnotou zdůrazněnou nahotou kmenů a holou zemí. Ve volné přírodě jsou charakteristická rašeliniště, a mají svou krásu, ale mohou být i milou součástí zahrady, pokud je pohled pouze do zahrady a z ní. Když cesta vede podél okraje lesa, bez jakékoliv snahy spojit harmonicky les se zahradou, pak se stává monotónní obtěžující a náhlý přechod je nepříjemně vnímán. Bohatá udržovaná zahrada a prázdný les mezi sebou nemají žádným druh souvislosti, kterou by vykreslil souvislý malebný prostor.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden74.jpg|náhled|Lilie a kapradiny ve výsadbě na okraji lesa.]]

Bylo by lepší, kdyby počátek zahrady nebyl v příliš těsné blízkosti lesa, a pak, aby prostor mezi nimi, asi dvacet pět až čtyřicet stop, bylo osázeno tak, aby byl vytvořen soulad. V případě cesty by ale polovina pozemku mezi zahradou a lesem měla být vysázena tak, aby byla stejně adekvátní pro zahradu i les. Stromy by pak přijaly své přirozené krycí a ochranné funkce. Je lépe tyto úpravy plánovat dříve, než je nutné získávat prostor kácením stromů na okraji lesa, protože stromy na okraji lesa bývají zpravidla nejlépe zavětvené. Místo na stinné straně borového lesa by bylo vhodným stanovištěm pro chodník s pěnišníky, a azalkami a odděleně pěstovanými kalmiemi.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden75.jpg|náhled|Šater a bergénie a na okraji lesa.]]

Borovice lesní indikuje přítomnost světlé rašelinné půdy, která je vynikající, ale velmi opomíjenou pod keře libavky ''Gaultheria shallon''. To je jedna z mála rostlin, které rostou přirozeně pod borovicemi, ne snad v nejhustší části starého lesa, ale kdekoliv na jeho okraji, nebo kde světlo dopadá na mýtinu nebo na okraji cesty pro povozy. Když už jednou zapustí kořeny, šíří se stálým dorůstáním a postupně dalším a dalším tvořením podrostu lesa. Fotografie květu a plodů již byly ukázány na str. 18-19. Pěnišníky jsou obvykle vysazeny příliš blízko u sebe. To je velká chyba, neboť by neměly být blíže než osm až deset stop (1 stopa = 30,48 cm), či ještě dále od sebe, a to zejména v případě pěnišníku ''Rhododendron ponticum'' a některých vzrůstnějších druhů. Je běžnou praxí vyplnit okraje připravených míst sbírkou vřesovištních rostlin. Půda bezpochyby vyhovovuje vřesovištním rostlinám, ale nikdy jsem to ani nedoporučovala, protože mám pocit, že tím pravým místem pro vřesoviště je poměrně otevřené prostranství, a jsou jiné rostliny, které myslím, vypadají lépe s mladými pěnišníky.

Podle mého vlastního vkusu jsou zde nejlepší vytrvalé kapradiny kapraď samec a papratka samice a rozšířená kapraď rozložená ''Dryopteris dilatata'', se skupinami lilií: ''L. longiflorum'' a krásnými růžovými ''L. rubellum'' předsazenými vpředu, a ''L. auratum'' více vzadu. Některé z kyhanek, především ''Leucothoe axillaris'', jsou vhodnými rostlinami pro toto použití. Kromě lilie je několik dalších kvetoucích rostlin, vhodných pro skupinu s pěnišníky. Jsou to bílé náprstníky, bílé orlíčky ''Aquilegia'', bílé vrbovky ''Epilobium angustifolium'', trojčetka ''Trillium'', škornice ''Epimedium pinnatium'', uvularie velkokvětá ''Uvularia grandiflora'', kyčelnice ''Dentaria diphylla'' a hořec ''Gentiana asclepiadea''. Ve stejné oblasti, a také částečně jako okraje ke skupinám pěnišníků, jsou vhodné malé keříky jako jsou ''Rhododendron myrtifolium'', ''R. ferruginium'' a vonný rojovník ''Ledum palustre''.

Kde se zahrada rozkládá na slunné straně lesa s výsadbou by to mělo být úplně jinak. Zde je místo pro cist, pro odvážnější skupiny nejlépe ''C. laurifolius'' a ''C. cyprius'', na pozadí s výsadbami tamaryšků, planika ''Arbutus'' a janovec ''Cytisus'', s tu a tam volně rostoucími růže takového divokého druhu, jako je například růže ''R. polyantha'' a ''R. brunonis''. Pokud jsou větve borovic nízko, na dosah divokého plaménku (''C. vitalba'') může být na ně vyveden. Brzy popne strom, zaplní jej docela listovím a hojností květů v srpnu. Cisty potěší jako podrost vřesoviště, divoký vřes vypadá stejně dobře kterýkoliv, ale pokud jsou použity šlechtěné druhy, mělo by být ve vhodném množství použit jeden kultivar ve skupině. Nikdy jako trvalky na okraji, ale vždy jako volné koberce, jako pokryv větší plochy půdy. Pro okraje z jiných druhů lesních rostlin lze použít volně rostoucích růží. Je vždy krásné když cesmína vyrůstá na přední straně, a na ní růže jako Dundee Rambler ('Dundee Rambler' Rose), nebo Garland Rose. Divoký plamének je na místě i zde, a také stínomilné rostliny již zde jmenované. V listnatých lesích je pravděpodobně nějaký podrost lísek, nebo ostružiní a divokého zimolezu. Bílé náprstníky by měly být vysázeny na okraji a na nějaké vzdálenější místa lze vysázet narcisy pro květ v období, kdy listy dosud nevyrašily, a konvalinky, jejíž okouzlující květy a zářivá zeleň přicházejí s mladými listy v květnu.

Tam kde les přichází do těsné blízkosti domu oddělen jen trávníkem, je dobré mít skupinu kapradin a lilií, která vytváří místo jako zahrada s pozadím keřů, menšími druhy rdesna ''Polygonum'', jako jsou ''P. compadum''. Prostory více či méně široké mezi velkými keři a trávníkem jsou vhodnou příležitostí pro geniální úpravy. Jsou to právě tato místa, jenž jsou nejčastěji zanedbané, nebo v každém případě ne dost dobře zvážené. Mám vždy radost z jejich úpravy uspokojivým způsobem. Zdá se, že je žádoucí mít zde mimo trávy, nějaké listoví poměrně odlišné a významné velikosti nebo tvaru.

Pro toto použití jsou neocenitelné bergenie, jedny z nejvíce obecně vhodných a osvědčených. Je pěstováno velké množství variet bergenie ''M.cordifolia''. Hosty jsou také krásné, ale jejich listy přicházejí později a zatahují s prvními mrazy, nebo ještě dříve, zatímco u bergenií přetrvávají po celý rok, což je obecně více žádoucí. Rostliny pro výsadby okrajů se vyskytují ve většině záhonů, a je třeba vymyslet zvláštní úpravy každého záhonu. Dvě ilustrace s přední výsadbou hosty ''Hosta sieboldi'' jsou dva sousední záhonky, jeden ukazuje okouzlující keřovité astry ''Olearia gunni'' v polovině června, další některé skupiny lilií ''Lilium longiorum'', v květu na začátku srpna. Byly vysázeny v listopadu o rok dříve.

Někdy jediná rostlina šater ''Gypsopila paniculata'' naplní celou jednu z prohlubní a prostor mezi většími keři. Hortenzie ''Hydrangea paniculata'' je další vhodná rostlina pro výsadbu zde, s trvalkovými fuchsiemi mezi nimi, i když ve skutečnosti jsou to dřevité keře, jsou seřezávány každou zimu a ošetřeny jako byliny. Pouze zřídka jsou pěstovány víceleté astry, nebudu doporučovat žádné konkrétní jméno, ale viděla jsem v nějaké americké knize divoké druhy květin označené jako ''divaricata'' a znám je tedy pod tímto jménem. Připadá mi, že ve spojení s bergeniemi, jsou jednou z nejcennějších výplní pro okraje míst, které jen chtějí něco pěkně nepravidelně vystupujícího, ale nejsou dostatečně široké pro něco většího. Stejné skupiny byly vyfotografovány dva roky po sobě. První rok byl květ trochu silnější dole, ale druhý rok byly myslím, stále lepší, ikdyž se částečně vtrousily mezi spodní větve zanice (''Weigela''), které rostly za touto skupinou. Malé tenké hvězdovité květy jsou bílé a je vyrůstají v rozvětvených soukvětích, listy jsou kopinatého tvaru a ostře špičaté. Ale když jsou rostliny zkoumány blíže, jejím nejvýraznějším rozlišovacím znakem jsou drátům podobné stopky, hladké a téměř černé, jsou jim vlastní vyčnívající hranaté větvičky.

Toto je jen velmi málo příkladů toho, co může být rovněž provedeno mnoha jinými způsoby. Chtěla jsem aby toto posloužilo k upozornění na ty obecně opomíjené keře okrajů, což může být ku prospěchu v mnoha zahradách. Především tam, kde je místo pro dobrou skupinu rostlin, jenž by měly být určité velikosti a vlastností, jako je stromový vlčí bob, pivoňka, paznehtník, udatna lesní, větší trvalkové kapradiny, ostružiny Rubus nutkans nebo rostliny takové podobné velikosti a charakteru. Nízké rostoucí bambusy ''Bambusa tessellata'' jsou významnými křovinami vhodnými pro okraje lesa.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden76.jpg|Lilie a kapradiny na okraji lesa nedaleko trávníku.
Soubor:Colour in the Flower Garden77.jpg|Nízké astry na okraji lesa druhý rok po výsadbě.
Soubor:Colour in the Flower Garden78.jpg|Nízké astry na okraji lesa třetí rok po výsadbě..
Soubor:Colour in the Flower Garden79.jpg|''Berkheya purpurea'', zeď Šedé zahrady, osluněné místo.
Soubor:Colour in the Flower Garden73.jpg|Olearia gunni, hosta a kapradiny ve výsadbě keřů.
&lt;/gallery&gt;

=== Kapitola XI. - Zahrady speciálních barev ===
Je velmi zajímavé vypracovat zahrady, v nichž některé speciální zbarvení převládá, a na ty, kteří jsou z přírodního původu nebo pečlivé vypěstovány, jenž byly vedeny uměleckým cítěním, barvocitem vytříbeného oka, což otevírá zcela novou řadu zahrad potěšení. Uspořádání tohoto druhu jsou někdy zkoušeny, protože občas jsem slyšela o zahradě rostlin, modré nebo bílé zahradě, ale myslím, že takové nápady jsou ale jen vzácně připraveny s nejlepšími znalostmi. Mám v mysli celou řadu zahrad s omezeným zabarvením, ačkoliv nemám, bohužel, ani místo nebo prostředky pracovat na nich, a musím být spokojena s až příliš krátkou délku dvojitého záhonu se šedým barevným schématem. Ale kromě mé malé šedé zahrady moc chci další, a zejména zlatou zahradu, modrou zahradu a zelenou zahradu, i když počet těchto přání by mohlo být snadno znásoben.

Je to zvláštní věc, že lidé mohou někdy zkazit nějaký zahradní projekt kvůli slovu. Například v modré zahradě, na kráse může přidat skupina bílých lilií, nebo něco bledě citronově žlutých, ale to není dovoleno, protože se to nazývá modrá zahrada a nemohou být žádné jiné květiny v ní, mimo těch, s modrými květy. Nevidím v tomto žádný smysl, zdá se mi to jako hloupé a sebeomezující okovy. Jistě může být provedení modré zahrady stejně krásné, jako je modrá barva krásná sama o sobě. Můj názor je, že by krásná zahrada měla být především krásná a pak teprve modrá. Což může být v souladu s nejlepšími možnostmi krásy. Navíc, každý zkušený malíř ví, že modrá bude vypadat více jasně modrá právě se správně umístěnou doplňkovou barvou. Jak to může být provedeno je zřejmé z plánu, protože, nemohu-li mít tyto zahrady sama, bude útěchou je navrhnout těm, kteří je mohou realizovat v souladu s mými radami, jak mají být úpravy provedeny.

Šedá zahrada je tak nazvána, protože většina rostlin, které zde rostou má šedé listy a všechny rostlinné koberce a sousední rostliny jsou šedé nebo bělavé. Květy rostlin, které zde rostou jsou bílé, lila, fialové a růžové. Je to zahrada převážně pro období měsíce srpna, protože srpen je doba, kdy je větší počet vhodných rostlin v plném květu, ale šedá zahrada by také mohla být zahradou pro měsíc září, nebo dokonce října, protože je zde velký počet aster, které budou moci být takto použity. Plán je dán spojením série zahrad zvláštního zbarvení. Z důvodu větší názornosti jsou zde uvedeny v co nejjednodušší formě, jak je to jen možné, avšak stejné barevné schéma by mohlo být přizpůsobeno jinému důležitějšímu designu a většímu rozsahu.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden80.jpg|Šedé záhony: slézové růže, bělotrn, šater, otočník (''Heliotropium'').
Soubor:Colour in the Flower Garden81.jpg|Zářijové záhony aster.
Soubor:Colour in the Flower Garden82.jpg|Šedé záhony: růžové slézové růže, bělotrn, řebříček, šater, čistec.
Soubor:Colour in the Flower Garden83.jpg|Celkové schéma barevné zahrady.
&lt;/gallery&gt;

Zlatá zahrada je vybrána na střed, částečně proto, že obsahuje větší množství trvalých keřů a je jasná a veselá po celý rok. A to částečně proto, že je nejlepším souladu s přirozenými barvami, vhodně, pro radost z částí zahrady na obou stranách. Předpokládá se, že dům je kousek dál na sever, a s takovou zahradní úpravou, jenž je blízko k té, která by mohla nejlépe vyhovovat jeho stylu a vlastnostem. Pak by mohly být vysázeny keře a stromy. Stín a jejich mohutné koruny by daly odpočinout a osvěžit oku i mysli, takže by byly více připraveny se radovat z barevné zahrady. Vstup do zlaté zahrady, a to i v ten nejnudnější den, bude jako příchod do sluneční záře. Skrze křoviny je také cesta k pravé a levé paralelní dlouhé ose barevné zahrady, s cestou otáčející se na jih na obou koncích, spojujících zakončení barevné zahradní cesty. To bylo vzato v úvahu při zařizování posloupnosti prostorů.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden89.jpg|náhled|Detail zářijové Šedé zahrady, trvalkové astry a bílá čínská astra 'Mammoth' v popředí.]]

Živé ploty, které které tvoří pozadí záhonů a vytvářejí rozdělení částí jsou z větší části vrby, dorůstající a udržované ve výšce sedmi metrů. Ale v případě zlaté zahrady, jejíž forma je větší a svobodnější než u ostatních, není žádný konečný živý plot, ale výsadba větších zlatých cesmín, jenž jsou omezeny a regulovány, aby byly udrženy na požadované hranici. Tato absence pravidelně řezaného živého plotu dodává celku dojem větší svobody a lepší soudržnosti s keři. V případě Šedé zahrady je živý plot tvořen tamaryškem (''Tamarix gallica''), jehož měkoučká šedozelená barva je v nádherné harmonii s ostatním šedým listovím. Je vidět na plánu, že Zlatou zahradu obklopuje dvojitý živý plot. Ten musí být ze zlaté cesmíny na jedné straně a z tamaryšku na straně druhé. U vstupů a oddělení, kde trasa prochází, je keřům dovoleno vyrůst výše, a jsou nakonec vytvarovány k vytvoření klenby, či oblouků v průběhu cesty.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden90.jpg|náhled|Juky a šedé olistění.]]

V Zlaté a Zelené zahradě keře, které tvoří hlavní část výsadby, se výsledek zobrazí po několika letech růstu. Je nejlepší mít je takto od počátku. Pokud mají vyplnil prostor, je vhodné několik kusů zasadil na místo, kde by měl nakonec stát jeden jediný. Učinit tak s tím úmyslem že nadbytečné jedince bude třeba odstranit později. Jsem pevně přesvědčena o vhodnost takové výsadby, tato úprava má takto být provedena než určené rostliny dorostou prostoru jenž je do té doby naplněn dočasnými rostlinami. Z nich, v Zlaté zahradě, je nejužitečnější pupalka ''Oenothera lamarckiana'', divizna ''Verbascum olympicum'' a ''V. phlomoides'', více než janovec. Plán ukazuje že zlaté cesmíny jsou pěstovány s žlutokvětými letničkami, jako je několik druhů kopretiny ''Chrysanthemum coronarium'' a jednoduchým a poloplným, krásnoočkem ''Coreopsis drummondi'', a také s větším množstvím aksamitníků, bledými primulemi, těmi citronové barvy. Jemné vysoké žluté hledíky budou také neocenitelné. Květy temně oranžové barvy, například oranžové aksamitníky, tak vynikající pro jejich vlastní použití, jsou zde nevhodné, mimo ty světle žluté a středně žluté, ty jsou vhodné. V takové zahradě bude nejlepší mít, vedle cesty buď úplné olemování zakrslými varietami zimostrázu se žlutopestrými listy vysokými od osmnácti palců do 60 cm výšky, nebo smíšenými výsadbami z těchto rostlin a drobných keřů žlutopestrých brslenů seřezávaných do 60 cm výšky. Okraj cesty by měl být udržován jako pravidelně stříhaná linie.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden84.jpg|Část plánu Zlaté zahrady.
Soubor:Colour in the Flower Garden85.jpg|Oranžová zahrada.
Soubor:Colour in the Flower Garden86.jpg|Šedá zahrada.
Soubor:Colour in the Flower Garden87.jpg|Modrá zahrada.
Soubor:Colour in the Flower Garden88.jpg|Zelená zahrada.
&lt;/gallery&gt;

Různost intenzity barev a stupeň variability kříženců je tak velká, že je má cenu jít do zahradnické školky vybírat ze všech těchto žlutopestrých rostlin. Nestačí říci zahradníkovi, aby je opatřil. Mělo by být zájmem majitele zahrady při výběru rostlin vykonat pouť do všech dobrých školek v dosahu, nebo dokonce do některých poněkud mimo dosah. Není to dobré zahradničení pokud není ochotno žádné takové oběti. Všechno dobré zahradničení je odměna za dobře řízené a dlouhodobé úsilí.
Pokud se v Zlaté zahradě, cesty setkávají a stáčí kolem kruhu, může zde být nějaký ornament zdůrazněný ornamentálními slunečními hodinami, kamennou vázou na květinami, nebo nádrží se žlutými lekníny. Jsou-li zde sluneční hodiny, mohou tam být nějaké nápisy z reliéfů, ale neměly by zde být jejich písmena pozlacená, přestože je to zlatá zahrada a barva či textura s pozlacením by jinak byla zcela na místě. Pokud je zde nádrž, neměla by zde být zlatá rybka, její barva je zcela špatná. Nikdy neubližujte zahradě kvůli lákavým slovům. Slovo „zlatá“ u rostliny je samo o sobě samozřejmě nesmysl, žádné rostoucí listy nebo květy nemají nejmenší podobnost k barvě zlata. Ale slovo může být používáno, protože přešlo do jazyka se společně uznávaným významem.

Vždy jsem cítila určité váhání při používání volně rostoucích trvalkových slunečnic. A to proto, že druhy s rozšiřujícími kořeny je obtížné udržet pod kontrolou, a jejich roční přírůstky mezi jiné trvalkami mohou vést k narušení a poškození jejich sousedů. Pak, v tolika zanedbaných zahrad zplaněly, přežívající, když ostatní rostliny byly zadušeny divokým porostem, a tak napůl nevědomě, jsou považovány za příliš levné a nedůstojné k tomu aby byly využívány. Mám za to, že tento můj vlastní dojem není ojedinělý. Často, když jsem se měla dělat plány květinových výsadeb na záhonech, byla jsem byl požádána, abych nepoužívala žádnou z těchto slunečnic, protože „jsou tak obyčejné“. Ale nic není „obyčejné“ ve původním smyslu či nevhodného, je-li to správně používáno, a zdá se mi, že zlatá zahrada je to pravé místo, kde mohou být tyto jasné podzimní květiny být použity velmi vhodně. Proto jsem použila slunečnici ''Helianthus rigidus'' a jeho vysoko rostoucí odrůdu 'Miss Mellish' i když bych doporučila zbarvení docela jiné než tento hluboký odstín, použila bych světlejší žluté slunečnice ''H. latiflorus''. Jsou lepší, zejména hlavní světlé formy těchto slunečnic a jedna známá jako varieta ''H. orgyalis'', popsaná na str 69.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden91.jpg|náhled|Přední pohled na záhon s šedým olistěním.]]

Zlaté plochy v místech, kde cesta přichází ze severu, jsou samozřejmě osázeny listnatými dřevinami, aby mohly dobře vyniknout zlaté cesmíny na pozadí, nebo zlaté vrby a napomoci efektům v zimním období. V některých místech v plánu slovo „zlato“ bylo vynecháno, ale žlutolistá nebo žlutopestrá forma keřů je vždy rozhodující. Zde je elegantní střiholistý bez ''Sambucus nigra'' 'Aurea', je stejně vhodný jako ten obyčejný.

Šedá zahrada je vidět v celé své kráse, odsud přes oranžové záhony prolnuté a nasycené silným červeným a žlutým zbarvením. „D“ na plánu znamená jiřina, ostatní jména rostlin jsou zapsána celá. Přirozeným účinkem těchto sytých a bohatých barev je touha po doplňkové barvě, stojící krytý oblouk tisu náhle obrátí pohled do šedé zahrady, tento efekt je překvapivě docela světlý a osvěžující. Člověk někdy netuší jak živě a jasně může působit nestařec, šanta (''Nepeta'') vedle šedofialové levandule. Dokonce šeď-purpur bělotrn vypadá, že má více pozitivní barvu než je očekáváno. Nachové plaménky skupiny 'Jackmanii' vypadají jedinečně, zatímco šedá a modravá zeleň před nimi vyhlíží podivně chladně.

Plán ukazuje šedobílé okraje lemované starčekem, čistcem a svatolínou (''Santolina''). Jsou tam skupiny s levandulemi, velkými kvetoucími plaménky, (C. v plánu) umístěnými tak, že mohou být vedeny nad nimi a částečně přes ně, nachází se zde také monumentální formy juk, ''Y.gloriosa'' a varieta ''Y.recurva''. Zbarvení květin je nachové, růžové a bílé.
Kromě juk, další bílé květy patří liliím ''Lilium longiflorum'' a ''Lilium candidum'', jasné bílému řebříčku ''Achillea'' 'The Pearl' a šedobílé mraky šateru ''Gypsophila paniculata''. Růžové květy patří Suttonově zářivce (''Godetia'') Double Rose, vyseté v místě příhodně již brzy v květnu, krásné jasné růžové slézové růže 'Pink Beauty' a světle růžové 'Double Soapwort'. Plamének a bílé hrachory jsou zasazeny, aby mohly být vyvedeny k pokrytí šateru, když odkvétá a tvoří se hnědé plodenství. Jakmile ztratí svou šedou barvu, kvetoucí vrcholek je uříznout, plamének a hrachor jej přerůstají. Když šater silně roste v květnu, jejich výhony jsou omezeny a podepřeny tuhými větvemi. Trochu později je opora úplně skryta, ale zůstává zde jako pevná struktura. Je oporou, když vrchol šateru je snížen a další rostliny jej pokrývají.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden92.jpg|náhled|Jižní strana domu porostlého vinnou révou.]]

''Elymus'' je modrozelená ječmenice písečná, zahradní forma pěkné modrolisté, která roste na našich písečných kopcích, dunách na březích moře. Mydlice ''Saponaria officinalis'' se často na mnoha místech nachází ve volné přírodě. Z nestařce (''Ageratum'') jsou používány dvě formy jasně barevných trpasličích druhů pro vytvoření barevné hmoty v místech v popředí a vysoký A. mexicanum pro pozadí záhonu, kde vypadá jako rozptýlený fialkový mrak. Šanta (''Nepeta'') je zde zastoupena dobrým zahradním druhem, šantou kočičí (''N. Mussini''). Její normální čas kvetení je červen, ale nyní už je ostříhaná, po odstranění prvních květů v polovině měsíce, načež ihned znovu kvete. Nyní, pomocí šedých rostlin, zlatá zahrada vyhlíží uspořádáním barev extrémně jasná a slunná. Několik minut naplňuje pohled žlutá barva, a potom zahradu míjíme k modré zahradě, kde znovu udeří do očí potěšení z barev. Záře a čistota barvy je téměř neuvěřitelná. Jistě žádné modré květiny nebyly předtím samy o sobě více modré!

Tento dojem je naplňující. Pro tento jediný účel jsou všechny modré květiny použity, pouze s vyjímkou máčky ''Eryngium'' a plaménku ''Clematis davidiana''. Ostatní jsou všechny úplně čistě modré, tyto dvě jsou však šeďomodré. Není zde žádná fialovomodrá, jako nejmodřejší zvonky a vlčí boby, to by nebylo přijatelné. S modrou je několik bílých a bledě žlutých květin, pěnově bílé ''Clematis recta'', nádherná stračka ''Delphinium formosum'', bílá trvalka vlčí bob s mandlově měkce bílým tužebníkem jilmovým, další barevnou květinou. Potom mléčně bílý vlčí bob, v její blízkosti rostou modrolisté rostliny, routa a juka. Potom je tam jemně citrónový vlčí bob 'Somerset' a úplně žluté vysoké žluté hledíky, rozptýlená bledě žlutá měkce ochlupené žluťucha ''Thalictrum'' a sytě žluté lilie ''Lilium szovitzianum'', s bílým hrachorem a bílé slézová růže v pozadí. Bíle pruhovaná kukuřice pokrývá prostor vlevo prázdný po stračce (''Delphinium''), když její období květu skončí a květy olověnce ''Plumbago capense'' opadnou. Jedna skupina těchto je pěstovaná přes modravé plaménky ''Clematis recta'', který odkvétá v třetím týdnu července. Juky velkých i malých druhů, jsou také použitelné v modré zahradě, stejně jako bílé lilie, ''L candidum'' a ''L.longiflorum''. Listoví obou je šedomodré a jasné zelené barvy, kromě toho jsou zde příležitostné skupiny stříbřité máčky ''Eryngium giganteum''. V přední hraně jsou dvě nejlepší hosty ''Funkia grandiflora'', s listy jasně žlutozelenými a ''F. sieboldi'', jejíž listy jsou šedozelené. Pestrý podběl jsou cennou rostlinou, kde je její žlutavě bílé výrazné zbarvení příhodné a já najdu dobré použití pestrolistých forem pěkné trávy zblochan vodní ''Glyceria maxima'' (zde ''Poa aquatica''). Ač toto je rostlina jejíž řádné místo je v mokré půdě, snadno se přizpůsobí pro růst v záhonu, ale je dobře ji pěstovat ve stínu, nebo polostínu. Ladí dobře barevně s podběly, jako zahradní rostlina je stejného druhu jako stará dobrá chrastice rákosovitá (''Phalaris arundinacea''), ale je o mnoho lepší. Velká bílá-pruhovaná japonská tráva, ozdobnice čínská ''Eulalia japonica striata''(dnes ''Miscanthus sinensis'') (označena „E U“ na plánu), je vysázena za stračkami v rozích, a ve skupinách před kukuřicí. Z modré zahrady, směrem k východu, přicházíme na zelenou zahradu. Převládají keře jasného a hluboce zeleného zbarvení s lesklým povrchem listů. Zde jsou zelené aukuby a skimmie, s listnatci ''Ruscus racemosus'', krásnými rostlinami „alexandrian laurel“ (podle věrohodných zdrojů &lt;nowiki&gt;http://www.gardenvisit.com/garden_design/planting_design_guide/gertrude_jekyll_plants&lt;/nowiki&gt; je míněna děreň hroznatá ''Danae racemosa'', ačkoliv pod názvem lze dohledat i domba ''Calophyllum inophyllum'') nebo vavřínem (''Laurus nobilis''), a více lesklým listovím paznehtníků, host, kopytníků. Mezi liliemi ''Lilium candidum'' a ''L.longiflorum'' a kosatci ''Iris foetidissima'' potom působí lehce jako pírko bledě zelená kapraď samec, papratka samice a pěkná kapradině podobná čechřice (''Myrrhis odorata'') v Anglii starobylá zahradní bylina. V rozích jsou znovu ozdobnice (''Miscanthus sinensis''), ale tyto rostliny jsou variety 'Zebrina' s listy napříč žlutě pruhovanými. V zelené zahradě je méně květin a téměř všechno jsou bílé zvonky ''Campanula macrantha'', ''C. alba'' a ''C.persicifolia'', lilie, tulipány, náprstníky, hledíky, pivoňky a čemeřice. Právě s trochou květů pro každé období doprovázející obecně převládající záměr ukázky lesklého a kapradinového listoví. Trochu bledě žlutých květů lze vidět v popředí v květnu a červnu, u kvetoucího čípku ''Uvularia'' a škornice ''Epimedium''. Ale zelená zahrada, pro řádný vývoj, by měla být velmi rozlehlá.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden93.jpg|Vinná réva na zdi domu.
Soubor:Colour in the Flower Garden94.jpg|Vinná réva a fíky nad dveřmi Houbového domu.
Soubor:Colour in the Flower Garden95.jpg|Plamének ''C.montana'' na rohu dvorku.
Soubor:Colour in the Flower Garden96.jpg|Plamének nad oknem dílny.
&lt;/gallery&gt;

=== Kapitola XII. - Popínavé rostliny ===
Když někdo navštěvuje místo, kde jsou popínavé rostliny nebo nějaké keře vhodné k použití jako popínavé rostliny, upevněny jako obvykle na dům nebo zdi, kolem všech čtyř stran, bez jakéhokoliv pokusu o uspořádání, přináší to mnohdy někomu pocit lítosti pro ztracenou příležitost nebo nesprávně použití. Popínavé rostliny bývají ve velkém počtu parků vysázeny bez myšlenky nebo nápadu. Nezřídka jdouce podél cesty, si povšimnu krásných popínavek, pokud jsou často vidět nedaleko cesty k venkovské zahradě, některé z nich mohou dobře posloužit jako lekce v lepší výsadbě. Základem je naučit se větší jednoduchosti, která vnáší do kompozice více jednoty a vyvarovat se přílišného množství detailů. Některé z chalup mají pod oknem starý keř kdoulovce japonského ''Pyrus japonica''(dnes ''Chaenomeles japonica''). pokud je pravidelně a správně řezán, celá koruna nádherně rozkvétá časně na jaře. Zbytek chalupy bývá skryt ve staré vinné révě. Možná na všech zdích jsou tyto rostliny většinou krásné, ale já vždy myslím, že je většinou harmonický s domky nebo malými domy o velikosti a druhu chalupy. Avšak zdá se být nejméně příhodná na zdech domů klasického typu. Ovšem, takové domy jsou často lepší bez nějakých rostlin na zdech. Stále jsou zde příležitosti, kde ušlechtilé leštěné listoví magnólie vyhlíží vynikající na větších plochách a jednoduše střižená myrta na ještě menších zdech.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden97.jpg|náhled|Plamének C. montana vedený jako závěs.]]

To je, jako všechny další důvody pro plánování zahrady, otázka znalosti a dobrého vkusu. Druh jaké zdi nebo domu a jejích sousedních forem vzít v úvahu a pečlivě vybrat z většiny vhodných rostlin. V mém vlastním domě, který je dům vyhlížející jako velká chalupy, převládají zdi jenž porůstá réva a fíky na jižní a západní straně. Na stinné severní čelní stěně dvorku mezi dvěma křídly roste plamének ''Clematis montana'' na dvou chladných stranách, a nad nimi znovu réva. V jednom rohu na teplejší straně domu, kde výška pod okapem není velká, jsou pěstovány čínské růže, a rozmarýn, který je vhodnou výsadbou u paty zdi, kde se napřimuje. Barva čínské růže a zeleň rozmarýnu mne vždy naplňuje nadšením, neboť je většinou rozkošnou kombinací. Ve vzpomínce na chalupu je vhodným příkladem už citovaný kdoulovec pod dlouhým oknem do obývacího pokoje. Já si pamatuji další chalupu, jenž měla verandu krytou zlatými koulemi zákuly ''Kerria japonica'' a čínské růže porůstaly větší část nízkých zdí jenž byly tvořeny z poloviny trámy a omítkou. Růžové růže byly milé a zvláště ty, které kvetly proti stříbrošedému kmeni starého dubu, nebo ty které spočívaly na teple bílé omítce. Mělo by být pamatováno, že ze všech růží je růžová čínská růže jednou ze stále kvetoucích. Oproti jiným se její první květy ukazují již v květnu a na chráněných místech kvete až do vánoc.

Plamének ''Clematis montana'' na dvoře uličnicky přerůstá přes zeď směrem k východu a prchá nahoru přes okraj střechy. Alespoň to tak zdá být, že je to výtržnost, divokost jeho růstu, ale je ve skutečnosti takto pěstován a omezován. Přirozeně vyrůstajících a přepadající fábory a girlandy a jeho dlouhé lanoví obtížené květy jsou zde vedeny záměrně. V jednom bodu probíhá přes kaliny (zřejmě ''Viburnum opulus'') a jednu ze zdí s nimi společně sdílí. Potom se obrací vlevo a je pěstován v girlandě podél dubového trámu a omítnuté zdi. Ale toto je pouze jeden způsob použití této milé pnoucí rostliny. Místo v patě nějakého rozedraného starého stromu, nebo sešlé jabloně, nebo větvené trnky, drsného houští ostružin a jiných divokých keřů, dokáže brzy naplnit nebo pokrýt půvabným porostem a štědrostí květů. Oplétá vysokou cesmínu, nebo obléká starý živý plot, kde trny slábnou a keře jsou již děravé, nebo pokrývá nevzhledné boudy či nějaký druh přístavby. Všechny plaménky dávají přednost vápenité půdě, ale ''Clematis montana'' na ní netrvá a v mých kompozicích vyrůstá v písečné půdě. Na konci května rozkvétá a nejlepší je brzy počátkem června. Když květiny odvétají a bílé okvětní lístky se nepatrně scvrkají vypouští sladkou vanilkovou vůni.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden98.jpg|náhled|Plamének C. flammula a tavolník na zdi.]]

Vůni nelze vždy cítit kolem květin, ale je nesena vzduchem vanoucím přes kvetoucí záhony. Je to věc, která často udiví majitele zahrad v druhém červnovém týdnu. Další z těchto plaménků, stejně jako zahradní druh ''C. montana'', mají velmi blízko k volně žijících druhům a jsou dobré pro podobné účely, jako je plamének ''C. flammula'', kvetoucí v září. Velmi lehce tvarovaný, nabývá formy kvetoucích oblaků. Obrázky ukazují, že lze použít různé způsoby, na chatě, na dubovém plotě a stěně v kombinaci s lehoučkým olistěním tavolníku ''Spirea lindleyana''. Nemyslím si, že existuje vhodnější náhoda v mé zahradě, která by byla příznivější, než šťastný růst těchto dvou rostlin dohromady.

Stěna je otočena trochu na sever a trochu západ, a každý rok je radost vidět nejen krásy kterou představuje forma, ale i půvab z barev, květů plaménků a teple bílého květenství tavolníků. Ty mají listy spíše bledě zelené jako papratka samice, jsou elegantní kapradinovité formy, lehce zkroucené a stočené též podobně jako kapradiny. Ale tyto plaménky mají mnoho jiných použití, pro loubí, oblouky a pergoly, stejně jako má mnoho různých podob divoké zahradničení (rozuměj tvorba přírodní zahrady).
[[Soubor:Colour in the Flower Garden99.jpg|náhled|Podslunečník Abutilon vitifolium.]]

Keř pro použití na zeď, který je hodně opomíjen ačkoliv je zdrojem krásy, je podslunečník ''Abutilon vitifolium''. V našich severních krajích a vnitrozemí nemusí být vytrvalý, ale roste dobře kdekoliv jižně od Londýna. Květy mívá každý dva a půl palce v průměru, vyrůstají ve velkých, volných soukvětích, jejich lehce levandulová barva dokonale ladí s šedavým olistěním.

Neexistuje žádná hezčí a čistší modrá, než je nově vypěstovaná povíjnice ''Ipomea rubro-coerulea'' (také pěstovaná pod názvy''Ipomea tricolor'', ''Ipomoea purpurea'' apod.), mezi veřejností známá jako 'Heavenly Blue' si skutečně zaslouží své jméno. Musí být chráněna v teple na počátku roku a vysazena v červnu u teplé zdi. Zde ji mám v úzkém záhonu na úpatí stěny směrované na jihozápad, kde pomocí několika krátkých tyček, stoupá do spodních větví révy. Víno je jedním z druhu Chasselas (starobylé stolní a moštové odrůdy révy vinné ''Vitis vinifera''), s listy dosti bledě zelenými, téměř žlutozelenými, barvou, která tvoří nejlepší možnou kombinaci s čisté modrou povíjnicí. Pro mé oči je to nejpříjemnější svátek barev v roce.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden100.jpg|náhled|Povíjnice nachová 'Heavenly blue' a vinná réva.]]

Lilek ''Solanum crispum'', s fialovými květy v hojných svazcích, je jedním z nejlepších keřů na zeď. Další z jemných rostlin, které jsou krásné pro tvarování na stěny a volné tvary, přerůstající přes jiné porosty na stěnách je lilek jasmínovitý ''Solanum jasminoides''. Jeho bílé květenství se objevují uprostřed léta a přetrvávají až do konce podzimu. Ve dvou zahradách v mém okolí to jsou pozoruhodně krásné, v jednom případě na slunné stěně chráněného dvora, který poskytuje značný prostor, ve druhém případě naproti vysoké jižní stěně, kde z terasy nad ní, jsou květiny viděny na pozadí mlhavých lesů ve středním plánu a čisté šedomodré barvě vzdálených kopců. Na stejném místě je svým růstem pozoruhodný myrtovník citronový ''Backhousia citriodora'', která vděčí za svou bujnou zeleň svým kořenům a výhony krytými pod ochranou přístřešku. Má nekonečné možnosti využití v místech, kde jsou otevřené verandy. Právě takové umístění, naproti vchodu, umožní vanout vonícímu vzduchu do oken pokojů nad ním. Tyto poznámky mohou jen dotknout štědřejšímu využívání některých z mnoha popínavých dřevin a rostlin. Jeden z mnoha zahradních úprav, které jsem vroucně toužila mít a nikdy nemohla, je trocha skalnatého svahu, jenž by bylo částečně místem pokrytým sutí tvořící stráň a částečně sesunutou a vystupující skalní hmotou, pro nejlepší využití těchto rostlin.

Tam by bylo místo pro zimní žlutý jasmín, pro růži z Jericha popínající se na keřích, i plaménky vyvedené na opoře tak, jak bylo popsáno, a pro původní plaménky ''C. vitalba'', krásné jak květy tak i plody, u keřů, jako je zlatice ''Forsythia suspensa'' a ''Desmodium penduliflorum'' (dnes známá jako ''Lespedeza thunbergii'') které mohou zakořenit vysoko a ze svých větví spouští kaskády květů dolů. Je to místo i pro růže ''Rosa wichuraiana'', tykve a divokou révu. Svah by měl být nejlépe čtvrt míle dlouhý, aby se dal osázet s perfektní lehkostí, jedním druhem ve dvou nebo více kombinacích, v právě takových rozměrech a tvarech skupin aby mohly být vytvořeny nejkrásnější obrázky, a právě takové seskupení, které ukážou ten nejlepší výsledek. Viděla jsem dlouhé úzké holé břehy holých křídových břehů, rok za rokem bez snahy rozptýlit jejich prázdnotu a monotónnost, pozorovala jsem je s pocitem vnitřní lítosti nad promarněnou příležitostí, přemýšlela, jak krásné by mohly být s výsadbou dvou společných rostlin, jako plamének ''C. vitalba'' a Red Spur Valerian (zřejmě ''Centranthus ruber'', mavuň červená). Ale takové příklady jsou bez konce.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden101.jpg|Lilek ''Solanum jasminoides''.
Soubor:Colour in the Flower Garden102.jpg|Plamének ''Clematis flammula'' na rohu stavení.
Soubor:Colour in the Flower Garden103.jpg|Plamének ''C. flammula'' na stavení.
Soubor:Colour in the Flower Garden105.jpg|''Backhousia citriodora''.
&lt;/gallery&gt;

=== KAPITOLA XIII - Seskupování rostlin v květináčích ===
V italských zahradách lze běžně vidět množství rostlin v květináčích stojících v různých částech zahrady, obvykle ve spojení s dlážděnými terasami a schody. Především jde o druhy větších hrnkových rostlin, pomerančovníků, citroníků, oleandrů, které ve svých obrovských a často bohatě zdobených kameninových nádobách tvoří důležitou součást zahradního designu těchto zahrad. V našich klimatických podmínkách podobné hrnkové rostliny nemůžeme mít, pokud nevlastníme oranžerii nebo podobnou prostornou bezmrazou místnost k jejich umístění v zimě. Ale dobré seskupení menších rostlin v květináčích je formou ozdoby, která by mohla najít větší využití v našich zahradách, a to zejména tam, kde jsou vydlážděné prostory v blízkosti domu, nebo v souvislosti s nádrží nebo kašnou, které nabízí dostupný zdroj vody pro každodenní zalévání. Mám takový prostor v chladném dvoře, který má téměř čtvercový tvar. Střední kruh je betonový, a všechny další stupně jsou dlážděné, od úrovně nejmělčího schodu výše. Na stranách tohoto zvýšeného schodu jsou seskupeny pokojové rostliny tak, že je volné místo uprostřed, kde je dřevěná lavička a dobrý přístup ke dveřím nalevo.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden107.jpg|náhled|Hrnkové rostliny právě umístěné.]]

První věcí, je zajištění kvalitní zeleně. Na každé straně mám tři podlouhlé italské terakotové hrnce plné hosty ''Funkia grandiftora'' stojící na nižším stupni. Slouží ke skrytí běžných květináčů, které jsou umístěné za nimi, obrázek ukazuje, jak celek vypadá den nebo dva poté, co byl poprvé uspořádán, brzy v červnu, když plamének ''Clematis montana'' ještě byl v plném květu. Dále nad okrasnými květináči jsou obyčejné, také s hostami. Na vnitřní straně skupin, vedle domu, jsou květináče s aspidistrou, a proti zdi, s kapradí samcem. je tam dále mnoho kapradin a host pro vyplnění prostoru mezi kvetoucími rostlinami. Z nich nejvýznamnější jsou lilie ''L.longiflorum'', ''L.candidum'' a ''L.speciosum'', a hortenzie, ale mám také nádoby s mečíky 'Colvillei The Bride', zvonky ''Campanula persicifolia'' a ''C. pyramidalis'' a bílými a růžovými vilci šplhavými (''Cobaea scandens'') a zvonky zahradními. Posledně jmenované jsou vyjmuty ze země a nahrnkovány jen těsně předtím, než začínají nakvétat.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden108.jpg|náhled|Hrnkové rostliny v tmavém dvorku. Hosty, lilie, kapradiny, aspidistra.]]

Jsou zde jen zřídka více než dva druhy kvetoucích rostlin umístěných současně vedle sebe, dva nebo tři druhy rostlin s krásnými listy jsou samy o sobě nádherné na pohled, často zde není nic, mimo lilií, a sotva lze toužit mít více. K dispozici je dostatek výplně ze zelených rostlin, takže nejsou vidět žádné květináče. Pokud je místo osluněné, vybrané rostliny by mohly být z velké části pelargonie, dva roky staré rostliny ve vhodné velikosti květináče, na místě které vyhovuje spíše kapradinám, které mají rády stín a hostám, jejichž listy jsou často popáleny sluncem, a také by zde mohla být velkolistá bergenie. Také zde by mohly být lilie, hortenzie a dosny a dobré skladované půvabné ''Francoa ramosa''.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden109.jpg|náhled|''Francoa ramosa''.]]

Pelargonie (''Geranium'') by měly být velmi pečlivě tříděny podle barvy, v jedné části schématu bílé a měkce růžové, v jiné se růžově červené, a jinde lososově červené, nyní tak početné a hezké. Poslední dvě skupiny mohou upraveny podle stupně tónu barev do čistě šarlatové, z nichž nejlépe známou a nejkrásnější barvou je 'Paul Crampel'. Barva je čistá a úžasná, ale nikoliv krutá. Neumím si představit žádné jiné slovo, které tak dobře popisuje některé červené odstíny tvrdé kvality, která dává potíže spíše než uspokojení u očí citlivých na barvu. 'Henry Jacoby' je pro mě jedna z krutě červených a nemá místo mezi mými květinami. Nemám touhu znevažovat rostlinu, která je tak obecně používaná, oblíbená, ale cítím jistotu, že její popularita je dobré řešení vzhledem k tomu, že hlavní zahradnická veřejnost má sklony spíše přijmout to, co jí je předloženo, než aby se obtěžovala hledat něco lepšího. Přestože barva této pelargónie je velmi živá, celý záhon z ní má neohrabaný vzhled v očekávaném malebném účinku. S velkou radostí přidávám do skupin 'Omphale', světlé lososově růžovou 'Mrs. Laurence', o odstín hlubší, 'Mrs.Cannell', lososově šarlatovou podobné kvality barvy plamenku Phlox 'Coquelicot' a upravuji je podle stupňů čistoty k pěkné červené 'Paul Crampel'. Záhony, nebo skupiny nebo okraje záhonů osázené těmito, nebo barevně rovnocennými odrůdami, mohou být srovnávány se záhony 'Henry Jacoby' co do pozoruhodného stupně živých barev, jasu, krásy a zajímavosti. Zbarvení by mohlo být a je skutečně milejší, jasnější a laskavější pro oči. Kdybych měla více síly, navštívila bych školky, abych viděla všechny ty skvělé pelargónie, které jsou nyní pěstovány a seskupila je do barevných kombinací tak, jak by mohly být s jistotou doporučeny. Ale takto, musím spoléhat na doporučení mých přátel ze zahradnického obchodu, když mám příležitost, abych vytvořila takové kombinace květů, které si z nich vybírám.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden110.jpg|náhled|''Francoa ramosa'' u nádrže.]]

Volně stojící vázy jsou umístěny na podstavcích, takže je celá váza a obsah vyhříván působení slunečního záření. To jsou podmínky speciálně vhodná pro muškáty, Neznám žádný užitečnější kultivar, než je 'King of Denmark'. Květy jsou ve velkých hroznech, poloplné, s vynikající měkce lososově růžovou barvou. Listy jsou pevné a dobře zbarvené, celá rostlina je masivní a hezká. Pro takové a jiné venkovní použití v nádobách je nejlepší, když silné dvouleté rostliny mohou být uchovávány. Mezi muškáty jsou některé ostře purpurově-růžové a lituji, když je vidím v mnoha zahradách, protože pro moji je určitě nikdy nemohu považovat za přijatelné. Při navrhování zahrady, kde jsou označeny prostory, je dobré pamatovat na vhodné působení letních květin v mírně zvýšených záhonech s kamennými okraji. Takové záhony mi často připadají šťastnější úpravou ve spojení se schody a zpevněnými plochami a úpravami, ve kterých se vyskytují kašny. Letní květy, jako lilie, muškáty a dosny, lze často vidět v těchto záhonech a nikde je nelze vidět lépe prospívat. Vzhledem k charakteru mého domu, jenž vypadá spíše jako chata, mám velmi omezený prostor pro takové záhony, jsou nade vše nejlepší druhy se malými zdmi a obrubníky z lisovaného štěrku, ale já mít jeden olemovaný nízkým místním pískovcem, kde je čtvercovitá dlažba se stejným kamenem schody spojující plochu s nádrží a nižším stupněm zahrady. Zde pelargonie a dosny žijí v přepychu na chráněném místě a plném slunci.

''Francoa ramosa'' je rostlina pro mnoho použití. Olistění, i když sporé co do množství, je zajímavé a hezké. Dlouhé květní výhonky vyrážejí s jakýmsi určujícím charakterem, jako by rostlina věděla, co se od ní očekává a měla v úmyslu naplnit svou obvyklou povinnost a účel, a sice být elegantní a krásnou ozdobou. V pozdějším létě se květy stávají natolik těžkými, že je nebezpečí při jejich hmotnosti, prohnutí se ve slabém větru a zkroucení celých částí rostliny. Měla by být proto podepřena krátkými kousky lískových tyčí svázaných v polovině k podepření stvolu. Je obvyklé ve školkách, a někdy dokonce k vidění i v soukromých zahradách, že jsou tyto květiny vyvázány ve vzpřímené poloze vzhůru. To by nikdy nemělo být, neboť to nejen nutí rostlinu do podoby, která je zcela v rozporu s její povahu, ale okrádá ji o její přirozenou grácii a cennou individualitu.

Použití hortenzií v květináčích je nekonečné, dobře kvetoucí rostliny dají život a zájem mnoha nezajímavým rohům. Hortenzie kvete dlouhou dobu a je stejně hezká na slunci i ve stínu. Pokud modrá barva, kterou může mít přirozeně v některých půdách je žádoucí, může jí být dosaženo smícháním pougded slate se železnými pilinami v kompostu. Kamenec je další známý účinný prostředek k navození modré barvy hortenzií.
&lt;gallery&gt;
Soubor:Colour in the Flower Garden111.jpg|Pelargonie a dosny v záhonu ohraničeném kamenným okrajem.
Soubor:Colour in the Flower Garden113.jpg|Hosta, Hortenzie a lilie v stinném dvorku.
Soubor:Colour in the Flower Garden114.jpg|Hosta a lilie.
&lt;/gallery&gt;

Ale já mám velkou důvěru v břidlici, protože ty nejmodřejší z hortenzií, jaké jsem kdy viděla, pocházely ze zahrady na břidlicovité půdě. Pouze několik z mnoha rostlin, které lze s výhodou použít v květináčích bylo pojmenováno, ale v každém případě by bylo dobře mít na paměti, že je nejlepší omezit počet druhů, které lze vidět současně a provést dobré úpravy půdy v období před olistěním. Mám několik doporučení ohledně hrnkových květin, které mi přišly na mysl jako nejlepší a nejvhodnější. Například červené a bílé fuchsie typu 'Mme.Cornellisson' by neměly být zapomenuty, také ty pěkné čínské astry typu Kometa a Pštrosí pero, jenž jsou významnými hrnkovými rostlinami, protože, stejně jako zvonky zahradní, snesou přenášení z otevřeného terénu těsně před květem a ještě i v plném květu.

Rostliny pěstované v květináčích jsou přirozeně posuzovány, které z nich jsou nejvíce vhodné pro velké nádoby. Z nich nejvýznamnější jsou vytrvalé rostliny z přirozeně keřovitých rostlin, některé z pomerančovníků a jiných citrusů, oleandry, granátové jablka, vavříny, myrta, durmany, ''Backhousia citriodora'' a trpasličí palmy, také ale hortenzie, ''Tournefortia argentea'' a kalokvět (''Agapanthus''). Poslední je samozřejmě cibulovina, ale pro velké, tuhé listy kalokvětu a množství dlouhodobě trvalých květů je jednou z nejlepších rostlin pro velké nádoby. Většina z nich potřebuje zazimování v oranžerii nebo jiné mrazuvzdorné budově. Další dřevité rostliny pro velké nádoby jsou některé z odolnějších druhů rozrazilů, jako ''Veronica traversi'' (dnes ''Veronica brachysiphon'', nebo ''Hebe brachysiphon''), ''Veronica speciosa'' (dnes ''Hebe speciosa'') a ''Veronica hulkeana'' (dnes ''Heliohebe hulkeana''), ''Olearia Haastii'' a ''0.Gunni''. Dřevité pivoňky, ačkoli jsou takto zřídka používány, jsou hrnkové rostliny a ačkoliv nekvetou jsou příliš dlouho, jejich krása je činí žádoucími. Měly by určitě být pěstovány v místech, kde práce nejsou omezeny a kde je vhodné místo k manipulaci s těmito rostlinami mimo, péči o ně a jejich umístění v mimo sezónu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden115.jpg|náhled|Lilie ''Lilium auratum''.]]

Pro stejný druh použití vlčího bobu stromového, jak bílého, tak žlutého, by byla vynikající. ''Hosta sieboldi'' je také hezká v nádobě, zatímco létem naplněné Carinas (zřejmě růže 'Carina') jsou obdivuhodné a staré pelargonie jako tvoří vždy přijatelné keříky. Nikdy jsem neviděla paznehtník (''Acanthus'') použitý tímto způsobem, ale nevidím důvod proti takovému použití. Menší bambus, jako je ''Bambus tesselatas'' (dnes ''Indocalamus tesselatus'') s hezkými listy, je velmi dobrý v nádobách. V hovoru o rostlinách vhodných pro nádoby, je třeba se rovněž zmínit o větší velikosti terakotových květináčů, ale paznehtník by nikdy neměl být vysazen v kamenině, jako kořeny, které zůstávají po mnoho let nerušeny mohou být ztlustlé a mít drásající sílu, která rozlomí cokoliv slabšího než železu odolné dřevo.

Je vzácné vidět, kdekoliv v Anglii, nádoby na rostliny nabarvené příjemnou barvou. V téměř každé zahradě jsou natřené silnou syrové zelené s černými obručemi, takže jakákoliv zelená, která není tak zářivá a ostrá by byla mnohem lepší. Tato záležitost barvení všech těchto zahradních doplňků jako je třeba barvené doplňky si zaslouží větší pozornost než je jí běžně věnováno. Dveře v zahradní zdi, mřížoví, dřevěné zábradlí, branky a lavičky, to vše a všechny ostatní výrobky ze dřeva, které stojí v zahradě a jsou vidět mezi květy, by neměly, pokud jsou nabarveny zeleně, být tak zelené, aby jejich odstín soutěžil se zelenými listy.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden116.jpg|náhled|Hortenzie v nádobě.]]

V případě nádob zejména, je to rostlina, kterou je třeba zvažovat, nikoliv nádoba. Na světlých, ostře zelených barvách dřevěných konstrukcí barva listů vypadá nudná a neefektivní. Bylo by žádoucí, v případě osamocených nádob s rostlinami, studovat přesné barvy, které by byly nejvhodnější pro květiny a zeleň. Ale je potřebné, aby se zabránilo chaotickému vzhledu, zbarvit všechny nádoby v jedné zahradě stejnou barvou. Měl by být vybrán odstín, jenž je sám o sobě klidný a nenápadnější než poslední z listů kteréhokoliv příkladu. Navíc není žádný důvod pro malování černých obvodů květináče, je mnohem lepší natřít jej celý. Dobrá klidná zelená může vytvořena s černou, chromovou č.1, nebo bílou olověnou dost bílou k smísení, aby dala požadovanou hloubku nebo světlost. Hezká barva laku je hodně používána ve Francii, blíží se malachitové zeleni obchodníků s barvami. Není to jasná barva malachitu, jak jej známe z leštěného kamene, ale bledá, neprůhledná modrozelená blížící se tyrkysovým odstínům. Ve světlém, čistém prostředí Francie, a ve spojení s vyšším typem francouzské architektury a také v dalších jižních zemích, barva vypadá dobře, i když není vhodná k určitému odstínu listoví, je o něco tišší, střízlivější a spíše vhodnější pro Anglii. Jinde jsem psala o žalostném účinku způsobeném oslňující bílou barvou v zahrad a krajině, ještě horším, když je doplněna modrou, která klade důraz na ošklivost obyčejného skleníku nebo zimní zahrady. To může
být zmírněno, pokud nevzhledné konstrukce nemohou být ukryty, přidáním do bílé značnou dávky černé a umbry pálené, dokud barva nenabude odstínu klidné teplé šedé, jenž je z nějakého podivného důvodu známá domácím malířům jako barva Portlandského kamene.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden117.jpg|náhled|Schody s hortenzií.]]

=== KAPITOLA XIV - Některé malebné kompozice zahrad ===
Je-li oko naučeno vnímat malebné efekty, je často zasaženo něčím, nějakou kombinací seskupením, osvětlením a barvami, které dávají znát, že splňují požadavky jednoty a krásy, a v umělcově oku vytváří obraz. Takové jsou dojmy, které se umělec - zahradník pokouší vytvářet v každé části zahrady. Mnoho z těchto dobrých nápadů se nepodaří, některé jsou docela dobré, několik je odměnou za úspěch, který byl očekáván. Pokud tomu tak je, tak je to pravděpodobně způsobeno nikoliv nějakou příčinou, která byla přehlížena, ale že náhodou byl změněn záměr, jako je pozice Slunce ve vztahu k nějakému předpokládanému objektu, nebo k barvě v kompozici. Pak jsou některé dny v létě, kdy se kvalita světla zdá, že může tvořit účinek mimořádné krásy. Nikdy jsem nebyla schopna zjistit, jak se světlo při těchto příležitostech liší od běžných jemných letních dnů, ale když k tomu v těchto dnech dojde, já je poznám a jsem naplněna radostí.

V případě mé vlastní zahrady, tak dalece jak vědomý záměr povolí, je zaměřena na něco opravdu jednoduchého a prostého s vyhnutím se komplikovanosti, obvykle jedné nebo velmi omezenému počtu kvetoucích věcí ve stejný čas, ale ta jedna, nebo těch několik věcí, musí být pečlivě umístěny tak, aby nerušily ale potěšily oko a přinesly klid mysli. V mnoha případech bylo cílem ukázat nějaké nádherné barevné kombinace bez ohledu na jiné okolnosti, které působí proti vytváření ambicióznějších obrazů. Může to být skupina v záhonu keřů, nebo kombinace záhonu na okraji cesty a popínavých rostlin, nebo některé, pečlivě navržené skupiny rostlin ve skalce. Mám malé růže, kterým říkám Fairy Rose. Ty ke mně přišly z vesnické zahrady, a nikdy jsem je jinde neviděla. Keř roste asi stopu do výšky a má červenavě růžové květy s barvou prohlubující se ke středu. Ve charakteru květu je něco mezi krásnými 'Blush Boursault' v celé své kráse a malými 'De Meaux'. Jsou palec a půl široké (palec = 25,4 milimetru) a krásné ve své formě, zejména ve fázi napůl otevřeného poupěte.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden118.jpg|náhled|Úzký jižní trávník.]]

Pro přání radovat se z té krásy až do krajnosti, a mít ji pohodlně na dohled, jsem ji přinesla blíž a dala jsem ji na zvýšený kamenný podstavec a pod ni umístila jasnou světlou lila violu a pás řebříčku ''Achillea umbelata''. Stálo to za námahu. Další kombinace, která mi dává velkou radost, je růžová Pompon Rose Mignonette s šantou a bělavými listy, jako čistec nebo pelyněk ''Artemisia steleriana''. Možná jsem to zmínila již dříve, ale je to tak krásná kombinace, že si zaslouží opakování. V záhonu křovin na okraji cesty je pěkná výsadba za udatnou lesní tvořená žluťuchou ''Thalictrum purpureum''. Na konci dlouhé skupiny květin může být vhodně umístěn i keř tisu předsazený v pravém úhlu k délce záhonu. Za plotem je kamenná zeď s obloukem, skrze který vede cesta jenž prochází před záhonem. Za kamenným obloukem a částečně porůstající tisy jsou porosty plaménku ''C. flammula'', jenž je poset mnoha květy. Na konci záhonu jsou světlé sírově zbarvené slézové růže. Jak formou tak barvou je to nádherný obrázek, s bohatstvím květů plaménku připomínajícími pěnu na temných bohatých tisech. Rovné přímé větve slézové růže svou jasnou barvou a růstem ladí s vzpřímenými liniemi na stranách podloubí, které se ukazují matně ve stínu. To je jen málo z případů na to z kompozic v mé zahradě, které se náhodně vyskytují nebo jsou záměrně uspořádány.

Támhle je místo, v blízkosti mého domu, kde cesta vede dolů skrze lískoví na další zahrady. Pokud procházíme kratší cestou, ta která končí břízami s vysokými postříbřenými kmeny je očividně žádoucí zdůraznit místo, kde se cesty kříží, proto jsou na místě čtyři čtvercové kamenné desky, jako místo pro postavení čtyř hortenzií v nádobách. Těsně před stromem je dřevěná lavička a mělké široké šlapáky ze stejného kamene. Strom a lavička jsou obklopeny ze tří stran pravoúhlými výsadbami tisu. Jemné šedé zbarvení drsné spodní kůry břízy a její stříbřitý horní kmen jemně promlouvá na temném sametovém větvoví rozložitých tisů a množství listů ostatních stromů kolem. Růžové květy a zářivě zelené listoví hortenzií je také nádherné proti jejich temné zeleni. Je to jen jeden jednoduchý obrázek, který dokáže potěšit po dobu tří měsíců pozdního léta a časného podzimu. Dále tato cesta, která vede na pravé straně v několika yardů ke schodům vystupujícím do dlážděného dvora na severní straně domu, vlevo dole prochází lískovím cesta jak je znázorněno na druhém obrázku. Bříza a lavička jsou hned vpravo, mimo obrázek. Stojí trochu níže od zastíněné chodníku v lískoví a při pohledu zpět, jsou hortenzie vidět v jiné souvislosti, se schody a domem za nimi ve stínu a slunce svítí přes jejich světle zelené listy. Sedíce na lavičce, očí se procházejí mezi růžovými květy hortenzie, vidí krátkou přímou cestu od živého plotu ze zimostrázu doprava a doleva a na druhém konci jedna nádoba s bledě modrou hortenzií ve stínu na opakujícím se pozadí tisů obklopující břízy.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden119.jpg|náhled|Hrnkové hortenzie a odpočívadlo u břízy.]]

Na jižní straně domu je úzký záhon plný rozmarýnu, s čínskou růží a révou, jak je znázorněno na obrázku naproti p. 106. Je zde úzký pruh trávníku, na pozadí lesa, je vyšší než přízemí domu. Mělké schody k ní vedou středem, vpravo a vlevo je nízká suchá zídka. Na horní hraně je keř šípkové růže, jenž je v plném květu na obr. 48. V úzkém záhonu níže je výsadba nízko rostoucí kyhanky (''Andromeda''), leukotoe (''Leucothoe axillaris''), malého keře, který je milý po celý rok a v zimě se krásně zbarvuje červeně. Krásná bílá lilie nemůže být pěstována v horké písčité půdě mé zahrady. I když je její místo stále dobře připraveno s jílem a vápencem, které miluje, okolní půda by ji okrádala o jeho potřebnou výživu a byla by ukázala bídný odlesk své krásy snad jeden rok a už nikdy se znovu neobjevila. Jediným způsobem, jak ji zde pěstovat, je mít ji vysazenou v květináčích nebo nádobách zapuštěných v zemi. Již několik let jsem si přála úspěšně pěstovat tyto krásné lilie v dolním záhonu jako pozadí kyhanky před růžovými keři. Neměla jsem květináče dostatečně hluboké, nebo s dostatečně širokým dnem, ale byla schopna s jistou vynalézavostí použít krátkou, širokou, neglazovanou část vypouštěcího potrubí, měřící stopu na délku a zhruba stejně na šířku, a slepila jsem umělé dno z kusů střešní tašky a střepů květináče, takže zbylo místo pro drenáž. Pak jsem vložila každou nádobu s třemi cibulemi do kompostu, což, jak jsem věděla, je potěší. Když byly dorostly poloviny hrnce zapustila jsem je v dírách v zemi v různých vzdálenostech mezi kyhankami, a za pár týdnů mi řada lilií byla odměnou. Další lilie (''Lilium longiflorum'') je následuje o měsíc později, těsně za hranicí lesa mezi trsy kapradi samce, a květináči ''Francoa'' je vpravo a vlevo na mělkých schodech. Během posledního roku nebo dvou jsem nějakých hezkých úspěchů dosáhla zhruba stejným postupem, a není natolik důležité, aby byly nazývány zahradními obrázky, ale okouzlující a zajímavé, či zábavné, jednoduše proto, že jsou v zahradě v blízkosti otevřených dveří do obývacího pokoje, a protože mne učí dávat pozor na žádoucí věci, které přijdou samy o sobě. Sazenice divokých plaménků (''Clematis vitalba'') se objevily mezi šípky vlevo. Byly to však příliš silné rostliny abych je nechala růst nad nimi bez povšimnutí, takže jsem ji vyvázala směrem ke schodům a vyvedla jeden nebo dva výhony, aby rostly podél schodu, aby nepřekážely sukním návštěvníků, nebo kočkám, a to tak, že jsem položila mezi výhony a na ně kusy kamene jenž skrylo listoví.
Ve stejné době, v prasklině kamene těsně pod horním schodem vyrostla sazenice z vysoké ''Campanula pyramidalis''. Druhý rok vyrazil její vysoký květ a kvetl, dokud nebyl zničen na počátku podzimu vichřicí, v níž vítr se zkroutil korunu a horní část kořene. Ale trochu kořene zůstalo a nyní je opět solidní a slibný trs, který snad pokvete nadcházející sezónu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden120.jpg|náhled|Hrnkové hortenzie a chodník v lískoví.]]

Blízko za zvonky se rozrůstá listoví mateřídoušky které se sem vloudilo z trávníku a šíří se široce přes kámen. Naštěstí jsem ji zachránila
při úklidu, který ji ohrožoval. Tak se teď dobře usadila přes kámen a pořád mne těší jeho světle růžové květy a než mne povinné projetí sekačky okrade o jiné malé malé květiny - jestřábník (''Hieracium''), vítod obecný (''Polygala vulgaris'') a svízel syřišťový (''Galium verum'') - květiny kvetoucí tak statečně v intervaly mezi nemilosrdnými, ale nepostradatelnými pokosy trávníku.

=== KAPITOLA XV - Krásná ovocná zahrada ===
Existuje celá škála možných krásných úprav v pěstování ovoce, které se jen zřídka provádí. Až dosud bylo jen málo učiněno, aby se ovocný sad stal místem krásy. Zjišťujeme, že se téměř vychloubá svou nevzhledností, svými bíle natřenými sady, domy a vinicemi, dráty a pletivy. Nelze popřít, že všechno toto je nezbytné a že je to obvyklý a nejpoužívanější způsob práce jehož účelem není vytváření okrasy. Ale v návrhu nové zahrady nebo při přestavbě staré, v poměrně velkém měřítku, nemusí být obtížné uspořádat vše co je nezbytně ošklivé tak, aby bylo uchováno odděleně, a zakryto živým plotem, nebo obezděno kolem, aby nehyzdilo okolí. Kromě této přísné užitkové části ovocné zahrady mám na mysli obezděnou zahradu asi jeden akr a půl, delší než širší, položenou tak, jak je uvedeno v plánu. Viděla jsem ve velkých místech, právě takové zděné prostory, ve skutečnosti ale bez účelu. Zeď byla pokryta tvarovanými ovocnými stromy - broskvemi, rozšířenými jejich hojnými fanoušky, hruškami, tvořícími dlouhé rovné linie, a odolnými druhy révy, nabízejícími nejlepší ukázky ovocnářského umění.

Vedle stěny je prostor pro šest stop široký pás umožňující přístup k ovocným stromům, jejich prořezávání, tvarování a úpravě kořenů a také čtrnáct stop velký okraj rostlin, pouze okrasných, a cesta osm stop široká. Uprostřed všech čtyřech stran vysokých zdí je klenutý vchod odpovídající velikostí travnaté cestě mezi ovocnými stromy uprostřed. Pokud stěny tvoří nějaké symetrické budovy na vnější straně, je v každém případě mnohem lepší pokud zahrada může využívat všech. Jedna může být domek, s nižším rozšířením na pohled, jedna napůl zahloubený podzemní sklad ovoce s kulatým skladem nad ní, třetí barvírna, a čtvrtá čajovna. Prostor uprostřed je vždy trávník, ve středu s morušemi, dvěma cestami napříč, dvojitě olemovanými ovocnými stromy, až po vavříny, které jsou na koncích plánu. V téměř jakékoli části mořem vyhřátého jihu Anglie, pod padesátou první rovnoběžky, která prochází horní části Sussexu, by řady ovocných stromů mohly běžně tvořit fíky, jinde pak keře hrušek a jablek.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden122.jpg|náhled|Bílé lilie.]]

Pokud je půda vápenitá, tím lépe pro fíky, moruše, révu a opravdu téměř všechny druhy ovoce. Rohové skupiny v trávníku jsou osázeny jukami, magnóliemi a hortenziemi. Záhony kolem dokola jsou pro malé keře a rostliny určitého habitu či důležitosti. Prostory jsou příliš dlouhé pro běžné květinové záhony. Měly by zde být vhodné keře Magnolia stellata v každém rohu, juky, ''Kniphofia uvaria'', odolné fuchsie a pivoňky, pryšce ''Euphorbia Wulfenii'', slézové růže, jiřiny a hortenzie, astry, kosatce a krásná ''Olearia Gunni'' a ''0. Haastii'', strom vličího bobu stromového, zlatice, weigela, menší keře tavolníků, hebe, tamaryšky, velkokvěté plaménky, keřové druhy zahradních růží, hosty a tak dále. Určitě by moje ovocná zahrada byla nejen místem krásy, příjemným na pohled a příjemným pro přemýšlení, ale i oáza klidu k odpočinku přerušovaného jen málo a v jeho vlastním zájmu, v červenci, srpnu a září pěkné místo, ve lze kterém putovat a najít sladké ovoce v množství, že je možné jej sbírat a jíst přímo ze stromu. Zde je radost z hledání a pojídání ovoce daleko větší, než pokud je vybráno zahradníkem a předloženo a vystaveno na misce v pokoji domu. Je ten pocit snad ozvěnou vzdálených dnů barbarství, kdy muži lovili pro jídlo a radovali se, když jej nalezli, nebo je to spíš básnická radost mít přímý styk s laskavým darem rostliny viděným a pociťovaným přes všechny smysly? Při vložení ruky mezi listy fíkovníku, vnímáme, že jsou trochu drsné, na horní ploše, a přesto měkké na spodní straně, si uvědomíte jejich příjemnou slabou vůni, uvidíte praskliny na ojíněném plodu a zežloutnutou stopku, což jsou dva náznaky zralosti, někdy už i kapičky medové vlhkosti v oku, a pak pohybujeme plodem samotným, pohyb, který musí být jemný, protože slabá jemná pokožka může být snadno pohmožděna a roztrhána, zároveň pozorujeme mírné šedavé zbarvení květy s přechody k fialové a zelené, a konečně cítíte požitek z nádherné dužniny, s vědomím, že je to jeden z nejzdravějších druhů ovoce. Určitě to všechno stojí péči o zahradu! Tak, jak chutné jsou sluncem vyhřívané meruňky a broskve, a později v roce, hrušky 'Jargonelle', či zralé moruše v září, které jsou vždy nejlepší, pokud se jedí přímo ze stromu. A jak je příjemná procházka kolem širokých travnatých cestách, soustružených ovocnými stromy s květy v chomáčích, které lze přirovnat ke skvělým květům juky a hmotností ke květu hortenzií, a pak nádherné mnohokvěty, viděné s důstojností mohutných vavřínů a nesrovnatelnou krásu každé jejich větvičky a listu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden123.jpg|náhled|Schody, jejich použití a vztah k okolí.]]

Krásná ovocná zahrada by samozřejmě vedla k sadu, což není místo tak často zahrnuté do okrasné zahrady, jak by si zasloužilo. Co je krásnější, než rozkvétající stromy v sadu, v dubnu a květnu, s trávou pod silnými, mladými kmeny, v zahradě s petrklíči a narcisy? Ve starém sadu s malebnými řadami starých větví jabloní a houpajícími a pružnými horními větvemi, nejlépe viděnými v zimě, kdy může být jejich ladné linie pohybu a úžasný smysl pro rovnováhu zcela doceněn. Ale i mladý sad má svou krásu čerstvého, mladého života a bohatství květu a štědrou sklizeň.

Pak, pokud sad prostorem pozvolna sousedí s blízkou květinovou zahradou s ještě nějakým prostorem mezi oběma, je dobré, aby to do volného prostoru byly vysázeno ovoce divočejšího charakteru, široce rozšířené mišpule a kdoule, některé z nejvíce půvabných malých britských stromů, jako jeřáby, blumy, myrobalány, pláňata a jejich příbuzní, pro plody ke sklizni nikomu jinému než ptákům a také pro pohled botaniků. Krásné dřeviny s květy jako má horský jasan, divoké třešně, trnky a ve velkoplodé hlohy, ptáčnice, jeřáb muk, cesmíny a muchovník. Toto vše by mohlo být vzájemně seskupeno s velkými keři volně rostoucích růží a divokými druhy plaménků a zimolezů. A právě skrze ně by měla vést stinná cesta zastřešená větvemi lísek (''Corylus avelana''),nebo lískových ořechů (''Corylus maxima''), dávajícími bohatou podzimní sklizeň.

=== KAPITOLA XVI. - Výsadba pro zimní barvy ===
Hodně veselé pozitivní barvy, než jsou dány květinami nebo listy, mohou být v zimě získány pomocí dobře vybraných mladých dřevin s barevnou kůrou. Z těchto je nejužitečnější červená svída a některé vrby. Vhodnost výsadby stromů a keřů s výrazně zbarvenou borkou není zcela nový objev. Před půl stoletím lord Somers, u hradu Eastnor u Malvern tuto metodu použil k „zbarvení svých lesů“, jak to nazval. Učinil tuto úpravu právě tímto způsobem.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden124.jpg|náhled|Krásná ovocná zahrada.]]

Vrba ''Salix alba'' 'Cardinalis' má jasně červenou borku a ''Salix britzensis'' (''Salix alba'' 'Britzensis' ) oranžovou a vrba Golden Osier (''Salix alba'' var. vitellina) má proutí jasně žluté. Letorosty mají nejlepší barevnou borku, takže když jsou použity pro zbarvení, je obvyklé řezat dřeviny každou zimu. Kromě toho velké množství mladých výhonů, které po řezu silně vyrazí, přirozeně zvyšuje sílu barevného efektu. Ale v případě, že jsou dřeviny vysazeny na poměrně rozsáhlé ploše, je lépe, aby pravidelný zimní řez byl omezen na dřeviny u vnějšího okraje, a byl ponechán vysoký poměr těch, které stojí dva roky nebo více let, aby mohly tvořit pozadí a některé pak nemají být řezány vůbec nikdy aby mohly růst ke své plné velikosti a ukázat pak svůj přirozený habitus.

Bude také dobře vyhnout se výsadbě tříděné výhradně podle druhu, ale včlenit do skupin pečlivě pastelové barvy. Například červené vrby s ostře purpurovou borkou, a nechat je srůstat s americkými vrbami s černými kmeny. Taková skupina by neměla být příliš velká, a měla by být v blízkosti cesty, protože nejlépe vynikne. Z důvodu zbarvení kůry, by bylo nejlépe snížit je řezem všechny každý rok. A to přesto ve větších výsadbě je žádoucí, aby stromy byly různého věku, neboť efekt může vyvolat spíše dojem pouhého pole plodin místo přehledné zahradní kompozice.

Některé ze zahradních růží, jak z volně rostoucích, tak z keřových druhů, mají jemně barevnou kůru, takže je lze použít v podstatě stejným způsobem. Jsou speciálně dobré v členitém terénu, jako jsou svahy staré cesty upravené na na zahradu, nebo svažující se suť lomu. Z volně rostoucích druhů, jsou nejvhodněji pestře zbarvené růže ''Rosa ferruginea'', jejíž listy jsou červené, stejně jako u odrůd na kmínku ''Rosa rubrifolia'' ze zahradnických školek, a u odrůdy růží 'Boursault', odvozené od ''Rosa alpina''. Mezi nejlepší keřové druhy růží jenž poskytují rudé zbarvení borky, patří ''Rosa lucida''.

Vody Great Reedmace, jsou běžně, ale nesprávně, nazývány „Bulrush“ (česky orobinec) pro nápadné plodenství rostlin, které si tyto podržují téměř celou zimu a skupiny běžného rákosu ''Arundo phragmites'' (dnes ''Phragmites australis'') stojící přes celou zimu jako světlé a teple zbarvené porosty, které jsou příjemné na pohled a vzbuzují dojem bezpečného útočiště vodního ptactva.

Některé keře mají nápadně zelenou kůru, jako brslen ''Euonymus'', ale jejich přirozený habitus je až příliš rozptýlený, než aby se výrazněji prokázala výhoda tohoto zbarvení. Zkoušela jsem rostlinu leycesterie krásná ''Leycesteria formosa'' ve výsadbách pro zimní zbarvení v některých zahradách, ale odvažuji se poněkud cítit pochybnosti o úspěchu, neboť i když borka na polodřevnatém kmínku je jasně zelená, rostlina si obvykle podržuje zbytky listoví a květenství až do ledna, nebo ještě déle. Po mrazících mají však zbytky listoví a květenství vzhled šedé hadry na podlahu, a jsou zřetelně nevzhledné. Nejjasnější účinek zelené borky u rostlin je zřejmě u borůvky, rostliny, která je na rašelinných nebo písčitých půdách jedním z nejvhodnějších zimních podrostů.

Bylo by výrazně ku prospěchu vzhledu na mnoha místech, pokud by některé části krajiny byly osázeny stálezelenými dřevinami vysloveně pro zimní efekt. Pro některé oblasti na okraji zahrad, mezi nimi a lesy, by to bylo velmi žádoucí. Pokud by toto bylo dobře a s citem pro věc provedeno, ošklivost zimní krajiny by zmizela, protože téměř všechny pěstované věci, by pro tento účel mohly být těmi nejlepšími, neboť dokonce i v létě, mnohé olistěné keře a rostliny nemusí udělat nic víc než toto. V létě je také dobré vidět tuto zeleň vysázenou mezi ostatními mezi volně rostoucími růžemi, jasmíny, plaménky, zimolezy a zlaticemi a dalšími, úplně stejně lahodící oku jako okouzlující příklady krásy květin.

Místo pro zimní chodník by mělo být chráněno ze severu a východu. Mám takové místo ve své mysli, někde za domácí zahradou, částečně zalesněné starými křovinami, tam je údolí vystupující až do kopce zalesněného borovicemi. Cesta prochází vzhůru po úbočí diagonálně, s velmi jemným sklonem. V dolní části, jenž je chladnější, by bylo místo pro pěnišníky a kalmie, s porosty skimnie a libavky. V blízkosti cesty, na méně slunné straně, budou čemeřice Lent Hellebores a v zimě nádherně zelené škornice (''Epimedium''). Na plném slunci kyhanka ''Andromeda japonica'', a na zastíněnější straně ''Andromeda floribunda''.

Oba tyto odolné a poměrně křehké, dřevité keře patří do skupiny s nazývané správně ''Pieris'' (dnes čeleď vřesovcovité ''Ericaceae'') a tvoří husté keře čtyři nebo více stop vysoké. U jejich nohou může být nízko rostoucí kyhanka (Andromeda) ve skupině s leukothoe (''Leucothoe'') jenž má výhony více podobné charakteru vrby. Tyto obě nízké dřeviny tvoří hezký přízemní koberec do jedné až dvou stop výšky, jsou krásné ve všech ročních obdobích. Jejich listy bývají v zimě barevné či mramorované s červenými odstíny. Části chladnější strany by také mohla mít okraje z jeleního jazyka a osladiče, obou zimních kapradin. Pak tam, kde cesta stoupá do více osluněných míst by mohly cisty ve všechny mírné zimní dny vydávat svoji silnou vůni a růst zde nízké pěnišníky. Za cisty bude bílý janovec, s jemně zelenými větvičkami v zimě. Zde by byly i kvetoucí keře, zavalitý nažloutle rozkvétající vilín (''Hamamelis'') a jasně žlutý jasmín ''Jasminum nudiflorum''. Za nimi skupiny jalovců. Všechno kolem pokryto kobercem vřesu, a nahoře jedlový les. Pak, po uklidňující zeleni v dolní části by vynikaly krásné barvy vzdálené zimní krajiny, silně příjemné, pro šedé a fialové odstíny z holých bezlistých lesů, krásu, kterou krajina v létě nemůže ukázat. Za jasného počasí větší vzdálenosti mají odstíny mimořádné čistoty, zatímco obvykle vzdálené krajiny halí lehká mlha, ukrývající v sobě další druh krásného tajemství.

Bobkovišeň (''Prunus laurocerasus'') je obecně vnímána spíše jako zahradní výplň, vhodná ke všem druhům spíše obyčejných použití. Je prodávána levně, rychle roste a je užitečná jako pozadí k provedeným kompozicím. Její lepší využití, s výjimkou vzácných případů je opomíjeno. Vysázená jako tenký pruh dřevin, nikdy nestříhaných, roste ve tvarech malých stromů, které nabývají zvláštních podob a tvarů kmene a větví, často pozoruhodně malebných.

=== KAPITOLA XVII. - Formy výsadby ===
Pokud jsem v předchozích kapitolách hovořila spíše o záležitostech barev, nedělala jsem tak proto, že bych podceňovala stejně významné vlastnosti jako jsou forma, nebo proporce, ale myslím, že otázka barev, pokud jde o jejich pečlivější použití, je buď častěji zanedbávána, nebo má méně zastánců. Stejně jako ve všech věcech týkajících se designu v zahradnictví, je dobré umístění rostlin v detailu věcí znalosti umění. Tvarování každé skupiny rostlin, aby měly co nejlepší efekt, by mělo být nejen přesně a konečně určeno, ale mělo by být provedeno s naprostou znalostí a zkušeností, vnímáno jako kresba. Kompozice musí být ve vztahu k tomu, co je v okolí, nebo k celé formě skupiny nebo záhonu, jakkoliv přirozené vlastnosti místa, mohou být.
Jsem si až příliš dobře vědoma, že mnohé z těchto pokynů nemusí vzbuzovat jakékoliv konkrétní představy, nicméně troufám si trvat na své pravdě. Navíc, obracím se touto knihou na ty, kteří sympatizují s mými zahradnickými názory, mezi nimiž, jak vím, je mnoho těch, kteří, nebyli schopni sami studiem a dlouhou praxí ukázat, v terénních úpravách a v zahradní architektuře kvalitu známou umělcům jako kresba - u které je důležitý správný pohyb linky a forma a skupina může přinejmenším rozpoznat jeho hodnoty vlastně jeho důležitost, když je přítomna, a co ne, v její nepřítomnosti, zjištění co je bez života, bez ducha, nebo rozumného zdůvodnění.

I znalosti v nějakém oboru výtvarného umění nemusí nutně znamenat schopnost upravit vhodně pozemek. Poznala jsem, velmi blízce, po dobu poloviny svého života, malíře, krajináře, jehož prezentace přírodních krás bylo nejrafinovanější a nejpoetičtější kvality, opravdového milovníka květin a nádhery vegetace. Ovšem přesto byl zcela neschopný osobně naaranžovat zahradu, ačkoli je více než obvyklé, že umělec dokáže, téměř intuitivně, umístit dobře rostliny. Není proto možné očekávat, že stačí koupit dobré rostliny a pouze říct zahradníkovi s průměrnými schopnostmi, aby je zasadil do skupin, jak se nyní často děje s těmi nejlepšími záměry. Je nemožné, aby zahradník věděl, co je zamýšleno. Ve všech případech, které spadají pod můj dozor, pokud byly tyto neupřesněné pokyny vydány, rostliny byly vysázeny do pevných skupin (zřejmě skupiny podle jednotlivých druhů - poznámka překladatele). Docela nedávno jsem narazila na takový příklad v zahradě jednoho přítele, který není v žádném případě bez smyslu pro krásu.
[[Soubor:Colour in the Flower Garden125.jpg|náhled|Divoká vřesovištní zahrada: Nahoře původní výsadba. Dole výsadba po opravě.]]

Tento můj přítel vlastnil svažitý prostor na okraji hřiště, kde si přál mít divokou zahradu vřesu. Vhodnější místo snad ani nemůže být, protože půda je lehká a písčitá a prostor leží na výsluní. Pozemek byl upraven v hřebenech a údolích, ale bez jakéhokoliv podobnosti k přirozené formě, zatímco s polovinou práce, by mohl být upraven do tvaru malých prohlubní, hřebenů a výstupků ve správných liniích a proporcích. Našla jsem místo vysazené tak jak ukazuje horní náčrt, cesty toporně lemované jedním druhem vřesu na jedné straně a jiným druhem na straně druhé. Pozadí výsadby v pravoúhlých blocích, v popředí keře ''Veronica''(pravděpodobně rostliny které jsou nyní označovány''Hebe''), přesné a pravidelné byly i vzdálenosti rozestupů, a mezi nimi stejný počet vřesů ve stejné vzdálenosti, dost toporně vysázených. Některé ze skupin na zadní straně jsou violky (zřejmě šlo o ''V. witrockiana'' „macešky“) - tedy rostliny zcela nevhodné pro toto místo. Přesto, jen s výjimkou těchto violek, všechny tyto rostliny lze umístit tak, aby celek vypadal poměrně jednoduše a přirozeně, jak je uvedeno na spodní plánu. Pak jemným vysetím jemnější vřesovištní trávy, tak aby byla zapojena cesta, která musí být kosena a chytrým vysázením divokého tymiánu a šalvěje, původní ožanky lesní ''Teucrium scorodonia'', běžné na okolních vřesovištích, by byla kompozice propojena tak, aby byl výsledkem žádoucí dojem přirozené volné výsadby. Tato výsadba však nyní vzbuzuje spíše dojem, že musí být uměle vytvořena.

Na výsadbách anebo probírkách stromů bude také záviset celý dobrý konečný účinek, smysl autora pro formu a dobré seskupení. Pokud tyto vlastnosti jsou zajištěny, výsledkem bude po letech báseň, jsou-li zanedbány, nebude celek ničím víc než vysázenými rostlinami. Nedovedu si představit nic zajímavějšího, než je navržení a částečná výsadba velkých rozloh přírodního mladého lesa v kopcovitého terénu s vodou pod ním. Avšak nyní, takto se musím spokojit s mým malým deseti akrovým lesem, avšak přesto jsem opravdu ráda, i za tento malý prostor ošetřováním s uctivou vděčností a laskavou péčí.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pqzt91j86n7binp5uimj3pepp6eg05m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vanské jezero</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25737</id>
    <revision>
      <id>337053</id>
      <parentid>331572</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T18:21:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337053</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1933" sha1="2h91tkjkejkgda13k2d1ngxe3e6mwvz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Vanské jezero
| PŘEDCHOZÍ = Vansittart
| DALŠÍ = Vansová
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Vanské jezero
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;400. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n420/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Vanské jezero
}}

{{Forma|proza}}
'''Vanské jezero''' (ant. ''Thospitis, Arsissa Palus'', arménsky ''Thosp''), jezero ve vysočině Arménské, sz. od jez. Urmijského v tureckých vilájetech vanském a bitlisském, obklopeno je kol dokola horami: na j. Ardos dagem, na z. Nimrud dagem (2331 ''m''), v jehož kráteru vzniklo jezero, na s. Sipan dagem (4176 ''m''). Pouze na vých. straně hory ustupují a tvoří tři krásná údolí, z nichž nejsevernější z části vyplňuje záliv Ardžišský. Po stránce hydrografické vyznačuje se zajímavými zjevy, které třeba ještě vysvětliti. Tak je to otázka stálého kolísání hladiny vodní a tím i rozlohy jeho. Výška oné udává se velmi různě: 1666 ''m'', 1710 ''m'', 1801 ''m'' n. m., plocha jeho 3660 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Druhá otázka týká se možné existence podzemního odtoku do Tigridu, s nímž snad v pluviální době souviselo, ba snad protékáno bylo některou zdrojnicí tigridskou. Slaná voda nedostupuje tohoto stupně solnosti jako jez. Urmijského, z čehož bychom mohli souditi na podzemní odtoky. Nad to přítoky jezera, jako modravý Band-i-mahi-su, Marmid-čáj a Košáb- či Adžel-čáj, jenž zavlažuje rovinu kol města Vanu, přivádějí dosti vody z úvodí 49.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; velikého. Při jv. břehu vynořuje se z hladiny jezerní ostrůvek Agthamar, nesoucí arménský klášter založ. r. 632, jehož katholikos zápasí o přednost s patriarchou ečmiadzinským.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2h91tkjkejkgda13k2d1ngxe3e6mwvz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Archiv český/Díl I/Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25943</id>
    <revision>
      <id>337067</id>
      <parentid>298818</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:34:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337067</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1942" sha1="0w5yts97wmjfpxagzufy6ve3wkmtokd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Archiv český. Díl prvý.
  | ČÁST = Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414
  | PŘEDCHOZÍ = Preafatio
  | DALŠÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414
  | AUTOR = [[Autor:František Palacký|František Palacký]] (ed.)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Archiv český. Djl prwý.''
  | VYDÁNO = 1840, Praha
}}

{{Forma|proza}}
&lt;div style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;
Panu [[w:Čeněk z Vartemberka|Čeňkovi z Wartenberka a z Weselj]], neyw. purkrabj Pražskému: aby králowně [[w:Žofie Bavorská|Sofii]] na statcjch gegjch wěnnjch nátisku činiti nedopauštěl.

''Z Teplice u Ferrary'', 1414, 24 ''Mart.''

[[w:Zikmund Lucemburský|Sigmund]] z božie milosti Římský a Uherský ec. král.
&lt;/div&gt;

Urozený wěrný milý! Slyšíme, že někteří páni w Čechách najoswiecenější kněžnu paní Sofii, králewnu Českú, sestru naší milů, mienie a chystají sei, jie na jejím wěně mimo práwo a mimo panský nález tisknúti; jenžto nerádi slyšíme, anižbychom toho rádi dopustili, by sie jie to od koho mělo státi. Protož od tebe žádáme i prosíme, byloliby žeby jmenowanú králewnu, sestru naši milú, mimo práwo kto tisknúti, a nebo na jejiem wěně překážeti chtěl, aby podlé ní stál, a jie wěrně pro nás pomohl, aby od swého nebyla tištěna. Na tom nám zwláštní službu učiníš a ukážeš. Dán v Teplici u Ferrarii, wečer matky božie Annuntiationis, léta králowstwie našich Uherského ec. w XXVII., a Římského w štwrtém létě.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;Ad mandatum D. Regis: Michael de Priest.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;margin-left: 10%;&quot;&gt;Urozenému Čeňkowi z Weselé&lt;br /&gt;wěrnému nám zwláště milému.&lt;/div&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Korespondence]]</text>
      <sha1>0w5yts97wmjfpxagzufy6ve3wkmtokd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Archiv český/Díl I/Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25944</id>
    <revision>
      <id>337068</id>
      <parentid>298819</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:34:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337068</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6131" sha1="6wfsdbussek3jnn8wn8gnp0blpyefv3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Archiv český. Díl prvý.
  | ČÁST = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416
  | PŘEDCHOZÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414
  | DALŠÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416
  | AUTOR = [[Autor:František Palacký|František Palacký]] (ed.)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Archiv český. Djl prwý.'' S. 6–7.
  | VYDÁNO = 1840, Praha
}}

{{Forma|proza}}
&lt;center&gt;Pánům českým a morawským strany pod obogj: aby stran a různic pro J. Husa nečinili a wlasť swau gimi do záhuby neuwodili.&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;''Z Paříže'', 1416, 21 ''Mart.''&lt;/center&gt;

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%&quot;&gt;My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král ec. wzkazujem urozeným [[w:Lacek z Kravař a Helfštejna|Lackowi z Krawař]], haitmanowi Morawskému, [[w:Boček starší z Poděbrad|Bočkowi z Kunstata odjinud z Poděbrad]], [[w:Čeněk z Vartemberka|Čeňkowi z Wartenberka]], a wšem jiným pánóm a penošiem w Čechách a w Morawě, kteříž sú sie k tej straně zapsali, wěrným nám milým, milost králowskú a wše dobré.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%&quot;&gt;Urození wěrní milí! Dobře nám jest w paměti a w mysli, kterak před časy země Česká i Morawa wálkami obtieženy byly; a také wy dobře rozumiete, kterak okolní súsedé swrchu psaným zemiem newelmi co dobrého přejí, a snad byť jediné příčinu měli, rádiby opět na ně sáhli. Také wěrní milí&quot; slyšímy, a na každý den slýchámy, jenž to žalostiwě píšemy, kterak wy páni w Čechách i w Morawě sie dwojíte, strany držíte a děláte, a newieme proč, ačby okolní súsedé dobře chtěli: ale sami mezi sebú ty země chystáte a mieníte zahubiti. A toho je nám žel, neb rozumiemy, že to proti našeho milého bratra dóstojenstwí jest. Také by ižádný pán w zemi mimo králowu wóli nwměl ižádného puntu ani swazku strojiti ani jednati: než mělliby jeden s druhým co činiti, toby mělo před J. M&lt;sup&gt;ti&lt;/sup&gt;. a právem, a ne wálkami wynešeno býti. Pakli jest pro mistra Jana Hus, neb jakož slyšímy, jedni s Husowú stranú držíte a druzí nic, dáwámy wám wěděti: když najprwé Hus w Čechách jmenowán byl, a my srozuměli, že proň strany počeli držeti: ihned sie nám nelíbilo, a jeko wěděli smy, že z toho zmatek weliký bude a nesnadně k dobrému konci přijde. A když to koncilium swaté w Konstanci bylo počato, a my slyšali, že tu Hus chce také býti, a mezi tiem my ještě jsúce na Rýně, i přijel do Konstancie, a tu byl stawen, jakož ste pak toho dobře zpraweni: než byť byl prwé k nám přijel, a žeby s námi do Konstancie byl jel, snadby byla wěc jeho jinák šla. A to bóh wie, že nám bylo jeho welmi žel, co sie jemu stalo, že toho nemohlo wiece býti. Jakož pak wšickni Čechowé, ježto při nás byli, dobře widěli, že smy zaň mluwili, kterak smy sie nejednú s koncilium w hněwě rozešli, nébrž proň z Konstancie jeli, až nám potom wzkázali, nechcemyli dopustiti, aby sie práwo dálo a wedeno bylo w koncilium, což pak mají tu činiti? A tak smy znamenali, že tomu nemóžemy nic učiniti, ani sie nám již hodilo dále o tom mluviti, neb by sie bylo proto koncilium zrušilo. Také tu w Konstancii nenie jednoho ani dwú kněží, než jsú a budú ze wšeho křestianstwie králów a kniežat poselstwie. A zwláště poněwadž již králowé a kniežata z [[w:Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Petrowa de Luna]] poslušenstwie s námi jsú, tehdy i owšem jiného newiemy, než se to swaté koncilium dobrým a prawým rádem jde. A chtělilibyste tak přísně a twrdě Husowu stranu držeti a brániti, toby wám bylo welmi těžko, žebyšte wšemu křestianskému zboru měli odolati. A jakož slyšímy, tehdy ste již tak počali, že ste některaký list do koncilium pro swrchu psaného Husi; a že ste již koncilium proti sobě zbudili, tak že sú wás již pohnali pro tu wěc, a snad práwem proti wám pójdú, a nebudeteli poslušni, snad na sie kříž obdržíte; a z toho pak teprw přišlaby zemská wěčná nehoda, a tohoby nám bylo srdečně žel, ačbychom to potom rádi stawili, snadby pak bylo pozdě. Protož od wás žádámy a prosímy; aby každý ohlédal swé swědomie a swú čest, jestli to podobné, že sie tak pro swrchu psané wěci máte dwojiti, aby proto země měly zahubeny býti. A pusťte od těch stran a puntów; neb jest to nepodobné wěc, jako swrchu stojí psáno, aby kto s kým mimo swého pána wóli punty a swazky jednal, z kterýchžto puntów strany rostú i zemská záhuba; a mějte na našem milém bratru i swém pánu dosti o to, což jeden s druhým mělby činiti. Pakliby ta wěc, jako o ten rozstrk, tak weliká byla, žeby našie pomoci potřebowali: wěztem že tu práci chcemy rádi na sie wzíti, a wás suobú stranú ohledati; a ufámy, že s boží pomocí w dobrý prostředek mezi wámi uhodímy, že země a wy w míru ostanete. Také o řád knězský wiemy kterak jest za našich předków bylo; a téhož my sie chcemy bohdá držeti a při kostelu swatém ostati, a neobrátímy sie na ižádné nowé nálezy. A [[w:Václav IV.|bratru našemu milému]] též wěřímy, že také ostane při swatém kostelu. Pak sie kněžie sami kažte, jakož oni sami wědie: majíť swé wyššie a písmo swaté, ježto jemu rozumějí; nám sprostým nehodí sie w tom hlúbiti. A wěřímy wám, že nás w tom uposlechnete: nebť jinému w tej wěci nerozumiemy, než že jest to našeho milého bratra hodné a počestné, a waše a zemské dobré. Datum Parisiis, XXI die Martii, regnorum nostrorum Ungariae anno XXIX, Romanorum vero VI.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;Ad mandatum domini Regis: Michael Pragensis eccl. vicarius.&lt;/div&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Korespondence]]</text>
      <sha1>6wfsdbussek3jnn8wn8gnp0blpyefv3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Archiv český/Díl I/Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25945</id>
    <revision>
      <id>337069</id>
      <parentid>298820</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:34:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337069</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4579" sha1="ofdjicggwpo5xxzcxvw21pgjyjceg21" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Archiv český. Díl prvý.
  | ČÁST = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416
  | PŘEDCHOZÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416
  | DALŠÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského dvořanovi krále Václava IV. z 24. srpna 1417
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416
  | AUTOR = [[Autor:František Palacký|František Palacký]] (ed.)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Archiv český. Djl prwý.'' S. 7–8.
  | VYDÁNO = 1840, Praha
}}

&lt;center&gt;Pánům strany pod gendau: w týž smysl, aby hleděli pokoge w zemi.&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;''Z Pařjže'', 1416, 30 ''Mart.''&lt;/center&gt;

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%&quot;&gt;My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král ec. wzkazujem welebným [[w:Konrád z Vechty|Kunratowi arcibiskupowi Pražskému]], Janowi biskupowi Litomyšlskému, urozeným Janowi z Michalowic, Janowi z Wartenberka otjinud z Ralska, Ottowi z Bergowa, a jiným pánóm, rytieřiem i panošiem s wašie strany, wěrným nám milým, milost králowskú a wše dobré.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%&quot;&gt;Dóstojní, urození wěrní milí! Wiete dobře, kterak welmi před krátkými časy ta welebná a dóstojná koruna Česká pro wálky, ježto drahně času w nie trwaly, byla zašla, a kterak ta jistí wálka s welikú prací, a také že sie pán bóh sám swú milostí přičinil, byla stawena, takže již dobrý mír a pokoj w tej koruně byl, a že sie lidé tech wšech škod dobře byli otawili, a déle a déle wždy lépe otawují. Než slyšeli sme nedáwno, a ještě na každý den slýcháme, jenžto žalostiwě píšem, že sie i duchowní i swětští, preláti i páni, w Čechách i w Morawě, welmi dwojie, strany činie, a také že sie proti sobě wálkami strojie. A jakož slyšíme, sami newiete proč, jedno jakož prawie, že jedni s [[w:Jan Hus|Husí]] držie a druzí nic. Také je to welmi nepodobné, byť kto punty dělal w zemi, mimo swého pána powolenie; a zwláště punty, z kterýchžto wálky, záwist, krwe prolitie a zemská záhuba wycházely. A ktož to w Čechách i neb w Morawě činí, ten sahá najjasnějšiemu kniežeti panu [[w:Václav IV.|Wáclawowi]] králi, bratru našemu milému, w jeho dóstojenstwie, a toho je nám žel. Také wiete dobře, že okolní súsedé té koruně nemnoho co dobrého přejí, a móže lehká příčina býti, že jie wám opět pomohú zahubiti; a toho bychom nerádi přezřeli, poněwadž jsme po swrchu psaném našem milém bratru té koruně prawý a sprawedliwý dědic. Také jsme proto křesťané, abychme řád mezi sebú měli. A poněwadž wy a jiní páni, ježto proti wám strany držie, swrchu psaného našeho milého bratra za pána jmáte, a také před sebú máte swé práwo zemské: mělliby pak jeden s druhým co činiti, toby mělo před swrchu psaným naším milým bratrem a práwem ohledáno býti a wyneseno. Jsúli pak ty strany, a činili ty punty pro Hus: wšak wieme dobře, kterakú sú wieru naši předkowé a otcowé drželi, a kterak sú na nás wznesli; w té staré wieře a při kostelu swatém my také ostaňme, a nechajme wšech nowých nálezów. Protož ot wás žádáme, abyšte opatřili swrchupsaného našeho milého bratra i swú čest a zemské hodné a dobré, a hledali wšech dobrých a počestných cest, aby mír a pokoj w zemi a mezi wámi byl; a také ti swazkowé, z nichžby wálky a zemská záhuba rósti mohly, aby byli zhlazeni. Pakliby která strana na našem milém bratru, na rowném a na práwě nechtěli dosti mieti, a snad ty wěci tak weliké byly, žeby wás pro nic nemohli smluwiti, a nás a našie pomoci k tomu třeba bylo: tehdy nám to dajte wěděti, a my ufáme pánu bohu toho dobře, že mezi wámi dobrý prostředek uhodíme; a tu práci pro mír a pokoj a waši čest rádi chceme na sie wzieti. Pakliby opět to swrhli, tehdy wězte, že neradi přezříme, by ta země opět novými wálkami byla zahubena; než přičinímy sie jakožto dědic té koruny po našem bratru, a stawíme to budemli kterak moci, a pomóžem wěrně našemu milému bratru se wším tiem což máme, když nás J. M. k tomu přiwolá. Datum Parisiis, penultima die Martii, anno regnorum nostrorum Ungariae XXIX, Romanorum vero sexto.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;Ad mandatum D. Regis: Michael Prag. et Wratisl. Canonicus.&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>ofdjicggwpo5xxzcxvw21pgjyjceg21</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Archiv český/Díl I/Preafatio</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25948</id>
    <revision>
      <id>337066</id>
      <parentid>298821</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:34:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337066</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1915" sha1="rzauh7fffu445sqkzmx68ba0w9e4fco" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Archiv český. Díl prvý.
  | ČÁST = Preafatio
  | DALŠÍ = Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Preafatio
  | AUTOR = [[Autor:František Palacký|František Palacký]] (ed.)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Archiv český. Djl prwý.''
  | VYDÁNO = 1840, Praha
}}

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%&quot;&gt;Powolenjm a nákladem wysoce slawných PP. Stawůw Králowstwj Českého wydáwá se tento Archiv český, we lhůtách neurčitých, po swazcjch asi patnáctiarchových, gichžto asi pět pokaždé geden djl činiti magj.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-align:justify; text-indent:5%;margin-top:15px&quot;&gt;Obsahugeť pak spis tento pokračugjcj gen pjsemnosti půwodně českým gazykem psané, a sice, w pěti oddjlech:&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;margin: 15px auto auto 10%;&quot;&gt;
A. Psanj poselacj wšelikého druhu.&lt;br /&gt;
B. Zápisy zemské obecné a němownj, též listiny králowské a auřednj.&lt;br /&gt;
C. Listiny saukromé.&lt;br /&gt;
D. Wýpisky práwnj a děginné.&lt;br /&gt;
E. Wýtahy a přejeldy z listin čerpané.
&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-indent:5%;margin-top:15px&quot;&gt;We přehogné zásobě wěcj k tisku giž připrawených, chceme i oddjly i wěky pohodlně střjdati, a wšak také wždy k tomu hleděti, aby pokaždé něgaký celek podán a listiny k sobě náležité do hromady sestaweny byly.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-indent:5%;margin-top:15px&quot;&gt;Historických potnamenánj a wyswětlowánj přidáwati nezdálo se, protože mjru w nich ustanowiti těžko gest, a negen děgepis český, giž k tisku chystaný, to wšecko, ale i listiny samy, když u wětšjm počtu wydány a mezi sebau srownány budau, gedna druhau dostatečně wyswětlj.&lt;/div&gt;

&lt;div style=&quot;text-indent:5%;margin-top:15px&quot;&gt;Ku konci djlu každého přidána budau registra, w nichž se také udá, odkud gednakaždá listina čerpána gest.&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>rzauh7fffu445sqkzmx68ba0w9e4fco</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Období husitské od 15. do 17. věku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26688</id>
    <revision>
      <id>337117</id>
      <parentid>223807</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:21:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337117</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16547" sha1="dxuhqofy0mlx0tm06f5s0zhd52tlne9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
  | AUTOR = Josef Srb
  | ČÁST = Období husitské od 15. do 17. věku
  | PŘEDCHOZÍ = Doba Karlova
  | DALŠÍ = O kůrech literátských a kancionalech
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
  | PODTITULEK = sestavil J. Srb (Debrnov)
  | AUTOR = [[Autor:Josef Srb|Josef Srb]]
  | ZDROJ = SRB, Josef, ''Dějiny hudby v Čechách a na Moravě'', Praha 1891
  | ONLINE = {{Internet Archive|dejiny_hudby_v_cechach_a_na_morave}}
  | VYDÁNO = 1891
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Štědrostí Karlovou nadány byly kláštery a ústavy duchovní v zemích českých měrou neobyčejnou, a jmění to rozmnoženo hojnými odkazy velmožův koncem věku čtrnáctého tím způsobem, že moc stavu duchovního neobyčejně vzrostla, kdežto lid obecný přidržován sloužiti vrchnosti své, snášel dosti útrap. Hojná beneficia a tučné příjmy lákaly k stavu duchovnímu osoby, nemající k němu pravého povolání a jmenovitě četné cizince, kteří hojných praebend užívajíce pouze k životu rozmařilému a nestarajíce se o potřeby lidu, jim opovrhovali. Při udělování duchovních hodnosti zavládlo překupnictví, a nezřízený život kněžstva byl příčinou, že osvícení mužové čeští proti nešvarům zjevně vystupovali, ale bez výsledku. Zlořády stále rostoucí byly příčinou rozhořčení lidu, z čehož vzniklo konečně všeobecné hnutí obyvatelstva domácího proti živlu cizímu a proti kněžstvu světskému i klášternímu. Když pak připojily se k těmto rozmíškám různé náhledy ve věcech náboženských, došlo v Čechách počátkem věku 15. ku převratům na poli církevním, jimiž veškerý život nabyl jiné tvarnosti. Většina obyvatelstva, jehož hněv obracel se proti kněžstvu a cizincům nejvýnosnějšími úřady obdařeným, přilnula k zásadám, jež hlásali horlitelé pro pravou víru a mravnost, jako Milič a Jan Hus, kteří zároveň lid proti libovůli utiskovatelův a cizozemcův hájili. Když pak prodlením času hádky ty se přiostřily, miláček lidu mistr Hus z Prahy vyobcován a konečně v plamenech kostnických zahynul smrtí mučednickou, vymanil se národ český z moci římské a chopiv se zbraně, vypudil ze země hýřilce kněžské i cizozemce, a utvořil samostatnou obec na základech nového učení a řádův domácích.

Když pak v letech brzo následujících nucen byl národ český chopiti se zbraně na obranu vlasti, nastala v celém jeho životě úplná změna, jejíž vliv jevil se novým rázem též v písni české. Živel příliš zkroušený a ponížený v dosavadních písních vládnoucí zmizel a místo něho nastoupila přísnosť, odhodlanosť a horoucnosť, kteréžto vlastnosti přiměřeny byly bojovníkům božím, jichž nejpřednější a nejmilejší zábavou bylo čtení písma svatého a prozpěvování zpěvův nábožných.

Tím způsobem nastal v Čechách a na Moravě obrat v celém životě veřejném i uměleckém, jenž potrval skoro úplná dvě století.

Před vypuknutím válek husitských obírali se pěstováním umění hudebního mužové nejvzdělanější, jakož i sám mistr Jan Hus byl horlivým pěstitelem zpěvu nábožného, složiv více písní českých, zejména připisují se mu mu písně „Ježíš Kristus, božská múdrosť“ a „Živý chlebe“.

Za oněch dob (1419-1434) národního nadšení vzniklo množství zpěvův proniknutých náboženskou vroucností a zádumčivou náladou, jmenovitě „Má duše nespouštěj se nikdy boha svého“, „Proč tak náramně truchlíš duše má“ a více jiných téhož rázu, jež za vřavy válečné ve sborech husitských zaznívajíce, naplňovaly strachem vojska nepřátelská, posilňujíce chrabré zástupy lidu českého k vytrvalosti.

Za doby té vznikla též válečná píseň „Kdo jste boží bojovníci a zákona jeho“, jež nad ostatní zpěvy předčí horoucností ducha bojovného a významným, rázným rhythmem.&lt;ref&gt;Ambros, Gesch d. M. 1881. III. 429. Píseň tu složil Bohuslav z Čechtic a nalézá se v kancionale chovaném nyní v Č. Museu. Viz Památky archaeol. IX. 826 a Palacký „Dějiny“ III. str. 535 a III. 2. díl str. 150.&lt;/ref&gt; Za zvukův písně té kráčeli bojovníci čeští radostně v boj nejzuřivější a jí oslavovali skvělá vítězství.

Zpěvy ty, jsouce obrazem oněch pohnutých dob, jsou důkazem umělecké vyspělosti původcův, kteří nejvroucnějším citům svým dovedli zjednati průchod nápěvy původními, přiměřenými a umělecky dokonalými. Ony předčí nad jiné plody toho druhu hlavně tím, že jeví se v nich první stopy samostatnosti a subjektivního citu; vynikajíce pak obsahem i dokonalosti formální, působí nejmocněji svou původností a nemají potřeby harmonie ani k doplnění, ani k většímu výrazu.

Zpěvy husitské, jež zplodilo horoucí nadšení náboženské, ryzost mravní povahy a radost plynoucí ze skvělých vítězství nad nepřáteli vlasti dobytých, jsou pravým plodem českého ducha a nejvýznamnějším zjevem oněch pohnutých dob, v nichž každý výkvět umění byl ničen a v nichž úspěch zabezpečovala pouze mužná síla a udatnosť. Avšak dlouholetým válčením seslabeno jádro českého národa, a neskrotnou horlivostí náboženskou dospěly konečně obě velké strany k bitvě Lipanské (1434), v níž potřeba byla většina svobodného rytířstva českého.

Tím zasazena první rána svobodnému státu českému a rozhodujícím živlem stalo se vyšší panstvo, jehož moc od té doby stále vzrůstala v neprospěch národa.

Když po ukončení bouří husitských dosedl na trůn v království českém panovník důmyslný z rodu domácího, slavný Jiřík Poděbradský, nastala v zemi doba utěšenější, ačkoliv i nyní bylo nutno napnouti veškeré síly národa k uhájení samostatnosti. Jiří král, uhájiv svobodu národa proti vůkolním nepřátelům, přihlížel ke zvelebení správy zemské a podporoval rozvoj duševní ve všech oborech.

Avšak po jeho smrti nastaly značné změny ve správě zemské, a panstvo české dosáhlo za slabého krále Vladislava II. (1471 až 1516)&lt;ref&gt;Za panování krále Vladislava II. žil rytíř Dalibor z Kozojed, o němž pověst vypravuje, že ve vězení naučil se housti a výborné jeho hře že kolemjdoucí naslouchajíce, poskytovali mu almužnu. Pověst ta jest pouhou smyšlénkou vzniklou za doby pozdější. - Tehdejší loupeživé rytířstvo žilo po příkladě rytířstva německého, vypovidajíc veškerou poslušnost řádům a zákonům zemským a provozovalo právo pěstní způsobem nejdrzejším na měšťanstvu a obchodnících, jež olupovalo po cestách a silnicích, čímž veškerá bezpečnost v zemi zmizela. Proto zbůjnící ti často byli trestáni. - Rytíř Dalibor pobouřil l. 1496 poddané souseda svého, rytíře Adama Ploškovského z Drahonic a pomocí jejich zmocnil se statku jeho. Za to jat byl na rozkaz králův jako rušitel řádův zemských, vsazen do věže Daliborky tehda obnovené a donucen právem útrpným doznati pravdu o svém jednání. - Rozsudkem soudním ze dne 13. března 1498 odsouzen statku, cti a hrdla a po té sťat byl katem před branou hradskou. - Poněvadž skřipec, jenž zván houslemi, a provazy, jež zvány strunami, přinutily jej vyznati pravdu, vzniklo pořekadlo „Nouze naučila Dalibora housti“, totiž pravdu říci a přiznati se k svému zločinu. - (Zlatá Praha 1886 str. 1886 str. 182. J. Svátek o věži Daliborce.)&lt;/ref&gt; a za krále Ludvíka (1516-1526) nad poddanými i nad kněžstvem pod obojí nebývale moci.

Nové učení Lutherovo v době té vzniklé v sousedních Němcích šířilo se do zemí českých, nalézajíc zde množství přívržencův, kteří v něm viděli cestu k vyváznutí z dosavadních nesrovnalosti strany pod obojí, ke které náležela většina národa. Také Jednota bratří českomoravských na východě Čech vzniklá nabývala vždy většího rozšíření, ale různosť vyznání náboženského a nevraživosť jedné strany na druhou byly velikou závadou rozvoje politického i uměleckého. Neustálé hádky a různice náboženské, sobecké choutky vyššího panstva a nezřízenosť života církevního u většiny obyvatelstva v zemích českých staly se hlavním pramenem mravního hynutí a konečného poklesnutí celého národa.

Za panování krále Ferdinanda I. (1526-1564) dostalo se zemím koruny české řádnější správy veřejné a bedlivého konání spravedlnosti, za kteroužto příčinou zmáhala se bezpečnost, šířila vzdělanost a mohutněla zámožnost obyvatelstva. Zavedením řádu jezuitského do Čech sesílena však valně strana katolická, k níž náležela rodina panovnická, a strana ta domohla se konečně úplného vítězství.

Nový směr duševní, zvaný humanismus, zavládnuvší v zemích západních následkem studování staré literatury klassické, zjednal si průchod též do zemí českých a nalezl zde množství horlivých pěstitelův.

Za oněch dob zřizování byli v městech českých a moravských četní kůrové literátští, kteří pěstujíce zpěv nábožný, pečovali hlavně o vzdělání mládeže školní. Jejich přičiněním zařizovány v druhé polovici věku 16. po městech četné školy, k nimž dosazováni byli za učitele členové university, a za krátkou dobu dospělo školství v zemích koruny české k značnému rozvoji. Na školách tehdejších&lt;ref&gt;Školy, jež dle vyznání byly utrakvistické, evangelické, bratrské a katolické, nazývaly se partikulárnými a byly dvojího druhu: 1. Nižší či triviální (trivium, trojcestí) o dvou nebo o třech třídách, a předměty vyučovacími byly: gramatika, rhetorika, dialektika. 2. Vyšší (quadrivium, čtvercestí) o čtyrech nebo pěti třídách, a předměty vyučovacími byly: arithmetika, musika, geometria, astronomia. Ředitel školy slul rektor, jenž vyučoval ve třídě nejvyšší, ostatní učitelé nazýváni byli kolegové či preceptoři; ty ustanovoval rektor university Pražské, jemuž správa škol náležela. Kantor a succentor vyučovali hudbě, a poněvadž nebyli členy university, ustanovovala je obec sama.&lt;/ref&gt; byla hudba či muzika jedním z hlavních předmětův a vyučováno jí každého dne času odpoledního mimo sobotu.

V třídě nejnižší cvičila se mládež ve zpívání žalmův způsobem praktickým, ve třídě druhé učilo se počátkům zpěvu a hudby instrumentální, ve třídě třetí bylo společné cvičení, ve třídě čtvrté a páté bylo praktické cvičení v hudbě vokální, na housle a na varhany.

Hudbě vyučovali kantor a succentor ve všech třídách a ve dvou nejnižších třídách též předmětům ostatním, a často věnováno hudbě více času, než bylo po chuti mnohým osobám universitním.

Tím způsobem pěstována při mládeži od počátku školního učení láska ke zpěvu, čímž vyvíjel se jemný cit, vjímavosť a smysl pro hudbu a pro umění vůbec ve všech vrstvách národa. Mužové nejvzdělanější věnovali umění hudebnímu velkou péči, přihlížejíce ku pěstování zpěvu nejen při školách, než i v životě domácím.

Že hudba pěstována též při školách vysokých, rozumí se samo sebou; pomůckou vyučovací bylo „Compendium musices descriptum ab Adriano Petit Coclico, discipulo Josquini de Près“, vydané l. 1552 v Norimberce, a Herrmanna Finka „Practica musica“, vydaná l. 1556 ve Vitemberce.

Horlivým pěstováním hudby rozvíjel se utěšeně zpěv církevní, a velký vliv na rozvoj písně české mělo též rozdvojení náboženské, jsouc příčinou, že píseň evangelické, lišící se od zpěvův katolických obsahem i formou, nad ně vynikla. Skladatelé katoličtí skládali na texty mešní a na žalmy latinské, evangelíci a bratři českomoravští brali však ke skladbám výňatky z písma v českých překladech, a nejoblíbenějším po stránce té bylo vyznání víry. Poněvadž pak jazyk národní byl podkladem jejich tvoření hudebního, pracovali s větší zaníceností a vytvořili velebné zpěvy, jimiž národ český právem honositi se může.

Zvláště pak u bratří českomoravských povýšeny byly písně duchovní vedlé kázání za přední prostředek věroučný a bohoslužebný; neboť skládali písně, aby jimi jako kázáním slova božího přisluhovali obecnému lidu k následování pravé víry a služby boží. Tím naznačen byl dostatečně účel písní církevních v Jednotě.

Velikou závadou při tehdejším školství byla latina, jíž vyučovalo se předmětům veškerým; latinská výmluvnost byla účelem nejvyšším při vyučování, k ní především se přihlíželo, ale na jádro věci a na vyvinutí charakteru se nedbalo. Latina byla modlou, pohlcující mladý věk a národnost, plodící samolibé, chvástavé a neplodné světoobčanství, jež opovrhovalo jazykem domácím.

Kněžstvo lpící na zastaralých řádech scholastických, pohlíželo s opovržením na potřeby lidu a stavělo se nepřátelsky i proti žákovstvu, jež nepozbylo dosud vědomí národního. Zřejmo to z listu, jímž administrator a farářové pod obojí Martinovi arcibiskupu Pražskému žalovali na žákovstvo,&lt;ref&gt;V měsíci srpnu l. 1582&lt;/ref&gt; že při pohřbech místo zpěvův latinských zpívá písně české. Žaloba ta neměla však valného úspěchu, jak dle zpráv pozdějších jde na jevo, a žákovstvo zpívalo i později při podobných příležitostech písně české.

Hlavní tři strany náboženské, na něž národ český od doby krále Jiříka se dělil, byli katolíci, kališníci čili pod obojí a vyznavači Jednoty bratrské; k těm přibylo vyznání evangelické, k němuž ve věku 16. přilnula většina kališníkův. Napnutost mezi těmito stranami stále rostoucí nebyla odklizena ani konfessí českou, již l. 1575 král Maximilian II. byl vyhlásil, a různice náboženské řádem jezovitským rozdmychované stále se přiostřovaly. Když pak na počátku věku 17. někteří z vyšších úřadníkův královských o to usilovali, aby strana katolická při všech důležitých úřadech vrch obdržela, a přísně nastupovati počali proti Jednotě bratrské, způsobeno tím veliké jitření mezi nekatolíky a výsledkem bylo vymožení Majestátu císaře Rudolfa II. l. 1609, jímž učiněna měla býti přítrž dalším různicím náboženským. Avšak různý výklad jeho, jakož i jiné neshody politické uspíšily povstání stavův českých l. 1618, a když císař Matyáš l. 1619 byl zemřel, počala proti jeho nástupci králi Ferdinandovi II. zjevná válka, jež skončila porážkou vojska stavovského l. 1620 v bitvě na Bílé Hoře a zničením státu
českého.

Že jediná tato porážka dostačila ku přemožení všelikého odporu strany tak mocné, toho příčinou byla nestatečnosť vyšších stavův, kteří nedovedli pro věc svou získati veškeré vrstvy národa českého, jejich pánovitosť proti stavu městskému a těžké poddanství, v němž lid sedlský byl udržován. Poněvadž povstání stavovské netěšilo se přízni pravého jádra národa, nedostávalo se mu širšího, pevného podkladu, ani rozumného vedení, a proto také brzo úplně bylo potlačeno. Strana katolická, v jejíž čele stál král Ferdinand II., vychovanec jezovitův, využitkovala vítězství způsobem v dějinách nebývalým. Krutou rukou vítězovou zastiženi nejen stavové, kteří odboj způsobili, nýbrž také města a veškerý národ český, jehož vyhlazení považováno za čin nejzáslužnější, čehož tytýž dosaženo.

Tomek, Děje král. č. 1864, 173, 359 a. n.

Ambros. Gesch. d. M. 1881, III. 428.

Dvorský, Paměti o školách č. 1882, 272, 417 a j.

Literarní listy 1865. 95 a. n.

O zpěvu a hudbě ve star. šk. č. Škola a život 1818, 19, 47.

Školy za různověrství v Č. Osvěta 1880. II. 835

Č. Č. M. 1845, 370, 604. Paměti o školách č. 1870, 48, 1874, 191.

Č. Č. M. 1845, 595. 1862, 24.

T. Bílek, Tovaryšstvo Ježíšovo 1873, 16 a n.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dxuhqofy0mlx0tm06f5s0zhd52tlne9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aagaard</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28686</id>
    <revision>
      <id>337148</id>
      <parentid>181984</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:44:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337148</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1417" sha1="dmetaz0jw4raszvjqsbp11gfb5o425y" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Aagaard
  | PŘEDCHOZÍ = Aag
  | DALŠÍ = Aagesen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Aagaard
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;4. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n20/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aagaard''' [ógórd] '''1)''' {{Prostrkaně|Carl Frederik}}, dánský malíř krajin, * v Odense 1833, naučil se řemeslu malířskému ve svém rodišti a vycvičil se na akademii umělecké v Kodani. Vedlé krajinářství všímal si bedlivě též malby dekorační vedením Hilkerovým a s tímto účastnil se uměleckého vykrášlení několika budov. V krajinářství jest nejbližším žákem P. C. Skovgaarda, však s rázem vlastním. R. 1865 dostal södrinžskou prémii za velkou krajinu (v králov. obrazárně), vykonal několik studijních cest a od r. 1876 jest členem umělecké akademie.

'''2)''' {{Prostrkaně|Christian}} (* 1616 — † 1664), pocházel z Viborgu, stud. v Kodani, r. 1647 stal se prof. poesie na univ. kodaňské a 1658 rektorem kolleje v Ripenu. Latinské jeho básně vyznačují se obzvláštní elegancí a čistotou mluvy; zmínky zasluhují ''Threni hyperboraei'' na smrť krále Kristiána IV.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>dmetaz0jw4raszvjqsbp11gfb5o425y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aas (obec)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28739</id>
    <revision>
      <id>337151</id>
      <parentid>195951</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:46:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337151</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="617" sha1="lwln5ns7bcsfiobrd43jd0w5tvp0iha" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Aas (obec)
  | PŘEDCHOZÍ = Aas
  | DALŠÍ = Aasen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Aas
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;11. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n27/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ås
}}

{{Forma|proza}}
'''Aas''', obec v Norsku v amtě akershusském (2700 ob.) se státní vyšší hospodářskou školou.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Norsku v Ottově slovníku naučném|Aas (obec)]]</text>
      <sha1>lwln5ns7bcsfiobrd43jd0w5tvp0iha</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Áb (perština)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28743</id>
    <revision>
      <id>337152</id>
      <parentid>332173</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:47:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337152</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="618" sha1="1fb317nnpfy9ctfeeil3f6r66adjmh7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Áb (perština)
| PŘEDCHOZÍ = Áb
| DALŠÍ = Ab
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Áb
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;11. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n27/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Áb''', slovo perské, znamená vodu, hlavně ve slovech složených, jako Pandž-''áb'' (pět vod), Do-''áb'' (dvě vody); srov. {{Prostrkaně|[[../Aa|Aa]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>1fb317nnpfy9ctfeeil3f6r66adjmh7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Å</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28752</id>
    <revision>
      <id>337147</id>
      <parentid>248882</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:44:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337147</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="602" sha1="mzx37x43anbvndz2xlg73efn4qo9uhr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Å
  | PŘEDCHOZÍ = A. u. s.
  | DALŠÍ = Aa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Å
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;3. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n19 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Å
}}

{{Forma|proza}}
'''Å,''' znaménko užívané ve švédském písmě, vyslovuje se skoro jako ''o''; Dánové píší místo toho ''aa''.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Å]]</text>
      <sha1>mzx37x43anbvndz2xlg73efn4qo9uhr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Abacaxis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28806</id>
    <revision>
      <id>337153</id>
      <parentid>200435</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:47:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337153</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="651" sha1="8k3qqcnlbyj6f2okl19noj43bevxtyu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Abacaxis
  | PŘEDCHOZÍ = Abacaenum
  | DALŠÍ = Abacinare
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Abacaxis
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;12. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n28/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Abacaxis
}}

{{Forma|proza}}
'''Abacaxis''' [abak-], řeka brasilská, pravý přítok Maraňonu, do něhož se vlévá v krajině Maué, protekši jezerem Guaribským.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>8k3qqcnlbyj6f2okl19noj43bevxtyu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Abaco Paolo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28810</id>
    <revision>
      <id>337154</id>
      <parentid>203538</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:47:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337154</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="564" sha1="hun4iv3qjwv1lzaxtusy6qe14iwejnr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Abaco Paolo
  | PŘEDCHOZÍ = Abaco
  | DALŠÍ = Abacosa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Abaco
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;12. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n28/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
dall' '''Abaco''' {{Prostrkaně|Paolo}} viz {{Prostrkaně|[[../Dagomari/]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Abaco Paolo]]</text>
      <sha1>hun4iv3qjwv1lzaxtusy6qe14iwejnr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Abaffy Leopold</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29224</id>
    <revision>
      <id>337155</id>
      <parentid>195974</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:47:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337155</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1542" sha1="tg18pgck70pxmfa5r3xsnh9487u5gfw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Abaffy Leopold
  | PŘEDCHOZÍ = Abaffy
  | DALŠÍ = Abafi
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Abaffy
  | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vlček (1860–1930)|Jaroslav Vlček]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;14. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n30/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Leopold Abaffy
}}

{{Forma|proza}}
'''Abaffy''' {{Prostrkaně|Leopold}}, pseudonym: {{Prostrkaně|Branko Rovinov}} (* 18. ún. 1827 — † 27. ún. 1883), ev. farář ve Slovenském Aradci. V létech šedesátých počal psáti novelly, ze kterých povídka ''Tri hroby'' (ve Viktorínově almanahu »Lipa« ročn. III., 1864) svou látkou (z podání o Jánošíkovi a jeho loupežnické družině) i zádumčivým tónem je zvláště charakteristická. Později psal jen články do Hurbanových »Církevních Listův« a do Boorovy »Korouhve na Sioně«. Nedlouho před smrtí redig. homilétický časopis »Slovo Života«. '''A'''. v l. 1848 a 1849 účastnil se ruchu proti Košutovcům. Od té doby nebyl v milosti u Maďarů. Když pak v časopise »Slovo Života« káral neblahé poměry uherské, byl jako »pansláv« pohnán před maď. ev. konsistoř, zbaven místa svého a odsouzen k pokutě 200 zl. Místa svého více nedosáhl. ''[[Autor:Jaroslav Vlček (1860–1930)|Včk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Abaffy Leopold]]</text>
      <sha1>tg18pgck70pxmfa5r3xsnh9487u5gfw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Capella regia musicalis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29505</id>
    <revision>
      <id>337113</id>
      <parentid>264919</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:51:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Obsah (neúplný, výběr) */ Capella regia musicalis/Chtíc, aby spal</comment>
      <origin>337113</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3313" sha1="cli5hpbd8yww2auer65jl7stxr2h64v" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Capella regia musicalis
  | PODTITULEK = Kaple královská zpěvní a muzikální
  | AUTOR = sestavil a svými písněmi obohatil: [[Autor:Václav Karel Holan Rovenský|Václav Karel Holan Rovenský]]
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693.
  | ONLINE = [http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&amp;pid=AIPDIG-NKCR__54_A_48_____3NMWCT9-cs Manuscriptorium].
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;div style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:x-large&quot;&gt;
{{Verzálky|Capella Regia Musicalis.}}&lt;br/&gt;
Kaple královská
&lt;/div&gt;
zpěvní a muzikální v řeči a v jazyku českém svatováclavském někdy od Otce vlasti slavné a svaté paměti.&lt;br /&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:x-large&quot;&gt;{{Verzálky|Císaře [[Autor:Karel IV.|Karla Čtvrtého]]}}&lt;/div&gt;

Na Hradě pražském často zvučně a hlučně držaná;&lt;br /&gt;
Od samých nebešťanův svatých Božích a patronův českých králi {{Verzálky|Vladislavovi}} nočního času na modlitbách bdícímu skroušeně a pohnutedlně opakovaná, když z stanův a hrobův svých na to se divajicímu podivně vstávali a s procesím od hrobu svatého Víta do kaple sv. Václava svíčkami rozsvícenými pěkným pořádkem kráčeli společně zpívajíce. {{Cizojazyčně|la|Isti sunt sancti qui pro Testamento DEI sua corpora tradiderunt.}} Titoť jsou svatí jenž pro zákon Boží své těla vynaložili. Což se podnes v kostele hlavním sv. Víta ráno po primě breviáře neb hodinkách kněžských na každý den od vikařův a žákovstva pobožně a pamětně obnovuje.

To jest:
&lt;div style=&quot;font-size:x-large&quot;&gt;Kancionál&lt;/div&gt;
a
&lt;div style=&quot;font-size:large&quot;&gt;kniha zpěvní&lt;/div&gt;
Na všechny svátky a slavnosti vejroční&lt;br/&gt;
Nyní v nově vydaná:&lt;br /&gt;
S obvzláštním povolením, potvrzením a schválením;&lt;br /&gt;
vysoce Osvíc[eného] a Nejdůstojnějšího knížete Pána, Pána {{Verzálky|Jana Fridricha}} arcibiskupa pražského Svaté římské říše knížete a hraběte z Valdštejna ec. ec. &lt;br /&gt;&lt;br /&gt;
Od&lt;br /&gt;
[[Autor:Václav Karel Holan Rovenský|Václava Karla Holana Rovenskýho]], vejhradního kostela vyšehradského kapelmistra.

Vytištěn v Starem Městě pražském v Velké Karlově koleji u Jiřího Labouna, Léta od Porodu Panenského 1693.{{Redakční poznámka|Transkripce provedena na základě doporučení uvedeného v článku ''Zásady transkripce českých textů z barokní doby'' od Josefa Vintra na stránkách Vokabuláře webového. [[http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicnipoznamka.aspx?id=VintrZasadyTranskripce]]}}
&lt;/div&gt;

== Obsah (neúplný, výběr) ==

* [[Co řeknu dobrý Ježíši]]
* [[Den přeslavný jest k nám přišel]]
* [[Capella regia musicalis/Chtíc, aby spal|Chtíc, aby spal]]
* [[Kde jste kde císařové]]
* [[Kde tak rychle jdeme]]
* [[Májové časy]]
* [[Na lože jdouce]]
* [[Ó překrásný Ježíši]]
* [[Podvečer tvá čeládka]]
* [[Spanilé z archy holubičky]]
* [[Vesel se nebe, radůj se země]]
* [[Vítej, Pane, Jezu Kriste]]
* [[Všichni lidé v světě]]
* [[Zavítej k nám, dítě malé]]

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Kancionály]]
[[Kategorie:Capella regia musicalis| ]]
[[Kategorie:Václav Karel Holan Rovenský]]</text>
      <sha1>cli5hpbd8yww2auer65jl7stxr2h64v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Co řeknu dobrý Ježíši</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29506</id>
    <revision>
      <id>337093</id>
      <parentid>267247</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337093</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1328" sha1="2vdl7i3wbffn7kdumb8oz9gf95n5ien" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Co řeknu dobrý Ježíši
   | DALŠÍ = Den přeslavný jest k nám přišel
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Co řeknu dobrý Ježíši
  | AUTOR = [[Autor:Václav Karel Holan Rovenský|Václav Karel Holan Rovenský]]
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. Str. 340.
  | ONLINE = [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110. www.manuscriptorium.com]
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;poem&gt;
''1.'' Co řeknu dobrý Ježíši,
řeknuli že jsem já tvůj,
co řeknu Vykupiteli,
co řeknu ó Spasiteli;
rci ať povědíť mohu,
co řeknu dobrý Ježíši,
řeknuli že jsi ty můj.

''2.'' Co pravíš dobrý Ježíši,
pravíšli sem já tvůj,
co pravíš Vykupiteli,
co pravíš ó Spasiteli;
povíšli pak že jsem tvůj,
co pravíš dobrý Ježíši,
povíšli že jsem já tvůj.

''3.'' Ptám se ptám se ó Ježíši,
pověz pak semli já tvůj,
ptám se ptám Vykupiteli,
ptám se ptám ó Spasiteli;
takli se doptat mohu,
pověz mi dobrý Ježíši,
pověz pak jsemli já tvůj.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Duchovní písně]]</text>
      <sha1>2vdl7i3wbffn7kdumb8oz9gf95n5ien</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337112</id>
      <parentid>337093</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:51:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“</comment>
      <origin>267247</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1160" sha1="dcn5jzghucnt41mhdv2i4bf37ho8j6l" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Co řeknu dobrý Ježíši
  | AUTOR = [[Autor:Václav Karel Holan Rovenský|Václav Karel Holan Rovenský]]
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. Str. 340.
  | ONLINE = [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110. www.manuscriptorium.com]
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;poem&gt;
''1.'' Co řeknu dobrý Ježíši,
řeknuli že jsem já tvůj,
co řeknu Vykupiteli,
co řeknu ó Spasiteli;
rci ať povědíť mohu,
co řeknu dobrý Ježíši,
řeknuli že jsi ty můj.

''2.'' Co pravíš dobrý Ježíši,
pravíšli sem já tvůj,
co pravíš Vykupiteli,
co pravíš ó Spasiteli;
povíšli pak že jsem tvůj,
co pravíš dobrý Ježíši,
povíšli že jsem já tvůj.

''3.'' Ptám se ptám se ó Ježíši,
pověz pak semli já tvůj,
ptám se ptám Vykupiteli,
ptám se ptám ó Spasiteli;
takli se doptat mohu,
pověz mi dobrý Ježíši,
pověz pak jsemli já tvůj.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Duchovní písně]]</text>
      <sha1>dcn5jzghucnt41mhdv2i4bf37ho8j6l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kde jste kde císařové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29509</id>
    <revision>
      <id>337096</id>
      <parentid>266348</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337096</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3759" sha1="jtbmtnrp8kequ8ktkqyuix60sm8ovt0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = Chtíc, aby spal
   | ČÁST = Kde jste kde císařové
   | DALŠÍ = Kde tak rychle jdeme
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kde jste kde císařové
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;XXXIV. [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110 Dostupné online].
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 140
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative f' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  b8. c16 d8 e c b a4 r8 b a8. g16 g4 r
  g8. a16 b8 fis e fis dis4 r8 g fis8. e16 e4 r
  r8 b'16 c d8 a a8. c16 b8 g16 a b8 fis e8. fis16 d8 b' b8. a16 b8 b16( a g8) g fis8. e16 e4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde jste kde Cí -- sa -- řo -- vé u -- mře -- li jste
   kde svě -- ta Moc -- ná -- řo -- vé již víc ne -- jste
   za vá -- mi my pů -- jde -- me smr -- ti my ne -- u -- jde -- me
   ach pů -- jde -- me k_vám do věč -- no -- sti.
  }
 \new Voice = &quot;C.II.&quot; \relative g' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  g8. a16 b8 b a8. g16 fis4 r8 g g8. fis16 g4 r
  e8. g16 fis8 a b8. a16 b4 r8 e, e8. d16 e4 r
  r8 g16 g a8 d, fis8. a16 g8 g16 g fis8 a b8. a16 b8 g e8. e16 fis8 g16( fis e8) e e8. d16 e4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde jste pak kde Kní -- ža -- ta zmi -- ze -- li jste
   kde pře -- sla -- vná Hra -- ba -- ta u -- mře -- li jste
   za vá -- mi my pů -- jde -- me smr -- ti my ne -- u -- jde -- me
   ach pů -- jde -- me k_vám do věč -- no -- sti.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  g8. g16 g4 a8. a16 d,4 g d g, r
  e'8. e16 d4 c8. c16 b4 r8 g16 a b4 e2
  g,4 fis fis'8. fis16 g8 e d4 c8 c b b c c b g g a b4 e
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;

&lt;poem&gt;
1. Kde jste kde císařové
umřeli jste,
kde světa mocnářové,
již víc nejste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

2. Kde jste pak kde knížata
zmizeli jste,
kde přeslavná hrabata,
umřeli jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

3. Kde jste krásné slečenky
ach zbledli jste,
kde přepěkné panenky,
ach schnili jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

4. Kde ste statečné paní
již nejste nic,
žádný vás již ze spaní,
nezbudí víc;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

5. Kde jste kde boháčové
ach schudli jste,
kde světa miláčkové,
ustydli jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

6. Kde jste kde i měšťané
ach v kostnicích,
jináč se nám nestane,
chtíc nechtící;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

7. Robotní sedláčkové
přestali jsou,
všickni hospodářové
již domu jdou;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

8. I my všickni na světě
tam půjdeme,
snad v tom neb v druhém létě,
tam budeme;{{Redakční poznámka|v kancionálu z roku 1693 verš chybí - nebyl vytisknut; doplněno podle CD: ''Čas jako hlas''; autor hudby Václav Karel Holan Rovenský; dirigent Michael Pospíšil; interpret Ritornello. Praha: Arta, 2004.}}
tam tam všickni půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Písně]]</text>
      <sha1>jtbmtnrp8kequ8ktkqyuix60sm8ovt0</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337109</id>
      <parentid>337096</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:51:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“</comment>
      <origin>266348</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3593" sha1="mqhl2hvbnxfrz37gzox0q4dbjbb5au8" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kde jste kde císařové
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;XXXIV. [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110 Dostupné online].
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 140
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative f' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  b8. c16 d8 e c b a4 r8 b a8. g16 g4 r
  g8. a16 b8 fis e fis dis4 r8 g fis8. e16 e4 r
  r8 b'16 c d8 a a8. c16 b8 g16 a b8 fis e8. fis16 d8 b' b8. a16 b8 b16( a g8) g fis8. e16 e4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde jste kde Cí -- sa -- řo -- vé u -- mře -- li jste
   kde svě -- ta Moc -- ná -- řo -- vé již víc ne -- jste
   za vá -- mi my pů -- jde -- me smr -- ti my ne -- u -- jde -- me
   ach pů -- jde -- me k_vám do věč -- no -- sti.
  }
 \new Voice = &quot;C.II.&quot; \relative g' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  g8. a16 b8 b a8. g16 fis4 r8 g g8. fis16 g4 r
  e8. g16 fis8 a b8. a16 b4 r8 e, e8. d16 e4 r
  r8 g16 g a8 d, fis8. a16 g8 g16 g fis8 a b8. a16 b8 g e8. e16 fis8 g16( fis e8) e e8. d16 e4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde jste pak kde Kní -- ža -- ta zmi -- ze -- li jste
   kde pře -- sla -- vná Hra -- ba -- ta u -- mře -- li jste
   za vá -- mi my pů -- jde -- me smr -- ti my ne -- u -- jde -- me
   ach pů -- jde -- me k_vám do věč -- no -- sti.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \autoBeamOff
  \key e \minor
  \time 2/2
  g8. g16 g4 a8. a16 d,4 g d g, r
  e'8. e16 d4 c8. c16 b4 r8 g16 a b4 e2
  g,4 fis fis'8. fis16 g8 e d4 c8 c b b c c b g g a b4 e
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;

&lt;poem&gt;
1. Kde jste kde císařové
umřeli jste,
kde světa mocnářové,
již víc nejste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

2. Kde jste pak kde knížata
zmizeli jste,
kde přeslavná hrabata,
umřeli jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

3. Kde jste krásné slečenky
ach zbledli jste,
kde přepěkné panenky,
ach schnili jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

4. Kde ste statečné paní
již nejste nic,
žádný vás již ze spaní,
nezbudí víc;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

5. Kde jste kde boháčové
ach schudli jste,
kde světa miláčkové,
ustydli jste;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

6. Kde jste kde i měšťané
ach v kostnicích,
jináč se nám nestane,
chtíc nechtící;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

7. Robotní sedláčkové
přestali jsou,
všickni hospodářové
již domu jdou;
za vámi my půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.

8. I my všickni na světě
tam půjdeme,
snad v tom neb v druhém létě,
tam budeme;{{Redakční poznámka|v kancionálu z roku 1693 verš chybí - nebyl vytisknut; doplněno podle CD: ''Čas jako hlas''; autor hudby Václav Karel Holan Rovenský; dirigent Michael Pospíšil; interpret Ritornello. Praha: Arta, 2004.}}
tam tam všickni půjdeme,
smrti my neujdeme,
ach půjdeme k vám do věčnosti.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Písně]]</text>
      <sha1>mqhl2hvbnxfrz37gzox0q4dbjbb5au8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Májové časy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29517</id>
    <revision>
      <id>337098</id>
      <parentid>260172</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337098</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1658" sha1="klalvx416vb4wpof4ul8exdh9egt8yo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = Kde tak rychle jdeme
   | ČÁST = Májové časy
   | DALŠÍ = Na lože jdouce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Májové časy
  | PODTITULEK = Píseň v čas májový
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. Str. 296-297. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110.
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;poem&gt;
''1.'' Májové časy,
veselé hlasy,
lidskému pokolení se zjevují,
všeliké radosti,
k srdečné libosti
v tento čas se nám vyskytují.

''2.'' Slunéčko zhřívá,
zem se otvírá,
růžičky s libou vůni ukazuje,
i to kořeníčko
raduje se všecko
z tvého Ježíši zmrtvýchvstání{{Redakční poznámka|v originále: z mrtvých vstání}}.

''3.'' Lesy, hájové,
i pahrbkové,
jak se pěkně začínají zelenat,
a po nich ptáčkové,
létajíc vesele
začínají líbezně zpívat.

''4.'' Pramínky tekou,
každý svou vahou,
všecky řeky přepěkně se blyštějí,
a v nich se rybičky
prohýbají vždycky
sem i tam bystře se hýbají.

''5.'' Krásné zvířátka,
vesele všecka,
po lukách, po lesích sem tam běhají,
a vzkříšení tvému,
Kriste veselému
mezi kvítky se proskakují.

''6.'' Nad to vše i my
souce{{Redakční poznámka|jsouce}} rozumní
stvoření tvé, tebe vychvalujeme,
a s anjeli tvými
duchy přečistými
tobě aleluja spíváme.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Duchovní písně]]</text>
      <sha1>klalvx416vb4wpof4ul8exdh9egt8yo</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337107</id>
      <parentid>337098</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:50:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“</comment>
      <origin>260172</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1505" sha1="ammab4ly7lp36640jeb5yigo6letw5u" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Májové časy
  | PODTITULEK = Píseň v čas májový
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. Str. 296-297. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110.
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;poem&gt;
''1.'' Májové časy,
veselé hlasy,
lidskému pokolení se zjevují,
všeliké radosti,
k srdečné libosti
v tento čas se nám vyskytují.

''2.'' Slunéčko zhřívá,
zem se otvírá,
růžičky s libou vůni ukazuje,
i to kořeníčko
raduje se všecko
z tvého Ježíši zmrtvýchvstání{{Redakční poznámka|v originále: z mrtvých vstání}}.

''3.'' Lesy, hájové,
i pahrbkové,
jak se pěkně začínají zelenat,
a po nich ptáčkové,
létajíc vesele 
začínají líbezně zpívat.

''4.'' Pramínky tekou,
každý svou vahou,
všecky řeky přepěkně se blyštějí,
a v nich se rybičky
prohýbají vždycky
sem i tam bystře se hýbají.

''5.'' Krásné zvířátka,
vesele všecka,
po lukách, po lesích sem tam běhají,
a vzkříšení tvému,
Kriste veselému
mezi kvítky se proskakují.

''6.'' Nad to vše i my 
souce{{Redakční poznámka|jsouce}} rozumní
stvoření tvé, tebe vychvalujeme,
a s anjeli tvými
duchy přečistými
tobě aleluja spíváme.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Duchovní písně]]</text>
      <sha1>ammab4ly7lp36640jeb5yigo6letw5u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kde tak rychle jdeme</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29518</id>
    <revision>
      <id>337097</id>
      <parentid>263709</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337097</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2509" sha1="i5h2m7b85w01k8hyhflsmyhx1mtea41" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = Kde jste kde císařové
   | ČÁST = Kde tak rychle jdeme
   | DALŠÍ = Májové časy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kde tak rychle jdeme
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, Václav Karel. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;XXXIII. [http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/L/NKCR__54_A_48________1ZDL/N1/54_A_48________1ZDLN1F033P.JPG Dostupné online.]
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative c'' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key a \minor
  \time 4/4
  c8 c c c b4 c c8 b b4 b8 a a4 fis8 b e, a16( g) fis4 e8 b'16( c) d8 c b8. a16 a4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde tak ry -- chle jde -- me
   z_roz -- ko -- še do ze -- mě
   co to za no -- vi -- nu,
   v_po -- sled -- ní Ho -- di -- nu.  
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Rov -- ně jak u -- pa -- dne,
   z_Stro -- mu List, když zva -- dne,
   tak se dě -- je s_ná -- mi,
   smrt sto -- jí za ná -- mi.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
 \figuremode {
    s1 &lt;5 3&gt;8 &lt;4 2&gt; &lt;3&gt; &lt;4&gt; &lt;5&gt; &lt;4&gt; &lt;3&gt; s &lt;3&gt; &lt;6&gt; &lt;3&gt; &lt;6&gt;16 &lt;6 5&gt; s2. &lt;6 5&gt;4
  }
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative a, {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \autoBeamOff
  \key a \minor
  a8 b c d e f, a' g fis4 g8 fis e4 fis8 e d d c c a  \once \set suggestAccidentals = ##t b e e  \once \set suggestAccidentals = ##t bes c d e a,4
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;&lt;poem&gt;
Kde tak rychle jdeme,
z rozkoše do země?{{Redakční poznámka|tj. do hrobu}}
co to za novinu,
v poslední hodinu.

Rovně{{Redakční poznámka|tj. stejně}} jak upadné,
z stromu list, když zvadne,
tak se děje s námi,
smrt stojí za námi.

Šlehával jsi dosti,
že světské marnosti,
tak dlouho zde stojí
až ti hrob přistrojí.

Není to ten poklad,
štír, žába, mrzký had;
nejsou to ty perly,
za tvým krkem červi.

Jakýž to tovaryš,
ještěrka, brouk a myš?
jaké to tvé lůžko?
smradu všudy husto.

Muziky tu není,
bojí se kvílení,
žádná symfonie,
když tvé tělo hnije.

Neslyšíš než ten hlas:
odkud vzat jdi tam zas,
to jest ten konec tvůj;
z země jsi, již jsi hnůj.

Plač již sám nad sebou,
k hrobu tebe nesou,
odvrátí své líce,
nejsi přítel více.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Písně]]</text>
      <sha1>i5h2m7b85w01k8hyhflsmyhx1mtea41</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337108</id>
      <parentid>337097</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:50:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“</comment>
      <origin>263709</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2345" sha1="ddfb3grnz4rjf78unhzbvoi3bpjxswg" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kde tak rychle jdeme
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, Václav Karel. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;XXXIII. [http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/L/NKCR__54_A_48________1ZDL/N1/54_A_48________1ZDLN1F033P.JPG Dostupné online.]
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Capella regia musicalis]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative c'' {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c1&quot;
  \autoBeamOff
  \key a \minor
  \time 4/4
  c8 c c c b4 c c8 b b4 b8 a a4 fis8 b e, a16( g) fis4 e8 b'16( c) d8 c b8. a16 a4
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Kde tak ry -- chle jde -- me
   z_roz -- ko -- še do ze -- mě
   co to za no -- vi -- nu,
   v_po -- sled -- ní Ho -- di -- nu.  
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
   Rov -- ně jak u -- pa -- dne,
   z_Stro -- mu List, když zva -- dne,
   tak se dě -- je s_ná -- mi,
   smrt sto -- jí za ná -- mi.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
 \figuremode {
    s1 &lt;5 3&gt;8 &lt;4 2&gt; &lt;3&gt; &lt;4&gt; &lt;5&gt; &lt;4&gt; &lt;3&gt; s &lt;3&gt; &lt;6&gt; &lt;3&gt; &lt;6&gt;16 &lt;6 5&gt; s2. &lt;6 5&gt;4
  }
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative a, {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \autoBeamOff
  \key a \minor
  a8 b c d e f, a' g fis4 g8 fis e4 fis8 e d d c c a  \once \set suggestAccidentals = ##t b e e  \once \set suggestAccidentals = ##t bes c d e a,4
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;&lt;poem&gt;
Kde tak rychle jdeme,
z rozkoše do země?{{Redakční poznámka|tj. do hrobu}}
co to za novinu,
v poslední hodinu.

Rovně{{Redakční poznámka|tj. stejně}} jak upadné,
z stromu list, když zvadne,
tak se děje s námi,
smrt stojí za námi.

Šlehával jsi dosti,
že světské marnosti,
tak dlouho zde stojí
až ti hrob přistrojí.

Není to ten poklad,
štír, žába, mrzký had;
nejsou to ty perly,
za tvým krkem červi.

Jakýž to tovaryš,
ještěrka, brouk a myš?
jaké to tvé lůžko?
smradu všudy husto.

Muziky tu není,
bojí se kvílení,
žádná symfonie,
když tvé tělo hnije.

Neslyšíš než ten hlas:
odkud vzat jdi tam zas,
to jest ten konec tvůj;
z země jsi, již jsi hnůj.

Plač již sám nad sebou,
k hrobu tebe nesou,
odvrátí své líce,
nejsi přítel více.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Písně]]</text>
      <sha1>ddfb3grnz4rjf78unhzbvoi3bpjxswg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Den přeslavný jest k nám přišel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29623</id>
    <revision>
      <id>337094</id>
      <parentid>259568</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337094</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2770" sha1="8w46s88mifsg8gl4avec3u0m9a0k0da" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = Co řeknu dobrý Ježíši
   | ČÁST = Den přeslavný jest k nám přišel
   | DALŠÍ = Chtíc, aby spal
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Den přeslavný jest k nám přišel
  | PODTITULEK = Písně o narození Pána Krista
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;125.
  | ONLINE = [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110 manuscriptorium.com].
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 140
  | SOUVISEJÍCÍ = &lt;nowiki /&gt;
* [[Capella regia musicalis]]
* [[Naše písně/Den přeslavný jest k nám přišel]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c4&quot;
  \key d \minor
  \time 2/2
  \partial 2 {r4 g} bes bes a a bes2 c d r4 g, bes bes a a bes bes c c d4. d8 c4 c bes bes a a d c2 bes4 a2 g_\fermata
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
  Den pře -- sla -- vný jest k_nám při -- šel,
  v_němž má bý -- ti ka -- ždý ve -- sel,
  ra -- důj -- me se, ve -- sel -- me se, v_tom -- to na -- ro -- ze -- ní.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \key d \minor
  \time 2/2
  \partial 2 {r4 g} g g d d g2 f bes, r4 g g g d' d g g f f bes,4. bes8 f'4 f g c, d d bes f'2 g4 d2 g,_\fermata
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;&lt;poem&gt;
Den přeslavný jest k nám přišel,
v němž má býti každý vesel,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Dítě se nám narodilo,
proroctví se naplnilo,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Izaiáš prorokoval,
anjel Gabriel zvěstoval,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Že se narodilo dítě,
v Betlémě v tom malém městě,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

V hospodě místa nemělo,
mezi hovady leželo,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Maria povíjíc hbá,
radující se kolébá,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Kdo slyšel divy takové,
že přišli tři králové,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Od východu slunce k němu,
darující dary jemu,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

V tomto Božím narození,
radůj se všecko stvoření,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Vánoční písně a koledy]]</text>
      <sha1>8w46s88mifsg8gl4avec3u0m9a0k0da</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337111</id>
      <parentid>337094</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:51:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“</comment>
      <origin>259568</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2585" sha1="ldl4rl95hxap24xa2g7vn246l9e5ek2" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Den přeslavný jest k nám přišel
  | PODTITULEK = Písně o narození Pána Krista
  | ZDROJ = HOLAN ROVENSKÝ, VÁCLAV KAREL. ''Capella regia musicalis.'' Staré Město pražské: Jiří Laboun, 1693. S.&amp;nbsp;125.
  | ONLINE = [http://www.manuscriptorium.com/apps/main/mns_direct.php?docId=set20080219_38_110 manuscriptorium.com].
  | VYDÁNO = 1693
  | LICENCE = PD old 140
  | SOUVISEJÍCÍ = &lt;nowiki/&gt;
* [[Capella regia musicalis]]
* [[Naše písně/Den přeslavný jest k nám přišel]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\new Score \with {\remove &quot;Bar_number_engraver&quot;} &lt;&lt;
 \new Voice = &quot;C.I.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;petrucci-c4&quot;
  \key d \minor
  \time 2/2
  \partial 2 {r4 g} bes bes a a bes2 c d r4 g, bes bes a a bes bes c c d4. d8 c4 c bes bes a a d c2 bes4 a2 g_\fermata
  }
  \new Lyrics \lyricsto &quot;C.I.&quot; {
  Den pře -- sla -- vný jest k_nám při -- šel,
  v_němž má bý -- ti ka -- ždý ve -- sel,
  ra -- důj -- me se, ve -- sel -- me se, v_tom -- to na -- ro -- ze -- ní.
  }
\new Staff = &quot;B.C.&quot;
\context Staff = &quot;B.C.&quot; \relative g {
  \hide Staff.BarLine
  \clef &quot;mensural-f&quot;
  \key d \minor
  \time 2/2
  \partial 2 {r4 g} g g d d g2 f bes, r4 g g g d' d g g f f bes,4. bes8 f'4 f g c, d d bes f'2 g4 d2 g,_\fermata
  }
&gt;&gt;
&lt;/score&gt;&lt;poem&gt;
Den přeslavný jest k nám přišel,
v němž má býti každý vesel,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Dítě se nám narodilo,
proroctví se naplnilo,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Izaiáš prorokoval,
anjel Gabriel zvěstoval,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Že se narodilo dítě,
v Betlémě v tom malém městě,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

V hospodě místa nemělo,
mezi hovady leželo,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Maria povíjíc hbá,
radující se kolébá,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Kdo slyšel divy takové,
že přišli tři králové,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

Od východu slunce k němu,
darující dary jemu,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).

V tomto Božím narození,
radůj se všecko stvoření,
::radůjme se,
::veselme se,
::v tomto narození (aneb: v tomto novém roce).
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Capella regia musicalis]]
[[Kategorie:Vánoční písně a koledy]]</text>
      <sha1>ldl4rl95hxap24xa2g7vn246l9e5ek2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování první</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30024</id>
    <revision>
      <id>337196</id>
      <parentid>284520</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:58:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337196</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8667" sha1="794f0h3vn7td60xxrqbklw3l6a4li24" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Krátká příručka hornolužické srbštiny
  | ČÁST = Skloňování první
  | PŘEDCHOZÍ = Jména podstatná — Wěcowniki
  | DALŠÍ = Skloňování druhé
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Skloňování první
  | AUTOR = [[Autor:Josef Páta|Josef Páta]]
  | ZDROJ = PÁTA, Josef, Dr. ''Krátká příručka hornolužické srbštiny.'' Praha: Českolužický spolek, 1920
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9d8cd820-c69b-11e2-b6da-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1920
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Podstatná jména mužská ==

=== a) s koncovou souhláskou ''tvrdou'' ===
{|
|+ {{Prostrkaně|Jednotné číslo}}
|-
| 
|colspan=&quot;2&quot;| životné: 
|colspan=&quot;2&quot;| neživotné:
|-
|1. || had || had || dub || dub
|-
|2. || had-''a'' || had-''a'' || dub-''a (u)'' || dub-''u'', les-''a''
|-
|3. || had-''ej (u)'' || had-''u (ovi)'' || dub-''ej'' || dub-''u''
|-
|4. || had-''a'' || had-''a'' || dub || dub
|-
|5. || had-''o (ej)!'' || had-''e! synu!'' || dub-''je (o)!'' || dub-''e!''
|-
|6. || wo had''źe (u)'' || o had-''ě (ovi)'' || w dub-''je'' || na dub-''ě (u)''
|-
|7. ||z had-''om'' || hadem || z dub-''om'' ||dubem
|}

{|
|+ {{Prostrkaně|Dvojné číslo}}
|-
|1. || had-''aj''&lt;ref name=&quot;dvojné&quot;&gt;Český jazyk ''nemá'' zde dvojného čísla; užívá ''všude'' tvarů čísla množného&lt;/ref&gt; || dubaj&lt;ref name=&quot;dvojné&quot; /&gt;
|-
|2. || had-''ow'' || dub-''ow''
|-
|3. || had-''omaj'' || dub-''omaj''
|-
|4. || had-''ow'' || dub-''aj''
|-
|5. || had-''aj!'' || dub-''aj!''
|-
|6. || wo had-''omaj'' || wo dub-''omaj''
|-
|7. || z had-''omaj'' || z dub-''omaj''
|}
{|
|+ {{Prostrkaně|Množné číslo}}
|-
|1. || || had-''źi, nanojo'' || || had-''i(ové)'' || dub-''y'' || dub-''y''
|-
|2. || || had-''ow'' || || had-''ů(v) || dub-''ow'' || dub-''ův''
|-
|3. || || had-''am || || had-''ům'' || dub-''am'' || dub-''ům''
|-
|4. || || had-''y, nanow'' || || had-''y'' || dub-''y'' || dub-''y''
|-
|5. || || had-''ojo!'' || ||had-''i (ové)!'' || dub-''y!'' || dub-''y!''
|-
|6. ||wo || had-''ach'' || o || had-''ech'' || dub-''ach'' || dub-''ech''
|-
|7. || z|| had-''ami'' || || had-''y'' ||dub-''ami'' || dub-''y''
|}

''Poznámky''. 1. Tak se skloňují všechna podstatná jména rodu mužského, která jsou zakončena v 1. pádě jednotného čísla souhláskou tvrdou : ''b, p, w, m, d, t, n, r, ł, h, ch, k, c, s, z'' : ''zub'', ''Serb'', ''paw'' (páv), ''štom'' (strom), ''sad'' (ovoce), ''kabat'' (kabát), ''młyn'' (mlýn), ''dar'', ''worjoł'' (orel), ''sněh'' (sníh, ''w sněze[y]''), ''paduch'' (zloděj), ''dźak'' (dík), ''šewc'' (švec), ''čas'', ''knjez'' (pán). V 6. p. jen tvrdé souhlásky ''d, t, r, t, h, ch'' se změkčují v ''dź, ć, ŕ, l, z, s.''

2. Jednoslabičná slova, která mají ''-ó-'', mění je jako v češtině v dalších pádech v otevřené ''o'': ''bóh – boha, wóz – woza, hród — hroda, kmót'' (kmotr) ''— kmota'' (ale : ''kónc'' [konec] — ''kónca'', ''wótc'' [otec] — ''wótca''!)

3. Podst. jména ''pos'' (pes) vynechává ''-o-'' ve všech dalších pádech : ''psa, psej, ze psom, psy, psow, psam, wo psach, ze psami.'' Podobně vynechávají ''-o-'' jména ''posoł'' (posel), ''kotoł'' (kotel), ale pak místo prvního ''-o-'' se objevuje ''-ó-'' : ''pósła'', ''pósłej'', ''pósle!'' atd. ; ''kotoł'' — ''kótła'' atd.

4. Podstatná jména ''životná'', označující bytosti ''rozumné'', mají 4.	pád ve všech číslech shodný s 2. pádem : ''nan, nana, nanow''; jména, označující bytosti životné, ale ''nerozumné'', mají 4. pád jako v češtině: ''had, hada, hady''.

5. V 2. pádě vedle konc. ''-a'' je též ''-u'' jako v češtině : ''dom — domu, hłod — hłodu'' (hlad), ''hród — hrodu'' (hrad), ''len – lenu'' (len), ''lód — lodu'' (led), ''lud — ludu'' (lid), ''moch — mochu'' (mech), ''skót — skotu'' (skot).

6. Jména zakončená na '''h, ch, k, c, s, z''' mají v 5. pádě (ve zvolání) ''-o'', jen ''knjez'' (pán) má ''knježe!'', ''čłowjek — čłowječe!, wótc, — wótče, hólc—holče'' (chlapec).

Ostatní mají koncovku '''-e''', před níž se souhlásky změkčují: '''ł''' = '''l''', '''t''' == '''ć''', '''d''' = '''dź''', '''tr = tŕ''' anebo se připojuje '''j''': ''zubje!'' (zube!), ''susod – susodźe!'' (vedle ''susodo'' – sousede!), ''bratr —bratře!'' Odchylku tvoří ''nan'' (otec) — ''nano! syno !'' (synu!), ''Jano!'' (Jene!), ''ludo!'' (lide!), ''buro!'' (sedláku!), ''paduch'' (zloděj) má ''paducho!'' i ''paduše!''

7. Jména zakončená na '''h''' mají v 6. pádě '''y''' : ''w snězy'' (''sněh'' — ve sněhu), ''na brjozy'' (na břehu) od jména ''brjóh''; ale ''běh — behu''. Tak i ''duch— duchu'', ''na započatku''.

8. Životná jména rozumných bytostí mají v množném čísle koncovku '''-ojo''' nebo '''-owje'''; jména na ''c'' a ''k'' obyčejně mají však koncovku ''y'', před nímž se musí ''k'' změniti v ''c'': ''herc'' (muzikant)— ''hercy'', ''rěznik'' (řezník) — ''rěznicy''.

Některá jména mají též koncovku ''-i'': ''čert — čerći, ''žid – židži, student — studenći, Čech — Češi''.

Některá mají koncovku -(j)'''a''' (vlastně kolektivní): ''bratr – bratřa'' (bratří), ''kmótr – kmotra'', ''susod – susodźa'', ''Čech – Češa'', ''Serb – Serbja'', ''bur burja''.

Jména na '''-an''' mají konc. '''-enjo''': ''delan'' (obyvatel nížiny) — ''delenjo'', ''měšcan — měšćenjo'' (měšťané), ''Słowjan — Słowjenjo'', ''póhan'' má ''pohanjo''.

''Knjez'' má v množ. čísle 1. a 5. pád: ''knježa'', 2. 4. ''knježi'', 3. ''knježim'', 6. ''wo knježich'', 7. ''z knježimi''.

=== b) S koncovou souhláskou ''měkkou'' ===
{|
|+ {{Prostrkaně|Jednotné číslo:}}
|-
|1. || muž || muž || mječ || meč
|-
|2. || muž-''a'' || muž-''e'' || mječ-''a'' || meč-''e''
|-
|3. || muž-''ej'' || muž-''ovi, -i'' || mječ-''ej'' || meč-''i''
|-
|4. || muž-''a'' || muž-''e'' || mječ || meč
|-
|5. || muž-''o!'' || muž-''i!'' || mječ-''o!'' || meč-''i!''
|-
|6. ||w muž-''u'' || o muž-''i, -ovi'' || wo mječ-''u'' || o meč-''i''
|-
|7. ||z muž-''om'' || muž-''em'' || z mječ-''om'' || meč-''em''
|}

{|
|+ {{Prostrkaně|Dvojné číslo:}}
|-
|1. 5. || muž-''ej''&lt;ref name=&quot;překládá&quot;&gt;V češtině {{Prostrkaně|není}}; překládá se číslem množným.&lt;/ref&gt; || 1. 4. 5. || mječ-''ej'' &lt;ref name=&quot;překládá&quot; /&gt;
|-
|2. 4. || muž-''ow'' || 2. || mječ-''ow''
|-
|3. 6. 7. || muž-''omaj'' || 3. 6. 7. ||mječ-''omaj''
|}

{|
|+ {{Prostrkaně|Množné číslo:}}
|-
|1. 5. || muž-''ojo'' || || muž-''i, -ové'' || || mječ-''e'' || || meč-''e''
|-
|2. || muž-''ow, -i'' || || muž-''ův, -ů'' || || mječ-''ow, -i'' || || meč-''ův, -ů''
|-
|3. || muž-''am'' || || muž-''ům''  || || mječ-''am'' || || meč-''ům''
|-
|4. || muž-''ow'' || || muž-''e'' || || mječ-''e'' || || meč-''e''
|-
|6. || w muž-''ach'' || o || muž-''ích'' || wo || mječ-''ach|| o || meč-''ích''
|-
|7. || z muž-''emi'' || || muž-''i'' || z || mječ-''emi'' || || meč-''i''
|}

Podle těchto vzorů skloňují se všechna podstatná jména rodu mužského se zakončením ''měkkým''; na př. : ''nohć'' (nehet), ''łohć'' (loket), ''hózdź'' (hřebík), ''kral'' (král), ''hósć'' (2. pád ''hosća''); ''kóń'' — ''konja'', ''dźěłaćeŕ'' (dělník), ''dźěłaćerja'', ''čeŕẃ'' — ''čerwja'', ''woheń'' — ''wóhnja'', ''stupjeń'' — ''stupnja''.

Podst. jména na '''aŕ''', '''eŕ''' a '''el''' mají v 1. pádu množ. čísla koncovku -''jo'': ''kowaŕ — kowarjo'' (kovář), ''wučeŕ — wučerjo'' (učitel), ''přećel — přećeljo'' (přítel).

Ve 3. a 6. pádě množ. čísla užívá se vedle konc. ''-am'', ''-ach'' též konc. -''om'', -''och'': ''mužom, konjom, w konjoch''.

==== Některá jména zvláštní: ====
# ''lud'' má dvojí množné číslo: ''ludy'' (národové, lidé; skloňuje se podle ''duby'') a ''ludźo'' (podle ''muž'');
# ''hosć'' má v množ. čísle: ''hosćo''. Skloňuje se pak jako ''ludźo'' : 2. a 4. pád ''ludźi'', ''hosći'', 3. ''ludźom'', ''hosćom'', 6. ''wo ludźoch'', ''wo hosćoch'', 7. ''z ludźimi'', ''z hosćimi'';
# ''dźeń'' (den), ''dnja, dnjej, dźeń, we dnju'' (''wo dnjo'', ve dne), ''z dnjom''. Dvojné číslo: ''dnaj (dnjej), dnow (dnjow), dnomaj (dnjomaj)''. Množné číslo: ''dny, dnow (dnjow), dnam (dnjam), wo dnach (dnjach), z dnami (dnjami)''.
# ''Tydźeń'' (týden) se pravidelně skloňuje: ''tydźenja'' atd.; množné číslo je ''njedźele'', velmi zřídka ''tydźenje''.

{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>794f0h3vn7td60xxrqbklw3l6a4li24</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Uttoxeter</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32739</id>
    <revision>
      <id>337029</id>
      <parentid>331491</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:39:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337029</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="806" sha1="cgfoeorijlulqvy3mkd9zc22q2kfmsb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Uttoxeter
| PŘEDCHOZÍ = Uttmann
| DALŠÍ = Utuado
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Uttoxeter
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;264. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n282/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Uttoxeter|Uttoxeter]] (anglicky)
}}

{{Forma|proza}}
'''Uttoxeter''' [ökset'r], m. v angl. hrabství staffordském, blíže pravého břehu Dove, při trati Macclesfíeld-Derby a '''U'''.-Stoke-upon-Trent, má 5133 obyv. (1901), lat. školu, tov. na korky, provazy, železárny a slévárny.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>cgfoeorijlulqvy3mkd9zc22q2kfmsb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Utuado</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32740</id>
    <revision>
      <id>337030</id>
      <parentid>331492</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:41:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337030</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="853" sha1="3j76ovon70gfe0ji4wxhr2w5gc4onep" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Utuado
| PŘEDCHOZÍ = Uttoxeter
| DALŠÍ = Útulek
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Utuado
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;264. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n282/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:Utuado, Puerto Rico|Utuado, Puerto Rico]] (anglicky)
}}

{{Forma|proza}}
'''Utuado''', m. ve vnitrozemí západoindického ostrova Puertorika, v hornaté, ale úrodné krajině s rozsáhlými plantážemi kávovými a tabákovými, 80 ''km'' jz. od San Juanu, má 3619 obyv. (1899); celý {{Prostrkaně|distrikt}} t. jm. 43.860 obyv.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Spojených státech amerických v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>3j76ovon70gfe0ji4wxhr2w5gc4onep</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/Parsifal</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32980</id>
    <revision>
      <id>337065</id>
      <parentid>277458</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:33:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337065</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7166" sha1="nb4u4lkl1dfkk9vpzxmf4mcid56wd7v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | PŘEDCHOZÍ = d) Soumrak bohův
  | ČÁST = Parsifal
  | DALŠÍ = Z Webrů Karel Maria
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Parsifal
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 2., str.&amp;nbsp;270–272
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|7c3adb10-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
}}

{{Forma|proza}}
'''[[Autor:Richard Wagner|Richard Wagner]]: Parsifal.'''

Slavnostní opera o 3 jednáních. Text od skladatele.

== Osoby: ==
* Král Titurel… bas.
* Amfortas, jeho syn… baryton.
* Gurnemanz, rytíř sv. Grálu… bas.
* Parsifal… tenor.
* Klingsor, čarodějník… baryton.
* Kundry… mezzosoprán.
* rytíři sv. Grálu.

Místo děje: hrad Montsalvat a zámek kouzelníka Klingsora. První provozování 25. VII. 1882 v Bayreuthu.

== Úvod. ==
Podkladem díla jest epos Wolframa z Eschenbachu „Parcival“ (1204.) – Král Titurel postavil posvátný hrad na hoře Montsalvatu, v němž rytíři sv. Grálu střehou misku, do které byla zachycena krev ukřižovaného Krista, a kopí, jímž byl bodnut v bok. K tomuto řádu rytířskému smějí náležeti pouze ti, jichž život jest úplně neposkvrněný. Klingsor, jenž se chtěl též státi rytířem sv. Grálu, byv jako nečistý odmítnut, oddal se kouzelnictví a z pomsty svádí rytíře půvaby svůdných žen. Když Titurel odevzdal královskou důstojnost svému synu Amfortovi, tento vytáhl proti Klingsorovi. Než i on podlehl kouzelnickým nástrahám, byv sveden služebnicí a pomocnicí Klingsorovou Kundry, prokletou od těch časů, kdy se posmívala Spasiteli, ubírajícímu se na popraviště. Kdykoliv Klingsor ji nepotřebuje, Kundry vykonává kajícně v podobě šeredné stařeny poselství rytířům sv. Grálu; kouzelnictví Klingsorovo nutí ji však znova a znova k nečistým skutkům. Tak i Amfortas, okouzlený její krásou, pozbyl své čistoty a utrpěl kromě toho posvátným kopím, jež byl přinucen zůstaviti v rukou Klingsorových těžkou ránu, která se vyhojí teprve tehdy, až by se jí posvátné kopí znova dotklo.

== Jednání I. ==
Lesní mýtina. – Panoši připravují nemocnému králi Amfortovi lázeň v posvátném jezeře. Sem přichvátá Kundry, podávajíc Gurnemanzovi lék, přinesený z Arábie; díky Amfortovy však drsně odmítá. Mezitím co panoši odnášejí krále k jezeru, Gurnemanz vypravuje, co jsme popsali v úvodě. Když skončil, padá k jeho nohám těžce zraněná labuť. Usmrtil ji Parsifal nevěda, že se octnul v oblasti sv. Grálu, v níž veškeré ptactvo jest posvátné. Když jinoch omlouvá provinění svou nevědomostí, Gurnemanz poznává v něm „čistého pošetilce“ (arabsky = Parsifal), jenž sv. Grálu byl prorokován jako vysvoboditel. Odpovídaje a jeho otázky po svém původu, Parsifal zvěstuje, že neví o svém otci ničeho, o matce pak pouze to, že sluje Herzeleide. Kundry doplňuje jeho udání: jeho otec, jménem Gamuret, padl v boji, a matka, chtějíc syna uchrániti podobného osudu, vychovala jej v úplné nevědomosti v pustém lese. Spatřiv náhodou jednoho dne rytíře, lesem se ubírající, jinoch pocítil touhu poznati svět a tak se octl v posvátném háji tomto. Gurnemanz odvádí Parsifala do hradu, kam zatím nemocný Amfortas byl dopraven, aby vyzkoumal, dospěje-li „soucitem k vědění“, což jest druhou podmínkou záchrany Amfortovy. Velkolepou proměnou dekorací, provedenou před očima diváků, oba rytíři octnou se v posvátném hradě, kde se koná posvátný obřad za předsednictví králova u svatyně sv. Grálu, chovající misku s Kristovou krví. Parsifal hluboce dojatý utrpením Amfortovým, zapomene dáti králi spásonosnou otázku přiznávaje se, že nerozumí ničemu z toho, co se tu děje. Gurnemanz, zklamaný ve své naději, že jim Amfortas bude vysvobozen, nevlídně jej propustí.

== Jednání II. ==
Síň ve věži hradu Klingsorova. – Klingsor, vida blížiti se Parsifala, v němž poznává nejnebezpečnějšího nepřítele svého, káže Kundry, aby vynaložila veškeré umění své, by jinocha svedla. Marně Kundry odpírá – kouzlo Klingsorovo přiměje ji k poslušnosti.

=== Proměna. ===
Kouzelná zahrada. – Klingsor roznítil Parsifalovu bojovnost, poslav proti němu své rytíře; když Parsifal je porazil, vniká do hradu, na jehož místě Klingsor vykouzlí nádhernou zahradu. Líbezné dívky obklopují jinocha se všech stran, lákajíce ho k sobě. Na květovém lůžku odpočívá svůdně krásná Kundry, snažíc se veškerým uměním svým svésti nezkušeného mladíka. Jižjiž podléhá jejím půvabům, když náhle jejím polibkem jest přiveden k jasnému poznání svého poslání a k touze, aby vysvobodil trpícího Amfotra. Proto odpuzuje Kundry, zvláště když zvěděl, jak se zachovala vůči Spasitelovi. Klingsor spěje ku pomoci Kundry, v divém hněvu proklínající jinocha, jenž první odolal jejímu svůdnictví, a metá po něm posvátným kopím, urvaným Amfortovi. To však Parsifalovi neublíží, vznesši se nad jeho hlavou. Jinoch chopiv se ho, učiní jím kříž, načež se kouzelná zahrada propadá. Kundry mizí s kletbou na rtech, na niž Parsifal odpovídá, že spěje v hrad sv. Grálu, kde se i jí dostane vykoupení, přijde-li za ním.

== Jednání III. ==
Jarní krajina v okolí sv. Grálu. – Po dlouhá léta Parsifal bloudil širým světem, odváděn jsa od posvátného hradu kletbou Kundřinou; až nyní nevědomky nalezl spasnou cestu. Od jeho první návštěvy v Montsalvatu Amfortas neotevřel svatyně. Titurel zatím zemřel, a ostatní rytíři sv. Grálu zvolna odumírající, nemajíce sílícího pokrmu posvátného, ve svatyni ukrytého a věčné svěžesti jim dodávajícího. – Poblíž hradu Gurnemanz nalezl Kundry, téměř bezduchou, již vzal k sobě jako služebnici. Pln radosti vítá pak přicházejícího Parsifala, vida v jeho ruce posvátné kopí. jest Velký pátek. Kundry, nyní pokorně obsluhující Parsifala, umyje mu nejprve nohy, aby čist vstoupil na hrad, kdežto Gurnemanz pomaže mu hlavu jako novému králi, Bohem určenému. První čin Parsifalův v nové důstojnosti královské jest pokřtění Kundřino. Na to všichni tři spějí na hrad. (Opětná změna dekorace.) Amfortas právě koná posvátný obřad nad mrtvolou Titurelovou, ale svatyni otevříti nechce věda, že pohled od svatyně nedodal by pouze nové síly rytířům, nýbrž prodloužil i jeho nekonečná muka. Proto ukazuje dotírajícím naň rytířům hrozné rány své s prosbou, aby ho usmrtili. Vtom vstupuje Parsifal a hojí rázem rány Amfortovy, dotknuv se jich posvátným kopím. Královská důstojnost Amfortova přešla na Parsifala, nad nímž se vznáší bělostná holubice. Mrtva klesá k zemi Kundry ctností vykoupená; Titurel procitnuv ještě jednou, žehná shromážděným a Amfortas, Gurnemanz a ostatní rytíři vítají Parsifala jako nového krále sv. Grálu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Richard Wagner]]</text>
      <sha1>nb4u4lkl1dfkk9vpzxmf4mcid56wd7v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/Únos ze Serajlu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>33230</id>
    <revision>
      <id>337063</id>
      <parentid>273023</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:32:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337063</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6751" sha1="4fozkaoaa3g6fxhh2kxwd6z5sxj9qub" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | PŘEDCHOZÍ = Mozart Wolfgang Amadeus
  | ČÁST = Únos ze Serajlu
  | DALŠÍ = Figarova svatba
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Únos ze serajlu – obsah
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 2., str. 163-165
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|7c3adb10-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
}}

{{Forma|proza}}
'''Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze serajlu.'''

Komická opera o 3 jednáních. Text G. Stephaniho upravil V. J. Novotný

== Osoby: ==
* Selim, paša.
* Konstance, milenka Belmontova… soprán.
* Blonda, její komorná… soprán.
* Belmonte… tenor.
* Pedrillo, jeho sluha a dozorce v zahradách pašových… tenor.
* Osmin, správce serajlu pašova… bas.

Děj se koná na statku pašově v 16. století.

První provozování (na rozkaz císaře Josefa II.) 12. VII. 1782 ve Vídni.

== Jednání 1. ==
Místo na pomoří před pašovým palácem. - Mladý boháč španělský Belmonte hledá svou milenku Konstanci, která se svou komornou Blondou a sluhou Belmontovým Pedrillem byla zajata od mořských loupežníkův a prodána pašovi do serajlu, z něhož vychází cizince nenávidící správce serajlu Osmin. Vystoupiv po žebříku na strom, aby natrhal smokví, Osmin prozpěvuje si milostnou píseň; neboť i jeho zmocnila se láska k zajaté komorné Blondě, milence Pedrillově. Chytrý mladík ten dovedl si získati tou měrou přízeň pašovu upraviv mu zahrady, že Selim jej učinil jejich správcem a dovolil mu dokonce, že smí zůstati v zahradě, když harém vchází tam na procházku. Pedrillovi se podařilo také zaslati Belmontovi list, v němž mu naznačil nynější pobyt všech zajatcův a vylíčil
touhu Konstancinu po něm. Proto přichvátal Belmonte a zdvořile se táže několikrát Osmina tvářícího se, jako by neviděl a neslyšel, je-li dům, před nímž stojí, Selimův. Nevrle odbývá ho krvežíznivý Osmin, dávající najevo, jak protivní jsou mu všichni cizinci, zejména Pedrillo, jejž by nejraději vrazil na kůl. - Po odchodu Belmontově přichází Pedrillo sám a táže se po pašovi; pochodí však stejně jako jeho pán, který nevida již divokého cerbera, domu střehoucího, se vrací a shledává s Pedrillem. Shledáním potěšený sluha vypravuje pánovi, že po Konstanci touží sám Selim paša, muž šlechetný, který nepoužívaje svého práva chce získati lásku krásné cizinky. Pobouřený tou zprávou Belmonte rozhoduje se, že unese svou milenku, již - jak Pedrillo oznamuje - za chvíli má spatřiti vlastníma očima. Ukryv se vidí Konstanci přijíždějící v lodi po boku Selimově za jinou lodí, která přivezla janičarské hudebníky a zpěváky
oslavující mocného pašu. I vyslechne potom vyznání své milenky,
jejíž lásky Selim se domáhá, že miluje jiného, kterému chce zůstati
věrna. Její upřímná odpověď naplňuje nadšením Belmonta; stálost
její okouzluje však i Selima, takže ještě vřeleji touží po její lásce. Pedrillo představil pak dle úmluvy s Belmontem umění milovnému pašovi svého pána jako výtečného stavitele vlašského a docílil toho, že Selim přijímá do služby své i Belmonta k největší zlosti nedůvěřivého Osmina, bránícího novému úředníku vstup do statku.

== Jednání II. ==
Zahrada, u pašova serajlu. - Blonda odmítá rázně milostné návrhy zamilovaného Osmina, poukazujíc k tomu, že jako rozená Angličanka neuzná nikdy nad sebou nadvlády jeho. Slibujíc, že násilí splatí násilím a vyhrožujíc starcovi vyškrabáním očí, přiměje ho k odchodu. V tesklivé náladě blíží se Konstance, ačkoli se snaží potěšiti ji Blonda; ta však zakrátko nucena jest odejíti, když přichází zamilovaný Selim. Ten opět naléhá na zkormoucenou dívku, která však prohlašuje, že raději podstoupí muka i smrt, než by se zpronevěřila svému milenci. Vida, že mocí a násilím ničeho u ní nepořídí, Selim chce její lásku získati lstí. - Po
jejím odchodu Pedrillo oznamuje Blondě, že přijel k vysvobození zajatců Belmonte, jenž o půlnoci přistaví žebřík k oknu Konstancinu a unese ji k připravené lodi; stejně učiní Pedrillo s Blondou. Potěšená dívka odběhne oznámit radostnou zprávu tu Konstanci. Pedrillovi podaří se přiměti k přestoupení Mohamedova zákazu Osmina darem výborného vína cyperského, do něhož nenápadně vlil uspávací tekutinu. Strážcovi jindy tak ostražitému víno zachutná tou měrou, že se opije nadobro a odveden jest Pedrillem na lože. Belmonte se shledává pak s Konstancí. Jejich blaho jest zkaleno pouze obavou Beltnontovou, zůstala-li mu milenka věrna. Podobné podezření Pedrillovo pronesené vůči Bondě tato pádně odmítá, načež oba o věrnosti svých milenek již přesvědčení mužové dívky odprošují a těší se z blaha lásky, které jim vzejde po vykonaném útěku.

== Jednání III. ==
Místo před pašovým palácem. - Strachem se chvějící Pedrillo přistavuje o půlnoci k oknu Konstancinu žebřík doporučuje Belmontovi, aby zatím co sám pospíší prozkoumat okolí, prozpěvoval, jak on činívá a oklamal tak stráže, jestliže by se ukázaly. Nenašed nikde nic podezřelého, jme se zpívati při průvodu mandoliny romanci, umluvené to znamení oběma dívkám, aby se přichystaly k útěku. Nejprve okno otvírá, Konstance, kterou pak
blažený Belmonte, odvádí. Nato oknem do bytu Blondina vstupuje Pedrillo. Ale jeho pokus o únos provází nezdar. Němý černoch, ustanovený za strážce Blondina, slyše nezvyklý noční hluk, probudil Osmina. Ten probrav se poněkud ze své opičky, přivolává stráž, jež za krátko všecky uprchlíky přivádí zpět. Škodolibý Osmin těší se z podařeného lovu a nedbaje proseb zajatců, aby je pustil, doufá, že budou popraveni. Selim dověděv se o zmařeném únosu v prvním návalu hněvu odsuzuje všecky uprchlíky k smrti. Činí tak tím spíše, když od Belmonta se dověděl, že domnělý stavitel jest synem úhlavního nepřítele jeho, který jej připravil o přízeň sultánovu. Již oba zoufající sobě párky chystají se na smrt, když v tom v Selimovi vítězí lepší stránka. Vida oddanou lásku milujících se, vzkazuje otci Belmontovu, že srdce jeho nezná pomsty, a že dává tudíž všem toužebně žádanou svobodu. Kromě mstivého Osmina všickni jsou dojati šlechetností Selima paši, jemuž vroucně děkujíce přejí, aby též on došel lásky.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Václav Juda Novotný]]
[[Kategorie:Wolfgang Amadeus Mozart]]</text>
      <sha1>4fozkaoaa3g6fxhh2kxwd6z5sxj9qub</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Poměry divadelní v Praze v letech 1804–1862</title>
    <ns>0</ns>
    <id>34624</id>
    <revision>
      <id>337118</id>
      <parentid>223808</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:22:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337118</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="19481" sha1="hfqiglckcq53fu2ud6fzgydhx23gzm7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
  | AUTOR = Josef Srb
  | ČÁST = Poměry divadelní v Praze v letech 1804–1862
  | PŘEDCHOZÍ = Umělci hudební v cizině
  | DALŠÍ = O písních a tancích národních
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
  | PODTITULEK = sestavil J. Srb (Debrnov)
  | AUTOR = [[Autor:Josef Srb|Josef Srb]]
  | ZDROJ = SRB, Josef, ''Dějiny hudby v Čechách a na Moravě'', Praha 1891
  | ONLINE = {{Internet Archive|dejiny_hudby_v_cechach_a_na_morave}}
  | VYDÁNO = 1891
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Za ředitelství Karla Liebicha, jenž v úřad svůj se uvázal l. 1806, nastala v poměrech divadelních značná změna. Opera vlašská, k níž podnikatelé dřívější přede vším přihlíželi, odstraněna a na její místo nastoupila 5. května 1807 opera německá. Kapelníkem orchestru divadelního byl Václav Müller, jehož činnost ukázala se však brzo býti nedostatečnou a na jeho místě stal se l. 1813 ředitelem operním skladatel Karel Maria Weber, jenž zůstal v Praze až do léta 1816, zvelebiv operu značnou měrou.

Dramatické hry německé, pěstované od ředitelův dřívějších pouze jako nezbytný přídavek, doznaly za ředitelství Liebichova velikého zvelebení, a umění dramatické mělo tu svou zlatou dobu.

Po smrti Liebichově l. 1816 zůstalo ředitelství divadla v rukou vdovy po něm zůstalé; l. 1820 stal se ředitelem Fr. Holbein, po něm l. 1824 obdrželi ředitelství Polawský, Kainz a Štěpánek, kteří po desítiletém vedení odstoupili; ředitelem divadla stal se l. 1834 Jan August Stöger, l. 1846 Jan Iloíinlannní, l. 1852 opět Stöger a l. 1858 Fr. Thomé, jenž při zřízení prozatímního divadla českého stal se též jeho ředitelem a odstoupil l. 1864.

Po K. M. Webrovi stal se l. 1816 kapelníkem Josef Triebensee, jenž místo to zastával až do l. 1836 a po té odešel na odpočinek.

František Škroup, jenž l. 1827 jmenován druhým kapelníkem při divadle stavovském, stal se l. 1837 prvním a zůstal v činnosti té až do l. 1857, kdy dán na odpočinek. Nástupcem jeho stal se Josef Nesvadba a po něm následoval l. 1859 V. Jahn, jenž zůstal v Praze do l. 1869.

Druhým kapelníkem v letech 1839–1843 byl Jan N. Škroup, 1844–1845 Stegmayer, 1846–1863 Edvard Tauvitz a po té L. Slanský. Ředitelem orchestru v letech 1807–1842 byl slavný houslista professor Bedřich V. Pixis, vedlé něho do l. 1818 Václav Král a po Pixisovi stal se l. 1843 ředitelem orchestru Moric Millner, jenž zůstal zde až do své smrti l. 1865. Vedle těchto byli členy orchestru divadelního skoro veškeří professoři konservatoře a více jiných umělcův vynikajících.

V prvních letech věku 19. provozováno v Praze oratorium „Stvoření světa“ od Haydna a později opakováno na divadle stavovském častěji. V měsíci září 1818 vystoupila na divadle proslavená pěvkyně Angelica Catalani s neobyčejným úspěchem a roku toho stala se členem divadla chovanka konservatoře Jindřiška Sonntagová, jež okouzlila obecenstvo krásou a svěžestí svého hlasu, ale po dvouletém účinkování odešla do ciziny.

Nejlepší podporou opery po dlouhou dobu byla výtečná sopranistka Kateřina Podhorská, jež získala si všeobecnou úctu i vážnost nejen při představeních německých, ale účinkovala s nevšední ochotou také při zpěvohrách českých. Narozena 8. listopadu 1807 v Praze, vystoupila poprvé na jevišti 1. 1819, stala se l. 1823 členem stavovského divadla a zůstala při něm až do l. 1849. Po té žila na odpočinku, zanášejíc se vyučováním, a zemřela 23. listopadu 1839 v Praze. Výtečnou pěvkyní byla sopranistka Jenny Lutzerová, narozená v Praze, jsouc členem divadla v letech 1832–1837, po ní následovala Jindřiška Grosserová (1837–1850); mimo to byla velmi oblíbena sopranistka Cecilie Botschonová, provdaná Soukupová, jež byla členem divadla v letech 1846–1849 a po krátkou dobu též Louisa Bergaurová.

V letech 1858–1862 byla členem divadla výtečná mezzosopranistka Miková-Benevicová a v letech 1858–1867 altistka Schmidtová-Procházková, jež obě staly se členy prozatímního divadla českého. L. 1861 stala se členem německého divadla koloraturní zpěvačka Eleonora z Ehrenberku, jež následujícího roku přistoupila k prozatímnímu divadlu českému, kde zůstala až do l. 1885 a náležela k nejlepším umělkyním nejen na jevišti, nýbrž i v koncertech. Mezi zpěváky při divadle zaměstnanými vynikli tenoristé Jan Drska (1830–1835), Josef Emminger (1834–1858), barytonista Matyáš Podhorský (1824–1844), basisté Frant. Bráva (1834–1858), J. Illner (1846–1858), kteří přispěli též při zpěvohrách českých. Členem divadla v letech 1846–1858 byl výtečný tenorista Josef Reichel (nar. 1819 v Židlochovicích na Moravě), jenž při zařízení prozatímného divadla českého l. 1862 stal se jeho členem.

Nejhorlivějším členem divadla a nejvydatnější podporou zpěvoher českých byl výtečný a oblíbený basista '''Karel Strakatý'''. Narozen 2. července 1804 v Blatné, studoval práva při universitě Pražské a stal se l. 1827 členem divadla stavovského, při němž zůstal až do l. 1858; po té žil na odpočinku, účinkoval ještě při koncertech dobročinných, účastnil se s mladistvou horlivostí veškerého ruchu hudebního a zemřel 26. dubna 1868 v Praze. Celkem zpíval 3230kráte při různých představeních operních, z nichž bylo 371 českých, vystoupil ještě jako host v divadle prozatímním a náležel k nejváženějším osobnostem Pražským.

Stejnou horlivostí vynikl výtečný pěvec českých písní národních, tenorista '''Jan Ludevít Lukes'''. Narozen 22. listopadu 1824 v Ústí n. O., studoval v Brně, po té ve Vídni práva a vycvičiv se ve zpěvu, stal se l. 1853 členem stavovského divadla v Praze, při němž zůstal do l. 1858. Jeho přičiněním založen l. 1860 zpěvácký spolek „Hlahol“, jehož byl on prvním sbormistrem, v letech 1867 až 1873 byl pak členem prozatímného divadla českého a po té zařídil operní školu, v níž vycvičilo se více mladších umělcův. L. 1867 zvolen starostou „Jednoty umělcův Pražských“, o jejíž zvelebení se zvláštní pečoval horlivostí.

Přihlížejíce k poměrům opery německé za doby té, shledáme, že za řízení Karla M. Webra vyšinula se ke značné výši, neboť on vyvíjeje horlivou činnost v oboru sobě svěřeném, uvedl velký počet nových oper na jeviště a provedl je se zdarem nejlepším. Ale také po jeho odchodu udržovala opera stavovského divadla dobrou svou pověsť. Významnou stala se doba za prvního ředitelství Stögrova a nejskvělejších úspěchův dosáhla opera v létech 1834–1637. Členy divadla byli K. Podhorská, Jenny Lutzerová, tenoristé Dennner, J. Emminger, baritonisté slavný Pöck a Podhorský, basisté Preisinger a Strakatý. Ředitel Stögeir věnoval opeře veškerou péči a nelitoval žádného nákladu na získání nových skladeb, jež uváděl na jeviště s největší nádherou scenickou, při čemž pomocen mu byl výtečný režiser Frey. Dne 24. července 1836 uvedena poprvé na jeviště opera „Robert ďábel“, od Meyerbeera, jež dosáhla velikého úspěchu.

Neobyčejnou událostí v životě Pražském a v celém království byla slavná korunovace krále Ferdinanda 2. září 1836. Ke dni tomu konány byly na divadle stavovském rozsáhlé přípravy, objednány nové skvostné obleky, pořízeny skvělé dekorace, počet členův při sboru zdvojnásoben a k představení pozvána nejslavnější tehdejší doby pěvkyně Schroeder-Devrientová. V den korunovace provedena opera „Křižáci v Egyptě“ od Meyerbeera s nejlepším úspěchem za přítomnosti Jejich Veličenstev a skvělé družiny, velkého počtu české šlechty a vybraného obecenstva. Opera „Lidvina“ od domácího skladatele J. Dessauera, ustanovena k tomu dni původně, odložena pro různé překážky a provozována teprv později.

Dne 5. září přítomni byli Jejich Veličenstva představení českému v divadle tom a provozována hra „Služebník dvou pánův“ od Štěpánka. První umělci v opeře zaměstnaní obdrželi velké zlaté medaille počtem 6, ostatních 14 poděleno menší zlatou medaillí, mimo to rozdáno 113 medaillí stříbrných, remunerací vyplaceno v ten den 2648 zl. stř., a paní Schroeder-Devrientová obdržela za wstoupení 80 dukátův honoráře.

Nejslavnější tato doba opery německé však brzo minula, neboť již l. 1837 odešla J. Lutzerová, na její místo nastoupila Jindřiška Grosserová; odešel též barytonista Pöck, na jehož místo nastoupil Kunz, a hlas Demmrův počal ochabovati. Avšak přes tyto nesnáze udržela se opera na značné výši ještě delší dobu.

Se skvělým výsledkem potkalo se provozování opery „Die Franzosen vor Nizza“ od Bedřicha Kittla, jenž jako ředitel konservatoře a jako skladatel stál v popředí umělcův Pražských; v měsíci únoru 1848 provedena opera ta poprvé na divadle a nejvíce líbil
se vítězný pochod. Velkou událostí divadelní bylo uvedení na jeviště opery „Tannhäuser“ od Richarda Wagnera v měsíci listopadu 1854, po níž následovaly též ostatní skladby mistra toho.

Představení česká za doby té byla pravou popelkou a udržovala se pouze jaksi z milosti stavovského výboru, neboť hrálo se pouze v neděli a ve svátek odpůlnde. Avšak i toto ponižující podružství překáželo velmocným pánům ve výboru stavovském a při nastoupení ředitelství Liebichova l. 1806 odstraněny hry české z divadla vůbec „za příčinou mnohých ohledův, mravnosti a pravé zbožnosti se týkajících“, jak připomenuto v usnesení výboru. Za to byl ředitel povinován pořádati na divadle Malostranském v bývalém klášteře dominikánském veselohry a frašky za doby zimní v obyčejných hodinách večerních. A když ředitel Líebich l. 1808 žádal za opětné připuštění českých představení odpoledních, poněvadž z jich odstranění měl škodu, odepřeno to prostě, poněvadž prý „bylo účelem stavův při zakoupení divadla, pěstovati dobrá představení německá“. Konečně povoleno l. 1812 pořádati několik her českých o 5. hodině odpolední a divadlo Malostranské zrušeno.

Poměry poněkud utěšenější nastaly v letech dvacátých, když Polawský, Kainz a Štěpánek ujali se ředitelství divadla stavovského. Mimo Štěpánka byli K. Chmelenský a professor S. Macháček nejhorlivějšími pořadateli českých představení k účelu dobročinnému a získáno více mladíků z kruhův studentských k účinkování.

Přičiněním Štěpánkovým provozovány v l. 1824–1834 v odpoledních představeních 123 kusy, mezi nimiž 34 opery, v nichž členové divadla dříve jmenovaní ochotně účinkovali a 2. února l. 1826 provedena zpěvohra „Dráteník“, první původní skladba česká na slova K. Chmelenského od Františka Škroupa.

František Škroup, jenž v době té hudbě vůbec se oddal, stal se druhým kapelníkem při divadle a pracoval dále v oboru zpěvoherním; 4. prosince l. 1828 provozována druhá jeho skladba „Oldřich a Božena“ a l. 1835 třetí jeho zpěvohra „Libušin sňatek“. Zpěvohry ty neudržely se arci delší dobu, pouze „Dráteník“ ob čas byl provozován a obecenstvu českému uspokojiti se bylo i dále s překlady oper cizích. Teprve 31. ledna 1847 provozována opět původní zpěvohra česká „Žižkův dub“ od J. Macourka, avšak ani tato skladba neměla úspěchu.

Když ředitel Stöger l. 1840 vystavěl divadlo v Růžové ulici, provozovány častěji opery jazykem českým; v nich vynikl mladý tenorista Jan N. Mayr a kapelníkem byl Jan N. Škroup, ale také tento podnik brzo zanikl. Náprava učiněná v poměrech divadelních l. 1849 neměla dlouhého trvání, a divadlo České zůstalo v podruží až do l. 1862.

Konečně otevřeno 18. listopadu 1862 prozatímní divadlo české a provozována původní truchlohra „Král Vukašin“ od Vítězslava Hálka. Tím dán podnět k samostatnému tvoření dramatickému v oboru hudebním a nastal také v divadelních poměrech úplný obrat, neboť divadlo české stálo nyní na svých vlastních nohou a mohlo se dále rozvíjeti a zvelebovati. Netrvalo dlouhou dobu a literatura česká obohacena byla hojným počtem zdařilých prací původních z oboru hudby dramatické, jež svou uměleckou cenou postaveny býti mohly po bok jiným skladbám z oboru toho.

První dramatickou skladbou původní byla opera „Vladimír“ od Fr. Z. Skuherskěho, jež při prvém provozování dne 28. září 1863 dosáhla značného úspěchu; po ní následovali 20. října 1865 „Templáři na Moravě“ od Karla Šebora, 5. ledna 1866 „Braniboři v Čechách“ a 30. května 1866 „Prodaná nevěsta“ od B. Smetany, jíž zahájena nová doba v oboru hudby české.

&lt;small&gt;Stankovského kronika divadla v Čechách 1882.

Teuber Geschichte des Prager Theaters, III, 1888.

Národní divadlo v Praze od Fr. Šubrta, 1884.&lt;/small&gt;

Co se týká oboru koncertního, pořádány sice již koncem věku 18. často akademie hudební, ale stálé koncerty počala pořádati teprve Jednota pro zvelebení hudby v Praze čili konservatoř brzo po svém založení. Mimo to koncertovali cizí umělci zavítavší do Prahy. Léta 1815 pořádati počal kapelník divadla Karel M. Weber zvláštní koncerty pro milovníky umění (Liebhaberkonzerte).

Mezi virtuosy, již v Praze v první polovici věku 19. koncertovali, vynikali houslista L. Spohr (1807), bratři Pixisové, klarinetista Bärmann (1811), slavný houslista Paganini (1829), houslista Ole Bull (1841), slavný skladatel francouzský Hektor Berlioz (1845), jenž uspořádal v Praze šest koncertův a ve svém cestopise obšírně se zmínil o poměrech Pražských. L. 1843 zpívala v Praze proslavená pěvkyně Viardot Garcia, l. 1845 a 1846 neméně slavná Marietta Alboni, l. 1846 vystoupili na divadle výteční pěvci a rodáci čeští, tenoristé J. Ticháček a Alois Ander a nejslavnější barytonista své doby Jan Pišek. Téhož roku zavítal do Prahy geniální Fr. Liszt, nejslavnější pianista všech dob, a l. 1847 rozloučil se v koncertě s Pražským obecenstvem výtečný chovanec Pražské konservatoře, houslista Ferdinand Laub, než odešel na cesty umělecké do ciziny.

Léta 1841 zřízena „Jednota Ceciliánská“ a „Žofínská akademie“, kteřížto spolkové pořádali koncerty pravidelné až do let šedesátých. Pravidelné roční dva koncerty pořádala Jednota umělcův Pražských od svého založení až do let šedesátých a sice skladby oratorní jazykem německým; od l 1868 provozuje se o Vánocích oratorium jazykem českým.

Velikou událostí hudební v Praze byla l. 1858 jubilejní slavnost 50letého trvání Pražské konservatoře, za ktetoužto příčinou dostavilo se do Prahy množství slavných umělcův z ciziny a veliký počet bývalých žákův ústavu. Slavnost počala 7. července službami božími v chrámě sv. Jakuba, při čemž provozována korunovační mše od V. Tomáška a „Tedeum laudamus“ od Vitáska. Následujícího dne provozovala se opera „Jessonda“ od Spohra řízením skladatelovým v divadle stavovském, a 9. července uspořádali též v divadle velký slavnostní koncert, při němž provedena ouvertura k Ifigenii od Glucka, 100. žalm od Haendla a devátá symfonie od Beethovena řízením ředitele B. Kittla a přispěním množství slavných umělcův. Slavnost zakončena provozováním mše od Tauxe v chrámě sv. Ducha, při čemž přispěla většina umělcův v Praze meškajících.

Léta 1863 zavítal do Prahy slavný skladatel Richard Wagner a pořádal v sále Žofínském dne 8. února a po té dne 5. listopadu koncerty, v nichž provedl úryvky ze svých skladeb dramatických; mimo to koncertovalo v Praze za dob těch více jiných umělcův a virtuosův domácích i cizích.

Veřejné koncerty, v nichž převládal živel český a slovanský, počal pořádati l. 1859 „Akademický čtenářský spolek“. Výběr skladeb domácích byl arci tehdáž dosti obtížný.

Založením Pražského „Hlaholu“ l. 1861 obrácena péče ke skladbám sborovým, jichž v koncertech spolkových provedeno veliké množství, a v době pozdější rozšířeny byly koncerty spolkové velkými skladbami orchestrálními.

Významnou událostí hudební byly koncerty sjednocených spolkův zpěváckých o sv. Janě l. 1862 a 1864 v Praze a l. 1863 v Brně. Nejskvělejším výkonem hudebním byla akademie sjednocených spolkův zpěváckých, pořádaná 17. května 1868 ve prospěch Národního
divadla českého v Praze.&lt;ref&gt;Největšího počtu dosáhli spolkové zpěváčtí l. 1868 a bylo jich v Čechách 180, na Moravě 42, ve Slezsku 2 a ve Vídni 3 z nichž většina měla účastenství při slavnosti základního kamene Národního divadla v Praze.&lt;/ref&gt;

Střediskem uměleckého ruchu v Praze stala se „Umělecká Beseda“ založená l. 1862 a složená z odboru literárního, výtvarného a hudebního. Starostou prvním zvolen byl J. Wenzig, náměstkem slavný učenec Jan Purkyně. Starostou odboru hudebního stal se Smetana a jednatelem L. Procházka. Přispěním Dra. Ambrose a J. L. Zvonaře pořádány přednášky a uspořádáno několik historických koncertův. K oslavě třistaleté památky narozenin Shakespearových uspořádala Beseda Umělecká dne 23. dubna 1864 velkou hudební akademii pomocí ostatních spolkův Pražských, v níž provozována dramatická symfonie se sbory „Romeo a Julie“ od Hektora Berlioze řízením Smetanovým, a po té následovaly živé obrazy s hudbou od V. Blodka a slavnostní průvod sestavený dle dramat Shakespearových a provedený 230 vybranými osobami.

Konečně uspořádala Umělecká Beseda 16. května 1869 hudební a plastickou akademii v divadle Novoměstském, při níž hlavní zřetel věnován národním písním slovanským.

Velkou slavností církevní bylo v Praze provedení „Ostřihomské mše“ od Fr. Liszta dne 28. září 1856 v chrámě sv. Víta na Hradčanech, kterou řídil sám přítomný skladatel.

Akademie koncertní pořádány byly počátkem toho věku nejvíce v německém divadle, vedlé toho pak v sále Vusínském či redutním na masném trhu, v sále Lázeňském na Malé straně, v sále Platejském a Konviktském. L. 1836 vystavěn sál koncertní na ostrově Žofínském (dříve barvířském), kde od té doby pořádána většina koncertův větších a pouze menší, zejména komorní výkony professora Pixise a Mildnera pořádány v Konviktě.

Nejprostrannější místností bylo divadlo Novoměstské (v letech 1858–4885), k těm přibyl l. 1884 skvostný a nádherný sál v Rudolfíně a l. 1885 přestavěn a rozšířen sál Žofínský.

&lt;small&gt;O. Teuber, Prager Theater, III. 1888.

Památník Hlaholu Pražského, 1886.&lt;/small&gt;

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hfqiglckcq53fu2ud6fzgydhx23gzm7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický</title>
    <ns>0</ns>
    <id>35898</id>
    <revision>
      <id>337080</id>
      <parentid>313635</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:11:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>[[/Cedule dílčí/]];</comment>
      <origin>337080</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="47263" sha1="229plbefqqcevsux6y7olmyeewctl14" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vlastenský slovník historický
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|497060c0-fe60-11dd-aa73-000d606f5dc6}}
  | INDEX = Jakub Malý - Vlastenský slovník historický.djvu
}}

== Obsah ==
; [[/Předmluva/]]
; A : [[/Abeceda/]] – [[/Abeles/]] – [[/Adamité/]] – [[/Adela/]] – [[/Adlar/]] – [[/Administrator/]] – [[/Adolph/]] – [[/Aeneas/]] – [[/Achilles český/]] – [[/Aichspalter/]] – [[/d’Ailly/]] – [[/Akademie/]] – [[/Aksamit/]] – [[/Alafance/]] – [[/Albík/]] – [[/Albrecht/]] – [[/Aldringen/]] – [[/Alexander V./]] – [[/Alexandreida/]] – [[/Alter-Allen/]] – [[/Altmann/]] – [[/Alžběta/]] – [[/Alžbětinky/]] – [[/Amazonky české/]] – [[/Ambrož z Hradce/]] – [[/Ambrože svatého klášter/]] – [[/Amos/]] – [[/Amsterodam/]] – [[/Anastas/]] – [[/Andělská Hora/]] – [[/Aneška/]] – [[/Angelus/]] – [[/Anglie/]] – [[/Anhalt/]] – [[/Anna/]] – [[/Anny svaté klášter/]] – [[/Apolináře sv. kostel/]] – [[/Apologie stavů českých/]] – [[/Arc/]] – [[/Aretin/]] – [[/Archa/]] – [[/Arler/]] – [[/Arnold/]] – [[/Arnošt z Pardubic/]] – [[/Arnulf/]] – [[/z Arrasu/]] – [[/Artuš/]] – [[/Aspelt/]] – [[/z Auffensteina/]] – [[/Augusta/]] – [[/Augustin/]] – [[/Augustiniáni/]] – [[/Augustiniánky/]] – [[/Avarové/]] – [[/z Aventina/]] – [[/Avinion/]]
; B : [[/Bába/]] – [[/Bacháček/]] – [[/Bakalář/]] – [[/Bakalář Mikuláš/]] – [[/Balbin/]] – [[/Balduin/]] – [[/Baltenhagen/]] – [[/Bamberk/]] – [[/Banér/]] – [[/Barbora Celská/]] – [[/Barchanec z Baršova/]] – [[/Barnabité/]] – [[/Bartolus/]] – [[/Bartoš/]] – [[/Bartošek/]] – [[/Basilejský sněm/]] – [[/Bassevi/]] – [[/Batu chan/]] – [[/Bavor/]] – [[/Bavorsko/]] – [[/Beatrix/]] – [[/Beckovský/]] – [[/Bedřich/]] – [[/Běhání/]] – [[/Bech/]] – [[/Bechyně/]] – [[/z Bechyně/]] – [[/Bechyně z Lažan/]] – [[/Bél/]] – [[/Bela IV./]] – [[/Bělboh/]] – [[/z Bělé/]] – [[/Bělehrad/]] – [[/Bělohorská bitva/]] – [[/Benátky/]] – [[/Beneda/]] – [[/Beneda z Nečtin/]] – [[/Benedikti/]] – [[/Benediktini/]] – [[/Beneš/]] – [[/Benešov/]] – [[/z Benešova/]] – [[/Benešovský/]] – [[/Berengar/]] – [[/Berghauer/]] – [[/z Bergova/]] – [[/Berka z Dubé/]] – [[/Berlička/]] – [[/Berna/]] – [[/Berník/]] – [[/Beroun/]] – [[/Běs/]] – [[/Bessarion/]] – [[/Betengel/]] – [[/Betlemská kaple/]] – [[/Bezděz/]] – [[/Bezdružice/]] – [[/Bezkrálí/]] – [[/Bezzemci/]] – [[/z Biberšteina/]] – [[/Bible/]] – [[/Bílá Hora/]] – [[/Bílá paní/]] – [[/z Bílé/]] – [[/Bílejovský/]] – [[/Bílek/]] – [[/Bílina/]] – [[/Bílovský/]] – [[/z Bínova/]] – [[/Bírka z Násilé/]] – [[/Biskupec/]] – [[/Bítov/]] – [[/Bítovský/]] – [[/Bivoj/]] – [[/Blahoslav/]] – [[/Blaník/]] – [[/Blanka z Valois/]] – [[/Blatno/]] – [[/Boček/]] – [[/Bočkaj/]] – [[/Bohemia/]] – [[/Bohnický/]] – [[/Bohuslav/]] – [[/Bohuš/]] – [[/Bohuta/]] – [[/Bojové/]] – [[/Bolek/]] – [[/Bolelucký/]] – [[/Boleslav (jméno)/]] – [[/Boleslav (město)/]] – [[/Boleslavská kronika/]] – [[/Bonifac/]] – [[/Bononie/]] – [[/Borbonius/]] – [[/Bořek/]] – [[/Bořita/]] – [[/Bořivoj/]] – [[/z Boskovic/]] – [[/Botíč/]] – [[/Božej/]] – [[/Božena/]] – [[/Božepor/]] – [[/Božetěch/]] – [[/Božetěcha/]] – [[/Boží soudy/]] – [[/Bradáč/]] – [[/Brahe/]] – [[/Brakteaty/]] – [[/Brána zemská/]] – [[/Brandejs/]] – [[/z Brandejsa/]] – [[/Brandl/]] – [[/Braniborsko/]] – [[/Bratří čeští/]] – [[/Bratříci/]] – [[/Břeh/]] – [[/Břetislav/]] – [[/Břevnov/]] – [[/Březan/]] – [[/z Březové/]] – [[/Brikcí/]] – [[/Britz/]] – [[/Brněnské knížectví/]] – [[/Brno/]] – [[/Brod/]] – [[/z Brodu/]] – [[/Broumov/]] – [[/Břuchatý/]] – [[/Bruncvík/]] – [[/Bruno/]] – [[/Brus/]] – [[/Bubeneč/]] – [[/z Bubna/]] – [[/Bubny/]] – [[/Budeč/]] – [[/Budějovice/]] – [[/Budín/]] – [[/Budiš/]] – [[/Budivoj/]] – [[/Budňany/]] – [[/Budovec/]] – [[/Budyšín/]] – [[/Bürgi/]] – [[/Bürglitz/]] – [[/Bula zlatá/]] – [[/Buquoi/]] – [[/z Buřenic/]] – [[/Burer/]] – [[/Burgund/]] – [[/Burgundus/]] – [[/Busbeque/]] – [[/Buško/]] – [[/Butler/]] – [[/Buzici/]] – [[/Bydžov/]] – [[/Bydžovský/]] – [[/Bytom/]]
; C : [[/Cahera/]] – [[/Cáchy/]] – [[/Calixtini/]] – [[/Campanus/]] – [[/Canisius/]] – [[/Capella/]] – [[/Capistran/]] – [[/Caramuel/]] – [[/Carchesius/]] – [[/Carolides/]] – [[/Carolinum/]] – [[/de Causis/]] – [[/Cedule/]] – [[/Cedule dílčí/]] – [[/Celští okněžnění hrabata/]] – [[/Celtes/]] – [[/z Cimburka/]] – [[/Cisiojanus/]] – [[/Clemens/]] – [[/z Clussenberka/]] – [[/Codicillus/]] – [[/Coepolla/]] – [[/Cochlaeus/]] – [[/Colens/]] – [[/Collinus/]] – [[/Colloredo Walsee/]] – [[/Colonna z Felsu/]] – [[/Conti/]] – [[/Corvinus/]] – [[/Cosmas Pragensis/]] – [[/Crimmitschan/]] – [[/Crato/]] – [[/Crinitus/]] – [[/Crodel/]] – [[/Cropacius/]] – [[/Crugerius/]] – [[/Ctibor/]] – [[/Ctirad/]] – [[/Cúda/]] – [[/Cúdař/]] – [[/Cukr/]] – [[/de Cusa/]] – [[/Cyril/]] – [[/Cyrilica/]]
; Č : [[/Čabelický/]] – [[/Čadecký/]] – [[/Čapek/]] – [[/Čarodějnice/]] – [[/Čarodějník/]] – [[/Čáry/]] – [[/Čáslav/]] – [[/Čáslavská župa/]] – [[/z Častolovic/]] – [[/Čečelický/]] – [[/Čech/]] – [[/Čechové/]] – [[/z Čechtic/]] – [[/Čechy/]] – [[/Čejka/]] – [[/Černice/]] – [[/Černín z Chudenic/]] – [[/Černoboh/]] – [[/Černobýl/]] – [[/Černohorský/]] – [[/Černokněžník/]] – [[/Černovický/]] – [[/Černý/]] – [[/Černý princ/]] – [[/Čert/]] – [[/Červenka/]] – [[/Česká koruna/]] – [[/Čestibor/]] – [[/Čestmír/]] – [[/Češka/]] – [[/Čeští bratří/]] – [[/Čtveráci/]] – [[/Čtvrtý stav/]]
; D : [[/Dačický/]] – [[/Dagmar/]] – [[/Dagobert/]] – [[/Dalemil/]] – [[/Dalibor/]] – [[/Dalimil/]] – [[/Dampierre/]] – [[/Daniel/]] – [[/Ďas/]] – [[/Dasypodius/]] – [[/Děčané/]] – [[/Děčín/]] – [[/Děd/]] – [[/Dědictví svatého Václava/]] – [[/Dědina/]] – [[/Dědiník/]] – [[/Dee/]] – [[/Defense/]] – [[/Defensor/]] – [[/Dejm/]] – [[/Deklamator/]] – [[/Deodat/]] – [[/Děpold/]] – [[/Děpoltici/]] – [[/Desfours/]] – [[/Desky/]] – [[/Dětmar/]] – [[/Dětřich/]] – [[/z Deutschenberka/]] – [[/Děvana/]] – [[/Děvín/]] – [[/Dida/]] – [[/Dietrichstein/]] – [[/Dikastus/]] – [[/Dílčí cedule/]] – [[/Dinzenhofer/]] – [[/Dippoldiswalde/]] – [[/Direktorové/]] – [[/Dívčí hrad/]] – [[/Dívčí válka/]] – [[/Divé ženy/]] – [[/Divůček/]] – [[/Divý muž/]] – [[/z Divišova/]] – [[/Divišov/]] – [[/Dlouhoveský/]] – [[/Dobenín/]] – [[/Dobřenský/]] – [[/Dobříš/]] – [[/Dobroslavský Chlumec/]] – [[/Dobrotivá/]] – [[/Dohalský z Dohalic/]] – [[/Doksany/]] – [[/Dolany/]] – [[/Domažlice/]] – [[/Dominicus a Jesu Maria/]] – [[/Dominikáni/]] – [[/Donín/]] – [[/z Donína/]] – [[/Doubravka/]] – [[/Doubravník/]] – [[/Doubravská Hora/]] – [[/Doubravský ze Skály/]] – [[/Doudlebi/]] – [[/z Doupova/]] – [[/Drabik/]] – [[/z Drahobejle/]] – [[/Drahomíra/]] – [[/z Drahonic/]] – [[/Drahouš/]] – [[/Drachovský/]] – [[/z Dražic/]] – [[/z Dražova/]] – [[/Dřevíč/]] – [[/Drslavici/]] – [[/Druh/]] – [[/Dsky/]] – [[/Dubá/]] – [[/Dubčanský/]] – [[/z Dubé/]] – [[/Dubenín/]] – [[/Dubravius/]] – [[/Dubský/]] – [[/Dudič/]] – [[/Dudy/]] – [[/Duchcov/]] – [[/Duchovenství/]] – [[/Durynk/]] – [[/Dušník/]] – [[/Dvorecký/]] – [[/Dvorský/]] – [[/Dvůr Králové/]] – [[/Dvůr Králův/]]
; E : [[/Eberlin/]] – [[/Eduard/]] – [[/Efreim/]] – [[/z Eggenberka/]] – [[/z Elbinku/]] – [[/Eligius/]] – [[/Eliška/]] – [[/Emanuel/]] – [[/Emaus/]] – [[/Emma/]] – [[/Eneáš/]] – [[/Engel/]] – [[/Engliš/]] – [[/Ennicellus/]] – [[/Ennius/]] – [[/Eperberk/]] – [[/Erbovní list/]] – [[/Erbovní strýcové/]] – [[/Ereker/]] – [[/Erectionum libri/]] – [[/Eschenloer/]] – [[/Eva z Lobkovic/]] – [[/Evančice/]] – [[/Exulanti/]] – [[/Eysen/]]
; F : [[/Fabricius/]] – [[/Falcko/]] – [[/Falckrabí/]] – [[/Falk/]] – [[/z Falkenšteina/]] – [[/Fantinus de Valle/]] – [[/Fauknar/]] – [[/Faulfiš/]] – [[/Faust/]] – [[/Fayt/]] – [[/Felgenhauer/]] – [[/Felinus/]] – [[/Felmer/]] – [[/Ferdinand/]] – [[/Ferus/]] – [[/Feyerabend/]] – [[/Fictum/]] – [[/Fikar/]] – [[/Filibert/]] – [[/Finger/]] – [[/Fischer/]] – [[/Flaška/]] – [[/Flaxius/]] – [[/z Florentina/]] – [[/Florentinus/]] – [[/de Fois/]] – [[/Frais/]] – [[/Franc/]] – [[/Francie/]] – [[/Frankové/]] – [[/Franta/]] – [[/František/]] – [[/Františkáni/]] – [[/Fredegar/]] – [[/Freher/]] – [[/Frencelius/]] – [[/Fridlandské vévodství/]] – [[/Fridrich/]] – [[/Fromm/]] – [[/Fruvein z Podolí/]] – [[/z Fürstenberka/]] – [[/Fuk/]] – [[/Fulnek/]] – [[/z Fulšteina/]] – [[/Fux/]]
; G : [[/Gai/]] – [[/Galli/]] – [[/Gallus/]] – [[/Gambacorti/]] – [[/Ganz/]] – [[/Gebhard/]] – [[/Gendorfer/]] – [[/Generální sněm/]] – [[/Gerlach/]] – [[/Gerson/]] – [[/z Gerštorfu/]] – [[/Gertruda/]] – [[/Geyza/]] – [[/Gezo/]] – [[/Glagolice/]] – [[/Glatz/]] – [[/Glivice/]] – [[/Globic/]] – [[/Goerl/]] – [[/Götz/]] – [[/Golč/]] – [[/Goldast/]] – [[/Gombertus/]] – [[/Gorazd/]] – [[/Gottlieben/]] – [[/Gotšalk/]] – [[/Grispek/]] – [[/Grojčský/]] – [[/Groš/]] – [[/Gryll/]] – [[/Guarinonius/]] – [[/z Guttenšteina/]] – [[/z Gynterod/]] – [[/Guitainer/]] – [[/Guta/]] – [[/Gzel/]]
; H : [[/Habart/]] – [[/z Habernfeldu/]] – [[/Habrovany/]] – [[/Habrovanští/]] – [[/Habsburg/]] – [[/Had/]] – [[/Hádání/]] – [[/z Háje/]] – [[/Hájek/]] – [[/Hájové posvátní/]] – [[/Hákovnice/]] – [[/Halapartna/]] – [[/Halíř/]] – [[/Hammerschmid/]] – [[/Handš/]] – [[/Hanuš/]] – [[/Harant/]] – [[/Harc/]] – [[/Harcíř/]] – [[/Hardegg/]] – [[/Harrach/]] – [[/Harraser/]] – [[/Hartmann/]] – [[/z Hartunkova/]] – [[/Hasenburk/]] – [[/z Hasenburka/]] – [[/Hasištein/]] – [[/Hasišteinský/]] – [[/Haštala svatého kostel/]] – [[/Hatzfeld/]] – [[/Haugvic/]] – [[/Havel/]] – [[/Havla svatého kostel/]] – [[/Havlík/]] – [[/Hazmburk/]] – [[/z Hazmburka/]] – [[/Hedbávnictví/]] – [[/Hedvika/]] – [[/Heidelius/]] – [[/z Heimburka/]] – [[/Heinrich/]] – [[/Helfenburk/]] – [[/z Helfenburku/]] – [[/Helfštýn/]] – [[/Helversen/]] – [[/Henricus/]] – [[/Herbář/]] – [[/Herman/]] – [[/Herold/]] – [[/Heslo/]] – [[/Hiberňáci/]] – [[/Hieserle/]] – [[/Hilarius/]] – [[/Hildtprandt/]] – [[/Hiltersried/]] – [[/Hirnhaim/]] – [[/Hirschmentzel/]] – [[/Hlaholské písmo/]] – [[/Hlava/]] – [[/Hlaváč/]] – [[/z Hlavačova/]] – [[/Hlavsa/]] – [[/Hlohov/]] – [[/Hlubčice/]] – [[/Hluboká/]] – [[/Hluboš/]] – [[/Hluk/]] – [[/Hnězdno/]] – [[/Hodějovský/]] – [[/Hodík/]] – [[/Hodonín/]] – [[/Hoe z Hoeggu/]] – [[/Hoeffhuerta/]] – [[/Höltzl/]] – [[/Hoffmann/]] – [[/z Hoffru/]] – [[/Hofmistr/]] – [[/Hohenlohe/]] – [[/Hohenzollern/]] – [[/Hojemství/]] – [[/Hojná Voda/]] – [[/Hold/]] – [[/Holdování/]] – [[/Holešov/]] – [[/Holický/]] – [[/Holík/]] – [[/Holomek/]] – [[/Holomouc/]] – [[/Holota/]] – [[/Holubek/]] – [[/Honci/]] – [[/Hončí korouhev/]] – [[/Honitva/]] – [[/Honorius III./]] – [[/Hora Kutná/]] – [[/Hora sv. Kateřiny/]] – [[/Hora Vilémova/]] – [[/Horažďovice/]] – [[/Hořčický/]] – [[/Hořice/]] – [[/Hornek/]] – [[/Horní/]] – [[/Hornictví české/]] – [[/z Hořovic/]] – [[/Horšův Týn/]] – [[/Hortensius/]] – [[/Hory/]] – [[/Horymír/]] – [[/Hospodin/]] – [[/Hossius/]] – [[/Host/]] – [[/Hostinné/]] – [[/Hostinnost/]] – [[/Hostivice/]] – [[/Hostivít/]] – [[/Hostounský/]] – [[/Hostýn/]] – [[/Hošťálek/]] – [[/Hotovost/]] – [[/Houfnice/]] – [[/Houska/]] – [[/Housle/]] – [[/Hozius/]] – [[/Hrabě/]] – [[/Hrabišici/]] – [[/Hrad/]] – [[/z Hradce/]] – [[/Hradčany/]] – [[/Hradec/]] – [[/Hrádek/]] – [[/Hradiště/]] – [[/Hradišťsko/]] – [[/z Hrádku/]] – [[/Hřáň/]] – [[/Hranice/]] – [[/Hrdost/]] – [[/Hřeb/]] – [[/Hřebí/]] – [[/Hřiby/]] – [[/Hřivna/]] – [[/Hrnček/]] – [[/Hrob/]] – [[/Hromádka/]] – [[/Hron/]] – [[/Hronovci/]] – [[/Hroznata/]] – [[/Hrubá Skála/]] – [[/Hrubý/]] – [[/Hruden/]] – [[/Hry dramatické/]] – [[/Hubáček/]] – [[/Hubatius/]] – [[/Huber/]] – [[/Hudba/]] – [[/Hübner/]] – [[/Huerta/]] – [[/Huler/]] – [[/Hůlka/]] – [[/Humanismus/]] – [[/Humberk/]] – [[/Humpolec/]] – [[/Hunyadi/]] – [[/Hus/]] – [[/z Husi/]] – [[/Husité/]] – [[/Husitská válka/]] – [[/Hustopeč/]] – [[/Hutský/]] – [[/Hvězda/]] – [[/Hvozd královský/]] – [[/Hynek/]] – [[/Hyzrle/]]
; Ch : [[/Cham/]] – [[/Chanický/]] – [[/Chanovský/]] – [[/Charvát/]] – [[/Charváti/]] – [[/Cheb/]] – [[/Chelčický/]] – [[/Chlap/]] – [[/z Chlumčan/]] – [[/Chlumčanský/]] – [[/Chlumec/]] – [[/z Chlumu/]] – [[/Chmelíř/]] – [[/Choceň/]] – [[/Chocenský/]] – [[/Chodové/]] – [[/Chomut/]] – [[/Chomutov/]] – [[/Chotěboř/]] – [[/Chotek/]] – [[/z Chotěmic/]] – [[/z Chotěřiny/]] – [[/Chotěšov/]] – [[/Chotouchovský/]] – [[/z Choustníka/]] – [[/z Chřenovic/]] – [[/Chrudim/]] – [[/Chrudoš/]] – [[/Chudenice/]] – [[/Chudý/]] – [[/Chvrasten/]] – [[/Chýnov/]] – [[/Chýšský/]]
; I : [[/z Ilburka/]] – [[/z Ilova/]] – [[/Inkolát/]] – [[/Inkvisice/]] – [[/Innocenc III./]] – [[/Investitura/]] – [[/Isolani/]] – [[/Ivan/]] – [[/Ivančice/]] – [[/Izrael/]]
; J : [[/Jablonné/]] – [[/Jafet/]] – [[/Jagababa/]] – [[/Jagailovci/]] – [[/Jáchimov/]] – [[/Jakardovský/]] – [[/Jakoubek/]] – [[/Jakub/]] – [[/Jakuba sv. kostel/]] – [[/Jan/]] – [[/Jankov/]] – [[/z Janova/]] – [[/z Janovic/]] – [[/Janovka/]] – [[/Jarloch/]] - [[/Jaroměř/]] – [[/Jaromír/]] – [[/Jaroslav/]] – [[/Jaroš/]] – [[/z Javořic/]] – [[/Javory/]] – [[/Jazyk český/]] – [[/Jednota bratří českých/]] – [[/Jednuška/]] – [[/z Jelení/]] – [[/Jelito/]] – [[/z Jemništ/]] – [[/Jeník z Mečkova/]] – [[/Jenek z Prahy/]] – [[/Jeníšek/]] – [[/Jenštein/]] – [[/z Jenšteina/]] – [[/Jeronym/]] – [[/Jerusalém/]] – [[/Jesenský/]] – [[/Jesuité v Čechách/]] – [[/Ješín/]] – [[/Jevíčko/]] – [[/Jevišovice/]] – [[/Jezbera/]] – [[/Ježibaba/]] – [[/Jičín/]] – [[/Jičín Nový/]] – [[/Jihlava/]] – [[/z Jihlavy/]] – [[/Jiljí sv. kostel/]] – [[/Jíloví/]] – [[/Jindřich/]] – [[/Jindřichův Hradec/]] – [[/Jiří/]] – [[/Jiří sv. kostel/]] – [[/Jiskra z Brandejsa/]] – [[/Jitka/]] – [[/Jodok/]] – [[/Johana/]] – [[/Johanité/]] – [[/Jonsdorf/]] – [[/Jordan/]] – [[/Josef I./]] – [[/Jošt/]] – [[/Judita/]] – [[/Julian Cesarini/]]
; K : [[/Kabátník/]] – [[/Kacířství/]] – [[/Kadaň/]] – [[/Kadlinský/]] – [[/Käsebrod/]] – [[/Kaich/]] – [[/Kalanda/]] – [[/Kalef/]] – [[/Kalich/]] – [[/Kalina/]] – [[/Kališníci/]] – [[/Kamarith/]] – [[/Kamaryt/]] – [[/Kámen královský/]] – [[/od Kamene/]] – [[/Kamenice/]] – [[/z Kamenka/]] – [[/z Kamenné Hory/]] – [[/Kancelář/]] – [[/Kancionál/]] – [[/Kancléř/]] – [[/Kanha/]] – [[/Kániš/]] – [[/Kaňk/]] – [[/Kapihorský/]] – [[/Kapistran/]] – [[/Kapita/]] – [[/Kaplíř/]] – [[/Kapucíni/]] – [[/Kardinál/]] – [[/Karel/]] – [[/Karlík/]] – [[/Karlman/]] – [[/Karlov/]] – [[/Karlštein/]] – [[/Karmel/]] – [[/Karmelitáni/]] – [[/Karolín/]] – [[/Karolínská doba/]] – [[/Kartusiáni/]] – [[/Karvajal/]] – [[/Kasi/]] – [[/Kašna/]] – [[/Kašperk/]] – [[/Kašperské Hory/]] – [[/Kašperský/]] – [[/Kateřina/]] – [[/Kateřiny sv. kostel/]] – [[/Kaufer/]] – [[/Kazibaba/]] – [[/Kazimír/]] – [[/Kbel/]] – [[/Kdulinec/]] – [[/Keck/]] – [[/Kelley/]] – [[/Kepka/]] – [[/Kepler/]] – [[/Keřský/]] – [[/Kezelius/]] – [[/Kherner/]] – [[/Khevenhüller/]] – [[/Khlesl/]] – [[/z Khüenburku/]] – [[/Kinský/]] – [[/Kirchmaier/]] – [[/Kitlitz/]] – [[/Kitziger/]] – [[/Kladruby/]] – [[/Kladské dědiny/]] – [[/Kladsko/]] – [[/Klarisky/]] – [[/Klášter Hradiště/]] – [[/Kláštery/]] – [[/Klatovský/]] – [[/Klatovy/]] – [[/Klaudian/]] – [[/z Klebelsberka/]] – [[/Kleinwächter/]] – [[/Klem/]] – [[/Klement/]] – [[/Klementer/]] – [[/Klen/]] – [[/z Klenového/]] – [[/Klenovský/]] – [[/Klepy/]] – [[/Kletva/]] – [[/Kleych/]] – [[/Kliment/]] – [[/Klimenta sv. kostel/]] – [[/z Klingeberka/]] – [[/Klobúk/]] – [[/Klokoty/]] – [[/z Klussenberka/]] – [[/Kmet/]] – [[/Kmetcí/]] – [[/Knauer/]] – [[/Kněz/]] – [[/Knín/]] – [[/Kníže/]] – [[/Kober/]] – [[/Kobiš/]] – [[/Kobyla/]] – [[/Kobylí pole/]] – [[/Koc/]] – [[/Kocín/]] – [[/Königsmark/]] – [[/Kochan/]] – [[/Kojata/]] – [[/Kokořovec/]] – [[/od Kokotů/]] – [[/Koláč/]] – [[/Kolatura/]] – [[/Kolda z Koldic/]] – [[/Kolda z Náchoda/]] – [[/z Koldic/]] – [[/z Koldína/]] – [[/Koleda/]] – [[/Kolej/]] – [[/Kolín/]] – [[/z Kolína/]] – [[/Kolínský/]] – [[/z Kolovrat/]] – [[/Komenský/]] – [[/Komora královská/]] – [[/Komorní/]] – [[/Komorník/]] – [[/Kompaktata/]] – [[/Kompator/]] – [[/Konáč/]] – [[/Koněberky/]] – [[/Konfese/]] – [[/Konfiskace/]] – [[/Koniáš/]] – [[/Konopiště/]] – [[/Konrad/]] – [[/Konsistoř/]] – [[/Konstancie/]] – [[/Konšel/]] – [[/Konvaldský/]] – [[/Konvrš/]] – [[/Kopp/]] – [[/Kopa/]] – [[/Kopeček svatý/]] – [[/Kopidlanský/]] – [[/Kopidlno/]] – [[/Korambus/]] – [[/Koranda/]] – [[/Kořínek/]] – [[/Korka z Korkyně/]] – [[/Kornpuhel/]] – [[/Korouhevní pán/]] – [[/Korouhevník/]] – [[/Koruna/]] – [[/Koruna zlatá/]] – [[/Korunovací/]] – [[/Korybut/]] – [[/Kosma/]] – [[/Kosmy a Damiana svatých kostel/]] – [[/Kostelec/]] – [[/Kostelníci/]] – [[/Kostka/]] – [[/Kostnice/]] – [[/Kotce/]] – [[/Kotlík/]] – [[/Kotva/]] – [[/Kouba/]] – [[/Koudele/]] – [[/Koudelník/]] – [[/z Kounic/]] – [[/Kouřím/]] – [[/Kozí Hrádek/]] – [[/Kozmanecius/]] – [[/Krabice/]] – [[/Kraj/]] – [[/Krajíř/]] – [[/Krakov/]] – [[/Krakovec/]] – [[/Král/]] – [[/Králice/]] – [[/Králík/]] – [[/Králíky/]] – [[/Kralodvorský rukopis/]] – [[/Králové dvůr/]] – [[/Králové Hradec/]] – [[/Královec/]] – [[/Kralovice/]] – [[/Královo pole/]] – [[/Královský Hvozd/]] – [[/Králův Dvůr/]] – [[/Krása/]] – [[/Krasikov/]] – [[/Krasonický/]] – [[/Kratochvíle/]] – [[/z Kravař/]] – [[/Krčín/]] – [[/z Kremže/]] – [[/Kresčak/]] – [[/Křesomysl/]] – [[/Kressenbrunn/]] – [[/Křesťanství/]] – [[/Krchlebec/]] – [[/Křimačov/]] – [[/Křinecký/]] – [[/Křištan/]] – [[/Křítek/]] – [[/Křivoklát/]] – [[/Kříž/]] – [[/Křižácké války/]] – [[/Křižanovský/]] – [[/Křižovníci s červenou hvězdou/]] – [[/Krnov/]] – [[/Krocín/]] – [[/Kroj/]] – [[/Krok/]] – [[/z Krokova/]] – [[/Kroměříž/]] – [[/Kroměšín/]] – [[/Kronika/]] – [[/Kruciata/]] – [[/Kruger/]] – [[/Krumlov/]] – [[/Krupský/]] – [[/Kropíř/]] – [[/Krupius/]] – [[/Krušina/]] – [[/Kruvoj/]] – [[/Krypta/]] – [[/Krzno/]] – [[/Kubata/]] – [[/Kubík/]] – [[/Kubín/]] – [[/Kuenburg/]] – [[/Kuenring/]] – [[/Kugelveit/]] – [[/Kukla/]] – [[/Kulíšek/]] – [[/z Kunčího/]] – [[/Kunětická Hora/]] – [[/Kunhuta/]] – [[/Kúnici/]] – [[/Kunovice/]] – [[/Kunratice/]] – [[/z Kunštátu/]] – [[/Kunvald/]] – [[/z Kunvaldu/]] – [[/Kupec/]] – [[/Kupecký/]] – [[/Kurfiršt/]] – [[/Kůrka/]] – [[/Kurz/]] – [[/Kuše/]] – [[/Kuthen/]] – [[/Kutná Hora/]] – [[/Kutnohorský dekret/]] – [[/Kvadové/]] – [[/Kyblin/]] – [[/Kyj/]] – [[/Kyjov/]] – [[/Kyrmezer/]]
; L : [[/z Labouně/]] – [[/Lacembok/]] – [[/Lada/]] – [[/Ladislav/]] – [[/z Lamberka/]] – [[/Lambert/]] – [[/Lán/]] – [[/Landfrid/]] – [[/z Landšteina/]] – [[/Lang/]] – [[/Lanškroun/]] – [[/Lanšperk/]] – [[/Látro/]] – [[/de Lauro, nobilis/]] – [[/Lava/]] – [[/Lavice/]] – [[/Lazara Žida dům/]] – [[/Lázně/]] – [[/z Lažan/]] – [[/Lebeda/]] – [[/Lebka/]] – [[/Lefl/]] – [[/Lehnice/]] – [[/Lech/]] – [[/Lekno/]] – [[/z Lemberka/]] – [[/Lemuzi/]] – [[/Leno/]] – [[/Leopold/]] – [[/Leslie/]] – [[/Lešno/]] – [[/Letné pole/]] – [[/Letopis/]] – [[/Leupold/]] – [[/Lev/]] – [[/Levý Hradec/]] – [[/Lhota/]] – [[/Líbeň/]] – [[/Liberda/]] – [[/Liberec/]] – [[/Libice/]] – [[/Libštein/]] – [[/Libuše/]] – [[/Libušin soud/]] – [[/Líce/]] – [[/Lidice/]] – [[/Lidmila/]] – [[/z Liechtenšteina/]] – [[/Liga katolická/]] – [[/z Lichtenburka/]] – [[/Linec/]] – [[/Linteo/]] – [[/Lípa Česká/]] – [[/Lipany/]] – [[/z Lipé/]] – [[/Lipnice/]] – [[/Lipník/]] – [[/Lipold/]] – [[/List/]] – [[/Liška/]] – [[/Literácké bratrstvo/]] – [[/Literák/]] – [[/Literatura česká/]] – [[/Litice/]] – [[/Litold/]] – [[/Litoměřice/]] – [[/Litoměřický/]] – [[/Litomyšle/]] – [[/Litovel/]] – [[/Liturgie slovanská/]] – [[/Litva/]] – [[/z Lobkovic/]] – [[/Locika/]] – [[/Loděnice/]] – [[/Löw/]] – [[/z Löwenbruku/]] – [[/Lohelius/]] – [[/Loket/]] – [[/Lokšan/]] – [[/Lombardie/]] – [[/Lomnický/]] – [[/Lopata/]] – [[/Loquis/]] – [[/Lorago/]] – [[/Lorek/]] – [[/z Losu/]] – [[/Losy/]] – [[/Lothar II./]] – [[/Louda/]] – [[/z Loun/]] – [[/Louňovice/]] – [[/Louny/]] – [[/Lštění/]] – [[/Lucemburk/]] – [[/Lucidář/]] – [[/Lucko/]] – [[/Lučané/]] – [[/z Ludanic/]] – [[/Ludmila/]] – [[/Luděk/]] – [[/Ludvík/]] – [[/Lukáš/]] – [[/Lukavec/]] – [[/od Luku/]] – [[/Lumír/]] – [[/Lupač/]] – [[/Luther/]] – [[/Luterani/]] – [[/Lutici/]] – [[/Lutobor/]] – [[/Lutold/]] – [[/Lužice/]] – [[/Lvovický/]] – [[/Lysá/]]
; M : [[/Magdeburské právo/]] – [[/Magrle/]] – [[/Mach/]] – [[/z Machovic/]] – [[/Macht/]] – [[/Majestas Carolina/]] – [[/Majestat/]] – [[/Majestát Rudolfův/]] – [[/Májový sen/]] – [[/Makarius/]] – [[/Makovský/]] – [[/Malá Strana/]] – [[/Malé Hory/]] – [[/Malešov/]] – [[/Malín/]] – [[/Malířské bratrstvo/]] – [[/Malířství/]] – [[/Malobický/]] – [[/Malovec/]] – [[/Man/]] – [[/Mandat/]] – [[/Mandevilly/]] – [[/Mansfeld/]] – [[/Mansionaři/]] – [[/Manství/]] – [[/Marcus Marci/]] – [[/Marek/]] – [[/Marchek/]] – [[/Marie/]] – [[/Marie Panny kostel/]] – [[/Marini/]] – [[/Markéta/]] – [[/Markolt/]] – [[/Markomané/]] – [[/Markvartici/]] – [[/Marradas/]] – [[/Maršálek/]] – [[/Martimiani/]] – [[/Martin/]] – [[/Martina sv. kostel/]] – [[/Martinek/]] – [[/z Martinic/]] – [[/Mastičkář/]] – [[/Matěj/]] – [[/Mater verborum/]] – [[/Mathaebeus/]] – [[/Mathiolus/]] – [[/Matiáš/]] – [[/Matouš Trenčanský/]] – [[/Matthiolus/]] – [[/Maximilian/]] – [[/Mayr/]] – [[/Mayzl/]] – [[/Mazovsko/]] – [[/Meč/]] – [[/Měčislav/]] – [[/z Mečkova/]] – [[/Medek/]] – [[/Melantrich/]] – [[/Mělnický/]] – [[/Mělník/]] – [[/Menhart/]] – [[/Menší město/]] – [[/Menšik/]] – [[/Městecký/]] – [[/Města/]] – [[/Městské právo/]] – [[/Methud sv./]] – [[/Mezeřický/]] – [[/Mezeříč/]] – [[/Mezibor/]] – [[/Mezní soud/]] – [[/Mežská župa/]] – [[/Michal/]] – [[/Michala sv. kostel/]] – [[/Michalec/]] – [[/z Michalovic/]] – [[/Michle/]] – [[/Michna/]] – [[/Mikuláš/]] – [[/Mikulášenci/]] – [[/Mikulov/]] – [[/Milan/]] – [[/z Miletínka/]] – [[/Milevsko/]] – [[/z Milheimu/]] – [[/Milič/]] – [[/Milichthaler/]] – [[/Milík/]] – [[/Milosrdní bratří/]] – [[/Milota z Dědic/]] – [[/Mincmistr/]] – [[/Minorité/]] – [[/Minsterberské knížectví/]] – [[/Minsterberští knížata/]] – [[/Minuce/]] – [[/Misseroni/]] – [[/Mistr/]] – [[/Míšensko/]] – [[/Mišovský/]] – [[/Mitis/]] – [[/Mitmánek/]] – [[/Mitysko/]] – [[/Mizera/]] – [[/Mlada/]] – [[/z Mladenovic/]] – [[/Mladvaněk/]] – [[/Mlat/]] – [[/Mnata/]] – [[/Mnich/]] – [[/Mniši žebraví/]] – [[/Modestin/]] – [[/Moháč/]] – [[/Mohuč/]] – [[/Mohyla/]] – [[/Mojmír/]] – [[/Mojmírovci/]] – [[/Mokrovouský/]] – [[/Mongolové/]] – [[/Morana/]] – [[/Morava/]] – [[/Moravské pole/]] – [[/Morzin/]] – [[/Mosaika/]] – [[/Most/]] – [[/Moždíř/]] – [[/Mracký/]] – [[/Mühlberg/]] – [[/Mühldorf/]] – [[/Musophilus/]] – [[/Mutina/]] – [[/Myslík/]] – [[/Mystopol/]] – [[/Mýto Vysoké/]] – [[/Mže/]]
; N : [[/Náboženské a církevní poměry/]] – [[/Načerat/]] – [[/Naháči/]] – [[/Náchod/]] – [[/z Náchoda/]] – [[/Nález/]] – [[/Nalžovské Hory/]] – [[/Nankeř/]] – [[/Náměst/]] – [[/Nápad/]] – [[/Napajedla/]] – [[/Nápravník/]] – [[/Nářez/]] – [[/Nárok/]] – [[/Nastojte/]] – [[/Nastoupil/]] – [[/Naumburk/]] – [[/Naz/]] – [[/z Nečtin/]] – [[/Nedílnost/]] – [[/Nedoperné/]] – [[/Nelahozeves/]] – [[/Němci/]] – [[/Němcí/]] – [[/Němec/]] – [[/Německá říše/]] – [[/Německý Brod/]] – [[/Německý řád rytířský/]] – [[/Neplach/]] – [[/Nepomuk/]] – [[/Něpr z Roupova/]] – [[/Netolice/]] – [[/Netolický/]] – [[/Neumann/]] – [[/Nezamysl/]] – [[/Nigellus/]] – [[/Nimburk/]] – [[/Nisa/]] – [[/Nocleh/]] – [[/Norbert svatý/]] – [[/Norimberk/]] – [[/Norimberský purkrabí/]] – [[/Nosecký/]] – [[/Nosidlo/]] – [[/z Nostic/]] – [[/Novák/]] – [[/de Novavilla/]] – [[/Nové Hrady/]] – [[/Nové město/]] – [[/Noviny/]] – [[/Nový Hrad/]] – [[/Nožička/]]
; O : [[/Obec/]] – [[/Oběť/]] – [[/Obchod/]] – [[/Obročí/]] – [[/Obstavení/]] – [[/Obuzstvo/]] – [[/Obyvatel/]] – [[/Očista/]] – [[/Očistníci/]] – [[/Očko/]] – [[/Odboj/]] – [[/Odhad/]] – [[/Odolen/]] – [[/Odpor/]] – [[/Odpustky/]] – [[/Odřivous/]] – [[/Odúmrť/]] – [[/Oftalmius/]] – [[/Ojíř/]] – [[/Ojíř z Očedělic/]] – [[/Ojvín/]] – [[/Okoř/]] – [[/Oktaj/]] – [[/Olbram/]] – [[/Olbramovici/]] – [[/Oldřich/]] – [[/Oldříš/]] – [[/Olešnice/]] – [[/Olomouc/]] – [[/Olomoucké biskupství/]] – [[/Ondřej/]] – [[/Opatovice/]] – [[/Opatovický mnich/]] – [[/Opava/]] – [[/Opavské knížectví/]] – [[/Opočno/]] – [[/Opole/]] – [[/Oprávce/]] – [[/Optat/]] – [[/Orba/]] – [[/Orbis pictus/]] – [[/Ordalie/]] – [[/Oreb/]] – [[/Orličný/]] – [[/Orlík/]] – [[/Orloj/]] – [[/Ornys/]] – [[/Osada/]] – [[/Osek/]] – [[/z Oseka/]] – [[/Osel/]] – [[/z Osora/]] – [[/Osovský/]] – [[/z Ostředka/]] – [[/Ostrev/]] – [[/Ostrov/]] – [[/Ostrovec/]] – [[/Ostrovský/]] – [[/Osvětim/]] – [[/Ota/]] – [[/Otakar/]] – [[/Otmachov/]] – [[/z Otovaldu/]] – [[/z Ottersdorfu/]] – [[/Otto/]] – [[/Ovenec/]] – [[/Oxford/]]
; P : [[/z Paaru/]] – [[/Pabenice/]] – [[/Pacov/]] – [[/Pacovský/]] – [[/z Padařova/]] – [[/Pachelbl/]] – [[/Pachta/]] – [[/Palaeolog/]] – [[/Palatium Veneris/]] – [[/Palceřik/]] – [[/Paleč/]] – [[/Paleček/]] – [[/Palma/]] – [[/z Palomar/]] – [[/Památné/]] – [[/Paminondas/]] – [[/Pán/]] – [[/Pancíř/]] – [[/Pankrác/]] – [[/Pankrací/]] – [[/Panoše/]] – [[/Panování/]] – [[/Papeženci/]] – [[/Papoušek/]] – [[/Paprocký/]] – [[/z Pardubic/]] – [[/Pardubice/]] – [[/Pardus/]] – [[/Parler/]] – [[/Partlic/]] – [[/Partyzána/]] – [[/Pasov/]] – [[/Pasovský vpád/]] – [[/Pašek/]] – [[/Paškovský/]] – [[/Paulani/]] – [[/z Paumberka/]] – [[/Paveza/]] – [[/Pavlovský/]] – [[/Payer/]] – [[/Payne/]] – [[/Pecka Matěj/]] – [[/Pecka/]] – [[/Pěček/]] – [[/Pelhřim/]] – [[/Pelhřim Antonín/]] – [[/Pelhřimov/]] – [[/z Pelhřimova/]] – [[/Pendel/]] – [[/Pergler/]] – [[/Perkmistr/]] – [[/Perno/]] – [[/Pernštein/]] – [[/z Pernšteina/]] – [[/Peruc/]] – [[/Pešek/]] – [[/Pešina/]] – [[/Peta/]] – [[/Pětipeský/]] – [[/Petr/]] – [[/Petřík/]] – [[/Petřín/]] – [[/z Petrovic/]] – [[/Petržilka/]] – [[/Pflug/]] – [[/Philadelphus/]] – [[/Philomates/]] – [[/Piaristé/]] – [[/Piccolomini/]] – [[/Pikharti/]] – [[/Pipa z Osora/]] – [[/Pirkštein/]] – [[/z Pirkšteina/]] – [[/Pisa/]] – [[/Písař/]] – [[/Písař Bartoš/]] – [[/Písecký/]] – [[/Písek/]] – [[/Pístné/]] – [[/z Pístného/]] – [[/Pistorius/]] – [[/Píšťala/]] – [[/Pius II./]] – [[/Pivo/]] – [[/Plácel/]] – [[/Plachý/]] – [[/Plastické umění/]] – [[/Plasy/]] – [[/Platejs/]] – [[/Plater/]] – [[/z Plavna/]] – [[/Plichta/]] – [[/z Plumlova/]] – [[/Plzeň/]] – [[/z Plzně/]] – [[/z Počátek/]] – [[/Podávení/]] – [[/Podbrdí/]] – [[/Poddanství/]] – [[/Poděbrady/]] – [[/z Poděhus/]] – [[/Podhradí/]] – [[/Podiven/]] – [[/Podivín/]] – [[/Podkomoří/]] – [[/Podlažice/]] – [[/Podmanický/]] – [[/Podobojí/]] – [[/Podolský/]] – [[/Podskalí/]] – [[/Podstatský/]] – [[/Podvinec/]] – [[/z Pöttingu/]] – [[/Pohled/]] – [[/Pohnati/]] – [[/Pohořelec/]] – [[/Pojezda/]] – [[/Poklid/]] – [[/Poklona/]] – [[/Polák/]] – [[/z Polenska/]] – [[/Police/]] – [[/Polička/]] – [[/Polirár/]] – [[/Polná/]] – [[/Polní hospodářství/]] – [[/Polotrojříčí/]] – [[/Polsko/]] – [[/Pomoc/]] – [[/Pomocné/]] – [[/Pomocníci/]] – [[/Pontanus/]] – [[/Popel/]] – [[/Popluží/]] – [[/Poprava/]] – [[/Popravce/]] – [[/Poříčí/]] – [[/Porota/]] – [[/Poruka obecná/]] – [[/Postila/]] – [[/Postoloprty/]] – [[/z Postupic/]] – [[/Potaz/]] – [[/Potenštein/]] – [[/Poustevník/]] – [[/Pouť/]] – [[/Povoz/]] – [[/Povstání české/]] – [[/Pračata/]] – [[/Pragmatická sankce/]] – [[/Praha/]] – [[/Prachatice/]] – [[/Pracheň/]] – [[/z Prachové/]] – [[/Prak/]] – [[/Prantl/]] – [[/Praskolesy/]] – [[/Právo české/]] – [[/Pražské čtyry artikule/]] – [[/z Prčice/]] – [[/Přelíčení/]] – [[/Přeboj/]] – [[/Prefát/]] – [[/Přelouč/]] – [[/Premonstrati/]] – [[/Přemysl/]] – [[/Přemyslovci/]] – [[/Prešpurk/]] – [[/Příbenice/]] – [[/Přibík/]] – [[/Přibislava/]] – [[/Příbor/]] – [[/Příbram/]] – [[/Přidědění/]] – [[/Primas/]] – [[/Primator/]] – [[/Přímda/]] – [[/Příseka/]] – [[/Přísežní/]] – [[/Přísudné/]] – [[/Přivitan/]] – [[/Přiznání/]] – [[/Prokop/]] – [[/Prokov/]] – [[/Prokurator/]] – [[/Prostějov/]] – [[/z Prostiboře/]] – [[/Prostředek/]] – [[/Protasius/]] – [[/Protiva/]] – [[/Protireformace/]] – [[/Provazec/]] – [[/Proxenus/]] – [[/Průmysl/]] – [[/Pruskovský/]] – [[/Prusy/]] – [[/Prut/]] – [[/Průvod/]] – [[/Ptaček/]] – [[/Psanec/]] – [[/Pšov/]] – [[/Pšované/]] – [[/Půhon/]] – [[/Puchheim/]] – [[/Puchník/]] – [[/z Puchova/]] – [[/Puklice/]] – [[/Pulkava/]] – [[/Purkmistr/]] – [[/Purkrabí/]] – [[/Purkrecht/]] – [[/Pustiměř/]] – [[/Puškářství/]] – [[/Puš/]] – [[/Původ/]] – [[/Pych/]]
; Q : [[/Questenberg/]]
; R : [[/Rabenhaupt/]] – [[/Rabí/]] – [[/z Rabšteina/]] – [[/Račínský/]] – [[/Radecký/]] – [[/Radim/]] – [[/Radislav/]] – [[/Radla/]] – [[/Radovan/]] – [[/z Raedern/]] – [[/z Rachmanova/]] – [[/Rachtába/]] – [[/Rajhrad/]] – [[/Rájský dvůr/]] – [[/Rakousy/]] – [[/Rakovník/]] – [[/Rakovský/]] – [[/Ramé/]] – [[/Ranconis de Ericino/]] – [[/Rastislav/]] – [[/Ratibor/]] – [[/Ratiboř/]] – [[/Rec/]] – [[/z Řečice/]] – [[/Redlich/]] – [[/Řehoř/]] – [[/Raisman/]] – [[/Rejc/]] – [[/Rejsek/]] – [[/Rektor/]] – [[/Relace/]] – [[/Relator/]] – [[/Řemesla/]] – [[/Remešské evangelium/]] – [[/Renaissance/]] – [[/Rendl/]] – [[/Renz/]] – [[/Řepice/]] – [[/Řepický/]] – [[/Rešel/]] – [[/Řezbářství/]] – [[/Řezník/]] – [[/Řezno/]] – [[/z Říčan/]] – [[/Rienzi/]] – [[/Richard/]] – [[/Říp/]] – [[/z Risenberka/]] – [[/z Risenburka/]] – [[/Říše Nova/]] – [[/Říšské klenoty/]] – [[/Říšský sněm/]] – [[/Robota/]] – [[/Rodovský/]] – [[/Roh/]] – [[/Roháč/]] – [[/Rok/]] – [[/Rokycana/]] – [[/Rokycanský/]] – [[/Rokycany/]] – [[/Rokyteň/]] – [[/Rolnictví/]] – [[/Romanský sloh/]] – [[/z Ronova/]] – [[/Rosa/]] – [[/Rosacius/]] – [[/z Rosenberka/]] – [[/Rosenmüller/]] – [[/Rostislav/]] – [[/Rota/]] – [[/Rotlev/]] – [[/Roty vojenské/]] – [[/Roudnice/]] – [[/z Roupova/]] – [[/Rous/]] – [[/z Rousinova/]] – [[/z Rozdražova/]] – [[/Rozkochaný/]] – [[/Rožďalovský/]] – [[/Rožmberk/]] – [[/z Rožmberka/]] – [[/Rožmitál/]] – [[/z Rožmitála/]] – [[/Rudolf/]] – [[/Rueswurm/]] – [[/Ruka společná/]] – [[/Rukojmě/]] – [[/Rukopis/]] – [[/Rumburk/]] – [[/Ruprecht/]] – [[/Rustika/]] – [[/Ruthardovici/]] – [[/Růže/]] – [[/Rvačka/]] – [[/Rvačovský z Rvačova/]] – [[/Rybářství a rybnikářství/]] – [[/Rybrcoul/]] – [[/Rychnovský/]] – [[/Rychta/]] – [[/Rychtář/]] – [[/Ryjectví/]] – [[/Rytíř, stav rytířský/]] – [[/Ryžování/]]
; S : [[/Sackl/]] – [[/Sadeler/]] – [[/Sádlo/]] – [[/Sadská/]] – [[/Salcpurk/]] – [[/Salius/]] – [[/Salm/]] – [[/Samo/]] – [[/Sasko/]] – [[/Saský dům/]] – [[/Sázavský klášter/]] – [[/Sázavský mnich/]] – [[/Scipio/]] – [[/Scribonius/]] – [[/Sedání/]] – [[/Sedlák/]] – [[/Sedlčanský/]] – [[/Sedlčany/]] – [[/Sedlec/]] – [[/Sedlecká župa/]] – [[/Sedlnický/]] – [[/Sejpy/]] – [[/Sekerka z Sedčic/]] – [[/Sepekov/]] – [[/Severin Hanuš/]] –[[/Severin/]] – [[/Sezima/]] – [[/Sezimovo Ústí/]] – [[/Schaffgotsche/]] – [[/Schambogen/]] – [[/Schleinitz/]] – [[/Schönaich/]] – [[/Schönburg/]] – [[/Sigmund/]] – [[/Silnice/]] – [[/Simbrecht/]] – [[/Sinapius/]] – [[/Sirotci/]] – [[/Sixt/]] – [[/Sjezd/]] – [[/Skála/]] – [[/Skála ze Zhoře/]] – [[/Skála z Kolince/]] – [[/Skalice/]] – [[/Skály/]] – [[/Sklářství/]] – [[/Slaný/]] – [[/Slavata/]] – [[/Slavibor/]] – [[/Slavkov/]] – [[/Slavník/]] – [[/Slavníkovci/]] – [[/Slavomír/]] – [[/Slezsko/]] – [[/ze Slivna/]] – [[/Sloup/]] – [[/Slovacius/]] – [[/na Slovanech/]] – [[/Smečno/]] – [[/ze Smilkova/]] – [[/Smiřický ze Smiřic/]] – [[/ze Smojna/]] – [[/Sněm/]] – [[/Soběbor/]] – [[/Soběhrd/]] – [[/Sobek/]] – [[/Soběslav/]] – [[/Soběslav (město)/]] – [[/Sodalitas literaria/]] – [[/Sochařství/]] – [[/Solin/]] – [[/Souboj/]] – [[/Soudnictví/]] – [[/Soudní řád/]] – [[/Sova/]] – [[/Sperat/]] – [[/Spitihněv/]] – [[/Sporck/]] – [[/Srnec/]] – [[/Srubnice/]] – [[/Stadice/]] – [[/Stané právo/]] – [[/Stanislav ze Znojma/]] – [[/Starší obecní/]] – [[/Stavitelství/]] – [[/Stoš/]] – [[/Strahov/]] – [[/Strachkvas/]] – [[/Strakonice/]] – [[/Stránský/]] – [[/Straus/]] – [[/ze Stráže/]] – [[/Strážnice/]] – [[/ze Strážnice/]] – [[/Středovský/]] – [[/Strejc/]] – [[/Střezibor/]] – [[/Stříbro/]] – [[/ze Sudetů/]] – [[/Sudlice/]] – [[/Sudoměř/]] – [[/Sušice/]] – [[/Svatá Hora/]] – [[/Svatava/]] – [[/Svaté pole/]] – [[/Svatopluk/]] – [[/Svatoslav/]] – [[/Svátosti/]] – [[/Svatováclavský/]] – [[/Svědomí/]] – [[/Svídnice/]] – [[/Sviní Brod/]] – [[/Svitavy/]] – [[/Svobodníci/]] – [[/Svod/]] – [[/Svojanov/]] – [[/ze Svojšína/]] – [[/Sýkora/]]
; Š : [[/Šárka/]] – [[/Šašek z Mezihoře/]] – [[/Šebíř/]] – [[/ze Šellenberka/]] – [[/Šemík/]] – [[/Šepmistr/]] – [[/Šestiměstí/]] – [[/Šestipanský úřad/]] – [[/Šíbalstvo/]] – [[/Šindel/]] – [[/Šišák/]] – [[/Školství/]] – [[/Škopek/]] – [[/Škorně/]] – [[/Škreta/]] – [[/ze Škvorce/]] – [[/Šlechta/]] – [[/Šlechta ze Všehrd/]] – [[/Šlik/]] – [[/Šmalkaldská válka/]] – [[/Šmerhov/]] – [[/Šos/]] – [[/Šotek/]] – [[/Šotnovský/]] – [[/Špan ze Španova/]] – [[/Špýr/]] – [[/Šrol/]] – [[/Štampach/]] – [[/Štefan/]] – [[/Štefek/]] – [[/Štelcar/]] – [[/Štěpán/]] – [[/Štěpána sv. kostel/]] – [[/Štěpánek/]] – [[/Šternberk/]] – [[/ze Šternberka/]] – [[/Štilfrid/]] – [[/Štítaři/]] – [[/Štítný ze Štítného/]] – [[/Štupart/]] – [[/Šturm/]] – [[/Štýr/]] – [[/Šud/]] – [[/z Šumburka/]] – [[/ze Švamberka/]] – [[/ze Švarcenberka/]] – [[/Švehla/]] – [[/Švihovský/]]
; T : [[/Tábor/]] – [[/Táboři/]] – [[/Táborský/]] – [[/Táhlo/]] – [[/Tachov/]] – [[/Talafús/]] – [[/z Talmberka/]] – [[/Tapinaeus/]] – [[/Tarasnice/]] – [[/Tas/]] – [[/Tataři/]] – [[/Tausentmark/]] – [[/Tejn/]] – [[/Trh/]] – [[/Telč/]] – [[/Templáři/]] – [[/Tennagel/]] – [[/Teplá/]] – [[/Teplice/]] – [[/Tesák/]] – [[/Těšín/]] – [[/z Těšnice/]] – [[/Teta/]] – [[/Tetín/]] – [[/Tettelmar/]] – [[/Tetva/]] – [[/Teufel/]] – [[/Theobald/]] – [[/Thiddag/]] – [[/z Thunu/]] – [[/Thurn/]] – [[/Tilly/]] – [[/Tirolsko/]] – [[/Tiskařské umění/]] – [[/z Tišnova/]] – [[/Tittel/]] – [[/Titulář/]] – [[/Tkadleček/]] – [[/Tluksa/]] – [[/Točník/]] – [[/Točník z Křimic/]] – [[/Tolský groš/]] – [[/Tomáš/]] – [[/Torstenson/]] – [[/Tovačov/]] – [[/Tovačovská kniha/]] – [[/Tovačovský z Cimburka/]] – [[/Traktat/]] – [[/Tranovský/]] – [[/Trautmannsdorf/]] – [[/Trčka/]] – [[/Třebechovice/]] – [[/Třebíč/]] – [[/Třeboň/]] – [[/Třebová/]] – [[/z Třebovel/]] – [[/Trenčanský/]] – [[/Třicetiletá válka/]] – [[/Tridentský koncil/]] – [[/Trinitáři/]] – [[/Trmanus/]] – [[/Trojříčí/]] – [[/Troilus/]] – [[/Trosky/]] – [[/Trut/]] – [[/Trutnov/]] – [[/Tryzna/]] – [[/Tuňa/]] – [[/Turek/]] – [[/Turnaj/]] – [[/Turnov/]] – [[/Tursko/]] – [[/Tvaroh/]] – [[/Tvrz/]] – [[/Tycho Brahe/]] – [[/Týn/]] – [[/Týnec/]] – [[/Týnská čtvrť/]] – [[/Týnský chrám/]] – [[/Týr/]]
; U : [[/Učení/]] – [[/Úděl/]] – [[/Uhři/]] – [[/Uhry/]] – [[/Újezd/]] – [[/z Újezda/]] – [[/Ungelt/]] – [[/Uničov/]] – [[/z Uničova/]] – [[/Unislav/]] – [[/Universita Pražská/]] – [[/Urbař/]] – [[/Urbura/]] – [[/Úřetov/]] – [[/Uročiště/]] – [[/Úsobrno/]] – [[/Úsov/]] – [[/Ústí/]] – [[/Útok/]]
; V : [[/Vacek/]] – [[/Vacerad/]] – [[/Vacingerové/]] – [[/Václav/]] – [[/Valdek/]] – [[/z Valdeka/]] – [[/Valdenští/]] – [[/z Valdšteina/]] – [[/Válečnictví/]] – [[/Valečovský/]] – [[/Valentin/]] – [[/Valentina sv. kostel/]] – [[/Valkoun/]] – [[/Vančura/]] – [[/Varleich/]] – [[/z Vartenberka/]] – [[/Vdání/]] – [[/Vdědění/]] – [[/Vedení práva/]] – [[/z Vechty/]] – [[/z Veitmile/]] – [[/Velehrad/]] – [[/Velenský/]] – [[/z Veleslavína/]] – [[/Velflovici/]] – [[/Velis/]] – [[/Velvary/]] – [[/Věnná města/]] – [[/Vestfálský mír/]] – [[/Vestonie/]] – [[/Veveří/]] – [[/Vévoda/]] – [[/od Věže/]] – [[/Vídeň/]] – [[/Vigolais/]] – [[/Viklef/]] – [[/Vilemina/]] – [[/Vilémov/]] – [[/Vilemovský klášter/]] – [[/z Vilhartic/]] – [[/Vinařství/]] – [[/Vincenc/]] – [[/Vinice/]] – [[/Vintíř/]] – [[/Viprecht Grojčský/]] – [[/Visconti/]] – [[/Vít/]] – [[/Víta sv. kostel/]] – [[/Vitemberk/]] – [[/Vítkov/]] – [[/Vítkovici/]] – [[/Vitold/]] – [[/Vitoraz/]] – [[/Vítovec/]] – [[/Vitzthum/]] – [[/Vklad/]] – [[/Vladař/]] – [[/Vladislav/]] – [[/Vladivoj/]] – [[/Vládyka/]] – [[/z Vlásenice/]] – [[/Vlastislav/]] – [[/z Vlašimi/]] – [[/Vlček/]] – [[/Vlk/]] – [[/z Vlkanova/]] – [[/Vltavsko/]] – [[/Vnislav/]] – [[/Voda/]] – [[/Vodička/]] – [[/Vodňanský/]] – [[/Vodňany/]] – [[/Vojevoda/]] – [[/Vojtěch/]] – [[/Vokáč/]] – [[/Volek/]] – [[/Volyně/]] – [[/Vořikovský/]] – [[/Vorličný/]] – [[/Vorlík/]] – [[/Voršilinky/]] – [[/Votice/]] – [[/Vozová hradba/]] – [[/Vožice Mladá/]] – [[/Vratislav/]] – [[/Vratislav (hrad)/]] – [[/Vratislav (město)/]] – [[/Vratislav z Mitrovic/]] – [[/Vražda/]] – [[/Vrbata/]] – [[/Vrbčany/]] – [[/Vrbenský/]] – [[/z Vřesovic/]] – [[/Vřez/]] – [[/Vršovci/]] – [[/Vsetín/]] – [[/Všebor/]] – [[/ze Všehrd/]] – [[/Všech svatých kostel/]] – [[/Vunšvic/]] – [[/Výboj/]] – [[/Výsevky prachové/]] – [[/Výsluha/]] – [[/Vyšehrad/]] – [[/Výškov/]] – [[/Vyzovice/]] – [[/Vzdání/]] – [[/Vzvod/]]
; W : [[/Wagner/]] – [[/Waldhauser/]] – [[/Wallis/]] – [[/Walter/]] – [[/Weingarten/]] – [[/Westonová/]] – [[/Wiclef/]] – [[/Wilsnak/]] – [[/Wolfinger/]] – [[/Wrangel/]] – [[/Wurmser/]]
; Z : [[/Záblatí/]] – [[/Zacléř/]] – [[/Záhoštsko/]] – [[/Zájem/]] – [[/Zajíc/]] – [[/Základ/]] – [[/Zalužanský/]] – [[/Zápis/]] – [[/Zápisné zboží/]] – [[/Zástava/]] – [[/Zástavní zboží/]] – [[/Zatočil/]] – [[/Záviše/]] – [[/Zbečno/]] – [[/Zbihněv/]] – [[/Zbislav/]] – [[/Zboží/]] – [[/Zbraslav/]] – [[/Zderaz/]] – [[/Zeidlitz/]] – [[/Zeiller/]] – [[/Zelená Hora/]] – [[/Zelender/]] – [[/Zelenohorský rukopis/]] – [[/Zelený/]] – [[/Zelotin/]] – [[/Zemědělství/]] – [[/Zemnicko/]] – [[/Zhořelec/]] – [[/Ziga/]] – [[/Zlatá koruna/]] – [[/Zlatá stezka/]] – [[/Zlicko/]] – [[/Zmatek/]] – [[/Zmrzlík/]] – [[/ze Znojma/]] – [[/Zoubek z Bilenberka/]] – [[/Zpupný/]] – [[/Zřízení zemské/]] – [[/Ztracenci/]] – [[/Zvíkov/]] – [[/ze Zvířetic/]] – [[/Zvod/]]
; Ž : [[/Žabka/]] – [[/Žák/]] – [[/Žalanský/]] – [[/Žampach/]] – [[/Žampach z Potšteina/]] – [[/z Žampachu/]] – [[/Žatec/]] – [[/Žatecký/]] – [[/Žďárský ze Žďáru/]] – [[/z Žeberka/]] – [[/Žebrák/]] – [[/Želivo/]] – [[/z Žerotína/]] – [[/Židé v Čechách/]] – [[/Žídek/]] – [[/Židlochovice/]] – [[/Žitava/]] – [[/Žižka/]] – [[/Žižkov/]] – [[/Žofie/]] – [[/Župa/]] – [[/Župan/]]
; Dodatky a opravy : [[/Abrspach/]] – [[/Adamité (dodatek)|Adamité]] – [[/Albert z Kaménka/]] – [[/Albín z Helfenburka/]] – [[/Albrecht (dodatek)|Albrecht]] – [[/Alexander/]] – [[/Alžběta (dodatek)|Alžběta]] – [[/Andělská zahrada/]] – [[/Anežky sv. klášter/]] – [[/Antoch z Helfenburka/]] – [[/Apelační soud/]] – [[/Asyl/]] – [[/Bartoloměj/]] – [[/Beatrix (dodatek)|Beatrix]] – [[/Bělohorská bitva (dodatek)|Bělohorská bitva]] – [[/z Bělovic/]] – [[/Benátky (dodatek)|Benátky]] – [[/Benedikta sv. kostel/]] – [[/Benediktini (dodatek)|Benediktini]] – [[/Bethlen Gabor/]] – [[/Bleh/]] – [[/Bonifanti/]] – [[/Bořivoj (dodatek)|Bořivoj]] – [[/z Botensteina/]] – [[/Božena (dodatek)|Božena]] – [[/Božího těla kostel/]] – [[/Bratrstvo se znamením obruče a kladiva/]] – [[/Braun von Braun/]] – [[/Břeclav/]] – [[/Břetislav (dodatek)|Břetislav]] – [[/z Březí/]] – [[/Brno (dodatek)|Brno]] – [[/Brosius/]] – [[/Budějovice (dodatek)|Budějovice]] – [[/Buchovec z Buchova/]] – [[/Bzdinka/]] – [[/Cáchy (dodatek)|Cáchy]] – [[/Capito/]] – [[/Cetrys/]] – [[/Cisterciaci/]] – [[/Cornštein/]] – [[/Crecy/]] – [[/Crha/]] – [[/Ctiněves/]] – [[/Cyrus/]] – [[/z Čechtic (dodatek)|z Čechtic]] – [[/Česta/]] – [[/Člověčenství/]] – [[/Čúch ze Zásady/]] – [[/z Dědic/]] – [[/Defensor (dodatek)|Defensor]] – [[/Dětleb/]] – [[/Dětříšek/]] – [[/Divůček z Jemnišť/]] – [[/Dobrá vůle/]] – [[/Dobrý člověk/]] – [[/z Dráchova/]] – [[/Dřevce/]] – [[/Ducha sv. kostel/]] – [[/Erbanuňk/]] – [[/Fafrnoch/]] – [[/Farragines/]] – [[/Feudální řády/]] – [[/Filip/]] – [[/Filipec/]] – [[/Fridrich (dodatek)|Fridrich]] – [[/Glejt/]] – [[/Grifina/]] – [[/Guido/]] – [[/Gzel (dodatek)|Gzel]] – [[/Hackenschmied/]] – [[/Hanuš (dodatek)|Hanuš]] – [[/Harrach (dodatek)|Harrach]] – [[/Hartmann (dodatek)|Hartmann]] – [[/z Hartunkova (dodatek)|z Hartunkova]] – [[/Havraň/]] – [[/Hejtman/]] – [[/Helias/]] – [[/Helic/]] – [[/Hess/]] – [[/Hieserle (dodatek)|Hieserle]] – [[/Hlaváč (dodatek)|Hlaváč]] – [[/Hněvsa/]] – [[/Hohenlohe (dodatek)|Hohenlohe]] – [[/Homoň/]] – [[/Horažďovice (dodatek)|Horažďovice]] – [[/Hospodářství polní/]] – [[/Housličky/]] – [[/Hovora/]] – [[/z Hradce (dodatek)|z Hradce]] – [[/Hruden (dodatek)|Hruden]] – [[/Hus (dodatek)|Hus]] – [[/Ignácia sv. kostel/]] – [[/Inkvisice (dodatek)|Inkvisice]] – [[/Jakub (dodatek)|Jakub]] – [[/Jaromír (dodatek)|Jaromír]] – [[/Jarožír/]] – [[/Jazyk český (dodatek)|Jazyk český]] – [[/Jednota bratří českých (dodatek)|Jednota bratří českých]] – [[/Jezerka/]] – [[/Jindřicha sv. kostel/]] – [[/Kapita (dodatek)|Kapita]] – [[/Kláštery (dodatek)|Kláštery]] – [[/Konsistoř Kutnohorská/]] – [[/na Křížkách/]] – [[/Kříže sv. většího kostel/]] – [[/z Lamberka (dodatek)|z Lamberka]] – [[/Lázně (dodatek)|Lázně]] – [[/Lesnictví/]] – [[/Linharta sv. kostel/]] – [[/Lublinský/]] – [[/z Ludanic (dodatek)|z Ludanic]] – [[/Mikuláše sv. kostel/]] – [[/Míšensko (dodatek)|Míšensko]] – [[/Petra sv. kostel/]] – [[/Řád práva zemského/]] – [[/Starosta/]] – [[/Strachota/]] – [[/Strava/]] – [[/Střelný prach/]] – [[/Svatováclavští rytíři/]] – [[/Svod (dodatek)|Svod]] – [[Štěpána sv. kostel (dodatek)|Štěpána sv. kostel]] – [[/Taras s berlou/]] – [[/Thurzo/]] – [[/Tomáše sv. kostel/]] – [[/Václava sv. kostel/]] – [[/Vavřince sv. kostel/]]

[[Kategorie:Encyklopedie]]</text>
      <sha1>229plbefqqcevsux6y7olmyeewctl14</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337081</id>
      <parentid>337080</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:13:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>[[/Líčení pře/]]</comment>
      <origin>337081</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="47288" sha1="np0g8nn0yxr0h3aj0puxw3dpo81paxm" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vlastenský slovník historický
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|497060c0-fe60-11dd-aa73-000d606f5dc6}}
  | INDEX = Jakub Malý - Vlastenský slovník historický.djvu
}}

== Obsah ==
; [[/Předmluva/]]
; A : [[/Abeceda/]] – [[/Abeles/]] – [[/Adamité/]] – [[/Adela/]] – [[/Adlar/]] – [[/Administrator/]] – [[/Adolph/]] – [[/Aeneas/]] – [[/Achilles český/]] – [[/Aichspalter/]] – [[/d’Ailly/]] – [[/Akademie/]] – [[/Aksamit/]] – [[/Alafance/]] – [[/Albík/]] – [[/Albrecht/]] – [[/Aldringen/]] – [[/Alexander V./]] – [[/Alexandreida/]] – [[/Alter-Allen/]] – [[/Altmann/]] – [[/Alžběta/]] – [[/Alžbětinky/]] – [[/Amazonky české/]] – [[/Ambrož z Hradce/]] – [[/Ambrože svatého klášter/]] – [[/Amos/]] – [[/Amsterodam/]] – [[/Anastas/]] – [[/Andělská Hora/]] – [[/Aneška/]] – [[/Angelus/]] – [[/Anglie/]] – [[/Anhalt/]] – [[/Anna/]] – [[/Anny svaté klášter/]] – [[/Apolináře sv. kostel/]] – [[/Apologie stavů českých/]] – [[/Arc/]] – [[/Aretin/]] – [[/Archa/]] – [[/Arler/]] – [[/Arnold/]] – [[/Arnošt z Pardubic/]] – [[/Arnulf/]] – [[/z Arrasu/]] – [[/Artuš/]] – [[/Aspelt/]] – [[/z Auffensteina/]] – [[/Augusta/]] – [[/Augustin/]] – [[/Augustiniáni/]] – [[/Augustiniánky/]] – [[/Avarové/]] – [[/z Aventina/]] – [[/Avinion/]]
; B : [[/Bába/]] – [[/Bacháček/]] – [[/Bakalář/]] – [[/Bakalář Mikuláš/]] – [[/Balbin/]] – [[/Balduin/]] – [[/Baltenhagen/]] – [[/Bamberk/]] – [[/Banér/]] – [[/Barbora Celská/]] – [[/Barchanec z Baršova/]] – [[/Barnabité/]] – [[/Bartolus/]] – [[/Bartoš/]] – [[/Bartošek/]] – [[/Basilejský sněm/]] – [[/Bassevi/]] – [[/Batu chan/]] – [[/Bavor/]] – [[/Bavorsko/]] – [[/Beatrix/]] – [[/Beckovský/]] – [[/Bedřich/]] – [[/Běhání/]] – [[/Bech/]] – [[/Bechyně/]] – [[/z Bechyně/]] – [[/Bechyně z Lažan/]] – [[/Bél/]] – [[/Bela IV./]] – [[/Bělboh/]] – [[/z Bělé/]] – [[/Bělehrad/]] – [[/Bělohorská bitva/]] – [[/Benátky/]] – [[/Beneda/]] – [[/Beneda z Nečtin/]] – [[/Benedikti/]] – [[/Benediktini/]] – [[/Beneš/]] – [[/Benešov/]] – [[/z Benešova/]] – [[/Benešovský/]] – [[/Berengar/]] – [[/Berghauer/]] – [[/z Bergova/]] – [[/Berka z Dubé/]] – [[/Berlička/]] – [[/Berna/]] – [[/Berník/]] – [[/Beroun/]] – [[/Běs/]] – [[/Bessarion/]] – [[/Betengel/]] – [[/Betlemská kaple/]] – [[/Bezděz/]] – [[/Bezdružice/]] – [[/Bezkrálí/]] – [[/Bezzemci/]] – [[/z Biberšteina/]] – [[/Bible/]] – [[/Bílá Hora/]] – [[/Bílá paní/]] – [[/z Bílé/]] – [[/Bílejovský/]] – [[/Bílek/]] – [[/Bílina/]] – [[/Bílovský/]] – [[/z Bínova/]] – [[/Bírka z Násilé/]] – [[/Biskupec/]] – [[/Bítov/]] – [[/Bítovský/]] – [[/Bivoj/]] – [[/Blahoslav/]] – [[/Blaník/]] – [[/Blanka z Valois/]] – [[/Blatno/]] – [[/Boček/]] – [[/Bočkaj/]] – [[/Bohemia/]] – [[/Bohnický/]] – [[/Bohuslav/]] – [[/Bohuš/]] – [[/Bohuta/]] – [[/Bojové/]] – [[/Bolek/]] – [[/Bolelucký/]] – [[/Boleslav (jméno)/]] – [[/Boleslav (město)/]] – [[/Boleslavská kronika/]] – [[/Bonifac/]] – [[/Bononie/]] – [[/Borbonius/]] – [[/Bořek/]] – [[/Bořita/]] – [[/Bořivoj/]] – [[/z Boskovic/]] – [[/Botíč/]] – [[/Božej/]] – [[/Božena/]] – [[/Božepor/]] – [[/Božetěch/]] – [[/Božetěcha/]] – [[/Boží soudy/]] – [[/Bradáč/]] – [[/Brahe/]] – [[/Brakteaty/]] – [[/Brána zemská/]] – [[/Brandejs/]] – [[/z Brandejsa/]] – [[/Brandl/]] – [[/Braniborsko/]] – [[/Bratří čeští/]] – [[/Bratříci/]] – [[/Břeh/]] – [[/Břetislav/]] – [[/Břevnov/]] – [[/Březan/]] – [[/z Březové/]] – [[/Brikcí/]] – [[/Britz/]] – [[/Brněnské knížectví/]] – [[/Brno/]] – [[/Brod/]] – [[/z Brodu/]] – [[/Broumov/]] – [[/Břuchatý/]] – [[/Bruncvík/]] – [[/Bruno/]] – [[/Brus/]] – [[/Bubeneč/]] – [[/z Bubna/]] – [[/Bubny/]] – [[/Budeč/]] – [[/Budějovice/]] – [[/Budín/]] – [[/Budiš/]] – [[/Budivoj/]] – [[/Budňany/]] – [[/Budovec/]] – [[/Budyšín/]] – [[/Bürgi/]] – [[/Bürglitz/]] – [[/Bula zlatá/]] – [[/Buquoi/]] – [[/z Buřenic/]] – [[/Burer/]] – [[/Burgund/]] – [[/Burgundus/]] – [[/Busbeque/]] – [[/Buško/]] – [[/Butler/]] – [[/Buzici/]] – [[/Bydžov/]] – [[/Bydžovský/]] – [[/Bytom/]]
; C : [[/Cahera/]] – [[/Cáchy/]] – [[/Calixtini/]] – [[/Campanus/]] – [[/Canisius/]] – [[/Capella/]] – [[/Capistran/]] – [[/Caramuel/]] – [[/Carchesius/]] – [[/Carolides/]] – [[/Carolinum/]] – [[/de Causis/]] – [[/Cedule/]] – [[/Cedule dílčí/]] – [[/Celští okněžnění hrabata/]] – [[/Celtes/]] – [[/z Cimburka/]] – [[/Cisiojanus/]] – [[/Clemens/]] – [[/z Clussenberka/]] – [[/Codicillus/]] – [[/Coepolla/]] – [[/Cochlaeus/]] – [[/Colens/]] – [[/Collinus/]] – [[/Colloredo Walsee/]] – [[/Colonna z Felsu/]] – [[/Conti/]] – [[/Corvinus/]] – [[/Cosmas Pragensis/]] – [[/Crimmitschan/]] – [[/Crato/]] – [[/Crinitus/]] – [[/Crodel/]] – [[/Cropacius/]] – [[/Crugerius/]] – [[/Ctibor/]] – [[/Ctirad/]] – [[/Cúda/]] – [[/Cúdař/]] – [[/Cukr/]] – [[/de Cusa/]] – [[/Cyril/]] – [[/Cyrilica/]]
; Č : [[/Čabelický/]] – [[/Čadecký/]] – [[/Čapek/]] – [[/Čarodějnice/]] – [[/Čarodějník/]] – [[/Čáry/]] – [[/Čáslav/]] – [[/Čáslavská župa/]] – [[/z Častolovic/]] – [[/Čečelický/]] – [[/Čech/]] – [[/Čechové/]] – [[/z Čechtic/]] – [[/Čechy/]] – [[/Čejka/]] – [[/Černice/]] – [[/Černín z Chudenic/]] – [[/Černoboh/]] – [[/Černobýl/]] – [[/Černohorský/]] – [[/Černokněžník/]] – [[/Černovický/]] – [[/Černý/]] – [[/Černý princ/]] – [[/Čert/]] – [[/Červenka/]] – [[/Česká koruna/]] – [[/Čestibor/]] – [[/Čestmír/]] – [[/Češka/]] – [[/Čeští bratří/]] – [[/Čtveráci/]] – [[/Čtvrtý stav/]]
; D : [[/Dačický/]] – [[/Dagmar/]] – [[/Dagobert/]] – [[/Dalemil/]] – [[/Dalibor/]] – [[/Dalimil/]] – [[/Dampierre/]] – [[/Daniel/]] – [[/Ďas/]] – [[/Dasypodius/]] – [[/Děčané/]] – [[/Děčín/]] – [[/Děd/]] – [[/Dědictví svatého Václava/]] – [[/Dědina/]] – [[/Dědiník/]] – [[/Dee/]] – [[/Defense/]] – [[/Defensor/]] – [[/Dejm/]] – [[/Deklamator/]] – [[/Deodat/]] – [[/Děpold/]] – [[/Děpoltici/]] – [[/Desfours/]] – [[/Desky/]] – [[/Dětmar/]] – [[/Dětřich/]] – [[/z Deutschenberka/]] – [[/Děvana/]] – [[/Děvín/]] – [[/Dida/]] – [[/Dietrichstein/]] – [[/Dikastus/]] – [[/Dílčí cedule/]] – [[/Dinzenhofer/]] – [[/Dippoldiswalde/]] – [[/Direktorové/]] – [[/Dívčí hrad/]] – [[/Dívčí válka/]] – [[/Divé ženy/]] – [[/Divůček/]] – [[/Divý muž/]] – [[/z Divišova/]] – [[/Divišov/]] – [[/Dlouhoveský/]] – [[/Dobenín/]] – [[/Dobřenský/]] – [[/Dobříš/]] – [[/Dobroslavský Chlumec/]] – [[/Dobrotivá/]] – [[/Dohalský z Dohalic/]] – [[/Doksany/]] – [[/Dolany/]] – [[/Domažlice/]] – [[/Dominicus a Jesu Maria/]] – [[/Dominikáni/]] – [[/Donín/]] – [[/z Donína/]] – [[/Doubravka/]] – [[/Doubravník/]] – [[/Doubravská Hora/]] – [[/Doubravský ze Skály/]] – [[/Doudlebi/]] – [[/z Doupova/]] – [[/Drabik/]] – [[/z Drahobejle/]] – [[/Drahomíra/]] – [[/z Drahonic/]] – [[/Drahouš/]] – [[/Drachovský/]] – [[/z Dražic/]] – [[/z Dražova/]] – [[/Dřevíč/]] – [[/Drslavici/]] – [[/Druh/]] – [[/Dsky/]] – [[/Dubá/]] – [[/Dubčanský/]] – [[/z Dubé/]] – [[/Dubenín/]] – [[/Dubravius/]] – [[/Dubský/]] – [[/Dudič/]] – [[/Dudy/]] – [[/Duchcov/]] – [[/Duchovenství/]] – [[/Durynk/]] – [[/Dušník/]] – [[/Dvorecký/]] – [[/Dvorský/]] – [[/Dvůr Králové/]] – [[/Dvůr Králův/]]
; E : [[/Eberlin/]] – [[/Eduard/]] – [[/Efreim/]] – [[/z Eggenberka/]] – [[/z Elbinku/]] – [[/Eligius/]] – [[/Eliška/]] – [[/Emanuel/]] – [[/Emaus/]] – [[/Emma/]] – [[/Eneáš/]] – [[/Engel/]] – [[/Engliš/]] – [[/Ennicellus/]] – [[/Ennius/]] – [[/Eperberk/]] – [[/Erbovní list/]] – [[/Erbovní strýcové/]] – [[/Ereker/]] – [[/Erectionum libri/]] – [[/Eschenloer/]] – [[/Eva z Lobkovic/]] – [[/Evančice/]] – [[/Exulanti/]] – [[/Eysen/]]
; F : [[/Fabricius/]] – [[/Falcko/]] – [[/Falckrabí/]] – [[/Falk/]] – [[/z Falkenšteina/]] – [[/Fantinus de Valle/]] – [[/Fauknar/]] – [[/Faulfiš/]] – [[/Faust/]] – [[/Fayt/]] – [[/Felgenhauer/]] – [[/Felinus/]] – [[/Felmer/]] – [[/Ferdinand/]] – [[/Ferus/]] – [[/Feyerabend/]] – [[/Fictum/]] – [[/Fikar/]] – [[/Filibert/]] – [[/Finger/]] – [[/Fischer/]] – [[/Flaška/]] – [[/Flaxius/]] – [[/z Florentina/]] – [[/Florentinus/]] – [[/de Fois/]] – [[/Frais/]] – [[/Franc/]] – [[/Francie/]] – [[/Frankové/]] – [[/Franta/]] – [[/František/]] – [[/Františkáni/]] – [[/Fredegar/]] – [[/Freher/]] – [[/Frencelius/]] – [[/Fridlandské vévodství/]] – [[/Fridrich/]] – [[/Fromm/]] – [[/Fruvein z Podolí/]] – [[/z Fürstenberka/]] – [[/Fuk/]] – [[/Fulnek/]] – [[/z Fulšteina/]] – [[/Fux/]]
; G : [[/Gai/]] – [[/Galli/]] – [[/Gallus/]] – [[/Gambacorti/]] – [[/Ganz/]] – [[/Gebhard/]] – [[/Gendorfer/]] – [[/Generální sněm/]] – [[/Gerlach/]] – [[/Gerson/]] – [[/z Gerštorfu/]] – [[/Gertruda/]] – [[/Geyza/]] – [[/Gezo/]] – [[/Glagolice/]] – [[/Glatz/]] – [[/Glivice/]] – [[/Globic/]] – [[/Goerl/]] – [[/Götz/]] – [[/Golč/]] – [[/Goldast/]] – [[/Gombertus/]] – [[/Gorazd/]] – [[/Gottlieben/]] – [[/Gotšalk/]] – [[/Grispek/]] – [[/Grojčský/]] – [[/Groš/]] – [[/Gryll/]] – [[/Guarinonius/]] – [[/z Guttenšteina/]] – [[/z Gynterod/]] – [[/Guitainer/]] – [[/Guta/]] – [[/Gzel/]]
; H : [[/Habart/]] – [[/z Habernfeldu/]] – [[/Habrovany/]] – [[/Habrovanští/]] – [[/Habsburg/]] – [[/Had/]] – [[/Hádání/]] – [[/z Háje/]] – [[/Hájek/]] – [[/Hájové posvátní/]] – [[/Hákovnice/]] – [[/Halapartna/]] – [[/Halíř/]] – [[/Hammerschmid/]] – [[/Handš/]] – [[/Hanuš/]] – [[/Harant/]] – [[/Harc/]] – [[/Harcíř/]] – [[/Hardegg/]] – [[/Harrach/]] – [[/Harraser/]] – [[/Hartmann/]] – [[/z Hartunkova/]] – [[/Hasenburk/]] – [[/z Hasenburka/]] – [[/Hasištein/]] – [[/Hasišteinský/]] – [[/Haštala svatého kostel/]] – [[/Hatzfeld/]] – [[/Haugvic/]] – [[/Havel/]] – [[/Havla svatého kostel/]] – [[/Havlík/]] – [[/Hazmburk/]] – [[/z Hazmburka/]] – [[/Hedbávnictví/]] – [[/Hedvika/]] – [[/Heidelius/]] – [[/z Heimburka/]] – [[/Heinrich/]] – [[/Helfenburk/]] – [[/z Helfenburku/]] – [[/Helfštýn/]] – [[/Helversen/]] – [[/Henricus/]] – [[/Herbář/]] – [[/Herman/]] – [[/Herold/]] – [[/Heslo/]] – [[/Hiberňáci/]] – [[/Hieserle/]] – [[/Hilarius/]] – [[/Hildtprandt/]] – [[/Hiltersried/]] – [[/Hirnhaim/]] – [[/Hirschmentzel/]] – [[/Hlaholské písmo/]] – [[/Hlava/]] – [[/Hlaváč/]] – [[/z Hlavačova/]] – [[/Hlavsa/]] – [[/Hlohov/]] – [[/Hlubčice/]] – [[/Hluboká/]] – [[/Hluboš/]] – [[/Hluk/]] – [[/Hnězdno/]] – [[/Hodějovský/]] – [[/Hodík/]] – [[/Hodonín/]] – [[/Hoe z Hoeggu/]] – [[/Hoeffhuerta/]] – [[/Höltzl/]] – [[/Hoffmann/]] – [[/z Hoffru/]] – [[/Hofmistr/]] – [[/Hohenlohe/]] – [[/Hohenzollern/]] – [[/Hojemství/]] – [[/Hojná Voda/]] – [[/Hold/]] – [[/Holdování/]] – [[/Holešov/]] – [[/Holický/]] – [[/Holík/]] – [[/Holomek/]] – [[/Holomouc/]] – [[/Holota/]] – [[/Holubek/]] – [[/Honci/]] – [[/Hončí korouhev/]] – [[/Honitva/]] – [[/Honorius III./]] – [[/Hora Kutná/]] – [[/Hora sv. Kateřiny/]] – [[/Hora Vilémova/]] – [[/Horažďovice/]] – [[/Hořčický/]] – [[/Hořice/]] – [[/Hornek/]] – [[/Horní/]] – [[/Hornictví české/]] – [[/z Hořovic/]] – [[/Horšův Týn/]] – [[/Hortensius/]] – [[/Hory/]] – [[/Horymír/]] – [[/Hospodin/]] – [[/Hossius/]] – [[/Host/]] – [[/Hostinné/]] – [[/Hostinnost/]] – [[/Hostivice/]] – [[/Hostivít/]] – [[/Hostounský/]] – [[/Hostýn/]] – [[/Hošťálek/]] – [[/Hotovost/]] – [[/Houfnice/]] – [[/Houska/]] – [[/Housle/]] – [[/Hozius/]] – [[/Hrabě/]] – [[/Hrabišici/]] – [[/Hrad/]] – [[/z Hradce/]] – [[/Hradčany/]] – [[/Hradec/]] – [[/Hrádek/]] – [[/Hradiště/]] – [[/Hradišťsko/]] – [[/z Hrádku/]] – [[/Hřáň/]] – [[/Hranice/]] – [[/Hrdost/]] – [[/Hřeb/]] – [[/Hřebí/]] – [[/Hřiby/]] – [[/Hřivna/]] – [[/Hrnček/]] – [[/Hrob/]] – [[/Hromádka/]] – [[/Hron/]] – [[/Hronovci/]] – [[/Hroznata/]] – [[/Hrubá Skála/]] – [[/Hrubý/]] – [[/Hruden/]] – [[/Hry dramatické/]] – [[/Hubáček/]] – [[/Hubatius/]] – [[/Huber/]] – [[/Hudba/]] – [[/Hübner/]] – [[/Huerta/]] – [[/Huler/]] – [[/Hůlka/]] – [[/Humanismus/]] – [[/Humberk/]] – [[/Humpolec/]] – [[/Hunyadi/]] – [[/Hus/]] – [[/z Husi/]] – [[/Husité/]] – [[/Husitská válka/]] – [[/Hustopeč/]] – [[/Hutský/]] – [[/Hvězda/]] – [[/Hvozd královský/]] – [[/Hynek/]] – [[/Hyzrle/]]
; Ch : [[/Cham/]] – [[/Chanický/]] – [[/Chanovský/]] – [[/Charvát/]] – [[/Charváti/]] – [[/Cheb/]] – [[/Chelčický/]] – [[/Chlap/]] – [[/z Chlumčan/]] – [[/Chlumčanský/]] – [[/Chlumec/]] – [[/z Chlumu/]] – [[/Chmelíř/]] – [[/Choceň/]] – [[/Chocenský/]] – [[/Chodové/]] – [[/Chomut/]] – [[/Chomutov/]] – [[/Chotěboř/]] – [[/Chotek/]] – [[/z Chotěmic/]] – [[/z Chotěřiny/]] – [[/Chotěšov/]] – [[/Chotouchovský/]] – [[/z Choustníka/]] – [[/z Chřenovic/]] – [[/Chrudim/]] – [[/Chrudoš/]] – [[/Chudenice/]] – [[/Chudý/]] – [[/Chvrasten/]] – [[/Chýnov/]] – [[/Chýšský/]]
; I : [[/z Ilburka/]] – [[/z Ilova/]] – [[/Inkolát/]] – [[/Inkvisice/]] – [[/Innocenc III./]] – [[/Investitura/]] – [[/Isolani/]] – [[/Ivan/]] – [[/Ivančice/]] – [[/Izrael/]]
; J : [[/Jablonné/]] – [[/Jafet/]] – [[/Jagababa/]] – [[/Jagailovci/]] – [[/Jáchimov/]] – [[/Jakardovský/]] – [[/Jakoubek/]] – [[/Jakub/]] – [[/Jakuba sv. kostel/]] – [[/Jan/]] – [[/Jankov/]] – [[/z Janova/]] – [[/z Janovic/]] – [[/Janovka/]] – [[/Jarloch/]] - [[/Jaroměř/]] – [[/Jaromír/]] – [[/Jaroslav/]] – [[/Jaroš/]] – [[/z Javořic/]] – [[/Javory/]] – [[/Jazyk český/]] – [[/Jednota bratří českých/]] – [[/Jednuška/]] – [[/z Jelení/]] – [[/Jelito/]] – [[/z Jemništ/]] – [[/Jeník z Mečkova/]] – [[/Jenek z Prahy/]] – [[/Jeníšek/]] – [[/Jenštein/]] – [[/z Jenšteina/]] – [[/Jeronym/]] – [[/Jerusalém/]] – [[/Jesenský/]] – [[/Jesuité v Čechách/]] – [[/Ješín/]] – [[/Jevíčko/]] – [[/Jevišovice/]] – [[/Jezbera/]] – [[/Ježibaba/]] – [[/Jičín/]] – [[/Jičín Nový/]] – [[/Jihlava/]] – [[/z Jihlavy/]] – [[/Jiljí sv. kostel/]] – [[/Jíloví/]] – [[/Jindřich/]] – [[/Jindřichův Hradec/]] – [[/Jiří/]] – [[/Jiří sv. kostel/]] – [[/Jiskra z Brandejsa/]] – [[/Jitka/]] – [[/Jodok/]] – [[/Johana/]] – [[/Johanité/]] – [[/Jonsdorf/]] – [[/Jordan/]] – [[/Josef I./]] – [[/Jošt/]] – [[/Judita/]] – [[/Julian Cesarini/]]
; K : [[/Kabátník/]] – [[/Kacířství/]] – [[/Kadaň/]] – [[/Kadlinský/]] – [[/Käsebrod/]] – [[/Kaich/]] – [[/Kalanda/]] – [[/Kalef/]] – [[/Kalich/]] – [[/Kalina/]] – [[/Kališníci/]] – [[/Kamarith/]] – [[/Kamaryt/]] – [[/Kámen královský/]] – [[/od Kamene/]] – [[/Kamenice/]] – [[/z Kamenka/]] – [[/z Kamenné Hory/]] – [[/Kancelář/]] – [[/Kancionál/]] – [[/Kancléř/]] – [[/Kanha/]] – [[/Kániš/]] – [[/Kaňk/]] – [[/Kapihorský/]] – [[/Kapistran/]] – [[/Kapita/]] – [[/Kaplíř/]] – [[/Kapucíni/]] – [[/Kardinál/]] – [[/Karel/]] – [[/Karlík/]] – [[/Karlman/]] – [[/Karlov/]] – [[/Karlštein/]] – [[/Karmel/]] – [[/Karmelitáni/]] – [[/Karolín/]] – [[/Karolínská doba/]] – [[/Kartusiáni/]] – [[/Karvajal/]] – [[/Kasi/]] – [[/Kašna/]] – [[/Kašperk/]] – [[/Kašperské Hory/]] – [[/Kašperský/]] – [[/Kateřina/]] – [[/Kateřiny sv. kostel/]] – [[/Kaufer/]] – [[/Kazibaba/]] – [[/Kazimír/]] – [[/Kbel/]] – [[/Kdulinec/]] – [[/Keck/]] – [[/Kelley/]] – [[/Kepka/]] – [[/Kepler/]] – [[/Keřský/]] – [[/Kezelius/]] – [[/Kherner/]] – [[/Khevenhüller/]] – [[/Khlesl/]] – [[/z Khüenburku/]] – [[/Kinský/]] – [[/Kirchmaier/]] – [[/Kitlitz/]] – [[/Kitziger/]] – [[/Kladruby/]] – [[/Kladské dědiny/]] – [[/Kladsko/]] – [[/Klarisky/]] – [[/Klášter Hradiště/]] – [[/Kláštery/]] – [[/Klatovský/]] – [[/Klatovy/]] – [[/Klaudian/]] – [[/z Klebelsberka/]] – [[/Kleinwächter/]] – [[/Klem/]] – [[/Klement/]] – [[/Klementer/]] – [[/Klen/]] – [[/z Klenového/]] – [[/Klenovský/]] – [[/Klepy/]] – [[/Kletva/]] – [[/Kleych/]] – [[/Kliment/]] – [[/Klimenta sv. kostel/]] – [[/z Klingeberka/]] – [[/Klobúk/]] – [[/Klokoty/]] – [[/z Klussenberka/]] – [[/Kmet/]] – [[/Kmetcí/]] – [[/Knauer/]] – [[/Kněz/]] – [[/Knín/]] – [[/Kníže/]] – [[/Kober/]] – [[/Kobiš/]] – [[/Kobyla/]] – [[/Kobylí pole/]] – [[/Koc/]] – [[/Kocín/]] – [[/Königsmark/]] – [[/Kochan/]] – [[/Kojata/]] – [[/Kokořovec/]] – [[/od Kokotů/]] – [[/Koláč/]] – [[/Kolatura/]] – [[/Kolda z Koldic/]] – [[/Kolda z Náchoda/]] – [[/z Koldic/]] – [[/z Koldína/]] – [[/Koleda/]] – [[/Kolej/]] – [[/Kolín/]] – [[/z Kolína/]] – [[/Kolínský/]] – [[/z Kolovrat/]] – [[/Komenský/]] – [[/Komora královská/]] – [[/Komorní/]] – [[/Komorník/]] – [[/Kompaktata/]] – [[/Kompator/]] – [[/Konáč/]] – [[/Koněberky/]] – [[/Konfese/]] – [[/Konfiskace/]] – [[/Koniáš/]] – [[/Konopiště/]] – [[/Konrad/]] – [[/Konsistoř/]] – [[/Konstancie/]] – [[/Konšel/]] – [[/Konvaldský/]] – [[/Konvrš/]] – [[/Kopp/]] – [[/Kopa/]] – [[/Kopeček svatý/]] – [[/Kopidlanský/]] – [[/Kopidlno/]] – [[/Korambus/]] – [[/Koranda/]] – [[/Kořínek/]] – [[/Korka z Korkyně/]] – [[/Kornpuhel/]] – [[/Korouhevní pán/]] – [[/Korouhevník/]] – [[/Koruna/]] – [[/Koruna zlatá/]] – [[/Korunovací/]] – [[/Korybut/]] – [[/Kosma/]] – [[/Kosmy a Damiana svatých kostel/]] – [[/Kostelec/]] – [[/Kostelníci/]] – [[/Kostka/]] – [[/Kostnice/]] – [[/Kotce/]] – [[/Kotlík/]] – [[/Kotva/]] – [[/Kouba/]] – [[/Koudele/]] – [[/Koudelník/]] – [[/z Kounic/]] – [[/Kouřím/]] – [[/Kozí Hrádek/]] – [[/Kozmanecius/]] – [[/Krabice/]] – [[/Kraj/]] – [[/Krajíř/]] – [[/Krakov/]] – [[/Krakovec/]] – [[/Král/]] – [[/Králice/]] – [[/Králík/]] – [[/Králíky/]] – [[/Kralodvorský rukopis/]] – [[/Králové dvůr/]] – [[/Králové Hradec/]] – [[/Královec/]] – [[/Kralovice/]] – [[/Královo pole/]] – [[/Královský Hvozd/]] – [[/Králův Dvůr/]] – [[/Krása/]] – [[/Krasikov/]] – [[/Krasonický/]] – [[/Kratochvíle/]] – [[/z Kravař/]] – [[/Krčín/]] – [[/z Kremže/]] – [[/Kresčak/]] – [[/Křesomysl/]] – [[/Kressenbrunn/]] – [[/Křesťanství/]] – [[/Krchlebec/]] – [[/Křimačov/]] – [[/Křinecký/]] – [[/Křištan/]] – [[/Křítek/]] – [[/Křivoklát/]] – [[/Kříž/]] – [[/Křižácké války/]] – [[/Křižanovský/]] – [[/Křižovníci s červenou hvězdou/]] – [[/Krnov/]] – [[/Krocín/]] – [[/Kroj/]] – [[/Krok/]] – [[/z Krokova/]] – [[/Kroměříž/]] – [[/Kroměšín/]] – [[/Kronika/]] – [[/Kruciata/]] – [[/Kruger/]] – [[/Krumlov/]] – [[/Krupský/]] – [[/Kropíř/]] – [[/Krupius/]] – [[/Krušina/]] – [[/Kruvoj/]] – [[/Krypta/]] – [[/Krzno/]] – [[/Kubata/]] – [[/Kubík/]] – [[/Kubín/]] – [[/Kuenburg/]] – [[/Kuenring/]] – [[/Kugelveit/]] – [[/Kukla/]] – [[/Kulíšek/]] – [[/z Kunčího/]] – [[/Kunětická Hora/]] – [[/Kunhuta/]] – [[/Kúnici/]] – [[/Kunovice/]] – [[/Kunratice/]] – [[/z Kunštátu/]] – [[/Kunvald/]] – [[/z Kunvaldu/]] – [[/Kupec/]] – [[/Kupecký/]] – [[/Kurfiršt/]] – [[/Kůrka/]] – [[/Kurz/]] – [[/Kuše/]] – [[/Kuthen/]] – [[/Kutná Hora/]] – [[/Kutnohorský dekret/]] – [[/Kvadové/]] – [[/Kyblin/]] – [[/Kyj/]] – [[/Kyjov/]] – [[/Kyrmezer/]]
; L : [[/z Labouně/]] – [[/Lacembok/]] – [[/Lada/]] – [[/Ladislav/]] – [[/z Lamberka/]] – [[/Lambert/]] – [[/Lán/]] – [[/Landfrid/]] – [[/z Landšteina/]] – [[/Lang/]] – [[/Lanškroun/]] – [[/Lanšperk/]] – [[/Látro/]] – [[/de Lauro, nobilis/]] – [[/Lava/]] – [[/Lavice/]] – [[/Lazara Žida dům/]] – [[/Lázně/]] – [[/z Lažan/]] – [[/Lebeda/]] – [[/Lebka/]] – [[/Lefl/]] – [[/Lehnice/]] – [[/Lech/]] – [[/Lekno/]] – [[/z Lemberka/]] – [[/Lemuzi/]] – [[/Leno/]] – [[/Leopold/]] – [[/Leslie/]] – [[/Lešno/]] – [[/Letné pole/]] – [[/Letopis/]] – [[/Leupold/]] – [[/Lev/]] – [[/Levý Hradec/]] – [[/Lhota/]] – [[/Líbeň/]] – [[/Liberda/]] – [[/Liberec/]] – [[/Libice/]] – [[/Libštein/]] – [[/Libuše/]] – [[/Libušin soud/]] – [[/Líce/]] – [[/Líčení pře/]] – [[/Lidice/]] – [[/Lidmila/]] – [[/z Liechtenšteina/]] – [[/Liga katolická/]] – [[/z Lichtenburka/]] – [[/Linec/]] – [[/Linteo/]] – [[/Lípa Česká/]] – [[/Lipany/]] – [[/z Lipé/]] – [[/Lipnice/]] – [[/Lipník/]] – [[/Lipold/]] – [[/List/]] – [[/Liška/]] – [[/Literácké bratrstvo/]] – [[/Literák/]] – [[/Literatura česká/]] – [[/Litice/]] – [[/Litold/]] – [[/Litoměřice/]] – [[/Litoměřický/]] – [[/Litomyšle/]] – [[/Litovel/]] – [[/Liturgie slovanská/]] – [[/Litva/]] – [[/z Lobkovic/]] – [[/Locika/]] – [[/Loděnice/]] – [[/Löw/]] – [[/z Löwenbruku/]] – [[/Lohelius/]] – [[/Loket/]] – [[/Lokšan/]] – [[/Lombardie/]] – [[/Lomnický/]] – [[/Lopata/]] – [[/Loquis/]] – [[/Lorago/]] – [[/Lorek/]] – [[/z Losu/]] – [[/Losy/]] – [[/Lothar II./]] – [[/Louda/]] – [[/z Loun/]] – [[/Louňovice/]] – [[/Louny/]] – [[/Lštění/]] – [[/Lucemburk/]] – [[/Lucidář/]] – [[/Lucko/]] – [[/Lučané/]] – [[/z Ludanic/]] – [[/Ludmila/]] – [[/Luděk/]] – [[/Ludvík/]] – [[/Lukáš/]] – [[/Lukavec/]] – [[/od Luku/]] – [[/Lumír/]] – [[/Lupač/]] – [[/Luther/]] – [[/Luterani/]] – [[/Lutici/]] – [[/Lutobor/]] – [[/Lutold/]] – [[/Lužice/]] – [[/Lvovický/]] – [[/Lysá/]]
; M : [[/Magdeburské právo/]] – [[/Magrle/]] – [[/Mach/]] – [[/z Machovic/]] – [[/Macht/]] – [[/Majestas Carolina/]] – [[/Majestat/]] – [[/Majestát Rudolfův/]] – [[/Májový sen/]] – [[/Makarius/]] – [[/Makovský/]] – [[/Malá Strana/]] – [[/Malé Hory/]] – [[/Malešov/]] – [[/Malín/]] – [[/Malířské bratrstvo/]] – [[/Malířství/]] – [[/Malobický/]] – [[/Malovec/]] – [[/Man/]] – [[/Mandat/]] – [[/Mandevilly/]] – [[/Mansfeld/]] – [[/Mansionaři/]] – [[/Manství/]] – [[/Marcus Marci/]] – [[/Marek/]] – [[/Marchek/]] – [[/Marie/]] – [[/Marie Panny kostel/]] – [[/Marini/]] – [[/Markéta/]] – [[/Markolt/]] – [[/Markomané/]] – [[/Markvartici/]] – [[/Marradas/]] – [[/Maršálek/]] – [[/Martimiani/]] – [[/Martin/]] – [[/Martina sv. kostel/]] – [[/Martinek/]] – [[/z Martinic/]] – [[/Mastičkář/]] – [[/Matěj/]] – [[/Mater verborum/]] – [[/Mathaebeus/]] – [[/Mathiolus/]] – [[/Matiáš/]] – [[/Matouš Trenčanský/]] – [[/Matthiolus/]] – [[/Maximilian/]] – [[/Mayr/]] – [[/Mayzl/]] – [[/Mazovsko/]] – [[/Meč/]] – [[/Měčislav/]] – [[/z Mečkova/]] – [[/Medek/]] – [[/Melantrich/]] – [[/Mělnický/]] – [[/Mělník/]] – [[/Menhart/]] – [[/Menší město/]] – [[/Menšik/]] – [[/Městecký/]] – [[/Města/]] – [[/Městské právo/]] – [[/Methud sv./]] – [[/Mezeřický/]] – [[/Mezeříč/]] – [[/Mezibor/]] – [[/Mezní soud/]] – [[/Mežská župa/]] – [[/Michal/]] – [[/Michala sv. kostel/]] – [[/Michalec/]] – [[/z Michalovic/]] – [[/Michle/]] – [[/Michna/]] – [[/Mikuláš/]] – [[/Mikulášenci/]] – [[/Mikulov/]] – [[/Milan/]] – [[/z Miletínka/]] – [[/Milevsko/]] – [[/z Milheimu/]] – [[/Milič/]] – [[/Milichthaler/]] – [[/Milík/]] – [[/Milosrdní bratří/]] – [[/Milota z Dědic/]] – [[/Mincmistr/]] – [[/Minorité/]] – [[/Minsterberské knížectví/]] – [[/Minsterberští knížata/]] – [[/Minuce/]] – [[/Misseroni/]] – [[/Mistr/]] – [[/Míšensko/]] – [[/Mišovský/]] – [[/Mitis/]] – [[/Mitmánek/]] – [[/Mitysko/]] – [[/Mizera/]] – [[/Mlada/]] – [[/z Mladenovic/]] – [[/Mladvaněk/]] – [[/Mlat/]] – [[/Mnata/]] – [[/Mnich/]] – [[/Mniši žebraví/]] – [[/Modestin/]] – [[/Moháč/]] – [[/Mohuč/]] – [[/Mohyla/]] – [[/Mojmír/]] – [[/Mojmírovci/]] – [[/Mokrovouský/]] – [[/Mongolové/]] – [[/Morana/]] – [[/Morava/]] – [[/Moravské pole/]] – [[/Morzin/]] – [[/Mosaika/]] – [[/Most/]] – [[/Moždíř/]] – [[/Mracký/]] – [[/Mühlberg/]] – [[/Mühldorf/]] – [[/Musophilus/]] – [[/Mutina/]] – [[/Myslík/]] – [[/Mystopol/]] – [[/Mýto Vysoké/]] – [[/Mže/]]
; N : [[/Náboženské a církevní poměry/]] – [[/Načerat/]] – [[/Naháči/]] – [[/Náchod/]] – [[/z Náchoda/]] – [[/Nález/]] – [[/Nalžovské Hory/]] – [[/Nankeř/]] – [[/Náměst/]] – [[/Nápad/]] – [[/Napajedla/]] – [[/Nápravník/]] – [[/Nářez/]] – [[/Nárok/]] – [[/Nastojte/]] – [[/Nastoupil/]] – [[/Naumburk/]] – [[/Naz/]] – [[/z Nečtin/]] – [[/Nedílnost/]] – [[/Nedoperné/]] – [[/Nelahozeves/]] – [[/Němci/]] – [[/Němcí/]] – [[/Němec/]] – [[/Německá říše/]] – [[/Německý Brod/]] – [[/Německý řád rytířský/]] – [[/Neplach/]] – [[/Nepomuk/]] – [[/Něpr z Roupova/]] – [[/Netolice/]] – [[/Netolický/]] – [[/Neumann/]] – [[/Nezamysl/]] – [[/Nigellus/]] – [[/Nimburk/]] – [[/Nisa/]] – [[/Nocleh/]] – [[/Norbert svatý/]] – [[/Norimberk/]] – [[/Norimberský purkrabí/]] – [[/Nosecký/]] – [[/Nosidlo/]] – [[/z Nostic/]] – [[/Novák/]] – [[/de Novavilla/]] – [[/Nové Hrady/]] – [[/Nové město/]] – [[/Noviny/]] – [[/Nový Hrad/]] – [[/Nožička/]]
; O : [[/Obec/]] – [[/Oběť/]] – [[/Obchod/]] – [[/Obročí/]] – [[/Obstavení/]] – [[/Obuzstvo/]] – [[/Obyvatel/]] – [[/Očista/]] – [[/Očistníci/]] – [[/Očko/]] – [[/Odboj/]] – [[/Odhad/]] – [[/Odolen/]] – [[/Odpor/]] – [[/Odpustky/]] – [[/Odřivous/]] – [[/Odúmrť/]] – [[/Oftalmius/]] – [[/Ojíř/]] – [[/Ojíř z Očedělic/]] – [[/Ojvín/]] – [[/Okoř/]] – [[/Oktaj/]] – [[/Olbram/]] – [[/Olbramovici/]] – [[/Oldřich/]] – [[/Oldříš/]] – [[/Olešnice/]] – [[/Olomouc/]] – [[/Olomoucké biskupství/]] – [[/Ondřej/]] – [[/Opatovice/]] – [[/Opatovický mnich/]] – [[/Opava/]] – [[/Opavské knížectví/]] – [[/Opočno/]] – [[/Opole/]] – [[/Oprávce/]] – [[/Optat/]] – [[/Orba/]] – [[/Orbis pictus/]] – [[/Ordalie/]] – [[/Oreb/]] – [[/Orličný/]] – [[/Orlík/]] – [[/Orloj/]] – [[/Ornys/]] – [[/Osada/]] – [[/Osek/]] – [[/z Oseka/]] – [[/Osel/]] – [[/z Osora/]] – [[/Osovský/]] – [[/z Ostředka/]] – [[/Ostrev/]] – [[/Ostrov/]] – [[/Ostrovec/]] – [[/Ostrovský/]] – [[/Osvětim/]] – [[/Ota/]] – [[/Otakar/]] – [[/Otmachov/]] – [[/z Otovaldu/]] – [[/z Ottersdorfu/]] – [[/Otto/]] – [[/Ovenec/]] – [[/Oxford/]]
; P : [[/z Paaru/]] – [[/Pabenice/]] – [[/Pacov/]] – [[/Pacovský/]] – [[/z Padařova/]] – [[/Pachelbl/]] – [[/Pachta/]] – [[/Palaeolog/]] – [[/Palatium Veneris/]] – [[/Palceřik/]] – [[/Paleč/]] – [[/Paleček/]] – [[/Palma/]] – [[/z Palomar/]] – [[/Památné/]] – [[/Paminondas/]] – [[/Pán/]] – [[/Pancíř/]] – [[/Pankrác/]] – [[/Pankrací/]] – [[/Panoše/]] – [[/Panování/]] – [[/Papeženci/]] – [[/Papoušek/]] – [[/Paprocký/]] – [[/z Pardubic/]] – [[/Pardubice/]] – [[/Pardus/]] – [[/Parler/]] – [[/Partlic/]] – [[/Partyzána/]] – [[/Pasov/]] – [[/Pasovský vpád/]] – [[/Pašek/]] – [[/Paškovský/]] – [[/Paulani/]] – [[/z Paumberka/]] – [[/Paveza/]] – [[/Pavlovský/]] – [[/Payer/]] – [[/Payne/]] – [[/Pecka Matěj/]] – [[/Pecka/]] – [[/Pěček/]] – [[/Pelhřim/]] – [[/Pelhřim Antonín/]] – [[/Pelhřimov/]] – [[/z Pelhřimova/]] – [[/Pendel/]] – [[/Pergler/]] – [[/Perkmistr/]] – [[/Perno/]] – [[/Pernštein/]] – [[/z Pernšteina/]] – [[/Peruc/]] – [[/Pešek/]] – [[/Pešina/]] – [[/Peta/]] – [[/Pětipeský/]] – [[/Petr/]] – [[/Petřík/]] – [[/Petřín/]] – [[/z Petrovic/]] – [[/Petržilka/]] – [[/Pflug/]] – [[/Philadelphus/]] – [[/Philomates/]] – [[/Piaristé/]] – [[/Piccolomini/]] – [[/Pikharti/]] – [[/Pipa z Osora/]] – [[/Pirkštein/]] – [[/z Pirkšteina/]] – [[/Pisa/]] – [[/Písař/]] – [[/Písař Bartoš/]] – [[/Písecký/]] – [[/Písek/]] – [[/Pístné/]] – [[/z Pístného/]] – [[/Pistorius/]] – [[/Píšťala/]] – [[/Pius II./]] – [[/Pivo/]] – [[/Plácel/]] – [[/Plachý/]] – [[/Plastické umění/]] – [[/Plasy/]] – [[/Platejs/]] – [[/Plater/]] – [[/z Plavna/]] – [[/Plichta/]] – [[/z Plumlova/]] – [[/Plzeň/]] – [[/z Plzně/]] – [[/z Počátek/]] – [[/Podávení/]] – [[/Podbrdí/]] – [[/Poddanství/]] – [[/Poděbrady/]] – [[/z Poděhus/]] – [[/Podhradí/]] – [[/Podiven/]] – [[/Podivín/]] – [[/Podkomoří/]] – [[/Podlažice/]] – [[/Podmanický/]] – [[/Podobojí/]] – [[/Podolský/]] – [[/Podskalí/]] – [[/Podstatský/]] – [[/Podvinec/]] – [[/z Pöttingu/]] – [[/Pohled/]] – [[/Pohnati/]] – [[/Pohořelec/]] – [[/Pojezda/]] – [[/Poklid/]] – [[/Poklona/]] – [[/Polák/]] – [[/z Polenska/]] – [[/Police/]] – [[/Polička/]] – [[/Polirár/]] – [[/Polná/]] – [[/Polní hospodářství/]] – [[/Polotrojříčí/]] – [[/Polsko/]] – [[/Pomoc/]] – [[/Pomocné/]] – [[/Pomocníci/]] – [[/Pontanus/]] – [[/Popel/]] – [[/Popluží/]] – [[/Poprava/]] – [[/Popravce/]] – [[/Poříčí/]] – [[/Porota/]] – [[/Poruka obecná/]] – [[/Postila/]] – [[/Postoloprty/]] – [[/z Postupic/]] – [[/Potaz/]] – [[/Potenštein/]] – [[/Poustevník/]] – [[/Pouť/]] – [[/Povoz/]] – [[/Povstání české/]] – [[/Pračata/]] – [[/Pragmatická sankce/]] – [[/Praha/]] – [[/Prachatice/]] – [[/Pracheň/]] – [[/z Prachové/]] – [[/Prak/]] – [[/Prantl/]] – [[/Praskolesy/]] – [[/Právo české/]] – [[/Pražské čtyry artikule/]] – [[/z Prčice/]] – [[/Přelíčení/]] – [[/Přeboj/]] – [[/Prefát/]] – [[/Přelouč/]] – [[/Premonstrati/]] – [[/Přemysl/]] – [[/Přemyslovci/]] – [[/Prešpurk/]] – [[/Příbenice/]] – [[/Přibík/]] – [[/Přibislava/]] – [[/Příbor/]] – [[/Příbram/]] – [[/Přidědění/]] – [[/Primas/]] – [[/Primator/]] – [[/Přímda/]] – [[/Příseka/]] – [[/Přísežní/]] – [[/Přísudné/]] – [[/Přivitan/]] – [[/Přiznání/]] – [[/Prokop/]] – [[/Prokov/]] – [[/Prokurator/]] – [[/Prostějov/]] – [[/z Prostiboře/]] – [[/Prostředek/]] – [[/Protasius/]] – [[/Protiva/]] – [[/Protireformace/]] – [[/Provazec/]] – [[/Proxenus/]] – [[/Průmysl/]] – [[/Pruskovský/]] – [[/Prusy/]] – [[/Prut/]] – [[/Průvod/]] – [[/Ptaček/]] – [[/Psanec/]] – [[/Pšov/]] – [[/Pšované/]] – [[/Půhon/]] – [[/Puchheim/]] – [[/Puchník/]] – [[/z Puchova/]] – [[/Puklice/]] – [[/Pulkava/]] – [[/Purkmistr/]] – [[/Purkrabí/]] – [[/Purkrecht/]] – [[/Pustiměř/]] – [[/Puškářství/]] – [[/Puš/]] – [[/Původ/]] – [[/Pych/]]
; Q : [[/Questenberg/]]
; R : [[/Rabenhaupt/]] – [[/Rabí/]] – [[/z Rabšteina/]] – [[/Račínský/]] – [[/Radecký/]] – [[/Radim/]] – [[/Radislav/]] – [[/Radla/]] – [[/Radovan/]] – [[/z Raedern/]] – [[/z Rachmanova/]] – [[/Rachtába/]] – [[/Rajhrad/]] – [[/Rájský dvůr/]] – [[/Rakousy/]] – [[/Rakovník/]] – [[/Rakovský/]] – [[/Ramé/]] – [[/Ranconis de Ericino/]] – [[/Rastislav/]] – [[/Ratibor/]] – [[/Ratiboř/]] – [[/Rec/]] – [[/z Řečice/]] – [[/Redlich/]] – [[/Řehoř/]] – [[/Raisman/]] – [[/Rejc/]] – [[/Rejsek/]] – [[/Rektor/]] – [[/Relace/]] – [[/Relator/]] – [[/Řemesla/]] – [[/Remešské evangelium/]] – [[/Renaissance/]] – [[/Rendl/]] – [[/Renz/]] – [[/Řepice/]] – [[/Řepický/]] – [[/Rešel/]] – [[/Řezbářství/]] – [[/Řezník/]] – [[/Řezno/]] – [[/z Říčan/]] – [[/Rienzi/]] – [[/Richard/]] – [[/Říp/]] – [[/z Risenberka/]] – [[/z Risenburka/]] – [[/Říše Nova/]] – [[/Říšské klenoty/]] – [[/Říšský sněm/]] – [[/Robota/]] – [[/Rodovský/]] – [[/Roh/]] – [[/Roháč/]] – [[/Rok/]] – [[/Rokycana/]] – [[/Rokycanský/]] – [[/Rokycany/]] – [[/Rokyteň/]] – [[/Rolnictví/]] – [[/Romanský sloh/]] – [[/z Ronova/]] – [[/Rosa/]] – [[/Rosacius/]] – [[/z Rosenberka/]] – [[/Rosenmüller/]] – [[/Rostislav/]] – [[/Rota/]] – [[/Rotlev/]] – [[/Roty vojenské/]] – [[/Roudnice/]] – [[/z Roupova/]] – [[/Rous/]] – [[/z Rousinova/]] – [[/z Rozdražova/]] – [[/Rozkochaný/]] – [[/Rožďalovský/]] – [[/Rožmberk/]] – [[/z Rožmberka/]] – [[/Rožmitál/]] – [[/z Rožmitála/]] – [[/Rudolf/]] – [[/Rueswurm/]] – [[/Ruka společná/]] – [[/Rukojmě/]] – [[/Rukopis/]] – [[/Rumburk/]] – [[/Ruprecht/]] – [[/Rustika/]] – [[/Ruthardovici/]] – [[/Růže/]] – [[/Rvačka/]] – [[/Rvačovský z Rvačova/]] – [[/Rybářství a rybnikářství/]] – [[/Rybrcoul/]] – [[/Rychnovský/]] – [[/Rychta/]] – [[/Rychtář/]] – [[/Ryjectví/]] – [[/Rytíř, stav rytířský/]] – [[/Ryžování/]]
; S : [[/Sackl/]] – [[/Sadeler/]] – [[/Sádlo/]] – [[/Sadská/]] – [[/Salcpurk/]] – [[/Salius/]] – [[/Salm/]] – [[/Samo/]] – [[/Sasko/]] – [[/Saský dům/]] – [[/Sázavský klášter/]] – [[/Sázavský mnich/]] – [[/Scipio/]] – [[/Scribonius/]] – [[/Sedání/]] – [[/Sedlák/]] – [[/Sedlčanský/]] – [[/Sedlčany/]] – [[/Sedlec/]] – [[/Sedlecká župa/]] – [[/Sedlnický/]] – [[/Sejpy/]] – [[/Sekerka z Sedčic/]] – [[/Sepekov/]] – [[/Severin Hanuš/]] –[[/Severin/]] – [[/Sezima/]] – [[/Sezimovo Ústí/]] – [[/Schaffgotsche/]] – [[/Schambogen/]] – [[/Schleinitz/]] – [[/Schönaich/]] – [[/Schönburg/]] – [[/Sigmund/]] – [[/Silnice/]] – [[/Simbrecht/]] – [[/Sinapius/]] – [[/Sirotci/]] – [[/Sixt/]] – [[/Sjezd/]] – [[/Skála/]] – [[/Skála ze Zhoře/]] – [[/Skála z Kolince/]] – [[/Skalice/]] – [[/Skály/]] – [[/Sklářství/]] – [[/Slaný/]] – [[/Slavata/]] – [[/Slavibor/]] – [[/Slavkov/]] – [[/Slavník/]] – [[/Slavníkovci/]] – [[/Slavomír/]] – [[/Slezsko/]] – [[/ze Slivna/]] – [[/Sloup/]] – [[/Slovacius/]] – [[/na Slovanech/]] – [[/Smečno/]] – [[/ze Smilkova/]] – [[/Smiřický ze Smiřic/]] – [[/ze Smojna/]] – [[/Sněm/]] – [[/Soběbor/]] – [[/Soběhrd/]] – [[/Sobek/]] – [[/Soběslav/]] – [[/Soběslav (město)/]] – [[/Sodalitas literaria/]] – [[/Sochařství/]] – [[/Solin/]] – [[/Souboj/]] – [[/Soudnictví/]] – [[/Soudní řád/]] – [[/Sova/]] – [[/Sperat/]] – [[/Spitihněv/]] – [[/Sporck/]] – [[/Srnec/]] – [[/Srubnice/]] – [[/Stadice/]] – [[/Stané právo/]] – [[/Stanislav ze Znojma/]] – [[/Starší obecní/]] – [[/Stavitelství/]] – [[/Stoš/]] – [[/Strahov/]] – [[/Strachkvas/]] – [[/Strakonice/]] – [[/Stránský/]] – [[/Straus/]] – [[/ze Stráže/]] – [[/Strážnice/]] – [[/ze Strážnice/]] – [[/Středovský/]] – [[/Strejc/]] – [[/Střezibor/]] – [[/Stříbro/]] – [[/ze Sudetů/]] – [[/Sudlice/]] – [[/Sudoměř/]] – [[/Sušice/]] – [[/Svatá Hora/]] – [[/Svatava/]] – [[/Svaté pole/]] – [[/Svatopluk/]] – [[/Svatoslav/]] – [[/Svátosti/]] – [[/Svatováclavský/]] – [[/Svědomí/]] – [[/Svídnice/]] – [[/Sviní Brod/]] – [[/Svitavy/]] – [[/Svobodníci/]] – [[/Svod/]] – [[/Svojanov/]] – [[/ze Svojšína/]] – [[/Sýkora/]]
; Š : [[/Šárka/]] – [[/Šašek z Mezihoře/]] – [[/Šebíř/]] – [[/ze Šellenberka/]] – [[/Šemík/]] – [[/Šepmistr/]] – [[/Šestiměstí/]] – [[/Šestipanský úřad/]] – [[/Šíbalstvo/]] – [[/Šindel/]] – [[/Šišák/]] – [[/Školství/]] – [[/Škopek/]] – [[/Škorně/]] – [[/Škreta/]] – [[/ze Škvorce/]] – [[/Šlechta/]] – [[/Šlechta ze Všehrd/]] – [[/Šlik/]] – [[/Šmalkaldská válka/]] – [[/Šmerhov/]] – [[/Šos/]] – [[/Šotek/]] – [[/Šotnovský/]] – [[/Špan ze Španova/]] – [[/Špýr/]] – [[/Šrol/]] – [[/Štampach/]] – [[/Štefan/]] – [[/Štefek/]] – [[/Štelcar/]] – [[/Štěpán/]] – [[/Štěpána sv. kostel/]] – [[/Štěpánek/]] – [[/Šternberk/]] – [[/ze Šternberka/]] – [[/Štilfrid/]] – [[/Štítaři/]] – [[/Štítný ze Štítného/]] – [[/Štupart/]] – [[/Šturm/]] – [[/Štýr/]] – [[/Šud/]] – [[/z Šumburka/]] – [[/ze Švamberka/]] – [[/ze Švarcenberka/]] – [[/Švehla/]] – [[/Švihovský/]]
; T : [[/Tábor/]] – [[/Táboři/]] – [[/Táborský/]] – [[/Táhlo/]] – [[/Tachov/]] – [[/Talafús/]] – [[/z Talmberka/]] – [[/Tapinaeus/]] – [[/Tarasnice/]] – [[/Tas/]] – [[/Tataři/]] – [[/Tausentmark/]] – [[/Tejn/]] – [[/Trh/]] – [[/Telč/]] – [[/Templáři/]] – [[/Tennagel/]] – [[/Teplá/]] – [[/Teplice/]] – [[/Tesák/]] – [[/Těšín/]] – [[/z Těšnice/]] – [[/Teta/]] – [[/Tetín/]] – [[/Tettelmar/]] – [[/Tetva/]] – [[/Teufel/]] – [[/Theobald/]] – [[/Thiddag/]] – [[/z Thunu/]] – [[/Thurn/]] – [[/Tilly/]] – [[/Tirolsko/]] – [[/Tiskařské umění/]] – [[/z Tišnova/]] – [[/Tittel/]] – [[/Titulář/]] – [[/Tkadleček/]] – [[/Tluksa/]] – [[/Točník/]] – [[/Točník z Křimic/]] – [[/Tolský groš/]] – [[/Tomáš/]] – [[/Torstenson/]] – [[/Tovačov/]] – [[/Tovačovská kniha/]] – [[/Tovačovský z Cimburka/]] – [[/Traktat/]] – [[/Tranovský/]] – [[/Trautmannsdorf/]] – [[/Trčka/]] – [[/Třebechovice/]] – [[/Třebíč/]] – [[/Třeboň/]] – [[/Třebová/]] – [[/z Třebovel/]] – [[/Trenčanský/]] – [[/Třicetiletá válka/]] – [[/Tridentský koncil/]] – [[/Trinitáři/]] – [[/Trmanus/]] – [[/Trojříčí/]] – [[/Troilus/]] – [[/Trosky/]] – [[/Trut/]] – [[/Trutnov/]] – [[/Tryzna/]] – [[/Tuňa/]] – [[/Turek/]] – [[/Turnaj/]] – [[/Turnov/]] – [[/Tursko/]] – [[/Tvaroh/]] – [[/Tvrz/]] – [[/Tycho Brahe/]] – [[/Týn/]] – [[/Týnec/]] – [[/Týnská čtvrť/]] – [[/Týnský chrám/]] – [[/Týr/]]
; U : [[/Učení/]] – [[/Úděl/]] – [[/Uhři/]] – [[/Uhry/]] – [[/Újezd/]] – [[/z Újezda/]] – [[/Ungelt/]] – [[/Uničov/]] – [[/z Uničova/]] – [[/Unislav/]] – [[/Universita Pražská/]] – [[/Urbař/]] – [[/Urbura/]] – [[/Úřetov/]] – [[/Uročiště/]] – [[/Úsobrno/]] – [[/Úsov/]] – [[/Ústí/]] – [[/Útok/]]
; V : [[/Vacek/]] – [[/Vacerad/]] – [[/Vacingerové/]] – [[/Václav/]] – [[/Valdek/]] – [[/z Valdeka/]] – [[/Valdenští/]] – [[/z Valdšteina/]] – [[/Válečnictví/]] – [[/Valečovský/]] – [[/Valentin/]] – [[/Valentina sv. kostel/]] – [[/Valkoun/]] – [[/Vančura/]] – [[/Varleich/]] – [[/z Vartenberka/]] – [[/Vdání/]] – [[/Vdědění/]] – [[/Vedení práva/]] – [[/z Vechty/]] – [[/z Veitmile/]] – [[/Velehrad/]] – [[/Velenský/]] – [[/z Veleslavína/]] – [[/Velflovici/]] – [[/Velis/]] – [[/Velvary/]] – [[/Věnná města/]] – [[/Vestfálský mír/]] – [[/Vestonie/]] – [[/Veveří/]] – [[/Vévoda/]] – [[/od Věže/]] – [[/Vídeň/]] – [[/Vigolais/]] – [[/Viklef/]] – [[/Vilemina/]] – [[/Vilémov/]] – [[/Vilemovský klášter/]] – [[/z Vilhartic/]] – [[/Vinařství/]] – [[/Vincenc/]] – [[/Vinice/]] – [[/Vintíř/]] – [[/Viprecht Grojčský/]] – [[/Visconti/]] – [[/Vít/]] – [[/Víta sv. kostel/]] – [[/Vitemberk/]] – [[/Vítkov/]] – [[/Vítkovici/]] – [[/Vitold/]] – [[/Vitoraz/]] – [[/Vítovec/]] – [[/Vitzthum/]] – [[/Vklad/]] – [[/Vladař/]] – [[/Vladislav/]] – [[/Vladivoj/]] – [[/Vládyka/]] – [[/z Vlásenice/]] – [[/Vlastislav/]] – [[/z Vlašimi/]] – [[/Vlček/]] – [[/Vlk/]] – [[/z Vlkanova/]] – [[/Vltavsko/]] – [[/Vnislav/]] – [[/Voda/]] – [[/Vodička/]] – [[/Vodňanský/]] – [[/Vodňany/]] – [[/Vojevoda/]] – [[/Vojtěch/]] – [[/Vokáč/]] – [[/Volek/]] – [[/Volyně/]] – [[/Vořikovský/]] – [[/Vorličný/]] – [[/Vorlík/]] – [[/Voršilinky/]] – [[/Votice/]] – [[/Vozová hradba/]] – [[/Vožice Mladá/]] – [[/Vratislav/]] – [[/Vratislav (hrad)/]] – [[/Vratislav (město)/]] – [[/Vratislav z Mitrovic/]] – [[/Vražda/]] – [[/Vrbata/]] – [[/Vrbčany/]] – [[/Vrbenský/]] – [[/z Vřesovic/]] – [[/Vřez/]] – [[/Vršovci/]] – [[/Vsetín/]] – [[/Všebor/]] – [[/ze Všehrd/]] – [[/Všech svatých kostel/]] – [[/Vunšvic/]] – [[/Výboj/]] – [[/Výsevky prachové/]] – [[/Výsluha/]] – [[/Vyšehrad/]] – [[/Výškov/]] – [[/Vyzovice/]] – [[/Vzdání/]] – [[/Vzvod/]]
; W : [[/Wagner/]] – [[/Waldhauser/]] – [[/Wallis/]] – [[/Walter/]] – [[/Weingarten/]] – [[/Westonová/]] – [[/Wiclef/]] – [[/Wilsnak/]] – [[/Wolfinger/]] – [[/Wrangel/]] – [[/Wurmser/]]
; Z : [[/Záblatí/]] – [[/Zacléř/]] – [[/Záhoštsko/]] – [[/Zájem/]] – [[/Zajíc/]] – [[/Základ/]] – [[/Zalužanský/]] – [[/Zápis/]] – [[/Zápisné zboží/]] – [[/Zástava/]] – [[/Zástavní zboží/]] – [[/Zatočil/]] – [[/Záviše/]] – [[/Zbečno/]] – [[/Zbihněv/]] – [[/Zbislav/]] – [[/Zboží/]] – [[/Zbraslav/]] – [[/Zderaz/]] – [[/Zeidlitz/]] – [[/Zeiller/]] – [[/Zelená Hora/]] – [[/Zelender/]] – [[/Zelenohorský rukopis/]] – [[/Zelený/]] – [[/Zelotin/]] – [[/Zemědělství/]] – [[/Zemnicko/]] – [[/Zhořelec/]] – [[/Ziga/]] – [[/Zlatá koruna/]] – [[/Zlatá stezka/]] – [[/Zlicko/]] – [[/Zmatek/]] – [[/Zmrzlík/]] – [[/ze Znojma/]] – [[/Zoubek z Bilenberka/]] – [[/Zpupný/]] – [[/Zřízení zemské/]] – [[/Ztracenci/]] – [[/Zvíkov/]] – [[/ze Zvířetic/]] – [[/Zvod/]]
; Ž : [[/Žabka/]] – [[/Žák/]] – [[/Žalanský/]] – [[/Žampach/]] – [[/Žampach z Potšteina/]] – [[/z Žampachu/]] – [[/Žatec/]] – [[/Žatecký/]] – [[/Žďárský ze Žďáru/]] – [[/z Žeberka/]] – [[/Žebrák/]] – [[/Želivo/]] – [[/z Žerotína/]] – [[/Židé v Čechách/]] – [[/Žídek/]] – [[/Židlochovice/]] – [[/Žitava/]] – [[/Žižka/]] – [[/Žižkov/]] – [[/Žofie/]] – [[/Župa/]] – [[/Župan/]]
; Dodatky a opravy : [[/Abrspach/]] – [[/Adamité (dodatek)|Adamité]] – [[/Albert z Kaménka/]] – [[/Albín z Helfenburka/]] – [[/Albrecht (dodatek)|Albrecht]] – [[/Alexander/]] – [[/Alžběta (dodatek)|Alžběta]] – [[/Andělská zahrada/]] – [[/Anežky sv. klášter/]] – [[/Antoch z Helfenburka/]] – [[/Apelační soud/]] – [[/Asyl/]] – [[/Bartoloměj/]] – [[/Beatrix (dodatek)|Beatrix]] – [[/Bělohorská bitva (dodatek)|Bělohorská bitva]] – [[/z Bělovic/]] – [[/Benátky (dodatek)|Benátky]] – [[/Benedikta sv. kostel/]] – [[/Benediktini (dodatek)|Benediktini]] – [[/Bethlen Gabor/]] – [[/Bleh/]] – [[/Bonifanti/]] – [[/Bořivoj (dodatek)|Bořivoj]] – [[/z Botensteina/]] – [[/Božena (dodatek)|Božena]] – [[/Božího těla kostel/]] – [[/Bratrstvo se znamením obruče a kladiva/]] – [[/Braun von Braun/]] – [[/Břeclav/]] – [[/Břetislav (dodatek)|Břetislav]] – [[/z Březí/]] – [[/Brno (dodatek)|Brno]] – [[/Brosius/]] – [[/Budějovice (dodatek)|Budějovice]] – [[/Buchovec z Buchova/]] – [[/Bzdinka/]] – [[/Cáchy (dodatek)|Cáchy]] – [[/Capito/]] – [[/Cetrys/]] – [[/Cisterciaci/]] – [[/Cornštein/]] – [[/Crecy/]] – [[/Crha/]] – [[/Ctiněves/]] – [[/Cyrus/]] – [[/z Čechtic (dodatek)|z Čechtic]] – [[/Česta/]] – [[/Člověčenství/]] – [[/Čúch ze Zásady/]] – [[/z Dědic/]] – [[/Defensor (dodatek)|Defensor]] – [[/Dětleb/]] – [[/Dětříšek/]] – [[/Divůček z Jemnišť/]] – [[/Dobrá vůle/]] – [[/Dobrý člověk/]] – [[/z Dráchova/]] – [[/Dřevce/]] – [[/Ducha sv. kostel/]] – [[/Erbanuňk/]] – [[/Fafrnoch/]] – [[/Farragines/]] – [[/Feudální řády/]] – [[/Filip/]] – [[/Filipec/]] – [[/Fridrich (dodatek)|Fridrich]] – [[/Glejt/]] – [[/Grifina/]] – [[/Guido/]] – [[/Gzel (dodatek)|Gzel]] – [[/Hackenschmied/]] – [[/Hanuš (dodatek)|Hanuš]] – [[/Harrach (dodatek)|Harrach]] – [[/Hartmann (dodatek)|Hartmann]] – [[/z Hartunkova (dodatek)|z Hartunkova]] – [[/Havraň/]] – [[/Hejtman/]] – [[/Helias/]] – [[/Helic/]] – [[/Hess/]] – [[/Hieserle (dodatek)|Hieserle]] – [[/Hlaváč (dodatek)|Hlaváč]] – [[/Hněvsa/]] – [[/Hohenlohe (dodatek)|Hohenlohe]] – [[/Homoň/]] – [[/Horažďovice (dodatek)|Horažďovice]] – [[/Hospodářství polní/]] – [[/Housličky/]] – [[/Hovora/]] – [[/z Hradce (dodatek)|z Hradce]] – [[/Hruden (dodatek)|Hruden]] – [[/Hus (dodatek)|Hus]] – [[/Ignácia sv. kostel/]] – [[/Inkvisice (dodatek)|Inkvisice]] – [[/Jakub (dodatek)|Jakub]] – [[/Jaromír (dodatek)|Jaromír]] – [[/Jarožír/]] – [[/Jazyk český (dodatek)|Jazyk český]] – [[/Jednota bratří českých (dodatek)|Jednota bratří českých]] – [[/Jezerka/]] – [[/Jindřicha sv. kostel/]] – [[/Kapita (dodatek)|Kapita]] – [[/Kláštery (dodatek)|Kláštery]] – [[/Konsistoř Kutnohorská/]] – [[/na Křížkách/]] – [[/Kříže sv. většího kostel/]] – [[/z Lamberka (dodatek)|z Lamberka]] – [[/Lázně (dodatek)|Lázně]] – [[/Lesnictví/]] – [[/Linharta sv. kostel/]] – [[/Lublinský/]] – [[/z Ludanic (dodatek)|z Ludanic]] – [[/Mikuláše sv. kostel/]] – [[/Míšensko (dodatek)|Míšensko]] – [[/Petra sv. kostel/]] – [[/Řád práva zemského/]] – [[/Starosta/]] – [[/Strachota/]] – [[/Strava/]] – [[/Střelný prach/]] – [[/Svatováclavští rytíři/]] – [[/Svod (dodatek)|Svod]] – [[Štěpána sv. kostel (dodatek)|Štěpána sv. kostel]] – [[/Taras s berlou/]] – [[/Thurzo/]] – [[/Tomáše sv. kostel/]] – [[/Václava sv. kostel/]] – [[/Vavřince sv. kostel/]]

[[Kategorie:Encyklopedie]]</text>
      <sha1>np0g8nn0yxr0h3aj0puxw3dpo81paxm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Utiel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>36570</id>
    <revision>
      <id>337028</id>
      <parentid>331465</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:29:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337028</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="671" sha1="qdplh1kszspg0k78w338e0j62ovz7s9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Utiel
| PŘEDCHOZÍ = Utica (USA)
| DALŠÍ = Utiešinović
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Utiel
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;258. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n276/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:es:Utiel|Utiel]] (španělsky)
}}

{{Forma|proza}}
'''Utiel''', m. ve špan. prov. Valencia, při žel. dr. Valencia — '''U'''., má 11.642 obyv. (1901); vinařství.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Španělsku v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>qdplh1kszspg0k78w338e0j62ovz7s9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Úšava</title>
    <ns>0</ns>
    <id>36889</id>
    <revision>
      <id>337027</id>
      <parentid>272687</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:21:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337027</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="736" sha1="1d6870lxkh2as0tkxhmeew9cyeex4mp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Úšava
  | PŘEDCHOZÍ = Ušas
  | DALŠÍ = Ušeň
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Úšava
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;254. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n272/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Úšava
}}

{{Forma|proza}}
'''Úšava''' (''Uschau''), ves v Čechách, hejtm. a okr. Tachov, fara a pš. St. Sedliště; 64 d., 309 obyv. n. (1900), 1tř. šk. a popl. dvůr. Původní sídlo {{Prostrkaně|Rendlů z Úšavy}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Úšava]]</text>
      <sha1>1d6870lxkh2as0tkxhmeew9cyeex4mp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ustroń</title>
    <ns>0</ns>
    <id>37029</id>
    <revision>
      <id>337026</id>
      <parentid>331429</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:16:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337026</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1173" sha1="0cz5qgf954xobh3478ll5cuanfw7vk6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ustroń
| PŘEDCHOZÍ = Ústrojný
| DALŠÍ = Ústrov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ustroń
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;251. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n268/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Ustroń
}}

{{Forma|proza}}
'''Ustroń''' (čes. ''Ústráň''), průmyslové město ve Slezsku nad ř. Vislou a při železn. trati Goleszów-'''U'''., hejtm. Bílsko, okr. Skočov, má 450 d., 4048 obyv. pol., 33 č., 278 n. (1890), 4683 obyv. (1900), far. kostel sv. Klimenta, 3 obec. šk., pš., telegraf, lékárnu, navštěvovaný léčebný ústav pro léčbu žinčicí a truskové lázně; továrny na měděné a žel. zboží, nábytek, smůlu, sodovou vodu, par. pilu, 2 mlýny, doly na žel. rudu a hutní a železářské závody, zejména na stavbu strojů (založené již r. 1780), arcivévody Bedřicha Rakouského. '''U'''. jest rodištěm {{Prostrkaně|Th. Kotschyho}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0cz5qgf954xobh3478ll5cuanfw7vk6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Uzeň (řeka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>38888</id>
    <revision>
      <id>337048</id>
      <parentid>331523</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337048</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1191" sha1="r1xs9fnm0bxo2q06lm4pftths1m3e90" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Uzeň (řeka)
| PŘEDCHOZÍ = Území
| DALŠÍ = Uzeň (obec)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Uzeň
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;271. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n288/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Malý Uzeň|Malý Uzeň]], [[w:Velký Uzeň|Velký Uzeň]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Uzeň,''' jméno dvou stepních řek ruských: '''1) U.''' {{Prostrkaně|Malý}} vzniká v novouzenském új., teče rovnoběžně s Velkým '''U'''-em a ztrácí se po toku 270 ''km'' dlouhém v písku. — '''2) U.''' {{Prostrkaně|Velký}} (''Boljšoj'' '''U.''') teče po hranici urálské oblasti a samařské gub. k jihu, přechází v rozsáhlý systém jezer a blat Kamyš-Samarských, v nichž se ztrácí. Jest to řeka rybnatá, její délka 320 ''km''. Na jaře zavodňuje v nižších polohách ohromné lučiny, jež zásobují senem sta tisíc přezimujících zde beranův a desítky tisíc koní.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Ruska v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>r1xs9fnm0bxo2q06lm4pftths1m3e90</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Uzès</title>
    <ns>0</ns>
    <id>39691</id>
    <revision>
      <id>337052</id>
      <parentid>331531</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:51:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337052</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1179" sha1="gdtm2dyvrf3thezzvg6x591bsjbzz1n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Uzès
| PŘEDCHOZÍ = Uzerche
| DALŠÍ = d'Uzès
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Uzès
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;274. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n292/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Uzès
}}

{{Forma|proza}}
'''Uzès''' [yzès], lat. ''Ucetia'', hl. m. arrondiss. ve fr. depart. Gard, 20 ''km'' s. od Nîmes, při trati Tarascon-Martinet Středomořské dráhy, má 4060 obyv. (1901), jako obec 4889. Z památek vyniká t. zv. Tour Fénestrelles — zbytek románské kathedrály, připomínající italské campanily — zajímavý vévodský palác z XII. — XV. stol., starý palác biskupský a řada starobylých domů soukromých. Průmysl hedvábnický, majolikový, silný obchod se smržemi, které se těší nejlepší pověsti ve Francii. '''U'''. bylo hl. m. panství {{Prostrkaně|vévod}} z '''U'''., kteří drželi v XVI. stol. nejrozsáhlejší statky ve Francii.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Francii v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>gdtm2dyvrf3thezzvg6x591bsjbzz1n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aberdare (město)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>40114</id>
    <revision>
      <id>337195</id>
      <parentid>314240</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:58:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337195</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="838" sha1="mo9tx6dfo03zpcjadvop0yandl7idml" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aberdare (město)
| PŘEDCHOZÍ = Abercromby
| DALŠÍ = Aberdare
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aberdare
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;54. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n70/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Aberdare
}}

{{Forma|proza}}
'''Aberdare''' [èberdér], město na ř. Cynoně ve Walesu v hrabství glamorganském, do nedávna nepatrná ves, nyní průmyslné město, jež s pobřežím spojeno jest drahou a průplavem. 33.796 obyv. (1881, církevní obvod), živí se většinou prací v blízkých uhelných a železných dolech.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>mo9tx6dfo03zpcjadvop0yandl7idml</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Dubský</title>
    <ns>0</ns>
    <id>42110</id>
    <revision>
      <id>337079</id>
      <parentid>217515</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:08:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337079</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1863" sha1="bc5d2b0jaaxz484t7tt8n20vznttbiu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Dubský
  | PŘEDCHOZÍ = Dubravius
  | DALŠÍ = Dudič
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dubský
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;100.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dubští z Třebomyslic
}}

{{Forma|proza}}
'''Dubský''' {{Prostrkaně|z Třebomyslic}}, českomoravský šlechtický rod, květoucí dosavad v stavu hraběcím, sáhá nazpět do konce XIV.&amp;nbsp;století. {{Prostrkaně|Vilém}} '''D.''' z Tř. byl r.&amp;nbsp;1406 purkrabím Karlšteinským; {{Prostrkaně|Jindřich}} '''D.''' ustanoven r.&amp;nbsp;1454 od krále Ladislava za jednoho ze soudců, kteří měli různice v království Českém urovnati. {{Prostrkaně|Vilém}} '''D.''' přeložil sídlo rodinné z Čech do Moravy, kde zakoupil četné statky. Vynikaje nevšedními dary ducha účastnil se důležitých jednání veřejných, jmenovitě ustanovení hranic mezi Uhrami a Moravou (1603 a 1609), revindikace knížectví Opavského pro Moravu (1605) atd. Roku 1607 jmenován jest nejvyšším sudím markrabství Moravského, a r.&amp;nbsp;1608 povýšen do stavu panského. Přidav se ke zpouře stavovské jest po bitvě Bělohorské všech statků svých zbaven a zemřel u vysokém věku, ač neví se kterého roku a dne. {{Prostrkaně|Ferdinand Leopold}} '''D.''', narozen 1650 v Biskupicích na Moravě, stal se rytířem maltanským, súčastnil se r.&amp;nbsp;1683 hájení Vídně proti Turkům, stal se r.&amp;nbsp;1705 velikým převorem v Uhersku a přivtělených zemích, r.&amp;nbsp;1712 velikým převorem v Čechách, na Moravě, v Slezsku, Polsku atd., a zemřel v Praze 27.&amp;nbsp;ún.&amp;nbsp;1721.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bc5d2b0jaaxz484t7tt8n20vznttbiu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bajky velkých/Při svíčce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>42811</id>
    <revision>
      <id>337070</id>
      <parentid>276389</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:40:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337070</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2842" sha1="au064x1p2chiwumcz3ffdsl3ats2vpb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Eliška Krásnohorská
  | TITUL = Bajky velkých
  | ČÁST = Při svíčce
  | PŘEDCHOZÍ = Mák
  | DALŠÍ = Ptačí krám
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Při svíčce
  | AUTOR = [[Autor:Eliška Krásnohorská|Eliška Krásnohorská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Bajky velkých od Elišky Krásnohorské''. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 7.
  | ONLINE = {{Internet Archive|bajkyvelkch00krgoog|8}}
}}

&lt;poem&gt;
Můj kocour často mhouřil víčka
a zrak měl plný výčitek,
as jak by pravil: „nač ta svíčka
i toho psaní nadbytek?“

A bílý aršík poetický
s mým veršováním mladistvým
můj přísný kocour zatměl vždycky
svou osobou neb stínem svým.

On chodil po stole, i plála
mi v očích jeho Nemesis!
(A zvláště jsem se jeho bála,
když satiru jsem psala kdys.)

Kol svíčky obcházel a vážně
svůj štíhlý ohon k výši pjal,
tak, jak by varovně a strážně
jím hrozil: „Jen si křídla spal!“

Ba pravdu měl! Neb viděla jsem
kdys kolem svého světýlka
se zmítat zmámeného jasem —
ach! ubohého motýlka.

Jak třepetal se kolem svíce!
Můj kocour, usadiv se v klid,
naň mžoural z Rhadamantské líce,
až obcházel mě hrůzy cit.

I křídla duše mé se chvěla…
Mé vzlety! jaký vy jste blud!
Jak často muška pohořela,
kdež chytrý kocour nedotknut!

Ba v motýlku jsem zřela sebe:
můj los to, co se stane s ním!
I zírala jsem - - mráz mě zebe,
když na svou úzkost pomyslím.

Tak blízko k světlu! Jaká smělost!
Hle, jak to vábí, — zas a zas!
A přec mi káže obezřelost
tak mnohých kárců spásný hlas!

Zpod lidských brv znám ony zraky,
jež za motýlkem kocour slal…
Hle, motýlův let křivolaký
teď přímo v zkázu vrávoral!

Již vrazil v plamen, přeubohý,
a spálen spadl před soudce!
Tu kocour vskočil na své nohy
a spěchal k vzácné pochoutce.

Neb na všecko, co létat vídal,
měl laskominy vrozené,
rád lapal mouchy, rád je jídal,
a zvláště rád — ty spražené.

Tož tlapkou šlápl na motýla,
jenž sebou škubal před skonem,
a rozmačkav jej, seč v něm síla,
stál s hrdě vzpjatým ohonem.

Leč — jaké zadost učinění!
Ten ohon pyšně vypjatý
tak připražil se ve plameni,
jak bědný motýl křídlatý!

Hle, vztýčen u vítězoslávě,
vzplál modravými plaménky;
jak motýl — sám tak zbloudil právě, -
mně útěšné dav myšlénky!

Já tedy nejsem v světě sama
tím hrozným sklána zákonem:
já připálím se křídélkama —
a mravokárce ohonem.

Nač fantasii peruť stříhat,
jež bujně letí na svůj lov,
když bez ní též se může sžíhat
i pěšák ducha, filosof?

A jak si sžehnou ideály
svých náruživých křídel skvost,
tak moudré flegma též si spálí
svou morálku, ten dlouhý chvost.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>au064x1p2chiwumcz3ffdsl3ats2vpb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper</title>
    <ns>0</ns>
    <id>44460</id>
    <revision>
      <id>337058</id>
      <parentid>277446</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:26:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>typo</comment>
      <origin>337058</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10080" sha1="qbqqm7wkzqu3wwy24rm34mn5ey32abk" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Antologie z oper
  | PODTITULEK = Obsahy zpěvoher s připojenými zprávami životopisnými o skladatelích
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper : Obsahy zpěvoher s připojenými zprávami životopisnými o skladatelích
1. díl {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
2. díl {{Kramerius|nkp|7c3adb10-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | IMAGE = Tvredek Anologie z oper 1922.jpg
  | POPISEK-IMAGE = titulní strana druhého dílu druhého vydání
}}

== 1. díl ==
* [[/Předmluva k I. vydání|Předmluva k I. vydání]]
* [[/Předmluva k II. vydání|Předmluva k II. vydání]]
* [[/Mořic Anger/]]
** [[/Záletníci/]]
* [[/Karel Bendl/]]
** [[/Lejla/]]
** [[/Starý ženich/]]
** [[/Švanda dudák/]]
** [[/Máti Míla/]]
* [[/Vilém Blodek/]]
** [[/V studni/]]
* [[/Alexandr Porfirjevič Borodin/]]
** [[/Kníže Igor/]]
* [[/Petr Iljič Čajkovskij/]]
** [[/Eugenij Oněgin/]]
** [[/Piková dáma/]]
** [[/Jolantha|Jolantha]]
* [[/Ludvík Vít. Čelanský/]]
** [[/Kamila/]]
* [[/Alexandr Sergějevič Dargomyžskij/]]
** [[/Rusalka (Dargomyžskij)|Rusalka]]
* [[/Antonín Dvořák/]]
** [[/Král a uhlíř/]]
** [[/Tvrdé palice/]]
** [[/Vanda/]]
** [[/Šelma sedlák/]]
** [[/Dimitrij/]]
** [[/Svatá Ludmila/]]
** [[/Jakobín/]]
** [[/Čert a Káča/]]
** [[/Rusalka (Dvořák)|Rusalka]]
** [[/Armida (Dvořák)|Armida]]
* [[/Zdeněk Fibich/]]
** [[/Bukovín/]]
** [[/Blaník/]]
** [[/Nevěsta mesinská/]]
** [[/Námluvy Pelopovy/]]
** [[/Smír Tantalův/]]
** [[/Smrt Hippodamie/]]
** [[/Bouře/]]
** [[/Hedy/]]
** [[/Šárka/]]
** [[/Pád Arkuna/]]
* [[/Josef Bohuslav Foerster/]]
** [[/Debora/]]
** [[/Eva/]]
** [[/Jessika/]]
** [[/Nepřemožení/]]
* [[/Michail Ivanovič Glinka/]]
** [[/Život za cara/]]
** [[/Ruslan a Ludmila/]]
* [[/Antonín Vojtěch Horák/]]
** [[/Na večer Bílé soboty/]]
* [[/Vojtěch Hřímalý/]]
** [[/Zakletý princ/]]
* [[/Emanuel Chvála/]]
** [[/Záboj/]]
* [[/Leoš Janáček/]]
** [[/Její pastorkyňa/]]
** [[/Káťa Kabanová/]]
** [[/Výlety páně Broučkovy/]]
* [[/Alfred Maria Jelínek/]]
** [[/Furia/]]
* [[/Jaroslav Jeremiáš/]]
** [[/Starý král/]]
* [[/Jindřich Káan z Albéstů/]]
** [[/Germinal/]]
* [[/Rudolf Karel/]]
** [[/Ilseino srdce/]]
* [[/Josef Klička/]]
** [[/Spanilá mlynářka|Spanilá mlynářka]]
* [[/Karel Kovařovic/]]
** [[/Cesta oknem/]]
** [[/Psohlavci/]]
** [[/Na starém bělidle/]]
* [[/Jaroslav Křička/]]
** [[/Hipolyta/]]
* [[/Vatroslav Lisinski/]]
** [[/Porin čili osvobození Chorvatska z franckého jařma/]]
* [[/Ludvík Lošťák/]]
** [[/Selská bouře/]]
* [[/Jan Malát/]]
** [[/Veselé námluvy/]]
* [[/JUDr. Emanuel Maršík/]]
** [[/Černý leknín/]]
* [[/Stanislav Moniuszko/]]
** [[/Halka/]]
** [[/Začarovaný dvůr/]]
* [[/Karel Moor/]]
** [[/Hjoerdis/]]
* [[/Modest Petrovič Mussorgskij/]]
** [[/Boris Godunov/]]
* [[/Eduard Nápravník/]]
** [[/Dubrovský/]]
* [[/Emil Němeček/]]
** [[/Královnin omyl/]]
* [[/Josef Nešvera/]]
** [[/Perdita/]]
* [[/František Neumann/]]
** [[/Milkování/]]
** [[/Ekvinokce/]]
* [[/Vítězslav Novák/]]
** [[/Karlštejn/]]
** [[/Zvíkovský rarášek/]]
* [[/Otakar Ostrčil/]]
** [[/Vlasty skon/]]
** [[/Kunálovy oči/]]
** [[/Poupě/]]
** [[/Legenda z Erinu/]]
* [[/František Picka/]]
** [[/Malíř Rainer/]]
* [[/Adolf Piskáček/]]
** [[/Divá Bára/]]
* [[/Ladislav Prokop/]]
** [[/Sen lesa/]]
** [[/Otázka/]]
* [[/Nikolaj Adrejevič Rimskij Korsakov/]]
** [[/Sněguročka/]]
** [[/Májová noc/]]
* [[/Gustav Roob/]]
** [[/Srdce Pikangovo/]]
* [[/Josef Richard Rozkošný/]]
** [[/Svatojanské proudy/]]
** [[/Popelka/]]
** [[/Stoja/]]
** [[/Krakonoš/]]
** [[/Černé jezero/]]
* [[/Anton Grigorjevič Rubinstein/]]
** [[/Démon/]]
* [[/František Zdeněk Skuherský/]]
** [[/Rektor a generál/]]
* [[/Bedřich Smetana/]]
** [[/Braniboři v Čechách/]]
** [[/Prodaná nevěsta/]]
** [[/Dalibor/]]
** [[/Libuše/]]
** [[/Dvě vdovy/]]
** [[/Hubička/]]
** [[/Tajemství/]]
** [[/Čertova stěna/]]
* [[/Stanislav Suda/]]
** [[/U božích muk/]]
** [[/Lešetínský kovář (Suda)|Lešetínský kovář]]
** [[/Bar Kochba/]]
** [[/Il divino Boemo/]]
* [[/Václav Suk/]]
** [[/Lesův pán/]]
* [[/Karel Šebor/]]
** [[/Husitská nevěsta/]]
** [[/Zmařená svatba/]]
* [[/František Škroup/]]
** [[/Dráteník/]]
* [[/Hanuš Trneček/]]
** [[/Andrea Crini/]]
* [[/Karel Weis/]]
** [[/Blíženci (Viola)/]]
** [[/Polský žid/]]
** [[/Útok na mlýn/]]
** [[/Lešetínský kovář (Weis)|Lešetínský Kovář]]
* [[/Ivan šl. Zajc/]]
** [[/Mikuláš Zrinský/]]
* [[/Rudolf Zamrzla/]]
** [[/Simson/]]
** [[/Svatební noc/]]
* [[/Jan Evangelista Zelinka/]]
** [[/Dceruška hostinského/]]
* [[/Dr. O. V. Zich/]]
** [[/Malířský nápad/]]
** [[/Vina/]]

== 2. díl ==
* [[/Adolphe Charles Adam/]]
** [[/Postillon z Lonjumeau/]]
** [[/Kdybych byl králem/]]
* [[/Eugen D’Albert/]]
** [[/Nížina/]]
* [[/Daniel Francois Esprit Auber/]]
** [[/Zedník a zámečník/]]
** [[/Němá z Portici/]]
** [[/Fra Diavolo aneb Hostinec v Terracině/]]
** [[/Černé domino/]]
** [[/Ďáblův podíl/]]
* [[/Ludwig Van Beethoven/]]
** [[/Fidelio/]]
* [[/Vincenzo Bellini/]]
** [[/Náměsíčná|Náměsíčná (La Sonnambula)]]
** [[/Norma/]]
* [[/Berlioz Hector/]]
** [[/Blažena a Beneš (Béatrice et Bénedicte)/]]
** [[/Trojští/]]
** [[/Benvenuto Cellini/]]
* [[/Bizet Georges/]]
** [[/Džamile/]]
** [[/Carmen/]]
* [[/Boieldieu Frangois Adrien/]]
** [[/Jan z Paříže/]]
** [[/Bíla paní/]]
* [[/Boito Arrigo/]]
** [[/Mefistotele/]]
* [[/Brüll Ignác/]]
** [[/Zlatý křížek/]]
* [[/Bruneau Alfred/]]
** [[/Sen/]]
** [[/Messidor/]]
* [[/Cornelius Petr/]]
** [[/Lazebník bagdadský/]]
* [[/Débussy Achille-Claude/]]
** [[/Peleas a Melissanda/]]
* [[/Delibes Léo/]]
** [[/Král to řekl/]]
** [[/Lakmé/]]
* [[/Donizetti Gaetano/]]
** [[/Nápoj lásky/]]
** [[/Lucia di Lammermoor/]]
** [[/Marie, dcera pluku/]]
** [[/Don Pasquale/]]
* [[/Enna August/]]
** [[/Kleopatra/]]
** [[/Prodavačka sirek/]]
* [[/Von Flotow Friedrich/]]
** [[/Alessandro Stradella/]]
** [[/Marta aneb trh v Richmondu/]]
* [[/Franchetti Alberto/]]
** [[/Asrael/]]
* [[/Giordano Umberto/]]
** [[/André Chénier/]]
* [[/Gluck Kryštof Vilibald/]]
** [[/Orfeus a Eurydika/]]
** [[/Alceste/]]
** [[/Ifigenie v Aulidě/]]
** [[/Armida/]]
** [[/Ifigenie v Tauridě/]]
* [[/Goetz Hermann/]]
** [[/Zkrocení zlé ženy/]]
* [[/Goldmark Karel/]]
** [[/Královna ze Saby/]]
** [[/Merlin/]]
** [[/Domácí cvrček/]]
* [[/Gounod Charles Francois/]]
** [[/Lékař z donuceni/]]
** [[/Faust/]]
** [[/Romeo a Julie/]]
* [[/Halévy Jacques Fromental/]]
** [[/Židovka/]]
** [[/Blesk/]]
* [[/Hérold Louis Joseph Ferdinand/]]
** [[/Zampa nebo Mramorová nevěsta/]]
* [[/Humperdinck Engelbert/]]
** [[/Perníková chaloupka/]]
* [[/Charpentier Gustave/]]
** [[/Louisa/]]
** [[/Julien/]]
* [[/Cherubini Maria Luigi/]]
** [[/Vodař/]]
* [[/Kienzl Vilém/]]
** [[/Hlasatel evangelia/]]
** [[/Píseň s hor/]]
* [[/Korngold Erich Wolfgang/]]
** [[/Prsten Polykratův/]]
** [[/Mrtvé město/]]
* [[/Kreutzer Conradin/]]
** [[/Nocleh v Granadě/]]
* [[/Lálo Edouard Viet Antoine/]]
** [[/Král z Ysu/]]
* [[/Leoncavallo Ruggiero/]]
** [[/Komedianti (Pagliacci)/]]
** [[/Zaza/]]
* [[/Leroux Xavier Henry Napoléon/]]
** [[/Královna Fiametta/]]
** [[/Tulák (Le Chemineau)/]]
* [[/Lortzing Albert/]]
** [[/Car a tesař/]]
** [[/Pytlák neboli Hlas přírody/]]
** [[/Undina (Rusalka)/]]
** [[/Zbrojíř/]]
* [[/Maillart Louis Aimé/]]
** [[/Poustevníkův zvonek/]]
* [[/Marschner Jindřich August/]]
** [[/Templář a židovka/]]
** [[/Hans Heiling/]]
* [[/Mascagni Pietro/]]
** [[/Cavalleria rusticana (sedlák kavalír)/]]
* [[/Massenet Jules Emil Frédéric/]]
** [[/Werther/]]
** [[/Manon/]]
** [[/Kejklíř Matky Boží/]]
* [[/Méhul Etienne Nicolas/]]
** [[/Josef v Egyptě/]]
* [[/Messager André Charles Prosper/]]
** [[/Fortunio/]]
* [[/Meyerbeer Giacomo/]]
** [[/Robert dábel/]]
** [[/Hugenoti/]]
** [[/Prorok/]]
** [[/Dinorah čili Pouť do Plörmelu/]]
** [[/Afričanka/]]
* [[/Mozart Wolfgang Amadeus/]]
** [[/Únos ze Serajlu/]]
** [[/Figarova svatba/]]
** [[/Don Juan/]]
** [[/Cosi fan tutte/]]
** [[/Kouzelná flétna/]]
** [[/Titus (La clemenza di Tito)/]]
** [[/Idomeneus/]]
* [[/Nicolai Otto/]]
** [[/Veselé ženy windsorské/]]
* [[/Offenbach Jacques/]]
** [[/Fortuniova píseň/]]
** [[/Hoffmannovy povídky/]]
* [[/Pfitzner Hans/]]
** [[/Ubohý Jindřich/]]
** [[/Palestrina/]]
** [[/Růže ze zahrady lásky/]]
* [[/Ponchielli Amilcare/]]
** [[/Gioconda/]]
* [[/Puccini Giacomo/]]
** [[/Bohéma/]]
** [[/Děvče ze zlatého západu/]]
** [[/Tosca/]]
** [[/Madame Butterfly/]]
* [[/Rossini Giacomo Antonio/]]
** [[/Lazebník sevillský/]]
** [[/Vilém Tell/]]
* [[/Saint Saěns Charles Camille/]]
** [[/Samson a Dalila/]]
* [[/Schillings Max/]]
** [[/Moloch/]]
* [[/Spohr Ludvík/]]
** [[/Jessonda/]]
* [[/Richard Strausz/]]
** [[/Guntram/]]
** [[/Ohně zmar|Ohně zmar (Feuersnot)]]
** [[/Salome/]]
** [[/Elektra/]]
** [[/Růžový kavalír/]]
** [[/Ariadna na Naxu/]]
* [[/Sullivan Artur/]]
** [[/Ivanhoe/]]
* [[/Thomas Ambroise/]]
** [[/Mignon/]]
** [[/Hamlet/]]
* [[/Verdi Giuseppe/]]
** [[/Emani/]]
** [[/Rigoletto/]]
** [[/Troubadour/]]
** [[/La traviata (Violetta)/]]
** [[/Maškarní ples/]]
** [[/Aida/]]
** [[/Othello, mouřenin benátský/]]
** [[/Falstaff/]]
* [[/Waltershausen Hermann Wolfgang/]]
** [[/Plukovník Chabert/]]
* [[/Wagner Richard/]]
** [[/Rienzi, poslední tribun/]]
** [[/Bludný Holandan/]]
** [[/Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce/]]
** [[/Lohengrin/]]
** [[/Tristan a Isolda/]]
** [[/Mistři pěvci norimberští/]]
** [[/Prsten Nibelungův/]]
*** [[/a) Zlato Rýna/]]
*** [[/b) Valkyra/]]
*** [[/c) Siegfried/]]
*** [[/d) Soumrak bohův/]]
** [[/Parsifal/]]
* [[/Z Webrů Karel Maria/]]
** [[/Tři Pintové/]]
** [[/Čarostřelec/]]
** [[/Euryantha/]]
** [[/Oberon/]]
* [[/Weingartner Felix/]]
** [[/Genesius/]]
* [[/Wolf-Ferrari Ermanno/]]
** [[/Zuzančino tajemství/]]</text>
      <sha1>qbqqm7wkzqu3wwy24rm34mn5ey32abk</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337062</id>
      <parentid>337058</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:30:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* 1. díl */ typo</comment>
      <origin>337062</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10082" sha1="ryinkuehzzulqcojyg30xo57eohpnvp" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Antologie z oper
  | PODTITULEK = Obsahy zpěvoher s připojenými zprávami životopisnými o skladatelích
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper : Obsahy zpěvoher s připojenými zprávami životopisnými o skladatelích
1. díl {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
2. díl {{Kramerius|nkp|7c3adb10-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | IMAGE = Tvredek Anologie z oper 1922.jpg
  | POPISEK-IMAGE = titulní strana druhého dílu druhého vydání
}}

== 1. díl ==
* [[/Předmluva k I. vydání|Předmluva k I. vydání]]
* [[/Předmluva k II. vydání|Předmluva k II. vydání]]
* [[/Mořic Anger/]]
** [[/Záletníci/]]
* [[/Karel Bendl/]]
** [[/Lejla/]]
** [[/Starý ženich/]]
** [[/Švanda dudák/]]
** [[/Máti Míla/]]
* [[/Vilém Blodek/]]
** [[/V studni/]]
* [[/Alexandr Porfirjevič Borodin/]]
** [[/Kníže Igor/]]
* [[/Petr Iljič Čajkovskij/]]
** [[/Eugenij Oněgin/]]
** [[/Piková dáma/]]
** [[/Jolantha|Jolantha]]
* [[/Ludvík Vít. Čelanský/]]
** [[/Kamila/]]
* [[/Alexandr Sergějevič Dargomyžskij/]]
** [[/Rusalka (Dargomyžskij)|Rusalka]]
* [[/Antonín Dvořák/]]
** [[/Král a uhlíř/]]
** [[/Tvrdé palice/]]
** [[/Vanda/]]
** [[/Šelma sedlák/]]
** [[/Dimitrij/]]
** [[/Svatá Ludmila/]]
** [[/Jakobín/]]
** [[/Čert a Káča/]]
** [[/Rusalka (Dvořák)|Rusalka]]
** [[/Armida (Dvořák)|Armida]]
* [[/Zdeněk Fibich/]]
** [[/Bukovín/]]
** [[/Blaník/]]
** [[/Nevěsta mesinská/]]
** [[/Námluvy Pelopovy/]]
** [[/Smír Tantalův/]]
** [[/Smrt Hippodamie/]]
** [[/Bouře/]]
** [[/Hedy/]]
** [[/Šárka/]]
** [[/Pád Arkuna/]]
* [[/Josef Bohuslav Foerster/]]
** [[/Debora/]]
** [[/Eva/]]
** [[/Jessika/]]
** [[/Nepřemožení/]]
* [[/Michail Ivanovič Glinka/]]
** [[/Život za cara/]]
** [[/Ruslan a Ludmila/]]
* [[/Antonín Vojtěch Horák/]]
** [[/Na večer Bílé soboty/]]
* [[/Vojtěch Hřímalý/]]
** [[/Zakletý princ/]]
* [[/Emanuel Chvála/]]
** [[/Záboj/]]
* [[/Leoš Janáček/]]
** [[/Její pastorkyňa/]]
** [[/Káťa Kabanová/]]
** [[/Výlety páně Broučkovy/]]
* [[/Alfred Maria Jelínek/]]
** [[/Furia/]]
* [[/Jaroslav Jeremiáš/]]
** [[/Starý král/]]
* [[/Jindřich Káan z Albéstů/]]
** [[/Germinal/]]
* [[/Rudolf Karel/]]
** [[/Ilseino srdce/]]
* [[/Josef Klička/]]
** [[/Spanilá mlynářka|Spanilá mlynářka]]
* [[/Karel Kovařovic/]]
** [[/Cesta oknem/]]
** [[/Psohlavci/]]
** [[/Na starém bělidle/]]
* [[/Jaroslav Křička/]]
** [[/Hipolyta/]]
* [[/Vatroslav Lisinski/]]
** [[/Porin čili osvobození Charvátska z franckého jařma/]]
* [[/Ludvík Lošťák/]]
** [[/Selská bouře/]]
* [[/Jan Malát/]]
** [[/Veselé námluvy/]]
* [[/JUDr. Emanuel Maršík/]]
** [[/Černý leknín/]]
* [[/Stanislav Moniuszko/]]
** [[/Halka/]]
** [[/Začarovaný dvůr/]]
* [[/Karel Moor/]]
** [[/Hjoerdis/]]
* [[/Modest Petrovič Mussorgskij/]]
** [[/Boris Godunov/]]
* [[/Eduard Nápravník/]]
** [[/Dubrovský/]]
* [[/Emil Němeček/]]
** [[/Královnin omyl/]]
* [[/Josef Nešvera/]]
** [[/Perdita/]]
* [[/František Neumann/]]
** [[/Milkování/]]
** [[/Ekvinokce/]]
* [[/Vítězslav Novák/]]
** [[/Karlštejn/]]
** [[/Zvíkovský rarášek/]]
* [[/Otakar Ostrčil/]]
** [[/Vlasty skon/]]
** [[/Kunálovy oči/]]
** [[/Poupě/]]
** [[/Legenda z Erinu/]]
* [[/František Picka/]]
** [[/Malíř Rainer/]]
* [[/Adolf Piskáček/]]
** [[/Divá Bára/]]
* [[/Ladislav Prokop/]]
** [[/Sen lesa/]]
** [[/Otázka/]]
* [[/Nikolaj Andrejevič Rimskij Korsakov/]]
** [[/Sněguročka/]]
** [[/Májová noc/]]
* [[/Gustav Roob/]]
** [[/Srdce Pikangovo/]]
* [[/Josef Richard Rozkošný/]]
** [[/Svatojanské proudy/]]
** [[/Popelka/]]
** [[/Stoja/]]
** [[/Krakonoš/]]
** [[/Černé jezero/]]
* [[/Anton Grigorjevič Rubinstein/]]
** [[/Démon/]]
* [[/František Zdeněk Skuherský/]]
** [[/Rektor a generál/]]
* [[/Bedřich Smetana/]]
** [[/Braniboři v Čechách/]]
** [[/Prodaná nevěsta/]]
** [[/Dalibor/]]
** [[/Libuše/]]
** [[/Dvě vdovy/]]
** [[/Hubička/]]
** [[/Tajemství/]]
** [[/Čertova stěna/]]
* [[/Stanislav Suda/]]
** [[/U božích muk/]]
** [[/Lešetínský kovář (Suda)|Lešetínský kovář]]
** [[/Bar Kochba/]]
** [[/Il divino Boemo/]]
* [[/Václav Suk/]]
** [[/Lesův pán/]]
* [[/Karel Šebor/]]
** [[/Husitská nevěsta/]]
** [[/Zmařená svatba/]]
* [[/František Škroup/]]
** [[/Dráteník/]]
* [[/Hanuš Trneček/]]
** [[/Andrea Crini/]]
* [[/Karel Weis/]]
** [[/Blíženci (Viola)/]]
** [[/Polský žid/]]
** [[/Útok na mlýn/]]
** [[/Lešetínský kovář (Weis)|Lešetínský Kovář]]
* [[/Ivan šl. Zajc/]]
** [[/Mikuláš Zrinský/]]
* [[/Rudolf Zamrzla/]]
** [[/Simson/]]
** [[/Svatební noc/]]
* [[/Jan Evangelista Zelinka/]]
** [[/Dceruška hostinského/]]
* [[/Dr. O. V. Zich/]]
** [[/Malířský nápad/]]
** [[/Vina/]]

== 2. díl ==
* [[/Adolphe Charles Adam/]]
** [[/Postillon z Lonjumeau/]]
** [[/Kdybych byl králem/]]
* [[/Eugen D’Albert/]]
** [[/Nížina/]]
* [[/Daniel Francois Esprit Auber/]]
** [[/Zedník a zámečník/]]
** [[/Němá z Portici/]]
** [[/Fra Diavolo aneb Hostinec v Terracině/]]
** [[/Černé domino/]]
** [[/Ďáblův podíl/]]
* [[/Ludwig Van Beethoven/]]
** [[/Fidelio/]]
* [[/Vincenzo Bellini/]]
** [[/Náměsíčná|Náměsíčná (La Sonnambula)]]
** [[/Norma/]]
* [[/Berlioz Hector/]]
** [[/Blažena a Beneš (Béatrice et Bénedicte)/]]
** [[/Trojští/]]
** [[/Benvenuto Cellini/]]
* [[/Bizet Georges/]]
** [[/Džamile/]]
** [[/Carmen/]]
* [[/Boieldieu Frangois Adrien/]]
** [[/Jan z Paříže/]]
** [[/Bíla paní/]]
* [[/Boito Arrigo/]]
** [[/Mefistotele/]]
* [[/Brüll Ignác/]]
** [[/Zlatý křížek/]]
* [[/Bruneau Alfred/]]
** [[/Sen/]]
** [[/Messidor/]]
* [[/Cornelius Petr/]]
** [[/Lazebník bagdadský/]]
* [[/Débussy Achille-Claude/]]
** [[/Peleas a Melissanda/]]
* [[/Delibes Léo/]]
** [[/Král to řekl/]]
** [[/Lakmé/]]
* [[/Donizetti Gaetano/]]
** [[/Nápoj lásky/]]
** [[/Lucia di Lammermoor/]]
** [[/Marie, dcera pluku/]]
** [[/Don Pasquale/]]
* [[/Enna August/]]
** [[/Kleopatra/]]
** [[/Prodavačka sirek/]]
* [[/Von Flotow Friedrich/]]
** [[/Alessandro Stradella/]]
** [[/Marta aneb trh v Richmondu/]]
* [[/Franchetti Alberto/]]
** [[/Asrael/]]
* [[/Giordano Umberto/]]
** [[/André Chénier/]]
* [[/Gluck Kryštof Vilibald/]]
** [[/Orfeus a Eurydika/]]
** [[/Alceste/]]
** [[/Ifigenie v Aulidě/]]
** [[/Armida/]]
** [[/Ifigenie v Tauridě/]]
* [[/Goetz Hermann/]]
** [[/Zkrocení zlé ženy/]]
* [[/Goldmark Karel/]]
** [[/Královna ze Saby/]]
** [[/Merlin/]]
** [[/Domácí cvrček/]]
* [[/Gounod Charles Francois/]]
** [[/Lékař z donuceni/]]
** [[/Faust/]]
** [[/Romeo a Julie/]]
* [[/Halévy Jacques Fromental/]]
** [[/Židovka/]]
** [[/Blesk/]]
* [[/Hérold Louis Joseph Ferdinand/]]
** [[/Zampa nebo Mramorová nevěsta/]]
* [[/Humperdinck Engelbert/]]
** [[/Perníková chaloupka/]]
* [[/Charpentier Gustave/]]
** [[/Louisa/]]
** [[/Julien/]]
* [[/Cherubini Maria Luigi/]]
** [[/Vodař/]]
* [[/Kienzl Vilém/]]
** [[/Hlasatel evangelia/]]
** [[/Píseň s hor/]]
* [[/Korngold Erich Wolfgang/]]
** [[/Prsten Polykratův/]]
** [[/Mrtvé město/]]
* [[/Kreutzer Conradin/]]
** [[/Nocleh v Granadě/]]
* [[/Lálo Edouard Viet Antoine/]]
** [[/Král z Ysu/]]
* [[/Leoncavallo Ruggiero/]]
** [[/Komedianti (Pagliacci)/]]
** [[/Zaza/]]
* [[/Leroux Xavier Henry Napoléon/]]
** [[/Královna Fiametta/]]
** [[/Tulák (Le Chemineau)/]]
* [[/Lortzing Albert/]]
** [[/Car a tesař/]]
** [[/Pytlák neboli Hlas přírody/]]
** [[/Undina (Rusalka)/]]
** [[/Zbrojíř/]]
* [[/Maillart Louis Aimé/]]
** [[/Poustevníkův zvonek/]]
* [[/Marschner Jindřich August/]]
** [[/Templář a židovka/]]
** [[/Hans Heiling/]]
* [[/Mascagni Pietro/]]
** [[/Cavalleria rusticana (sedlák kavalír)/]]
* [[/Massenet Jules Emil Frédéric/]]
** [[/Werther/]]
** [[/Manon/]]
** [[/Kejklíř Matky Boží/]]
* [[/Méhul Etienne Nicolas/]]
** [[/Josef v Egyptě/]]
* [[/Messager André Charles Prosper/]]
** [[/Fortunio/]]
* [[/Meyerbeer Giacomo/]]
** [[/Robert dábel/]]
** [[/Hugenoti/]]
** [[/Prorok/]]
** [[/Dinorah čili Pouť do Plörmelu/]]
** [[/Afričanka/]]
* [[/Mozart Wolfgang Amadeus/]]
** [[/Únos ze Serajlu/]]
** [[/Figarova svatba/]]
** [[/Don Juan/]]
** [[/Cosi fan tutte/]]
** [[/Kouzelná flétna/]]
** [[/Titus (La clemenza di Tito)/]]
** [[/Idomeneus/]]
* [[/Nicolai Otto/]]
** [[/Veselé ženy windsorské/]]
* [[/Offenbach Jacques/]]
** [[/Fortuniova píseň/]]
** [[/Hoffmannovy povídky/]]
* [[/Pfitzner Hans/]]
** [[/Ubohý Jindřich/]]
** [[/Palestrina/]]
** [[/Růže ze zahrady lásky/]]
* [[/Ponchielli Amilcare/]]
** [[/Gioconda/]]
* [[/Puccini Giacomo/]]
** [[/Bohéma/]]
** [[/Děvče ze zlatého západu/]]
** [[/Tosca/]]
** [[/Madame Butterfly/]]
* [[/Rossini Giacomo Antonio/]]
** [[/Lazebník sevillský/]]
** [[/Vilém Tell/]]
* [[/Saint Saěns Charles Camille/]]
** [[/Samson a Dalila/]]
* [[/Schillings Max/]]
** [[/Moloch/]]
* [[/Spohr Ludvík/]]
** [[/Jessonda/]]
* [[/Richard Strausz/]]
** [[/Guntram/]]
** [[/Ohně zmar|Ohně zmar (Feuersnot)]]
** [[/Salome/]]
** [[/Elektra/]]
** [[/Růžový kavalír/]]
** [[/Ariadna na Naxu/]]
* [[/Sullivan Artur/]]
** [[/Ivanhoe/]]
* [[/Thomas Ambroise/]]
** [[/Mignon/]]
** [[/Hamlet/]]
* [[/Verdi Giuseppe/]]
** [[/Emani/]]
** [[/Rigoletto/]]
** [[/Troubadour/]]
** [[/La traviata (Violetta)/]]
** [[/Maškarní ples/]]
** [[/Aida/]]
** [[/Othello, mouřenin benátský/]]
** [[/Falstaff/]]
* [[/Waltershausen Hermann Wolfgang/]]
** [[/Plukovník Chabert/]]
* [[/Wagner Richard/]]
** [[/Rienzi, poslední tribun/]]
** [[/Bludný Holandan/]]
** [[/Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce/]]
** [[/Lohengrin/]]
** [[/Tristan a Isolda/]]
** [[/Mistři pěvci norimberští/]]
** [[/Prsten Nibelungův/]]
*** [[/a) Zlato Rýna/]]
*** [[/b) Valkyra/]]
*** [[/c) Siegfried/]]
*** [[/d) Soumrak bohův/]]
** [[/Parsifal/]]
* [[/Z Webrů Karel Maria/]]
** [[/Tři Pintové/]]
** [[/Čarostřelec/]]
** [[/Euryantha/]]
** [[/Oberon/]]
* [[/Weingartner Felix/]]
** [[/Genesius/]]
* [[/Wolf-Ferrari Ermanno/]]
** [[/Zuzančino tajemství/]]</text>
      <sha1>ryinkuehzzulqcojyg30xo57eohpnvp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Domácí zahrada/Práce přípravné</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45215</id>
    <revision>
      <id>337126</id>
      <parentid>223432</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:37:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337126</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13757" sha1="qop0j11uz6woglvyfg78erl99a9cc4c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Domácí zahrada
  | AUTOR = Čeněk Kalandra
  | ČÁST = Práce přípravné
  | PŘEDCHOZÍ = Úvod
  | DALŠÍ = Zahrádky malé
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Domácí zahrada
  | PODTITULEK = Práce přípravné
  | AUTOR = [[Autor:Čeněk Kalandra|Čeněk Kalandra]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kalandra, Čeněk. ''Domácí zahrada.'' Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s.&amp;nbsp;6-11.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|c728ab20-4a70-11e2-abe9-005056827e51}}
}}

{{Forma|proza}}
I.

Buď si zahrada veliká či skrovná, jednoho a tohotéž pro začátek vyžaduje: Náležitě upravené půdy. O místo samo při venkovských hospodářstvích zpravidla nebývá nouze. Jen kdyby všechny ty pusté, ladem ležící kouty, neužitečná rumiště a těm podobná místa zdělána byla! Za krátko vypadalo by to v našich vískách jako v pohádkovém kraji, samá vůně, samý květ!

Kdo má na vybranou, zvolí pro zahrádku místo výslunné, polohou rovné, možno-li před severními větry chráněné. To arci každému není dáno. Podle polohy řídí se pak i rostliny, kterými zahrádku osázíme. Než o tom později.
{{Oddělovač}}

Nejpřednějším výkonem ovšem jest '''rytí'''.

Půda musí se zrýti hluboko; kde možno, nejlépe ji pro začátek zorati a pak teprve zrýti. Oboje staniž se na podzim, aby plevel přes zimu spíše vyhynul a země působením větrů a mrazů zkypřela.

Při prvním rytí zkoumejme zároveň ''povahu'' půdy, a to nejen do jaké hloubky sahá, nýbrž jaké má vlastnosti jiné. Kde úrodná prsť příliš jest mělká, nutno navežením země odjinud vrstvu její sesíliti. Půda pro zahradu určená, jako ornice vůbec, může býti jílovitá, těžká, nebo písčitá, lehká, nebo vápnitá horká, též křemenitá, kamenitá či jinak znešvařená. Všeho moc škodí také v půdě. Proto půdu těžkou spravíme přísadou písku, shnilého dříví, popela, spadalého listí, setlelého drnu; půdě písečné přidáme zemi těžší, hlinitou, bláto silniční, bahno. Totéž prospěje půdě vápenité. Však nespolehejme se jenom na mrazy, že plevel zhubí. Jsoutě mezi plevelem jednotlivci tak otužilí, že zimu přežijí i bez kožichu. Proto musí při rytí plevel býti pečlivě vybírán, a jen co očím v zemi zůstane skryto, ponecháno buď k zahubení živlům.

Půda špatná, mělká ornice, pod níž blízko povrchu je země mrtvá, nebo vůbec hubená, vyžilá, napraví se rýhováním čili obracením. Toto koná se tím způsobem, že se země přímou čarou, nejlépe dle šňůry, as na 60 cm. hloubky vyryje a vedle rýhy vyklopí; když první rýha je hotova, vyhází se podél ní
druhá tak, že země z ní se vhodí do rýhy první. Takto pokračuje se po celé zahradě.

Takovýmto obracením smísí se spodní, slehlá a často mnohaletým nezkypřením zmrtvělá země se svrchní úrodnou prstí, učiní přístupnou větrům i dešti, mrazu i slunci, stane se způsobilou vyživovati rostliny, poskytovati jim vzrůstu a života.

Země zrýhovaná budiž zbavena kamení, plevele, kořenů a jiných neužitečných a škodlivých hmot. Rýhování nutno však, jako první rytí, provésti na podzim, z těchže příčin jak svrchu vytknuto.
{{Oddělovač}}

Ku pracem přípravným náleží také '''hnojení'''.

Naskytuje se otázka: čím, kdy a jak hnojiti?

Předem již pravím, že hnojiva strojená či umělá pro zahrady odporučovati nelze. Jediné snad chilský ledek. Guano, ptačí trus vůbec, ať slepičí ať holubí, řadím ovšem mezi hnojiva přirozená. Hlavní účel hnojení jest přidati zemi těch látek výživných, jichž vůbec neměla anebo jichž delším upotřebením
zbavena byla. Kromě toho se hnojením prsť kypří a stává se kořínkům rostlin přístupnější, jedním slovem řečeno úrodnější.

Nejpříhodnějším hnojivem pro zahrady je dobře setlelý, proleželý ''hnůj hovězí''. Jeť mírně teplý a má výživných látek množství půdám našim nejpřiměřenější.

Jemu podobá se složením i působením obyčejný hnůj, který se v hospodářstvích shromažďuje a smíšením hnoje hovězího, lejna, moče, ptačího trusu a pod. se tvoří. Lejno za čerstva se žádné ke hnojení nehodí, nýbrž teprve když zemí nebo hnojem delší dobu bylo přikryto a zahnilo. To především platí o lejnu lidském.

''Hnůj koňský'' je palčivý, pročež se ho užívá k zakládání pařenišť, o čemž pojednáme později. Do zahrady lze jej s prospěchem přimísiti půdám chladným, jílovitým. Totéž platí o ''hnoji ovčím''.

Podobné vlastnosti má i ''trus holubí a slepičí''. (Obojí za sucha roztlučený a po zahradě rozházený je výborným hnojivem.) Naproti tomu je ''hnůj dobytka vepřového'' neboli ''sviňský'' chladný a svědčí, proto půdám horkým, vápenitým.

''Hnůj rostlinný'' jsou dlouhým nakupením setlelé látky rostlinné, jako drn, sláma, nať, chvoj, tráva. Strouchnivěním těchto látek nabudeme velmi dobré přísady každé zemi zahradní.

Dlužno zmíniti se též o ''hnoji živočišném''. Tento povstává zahníváním a rozkladem látek živočišných, mrtvých zvířat, kostí, rohů, chlupů, paznehtů, různých odpadků a krve. Smíšen se zemí také dobře poslouží.

Velmi důležitým činitelem v zahradnictví je ''kompost''. Je to hnůj zvrstvený se zemí tak, aby vrstva hnoje, nejlépe obyčejného chlévního, přikryta byla vrstvou země, tato zase hnojem a ten opět zemí. Takováto hromada má se často polévati hnojůvkou a aspoň dvakráte do roka překopati a přeházeti. Při tom odstraňuje se čerstvá tráva (nebo se dovnitř zahrabe) kamení a jiné věci nepotřebné. Po dvou letech stane se kompost velmi dobrým a působivým hnojivem.

Jako ne každé půdě, tak též ne každé rostlině svědčí totéž hnojivo. O tom promluvíme až v částech pozdějších. Otázku ''kdy hnojiti'' rozhodli zkušení hospodáři a zahradníci dávno již a radí vesměs ''hnojení podzimní''. Z příčin mnohých. Hnůj nedosti setlelý v zemi přes zimu dohnije, součástky méně rozpustné podzimními dešti a vsakujícím sněhem rozpouští se, k čemuž ovšem dosti mají času, vůbec během zimy proveden bývá rozklad veškerých ve hnoji obsažených látek výživných, a takto působnost hnoje začne ihned z jara. O hnojení jarním plodiny týž rok mnoho nezvědí; přes léto pak rytím a okopáváním uniká většina výživných látek rozličnými, hnitím se vyvinujícími plyny do vzduchu.

Ke hnojení jarnímu hodí se proto spíše polévání močůvkou, vůbec hnojivo řídké.

''Jak hnojiti'' závisí jednak od povahy půdy, jednak na tom, jaké nebo které rostliny chceme pěstovati.

Tedy především ''jak mnoho''? Tučnou, samu sebou úrodnou zemi ovšem skrovněji než zemi chatrnou. Jaký hnůj do které země dle vlastnosti jejich, o tom bylo již zmíněno. ''Hluboko nebo mělko''? Čím hlouběji pouští rostlina kořeny, tím hlouběji musíme hnojiti. Pravidlo velmi jednoduché. Dbejme ho! Aby hnůj náležitě byl se zemí smísen, doporučuje se dělati rýhy, mělčí nebo hlubší, jak potřebujeme, naplniti hnojem a přikrýti zemí. Při jarním rytí se pak hnůj přes zimu setlelý se zemí snadno náležitě promísí.

Každým způsobem hleďme, aby hnůj co nejdříve byl zemí přikryt. Při obyčejném způsobu hnojení, když hnůj na povrchu se rozhází a takto někdy den, někdy více dní nezadělaný zůstává, prchne veliká čásť nejvýživnějších látek do vzduchu.

''Hnůj patří do země a nikoli na zemi''. —

Domácí zahrádka, má-li býti zahrádkou, tedy ''místem ohrazeným'', jakousi ohradou zavřeným, musí býti náležitě a bezpečně oplotěna, proti škůdcům chráněna. Proti zvířatům, proti špatným nebo zlým lidem, proti živlům.

Nejbezpečnější a nejtrvalejší ohradou je arci ''zeď'', čím vyšší tím lepší. Má však své stinné stránky. Je nejdražší ze všech ohrad a zabéře mnoho místa, se kterým při menších zahrádkách musíme šetřiti.

Majetnějším radíme ''plot železný''. Je sice pětkráte dražší dřevěného, vytrvá však za těchto deset. A jak ozdobnější je vzhled zahrádky s plotem železným než s tyčkovým nebo laťkovým!

Podobně lze doporučiti ''ploty drátěné'', pletené. Nevytrvají tolik, jako železné tyčkové, za to jsou však lacinější. Vypadají také zcela slušně.

Nejlevnější jsou ''ploty dřevěné''. Zhotoví se buď z latí, tyček nebo i z prken, dle potřeby a přání majitele.

Každý plot budiž značné výše, nejméně 1 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;m. a s dostatek hustý, aby drůbež ani přelétati ani prolézali nemohla. Časně z jara a pozdě na podzim sice neškodí, ba sbírajíc a vyhrabujíc hmyz i prospívá, v zahradě zdělané a vysázené nadělá však dosti škod.

Rozsáhlejším zahradám lze s výhodou doporučiti ''ploty rostlé'', čili tak zvané živé.

Náležitě hleděný živý plot je nejen obrubou překrásnou, nýbrž zároveň hradbou téměř neproniknutelnou. Zařízení živých plotů věnujeme později zvláštní kapitolu, ku které prozatím odkazujeme.
{{Oddělovač}}

Tak, nyní jsme naši zahrádku zryli, pohnojili, plotem obehnali, — jen vysázet! Ale čím? Snadná otázka, na niž odpověď je poněkud obtížnější.

Především nutno vzíti v úvahu položení zahrady, pak vlastnosti půdy, též velikosť zahrady a účel, za jakým byla založena; s tímto ovšem souvisí naše vlastní záliba.

Co do položení zahrady všimneme si především výslunní a stínu. Většina květin i plodin daří se nejlépe v plném jasu slunečních paprsků, méně jich vyžaduje polostín, ještě méně prospívá v úplném stínu. Polostín i stín snadno zřídíme způsobem umělým, vysázením hustě listnatých křovin a pod., však slunce do míst, kam bychom si přáli zavésti nemůžeme. Proto v zahradách stromy a domy zastíněných, nelze docíliti ani té rozmanitosti rostlinstva jako na výslunní. Které rostliny se daří ve stínu a které nikoli, o tom zmíníme se při jednotlivých druzích.

Důležitým činitelem v zahradě je rovina. Kde jí není, hleďme se jí dodělati, aneb aspoň svahu co možno mírného, způsobem umělým. S místa výše položeného půdy ubéřeme a na níže položené přidáme. Při větší rozloze anebo příkřejším spádu lze zahradu upraviti stupňovitě či terasovitě, tak aby vždy pruh nad pruhem měl polohu rovinatou. Nejen že zahrada takto zřízená má vzhled pěknější, nýbrž poskytuje tu výhodu, že silnějším deštěm ani prsť s výše položených míst, ani písek s cestiček odplaven nebývá; s prstí splákne se často nejedna rostlinka, ba prudkým přívalem nejednou se zničí práce dlouhé doby. —

Volba rostlin do zahrady řídí se též vnitřními vlastnostmi půdy: mnoho-li výživných látek a jakého druhu obsahuje, je-li písečná, vápenitá, jílovitá. Kterak půdu příliš těžkou, naopak lehkou, nebo též palčivou poněkud spraviti přimíšením zemin jiných a hnojem, o tom bylo již zmíněno. Při jednotlivých rostlinách udáme zvláště, do jaké půdy se hodí.

Nejrozhodnějším činitelem při vysazování zahrady je však účel, za jakým jsme zahradu zřídili a velikosť její plochy.

Abych předešel všem možným a snad mylným výkladům, připomínám opětně, co již ve předmluvě bylo řečeno, že dílko moje pojednává o ''zahrádce'' {{Prostrkaně|domácí}}, jaká by při každém domě ''venkovském'' býti měla a skoro při každém i býti mohla, nikoli tedy o zahradách odborníků obchodních, zařízených hlavně, ba skoro výhradně pro užitek.

Účelem domácí zahrádky pokládám především příjemnou, ušlechtilou zábavu, užitek teprve v řadě druhé. Z výměru tohoto patrno, že štěpnici pouštím tuto zcela se zřetele, ponechávaje ji do zahrad velkých, v nichž místa s dostatek a hospodářům sadařům, kteří se zabývají rozsáhlejším ovocnářstvím.

Čím menší zahrada, tím více potřeba šetřiti místem, abychom i na skrovné prostoře měli rostlin mnoho, totiž rozmanitých.

Někdo by arci malou zahrádku vysázel veskrz jen zeleninou, aby z toho přece něco měl; jiný dal by přednost květinám, nacházeje potěšení v pestrých, oku lahodících barvách květů a v libé vůni. Rozhodnutí toto závísí ovšem také na zámožnosti a jiných vlastnostech majitele.

Mou radou jest : ''Od každého něco''.

Zahrádky docela malé připouští ovšem pouze květiny a zeleninu; tolik, co se vejde. Do větších dáme obého druhu více. Ještě rozsáhlejší dovolí zvláštní místa pro kypré trávníky, větší záhonky, skupiny květin vyšších i nižších; oddělení pro květnici a pro zelnici. V zahradách ještě větších zřídíme pařiště, ozdobné záhonky kobercové, skupiny růží a křovin okrasných,
loubí a besídky, snad i vodojemy s vodotrysky — vše dle záliby a kapsy.

Cesty řídí se rovněž velikostí plochy. V zahradách menších nechť jsou užší a přímočárné, v zahradách větších širší a rozličně vinuté; (v zelnici ovšem jen přímé.) Vždy však bedlivě hleděny a dle možnosti pískem vysypány. Cesty plevelem zarostlé anebo smetím, suchým listím a pod. poházené, kazí příznivý dojem zahrady třeba jinak vzorně zřízené.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qop0j11uz6woglvyfg78erl99a9cc4c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Díl dvacátýšestý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48476</id>
    <revision>
      <id>337054</id>
      <parentid>306502</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T18:32:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337054</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="253887" sha1="3i8reyv40yplan7gexvohp68wvhhc3e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Díl dvacátýšestý
  | PŘEDCHOZÍ = Díl dvacátýpátý
  | DALŠÍ = Díl dvacátýsedmý
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Díl dvacátýšestý
  | AUTOR = Kolektiv autorů
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. [http://www.archive.org/details/ottvslovnknauni41ottogoog Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}
__NOTOC__
&lt;div class=&quot;osnSeznamHesel&quot;&gt;

== U. ==
# [[Ottův slovník naučný/U|U]]
# [[Ottův slovník naučný/Uab|Uab]]
# [[Ottův slovník naučný/Uaupés|Uaupés]]
# [[Ottův slovník naučný/Ub|Ub]]
# [[Ottův slovník naučný/Uba|Uba]]
# [[Ottův slovník naučný/Uba (město)|Uba (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/de Ubaldis|de Ubaldis]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubaldus|Ubaldus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubangi|Ubangi]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubbelohde|Ubbelohde]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubce|Ubce]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubeda|Ubeda]]
# [[Ottův slovník naučný/Úběl|Úběl]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubelli|Ubelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Úběnice|Úběnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Überbrettl|Überbrettl]]
# [[Ottův slovník naučný/Überdörfel|Überdörfel]]
# [[Ottův slovník naučný/Uberin|Uberin]]
# [[Ottův slovník naučný/Überlingen|Überlingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Uberman|Uberman]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubertini|Ubertini]]
# [[Ottův slovník naučný/Überweg|Überweg]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubi|Ubi]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubi bene, ibi patria|Ubi bene, ibi patria]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubicini|Ubicini]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubinské jezero|Ubinské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubiové|Ubiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubiquita|Ubiquita]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbislav|Úbislav]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubislavice|Ubislavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubi tu Gaius, ego Gaia|Ubi tu Gaius, ego Gaia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ublížení na cti|Ublížení na cti]]
# [[Ottův slovník naučný/Ublížení na těle|Ublížení na těle]]
# [[Ottův slovník naučný/Ublo|Ublo]]
# [[Ottův slovník naučný/Úblová|Úblová]]
# [[Ottův slovník naučný/Uboč|Uboč]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbor|Úbor]]
# [[Ottův slovník naučný/Úborsko|Úborsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubrman|Ubrman]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubušín|Ubušín]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubušínek|Ubušínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubychové|Ubychové]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbyslav|Úbyslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbyslavice|Úbyslavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbyt|Úbyt]]
# [[Ottův slovník naučný/Úbytě|Úbytě]]
# [[Ottův slovník naučný/Ubytování|Ubytování]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucalegon|Ucalegon]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucayali|Ucayali]]
# [[Ottův slovník naučný/Uccelli|Uccelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Uccello|Uccello]]
# [[Ottův slovník naučný/Uccle|Uccle]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucera|Ucera]]
# [[Ottův slovník naučný/Ückendorf|Ückendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Uckermark|Uckermark]]
# [[Ottův slovník naučný/Ückermünde|Ückermünde]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucles|Ucles]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucmanice|Ucmanice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucpávky|Ucpávky]]
# [[Ottův slovník naučný/Úč|Úč]]
# [[Ottův slovník naučný/Učan-su|Učan-su]]
# [[Ottův slovník naučný/Účastník|Účastník]]
# [[Ottův slovník naučný/Účelnost|Účelnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Učení|Učení]]
# [[Ottův slovník naučný/Účet|Účet]]
# [[Ottův slovník naučný/Účetnictví|Účetnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Účetní dvůr|Účetní dvůr]]
# [[Ottův slovník naučný/Učetní kniha|Učetní kniha]]
# [[Ottův slovník naučný/Učík|Učík]]
# [[Ottův slovník naučný/Účin|Účin]]
# [[Ottův slovník naučný/Účín|Účín]]
# [[Ottův slovník naučný/Účinná lítost|Účinná lítost]]
# [[Ottův slovník naučný/Účinnost|Účinnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Učitelé církevní|Učitelé církevní]]
# [[Ottův slovník naučný/Učitelstvo|Učitelstvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Učka Gora|Učka Gora]]
# [[Ottův slovník naučný/Uérežděnije|Uérežděnije]]
# [[Ottův slovník naučný/Účtárna státní|Účtárna státní]]
# [[Ottův slovník naučný/Učur|Učur]]
# [[Ottův slovník naučný/Uda|Uda]]
# [[Ottův slovník naučný/Udajpúr|Udajpúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Udalrich|Udalrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Údanek|Údanek]]
# [[Ottův slovník naučný/Udání|Udání]]
# [[Ottův slovník naučný/Udási|Udási]]
# [[Ottův slovník naučný/Udašín|Udašín]]
# [[Ottův slovník naučný/Udatna|Udatna]]
# [[Ottův slovník naučný/Udavatelská odměna|Udavatelská odměna]]
# [[Ottův slovník naučný/Udavy|Udavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Udbina|Udbina]]
# [[Ottův slovník naučný/Uddevalla|Uddevalla]]
# [[Ottův slovník naučný/Úděl|Úděl]]
# [[Ottův slovník naučný/Uden|Uden]]
# [[Ottův slovník naučný/Udenheim|Udenheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Udeřice|Udeřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Údešice|Údešice]]
# [[Ottův slovník naučný/Údice|Údice]]
# [[Ottův slovník naučný/Udincev|Udincev]]
# [[Ottův slovník naučný/Udine|Udine]]
# [[Ottův slovník naučný/Udinové|Udinové]]
# [[Ottův slovník naučný/Udinsk|Udinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Udinsk|Udinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Údlice|Údlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Udo|Udo]]
# [[Ottův slovník naučný/Udoe|Udoe]]
# [[Ottův slovník naučný/Údoleň|Údoleň]]
# [[Ottův slovník naučný/Údolí|Údolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Údolí (obec)|Údolí (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Údolnice|Údolnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Udometer|Udometer]]
# [[Ottův slovník naučný/Udové|Udové]]
# [[Ottův slovník naučný/Údraže|Údraže]]
# [[Ottův slovník naučný/Údražský|Údražský]]
# [[Ottův slovník naučný/Údrcký|Údrcký]]
# [[Ottův slovník naučný/Údrč|Údrč]]
# [[Ottův slovník naučný/Udritsch|Udritsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Údrnice|Údrnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Udržal|Udržal]]
# [[Ottův slovník naučný/Udsk|Udsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Udský okruh|Udský okruh]]
# [[Ottův slovník naučný/Udušení|Udušení]]
# [[Ottův slovník naučný/Udvard|Udvard]]
# [[Ottův slovník naučný/Udvarhelyská župa|Udvarhelyská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Udwitz|Udwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Údy umělé|Údy umělé]]
# [[Ottův slovník naučný/Udžain|Udžain]]
# [[Ottův slovník naučný/Udžidži|Udžidži]]
# [[Ottův slovník naučný/Udžilong|Udžilong]]
# [[Ottův slovník naučný/Ueberweg|Ueberweg]]
# [[Ottův slovník naučný/Ued|Ued]]
# [[Ottův slovník naučný/Uelle|Uelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Uexküll-Gyllenband|Uexküll-Gyllenband]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufa|Ufa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufalejské závody báňské|Ufalejské závody báňské]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufenau|Ufenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Uffenheim|Uffenheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Uffington Castle|Uffington Castle]]
# [[Ottův slovník naučný/Uffizie|Uffizie]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufimská gubernie|Ufimská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufnau|Ufnau]]
# [[Ottův slovník naučný/Ufťjuga|Ufťjuga]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugaja|Ugaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Uganda|Uganda]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugarte|Ugarte]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugartov|Ugartov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugartsdorf|Ugartsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugento|Ugento]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugernum|Ugernum]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugerské|Ugerské]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugest|Ugest]]
# [[Ottův slovník naučný/Uggione|Uggione]]
# [[Ottův slovník naučný/Ughelli|Ughelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugijar|Ugijar]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugingo|Ugingo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugliano|Ugliano]]
# [[Ottův slovník naučný/Uglič|Uglič]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugliči|Ugliči]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugljan|Ugljan]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugni|Ugni]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugocsa|Ugocsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugočská župa|Ugočská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugod|Ugod]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugodovci|Ugodovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugogo|Ugogo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugolino|Ugolino]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugomba|Ugomba]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugra|Ugra]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugrjumov|Ugrjumov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugrofinské plémě|Ugrofinské plémě]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugron|Ugron]]
# [[Ottův slovník naučný/Ugwitz|Ugwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Ügy|Ügy]]
# [[Ottův slovník naučný/Uha|Uha]]
# [[Ottův slovník naučný/von Uhde|von Uhde]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhehe|Uhehe]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhel|Úhel]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhelka|Úhelka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhelnatý kysličník|Uhelnatý kysličník]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhelnice|Úhelnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhelníček|Uhelníček]]
# [[Ottův slovník naučný/Uher|Uher]]
# [[Ottův slovník naučný/Uher (osoby)|Uher (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uherce|Uherce]]
# [[Ottův slovník naučný/Úherce|Úherce]]
# [[Ottův slovník naučný/z Uherčic|z Uherčic]]
# [[Ottův slovník naučný/Uherčice|Uherčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úherčice|Úherčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úherec|Úherec]]
# [[Ottův slovník naučný/Uherské Staré Hrady|Uherské Staré Hrady]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhersko (obec)|Uhersko (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhersko|Uhersko]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhha|Uhha]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhl|Uhl]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlák|Uhlák]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhland|Uhland]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhlavka|Úhlavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhle|Uhle]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlejov|Uhlejov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlenbeck|Uhlenbeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlenhuth|Uhlenhuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhléřov|Uhléřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlfeldt|Uhlfeldt]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlhorn|Uhlhorn]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlí|Uhlí]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhličitá kyselina|Uhličitá kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhličitany|Uhličitany]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhligsthal|Uhligsthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlich|Uhlich]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlík|Uhlík]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlíkov|Uhlíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlíř|Uhlíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlíře|Uhlíře]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlíři|Uhlíři]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlířka|Uhlířka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlířov|Uhlířov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlířství|Uhlířství]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlirz|Uhlirz]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhliště|Uhliště]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlodusík|Uhlodusík]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlohydráty|Uhlohydráty]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhloměr|Úhloměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhloměrství|Úhloměrství]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhlopříčka|Úhlopříčka]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhlopříčný|Úhlopříčný]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhlovodíky|Uhlovodíky]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhnów|Uhnów]]
# [[Ottův slovník naučný/Úholice|Úholice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úholičky|Úholičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhonice|Úhonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhonnost|Úhonnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhor|Úhor]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhoř|Úhoř]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhoř elektrický|Úhoř elektrický]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhoři|Úhoři]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhořík|Úhořík]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhořilka|Úhořilka]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhošťany|Úhošťany]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhoz|Úhoz]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhranutí|Uhranutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhřece|Úhřece]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřetice|Uhřetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhři|Uhři]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřice|Uhřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřičice|Uhřičice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhrich|Uhrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřiněves|Uhřiněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřínov|Uhřínov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhřinovice|Uhřinovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhrissen|Uhrissen]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhrnečný|Úhrnečný]]
# [[Ottův slovník naučný/Úhrov|Úhrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhrovec|Uhrovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhrovitost masa|Uhrovitost masa]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhry|Uhry]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhvalno|Uhvalno]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhvár|Uhvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Uhy|Uhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchański|Uchański]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchapara|Uchapara]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchard|Uchard]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchatius|Uchatius]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchatiův kov|Uchatiův kov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchatiův prach|Uchatiův prach]]
# [[Ottův slovník naučný/Ucho|Ucho]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchtomskij|Uchtomskij]]
# [[Ottův slovník naučný/von Üchtritz|von Üchtritz]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchubaldus|Uchubaldus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uchylany|Uchylany]]
# [[Ottův slovník naučný/Úchylka|Úchylka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uiba|Uiba]]
# [[Ottův slovník naučný/Uiguři|Uiguři]]
# [[Ottův slovník naučný/Uist|Uist]]
# [[Ottův slovník naučný/Uitenhage|Uitenhage]]
# [[Ottův slovník naučný/Uitewaal|Uitewaal]]
# [[Ottův slovník naučný/Uj|Uj]]
# [[Ottův slovník naučný/Új|Új]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujazdowski|Ujazdowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujčov|Ujčov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujec|Ujec]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujegyház|Ujegyház]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujejski|Ujejski]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujest|Ujest]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezd|Újezd]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezd (obec)|Újezd (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdce|Újezdce]]
# [[Ottův slovník naučný/z Újezdce|z Újezdce]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdec|Újezdec]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdecký|Újezdecký]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujezdecký z&amp;nbsp;Červeného Újezdce|Ujezdecký z&amp;nbsp;Červeného Újezdce]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdecký z Morašic|Újezdecký z Morašic]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdo|Újezdo]]
# [[Ottův slovník naučný/Újezdsko|Újezdsko]]
# [[Ottův slovník naučný/de Ujfalvy|de Ujfalvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Újfehértó|Újfehértó]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujgurové|Ujgurové]]
# [[Ottův slovník naučný/Újhely|Újhely]]
# [[Ottův slovník naučný/Vág-Ujiji|Vág-Ujiji]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujímání|Ujímání]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujjain|Ujjain]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujkovice|Ujkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Újlak|Újlak]]
# [[Ottův slovník naučný/Újma|Újma]]
# [[Ottův slovník naučný/Ujście|Ujście]]
# [[Ottův slovník naučný/Újszivácz|Újszivácz]]
# [[Ottův slovník naučný/Újvár|Újvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Újvidék|Újvidék]]
# [[Ottův slovník naučný/U. K.|U. K.]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukamba|Ukamba]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukami|Ukami]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukaz|Ukaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Úkaz|Úkaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Uker|Uker]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukereve|Ukereve]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukermunda|Ukermunda]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukerská marka|Ukerská marka]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukkern|Ukkern]]
# [[Ottův slovník naučný/Úkleje|Úkleje]]
# [[Ottův slovník naučný/Uklejin|Uklejin]]
# [[Ottův slovník naučný/Úklid|Úklid]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukljeva|Ukljeva]]
# [[Ottův slovník naučný/Úkos|Úkos]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukra|Ukra]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukrajina|Ukrajina]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukrajinci|Ukrajinci]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukrajinofilství|Ukrajinofilství]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukrané|Ukrané]]
# [[Ottův slovník naučný/Ukvaldy|Ukvaldy]]
# [[Ottův slovník naučný/Úl|Úl]]
# [[Ottův slovník naučný/Ula|Ula]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlad|Úlad]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulan|Ulan]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulanov|Ulanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulanowski|Ulanowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulba|Ulba]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulbach|Ulbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulbeck|Ulbeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulbersdorf|Ulbersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulbo|Ulbo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulbrich|Ulbrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulcerace|Ulcerace]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulciň|Ulciň]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulcus|Ulcus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ule|Ule]]
# [[Ottův slovník naučný/Uleåborg|Uleåborg]]
# [[Ottův slovník naučný/Uleåborg län|Uleåborg län]]
# [[Ottův slovník naučný/Uleåträsk|Uleåträsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlehla|Úlehla]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlehle|Úlehle]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulemové|Ulemové]]
# [[Ottův slovník naučný/Uleo|Uleo]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlevy branné povinnosti|Úlevy branné povinnosti]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulex|Ulex]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulexit|Ulexit]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulfilas|Ulfilas]]
# [[Ottův slovník naučný/van der Ulft|van der Ulft]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulgersdorf|Ulgersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Uli|Uli]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulias|Ulias]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlibice|Úlibice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulice|Ulice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlice|Úlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlický|Úlický]]
# [[Ottův slovník naučný/Uliči|Uliči]]
# [[Ottův slovník naučný/Uličný|Uličný]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulietea|Ulietea]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlikov|Úlikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulišov|Ulišov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulita|Ulita]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulixes|Ulixes]]
# [[Ottův slovník naučný/Uljan|Uljan]]
# [[Ottův slovník naučný/Uljanickij|Uljanickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Uljanin|Uljanin]]
# [[Ottův slovník naučný/Uljanov|Uljanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uljasutaj|Uljasutaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulla (Rusko)|Ulla (Rusko)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulla|Ulla]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullersdorf|Ullersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullersgrün|Ullersgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullersloh|Ullersloh]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullgersdorf|Ullgersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulliersreuth|Ulliersreuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullík|Ullík]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullischen|Ullischen]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullitz|Ullitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullmann|Ullmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullmannia|Ullmannia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullmannit|Ullmannit]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulloa|Ulloa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullrichsgrün|Ullrichsgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullrichsthal|Ullrichsthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullswater|Ullswater]]
# [[Ottův slovník naučný/Ullucus|Ullucus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulm|Ulm]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulm (osoby)|Ulm (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulmaceae|Ulmaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulmann|Ulmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulmann|Ulmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulmbach|Ulmbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulmus|Ulmus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulna|Ulna]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulodendron|Ulodendron]]
# [[Ottův slovník naučný/Úloh|Úloh]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulota|Ulota]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulothrix|Ulothrix]]
# [[Ottův slovník naučný/Úlovice|Úlovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uloženije|Uloženije]]
# [[Ottův slovník naučný/Uloženiny|Uloženiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Úložník|Úložník]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulpianus|Ulpianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulpia Serdica|Ulpia Serdica]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulpia Trajana|Ulpia Trajana]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrici|Ulrici]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrich|Ulrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrich (příjmení)|Ulrich (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrichov|Ulrichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrichschlag|Ulrichschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrichskirchen|Ulrichskirchen]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulrika Eleonora|Ulrika Eleonora]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulster|Ulster]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulster (kabát)|Ulster (kabát)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultenthal|Ultenthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultima ratio regum|Ultima ratio regum]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultima Thule|Ultima Thule]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultimatum|Ultimatum]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultimo|Ultimo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultimus|Ultimus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultra|Ultra]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultrafialové záření|Ultrafialové záření]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultramarin|Ultramarin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultramikroskopie|Ultramikroskopie]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultramontanismus|Ultramontanismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultra posse nemo tenetur|Ultra posse nemo tenetur]]
# [[Ottův slovník naučný/Ultrasilvanae partes|Ultrasilvanae partes]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulua|Ulua]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulu-džus|Ulu-džus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uluchán|Uluchán]]
# [[Ottův slovník naučný/Ululinae|Ululinae]]
# [[Ottův slovník naučný/Uluma|Uluma]]
# [[Ottův slovník naučný/U-lunda|U-lunda]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulus|Ulus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ul-tau|Ul-tau]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulva|Ulva]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulverston|Ulverston]]
# [[Ottův slovník naučný/Ulybyšev|Ulybyšev]]
# [[Ottův slovník naučný/Ülzen|Ülzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Um|Um]]
# [[Ottův slovník naučný/Umag|Umag]]
# [[Ottův slovník naučný/Umaň|Umaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Umanak|Umanak]]
# [[Ottův slovník naučný/Umaněc|Umaněc]]
# [[Ottův slovník naučný/Umanskaja|Umanskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Umáuové|Umáuové]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbala|Umbala]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbella|Umbella]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbelliferae|Umbelliferae]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbelliferon|Umbelliferon]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbelliflorae|Umbelliflorae]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbertide|Umbertide]]
# [[Ottův slovník naučný/Umberto|Umberto]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbiliciáni|Umbiliciáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbilicus|Umbilicus]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbra|Umbra]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbra (Slunce)|Umbra (Slunce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbra (zoologie)|Umbra (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbra (barva)|Umbra (barva)]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbrella|Umbrella]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbrie|Umbrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbriel|Umbriel]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbrina|Umbrina]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbro|Umbro]]
# [[Ottův slovník naučný/Umbrové|Umbrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Umdermán|Umdermán]]
# [[Ottův slovník naučný/Umeå|Umeå]]
# [[Ottův slovník naučný/Umeå län|Umeå län]]
# [[Ottův slovník naučný/Umělecká beseda|Umělecká beseda]]
# [[Ottův slovník naučný/Umělé údy|Umělé údy]]
# [[Ottův slovník naučný/Umění|Umění]]
# [[Ottův slovník naučný/Úměra|Úměra]]
# [[Ottův slovník naučný/Úměrnost|Úměrnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Úměrný|Úměrný]]
# [[Ottův slovník naučný/Umiński|Umiński]]
# [[Ottův slovník naučný/Umírazka|Umírazka]]
# [[Ottův slovník naučný/Umlauf|Umlauf]]
# [[Ottův slovník naučný/Umlauft|Umlauft]]
# [[Ottův slovník naučný/Umlowitz|Umlowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmluva|Úmluva]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmluvce|Úmluvce]]
# [[Ottův slovník naučný/Ummanz|Ummanz]]
# [[Ottův slovník naučný/Umo|Umo]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmonín|Úmonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Umořování|Umořování]]
# [[Ottův slovník naučný/Umov|Umov]]
# [[Ottův slovník naučný/Umpfenbach|Umpfenbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Umrlčí hlavička|Umrlčí hlavička]]
# [[Ottův slovník naučný/Umrlčí komory|Umrlčí komory]]
# [[Ottův slovník naučný/Umrlčí tanec|Umrlčí tanec]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmrť kosti|Úmrť kosti]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmrtnost|Úmrtnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Úmysl|Úmysl]]
# [[Ottův slovník naučný/Umyslovice|Umyslovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Umyvadlo|Umyvadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Una|Una]]
# [[Ottův slovník naučný/Una (planetoida)|Una (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Unac Dolnji|Unac Dolnji]]
# [[Ottův slovník naučný/Una corda|Una corda]]
# [[Ottův slovník naučný/Unalaška|Unalaška]]
# [[Ottův slovník naučný/Unam sanctam|Unam sanctam]]
# [[Ottův slovník naučný/Unanimita|Unanimita]]
# [[Ottův slovník naučný/Únanov|Únanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Unašov|Unašov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uncaria|Uncaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Unce|Unce]]
# [[Ottův slovník naučný/Uncia|Uncia]]
# [[Ottův slovník naučný/Unciální písmo|Unciální písmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Uncija|Uncija]]
# [[Ottův slovník naučný/Uncle Sam|Uncle Sam]]
# [[Ottův slovník naučný/Unčice|Unčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Unčín|Unčín]]
# [[Ottův slovník naučný/Unčov|Unčov]]
# [[Ottův slovník naučný/Undangs|Undangs]]
# [[Ottův slovník naučný/Undecima|Undecima]]
# [[Ottův slovník naučný/Undergraduate|Undergraduate]]
# [[Ottův slovník naučný/Undina|Undina]]
# [[Ottův slovník naučný/Undolskij|Undolskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Und-ozero|Und-ozero]]
# [[Ottův slovník naučný/Undulační theorie|Undulační theorie]]
# [[Ottův slovník naučný/Undulátor|Undulátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Únehle|Únehle]]
# [[Ottův slovník naučný/Únějovice|Únějovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uněklasy|Uněklasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Úněšov|Úněšov]]
# [[Ottův slovník naučný/Unětice|Unětice]]
# [[Ottův slovník naučný/Únětice|Únětice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úněvice|Úněvice]]
# [[Ottův slovník naučný/Unfuma|Unfuma]]
# [[Ottův slovník naučný/Ung|Ung]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungamský záliv|Ungamský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungar|Ungar]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungarischbrod|Ungarischbrod]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungarisch-Hradisch|Ungarisch-Hradisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungarschitz|Ungarschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungelt|Ungelt]]
# [[Ottův slovník naučný/Unger|Unger]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungerndorf|Ungerndorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungern-Sternberg|Ungern-Sternberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungler|Ungler]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungnad|Ungnad]]
# [[Ottův slovník naučný/Unguentum|Unguentum]]
# [[Ottův slovník naučný/Unguis|Unguis]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungula|Ungula]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungulata|Ungulata]]
# [[Ottův slovník naučný/Unguligrada|Unguligrada]]
# [[Ottův slovník naučný/Ungvár|Ungvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Ung varmegye|Ung varmegye]]
# [[Ottův slovník naučný/Unhošť|Unhošť]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniáti|Uniáti]]
# [[Ottův slovník naučný/Únice|Únice]]
# [[Ottův slovník naučný/Unicum|Unicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Uničov|Uničov]]
# [[Ottův slovník naučný/Unie|Unie]]
# [[Ottův slovník naučný/Unié|Unié]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniejów|Uniejów]]
# [[Ottův slovník naučný/Unifikace|Unifikace]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniforma|Uniforma]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniformita|Uniformita]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniformity|Uniformity]]
# [[Ottův slovník naučný/Unigenitus|Unigenitus]]
# [[Ottův slovník naučný/Unigraf|Unigraf]]
# [[Ottův slovník naučný/Unije|Unije]]
# [[Ottův slovník naučný/Unikum|Unikum]]
# [[Ottův slovník naučný/Unimak|Unimak]]
# [[Ottův slovník naučný/Unio|Unio]]
# [[Ottův slovník naučný/Uniondale|Uniondale]]
# [[Ottův slovník naučný/Unionidae|Unionidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Union islands|Union islands]]
# [[Ottův slovník naučný/Unionisté|Unionisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Union-jack|Union-jack]]
# [[Ottův slovník naučný/Unio prolium|Unio prolium]]
# [[Ottův slovník naučný/Unipolární indukce|Unipolární indukce]]
# [[Ottův slovník naučný/Unirázka|Unirázka]]
# [[Ottův slovník naučný/Unisono|Unisono]]
# [[Ottův slovník naučný/Unitáři|Unitáři]]
# [[Ottův slovník naučný/Unitas|Unitas]]
# [[Ottův slovník naučný/Unitas (planetoida)|Unitas (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/United States|United States]]
# [[Ottův slovník naučný/L'Univers|L'Univers]]
# [[Ottův slovník naučný/Universalia|Universalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Universalisté|Universalisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Universální|Universální]]
# [[Ottův slovník naučný/Universály|Universály]]
# [[Ottův slovník naučný/Universita|Universita]]
# [[Ottův slovník naučný/Universitas personarum|Universitas personarum]]
# [[Ottův slovník naučný/Universitní extense|Universitní extense]]
# [[Ottův slovník naučný/Universum|Universum]]
# [[Ottův slovník naučný/Unjamvezi|Unjamvezi]]
# [[Ottův slovník naučný/Unjoro|Unjoro]]
# [[Ottův slovník naučný/Unkce|Unkce]]
# [[Ottův slovník naučný/Unkovskij|Unkovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Unna|Unna]]
# [[Ottův slovník naučný/Unna Paul Gerson|Unna Paul Gerson]]
# [[Ottův slovník naučný/Unola|Unola]]
# [[Ottův slovník naučný/Unona|Unona]]
# [[Ottův slovník naučný/Únor|Únor]]
# [[Ottův slovník naučný/Únorová ústava|Únorová ústava]]
# [[Ottův slovník naučný/Únos|Únos]]
# [[Ottův slovník naučný/Únosnost|Únosnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Uno tenore|Uno tenore]]
# [[Ottův slovník naučný/Úňovice|Úňovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Unrugowo|Unrugowo]]
# [[Ottův slovník naučný/von Unruh|von Unruh]]
# [[Ottův slovník naučný/Unruhstadt|Unruhstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Unrutz|Unrutz]]
# [[Ottův slovník naučný/Unst|Unst]]
# [[Ottův slovník naučný/Unstruta|Unstruta]]
# [[Ottův slovník naučný/Unsurí|Unsurí]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterberg|Unterberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterberger|Unterberger]]
# [[Ottův slovník naučný/Unter-Haiming|Unter-Haiming]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterhals|Unterhals]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterhütten|Unterhütten]]
# [[Ottův slovník naučný/Untermais|Untermais]]
# [[Ottův slovník naučný/Untersberg|Untersberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterwalden|Unterwalden]]
# [[Ottův slovník naučný/Unterwoken|Unterwoken]]
# [[Ottův slovník naučný/Únuz|Únuz]]
# [[Ottův slovník naučný/Unverrichtova nemoc|Unverrichtova nemoc]]
# [[Ottův slovník naučný/Unyoro|Unyoro]]
# [[Ottův slovník naučný/Unzeitig|Unzeitig]]
# [[Ottův slovník naučný/Unzelmann|Unzelmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Unža|Unža]]
# [[Ottův slovník naučný/Upa|Upa]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpa|Úpa]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpa (obec)|Úpa (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpadek|Úpadek]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpal sluneční|Úpal sluneční]]
# [[Ottův slovník naučný/Upanišad|Upanišad]]
# [[Ottův slovník naučný/Upas|Upas]]
# [[Ottův slovník naučný/Upeno|Upeno]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpeřiny|Úpeřiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Upernivik|Upernivik]]
# [[Ottův slovník naučný/Uphues|Uphues]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpice|Úpice]]
# [[Ottův slovník naučný/Upír|Upír]]
# [[Ottův slovník naučný/Upíři|Upíři]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpis dlužní|Úpis dlužní]]
# [[Ottův slovník naučný/Upland|Upland]]
# [[Ottův slovník naučný/Úplavice|Úplavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uplavnění|Uplavnění]]
# [[Ottův slovník naučný/Uplaz|Uplaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Upmark|Upmark]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpohlavy|Úpohlavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpolany|Úpolany]]
# [[Ottův slovník naučný/Upolín|Upolín]]
# [[Ottův slovník naučný/Upolu|Upolu]]
# [[Ottův slovník naučný/Úponky|Úponky]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpor|Úpor]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpoř|Úpoř]]
# [[Ottův slovník naučný/Uppland|Uppland]]
# [[Ottův slovník naučný/Uppsala|Uppsala]]
# [[Ottův slovník naučný/Úprava|Úprava]]
# [[Ottův slovník naučný/Uprava městská|Uprava městská]]
# [[Ottův slovník naučný/Uprchlec|Uprchlec]]
# [[Ottův slovník naučný/Úprk|Úprk]]
# [[Ottův slovník naučný/Úprka|Úprka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uprůplavnění|Uprůplavnění]]
# [[Ottův slovník naučný/Upsala|Upsala]]
# [[Ottův slovník naučný/Upstalboom|Upstalboom]]
# [[Ottův slovník naučný/Upupa|Upupa]]
# [[Ottův slovník naučný/Úpusta|Úpusta]]
# [[Ottův slovník naučný/Ur|Ur]]
# [[Ottův slovník naučný/Urá|Urá]]
# [[Ottův slovník naučný/Urabský záliv|Urabský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřad|Úřad]]
# [[Ottův slovník naučný/Uraemie|Uraemie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uragán|Uragán]]
# [[Ottův slovník naučný/Urach|Urach]]
# [[Ottův slovník naučný/Urachus|Urachus]]
# [[Ottův slovník naučný/Urál|Urál]]
# [[Ottův slovník naučný/Uralit|Uralit]]
# [[Ottův slovník naučný/Uralsk|Uralsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Urálská oblast|Urálská oblast]]
# [[Ottův slovník naučný/Urálsko-altajské jazyky|Urálsko-altajské jazyky]]
# [[Ottův slovník naučný/Uran|Uran]]
# [[Ottův slovník naučný/Uran (oběžnice)|Uran (oběžnice)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranany|Uranany]]
# [[Ottův slovník naučný/Urania|Urania]]
# [[Ottův slovník naučný/Urania (planetoida)|Urania (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranienborg|Uranienborg]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranin|Uranin]]
# [[Ottův slovník naučný/Uraniscodon|Uraniscodon]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranismus|Uranismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranografie|Uranografie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranolatrie|Uranolatrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranolithy|Uranolithy]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranometrie|Uranometrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranoplastika|Uranoplastika]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranos|Uranos]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranoscopus|Uranoscopus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranoschisis|Uranoschisis]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranoskop|Uranoskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranoskopie|Uranoskopie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranové slídy|Uranové slídy]]
# [[Ottův slovník naučný/Uranus|Uranus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uráonové|Uráonové]]
# [[Ottův slovník naučný/Urari|Urari]]
# [[Ottův slovník naučný/Urarthritis|Urarthritis]]
# [[Ottův slovník naučný/Uráš|Uráš]]
# [[Ottův slovník naučný/Ura-tjube|Ura-tjube]]
# [[Ottův slovník naučný/Úraz|Úraz]]
# [[Ottův slovník naučný/Úraz (ves)|Úraz (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrazník|Úrazník]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrazové choroby nervstva|Úrazové choroby nervstva]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrazovna|Úrazovna]]
# [[Ottův slovník naučný/z Úrazu|z Úrazu]]
# [[Ottův slovník naučný/Uražení|Uražení]]
# [[Ottův slovník naučný/Urážka na cti|Urážka na cti]]
# [[Ottův slovník naučný/Urban|Urban]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbana lingua|Urbana lingua]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbančičová|Urbančičová]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanec|Urbanec]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanec Karel|Urbanec Karel]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbánek|Urbánek]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbania|Urbania]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanice|Urbanice]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanides|Urbanides]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanita|Urbanita]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanitzky|Urbanitzky]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbánková|Urbánková]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanov|Urbanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbanová-Zahradnická|Urbanová-Zahradnická]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbański|Urbański]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbantsch|Urbantsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbantschitsch|Urbantschitsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbář|Urbář]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbášek|Urbášek]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbau|Urbau]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbeis|Urbeis]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbi et orbi|Urbi et orbi]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbino|Urbino]]
# [[Ottův slovník naučný/da Urbino|da Urbino]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbs|Urbs]]
# [[Ottův slovník naučný/Urbura|Urbura]]
# [[Ottův slovník naučný/Urceola|Urceola]]
# [[Ottův slovník naučný/Určení příslovečné|Určení příslovečné]]
# [[Ottův slovník naučný/Určice|Určice]]
# [[Ottův slovník naučný/Urda|Urda]]
# [[Ottův slovník naučný/Urdh|Urdh]]
# [[Ottův slovník naučný/Ürdingen|Ürdingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Urdú|Urdú]]
# [[Ottův slovník naučný/Ureasa|Ureasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřece|Úřece]]
# [[Ottův slovník naučný/Uredineae|Uredineae]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřednictvo|Úřednictvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Uredo|Uredo]]
# [[Ottův slovník naučný/Uredospory|Uredospory]]
# [[Ottův slovník naučný/Uregga|Uregga]]
# [[Ottův slovník naučný/Urechia|Urechia]]
# [[Ottův slovník naučný/Urechitin|Urechitin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ureidy|Ureidy]]
# [[Ottův slovník naučný/Urena|Urena]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřenovice|Úřenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uresch|Uresch]]
# [[Ottův slovník naučný/Ureter|Ureter]]
# [[Ottův slovník naučný/Urethany|Urethany]]
# [[Ottův slovník naučný/Urethra|Urethra]]
# [[Ottův slovník naučný/Urethritis|Urethritis]]
# [[Ottův slovník naučný/Urethroplastika|Urethroplastika]]
# [[Ottův slovník naučný/Urethrotomie|Urethrotomie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uretica|Uretica]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřetice|Úřetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřetov|Úřetov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uretschlag|Uretschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Urfa|Urfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Urfahr|Urfahr]]
# [[Ottův slovník naučný/d‘Urfé|d‘Urfé]]
# [[Ottův slovník naučný/Urga|Urga]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgel|Urgel]]
# [[Ottův slovník naučný/Llanos del Urgel|Llanos del Urgel]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgence|Urgence]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgenda|Urgenda]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgendž|Urgendž]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgovati|Urgovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Urgut|Urgut]]
# [[Ottův slovník naučný/Urchan|Urchan]]
# [[Ottův slovník naučný/Uri|Uri]]
# [[Ottův slovník naučný/Uria (zoologie)|Uria (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uria|Uria]]
# [[Ottův slovník naučný/Uriage|Uriage]]
# [[Ottův slovník naučný/Uriáš|Uriáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Uribante|Uribante]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřice|Úřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uridrosis|Uridrosis]]
# [[Ottův slovník naučný/Uriel|Uriel]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrím a tummím|Úrím a tummím]]
# [[Ottův slovník naučný/Urina|Urina]]
# [[Ottův slovník naučný/Urinal|Urinal]]
# [[Ottův slovník naučný/Urinatores|Urinatores]]
# [[Ottův slovník naučný/Úřinovice|Úřinovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Urisnice|Urisnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Urk|Urk]]
# [[Ottův slovník naučný/Uřknutí|Uřknutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Urlasgrund|Urlasgrund]]
# [[Ottův slovník naučný/Urlaub|Urlaub]]
# [[Ottův slovník naučný/von Urlichs|von Urlichs]]
# [[Ottův slovník naučný/Urmia|Urmia]]
# [[Ottův slovník naučný/Urmijské jezero|Urmijské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Urmín|Urmín]]
# [[Ottův slovník naučný/Urna|Urna]]
# [[Ottův slovník naučný/Urnské Alpy|Urnské Alpy]]
# [[Ottův slovník naučný/Urobilin|Urobilin]]
# [[Ottův slovník naučný/Urocentrum|Urocentrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Uroceridae|Uroceridae]]
# [[Ottův slovník naučný/Urocystis|Urocystis]]
# [[Ottův slovník naučný/Urocystitis|Urocystitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Uročiště|Uročiště]]
# [[Ottův slovník naučný/Úročitel|Úročitel]]
# [[Ottův slovník naučný/Úročník (botanika)|Úročník (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Úročník|Úročník]]
# [[Ottův slovník naučný/Urodela|Urodela]]
# [[Ottův slovník naučný/Urogenitální ústroje|Urogenitální ústroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Uroglena|Uroglena]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrok|Úrok]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrok (mytologie)|Úrok (mytologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrokování|Úrokování]]
# [[Ottův slovník naučný/Uroleptus|Uroleptus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uromastix|Uromastix]]
# [[Ottův slovník naučný/Uromyces|Uromyces]]
# [[Ottův slovník naučný/Uropeltidae|Uropeltidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Uroskopie|Uroskopie]]
# [[Ottův slovník naučný/Urostyla|Urostyla]]
# [[Ottův slovník naučný/Uroš|Uroš]]
# [[Ottův slovník naučný/Urotropin|Urotropin]]
# [[Ottův slovník naučný/Úroveň|Úroveň]]
# [[Ottův slovník naučný/Urquhart|Urquhart]]
# [[Ottův slovník naučný/Urquiza|Urquiza]]
# [[Ottův slovník naučný/Urs|Urs]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursa|Ursa]]
# [[Ottův slovník naučný/Urseren|Urseren]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursidae|Ursidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursini|Ursini]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursinus|Ursinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursiny|Ursiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Urspitz|Urspitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Urspruch|Urspruch]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursprung|Ursprung]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursula|Ursula]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursula (planetoida)|Ursula (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ursus|Ursus]]
# [[Ottův slovník naučný/Uršulinky|Uršulinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Urtica|Urtica]]
# [[Ottův slovník naučný/Urticaceae|Urticaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Urticaria|Urticaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Urua|Urua]]
# [[Ottův slovník naučný/Urubamba|Urubamba]]
# [[Ottův slovník naučný/Urugu|Urugu]]
# [[Ottův slovník naučný/Uruguay|Uruguay]]
# [[Ottův slovník naučný/Uruguayana|Uruguayana]]
# [[Ottův slovník naučný/Uruk|Uruk]]
# [[Ottův slovník naučný/Uruku|Uruku]]
# [[Ottův slovník naučný/Urum|Urum]]
# [[Ottův slovník naučný/Urumči|Urumči]]
# [[Ottův slovník naučný/Urúmijah|Urúmijah]]
# [[Ottův slovník naučný/Urúmijské jezero|Urúmijské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Urum-tši|Urum-tši]]
# [[Ottův slovník naučný/Urundi|Urundi]]
# [[Ottův slovník naučný/Urusov|Urusov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uruš|Uruš]]
# [[Ottův slovník naučný/Urville|Urville]]
# [[Ottův slovník naučný/Úrvölgy|Úrvölgy]]
# [[Ottův slovník naučný/Urwitz|Urwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Urychlení|Urychlení]]
# [[Ottův slovník naučný/Urzędów|Urzędów]]
# [[Ottův slovník naučný/Uržum|Uržum]]
# [[Ottův slovník naučný/Us|Us]]
# [[Ottův slovník naučný/U. s.|U. s.]]
# [[Ottův slovník naučný/U. S|U. S]]
# [[Ottův slovník naučný/U. S. A.|U. S. A.]]
# [[Ottův slovník naučný/Usa|Usa]]
# [[Ottův slovník naučný/Usaďba|Usaďba]]
# [[Ottův slovník naučný/Usagara|Usagara]]
# [[Ottův slovník naučný/Usambara|Usambara]]
# [[Ottův slovník naučný/Usance|Usance]]
# [[Ottův slovník naučný/Usaramo|Usaramo]]
# [[Ottův slovník naučný/Usbekové|Usbekové]]
# [[Ottův slovník naučný/Uscz|Uscz]]
# [[Ottův slovník naučný/Úseč|Úseč]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsečka|Úsečka]]
# [[Ottův slovník naučný/Usedlý|Usedlý]]
# [[Ottův slovník naučný/Usedom|Usedom]]
# [[Ottův slovník naučný/von Usedom|von Usedom]]
# [[Ottův slovník naučný/Usegua|Usegua]]
# [[Ottův slovník naučný/Useň|Useň]]
# [[Ottův slovník naučný/Usener|Usener]]
# [[Ottův slovník naučný/Usertesen|Usertesen]]
# [[Ottův slovník naučný/Usch|Usch]]
# [[Ottův slovník naučný/Uschau|Uschau]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsilov|Úsilov]]
# [[Ottův slovník naučný/Usingen|Usingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Usinger|Usinger]]
# [[Ottův slovník naučný/Usinský kraj|Usinský kraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Usipetové|Usipetové]]
# [[Ottův slovník naučný/Usjatyn|Usjatyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Úskalí|Úskalí]]
# [[Ottův slovník naučný/Uskoci|Uskoci]]
# [[Ottův slovník naučný/Uskřinutí|Uskřinutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Üsküb|Üsküb]]
# [[Ottův slovník naučný/Üsküdar|Üsküdar]]
# [[Ottův slovník naučný/Uslar|Uslar]]
# [[Ottův slovník naučný/Úslava|Úslava]]
# [[Ottův slovník naučný/Usmajtské jezero|Usmajtské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Usmaň|Usmaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Usmanka|Usmanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Usnea|Usnea]]
# [[Ottův slovník naučný/Usnina|Usnina]]
# [[Ottův slovník naučný/Uso|Uso]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsobí|Úsobí]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsobrno|Úsobrno]]
# [[Ottův slovník naučný/Usolje|Usolje]]
# [[Ottův slovník naučný/Usoska|Usoska]]
# [[Ottův slovník naučný/Usosměnka|Usosměnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Usoší|Usoší]]
# [[Ottův slovník naučný/Usotara|Usotara]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsov|Úsov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspallata|Uspallata]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspávací léky|Uspávací léky]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspenskaja|Uspenskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspenskij|Uspenskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspenskij (osoby)|Uspenskij (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uspenskoje selo|Uspenskoje selo]]
# [[Ottův slovník naučný/Usque ad nauseam|Usque ad nauseam]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussat-les-Bains|Ussat-les-Bains]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussel|Ussel]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussi|Ussi]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussing|Ussing]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussuri|Ussuri]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussurijský kraj|Ussurijský kraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Ussurijská zátoka|Ussurijská zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústa|Ústa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústalec|Ústalec]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustav|Ustav]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústav|Ústav]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústava|Ústava]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústavní|Ústavní]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústavodárné shromáždění|Ústavodárné shromáždění]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustazade|Ustazade]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Azovsk|Usť-Azovsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Bělokalitvenskaja|Usť-Bělokalitvenskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť Cilma|Usť Cilma]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Dvinsk|Usť-Dvinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústějov|Ústějov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uster|Uster]]
# [[Ottův slovník naučný/Usteri|Usteri]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústěžník|Ústěžník]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Choperskaja|Usť-Choperskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústí|Ústí]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustica|Ustica]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustijanovič|Ustijanovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustilagineae|Ustilagineae]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustilago|Ustilago]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustilug|Ustilug]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustín|Ustín]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Ižora|Usť-Ižora]]
# [[Ottův slovník naučný/Usťja|Usťja]]
# [[Ottův slovník naučný/Usťjancevské jezero|Usťjancevské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Usťjug|Usťjug]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustjurt|Ustjurt]]
# [[Ottův slovník naučný/Usťjužna|Usťjužna]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Kamenogorsk|Usť-Kamenogorsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Usťkazanský přístav|Usťkazanský přístav]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Labinskaja|Usť-Labinskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Medvědickaja|Usť-Medvědickaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústní podání|Ústní podání]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustnost řízení soudního|Ustnost řízení soudního]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústonožci|Ústonožci]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrašice|Ústrašice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrašín|Ústrašín]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřední Matice školská|Ústřední Matice školská]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřední moc|Ústřední moc]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřední správa|Ústřední správa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřední úřady|Ústřední úřady]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřel|Ústřel]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřice|Ústřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústřičník|Ústřičník]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustrjalov|Ustrjalov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrkalov|Ústrkalov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústroj|Ústroj]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrojenec|Ústrojenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrojí|Ústrojí]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrojný|Ústrojný]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustroń|Ustroń]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústrov|Ústrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustruga|Ustruga]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustrumdža|Ustrumdža]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustrzyki Dolne|Ustrzyki Dolne]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Sysolsk|Usť-Sysolsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-Ujskaja|Usť-Ujskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústup|Ústup]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústup (ves)|Ústup (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/z Ústupenic|z Ústupenic]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústupenice|Ústupenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ústupky|Ústupky]]
# [[Ottův slovník naučný/Ustyanovič|Ustyanovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Usť-zejskaja stanica|Usť-zejskaja stanica]]
# [[Ottův slovník naučný/Usu|Usu]]
# [[Ottův slovník naučný/Usuální|Usuální]]
# [[Ottův slovník naučný/Usucapio|Usucapio]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsudek|Úsudek]]
# [[Ottův slovník naučný/Usufructuarius|Usufructuarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Usurae|Usurae]]
# [[Ottův slovník naučný/Usurpace|Usurpace]]
# [[Ottův slovník naučný/Usurpatio|Usurpatio]]
# [[Ottův slovník naučný/Usurpator|Usurpator]]
# [[Ottův slovník naučný/Usus|Usus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ususfructus|Ususfructus]]
# [[Ottův slovník naučný/Usus loquendi|Usus loquendi]]
# [[Ottův slovník naučný/Usus tyrannus|Usus tyrannus]]
# [[Ottův slovník naučný/Úsuší|Úsuší]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušak|Ušak]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušakov|Ušakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušas|Ušas]]
# [[Ottův slovník naučný/Úšava|Úšava]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušeň|Ušeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Úševice|Úševice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušica|Ušica]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušica (město)|Ušica (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušín|Ušín]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušinskij|Ušinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Uškození na cizím majetku|Uškození na cizím majetku]]
# [[Ottův slovník naučný/Uškození na těle|Uškození na těle]]
# [[Ottův slovník naučný/Uškrcení|Uškrcení]]
# [[Ottův slovník naučný/Ušnice|Ušnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úštěk|Úštěk]]
# [[Ottův slovník naučný/Úštětice|Úštětice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úštice|Úštice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uštknutí|Uštknutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Uta|Uta]]
# [[Ottův slovník naučný/Utah|Utah]]
# [[Ottův slovník naučný/Utakamand|Utakamand]]
# [[Ottův slovník naučný/Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas|Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěchov|Útěchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěchovice|Útěchovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěchovičky|Útěchovičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěchvosty|Útěchvosty]]
# [[Ottův slovník naučný/Útek|Útek]]
# [[Ottův slovník naučný/Utensilie|Utensilie]]
# [[Ottův slovník naučný/Uterini|Uterini]]
# [[Ottův slovník naučný/Úterní dni|Úterní dni]]
# [[Ottův slovník naučný/Ütersen|Ütersen]]
# [[Ottův slovník naučný/Uterus|Uterus]]
# [[Ottův slovník naučný/Úterý|Úterý]]
# [[Ottův slovník naučný/Úterý (obec)|Úterý (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Utěšenović|Utěšenović]]
# [[Ottův slovník naučný/Utěšenovice|Utěšenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Utěšinović|Utěšinović]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěšov|Útěšov]]
# [[Ottův slovník naučný/Útěžkov|Útěžkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Utgard|Utgard]]
# [[Ottův slovník naučný/Utheim|Utheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Utica|Utica]]
# [[Ottův slovník naučný/Utica (USA)|Utica (USA)]]
# [[Ottův slovník naučný/Utiel|Utiel]]
# [[Ottův slovník naučný/Utiešinović|Utiešinović]]
# [[Ottův slovník naučný/Utika|Utika]]
# [[Ottův slovník naučný/Utile cum dulci|Utile cum dulci]]
# [[Ottův slovník naučný/Utilisace|Utilisace]]
# [[Ottův slovník naučný/Utilita|Utilita]]
# [[Ottův slovník naučný/Utilitarismus|Utilitarismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Utin (Eutin)|Utin (Eutin)]]
# [[Ottův slovník naučný/Utin|Utin]]
# [[Ottův slovník naučný/Utín|Utín]]
# [[Ottův slovník naučný/Ut infra|Ut infra]]
# [[Ottův slovník naučný/Uti possidetis|Uti possidetis]]
# [[Ottův slovník naučný/Uti rogas|Uti rogas]]
# [[Ottův slovník naučný/Utis|Utis]]
# [[Ottův slovník naučný/Utješenović|Utješenović]]
# [[Ottův slovník naučný/Utkin|Utkin]]
# [[Ottův slovník naučný/Utkinské závody|Utkinské závody]]
# [[Ottův slovník naučný/Utkvělá představa|Utkvělá představa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ütli|Ütli]]
# [[Ottův slovník naučný/Útočivost|Útočivost]]
# [[Ottův slovník naučný/Útočné batterie|Útočné batterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Útočný|Útočný]]
# [[Ottův slovník naučný/Útok|Útok]]
# [[Ottův slovník naučný/Utopení|Utopení]]
# [[Ottův slovník naučný/Utopia|Utopia]]
# [[Ottův slovník naučný/Utošice|Utošice]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrakvisté|Utrakvisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrecht|Utrecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrechtská unie|Utrechtská unie]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrechtský mír|Utrechtský mír]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrechtský samet|Utrechtský samet]]
# [[Ottův slovník naučný/Ut, re, mi, fa, sol|Ut, re, mi, fa, sol]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrera|Utrera]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrhání na cti|Utrhání na cti]]
# [[Ottův slovník naučný/Utricularia|Utricularia]]
# [[Ottův slovník naučný/Útrpné právo|Útrpné právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Utrých|Utrých]]
# [[Ottův slovník naučný/Ut supra|Ut supra]]
# [[Ottův slovník naučný/Uttendorf|Uttendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Uttigsdorf|Uttigsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Uttmann|Uttmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Uttoxeter|Uttoxeter]]
# [[Ottův slovník naučný/Utuado|Utuado]]
# [[Ottův slovník naučný/Útulek|Útulek]]
# [[Ottův slovník naučný/Útulky pro školní mládež|Útulky pro školní mládež]]
# [[Ottův slovník naučný/Útulny|Útulny]]
# [[Ottův slovník naučný/Útušice|Útušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Útvar geologický|Útvar geologický]]
# [[Ottův slovník naučný/Útvina|Útvina]]
# [[Ottův slovník naučný/Utzin|Utzin]]
# [[Ottův slovník naučný/Utzschneider, von|von Utzschneider]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvalno|Uvalno]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvaly|Úvaly]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvaria|Uvaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvarov|Uvarov]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvarovit|Uvarovit]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvea|Uvea]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvedení v předešlý stav|Uvedení v předešlý stav]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvědomění|Uvědomění]]
# [[Ottův slovník naučný/Uveitis|Uveitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvěr|Úvěr]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvěrní list|Úvěrní list]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvěrní ústavy|Úvěrní ústavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvigerina|Uvigerina]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvira|Uvira]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvod|Úvod]]
# [[Ottův slovník naučný/Úvodí|Úvodí]]
# [[Ottův slovník naučný/Uvula|Uvula]]
# [[Ottův slovník naučný/Uwins|Uwins]]
# [[Ottův slovník naučný/Uxbridge|Uxbridge]]
# [[Ottův slovník naučný/Uxmal|Uxmal]]
# [[Ottův slovník naučný/Uxor|Uxor]]
# [[Ottův slovník naučný/Uxpila|Uxpila]]
# [[Ottův slovník naučný/Uytenbroeck|van Uytenbroeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Uz|Uz]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzbekistán|Uzbekistán]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzbekové|Uzbekové]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzboj|Uzboj]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzda|Uzda]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzdenka|Uzdenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzdička|Uzdička]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzel|Uzel]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzel Jindřich|Uzel Jindřich]]
# [[Ottův slovník naučný/Území|Území]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzeň (řeka)|Uzeň (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzeň (obec)|Uzeň (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzenářství|Uzenářství]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzenice|Uzenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzeničky|Uzeničky]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzerche|Uzerche]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzès|Uzès]]
# [[Ottův slovník naučný/d'Uzès|d'Uzès]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzi|Uzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Úzkohřbetky|Úzkohřbetky]]
# [[Ottův slovník naučný/Úzkokřídlec|Úzkokřídlec]]
# [[Ottův slovník naučný/Úzkořitník|Úzkořitník]]
# [[Ottův slovník naučný/Úzkošijník|Úzkošijník]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzlatec|Uzlatec]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzlenec|Uzlenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzlina|Uzlina]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzlové čáry|Uzlové čáry]]
# [[Ottův slovník naučný/Uznojm|Uznojm]]
# [[Ottův slovník naučný/Úzoby|Úzoby]]
# [[Ottův slovník naučný/Uzváriš|Uzváriš]]
# [[Ottův slovník naučný/Užanka|Užanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Úže|Úže]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžeh|Úžeh]]
# [[Ottův slovník naučný/Uženec|Uženec]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžera|Úžera]]
# [[Ottův slovník naučný/Užhorod|Užhorod]]
# [[Ottův slovník naučný/Užhorodská župa|Užhorodská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Užice|Užice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžice|Úžice]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžín|Úžín]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžina|Úžina]]
# [[Ottův slovník naučný/Úžlabí|Úžlabí]]
# [[Ottův slovník naučný/Užovkovití|Užovkovití]]
# [[Ottův slovník naučný/Užovky|Užovky]]
# [[Ottův slovník naučný/Užovník|Užovník]]

== V. ==
# [[Ottův slovník naučný/V|V]]
# [[Ottův slovník naučný/V. A.|V. A.]]
# [[Ottův slovník naučný/Va|Va]]
# [[Ottův slovník naučný/Va.|Va.]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaal|Vaal]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaals|Vaals]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Vaast-la-Hougue|Saint-Vaast-la-Hougue]]
# [[Ottův slovník naučný/Va banque|Va banque]]
# [[Ottův slovník naučný/Vabrušek|Vabrušek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacano|Vacano]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacanovice|Vacanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacantes|Vacantes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacat|Vacat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacátko|Vacátko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaccai|Vaccai]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaccaria|Vaccaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaccaro|Vaccaro]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaccina|Vaccina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacciniaceae|Vacciniaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaccinium|Vaccinium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacek|Vacek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacenovice|Vacenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacerad|Vacerad]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacetín|Vacetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacetinský|Vacetinský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacchelli|Vacchelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacíkov|Vacíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacillace|Vacillace]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vacinova|z Vacinova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vackov|Vackov]]
# [[Ottův slovník naučný/Václav|Václav]]
# [[Ottův slovník naučný/sv. Václav na hrubcích|sv. Václav na hrubcích]]
# [[Ottův slovník naučný/sv. Václava dědictví|sv. Václava dědictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavek|Václavek]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavice|Václavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavíček|Václavíček]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavík|Václavík]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavka|Václavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavky|Václavky]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavov|Václavov]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavovice|Václavovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Václavy|Václavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaclík|Vaclík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacov|Vacov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vácov|Vácov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacovice|Vacovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacovy|Vacovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacquerie|Vacquerie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaculka|Vaculka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacuna|Vacuna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacuola|Vacuola]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacuum|Vacuum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vácz|Vácz]]
# [[Ottův slovník naučný/Váček|Váček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vačice|Vačice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vačkář|Vačkář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vačnatci|Vačnatci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vad|Vad]]
# [[Ottův slovník naučný/Vád|Vád]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadáj|Vadáj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadán|Vadán]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadčice|Vadčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vade in pace|Vade in pace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadelaj|Vadelaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vademecum|Vademecum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadhvan|Vadhvan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vádí|Vádí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadianus|Vadianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vádi-el-Araba|Vádi-el-Araba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vádí el natrún|Vádí el natrún]]
# [[Ottův slovník naučný/Vádí Halfa|Vádí Halfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vádí Músá|Vádí Músá]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadín|Vadín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadium|Vadium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadkert|Vadkert]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadkov|Vadkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadkovice|Vadkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadnai|Vadnai]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadret|Vadret]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadsö|Vadsö]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaduz|Vaduz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vadžidži|Vadžidži]]
# [[Ottův slovník naučný/Vae|Vae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaga|Vaga]]
# [[Ottův slovník naučný/del Vaga|del Vaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagabund|Vagabund]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagaj|Vagaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagandové|Vagandové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagantes|Vagantes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaganti|Vaganti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagaršapat|Vagaršapat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vágbesztercze|Vágbesztercze]]
# [[Ottův slovník naučný/Vágduna|Vágduna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagina|Vagina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaginitis|Vaginitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaginoskop|Vaginoskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Vágner|Vágner]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagon|Vagon]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagram|Vagram]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagrie|Vagrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagrové|Vagrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vágújhely|Vágújhely]]
# [[Ottův slovník naučný/Vagus nervus|Vagus nervus]]
# [[Ottův slovník naučný/Váh|Váh]]
# [[Ottův slovník naučný/Váha|Váha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahadlo|Vahadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahala|Vahala]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahalík|Vahalík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahana|Vahana]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahančice|Vahančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahaneč|Vahaneč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahea|Vahea]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahehové|Vahehové]]
# [[Ottův slovník naučný/Váh el-Charge|Váh el-Charge]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahhábité|Vahhábité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahhábovci|Vahhábovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahl|Vahl]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahlen|Vahlen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahlovice|Vahlovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahrn|Vahrn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahumové|Vahumové]]
# [[Ottův slovník naučný/Váhy|Váhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Váhy (souhvězdí)|Váhy (souhvězdí)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vahylevič|Vahylevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vach|Vach]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacha|Vacha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vácha|Vácha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachán|Vachán]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachánský hřbet|Vachánský hřbet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachdžir|Vachdžir]]
# [[Ottův slovník naučný/Vache|Vache]]
# [[Ottův slovník naučný/Vacherot|Vacherot]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachette|Vachette]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachon Pierre|Vachon Pierre]]
# [[Ottův slovník naučný/Vachta|Vachta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaideloti|Vaideloti]]
# [[Ottův slovník naučný/Váidikové|Váidikové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaier|Vaier]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaihingen|Vaihingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaihinger|Vaihinger]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaill|Vaill]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaillant|Vaillant]]
# [[Ottův slovník naučný/Le Vaillant|Le Vaillant]]
# [[Ottův slovník naučný/Väinämöinen|Väinämöinen]]
# [[Ottův slovník naučný/du Vair|du Vair]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaison|Vaison]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaissète|Vaissète]]
# [[Ottův slovník naučný/Vájan|Vájan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajanský|Vajanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajda (osada)|Vajda (osada)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajda|Vajda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajda János|Vajda János]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajdahunyad|Vajdahunyad]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajdeloti|Vajdeloti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaječník|Vaječník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaječník (architektura)|Vaječník (architektura)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajenga|Vajenga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajgač|Vajgač]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajgrt|Vajgrt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajíčko|Vajíčko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vajpura|Vajpura]]
# [[Ottův slovník naučný/Váju|Váju]]
# [[Ottův slovník naučný/Vak|Vak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakace|Vakace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakačovice|Vakačovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakajama|Vakajama]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakamatsu|Vakamatsu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakambové|Vakambové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakamové|Vakamové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakance|Vakance]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakantní|Vakantní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakarel|Vakarel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakcina|Vakcina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakenice|Vakenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakf|Vakf]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakhutové|Vakhutové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaknatec|Vaknatec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaknatí|Vaknatí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakonoš|Vakonoš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakonoši|Vakonoši]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakorové|Vakorové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakovlk|Vakovlk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuafové|Vakuafové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuf|Vakuf]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuf (město)|Vakuf (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuola|Vakuola]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuometr|Vakuometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuový čistič|Vakuový čistič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakuum|Vakuum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vakvafové|Vakvafové]]
# [[Ottův slovník naučný/Val|Val]]
# [[Ottův slovník naučný/Val (údolí)|Val (údolí)]]
# [[Ottův slovník naučný/Val (obec)|Val (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/du Val|du Val]]
# [[Ottův slovník naučný/Vala|Vala]]
# [[Ottův slovník naučný/Valabrègue|Valabrègue]]
# [[Ottův slovník naučný/Valade|Valade]]
# [[Ottův slovník naučný/Valadier|Valadier]]
# [[Ottův slovník naučný/Valahári|Valahári]]
# [[Ottův slovník naučný/Valach|Valach]]
# [[Ottův slovník naučný/Valachie|Valachie]]
# [[Ottův slovník naučný/Le Valais|Le Valais]]
# [[Ottův slovník naučný/Válait|Válait]]
# [[Ottův slovník naučný/Valamo|Valamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Valaoritis|Valaoritis]]
# [[Ottův slovník naučný/Valaršak|Valaršak]]
# [[Ottův slovník naučný/Valaský|Valaský]]
# [[Ottův slovník naučný/Valašení|Valašení]]
# [[Ottův slovník naučný/Valaši|Valaši]]
# [[Ottův slovník naučný/Valašské Meziříčí|Valašské Meziříčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Valašsko|Valašsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Valašsko Moravské|Valašsko Moravské]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valazé|de Valazé]]
# [[Ottův slovník naučný/Valba|Valba]]
# [[Ottův slovník naučný/Valbeřice|Valbeřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Val Calanca|Val Calanca]]
# [[Ottův slovník naučný/Val Camonica|Val Camonica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vâlcea|Vâlcea]]
# [[Ottův slovník naučný/Valckenaer|Valckenaer]]
# [[Ottův slovník naučný/Valckenborgh|Valckenborgh]]
# [[Ottův slovník naučný/Valckenborgh Dirk|Valckenborgh Dirk]]
# [[Ottův slovník naučný/van Valckert|van Valckert]]
# [[Ottův slovník naučný/Valcour|Valcour]]
# [[Ottův slovník naučný/Válcování|Válcování]]
# [[Ottův slovník naučný/Valč|Valč]]
# [[Ottův slovník naučný/Valčík|Valčík]]
# [[Ottův slovník naučný/Valčmanice|Valčmanice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valda|Valda]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdaj|Valdaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdajské hory|Valdajské hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdajské jezero|Valdajské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Val d‘Anniviers|Val d‘Anniviers]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdarus|Valdarus]]
# [[Ottův slovník naučný/Val de Bove|Val de Bove]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdec|Valdec]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdek (Německo)|Valdek (Německo)]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdek|Valdek]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdemar|Valdemar]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdenští|Valdenští]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdepeñas|Valdepeñas]]
# [[Ottův slovník naučný/Valderode|Valderode]]
# [[Ottův slovník naučný/Val de Ruz|Val de Ruz]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdés Palacio|Valdés Palacio]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdez Petrus|Valdez Petrus]]
# [[Ottův slovník naučný/Val d‘Hérens|Val d‘Hérens]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdice|Valdice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdieri|Valdieri]]
# [[Ottův slovník naučný/Val di Fassa|Val di Fassa]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdíkov|Valdíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Val di Taro|Val di Taro]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdivia|Valdivia]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valdivia|de Valdivia]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdorf|Valdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdov|Valdov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdovka|Valdovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdsassy|Valdsassy]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdštein|Valdštein]]
# [[Ottův slovník naučný/z Valdšteina|z Valdšteina]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdštýn|Valdštýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdštýnsko|Valdštýnsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Valduna|Valduna]]
# [[Ottův slovník naučný/Valdus|Valdus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vale|Vale]]
# [[Ottův slovník naučný/Válec|Válec]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeč|Valeč]]
# [[Ottův slovník naučný/Valečka|Valečka]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná daň|Válečná daň]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná hra|Válečná hra]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná lesť|Válečná lesť]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná náhrada|Válečná náhrada]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná porada|Válečná porada]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečná škola|Válečná škola]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečné stroje|Válečné stroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečnictví|Válečnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečný kontraband|Válečný kontraband]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečný poklad|Válečný poklad]]
# [[Ottův slovník naučný/Válečný stav|Válečný stav]]
# [[Ottův slovník naučný/Valečov|Valečov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valečovský|Valečovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Valée|Valée]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeggio|Valeggio]]
# [[Ottův slovník naučný/Valença|Valença]]
# [[Ottův slovník naučný/Valençay|Valençay]]
# [[Ottův slovník naučný/Valence|Valence]]
# [[Ottův slovník naučný/Valence (město)|Valence (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Valencia|Valencia]]
# [[Ottův slovník naučný/Valencie|Valencie]]
# [[Ottův slovník naučný/Valenciennes|Valenciennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Valenciennes Achille|Valenciennes Achille]]
# [[Ottův slovník naučný/Valencijské jezero|Valencijské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Valens|Valens]]
# [[Ottův slovník naučný/Valenta|Valenta]]
# [[Ottův slovník naučný/Valenta-Mělnický|Valenta-Mělnický]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentia|Valentia]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentin|Valentin]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentin Simon-François|Valentin Simon-François]]
# [[Ottův slovník naučný/Sankt Valentin|Sankt Valentin]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentine|Valentine]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentinelli|Valentinelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentinianus|Valentinianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentinit|Valentinit]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentino|Valentino]]
# [[Ottův slovník naučný/Valentinus|Valentinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Valenza|Valenza]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valera|de Valera]]
# [[Ottův slovník naučný/Valera|Valera]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeriana|Valeriana]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerianaceae|Valerianaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerianella|Valerianella]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerianus|Valerianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeria|Valeria]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeriebad|Valeriebad]]
# [[Ottův slovník naučný/Valérien Mont|Valérien Mont]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerio|Valerio]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeriové|Valeriové]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerio Vicentino|Valerio Vicentino]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerius|Valerius]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerová kyselina|Valerová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Valéry-en-Caux|Saint-Valéry-en-Caux]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Valéry-sur-Somme|Saint-Valéry-sur-Somme]]
# [[Ottův slovník naučný/Valescus|Valescus]]
# [[Ottův slovník naučný/Valesius|Valesius]]
# [[Ottův slovník naučný/Valesquez|Valesquez]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeš|Valeš]]
# [[Ottův slovník naučný/Valet|Valet]]
# [[Ottův slovník naučný/Valete|Valete]]
# [[Ottův slovník naučný/Valetta|Valetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Valette|Valette]]
# [[Ottův slovník naučný/La Valette|La Valette]]
# [[Ottův slovník naučný/Valeur|Valeur]]
# [[Ottův slovník naučný/Valgius|Valgius]]
# [[Ottův slovník naučný/Valguarnera Caropepe|Valguarnera Caropepe]]
# [[Ottův slovník naučný/Valgus|Valgus]]
# [[Ottův slovník naučný/Valhalla|Valhalla]]
# [[Ottův slovník naučný/Valcha|Valcha]]
# [[Ottův slovník naučný/Valchov|Valchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valchování|Valchování]]
# [[Ottův slovník naučný/Valchovit|Valchovit]]
# [[Ottův slovník naučný/Valí|Valí]]
# [[Ottův slovník naučný/Validace|Validace]]
# [[Ottův slovník naučný/Válidé-sultan|Válidé-sultan]]
# [[Ottův slovník naučný/Validita|Validita]]
# [[Ottův slovník naučný/Validovati|Validovati]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valincour|de Valincour]]
# [[Ottův slovník naučný/Valis|Valis]]
# [[Ottův slovník naučný/Valiště|Valiště]]
# [[Ottův slovník naučný/Valjavec-Kračmanov|Valjavec-Kračmanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valjevo|Valjevo]]
# [[Ottův slovník naučný/Valk|Valk]]
# [[Ottův slovník naučný/Válka|Válka]]
# [[Ottův slovník naučný/Valkány|Valkány]]
# [[Ottův slovník naučný/Valkenburg|Valkenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Valkeřice|Valkeřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valki|Valki]]
# [[Ottův slovník naučný/Valkoun|Valkoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Valková|Valková]]
# [[Ottův slovník naučný/Valkyry|Valkyry]]
# [[Ottův slovník naučný/Valla|Valla]]
# [[Ottův slovník naučný/Valladolid|Valladolid]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallasky|Vallasky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallauri|Vallauri]]
# [[Ottův slovník naučný/Valle|Valle]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valle|de Valle]]
# [[Ottův slovník naučný/della Valle|della Valle]]
# [[Ottův slovník naučný/Valle d‘Ispica|Valle d‘Ispica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallejo|Vallejo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallendar|Vallendar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallensis|Vallensis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallès|Vallès]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallet|Vallet]]
# [[Ottův slovník naučný/Valleyfield|Valleyfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallgren|Vallgren]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Vallier|Saint-Vallier]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Vallière|de la Vallière]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallisneria|Vallisneria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallombrosa|Vallombrosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallone|Vallone]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallongo|Vallongo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vallon|de Vallon]]
# [[Ottův slovník naučný/Valloni|Valloni]]
# [[Ottův slovník naučný/Valls|Valls]]
# [[Ottův slovník naučný/Vallum|Vallum]]
# [[Ottův slovník naučný/Válmíki|Válmíki]]
# [[Ottův slovník naučný/Valmore|Valmore]]
# [[Ottův slovník naučný/Valmy|Valmy]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valmy|de Valmy]]
# [[Ottův slovník naučný/z Valmy|z Valmy]]
# [[Ottův slovník naučný/Valník|Valník]]
# [[Ottův slovník naučný/Valný|Valný]]
# [[Ottův slovník naučný/Valognes|Valognes]]
# [[Ottův slovník naučný/Valois|Valois]]
# [[Ottův slovník naučný/de Valois|de Valois]]
# [[Ottův slovník naučný/Valombrosa|Valombrosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Valona|Valona]]
# [[Ottův slovník naučný/Valongo|Valongo]]
# [[Ottův slovník naučný/Valony|Valony]]
# [[Ottův slovník naučný/Valore|Valore]]
# [[Ottův slovník naučný/Valori|Valori]]
# [[Ottův slovník naučný/Valouch|Valouch]]
# [[Ottův slovník naučný/Valouny|Valouny]]
# [[Ottův slovník naučný/Valoušek|Valoušek]]
# [[Ottův slovník naučný/Valov|Valov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valovice|Valovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valovište|Valovište]]
# [[Ottův slovník naučný/Valovský|Valovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Valparaiso|Valparaiso]]
# [[Ottův slovník naučný/Val Partenz|Val Partenz]]
# [[Ottův slovník naučný/Valpovo|Valpovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Valpurga|Valpurga]]
# [[Ottův slovník naučný/Val-Saint-Lambert|Val-Saint-Lambert]]
# [[Ottův slovník naučný/Valsalva|Valsalva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vals-les-Bains|Vals-les-Bains]]
# [[Ottův slovník naučný/Val Sugana|Val Sugana]]
# [[Ottův slovník naučný/Valšov|Valšov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valšovice|Valšovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Val Tellina|Val Tellina]]
# [[Ottův slovník naučný/Valteřice|Valteřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valteřov|Valteřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valteřovice|Valteřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtinov|Valtinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtířov|Valtířov]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtířovice|Valtířovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtrová|Valtrová]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtrovice|Valtrovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Valtrubice|Valtrubice]]
# [[Ottův slovník naučný/Value|Value]]
# [[Ottův slovník naučný/Valujev|Valujev]]
# [[Ottův slovník naučný/Valujki|Valujki]]
# [[Ottův slovník naučný/Valuta|Valuta]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvace|Valvace]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvarský|Valvarský]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvasor|Valvasor]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvassores|Valvassores]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvata|Valvata]]
# [[Ottův slovník naučný/Valverde|Valverde]]
# [[Ottův slovník naučný/Valvula|Valvula]]
# [[Ottův slovník naučný/Valy|Valy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vambera|Vambera]]
# [[Ottův slovník naučný/Vambeřice|Vambeřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vamberk|Vamberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vamberský|Vamberský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vámbéry|Vámbéry]]
# [[Ottův slovník naučný/Vámfalu|Vámfalu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vampun|Vampun]]
# [[Ottův slovník naučný/Vampyr|Vampyr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vampýři|Vampýři]]
# [[Ottův slovník naučný/Vampyrismus|Vampyrismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Van|Van]]
# [[Ottův slovník naučný/Van (Turecko)|Van (Turecko)]]
# [[Ottův slovník naučný/Váňa|Váňa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanadinit|Vanadinit]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanadis|Vanadis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanadium|Vanadium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaňaus|Vaňaus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanbrugh|Vanbrugh]]
# [[Ottův slovník naučný/Vancaš|Vancaš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vancl|Vancl]]
# [[Ottův slovník naučný/Vancouver|Vancouver]]
# [[Ottův slovník naučný/Vancouver George|Vancouver George]]
# [[Ottův slovník naučný/Vancouverův ostrov|Vancouverův ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanč|Vanč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vančice|Vančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vančura|Vančura]]
# [[Ottův slovník naučný/Vančura z Řehnic|Vančura z Řehnic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanda|Vanda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanda (botanika)|Vanda (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandal|Vandal]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandalismus|Vandalismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandalové|Vandalové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandamme|Vandamme]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandas|Vandas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandenpeereboom|Vandenpeereboom]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanderbilt|Vanderbilt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanderburgh|Vanderburgh]]
# [[Ottův slovník naučný/Van der Haeghen|Van der Haeghen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanderkindere|Vanderkindere]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanderstraeten|Vanderstraeten]]
# [[Ottův slovník naučný/Van der Stucken|Van der Stucken]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandervelde Émile|Vandervelde Émile]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandiemensland|Vandiemensland]]
# [[Ottův slovník naučný/Van Diemenův záliv|Van Diemenův záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Van Dyck|Van Dyck]]
# [[Ottův slovník naučný/Vane|Vane]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaneč|Vaneč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaněček|Vaněček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaněk|Vaněk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanellus|Vanellus]]
# [[Ottův slovník naučný/Van Erpe|Van Erpe]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanessa|Vanessa]]
# [[Ottův slovník naučný/Van Eyck|Van Eyck]]
# [[Ottův slovník naučný/Vangarové|Vangarové]]
# [[Ottův slovník naučný/von Vangerow|von Vangerow]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaňha|Vaňha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaňhal|Vaňhal]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanhove|Vanhove]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanice|Vanice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaníček|Vaníček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanière|Vanière]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanila|Vanila]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanilin|Vanilin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanilla|Vanilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanillin|Vanillin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanini|Vanini]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaniš|Vaniš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaniš ze Ždanic|Vaniš ze Ždanic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanitas vanitatum et omnia vanitas|Vanitas vanitatum et omnia vanitas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanjamvezové|Vanjamvezové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanjasové|Vanjasové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanjorové|Vanjorové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanloo|Vanloo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vannes|Vannes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vannovskij|Vannovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vannucci|Vannucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vannutelli|Vannutelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vánoce|Vánoce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vánoční ostrov|Vánoční ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaňorný|Vaňorný]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaňous|Vaňous]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanov|Vanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanovice|Vanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanovka|Vanovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanovsko|Vanovsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vansittart|Vansittart]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanské jezero|Vanské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Vansová|Vansová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vante|Vante]]
# [[Ottův slovník naučný/Van t'Hoff|Van t'Hoff]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanua Lava|Vanua Lava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanua Levu|Vanua Levu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanucci|Vanucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanucchi|Vanucchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanůvek|Vanůvek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanůvka|Vanůvka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanves|Vanves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vanitelli|Vanitelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápenaté sloučeniny|Vápenaté sloučeniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápenec|Vápenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápenice|Vápenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápenka|Vápenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápensko|Vápensko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vapereau|Vapereau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vapeur|Vapeur]]
# [[Ottův slovník naučný/Vapincum|Vapincum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vapiti|Vapiti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápnění|Vápnění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápník|Vápník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápno|Vápno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápno (obec)|Vápno (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaporimetr|Vaporimetr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaporine|Vaporine]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaporisace|Vaporisace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vápovice|Vápovice]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaqueiras|de Vaqueiras]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaqueros|Vaqueros]]
# [[Ottův slovník naučný/Var|Var]]
# [[Ottův slovník naučný/Var (Francie)|Var (Francie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vár|Vár]]
# [[Ottův slovník naučný/Vara|Vara]]
# [[Ottův slovník naučný/Várad|Várad]]
# [[Ottův slovník naučný/Varadín|Varadín]]
# [[Ottův slovník naučný/Varadinov|Varadinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Varáha|Varáha]]
# [[Ottův slovník naučný/Varali|Varali]]
# [[Ottův slovník naučný/Váralja|Váralja]]
# [[Ottův slovník naučný/Varallo|Varallo]]
# [[Ottův slovník naučný/Várallya|Várallya]]
# [[Ottův slovník naučný/Varán|Varán]]
# [[Ottův slovník naučný/Varangerfjord|Varangerfjord]]
# [[Ottův slovník naučný/Varani|Varani]]
# [[Ottův slovník naučný/Varano|Varano]]
# [[Ottův slovník naučný/Varasdintoplicza|Varasdintoplicza]]
# [[Ottův slovník naučný/Varazze|Varazze]]
# [[Ottův slovník naučný/Varaždín|Varaždín]]
# [[Ottův slovník naučný/Varaždínská županije|Varaždínská županije]]
# [[Ottův slovník naučný/Varaždínské Teplice|Varaždínské Teplice]]
# [[Ottův slovník naučný/Varcar Vakuf|Varcar Vakuf]]
# [[Ottův slovník naučný/Vardanus|Vardanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vardar|Vardar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vardejn|Vardejn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vardö|Vardö]]
# [[Ottův slovník naučný/Varec|Varec]]
# [[Ottův slovník naučný/Várečná společenstva|Várečná společenstva]]
# [[Ottův slovník naučný/Várečné právo|Várečné právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Varekauri|Varekauri]]
# [[Ottův slovník naučný/Varel|Varel]]
# [[Ottův slovník naučný/Varencov|Varencov]]
# [[Ottův slovník naučný/Varenius|Varenius]]
# [[Ottův slovník naučný/Varennes-en-Argogne|Varennes-en-Argogne]]
# [[Ottův slovník naučný/Varenniki|Varenniki]]
# [[Ottův slovník naučný/Varese|Varese]]
# [[Ottův slovník naučný/Vareš|Vareš]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vargas|de Vargas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vargla|Vargla]]
# [[Ottův slovník naučný/Varhánek|Varhánek]]
# [[Ottův slovník naučný/Varhany|Varhany]]
# [[Ottův slovník naučný/Várhely|Várhely]]
# [[Ottův slovník naučný/Varhošť|Varhošť]]
# [[Ottův slovník naučný/Varia|Varia]]
# [[Ottův slovník naučný/Variabilita|Variabilita]]
# [[Ottův slovník naučný/Variace|Variace]]
# [[Ottův slovník naučný/Variační počet|Variační počet]]
# [[Ottův slovník naučný/Variační právo|Variační právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Varianty|Varianty]]
# [[Ottův slovník naučný/Variata|Variata]]
# [[Ottův slovník naučný/Variatio delectat|Variatio delectat]]
# [[Ottův slovník naučný/Varicella|Varicella]]
# [[Ottův slovník naučný/Varietas|Varietas]]
# [[Ottův slovník naučný/Variété|Variété]]
# [[Ottův slovník naučný/Varignana|Varignana]]
# [[Ottův slovník naučný/Varignon|Varignon]]
# [[Ottův slovník naučný/Varignonova věta|Varignonova věta]]
# [[Ottův slovník naučný/Varikokélé|Varikokélé]]
# [[Ottův slovník naučný/Varín|Varín]]
# [[Ottův slovník naučný/Varinas|Varinas]]
# [[Ottův slovník naučný/Varini|Varini]]
# [[Ottův slovník naučný/Varinus|Varinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Variola|Variola]]
# [[Ottův slovník naučný/Variolit|Variolit]]
# [[Ottův slovník naučný/Variolois|Variolois]]
# [[Ottův slovník naučný/Variometr|Variometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Variskové|Variskové]]
# [[Ottův slovník naučný/Varius|Varius]]
# [[Ottův slovník naučný/Varix|Varix]]
# [[Ottův slovník naučný/Varjagové|Varjagové]]
# [[Ottův slovník naučný/Varjas|Varjas]]
# [[Ottův slovník naučný/Varka|Varka]]
# [[Ottův slovník naučný/Varkoč|Varkoč]]
# [[Ottův slovník naučný/Varlaam|Varlaam]]
# [[Ottův slovník naučný/Varlamov|Varlamov]]
# [[Ottův slovník naučný/Varle|Varle]]
# [[Ottův slovník naučný/Varlichové|Varlichové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vármegye|Vármegye]]
# [[Ottův slovník naučný/Varmie|Varmie]]
# [[Ottův slovník naučný/Varna|Varna]]
# [[Ottův slovník naučný/Varnavin|Varnavin]]
# [[Ottův slovník naučný/Varnbüler|von Varnbüler]]
# [[Ottův slovník naučný/Varnhagen|Varnhagen]]
# [[Ottův slovník naučný/Varnhagen Adolfo|de Varnhagen Adolfo]]
# [[Ottův slovník naučný/Varni|Varni]]
# [[Ottův slovník naučný/Varnsdorf|Varnsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Varolův most|Varolův most]]
# [[Ottův slovník naučný/Város|Város]]
# [[Ottův slovník naučný/Varotari|Varotari]]
# [[Ottův slovník naučný/Várpalota|Várpalota]]
# [[Ottův slovník naučný/Varrentrapp|Varrentrapp]]
# [[Ottův slovník naučný/Varro|Varro]]
# [[Ottův slovník naučný/Varsovie|Varsovie]]
# [[Ottův slovník naučný/Varsovienne|Varsovienne]]
# [[Ottův slovník naučný/Varšava|Varšava]]
# [[Ottův slovník naučný/Varta (stráž)|Varta (stráž)]]
# [[Ottův slovník naučný/Varta (řeka)|Varta (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Varta (obec)|Varta (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vartemberk|Vartemberk]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vartemberka|z Vartemberka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vartenberk|Vartenberk]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vartenberka|z Vartenberka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vartenberské lázně|Vartenberské lázně]]
# [[Ottův slovník naučný/Vartovský|Vartovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Varuna|Varuna]]
# [[Ottův slovník naučný/Varus|Varus]]
# [[Ottův slovník naučný/Varvažov|Varvažov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Varvažova|z Varvažova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vary Karlovy|Vary Karlovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Varzin|Varzin]]
# [[Ottův slovník naučný/Varzuga|Varzuga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasa (nádoba)|Vasa (nádoba)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasa (rod)|Vasa (rod)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasa (město)|Vasa (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasall|Vasall]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasallagium|Vasallagium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasambarové|Vasambarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vásárhely|Vásárhely]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasari|Vasari]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasa vasorum|Vasa vasorum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasco da Gama|Vasco da Gama]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasconcellos|de Vasconcellos]]
# [[Ottův slovník naučný/Vascongados|Vascongados]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasconia|Vasconia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vas deferens|Vas deferens]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaseguové|Vaseguové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaselin|Vaselin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaselinový olej|Vaselinový olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasenius|Vasenius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasil|Vasil]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasil (město)|Vasil (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilenko|Vasilenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilij|Vasilij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilika|Vasilika]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasiljčikov|Vasiljčikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasiljev|Vasiljev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasiljevskij|Vasiljevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilkov|Vasilkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilkovskij|Vasilkovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilsko|Vasilsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasilsursk|Vasilsursk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasio|Vasio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasištha|Vasištha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasjugan|Vasjugan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasjuganská step|Vasjuganská step]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasjutince|Vasjutince]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaskö|Vaskö]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaslui|Vaslui]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasněcov|Vasněcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasojevići|Vasojevići]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasomotorické čivstvo|Vasomotorické čivstvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasselot|de Vasselot]]
# [[Ottův slovník naučný/Vassulo|Vassulo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vassy|Vassy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasto|Vasto]]
# [[Ottův slovník naučný/Vast-Ricouard|Vast-Ricouard]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasulu|Vasulu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vasvár|Vasvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Vásy|Vásy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaszary|Vaszary]]
# [[Ottův slovník naučný/Váša|Váša]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašák|Vašák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašátko|Vašátko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašatý|Vašatý]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaščenko-Zacharčenko|Vaščenko-Zacharčenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašek|Vašek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašek Antonín|Vašek Antonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vášeň|Vášeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašírov|Vašírov]]
# [[Ottův slovník naučný/Váška|Váška]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaškevič|Vaškevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vašvár|Vašvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Vat|Vat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vata|Vata]]
# [[Ottův slovník naučný/Vataces|Vataces]]
# [[Ottův slovník naučný/Vataga|Vataga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vataš|Vataš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatěkov|Vatěkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatěky|Vatěky]]
# [[Ottův slovník naučný/Väter|Väter]]
# [[Ottův slovník naučný/Vateria|Vateria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaterská tělíska|Vaterská tělíska]]
# [[Ottův slovník naučný/Vates|Vates]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatětice|Vatětice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vathy|Vathy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatica|Vatica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaticana|Vaticana]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaticinium|Vaticinium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatický záliv|Vatický záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatikán|Vatikán]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatikánská knihovna|Vatikánská knihovna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatikánský archiv|Vatikánský archiv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatikánský sněm církevní|Vatikánský sněm církevní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatín|Vatín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatkov|Vatkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatkovice|Vatkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Va tout|Va tout]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatrište|Vatrište]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatuové|Vatuové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vatvové|Vatvové]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vauban|de Vauban]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaucanson|de Vaucanson]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaucluse|Vaucluse]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaucorbeil|Vaucorbeil]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaucouleurs|Vaucouleurs]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaud|Vaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaudeville|Vaudeville]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaudier|Vaudier]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaudoncourt|de Vaudoncourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaudoyer|Vaudoyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaudoyer|Vaudoyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vandremer|Vandremer]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaudreuil|de Vaudreuil]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaugelas|de Vaugelas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaughan|Vaughan]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vaulabelle|de Vaulabelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaupell Otto|Vaupell Otto]]
# [[Ottův slovník naučný/Vauquelin|Vauquelin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vautier|Vautier]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vauvenargues|de Vauvenargues]]
# [[Ottův slovník naučný/Vauvert|Vauvert]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaux|Vaux]]
# [[Ottův slovník naučný/des Vaux|des Vaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Vauxhall|Vauxhall]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavák|Vavák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavau|Vavau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavel|Vavel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavice|Vavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavr|Vavr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vávra|Vávra]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřetice|Vavřetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřín|Vavřín]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vavřince řeka|Sv. Vavřince řeka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřinec|Vavřinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřinec (obec)|Vavřinec (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřínek|Vavřínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vavřínovité|Vavřínovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vávrová|Vávrová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vávrovice|Vávrovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vávrů|Vávrů]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaxholm|Vaxholm]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaydol|Vaydol]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaz|Vaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaz (botanika)|Vaz (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazačka|Vazačka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazba|Vazba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazivo|Vazivo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vaznice|Vaznice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazov|Vazov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazovec|Vazovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vazuza|Vazuza]]
# [[Ottův slovník naučný/Važany|Važany]]
# [[Ottův slovník naučný/Važec|Važec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vážení|Vážení]]
# [[Ottův slovník naučný/Važenský přistav|Važenský přistav]]
# [[Ottův slovník naučný/Važice|Važice]]
# [[Ottův slovník naučný/Važka|Važka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vážky|Vážky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vážný|Vážný]]
# [[Ottův slovník naučný/Važská oblast|Važská oblast]]
# [[Ottův slovník naučný/Včela|Včela]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelákov|Včelákov]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelařské právo|Včelařské právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelařství|Včelařství]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelary|Včelary]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelín|Včelín]]
# [[Ottův slovník naučný/ve Včelinách|ve Včelinách]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelná|Včelná]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelnice|Včelnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelnička|Včelnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelník|Včelník]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelojed|Včelojed]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelomorka|Včelomorka]]
# [[Ottův slovník naučný/Včelovník|Včelovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Včely|Včely]]
# [[Ottův slovník naučný/Včeraly|Včeraly]]
# [[Ottův slovník naučný/Vdání|Vdání]]
# [[Ottův slovník naučný/Vdědění|Vdědění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vdech|Vdech]]
# [[Ottův slovník naučný/Vdechování|Vdechování]]
# [[Ottův slovník naučný/Vdovský plat|Vdovský plat]]
# [[Ottův slovník naučný/Veber-Tkalčević|Veber-Tkalčević]]
# [[Ottův slovník naučný/Věbžany|Věbžany]]
# [[Ottův slovník naučný/Věc|Věc]]
# [[Ottův slovník naučný/Věce|Věce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecellinus Spurius Cassius|Vecellinus Spurius Cassius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecellio|Vecellio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecchi|Vecchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecko|Vecko]]
# [[Ottův slovník naučný/Věckovice|Věckovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veclav|Veclav]]
# [[Ottův slovník naučný/Veclov|Veclov]]
# [[Ottův slovník naučný/Věcná žaloba|Věcná žaloba]]
# [[Ottův slovník naučný/Věcné právo|Věcné právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecov|Vecov]]
# [[Ottův slovník naučný/Věcov|Věcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vectigalia|Vectigalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vector|Vector]]
# [[Ottův slovník naučný/Věče|Věče]]
# [[Ottův slovník naučný/Večeř|Večeř]]
# [[Ottův slovník naučný/Večeře Páně|Večeře Páně]]
# [[Ottův slovník naučný/Večerka|Večerka]]
# [[Ottův slovník naučný/Večernice|Večernice]]
# [[Ottův slovník naučný/Večernice (botanika)|Večernice (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Večerní mhla|Večerní mhla]]
# [[Ottův slovník naučný/Věčná paměť|Věčná paměť]]
# [[Ottův slovník naučný/Věčnost|Věčnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Věčný mír|Věčný mír]]
# [[Ottův slovník naučný/Věčný žid|Věčný žid]]
# [[Ottův slovník naučný/Véd|Véd]]
# [[Ottův slovník naučný/Véda|Véda]]
# [[Ottův slovník naučný/Věda|Věda]]
# [[Ottův slovník naučný/Védánta|Védánta]]
# [[Ottův slovník naučný/Veda Slovena|Veda Slovena]]
# [[Ottův slovník naučný/Veddové|Veddové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědění|Vědění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedení práva|Vedení práva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedeta|Vedeta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedledomci|Vedledomci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedlejší intervence|Vedlejší intervence]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedlejší otázky|Vedlejší otázky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedlejší soudy pražské|Vedlejší soudy pražské]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedlejší žaloba|Vedlejší žaloba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedlice|Vedlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Věďma|Věďma]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědogoňa|Vědogoňa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědomí|Vědomí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědomice|Vědomice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedové|Vedové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedretto|Vedretto]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědro|Vědro]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedroša|Vedroša]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedrov|Vedrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vedrovice|Vedrovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Védská literatura|Védská literatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Védské náboženství|Védské náboženství]]
# [[Ottův slovník naučný/Veduga|Veduga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vědun|Vědun]]
# [[Ottův slovník naučný/Védy|Védy]]
# [[Ottův slovník naučný/Veen|Veen]]
# [[Ottův slovník naučný/Veen (Belgie)|Veen (Belgie)]]
# [[Ottův slovník naučný/van Veen|van Veen]]
# [[Ottův slovník naučný/abul-Vefá|abul-Vefá]]
# [[Ottův slovník naučný/Vefík paša|Vefík paša]]
# [[Ottův slovník naučný/Vega|Vega]]
# [[Ottův slovník naučný/Vega (parník)|Vega (parník)]]
# [[Ottův slovník naučný/La Vega|La Vega]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Vega|de la Vega]]
# [[Ottův slovník naučný/Vega Jiří|Vega Jiří]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vega Carpio|de Vega Carpio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegelius|Vegelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegesack|Vegesack]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetabilie|Vegetabilie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetace|Vegetace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetalin|Vegetalin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetarianismus|Vegetarianismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetativní|Vegetativní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetius|Vegetius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegetovati|Vegetovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegh|Vegh]]
# [[Ottův slovník naučný/Veghel|Veghel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vegleja|Vegleja]]
# [[Ottův slovník naučný/Veglia|Veglia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehedice|Vehedice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehementní|Vehementní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehikl|Vehikl]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehlovice|Vehlovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehme|Vehme]]
# [[Ottův slovník naučný/Vehse|Vehse]]
# [[Ottův slovník naučný/Věchnov|Věchnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vecht|Vecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Vechta|Vechta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vechte|Vechte]]
# [[Ottův slovník naučný/Věchtoví|Věchtoví]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vechty|z Vechty]]
# [[Ottův slovník naučný/Veiglov|Veiglov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vei-hai-vei|Vei-hai-vei]]
# [[Ottův slovník naučný/Vei-ho|Vei-ho]]
# [[Ottův slovník naučný/Veile|Veile]]
# [[Ottův slovník naučný/Veintena|Veintena]]
# [[Ottův slovník naučný/Veiovis|Veiovis]]
# [[Ottův slovník naučný/Veit Sankt|Veit Sankt]]
# [[Ottův slovník naučný/Veit (příjmení)|Veit (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Veith|Veith]]
# [[Ottův slovník naučný/Veith Johann Emanuel|Veith Johann Emanuel]]
# [[Ottův slovník naučný/z Veitmile Krabice|z Veitmile Krabice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejce|Vejce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejcorodí ssavci|Vejcorodí ssavci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejcovec|Vejcovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejcovod|Vejcovod]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejčitost|Vejčitost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejdovský|Vejdovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejdovskýa|Vejdovskýa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejdovskyella|Vejdovskyella]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejer de la Frontera|Vejer de la Frontera]]
# [[Ottův slovník naučný/Veji|Veji]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějičky|Vějičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějíř|Vějíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějířek|Vějířek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějírník|Vějírník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějířovník|Vějířovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejle|Vejle]]
# [[Ottův slovník naučný/Vějlov|Vějlov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejmutovka|Vejmutovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejnar|Vejnar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejnberg|Vejnberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejovis|Vejovis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejpovice|Vejpovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejprnice|Vejprnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejprty|Vejprty]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejrych|Vejrych]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejsluník|Vejsluník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejsonín|Vejsonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejšice|Vejšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejškrab|Vejškrab]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejšovice|Vejšovice]]
# [[Ottův slovník naučný/na Vejtoně|na Vejtoně]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejvanov|Vejvanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejvanovice|Vejvanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejvara|Vejvara]]
# [[Ottův slovník naučný/Vejžerek|Vejžerek]]
# [[Ottův slovník naučný/Věk|Věk]]
# [[Ottův slovník naučný/Věkoš|Věkoš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vel|Vel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vela|Vela]]
# [[Ottův slovník naučný/La Vela|La Vela]]
# [[Ottův slovník naučný/Velabrum|Velabrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Velain|Velain]]
# [[Ottův slovník naučný/Velamentum|Velamentum]]
# [[Ottův slovník naučný/Velany|Velany]]
# [[Ottův slovník naučný/Velarium|Velarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Velasquez|Velasquez]]
# [[Ottův slovník naučný/Velatice|Velatice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velběhy|Velběhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Velbert|Velbert]]
# [[Ottův slovník naučný/Velbloudi|Velbloudi]]
# [[Ottův slovník naučný/Velbužd|Velbužd]]
# [[Ottův slovník naučný/Velc|Velc]]
# [[Ottův slovník naučný/van de Velde|van de Velde]]
# [[Ottův slovník naučný/van de Velde Henri|van de Velde Henri]]
# [[Ottův slovník naučný/Veldeke|Veldeke]]
# [[Ottův slovník naučný/Veldes|Veldes]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleba|Veleba]]
# [[Ottův slovník naučný/Velebit|Velebit]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleboř|Veleboř]]
# [[Ottův slovník naučný/Velebudice|Velebudice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velečín|Velečín]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleda|Veleda]]
# [[Ottův slovník naučný/Velegost|Velegost]]
# [[Ottův slovník naučný/Velehrad|Velehrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Velehrádek|Velehrádek]]
# [[Ottův slovník naučný/Velechvín|Velechvín]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleještěři|Veleještěři]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleliby|Veleliby]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemín|Velemín]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemínský|Velemínský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemlok|Velemlok]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemý|Velemý]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemyský|Velemyský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velemyšleves|Velemyšleves]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleň|Veleň]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenčí|Velenčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Velení|Velení]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenice|Velenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenky|Velenky]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenov|Velenov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Velenova|z Velenova]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenovský|Velenovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velenský|Velenský]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleopi|Veleopi]]
# [[Ottův slovník naučný/Velepíseň|Velepíseň]]
# [[Ottův slovník naučný/Veles (mytologie)|Veles (mytologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Veles|Veles]]
# [[Ottův slovník naučný/Vele|Vele]]
# [[Ottův slovník naučný/Velesa|Velesa]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleslavice|Veleslavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleslavín|Veleslavín]]
# [[Ottův slovník naučný/z Veleslavína|z Veleslavína]]
# [[Ottův slovník naučný/Velesovo|Velesovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Velestino|Velestino]]
# [[Ottův slovník naučný/Velešice|Velešice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velešín|Velešín]]
# [[Ottův slovník naučný/Velešov|Velešov]]
# [[Ottův slovník naučný/Velešovice|Velešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veleti|Veleti]]
# [[Ottův slovník naučný/Valetice|Valetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veletín|Veletín]]
# [[Ottův slovník naučný/Veletok|Veletok]]
# [[Ottův slovník naučný/Veletov|Veletov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veletové|Veletové]]
# [[Ottův slovník naučný/Velevrub|Velevrub]]
# [[Ottův slovník naučný/Velez Blanco|Velez Blanco]]
# [[Ottův slovník naučný/Velez de la Gomera|Velez de la Gomera]]
# [[Ottův slovník naučný/Velez Malaga|Velez Malaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Velezráda|Velezráda]]
# [[Ottův slovník naučný/Velez Rubio|Velez Rubio]]
# [[Ottův slovník naučný/Veležice|Veležice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velež planina|Velež planina]]
# [[Ottův slovník naučný/Velflík|Velflík]]
# [[Ottův slovník naučný/Velfové|Velfové]]
# [[Ottův slovník naučný/Velfský řád|Velfský řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Velhartice|Velhartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velhota|Velhota]]
# [[Ottův slovník naučný/Velia|Velia]]
# [[Ottův slovník naučný/Velia (zoologie)|Velia (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Velice|Velice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veličenstvo|Veličenstvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Veličina|Veličina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vělička|Vělička]]
# [[Ottův slovník naučný/Veličko|Veličko]]
# [[Ottův slovník naučný/Veličkov|Veličkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Velična|Velična]]
# [[Ottův slovník naučný/Velich|Velich]]
# [[Ottův slovník naučný/Velichov|Velichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Velichovky|Velichovky]]
# [[Ottův slovník naučný/Velík|Velík]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliká|Veliká]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikaja|Velikaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikaja guba|Velikaja guba]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikaja Solj|Velikaja Solj]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikanović Ivan|Velikanović Ivan]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikášství|Velikášství]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikija Budišča|Velikija Budišča]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikija Luki|Velikija Luki]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikoanadolské stepní lesnictví|Velikoanadolské stepní lesnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikoarchangelskaja|Velikoarchangelskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikochorvati|Velikochorvati]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikoje|Velikoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikonoce|Velikonoce]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikonoční hry|Velikonoční hry]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikonoční ostrov|Velikonoční ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikonoční svíce|Velikonoční svíce]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikova|Velikova]]
# [[Ottův slovník naučný/Velikovec|Velikovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliký ostrov|Veliký ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliký Zvon|Veliký Zvon]]
# [[Ottův slovník naučný/Velim|Velim]]
# [[Ottův slovník naučný/Velimir|Velimir]]
# [[Ottův slovník naučný/Velino|Velino]]
# [[Ottův slovník naučný/Velinový papír|Velinový papír]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliny|Veliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Velis|Velis]]
# [[Ottův slovník naučný/Velislavice|Velislavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velislavín|Velislavín]]
# [[Ottův slovník naučný/Velislavova bible|Velislavova bible]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliš|Veliš]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliška|Veliška]]
# [[Ottův slovník naučný/Velišský|Velišský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velitel|Velitel]]
# [[Ottův slovník naučný/Velites|Velites]]
# [[Ottův slovník naučný/Velítka|Velítka]]
# [[Ottův slovník naučný/Velitrae|Velitrae]]
# [[Ottův slovník naučný/Velíz|Velíz]]
# [[Ottův slovník naučný/Veliž|Veliž]]
# [[Ottův slovník naučný/Velj|Velj]]
# [[Ottův slovník naučný/Veljad|Veljad]]
# [[Ottův slovník naučný/Veljaminov|Veljaminov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veljaminov-Zernov|Veljaminov-Zernov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veljděmanovo|Veljděmanovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Velje|Velje]]
# [[Ottův slovník naučný/Veljko|Veljko]]
# [[Ottův slovník naučný/Velká|Velká]]
# [[Ottův slovník naučný/Velká Rybí řeka|Velká Rybí řeka]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkoalmužník|Velkoalmužník]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkohlavost|Velkohlavost]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkokníže|Velkokníže]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkokříž|Velkokříž]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkolanské|Velkolanské]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkopolsko|Velkopolsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkopřevor|Velkopřevor]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkorusové|Velkorusové]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkostatky|Velkostatky]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkovec|Velkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Velkovévoda|Velkovévoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Ober-Vellach|Ober-Vellach]]
# [[Ottův slovník naučný/Vellána|Vellána]]
# [[Ottův slovník naučný/Velleda|Velleda]]
# [[Ottův slovník naučný/Velléité|Velléité]]
# [[Ottův slovník naučný/Velleius|Velleius]]
# [[Ottův slovník naučný/Velletri|Velletri]]
# [[Ottův slovník naučný/Vellon|Vellon]]
# [[Ottův slovník naučný/Vellór|Vellór]]
# [[Ottův slovník naučný/Velly|Velly]]
# [[Ottův slovník naučný/Velmistr|Velmistr]]
# [[Ottův slovník naučný/Velmoci|Velmoci]]
# [[Ottův slovník naučný/Velmovice|Velmovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velmož|Velmož]]
# [[Ottův slovník naučný/Velo|Velo]]
# [[Ottův slovník naučný/Veloce|Veloce]]
# [[Ottův slovník naučný/Velocifère|Velocifère]]
# [[Ottův slovník naučný/Velocimetr Sébertův|Velocimetr Sébertův]]
# [[Ottův slovník naučný/Velociped|Velociped]]
# [[Ottův slovník naučný/Velocitas|Velocitas]]
# [[Ottův slovník naučný/Velodrom|Velodrom]]
# [[Ottův slovník naučný/Vělona|Vělona]]
# [[Ottův slovník naučný/Velopolí|Velopolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Velours|Velours]]
# [[Ottův slovník naučný/Velpeau|Velpeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Velpel|Velpel]]
# [[Ottův slovník naučný/Velrybí zátoka|Velrybí zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Velryby|Velryby]]
# [[Ottův slovník naučný/Velsina|Velsina]]
# [[Ottův slovník naučný/Velsk|Velsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Velšov|Velšov]]
# [[Ottův slovník naučný/Velte|Velte]]
# [[Ottův slovník naučný/Velten|Velten]]
# [[Ottův slovník naučný/Velten Wilhelm|Velten Wilhelm]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltěž|Veltěž]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltěže|Veltěže]]
# [[Ottův slovník naučný/van Velthem|van Velthem]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltlin|Veltlin]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltrubský|Veltrubský]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltruby|Veltruby]]
# [[Ottův slovník naučný/Veltrusy|Veltrusy]]
# [[Ottův slovník naučný/Veluchi|Veluchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Velum|Velum]]
# [[Ottův slovník naučný/Věluň|Věluň]]
# [[Ottův slovník naučný/Veluwe|Veluwe]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvarský|Velvarský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvary|Velvary]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvet|Velvet]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvetský|Velvetský]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvety|Velvety]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvice|Velvice]]
# [[Ottův slovník naučný/Velvíz|Velvíz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vely|Vely]]
# [[Ottův slovník naučný/Velyně|Velyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Vemeník|Vemeník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vena|Vena]]
# [[Ottův slovník naučný/Venaesekce|Venaesekce]]
# [[Ottův slovník naučný/Venafro|Venafro]]
# [[Ottův slovník naučný/Venaissin|Venaissin]]
# [[Ottův slovník naučný/Venalitas|Venalitas]]
# [[Ottův slovník naučný/Venantius|Venantius]]
# [[Ottův slovník naučný/Venaria Reale|Venaria Reale]]
# [[Ottův slovník naučný/Venasque|Venasque]]
# [[Ottův slovník naučný/Venationes|Venationes]]
# [[Ottův slovník naučný/Venatorini|Venatorini]]
# [[Ottův slovník naučný/Vencelík|Vencelík]]
# [[Ottův slovník naučný/Venceslaus|Venceslaus]]
# [[Ottův slovník naučný/Venclštein|Venclštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Věncoví|Věncoví]]
# [[Ottův slovník naučný/Věnčení|Věnčení]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendau|Vendau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendée|Vendée]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendémiaire|Vendémiaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Venden|Venden]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendetta gentilizia|Vendetta gentilizia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendi|Vendi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendídád|Vendídád]]
# [[Ottův slovník naučný/Venditio bonorum|Venditio bonorum]]
# [[Ottův slovník naučný/Venditio hereditatis|Venditio hereditatis]]
# [[Ottův slovník naučný/Venditiones culparum|Venditiones culparum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendler|Vendler]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendolí|Vendolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendôme|Vendôme]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vendôme|de Vendôme]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendové|Vendové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendredi|Vendredi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vendryně|Vendryně]]
# [[Ottův slovník naučný/Věnec|Věnec]]
# [[Ottův slovník naučný/Veněcianov|Veněcianov]]
# [[Ottův slovník naučný/Věneček|Věneček]]
# [[Ottův slovník naučný/Venedey|Venedey]]
# [[Ottův slovník naučný/Venedig|Venedig]]
# [[Ottův slovník naučný/Venediger|Venediger]]
# [[Ottův slovník naučný/Venedové|Venedové]]
# [[Ottův slovník naučný/Venelin|Venelin]]
# [[Ottův slovník naučný/Venenum|Venenum]]
# [[Ottův slovník naučný/Venerabilis|Venerabilis]]
# [[Ottův slovník naučný/Venerický vřed|Venerický vřed]]
# [[Ottův slovník naučný/Venerie|Venerie]]
# [[Ottův slovník naučný/Venernské jezero|Venernské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Venersborg|Venersborg]]
# [[Ottův slovník naučný/Venersborg-län|Venersborg-län]]
# [[Ottův slovník naučný/Veneti|Veneti]]
# [[Ottův slovník naučný/Venetia|Venetia]]
# [[Ottův slovník naučný/Veneticus lacus|Veneticus lacus]]
# [[Ottův slovník naučný/Venetové|Venetové]]
# [[Ottův slovník naučný/Venette|Venette]]
# [[Ottův slovník naučný/Venetus|Venetus]]
# [[Ottův slovník naučný/Veněv|Veněv]]
# [[Ottův slovník naučný/Veněvitinov|Veněvitinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Venezia|Venezia]]
# [[Ottův slovník naučný/Veneziano|Veneziano]]
# [[Ottův slovník naučný/Venezuela|Venezuela]]
# [[Ottův slovník naučný/Venezuelská zátoka|Venezuelská zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Venezuelské ostrovy|Venezuelské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vengeance sanglante|Vengeance sanglante]]
# [[Ottův slovník naučný/Vengerov|Vengerov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veni|Veni]]
# [[Ottův slovník naučný/Venia|Venia]]
# [[Ottův slovník naučný/Veni creator spiritus|Veni creator spiritus]]
# [[Ottův slovník naučný/Venilia|Venilia]]
# [[Ottův slovník naučný/Veni sancte spiritus|Veni sancte spiritus]]
# [[Ottův slovník naučný/Veni, vidi, vici|Veni, vidi, vici]]
# [[Ottův slovník naučný/Venjukov|Venjukov]]
# [[Ottův slovník naučný/Venkov|Venkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Venkryl|Venkryl]]
# [[Ottův slovník naučný/Venkstěrnová|Venkstěrnová]]
# [[Ottův slovník naučný/Venlo|Venlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Venn|Venn]]
# [[Ottův slovník naučný/Věnná města česká|Věnná města česká]]
# [[Ottův slovník naučný/Věno|Věno]]
# [[Ottův slovník naučný/Venosa|Venosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Venostasa|Venostasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Věnování|Věnování]]
# [[Ottův slovník naučný/Věnoves|Věnoves]]
# [[Ottův slovník naučný/Venta|Venta]]
# [[Ottův slovník naučný/Venta Alcolea|Venta Alcolea]]
# [[Ottův slovník naučný/de Ventadour|de Ventadour]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventenatia|Ventenatia]]
# [[Ottův slovník naučný/Venter|Venter]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventidius|Ventidius]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventil|Ventil]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventilace|Ventilace]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventilátor|Ventilátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventilovati|Ventilovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventimiglia|Ventimiglia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventisquero|Ventisquero]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventnor|Ventnor]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventôse|Ventôse]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventotene|Ventotene]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventre à terre|Ventre à terre]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventriloquista|Ventriloquista]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventura|Ventura]]
# [[Ottův slovník naučný/Ventus|Ventus]]
# [[Ottův slovník naučný/Veňukov|Veňukov]]
# [[Ottův slovník naučný/Venus (bohyně)|Venus (bohyně)]]
# [[Ottův slovník naučný/Venus|Venus]]
# [[Ottův slovník naučný/Venus (zoologie)|Venus (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Venusia (planetoida)|Venusia (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Venusia|Venusia]]
# [[Ottův slovník naučný/Venuše (Krasopaní)|Venuše (Krasopaní)]]
# [[Ottův slovník naučný/Venuše|Venuše]]
# [[Ottův slovník naučný/Venušin hřeben|Venušin hřeben]]
# [[Ottův slovník naučný/Venušin pás|Venušin pás]]
# [[Ottův slovník naučný/Venušna|Venušna]]
# [[Ottův slovník naučný/Venuti|Venuti]]
# [[Ottův slovník naučný/Venuto|Venuto]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepice|Vepice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepř|Vepř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepřek|Vepřek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepři|Vepři]]
# [[Ottův slovník naučný/Veprik|Veprik]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepřikov|Vepřikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepřová|Vepřová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vepřovice|Vepřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ver|Ver]]
# [[Ottův slovník naučný/Vera (planetoida)|Vera (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vera|Vera]]
# [[Ottův slovník naučný/Vera Augusto|Vera Augusto]]
# [[Ottův slovník naučný/Veracita|Veracita]]
# [[Ottův slovník naučný/Veracruz|Veracruz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vera-ikon|Vera-ikon]]
# [[Ottův slovník naučný/Veranda|Veranda]]
# [[Ottův slovník naučný/Verant|Verant]]
# [[Ottův slovník naučný/Veratrin|Veratrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Veratrum|Veratrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbalismus|Verbalismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbální|Verbální]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbascum|Verbascum]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbász|Verbász]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbena|Verbena]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbenaceae|Verbenaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbi causa|Verbi causa]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbickij|Verbickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbilki|Verbilki]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbíř|Verbíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Verblovskij|Verblovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbljužja gora|Verbljužja gora]]
# [[Ottův slovník naučný/Verböczy|Verböczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Verboeckhoven|Verboeckhoven]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbosania|Verbosania]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbositas|Verbositas]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbotenus|Verbotenus]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbování|Verbování]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbovec|Verbovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Verbum|Verbum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vercelli|Vercelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vercingetorix|Vercingetorix]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdaguer|Verdaguer]]
# [[Ottův slovník naučný/Verde antico|Verde antico]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdek|Verdek]]
# [[Ottův slovník naučný/Verden|Verden]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorděrevo|Vorděrevo]]
# [[Ottův slovník naučný/Verděrevskij|Verděrevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdet|Verdet]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdhandi|Verdhandi]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdi|Verdi]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdikt|Verdikt]]
# [[Ottův slovník naučný/Verdun|Verdun]]
# [[Ottův slovník naučný/von Verdy du Vernois|von Verdy du Vernois]]
# [[Ottův slovník naučný/Verecha|Verecha]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřechov|Veřechov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vereja|Vereja]]
# [[Ottův slovník naučný/Verej|Verej]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřeje|Veřeje]]
# [[Ottův slovník naučný/Verejka Bolšaja|Verejka Bolšaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřejnost|Veřejnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřejný|Veřejný]]
# [[Ottův slovník naučný/Verelius|Verelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Verelst|Verelst]]
# [[Ottův slovník naučný/Veresaj|Veresaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Verespatak|Verespatak]]
# [[Ottův slovník naučný/Verestorony|Verestorony]]
# [[Ottův slovník naučný/Vereščagin|Vereščagin]]
# [[Ottův slovník naučný/Verga|Verga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergara|Vergara]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vergennes|de Vergennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergerius|Vergerius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergette|Vergette]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergil|Vergil]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergilius|Vergilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Verglík|Verglík]]
# [[Ottův slovník naučný/da Vergna|da Vergna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vergniaud|Vergniaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Verhaeren|Verhaeren]]
# [[Ottův slovník naučný/Verhas|Verhas]]
# [[Ottův slovník naučný/Verhovec|Verhovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchisetský závod|Verchisetský závod]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněčirskaja|Verchněčirskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchnědněprovsk|Verchnědněprovsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněinbatskoje|Verchněinbatskoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněkamčatsk|Verchněkamčatsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněkolymsk|Verchněkolymsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněkurmojarskaja|Verchněkurmojarskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrchněpogromnoje|Věrchněpogromnoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněudinsk|Verchněudinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchněuralsk|Verchněuralsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchnij Lomov|Verchnij Lomov]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchnij Mamon|Verchnij Mamon]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchojansk|Verchojansk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchojanský hřbet|Verchojanský hřbet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vercholensk|Vercholensk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchososensk|Verchososensk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchotojimskij pogost|Verchotojimskij pogost]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchoturje|Verchoturje]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchouralsk|Verchouralsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchovka|Verchovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Verchovníci|Verchovníci]]
# [[Ottův slovník naučný/Veria|Veria]]
# [[Ottův slovník naučný/Věřice|Věřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Verifikátor|Verifikátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Verifikovati|Verifikovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Vering|Vering]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřinovice|Veřinovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Verismus|Verismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Veritas|Veritas]]
# [[Ottův slovník naučný/Věřitel|Věřitel]]
# [[Ottův slovník naučný/Verki|Verki]]
# [[Ottův slovník naučný/Verklík|Verklík]]
# [[Ottův slovník naučný/Verkovič|Verkovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Verkuc|Verkuc]]
# [[Ottův slovník naučný/Verlaine|Verlaine]]
# [[Ottův slovník naučný/Verlat|Verlat]]
# [[Ottův slovník naučný/Verlorenwasser|Verlorenwasser]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermandois|Vermandois]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermeer|Vermeer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermeil|Vermeil]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermejo|Vermejo]]
# [[Ottův slovník naučný/Verměřice|Verměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermersch|Vermersch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermes|Vermes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermetus|Vermetus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermeyen|Vermeyen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermicelli|Vermicelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermilinguia|Vermilinguia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermilion Sea|Vermilion Sea]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermillon|Vermillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermland|Vermland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermont|Vermont]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermorel|Vermorel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vermut|Vermut]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernadskij|Vernadskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernagt-Ferner|Vernagt-Ferner]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernaleken|Vernaleken]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernansal|Vernansal]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrná ruka|Věrná ruka]]
# [[Ottův slovník naučný/Verne|Verne]]
# [[Ottův slovník naučný/Verné|Verné]]
# [[Ottův slovník naučný/Verner|Verner]]
# [[Ottův slovník naučný/Verneřice|Verneřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Verneřovice|Verneřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernet|Vernet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernet-les-Bains|Vernet-les-Bains]]
# [[Ottův slovník naučný/Verneuil|Verneuil]]
# [[Ottův slovník naučný/Verneuil Aristide Auguste Stanislas|Verneuil Aristide Auguste Stanislas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernier|Vernier]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernier Pierre|Vernier Pierre]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernier de Rougemont|Vernier de Rougemont]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernířovice|Vernířovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrnoje|Věrnoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernon|Vernon]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vernon|de Vernon]]
# [[Ottův slovník naučný/Veřnovice|Veřnovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernyhora|Vernyhora]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrnyj|Věrnyj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vernýřov|Vernýřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Verocchio|Verocchio]]
# [[Ottův slovník naučný/Veröcze|Veröcze]]
# [[Ottův slovník naučný/Veroi|Veroi]]
# [[Ottův slovník naučný/Véron|Véron]]
# [[Ottův slovník naučný/Verona|Verona]]
# [[Ottův slovník naučný/Veronese|Veronese]]
# [[Ottův slovník naučný/Veronica|Veronica]]
# [[Ottův slovník naučný/Veronika|Veronika]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrouka|Věrouka]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrování|Věrování]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrovany|Věrovany]]
# [[Ottův slovník naučný/Věřovice|Věřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Verovitica|Verovitica]]
# [[Ottův slovník naučný/Verpelét|Verpelét]]
# [[Ottův slovník naučný/Verra|Verra]]
# [[Ottův slovník naučný/Verres|Verres]]
# [[Ottův slovník naučný/Verria|Verria]]
# [[Ottův slovník naučný/Verrius|Verrius]]
# [[Ottův slovník naučný/Verro|Verro]]
# [[Ottův slovník naučný/del Verrocchio|del Verrocchio]]
# [[Ottův slovník naučný/Verroterie|Verroterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Verruca|Verruca]]
# [[Ottův slovník naučný/Ver sacrum|Ver sacrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Versailles|Versailles]]
# [[Ottův slovník naučný/Versálky|Versálky]]
# [[Ottův slovník naučný/Versatilní|Versatilní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vers blancs|Vers blancs]]
# [[Ottův slovník naučný/Vers de société|Vers de société]]
# [[Ottův slovník naučný/Verse|Verse]]
# [[Ottův slovník naučný/Versecz|Versecz]]
# [[Ottův slovník naučný/Verschaffelt|Verschaffelt]]
# [[Ottův slovník naučný/Versio in rem|Versio in rem]]
# [[Ottův slovník naučný/Versi sciolti|Versi sciolti]]
# [[Ottův slovník naučný/Versta|Versta]]
# [[Ottův slovník naučný/Verstovskij|Verstovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Versus|Versus]]
# [[Ottův slovník naučný/Verš|Verš]]
# [[Ottův slovník naučný/Veršok|Veršok]]
# [[Ottův slovník naučný/Vert.|Vert.]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertatur|Vertatur]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertebrae|Vertebrae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertebrata|Vertebrata]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrtel|Věrtel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vértešské hory|Vértešské hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertex|Vertex]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertigo|Vertigo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertikál|Vertikál]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertikální|Vertikální]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vertot|de Vertot]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertugade|Vertugade]]
# [[Ottův slovník naučný/Vertumnus|Vertumnus]]
# [[Ottův slovník naučný/Les Vertus|Les Vertus]]
# [[Ottův slovník naučný/Verus|Verus]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrušice|Věrušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Věrušičky|Věrušičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Verv|Verv]]
# [[Ottův slovník naučný/Verva|Verva]]
# [[Ottův slovník naučný/Verviers|Verviers]]
# [[Ottův slovník naučný/Vervins|Vervins]]
# [[Ottův slovník naučný/Verworn|Verworn]]
# [[Ottův slovník naučný/Veržbolov|Veržbolov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veržej|Veržej]]
# [[Ottův slovník naučný/Ves|Ves]]
# [[Ottův slovník naučný/Ves (obec)|Ves (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesalius|Vesalius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesce|Vesce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesec|Vesec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesecký|Vesecký]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselá|Veselá]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselá Anna|Veselá Anna]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselí|Veselí]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselice|Veselice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselický|Veselický]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselíčko|Veselíčko]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselík|Veselík]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselinović|Veselinović]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselka|Veselka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesel-Koseski|Vesel-Koseski]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselohra|Veselohra]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselov|Veselov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselovskij|Veselovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselovský|Veselovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselská|Veselská]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselský|Veselský]]
# [[Ottův slovník naučný/Veselý|Veselý]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesera|Vesera]]
# [[Ottův slovník naučný/Veserská vrchovina|Veserská vrchovina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesica|Vesica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesicantia|Vesicantia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesicula|Vesicula]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesi-järvi|Vesi-järvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesjegonsk|Vesjegonsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Véska|Véska]]
# [[Ottův slovník naučný/Veskov|Veskov]]
# [[Ottův slovník naučný/Veskovo|Veskovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vésky|Vésky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesla|Vesla]]
# [[Ottův slovník naučný/Veslaři|Veslaři]]
# [[Ottův slovník naučný/Veslování|Veslování]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesmír|Vesmír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesna|Vesna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesna (spolek)|Vesna (spolek)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesnice|Vesnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesnické právo|Vesnické právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesnický|Vesnický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesnička|Vesnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesnovka|Vesnovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesontio|Vesontio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesoul|Vesoul]]
# [[Ottův slovník naučný/Vespa|Vespa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vespasianus|Vespasianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesperae|Vesperae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vespertilio|Vespertilio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesperugo|Vesperugo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesprim|Vesprim]]
# [[Ottův slovník naučný/Vespucci|Vespucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesque|Vesque]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesta|Vesta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesta (planetoida)|Vesta (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestalia|Vestalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestálky|Vestálky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestec|Vestec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesterås|Vesterås]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesterbotten|Vesterbotten]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestergötland|Vestergötland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesternorrland|Vesternorrland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestervik|Vestervik]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestfálské tajné soudy|Vestfálské tajné soudy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestfálsko|Vestfálsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestfálský mír|Vestfálský mír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestiarium|Vestiarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestiarius|Vestiarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestibulum|Vestibulum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestice|Vestice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestigia terrent|Vestigia terrent]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestigium|Vestigium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestimentum|Vestimentum]]
# [[Ottův slovník naučný/Věstín|Věstín]]
# [[Ottův slovník naučný/Věstínek|Věstínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestitura|Vestitura]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestmanland|Vestmanland]]
# [[Ottův slovník naučný/Věstnik Jevropy|Věstnik Jevropy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestonie|Vestonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Věstonovice|Věstonovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestřev|Vestřev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestris|Vestris]]
# [[Ottův slovník naučný/Vestry|Vestry]]
# [[Ottův slovník naučný/von Vestvali|von Vestvali]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesunna|Vesunna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesuv|Vesuv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesuvian|Vesuvian]]
# [[Ottův slovník naučný/Vesuvin|Vesuvin]]
# [[Ottův slovník naučný/Veszprém|Veszprém]]
# [[Ottův slovník naučný/Veszprémpalota|Veszprémpalota]]
# [[Ottův slovník naučný/Veszprémská župa|Veszprémská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Veš|Veš]]
# [[Ottův slovník naučný/Věšák|Věšák]]
# [[Ottův slovník naučný/Věšín|Věšín]]
# [[Ottův slovník naučný/Věšín Jaroslav|Věšín Jaroslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vešnjakov|Vešnjakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Věšťany|Věšťany]]
# [[Ottův slovník naučný/Věštín|Věštín]]
# [[Ottův slovník naučný/Věštírna|Věštírna]]
# [[Ottův slovník naučný/Věta|Věta]]
# [[Ottův slovník naučný/Veterani|Veterani]]
# [[Ottův slovník naučný/Veterani Friedrich|Veterani Friedrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Veteraniho jeskyně|Veteraniho jeskyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Veterinářství|Veterinářství]]
# [[Ottův slovník naučný/Věteřov|Věteřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetešník|Vetešník]]
# [[Ottův slovník naučný/Větev|Větev]]
# [[Ottův slovník naučný/Veth|Veth]]
# [[Ottův slovník naučný/Větka|Větka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetlá|Vetlá]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetljanskaja|Vetljanskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetluga|Vetluga]]
# [[Ottův slovník naučný/Veto|Veto]]
# [[Ottův slovník naučný/Větosloví|Větosloví]]
# [[Ottův slovník naučný/Větošov|Větošov]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrání|Větrání]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetranić-Čavčić|Vetranić-Čavčić]]
# [[Ottův slovník naučný/Větřín|Větřín]]
# [[Ottův slovník naučný/Větřiti|Větřiti]]
# [[Ottův slovník naučný/Větřkovice|Větřkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrná kola|Větrná kola]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrník|Větrník]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrník (obec)|Větrník (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrný Jeníkov|Větrný Jeníkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrný sloup|Větrný sloup]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrobýl|Větrobýl]]
# [[Ottův slovník naučný/Větroměr|Větroměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Větroplavba|Větroplavba]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrov|Větrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrovka|Větrovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrovský|Větrovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Větrušice|Větrušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Větry|Větry]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetschau|Vetschau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetter|Vetter]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetter von der Lilie|Vetter von der Lilie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetterli|Vetterli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetterské jezero|Vetterské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetti|Vetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vettori|Vettori]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetturino|Vetturino]]
# [[Ottův slovník naučný/Vetulonia|Vetulonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Větvičník|Větvičník]]
# [[Ottův slovník naučný/Veuillot|Veuillot]]
# [[Ottův slovník naučný/Veurne|Veurne]]
# [[Ottův slovník naučný/Vevčice|Vevčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Veveří|Veveří]]
# [[Ottův slovník naučný/Veveřičník|Veveřičník]]
# [[Ottův slovník naučný/Veverka|Veverka]]
# [[Ottův slovník naučný/Veverka (osoby)|Veverka (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Veverková|Veverková]]
# [[Ottův slovník naučný/Veverovití|Veverovití]]
# [[Ottův slovník naučný/Vevey|Vevey]]
# [[Ottův slovník naučný/Vévoda|Vévoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vévoda Josef|Vévoda Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Věvrov|Věvrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexace|Vexace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexillarius|Vexillarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexillatio|Vexillatio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexillifer|Vexillifer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexilium|Vexilium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vexiö|Vexiö]]
# [[Ottův slovník naučný/Veyrassat|Veyrassat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vězeň|Vězeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vězení|Vězení]]
# [[Ottův slovník naučný/Vězenství|Vězenství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vézère|Vézère]]
# [[Ottův slovník naučný/Vezilić|Vezilić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vezír|Vezír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vezírkjöprü|Vezírkjöprü]]
# [[Ottův slovník naučný/Vezouse|Vezouse]]
# [[Ottův slovník naučný/Vezovskij|Vezovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Věž|Věž]]
# [[Ottův slovník naučný/Věž (obec)|Věž (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vežić|Vežić]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžky|Věžky]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžná|Věžná]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžné|Věžné]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžnice|Věžnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžnička|Věžnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžničky|Věžničky]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžník|Věžník]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžníkov|Věžníkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Věžniky|Věžniky]]
# [[Ottův slovník naučný/z Věžnova|z Věžnova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vhabří|Vhabří]]
# [[Ottův slovník naučný/Vchynice|Vchynice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vchynský|Vchynský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vi|Vi]]
# [[Ottův slovník naučný/Via|Via]]
# [[Ottův slovník naučný/Via crucis|Via crucis]]
# [[Ottův slovník naučný/Viadana|Viadana]]
# [[Ottův slovník naučný/Viadana Ludovico|Viadana Ludovico]]
# [[Ottův slovník naučný/Viadukt|Viadukt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vial|Vial]]
# [[Ottův slovník naučný/Via mala|Via mala]]
# [[Ottův slovník naučný/Viana|Viana]]
# [[Ottův slovník naučný/Vianden|Vianden]]
# [[Ottův slovník naučný/Vianen|Vianen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vianna|Vianna]]
# [[Ottův slovník naučný/Viardot|Viardot]]
# [[Ottův slovník naučný/Viardot-Garcia|Viardot-Garcia]]
# [[Ottův slovník naučný/Viareggio|Viareggio]]
# [[Ottův slovník naučný/Via Sacra|Via Sacra]]
# [[Ottův slovník naučný/Viassolo|Viassolo]]
# [[Ottův slovník naučný/Viaticum|Viaticum]]
# [[Ottův slovník naučný/Viatores|Viatores]]
# [[Ottův slovník naučný/de Viau|de Viau]]
# [[Ottův slovník naučný/Viaud|Viaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibert|Vibert]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibilia|Vibilia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibisci|Vibisci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibiscum|Vibiscum]]
# [[Ottův slovník naučný/Viborg|Viborg]]
# [[Ottův slovník naučný/Viborgská gubernie|Viborgská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrace|Vibrace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibracularium|Vibracularium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrační mikroskop|Vibrační mikroskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrační theorie|Vibrační theorie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrato|Vibrato]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrátor|Vibrátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibriony|Vibriony]]
# [[Ottův slovník naučný/Vibrograf|Vibrograf]]
# [[Ottův slovník naučný/Viburnum|Viburnum]]
# [[Ottův slovník naučný/von Vicari|von Vicari]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicarius|Vicarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicat|Vicat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vice-|Vice-]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicelin|Vicelin]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vícemilic|z Vícemilic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vícemilice|Vícemilice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vícemily|Vícemily]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicenice|Vicenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicenov|Vicenov]]
# [[Ottův slovník naučný/São Vicente|São Vicente]]
# [[Ottův slovník naučný/Valerio|Valerio]]
# [[Ottův slovník naučný/a Sto. Vicentio|a Sto. Vicentio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicenza|Vicenza]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicesgerens|Vicesgerens]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicesimace|Vicesimace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vice versa|Vice versa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicia|Vicia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicinální dráhy|Vicinální dráhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicinatus|Vicinatus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vickov|Vickov]]
# [[Ottův slovník naučný/Víckovice|Víckovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicksburg|Vicksburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicmanov|Vicmanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vico|Vico]]
# [[Ottův slovník naučný/Vico (osoby)|Vico (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicomělice|Vicomělice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicoměřice|Vicoměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicomte|Vicomte]]
# [[Ottův slovník naučný/Vícov|Vícov]]
# [[Ottův slovník naučný/Victor|Victor]]
# [[Ottův slovník naučný/Victor Aurelius|Victor Aurelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Victor Claude Perrin|Victor Claude Perrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria (mytologie)|Victoria (mytologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria|Victoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria (planetoida)|Victoria (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria (botanika)|Victoria (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria (zeměpis)|Victoria (zeměpis)]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria (jezero)|Victoria (jezero)]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria East|Victoria East]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoriatus|Victoriatus]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoria West|Victoria West]]
# [[Ottův slovník naučný/Victoriens|Victoriens]]
# [[Ottův slovník naučný/Victorinus|Victorinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Victorius|Victorius]]
# [[Ottův slovník naučný/Victors|Victors]]
# [[Ottův slovník naučný/Victrix|Victrix]]
# [[Ottův slovník naučný/Victrix causa diis placuit, sed victa Catoni|Victrix causa diis placuit, sed victa Catoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicus|Vicus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vicyn|Vicyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vičanov|Vičanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vičenec|Vičenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vičice|Vičice]]
# [[Ottův slovník naučný/Víčko|Víčko]]
# [[Ottův slovník naučný/Víčkovice|Víčkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vid|Vid]]
# [[Ottův slovník naučný/Vid (řeka)|Vid (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vid|Sv. Vid]]
# [[Ottův slovník naučný/Vida|Vida]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidaković|Vidaković]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidal|Vidal]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidal de Cassis|Vidal de Cassis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidali|Vidali]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidalin|Vidalin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidasoa|Vidasoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidaurri|Vidaurri]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidbino|Vidbino]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidče|Vidče]]
# [[Ottův slovník naučný/Vide|Vide]]
# [[Ottův slovník naučný/Videant consules ne quid respublica detrimenti capiat|Videant consules ne quid respublica detrimenti capiat]]
# [[Ottův slovník naučný/Videm|Videm]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídeň|Vídeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidění|Vidění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídeňka|Vídeňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídeňské Nové Město|Vídeňské Nové Město]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídeňský kongress|Vídeňský kongress]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídeňský Les|Vídeňský Les]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidhostice|Vidhostice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidi|Vidi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidice|Vidice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidim|Vidim]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidimace|Vidimace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidimus|Vidimus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidin|Vidin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidina|Vidina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlák (botanika)|Vidlák (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlák|Vidlák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlák (jelen)|Vidlák (jelen)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlák Radimský ze Slavkova|Vidlák Radimský ze Slavkova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlan|Vidlan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlice jezevčí|Vidlice jezevčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidlonožci|Vidlonožci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidmo|Vidmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidmojev|Vidmojev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidnava|Vidnava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidnavské fojtství|Vidnavské fojtství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidochov|Vidochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidolice|Vidolice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidoň|Vidoň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidonice|Vidonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidonín|Vidonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidov|Vidov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidovati|Vidovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidov dan|Vidov dan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidovice|Vidovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidovle|Vidovle]]
# [[Ottův slovník naučný/Alsó-Vidra|Alsó-Vidra]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidrholec|Vidrholec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vídrman|Vídrman]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidršpergár z Vidršperka|Vidršpergár z Vidršperka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidua|Vidua]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidua (pták)|Vidua (pták)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidualitium|Vidualitium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidukind|Vidukind]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidzy|Vidzy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidžice|Vidžice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vidžín|Vidžín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vičge|Vičge]]
# [[Ottův slovník naučný/Viehoff|Viehoff]]
# [[Ottův slovník naučný/Viecht|Viecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieill.|Vieill.]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieille|Vieille]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieillot|Vieillot]]
# [[Ottův slovník naučný/Vielé-Griffin|Vielé-Griffin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vien|Vien]]
# [[Ottův slovník naučný/Vienenbur|Vienenbur]]
# [[Ottův slovník naučný/Vienna|Vienna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vienna (planetoida)|Vienna (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vienne|Vienne]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieques|Vieques]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierge|Vierge]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierhöfen|Vierhöfen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierling|Vierling]]
# [[Ottův slovník naučný/Viernheim|Viernheim]]
# [[Ottův slovník naučný/von Vierordt|von Vierordt]]
# [[Ottův slovník naučný/Viersen|Viersen]]
# [[Ottův slovník naučný/Viertel|Viertel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierwaldstaettersee|Vierwaldstaettersee]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierzehnheiligen|Vierzehnheiligen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierzehnhöfen|Vierzehnhöfen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierzighuben|Vierzighuben]]
# [[Ottův slovník naučný/Vierzon|Vierzon]]
# [[Ottův slovník naučný/Viesenberk|Viesenberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Viesch|Viesch]]
# [[Ottův slovník naučný/Viète|Viète]]
# [[Ottův slovník naučný/Viette|Viette]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieuxtemps|Vieuxtemps]]
# [[Ottův slovník naučný/View|View]]
# [[Ottův slovník naučný/Vieweg|Vieweg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vig.|Vig.]]
# [[Ottův slovník naučný/Viga|Viga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigan|Vigan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigantice|Vigantice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigée-Lebrun|Vigée-Lebrun]]
# [[Ottův slovník naučný/Viger|Viger]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigerus|Vigerus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigevano|Vigevano]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigfusson|Vigfusson]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigilantibus jura|Vigilantibus jura]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigilantius|Vigilantius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigiliae|Vigiliae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigilius|Vigilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigintisexvirát|Vigintisexvirát]]
# [[Ottův slovník naučný/Viglic|Viglic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigna|Vigna]]
# [[Ottův slovník naučný/della Vigna|della Vigna]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Vigne|de la Vigne]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vigne|de Vigne]]
# [[Ottův slovník naučný/Vignea|Vignea]]
# [[Ottův slovník naučný/Vignette|Vignette]]
# [[Ottův slovník naučný/Vignola|Vignola]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vignoles|de Vignoles]]
# [[Ottův slovník naučný/Vignoles|Vignoles]]
# [[Ottův slovník naučný/Vignon|Vignon]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vigny|de Vigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigo|Vigo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigogne|Vigogne]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigors|Vigors]]
# [[Ottův slovník naučný/Vigvam|Vigvam]]
# [[Ottův slovník naučný/Vihara|Vihara]]
# [[Ottův slovník naučný/Vich|Vich]]
# [[Ottův slovník naučný/Vichov|Vichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vichová|Vichová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vichřice|Vichřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vichterle|Vichterle]]
# [[Ottův slovník naučný/Vichy|Vichy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vijan|Vijan]]
# [[Ottův slovník naučný/Víjavka|Víjavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vijayapura|Vijayapura]]
# [[Ottův slovník naučný/Vijohlav|Vijohlav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vika|Vika]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikář|Vikář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikářovice|Vikářovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikartócz|Vikartócz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikéřovice|Vikéřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikev|Vikev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikhart Šanovec|Vikhart Šanovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikingové|Vikingové]]
# [[Ottův slovník naučný/Viklantice|Viklantice]]
# [[Ottův slovník naučný/Viklef|Viklef]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikletice|Vikletice]]
# [[Ottův slovník naučný/Viklice|Viklice]]
# [[Ottův slovník naučný/Viková-Kunětická|Viková-Kunětická]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikštein|Vikštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktor|Viktor]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktor Amadeus|Viktor Amadeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktor Emanuel|Viktor Emanuel]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktoria|Viktoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktoriino jezero|Viktoriino jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktorin|Viktorin]]
# [[Ottův slovník naučný/z Viktrinku|z Viktrinku]]
# [[Ottův slovník naučný/Viktuálie|Viktuálie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikuňa|Vikuňa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikvenec|Vikvenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vikyřovice|Vikyřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Víla|Víla]]
# [[Ottův slovník naučný/Világos|Világos]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilain XIII|Vilain XIII]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilaine|Vilaine]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilájet|Vilájet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilánec|Vilánec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilantice|Vilantice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilbel|Vilbel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilbort|Vilbort]]
# [[Ottův slovník naučný/Vildštein|Vildštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilec|Vilec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilejka|Vilejka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilejši|Vilejši]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilém|Vilém]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilémina|Vilémina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilémov|Vilémov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilémová Hora|Vilémová Hora]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilémovice|Vilémovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilenca|Vilenca]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilenkin|Vilenkin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilenská gubernie|Vilenská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vilette|de Vilette]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilhar|Vilhar]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vilhartic|z Vilhartic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilhartice|Vilhartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilhelm|Vilhelm]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilice|Vilice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilich|Vilich]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilija|Vilija]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilím|Vilím]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímeč|Vilímeč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímek|Vilímek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímov|Vilímov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímovec|Vilímovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímovice|Vilímovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímovský z Lichtenburka|Vilímovský z Lichtenburka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilímovský z Vilímovic|Vilímovský z Vilímovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilín|Vilín]]
# [[Ottův slovník naučný/Viljuj|Viljuj]]
# [[Ottův slovník naučný/Viljujsk|Viljujsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Viljujský hřbet|Viljujský hřbet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilkomir|Vilkomir]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilkovišky|Vilkovišky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vill.|Vill.]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa|Villa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Aleardo|Villa Aleardo]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Boa|Villa Boa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Borghese|Villa Borghese]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Carlota|Villa Carlota]]
# [[Ottův slovník naučný/Villacarrillo|Villacarrillo]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa de Compostella|Villa de Compostella]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa de Punta|Villa de Punta]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa do Conde|Villa do Conde]]
# [[Ottův slovník naučný/Villafiorita|Villafiorita]]
# [[Ottův slovník naučný/z Villafloru|z Villafloru]]
# [[Ottův slovník naučný/Villafranca|Villafranca]]
# [[Ottův slovník naučný/Villafranca de los Barros|Villafranca de los Barros]]
# [[Ottův slovník naučný/Villafranca del Panadés|Villafranca del Panadés]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Franca do Campo|Villa Franca do Campo]]
# [[Ottův slovník naučný/Villach|Villach]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Imperial|Villa Imperial]]
# [[Ottův slovník naučný/Villajoyosa|Villajoyosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villalba|Villalba]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villalobos|de Villalobos]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Ludovisi|Villa Ludovisi]]
# [[Ottův slovník naučný/Villancicos|Villancicos]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanella|Villanella]]
# [[Ottův slovník naučný/Villani|Villani]]
# [[Ottův slovník naučný/Villani de Castello Pillonico Karel Drahotín Marie|Villani de Castello Pillonico Karel Drahotín Marie]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanov|Villanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Nova de Gaia|Villa Nova de Gaia]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Nova de Portimão|Villa Nova de Portimão]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanovanus|Villanovanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanovská kultura|Villanovská kultura]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanueva|Villanueva]]
# [[Ottův slovník naučný/Villanueva (osoby)|Villanueva (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Villány|Villány]]
# [[Ottův slovník naučný/Yvon-Villarceau|Yvon-Villarceau]]
# [[Ottův slovník naučný/Villard de Honnecourt|Villard de Honnecourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Real|Villa Real]]
# [[Ottův slovník naučný/Villari|Villari]]
# [[Ottův slovník naučný/Villarica|Villarica]]
# [[Ottův slovník naučný/Villarosa|Villarosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villarreal|Villarreal]]
# [[Ottův slovník naučný/Villarrobledo|Villarrobledo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villars|de Villars]]
# [[Ottův slovník naučný/Villars|Villars]]
# [[Ottův slovník naučný/Villaticus|Villaticus]]
# [[Ottův slovník naučný/Villaticus|Villaticus]]
# [[Ottův slovník naučný/Villaviciosa|Villaviciosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Viçosa|Villa Viçosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Villa Viçosa (řád)|Villa Viçosa (řád)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ville|Ville]]
# [[Ottův slovník naučný/Villefranche|Villefranche]]
# [[Ottův slovník naučný/Villegas|Villegas]]
# [[Ottův slovník naučný/Villeggiatura|Villeggiatura]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villehardouin|de Villehardouin]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villèle|de Villèle]]
# [[Ottův slovník naučný/Villemain|Villemain]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Villemarqué|de la Villemarqué]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villemessant|de Villemessant]]
# [[Ottův slovník naučný/Villemin|Villemin]]
# [[Ottův slovník naučný/Villena|Villena]]
# [[Ottův slovník naučný/Villena (osoby)|Villena (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Villeneuve|Villeneuve]]
# [[Ottův slovník naučný/Ville rattachée|Ville rattachée]]
# [[Ottův slovník naučný/Villeroi|Villeroi]]
# [[Ottův slovník naučný/Villers|Villers]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villers|de Villers]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villette|de Villette]]
# [[Ottův slovník naučný/Villeurbanne|Villeurbanne]]
# [[Ottův slovník naučný/Villevaljdě|Villevaljdě]]
# [[Ottův slovník naučný/Ville-Vieille|Ville-Vieille]]
# [[Ottův slovník naučný/Villicus|Villicus]]
# [[Ottův slovník naučný/Villiers|Villiers]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villiers de l'Isle-Adam|de Villiers de l'Isle-Adam]]
# [[Ottův slovník naučný/Villiers-sur-Marne|Villiers-sur-Marne]]
# [[Ottův slovník naučný/Villikace|Villikace]]
# [[Ottův slovník naučný/Villingen|Villingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Villingerová|Villingerová]]
# [[Ottův slovník naučný/de Villoisson|de Villoisson]]
# [[Ottův slovník naučný/Villon|Villon]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilmar|Vilmar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilno|Vilno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilnokvět|Vilnokvět]]
# [[Ottův slovník naučný/Vílov|Vílov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilsbiburg|Vilsbiburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilshofen|Vilshofen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilštein|Vilštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Viluit|Viluit]]
# [[Ottův slovník naučný/Vilvorde|Vilvorde]]
# [[Ottův slovník naučný/Víly|Víly]]
# [[Ottův slovník naučný/Vimberk|Vimberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vimeiro|Vimeiro]]
# [[Ottův slovník naučný/Viminalis|Viminalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vimmer|Vimmer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vimperk|Vimperk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vi muneris|Vi muneris]]
# [[Ottův slovník naučný/Vim|Vim]]
# [[Ottův slovník naučný/Vina|Vina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vina (hudební nástroj)|Vina (hudební nástroj)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinadio|Vinadio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinaigre|Vinaigre]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinalia|Vinalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vínany|Vínany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinař|Vinař]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinařce|Vinařce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinaře|Vinaře]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinařice|Vinařice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinařický|Vinařický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinařovský|Vinařovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinaroz|Vinaroz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinařství|Vinařství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinary|Vinary]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinaver|Vinaver]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinca|Vinca]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincenc|Vincenc]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincencov|Vincencov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincennes|Vincennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincennes (USA)|Vincennes (USA)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincent|Vincent]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincent (ostrov)|Vincent (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincent de Beauvais|Vincent de Beauvais]]
# [[Ottův slovník naučný/de Saint-Vincent|de Saint-Vincent]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint Vincent|Saint Vincent]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincentina|Vincentina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincentinky|Vincentinky]]
# [[Ottův slovník naučný/a Sancto Vincentio|a Sancto Vincentio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincentius|Vincentius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincenzo di Biagio|Vincenzo di Biagio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincetoxicum|Vincetoxicum]]
# [[Ottův slovník naučný/da Vinci|da Vinci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinckboons|Vinckboons]]
# [[Ottův slovník naučný/Vincke|Vincke]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindava|Vindava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindelicie|Vindelicie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindhijské pohoří|Vindhijské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindi|Vindi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindicta|Vindicta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindikace|Vindikace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindikační legát|Vindikační legát]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindikovati|Vindikovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindobona|Vindobona]]
# [[Ottův slovník naučný/Vindobona (planetoida)|Vindobona (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinea|Vinea]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinea Francesco|Vinea Francesco]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vinea|de Vinea]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinec|Vinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinejši|Vinejši]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinet|Vinet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vineta|Vineta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinětka|Vinětka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinfrid|Vinfrid]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinga|Vinga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vingtième|Vingtième]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinice|Vinice]]
# [[Ottův slovník naučný/Viničné Hory|Viničné Hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Viničné knihy|Viničné knihy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinidi|Vinidi]]
# [[Ottův slovník naučný/Viniegra y Lasso|Viniegra y Lasso]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinje|Vinje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinklář|Vinklář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinkler|Vinkler]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinkovce|Vinkovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinkulace|Vinkulace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinland|Vinland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinná|Vinná]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinná kyselina|Vinná kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinná réva|Vinná réva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinné|Vinné]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinnica|Vinnica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinný kámen|Vinný kámen]]
# [[Ottův slovník naučný/Víno|Víno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinobob|Vinobob]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinodol|Vinodol]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinodolský zákon|Vinodolský zákon]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinogradov|Vinogradov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinohorský|Vinohorský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinohrad|Vinohrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinohrádky|Vinohrádky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinohrady|Vinohrady]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinopalství|Vinopalství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vínoplod|Vínoplod]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinoř|Vinoř]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vinoře|z Vinoře]]
# [[Ottův slovník naučný/Vino tinto|Vino tinto]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinoy|Vinoy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinson|Vinson]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintimiglia|Vintimiglia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintíř|Vintíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintíř Josef|Vintíř Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintíř z Vlčkovic|Vintíř z Vlčkovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintířov|Vintířov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vintschgau|Vintschgau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinum|Vinum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vinutí|Vinutí]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vio|de Vio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vi officii|Vi officii]]
# [[Ottův slovník naučný/Viola (botanika)|Viola (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Viola|Viola]]
# [[Ottův slovník naučný/Violace|Violace]]
# [[Ottův slovník naučný/Violaceae|Violaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Violentní|Violentní]]
# [[Ottův slovník naučný/Violeti|Violeti]]
# [[Ottův slovník naučný/Violetta|Violetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Violino|Violino]]
# [[Ottův slovník naučný/Violka|Violka]]
# [[Ottův slovník naučný/Violkovité|Violkovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Viollet-le-Duc|Viollet-le-Duc]]
# [[Ottův slovník naučný/Violon|Violon]]
# [[Ottův slovník naučný/Violoncello|Violoncello]]
# [[Ottův slovník naučný/Violotta|Violotta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vionville|Vionville]]
# [[Ottův slovník naučný/Viosa|Viosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Viotti|Viotti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vipava|Vipava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vipera (zoologie)|Vipera (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vipera|Vipera]]
# [[Ottův slovník naučný/Vipitenum|Vipitenum]]
# [[Ottův slovník naučný/Viprecht|Viprecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Vipsanius|Vipsanius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vique|Vique]]
# [[Ottův slovník naučný/Vír|Vír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vír (obec)|Vír (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vira|Vira]]
# [[Ottův slovník naučný/Víra|Víra]]
# [[Ottův slovník naučný/Víra (nádoba)|Víra (nádoba)]]
# [[Ottův slovník naučný/Virago|Virago]]
# [[Ottův slovník naučný/Virava|Virava]]
# [[Ottův slovník naučný/Viravský|Viravský]]
# [[Ottův slovník naučný/Virbius|Virbius]]
# [[Ottův slovník naučný/Virc-jarv|Virc-jarv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vircpurk|Vircpurk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vire|Vire]]
# [[Ottův slovník naučný/Virement|Virement]]
# [[Ottův slovník naučný/Viret|Viret]]
# [[Ottův slovník naučný/Vireta|Vireta]]
# [[Ottův slovník naučný/Virga|Virga]]
# [[Ottův slovník naučný/Virgile au rabot|Virgile au rabot]]
# [[Ottův slovník naučný/Virgilia|Virgilia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vírgilius|Vírgilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Virgil čarodějník|Virgil čarodějník]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginal|Virginal]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginia (planetoida)|Virginia (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginia|Virginia]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginia City|Virginia City]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginie|Virginie]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginitas|Virginitas]]
# [[Ottův slovník naučný/Virginské ostrovy|Virginské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Virgo|Virgo]]
# [[Ottův slovník naučný/Virgule|Virgule]]
# [[Ottův slovník naučný/Virchow|Virchow]]
# [[Ottův slovník naučný/Viriathus|Viriathus]]
# [[Ottův slovník naučný/Viribus unitis|Viribus unitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Viridarium|Viridarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Virilisté|Virilisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Virilní hlas|Virilní hlas]]
# [[Ottův slovník naučný/Viriplaca|Viriplaca]]
# [[Ottův slovník naučný/Viritim|Viritim]]
# [[Ottův slovník naučný/Virje|Virje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vířníci|Vířníci]]
# [[Ottův slovník naučný/Virnik|Virnik]]
# [[Ottův slovník naučný/Virovice|Virovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Virovitica|Virovitica]]
# [[Ottův slovník naučný/Virozsil|Virozsil]]
# [[Ottův slovník naučný/Viršink|Viršink]]
# [[Ottův slovník naučný/Virtembersko|Virtembersko]]
# [[Ottův slovník naučný/Virtoves|Virtoves]]
# [[Ottův slovník naučný/Virtuální posunutí|Virtuální posunutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Virtuos|Virtuos]]
# [[Ottův slovník naučný/Virtus|Virtus]]
# [[Ottův slovník naučný/Virulence|Virulence]]
# [[Ottův slovník naučný/Virunum|Virunum]]
# [[Ottův slovník naučný/Viruny|Viruny]]
# [[Ottův slovník naučný/Virus|Virus]]
# [[Ottův slovník naučný/Víry|Víry]]
# [[Ottův slovník naučný/Vis|Vis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vis (ostrov)|Vis (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Visa|Visa]]
# [[Ottův slovník naučný/Visage|Visage]]
# [[Ottův slovník naučný/Vis-à-vis|Vis-à-vis]]
# [[Ottův slovník naučný/Visby|Visby]]
# [[Ottův slovník naučný/Visbylän|Visbylän]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscaria|Viscaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscaya|Viscaya]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscayský záliv|Viscayský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscera|Viscera]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscerální kostra|Viscerální kostra]]
# [[Ottův slovník naučný/Visconti|Visconti]]
# [[Ottův slovník naučný/Visconti (příjmení)|Visconti (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Visconti-Venosta|Visconti-Venosta]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscount|Viscount]]
# [[Ottův slovník naučný/Viscum|Viscum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vise|Vise]]
# [[Ottův slovník naučný/Visellia lex|Visellia lex]]
# [[Ottův slovník naučný/Visemburk|Visemburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Visenberk|Visenberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Visenburk|Visenburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vischer|Vischer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vischer (příjmení)|Vischer (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vischering|Vischering]]
# [[Ottův slovník naučný/Visibilní|Visibilní]]
# [[Ottův slovník naučný/Visigotové|Visigotové]]
# [[Ottův slovník naučný/Visinada|Visinada]]
# [[Ottův slovník naučný/Visionář|Visionář]]
# [[Ottův slovník naučný/Visir|Visir]]
# [[Ottův slovník naučný/Visita|Visita]]
# [[Ottův slovník naučný/Visitace|Visitace]]
# [[Ottův slovník naučný/Visk|Visk]]
# [[Ottův slovník naučný/Víska|Víska]]
# [[Ottův slovník naučný/Viska Bolšaja|Viska Bolšaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Viskača|Viskača]]
# [[Ottův slovník naučný/Viskoid|Viskoid]]
# [[Ottův slovník naučný/Viskosa|Viskosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Viskosita|Viskosita]]
# [[Ottův slovník naučný/Vísky|Vísky]]
# [[Ottův slovník naučný/Visla|Visla]]
# [[Ottův slovník naučný/Vislický statut|Vislický statut]]
# [[Ottův slovník naučný/Vislie|Vislie]]
# [[Ottův slovník naučný/Vismar|Vismar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vismia|Vismia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vismut|Vismut]]
# [[Ottův slovník naučný/Viso|Viso]]
# [[Ottův slovník naučný/Visoko|Visoko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vison|Vison]]
# [[Ottův slovník naučný/Visp|Visp]]
# [[Ottův slovník naučný/Vispachy|Vispachy]]
# [[Ottův slovník naučný/Visscher|Visscher]]
# [[Ottův slovník naučný/Vista|Vista]]
# [[Ottův slovník naučný/Vistonice|Vistonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vistrica|Vistrica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vistula|Vistula]]
# [[Ottův slovník naučný/Visum|Visum]]
# [[Ottův slovník naučný/Visum repertum|Visum repertum]]
# [[Ottův slovník naučný/Visunsk|Visunsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Visura|Visura]]
# [[Ottův slovník naučný/Visurgis|Visurgis]]
# [[Ottův slovník naučný/Viśvámitra|Viśvámitra]]
# [[Ottův slovník naučný/Višarje|Višarje]]
# [[Ottův slovník naučný/Višegrad|Višegrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Víšek|Víšek]]
# [[Ottův slovník naučný/Višeň|Višeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Višenskij|Višenskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Višera|Višera]]
# [[Ottův slovník naučný/Viškovice|Viškovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Viškovský|Viškovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňák|Višňák]]
# [[Ottův slovník naučný/Višně|Višně]]
# [[Ottův slovník naučný/Višně z Větřní|Višně z Větřní]]
# [[Ottův slovník naučný/Višněv|Višněv]]
# [[Ottův slovník naučný/Višněvec|Višněvec]]
# [[Ottův slovník naučný/Višněvetčina|Višněvetčina]]
# [[Ottův slovník naučný/Višnja Gora|Višnja Gora]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňo|Višňo]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňová|Višňová]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňové|Višňové]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňovec|Višňovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Višňovský|Višňovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Višnu|Višnu]]
# [[Ottův slovník naučný/Víšov|Víšov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vištyněc|Vištyněc]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vit|de Vit]]
# [[Ottův slovník naučný/Vít|Vít]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vít|Sv. Vít]]
# [[Ottův slovník naučný/Vita|Vita]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Víta tanec|Sv. Víta tanec]]
# [[Ottův slovník naučný/Víta ze Rzavého|Víta ze Rzavého]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitaceae|Vitaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitáček|Vitáček]]
# [[Ottův slovník naučný/Víták|Víták]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitali|Vitali]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitalian|Vitalian]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitaliáni|Vitaliáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitalis|Vitalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitalismus|Vitalismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitalita|Vitalita]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitalitium|Vitalitium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitaljić|Vitaljić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitální|Vitální]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítané|Vítané]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítání|Vítání]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítanov|Vítanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitanovice|Vitanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitanovský|Vitanovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitásek|Vitásek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitberk|Vitberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitče|Vitče]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitčice|Vitčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitěbsk|Vitěbsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítečník|Vítečník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitějice|Vitějice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítějovec|Vítějovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítějoves|Vítějoves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitějovice|Vitějovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítek|Vítek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitelli|Vitelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitellianus|Vitellianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitellin|Vitellin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitellion|Vitellion]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitellius|Vitellius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitemberk|Vitemberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Viteň|Viteň]]
# [[Ottův slovník naučný/z&amp;nbsp;Vitence|z&amp;nbsp;Vitence]]
# [[Ottův slovník naučný/z Viterba|z Viterba]]
# [[Ottův slovník naučný/Viterbo|Viterbo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítešov|Vítešov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítěšovice|Vítěšovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitet|Vitet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitex|Vitex]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitéz|Vitéz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitezić|Vitezić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítězný oblouk|Vítězný oblouk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítězov|Vítězov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitezović|Vitezović]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítež|Vítež]]
# [[Ottův slovník naučný/Viti|Viti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitiazská úžina|Vitiazská úžina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitice|Vitice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitičev|Vitičev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitiges|Vitiges]]
# [[Ottův slovník naučný/Viti Levu|Viti Levu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitiligo|Vitiligo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitim|Vitim]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitimská planina|Vitimská planina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitín|Vitín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitiněves|Vitiněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitinka|Vitinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitis|Vitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitium|Vitium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkov|Vítkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkovci|Vítkovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkovec|Vítkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkovice|Vítkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkovici|Vítkovici]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítkův Hrádek|Vítkův Hrádek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítod|Vítod]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítodovité|Vítodovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitochov|Vitochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitold|Vitold]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitonice|Vitonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitonín|Vitonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitoraz|Vitoraz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitorazsko|Vitorazsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitoria|Vitoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitoša|Vitoša]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitošinskij|Vitošinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítov|Vítov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítová|Vítová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitovd|Vitovd]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítovec|Vítovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítovice|Vítovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitovt|Vitovt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vítr|Vítr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitré|Vitré]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitrella|Vitrella]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitřice|Vitřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitrina|Vitrina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitrina (zoologie)|Vitrina (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitringa|Vitringa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitriol|Vitriol]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitrofyr|Vitrofyr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitrum|Vitrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitruvius|Vitruvius]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vitry|de Vitry]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitry-le-François|Vitry-le-François]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitta|Vitta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vittoria|Vittoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vittorine|Vittorine]]
# [[Ottův slovník naučný/Vittorio|Vittorio]]
# [[Ottův slovník naučný/Vituna|Vituna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitzthum|Vitzthum]]
# [[Ottův slovník naučný/Vitzthum von Eckstädt|Vitzthum von Eckstädt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivace|Vivace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivanti|Vivanti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivara|Vivara]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivarais|Vivarais]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivarium|Vivarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivat|Vivat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivero|Vivero]]
# [[Ottův slovník naučný/Viverra|Viverra]]
# [[Ottův slovník naučný/Viverridae|Viverridae]]
# [[Ottův slovník naučný/Vives|Vives]]
# [[Ottův slovník naučný/Viviani|Viviani]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivianit|Vivianit]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivien|Vivien]]
# [[Ottův slovník naučný/Viviers|Viviers]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivipara|Vivipara]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivis|Vivis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivisci|Vivisci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivisekce|Vivisekce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vivos voco, mortuos plango, fulgura frango|Vivos voco, mortuos plango, fulgura frango]]
# [[Ottův slovník naučný/Víza|Víza]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizagapatam|Vizagapatam]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizakna|Vizakna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizcaya|Vizcaya]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizcayský záliv|Vizcayský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vízek|Vízek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizella|Vizella]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizeu|Vizeu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizille|Vizille]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizin|Vizin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizmburk|Vizmburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizmut|Vizmut]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizov|Vizov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vizzini|Vizzini]]
# [[Ottův slovník naučný/Vižina|Vižina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vížka|Vížka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vížky|Vížky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjatiči|Vjatiči]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjatka|Vjatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjazemskij|Vjazemskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjazigin|Vjazigin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjazma|Vjazma]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjazniki|Vjazniki]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjazovok|Vjazovok]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjedogonja|Vjedogonja]]
# [[Ottův slovník naučný/Vjem|Vjem]]
# [[Ottův slovník naučný/Vklad|Vklad]]
# [[Ottův slovník naučný/Vkladní listina|Vkladní listina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vkra|Vkra]]
# [[Ottův slovník naučný/Vkrané|Vkrané]]
# [[Ottův slovník naučný/Vkus|Vkus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaardingen|Vlaardingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlačice|Vlačice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vláda|Vláda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladař|Vladař]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladěnín|Vladěnín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladikavkáz|Vladikavkáz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladiměř|Vladiměř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladiměřice|Vladiměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladimír|Vladimír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladimir|Vladimir]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vladimíra řád|Sv. Vladimíra řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vladimíra záliv|Sv. Vladimíra záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladimírek|Vladimírek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladimirovka|Vladimirovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladimirskij-Budanov|Vladimirskij-Budanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladislav|Vladislav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladislav (obec)|Vladislav (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladislava|Vladislava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladislavice|Vladislavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladislavov|Vladislavov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladivostok|Vladivostok]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladměřice|Vladměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vládní práva|Vládní práva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladořice|Vladořice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladuch|Vladuch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladyboř|Vladyboř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladyčín|Vladyčín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladyka|Vladyka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vladyka Jan|Vladyka Jan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaenderen|Vlaenderen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlach|Vlach]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlach Jaroslav|Vlach Jaroslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachnovice|Vlachnovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachomeglen|Vlachomeglen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachos|Vlachos]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachov|Vlachov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachové|Vlachové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachovice|Vlachovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachovo Březí|Vlachovo Březí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachy|Vlachy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlachy Spišské|Vlachy Spišské]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlajka|Vlajka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlajković|Vlajković]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlak|Vlak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vláknina|Vláknina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlákno|Vlákno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vláknovec|Vláknovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlámové|Vlámové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlámská škola malířská|Vlámská škola malířská]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlámské osady|Vlámské osady]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlámský jazyk a literatura|Vlámský jazyk a literatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlára|Vlára]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlas|Vlas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasák|Vlasák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasatec|Vlasatec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasatice|Vlasatice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasatice (obec)|Vlasatice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlásečnice|Vlásečnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasenica|Vlasenica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlásenice|Vlásenice]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vlásenice|z Vlásenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vláseničtí|Vláseničtí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasenka|Vlasenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlásenka|Vlásenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaské|Vlaské]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaskovec|Vlaskovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaský|Vlaský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlásky|Vlásky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasokvět|Vlasokvět]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasovci|Vlasovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasta|Vlasta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastar|Vlastar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastec|Vlastec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastějov|Vlastějov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastějovice|Vlastějovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastela|Vlastela]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastiboř|Vlastiboř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastibořice|Vlastibořice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastislav|Vlastislav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastislav (ves)|Vlastislav (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastislavici|Vlastislavici]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastišov|Vlastišov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastnické právo|Vlastnické právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlastní jméno|Vlastní jméno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlasy|Vlasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlašić|Vlašić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlašim|Vlašim]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vlašimě|z Vlašimě]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlašský|Vlašský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaština|Vlaština]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlašťovičky|Vlašťovičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaštovičník|Vlaštovičník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlaštovky|Vlaštovky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlci|Vlci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčatín|Vlčatín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček|Vlček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček (síť)|Vlček (síť)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček (osoby)|Vlček (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček z Čenova|Vlček z Čenova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína|Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlček z Minic|Vlček z Minic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčetín|Vlčetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčetínec|Vlčetínec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčeves|Vlčeves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí|Vlčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí bob|Vlčí bob]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčice|Vlčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčídoly|Vlčídoly]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí Jáma|Vlčí Jáma]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí jámy|Vlčí jámy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí lýko|Vlčí lýko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí mák|Vlčí mák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí mlha|Vlčí mlha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčinec|Vlčinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčiněves|Vlčiněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí noha|Vlčí noha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí pepř|Vlčí pepř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí Pole|Vlčí Pole]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčí tlama|Vlčí tlama]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčkov|Vlčkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčková|Vlčková]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčkové|Vlčkové]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vlčkovic|z Vlčkovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčkovice|Vlčkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčkovský|Vlčkovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčnov|Vlčnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčovice|Vlčovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlčtýn|Vlčtýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlečka|Vlečka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlemiuckx|Vlemiuckx]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlence|Vlence]]
# [[Ottův slovník naučný/Vletice|Vletice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vležení|Vležení]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlha (pták)|Vlha (pták)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlha|Vlha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlhkoměr|Vlhkoměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlhlavy|Vlhlavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlhošť|Vlhošť]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlhy|Vlhy]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vlieger|de Vlieger]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlieland|Vlieland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vliessingen|Vliessingen]]
# [[Ottův slovník naučný/van Vliet|van Vliet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vliněves|Vliněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlinský z|Vlinský z]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlissinky|Vlissinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlk|Vlk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlk (zpruzení)|Vlk (zpruzení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlk (osoby)|Vlk (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlk z Konecchlumí|Vlk z Konecchlumí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlk z Kvítkova|Vlk z Kvítkova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkáň|Vlkáň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkančice|Vlkančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkaneč|Vlkaneč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkanov|Vlkanov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vlkanova|z Vlkanova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkašin|Vlkašin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkava|Vlkava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkodav|Vlkodav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkodlak|Vlkodlak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkonice|Vlkonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkopesy|Vlkopesy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkosovice|Vlkosovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkoš|Vlkoš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkošov|Vlkošov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkouš|Vlkouš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkov|Vlkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlková|Vlková]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkovec|Vlkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkovice|Vlkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkozubci|Vlkozubci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlksice|Vlksice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlkýš|Vlkýš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlna|Vlna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlna (fyzika)|Vlna (fyzika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnatka|Vlnatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlněné látky|Vlněné látky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnění|Vlnění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlněves|Vlněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnice|Vlnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnolom|Vlnolom]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnoměr|Vlnoměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnopásník|Vlnopásník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnopláštník|Vlnopláštník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnoplocha|Vlnoplocha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnořitník|Vlnořitník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnostroje|Vlnostroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlnožil|Vlnožil]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlodava|Vlodava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlotho|Vlotho]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlov|Vlov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vložka|Vložka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltava|Vltava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavice|Vltavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavín|Vltavín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavotýn|Vltavotýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavotýnský|Vltavotýnský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavsko|Vltavsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vltavský|Vltavský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlyndt|Vlyndt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlys|Vlys]]
# [[Ottův slovník naučný/Vlysová podlaha|Vlysová podlaha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vmetek|Vmetek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnače|Vnače]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnada|Vnada]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnadivec|Vnadivec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnarov|Vnarov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vněm|Vněm]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnímavost|Vnímavost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnitřnosti|Vnitřnosti]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnitrolátky|Vnitrolátky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnorovy|Vnorovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnouček|Vnouček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnucená správa|Vnucená správa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vnuknutí|Vnuknutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Voandzeia|Voandzeia]]
# [[Ottův slovník naučný/Voborník|Voborník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vobrataň|Vobrataň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vocativus|Vocativus]]
# [[Ottův slovník naučný/Voce|Voce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vocedálek|Vocedálek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vocel|Vocel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vocelka|Vocelka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöcklabruck|Vöcklabruck]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöcklamarkt|Vöcklamarkt]]
# [[Ottův slovník naučný/Voconia lex|Voconia lex]]
# [[Ottův slovník naučný/Voč|Voč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vočadlo|Vočadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vočkovrch|Vočkovrch]]
# [[Ottův slovník naučný/Voda|Voda]]
# [[Ottův slovník naučný/Voda Bílá|Voda Bílá]]
# [[Ottův slovník naučný/Voda (obec)|Voda (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodák|Vodák]]
# [[Ottův slovník naučný/Voďanka|Voďanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Voďankovité|Voďankovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodárenství|Vodárenství]]
# [[Ottův slovník naučný/Voden|Voden]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodeň|Vodeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodena|Vodena]]
# [[Ottův slovník naučný/Voděrad|Voděrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Voděradky|Voděradky]]
# [[Ottův slovník naučný/Voděradský|Voděradský]]
# [[Ottův slovník naučný/Voděrady|Voděrady]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodice|Vodice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodič|Vodič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodička|Vodička]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodík|Vodík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodivost|Vodivost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodjanoj|Vodjanoj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodlochovice|Vodlochovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodlozero|Vodlozero]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodná|Vodná]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodňanský|Vodňanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodňanský z Radkova|Vodňanský z Radkova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodňanský z Uračova|Vodňanský z Uračova]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodňany|Vodňany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnář|Vodnář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnář|Vodnář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnáři|Vodnáři]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnařík|Vodnařík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnatelnost|Vodnatelnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodné|Vodné]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnice|Vodnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní čerpadla|Vodní čerpadla]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní dráhy|Vodní dráhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní družstva|Vodní družstva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnik|Vodnik]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodník|Vodník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní motory|Vodní motory]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní ořech|Vodní ořech]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní právo|Vodní právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní řebříček|Vodní řebříček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní rosička|Vodní rosička]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní sklo|Vodní sklo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní smyk|Vodní smyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní srub|Vodní srub]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní stavitelství|Vodní stavitelství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní systém|Vodní systém]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní šroub|Vodní šroub]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní tisk|Vodní tisk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodní váha|Vodní váha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodnjan|Vodnjan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodočet|Vodočet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodochaloupky|Vodochaloupky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodochody|Vodochody]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodojem|Vodojem]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodoklen|Vodoklen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodokrty|Vodokrty]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodolaga|Vodolaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodoléčitelství|Vodoléčitelství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodolice|Vodolice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodolka|Vodolka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodolov|Vodolov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodoměr|Vodoměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodoměrky|Vodoměrky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodomet|Vodomet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodomilka|Vodomilka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodomilové|Vodomilové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodonec|Vodonec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodopád|Vodopád]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodopán|Vodopán]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodopić|Vodopić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodopis|Vodopis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodorovný|Vodorovný]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodošlap|Vodošlap]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodotrysk|Vodotrysk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodouš|Vodouš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodováha|Vodováha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodovod|Vodovod]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodovozov|Vodovozov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodozel|Vodozel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodoznak|Vodoznak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodralovice|Vodralovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodranty|Vodranty]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodslivy|Vodslivy]]
# [[Ottův slovník naučný/Voduch|Voduch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vodule|Vodule]]
# [[Ottův slovník naučný/Vody Slané|Vody Slané]]
# [[Ottův slovník naučný/Voetíus|Voetíus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogastisburk|Vogastisburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogel|Vogel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogel von Falckenstein|Vogel von Falckenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogel von Vogelstein|Vogel von Vogelstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogeldorf|Vogeldorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelgesang|Vogelgesang]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelhäuser|Vogelhäuser]]
# [[Ottův slovník naučný/Vögelin|Vögelin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelsang|Vogelsang]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelsang Hermann|Vogelsang Hermann]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelsberg|Vogelsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelseifen|Vogelseifen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogelsgebirge|Vogelsgebirge]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogesy|Vogesy]]
# [[Ottův slovník naučný/von Voggenhuber|von Voggenhuber]]
# [[Ottův slovník naučný/Voghera|Voghera]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogl|Vogl]]
# [[Ottův slovník naučný/Voglej|Voglej]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogler|Vogler]]
# [[Ottův slovník naučný/Vognar|Vognar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogner|Vogner]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogorides|Vogorides]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogt|Vogt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogt (osoby)|Vogt (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogtland|Vogtland]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vogüé|de Vogüé]]
# [[Ottův slovník naučný/Voguliči|Voguliči]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogulka|Vogulka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vogulové|Vogulové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohančice|Vohančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohaneč|Vohaneč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohaneč z Vohanče|Vohaneč z Vohanče]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohnišťovice|Vohnišťovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohnout|Vohnout]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohředly|Vohředly]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohryzek|Vohryzek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vohwinkel|Vohwinkel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vocha|Vocha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochlice|Vochlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochlování|Vochlování]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochna|Vochna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochoč|Vochoč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochov|Vochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochysia|Vochysia]]
# [[Ottův slovník naučný/Vochysiaceae|Vochysiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigt|Voigt]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigtel|Voigtel]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigtland|Voigtland]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigtsbach|Voigtsbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigtsberg|Voigtsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Voigtsgrün|Voigtsgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/von Voigts-Rhetz|von Voigts-Rhetz]]
# [[Ottův slovník naučný/Voile|Voile]]
# [[Ottův slovník naučný/Voiron|Voiron]]
# [[Ottův slovník naučný/Les Voirons|Les Voirons]]
# [[Ottův slovník naučný/von Voit August|von Voit August]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitelsbrunn|Voitelsbrunn]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitersreuth|Voitersreuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitl|Voitl]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitles|Voitles]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitsberg|Voitsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Voitsdorf|Voitsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Voiture|Voiture]]
# [[Ottův slovník naučný/Voiture Vincent|Voiture Vincent]]
# [[Ottův slovník naučný/Voj|Voj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojáctví|Vojáctví]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojáček|Vojáček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojáčková|Vojáčková]]
# [[Ottův slovník naučný/Voják|Voják]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojakovac|Vojakovac]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojan|Vojan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojča|Vojča]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojejkov|Vojejkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenice|Vojenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská daň|Vojenská daň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská Hranice|Vojenská Hranice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská hudba|Vojenská hudba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská nemocnice|Vojenská nemocnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská povinnost|Vojenská povinnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská rada dvorská|Vojenská rada dvorská]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská služba|Vojenská služba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenská taxa|Vojenská taxa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenské osady|Vojenské osady]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenské zdravotnictví|Vojenské zdravotnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenský soud|Vojenský soud]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenský soudce|Vojenský soudce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojenství|Vojenství]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojerce|Vojerce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojetice|Vojetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojetín|Vojetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojevoda|Vojevoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojevodskij|Vojevodskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojice|Vojice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojický|Vojický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojič|Vojič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojíř|Vojíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojíř Saska z Vacovic|Vojíř Saska z Vacovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojislavice|Vojislavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojislavský|Vojislavský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojkov|Vojkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojkovice|Vojkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojkovský|Vojkovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojna|Vojna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnar|Vojnar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnice|Vojnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnicy|Vojnicy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojničky|Vojničky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnik|Vojnik]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnikov|Vojnikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojníkov|Vojníkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnín|Vojnín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnović|Vojnović]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnovice|Vojnovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojnův Městec|Vojnův Městec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojovice|Vojovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojska|Vojska]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojsko|Vojsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojský|Vojský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojslav|Vojslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojslavice|Vojslavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojslavský|Vojslavský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojta|Vojta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtěch|Vojtěch]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Vojtěch|Sv. Vojtěch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtěchov|Vojtěchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtěšice|Vojtěšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtěšín|Vojtěšín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtěška|Vojtěška]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtíšek|Vojtíšek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojtíškov|Vojtíškov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojusa|Vojusa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojvoda|Vojvoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vojvodina|Vojvodina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vok|Vok]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokabulář|Vokabulář]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokáč|Vokáč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokál|Vokál]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokál Jan|Vokál Jan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokalisace|Vokalisace]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokativ|Vokativ]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokna|Vokna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokoun|Vokoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokov|Vokov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokovice|Vokovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Voksa|Voksa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vokšice|Vokšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vol.|Vol.]]
# [[Ottův slovník naučný/Volagasés|Volagasés]]
# [[Ottův slovník naučný/Volák|Volák]]
# [[Ottův slovník naučný/Volanice|Volanice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volání k pořádku|Volání k pořádku]]
# [[Ottův slovník naučný/Volanka|Volanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volano|Volano]]
# [[Ottův slovník naučný/Volanov|Volanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volanský|Volanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Volant|Volant]]
# [[Ottův slovník naučný/Volapük|Volapük]]
# [[Ottův slovník naučný/Volárna|Volárna]]
# [[Ottův slovník naučný/Volary|Volary]]
# [[Ottův slovník naučný/Volaterrae|Volaterrae]]
# [[Ottův slovník naučný/Volatka|Volatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volavce|Volavce]]
# [[Ottův slovník naučný/Volavka|Volavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volavky|Volavky]]
# [[Ottův slovník naučný/Volbram Brandlínský|Volbram Brandlínský]]
# [[Ottův slovník naučný/Volby|Volby]]
# [[Ottův slovník naučný/Volcae|Volcae]]
# [[Ottův slovník naučný/Volcano|Volcano]]
# [[Ottův slovník naučný/Volci|Volci]]
# [[Ottův slovník naučný/Volck|Volck]]
# [[Ottův slovník naučný/Volčansk|Volčansk]]
# [[Ottův slovník naučný/Voldan|Voldan]]
# [[Ottův slovník naučný/Voldašín|Voldašín]]
# [[Ottův slovník naučný/Volduchy|Volduchy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vole|Vole]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební okres|Volební okres]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební povinnost|Volební povinnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební právo|Volební právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební řády|Volební řády]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební reforma|Volební reforma]]
# [[Ottův slovník naučný/Volební seznam|Volební seznam]]
# [[Ottův slovník naučný/Voleč|Voleč]]
# [[Ottův slovník naučný/Volek|Volek]]
# [[Ottův slovník naučný/Volenec|Volenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Volenice|Volenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volenovice|Volenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volenti non fit injuria|Volenti non fit injuria]]
# [[Ottův slovník naučný/Volero|Volero]]
# [[Ottův slovník naučný/Volešec|Volešec]]
# [[Ottův slovník naučný/Voleška|Voleška]]
# [[Ottův slovník naučný/Voletice|Voletice]]
# [[Ottův slovník naučný/Voletiny|Voletiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Volevčice|Volevčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfartice|Volfartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfgang|Volfgang]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Volfganga jezero|Sv. Volfganga jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfingár|Volfingár]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfířov|Volfířov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfová|Volfová]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfram|Volfram]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfs|Volfs]]
# [[Ottův slovník naučný/Volfštein|Volfštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Volga|Volga]]
# [[Ottův slovník naučný/Volgast|Volgast]]
# [[Ottův slovník naučný/Volger|Volger]]
# [[Ottův slovník naučný/Volgsk|Volgsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volha|Volha]]
# [[Ottův slovník naučný/Volhynie|Volhynie]]
# [[Ottův slovník naučný/Volchov|Volchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volchvi|Volchvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Volière|Volière]]
# [[Ottův slovník naučný/Volichov|Volichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volín|Volín]]
# [[Ottův slovník naučný/Volitel|Volitel]]
# [[Ottův slovník naučný/Volitelnost|Volitelnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Völk|Völk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkameria|Volkameria]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkar|Volkar]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkelt|Volkelt]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkens|Volkens]]
# [[Ottův slovník naučný/Völker|Völker]]
# [[Ottův slovník naučný/Völkermarkt|Völkermarkt]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkhart|Volkhart]]
# [[Ottův slovník naučný/Völklingen|Völklingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkmann|Volkmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkmar|Volkmar]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkmer|Volkmer]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkonská|Volkonská]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkonskij|Volkonskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkov|Volkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkova|Volkova]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkovincy|Volkovincy]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkoviský les|Volkoviský les]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkovysk|Volkovysk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volkovyški|Volkovyški]]
# [[Ottův slovník naučný/Volksthing|Volksthing]]
# [[Ottův slovník naučný/von Vollmar|von Vollmar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vollmöller|Vollmöller]]
# [[Ottův slovník naučný/Vollon|Vollon]]
# [[Ottův slovník naučný/Volmava|Volmava]]
# [[Ottův slovník naučný/Völmerstod|Völmerstod]]
# [[Ottův slovník naučný/Volné stěhování|Volné stěhování]]
# [[Ottův slovník naučný/Volney|Volney]]
# [[Ottův slovník naučný/Volnost|Volnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Volný|Volný]]
# [[Ottův slovník naučný/Volo|Volo]]
# [[Ottův slovník naučný/Volockij Josif|Volockij Josif]]
# [[Ottův slovník naučný/Voločisk|Voločisk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volofové|Volofové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vologda|Vologda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vologesus|Vologesus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vologodská gubernie|Vologodská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/Volokolamsk|Volokolamsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volokonovka|Volokonovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volontaire|Volontaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Volos|Volos]]
# [[Ottův slovník naučný/Volos (město)|Volos (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Volosko|Volosko]]
# [[Ottův slovník naučný/Volosť|Volosť]]
# [[Ottův slovník naučný/Volostěl|Volostěl]]
# [[Ottův slovník naučný/Vološina|Vološina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vološka|Vološka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volov|Volov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volová|Volová]]
# [[Ottův slovník naučný/Volovec|Volovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Volovec (obec)|Volovec (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Volovice|Volovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Volovka|Volovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volovník|Volovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Volpato|Volpato]]
# [[Ottův slovník naučný/delle Volpe|delle Volpe]]
# [[Ottův slovník naučný/Volpi|Volpi]]
# [[Ottův slovník naučný/Volpinit|Volpinit]]
# [[Ottův slovník naučný/Volsinii|Volsinii]]
# [[Ottův slovník naučný/Volsk|Volsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volské oko|Volské oko]]
# [[Ottův slovník naučný/Volskové|Volskové]]
# [[Ottův slovník naučný/Volský jazyk|Volský jazyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Volský záliv|Volský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Volšovský|Volšovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Volt|Volt]]
# [[Ottův slovník naučný/Volta|Volta]]
# [[Ottův slovník naučný/Volta Alessandro|Volta Alessandro]]
# [[Ottův slovník naučný/de Voltaire|de Voltaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltaismus|Voltaismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Volta Montovana|Volta Montovana]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltametr|Voltametr]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltametrie|Voltametrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltamper|Voltamper]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltcoulomb|Voltcoulomb]]
# [[Ottův slovník naučný/Volte|Volte]]
# [[Ottův slovník naučný/Völter|Völter]]
# [[Ottův slovník naučný/Volterra|Volterra]]
# [[Ottův slovník naučný/da Volterra|da Volterra]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltiger|Voltiger]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltigeur|Voltigeur]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltířov|Voltířov]]
# [[Ottův slovník naučný/Volti subito|Volti subito]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltmetr|Voltmetr]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltolini|Voltolini]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltri|Voltri]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltumna|Voltumna]]
# [[Ottův slovník naučný/Volturno|Volturno]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltuše|Voltuše]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltův článek|Voltův článek]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltův sloup|Voltův sloup]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltýně|Voltýně]]
# [[Ottův slovník naučný/Voltz|Voltz]]
# [[Ottův slovník naučný/Volucella|Volucella]]
# [[Ottův slovník naučný/Volujev|Volujev]]
# [[Ottův slovník naučný/Volumen|Volumen]]
# [[Ottův slovník naučný/Volumenometr|Volumenometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Volumetr|Volumetr]]
# [[Ottův slovník naučný/Volumetrie|Volumetrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Voluminosní|Voluminosní]]
# [[Ottův slovník naučný/Voluntarismus|Voluntarismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Volunteer Island|Volunteer Island]]
# [[Ottův slovník naučný/Volunteers|Volunteers]]
# [[Ottův slovník naučný/Völuspá|Völuspá]]
# [[Ottův slovník naučný/Voluta|Voluta]]
# [[Ottův slovník naučný/Voluta (zoologie)|Voluta (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Volvocinae|Volvocinae]]
# [[Ottův slovník naučný/Volvox|Volvox]]
# [[Ottův slovník naučný/Volyn|Volyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Volyň|Volyň]]
# [[Ottův slovník naučný/Volyně|Volyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Volyňka|Volyňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Volynská gubernie|Volynská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/Volz|Volz]]
# [[Ottův slovník naučný/Volžsk|Volžsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomáčka|Vomáčka]]
# [[Ottův slovník naučný/Voman|Voman]]
# [[Ottův slovník naučný/Vombat|Vombat]]
# [[Ottův slovník naučný/Voměj|Voměj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomer|Vomer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomica|Vomica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomice|Vomice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomitoria|Vomitoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Vomitus|Vomitus]]
# [[Ottův slovník naučný/Voňavka|Voňavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Voňavky|Voňavky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vončina|Vončina]]
# [[Ottův slovník naučný/van Vondel|van Vondel]]
# [[Ottův slovník naučný/Vondráček|Vondráček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vondrák|Vondrák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vondruška|Vondruška]]
# [[Ottův slovník naučný/Voněkras|Voněkras]]
# [[Ottův slovník naučný/Vonitsa|Vonitsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vonodrev|Vonodrev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vonoklasy|Vonoklasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vononés|Vononés]]
# [[Ottův slovník naučný/Vön-san|Vön-san]]
# [[Ottův slovník naučný/Voorne-en-Putten|Voorne-en-Putten]]
# [[Ottův slovník naučný/Vopiscus Flavius|Vopiscus Flavius]]
# [[Ottův slovník naučný/Voponec|Voponec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vor|Vor]]
# [[Ottův slovník naučný/Vor (obec)|Vor (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Voráček|Voráček]]
# [[Ottův slovník naučný/Voračice|Voračice]]
# [[Ottův slovník naučný/Voračický|Voračický]]
# [[Ottův slovník naučný/de Voragine|de Voragine]]
# [[Ottův slovník naučný/Voralberská železnice|Voralberská železnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorarlbersko|Vorarlbersko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorašné|Vorašné]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorbes|Vorbes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vörde|Vörde]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorderdorf|Vorderdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Vordernberg|Vordernberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorderstift|Vorderstift]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorderweid|Vorderweid]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorel|Vorel]]
# [[Ottův slovník naučný/Voříkov|Voříkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vořikovský|Vořikovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Voristan|Voristan]]
# [[Ottův slovník naučný/Voříšek|Voříšek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorklebice|Vorklebice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorlíček|Vorlíček]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vorličné|z Vorličné]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorličný|Vorličný]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorlík|Vorlík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorlová|Vorlová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorms|Vorms]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorobjev|Vorobjev]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorobjevy gory|Vorobjevy gory]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorobkevič|Vorobkevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorona|Vorona]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroncov|Voroncov]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroncov Vasilij Pavlovič|Voroncov Vasilij Pavlovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroncov-Daškov|Voroncov-Daškov]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroncovka|Voroncovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroněž|Voroněž]]
# [[Ottův slovník naučný/Voronin|Voronin]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroňja|Voroňja]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroňkov|Voroňkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Voronok|Voronok]]
# [[Ottův slovník naučný/Voronov|Voronov]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroplavba|Voroplavba]]
# [[Ottův slovník naučný/Voroponov|Voroponov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vörösmart|Vörösmart]]
# [[Ottův slovník naučný/Vörösmarty|Vörösmarty]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöröspatak|Vöröspatak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöröstorony|Vöröstorony]]
# [[Ottův slovník naučný/Vörösvágás|Vörösvágás]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorošilov|Vorošilov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorotnikov|Vorotnikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorotyněc|Vorotyněc]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorotynsk|Vorotynsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorovka|Vorovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorožba|Vorožba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorskla|Vorskla]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorsma|Vorsma]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorsterman|Vorsterman]]
# [[Ottův slovník naučný/Voršila|Voršila]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Voršila|Sv. Voršila]]
# [[Ottův slovník naučný/Voršilky|Voršilky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vortex|Vortex]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorticella|Vorticella]]
# [[Ottův slovník naučný/Vortová|Vortová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vortumnus|Vortumnus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorvaň|Vorvaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vorvani|Vorvani]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vos|de Vos]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosa|Vosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Les Vosges|Les Vosges]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosk|Vosk]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskařství|Voskařství]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskeruše|Voskeruše]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosková malba|Vosková malba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosková plastika|Vosková plastika]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskoveň|Voskoveň]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskové plátno|Voskové plátno]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskovka|Voskovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskovník|Voskovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Voskresensk|Voskresensk]]
# [[Ottův slovník naučný/Voslař|Voslař]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöslau|Vöslau]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosleby|Vosleby]]
# [[Ottův slovník naučný/Voslochov|Voslochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Voslovice|Voslovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosmaer|Vosmaer]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosmík|Vosmík]]
# [[Ottův slovník naučný/Voss|Voss]]
# [[Ottův slovník naučný/Voss (osoby)|Voss (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vossevangen|Vossevangen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vossius|Vossius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vostalis|Vostalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vostica|Vostica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vostokov|Vostokov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vostrov|Vostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosy|Vosy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vosyka|Vosyka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vošice|Vošice]]
# [[Ottův slovník naučný/Voškovrch|Voškovrch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vošnjak|Vošnjak]]
# [[Ottův slovník naučný/Votáňka|Votáňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Votant|Votant]]
# [[Ottův slovník naučný/Votčina|Votčina]]
# [[Ottův slovník naučný/Votice|Votice]]
# [[Ottův slovník naučný/Votín|Votín]]
# [[Ottův slovník naučný/z Votína|z Votína]]
# [[Ottův slovník naučný/Votivní|Votivní]]
# [[Ottův slovník naučný/Votivní deska|Votivní deska]]
# [[Ottův slovník naučný/Voťjaci|Voťjaci]]
# [[Ottův slovník naučný/Votka Jan K.|Votka Jan K.]]
# [[Ottův slovník naučný/Votka|Votka]]
# [[Ottův slovník naučný/Votkinský závod|Votkinský závod]]
# [[Ottův slovník naučný/Votoček|Votoček]]
# [[Ottův slovník naučný/Votruba|Votruba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vöttau|Vöttau]]
# [[Ottův slovník naučný/Votum|Votum]]
# [[Ottův slovník naučný/Votvovice|Votvovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Votýpka|Votýpka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vouapa|Vouapa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vouet|Vouet]]
# [[Ottův slovník naučný/Vouglé|Vouglé]]
# [[Ottův slovník naučný/Vouillé|Vouillé]]
# [[Ottův slovník naučný/Vousáci|Vousáci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vousanka|Vousanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vousatka|Vousatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vous l'avez, George Dandin|Vous l'avez, George Dandin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vousy|Vousy]]
# [[Ottův slovník naučný/Voüte|Voüte]]
# [[Ottův slovník naučný/Vouziers|Vouziers]]
# [[Ottův slovník naučný/Vovčok|Vovčok]]
# [[Ottův slovník naučný/Voves|Voves]]
# [[Ottův slovník naučný/Vovko|Vovko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vox|Vox]]
# [[Ottův slovník naučný/Voyage|Voyage]]
# [[Ottův slovník naučný/Voyons|Voyons]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozataj|Vozataj]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozatajstvo|Vozatajstvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozdecko|Vozdecko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozdečko|Vozdečko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozenica|Vozenica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozerovice|Vozerovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozhřivka|Vozhřivka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozka|Vozka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozlice|Vozlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozněsensk|Vozněsensk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozněsenskaja|Vozněsenskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozněsenskaja pristaň|Vozněsenskaja pristaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozněsenskoje|Vozněsenskoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Voznice|Voznice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozník|Vozník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozová hradba|Vozová hradba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vozoví|Vozoví]]
# [[Ottův slovník naučný/Voža|Voža]]
# [[Ottův slovník naučný/Vožice|Vožice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vožický|Vožický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabcovití|Vrabcovití]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabče|Vrabče]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabec|Vrabec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabečnice|Vrabečnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabí|Vrabí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabinec|Vrabinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabí símě|Vrabí símě]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabov|Vrabov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabsko|Vrabsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrabský Tluksa|Vrabský Tluksa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraca|Vraca]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraclav|Vraclav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraclaví|Vraclaví]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraclavka|Vraclavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vracov|Vracov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vracovice|Vracovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vračkovice|Vračkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vračno|Vračno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vračovice|Vračovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vradivka|Vradivka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrahovice|Vrahovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrahožily|Vrahožily]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrachori|Vrachori]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraic|Vraic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrajt|Vrajt]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrak|Vrak]]
# [[Ottův slovník naučný/Vramec|Vramec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrana|Vrana]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrána|Vrána]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrána (obec)|Vrána (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrána (osoby)|Vrána (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraňany|Vraňany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranava|Vranava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranča|Vranča]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrančić|Vrančić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrančice|Vrančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranduk|Vranduk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrané|Vrané]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranec|Vranec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraneček|Vraneček]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranečkovité|Vranečkovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vránek|Vránek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrani|Vrani]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraní|Vraní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranicani Dobrinović|Vranicani Dobrinović]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranice|Vranice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranický|Vranický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraní hory|Vraní hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraník|Vraník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranín|Vranín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraní nožka|Vraní nožka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraní oka|Vraní oka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraní oko|Vraní oko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranišov|Vranišov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranja|Vranja]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranka|Vranka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranov|Vranov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranová|Vranová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranové|Vranové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranovec|Vranovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranovice|Vranovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranovsko|Vranovsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranovský|Vranovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vranské jezero|Vranské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraný|Vraný]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrápenec|Vrápenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrapice|Vrapice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraskoun|Vraskoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrásky|Vrásky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraškov|Vraškov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrat|Vrat]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrata|Vrata]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrata carskija|Vrata carskija]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrátek elektrický|Vrátek elektrický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratěnín|Vratěnín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratič|Vratič]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratička|Vratička]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratičkovice|Vratičkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratidlo|Vratidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratikov|Vratikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislav|Vratislav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislav (sídlo)|Vratislav (sídlo)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislav z Mitrovic|Vratislav z Mitrovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislavice|Vratislavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislávka|Vratislávka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislavsko|Vratislavsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratislavský mír|Vratislavský mír]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratisluň|Vratisluň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratišov|Vratišov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratišovice|Vratišovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vratkov|Vratkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrátnice|Vrátnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrátník|Vrátník]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrátno|Vrátno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrátný|Vrátný]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vratu|z Vratu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vraz|Vraz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vráz|Vráz]]
# [[Ottův slovník naučný/Vráž|Vráž]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražda|Vražda]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražda z Kunvaldu|Vražda z Kunvaldu]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražice|Vražice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražkov|Vražkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražná|Vražná]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražné|Vražné]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vražného|z Vražného]]
# [[Ottův slovník naučný/Vražno|Vražno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrba|Vrba]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrba (osoby)|Vrba (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbanić|Vrbanić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbas|Vrbas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbata|Vrbata]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbátky|Vrbátky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbčany|Vrbčany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbenský|Vrbenský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbětice|Vrbětice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbica|Vrbica]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbice|Vrbice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbice (obec)|Vrbice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbičany|Vrbičany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbička|Vrbička]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbina|Vrbina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbka|Vrbka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbka (obec)|Vrbka (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbky|Vrbky]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vrbna|z Vrbna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbno|Vrbno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbny|Vrbny]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbov|Vrbov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbová|Vrbová]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbovce|Vrbovce]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vrbovce|z Vrbovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbové|Vrbové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbovec|Vrbovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbovité|Vrbovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbovka|Vrbovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrbské jezero|Vrbské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcov|Vrcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcovice|Vrcovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrčany|Vrčany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrčeň|Vrčeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrčević|Vrčević]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrddhi|Vrddhi]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrdnik|Vrdnik]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrdy|Vrdy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřeckaté houby|Vřeckaté houby]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřecko|Vřecko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřed|Vřed]]
# [[Ottův slovník naučný/Vredoman|Vredoman]]
# [[Ottův slovník naučný/Vredis|Vredis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vření|Vření]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřes|Vřes]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesce|Vřesce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesek|Vřesek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesina|Vřesina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřeskovice|Vřeskovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesna|Vřesna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesná|Vřesná]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesnický|Vřesnický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesník|Vřesník]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vřesovic|z Vřesovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesovice|Vřesovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesoviště|Vřesoviště]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřesovité|Vřesovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřešťál|Vřešťál]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřešťan|Vřešťan]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřešťov|Vřešťov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřešťovský|Vřešťovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřeta|Vřeta]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetenice|Vřetenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřeteno|Vřeteno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetenovka|Vřetenovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetenský mlýn|Vřetenský mlýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetenušky|Vřetenušky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vretos|Vretos]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetouň|Vřetouň]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřetovice|Vřetovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřez|Vřez]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřezovice|Vřezovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrgorac|Vrgorac]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrh|Vrh]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhaveč|Vrhaveč]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhavka|Vrhavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhbosna|Vrhbosna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhcáb|Vrhcáb]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhnika|Vrhnika]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhnutí|Vrhnutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrhovec|Vrhovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrch|Vrch]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrch (obec)|Vrch (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchbělá|Vrchbělá]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchlabí|Vrchlabí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchlabský|Vrchlabský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchlický|Vrchlický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchmezí|Vrchmezí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchní|Vrchní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchnice|Vrchnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchnost|Vrchnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchnostenské instrukce hospodářské|Vrchnostenské instrukce hospodářské]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchnostenské řády|Vrchnostenské řády]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchol|Vrchol]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcholák|Vrcholák]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcholení|Vrcholení]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcholík|Vrcholík]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcholoplodé|Vrcholoplodé]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrcholtovice|Vrcholtovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchoslav|Vrchoslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchoslavice|Vrchoslavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchota|Vrchota]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchotice|Vrchotice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchotický|Vrchotický]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchové|Vrchové]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchovany|Vrchovany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchovec|Vrchovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchovina|Vrchovina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchoviny|Vrchoviny]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vrchovišť|z Vrchovišť]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchoviště|Vrchoviště]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchovnice|Vrchovnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchovský|Vrchovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrchy|Vrchy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřídelní kámen|Vřídelní kámen]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřídlo|Vřídlo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vriendt|de Vriendt]]
# [[Ottův slovník naučný/de Vries|de Vries]]
# [[Ottův slovník naučný/Vriesland|Vriesland]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrijburg|Vrijburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrinský Rýn|Vrinský Rýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřísek|Vřísek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vřísko|Vřísko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrišabha|Vrišabha]]
# [[Ottův slovník naučný/Vříšť|Vříšť]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrlika|Vrlika]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrnění|Vrnění]]
# [[Ottův slovník naučný/Vroburg|Vroburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrodijevka|Vrodijevka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vroubkování|Vroubkování]]
# [[Ottův slovník naučný/Vroutek|Vroutek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrsce|Vrsce]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrskmany|Vrskmany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrstevnice|Vrstevnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrš|Vrš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrš ze Sadlna|Vrš ze Sadlna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršany|Vršany]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršava|Vršava]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršec|Vršec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršice|Vršice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrškamýk|Vrškamýk]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršov|Vršov]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršovci|Vršovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršovice|Vršovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vršovka|Vršovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtací přístroje|Vrtací přístroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtací stroje|Vrtací stroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtadla|Vrtadla]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrták|Vrták]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtalka|Vrtalka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtání|Vrtání]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtání zemní|Vrtání zemní]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrťátko|Vrťátko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtavec|Vrtavec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtba|Vrtba]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vrtby|z Vrtby]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtěčka|Vrtěčka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtějši|Vrtějši]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtěříž|Vrtěříž]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtěšice|Vrtěšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtky|Vrtky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtohlavost|Vrtohlavost]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtovec|Vrtovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtule (zoologie)|Vrtule (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrtule|Vrtule]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrub|Vrub]]
# [[Ottův slovník naučný/Vruboun|Vruboun]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrubozobí|Vrubozobí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrutice|Vrutice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrútky|Vrútky]]
# [[Ottův slovník naučný/Vryp nerostů|Vryp nerostů]]
# [[Ottův slovník naučný/Vrzal|Vrzal]]
# [[Ottův slovník naučný/Vržanov|Vržanov]]
# [[Ottův slovník naučný/V. s.|V. s.]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsacko|Vsacko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vselug|Vselug]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsesvjatskoje|Vsesvjatskoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsetín|Vsetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsevolod|Vsevolod]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsisko|Vsisko]]
# [[Ottův slovník naučný/Vskury|Vskury]]
# [[Ottův slovník naučný/Vsouvání hlásek|Vsouvání hlásek]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstavač|Vstavač]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstavačovité|Vstavačovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstavka|Vstavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstíš|Vstíš]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstřebání|Vstřebání]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstřikování|Vstřikování]]
# [[Ottův slovník naučný/Vstuhy|Vstuhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vščiž|Vščiž]]
# [[Ottův slovník naučný/Všebořice|Všebořice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeborov|Všeborov]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeborsko|Všeborsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Všedobr|Všedobr]]
# [[Ottův slovník naučný/Všedobrovice|Všedobrovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všehochuť|Všehochuť]]
# [[Ottův slovník naučný/Všehoj|Všehoj]]
# [[Ottův slovník naučný/ze Všehrd|ze Všehrd]]
# [[Ottův slovník naučný/Všehrdy|Všehrdy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všechlapy|Všechlapy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všechov|Všechov]]
# [[Ottův slovník naučný/Všechovice|Všechovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všechromy|Všechromy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všech svatých|Všech svatých]]
# [[Ottův slovník naučný/Všech Svatých ostrovy|Všech Svatých ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všech Svatých záliv|Všech Svatých záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Všejany|Všejany]]
# [[Ottův slovník naučný/Všekary|Všekary]]
# [[Ottův slovník naučný/Všekazi|Všekazi]]
# [[Ottův slovník naučný/Všelibice|Všelibice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeliby|Všeliby]]
# [[Ottův slovník naučný/Všelisy|Všelisy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všemily|Všemily]]
# [[Ottův slovník naučný/Všemina|Všemina]]
# [[Ottův slovník naučný/Všemyslice|Všemyslice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeň|Všeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Všenice|Všenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všenka|Všenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Všenory|Všenory]]
# [[Ottův slovník naučný/Všepadly|Všepadly]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeradice|Všeradice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeradiště|Všeradiště]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeradov|Všeradov]]
# [[Ottův slovník naučný/Všerava|Všerava]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeraz|Všeraz]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeruby|Všeruby]]
# [[Ottův slovník naučný/Všesoky|Všesoky]]
# [[Ottův slovník naučný/Všestary|Všestary]]
# [[Ottův slovník naučný/Všestudy|Všestudy]]
# [[Ottův slovník naučný/Všesulov|Všesulov]]
# [[Ottův slovník naučný/Všešim|Všešim]]
# [[Ottův slovník naučný/Všetaty|Všetaty]]
# [[Ottův slovník naučný/Všeteč|Všeteč]]
# [[Ottův slovník naučný/Všetice|Všetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Všetuly|Všetuly]]
# [[Ottův slovník naučný/Vševily|Vševily]]
# [[Ottův slovník naučný/Vši|Vši]]
# [[Ottův slovník naučný/Všivec|Všivec]]
# [[Ottův slovník naučný/Vt.|Vt.]]
# [[Ottův slovník naučný/V. T.|V. T.]]
# [[Ottův slovník naučný/Vtelenský ze Vtelna|Vtelenský ze Vtelna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vtelno|Vtelno]]
# [[Ottův slovník naučný/Vteřina|Vteřina]]
# [[Ottův slovník naučný/Vtip|Vtip]]
# [[Ottův slovník naučný/Vučić|Vučić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vučićević|Vučićević]]
# [[Ottův slovník naučný/Vučitrn|Vučitrn]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuelta Abajo|Vuelta Abajo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vujić|Vujić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukalović|Vukalović]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukašin|Vukašin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukelić|Vukelić]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukićević|Vukićević]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukotinović|Vukotinović]]
# [[Ottův slovník naučný/Vukovar|Vukovar]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuković|Vuković]]
# [[Ottův slovník naučný/Vůl|Vůl]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulcano|Vulcano]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulcanus|Vulcanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulci|Vulci]]
# [[Ottův slovník naučný/Vůl Černý|Vůl Černý]]
# [[Ottův slovník naučný/Vůle|Vůle]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulfert|Vulfert]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulfilas|Vulfilas]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulgární|Vulgární]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulgata|Vulgata]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulgivaga|Vulgivaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulgo|Vulgo]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkán|Vulkán]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkanické horniny|Vulkanické horniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkanické ostrovy|Vulkanické ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkanismus|Vulkanismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkanisování kaučuku|Vulkanisování kaučuku]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulkánské pohoří|Vulkánské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulnus|Vulnus]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulpian|Vulpian]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulpinit|Vulpinit]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulpius|Vulpius]]
# [[Ottův slovník naučný/Vultur|Vultur]]
# [[Ottův slovník naučný/Vulva|Vulva]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuna|Vuna]]
# [[Ottův slovník naučný/Vunice|Vunice]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuničky|Vuničky]]
# [[Ottův slovník naučný/z Vunšvic|z Vunšvic]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuoxa|Vuoxa]]
# [[Ottův slovník naučný/Vuriennis|Vuriennis]]
# [[Ottův slovník naučný/Vurm|Vurm]]
# [[Ottův slovník naučný/Vusí|Vusí]]
# [[Ottův slovník naučný/Vusin|Vusin]]
# [[Ottův slovník naučný/Vusín|Vusín]]
----
; [[/Opravy a dodatky/]]

== Přílohy ==
{{Rozšířit|seznam příloh}}
&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Ottův slovník naučný|Ottův slovník naučný/Díl 26]]</text>
      <sha1>3i8reyv40yplan7gexvohp68wvhhc3e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Domácí zahrada/Květnice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>49864</id>
    <revision>
      <id>337125</id>
      <parentid>223431</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:37:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337125</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12663" sha1="pfb2l3fc6rprvjial0oi5mu5rf1zhv2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Domácí zahrada
  | AUTOR = Čeněk Kalandra
  | ČÁST = Květnice
  | PŘEDCHOZÍ = Zahrady větší
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Domácí zahrada
  | PODTITULEK = Květnice
  | AUTOR = [[Autor:Čeněk Kalandra|Čeněk Kalandra]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kalandra, Čeněk. ''Domácí zahrada.'' Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s.&amp;nbsp;19.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|c728ab20-4a70-11e2-abe9-005056827e51}}
}}

{{Forma|proza}}
Pěstování květin věnuje se obyčejně v domácnostech méně píle a péče, než ke zdárnému jich vývinu a vzrůstu potřebí; proto také zřídka spatříme vkusně a účelně zařízenou květnici
a ještě řidčeji bujně se dařící květiny v ní.

Jakož jsem obšírněji uvedl ve svém spisku „Pěstování květin v pokoji“ nedaří se každé rostlině v každé zemi. Abych se uvaroval opakování, poukazuji ve příčině rozdílů a přípravy jednotlivých půd či zemin na toto jmenované dílko.*)

Menší spotřebu květin koupíme u zahradníka, čímž uspoříme času a docílíme bezpečněji příznivějších výsledků. Však na vysázení květnic rozsáhlejších, potřebujeme-Ii tedy sazenic počet značnější, přejeme-li si snad zvláštních, neobvyklých druhů, koupíme v některém osvědčeném závodě, jichž je v Čechách dosti četně, semena a z nich vypěstujeme květiny.
{{Oddělovač}}
'''Setí.'''

K tomu nám ovšem velmi platně poslouží pařiště, o jehož zařízení promluvíme v části následující, při pěstování zeleniny. Komu není možno, pařeniště si zříditi, ať z příčin jakýchkoli, tomu radíme síti do bedniček anebo mísek.

O setí do pařiště platí následující jednoduchá pravidla: Nesejme, dokud v nově zařízeném pařišti země příliš se paří. Výpary nadbytečné, které by zahnívání semene i vzešlých rostlinek měly v zápětí, vypouští se nadzdvižením oken, větráním, které musíme bedlivě prováděti, tak aby v pařišti vzduch často se obnovoval a přece jarními mrazíky příliš nevystydnul.

Síti radno vždy na povrch země, načež teprve semeno vrstvou hlíny zasypeme a to dle velikosti zrnek silnější nebo slabší; příliš drobounké semeno nepřikryjeme vůbec, nýbrž pouze dlaní k zemi přitlačíme.

Netřeba ovšem dokládati, že ku snadnějšímu rozeznání sejeme každého druhu semeno na zvláštní dílek a dle potřeby označíme jménem.

Sejme raději řídce. Hustá setba často a snadno se zkazí hnilobou. A kdyby i to se nestalo, jsou sazeničky hustě vzešlé slabé, vyčouhlé, musí se záhy protrhávati, při čemž vytahané sazeničky musíme vyházeti, poněvadž je na venek pro sychravé
dosud počasí vysazovati nesmíme (nemáme-li totiž pařiště dosti prostranné, abychom je přesázeli v něm).

Zaseté semeno nezalévejme, nýbrž raději kropme kartáčem anebo štětkou, aby se nevypláchlo; čím drobnější, tím pozorněji.

Příliš tvrdá semena močí se 12 až 24 hodin ve slabém roztoku kuchyňské soli, anebo se nožíkem slabě naříznou; jinak nevzejdou buď vůbec, buď teprve po dlouhé době a nepravidelně.

Po zasetí udržujme v pařišti co možno stejnou mírnou teplotu a čerstvý vzduch. Obojího dosáhneme opatrným větráním, prováděným v hodinách poledních. Avšak při mírné a vlhké povětrnosti musíme větrati častěji a déle, ba někdy nutno ponechati okno přiotevřené, chráněné rohožkou, i přes noc. Dodržují-li však tužší mrazíky, větráme skrovněji a přikrýváme okna pařiště rohožemi třeba za dne. Těmi chrániti musíme setbu také před paprsky slunečními.

Zkoužkami dokázáno, že ve tmě každé semeno dříve klíčí a lépe vzchází než při denním světle. Příčiny zvláštního toho úkazu nejsou sice s dostatek známy, avšak jest to skutečnosť a musíme s ní tedy počítati.

Zasetá semena udržujme lehkým kropením v mírné vláze; kropme vždy jen v poledne, vodou vlažnou.

Vzešlé sazeničky potřebují čím dál více světla a vzduchu. Větráme tedy častěji a rohožemi kryjeme pouze na noc anebo před sluncem příliš prudkým. Palčivé teplo mělo by podobný účinek jako mráz: zničilo by setbu.

Při větrném počasí necháme pařiště vždy přikryté; nebývajiť jarní větry bez škodlivých vlivů. Nejvíce opatrnosti potřebí s odkrýváním pařiště za dnů jarních plískanic, při počasí proměnlivém, abychom při náhlé chumelenici anebo zdvihne-li
se nenadále mrazivý vítr, nezapoměli pařiště otevřené.

Častějším větráním a nenáhlým působením slunečních paprsků sazeničky se otužují, sílí a každým dnem patrně prospívají. Pak-li seznáme, že je setba příliš hustá, vytrhejme bez váhání slabší sazeničky; rovněž dbejme, aby mezi květinami všeliký plevel se neudržoval.

Při pletí třeba si počínati opatrně, abychom s plevelem nevytrhali i květiny.

V pařišti rády se zahnizďují sviňky a všeliký jiný hmyz. Časté prohlížení a čistění je nezbytno. Ještě nebezpečnější je plíseň. Zpozorujeme-li dosti malé stopy, vytrhejme ihned sazeničky jí postižené, ba i nejbližší na pohled zdravé; jestiť plíseň
velice nakažlivou chorobou a v začátcích málo patrnou. -

Sejeme-li do bedniček, dbejme hlavně toho, aby zaseté semeno při mírné vláze mělo dostatek tepla, vzešlé sazeničky pak světlo a čerstvý vzduch. Země k setí buď kyprá a lehká, se silnou přísadou písku, ne však příliš tučná, hnojná. Jakékoli součástky neshnilé, drobty dřeva, slámy, listí mohly by přivoditi hnilobu vzešlého semene.

Však netřeba každou květinu síti do bedniček nebo do pařiště; mnohá semena klíčí také při teplotě nižší a taková síti můžeme na připravený záhonek a odtud pak vysázeti na patřičné místo. Jsou také rostliny jednolété, které přasazení buď vůbec nesnesou anebo velmi nesnadno se ujímají a zakořeňují; ty buďtež sety hned na místo, již napřed pro ně určené.

Při návodu o jednotlivých květinách výslovně to podotkneme.

Oseté záhonky chraňme před drůbeží. Nejsnadněji trním nebo chvojím.
{{Oddělovač}}
'''Vysazování.'''

Jestiť to výkon, v němž velmi snadno a brzy nabudeme sběhlosti a zručnosti náležité.

Doba, kdy s vysazováním na záhonky počneme, u rozličných květin je rozdílná. U většiny hodí se k tomu měsíc květen. Květinky útlejší vysazujeme později než ony, které si ze slabšího mrazíku mnoho nedělají.

K vysazování vybíráme sazeničky silnější, vyvinutější; slabší rozsázíme v pařišti, aby sesílily.

Nejvíce skoro při vysazování květinových sazeniček záleží na tom, abychom vytahováním z původního místa kořínky nepoškodili.

Nevytahujme také mnoho sazeniček najednou, aby ty, které by déle do země nepřišly, mezi tím nezavadly.

Ku přesazování hodí se nejlépe den podmračný; nechceme-li nebo nemůžeme-li na takový čekati, musíme vysázené sazeničky stíniti, nejlépe přiklopením prázdným květníkem, který chrání před sluncem, před větrem, před nočními mrazíky a přece propouští vzduch.

Že před vysazováním květin musí býti půda rytím náležitě zkypřena, a hráběmi srovnána, o tom netřeba snad mluvili.

Kolíkem prohloubíme jamku, vsadíme do ní rostlinku až po semenní lístky anebo trochu nad ně, ale nikoli tak, aby snad korunka rostlinky přišla do země, a pak zemi přihrneme a zlehka přitlačíme.

Vysázené květiny hned zalejeme a to vodou vlažnou. Zalitím vodou studenou zdržely bychom sazeničky ve vzrůstu aspoň o 14 dnů, ba choulostivější by zakrněly na dlouhou dobu. Zalévejme opatrně, konví kropící, sice by mnohá zazenička byla vypláchnuta.

Jak daleko jednotlivé sazeničky od sebe sázeti máme, závisí od toho, jak se která květina vzrůstem rozvine, rozšíří; také od toho, sázíme-li skupiny, které bývají řídčí, anebo obruby, které musí tvořiti souvislý pruh. O vysazování na záhony kobercové pojednáme zvláště.

Vysázené záhonky udržujme pokud možná ve stejnoměrné mírné vláze zaléváním kropenkou, jež konejme za chladnějšího počasí zrána, za teplejšího k večeru, nikdy ne za slunečního jasu v poledne, leč by země příliš byla vypráhlá, také nikdy vodou příliš studenou.
{{Oddělovač}}
'''O skupinách a kobercích květinových.'''

V našich domácích zahrádkách spatřujeme nejčastěji květinovou směs. Zřidka soulad. A jak ta směs na mnoze vypadá! Mnohý takový pěstitel květin myslí, že dosti učinil, nasázel-li bez ladu a skladu, co mu do rukou přišlo a kam mu právě napadlo; někomu stačí pouze vysetí semene.

O dalším pěstování, okopávání, pleti atd. se mu ani nezdá. Takto hleděná či nehleděná zahrada špatné vydává o svém majiteli svědectví.

Zanedbáním, pustnutím zahrady ovšem je vinnen majitel její či ten, komu péče o ni uložena. Nelze však mu vždy přikládati za vinu nesoulad v uspořádání.

Mnohý měl by dobrou vůli, ale — neumí si poraditi, co a jak.

Pro domácí zahrady jsou květinové skupiny příhodnější, poněvadž sestavení jich je o mnoho snadnější než záhonů kobercových. Avšak ani nejkrásnější skupiny nečiní takový dojem, jako ladně srovnaný koberec.

Skupiny umísťují se obyčejně do trávníků, na záhonky buď větší nebo menší, podle místa, jež máme pohotově. V zahrádkách zcela malých trávník síti nebudeme, nýbrž zřídivše obrubu květinovou, nasázíme za obrubu, do vnitř záhonku, vždy po několika sazeničkách téhož druhu květin a jsou-li nám milejší druhy vyšší a rozložitější, tedy jednotlivé sazenice, aby se tyto jednotlivé skupinky střídaly dle toho, kolikeré druhy pěstujeme. Také můžeme sestaviti skupinky tak, že vsadíme do středu jedinou rostlinu vyšší a vůkol ní kruh či jiný tvar květin nižších, nejlépe barev květu i listí jiných, než stojí uprostřed. Dáme-li na př. do středu stříbrolistou Cineraria maritima, vysázíme vůkol buď červenohnědou Perille nankinensis, modrokvětou nízkou Lobelia erinus, s krvavým květem a výšší Lobelia Cardinalis anebo podobně.

Týmž způsobem sestavíme skupiny barev libovolných. Slovanské trikolóry nabudeme, vřadíme-li mezi obě svrchu jmenované červenou Achyrantes. Tedy Cineraria maritima, Achyrantes, Lobelia erinus. Pěstitelům růží méně zkušeným budiž zde připomenuto, že růže milují okolo kmenu volno, že tedy není radno, obklopiti je skupinou květin.

Ve větších zahrádkách staví se skupiny do trávníku, jenž vysévá se na záhonky různých buď přímočárných anebo, což dodává celku vzhledu rozmanitějšího, rozličně zaokrouhlených tvarův.

Rozumí se samo sebou, že nemůžeme vysazovat květiny přímo do trávníku samého. Buď musíme hned při setí trávního semene vytýčiti místa pro jednotlivé skupiny a síti pozorně jen vůkol nich anebo po vzejítí trávník z nich vyjmouti a novou zemí nahraditi. V obou případech, z nichž prvnější lépe se odporučuje pro větší skupiny, druhý pro jednotlivé rostliny, nejlépe učiníme, přidáme-li v místa, pro květiny určená, země tolik, aby půda skupiny nad trávník vynikla. Nezapomeňme však okolo skupiny vyhloubiti mělkou rýhu, aby voda tak snadno neodtékala a skupina suchem netrpěla.

Jako jednotlivé rostliny do trávníků doporučují se všechny výše rostoucí, ať již chvojnaté, jako thuya (zerav), cypřiš, listnaté, na př. Lavatera ricinus (skočec), některé druhy palem, které ovšem na podzim časněji musíme odkliditi do pokoje, neb rostliny pro květ pěstované. Mezi těmito přednosť náleží růži, ač některé jiné rovněž krásně se vyjímají, na př. magnolia (šácholan), Yucca filamentosa, Lilium giganteum, Canna indická, jiřiny, Campanula pyramidalis. V novější době někteří zahradníci doporučují jako osamotnělé květiny do trávníku i nižší květiny cibulovité, zvláště tulipány, pro něž se vydloubne jamka, vyplní dobrou písčitou zemí a do této cibule zasadí.

Při volbě květin pro skupiny nejpřednější práci vykonává vkus majitele. —
{{Oddělovač}}
&lt;sup&gt;*) U redakce »Hospodáře« v Miloticich u Hranic za 1 korunu.&lt;/sup&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pfb2l3fc6rprvjial0oi5mu5rf1zhv2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/Maškarní ples</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53784</id>
    <revision>
      <id>337064</id>
      <parentid>237367</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:32:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337064</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8587" sha1="1xji2lgxqshbul825qcpgrl9scythr0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | AUTOR = Alois Tvrdek
  | ČÁST = Maškarní ples
  | PŘEDCHOZÍ = La traviata (Violetta)
  | DALŠÍ = Aida
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Maškarní ples
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 2., str.&amp;nbsp;238-240
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|7c3adb10-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Maškarní ples|Maškarní ples]]
  | IMAGE = Giuseppe Verdi, Un Ballo in maschera, Vocal score frontispiece - restoration.jpg
}}

'''Giuseppe Verdi: ''{{Verzálky|Maškarní ples.}}'''''

Opera o 5 jednáních. Text A. Sommy a Fr. Piavea nově přeložil O. Smrčka.

== Osoby: ==
* Richard hrabě z Warwichu, guvernér bostonský ...tenor.
* Renat, jeho tajemník ...baryton.
* Amalie, choť Renatova ...soprán.
* Ulrika, věštkyně ... mezzosoprán.
* Oskar, páže ...soprán.
* Silvan, námořník ...baryton.
* Samuel ...bar. Tom ...bas. -důstojníci, nepřátelé guvernérovi.
* Soudce ...bas.
* Sloužící Amaliin ...baryton.

- Místo děje: Boston a jeho okolí. Čas: Konec XVII. stol. - První provozování 17. II. 1859 v Římě.
{{Forma|proza}}

== Jednání I. ==
Přijímací síň v domě guvernérově. - Důstojníci i občané čekající slyšení u guvernéra projevují svou oddanost, kdežto Samuel, Tom a jejich přívrženci dávají najevo nenávist. Richard přivítav všecky, slibuje spravedlivě vyříditi podávané mu žádosti a přijav pak z rukou věrně mu oddaného Oskara seznam hostí, zvaných na ples jím chystaný, zkoumá, je-li mezi nimi též Amalie, choť jeho tajemníka a přítele Renata. Spatřiv její jméno v seznamu, těší se, že se s ní opět shledá a uslyší zníti z úst jejích sladkou hudbu slov. Miluje totiž potají krásnou Amalii, jež stejně lne k němu, ale snaží se svou lásku potlačiti. Po odchodu návštěvníků oznamuje Renat guvernerovi, že přišel na stopu spiknutí proti Richardovi a zná vůdce. Richard nedovoluje mu označiti je jménem, aby nebyl nucen prolévati jejich krev. Spoléhá úplně na lásku svých poddaných a přízeň nebe. Poté vrchní soudce žaluje na věštkyni Ulriku, u níž se scházívá pestrá směs všech různých stavů, aby si dala od ní hádati budoucnost; i žádá, aby byla vyhoštěna ze země. Oskar se jí ujímá potvrzuje, že věští vždy pravdu, pročež Richard nechce ji odsouditi, dokud by jí nevyslyšel, a prohlašuje, že se sám v přestrojení přesvědčí o hadačském umění věštkyně ještě dnes večer. Vyzývaje pak důstojníky a šlechtice k účastenství odchází, kdežto spiklenci se těší, že se snad navečer naskytne vhodná příležitost zahubiti guvernéra.

== Jednání II. ==
Obydlí věštkyně. - Ulrika provozuje v přítomnosti shromážděného lidu své čáry. Blíží se v přestrojení za plavce i Richard, jejž věštkyně poznává; v jeho přítomnosti prorokuje námořníku Silvanovi, že za dlouhé služby čeká ho co nejdříve povýšení i odměna peněžitá. Richard činí věštecká slova ihned skutečností, vstrčiv nepozorovaně Silvanovi do kapsy svitek peněz s potvrzením, že jej povýšil na důstojníka. Když blažený Silvan odkvapil sloužící ohlašuje Ulrice příchod nějaké dámy,	která si přeje mluviti s věštkyní docela o samotě. Ulrika odesílá své návštěvníky. Pouze Richard, skryv se za záclonou, vyslechne zpověď vzácného hosta - Amalie - přiznávající se, že miluje potají bostonského vládce; potom prosí věštkyně o prostředek na potlačení nedovolené lásky té. Ulrika chce ji vyléčiti tajemnou mocí kouzelného léku vyrobeného z květin, rostoucích na popravišti, jichž Renatova manželka vlastní rukou o půlnoci musí natrhati. Amalie se sice děsí hrozného místa toho, odhodlává se však nicméně těžkou úlohu vykonati, aby svému manželu věrnost zachovala a sama získala klid duše. Richard uslyšev vše, umiňuje si, že se o půlnoci tamtéž dostaví, aby milované byl strážcem. Po odchodu Amaliině dává si sám hádati a dovídá se, že bude zavražděn tím, kdo první ještě dnes ruku mu stiskne. Téže chvíle vstupuje Renat, aby znova varoval svého pána před úklady, a přátelsky tiskne Richardovi nabízenou ruku. Richard dav se poznati, udílí milost věštkyni, a slaven jest pak oddaným lidem.

== Jednání III. ==
Místo u popraviště. Půlnoc. - Amalie, poslušna jsouc rady věštkyně, přišla na hrozné to místo, aby získala prostředek proti neblahé vášni své. Zděsí se náhle se objevivšího Richarda, vyznávajícího jí nezkrotnou lásku svou. Marně připomínajíc mu povinnosti, které ho poutají k oddanému příteli, ji pak k laskavému manželovi, dává se překonati posléze jeho vášní a přiznává se, že i ona jej miluje. Vtom oba spatří blížiti se muže, v němž poznávají Renata, přicházejícího varovat guvernéra před spiklenci, kteří až sem Richarda pronásledují, aby ho v objetí neznámé krásky skolili. Renát nemající tušení o milostném poměru své manželky nepoznává, ježto jest zahalena závojem. Dlouho zpěčuje se guvernér zanechati samotnou bytost milovanou, důrazně naň naléhající, aby uprchl, dokud, čas; učiní tak posléze zavázav Renatu přísahou, že dámu dovede k městu v závoji, ušetří jí pohledův i slov, a od brány dá se hned opačným směrem. Nato prchá vyčítaje si, že přátelství Renatovo splatil zradou a odhodlává se, že špatný skutek svůj napraví. - Když Renat opouští s neznámou osudné místo, spiklenci jej zaskočí a snaží se vyzkoumati, kdo jest zahalená dáma. Renat jí brání s nebezpečím života. Tu Amalie sama odvrhne závoj a dává se poznati manželovi, jenž nenadálým objevením tím jest zdrcen. Rázem si umiňuje, že se pomstí za zradu na něm spáchanou a zve spiklence, aby se zítra dostavili k němu k vůli důležité úradě. Ženu mlčky doprovází k branám města, chtěje zůstati věren své přísaze.

== Jednání IV. ==
Pracovna Renatova. - Renat chce smýti svou potupu krví své choti, která prosí ho pouze o milost, aby se mohla rozloučiti s milovaným dítětem. Nato hodlá jí vůbec ušetřiti a skoliti domnělého svůdce své manželky, jenž přátelství odměnil zradou. Spiklencům, kteří jsouce poslušni jeho pozvání se dostavili, nabízí své účastenství a káže manželce, aby z urny vlastní rukou vyňala lístek, na němž napsáno jméno toho z přítomných tří mužů, jenž vraždu má provésti. Amalie, bezděky tušíc, oč tu běží, váhá z počátku; než posléze učiní dle rozkazu a vytáhne jméno manželovo. V témž okamžiku vchází Oskar, aby pozval Renata a jeho manželku do maškarního plesu, pořádaného guvernérem. Spiklencům přichází pozvání to vhod; umluvivše se, že budou míti k vůli snazšímu poznání vzájemnému modré šaty s rudou stuhou, odcházejí, kdežto Amalie si umiňuje, že Richarda včas zpraví o chystaném nebezpečí.

== Jednání V. ==
Komnata guvernérova. - Vpozadí taneční sál - Richard jsa šťasten, že Amalie vyvázla z nebezpečenství a nemaje tušení, co se vše přihodilo od posledního setkání s ní, rozhodl se, že odešle Renata s manželkou do Anglie, aby tak byl zbaven trýzně patřiti na milovanou ženu, jež se nikdy nemůže státi jeho, a zachránil její čest. Právě dostal též lístek od neznámé dámy varující ho, aby nechodil na ples, kde se mu strojí úklady. Nedbaje ho a touže naposled spatřiti Amalii, vstupuje v plesový sál. - Tam zatím dostavili se již spiklenci, jimž Oskar v domnění, že tím prospěje svému pánovi, oznámil, že poznají guvernéra po černém plášti s růžovou páskou na prsou. Amalie přiblíživši se k Richardovi dává se mu poznati a pobízí jej k rychlému odchodu. Guvernér jí oznamuje, že dnes ji vidí naposled, a dává jí poslední s Bohem. Ta slova zaslechl i Renat, jenž v tom okamžiku vrazí Richardovi dýku do prsou. Umírající guvernér dokazuje Renatovi nevinu jeho manželky i poctivý úmysl svůj a umírá odpouštěje svému vrahovi, pozdě želícímu hrozného činu.
{{Konec formy}}

{{Poznámky pod čarou|Námětem libreta bylo původně zavraždění švédského krále Gustava III. v roce 1792. Tento námět ale cenzura nedovolila a proto byl děj přenesen do amerického Bostonu.}}</text>
      <sha1>1xji2lgxqshbul825qcpgrl9scythr0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bible česká/Kniha žalmů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>55433</id>
    <revision>
      <id>337074</id>
      <parentid>289762</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:48:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337074</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6868" sha1="hciu71yctd8ybxib3gpf6oygbivgeal" xml:space="preserve">{{Digitalizace|Bible česká SZ II.djvu}}
{{NavigacePaP
| TITUL = Bible česká
| PŘEDCHOZÍ = Kniha Job
| ČÁST = Kniha žalmů
| DALŠÍ = Kniha Přísloví
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bible česká
  | PODTITULEK = Kniha žalmů
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [[:Soubor:Bible česká SZ II.djvu]]
  | VYDÁNO = Praha
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 140
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jan Hejčl|Jan Hejčl]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = Kniha žalmů
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = Bible česká SZ II.djvu
  | IMAGE-PAGE = 151
  | POPISEK-IMAGE = 
  | INDEX = Bible česká SZ II.djvu
}}

&lt;div class=&quot;toc&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;toctitle&quot;&gt;Obsah&lt;/div&gt;
[[#1]]
[[#2]]
[[#3]]
[[#4]]
[[#5]]
[[#6]]
[[#7]]
[[#8]]
[[#9]]
[[#10]]
[[#11]]
[[#12]]
[[#13]]
[[#14]]
[[#15]]
[[#16]]
[[#17]]
[[#18]]
…

&lt;/div&gt;
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=152-159 /&gt;
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=160-163 onlysection=text /&gt;
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=163-174 fromsection=prehled /&gt;
&lt;references /&gt;
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;175&quot; onlysection=1-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;175-176&quot; onlysection=1-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;175-176&quot; onlysection=1-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;176&quot; onlysection=2-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;176-178&quot; onlysection=2-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;176-179&quot; onlysection=2-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;179&quot; onlysection=3-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;179&quot; onlysection=3-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;179-180&quot; onlysection=3-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;180&quot; onlysection=4-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;180-181&quot; onlysection=4-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;180-181&quot; onlysection=4-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;181&quot; onlysection=5-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;181-183&quot; onlysection=5-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;181-183&quot; onlysection=5-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;183&quot; onlysection=6-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;183-184&quot; onlysection=6-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;183-184&quot; onlysection=6-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;184&quot; onlysection=7-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;184-186&quot; onlysection=7-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;184-186&quot; onlysection=7-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;186&quot; onlysection=8-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;186-187&quot; onlysection=8-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;186-187&quot; onlysection=8-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;187&quot; onlysection=9-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;187-190&quot; onlysection=9-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;187-190&quot; onlysection=9-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;191&quot; onlysection=10-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;191&quot; onlysection=10-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;191&quot; onlysection=10-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;192&quot; onlysection=11-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;192&quot; onlysection=11-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;192&quot; onlysection=11-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193&quot; onlysection=12-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193&quot; onlysection=12-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193&quot; onlysection=12-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193&quot; onlysection=13-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193-194&quot; onlysection=13-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;193-194&quot; onlysection=13-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;195&quot; onlysection=14-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;195&quot; onlysection=14-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;195&quot; onlysection=14-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;196&quot; onlysection=15-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;196-197&quot; onlysection=15-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;196-197&quot; onlysection=15-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;197&quot; onlysection=16-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;197-199&quot; onlysection=16-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;197-199&quot; onlysection=16-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;199&quot; onlysection=17-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;199-202&quot; onlysection=17-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;199,201,202&quot; onlysection=17-komentar /&gt;
|}
&lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;202&quot; onlysection=18-intro /&gt;
{| class=&quot;wikitable wikitable-columns&quot;
| class=&quot;text&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;202-204&quot; onlysection=18-text /&gt;
| class=&quot;komentar&quot; | &lt;pages index=&quot;Bible česká SZ II.djvu&quot; include=&quot;202-204&quot; onlysection=18-komentar /&gt;
|}</text>
      <sha1>hciu71yctd8ybxib3gpf6oygbivgeal</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Ronova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61254</id>
    <revision>
      <id>337083</id>
      <parentid>233267</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:15:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337083</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="983" sha1="52mtsvtcy5rpd98h9ii1vf920glexp7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Ronova
  | PŘEDCHOZÍ = Romanský sloh
  | DALŠÍ = Rosa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Ronova
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 711.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ronovci
}}

{{Forma|proza}}
'''z Ronova''', staročeský rod panský, z kmene {{Prostrkaně|Hronovců}}, zvaný tak od hradu {{Prostrkaně|Ronova}} (vlastně {{Prostrkaně|Hronova}}, nyní {{Prostrkaně|Ronov Nový}} zvaného), vystavěného okolo r. 1250 panem {{Prostrkaně|Častolovem}}. Potomci tohoto vládli četnými statky, zasahovali činně do dějin domácích, a jmenovitě v první době válek husitských pomáhali Sigmundovi proti Žižkovi. Později přijali příjmí {{Prostrkaně|[[../Křinecký|Křineckých]]}} (v. t.) '''z R'''.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>52mtsvtcy5rpd98h9ii1vf920glexp7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Co víte o Židech?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61543</id>
    <revision>
      <id>337101</id>
      <parentid>332497</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:42:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Obsah */ fix</comment>
      <origin>337101</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4573" sha1="2g79ghztmgmz0f7ojcp6yhfu02kue3z" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Co víte o Židech?
  | AUTOR = [[Autor:Alois Kříž|Alois Kříž]]
  | ZDROJ = Co víte o Židech? - Podle stejnojmenného cyklu politických přednášek Českého rozhlasu - Soubor přednášek stejnojmenného cyklu v rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka · Kříž, Alois - 1941 - 90 str. Orbis, 1941
  | ONLINE = [http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Co_vite_o_Zidech-Alois_Kriz.pdf Národně vzdělávací institut] (PDF)
  | VYDÁNO = 1941
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/Úvod|Úvod]] (Alois Kříž)
* I. [[/Vycházíme z Palestiny|Vycházíme z Palestiny]] (Přednáška [[Autor:Emilián Peřina|Emiliána Peřiny]]: „Vycházíme z Palestiny“ — historický rozbor židovské otázky — z 1. října 1941.) {{Volné od|2043}}
* II. [[/Prameny židovské morálky|Prameny židovské morálky]] (Přednáška PhDr. [[Autor:František Lelek|Frant. Lelka]]: „Prameny židovské morálky a náboženství“ — rozbor mravní — ze 4. října 1941.) ''(není volné dílo, autor 3.8.1897 - ?; 1961 o něj StB jevila zájem)''
* III. [[/Do Evropy prostě nepatří!|Do Evropy prostě nepatří!]] (Přednáška univ. prof. dr. [[Autor:Vladimír Teyrovský|Vlad. Teyrovského]]: „Plemenný základ evropských národů a Židovstva — rasový rozbor židovské otázky — ze 7. října 1941.) {{Volné od|2051}}
* IV. [[/Zlato je záporem života|Zlato je záporem života]] (Přednáška [[Autor:Alois Svoboda|Aloise Svobody]]: „Židé a zlato“ — sociální rozbor židovské otázky — ze dne 11. října 1941
* V. [[/Protokoly sionských mudrců|Protokoly sionských mudrců]] (Přednáška doc. Ing. [[Autor:Alois Frait|Al. Fraita]]: „Proč naši politikové a hospodáři sloužili Židům?“ — poznámky k „Protokolům siónských mudrců“ — se dne 12. října 1941)
* VI. [[/Z ghetta do parlamentu…|Z ghetta do parlamentu…]] (Přednáška JUDr. [[Autor:Vladimír Chmelař|Vlad. Chmelaře]]: „Z ghetta do parlamentu“ — politický rozbor židovské otázky ze 14. října 1941))
* VII. [[/Žid, ničitel národní kultury|Žid, ničitel národní kultury]] (Přednáška [[Autor:Karel Loula|Karla Louly]]: „Žid byl vždy jen ničitelem národní kultury“ — kulturní rozbor židovské otázky — se 17. října 1941)
* VIII.[[/Už naši předkové varovali|Už naši předkové varovali]] (Přednáška JUDr. [[Autor:Oldřich Ducháč|Oldřicha Ducháče]]: „Proč už naši předkové nenáviděli Židy?“ — poznámky k poměru česko-židovskému na základě dějinných skutečností — ze dne 23. října 1941)
* IX. [[/Byl Jan Neruda taky „zrádcem“?|Byl Jan Neruda taky „zrádcem“?]] (Přednáška [[Autor:František Šulc|Frant. Šulce]]: „Byl Neruda také zrádcem národa?“ — poznámky k poměru česko-židovskému na základě dějinných skutečností — ze 30. října 1941)
* X. [[/Tato válka v pravém světle|Tato válka v pravém světle]] (Přednáška [[Autor:Hugo Tuskány|Hugo Tuskányho]] : „Židovská vina na válce — aktuální rozhovor“ — 25. října 1941.)
* XI. [[/Jak jsem je poznal v Sovětech|Jak jsem je poznal v Sovětech]] (Přednáška šéfred. [[Autor:Antonín Jaromil Kožíšek|A. J. Kožíška]]: „Poznal jsem Židy v Rusku“ — s 15. listopadu 1941)
* XII.
** [[/Slovo mají novináři (Šourek)|Slovo mají novináři]] (Šéfred. [[Autor:Emil Šourek|Emil Šourek]]: „Co se v bývalé ČSR o Židech napsat nesmělo“ z 25. října 1941)
** [[/Slovo mají novináři (Werner)|Slovo mají novináři]] (Šéfred. [[Autor:Karel Werner|Karel Werner]]: „Novinářova slova k židovské otázce“ — z 1. listopadu 1941)
** [[/Slovo mají novináři (Nejedlý)|Slovo mají novináři]] (Šéfred. [[Autor:Vilém Nejedlý|Vilém Nejedlý]]: „Židé a nezaměstnanost“ — z 18. listopadu 1941.)
** [[/Slovo mají novináři (Korp)|Slovo mají novináři]] (Šéfredaktor [[Autor:Karel Korp|Karel Korp]]: „Boj proti Židům musí být neúprosný“ — z 11. listopadu 1941.)
* XIII.[[/Rozpor dvou mravních názorů|Rozpor dvou mravních názorů]] (Přednáška [[Autor:Josef Hallman|Josefa Hallmana]]: „Židé a morálka — charakteristika morálky křesťanské a židovské“ — z 18. listopadu 1941.)
* XIV. [[/Židovská otázka a její řešení|Židovská otázka a její řešení]] (Přednáška JUDr. [[Autor:Alois Galus|Al. Galuse]]: „Židovská otázka a její řešení“ — rozbor právní — z 21. října 1941.)</text>
      <sha1>2g79ghztmgmz0f7ojcp6yhfu02kue3z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Co víte o Židech?/Slovo mají novináři (Werner)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61609</id>
    <revision>
      <id>337102</id>
      <parentid>222408</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:42:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337102</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5797" sha1="m5xxrhsilv6ioyo229dlu3x9v2juvzw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Co víte o Židech?
  | AUTOR = Alois Kříž
  | ČÁST = Slovo mají novináři (Werner)
  | PŘEDCHOZÍ = Slovo mají novináři (Šourek)
  | DALŠÍ = Slovo mají novináři (Nejedlý)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Slovo mají novináři
  | PODTITULEK = *
  | AUTOR = [[Autor:Karel Werner|Karel Werner]]
  | POPISEK = 
  | ORIGINAL = 
  | ZDROJ = Co víte o Židech? - Podle stejnojmenného cyklu politických přednášek Českého rozhlasu - Soubor přednášek stejnojmenného cyklu v rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka · Kříž, Alois - 1941 - 90 str. Orbis, 1941
  | ONLINE = [http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Co_vite_o_Zidech-Alois_Kriz.pdf Národně vzdělávací institut] (PDF)
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = 
  | LICENCE-PŘEKLAD = 
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

&lt;center&gt;

== * ==
&lt;/center&gt;
{{Forma|proza}}
„I s Podkarpatskou Rusí, která byla Židy důkladně zaneřáděna, míval náš bývalý stát všehovšudy asi dvě procenta židovského živlu. A tato dvě procenta soustředila na sebe za dvacet roků hodně přes 50 procent veškerého průmyslového a obchodního majetku. V posledních letech bývalé republiky se Židé drali velmi nebezpečně i do zemědělství. Ne snad, že by chtěli dřít na polích, orat, vláčet a potit se při sklízení úrody. Chtěli být velkostatkáři. A snad je ještě v dobré paměti mnohých, že z řad českých sedláků se ozývaly varovné hlasy, žádající, aby půda byla zachována výkonným zemědělcům, aby nebyla vykořisťována kapitálem a aby pracující zemědělec nebyl na své půdě jenom čeledínem v cizích službách.

Ovšem — jak poměry vypadaly — nebylo by asi varovné volání sedláků nic platné, kdyby bývalo nedošlo ke změně poměrů, a Židé, kterým se za Masarykova a Benešova režimu neobyčejně přálo, zmocnili by se vedle průmyslu také půdy. Jak to v některých odvětvích u nás vypadalo, je všeobecně známo. Nejlepší a nejbohatší doly patřily Židům Petschekovi a Weinmannovi, generálním ředitelem Škodových závodů byl Žid, právě tak jako generálním ředitelem Vítkovických železáren. Obchod kožemi byl stoprocentně v rukou Židů, obchod papírem z 99 procent. Tak bychom mohli pokračovat od jednoho odvětví ke druhému. Je znám případ Žida, který v kaftanu a s pejzy a malým „pinglem“ přijel jednoho krásného dne do Karlových Varů (Karlsbad) a za tři roky byl majitelem jednoho z nejlepších lázeňských hotelů.

Bylo mi vždy záhadou, jak tohle Židé dokázali. Není tomu dlouho, co jsme měli v novinách jeden takový pěkný a názorný příklad. Přišel do Prahy z Polska Žid a neměl v kapse ani vindru. Najal si kdesi na Starém městě malý, temný pokojíček. Na zaplacení nájemného si vypůjčil od souvěrce. Pak si koupil za babku asi metrák mosazného spájecího drátu. Drát rozstříhal, zabalil do několika svazečků a opatřil různými honosnými vignetami. Jeden drát pokřtil „Extra-fine“, druhý „Extra-prima“, třetí „Extraprimissima“, čtvrtý „Diamant-gold“ a tak dál. Obešel si několik dílen a továrniček, zavolal si vždycky stranou mistra, ubezpečil ho, že tenhle drát je docela něco jiného než obyčejný mosazný a nabídl mu za odebrání jeho značek desetiprocentní provisi. Značky byly ovšem pořádně drahé — asi za desateronásobnou cenu — a tak náš Židáček se stal za pět roků sedminásobným milionářem. Měl vilu, automobil, dceři odkázal činžák, na konec celý ten svůj zlodějský „kšeft“ za milion korun prodal jinému Židovi a uchýlil se do soukromí. Nedělal nic, vysedával po kavárnách, hrál v karty a žil si zkrátka v blahobytu.

Jedině takhle si můžeme názorně představit bohatnutí Židů. Byl to podvod na podvod a zlodějna na zlodějnu. Ostatně, nač o tom české lidi přesvědčovat. Víte, co se od rána do večera nadřete, abyste nakonec měli skromné živobytí. Pochopíte tedy snadno, že dovede-li někdo za pár roků vydělat miliony, není to jen tak „samo sebou“. Za tím musí být nějaká lumpárna. Doby se změnily. V demokratickém a kapitalistickém režimu se tyhle „židárny“ kryly a nesmělo se o nich psát a mluvit. Dnes se bezohledně odhalují a také bezohledně trestají.

O tom, že se tehdy židovské nepoctivosti opravdu kryly, mohl bych jako tehdejší oposiční novinář vyprávět celé kapitoly. Židům nakloněný režim si na to udělal dokonce zákon. Dovedli na to jít šikovně a rafinovaně. To se jednoduše řeklo, že naše demokratická ústava zaručuje svobodu náboženství, že se nikomu nesmí nadávat proto, jaké je víry a tak prý docela spravedlivě — jako se nikomu nesmí nadávat proto, že je katolík, evangelík nebo pravoslavný — se nikomu nesmí vytýkat, že je Žid. O nějakém rasovém pojetí nepřipustil židomilský režim ani náznaku a každou zmínku o Židech trestal neúprosně jako „urážku náboženství“ nebo „omezování náboženské svobody“. Jistě se pamatujete všichni na ony bílé skvrny v novinách. Říkalo se tomu — svoboda tisku! Tato svoboda byla zaručena demokratickou ústavou. Ovšem novinář byl svobodný jenom potud, pokud byl ochoten tu židovinou prolezlou demokracii chválit. Jakmile napsal něco demokratickým vládcům nepohodlného, nevyšel v novinách článek, nýbrž zůstalo tam prázdné bílé místo. A věřte, že mnoho a mnoho těch prázdných míst zůstalo právě tam, kde bylo něco napsáno proti Židům!“
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m5xxrhsilv6ioyo229dlu3x9v2juvzw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Karel Werner</title>
    <ns>100</ns>
    <id>61610</id>
    <revision>
      <id>337103</id>
      <parentid>279091</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:45:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix</comment>
      <origin>337103</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="578" sha1="mjpvxb8gca43ydjmtuhn1ei5matlnkv" xml:space="preserve">{{Autorinfo|jméno=Karel|příjmení=Werner}}

'''Karel Werner''' (1906–1947) by český novinář. Od roku 1938 byl zástupce šéfredaktora Poledního listu a v letech 1941-43 jeho šéfredaktor, poté do konce války šéfredaktor Večerního Českého slova. V roce 1947 byl pro spolupráci s Němci popraven.

== Dílo ==
* [[Co víte o Židech?/Slovo mají novináři (Werner)|Slovo mají novináři]] (Šéfred. [[Autor:Karel Werner|Karel Werner]]: „Novinářova slova k židovské otázce“ — z 1. listopadu 1941), část knihy [[Co víte o Židech?]] z roku 1941</text>
      <sha1>mjpvxb8gca43ydjmtuhn1ei5matlnkv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Co víte o Židech?/Jak jsem je poznal v Sovětech</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61618</id>
    <revision>
      <id>337100</id>
      <parentid>255724</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:41:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337100</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15227" sha1="q0nbccnyvpffrdav4k2o1z1nz8j8sud" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Co víte o Židech?
  | AUTOR = Alois Kříž
  | ČÁST = Jak jsem je poznal v Sovětech
  | PŘEDCHOZÍ = Tato válka v pravém světle
  | DALŠÍ = Slovo mají novináři (Šourek)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak jsem je poznal v Sovětech
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Jaromil Kožíšek|Antonín Jaromil Kožíšek]] (první odstavec [[Autor:Alois Kříž|Alois Kříž]])
  | POPISEK = 
  | ORIGINAL = 
  | ZDROJ = Co víte o Židech? - Podle stejnojmenného cyklu politických přednášek Českého rozhlasu - Soubor přednášek stejnojmenného cyklu v rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka · Kříž, Alois - 1941 - 90 str. Orbis, 1941
  | ONLINE = [http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Co_vite_o_Zidech-Alois_Kriz.pdf Národně vzdělávací institut] (PDF)
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = 
  | LICENCE-PŘEKLAD = 
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
Šéfredaktor „Moravských novin“ a „Moravské orlice“ Antonín J. Kožíšek patří k nejpřednějším českým novinářům. Jako žádný z jeho kamarádů v povolání poznal události posledních let a jejich skutečné, neskreslené pozadí. Díky dlouholetému pobytu v Paříži a mnoha cestám po cizině — dlužno uvésti několikaměsíční pobyt v rudém i Francově Španělsku za občanské války, účast na zájezdu českých a německých novinářů Protektorátu na západní bojiště a na cestě kulturních pracovníků napříč Říší, samostatnou exkursi s šéfredaktorem „Zlína“ J. Pelíškem do Dánska a Norska, jejímž publicistickým plodem bylo společné dílo těchto autorů „Sever dnes“ — hodnotí A. J. Kožíšek skutečnosti velkoryse a charakteristicky, což jeho stati přibližuje i těm nejprostším čtenářům či posluchačům. Nedávno se vrátil z cesty předních evropských žurnalistů na východní bojiště. O zkušenostech a poznatcích, týkajících se Židů v tomto prostoru, hovoří v této stati:
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
„Dovolte mi nejprve, abych se v několika slovech vrátil ke své přednášce z konce srpna, kterou jsem pronesl v rámci cyklu „Čech nemůže být bolševikem“ o dojmech ze španělské války. Tehdy jsem konstatoval, že v rudém Španělsku vládli Židé a svobodní zednáři. President Azaňa byl zednář, byl jím také president katalánské vlády Companys, nedávno odsouzený na smrt, a byl zednářem i další významný španělský politik Caballero. Kolem těchto lidí byli ovšem Židé, kteří řídili revoluci společně se sovětským vyslancem Mosesem Rosenbergem, jenž byl v rudém Španělsku vlastně nejdůležitější osobou vůbec.

Za doby mého pobytu v Barceloně vládli v hotelu „Colon“, pochopitelně nejlepším v městě, tovaryši ze III. Internacionály a z GPU. Kdo jiný jí mohl stát v čele, než zase — Žid Alfredo Herz, který ve Španělsku dlouho před revolucí zastupoval pojišťovnu „Fénix“, ale jak se později ukázalo, neuzavřel nikdy ani jediného obchodu, protože účel jeho pobytu byl daleko jiný. V tom hotelu jsem byl několikrát — pro zprávy jako novinář — ale téměř všichni, které jsem tam potkával, měli ty vám tak dobře známé zahnuté nosy a skoro černošské, tmavé kudrny na hlavě. Židé byli vojenskými instruktory, ovšem na frontu je nikdy nenapadlo jít, a oni také prodávali fotografie z bojiště. Jen prodávali, protože je dělal s risikem „goj“. Anebo, že by se objevil nějaký „statečný“ Židák na barikádách, když došlo k pouličním bojům? Chraň Bůh.

Viděl jsem barikády v Madridu i v Barceloně. Viděl jsem je taky v Oděse na cestě společně s několika předními evropskými novináři. A tu jsem si vzpomněl naráz na Španělsko. Neubránil jsem se této vzpomínce, protože přímo do očí bila nápadná podobnost ruských i španělských barikád, podobnost v zuřivých plakátech a provoláních, kterými byly ženy, starci a děti hnány se zbraní v ruce na tyto barikády, podobnost v propagandě, v chování před válkou i nyní, prostě ve všem. A chtěl by se snad někdo z vás této podobnosti divit? Chtěl by snad někdo namítnout, že není možná spojitost mezi dnešní válkou na východě a mezi občanskou liticí na Pyrenejském poloostrově před několika lety? Strašně by se mýlil, protože tu není jen spojitost povšechná, není ani zdaleka náhodná, nýbrž je tu spojitost právě taková, jako když zločinec se dopustí bídáctví na určitém místě, je spravedlností přistižen při činu, ale v nejvyšší nouzi se mu podaří utéci. Největší váha trestu dopadne na hlavy jím svedených lidí, pomocníků, zatím co on sám ve svém zločinném díle pokračuje v jiném koutě světa.

A tak je tomu i v našem případě. V pozadí nespočtu vražd a potoků krve ve Španělsku právě tak, jako v pozadí strašlivých zvěrstev, nejhroznější bídy a strádání v Sovětech je — mezinárodní Žid. Je to tak prokázané, že to nezapírá ani on sám …

Sovětské Rusko bylo dílem podvodníků, židovských šejdířů a zločinců nejhrubšího zrna. Mělo stoosmdesát milionů lidí. Ale byli to z největší části otroci vládnoucí vrstvy — židovské. Židé byli pány nad životem i smrtí. My jsme se na své cestě s nimi však nesetkali. Kdekoho jsem se tázal po vedoucích činitelích, ať to bylo kdekoliv, dostal jsem stejnou odpověď: „Nejsou tady — byli to Židi.“ Utekli dávno předtím, než byla vůbec situace nebezpečná.

Tak v Kijevě jsme se dozvěděli, že téměř všichni Židé opustili město už dva měsíce před jeho dobytím. Stěhovali se náramně pohodlně. Oni jediní měli nábytek, který stál za to, aby byl stěhován. Ti ostatní všechno své trošinku cenné svázali do ranečku, hodili na káru nějakou tu peřinu — i to byl v průměrné ruské rodině přepych — nebo přikrývku, nějaké nádobí a jelo se. Páni Židé se stěhovali rychle. Všechno měli k disposici. Kde to šlo vlakem, stěhovali se po dráze. Kde to vlakem nešlo, byla k disposici nákladní auta. Pochopitelně, že vojenská. A kdo pomáhal při stěhování? Taky vojáci. A běda, kdyby se byl někdo odvážil pronést nějakou poznámku nebo zareptati proti tomu, že Žid utíká a on musí na barikády. To byl „kontrarevolucionář“. A pro takového „škůdce proletariátu“, jak rudí rádi říkali v takových případech, není žádná jiná medicína než olovo.

Řekl jsem, že Židé byli na všech vedoucích místech. Ve vesnici byl předsedou místního sovětu, který vykonával jakési samosprávné funkce, Žid. Výběrčím daní, který byl osobou nad jiné obávanou, byl Žid. Úředníkem na poště byl Žid. V průmyslovém závodě vedl Žid. A šéfredaktorem taky Žid. Vedli si úžasně brutálně. Zmíním se vám o jedné příhodě, kterou jsem zažil kdesi U Žitomíru. Kolem nás se shluklo několik vesničanů. Vyprávěli o své bídě, odpovídali na dotazy velmi ochotně a živě. Najednou jako když utne. Hluboké ticho. Mně to pochopitelně zarazilo, ty kolegy, kteří se mnou byli, rovněž. Pátrám po příčině, ptám se, proč najednou jsou tak zařezaní. Jen jeden stařík mě zatáhl za rukáv a pokradmu ukázal na chlapíka snad čtyřicetiletého či o nemnoho staršího, který se šoural kolem. Žid to byl. Co na tom, říkám jim, už je konec vlády Židů. Nevěřili ani potom, kdy onen Židák byl dávno za plotem, nerozhovořili se naplno. Tak hluboce ještě působil strach na jejich mysl.

Jaký byl poměr obyvatelstva k Židům, zeptá se někdo. Judovo pokolení se soustřeďovalo spíše v městech, protože tam se dalo kořistit a vykrádat.

Na vesnici zastávali ona místa, o nichž jsem se letmo zmínil, nebo nejvýš vedli „kooperativ“, státní to prodejnu se vším možným podle „osvědčené propagandy“, ale ve skutečnosti se zbožím jen pro ty tak zvané „spolehlivé“, zatím co ostatní v posledních měsících si už ani netroufali ptát, co není, proč to není k dostání a tak dál. Ve městech byl v jejich rukou celý administrativní aparát. A pokud kde byl zaměstnán nějaký Rus nebo Ukrajinec, pak se sice musel dřít za dva nebo za tři, ale plat měl o hodně menší než židovský lenoch a ulejvák. Mluvil jsem s rodinou, v níž dcera byla zaměstnána na poště. Sloužila s jakousi Sárou či Rebekou. Dělala stejnou práci, ale ta Sára či Rebeka měla o pět set rublů více: Bylo mi k tomu doloženo, že vzděláním se Židovka k jejich dceři nemohla zdaleka rovnat.

Všeobecným každému nežidovskému obyvateli Sovětů byly dva pocity: Nenávist proti Židům a strach před nimi. Nedovedete si představit, jak živelnými antisemity jsou na příklad Ukrajinci. Mám za to, že za pomoci německých činitelů se parasitického živlu rychle zbaví a natrvalo.

Viděli jste skoro všichni, jaké cáry museli nosit obyvatelé sovětského „ráje dělníků a sedláků“. Viděli jste v obrázcích denních listů, v časopisech i ve zvukových týdenících nešťastné děti v rozedraných hadrech. Snad se našel nějaký ten zarputilý sluha šeptané propagandy a řekl nejprve sobě a pak to trousil potají i po ostatních: „Nevěřte tomu, to ti Němci si postavili před objektiv. V Rusku mají kožišiny a znamenitá sukna. A podobně.“ Zaplatil bych takovému hlupákovi sám cestu, aby se podíval, jak je to ve skutečnosti. Pak by musel říci, že titíž Němci si před své objektivy vybírali naopak tvory, kteří nepatřili k nejubožejším, protože to byl obraz daleko zoufalejší.

V celé době jsem viděl jenom dva šviháky. Ale ti stáli za to. Krásné jezdecké boty, krásné tmavé kalhoty. Hedvábné košile. A bičík, pochopitelně. Byli to lékaři, Židé, v nemocnici ve Stavičevě. Tuto nemocnici vůbec nikdo nehlídal. Bylo tam asi 40 nemocných zajatců, které ošetřovali dohromady tři doktoři. Jeden z nich byl Ukrajinec, ti druzí dva židovští panáci, o nichž mluvím. Dozvěděl jsem se, že phánové dokthoři studovali v Praze. Ano, v naší matičce Praze, která byla k nosatým individuům náramně štědrá, zatím co k vlastním, poctivým lidem se dovedla chovat macešsky. Ukrajinec, hezky starý člověk, se v ničem nelišil od ostatních ubožáků. Rozbité boty, rozbité kalhoty, které držely na vyhublém pase jen proto, že byly svázány provázkem. Měl brýle, ale jaké brýle. Obroučky se sklíčky měl spojeny provázkem a provázek je na nose přidržoval tak, že byl vzadu ve vlasech pevně uvázán. Bylo to k nevíře, opravdu. Ale viděl jsem to na vlastní oči a ani by mě nenapadlo, abych nejen vymýšlel, ale ani přikresloval něco, o čem jsem se nepřesvědčil.

Žid a bojovník, to je něco, co se spolu dobře nesrovnává. Bylo to ostatně nejlépe vidět v zajateckých táborech. Vedle Azbeka, Turkestance, Čerkesa stál Kalmyk nebo kdoví jaký jiný Asiat. Byly to spíše zvířecí než lidské typy. Pohled všech byl však ustrašený, vyjádřil bych to přirovnáním s pohledem surového zvířete, které však bylo přemoženo, spoutáno a nevidí cesty na svobodu. Ale kterému jeho přemožitel nic zlého, nic zaslouženého nedělá.

A přece jsme se setkali s pohledy drzými, dokonce velmi drzými. Kdo jiný v tamní situaci mohl ještě si podržet tu hnusnou vlastnost, než zase Židé. Byli dobře ustrojeni. Zatím co ostatní mnohdy neměli ani plášť a přikrývali se jakousi papírovou pytlovinou, židovští zajatci měli téměř všechno v pořádku. Zraněn z nich nebyl nikdo, alespoň jsem zraněného Žida neviděl, ač jsem po tom právě pátral velmi houževnatě. Bylo by však žádáno velmi mnoho od „politruků“ — politických komisařů v rudé armádě — nebo od důstojníků od bolševického proviantu. Dostal jsem se do hovoru s jedním Bělorusem. Všetečně jsem se ho zeptal, jak mnoho bylo Moriců v letectvu. Zasmál se, až to vzbudilo pozornost okolo. „Žid a letec, tady opravdu všeho moc škodí …“

Žid zbraně do rukou rád nebere. Leda pistoli, aby z ní vystřelil zezadu. Ale zjistil jsem několik případů, které mluvily proti této teorii. Židé dokonce vytvořili poměrně dost ukázněné jednotky. A jaké? Inu, ti Židé, kteří utéci nemohli, protože německá branná moc provedla jednu ze svých mohutných obkličovacích akcí, v zázemí utvořili partyzánské bandy. A bojovali proti německým vojákům, řekne si snad někdo. Ne, nebojovali proti vojákům, nýbrž přepadávali, okrádali a zabíjeli venkovský drobný lid, připravili ho o poslední špetku obilí, poslední kousek dobytka a vždycky se rychle uchýlili do hlubokých lesů. Nejprve se občanstvo samo shluklo k obraně, sáhlo k svépomoci a vytvořilo jakési ochranné gardy. Brzy však došlo k důkladnému čištění lesních oblastí německými jednotkami a řádění band byl učiněn konec obyčejně někde u vězeňské zdi. Místní obyvatelstvo ovšem ani tak daleko nešlo, protože potrestalo lumpy, kde je prostě dopadlo.

Nejstrašnější dojem jsem si odnesl z nikolajevského vězení. Tam byly kobky o rozměrech 60 X 60 centimetrů. V nich se nedalo ani stát, ani ležet či sedět. Musil tam být doslova každý vecpán. A tak tam byl někdy i řadu měsíců. Delší pobyt končíval zpravidla šílenstvím, když nezasáhla rána ze strojní pušky. U zdi byla vyznačena místa pro oběti. Zeď kolkolem byla rozbita z nesčetných úderů olověnými kulkami. A my jsme na té zdi objevili ještě ssedlou krev. To bylo v Nikolajevu. To bylo však kdekoli jinde.

Mezi všemi, kdož se pamatují na doby před bolševickým panstvím, je nepřekonatelný odpor a naděje, že přijde zlepšení. V německých vojácích vidí své osvoboditele a proto se na ně dívají více s láskou než s obdivem. Přál bych našim londýnským emigrantům pohled na tu „nenávist ruského lidu proti Němcům“, o které dovedou tolik žvanit. Přál bych také všem u nás, kdož dnes ještě nejsou pevni ve své víře v lepší zítřek, zajištěný příslušností k Hitlerovu Německu, a přál bych především všem našim dělníkům, aby si mohli udělat úsudek o tom, jak úžasný je rozdíl mezi nacionálním socialismem a bolševismem. Poznali by a dali by pádnou odpověď na otázku, kdo je větším přítelem českého národa, zda tovaryš Stalin a jeho krvaví pochopové, jež tak ohromně obdivuje Beneš a jeho loutky, anebo Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler. Kdo Sověty poznal bez brýlí mámení, jako jsem je mohl poznat já, musí s vděčností a úctou pohlížet k Vůdci, který Evropu a tím i náš národ zachránil před nejstrašnější katastrofou, která jej mohla potkat.“
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>q0nbccnyvpffrdav4k2o1z1nz8j8sud</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Vorličný</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64469</id>
    <revision>
      <id>337086</id>
      <parentid>233252</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:17:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337086</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="498" sha1="0z8kowcyy4no1djlcoo8h39jd5utsm6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Vorličný
  | PŘEDCHOZÍ = Vořikovský
  | DALŠÍ = Vorlík
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vorličný
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 889.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24513680}}
}}

{{Forma|proza}}
'''Vorličný''' v. {{Prostrkaně|[[../Orličný|Orličný]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0z8kowcyy4no1djlcoo8h39jd5utsm6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Indiáni Jižní Ameriky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66104</id>
    <revision>
      <id>337156</id>
      <parentid>219636</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:50:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337156</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1394" sha1="b8fdqv8wadirhpj801mkrg2ku0u14q5" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Indiáni Jižní Ameriky
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = ''Indiáni Jižní Ameriky'', 2. vydání
  | ONLINE = {{Online Kramerius|nkp|eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1943, nakladatelství Novina, Praha
  | LICENCE = PD old 70
  | IMAGE = Indiáni_Jižní_Ameriky_-_titul.jpg
}}

{{Motto|Svým přátelům, kteří vymřeli, jak čest a zákony kázaly jim.}}

== OBSAH ==
* [[/Místo předmluvy autor sám o sobě/]]
* [[/Svatba v divočině/]]
* [[/U Čamakoků/]]
* [[/U divokých Boróro v Matto Grosso/]]
* [[/Kuvade/]]
* [[/Staropanenství/]]
* [[/Nevěra a počátky heterismu /]]
* [[/Ještě něco o manželské nevěře. - Kde sídlí láska u indiána/]]
* [[/Láska a hlad/]]
* [[/O původu rodiny, majetku a monogamie u indiánů a jinde/]]
* [[/Infanticidie/]]
* [[/Dýmka míru/]]
* [[/Páni ornamentů ve střední Brazílii/]]
* [[/Kulturní maličkosti velikého významu/]]
* [[/Uzlík na niti/]]
* [[/Hřeben/]]
* [[/Koště/]]
* [[/Oheň/]]
* [[/Číst, psát a počítat/]]
* [[/Matematika/]]
* [[/Nedostatek inteligence/]]
* [[/„Regalante“ dar, jakožto výsledek privátního majetku a krádeže/]]
* [[/Poctivost/]]
* [[/Jak jsem dostal pověst zlého čaroděje/]]
* [[/Je možno trestat zločin z pověry?/]]
* [[/Smrt cestovatele Ibarrety/]]
* [[/Poznámka ke konci/]]</text>
      <sha1>b8fdqv8wadirhpj801mkrg2ku0u14q5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Indiáni Jižní Ameriky/Místo předmluvy autor sám o sobě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66105</id>
    <revision>
      <id>337157</id>
      <parentid>265426</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:50:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337157</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24836" sha1="3y2d47rh7qxakwofvvpv828nw3z675f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Indiáni Jižní Ameriky
  | AUTOR = Alberto Vojtěch Frič
  | ČÁST = Místo předmluvy autor sám o sobě
  | DALŠÍ = Svatba v divočině
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Místo předmluvy autor sám o sobě
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = ''Indiáni Jižní Ameriky'', S. 5-17, 2. vydání
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1943, nakladatelství Novina, Praha
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Pozorovali jste někdy, jak to dopadne, když kvočně někdo podstrčí kachní vejce a místo kuřete sejí vylíhne káče? Ubohá kvočna — jaké s ním má starosti! Ke každé louži, ke každému rybníčku káče utíká, marně je kvočna varuje před zdánlivým nebezpečím utopení, marně je klove a často je raději sama uklove k smrti, než by je pustila do jeho živlu a dovolila mu svobodný život, i když se příčí ustáleným názorům rodného smetiště.

Takovým káčetem jsem byl já. Kde se to ve mně vzalo? Nevím. Pro člověka zabývajícího se vědou je čestnější přiznat se k nevědomosti, než vymýšlet všelijaké nedoložené theorie nebo takové theorie opisovat. Páni mendelisti by to vysvětlili snadno tím, že se ve mně sloučily nějaké divoké dědičné chromosomy, které zdědil po prapředcích můj velký strýc „revolučka“, špatný básník, ale nadšený
bojovník za práva lidu, nebo ještě divočejší gény, které obíhaly v krvi mého druhého strýce s matčiny strany, velrybáře Svagrovského.

Ale já gény ještě pod mikroskopem neviděl, nepřesvědčily mne o jejich existenci nejsložitější „důkazy“ oficielní vědy (jsem už takový heretik) a spíše se mi zdá, že jsem nějaký mutát, vzniklý všelijakými vlivy, náhodně v některých rysech podobný oběma svým příbuzným. Právě takové mutáty se mi daří v mé laboratoři u rostlin a stvořil jsem jich už hezkou řadu. Krátce byl jsem takovým káčetem vylíhlým na měšťácky zbahnělém smetišti našeho rodu.

A nejen pečlivá kvočna mne klovala, když se začaly projevovat neobvyklé rysy mé povahy, ale i všechny ostatní slepice a kohouti, ba i strýcové kapouni mi chtěli překážet v cestě k rybníčku, i z jiných stejně zbahnělých smetišť si přivolali pomoc. Ale už na prvé cestě po Brazilii, když jsem se vrátil s malarií a s nohou potrhanou jaguárem, jsem si dobře přibrousil zobák, narostly mi ostruhy a z káčete se vyvinul volný pták, který dovedl vracet klofance a jehož životním cílem se stalo jít vlastní cestou za vědeckou pravdou a jehož sportem byl lov na škodnou, ať už v politice nebo ve vědě. Když mne občas omrzelo vracet stále jednotvárně stejné klofance a poslouchat stále stejné štěbetání, mávl jsem rukou a vrátil jsem se ke své divočině, kde jsem mohl bez chomoutích klapek oficielní vědy listovat ve velké knize přírody a hledat v ní skryté Pravdy.

[[Soubor:Indiáni Jižní Ameriky - obr 02 (cropped).jpg|náhled|{{Kotva|obr02}}V letech 1908–09 rozbil jsem svůj wigwam v Náplavní ulici]]
Roku 1909 jsem se vrátil k delšímu pobytu do Prahy. Cestou jsem sebral těžce nemocného indiána, jehož kmen vymíral neznámou nemocí, a když mi ho žádný kapitán nechtěl vzít zpět do jeho kraje, nezbylo, než ho vzít s sebou do Evropy. Chtěl jsem vyhovět naléhání svých přátel a napsat česky svůj cestopis. Laskavostí architekta Součka (myslím, že se tak jmenoval) najal jsem si velice levně
rozsáhlé místnosti v nepovolené kavárně v Náplavní ulici&lt;ref&gt;[[#obr02|Obrázek 2]]&lt;/ref&gt;, uložil jsem tam více než třicet velikých beden ethnografických sbírek, z beden, dřevité vlny a kožešin svých loveckých trofejí jsem s pomocí přítele herce Kafky udělal nábytek a tak jsme s Čerwuišem rozbili svůj wigwam. Bylo místa dost na spořádání a zkatalogování sbírek, bylo dosti pohodlí i času na sepsání cestopisu. Ale chybělo nejdůležitější: nakladatel.

Neměl jsem ponětí, na jaké potíže narazím. Najednou jsem si uvědomil, že i když mám v cizině dobré jméno jako reportér, jsem doma docela neznámý. Mé přednášky, jimiž jsem si chtěl vydělat na živobytí, narazily na urputný odpor zavedených přednašečů, kteří viděli v mladší konkurenci ohrožení svého chleba — kde jsem byl v cizině v redakcích vítaným spolupracovníkem, narazil jsem doma na chlebařské intriky. To bylo pro mne docela nové loviště s úskočnou škodnou. Každá změna mi byla vždy vítána, každý boj mne bavil, — ale zde bylo něco tak slizkého, zákeřného, že já, člověk zvyklý přímosti divočiny, jsem se musel velice opatrně vyhýbat, abych se nezapletl do pavučiny paragrafů. Blokádu přednašečů — také cestovatelů — rozbila snadno atrakce mého indiána. Bylo mi lhostejné, že mne za to srovnávali s Barnumem. Ale zdá se, že to dobře nepůsobilo na nakladatele.

Cesta po nakladatelích dopadala velice žalostně. Velcí nabídli podmínky, že by to nezaplatilo ani papír a inkoust; na nějakého písaře, jemuž bych diktoval, a kreslíře nebylo ani pomyšlení. To u nás tehdy nebylo zvykem. Konečně jsem našel jednoho menšího nakladatele, který byl ochoten věc posoudit, až mu předložím hotový ilustrovaný rukopis. Dokonce se mi podařilo zainteresovat pro věc Mistra Olivu. Byl ochoten knihu ilustrovat, dokonce bez „foršusu“, ale jako podmínku kladl, abych dal vykopírovat všechny své negativy. A těch už tehdy byla hezká hora, fotograf „zpíval“ něco o několika stech korunách.

[[Soubor:Indiáni Jižní Ameriky - obr 159.jpg|náhled|{{Kotva|obr159}}Můj diplom carské akademie z roku 1909.]]
Nevím, kdo už přišel s nápadem, abych si zažádal o subvenci Svatobora. Měl jsem vždy odpor k „prodávání kůže z medvěda, kterého jsem ještě nezabil“ — jediná subvence, kterou jsem dostal, bylo 150 korun od Náprstkova musea — nemohl jsem ji odmítnout staré paní Náprstkové — ale tehdy jsem si přece podal žádost. Profesor Metelka — můj bývalý profesor zeměpisu na reálce — který mi, mimochodem řečeno, v každém semestru vyhrožoval, že mne nechá propadnout — mi přišel vyřídit, jak to dopadlo. Moje žádost byla blahovolně přijata, subvence povolena, ale rozhodnutí bylo na nátlak mého strýce dr. Antonína Friče anulováno. Odůvodnil to svým typickým způsobem: „Tomu klukovi pitomýmu nedávejte nic.“ Jak se ti kohouti a kapouni z našeho smetiště přičiňovali, abych se stal pořádným člověkem pod pensí. Vždyť to bylo tak snadné při konexích rodiny a při protekci. Právě, když mi to hleděl můj dobrý profesor nějak omluvit a hezkými slovy mne utěšit v domnělém zklamání, přinesl mi listonoš velikou obálku a v ní byl na kartonu tištěný diplom, kterým mne Imperatorskaja Akadémia Nauk jmenovala dopisujícím členem&lt;ref&gt;[[#obr159|Obrázek 159]]&lt;/ref&gt;. Pohled na zdrceného dobrého profesora, když slabikoval azbukový text, byl by mi nahradil roztrpčení, kdybych byl nějaké měl.

Tak se stalo, že jsem nevydal svůj cestopis. Jak jsem si oddechl, když ono rozhodnutí definitivně padlo! Vždyť jsem nevěděl, jak do toho. Měl jsem otiskovat jídelní lístky na lodích a v hotelích, abych si za to vyžebral na lodních společnostech „darmes“ lístky na cestu kolem světa a na hotelových správách bezplatné pohostinství? Tak to bylo tehda v módě u našich „cestovatelů“. Měl jsem opisovat z jiných cestopisů, příruček, ba i z Baedeckrů? Tak se tehdy také psaly cestopisy. A nevěděl jsem, jak by to šlo jinak. Vždyť i ten nejbystřejsí pozorovatel, i když prožil mnoho let mezi volnými lidmi a ve volné přírodě, najde sotva pět procent pozorování, která by nebyl udělal a napsal někdo jiný před ním, a to ostatní nezbývá než plagovat, nebo knihu naplnit citáty. Prvé bylo v oblibě, ale mně se příčilo — s druhým nesouhlasil nakladatel. Pak bylo snad dvacet procent, co sice už viděli jiní, ale popsali to skresleně nebo nepravdivě. Ale každá polemika byla nepřípustná, hlavně s uznanými autoritami. Ty byly neomylné, i když to byli sebevětší šibalové. Jak jsem byl rád, že jsem měl důvod, jak se bránit nátlaku svých přátel, kteří tvrdili, že je mou morální povinností napsat český cestopis.

[[Soubor:Indiáni Jižní Ameriky - obr 03 (cropped).jpg|náhled|{{Kotva|obr03}}Odjel jsem raději na velký „winětům“ s Rankelskými indiány (od argentinského malíře Ed. Holmberga, s kterým jsem cestoval pampou).]]
Tak zůstaly negativy mých fotografií nepoužité. Byly v bednách. Když jsem byl na cestách, stávalo se, že někdo bednu potřeboval a vysypal negativy na hromadu, právě na místo, kde překážely. Přehodily se jinam zahradnickou lopatou. Jistě jim to nesvědčilo, hlavně proto, že tehdy se ještě nepoužívalo filmů, ale vše se dělalo na sklo. Snad byl v tom úmysl, dobrý úmysl v naději, že nechám těch mladických hloupostí a věnuji se nějakému užitečnému zaměstnání pod pensi. Ale to bylo právě tak marné, jako když stará paní Fingerhutová spálila Vojtovi Náprstkovi celou jeho knihovnu a doufala, že se více věnuje své vinopalně a vzdá se takových hloupostí, jako zakládání průmyslového musea. Stejně u mne to bylo marné. Raději jsem převzal nějakou práci, která byla jiným příliš namáhavá nebo obtížná, ale vynesla tolik, že po několika měsících práce jsem se mohl několik roků věnovat svým studiím, raději jsem se vláčel z dalekého vnitrozemí s těžkými náklady ethnografik nebo přírodnin, abych je pak rozdal nebo pod cenou prodal různým museím, raději jsem několik měsíců dělal reportéra na pampě, popisoval nově vzrostlá městečka, jedno stejné a stejně fádní jako druhé, popisoval rasové plemenné býky, berany, kance, interviewoval stejně rasové anglické farmáře, abych pak na měsíční dovolené si zajel na veliký „vinětům“,&lt;ref&gt;[[#obr03|obrázek 3]]&lt;/ref&gt; na velikou slavnost Rankelských indiánů, kteří odložili civilisované šaty a jako za starých časů pobesedovali u velikých ohňů, na kterých se peklo několik tuctů tučných kobyl. Daleká byla myšlenka na stáří — směšný mi byl pocit, že bych někdy žil jako pensista. Vždyť jsem byl vždy tak jist, že padnu někde v boji s přírodou, že supi uspoří práci pohřebním ústavům. Nu — nestalo se to a zestárnul jsem přece. Snad bych měl závidět svým spolužákům, kteří klidně stravují svůj tuk a pravidelně si vybírají svou pensičku. Snad měl bych jim závidět alespoň chvilku v okamžiku, když mi banka oznámí, že moje konto je vyčerpané a já, odříznut od styků s cizinou, narychlo nevím, jak je naplnit, a když jsem se nenaučil vydělat si doma; snad bych měl závidět alespoň ve chvilce, když člověk začíná pociťovat stáří a ztrácí pracovní schopnosti — ale ani tehdy jim nezávidím, když si vzpomenu, jak úzký mají obzor, jak malicherné jsou jejich radosti, jak je rozteskní nedostatek nebo zhoršená kvalita piva a jakou musí pociťovat prázdnotu, když se podívají zpět na život, který prožili, na živoření u psacích stolů, na „veliké boje“ úřednických intriček, když je někdo nezaslouženě „přeskočil“, pro jaké malichernosti se rozčilují, jak nízké a hrubé jsou jejich radosti a libůstky. Kdo z nich — kdo vůbec z lidí měl krásnější život než já? Kdo dovedl život tak gurmánsky vychutnat? Kdo pochopí radost objevu neznámé končiny, právě tak jako objevu něčeho nového z tajemství přírody na sklíčku svého mikroskopu, aniž se musel starat o malicherné škorpení kariéristických kolegů? Kdo z nich ví, co je radost z dokončené práce, kdo z nich se může vědou obírat sám pro sebe a ne dělat z vědy povolání nebo řemeslo?

A zklamání? Byla, a těžká. Však by ani nebylo hezké žít v stálé pohodě. Ani by si člověk neuvědomil krásno, kdyby nenarazil na nízkost, která krásno vyzvedne ještě výše. Nevážil by si ho.

A tak, když jsem se vrátil z cest a našel nejvzácnější kusy svých sbírek — kusy, které jsem si schránil pro sebe — poničené, rozežrané od molů, když jsem našel negativy potlučené a poškrábané, přiložil jsem jejich zbytky k novým a dal do úschovy k fotografovi příteli Janzovi. Ale jednou přišel a stěžoval si, že se pod mými negativy prohýbá strop a domácí že mu hrozí výpovědí. Mé negativy
se přestěhovaly do sklepa k nejagilnějšímu členu klubu fotoamatérů, k Benešovi, a tam byly pečlivě opatrovány. Ale než jsem se vrátil z jedné cesty, přítel umřel, velká voda zaplavila sklep jeho bytu na nábřeží a negativy se slepily.

Byly doby v mém životě, kdy jsem měl přebytek statků pozemských a kdy náhodou nikdo z mých přátel je nepotřeboval a tak jsem si dal koupit bývalou Boží vinici v Košířích a nakreslil si plány na budovu, vlastně jen proto, abych měl místo na své sbírky, na to nejcennější z nich, co jsem chtěl jednou uložit u Náprstků, a vůbec místo, kam bych hlavu složil. Neschovával jsem potvrzenky na poslané peníze, kupní smlouvy nebyly na mé jméno, mnou vypracované plány byly „nesmyslné“ a nebyly použity a tak jsem po návratu našel nevhodnou budovu a dlouholetými procesy jsem musel uchránit alespoň takový nepodařený majetek. Ale bylo mi to už lhostejné. Náprstkovo museum odmítlo dar mých nejvzácnějších sbírek, protože jsem byl tehdy politickým psancem (zničené a poškozené jsem je pak musel prodat do Museum of American Indians v New Yorku a z jejich výnosu jsem podnikl veliké botanické a sběratelské cesty po Mexiku a postavil svou tehdy nejmoderněji zařízenou aklimatisační a pokusnou zahradu), zabral jsem se do jiných studií a nedostal jsem se k tomu, abych dal všechny své negativy alespoň vykopírovat. To vše bylo pro mne ztraceno, jako tak mnohé, co vypadne z „rychlíku života“ a pro co se člověk nevrací.

Až jednoho dne přivedl ke mně přítel inženýr Koblic redaktora Rýpara a v hovoru přišla řeč na to, že bych v Pestrém týdnu mohl uveřejňovat alespoň těch pět procent, co jsem viděl nového, alespoň pokud jde o indiány. Po prvém úspěchu článku o „Dýmce míru“ byl ochoten uveřejňovat na pokračování po dvou stránkách tak asi v deseti číslech. Zabořil jsem se tedy do trosek svých negativů, tu vylovil něco, jindy jiné, skládal dohromady mosaiku svých vzpomínek, sám jsem se vesnil do některých krásných, jiných těžkých chvilek svého života, bylo z toho ne deset, ale patnáct čísel, rukopis se hromadil na mnoho čísel dalších, že by to zaplnilo snad celý příští ročník, neomezil jsem se jen na těch pět procent, zabrousil jsem místy do dalších dvaceti, — zatím „Pestráček“ musil omezit rozsah listu, že seriál o indiánech by zabíral místo důležitým aktualitám — co je dnes lidem po indiánech, když se rodí nový svět — se všech stran mne trápí čtenáři, že nemohou dostat chybějící čísla — a tak jsem se rozhodl vydat alespoň prvý díl ve formě knížky.

V dětských dobách, jako každému chlapci, byli indiáni ideálem. Ale proto jsem se nepustil do Jižní Ameriky. Lákaly mne rostliny tropické přírody, jejich kouzelné síly, ať už se jevily jako jedy, nebo jako léky. Myslil jsem tehda bláhově, že tropická příroda mi poví víc o tajemství fermentů, které jsme tehdy spíše tušili, než o nich něco věděli — že poví mi víc než studená příroda našeho podnebí. Tropická příroda mne lákala také proto, že sbíráním vzácných rostlin jsem mohl krýt vydání cest a studií. V tom mne nezklamala. Jak často jsem oloupil přírodu o její rostlinné skvosty, abych se nemusil dožebrávat pomoci od lidí. Kolikrát mi dala možnost podniknout veliké expedice, aniž jsem se musil dožebrávat, pokořovat, nebo zamlčovat poznané pravdy. Ovšem, bránila se matka příroda a také se mstila. Poštvala na mne své komáry a všelijakou jinou havěť, nabodala do mé krve plasmodie malarie a všelijakých jiných nemocí, ukázala se lakomou v době, kdy to bylo nejméně vhodné, a nechala mne o hladu a často bez vody, ale to byla daň, kterou jsem vědomě splácel za to, že jsem ji olupoval o nejkrásnější její výrobky. Skýtala za to krásno a volnost nádavkem. Nemohu si na ni stěžovat.

Ale výsledky mé prvé cesty nebyly valné. Marně jsem analysoval kdejaké bejlí, marně jsem si kazil oči nad mikroskopem v tropickém slunci. Nenašel jsem skoro nic nového, co by už nebyli našli moji předchůdci mnohem důkladněji. Asi jsem neuměl hledat. Dostal jsem se ale do styku s divočinou a zachvátila mne lovecká horečka. Já, který jsem v Evropě střílel jen po veverkách, který zabil jedinou koroptev, a to ještě kamenem, a jednoho zajíce, a toho jsem chytil v pelechu pod klobouk — já jsem se stal lovcem z vášně a později i mnohokrát z povolání. Můj původní cíl se mi rozplýval a po mnohých nezdarech jsem se k němu vracel dost s nechutí. Pak jsem ale hluboko ve vnitrozemí přišel do styku s indiány. Byl to jen náhodný styk, chvilkový, s indiány Šavantes — můj úlovek byl jeden luk a několik šípů (jsou u Náprstků a v několika světových museích — jeden je ještě nad mým stolem) — ale o nichž dodnes nevíme nic. Asi vymřeli dřív než se k nim mohl dostat nějaký školený odborník. Při tom náhodném styku vznikla myšlenka, že by mne indiáni mohli přivést na stopu toho, co jsem hledal. Vždyť od nich máme chinin, kokain a tolik různých jiných léků-jedů, vždyť patagonští indiáni nás upozornili na užitečnost pepsinu, když syrovým pštrosím žaludkem léčili žaludeční nemoci — tak mnohé jejich „pověry“ posloužily lidstvu. S indiány Šavantes nebyla dobře řeč možná, měli své „předsudky“ o „civilisovaných lidech“, měli nepěkné zvyky, že kladli na stezky kousky kůže s jedem napuštěným trnem právě na místa, kam by člověk mohl šlápnout, když přeskočí přes cestu povalený kmen — dva moje psy ten jejich nezvyk stál život — a já marně pronásledoval jejich kanoe až na Rio Verdinho v dalekém Matto Grosso. Nepodařilo se mi přijít s nimi do dalšího styku. Byl jsem nemocen, s pošramocenou nohou, vyčerpán jak fysicky, tak finančně. Musel jsem zpět.

Jako můra lákána ohněm si připálí křídlo a vrací se zpět, jak jen trochu pookřeje, tak mne lákala divočina. „Za vyučenou“ jsem zaplatil na prvé cestě. Pokusil jsem se tedy s druhé strany o styk s indiány. Bylo mi lhostejno s jakými, ať již s takovými, kteří znají šípové jedy, nebo s těmi, kteří nejsou traviči. Vždyť všichni podléhají nemocem a nejsou odkázáni na naše lékaře. A zapadl jsem zrovna mezi takové, kteří měli nejhorší pověst: mezi obyvatele Gran Čaka. Neméně zlou pověst měla tamní příroda, a tak obé, jak oni tak Cako, bylo stranou cest, po kterých chodí cestovatelé.

Stále víc jsem začínal mít rád ty vrahy slavného Creveauxa, ty zabiječe tolika velkých expedic. Imponovali mi, jak až do vymření dovedou hájit svou zem. Ale zároveň jsem pozoroval, jak hustá je spleť všelijakých pověr, jak těžko je v nich najít zrnko vědecké Pravdy. Tak pomalu jsem postupoval k severu a stále hlouběji do vnitrozemí, až jsem přišel k Tumrahům, „Divokým Čamakokům“, a ti neužívali vůbec žádných léků, ale jejich kouzelníci léčili fakirismem a hypnosou. A zase vše zapředené do autosugestivních pověr, vtělených do něžných zpěvů a poetických mythologií. Kolik zde bylo krásy, kolik nádherných myšlenek! A to vše vymíralo, mizelo a mělo zmizet nezachyceno, nezapsáno.

Však mi kytičky neutekou. Jak si člověk myslí, že je život dlouhý a jak mnohé bude možno vykonat! Stal jsem se na dlouhou část života ethnologem. Jen chvilkami a teprve po dlouhých letech jsem se vrátil ke svému mikroskopu.

Nové horizonty se mi otvíraly, v nových oborech jsem musel doplňovat své vědomosti. Zatím indiáni vymírali před mýma očima a s nimi se ztrácelo tolik krásných myšlenek zdravého přírodního člověka. Sbíral jsem je, zapisoval — ale zůstaly a zůstanou neuveřejněné. Já, který jsem žil mezi těmi volnými lidmi, že jsem se vžil do jejich mentality, viděl jsem v jejich mythech jen krásno a zapomněl jsem, že se na ně bude Evropan dívat jinak: ani na vědeckých kongresech neprošly mravnostní censurou — nečistá srdce a nečisté mysli viděly v nich něco nečistého. Bylo to několik ztracených let? Pro mne byla dobře využita. Někdo sbírá šperky a má je schované v tresoru — proč bych já nemohl mít jen pro své vlastní potěšení drahokamy myšlenek — jen a jen pro sebe.

Přece bylo tolik jiných pozorování, která by se byla mohla uveřejnit. I o to jsem se pokusil jednou, když mne vyzval přítel prof. [[Autor:Stanislav Nikolau|Nikolau]], abych pro jeho zeměpisný list napsal nějaký příspěvek. Napsal jsem mu jedno z nejzajímavějších svých nových pozorování: vysvětlení zvyku „kuvade“. Když jsem je kdysi vyprávěl ve společnosti ethnografů, byli nadšeni. Ale Nikolau mi ho vrátil, protože jeho list čtou děti a já píši o porodu. Je tomu jen několik málo let a dnes už by to nebylo nalezeno závadným, dnes už se nemusí dětem říkat, že je na svět přinesla vrána, nebo že je koupili v jednotkovém domě. Mnoho let dříve jsem na pampě provázel prof. Holemberga na inspekci po školách. V jedné škole si učitelka brala dovolenou, protože se blížila doba narození jejího dítěte. Použila přítomnosti inspekční komise, aby se s dětmi rozloučila a vysvětlila jim důvody. Nikdy jsem pak už neslyšel tak čistou, krásnou a vysoce mravnou přednášku o vzniku mladého člověka, jako z úst oné nastávající matky. Byla to jednotřídka, poslouchala docela malá, právě jako dorostlá děvčata v přítomnosti komise, kde byli muži všech věků, i několik cynických mladíků, ale žádné z těch děvčat nemělo důvod se začervenat. Tak jsem byl vžit do způsobu myšlení volných zemí, že jsem považoval za samozřejmé, že tam byla učitelka přeložena na velkou školu do hlavního města, a nedovedl jsem už chápat, že u nás, v „civilisované“ Evropě, by na ni byla svolána inkvisice všech instancí a byla by jako nemravná vyloučena ze všech škol. Je tomu snad dvacet, snad třicet let a také u nás se probouzíme z omámení falešné pruderie, snad už ani Nikolau by se nestyděl napsat slovo „porod“. Pro mne byl to takový nesplněný morální závazek, napsat alespoň těch pět procent svých pozorování — povinnost k těm divochům, kteří mne tak pohostinně přijali, od kterých tak mnoho jsem se naučil a které tak mnohý nadčlověk-cestovatel nestoudně pomluvil. Nijak jim tím neprospěji — vždyť zatím skoro všichni vymřeli — a proto jim posílám své vzpomínky do jejich lovišť stínů, kde jejich duše jezdí na duších koní, dušemi šípů střílí duše jelenů a u duší ohňů pojídají a popíjejí duše pokrmů a nápojů spotřebovaných na pohřebních hodokvasech.

Skládám tuto mosaiku ze svých vzpomínek a z trosek svých negativů — je neuspořádaná, neúplná. Tak mnohé je třeba ještě doplnit, aby byla alespoň trochu úplná : chci vyprávět o výchově dětí, o „náboženství“, o kouzelnících, o tancích duchů, z nichž vznikl náš karneval, o náboženské hře „osiuta“, z které se vyvinul lawn-tennis, o lékařství i o fakirech i o smrti, právě jako o životě posmrtném v lovištích stínů.

Člověk stále myslí, že život je tak dlouhý, že bude mít ještě dosti času tak mnohé vykonat. Snad stačí mi čas, abych dopsal i další díl, než bude zlomen můj luk a tak uvolněna jeho duše, abych mohl nalovit duše pštrosů a pohostit duše mých bývalých hostitelů.

{{Podpis|Vila Božínka v říjnu 1942.&lt;br&gt;[[Autor:Alberto Vojtěch Frič|A. V. Frič]]}}
{{Konec formy}}

{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>3y2d47rh7qxakwofvvpv828nw3z675f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Indiáni Jižní Ameriky/Svatba v divočině</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66583</id>
    <revision>
      <id>337158</id>
      <parentid>296584</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:50:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337158</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10976" sha1="sq8pckkmc9zt87htoxlctogru561aks" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Indiáni Jižní Ameriky
  | AUTOR = Alberto Vojtěch Frič
  | PŘEDCHOZÍ = Místo předmluvy autor sám o sobě
  | ČÁST = Svatba v divočině
  | DALŠÍ = U Čamakoků
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svatba v divočině
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = ''Indiáni Jižní Ameriky'', S. 23-27, 2. vydání
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1943, nakladatelství Novina, Praha
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
„Byl první máj…“ To platí u nás, stejně asi jako v Asii a velice pravděpodobně i v Severní Americe, ale na jižní polokouli dají první znamení rozkvetlé stromy „paratodo“ a „bílé quebračo“. &lt;ref&gt;obrázek 5&lt;/ref&gt; Nepamatuji si přesně datum, ale když vzpomínám, zdá se mi, že je to někdy před vánoci a v některých krajích nějaký měsíc dříve.

Také to tam není hlas hrdliček, ale teskné vytí vlka samotáře „aguará-guasú“, které dá signál, že příroda se probouzí. Sotvaže vlk dozpíval svou hymnu božství měsíce, nastane ruch mezi všemi zvířaty. Nejprve papoušci „amazonky“ začnou mizet z kraje. Všichni letí jedním směrem a ku podivu: nejsou v párech, jak jsme zvyklí je vídat, ale v houfech nebo i jednotlivě, nemají svůj klidný, rozvážný let, ale předhánějí se jak houfy, tak jednotlivci, jen aby dříve doletěli na určité místo. (Ve své knížce „[[Dlouhý lovec]]“ jsem to pojmenoval Papouščí svatba, ale správněji by se mělo říci Papouščí sabath.)

Stejně vydry opouštějí své potoky a laguny. V popelu shořelé prérie, v prachu suchem zkamenělé půdy, všude vidíme jejich typické stopy, kde mezi blanatými capkami se vine hluboká rýha těžkého ohonu. Kde se jich pojednou tolik vzalo? Žijete dlouho v krajině a víte o jedné nebo dvou, na něž marně celé dny a noci číháte a pojednou celá krajina je porýsována zdánlivě rovnoběžnými stopami vyder. Nespatříte je, jen jejich stopy a ty vám jasně řeknou, že každá jde sama, nikde se jejich stopy nekříží, všechny směřují jedním směrem: k určitému místu na velké řece, kde už prvé příchozí jsou pilně zaměstnány čištěním velikého prostranství, určeného k velkým náboženským tancům. To se opakuje rok od roku. Ale staří lovci mi vyprávěli, že některé roky jsou zvlášť slavné, kdy čtyřnohé najady opustí svá roční shromaždiště na menších řekách, aby se všecky sešly na velikém „stadioně“ na Rio Paraguay. Říkali mi, že ona velká shromaždiště nejsou ovlivněna počasím, ale že se opakují v pravidelných několikaletých periodách. Sám jsem to nemohl zjistit, ale když jsme s lovcem Donem Pablem jednoho roku našli obvyklé, každoročně jak vydrami, tak námi navštěvované taneční místo opuštěné, zašli jsme hluboko do vnitrozemí, než jsme našli první vydří stopu. Po té jsme se pustili a našli jsme ohromný, více než sto metrů dlouhý stadion, hladce ušlapaný, vyleštěný. Ale přišli jsme pozdě — už po slavnosti. Jasně nám to řekly už několik dnů před tím vydří stopy, směřující zpět do vnitrozemí. Ty už nebyly jednotlivé: byly v párech a v houfech, všelijak se křižovaly a často byly potřísněny seschlou krví.

Tak dosud neznámé vlivy působí podivně na celou přírodu; nejen na živou, ale i na tu, jíž se říká mrtvá — neorganická. Vždyť i ta zem docela jinak ssaje vláhu, jinak polyká jarní a jinak podzimní
deště.

A co člověk? Chef d’oeuvre přírody, král tvorstva, pán ohně, potomek Promethea, který bohům ukradl oheň, potomek světlonoše-Lucifera, který ho naučil myslet a dorozumívat se řečí. Jak na něho působí neznámé paprsky, které nutí zemi, aby ssála jarní deště, které už před nimi ženou mízu, vydobytou kořeny z vyprahlé země, pod kůrou do velké výšky a pokryjí suché bezlisté stromy paratoda miliony zlatých kalichů, které hluboko pod vyprahlou zemí probudí hlízy a cibule, aby se prodraly na kámen ztvrdlou půdou svými květy na povrch. Nemyslím člověka měst, který si říká Homo sapiens, ale volného člověka divočiny — Homo primitivus.

I kdyby se sebe více považoval za pána a krále přírody, stejně na něho příroda působí, jako na každé zvíře, jako na nejmenší řasičku i nejmenší molekulu. Aleje přece rozdíl: Noblesse oblige! Chce-li se zvát pánem, musí být otrokem zákonů a zvyků, které si sám předepsal. Musí sám v sobě potlačit vliv přírody, a čím víc ho potlačí, tím víc se příroda mstí, nejen na něm, ale i na jeho potomstvu. To je daň, kterou musí platit za to, že se sám jmenoval králem.

Jednou formou této daně, těchto omezení, jsou svatební zvyky. Už u rostlin samčí pylová zrnka létají, plavou nebo se dají převážet aerotaxikáři-hmyzem v pouti za samičími semeníky, zdánlivé odevzdanými v osud a náhodu, které jim přinesou ženicha. Ale už ani u těch rostlin to není docela pravda, protože samy pomáhají osudu a náhodě, lákají k sobě dohazovače-Kecaly křiklavými barvami a leskem květů — vůní, která je oznamovatelem a jídelním lístkem rozhlášeným na veliké vzdálenosti a podle svého slibu bohatě zaplatí „taxikářům“ sladkým nektarem (někdy i hodně opojným) za námahu svatebního „rita“.

Rostlinný sameček pylový je úplně pasivní, je opravdu odkázán na pouhou náhodu, zda a kam ho zanese vítr nebo hmyz. Proto jich musí zhynout miliony, aby se jeden dostal k cíli. U většiny zvířat se mění číselný poměr, a tu už sameček musí podat průkaz způsobilosti a musí o samičku bojovat, aby dokázal, že je schopný nejen rodinu založit, ale také se o ni starat, ji živit a obhájit. To vše u rostlin obstará sama mateřská část.

Ale jak u rostlin, tak u zvířat reguluje příroda zásnuby tím, že je omezuje jen na určité roční období, nebo nejvýše na několik přesně vymezených cyklů. Teprve Homo sapiens se svými domácími zvířaty se snaží vymknout těmto předpisům (snad vlivem horké potravy) a páří se kdykoli. Ale přece jen : „Byl první máj…“ A právě on si namlouvá, že je to muž, který si volí svou družku života, zatím co iniciativa samičky se stává skrytou a neupřímnou.

Ale indián si takové pošetilosti nenamlouvá. Bez mučení přizná pravdu, že je to žena, která si volí muže, že muž často i proti své vůli upadá do osidel stavu manželského.

Ovšem také že musí muž — aby byl o něho projeven zájem — prokázat schopnost uživit a bránit rodinu. Jsou různé formy takového průkazu. Jedním z nich je holohlavost! Ne snad přirozená holohlavost — ta se u primitivů nevyskytuje — ale ztráta vlasů při hledání medu. Jihoamerické včely nejsou vyzbrojeny žahadly. Brání svou nadprodukci a zásobní potravu dalších generací jednak zápachem, ale hlavně tím, že vetřelci zalezou do vlasů a překoušou je u samých kořínků. Ale dlouhý černý a lesklý vlas je největší chloubou a ozdobou muže. Je to ozdoba potřebná, protože má-li být muž vyvolen, musí se líbit, a aby se líbil, musí se krášlit. Jen proto se muž parádí pérovými ozdobami, náramky, šperky a různými šminky.

Pak se muž vzdá své nejlepší ozdoby jen proto, aby opatřil co nejvíce a nejlepší potravy, je to jisté výhodná partie indiánské děvušky, která touží po tom, aby i při těžké práci a velkých pochodech zůstala pěkně tlustou a svému muži se líbila.

Ale hlavní zkouškou způsobilosti je zabití jaguára nebo zabití nepřítele ve válce. To má stejný význam jako u nás, když je vyhlédnutý ženich „pod pensi“. Podaří-li se mu zabít bělocha tak obratně, aby z toho nevznikly zlé následky pro kmen, pak už je to nadpartie, o niž se zajímají všechny děvušky.

Mladík ve středním Čaku, kterému se to podařilo, nachází na &lt;ref&gt;obrázek 6&lt;/ref&gt; stromech kolem své stezky klikaté čáry, nakreslené dřevěným uhlím. To je obdoba inserátu „nabídnutí k sňatku“. Obdoba trochu &lt;ref&gt;obrázek 7&lt;/ref&gt;jednoduchá a primitivní, ale nezapomínejme, že indián čte ve stopách právě tak dobře, ne-li lépe, než my v novinách, že u něho je nemožné, aby takový inserát přehlédl, že ví, kdo a kdy ho uveřejnil se všemi podrobnostmi. Zamlouvají-li se mu ony podrobnosti i osoba pisatelčina, dostaví se v noci pod onu klikatou čáru a vrátí se ráno, aby postavil svůj rodinný domek. Protože také všichni ostatní umějí čisti stopy, není třeba nějakých zvláštních oznámení. Druhého dne pak vyseká sekyrou onu klikatou čáru do stromu, aby tam později zavedl své děti. (I u nás bývalo zvykem poškozovat kůru stromů vyrytými srdci a pod.) Ale vždycky se to neobejde tak hladce. Někdy bývá zájemnic víc a mladík se hned nemůže rozhodnout &lt;ref&gt;obrázek 8&lt;/ref&gt;. Tím horší je to, že ženy indiánských kmenů středního Čaka se vyznačují ohyzdností. A ještě horší to bývá, zajímá-li se o mladíka mimo jiné nějaká starší vdova, nebo dokonce několik starších vdov. Tu si vybojují svého budoucího muže zápasem. U vnitrozemních Pilagá je v módě pěstní zápas. Má svá tradiční pravidla, pokud se týče dovolených a nedovolených ran, ale ne pokud jde o zbraně. Jsou dovolené náramky z jelení kůže stažené i s kopýtky, jichž se používá jako boxeru. Pod náramky bývají připevňovány čelisti ryby pirani s ostrými zuby, které často dají převahu i fysicky slabším. (jsou v Náprstkově museu.)

Souboje se pořádají uprostřed vesnice k velké radosti všech obyvatel, kteří utvoří veliký kruh. Jen sekundantky smějí být uvnitř kruhu, a pak mladík, který je příčinou zápasu. V některých případech — hlavně nelíbí-li se mu zápasnice, stojí skromně někde stranou. Povzbuzování křikem je dovoleno všem přihlížejícím. Dovedete si tedy asi představit, jak je zápas hlasitý. Padají těžké rány, ostré náramky strhávají celé kusy kůže, ale přece trvá hezky dlouho, než jedna strana se vzdá boje. Potlučená a krví zbrocená nevěsta si odvádí pak svého muže do nově postavené chýše. Ovšem jen tehdy, &lt;ref&gt; obrázek 9&lt;/ref&gt; není-li ženich buď příliš stydlivý, nebo příliš mazaný „Don Juan“ a nevytratí-li se před koncem zápasu. Stává se, že raději opustí svůj kmen a žije samotářsky, nebo se připojí i k nepřátelskému kmeni, jen aby jeho, krvavě vybojovaného, nenašli. Stydlivého, nezkušeného ženicha si moudrá nevěsta zavede domů, až když uhasnou ohně.
{{Konec formy}}
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>sq8pckkmc9zt87htoxlctogru561aks</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ub</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66794</id>
    <revision>
      <id>337023</id>
      <parentid>331380</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T16:45:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337023</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="641" sha1="7yyngskv4zrajir70iejavvywlvuufj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ub
| PŘEDCHOZÍ = Uaupés
| DALŠÍ = Uba
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ub
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. s.&amp;nbsp;1. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n10/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Ub
}}

{{Forma|proza}}
'''Ub''', město v srbském kraji valjevském, okr. tamnavském, nad řekou t. jm., má 1200 obyv., zabývajících se zemědělstvím a chovem dobytka.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Srbsku v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>7yyngskv4zrajir70iejavvywlvuufj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Gardner, Percy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67356</id>
    <revision>
      <id>337142</id>
      <parentid>335148</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:43:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337142</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2022" sha1="7bgli0izcjsbtv2kidu3jedsugatlo6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Gardner, Percy
| PŘEDCHOZÍ = Gardiner
| DALŠÍ = Gardner
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Gardner, Percy
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Gardner, Percy}}''' (1846 – ), anglický klasický archeolog, narodil se v Londýně a vzdělával se na škole City of London a na Christ's College v Cambridge (1872). Byl Disneyho profesor archeologie na Cambridge od roku 1880 do roku 1887, a pak byl jmenován profesorem klasické archeologie na Oxfordu, kde měl podnětný vliv na studium starověkého, a zvláště řeckého, umění. Stal se také prominentním historickým kritikem biblických předmětů. Mezi jeho práce patří: ''Types of Greek Coins'' (1883): ''A Numismatic Commentary on Pausanias'' (spolu s F. Imhoof-Blumerem, 1887); ''New Chapters in Greek History'' (1892), popis vykopávek v Řecku a Malé Asii; ''Manual of Greek Antiquities'' (spolu s F. B. Jevonsem, 2. vyd. 1898); ''Grammar of Greek Art'' (1905); ''Exploratio Evangelica'' (1899), o původu křesťanské víry; ''A Historic View of the New Testament'' (1901); ''Growth of Christianity'' (1907).

Jeho bratr, Ernest Arthur Gardner (1862 - ), který se vzdělával na City of London school a Caius College v Cambridge (člen, 1885), je také dobře známý jako archeolog. Od roku 1887 do roku 1895 byl ředitelem British School of Archaeology v Athénách, a později se stal profesorem archeologie na University College v Londýně. Jeho publikace zahrnují: ''Introduction to Greek Epigraphy'' (1887); ''Ancient Athens'' (1902); ''Handbook of Greek Sculpture'' (1905); ''Six Greek Sculptors'' (1910). V roce 1910 byl zvolen prvním veřejným řečníkem Londýnské univerzity.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gardner, Percy]]</text>
      <sha1>7bgli0izcjsbtv2kidu3jedsugatlo6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Šlik</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67491</id>
    <revision>
      <id>337085</id>
      <parentid>233306</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:17:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337085</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9019" sha1="c8elln5vhmoa0ls88lhyp81p6tutrul" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Šlik
  | PŘEDCHOZÍ = Šlechta ze Všehrd
  | DALŠÍ = Šmalkaldská válka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Šlik
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 802-805.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Šlikové
}}

{{Forma|proza}}
'''Šlik''', jméno starožitné a vzácné hraběcí rodiny v Čechách, pocházející z okresu Chebského. Praotcem jejím byl {{Prostrkaně|Jindřich}} '''Š'''., jenž byl živ v drahé polovici XIV. století a zůstavil pět synů, {{Prostrkaně|Kašpara}}, {{Prostrkaně|Jindřicha}}, {{Prostrkaně|Mikuláše}}, {{Prostrkaně|Františka}} a {{Prostrkaně|Matouše}}. Z těch nejstarší, {{Prostrkaně|Kašpar}}, povznesl rod svůj na vysoký stupeň moci o bohatství. Dosáhnuv již co mladík hodnosti doktorské v právích dostal se záhy ke dvora císaře Sigmunda co sekretář, a provázev jej pak všude na jeho cestách konal mu platné služby ve všelikých jednáních státních, čímž sobě získal důvěru jeho v takové míře, že nejtajnější řízeni jemu svěřoval. Jmenovitě sprostředkoval '''Š'''. i sňatek Sigmondovy dcery Alžběty s Albrechtem Rakouským. Při korunování Sigmundově na císařství v Římě r. 1453 jest '''Š'''. od něho na rytířství pasován. Při jednání o přijetí Sigmunda za krále Českého zasazoval se '''Š'''. všemožně, aby císař ﻿cíle svého došel. Za takové služby Sigmund '''Š'''-ovi skvěle se odměnil, dosednuv na trůn český jmenoval jej svým kancléřem, a nad to hojnými statky jej obdaroval. Již r. 1431 obdržel byl '''Š'''. od císaře panství {{Prostrkaně|Pasounské}} (Bassano v marce Trevisanské), roku pak 1437 povýšil je na hrabství a jmenoval Kašpara i bratry jeho hrabaty říšskými. I v Čechách dal Kašparovi a rodu jeho znamenité statky jednak v zástavu jednak v dědictví, jmenovitě Loket, Ostrov, Falknov, Andělskou Hora, Bochov, Heinrichsgrün a j. Též propůjčil jemu a rodu jeho právo raziti minci, ba i z pravomocnosti soudu zemského je vyňal. I za nástupce Sigmundova Albrechta, k jehož přijetí za krále českého Kašpar '''Š'''. nemálo se přičinil, zůstal v úřadě kancléřském, a v odměnu za služby jemu prokázané obdržel od něho panství {{Prostrkaně|Holíč}} a Skalici v Uhřích. Od svých statků psal se napotom {{Prostrkaně|Kašpar}} '''Š'''. a píší se podnes potomci jeho {{Prostrkaně|hrabaty z Pasouna a Holíče}}. Po smrti Albrechtově zůstal '''Š'''. co kancléř ve službě císaře Fridricha III., v kteréž zejména mnoho činiti měl se stavy českými v záležitosti vydání mladého krále Ladislava Pohrobka do Čech. Kašpar '''Š'''. zemřel náhle ve Vídni 4. čce 1449. Náleželť on bez odporu k nejčelnějším mužům pohnutého věku svého; vynikaje věhlasem a výmluvností, jakož neméně i dvorskou uhlazeností zasahoval mocně v dějiny doby své. S Eneášem Sylviem (pozdějším papežem Piem II.) byl v důvěrném přátelství, a přispěl hlavně k prvnímu jeho povýšení na vyšší důstojenství. České jeho dopisy, hlavně k Oldřichovi z Rožmberka, chované v archivu Třeboňském a obsahující mnohé důležité zprávy k dějinám onoho věku se vztahující, vytištěny jsou v ''Archivu českém'' (II. díl). Kašpar '''Š'''. nezůstavil žádných dítek, neboť byly všecky před nim zemřely. Též bratří jeho František a Mikuláš předemřeli jej, a poněvadž třetí bratr Jindřich byl vstoupil do stavu duchovního a stal se biskupem Frisinským, zbývali co dědicové jeho jen čtvrtý bratr {{Prostrkaně|Matouš s Vilémem a Václavem}}, syny Mikulášovými (František též nezůstavil potomků). Všickni tři byli odpůrci krále Jiřího, a mimo to měli mnohé a dlouhé spory s měšťany Loketskými, pročež všemožně usilovali o to, aby se vymkli ze svazku s korunou Českou, chtíce statky své prodati vévodům Saským. Avšak k tomu nedošlo, ano r. 1486 zrušeno privilegium hrabat '''Š'''-ů, dle kterého vyňati byli z pravomocnosti zemského, jakožto nesrovnávající se se zřízením zemským. Po bezdětné smrti jak {{Prostrkaně|Viléma}}, tak i Václavových synů {{Prostrkaně|Erazima, Pankrace a Albina}} přivedl Matouš '''Š'''. větší část dědictví bratrova na sebe, a zemřel u vysokém věku r. 1487. Tři synové jeho, {{Prostrkaně|Mikuláš, Jeroným a Kašpar}}, rozdělivše se o zboží otcovské založili tři zvláštní větve rodu svého, které všecky záhy se naklonily k učení Lutherovu, jehož se pak celý rod až do katastrofy Bělohorské přidržel. Z potomků Mikulášových {{Prostrkaně|Albín hrabě}} '''Š'''., pán na Falknově a Doupově, zúčastniv se r. 1547 odporu stavův proti králi Ferdinandovi I., vyšel ze země a zemřel asi r. 1550 v Durynkách. Vnuk jeho {{Prostrkaně|Jan Albin hrabě}} '''Š'''. přidržel se r. 1618 stavů odpořilých a byl i za jednoho z direktorů stavu panského zvolen, začež mu po bitvě Bělohorské statky jeho jsou konfiskovány. Syn jeho {{Prostrkaně|Jachim Ondřej}} zemřel v cizozemsku 23. pros. 1666 bez mužských potomků, čím linie tato po meči vyhynula. Druhý syn Matoušův {{Prostrkaně|Jeronym}}, pán na Lokti, byl německých len koruny České hejtmanem a padl r. 1491 v Uhřích proti Turkům. Z jeho synů zahynul prostřední, {{Prostrkaně|Quirin}}, co rytíř německého řádu v Polsku, ostatní dva, {{Prostrkaně|Šebestian a Albrecht}}, měli opětné spory s měšťany Loketskými, dovolávajíce se pomoci saské, byli však r. 1506 přinuceni takových spolků na věčné časy se odříci a přestati na svazku s korunou Českou. Jimi zavedeno jest do Loketska vyznání evangelické. Větev tato vymřela {{Prostrkaně|Albrechtem hrabětem}} '''Š'''-em, vnukem Albrechtovým, který před rokem 1598 zemřel bez potomků, kdežto po Šebestianovi nebylo pozůstalo žádného potomstva. {{Prostrkaně|Kašpar}}, třetí syn Matoušův, zdědil po otci panství Ostrovské, kteréž po něm synové jeho {{Prostrkaně|Štěpán, Jeronym, Vavřinec a Jindřich}} drželi společně. Za nich zvelebilo se hlavně péčí Štepánovou dělání hor na tomto panství velice, ano založeno tu nové město Jáchimov, v němž raženy od '''Š'''-ů prvni {{Prostrkaně|tolary}} (''Joachimsthaler'', jinak ''Schlickenthaler''). Štěpán zahynul r. 1526 v bitvě u Moháče proti Turkům. Roku 1528 odňato jest od nového krále Ferdinanda '''Š'''-ům právo ražení mincí jakožto právo výhradně koruně příslušící; roku pak 1545 musili konečně '''Š'''-ové veškery hory na svých panstvích postoupiti koruně. Tato třetí linie rodu '''Š'''-ovského rozvětvila se hojně, a členové její střídali se často v držení rozličného zboží zemského. Z nich vynikl hrabě {{Prostrkaně|Jachim Ondřej}} '''Š'''. co jeden z vůdců evangelických stavů v náboženských sporech na začátku XVII. století, byl již r. 1609 mezi direktory zřízenými k defensi, a r. 1618 opět zvolen jest za jednoho z direktorů k vedení správy zemské, od Fridricha Falckého pak přijal úřad nejvyššího sudího zemského a landfojta v Dolní Lužici. Po bitvě Bělohorské ušel do Sas, byl ale od kurfiršta Saského vydán císaři, odsouzen statků i hrdla a 21. čna 1621 sťat na rynku Staroměstském a pravá ruka mu uťata. Potomstvo Jindřicha, nejmladšího syna Kašparova, zakladatele této větve, přečkalo všecky ostatní jeho haluze o květe dosavad. Z něho pocházel {{Prostrkaně|Jindřich hrabě}} '''Š'''., který věnovav se stavu vojenskému sloužil rozličným mocnostem, i stavům českým a moravským, ale po vypuknutí 30leté války přestoupil do služby císařské, ve kteréž se vyznamenal v té míře, že r. 1632 povolán jest za presidenta válečné rady dvorské, vyznamenán hodností tajného rady a obdařen řádem zlatého rouna, načež zemřel 5. led. 1650. Rozsáhlé statky jeho zdědil jediný jeho syn {{Prostrkaně|František Arnošt}}, jenž zřídil z panství Kopidlna a Staré fideikomis rodinný a zemřel 16. srp. 1675. Starší jeho syn {{Prostrkaně|František Josef}}, narozený 14. led. 1656, byl v letech 1692—1718 presidentem komory české a od r. 1694 cís. tajným radou. Rozmnoživ fideikomis po otci zděděný zemřel 5. pros. 1740 bezdětek. Mladší syn {{Prostrkaně|Leopold}}, narozený 20. ledna 1663, stal se polním maršálem, 1713 nejvyšším kancléřem království Českého, a zemřel 8. dub. 1723. On jest praotcem celého nynějšího rodu '''Š'''-ovského. Syn jeho {{Prostrkaně|František Jindřich Josef}}, narozený 28. ún. 1696, zdědil po strýci Františku Josefovi rodinný fideikomis.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c8elln5vhmoa0ls88lhyp81p6tutrul</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Drahé náčiní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67686</id>
    <revision>
      <id>337114</id>
      <parentid>249481</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:16:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Jitro */</comment>
      <origin>337114</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="416" sha1="qeu80mpr63rycin3nifl66c7drdgibq" xml:space="preserve">{{Rozšířit}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Drahé náčiní
  | AUTOR = [[Autor:Šlomo Efrajim Lunčic|Šlomo Efrajim Lunčic]]
  | POPISEK = komentář k Tóře
  | ORIGINAL = {{Cizojazyčně|he|כלי יקר}} (Kli jakar)
  | ZDROJ = http://hebrewbooks.org/11733
  | VYDÁNO = Praha: 1608
  | LICENCE = PD old 70
}}

Přeložené části:

== Jitro ==
* …
* [[/Ex 19, 17/]]
* [[/Ex 20, 1/]]
* [[/Ex 20, 2/]]
* …</text>
      <sha1>qeu80mpr63rycin3nifl66c7drdgibq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Sucher, Rosa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67937</id>
    <revision>
      <id>337144</id>
      <parentid>198040</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:44:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337144</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1228" sha1="94hf117tqy2p9g3eneqzdsxuuj33n4s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Sucher, Rosa
| PŘEDCHOZÍ = Succinic Acid
| DALŠÍ = Suchet, Louis Gabriel
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Sucher, Rosa
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Sucher, Rosa}}''' (1849-), německá operní zpěvačka, rozená Hasselbecková, byla manželkou Josefa Suchera (1844-1908), známého dirigenta a skladatele. Byli oddáni v roce 1876, kdy ona měla už různá angažmá jako zpěvačka a on byl dirigent v lipském městském divadle. Paní Sucherová se brzy proslavila svými vystoupeními ve Wagnerových operách, sezonami v Londýně v letech 1882 a 1892 prokázala své velké možnosti jako zpěvačka i herečka; v roce 1886 a 1888 zpívala u Bayreuthu, a v pozdějších letech byla hlavně spojená s operní scénou v Berlíně, do důchodu odešla v roce 1903. Její nádherné ztvárnění partu Isoldy ve Wagnerově opeře je obzvláště pamětihodné.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Sucher, Rosa]]</text>
      <sha1>94hf117tqy2p9g3eneqzdsxuuj33n4s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Puškářství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68070</id>
    <revision>
      <id>337082</id>
      <parentid>233121</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:14:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337082</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5056" sha1="ay3nhwrr0kjzrabht5pd8cr5votu5tl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Puškářství
  | PŘEDCHOZÍ = Pustiměř
  | DALŠÍ = Puš
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Puškářství
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 686-687.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
}}

{{Forma|proza}}
'''﻿Puškařství'''. Užívání palné zbraně připomíná se v Čechách již v druhé polovici XIV. stol. (ponejprv určitě r. 1384), a to hlavně při dobýváni pevných míst; v poli proti zástupům nepřátelským začato ji užívati teprve na začátku XV. stol. Avšak zprávy o tom všem jsou tak řídké a kusé, že sobě o prvních začátcích '''p'''. českého žádného celkovitého obrazu utvořiti nelze. Nejprv užíváno střeleb čili {{Prostrkaně|pušek}} hrubých, jež později jsou {{Prostrkaně|děly}} nazvány, a větším dávána zvláštní jmena. Co první kus toho druhu připomíná se „puška veliká Chmelík nebožtíka krále Václava“, které Pražané r. 1427 dobyli na zámku Tachově. Při obležení Karlšteina r. 1422 měli Pražané mezi 59 kusy hrubé střelby pět velikých děl, jenž měla zvláštní jména: Jaromířka, Pražka, Hovorka, Trubačka a Rychlice. Husité měli hned s počátku hojnost děl, s nimiž výborně uměli zacházeti, a to rozličných druhů, větších i menších; jmenovitě uvádéjí se: {{Prostrkaně|houfnice}}, {{Prostrkaně|srubnice}}, {{Prostrkaně|tarasnice}} a {{Prostrkaně|harcovnice}}, o nichž jednáno ve zvláštních článcích. Co ruční střelba jmenují se již r. 1420 {{Prostrkaně|hákovnice}} a {{Prostrkaně|ručnice}}, později také píšťaly. Čechove již záhy také slévali děla z mědi a ze železa, a sice nejdříve přes jádro hliněné; teprv později lily se hlavně v celosti, a dutina se do nich vyvrtávala. Slévání děl dálo se s počátku od zvonařů, a to dosti nedokonale, neboť častěji se připomíná, že se při střílení roztrhávala na záhubu obsluhovatelů. Brzy však vyvinulo se '''p'''. co zvláštní řemeslo, v němž Čechové nemalé dokonalosti dosáhli. Z puškařů českých, kterých se více připomíná, nejslovutnější byl {{Prostrkaně|Petr}}, který v letech 1513—18 měl dělolijnu v Praze u sv. Štěpána ve zdi, a nejenom dobře střelby slévati, nýbrž jimi též dobře stříleti uměl, což z toho vysvitá, že r. 1516 Němec puškář z téhož děla zle, Petr dobře střílel. Po smrti Petrově uvádí se v Praze puškář {{Prostrkaně|Vaněk}}, učedník Petrův. Co výteční obsluhovatelé děl, též puškáři zvaní, připomínají se mezi jinými {{Prostrkaně|Hendrich}} ve službě pana Hynka Bočka na Poděbradech (1426), a {{Prostrkaně|Zelený}} na hradě Sioně, r. 1437 spolu s pánem svým Janem Roháčem v Praze oběšený. Roku 1471 připomíná se „hrnček výsevkův prachových“, který se rukou do válečných houfů házel, patrně to druh ručních granátů. Ku konci XV. století byly u Čechů také již ohnivé koule v obyčeji. Koule, jakými Čechové z děl stříleli, byly
nejdřív kamenné, pak železné a olověné. Největší kamenné koule byly asi 60liberní. Děla vozena jsou na vozech při vojště, a při potřebě kladena na holou zem v položení trochu vyvýšeném, do zadu pak položen špalek zaraženými za nim koly upevněný, aby hlaveň na zad ubíhati nemohla. Později kladena děla do loží o dvou kolách, a v těch také vozeny. Obsluhování těžkých střeleb dálo se s počátku velmi zdlouhavě, o čemž máme zprávy z dobývání Karlšteina, že z Jaromiřky, Pražky a Trubačky denně 6—7krát, z Hovorky 12krát a z Rychlice 30 až 32krát se vystřelovalo; z těch pak Jaromiřka, Rychlice a Pražka se ztrhaly. Na začátku XVI. století měli Čechové již {{Prostrkaně|čtvrtnice}} čili {{Prostrkaně|kartouny}}, též {{Prostrkaně|moždíře}}, z čehož viděti, že se v '''p'''. napořád za příkladem ostatních národů evropských zdokonalovali. V té době hrubá střelba v Čechách již tak zobecněla, že ji nejen v hražených, alebrž i v otevřených městech, ba i ve vsech za nebezpečných časů nalézáme. Tak r. 1517 srotili se sedláci nedaleko Křivoklátu v několika vsech, odporujíce nařízením nejvyššího purkrabí Pražského. V jedné těchto vsí osadili kostel a měli hákovnice i jinou střelbu při sobě, a nejvyšší purkrabí musil vojsko s děly na ně poslati. Vladař domu Rožmberského měl r. 1529 na svých hradech 234 kusů těžké střelby. V též míře pak, jak se v následujících stoletích umění dělostřelecké vůbec zvelebovalo, také Čechové u věci té za žádným jiným národem pozadu nezůstávali, ano puškáři a dělostřelci čeští prosluli daleko široko svou umělostí, a pověst tuto dovedli si zachovati do dnešního dne.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ay3nhwrr0kjzrabht5pd8cr5votu5tl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Chtíc, aby spal</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68170</id>
    <revision>
      <id>337095</id>
      <parentid>270706</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T09:58:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337095</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="701" sha1="0f2rmraq46l5pf3brkv4tdc7idghccq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Capella regia musicalis
   | PŘEDCHOZÍ = Den přeslavný jest k nám přišel
   | ČÁST = Chtíc, aby spal
   | DALŠÍ = Kde jste kde císařové
}}

{{Tematický rozcestník}}
* [[Capella regia musicalis/Chtíc, aby spal]]
* [[Česká mariánská muzika/Vánoční noc]] (http://alarmo.nostalghia.cz/CMtx1.htm#cmm03)
* [[Jednotný kancionál/Chtíc, aby spal]]
* [[Malý koledníček/Chtíc, aby spal]]
* [[Malý koledníček/Panna houpá dítě v klíně]] (PAZDÍREK, Ludevít R. ''[[Malý koledníček]]. Sbírka nejoblíbenějších písní, vánočních koled a popěvků o&amp;nbsp;Ježíškovi.'' 37.&amp;nbsp;vydání. Brno: Oldřich Pazdírek, 1939. s.&amp;nbsp;43–44.)</text>
      <sha1>0f2rmraq46l5pf3brkv4tdc7idghccq</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337110</id>
      <parentid>337095</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T10:51:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:JAn Dudík|JAn Dudík]]“</comment>
      <origin>270706</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="519" sha1="hkc60a4axfr59qud4xdwey2bvq9fypo" xml:space="preserve">{{Tematický rozcestník}}
* [[Capella regia musicalis/Chtíc, aby spal]]
* [[Česká mariánská muzika/Vánoční noc]] (http://alarmo.nostalghia.cz/CMtx1.htm#cmm03)
* [[Jednotný kancionál/Chtíc, aby spal]]
* [[Malý koledníček/Chtíc, aby spal]]
* [[Malý koledníček/Panna houpá dítě v klíně]] (PAZDÍREK, Ludevít R. ''[[Malý koledníček]]. Sbírka nejoblíbenějších písní, vánočních koled a popěvků o&amp;nbsp;Ježíškovi.'' 37.&amp;nbsp;vydání. Brno: Oldřich Pazdírek, 1939. s.&amp;nbsp;43–44.)</text>
      <sha1>hkc60a4axfr59qud4xdwey2bvq9fypo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Indiáni Jižní Ameriky/U Čamakoků</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68426</id>
    <revision>
      <id>337160</id>
      <parentid>219072</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:50:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337160</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16219" sha1="7emz5oc59q59ogizgcesyjsk6urhzf8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Indiáni Jižní Ameriky
  | AUTOR = Alberto Vojtěch Frič
  | PŘEDCHOZÍ = Svatba v divočině
  | ČÁST = U Čamakoků
  | DALŠÍ = U divokých Boróro v Matto Grosso
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = U Čamakoků
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = ''Indiáni Jižní Ameriky'', S. 28-38, 2. vydání
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1943, nakladatelství Novina, Praha
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Hůř jsou na tom mládenci v severním Čaku. Jaguárů je tam stále méně, války skoro nemožné od dob, kdy velký „Napoleon“ Čaka, náčelník Dahgetot, podnikl velikou válku s vnitrozemním kmenem Moró, kdy přešel obrovské slané pouště a vpadl do jejich území, kdy zvítězil a zahnal je navždy daleko od území svého kmene — ale zároveň zdecimoval svůj lid tak, že nikdy už nebude schopen větších podniků. Na severu žijí běloši a na jihu mezi Čamakoky a jejich sousedy Tumrahá se také běloši vetřeli svými dřevorubnami. A běloši? Těch je dost, ale dávají na sebe dobrý pozor, jsou dobře vyzbrojeni, a i kdyby se neodvážili podniknout trestnou expedici do vnitrozemí Čaka, aby ztrestali nějaký „přestupek“, přece jen by dovedli indiánům zakázat přístup k řece. A jen tam možno nadělat velké zásoby uzených ryb a velkých tahů lososů, jen tam je pitná voda i v době největšího sucha a jen tam možno žít v dobách, kdy je vnitrozemí ovládáno mraky komárů, že ani zvěř tam nemůže žít.

Zlé to má takový Čamakoko — tím horší, že děvčata jeho kmene možno počítat mezi nejkrásnější ženy světa. Snaží se právě tak jako mladíci všech primitivních národů, kde žena volí muže — získat jejich náklonnost tím, že se krášlí. Nechá si růst dlouhý vlas a pečlivě si ho hledí. Provrtá si boltce a dá do nich náušnice, do vlasů zatkne okrasná péra nebo vplete ozdoby z pestrých peříček, navěsí na krk náhrdelníky korálků, mezi něž navléká zuby svých loveckých trofejí. I když to nejsou zuby jaguára, které by mu daly právo na založení rodiny, jsou zuby jelenů, prasat, ba i opiček a mývalů jakýmsi důkazem o schopnosti uživit rodinu. Ba i z nutného lovcova nářadí se stávají během času ozdoby. Vezměme jako příklad náramek. Původně je to provaz nebo kus kůže, ovázaný kolem tepen levé ruky, který chrání lučištníka, aby mu tětiva neprosekla ruku. Je samozřejmé, že lovec jaguára ochrání si ruku kusem kůže uloveného dravce. Je to odznak jisté hodnosti a stává se už tím ozdobou, asi jako u nás řád — jenže si ho každý udílí sám a jen za opravdové zásluhy. Ale i mladík, který nemá ještě práva takový odznak nosit, hledí si svůj zápěstní provaz vyzdobit, třeba ještě podřadnější kožešinou, jemnými peříčky nebo všemožnými jinými materiály, až stoupnutím kultury nebo stykem s civilisací nastoupí spirála stočeného drátu a konečně více méně umělecky provedený náramek z drahého kovu. Na této úrovni začíná už přecházet právo volby na muže a všemi původně mužskými ozdobami začnou se zdobit ženy — za týmž účelem, aby byly vyvoleny. Dlouhý vlas, všelijak splétaný, náramky, náhrdelníky — ne už z trofejí, ale z dukátů — jimiž dokazuje zdatnost (ne svou, ale rodičů, opatřit věno), pérové ozdoby, šlechtění nehtů (viditelné znamení, že nemá zapotřebí vykonávat práci) a podobně.

Teprve v hypercivilisovaných kruzích nejvyšších několika tisíc zmocňuje se bohatá nevěsta zapomenutých práv svých primitivních družek a volí si svého muže. A tu vidíme, jak mladí chlapci z jejich okolí začnou pěstovat své vlasy a svou pleť, jak se šminkují, voňavkují, nosí zlaté náramky, prstýnky s „emánky“ a podobné ozdoby mladých mužů, kteří nemohou vyniknout svou zdatností, ale přece by rádi byli vyvolenými.

Vraťme se však k Čamakokům do severního Čaka. Jak má takový mládenec získat právo být vyvolen a oženěn? Proto se ho ujme některá opuštěná stařena, vdova, která ho přestěhuje do svého stanu, vaří mu, přenáší na pochodech své i jeho nářadí, aby on — lovec, měl ruce volné a mohl se kdykoli pustit za zvěří nebo po její stopě. Často by mohla být jeho matkou nebo i babičkou, a také nikdo kromě ní nepovažuje takový sňatek za legální. Děvčata se dívají na takového „gigola“ s opovržením a také on resignuje, přestává o sebe dbát, odloží ozdoby i šminky. Pozvolna, ale jistě upadá, začnou se mu vyhýbat i ostatní mladíci, a také on přestane chodit na jejich shromaždiště — staří bojovníci ženáči vidí neradi, přisedne-li k jejich ohňům a indián nepotřebuje, aby se mu něco říkalo přímo. Vyčte nepřízeň i z nehybných tváří. Stává se samotářem, podniká dlouhé lovecké cesty a stařena je spokojená, chlubí se družkám, jak tloustne, čili jak má zdatného a věrného muže, který ulovenou zvěř donese pouze do vlastního domu.

Ale právě na takových dalekých a osamělých toulkách je možno nejspíše narazit na stopu toulavého samotáře jaguára, dravce mazaného a zkušeného, o něhož se marně pokoušeli ostatní lovci. Narazí na stopu a pustí se v prvém nadšení po ní. Pak zaváhá. Ne ze strachu před dravcem — ale budou z toho jen mrzutosti, jen ho to vykolejí z ustálených zvyků, z navyklého klidu. Na dravce a na nebezpečí sotva myslí — spíše ho láká. A pak mu přijde na mysl, jak by bylo krásné, kdyby byl zase uvítán jako čestný lovec mezi mladíky, jak by mu udělali místo u ohňů staří bojovníci, jak by mohl s prvými hrát „osiutu“, jak se starými rokovat, není-li třeba uspořádat tajemné tance duchů „digilibit“, snad probleskne mu hlavou myšlenka na krásnou, veselou děvušku, na kterou se odvážil podívat jen skrze křoví — ale rychle zahání takovou hříšnou myšlenku, když si představí, s jakým opovržením se na něho podívala, a když při tom vzpomene na svou „stařenku“, která se tak pečlivě o něho stará. Vždyť, když přijde z lovu, najde už plné hrnce vody nasbírané z kalichů divokých ananasů a může se dobře omýt a osvěžit — v kraji, kde je vody víc, je už při jeho návratu vyhlouben v zemi dolík, je vystlán srnčími kožemi a naplněn vodou, že se může i vykoupat; má připravené chutné jídlo, nikdy nechybí v jeho stanu zásoba palmových „duší“, oddenků canny, ani malých rybiček z bařin. Takové pohodlí má jen muž staré, ošklivé ženy. Není rozumné myslet na veselou, nezbednou mládež. Mladé ženě je třeba sloužit, honí ho do války, aby přivedl otrokyně, posílá ho na práci k dřevorubcům, aby přinesl korálky, plátýnka a kdo ví, co všecko — — a někdy se i stává, že je nevěrná, a pak začnou klepat svaly nad žaludkem, nechutná jídlo, hubne a slábne, špatně spí a stává se stále horším lovcem. Zatím jeho sok tloustne a sílí a s ním on se pak má bít, vyhublý, zesláblý. A což když je těch soků víc, což když jejich mnoho. Jsou i takové mezi mladými a lehkomyslnými děvčaty poslední dobou. Jeho „stařenka“ mu nebude nikdy nevěrnou. I kdyby chtěla, nikdo se po ní neohlédne.

Ale přece! Vrátí se na stopu. Snad v něm zvítězil pud lovce. A pak, když už je blízko, když už ve vzduchu cítí pach dravce, propadne lovecké vášni a zapomene všechny úvahy a dobrá i špatná předsevzetí. Ještě ve spěchu přibrousí své kopí z tvrdého dřeva „chakarandá“, pevněji přitáhne držadlo svého nože, levou ruku si omotá provazy, pletenými z lidských vlasů — snad zděděné po předcích z vlasů nepřátel, snad ze stříhaných vlasů vlastních. Dostane-li se příliš blízko, chybí-li ránu kopím, pak nastaví levačku omotanou provazy, aby se do ní dravec zakousl a pravou mu zarazí nůž do hrdla.

V takovém souboji zvítězí někdy jaguár, někdy člověk. Obyčejně člověk, a nejčastěji mladík, i když je v takovém boji nezkušený. Starý, mazaný „tigre cebado“ spíš zabije starého zkušeného lovce než odvážného nezralého mladíka. Zdá se to být podivné, ale je to tak.

Teprve, když se vrací utrmácený, zakrvácený a někdy i těžce raněný se staženou kůží domů, začnou se probouzet myšlenky na budoucno. Jak bude doma přijat? Několikrát se mi stalo, že do mého stanu přišel tajně v noci zchvácený mladík a prosil mne, abych mu odkoupil kůži jaguára, ale abych nikomu neříkal, že je od něho. Chtěl svůj životní úspěch utajit. Dravce se nebál — ale jeho „stará“, ta bude vyvádět. Obyčejně byly takové kůže bezcenné: rozbodané, posekané a bez ocasu. Té ozdoby se přece jen nechtěl zříci, aby alespoň mezi starci sejí mohl tajně pochlubit.

Ale šídlo v pytli neukryješ. Přece se to jen prozradí. Marné všecko skrývání, je-li celý děj uveřejněn ve stopových novinách. Stačí kapka krve na pěšině, kde by neměla být, aby se zvědavá mládež pustila do čtení. Stačí šňůrka korálků na hrdle šťastné stařeny a již začnou pátrat všechny ženy, již objeví stopu k mému stanu a najdou tam vypnutou čerstvou kůži. Pak nastanou pro celý klán dny rozruchu a všeobecného zájmu. Pro mladíka začnou chvíle nadšení, ale i domácích hádek a mnohé bolení hlavy. Stařenka nenechá svého mladého „chotě“ ani chvilku o samotě. Ale mladé děvušky přece&lt;ref&gt;obrázek 11&lt;/ref&gt; najdou příležitost, aby po něm hodily koketně očkem, někdy tak, aby to stařenka neviděla, někdy hodně okatě, aby ji dožraly. Někdy dokonce použijí starého mythologického způsobu, jak na sebe nenápadně upozornit. Už dávno, v pradávných dobách čamakokská Venuše Arpelhata si vylezla na strom, a když pod ním kráčel její milý, plivla naň s výše stromu, aby ho upozornila na svou přítomnost a svůj zájem. Podivný způsob vyznání lásky, ale říká se, jiný kraj — jiný zvyk. Zde však toto přísloví neplatí, protože stejným způsobem, plivnutím, vyznává lásku mythologická „Psyche“ ostrovanů polyneských na docela opačné straně jižní polokoule. Mladík dělá, jako by neviděl, ale i kapka vody provrtá kámen, dopadá-li dlouho, a tak konečně, když všechna mladá děvčata mu nadbíhají (ať už z opravdového zájmu, nebo pro zábavu), vybere si jednu a dá dovolení, aby se o něho ucházela.

Celá nedozírná rovina velkého Čaka, od brazilsko-bolivijských hranic na severu, až k argentinské řece Rio Bermejo, je pokryta hustými lesy palmy Copernicia. Palma ta má nejen krásné, rovné kmeny a vějířovité listy, které obojí v mnohém slouží v životě indiánu, ale tam, kde vyrůstají mladé listy, má měkkou dřeň, někdy až velikosti lidské hlavy. U mladých palem chutná vrcholek dřeně podobně jako naše lískové oříšky, spodní část je sice tvrdší, dřevnatější a poněkud natrpklá, ale na ohni opečená je důležitou potravou. Pro indiány znamená totéž jako pro nás chleba. Je velice dobrá jako zákusek k masu zvěřiny, pečené na rožni — není-li náhodou žádný úlovek, také dostačí k nasycení. Opatřování veškeré vegetální potravy má na starosti žena. Muž opatřuje maso, med, větší ryby a jen zřídka kdy přinese také ovoce, připadne-li náhodou cestou na pěkné. Pouze v místech, kde jsou samé vysoké, staré palmy, které je třeba podrazit sekyrou, obstarává také tuto práci muž. Žena musí rozpoltit korunu a vydobýt jedlou dřeň. K tomu používá &lt;ref&gt; obrázek 12&lt;/ref&gt; „šavle“, podle tvaru bychom spíše mohli říci vesla z tvrdého dřeva. Taková šavle je nepostradatelnou zbraní čamakokské ženy. Čím je žena starší, tím je zručnější v jejím užívání. Stalo se jednou, že stará babka utloukla svou šavlí dokonce jaguára — vypravuje se, jak ženy zabily jelena a tak se pletly mužům do řemesla. Stará žena, která nemá, kdo by se o ni staral a kdo by jí porazil velké palmové kmeny sekyrou, pořídí si šavli až tři metry dlouhou a ovládá ji mistrně. Vláčí ji s sebou při každém stěhování, ale má také krátkou pro kraje, kde rostou mladé nízké palmy.

Takovou šavlí &lt;ref&gt;obrázek 13&lt;/ref&gt; musí si mladé děvče vybojovat na stařeně právo na mladého muže. Není to snadný boj. Pokusí se sice o to, ale bývá odraženo zručnější šermířkou a hezky dlouho musí léčit modřiny a rány. Ale mládí vždycky drží pospolu a tak všechna mladá děvčata se smluví a přepadnou stařenu se všech stran. Babka se zuřivě brání, ale zároveň začne pronikavě ječet, a to je signál všem stařenám, které dbají na dobré mravy a pořádek, aby přispěchaly na pomoc. Se všech stran přispěchají babice čarodějnice se svými kopisty a rozdávají rány, zatím co mužové přihlížejí a baví se pohledem. Mládí bývá odraženo při prvém pokusu a mladík jde poslušně do stanu stařenky. Babice pak po dlouhou dobu dělají čestnou stráž ohrožené stařeně. Není však možno, aby několik starších žen žilo dlouho v klidu pohromadě: pohádají se a tak jedna odpadá po druhé. Stařena pak, když děvčata dala dlouho pokoj, se stává sebevědomou, myslí si, že sokyně si to už rozmyslely, odvažuje se stále dál od vesnice i bez doprovodu, až se děvčatům naskytne příležitost, že ji přepadnou samotnou a tak daleko, že se nemůže dovolat pomoci a zvítězí. Smutná, potlučená doplazí se stařenka do svého stanu, ale najde ho pustý, opuštěný. Její mužíček se zatím odstěhoval k vítězné soupeřce a čaroděj již poskakuje kolem jejího stanu a zpívá svatební píseň.

Večer pak stařena se doplíží k ohni náčelníka a starých bojovníků. Čekají už na její příchod, vědí, že si bude stěžovat a jsou připraveni vyslechnout její žaloby. Už z daleka je slyšet její příchod, jak zpívá svůj smutek. Lesem se rozléhá její srdcervoucí „Otáááj!“, kterým vzývá svou dávno mrtvou matičku. Pak usedne na bobek na vykázané místo a mezi odstavci zpívaného smutku si stěžuje na nynější zvrhlou mládež a úpadek mravů, na nevěru mužskou a žádá, aby jí náčelník vrátil jejího muže, pro něhož, dokud byl bezprávný, tolik a tolik toho vykonala, o něhož se starala, když byl nemocen, a kdož ví, co všecko hází na vážku spravedlnosti.

Náčelník i bojovníci sedí s nehybnou tváří&lt;ref&gt;Obrázek 14&lt;/ref&gt;, jen supím křídlem nebo vějířem z palmového listu odhánějí komáry a poslouchají. Vydrží poslouchat celé hodiny — a nedivím se jim: bývají krásné ty zpěvy smutku a zoufalství, jen kdyby nebyly rušeny v přestávkách nemístnou výmluvností. Když pak stařena příliš doléhá na radu bojovníků, zeptá se jí náčelník nebo některý stařec-kronikář klánu: „Když jsem byl mladší, bylas ty docela mladá a tehdy sis docela sama vybojovala svého prvého muže proti slavné „tugle“-šermířce. Už mne pamět opouští… jakpak se jmenovala… je to už
tak dávno?“

Stařena radostně vykřikne jméno své tehdejší — snad už dávno mrtvé soupeřky, změní rytmus svého smutečního zpěvu ve zpěv bojovný, zpívá slávu svých velkých činů a opíjí se vždy větším a větším nadšením. Zatím už všichni obyvatelé vesnice se přiblížili k ohni, povzbuzují stařenu výkřiky obdivu a babka se, resignovaná, ale spokojená vrací do svého opuštěného stanu. Už druhý den zaučuje svou vnučku šermovat malinkou šavličkou&lt;ref&gt;obrázek 15&lt;/ref&gt;, aby až doroste, dovedla si vybojovat svého manžela, aby se stala slavnou „tugle“, dobrou šermířkou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7emz5oc59q59ogizgcesyjsk6urhzf8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Indiáni Jižní Ameriky/U divokých Boróro v Matto Grosso</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68692</id>
    <revision>
      <id>337159</id>
      <parentid>219071</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:50:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337159</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21935" sha1="8a5rw886a7ja6q6xg1lgow9lsfkbwdo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Indiáni Jižní Ameriky
  | PŘEDCHOZÍ = U Čamakoků
  | ČÁST = U divokých Boróro v Matto Grosso
  | DALŠÍ = Kuvade
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = U divokých Boróro v Matto Grosso
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = ''Indiáni Jižní Ameriky'', S. 39-52, 2. vydání
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1943, nakladatelství Novina, Praha
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
V Jižní Americe žije nebo žilo skoro půl tisíce indiánských národů, z nichž každý měl svou řeč, odlišnou od druhých. Jen já sám jsem udělal 36 slovníků. Právě tak jsou odlišné jejich zvyky, i když často žijí v těsném sousedství. Také svými fysickými vlastnostmi se od sebe tak liší, že mnozí ethnografové se přikláněli k názoru, že původ lidských ras vznikl na různých místech zeměkoule samostatně a považovali některé indiánské kmeny za autochtonní — čili pravé Jihoamerikány, vzniklé tam z nějakého prapředka, odlišného od prapředků bělochů, negrů, mongolů atd.

I mně samému se tato hypothesa zdála pravděpodobnou, když jsem pozoroval nesmírné rozdíly ve vzhledu, postavě, formě lebky, způsobu myšlení a jednání, zvycích, krátce ve všem. Mnohé indiánské kmeny se mi zdály těžko zařaditelné do rodu Homo. (Teprve nedávno jsem pochopil nesmyslnost těchto theorií, když jsem si uvědomil, že všechny řeči na světě jsou sestaveny ze stejné abecedy, s nepatrnými výjimkami: Tak Číňan nedovede vyslovit „r“, a mluví-li jinou řečí, nahradí je „l“, právě jako indián Sanapaná nedovede říci „l“ a nahrazuje je „d“. Zato mají mnohé národy hlásky, pro které nemáme písmen a při sepisování slovníku je velká potíž s vynalézáním nových značek. Není však žádná řeč, která by měla méně než 80% písmen společné abecedy. Právě tak jako slepice kvokají a kohouti kokrhají stejně na celém světě — pokud to dovede náš sluch postřehnout — a jsou jistě jednotného původu, tak také lidstvo se z jednoho původu rozlezlo po celém světě. Pakli byly některé rasy jiného původu v dobách, dokud lidstvo neznalo řeč, pak jistě vymřely už před mnoha miliony let.

Mohl bych popisovat svatební zvyky indiánských kmenů do nekonečna a popsat celé knihy, kdybych chtěl — opisovat. Omezuji se však pouze na svá vlastní pozorování a z těch vybírám jen taková, která jsou nová nebo velmi málo známá. (Pithecanthrop atd.)

Prožil jsem sice pár desítiletí v divočině mezi volnými kmeny, ale ne vždy jsem měl příležitost být přítomen některým ceremoniím — mnohdy nebývají ani cizincům přístupné. O zajímavém způsobu svatby u Kaduveů jsem se zmínil ve své knížce, zbývá mi tedy už jen národ „divokých“ Boróro, Boróro Brabo v hlubokých pralesích kolem Rio San Lourenzo. Dnes už pravděpodobně vymřeli, právě jako jiné indiánské národy, mezi kterými jsem žil, kde jsem byl pohostinně přijat a našel mnoho dobrých přátel. Ale tehdy, skoro před čtyřiceti lety, tam všude byla divočina a v částech obydlených „civilisací“ vše kvasilo, vybíjelo se revolucemi, boji mezi sousedy; zákon nosil každý s sebou za pasem nebo na hrušce sedla, nabitý šesti nebo dvanácti paragrafy kahbru 38 nebo 44, takže cesta do Matto Grossa byla tehdy velice dobrodružná.

Proto také o tom, jak jsem se dostal k Borórům, budu raději psát ve formě povídky v příští knize — byla to nejdobrodružnější část mého života.

Zvyky Boróro bychom nejspíše mohli přirovnat k obyčejům starých Řeků z doby Iliady. Je to kmen usedlý, žijící ve vesnicích, obklopených políčky. Ovšem políčka v pralese s primitivními nástroji není možno udělat dostatečně velká, aby uživila svým výnosem obyvatele vesnice. Boj s pralesem je těžký i Evropanu s jeho ocelí, což teprve indiánu, jehož nejtvrdšími surovinami pro výrobu nástrojů jsou kosti, říční škeble a kámen, více méně opracovaný. Proto hlavním zdrojem výživy je lov. A to je také důvodem, proč jsou vesnice od sebe vzdáleny několik dnů cesty. Hustší obydlení by nedovolil stav zvěře v menších loveckých revírech.

Ještě daleko, než se přiblížíme k borórské Vesnici, nás uvítá množství ptáků a zvířat, o nichž na prvý pohled pochybujeme, že by to byla divoká zvířata. Jsou sice plachá, objeví se a zmizí, ale hned se zase vrátí. Bylo by neopatrné po nich střelit. Nejprve nás uvítá houf maličkých papoušků „pirikito“. Zakrouží nad námi a odletí s velikým hlukem. Slyšíme, že tam někde v pralese krouží a křičí a již se k nám vracejí. Podle nich možno odhadnout, jak je ještě daleko do vesnice. Ovšem jen ve vzdušné linii, zatím co se cesta klikatí lesem tak, že vidíme jen několik kroků před sebe. Pak se v korunách stromů objeví několik opiček — ne v houfu, ale jednotlivě, pokukují zvědavě za stálého vřískání, někdy zvednou obě přední ručky, jako by prosily, jindy z rozpustilosti po vás hodí ořechem a utekou. V tom hluku ani nepozorujeme na větvích mývala-kvatiho, který se zlobí a hrabe capkama do kůry. Pod nohama nám proběhne akutí, vedle cesty nás provází houštím největší hlodavec kapibara. To už jsme jisti, že tu nejde o volné zvíře, protože kapibara žije ve vodě a mimo ni je velice plachá a tak hbitá, že málokterému lovci se podaří ulovit ji na souši. Ale ta, která nás provází, je zřejmě ochočená a zvyklá na lidi. V jedné vesnici se nám dokonce postavil do cesty dosti vyrostlý tapír.

Všechna ta zvířata jsou výzvědné hlídky. Dávno již ohlásila náš příchod a ve vesnici jsme očekáváni.

Najednou les končí a začínají políčka džapají, banánů a mandioky, ale přece nemáme rozhled. Zato tušíme, že nás už pozorují lidé. My je ale nevidíme.

Pojednou se v křoví vyjasní a vystoupíme na „náměstí“. Možno je tak nazvat. Je to kruhové místo, asi sto metrů v průměru, s hladce vyčištěnou půdou. Uprostřed je veliký „dům mužů“, „baito“, a kolem dokola jsou přitisknuty k pralesu jednotlivé domky rodinné. Vše je tiché, nehybné, jakoby vymřelé.

Z Colonha Cristina na Rio Sao Lourenzo, kde jsem se po prvé setkal s t. zv. „krotkými“ Boróro a kde jsem dostal průvodčí, bylo do Kadžáry, vesnice Borórů volných, hezky daleko. Vyšli jsme před východem slunce a druhého dne před západem nás pozdravily první zvířecí hlídky. A nebyla to cesta, ale klikatá stezička plná překážek, místy tunel v pralesní vegetaci, jinde bylo nutno přelézt padlý kmen, jinde zas pod ním podlézt po čtyřech, uhýbat se všemi směry kroutícím se lianám a při tom nést kromě zbraní těžce naložený panakú (košík ve formě batohu, zavěšený na ramenou a připevněný na čele) s výměnným zbožím, fotoaparát s posledními (pravděpodobně zmáčenými) třemi deskami a podobnými věcmi, které cestovatel musí nést a nemůže svěřit průvodcům. Byl jsem tehdy řádně unaven, když jsem stanul před ohromným „baitem“. Ale překvapením, že po dlouhé cestě jsem našel neobydlenou vesnici, spadla se mne veškerá únava. Co je „dům mužů“, jsem už věděl z vypravování svých průvodců — ale že bude tak veliký a tak provedený, mne přece jen překvapilo. Byla to budova asi 30 metrů dlouhá a víc než 10 metrů široká a skoro tak vysoká, celá neprůhledně uzavřená z jemného pletiva palmových listů, tak hustého jako hrubší druh panamských klobouků. Nikde nebylo vidět něco, co by se podobalo oknu nebo nějakému vchodu. Střecha přes pletivo byla kryta trávou.

Přes všechnu únavu a zklamání jsem se musel dát do nehorázného smíchu. Nikdy v životě jsem neviděl něco, co by působilo komičtěji. Po střeše „baita“ šplhali podivní směšní tvorové: Zná čtenář obrovského papouška araru? Jistě že ho někdy viděl. Ale těžko by si dovedl představit toho nádherně zbarveného a opeřeného ptáka do hola oškubaného! Z celé té nádhery zbude tělíčko sotva větší než naše vrána, místo krásných barev jen světle špinavá, vrásčitá kůže — „husí kůže“, a nad tím, na dvakrát přeloženém krku maličká hlavička se zlýma očkama a s třikrát větším zobákem než hlava. Několik takových ubohých tvorů se v tropickém horku třáslo zimou a pomocí karikaturně velikých zobanů se obtížně a nemotorně šplhalo po strmých stěnách a střeše „baita“. Moji průvodčí se mi snažili vysvětlit podivný vzhled ararů slovem „maridó“, ale to mi neříkalo nic, spíše mne pletlo, protože jsem je považoval za zkomoleninu portugalského marido, které znamená manžela.

Teprve při dělání slovníků jsem se dověděl, že „manó“ a „maridó“ jsou názvy velikých slavností, které bývají každý čtvrtý rok a jsou spojeny s volbou náčelníka a jinými důležitými politickými událostmi. Obě slavnosti splývaly tenkrát v jednu a měly být za tři dny. Přálo mi tedy veliké štěstí. k těmto slavnostem je třeba velikého množství pérových ozdob a ornátů, jejichž hlavní součástí jsou péra ararů, ať už na veliký diadém „parikó“ z per ocasních, tak drobná peříčka z těla na polepení náušnic a ozdobu hudebních nástrojů. Za tím účelem chovají Borórové krotké arary a podškubávají
je jako u nás husy.

A byl to právě onen výbuch až chorobného smíchu, který působil jako kouzlem na domorodce. Měli dost příležitosti mne pozorovat cestou, ale přece si nějak nevytvořili představu o účelu mé návštěvy. Měli před sebou nadměrně dlouhého cizince, a o cizincích neměli právě nejlepší mínění — dobře vyzbrojeného — i o zbraních se k nim donesly nepříznivé zprávy — provázeného renegáty kmene, t. zv. civilisovanými krajany, k nimž neměli příliš důvěry — dohromady málo důvodů, aby mne přijali s otevřenou náručí. Že mne nepřijali nepřátelsky, mohl jsem děkovat tomu, že i k nim vnikly pověsti o tom, že Brazilci se zase hodlají prát mezi sebou, že zase se chystá nějaká revoluce, a mysleli, že jsem emisarem jedné nebo druhé strany. V tom případě bylo třeba určité opatrnosti. Ale smích, veselý, skoro dětský smích — u nich rozhodl v můj prospěch.

Přední stěna „baita“ se otevřela a z domu se vyhrnulo asi padesát mužů v plné parádě, celá nahá těla pokryta strakatým peřím s roztodivnými nástroji, o kterých se nedalo soudit, k čemu by mohly sloužit. Mohly to být zbraně, právě tak jako hudební nástroje. (Při pozdějším ohledání jsem zjistil, že to byly hudební nástroje obrovských rozměrů a mně neznámých tvarů.)

Stařík s velikým „parikó“ — z něhož se vyklubal čaroděj, šel přímo ke mně, zatím co ostatní mne obklopili v kruhu. Moji průvodci uznali rozumnějším se odstranit a sešel jsem se s nimi až druhého dne. Stařík se postavil přede mne, bacil se pěstí do prsou a řekl: „Boróro boa.“ Chtěl tím asi říci portugalsky, že je dobrý a porozuměl jsem mu, i když o sobě mluvil v ženském rodě. Přizpůsobil jsem se mu tím, že jsem se stejně mohutně uhodil do prsou a řekl mu: „Braide boa.“ (Běloch dobrá.) Nato on „Boróro bári boa“ (borórský čaroděj dobrá) a já: „Bári braide boa“ (bělošský čaroděj dobrá).

Tím se odbylo naše představení vzájemné i moje celému kmenu. Zůstalo mi u nich jméno „Bári braide“ (bílý kouzelník) a byl jsem uveden do domu mužů, kde mi bylo vykázáno místo k bydlení. Přijetí bylo srdečné, ale můj oblek se do toho prostředí rozhodně nehodil. Cítil jsem to. Snad moderní čtenářka porozumí mému pocitu, kdybych ji na přirovnání upomenul, jak by jí asi bylo, kdyby se nenalíčená s nenabarvenými ústy a nehty octla v dámské společnosti, kde všechny ostatní by byly se vzorně upravenou fasádou. Vyzvěděl jsem, který z mých hostitelů je náčelník a tomu jsem odevzdal zbraně do ošetřování. Udělalo to dobrý dojem, ale náčelník je přijal velmi rozpačitě. Snad se jich bál, ale hlavní důvod asi byl, že bylo před volbami a v nejbhžších dnech také novou volbu prohrál. Nebyly z toho ale komplikace, protože už druhého dne jsem se přestěhoval z „baita“, dal si postavit svůj domek a svůj majetek jsem si vzal s sebou.

Stavba privátního domku přivedla nové komplikace a mnohé šuškání, jak čtenář pochopí z pozdějšího — ale o tom jsem zase tehdy neměl zdání já. Pak jsem odložil šaty a protože moje bílá kůže příliš kontrastovala s jejich bronzovou pletí a protože jsem už tušil, že se chystá nějaká slavnost, požádal jsem o šminku z plodů „urukú“ a natřel jsem se celý rudou červení. Věděl jsem, že tak bílý, jak jsem byl, bych nemohl „na ulici“, protože bych budil přílišnou sensaci. Šminkování udělalo na hostitele výborný dojem, ale mělo za následek, že jsem hned ten večer dal stavět „svůj dům“. Všechny
kmeny Jižní Ameriky používají šminku „urukú“, jenže kmeny, u kterých jsem byl doposud, rozpouštějí barevnou pokožku plodů Bixie orelacea v medu smíšeném s rybím tukem. Borórové mají jiný způsob přípravy, ti škvaří tuk z kajmanů a jaguárů, notně zežluklý a přimíchávají pižmové žlázy kajmanů. Uznávám, že to má velikou výhodu v tom, že se člověku vyhýbají daleko všichni komáři, ale být v uzavřeném domě v přítomnosti víc než kopy tak „naparfumovaných“ lidí bylo nad mé síly. Protože jsem si hned při příchodu všiml, že rodinné domky jsou otevřené a přístupné průvanu, rozhodl jsem se dáti si takový postavit.

Z obávaného hosta jsem se stal hostem vítaným a byl mi přinesen nejprve veliký „parikó“ a pak celá výstroj čaroděje, abych se „slušně oblečen“ mohl účastnit příštích slavností. Kromě velikého diadému z arařích ocasních per, ukončených labutěnkou, sestávala kouzelnická výzbroj z dvou pod sebou zavěšených párů drápů velice vzácného a skoro vymřelého pásovce Dasyphus gigas, z páru chřastaček, zhotovených z tykve, a několika náramků z barevných peříček. Později dostal jsem k tomu ještě emblémy náčelnické, a to korunku z jaguářích drápů a na prsou zavěšenou ozdobu z tesáků téhož dravce. Dlouho se debatovalo o tom, jak připevnit „tembetá“. Přinesli mi jich několik na vybranou, jedno krásnější druhých, z rohových kroužků, ve formě řetízku z perletě, i peřím zdobených, ale já neměl proříznutý spodní ret, jehož otvorem se má ozdoba prostrčit, a tak nezbylo, než přilepit ji nahřátou smolou smíchanou s voskem. Na štěstí jsem se tehdy nepotřeboval holit (bylo to v roce 1905) a tak odstranění nedělalo po několika dnech velkých potíží. Trochu obtíží dělalo oblečení „ba“, jediného proužku palmového listu, který Borórové považují za oblek (vše ostatní jsou pro ně jen ozdoby) a který se pohodlně vejde do sirkové krabičky. Nemohu říci, že by „ba“ byl oblek pohodlný, i když chrání, aby klíšťata nevnikla do nejchoulostivějších míst. Snad nebyl na mne dobře „střižen“.

Celá tato moje výzbroj je v museu Náprstkově, kdežto většina ostatní mé ethnografické kořisti je v berlínském Museum für Völkerkunde. Obětoval jsem jednu z posledních tří fotografických desek, ač bylo mnoho zajímavějších a důležitějších objektů, a protože fotografie — povede-li se — byla určena pro Evropu, oblékl jsem se znovu do svých šatů. Obětoval jsem desku, protože to byla pro mne osobně přece jen příliš důležitá upomínka na dobu, kdy jsem získal přátelství oněch volných lidí.

A získal jsem nejen přátelství jednotlivců, ale důvěru všech, a ta mi umožnila účastnit se nejen nábožensko-politických slavností, ale i pozorovat mnohé z intimního života Borórů a vysvětlit do té doby nepochopitelný zvyk: „kuvade“. Protože jsou to věci neznámé, zdržím se u Borórů trochu déle než u jiných indiánských kmenů, abych se později k nim nemusel vracet, až budu psát o jiných úsecích způsobu života různých indiánských kmenů.

Ale vraťme se ke svatebním zvykům, o nichž jsem původně chtěl psát. Každý chlapec, jakmile mu dorostou zuby a není odkázán na mateřskou péči, je odloučen od rodiny, stane se majetkem státu a přestěhuje se do domu mužů. Zde se učí se všemi ostatními dělat luky, šípy a jmé zbraně, s ostatními chlapci chodí na lov a tak se učí mladší od starších. Hlavními předměty vyučování jsou však hudba, zpěv a verše, a to proto, že jen nejlepší zpěvák může být po čtyřleté periodě zvolen náčelníkem. Dokud mluví náčelník v nevázané řeči, mají jeho slova stejnou váhu jako každého jiného. Zpívá-li však svůj rozkaz ve verších — a často bývá třeba verše rychle improvisovat — tu je jeho zpěv náboženským obřadem a jeho slova zákonem, jemuž se musí podrobit i rada starců. Samozřejmě musí být také dokonalým lovcem a bojovníkem. Není myslitelné u Borórů, aby byl náčelníkem nějaký neduživec, a proto do volby náčelníka se dostane jen ten, kdo při velkých hrách, které se opakují každým čtvrtým rokem, byl jedním z vítězů v běhu rychlém i vytrvalostním, ve skoku do výše i přes příkop, ve střelbě lukem i v házení oštěpem. Být náčelníkem — tudíž jak fysicky, tak duševně nejdokonalejším z nejdokonalejších, je samozřejmě nejvyšším ideálem všech hochů, a proto je učení v domě mužů radostné a čilé. Nebýt neschopnosti ke kreslení a sochaření, myslil by člověk, že se octl ve staré Helladě se všemi jejími přednostmi a defekty. Také zde — ač by to u volného přírodního národa nikdo nečekal, přináší soužití mladých mužů odděleně od rodin náchylnost k homosexualitě, alespoň v mladých letech. Ale také u Borórů musí mladík, chce-li se oženit, prokázat, že je dobrým lovcem, to jest, že dovede rodinu uživit.

Také zde je ulovení jaguára průkazem způsobilosti.

Kroužek z kůže jaguářího ocasu navlékne na svůj luk a v domě mužů je přivítán s velikou slávou. Již po cestě domů si vymyslí novou melodii a připraví verše, jimiž popisuje svůj velký prvý boj. Kdo má na svém luku pět takových žíhaných prstenců, má právo na dvě ženy, ale právo to je málo používané. Většina dorostlých mužů měla své luky tak ozdobené, ale jen ve dvou případech jsem pozoroval, že toho práva použili. Nevím, zda je to moudrost mužů nebo nedostatek zájemkyň se strany děvčat.

Děvče, kterému se mladík líbí, pošle šťastnému lovci do domu mužů talířek kukuřičné kaše. Také ona musí dokázat, že umí udržovat v pořádku své políčko a že je dobrou kuchařkou. Sní-li mladík nabídnutou kaši, je považován za snoubence. Sní-li polovinu a druhou vrátí, znamená to, že si to ještě chce dobře rozmyslet — ale může také odmítnout. Druhý den začne stavět svůj rodinný domek, a když je hotov, sezve své kamarády a jde navštívit rodinu nevěsty. Tam jsou dobře přivítáni, dobře pohoštěni, ale mluví se o nejobyčejnějších věcech tak dlouho, dokud se v blízkosti domku neobjeví nevěsta. Ze je nevěstou, lze poznat z toho, že má na sobě kromě obvyklého ženského šatu, sestávajícího z široké „šněrovačky“ ze stromové kůry a z miniaturních „plavek“ z jemného lýka, také ozdoby kouzelníka a lovce, které jsou jinak pro ženy „tabu“. Snad je to proto, že dobrá žena musí být opravdu někdy kouzelnicí, ale to je jen moje domněnka. Ženich nechá řečí o počasí, chytí nevěstu, hodí si ji přes rameno a utíká ke svému domku. Rodina nevěsty, která je tak laskavě přijala, chopí se zbraní a žene se za nimi, zatím co přátelé ženichovi všem nastavují nohy a různě je zdržují za velikého veselí celé vesnice. Od těch dob žije novomanžel ve svém soukromém domku. Teprve po delší době, když minulo nebezpečí, že se mu kamarádi budou vysmívat a nejapně vtipkovat, vypraví se do baita (asi jako u nás do mládenecké hospůdky), aby se účastnil kulturního a politického života a vrátil se ke svým aspiracím na náčelnickou funkci.

Ale neodehrává se to vždy podle programu. Přes to, že u volných přírodních národů tropických krajů se žení a vdávají lidé velice mladí, stane se někdy, že ještě mladší je napaden jaguárem a zabije ho v sebeobraně, aniž při tom touží po právech, která mu jeho hrdinný čin dává. Takový mladík bývá velice stydlivý, a vtipy, jimiž je zasypán, nejsou nejjemnější. Ale vrátil se z lovu znavený a hladový — nemluvě ani o rozčilení — a snědl bezmyšlenkovitě podanou mu kaši. Čím více se stydí, tím horší jsou výsměšky a chlapec se nemůže odhodlat ke stavbě svého domku. V takovém případě postaví domek otec nevěsty (tchánové mají u indiánů podobnou pověst jako u nás tchýně) a v noci, když všichni usnou, ho vyvede tajně z „baita“. Dlouho trvá, než otrne a ukáže se mezi svými kamarády.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8a5rw886a7ja6q6xg1lgow9lsfkbwdo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Dens, Peter</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73844</id>
    <revision>
      <id>337141</id>
      <parentid>247464</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:43:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337141</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="939" sha1="c3o69kqyu5pshf6acd50dgl5yxfme6e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Dens, Peter
| PŘEDCHOZÍ = Denotation
| DALŠÍ = Density
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Dens, Peter
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Dens, Peter}}''' (1690-1775), belgický římskokatolický teolog, narodil se v Boom poblíž Antverp. Většinu svého života strávil v arcibiskupské koleji Melechenu, kde byl dvanáct let docentem teologie a čtyřicet děkanem. Jeho velkou prací bylo ''Theologia moralis et dogmatica'', kompendium v katechetické podobě římskokatolické nauky a etiky, které se hojně používalo jako studentská učebnice. Dens zemřel 15. února 1775.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Dens, Peter]]</text>
      <sha1>c3o69kqyu5pshf6acd50dgl5yxfme6e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Binyon, Laurence</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73845</id>
    <revision>
      <id>337139</id>
      <parentid>247463</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:43:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337139</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1762" sha1="dbxgz3lrjdldicj2h3888njtod17ea3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Binyon, Laurence
| PŘEDCHOZÍ = Binturong
| DALŠÍ = Bio-Bio (řeka)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Binyon, Laurence
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Binyon, Laurence}}''' (1869 – ), anglický básník, narozený 10. srpna 1869 v Lancasteru, vzdělával se ve škole svatého Pavla v Londýně a na Trinity College v Oxfordu, kde v roce 1890 získal Newdigatovu cenu za svou ''Persephone''. V roce 1893 nastoupil do oddělení tištěných knih v Britském muzeu a v roce 1895 byl převeden do oddělení tiskovin a kreseb, přičemž vytvořil ''Catalogue of English Drawings in the British Museum'' (1898, atd.). Jako básník se prezentuje ''Lyric Poems'' (1894), ''Poems'' (Oxford, 1895), ''London Visions'' (2 díly, 1895–1898), ''The Praise of Life'' (1896), ''Porphyrion and other Poems'' (1898), ''Odes'' (1900), ''The Death of Adam'' (1903), ''Penthesilea'' (1905), ''Dream come true'' (1905), ''Paris and Oenone'' (1906), jednoaktovou tragédií, a ''Attila'', básnickým dramatem (1907); jako umělecký kritik monografiemi o nizozemských autorech leptů ze 17. století, Johnu Cromovi a Johnu Sellovi Cotmanovi, přispíval do ''Portfolio'', atd. V roce 1906 publikoval první díl série reprodukcí Williama Blakea, s kritickým úvodem.

&lt;small&gt;Viz také R. A. Streatfeild, ''Two Poets of the New Century'' (1901), a W. Archer, ''Poets of the Younger Generation'' (1902).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Binyon, Laurence]]</text>
      <sha1>dbxgz3lrjdldicj2h3888njtod17ea3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Sandeau, Léonard Sylvain Julien</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73853</id>
    <revision>
      <id>337143</id>
      <parentid>248054</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:43:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337143</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2482" sha1="s9iinfije3vnehz2f1gcudiuivlxo0b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Sandeau, Léonard Sylvain Julien
| PŘEDCHOZÍ = Sandby, Paul
| DALŠÍ = Sand-Eel
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Sandeau, Léonard Sylvain Julien
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Sandeau, Léonard Sylvain Julien}}''' [Jules] (1811–1883), francouzský romanopisec, narodil se 19. února 1811 v Aubussonu (Creuse). Byl poslán do Paříže, aby studoval právo, ale většinu času trávil s neukázněnými studenty. Setkal se s Madame Dudevant (George Sandovou) v Le Coudray v domě přítele, a když přišla do Paříže v roce 1831, připojila se k Sandeauovi. Intimní styk netrval dlouho, ale dal vzniknout ''Rose et Blanche'' (1831), románu napsaném pod pseudonymem Jules Sand, od kterého George Sandová převzala nápad na svůj slavný ''nom de guerre''.

&lt;small&gt;Sandeau pokračoval téměř padesát let v psaní románů a spolupráci na hrách. Jeho nejlepší díla jsou ''Marianna'' (1839), ve kterém vykreslil portrét George Sandové; ''Le Docteur Herbeau'' (1841); ''Catherine'' (1845); ''Mademoiselle de la Seiglière'' (1848), úspěšný obraz společnosti za Ludvíka Filipa, zdramatizovaný v roce 1851; ''Madeleine'' (1848); ''La Chasse au roman'' (1849); ''Sacs et parchemins'' (1851); ''La Maison de Penarvan'' (1858); ''La Roche aux mouettes'' (1871). Slavná hra ''Le Gendre de M. Poirier'' je jednou z několika, které napsal s Émilem Augierem - romanopisec obvykle přispívá příběhem a dramatik divadelním zpracováním. Mezitím se Sandeau stal v roce 1853 konzervátorem Mazarinovy knihovny, v roce 1858 byl zvolen do Akademie a příští rok jmenován knihovníkem v St Cloud. Při potlačení této druhé funkce byl po pádu císařství penzionován. Zemřel 24. dubna 1883. Nikdy nebyl velmi populárním romanopiscem a klidná důstojnost jeho stylu a jeho odmítnutí podvolit se populárnímu vkusu v morálce a zápletkách v jeho románech ho možná diskvalifikovaly z obliby.&lt;/small&gt;

&lt;small&gt;Viz G. Planche, ''Portraits littéraires'' (1849), sv. i.; J. Clarétie, J. ''Sandeau'' (1883); F. Brunetière v ''Revue des deux rondes'' (1887).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Sandeau, Léonard Sylvain Julien]]</text>
      <sha1>s9iinfije3vnehz2f1gcudiuivlxo0b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Ysaÿe, Eugène</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73858</id>
    <revision>
      <id>337146</id>
      <parentid>292460</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:44:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337146</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1641" sha1="jzkm2bmv79fimuwnkit5ewe1laaslsy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
  | ČÁST = Ysaÿe, Eugène
  | PŘEDCHOZÍ = Ypsilanti (Michigan)
  | DALŠÍ = Ystad
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ysaÿe, Eugène
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
  | LICENCE = PD origin
  | LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
  | WIKIPEDIA-HESLO = Eugène Ysaÿe
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Ysaÿe, Eugène}}''' (1858–), belgický houslista, narodil se v Lutychu, kde studoval u svého otce a pod vedením R.&amp;nbsp;Massarta na konzervatoři, dokud mu nebylo patnáct; měl několik lekcí od Wieniawského a později od Vieuxtempse. V roce 1879 hrál Ysaÿe v Německu a příští rok působil jako vedoucí Bilseho orchestru v Berlíně; objevil se v Paříži v roce 1883 a poprvé v Londýně na filharmonickém koncertu v roce 1889. Byl profesorem houslí na bruselské konzervatoři v letech 1886 až 1898 a organizoval proslulé orchestrální koncerty, kterých byl manažer a dirigent. Ysaÿe se poprvé objevil jako dirigent před londýnským publikem v roce 1900 a v roce 1907 dirigoval ''Fidelia'' v Covent Garden. Sonátové koncerty, ve kterých hrál s Raoulem Pugnem (nar. 1852), francouzským klavíristou, se staly velmi populární v Paříži a Bruselu a byly pozoruhodnými prvky několika londýnských koncertních sezón. Jako houslista patří k nejlepším mistrům nástroje, s mimořádnou vrozenou interpretační schopností. Mezi jeho skladby patří programní symfonie (hrána v Londýně, 1905), klavírní koncert a „Suite Wallonne“.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Ysaÿe, Eugène]]</text>
      <sha1>jzkm2bmv79fimuwnkit5ewe1laaslsy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Winter, John Strange</title>
    <ns>0</ns>
    <id>74000</id>
    <revision>
      <id>337145</id>
      <parentid>247931</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:44:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337145</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1434" sha1="jd8alxvs1gricp7fkzm3cxs8gfsp9q2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Winter, John Strange
| PŘEDCHOZÍ = Winston-Salem
| DALŠÍ = Winter, Peter
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Winter, John Strange
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Winter, John Strange}}''', literární pseudonym Henrietty Elizy Vaughan Stannardové (1856–), anglické spisovatelky, která se narodila 13. ledna 1856, dcery reverenda H. V. Palmera, pastora u St Margaret's v Yorku. Brzy začala psát beletrii pro různé časopisy, vytvářela sentimentální příběhy, hlavně o armádním životě. Dva z nich, ''Booties' Baby'' a ''Houp-la'', které se objevily původně v ''The Graphic'' v roce 1885, ji zajistily pověst a stala se plodnou autorkou, která napsala nějakých šedesát dalších nenáročných a zábavných knih, z nichž nejlepší se zabývají vojenským životem. Jako neúnavná novinářka, která se zajímala o záležitosti ovlivňující ženy, byla první prezidentkou Klubu spisovatelů (1892) a předsedala v letech 1901 až 1903 Společnosti žen novinářek. Provdala se v roce 1884 za Arthura Stannarda, stavebního inženýra.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Winter, John Strange]]</text>
      <sha1>jd8alxvs1gricp7fkzm3cxs8gfsp9q2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Koaliční smlouva pro volby do poslanecké sněmovny konané v roce 2021 mezi Piráty a STAN</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76956</id>
    <revision>
      <id>337191</id>
      <parentid>282364</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:57:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337191</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="90511" sha1="nfoj2hk37lv2bhrqvxbhcph9vezwph6" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Koaliční smlouva pro volby do poslanecké sněmovny konané v roce 2021 mezi Piráty a STAN
  | AUTOR = Pirátská strana a STAN
  | ZDROJ = [https://www.starostove-nezavisli.cz/fmfile/0/files/2020%20hlavn%C3%AD%20STAN/koalicni-smlouva-pirati-a-starostove.pdf starostove-nezavisli.cz]
  | VYDÁNO = 22. 12. 2020
  | datum vydání = 2020-12-22
  | LICENCE = PD CZ
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Piráti a Starostové|Piráti a Starostové]]
  | IMAGE = Předvolební koaliční smlouva Pirátů a STAN 22.12.2020.pdf
  | POPISEK-IMAGE = Originální PDF
}}

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;KOALIČNÍ SMLOUVA&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;KONANÉ V ROCE 2021&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;'''Doložka ověření dojednaného textu smlouvy'''&lt;/center&gt;

Níže podepsaní zástupci České pirátské strany (dále jen „Piráti“) a hnutí Starostové a nezávislí (dále jen „STAN“) tímto potvrzují, že připojený text koaliční smlouvy mezi Piráty a STAN pro volby do Poslanecké sněmovny konané v roce 2021 včetně všech jejích příloh byl mezi nimi dojednán, ověřili jeho text, považují ho za konečný a postupují ho ke schválení příslušným orgánům smluvních stran, na základě čehož bude zástupci stran v případě schválení podepsán.

V Praze dne 22. 12. 2020

&lt;center&gt;za Piráty:&lt;/center&gt;

{|
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|-
|PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
|PhDr. Olga Richterová,  Ph.D.
|Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
|-
|předseda strany
|1. místopředsedkyně strany
|předseda poslaneckého klubu
|}

&lt;center&gt;za STAN:&lt;/center&gt;

{|
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|-
|Mgr. Bc. Vít Rakušan
|Mgr. Jan Farský
|Mgr. Petr Gazdík
|-
|předseda hnutí
|1. místopředseda a předseda  PK
|místopředseda hnutí
|}

&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;PIRÁTI A STAROSTOVÉ&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''KOALIČNÍ SMLOUVA'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''KONANÉ V ROCE 2021'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;PIRÁTI A STAROSTOVÉ&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''KOALIČNÍ SMLOUVA'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''KONANÉ V ROCE 2021'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;

&lt;center&gt;'''Preambule'''&lt;/center&gt;

Uběhlo třicet let od sametové revoluce. Svobodu a demokracii naše společnost od té doby v mnoha dílčích bojích uhájila. Při pohledu na jiné země, které s odvahou čelí budoucnosti, se však i naše země musí vydat tímto směrem a postavit se i jiným, novým výzvám. A po třiceti letech se takový okamžik přibližuje. Je to okamžik, který může změnit budoucnost naší země a zároveň vejít do historie.

Piráti a Starostové tvoří originální sílu, která vzešla zespoda, a po letech postupného růstu je zralá na takový krok. Představujeme sílu spojující dynamiku a „mladou dravost“ se zkušeností dobrých lokálních správců. Rozumíme dnešnímu světu a potřebám 21. století a zároveň chápeme i skutečné, neideologické obavy, problémy, radosti i potřeby dnešních občanů ČR.

Co přinášíme, je změna. Nechceme zbrojit na minulé války. Přitom umíme navázat na vše dobré, co z minulosti vzešlo. Stát totiž tvoříme my všichni. A naším úkolem je budovat stát, jenž umí sloužit, poskytovat bezpečí a zaručovat rovný přístup všem. Stát, který je moderní, rychlý, jednoduchý, pečující právě tak, aby to bylo příjemné a nesvazující. Stát, který je naším skutečným domovem. Stejně jako je jím vesnice či město, kde každý žijeme.

Piráti a Starostové nabízejí propojení dvou pohledů na svět, které se užitečně doplňují. Nemáme ambici splynout v jeden názorový proud či dojít ke shodě na všech tématech. Představujeme vám společnou vizi pro Českou republiku. Piráti a Starostové se vám představují jako koalice pro budoucnost.

'''Česká pirátská strana''' (dále jen „Piráti“) a '''hnutí Starostové a nezávislí''' (dále jen „STAN“),

::s odkazem na principy české ústavní a humanistické tradice, demokratického právního státu, úcty k právům člověka a občana, otevřeného vládnutí jako služby občanům,

::s odhodláním rozvíjet stát, kde se cítíme jako doma bezpečně a svobodně, kde jsou dostupné kvalitní vzdělání a služby, který pečuje o životní prostředí, podporuje tvořivost a podnikatelského ducha a na druhé straně nenechá nikoho padnout na dno, když zakopne, zraní se či zestárne,

::s úsilím o to, aby do čela České republiky byly zvoleny poctivé a kompetentní osobnosti, které budou jednat s respektem, podpoří soudržnost společnosti, solidaritu a rozhodování blíže lidem,

::se zkušeností úspěšné spolupráce na místní, regionální i celostátní úrovni,

se rozhodly spojit síly k účinnému prosazení společné vize, priorit, programových východisek a budoucího programu a tímto jako koaliční strany uzavírají koaliční smlouvu pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané v roce 2021 a volební období, které následuje.

Koaliční strany se závazně dohodly na následujících dokumentech, které tvoří koaliční smlouvu:

# Vize, priority a programová východiska koalice v příloze č. 1 koaliční smlouvy,
# Kodex spolupráce v příloze č. 2 koaliční smlouvy,
# Společné obsazení kandidátních listin v příloze č. 3 koaliční smlouvy,
# Finanční dohoda v příloze č. 4 koaliční smlouvy.

Koaliční smlouva byla vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, která byla na důkaz souhlasu podepsána předsedy, místopředsedy a předsedy poslaneckých klubů obou koaličních stran.

Smlouva nabývá účinnosti dnem jejího podpisu po schválení příslušnými orgány smluvních stran.

V ……………………….. dne ……………….

&lt;center&gt;za Piráty:&lt;/center&gt;

{| 
|-
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|-
|PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
|PhDr. Olga Richterová, Ph.D.
|Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
|-
|předseda strany
|1. místopředsedkyně strany
|předseda poslaneckého klubu
|}

&lt;center&gt;za STAN:&lt;/center&gt;

{| 
|-
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|…………………………………………………
|-
|Mgr. Bc. Vít Rakušan
|Mgr. Jan Farský
|Mgr. Petr Gazdík
|-
|předseda hnutí
|1. místopředseda a předseda  PK
|místopředseda hnutí
|}

&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;

'''''Příloha č. 1 ke koaliční smlouvě mezi Piráty a STAN ze dne 22. 12. 2020'''''

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''PROGRAMOVÁ VIZE'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;KOALICE PIRÁTI A STAROSTOVÉ&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

Politika je pro nás práce pro lidi a péče o lidi. Nechceme stát, který je výnosnou hračkou pro oligarchy a jejich zákulisní hráče. Chceme stát jako domov, kde se cítíme bezpečně a svobodně. Férový stát, v němž víme, že se máme kam obrátit, když potřebujeme pomoci. Stát, který se o člověka postará od jeho narození, nabídne mu kvalitní vzdělání pro 21. století a připraví prostředí pro rozvoj jeho schopností. Stát, který pečuje o životní prostředí, podporuje lidskou tvořivost a podnikatelského ducha, a na druhé straně nás nenechá padnout na dno, když zakopneme, zraníme se, zestárneme. Chceme stát, který pomůže, když to potřebujeme, ale nestrhává nás k zemi, když se chceme rozlétnout.

Pokud Piráti a Starostové ve volbách společně uspějí, zasadí se o stát, který bude rychlý v pomoci, důrazný v prosazování práva a nenápadný, když se nám povede dobře. Správu naší země chceme svěřit lidem poctivým a důvěryhodným, lidem, kteří mají zkušenosti a budou kvalitně rozhodovat ku prospěchu celé společnosti.

&lt;span id=&quot;Priority koalice&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''PRIORITY KOALICE'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

'''1. Lepší fungování státu blíž občanům'''

Budeme prosazovat štíhlý stát, k občanům přívětivý a jim sloužící. Podporujeme '''samosprávy,''' '''jejich finanční''' '''nezávislost a rozhodování co nejblíže lidem'''. Veřejnou správu maximálně '''zdigitalizujeme'''. Zavedeme do praxe schválený zákon o právu na digitální služby a zajistíme, aby obíhala data, nikoliv občané.

'''2. Férové daně'''

Prosazujeme '''nižší''' '''daně z práce''',aby lidé, kteří poctivě pracují, měli na výplatní pásce vyšší čistou mzdu. Proto podporujeme vyšší a valorizovanou slevu na poplatníka. Abychom získali peníze na nižší daně z práce, je třeba zrušit nedůvodné daňové výjimky. Cílem jsou férové daně, pochopitelné pro každého, které zajistí kvalitní veřejné služby, důstojné důchody, dostupné zdravotnictví a kvalitní školství.

'''3. Dostupné zdravotnictví'''

Odstraníme nerovnosti v '''dostupnosti''' '''zdravotní péče''' v různých regionech. Zajistíme digitalizaci zdravotnictví a zavedeme její jednotné standardy. Samozřejmostí bude zveřejňování anonymizovaných dat o českém zdravotnictví, aby se každý občan mohl podívat na dostupnost zdravotní péče.

&lt;center&gt;1&lt;/center&gt;

'''4. Vzdělávání pro 21. století'''

Do '''vzdělávání''' '''zajistíme''' '''financování''' 5 % HDP a zavedeme nový, prostupný a rozmanitější systém: nové typy škol a tříd, větší možnost volby. Vzdělávací curriculum odpovídající potřebám 21. století.

'''5. Spravedlnost pro všechny'''

Budeme usilovat o '''spravedlnost bez ohledu na příjmy a postavení'''. Prosadíme krajskou příslušnost exekutorů, snazší insolvence a lepší regulaci půjček. I dlužník musí dostat právo na důstojný život.

'''6. Ochrana naší krajiny'''

Podpoříme praktické kroky k '''ochraně klimatu, přírody a krajiny''', a to i na lokální úrovni (podpora menších farem, ochrana půdy a vody). Zaměříme se na opatření v krajině podporující přirozenou retenci vody a boj s erozí.

'''7. Podpora podnikání a inovací'''

Rozhýbáme '''inovace''' '''ve státě''' na všech úrovních. Připravíme národní '''program''' '''pro inovace''' a růst přidané hodnoty podle vzorů ze zahraničí s důrazem na podporu výzkumu a vývoje a malých i středních firem. Srovnáme šance pro jejich podnikání, odstraníme zbytečné překážky a aktualizujeme zákony tak, aby řešily skutečné problémy lidí v moderní době.

'''8. Průhledné fungování státu'''

Nabízíme poctivé a kompetentní politiky, kteří zajistí '''přechod''' '''k transparentnímu státu'''. Ušetříme tak peníze ze státní kasy a zlepšíme kvalitu rozhodování. Omezíme příležitosti pro korupci dle doporučení mezinárodních expertů. Ochráníme oznamovatele korupce. Zavedeme vymahatelnost pravidel v zákoně o střetu zájmů.

&lt;center&gt;2&lt;/center&gt;

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;PROGRAMOVÁ VÝCHODISKA&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

{| 	
|[[#Priority koalice|'''Priority koalice''']]
|[[#Priority koalice|'''1''']]
|-
|[[#Vedení a řízení  státu|'''Vedení a řízení  státu''']]
|[[#Vedení a řízení  státu|'''4''']]
|-
|[[#Finance a  průhledné hospodaření|'''Finance a  průhledné hospodaření''']]
|[[#Finance a  průhledné hospodaření|'''5''']]
|-
|[[#Zdravotnictví a  zvládnutí epidemie|'''Zdravotnictví a  zvládnutí epidemie''']]
|[[#Zdravotnictví a  zvládnutí epidemie|'''6''']]
|-
|[[#Školství, věda a  sport|'''Školství, věda a  sport''']]
|[[#Školství, věda a  sport|'''7''']]
|-
|[[#Spravedlnost a boj  proti korupci|'''Spravedlnost a boj  proti korupci''']]
|[[#Spravedlnost a boj  proti korupci|'''7''']]
|-
|[[#Klima a životní  prostředí|'''Klima a životní  prostředí''']]
|[[#Klima a životní  prostředí|'''8''']]
|-
|[[#Zemědělství a  krajina|'''Zemědělství a  krajina''']]
|[[#Zemědělství a  krajina|'''9''']]
|-
|[[#Místní rozvoj a  podpora regionů|'''Místní rozvoj a  podpora regionů''']]
|[[#Místní rozvoj a  podpora regionů|'''9''']]
|-
|[[#Průmysl, podnikání  a inovace|'''Průmysl, podnikání  a inovace''']]
|[[#Průmysl, podnikání  a inovace|'''10''']]
|-
|[[#Digitalizace,  efektivní veřejná správa a bezpečnost|'''Digitalizace,  efektivní veřejná správa a bezpečnost''']]
|[[#Digitalizace,  efektivní veřejná správa a bezpečnost|'''11''']]
|-
|[[#Práce a sociální péče|'''Práce a sociální péče''']]
|[[#Práce a sociální péče|'''12''']]
|-
|[[#Doprava|'''Doprava''']]
|[[#Doprava|'''12''']]
|-
|[[#Kultura a podpora tvorby|'''Kultura a podpora tvorby''']]
|[[#Kultura a podpora tvorby|'''13''']]
|-
|[[#EU, zahraniční  politika a obrana|'''EU, zahraniční  politika a obrana''']]
|[[#EU, zahraniční  politika a obrana|'''13''']]
|}

&lt;center&gt;3&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Vedení a řízení státu&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Vedení a řízení státu'''&lt;/big&gt;

* '''Koalice Pirátů a STAN je středové a protikorupční uskupení.'''

* Hlásíme se k principům české ústavní a humanistické tradice založené na demokratickém právním státě a úctě k právům člověka a občana. '''Chceme vládnout''' '''otevřeně, aby veřejnost vždy věděla, co děláme a proč to děláme. Naše politika slouží a bude sloužit všem lidem bez rozdílu, nikoliv jen několika vyvoleným skupinám.''' Ve společnosti podporujeme vzájemnou spolupráci, respekt, ohleduplnost i mezigenerační solidaritu. Za základ lidského soužití považujeme rodinu, okruh blízkých, komunitu a obec.

* Všechny naše návrhy vždy zakládáme na průkazných faktech i expertizách a vycházejí z reálných potřeb občanů či firem. Tyto principy přeneseme i do vedení státu, který bude konečně pro občany oporou a partnerem, nikoliv nepřítelem.

* '''Do vedoucích pozic vybereme poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti''',které nemají střet zájmů a zvládnou hájit zájmy ČR v Evropě i ve světě. Pro nepolitické odborné funkce podporujeme transparentní výběrová řízení.

* '''Prosazujeme štíhlý, ale silný stát zejména v oblastech, kde je nezastupitelný, a vedle toho silnou a finančně nezávislou roli samospráv. Vrátíme rozhodování blíže k lidem – místní občané a jimi volení politici vědí lépe než ministerstva, co jejich obec či kraj potřebuje.'''

* Stát musí mít jednotnou, ucelenou a dlouhodobou strategii, která vychází z širší politické shody. Strategie se má promítat napříč ministerstvy i odrážet do jejich vnitřního chodu. Chceme moderní flexibilní veřejnou správu, kterou budou řídit kompetentní lidé a jejíž součástí budou zkušené analytické týmy.

* Zařídíme, aby občané jedním kliknutím na internetu zjistili plnění vládního programu a jak efektivně jsou vynakládány peníze daňových poplatníků. Přínos velkých staveb bude posuzován metodou analýzy nákladů a přínosů (CBA). Velikost přínosu bude rozhodovat o prioritě realizace.

* Provedeme analýzu a revizi veřejných agend s cílem omezit byrokracii, zjednodušit stávající model, zrušit zbytné nebo málo efektivní agendy a v návaznosti na to snížit počet úředníků ve státní službě.

* Politici mají v zájmu země spolupracovat a důstojně ji reprezentovat – usilujeme proto o vysokou úrovneň politické kultury a slušnosti. Budeme zohledňovat návrhy opozice, účastnit se jednání sněmovny a interpelací. Zároveň prosazujeme dobrovolný klouzavý mandát, aby se ministr mohl soustředit pouze na vedení resortu.

&lt;center&gt;4&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Finance a průhledné hospodaření&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Finance a průhledné hospodaření'''&lt;/big&gt;

* '''Prosazujeme nízké daně z práce, aby lidé, kteří poctivě pracují, měli na výplatní pásce'''

'''vyšší čistou mzdu.''' Proto podporujeme daňová opatření snižující náklady na práci, např. valorizovanou slevu na poplatníka.

* Chceme spravedlivější rozložení daňové zátěže. '''Nízké''' '''zdanění práce musí být''' '''doprovázeno zlepšováním prostředí pro podnikatele a živnostníky, odbouráváním byrokracie a zjednodušováním systému. Stát nesmí aktivním občanům házet klacky pod nohy.''' Zasadíme se i o návrat lidí tvrdě postihovaných exekucemi z šedé zóny do legální ekonomiky. Podpoříme zvýšení motivace pro reinvestici zisků v Česku.

* Abychom získali peníze na nízké daně z práce, je třeba odstranit nedůvodné daňové výjimky a postavit se proti nelegálním praktikám v oblasti daňové optimalizace. Preferujeme nepřímé daně. '''Cílem''' '''je přehledný, jednoduchý a srozumitelný daňový''' '''systém, který každý pochopí, a který zajistí kvalitní veřejné služby, důstojné důchody, dostupné zdravotnictví a kvalitní školství.'''

* Finance státu musí být dlouhodobě rozpočtově udržitelné, zadlužení je přijatelné pouze v krizi a při půjčkách na investice s vysokou návratností. Nepřipustíme, aby byla koronakrize zneužita k zadlužování našich dětí tempem půl bilionu za rok. Zvážíme zavedení víceletého financování, aby financované instituce nežily v nejistotě.

* '''Podporujeme postupný přechod k transparentnímu státu''', zejména rozklikávací rozpočet, povinné použití analýz nákladů a výnosů u velkých projektů, audity hospodárnosti výdajů, širší použití hromadných nákupů a propojení výsledků akcí s rozpočtovými daty. Navážeme na vlastnickou politiku státu a zprůhledníme firmy většinově ovládané státem.

* '''Na pozastavení EET navážeme jeho zrušením pro řemeslníky a drobné podnikatele (3. a 4. vlna).'''

* Posílíme kapacity Nejvyššího kontrolního úřadu, rozšíříme jeho působnost a zavedeme koordinaci kontrol.

* Dopředu připravíme finanční programy pro budoucí krizové situace, připravíme jasná pravidla pro výjimečné kompenzační programy, které budou vybudovány pro potřeby státu, obcí, firem i domácností a budou spustitelné ze dne na den.

* Podporujeme maximální zjednodušení administrativy v daňové oblasti, včetně zavedení jednotného inkasního místa.

&lt;center&gt;5&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Zdravotnictví a zvládnutí epidemie&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Zdravotnictví a zvládnutí epidemie'''&lt;/big&gt;

* '''Zlepšíme připravenost země na další vývoj epidemie koronaviru a případné jiné budoucí krize'''. V zájmu ochrany zdraví našich občanů budeme na všech opatřeních spolupracovat s experty a samosprávami i zveřejňovat data, aby byli lidé plně informováni. Nastavíme předvídatelný právní rámec, kde budou významná omezení práv občanů vždy pod kontrolou sněmovny a budou k nim stanovená jasná pravidla pro kompenzace. Zlepšíme řízení hygien a cílení opatření.

* '''Zavedeme jednotné standardy elektronizace ve zdravotnictví,''' které umožní sdílení dat mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče. '''Tím''' '''se zrychlí předávání informací''' '''mezi lékaři, což zvýší kvalitu a bezpečnost péče pro pacienty.''' Citlivé údaje se budou sdílet pouze se souhlasem pacienta a za přísných podmínek zajišťujících ochranu dat.

* Samozřejmostí bude zveřejňování anonymizovaných dat o českém zdravotnictví, aby měl každý '''občan přehled o dostupnosti a kvalitě zdravotní péče'''.Zmírníme nerovnost v dostupnosti zdravotní péče v různých regionech, zejména té specializované.

* '''Zlepšíme vzdělávací a pracovní podmínky pro lékaře, aby neodcházeli z oboru nebo do zahraničí.'''

* Zasadíme se o reformu služeb v oblasti návykového chování a racionalizaci politiky v této oblasti.

* Předložíme návrhy k legalizaci a zdanění konopí a dostupnosti vhodných lékových forem konopí pro léčbu.

* Prevence je nejlepší léčba. Budeme občany pozitivně motivovat, aby dbali o své zdraví, docházeli na preventivní prohlídky a věděli, jak nemocem nejlépe předcházet.

* Zasadíme se o dodržování a lepší vymahatelnost práv pacientů ve zdravotnických zařízeních.

* Posílíme pravomoci praktických lékařů pro dospělé, pro děti a dorost, dětských stomatologů. Posílíme jejich těsnější zapojení do diagnostických, léčebných a preventivních procesů.

* Zavedeme rovné podmínky pro financování zdravotnických zařízení podobného typu, tedy odstraníme stávající nerovnost ve financování výkonů a služeb pro zdravotnická zařízení stejného typu, která vykonávají srovnatelné zdravotní výkony. Regulaci musí provést ministerstvo zdravotnictví spolu se zdravotními pojišťovnami.

* Odstraníme nerovnost mezi poskytovateli zdravotní péče – i soukromá zařízení musí mít reálnou možnost zařazení do systému. Posílíme dostupnost lékařské péče v regionech.

&lt;center&gt;6&lt;/center&gt;

* Sjednotíme podmínky a úhrady pro všechny typy zdravotnických zařízení bez ohledu na právní subjektivitu vlastníka, definujeme standardní poskytování zdravotních služeb a budeme pružně reagovat na vyvíjející se potřeby ve zdravotnictví, zejména pak v době epidemie či pandemie, a to včasnými zásahy do úhradových vyhlášek pro získání jistoty poskytovatelů zdravotních služeb.

&lt;span id=&quot;Školství, věda a sport&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Školství, věda a sport'''&lt;/big&gt;

* Zvýšíme a udržíme výdaje na vzdělávání nad 5 % HDP.

* Modernizujeme obsah vzdělávání, aby lépe připravil studenty pro budoucí život.

* '''Posílíme rozmanitost a prostupnost vzdělávacího systému, a tím rozšíříme i možnost volby pro žáky a studenty. Zavedeme zcela nový systémový přístup kariérního poradenství.'''

* '''Podpoříme rozvoj kvality škol a přenos dobré praxe mezi nimi. Školy budou v žácích hledat talent a rozvíjet ho.'''

* Snížíme administrativní zátěž na školách, aby místo záplavy byrokracie měly více času na svou hlavní funkci.

* Podporujeme stabilní a transparentní financování výzkumných institucí s důrazem na kvalitu v hodnocení výzkumu.

* Chceme pokračovat ve spolupráci podnikatelské sféry a výzkumných institucí, zvyšovat státní podporu za podmínky zvyšování podílu investic soukromého sektoru.

* Podpora sportovních klubů bude transparentní a přímá a půjde přednostně na sport mládeže ve volném čase.

&lt;span id=&quot;Spravedlnost a boj proti korupci&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Spravedlnost a boj proti korupci'''&lt;/big&gt;

* '''Prosadíme krajskou příslušnost exekutorů, snazší insolvence a lepší regulaci půjček. Zastavíme 200 000 nezákonných exekucí. Chceme navrátit lidi v exekucích zpátky do běžného života a legální ekonomiky. Pro každého člověka musí být výhodnější oficiálně pracovat, než brát zakázky načerno kvůli obavám ze zabavení příjmu.''' Nikomu nesmí být zabavovány finance na zajištění základních životních potřeb.

* '''Omezíme příležitosti pro korupci''' v územním plánování, veřejných zakázkách, fungování úřadů a v lobbingu. Ochráníme oznamovatele korupce. Realizujeme doporučení

protikorupční skupiny Rady Evropy GRECO. Zavedeme skutečnou vymahatelnost omezení plynoucích pro politiky ze zákona o střetu zájmů.

* Ctíme nezávislost soudů. Zřídíme radu pro soudnictví a zjednodušíme soudní soustavu.

&lt;center&gt;7&lt;/center&gt;

* Pro vedoucí státní zástupce zavedeme funkční období a výběrová řízení. Ve spolupráci se státními zástupci zefektivníme prevenci hospodářské kriminality.

* Uplatníme '''odpovědnost''' '''za justiční excesy.'''

* '''Usilujeme o rovnoprávnost občanů. Podpoříme''' '''opatření ke snížení bezdůvodných rozdílů v příjmech mužů a žen.'''

* Podpoříme rovnoprávné sňatky pro osoby stejného pohlaví.&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;

* Usnadníme veřejnosti přístup k datům o justici'''. Zavedeme elektronický soudní spis s nahlížením na dálku a standardy kvality, občané tak budou moci nahlížet do spisů zdomova, jednání se zrychlí a ušetří se peníze za poštu.'''

* Usilujeme o nižší recidivu pachatelů trestné činnosti a náklady vězeňství. Základem bude spravedlivější nastavení druhu i délky trestů a větší důraz na přípravu vězňů na plnohodnotný a řádný život po opuštění věznice.

&lt;span id=&quot;Klima a životní prostředí&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Klima a životní prostředí'''&lt;/big&gt;

* '''Chceme chránit budoucnost našich dětí, a proto prosadíme účinná opatření na zmírnění dopadů změny klimatu''',která se projevuje extrémními výkyvy počasí, požáry, suchem, bleskovými povodněmi a rozsáhlým vymíráním rostlinných a živočišných druhů. '''Budeme''' '''usilovat o naplňování klimatických cílů EU a Pařížské dohody, zejména''' '''rychlé ukončení provozu uhelných elektráren.''' Prověříme možnost zavedení uhlíkové a ekologické daně a ukončení neperspektivních fosilních dotací. Zaměříme se na adaptační opatření ve vztahu ke změnám klimatu.

* Posílíme roli Ministerstva životního prostředí v zemědělství, čímž zlepšíme ochranu vody, půdy, lesa, klimatu i biodiverzity. Ministerstvo životního prostředí bude spolutvůrcem zemědělské dotační politiky.

* Prosazujeme účast veřejnosti v řízeních podle stavebního zákona i podle lesního, vodního a dalších složkových zákonů.

* Podpoříme opatření vedoucí k '''přirozenému''' '''zadržování vody v krajině''',opatření snižující erozi půdy a vytvářející podmínky pro rozmanitou faunu i flóru.

* Budeme pozorně sledovat '''vliv''' '''kvality životního prostředí na lidské zdraví''',například dopady stavu ovzduší. Prosadíme naplňování Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj ČR a budeme usilovat o dlouhodobé naplňování globálních 17 cílů udržitelného rozvoje. Podpoříme také projekt Zelená města.

________________________________________

&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt; Při hlasování o tomto tématu může poslanec v souladu s koaliční smlouvou uplatnit tzv. zásadní výhradu svědomí.

&lt;center&gt;8&lt;/center&gt;

* '''Budeme předcházet vzniku odpadů – nejlepší odpad je ten, který ani nevznikne'''. Prosadíme principy oběhového hospodářství. Prosadíme lepší využití druhotných surovin (recyklovaný papír, plasty) a bioodpadů. Materiály, které je možné znovu použít, nesmí končit ve spalovnách nebo na skládkách.

&lt;span id=&quot;Zemědělství a krajina&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Zemědělství a krajina'''&lt;/big&gt;

* Základním cílem zemědělství musí být dlouhodobá udržitelná produkce zdravých potravin.

* Předpokladem pro to je zdravá krajina a živá půda s dostatkem organické hmoty, půda neohrožená erozí.

* Z toho důvodu podpoříme formou zemědělských dotací ekologické zemědělství, výrazněji podpoříme rodinné farmy a všechna opatření na ochranu půdy.

* Podpoříme protierozní pásy, výsadby stromů, keřů, alejí, biokoridorů, protierozní agrotechniku. Podpoříme zadržování vody v půdě a krajině podporou úprav meliorací na zvýšení hladiny vody v půdním horizontu. Podpoříme zvýšení kvality půdy podporou pěstování meziplodin a organického hnojení.

* Snížíme byrokratickou zátěž v zemědělství a změníme kurz od kontrol k poradenství.

* Nepodpoříme pěstování plodin pro výrobu pohonných hmot a pro výrobu bioplynu.

* '''Výrazně podpoříme prodej místní zemědělské produkce''' – prodej ze dvora, na trzích. Podpoříme dodávky lokální a bio produkce do veřejného stravování. Veškerá dotační opatření sladíme se strategií EU „Od vidlí na vidličku“ – s podporou ekologického zemědělství, podporou lokálních distribučních řetězců, ochranou půdy a zlepšením vodního režimu krajiny.

* Tváří v tvář ochromující '''kůrovcové''' '''kalamitě''' v hospodářských lesích zajistíme, aby státní a vojenské lesy byly příkladem transparentního a udržitelného hospodaření vlesích. A to důsledným zaměřením se na zadržování vody v lesích, podporou mimoprodukčních funkcí lesa, přechodem na víceleté porosty s výrazným podílem melioračních a listnatých dřevin. Cílem je zvýraznění funkce lesa jako zásobárny vody a adaptace lesního hospodaření a skladby porostů na zvyšování průměrné teploty.

&lt;span id=&quot;Místní rozvoj a podpora regionů&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Místní rozvoj a podpora regionů'''&lt;/big&gt;

* '''Připravíme novou strategii pro rozvoj venkova, místních veřejných služeb i pracovních příležitostí, aby se tady všem lidem dobře žilo a mladí neměli důvod odcházet. Blízkost samosprávy občanům považujeme za důkaz vysoké úrovně místní demokracie, chceme ji proto zachovat.'''

&lt;center&gt;9&lt;/center&gt;

* '''Budeme prosazovat přesun kompetencí z centra směrem k samosprávám.''' Vybrané centrální státní úřady přestěhujeme do regionů. '''Část''' '''dotací nahradíme navýšením''' '''podílu obcí na vybraných daních. Budeme více podporovat dobrovolné sdílení zdrojů mezi obcemi za účelem optimalizaci systému.''' Prověříme evropské i národní dotační tituly, zavedeme přehlednou evidenci dotací, systém „jedna cílová potřeba, jedny kumulované veřejné zdroje, jeden poskytovatel“ a zhodnocení jejich výsledků a efektivity. Prosadíme pravidla proti střetu zájmů.

* '''Zprůhledníme veřejné zakázky''' a rozšíříme metodickou podporu, aby bylo při výběru dodavatele jednodušší zohlednit kvalitu, zvýhodnit kratší dodavatelské řetězce a společenskou prospěšnost. Posílíme objektivitu a rychlost přezkumu veřejných zakázek. Zavedeme státní expertizu projektové dokumentace velkých a nákladných projektů před jejich případným spuštěním.

* '''Opravíme stavební právo, abychom zrychlili výstavbu potřebné infrastruktury a přispěli k lepší dostupnosti bydlení. To vše při zachování adekvátní účasti veřejnosti.'''

* '''Je třeba zajistit základní standardy veřejné infrastruktury a služeb pro všechny občany ČR,''' podpoříme např. rozšíření gigabitového připojení k internetu do obcí, škol a úřadů.

* '''Usilujeme o zvláštní podporu transformace strukturálně postižených a hospodářsky a sociálně ohrožených regionů.'''

* Konečně připravíme a přijmeme zákon o cestovním ruchu, díky kterému zůstane více peněz z cestovního ruchu přímo v regionech.

&lt;span id=&quot;Průmysl, podnikání a inovace&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Průmysl, podnikání a inovace'''&lt;/big&gt;

* '''Vytvoříme prostředí pro růst přidané hodnoty v českém hospodářství, a tím i zisků českých firem a mezd českých zaměstnanců.'''

* '''Rozšíříme národní program pro inovace podle osvědčených vzorů ze zahraničí s důrazem na podporu malých a středních českých firem'''.Začínajícím i rozvíjejícím se podnikatelům usnadníme život a pomůžeme v inovačních centrech. Usilujeme opropojení soukromé, veřejné a akademické sféry i plné využití místních znalostních kapacit. Podpoříme atraktivní programy pro české absolventy v zahraničí a pomůžeme do hospodářství přilákat experty z celého světa.

* '''Spustíme přípravu na přijetí EURA''' a budeme usilovat o vstup do ERM II.

* Spustíme portál umožňující založit firmu za 1 den.

* '''Využijeme nové příležitosti v energetice. Prosazujeme nový přístup k obnovitelným zdrojům, například komunitní energetiku, a jejich zahrnutí do energetického mixu.'''

&lt;center&gt;10&lt;/center&gt;

* Přezkoumáme podmínky tendru na výstavbu bloku JE Dukovany a model jeho financování, abychom ochránili státní rozpočet i peněženky občanů. Projekt nesmí dopadnout fiaskem jako dotace na obnovitelné zdroje. Zasadíme se i o to, aby vybraný dodavatel neohrozil bezpečnost naší země.

* Budeme prosazovat efektivní implementaci Průmyslu 4.0, který přichází se zaváděním digitalizace a automatizace výroby a přinese i změny na trhu práce.

'''Digitalizace, efektivní veřejná správa a bezpečnost'''

* '''V oblasti informatiky zavedeme do praxe zákon o právu na digitální službu''','''který''' '''dává občanům právo komunikovat s úřady a státem online.''' Prosadíme otevřená rozhraní a data, podpoříme software s otevřeným kódem, rozšíříme elektronický spis. Zřídíme i digitalizační agenturu. Obíhat mají data, nikoliv občané.

* '''Uděláme maximum pro ochranu soukromí občanů a zabráníme neodůvodněnému šmírování jejich onlinové komunikace.'''

* Poskytneme obcím lepší servis pro zajištění veřejných služeb, například v oblasti informačních a komunikačních technologií.

* '''Opravíme služební zákon''',aby došlo k omezení vlivu politiků na státní správu a bylo konečně naplněno doporučení Evropské komise, na jehož základě legislativa původně vznikla. Přihlásíme se k jasnému závazku '''redukce''' '''počtu úředníků''' a také jejich zákonné odpovědnosti.

* Zavedeme '''plně''' '''transparentní financování politických stran'''. Nepřipustíme omezení registru smluv či práva na informace.

* Podpoříme korespondenční volbu a odstranění deformací volebního systému.

* Podpoříme celostátní referendum podle zákona o obecném referendu ve sněmovně (ST 111/3) za jasně stanovených podmínek 450 000 podpisů pro sběr, nemožnost hlasovat o ústavních záležitostech, daních a mezinárodních smlouvách.

* Podpoříme konstruktivní boj proti dezinformacím a účinnou kyberbezpečnost státu při zachování občanských svobod online.

* Chceme lépe chránit příslušníky bezpečnostních sborů i běžné občany před možnými spory ohledně oprávněnosti a průběhu zásahů. Zvážíme povinné nahrávání represivních zákroků policie.

* Zřídíme logistické zázemí pro krizové situace, aby se neopakovala situace, kdy stát nakupuje roušky a zdravotnický materiál v krizi prakticky jen od zahraničních firem.

&lt;center&gt;11&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Práce a sociální péče&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Práce a sociální péče'''&lt;/big&gt;

* '''Prosadíme zákon o podpoře v bydlení''',abychom zvýšili dostupnost bydlení v obcích, zejména pro seniory, rodiny s dětmi a další zranitelné skupiny.

* '''Zasadíme se o důstojné a finančně udržitelné důchody. Principem bude navýšený a státem zaručený důchodový základ, který bude doplněn zásluhovou složkou a dobrovolným spořením.''' Přechod do důchodu by měl být více pozvolný, podpoříme tak pozitivní finanční motivací seniory, kteří se dobrovolně rozhodnou alespoň částečně pracovat i v důchodovém věku. Náklady, které přinese změna důchodového systému, je třeba rozprostřít solidárně mezi všechny generace.

* Odstraníme závislost na dodavateli informačních systémů MPSV a zpřístupníme srozumitelné a přehledné informace o dávkách.

* Podpoříme regionální dostupnost a stabilní víceleté financování sociálních služeb, dětské skupiny a kratší úvazky.

* Podporujeme domácí i paliativní péči a spolupráci s neziskovým sektorem, transformace ústavů na komunitní zařízení či reformu psychiatrické péče.

&lt;span id=&quot;Doprava&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Doprava'''&lt;/big&gt;

* '''Prosadíme dlouhodobé, předvídatelné a transparentní financování a plánování výstavby silnic, železnic či další infrastruktury. Urychlíme projekty liniových staveb.''' Zajistíme efektivní spolupráci mezi jednotlivými ministerstvy během přípravy projektů.

* Prioritou pro nás bude napojení na systém evropské vysokorychlostní železnice. Podpoříme přípravu projektů, které zrychlí železniční spojení Prahy a krajských měst, železnice musí projít změnou pro 21.století.

* Zasadíme se o propojenou pasportizaci veřejného majetku a zavádění inteligentních dopravních systémů řízení.

* Zajistíme '''víceleté''' '''financování údržby silnic 2. a 3. třídy kraji úpravou rozpočtového''' '''určení daní.'''

* Podpoříme využívání veřejné hromadné a bezmotorové dopravy pro pohyb na krátké vzdálenosti.

* Uvolníme '''blokované''' '''územní rezervy určené pro výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe a''' '''umožníme tam místo toho rozvoj obcí.'''

* Využijeme potenciál českého průmyslu, který plyne z členství ČR v Evropské kosmické agentuře a z plánovaného umístění sídla Agentury EU pro kosmický program do ČR.

&lt;center&gt;12&lt;/center&gt;

* Dohlédneme na větší bezpečnost v dopravě.

&lt;span id=&quot;Kultura a podpora tvorby&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Kultura a podpora tvorby'''&lt;/big&gt;

* Prosadíme navýšení financování kultury ze státního rozpočtu. Zásadně zprůhledníme dotační tituly ministerstva kultury.

* '''Budeme chránit nezávislost veřejnoprávních a dalších médií. Změníme pravidla pro mediální rady, aby je nemohli zneužívat politici tvořící sněmovní většinu.''' Podpoříme transparentnost a občanské financování nezávislých médií v digitální éře. Zasadíme se o jejich trvale udržitelné financování.

* '''Chceme podporovat novou tvorbu, proto snížíme DPH na autorskou tvorbu. Při plném respektu k právům autorů a vydavatelů přizpůsobíme autorský zákon digitální době.''' Zpracujeme analýzu k možnostem omezení poplatků z prázdných médií a zreprodukčních přístrojů, a to při zachování požadavků evropského práva a mezinárodních smluv na spravedlivou kompenzaci autorům. Zohledníme v autorském zákoně nálezy Ústavního soudu k povinnosti platit poplatky kolektivním správcům za přijímač bez hospodářského významu. Zprůhledníme kolektivní správu autorských děl a omezíme její uplatňování v případech, kdy o to autor nestojí.

* Do podmínek udělení dotace či státní podpory zaneseme podmínku, aby '''autorské''' '''dílo''' '''vytvořené za veřejné peníze''' bylo přístupné občanům, školám a byznysu pod veřejnou licencí. Stane se tak po určitém čase, kdy již pro autora či vydavatele nemá podstatný komerční význam. Ve vědeckém světě již dnes dochází ke zpřístupnění vědeckých děl vrámci tzv. otevřeného přístupu (Open Access).

* Přijmeme zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který odstraní nedostatky dnešních příspěvkových organizací, odpolitizuje je a zajistí jejich stabilní financování.

* Zreformujeme zákon o památkové péči a posílíme systémové příspěvky státu na péči opamátky.

&lt;span id=&quot;EU, zahraniční politika a obrana&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''EU, zahraniční politika a obrana'''&lt;/big&gt;

* '''Chceme se aktivně účastnit rozhodování v EU a NATO, jichž jsme a chceme být i nadále plnohodnotnými členy.'''

* '''Zájmem Česka je integrovaná a akceschopná EU''', kde bude mít Česko silný hlas a schopnost získat spojence pro prosazování společných zájmů. '''Zaměříme se na využití''' '''příležitosti předsednictví ČR v Radě EU.'''

* '''EU musí posílit spolupráci''' v oblasti zdravotnictví a boje se zdravotními riziky, např. prostřednictvím sdílení lékařských kapacit, soběstačností v produkci zdravotnického materiálu, koordinací postupů, včetně omezení cestování z třetích zemí apod. Dlouhodobě usilujeme o demokratičtější EU, omezení byrokracie i dotací a užší

&lt;center&gt;13&lt;/center&gt;

spolupráci zemí EU v oblasti ochrany hranic a v rámci NATO. Podporujeme postupné zapojení ČR do Eurozóny, čímž získáme vliv na ekonomická rozhodnutí v EU, pomůžeme podnikatelům a snížíme náklady na obsluhu státního dluhu. Budeme také podporovat klimatickou politiku EU a důraz na udržitelný rozvoj na půdě EU i OSN.

* Důsledně dohlédneme na to, '''aby''' '''rizikové firmy z totalitních a autoritářských států''' '''nezískaly přístup ke klíčové infrastruktuře našeho státu.'''

* V zahraniční politice se orientujeme na užší mezinárodní spolupráci s podobně smýšlejícími demokratickými státy a na obchod, kulturní výměnu a mírovou spolupráci sostatními státy včetně zodpovědného řešení migrace, změny klimatu a dalších globálních problémů. Kvóty na počty migrantů nepodporujeme.

* Chceme rozvíjet zahraniční politiku založenou na demokratických hodnotách, '''budeme''' '''chránit právní stát, podporovat disidenty, přijmeme zákon na ochranu lidských práv v zahraničí a legislativu proti obchodu s lidskými orgán'''y. Jsme proti vykořisťování chudších zemí, klademe důraz na udržitelnost a spravedlivé pracovní podmínky.

* Zvýšíme transparenci přípravy mezinárodních smluv, aby na prvním místě byly zájmy občanů, nikoliv korporací. Podpoříme aktualizaci zastaralých úmluv, včetně Úmluvy OSN o omamných látkách.

* Podporujeme stabilní a předvídatelné financování obrany a pozvolné navyšování jejího rozpočtu směrem k společným cílům v NATO, a to zejména v návaznosti na přípravu smysluplných projektů posilujících bezpečnost našich obyvatel a přispívajících k rozvoji vědy a výzkumu.

* Budeme podporovat přeshraniční spolupráci, která umožňuje společné řešení problémů sousedních obcí, krajů a regionů.

&lt;center&gt;14&lt;/center&gt;

'''''Příloha č. 2 ke koaliční smlouvě mezi Piráty a STAN ze dne 22. 12. 2020'''''

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''KODEX SPOLUPRÁCE'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY KONANÉ V ROCE 2021'''&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

{|
|'''1.'''
|[[#Základní  principy koalice|'''Základní  principy koalice''']]
|[[#Základní  principy koalice|'''2''']]
|-
|'''2.'''
|[[#Koaliční  rada|'''Koaliční  rada''']]
|[[#Koaliční  rada|'''2''']]
|-
|'''3.'''
|[[#Program  koalice|'''Program  koalice''']]
|[[#Program  koalice|'''3''']]
|-
|'''4.'''
|[[#Kandidátní  listiny|'''Kandidátní  listiny''']]
|[[#Kandidátní  listiny|'''3''']]
|-
|'''5.'''
|[[#Povinnosti  kandidátů|'''Povinnosti  kandidátů''']]
|[[#Povinnosti  kandidátů|'''4''']]
|-
|'''6.'''
|[[#Volební  zmocněnec|'''Volební  zmocněnec''']]
|[[#Volební  zmocněnec|'''5''']]
|-
|'''7.'''
|[[#Volební  kampaň|'''Volební  kampaň''']]
|[[#Volební  kampaň|'''5''']]
|-
|'''8.'''
|[[#Podpora  jiných subjektů a vztah s nimi|'''Podpora  jiných subjektů a vztah s nimi''']]
|[[#Podpora  jiných subjektů a vztah s nimi|'''6''']]
|-
|'''9.'''
|[[#Schvalování  závazků a právní jednání navenek|'''Schvalování  závazků a právní jednání navenek''']]
|[[#Schvalování  závazků a právní jednání navenek|'''6''']]
|-
| colspan=&quot;2&quot; |'''10. [[#Financování  činnosti koalice|Financování  činnosti koalice]]'''
|[[#Financování  činnosti koalice|'''6''']]
|-
| colspan=&quot;2&quot; |'''11. [[#Povolební  postup|Povolební  postup]]'''
|[[#Povolební  postup|'''6''']]
|-
|'''12.'''
|[[#Řešení sporů|'''Řešení sporů''']]
|[[#Řešení sporů|'''8''']]
|-
| colspan=&quot;2&quot; |'''13. [[#Závěrečná  ujednání|Závěrečná  ujednání]]'''
|[[#Závěrečná  ujednání|'''8''']]
|}

&lt;center&gt;1&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Základní principy koalice&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''1. Základní principy koalice'''&lt;/big&gt;

::1.1. Spolupráce v rámci koalice je založena na oboustranně výhodném rovném partnerství zohledňujícím podporu obou koaličních stran u voličů a v regionech podle dohodnutého klíče.

::1.2. Koaliční strany respektují vnitřní mechanismy druhého partnera, kterými musí projít odsouhlasení některých úkonů, zejména odsouhlasení smluv příslušným orgánem strany, vnitrostranický postup výběru kandidátů na funkce, přijímání zaměstnanců atd.

::1.3. Ačkoliv se tato koaliční smlouva uzavírá pouze pro volby do Poslanecké sněmovny konané v roce 2021 a navazující volební období, koaliční strany deklarují, že mají zájem spolupracovat na všech úrovních. Postup na těchto úrovních je však v gesci příslušných organizačních jednotek koaliční strany.

&lt;span id=&quot;Koaliční rada&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''2. Koaliční rada'''&lt;/big&gt;

::2.1. Nejvyšším orgánem koalice je koaliční rada, která se schází ve formátu 2 až 5 členů ve stejném počtu za každou koaliční stranu. Členy jsou zpravidla předsedové či místopředsedové stran a předsedové poslaneckých klubů, nebrání-li jejich účasti závažné důvody.

::2.2. Koaliční rada rozhoduje konsenzem. Nelze-li v určité otázce konsenzu dosáhnout, zástupci koaličních stran se zavazují k vyjednávání. Rozhodnutí koaliční rady je po vyjednávání přijato, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina všech členů koaliční rady z každé koaliční strany.

::2.3. Koaliční rada může rozhodovat o společných otázkách koalice. Koaliční rada zejména:

::2.3.1. zřizuje pracovní týmy koalice jako jsou volební štáb, odborné týmy, programový tým, krajské volební štáby, a to zpravidla na principu sdíleného předsednictví těchto týmů, určuje jejich složení,

::2.3.2. pověřuje zřízené týmy či osoby plněním úkolů pro koalici,

::2.3.3. zmocňuje osoby k jednání na účet koalice,

::2.3.4. může přenést své kompetence podle koaliční smlouvy na zřízený tým, na předsedy stran, předsedy poslaneckých klubů, krajské vyjednávací týmy nebo jiné osoby,

::2.3.5. schvaluje název, případně logo koalice,

::2.3.6. schvaluje program koalice podle programových východisek v koaliční smlouvě,

::2.3.7. schvaluje povolební strategii koalice,

::2.3.8. potvrzuje kandidátní listiny obsazené koaličními stranami podle postupu dohodnutého v koaliční smlouvě,

::2.3.9. potvrzuje konkrétní dohodu koaličních stran o podpoře či spolupráci s jiným subjektem,

&lt;center&gt;2&lt;/center&gt;

::2.3.10. schvaluje vzor prohlášení kandidáta obsahující prohlášení a závazky podle zákona a podle koaliční smlouvy,

::2.3.11. schvaluje pravidla pro dary a pro hospodaření se společnými prostředky pro volební kampaň,

::2.3.12. schvaluje volební zmocněnce a jejich náhradníky,

::2.3.13. plní další úkoly, stanoví-li tak koaliční smlouva.

::2.4. Program jednání koaliční rady předkládají předsedové koaličních stran, kteří také mohou předjednávat záležitosti zařazené na program jednání koaliční rady.

::2.5. Z jednání koaliční rady se pořizuje zápis závěrů a podstatných stanovisek koaličních stran, který podepisuje nejpozději na následujícím jednání koaliční strany alespoň jeden člen koaliční rady za každou koaliční stranu.

::2.6. Projev vůle na koaliční radě může podle vnitřních poměrů koaliční strany vyžadovat předchozí souhlas určitého orgánu této koaliční strany. V takovém případě se tato koaliční strana zavazuje informovat druhou koaliční stranu na vyžádání, o který orgán jde a v jakém termínu se projednání věci očekává.

&lt;span id=&quot;Program koalice&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''3. Program koalice'''&lt;/big&gt;

::3.1. Koalice kandiduje se společným programem, který vychází z programových východisek uvedených v příloze č. 1 koaliční smlouvy.

::3.2. Každá strana může vedle koaličního programu prosazovat své vlastní programové priority, pokud nejsou se společným programem v rozporu.

::3.3. Rozhodne-li se koaliční rada vstoupit do vlády a schválí povolební koalici s účastí na vládě, nahrazují programové závazky, které jsou výsledkem vyjednávání povolební koalice, programové závazky podle této koaliční smlouvy.

::3.4. Práce na společném programu budou pokračovat po podepsání této smlouvy.

&lt;span id=&quot;Kandidátní listiny&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''4. Kandidátní listiny'''&lt;/big&gt;

::4.1. Strany se dohodly, že volebními lídry koalice jsou celostátní lídři obou koaličních stran a kandidátem na předsedu vlády České republiky je celostátní lídr Pirátů.

::4.2. Pirátům náleží 10 míst lídrů kandidátní listiny, STAN náleží 4 místa lídrů kandidátní listiny. Klíč rozdělení míst na kandidátní listině je uveden v příloze 3 koaliční smlouvy.

::4.3. Strany nominují na kandidátní listinu důvěryhodné a kompetentní osobnosti připravené vykonávat mandát splňující formální kritéria volitelnosti stanovená právními předpisy, které souhlasí s programovým směřováním koalice a zaváží se dodržovat koaliční smlouvu.

::4.4. Koaliční strany se zavazují nenavrhovat na nižší místa kandidátní listiny osobnosti se zjevným záměrem získat preferenční hlasy a změnit tak dohodnutý poměr na volitelných místech, zejména osobnosti stojící mimo struktury jedné z koaličních stran. Případné výhrady dle předchozí věty řeší před umístěním kandidáta na kandidátní listinu koaliční rada.

&lt;center&gt;3&lt;/center&gt;

::4.5. Kandidátní listiny budou podány k registraci v zákonem určeném termínu u jednotlivých krajských úřadů po schválení k tomu pověřenými orgány obou koaličních stran a po jejich podpisu statutárními zástupci obou koaličních stran.

&lt;span id=&quot;Povinnosti kandidátů&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''5. Povinnosti kandidátů'''&lt;/big&gt;

::5.1. Kandidát koalice je povinen:

:::5.1.1. dodržovat koaliční smlouvu včetně všech jejích příloh,

:::5.1.2. zdržet se jakékoliv výzvy, přímé či nepřímé, veřejné či osobní, ke kroužkování,

:::5.1.3. řádně a včas odevzdat prohlášení a dokumenty nutné ke kandidatuře,

:::5.1.4. aktivně se zapojit do volební kampaně a vystupovat v ní tak, aby nepoškozoval dobré jméno koalice a koaličních stran,

:::5.1.5. respektovat rozhodnutí koaliční rady, volebního štábu a dalších osob a týmů oprávněných ve věcech koalice rozhodovat,

:::5.1.6. poskytnout veškerou potřebnou součinnost k naplnění koaliční smlouvy a rozhodnutí podle ní učiněných,

:::5.1.7. řešit případné neshody s kolegy z koaliční strany nejprve osobně.

::5.2. Kandidát koalice se zavazuje, že v případě zvolení:

:::5.2.1. bude prosazovat programová východiska koalice a volební program koalice,

:::5.2.2. vstoupí do poslaneckého klubu strany, která ho nominovala, a během volebního období v něm setrvá s výjimkou toho, pokud bude po projednání na koaliční radě vyloučen,

:::5.2.3. před předložením svého návrhu či hlasováním na plénu sněmovny či výboru své záměry a sporné otázky projednána jednání svého klubu tak, aby bylo možné s předstihem organizovat práci a hlasování ve sněmovně,

:::5.2.4. bude hlasovat v souladu s koaliční smlouvou uzavřenou mezi Piráty a STAN a v případě účasti ve vládě v souladu se smlouvou o povolební koalici na vládní úrovni, s případnou výjimkou u otázek tzv. zásadní výhrady svědomí, kde mají poslanecké kluby obvykle volné hlasování,

:::5.2.5. bude brát práci poslance, případně člena vlády jako prioritu, a zařídí si své ostatní aktivity (práce v samosprávě, studium, podnikání, výuka atd.) tak, aby výkonu funkce mohl věnovat dostatek času; z funkcí zastupitelů na obci či kraji je přijatelný souběh s nejvýše jednou neuvolněnou funkcí,

:::5.2.6. nebude přijímat výhody, které koaliční rada označí za neetické,

:::5.2.7. učiní maximum, aby se vyvaroval střetu zájmů nebo ho vhodným způsobem ošetřil.

::5.3. Koaliční strany vyvinou veškeré přiměřené úsilí, aby koaliční strany a jimi nominovaní kandidáti svým povinnostem dostáli či v případě potřeby urychleně zjednali nápravu. Pokud jde o vážný problém, může koaliční rada rozhodnout o vyškrtnutí kandidáta, snížení jeho pořadí na kandidátní listině nebo jiném opatření kompenzujícím vzniklou újmu.

&lt;center&gt;4&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Volební zmocněnec&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''6. Volební zmocněnec'''&lt;/big&gt;

::6.1. Volebním zmocněncem bude určena taková osoba, která splňuje záruku nejvyšší důvěry obou koaličních stran a písemně se zaváže dodržovat koaliční smlouvu. Řídí se pokyny koaliční rady vydanými na základě této koaliční smlouvy. Pokud je vůle stran v rozporu, vyvine veškeré přiměřené úsilí k vyjasnění situace. Pokud od jedné ze stran dostane pokyn, o kterém se vzhledem k okolnostem domnívá, že by mohl být v rozporu se zájmy druhé strany, obě strany o tom neprodleně vyrozumí. Totéž platí pro určení a jednání zástupce volebního zmocněnce.

::6.2. Odvolat volebního zmocněnce mohou pouze obě koaliční strany společným prohlášením. V takovém případě se funkce ujímá dříve ustanovený zástupce volebního zmocněnce a koaliční strany neprodleně ustanoví nového zástupce volebního zmocněnce podle výše uvedených pravidel. Tyto změny bez zbytečného odkladu oznámí koaliční strany společně registračnímu úřadu.

::6.3. Změny na dojednané kandidátní listině jsou do podání kandidátky k registraci krajskému úřadu oprávněny provádět pouze společně zástupci obou koaličních stran. Totéž platí i pro změny na kandidátce činěné po jejím podání k registraci. Pokyny k těmto změnám jsou zmocněnci předány písemně.

::6.4. Koalice se dohodla, že delegace členů okrskových volebních komisí bude ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v roce 2021 realizována prostřednictvím elektronického systému Pirátů, do kterého budou moci obě koaliční strany vložit preferované nominace členů okrskových volebních komisí.

&lt;span id=&quot;Volební kampaň&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''7. Volební kampaň'''&lt;/big&gt;

::7.1. Koaliční strany zřizují společný volební štáb, v jehož čele stojí hlavní manažer kampaně. Hlavní manažer řídí kampaň a odpovídá za její běh. Volební štáb rozhoduje konsenzem. Nelze-li v určité otázce konsenzu dosáhnout ani po vyjednávání, rozhoduje většina členů volebního štábu. Jednání volebního štábu se mohou s hlasem poradním účastnit další osoby (tiskový mluvčí, stratég kampaně aj.).

::7.2. Kampaň bude vedena čestně a poctivě, nebudou šířeny nepravdivé či zavádějící informace. Kampaň propaguje celostátního lídry, krajské lídry a kandidáty v čele kandidátní listiny za oba subjekty a přiměřeně také kandidáty na volitelných místech na kandidátní listině i ostatní kandidáty. Kterýkoliv kandidát může vést osobní kampaň zaměřenou na svou osobu, avšak nejsou přípustné jakékoliv výzvy, přímé či nepřímé, veřejné či osobní, ke kroužkování.

::7.3. Koaliční strany určí své společné odborné mluvčí (členy vládního týmu) pro jednotlivé programové oblasti, a to v dostatečném časovém předstihu s cílem představit voličům transparentně nejen priority v programových oblastech, ale i důvěryhodné celostátně známé osobnosti, schopné důstojně reprezentovat koalici.

&lt;center&gt;5&lt;/center&gt;

::7.4. Užívací práva k názvu, případně logu budou náležet oběma koaličním stranám v plném rozsahu.

&lt;span id=&quot;Podpora jiných subjektů a vztah s nimi&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''8. Podpora jiných subjektů a vztah s nimi'''&lt;/big&gt;

::8.1. Podpora této koalici je otevřená všem demokratickým politickým stranám, hnutím, dalším politickým subjektům i jednotlivcům respektujícím vládu práva a svobodu jednotlivce. Jakákoliv konkrétní dohoda o podpoře či spolupráci však musí být odsouhlasena koaliční radou. Strany této smlouvy nebudou ve volební kampani spolupracovat v jakékoli formě s KSČM a jinými nedemokratickými a extrémistickými formacemi.

&lt;span id=&quot;Schvalování závazků a právní jednání navenek&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''9. Schvalování závazků a právní jednání navenek'''&lt;/big&gt;

::9.1. Na účet koalice navenek jedná a za plnění zákonných povinností koalice zodpovídá koaliční rada, případně jí pověřená osoba.

::9.2. Nesnese-li věc odkladu, můžou v jednotlivé věci ve shodě jednat celostátní lídři i bez pověření; o tom musí koaliční radu neprodleně informovat.

::9.3. Ve věcech vedení volební kampaně je oprávněn na účet koalice jednat též hlavní manažer volební kampaně.

::9.4. Těmito ustanoveními není dotčeno, aby za koalici či na její účet jednaly jiné osoby, stanoví-li tak zákon nebo tato smlouva (např. volební zmocněnec).

&lt;span id=&quot;Financování činnosti koalice&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''10. Financování činnosti koalice'''&lt;/big&gt;

::10.1. Strany povedou společnou volební kampaň, která bude financovaná ze společného rozpočtu. Finanční dohoda, která tvoří přílohu č. 4 koaliční smlouvy, upravuje

:::10.1.1. výši vkladu a přijímání darů,

:::10.1.2. sestavení rozpočtu kampaně,

:::10.1.3. hospodaření se společným majetkem a jeho kontrolu,

:::10.1.4. státní příspěvky a vzájemné kompenzace,

:::10.1.5. rozhodný poměr Pirátů vůči STAN pro účely mechanismů v koaliční smlouvě (dále jen „rozhodný poměr“),

:::10.1.6. přípravu zákonných výkazů.

&lt;span id=&quot;Povolební postup&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''11. Povolební postup'''&lt;/big&gt;

::11.1. Koaliční strany se dohodly, že po volbách vytvoří samostatné poslanecké kluby, které budou postupovat jednotně při vyjednávání o zastoupení koaličních stran ve vedení Poslanecké sněmovny a v jejích orgánech, ve vyjednáváních o vládní koalici, v hlasováních o důvěře vládě, o státním rozpočtu a dle dohody případně o dalších důležitých zákonech v rámci společného programu.

&lt;center&gt;6&lt;/center&gt;

::11.2. Koaliční rada vytvoří společný vyjednávací tým. Vyjednávací tým postupuje na principu předchozí vzájemné shody a sděluje stanovisko koalice Pirátů a STAN ostatním subjektům vyjednávajícím o vládní koalici.

::11.3. Vyjednávání o vládě bude probíhat podle dohodnuté povolební strategie a podle volebního programu, které schválí koaliční rada.

:::11.3.1. Cílem vyjednávání bude dosáhnout širokého naplnění priorit koalice a jejího volebního programu a zajistit pro tento účel co nejlepší obsazení potřebných postů ve vládě a Poslanecké sněmovně.

:::11.3.2. Při jmenování a odvolávání ministrů bude koalice postupovat v souladu s Ústavou. Návrh na nominaci či odvolání ministra bude ve výlučné pravomoci celostátního lídra koaliční strany, která post obsazuje podle dohodnutého klíče či jiné dohody. Návrh za koalici podá celostátní lídr navrhující koaliční strany předsedovi vlády po projednání s celostátním lídrem koaličního partnera.

:::11.3.3. Koaliční rada sestaví již před volbami vládní tým, ze kterého budou přednostně zvažovány vhodné nominace na funkci člena vlády za koalici, a to na základě nominací obou koaličních stran.

:::11.3.4. Kandidátem koalice na předsedu vlády je celostátní lídr Pirátů, kandidátem na místopředsedu vlády je celostátní lídr STAN.

:::11.3.5. Ve vyjednávání zohledníme roli předsedy vlády, odbornost kandidátů na ministry, význam resortů a obsazení dalších míst obsazovaných koalicí, přičemž poměr míst ministrů mezi koaličními stranami Piráti a STAN nebude méně příznivý pro STAN než 2:1.

::11.4. Poslanecké kluby budou spolupracovat podle dohody předsedů poslaneckých klubů. Pokud o to kterýkoliv z nich požádá, nejméně dvakrát za pravidelný šestitýdenní cyklus schůze Poslanecké sněmovny se uskuteční společné jednání poslaneckých klubů. Poslanecké kluby budou také společně plánovat a organizovat práci, dohlížet nad plněním programu koalice a rozdělovat tisky mezi zodpovědné poslance koalice. Podrobnosti dohodnou předsedové poslaneckých klubů.

::11.5. Poslanecké kluby vynaloží přiměřené úsilí k tomu, aby se předem informovaly a nalezly shodu v otázkách jednání sněmovny, zejména při předkládání návrhů, v prvním a třetím čtení, v nominacích a volbách a při sestavování pořadu jednání.

::11.6. Při obsazování vládního týmu a funkcí v Poslanecké sněmovně koaliční strany vyjdou z rozhodného poměru podle výsledku voleb a budou postupovat ve vzájemné shodě.

::11.7. Pokud v důsledku preferenčních hlasů získá mandát poslance jiná koaliční strana než určuje dohodnuté pořadí na kandidátní listině, zohlední koaliční rada a celostátní lídři obou koaličních stran ve svých rozhodnutích vhodnou formu nefinanční kompenzace.

::11.8. Obsazování funkcí, pracovních míst a jiných pozic, na jejichž obsazení vznikne koalici v souvislosti s výsledky voleb nárok, ať smluvní či zákonný, bude probíhat na

&lt;center&gt;7&lt;/center&gt;

::základě dohody s přihlédnutím ke kvalifikaci, zkušenostem a jiným kvalitám kandidáta na takovou pozici, přičemž není vyloučeno ani otevřené výběrové řízení.

::11.9. Koaliční strany se dohodly, že v případě volby prezidenta republiky konané během trvání koaliční smlouvy budou nejprve společně exkluzivně jednat o společném postupu a teprve pokud takový postup nepovede ke společné nominaci, budou postupovat samostatně.

&lt;span id=&quot;Řešení sporů&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''12. Řešení sporů'''&lt;/big&gt;

::12.1. Nastane-li mezi stranami této smlouvy spor ohledně plnění, výkladu či tvrzeného porušení této smlouvy anebo jeho hrozby, strany se zavazují, že jej budou přednostně řešit smírně, osobním jednáním zainteresovaných osob či jednáním s mediátorem, kterému obě strany důvěřují, anebo postoupením na vyšší úroveň v rámci koalice, případně celostátním lídrům koaličních stran, a vyvinou veškeré potřebné úsilí k dosažení dohody a smírnému vyřešení věci.

::12.2. Nepodaří-li spor vyřešit dohodou či jednáním, má kterákoliv strana právo vyvolat smírčí řízení, a to na základě písemného návrhu na koaliční radě. Smírčího řízení se účastní tři zástupci každé smluvní strany. Výsledek smírčího řízení je pro strany závazný. Doba smírčího jednání by neměla přesáhnout 21 dní.

::12.3. Podezření na nezákonné či neetické chování kandidátů a zástupců koalice bude neprodleně řešeno na základě faktů za účasti pověřených zástupců obou koaličních stran; výsledné ověřené informace budou předány oběma koaličním stranám. Koaliční strany se zavazují, že do tohoto projednání budou taková podezření u druhé koaliční strany komentovat pouze v tomto duchu.

&lt;span id=&quot;Závěrečná ujednání&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''13. Závěrečná ujednání'''&lt;/big&gt;

::13.1. Koaliční smlouva se uzavírá dle § 31 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, a to pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané v roce 2021 a volební období, které bude po těchto volbách následovat.

::13.2. Koaliční strany prohlašují, že výsledek voleb nemá vliv na platnost ustanovení koaliční smlouvy a že bez ohledu na výsledky jsou připraveny tuto smlouvu plnit. Zavazují se nevydávat vyjádření, která by naplnění koaliční smlouvy mohla zpochybňovat či mařit.

::13.3. Koaliční smlouva se uzavírá na dobu určitou ode dne účinnosti do konce 9. volebního období Poslanecké sněmovny.

::13.4. Smlouvu lze vypovědět pouze z důvodu vážného porušení smlouvy zaviněného druhou smluvní stranou, k němuž neúspěšně proběhlo smírčí řízení, a to s výpovědní dobou 30 dnů od skončení tohoto smírčího řízení.

::13.5. Koaliční smlouva je veřejná.

&lt;center&gt;8&lt;/center&gt;

'''''Příloha č. 3 ke koaliční smlouvě mezi Piráty a STAN ze dne 22. 12. 2020'''''

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''OBSAZENÍ KANDIDÁTNÍCH LISTIN'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY KONANÉ V ROCE 2021'''&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

Piráti a STAN se dohodly na následujícím klíči pro rozložení kandidátních listin ve volebních krajích:

'''Hlavní město Praha'''

1.-2. Piráti, 3. STAN, 4.-6. Piráti, 7. STAN, 8.-10. Piráti, 11. STAN, 12.-15. Piráti a dále podle zipu

'''Středočeský kraj'''

1. STAN, 2.-3. Piráti, 4. STAN, 5.-6. Piráti, 7. STAN, 8.-9. Piráti,10. STAN a dále podle zipu

'''Jihočeský kraj'''

1. Piráti, 2. STAN, 3.-4. Piráti, 5. STAN a dále podle zipu

'''Plzeňský kraj'''

1. STAN, 2.-4. Piráti, 5. STAN a dále podle zipu

'''Karlovarský kraj'''

1. Piráti, 2. STAN a dále podle zipu

'''Ústecký kraj'''

1.-2. Piráti, 3. STAN a dále podle zipu

'''Liberecký kraj'''

1. STAN, 2. Piráti a dále podle zipu

'''Královéhradecký kraj'''

1. Piráti, 2. STAN, 3.-4. Piráti, 5. STAN a dále podle zipu

'''Pardubický kraj'''

1. Piráti, 2. STAN, 3.-4. Piráti, 5. STAN a dále podle zipu

'''Kraj Vysočina'''

1. Piráti, 2. STAN a dále podle zipu

'''Jihomoravský kraj'''

1. Piráti, 2. STAN, 3.-6. Piráti, 7. STAN, 8.-9. Piráti, 10. STAN a dále podle zipu

'''Olomoucký kraj'''

1. STAN, 2.-4. Piráti, 5. STAN a dále podle zipu

'''Zlínský kraj'''

1. Piráti, 2. STAN a dále podle zipu

'''Moravskoslezský kraj'''

1.- 3. Piráti, 4. STAN, 5.-7. Piráti, 8. STAN a dále podle zipu

Je-li uvedeno, že kandidátní listina se dále sestaví podle zipu, znamená to, že za posledním zmíněným místem z kandidátní listiny následuje kandidát druhé koaliční strany a od tohoto místa se již kandidáti obou koaličních stran střídají až do konce kandidátní listiny po jednom místě.

'''''Příloha č. 4 ke koaliční smlouvě mezi Piráty a STAN ze dne 22. 12. 2020'''''

&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''FINANČNÍ DOHODA'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

&lt;big&gt;&lt;center&gt;'''PRO VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY KONANÉ V ROCE 2021'''&lt;/big&gt;&lt;/center&gt;

Koaliční strany

::'''Česká pirátská strana''' (dále jen '''„Piráti“'''), IČ 71339698,
::politická strana se sídlem Na Moráni 360/3, 128 00 Praha 2, a

::'''hnutí Starostové a nezávislí''' (dále jen '''„STAN“'''), IČ 26673908,
::politické hnutí se sídlem Malostranské nám. 266/5, 118 00 Praha 1,

se dohodly na této finanční dohodě:

{| 
|'''Obsah''':
|
|
|-
|'''1.'''
|[[#Úvodní prohlášení|'''Úvodní prohlášení''']]
|[[#Úvodní prohlášení|'''3''']]
|-
|'''2.'''
|[[#Financování  kampaně|'''Financování  kampaně''']]
|[[#Financování  kampaně|'''3''']]
|-
|'''3.'''
|[[#Hospodaření se  společným majetkem|'''Hospodaření se  společným majetkem''']]
|[[#Hospodaření se  společným majetkem|'''4''']]
|-
|'''4.'''
|[[#Příspěvek na  úhradu volebních nákladů|'''Příspěvek na  úhradu volebních nákladů''']]
|[[#Příspěvek na  úhradu volebních nákladů|'''5''']]
|-
|'''5.'''
|[[#Stálý příspěvek a  příspěvek na činnost politického institutu|'''Stálý příspěvek a  příspěvek na činnost politického institutu''']]
|[[#Stálý příspěvek a  příspěvek na činnost politického institutu|'''6''']]
|-
|'''6.'''
|[[#Příspěvek na  mandát poslance a jeho kompenzace|'''Příspěvek na  mandát poslance a jeho kompenzace''']]
|[[#Příspěvek na  mandát poslance a jeho kompenzace|'''7''']]
|-
|'''7.'''
|[[#Závěrečná ujednání|'''Závěrečná ujednání''']]
|[[#Závěrečná ujednání|'''7''']]
|-
|[[#Přílohy|'''Přílohy''']]
|
|[[#Přílohy|'''9''']]
|-
| colspan=&quot;2&quot; |[[#Dohoda o  státních příspěvcích|'''Dohoda o  státních příspěvcích''']]
|[[#Dohoda o  státních příspěvcích|'''10''']]
|-
| colspan=&quot;2&quot; |[[#Rozhodný  poměr|'''Rozhodný  poměr''']]
|[[#Rozhodný  poměr|'''11''']]
|}

&lt;center&gt;1&lt;/center&gt;

&lt;span id=&quot;Úvodní prohlášení&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''1. Úvodní prohlášení'''&lt;/big&gt;

::1.1. Mezi smluvními stranami byla uzavřena koaliční smlouva k vytvoření koalice pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021 (dále jen „koaliční smlouva“).

::1.2. Tato finanční dohoda navazuje na koaliční smlouvu a určuje vzájemné finanční a majetkové vztahy a závazky mezi stranami koalice týkající se těchto voleb a volebního období Poslanecké sněmovny, které po nich následuje.

::1.3. Finanční dohoda se uzavírá v souladu se zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZPS“) a zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „VolZ“) a § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o sdružení majetku.

&lt;span id=&quot;Financování kampaně&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''2. Financování kampaně'''&lt;/big&gt;

::2.1. Smluvní strany se zavazují na společnou volební kampaň přispět z vlastních zdrojů následujícími vklady:

:::Piráti: 33 000 000 Kč (slovy: třicet tři milionů korun českých) a

:::STAN: 16 000 000 Kč (slovy: šestnáct milionů korun českých).

::2.2. Prostředky na kampaň budou sdruženy na volební účet koalice (dále jen „volební účet“) zřízený v souladu se zákonem o volbách do Parlamentu České republiky.

::2.3. Koaliční strany odvedou na volební účet koalice

:::2.3.1. první třetinu výše svých vkladů do 20 dnů od podpisu smlouvy,
:::2.3.2. druhou třetinu do 1. května 2021 a
:::2.3.3. třetí třetinu do 1. července 2021.

::2.4. Ve financování kampaně bude zohledněna krajská úroveň, a to včetně již zasmluvněných plnění pro účely volební kampaně. Koaliční rada zřídí krajské volební štáby, které budou konsolidovat zdroje koalice specifické pro krajskou úroveň a v souladu s celostátní kampaní vést volební kampaň na krajské úrovni.

::2.5. Dále se strany zavazují, že vyvinou maximální možné úsilí, aby volební kampaň byla podpořena dalšími podporujícími subjekty, soukromými dary a příspěvky v rámci pravidel a limitů stanovených právními předpisy a koaliční smlouvou. Dary na kampaň jsou přijímány v souladu s pravidly pro dárce, která schvaluje koaliční rada.

::2.6. Společně získané prostředky od dárců pro koalici jsou příjmem koalice nad rámec vkladů obou stran.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;2&lt;/div&gt;

::2.7. Koaliční strany strany mohou nadále přijímat dary jednotlivě, pokud dárce výslovně projeví vůli darovat jednotlivé straně. Koaliční strany se však zavazují, že i takto získané dary na kampaň využijí ve prospěch koalice v souladu s touto smlouvou.

&lt;span id=&quot;Hospodaření se společným majetkem&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''3. Hospodaření se společným majetkem'''&lt;/big&gt;

::3.1. Schválení pravidel pro hospodaření se společným majetkem včetně stanovení případných jiných podmínek a omezení výdajů, než jsou uvedena v koaliční smlouvě, je v působnosti koaliční rady.

::3.2. Vzhledem k tomu, že koalice nemá právní osobnost, stranou příslušných závazkových vztahů musí být jedna ze stran, nebo jimi zřízená právnická osoba. U závazku učiněného na společný účet se uvede údaj o koalici.

::3.3. Volební účet zřídí Piráti do 10 dnů od účinnosti koaliční smlouvy. S prostředky na volebním účtu se nakládá podle koaliční smlouvy, rozhodnutí koaliční rady a volebního štábu koalice.

::3.4. Rozpočet a financování kampaně bude maximálně transparentní, dárcovské smlouvy s přispěvateli na kampaň i smlouvy na výdaje v kampani budou zveřejněny, nebrání-li tomu zákonná překážka.

::3.5. Rozpočet kampaně je koncipován jako vyrovnaný. Rozpočet se základním rozpisem položek kampaně podléhá souhlasu volebního štábu.

::3.6. V hospodaření koalice se postupuje podle těchto pravidel:

:::3.6.1. jakákoli objednávka musí být učiněna osobami, jež jsou k jednání za koalici oprávněny na základě koaliční smlouvy či pověření,

:::3.6.2. závazky týkající se společné volební kampaně přesahující 500 000 Kč vyžadují spolupodpis pověřených osob obou stran; koaliční rada může tento limit stanovit odchylně,

:::3.6.3. jednotlivé výdaje na kampaň musí být doloženy řádně vystavenými účetními doklady a uhrazeny ve stanovených lhůtách splatnosti,

:::3.6.4. provedené objednávky v hodnotě nad 50 000 Kč a všechny přijaté faktury v souvislosti s volební kampaní budou evidovány v elektronickém systému poskytnutém Piráty (piroplaceni.pirati.cz), kde budou přístupné zástupcům obou koaličních stran v reálném čase,

:::3.6.5. proplacení z volebního účtu provádí či přímým přístupem prostřednictvím například bankovní karty k volebnímu účtu disponuje pouze osoba pověřená koaliční radou (pokladník),

:::3.6.6. Piráti zajistí oddělené vedení účetnictví volební kampaně.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;3&lt;/div&gt;

::3.7. Obě strany jsou si povinny poskytovat si při plnění závazků týkajících se koalice maximální součinnost.

::3.8. Pokud bude některá koaliční strana nebo obě koaliční strany odpovídat za škodu či hradit pokutu za jednání, které nevzniklo v důsledku činnosti koaliční rady či jiných osob či útvarů oprávněných jednat ve věcech týkajících se koalice, pokud je takové jednání koalici přičítáno a přitom ho zavinila pouze jedna z koaličních stran, pak má vůči ní druhá koaliční strana právo na náhradu vynaložených nákladů.

::3.9. Kontrola hospodaření se společným majetkem bude zajištěna auditorem, kterého potvrdí koaliční rada po projednání s kontrolními orgány obou stran. Zjištěné nedostatky budou řešeny volebním štábem.

::3.10. Po volbách volební štáb provede závěrečné vyúčtování kampaně, které bude následně ověřeno auditorem, a vyhotoví zprávu o financování volební kampaně. Tyto dokumenty předloží koaliční radě.

::3.11. Případné nevyužité prostředky a společný majetek se po skončení, vyúčtování kampaně a jeho ověření auditorem rozdělí mezi koaličními stranami v souladu s § 16a VolZ ve stejném poměru, v jakém se strany podle této dohody zavázaly na kampaň přispět.

&lt;span id=&quot;Příspěvek na úhradu volebních nákladů&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''4. Příspěvek na úhradu volebních nákladů'''&lt;/big&gt;

::4.1. Rozhodný poměr Pirátů vůči STAN pro účely rozdělení příspěvku na úhradu volebních nákladů a pro další mechanismy v koaliční smlouvě (dále jen „rozhodný poměr“) se stanoví podle dosaženého počtu mandátů celkově získaných koalicí ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 podle tabulky uvedené v příloze k finanční dohodě.

::4.2. Koaliční strany se dohodly, že příspěvek na úhradu volebních nákladů (podle § 85 VolZ), na který vznikne koalici nárok po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, se bude mezi koaliční strany dělit v rozhodném poměru. Koaliční strany uplatní nárok koalice u Ministerstva financí společnou žádostí, která již bude zohledňovat zúčtování vkladů podle následujícího bodu.

::4.3. Zúčtování vkladů proběhne tak, že celková výše vkladů koaličních stran na volební kampaň se rozpočte mezi koaliční strany v rozhodném poměru podle skutečného počtu mandátů získaných koalicí ve volbách. Vzájemná pohledávka vyplývající z rozdílu mezi takto vypočtenou výší vkladu a skutečnou výší jimi složených vkladů, které se považují za zálohu, se zohlední v částce nárokované po Ministerstvu financí.

::4.4. V žádosti o výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů uvedou koaliční strany čísla bankovních účtů koaličních stran, na které má být příspěvek na úhradu volebních nákladů převeden, a odpovídající částku.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;4&lt;/div&gt;

&lt;span id=&quot;Stálý příspěvek a příspěvek na činnost politického institutu&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''5. Stálý příspěvek a příspěvek na činnost politického institutu'''&lt;/big&gt;

::5.1. Koaliční strany konstatují, že podle § 20 odst. 3 ZPS nárok na stálý příspěvek vzniká politické straně nebo hnutí, nikoliv koalici jako celku.

::5.2. Koaliční strany uzavírají následující dohodu o podílu členů koalice na volebním výsledku v souladu s § 20 odst. 10 ZPS pro účely zjištění nároku na stálý příspěvek a určení jeho výše podle § 20 odst. 6 ZPS:

:::5.2.1. Pokud bude volební výsledek koalice aspoň 10 %, dělí se volební výsledek tak, že každé straně se započítá 5 % a zbylá část volebního výsledku se rozpočítá mezi obě strany podle rozhodného poměru podle této smlouvy, takže budou mít obě strany nárok na stálý příspěvek v maximální výši (§ 20 odst. 6 ZPS).

:::5.2.2. Pokud bude volební výsledek koalice aspoň 6 % hlasů a menší než 10 % hlasů, dělí se volební výsledek tak, že každé straně náleží polovina volebního výsledku koalice.

:::5.2.3. Pokud bude volební výsledek koalice menší než 6 % hlasů, dělí se volební výsledek tak, že pro účely rozhodnutí Ministerstva financí připadá celý výsledek Pirátům; Piráti jsou však povinni vždy do 15 dnů od obdržení stálého příspěvku polovinu takto obdržené částky vyplatit STAN.

::5.3. Koaliční strany se dohodly, že pro účely výpočtu výše příspěvku na činnost politického institutu se bude vycházet z výše stálého příspěvku určeného podle předchozího bodu. Pokud bude volební výsledek koalice menší než 6 % hlasů, ručí Piráti za to, že jejich politický institut do 15 dnů od obdržení příspěvku na činnost politického institutu odvede polovinu té části příspěvku na činnost institutu, která připadá na stálý příspěvek vyplacený pouze Pirátům (tj. polovinu z 10 % výše stálého příspěvku), politickému institutu STAN.

::5.4. Pokud volební výsledek dosáhne aspoň 6 % a Ministerstvo financí v rozporu s bodem 5.1 odmítne vyplatit oběma koaličním stranám stálý příspěvek, zachovají se koaliční strany tak, aby každá koaliční strana dostala z přiznané části stálého příspěvku přiznaného jen jedné straně či koalici jako celku stejný díl a nepřiznanou část stálého příspěvku uplatní koaliční strany soudně s tím, že náklady řízení budou platit, případně hradit, stejným dílem.

::5.5. Koaliční strany se dohodly, že Ministerstvu financí pro účely naplnění ustanovení § 20 odst. 10 ZPS zašlou dohodu, která je v příloze této finanční dohody, která obsahuje pouze část, která se bezprostředně týká Ministerstva financí. Tím není dotčeno plné znění ujednání v této kapitole finanční dohody, které zakládá nárok na vzájemné plnění.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;5&lt;/div&gt;

&lt;span id=&quot;Příspěvek na mandát poslance a jeho kompenzace&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''6. Příspěvek na mandát poslance a jeho kompenzace'''&lt;/big&gt;

::6.1. Koaliční strany berou na vědomí, že podle § 20 odst. 9 ZPS jestliže byl poslanec zvolen na kandidátní listině koalice, příspěvek na mandát náleží straně a hnutí, za které byl na kandidátní listině koalice uveden.

::6.2. Koaliční strany se dohodly, že pokud to bude možné, příspěvek na mandát poslance budou po vzájemném ujištění nárokovat ve výši rozhodného poměru připadajícího na danou stranu z celkové částky odpovídající příspěvkům na mandát za všechny poslance zvolené na kandidátní listině koalice.

::6.3. Nebude-li to možné, uplatní každá koaliční strana příspěvek na mandát poslance podle bodu 6.1. Koaliční strany si budou odchylku od nároku podle bodu 6.2 kompenzovat. Nárok na kompenzaci uplatní zkrácená strana po vyplacení příspěvku na mandát poslance Ministerstvem financí u druhé koaliční strany výzvou k plnění. Vyzvaná koaliční strana uhradí kompenzaci do 15 dnů od obdržení výzvy.

&lt;span id=&quot;Závěrečná ujednání&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''7. Závěrečná ujednání'''&lt;/big&gt;

::7.1. Tato smlouva je vyhotovena v šesti originálech, z nichž každá smluvní strana obdrží po třech stejnopisech. Tuto smlouvu lze měnit jen základě písemného dodatku stvrzeného souhlasem obou dvou smluvních stran.

::7.2. Dohodu o státních příspěvcích, která tvoří včetně tabulky rozhodného poměru přílohu této finanční dohody, předloží každá z koaličních stran nejpozději poslední den stanovený pro registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 Ministerstvu financí (§ 20 odst. 8 ZPS).

::7.3. Pokud by se dodatečně ukázalo, že jednotlivá část této dohody je neplatná, není tím dotčena platnost zbytku této dohody, pokud lze neplatnou část rozumně oddělit. Strany se zavazují, že v případě neplatnosti jednotlivé části této dohody vyvinou veškeré přiměřené úsilí k nápravě a k dosažení cíle této dohody.

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;6&lt;/div&gt;

::7.4. Zejména, nebudou-li z jakéhokoliv důvodu platby rozděleny podle vůle stran projevené v této dohodě, strany se zavazují tyto příjmy vzájemně vypořádat tak, aby nejpozději k poslednímu dni každého kalendářního roku po celou dobu 9. volebního období Poslanecké sněmovny příjmy odpovídaly sjednaným vztahům.

V ……………………….. dne …………….

{| 
|Za Piráty:
|style=&quot;width: 100pt;&quot;|&amp;nbsp;
|Za STAN:
|-
|
|&amp;nbsp;
|
|-
|…………………………………………………
|&amp;nbsp;
|…………………………………………………
|-
|PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
|&amp;nbsp;
|Mgr. Bc. Vít Rakušan
|-
|předseda strany
|&amp;nbsp;
|předseda hnutí
|}

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;7&lt;/div&gt;

&lt;span id=&quot;Přílohy&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Přílohy'''&lt;/big&gt;

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;8&lt;/div&gt;

&lt;span id=&quot;Dohoda o státních příspěvcích&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Dohoda o státních příspěvcích'''&lt;/big&gt;

Koaliční strany

::'''1/''' '''Česká pirátská strana''' (dále jen „Piráti“), IČ 71339698,
:::politická strana se sídlem Na Moráni 360/3, 128 00 Praha 2, a

::'''2/''' '''hnutí Starostové a nezávislí''' (dále jen „STAN“), IČ 26673908,
:::politické hnutí se sídlem Malostranské nám. 266/5, 118 00 Praha 1,

se pro účely voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných v roce 2021 dohodly na následujícím ujednání podle § 20 odst. 10 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZPS“):

:1. Koaliční strany konstatují, že podle § 20 odst. 3 ZPS nárok na stálý příspěvek vzniká politické straně nebo hnutí, nikoliv koalici jako celku.

:2. Koaliční strany uzavírají následující dohodu o podílu členů koalice na volebním výsledku v souladu s § 20 odst. 10 ZPS pro účely zjištění nároku na stálý příspěvek a určení jeho výše podle § 20 odst. 6 ZPS:

::2.1. Pokud bude volební výsledek koalice aspoň 10 %, dělí se volební výsledek tak, že každé straně se započítá 5 % a zbylá část volebního výsledku se rozpočítá mezi obě strany podle rozhodného poměru v příloze této smlouvy, takže budou mít obě strany nárok na stálý příspěvek v maximální výši (§ 20 odst. 6 ZPS).

::2.2. Pokud bude volební výsledek koalice aspoň 6 % hlasů a menší než 10 % hlasů, dělí se volební výsledek tak, že každé straně náleží polovina volebního výsledku koalice.

::2.3. Pokud bude volební výsledek koalice menší než 6 % hlasů, dělí se volební výsledek tak, že pro účely rozhodnutí Ministerstva financí připadá celý výsledek Pirátům.

:3. Koaliční strany se dohodly, že pro účely výpočtu výše příspěvku na činnost politického institutu se bude vycházet z výše stálého příspěvku určeného podle předchozího bodu 2.

Koaliční strany se dále dohodly, že pokud to bude možné, příspěvek na mandát poslance budou nárokovat ve výši podle rozhodného poměru v příloze této smlouvy připadajícího na danou stranu z celkové částky připadající na příspěvek na mandát všech poslanců zvolených za koalici.

V ……………………….. dne …………….

{| 
|Za Piráty:
|style=&quot;width: 100pt;&quot;|&amp;nbsp;
|Za STAN:
|-
|
|&amp;nbsp;
|
|-
|…………………………………………………
|&amp;nbsp;
|…………………………………………………
|-
|PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
|&amp;nbsp;
|Mgr. Bc. Vít Rakušan
|-
|předseda strany
|&amp;nbsp;
|předseda hnutí
|}

'''Příloha''': Rozhodný poměr mezi Piráty a STAN podle celkového počtu mandátů, který získá koalice Pirátů a STAN ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v roce 2021

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;9&lt;/div&gt;

&lt;span id=&quot;Rozhodný poměr&quot;&gt;&lt;/span&gt;
&lt;big&gt;'''Rozhodný poměr'''&lt;/big&gt;

mezi Piráty a STAN podle celkového počtu mandátů, který získá koalice Pirátů a STAN ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v roce 2021

{|
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Počet'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Rozhodný'''
|
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Počet'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Rozhodný'''
|
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Počet'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''Rozhodný'''
|-
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''mandátů'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''poměr'''
|
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''mandátů'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''poměr'''
|
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''mandátů'''
|bgcolor=&quot;#c0c0c0&quot;|'''poměr'''
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|40 a  méně
|2,250
|60
|2,152
|80
|1,955
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|41
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|61
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,138
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|81
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,948
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|42
|2,250
|62
|2,125
|82
|1,941
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|43
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|63
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,112
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|83
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,935
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|44
|2,250
|64
|2,100
|84
|1,929
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|45
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|65
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,088
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|85
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,923
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|46
|2,250
|66
|2,077
|86
|1,917
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|47
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|67
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,066
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|87
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,911
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|48
|2,250
|68
|2,056
|88
|1,905
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|49
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|69
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,045
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|89
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,825
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|50
|2,250
|70
|2,036
|90
|1,813
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|51
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|71
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,026
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|91
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,800
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|52
|2,250
|72
|2,017
|92
|1,788
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|53
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,250
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|73
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,008
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|93
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,776
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|54
|2,250
|74
|2,000
|94
|1,765
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|55
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,232
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|75
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,992
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|95
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,754
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|56
|2,214
|76
|1,984
|96
|1,743
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|57
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,198
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|77
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,976
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|97
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,732
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|58
|2,182
|78
|1,969
|98
|1,722
|-
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|59
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|2,167
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|79
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,962
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|99
|bgcolor=&quot;#e0e0e0&quot;|1,712
|-
|
|
|
|
|
| rowspan=&quot;2&quot; |
|
|
|-
|
|
|
|
|
|100
|1,703
|}

&lt;div style=&quot;text-align: right;&quot;&gt;10&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Politické dokumenty ČR]]</text>
      <sha1>nfoj2hk37lv2bhrqvxbhcph9vezwph6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bezděkova bible/Kniha Žalmův</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77132</id>
    <revision>
      <id>337071</id>
      <parentid>285062</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:43:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337071</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6464" sha1="d8224lovgkr2kbav9d05sbf82stw1ll" xml:space="preserve">{{Digitalizace|BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Bezděkova bible
  | AUTOR = František Serafinský Bezděka
  | PŘEDCHOZÍ = Jobova kniha
  | ČÁST = Kniha Žalmův
  | DALŠÍ = Kniha Přísloví
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kniha Žalmův
  | AUTOR = neznámý
  | PŘELOŽIL = [[Autor:František Serafinský Bezděka|František Serafinský Bezděka]]
  | ZDROJ = [[:Soubor:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu]]
  | VYDÁNO = Praha: I.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;Kober, 1862
  | LICENCE = PD old 140
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Kniha žalmů
  | INDEX = BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu
}}

&lt;div class=&quot;toc&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;toctitle&quot;&gt;Žalm č.:&lt;/div&gt;
[[#Žalm 1.|1]]
[[#Žalm 2.|2]]
[[#Žalm 3.|3]]
[[#Žalm 4.|4]]
[[#Žalm 5.|5]]
[[#Žalm 6.|6]]
[[#Žalm 7.|7]]
…

&lt;/div&gt;
&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;13-14&quot; fromsection=&quot;0-intro&quot; tosection=&quot;0-intro&quot; /&gt;
&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15&quot; onlysection=&quot;1-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15&quot; onlysection=&quot;1-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15&quot; onlysection=&quot;1-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15&quot; onlysection=&quot;2-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15-16&quot; onlysection=&quot;2-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;15&quot; onlysection=&quot;2-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16&quot; onlysection=&quot;3-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16&quot; onlysection=&quot;3-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16&quot; onlysection=&quot;3-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16&quot; onlysection=&quot;4-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16-17&quot; onlysection=&quot;4-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;16-17&quot; onlysection=&quot;4-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17&quot; onlysection=&quot;5-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17&quot; onlysection=&quot;5-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17&quot; onlysection=&quot;5-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17&quot; onlysection=&quot;6-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17-18&quot; onlysection=&quot;6-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;17-18&quot; onlysection=&quot;6-komentar&quot; /&gt;
|}

&lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;18&quot; onlysection=&quot;7-intro&quot; /&gt;

{|
|- style=&quot;text-align: justify; vertical-align: top;&quot;
| style=&quot;border-right: 1px solid #000; padding-right: 1em; width: 55%;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;18&quot; onlysection=&quot;7-text&quot; /&gt;
| style=&quot;padding-left: 1em;&quot; | &lt;pages index=&quot;BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu&quot; include=&quot;18&quot; onlysection=&quot;7-komentar&quot; /&gt;
|}</text>
      <sha1>d8224lovgkr2kbav9d05sbf82stw1ll</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Bartlett, Paul Wayland</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77381</id>
    <revision>
      <id>337138</id>
      <parentid>260410</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:42:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337138</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1438" sha1="mesojlr59q70uknig3j94eny6jav8xv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Bartlett, Paul Wayland
| PŘEDCHOZÍ = Bartlett, John Russell
| DALŠÍ = Bartoli, Daniello
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bartlett, Paul Wayland
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Bartlett, Paul Wayland}}''' (1865 – ), americký sochař, narodil se v New Haven v Connecticutu, syn Trumana H. Bartletta, uměleckého kritika a sochaře. Když mu bylo patnáct, začal studovat v Paříži pod Frémietem modely zvířat v Jardin des Plantes. Získal medaili na pařížském Salonu roku 1887. Mezi jeho hlavní díla patří: „Ochočený medvěd“ v Metropolitním muzeu umění v New Yorku; jezdecká socha Lafayetta na pařížském náměstí Place du Carrousel, kterou Francouzské republice předaly američtí školáci; mocní a mužní Kolumbus a Michelangelo v Kongresové knihovně ve Washingtonu D. C.; „Přízračný tanečník“ v Pensylvánské akademii ve Filadelfii; „Umírající lev“; jezdecká socha McClellana ve Filadelfii; a socha Josepha Warrena v Bostonu v Massachusetts. Pozoruhodné jsou také jeho bronzové patiny plazů, hmyzu a ryb.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Bartlett, Paul Wayland]]</text>
      <sha1>mesojlr59q70uknig3j94eny6jav8xv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Adam, Paul</title>
    <ns>0</ns>
    <id>78944</id>
    <revision>
      <id>337137</id>
      <parentid>265086</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:42:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337137</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1377" sha1="ixmiz3ii8rz6tn3vxmey09jdejud8s9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Adam, Paul
| PŘEDCHOZÍ = Adam, Melchior
| DALŠÍ = Adam, Robert
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Adam, Paul
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| POPISEK = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| SOUVISEJÍCÍ = 
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA-HESLO = Paul Adam
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Adam, Paul}}''' (1862– ), francouzský romanopisec, narozen v Paříži 7. prosince 1862. Byl stíhán za svůj první román ''Chair molle'' (1885), ale byl osvobozen. Spolupracoval s Jeanem Moréasem na ''Le thé chez Miranda'' (1886) a s Moréasem a Gustavem Kahnem založil ''Symboliste'', čímž se prosadil jako jeden z prvních obhájců symbolismu. Z jeho četných románů stojí za zmínku ''Le mystère des foules'' (2 sv., 1895), studie o boulangismu, ''Lettres de Malaisie'' (1897), fantastický román o imaginární budoucí politice. V roce 1899 zahájil novou románovou řadu, která se věnuje historii napoleonských válek, restauraci a vládě Ludvíka Filipa, zahrnující ''La force'' (1899), ''L’enfant d’Austerlitz'' (1901), ''La ruse'' (1902) a ''Au soleil de Juillet'' (1903). V roce 1900 napsal byzantský román, ''Basile et Sophia''.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Adam, Paul]]</text>
      <sha1>ixmiz3ii8rz6tn3vxmey09jdejud8s9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Tuřany</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80628</id>
    <revision>
      <id>337022</id>
      <parentid>289375</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T16:33:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337022</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1946" sha1="4vwgmkjij10gp914d2ac1m4k4xcosli" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Tuřany
  | PŘEDCHOZÍ = Turany
  | DALŠÍ = Turati
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuřany
  | AUTOR = [[Autor:Eduard Müller|Eduard Müller]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;874. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:3a6de5b0-1453-11e5-ac49-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Tuřany (okres Kladno)|Tuřany (okres Kladno)]], [[w:Tuřany (část Brna)|Tuřany (část Brna)]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Tuřany: 1) T.,''' far. ves a poutnické místo v Čechách, hejtm., okr. a pš. Slaný; 88 d., 724 obyv. č. (1900), kostel Nanebevzetí Panny Marie (ve XÌV. stol. plebanie) od r. 1786 far., 4tř. šk., panský ovčin a kamenouhelné doly. Stávala zde tvrz. R. 1623 koupil '''T.''' Jaroslav Bořita z Martinic a připojil je ke zboží smečenskému.

'''2) T.''' (Turas), far. ves na Moravě při stanici želez. dr. Chrlice-'''T.''' a Brno-Přerov, v hejtm. a okr. brněnském, má 240 d., 1528 obyv. č., 26 n. (1900), poutnický kostel Nanebevzetí P. Marie (r. 1806 vyst., r. 1880 opravován a 2 věžemi ozdoben), 5tř. šk., pš., spořit, a zál. spolek, továrnu na kávové náhražky, výrobu likérův a mlýn. Vedle kostela stojí kaplička, v níž zázračná soška sv. Cyrillem a Methodějem na Moravu přinesená a r. 1050 sedlákem opět prý nalezená. '''T.''' náležely Pernšteinům a pak biskupům olomouckým. Ale napotom ves rozdělena ve 3 díly: 1. díl j biskupský panství chrlického, 2. díl kláštera sv. Josefa v Brně byl r. 1825 připojen k Sokolnicím a 3. díl naležel jesuitům k panství řečkovskému. ''[[Autor:Eduard Müller|E. M.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Kladno v Ottově slovníku naučném|Tuřany]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Brno-město v Ottově slovníku naučném|Tuřany]]</text>
      <sha1>4vwgmkjij10gp914d2ac1m4k4xcosli</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ústí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81304</id>
    <revision>
      <id>337025</id>
      <parentid>281226</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:12:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337025</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="22048" sha1="2klgf3k11tji0qvpt5ef9wu6u5xj2am" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ústí
  | PŘEDCHOZÍ = Usť-Choperskaja
  | DALŠÍ = Ustica
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Ústí
  | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], [[Autor:Emanuel Karel Zeiner|Emanuel Karel Zeiner]], neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;245. {{Kramerius|nkp|d5268130-0a75-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE2 = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ústí (rozcestník)
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Sezimovo Ústí|Sezimovo Ústí]], [[w:Ústí (okres Jihlava)|Ústí (okres Jihlava)]], [[w:Ústí (okres Přerov)|Ústí (okres Přerov)]], [[w:Ústí (okres Vsetín)|Ústí (okres Vsetín)]], [[w:Ústí (Stará Paka)|Ústí (Stará Paka)]], [[w:Ústí nad Labem|Ústí nad Labem]], [[w:Ústí nad Orlicí|Ústí nad Orlicí]]
}}
[[Soubor:Č. 4495. Znak města Ústí n. Labem.jpg|náhled|Č. 4495. Znak města Ústí n. Labem]]
[[Soubor:Č. 4496. Znak města Ústí n. Orlicí.jpg|náhled|Č. 4496. Znak města Ústí n. Orlicí]]

{{Forma|proza}}
'''Ústí''', {{Prostrkaně|Oustí}}: '''1) Ú.,''' ves v&amp;nbsp;Čechách, hejtm. Benešov, okr. a&amp;nbsp;pš. Neveklov, fara Živohoušt; 19&amp;nbsp;d., 118&amp;nbsp;obyv. č. (1900), 2&amp;nbsp;mlýny, par. pila; opodál samoty: Borákov (mlýn), Hradnice, na Potocích, Nouze, Paseka, Suchá Louka, Žlíbek a&amp;nbsp;zřícenina hradu{{Prostrkaně|{{Heslo|Ostromeč| Ostromeče}}}} (v. t. 2). — '''2)&amp;nbsp;Ú.,''' ves t., hejtm. Něm. Brod, okr. Humpolec, fara Branišov, pš. Větr. Jeníkov; 67&amp;nbsp;d., 487&amp;nbsp;obyv. č. (1900), popl. dvůr, škrobárna, Oplaský mlýn a&amp;nbsp;samoty: Buková, Hejšt, Hlaváček a&amp;nbsp;na Němečku. Ve starších dobách držel '''Ú.''' klášter želivský. — '''3)&amp;nbsp;Ú.,''' ves t., 394&amp;nbsp;''m'' n.&amp;nbsp;m., hejtm., okr. a&amp;nbsp;fara Nová Paka, pš. St. Paka; 74&amp;nbsp;d., 414&amp;nbsp;obyv. č. (1900), 1tř. šk. — '''4)&amp;nbsp;Ú.'''{{Prostrkaně| nad Labem }}(''Aussig''), důležité průmyslové a&amp;nbsp;obchodní město v&amp;nbsp;sev. Čechách, 140&amp;nbsp;''m'' n.&amp;nbsp;m., na lev. bř. Labe (do něhož se zde vlévá ř. Bělá), v&amp;nbsp;úrodné a&amp;nbsp;romantické krajině, má 1578 d., 299&amp;nbsp;obyv. č., 27.436&amp;nbsp;n., s&amp;nbsp;Březnicí a&amp;nbsp;Klíšem jako obec polit. 2009 d., 774&amp;nbsp;obyv. č., 35.037&amp;nbsp;n. (1900), děkan. kostel Nanebevzetí P.&amp;nbsp;Marie s&amp;nbsp;obrazem Madonny od Karla Dolce, kostel sv.&amp;nbsp;Vojtěcha s&amp;nbsp;klášterem dominikánským, klášter milosrd. sester sv.&amp;nbsp;Kříže, superintendantství evang. církve, evang. kostel a&amp;nbsp;faru, synagogu, radnici a&amp;nbsp;j. budovy veřejné. '''Ú.''' jest sídlem okr. hejtm. a&amp;nbsp;soudu, evidence katastru daně pozemkové, hlavního berního a&amp;nbsp;hlavního celního úřadu, správy kontrolního okresu finanční stráže, úřadu cejchovního, četn. stanice, pš., telegrafu, telefonu, 3&amp;nbsp;nádraží: Rak.-uher. spol. st. dr. (Praha–Podmokly), Ústecko-teplické dr. ('''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.–Bílina a&amp;nbsp;'''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.–Chomútov{{Redakční poznámka|Chomutov.}}) a&amp;nbsp;Sev.-záp. dr. ('''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.–Střekov), má vyšší gymnasium, obchodní akademii, vyšší šk. dívčí, šk. plaveckou, kupeckou pokrač. a&amp;nbsp;průmysl, pokrač., 4&amp;nbsp;šk. měšť. pro chl. a&amp;nbsp;dív. (o&amp;nbsp;23&amp;nbsp;tř.), 9&amp;nbsp;šk. obec. pro chl. a&amp;nbsp;dív. (o&amp;nbsp;65&amp;nbsp;tř.), 3&amp;nbsp;šk. hudební, 2&amp;nbsp;klavírní, 2&amp;nbsp;na citeru, 2&amp;nbsp;pro umělé vyšívání a&amp;nbsp;1&amp;nbsp;pro řeči moderní a&amp;nbsp;7&amp;nbsp;škol mateř. a&amp;nbsp;opatroven, museum průmyslové, lidovou knihovnu, všeobecnou nemocnici, sirotčinec, 3&amp;nbsp;ústavy zaopatřovací, 3&amp;nbsp;lékárny a&amp;nbsp;lázně parní a&amp;nbsp;vanové. Peněžní ústavy a&amp;nbsp;akciové podniky: měst. spořitelna, ústecká spořitelna, spořitelna a&amp;nbsp;záložna zem. okr. a&amp;nbsp;hospodář, spolku pro '''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;a&amp;nbsp;Chabařovice, záložna Prvního všeobecného spolku úředníků v&amp;nbsp;Rakousko-uher. říši, spořitelní a&amp;nbsp;zálož. spolek pro '''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;a&amp;nbsp;okolí, filiálky: Živnostenské banky (obchod uhlím), Čes. esk. banky, Anglo-rak. banky, Rak.-uh. banky a&amp;nbsp;Videň. bankovní jednoty, zastavárna, 3&amp;nbsp;paroplavební podniky po Labi, 4&amp;nbsp;průmyslové společnosti, společnost drah elektrických a&amp;nbsp;j. podniky finanční. Průmysl zastupuje cukrovar a&amp;nbsp;raffinerie cukru (hospodář. úvěr. banky pro království České), 2&amp;nbsp;mlýny, továrna na loupání rýže, výroba margarinu, hořčice, sodové vody a&amp;nbsp;lihovin, parostr. pivovar a&amp;nbsp;sladovna (berlínské akc. společnosti), skladiště potravin ústecko-teplické železniční společnosti, skladiště soli, továrna na aetherické oleje a&amp;nbsp;essence; 2&amp;nbsp;továrny na stroje, akc. továrna na měď, kotlárna a&amp;nbsp;kovosoustružnictví, výroba měděného, železného a&amp;nbsp;kovového zboží, továrna na velocipédy, motory a&amp;nbsp;montování šicích strojů, továrna na sklo, cement, krycí. lepenku a&amp;nbsp;zboží siderolithové, 7&amp;nbsp;cihelen, 3&amp;nbsp;závody kamenické, 4&amp;nbsp;kamenné lomy, dobýváni písku, hnědouhelné doly, továrna na vodní sklo, 5&amp;nbsp;továren na chem. produkty, výroba zemitých a&amp;nbsp;malířských barev, 3&amp;nbsp;továrny na laky a&amp;nbsp;fermeže, továrny na svíčky a&amp;nbsp;mýdlo, raffinerie kafru, výroba jedu, továrny na mazadla, na olej, tuky, leštidla, inkoust, chloroform a&amp;nbsp;ocet, 2&amp;nbsp;koželužny, 3&amp;nbsp;provazárny, výroba bandaží, továrna na krmivo pro dobytek, pila, stavba pian a&amp;nbsp;lodí, 2&amp;nbsp;továrny na slaměné klobouky, 7&amp;nbsp;továren na bavlněné, vlněné a&amp;nbsp;hedvábné zboží, 2&amp;nbsp;mech. pletárny, 2&amp;nbsp;továrny na zboží pletené a&amp;nbsp;stávkové, barevna a&amp;nbsp;úpravna zboží, 7&amp;nbsp;knihtiskáren a&amp;nbsp;kamenotiskáren, 2&amp;nbsp;lithografie, plynárna, elektrárna a&amp;nbsp;jiné menší podniky průmyslové a&amp;nbsp;řemeslné. Dále jest zde několik obchodních jednatelství, kommissionářství, zasílatelství, velkoobchody s&amp;nbsp;dřívím, stavebním materiálem, uhlím, cukrem, zemskými plodinami vůbec, značný vývoz uhlí, cukru, ovoce a&amp;nbsp;obilí. '''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;jest nejdůležitější středisko severočeského vývozu a&amp;nbsp;má dva přístavy. R.&amp;nbsp;1904 bylo vyloženo na překladištích a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;obou přístavech (od raffinerie až po Březnici) celkem ze 791&amp;nbsp;lodí 1,177.129&amp;nbsp;''q'' různého zboží a&amp;nbsp;nákladu (hlavne 262.476&amp;nbsp;''q'' sirného kyzu, 259.891&amp;nbsp;''q'' rýže, 135.796&amp;nbsp;''q'' kukuřice, 76.380&amp;nbsp;''q'' soli, 66.021&amp;nbsp;''q'' fosfátu, 56.702&amp;nbsp;''q'' žel. rudy, 49.738&amp;nbsp;''q'' obilí, 46.973&amp;nbsp;''q'' vlny, 37.174&amp;nbsp;''q'' ledku, 20.658&amp;nbsp;''q'' železa, 17.558&amp;nbsp;''q'' dřev. zboží, 14.295&amp;nbsp;''q'' pryskyřice a&amp;nbsp;j.) a&amp;nbsp;naloženo bylo do 4112 lodí 13,387.561&amp;nbsp;''q'' různého zboží a&amp;nbsp;nákladu (hlavně 12,755.660&amp;nbsp;''q'' uhlí, 409.315&amp;nbsp;''q'' cukru, 38.108&amp;nbsp;''q'' ovoce, 20.750&amp;nbsp;''q'' chloridu barnatého, 16.752&amp;nbsp;''q'' železa, 15.230&amp;nbsp;''q'' zboží chemického, 14.375&amp;nbsp;''q'' rýže, 11.490&amp;nbsp;''q'' minerál, vod, 10.949&amp;nbsp;''q'' obilí, 10.444&amp;nbsp;''q'' sladu, 10.148&amp;nbsp;''q'' skla a&amp;nbsp;j.) a&amp;nbsp;odplulo ze zdejších přístavů 82.632&amp;nbsp;osob a&amp;nbsp;připlulo 82.123.&amp;nbsp;V&amp;nbsp;zimním období r.&amp;nbsp;1904—05&amp;nbsp;bylo v&amp;nbsp;obou přístavech ústeckých 158&amp;nbsp;lodí, a&amp;nbsp;to ve starém přístavě 75&amp;nbsp;lodí a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;novém 69&amp;nbsp;vlečných lodí a&amp;nbsp;po jednom řetězovém, kolesovém a&amp;nbsp;šroubovém parníku a&amp;nbsp;11&amp;nbsp;přístavních můstků. V&amp;nbsp;celku v&amp;nbsp;'''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;Březnici bylo z&amp;nbsp;1420 lodí vylož. 2,100.133&amp;nbsp;''q'' a&amp;nbsp;naloženo do 4360 lodí 14,485.571&amp;nbsp;''q'' různého zboží a&amp;nbsp;nákladu. ''red.'' —{{Prostrkaně| Erb }}(vyobr. č.&amp;nbsp;4495.): Na červeném štítě stříbrný český lev maje přední nohy brněné a&amp;nbsp;na hlavě přílbici s&amp;nbsp;dvěma zlatými křídly složenými; též drápy jsou zlaté. (Tak již na nejstarší pečeti.) —{{Prostrkaně| Dějiny}}: '''Ú.''' bylo prvotně knížecím hradem a&amp;nbsp;podhradím, kudy šla cesta do Míšeňská. Tu se vybíralo ode dávna clo, z&amp;nbsp;něhož díl dáván klášterům břevnovskému a&amp;nbsp;sv.&amp;nbsp;Jiří a&amp;nbsp;kostelu koll. v&amp;nbsp;Litoměřicích. Kníže Bedřich tu vdával r.&amp;nbsp;1186 svou dceru za mladého markr. míšeňského. Z&amp;nbsp;býv. podhradí vzniklo za Přemysla&amp;nbsp;II. město, jež teprve ok. r.&amp;nbsp;1278 hrazeno. V&amp;nbsp;městě vznikly dvě fary, jedna u&amp;nbsp;sv.&amp;nbsp;Maří, druhá u&amp;nbsp;sv.&amp;nbsp;Vojtěcha. Křižovníci s&amp;nbsp;červ. hvězdou tu měli kommendu a&amp;nbsp;špitál (asi z&amp;nbsp;1.&amp;nbsp;1280—90). Hrad a&amp;nbsp;město '''Ú.''' zastavovány r.&amp;nbsp;1283 Otíkovi markr. braniborskému. Král Jan potvrdil městu(1325) starší svobody, které shořely, a&amp;nbsp;nové důležité přidal (1325, 1327, 1335,1337, 1339). Karel IV.&amp;nbsp;pokládal '''Ú.''' mezi města, jež se mohla zastavovati, potvrdil (1348, 1349) svobody. Ostatek doby až do r.&amp;nbsp;1420 vyplňují rozmanitá zbožná nadání pro kostely a&amp;nbsp;oltáře. Král Sigmund zastavil '''Ú.''' (1423) Bedřichovi knížeti saskému právě v&amp;nbsp;týž čas, když město již po druhé ohrožováno od husitův. Také v&amp;nbsp;l. 1424 až 1425 se tito přibližovali k&amp;nbsp;'''Ú.''' Když však saská posádka u&amp;nbsp;Litoměřic plenila (1426), vytáhl proti '''Ú.''' Jakoubek ze Vřesovic s&amp;nbsp;Pražany a&amp;nbsp;Tábory. Dobyvše měst k&amp;nbsp;východu ležících přilehli k&amp;nbsp;'''Ú.''' ke sklonku měsíce května (nikoliv dříve). Kateřina, kněžna saská, sebravši znamenité vojsko poslala je k&amp;nbsp;vybavení '''Ú.''', avšak i&amp;nbsp;Čechové se zesilovali. Když Němci dne 16.&amp;nbsp;čna se blížili, žádáno na nich, aby s&amp;nbsp;jatými zacházelo se lidsky, což však hrdě zamítli. Tudíž kněz Prokop Holý, vrchní velitel, sešikoval se k&amp;nbsp;obraně na Běhání, odrazil vzteklý útok Němcův a&amp;nbsp;způsobiv v&amp;nbsp;nich zmatek, hnal je, tepal a&amp;nbsp;zabíjel. Nešetřeno nikoho, ani těch, kdo se poddávali. Potom ztečeno město, vypleněno a&amp;nbsp;vypáleno, tak že leželo pusto tři léta. Jakoubek, osadiv je zase, držel je do r.&amp;nbsp;1436. Za něho nastal do města posud německého příliv Čechův, kteří se osazovali mezi starousedlými Němci. Po čase Čechové nabyli takové převahy, že vtiskli městu český ráz (1474 atd.). Potvrzení svobod a&amp;nbsp;nových dosáhlo '''Ú.''' v&amp;nbsp;l. 1437, 1454 a&amp;nbsp;1457. Králi Jiřímu, jenž r.&amp;nbsp;1459 svobody potvrdil, zachovávali Ústští věrnost. Král Vladislav potvrdil svobody (1471), obnovil erb (1476) a&amp;nbsp;slíbil platův komorních a&amp;nbsp;berně nezastavovali (1480). Za krále Ludvíka přeložen výroční trh (1522). R.&amp;nbsp;1538, dne 9.&amp;nbsp;května, '''Ú.''' vyhořejo skorém všechno. V&amp;nbsp;l. 1546—47&amp;nbsp;zachovali Ústští Ferdinandovi&amp;nbsp;I. věrnost, začež obdrželi svobody a&amp;nbsp;zejména hlas na sněmích. V&amp;nbsp;XVI.&amp;nbsp;stol. oblíbili si víru podobojí, a&amp;nbsp;ač pozemské statky kupovali, upadli v&amp;nbsp;XVII.&amp;nbsp;stol. v&amp;nbsp;takové závady, že je prodali. R.&amp;nbsp;1618 přidali se k&amp;nbsp;povstalcům a&amp;nbsp;dne 20.&amp;nbsp;list. způsobena v&amp;nbsp;městě bouře, při níž Arnošt Schosser primas zavražděn. Po r.&amp;nbsp;1620 zabrány všechny statky městské, jichž část prodána. Ostatek skrovný navrácen obci, protože město bylo r.&amp;nbsp;1631 vypáleno od Sasů. Někteří měšťané vystěhovali se pro víru (1625 a&amp;nbsp;1626), ostatní pak byli vojáky a&amp;nbsp;platy nemírně sužováni a&amp;nbsp;část města byla pusta. Také za válek s&amp;nbsp;Prusy a&amp;nbsp;Francouzi způsobeny městu nemalé škody. Ve 2.&amp;nbsp;pol. XIX.&amp;nbsp;stol. '''Ú.''' vzrůstalo tak, že mělo r.&amp;nbsp;1860 čtyřikráte tolik obyvatelstva jako 50&amp;nbsp;let před tím, a&amp;nbsp;za následujících desítiletí přibylo k&amp;nbsp;předešlým ještě dvojnásobně lidstva. Příčina toho byl rozkvétající průmysl podporovaný množstvím blízkého uhlí a&amp;nbsp;výhodné spojovací prostředky. '''Ú.''' stalo se tak předním průmyslným a&amp;nbsp;obchodním městem v&amp;nbsp;sev. Čechách. Následkem příjmův z&amp;nbsp;toho pocházejících obec osvojila si všechny moderní vymoženosti a&amp;nbsp;poskytuje tvářnost velikého a&amp;nbsp;pokročilého města. V&amp;nbsp;Ú narodili se J.&amp;nbsp;A.&amp;nbsp;Fichtenbaum, jenž rodné město básnicky popsal (1614), a{{Prostrkaně|{{Heslo|Mengs| A.&amp;nbsp;R.&amp;nbsp;Mengs}}}} (v. t.). Paměti k&amp;nbsp;dějinám města (až do r.&amp;nbsp;1526) se vztahující vytištěny r.&amp;nbsp;1896 (Urkundenbuch der Stadt Aussig). ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' —{{Prostrkaně| Okr. soud ústecký }}má na 192.71&amp;nbsp;''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 5651 d., 987&amp;nbsp;obyv. č., 67.916&amp;nbsp;n.; ze 70.851&amp;nbsp;přít. obyv. 67.150&amp;nbsp;katol., 2727 ev., 923&amp;nbsp;žid. a&amp;nbsp;51&amp;nbsp;jiného vyznání; 35.261&amp;nbsp;muž., 35.590&amp;nbsp;žen. —{{Prostrkaně| Okr. hejtmanství ústecké}}, k&amp;nbsp;němuž příslušejí okr. soudy: '''Ú.''' n.&amp;nbsp;L.&amp;nbsp;a&amp;nbsp;Chabařovice, má na 35.583&amp;nbsp;''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 9286 d., 1277 obyv. č., 97.613&amp;nbsp;n., 3&amp;nbsp;jiné národ.; ze 101.321&amp;nbsp;přitom, obyv. 97.049&amp;nbsp;katol., 3210 ev., 1007 ž., 55&amp;nbsp;j. vyzn.; 50.095&amp;nbsp;muž., 51.226&amp;nbsp;žen. (1900). — '''5)&amp;nbsp;Ú.'''{{Prostrkaně| nad Lužnicí}}, dřevní pojmenování Starého Tábora, vsi u&amp;nbsp;Tábora. '''Ú.''' připomíná se po prvé r.&amp;nbsp;1262, ale jest starší osada, založená jako trhová ves na království, v&amp;nbsp;níž byl r.&amp;nbsp;1262 již klášter dominikánův. Po zadarování Chýnova biskupovi přenesen sem nějaký úřad, pročež kraj chýnovský jednou i&amp;nbsp;ústským se nazývá. Předkové Sezimův z&amp;nbsp;'''Ú.''' opanovali '''Ú.''' Král Přemysl&amp;nbsp;II. jim je sice odňal, ale opanovali je zase, přivedli sem obyvatelstvo z&amp;nbsp;Hradiště (Tábora) a&amp;nbsp;učinili z&amp;nbsp;'''Ú.''' hrazené město ({{Prostrkaně|Sezimino }}'''Ú.'''). Ok. r.&amp;nbsp;1272 ryžovalo se v&amp;nbsp;okolí zlato. V&amp;nbsp;držení Sezimův zůstalo '''Ú.''' do r.&amp;nbsp;1420. Drželi je r.&amp;nbsp;1317—31&amp;nbsp;Sezima, pak bratří Jan (†&amp;nbsp;j. 1370), Sezima (†&amp;nbsp;1386) a&amp;nbsp;Oldřich (†&amp;nbsp;1379), pak synové a&amp;nbsp;vnukové Janovi a&amp;nbsp;Oldřichovi, tak že držení dělilo se na čtvrtiny a&amp;nbsp;šestiny. Tak to bylo i&amp;nbsp;s podacím farního kostela a&amp;nbsp;špitálu, který byl zřízen r.&amp;nbsp;1388 z&amp;nbsp;nadání Sezimova. Ok. r.&amp;nbsp;1410 synové Jana mladšího Kamenického měli větší část '''Ú.''' skoupivše několik dílův. Oni a&amp;nbsp;máti jejich Anna z&amp;nbsp;Mochova poskytli tu útulku Janu Husovi, jenž tu 26.&amp;nbsp;čna 1414 dokončil »Jádro učení křesťanského«. Ostatek náležel Janovi Plešskému a&amp;nbsp;Oldřichovi Hradišťskému. Nesvornost držitelův podporována růzností víry, ježto Kameničtí (Jan a&amp;nbsp;Prokop) oblíbili si učení Husovo i&amp;nbsp;s částí obyvatelstva městského a&amp;nbsp;okolního. Oldřich vypudil všechny své protivníky, ale Prokop a&amp;nbsp;kněží podobojí Vaňček, Petr Hromada, Jan z&amp;nbsp;Bydlína a&amp;nbsp;Jan Smolín sebravše lid stejně smýšlející přepadli '''Ú.''' (20.—21.&amp;nbsp;ún. 1420) před úsvitem, když obyvatelstvo po úterku masopustním a&amp;nbsp;po kvaších bylo upadlo v&amp;nbsp;tvrdé spaní. Město bylo snadno dobyto a&amp;nbsp;mělo býti oporou nové straně náboženské, ale Hromadovi a&amp;nbsp;ostatním nezdála se poloha jeho býti příznivou, pročež opanovali blízkou horu Hradiště, aby tu založili pevnost. Dne 16.&amp;nbsp;bř. vypáleno '''Ú.''' tak kvapně, že ani chleba nedopečeno, a&amp;nbsp;vše obyvatelstvo převedeno na nový Tábor. S&amp;nbsp;městem shořel i&amp;nbsp;klášter, jejž mniši po dobytí kvapně opustili. Ač Prokop byl dědicem podle jména, přece Táboří opanovali zboží ústské, jež jim také císař Sigmund potvrdil, vyvadiv je od dědicův (1437). Později tu Táboři zakládali dvorce a&amp;nbsp;vzdělávali role, jitra a&amp;nbsp;louky okolní. V&amp;nbsp;XVIII.&amp;nbsp;stol. zbyl z&amp;nbsp;toho mlýn a&amp;nbsp;poplužný dvůr městský. K&amp;nbsp;návrhu Antonína Svatoše (ředitele hlavní školy táborské) založena tu nová ves o&amp;nbsp;81&amp;nbsp;gruntech, jež měla se jmenovali Svatošov, ale starší pojmenování opanovalo. Nová osada pravidelně rozměřena a&amp;nbsp;vystavěna i&amp;nbsp;kaple v&amp;nbsp;místech starého kostela. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]'' — '''6)&amp;nbsp;Ú'''. nad Orlicí (''Wildenschwert''), okr. město v&amp;nbsp;hejtmanství lanškrounském, leží v&amp;nbsp;půvabné lesnaté krajině (349&amp;nbsp;''m'' n.&amp;nbsp;m.) při ústí řeky Třebovky do Tiché Orlice a&amp;nbsp;při trati Choceň–Č.&amp;nbsp;Třebová spol. Rakousko-uherské st. dr.; od této odbočuje v&amp;nbsp;nádraží Severozáp. dr. '''Ú.''' n.&amp;nbsp;O.–Kyšperk. '''Ú.''' n.&amp;nbsp;O.&amp;nbsp;má 526&amp;nbsp;d. s&amp;nbsp;6108 obyv. č., 9&amp;nbsp;n. (1900), živících se hlavně řemesly, průmyslem tkalcovským a&amp;nbsp;hedvábnickým, částečně i&amp;nbsp;polním hospodářstvím; do let sedmdesátých XIX.&amp;nbsp;stol. kvetlo zde soukenictví. Mimo továrny textilní, bělidla a&amp;nbsp;úpravny jsou zde továrny na likéry a&amp;nbsp;cukrovinky, kůže, kostěné špičky, závod elektrotechnický, kruhová cihelna a&amp;nbsp;j. Znamenitý jsou zdejší dobytčí trhy, zejména koňské, které i&amp;nbsp;z Pruska četně jsou navštěvovány. Město jest sídlem c. k. okr. soudu a&amp;nbsp;c. k. bern. úřadu, pošt. a&amp;nbsp;telegr. úřadu aerárního, četn. stanice; jsou tu 5tř. obec. a&amp;nbsp;měšťanské školy chlapecké a&amp;nbsp;dívčí a&amp;nbsp;st. odbor, škola tkalcovská, lékárna a&amp;nbsp;Obč. záložna. Děkan, chrám Nanebevzetí P.&amp;nbsp;Marie se starobylým obrazem mariánským vystavěn byl v&amp;nbsp;l. 1770—76, modlitebna evang.-bratrské církve jest bývalý »sbor« Českých bratří. '''Ú.''' n.&amp;nbsp;O.&amp;nbsp;těší se v&amp;nbsp;hudebním světě dobrému jménu, již od r.&amp;nbsp;1803 působí zde »Hudební jednota sv.&amp;nbsp;Cecílie« (J.&amp;nbsp;Záhorský, Paměti cec. hud. jednoty... na památku 100letého trvání, »Unie« 1904). V&amp;nbsp;'''Ú.''' se zrodili: hud. sklad. Frant. Pecháček (1763–1821), Leopold Jansa (1795–1875), A.&amp;nbsp;Hnilička (*&amp;nbsp;1826), J.&amp;nbsp;C.&amp;nbsp;Sychra (*&amp;nbsp;1859), operní pěvci Jan L.&amp;nbsp;Lukes (1824–1905), jeho žák Fr. Broulík (*&amp;nbsp;1853), vynikající průmyslník Florian Hernych (*&amp;nbsp;1855), sochař Kvido Kocian (*&amp;nbsp;1874), virtuos J.&amp;nbsp;Kocian (*&amp;nbsp;1883), dále Matěj Josef Sychra (1776–1830) a&amp;nbsp;spisovatel Bedřich Peška (1820–1904).{{Prostrkaně| Erb }}měst. (vyobr. č.&amp;nbsp;4496.): v&amp;nbsp;modrém poli spatřuje se stříbrná městská zeď se stínkami; za ní zvedá se poněkud podlouhlá čtverhraná budova se strany se čtyřmi okny, červenou sedlovou střechou, se zlatými makovicemi a&amp;nbsp;čtverhranou věží s&amp;nbsp;oknem. —{{Prostrkaně| Dějiny}}. '''Ú.''' n.&amp;nbsp;O.&amp;nbsp;vzniklo v&amp;nbsp;době Přemysla II., kdy Vilém z&amp;nbsp;Drnholce starou českou osadu povýšil na šosovní město s&amp;nbsp;německými řády, dav mu po sobě jméno ''Wilhelmswerde'' (werde = ostroh), z&amp;nbsp;něhož časem povstalo nynější německé pojmenování města ''Wildenschwert''. Město náleželo k&amp;nbsp;panství lanšperskému a&amp;nbsp;sdílelo s&amp;nbsp;ním věrně jeho osudy. Po vymření Přemyslovců, kdy panství to náleželo cisterciákům zbraslavským, vpády sousedních loupeživých rytířů město i&amp;nbsp;okolí mnoho vytrpěly, jak toho pamět zaznamenána v&amp;nbsp;kronice zbraslavské. Když panství lanšperské směnou dostalo se biskupům litomyšlským a&amp;nbsp;hrad lanšperský Sirotky prvně r.&amp;nbsp;1425, po druhé r.&amp;nbsp;1429 vzat byl, bylo městu zakoušeti těžké útrapy. R.&amp;nbsp;1622 koupil panství lanšpersko-lanškrounské Karel z&amp;nbsp;Liechtensteina, při jehož rodu až podnes zůstává. Ve válce 30leté vpády nepřátelskými město mnoho zlého zkusilo, nejvíce v&amp;nbsp;l. 1639, 1643, 1646, tak že měšťané do lesů a&amp;nbsp;skal se utíkali. R.&amp;nbsp;1706 lehlo popelem 32&amp;nbsp;domů s&amp;nbsp;radnici, tak že tu r.&amp;nbsp;1721 pouze 160&amp;nbsp;sousedů se napočetlo. Po dlouhých sporech s&amp;nbsp;vrchností bylo za některé ústupky r.&amp;nbsp;1795 od knížete Aloise Josefa z&amp;nbsp;Liechtensteina prohlášeno za svobodné město municipální. R.&amp;nbsp;1850 '''Ú.''' stalo se městem okresním. Srv. Em. K.&amp;nbsp;Zeiner, Města '''Ú.''' n.&amp;nbsp;O.&amp;nbsp;dějepisné památky. —{{Prostrkaně| Soudní okres ústecký }}má 191.78&amp;nbsp;''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a&amp;nbsp;jest v&amp;nbsp;něm 27&amp;nbsp;místních obcí s&amp;nbsp;32.996&amp;nbsp;obyvateli, z&amp;nbsp;nichž jest 27.827&amp;nbsp;Čechů a&amp;nbsp;5105 Němců; 2&amp;nbsp;jiné národ.; 32.740&amp;nbsp;katol., 96&amp;nbsp;ev., 108&amp;nbsp;ž., 52&amp;nbsp;j. vyzn.; 16.028&amp;nbsp;muž., 16.968&amp;nbsp;žen. (1900). ''[[Autor:Emanuel Karel Zeiner|E.&amp;nbsp;K.&amp;nbsp;Zeiner.]]''

'''7)&amp;nbsp;Ú.,''' ves na Moravě, hejtm., okr. a&amp;nbsp;pš. Hranice, fara Kelč; 55&amp;nbsp;d., 338&amp;nbsp;obyv. č. (1900), 1tř. šk. — '''8)&amp;nbsp;Ú.,''' ves t., hejtm. Valaš. Meziříčí, okr., fara a&amp;nbsp;pš. Vsetín; 72&amp;nbsp;d., 413&amp;nbsp;obyv. č. (1900), 1tř. šk. a&amp;nbsp;poštovna.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Jičín v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Jihlava v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Přerov v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Tábor v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Ústí nad Labem v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Ústí nad Orlicí v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Vsetín v Ottově slovníku naučném|Ústí]]
[[Kategorie:Zaniklá sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Ústí]]</text>
      <sha1>2klgf3k11tji0qvpt5ef9wu6u5xj2am</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/Adolf Piskáček</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81468</id>
    <revision>
      <id>337059</id>
      <parentid>270930</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:29:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337059</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1635" sha1="julf1sqvfcebd9gxmngg6fmvi81yccw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | PŘEDCHOZÍ = Malíř Rainer
  | ČÁST = Adolf Piskáček
  | DALŠÍ = Divá Bára
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Adolf Piskáček
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | POPISEK = 
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 1., str.&amp;nbsp;162
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Adolf Piskáček|Adolf Piskáček]]
}}

{{Forma|proza}}
&lt;center&gt;''Adolf Piskáček''&lt;/center&gt;

nar. 8. XI. 1873 v Praze. Vystudovav gymnasium a s vyznamenáním konservatoř, kdež byl v komposici žákem Dvořákovým, stal se dirigentem „Akademického orchestru“, předním učitelem pěvecké školy Pivodovy a sbormistrem. „Hlaholu“. — Zemřel v Praze 7. VI. 1919. Díla: {{Prostrkaně|symf. básně}} „Oldřich a Božena“ a „Švanda dudák“, {{Prostrkaně|ouvertury}} z c-dur a e-moll, {{Prostrkaně|balady}} pro smíšený sbor, soli a orchestr: „Dušička“ a „Krásná Maria“, {{Prostrkaně|smyčcový kvartet c-moll, klavírní kvintet z a-dur}}, několik {{Prostrkaně|sborů}} (mezi nimi Bernard Žár na slova P. Bezruče a j.), mnoho {{Prostrkaně|písní}}, baletní {{Prostrkaně|melodram}} „Eloa“, {{Prostrkaně|oratorium}} „Sv. Vojtěch“ (z r. 1911) pro sbor, soli a orchestr a {{Prostrkaně|opery}}: {{Prostrkaně|Divá Bára}} (1898) a {{Prostrkaně|Ughlu}} (1902). — Přispíval pilně hudebními články a kritikami do hudebních časopisů a přeložil P. Dannenberga: „Katechismus umění pěveckého“.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>julf1sqvfcebd9gxmngg6fmvi81yccw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Almanach na rok MCM/Das Ewig-Weibliche</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82452</id>
    <revision>
      <id>337057</id>
      <parentid>274538</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:18:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337057</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1339" sha1="l59mi8g6c68zcwim0k23nzadpfg2ite" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Almanach na rok MCM
  | PŘEDCHOZÍ = To ticho
  | ČÁST = Das Ewig-Weibliche
  | DALŠÍ = I přijdou proroci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Das Ewig-Weibliche
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Karásek ze Lvovic|Jiří Karásek ze Lvovic]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''[[Almanach na rok MCM]].'' Praha: Moderní revue, 1899. s.&amp;nbsp;30–31.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|f8309e80-d617-11dc-9057-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
To příliš horké šťávy tělo zalily!
To příliš rudé ohně maso spálily!

Evoe, okamžiku prožehnutych těl!
Evoe, smyslnosti, jíž chlípný ret se chvěl,
Kdy purpurem, jenž vytrysk’ žhavě v tmu,
Žár pudů oblil těla nahotu.
Dlouho jsme žili, všeho užili…
Dlouho nás ssály bílé Dalily…
Dlouho nám vzpurné kštice střihaly!
Dlouho nás v lůžka smilná vrhaly…
Evoe, žhoucí čela a vlasů záplavy!
Evoe, lesku očí, tak sírně žlutavý!
Evoe, vilné kočky! Evoe, Pohlaví!

Evoe, uspavačky tížících vzpomínek!
Mdlým srdcím míchající, by zmrtvily je, lék!

Já básník, jenž jsem vždycky mimo šel,
Rád ironicky chvalozpěv bych pěl:
Evoe, jedy, opia a hašiše!
Evoe, vilné kočky, úskočné a zlé!
To příliš horké šťávy tělo zalily!
To příliš rudé ohně maso spálily!
Evoe, vilné kočky! Evoe, Dalily!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>l59mi8g6c68zcwim0k23nzadpfg2ite</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/Václav Suk</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82971</id>
    <revision>
      <id>337061</id>
      <parentid>275690</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:30:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337061</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1276" sha1="bxnr1v9uvmfcj44fln0zhut020a4h43" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | PŘEDCHOZÍ = Il divino Boemo
  | ČÁST = Václav Suk
  | DALŠÍ = Lesův pán
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Václav Suk
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | POPISEK = 
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 1., str.&amp;nbsp;217
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Václav Suk|Václav Suk]]
}}

{{Forma|proza}}
&lt;center&gt;''Václav Suk''&lt;/center&gt;

nar. se v listopadu 1861 na Kladně. Vzdělav se v hudbě na pražské konservatoři, kterou absolvoval r. 1879, působil nejprve jako solový houslista v koncertním orchestru varšavském, poté jako dirigent při carských divadlech v Kijevě a Moskvě (1881 až 84). Působením Čajkovského stal se ředitelem opery v Charkově a působil v téže hodnosti ještě v několika jiných městech. R. 1906 vrátil se k carské opeře do Moskvy.

Složil pro velký orchestr symfonickou báseň {{Prostrkaně|Jan Hus}} (1892), serenadu pro smyčcový orchestr (obé dáváno v Moskvě), četné písně, několik větších skladeb pro klavír a operu {{Prostrkaně|Lesův pán}} (Ljesnoj carj) — 1892 — dle Máchova „Máje“.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bxnr1v9uvmfcj44fln0zhut020a4h43</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Rybářství a rybnikářství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>83303</id>
    <revision>
      <id>337084</id>
      <parentid>293724</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:15:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337084</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4131" sha1="dfer397xwo8nlp9wu7jmbqs9xfhxu0h" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Rybářství a rybnikářství
  | PŘEDCHOZÍ = Rvačovský z Rvačova
  | DALŠÍ = Rybrcoul
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rybářství a rybnikářství
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 731-732.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
}}

{{Forma|proza}}
Již o prvním příchodu Čechů do země vypravují staré pověsti, že nalezli v Čechách hojnost ryb, a poněvadž se jich za starodávna u mnohem větší míře než nyní užívalo za potravu, lze z toho uzavírati, že {{Prostrkaně|rybářství}} na řekách českých v znamenité rozsáhlosti se provozovalo. Druhy ryb, jaké se lovily, byly hlavně: kapři, štiky, okouni, candáti, pstruzi, úhořové, v Labi pak a též ve Vltavě lososi, a tito poslední ještě v XVI. století v takovém množství, že si čeládka v Litoměřicích a jinde vstupujíc do služby vymiňovala, aby nedostávala lososův k jídlu víc než třikráte za týden. Vůbec byly starým Čechům ryby oblíbeným pokrmem, a k veliké jich spotřebě zajisté přispívaly též četnější a svědomitěji zachovávané posty nežli za našich časů, jakož i množství klášterů řeholí takových, které buď velice obmezovaly aneb i docela zakazovaly požívání jiných masitých pokrmů. Záhy však vedle rybářství říčního začalo v Čechách také umělé chování ryb v rybnících čili tak zvané {{Prostrkaně|rybnikářství}}, ve kterém Čechové v XV. a XVI. století takové dokonalosti dosáhli, jako žádný jiný národ v Evropě, jsouce zhusta i do cizích zemí voláni k zakládání tam rybníků. Zakládání v Čechách rybníků, o nichžto se dějí časté zmínky již v listinách XIII. století a jichž ohromné rozsáhlosti podnes se divíme, bylo za starých dob poměrům hospodářství polního docela přiměřené. Půdy byla hojnost, dříví mělo malou cenu, i zdaž mohly lépe býti zužitkovány močály, temeniště, pozemky nerovné a kamenité, jež často zaplavovaly potoky jimi protékající, nežli nadržováním vody hrázemi a chovem ryb, který při tehdejší veliké jich spotřebě byl nemálo výnosný. Však i jiné ohledy ještě přispívaly k zakládání rybníků: zřizování vodních strojů, obzvláště mlýnů, železných hamrů, papíren a t. d., aby měly pojištěnou a vždy stejnou vodu; také obliba šlechty ve vodní honbě, jmenovitě na volavky — to vše bylo asi spolu podnětem k těmto často nákladným stavbám, jež ostatně usnadňovala hojná ruční a potažní robota. Větší rybníky české zakládány byly dříve větším dílem nákladem státním, a ještě Karel IV. nařizoval zakládání rybníků, kteréž nařízení odůvodnil slovy: „ut regnum nostram piscibus et vaporibus abundaret“ (aby naše království mělo hojnost ryb a par), z čehož patrno jest, že mu dobře bylo známo působení rybníků na vláhu zemskou, o kterémž nás nynější doba, kde tolik rybníků jest spuštěno, ubýváním potřebné vláhy nemile poučila. Obzvláště rozsáhlé soustavy rybníků byly v jižní části cech na panství někdejších velmocných pánů Rožmberků (od nichž největší rybník v Čechách, pověstný Rožmberk, jmeno má), a v severovýchodní části na statcích Pernšteinských (největší tu rybník Čeperka, nyní vysušený). Co stavitelé rybníků na Rožmberských panstvích prosluli hlavně dva mužové: Štěpánek, porybní na panství Třeboňském, a rytíř Jakub Krčín, regent na panstvích Rožmberských, o nichž viz články jim věnované. Všeobecná zkáza země v XVII. století měla za následek též úpadek rybnikářství, když při tak valně ztenčeném obyvatelstvu spotřeba ryb velice klesla. Tu zvláště na menších statcích hospodářství rybnické se zanedbávalo, a množství rybníků menších i větších zpustlo docela.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dfer397xwo8nlp9wu7jmbqs9xfhxu0h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Antologie z oper/U božích muk</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84622</id>
    <revision>
      <id>337060</id>
      <parentid>279542</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T20:30:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337060</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4164" sha1="mrv28ytzdlkmnbmcp4wytmsbmd9m27p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Antologie z oper
  | PŘEDCHOZÍ = Stanislav Suda
  | ČÁST = U božích muk
  | DALŠÍ = Lešetínský kovář (Suda)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = U božích muk
  | AUTOR = [[Autor:Alois Tvrdek|Alois Tvrdek]]
  | POPISEK = 
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Antologie z oper, díl 1., str.&amp;nbsp;210-211
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}}
  | VYDÁNO = 1922
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:U Božích muk|U Božích muk]]
}}

{{Forma|proza}}
= Stanislav Suda: ''U božích muk'' =
Opera o jednom jednání. Slova napsal K. Želenský.

== Osoby ==
Váňa, správce…bar. Klopotnica …ms. Malka, její schovanka…s. Berka…b. Samko…t. — Děj se koná na Slovensku. — První provozování 13. III. 1897 v Plzni.

== Obsah ==
{{Prostrkaně|Obsah}} Slovenská vesnice. V pozadí »Boží muka«. — Chasa venkovská, chystající se k slavnosti vinobraní, těší se na požitky, jí čekající. Do ruchu na návsi panujícího zazní píseň stařičkého drotara Peťka Berky, vracejícího se z ciziny do rodné vsi. Všecka omladina radostně vítá bělovlasého stařečka, slynoucího moudrostí daleko široko. Berka dovídá se tu, že se při slavnosti vinobraní zasnoubí starý správce panství Váňa se sličnou mladicí Malkou, schovankou lakotné Klopotnice. Berka nechce ani sluchu věřiti, neschvaluje nikterak nerovného sňatku toho, ježto jen mládí umí milovati a není radno, aby se růže spojila s blínem. Klopotnica vykládá mu, že ani Malka nemá chuti ke sňatku; doufá však, že si dobré děvče dá říci. Na dotaz zvědavé chasy, kudy starý Berka bloudil, drotar odpovídá, že pracoval u bratří Čechův a líčí pak krásy české země tak dojemně, že by skoro rozplakal chasu, jež odkvapí pak do hostince. Osamotněv s Klopotnicou, Berka jí vytýká, proč nutí Málku k sňatku se starým správcem, a dovídá se, že Malka má ráda mladého pytláka Samka, syna Katriny, utopivší se před lety ve Váhu, když byla svedena a pak opuštěna milencem, jehož neznal nikdo kromě Berky. Samko jest zcela chud a vedle toho nenáviděn správcem, ježto provozuje pytláctví s velikou smělostí; proto Klopotnica rozsuzuje, že její Malka musí si vzíti Váňu. Další rozhovor obou přeruší veselý průvod vinobraní, jehož účastníci ubírají se do hospody. Z celé skupiny zůstala venku pouze Malka; spatřivši Berku, svěřuje mu své trampoty a prosí o jeho přispění. Staroch jí radí, aby hledala útočiště u boží rodičky; až zazní večerní klekání, nechť spěje k »Božím mukám« a vroucně se tam pomodlí! Její modlitba dojde zajisté vyslyšení Panny Marie, která samému správci navrátila zdraví, když se sotva na nohou udržel. Malka ochotně učinivši dle Berkovy rady, shledává se u »Božích muk« se Samkem, jdoucím na číhanou. Odvážný mladík zaplaší její obavy o jeho bezpečí, slibuje jí věrnou lásku a chce odkvapiti. Vtom překvapí pytláka, po němž již dávno pásl, správce s třemi dráby a káže mu, aby vydal zbraň. Samko rázem strhne pušku a namíří na správce; ale netrefí ho, ježto drábové mu ránu srazí a po tuhém odporu pytláka spoutají. Po výstřelu vše vyhrne se z hospody. Malka srdnatě postaví se na obranu svého miláčka, a šohajové její statečností povzbuzení vyprostí Samka z pout. Správce vůči přesile musí ustoupiti umiňuje si, že Samka lapí v noci. Všimnuv si též obrany Malčiny, domlouvá se s Klopotnicí, která mu zabezpečuje svou svěřenku. Milencův ujímá se Berka a vyzrazuje správcovi, že Samko jest synem jeho s nešťastnou Katrinou, a podává důkazy toho. Toto poznání a připomenutý správcovi slib, u »Božích muk« učiněný, Váňu obměkčí, takže vzdávaje se sám nároků na Malku, rozhodne se učiniti svého syna Samka hajným a dáti Malce výbavu. Potěšení milenci vroucně mu děkují, a chasa dověděvši se o neočekávaném rozhodnutí správcovu, přičítá je zázračnému působení obrazu Panny Marie u »Božích muk.«
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mrv28ytzdlkmnbmcp4wytmsbmd9m27p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Urach</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84761</id>
    <revision>
      <id>337024</id>
      <parentid>279855</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:02:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337024</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1166" sha1="rmas6xwpn80t444eo0otl24swsc4fmy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Uragán
  | ČÁST = Urach
  | DALŠÍ = Urachus
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Urach
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;209. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bad Urach
}}
{{Forma|proza}}
'''Urach''', okr. m. ve Virtembersku, 35 km jv. od Štutgartu, konečná stanice lokál. dráhy Metzingen-'''U.''', má 4897 obyv. (1900) většinou evang., evang. a katol. kostel, zámek z r. 1443, krásnou kašnu s got. sloupem, evang.-theolog. seminář, latinskou a reálnou školu. Přádelny na bavlnu a len, bělidla, barevny, koželužny a j. Na blízku stával hrad {{Prostrkaně|Hohenurach}}. Od r. 1260 náležel rodině hrabat Virtemberských. Počínaje vévodou Vilémem Virtemberským (1761-1830) má prvorozenec rodu titul vévody, ostatní pak knížete. V '''U'''-u bývala slovanská knihtiskárna, kterou zde založil slovinský vlastenec Jan {{Prostrkaně|[[../Ungnad/]]}} ze Soneggu (v. t).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rmas6xwpn80t444eo0otl24swsc4fmy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Božena (dodatek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>91690</id>
    <revision>
      <id>337087</id>
      <parentid>299183</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:18:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337087</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="611" sha1="0k3mvpsaorlwc5axuqay28biv2e43hb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Božena (dodatek)
  | PŘEDCHOZÍ = z Botensteina
  | DALŠÍ = Božího těla kostel
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Božena (dodatek)
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;948.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Božena'''. V článku tom po slově {{Prostrkaně|Domarada}} přidej: (dle jiných Křesiny).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0k3mvpsaorlwc5axuqay28biv2e43hb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Fridrich (dodatek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>91752</id>
    <revision>
      <id>337088</id>
      <parentid>299323</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:19:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337088</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="576" sha1="lfycx8fc99ydcox5ql31ssdgjvtpk65" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Fridrich (dodatek)
  | PŘEDCHOZÍ = Filipec
  | DALŠÍ = Glejt
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Fridrich
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;954.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Fridrich''' {{Prostrkaně|markrabě Míšeňský}} v. {{Prostrkaně|[[../Míšensko/]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lfycx8fc99ydcox5ql31ssdgjvtpk65</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Gzel (dodatek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>91756</id>
    <revision>
      <id>337089</id>
      <parentid>299328</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:19:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337089</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="671" sha1="1a12am978jlzf1jtn1tyfnf10rzhyu3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Gzel (dodatek)
  | PŘEDCHOZÍ = Guido
  | DALŠÍ = Hackenschmied
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gzel
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;955.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Gzel''' Petr neúčastnil se překladu bible Kralické. Spis jeho na posledním místě uvedený má název ''Nový testament'', a nevyšel v Praze r. 1551, nýbrž v Náměstí r. 1553.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1a12am978jlzf1jtn1tyfnf10rzhyu3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Jakub (dodatek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>91890</id>
    <revision>
      <id>337090</id>
      <parentid>300085</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:19:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337090</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1455" sha1="mgodwar5j53xxefxuga2ysy38dd7u7z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Jakub (dodatek)
  | PŘEDCHOZÍ = Inkvisice (dodatek)
  | DALŠÍ = Jaromír (dodatek)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jakub (dodatek)
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;957.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Jakub''', řezbář, děd po matce Daniele Adama z Veleslavína, žil ku konci XV. a v první polovici XVI. století na Horách Kutnách, jsa tam usedlým měšťanem. Později přestěhoval se do Prahy, kdež r. 1546 zavražděn jest ve svém domě od jednoho nájemníka svého, bráně proti němu svou ženu. '''J'''. byl jedním z nejvýtečnějších řezbářů své doby. Roku 1502 zhotovil do Kutnohorského chrámu sv. Barbory velikou archu večeři Páně představující, která se pokládala mezi nejdůležitější dílo staročeského sochařství, ale r. 1764 v oběť padla neomluvitelnému vandalismu. Mimo to zhotovil 13 krásných soch (Krista s 12 apoštoly) do radnice Kutnohorské, která r. 1770 vyhořela; jediná památka z této radnice jest socha Spasitelova životní velikosti (z r. 1511), ježto z plamene vynesena v nynější radnici se chová a za mistrovské dílo řezbářského umění uznána jest.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mgodwar5j53xxefxuga2ysy38dd7u7z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Svatováclavští rytíři</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92054</id>
    <revision>
      <id>337091</id>
      <parentid>300376</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:19:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337091</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="839" sha1="nuz30nsn5vcz93x9qg12hv8b6s4s7ax" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Svatováclavští rytíři
  | PŘEDCHOZÍ = Střelný prach
  | DALŠÍ = Svod (dodatek)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svatováclavští rytíři
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;961.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Svatováclavští rytíři'''. Od Karla IV. jest stálým obyčejem, jehož počátky sáhají do starověku, že nově korunovaný král Český některé o vlast zasloužilé muže mečem sv. Václava na rytíře pasuje, kteří odtud nazývají se '''s. r.''', netvoříce však žádný zvláštní řád.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nuz30nsn5vcz93x9qg12hv8b6s4s7ax</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Svod (dodatek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92055</id>
    <revision>
      <id>337092</id>
      <parentid>300389</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T21:19:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337092</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1199" sha1="h3ux7ekwypqfljqf9qqg5nzy68lraan" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Svod (dodatek)
  | PŘEDCHOZÍ = Svatováclavští rytíři
  | DALŠÍ = Štěpána sv. kostel (dodatek)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svod
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;961.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Svod'''{{Redakční poznámka|Slovník obsahuje ještě heslo {{Heslo|Svod}} totožného. znění}} v právnictví staročeském. Postihl-li vlastník věc, která se mu ztratila, a někoho v držení, provolaní trhem prvé neučiniv (t. neoznámiv dříve veřejně ztrátu svou), nesměl ji beze všeho sobě vzíti, nýbrž povinen byl držitele vyzvati na '''s'''., t. j. aby ukázal jejího držitele předchozího, ten dalšího, a tak pořád, až by se přišlo na toho, který se nemohl vykázati od koho věc má, o tedy pokládán byl za držitele nenáležitého; ten musil dát náhradu žalobníku a krom toho složiti určitou pokutu.
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>h3ux7ekwypqfljqf9qqg5nzy68lraan</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Crossen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98447</id>
    <revision>
      <id>337140</id>
      <parentid>335012</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:43:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337140</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1485" sha1="787hbokp20g6u2o7dkj7xkgy4j42ic9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Encyklopedie Britannica 1911
| ČÁST = Crossen
| PŘEDCHOZÍ = Crossbill
| DALŠÍ = Crossing
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Crossen
| ORIGINAL = 
| AUTOR = neuveden
| PŘELOŽIL = 
| ZDROJ = Encyklopedie Britannica 1911
| VYDÁNO = 
| LICENCE = PD origin
| LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
| WIKIPEDIA-HESLO = Krosno Odrzańskie
}}

{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Crossen}}''', nebo {{Verzálky|Krossen}}, město v Německu v Pruském království na Odře, zde překonáváné mostem u ústí řeky Bober, 31 mil jihovýchodně od Frankfurtu nad Odrou po železnici. Počet obyvatel (1900) 7369. Z kostelů ve městě jsou tři protestantské a jeden římskokatolický. Kromě moderní školy (Realprogymnasium) se zde nachází technická škola pro vinařství a ovocnářství a mlékárenská škola. Jsou zde manufaktury na měděné a mosazné zboží, látky atd., zatímco v okolní krajině jsou hlavními průmyslovými odvětvími ovocnářství a pěstování vinné révy. Je zde čilý lodní obchod, zejména s vínem, ovocem a rybami. Crossen byl založen v roce 1005 a ve středověku byl důležitý jako přechod přes Odru. Měšťanských práv dosáhl v roce 1232 a po určitou dobu byl hlavním městem slezského vévodství, které po smrti Barbory Braniborské, vdovy po posledním vévodovi, přešlo k Braniborsku (1482). V květnu 1886 město zpustošila vichřice.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Crossen]]</text>
      <sha1>787hbokp20g6u2o7dkj7xkgy4j42ic9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>337041</id>
      <parentid>337019</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:47:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337041</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="200033" sha1="kynyikd8yi3ihflgrpxpyzgmxghvxog" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady.
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>kynyikd8yi3ihflgrpxpyzgmxghvxog</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>337040</id>
      <parentid>337020</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:46:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337040</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="82777" sha1="3nexa7bidse2foe5ezuozu1bof9mojg" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]</text>
      <sha1>3nexa7bidse2foe5ezuozu1bof9mojg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/88</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98968</id>
    <revision>
      <id>337051</id>
      <parentid>336650</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337051</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2174" sha1="trm8xgpjg1r57e7sho1hf80yg8gh8bg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Slečna Dobellová, která se svým zjevem podobala některému z&amp;nbsp;těch úhledných hedvábných deštníků s&amp;nbsp;hlavou papouška jako držadlo, a&amp;nbsp;jejíž hlas byl lahodný a&amp;nbsp;jednotvárný jako tekoucí potok, zarděla se, když se jí tak znenadání dovolávali, zajíkla se a&amp;nbsp;na konec uznala, že archidiakon podle jejího mínění je hrdina.

„O&amp;nbsp;to zde právě nejde, milá Mary,“ řekla slečna Stilesová. „Jde tu přece o&amp;nbsp;to, že slon přišlý rovnou z&amp;nbsp;pouště zničil na High Street nejlepší klobouk našeho nejlepšího archidiakona. Musíte uznat, že tohle je věc k&amp;nbsp;smíchu v&amp;nbsp;tomto šedesátém roce panování naší dobré královny. Já aspoň se míním smát.“

„Ne, to nebudete, Ellen,“ a k&amp;nbsp;překvapení všech zněl hlas paní Combermereové vážně. „Myslím to, co říkám. Naprosto nežertuji. Brandon má snad své chyby, ale toto město a&amp;nbsp;všecko, co je slušného v&amp;nbsp;něm, závisí na něm. Odkliďte ho, a&amp;nbsp;všecko se rozsype. Tuším, že chcete uvést své Rondery jako soupeře podle nejnovější módy. Nám jsou věci milejší tak, jak jsou, děkujeme vám.“

Slečna Stilesová, která se už živě zardívala, zarděla se ještě trochu živěji. Znala svou Aggii Combermereovou, ale mrzely ji výtky před Puddifootem.

„Má-li při tom všem na mysli město,“ pravila, „měl by tedy trochu důkladněji dohlížet na svého syna.“

„A&amp;nbsp;co tím vlastně míníte?“ tázala se paní Combermereová.

„Ó, to ví každý,“ odpověděla slečna Stilesová ohlížejíc se na dotvrzenou po slečně Dobellové a&amp;nbsp;po doktorovi, „že mladý Brandon tráví všechen svůj čas dole v&amp;nbsp;Seatowně a&amp;nbsp;že slečna Annie Hoggová není docela nedotčena při jeho návštěvách.“

„Opravdu, Ellen,“ řekla paní Combermereová bouchnuvši pěstí do stolu, „vy jste protivná ženská. Ano, to jste, a&amp;nbsp;neodvolám to, ať mne žádáte sebe více. Všechny nejhorší klepy ve městě vycházejí od vás. Nebýt vás, nepodobali bychom se tak úplně biskupskému městu, jak je líčí každý&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|82}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>trm8xgpjg1r57e7sho1hf80yg8gh8bg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/125</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99007</id>
    <revision>
      <id>337050</id>
      <parentid>336698</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337050</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2268" sha1="5ihmstp0lc4tkmehyzjo7qm988xp7ss" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Děkuji vám velmi. S&amp;nbsp;Bohem!“

„S&amp;nbsp;Bohem. S&amp;nbsp;Bohem.“

Potud to bylo dobré, ale Ronder si byl vědom, že jeho druhá návštěva bude docela jinou věcí — a&amp;nbsp;tak se také ukázalo.

Aby se dostal z&amp;nbsp;Orange Street do „kanovníkova dvora“, bylo Ronderovi jíti dolů ulicí Green Lane kolem „ovocných sadů“ a&amp;nbsp;příkrou cestou nahoru do Bodger’s Street a k&amp;nbsp;malým domům, které se od dávných let nakupily za katedrálou. Zde kdysi stával klášter sv. Markéty, docela smetený s&amp;nbsp;povrchu zemského služebníky Jindřicha VIII., že z&amp;nbsp;něho nezbylo ani kamene. Jediná památka kláštera sv. Markéty trvá v&amp;nbsp;hospitálu pro ženy na konci Bodger’s Street a&amp;nbsp;i ten vypadá nyní sešle a&amp;nbsp;pustě, jako by také byl na pokraji zkázy. Tato část Polchesteru je opravdu zanedbána a&amp;nbsp;zapomenuta; nesklesla jako Seatown do bláta a&amp;nbsp;ponížení, má dosud romantický a&amp;nbsp;barvitý ráz, ale život odtamtud vymizel.

„Kanovníkův dvůr“ je za hospitálem a&amp;nbsp;je to malé, čtverhranné, uzavřené, dlážděné prostranství obklopené vysokými, úzkými domy a&amp;nbsp;nad ním se tyčí věže katedrály. Havrani a&amp;nbsp;zvony a&amp;nbsp;hrčení vozíků po nerovné dlažbě působí tu neustálý hluk, a&amp;nbsp;ovzduší tu je dusné a&amp;nbsp;nečisté. Když spustí zvonková hra na katedrále, odráží se zvuk od domu k&amp;nbsp;domu, ode zdi ke zdi, jako by tu zvonily zvony sto katedrál. Ale z&amp;nbsp;vysokých oken toho náměstí je krásný rozhled na ovocné sady, vrchy a&amp;nbsp;vzdálené lesy — rozhled, jejž nelze přezírat.

Dům, ve kterém kanovník Foster měl svůj byt, je z&amp;nbsp;nejstarších ze všech domů. Dům náležel jisté paní Maddisové, která pronajímala byty duchovním od doby, kdy se po prvé vdala jako hezká, červenolící, mladá, dvacetiletá žena. Nyní byla ošklivou osmdesátiletou stařenou a&amp;nbsp;dům vedla její vdaná dcera, paní Crumpletonová. Byla tam tři poschodí a&amp;nbsp;byli by tam měli býti tři duchovní; ale po nějakou dobu bylo první poschodí prázdné a&amp;nbsp;prostřední se pronajímalo dočasným nájemníkům. V&amp;nbsp;tu dobu tam bydlil námořní kapitán na odpočinku.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|119}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5ihmstp0lc4tkmehyzjo7qm988xp7ss</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/139</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99022</id>
    <revision>
      <id>337049</id>
      <parentid>336714</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337049</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2261" sha1="4b5ioid54cdsf81ky8wsgo1jdfznlr0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;zinců. Větší z&amp;nbsp;obou místností je vyhrazena schůzím kapituly, menší se užívá ke schůzím méně důležitým a k&amp;nbsp;mimořádným rokováním.

Archidiakon přišel trochu pozdě, jak, myslím, rád činíval, když byl jist, že jiní budou přesni. Nic ho však nezlobilo více, než když jiní přišli pozdě a&amp;nbsp;on sám přišel včas. Byli tu všichni, a&amp;nbsp;jak jistě věděl, že tu všichni budou!

Tu byl dlouhý dubový stůl, pijavý papír a&amp;nbsp;psací potřeby pěkně položené před každou židlí, tu byly krásné stěny, na které byl vždy tak hrdý, s&amp;nbsp;podobiznami polchesterských biskupů v&amp;nbsp;dlouhé řadě. V&amp;nbsp;čele stolu seděl děkan rozhlížeje se nervosně s&amp;nbsp;nepokojným úsměvem. Po jeho pravici bylo místo Brandonovo; po levici seděl Witheram, přistupující vážně k&amp;nbsp;jednání toho dne, jako by na tom závisel sám jeho život; pak Bentinck-Major s&amp;nbsp;rukama, jako by byly pěstěny manikúrou; vedle něho Ryle smějící se podlézavě nějakému elegantnímu vtipu, který mu pověděl Bentinck-Major; naproti němu Foster vypadající, jako by týden nebyl jedl, špatně oholený, se šrámem na bradě; a&amp;nbsp;vedle něho Ronder.

Na dolním konci stolu byl neveliký Bond, kapitulní tajemník, cucající svou tužku.

Brandon se usadil, důstojně se omluviv, že přichází pozdě.

„Poprosme Boha,“ pravil děkan, „aby požehnal dnes našemu dílu.“

Pomodlili se a&amp;nbsp;nastal všeobecný šum, šoupání nohama, smrkání, kašlání, a&amp;nbsp;užaslý, zděšený Ryle dokonce kýchl — načež bylo zahájeno jednání. Byl přečten zápis poslední schůze a&amp;nbsp;nastalo krátké přátelské rokování. Najednou si Brandon uvědomil, že tu je Ronder. Proč? Nedovedl to říci a&amp;nbsp;bylo mu tím nepříjemněji. Ten člověk nic neříkal. Nebyl při poslední schůzi a&amp;nbsp;neměl proto, co by řekl při této části jednání. Seděl tu a&amp;nbsp;na jeho brejlích se odráželo světlo z&amp;nbsp;protějších oken, takže se zdálo, že nemá očí. Jeho buclaté tělo, posice, ve které seděl, nahrben a&amp;nbsp;nakloněn dopředu opíraje se o&amp;nbsp;ruce, svědčily o&amp;nbsp;dokonalé a&amp;nbsp;skoro ospalé spokojenosti.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|133}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4b5ioid54cdsf81ky8wsgo1jdfznlr0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dementia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99049</id>
    <revision>
      <id>337039</id>
      <parentid>336748</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:46:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337039</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="544" sha1="1nobqpdyn9187gyd2yf0tsh5p9bj61n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| PŘEDCHOZÍ = Dementi
| ČÁST = Dementia
| DALŠÍ = Demeny
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Dementia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;271. {{Kramerius|nkp|414942f0-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Dementia''' = {{Prostrkaně|[[../Blbost|Blbost]]}} (v. t.). — '''D'''. {{Prostrkaně|paralytica}} viz {{Prostrkaně|[[../Paralysa|Paralysa]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1nobqpdyn9187gyd2yf0tsh5p9bj61n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/157</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99056</id>
    <revision>
      <id>337047</id>
      <parentid>336762</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337047</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2322" sha1="29p362axyk5ncveljia8q3jfui8yt9p" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;dokonalá — a&amp;nbsp;takovou nedělí měl býti 18. duben… bohužel, nebylo tomu tak.

Začalo to velmi časně, někdy okolo sedmé ráno, hroznou příhodou. Pravidlem v&amp;nbsp;neděli bylo, že služka zaklepala o&amp;nbsp;půl sedmé na dveře a&amp;nbsp;přinesla archidiakonovi a&amp;nbsp;jeho manželce čaj. Archidiakon jej pil rozkošnicky leže v&amp;nbsp;posteli do tří čtvrtí na sedmou, pak vyskočil z&amp;nbsp;postele, vykoupal se ve studené vodě, vykonal své prostocviky a&amp;nbsp;oholil se ve svém toaletním pokojíku. Asi ve čtvrt na osm vrátil se, skoro oblečen, do ložnice, kde nacházel paní Brandonovou také skoro ustrojenou. Ale toho dne se zdálo, že jeho manželka spí, zatím co on pil čaj; proto však nevyskočil z&amp;nbsp;postele ani v&amp;nbsp;nejmenším méně hlučně — po dvacetiletém manželství se takovými věcmi netrápíte; mimo to byl docela čas, aby si jeho manželka pospíšila. Ve čtvrt na osm přišel v&amp;nbsp;košili a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;kalhotách do ložnice bzuče si píseň „Vpřed, vojíni křesťanští'„. Bylo krásné jarní jitro; rozevřel tedy okno a&amp;nbsp;vyhlédl na prostranství kolem katedrály, svěží a&amp;nbsp;rosou se třpytící v&amp;nbsp;ranním slunci, kde bylo ticho až na zvědavý opětovaný křik ranní kavky. Pak se obrátil dozadu a k&amp;nbsp;svému úžasu viděl, že jeho manželka leží s&amp;nbsp;vytřeštěnýma očima hledíc před sebe.

„Má milá!“ zvolal. „Cožpak ti není dobře?“

„Je mi docela dobře,“ odpověděla mu, ale její oči hleděly upřeně jako předtím. Tón, kterým ta slova řekla, byl docela nový — nebyl pokorný, nebyl obranný, byl lhostejný.

Jistě byla nemocna. Přistoupil k&amp;nbsp;samé posteli.

„Víš-li pak, kolik je hodin?“ zeptal se. „Čtvrt na osm a&amp;nbsp;pět minut. Nebudeš jistě chtít, abych na tebe čekal.“

Neodpověděla mu. Jistě je nemocna. Bylo cosi podivného v&amp;nbsp;jejích očích.

„Jsi jistě nemocna,“ opakoval. „Vypadáš špatně. Pročpak jsi mi to neřekla? Máš bolení hlavy?“

„Nejsem nemocna. Nebolí mě hlava, a&amp;nbsp;nepůjdu na ranní.“

„Nejsi nemocna a&amp;nbsp;nepůjdeš…“ vykoktal ve svém úžase.

„Zapomnělas. Později už není přijímání.“

Neodpověděla mu, ale obrátila se na bok zavřevši oči.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|151}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>29p362axyk5ncveljia8q3jfui8yt9p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/180</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99079</id>
    <revision>
      <id>337046</id>
      <parentid>336786</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:48:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337046</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2156" sha1="2oyqubwedftkki7o7pyae0c6olxo9hg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Byl toho dalek, aby Brandona nenáviděl; líbil se mu nesmírně — a&amp;nbsp;chystal se ho docela zničiti.

Když se potom přibližoval více k&amp;nbsp;vrcholu svého dramatu, pozoroval, jak zpozoroval často předtím, jak zvláštně mu vše hrálo do rukou. Bez přílišného domýšlivého nadsazování se zdálo, že jakmile si umínil, že by se něco mělo státi a&amp;nbsp;začal pracovati jistým směrem, Bůh také rozhodl, že to je moudré, a&amp;nbsp;posouval všecko na pravé místo. Toto vědomí pomoci Boží dodávalo Ronderovi pocitu, že jeho odpůrci jsou pouhými šachovými figurkami ve hře, jejíž výsledek byl již rozhodnut.

Ubožáci, byli opravdu bezmocní! To jen zesilovalo jeho vlídné city k&amp;nbsp;nim, a&amp;nbsp;také jeho smysl pro humor byl silně povzbuzován tím, že sami neměli tušení o&amp;nbsp;svém osudě — a&amp;nbsp;měl vždy rád každého, kdo povzbuzoval jeho smysl pro humor.

Nikdy před tím nezpozoroval, že by mu vše tak přímo hrálo do rukou jako v&amp;nbsp;tomto případě. Brandon, na příklad, byl právě tak hloupě umíněný, jak toho bylo třeba, město bylo právě tak neznalé vnějšího světa a&amp;nbsp;lpělo na starých tradicích.

A k&amp;nbsp;tomu, jak to bylo zvláštní, že se ten hoch Falk při rozličných příležitostech zastavil, aby s&amp;nbsp;ním promluvil, a&amp;nbsp;na konec prosil, smí-li ho navštíviti!

Jaká šťastná náhoda, že se Brandon dopouštěl toho přehmatu, týkajícího se obročí v&amp;nbsp;Pybus St. Anthony!

Konečně, ačkoli byl sám k&amp;nbsp;sobě docela upřímný a&amp;nbsp;věděl, že pracuje především pro svou budoucí spokojenost, zdálo se mu, že opravdu prospíval také městu. Doby se měnily. Lidé typu Brandonova byli anachronismem; město bylo příliš dlouho pod vládou Brandonovou. Přicházel nový život — nový svět — nová civilisace.

Ačkoli nikdo nevěřil v&amp;nbsp;utopie méně než on, věřil Ronder v&amp;nbsp;ducha doby — prostě pro povzbuzení, ne-li z&amp;nbsp;důvodu silnějšího. Nuže, duch času snášel se na Polchester a&amp;nbsp;Ronder byl jeho nástrojem. Pokrok? Ne, Ronder nevěřil v&amp;nbsp;pokrok.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|174}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2oyqubwedftkki7o7pyae0c6olxo9hg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/218</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99130</id>
    <revision>
      <id>337045</id>
      <parentid>336842</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:47:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337045</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1901" sha1="3fln4r69ymi2yj8ggf1fpert8x2w0r4" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;všecko změnil? Proč není už nic tak, jak bylo před třemi měsíci?“

„Pane Bože! Jaký nudný člověk je ten starý!“ myslil si Falk. Byl v&amp;nbsp;náladě, kde mu naprosto nebylo možno po~ chopiti některou z&amp;nbsp;otcových stížností. Když se tak na něj díval, zdálo se, že jsou na míle od sebe. Měl najednou pocit, jako by mu na tom nesešlo, co se stane otci, ani budou-li jeho city raněny nebo ne —

„Nuže, pověz mi!“ řekl archidiakon rozkročiv se, založiv ruce na záda stoje před svým synem. „Kdo je odpovědný za tu změnu?“

„Ó, to já nevím!“ řekl Falk netrpělivě.

„Nevíš? Ne, ovšem nevíš, poněvadž nemáš zájem o&amp;nbsp;katedrálu a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;nic, co s&amp;nbsp;ní souvisí. Přesto bych nebyl pokládal za možné, aby někdo tu ve městě byl půl hodiny a&amp;nbsp;nezvěděl, kdo je vinen. Je to jen jediný muž, a&amp;nbsp;tím je Ronder.“

Na neštěstí měl Falk Rondera rád. „Myslím, že Ronder je dosti dobrý člověk,“ řekl. „A k&amp;nbsp;tomu obratný chlapík.“

Archidiakon na něj vytřeštil oči. 


„Ty ho máš rád?“

„Ano, otče, mám.“

„A&amp;nbsp;ovšem nic ti to nevadí, že je trvalým nepřítelem tvého otce a&amp;nbsp;že dělá, co jen může, aby mu překážel ve všem a&amp;nbsp;vším možným způsobem.“

Falk se usmál jedním z&amp;nbsp;těch sebevědomých, povýšených úsměvů, které tak právem popouzejí každého otce.

„Ale, otče,“ řekl, „nepřepínáte trochu?“

„Přepínám? Ano, toť se ví, že se přidáš k&amp;nbsp;protivné straně. A&amp;nbsp;copak ty o&amp;nbsp;tom víš? Sedíš tu, povaluješ se ve svém křesle, prozahálíš týden po týdnu, až o&amp;nbsp;tom mluví celé město —“

Falk vyskočil.

„A&amp;nbsp;čí vinou to je, že zahálím? Copak jsem si jiného přál než odejít a&amp;nbsp;slušně žít? Čí to je vina —?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|212}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3fln4r69ymi2yj8ggf1fpert8x2w0r4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/233</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99145</id>
    <revision>
      <id>337044</id>
      <parentid>336857</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:47:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337044</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2219" sha1="do7z7aivxe6la2wnai6psg2d3pfiufx" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Náhle si Falk uvědomil protivu mezi Ronderem a&amp;nbsp;svým otcem. Jeho otec! Jaké dítě! Jak bez pomoci proti onomu! Puzen jsa nejpodivnější směsí něžnosti, lítosti, soucitu, učinil, co by mu jakživo ani ve snu nebylo napadlo, že to udělá, a&amp;nbsp;byl by umřel hanbou, že to udělal, kdyby byl býval při tom někdo jiný — položil ruce otci na ramena a&amp;nbsp;zlehka ho políbil na tvář.

Zasmál se, když to udělal, aby přemohl své rozpaky.

„Nepokládám se za vázána, víte, otče,“ řekl. „Odejdu, kdy se mi právě bude chtít.“

Ale Brandon byl příliš zmaten synovým počínáním, aby ta slova slyšel. Cítil podivné, náramně hloupé nutkání, aby syna objal; aby se úplně vyhnul nebezpečenství, ustoupil zpět k&amp;nbsp;oknu, bruče si „Vpřed, křesťanští vojíni“.

Podíval se ven na trávník. „Zase jsou dva z&amp;nbsp;těch hochů zpěváků na trávě,“ řekl. „Nepřidrží-li je Ryle lépe k&amp;nbsp;pořádku, povím mu, co si o&amp;nbsp;něm myslím. Pořád slibuje a&amp;nbsp;nikdy nic neudělá.“

Poslední rozmluva mezi čtyřma očima za jejich života byla u&amp;nbsp;konce.
{{Vspace}}
Udělal si plány, jak všecko provede. Rozhodl se, že v&amp;nbsp;den útěku půjde pěšky na stanici Salis Coombe, kamž byly asi dvě míle; tam se k&amp;nbsp;němu přidá Anna, jejíž teta bydlila nedaleko a k&amp;nbsp;níž se mohla odebrati na návštěvu večer předtím. Stihnou osobní vlak, odjíždějící ve čtyři hodiny do Drymouthu a&amp;nbsp;přijdou k&amp;nbsp;rychlíku, který přijíždí o&amp;nbsp;půlnoci do Londýna. Půjde k&amp;nbsp;příteli, s&amp;nbsp;nímž se zná z&amp;nbsp;Oxfordu a&amp;nbsp;který bydlí v&amp;nbsp;St. John’s Wood, a&amp;nbsp;dá se s&amp;nbsp;Annou co nejdříve oddati. Nade vše jiné chtěl, aby se sňatek vykonal rychle; jakmile to bude vykonáno, je Anniným ochráncem, dokud ho bude potřebovati. Bude míti volnost, jakou si bude přát, ale bude mít někoho, k&amp;nbsp;němuž bude moci jíti, někoho, kdo se může zákonitě o&amp;nbsp;ni starat a&amp;nbsp;kdo přihlédne, aby se jí něco nestalo.

Čeho se bál nejvíce, bylo to, aby ji nestihlo něco zlého proto, že ji má rád; cítil, že by ji mohl nechat odejít navždy&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|227}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>do7z7aivxe6la2wnai6psg2d3pfiufx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/246</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99167</id>
    <revision>
      <id>337043</id>
      <parentid>336881</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:47:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337043</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2417" sha1="6t6mg00zj1yws5na2nufqmd66aumhoe" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Snášel v&amp;nbsp;tu chvíli nej těžší muka, která snad kdy poznal za celý svůj život. Nikoho tam nebylo, kdo by to viděl. Sklesl na dřevěný výstupek, který vyčníval ze staré zdi, a&amp;nbsp;zakryl si tvář rukama, jako by se příliš styděl setkati se i&amp;nbsp;jen s&amp;nbsp;pohledem těch ponurých tváří starých dřevěných soch.

Jakýsi ruch nastal v&amp;nbsp;místnosti; malé dveře se otevřely a&amp;nbsp;zavřely; pták, třepotaje křídly, přeletěl zpět do svého kouta. Brandon vzhlédl a&amp;nbsp;spatřil nejasný stín člověka. Vstal a&amp;nbsp;popošel několik kroků ke dveřím, pak se zarazil, neboť viděl, že ten člověk je Davray, malíř.

Nikdy s&amp;nbsp;tím člověkem nemluvil, ale všecko, co o&amp;nbsp;něm kdy slyšel, bylo mu odporné. Předně, být umělcem znamenalo v&amp;nbsp;mysli archidiakonově tolik, jako býti lehkým člověkem a&amp;nbsp;atheistou. Pak ten člověk byl, jak vědělo celé město, opilec, lenoch, prostopášník, který Polchesteru nepřipravil nic než ostudu. Kdyby bylo šlo podle vůle Brandonovy, byl by ho už dávno veřejně vypověděl a&amp;nbsp;byl by mu zakázal, aby se kdy vrátil. Pomyšlení, že ten člověk vůbec je v&amp;nbsp;katedrále, uráželo ho a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;nynější jeho náladě mu bylo vůbec nesnesitelné. Viděl, ačkoli světlo bylo chabé, že ten člověk je opilý.

Davray zavrávoral krok dopředu a&amp;nbsp;řekl pak chraptivě: „Váš pěkný syn tedy utekl s&amp;nbsp;hezkou dcerou Hoggovou.“

Pocit, jejž už předtím měl, že čin jeho syna jej najednou upoutal ve spolek se všemi mocnostmi zla a&amp;nbsp;zkázy, vystoupil v&amp;nbsp;plné své síle, když zazněl hlas toho člověka; ale s&amp;nbsp;ním zároveň vzrostlo jeho sebeovládání. Sám hnus, kterým Davray na něj působil, přispíval k&amp;nbsp;jeho vládě nad sebou a k&amp;nbsp;jeho důstojnosti.

„Měl byste se stydět, pane,“ řekl klidně, stoje pořád na místě, „že se objevujete v&amp;nbsp;takovém stavu v&amp;nbsp;této budově. Nebo jste příliš opilý, abyste chápal, kde jste?“

„Tohle je všecko v&amp;nbsp;pořádku, archidiakone,“ řekl Davray, směje se. „Toť se ví, že jsem opilý. Jsem obyčejně opilý — a&amp;nbsp;to je má věc. Ale tak opilý nejsem, abych nevěděl, kde jsem, a&amp;nbsp;abych nevěděl, kdo jste vy a&amp;nbsp;co se vám přihodilo. Těší mě, že mohu říci, že všecky tyhle věci znám. Možná, že&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|240}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6t6mg00zj1yws5na2nufqmd66aumhoe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/252</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99173</id>
    <revision>
      <id>337042</id>
      <parentid>336887</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:47:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337042</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2076" sha1="90u9v1iugvvmfy07c46rrltpkbtd7zh" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;už, jak sama říká. A&amp;nbsp;co se týče toho ženění, může se zdát vám, archidiakone, že se tím věci zlepší, ale já si nejsem tak jist, že konec konců to takové bude. Vy můžete být svým způsobem náramně povznesený a&amp;nbsp;silný, ale já myslím na sebe a&amp;nbsp;na živnost. Copak já z&amp;nbsp;toho mám, když se má dcera vdá za vašeho syna? To bych rád věděl.“

Brandon měl ruce pevně sevřené na stole. Ale přes to mluvil klidně.

„Nemyslím, pane Hoggu,“ pravil, „že z&amp;nbsp;toho je nějaký prospěch, budeme-li zrovna teď o&amp;nbsp;tom rokovat. Dověděl jsem se o&amp;nbsp;tom teprve dnes dopoledne. Buďte ujištěn, že se stane po právu, naprosto po právu vaší dceři i&amp;nbsp;vám.“

Hogg popošel ke dveřím.

„Ovšem, archidiakone. Je trochu brzo rokovat o&amp;nbsp;těch věcech. Myslím, že o&amp;nbsp;tom budeme mluvit mnohokráte, dříve než všecko bude odbyto. Já chci jistě v&amp;nbsp;té věci jednat přátelsky. Jak jsem řekl prve, jsme oba zahnáni do stejného kouta, abych se tak vyjádřil. To by v&amp;nbsp;nás mělo vzbudit navzájem k&amp;nbsp;sobě soucit, že ano? Jeden ztrácí syna, druhý dceru.“

„A k&amp;nbsp;tomu, jaké hodné děvče to bylo. Půjdu ovšem, archidiakone; nechám vás, abyste o&amp;nbsp;tom trochu přemýšlel. — Myslím, že časem pochopíte mé stanovisko.“

„Myslím, pane Hoggu, že se tím nic nezíská, přijdete-li sem. Dám vám zprávu.“

„No, co se týče toho, archidiakone,“ obrátil se Hogg s&amp;nbsp;úsměvem od pootevřených dveří, „to se ukáže. Někdy se dojde malým rozhovorem dále než tuctem dopisů. A&amp;nbsp;já opravdu nejsem tuze veliký skladatel dopisů. Ale uvidíme, jak se věci utváří. S&amp;nbsp;Bohem!“

Rozmluva trvala jen pět minut a&amp;nbsp;zdálo se, že každý kus nábytku v&amp;nbsp;pokoji, židle, stůl, koberec, obrazy mají na sobě jakousi novou hyzdící poskvrnu.

I&amp;nbsp;okna byla zamlžena.

Brandon seděl a&amp;nbsp;hleděl vytřeštěně před sebe. Dveře se znova otevřely a&amp;nbsp;vešla jeho manželka.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|246}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>90u9v1iugvvmfy07c46rrltpkbtd7zh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sedmnáct písní/III</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99202</id>
    <revision>
      <id>337038</id>
      <parentid>336934</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337038</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="857" sha1="n3l5oqkaahmt6a5as3wcmauegzle951" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sedmnáct písní
  | PŘEDCHOZÍ = II
  | ČÁST = III
  | DALŠÍ = IV
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Lešehrad|Emanuel Lešehrad]]
  | TITULEK = III
  | VYDÁNO = V Praze: Emanuel z Lešehradu, 1913
  | ZDROJ = Lešehrad, Emanuel. Sedmnáct písní
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|3179000-0715-11e8-b1a1-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Než zkvete luny jas,
Má sestro snivá,
Můj láskou chorý hlas
Tmou vonnou zpívá.

Zpěv poslyš o ručkách
Jak narcis bílých,
Rtech, které niti nach,
I ňadrech vílích,

K nimž v zlatém nadšení
Tvá kštice splývá,
Kde snění pramení
A rozkoš dlívá.

Mne utěš v bolech mých,
Jež přání souží
A v písních blouznivých
Tě zlíbat touží…

Než zkvete luny jas,
Milenko snivá,
Můj láskou chorý hlas
Tmou hebkou zpívá.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>n3l5oqkaahmt6a5as3wcmauegzle951</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sedmnáct písní/XIV</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99213</id>
    <revision>
      <id>337037</id>
      <parentid>336947</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337037</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="838" sha1="d61acj4fvf9xgda8k9euwmsmqu9qs7g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sedmnáct písní
  | PŘEDCHOZÍ = XIII
  | ČÁST = XIV
  | DALŠÍ = XV
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Lešehrad|Emanuel Lešehrad]]
  | TITULEK = XIV
  | VYDÁNO = V Praze: Emanuel z Lešehradu, 1913
  | ZDROJ = Lešehrad, Emanuel. Sedmnáct písní
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|3179000-0715-11e8-b1a1-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Kam, teskná duše, zbloudila’s?
Nad městem zbled’ již noční stín.
—	Zvábil mne z komnat luny jas,
Zbalil mne v závoj nevěstin …

Tož mně, má duše, odpověz,
Proč je tak náhle něm tvůj ret?
—	Shlédla jsem cestou smrt svou dnes -
Každý je zaklet, kdo ji shléd’…

Hlas tvůj, má duše, zdá se chvět !
Proč klopíš k zemi oči mdlé?
—	Shlédla jsem v tůní zrcadle
Mrtvé své vlasy zešedlé…

&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>d61acj4fvf9xgda8k9euwmsmqu9qs7g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sedmnáct písní/XV</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99214</id>
    <revision>
      <id>337036</id>
      <parentid>336948</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337036</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="749" sha1="2876syuxo5lh8pkr33p6fm333vptqrn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sedmnáct písní
  | PŘEDCHOZÍ = XIV
  | ČÁST = XV
  | DALŠÍ = XVI
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Lešehrad|Emanuel Lešehrad]]
  | TITULEK = XV
  | VYDÁNO = V Praze: Emanuel z Lešehradu, 1913
  | ZDROJ = Lešehrad, Emanuel. Sedmnáct písní
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|3179000-0715-11e8-b1a1-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Odlétly vlaštovky,
Zaino je v údolí,
Vítr lká nad plání,
Srdcem to zabolí.

jeseň se vrátila,
Na vše jsem zapomněl,
Jeseň se vrátila,
Srdce mé zranila.

Smutno až k zoufání
Zavládlo nad krajem,
Smutno až k zoufání,
Vání štká nad plání.

Ani jsem nevzpomněl
Zazdili veřeje.
V srdci mém zmrazeném
Zvadlé jsou naděje.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2876syuxo5lh8pkr33p6fm333vptqrn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Těšov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99253</id>
    <revision>
      <id>337021</id>
      <parentid>337007</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T12:19:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337021</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1906" sha1="48m7zg0huhbo5fpftrwchv8ta5kdz4x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Těšov
  | PŘEDCHOZÍ = Těšnovice
  | DALŠÍ = Těšovice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Těšov
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;291. {{Kramerius|nkp|d7fa7f60-1452-11e5-ac49-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Těšov
}}

{{Forma|proza}}
'''Těšov: 1) T.''' (''Teschau''), ves v Čechách, hejtm. Mariánské Lázně, okr. Kynžvart, fara a pš. Miltikov; 65 d., 302 obyv. n. (1900), 2tř. šk., mlýn, pila. — '''2) T.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (''Unterteschau''), ves t., hejtm. a okr. Sušice, fara a pš. Petrovice u Sušice; 18 d., 129 obyv. č., 39 n. (1900), 1tř. šk., zámeček s kaplí Nar. P. Marie, dvůr a výroba dřevěného drátu na sirky. Na zboži dolnotěšovském seděli r. 1555 Jan Rendl z Úšavy, r. 1582 Dětleb Кос z Dobrše, r. 1688 Václav Кос z Dobrše, r. 1744 Anna Marie hr. Dohalská, r. 1793 Arnoštka hr. Dohalská, r. 1802 Johanna sv. pí. z Villanů, po její smrti r. 1848 přešlo na Fr. sv. p. Augustince a po smrti tohoto na jeho dědice. — '''3) T.''' {{Prostrkaně|Horní}} (''Oberteschau''), ves t., hejtm. Sušice, okr., fara a pš. Hartmanice; 45 d., 279 obyv. n. (1900), mlýn. Alod. statky '''T.''' Dolní a Horní (455,95 ''ha'' půdy) se zámkem a dvorem drži Adolf a Rudolf Zieglerové. Na zboží hornotěšovském připomínají se r. 1582 Dětleb Кос z Dobrše, r. 1695 Maximilián Bukovanský z Bukovan, r. 1707 Max. Norb. hr. Krakovský z Kolovrat, Salomon Bukovanský z Bukovan a jeho potomci, r. 1801 Jiři Kordík a po něm jeho dcera Emilie prov. Elledrová, kteráž r. 1864 postoupila '''T.''' svému synu Adolfu.

'''4) T.''', ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Uh. Brod, fara Újezd; 112 d., 590 obyv. č. (1900), popl. dvůr.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>48m7zg0huhbo5fpftrwchv8ta5kdz4x</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337035</id>
      <parentid>337021</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>337035</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1897" sha1="89qapw0wx7dc5qd3zuq8czywwrf7snb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Těšov
  | PŘEDCHOZÍ = Těšnovice
  | DALŠÍ = Těšovice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Těšov
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;291. {{Kramerius|nkp|d7fa7f60-1452-11e5-ac49-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Těšov
}}

{{Forma|proza}}
'''Těšov: 1) T.''' (''Teschau''), ves v Čechách, hejtm. Mariánské Lázně, okr. Kynžvart, fara a pš. Miltikov; 65 d., 302 obyv. n. (1900), 2tř. šk., mlýn, pila. — '''2) T.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (''Unterteschau''), ves t., hejtm. a okr. Sušice, fara a pš. Petrovice u Sušice; 18 d., 129 obyv. č., 39 n. (1900), 1tř. šk., zámeček s kaplí Nar. P. Marie, dvůr a výroba dřevěného drátu na sirky. Na zboži dolnotěšovském seděli r. 1555 Jan Rendl z Úšavy, r. 1582 Dětleb Koc z Dobrše, r. 1688 Václav Koc z Dobrše, r. 1744 Anna Marie hr. Dohalská, r. 1793 Arnoštka hr. Dohalská, r. 1802 Johanna sv. pí. z Villanů, po její smrti r. 1848 přešlo na Fr. sv. p. Augustince a po smrti tohoto na jeho dědice. — '''3) T.''' {{Prostrkaně|Horní}} (''Oberteschau''), ves t., hejtm. Sušice, okr., fara a pš. Hartmanice; 45 d., 279 obyv. n. (1900), mlýn. Alod. statky '''T.''' Dolní a Horní (455,95 ''ha'' půdy) se zámkem a dvorem drži Adolf a Rudolf Zieglerové. Na zboží hornotěšovském připomínají se r. 1582 Dětleb Koc z Dobrše, r. 1695 Maximilián Bukovanský z Bukovan, r. 1707 Max. Norb. hr. Krakovský z Kolovrat, Salomon Bukovanský z Bukovan a jeho potomci, r. 1801 Jiři Kordík a po něm jeho dcera Emilie prov. Elledrová, kteráž r. 1864 postoupila '''T.''' svému synu Adolfu.

'''4) T.''', ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Uh. Brod, fara Újezd; 112 d., 590 obyv. č. (1900), popl. dvůr.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>89qapw0wx7dc5qd3zuq8czywwrf7snb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Předmluva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99255</id>
    <revision>
      <id>337034</id>
      <parentid>337015</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337034</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4413" sha1="cklywqrs6o1gs0cjf7v371xtdo7p47v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | ČÁST = Předmluva
  | DALŠÍ = Hodnocení
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emil Svoboda|Emil Svoboda]]
  | TITULEK = Předmluva
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Kdo neznal Emanuela Tilsche, utvoří si z „Aforismů a myšlenek&quot; zvláštní úsudek o bytosti jeho: Představí si člověka, který odmítal všechna vžitá pravidla mravní, který pohrdal lidmi, jejich úsudky a institucemi, který zdrcující ironií stíhal i vědecký obor, kterému se zasvětil. Není pro něho bodu v zevním životě lidí, který by za to stál, aby byl vážně pojímán. Vše jest malicherno, prosyceno hloupostí nebo zlobou. Skeptik, uštvaný protivným shonem, nalézá klidu v samotě, kam nezaléhá křik chvály ani hany.

Ale kdo Tilsche znal, stane před těžkou otázkou: jak srovnati bezútěšnou negaci „Aforismů a myšlenek&quot;, které se přece rodily za nejintimnějších okamžiků jeho vnitřního života — s kladným, milujícím, nadšeným a nad pomyšlení ušlechtilým člověkem, který žil a kterého jsme znali ? Jak srovnati drtící analysu aforismů s tvůrčí synthesou, dosvědčenou jeho dílem vědeckým ? Jak uvěřili břitkému odmítnutí charakterů tím, kdo byl obdivován pro ryzí charakter, jehož se nic nemohlo dotknouti ? Jak pochopili pohrdání člověkem i společností u muže, který věnoval vřelou účast každému — který vítězil mírností a srdečností?

Odpověď spočívá, tuším, v tom, že u Tilsche nadmíru silně vynikalo rozdvojení v bytost žijící a působící, podrobující se nutnostem empirického bytí a ve druhou, která ve chvílích zasvěcených odhalovala nicotu a marnost života — i svého dvojence, jemuž bylo souzeno účastnili se prací, zápasů a starostí životních.

Většina lidí vyčerpává se bojem o úspěch. Podřizují se pravidlům morálky, aby získali úcty a vážnosti; pracují a snaží se, neboř věří ve vděčnost, slávu, věčný život a touží po nich; pojímají vážně hru života, usilují využiti jeho darů. Zevně činí totéž i myslitel, pronikající k vyššímu poznání. Ale prožívá časem chvíle, kdy vnitřní bytost jeho odchází s jeviště života a usedá jako divák ve stínu hlediště. Svou vlastní empirickou bytost vidí zapředenu v tragickou hru. Tuší marnost všeho — a přece ví, že za chvíli vstoupí na jeviště, aby s plnou vážností životní pokračoval v dějství, dokud úlohu nedohraje. To jsou chvíle bolesti a vzdoru, kdy spoutaný zraňuje si údy zmítaje se v okovech, nebo vyšší chvíle, kdy upouští od marných pohybů a vnitřně odvrací se od života, kterým pohrdá. Z okamžiků hlodavé kritiky a resignace zrodila se největší část aforismů a myšlenek Tilschových.

Mravní hodnota začíná tam, kde není touhy po odměně ani víry v odměnu. Ve světle „Aforismů a myšlenek“ objevuje se etická bytost Tilschova jako pramenící z toho, čím člověk o sobě jest, nepodmíněná tím, co vládne ve světě zevním.

Vydaní aforismů děje se beze změny dle rukopisu. Jen část byla autorem samým již připravena k tisku. Jsou to aforismy, jež označuji hvězdičkou{{Redakční poznámka|Tedy mimo kapitol X. a XII.}}. Ty byly také autorem samým zařazeny do skupin. Ostatní bylo sebráno z knížek zápisních a lístků a zařazeno ve snaze, vystihnouti myšlenku a přispěli seskupením ku snazšímu porozumění. Týž účel sledují i odkazy k myšlenkám obdobným, umístěné v poznámkách i varianty těchže myšlenek, uvedené pod čarou. Skupina XII., osobní, nepochází od autora, ale
pokládám ji za účelnu proto, že myšlenky, v ní obsažené — které by se jinak ztrácely, rozptýleny po skupinách - vrhají zajímavé světlo na autora a hodí se jako závěr intimní publikace. Srovnáme-li obsah „Aforismů a myšlenek&quot; s plánem, který si autor načrtl a který uveden jako vstup na počátku spisku, neubráníme se tesknému dojmu torsa, jehož dokončení bylo zmařeno náhlou smrtí autorovou.
{{Podpis|''[[Autor:Emil Svoboda|E. Svoboda.]]''}}
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>cklywqrs6o1gs0cjf7v371xtdo7p47v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Hodnocení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99257</id>
    <revision>
      <id>337031</id>
      <timestamp>2026-09-09T17:44:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}}   | PŘEDCHOZÍ = Předmluva   | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}}   | DALŠÍ = Opovržení }} {{Textinfo   | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]]   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916   | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky   | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}   | LICENCE = PD old 70 }}  {{Forma|proza}} # Dle jeho hodnocen…“</comment>
      <origin>337031</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3227" sha1="b1nwiw33tyfmq1uezq8gtb880udsgkf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Předmluva
  | ČÁST = Hodnocení
  | DALŠÍ = Opovržení
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Hodnocení
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
# Dle jeho hodnocení lze poznali člověka.
# Kritika předpokládá měřítko, tedy předsudek.
# Cenu má jen to, co si přejeme.
# Výčitky: „To ještě nikdo neřekl&quot; a „To již mnozí řekli&quot; neubližují pravdě výroku, nýbrž má jimi býti jen dosaženo citového znehodnocení.
# Tvrdí-li se o A, že nedovede oceniti B, je to jen zlomyslné (naproti A) vyjádření, že В pro A nemá ceny.
# Nižším zdá se (intelektuálně) vždy to, co jest tak zv. překonaným stanoviskem. Tím však může býti všechno.
# „To je laciná pravda&quot;. Námitka ta prozrazuje nepoctivý boj anebo nedostatek schopnosti abstrakční. Ladnost neubírá nic pravdivosti, ale znehodnocuje jinou stránku.
# Soud o proneseném (jednostranném, falešném) mínění: Je to pravda; také lze zneužiti věci к takovému spojení slov.
# Říci: „ten má vkus&quot; je identické s: „ten má můj vkus&quot;. (Každý v ostatních chválí sebe.)
# Hrozny jsou kyselé - přísloví, vysvětlující mnoho, velmi mnoho ocenění.
# „Neloyální&quot; kritika vždy může vytknouti vady. Neboř indukce není nikdy úplná ; staví-li se tedy kritik na stanovisko širší indukce, zvrátí zásady autorovy; může to činiti i výsměšným tónem.
# Praví-li se: to je existenční otázka, má to být snížení (citový přídech).
# Jsou lidé, kteří dělí ostatní lidi na chytré a hloupé a poznají-li někoho, hledí vypátrali, do které kategorie patří. Což pak nemůže však někdo býti „jenseits von Klugheit und Dummheit&quot;?
# To je falešné (nespravedlivé), to je správné (spravedlivé) neříkejme. Jen ; to jest posouzení od člověka, kterému nejsem sympatický, to jest posouzení od člověka, kterému jsem sympatický.
# Lidé, u kterých rozhoduje první dojem, nejsou vědci; jsou pohodlní, vše ostatní připojují к tomuto dojmu: totiž jen to, co se jim к tomu hodí.
# Milujeme někoho, když ctí v nás (obdivuje) to, co my sami na sobě ceníme. Zpozorujeme-li, že cení něco na nás, co my považujeme za méně cenné, zklamali jsme se v něm.
# Posudek objektivní knihy:
#* Příznivý:	Spisovatel	našel	prostředek 	učinit!	zadost i požadavku tomu i onomu (na př.
theorie i praxe). Vzácný talent spojiti obojí. Zlatá střední cesta.
#* Nepříznivý: Snaží se o obojí, neobsáhl žádné - hybridní, ani mastné ani slané. Bez karakteru. Prostřednost.
#* Posudek subjektivní knihy:
#* Příznivý:	Má ráz.
#* Nepříznivý: Jednostranná.
# Úsudek o kandidátu:
#* Příznivý:
#** (Kompetuje.)	Zajímá	se	o	to,	dáme	mu	to.
#** (Nekompetuje.) Je skromný, nedere se
do popředí. Dáme mu to.
#* Nepříznivý:
#** (Kompetuje.) Dere se o to, zrovna nedáme.
#** (Nekompetuje.) Nestará se o to, tedy nedáme.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b1nwiw33tyfmq1uezq8gtb880udsgkf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337032</id>
      <parentid>337031</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:44:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix</comment>
      <origin>337032</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3227" sha1="h0rjbi8b6e4aoyirnbxkzhz3dht9d2p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Předmluva
  | ČÁST = Hodnocení
  | DALŠÍ = Opovržení
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Hodnocení
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
# Dle jeho hodnocení lze poznali člověka.
# Kritika předpokládá měřítko, tedy předsudek.
# Cenu má jen to, co si přejeme.
# Výčitky: „To ještě nikdo neřekl&quot; a „To již mnozí řekli&quot; neubližují pravdě výroku, nýbrž má jimi býti jen dosaženo citového znehodnocení.
# Tvrdí-li se o A, že nedovede oceniti B, je to jen zlomyslné (naproti A) vyjádření, že В pro A nemá ceny.
# Nižším zdá se (intelektuálně) vždy to, co jest tak zv. překonaným stanoviskem. Tím však může býti všechno.
# „To je laciná pravda&quot;. Námitka ta prozrazuje nepoctivý boj anebo nedostatek schopnosti abstrakční. Ladnost neubírá nic pravdivosti, ale znehodnocuje jinou stránku.
# Soud o proneseném (jednostranném, falešném) mínění: Je to pravda; také lze zneužiti věci к takovému spojení slov.
# Říci: „ten má vkus&quot; je identické s: „ten má můj vkus&quot;. (Každý v ostatních chválí sebe.)
# Hrozny jsou kyselé - přísloví, vysvětlující mnoho, velmi mnoho ocenění.
# „Neloyální&quot; kritika vždy může vytknouti vady. Neboř indukce není nikdy úplná ; staví-li se tedy kritik na stanovisko širší indukce, zvrátí zásady autorovy; může to činiti i výsměšným tónem.
# Praví-li se: to je existenční otázka, má to být snížení (citový přídech).
# Jsou lidé, kteří dělí ostatní lidi na chytré a hloupé a poznají-li někoho, hledí vypátrali, do které kategorie patří. Což pak nemůže však někdo býti „jenseits von Klugheit und Dummheit&quot;?
# To je falešné (nespravedlivé), to je správné (spravedlivé) neříkejme. Jen ; to jest posouzení od člověka, kterému nejsem sympatický, to jest posouzení od člověka, kterému jsem sympatický.
# Lidé, u kterých rozhoduje první dojem, nejsou vědci; jsou pohodlní, vše ostatní připojují к tomuto dojmu: totiž jen to, co se jim к tomu hodí.
# Milujeme někoho, když ctí v nás (obdivuje) to, co my sami na sobě ceníme. Zpozorujeme-li, že cení něco na nás, co my považujeme za méně cenné, zklamali jsme se v něm.
# Posudek objektivní knihy:
#* Příznivý:	Spisovatel	našel	prostředek 	učinit!	zadost i požadavku tomu i onomu (na př. theorie i praxe). Vzácný talent spojiti obojí. Zlatá střední cesta.
#* Nepříznivý: Snaží se o obojí, neobsáhl žádné - hybridní, ani mastné ani slané. Bez karakteru. Prostřednost.
#* Posudek subjektivní knihy:
#* Příznivý:	Má ráz.
#* Nepříznivý: Jednostranná.
# Úsudek o kandidátu:
#* Příznivý:
#** (Kompetuje.)	Zajímá	se	o	to,	dáme	mu	to.
#** (Nekompetuje.) Je skromný, nedere se do popředí. Dáme mu to.
#* Nepříznivý:
#** (Kompetuje.) Dere se o to, zrovna nedáme.
#** (Nekompetuje.) Nestará se o to, tedy nedáme.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h0rjbi8b6e4aoyirnbxkzhz3dht9d2p</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337033</id>
      <parentid>337032</parentid>
      <timestamp>2026-09-09T17:45:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337033</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3224" sha1="355c06acbc1516kndz9wy81fibxuy74" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Předmluva
  | ČÁST = Hodnocení
  | DALŠÍ = Opovržení
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Hodnocení
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
# Dle jeho hodnocení lze poznali člověka.
# Kritika předpokládá měřítko, tedy předsudek.
# Cenu má jen to, co si přejeme.
# Výčitky: „To ještě nikdo neřekl&quot; a „To již mnozí řekli&quot; neubližují pravdě výroku, nýbrž má jimi býti jen dosaženo citového znehodnocení.
# Tvrdí-li se o A, že nedovede oceniti B, je to jen zlomyslné (naproti A) vyjádření, že B pro A nemá ceny.
# Nižším zdá se (intelektuálně) vždy to, co jest tak zv. překonaným stanoviskem. Tím však může býti všechno.
# „To je laciná pravda&quot;. Námitka ta prozrazuje nepoctivý boj anebo nedostatek schopnosti abstrakční. Ladnost neubírá nic pravdivosti, ale znehodnocuje jinou stránku.
# Soud o proneseném (jednostranném, falešném) mínění: Je to pravda; také lze zneužiti věci k takovému spojení slov.
# Říci: „ten má vkus&quot; je identické s: „ten má můj vkus&quot;. (Každý v ostatních chválí sebe.)
# Hrozny jsou kyselé - přísloví, vysvětlující mnoho, velmi mnoho ocenění.
# „Neloyální&quot; kritika vždy může vytknouti vady. Neboř indukce není nikdy úplná ; staví-li se tedy kritik na stanovisko širší indukce, zvrátí zásady autorovy; může to činiti i výsměšným tónem.
# Praví-li se: to je existenční otázka, má to být snížení (citový přídech).
# Jsou lidé, kteří dělí ostatní lidi na chytré a hloupé a poznají-li někoho, hledí vypátrali, do které kategorie patří. Což pak nemůže však někdo býti „jenseits von Klugheit und Dummheit&quot;?
# To je falešné (nespravedlivé), to je správné (spravedlivé) neříkejme. Jen ; to jest posouzení od člověka, kterému nejsem sympatický, to jest posouzení od člověka, kterému jsem sympatický.
# Lidé, u kterých rozhoduje první dojem, nejsou vědci; jsou pohodlní, vše ostatní připojují k tomuto dojmu: totiž jen to, co se jim k tomu hodí.
# Milujeme někoho, když ctí v nás (obdivuje) to, co my sami na sobě ceníme. Zpozorujeme-li, že cení něco na nás, co my považujeme za méně cenné, zklamali jsme se v něm.
# Posudek objektivní knihy:
#* Příznivý:	Spisovatel	našel	prostředek 	učinit!	zadost i požadavku tomu i onomu (na př. theorie i praxe). Vzácný talent spojiti obojí. Zlatá střední cesta.
#* Nepříznivý: Snaží se o obojí, neobsáhl žádné - hybridní, ani mastné ani slané. Bez karakteru. Prostřednost.
#* Posudek subjektivní knihy:
#* Příznivý:	Má ráz.
#* Nepříznivý: Jednostranná.
# Úsudek o kandidátu:
#* Příznivý:
#** (Kompetuje.)	Zajímá	se	o	to,	dáme	mu	to.
#** (Nekompetuje.) Je skromný, nedere se do popředí. Dáme mu to.
#* Nepříznivý:
#** (Kompetuje.) Dere se o to, zrovna nedáme.
#** (Nekompetuje.) Nestará se o to, tedy nedáme.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>355c06acbc1516kndz9wy81fibxuy74</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Antonín Jaromil Kožíšek</title>
    <ns>100</ns>
    <id>99259</id>
    <revision>
      <id>337104</id>
      <timestamp>2026-09-10T10:48:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>Antonín Jaromil Kožíšek</comment>
      <origin>337104</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="543" sha1="4ua0j5d2qk5fpebpascuv6rc2gl5dzr" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Antonín Jaromil 
  | příjmení =  Kožíšek
  | řazení = 
  | alternativní jméno = Antonín J. Kožíšek
  | Image = 
  | datum narození = 
  | místo narození = 
  | datum úmrtí = 
  | místo úmrtí = 
  | popis = 
}}
'''Antonín Jaromil Kožíšek''' (1905–1947) byl český novinář, popravený po druhé světové válce za kolaboraci s nacisty.

== Dílo ==
* [[Co víte o Židech?/Jak jsem je poznal v Sovětech|Jak jsem je poznal v Sovětech]] , část knihy [[Co víte o Židech?]] z roku 1941</text>
      <sha1>4ua0j5d2qk5fpebpascuv6rc2gl5dzr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kategorie:Antonín Jaromil Kožíšek</title>
    <ns>14</ns>
    <id>99260</id>
    <revision>
      <id>337105</id>
      <timestamp>2026-09-10T10:48:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>added [[Category:Autor-K]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>337105</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21" sha1="pmdooe3egpqtgccmh3vtd8tdz5ffp96" xml:space="preserve">[[Kategorie:Autor-K]]</text>
      <sha1>pmdooe3egpqtgccmh3vtd8tdz5ffp96</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>