Host do domu/Kamna

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.19</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Host do domu/Kamna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>2238</id>
    <revision>
      <id>337199</id>
      <parentid>295586</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:04:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337199</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="877" sha1="7umtgxxf6gx26idv7rnw4ocpqq3qs3t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jiří Wolker
  | TITUL = Host do domu
  | ČÁST = Kamna
  | PŘEDCHOZÍ = Svatodušní svátky
  | DALŠÍ = Poštovní schránka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kamna
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Wolker|Jiří Wolker]]
  | ZDROJ = WOLKER, Jiří. ''Básně.'' Praha : SNKLHU, 1953. s. 15.
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květnově tichý a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jako louky na jaře.
Maminky-sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony, — jako ta země pod máma
v odplatu za to by daly
růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
„Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>7umtgxxf6gx26idv7rnw4ocpqq3qs3t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lyrika lásky a života/Dopis E…ze samoty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>3172</id>
    <revision>
      <id>337366</id>
      <parentid>295708</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:57:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337366</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="945" sha1="m398ru9bfx8aroaxrc62ahdg1ku9oud" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Antonín Sova
  | TITUL = Lyrika lásky a života
  | ČÁST = Dopis E…ze samoty
  | PŘEDCHOZÍ = Hluboké samoty
  | DALŠÍ = Říjen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dopis E…ze samoty
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. ''Lyrika lásky a života''. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.57.
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Po stopách zapadlých, jež v dálce zmizely
jít, odloučit se, když den tichý krvácí,
kdy nade mlýnů opuštěných hřídely
křik volavek se do tmy potácí.

Sám, bez tebe jdu… Ty máš u zrcadla kout,
řeč pýchy lidské, hlučných zábav předzvěsti.
Nemožno ulic bez tvé krásy vzpomenout,
bez vyznavačů okázalých bolestí.

Zde broukům, květům, vodním růžím na tůních
bys byla lhostejna tak, jak ty jim,
úžasům velké záře smutků západních
bys byla bezvýznamným stvořením.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>m398ru9bfx8aroaxrc62ahdg1ku9oud</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na prahu ráje/Pohádka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>3879</id>
    <revision>
      <id>337663</id>
      <parentid>229525</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:42:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337663</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1110" sha1="gbn4agysl5c287q86fqg7q6sbc4dcjo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na prahu ráje
  | AUTOR = Josef Václav Sládek
  | ČÁST = Pohádka
  | PŘEDCHOZÍ = Ještě o dědouškovi
  | DALŠÍ = Chocholouši
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pohádka
  | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Na prahu ráje. Znělky Jos. V.&amp;nbsp;Sládka.'' Praha: nákladem „Lumíra“, 1883. s.&amp;nbsp;10–11.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11964083}}
}}

&lt;poem&gt;
„Proč, matičko, se chví ta bříza bílá?“
— „Poslouchá, co si ptáci povídají.“
„Co matko si ti ptáci povídají?“
— „Jak pod večer je víla postrašila.“

„A jak ta víla ptáky postrašila?“
— „Honila bílou holubičku v háji.“
„Proč honila tu holubičku v háji?“
— „Byla by se jí v tůni utopila.“

„A jak by se jí byla utopila?“
— „Chtěla tam zobnout hvězdku spadlou z nebe.“
„Zdaž, matičko, tu hvězdu vylovila?“
— „To nevím, dítě, — ale když zas k líci
ta víla tiskla bílou holubici,
tu zlíbala ji, jako teď já tebe!“
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>gbn4agysl5c287q86fqg7q6sbc4dcjo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moderní pohádky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8280</id>
    <revision>
      <id>337453</id>
      <parentid>285108</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:52:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Obsah: */ * [[/Pohádka o čarovné zahradě/II|Pohádka o čarovné zahradě]]</comment>
      <origin>337453</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2140" sha1="nnbpeegn8hhg3vdswo0w0ie8yt480q3" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Moderní pohádky{{Redakční poznámka|Teréza Nováková sestavila v roce 1901 ze svých báchorek, bájí a legend (psaných od roku 1890) soubor s názvem ''Moderní pohádky'', který měl vyjít v knížnici Dívčím srdcím. Redaktorka Pavla Maternová některé části (nevhodné pro mladé čtenářky) vyřadila a dala souboru název ''Rosné perly''. Pod názvem ''Moderní pohádky'' vyšel později původně Novákovou připravený soubor, obohacený o další práce napsané do roku 1906 a nepublikované v souborech ''S kamenité stezky'' a ''Výkřiky a vzdechy'' – dle Připomenutí, str. 287.}}
  | AUTOR = [[Autor:Teréza Nováková|Teréza Nováková]]
  | ZDROJ = NOVÁKOVÁ, Teréza. ''Moderní pohádky''. Praha: Jos. R. Vilímek, rok neuveden{{Redakční poznámka|Rok vydání není v knize uveden. V souborném katalogu (SKC) Národní knihovny jsou ''Moderní pohádky'' jako 14.&amp;nbsp;svazek souborného vydání spisů Terézy Novákové uvedeny s rokem vydání 1922 a 1935.}}
  | nakladatel = Nakladatelství a tiskárna Josef R. Vilímek
  | LICENCE = PD old 70
}}

''Připsáno&lt;br /&gt;tklivé památce mé dcerušky Maryčky (1881–1895),&lt;br /&gt;zbožné duše, jejíž krátký život proletěl světem jako zádumčivý sen.''

== Obsah: ==
* [[/Lesní pohádka|Lesní pohádka]]
* [[/Pohádka podzimní|Pohádka podzimní]]
* [[/Bajka o pošetilém ptáčeti|Bajka o pošetilém ptáčeti]]
* [[/O Svratce, rusalce|O Svratce, rusalce]]
* [[/Pohádka o Kráse|Pohádka o Kráse]]
* [[/Pohádka o roztříštěných stromech|Pohádka o roztříštěných stromech]]
* [[/Pohádka o čarovné zahradě/I|Pohádka o čarovné zahradě I]]
* [[/Pohádka o čarovné zahradě/II|Pohádka o čarovné zahradě II]]
* [[/Pohádka o jedné dívčince|Pohádka o jedné dívčince]]
* [[/V podsvětí|V podsvětí]]
* [[/Dalibor a stíny|Dalibor a stíny]]
* [[/Pohádka o jedné duši|Pohádka o jedné duši]]
* [[/Pohádka o moři a o zemi|Pohádka o moři a o zemi]]
* [[/Ještě jedna pampeliška|Ještě jedna pampeliška]]

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Sbírky pohádek]]</text>
      <sha1>nnbpeegn8hhg3vdswo0w0ie8yt480q3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Pohádky (Milota)/Poustevník a skřítkové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10421</id>
    <revision>
      <id>337451</id>
      <parentid>276960</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:44:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337451</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10720" sha1="65xul4exr0jrvnwsjz6g64n2q8vvrlh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Pohádky
  | AUTOR = Jan Milota
  | ČÁST = Poustevník a skřítkové
  | DALŠÍ = Kouzelný hrnéček
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poustevník a skřítkové
  | AUTOR = [[Autor:Jan Milota|Jan Milota]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MILOTA, Jan. ''Pohádky.'' Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s.&amp;nbsp;5–11.
}}

{{Forma|proza}}
V jednom lese žil sám a sám starý poustevník. Oděv jeho byl velmi hrubý, nápoj čistá voda z lesní studánky a pokrm, co mu Pán Bůh nadělil. Dříve než ráno slunéčko vyšlo, už se modlíval a neustal, až všichni ptáčkové odzpívali svůj ranní chvalozpěv. Potom nakrmil své bílé holoubky a napojil své milé, krásné květiny.

Když byl hotov se vším, usedl si pod keřík — šeřík, který velmi líbeznou vůni vydával, a jal se čísti z veliké, těžké knihy. Nevím, rozmilý čtenáři můj, co tam as v té milé knize stálo, ale musilo to býti tuze hezké; neboť starý poustevník ničím se vyrušovati nedávaje a svou lysou hlavu hluboko do knihy na jeho klíně ležící skláněje, sledoval zanícenými zraky písmena, která ve dlouhou řadu sestavena, zdála se mu býti zlatou stezičkou ku milému Pánu Bohu. A po té stezičce kráčel v duchu svém dál a dále, neunavně, ani nepozoruje, kterak náhle z pod kamení vystrčil hlavu mužíček, docela malý to mužíček. Na hlavě měl červenou čepici a bílé, dlouhé vousy. Bystrýma očkama opatrně se ohlédnuv, zahvízdnul tak slabounce jako ten nejjemnější ptáček. Jak by si mohl poustevník toho povšimnouti?… On četl, četl, a z pod kamení, z pod křoví, z pod kapradí a z pod houbí a z jiných příhodnějších míst vykukovaly najednou drobné, vousaté hlavinky v bílé, zelené, rudé a jinak zbarvené kapuci. A víš co to bylo? Nic jiného, nežli skřítkové, lesní mužíci, jimž malinká očka leskla se jako krůpěje rosy a zoubky nad sníh se bělely.

Chvilenku bylo ticho. Na to vylezl ten první — to byl nejspíše jejich král — a plížil se opatrně ku starci-poustevníkovi. Ani lístek se nehnul, ani kamének pod jeho nožkou nezachřestil. Skřítek vylezl na šeřík a po jedné tenké snítce spustil se jako po provázku zrovna starci na rameno. Staříček toho ovšem necítil, protože byl skřítek tuze malinký a četl tedy dále. Ostatní pak skřítkové dostali se touže cestou jako ten první na šeřík, a co byli trochu smělejší i na rameno staříčkovo; ba jeden opovážlivec sedl si dokonce staříčkovi za ucho. Poustevník mysle, že to snad nějaká moucha, máchnul rukou kolem hlavy a četl dále.

Nyní skřítkové zvědavě natahovali krčky své, pohlížejíce s ramene jako s nějakého kopce dolů do oné tlusté knihy, v níž četl. Dívali se, dívali, chtějíce také trochu pochytiti té moudrosti, již se při staříčkovi tak obdivovali, a již převelmi žádostivi byli: ale bohužel! neviděli než prapodivné černé kliky-háky a jakési spletení barev na obrubě listu… V tom spadl šeříkový list a skřítkové tak se polekali, že rychle seskákavše s ramen poustevníkových, horempádem utíkali do svých skrýší.

Poustevník tajemným cupotem a šustotem poněkud vyrušen, pozvedl hlavu. Ale nepozoroval než bzukot mušek, které jako zlaté střely se teplým vzduchem proháněly, nepozoroval než šelestění lupení, jež tichý větérek lehounce čeřil. Vida, že stín stromů se zkrátil velice a že tedy čas ku poledni pílí: vstal, odložil knihu na sedátko a šel ke kříži se modlit.

To bylo něco pro skřítky! Jako na komando sesypali se všichni kolem záhadného předmětu — knihy. Prohlíželi ji bedlivě se všech stran a kroutili svými malými hlavičkami; neboť žádný z nich ani král jejich nemohl jim pověděti, co by to vlastně bylo. Tu jeden z nich odkryl v trávě zvláštní věc, a hned zavolal ostatní. Věc ta zrovna jako kniha podivuhodná, skládala se ze dvou skel okrouhlých, která spojena byla drátkem; na stranách obou též bylo kousek lesknoucího se drátku, který byl zahnut. Dítky vzpomenuvše si, co krátkozrací nosí na nose, snadno uhodnou, co to as bylo; poustevník starý užíval toho při čtení. Skřítkům ubožákům to bylo ovšem hádankou přímo nerozluštitelnou.

„Acha! toho nám bylo potřebí, abychom těmto znaménkům rozuměli,“ zvolal jeden z nich, ukazuje na písmena do knihy, a hnedle doložil: „Viděl jsem dobře, pod houbou jsa ukryt, kterak poustevník se skrze ta sklíčka do té knihy díval.

Chopiv se na to skel, a přidržev si oběma rukama jedno z nich před očima, díval se bedlivě do knihy, zatím co ostatní očekávali napjatě výsledek jeho pozorování.

„To je krása! To je krása!“ zvolal nyní, dělaje, jako by Bůh ví co viděl, ač vskutku viděl méně než prvé. Tu hned ostatní tlačíce se ke sklům a dívajíce se vždy po několika do jednoho skélka, volali bez ustání. „To je krása! To je krása!“ což bylo velice směšné; neboť žádný z nich nevěděl, co je vlastně tak tuze krásné.

V tom zaslechli už dosti na blízku známý krok poustevníkův, a hned rozutíkali se do svých tajných skrýší. Jen tři zbyli u knihy, s ní se hmoždíce a zavříti ji se snažíce. Konečně kniha se hřmotem se sama zavřela a skřítkové dílem snad otřesením vzduchu, myslím však že více leknutím se všichni mimovolně posadili. Brzy však vzpamatovavše se, prchli, až na jediného ubožáčka, který chtě nechtě musil ještě chvilku se zdržeti; neboť jak se kniha zavřela, stiskla mu jeho dlouhou bradu tak mezi listy, že ji nemohl mermomocí ovšem bez poškození vousů, vytáhnouti. Vzlykaje žalostně a naříkaje, upozornil na sebe poustevníka, který ovšem nemálo se podivil, spatřiv strachem se třesoucího pidimužíčka v pasti. Usmál se dobrotivé, uvolnil skřítkovi jeho dlouhé vousy a protože neměl ještě nikdy příležitosti, aby si hodně z blízka takové stvoření prohlídnul, pozdvihl si ho na dlani a důkladně ho pozoroval. Musil se mu pidimužíček zalíbiti; neboť uschovav si ho zatím pod poklopený hrnéček, aby mu „nevzal do zaječích“, upletl milý staříček z jemných proutků roztomilou klícku a šups! už byl skřítek tam. Poustevník měl nyní kanárka.

Ale nesmějme se! Ubohému skřítkovi nebylo nyní také příliš veselo v jeho vězení! Krčil se ubožáček do koutka a strachem se třásl po celém tele.

Poustevník odbyv tuto rozmarnou příhodu, modlil se z oné veliké knihy. Zatím v podzemní říši, kde skřítkové přebývají, bylo zděšení, shon a chvat. Bleskem roznesla se neslýchaná novina, že poustevník zajal jednoho skřítka.

Žalem a hněvem puzeni usnesli se skřítkové jednohlasně, že podniknou velikou válečnou výpravu, jaké prý dosud svět neuzřel! proti ubohému staříčkovi, který byl nyní jejich hrozným nepřítelem, ačkoli ta zbožná duše toho ani netušila.

Ihned lila se v podzemní říši děla, málem jako prst tlustá; kováři dnem i nocí kuli meče, kladiva, kopí a jiné a jiné vražedné nástroje, ovšem třeba si pomysliti, že tuze malinké, protože to vše bylo jen pro pidimužíčky. Ale hlavní věc, která měla vítězství slavné a slávu všech skřítků získati, byl prapor! Ano, objednali si od křížového pavouka za celé 100 tučných much skvostný prapor z nejjemnější pavučiny. Trvalo to ovšem několik dní, než celá armáda tak byla vypravena, aby mohla beze studu táhnouti proti kterémukoli králi do boje.

Konečné bylo vše připraveno: děla ulita, zbraně ukuty, prapor upleten. Nyní třeba vyčíhati jen příhodnou dobu, kdy nepřítel — totiž ubohý staříček, který ovšem ani nesnil, jaká čest se mu od skřítků dála — je zcela na boj nepřipraven, aby takto tím snáze byl překvapen, přemožen a na útěk obrácen. K tomu konci svolána vojenská porada všech vyšších důstojníků trpasličího vojska a zde jednohlasné přijato, aby zvolena byla doba noční jakožto nejpříhodnější. Tak se i stalo.

Za večera než měsíc vyšel vytažena a rozestavena děla po příhodných vyvýšeninách; vojsko rozdělené na tři mocné proudy bylo pohotově s veleobratnými vůdci v čele.

Zatím bílá luna vznášela se zvolna a velebně na temný, hluboký les a pronikajíc paprsky svými hustou sítí spletitých větví, tu a tam osvětlovala kousek lesní, trávnaté půdy. Sjlná, omamující vůně plnila vzduch. Bylo ticho. Poustevník trvaje dosud na modlitbách, neměl se ku spaní, což přivádělo po vítězství bažící a netrpělivostí hořící vojsko ve spravedlivou rozhořčenosť. Konečně staříček, položiv se klidně na své prostinké mechové lůžko, jal se sladce usínati.

Zajatý skřítek v kleci, na něhož nesmíme zapomenouti a jenž byl tuze dobře zpraven o tom, co se díti má, dělal jako by spal, skutečně však pozoroval čtverák poustevníka po očku velice bedlivě, dávaje pozor až usne. Když se stalo, zahvízdnul slabounce, oznamuje, že se přiblížila vhodná doba k útoku. A nyní jste měli viděti! Ze tří různých stran vyhrnulo se strašné vojsko, aby rozstřílelo a rozsekalo ubohého staříčka. Vrhlo se proti němu jako proti nějaké nedobytné pevnosti. Skřítkové-vojáci přistavili si stéblové žebříčky a ruče vylézali nahoru, hledajíce obnažená místa jako ruce, nohy a obličej. Děla bouchala, koule a šípy fičely vzduchem.

Poustevník protrhnuv se ze spánku a vida, že ho cosi znepokojuje, nemyslil jinak, nežli že to komáři ho bodají, nepřejíce mu oddechu, jak za letních nocí bývá. Proto vstal a šel do lesa, jímž plná luna své čarokrásné světlo rozlévala, že se zdál býti nejkrásnější pohádkou.

Skřítkové uživše hned příhodné této chvilky, vrhli se statečně na klec a vysvobodili zajatého druha svého. Na to s velikou slávou domů se vrátivše, postavili vysoký sloup na památku tohoto slavného vítězství, o kterém jsem se já od jistého ptáčka dověděl, jenž z hnízdečka svého vše s podivem pozoroval.

Poustevník, pohřešiv ráno svého kanárka, který zatím se mu stal milým společníkem, nedělal si z toho nic; neboť byl velikomyslný a přál každému svobody, již sám tak miloval a jíž se ve svém zátiší lesním už dlouho těšil. Kdyby však byl jen věděl, jaká armáda proti němu do boje byla vytáhla, co on dřímal — zajisté by se tomu usmál.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>65xul4exr0jrvnwsjz6g64n2q8vvrlh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Pohádky (Milota)/Štěstí a práce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10423</id>
    <revision>
      <id>337452</id>
      <parentid>290720</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:44:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337452</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7812" sha1="8qbv2vo7ym0eq5ivqawnkjlz7987sp8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Pohádky
  | AUTOR = Jan Milota
  | ČÁST = Štěstí a práce
  | PŘEDCHOZÍ = Kouzelný hrnéček
  | DALŠÍ = Skalníkovo štěstí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Štěstí a práce
  | AUTOR = [[Autor:Jan Milota|Jan Milota]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MILOTA, Jan. ''Pohádky.'' Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s.&amp;nbsp;21–25.
}}

{{Forma|proza}}
Byl jeden chudobný člověk a měl dva syny. Staršímu bylo dáno jméno Josef, mladšímu Jan. Jednou jim starý otčík pravil: „Synové milí! jste už zrostlí a silni, já pak sestaral a sešedivěl jsem v práci mnohé a starosti. Učinil jsem pro vás, co mi bylo možného, nyní pak nemohu vás už živiti. Jděte a hledejte si štěstí!“

Jan zaradoval se tajně v srdci svém, neboť už dávno toužil do šírého světa tak jako ptáče, které poprvé z hnízda vylétnouti se strojí, nevědouc, že třeba dosti na blízku záhuba se mu chystá.

Josef pak zarmoutil se velice a pravil: „Drahý otče! nehezké by bylo, aby synové vaši, o něž jste tak dlouho pečoval, je živil, šatil a učiti nechal, na stará kolena vás hanebně opustili a v moc bídy vydali. Dovolte, prosím, abych směl zůstati s vámi — Jan nechť jde na zkušenou.“

Otec, mile dojat, objal zdárného synka Josefa, polibil ho a zůstalo tedy při tom.

Jan pak svázav vesele uzlíček svůj a přijav požehnáni otcovské, vydal se bez prodlení na cestu do šírého světa, aby hledal si Štěstí.

Přišel do jednoho velikého lesa. Tu kde se vzala, tu se vzala krásná panna, kteráž líbezně se na něj usmívajíc, pravila hláskem jako zlato: „Jsem tvé Štěstí, milý hochu, oblíbila jsem si tě a budu tě doprovázeti na cestách života tvého.“

Jan, dostav se tak snadno ku svému Štěstí, nesmírně byl rád. I chopil hned pannu, Štěstí své, za ruku a zvolal pln radosti: „Když jsi ty mé Štěstí, tož buď mi vítáno; nepustím tě už a prosím tě, abys i ty mne neopouštěla až do smrti!“

Panna hlasitě se zasmávši, švitořila: „Milý synku! to ti nemohu slíbiti! Což jsi nikdy neslyšel, že Štěstí je nestálé? Ba milý Jene, slavný básník Jan Kollar dovolil si o mně napsati, že jsem měsíci ve své nestálosti podobné, ukazujíc lidem jednou tvář jasnou, jindy tmavou a někdy konečně i růžky! To již tak v mé povaze, doufám však, že tě to nezastraší!“

Jan skutečně si z toho nic nedělal, a tak šli dále spolu vesele rozmlouvajíce. Štěstí obdařilo jej hojně penězy, tak že se nemusil obávati nouze — byl nyní bohat a šťasten.

Jda se svým Štěstím dále, uzřel pod jedním stromem sedícího starce. Měl vážné vzezření, bílý dlouhý vous a lysou hlavu. Synek domnívaje se, že to nějaký žebrák, hodil mu jeden zlatý peníz. Stařec jej zvedl, schoval a pravil:

„Nejsem žebrák a toho peníze by mi nebylo třeba, ale přijímám jej a pro tvé dobré srdce ti poradím, jak bys mohl trvalého štěstí a spokojenosti dosíci; jmenuji se Rozum…“

Ale synek už kráčel dále a neposlouchal starce jsa zaujat docela svou krásnou společnicí, kteráž se stále usmívajíc, hleděla mu všemožné vyhověti. Švitořila a cesta vesele ubíhala. Brzy přišli k jedné veliké louce, na níž stál velebný chrám.

„Co je to?“ tázal se překvapený Jan. „To je chrám Umění,“ pravilo Štěstí, „tam se mladí lidé učí rozmanitým a překrásným věcem.“

„O já se nerad učím,“ rychle vpadl do řeči synek a nevrle obrátil se jinam.

„Dokud já s tebou jsem, nemusíš se ničemu učiti, když nemáš k tomu chuti,“ smálo se Štěstí, lichotíc mu.

Hned na to zahlédl Jan zase jinou překrásnou budovu, na níž velikými písmeny zlatými stálo: Práce!

„Co je zase tohle?“

„To je blažené a pokojné místo, kde lidé pracujíce, prospívají sobě a slouží vlasti své!“

Synek zase nemile dojat, odvětil: „To by se mi nelíbilo, neumím pracovati!“

„Ach, můj milý,“ Štěstí zase se smálo, „to by nevadilo! Kdo chce, ten se se naučí pracovati.“

„Já nechci,“ odpověděl Jan mysle si

&lt;poem&gt;
„Komu Štěstí slouží,
po práci netouží!“
&lt;/poem&gt;

A tak šli dále a dále, až přišli do jednoho velikého a krásného města. Zde koupili si krásný dům s velikou zahradou a žili v radovánkách bez ustání. — — — — — —

Zatím doma bratr Janův, hodný Josef, dochoval milého tatíčka a sloužil mu věrně až k hodince poslední života pozemského. Proti smrti, bohužel, není žádného koření ani léku. Staříček umřel. Josef pochoval ho s pláčem a modlitbami mnohými a nasázev ještě na hrob otcův těch nejkrásnějších růží, rozloučil se s domovem, s tím drahým krajem, kde prožil své zlaté mládí, rozloučil se s chatou, kde stávala jeho chudobná kolébka, navštívil ještě hrob otcův i matčin, aby se zde vyplakal a šel, šel také do světa hledat si svého Štěstí.

Přišel do jednoho velikého lesa, a tu kde se vzal, tu se vzal, stál před ním stařeček. Měl dlouhé, bílé vousy a hlavu lysou. Byl vzezření vážného, kráčel opatrně, o hůl se opíraje. Josef uctivě pozdravil.

„Kam jdeš?“ ptal se stařec.

„Do světa na zkušenou,“ odpověděl Josef.

„Milý synku!“ pravil vážně stařeček, „už dávno jsi se mi zalíbil, a proto zde na tebe čekám. Jsem Rozum a chci ti upřímnou radu dáti, kterak ti lze ku trvalému blahu a spokojenosti dojíti.“

Synek byl velice rád, že potkal takového člověka, jenž může a chce mu poraditi; neboť šel poprvé do šírého světa, kde snadno člověk s pravé cesty zblouditi může, a protož políbiv stařečkovi uctivě ruku, děl:

„Ctihodný stařečku, právě jsem přemýšlel, jak bych poctivě a jistě dospěl ku Štěstí, kterého žádostiv jsem. Prosím tě tedy velice, abys mi svou moudrou radou k tomu nápomocen byl, budu na to vždy vděčně pamatovati.“

„Chci, synku, chci ti poraditi. Slyš!“ pravil stařec a přidruživ se k Josefovi, mluvil pomalu takto:

„Jdi, synku můj, po této cestě, až k jisté zelené louce. Tam stojí překrásný chrám Umění. S chutí a úctou nemeškej tam vstoupiti. Na vše, čemu se tam učí, pilný pozor měj a přičiň se; neboť

&lt;poem&gt;
kdo chce něco míti,
ten se musí přičiniti,
a kdo se přičiní,
tomu Bůh požehná.
&lt;/poem&gt;

Buď trpělivý a vytrvalý; neboť vytrvalosť zmůže všecko.“

Oddechnuv si stařec, pokračoval: „Když vyjdeš z chrámu, uvidíš Pýchu, nebo Rozkoš, Nestřídmosť a jiné necnosti. Nedbej však jich, ohledni se po domu „Práce“. Tam vejdi a skonči dílo začaté. Pracuj pilně a neúnavně, a Štěstí tvé, jehož hledáš, přijde samo!“

Stařeček ukončil. Rozloučil se vlídně se synkem, jenž ho prosil, aby s ním byl stále, řekl: „Buď s Bohem! Pamatuj na má napomenutí, nezapomínej, že

&lt;poem&gt;
v práci a vědění
je naše spasení!“
&lt;/poem&gt;

Stařec zmizel. Josef šel zamyšlen dále. Uzřev chrám „Umění“, učinil jak mu radil moudrý stařeček. Později vstoupil i do domu „Práce“, přičiňoval se, byl spokojen a šťasten při pilné práci své.

Ale tak nevedlo se bratru mladšímu Janovi, který se Štěstím se ubytoval ve velkém městě. Nestálé a rozmarné Štěstí, jemuž se brzy lenivý Jan zprotivil, najednou se ztratilo. Janovi padalo vše z ruky, nač ubohý sáhl; nic se mu nedařilo. Jmění se brzy rozprchlo; neboť Jan byl uvykl žíti po velkých pánech. Stal se brzy hotovým žebrákem; neuměje a nechtěje pracovati, potloukal se po světě. A konec? Kdesi bídně zahynul.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8qbv2vo7ym0eq5ivqawnkjlz7987sp8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Větévky z útlého kmene/Oběť za bližního</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10430</id>
    <revision>
      <id>337531</id>
      <parentid>234568</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:33:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337531</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12918" sha1="dduvksgbl3jbpc5a1z4oo8mcm3xfocu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Větévky z útlého kmene
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Oběť za bližního
  | DALŠÍ = Kříž v lese
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Oběť za bližního
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Větévky z útlého kmene.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;3–11.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a0f16250-1215-11dd-94cc-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Bylo parné odpoledne v měsíci červenci.

Na čistě modré obloze plála ohnivá sluneční koule, vysýlajíc k zemi zářné paprsky. Vzduch horkem jen se tetelil. Tráva žloutla, květiny usychaly. Na polích chřestily zlaté klasy na vysmahlých stéblech.

Z útulného zámečku velkostatkáře Dobřínského vykročily tři dítky. Dvě z nich, jež dle podobnosti byly zajisté bratr a sestra, rozevřely bélavé, spodem modré slunečníky, aby uchránili svou jemnou pleť před palčivými paprsky. Třetí z dětí, statný hoch, neměl stínidla. A nebylo mu ho také třeba. Osmahlá tvář svědčila, že hoch již mnohokráte vzdoroval slunečním paprskům s obličejem ničím nechráněným.

Bratr a sestra byli dítky velkostatkáře Dobřínského, u něhož otec osmahlého chlapce byl šafářem.

„Půjdeme tedy do lesa, Ludvíku?“ otázala se dívčina svého bratra.

„Ano, Helenko,“ odpovídal Ludvík. „Arnošt ví o pěkných jahodách. Natrháme si jich do tvého košíčku.“

„Nepotřísní se mi?“ obrátila se dívenka ku správcovu synovi.

„Buďte beze starosti, Helenko,“ těšil ji hoch. „Vyložím košíček zelenými listy, takže ani jahůdka nedotkne se jemného pletiva.“

Dívka radostně si poskočila a hopkovala stinným stromořadím k lesu, vzdálenému přes půl hodiny.

„Helenko, neutíkej tak!“ napomínal ji Ludvík. „Vždyť dojdeme ještě dnes do lesa!“

„Já bych ráda už trhala jahůdky!“ volalo děvče.

„Dočkáš se jich,“ řekl bratr. „Uč se býti trpělivou.“

Helenka pohodila rusou hlavinkou a zmírnila krok. Chvílemi odskočila do příkopu, aby utrhla květinku. Když jich měla plný košíček, začala víti věneček.

Hoši zatím bavili se hovorem o hospodářství. Ač byl Arnošt u věku mladistvém, přece přiučil se mnohému od otce. Co věděl, rád sdělil s Ludvíkem, jejž hovory zajímaly, poněvadž otec mínil dáti jej na studie do hospodářské školy.

Helenka dohotovila již druhý věneček, když stanuli na začátku hustého lesa. Milý chlad, nasycený pryskyřičnou vůní, je ovanul.

„Ach, tu je krásně!“ zatoužila Helenka, usedajíc do hebkého mechu. Hoši učinili podobně, aby trochu pohověli údům vedrem znaveným.

Panovalo ticho. Jen kdesi v dáli zaťukal datel, aneb zakrákoral havran. S místa, kde dítky seděly, bylo viděti na rozlehlé lány, pokryté dozrávajícím obilím. Světlo sluneční lilo se na ně plným proudem; každý klas zdál se býti z ryzího zlata.

Z počátku živý hovor dítek brzy váznul. Na víčka oční kladl se jim spánek a tížil je dolů. A byly by snad usnuly, kdyby Ludvík nebyl si vzpomněl, že k večeru dostanou na zámku návštěvu milého strýčka.

„Hola, vzhůru!“ rozkřikl se maně.

„…Vzhůru!“ zahučela v dáli ozvěna.

Povstali tedy se země a pustili se hlouběji do lesa.

„Tady by se to spalo!“ pronesla tiše Helenka, ukrývajíc jemné zívnutí.

„Věřím,“ usmál se Ludvík. „Ale, my jsme nevyšli z domu se vyspat, nýbrž trhat jahody!“

„A kde jsou ty jahody?“ ozvala se Helenka trochu rozmrzele. „Vždyť jich nikde nevidím!“

„Nejsou daleko,“ těšil ji Arnošt. „Brzy přijdeme k mýtině a tam budeme míti hojnou žeň.“

Tento slib pomalu zapudil Helenčinu ospalosť. Její očka se vyjasnila, a na rtíkách pohrával radostný úsměv.

Arnošt se neklamal. Když dostali se na mýtinu, Helenka zajásala. Mezi svěží travou jakoby nasil rubínů!

„Arnošte, Ludvíku, tu je jahod!“ volala dívenka a sepjala údivem ručky.

„Vždyť my je vidíme!“ usmál se bratr.

A sehnuv se, jal se trhati šťavnaté plody. Arnošt i Helenka následovali jeho příkladu.

Dlouho trhaly dítky, a přece byl košíček dosud prázdný! Ovšem, nemohl se naplniti, když trhající pamatovali jenom na svá ústa! Teprve když najedli se podle chuti, začali ukládati jahody do košíčku, jež byl Arnošt dříve pečlivě vystlal širokými listy. Červených plodů v košíčku přibývalo. Helenka zaběhla do houští, neboť spatřila tam trs jahodníku, na němž rdělo se zvláště pěkné a veliké ovoce. Sehnula se, aby keřík otrhala. Však v témž okamžiku zděšeně vzkřikla.

„Co se stalo?“ zvolali hoši a přiskočili k ní.

„Něco mne kouslo do ruky,“ s pláčem sdělovala dívčina, ukazujíc dlaň, kde z malého otvoru prýštila se krev.

Hoši zbledli jako stěna. Aby to tak byl jedovatý had!

Však Ludvík se ihned upokojil. Slýchal od vesničanů, že ve zdejší krajině zdržují se jenom hadi neškodní.

„Snad tě štípnul nějaký brouk!“ mínil.

Však Arnošt nechtěl tomu uvěřiti. Rozhrnul křoví; ale hned uskočil.

„Zmije!“ vykřikl polekán.

Ludvík nahlédl též do křoví a s uděšením seznal, že Arnošt se nemýlil. Pod větvemi ležel v kotouči svinutý had, jehož úzká, dozadu rozšířená, plochá hlava s rozevřenou hubou zdvíhala se hrozivě do výše. Od krku až ke konci ocasu táhnul se černý pruh či spíše jakýsi řetěz, složený ze čtverhranů špičkami k sobě spojených. Ano, byla to zmije! A ten jedovatý had uštknul nebohou Helenku!

Když ubohé děvče uslyšelo, že skrývá se tam zmije, dalo se do zoufalého pláče.

„Ach, můj tatíčku, moje matičko, já musím umříti! Už vás snad ani neuvidím. A já vás mám tak ráda! Dobrý Bože, nedej mi zemříti! Andělíčku můj, zachraň mne!“

„Počkej, netvore, odměním se ti za tvou úskočnosť!“ rozkřikl se teď Ludvík hněvivě.

Uchytiv pádný kámen, rázem rozdrtil hlavu jedovatému plazu. Ale tím Helence nepomohl.

Zatím Arnošt uchopil dívčinu dlaň a ohledával pozorně ránu. Byla dosti hluboká, a krev z ní dosud tekla. Rychle odskočil a za chvíli byl tu s větším ploským kamenem. Za pomoci Ludvíkovi vyhrnul Helence rukáv a přitlačil pevně nad ranou kámen — přímo na tepnu. Pak jej přivázal kapesním šátkem.

„Teď aspoň nebude moci krev prouditi do těla a neodnese s sebou jed,“ řekl Arnošt.

„Četl jsem v jedné knize, že, vypije-li se hned po uštknutí větší dávka nějaké lihoviny, jed nemůže v těle zhoubně působiti.“

„Ale, když tu není nic podobného!“ volal Arnošt. „Aspoň kdybychom mohli ránu vypáliti!“

Helenka začala zase bědovati. Hoši stáli mlčky, nevědouce si rady.

Pojednou kmitla hlavou Arnoštovou myšlénka. „Ano, zachráním ji!“ zvolal.

A přiskočiv k dívce, uchytil její ruku a pevně přitiskl své rty na ránu. S nemalým úsilím začal ssáti otrávenou krev.

„Co děláš, Arnošte?“ vykřikl Ludvík.

I Helenka ustrnula nad jeho odvážností. Chtěla se mu vyrvati; však Arnošt jí nepustil. Teprve po chvíli ustal. Vyplil vyssátou krev z úst a po kratičkém oddechu začal znovu.

„Tak, nyní je po nebezpečí!“ zvolal radostně a pustil Helenčinu ruku.

„Ale, vždyť se otrávíš!“ vyčítala mu dívka.

„Neotrávím,“ usmál se zmužilý hoch. „Vím, že hadí jed v žaludku neškodí.“

„Ale, což kdybys měl v ústech ránu, a jed dostal se ti do krve?“

„Myslím, že mám ústa zdravá,“ odpovídal Arnošt. „Ale, teď spěšme k domovu.“

Rychle se vydali na zpáteční cestu. Vedro bylo nesnesitelné.

„Nebýti tebe, Arnošte, mohla být má sestra za chvíli mrtvolou. Četl jsem totiž, že, čím větší horko, tím rychleji rozšiřuje se jed v krvi. Budeme ti za to povděčni do své smrti, hodný hochu!“

S pohnutím podával Arnoštovi pravici.

„A já se budu modliti za svého ochrance, aby mu Pán Bůh dal všechno dobré,“ řekla dívčinka, pohlížejíc uslzeným zrakem na Arnošta.

Ten pohladil jí rusé vlásky.

Ulekli se rodiče Helenčini, když zvěděli, co se dítkám v lese přihodilo.

„Tedy zmije tě uštkla, dceruško?“ vrtěl hlavou pan Dobřínský. „Neslýcháno, že by tento škůdce byl se někdy zjevil v této krajině. A šafářův Arnošt že tě zachránil? Hodný hoch, odměním se mu za to.“

Hned poslal pro lékaře do nedalekého města.

Ve světnici svých rodičů seděl Arnošt. Otec i matka stáli u něho s rukama sepjatýma.

„Nedopusť, Bože, aby mé dítě snad stalo se obětí své šlechetnosti!“ modlila se matka.

Arnošt hleděl zaraženě před sebe. Těšilo ho, že mohl zachovati dcerušce svého dobrotivého pána život; avšak něco ho naplňovalo hrůzou. Již cestou pocítil v hrdle silné pálení, jež nyní stále se zmáhalo. Při tom zdálo se mu, jakoby něco vězelo mu za jazykem. Stěží jen mohl pozříti sliny. Ale mlčel o tom, nechtěje rodičů polekati; domníval se, že snad snědl nějaké špatné jahody, a po těch že je mu tak nevolno.

Po některé době zahrčel na dvoře kočár. Z něho vystoupil lékař a ubíral se do panských pokojů. Prohlédnuv Helenku, zakýval spokojeně hlavou.

„Nic jí nebude,“ řekl. „Dáme jí něco pro pot a tak zabráníme všem škodlivým následkům.“

Náhle se na něco rozpomněl. „Prý nějaký hoch vyssál jí jed z rány. Kde je ten odvážlivec?“

„Bvdlí v přízemí. Je to syn mého šafáře,“ řekl statkář.

„Podívám se k němu.“

A uchopiv klobouk, kráčel lékař k obydlí šafářovu. Když vkročil do světnice, pohlédl na Arnošta. Zděsil se jeho bledé tváře.

„Jak je, hochu?“ otázal se, bera Arnošta za ruku.

„Cítím v krku pálení,“ vypravil ze sebe hoch zvuky chroptivými. „Napadá mne také veliká slabosť!“

Rodiče zděšeně vykřikli.

„Bože dobrotivý, snad si tím ublížil!“ zalkal otec.

„Utište se!“ přikazoval lékař.

Uvedl hocha k oknu a otevřel mu ústa. Líce jeho se zasmušily. Ústa, jazyk i celé hrdlo hochovo byly oteklé a silně zaníceny.

Mlčky odstoupil lékař ku stolu a napsal předpis.

„Tohoto léku dáte mu každých pět minut lžičku,“ nakazoval, opouštěje světnici.

Otec vyšel za ním. „Přečká to, pane doktore?“ ptal se chvějícím se hlasem.

Lékař stiskl mu soucitně ruku. „Odevzdejte se do vůle Boží. Zde je všechna pomoc marnou. Patrně měl v ústech otevřenou jizvu, jíž vniknul jed do krve. Ubožák jistě skoná do večera.“

A rychle odešel, aby zatajil své pohnutí.

Jako bleskem rozneslo se po vesnici, že Arnošt šafářův za nedlouho se rozloučí se světem. Všichni litovali hocha, jenž z lásky k bližnímu obětoval svůj život.

Přišel pan farář, aby poskytl svému žáku poslední útěchy.

A když slunko zapadalo, usmál se Arnošt posledně na své rodiče, na bratry a sestru, i na rodinu statkářovu, kteří shromáždili se u lůžka umírajícího.

Zoufalý pláč zazněl jizbou.

„Pomodlete se za duši zemřelého!“ vybízel velebný kněz, poklekaje u lůžka Arnoštova. Vše vrhlo se na kolena, a dojemná slova modlitby zalétala na nádvoří, kde ozýval se hlasný pláč vesničanů, kteří v zástupu přišli, aby sdíleli bol s ubohými rodiči.

Velkostatkář vystrojil Arnoštovi nádherný pohřeb, jemuž byl přítomen s celou svojí rodinou a se mnohými přátely. Když dopadla poslední hruda na rakev zemřelého, ujal pan Dobřínský rodiče Arnoštovy za ruku a řekl chvějícím se hlasem: „Ztratili jste dítě, které obětovalo se, aby zachovalo život mé dceři. Vím, že ztráty té nelze vám nikterak nahraditi. Však vynasnažím se, abych aspoň zmírnil váš bol. Ode dneška jste mými přátely a budete bydleti společně s mou rodinou. Děti vaše jsou mými dětmi; vychovám je jako své vlastní a postarám se, aby domohly se lepšího postavení. Přijměte mou nabídku! Odpusťte mi, že vůlí Boží člen mé rodiny připravil vás o milované dítě!“

Se slzami v očích stiskli rodiče statkáři ruce. S hlubokým žalem v duši opouštěli místo, kde spal jejich miláček věčný sen.

Statkář vyplnil svůj slib. Ludvík a Helenka těšili se z nových bratří a sester, a milovali jejich rodiče jako své vlastní.

Pan Dobřínský opatřil hrob Arnoštův stkvostným pomníkem. Na mýtině, kde přihodilo se ono neštěstí, kázal vystavěti kapličku s nápisem, jenž měl ještě pozdním věkům hlásati o veliké oběti Arnoštově.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dduvksgbl3jbpc5a1z4oo8mcm3xfocu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Větévky z útlého kmene/Němý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10445</id>
    <revision>
      <id>337530</id>
      <parentid>234567</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:33:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337530</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13189" sha1="dpgwnfm0lfkaypwcrnpof71v33w2mym" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Větévky z útlého kmene
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Němý
  | PŘEDCHOZÍ = Potrestal ho
  | DALŠÍ = Kůň
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Němý
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Větévky z útlého kmene.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;57–65.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a0f16250-1215-11dd-94cc-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Zámožný Pražský obchodník, pan Lahoda, trávil krásné letní dny na své ville v okolí Dobřichovic. S ním meškala tam jeho manželka a tříletý synáček, Jiřík — kromě dvou služek a starého hlídače.

Vesele a spokojeně ubíhal Pražanům čas na venkově. Zdraví paní Lahodové, nedávnou nemocí rozrušené, opět se upevnilo. Blažená rodina konala delší vycházky do lesnatého okolí, jehož ovzduší bylo prosyceno vůní pryskyřice. Za večera pak sedávali všichni v úpravné zahradě pod stinnou besídkou, kde bavili se hovorem nebo zpěvem.

Měsíc srpen chýlil se ku konci. Měšťáci litovali, že brzy bude jim opět odebrati se do Prahy. Zvláště paní Lahodová želela velice odcházejícího léta. Rozmlouvala o tom se svým manželem jednou po obědě.

„Také mně nechce se do města,“ vyznával pan Lahoda. „Zde v tom čistém venkovském vzduchu jakoby se mne všecky starosti spadly. Také já netoužím po ulicích, nad nimiž vznášejí se neustále mračna dýmu. Však nekalme si mysli takovými vzpomínkami. Oddejme se na ten krátký čas úplně požitkům venkovského ráje.“

Nedaleko besídky zachrupal písek; někdo spěšně přicházel.

Pan Lahoda vyhlédnul ven a uzřel starého hlídače villy.

„To jste vy, Josefe? Co pak nám přinášíte?“

„Milostpane, je tu telegram z Prahy.“ A podal panu Lahodovi lístek.

Pán hbitě přehlédl obsah telegramu. Čelo jeho se zachmuřilo.

„Co se stalo?“ ulekla se paní.

„Nic zlého,“ těšil ji manžel; „ač nechci-li návrat do Prahy nazývati zlem.“

„Jak že — návrat do Prahy?“ divila se paní.

„Ano. Můj zástupce v obchodu mi píše, že přítomnosti mé i tvé jest v Praze velice třeba. Bližší oznámím ti soukromě.“

Obrativ se ku hlídači, nařídil mu, aby činil přípravy k jejich odchodu; zítra po poledni že vrátí se do Prahy.

„A přijede sem milostpán zase?“ tázal se starý sluha.

„Letos už ne. Dá-li Bůh, uvidíme se opět přes rok. Jistě jste si nepomyslil, že zde tak brzy osamotníte. Ale jaká pomoc — do Prahy musíme.“

Za nedlouho nastal v domě čilý ruch. Obě služky, starý Josef i paní Lahodová o překot skládali věci, jenž měly následovati panstvo do Prahy.

{{Oddělovač|* * *}}
Příštího dne po poledni vyšel z chaloupky pod vrchem hoch asi jedenáctiletý. V levé ruce měl veliký, červený šátek. Šel do nedalekého lesa na houby. Sešel s pěšinky vinoucí se mezi poli, a vstoupil na hlavní cestu, jež byla vysoko pokryta šedým prachem. Slunce nemilosrdně pálilo. Hoch kráčel těsně podle kmenů švestkového stromořadí, jež po obou stranách vroubilo silnici. Však nepatrný stín málo mu prospěl. Pospíchal tedy, aby byl už co nejdříve ve chladivé hloubi lesa. Minul několik půvabných letohrádků.

Blížil se k ville pana Lahody, jež rozkládala se opodál silnice na mírném pahorku. Tu uzřel na silnici malého hošíka, vkusně oblečeného, jenž seděl na kamenném milníku a malou hůlkou hrabal se v prachu.

Pojednou zazněl v dáli kvapný dupot, jakoby kůň v největším trysku uháněl. Ulekaný hoch brzy seznal toho příčinu. V záhybu silnice zjevil se ohromný býk, jenž s hlavou k zemi skloněnou divoce ubíhal; z otevřené huby lítala mu pěna.

Splašené a rozlícené zvíře mířilo přímo k hošíkovi nic netušícímu. Hoch z chaloupky chtěl vykřiknouti; ale hrdlo jeho jakoby bylo staženo. Zdálo se, že děcko dokoná pod kopyty a rohy divokého zvířete, jež oběť svou už zpozorovalo a k ní zamířilo.

V rozhodném okamžiku rozběhl se hoch proti býku a zamával červeným šátkem. Uzřev protivnou mu barvu, býk se zarazil; ale pak skloniv rohy až k zemi, děsně zabručel a řítil se na odvážného hocha. Ten vyčkal útoku býkova. Ale když zvíře stanulo skoro u něho, učinil hbitý obrat, a býk nemoha se zastaviti, běžel hezký kus dále, zatím co hoch kvapil jako pták ku předu. Brzy však zaslechl za sebou dupot, neboť býk se obrátil; nechtěl, aby mu oběť ušla.

Teď byla jediná spása hochova v jeho bystrých nohou. Zdálo se, že se země ani nedotýká. Doběhl k rozcestí a bez rozmýšlení pustil se v pravo. Tudy vedla cesta k Berounce. Býk byl už blízko něho. U samého břehu, jenž byl vysoký a příkrý, hoch zarazil a opět učinil značné kolo. Vztekem zaslepené zvíře nepozorovalo nebezpečí. Hup — a již bylo ve vodě. Nemeškaje déle, dal se na smrť znavený a ustrašený hoch oklikou k rodné chaloupce.

Tou dobou držel pan Lahoda svého zachráněného Jiříčka v náručí a vřele ho tiskl k prsoum. Vidělť z okna celý ten hrůzný výjev; avšak leknutí připoutalo ho k místu, že nemohl se ani hnouti. Teprve když odvážný hoch červeným šátkem býka za sebou odloudil, a oba v dáli zmizeli, oddychl si pan Lahoda a sepjal ruce ku vroucí modlitbě. Pak seběhl po schodech, přeletěl návrší a uchytiv Jiříčka, jenž všecek ustrašen seděl na kameně, odnášel ho do villy.

Ulekla se paní Lahodová, zvěděvši, jak hrozné neštěstí mohlo synka potkati. O tom, že by byl z domu vyběhl, neměla ani zdání. Domnívala se, že ho chůva opatruje. Ta však byla zabrána v přehlížení vaků a kufříků, jež mely se dovézti na dráhu.

„Ale kam se poděl ten statečný hoch? Čí asi jest?“ otázala se paní Lahodová, když se mysl její utišila.

„To bude těžko vypátrati,“ mínil pan Lahoda, „jelikož jest již nejvyšší čas, abychom spěchali na nádraží. Dnes večer musíme býti v Praze, buď co buď. Ale nařídím Josefovi, aby pátral po tom malém hrdinovi a, najde-li ho, nám jméno jeho oznámil. Vůči ochranci svého jedináčka nebudu věru skrblíkem.“

Uděliv Josefovi potřebné rozkazy, vsedl pan Lahoda s rodinou a se služkami do kočáru. Kočí zapráskal bičem, a bujní ořové jen letěli k nádraží. Byl nejvyšší čas, neboť sotva rodina Lahodova usadila se do vagonu, zazněl zvonec po třetí, a mohutný železný oř, chrle spousty dýmu a páry, unášel cestující ku Praze.

{{Oddělovač|* * *}}
„Co se ti stalo, Jene? Jsi všecek uprášen, a po obličeji řinou se ti potůčky potu. Honil tě někdo? Mluv, co se ti stalo?“

Tak zvolala vdova Červenková, když do chaloupky pod strání veběhl její syn — nám už známý vítěz nad býkem.

Jan otevřel ústa k odpovědi. Ale ani slova nepřešlo přes jeho rty. Jazyk ležel v ústech nehybně, jakoby byl dřevěný; toliko chroptivé zvuky draly se z hrdla.

„Dítě, co je ti?“ zděsila se matka. „Odpověz!“

Hoch zavrtěl bolestně hlavou a ukázal na ústa.

„Ty nemůžeš mluvit? Pro Bůh, snad nejsi němý? To by byla rána!“

A matka sepjala zoufale ruce nad hlavou. Když se trochu upokojila, vyptávala se syna, co vlastně se mu přihodilo. Ale ten dosud nebyl mocen slova. Vzal tedy kus papíru a tužku a napsal matce, co se stalo.

„Tedy leknutí ohromilo tvůj jazyk? Bože na nebi, jaké neštěstí nás stihlo!“

Nežli noc zahalila krajinu, zvěděli vesničané, že splašený býk, jenž utekl řezníkovi a mnoho škody ve městě nadělal, byl ve vodě dopaden a dobře mířenou ranou usmrcen. Zvěděli také, že Jan Červenka vlákal ho do vody, aby zachránil dítě pana Lahody, a teď že je z leknutí němý. Množství lidí nahrnulo se před chaloupku vdovinu, aby zhlédli statečného, však nyní tak nešťastného hocha. Jeden radil to, jiný ono; zoufalá matka zkoušela všechno, ale syn řeči nenabyl.

Příštího dne zvěděl starý Josef z villy, kdo byl Jiříčkovým ochráncem. Nemeškaje, poslal svému pánu o tom zprávu do Prahy. V krátce přišel od pana Lahody dopis se značnou částkou peněz. Obchodník děkoval Janovi za jeho šlechetný čin a vyzýval ho, by i s matkou přišel do Prahy.

Vdova tak učinila. Pan Lahoda dal předvésti němého Jana nejvyhlášenějším lékařům. Ti užili všech prostředků — ale marně. Posléze pravil ředitel ústavu hluchoněmých: „Takové případy jsou velmi těžké a dají se vyléčiti jen zřídka, a to ještě po dlouhé teprve době. Možno však, že neočekávané pohnutí mysli dopomůže mu zase k řeči. Nejlépe by bylo, abyste hocha nechali v našem ústavě. Jednak dostane se mu zde potřebného vzdělání, jednak i lékařského ošetření.“

Těžce loučila se matka se svým synem, když pan Lahoda opatřil mu místo v ústavu. Smutno bylo jí nyní v chýžce, poněvadž nedlel tu matčin miláček. Ale nouze se z chaloupky nadobro vystěhovala; o to postaral se pan Lahoda.

{{Oddělovač|* * *}}
Přišlo opět milé léto.

Z Prahy putovaly davy zámožných na letní byty. Také pan Lahoda s chotí, Jiříčkem a služkami odjel do Dobřichovic. Ale tentokráte byla společnosť jejich rozmnožena jedním členem. Odváželi s sebou Jana Červenku, jenž zatoužil po matičce a po milém rodišti. Ubohý hoch za ten celý čas, jejž strávil v Praze, nepromluvil ani slova. Ředitel ústavu vrtíval nad ním hlavou.

„Téměř nezhojitelné,“ říkával panu Lahodovi. „Ovšem, jak jsem pravil — silné vyrušení duševní bývá tu nejlepším lékařem. To však je v moci Boží.“

Bylo to radosti, když matka shledala se s drahým svým synáčkem, jehož neviděla už skoro rok! Jen jedno kalilo její radosť: že totiž nemohla se synkem hovořiti. Ubožák odpovídal na její otázky toliko posuňky. Matka často plakala, ale jen potají; nechtěla Jana zarmoutiti.

Jan bydlel střídavě u matky v chaloupce a zase ve ville pana Lahody. Malý Jiříček lnul ku svému ochránci takovou láskou, že vždy plakal, když Jan od něho odcházel.

Jednou ubírala se s Janem do villy také jeho matka. Byltě svátek paní Lahodové, jež pozvala vesničanku k malé hostině. Mlčky kráčeli po uprášené silnici. Janovi zdálo se, jakoby dnešní den byl oním, kdy ztratil řeč. Vše připadalo mu právě takové, jako tehdy. A hle, na milníku seděl opět Jiříček a hrál si v prachu. Jan otvíral ústa a lapal vzduch. Matka pohlížela naň s úžasem.

„Co je ti, hochu?“ tázala se.

Jan zdvihl ruku a ukazoval do dálky, kloně hlavu v tu stranu, jakoby naslouchal. Matka zbystřila sluch. Zdálo se, jakoby s té strany zazníval tlumený dusot. Opravdu, hlomoz byl patrnější. Již bylo lze rozeznati, že sem běží nějaké větší zvíře.

Jan rozevřel široce oči, zaťal pěsti a zkřivil ústa. Ustrašeně otočil se k Jiříkovi a pak zase k záhybu silnice.

„Tam — býk!“ stísněně vydralo se z jeho prsou.

„Dítě, moje zlaté dítě!“ zajásala matka. „Ty opět mluvíš! Oh, Bože, jak neskonale jsi dobrotiv k ubohé ženě!“

A přitiskla syna k prsoum a zlíbala jeho hladké čílko. Však Jan vyrval se jí z náručí, a ukazuje do dálky, volal trochu těžce: „Pusť, ma — minko, tam — býk — já pomohu — Jiří — čkovi!“

Skokem byl u hocha a uchytil ho ve svou náruč. V záhybu silnice zdvihly se kotouče prachu. Když se rozptýlily, bylo viděti důstojníka, kvapícího na bystrém oři.

„To kůň a ne — býk!“ zvolal Jan radostně.

Matka slzíc, s rukama sepjatýma pohlížela k nebesům. Pak uchopivši jednou rukou milého syna a druhou Jiříčka, spěchala do villy.

„Milostpane, můj Jan opět mluví!“ volala, sotva překročila práh.

Manželé Lahodovi podivili se té neočekávané příhodě. Však mnohem větší byla jejich radosť, že ochrance jejich dítěte nabyl zase řeči.

Příštího jitra odjel pan Lahoda s Janem do Prahy na radu k řediteli ústavu hluchoněmých. Ten, zvěděv celou příhodu, zakýval hlavou a řekl: „Věděl jsem to — značné pohnutí mysli. Teď už je vyhráno. Za krátko bude hoch úplně mocen řeči.“

Uděliv panu Lahodovi některé pokyny, jak by měli s Janem zacházeti, rozloučil se s nimi moudrý ten muž velice srdečně.

„S Bohem, hochu,“ obrátil se k Janovi, podávaje mu ruku. „Ač tě mám velice rád, přece nepřeji si shledati se zde s tebou nikdy; neboť v této budově není již pro tebe místa. Ale tím raději uzřím tě jinde. Buď zdráv!“

Slova ředitelova se vyplnila. Den po dni mluvil Jan plynněji; a když Lahodovi chystali se opět do Prahy, byla jeho řeč tak hbitá jako jindy.

Pan Lahoda každého měsíce zasýlá vdově Červenkové peněžitou částku na přilepšenou. O Jana postaral se jinak; dal ho na studie do obchodní školy.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dpgwnfm0lfkaypwcrnpof71v33w2mym</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Popeláček a Zlatoušek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10451</id>
    <revision>
      <id>337540</id>
      <parentid>278373</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337540</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="23601" sha1="nh408836tfgta2eh2thbksdewalxred" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Popeláček a Zlatoušek
  | DALŠÍ = Poctivý Jiřík
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Popeláček a Zlatoušek
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;3–18.
}}

{{Forma|proza}}
Sedlák šel do lesa na dříví. Sněhu bylo nad kolena.

Sedlák došel ke staré, uschlé borovici a počal ji podsekávati. Tu odletěl kus kůry a ve kmenu objevila se veliká dutina.

„Jistě pelech dravé kuny!“ pomyslil si sedlák. „Neškodilo by, kdybych tu šelmičku ulovil; dobrá byla by z ní do těchto mrazů kožešina.“

Nemeškaje, rozšířil otvor ve straně a tu spatřil hnízdo, uměle z mechu spletené, a v něm dvě jasně červená vejce.

„Totě zázrak!“ podivil se sedlák. „Tak podivná vejce a k tomu ještě v zimě, kdy lesní opeřenci nehnízdí!“

Opatrně vyňal vejce a uschoval je v torbě: potom podťal borovici a vlekl ji domů.

Po obědě vzpomněl si na svůj nález a vyňal vejce z torby. Žena též velice se divila, a ptala se muže, co mají s vejci učiniti.

„Víš co, dejme je pod peřinu. Kdo ví, jest-li se z nich něco nevylíhne! Takhle by se mohla zastuditi.“

Žena souhlasila u učinila, jak muž navrhoval. Uložila obě vejce do postele, jež byla uchystána pro případ, že by sem zavítal některý host; neboť — ač chaloupka byla uprostřed hustého lesa — přece hostila už několikrát vznešené lovce.

Po večeři šel sedlák i selka spat. Byli pohříženi v nejpevnějším spaní, když venku ozval se tichý šumot. Otevřelo se okno a do jizby vletěl veliký orel se zlatou korunkou na hlavě. Letěl přímo k posteli, kde byla vejce uschována, odhrnul peřinu a sednul na ně. Když počalo svítati, přikryl vejce peřinou a vyletěl okénkem, jež samo se zavřelo.

Sotva probudili se manželé, již kvapili podívat se na včerejší nález. K velikému údivu nalezli na peřině dva dukáty. Úžas jejich ještě více vzrostl, když pohlédli na vejce. Nebyla již červená, nýbrž barvy modré jak obloha za nejkrásnějšího dne letního.

„Sám Bůh vedl mne do lesa!“ zvolal sedlák. „Ženo, jak jsme nyní bohati — takové veliké peníze! Za ty mohli bychom si koupiti ve městě pěkný domek.“

„I neblázni, a nech dům domem!“ ozvala se žena, jež byla trochu lakotná, a nyní jiskřícíma očima pozorovala peníze a stále je v ruce potěžkávala. „Myslím, že lépe učiníme, když ty peníze uložíme. Ostatně, proč bychom opouštěli chalupu? Vždyť máme tu vše, čeho k živobytí potřebujeme.“

Muž neodpověděl. Stáhl peřinu s postele a dal ji na teplá kamna; když se ohřála, položil ji na vajíčka. Tak činil celý den.

V noci opět přiletěl orel nepozorovaně a zasedl na vejce. Za svítání zmizel.

Sotva odletěl, probudila se selka a honem běžela ke druhé posteli. A hle, opět leskly se na peřině dva veliké zlaté peníze.

„Muži, zase jsme obdařeni!“ zvolala tak hlučně, že sedlák se probudil a povstav, kráčel k ženě. Na peníze tak nedbal; toužil zvěděti, co se stalo s podivnými vejci. Jak se podivil, an spatřil, že jsou nyní zelená jako nejkrásnější tráva! Po celý den je ošetřoval a zahříval, kdežto žena dukáty si pohrávala.

Přiblížila se třetí noc. Jako předešle, i nyní přiletěl orel, jen že o mnoho dříve. Před východem slunce opět zmizel.

Když světnička ozářila se prvními paprsky slunečními, probuzeni byli manželé překrásným zpěvem. Vyskočili z loží a hle, místo vajíček spatřili na loži dva ptáky. Jeden byl zelený s modrýma křídloma a s červeným chvostem; hlavičku měl zlatou. Otvíral zobáček a z hrdélka plynuly mu líbezné zvuky. Druhý ptáček byl velice neúhledný. Popelavé peří bylo rozcucháno, zobák byl dlouhý a k levé straně zahnutý. Ubožák seděl s křídloma spuštěnýma a s hlavičkou sehnutou, ani se nehýbaje, kdežto druhý stále sebou vrtěl a poskakoval.

„Krásný to ptáček!“ zvolala žena. „A hle, tu leží opět dukát!“

„Jen tak nekřič!“ napomínal ji muž, „vždyt ptáčky polekáš! Pohleď jen, jak popelavý krčí se do kouta!“

„Co s ním, s takovým ošklivcem?“ zlobila se žena. „Nemá-li pod sebou dukáty, vyhodím jej oknem ven!“

A skutečně, prohlédnuvši místo, na němž byl popelavý prvé seděl, nenalezla ničeho.

„Hned jej, muži, vyhoď do lesa! To by tak scházelo, abychom jej darmo živili!“

„Umírni se!“ domlouval muž. „Kdo ví, k čemu ten Popeláček nebude dobrý. Ostatně, nech si Zlatouška i s penězi, a já podržím si Popeláčka.“

Po dlouhém domlouvání žena konečně svolila. Celý den si hrála se Zlatouškem, hladila jeho hebké peří, naslouchala jeho čarokrásnému zpěvu a krmila ho nejlepším, co doma nalezla. Popeláček byl by jistě zahynul hlady, kdyby sedlák sám nebyl na něho pamatoval. Když ptáček se nasytil, pohleděl na sedláka tak dojímavě, že mu slzy do očí vstoupily.

„Neboj se, neboj, můj Popeláčku, nedám ti ublížiti,“ řekl sedlák a pohladil neúhlednou hlavu ptáčkovu.

Láska selky ke Zlatouškovi rostla, neboť každého jitra zastkvěl se pod ptáčkem dukát; tím více však opovrhovala Popeláčkem, u něhož nikdy ničeho nenalezla. Stále mu lála, že je darmožrout a vyhrožovala mu, že jej zapudí; ano, i zabitím chudáčka strašila.

Sedlák nedbal její řeči a se stejnou pečlivostí dbal o svého svěřence.

Stalo se, že jednoho dne vyjel si král z města do lesů na hon. Náhodou dostal se k chaloupce, z níž ozýval se překrásný zpěv Zlátouškův. Nemeškaje, seskočil král s koně, a provázen jsa několika služebníky, vstoupil do světnice. Rázem Zlatoušek umlknul. Manželé ulekli se příchodu vznešeného pána a hleděli, aby jej uctili.

„Nechte toho,“ odpíral příchozí. „Jsem králem této země. Rád bych viděl zpěváka, jehož hlas jsem prve. Zaslechl.“

„Vznešený pane!“ zvolala rychle selka, bojíc se o svého Zlatouška, „to zpívala jedna dcerka z města, jež byla u nás návštěvou, a právě teď odešla zadními dveřmi. Snad ji ještě dohoníte; nebude daleko.“

Ale král nedal na tuto řeč a klidně posadil se ke stolu.

„Odešla-li zpěvačka, nebudeme jí zbytečně zdržovati; snad zvím o ní ve městě. Přineste, co jste připravili.“

Selka trnula strachy, aby Zlatoušek, jenž seděl na kamnech v košíku, zpěvem se neprozradil. A čeho se obávala, stalo se. Náhle rozproudily se jizbou čarovné zvuky, jež zněly tak lahodně, že se tajil králi dech.

„Podvodná ženo!“ zahřměl po chvíli král a vyskočil od stolu. „Lež ti neprospěla, zpěvák sám se hlásí. Pověz, koho máš u kamen?“

Selka nemohla déle zapírati a volným krokem blížila se ke krbu. Zlatoušek umlknul. Tu spočinul zrak selčin na Popeláčku, jenž krčil se na lavici. Rychle jej uchopila a postavila před krále. Pak vrhla se na kolena a zvolala: „Mocný pane, odpusť mi, že opovážila jsem se tebe podvésti! Jen přílišná láska k tomuto ptáčkovi mne k tomu svedla. Jednej se mnou milostivě!“

Král pohladil třesoucí se ptáče. Popeláček ani netiknul.

„Bojí se nás,“ mínil král. „Vezmu jej sebou; snad v paláci ukáže, co umí.“

Pokynul jednomu dvořanu a ten vložil Popeláčka do torby. Potom vyšli hosté. Ve dveřích král se zastavil a řekl sedlákovi: „Zítra přijď si do královského hradu pro odměnu.“

Než v tom zazněl poznovu onen líbezný hlas. Král se zarazil.

„Co to? Snad tu nemáte ještě jednoho? Mluv, ženo!“

Selka chvěla se jako osyka a strachem nemohla ani slova pronésti.

Král rozkázal průvodčím, aby prohledali jizbu. Ti začali pátrati, však bez výsledku. Poznovu zazněl od krbu zpěv.

„Už ho mám!“ vzkřikl sluha a po chvíli přinesl králi košík se Zlatouškem.

Král ztrnul podivem, když spatřil stkvoucího ptáka, jenž nyní vesele prozpěvoval.

„Opět jsi mne oklamala!“ zahřměl král na selku. „Onen ohyzdný pták, kterého jsi nám podstrčila, zajisté nezpívá. Mluv, jinak té stihne přísný trest!“

Selka přisvědčila a sepjavši ruce, vrhla se na kolena. Král již si jí nevšímal, nýbrž obdivoval se vzácnému opeřenci. Posléze přistoupil ku klečící ženě a řekl přísně: „Odpustím ti, dáš-li dobrý pozor na ptáčka, pro něhož zítra přijedu s pohodlnou klecí: neboť v torbě mohlo by se mu ublížiti. Ty i tvůj muž ručíte za ptáka svou hlavou. Odevzdáte-li mi jej neporušeného, štědře se vám odměním; stane-li se mu však něco, běda vám! Abyste neuprchli, postavím před chaloupku stráž. Popelavého můžete si zase vzíti.“

Popeláček byl propuštěn z těsné torby a hned zaletěl na lavici u krbu; vložil hlavu pod křídlo a brzo usnul.

Po odchodu králově nastalo v jizbě ticho, rušené jen vzlykotem selky.

„Kdybys byla uposlechla mé rady,“ řekl posléze sedlák, „mohli jsme býti nyní v některém městě ve svém domku a měla bys Zlatouška. Takhle o ptáčka přijdeme; a stane-li se mu něco — čehož nedopouštěj Bůh! — ztratíme hlavu.“

Nastal den, kdy bylo selce se rozloučiti se Zlatouškem. Hladila ptáčka a dávala mu nejlepší lahůdky, stále při tom slzíc.

„Proč nevzal si král Popeláče?“ stále opětovala a zdržovala Zlalouška, jenž chtěl k Popeláčkovi zalétnouti.

Tu ozvalo se v lese troubení. Oknem uzřela selka krále, jenž přicházel v čele četného průvodu. Chtěla ještě jednou pohladiti Zlatouška; však — div divoucí! — místo něho nalezla jen dukát a po ptáčkovi ani vidu, ani slechu. A již tu byl král!

„Jdu si pro svého ptáka,“ hlásil ve dveřích. „Rychle mi jej vydejte a vezměte za něho tento měšec stříbrňáků. Myslím, že to dostatečná odměna.“

Manželé se nehnuli.

„Neslyšíte-li?“ rozhněval se král.

Tu předstoupil sedlák, a chvějícím se hlasem vyprávěl celou příhodu a ukázal králi dukát. Ale král neuvěřil.

„Ukryli jste ptáka! Svažte je!“ kázal svým průvodčím.

Několik zbrojnošů přiskočilo a po krátkém odporu byli manželé spoutáni; bolestně dívali se, jak vojínové přehazují jejich nábytek, pátrajíce po ptáku. V truhle nalezeny jsou peníze, jež manželé tak podivným způsobem dostali.

„Totě značný poklad!“ zvolal král, prohlížeje dukáty, jež měly velikou váhu. „Jistě uloupili je některému pocestnému, jenž sem zabloudil. Do vězení s nimi!“

V chaloupce byl teď jen Popeláček. Sotva dozněly kroky odcházejících, seskočil čiperně s lavice, a otřepav se, vyletěl otevřeným oknem. Usednul na vrchol vysoké sosny a rozhlížel se po krajině. Potom skákal s větvičky na větvičku, ťukaje stále do kmenu. Náhle odloupl se kus kůry a ptáček vklouznul do dutiny. Dostal se pod zem a běžel úzkou chodbou, až se zastavil u železných dveří. Zaklepal na ně zobáčkem a zvolal:

&lt;poem&gt;
„V červeni, v modři, v zeleni jsem spal,
než popelavým jsem se stal!“
&lt;/poem&gt;

Dvéře se otevřely a Popeláček vletěl do nesmírné jeskyně, jež třpytila se drahokamy a v jejíž čtyrech koutech hořely ohně. U těch hřáli se ptáčci, kteří na zimu nás opouštějí. Uprostřed jeskyně byl zlatý trůn a na něm seděl král ptactva — veliký orel se zlatou korunkou. Shlédnuv Popeláčka, zvolal: „Již jsi tu? Kde jsi nechal bratra?“

„Královský můj otče,“ sděloval Popeláček, „bratr zmizel a ošetřovatelé naši byli odvlečeni do vězení. Přicházím tedy k tobě, abys jim pomohl.“

Orel se zamyslil.

„Nesnadno pomoci! Jen tehdy vyjdou ze žaláře, usmíří-li se král a to stane se, obdrží-li Zlatouška. Než kde jej hledati? Kdyby bylo léto, rozeslal bych své poddané do světa, aby pátrali; ale teď nemohou ven, krutá zima by je zahubila. Jediné, co mohu pro tvé pěstouny učiniti, jest, že nařídím oněm ptákům, kteří i nyní dlí venku, zimě vzdorujíce, aby tebe byli ve všem poslušni a při každém podniku ti pomáhali. Až najdeš sedláka, poruč ptákům, aby tě donesli na poušť ku vševědoucímu pštrosovi; ten ti jistě poradí. Jdi tedy a vrať se brzy se Zlatouškem.“

Popeláček rozloučil se s otcem i s ostatními ptáky, a vyšel chodbou opět na jedli. Odtud letěl přes les, až za večera dostal se do královského města. Lítal nad budovami, pátraje, kde by uvěznění byli. Konečně zaslechl z jednoho sklepa ve staré věži povědomé hlasy. Naříkali tu manželé z lesní chaloupky. Nemeškaje, vletěl rozbitým oknem do tmavého, chladného sklepa.

„Kde jste? Ozvete se!“ zvolal hlasitě.

„Kdo nás volá?“ zasténal sedlák.

„Popeláček, jenž přichází vás vysvobodit.“

Dva radostné výkřiky ozvaly se pod klenbou a sedlák i selka potáceli se ve tmě, chtějíce dostati se k Popeláčkovi. Tun uhodil zobáčkem do kamene ve zdi a hned z něho sršely jiskry, jež osvětlily sklepení. Sedlák uchopil plačka a vroucně jej líbal a k srdci tiskl. Ani ho nenapadlo diviti se, že Popeláček hovoří lidským jazykem; zdálo se mu to nyní přirozeným. Také selka ptáčka celovala a nejkrásnějšími jmény nazývala.

„A teď k dílu!“ zvolal Popeláček. „Muži, chystej se opustiti vězení.“

„Což nevysvobodíš také mé ženy?“ ptal se sedlák. —

„Ta ať sečká zde, až se vrátíme se Zlatouškem, jejž dlužno králi přinésti, aby vás oba propustil na svobodu. Nezdaří-li se dílo naše, bude i tobě vrátiti se zase do žaláře, neboř král jest velice mocný a všude by tě dostihl.“

Marný byl nářek ženy, marny i prosby sedlákovy; Popeláček nedal se obměkčiti. Konečně selka se utišila, když jí Popeláček slíbil, že její uvěznění nebude dlouho trvati.

Pták vznesl se potom do výše a zvolal:

&lt;poem&gt;
„V červeni, v modři, v zeleni jsem spal,
než popelavým jsem se stal.
Přileťte, černí havrani,
ať křídla vaše nás zachrání!“
&lt;/poem&gt;

Ozval se šumot, jakoby déšť pleskal do suchého listí, a jeden havran za druhým vlétal do vězení, až jich tu bylo sto. K rozkazu Popeláčkovu srazili se k sobě, sedlák se rozloučil se ženou, vkročil mezi havrany a již vznášel se do výše. Když dostal se k oknu, uchytil se mříže a šťastně prolezl ven; za ním následovali Popeláček a havrani. Opět vstoupil sedlák s Popeláčkem do zástupu černých ptáků. Letěli přes královské město, přes lesy, vody a hory — celou noc i celý den a teprv když slunko zapadalo, spustili se havrani na rozlehlou poušť.

„Děkuji vám,“ řekl Popeláček. „Vraťte se nyní do svých hnízd; jeden ať zpraví mého otce o výsledku této cesty.“

Havrani vznesli se do výše a brzy zmizeli.

„Teď nastává obtížná práce,“ obrátil se Popeláček k sedlákovi. „Na této poušti bydlí starý pštros, jenž prý ví o všem, co děje se ve světě. Jest nyní na nás, abychom jej vyhledali.“

Bez odkladu začali pátrati. Prohledali každý pahorek, každou jámu, každý keř; ale marně — po pštrosovi ani stopy. Již zjevily se na východě první červánky a dosud pátrání nemělo výsledku.

„Marná práce,“ pravil Popeláček mrzutě; „ustaňme a raději ohlédněme se po stinném místečku, neboť ve dne praží zde slunce tak silně, že bychom snadno mohli podlehnouti úpalu. Večer začneme zase.“

Brzy nalezli nízký pahorek, pod nímž rostlo několik stromů, jejichž husté koruny zabraňovaly slunečním paprskům k zemi proniknouti. Tu se oba posadili. Sedlák, unaven jsa dlouhým hledáním, jakož i cestou, ihned usnul. Popeláček posadil se mu na rameno a dával pozor. Za chvíli uslyšel ve skále jakýsi šramot. Ohlédl se a spatřil velikého, bílého pštrosa, jenž vylézal z temného otvoru. Rychle probudil Popeláček sedláka, a oba kvapili ke pštrosovi.

„Čeho žádáte ode mne?“ tázal se pštros přímým hlasem. „Proč vstupujete na místo mně zasvěcené?“

„Odpusť, velmocný vládče,“ omlouval se Popeláček, „nepřicházíme se zlým úmyslem, nýbrž hledáme u tebe pomoci.“

A vypověděl mu vše, co bylo se s ním i se sedlákem stalo.

Pštros kýval povážlivě hlavou, a když Popeláček dokončil, pravil: „Není mým zvykem sdělovati s někým svoje tajemství; že však jsi synem našeho krále, mocného orla, a že je to i přáním tvého otce, povím ti, co mi známo. Desetkrát deset dní cesty odtud je vysoká hora, jejíž témě až v oblacích se ukrývá. Na té hoře bydlí strašný čaroděj, jenž má v moci bouře s blesky a s hromobitím. Ten uloupil tvého bratra Zlatouška, když zmizel z chaloupky, chtěje uniknouti moci králově. Však těžko, přetěžko k čaroději se dostati, a ještě hůře — Zlatouška odvésti. Dostaneš-li se ku kleci, v níž Zlatoušek jest uvězněn, ukryj tohoto muže; sám pak vylétni nad klec a házej z této skříňky červená zrnka na mříže. Tím budou překážky odstraněny a ty bratra vysvobodíš.“

Popeláček i sedlák vroucně poděkovali pštrosovi a bez odkladu vydali se na cestu. Dokud dleli na poušti, snadno brali se ku předu; přes řeky přenášeli je ledňáčkové, přes hory havrani, přes lesy sýkory a přes města vrabci.

Když minul stý den, zastavili se u ohromné hory. Přes polovinu výšky donesli je havrani, však výše nemohli černí ptáci vyletěti, neboť odtud sálalo veliké horko a oslabovalo je. Tedy propustil Popeláček havrany a usednuv na skálu vedle sedláka, přemýšlel, jak dostati se výše.

Tu zaslechli tlumené volání o pomoc. Oba vyskočili a spěchali k balvanu, odkudž křik onen zazníval. Spatřili tu malého mužíčka se šedivou bradou a s diamantovou korunkou na hlavě; zápasil s velikým žlutým hadem.

Sedlák přiskočil, uchytil veliký kámen a pádnou ranou rozdrtil hadovi lebku; potom pomohl stařečkovi vstáti.

„Děkuji ti,“ zvolal mužík ; „odsloužím se za tvou pomoc. Jsem panovníkem skřítků, kteří vynášejí ze země žhavé a hořlavé látky, jichž potřebuje mocný čaroděj na vrcholu k hotovení blesků. Ač pracujeme bez ustání, přece není kouzelník s námi spokojen, a časem vysýlá tohoto hada, jejž jsi právě zabil, aby život náš ohrožoval. — Teď mi ale řekněte, co hledáte v končinách tak nebezpečných?“

„Mocný panovníku,“ ujal slovo Popeláček, „rádi bychom vysvobodili ptáka Zlatouška, mého bratra, jejž drží čaroděj v zajeli. Možno-li, pomoz nám!“

„O pomoc by nebylo,“ odvětil král skřítků; „ale zhynete-li při tom?“

„Neboj se o nás, pane,“ řekl Popeláček. „Chrání nás kouzlo vládce pouště, vševědoucího pštrosa.“

„Tomu-li tak, nebudu již míti o vás takový strach. Nuže, následujte mne!“

Stařec vstoupil do tmavého otvoru ve skále, a Popeláček i sedlák šli za ním. Kráčeli vysokou chodbou, v níž hemžilo se množství malých lidiček, kteří pracovali o závod: jedni kopali, druzí roztloukali nerosty, jiní zase dováželi k vrcholku v malých vozíkách drobný prášek z rozdrcených kamenů. Spatřivše krále, vypukli v jásot, jenž vzrostl, když uslyšeli, že trapič jejich — žlutý had, již nežije. Po některé době dovedl panovník skřítků své společníky na konec chodby, odkud bylo viděti krvavou záři; nesnesitelné vedro je obklopovalo.

„Mužně k dílu!“ vybízel panovník, louče se s Popeláčkem i se sedlákem. „Abyste v horku se neupekli, potřete se mastí, které užíváme, chceme-li před čaroděje předstoupiti.“

Popeláček i sedlák to učinili a hned cítili příjemný chlad. Zmužile kráčeli ku předu; brzy uzřeli plamenný palác, z něhož vycházel sirný zápach. Za palácem stkvěla se blesková klec a v té seděl smutně Zlatoušek. Spatřiv bratra Popeláčka a sedláka, radostně vzkřikl, ale ihned sklonil hlavu; znamenal, že mříže silněji se rozpalují a že při nejslabším dotknutí vyrazí z nich smrtící oheň.

Však Popeláček nezapomněl na radu pštrosovu. Ukryl sedláka do hluboké jámy a sám vzletěl do výše, nesa v drápech skříňku s červenými zrnky. Vyňal jedno a udeřil jím o první mříž. Zablesklo se, zahřmělo a plamenný jazyk letěl se skály. Popeláček hodil druhé, třetí zrno — a pokaždé vyšlehl ze mříží blesk. Tak učinil ještě dvacetkráte. V kleci zjevila se mezera, jíž Zlatoušek volně proletěl, aniž by si ublížil. Radostně se vítal se svými osvobodilely.

Leč temný hukot vyrušil je z blaženosti.

„Čaroděj se blíží, honem odtud!“ zvolal Zlatoušek, a všichni tři kvapili k chodbě skřítků. Již byli blízko vchodu; tu řekl Zlatoušek Popeláčkovi:

„Bratře, ohlédni se a rci, co vidíš?“

Popeláček poslechl a po chvíli zvolal:

„Čaroděj stojí u klece a právě z ní trhá jednu mříž.“

Zlatoušek vyňal z krabičky, již držel Popeláček, červené zrno a mrštil jí ke kleci. A byl věru nejvyšší čas! Již letěla jedna mříž v podobě blesku k chodbě; však v polou cestě setkala se s červeným zrnem a blesk rozprášil se v jemný déšť ohnivý. Podobně stalo se s každým bleskem, jejž čaroděj za nimi vyslal, až v zámku nebylo již ani jednoho.

„Teď je příhodná doba k útěku!“ zvolal Zlatoušek, a všichni tři kvapili do chodby. Tu uzřeli krále, jenž s úzkostí naslouchal hromovým ranám.

„Konečně!“ zajásal, vida všechny tři. Zapískal na zlatou píšťalku a ihned sběhlo se kolem něho množství mužíků. K jeho rozkazu vzali uprchlíky na svá ramena a uháněli s nimi dolů, ani zatím ostatní chodbu za nimi zasypávali. Když čaroděj dostal se k této nenadálé překážce, byli uprchlíci již z chodby ven. Uzřev je, vydal čaroděj řev a skokem byl u svého paláce. Zde vytrhl jeden ohnivý balvan a mrštil jím po obětech; ale kámen přeletěl jim přes hlavu, nikomu neublíživ. Čaroděj zmizel.

Ptáci i sedlák poděkovali králi a jeho poddaným za pomoc a srdečně se s nimi rozloučili. Popeláček zavolal havrany a ti donesli je k poušti. Zachránění vzdali díky pštrosovi, jenž radoval se ze šťastného výsledku.

Posléze dostali se všichni tři do královského města. K radě Popeláčkově ustrojil se sedlák do pěkných šatův a koupil stkvostnou klec, do které dal Zlalouška. V jedné ruce maje klec, na rameně druhé ruky Popeláčka, předstoupil před krále. Ten podivil se velice, uzřev sedláka, o němž domníval se, že jest ve vězení; ale úžas jeho proměnil se v radost, když shlédl Zlatouška. Hned kázal propustiti selku ze žaláře, a štědře ji i sedláka obdaroval.

Zlatoušek těšil se v paláci veliké oblibě a vážnosti, a zdaleka přijížděli cizinci poslechnout jeho zpěv. Sedlák vystavěl si za peníze od krále veliký dům ve městě, a žil v něm se selkou i s Popeláčkem spokojeně.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nh408836tfgta2eh2thbksdewalxred</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Poctivý Jiřík</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10452</id>
    <revision>
      <id>337539</id>
      <parentid>286034</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337539</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11408" sha1="mp01mhl951mtpszw3pcpekz67jf02yw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Poctivý Jiřík
  | PŘEDCHOZÍ = Popeláček a Zlatoušek
  | DALŠÍ = Vděční mravenci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poctivý Jiřík
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;18–26.
}}

{{Forma|proza}}
V malé chaloupce na horách bydlili dva chudí lidé a ti měli syna, jemuž říkali Jiřík. Jiřík byl hodný hoch, jenž pomáhal rodičům, jak jen mohl. Dokud byl ještě malým, sbírával v lese užitečné byliny, jahody, borůvky a jiné lesní plody, jež pak do města donášel a zde prodával. Stržené peníze odevzdával rodičům a ti uschovávali je pro doby trudné. Když Jiřík povyrostl a sesílil, chodíval s otcem kácet stromy a dělat dříví. Záhy nabyl v práci tak veliké zručnosti, že otec mohl se na něho ve všem spolehnouti. Byla to podívaná na statného mladíka, jak bušil pádnou sekerou do stoletého kmenu dubového! Kůra a třísky daleko odlétaly. Když pak byl dub dostatečně podsekán, uměl jej Jiřík tak podříznouti, že kmen padl v tu stranu, na kterou Jiřík právě chtěl.

Tak pracovali otec i syn s chutí a láskou, a Bůh práci jejich požehnával.

Jednoho odpoledne vyrušeni byli z obvyklého zaměstnání příchodem cizího pána.

„Pomáhej Pán Bůh!“ pozdravil cizinec dělníky.

„Dejž to Pán Bůh! Děkujeme!“ odpovídal otec.

„Máte zručného pomocníka,“ chválil cizinec, všímaje si obratnosti Jiříkovy.

„Je to můj syn,“ odpovídal hrdě otec. „Neměl bych ho sice chváliti — ale věřte, na kolik mil není lepšího drvoštěpa. Dělá mně i matce radost pilností a poslušností. Však se mu Bůh za to jednou odmění!“

„Poslechněte, pantáto,“ ujal se cizí pán slova, „nechtěl byste dáti svého syna ke mně do služby? Bude od vás vzdálen toliko rok; potom navrátí se bohat a šťasten. I o jeho vzdělání se chci postarati.“

„Což o to,“ odpovídal otec; „přáli bychom Jiříkovi pohodlnějšího života. Ale — neurážejte se tím — nežádal byste od syna mého nic nepoctivého?“

„Bůh uchovej!“ vymlouval pán. „Nemohu s vámi sice sděliti, v čem ta služba záleží; ale vězte, že nepříčí se v ničem zákonům Stvořitelovým.“

„Nu — když je tomu tak, tedy bych svolil,“ pravil otec. „A co ty, Jiříku, rád bys trochu do světa?“

„To jest mým nejvřelejším přáním,“ odpovídal Jiřík s uzarděním. „Však nerad bych, abyste snad upadli v bídu.“

„0 to buď bez starosti,“ upokojoval ho pán a vyňav z kapsy váček s dukáty, podával jej otci, řka: „To snad postačí, aby vám zpříjemnilo život.“

Otec děkoval šlechetnému cizinci a zval jej, aby odebral se s ním do jeho příbytku.

Podivila se manželka drvoštěpova vzácné návštěvě; zajásala radostí, když shlédla tolik peněz. Oko její však se zkalilo slzou, když zvěděla, že se má rozloučiti s milovaným synem. Než po chvíli se upokojila.

„Nechci stavěti se tvému štěstí v cestu,“ pravila Jiříkovi. „Bůh to zajisté chce a proto propouštím tě bez obavy.“

Potom jala se snášeti, kde co bylo, aby pohostila cizího pána. Tomu chutnala prostinká večeře velice. Chválil čistotu a úpravu jizby, lahodnost pokrmův a přívětivost hostitelův.

Po večeři odebrali se všickni na odpočinek.

Sotva slunko poslalo první paprsky do okénka chaloupky, probudila se matka Jiříkova a jala se chystati věci na cestu. Za nedlouho seděli všickni u snídaně. Rodičům a synovi nebylo mnoho do řeči, poněvadž myslili na rozloučení.

„Jest čas, abychom odešli,“ promluvil cizí pán a povstal.

Matka podala Jiříkovi uzlíček s potravou a jala se ho líbati v čelo. Chudou jizbičkou rozléhal se pláč. Vždyť nevěděli dobří rodiče, zda syna svého opět uzří. A rok je tak dlouhý!

Konečně vyšel Jiřík s cizím pánem z chaloupky, následován jsa rodiči. U rozcestí zastavili se a znovu loučili.

„Buď hodným, synáčku,“ šeptala matka, „a poslouchej svého pána. Měj vždy Boha na paměti, varuj se zlého a žij v poctivosti.“

V malé chvíli zmizel Jiřík se svým průvodcem ve tmavém lese. — —

{{Oddělovač|* * *}}

Otvíral teď Jiřík oči, když procházel se svým pánem tolik krásných mést, tolik půvabných krajův, o nichž neměl ani zdání. Vždy si myslíval, že za lesy jeho domova jest konec světa. A teď chodili už tolik neděl a dosud konce nedošli.

Posléze dostali se ku příkré skále, na níž vypínal se zasmušilý hrad.

„Zde tvůj příbytek,“ ukázal pán.

Jiřík podíval se na příšernou budovu a tajně vzdychl. Bylo mu u srdce nevolno, že celý rok ztráviti má v takové pustině.

Postřehnuv to, usmál se pán. Potom vyňal ze šatu malou píšťalku a třikráte pronikavě zapiskl. Ihned zjevily se ve skále pohodlné schody, po nichž dostali se příchozí k vysoké bráně.

Pán opět zapiskl a rázem otevřela se brána a z ní vyřítili se dva ohromní bílí psi, kteří s hlasitým štěkotem počali pána svého obskakovati, lízajíce mu radostně ruce.

Pán ukázal na Jiříka, a hned psi přiběhli ke chlapci a poslušně lehli mu k nohám. Ač byla tato zvířata ohromně veliká, necítil Jiřík před nimi bázně. Lichotil psům a počal je hladiti po jemné srsti. Potom otevřel uzlík a vyňal z něho kus masa, jejž byl dnes ráno od pána obdržel. Rozdělil maso na dva díly a podal je psům, což ochotně přijali.

„Teď však pojďme dále,“ pobídl pán chlapce. Ubírali se, následováni jsouce hafany, přes nádvoří k širokým schodům, koberci pokrytým. Jak podivil se Jiřík, když shlédl uvnitř zámku tolik nádherných síní! Vše lesklo se zlatem a drahokamy. Jiřík myslil, že je v nebi.

Pán usmíval se, vida překvapení chlapcovo. Potom zavedl jej do překrásné zahrady, v níž voněly nejbujnější květy a kde na podivných stromech houpaly se zvláštní plody. Uprostřed zahrady tekl stříbropěnný potůček, v němž hemžilo se plno zlatých ryb, a na jehož hladině pluly sněhobílé labuti.

„Ach, jaká to krása!“ žasl Jiřík.

„Nebude se ti tedy u mne stýskati?“ otázal se pán.

„Nikoli!“ jistil chlapec.

{{Oddělovač|* * *}}

Blaze bylo teď Jiříkovi. Procházel se síněmi palácovými, obdivuje poklady a umělecké předměty; odpočíval na hebké travičce ve stinné zahradě, napájeje se libou vůní a občerstvuje se šťavnatými plody. Často osvěžoval údy své koupáním se ve křišťálových vlnkách potůčka.

Dosud nepožadoval pán Jiříkův žádné služby. Toliko denně několik hodin bylo Jiříkovi učiti se různým vědám a uměním, v nichž pán jeho dokonale se vyznal. A tak prospíval Jiřík na těle i na duchu.

Asi dvacátý den po příchodu Jiříkově na hrad oznámil pán chlapci, že dnešní noci nastává mu práce.

„Dříve než tě uvedu na místo, jest třeba, abych ti podal vysvětlení. Tento hrad patřil již ode dávna mé rodině. Můj pradědeček byl pohříchu zatvrzelý muž, jemuž záleželo toliko na penězích. Peníze byly jeho modlou, a tak jeho poddaní lopotili se na pána, jenž všechny své poklady uschovával do dubových truhel, a z nich se těšil. Že by penězi těmi lidu ulehčiti mohl, ho nenapadlo.

I stalo se jednou, že na ves mého předka přišla veliká neúroda. z níž povstal hlad a mor. Lidé padali jako mouchy a nikde nebylo lze nalézti potravy. V největší bídě shlukli se ubozí vesničané a táhli na zámek, prosíce praděda, by smiloval se nad nimi. Ten však vysmál se prosbám jejich a odvrátil se od nich s opovržením. Tu vystoupil ze středu sedláků šedý stařec a proklel krutého muže i s jeho poklady. Rázem propadla se síně, v níž peníze uschovány byly, i s předkem mým hluboko do země. Od těch dob slýchati bylo na zámku často zoufalé bědování a volání o pomoc. Byl to duch lakomého praděda, jehož tížila kletba. Rádi bychom jej byli vysvobodili, však nevěděli jsme jak. Až jednou přišla ke mně jistá stařena, vedouc tyto ohromné hafany a odevzdala mi je, řkouc, že ví dobře, jak pomoci duchu od kletby. Když jsem ji štědře obdaroval, pravila: „K vysvobození zakleté duše je třeba, aby každý měsíc po celou noc, když je měsíc v úplňku, pracovitý mladík kopal na propadlém místě ve společnosti těchto psův. Ale ať najde, co najde, ničeho vzíti nesmí. Bude-li pracovati tak po celý rok, zbaví tvého praděda trápení.“ Od té doby pokusilo se mnoho lidí o vykopání pokladu; však nižádného jsem již neuzřel. Po noční práci nezbylo po nikom ani památky. Dnes jest měsíc v úplňku. Chceš-li podvoliti se těžkému dílu?“

„Chci, pane,“ odtušil Jiřík odhodlaně.

Když nastala noc, odebral se pán s Jiříkem a se psy do zámeckého sklepa. Tu podal junovi motyku a lopatu, a napomenuv jej, aby z vykopaných věcí ničeho neodcizil, odešel.

Chutě dal se Jiřík do práce. Pádné rány bušily do země a brzy byla vyhloubena značná jáma. Tu přiběhli psi a počali zemi vyhrabávati. Brzy vyvalilo se ze země několik dukátův. Jiřík zdvihl je opatrně a stranou položil. Potom pracoval dál a záhy byla vedle něho hezká hromádka peněz.

Zaradoval se pán velice, když uzřel ráno Jiříka. Pozorně vyslechl vyprávění jeho a šel do sklepa, by odnesl peníze.

Tak kopal Jiřík ještě desetkrát a peněz stále přibývalo.

Přiblížila se noc dvanáctého měsíce, — kdy měla býti práce skončena.

Jiřík opět kopal ve sklepě. Z vyhrabané země peníze jen se hrnuly. Náhle ozval se z hlubiny děsný chechtot, a před Jiříkem stanul kostlivec v rytířský šat oděný. Ruka jeho třímala lesklý meč.

„Hahaha!“ zasmál se příšerný host posupně, „hošík při práci! A zač pracuješ? — Snad myslíš, že pán odmění se ti štědře? Mýlíš se! Ničeho nedostaneš! Proto nebuď hloupým a naber si peněz.“

„Ustup, pokušiteli!“ zvolal Jiřík a poznamenal se svatým křížem.

„Nechceš-li, nebudu tě nutiti,“ smál se kostlivec. „Tedy vezmi si alespoň toto na památku!“

A podával Jiříkovi skvostný prsten, jejž sňal s prstu. Byl to překrásný skvost, že Jiříkovi až zrak přecházel.

„Ten přece si mohu vzíti,“ myslil si a již vztahoval ruku po prstenu. Leč v tom vzpomněl si na radu pánovu.

„Nepokoušej mne!“ vzkřikl a odstrčil kostlivce. Ten padl na zem, sklepem se zatřáslo, zakmitl se blesk a zahřměla strašná rána. A když Jiřík z leknutí se vzpamatoval, ulétalo okénkem bílé pláče.

Přiváben jsa hlukem, seběhl pán Jiříkův do sklepa, kde s ustrnutím vyslechl celou příhodu.

„Děkuji ti, synu,“ pravil pohnutě, „že vysvobodil jsi zbloudilého předka. Nikdy ti toho nezapomenu!“

A skutečně nezapomněl. Dojel s Jiříkem na hory, a brzy vracel se, veza s sebou rodiče chlapcovy na svůj zámek, kde měli se dobře až do smrti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mp01mhl951mtpszw3pcpekz67jf02yw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Vděční mravenci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10453</id>
    <revision>
      <id>337542</id>
      <parentid>286037</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337542</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11014" sha1="nn0kqihu5luodf5cklmqjysfp8un6ly" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Vděční mravenci
  | PŘEDCHOZÍ = Poctivý Jiřík
  | DALŠÍ = Dvanáct měsícův
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vděční mravenci
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;26–33.
}}

{{Forma|proza}}
Toník byl hoch odvážný. Jednoho krásného dne povaloval se na louce, a nemaje ničeho na práci, pozoroval mravenečky, kteří kolem něho čile pobíhali a bílá vajíčka od velikého mraveniště odnášeli. Patrně se odtud stěhovali. An pohlížel do mraveniště, zdálo se mu, že se tam něco zalesklo. Vzchopil se tedy a počal mraveniště rozhrabávati. Ihned sběhlo se k němu veliké množství mravencův, a všichni k velikému jeho údivu začali volati: „Dovol, abychom odnesli své děti!“

„Vezměte si je!“ svolil Toník. „Ale, pospěšte si!“

Chutě dali se mravenci do díla, a než bys dvacet napočítal, bylo mraveniště vyklizeno a každý mraveneček odnášel na zádech bílé vajíčko. Největší mravenec přiblížil se k Toníkovi a vřele mu děkuje, dodal: „Až ti bude nejhůře, pomůžeme ti.“

Toník se zasmál. Kterak by nepatrní tvorové mohli mu pomoci? Zapomněl na ně brzy, i jal se odklízeti hromadu písku a hlíny; náhle však uzřel v zemi veliké železné dvéře s několika otvory, z nichž vycházela podivná záře.

„Co to?“ pomyslil si Toník a napjav všech sil, zdvihl dvéře z veřejí. Sám se podivil, jak lehce se mu to zdařilo. Před ním zjevila se dlouhá chodba, v níž planul oheň. Nerozmýšleje se, skočil Toník dolů a kvapně ubíral se podzemní cestou. Dostal se k jiným dveřím — opět železným; opřel se o ně a dvéře se rozlítly. Oslňující záře bleskla Toníkovi do očí, div že neoslepl. Zastíraje si oči rukama, rozhlížel se hoch kolem sebe. Nalézal se u veliké, klenuté síni. Na zemi zdvihaly se ohromné kupy zlata, stříbra a drahokamů, z nichž vycházela ona záře. Toník stanul jako přimrazen. Tu ozval se z kouta štěkot a na Toníka vyřítil se veliký, černý pes, ale Toník jedinou ranou srazil jej k zemi a rychle klekl na něho. Pes vyl žalostně a prosil Toníka, aby mu neubližoval, že dá mu polovici všech pokladů.

„Za tu cenu tě pustím!“ zvolal Toník. „Ale běda ti, podvedeš-li mne!“

Na rozkaz Toníkův počal pes děliti všechno bohatství na dvě části; díl sobě určený skládal Toník hned do pytlů, jež ležely v koutě. Když dostal se k poslední hromadě drahokamů, spozoroval v koutku železné dvéře s devíti zámky a závorami.

„Co je to tam?“ zvolal přísně.

„Odpusť!“ řekl pes skroušeně, „zapomněl jsem na to! Za dveřmi, jež tímto klíčem otevřeš, je dlouhá chodba a na konci nalézají se stříbrné dvéře. Otevři je a vejdi do síně, kdež skrývají se nejdrahocennější nádoby, zlaté i stříbrné peníze. Rád bych šel s tebou; ale pomačkal jsi mne tak, že sotva stojím na nohou.“

A začal hekati a sténati, jakoby mu již docházelo; ale v očích jeho zračila se potměšilost. Nic zlého netuše, otevřel Toník dvéře. Prošel dlouhou chodbou a stanul u stříbrných dvéří. Chvíli naslouchal; však nic se neozvalo. Zmužile otevřel dvéře a vkročil do veliké jeskyně, kde povalovalo se množství kosti. Uprostřed sluje byly hedvábné podušky; na nich spočíval mohutný lev a jemu po boku dvě mláďata. Sotva zočil lev příchozího, stáhnul čelo ve hrozivé vrásky a z hrdla jeho zahřměl strašlivý řev. Skokem byl u Toníka a pádnou tlapou srazil ho k zemi.

„Ušetř mne, mocný vládče!“ sténal Toník. „Budu ti věrně sloužiti.“

Lev rozmýšlel se chvíli, potom ustoupil a řekl: „Budiž, promíjím tvé smělosti a přijímám tvůj návrh. Zítřejším dnem počne tvá služba!“

Pokynuv Toníkovi, aby jej následoval, kráčel volně do kouta, kde byly železné dvéře s osmnácti zámky a závorami. Jediným úderem srazil lev všechny a dvéře se otevřely. Toník uzřel dlouhou, širokou a vysokou chodbu, v níž prohánělo se množství zvířat. Když uzřela lva, rozprchla se, aniž Toník věděl, kam.

„Do této chodby budeš voditi lvíčky na lov. Chraň se však přiblížiti se ke zlatým dveřím, jež nalézají se na konci chodby, sice bude s tebou zle!“ —

Toník slíbil, že zachová v paměti slova lvova. Potom vrátili se oba do středu jeskyně, a lev předložil mu nejvybranější jídla a nápoje. Když se Toník nasytil, počal si hráti se lvíčaty. Starý lev s potěšením pozoroval hru a vyslovil Toníkovi svou spokojenosť.

Příštího dne odebral se Toník se svými svěřenci na lov, obdržev od starého lva ještě jednou napomenutí, aby chránil se zlatých dveří. Lvíčkové vběhli do chodby a slídili po kořisti. O závod běhali za ustrašenými zvířaty, snažíce ukojiti svůj hlad. Konečně podařilo se jim uloviti velikého jelena a s chutí dali se do jídla. Také Toník vytáhl z kapsy kus pečeně a statně do ní zakousl. Po jídle uložili se lvíčkové ku spánku. Když se Toník přesvědčil, že usnuli, kradl se tiše ku konci chodby, kde zářily zlaté dvéře. Stanuv u nich, naslouchal; neslyšel však ničeho. Vzpomněl si sice na lvovu výstrahu; přece však stiskl kliku. Dvéře se rozlétly a jimi vyskočila obrovská zelená žába. Ta kvapila přímo ke spícím lvíčkům, uchopila je tlamou a předníma tlapama, i vrhla se s nimi za dvéře, jež rázem zapadly.

Jako přimrazený stál Toník přede dveřmi, nevěda, co počíti. Posléze zmocnila se ho nesmírná zoufalost. Se sklopenou hlavou ubíral se zpět. Když vkročil do jeskyně, zahřměl lev: „Kde jsou mé děti?“

Toník vrhl se na kolena.

„Promiň, vznešený vládče!“ volal prosebně. „Lvíčkové zmizeli za zlatými dveřmi, odneseni byvše zelenou žábou.“

„Bídníče,“ zařval lev, „potrestám tě za svévolnost!“

A již chtěl se vrhnouti na Toníka, jenž se strachem očekával smrt. Však pojednou se ztišil a přiblíživ se k Toníkovi, pravil: „Odpouštím ti! Vím, že tě mláďata má milovala. Vydej se nyní ke zlatým dveřím; do večera ať mám děti zde, sice zapomenu na svou dobrotu!“

Toník vyšel ven a brzy stanul u osudných dveří. Obcházel je a prohlížel, zda by mohl dovnitř se dostati; však dvéře těsně přiléhaly. Uchvácen byv zoufalostí, vrhl se Toník na zem. Tu zaslechl vedle sebe slaboučký hlásek. Ohlédnul se a s úžasem spatřil mravence, jenž byl mu přislíbil svou pomoc.

„Doba odplaty nastala,“ řekl mravenec. „Vím, co se ti stalo a proto chci přispěti. Vyhledej ostrý kámen a tím vyvrtej ve dveřích malou dírku.“

Toník zdvihl špičatý démant a dal se do práce. Po delší době zjevila se ve dveřích úzká skulina. Mravenec pronikavě zapištěl a hned sbíhalo se k němu nesčetné množství druhů.

„Na shledanou, Toníku! Až se dvéře otevrou, vkroč směle dovnitř a uchop železnou tyč, jež leží u dveří, tou udeř žábu do hlavy a bez odkladu prchni se lvíčky.“ To pověděv, vylezl mravenec na dvéře a zmizel ve skulině; za ním následovali ostatní. Po chvíli uslyšel Toník za dveřmi šramot a brzy zarachotilo pět temných ran. Dvéře se otevřely a Toník vnikl dovnitř. Na zemi uzřel pět železných tyčí, okolo nichž hemžili se mravenci. Rychle popadl Toník nejtěžší tyč a vysoko jí nad hlavou mávaje, ubíral se ku předu. V koutě nádherné síně seděla zelená žába a vedle ní stáli lvíčkové, kteří právě ovívali vějíři z nejjemnějších per ohyzdného tvora. Když žába uzřela odvážlivce, vyvalila ohnivé oči a chystala se ku skoku. Leč v tom dopadla železná tyč a žába svalila se k zemi s roztříštěnou lebkou.

Oba lvíčkové přiskočili k Toníkovi a počali se k němu lichotiti. Toník vzal je do náručí a poděkovav mravenečkům za jejich pomoc, kvapil do lví jeskyně. Starý lev očekával ho již netrpělivě. Když uzřel své dítky zdravé a neporušené, zajásal radostí a mláďata objímal. Potom obrátil se k jejich vysvoboditeli a řekl: „Propouštím tě na svobodu. Dal bych ti pokladů; však těch nalezneš dosti v síni černého psa. Vezmi jenom tento nůž. Až přijdeš ke psu, hoď na něho rychle nůž; hleď ale, aby zabodnul se mu do ''pravého'' oka! Jinak bude s tebou zle.“

Toník přijal nůž, a rozloučiv se se starým lvem i s jeho mláďaty, kráčel odhodlaně k železným dveřím, jimiž byl jej prve pes pustil. Došed k nim, opřel se o ně a dvéře povolily mocnému nátlaku.

Když pes uzřel Toníka živého a zdravého, zachvěl se leknutím; a než se mohl vzpamatovat, zafičel vzduchem nůž a zabodnul se mu do ''levého'' oka. Vztekle zavyl pes a vytrhnuv nůž z oka, rychlostí blesku pohroužil jej v srdce mladíkovo. Ani nehlesnuv, svalil se Toník mrtev k zemi. Pes odhodil mrtvolu do chodby. — —

Dlouho, dlouho bylo ticho v chodbě, kde odpočíval mrtvý Toník. Posléze ozval se z kouta lehký šramot, a množství mravenců vyrojilo se ven. —

Vedeni jsouce největším svého rodu, spěchali ku mrtvole Toníkově; vyšplhali se na bezvládné tělo a spojeným úsilím vytáhli z rány nůž. Potom seřadili se kolem otvoru rány a vpouštěli do ní šťávu, již lidé nazývají ''mravenčím líhem''. Za chvíli počalo se bezvládné tělo natahovati a Toník otevřel oči.

„Kde to jsem?“ ozval se slabým hlasem.

„Mezi svými přátely,“ vesele odpověděl největší mravenec.

Rázem rozpomněl se Toník na příhodu.

„Vrátili jste mi život!“ zvolal se slzami v očích.

„Splatili jsme tvou laskavosť,“ odvětil mravenec. „Však nyní měj se k dílu! Otevři ještě jednou dvéře a měř lépe na pravé oko psovo.“

Toník přijal nůž, když byli mravenečkové jeho špičku svým lihem potřeli. Pak odebral se ku dveřím s devíti zámky a závorami. Rázem je, vylomil, neboť mravenčí líh dodal mu obří síly. Pes děsně zaskučel a chtěl se vzchopiti. Vzduchem proletěl ostrý nuž a zabodl se mu do pravého oka. Pes hrůzně zavyl a skácel se k zemi.

Nyní naložil si Toník na ramena pytel se zlatem a šťastně dostal se na povrch země. Ještě několikrát došel si pro poklady, jichž měl velikou zásobu.

Ve krátkém čase vypínal se na louce nádherný zámek. Kdykoli Toník potřeboval peněz, odebral se do podzemní své pokladnice, při kteréž příležitosti zavítal vždy též do lví sluje.

I mravencům vedlo se znamenitě; neboť Toník sypal jim nejsladší pochoutky, a nedal jim v ničem ublížiti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nn0kqihu5luodf5cklmqjysfp8un6ly</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Dvanáct měsícův</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10454</id>
    <revision>
      <id>337533</id>
      <parentid>286012</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337533</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7677" sha1="fte444z1psdnpc6q8tlfipv7bkma7xq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Dvanáct měsícův
  | PŘEDCHOZÍ = Vděční mravenci
  | DALŠÍ = Královna květin
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dvanáct měsícův
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;33–38.
}}

{{Forma|proza}}
Na vysoké hoře stála skrovná chaloupka a v ní při mohutném ohni seděl měsíc ''Leden''. Líce jeho byly vráskovity, šedý vlas i vous splývaly mu ve dlouhých kadeřích po těle; zahalen byl těžkým pláštěm z ledové kůry, posetým sněžnými hvězdičkami; v ruce držel pádný ledový kyj.

„Oj, již třicet dnův a jeden tu sedím, a tvořím sníh a mrazy každodenně. Věru, těžká to služba! Rád bych si již odpočinul.“

Před chaloupkou zazněly těžké kroky a do vnitř vstoupil stařec všecek zasněžený.

„Pozdrav Bůh, bratře Ledne!“ ozval se příchozí. „Jsem měsíc ''Únor'' a přicházím, abych přejal tvou těžkou službu.“

Přikročiv blíže, sňal s ramen Lednových plášť a uchopiv kyj, zasednul k ohni. Volným krokem odešel Leden z chýše.

Často vycházel Únor před chaloupku a mával svým kyjem v povětří. A hned nastaly mrazy, a kde jaká říčka, pramének nebo kaluž — vše hlouběji zamrzlo. Polom třásl Únor svým pláštěm a rázem sypaly se z něho nesčetné hvězdičky sněhové, jež brzy pokryly veškerou zemi.

Tak trvalo to dvacet a osm dní. K večeru posledního dne zaklepal kdosi na dvéře chaloupky a dovnitř vkročil muž nevlídného pohledu, zablácený a mokrý. Když vítr rozhalil jeho plášť, zamodrala se mu na prsou malá fialinka. V ruce držel březovou ratolest.

„Snad mne znáš?“ zahučel mrzutě. „Jsem ''Březen''.“

A nepromluviv již, zasedl opodál ohně. Únor shodil svůj plášť do kouta a odešel.

Teď nastala vláda Březnova. Časem třásl ledovým pláštěm a mával ledovým kyjem, tvoře mrazy a sněhy; však brzy nastaly deště a větry. Všechen sníh roztál a led na řekách se rozpukal. Na povrchu zemském zazelenala se travička a na stromech zjevily se pupence listové; v houští zavoněla poupátka prvních fialinek.

Když třicátý a prvý den schyloval se ku konci, objevil se v chaloupce muž, držící v jedné ruce větvičky stromové, plné listův, a ve druhé rozmanité květiny. Když byl se prohlásil Březnu jako měsíc ''Duben'', zamával ratolestmi. Každého jitra házel s hory rozličné květiny. Všechen kraj zazelenal se, tu a tam zjevily se mezi svěží zelení něžné korunky jarních květinek. Počasí bylo někdy ošklivé: deště, větry i sníh míhaly se v divé směsici. Však častěji šedými mraky prohlédlo jasné slunko, jehož paprsky mile zahřívaly.

Po třiceti dnech vběhlo do chaloupky malé pachole, ověšené květinami; na ramenou seděli mu něžní motýlkové.

„Jak se daří, bratře Dubne?“ zazněl stříbrný hlásek pacholete. „Jsem měsíc ''Květen''. Postup mi nyní svého místa!“

Ochotně učinil tak Duben a zmizel z chaloupky. Od toho dne svítilo slunko velmi jasně a teplem jeho zabělaly se větve ovocných stromů nesčetnými květy; svěží koberce lučin protkány byly nejpestřejšími květy; z hájův a lesův ozýval se milý zpěv ptactva.

Minulo třicet dnův a jeden. V chaloupce zjevil se hošík s červenou růžinkou ve vlasech; v ruce držel větévku, hojně obalenou zralými třešněmi. Na zádech houpal se mu toulec se zlatými šípy a dlouhý luk. Přikročil kvapně ke Květnovi a podávaje mu ruku, promluvil: „Měsíc ''Červen'' přichází tě vystřídat. Nuže, užij té příležitosti ku svému odpočinku.“

Květen odběhl skokem z chaloupky a Červen zasednul přede dvéře. Dech jeho byl lak teplý, že lidé stírali sobě hojný pot; dechem tím dozrály krásné třešně a mnohé lesní ovoce. Na lukách počala senoseč. Někdy slřílíval Červen pro ukrácení chvíle zlatými šípy. Kdykoli sletěl takový šíp k zemi, ozvala se mocná rána a z oblak valily se proudy vody. Lidé říkali tomu bouře.

Však i panování Červnovo přestalo. Když slunko po třicáté zapadlo, vkročil k Červnu vážný jinoch, cele ověšen květy a rozličným ovocem. Také on byl ozbrojen lukem a šípy.

„Jsem bratr tvůj, měsíc ''Červenec'',“ ozval se milým hlasem. „Odstup z chaloupky!“

Sotva Červen odešel, počal Červenec sypati s hory rozmanité květy a plody, jež objevily se potom na lukách a zahradách buď jako nové rostliny, neb jako lahodné ovoce na stromech. Měsíc ten také střilíval bleskovými šípy a častěji házel do kraje malé ledové kuličky, jež ničily dozrávající již obilí. „Zase kroupy!“ bědovali lidé.

Po jednom a třiceti dnech setkal se Červenec nedaleko chaloupky s jinochem, jenž měl na hlavě věnec ze zralých klasův obilných. „Již přicházíš, bratře ''Srpne''?“ zvolal na něho.

„Ano, milý Červenci, nyní budu vlásti já.“

Po tklivém rozloučení kvapil Červenec s hory. Srpen počal nyní konati delší procházky po hoře a házel v rozličné strany zralé klasy, jež trhal ze svého věnce. Na polích jevil se čilý ruch. Vše pracovalo o překot: ostré kosy blýskaly se, vysoká stébla šmahem padala k zemi, vozy naplněné snopy odjížděly do vesnice a z hrdel žencův ozýval se veselý zpěv. I Srpen používal luku a šípů, jež byl zde Červenec zanechal: však ne již tak často.

Když ku konci třicátého prvého dne seděl před chaloupkou, spatřil muže, s jehož ramen visely velké hrozny. Když muž přišel blíže, ozval se silným hlasem: „I já jsem měsíc; jméno mé jest ''Září''.“

Rychle vzchopil se Srpen a pokloniv se přišedšímu, odspěchal.

Září vládnul po třicet dnů. Dny za jeho panování rovnaly se délkou nocím a časem zavál chladnější větřík po strništích. V zahradách dozrávala jablka a švestky, a ve vinicích modraly se plné hrozny.

Když byl se svou prací hotov, postoupil místo nově přibylému měsíci ''Říjnu''. Ten byl již zahalen dlouhým pláštěm, jakoby se obával zimy. A skutečně — od té doby, kdy přišel, teplota denní klesla velice a slunko brzy zapadalo. Ráno spouštěl Říjen nad kraje široký plášť, což lidé jmenovali mlhou. Listy na stromech žloutly a květiny usychaly.

Třicet dnů rychle uplynulo a když končil se třicátý prvý, přihnal se na perutích větru nevlídný stařec, jehož plášť byl poset sněhovými hvězdičkami. „''Listopad'' již přichází,“ zašeptal Říjen a tiše opustil chaloupku. Listopad vřítil se do ní a bez meškání přisednul k velikému ohni. Denně vycházel přede dvéře a z hluboka oddechoval. Dechem jeho opadávalo listí stromů tak, že brzy černaly se jen holé kmeny. Chvílemi potřásl pláštěm a sníh sypal se k zemi.

K večeru třicátého dne přišel k Listopadu měsíc ''Prosinec''. Byl to stařec stříbrovlasý, vážného pohledu. Plášť jeho byl z ledu a ruka opírala se o mohutný ledový kyj. Beze slova opustil Listopad chýši, v níž usednul Prosinec. Za jeho vlády nastaly kruté mrazy a hojný sníh pokrýval zemi. Smutno bylo Prosinci; však těšil se, že po třiceti dnech a jednom vystřídá ho opět bratr Leden. —

Tak sešlo se poprvé dvanáct měsíců, a od té doby konají každoročně určenou jim práci.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fte444z1psdnpc6q8tlfipv7bkma7xq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Královna květin</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10455</id>
    <revision>
      <id>337535</id>
      <parentid>286014</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337535</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8153" sha1="ro9xyxks75e1kgmrw72t7kh13v2xlpj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Královna květin
  | PŘEDCHOZÍ = Dvanáct měsícův
  | DALŠÍ = O bílém psíku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Královna květin
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;38–43.
}}

{{Forma|proza}}
Krasoslava a Lubomír byly sirotky, a bydlely na konci vesnice v nízké chaloupce, stářím nachýlené. Ač bylo jim snášeti dosti bídy a nouze, přece cítily se spokojenými. Krasoslava zabývala se po celé dny svou milou zahrádkou, v níž pěstovala libovonné květiny a užitečné zeliny. Květinky vázala v úhledné kytice a věnce, a dosti jich ve městě odbyla. Též chutné zeliny ze zahrádky Krasoslaviny byly hledány. Mnohý peníz utržila dívenka za „své milé dítky“, jak říkávala kvítkům, tak že mohla bratříčku svému častěji přilepšiti. Lubomír, jsa ještě mlád a sláb, nemohl vykonávati namáhavější práce; dohlížel pouze na zahrádku, když sestra dlela ve městě.

Jednou vracela se Krasoslava z města, nesouc bratříčkovi pamlsek, poněvadž květiny šly dobře na odbyt. Jdouc lesem, spatřila u cesty konvalinku zpola uschlou, již některý zlomyslník i s kořeny vytrhl a pak ji pohodil.

„Ubohá květinko!“ politovala ji Krasoslava.

Sehnouc se k zemi, zdvihla uschlou květinu a opatrně vložila ji do zástěrky. Když došla domova, běžel jí Lubomír vstříc; obdržev od sestřičky chutný koláč, jal se jej okusovati. Ale, když uzřel svadlou konvalinku, odložil pečivo a slzičky útrpnosti zastkvěly se mu ve blankytných očkách.

„Je ti líto ubohé květinky, viď?“ ptala se Krasoslava. „Myslím, že jí ještě pomohu.“

Nemeškajíc, vložila konvalinku do vody, aby trochu pookřála. Pak zkypřila v koutku zahrádky malé místečko a tam zasadila květinku; na to ji zalila, aby měla hojně vlažičky.

Konvalinka se ujala, a rostla a kvetla k veliké potěše dítek. Krasoslava často uřízla z ní některý hrozníček květů. A ku podivu — kvítků neubývalo. Za každou uříznutou latu vyrostlo několik nových, tak že Krasoslava mohla uviti věnečků dle libosti. A tyto konvalinky voněly tak líbezně a vzhled jejich byl tak vábivý, že ve městě byla po nich veliká poptávka. Krasoslava stržila za ně mnohý groš, tak že bylo jí možno uložiti něco pro „strýčka Příhodu“.

Jednoho dne zašla opět k milé konvalince, aby nařezala trochu hrozníčků. Tu pocítila zvláštní vůni. Ohlédla se a spatřila vznešenou paní v bílém rouchu; úbělové čelo kryl věnec z nejkrásnějších růží.

„Nelekej se, dívenko,“ ozvala se paní hlasem stříbrozvukým. „Jsem královna květin a jméno mé jest Růže. Přicházím, abych se ti odměnila, že jsi přispěla jedné z mých družek, když byla již blízka zahynutí.“

Pojavši Krasoslavu za ruku, vznesla se s ní do vzduchu. Letěly přes hory, doly, přes řeky a lesy, až snesly se ve krásné krajině, kde hemžilo se množství sličných dívek a jinochů; hlavy jejich byly ozdobeny rozmanitými květinami. Mnohé z těch květin měla Krasoslava ve své zahrádce; avšak většina byla jí neznáma.

„Toť moje říše — říše květin,“ ozvala se královna a zavedla Krasoslavu do rozkošného hájku, kde ji posadila na měkký koberec. „Tvorové, jež zříš okolo sebe, jsou květiny, jichž povinností jest, bdíti nad družkami, kterým určeno vyrůstati v jiné podobě na zemi. Jak jsem pravila, odměním se ti za dobrý skutek.“

Královna zavedla Krasoslavu k nízké skalině, která se ihned otevřela, jakmile se jí dotkla. Krasoslava uzřela nesmírné množství květníků. Na jedné straně byly květníky drahocenné, pestrobarevné; na druhé stály hrnce jen prosté, hliněné.

„Vyvol si některý květník,“ vybízela královna dívku. „Jedny skrývají dokonalé štěstí; ve druhých je sloučeno štěstí a různá utrpení. Budeš-li nositi květinku, vyňatou z květníků, na svém srdci, štěstí tebe nemine. Však vol s rozumem!“

Krasoslava, oslněna překrásným vzhledem drahých květníkův, sáhla rychle po jednom.

„Špatně jsi volila,“ ozvala se královna smutně. „Než, nelze toho odčiniti. Budeš oplývati veškerým pohodlím, však šťastnou nebudeš. Rozličné nehody budou tě sužovati a často budou tvé oči zaroseny slzami, neboť vybrala jsi sobě slzičku.“

Po těch slovech vyňala z květníku rudé kvítko a podala je Krasoslavě. Ta dala se do pláče litujíc, že nevybrala si z druhých květináčů.

Královna pojala ji opět za ruku, a než se dívka nadála, stála už zase ve své zahrádce u něžných konvalinek. Z počátku domnívala se, že byl to pouhý sen: však slzička přesvědčila ji o skutečnosti. Chtěla osudné kvítko zahoditi; ale zdálo se jí, jako by jí neviditelná ruka zbraňovala. Uschovala tedy slzičku pod živůtek a odebrala se do chaloupky, kdež pověděla vše Lubomírovi.

Královna Růže děla pravdu. Krasoslavě peníze jen se hrnuly; tak hojná byla poptávka po jejích květinách. Ale často stalo se, že květinky v zahradě náhle uschly, jakoby kořen jejich života byl podťat. Naplakala se pro ně Krasoslava; i Lubomír naříkal. A když dítky nejvíce truchlily, květinky jako divem rázem obživly.

Než i jinak trpěla dívenka. Sousedé počali záviděti sirotkům štěstí, s jakým zboží své odbývali. Všichni se jich stranili, nikdo s nimi nepromluvil. Vstoupila-li Krasoslava do některého příbytku, hned ji odtud vyháněli. Ký div, že v očích ubohé dívky slzičky neusychaly. Kvítko, spočívající na jejím srdci, pálilo ji jako oheň. A nikterak nemohla se ho zbýti.

Jednou vyšla si Krasoslava s Lubomírem na procházku podle potůčku. Hošík uzřel v tiché zátoce sněžný květ leknínu, jenž houpal se na průzračných vlnkách.

„Dovol, sestřičko,“ prosil Lubomír, „utrhnu si tento krásný květ!“

„Netrhej, Lubomíre,“ varovala ho sestra, „snadno bys mohl spadnouti do vody!“

Však Lubomíra táhlo to mocně k vodě. Již vztáhl ruku po květině. Tu vztýčil se květ vysoko nad vodu a sevřev těsně ruku hošíkovu, stáhl jej do hlubiny. Krasoslava počala hlasitě bědovati. Běhala po břehu jako pomatena a stále volala: „Lubomíre, drahý Lubomíre, objev se!“

Než, zrádné vlny nevydaly bratříčka.

Tu ucítila Krasoslava příjemnou vůni; ohlédla se a uzřela královnu Růži.

„Proč pláčeš, milé dítě?“ oslovila ji královna přívětivě.

„Ach, jasná paní,“ vzlykala Krasoslava, „utopil se mi bratříček. Leknín stáhl jej do vody!“

Pro pláč nemohla dále mluviti.

Mlčky přistoupila královna Růže k vodě a vztáhnouc pravici, zvolala povzneseným hlasem: „Lekníne, vodní květino, navrátiž blaho dívčino, vydej jí bratra milého, propusť ho z lůna chladného!“

Zašuměly vlnky, ve hloubi to zavířilo, a na povrch vyplynul Lubomír. S jásotem přivinula ho Krasoslava ke svému srdci.

„Vystály jste již dosti útrap, milé dítky,“ promluvila nyní královna. „Vrať mi tedy, Krasoslavo, rudou slzičku!“

A když dívka tak učinila, utrhla královna z vínku na svém čele sličnou růži a podala ji dívce. „Važ si jí, neboť přinese ti nezkalené štěstí. Takové růže nacházejí se v prostých květináčích. Buď vždy srdce útrpného a pečuj o milé kvítky!“

Dořekla a zmizela.

Od toho dne zahostilo se u dítek úplné štěstí. Cokoli začaly zdařilo se jim. Sousedé již se jich nestranili, nýbrž sami vyhledávali jejich společnosť a s nimi se těšili. Dítky pak všemožně pomáhaly jim ze svého přebytku.

A tak plynul jejich život jako ten tichý potůček. Vděčně vzpomínaly na královnu Růži a vždy pečovaly o květinky.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ro9xyxks75e1kgmrw72t7kh13v2xlpj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/O bílém psíku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10456</id>
    <revision>
      <id>337536</id>
      <parentid>286015</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337536</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12197" sha1="nxkquo62v936jmon7mzd927masdtm0c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = O bílém psíku
  | PŘEDCHOZÍ = Královna květin
  | DALŠÍ = Koledníci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = O bílém psíku
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;43–51.
}}

{{Forma|proza}}
V daleké zemi Atlantis žila před časy mladá královna, jménem Apollina. Byla velmi moudrá. Vše uměla rozsouditi, všechny rozepře urovnala a každé blížící se neštěstí odvrátila. Lid ji proto velice ctil a miloval a byl by za ni i život obětoval.

Ač byla královna bystrého rozumu, přece nebyla by takové dokonalosti dosáhla, kdyby jí byl neradil její psíček. Bylo to zvířátko útlé, po všem těle bílé; jen špička ohonu byla barvy černé.

Královna zdědila psíčka po otci. Když ho její otec dostal, měl psík ocásek úplně černý; však postupem času více a více bělal. Psík ten vyhlížel jako jiný; ale měl tu výtečnou vlastnost, že uměl mluviti a že zvěděl o každém tajemství v zemi královnině. O psíku však nikdo nevěděl, jenom důvěrná královnina společnice Zaida. Královna považovala ji za svou sestru a netajila před ní ničeho. Zaida stavěla se, jakoby byla královně upřímně oddána; však v černém její srdci skrývala se nenávisť k Apollině.

V sousední zemi panoval mocný král Laurus. Ten již ode dávna měl zvláštní choutky na království Atlantis. Všemožně snažil se, aby dobyl té země; však úsilí jeho bylo marné: mělať královna svého psíčka. Toho se často tázala: „Pověz, co děje se v mé zemi?“

A psík jednou odpověděl: „Nepřátelské vojsko blíží se k našemu městu.“ Večer opět ptala se královna: „Pověz, co dělá nepřítel?“ — „Právě večeří. Sečkej, milostivá paní.“

A když nastala noc, zase tázala se Apollina: „Pověz, co dělá nepřítel?“ Tu psík vyskočil a zvolal: „Jest pohřížen ve tvrdý spánek, pošli na něho své vojsko.“

Královna tak učinila. Vojsko její udeřilo na nepřátely a pobilo je; jediný král zachránil se útěkem do své vlasti.

I psal jednoho času družce královnině, s níž byl již dávno spolčen: „Poraď, co mám dělati? Vojsko mé jest poraženo a nenáviděná královna jásá. Pomoz mi ji odstraniti, odměním se ti skvěle.“

Zaslepená Zaida úplně zapomněla na dobrotu královninu a odvětila Laurovi: „Moc královnina spočívá v bílém psíku, jenž ví o všem, co se děje v naší zemi. Jakmile ztratí královna psíčka, bude zbavena vší moudrosti a potom ji snadno přemůžeme. Jest však nutno, abys to zvíře sám odstranil, neboť nikdo z naší země nemůže se ho zmocniti. Přestroj se tedy za pocestného pěvce a navštiv náš hrad.“

Pln radosti, že dojde cíle, vzal král na se šat, jaký nosili potulní pěvci, přehodil přes rameno kytaru a ustanoviv ve své zemi zástupce, samojediný odebral se do světa. Chodil od vesnice k vesnici, od hradu ku hradu, a všude zpíval a za zpěv dárky vybíral. Tak dostal se až k zámku královskému. Tu postavil se pod okna a počal pěti líbezným hlasem.

Královna právě seděla ve své komnatě se Zaidou a se psíčkem. Zaslechnuvši zpěv, chtěla vyhlédnouti oknem; ale psík zvolal: „Královno má, nevěř zpěvu zrádnému, nezjevuj se žádnému!“

Apollina uposlechla a obrátivši se ke společnici, řekla: „Milá Zaido, podívej se dolů a zavolej sem pěvce, ať nás trochu pobaví.“

„Nečiň tak, má královno! Skrytě zráda k tobě kvapí, dravým spárem tě polapí. Nevolej sem žádného!“ opět varoval psík.

Zaida hněvivě se obrátila. „Snad bychom se nebály nepatrného pěvce? Ubožák jistě zimou se třese a touží po občerstvení.“

Apollina se zamyslila; po chvíli řekla: „Máš pravdu, Zaido; zavolej ho tedy!“

Sotva to dořekla, otřásl se zámek hromovou ranou. Psík žalostně zavyl. „Paní má, co jsi učinila? Proč jsi neposlechla mé rady? S Bohem, paní má, měj se dobře!“

A vyskočil oknem.

Královna chtěla ho zachytiti; však zahlédla jen ohon, který byl úplně černý. Počala zoufale bědovati. Tu se k ní přiblížila úlisná Zaida a jala se ji těšiti: „Nermuť se, velitelko, netruchli! Za jednoho psíka dostaneš deset. Dovolíš, abych zavolala toho zpěváka? Jistě potěší tě ve tvém zármutku.“

Královna svolila.

Blesk radosti vyšlehl z očí Zaidiných; ochotně spěchala dolů. Přiblíživši se ku pěvci, ohlédla se opatrně a zašeptala: „Pospěš, králi, máme cestu volnou. Psík již není u královny, království je tvoje.“

Potom ubírali se oba ku komnatě královnině. Zpěvák pokloniv se před panovnicí, počal pěti lahodným hlasem veselou píseň.

„Děkuji ti, že jsi mne obveselil; hojná odměna tě nemine. Jsi unaven?“ obrátila se královna ku zpěvákovi, když dokončil.

Ten se uklonil. K pokynu královny přinesla Zaida pokrmy a nápoje. Všichni tři posadili se k jednomu stolu.

Brzy zazvonily číše. Pěvec však nepozorovaně vsypal do sklenice královniny bílý prášek. Sotva se královna napila, zbledla jako mrtvola a bezvládně sklesla na pohovku.

„Teď jsme u cíle!“ zajásal Laurus a pohleděv na královnu, řekl: „0dkliďme ji někam!“

S pomocí Zaidinou zdvihl královnu a odnesl ji do odlehlého pokoje, vyloženého jasnými zrcadly. Tu položili ji do rakve, již přinesla Zaida z rodinné hrobky a zamknuvše dvéře, odešli.

Příštího dne rozhlásil Laurus, že královna Apollina zmizela; přišel prý si pro ni zlý duch, jenž jí ve všem pomáhal. Lid tomu uvěřil a zvolil Laura svým panovníkem.

Zaida byla skvěle odměněna, leč přese všechno bohatství necítila se spokojenou. Vzpomínka na královnu v zrcadlovém pokoji hryzla ji dnem i nocí. Svědomí jí vyčítalo, že se dobrotivé paní špatně odměnila.

Jedné bouřlivé noci ozval se slabý klepot na okno pokoje, v němž spala Zaida. Ta se probudila a netušíc nic zlého, otevřela. Jako šipka vletěl do pokoje malý bílý psík s ohonem jak uhel černým. S ustrnutím poznala v něm Zaida bývalého královnina miláčka.

„Rci, bídnice, kde jest královna? Viděl jsem tehdy, jak jste jí namíchali prášku a jak mrtva klesla k zemi!“

„Proč se ptáš?“ osopila se Zaida, nabývajíc srdnatosti. „Královna zmizela, aniž ví kdo kam.“

Psík žalostně zavyl a zmizel.

Příští noci bylo opět zaklepáno na okno. Zaida neotvírala. Tu zařinčelo sklo a do pokoje vrazil pes. Dnes byl mnohem větší a všecek černý.

Stanuv u postele Zaidiny, zahřměl: „Kde jest má ubohá paní?“

„Nevím,“ koktala Zaida.

„Kde je?“ ptal se pes podruhé a potřetí. Zaida však vždy odvětila vyhýbavě. Pes děsně zavyl a zmizel.

Následujícího dne dala Zaida do oken své ložnice zasaditi železné okenice a ke dveřím postavila trojnásobnou stráž. Když přiblížila se půlnoc, bylo opět zaklepáno na okno. Nikdo neotvíral. Náhle zablesklo se silně, hrom rozrazil okenice a omráčil všecky vojáky. Do pokoje vřitil se černý pes, rostl a rostl, až dosahoval ke stropu.

„Rci, bídnice, kde jest královna?“ zahučelo síní. Již chtěla Zaida pověděti, kde královna se nalézá; však proti své vůli slabě promluvila: „Nevím.“

„Nevíš-li ty, bude věděti jiný!“ zahlučel pes, a uchopiv Zaidu, roztrhal ji na kusy.

Král slyšel ve své ložnici strašný hřmot. Uchopiv pádný meč, vyběhl z pokoje a vrhl se na psa. Ten však odhodil jej do kouta a zvolal: „Tak stane se i tobě, nepovíš-li, kde jest královna.“

„Nevím,“ šeptal ustrašený král.

Pes uchopil ho zuby za límec a zahučel: „Veď mne ku královně!“

Chtěj nechtěj byl Laurus nucen uposlechnouti. Přišli k zamčeným dveřím. „Otevři!“ kázal pes.

Král smáčkl kliku a dvéře se otevřely. Pes vběhl do pokoje slabě osvětleného; rázem proměnil se v malého bílého psíka s černým ohonem, a skočiv k rakvi, v níž ležela Apollina, počal hlasitě naříkati.

Laurus, pozbyv strachu, plížil se opatrně k rakvi a ťal po psíkovi mečem. Ale psík proměnil se opět v ohromného netvora, a poraziv krále k zemi, přivázal ho ke sloupu silným zlatým řetězem, jenž zdobil stěnu. Zmenšiv se zase, skočil na rakev a strhl těžké víko. Uzřel královnu, jež ležela tu nehybna, majíc obličej bílý jako sníh. Náhle rozlilo se komnatou jasné světlo. Psík se ohlédnul. Hle! ze zrcadlové stěny vystupoval stařec v bílém rouše, s bílým vlasem a vousem.

„Nenaříkej, tvá paní se opět probudí,“ promluvil stařec velebným hlasem; „však jen tehdy, vykoná-li ten, kdo jí prášku namíchal, tři práce.“

A sehnuv se ke psíkovi, něco mu pošeptal; potom rozplynul se jako mlha.

„Vstávej!“ zahřměl pes na krále, stav se opět obrovským zvířetem. Vzal řetěz, jímž byl král spoután, do zubův a táhnul Laura na zámecké nádvoří. Tam stály již tři veliké měděné kotle a pod každým plál oheň. V prvém kotli byla voda, ve druhém mléko a ve třetím olej; tekutiny tyto nalézaly se v plném varu. Laurus nemohl pochopiti, kterak kotle se dostaly sem. Však dlouho nepřemýšlel. Pes uchopil jej za nohy a ponořil ho třikrát do vařící vody, potom třikrát do mléka a též tolikrát do oleje. Laurus svíjel se bolestí.

Po některé době namazal pes krále jakousi mastí; bolesť ihned přestala a král byl zdráv jako dříve. Potom přivázal jej pes ke sloupu. Nabrav z kotlů tekutiny do malé číše, odebral se do zrcadlového pokoje; opět byl z něho malý psíček. Vzal trochu tekutiny a potřel jí obličej královnin. Ihned zčervenaly její líce, tělo nabylo ohebnosti, oči se otevřely. Psík vylil zbytek smíšeniny panovnici do úst. Sotva ji královna pozřela, vydral se jí ze hrudi vzduch a posadila se. Uzřevši psíčka, radostně ho objala.

„Jsi opět u mne, drahoušku? A zachránil jsi mne? Děkuji ti srdečně! Kde jsi byl po všechen ten čas?“

Psík pohleděl na svou velitelku jasnýma očkama a počal vyprávěti: „Poslyš mé tajemství. Nejsem zvíře, nýbrž člověk jako ty — princ ze země Aleutů. Zlý kouzelník zaklel mne v tuto podobu na tak dlouho, až můj ohon zbělí. To však mohlo se jen tehdy státi, kdyby můj pán vždy řídil se mou radou. Nescházelo již mnoho k mému vysvobození; však ty jsi mne neuposlechla a proto jsem odsouzen setrvati v zakletí.“

„A není možno tobě pomoci?“ se slzami v očích tázala se královna.

„Jen tehdy byl by konec mému trápení, kdyby některý člen rodu královského dobrovolně se upálil.“

Královna se zamyslila…

Prošlo několik dní. Když jednou psík odběhl do zahrady, rozhodla se královna k oběti. Vystavěla na nádvoří hranici a vystoupivši na ni, zapálila ji. Vyšlehly plameny a hustý dým zahalil hromadu dříví.

„Ráda umírám, jen když bude můj ochrance vysvobozen!“ zvolala Apollina hlasitě.

Sotva dořekla, rozlila se nad zámkem růžová záře a před královnou stál stříbrovlasý kmet, drže za ruku prince.

Stařec vztáhl ruku a ihned plamen uhasl, a královna sestoupila neporušena s hranice.

Tu přiskočil k ní princ a líbaje jí ruce, pohnutě děkoval za své vysvobození.

Po té obrátil se princ k uvázanému Laurovi, jenž zděšeně pohlížel na obživlou královnu.

„Co s tebou, bídníku?“ zvolal princ hněvivě. „Hranice zasloužíš za své zločiny!“

Však Apollina prosila prince, aby Laurovi prominul. Tu promluvil kouzelník: „Ať bloudí stále v nočních temnotách; světlo denní budiž mu trápením a lidé ať ho pronásledují!“

To řka, dotknul se Laura prutem a hned stal se z něho netopýr, jenž — narážeje na zdi zámku — odletěl do dalekých lesů.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nxkquo62v936jmon7mzd927masdtm0c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Koledníci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10457</id>
    <revision>
      <id>337534</id>
      <parentid>286013</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337534</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7800" sha1="8wbyoh1irq2poju8fed2ht09fvszum0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Koledníci
  | PŘEDCHOZÍ = O bílém psíku
  | DALŠÍ = Dubová truhlice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Koledníci
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;51–56.
}}

{{Forma|proza}}
„Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?“ ozývá se v den po božím hodě vánočním u dveří vesnických chatek i u dveří obydlí městských.

Obyvatelé chatek doškových otevrou dvéře a pozvou koledníky do světnice. Býváť v ten den, byť i slunko svítilo, přece řádná zima, a za mrazu není do veselého zpěvu. Malé dítky, jež průvodu koledníkův účastniti se ještě nemohou, tulí se k matinkám, tážíce se jich, kdy také budou choditi koledovat. Staří pak poslouchají s úsměvem na rtech a se zvlhlým okem něžné ty hlásky, tak něžné, jakoby z hrdélek andílkův vycházely. Potom dostane se každému koledníčku po kousku vánočky, nějaký oříšek, červené jablíčko a někde i malý peníz.

Ve městě nemá koleda takých půvabův. Jedno či dvě děti v bídných šatech, zimou se chvějíce, chraptivým hlasem prozpěvují. Posloucháš-li zpěv ten, zdá se ti, jakoby z něho vyznívala jedině prosba — o almužnu.

Ta pak bývá dosti skrovná; ba leckde i dvéře před koledníky zavírají, nebo hrubým slovem je odhánějí…

Ale nebývalo tak vždycky; bylo mnohem lépe a také mnohem hůře. Ovšem, že tomu již dávno, dávno; však přece mnohé až po naše časy se uchovalo. A o tom, jak koledníčkům dříve bývalo, vyprávěla mi babička moje a já míním i s vámi to sděliti.

Po dlouho trvajících válkách nastal klid. V naší české zemi zahnízdil se hlad; a že snadno dostal se do bídných chaloupek, povolal k sobě bratra svého — hrozný mor. Ten létal od chaloupky k chaloupce, a kam usedl, tam málokdo zůstal živ. A když děsný ten host nasytil se obětmi zuboženého lidu, podíval se také do palácův. Za noci vkrádal se do skvostných komnat a tam řádil jako dříve v chatách.

Nastaly vánoce — smutné, jakých naše země česká nikdy nezažila a snad nikdy nezažije. V pobořených chatách bylo neveselo. Většinou jsou zbaveny obyvatelův. A tam, kde přece někdo zůstal, bylo jako na hřbitově. Tváře vyhublé, oči vpadlé a na těle chatrný šat: tak seděli obyvatelé mocného dříve království u těžkých stolů, na nichž jen někde ležel kus tvrdého ovesného chleba. Seděli mlčky s hlavami svěšenými; promluvil-li kdo, hned zase umlkl, jakoby se lekal ozvěny vlastního hlasu.

Tak slavili spokojení a šťastní jindy lidé vánoční svátky!

„Naděl Pán Bůh, děti! Rádi bychom, ale nemáme sami ni sousta.“ Tak odbývala žena dvě malé dítky u dveří domku koledující. A rychle zavřela, jakoby chtěla ujíti pohledu na malé žebráčky s tvářičkami vpadlými, zimou a hladem se třesoucí.

Dítky svěsily hlavu. „Pojď, Haničko, o chaloupku dále! Snad tam přece nad námi se smilují!“

A hošík uchopil sestřičku za ruku a táhl ji k vedlejší chatce.

„Sami jsme chudáci! Máme tu devět krků hladových! Potěš vás Pán Bůh, ale pomoci vám nemůžeme.“

Tak odbývány dítky u všech dveří. Jen v jedné chatce dostalo se jim kousku tvrdého, okoralého chleba, do něhož ubozí koledníci dychtivě se zakousli. Pravda, byl tvrdý jako zmrzlá hruda pod jejich nohama; také černý byl i nechutný, ale vyhladovělým dítkám chutnal lépe než pánům v onom paláci nejvzácnější lahůdky.

„Aby vám Pán Bůh dal všechno dobré!“ děkovaly dítky starci, jenž jim udělil první almužny.

Stařec se usmál. A úsměv ten zahřál srdce malých koledníčků, jako zahřívá sluneční paprsek, padne-li na zmrzlou zemi.

„A kdo jste, dědoušku?“ ozval se hošík, prohlížeje si starce. „Nikdy jsme vás zde neviděly.“

„Zvíš to hochu. Vstup se svou sestřičkou do prosté komůrky. Vějeť od severu ostrý vítr.“

Dítky braly se ostýchavě za neznámým starcem. Vešly do malé předsíňky. Stařec otevřel dvéře, a dítky div že údivem neklesly.

Uzřely ohromnou síň, stkvěle ozářenou tisícerými světly. Vysoké stěny leskly se zlatem, drahokamy a vzácnými koberci. Na mramorové podlaze stál drahocenný nábytek ze vzácných dřev.

Kolem stěn kupily se háje libovonných květin s podivnými květy. Na malém stolku rozloženy jsou vzácné pokrmy.

„Nu, což jste tu přimrzly? Pojďte jen dále a nasyťte se dle chuti!“ pobídl stařec.

Dítky pokročily bázlivě po kamenné dlažbě. Stařeček usadil je na měkké pohovce a dával jim jídlo za jídlem.

„Chutná vám lépe, než okoralý chléb?“

Dítky se nasytily.

„Ale teď mi povězte, proč touláte se v také zlobě po vesnici? Proč chodíte ode dveří ku dveřím, a prosíte na těch, již sami nemají čeho jísti? Či nestarají se o vás rodiče?“

„Ach, dědoušku, ti jsou již dávno mrtvi! Černá smrť uložila je do chladné země.“

A z oček dítek skanuly slzy jako perly, jež kolem čalounů byly ověšeny.

„Ubožáci! Neplačte již, bude vám lépe!“

Hlas stařečkův chvěl se pohnutím. Třesoucí se ruka jeho pohladila hebké jejich vlásky.

„A měli jste rádi tatíčka a matičku?“

„Jak ráda bych je rukama ze země vyhrabala!“ zvolala dívčinka.

„A já bych za ně život svůj obětoval, kdyby jen oživnouti mohli!“

Tváře chlapcovy zbarvily se nadšením tak, jako když ráno slunko zardí oblohu červánkem.

„A babičku a dědouška také bychom z té země dobyti chtély!“ dokládala dívčinka. „Ač neznaly jsme jich, přece každodenně za ně se modlíme.“

„Babička prý byla velmi laskava.“

„A dědoušek prý byl statečný vojín, jenž chránil vlasť naši před nepřítelem.“

„Tedy milovaly byste oba, kdyby ještě žili?“

Hlas stařečkův chvěl se, jako když mírný větřík haluzemi pohrává. A než dítky odpověděti mohly, uchopil je za ruce a vlekl do pozadí síně, kde odhrnul koberec.

Dítky spatřily čarovný kraj, v němž vše zářilo svěžestí a půvabem. Pod košatými stromy procházely se lidé bíle odění a libě prozpěvovali.

„Tatíčku! Matičko!“ vykřikly děti náhle a pádily ku předu. Náhle však zatmělo se jim v očích. Znamenaly, že klesají na zem. Zaslechly ještě tichý hlas: „Buďte vždy hodný a Bůh vás neopustí! Nezapomeňte na rodiče, na svého děda i babičku!…“

Koledníčkové probudili se citelnou zimou a ohlíželi se kolem. Po nevídaných těch krásách ani stopy. Jen holé, začernalé stěny hleděly na ně.

„Byl to krásný sen!“ povzdechla dívenka a chystala se vstáti.

V tom zablesklo se jí v klíně a ozval se jasný zvuk.

„Zlaťáky!“ zvolala udiveně.

„A já mám také!“ hoch odpovídal.

A oba jali se třesoucíma se rukama sbírati lesklé peníze. Byla jich tak hezká hromádka, že by za ně panský dvůr koupil.

„Zajisté byl stařec naším dědečkem,“ pravil chlapec. „Pán Bůh na nás nezapomněl.“

Sebrali peníze a odešli k rychtáři. Podivili se všickni jejich příhodě. Dítky uložily si peníze u rychtáře, jenž potom zakoupil jim řádný statek. Co zbylo, rozdáno jest vesničanům, by opatřiti mohli chaloupky své věcmi potřebnými. A tak užito podivného daru způsobem šlechetným. Denně obě dítky i všickni vesničané modlívali se za dobrotivého kmeta.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8wbyoh1irq2poju8fed2ht09fvszum0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Dubová truhlice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10458</id>
    <revision>
      <id>337532</id>
      <parentid>286011</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337532</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9796" sha1="gxcb4mppmjxyhy4dttv2d5hiloehrzb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Dubová truhlice
  | PŘEDCHOZÍ = Koledníci
  | DALŠÍ = Pasákova píšťalka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dubová truhlice
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;56–63.
}}

{{Forma|proza}}
Lidé s hrůzou si vyprávěli, že krutý Švéda chystá se opět vtrhnouti do země české, aby poplenil i to, co dřívějšími zhoubnými časy bylo ušetřeno. Každý shledával, co lepšího měl a zanášel to do hor, do lesův, do jeskyní. I dobytek odháněn jest z ohrožených vesnic na místa bezpečná. Posléze zůstaly mnohé vísky zcela opuštěny. Jen tu a tam zavyl v boudě hladový pes, na něhož ve zmatku bylo zapomenuto. Smutně vyhlížely čilé jindy vesničky české; hřbitov nemohl býti opuštěnějším…

„Můj Bože, což nenajdu dnes ruky milosrdné, která by zapudila muky hladu?“

A na dvéře malé chatky zaklepal stařeček stříbrovlasý. Zaklepal jen slabě, neboť třesoucí se ruka neměla valně síly.

Dvéře se otevřely a jimi vyhlédla žena lící ustaraných.

„Kdo tu?“ ozvala se, rozhlížejíc se večerním šerem.

„Pochválen buď Ježíš Kristus! Chuďas prosí vás, dobří lidé, o sousto chleba. Smilujte se nad starobou!“

Hlas prosícího zněl tak tklivě, že vesničance vstoupily slzy do očí.

„Sami nemáme mnoho, ale rádi ti dopřejeme kousku chleba. Pojď jen, kmete ubohý, do jizby!“

Uchopivši žebráka za ruku, zavedla jej žena do světničky chudé, však čisté a přívětivé.

Zde rozžehla malý kahanec. V mihavém světle uzřel žebrák na lůžku muže bledé tváře, ve spánek pohrouženého.

„Ubožák nastudil se v lese,“ vysvětlovala žena šeptem, „a churaví teď už po kolik neděl; pořád by jen spal. Nevím, jak mu pomoci, a skládám vše na Boha.“

„Bůh pomůže!“ odtušil stařeček.

„Zatím vyňala žena z dubové truhlice neveliký bochník chleba a podala jej stařečkovi.

„Ukroj si! Zde máš nůž a sůl!“

„Bůh ti buď za to odplatitelem!“ děkoval kmet a zakrojil hezky hluboko do chleba, jejž pak chutě pojídal.

„Ráda bych ti dala víc, ale nemáme. Totě nyní denní naší potravou.“

„Zaplať Bůh i za to! Myslil jsem, že dnešní noc přespím o hladu. Celou ves jsem schodil, ale nikoho jsem se nedovolal.“

„Těžko dovolati, když chatky jsou opuštěny. Každý bojí se Švédy a utíká před ním jako před morovou ranou. Jen my jsme tu zůstali. Těžko také prchati, když muž nemocen! Doufám však, že Bůh nás ochrání! Co by si nepřítel u nás vzal? Peněz ani zlata nemáme, a o bídu lupiči nestojí.“

K těm slovům stařeček jen pokyvoval. Když byl nasycen, povstal.

„Kam, dědoušku, kam? Snad bys nechtěl ven do tmavé noci? Dala jsem ti večeři, dám i nocleh. I na lůžku mechovém může se spáti.“

A žena ukázala do kouta na lůžko, čistým šatem pokryté.

„Spávám tu od času, kdy muž se rozstonal. Však dnešní noci nebudu ho potřebovati. Strach a starost zahání dřímotu.“

„Bude lépe,“ jistil stařeček. Potom poklekl na podlahu, vroucně se pomodlil a ulehl na lůžko.

Noc snesla se nad opuštěnou vísku. Tmavé mraky halily oblohu, vichr pronikavě skučel. Bylo asi k půlnoci, když zazněl v dáli hluk a koňský dusot. Náhle vnikla oknem jizby jasná záře a polila bílé stěny a podlahu jakoby krví.

Nemocný muž vytrhl se ze spánku. „Co se to děje?“ zvolal uděšeně.

„Nevím,“ odpovídala žena. „Někde na blízku snad hoří.“

Chorý zavřel opět oči.

Tu ozvaly se před chaloupkou pádné kroky a kdosi zabušil mocně na dvéře.

Ustrašená žena přikročila ku dveřím. Ty otevřely se prudce a do jizby vniklo několik vojínů se širokými klobouky a s lesklými meči v rukou. Někteří nesli pochodně, s nichž padala hořící smůla na čistou podlahu.

„Pomoziž Bůh!“ ulekla se žena, „jsou tu Švédové!“

Zatím uvelebili se příchozí, kde jen mohli. Poněvadž však v malé jizbičce nebylo s dostatek místa, přikročil jeden žoldnéř k posteli a zatřásl spícím nemocným.

„Probůh, nerušte jeho spánku! Jest nemocen!“

Nedbali surovci, že vesničanka vrhla se před nimi na kolena, a že k nim ruce žalostivě spínala; dva ujali se chorého a složili jej na zem.

„A co je tamhle?“ zvolal jeden, ukazuje do kouta. Přikročil blíže a špičkou palaše odhrnul přikrývku. Zarazil se, spatřiv spícího starce s tváří velebnou, mírnou. Záhy však nabyl odvahy a zvolal: „Vstávej, lenivče! Nevidíš-li, že jsou zde hosté lační i žízniví?“

„Ušetř jej!“ prosila žena, podkládajíc muži svému pod hlavu roucho.

Stařeček vzchopil se s mechového lože a rozhlédnul se kolem.

„Proč zevluješ?“ osopil se na něho Švéda. „Chceme jísti a píti! A potom peníze!“

„Pomalu, páni vojáci! Dostane se vám všeho do syta!“

Přítomní užasli, an stařeček zahovořil rodnou řečí vojínův.

A žena zřela s údivem, jak přikročil k dubové truhlici a odtud vynímal jídla drahá, jedno vzácnější druhého. Posléze zjevily se na stole i láhve s vínem.

„Hoj, totě knížecí večeře! Kde jsi to, starochu, nabral?“

„Neptejte se a jezte!“

Tiše usedl kmet do kouta a pohlížel na Švédy, kteří zasedli ke stolu a chutě prázdnili mísy a láhve.

Když vše zmizelo, přistoupil jeden vojín ku starci a blábolil těžkým jazykem: „Hodný jsi, starochu, že jsi nás tak pohostil! Ani náš vrchní jenerál nestoluje tak dobře. Ale mohl bys nám dáti také peněz.“

„Dostanete!“ sliboval kmet.

A znovu přikročil ke truhlici, vybíral váčky plné lesklých dukátův, i kladl je na stůl. Bylo jich tolik, že dubové dřevo se prohýbalo.

S ustrnutím zírala žena na toto bohatství. I Švédové, jímž přece zlato nebylo vzácností, div že smyslův nepozbyli. Tolik bohatství nikdy by v chudé chatce nehledali!

„Nuže, berte, co dávám! Nebývám vždy tak štědrým!“

Jako hladové šelmy vrhli se Švédové na hromádky peněz, chtivě ukládali je do kapes, a chystali se odejíti.

Však div divoucí! Nikdo nemohl se hnouti. Zdálo se, jakoby měli v nohou olovo.

„Jaké to čáry! Starče, tys kouzelník! Běda ti, nevyprostíš-li nás z moci čarovné!“

Stařeček jen se usmíval.

„Nuže jděte, páni vojáci! Nemáte-liž dosti na tom, co jste dostali? Ani váš král by vás tak neobdařil.“

„Neposmívej se!“ ozvalo se několik hlasů.

Kmet nachýlil se k nemocnému muži, a zdvihnuv jej, položil ho zase na postel.

Vojínům bylo úzko. Poznávali, že bez pomoci starcovy odtud se nedostanou. Jali se tedy prositi, aby je propustil, slibujíce hory, doly.

Kmet mlčel. Posléz ozval se: „Dosáhnete volnosti, odložíte-li všechny dukáty.“

Mnozí vyprazdňovali kapsy a házeli dukáty na zem. Jakoby hvězdičky padaly, tak lesklo se zlato v záři pochodní; lesklo se a zvučně cinkalo. Jakmile některý vojín odložil všechny peníze, nabyl zase volnosti. Těm velel stařeček, aby sečkali u dveří. Pověrčiví Švédové báli se hrozeb, a proto poslechli.

„Jsem hotov,“ zvolal poslední Švéda, ukazuje prázdné kapsy.

„Nuže, jdi ku svým druhům!“ pobízel ho stařec.

Ale lupič se nehýbal.

„Aha, máš ještě zlato! Jen s ním ven, brachu! Jinak zůstaneš tu do soudného dne.“

Mrzutě vyňal Švéda dukát z úst a vrhl jej na zem. Potom postavil se ku dveřím.

„A teď můžete jít! Neopovažte se již nikdy sem vkročiti! Tato chaloupka bude i příště pod mojí ochranou. Ven!“

Vojíni táhli ze dveří jako děti. Ani nezabručeli, ani na starce nepohlédli. Brzy ztratili se v noční tmě.

„Dědoušku, jak ti mám za to poděkovat, že zachránil jsi nás od zkázy?“

Žena uchopila starce za ruku a vřele ji tiskla.

„Mně neděkuj, nýbrž svým rodičům, že vychovali tě v bázni boží, a že tě naučili vážiti si lidí starých a chudobných.

Potom přistoupil podivný kmet k lůžku a pohladil obličej nemocného. Ihned zabarvily se jeho líce zdravou červení a počal lehce oddychovati. Kmet vztáhnul na to ruce nad podlahu a rázem zlato zmizelo.

„Jdi zase tam, odkud jsi přišlo,“ pravil. „Mohlo bys přivésti hodné lidi na scestí a nehodné v pokušení.“

Dukáty začaly poletovati vzduchem; oslňující záře naplnila komůrku, a když zanikla, stařečka zde již nebylo.

„Ženo, je mi tak lehko!“ ozval se churavý muž a spěšně seskočil s postele. S radostí pohlížela žena, kterak bez namáhání přechází jizbou.

„A mám hlad, že bych vlka snědl!“

„Sotva ti pomohu! Nemáme ničeho než černý chléb!“

Litostivě ohlédla se žena na stůl, s něhož zmizely mísy se zbytky večeře. Pokročila ke truhlici, otevřela ji a vykřikla úžasem. Podobných jídel, jež stařeček na stůl nosil, bylo zde hojně.

Chutě dali se manželé do pozdní večeře. A tu poznali, že jídel a nápojů neubývá.

„Sám Bůh vyslal onoho dědouška!“ zvolala žena. „Teď bude — díky Bohu! — navždy po nouzi.“

A skutečně! Chudá chatka viděla den jak den nejvzácnější pokrmy, jakýmiž ani stůl královský nemohl se honositi. Až do své smrti užívali manželé dědouškova daru; však nejen oni, ale i množství lidí bylo jím nasyceno.

Když zemřeli, zpustla chata a dubová truhlice pozbyla zázračné moci.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gxcb4mppmjxyhy4dttv2d5hiloehrzb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Pasákova píšťalka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10460</id>
    <revision>
      <id>337538</id>
      <parentid>286033</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337538</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7793" sha1="9o1s5uuawei5z7k4h5r18pggu3h1gak" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Pasákova píšťalka
  | PŘEDCHOZÍ = Dubová truhlice
  | DALŠÍ = Ve vzdušných krajích
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pasákova píšťalka
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;63–68.
}}

{{Forma|proza}}
Byl jasný den podzimní. Po obloze honily se bělavé mráčky, „beránky“, a na rozlehlé pastvině honili se beránkové skuteční. Ve stádě byli nejen beránkové, ale i tiché ovečky s vlnou jako padlý sníh. Strážcem zvířátek byl chudý pasák Jeník. Seděl právě na nízkém pahorku a držel v ruce malou, úhlednou píšťalku. Zrak jeho bloudil po hynoucí přírodě a časem se zarosil.

„Ach, má drahá matičko,“ zaúpěl Jeník, „kdybys mi tak umřela! Co bych si, já ubohý, bez tebe počal? Kéž by Bůh dal, abys brzy se uzdravila!“

Zrak Jeníkův svezl se na píšťalku.

„Ty věrná moje družko v radosti i v žalu!“ zvolal a přitiskl píšťalku k srdci. „Vlij útěchu do srdce mého, jako jsi jindy činívala.“

A přiloživ píšťalku ke rtům, vyloudil z ní první ton, tak žalostný, až srdce v těle se zachvělo. A dál a dále vyznívaly z prostého nástroje zvuky žalostné, až ovečky podzvihovaly hlavu divíce se, proč vůdce jejich dnes tak truchlí.

Jeník neviděl, neslyšel, co se děje kolem něho; duše jeho hroužila se v dojemný nápěv. A píšťalka pěla dále zjevujíc žal, jenž svíral srdce mladého pasáčka. Zdálo se, že hudební nástroj čerpal zdroj svých nápěvů přímo z duše hudebníkovy.

Jemným, táhlým tónem skončil Jeník píseň a hluboce vzdychl.

„Výborně, hochu!“ zazněl za jeho zády hlas a užaslému pasáčkovi zjevil se bohatě oděný pán, jenž vedl za ruku malého chlapce, rovněž skvostně oblečeného. „Výborně, hochu,“ opětoval, „jsi zrovna mistr. Kdo tě učil?“

„Nikdo, milostivý pane,“ odpovídal Jeník uctivě, divě se, že jeho hra mohla vzbuditi takový úžas. „Píšťalka moje vyluzuje sama takové zvuky.“

„A hráváš-li vždy jen truchlivé písně?“ vyzvídal pán.

„Ach, milostivý pane,“ povzdechl hoch a po lících kanuly mu slzy, „i veselé písně zaznívaly krajinou, dokud matička moje byla zdráva. Ač mívali jsme často nouzi, přece cítili jsme se dosti spokojenými. Tenkrát měl jste, pane, slyšeti moji píšťalku! Rozezvučela-li se, vše kolem dalo se do tance. I moji svěřenci bývali čilejší. — Však teď toho už nedovedu. Jak také má píšťalka zníti vesele, když v srdci mém zahnízdil se žal?“

„Ubohý chlapče!“ politoval pán. „Tedy stůně ti matka? Kde bydlíš?“

„V oné chaloupce,“ ukazoval pasáček na nedalekou chatrč.

Hošík provázející pána, jal se mu něco našeptávati.

„Můj synáček prosí, abych mu koupil tvoji píšťalku. Co za ni žádáš?“ optal se pán.

„Píšťalku svou že bych měl prodati?“ ulekl se pasáček. „Jediné své radosti měl bych se odříci? A byť byste mi, pane, celé království podával, píšťalky vám nedám.“

„Vidíš, synu,“ obrátil se pán k hošíkovi, „píšťalky nedostaneme. Kdybych ti však dal několik takových penízů,“ a ukázal pasákovi veliký zlaťák, „neprodal bys mi píšťalky? Za tyto peníze zjednal bys matce lékaře a mohl bys jí přilepšiti. Oč, že by pak její nemoc zmizela?“

Pasáček sklonil hlavu. V nitru jeho zuřil krutý zápas. S jedné strany láska k milému nástroji a s druhé láska k matce. Posléze se rozhodl.

„Budiž,“ zvolal chvějícím se hlasem, „pro matku chci vše obětovati. Vezměte, pane, píšťalku a opatrujte —“

Pro pláč nemohl domluviti.

„Zlaté srdce!“ zašeptal pán pohnutě. „Nuže, tu máš deset zlaťákův a píšťalka je naše.“

„Milostivý pane,“ prosil Jeník, „jen jediného mi dopřejte! Dovolte, abych směl posledně zahráti si na píšťalku.“

Pán svolil.

Jeník uchopil píšťalku a počal hráti tak dojemně, tak žalostně, až pánovi vstoupily slze do očí. I hošík se rozplakal. V písni té jevila se nezměrná bolesť Jeníkova nad odloučením se od milého nástroje.

Pasáček skončil.

„Hraješ andělsky,“ chválil ho pán. „Škoda by bylo tvých vloh, aby zajíti měly v této samotě. Uvidíme. — S Bohem!“

Za krátko zmizel i s hošíkem za pahorkem.

Jeník osaměl. Srdce svíralo se mu žalem, když pomyslil, že již nikdy neuslyší své milé píšťalky. Ale, když pohlédl na zlaťáky, upokojil se.

„Matička bude opět zdráva a to bude mne více těšiti než píšťalka!“

Radostně hnal stádo do vesnice. Vypověděl matce vše a běžel ihned pro lékaře.

Za několik neděl zotavila se matka tak, že mohla opět vycházeti. Jeník byl radostí unesen. „Teď již neželím své píšťalky; ano, děkuji onomu pánovi, že ji ode mne koupil. Jinak by moje matinka dosud trpěla.“ —

Jednoho dne přijel k chaloupce bohatě oděný sluha, vyřizuje, že Jeník má dostaviti se do zámku královského. Pasáček divil se velice pozvání; přece však následoval příchozího, jenž zavedl ho ke kočáru, a za chvíli uháněli koně tryskem po silnici. Posléze stanuli před nádherným palácem. Sluha uvedl pasáčka do skvostné síně a odešel. Jeník divil se veškeré té nádheře a neodvážil se ani pohnouti, aby něčeho nepoškodil. Tu otevřely se dvéře a do komnaty vkročil pán s malým hošíkem. Jeník ho poznal; byl to onen, jenž koupil od něho píšťalku. Radostně padl mu k nohám a vroucně děkoval za pomoc, jež přispěla k uzdravení jeho matky.

„Tedy již nechtěl bys píšťalky své zpět?“ usmíval se pán.

„O chtěl,“ odpovídal hoch; „ale patří již vám.“

„Na tom nezáleží!“ odpovídal pán a podával Jeníkovi píšťalku.

Ten chopil se jí radostně, tiskl ji k srdci a líbal horoucně.

„A nyní nám zahrej!“ velel pán. „Ale nějakou veselou!“

Jeník spustil. Hoj, jaké veselé tony budily se z prostého dřeva, až nohy samy poskakovaly! Malý hošík dal se do tance; pán sotva že zdržel se, by ho nenásledoval.

„Výborně, hochu!“ chválil ho pán.

Jeník přiblížil se k němu a podával mu píšťalku.

„Děkuji vám, milostivý pane, že jste mi dovolil ještě jednou si zahráti. Teď budu úplně spokojeným.“

„Co tě napadá?“ usmál se pán. „Co král dá, nikdy zpět nevezme!“

Jeník se zarazil. Tedy sám král to byl, s nímž právě mluvil! Poděšen jsa chtěl vrhnouti se na kolena; král však mu v tom zabránil.

„Utiš se, a chovej se tak, jak u svého stáda. Či není král také člověk? Píšťalku ti vracím, jest opět tvoje. Můj syn sice po ní velice toužil; ale co mu byla platna, nedovedl-li na ni zahráti tak, aby to srdce rozehřálo! Dal jsem ho učiti u nejslavnějších mistrův, ale marně. Píšťalka zněla vždy tak jednotvárně, že nikdo hry si nevšiml. Toliko ve tvých rukou nalézá se na pravém místě. Podrž si ji, jakož i buď ubezpečen, že ti zůstanu nakloněn.“

Král splnil svůj slib. Dal Jeníka cvičiti hudbě. Obeznámil ho s mistry hudebního umění, nelitoval péče, ani nákladu. A snaha jeho byla odměněna. Z Jeníka stal se hudebník, jehož jméno po všem světě pronášeno bylo s největší úctou. Rozumí se, že i matička sdílela štěstí synovo.

Jeník nikdy nezapomněl na prostou píšťalku, jež dopomohla mu k pozdějšímu blahu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9o1s5uuawei5z7k4h5r18pggu3h1gak</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Ve vzdušných krajích</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10461</id>
    <revision>
      <id>337543</id>
      <parentid>286038</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337543</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6818" sha1="4jyilb2gr4kx61tzbfg9ba2e3nz6yh6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Ve vzdušných krajích
  | PŘEDCHOZÍ = Pasákova píšťalka
  | DALŠÍ = Tři bratři
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ve vzdušných krajích
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;68–72.
}}

{{Forma|proza}}
Žil jednou stařec, který byl velmi bohabojný. Jediným jeho přáním bylo, seznati říše nadhvězdné a denně prosil všemocného Tvůrce, by uvedl ho za živa do neznámých těch krajů.

Když jedné jasné noci spočíval na lůžku, přemítaje o záhadách, jež nad oblaky se ukrývají, snesl se k němu bílý anděl a pojav jej za ruku, pravil: „Bůh vyslyšel tvé přání. Ač krajů těch žádný smrtelník shlédnouti nemá, přece učinil Pán světa s tebou výminku, poněvadž jsi tak zbožný. Vstaň a následuj mne!“

Ve svatém rozechvění poslechl stařec. Anděl zahalil jej do svého roucha, a již vznášeli se do výše. Po některé době plul okolo nich bílý mráček.

„Prohlédni si jej bystře!“ vybídl anděl starce.

Ten uposlechl a ku svému podivení shledal, že obláček sestává ze průhledných lidiček.

„To jsou tvorové vodní,“ vysvětloval anděl, „jež teplo vypudilo z jejich živlu, a ti plují nyní ve vzduchu; lid říká jim ''páry''.“

Letěli dále, potkávajíce podobné obláčky. Po delší době spatřili dva černé mraky blíže sebe a bedlivějším zkoumáním seznal stařec, že jsou to černí obrnění rytíři, pěší i na koních, kteří vezli před sebou množství děl. Mezi nimi byly veliké zástupy průhledných tvorů, jež byl stařec již dříve spatřil v parnatých obláčcích. Zdálo se, jako by ta dvě vojska chystala se ke krutému boji. A skutečně vypukla za nedlouho lítá půtka. Z jednoho mraku do druhého lítaly z děl žlutavé blesky, naplňujíce vzduch strašlivým lomozem; nepřátelské koňstvo vypínalo se a tak hlasitě oddechovalo, že podobalo se to zcela pozemskému větru. Dech ten byl tak chladný, že obyvatelé parnatých mráčků rázem změnili se ve vodu a v podobě deště dolů se řítili.

Dlouho trval zápas. Bojovníci rozdělili se na menší tlupy a počali se zběsile honiti. Konečně jeden voj zvítězil a přemožení nepřátelé rozprchli se na všechny strany. Vycházející slunko ozářilo bojiště, jež bylo všecko krví zbroceno.

„Tomu říkají na zemi ''červánky'',“ pravil anděl starci, jenž byl unesen vznešeností hrůzného divadla.

Letěli opět výše. Znenáhla počaly starci stydnouti údy, dech jeho srážel se v jinovatku a krutý mráz až do kostí mu pronikal. Tu zableskla se před jeho zrakoma bělostkvoucí planina, jež odrážela paprsky sluneční tak mocně, že stařec byl nucen oči sobě zakryti, aby ho lesk této roviny neoslepil.

„Co je to?“ tázal se anděla.

Nedav odpovědi, donesl jej anděl ku kraji planiny a tu spatřil stařec množství bílých něžných květinek, jejichž květ podobal se půvabným hvězdičkám.

„Tato kvítka na zimu opadávají a jejich lístky sypou se k zemi v podobě ''sněhu'',“ poučoval anděl starce, jenž udiveně zíral na tento nový div přírody. Vyskytla se jiná pláň, na jejíž povrchu odpočívali bojovníci v ledových krunýřích.

Stařec obrátil se k anděli.

Ten mu porozuměl a ihned promluvil: „Následuje-li po velkých parnech na zemi bouře, tu působí tito vojíni veliké škody polím pozemšťanů; jméno jejich jest ''kroupy''.“

Anděl přeletěl rychle tyto končiny mrazu a za krátko rozlévalo se tělem starcovým příjemné teplo. Zvláštní lesk naplňoval prostor vzduchový a se všech stran ozýval se vzdálený čarovný zpěv.

Stařec tázal se po příčině zjevů těch; však anděl mu pokynul, aby mlčel. Vstříc vyřinula se jim plná záře měsíce.

„Tu si odpočineme,“ pravil anděl a rychlostí blesku octli se na měsíci.

Co tu stařec spatřil, přesahovalo jeho smysly.

Nesmírná prostora ozařována byla příjemným světlem růžovým, jež vylévalo na ni vzdálené slunce. Tu a tam zelenaly se půvabné háje, z jejichž hloubí nejpodivnější květiny vydychovaly opojující vůni; na větvích stromů pěli zlatí ptáčkové líbezným hlasem a z výšin okolo slunce ozýval se tajemný zpěv. Křišťálové praménky oživovaly půdu a nesčíslné množství lidí v bílých rouchách a s liliovými korunami na hlavě procházelo se pod stromy; někteří usedali u hrčících potůčků, jiní opět naslouchali zpěvu. Vše jevilo svrchovanou blaženost. K největšímu úžasu uzřel tu stařec několik svých zemřelých přátel, kteří však ho nepoznali.

„Jak zove se tento kraj?“ tázal se nedočkavě, „a kdo jsou tito lidé?“

„Toť sídlo duší blažených — ''nebe''!“ zvolal anděl povznešeným hlasem.

„0, kéž bych tu mohl věčně dlíti!“ promluvil stařec u velebném zanícení.

„Dostane se ti toho z milosti Boží — ani se nenaděješ,“ odvětil anděl.

Letěli dále. Brzy dostali se mezi nesčíslné hvězdy, odkud zazníval onen tajemný zpěv, který byli již na měsíci slyšeli.

„Na hvězdách těch dlí ''andělé a vyvolení Boží'', a hlasem svým oslavují všemocného Stvořitele,“ pravil anděl. „Kolik hvězd, tolik andělů. Občas vysýlá Bůh některého na svět, bychom duši lidskou přinesli před jeho soud.“

Naslouchaje pozorně tomuto výkladu, díval se stařec dolů k zemi, z níž neviděl než světlý proužek. Tu rozprchlo se vesmírem množství ohnivých jisker a ty sypaly se k zemi.

„0pět bude o několik lidí více na světě,“ prohodil anděl. „Bůh vysýlá své posly s ''novorozeňátky''. A teď připrav se: uzříš Pána a Stvořitele všech těch zjevův a divů, jenž kraluje tu ode věků po věky!“

Vznesli se rychle do výše k ohnivému slunci, jehož světlo ozařovalo všechen prostor vzduchový; i na zem posýlalo své jasné paprsky.

Stařec chtěl pozdvihnouti k němu svých zraků; však nesnesl palčivého světla.

„Ve slunci tom bytuje sám ''Bůh'' a svými paprsky ozařuje veškeren svět. Nic před ním není skryto; o všem ví,“ šeptal anděl uleknutému starci.

A ze středu ohnivé koule zazněl líbezný hlas: „Synu, ještě dnes vstoupíš do mé říše!“

A již klesal stařec do náručí andělova, jenž sestupoval s ním opět k zemi. Položil pak bezvládné tělo starcovo na lůžko a s duší jeho vzlétal k nebesům za hlasitého prozpěvování andělů.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4jyilb2gr4kx61tzbfg9ba2e3nz6yh6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Tři bratři</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10462</id>
    <revision>
      <id>337541</id>
      <parentid>286035</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337541</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="17093" sha1="q9u1826i9ylingp2tq5aax3olknevml" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Tři bratři
  | PŘEDCHOZÍ = Ve vzdušných krajích
  | DALŠÍ = V říši ledu a sněhu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tři bratři
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;72–83.
}}

{{Forma|proza}}
Nad velikou a bohatou zemí vládla královna Drahomíra. Nemajíc ani synův, ani dcer, rozhlásila, že zůstaví království své tomu, kdo by v jistý čas přinesl věc, již královna sama určila. Však nesměl přijíti ani o minutu dříve, ani o minutu později.

Mnoho, mnoho mužův z rodin vznešených i nízkých pokusilo se o dosažení trůnu, ale žádný nepřišel v pravý čas a také žádný nevrátil se domů; zmizeli, jako by se byla nad nimi země slehla.

Stalo se, že do královského paláce přišli tři bratři. Nejstarší jmenoval se Vladimír, druhý Vítězslav a nejmladší slul Václav. Uslyšeli o královnině přípovědi a uradili se, že se o úkol pokusí. Nemeškajíce, představili se Drahomíře.

„Vím, proč přicházíte,“ oslovila je. „Vykáži vám tedy práci!“

Po té velela dvěma starším, aby zatím odešli do své hospody a zůstala s Václavem o samotě.

„Jsi nejmladší a tedy snad také nejrychlejší,“ pravila královna jinochovi. „Vyslechni pozorně, co nyní povím. — Nedaleko královského města teče řeka a uprostřed ní houpá se člun. Vsedni do něho a jeď ku protějšímu břehu; tam nalezneš v písku stříbrnou mušli, tu vezmi a přines mi ji. Hleď však, abys byl v této komnatě, když bude na mých hodinách, jež tamo na krbu se nalézají, odbíjeti desátá. Nedbej na cestě nikoho a ničeho, nezdržuj se ničím. Přijdeš-li v čas, jsi mým nástupcem; omeškáš-li se, nebo přijdeš-li dříve, jsi ztracen.“

Potom zavolala služebníky, kteří vyvedli Václava ze zámku; ukázavše mu cestu k řece, kvapili zpátky.

Václav dostal se ku břehu a spatřil uprostřed řeky úhlednou loďku. Vrhl se do vody, aby ke člunu doploval. Tu zaslechnul nedaleko sebe šplouchnutí — hlasitý výkřik — a s ustrnutím spatřil malé pachole, jež zápasilo s vlnami. Ploval tedy k němu, chtěje dítě uchopiti; však proud unášel děcko rychle dál a dále. Václav dlouho za ním ploval, až se mu podařilo dítěte dostihnouti. Chtěl s ním dostati se ke člunu; však náhle proměnilo se pachole ve svižnou rybku, jež vymrštivši se mu z rukou, zmizela pod vodou. Všecek jsa rozmrzen, dostal se Václav do člunu a šťastně připlul ke protějšímu břehu, kde brzy nalezl stříbrnou mušli. Uschovav ji opatrně, obrátil člun zpět. Záhy byl na pevnině a spěchal k paláci. Doběhl ke vchodu. Tu zazněly jasné zvuky — na hodinách královniných odbíjela desátá. Václav chtěl kvapiti po schodech nahoru; však kroky jeho náhle vázly, tělo menšilo se — a než na hodinách dozněl poslední úder, byl Václav proměněn ve hlemýždě.

Po chvíli sestoupila královna se schodů. Vidouc hlemýždě, zasmušila se.

„0pět o jednoho více!“ zašeptala. Opatrně zdvihla hlemýždě a zanesla ho do veliké zahrady, kde hemžilo se množství podobných plžů. Potom odebrala se do své komnaty a povolala k sobě oba bratry. Ti přišli a hned tázali se královny, kde se nalézá Václav.

„Nevykonal, co jsem mu nařídila a proto ho již neuzříte.“

Bratři velice se zarmoutili a hojné slzy kanuly jim z očí. Nic jich netěšilo: ani hry, ani radovánky, jež královna jim na počesť uspořádala; stále mysleli na svého bratra.

Druhého dne byl ke Drahomíře povolán Vítězslav.

„Chystej se k dílu! Jdi do královského lesa a přines mi odtud s nejvyšší borovice, již snadno poznáš podle žluté kůry, hnízdo mladých orlů. Ale nedej se ničím na cestě zdržeti a dostav se do této komnaty, až na mých hodinách počne odbíjeti jedenáctá. Přijdeš-li dříve nebo později, bude s tebou zle!“

Přivolané služebnictvo vyvedlo Vítězslava ze zámku, a když bylo mu ukázalo cestu k lesu, zmizelo.

Chutě kráčel Vítězslav ku předu. Sotva vkročil do lesa, uzřel jasněžlutou borovici. Vyšplhav se na ni, nalezl hnízdo, v němž pištěli tři mladí orlové. Sejmul hnízdo a drže je opatrně v ruce, spustil se se stromu a ubíral se z lesa. Když vyšel na planinu, spatřil jezdce v červený šat oděného, jenž uháněl k němu. Tu vyhodil kůň zadníma nohama a jezdec, přeletěv mu přes hlavu, zůstal ležeti na zemi. Vítězslav přikvapil k němu a počal jej omývati vodou z nedalekého praménku. Brzy vzpamatoval se jezdec a zavolav koně, vsedl opět do sedla. Vyptával se Vítězslava na účel jeho cesty, a když mu mladík vše věrně vypověděl, vyňal jezdec z kapsy hodiny, podobné oněm na krbu ve královském paláci a zvolal uleknutě: „Přijdeš pozdě; v okamžiku bude jedenáct! Však neboj se!“ těšil třesoucího se Vítězslava, „dorazíme tam snad ještě v čas.“

Uchopiv mladíka za ruce, vtáhl jej k sobě do sedla — a již uháněli bleskem po širé rovině. Než se mladík nadál, stáli před královským zámkem. Vítězslav seskočil s koně a chtěl poděkovati neznámému jezdci; ten však již kvapil opět k lesu.

Vítězslav tedy spěchal s mladými orly do královniny komnaty. Když tam vnikl všecek udýchán, pohlédla královna na hodiny na krbu; však běda — ještě scházelo pět minut do jedenácti hodin!

„Propadl jsi trestu!“ zvolala královna, a rázem změnil se Vítězslav v zajíce, jenž hbitě po komnatě pobíhal. Královna jej uchopila a zanesla do ohrazeného lesíka, kde běhalo několik podobných ušáků. Když vrátila se do zámku, povolala k sobě nejstaršího bratra.

„I druhý tvůj bratr nedostál svému úkolu; neuzříš ho již.“

Vladimír zaplakal hlasitě nad osudem svých nešťastných bratří a nedal se ničím rozveseliti.

Ráno příštího dne pravila královna Drahomíra:

„Přičiň se, abys provedl svoji úlohu lépe, než tvoji bratři. Nedaleko odtud vypíná se vysoká hora. Na jejím vrcholku nalezneš veliký diamantový ořech; vezmi jej a přines, až bude odbíjeti dvanáctá; však ne dříve, ani později! Jinak bude veta i po tobě!“

Služebníci vyvedli Vladimíra ze hradu a ukázali mu cestu k hoře. Vladimír kráčel k ní hbitým krokem; dostihnuv úpatí, plahočil se do výše. Když byl asi v polovině, zaslechl temné volání o pomoc. Po několika krocích spatřil starého muže, jenž visel nad propastí a křečovitě držel se rukama špičatého balvanu. Vladimír chtěl mu pomoci, však jakýsi hlas mu našeptával: „Nečiň toho!“ Odvrátil se tedy od hrůzného zjevu a spěchal k vrcholku hory. Když se tam dostal, zazářil mu vstříc veliký diamant v podobě ořechu. Vladimír schoval jej do kapsy a bral se s hory; nedbal opětného volání starcova, nýbrž kráčel dále. Když dostal se na rovinu, zahlédl červeného jezdce, jenž uháněl k němu. Ten křičel na něho, by si k němu přisedl; Vladimír však nedbal jeho volání, mysle si: „Když jsem vše tak brzy vykonal, nepřijdu pozdě a tudíž netřeba mi vsedati na koně.“

Rychlým krokem přešel rovinu a brzy stanul u královského paláce. Právě když na hodinách v komnatě královnině odbíjela dvanáctá, vstoupil Vladimír dovnitř, a podával Drahomíře diamantový ořech.

„Výborně, milý mládenče!“ zajásala královna. „Jsem zbavena zlé moci, jež mnou vládla.“

Ihned oznámila všemu obyvatelstvu radostnou tu událost, a lid nad tím jásal.

Vladimír byl nyní na vrcholi slávy. Lid prokazoval mu úctu, jako budoucímu svému panovníku. Vesel však Vladimír nebyl; často, když domníval se, že není pozorován, vyronily se mu z očí slzy a tiše bědoval: „Kéž byste tu byli, milí bratři, a sdíleli se mnou blaho, jehož nyní požívám! Co se s vámi asi stalo?“

Když tak jednou opět naříkal, přistoupila k němu tiše královna Drahomíra a položivši mu ruku na rameno, pravila: „Nermuť se tak, Vladimíre! Nemohu sice tvým bratrům pomoci, ale přece chci ti je alespoň ukázati.“

Vzala jej za ruku a dovedla do zahrady, kdež Vladimír s velikým údivem spatřil množství hlemýžďů.

„Mezi nimi je tvůj nejmladší bratr,“ řekla královna.

Potom jej zavedla Drahomíra do ohrazeného lesíka. Hned přiběhl ku Vladimírovi veliký zajíc a pohlížel mu smutně do obličeje.

„Totě mladší tvůj bratr,“ vysvětlovala královna.

Vladimír poklekl před Drahomírou a vztahuje k ní prosebně ruce, zvolal: „Jasná královno, slituj se a zbav mé bratry zlého kouzla!“

„Ráda bych to učinila,“ odvětila Drahomíra, „však není to v mé moci. Dojdi znovu na horu, odkudž jsi přinesl diamantový ořech, a vysvoboď onoho starce, jenž visí nad propastí. Teď už ti neuškodí; naopak dá dobrou radu.“

Vladimír poděkoval Drahomíře. K její radě vzal diamantový ořech, jakož i věci, jeho bratry přinesené: stříbrnou mušli a hnízdo s orly. Šťastně dostal se k úpatí hory. Když byl asi v polovině, zaslechl opět volání starcovo, a s nasazením vlastního života pomohl ubožáku z nebezpečí. Kmet si oddechl a vřele děkoval svému ochránci. Vladimír vyprávěl starci, co se s ním a s jeho bratry stalo, a prosil o pomoc.

„Pomohu, pomohu,“ děl vážně kmet, „však bude ti třeba velikých obětí.“

„Pro milé bratry své nasadím i život!“ zvolal Vladimír ohnivě.

„Tedy slyš,“ počal stařec. „Jdi k řece u královského hradu a dones stříbrnou mušli na dřívější místo za řekou; potom polož do koruny žluté borovice ve královském lese hnízdo s orly. Co najdeš, přines ke mně.“

Pln radosti spěchal Vladimír vykonat, co bylo mu uloženo. Přišed ke břehu, zanechal tu hnízdo s orly a vrhnul se do vody, aby doploval ke člunu; ten však mu vždy unikl, kdykoli chtěl se jej dotknouti. Bezděky vyňal Vladimír mušli z kapsy, a div divoucí — rázem utišil se člun a Vladimír, vsednuv do něho, přeplul ke břehu. Tu položil mušli do písku. V okamžiku vytryskl ze země proud vody a vyvrhl jakési tělo, v němž poznal Vladimír svého bratra Václava — však mrtvého. S pláčem zanesl ho do člunu a jel zpět. Když vystoupil na pevninu, vzal bratra na záda a hnízdo do pravice, a kráčel zmužile k lesu. Brzy spatřil žlutou borovici. Položiv mrtvolu na zem, vylezl se hnízdem k vrcholku, kdež uložil je do spletitých větví. Zašumělo v koruně stromu, zapraskalo, objevil se sloup prachu — a když zmizel, visela na větvi mrtvola druhého bratra Vítězslava. Vladimír spustil se s ní dolů, a naloživ si obě mrtvoly na ramena, ubíral se ke starci.

Když jej stařec spatřil, zakýval spokojeně hlavou a pravil: „Dobře jsi úkol vykonal; nyní však nastává ti krušný kus práce! Jdi na vrchol této hory, a tam udeř diamantovým ořechem o zem.“

Odevzdav mrtvoly bratrů pod ochranu starcovu, spěchal Vladimír vzhůru. Když dostal se k cíli, vyňal diamantový ořech a mrštil jím o kámen. Zatřásla se hora i všechen kraj; ze země vyšlehly plameny a v nich zjevil se obrovský šedivý had s krvavou skvrnou na hlavě.

„Co žádáš ode mne, bídný červe?“ zahučel netvor hlasem, jenž zněl jako vzdálené hřmění.

„Mocný hade,“ prosil Vladimír, „smiluj se nad mými bratry!“

Rychle vypověděl hadu vše, co se bylo s ním i s bratry stalo. Pozorně vyslechl had jeho řeč a potom zasyčel: „Pomohu ti, však za jedinou cenu: oživím tvé bratry, obětuješ-li královnu.“

Vladimír zachvěl se zděšením. Tak strašné obludě měl vydati královnu, jíž jest velikým vděkem zavázán! Však láska bratrská byla mocnější! Tajně prolévaje slzy, slíbil hadovi, že královnu přivede.

„Až ji uzřím, oživnou tvoji bratři,“ podotkl had a zmizel.

S těžkým srdcem sestupoval Vladimír s hory a ještě s těžším srdcem vypověděl starci, co se bylo přihodilo.

„Řekl jsem, že bude třeba veliké oběti,“ pokyvoval stařec hlavou. „Aby však nebylo ti konati dalekou cestu do zámku, zapískej na tuto píšťalku!“

Vladimír poslechl, a hle — před ním stála královna. Svěřil jí vše.

S bledou tváří a se slzami v očích zašeptala královna: „Budiž, obětuji se pro tvé bratry! Jsem tím povinna. Učiním to ráda, ana vím, že zemi mou moudře spravovati budeš.“ Bez odkladu nastoupila cestu k temeni hory, provázena jsouc Vladimírem. Když došli na místo, otevřela se země a had, vychrliv z úst zelenavou tekutinu do jamky, zasyčel: „Touto tekutinou potři bratrům skráně a oživnou.“

Potom uchopil třesoucí se královnu a zmizel s ní pod zemí.

Žalostně naříkaje, nabral Vladimír do ruky zelenavé vodičky a ubíral se ke starci. Přistoupiv k mrtvým bratrům, potřel jim skráně a v okamžení obživli. Vřele děkovali Vladimírovi za své vysvobození; však čelo jejich se zachmuřilo, když uslyšeli, za jakou cenu se to stalo.

„Ne, toho nemůžeme dopustiti,“ volali oba. „Vysvobodíme královnu, nebo zemřeme.“

„Zapuďte takové myšlénky, drazí bratři,“ řekl Vladimír smutně. „Sotva jste vyvázli z jednoho nebezpečí, a již chtěli byste vrhnouti se v jiné? Vysvobodím královnu sám!“

Tu přistoupil k němu stařec a pravil: „Ano, vysvobodíš ji. Vezmi meč, jejž mám pod šatem, a vydej se znovu na vrcholek. Zabodni meč do země; když země se otevře, vejdi směle do otvoru. Ostatní podaří se ti samo. Bůh tě opatruj!“

Vladimír rozžehnal se s bratry i se starcem, a kvapil ke špičce hory. Tam zarazil meč do země a hora rázem se otevřela. Vladimír vkročil do vysoké chodby; na jejím konci spatřil množství stupňů, jež vedly do nedozírné hlubiny. Drže meč před sebou, sestupoval náš hrdina opatrně dolů. Když přišel na poslední stupeň, uzřel velikou jeskyni; vkročil do ní a brzy dostal se k těžkým vratům. Mečem svým přeťal závory a octnul se ve krásné krajině, kde uprostřed hustého stromoví otáčel se skleněný zámek na zlatém sloupě. Vladimír kvapil k zámku, ale do něho nemohl se dostati, neboť otáčel se tak rychle, že nebylo viděti vchodu. Rozhněván jsa, udeřil Vladimír mečem do zlatého sloupu a zámek se zastavil. Vladimír vstoupil do nádherné komnaty, kde spatřil u stolu sedící královnu. Tu ozval se strašný hukot, jakoby se blížila divá bouře. Královna zašeptala: „Had přichází.“

A již vřítil se do sálu šedivý netvor a chtěl vrhnouti se na Vladimíra. Ten však napřáhl meč a jedním rázem sťal hadovi hlavu. Palác počal se točiti úžasnou rychlostí a husté mraky jej zahalily; nežli překvapení lidé se vzpamatovali, stáli na louce a po paláci nebylo ani stopy.

Vladimír dovedl vysvobozenou k jeskyni, z níž vystoupili na povrch země; sotva stanuli nahoře, zavřel se za nimi vrch.

Jakou radost pocítili bratři i stařec, když uzřeli Vladimíra a královnu, nelze vypověděti. Sotva radost trochu se utišila, přistoupil stařec ke Vladimírovi a řekl: „Očekávám, že mně prokážeš službu!“

A když Vladimír projevil ochotu, stařec pokračoval: „Na této hoře stával hrad, jenž patřil mně. Však přede dvěma sty roků zhubil jej šedivý had a mne uvrhl na kraj propasti, kde byl jsem trápen hladem, žízní a nepohodou, pokud jsi mne nevysvobodil. Učiň ještě jedno: svrhni mne do této propasti. Nesmím již déle žíti.“

Vladimír se zdráhal; ale když stařec neustával prositi, uchopil jej a dolů svrhl. Ozval se líbezný zpěv a z propasti vznášela se k obloze bílá holubička…

Zachránění odebrali se nyní do královského zámku, kdež byli přijati s nesmírným jásotem.

Drahomíra veběhla ihned do zahrady, kde byli hlemýždi a zvolala: „Již nastal čas!“ Podobně učinila i v lesíku. Ihned vyběhlo ze zahrady i z lesa mnoho lidí, vznešených i prostých, a všichni děkovali Drahomíře, že vrátila jim opět lidskou podobu.

„Nezasluhuji díků,“ pravila královna, „neboť byla jsem příčinou vašeho zakletí — ač nevinně. Šedý had — dávný můj nepřítel — mne přinutil, abych každému, kdo by chtěl býti mým nástupcem, uložila ony kruté podmínky. Domníval se, že sám pohltí mé země, neboť byl jist, že nikdo se žádanou věcí do mé komnaty v pravý čas se nedostaví, any zdrží jej překážky, jež nastrojil. Raději poděkujte tomuto jinochovi,“ ukázala na Vladimíra, jenž sešel též dolů, přiváben jsa hlukem; „ten jest vaším vysvoboditelem.“
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>q9u1826i9ylingp2tq5aax3olknevml</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z pohádkového kraje/Pasák a vlk</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10465</id>
    <revision>
      <id>337537</id>
      <parentid>278372</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337537</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12704" sha1="qd5rtr1e2nrilz5bvp9wxy60skx6fso" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z pohádkového kraje
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Pasák a vlk
  | PŘEDCHOZÍ = Oběť
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pasák a vlk
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Z pohádkového kraje.'' Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895. s.&amp;nbsp;91–99.
}}

{{Forma|proza}}
Byl jednou pasáček a ten pasával veliké stádo oveček, jež patřilo zámožnému hospodáři. Pán byl spokojen se svým pasáčkem, protože hoch dbal o své stádo a chránil oveček před každým úrazem.

„Zůstaň vždy tak bedlivým, Radoši, nebudeš toho věru litovati,“ pronesl jednou hospodář, s úsměvem pohlížeje na bělostné, dobře napasené ovečky.

Radoš byl sirotek a proto snažil se, aby hodnému hospodáři nebyl nevděčným. Věděl dobře, že zámožný pán může mu dopomoci ke slušnému životu, a proto jej potěšila slova jeho velice.

Se zdvojenou bedlivostí hlídal svěřené stádo, v čemž byl mu nápomocen věrný pes Chytan. Stalo-li se někdy, že pasáček na chvíli zdřímnul, Chytan moudrým okem sledoval hnutí každé ovce. A jakmile se některá trochu vzdálila, již byl u ní a polohlasným štěkotem přinutil ji, aby vrátila se ke družkám.

Jednoho dne ulehl Radoš pod košatou lípu, neboť zmáhala se ho veliká ospalosť. Sotva zavřel oči, již spal, jako by jej do vody hodil. Však div divoucí: jindy ostražitý Chytan nedával pozor na stádo, nýbrž stulil se podle pasáčka a také usnul.

Spali oba, netušíce, jaké nebezpečí hrozí stádu. Ze vzdáleného lesa vyběhl totiž veliký vlk a zaměřil přímo k ovcím. Uzřevše nepřítele, rozprchla se zděšená zvířata na vše strany, žalostně bečíce. Toliko jedno jehně se opozdilo, a než bys pět napočítal, už je měl dravec v tlamě a ubíhal s ním do lesa.

Teprve k večeru probudil se Radoš. Promnul si oči a zahleděl se k západu. Uzřel, že slunce již se chýlí k pahorkům.

„To jsem tomu dal!“ zvolal zděšeně. „Vždyť jsem prospal celé odpoledne! Ještě štěstí, že tu mám věrného Chytana, sice by —“

Nedořekl. Zraky jeho svezly se k zemi, kde ležel pes, zhluboka dýchaje.

„Chytane, Chytane, tys také spal?“ vzkřikl hoch a prudce se vzchopil.

Pes se probudil a kalnýma očima zahleděl se pasáčkovi do obličeje.

„Kde jsou ovce?“ zvolal Radoš, rozhlížeje se po pastvině. „Chytane, honem sežeň stádo!“

Věrný pes porozuměl rozkazu a dal se do běhu. Pasák pustil se jinou stranou, maje oči slzami zality. Co řekne hospodář, stihla-li některou ovci nehoda? Kterak se bude zlobiti, že pasák i Chytan — ten ostražitý hlídač — prospali celé odpoledne, nestarajíce se o svěřené stádo?

Posléz uslyšel hlasitý štěkot a hned zjevilo se několik ovcí. Za chvíli bylo stádo pohromadě — až na jedno jehně, kterého nemohli nijak vypátrati.

„Nejspíš uchvátil je vlk,“ pomyslil si Radoš a truchle hnal domů.

Když hospodář počítal ovce a seznal, že jedna schází, velice se rozhněval.

„Kam se podělo jehně?“ obořil se na bledého Radoše.

„Nevím, pane,“ odvětil pasáček chvějícím se hlasem.

„Nevíš? To je pěkné! Kdo to má věděti? Kde jsi byl, co jsi dělal? Proč jsi se nestaral o stádo?“

Hospodář zuřil hněvem.

„Ach, pane, odpusťte!“ prosil Radoš. „Přišla na mne po poledni taková dřímota, že jsem spal až do večera.“

„A kde byl Chytan, že neochránil mého stáda?“

„Spal také,“ zašeptal hoch, a pes, jako by rozuměl, že se mluví o něm, plazil se k pánovi.

„Dobrá! Dnes půjdete oba spát bez večeře,“ rozhodl hospodář. „Stane-li se něco podobného ještě jednou, vyženu tě z domu!“

Smutné ubírali se pasák a pes k odpočinku; měli chudáci oba veliký hlad.

Druhého dne pasák na pastvě ani neusedl, obávaje se, že by usnul. Ale po poledni přepadla jej taková slabost, že klesl k zemi a v okamžiku tvrdě spal. Také Chytan hned usnul.

Jako včera, připlížil se i dnes z lesa veliký vlk, a nežli stádo se rozeběhlo, uchvátil tučnou ovci a ubíhal s ní k lesu.

Před západem slunce probudili se pasák i Chytan. Radoš hlasité zabědoval, seznav, že i dnes spal a že stádo je to tam. Nemeškaje, jal se s Chytanem sháněti rozprchlá zvířata. Nežli slunce zapadlo, měl vše pohromadě — až na jednu tučnou ovci.

„Pane Bože, co tomu řekne hospodář?“ vzdychal ubožák. „Co jenom se to s námi děje, že vždy usneme tak tvrdě?“

Nechtělo se mu ani domů, a Chytan také nepospíchal. Ale když tma houstla, byli přece nuceni vrátiti se.

Hospodář stál již ve vratech a vyhlížel k pastvinám.

„To je dost, že už jdeš!“ přivítal Radoše. „Nuže, dnes ti snad neschází ničeho?“

„Ach, pane, ztratila se mi tučná ovce,“ přiznával se hoch s pláčem. A pospíšiv k hospodáři, padl před ním na kolena. „Zase přišla na mne i na Chytana podivná mdloba.“

„Nevděčníku!“ zvolal hospodář. „Starám se o tebe, jako bys byl mým synem, a ty se mi takto odměňuješ? Měl jsem té rád a chtěl jsem ti jednou odevzdati veškeré svoje jmění. Ale nyní jsem se přesvědčil, že jsi nedbalec, jenž nestará se o to, co mu bylo svěřeno. Nemohu tě déle u sebe trpěti; vyhledej si službu jinde. Zítra ráno ať tě zde již nevidím.“

„Pane, prosím vás, odpusťte mi!“ zvolal Radoš zoufale, klesnuv na kolena a spínaje ruce k hospodáři. „Nemohu za to, že vždy tak tvrdě usnu; nevím, co je toho příčinou. Ach, pane můj, nevyhánějte mne odtud!“

Však hospodář nedal se uprositi.

„Zítra musíš ode mne! Jedinou milosť ti prokáži; daruji ti Chytana. Teď se navečeř, a před východem slunce vyjdeš z mého domu. Poněvadž mne již neuvidíš, dávám ti s Bohem.“

A než pasák mohl k němu přiskočiti, zmizel hospodář ve světničce, již za sebou zamknul.

Se slzami v očích snědl hoch kousek chleba a ostatní dal Chytanovi. Po vroucí modlitbě ulehl na lůžko.

Ještě než se rozednilo, vyšel ubožák z domu, následován jsa Chytanem. Byl by rád rozloučil se s pánem; ale stará hospodyně vyřídila mu, že hospodář si přeje, aby bez odkladu se odstranil. Po té dala mu malý raneček.

Šel tedy Radoš, hořce pláče. Když stanul na návrší, podíval se posledně na posavadní svůj příbytek, a truchle sestupoval do údolí.

Asi za hodinu došel hustého lesa. Poněvadž ještě nesnídal, umínil si, že si zde odpočine a při tom pojí. Usadil se tedy do mechu a Chytan lehl si vedle něho.

Radoš rozvázal raneček, jejž mu dala hospodyně. Bylo v něm několik krajíců chleba, trochu ovoce a tři buchty. Chytan dostal chléb a Radoš pochutnával si na ovoci a na buchtě. V tom — kde se vzala, tu se vzala — před užaslým chlapcem stála vetchá, shrbená stařenka, jež opírala se o hůl. Na zádech měla košíček. Žádostivě zahleděla se na snídajícího hocha.

„Pozdrav pán Bůh, babičko!“ zvolal hoch upřímně. „Sedněte si k nám do mechu, a pojezte kousek buchty!“

„Zaplať pán Bůh, hošíčku!“ děkovala stařenka. „To jsem ráda, že se trochu posilním.“

Sedla si vedle Radoše, a chlapec podal jí nejměkčí buchtu a vyhledal nejšťavnatější hrušky. Potom radostně se díval, jak stařence chutná.

„A kam se ubíráš, hošíku, s tím pejskem?“ dotazovala se babička, hladíc Chytana, jenž tulil se k ní, jako by ji znal, Bůh ví jak dlouho.

„Sám nevím, milá babičko,“ povzdechl Radoš. „Půjdu tam, kam mne nohy ponesou.“

„Což nemáš nikoho?“

„Jsem sirotek,“ odvětil hoch a slzy zastkvěly se mu v očích. „Byl jsem pasákem u dobrého hospodáře; ale ten dal mne z domu, poněvadž jsem mu způsobil svou neprozřetelností škodu.“

„Aj, aj,“ divila se babička, a vybídla jej, aby vše pověděl.

„Tedy se ti ztratily dvě ovce?“ prohodila, když Radoš skončil. „Dobře soudíš, že ti je vzal vlk. Když jsi byl ke mně tak hodný, pomohu ti zase k ovcím, odevzdáš je hospodáři a on tě u sebe zase ponechá. Poslyš dobře, co ti nyní povím: V tomto lese je hluboká jeskyně a tu obývá vlk. Je to ukrutné zvíře a umí mluviti jako člověk. Nikdo mu nemůže ublížit, poněvadž přiblíží-li se na sto kroků k vlkovi, hned tvrdě usne.“

Nyní sáhla stařenka do košíku a vyňala z něho sněhobílou lilii a kulatý oblázek.

„Tuto lilii bedlivě pozoruj, až budeš blížiti se k jeskyni. Jakmile začnou lístky červenati, je to znamení, že vzdálenost mezi tebou a vlkem je něco málo přes sto kroků. Dbej tedy, abys uskočil v čas, než lilie zcela zrudne; neboť polom by s tebou bylo zle. Umíš-li dobře házeti?“

„Umím, babičko,“ tvrdil hoch, všecek udiven tím, co právě slyšel.

„Nuže, až uzříš vlka, hoď po něm tímto oblázkem. Zasáhneš-li jej mezi oči, stane se bezmocným a vydá ti ovečky.“

„Ale budou-li již sežrány?“ otázal se chlapec.

„Toho se nestrachuj. Vlk neublíží své kořisti, nýbrž zanese ji pozorně do jeskyně. Má-li hlad, vybéře si ze starší zásoby. Tvé ovce nemá ještě dlouho, jsou tedy živy.“

„A což kdybych vlka neuhodil právě mezi oči?“ zeptal se Radoš.

„Nebude mnoho škodit. Vlk neuteče. Zdvihneš kámen a znovu pokusíš se o dobrou ránu. Buď zdráv a pamatuj na mne!“

Než se Radoš nadál, byla babičku ta tam. Nebyli lilie a oblázku, byl by se domníval, že to byl jen pouhý sen.

„Chytane, ku předu!“ velel a vyskočil bujaře.

Pes zavrtěl ohonem a pustil se hlouběji do lesa, následován jsa pasáčkem.

Bloudili dlouho mezi stromy, aniž by přišli k jeskyni. V tom Chytan zakňučel. Pasák uzřel velikého vlka. Bezděky podíval se na lilii; ta byla již z polovice červená. Rychle uskočil zpět a květ zase zbělel. Mávl pravicí, oblázek zafičel vzduchem a vlk se svalil. Nad Radošem ozvalo se hlučné krákání. Z vysoké borovice zdvihl se černý havran a letěl k vlkovi. Radoš a Chytan pádili ku přemožené šelmě. Když k ní doběhli, ozval se vlk lidským hlasem: „Neubližujte mi, udělám, co budete ode mne chtíti.“

„Vydej mi tedy jehně a ovci, jež jsi uloupil mému hospodáři!“ poroučel Radoš.

Vlk plížil se k houštině, skuče bolestně. Pasák a pes jej následovali; také havran přelétal se stromu na strom.

Posléze stanul vlk před velikou jeskyní, z níž ozýval se žalostný bekot. Radoš vkročil do vnitř a uzřel pohřešované ovečky. Kromě těch nebylo tu již žádných.

„Štěstí pro tebe, že jsi přišel v čas,“ ozval se vlk. „Ztrávil jsem již své zásoby a dnes byla by z ovec jen trocha kostí.“

Ovce přiběhly k Radošovi a lízaly mu ruce; Chytan obskakoval je, radostně štěkaje.

„To bude míti hospodář radost, až mu vás přivedu!“ zvolal Radoš vesele. „Jistě mne ponechá u sebe.“

„Tedy jsi byl vyhnán, že jsem ti odnesl ovce?“ dotazoval se vlk, a přiblíživ se k Radošovi, řekl úlisně: „Kdybych byl tebou, nevrátil bych se již ku zlému hospodáři. Nechal bych si ovečky, usadil bych se někde v pustině a věnoval bych se chovu ovcí. Nebylo-li by to lepší, než plahočiti se v cizí službě? Byl bys svým pánem, ano posléze měl bys sám pasáky.“

„Nikoli, toho neučiním!“ zvolal Radoš rozhorleně. „Můj hospodář je dobrý člověk a proto mu ovce přivedu.“

Sotva dořekl, vletěl do jeskyně havran. Hlasitě zakrákoral a před užaslým Radošem stál — jeho hospodář.

„Milý Radoši. pojď na mé srdce!“ zvolal muž laskavě a objal hocha. „Znám prostředek, jímž lze člověku změniti se ve ptáka. Byl bych rád věděl, co si počneš, až odejdeš ode mne; proto jsem letěl za tebou v podobě havrana. Ze tvého hovoru s babičkou seznal jsem, že jsi nebyl vinen ztrátou oveček. A teď přesvědčil jsem se dokonale o tvém dobrém srdci, i o tvé poctivosti. Pojď se mnou, budu ti otcem laskavým!“

„Náhle strhl se hrozný vítr — a když ulehl, byla jeskyně i s vlkem ta tam. Hospodář, Radoš, Chytan i ovce stáli uprostřed houštiny, chvějíce se jako osyky.

„Pojďme raději odtud!“ navrhoval hospodář, a vše dalo se na pochod. Posléze vyšli z lesa a dostihli obydlí hospodářova.

Radošovi nastaly teď blažené časy a často vzpomínal na tajemnou babičku i na vlka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qd5rtr1e2nrilz5bvp9wxy60skx6fso</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Jak stal se lev králem zvířat</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10468</id>
    <revision>
      <id>337552</id>
      <parentid>235079</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337552</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6289" sha1="2379jzzkv68fnwdyua1zxj03qoin264" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Jak stal se lev králem zvířat
  | DALŠÍ = Čáp a křepelka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak stal se lev králem zvířat
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;5–8.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Sešla se kdysi všechna zvířata, v rozlehlém kraji obývající, k důležité poradě. Hlavním řečníkem byla stará brůna, jejíž rodina čítala mnoho a mnoho bujných ořů. Již mnohou moudrou radu pronesla. Posléze promluvila: „Nevede se nám poměrně zle. Živné potravy a chladivého nápoje máme všichni dosyta. Jedna však věc nám chybí: nemáme totiž krále. Pohledíte na lidi! Kolik králů mají, a jak se tím pyšní vůči těm nárůdkům, kteří pro neveliký počet obyvatelů na krále zmoci se nemohou. Myslím tedy, že i my měli bychom postarati se o panovníka. Tím nabudeme v očích lidí větší vážnosti.“

Hlučný souhlas zazněl kolkolem.

„Ale koho měli bychom vyvoliti?“ ozval se ze zástupu zkušený hafan.

„Zvolme slona!“ křičela zvířata plachá a mírná. „Ten má postavu, sílu i rozum.“

„Vyvolme raději lva!“ volaly zase šelmy, chtivě po zajících a laňkách pokukujíce. Že však byly na sněmu, neodvážily se porušiti práva nedotknutelnosti. „Lev jistě nebojí se nikoho.“

„Anebo tygra!“ dokládaly jiné šelmy. „Tomu ještě nikdo neušel.“

Starý kůň mávl dlouhým ohonem, a vřava utichla. „Měli bychom tedy už tři krále: slona, lva a tygra. Že však z několika vladařů každý po svém spůsobu vlásti chce, nevzešel by nám z toho pražádný užitek; ano, spíše škoda. Co by nařídil jeden, zrušil by druhý svými rozkazy; a třetí nedbal by nařízení ani prvého, ani druhého, a poroučel by po své vůli. To by bylo krásné hospodářství! Nezbývá nám, než abychom rozhodli se pro jednoho, který by měl sílu, odvahu a byl zároveň šlechetným. Zmíněná tři zvířata nevědí dosud nic o naší schůzce. Navrhuji tedy, aby někdo potají pozoroval slona, jiný lva, a jiný opět tygra. Za týden pak by nám podal zprávu o výsledku svého pátrání.“

Losováno, a vybrána k tomu účelu tato zvířata: myška, jíž přikázáno bdíti nad slonem, starý hafan, který měl stopovati lva, a čiperná lasička, jíž přisouzen tygr. Když byla brůna od přítomných přijala slib mlčení, rozpustila shromáždění. —

Za týden sněm se opět sešel.

Netrpělivě očekávali shromáždění příchod vyzvědačů. A hle, stejnou dobou blížili se vyslaní, každý však s jiné strany. A skoro současně stanuli před brůnou.

„Nuže, povídejte, co jste viděli,“ vyzval je kůň.

Za hlubokého ticha poklonila se myška a začala vyprávěti: „Zastihla jsem slona ve tmavém lese spícího. Zhrozila jsem se jeho obrovského vzrůstu. Tiše vyškrábala jsem se na jeho hřbet a pevně jsem se mu zakousla do kůže. Když pak slon se probudil, pustil se k vodě. Cestou lámal mohutné větve, jakoby to byly útlé proutky; i mnohý silný kmen vyvrátil. Když přišel k nápojišti, vše mu s úctou ustupovalo. Vtáhnuv do sebe veliké množství vody, ubíral se opět do lesa, kde začal se pásti. Co vám ten obr za hodinu shltal, stačilo by mně na kolik měsíců! Tak bloudila jsem několik dní, sedíc na jeho hřbetě; jen když velikán usnul, slezla jsem, abych se nakrmila. Za ten čas seznala jsem s dostatek jeho sílu. Však i svědkyní jeho neohrabanosti jsem byla. K velikým skokům nikdy se neodvážil; raději překážku obešel. Mnohdy také z pouhé zlovůle pohubil sady těžce pracujících lidí.“

Myška utichla. Kůň vrtěl hlavou.

Teď předstoupila lasička. „Nalezla jsem tygra v jeho brlohu. Odpočíval po vydatném lovu. Byltě právě pohltil nic netušícího posla, jenž tudy se ubíral. Pojednou ozvaly se po stezce drobné kročeje. Zjevilo se tu děcko, jež patrně zbloudilo. Hlasitě plakalo a volalo svou matku. Tygr probuzen tím hlasem, vzchopil se. Oči mu zaplály, hřbet se zježil, a hop — obrovským skokem dopadl na dítě. Hnedle pak zmizel s ním v brlohu, kdež je usmrtil.“

„Dost už, dost!“ zaznělo ve shromáždění, a citliví zajíčkové zabírali si oči předníma nožkama. „Hrozno, hrozno — vražditi jen z pouhé libůstky!“

Také kůň projevil nad činem tím svou ošklivosť.

„A co ty víš, můj hafane?“ obrátil se ku třetímu zvědovi.

„Nemnoho toho vím. I já nalezl jsem lva v jeho doupěti, kdež po snídani odpočíval. Náhodou otočilo se mohutné zvíře a zpozorovalo mne. Krev v žilách leknutím mi stydla; cítil jsem, že život můj jest u konce. Však lev jen hřivou zatřásl a spokojeně k zemi se přikrčil. Přeběhl jsem kolem něho, aniž mi uškodil. Pozoroval jsem ho z hustého křoví. I zřel jsem ženu jakousi, jež tudy spěchala. ‚Ubohá, netušíš, že cíle nedojdeš!‘ pomyslil jsem si, vida ji mířiti přímo k loži lvovu. Však jaký div! Shlédnuv ženu, zdvihl se lev se země a udiveně zahleděl se na ni. Ustrašená žena stanula jako zkamenělá a upřeně zírala na hrozné zvíře. Po chvíli lev se obrátil a zase ulehl. Žena jen se kmitla a
již zmizela v hustém lese.“

„Šlechetné zvíře!“ chválili shromáždění. I kůň spokojeně hlavou pokyvoval.

„Ano, šlechetné!“ ozvala se myška. „I já vím o něm něco. Vracejíc se od slona, zabloudila jsem do sluje a vklouzla lvu přímo do pazourů. Ale považte si: ten, který dosti malým hnutím mohl mne rozdrtiti, v ničem mi neublížil! Byla jsem tak smělá, že nasytila jsem se kouskem hovězího masa, které na jednom z jeho drápů bylo uvízlo. Poděkovala jsem velikomyslnému zvířeti a vyklouzla bez úrazu ven.“

„Sláva lvovi! On budiž naším králem!“ zaznělo vzduchem.

A za kratko spěchalo několik zvířat ke sluji, aby lvovi oznámila, že stal se králem zvířat.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2379jzzkv68fnwdyua1zxj03qoin264</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Hedbávník</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10474</id>
    <revision>
      <id>337550</id>
      <parentid>235073</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337550</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5444" sha1="plz8fqxa4av8h3yw5kcx5bck2mqwsq5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Hedbávník
  | PŘEDCHOZÍ = Slavík
  | DALŠÍ = Hrobařík
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hedbávník
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;20–23.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Za dávných a dávných dob žila kouzelnice Hedbava, jež uměla mnoho k víře nepodobného.

Jednou seděla před svým démantovým palácem a vyhřívala se na výsluní. Snivě upřela své zraky na svěží koruny nedalekých stromů. Tu běžel po větvičce křížový pavouk. Vyhledav příhodné místo, jal se soukati tenounká vlákna a z nich plésti síť. Brzy byla pavučina hotova.

„Aj, což abych pokusila se utkati také nějakou pavučinovou látku?“ pomyslila si Hedbava.

Vešla do paláce a tam cosi kutila. K večeru vracela se do zahrady, nesouc v ruce svitek jemné, lesklé příze, podobné pavučinovým nitkám.

„Pohled, ty křižáku, dovedl bys něco podobného? Sice tvá síť je také jemňoučká, ne však tak pevná jako tyto mé nitky.“

Kouzelnice Hedbava usedla na oblačnou pohovku a začala zhluboka oddychovati. Ihned shrnulo se kolem ní množství průzračných lidiček se zlatými vlásky.

„Kužel a přeslici!“ kázala Hedbava.

A než dořekla, byly žádané věci po ruce.

Hbitou rukou jala se Hedbava spřádati nitky v pevné vlákno. Z toho pak utkala na kouzelném stavu veliký kus látky. Když hodila ji na zemi, zdálo se, že to napadl čerstvý sníh. Tak bělela se a leskla podivuhodná ta tkanina. Netrvalo dlouho, a nový kus byl hotov. Na žádost Hedbavy snesli její služební duchové modro s nebe, zlato sluneční, ruměnec červánků, zeleň stromů a čerň vzdálených skal — a barvami těmi začali zdobiti tkaniny, jež pod rukou Hedbavy se tvořily. Poslední pak části přijali obraz květnatých luhů.

Hedbava skončila své dílo a spokojeně se usmála: „Dovedl bys toho, pavouku?“ obrátila se ku stromu.

Křižák mrzutě zalezl do pavučinného pouzdérka.

Příštího jitra vydala se Hedbava na cestu. Oděna byla rouchem z nové tkaniny; několik sličných panen ji provázelo, nesouce v náručí zásoby různobarvých látek.

Lidé spínali úžasem ruce. Dotud odívali se jen prostými lněnými látkami, někde jen i zvířecími kožemi. Takové krásy jakživi nebyli uzřeli. Ký div, že v srdcích jejich vznikla touha po oděvu, jaký měla Hedbava. Projevili touhu slovy, a kouzelnice se zlověstným úsměvem házela jim kusy látky. Nastal shon, zmatek; nastaly hádky, a posléze rvačky.

Poslední kus byl vyhozen, všichni lidé z dědiny byli poděleni; jenom několika nedostalo se daru Hedbavina. Nepotřebovali však ubožáci ti už ničeho; v hádce přišli o život.

Tak byla tkanina Hedbavina uvítána prolitou krví lidskou.

Od té doby byl palác mocné kouzelnice obklopen zástupy lidí, kteří žádali si tkaniny z rukou ''Hedbavy''. Látce oné říkali pak jen „''hedbáví''“.

Ochotně podělovala čarodějka lid, škodolibě se usmívajíc, když chtiví prosebníci do sebe se dali a duše z těla si vyháněli.

Po světě bylo teď plno hedbáví; však také mohyl přibývalo. Soused sousedu nepřál čarovné látky. V noci přicházel a ve spánku jej vraždil, by jen dosáhl hedbáví. Bratr týral bratra, sestra nenáviděla sestry; rodiče bili děti, a ty zase mstily se rodičům. Kdož pak oděn byl hedbávím, vyhýbal se každé práci z obavy, aby vzácný kroj si nepoškodil. Pracovníkův ubývalo; za to vsak přibývalo bídy a s ní i hladu.

Nemohl Nejvyšší déle dívati se na tuto spoušť. Vyslal k Hedbavě anděla s plamenným mečem. Ulekla se čarodějka, když Boží posel zahřměl jí v uši: „Trest Spravedlivého te stihne! Sice nalezla jsi věc dobrou; ale ty’s jí rozsévala jen marnivosť a nesváry. Poslyš rozkaz Nejvyššího: Po celou zimu budeš dřímati v těsném hrobě. Z jara probudíš se k životu a jen malou měrou dopřeješ lidstvu své tkaniny. Až práce tvá bude dokonána, vzlétneš očištěna k nebesům. To stane se i tvým služebným.“

Dořekl — a mečem plamenným ji šlehl.

Ihned svalila se Hedbava k zemi a změnila se v malé vajíčko. Rázem i duchové v téže podobě zemi pokryli.

Palác Hedbavy zmizel.

Znenáhla vracel se poklid v duše obyvatelův. Již nevšímali si látky Hedbaviny; seznali, že ve přepychu nelze najíti spokojenosti.

Když na jaře začaly moruše rašiti, vylezly z vajíček — na místě bývalého paláce Hedbavina ukrytých — útlí červíčkové. Ti nalezli na větvičky moruší a okusovali jejich listy. Po několikeré přeměně zapředli se v zámotky. Z těch lid náhodou dobyl příze právě takové, jakou svého času Hedbava vytvořila.

Opět honosily se ženy látkami hedbávnými; však nezáviděly si toho.

Odívaly se jimi pouze ve dnech slavnostních; při práci braly na se oděv prostý.

Z největšího zámotku, jehož nikdo si nepovšimnul, vyletěl bílý motýl. Ten nakladl vajíček pro příští pokolení a zhynul.

Do té doby spadá původ ''hedbávníka'' či bource morušového.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>plz8fqxa4av8h3yw5kcx5bck2mqwsq5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Báj o břečťanu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10480</id>
    <revision>
      <id>337548</id>
      <parentid>235069</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337548</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4635" sha1="0ui3tds8n41ik8w28ls26wimam3gpxa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Báj o břečťanu
  | PŘEDCHOZÍ = Bodlák
  | DALŠÍ = Divizna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Báj o břečťanu
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;35–37.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
V daleké zemi panoval mocný a moudrý král. Ten měl jedinou dceru, sličnou jako májové jitro. Mladá dívka milovala otce svého celou duší; otec byl jí nejdražším pokladem na světě.

Stalo se, že do země vtrhly zástupy ukrutných nepřátel, a ti poplenili celou zemi. Za nedlouho byla veškerá říše v rukou jejich; jediné hlavní město odráželo dosud statně útoky nepřátelské.

Posléze i pevné hradby rozbořeny, a ukrutní vítězové, divoce jásajíce, vtrhli do města, vraždíce a pálíce, co jim pod ruku přišlo. Tlupa vojínů dostala se do královského hradu.

Dcera králova, vidouc, že jejímu otci hrozí nebezpečí, umínila si vysvoboditi ho, byť i za cenu svého života. Uprosila otce, aby oblékl na se její oděv; sama pak oděla se rouchem královským.

Vidouc, že nepřátelé jsou již nedaleko, vypustila otce tajnou chodbou do dvora. Prchala pak protější stranou. Ihned pustili se nepřátelé za domnělým králem, a brzy podařilo se jim ho dostihnouti. Ale jak užasli, vidouce, že pod hávem královským skrývá se dívka.

Rozlítili se nepřátelé na ubohou dívku a počali ji týrati.

„Mluv, kde je král!“ osopil se na ni jeden surovec. „Neučiníš-li toho, krutý zastihne tě trest.“

Než, dívka neodpovídala. Marny byly prosby, marny i hrozby nepřátel; o králi nedověděli se ničeho.

Usnesli se tedy, že přinutí tvrdošijnou dívku, aby se přiznala. Rozdělali oheň a chystali se děvu žhavým železem páliti. Ale když blížili se katané ku králově dceři, vytrhla se jim tato z rukou a bleskem vyběhla ze vrat. Uháněla jako pták po rovině a za nedlouho zmizela stíhajícím ji nepřátelům s očí. Sotva dechu popadajíc, doběhla k vesnici. Tu žádala v jednom domku, by dopřáli jí úkrytu, a vyprávěla, co bylo se přihodilo.

Krče rameny a úzkostně se ohlížeje, odpovídal obyvatel domku: „Nemožnou věc žádáš, jasná princezno. Či chceš, aby nepřátelé zničili mne i mou rodinu? Chceš, aby vypálili můj statek? Nevyzradím tě, ale úkrytu ti poskytnouti nemohu.“

Se slzami v očích ubírala se ubohá dívka k domku druhému. Než, i tam ji odbyli. Podobně vedlo se jí v chaloupkách ostatních.

„Oh, vy lidé srdcí kamenných,“ zaúpěla dívka hlasem žalostným, „tak snadno zapomínáte dobrodiní, jichž dostalo se vám od mého otce? Dokud žila jsem ve slávě a blahobytu, na rukou byste mne byli nosili. Každý můj pokyn, každé mé přání bylo vám rozkazem; ochotně hleděli jste vyplniti vše, oč jsem vás požádala. A teď? Když Bůh seslal na nás neštěstí, když prchám od rodného prahu jako štvaná zvěř, bez otce, beze jmění, chudá a nešťastná — teď vyháníte mne, bojíce se o sebe! Oh, nikdy neočekávala jsem takového nevděku, nikdy nemyslila jsem, že lidé byli by schopni tak odměňovati se za dobrodiní!“

Ubohá trpitelka sklesla u cesty. Z očí vyřinuly se jí proudy slz, smáčejíce vlhkou zemi, na níž odpočívala dědička mocné říše.

Dlouho seděla jako socha, až vyrušil ji kvapný dupot. Vyskočila a s hrůzou poznala, že nepřátelé její úprkem se blíží.

„Oh, Bože, Bože, přispěj mi ku pomoci!“ vzkřikla dívka zoufale a pádila ku předu. Ale brzy počaly ji opouštěti síly, až klesla pod útlým jilmem. Slyšela dupot nepřátel; viděla rozlícené jejich tváře, viděla blýskající se meče, jimiž mávali nad hlavami. V největší úzkosti objala oběma rukama strom a zvolala: „Snad bude toto dřevo citelnější než lidé! Oh, vysvoboď mne, milý strome; vysvoboď mne, abych nebyla přinucena vyzraditi svého otce!“

A stal se div! Tělo dívčino počalo se náhle proměňovati; z nohou její staly se kořeny, jež hluboko v zemi se zapustily, a za krátko objímal jilm štíhlý ''brečťan'' s listy leskle zelenými.

Zaražení nepřátelé nevěděli, kam dívka se poděla. Hledali jí po všech chaloupkách, avšak nikde nenalezli. S nepořízenou se vrátili, nemajíce ani krále, ani jeho dcery.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0ui3tds8n41ik8w28ls26wimam3gpxa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Prvosenka jarní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10489</id>
    <revision>
      <id>337553</id>
      <parentid>246375</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337553</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4555" sha1="4bl9f5w231j00coyi0ji538fuxjgu29" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Prvosenka jarní
  | PŘEDCHOZÍ = Petržel
  | DALŠÍ = Rozchodník
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prvosenka jarní
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;51–54.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Prvosenka jarní|Prvosenka jarní]]
}}

{{Forma|proza}}
Před dávnými a dávnými časy panovala v daleké zemi už po dva roky ustavičná zima a tma. Lidé nemohli pracovati než při světle smolných pochodní, jež dělali si z větví jehličnatých a jiných stromů. Dokud těch bylo dosti, nezdál se hrozný ten čas tak dlouhým, neboť při pilné práci zdají se býti hodiny chvilkami. Ale potom začalo se nedostávati stromů. Lidé s hrůzou pomýšleli na tu dobu, kdy spotřebují poslední kus dřeva. Pak nebudou míti světla, nebudou míti ani tepla. A mrazy panovaly takové, že i u vytopených kamen příliš veliké horko nebylo. Štěstí ještě, že měli hojně potravin. Hrozno bylo by umírati hladem v čiré tmě, za strašného mrazu.

Vzpomínali lidé na roky minulé, kdy s jasné oblohy zářilo usměvavé slunko, posýlajíc k zemi teploučké paprsky; kdy celý kraj byl mile osvětlen a svěží zelení a pestrými květy pokryt; kdy ptáčkové veselé písně pěli, a potůčky hrčely přes oblázky. Měli i oni své jaro, léto a jeseň. A toho všeho zbavili se sami.

Přede dvěma roky panovalo úmorné vedro, jež přinášelo s sebou hrozné bouře, které činily mnoho škody. Lidé na nečas ten si stěžovali. A když panovníku toho kraje srazil blesk vzácný jeden strom, jemuž na světě rovno nebylo, král zlořečil.

„Raději ustavičnou zimu, nežli tohle kleté vedro!“

Sotva dořekl, zatměla se obloha. A ve chvíli snesl se k zemi ohromný bílý vůz, tažený množstvím bílých koní. V něm seděla paní bledých lící, zahalená ledovým pláštěm. A jak tím pláštěm zatřásla, začaly sypati se k zemi spousty sněhu. A když z hluboka si vzdechla, utuhly všecky vody. Slunce skrylo se za mraky a již nevysvitlo.

Nedávno kvetoucí kraj pokryt byl teď jen sněhem a ledem.

Tak potrestala královna Zima celý kraj za neprozřetelná slova králova. —

Jednou seděla králova dceruška v otcově komnatě u krbu a hřála si své malé ručky. Vzpomínala na blahý čas jarní, na žárné léto a štědrý podzimek.

Pojednou snesla se k ní paní růžných a liliových lící, zahalená v lehoučké roucho. Zlaté její vlasy propleteny byly vonnými kvítky; na ramenou seděli jí ptáčkové a pestří motýlkové. V ruce držela žlutou květinku.

Lehce přistoupila vznešená paní k udivené dívčině.

„Neboj se, má drahá!“ oslovila ji, něžně se usmívajíc. „Má ruka nepřináší neštěstí. Naopak — kam vkročím, zavládne blaho. Vím, že všichni toužíte po starých, zlatých časech. Smilovala jsem se nad vámi a uprosila tetu Zimu, aby z kraje toho se vzdálila. Jsem Vesna, a hodlám u vás nějaký čas pobyti. Za mnou přijde pachole Léto — můj bratříček, a pak vážný Podzim — můj strýc. Buďte trpělivi a snášejte
rozmary ročních časů.“

Vesna pozdvihla teď ruku do výše.

„Tuhle květinku vsaď, mé dítě, do královské zahrady. Spočívá v ní mocné kouzlo. Však sama uvidíš!“

A naklonivši se k dívčině, vdechla jí Vesna polibek na bílé čílko.

Dcerka královská se probudila. Kolem ní byla tma. Oheň v krbu uhasl, a komnatou šířil se krutý mráz.

„Byl to krásný sen!“ povzdechla dívka a chtěla povstati. Tu ucítila v ruce nějakou květinku. Chvatně rozžehla a seznala, že je to ono žluté kvítko, jež jí Vesna darovala. Nemeškajíc, seběhla do zahrady, a odmetši sníh, vyhrabala nehlubokou jamku a do té kvítko vsadila.

Sotva byla země zahrabána, zalesklo se vzduchem mocné světlo. A lidé zřeli s údivem, že s jasné oblohy září slunko, mile zahřívajíc. Celý kraj zelenal se a kvetl; v hájích pěli ptáčkové, a potůčky bublaly zase svou píseň. Jaro přišlo opět do zuboženého kraje.

Královská dcerka snila tedy ''první sen jara'', jenž pomocí žluté květinky, Vesnou darované, se vyplnil. Proto dáno květince té jméno ''prvosenka jarní''.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4bl9f5w231j00coyi0ji538fuxjgu29</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Granáty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10496</id>
    <revision>
      <id>337549</id>
      <parentid>235072</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337549</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3091" sha1="p149v7qzl1le2iphk0dko66qt6dchj4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Granáty
  | PŘEDCHOZÍ = Hořkosť a sladkosť
  | DALŠÍ = Hrachovec
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Granáty
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;72–73.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Zuřivý nepřítel vtrhl přes pohoří Krkonošské do Čech. A než mírumilovní obyvatelé požehnané země se nadáli, pohubil mnoho lidu, vypálil mnoho dědinek a zničil velikou čásť polní úrody.

I naplnila se srdce pokojných lidí šlechetným zápalem, a v žilách jejich roznítil se bojovný oheň. Národ povstal jako jeden muž, a odhodiv pluhy, uchopil se zbraně ostré i pádných kyjův a mlatův. Veden jsa chrabrými vůdci, jež bojovnými písněmi ku zmužilosti jej nabádali, zaměřil k velikánům Krkonošským. Ve tmavých hvozdech pohorských kryli se lstiví a úskoční nepřátelé, kteří vysýlali na své odpůrce zhoubné šípy, sami jsouce chráněni tmavými houštinami.

Mnoho již obrancův rodného kraje vydechlo šlechetnou duši, a dotud nepřítel z pevného postavení ani na krok nezapuzen. Ba, posléze zhoubce země obklopil domácí bojovníky tak, že nebylo jim lze nijak vyváznouti.

I vyslal vůdce nepřátelský do středu vojů českých své posly, kteří ve jménu jeho žádali, aby obklíčené vojsko vzdalo se na milosť a nemilosť. Podrobí-li se vůli vítězově a uznají-li ho za svého pána, jest ochoten prokázati jim mnohou milosť. Chtějí-li však setrvati v nerozumném odporu, pak nebude nepřátelské vojsko šetřiti ani mužův, ani žen a starcův, ani dětí.

„Vyřiďte svému pánu,“ zvolal vůdce českého vojska, „že spíše hory tyto se sřítí, nežli my uvrhneme se v porobu. A byť by nám sliboval i ráj na zemi, vlasti své nezaprodáme. Vyřiďte pánu svému, by ušetřil nás podobnými poselstvími. Mezi vámi a námi rozhodne jenom zbraň.“

„Do boje, do boje!“ volali domácí bojovníci a chápali se zbraní.

Příštího jitra udeřil nepřítel na české vojsko. Nastala krutá seč. S obou stran bojováno udatně. Lidé padali, jako když na poli zralé klasy kosou podtínají. Krvavé krůpěje skropily vyprahlou zemi i vůkolní omšené skály.

Posléze naklonilo se vítězství ku straně vojska domácího. Zhoubný nepřítel dal se na útěk. Jen málo přešlo jich hranice, aby vypravovali o síle českých paží a o lásce zdejšího lidu k vlasti.

Po boji nastala bouře, a silný déšť spláknul krev. Jen krůpěje z českých těl zůstaly neporušeny. Posléze ztratily se samy způsobem nepochopitelným.

Až když po létech tam kopáno, nalezli lidé tvrdé kameny, jako krůpěje krve se stkvící. Byly to české ''granáty'', drahokamy, ve kteréž proměnila se krev prolitá na ochranu vlasti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p149v7qzl1le2iphk0dko66qt6dchj4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ze říší přírody/Hrachovec</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10497</id>
    <revision>
      <id>337551</id>
      <parentid>235076</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:37:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337551</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3775" sha1="1yxyb4zbjyknybclnlmkp6o9i08jpgk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ze říší přírody
  | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný
  | ČÁST = Hrachovec
  | PŘEDCHOZÍ = Granáty
  | DALŠÍ = Pazourek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hrachovec
  | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, A.&amp;nbsp;B. ''Ze říší přírody.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1891. s.&amp;nbsp;74–76.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|757f1b80-1116-11dd-baf7-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
V okolí Karlových Varů žil před dávnými časy bohatý sedlák, jenž měl mnoho čeledi — a ještě nedostávalo se mu pracovních sil ku vzdělání rozlehlých jeho lánů. Sice mohl nedostatku tomu snadno odpomoci, neboť ve vsi bylo dosti chudých podruhův, kteří by za sebe skrovnější mzdu u něho rádi byli pracovali. Však boháč ten byl náramně skoupý. Ani sobě, ani
jiným nepřál toho sousta. Od rána do večera pachtil se po polích, ustavičně vybízeje svou čeleď ku větší práci a hubuje, že ho ti lenoši ještě vyjedí, ač ubožáci samým spěchem sotva dechu popadali.

Rozumí se, že dělníci sedlákovi nestolovali královsky. Žili na největším dvorci, a přece měl se každý baráčník daleko lépe než oni. Masa neuzřeli leda v krámech. Denně mívali k obědu různé zeliny a luštěniny, jež byly mnohem horší než jinde. Nahnilé, uvadlé, tvrdé, vyschlé. Ani ten boží dárek nebyl lepší. Černý jako noc a tvrdý jak to sedlákovo srdce.

Často měnila se čeleď na dvorci; málo kdo vydržel tam půl roku — a ten pak vyhlížel jako po nemoci.

Jednou koupil sedlák za velmi nepatrnou cenu několik korců hrachu. Bůh ví, kolik desítiletí už starého. Prodal mu jej chuďas jakýsi, jenž luštěninu tu nalezl v zapadlé síňce svého baráku. A když děvečka uvařila hrách pro čeleď a na stůl přinesla, nemohl nikdo ani zrnka pozříti. Hrách byl tvrdý jako kosť. Toho dne čeleď ani neobědvala.

Mrzelo sedláka, že by měl tolik hrachu snad vyhoditi. Zkusil tedy sám jej uvařiti. Močil zrna po kolik dní ve vodě a pak rovněž po kolik dní dal jej vařiti. Však hrách jako by byl očarován, nijak nezměknul. Jak jej do vody vsypali, takým zůstal i po vaření.

Přemýšlel sedlák, přemýšlel, až posléze připadla mu chytrá myšlénka.

Kázal přesypati hrách do pevných, dvojitých pytlův, a ty pak odvézti k nedalekému vřídlu, jež vytryskovalo ze země. Tam uvázal pytle silným provazem k mohutnému dubu a pak — pevně je uzavřev — vpustil je do vařící se vody.

„Tak — tady se mi hrách jistě uvaří!“ smál se sedlák, mna si spokojeně ruce. „A co nejlepšího — ušetřím na palivu!“

S veselou myslí ulehl na lože…

Teprve ráno připadlo mu, že neměl dáti všechen hrách vařiti. Však brzy se upokojil, že uvařené luštiny dají se snad nějak uchovati. Po snídaní spěchal ku vřídlu. Již z dáli viděl pytle provazy upevněné. Když pak přikročil k horkému pramenu a zatáhl za jeden provaz, necítil žádného odporu. Ulekán, prudce škubl a vytáhl — prázdný pytel. Spodní čásť jeho byla spařena, a vzniklým otvorem vysypal se hrách do hlubiny.

Sedlák rval si vlasy, když shledal, že i ostatní hrách je ten tam. A když tak zahleděl se do hloubi, v níž to vířilo a šumělo, uzřel několik poskakujících zrnek. Po delší době podařilo se mu jedno vyloviti. Bylo celé bílé a zkamenělé. Jako šílený pádil odtud…

Co se s lakomcem dále stalo, není známo. Však vřídlo Karlovarské do dnešního dne vyhazuje z hlubiny bílá zrnka, hrachu podobná, jež časem bývají u větší kusy spolu srostlá.

Jest to ''hrachovec''.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1yxyb4zbjyknybclnlmkp6o9i08jpgk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z českého světa/V české expedici</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10505</id>
    <revision>
      <id>337545</id>
      <parentid>235051</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337545</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="36768" sha1="rfjvj8wjqd9h5dvwf9pyfe6ea15yq2b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z českého světa
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = V české expedici
  | DALŠÍ = Ze života českého komedianta
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = V české expedici
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Z českého světa. Sbírka prvá.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;3–25.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11225036}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Česká expedice|Česká expedice]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Matěj Kramerius]]
}}

{{Forma|proza}}
Bylo před svatým Janem r.&amp;nbsp;1807. Ze všech krajin české vlasti chystaly se k matičce Praze průvody a procesí. Nynější „pouť“, kdy poutník na železné dráze za několik hodin veliké množství mil ujede, kdy pohodlně v uhánějícím vlaku sedí, ani vzdáleně nelze přirovnati k poutěm doby tehdejší, kdy po železnicích u nás ani stopy nebylo. V tehdejší době zakusil zbožný poutníček v pravém smyslu „břímě dne i horka“, po tvrdé, zaprášené silnici ubíral se za horka a větru, deště i prachu zvolna dále a dále, po cestě hlasitě se modle nebo zpívaje, spokojuje se kouskem okoralého chleba a klutem vody někde u studánky nebo u pumpy. Ba, mnohý i to za znesvěcení pouti byl by považoval, nejedl po celé cestě, nedal dříve do úst ani sousta toho okoralého Božího daru, pokud z dáli se mu neokázala památná věž Svatovítská. Tu všichni poklekli, zanotovali se zdvojenou nábožností svatou píseň, a povstavše rozradostněni, potěšeni, jako novými silami osvěženi, ubírali se blíž a blíže ku stověžaté Praze. Tu teprve mnohý, když v myšlenkách kynoucí věž velechrámu Pražského pozdravil a tedy jaksi první modlitbu, abychom tak řekli, před tváří Prahy a královských Hradčan vykonal, dovolil ústům často již notně lačnícím skrovný kousek pokrmu — suchého chleba.

Chalupník Korálek z Habartic blíže Klatov chystal se letos též na Svatojanskou pouť do Prahy. Bylť se již smluvil se švakrem Václavem ze Slavošovic, že se v určitý den v Klatovech sejdou. Měloť procesí vyjíti z děkanského chrámu Panny Marie o páté hodině ranní; procesí záleželo z obyvatelů širého okolí kolem Klatov, a vedl je osvědčený a zkušený vůdce Peregrin Pelikán, rodák z Bezděkova, Klatovský dlouholetý „literák“ na kůru v chrámu Páně Marie Panny, počestného cechu soukennického mistr.

K chalupě Matěje Korálka v Habarticích scházívali se sice často sousedé a sousedky, ale nyní — před odchodem „na pouť“, bylo tam zvláště živo. Scházívali se tam často, pravili jsme: příčinou toho byly knihy a říkání Korálkovo, na čemž si též velice zakládal. Však, pane, býti prostým chalupníkem a míti tolik knížek kratochvilných i poučných, a to knížek ''českých'', to bylo v oné době řídkou vzácností! A jak uměl Korálek čísti! To se poslouchalo, že’s ani nevěděl, jak ten čas utíká, byl bys seděl kolik hodin domnívaje se, že posloucháš sotva hodinu. V zimě nelitoval Korálek nějakého krejcaru na světlo, a v létě čítával pod širým nebem. Jako každý člověk má své zvláštnosti, tak i Korálek měl tu, že nižádné své knihy nepůjčil do cizího stavení.

„Kdo chce věděti, co v těch knihách jest, ať přijde ke mně, když to čtu. Říkám to dosti nahlas a pomalu, že tomu každý porozumí. Ale s půjčováním jsou jen hněvy a mrzutosti. Dám knihu čistou, dostanu špinavou, půjčím celou, vrátí mně ji rozdrchanou, pomačkanou, listy vytrhané, zamazané; teta půjčí kmotře, kmotr švakrovi, strýc strýcovi, a já se s tím více neshledám. Hněvejte se nebo ne; nepůjčím.“

A lid si tomu znenáhla zvykl; kdo chtěl, mohl přijíti ke Korálkovům do chalupy, každý byl vítán, jen když poslouchal a mlčel, když Korálek četl.

Chalupník byl by běžel za knihou kraj světa, jak říkáme. V tehdejších časech zvolna a znenáhla počínalo se zase k životu probouzeti zanedbané písemnictví české, a mělo-li se mu dobře dařiti, bylo nejen třeba osvícených mužů, kteří by knihy sepisovali, ale i vlasteneckých lidí, jako byl Matěj Korálek, aby je kupovali, rozšiřovali, četli a krajanům doporučovali.

Jakmile v Habarticích doslechli, že chalupník letos jistě půjde do Prahy na pouť, přemnozí k němu spěchali se žádostí, aby jim v Praze něco obstaral, koupil a domů přinesl.

„Rád vše udělám,“ prostosrdečně povídal Korálek, „ale, lidičky, to víte: vůz ani trakař s sebou nemám; nebude-li toho mnoho, abych to unesl, přinesu to, a co bych nepobral já, vezme švakr Václav. Jsme sousedé, a posloužím vám rád — půjdete-li někdo, dá-li Pán Bůh, do Prahy na přes rok, však mi to oplatíte.“

A těžkou rukou zapisoval si Korálek do objemné tobolky německou literou, jak tehdy panovala, co komu z Prahy přinésti má, a vedle připisoval, kolik si na to kdo dal peněz.

„Dal-li jste málo,“ usmíval se, „přidám ze svého, a pak se srovnáme. Dal-li jste mnoho, vrátím vám přebytek, a tak bude všude dobře.“

V tobolce měl již poznamenáno: mladé kovářce na dvě zástěry, výměnkáři Pasekovi novou dýmku, šafáři čepici (měl hlavu právě tak velikou, jako Korálek), hodný Tomáš Zárubův přinesl tajně uspořené groše mamince na dlouhý, převésný šátek, aby nikdo nevěděl; sedlák Medlín si přál míti novou hůl, dědeček Kytkův chtěl překvapili babičku modlitbami, a chvějící se rukou sázel na dubový stůl peníze, a konečně přišel i rychtář a žádal, aby mu Korálek koupil nové, hodně široké a veliké „paraple“ (deštník), aby již něco vydrželo, když tak stále po těch úřadech choditi musí a každé chvíle promokne.

Chalupník prohlížel, co vše má koupiti, a kýval si spokojeně šedou hlavou.

„Nu, ještě to není tak zlé. Medlínovu hůl a rychtářovo „paraple“ sváži motouzkem a ponesu v ruce, do Zárubčina šátku dám kovářčiny zástěry, Pasekovu dýmku, šafářovu čepici; modlitby pro starou Kytkovou ponese švakr — tomu dám knihy; ano, ten mi je ponese.“

Při vzpomínce na knihy zaplanulo Korálkovo líce blahou září. Však on nemínil jenom sousedům ochotně kupovati a přinášeti, měl za lubem i své plány, co koupí sobě. Toto „sobě“ zde znamenalo, že to bude vlastně dar pro celé Habartice i okolní sousedy. Chalupník se z celé duše těšil, co českých knih si v Praze koupí, těch milých, drahých mu pokladů — ale věděl také, kam, rovnou cestou — jen co na Hradčanech upřímnou pobožnosť vykoná — si pro ně zamíří!

Což, takový čtenář jako Korálek, vlastenec pravého zrna — ten aby nevěděl, kam si má v Praze zamířiti pro české knihy!

Vždyť Václav Matěj Kramerius, Korálkovi dobře známý Klatovský rodák, týž, jenž v Praze české kalendáře a české noviny vydával, spisovatel velepilný a národa svého milovný, měl po dlouho let již v Praze svou knihtiskárnu a výpravnu českých knih poučných i kratochvilných. Říkalo se tomu „česká expedice“ — jako bys chtěl říci „výpravna českých spisů a knih“.

Korálek věděl, kde říkají „U zlatého půl kola“ na Starém městě, těšil se, jak si tam zajde, s Krameriem pohovoří a knihy si vybéře. Kalendáře české, které tehdy byly něčím docela novým — právě proto, že byly české — měl všechny; vydalť jich Václav Matěj Kramerius v letech 1787—1798. ročníků celkem dvanáct, a bylo v nich čtení výborné. Též měl Korálek jím r.&amp;nbsp;1786 vydanou „Křesťansko-katolickou užitečnou domácí postilu“, výklady to sv.&amp;nbsp;evangelií na celý církevní rok, z níž vždy v neděli napřed čásť předčítával, nežli se dal do čtení světských spisů. Ba i nejedno číslo českých novin, tehdy převzácných, dostalo se Korálkovi do rukou, a nemeškal je sousedům předčítati. Vycházelyť od r.&amp;nbsp;1791 v Praze pod názvem: „Krameriusovy
cís. kr. vlastenské Noviny“ — a dnešní čtenář věru ani nedovede již pochopiti, jak tehdy český kalendář, české noviny, české knihy nad zlato byly vzácnější!

„Vida, vida!“ usmívával se chalupník Korálek, když tak Krameriova díla krajanům předčítal, „kdož by to byl řekl, čím se nám ten pan Kramerius stane. Však nejdu v Klatovech ani jednou podle „Černé růže“,&lt;ref&gt;Tak slul dům, kde se Kramerius narodil.&lt;/ref&gt; abych si naň nevzpomněl. Pamatuji ho také dobře jako studenta, když chodil do latinských škol.“

„Pan Kramerius je mladší než vy?“ ptali se sousedé.

„Jak pak ne,“ povídal Korálek; „mně bude o sv.&amp;nbsp;Barboře šedesát pět, Kramerius je o dobrých sedmnácte let mladší. Narodil jsem se r.&amp;nbsp;1742, pan Kramerius r.&amp;nbsp;1759; právě dva roky po bitvě u Prahy a u Kolína — panečku, do zlých časů přišel ten náš Klatovský krajan.“

„Však není dosud lépe,“ povzdychl kovář; „teprve nedávno přestaly ty strašlivé vojny ve Francii, kde lid odpravil hodného krále a královnu — a od té doby žijeme v samých válkách.“

„Ba,“ dotvrdil dědeček Kytka, „co se počalo mluviti o Bonapartovi, je s námi zle, a od té doby, kdy je Bonapart císařem, je teprve hůř a hůře. A věřte mi, sousedé, teprve budeme věděti, co je zle!“

„To pěkně prorokujete!“ křižovali se sousedé, „jen kdyby alespoň v naší České zemi už bylo lip — trvá to s námi dlouho, že se nemůžeme vzpamatovati.“

„Dá Pán Bůh,“ řekl vážně Korálek, „musíme si své české řeči vážiti a ji milovati, a vše se napraví. Nenaříkejte, přátelé! Ono je přece lépe, než bylo. Před několika lety ještě, a za mých mladých let zvlášť, nebylo po českých knihách ani potuchy — leda po nějaké sto, dvě stě let staré, která se přese všechny ty hrůzy a bouře, které přišly na Českou zemi, zachovala. Ale nové se nesepisovaly, ani netiskly — povídali o nás, že prý jsme již vymřeli, vyhynuli, že českého jazyka už vlastně ani není. A teď, chvála Pánu Bohu, začíná to pěkně. Mně se ty naše české knihy, jak se tak jedna po druhé hezky na světlo vydává, zdají býti jako skřivánci, kteří, kdyby přišli i za nejtužší zimy, přece jenom jaro zvěstují a nesou. Bude lépe — věřte mi, naše děti i děti jejich se toho dočkají.“

Tak vlastenecky vřele mluvívalo se u Korálků, když chalupník shromážděným sousedům vzácné tehdy české knihy čítával.

Ten poklad měl býti nyní rozmnožen, a Korálek se tou myšlénkou stále těšil. Otevřel tajnou přihrádku v zelené, kvítky a ptáčky ozdobené truhle a odměřil si, kolik tentokráte mínil na knihy věnovati. Spokojeně pohlížel na peníze, a klidný úsměv pohrával jeho rty. Věděl, že až jednou zavře oči k věčnému spánku, nebude jeho knihovna po léta střádaná a pořádaná, rozmetána, ale že ji syn jeho Petr v uctivosti a vážnosti zachová — tak jej vychovával již od nejútlejšího mládí.

V ustanovený den shromáždili se poutníci do děkanského chrámu Páně v Klatovech, aby z rukou pana děkana přijali požehnání na cestu. Zkušený vůdce výpravy, dobrý zpěvák a soukennický mistr Peregrin Pelikán pečlivým okem přehlížel své věrné, usmíval se, obcházel si je, ruce jim podávaje nebo s jednotlivci hovoře. Mezi poutníky bylo zvláště hodně žen a dívek, stařen, ba, byli tu i výrostkové obojího pohlaví, nelekající se obtíží dálné pěší cesty.

Rázem páté hodiny zahlaholily na cestu zvony, korouhve zavlály, poutníci se pokřižovali, poručili se do ochrany Páně, Peregrin zanotoval zvučným a daleko se rozléhajícím hlasem, sbor vpadl mu do noty — a celá „pouť“ pohybovala se zvolna po silnici ke Štépánovicům, Koušínu a Švihovu, kdež se k ní poutníci i poutnice, na silnici u příkopu sedící a jich očekávající, zvolna přidružovali, tak že, nežli se přiblížili k Plzni, bylo jich asi dvakráte tolik, nežli když vyšli z Klatov.

Do Plzně dorazili po páté hodině odpolední, a vůdce Pelikán uznal, že po odpočinku půjdou dále, aby dorazili do Dýšiny, kdež měli nocovati — bylo jim tedy jíti ještě přes dvě hodiny cesty. Na nocleh došli asi k deváté hodině večerní a že tam byli již očekáváni — měli ve dvou stodolách připravený nocleh, v jedné muži, ve druhé ženy a dívky — ulehli ihned po namáhavém a dlouhém pochodu a spali až do bílého rána. —

Příštího dne, před samým večerem, dorazili k Berounu a ostali tam přes noc. Teprve třetího dne, ke třetí hodině odpolední, za střídavého zpěvu a hlasitého modlení došli do královské Prahy a rozešli se po známých, kde který koho měl, nebo po výsadních hospodách, kde za několik krejcarů společně dosti pohodlně mohli přenocovati. Někteří dali však přednost tvrdému lůžku na památném Karlově mostě, a tam přespali, skrovně večeříce a snídajíce ze zásob, jež si byli přinesli z dalekého domova.

Čtvrtého dne, právě o sv.&amp;nbsp;Janě Nepomuckém, vykonal Matěj Korálek z hloubi srdce pobožnosť ve chrámě Svatovítském u stříbrného hrobu světce a všecek potěšen ubíral se po zámeckých schodech dolů do Prahy. Chvílemi stanul a díval se na krásný pohled, jenž se tu zrakům jeho jevil.

„Podívám se na tebe, Praho, podívám,“ povídal dobrácky sám k sobě, „však dobře vím, že už tě neuvidím. Kde pak! Teď je mi šedesát pět, a v několika letech — a snad i dříve, kdo ví, kde budu!“

A jakoby si obraz Prahy na dlouho, na vždy snad v duši vtisknouti chtěl, pohlížel hodnou chvíli na slavné naše město, a bylo znáti, že je pohnut. Koho by pohled na Prahu do duše nedojal a nerozechvěl!

Po chvíli vytrhl se ze zamyšlení a statečně kráčel na Staré město.

„Jenom abych pana Krameriusa zastihl,“ myslil si, „rád bych si s ním přece pojednal — do Prahy snad již nepřijdu nikdy, a přece bych rád Klatovského rodáka a krajana viděl.“

V domě „U půl zlatého kola“ řekli chalupníkovi: „Tady už tři roky „česká expedice“ není; pan Kramerius se přestěhoval k „Červenému srdci“, a loňského roku koupil Hrabovský dům na Starém městě, č.&amp;nbsp;173. nebo dle starého číslování 232. — ale ptejte se jen po „Hrabovském domě a české expedici“, snadně trefíte.“

„Tak vida,“ prohodil Korálek, „pan Kramerius má knihtiskárnu ve svém domě, nu, toho mu věru přeji!“

Potkav slušně oděného pána, smekl uctivě čepici a ptal se ho, kudy přijde do Hrabovského domu do české expedice.

Pán si českého sedláčka změřil od hlavy až k patě a velmi zadrhovaně, přízvukem cizím, pronesl několik nesnadno srozumitelných českých slov, z nichž však Korálek přece poznal, že pán o tom praničeho neví.

Poutník šel dále, a druhý pán, jehož poníženě a uctivě se zeptal, odpověděl mu něco německy a šel dále; Korálek tomu nerozuměl.

„Jaká pomoc,“ usmál se; „ty, milý brachu, neumíš česky a já zase německy, to je pak nesnadné mluvení. Ale já se přece doptám.“

Tu viděl kráčeti vážného pána, přívětivého a veselého pohledu, vysokého čela a laskavého vzezření: na první pohled poznal, že je kněz.

„Ten to jistě ví, a česky také asi dobře umí,“ pomyslil si Korálek a již přistoupil k pánovi, a chtěje mu líbati ruku, prosil ho, aby mu pověděl o „české expedici“.

Neznámý však rychle vztáhl ruku vzhůru, aby mu ji poutník políbiti nemohl, a pravil jadrnou češtinou: „Právě tam také spěchám, a abyste se nemusil již nikoho ptáti, pojďte se mnou, rád vás tam dovedu. Máte tam zajisté s panem Krameriusem nějaké řízení?“ ptal se.

„Ano, prosím, milostpane, jdu k němu. Rád bych koupil v „české expedici“ nějaké knihy.“

Kněz pohleděl překvapen na chalupníka, a cosi jako radost objevilo se na jeho tváři.

„To jste hodný,“ řekl vřele, „to zajisté že rád čtete, viďte?“

Chalupník byl milou upřímností kněze příjemně dojat a odpověděl nelíčeně: „České knihy čísti, milostpane, je má největší radosť a potěšení, neznám jiné zábavy. Co koupím, to předčítám celé naší vesnici, a často přijdou i přespolní z Obytce, Kraslic, Plančic, někdy až z Kydlin, ba i z Bolešína. Ale teď, co mám, kříž na kříž jsme už přečetli, tak se na tu českou expedici těším, že zase něco nového dostanu.“

„Vidíte,“ podotkl kněz, „mluvím s vámi malou chvíli, a již vás mám rád. Ano, takových čtenářů a milovníků knih naše rodná země potřebuje! Ale tady právě jsme před „českou expedicí“ — pojďte za mnou, dovedu vás!“

Václav Matěj Kramerius byl doma a uvítal příchozího kněze jako dávného dobrého známého.

„Vedu vám horlivého čtenáře,“ usmál se duchovní, „ptal se po vás a „české expedici“, tedy jsem ho sem dovedl.“

„To jste nalezl výborného průvodce,“ podotkl Kramerius, obraceje se ke Korálkovi. „Svatojanský poutník, příteli, nemýlím-li se?“

„Ano, to jsem, pane Krameriuse, a ještě k tomu váš krajan, jsem z Habartic.“

„Z Habartic!“ zvolal radostně Kramerius a podával příchozímu ruku. To ovšem jsme krajané! Posaďte se — za malou chviličku jsem zde k vašim službám, jenom několik slov s velebným pánem promluvím.“

Korálek si usedl a rozhlížel se po skříních, na nichž všude bylo narovnáno plno knih. Na pultě ležely noviny, kalendáře, potištěné archy, ve knihy dosud nesrovnané — všude znamení čilého ruchu a života.

Za chvíli vyšel Kramerius z vedlejšího pokoje s velebným pánem, a kněz, potřásaje pravici Korálkovi, pravil: „Tak s Bohem, vlastenecký venkovane! Jen hodně z těch českých knih čítejte! Bude vám to ku cti a vlasti naší ku prospěchu.“ Usmál se přívětivě a odešel.

„Znáte ho?“ ptal se Kramerius, za odešlým ukazuje.

„Můj ty Bože, jakž bych ho znal! Potkal jsem ho na ulici a myslil jsem, že jako velebný pán přece bude česky umět. Proto jsem ho poprosil, aby mi pověděl, kde je česká expedice.“

„Ten pán,“ vysvětloval Kramerius, „je Jan Bohumír Dlabač, slovutný spisovatel, vlastenec, správce znamenité knihovny v klášteře na Strahově.“

„To je pan Dlabač?“ opakoval Korálek a rozpomínal se. Nu, jméno jeho je mi dosti povědomo, ale teď honem si nemohu vzpomenouti, kdy a kde jsem je slyšel. Velebný pán Dlabač… Dlabač… Již vím!“ zvolal radostně. On též psal do „Hlasatele“ a „Dobrozvěsta“, není-li pravda? A pak jsem něco od něho četl v „Čechoslavu“!“

„Výborně!“ pochválil Kramerius. „Chystá nám mnohá a veliká díla, která teprve tiskem vyjdou; teď právě dokončil dějiny kláštera Strahovského. Jan Bohumír Dlabač, příteli, již od roku 1783., tedy plná dvacet čtyři léta, sbírá pomůcky, aby mohl sepsati a vydati veliký slovník o všech umělcích a učencích českých; vyjednával též již s pány stavy českými, aby náklad na velikolepé dílo toto nesli.&lt;ref&gt;Slovník onen vyšel o třech svazcích v letech
1815—1818.&lt;/ref&gt; Knihovnu Strahovskou obohatil několika tisíci knihami, rukopisy, obrazy a jinými vzácnostmi. Mimo to je i výtečný hudebník a řídil po několik let chrámovou hudbu na Strahově.“

„To jsem věru rád, že jsem ho poznal,“ těšil se Korálek. „A jak vy, pane Krameriuse, se pořád máte? Vždyť vás pamatuji jako studenta, když jste v Klatovech do latinských škol chodil! Tomu ovšem jest již dávno přes třicet let! Prosím vás, jak jste se stal vydavatelem českých knih? Jestli vás nezdržuji — chci koupiti několik knih potom — prosím vás, řekněte mi to!“

„S radostí, milý krajane! Ale zde, v expedici, byli bychom vyrušováni — odejděme do vedlejší světnice. Sem se pořáde trousí lidé.“

„Václave!“ zvolal na jinocha asi patnáctiletého, „obstarej zatím koupi a prodej a nezapomeň ničeho zanésti!“ Mladík se usmál a kývnul hlavou.

„To je můj syn,“ podotkl Kramerius, představuje hocha Korálkovi.

„To už máte tak velikého syna?“ divil se chalupník. „Můj ty Bože, jak ten čas utíká! Člověk ani sám neví a nepozoruje, jak je stár! Ale hezký hoch, urostlý jako panna — můžete z něho míti radosť!“

Ve vedlejší světnici pohostil Kramerius poutníka krajana a jal se vypravovati:

„Když jsem přišel z Klatov z latinských škol do Prahy, počal jsem studovati práva, chtěje býti právníkem. Tehdy seznámil jsem se s některými vynikajícími vlastenci českými, učenci a spisovateli: i počal jsem, rovněž jako Pelcl, Procházka, Dobrovský, Ungr a jiní starati se o zvelebení a pozdvižení velice kleslého a zanedbaného jazyka českého. Četl jsem staré knihy české, a tu jsem, milý příteli, poznal, jak krásná, ku všemu vzdělání a ku všech myšlének vyjádření způsobilá jest řeč česká, i byl bych málem hlasitě plakal, když jsem si vzpomněl, jak je ponížená, že prý by jazykem českým ani nebylo lze sepsati povídku nebo snad dokonce báseň. Chybí prý nám významy, slova, naše řeč prý je pomíšena na polo s němčinou, a každý rozumný člověk prý se dávno vzdal myšlénky, že by s českou řečí daleko dojíti mohl. To vše mě bolelo, i umínil jsem si pevně, že se věnuji toliko českému spisovatelství. Práv jsem docela nechal, a pan Dobrovský mi opatřil místo u rytíře Jana Neuberka, kde jsem důležité staré české listiny přepisoval a byl jsem tam správcem veliké a rozsáhlé knihovny.“

„O panu Neuberkovi jsem četl ve vašich „Vlastenských Novinách“,“ doznával Korálek, „a pamatuji se, že to byl jen hlas chvály.“

„A to zasloužené,“ dotvrzoval Kramerius, neboť pan Neuberk byl upřímný milovník jazyka a národa českého, a nyní jeho syn rovněž ve šlépěje hodného a nezapomenutelného otce vstoupil. Sem scházívali se všichni tehdejší vlastenečtí spisovatelé a učenci, a se všemi jsem se seznámil. Bylo mi blaze, ale netrvalo to dlouho. — Pan Neuberk r.&amp;nbsp;1784. zesnul, a bylo po mém krásném a bezstarostném opatření.“

„A pak jste počal vydávati noviny,“ řekl rychle Korálek; „to vím.“

„Ano, ale nebyly moje. Byl jsem ve službě pana Šénfelda, vždyť se pamatujete, že noviny ony se jmenovaly „Šénfeldské cís. kr. poštovské Noviny“; první číslo svých vlastních novin vydal jsem dne 7.&amp;nbsp;července r.&amp;nbsp;1789; a od té doby vydávám je stále. Mám tedy nyní, jak vidíte, knihkupecký a novinářský obchod — jen že ovšem neprodávám toliko knihy, nýbrž sepisuji je též.“

„Děkuji vám, milý pane Krameriuse, za vaše vypravování; já přišel koupit nových knih a rovnou k vám do „české expedice“. Abych se vám přiznal, já nečtu ani knihy, nevidím-li na ni vytištěno: „prací a nákladem Krameriusovým“ — to již vím, že se člověk neošidí, že je to něco pěkného a dobrého.“

„To mi tuze lichotíte,“ děkoval mu Kramerius, „a jsem potěšen, že mám tak dobrého přítele. Kéž bych jich měl ještě více. Tak prosím, pojďme do expedice, a vybéřete si, co vám libo.“

Korálek všecek blažen těkal zrakem po knihách, z příhrady na příhradu.

„Nejdříve snad něco kratochvilného, aby se to hodně líbilo?“ radil Kramerius. „Tady máme některé“ — a vyňal z příhrady několik svazků: „Hrabě Rožmberk“, „Zdeněk ze Zásmuk“.

Korálek vzal obě knížky do ruky, obrátil několik listů a kvapně pravil: „Ano, ano; obě si vezmu.“

„Ještě některé?“ otázal se Kramerius.

„Inu ovšem!“ podivil se Korálek a dodal: „Pro dvě malé knížky přece nepůjdu z Habartic do Prahy.“

„„Arabské pohádky“, jsou vtipné a budou se vám líbiti; „Marau a Onyra“, východní povídka, potom knížka s názvem „Rozličné povídačky“ — přejete si?“

„Jen sem s nimi,“ zvolal rozjařený Korálek, „kdo pak ví, zda-li ještě někdy do Prahy přijdu — už sotva kdy! Ať mám tedy zásobu až do smrti!“

„Pak zde máme čtení o „Rybrcoulovi“ a „Čarodějnici Megeře“ a knížku o „Anežce, královně sicilské“…“

„To vše mohu potřebovati,“ hlásil se Korálek a již sám se probíral v jednotlivých příhradách, vytahuje z nich knihy, na nichž byly nápisy: „Básně o čarodějnicích“, „Skalní duchové“, „Ferdinand a Kalisto“. „Kolik jich to mám?“ počítal. „Jedna, dvě… osm, ano, osm jich mám. To bych snad měl kratochvilných dosti — ale, když jsem již tady, alespoň celý tucet těch kratochvilných si vezmu!“ A po těch slovech vybral si ještě: „Žert a pravda“, „Zazděná slečna“, „České Amazonky“, „Zrcadlo příkladů“ — knihy ne sice samým Krameriem sepsané, ale vlastenci jinými, jako byli: Šedivý, Rulík a jiní, kteří ku sepisování knih Krameriem byli vybízeni.

Korálek byl ve svém živlu a jen jen zářil. „Víte, pane Krameriuse, já si počínám takto: aby lidé měli ve čtení a knihách zalíbení, začnu čísti povídky a zábavné příběhy a historie, to se jim líbí a přijdou po druhé zas. A když se jim již v poslouchání zalíbilo, vezmu něco vážného, naučného a pak střídám kratochvilné s poučným.“

„Právě tak, milý krajane, i já jsem jednal a jednám. Náš lid dávno odvykl českým knihám a českému čtení. Máme-li v něm roznítiti chuť a lásku k tomu, třeba mu podávati napřed spisy kratochvilné, které baví, aby ho čtení těšilo, aby knihám tak zvolna přivykl a potom i vážné a poučné rád čítal.“ Tak vyslovil se i Václav Matěj Kramerius.

Korálek, jemuž bylo mezi knihami volně jako rybě ve vodě, prohlédl v rychlosti svou velikou tobolku, v níž měl peníze uloženy, a zvolal vesele: „Peněz, chvála Bohu, jsem si vzal dosti s sebou — budu tedy vybírati dále, rád to ponesu! A teď, pěkně prosím, nějaké ty poučné — z každého něco!“

I těch bylo v „české expedici“ dosti. Mezi jinými knihami toho druhu vybral si Korálek: „Večerní shromáždění Dobrovické obce“, „Dobrá rada v potřebě aneb vypsání života Davida Opatrného“, „Cesta do Arabie a země Svaté“, „Historické vypsání, kterak čtvrtý díl světa, Amerika, od Kolumba vynalezena byla“, „Přítel lidu“, „Cvičení dítek jednoho každého stavu“, „Veselí a smutní příběhové nezkušených dítek“, „Mravové šlechetných dítek“ a ještě mnoho jiných, tak že měl notný balík, jejž pěšky nésti z Prahy až do Habartic nebylo věru pražádnou maličkostí, což mu též Kramerius připomenul.

„Eh, co!“ řekl vesele a bezstarostně Korálek. „Je nás poutníků mnoho, a mezi nimi někteří, kteří rádi přicházejí do mé chalupy, když předčítám. Když rádi slyší, ať také rádi nesou! Ne, že bych sám nechtěl ničeho nésti, ale ať mi pomohou, přidělím jich každému několik, a poneseme to, jako nic!“

„Málem byl bych zapomněl,“ připomínal Kramerius, „upozorniti vás na knížku, která ještě sice úplně nevyšla — není sešita dosud, ale právě opustila tiskárnu. Mám zde všechny archy, a vy byste si to doma v Klatovech dal knihaři, viďte?“

Při tom sebral několik archů, položil na sebe, podíval se, zdali tak k sobě náleží, a podal je Korálkoví, jenž četl název: „Mladší Robinson“.

„Kniha ta je znamenitá,“ doporučoval Kramerius, „původně v anglické řeči sepsaná, a již před osmdesáti osmi roky poprvé na světlo vydaná. Do všech evropských řečí byla již přeložena, jen my jsme jí dosud neměli. Tu si vezměte, bude se vám líbiti!“

Korálek děkoval za upozornění, Kramerius mu archy „Mladšího Robinsona“ svázal silnou nití, a chalupník je přidal k ostatním knihám ve vaku.

Byl to skutečné první český „Robinson“, kniha mládeži i dospělým tak veleznámá a milá, a od té doby velmi často znovu a znovu vydaná. Zásluhou Krameriovou byla tehdy poprvé v rouše českém spatřila světlo světa.

„Tak, nyní, prosím vás, mi to vše spočítejte,“ žádal chalupník.

Kramerius vypočítal značný obnos a dodal s úsměvem: „Že jste krajan a odebral tolik knih, dám vám slušnou srážku, a táži se upřímně: chcete slevení na penězích, nebo abych vám přidal knihy?“

„Ty můj Bože!“ radoval se Korálek. „Toť víte, že knihy, vždyť do „české expedice“ jistě už jak živ nepřijdu! Knihy mají u mne větší cenu než peníze, a alespoň si budu moci vybrati ještě, nač jsem měl tady již chuť — víte, nejraději bych vám celou expedici odnesl do Habartic!“

Kramerius se zasmál a přidal k odebraným a zaplaceným knihám ještě hojně knih nádavkem.

Korálek zdvihl těžký vak, svázaný silnými provazy, děkoval Krameriovi a dávaje mu s Bohem, pravil: „Nu, a zdali pak vy se přece někdy také k nám a do svého rodiště podíváte? Měli bychom radosť, kdybyste přišel!“

Kramerius se zasmušil. „Chystám se rok co rok,“ odtušil, „ale vždy pro mnoho práce se to pak nestane. A rád bych, než umru, viděl ještě tiché a utěšené kraje, kde jsem žil první dětská léta u drahých rodičů!“

„I nepovídejte o smrti, takový mladý člověk! Inu, ovšem, Pán Bůh dopustí, a je konec, nejsme tu nic: ale schází vám ještě dosti do padesátky, a statný jste. Přijďte jen, přijďte!“

„Nevím, nevím! Pozdravujte ode mne Klatovy, Černou věž, na zvonici „Ondřeje“, jehož jsem tak rád slýchal, pozdravujte „Hůrku“ a „Křesťanský vršek“ i to krásné údolíčko, kde jsem tak rád prodléval… pozdravujte každý strom a kámen, každého přítele, který se na mne dosud pamatuje…“

A když se již Korálek ocitl na ulici, setřel kvapně slzy, aby jich nespatřil kupec, jenž právě pro nějaké knihy do české expedice přišel.

Korálek si postavil veliký balík na chodníku, aby si oddechl, a vyňav tobolku, počítal opatrně peníze, nehledě, že je na ulici. „Panečku, vydal jsem skoro vše, co jsem měl; co mi zbývá, tím jen tak tak uhradím dnes nocleh a nějaké to do huby dání, a přijdu domů jako po vyhoření. Ale což, nic neškodí, jen když mám knihy… A mám jich, chvála Bohu! více než nejbohatší sedlák, ač jsem jen chalupník…“

A prostrčiv svou sukovitou hůl pod provaz balík spínající, přehodil si drahocenné knihy na záda a putoval pomalu po ulici ku svému bydlišti, výsadní hospodě, aby tam ještě strávil jednu noc a ráno kráčel zase dlouhou a dlouhou poutí ku domovu.

„Dnes,“ povídal sám sobě, „nepůjdu už ani krok. Jsem všecek zemdlen tím chozením; odpočinu si a budu čísti, jinak bych ani nedošel. Je to kus země, z Prahy až k nám! Ale čísti nebudu, to si nechám až doma; ale budu se tak v těch knihách probírati a jimi se těšiti; na čtení bude času dosti!“

{{Oddělovač|* * *}}
Toho dne po svatém Janě, o páté hodině ranní, měli se dle moudrého výpočtu a plánu zkušeného vůdce výpravy Peregrina Pelikána všichni poutníci sejíti na Smíchově před farním kostelem sv.&amp;nbsp;Filipa a Jakuba, odkudž pak měli se vydati za hlasitých modliteb a zvučného zpěvu na cestu k domovu.

Scházeli se a byli skoro všichni pohromadě, když tu se přihnal Matěj Korálek se svým velikým balíkem knih.

Slavošovický švakr Václav, jenž noclehoval jinde u nějakého vzdáleného příbuzného, přivítal jej slovy: „Nu, jakž, švaře? Nezapomněl jsi nic?“

„Jak vidíš, mám knih dost a dost. Některé mi vezmeš, a ještě tuhle kmotr ze Švihova a Ostřetický Stodůlka také, ostatní již unesu.“

„Vidím, že se pachtíš s knihami,“ povídá švakr, „a rád ti je ponesu, ale nezapomněl’s rychtáři na paraple a Medlínovi na hůl? Máš jen svou hůl, toť bych přec viděl, kdybys to nesl.“

Po těch slovech Matěj Korálek zbledl a počal se škrábati za uchem.

„Vidíš!“ smál se švakr, „že jsi zapomněl!“

Korálek se tloukl do čela, jako když se viníme velikou zapomnětlivostí.

„Nu, co stojíš jako sloup?“ naléhal švakr. „Co se ti stalo, že nemluvíš?“

„Ach, švakře, to je nehoda! Já nezapomněl jenom na „paraple“ a na hůl, já zapomněl na všechno… a to v té „české expedici“, když jsem se tak pěkně s panem Krameriusem bavil a knihy vybíral… a co horšího, švakře: já v té ráži zapomněl, že mám u sebe cizí peníze… utratil jsem to do krejcaru za knihy, na věci jsem ani nevzpomněl… co teď?“

A ubohý kmotr přebíhal s místa na místo, jako činí v zimě ten, kdo dlouho stojí na jednom místě, aby se zahřál; jen že Korálkovi bylo při tom teplo až dost.

Rozhovor jejich poslouchali skoro všichni poutníci i vůdce Peregrin Pelikán. Ten pravil: „Pro všechny možné příhody brávám s sebou vždy několik zlatých, neboť všelicos se nám už stalo za ta léta, co mi pán Bůh dává zdraví, a já procesí o pouti vodím. Zapůjčím vám, pantáto Korálku; s prázdným do Habartic nesmíte.“

„Zaplať pán Bůh!“ radoval se Korálek; „mám v truhle trochu peněz a hned vám to oplatím, jak přijdeme. Měl bych nevůli a litoval bych Kytky i Kytkové, že jim nenesu modliteb, jsou staří lidé; a Paseka, dědeček výměnkář, těší se na dýmku… Kam jsem jen hlavu dal, já zapomnětlivý, roztržitý člověk!“

„Jdete tedy a kupujte, my zatím půjdeme, a vy nás snadně dojdete; jaká už pomoc! Nesmíte několika krejcarů litovati, když je to takové, až dohoníte na silnici vůz, sveze vás hodný kus za námi. Tady u Prahy to stále jezdí. Dorazíme dnes, pantáto, do Cehovic za Žebrákem, dá-li Pán Bůh, tam se sejdeme.“

Chalupník přijal od Pelikána peníze, kladl švakrovi a Stodůlkovi z Ostřetic na srdce, aby mu dobře opatrovali knihy, odevzdal jich čásť ještě staré Obrázkové z Drslavic, rozloučil se a pospíchal do Prahy, nakupovat věcí.

Korouhve se zdvihly, zavlály, Pelikán zanotoval známou píseň, a celé procesí hnulo se ku předu…

Než zvonili poledne, měla mladá kovářka na dvě zástěry, výměnkář Paseka novou dýmku, šafář čepici, Zárubka dlouhý, převěsný šátek, Medlín hůl, babička Kytková modlitby, a rychtář pořádné paraple, mimo to zbylo Korálkoví ještě z Pelikánovy půjčky tolik, že mohl koupiti něco své ženě i synovi z Prahy „pouti“…

„Tak vida,“ vykračoval si dlouhým krokem na silnici k Chrášťanům a Dušníkům, „každému vezu, čeho si přál, a knih mám, až radosť… Jen aby mi žádnou neztratili!“

Za Dušníky dohonil jednokoňský vůz s plachtou; za zpropitné vozka ho svezl, a večer shledal se Korálek šťastně s ostatními poutníky v Cehovicích.

Příštího dne noclehovali za Plzní, a třetího dne byli zase doma…

Téhož podzimu a zimy kynul čtenáři Korálkovi i posluchačům jeho vzácný požitek. Měli knihy, a jimi vracel se v ně český duch, české vědomí, láska ku vlasti a národu…

Ale Václav Matěj Kramerius do svého rodiště již ani na krátkou návštěvu nepřišel. Ani ne za rok po návštěvě Korálkově, ten týden po sv.&amp;nbsp;Josefu, dne 24.&amp;nbsp;března r.&amp;nbsp;1808. odnesen byl za velikého účastenství na svaté pole do Volšan.

Václav Matěj Kramerius sám o sobě kdysi pravil: „Vše, co od mladosti své jsem konal, psal, mluvil a podnikal, směřovalo jedině k tomu, bych krajanům svým vůbec prospíval, vždy a všude posloužil, a vše dobré mezi nimi rozšířil.“

Tato slova starého a zasloužilého vlastence měla by býti heslem každého Čecha!

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rfjvj8wjqd9h5dvwf9pyfe6ea15yq2b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z českého světa/„Píseň Čecha“</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10511</id>
    <revision>
      <id>337547</id>
      <parentid>235055</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337547</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10361" sha1="ai75j7loo862o76llyjm8trt506czsn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z českého světa
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = „Píseň Čecha“
  | PŘEDCHOZÍ = Ze života českého komedianta
  | DALŠÍ = Český Kanova
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = „Píseň Čecha“
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Z českého světa. Sbírka prvá.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;42–48.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11225036}}
}}

{{Forma|proza}}
Byly tři hodiny; z Hořínské školy vycházela mládež. Slušně, mravně, v pěkně seřaděných dvojstupech: napřed ta drobotina, chlapečkové, děvčátka, pak větší a větší — šlo to za sebou, jak píšťaly u varhan. Pan učitel Václav Josef Rosenkranc stál mezi dveřmi a pečlivým okem sledoval své svěřence. Vzpomínal, jak i on kdysi jako chlapec zdejší cestičky kolem školy šlapával.

Tomu ovšem bylo velmi dávno. Nejčastěji sem chodíval s houslemi. Tatínek jeho Václav Rosenkranc, počestný soused a kolář Hořínský, přivedl malého ještě Vašíčka k tehdejšímu panu učiteli Nechlebovi a doporučil mu jej slovy: „Rád bych, pane učiteli, aby ten můj hoch trochu té muziky se naučil. Je to dobré, a kdyby člověk ničeho mimo ni neuměl, přece se ve světě neztratí. Českému muzikantovi je celý svět otevřen. Tak prosím vás, vezměte chlapce do cviku — nebudu toho žádati darmo.“

Pan učitel Nechleba pohladil malého Václava, jenž brzy na tatínka, brzy na něj pohlížel, a několika srdečnými slovy dodával mu odvahy. Od té doby chodil pak kolářův Vašík s houslemi do školy, a pan učitel si jej velice chválil. Prospíval rychle, tak že se brzy pak učil i hře na piano a na dechové nástroje; to přimělo otce jeho k tomu, že jej dal do Prahy na učitelství, k němuž měl mladý Václav velikou chuť.

Roku 1814. byl sedmnáctiletý Václav Josef Rosenkranc již „pomocníkem učitelským“, jak se tehdy říkalo. Vyučoval v Kmetiněvsi, na Mělníce, ve Vtelně, a po mnoha letech dostalo se mu školy Hořínské.

Nyní, ve tři hodiny, propustil mládež, a když i poslední žáček zrakům jeho zmizel, zašel do světnice a zasedl zamyšlen k pianu. Přehlížel notový papír, probíral se v různých svých hudebních skladbách, chvílemi ozval se na pianě troj- nebo čtyřzvuk, a pan učitel tak byl zabrán do svého hudebního pozorování, že po dvakráte neslyšel, jak ho manželka volá k svačině.

Po třetí přišla paní Alžběta sama. Tiše otevřela dveře u světnice a pravila vlídně: „Pojď k svačině, Václave! Odpočiň si přece a nech trochu té hudby! Vždyť se namáháš po celé dny a večery.“

Měla pravdu paní učitelová. Manžel její bylť složil veliké množství mší a skladeb, a když Chmelenský počal vydávati „Věnec ze zpěvů vlastenských“, roku třicátého pátého a šestého, ve kteréžto sbírce uveřejňoval zdařilé nápěvy písní s průvodem piana, posýlal mu Hořínský pan učitel Rosenkranc nejpěknější příspěvky.

Ano, ano! To bylo právě to, co jej činilo tak zamyšleným. Několik dní četl si stále krásnou píseň: „Kde můj je kraj, kde má je vlasť?“ Složil ji vlastenecký kněz a básník Fr.&amp;nbsp;Vacek-Kamenický. Byla tak pěkná, vřelá, a při tom tak prostá a dojemná, že si pan učitel myslil: „Jen aby se mi k ní též nápěv tak podařil, jak se podařila Vackovi slova!“

Sotva se nasvačil, počali se scházeti malí hudebníci s houslemi, a za chvíli ozývaly se z Hořínské školy zvuky houslí a nesly se daleko po březích Vltavy a Labe, jež nedaleko Hořína sestersky do náruče si padají; ohlas jejich zazníval i v zámeckém parku, a sta a sta zpěvných ptáků mísilo své jásání s touto hrou, z Hořínské školy sem se nesoucí.

K večeru pak zněla ze školy hudba celého sboru a v ni mísil se zpěv dívek, chlapců i dospělých; Rosenkranc stál uprostřed hudebníků a zpěváků, kýval hlavou a dával oběma rukama takt; zkoušeli novou a krásnou jeho mši, již byl složil. Bylť ji skromný učitel Hořínský poslal slavnému rodáku svému Janu Vitáskovi, znamenitému hudebnímu skladateli, jenž se r.&amp;nbsp;1770., tedy 27&amp;nbsp;let před Rosenkrancem, byl narodil.

Vitásek byl skladbou jeho všecek potěšen. „Měl jsem z vás radosť, Václave!“ psal mu. „Jen pište a skládejte, jste k tomu nad jiné povolán.“

Hudebníci se rozcházeli, zpěváci přáli panu učiteli a paní učitelové „Dobrou noc“, ale ani potom neoddal se pilný Hořínský skladatel odpočinku. Ještě bylo slyšeti zvuky piana, a Rosenkranc v tiché letní noci skláněl se u svíčky nad notovým papírem, jenž se znenáhla pokrýval hlavičkami různých not, jež měly teprve hudebníky k životu býti probuzeny. Skládal tu o závod se slavíky, jichž jásání a žaly zaznívaly od křovinatých břehů labských po celou noc až sem k tiché škole Hořínské…

Ráno, ještě než slunce vyšlo, byl již Rosenkranc na nohou. Nemohl spáti. Vackova píseň stále mu zněla v uších. Vyšel ze školy; bylo ticho, tichounko, jen odněkud od Vltavy ozýval se dívčí zpěv, a kdesi ve výšinách trylkoval skřivánek. Do šumění sesterských vln Vltavy a Labe zadouval slabý větřík, a tu a tam ozval se slabý, jako nesmělý hlas probouzejících se pěvců.

Pan učitel kráčel porosenou travou ku břehu Vltavy, sednul do malé lodičky zde k vrbě přivázané — byla to lodička jeho — a zaměřil k Ouporu, ku krásnému Ouporu, před ním se rozkládajícímu. Tam uvázal loďku ku starému kmeni a zmizel ve stínu dubů velikánů. Ctihodné tyto stromy tvořily zde temný, neproniknutelný stín, jen ve větvích jejich počínalo již býti živo; ptáčkové se budili, zpívali, šveholili a hovořili až milo.

Rosenkranc usedl na věkovitý kmen a zedíval se v překrásnou, bujnou přírodu. Již odevšad zazníval sem srdečný hlahol skřivánků, v nebeském modru se koupajících. Hořínský pan učitel v myšlénky pohroužen, sňal klobouk s hlavy již prokvétající a jal se čísti znovu Vackovu vřelou píseň:

&lt;poem&gt;
„Kde můj je kraj? Kde má je vlasť?
To jméno má největší slasť!
Není to blud, není to klam,
zem českou za svou vlasť že mám;
není mi země jako země;
hlas přírody to volá ve mně,
a srdce mé volá s plesem,
v Čechách že já jen doma jsem.“
&lt;/poem&gt;

V tom počalo vycházeti slunce… Nádherné, veliké; ohnivé šípy jeho proletěly nesmírným prostranstvím k zemi a vytryskly s nebes, oděných purpurem; na každém listě hrálo zlato jeho záře; do temných stínů Ouporu padlo a zahrálo v mechu, jakoby tam rozestřel třpytivých, nekonečné malých démantků, padlo na vlny Vltavy a Labe, a ty se zastkvěly jako veliké zrcadlo; hlučněji zajásali ptáci, pozdravujíce nebeského dárce svitu a tepla; všude jako kouzlem rázem nastal život, den, probuzení!

Rosenkranc, jakoby čásť tohoto kouzelného svitu a tepla, tohoto čarovného zlata slunečního i v jeho duši byla padla, rychle vyňal z kapsy papír, načrtl na něm tužkou pět notových řádek a psal rychle notu za notou; řinuly se jako příval, jakoby mu to někdo na rychlo diktoval; v několika minutách byl se svou prací hotov, přehlédl ji ještě zkušeným okem, zde onde opravil nějakou maličkosť a pak zazpíval právě složený nápěv k Vackově písni zvučným a příjemným hlasem, jenž se daleko široko rozléhal v Ouporských houštinách.

Zdálo se, že je skladatel se svou prací spokojen. Jako drahý poklad ukryl skladbu v kapse a pospíchal k lodici, a již vesloval přes Vltavu přímo k Hořínu. Uvázav lodici, vyskočil hbitě a jarým krokem, s okem zářícím kráčel ke škole.

Paní Alžběta byla ranním vycházkám jeho zvyklá, nicméně jí neušlo, že pan učitel má obličej rozradostněný a vyjasněný. Bylť věru v poslední době poněkud roztržit, a přičítala to tomu, že jest příliš zaměstnán hudebním skládáním.

Rosenkranc nevšiml se ani snídaně a pospíšil rovnou ku svému věrnému pianu. Usedl a ku složenému nápěvu z paměti hrál průvod a zpíval svou „Píseň Čecha“. Za malou chvíli načrtl i průvod právě hraný, a že již byl čas jíti do školy — ta drobotina se již byla sešla a hlučně se ve třídě bavila — doskočil do kuchyně, aby se nasnídal.

Paní Alžběta měla oči uslzené a marně snažila se zakryti své pohnutí. Pan učitel postřehl její pohyb, jak si setříti chtěla slzy, i zvolal polekán: „Co je ti, Bětuško? Proč pláčeš?“

Místo odpovědi položila věrná choť hlavu na jeho rámě a pravila pohnutým hlasem: „Nová píseň tvá, Václave, je překrásná! Nevím, které srdce by nedojala! Prosím tě — zazpívej mi ji ještě jednou!“

{{Oddělovač|* * *}}
Kdož neznal by této perly mezi písněmi, „Píseň Čecha“! Sotva objevila se ve „''Věnci''“ v Praze vydávaném, rozlétla se po celých Čechách a byla přijata s největším nadšením. Rozléhala se v salonech, besedách, v domě boháče i v chýži chuďasa, na polích, lukách i lesích, pěli ji mužové, dívky i děti, a naše školní mládež ráda a od srdce si ji zazpívá. Máť slova v čítance, a není snad ani jediného učitele českého, aby ji nebyl s mládeží sobě svěřenou zpíval.

Hořínský učitel Václav Josef Rosenkranc, skladatel krásné této písně, v letech padesátých čtvrtých již nevyučoval. Za horlivou činnosť školní i skladatelskou dostalo se mu mnohých uznání a vyznamenání. Přestěhoval se na odpočinek do Prahy, kdež byl varhaníkem u sv.&amp;nbsp;Tomáše a později u Anglických panen.

Na konec stůjtež zde stručné řádky, jak se o něm (mezi jinými úsudky) po smrti jeho psalo:

„Rosenkranc složil ku dvěma stům skladeb a skládal horlivě až do své smrti, která ho dne 3.&amp;nbsp;prosince r.&amp;nbsp;1861 zasáhla. O píseň českou získal si veliké zásluhy, a kdyby nebyl více složil než „Píseň Čecha“, ryzí to perlu českou, byl by již tím trvalý pomník v národě svém si zbudoval.“
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ai75j7loo862o76llyjm8trt506czsn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z českého světa/Český Kanova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10512</id>
    <revision>
      <id>337546</id>
      <parentid>257829</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337546</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="25744" sha1="rz2u63bb480ht1okytkzn5vsv52l1k8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z českého světa
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = Český Kanova
  | PŘEDCHOZÍ = „Píseň Čecha“
  | DALŠÍ = V kostelní věži Královédvorské
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Český Kanova
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Z českého světa. Sbírka prvá.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;49–66.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11225036}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Václav Levý|Václav Levý]], [[w:Antonio Canova|Antonio Canova]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Ze zašlých dob (Vilímek)/Václav Levý|Ze zašlých dob/Václav Levý]]
}}

{{Forma|proza}}
Ve vsi Nebřežinách, v Plzeňsku, sousedka Koníčková vyběhla z chalupy a postavila se pod zídku, dělící její majetek od vedlejšího baráku, odkud zazníval vadivý hlas, ba, může se říci, křik.

„Prosím vás, teta,“ povídá Koníčkové tiše babička, všecka zvědava vrátky k ní vklouznuvši, „co se to tam zase děje?“

„Počkejte,“ šeptá Koníčková, „a poslouchejte.“

„Tak co myslíš?“ hlaholil vedle rozzlobený hlas, „myslíš, že mám snad pro tebe nějaké panství? Ševcem budeš, a dost! Což mohu na tebe platiti? Kdež pak bych to vzal? Doma se vyučíš a na světě se neztratíš!“

„Starý Levý má pravdu,“ mínila Koníčková.

„Má i nemá,“ soudila babička; „když se chlapci ševcovina nelíbí, nemá ho přece tak do ní nutit, aby pak hoch, až vyroste, na tatíka nenaříkal.“

„Ale děti mají rodičů poslouchati,“ odporovala Koníčková.

„Inu, teta, svatá pravda, ale ve všem dobrém, a kdo ví, zdali je tohle pro Václava dobré, co starý Levý chce. Snad dal chlapci Pán Bůh schopnosti k něčemu jinému.“

„O to se nehádám,“ povídá teta. „Chlapec rád řeže a piluje, měl by ho dáti na truhlařinu, to snad by Vašík chtěl. Ten jejich „fláter“ má dost známostí mezi velebnými pány, a známosť, milá panímámo, dělá všecko. Snadně by ho mohl někam dohoditi.“

„Fláter“ mělo znamenati „fráter“, což značí „bratr“; mělť Levý ve Lnářích u Blatné v klášteře otců Augustiniánů strýce, jenž sice mnišský oděv nosil, ale knězem nebyl. V klášteře žil a pracoval, a takovým členům kláštera, nekněžím, ale po mnišsku oděným, říkají v klášteře „fráteři“.

Starý Levý často na synka hartusíval. Ale co naplat: ševcovina se chlapci nelíbila, tak že otec pravil kdysi odhodlaně manželce: „Poslouchej, matko! Už vidím, že Václava nepředělám, a ty křiky pořád už mě také mrzí. Švec z něho nebude.“

„Ale co s ním?“ vzdychla si matka.

„Když nechce býti ševcem,“ prohlásil starý, „ať tedy řekne sám, k čemu by měl chuť. Zavolejme ho; sedí za humny.“

Václav seděl za humny na mezi a vyřezával cosi ze dřeva. Rodiče mu vážně řekli, o čem se uradili: že ho k ševcovině již nutiti nebudou, teď aby mluvil sám, čím chce býti.

Chlapec se chvíli rozmýšlel a pak projevil své přání: „Nejraději bych za strýčkem do kláštera, abych byl fráterem, jako je strýček.“

„Což je o to,“ mínila matka, strýčkovi tam zle není, ale jen jestli by tě tam přijali? Vždyť, dítě, ničeho neumíš! Budou tě živiti darmo? Strýček umí desatero řemeslo, od každého něco, je zručný člověk, aby takového pohledal; ten je jim v klášteře pravou rukou; s tebou je hůře; nevím, budou-li tě tam chtíti.“

„Budu tedy strýčkovi psáti vaším jménem,“ pravil hoch rozhodně.

„O nejsvětější Trojici tam bude pouť,“ mínila matka; „promluvím se strýčkem sama a poprosím ho. Napsati se to tak nedá, jako když člověk pohovoří, zeptá se již na to, na ono, a poprosím sama pana převora, aby tě přijal.“

Po pouti ve Lnářích přišla matka Levých domů všecka rozradostněna a přinesla svolení důstojného pana převora: chlapec je přijat a může přijíti ihned.

„Budeš kuchařem,“ povídala radostně; „to snad se ti bude líbiti.“

„Kuchařem?“ opakoval starý a pokyvoval se zalíbením hlavou. „To, panečku, je dobré řemeslo, ba, ono je to spíše umění, nežli řemeslo. Takový kuchař, dostane-li se ku hraběti nebo ku knížeti, má zlaté časy, má se lépe než kníže pán sám. Nu, a zdaliž pak se ti to bude líbiti?“ srdečně ptal se synka.

Václav přisvědčil.

S mnohými slzami, žehnáním a napomenutími vypraven byl Václav do světa a v klášteře cvičen v umění kuchařském.

Dobré srdce prozrazoval od nejútlejšího mládí; nyní ovšem měl ku konání dobrých skutků více příležitosti nežli v Nebřežinách. Nižádný chudý neodešel z kláštera, aby nebyl dobrosrdečným mladíkem obdarován, ba, on by byl býval rozdal vše, co měl, tak že mu proto často i domlouvali.

Když byl s kuchyňskými pracemi hotov, nejraději se zaměstnával vyřezáváním ze dřeva. Ba, on kutil cosi tajně, aby toho kuchař, ani strýc a zvláště pak pan převor nepozoroval, a pilně to ukrýval.

Prozradilo se to však přece: vyřezalť si náš Levý velmi vkusně pěknou harfu, již opatřil strunami, naladil a sám se na ni naučil hráti. Hrával tak často a tak rád, že proto i na vaření zapomínal.

„Poslyšte,“ pravil kdysi pan převor strýci fráterovi, „zdá se mi, že ten váš Václav kuchařem
nebude. Měl býti spíše muzikantem!“

„Také se mi tak zdá,“ přidal kuchař; „ale divím se jen, že dovedl harfu tak pěkně vyřezati, když se tomu nikdy nebyl učil! Račte se jen podívati, jaká to pěkná, umělá práce.“

„Pěkná, nepěkná!“ rozhorlil se strýc fráter, „když má býti kuchařem, ať si všímá kuchyně a vaření, a nechá hloupostí. Harfu mu rozbiji, a dost! Proto snad sem nepřišel, aby mi dělal ostudu. Vyžene-li ho pan převor odtud, co s ním? Vždyť už je přerostlý! Ale počkej, však já si s tebou promluvím!“

Ubohá harfa! Strýc fráter jí sice nerozbil, ale za to ji rozbil náš Václav sám, když byl obdržel od strýce notný výtopek.

Za nějaký čas po tomto smutném skonání ubohé harfy dal si pan převor zavolati Levého do své komnaty.

„Usnesli jsme se,“ pravil mu přívětivě, „že vás pošleme do Liběchova do zámku pana Veitha,&lt;ref&gt;Čti: Fajta.&lt;/ref&gt; kde jest znamenitý a slavný kuchař. Tam se dobře a dokonale vyučíte, a až budete vyučen, máte svět otevřený. Dobrý kuchař je všude hledán a, dobře placen. Co tomu říkáte? Jak se vám to líbí?“

Václav se chvíli rozmýšlel a pak odpověděl: „Líbí se mi to, a půjdu, důstojný pane převore.“

„Jen buďte hodný,“ pokračoval převor, „abychom na vás žádných stížností a žalob neslyšeli. Když budete se svou prací hotov a zbude vám čas, dělejte si, co chcete, vím, že rád vyřezáváte. Je to ušlechtilá kratochvíle, a jistě vám v ní nikdo brániti nebude. A potom snad,“ dodal s úsměvem, „budete si moci i zase novou harfu vyřezati.“

Liběchov jest ves na pravém břehu Labe, nedaleko Mělníka, na severu. Tamní chrám sv.&amp;nbsp;Havla má některé obrazy od slavného Karla Škrety. Zámek, kamž se měl nyní náš Levý ke kuchaři dostati, náležel dříve Janu Pachtovi, svobodnému pánu z Rájova, jenž jej teprve před nemnoha lety (před příchodem Levého) prodal panu Jakubu Veithovi.

Když Levý přijel do Liběchova, měli tam právě plno práce: celý zámek se znovu zřizoval, obnovoval. Čalouníci, malíři, truhláři a jíní řemeslníci i umělci zde pracovali o překot.

Kuchař, jemuž byl náš Václav doporučen, přijal jej vlídně a hned oznámil, že v neděli budou míti dosti práce. Na zámku budou hosti, a tu třeba se tužiti, aby kuchaři došli pochvaly.

Václav se otáčel v kuchyni, jak nejlépe dovedl, když však jen poněkud se mu chvilička naskytla, že byl sám, vyňal z kapsy dřevěnou dýmku a jal se na ní kapesním nožem vyřezávati. Práci tu byl již potají konal před tím, nežli se přistěhoval do Liběchova; musil však ji konati pokradmo, a proto jí valně nepřibývalo. Nyní však přece blížila se ku konci. Představovala myslivce se psem a zastřeleným jelenem; řezba byla provedena jemně a znamenitě.

V neděli skutečně sešlo se u Liběchovského pána několik vzácných hostí, mezi nimi též Liběchovský farář a výtečný vlastenec, Filip Čermák. Ten zvláště živě se bavil s panem Antonínem Veithem, a měli vždy o čem rozmlouvati, byliť oba upřímní jazyka i národa českého milovníci.

„Jak pravím,“ ozval se po chvíli důstojný kněz Filip Čermák — „právě, že jsme zde na samém rozhrání národností a ve krajině tak utěšené, vyjímal by se zde náš český „Slavín“ tak krásně. Tím byste si, dobrý pane, na vždy postavil pomník vděčnosti.“

„Slavín!“ opakoval pan Veith zamyšleně. „Slavín! Ovšem, myšlénka je to krásná. Představuji si to tak živě — uměleckou budovu, v ní chodby a sály a v těch vesměs sochy našich znamenitých českých mužů, našich reků a bohatýrů národních, kteří slávu české vlasti a národa měli na paměti a blahu svého lidu pracovali a žili — pravý to „Slavín“, a jak příhodný, pěkný to název!“

„Sem,“ dokládal zaníceně Čermák, „jako ku svatyni putoval by český lid, aby pohledem na své velikány a pracovníky se osvěžil, aby tu čerpal nových sil k další práci a dalšímu snažení. Ovšem — náklad na zbudování byl by veliký.“

„To nemůže býti jinak,“ usmál se pan Veith; „ostatně ani Řím nebyl za jediný den vystavěn; začali bychom budovati, a znenáhla bychom doplňovali, rozšiřovali, až by celý „Slavín“ stál. Doplňoval by se ovšem stále a stále…“

„Snad Bůh nás obdaruje ještě slavnými a velikými muži,“ přerušil ho v řeči Čermák, „tak aby bylo pořáde co doplňovati i v budoucnosti, až celé toto pokolení vyhyne a ustoupí novým a novým, snad i šťastnějším potomkům.“

K večeru počala se společnosť rozcházeti, a Čermák též rozloučil se se štědrým hostitelem. Kráčeje domů, zastihl na chodbě našeho Levého, jak všecek jsa zabrán v řezání pracuje. Levý ani neviděl, že pan farář stojí za ním a že velice jemnou řezbu, myslivce, jelena a psa se zálibou prohlíží.

Pojednou sáhl mu pan farář přes rameno, zmocnil se dýmky a usmál se: „Dovolte, milý mladíku! Podívám se důkladněji na vaši řezbu! Dělal jste to sám?“

Překvapený a polekaný Václav se zarděl.

„Sám, velebný pane… ale prosím, račte mi to laskavě vrátiti,“ prosil.

„Víte-li, mladý člověče,“ zvolal farář, „že je to práce nevšední zručnosti a že prozrazuje veliké umělecké nadání? Kde jste se řezbářství učil?“ ptal se, všecek jsa nadšen provedenou prací, již do nejmenších podrobností prohlížel.

„Já?“ ozval se Václav poněkud směleji. „Prosím, neučil jsem se řezbářství u nikoho, to jen tak sám — z dlouhé chvíle, pro zábavu… jen tak sám od sebe. Jsem zde, prosím, teprve nedávno při kuchyni.“

„I jděte mi!“ zasmál se farář. „Takhle vyřezáváte a chcete býti kuchařem? Z vás, příteli, trvám, bude něco jiného, nežli kuchař! Prosím vás, půjčte mi na chvíli tu dýmku, okáži ji pánovi.“

Po těch slovech Václav zbledl, a rty se mu počaly chvěti. Ruka jeho sáhala po dýmce, a pravil ustrašeně: „Pane faráři, ach, jen toho nečiňte! Což by si pán o mně pomyslil? Zajisté, že by mě vyhnal! Vždyť vím, jakých nepříjemností jsem zažil, když jsem si harfu vyřezal a na ni se hráti naučil.“

Ale pan farář ho těšil: „Nebuďte bláhový, a jen mi dýmku svěřte. Hned vám ji zase vrátím!“

A nečekaje ani odpovědi, odcházel se řezbou Levého zpět, přímo k panu Veithovi.

„Račte se podívati,“ zvolal, „jakého máte v zámku umělce, ač toho ani netušíte! A k tomu třeba dodati: umělce samouka, prosím!“ Při tom odevzdal řezbu Václavovu Liběchovskému pánovi.

Právě přítomný Josef Navrátil, český malíř, muž tehdy asi čtyřicítiletý, s pozorností prohlédl řezbu panem farářem přinesenou a prohlásil ji za důkaz výtečného a neobyčejného nadání. Též pan Veith vynesl soud velmi pochvalný o dokonalosti a jemnosti provedených figur: myslivce, psa a jelena.

„Kdo je ten mladík?“ tázal se Navrátil s účastenstvím.

„Kuchtík v Liběchovském zámku,“ řekl pan farář, „ale myslím, že by ho byla škoda pro kuchařství. Považte jen, že se umění řezbářskému nikde neučil.“

„Mohl by z něho být chlapík,“ povídá Navrátil rozhodně a dodává prosebně k panu Veithovi: „Naskytuje se vám, milostivý pane, výborná příležitosť ujati se člověka mnohoslibného. Račte to s ním zkusiti — a vyplní-li naděje, k jakým tato jeho práce opravňuje, získáte si zásluh velikých.“

„Tak vidíte, velebný pane,“ zažertoval pan Veith, „co jste způsobil! Nyní mi nezbývá, než prositi vás — abyste, když už jste věc začal — toho mladíka sem zavolal.“

„I to učiním s největším potěšením,“ zvolal nadšeně Čermák, „a hned vám chlapíka přivedu a už napřed ze srdce děkuji za vše, co proň učiníte.“

Za chvíli stál náš Levý před Liběchovským pánem. Šel nerad a nemyslil nic jinak, nežli že ho čeká zase notné vyplísnění. Teprve když ho důstojný kněz ujistil, že tomu tak nebude, dal se pohnouti a šel, ale nikoliv bez obavy.

„Jak se jmenuješ a kde jsi se narodil?“ tázal se ho pan Veith.

„Václav Levý, narodil jsem se v Nebřežinách v Plzeňsku, dne 14.&amp;nbsp;září r.&amp;nbsp;1820.“

„Jak vidím, nemáš mnoho chuti ke kuchařství, odpověz mi upřímně. Viď, že je tomu tak?“ tázal se pán.

Václav bez rozmýšlení přisvědčil.

„Nu, tak,“ laskavě hovořil dále Liběchovský pán, „snad by se ti líp líbilo řezbářství, když tak rád vyřezáváš? Chtěl bys býti řezbářem?“

Václavovo líce zaplálo, srdce počalo mu rychleji a radostněji tlouci, všecek se proměnil a oživil, což neušlo bystrého zraku pozorovatelů.

„Ach, milostivý pane, s největší, největší radostí! To je má jediná touha!“

„Do kuchyně už nepůjdeš,“ velel pan Veith, „postarám se o tebe. Zde pan Navrátil bude tak laskav a bude tě vyučovati pravidelnému kreslení. Co pak dále, to uhlídáme. Jen buď hodný!“

Václavovi se svalil kámen se srdce. Radostně poskočil, políbil panu Veithovi i panu faráři ruku a s citem hrdosti, volný jako pták, vyběhl z komnaty.

Do kuchyně již nešel. Malíř Navrátil vyučoval ho kreslení a dával mu vyřezávati modely ke štukatuře, což Levý již tenkráte s pravou mistrností a ovšem i k největší spokojenosti a chvále Navrátilově vykonával.

Aby pak dal na jevo svému dobrodinci, panu Veithovi, svou vděčnosť a radosť, jakož i dobrou vůli, pracoval, jakmile mu toho prázdný čas dovoloval, na nové soše, již za několik neděl dokončil. Byla to socha našeho slavného rodáka Karla Škrety, provedená rukou mistrovskou. Liběchovský pán viděl již, že se Levého neujal nadarmo.

Když Navrátil byl se svými pracemi v zámku hotov, doporučil panu Veithovi, aby dal Levého do Prahy k sochaři Linnovi.

V Praze byl Václav sotva měsíc, a již vyjádřil se o něm mistr sochař: „Levý má výtečné nadání. Tak znamenitého učně jsem dosud neměl. Řeknu vám upřímně: nemohu mu ničeho nového ukázati, on vše již umí. Nejlépe by učinil, kdyby se odebral do Mnichova.“

Ta slova pronesl k panu faráři Čermákovi, když v Praze Václava navštívil. Když je farář vyřídil Liběchovskému pánovi, pronesl týž bez rozmýšlení: „Tedy půjde Levý do Mnichova; tam ovšem se zdokonalí a vycvičí. Mnichov v té příčině požívá pověsti světové. Dopíši v nejbližších dnech Schwanthalerovi,&lt;ref&gt;Čti: Švanthalerovi.&lt;/ref&gt; aby vzal Levého do své proslulé dílny.“

V tehdejší době žili v Mnichově dva vynikající umělci toho jména: Ludvík Michael Schwanthaler, zakladatel Mnichovské řezbářské školy a professor na akademii, a František, sochař a řezbář, professor na vysoké škole polytechnické.

Na list pana Veitha došla odpověď příznivá a zároveň ustanovena doba, kdy Václav Levý má nastoupiti.

„Dříve však,“ rozhodl pan Veith, „ať přijede Václav sem na Liběchov; odtud jej vypravíme do světa.“

Za nedlouho Levý přijel; byl stále týž skromný, ostýchavý, milý člověk, jako vždy…

„Nu tak, Václave,“ oslovil jej farář Čermák, „co dělá němčina? Vím, že jsi se jí nerad učíval, nyní však jí budeš potřebovati, vždyť přece víš — Mnichov jest německý.“

„Učení se němčině bylo by mi zabralo příliš mnoho času,“ přiznal se upřímně Levý, „myslil jsem, že němčinou nemohu dlabat, ani řezat, ani pilovat. Ale nyní — nouze láme železo, vidím nezbytí — budu-li mezi samými Němci, doufám, že se též němčině naučím.“

Tehdy meškal na Liběchovské faře milý host: professor František Klácel, kněz Augustinián, znamenitý vlastenec a český spisovatel. On, Filip Čermák a Velc, vychovatel synovců páně Veithových, byli nejmilejší přátelé Levého. Zasvětili jej do tehdejšího, zvolna po dlouholeté mdlobě se probouzejícího písemnictví českého, čítali s ním básně a časopisy vlastenecké. Blíže Liběchova dali vytesati do pískovcové skály jeskyni, a tam dosud cestující uvidí dvanáct sošek, pak sochu Zděnka Zásmuckého, Jana Žižky a Prokopa Velikého, jež Levý mistrnou rukou tam vytesal.

V Mnichově byl Levý za nedlouho nejvýtečnějším žákem Schwanthalerovým. Pracoval zcela samostatně, na základě vlastních myšlének a vlastní zručnosti; nenapodoboval, jako to mnozí umělci činí, pouze proslulá a vyhlášená díla cizích mistrů. V tehdejší době, kdy v Mnichově prodléval, poslal svému dobrodinci darem dvě znamenité sošky z pohanského bájesloví: Meleagara, syna krále Oenea, jenž se súčastnil pověstné plavby řeckých plavců za zlatým rounem, a Atalantu, lovkyni, jež s plavci těmi jela a s Meleagarem zuřivou saň přemohla.

V Mnichově vynikl Levý nade všechny sochaře, a jméno jeho stalo se známým po celé Evropě. Tu však stihlo ho neštěstí proň osudné: příznivec a dobrodinec jeho, Liběchovský pán Antonín Veith, r.&amp;nbsp;1853. zemřel.

Umění potřebuje ochrany i ochránců obětovných a vznešených. V panu Veithovi ztratil Levý ochrance znamenitého, a nenalezl po smrti jeho příznivce jemu rovného. Smrtí pana Antonína Veitha zanikla i krásná myšlénka o českém „Slavínu“, pro niž šlechetný Čermák tolik horoval, a jíž byl obětavý Liběchovský pán tak nakloněn.

Levý po smrti Veithově prodléval stále v Mnichově a proslavil se některými většími pracemi. Tak zvláště pracoval sochu Lumíra pro Králové Dvůr, poprsí Jeho Veličenstva císaře pána do Vídně, okrasy do zámku Ploskovického a kaple Zákupské.

Když r.&amp;nbsp;1854. císař pán František Josef&amp;nbsp;I. po své svatbě s chotí svou, J.&amp;nbsp;V. císařovnou Alžbětou Prahu navštívil, pracoval Levý na nádhernou slavobránu, jež město Praha k uvítání Nejvyšších manželů postavila, mnohé sochy, zvláště: stříbrného lva, Adama a Evu, Náboženství a Ozvěnu.

Mnichovští umělci vážili si Levého velice. On sám, stále jsa věren své skromnosti, hlučných společností nikdy nevyhledával, nikdy svou osobu, své umění a zásluhy do popředí nestavěl. Tak na př. jej ostatní umělci přímo přinutili, a z Čech byl též důrazně vyzýván, aby zadal za Klárovu nadaci, by mohl cestovati do Říma.

„Řím,“ říkával Levý, „jest nevyvážená pokladnice stkvostů a památek uměleckých. Od pradávných dob sjížděli se tam učenci a umělci, aby napájeli ducha svého na neocenitelných pokladech umění a vzácných památek. Zdali já také někdy ta slavná díla nesmrtelných mistrů uvidím? Zdali mi bude popřáno, obdivovati se jim a ducha svého vzdělati, vytříbiti, k novému vzletu posilniti?“

A mělo to býti našemu mistru popřáno, touha jeho měla býti vyplněna.

Dobrodinec a lidumil Alois Klár, professor na vysokém učení Pražském, týž, jenž získal si nehynoucích zásluh založením „ústavu pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců v Čechách“, založil i nadaci pro mladé a nadějné umělce, aby jim poskytnuta byla příležitosť cestovati do Říma a tam meškati.

Václav Levý tuto nadaci dostal a odejel do Říma. Tam uprostřed vzorů nevyrovnané krásy, jimž obdivuje se celý svět, rozkvetlo umění Levého na stupeň nejvyšší. Svou milou, tichou a skromnou povahou stal se oblíbeným u všech lidí, kteří se s ním stýkali. Jméno výtečného českého umělce bylo tehdy známo po
celém Římě.

Kromě četných menších prací tehdy vyrobil velikou sochu Marie Panny pro knížete Taxise, sochy sv.&amp;nbsp;Cyrilla a Metoděje pro chrám sv.&amp;nbsp;Klimenta v Římě, sv.&amp;nbsp;Rafaela pro ústav slepců v Praze, sochu Kristovu pro Karlovy Vary, sv.&amp;nbsp;Alžbětu a sv.&amp;nbsp;Františka do Vídně dle objednávky J.&amp;nbsp;V. císařovny Alžběty a mnohé jiné.

Dokud byl Levý doma v Čechách, kromě šlechetného pana Veitha nikdo o něj se nestaral. Nyní o něm věděl každý, a přijel-li některý vynikající šlechtic český do Říma, nezapomněl se tam Levým pochlubiti.

Tak jistý český velmož pořádal ve předním hostinci římském hostinu na počesť našeho sochaře. Levý, toť samo sebou se rozumí, měl býti přední osobou večera a předmětem obecné pozornosti. Ale to příčilo se skromnosti našeho umělce. Nejraději byl by k hostině vůbec nešel, ale nechtěl nikoho uraziti. I vymyslil si zvláštní způsob, jak by se z věci vyvlékl a přece nikoho neurazil.

Hodina k hostině ustanovená dávno uplynula, ale umělec se nedostavil. Shromáždění bylo netrpělivé, tak že hostitel poslal sluhu do jeho bytu, zdali snad nezapomněl? Ale sluha se vrátil s vyřízením, že Levý není doma. I činili někteří přítomní různé vtipy o známé roztržitosti básníků, spisovatelů a umělců vůbec.

Večer však doručil sluha z hostince českému šlechtici malý účet se slovy: „Dole v přízemí v jídelně seděl chvíli sochař Levý, vypil láhev vína a povečeřel. Vykázal se pozváním vaší milosti, dovoluji si tedy uctivě předložiti jeho účet.“

Hosté se mlčky podívali na sebe a podivili se neobyčejné skromnosti vyhlášeného umělce.

Brzy po pruské válce, r.&amp;nbsp;1867., vrátil se Václav Levý ze Říma do Prahy jako muž sedmačtyřicetiletý. Bývalá jeho svěžesť byla podryta, a přátelé jeho říkali, že se vrátil s počátkem povážlivé choroby…

A opět seděl Levý ve své dílně, prohlížeje dílo, jež právě umělecké dláto jeho bylo dokončilo. Byl to překrásný anděl z mramoru vytesaný, v nadživotní velikosti, očekávající pokynu Božího, aby hlásal z mrtvých vstání. Socha ta měla býti dopravena do Berouna, byvši objednána jako náhrobek.

Prací tou vanul umělecký duch, každý ráz dlátem byl oduševněný, každý záhyb živý, přirozený, výraz obličeje andělova dojímající, vznešený!

Mistr opřel hlavu o dlaně a hluboce se zamyslil. Líce jeho bylo velmi bledé, vyhublé, a právě vycházející měsíc ozářil jasným světlem umělce i jeho mramorový výtvor.

Levý povstal a zadíval se andělu ve tvář.

„Zdá se mi,“ zašeptal sám k sobě, „že tento anděl jest i mým andělem smrti, že mi kyne a ukazuje cestu k říši věčné, nadhvězdné, ku světu blaženosti a věčného míru. Ano, cítím v srdci, že ty, můj bledý anděle, jsi moje práce poslední!“

Neblahé tušení velikého mistra neklamalo. Dne 30.&amp;nbsp;dubna r.&amp;nbsp;1870. roznesla se Prahou zvěsť, že zesnul Václav Levý, český Kanóva!

Český Kanóva!

Právě jako Kanóva byl největším sochařem italským, tak náš Levý českým. I Kanóva učil se kuchařem, a při hostině v kuchyni v malé chvíli z másla zrobil krásného lva. Tím upozorněn byl hostitel na jeho neobyčejné nadání, i postaral se o neznámého dosud kuchtíka, a ten stal se mistrem mistrů sochařského umění!

Ctihodný Liběchovský kněz Filip Čermák přežil Levého o sedm let. Zesnul v Liběchově v den sv.&amp;nbsp;Jana Křtitele r.&amp;nbsp;1877. Celé své jmění, přes šestnácte tisíc zlatých, odkázal „Svatoboru“, aby se z úroků vypisovaly střídavě ceny za české spisy ze všech oborů písemnictví.

Levý i Čermák toužili po velikolepém českém „Slavínu“. Nebylo jim dáno, se ho dočkati. Ve světech blaženějších, ve „Slavínu“ nesmrtelnosti a slávy nepomíjející, sešli se tváří v tvář se všemi muži, kteří tak vřele milovali vlasť a národ jako oni — jeden ve službách církve, druhý umění, ale oba ve službách svého drahého národa.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rz2u63bb480ht1okytkzn5vsv52l1k8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Z českého světa/V kostelní věži Královédvorské</title>
    <ns>0</ns>
    <id>10513</id>
    <revision>
      <id>337544</id>
      <parentid>235050</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:35:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337544</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20637" sha1="p25u4smwyxgetqq2b3grotzoym1o0jx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Z českého světa
  | AUTOR = Josef Flekáček
  | ČÁST = V kostelní věži Královédvorské
  | PŘEDCHOZÍ = Český Kanova
  | DALŠÍ = „Svět se třese, když vy hrajete“
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = V kostelní věži Královédvorské
  | AUTOR = [[Autor:Josef Flekáček|Josef Flekáček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = FLEKÁČEK, Josef. ''Z českého světa. Sbírka prvá.'' Praha: M.&amp;nbsp;Knapp, 1892. s.&amp;nbsp;67–83.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11225036}}
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Rukopis královédvorský|Rukopis královédvorský]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Hanka]], [[Rukopis královédvorský]]
}}

{{Forma|proza}}
V Hankově krčmě v Hoříněvsi bylo veselo. Veselo, ač tehdejší nepokojné a válečné časy veselými nikterak nebyly. Vojska se tu přehánělo jako mraků; jeden pluk odešel, druhý přišel, samý shon a chvat. Bylo to na počátku tohoto století; francouzský císař Napoleon znepokojoval svými vojsky všechny říše a národy a byl by si nejraději celou Evropu podmanil. Proti němu chystali se Rakušané, Němci i Rusové.

Krčmář Hanka i jeho manželka nestačili nositi vína ohnivým Chorvatům a Jihoslovanům, a piva i pálenky Polákům. Pomáhal i jejich synek Václav a dosti hbitě si při tom počínal. Počali-li však Chorvati nebo Poláci, Slováci nebo Slovinci zpívati hlasitě nějakou píseň, byla horlivosť jeho ve přinášení nápojů ta tam. Postavil se někde za zpívající a napjatě poslouchal, líbil se mu ten jejich jazyk, cizí a přece dosti známě zaznívající.

Tu často krčmář, nemoha sám stačiti, aby všechny hosty obsloužil, na synka se rozhorlil, volaje: „Už zase stojíš a posloucháš? Což mám deset ruk, abych vše zastal? Hni se a běhej! Hajdy do sklepa!“

Václav se vytrhl z přemýšlení, chopil se džbánků a sklenic a utíkal k čepu.

„Čertův kluk!“ povídal starý v kuchyni manželce. „Ten je ti jak posedlý po těch Chorvatech a Polácích. Jak začnou zpívati, už je jejich. A ty písně nejsou pro něj! Z nich se ničemu nenaučí.“

„Vždyť jim nerozumí,“ omlouvala chlapce matka; „nejsou české.“

„Oho, jen si mysli, nerozumí! Právě proto, aby se tomu naučil, je poslouchá,“ vykládal hospodský. „Sám jsem videi, jak s Polákem jedním polskou řeč lámal, a voják mu dosti rozuměl. Na takové věci, trvám, byl by čilejší než na pastvě.“

Hankovic posýlali totiž chlapce do školy jen v zimě; v létě pásával na poli. Zaměstnání to se mu však málo líbilo. Mělť starý Hanka mimo hospodu i polní hospodářství a při tom ovšem nějaký dobytek.

Hankova si vzdychla a pravila: „Však jest na čase, abychom se o chlapci poradili. Takhle roste jako dříví v lese; až vyroste, odvedou nám ho, pořád je vojna, zmrzačí ho nebo zabijí, a bude to naše vina, že jsme ho nedali na studie.“

„Poradíme se, to víš: ale teď k tomu není kdy,“ pospíchal muž. „Šenkovna je plna, a vojáci si poručili jídla, raději si s tím pospěš, ať se nezlobí a nehulákají.“

Po těch slovech odběhl a vrátil se do šenkovny, v každé ruce plno džbánků.

Mladý Hanka nejraději poslouchal vojíny, když se spolu bavili cizí řečí a vypravovali si o válečných příhodách. Tu byl by u nich vydržel do rána. Ale nezajímaly ho tak ony příběhy, jako spíše mluva vojínů.

„Kdybych nemusil pásti,“ řekl otci upřímně, „však já bych se brzy naučil polsky, chorvatsky, slovinsky a třeba i rusky. Kdo umí česky, pro toho to nemůže býti nesnadným. Kdybych alespoň nějakou knihu měl, učil bych se z knihy! Ale až budu velkým, však já se těm řečem naučím!“

A posýlal-li jej otec na lože, bylo-li v pozdější chvíli málo práce, prosíval ho Václav: „Tatínku, jen ještě chvilku mě zde nechtě! Teď právě mám pokdy, abych poslouchal.“

„Chvilku tedy zůstaň, ale až ti řeknu, jdi bez prošení — nebylo by ti to nic platno!“

Když se hosté rozešli, a v šenkovně bylo úplné ticho, seděli manželé Hankovi sami. Hospodský počítal stržené peníze.

„Bojím se,“ pravila paní Hanková, „že nám Václava odvedou. To je pořád prolévání krve a válek — a kdo ví, kdy tomu bude konec! Kdybychom dali Václava studovati, spadl by mi kámen se srdce; bylo by po starosti.“

Dle tehdejších zákonů byli studenti osvobozeni vojenského stavu.

„Hm,“ prohodil Hanka, „to se snadně řekne. Těch pár zlatých bychom, chvála Bohu, na to měli, ale což nevidíš, že je Václav přerostlý? Vždyť mu jde na šestnáctý rok! Všimni si těch studentíků, když po sv.&amp;nbsp;Václavě do Hradce jezdí! Ti jsou mnohem mladší!“

„Mladší jsou,“ mínila Hanková, „ale náš Václav má dobrou hlavu, a myslím, že by vše dohonil. Považ jen, jak mu ty cizí řeči snadně jdou do hlavy! Z toho soudím, že by i v latinských školách prospíval!“

Hospodský chvíli mlčel, bubnuje prsty na stůl, což znamenalo, že přemýšlí.

„To vše uznávám,“ řekl, „ale dobrá rada dosti je drahá. Co činiti?“

„Promluvme s panem kaplanem, aby nám poradil,“ povídala matka; „a kdybychom ho poprosili, snad by si vzal Václava sám na starosť a do těch latinských škol by nám ho připravil.“

„Nu, to můžeme udělati,“ schválil otec; „a stane se tak hned zítra.“

Nazejtří pan kaplan nejen že úplně schválil úmysl rodičů Hankových, ale projevil nad tím i velikou radosť. „Znám chlapce,“ pravil, „a že má schopnosti a dobrou hlavu, za to vám ručím. Jen mi ho sem pilně posýlejte, co na mně bude záležeti, učiním; práci všemožnou si s ním vezmu, že nám Václav hanbu neudělá, že důvěru naši nezklame, tomu pevně věřím.“

A tak šestnáctiletý Václav Hanka, jenž až dosud doma pomáhal a v létě pásával, byv připraven panem kaplanem, šťastně se dostal na studie a vojenskému stavu skutečně ušel.

Studoval v Králové Hradci, pak v Praze a ve Vídni, a to práva. Při tom pilně zaměstnával se slovanskými jazyky, miloval a pěstoval zanedbaný tehdy jazyk český a stal se spisovatelem.

R.&amp;nbsp;1814. jako mladík jedenadvacetiletý vydal „Sebrání básní a zpěvů“, o rok později „Dvanáctero písní“, jež nápěvem opatřil slavný skladatel Tomášek; mimo to přeložil srbské národní písně a vydal knihu o českém pravopise. Velmi rád tehdy se zanášel čtením a prohlížením starodávných rukopisů, jež přepisoval, a mnohé památné věci, jež by jinak byly bývaly zapomenuty, vydával tiskem. Zvláště tak učinil r.&amp;nbsp;1817., vydav knihu nadepsanou „Starobylá skládání a památka XIII. a XIV.&amp;nbsp;věku z nejvzácnějších rukopisů vydaná“; a věnoval ji slavnému učenci Dobrovskému. Taková práce je ovšem namáhavá a vyžaduje veliké píle a obezřetnosti.

Když byl sbírku tuto vydal, obdržel list z Králové Dvora. Tamní měšťan a dobrý přítel jeho Sklenička mu psal, aby jej v Králové Dvoře navštívil, že se s ním trochu potěší; vždyť prý zajisté po svých pracích a namáháních potřebuje trochu klidu a zotavení, a toho mu Praha dáti nemůže. Jinak v Králové Dvoře. Čistý, lahodný, lesy prosycený vzduch, přátelský kruh, odpočinek po vědeckých pracích, bádání a sepisování: to vše zajisté blaze bude působiti na jeho těla i ducha a dodá mu síly k dalším a dalším pracím a podnikům na poli vlasteneckého písemnictví.

Hanka byl pozváním šlechetného přítele všecek potěšen. „Ano,“ napsal mu, „přijedu a užiji Tvého slovanského, bratrského pohostinství!“

Za nedlouho potom opustil Prahu u odebral se do Králové Dvora. Tam se mu znamenitě líbilo. Ve společnosti upřímných Čechů a vlastenců byl jako doma a brzy se všemi dobře se seznámil.

Kdysi po obědě seděl Hanka, jeho přítel Sklenička a Královédvorský kaplan P.&amp;nbsp;Pankrác Borč v hostinci, a hovořili o Králové Dvoře. Bylo tam i několik úředníků, učitelů, a P.&amp;nbsp;Janeček, ředitel hlavní školy.

„Zdejší krajina je krásná předsíň Krkonošů,“ podotkl Hanka. „Milo jest tu dlíti — jest zde lépe nežli v horách; Dvůr má všechny přednosti horského podnebí, bez jeho drsnosti.“

„A Králové Dvůr sám,“ dodával kaplan Borč, „jest jedno z nejstarších českých měst. Již ode dávna náleželo knížatům českým; již za Jana Lucemburského bylo městem, a byl tu městský rychtář.“

„Osudů zažil dosti,“ pravil ředitel Janeček; „nejvíce ohně jej pronásledovaly. Již r.&amp;nbsp;1345. za císaře Karla&amp;nbsp;IV. veliký požár se připomíná, jenž skoro celé město ztrávil. R.&amp;nbsp;1450. vyhořel opět, a léta 1570. lehl celý popelem, ale ještě na tom nebylo dosti. R.&amp;nbsp;1699. a 1791. znovu požár zničil, co s velikým úsilím bylo zbudováno.“

„Neméně i běhy válečné Dvůr pronásledovaly,“ přihlásil se k slovu Hanka; „zvláště v minulém století. Války slezské a válka sedmiletá byla jediným průchodem rozličných vojsk, a to nic dobrého neznamená.“

„A přece,“ těšil se P.&amp;nbsp;Pankrác Borč, „jako mnoho jiných měst i Králové Dvůr veškeré ty pohromy válečné i neštěstí požárů přestál.“

„Že je to město starobylé, o tom svědčí celý jeho zevnějšek,“ rozpovídal se znovu ředitel. „Nejen staré městské hradby a poloha jeho, ale i stavby; na př. znamenitá radnice a děkanský chrám svatého Jana Křtitele.“

„Zde přece zajisté,“ mínil Hanka, „kromě těchto památek stavebních máte asi ještě nějaký jiný vzácný zůstatek z dob minulých? Není na radnici žádných starobylých listin, zbraní, nebo něco podobného?“

Hankův hostitel Sklenička se usmál a prohodil vesele: „Vidíte, v našem Václavovi se probudil starožitník. Vždyť ho znám! Pro nějaký starý papírek nebo rezovatý meč prošťourá vám spousty pavučin, prachu a plísně. A jen kdyby našel starodávný hřebík, nic si z toho nedělá!“

Tomu se společnosť zasmála, a P.&amp;nbsp;Borč, kaplan, odpověděl: „Dobře, že jste mi vzpomněl! Že tak o starých zbraních mluvíte: máme tu přece jen něco pro pana Hanku, ač bude-li se chtíti pustiti do bludiště prachu a pavučin.“

Hanka seděl už při těch slovech jako na trní, a nečekaje ani, až kaplan dokončí, zvolal: „Inu, ovšem, což pak je o trochu prachu a pavučin — to se umyji a převléknu! O čem pro mne víte? Jen s tím ven!“

„Vidíte myslivce, jak je rozčilen, je-li na stopě,“ usmál se zase Sklenička.

„Ve sklepě kostelní věže děkanského chrámu Páně,“ počal kaplan Borč, „leží několik starobylých šípů z husitských válek. Viděl jsem je tam sám mezi starými papíry a různým haraburdím, a dávno bych je byl vytáhl, kdybych se byl mohl odhodlati pustiti se do toho moře prachu, pavučin a špíny.“

„Dobře, že jste tak neučinil,“ zvolal Hanka vesele, „alespoň ta zajímavá práce čeká na mne, a já ty šípy z jejich zakletí vysvobodím. Prosím vás — věřte, že bych toho déle nevydržel — pojďme hned do věže — takový nález, to je něco pro mě!“

„I sečkejte,“ zdržoval Sklenička s úsměvem, alespoň až nám černé kávy přinesou! Děkanský kostel vám neuteče, ani jeho věž! Když tam ty šípy leží Bůh ví kolik set let, ať tam leží ještě, než vypijeme černou kávu.“

„Nu budiž!“ povolil ochotně Hanka, „ale věc protahovati nebudeme. Slibte mi, že do kostelní věže půjdeme hned po té černé kávě.“

„I s radostí,“ řekl kaplan Borč.

Potom odebral se skutečně s horlivým starožitníkem do sklepení kostelní věže, a s nimi šel i pověžný František Trnka a kostelník Jan Šafer.

„Štěstí ještě,“ žertoval Hanka, obraceje se ku kostelníkovi, jenž kráčel se světlem — „že je to prach, kterým se nestřílí, jinak bychom sem se světlem nesměli.“

Jako zkušený lovec, nedbaje ničeho, jal se Hanka hledati. Ve sklepení stála též u zdi stará skříně. —

„Jaká je to skříně?“ ptal se.

„Je v ní tak uloženo,“ vysvětloval kostelník, „rozličné hamparátí. Vzadu při zdi, za skříní, jsou nějaké staré meče nebo šipky, nebo co to je.“

Hanka se sehnul, a již táhl skutečně starobylý šíp; s ním však zároveň vytáhl malou, zaprášenou knížku, několik listů pergamenu.

„Podívejme se,“ řekl zvědavě a díval se na svůj nález, pokud jej bylo lze při kmitavém světle lojové svíce prohlížeti; „to jsou nejspíš nějaké latinské modlitby, jak podle tvaru knížečky a písma soudím.“

Když však s knížkou ze sklepení vyšel na světlo do kostela, a tam ji prohlížel, zvolal radostně: „Přátelé, drazí přátelé! To nejsou latinské modlitby! To je české! Ano, české je to!“

A hned jal se čísti jednotlivé řádky. Byla to česká slova, a jak Hanka uznal, básně. Pergamen byl špinavě bílý, a písmo rezavě přižloutlé — nejspíše následkem vlhkosti a působením vzduchu. Všech listů pergamenových bylo dvanáct, a dva úzké proužky na začátku.

Všichni přítomní byli radostí přímo uneseni. Hanka prohlásil, že je to nález vzácný, velepamátný, ze starých dob pocházející, svědčící o veliké vzdělanosti a pokročilosti českého národa již v těchto dávných časech.

Prohlížel bedlivě rukopis a prohlásil, že nění celý.

„To je škoda,“ vzdychl si; „ale snad ještě najdeme ostatek za skříní nebo ve sklepení.“

Dal se znovu do bedlivého pátrání, nalezl sice ještě dva jiné rukopisy, ale nebyl to začátek, ani pokračování nebo konec znamenitých těch básní; nýbrž pergamenový žaltář z XV.&amp;nbsp;století a čásť rukopisu obsahu hvězdářského.

Hanka, všecek rozradostněn, objímal kaplana Borče a slzel pohnutím. „To bude zpráva pro naše vlastence!“ opakoval neustále. „Co tomu řeknou v Praze!“

„Sdělíte s námi, vážený příteli,“ žádal kaplan Borč, „obsah svého nálezu, až jej sám dokonale pročtete, aby radosť naše byla ještě úplnější?“

„Inu ovšem,“ přisvědčoval radostně Hanka, „ale rukopis není, jak víte, majetkem mým, nýbrž majetkem Králové Dvora; nejprve třeba poprositi, aby mně byl darován.“

„O tom není nejmenší pochybnosti, že bude vaším,“ podotkl kaplan.

Památné toto nalezení rukopisu Královédvorského Václavem Hankou stalo se dne 16.&amp;nbsp;září r.&amp;nbsp;1817.

Nazejtří odebral se Hanka s rukopisem k panu purkmistrovi města Králové Dvora, přítomnými svědky dal si dosvědčiti, že rukopis ve sklepení kostelní věže nalezl a jakým způsobem, a prosil, aby mu byl darován, což se též ochotně a řádně stalo.

Hanka zářil. „Jen ten konec nebo začátek alespoň,“ vzdychal, „kdybychom ještě měli! Nejraději ovšem celek — ale jaká pomoc!“

Pověsť o nalezených krásných a památných českých básních rozšířila se bleskem nejdříve ovšem po Králové Dvoře, a pak i dále i po Čechách.

Den po jeho nalezení navštívil Hanku mezi přečetnými jinými, kteří drahocenný ten poklad starověkého českého písemnictví na vlastní oči chtěli spatřiti, i úředník František Šťovíček.

Podívav se na pergameny, zvolal radostně: „Tuhle knížku jsem již před čtrnácti a třinácti roky ve věži viděl, jen že jsem ji nepovažoval za nic vzácného! Nyní vím, že je velmi cenný poklad! Štěstí, že jste ji nalezl právě vy, jenž jí tak dobře rozumíte, buď by byla zpráchnivěla, nebo vzala zkázu jako její začátek a konec!“

Po návštěvě úřadníka Šťovíčka přihlásil se u Hanky i vetchý, tři a sedmdesátiletý stařeček, někdejší to kostelník Vaňura. Vzal rukopis do chvějících se rukou, prohlížel jej a pravil: „Tuhle knížečku jsem jako malý chlapec viděl, ale byla silnější, měla více listů — ony vlastně byly takové knížky tři.“

„A kam se poděly?“ dychtivě tázal se Hanka. „Nevíte o nich ničeho? Nepamatujete se?“

„To je právě to, milý pane!“ vzdychl si Vaňura. „Vím o nich jen tolik, že byly odneseny do kostelní věže, a tam se o ně nikdo nestaral. Jako malý chlapec, před šedesátičtyřmi roky — bylo mi tenkráte devět let — jsem chodil posluhovat jistému tuze stařičkému velebnému pánovi, již ani nevím, jak se jmenoval — nu, však to nebylo včera, už jsou tomu, jak povídám, šedesát čtyři léta! Ten všechny ty knížky měl. Po jeho smrti je odnesli do kostelní věže. Nejspíše to bylo roztrháno; vím, že se z nich vyřezávaly listy k ovinování svíček, k zalepování štěrbin na varhanách a ledačemu jinému. Sám jsem několika listů tak potřeboval…“

„To je škoda, veliká a nenahraditelná!“ naříkal Hanka. „Ale jaká pomoc! To už nikdo nenajde, ani nenahradí!“

Hanka věnoval svůj nález českému museu; nebylo ani jediného českého učence a básníka, aby nebyl jím se potěšil a ho neprohlížel, tak že brzy známosť o jeho obsahu rozšířila se po celých Čechách.

Necelá pohříchu báseň „Oldřich a Boleslav“ jedná o vyhnání Boleslava Chrabrého a Polákův z Prahy Oldřichem a Jaromírem r.&amp;nbsp;1004 a byla složena nepochybně asi ve XIII.&amp;nbsp;století. Jiná pěkná báseň „O pobití Sasíků“ či „Beneš Hermanóv“ píše, jak v krajině Turnovské pobiti byli Sasíci, plenící Českou zemi. „Jaroslav“ či „O velikých bojech křesťanů s Tatary“, báseň překrásná, jejíž úryvky i ve školní čítance pro školy obecné spatřujeme, líčí porážku Tatarů u Olomouce Jaroslavem ze Šternberka. Tyto tři básně vesměs mají děj z doby křesťanské.

Jiná báseň „O vítězství nad Vlaslavem“ vypisuje boj knížete Neklana s Vlastislavem Luckým, a tehdy byli Čechové ještě pohané. O staročeských hrách rytířských, „sedání“ čili „turnaji“ dovídáme se z básně „O slavném sedání“ (Ludiše a Lubor). Opět jiná báseň „O velikém pobití“ (Záboj a Slavoj) slovy úchvatnými kreslí vítězství pohanských Čechů nad „Luděkem“, nejspíše vojskem a vojevůdcem franským, za Karla Velikého, kteří tehdy dvakráte do Čech vtrhli.

Další básně jsou: „Zbyhoň“ a „Jelen“; „Kytice“, „Jahody“, „Růže“, „Zezhulice“ a „Opuštěná“ jsou roztomilé české písně národní.

Rukopis Královédvorský horlivě byl čten a překládán pro svou krásu a starobylosť a znamenitosť do všech jazyků evropských; ba, mnozí slovutní básníci cizích národů se i jen proto češtině učili, aby rukopis ten poznali a mu rozuměli.

Můžeme si pomysliti, s jakou radostí Václav Hanka s drahou kořistí svou z Králové Dvora odjížděl!

Po celý život byl věren vlasti, národu a vytrvalé práci. Po celý život miloval slovanské národy a jejich jazyky, o čemž podal mnoho důkazů nejen znamenitými pracemi ve všech českých i jinoslovanských časopisech, ale i tím, že přednášel bezplatně na vysokém učení Pražském jazyky jinoslovanské!

Mimo přečetné spisy vědecké složil i mnoho písní, jež nápěvy opatřeny byvše, znárodněly a podnes se zpívají.

Neunavně jsa činný, byl i Hanka mnohostranně vyznamenán. Nejen že byl členem téměř všech slovanských učených společností, vyznamenán i zlatou medalií od J.&amp;nbsp;V. císaře Františka Josefa, brilliantovými prsteny od císaře Ferdinanda Dobrotivého, od ruských císařů Mikuláše a Alexandra, rytířským řádem ruským sv.&amp;nbsp;Vladimíra a řádem sv.&amp;nbsp;Anny.

Snad někdo z vás, kteří tuto knížku čtete, byl již na posvátném Vyšehradě a navštívil klidný hřbitov tamnější, snad mnohý teprve tam přijde.

Každý zajisté povšimne si vysoké mohyly blíže chrámu, na jejímž kameni vytesána jsou památná slova:
&lt;poem class=&quot;kurzivou&quot;&gt;
„Národy nehasnou,
dokud jazyk žije.“
&lt;/poem&gt;

Pod touto mohylou, v této posvátné půdě dřímá nálezce pokladu Královédvorského, Václav Hanka, a nápis ti hlásá, že zesnul v Praze dne 12.&amp;nbsp;ledna r.&amp;nbsp;1861.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p25u4smwyxgetqq2b3grotzoym1o0jx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Heinův passionál/Běh světa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>13999</id>
    <revision>
      <id>337197</id>
      <parentid>224209</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:59:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337197</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1018" sha1="5yuu8u91epc5l950p5s9d73bmh92x8w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Heinův passionál
  | ČÁST = Běh světa
  | DALŠÍ = Jak pomalu…
  | PŘEDCHOZÍ = Heinrich Heine
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Běh světa
  | AUTOR = [[Autor:Heinrich Heine|Heinrich Heine]]
  | POPISEK = Úvodní báseň cyklu ''Lazarus'' v ''Romanceru'' (1851)
  | ORIGINAL = Weltlauf
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Otokar Fischer|Otokar Fischer]]
  | ZDROJ = HEINE, Heinrich. ''Passionál.'' Praha: Svoboda, 1949. s.&amp;nbsp;21.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ded23ad0-adf1-11e3-b833-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Kdo má mnoho, zajisté
přidáno mu ještě bude.
Kdo má málo, odejmou
i to jměníčko mu chudé.

Nemáš-li však vůbec nic,
tak ať jen tě pochovají!
Právo žít, ty povstalče,
mají jen, kdo něco mají.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]

[[be:Калі маеш шмат чаго...(Гейнэ/Багдановіч)]]
[[de:Weltlauf]]
[[fi:Maailman meno (Heine)]]
[[ru:Ход жизни (Гейне/Вейнберг)]]</text>
      <sha1>5yuu8u91epc5l950p5s9d73bmh92x8w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Patery knihy plodů básnických/Skřivánek (Čech)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15467</id>
    <revision>
      <id>337418</id>
      <parentid>311378</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:38:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337418</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3187" sha1="59cvmd0pif07m8l2fysst1gowsd0ejk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Patery knihy plodů básnických
  | PŘEDCHOZÍ = Elegie nad záhubou Vinety
  | ČÁST = Skřivánek (Čech)
  | DALŠÍ = Ze »Snů«. Vypravování prvního anděla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Skřivánek
  | AUTOR = [[Autor:Svatopluk Čech|Svatopluk Čech]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Patery knihy plodů básnických''
  | ONLINE = {{Internet Archive|pateryknihyplodb00bluoft}}
  | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 274 – 275.
}}

&lt;poem&gt;
Když chodil s apoštoly
Pan Ježíš po zemi,
kdys vonný chlad je objal
pod háje větvemi,
a písní nejkrásnější,
již ve hrdélku měl,
tu každý z lesních ptáčků
pouť jejich provázel.

Zpěv sýkor, pěnic, drozdů
tu hymnou jásavou
jak sladké hosiana
zněl Kristu nad hlavou,
že zástup apoštolů,
pohroužen v rajský sen,
těm libým žalmům ptačím
naslouchal vytržen.

Až posléz vyšli z háje
na široširou pláň,
kam dýchala zář letní
bez mráčku nebes báň;
jen brázdy rozrývaly
jak vrásky hnědý luh,
jímž oráč v potu tváři
svůj řídil těžký pluh.

I pravil svatý Petr:
»Jak smutné ticho tu!
Tam lovci hudba ptačí
hrá v lesní samotu;
i pastýři, když volně
nad jasným zdrojem sní,
ze stinných větví buku
hlas drobných pěvců zní;

i ten, kdo v sadě růží
čas hříčkou maří jen,
slavíků zpěvem bývá
do ráje unášen:
A hle! tu rolník pilný
za zdatným pluhem svým
bez těchy trudně kráčí
bezhlasým prostranstvím.«

Pán mlčky bral se dále
až tam, kde rádla chod
muž zarazil a zemdlen
utíral čela pot.
Ta rosa chmurných skrání
přes líce vrásčité
skanula pod radlici
do prsti rozryté.

V tom Pán se mlčky shýbl
pro tuto vlhkou prsť
a rukou z černé brázdy
povznesl země hrsť.
Tajemná slova šeptal
a vroucně k nebi zřel,
pak s božským pousmáním
dlaň svatou otevřel.

A hle, tu místo hlíny
na dlani přesvaté
zřít bylo stvořeníčko
zahnědlé, křídlaté.
Ten ptáček volným letem
rozepjal křidélka
a shůry sypal zpěvné
perličky z hrdélka.

Výš', výše třepetavě
do blankytu se nes'
a krajem sladce zvonil
líbezný jeho ples.
Zpěv jeho v rozkoš tichou
všech srdce potopil;
sám oráč, líce zjasniv,
klec chutě uchopil.

A zástup apoštolů
pln citů slastných, něm,
zpěváčka ještě stíhal
zářivým pohledem,
když zanik' v modru nebes
útlounký ptáčka zjev,
a jedva slyšet bylo
tichounký shůry zpěv…

Tu promluvil Pan Ježíš
v nebeském úsměchu:
»Nuž Petře, toho pěvce
měj rolník v potěchu!
Když v zemi omlazenou
za vesny vnoří pluh,
vždy z první brázdy vzlétne
ten zpěvný jeho druh.

Ten zpěv mu bude jasnit
mrak těžké roboty
a libou zvěst mu hlásat
s azurné výsoty:
i na něho že s láskou
oteckou vzpomíná
Ten, jehož svatá náruč
svět celý opíná.

To ptáče, brázdy dítko,
nos role chudý šat,
však nejsladším se pěvcům
má písní vyrovnat,
a na znamení má se
z nich nejvýš k nebi nést:
jak mila Bohu práce,
k níž člověk stvořen jest!«

(V Jarém Věku r. 1883.)
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>59cvmd0pif07m8l2fysst1gowsd0ejk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kytice z národních písní moravských/Kalina</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15794</id>
    <revision>
      <id>337349</id>
      <parentid>227388</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:39:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337349</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1273" sha1="jp3gavqhi8n2syf832g4pj0ltic30wy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kytice z národních písní moravských
  | AUTOR = František Bartoš
  | AUTOR2 = Leoš Janáček
  | PŘEDCHOZÍ = Mládí a stáří
  | ČÁST = Kalina
  | DALŠÍ = Tatíček starý
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kalina
  | AUTOR = trad., zapsal [[Autor:František Bartoš|František Bartoš]] a [[Autor:Leoš Janáček|Leoš Janáček]]
  | LICENCE = PD traditional
  | ZDROJ = BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš. ''Kytice z národních písní moravských.'' , str. 120–122
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|98953220-403e-11e1-ac09-0050569d679d}}
  | VYDÁNO = Telč: Emil Šolc, 1890
  | INDEX = BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš - Kytice z národních písní moravských.djvu
  | IMAGE = BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš - Kytice z národních písní moravských.djvu
  | IMAGE-PAGE = 132
  | SOUVISEJÍCÍ = &lt;nowiki /&gt;
*[[Prostonárodní české písně a říkadla/Kalina]]
*[[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmyšlení]]
*[[Jihočeské lidové písně/Proč, kalino, v struze stojíš?]]
*[[Morawské národnj pjsně/Kalina]]
*[[Patery knihy plodů básnických/Kalina]]
}}

&lt;pages index=&quot;BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš - Kytice z národních písní moravských.djvu&quot; include=132-134 fromsection=110 /&gt;</text>
      <sha1>jp3gavqhi8n2syf832g4pj0ltic30wy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Práce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15891</id>
    <revision>
      <id>337217</id>
      <parentid>229575</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337217</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2566" sha1="9v0k8a271kkas7vtkwct2ogb71kgakr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Práce
  | PŘEDCHOZÍ = Na záletech
  | DALŠÍ = Až přijde čas…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Práce
  | PODTITULEK = (Za Františkem Šimáčkem)
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;15–17.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
To víno žití, trpké nebo sladké,
jež z číše pijem’ bohaté či prosté
na pouti světem dlouhé nebo krátké,
to víno v nebes vinohradech roste.
A nalévá je Bůh všem lidstva dětem,
by z něho pily žíznivým svým retem,
a vypivše by k němu šly zas zpátky.

Jak ale jít, když krok po víně vratký,
jak k Bohu jít, jenž obklopen je slávou,
se smíchem na rtu, s řečí blábolavou? —
A proto Bůh, by k němu mohli všici,
dal dětem lidským Spasitelku — Práci.
Ta ne bol smrti, ta má úsměv v líci,
ta božská Dceř na kříži nekrvácí.
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — —}}
Před Kristem zrozena s ním trůní v slávě,
a před ním měla již své vyznavače,
před Kristem šla již v nenádherném hávě
uzavřít bránu zoufalství a pláče.
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — —}}
Nevstala z mrtvých, ježto neumírá,
ta boží Dceř, sourodá Bohu Synu;
v ráj srdce vede v její sílu víra,
i ona snímá světa hřích a vinu.
V krev její kněží mění víno žití,
v krev dotknutím své požehnané dlaně,
a prostou číš, i když se chudě třpytí,
v posvátný symbol boží — v kalich Páně.
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — —}}
A jedním z kněží, učících té víře,
od Práce samé maje posvěcení,
po celý život její božství šíře,
byl Ty jsi ve svém svatém zanícení.
A hlásaje: „Jen v Práci naše spása,
znamení její na svůj prapor vsnujte!“
též poznal’s, kterak lžikněží dav jásá,
když závist vzkřikla: Jen ho kamenujte!

Tak jako každá má i v Práci víra
své lžiproroky i své svatokrádce,
vždyť k patě božské vždy se zmije vtírá,
a i Syn boží našel svého zrádce.
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — —}}
Tys kráčel dále, nechť i dopad’ kámen,
ve jménu Práce křtil jsi mnohé v plesu…
Já, jeden z nich, Tvé víry V srdci plamen
své ‚Věřím v Práci‘ v památku Ti nesu.
&lt;/poem&gt;

5. V. 1885</text>
      <sha1>9v0k8a271kkas7vtkwct2ogb71kgakr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Až přijde čas…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15892</id>
    <revision>
      <id>337211</id>
      <parentid>229562</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337211</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3154" sha1="mkdjbwxjcq891wj5hf0cxmwpucxpj20" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Až přijde čas…
  | PŘEDCHOZÍ = Práce
  | DALŠÍ = Modlitba
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Až přijde čas…
  | PODTITULEK = Karlu Červinkovi
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;18–20.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Až přijde čas, zmučené tělo Krista
kdy s křížů sejmou, na něž vbito hřeby,
a jenom Láska jeho svatá, čistá
z nich zářit bude po zemi i nebi…

Ne krev, ne rány, smrti muka hrůzná
kdy s křížů pokynou, jen Láska vroucí,
a kdy jen její božství lidstvo uzná
a její věčné světlo nehynoucí:

On arci bude Mistrem, věštcem, zoří,
krev jeho ran vždy svatou reliquií,
a jeho Zákon novým světlem vzhoří,
však Bůh nebude, jenž se v mukách svíjí.

Nebude Syna, který úpí v žale:
Proč, Otče můj, jsi opustil mě v smrti?
jen Prorok bude, který umíraje
se v bázni chví, že Síla Lásku zdrtí.

Až člověk nebude mít probodanou
skráň věncem z jařma běd a nouze hloží,
i Bůh nebude hruď mít rozeklanou,
když nebude ji mít ni „obraz boží“.

Byl Kristus Bohem lidstvu mučenému
za rovnost, svobodu a lásku svatou.
Až tyto sluncem vzhoří lidstvu všemu,
ni Bůh skráň trním nebude mít spjatou.

Kříž bude signem, zkad jen Láska svítí,
pod její září utrpení zbledne,
a kříž ten nad bezprávím, jež se sřítí,
Dceř boží, Práce, na trůn Otce zvedne.

I chrámy Kristovy až někdy klesnou,
svatyně Práce k hvězdám budou pláti,
jak tam i v těch však každý s duší plesnou
jak bratr vedle bratra musí státi.

Nechť modlitby — jež dílem jsou — se různí,
Dceř boží jedna, jedna Spása bude!
Jak Kristu rovni byli mocným nuzní,
Dceř boží nezná bohaté ni chudé.

Jak jménem Syna děti králů, robů
se křtili jedním stejným slovem pouze,
jak Requiescat… znělo ve tmy hrobů,
ať v ně se kladlo bohatství neb nouze:

Ve jménu Dcery buďtež stejně křtěni
a rovni všichni přede tváří její,
a pracující všichni posvěceni,
a práce hymnou, kterou s vírou pějí!

Kdo pěje líp, se nepovyšuj v pýše,
byl vdovin groš nad zlato srdci Krista,
i Práce bytost z nebeské je říše,
k ní modlitba jen pravá buď a čistá.

Čím výše Práci zvednem’, tím víc sebe,
když ona bohyní, my budem’ kněží,
a dílna chrámem a svět bude nebe,
v němž Rovnost s Láskou v objetí si loží.

A Bůh sám bude velký Dělník prvý,
jenž souš a vodu, tmu a světlo dělil,
a jenž nás děti napájí svou krví,
an božství své ve Práci, Dceř svou, vtělil.

V ten čas, až všichni v lásce budou pěti
Jí hymnu s vírou v rovnost všechněch hlasů,
Bůh, prvý dělník, navštíví své děti
a zkvetne zem v ráj Adamových časů.
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — — —}}
Ó, sijme sémě k úrodě těch klasů!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>mkdjbwxjcq891wj5hf0cxmwpucxpj20</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Modlitba</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15893</id>
    <revision>
      <id>337213</id>
      <parentid>229565</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337213</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1803" sha1="apw78e2oj7ncsjao33xjoiutul1chxc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Modlitba
  | PŘEDCHOZÍ = Až přijde čas…
  | DALŠÍ = Na obranu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Modlitba
  | PODTITULEK = (Z pamětního listu ve prospěch dělníků jsoucích bez výživy)
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;21–22.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Ó‚ Práce, dare nebes, Dítě boží,
ty, která v růže měniti máš hloží,
jež bída plete chudině kol skrání,
ó, Práce, Tebe Bůh v svém smilování
slal na svět lidstvu k útěše a spáse.

Jak Synu božímu v čest pozvedá se
tisíce chrámů po všem světa kraji,
kde v modlitbě se tisíceré dlaně
a tisíceré oči pozvedají,
kde věřícím kněz dává tělo Páně,
chléb duše, který silou víry živí:

Tak, Dcero boží, též Tvých chrámů divy
se k výši pnou, kde dýchá lidský tvor,
ze břehů řek i na vrcholech hor.
V nich tisíce též ruk se k nebi zvedá,
v nich tisíce též lačných chleba hledá,
však žel, jde mnohý nenasycen zpátky
od stolu Dcery Boha — — —
                                            Všemohoucí!
Zda vidíš s výše krok jich bídou vratký,
zda slyšíš v zoufalství je na chrám tlouci? —

Když každý má chléb Tvého Syna darem,
ó, otevř všem též božiště Své Dcery,
v nich posvěť kněze Svojí lásky žárem,
a sytých bude dík Ti tisícerý,
a tisícerá růže vonět bude,
kde hloží bodá ostny skráně chudé,
a bude úsměv, bude láska všude,
kde zrak i šat jsou teplou krví rudé.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>apw78e2oj7ncsjao33xjoiutul1chxc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Na obranu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15894</id>
    <revision>
      <id>337214</id>
      <parentid>229569</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337214</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2510" sha1="cwrzdz3ppsmyu0lzldostwb34qk05q6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Na obranu
  | PŘEDCHOZÍ = Modlitba
  | DALŠÍ = Romance o dlouhé zimě
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na obranu
  | PODTITULEK = (Prosinec 1890, po provozování „Světa malých lidí“)
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;23–25.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Motto|„V tom davu chví se srdce mého kus…“|''Jar. Vrchlický.''}}
&lt;poem&gt;
V tom davu chví se srdce mého kus,
nechť soptí si, že heslo moje klamné,
nechť pokrytecky sápají se na mne,
že místo květů sbírám cesty trus.

V tom davu srdce mé se tetelí
chvět se nepřestane k poslednímu tluku,
vy palácové snujte novely,
já davu bědných podávám svou ruku.

Čí snaha čistší, poví lidu soud,
já klidněj’ čekám jej, než vaše pýcha,
na straně mé je příští doby proud,
''mé srdce bije v něm, má duše dýchá!''
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Já dobro chci, kdo mi to upře z vás?
Chci světlo tam, kde mysli temnem mrou,
chci teplo tam, kde srdce stiská mráz,
mír rodiny, kde srdce vámi vrou.

Přec: vari! vari! slyším kolem hřmít —
Čí hlasy to? — Já ohlížím se zpět —
Oj, dětinství! Je škoda zastavit,
z tmy pokrytectví v před, jen rychle v před! —
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Ó, umění! Hle, jakých lidí ret
Tvé svaté jméno bere nadarmo!
Toť důkaz však, že pravé božstvo jsi.
Neb jméno božstva berou nadarmo
vždy nejvíc ti, kdo nejmíň věří v ně.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Zas slovo plné záští sledu,
znám nenávist, jež vyřkla je,
tu, jež má ústa plna jedu,
jež hlucha a jež slepa je.

S tím záštím zápas nepovedu,
to hodno není turnaje,
však samo spadne v kal a bědu,
až světlem k hnití uzraje.

Já přísahal svou dobrou zbraní
boj jiný, rytířštější vést,
svit pomsty neplá v cestu moji.

Má zbraň je práce, tu Bůh chrání,
mým štítem pravda je a čest,
jež s rovnou jen se srazí v boji.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|* * *}}
&lt;poem&gt;
Mé duše práci hrdou
neschvátí mdloba,
jen kup se hrází tvrdou
zášť před ní, zloba!

A byť jak hora stála
a tvrdla v kámen:
Čím žulovější skála,
tím křišťálnější pramen.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>cwrzdz3ppsmyu0lzldostwb34qk05q6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Romance o dlouhé zimě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15895</id>
    <revision>
      <id>337218</id>
      <parentid>229576</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337218</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2886" sha1="m59cimfnm43e0aqr0nhy0k32s25bl34" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Romance o dlouhé zimě
  | PŘEDCHOZÍ = Na obranu
  | DALŠÍ = U zasněženého mlýna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Romance o dlouhé zimě
  | PODTITULEK = Adolfu Heydukovi
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;26–29.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Byl konec dubna již, leč v horách plno sněhu
      a smutku ještě víc.
Hlad s Bídou z lůna hor za ostrých vichrů šlehu
      jezdili do vesnic.

Lid nedbal panstva však a dvéře uzamykal
      a kde byl jaký kout,
i rozlítil se Hlad a okny v jizby vnikal,
      lid jímal v tíži pout.

A dětem, šedivcům svou dlaní svíral hrdla,
      až slední vzdech z nich trysk’,
a Bídy náruč zas v kalenou ocel tvrdla,
      že vraždil její stisk.

On bral si krásu děv, krev ona hochů pila,
      kraj mrtev byl a tich,
a vrchnost vraždila a hýřila a tyla,
      dlaň nikdo nepozdvih’.

A přece praotci jich měli hrdá čela,
      i znali, co je vzdor!
Dřív mnohá vrchnost zde se na svých zámcích chvěla
      a utíkala z hor.

A měla dráby své a katy, derechtory,
      a přec vstal na ni lid,
teď pán jde s paní sám a přec se třesou hory
      a v lidu strašný klid.

Dřív v trýzni nejhorší vyslali deputace
      do města ku králi,
a byly soudy přec a byly apelace,
      a někdy vyhráli.

A druhdy nebáli se kyrysníkům čelit
      a zámky zapálit,
však teď jak smrtný mrak by nad krajinou přelít’,
      je umrtven ten lid.

Již ani nečeká, až čas to panstvo zdrtí,
      a hledí něm, jak zvěř,
jak Bída prodává sousedce, kněžně Smrti,
      mu otce, ženu, dceř.

Jakého krále měl by prosit, lid ten neví,
      o patent svobody,
vždyť krutost největší mu sama šklebně jeví
      tvář matky přírody.

A k Bohu stokrát lkal již, ke králi všech králů:
      „Ó, Věčný, pomoc dej!
zbav Hladu nás a změň na úrodnou prst skálu,
      zruš Bídy privilej!“

A Bůh jim patent psal, psal písmem ze hvězd tkaným
      na pásce oblohy,
za nocí mrazných čet’ jej okem uplakaným
      lid horský, nebohý.

Však Hlad se s Bídou smál a dále vnikal v chaty,
      nes’ rubášů tam kment
a vraždě chuďasy děl: Jdi jen, robe klatý,
si v nebe pro patent.

„Již tolik zrušeno běd, Bože, Tvojím jménem,
      zhubeno příkoří,
ó, vzpomeň také na nás lepším pergaménem!“
      tak lid lkal v pohoří.

Tu, Bože veliký, pych Bídy zhubils děsný,
      a lid ved’ z prokletí
patentem svobody, na kterém slunce vesny
      Tvou bylo pečetí.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>m59cimfnm43e0aqr0nhy0k32s25bl34</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/U zasněženého mlýna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15896</id>
    <revision>
      <id>337220</id>
      <parentid>229580</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337220</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1330" sha1="87kdfv5k6yz834il86yncqnytjgbrrt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = U zasněženého mlýna
  | PŘEDCHOZÍ = Romance o dlouhé zimě
  | DALŠÍ = Májový obrázek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = U zasněženého mlýna
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;30–31.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Stojí mlýnec pode strání
jako hnízdo skryt.
Padla zima z nenadání,
sníh zalehl štít.

Dávno mlynář přestal mlíti,
Pánbůh začal však,
bělostné se mouky třpytí,
kam až sahá zrak.

Mlynář myslí: Bože, míti
taký jak ty mlýn,
ve dne v noci chtěl bych mlíti
mouku do dědin.

Plny byly by jí střechy,
pole jako dnes,
ale přestaly by vzdechy
a zněl smích a ples.

Bylo by dost všude chleba,
ba i koláče,
mne jen učiň mládkem třeba,
bude jináče.

Těžké zrno jen bych sypal
mezi oblaka,
ale co se teď tam sype
chamraď lecjaká.

Mouka také podle toho,
z pece uteče,
ani šiška — jak jí mnoho —
se z ní nespeče.

Vyžeň mládka, Pane Bože,
sníh ať mele v mém,
v Tvém však mlýně budem’ na chléb
mlít pro celou zem.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>87kdfv5k6yz834il86yncqnytjgbrrt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Památce Mickiewiczově</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15897</id>
    <revision>
      <id>337216</id>
      <parentid>229572</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337216</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3389" sha1="ca1akx29iacq9i2p3otkg6tz2pt6gb9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Památce Mickiewiczově
  | PŘEDCHOZÍ = Pod řemeny
  | DALŠÍ = Českým dělníkům na pomezí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Památce Mickiewiczově
  | PODTITULEK = (1893)
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;41–43.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Motto
  | ''„Za naši i vaši volnost!“''
  | (Heslo na praporech polských v bojích za svobodu.)
  | „Kde jen v Evropě jest útisk svobody a boj za ni, tam je boj za Otčinu, a za ten boj všichni se bíti jsou povinni…“
  | Adam Mickiewicz.
  | Ke jménu Polska pojí se pojem nejen volnosti a rovnosti, nýbrž obětování se za volnost a rovnost obecnou.
  | Týž.
}}
&lt;poem&gt;
V Tvém srdci zlíbaném rtem Svobody
cit lásky svaté k ujařmeným planul,
Tvé slovo zvon, jímž budil’s národy,
jež v poutech dlely, a z Tvé lýry vanul
hlas mocný: Chvíle spásy udeří,
jas zaplane, jenž Otcům v duši tanul,
a vzhoří den, dnes jest již zášeří!

„Stůj Polska vždy, kde za svobodu seč,
''všech volnost'' cíl buď našich srdcí vzňatých,
ó bratři, nespouštějme z ruky meč,
my rytíři jsme svobody všech jatých.
Píď dokud nadvládí má jedinou,
v krev šlehej plamen myšlének nám svatých,
kdož v poutech, jednou nechť jsou rodinou.“

Dnes ještě tak Tvá hlásá mohyla,
jak v hněvu mluvil’s plamennými slovy.
I těm, jež krev Tvé vlasti zbrotila,
chtěl’s žlučí svou jen pálit pout jich kovy,
— tou žlučí, vssatou ze slz Otčiny —
by nad násilí pohřbeného rovy
byl volný Slovanů rod jediný.

Ty’s v pravdě legitimní Slávy syn,
v němž proti poutům hněv vždy jitřit musí,
by pozved’ hlas a rozplamenil čin,
kde strach a záští volnost lidu dusí,
by srdce vrh’, kde ujařmených boj,
práv lidských deska kde se tříští v kusy
a v poroby se hází kalný zdroj.

Však zmlklo slovo Tvé, Tvůj svatý prach
tam vedle králů na Wawelu leží.
A z Otčiny Tvé „Ticho!“ volá strach,
stín — zrada na svobodě — za ním běží,
za: „Volnost všech!“ tam heslem: „Prospěch můj!“
že národ hrdinů jen poznáš stěží.
Ó, Adame, kdo zvedne odkaz Tvůj?!

Z Tvé vlasti čiší nebratrství chlad,
jež stlačiti nám šíji nezdráhá se.
Již nezřít prapor dědiců Tvých vlát,
kde hvězdou vůdčí ''Volnost všem!'' plá v jase.
Tvá víra fantom vnukům, slovo pýr!
mas nepozvedá Polska k bratrů spáse,
kde Moc je, klečí polský bohatýr
{{Prostrkaně|— — — — — — — — — — —}}

Však v chudý lid, ten tápající v tmách,
již jiskrou padla Tvoje víra vřelá,
Tvůj obraz jasní se mu v výšinách,
z tmy mrákot zvolna zvedá svoje čela,
rozbřesklé doby jímá proud a vzruch,
v ní zvučí též Tvá píseň nedoznělá
a z příští červánků Tvůj svítí duch.

Až z chat a dílen lid Tvůj zvedne hlas,
Tvé slovo po Tvé i mé vlasti vzplane.
Bratrství národů v ten vzejde čas,
syn Ojczyzny, kde volnost úpí, stane,
kde velmož klečel, štít on nastaví
a bude heslo na praporu vtkané:
Všem svoboda, a hrob buď bezpráví!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ca1akx29iacq9i2p3otkg6tz2pt6gb9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Českým dělníkům na pomezí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15898</id>
    <revision>
      <id>337221</id>
      <parentid>229582</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337221</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2669" sha1="a1sbx4sl8yi3qt5abrlez1wbf56p79b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Českým dělníkům na pomezí
  | PŘEDCHOZÍ = Památce Mickiewiczově
  | DALŠÍ = Tříšť ouvertury
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Českým dělníkům na pomezí
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;44–46.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Krušné hory smutné, čárné Středohoří,
s duchem pohříženým v minulosti čas
odcizeným vaším krajem šel jsem v hoři
a s pohnutím v duši vzpomínám si vás.
V odrodilé vísky, v odrodilá města,
po březích vod luzných vodila mě cesta
a s hor temen pyšných zřel jsem v truchlém snění
pohádkově krásný kraj, jenž naším není.
Naším není — ? —

                         Slyš, ten zvuk, co vstříc nám letí
jako zvonu hlas — ?
České písně zvuk — ó, jak se sladce třás’! —
chudých horníků ji zpívaly si děti.

Komíny zřím šachet temně k nebi čníti
a pod zemí tuším sterých kladiv zvuk.
Ráz a ráz a ráz — slyš české pěsti bíti,
pod zemí třesk kovu, nad ní písní zvuk.
A tak na sta metrů do té země vbořen
české síly je a české písně kořen,
přikut ke skalí. Pot našich čel jej mrví,
denně svěcen bývá slzami a krví,
tak že v duchu vidím základy se chvěti
pod nohama těm,
kdož té síly květy v pychu dupou v zem,
kořenem tím hýbou, zcizujíce děti.

Buďtež požehnány, černé ruce tvrdé,
símě naší řeči jež jste vkuly v hloub
pod ta města pyšná, pod jich věže hrdé,
pod jich vzdorných hradeb nejpevnější sloup.
V bohatství jich lůně, pod prahy jich žití
jako zlato v žule nechť tam stále svítí,
nechť tam v nocech vzhoří jako kahan gnoma,
nechť tam volá, hřímá: Doma jsem tu, doma!
Opojných vln vřavou, hesel divou změtí
ta vám víra plaň:
jazyk váš i práce štít náš jsou i zbraň,
buďtež požehnáni vy i vaše děti!

A v nás zkvétej láska z puku přesvědčení:
Dokud vašich stejných, nízkých domků řad
u šachet se krčí, kraj ten cizí není,
v kolonii vaší naší síly hrad.
Buďtež požehnány bledé vaše ženy,
po haldách jež chodí, hlavy nachýleny,
ale v dětech chrání poklad naší řeči,
u loží když s nimi modlíce se klečí.
Vlny hesel bouřných vidím i k vám hřměti,
tu však víru mám:
kdo byl dobra strážcem, v boji není sám;
zdar buď snahám vašim, silny vaše děti.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>a1sbx4sl8yi3qt5abrlez1wbf56p79b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Tříšť ouvertury</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15899</id>
    <revision>
      <id>337219</id>
      <parentid>229578</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337219</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4779" sha1="tdhz5jvsiqgnxzg7i8jdvms16mapbwc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Tříšť ouvertury
  | PŘEDCHOZÍ = Českým dělníkům na pomezí
  | DALŠÍ = Chystám se k psaní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tříšť ouvertury
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;49–56.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

=== I. ===
&lt;poem&gt;
Mé celé žití dosud bylo trudné,
ba žil jsem smutné chvíle zoufání,
kdy zmíralo vše vznětů zaplání
a budoucno se zdálo k smrti nudné.

Již řítil jsem se v temné cesty bludné,
červ šílenství mi hlodal pod skrání,
v tom přišlas Ty s úsměvem doufání,
a temný obzor mého žití rudne.

Mně vzchází den se sluncem lásky žhavým,
ač dosud denní boj mé vzněty hněte
a jako druhdy v kámen mění květ.

Tvé lásky sluncem kámen ten však tavím,
že klíčí znova vznět, co mřelo, kvete,
a písně štěstí dávají se v let.
&lt;/poem&gt;

=== II. ===
&lt;poem&gt;
Co dosud blahem, rozkoší jsem zval,
dlaň přátelská, již horoucně jsem tiskl,
i pohár, při němž v jásotě jsem výskl,
i dívčí kadeř, již jsem celoval —

Čím proti tomu, co mi osud dal,
když zrak Tvůj, drahá, prvně na mne blýskl ? — —
Svit nebeský tu v duši moji tryskl,
jímž každý úhor v květnou nivu vzplál.

Dlaň přátel byla paprsk pohody,
tu odvábily vždy mi cizí tváře,
číš nejvábnější na dně páchla žlučí; —

a dívčí ret byl — motýl náhody.
Však zrak mé ženy věčná jarní záře,
pod níž mé srdce novým štěstím pučí.
&lt;/poem&gt;

=== III. ===
&lt;poem&gt;
Slov neváží, kdy člověk šťasten zcela,
a přes rty sjede výraz štiplavý;
jeť štěstí víno, stoupá do hlavy,
i vám též pitka spletla někdy čela.

Však ostrá řeč se zítra zapomněla,
a zas hrál na rtech úsměv blysknavý:
Tak, přátelé, ať dnešek napraví,
čím včera ranila vás slova smělá.

Dík mějtež za vše, čím v tmu žití kdysi
pad’ z vašich srdcí paprsk slunečný,
váš obraz v nejsladší se chvíle mísí.

I číši věnuji verš v písních lásky,
i vám, vy zlaté, jemné dívčí vlásky!
Má žena nechce, bych byl nevděčný.
&lt;/poem&gt;

=== IV. ===
&lt;poem&gt;
Plá modrem nebe zrak ti žhavý,
noc pekel tají černý vlas,
hned nořím ret v proud jeho tmavý,
hned zvábí mne tvých očí jas.

Mne z obou krása stejně zdraví,
a paprsk, jenž z tvých kmitá řas,
ke rtům-li: Pij a jásej! praví,
dí vlas tvůj: Tiskni, líbej zas!

Však muka pekel s nebes září
se v duši mojí denně sváří,
když, drahá, zřím tvůj vlas a zrak:

Neb věští mi jich barva dvoje,
že nebem je mi láska tvoje,
a ztráta její smrti mrak.
&lt;/poem&gt;

=== V. ===
&lt;poem&gt;
Svit láska, krev je var,
a touha ohně pramen,
již odkryj půvab ramen
i ňader bílý dar.

Se vším, co chladí žár,
chci žíti neseznámen,
a láskou chci být zmámen,
i budu-li kdy stár.

Až přijde smrti zmar,
ať dají na hrob kámen,
jenž má tvých rysů tvar;

z nich padne v hruď mi plamen,
že kámen strhnu k sobě
i v hrobě.
&lt;/poem&gt;

=== VI. ===
&lt;poem&gt;
Má ženo dobrá, holubičko tichá,
svým zrakem v nebe tvojich očí vnořen,
já chápu teprv, k čemu jsem byl stvořen,
a že se štěstí z věrných retů dýchá.

Čím potlesk, zlato, vše, nač lačna pýcha,
jež jest jen v srdcích, v nichž chrám lásky zbořen?
V mém nyní vonných růží keř má kořen,
na jehož květech rosa neosýchá.

Ty ovíjejí upomínky v tísni,
i jizvy ran i kámen ponížení
a poutem jsou na rukou nevěry;

jich krása svítí v moje večery,
jsou štít můj, síla, život můj, mé snění,
a vůně jich z mé duše stoupá písní.
&lt;/poem&gt;

=== VII. (Finale) ===
&lt;poem&gt;
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
Ta touha tak chtivá a divá
žel, umdlela v srdci mém záhy,
teď sudba jen stínů síť schvívá
v mé tmící se v samotu dráhy.

Jdu oddaně unaven žárem,
kde stín s chladem vítají sladce,
vím, obě že nebeským darem
ve znoji boje a práce.

V tom stínu však pomněnky kvetou,
zde jedna a druhá a třetí,
to pohledy očí tvých, ženo,
a pohledy oček mých dětí.

A ztemnělo-li mně i nebe
a slunce na vždy se skrylo,
v těch pomněnkách na cestu stínem
dost nebeské barvy mi zbylo.

Dost těchy a posily v práci,
že vděčností pohnut k nim klekám
a žehnaje kvítkům těm drahým
jich blankyt i na hrob svůj čekám.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>tdhz5jvsiqgnxzg7i8jdvms16mapbwc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kopřivy (Langer)/Nářek zamilovaného mládence</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15926</id>
    <revision>
      <id>337301</id>
      <parentid>284882</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:12:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337301</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3985" sha1="ggh8avo1z0bvbvor7mu41rx2e2guh0f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kopřivy
  | AUTOR = Josef Jaroslav Langer
  | ČÁST = Nářek zamilovaného mládence
  | PŘEDCHOZÍ = Jednorožců rod
  | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nářek zamilovaného mládence
  | PODTITULEK = nebo Lamentace ve třech zpěvích
  | AUTOR = [[Autor:Josef Jaroslav Langer|Josef Jaroslav Langer]]
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/jlanger/kop1-1.html citanka.cz]
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|20830542}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

Kochaný Lubomíre!

Co jsem Tobě již ondyno v listu podotknul a co tehdáž pouhé tušení bylo, uzrálo v letošním podzimku a stalo se jistotou, totiž: náš Jeník není, čím se býti zdá! Zde Ti odesílám od něho sepsanou lamentaci, pro mládence a panny na světlo vydanou a vytištěnou v Litomyšli u Jana Turečka roku tohoto. Zpívá se jako „Amor a Kupido netrap!“ Možno-li, dej ji třeba v Praze do tisku. Doufám, že se práce jeho i Pražankám líbiti bude, neboť prej šafářovic Babetka plakala hned po prvním řádku: „Slyšte nářky moje, hory, doly!“, ale litovala velmi, že tomu sem a tam dobře nerozumí, nevědouc, že je teď nesrozumitelnost právě ve módě; mně pak se zdá, že to není ta nejhorší móda; - ženské by všeličemu neměly rozuměti! - Místo všech poznamenání slov budiž pod každým zpěvem kratičký výklad, jejž mi kritický spisovatel Krákonošské literatury zdarma vypracoval a dovolil, aby i práce jeho přitlačena byla, avšak anonym. -

Sbohem!

Tvůj

Kopřivárius

== Zpěv první ==
'''Česnek'''&lt;ref&gt;Jak pěknou vyzrazuje chuť juž volení těchto nadpisů! - Geniálnost i z roztrhaného kabátu svítí! -&lt;/ref&gt;

&lt;poem&gt;
Slyšte nářky moje, hory, doly!
    Slunce hasni a nebe se kal!
    Ty pak, řeko - do moře se val,
a nechceš-li - ostaň stát v poli.
Já mám chleba, ale žádné soli;
    och, pěknou jsem pannu miloval!
    Já ji chtěl a jiný mi ji vzal,
a proto mne srdce moje bolí.
Ach, bolí mne, bolí srdce moje,
    měkké posud, měkké jako jíl;
    ale zkamení, jsa v ohni dýl!
Hurra - syp se, nebes klenutí,
    ale zlehka pouštěj mraky svoje,
neb tě žádný k spěchu nenutí.
&lt;/poem&gt;

== Zpěv druhý ==
'''Cibule'''

&lt;poem&gt;
Ano - zlehka pouštěj mraky svoje,
    neb tě žádný k spěchnu nenutí;
    já pak nechci, aby leknutí
pohněvalo děvče, někdy moje! -
Jednou - veda kruté s láskou boje -
    stál jsem v prose; ona tu s chutí
    po mezi jde; - plésám, bez hnutí
jako dřevěná tu socha stoje.
Vůkol mě létali vrabečkové
    bez bázně na klásek se klasu
    a v líbezném pěli souhlasu.
    Ona přijdouc hned se jemně lekla -
    a odevrouc usta malinové:
    „I jdi -!“ jaksi divně na mě bekla.&lt;ref&gt;Výklad. Zde vypravuje básník, jak jednou stál v prose a milenka jeho jdouc po mezi jak se ho ulekla, neboť myslela, že to tam stojí strašidlo na ptáky neboli hastroš. Činíme tu pozorna čtenáře na něžnost, kterak místně básník hejno vrabečků do básně uvedl.&lt;/ref&gt;
&lt;/poem&gt;

== Zpěv třetí ==
'''Křen'''

&lt;poem&gt;
Smiluj se, ať hořem nezahynu;
    jenom jednou hochu okem kyň;
    buďto pohledem tím volej „Hyň!“
nebo „Pojď, ať k srdci tebe vinu!“
Marná žádost; skrze peluninu
    jenom rychle, můj živote, plyň!
    Ne jako řeka, čím dál míň a míň,
ale jako tuča23 ve dolinu! -
Ach, mou láskou - srdce její hrdne;
    herež! - klokotem se voda vaří -
a vajíčko navzdor varu tvrdne.
    Často naději však osud maří!
Neboť mnohé juž u velké tvrdotě
varem vody přemoženo puklotě.&lt;ref&gt;Výklad. Zde srovnává básník velmi pěkně srdce milenčino se slepičím anebo husím vejcetem a svoji plamennou lásku s vařící se vodou. Prozaicky by se to asi takto dalo: Tak jako vejce (slepičí anebo husí) v hrnku, čím více voda se vaří, tím více tvrdne, tak srdce tvoje etc.&lt;/ref&gt;
&lt;/poem&gt;

'''Konec lamentace'''

{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>ggh8avo1z0bvbvor7mu41rx2e2guh0f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Návštěva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15940</id>
    <revision>
      <id>337215</id>
      <parentid>229571</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337215</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7367" sha1="euyy2jxn9y0rtxs40f0kjzcq2mmvxwg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Návštěva
  | PŘEDCHOZÍ = U mých dětí o mém dětství
  | DALŠÍ = Vzpomínka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Návštěva
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;79–87.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Oprchalé terče sklání slunečnice,
na záhonech schudlých studí aster běl,
v ruce dýchají si muži orajíce,
zřidlé olšoví zří do vod schladlých skel.

Zbarvilo se žlutě lupení řep splihlé,
fijalové stíny lehly v orný lán,
v hnízdě vajíčko jen zbylo nevylíhlé,
suchý lupen na něm větry sešlehán.

Znám, ó znám ten čas, kdy večery se dlouží,
mlhy vyrůstají v soumrak studené.
Duše bouřně touží, srdce se mi ouží,
stesk se prolomil po době ztracené.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Časné vy večery mlhavé
v pustnoucím chladnoucím kraji,
vysoká okna továren
do šera vašeho plají.

Domírá život na polích,
ale tam nový se zrodil…
dávný stesk v hrudi mé vzklíčelý
v život ten srdce mi vhodil.

Se srdcem staré lásky cit,
dávných tuh vzkypělé kvasy,
dávných snů modravý ve tmách svit,
ozvěnou vzkřísené hlasy.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Cítím zas to teplo varny,
čpavé, vlhké, plazivé,
zas ten šumot jednotvárný
kypí, bije v uši mé.

Železných zřím koles zvraty
spjatých hady řemenů,
černat zřím se kotlů pláty
z krvavých tlam plamenů.

Napjaté zřím v práci svazy
nahých paží, nahých noh,
slyším zvolání i rázy,
zde muž, dívka tam, tu hoch.

Známé hlavy, známé rysy —
buďte zdrávi, vítám vás!
Mezi vámi zas jak kdysi,
přátelé, jsem v noční čas.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Hedvábnou čapku jsem nasadil
(visela na starém místě),
v čelo stáh’ — vlasy jsem přihladil,
skřipce skla otřel jsem čistě.

A již jdu dávném po zvyku
pozvolna od štace k štaci,
pravice tisknu dělníků,
z vojny jak druh když se vrací.

Je mi tak milo, známě tak,
z ciziny jak bych byl doma,
věřte mi, nevěřte, vlhne zrak,
štěstí mi pochvívá rtoma.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
A já vím, odkud se bere:
Po shonu, po psotě cest,
po mlze sobectví šeré,
výpadech na práci, čest

bezpečně mohu tu státi,
slov vašich vnímati zvuk,
bez obav smát se i lkáti,
oplácet stisk vašich ruk.

V žilách jim čistá krev proudí,
třeba v dlaň zažral se prach,
pro nůž že po stisku zbloudí,
netřeba míti tu strach.

Čin zraje, slovo jak kvetlo,
faleš tu není, ni lest,
stín taký, jak bylo světlo:
A to mi vzácné tak jest.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Práce zas těžké dýchám tu vzduchy,
rovnost v němž dělníky bratří,
v současné klíčení společných tuh
slíti se v jeden nezlomný kruh
duše má v pohnutí patří.

Cítím té síly rostoucí proud
i její čistící plamen,
sobectví, záští kvas obrátit v troud,
vůli, čin, duši sprostiti pout,
odmetnout na cestě kámen.

Tam, zkad jsem přišel, čišel chlad,
v srdci měl každý jen sebe,
každý jen svůj tam sytit chtěl hlad,
polínka pod svoji pícku jen klad’,
druha ať před dveřmi zebe.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Ale ne, já nechci kalit
nářkem několik těch chvil,
vzpomínky z dob v číš chci nalít,
kdy jsem mezi vámi žil.

Zdá se mi, že líp mi bylo,
než mi, drazí, v duši dnes,
mnoho plálo, kvetlo, žilo,
nač teď mráz jen skepse kles’,

Co sen v růžový jas nořil,
vybledlo a pokleslo,
kde jsem velkosti se kořil,
vidím prospěch, řemeslo.

A tak, věřte, často klepe
na srdce mi skrytý sten,
že by u vás bylo lépe
zas to vidět z dálky jen.

Ve všem citu, ve všem hnutí
ve vás, u vás ''pravdy'' víc,
v slovu, činu, vzdoru dmutí,
v krvi, v blesku zřítelnic.

I v té bídě, i v tom hříchu,
v lásce, strasti, družnosti…
My tam všichni šlapem’ v tichu,
v před, v zad plni úzkosti.

I já změkl parou její,
škraboškou vše zakrývám —
mám ji v kapse — vidíte ji? —
sňal jsem ji, než šel jsem k vám.

Hořkosti tu skrytý kal se
rozlil rázem z mojich plic.
S ní — bych na oko snad smál se,
ale věru neřek’ nic.
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Z řady v tom dělník vykročil v před
(znám se s ním nejmíň dvanáct už let):
— Všecko je, pane — děl — pěkné!
Za vaše poklony srdečný dík,
dávný už bývá o návštěvách zvyk,
že se vždy lichotka řekne.

Ale tak zdá se mi — usmál se teď —
přes všechny stíny a chladno a šeď
líp je přec při vaší práci; —
písní tam hudba zní, výš pne se duch,
zde však květ spálí hned mrazivý vzduch,
síla i vzlet se v něm ztrácí.

Vám šťastnou sudbou dán vděčnosti plod,
vám kyne slávy i uznání hod,
každý krok zaryje stopy;
paprsky metáte v temnoty říš,
myšlénku vypnete ve hvězdnou výš,
v hada křivd vbodnete kopí!
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—

…Moh’ bych škrabošku teď vzít a sladce
pravit: Starče, dobře jste to děl!
Moh’ bych smích i spustit, neb dít hladce:
Příteli — co praví Kazatel? — —

Moh’ bych zvolat: Bludička, klam k smíchu!
nestojí ten plevel za to, žít!
Dutá slova! — Odhoďme jen pýchu,
stůjme nazi, dolů šalby štít! —

Ale ne — to všecko pravda není:
Krásné je to, svaté, božské tak!
Mně jen cosi ve zracích se pění,
půjčte mi, ó půjčte mi váš zrak!

Ať to zřím zas, jako vy to zříte,
a jak já jsem kdys to také zřel:
Čisté, zářné, svaté, obrovité,
že jsem nadšen za to v zápas šel.

Nenechal jsem zde kdes zraky svoje
z doby oné? — Patřte v každý kout!
Je v nich víra, naděj, mládí moje — —
Což je nemůž’ nikdo naleznout?! — — —
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Hledají, shánějí — neshlédnou zradu —
marna jich snaha i spěch!
Po špičkách tiše se z továrny kradu,
v srdci mém lítosti žeh.

Byl bych se rozplakal louče se s vámi,
honem zas škrabošku v líc! —
Hledejte, patřte za zdě i trámy,
já už je nechci mít víc!

Mně je tak dobře s mými teď zraky,
jimiž zřím propast i prach,
krvavé stopy, střepy a mraky,
kde jsem zřel zlato a nach — — —!
&lt;/poem&gt;

{{Oddělovač poem|*}}
&lt;poem&gt;
Oprchalé terče slunečnice kloní,
astro, květem bílým i ty zemi skrop!
Shasla šalba mládí — co je nám již po ní!
Noho, zticha šlap do resignace stop.

Nejměkčej’ tam jde se, dojde nejjistěji,
nadějí kam roj před námi tiše tíh’…
Večery se dlouží, průzory se tmějí,
v mracích již se blíží bílý na vše sníh.
&lt;/poem&gt;

(Koncem září 1893.)</text>
      <sha1>euyy2jxn9y0rtxs40f0kjzcq2mmvxwg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na záletech/Ballada z továrny</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15941</id>
    <revision>
      <id>337212</id>
      <parentid>229563</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:14:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337212</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3828" sha1="b8cw0hmlisiwr30oc43aoo7s73vob40" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na záletech
  | AUTOR = Matěj Anastasia Šimáček
  | ČÁST = Ballada z továrny
  | PŘEDCHOZÍ = Vzpomínka
  | DALŠÍ = Polední idylka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ballada z továrny
  | AUTOR = [[Autor:Matěj Anastasia Šimáček|Matěj Anastasia Šimáček]]
  | ZDROJ = ŠIMÁČEK, M. A. ''Na záletech. Básně 1885–1895.'' Praha: F.&amp;nbsp;Šimáček, 1896. s.&amp;nbsp;91–94.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|a3c26530-4f8e-11de-8973-000d606f5dc6}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Přišla do továrny, byla dítě zpola,
ve smutná ta místa paprsek s ní vnik’,
veseleji počla točiti se kola,
dozorce své drsné slovo nedokřik’.
Měla modrou sukni, šátek červenavý
a rty jeden úsměv, tváře jeden květ,
zpod šátku na plece splýval vrkoč tmavý
a pod černé brvy odlesk nebe slét’.
Přišla svižným krokem, chudička a bosa,
ale se rtů splýval jasný popěvek,
na sukénky kraji plála jarní rosa,
za živůtkem těsným kytka pomněnek.

Kníry zatočil si mnohý dělník švarný,
starší dělnice se šťouchly lokty jen,
ona jako v luh však vstoupla do továrny,
v ňadrech vůni jara, v duši čistý sen.
Bez bázně a zlehka prošla zraků šípy,
proklouzla, jak hvězdy tmou se proderou,
štíhlá, pružná, švižná jak kmen mladé lípy
a jak děcko s rajskou v Boha důvěrou.
Všimla si jen letmo, že tam na zdi ztmělé
mezi vysokými okny visí kříž,
a hned pomněnky své k nohám Spasitele
pověsila na hřeb zrezavělý již.

S takou vírou pak se křížem znamenala,
jak nebylo zřít zde valné po doby,
a v té dětské duši myšlénka hned vzplála,
Kristu denně nosit květů ozdoby.
Umyti mu svaté ruce, nohy, čelo
a setříti s hlavy clonu pavučin,
aby jeho tělo v lesku se zas skvělo,
aby jasně vzhlížel vůkol boží syn,
aby chránil lidi, co se jich tu živí,
střežil pohyb koles, táhel, řemení,
a jí slabé, mladé, zvlášť byl milostivý
a při nebezpečí dal jí znamení.

Plnila slib věrně, kříž plál v lesku novém,
ona při své práci byla poklidna,
měla víru v Boha v zraku pomněnkovém,
družek neranila tvář ji nevlídná.
Neviděla nikde lsti, ni zloby žádné
a jen usmála se, bledá žena když
s úšklebkem jí děla, však že též tu zvadne,
a jen zbožným zrakem hlédla na svůj kříž.
Nebála se ani choditi sem v noci,
nedotýkal se jí hrubý žert a smích,
byla v železného kříže svaté moci,
důvěra tvrz její, jak by moh’ k ní hřích? — —

Ani neviděla, dvé že lačných očí
stále vzhlíží k ní vnad kouzlo hltajíc,
neviděla, jak se dravě po ní točí,
vášeň vlk jak blýská svitem zřítelnic.
Až když jednou ruce drsné chopily ji
kolem pasu, když kříž květem zdobila,
až když cítila rtu oheň na své šíji,
slova bez studu se k uchu loudila:
Chopila se kříže, úzkost v srdci mladém,
k Bohu upřela tak pronikavý hled,
že kříž sebou pohnul a pak hrozným pádem
ku zemi se sřítil na ten dívčí květ.

Krev vytryskla z hlavy, tiše vinula se,
jako kvítka rudá k nohám Kristovým,
ba ta mroucí byla teď v své zbledlé kráse
u železa kříže květem lipovým.
Úděs s bázní vtáhl v prostor varny stmělý —
nad zraněnou tíseň nakloněných čel —
hučící i stroje chvíli oněměly
a ve mnohém oku třpyt se slzy chvěl.
…Měla modrou sukni, šátek červenavý,
na rtu klidný úsměv, tváře bílý květ,
zpod šátku se linul krvavý proud tmavý
a pod černé brvy motýl smrti slét’.

— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;— &amp;nbsp;—
Kristus po čase zas visel začernalý,
kolem hlavy husté sítě pavučin,
nikdo k nohám neklad’ věneček mu malý
a tmu bez paprsku nezřel boží syn.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>b8cw0hmlisiwr30oc43aoo7s73vob40</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Závěť (Villon)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15948</id>
    <revision>
      <id>337560</id>
      <parentid>229371</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337560</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="22940" sha1="1we541j1afn7cuixrpd5a6qi9w1zncj" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Závěť
  | PODTITULEK = kterou Villon skládal r.&amp;nbsp;1461 v&amp;nbsp;okolí Paříže, kam se uchýlil, byv propuštěn z vězení biskupova
  | AUTOR = [[Autor:François Villon|François Villon]]
  | ORIGINAL = Le Grand Testament
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Otokar Fischer|Otokar Fischer]]
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|41efae00-a2d4-11e3-b833-005056827e52}}
  | ZDROJ = ''[[Já, François Villon]].'' Praha: Československý spisovatel, 1976. s.&amp;nbsp;39–78.
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | JINÉ = Známé též jako ''Velká závěť'' nebo ''Velký testament''.
  | WIKIPEDIA = Závěť (Velký testament)
}}

__TOC__ __NOEDITSECTION__
&lt;poem&gt;
V třicátém roce mého žití,
ne zbrklého, ne zmoudřelého,
bylo mi hanbu na dno píti.
Ba, přemnoho jsem zažil zlého,
a kdo je strůjcem toho všeho?
Nikdo než Thibault d’Aussigny.
Biskupa ctí v něm velebného.
Však já ho ctít? To nikoli!

Nedal mi ani grešle půl
a nemám, proč bych se mu kořil,
rab jeho nejsem ani mul,
a nijak si mne nevyšňořil.
O vodě, o chlebu mne mořil
celičké léto vězením
a jako skrblík na mně spořil.
Jak se mnou on, tak Pánbůh s ním!

A jestliže mne lidé haní,
že mu prý zlořečím a lám,
já odpovídám: Ne tak, páni,
ne, nezlořečím, přísahám,
naopak, já zaň prosbu mám:
On-li byl ke mně milostiv,
ty, Ježíši, jenž vládneš nám,
buď duši jeho milostiv!

Však byl-li jsem jím sužován —
a víc, než budu vykládati —‚
nechť se ho rovněž ujme Pán
a nechť mu stejné stejným splatí!
Církev, jež učí milovati,
„modli se za své vrahy“, dí;
nuž, stydím se, a chci se káti —
ať si to Bůh s ním vyřídí!

Teď pomodlím se zaň, a rád:
budiž mi svědkem nebožtík
pan Jean Cotart, můj advokát;
a řeknu nazpaměť svůj dík,
neb v písmáctví mi chybí cvik.
Už modlitba mi sedí na rtu.
Nuž, pomodlím se, jak je zvyk
v kacířských zemích u pikhartů.

Ba, ježto se zaň modlit máme,
lze tomu přání sluchu dáti.
Jestliže žaltář trochu známe,
co tušíme tam psáno státi?
Já dovolím si citovati,
co stý devátý žalm dí:
„Nechať se dnové jeho zkrátí,
nechť přijde o své biskupství!“

I volám k Pánu Ježíši,
požehnanému synu Páně,
ať modlitbu mou vyslyší,
s níž se mu blížím odevzdaně.
Pán potupné mne vyrval haně
a setřel se mne onen kal:
Buď chvála Synu, chvála Panně.
A pochválen buď Ludvík král!

On Šalomoun buď moudrostí,
měj Jakubovo posvěcení;
co do síly a chrabrosti,
té má, že víc už možno není;
i do příštího pokolení,
jež bude hostit tato zem,
buďtež mu dnové připočteni:
žij dlouho jak Metuzalém!

Ať krásné děti — samé kluky —
a ať jich plný tucet má!
Ať zdravím kvetou jako buky,
ať každý v boji vyniká
jak Karel Velký; veliká
buď jejich ctnost. A všichni z lože,
nad nímž znak našich králů plá!
Posléz ho vem v svůj ráj, ó Bože!

Protože sláb si připadám —
ne zdravím jen, spíš na statcích —‚
pokavad vtip a smysly mám
(sic Bůh se nepředal mi v nich
a já jich nebral od jiných),
poslední toto pořízení
jsem udělal, jež v částech svých
ni v celku zrušitelné není.

Já roku jednašedesát
jsem psal to pořízení své,
kdy král mi milost ráčil dát
v hladové tvrzi mehunské,
že na světě jsem podruhé.
Chci věrně poroben mu býti,
pokavad bije srdce mé.
Dobro se nesmí zapomníti.

Vím jedno ze svých toulek všech:
ta úzkost, v níž jsem naříkal,
mé zoufalství, můj každý vzdech,
jenž se tak strastně z prsou dral,
až otupěl můj bol a žal —
víc o života smyslu poví
než to, co Averroes psal
výkladem k Aristotelovi.

Když po světě jsem křížem kráž
jak žebrák bloudil, křižák pěší,
za ruku vzal mne Mistr náš,
jenž — vím to z Písma — chodec těší:
nechť byl můj život sebetěžší,
já město Naděj zřel tam státi;
nechť sebehůře hříšník hřeší,
nejhůř je: v hříchu setrvati.

Já dobře vím, že hříšný jsem,
však Tvůrce, jenž mne z prachu zdvih,
nechce mne přec mít umrlcem;
chce, abych kál se z hříchů svých.
Smrt — to je totéž jako hřích.
Bůh — život jest a k nám se sklání.
Budu-li kát se z činů zlých,
božího dojdu slitování.

Kdybych si myslil, že mým skonem
se krapet dobra vykoná,
já k smrti odsoudím se honem,
jako bych bestie byl zlá.
Mnou nikdo křivdy nedozná,
pěšky si choď, či v truhle nes se.
Však chudák zemře-li jak já,
hora se věru nezatřese. —

Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.
Konečně chytli ho a král
s ním arci naložit chtěl zle:
když lupič před ním v poutech stál,
měl potrestán být na hrdle.

I táže se ho panovník:
„Proč pirátství se oddáváš?“
I odpoví mu loupežník:
„Proč, pane, pirátů mi láš?
Že vyjíždím — jak dobře znáš —
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj, jako ty ji máš,
byl bych, čím ty jsi: panovníkem!

Co dělat! Člověk nemá viny!
Co naložil ti osud, nes!
Osud je vinen, nikdo jiný;
a já, já zkusil jako pes!
Když můžeš, odpusť mi! a věz:
kde chudoby je víc než dost —
to ví už každé dítě dnes —‚
tam nerodí se samá ctnost.“

Vrtalo mozkem knížecím,
co Diomed mu pověděl,
až: „Tak ti osud zaměním:
z neštěstí na šťastný,“ mu děl.
Tu do sebe ten zbojník šel,
žil poctivě a podle práva.
Z latinsky dochovaných děl
je tato historická zpráva.

Mne kdyby Bůh tam postavil
a kdyby král v svém dobrodiní
mne statky světa obdařil
a pořád já bych, roven svini,
ved hříšný život, který špiní —
tak ať mne k špalku vleče kat!
Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad. —

Je mi tak líto mého mládí,
kdy frajeřil jsem, dováděl;
sám Bůh ví, kam ta léta pádí,
a já bych zadržet je chtěl.
Můj mladý čas! Kam odešel?
Či odklusal? Kdo může říc?
Najednou někam odletěl
a nenechal mi vůbec nic.

Je pryč a pryč, a já tu trčím
jak nahý v trní, zdrán a mdlý,
já chudý na duchu se krčím,
bez renty, černý, omšelý,
rozvaděn s přízní, s přáteli;
i nejmenší mne znát se vzpouzí —
prý nikdá se mnou neměli;
a to jen proto, že jsem v nouzi.

Já za hýření nevydával
ni za pamlsky vybrané,
a jestliže jsem milovával,
výdaje neměl přehnané —
a z cizích kapes teprv ne —
a zkrátka, moje živobytí
nebylo nijak nákladné,
abych snad výčitky měl míti.

Já miloval, to nezapírám,
a miloval bych ještě rád,
teď řemenem však břicho svírám —
a v srdci žal a v břichu hlad,
to je pak těžké milovat;
chceš-li se kochat svými city,
dřív o žaloudek musíš dbát:
neb k lásce hbitý, jen kdo sytý.

Ach, kdybych já byl studoval
v svém mládí bláznivém, můj Bože,
a na dobré se mravy dal,
teď měl bych dům a měkké lože.
Však způsobné já dítě? Cože?
Já za školu jen chodil, běda!
To slovo bolí jak hrot nože
a skoro dál mi psát už nedá.

Já lehkovážně bral jsem slova:
„Radujž se ergo v jinošství,“
ač kniha Ekklesiastova
též jinou hude, ježto dí,
že nemáme dát na mládí:
„Jinošský věk a mladá pýcha,“
tak nějak onen výrok zní,
„to marnost je a rozkoš lichá.“

Mí dnové byli rychlejší
než člunek tkalce, beze mdlení
mi odlétli, jak Job to dí,
a tak jsou všichni pohlceni…
Dílo se spraví bez prodlení,
když zadrhne se někde nit.
Mně ničeho se bát už není,
neb smrt je konec, smrt je klid.

Kde jsou ti švarní galáni,
co znal jsem za dnů odlétlých,
kde toulání a zpívání,
kde slova, samý žert a smích?
Několik je už umrlých,
ni prášek z nich tu nezůstal:
jim pokoj buď tam v nebesích,
Bůh toho spas, kdo pozůstal!

Z těch živých jedni, bohudíky,
jsou páni nebo v ouřadu,
druzí se stali hadrníky
a znají chléb jen z výkladů,
a třetí šli zas do řádů,
však leckterý ten celestýn
nedělá církvi parádu.
Tak rozhodil nás Hospodin.

Těm velkým Bůh-li dobře činí,
o jejich pokoj pouze dbá,
mimořádného dobrodiní
jim doopravdy netřeba.
Však nás, kdo zbyli bez chleba,
nás, kterým život chutná hořce,
nechť trpělivost kolébá!
Ti druzí mají větší porce;

vínečka mají chlazená,
omáčky, rybu, paštiku,
míchaná vejce, sázená,
i různé druhy moučníků;
a nepodobni zedníku,
jemuž jsou k ruce přidavači,
nepotřebují číšníků:
sám každý ze sudu si stáčí.

Nuž, nechme bídu bídou být
a přejděm k lahodnější věci;
kazí to beztak apetit,
nuzotou nudu zahánět si,
neb chudoba, jak známo přeci,
a hlad, a co jim podobno,
to buřiči jsou prostořecí,
výřeční aspoň pošeptmo.

Jsem chud od svého narození
a nuzný dům to, jenž mne zplodil.
Otec měl všeho víc než jmění;
též po dědečku by se podíl
(jen kdyby jaký byl) mi hodil,
však zevšad bída na nás lezla.
Na rovu těch, z nichž jsem se zrodil,
nevidět koruny ni žezla.

„No, neplač, co se vlastně stalo?
Jen chudobu máš za malér?“
tak mne mé srdce těšívalo;
„člověče, radš to takhle ber:
ať nemáš, co měl Jakub Cuer,
nekřič a nebuď nevděčník:
líp kazajku mít plnou děr
než boháč být, leč nebožtík!“

On boháč… byl. On pánem… byl.
Ach, pane můj, a už jím není.
Jak že to žalm vyjádřil?
„Hledej ho. Není k nalezení.“
Dalšího nechám rozvedení,
jež se jen kazatelů týká;
k tomu jsou kněží stanoveni
z řehole mnicha Dominika.

Hvězdnatý tedy diadém,
nechť mne to sebevíce kruší,
já po andělích neměl jsem.
Můj otec umřel. Bůh spas duši,
tělo tlí v hrobě, jak se sluší.
I matička mi dokoná,
chuděrka žena, však to tuší.
A po nich zemřu také já.

Já vím, že boháče i chámy,
ctné, nectné, kněze, laiky,
měšťanky v čepcích, skvělé dámy
s naškrobenými krejzlíky,
mudrce, blázny, skrblíky —
ať je kdo skromný nebo hrd,
ať malý nebo veliký —
odvede všechny stejně smrt!

Nechť Paris to, nechť Helena je:
umírá; každý s bolestí.
Nedýchá, chroptí, umíraje:
srdce se ještě v křeči chví;
a pot, ten pot, ach, Bůh to ví!
A bratra není, sestry, děcka,
kdo by moh oběť přinésti,
chtě trpět zaň ta muka všecka.

Smrt přišla. Zvadle ležíš, bled.
Naběhnou žíly. Nos se zkřiví.
Krk do šířky jde. Brada vpřed.
Otekou klouby. Prasknou čivy.
Ó ženo, zázraku ty živý!
Ty sladké tělo zářivé,
hle, budoucnost, jež na tě civí!
V ráj můžeš, ale neživé.
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada o dámách někdejší doby|poem|Balada o dámách někdejší doby}}

&lt;poem&gt;
Nechť se to hejskům jinak zdá:
je pomíjivý tento svět
a smrt nás všechny v hrsti má.
Tím utěšuj se chudý kmet,
jenž hýřil za svých mladých let
a popíjel a žertoval
a na nějž směšno pohledět,
kdyby i v stáří žil tak dál.

Líp sluší mu být žebrákem;
ať tedy žebrá, je-li chud.
Po smrti touží nocí dnem
a tak ho tíží jeho trud,
že nemít z Boha strach a stud,
k čemusi hroznému by sáh;
a leckdy přec ho zmůže blud
a skončí jako sebevrah.

Nechť v mládí žil, jak velí vkus,
teď za každé své slovo zkusí.
Z psa olezlého vždy jde hnus;
dělej co dělej, všem se hnusí.
Když mlčí, až se málem dusí —
no, němý blázen bezzubý!
Jak cekne, hned ji sklapnout musí:
prý nevidí si do huby.

A stejně ubohé ty babky:
do čeho kousnout nemají;
a když tak vidí mladé žabky
se spouštět — a ne potají —‚
proč je tak dávno, reptají,
a jakým právem stvořil Pán.
A On, když baby spílají,
radš mlčí jako zařezán.
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Nářek někdejší sličné zbrojmistrové|poem|Nářek někdejší sličné zbrojmistrové}}

{{Vložená část|Balada sličné zbrojmistrové nevěstkám|poem|Balada sličné zbrojmistrové nevěstkám}}

&lt;poem&gt;
Tohleto mravné poučení
jim dává kráska byvších dnů.
Ať lekce moudrá je či není,
chtě mít ji do akt vloženu,
dal jsem ji zapsat Freminu;
ten lajdácký můj tajemník
ať udělá, co kážu mu!
Je pán, jaký je služebník.

Zlé nebezpečí známo je mi,
v něž láska lidi uvrhá,
však čekám, že se namítne mi:
„Ta faleš odradit nás má,
k níž radila ta baba tvá?
To zrcadlo je trochu křivé
a ty jsi blázen, se nám zdá:
vždyť to jsou ženské nepoctivé;

jen pro peníze milují,
milovány jen pro chvíli;
jim jedno, s kým se milkují,
jim k smíchu, měšec kvílí-li;
v čích rukou posud nebyly?
Proto jen ženě počestné
má věnovat své úsilí,
kdo čest má v těle; jiným ne.“

Tomu, kdo vede tyhle řeči,
dím, že nás nedovedou nikam
a nijak že mne nepřesvědčí;
počestných holek prý se zříkám,
však otázka je — já zas říkám —‚
zda dívky ony prodejné,
s kterými já se denně stýkám,
nebyly rovněž počestné.

Vždyť nežli přišly do toho,
co se jim dneska vytýká,
z nich každá jenom jednoho
si vzala za milovníka —
ta laika, ta klerika —‚
to proto, aby uhasily
své lásky muka veliká,
jež v těle jim jak oheň šílí.

Tak přítele si vybraly,
jak radí mravů hlídači,
a potají se líbaly.
Leč bývá, že jim nejsladší,
je-li jen jeden, nestačí,
i počnou se mu vyvíjet
a měly by tak nejradši,
kdyby je líbal celý svět.

Častokrát si tím hlavu lámu,
čím k tomu ženy hnány jsou;
nu — ač mám v úctě každou dámu —
patrně ženskou náturou
a že jim počty k duhu jdou:
neb všeobecně známo jest,
že jednotka jen půl je dvou
a dvakrát tři že dělá šest.
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Dvojbalada o bláznovství v lásce|poem|Dvojbalada o bláznovství v lásce}}

&lt;poem&gt;
Ta, které já tak věrně sloužil,
tak upřímně, tak beze lsti,
ta, pro niž jsem se dlouho soužil
a snášel tolik neštěstí,
kdyby mi byla řekla: „Jdi!“
(ach, neřekla to), „nechci tě,“
byl bych se hleděl vyplésti
a uniknout jí ze sítě.

Ať cokoli jsem vykládal,
tam mne sic nepobízela,
však poslouchala pěkně dál;
v své blízkosti mne trpěla,
ba poblizoučku docela,
a tak mne k různým zábavám
i důvěrnostem sváděla.
A nebyl to než pustý klam.

Ba klam, a pravdy ani stín.
Lhala mi, že je popel mouka,
a z bronzu dělala mi cín,
z čepice klobouk, můru z brouka;
říkala „pole“ místo „louka“
a ambíčka mi pletla s terny;
prý noc je, když se oko kouká,
a bílý sníh byl zase černý.

Prý z teletiny vzniká mrak
a na nebesích kastrol zřela,
prý líp než víno chutná lák,
kedluby na kapustě chtěla,
za kavalíra mnicha měla,
hýřila zvala škudlilem,
zkrátka a dobře vyváděla
mne v jednom kuse aprílem.

Tak jsem to samou láskou chyt!
Ta nabrala mne ze všech stran!
A kdopak by jí nenalít?
Buď ze stříbrné příze tkán,
přec láskou nadranc bude zdrán.
Což nezřídila mne? Ach ano!
Kamkoli vrtnu se, jsem zván
„milenec, jemuž košem dáno“.

Teď já však lásce dávám koš
a vojnu vypovídám jí.
Už ani ránu! Ani groš!
Mne tyhle ženské zmáhají!
a já jim dím: Já nehraji!
Jestliže dřív jsem tancoval
v tom mileneckém mumraji,
už, přísahám, jsem dohopsal!

S láskou jsem hotov, jak jsem řek;
nechť jiný, chce-li, o ni dbá.
Vracím se od těch odboček,
neb jinam míří zpověď má.
A jestli se mne někdo ptá,
proč lásce zlořečím tak zle,
já odpovím: Kdo umírá,
svým dědicům má říci vše.

Jak mnich už chrchlám ukrutně,
čekaje svoji hodinku,
a hrdlo, sakra, žízní schne.
„Tohleto,“ slyším Márinku,
„je mladík? Hele chudinku!
vždyť je to utahaný tahoun!“
Sípám jak dědek, božínku,
a nejsem nic než mladý kapoun.

Buď chválen Pánbůh a ten chlap,
co mi tu díru nadrobil,
co udělal mi z hrdla žlab,
aby tam samou vodu lil,
a roubíkem mne nakrmil.
Modlím se, když naň vzpomínám,
aby mu Pánbůh nadělil…
S tím biskupem já účet mám!

Jak jsem mu žehnal, žehnám dál!
S ním chci též správci dík svůj vzdát:
byl hodný též oficiál
pan Plaisance, jenž měl plezír rád,
a rovněž Robertek, ten kat,
co hostil hosty žaláře.
Budu je všechny milovat,
jak Bůh miluje lichváře.

Už roku šestapadesát
ledacos, jak mám v paměti,
se uzdálo mi odkázat,
když z města jsem chtěl odjeti;
nesprávný titul „Závěti“
byl tomu dáván z různých stran.
Jak se mám k tomu stavěti?
Člověk svých věcí není pán.

Ty odkazy mé platí dál,
nechť je v nich náklad nemalý.
A kdyby někdo nedostal
věci, jež se mu připsaly,
hned jak mé tělo zahalí,
jdi na mé hlavní věřitele,
co zaživa mi sebrali
vše od svršků až do postele.

Dost. S přípravami hotov jsem
a začnu tedy odkazovat:
Slibuji před svým písařem —
nespí-li, má to zapisovat —‚
že se chci velkodušně chovat
k dědici svému každičkému
v té závěti, již prezentovat
království možno francouzskému.

Srdce mi vypovídá již;
jen sípu, jak mi vázne dech.
Fremine, sedni k lůžku blíž,
ať neslyší nás žádný špeh;
pojď, budu diktovat, mám spěch,
a inkoust, papír, péro vem.
Má to být dvakrát ve spisech;
dej to pak opsat. Započnem.

Tak předně nebohou svou duši
vydávám svaté Trojici
a poroučím ji, jak se sluší,
Marii Panně zářící;
já, o svou spásu prosící,
andělských devět vzývám kůrů,
ať před nebeskou stolicí
ráčí mou duši nésti vzhůru.

Item, své tělo odevzdávám
veliké naší matce, zemi,
čímž chudou stravu červům dávám:
hlad zepsul mne jak úbytěmi.
Dát tělo půdě neleňte mi:
z prachu se zrodilo, v prach padá;
vždyť každá věc, jak známo je mi,
tam, odkud je, se vrací ráda.

Item, jenž nad otce mi byl,
můj mistr Guillaume de Villon,
k němuž jsem já se přitulil
jak dítě k matce místo bon;
z bryndy mne dostával, však on,
on nic se z toho neraduje;
leč věz, že radostný je tón,
jímž se má láska ohlašuje.

Item, své chudé matičce
z vděčnosti píseň odkazuji
na počest Boží rodičce;
já jejích trampot pamatuji
a ničím dost jí neděkuji!…
Není nám azylu a statku,
když neštěstí a nouze dují,
než vzýváme-li Boží matku.
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Modlitba k Panně Marii složená pro Villonovu matku|poem|Modlitba k Panně Marii složená pro Villonovu matku}}

&lt;poem&gt;
Item, Ythieru Marchantovi,
jemuž svůj meč jsem kdysi dal,
verš dávám kratičký a nový,
aby jej v píseň předělal
jako „De profundis“ hrál
nad rovem těch, jimž galán byl.
(To bych se nediskrétním stal,
kdybych i jména vyzvonil.)
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Rondeau (Villon 1)|poem|Rondeau}}

&lt;poem&gt;
Item, já svému obhájci —
už mrtev je, slul Jean Cotart —
svůj nedoplatek splatit chci.
Haléřů dlužil jsem mu pár
tenkrát, když přísný soud svůj spár
pro jistou ženskou na mne vložil.
Prosbu, jež balady má tvar,
za jeho duši já jsem složil:
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada a modlitba|poem|Balada a modlitba}}

&lt;poem&gt;
Item, dva bratry vyřazuji,
vykutálené klevetníky.
Perdrier Jan a Frantík slují;
jazyky mají jako dýky,
však já znám čelit, bohudíky,
těm udavačům Perdrier.
Jakže lze vyzrát na jazyky?
Prostinký na to recept je:
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada o jazycích klevetníků|poem|Balada o jazycích klevetníků}}

&lt;poem&gt;
Item, pro mistra Courault je
tu připravena replika
na slavnou báseň „Franc Gontier“,
kde vzdána chvála veliká
všemu, čím venkov vyniká:
též chudobě tam vzdán je dík,
na niž přec kdekdo naříká.
Z té pochvaly můj protest vznik:
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada-protest|poem|Balada-protest}}

&lt;poem&gt;
Item, dbej, slečna de Bruyères,
jež výtečně se v písmu zná,
o vyšší vychování dcer
pomocí Evangelia.
Ta cvičení svá odborná
s nimi, co klofou zobákem,
nechť někde mimo hřbitov má.
Nejraděj z tržiště je vem!
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada o zobáčku Pařížanek|poem|Balada o zobáčku Pařížanek}}

&lt;poem&gt;
Item, mám něco pro Margot,
tu tlustou krásku, s níž jsme měli,
já přísahám, by’r Lord, by God,
vztah stejně důvěrný jak vřelý.
Jsem do ní ještě zblázněn celý,
mne ona nemá nerada.
Kdo by jí něco přinést chtěli,
zde, prosím, pro ni balada:
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Balada o tlusté Margot|poem|Balada o tlusté Margot}}

{{Vložená část|Balada mravoučná|poem|Balada mravoučná}}

&lt;poem&gt;
Item, čím slepců pamatuji,
jichž vzpomínám si mnohé chvíle?
Já bez pouzdra jim odkazuji —
ke konci závěti se chýle —
zde tyto výtečné své brýle,
aby, až na hřbitov by šli,
rozeznat lidi bohumilé
od nepoctivců dovedli.

Přestává na hřbitově šprým.
K čemu je všeho světa jmění
a lůžko s peřím prachovým,
slast každonoční, každodenní
a tančení a dovádění
a závrať života i vína?
V rozkoších věčného nic není
a přetrvá jen hřích a vina.

Když vidím tamty lebky, ach,
jak rozhlížím se po márnici…
Rozhodovaly o prosbách?
Byli to dvorští úředníci,
či nosiči jen úpějící?
Zde ten snad biskup nádherný —
zde ten, co chodil po ulici
a rozsvěcoval lucerny.

Ty lebky, co tu vidím, snad
se před tamtěmi ukláněly,
těm jedněm dáno panovat,
co jiné sotva hnout se směly;
a vida, jak by schůzku měly,
teď leží v jedné kupě tam,
neb o vše přišly, čím se skvěly:
vše jedno, vládce nebo chám.

S dušemi Bůh měj slitování!
Co těl se tkne, ta ztlela již.
Buďtež to dámy nebo páni,
co měli smetánku a rýž
a tělo heboučké jak plyš:
už se jim kosti v popel mění,
smíchem ni hrou jich nevzkřísíš.
Spasitel dej jim rozhřešení!
&lt;/poem&gt;

&lt;poem&gt;
Item, Jakoubku pláteníku —
ne že bych se ho snad byl zřek —
však nemám, řeknu bez cavyku,
co by mu takhle přišlo vděk,
leda snad tenhle popěvek;
být změněn v odrhovačku
s pouťovou notou Nanynek,
to by šel arci na dračku:
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Rondeau (Villon 2)|poem|Rondeau}}

&lt;poem&gt;
Item, kde náhrobek je můj,
tam nařizuji: u mých hlav
velkými literami stůj‚
psán třeba uhlem, epitaf,
jenž vypíše můj los a stav
(viz dále) bez přídavku všeho;
a vděčné potomstvo mne slav
co muže trochu potrhlého:

„Zde, střelen šípem lásky, spí,
jenž na světě měl samý shon,
ten malý žáček chudinký,
co zval se François Villon;
ač v kapse neměl milion,
vše rozdal, stůl i kredenci
a poslední svůj groš a bon.
Nuž, modlete se, milenci.“
&lt;/poem&gt;

{{Vložená část|Rondeau (Villon 3)|poem|Rondeau}}

{{Vložená část|Balada kajícná|poem|Balada kajícná}}

{{Vložená část|Balada závěrečná|poem|Balada závěrečná}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Poezie]]
[[Kategorie:Otokar Fischer]]

[[fr:Le Grand Testament]]</text>
      <sha1>1we541j1afn7cuixrpd5a6qi9w1zncj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Labyrint světa a ráj srdce/XXXIII. Šalomoun marnosti a šalby světa vyjevuje</title>
    <ns>0</ns>
    <id>16060</id>
    <revision>
      <id>337351</id>
      <parentid>298354</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:44:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337351</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3887" sha1="965y8ducf1ld66lzd14r20ynhoh81wf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jan Amos Komenský
  | TITUL = Labyrint světa a ráj srdce
  | ČÁST = XXXIII. Šalomoun marnosti a šalby světa vyjevuje
  | PŘEDCHOZÍ = XXXII. Poutník se na tajné soudy a správu světa dívá
  | DALŠÍ = XXXIV. Šalomoun oklamán a sveden
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XXXIII. Šalomoun marnosti a šalby světa vyjevuje
  | AUTOR = [[Autor:Jan Amos Komenský|Jan Amos Komenský]]
  | ZDROJ = [http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/labyrint/labyrint_frame.html James Naughton’s Pages]
  | VYDÁNO = 1663
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
ECCL. 1, 2. 15. MOUDROSTI SVĚTSKÉ LARVA ODKRYTA. Tu Šalomoun, kterýž až potud dívaje se tiše seděl, déle se již držeti nemoha, hlasem velikým volati začal: „Marnost nad marnostmi, a všecko marnost! Tak-liž co křivého jest, zpřímiti se nemůž? Nelze-liž ani nedostatků sčísti?“ A postav, i zástup jeho veškeren, s hřmotem velikým, ubírá se přímo k trůnu královny (aniž tomu buď ta vzteklá Pošta, aneb drabanti z obou stran překaziti co mohli, protože křikem a bleskem jeho zaraženi byli, jako i sama s raddami svými královna). On tedy vztáhna ruku, sejme z oblíčeje jejího zastření, kteréž ač se prvé cosi drahého a stkvoucího zdálo, nenašlo se však býti než pavučinou. A aj, tvář její se ukázala bledá, však odutá, červenosti sic něco na lících, však líčené (což se odlupováním po místech znamenalo) mající; ruce tolikéž prašivé spatříny a všecko tělo nemilé, i dýchání její smrduté. Čehož sem já se zděsil i všickni přítomní, že jsme jako strnutí stáli.

I JEJÍM RADDÁM. Šalomoun pak obrátiv se k raddám domnělé té královny, zodjímal i jim larvy a řekl: „Vidím, že na místě Spravedlnosti ''Nespravedlnost'' panuje a na místě Svattosti ''Ohavnost''. Bedlivost váše jest ''Podhlidavost'', Opatrnost váše ''Chytrost'', Přívětivost váše ''Pochlebenství'', Pravda váše ''Tvárnost'' jen, Horlivost váše ''Vzteklost'', Udatnost váše ''Opovážlivost'', Milost váše ''Bůjnost'', Pracovitost váše ''Otrocství'', Důvtipnost váše ''Domnínka'', Nábožnost váše ''Pokrytství'' etc. ECCL. 12. 14. Vy-liž na místě Boha Všemohoucího svět říditi máte? Přivedeť Bůh na soud všeliký skutek a každou věc tajnou, buďto dobrou nebo zlou. Já pak půjdu a hlásati všemu světu budu, aby se svoditi a mámiti nedali.“

ŠALOMOUN MARNOSTI SVĚTA PO VŠEM SVĚTĚ ROZHLAŠUJE. A obrátiv se šel s hněvem a zástupové jeho za nim; a když po ulicích „Marnost nad marnostmi a všecko marnost“ volati začal, sbíhali se odevšad národové, a lidé, a jazykové, i králové a královny z končin dalekých: a on dštil výmluvností a vyučoval je. Nebo slova jeho byla podobná ostnům a hřebíkům vbitým etc.

RADA PROTI NĚMU, ABY PŘELŠTĚN BYL. Já pak nešel za nim, ale s svými vůdci, zděšenými ještě, tu na palácu státi sem zustal, a co tu dále dálo, spatřil: jmenovitě že královna, z omráčení toho se proberuc, s raddami svými, co je dělať, raditi se začala. Kdež Horlivost, Opravdovost a Udatnost raditi chtěly, aby všecka moc sebrána a za ním poslána byla, aby jat byl. Opatrnost naproti tomu radila, že se mocí nic nespraví, poněvadž nejen sám on mocný také jest, ale i všeho teměř světa potah již po sobě má (jakož vracující se jedna za druhou pošty o tom, co se tam děje, oznamovaly): než aby poslána za ním byla Přívětivost s Ulisností, a ty aby k sobě z hradu Fortůny Rozkoš přivezmouc po něm šly, a kdekoli jest, ochalebně se k němu vinuly, krásu, slávu, líbost království tohoto ukazujíce a schvalujíce; snad že tak uloven bude, jiné cesty že ona neví naprosto žádné. I schválena ta rada, a aby ty tři hned šly, poručeno.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>965y8ducf1ld66lzd14r20ynhoh81wf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na prahu ráje/Chocholouši</title>
    <ns>0</ns>
    <id>17739</id>
    <revision>
      <id>337664</id>
      <parentid>229500</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:42:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337664</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1052" sha1="lob2dt9f0ncq7p7icwhqzakbkza5wvc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na prahu ráje
  | AUTOR = Josef Václav Sládek
  | ČÁST = Chocholouši
  | PŘEDCHOZÍ = Pohádka
  | DALŠÍ = Malá prodavačka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chocholouši
  | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Na prahu ráje. Znělky Jos. V.&amp;nbsp;Sládka.'' Praha: nákladem „Lumíra“, 1883. s.&amp;nbsp;12.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11964083}}
}}

&lt;poem&gt;
V matčině sukni, kalmuk po dědouši,
na hlavě zbytek beranice šedé, —
a ona celá ve plachetce hnědé
jdou sněhem návsí jak dva chocholouši.

Kde kalužka, tam přenáší ho k souši;
kluk jako ráče, děvčátko tak bledé —
a nyní k nám ho koledovat vede
a v předsíni se ozval hlásek mouší.

A koleduje; — druhý pípá v tichu:
„Veselí blahé nastalo nám nyní…“
— Ti malí koledníci jsou tak k smíchu!
až na ty oči bojácné a divé — —
— A nepouštějte chocholouše dříve,
než ohřejou a najedí se v síni!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>lob2dt9f0ncq7p7icwhqzakbkza5wvc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Neobvyklá slavnost ve Fulneku roku 1690</title>
    <ns>0</ns>
    <id>17999</id>
    <revision>
      <id>337224</id>
      <parentid>261226</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337224</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1444" sha1="ekgqfkas15fq6ppvthoug0jqva80gcc" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Neobvyklá slavnost ve Fulneku r.&amp;nbsp;1690
  | AUTOR = [[Autor:Josef Svátek|Josef Svátek]]
  | ZDROJ = Svátek, Josef. Neobvyklá slavnost ve Fulneku r.&amp;nbsp;1690. In&amp;nbsp;''Vítkovsko'', číslo&amp;nbsp;9–10. Vítkov: Odbor školství a&amp;nbsp;kultury rady ONV a muzeum ve Vítkově,. srpen 1960 . OCLC 320562041. Vnitřní strana předního přebalu.
  | datum vydání = 1960-08-
  | LICENCE = PD CZ
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Kostel Nejsvětější Trojice (Fulnek)|Kostel Nejsvětější Trojice (Fulnek)]]
}}

Dne 28.&amp;nbsp;srpna 1690 došlo ve fulneckém kostele N.&amp;nbsp;Trojice k&amp;nbsp;nezvyklé slavnosti. Infulovaný probošt tamní kanonie augustiniánů lateránských kanovníků Jan Ignác Gebel pokřtil dva mladé mohamedány; byli to Jan Štěpán, chlapec starý asi 16 let, a&amp;nbsp;Zuzana, dívka, mající okolo 24 roků věku. Kmotry obou byli fulnečtí měšťané: primátor Jan Jiří Knur a&amp;nbsp;Justina Belková, manželka Melichara Belka, jako kmotři Jana, a&amp;nbsp;Baltazar Czepan a&amp;nbsp;Zuzana Knurová, manželka Ondřeje Knura, jako kmotři Zuzany. Odkud oba mohamedáni, pravděpodobně sourozenci, přišli do Fulneka, není známo. Údaje o jejich křtu obsahuje matrika narozených, oddaných a&amp;nbsp;zemřelých farnosti Fulnek z&amp;nbsp;let 1662–1724, uložená ve Sbírce matrik ve Státním archivu v&amp;nbsp;Opavě, sign.&amp;nbsp;Vi‑V‑2, str.&amp;nbsp;203.

[[Kategorie:Záznamy z kronik]]</text>
      <sha1>ekgqfkas15fq6ppvthoug0jqva80gcc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý koledníček/Pojďte chlapci k nám</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18070</id>
    <revision>
      <id>337368</id>
      <parentid>228596</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:02:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337368</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1683" sha1="i0nb1617oxlfm4annmrqsyqm2tpcfkg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Malý koledníček
  | PŘEDCHOZÍ = Radostný poslíček
  | ČÁST = Pojďte chlapci k nám
  | DALŠÍ = Já bych rád šel k Betlému
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pojďte, chlapci, k nám
  | AUTOR = neznámý (lidová)
  | ZDROJ = PAZDÍREK, Ludevít R. ''[[Malý koledníček]]. Sbírka nejoblíbenějších písní, vánočních koled a popěvků o&amp;nbsp;Ježíškovi.'' 37.&amp;nbsp;vydání. Brno: Oldřich Pazdírek, 1939. s.&amp;nbsp;53.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|19080850-4582-11e5-8851-005056827e51}}
  | LICENCE = PD-traditional
}}

{{Rozšířit|doplnit notový zápis}}
&lt;poem&gt;
Pojďte, chlapci, k nám,
koledy vám dám:
po jablíčku, po oříšku,
oblečte se do kožíšku,
budem zpívati,
koledovati.

Už je zima, mráz,
slyším divný hlas,
ptáci v půlnoc již zpívají,
pastýřové vytrubují;
co to nového,
neslýchaného?

V oblacích krásný
anděl se vznáší,
lidu hlasně prozpěvuje
a všem radost vyjevuje:
narodil se nám
Ježíš, Bůh a Pán.

Leží v Betlémě
na ostrém seně,
nemá žádné poduštičky
ani chatrné plenčičky,
už je zrozený
na ten svět bídný.

Už vy, děvčátka,
i pacholátka,
malá, velká se seberte,
Ježíškovi dary neste,
Jemu je dáte,
každý, co máte.

Verunka běží,
už je u dveří,
nese láhev smetaničky,
hrudu másla a krupičky
Ježíškovi dát,
krupičkou zahřát.

Vašíčku, pospěš
a do lesa běž,
přines roštička suchého,
zahřej Ježíška útlého,
ať nemá zimu
s matičkou milou.

Tu hned zahráli
malému králi
na husličky, na dudečky,
bubnovali Mu písničky,
cin, cin, hopsasa
zpívala chasa.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Vánoční písně a koledy]]</text>
      <sha1>i0nb1617oxlfm4annmrqsyqm2tpcfkg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sepsání války peloponnesské/21.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>19115</id>
    <revision>
      <id>337456</id>
      <parentid>232538</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:04:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337456</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1703" sha1="5z67hdwlfi4s9xn3gptvk5d34ferusu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sepsání války peloponnesské
  | AUTOR = Thúkydidés
  | ČÁST = 21.
  | PŘEDCHOZÍ = 20.
  | DALŠÍ = 22.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = 21.
  | AUTOR = [[Autor:Thúkydidés|Thúkydidés]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jan Nepomuk František Desolda|Jan Nepomuk František Desolda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = THUKYDIDES. ''Sepsání války peloponneské''. Parubice: F. &amp; V. Hoblík, 1885
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|8b3ae5a0-33ab-11dd-89fe-000d606f5dc6}}
}}

{{Forma|proza}}
Kdo by tedy z řečených důvodův o událostech,
jež jsem prošel, spolu soudil, že takové byly, nechyboval by,
nevěře ani, jak je básníci opěvují, většími
je líčíce, ani jak je letopisci&lt;ref&gt;Tak zvaní »{{Cizojazyčně|grc|λογογράφοι}}«, kteří pověsti mezi lidem
ustálené a pověřené spisovali, netříbíce báječné od skutečných;
zvláštního druhu byli mezi nimi t.&amp;nbsp;zv. {{Cizojazyčně|grc|ὡρόγραφοι}}, letopisci
v užším smyslu. Dle scholiasty naráží prý tuto Thukydides
na Herodota.&lt;/ref&gt; sepsali, sluchu více
lahodíce nežli pravdy si hledíce, povznášejíce až k báječnosti
věci nedokázané, a z velké části svou dávnověkostí k víře nepodobné,
ale na tom přestávaje, když
se o nich z patrných známek dostatečně dokáže, že
věkům pradávným náležejí. Ačkoliv lidé válku, kterou
právě vedou, vždy za největší pokládají, když pak se
provede, opět starobylým věcem více se obdivují;
přec se tato válka okáže vetší býti oněch všem, kteří
k samým událostem jejím zřetel svůj obrátí.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5z67hdwlfi4s9xn3gptvk5d34ferusu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nejzápadnější Slovan/II. Kapitola realistická</title>
    <ns>0</ns>
    <id>19546</id>
    <revision>
      <id>337222</id>
      <parentid>230033</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337222</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="81192" sha1="jpl131ngesbvsgyakxjez6yl2d6hru9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nejzápadnější Slovan
  | AUTOR = Karel Matěj Čapek-Chod
  | ČÁST = II. Kapitola realistická
  | PŘEDCHOZÍ = I. Kapitola romantická
  | DALŠÍ = III. Kapitola naturalistická
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = II. Kapitola realistická
  | AUTOR = [[Autor:Karel Matěj Čapek-Chod|Karel Matěj Čapek-Chod]]
  | ZDROJ = ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. ''Nejzápadnější Slovan.'' Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. s.&amp;nbsp;49–111.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11866586}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
„A co, partii šachů si nezahrajeme?“

To byla první věta, pronesená lidským hlasem, kterou jsem od oné noci chápal. Uplynuly od ní plné tři měsíce, které jsem strávil v nemocnici, jsa těžce nemocen hlavničkou, tak nemocen, že jsem už i zaopatřen byl svátostmi umírajících a že nejednou určena i lhůta málo hodin, během kterých jsem se měl rozloučiti s tímto pozemským životem. Horší však nežli nemoc byly její bezprostřední následky.

Horečka sice pominula, rozum a pamět se však nedostavovaly. Na tento svůj stav pamatuji se jen tak asi jako na svoje dětství, míním však, že myšlení a uvažování moje bylo v dětství mnohem pružnější než po oné hrozné nemoci. V nemocnici jsem byl mezi opatrovnicemi znám jménem „hloupičký“. Když jsem proseděl po nemoci — bylo toho roku jaro překrásné — na slunci dvě hodiny zabalen v peřinách, chodívala moje opatrovnice pro mne, pro svého „hloupičkého“, jak svým družkám říkala.

Ačkoli jsem rozeznával snad toliko den od noci, nebyl to stav nepříjemný, nejsnáze myslím dal by se srovnati s výkonem duševních schopností zvířecích, ale i kočka a pes mají více paměti, než jakou jsem já vládl v rekonvalescenci po tyfu. Když slunce hřálo, těšilo mne to, papír po větru tančící mne bavil, ale na své vlastní jméno těžce jsem vzpomínal. Věděl jsem, že za hřebenem nemocniční střechy leží svět, do kterého se vrátím, ale bylo mi za těžko vysloviti jméno oboru, který jsem studoval, a když jsem jednou po dlouhém badání si vzpomněl, že jsem asi před samou státní zkouškou onemocněl, tu jsem se domníval, bůhví jak bystrý objev jsem učinil.

Ovšem že při tom všem stále se mi zdálo, jakoby všecka pravdivá skutečnost byla přede mnou zastřena toliko lehkou záclonou, že stačilo jenom vztáhnout ruku a vše jsem viděl jasně, ale když ruka byla tak mdlá a tak líná. Nejjednodušší shluk představ byl vyprahlému mozku mému nadmíru tvrdým oříškem, který jsem raději odhodil, než bych se s ním louskal.

Byl jsem nadobro zabedněn. Až ku zvířecí dravosti byla u mne vyvinuta chuť k jídlu. Jednou jsem přepadl na schodech opatrovnici, nesoucí na podnosu nakrájený chléb pro celé oddělení. Mžikem uchvátil jsem dva krajíce a prchal jsem s nimi, ale statečná paní „Josefin“, moje ošetřovatelka, dopadla mne na pokřik, který se strhl záhy, a podnikla se mnou krátký, ale zoufalý boj o krajíce, i sousto z úst mi vyrvala. Já prý sice zuřil, jak mi bylo později vypravováno, ale chléb a mnohá jiná jídla byla pro mne jedem.

Nejpodivněji vedlo se mi s lékařem. Nejprve zdál se mi nepřátelskou mocností, jíž jsem vydán na milost a nemilost, a která mne týrá nejrafinovanějšími úkoly a příkazy. Později, když jsem si už na své vlastni jméno vzpomněl, připadlo mi, že jeho tvář je mi nadmíru povědoma, že jsem jej musil velmi často, před nemocí asi každý den, vídat, ale hlavu jsem si mohl rozvzpomínat, nebyl jsem s to vypátrat, kde jsem jej vídal, pamět má zůstávala ztrnulá. Vůbec jsem málo mluvil, na jeho otázky, plné účastenství, nevypravil jsem ze sebe vice než dvě, tři slova, neměl jsem myšlének, neměl jsem řeči. Kroutíval nade mnou hlavou a nařizoval opatrovnici, že ve dne nesmím spát.

Tu jednou v poledne, slunce na první dny dubna hřálo jako letní, byl jsem zase na hodinu vystaven blahodárným jeho paprskům, s velikým potěšením jsem zpozoroval, že už zase znám hodiny. Díval jsem se upřeně na ciferník hodin na kapli nemocniční umístěných, když se za mnou ozval hluboký hlas:

„Nu co, pane Hvězdo, není libo zahrát si partii šachů, nezahrajem si?“

Byl to doktor Kostlivý, můj lékař.

„Partii šachů?“ opakoval jsem mechanicky, ale v tom okamžiku otevřela se dvířka do mé temnoty duševní, a já jsem poznal, že obětovný můj lékař, doktor Kostlivý, není nikdo jiný, než můj každodenní bývalý protivník u šachu. Totiž pojem „partie šachu“ byl mi jen polojasný, ale ta slova přispěla, že jsem věděl již, kde mám umístiti ve své choré paměti doktora Kostlivého.

„Šachu?“ řekl jsem ještě jednou, „ale vždyť nejsme přec u—u—u…“

„Inu v kavárně u Tumů,“ pomohl mi s veselým smíchem doktor Kostlivý, „abyste si vzpomněl na to jméno, na to máte ještě tuze měkkou hlavu, milý příteli! Ale sláva vám, děláte přece pokroky. Tuhletu otázku schovával jsem pro vás již celý týden. Přece jste mne poznal. Zdali pak víte, jak se jmenuji? Vzpomínejte trochu?“

„Doktor Kostlivý!“ zvolal jsem radostně.

„Gratuluji vám! Ale teď už nevzpomínejte na nic! Jen zvolna rozpomenete se na různé události před svou nemocí a teprve za hodnou dobu na věci dávnější. Tři měsíce, více než tři měsíce uplynuly od naší poslední partie. Třetí den od posledního našeho vis-à-vis vás nám sem dodali, slavná policie vás přivezla v nejprudší horečce, jedenačtyřicet stupňův.“

Tato slova vzbudila největší můj úžas. Až dosud jsem ani na to nepomýšlel, jak jsem do nemoci přišel, jak jsem se vůbec ocitl v nemocnici, ba ani jsem nechápal dobře, že se v nemocnici nacházím. Dr.&amp;nbsp;Kostlivý svým sdělením mne zrovna ohromil, objevil mi, že mysl a rozum můj tak seslábly, že ani neohlížejí se po podpoře důvodů. Vždyť já přece onemocněl, moje nemoc musila počíti nějakým způsobem, a to ni napadá teprve teď!

„Policie, pravíte, pane doktore?“ vyhrklo ze mne.

„Dbejte především, abyste se nijak nerozčiloval,“ napomínal lékař, „stav, ve kterém se nacházíte, jest úplně normální následek vaší nemoci, a nyní bohudík jsem přesvědčen, že zmizí nedostatek vaší paměti úplně, když se objevila první její jiskra. Ale upřímně řečeno, obával jsem se do opravdy, že tato jiskřička nikdy víc se ve vašich očích nezaleskne jako nyní. Dnes máte již, odpusťte, vzhled úplně inteligentní.“

Já však slovům jeho sotva rozuměl. Mně totiž podařilo se uchytiti zatím vlákno ze zcuchaného uzlu ve své paměti, rozplésti jej pokoušel jsem se však dosud marně.

„Milý příteli,“ pokračoval lékař, zbystra mne při tom pozoruje, „nejlépe byste učinil, kdybyste se vůbec vystříhal jakéhokoli namáhavého přemýšlení. Raději děkujte Pánubohu, že jste se zatím shledal se čtyřmi svými smysly, pátý najdete dojista.‘

„Zdá se mi, pane doktore, že jsem byl již mnohem dříve nemocen, než před naší poslední partií.“

„Ovšem, vždyť přece, když jsme se rozcházeli, a vy jste mi podal ruku, zpozoroval jsem, že jest neobyčejně horká, prohlédl jsem vám oči, odkryl dolní víčka a varoval jsem vás, abyste se měl před tyfem na pozoru! Víte?“

„Ano, pamatuji se zcela určitě.“

„Ostatně,“ pokračoval doktor, „tyfus jest nemoc velmi potutelná, dlouho drží pacienta v drápech, než mu je dá do opravdy cítiti. Tyfus znamená smrt, a léčení jeho jest jenom zápasem se smrtí, proti níž stojí jen konstituce nemocného a slabé prostředky lékařovy.“

„''Nezapomenu vám toho nikdy, pane doktore, vím předobře, že nebyti vaší obzvláštní péče, byla by mi asi nyní najisto uspořena veškerá práce s jakýmkoli vzpomínáním!''“

„Vidíte, příteli,“ odpověděl doktor Kostlivý, „mám za to, že jsem poněkud vinen uspíšením vaší choroby; činil jsem, co jsem mohl. Už tehdáž náležel jste do nemocnice a nikoli do kavárny, a těch několik namáhavých partií vám dodalo. Když vás třetího dne potom přivezli…“

„Řekl jste, že policie,“ přerušil jsem jej, „jak to možno?“

„Inu, bezpochyby jste prošil neobyčejné příhody…“ a na doktoru byly vidět zřejmé rozpaky.

Ve svém mozolném vzpomínání ocitl jsem se těsně u příhody, která se udála před tím, než jsem vůbec pozbyl nadobro smysly na několik neděl. Po horečce zbylo ve mně spáleniště, a všechen vnitřní život musil býti znova zbudován, ale ze zřícenin své paměti nemohl jsem odkliditi živou mocí těžký spečený balvan, na němž nebyl jsem s to poznati, z čeho se prvotně skládal. Tímto balvanem byla ona historie.

Ano, toť ta můra, která mi na churavém mozku sedí. Avšak první přístěra padla.

„Byl jsem tehdáž bos a bez klobouku,“ vyjelo ze mne.

„Ano, byl jste bos na nohou i na hlavě,“ počal zase doktor s jalovým úsměvem, „prchl jste z domova, patrně v prudkém záchvatu horečky, nevěda, co činíte, byl jste i bez svrchníku, což ovšem přispělo, bylo tehdáž mrazivo, k těžké, nezapírám toho, smrtelné formě vaší nemoci. Mne případ váš zajímal nadmíru, a proto jsem pátral po podrobnostech. A ostatně byla tu ještě jiná okolnost, která se ovšem nadobro vysvětlila; milý pane, byl jste vlastně zatčen.“

Ve mně se krev na vteřinu zastavila.

„Já zatčen?“ koktal jsem.

„Pardon! já zapomněl, že vlastně mluvím s rekonvalescentem po tyfu. Dal jsem se uchvátit vlastni zvědavostí, domnívaje se, že jste už mnohem čipernější, víte co, nechme toho prozatím… upokojte se, příteli!… Nic na tom není, přesvědčili se, že se zmýlili, že jste nemocen, ba domnívali se, že mají co činiti se šílencem,“ pokračoval doktor Kostlivý vida, že nikoli rozčilením, nýbrž spíše v úžasu sleduji jeho vypravování.

„Musil jsem vyváděti pěkné věci,“ prohodil jsem maně, jenom abych něco řekl, tím dychtivěji však jsem očekával odhalení vlastního svého tajemství, o němž kromě mne nikdo nevěděl, a vlastně ani já sám, poněvadž jsa úplně nemocí otupen, jsem toliko „že jest“ věděl — tím dychtivěji jsem to očekával, čím určitěji jsem tušil, že doktorovo sdělení mne vyvede z labyrintu nejistoty.

„Prosím vás, pane doktore, povězte mi všechno,“ líčil jsem lhostejnost, „člověk v horečce dopustí se všelijakých věcí, za něž není zodpověden, to vím dobře, a různých nesmyslův.“

„Ano, bylo to velmi komické, považte, že vás měli za… za tento, za člověka — hahaha… inu krátce, strážník přistihl vás v jakési temné, úzké uličce — počkejte, to jméno jsem jen jednou slyšel a také jsem je svatě zapomněl — byl jste bos, bez klobouku, mrzlo jen fičelo — zrovna, jak jste — s jakýchsi starých, sešlých, zabedněných vrat, snad po sta let neotevřených — ukroutil kliku…“

Tlumil jsem násilím své rozechvění, a lékař pozoruje mne zbystra pokračoval:

„Nedělal s vámi dlouhých okolkův a zatkl vás v domnění zcela jiném, než že jste v nejprudčí horečce. Teprve když jste na strážnici ztropil ohromný lomoz, poznal přivolaný lékař co a jak… Avšak již strážník sám mohl ze spletených řečí vašich poznat, s kým je mu jednati, jednak jste byl bos a mimo to neustále jste tvrdil, že jste kliku v noci utrhl z vnitř, na druhé straně dveří… a doktor se upřímně zasmál, „které jakživy nebyly otevřeny.“

„A přece jsem ji utrhl uvnitř,“ vyhrklo ze mne, „ano, uvnitř, v noci, upadl jsem uvnitř v průjezdě, chytil se za kliku a ulomil ji“ — a nyní viděl jsem najednou své tajemství zřetelně, do nejmenších podrobností jasně. Měl jsem z toho nevýslovnou radost a vítězoslavný tón, s jakým jsem to pronesl, lékaře patrně zarazil. „Ano, uvnitř,“ řekl jsem ještě s důrazem. Pohlédl mi do oči zpytavě a podezřívavě a hned obrátil:

„Opravdu? Inu možno je to!“ doložil zdlouhavě a jaksi cize, „proč pak ne, klika když je stará, jde ulomit s jedné strany dveří, právě tak jako s druhé…“

„Já vám pravím, doktore, že nejsem žádný blázen, a že dokonce nemám potřebí vaší shovívavosti, myslete si, co chcete, já vím, co se mi tehdáž přihodilo nejlépe sám. Opravdu, do poslední chvíle nemohl jsem se živou mocí rozpomenout, ale hned, jak jste mne přivedl na kliku, ano, uvnitř — uvnitř — stokráte uvnitř!“

„No, ostatně už začíná chladno,“ povstal najednou doktor, „rozčilil jsem vás poněkud, odpusťte,“ a hmatal mi po tepně, „opravdu už je čas, abyste ležel, jste sice nepatrně, ale přece poněkud rozechvěn…“

„Prosím vás, doktore a příteli,“ namítám, „buďte ujištěn, že jsem úplně v moci normálního rozumu, krátká čtvrthodina rozmluvy s vámi vrátila mi pamět téměř úplně, až mne z toho hlava rozbolela.“

„Co, hlava?“ vytřeštil na mne oči doktor, „nadělte mi nějakou recidivu, prosím vás! Hned do postele, ani minutu vás tu netrpím.“

„Ale, pane, dovolte napřed, abych mylné vaše mínění o mně…“

„Nic nedovolím, přestávám býti vaším přítelem a jsem nyní jen vaším lékařem a jest mojí povinností upozorniti vás, že další namáhání…“

„Ale, když vás ujišťuji… dokážu vám na vlas, že ta klika skutečně, uvnitř…“

„Teď však půjdete a lehnete si, a nebudete-li hodný, předepíšu vám ještě několik dosí chininu bez oplatek, zítra se uvidíme opětně a pak můžete vysvětlovat dle libosti.“

A musil jsem si skutečně lehnout.

Byl jsem opravdu rozčilen a unaven, ale přece vše to bavilo, ba těšilo mne v té samolibosti rekonvalescentů jako zajímavý úkaz moje náhlé rozpomenutí se na dobrodružství, kteréž bezprostředně předcházelo onemocnění mému, jako důkaz zdraví kvapem se vracejícího. Pocit ten převyšoval — a bylo mi to dosti divno — i zálibu ze zajímavosti té příhody — a spíše než bych se byl kochal erotickými podrobnostmi jejími, zkoušel jsem nabytou pamět na její pružnost jako nějaký aparát právě ze správy došlý, a úsilně vzpomínal na nejmenší jednotlivosti své bezděčné návštěvy v zakletém zámku. Celý postup její byl mi jasný, a fantasie, poněkud ještě chorobná, přece aneb právě proto s úžasnou zřetelností představovala mi obrazy jednotlivých okamžiků mé výpravy. Zdálo se mi, že býti malířem, snadně bych byl výjevy ty namaloval. Viděl jsem jasně starobylý povoz jako z pohádky o červené karkulce i tvář postrašeného vrátného, nádhernou krásu jeho velitelky, ba i zašlá zrcadla komnaty. Ba slyšel jsem zřetelně ozvěnu kočárových kol, jak se z klenby schodiště snášela, a pekelný lomoz, který provázel můj neslavný odchod. Právě vědomí, že jsem tyto zvuky slyšel, bylo mi svědectvím, že vzpomínám správně. Ano, ano, kliku jsem ulomil uvnitř — ukájel jsem sama sebe v myšlénkách. Anebo… anebo… přece ne?

Jak jsem v temnu již na lůžku ležel, vyděšen posadil jsem se a probíral se z polosnu, do něhož jsem se dal zanésti svými vzpomínkami.

Mihla se mi totiž mozkem představa tíhy té kliky, a v tom okamžiku se mi zjevilo, kde zvláště uvědomil jsem si tíhu onoho nástroje. Bylo to v mém vlastním studentském pokoji. Tak to bylo: onoho rána po přepodivné noci probudil jsem se z omamujícího spánku a spatřil jsem u svého lůžka na podlaze ulomenou kliku a zdvihl jsem ji se země; na více jsem si vzpomenout prozatím nedovedl, ale bylo to dosti, aby celé moje umělé lešení vzpomínek a důvodů sřítilo se a pochovalo moji předčasnou radost ze zbystřené paměti — tato okolnost mne zaměstnávala více, než záhadná událost sama.

Najednou přepadla mne mocná pochybnost, ba poloviční přesvědčení, že není vůbec možno, aby něco takového vůbec se událo. Proti tomu zase postavilo se vítězně vědomí, že jsem hledal přece tehdáž sám vysvětlení tajemných zjevů, jež mne přepadly v těsné uličce.

„Ale jak mohla mne policie přistihnouti ráno za bílého dne s ulomenou klikou takřka in flagranti?“ přemítal jsem.

„Vždyť probůh patrně musil strážník viděti, že klika ulomena zvenčí — či snad ulomil jsem obě?“

Až horko mne z toho polilo, bál jsem se o rozum. Tma podporovala hru obrazotvornosti ještě vlivem choroby rozbujněné a tak se mi až hmatavě představil hrozivý knír strážníkův, kývající chochol jeho klobouku, úlomek ze zámku trčící, zevlující dav, cítil jsem i mráz na bosých nohách, tak že jsem k posledku nevěděl, zdali jsem se rozpomněl skutečně na výjev svého zatčení anebo zdali to pouhý přelud. Domníval jsem se, že určitě vím, že jsem byl strážníkem vsazen do povozu a odvezen na strážnici, konečně nevěděl jsem, co je pravdou, co domyslem. Ještě jednou z polosnění jsem se vybouřil. Byla to náhlá úzkost, že se nemoc má vrátí, anebo že se ulomená klika stane mou fixní ideou.

Utýrán kolotem nezřízených představ, usnul jsem a prospal noc v pustých snech, kteréž skončily tím, že se mi zdálo, jak stojím před porotou obžalován jsa ze živnostenské krádeže klik, jež jsem v noci ukrucoval, bos, abych se neprozradil. Doktor Kostlivý měl právě skvělou obhajovací řeč nade mnou, když jsem se probudil za velmi časného jitra.

A skutečně doktor Kostlivý skláněl se nade mnou v županu; měl jen přes chodbu k pokoji, v němž jsem ležel. V ruce měl teploměr.

„Zcela normální,“ bylo jeho první slovo. „Můžete být rád, teď se vám více nepřihodí pranic,“ pokračoval, „spal jste nepokojně, ale beze vší horečky, teď můžete mluvit, jak dlouho chcete a o čem chcete. Jsem skutečně žádostiv toho vašeho ospravedlnění, že uvnitř a ne zevně…“ posmíval se mi.

A já jsem mu vypravoval, co již ode mne slyšel s veškerou stručností, neboť na podrobnosti sám přišel jsem teprve za drahný čas potom.

Doktor poslouchal, ale jeho rty vychylovaly se při tom neustále v netrpělivý úsměšek, několikráte mávl rukou, já však nedal se přerušiti a vypověděl jsem mu vše až k tomu okamžiku, kdy klesl jsem bez paměti — uvnitř — uvnitř.

Doktor díval se na mne klidnýma svýma očima do vesela vyspalýma a prohodil:

„A prosím vás, kde jste nechal boty? klobouk? Vy, ubožáku, opravdu myslíte, že jste byl někdy za těmi vraty? Víte, docela bez milosti jedním slovem váš klam vyvrátím, to je nejzdravější. Onen portál, či jak to jmenujete, jestliže se kdy za posledních padesát let otevřel, zajisté tak neučinil k vůli vaší báchorce, jejíž směšnost by mohla každého poděsit, kdo by nevěděl, že jste po tyfu, tedy ta brána od vašeho sentimentálního paláce mohla by se otevřít desetkráte, a bylo by vám to marno, do vnitř byste nemohl, zkrátka a dobře proto, že za veřejemi stojí solidní neproniknutelná zeď — ano opravdu vchod do paláce vašeho blouznění jest od nepamětných dob zazděn. Je to přesně zjištěno, zajímal jsem se o to nad míru sám osobně.“

„Víte,“ pokračoval lékař zúmyslně si nevšímaje mého ohromení a pohrávaje šňůrami svého županu, „to bylo by vysvětlením až v poslední řadě, a já se docela nedivím, že jste ani nevzpomněl na to, že tahle historie se vůbec ani nemohla přihodit; ale jak povídám, zdi hlavou neprorazíš, i kdyby byly něžně ručky vaší tajemné neznámé odklidily prkna před vraty, s nichž jste ukroutil kliku,“ a doktor se smál.

Styděl jsem se za klam, jehož jsem způsobem tak jednoduchým byl zbaven, a chtěje zakryti své hnutí prohodil jsem:

„Právě než jsem se probudil, zdálo se mi o vás, byl jste mým obhájcem před soudem, stál jsem jakožto rafinovaný zavilý zloděj klik, a ku podivu, sotva jsem otevřel oči, skutečně vidím vás nad sebou.“

„K tomu není potřebí zhola žádného podivu, toť zcela obyčejný a známý zjev. Ve fysiologii snu, vlastně psychologii snu, v jeho logice je to zcela obráceně než v úsudku a závěrku člověka bdícího. Sen, který se bdícímu jeví hned při probuzení jako událost trvající po celé hodiny, byl vlastně duševním pochodem sotva jedné vteřiny, a proto jsou snad ranní sny nejspořádanější v postupu děje ‚na sceně jeviště, na němž obrazotvornost sama jest hercem a divákem‘, jak se pěkně vyjádřil jakýsi německý psycholog, proto tyto ranní sny nejsnáze chápáme a pamatujeme, poněvadž jsou z poloviny skutečností. A to, co je na nich skutečného, ve vašem případě tedy skutečnost, že jsem skutečně byl při vás, když se vám o mně zdálo, jest také osou a posledním kusem příčinného, abych tak řekl, sdružení představ; bez toho by váš sen byl zůstal zapomenutou smetí vybavených představ beze všeho ladu a skladu, jako bylo snad celé vaše snění po celou noc. Vidíte, otevřel jste oči, spatřil jste mne, a v tom jediném prvním okamžiku hledal jste důvod mého nenadálého zjevu a našel jej v přerušeném právě snu. Ve snu je pochod myšlének vždy směru opačného než ve bdění. Poslední představu jeho hodíte nazpět jako východiště důvod, a ostatní se hned, aniž byste tušil, řadí podle… Tak vidíte, nezasluhuji-li něco za to, že vás tady týrám takovými věcmi.“

„Ale prosím jen dále, já rozumím tomu všemu velmi jasně.“

„Já doufám také, že jsme už tak daleko,“ odvětil lékař, „tedy vidíte, vaše ulomená klika jest nití z bludiště vašeho horečnatého deliria. Vy jste šel v noci domů obvyklou cestou už valně churav, horečka vámi roztřásala. Nějaký klam svedl vás ku představě či domněnce o vaší neznámé krásce a všech těch věcech, přišel jste domů, lehl v horečce a prožil pod jejími spáry laciné dobrodružství, které jste snadno mohl zaplatiti životem; ráno exaltován vylítl jste bos a ostatek je znám.“

„Ale dovolte, vždyť klam můj trval dva dny, a že druhého dne téměř jen ze zvědavosti…“

„Buďte tak laskav a dejte mi ruku na to, že o této věci dále přemýšleti nebudete.“

Dal jsem doktorovi Kostlivému ruku se slibem, jejž jsem však porušil hned, jakmile mne opustil. Všechny moje snahy, vyprostiti se z osidel domnělé či skutečné halucinace horečky, byly naprosto marny.

Pozdravoval jsem se rychle a v několika dnech opustil jsem nemocnici, ačkoli k úplnému zotavení bylo daleko. Byl jsem tak sláb, že jsem se sotva plížil. Byl jsem tak zničen tělesně i duševně, že poznával jsem, jakou ohromnou pokutou vykoupil jsem si právo k dalšímu životu. Již před nemocí byl jsem beze všech přátel a známých, a nyní jsem tomu byl vděčen, opětný vstup do světa byl by mi jinak dvojnásob těžký býval. Nezapomenu nikdy na svou cestu z nemocnice do svého bytu na Malé Straně. Přeceňoval jsem své síly, odhodlav se jíti pěšky do svého bytu. Zcela neznámí lidé v davech, užívajíce mladého skvostného jara na Karlově náměstí, z daleka šli z cesty uchřadlému člověku, jemuž se zdálo, že hnáty jeho souvisí v kloubech toliko pratenkým natrženým svazem, a ten že může vzíti za své prvním ráznějším vykročením. Kůže se mne nespadla snad jen proto, že byla na kloubech a ostnech mé kostry pevně přilepena; nebyti toho, byl bych ji mohl svléci jako kabát. Modré nebe zdálo se mi růžovým, slzavé údolí pozemské viděl jsem jen hnědě, pozadí Karlova náměstí prodlužovalo se mi do falešné, nekonečné perspektivy, vzduch padal na mne s hukotem Niagary, po desíti krocích byl jsem stopen v potu, srdce bušilo ve mně tak vztekle, že jsem se domníval, že křehká nádoba ocitne se nejbližší minutou ve střepech — inu, lidé zůstávali za mnou stát.

Hodinu seděl jsem v parku očekávaje, že musím zemřít; když však anděl smrti nepřicházel, zdvihl jsem konečně jeden svůj úd za druhým a vše dovlekl pracně k nejbližší drožce. S úžasem pohlédl jsem na vozku, když soustrastným polohlasem vyptával se mne, kam vlastně chci, živou mocí nemohl jsem vzpomenouti na jméno ulice, ve které na Malé Straně bydlím. Teprve když mi na náměstí Radeckého vypočetl všechny ulice k Hradčanům, chytil jsem se jména své s tlumeným jásotem.

Ze sedadla kočáru mohl jsem však vstáti toliko pomocí kočího a jemnocitné staré vdovy, u které jsem bydlel. Ta, když viděla, jak sama věchýtek zvětralý, přece s velikou lehkostí pomáhá mi do schodů div mne nevynáší, dala se nade mnou do pláče. Nahoře rozhodila mé lůžko skvěle uchystané, svlékla mne jako dítě, stále vzlykajíc. Já pak, ulehaje, jsem již usínal a spal jsem šestnáct hodin, teprve poledne druhého dne bylo mi jitrem. A zdá se mi, že jsem teprve tím probuzením přišel ku svému úplnému zdraví mysli i těla.

První můj pohled padl na sklad sežloutlých archů na stole, a hle, bez dlouhého zdráhání něžná má pamět poznala, že tu na stole složeno v přednáškách celé mé universitní triennium, celá mathematická věda. Bylo mi, jako kdybych byl učinil nějaký objev, do toho okamžiku jsem na svoje postavení ve skutečném světě nevzpomněl. A hrome, na své státní zkoušky zapomněl jsem jako na smrt! Vždyť, probůh, přece jsem měl do zkoušky před nemocí jenom tři měsíce lhůty, půl třetího měsíce jsem strávil v nemocnici, horko mne polilo po těle z toho pomyšlení — kolikátého března dnes máme?

Sáhl jsem po kabátu a vytáhl lístek, kterým jsem byl propuštěn z nemocnice. Tam bude datum. Nápad ten byl mi znamením probuzeného intelektu a potěšil mne v neustálé mé bázni o rozum. Pohlédl jsem na lístek — 28.&amp;nbsp;března.

Před týdnem měl jsem složiti zkoušku!

Sklíčenost porazila mne nazpět do lůžka. Byl jsem hotov! Nebylo mi v nejmenším pochybno, že jsem hotov, že jsem zničen. Mohl bych skládati v nejbližším termínu zkoušky? Vzpomínal jsem, co tak asi vězí v těch knihách a přednáškách vyšší a nejvyšší mathematiky na stole. Bez obtíže rozpomněl jsem se na jednotlivé oddíly ohromné té spousty, na celý obsah své vědy, ale výsledek mého vzpomínání byl asi ten: Desky, na kterých to vše bývalo hluboce vryto, byly dosud v mém majetku, ale písmo, ty nepřehledné řady mathematických pojmů ve značkách vyjádřených, bylo z desek nadobro vytřeno, jakoby pod nesmírným tlakem rozmačkáno, nečitelno.

Připomínám, že přirovnání k deskám mi skutečně tehda napadlo, že v mysli mé se tak dálo, jakoby se opravdu jedna po druhé obracely, v slabé hlavě jsem ty rytmické obraty cítil.

Šel na mne nezdravý polosen. Vybouřil jsem se z něho násilím a hrůzou jsem si vzpomněl, že mi bylo přísně nařízeno spánek nepřepinati, a já spal tak dlouho!

Vstal jsem s dávno nebývalou lehkostí, což opět pošinilo mé naděje v upevněně zdraví.

Při oblékání napadl mne opětně můj mathematický démon novými útoky na pamět.

Snad se rozpomenu na některé mathematické rudimenty. Znával jsem již na gymnasiu Ludolfské číslo o třiceti místech, a jak víš, že nejednou, když jsem stál před tabulí z mathematiky, zavládl celou školou posvátný úžas, když jsem profesorovi Šindelářovi vmetl do tváře z hlavy logarithmus o sedmi cifrách, zatím co jste ho všichni za šumotu stránek v tabulkách hledali. Ale teď — tabula rasa! Snad aspoň jednoduchý pochod důkazu Carnotovy poučky? Ani zdání. Marně namáhání!

Srdce se mi sevřelo hroznou úzkostí, chytil jsem se za hlavu. Můj Bože, proč jsem raději neumřel! Popadl jsem notný foliant Lavoisiéra s úmyslem, mrštit jím o zemi, ale v zápětí popadla mne v ruce křeč.

Zajisté jsi někde viděl sádrová poprsí, dvě, dětská, pendanty, roztomilé hlavinky, jedno dítě se rozpustile směje a druhé hořce pláče. V mém bytě stály takové sošky na skříni v čistotné úpravě jiných drobností, srovnaných mou domácí. Před mou nemocí, jak se dobře pamatuji, byly obě celé, nyní však byla jedna z nich nadobro porouchána, ta plačícího dítěte. Paní Dvořáková, z jakési hospodárnosti nebo snad že sošky byly památkou, nastrkala střípky roztříštěné hlavičky pečlivě do úlomku hrdla. Hned vedle rozbité stála soška celá, zubící se drobné tvářičky, přichýlené k rozbitému soudruhu, ještě v střepech slzícímu a prakomickému.

Já však, milý hochu, stál jsem před etažérem paní Dvořákové a vzlykal ze všech sil. Vždyť ta moje hlava byla ve střepech. Břečel jsem tak upřímně, že paní Dvořáková mne těšit přišla. Stála, stařenka, ve dveřích, dívajíc se na mne polo lítostivě, polo uděšeně, jako na blázna. Nu, a k šílenství jsem tehdáž daleko neměl.

{{Oddělovač|* * *}}
Tak jsem vstoupil opětně do světa. Brzy jsem se však počal se životem přáteliti. Pod jemnou rukou paní Dvořákové zotavovala se konečně moje tělesná schránka každým jejím výtečným obědem, pomalu začal jsem slézati nižší poschodí strmých schodů Nebozízku. Zoufalá první doba rekonvalescence minula a já, vida tělo své okřívati a cítě prvé síly, nabýval jsem dobré mysli. Blažilo mne, že je jaro krásné, a že vnady jeho plně požívám. Co nejsvědomitěji šetřil jsem rady doktorovy, při každé mé návštěvě u něho důtklivě opakované, abych se jen nenamáhal žádným uvažováním, zejména abych
se co nejvíce střežil knih, beztoho prý nic jiného neuvrhlo mne do nemoci, než přehnané studium.

Jednou sedím zase na Nebozísku a hltám Prahu přede mnou ležící plnými ústy. Myšlénky mé ještě těžkopádně prolézaly těmi ulicemi a zadumáním div jsem dýchat nezapomněl. Točím hlavu od západu k východu, k Malé Straně.

Náhle jako kdyby mi hlavu blesk protkl, dnes po měsíci přišla mi zase poprvé vzpomínka na tajemnou uličku; až jsem z lavice vyskočil, přepadla mne úkladně, kdesi pod prahem vědomí dosud hluboce dřímavši.

Probudil se s ní zároveň hotový úmysl očitě se přesvědčiti — — o čem? To jsem sám nevěděl, bezpochyby chtěl jsem viděti úlomek kliky na vratech zakletého zámku. Najednou bylo mi, jako bych o něco důležitého, nenahraditelného přijíti měl, kdybych se od tohoto okamžiku jen minutou opozdil. Nejraději bych byl přímo letěl kolem svatomikulášské báně; ovšem nezbývalo než vydati se cestou pozemskou.

Bázeň před návratem anebo nějakými následky nemoci s první kapkou potu zmírnila mou chůzi, přece však byl jsem za několik minut u dolního vchodu uličky.

Němá, hluchá jako vždycky i kroky dusila, jen tak kdesi u vrchního kraje zdí šeptal jich ozvuk.

Konečně stojím před portálem.

Dychtivě hledal jsem svědectví událostí, o kterých mi vypravoval můj lékař.

Vskutku ze zeleného, rezem vyhlodaného kování zámku trčí tu krátký úlomek kliky — ''zvenčí!''

Úlomek sám byl takový, že na první pohled bylo zřejmo, že na ulomení kliky nebylo potřebí tak veliké síly, klika v místě ulomeném byla již dávno puklá, stalo se to bezpochyby jedním hmatem.

Ostatně tak trudně sešlý jsem si palác své fantasie nepředstavoval, jak jsem jej nyní z jara nacházel. Části veřejí rozstoupily se štěrbinami, z řezeb vyhlížely kormutlivé mezery, a když jsem pohleděl na bednění, vrata do půl zakrývající, zdálo se mi jisto, že spíše než před půlstoletím hnuto jím býti nemohlo. Ty tlusté škáry dávno zaschlého prachu, lípnoucí stejně na vratech i na bednění, vyprávěly o desítiletích.

Na celou tu sešlost vyvracely potočené boční karyatidy své prázdné, truchlivé zraky.

V sluchu mém vnitřním zavznělo zvučné bouchnutí vrat, jak jsem je oné záhadné noci slyšel, v tom okamžiku nejživěji představila se mi svítilna na šňůře se komíhající, i zář na podlaze za kmihem jdoucí, vzpomněl jsem si na ozvěnu, jak shora schodiště mnohem dříve se ozývala než přijel povoz s princeznou této nevyzpytatelné pohádky. Tyto smyslové dojmy byly mi až dosud svou nezahladitelností jakýmsi svědectvím pravdy. V paměti mé zbyl dojem nádherné úpravy ovšem starodávností zvetšelé. Mohlo se to vše za těmito zborcenými vraty odehráti?

Vzpomněl jsem si na doktorova slova, že bezprostředně za vraty stojí zeď. Dle mých představ číhala v prostoře za vraty demonická ozvěna na nenejpatrnější šramot lomozem odpovídající. Zabouchal jsem na vrata vší silou. Ozval se mělký ševel, jako kdyby zaklepal na prkennou hradbu!

Pohlédl jsem ještě jednou na šedé, hnědí prosáklé průčelí starobylé budovy, na okna z většiny skel prázdná, v nichž pavouci utkali špinavé záclony, na opryskalé římsy, a zmocnil se mne vítězný pocit. Byl jsem si jist, že celá událost oné noci nebyla vskutku ničím jiným, leč přeludem, chimérou. Přelud ten i se svými postavami je tu nadobro upoután a nebude mne více pronásledovati. Nemožnost jeho představila se mému, nyní opět úplně střízlivému rozumu tak přesvědčivě, že jsem se sám sobě nahlas zasmál.

Vyšel jsem z uličky úplně vyléčen s umíněním, že mne nikdy více nespatří. S nesmírným potěšením cítil jsem se mezi lidmi opět člověkem úplně normálním.

Avšak ne na dlouho. Dostavil se mi opět jeden z těch nápadů, kteréž jsem po své nemoci vítal vždy s nevýslovným potěšením jakožto důkaz obrozeného důvtipu. Jako nějaký skvělý objev vskočila mi do mozku myšlénka: „Tajemný ten palác musí míti zajisté také přední průčelí.“ Hle, před tím nikdy jsem na to nevzpomněl!

Musím je vidět a stačí k tomu obejít dva rohy. Učinil jsem to. Nacházel jsem se v jedné z nejtišších ulic malostranských, v nich zdá se, že je hřích nahlas mluvit; část labyrintu, v němž vůdčí nití jest toliko pásmo historických událostí, tak dobrodružně křivolakých, jako obrysy štítů, prejzových střech a řims budov ulice. Tam, kde klikatina kontur těch nejsrázněji klesá, jako hlubokým vřezem do šeré ulice, divá se obrovské sídlo snů, světlem sálající vzdušný královský hrad.

Zrak můj sledoval, jak ulicí jdu, stín vržený lomenicemi na tu stranu budov, na kteréž hledati bylo přední průčelí povědomého paláce. V citlivé mé oči zabolel náhle ostrý paprsek odraženého světla večerního slunce, linoucí se ze znaku nad vraty šlechtického domu, nejužšího a nejprostšího ze všech, moderní žlutí osvěženého. Lesk nového erbu, jakoby včera obnoveného, zdál se, že svítí celou ulicí, v níž byly i stíny vlhčí a temnější než v jiné; kroky mé staly se rychlejší, byl jsem tou září fascinován a schválně jsem udržoval v chůzi směr, jaký vyžadoval úhel odrazu, jen aby oslepující paprsek padal mi do očí. V tom ocitl jsem se ve stínu a před samým domem, z něhož zář vycházela. V prvním okamžiku neviděl jsem ničeho, předrážděný zrak zasypával mi všechny předměty třemi žhavými body, kam jsem se podíval, všude tkvěly, jako bych je tam byl svým pohledem vbodl; ponenáhlu bledly a shledal jsem, že jsou to tři hvězdy. Ale stále ještě provázely můj zrak poskakujíce každým pohybem očí. Najednou však utkvěly a nehýbaly se. Matně leskly se na slunci a pod každou modrala se sytě namalovaná hora v bílém poli.

Pohlížel jsem upřeně na erb nad vraty.

V té chvíli vyloudil se mi na pamět obraz jiný: na dlouhém laně zavěšená svítilna zvolna se komíhající nade dvěma usmívajícími se buclatými amorety, držícími štít se znakem, tři hory se třemi zlatými hvězdami. Železnou vůlí chtěl jsem potlačit tuto představu, ale cosi mi šeptalo: „Jen se nepřetvařuj! Ty už jsi viděl jednou tři hory s třemi hvězdami, tam na druhé straně, v průjezdu, a ten není zazděn, to tě jen navedli!“

Z vrat, za nimiž bylo viděti skleněnou lož portýrovu, vyšel dveřník v livreji jaksi oprchalé slávy s holí, jejíž baňatý stříbrný svršek byl samá natlučenina. Muž tento pohlédl na mne s jakousi plachou nedůvěřivostí, zcela jinak než lidé toho druhu mají ve zvyku.

Přisámbůh — tuto tvář jsem už také viděl. Objevil se mi její obraz, holozubá brada této tváře, kahancem zdola osvětlená, oči v temnu a nos tak dlouhý, že pro jeho špičku zbývalo světla.

Není pochyby, to je týž stařec, který tam vzadu v průjezdě vyšel z pobočních dvířek otevřít povoz. Mimoděk učinil jsem krok, abych se přesvědčil, zdali se mu vzadu nehází cop. Mrzutý portýr cosi zamručel a obrátil se do své skleněné lóže.

Z ustrnutí svého — tehdáž říkal jsem těmto svým záchvatům ustrnutí — probral jsem se velmi záhy a napadlo mi učiniti na portýra přímý útok otázkou, abych tak učinil pro vždy soužení svému konec. Už jsem za ním vykročil, v čas mi však napadlo, že bych nevyhnutelně musil naň učiniti dojem blázna.

Nevyhnutelně. A proto uzavřel jsem, utajiti raději porušení své mysli, o němž už naprosto jsem byl přesvědčen, sám v sobě.

Šel jsem domů s hlavou jako rozvrácenou a všude, kamkoli jsem pohlédl do stínu, viděl jsem, jak jdou tři hvězdy se mnou, napřed červené, pak modré a konečně žluté. Ještě v tmavé chodbě před mým bytem kmitaly přede mnou. Rozčilením zmámen tápal jsem dlouho po klíční dírce, až jsem otevřel.

Dvéře nízkého pokoje vrzly a na zemi vypadl dopis; byl bezpochyby na klice zaklesnutý.

Byl na mne adresován — německy. Čtu tištěné záhlaví obálky: K.&amp;nbsp;k priv. böhm. Westbahn. Dopis začínal:

&lt;center&gt;Mein lieber Neffe!&lt;/center&gt;

Pln úžasu podívám se na podpis:

&lt;center&gt;Ihr Ihnen gewogener Oheim&lt;br /&gt;''Pritschnigg'',&lt;br /&gt;Inspektor der k.&amp;nbsp;k. priv. B.&amp;nbsp;W.&lt;/center&gt;

Teprve teď mi rozsvitlo. V prvním návalu zoufalství nad svým duševním stavem, druhý nebo třetí den po svém návratu z nemocnice, rozhodl jsem se, že přeruším nebo docela vzdám se dalších studií mathematických, i vzpomněl jsem si na svého strýce z matčiny strany, dle doslechu ve znamenitém postavení u západní dráhy, a odhodlal jsem se ucházeti u něho o přispění. Ačkoli jsem se dříve k němu neznal, prosil jsem jej krátce a dobře o protekci. Neměl jsem, kam uchýliti se z Prahy, osiřel jsem již v dětství, lékař nakazoval pobyt venku, i představoval jsem si službu u dráhy tak lehkou… Ostatně možno dost, že to byly skutečné pohnutky mého dopisu na řečeného strýce; mám-li být upřímný, musím říci, že drže v rukou odpověď strýcovu na svůj dopis, živou mocí nemohl jsem se upomenouti, že jsem mu kdy psal, ale strýcův dopis byl toho neklamným svědectvím. Příbuzný můj psal mi, že železniční služba není dokonce tak lehká, jak si ji představuji — musil tedy rozhodně moje míněni o té věci čísti a že vyžaduje všech pěti zdravých smyslův, a místo, které má úředník železniční všemi silami zastávati, ke všemu snad se spíše hodí, než k rekonvalescenci — psal jsem mu tedy také o své nemoci. Že však učinil pro mne vše, co mohl, že na štěstí na trati jeho dozoru svěřené skutečně nalézá se místo, kteréž ovšem spojeno jest s nejmenší zodpovědností a také s malicherným platem, v Rozvodí. To místo však že je pro mne stvořeno, neboť práce úředníkova v Rozvodí záleží toliko v pouhém zapisování času, ve kterém stanici tuto minou vlaky osobní, kteréž v ní ostatně nikdy se nezastavují, a času, kdy pomocná lokomotiva z nádraží domažlického odpojí se od vlaku nákladního, jejž pomáhala do vrchu k Bavorům vytlačiti. Vlastní práci zastane tamní zkušený strážník, a proto chtěl prý strýc už dávno navrhnouti zrušení tohoto místa a byl by to dojista učinil, kdyby nebyl dostal můj dopis. Mohu prý místo toto nastoupiti kdykoli, třeba zítra, poněvadž už půl léta není obsazeno atd. List byl psán tónem tak vřelým, dokud to připouští byrokratická fráze německá, užitá v tónu intimním. Na konec mne strýc zval, abych jej ihned navštívil, aby spatřil svého milého sestřence a dal mu ústní důtku, že mohl jsem tak dlouho býti v Praze a nenavštívit ho ani.

Po přečtení dopisu zmocnila se mne nová tíseň. Stále mi svítalo, jako kdybych skutečně byl strýci psal, ale přece jenom zdálo se mi, jako kdyby někdo jiný, někdo druhý „já“ za mými zády tak byl učinil. Chvíli pokládal jsem dopis za ruku osudu, která mne má vzdáliti z těchto proklatých sítí, v nichž rozumem svým tonu, druhou chvíli děsil jsem se právě z toho, že jsem načisto zapomněl, že bych byl strýci kdy psal!

Zavru oči, tři žhavé body tkví před zrakem ještě po takové době. V tom nová svízel vynořila se mi v mozku. Jako zjevení vyvstala přede mnou myšlénka, že jsem znak tří hvězd nad horami viděl dnes vůbec poprvé a že chorobným přemítáním děje se mi, že vše, co souvisí s mým přeludem, nevědomky vplétám do historie, zosnované pouze churavou fantasií a že se to děje právě s těmi třemi hvězdami.

Tváře se mi rozehřívaly a ve spáncích bušila tepna.

„Ale vždyť týž znak vytesán jest i na zadním portále palácovém, ba tam jsi jej viděl, a z toho povstala celá ta báchorka,“ hovořilo to ve mně, ale v těže chvíli jako kdyby se v obraznosti mé vyhrnula opona, viděl jsem se zřetelností halucinace na podlaze červenavý kruh záře s temným středem stínu, nad tím tiše komíhající svítilnu na lanu do nedohledna se ztrácejícím, v jejímž světle tři buclaté amorety s kartuší se složitým znakem, na jehož střednim poli modraly se tři hory a nad každou třpytila se zlatá hvězda. Při tom pronásledovala mne ještě jiná představa, a to zvuková. Slyšel jsem neustále tupý ohlas, jenž ozval se na mé zaklepání na vrata portálu, když jsem se chtěl přesvědčiti. že za vraty skutečně stojí zeď. Představa komíhání splynula konečně s představou hluchého tepotu na dvéře, tak že zaklepání v klamu mém ozvalo se vždy za každým kmihem. Ovšem původem toho byla krev, rozběsněná rychlou chůzí, dopisem a událostmi dnešního dne.

Vzchopil jsem se a rozsvítil. Přes sešity mých přednášek přesunuly se tři zelené hvězdy, jejichž odraz předrážděných nerv zraku ještě byl podržel.

Pak pustil jsem se do práce. Brzy jsem byl hotov a všechen můj chudobný studentský majetek, jehož větší část skládala se z knih, byl složen ve vaku nevelmi objemném. Nechtěl jsem stráviti v Praze ani dne déle. Práce ta konána s nadbytným úsilím, jež rozčilení stupňovalo. Když jsem byl hotov, byl úmysl můj, vydati se na cestu již zítra ráno, tak pevný, jako uzly na vaku.

Přes pobouřenou mysl usnul jsem téměř okamžitě a teprve ráno shledal jsem, že jsem se ani nesvlékl.

Dne následujícího o desáté hodině dopolední seděl jsem v restauraci smíchovského nádraží s jmenováním za praktikanta České západní dráhy a volným lístkem do Rozvodí v kapse. Strýc, inspektor, přijal mne s chladnou přívětivostí, říkal mi „vy“ a rozloučil se se mnou s bonhomií starého mládence, a posledním a nejnaléhavějším příkazem jeho bylo, abych se na novém místě do ničeho nemíchal. Ostatně dal mi s sebou doporučující list na přednostu stanice v Domažlicích.

To vše bylo mi však úplně lhostejno. Věděl jsem, že nejbližší vlak odjíždi o šesté hodině odpolední, že mám v Domažlicích přenocovati, přednostovi trati se představiti a že nejbližší nákladní vlak dopraví mne do Rozvodí. Čekal jsem se zaťatými čelistmi a dlaněmi. Vědomí, že ocitnu se zítra na druhém konci dráhy, uprostřed Šumavy, co nejdále od Prahy, působilo mi rozkoš, jaké jsem dávno nepocítil. Již zde na nádraží cítil jsem neskonalou úlevu. Jsem již takřka z Prahy venku, přemítal jsem, i abych utvrdil se v této myšlénce, přesedl jsem do kouta místnosti, ode dveří nejvzdálenějšího. Ale hned zastyděl jsem se za toto dětinství a počal si je vykládati jako výsledek seslabení mysli, zvláště když jsem zpozoroval, že jsem sedl omylem ku Praze vlastně blíže, a kdybych se nebyl styděl před četnými hosty, byl bych si sedl zase na staré své místo. S povzdechem chopil jsem se novin poblíž ležících a umínil si, že je pozorně přečtu od první do poslední písmeny, abych se zbavil stálého návratu mučivého téže myšlénky. Počal jsem skutečně čisti slovo za slovíčkem od oznámení předplatných cen v titulu. V tom zase jako když mne bodne, spatřím datum.

„Dnes je velikonoční pondělí, a ty o tom ani nevíš!“ šlehlo mi hlavou, „není jinak, leč že skutečně pozbyl jsi na paměti, vnímavosti a rozumu!“

„A také citu! Jaké to bylo rozloučení s paní Dvořákovou dnes ráno, a přece ošetřovala tě tak mateřsky po tvé nemoci. Tvá lhostejnost téměř surová tu hodnou paní očividně urazila…“

Nad veškerým tímto trudem, jejž vylíčiti tak nesnadno, zvítězil brutální hlad, onen bolestný hlad po tyfu, který přepadá s náhlostí tygra, a řekl bych s jeho hltavostí. Po snídani nadmíru hojné (toho dne nepožil jsem dosud ničeho), začala mne vždy týrati neodbytná žádost kouření. Lhůta, po kterou mi lékař požitek tento zakázal, již dávno minula, já však prodlužoval ji z úzkostlivých obav o zdraví nyní dvojnásob drahocenné. Každé sebe nepatrnější odhodlání vzbuzovalo ve mně nepoměrně prudký, duševní boj, a chvíle, kdy jsem si zaopatřil balíček druhdy tak milovaného tureckého tabáku cigaretového, stála mne ručej potu. Rukama náruživostí se třesoucíma, po několikátém nezdařeném pokusu, urobil jsem první cigaretu.

Opojení ze silného tabáku zatočilo mi hlavou, já však cigaretu „pil“ jako Arab hašiš. Pustil jsem se horlivě do vinutí cigaret a brzy měl jsem jich celou zásobu. Čím více pociťoval jsem vliv kouření, tím tvrdošijněji kouřil jsem. Konečně vzchopil jsem se hnutím všech lidí, kteří z fysické nevolnosti touží po čerstvém vzduchu, a vyšel na procházku. Šel jsem za Smíchov silnicí, do odjezdu vlaku zbývala celá řada hodin.

Hned s prvními kroky dostavila se mi včerejší neodbytná představa komíhání s nemilosrdnou důsledností trojího zabušení na zabedněná vrata, za nimiž stoji zeď. Tentokráte přijal jsem ji s výbojnou resignací. Věděl jsem, ze ji zavinilo nezvyklé kouření, ale tím mocněji kouřil jsem. Musím to překonati, přesvědčoval jsem sama sebe. Nemysliti na to! rozkazoval jsem si.

Ale tím větší rozmachy dělalo v obraznosti mojí jakési těleso pomyslné, jakoby uvnitř lebky na temeně zavěšeno protýkalo celé mé tělo a já každým krokem uváděl je v dvih a kles. Naposled přistihl jsem se při tom, jak hlavou lehce přikyvuji ku předu a odkyvuji na zad a rukou v kapse křečovitě zaťatou naznačuji trojí zaklepání na vrata za každým kyvem neviditelného kyvadla. Mráz zděšení přeběhl mi hřbet.

Nač jiného honem upjati mysl tak výhradně pevně, abych se této fixní představy zbavil?

Hledal jsem předmět ten v nejbližším okolí, v širším obvodu, konečně na obzoru, a tu vnutil se mi sám.

Utkvěl jsem zrakem na vyšehradské skále. Na temeni jejím stály, seděly a ležely černající se davy lidu, nakupeny na všech bočních a plochých zářezech, jednotlivci i na místech nebezpečných. Zástupy ty byly nehnuty, úplně bez života, a jak tu nakupeny byly na strmých výběžcích skály, zjev jejich připomínal malebnost některé biblické illustrace Doréovy, zobrazující hordy Mojžíšovy na úbočí Horebu, jak očekávají příští svého proroka. Podobnost ta zdála se mi tak výlučna a výjev tak fantastický, že jsem byl vskutku přesvědčen, že jest výplodem mého chorobného vytrženi, a že nikdo z kolemjdoucích jej viděti nemůže, že jest výhradně pro mne.

„Tak daleko to se mnou došlo!“ trpce jsem rozjímal.

Stál jsem v bolestné resignaci vědomého visionáře a dýmal tak horlivě, až mi slzy vystoupily mezi řasy, a Vyšehrad jimi ztrojnásoben poskakoval mi před očima. Mrkal jsem prudce očima, přesvědčen, že tím setřesu se skály nemožné její obyvatelstvo, a že musí se mi objeviti v holé své pustotě, jakmile lépe prohlédnu. Stalo se však jinak.

Kdesi u břehu začal růst sluneční jas, větrem načeřené vlny se osře zatřpytly a sluneční zář běžela po řece, po březích, okres její chvatem rostl a jeho mez vyletěla vzhůru po bocích vyšehradských na temeno, kde bylo dříve nejšeřeji, útesy skály vystoupily hmotností svou tak náhle, jakoby se skála byla pohnula.

A shledal jsem, že je oživena množstvím živoucích, nynějších lidí, davem zcela všedním, tak mne barvy, objevivše se střízlivě, vyvedly z klamu. Bylo to mně úlevou a snadnost, s jakou jsem přišel na původ hromadné té schůze, mne povzbudila až k rozjaření.

Jak se náhle rozsvítilo, zpozoroval jsem totiž na holé pláni široko po břehu se prostírající třepotati se par praporů, jež prudký větřík se žerdí trhal, na hon druhý pár, a v paměti mé vysvitl obrovský plakát, nesmírnými červenými literami potištěný, jejž jsem na své procházce minul bezděky nevšímaje si slov na něm: „''Koňské dostihy na císařské louce.''“

Královský Vyšehrad — tribunou diváků na šlechtický sport!

Odtud tedy ten příval lidstva se všech stran. Ihned jsem se chvatem vrátil, i ačkoliv neušel jsem valný kus cesty, přece jsem se domníval, že přijdu k počátku dostihů pozdě. Hnala mne k nim nikoliv snad zvědavost, ale dychtivá touha, vyplnit čas až do odjezdu vlaku a použiti příležitosti k vyváznutí z bludů předrážděné fantasie.

Neviděl jsem dosud nikdy dostihův; ani mi nenapadlo. Stoje však v blátě louky závodní vemlouval jsem si bůhví jaký zájem na tomto divadle, jehož počátek dal na sebe čekati dobu nesmírnou. Sám před sebou tvářil jsem se, jakoby neskonale bavily mne dragonské hlídky závodištěm pojíždějící, a v poznámkách sousedů, s nimiž jsem se tísnil u drátěné bariery, nacházel jsem skvosty lidové moudrosti. Vskutku nepociťoval jsem ani za mák netrpělivosti, jíž bylo všechno diváctvo zachváceno, a když přehnali se kolem mne jízdní drahou v jednom klubku čtyři pestří jezdci dusotem supajících koní, jejichž kopyta ve vysokých obloucích kusy bláta nazad metala, nechápal jsem nesmírný jásot těch zástupů, rostoucí s drahou, již jezdci za sebou nechávali.

Tak odbyta dvě, tři čísla závodů. S hořkostí člověka, vyloučeného ode všech hnutí, lidskou mysl vzrušujících — tak jsem se domníval — hleděl jsem upjatě napříč závodiště a bezúčelně pozoroval jsem nekonečnou kočárovou hradbu na druhé straně.

Zář sluneční padla zostra na elegantní povozy vždy, když chladný vítr odvál pásmo jarních oblaků. Povozy byly přeplněny diváky. Svítily nad nimi běloskvoucí slaměné klobouky, třepetal šátek v pozdvižené ruce, pestřily se jarní toalety, bylo tam radostně živo. Přišel stín a daleké ty figurky zdrobněly, ztměly se.

A opět rozsvítilo se. Lehkou prškou zvlhlé nápravy a kování kočárův a řemení koňů lesklo se jako kdyby kontury jeho byly ostrým světlem zvláště narýsovány. Sledoval jsem tyto svítící črty po celé řadě povozův od nejvzdálenějších až k nejbližším, stojících přímo proti nám, plebejským divákům dostihův.

Naproti mně stál elegantní, lehký kočár, v něm vztyčena dáma, sledující velikým polním kukátkem dalekou část jízdní dráhy. O dvířka kočáru opřen byl štíhlý jízdecký důstojník, soudě dle vojenského pláště; jinak měl na hlavě žlutou a modrou jokeyskou čapku. Vzhlížel k dámě v kočáře stojící, kteráž se s ním patrně během svých výzkumů bavila.

Zápas na dalekém oblouku jízdní dráhy byl nepochybně velmi napínavý, soudě dle všeobecného ruchu. Všechny tváře a těla obráceny v tu končinu, a řev lidí vzrůstající a běžící zároveň k jezdci drahou, vášnivé mávání klobouky a šátky udávalo, kde se jezdci ženou. Bylo to znáti na davech, dohled zakrývajících. Vlna křiku a náruživých gest letěla nad jejich hlavami s jezdci o závod.

Já však měl oči jen pro dámu, kteráž dalekohledem svým otáčela se po závodících. Rozčileně hovořila s důstojníkem. Učinila rukou prudký pohyb, a důstojník hově jeho vyzvání, vyhoupl se na stupátko kočáru. Pod tíží statné jeho postavy klín povozu v pérách prudce zakolísal, dáma se zapotácela a padla s hlasitým smíchem na sedadlo. Kukátko odlétlo do bláta.

Lokaj přiskočiv vylovil je pod kočárem dříve než důstojník, který rozpaky brunátněl a pitvorně skroucen omlouval se dámě, smějící se hlasitě, že smích až ke mně dolétal.

Já nakloněn v před tak daleko, pokud to drát plotu dovoloval, cítil jsem až bolest od toho, jak mocně víčka rozevírám. V tu minutu jsem nedýchal: ta dáma, kteráž tam naproti tajila smích za velikým vějířem, jakoby tím omlouvala rozpustilý dřívější výbuch ve společnosti její neobvyklý, odmítajíc zdvořilosti muže v čapce a vojenském plášti, ta dáma byla démonem mých přeludů, rozřešením mé hádanky!

Často, v dobách úplného klidu duševního, vzpomínal jsem na ten okamžik, a když později za naprosté rovnováhy mysli o hrozném tom čase jsem uvažoval, vždy jako nejpodivuhodnější okolnost vybavilo se mi, že do té chvíle v blouznění mém o skutečném nebo vybájeném dobrodružství před nemocí zažitém ''nikdy'' nenamanula se mi milostná jeho stránka. Do té chvíle vždy bodala mne toliko záhada ostatních zevnějších okolností, mého vstupu a odchodu z tajemného malostranského paláce. Ale
teď — teď měl jsem jeho obyvatelku! Živě postavila se mi před oči osmiboká síň, vyložená zrcadly, v nichž nekonečnými řadami plaménkův obrážela se skomíravá svíce. V prosté ploše zrcadla luzný obraz paní, viditelný jen potud, pokud zářila skvělá její pleť…

Žhavá, neodolatelná touha zachvátila mne, touha býti tam naproti, hned, skokem!

Zuřivě rozháněl jsem se lokty, abych se dostal ze zástupu nakupeného u plotu; vraceli mi rány, necítil jsem jich. Toliko jsem se ohlížel, aby mi na druhé straně nezmizela. Byl jsem zpit šílenstvím, a každý krok, kterým jsem se bořil do bezedného bláta, naplňoval mne zoufalstvím. Potácel jsem se, ohlíželi se za mnou a slyšel jsem za sebou:

„Přišlo mu nanic… jakoby ho z hrobu vzal!“

Nerozuměl jsem ničemu, co se kolem mne dálo, a hrozná úzkost pojala mne pomyšlením, že bych ocitna se na druhé straně, nemohl najíti místo, kde ''její'' povoz stojí. Na okamžik zastavil jsem se a hleděl vštípiti v pamět polohu toho místa. Nemohl jsem ji však najíti; pro zástup nedohlédl jsem.

Tím chvatněji hnal jsem se v před, dostal jsem se konečně k novému přehražení, v místa, odkud domníval jsem se, že nejsnáze přijdu do vnitř elipsy, jízdní drahou utvořené. Tu byl jsem poučen, že východ z tohoto oddílu nachází se na straně zcela opačně. I musil jsem celou cestu znova vykonati zpět. V hradbě u silnice zahlédl jsem otevřená dvířka. Zdá se mi, že jsem k nim uháněl cvalem. Když jsem je dostihl, zdálo se mi, že mne někdo volá, pohlédl jsem nazpět, a ne deset, ale sto ruk měřilo po mně a lidé se smáli. Mně se smáli. Byli obráceni ke mně, byl jsem zábavnější, než dostihy.

Venku klopýtal jsem k hlavnímu vchodu. Zaplatil jsem na dvou místech znova vstupné, kdosi tázal se mne výsměšně, jsem-li členem Jockeyklubu. Konečně maje v rukou dvě vstupenky a dva programy, stanul jsem na místě, kde možno přejít dráhu.

„Počkejte přec, pane, steeple-chase není ještě u konce,“ zarazil mne oholený jakýs gentleman, „potom můžete přejíti dráhu.“

Čekal jsem tedy se zaťatými rty.

Lidé kolem mne počínali si jako zběsilí. Tribuna ječela a k blízké metě hrnuli se mužové podle nejsměšnější mody ustrojení s takovým hlomozem a chvatem, jakoby nejméně vraha stíhali. Ve dvou okamžicích prolétlo kolem v jednom chumáči několik koní, vzduchem hvízdlo několik ran bičem, a když kopyta dotkla se půdy, ozvalo se to, jako kdyby do velikého měchu vodou naplněného ťal holí. Zmizeli, a jakoby setrvačností brali hlavy diváků s sebou, vše napjalo se za nimi, jako když obilí pod větrem lehne.

Křik se zdvojnásobil a strhl se potlesk ohlušující. Zábradlí spadlo a ryčné množství za neslýchaného poprasku, možného snad jen, když jde o život, vylilo se ve smíchu a lání dovnitř jízdní dráhy. Proud mne nesl tam, kam jsem toužil. Jen s tíží prodíral jsem se tímto úprkem všemi směry se ženoucím. Každý řval jedno slovo: „Atila! Atila!“ Jméno vítězného hřebce. Byl to enthusiasmus modré krve.

Konečně dostal jsem se mezi dvě řady lidí, v jakýsi špalír zevlujících, jejž nějací ošumělci v cylindrech ve spolku se strážníky udržovali v pořádku.

Prostředkem jeho přicházely skvostné jarní toalety v průvodu popelavých, rezavých a černých licousů na tvářích starců, vězících v nových kalhotách.

Nad hlavami zaklátila se žlutomodrá čapka velikána důstojníka v jízdeckém plášti a na jeho rameni zavěšena přišla ona — moje…

Pravicí kasala šat a vybírajíc v řídkém blátě cestu zrovna tančila. Pohyby její byly tak čilé, že přední a zadní okraj velikého slaměného klobouku tak se zachvíval.

Úplně bez sebe učinil jsem dva kroky v před výpadem, ale v nejbližším okamžiku ucítil jsem na prsou ostrý loket důstojnického pláště a stál jsem vzpřímen a přitlačen netušenou silou k řadě lidí, až dva za mnou couvli.

Bezprostředně před mýma očima ocitly se dva mohutné kníry, tkvící uprostřed rudě mladé tváře, kolmými vráskami rozbrázděně, tváří to trhlo, z oka vypadl monokl, kníry se pohnuly a vypustily dvě úsečná, zpupná slova:

„Platz da, Freund!“ (Z cesty, příteli!)

To vše splynulo v jednu vteřinu. V druhé polovici její zahlédl jsem ještě úchvatně ladnou linii jdoucí od oka, stíněného dlouhým obrvím, k drobným rtům; tento tvar růžového líce, pokrytého pudrovým popraškem, což mu pod stínem velikého klobouku dodávalo zvláštního modravého svitu, mi utkvěl navždy v paměti. Jakoby byl proveden nekonečně měkkým a nedůtklivě vedeným štětcem. Rys tento lehce se zvlnil, mezi krvavými rty zatřpytily se běloskvoucí zuby a rty zůstaly na chvilku pohrdlivostí otevřeny. Ale slovo, jež z nich vyšlo, také nikdy nezapomenu:

„Effronterie!“ (Drzost!)

V první chvíli bylo mi, jakoby mi někdo vpálil dvě potupná znamení do obličeje. Hlasitý smích kolemstojících — platil mně — vytrhl mne z omráčení. Potácel jsem se a blábolil:

„Effronterie!“

„Prohrál. Ten si dal!“

„Proč tolik sází, když koním nerozumí,“ povídali si.

Já skutečně vyhrál. Ve mně něco procitlo a v mysli udělal se den a nevýslovné štěstí div mi nevehnalo slzy do očí. Byl jsem si nadobro jist, že mátohy, které mne až dosud pronásledovaly, nebyly ničím jiným, než příšerným výplodem churavé fantasie. Nevím, kde jsem hned nabral k poznání tomu důvody, avšak tato skutečnost, kterou jsem právě zažil, lišila se tak příkře a přesvědčivě od mých pitvorných snů, že jsem si pln radosti ujišťoval za bystré chůze:

„Jsem nadobro vyléčen. Ta rozkoš! Ta rozkoš!“

A tou rozkoší protahoval jsem ruce jako po vyspání.
Ale hned v příštím okamžiku popadl jsem se zoufale za hlavu, vytřeštěně zíral jsem na dvířka kočáru, na nichž tkvěl malý šlechtický znak pod hraběcí korunou: Tři modré hory a nad každou zlatá hvězda.

Zaúpěl jsem.

„Jste nemocen, pane? Co tropíte?“ ozval se vedle mne strážník.

„Prohrál jsem,“ odpovídám, „přepočítal jsem se o tři hvězdy.“

„Nejste ani první ani poslední, milý pane,“ soustrastně doložil komisař, „jděte klidně domů a nesázejte nikdy vice. Jděte raději, dožil byste se ještě posměchu.“

Ani jsem slova jeho nechápal a optal jsem se jen po nejbližším východu z ohraženého závodiště, a na poděkování potřásal jsem udivenému strážci pokoje ruku jako nejlepšímu příteli.

Hnal jsem k nádraží úprkem. Ze změti mých myšlének jediná byla jasná: „Pryč odtud, pryč z Prahy! Ať odvezu aspoň špetku rozumu.“

Usedl jsem do nejtemnějšího kouta čekárny a počítal s horečnatou netrpělivostí minuty odjezdu. Bylo mi, jako kdybych přestál veliké nebezpečí a v pravdě vyvázl jsem také z veliké nehody. Nevím sice, co by se bylo stalo, kdyby mne nebyl drsný důstojník v čas vrátil skutečnému světu, ale pocit hanby z toho, co se státi mohlo, drtil mne celou tíží. Skličující vědomí, že nejsem pánem svých skutkův a přesvědčení, že mysl moje docela zchorobněla, zbavovalo mne veškeré rozvahy.

Vzchopil jsem se a běhal po čekárně jako opravdový šílenec. Tím zase vzbudil jsem všeobecnou pozornost, a to rozčilovalo mne ještě vice. Abych sám před sebou nervosní toto vzrušení odůvodnil, shledal jsem, že musím si dáti v šatně vycídit zablácené boty a potřísněný šat a u pokladny revidovat svůj volný lístek jízdní.

Když jsem se vrátil upokojen poněkud tímto počínáním, byl již nejvyšší čas k odjezdu. S vítěznou radostí vlekl jsem se do prázdného kupé, v němž jsem zůstal sám až na konec jízdy. Když jsem se v D—cích, kdež jsem vystoupil, abych se ukázal svému nastávajícímu bezprostřednímu představenému, probudil z hlubokého, bezsenného spánku, zdálo se mi, že od pražských dostihů uplynula celá řada let.

Byla hluboká noc, a já ulehnuv ve vykázaném pokoji nádražního hostince spal zase nepřetržitě a klidně až do rána.

Tu, v místě, kde strávil jsem svá gymnasijní léta, znal jsem se jako v domově. První ranní vzpomínka moje platila ovšem událostem včerejšího dne, ale provázena byla nebývalou povznášející myšlénkou. Uvažoval jsem úplně klidně a jaksi čistě, a tu mi napadlo, že lidé choromyslní nejsou si vědomi své duševní pohromy, a že já tedy najisto šílený nejsem. Připouštěl jsem si ovšem nějaké porušení rovnováhy duševní, ale doufal jsem s mnohem lehčím srdcem v brzkou nápravu.

Zkoušel jsem zúmysla, zdali bych znova nedovedl vylouditi týravou představu komíhání neviditelného kyvadla, zavěšeného na temeni lebky a kyvy celé tělo protýkajícího, a k největšímu potěšení svému nebyl jsem s to.

Napadlo mi, že proto, poněvadž ležím, i vyskočil jsem z lůžka, ani tu to nešlo. Najednou nemohu vzpomenouti, od čeho mám tuto představu komíhání, a v úzkosti rozpálilo mne ve tvářích.

Už to mám, už to mám, od svítilny, zavěšené na lanu zpola osvíceném, jak jsem to viděl tam… tam… A tu zas prokletá obraznost moje nebyla nikdy věrnější než právě toho jitra, a byl bych mohl snadno nakresliti točinkovou ozdobu té svítilny.

„A přece jsem nikde nebyl,“ mluvil jsem už nahlas, „tu namalovanou hraběnku viděls poprvé včera, pošetilče, a vše ostatní jest náhoda. Vybrals si ji proto, poněvadž byla nejkloudnější ze všech včerejších a poněvadž se ti hodila do rámce tvého hanebného blouznění; a že tam byl povoz s třemi hvězdami, co na tom divného? Sotva tam scházela včera nějaká šlechtická ekypáž, a kdo ti za to ručí, že seděla právě v tvém hloupém hvězdičkovém kočáře?“

Hle, vše jest ve světě tak jasné a souvislé, přesvědčoval jsem sebe sama dále, stoje u okna; kdyby už svítilo slunce plnou září, byly by tyhle daleké lesy jasně modré a nikoli šedě zelené jako nyní, když atmosféra po dešti prosycena jest parami. Jak se souká tenkými pásmy šedivá mlha z klína hor… tam za ní leží Rozvodí, nový tvůj domov. A tak, jak se nad ním zdvíhá opona z mlhy utkaná před ranním sluncem, tak, co zastřeno v tvé duši, rozjasní se nadobro tam v Rozvodí.

Pln dobré mysli rychle jsem se oblekl, a jelikož bylo k návštěvě u přednosty stanice ještě velmi časně, vyšel jsem procházkou, abych byl svědkem prvních toho dne krokův a slávy jarního slunce.

A nestálo ještě příliš vysoko, když jsa hotov se všemi svými záležitostmi v D—cích — překvapil jsem totiž správce stanice právě, když po noční službě opouštěl úřadovnu — stál jsem ve voze průvodčího nákladního vlaku k Bavorům odjíždějícího.

A za půl hodiny po té nalézal jsem se v Rozvodí před domkem staničním. Bylo dosud tak časně, že husté, černé úponky břečtanu oplétajícího všechny čtyry stěny domku a neprobuzeného ještě jarem vypadaly jako rudým pozlátkem polepené, vrhajíce bledě modrý stín na vápennou omítku.

Stáčeje signálový praporec blížil se ke mně stařec neobyčejně hubený a vytáhlý v uniformě železničního zřízence. Jeho oči slídivě číhaly na mne za houštinami převislého, úžasně hojného obočí, a když stanul až u mne, vyňal z pod knírů krátkou dýmčičku, kterou jsem v záplavě vousů dřív ani nepozoroval. Rázným tnutím její špičky do té spousty vousů na pravo a v levo proklestil cestu následujícím slovům:

„Do služby ani slovo, rozumíme?! Ani slovo.“

A obrátiv se ke mně zády mluvil do stěny domku:

„To už je sedmý, ale žádný z nich ještě neexpedýroval ani jednou reservku a mne připravit o červenou čepici? Toto!“

Po těch slovech protáhl se dveřmi dovnitř. Zanechal mne s mým zavazadlem bez rady a v úžasu.

Ale hnedle objevil se zas, tentokráte bez červené čepice a modrého kabátu, vzal mé zavazadlo do náruči, a jakoby mne na světě ani nebylo, vnesl je do domku.

Jdu za ním a vstoupíme do jizby, malé, s dvěma úzkými okny, čisté a úpravné. Ovšem k upravování nebylo mnoho, železné lůžko, stůl z měkkého dřeva, skříň, dvě stolice, pohovka, zkrátka obvyklý inventář železničního úředníka nejnižší kategorie.

„Tak je taky pěkně vítám k nám,“ prohodil dlouhán kamsi do kouta, „a skrz to nic, jako venku. To už musejí odpustit — však jsou tu pán nade mnou, nemusejí si nechat nic líbit. Nic!“

V posledních slovech byl úšklebek.

Odpověděl jsem mu dosti nejapně:

„Milý příteli, náš vzájemný poměr bezpochyby upravila správa dráhy, i nebudeme na něm ničeho měniti.“

Sekal v rozpacích špičkou dýmky jednou do pravého, jednou do levého kníru, nerozuměl patrně ani slova, ale „správa dráhy“ mu zjevně imponovala tak, že vypjav úlisně bradu prohlásil:

„To jako skrz to, to nic, to nás Bůh opatruj,“ a postoupiv s nohy na nohu doložil:

„A kdyby líbili něco poroučet, přes chodbu je Máří. Naše Máří.“

A vytratil se. Hned za dveřmi začal znova bručet.

Ohlédl jsem se po své poustevně. Nebyla vábiva. Snad výhled bude poutavější.

Tři úzká okénka těsně vedle sebe, zvenčí zdála se býti jedním oknem, se špatným sklem, plným vrásek a bublin, ukazovala neveselý obrázek černého lesa; mocné smrky postupovaly vzdorně až k samé trati, která tu vedena nejsilnějším lesem, rozřízla jej násilím v půli tam, kde člověk chtěl. Zdálo se mi, jakoby výrazem té úporné vůle byla energická zatáčka, která asi ve vzdálenosti sto kroků vedla trať za hustou vybíhající skupinu stromů, jako nejvzdálenější bod mého dozoru. Obnažené, žádným mlázím nezahalené jejich kmeny vypadaly jako odkrytá žebra ohromného nějakého těla. Mezi prvními kmeny couval promoklý, špinavý sníh do lesa. A všude les.

Ten z levé strany stoupal do příkrého vrchu, a já chtěje oknem dohlédnouti jeho hřebene, shýbal jsem hlavu. Ale ocitl jsem se okem až u spodního kraje okna, temene vrchu přece jsem nedostihl. Všude jeden vrcholek smrku vedle druhého, dole tiskly chmurně hlavu k hlavě, výš drobněly a světlely, a zcela nahoře jevily se jako něžné cípkování. Dole zeleno, uprostřed tmavé modro a nahoře odstín do
hněda. Touto obrovskou trdlicí z věkovitých smrkův ohromná ruka jakéhosi obra tam za vrchem ukrytého, táhla dlouhanánské pačesy mlhy…

Chvilkami zdálo se mi naopak, že modravá mlha s výše se řine a valí dolů až na místo, kde les vrcholy svými tvoří prohlubeň. Ta byla mlze nádržkou, v niž nabývala husté, bílé barvy, a tu to vypadalo jako v pelechu lenosti, z něhož mlživé přízraky protahovaly se ze spánku tenkými, dlouhými údy přes celý les. Anebo snad báječný nějaký polyp svými nespočetnými rameny ohledává svršky stromů…

Prudce jsem se vytrhl ze svého snění a lekl své příliš čilé obrazivosti. Z lesů se kouřilo, toť vše. Usedl jsem ke stolu.

Odtud jevila se vyhlídka úzkými okénky krabatým jich sklem až příliš trudně, jako pouhý útržek krajiny, les jako široký, nahnědlý pruh. Čím výše slunce stoupalo, tím bylo temnější, poněvadž šlo za horu, od východu byl obzor otevřen. Tíha upadla na duši mou. Připadal jsem si jako na kraj světa vyvržený, osamocený. Jako kdyby byl někdo přirazil dvéře síně s hlučnou společností, a nastalo ticho. Sedím tu jako ve studni. Najednou napadlo mi, že jsem učinil velikou chybu, když jsem odjel z Prahy. Vzpomněl jsem si, že jsem od své nemoci vlastně s nikým nevyměnil ani slova, a od té chvíle pokládal jsem za jedině možný lék své mysli toliko živý, veselý styk se společností co možno
četnou. A tady nyní sám v hlubokém lese se starochem nevlidou, bojícím se, že jej připravím o červenou čepici. To strýc, aby se mne zbavil, hodil mne sem. S věrností, tenkráte u mne obyčejnou, představily se mi včerejší události na smíchovském závodišti, a tu myšlénka, kterouž jsem až do toho okamžiku s namožením všech sil vždy udolal, napadla mne a bezbranného úplně přemohla.

Zcela jasně totiž viděl jsem před sebou tvář šlechtické dámy na rameně důstojníka s jokeyskou čapkou a zcela zřetelně věděl jsem, že ona dáma je totožna s dámou z rokokového povozu tajemné mojí uličky na Malé Straně, dámou osmiboké síně zrcadlové. Zcela dobře viděl jsem včera z pod klobouku proud zlatých vlasův, a každému, kdo jen jednou viděl okouzlující kontrast černých plamenných očí k této barvě, byť jen mžikem, nikdy naň nezapomene. Byl jsem přesvědčen, že jsem tyto žárné oči a zlaté vlasy viděl po třetí, a čím silněji vzpíral jsem se tomu přesvědčení, tím mocnější bylo.

Konečně oddal jsem se mu bezvolně a nacházel jsem v tom zvláště sladké zaměstnání vhroužiti se úplně ve vzpomínku na noc chorobě mé předcházející. A tu jakoby se těžiště trýznivé mé tísně přeneslo s hlavy do srdce, a ačkoli jsem se tomu mocně vzpíral, cítil jsem, že s milostným hnutím roste ve mně dosud nikdy nepoznaná, nepřekonatelná touha po té ženě úchvatné krásy a nerozeznával jsem dobře, zdali po té z mého dobrodružství, jež jsem dosud nazýval přeludným klamem, anebo po té, kteráž včera prohodila s takovým svrchovaným opovržením slůvko: „Effronterie!“

Zároveň vzpomínal jsem přesvědčivého vysvětlení, jaké mi podal lékař po mém uzdravení v nemocnici, přirovnávaje můj klam ke snu, jehož události vyvíjejí se naproti skutečným dějům pochodem zvratným, a hlas rozumu, který bych jindy byl vítal s úlevou, mluvil ve mně: Tys včera viděl neobyčejně sličnou ženu a ta hodí se ti do tvých nevysvětlitelných spletek tak dobře, že zjev její, aniž o tom víš, kladeš do svých halucinací, které jsi v horečce přestál. Proč nikdy před tím, pošetilče, nepředstavil jsi si tuto ženu uprostřed smyšleného haraburdí starého paláce? Protože jsi dosud neměl k tomu vhodného fantomu!

Neznám hroznějšího duševního utrpení a také jsem dosud nepocítil jeho trýzeň tak jako v den svého prvního pobytu v Rozvodí. Tím hůře bylo mi, že jsem se stavěl proti lepšímu poznání, a s hnusem pozoroval jsem nehodnost podávání se pod vliv výtvorů své fantasie, i nemohu o tehdejším rozpoložení svém užiti než stejné odporného výrazu: ''kochal'' jsem se jimi.

Překonav námitky rozumu, oddával jsem se vzpomínkám s rozkoší člověka hašišem zpitého. Prodělal jsem s jakýmsi blahostným umíněním v mysli celou domnělou příhodu oné noci a přišel jsem na podrobnosti, jež mi dosud nenapadly. Se zřetelností makavou viděl jsem vnitřek paláce, zcela jasně skvrny na vysokých zrcadlech, na nichž rozeznával jsem každou podrobnůstku opryskalého vyřezávání, viděl jsem vzplanouti nízký plamen svíce do plné záře, obrážené v zrcadlech v nekonečném kříži, a v záři ji, sladkou, která aspoň v tomto snění jest mým výhradným majetkem.

Kolem mne panovalo nejhlubší ticho, neslyšel jsem ničeho, jen šumot vlastní krve, zněl mi v uších jakýmsi tenkým vysokým svistem. Byl jsem tu skutečně kraj světa.

Jen na jedno nemohl jsem vzpomenout, na melodii a na slova písně, kterou provázela svou hru na spinetu, ale zcela jasně slyšel jsem škytavý jeho hlas.

Domníval jsem se, že vší mocí musím na melodii tu vzpomenout a dával jsem si sám bláznivou hádanku: buď že na píseň vzpomenu, a nevzpomenu-li, že nejsem ''povinen'' (tak jsem si v myšlénkách ukládal) naprosto věřiti, a že je mi volno vše pokládati za klam.

Podivuhodná — řeknu — ochota mé obrazivosti, vymaňující z paměti, cokoli jsem jen chtěl, vykouzlila mi celý sled akordů tehdáž na klavesinu vyluzených, ale vždy selhala, jakmile sluchem svého nitra měl jsem slyšeti zpěv.

Tu — vyskočím ze židle tak prudce, že stůl s rachotem až couvl.

Bdím, jsem při sobě? — —

Mým pokojem nese se dívčím skvostným altovým hlasem, takového nevýslovně sladkého přízvuku, tato píseň:

&lt;poem lang=&quot;fr&quot;&gt;
Combien la nature est féconde…
&lt;/poem&gt;

Rozčilen k sešílení trhám rukama po prsou, tato píseň je to, která zněla v rokokovém budoaru tajemného paláce, na tu vzpomínám. Tyto zvuky neznějí přec pod klenbou mojí ztřeštěné lebky, neboť bych je mohl libovolně udusit. Nikoli, dál se chvěje zpěv:

&lt;poem lang=&quot;fr&quot;&gt;
…en plaisirs ainsi qu’en doulers!
&lt;/poem&gt;

To někdo zpívá za dveřmi. Pološílen chopím za kliku a zrovna dvéře vytrhnu: Nikdo! Ale z protějších dveří zní zpěv dále:

&lt;poem lang=&quot;fr&quot;&gt;
De noirs fléaux couvrent le monde
de débris de sang et de pleurs.
&lt;/poem&gt;

Není pochyby, že za těmito dveřmi někdo zpívá. Pomalu chýlím ruku ku klice. Trčela z ní jenom malá část, jen co by za ni vzal, ostatek vězel i se zámkem ve vypouchlé režné slaměné duchně, jakýmiž v horských příbytcích v zimě bývají dvéře světnic pobity.

Ihned zpěvačku uvidím!

Dychtivě chytím za kliku, po dvojím teprve stisknutí povolila, ale dříve než se dvéře otevřely, zpěv umlkl uprostřed slova. Těžký výpar vyhřátého vzduchu zavanul mi vstříc.

Ve světnici, ne větší než moje, tmavě, stálo sehnuto u dřezu děvče, oděno prostou suknicí.

Obrátila se ke mně, a jak tu stála hubená, přes košili křížem šátek na prsou, zamračena, s výrazem zvědavosti ve tváři, ponechal jsem si otázku na jazyku mi planoucí, tam, kde byla, za zuby.

Bylo mi ihned jasno, že tato dívka v hrubé kytlici, bosá, ovšem nemohla zpívati Bérangerovy verše, a ohromení z tohoto opětného oklamání mých smyslů zbavilo mne řeči, abych způsobem už jakýmkoli vysvětlil svou přítomnost.

Hezkou chvíli stáli jsme proti sobě, až konečně po značném zápasu se svým vyschlým hrdlem vypravil jsem ze sebe:

„Prosím vás — Máří vám říkají?“

„I kdepak, to jen dědek; já jsem Madla,“ odpověděla jakýmsi neženským, oschlým hlasem.

Puch zkaženého vzduchu dotýkal se mých čiv až k ošklivosti a pocítil jsem v útrobách nepříjemné sevření, nejedl jsem od včerejška. Hnutí to mělo v zápětí otázku:

„Chtěl jsem se jenom ptát, jak daleko je do vsi, kde je hospoda, rád bych pojedl.“

Děvče vyvalilo oči a rozesmálo se:

„Ale jejejnana do vsi?“ zeptalo se táhlým směšným přízvukem, „ale dyk je to hyn hned, zrouna skůčkem po cestě jsou humna. To von jim dědek ukáže, přehrabává na štrece.“

Pohodila hlavou ku dveřím a otočila se ku svému zaměstnání tak čiperně, že se jí krátká suknice kolem nahých lýtek jenom kmitla.

Dědek skutečně přehraboval mezi kolejemi nedaleko domku.

Rozťal dýmkou na dvě strany svůj knír a ukazuje k cestě lesem sliboval, že ani tři minutky a natrefím Martina, to že je jako ta hospoda.

Sotva jsem učinil několik krokův, ozval se staroch:

„To jako skrz to, skrz tu službu. Já jináč mluvit nemůžu, než jak páni píšou, to musejí uznat, pane praktikant! Mám tady psaní od pana štacionšefa z dola…“

Slyšel jsem harašiti za sebou papírem, poněvadž jsem se však neobracel, nýbrž stále zostra k lesu kráčel, umlkl starý, vida, že je mi jeho povídání lhostejno.

Ostatně kráčel jsem jako ve snu. Byl jsem docela zabrán do svého uvažování. Tedy všechno marno. Můj démon, jemuž jsem z Prahy prchl kraj Čech, nadběhl mi a první chvíli samoty využitkoval ku svému týrání. Zoufalé mojí mysli s hroznou jistotou jevil se nezastavitelný pokrok duševní choroby a stále opakoval jsem si slovo: „Obluzení sluchu“, kteréž jsem kdysi dávno v nějakém lékařském časopise četl. „Halucinatorní,“ dodal jsem, „halucinatorní obluzení sluchu.“ A podivným jakýmsi námětem ozval se ve mně hlas, který pravil: „Nikoli halucinatorní, nýbrž ''halucinatorické''.“

„Chraň Bůh,“ jako z třetí nějaké strany v mém nitru pravilo se, „správně jest ''halucinační''.“

Tímto hromaděním bezvýznamných myšlének v rychlém sledu chtěl jsem utlumiti vzrůstání palčivě nové představy, která nedala se však potlačiti. Napadlo mi totiž, jak mohl jsem jen za těmi slamou vycpanými dveřmi jen chvilku hledati zpěvačku francouzských veršův. A ponětí to mne tak hryzlo, že nutilo mne do nějakého hlasitého výbuchu. A tak jsem se dal prostřed lesa do hlasitého chechtu.

Věkovitě stromy vrátily mi výsměch tak ostře zvučnou ozvěnou, jakoby se samy zasmály, a ještě po značné chvíli zachechtlo se to v hloubce lesa.

Pojala mne hrůza před sebou samým a před lesem a pádil jsem chvatem. Mimo nadání vypadl jsem z lesa takřka doprostřed dědiny Rozvodí. Vystoupiv mezi dvěma smrky octl jsem se těsně před hnědou stěnou z hrubých povalů sbité chalupy tak blízko u lesa, že smrčí rylo do její dochové střechy…
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jpl131ngesbvsgyakxjez6yl2d6hru9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nejzápadnější Slovan/III. Kapitola naturalistická</title>
    <ns>0</ns>
    <id>19547</id>
    <revision>
      <id>337223</id>
      <parentid>230034</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337223</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="40475" sha1="79uh9zb1lehm01engvqt7whvqn975pd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nejzápadnější Slovan
  | AUTOR = Karel Matěj Čapek-Chod
  | ČÁST = III. Kapitola naturalistická
  | PŘEDCHOZÍ = II. Kapitola realistická
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = III. Kapitola naturalistická
  | AUTOR = [[Autor:Karel Matěj Čapek-Chod|Karel Matěj Čapek-Chod]]
  | ZDROJ = ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. ''Nejzápadnější Slovan.'' Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. s.&amp;nbsp;112–144.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11866586}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Když jsem se pozdě večer vracel — hodně pozdě — měl jsem pravici zaklesnutou pod paží pana lesního a levici pod paží jeho příručího. Visel jsem v jejich loktech těžce, oba myslivci zpívali, já blábolil. Dosud nikdy jsem tolik nevypil. Mládenec notoval a pan fořt přizvukoval.

Zpívali z plna hrdla německy, ale naprosto nesrozumitelně. Na konec sloky vždy zarazili kolotavou naši chůzi a obě těla mocně na mne nalehla. Mládenec vypjal hrdlo a spustil onen neartikulovaný, nekonečný, ohavný refrén horácké německé písničky, jemuž se říká „jodlování“. Oba hlasy, neobyčejně silný a vysoký mládencův a bezedně hluboký fořtův, splétaly a přesmykovaly se z hloubi do výše, a les hulákal s nimi. Já hleděl do měsíce, stojícího nad námi, jakoby byl napíchnut na končitém svršku smrku, a podle toho, jak moji druzi se kolébali notou, svršek stromu rozdíral měsíčku tvář sem tam.

Já se smál z opilosti a říkal jsem si: „Po prvním jarním úplňku… po prvním jarním úplňku,“ a nemohl jsem si připamatovati, za kolik dní po prvním jarním úplňku připadají velkonoce, a je-li tento dnešní úplněk první nebo druhý, což zjistiti se mi zdálo věcí ohromné důležitosti.

Myslivci skončili táhlým zavýsknutím a mezi stromy zavýsklo to po nich posměšně, a zas vydali jsme se na cestu. Ještě jedno daleké a opět jedno pradaleké slabé zavýsknutí z lesa se ozvalo…

Byla to těžká cesta, jednou také uložili jsme se všichni tři podél stezky, ucítil jsem na koleně ledovou vodu, a oba jezevčíci nade mnou a svými pány zuřivě štěkali. Přece však vesele došli jsme k trati a strážnímu domku, jemuž v Rozvodí pyšně říkali „nádraží“.

Dorazili jsme ku dráze, právě když kolem přeletěl bavorský rychlovlak jako vichr, přechod přes trať byl zatarasen, podél kolejí houpalo se k nám červené světélko. Přikomíhalo se až k nám, vyhouplo se k našim tvářím a vedle něho objevil se kosmatý knír, v němž jezdila špička dýmky rychle sem tam.

„Dyk jsem to povídal, že jsou to z fořtovny. Pánbů rač dát dobrý večer, pane fořt. Jak tady čekám na čtyrku s lucernou,“ hovořil starý odstrkuje trámec, aby cestu uvolnil, „slyším tudle pana adjunkta a povídám si: „to dou z fořtovny domů. A rychtyk! Kde jaký mercový mladík, jako kavaleristi se mně ženou přes štreku. Nic za zlé, pane adjunkt!“&lt;!-- nespárované uvozovky v tomto odstavci --&gt;

„I vy špráchoto jedna stará,“ rozehřál se pan fořt více dobrou měrou než hněvem, „však se vám, Mazanče, vyhne zaječí chlup na hon z daleka, mají z vašich hrabí větší strach, než z mojí dvojky!“

„A v noci teprv,“ dokládal adjunkt, „to na oka takový ‚matěj‘ nevidí, a že jich má Mazanec nastrkáno v plotě po celém banketě, to víme…“

„Kordy měli, kordy měli,“ bránil se Mazanec, „že se hříchu nebojejí, pane adjunkt, než bych jim na ten dobyteček sáh’, dyk vím, že mají každý kousek dobře spočtený a v notýsku zapsaný. Beztoho jsem tudle v zdanovské hospodě slyšel, že v rozvodském hájemství má každý zajíc jméno.“

„Poslouchejte, Mazanče,“ pravil pan fořt a vzal osloveného za dlouhou bradu, „kamarádi buďme, pravdu si mluvme, řekněte na mou duši, že vy sníte do roka víc zajíců, než zdanovský hrabě!“

Jakmile lesník řekl slova „zdanovský hrabě“, Mazanec sebou prudce škubl, zvučně si odplivl, obrátil se beze slova a provázen chechtotem obou myslivců bral takový pochop, že jsem mu sotva stačil.

„Pozdravujte od nás kontesku!“ křičeli přes trať za námi.

Mazanec zastavil se před prahem, z houštiny obočí, ozářené svítilnou, zableskly mu divě oči:

„Mordie, aby do vás, vy zelení ohaři…“ mumlal v smrtelném záští.

Rozkaceně otevřel moje dvéře, vytrhl ze svítilny prudce čadivou lampičku, postavil ji na stůl a beze slova odešel.

Já zůstal vyjeven sedět nad tím, co jsem právě slyšel, jak se žert obrátil ve hněv. Hluboce zamyšlen dívám se na kolmý, drobně tetelivý sloupek dýmu, jak mění se ze žlutého plamene krvavě červený proužek, jak se rozplývá v šedý a posléze mizí v černu.

Vypadalo to jako lano do půl z dola osvětlené, a jakmile jsem podobnost tuto shledal, vyskočil jsem a lampičku rázem zhasil. Úzkými okny linulo se bílé světlo měsíce.

Ulehl jsem a za šumotu lesa nebo krve požitým nápojem rozbouřené jsem usínal.

Z polospánku jsem se vybouřil. Zdálo se mi, jako kdyby někdo v mém pokoji hlasitě řekl:

„Kontesa!“ Ale bylo všude ticho, i les umlkl. Pak jsem usnul.

A druhého dne…“&lt;!-- možná špatně spárované uvozovky --&gt;

Přítel můj Hvězda větu nedokončiv umlkl ve svém vypravování. Byli jsme již dávno sami. Venku se šeřilo a vrabci v zahradách ječeli své ohlušující ranní vády. Hvězda vstal a stočil knot petrolejové lampy nad námi zkomírající, uhasla teprve druhým fouknutím.

„…jsi se bezpochyby probudil,“ prohodil jsem já, doplniv jeho větu způsobem, jak doznávám, až pošetilým, ale nemaje na tom dosti, doložil jsem:

„Jinak bychom tu neseděli.“

Ale Hvězda přeslechl mou nejapnost úplně. Pochytiv poloplnou sklenici podál stojící nahnul ji k řádnému doušku. S ošklivostí vyprskl na zem dávno zvětralý nápoj, a vzepřev se rukama o kraj stolu, poseděl tak drahně a zakoukal se do mne jako pln údivu nad tím, čím mne teprve překvapí.

Pozvolna zdvihl ukazováček pravice ku své tváři a neustále mne měře užaslýma očima, probodl na ráz prstem vzduch ve směru ke mně a náhle vyhrklo z něho:

„A já jsem si ji, kontesu, vzal!“

„Co že to pravíš, jakou že kontesu?“

„Inu ji, vnučku zdanovského hraběte!“

Blázní, Hvězda, myslím si.

Ten, jak se na mne posměšně rozespalýma očima díval, hlavu podpíraje, roztažen do půl stola, až o samé záloktí, náhle vzpřímil se lokty o stůl a zavrtávaje dlaně horlivě pod obočí, zíval a smál se najednou, až cenil široké bílé zuby.

Rozmačkávaje každé slovo jazykem a prohýbaje hřbetem pokračoval:

„I—nu, je—to všech—no náramná hloupost,“ a dokončil své zívnutí jadrným zaskřípnutím zubů.

„Snad nemyslíš, že opravdovou hraběnku?“ zeptal se téměř zlobivě. „Madlenu, Mazancovu vnučku. Ale počkej nevytrhuj, dopovím ti veselý konec své historie docela stručně. Tedy druhého dne, za nejčasnějšího jitra z polospánku vytrhla mne zase Bérangerova píseň. Skutečně, tentokrát jsem se nemýlil, týž hlas za samými dveřmi mi zpívá.

Otvírám polehoučku dvéře, Madla tu mete na chodbě a zpívá z plna hrdla, týmž okamžikem však pozbyl hlas její té neobyčejné lahody, jakou domníval jsem se slyšeti ještě při zavřených dveřích, zpívala jako jiná děvčata té končiny pronikavým hlavovým hlasem. Ostatně hned, jakmile jsem otevřel, zpěv umlkl. Ocitl jsem se vůči dokořán otevřeným ústům děvčete, jež bez otálení bacilo koštětem o zemi a mrštně ocitlo se za protějšími dveřmi. Zapomněl jsem totiž ve chvatu, že oděn jsem takměř jen rouchem, kteréž jest „bližší než kabát“.

Tehdáž byl jsem opravdovému šílenství snad nejblíže. Dosud jsem pokládal své vidiny za pouhý výplod blouznění, odtud počínal jsem v jejich skutečnou, reální bytnost věřiti. Je-li možno, aby nejprostší děvče uprostřed hlubokého šumavského lesa, vnučka železničního hlídače, kteráž sotva dvakráte do roka přicházela na kraj hvozdu, zpívala francouzsky (ještě se nesměj!), jest mnohem spíše pravděpodobno, že člověk potká na Malé straně starobylý povoz, ve kterém sedí šlechtična ve starožitném úboru některé své prabáby, dáma vracející se z nějaké kostymní zábavy šlechtické. Tak jsem rozumoval.

Vemlouval jsem se stále více do přesvědčení, nejen že ona dáma, již jsem o dostizích spatřil, jest totožna s dámou z oné noci, kteráž skončila ulomením kliky na vratech povědomého portálu, nýbrž že i mezi ní a Madlou, Mazancovou vnučkou, jest jakási tajemná souvislost. Toho důkazem přece byla Bérangerova píseň!

K vyzpytování této souvislosti nejbezpečnější stopou zdála se mi býti rozhorlenost starého Mazance, kterou vzbudila u něho narážka na zdanovského hraběte. Když jsem uvážil posměšný vzkaz pozdravu kontesce, mínil jsem, že držím niť k rozluštění svého tajemství a celé záhady pevně v ruce. Ale zpytovati u starého hlídače nebylo možno pro jeho nesdílnost, a pak jsem se přesvědčil, že každá narážka na „zdanovského hraběte“ nanejvýše jej rozčilila. Pokoušeti se o to u Madleny samé nebylo možno pro její plachost. Mluvte o takových věcech se sedmnáctiletým tatrmánkem, který uklouzne při prvních slovech jako břehule v jasném horském potoku!

A pak nebylo k tomu ani valně času. Hned v prvních dnech svého pobytu v Rozvodí poznal jsem, že na příslušných místech smýšlí se o mém určení v této nejzápadnější exposici České západní dráhy zcela jinak, než mohl jsem očekávati dle dopisu a slov svého strýce, inspektora. Nakládalo se se mnou jako s každým jiným aspirantem. Byly mi poslány učebné knihy, odnášející se k telegrafii a spletité nauce o dopravě, tarifnictví, návody o kartování atd. zároveň s velmi rozhodným přípisem, kdy že se ode mne očekává, že se podrobím zkoušce. Ba přípravná doba moje byla obtížnější než u jiných proto, že musil jsem dojížděti každého dne, stoje na reservním stroji, vracejícím se z Rozvodí, na domažlickou stanici, kdež zasvěcován jsem byl v praktické taje Morseova přístroje. Na noc jezdíval jsem domů.

Činnost ta zdraví mému tělesnému i duševnímu jen prospívala, neměl jsem konečně ani času, abych se obíral myšlénkami, kteréž na mne zprvu tak zhoubně působily. Než jsem se nadál, byl jsem úplně smířen se svým povoláním, a když jsem uvážil, že ocitl jsem se poslední dobou studií u posledních desítek svého otcovského skromného dědictví, zdálo se mi známé, okřídlené kolečko na výložkách uniformy cílem v poměrech mých dosti žádoucím.

A i když nezůstanu tomuto povolání věren, uvažoval jsem, vykonaná zkouška nemůže mi překážeti, abych se vrátil ku svým studiím, kteréž jevily se mi v pouhém pomyšlení již něčím nedostižným a nadobro ztraceným. Zkrátka způsob života a zaměstnání, jaké jsem vedl, připadaly mi jako uchýlení se v užší omezenější kruh působnosti zborceným silám přiměřenější, jakožto útočiště před nadějemi, kteréž kdesi v miziví dálce ležely resignací spoutány. Nerad jsem na poutech těchto upravoval uzle, aby nepovolily. Žilo se mi zcela tak dobře v tomto odpočinku od zhoubného vytržení mysli.

Za to tím bedlivěji jsem pozoroval Máří Magdalenu.

Hned za nejčasnějšího jitra číhal jsem u okna na „kontesku“, když v zastoupení svého děda „zdanovského hraběte“ — jinak v Rozvodí oběma ani neřekli — se žlutou páskou na rameni a s hlídačským terčem v ruce očekávala osobní vlak. Každému, komu jest povědom ráz dívek tohoto šumavského zákoutí, nízké postavy, krátkého silného dříku, mocně vypouchlých ňader, mužských paží, děvčat, kteráž, jako kdyby ani krků neměla, každému, pravím, musila býti Madla nápadna. Již pro svou úměrnou štíhlou postavu, nad níž vzepjalo se ladné hrdlo v obrysech poněkud smělých, nesouc malou hlavu, jejíž drobná tvář mizela v hrubém šátku nedbale uvázaném, čímž se zadní část hlavy zdála vždy nepoměrně veliká. Ruce měla tenké, v předloktí zrovna ploché. Očima jsem ji hltal, jak tu stála v šátku půl tváře jí zahrnujícím, o jedné noze, levé bosé chodidlo zatknuvši až pod samým pravým kolenem, až se levé pod obrubou kratičké suknice kulatě objevilo, což činívala, domnívajíc se, že ji nikdo nepozoruje.

Obličej pro náhlé její pohyby nebylo možno postřehnouti do podrobností, mimo to byl stále zachoulen v šátku, jejž podle obyčeje v končině té platného nikdy neodkládala. Ale teprve, když překonals přepodivný dojem jejích očí, přiznal jsi snad rysům té tváře jistého něžného půvabu, překvapujícího u dítěte její vrstvy. Brvy jejích očí, neobyčejně dlouhé a protáhlé, do obloučků svítily, ba zářily jako dva plaménky, jako slupky zlaté, a z nich krátkým pohledem bodly zřítelnice černé jako broušený obsidian. Líce posety byly rudými pihami tak hustě, že až splývaly v jeden nepěkný ruměnec. Madla jej ukrývala hluboko spuštěným šátkem. Neomeškal jsem jediné příležitosti, kdy mohl jsem pod obrubu šátku nahlédnouti, načež vždy následovalo nevrle zabrouknuté slovo, anebo hlučnější úder nádobou, již nesla, o podlahu chodby.

Přiblížila se zatím lhůta zkoušky, ku které zajeti měl jsem do Prahy, a tu když jsem své svědomí bral v potaz, vyšlo na jevo, že nad všechny jiné mocnější pohnutkou, pro kterou jsem se zkoušce podvoliti chtěl, byla, abych umožnil si další pobyt v strážním domku starého Mazance. Přiznal jsem si to jenom se studem, ale utvrzen byl jsem v tom událostí, která se sběhla právě den před tím, než jsem odjel.

Pořádám ve svém pokojíku nejnutnější potřeby třídenního pobytu v Praze a jen mimochodem slyším hovořiti pod oknem hlasy, aniž bych rozuměl, o čem to starý Mazanec s někým, patrně cizím, vyjednává.

„Máří!“ rozkřikl se najednou, až se to z obou stran v lese rozlehlo, „kde pak je ta zpropadená dívče!“

„Pudeš anebo ne?“ hartusí staroch po chvilce surově jako vždy.

Vyhlédnu oknem. Na lávce pode mnou sedí malý svraštělý žid, ohavný Semejčík s žilnatýma rukama a s objemnou brašnou na kolenou. Máří šourá se pomalu kolem rohu.

„Prosím vás, dědku, já nechci…“ vrní plačky a hned dala se do usedavého štkaní, tak jak rozpláčou se děti před výpraskem.

„I jen pote děvečko,“ protahuje žid odporně „dám tři zlatý…“

„Co tři zlatý,“ vece Mazanec, „předloňsky ste dal tři padesát a íčkot jsou nejmíň pod kolena — Gibiánku, čtyry dáte, čtyry, jináč ne.“

„Ale dyť jsou červeny, strejčku, jako liška červeny, takovy se berou jenom dospod…“

„Bodejť ne dospod, takovy jsou prej íčkot v modě. Pod čtyry nestřihnete, Gibiánku, nestřihnete.“

Oba smlouvali se o Madleniny — vlasy. Ta plakala až rameny trhala. Nikdo z těch tří mne spatřiti nemohl, stráň se pod okny nížila do padoliny. Nepamatoval jsem nic odpornějšího nežli ten obchod nelítostného děda s umazaným Hebrejcem o vlasy plačícího dítěte, a viděl jsem něco podobného vůbec poprvé. Později jsem ovšem zvěděl, že na šumavských dívkách provádí se každého roku hotová střiž.

Konečně shodli se na tři zlaté padesát.

„Však ti hlavu neustřihne,“ vzkřikl Mazanec a štilcem posadil Madlu na lávku. Nevím, jak to přišlo, ale snad surová lakota, jejíž obětí se Madla měla stát, anebo atavistické nadpráví rodinné, jehož Mazanec užívaje prodával vlastně část své vnučky židovi, nebo srdečná lítost usedavě plačící Madleny, bezpochyby to vše spojeno s jakousi rozměklostí citu, již jsem v tu dobu podléhal, vzbudilo ve mně palčivou soustrast s Madlou a vztek proti Mazancovi.

Děvče drželo oběma rukama šátek křečovitě přes uši a pustilo teprve, když starý nemilosrdně udeřil ji po prstech. Jedním hmatem strhl jí šátek s hlavy a na hřbet spadla jí těžce záplava vlasů, na div mocná, obestřela ramena a lehla vlnou až na desku lávky; Bůh ví, jak ta síla vlasů směstnala se pod šátkem. Ačkoli vlasy celou postavu děvčete zastřely, bylo mi, jako kdyby se byla obnažila, zjevila se mi v plné ženskosti. Jakoby ti dva starci, hrabajíce se v těch kyprých zlatých vlnách, strojili se spáchat hřích proti přírodě. Divnou neshodou v tom okamžiku napadly mě dvě myšlénky. Že žid smluvil cenu, dřív než předmět koupě viděl, a pak slovo „zkomolit“.

Žid vytáhl umolousanou tkanici, vzal ji mezi zuby, utáhl pevně vlasy do jednoho poutce hned za temenem a strojil se je podvázat.

„Co vás napadá, Gibiánku — jou, jou — tak zkrátka jsme si neřekli, dyk by divči nezbylo ani čísnout,“ bránil se Mazanec protivně rozhorleným tónem židovi.

Snad se budeš smát, ale ujišťuji, že bych se byl mohl snáze dívat na popravu, než tomuto výjevu. Jenom jsem ještě zahlédl, jak křečovitě vraští se od vzlykotu skráň Madlenina, jak mezi jejími prsty roní se slzy opravdu ručejem.

Děvče vzúpělo.

Popadl mne vztek, jehož zuřivost dosud nemohu si vysvětliti. Rozkopl jsem zrovna dvéře a letěl ven. Kolem rohu sklouzl jsem po dlouhé trávě a sklesl na podvrácenou nohu a prudká bolest ještě více mne rozlítila.

Necítě se napadl jsem na Hebrejce a zarvav jej za rameno vzkřikl jsem:

„Kliď se, žide!“ Zajíkl jsem se a slina vyhrkla mi na bradu.

„Kliď se!“ vykřikl jsem hlasem, jejž jsem za svůj ani nepoznal, když jsem viděl, že váhá.

Vypadal jsem asi nelidsky. Gibánek popadl brašnu a neměl ani času smeknout nůžky s palce, a skokem přes strouhu zmizel mezi stromy.

Mazanec vyjevil na mne oči a ústa zavřel teprve, když nahmátl z peněz na cestu připravených čtyři zlatníky; vtiskl jsem mu je do dlaně. Byl mým jednáním patrně ohromen, neboť úplně přeslechl slova, kterými jsem dar provázel. Rozčilen ponětím o jakési své neobyčejné hrdinnosti, zařval jsem Mazancovi zrovna do tváře:

„Tady máte, starý lumpe!“

Starý mlčky ukryl peníze a mlčky zdlouhavým krokem odcházel. Ačkoliv ani hnutím nedával odpor na jevo, zvolal jsem za ním zcela zbytečně:

„Ani muk! Sic…“

Snad Mazanec vycítil něco z mé nehoráznosti, nahoře na kolejích zastavil se, oklepl zvučně o kolejnici rýč a s kosým, výsměšným pohledem odešel až na nejzazší hranici trati, pokud dohledu jeho byla svěřena.

S takovým pocitem, jaký asi zažil bohatýr Jiří, když draka zahubil, obrátil jsem se k osvobozené princezně Máří. Seděla dosud na lávce prostovlasá. Neviděl jsem dosud tak hojných ženských vlasův a takové barvy rudé, až bronzové. Byla jimi všecka obestřena, vlny jejich tíží se prohýbaly. Její malá, podlouhlá tvář se do nich nořila bílým neobyčejně vysokým čelem. Na lících pihy slévaly se v jedinou téměř skvrnu, ale čelo bylo jako úbělové, mně zdála se Máří nějak nemožně krásna, domníval jsem se, že tu sedl nejluznější poetický sen ve skutečnosti. Po mnoha a mnoha měsících, když jsem na tento okamžik vzpomínal, rozvážil jsem si, že ono kouzlo záleželo celkem v tom, že jsem poprvé viděl Mazancovu vnučku bez šátku. Sejme-li Chodka s hlavy šátek ztuha ovázaný, že ani vlásku nepropouští, není k poznání. Ale tehdáž když seděla na lávce s roztaženýma hubenýma rukama podpírajíc se o její desku, když pod rameny splýval jí zlatistý plášť vlasů, díval jsem se na ni jako na zjevení z rajských končin.

Díval se sice z mých očí také spolu člověk, a můj nepřepjatý, k střízlivosti už zvolna probouzející se smysl viděl zároveň ztrnule neživý výraz Madleniných očí, uplakaných, avšak dojem černých zřítelnic, protkaných dlouhými přivřenými, zlatými řasami zdál se mé mysli, nakloněné k vnímání zdánlivě úžasných vidin, neodolatelně čarovný. Nevím, jak dlouho bych se byl díval a jen díval, kdyby Madla nebyla náhle uchopila svůj pohozený šátek a v běhu zavinujíc vlasy kol hrsti do kotouče, nebyla svým drobným krokem odběhla, tak že se její suknice kolem rohu jen mihla.

Zmámen, zpit odcházel jsem do svého pokojíka. Před očima měl jsem stále zlaté v slunci svítící pápeří, jímž bohaté vlasy Madleniny na skráních počínaly, a stále viděl jsem kmitající dlouhé řasy, protýkající černé oči, černé bez jisker. S rostoucím úžasem sledoval jsem při tom práci své obrazivosti. Obírala se jedním obrysem v Madlenině obličeji nejvíce překvapujícím, ladnou linií jdoucí od oka k drobným rtům. Jakoby byla provedena nekonečně měkkým a nedůtklivým štětcem. Rys ten byl mi přece tak známý, a po malém vzpomínání vskutku fantasii náhle vybavila se tvář, kterouž jsem před čtvrt rokem zahlédl v bezprostředním sousedství důstojnického pláště, klonící se v pohrdlivém úsměvu k rameni průvodčího. S překvapující zřetelností viděl jsem před sebou hlavu oné krásky ze smíchovského závodiště. Byl jsem přesvědčen, že podoba Madlenina zúplna se kryje s tímto obrazem.

Hned po té nastala však zase muka onoho trapného rozpoložení mysli, jaká jsem již tak často prožil. Proč zase tyto vrtochy, jak k tomu přijde tato prostá, v hlubinách lesa vyrostlá dívčice, aby byla podobna jakési kdesi vzdálené dámě, kterou jsem jednou zběžně viděl? Jaká tu souvislost? Ale démon, o kterém jsem myslil, že se již dávno z hlavy mojí vystěhoval, jásal: „To je po třetí, co ti vstupuju do cesty, ona, táž, již viděl jsi poprvé v zrcadlovém budoaru prokletého paláce, po druhé na závodech letošního jara a nyní po třetí pod židovými nůžkami.

A démon opanoval mne zase přese všechno zoufalé vzpírání zdravého rozumu.

„Teď bydlí tu s tebou, přes chodbu…“

Viděl jsem se v duchu u paty schodiště za onoho báchorkovitého večera v průjezdu tajemného panského sídla. V temné, nedohledné výši, kam se ztrácí lano svítilny, ozývá se lehký šumot, hukot, drnkot, k němuž z venčí přidává se daleký, jemný, příbuzný zvuk, oba vedou stejnou, mohutní každou vteřinou, vzrůstají valem v lomoz celou budovou roztřásející. Hle, slyš! lesy řvou a sklo v oknech chrastí, jako kdyby po něm neviditelný prst ztuha jel, kalamář na stole klepe, hromem burácí to již u samého domku a vřeštivá píšťala lokomotivy rozdírá předrážděný sluch. Vrznutí řetězu a vlak stojí.

Násilím vyrušil jsem se ze sna, chopím lehký vak a v nejbližším okamžiku vstupuji na odpřáhnutou lokomotivu, kteráž pomáhala do vrchu jako každodenně tlačiti bavorský nákladní vlak a která mne dopraví na zpáteční cestě do Domažlic, odkudž večerním vlakem odjedu do Prahy ke zkouškám.

Brzda lokomotivy zaskřípala a sjíždíme dolů. Zápasím se zbytky svých myšlének, pohlížeje k hřebenu Mazancova domku do lesa odbíhajícího.

V tom okamžiku, když signálová žerď sklapla svůj zobák, jakoby tím mžikovitým pohybem vyhoupnut, rozbřeskl mi nápad, který osvítil mi jako blesk celou tu hlubinu temnoty v mé paměti. Kdyby to bylo možno bývalo, aby stroj se zastavil, letem bych se byl vrátil, abych jej uskutečnil.

Tak však ulevil jsem si vítězným vzkřiknutím: „Konteska!“

Strojvůdce, jemuž záleželo na přátelství se mnou, domnívaje se, že jemu něco pravím, utahuje brzdu, hlasem prorážejícím pekelný hřmot stroje mluvil mi do samého ucha:

„Inu, ono to v letě ještě jde, ale v zimě, panečku, když obleva zamrzne, to rozsypeme na šínách celé fůry písku, jinak bychom se položili co chvíli na bok. To musí být bremza každý měsíc nová…“

Bůh ví, co mi rozuměl.

Třetího dne měl jsem jistotu. Jedva doma vhodiv vak do svého pokoje, veběhl jsem do lesa a rovnou k Martinovi do hospody. Zastal jsem je tam skutečně, rozmarného mysliveckého mládence i s lesníkem, své známé v Rozvodí. Seděli při kartách jako obyčejně, pro můj úmysl okolnost nevítaná. Ke všemu přítel můj, pan lesní příručí Gotlieb, prohrával.

Poposedal jsem kolem karbaníků, netrpělivost mnou hrála. Martin, hospodský, bral desetník za desetníkem z misky Gotliebovy, jemuž tváře jen hořely, pan fořt se tomu smál. Gotlieb byl tak zabrán do hry, že bylo jisto, že z moci červeného krále vyvázne až s prohrou posledního stříbrňáčku.

Mnou lomcovala nedočkavost, umínil jsem si, že vyčkám poslední z nemnohých již mincí Gotliebových.

Zatím, co pan fořt rozdával, ucítím silné trhnutí za obrubu kabátu. Pan Gotlieb významně mrká a pokyvuje ku dveřím. Počítal jsem, že zdvihneme se až někdy o půlnoci, a nic mi nemohlo býti tudíž vhodnější, než pokyn příručího.

Venku pan Gotlieb rozpaky chvilku mručel, pak přednesl stručnou žádost o založení třemi zlatými rakouské měny do hry. Ještě nikdy jsem se tak rychle neměl k přátelské službě jako tenkráte.

Pak přišly rozpaky na mne. Byl jsem si vědom svrchované pošetilosti toho, co podnikám, ale musil jsem:

„Slyšte, pane příručí…“ zastavil jsem druha na odchodu.

„Hm?“

„Pamatujete se letos z jara, jak jsme se poprvé sešli… Tehdáž jste Mazancovi s panem lesním… Prosím vás, vy to budete vědět, je to jen k vůli žertu, tak se mi to namátlo… proč říkají Mazancovi zdanovský hrabě?“

„Mazancovi? A tak, hloupost; to jsem byl ještě kluk, když se to stalo, hajný to bude dobře vědět. Utopila se mu ve Zdanově dcera zrovna v rybníce v zámecké zahradě. On je Zdanovák, dcera — tuze prý hezká, jako malovaná — sloužila v zámku u hraběnky. A zrovna tehdáž přijel na dovolenou majorátní pán, děvče viděl, a — to víte — pak ji vyhnali a Mazance, když na návsi vyváděl, vypověděli ze šafářství. Ale slyšíte, volají, karban nesmí stát.“

„A prosím vás,“ zajíkal jsem se, „jaký mají Zdanovští znak… erb?“

„Ale počkejte, vždyť jsem se na panství vyučil, ale nikdy jsem si toho nevšim’…“

„Tři modré hory s třemi hvězdami.“

„Ano, takové čiry čáry, kliky háky, ale modré je to. Ale teď už jdu, odpusťte!“

Máří Majdalenu jsem vskutku zastihl na lavičce pod okny. Seděla, hlavu zachoulenou ve svém velikém šátku, v němž ukrývala bohaté vlasy, na které jsem myslil od toho okamžiku, co jsem je spatřil; ruce měla fěrtouškem obaleny a byla tak zakoukána do kulatého měsíce, že ani hned nezpozorovala, že jsem přisedl.

Po chvíli ozvala se tichým:

„Dej pánbů dobrej večír.“

„Dejž to Pánbůh!“ Pozoroval jsem, že mi v hrdle nadobro vyschlo.

Úplněk svítil, tak že se až zdálo, jakoby obtočen byl blankytnou linií, tmavší než ostatní nebe. Lesní cvrčkové, bylo jich na tisíce, cvrčeli o závod svou drslavou píseň, osamělá žabka kdesi daleko ve strouze vysokým, lkavým tónem vrněla.

Vedle mne zašustěl šat, Máří zdvíhala se pryč.

„A což, Máří, nestýskalo se vám po mně?“ začal jsem co nejpošetileji, avšak měl-li jsem začít, neměl jsem na výběr.

„Stejskalo?“ protahovala Máří ve smíchu tak upřímném, že jsem se jeho smělé rozpustilosti podivil i zastyděl, „to se říká: ‚Co shromáždil Stejskal, rozházel Vejskal,‘ to vím, ale já, proč pak?“

„No, já myslím, zda jste hodně zpívala za ty tři dny, jako jindy?“

„E—chi,“ Madleně vyjel z úst jako krátký úlomek smíchu a podívala se na mne zpodál a zdola s naivně shovívavým posunkem a neřekla nic. Bylo však znáti, že mou řeč neskonale podceňuje.

„Vy asi znáte hodně písniček,“ pokračuji dále.

„Aaa, ba ne,“ odtušila Máří, „já ne, ale tudle Dorka a Eva Povondroic, ty jich humí, smutných a veselých několika — há, panečku,“ pustilo se děvče náhle do živého a důležitého výkladu, „to ony chodívají do Chodova k muzice, tam bývají přespolní chlapci z Luženc a z celý druhý strany, o marijanským posvícení až i z Milauče, a ty vyvádějí… hm,“ a zasnilo se jí v očích jako dítěti.

„Z Milauče“ bylo jí asi kraj světa…

Já byl v prapodivném rozpoložení mysli. Máří Majdalena, jak se tu objevila, už těmi několika slovy, jež dosud pronesla, byla tak nekonečně vzdálena mých představ a domněnek o ní, jimž právě sdělením myslivce Gotlieba dostalo se toho nejdobrodružnějšího nátěru, že jsem měl sto chutí odejít.

„Žádnej by ani neřek, co je písniček,“ vybrala se Máří ze svého snění.

„Ale jedna je vám přece nejmilejší,“ namítl jsem, překonávaje všechny logické spory své mysli; poznal jsem, že nadchází okamžik jich rozuzlení.

„To bych ani nevěděla.“

„I ano, zpíváte ji, kudy chodíte.“

„A kerá?“

Věděl jsem v tom okamžiku jasně, že stojím před největším nesmyslem svého života, zcela střízlivě rozsuzoval jsem o tom, strojil jsem se k němu soustavně od prvních dnů, viděl jsem té pošetilosti až na dno, ale nemohl jsem jinak.

Popěvek ten byl se v mou pamět tak hluboko vryl, že bych byl ani na jinou melodii nemohl vzpomenouti, než která svou tesklivostí tak přiléhala k Bérangerově písni. Se zoufalou odhodlaností spustil jsem:

&lt;poem lang=&quot;fr&quot;&gt;
„Combien la nature est feconde…“
&lt;/poem&gt;

„Ale to není německá,“ vzkřikla Máří, „ale ne, co to zpívají za kalamajku!“ a její jasný smích se vracel z lesa. „To je sousedská! Ta jde takhle!“

„Na—naa—na… na—na—náá—na,“ notovala si polohlasně.

A najednou vyskočivši na pažit, vzepřela ruce do bokův a počala tančiti zdlouhavým rythmem. Při tom prozpěvovala plným hrdlem:

&lt;poem&gt;
„Z Domažlic — si holku né—ber,
Musil bys — mít na ni hé—ver!“
&lt;/poem&gt;

Zrovna podle melodie, kterou jsem znal a dveřmi od ní slyšel, ale v rythmu tanečním, zdlouhavě, vážně. Tančila s grandezzou národního tance, ale hned po té zpěvem opakovala totéž dvouverší tempem zrychleným, otáčejíc se jako cacorka:

&lt;poem&gt;
„Z Domažlic si holku né—ber—bér—ber! holku néber!“
&lt;/poem&gt;

Máří zpívala zplna otevřenými ústy, dolejší vlhký ret zaleskl se v záři měsíční jako srpek. Spustila hned druhou sloku:

&lt;poem&gt;
„Hever stojí čtyry zla—tý,
To se holka nevypla—tí!“
&lt;/poem&gt;

A tančila dále.

Přede mnou rozevřela se náhle celá ta závratná propast, která až do té chvíle dělila mne od skutečnosti. Oproti tomuto tichému lesu a jasně linoucímu světlu měsíčnímu, oproti tomuto skutečnému, hmatavému světu, zdálo se mi dosavadní poblouzení mého vnitřního světa jako velikým poblouzením kýmsi cizím na mně spáchaným.

&lt;poem&gt;
„To se holka nevyplatí—tíí—tí… nevy—platí.“
&lt;/poem&gt;

„A—ý,“ vracelo se z lesa a v dálce vrněla žabka stále stejně vysokým, žalobným tónem.

Jak živ jsem se sám před sebou tak hluboce nestyděl.

„Hihihi,“ zachechtala se Máří, „tak jde.“ Obrátila ke mně z plna svou pihovatou tvář a nad čelem zaskvělo se několik vyklouzlých vlásků v měsíční záři, jako změt zlatých linií.

Musil jsem se vyprostit z podivně tísnivého pocitu, až mořivé nesnáze, jakou způsobilo mi toto úžasné zklamání, nějakým skutkem, hodně křiklavým, rázným.

A jedním hmatem strhl jsem Majdaleně šátek s hlavy.

„Ah ne, ale ne, to já nechci — dejte sem!“ plačky a zlostně sápala se po svém šátku.

A měla proč. Na místě zlatých proudův a mohutných vln vlasů, jež jsem nemohl z mysli vypustiti a jichž luzný spád na její ramena byl ode tří dnů mou utkvělou představou, objevilo se prázdno. Toliko krátký lelík, za hlavou uvázaný, končící směšnou štětkou… Žid je přece odnesl!

Kontrast byl tak příkrý, že jsem se zasmál.

Ale to rozzlobilo Majdalenu na vrch. Vrhla se na mne zprudka celou hrudí a oběma rukama, takřka mne objímajíc, lovila šátek za mými zády, kdež jsem jej držel. V rozezlení — ne snad líčeném, ale zcela opravdovém — rvala se oň. Chtěla jen šátek a v zapomenutí na vše jiné klekla mi na koleno a tahala stenajíc moje ruce marně vzhůru.

Nemohl jsem si pomoci… Pustil jsem šátek na zem a mocně objal štíhlé tělo Madlenino. Trhlo to v něm, jako kdyby do ní blesk byl udeřil, a hned ucítil jsem pěsti její na svém hrdle. Vzpírala se a zvrátila se nazad, že by byla zcela jistě padla na zem, kdybych ji byl pustil. Ale objevilo se kulaté její hrdlo a žádost moje hořela. V tom se lokty malomocně zlomily a klesla mi na prsa bezvládně jako ve mdlobě. Líbal jsem ji, až rty bolely.

Posadil jsem ji vedle sebe, nespouštěla svých ramen s mé šíje. Celá se mi v náručí chvěla.

Štkala přerývavě, až rameny trhala, drsnou, malou svou hrstí hladila mne po tváři.

„Já je mám tak ráda!“ ujišťovala mne plačky a líbala sama.

A nové tužší objetí. Lokty její sevřely se kol mého hrdla až křečovitě.

„Máří!“ zahoukl Mazanec kdesi kol rohu.

„Dědek,“ vykřikla a zmizela vteřinou.

Já však zůstal seděti sám ještě mnoho hodin s pustou, vyjevenou hlavou. Všechny večerní zvuky dávno utichly, hluboká noc byla tak jasná, že v průlině, mezi oběma zvahy lesa, objevil se lehký obrys dalekého Javorníka, jen za nejjasnějších dnů viditelný. Koleje na záhybce třpytem se leskly. — Noc byla tak teplá, že nedopouštěla mlhám ještě klesnouti. V ladném nakupení smrčin bylo viděti každou snítku.“

{{Oddělovač|* * *}}
Přítel Hvězda se odmlčel.

Na stěně nad jeho hlavou objevil se nízký, kosý, přepásaný obdélník slabé záře, obraz to jedné polovice skleněných dveří, jimiž se ranní slunce dralo. Zahrada naplněna byla celá modravým stínem a stín ten protknut žhavou čarou, kterouž svítila úzká mezera mezi vraty.

Hvězda vyňal svoje hodinky nadživotní velikosti a pravil:

„Za půl hodiny jede nahoru vlak, kterým se svezu. Pojďme, doprovodíš mne na nádraží.“

Venku až oči zabolely od záplavy rudě zlatého světla východního slunce.

„A dál? Konec?“ táži se.

„Co dál? Jaký konec?“ vece Hvězda. „Přijeď se, příteli, naň podívat k nám. Uvidíš-li před nádražní budovou — musíš vědět, že před dvěma lety naše zastávka přeměněna v kompletní stanici následkem zvýšené dopravy transversálkou — uvidíš-li tedy na perroně prohánět se tři notně zrzavé kluky, věz, že jsou to moji nadějní odštěpenci. To jsem ti přec řek’, že jsem si Máří, kamarádku Dorky a Evy Povondrovic, kteréž nyní ani nechce znát, vzal za ženu. Stálo to dost prošení u generálního ředitelství, a dostal jsem povolení jen na revers, že nikdy nebudu činit nároky na postoupení jinam. Jsem zaklet na do smrti do Rozvodí a ještě jsem toho nelitoval…“

„Ale kterak ty tvoje jisté domněnky?“

„Ach ano, na to bych byl zapomněl. Výstraha před domažlickými holkami byla radikálním lékem. Poznal jsem, že všechno bylo fantomem, různými shodnými okolnostmi podporovaným. Tak jako jsem podkládal melodii Madlenině dvakrát z dálky slyšené Bérangerův text — to oslovství si nikdy neodpustím — tak moje nezřízená fantasie přemílala mi vždy skutečnost na nemožné události. Skončilo to všechno prosou až směšně všední. Ještě než se tehdáž úplněk proměnil v nový měsíc, pokročili jsme já a Máří daleko od pouhých polibků. No, musím ti říci, můj nejstarší hoch jest bez mála šest, a já jsem ženat něco přes pět let. To jednou starý Mazanec, bylo to už hodně na podzim — už rok nalézá se na zaslouženém odpočinku — zahrál mi jednoho večera ve své drsnosti scenu, na kterou do smrti nezapomenu. Bylo ne celých pět minut před večerním vlakem, když slyším venku úpěnlivý pláč Madlenin a hrubé, rozkacené spílání starého. Čeho jsem se zbaběle strachoval, před čím jsem se už několik neděl třásl, bylo tu. Vyběhnu, starý nerozuma klečí u kolejí a drží u samé kolejnice hlavu své vnučky, že prý jeho i ji musí vlak rozdrtit. Musil jsem se tehdáž do opravdy s ním rvát. Možno dost, že to byl výjev od něho zcela chladně vypočítaný, ale věř mi, že ho nebylo ani dost málo třeba. Za dva měsíce měl jsem povolení v ruce. Dychtivě otevřel jsem křestní list své ženy — ejhle, byla dcerou Mazancova zetě, který se kdesi v Americe po druhé oženil. Dcera Mazancova, o níž myslivec Gotlieb vypravoval, byla jeho ''starší dcerou…'' Věř mi, tehdáž jsem se sám sobě vysmál, byl to hořký, ale zdravý smích. Moje „konteska“ není v pražádné souvislosti se zdanovskými pány a tím méně hříšným plodem nějaké souvislosti, a kdyby, jejich erb jest opravdu samé čiry čáry, kliky háky, obklíčené těmi různými čechly, přílbicemi a fanfrnochy, po modrých horách a zlatých hvězdách není na něm ani stopy, na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil, ale modré to je, to přítel Gotlieb měl pravdu. Modré jako spanilá květina romantiky. Ale přece ještě teď se mi leckdy zdává, jakoby moje Máři byla… ale když mne podobná myšlénka napadne, zavzní mi v uších sousedská:

&lt;poem&gt;
„Z Domažlic si holku neber!“
&lt;/poem&gt;

Moje konteska je teď běloučká a má něžné ručky s dolíčky jako skutečná dáma.“

Šli jsme kus cesty mlčky. Blížili jsme se k nádraží ještě spícímu. Bílý dým valící se klidně z komína lokomotivy dlouhého nákladního vlaku, že vyčníval před i za stanicí, byl jediným živým zjevem celého obzoru. Slunce, které začalo dnes tak mnohoslibně, bylo nyní ukryto za světlým oblakem, který bez mezery pokrýval celou oblohu.

„Ale tvá historie mne neuspokojuje úplně,“ načal jsem znova.

„Ale mne úplně,“ přerušil mne Hvězda, „osudná klika slouží mi nyní za těžítko, usnesl jsem se o ní dávno definitivně, že jsem ji ulomil z venčí…“

„Není bez zajímavosti, ta tvoje zpověď Hvězdo!“

„Víš co, napiš ji,“ a přítelova tvář všecka oživěla, „myslil jsem na to několikráte, jenom by měla potřebí lepšího konce; udělej to tak, aby jaksi všechny tři, obyvatelka malostranského paláce, hraběnka z dostihův a moje konteska byly touže bytostí, a můžeš to nazvat ‚Nejzápadnější Slovan‘.“

„Ale jak by to se hodilo…“

„To jsem já, ten nejzápadnější Slovan. To je tak: u nás je matiční škola, a její učitel — sehráli jsme už spolu nespočetné šachové partie — tvrdíval vždy o sobě, že je nejzápadnějším Slovanem. Rozvodí je nejzápadnější česká obec, škola v ní stála nejzápadněji, ale teď, co postavili nové osobní nádraží, je toto nejvíce na západ — ergo!“

Zábavu naši přerušil hlaholivý nádražní zvon.

„Tedy platí!“ pravil Hvězda, líbaje se se mnou na rozloučenou. Vstoupil na lokomotivu, strojvůdce jej uctivě pozdravil.

Trubka zavzněla, pronikavý hvizd — pární stroj z hluboka hekl, hned za ním loskotem narovnal se těžký řetěz mezi vozy, a zvuk tento letěl po celém vlaku, kola počala se zvolna otáčeti, lokomotiva zasupěla po druhé.

„Navštiv mne někdy, třeba ještě tyto prázdniny! S Bohem!“ volal přítel „nejzápadnější Slovan“.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>79uh9zb1lehm01engvqt7whvqn975pd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kalendář/Čím zvučí srpen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>19952</id>
    <revision>
      <id>337286</id>
      <parentid>225335</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:41:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337286</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3489" sha1="ecibvyk857cuyeo44jcpfpdcvhnjcw5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kalendář
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Čím zvučí srpen
  | PŘEDCHOZÍ = ČSD
  | DALŠÍ = Houby a houbaři
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čím zvučí srpen
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/41/kalendar.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Mělo by se mu říkat zvučný srpen. Příroda sice potichla, ptáci už dávno dozpívali; ledaže se sbírají k odletu a zapadnou do rákosí nebo do remízku v polích; to pak je plno fofru a štěbetání. Ale srpen mezi všemi měsíci nejvíc zvučí lidským hemžením; ještě skřípějí fůry s úrodou, ještě zvoní kosy sekoucí otavu; ale do toho už vpadá klopýtavý rytmus cepů a bez konce bzučí mlátička, šustí to slamou, na polích rachotí traktor a na ouvrati křičí sedlák u pluhu na pomalý potah: hyje! To je základní srpnový halas, to je ta veliká muzika pozdního léta; ale už se tím prosypávají hlasy podzimu, i ten vítr začíná jinak, hlasitěji svištět, má čím šelestit, klade si tuhou ostřici mezi rty a pokouší se hvízdat.

Především jako by přibylo stád; všude paběrkují krávy po sklizené otavě, na strništi se to hemží husími hejny; odevšad křik dětí, udatné halekání pasoucích kluků a výskání malých pasaček. Volá to na sebe z pole na pole a vítr to nese až tamhle do druhé vsi; bosý prcek pouští hrůzu na veliké, těžké krávy, nadává jako veliký a naparuje se přitom jako kokrhající kohout. Srpen náleží dětem víc než kterýkoli jiný měsíc v roce; žádná škola, a pole dokořán, taková rozloha, to se to křičí! Divoké kejhání husí, šámavý krok krav a vítězný povyk dětí, to je také ten pravý hlas srpna.

A rány z pušek. Bouchá to zprava i zleva v takové srpnové neděli; sedláci s bouchačkou se brouzdají vysokým brambořištěm, a prásk po hejnu koroptví, prásk po pelášícím zajíci; mnoho toho nepadne, ale bouchá to slavně a sedláci mají nějak okázaleji napsáno na nose, že tohle brambořiště a tamta směska a toto strniště ovesné je jejich panství, na kterém jsou pány nad životem a smrtí. I když neponeseme domů ušáka se slechy visícími, ukázali jsme, že jsme tu pány. A ještě z hlubin soumraku padne osamělá rána, to snad přebíhal srneček ze sousedního revíru; utekl, neřád, ale aspoň jsme si na čekané střelili.

I les má svůj srpen. Každou chvíli někde zapraští větev, odevšad to šustí v mlází, jako by se tam prodíral kanec. To jsou houbaři. Jsou houbaři osamělí, kteří vypadají jako těžcí melancholikové; těkají po lese s hlavou svěšenou a vyhýbají se lidem, aby nikdo nepřišel na jejich místa. Pak jsou houbaři hromadní, kteří postupují lesem v celých rojnicích a chvílemi na sebe volají:

“Máš?”

“Nemám.”

“Ale mohly by tu být.”

“Tady někdo byl.”

“Jednoho mám!”

“Pěkný?”

“Chlapík.”

Neboť vězte, že o hřibech se mluví jako o bytostech živých. Ten praskot suchých větví a šustění v mlází je stejná sláva zvučného srpna jako hlas cepů na mlatě a rány z pušek pod srpnovým nebem.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ecibvyk857cuyeo44jcpfpdcvhnjcw5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Hovory s T. G. Masarykem/Léta 1900–1910</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20014</id>
    <revision>
      <id>337202</id>
      <parentid>255848</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:06:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337202</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24371" sha1="8gzjxyq204e3lqy67ivky8zp4ml91do" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Hovory s T. G. Masarykem
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Léta 1900–1910
  | PŘEDCHOZÍ = Slovensko
  | DALŠÍ = Před válkou
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Léta 1900 - 1910
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = Třídílný spis, který v letech 1928–1935 pořídil na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem spisovatel Karel Čapek.
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hovory s T. G. Masarykem''.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/88/hovory_s_t_g_masarykem.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = {{Citace monografie
    | příjmení = Čapek
    | jméno = Karel
    | titul = Hovory s T. G. Masarykem
    | editoři = POHORSKÝ, Miloš
    | vydání = 1
    | typ vydání = souborné
    | vydavatel = Československý spisovatel
    | místo = Praha
    | rok = 1990
    | edice = Spisy / Karel Čapek
    | svazek edice = 20
    | isbn = 80-202-0170-X
}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Říkáte, co bylo mezi mou padesátkou a šedesátkou… Nu, celkem nic… aspoň já měl spíš pokoj; ty zlé patálie byly za mnou. Byla kampaň pro osmihodinovou pracovní dobu, byla agitace pro obecné hlasovací právo – tož takové věci, to se rozumí, jsem dělal s sebou. Měl jsem přednášky na univerzitě, už nevím o čem; dotýkal jsem se při nich našich poměrů, zejména v praktické filozofii – měl jsem v posluchárně plno, třebaže jsem nebyl dobrý učitel. Míval jsem schůze a extenze, veřejná hádání a takové věci.

Snad je to slabost, ale mám ostych před lidmi. Nerad mluvím; kdykoliv jsem měl přednášet a řečnit na schůzi nebo i ve škole, vždycky jsem měl trému; a přece, co jsem se nařečnil! I dnes mám tu trému, když mám veřejně vystoupit nebo něco promluvit. Když se mluví pro mluvení – l’art huby pour l’art – to jde snadno, ale mluvit o věcech praktických, které se mají udělat – – to je velký rozdíl. Nikdy jsem nechtěl stát v popředí a na očích lidí; stačí mně být druhým, třetím. Jistě jsem se sám nikdy nedral do veřejné činnosti; vždycky jsem se zdráhal, když to jiní ode mne chtěli. Ale i když jsem to dělal nechtě a myslel, že tím mařím čas, byla v tom nějaká logika a k něčemu to vedlo. To bylo ve všem.

Jednou, to mohlo být v roce devatenáct set dva, ke mně časně ráno přišel nějaký Amerikán, že má na mne doporučení od Louise Légera z Paříže. Nežli vypověděl, co chce, myslel jsem, že je to nějaký žurnalista, který potřebuje pomoci, a v duchu jsem počítal, kolik mu mohu dát. Zatím to byl Mr Crane, továrník z Chicaga. Pan Crane měl závod také v Rusku, býval tam a zajímal se o slovanské věci; proto založil při chicagské univerzitě fond pro slovanská studia, a mne přijel pozvat, abych tam také přednášel. Měl přednášet i Miljukov a jiní. Jel jsem. Měl jsem kurs asi desíti nebo dvanácti přednášek: o Dostojevském, o Kirejevském, o našich problémech; mimoto jsem jezdil mluvit k našim krajanům. Tož pan Crane byl známým profesora Wilsona a jeho syn byl potom za Wilsonova prezidentství sekretářem ministra zahraničí; za války nám mnoho pomohli. Podruhé jsem jel do Ameriky roku 1907, to byl v Bostonu kongres svobodných náboženských pracovníků; i tam jsem měl přednášku. A přednášek víc mezi Čechy, zejména ve Svazu svobodomyslných v Chicagu – vydali si některé v knížce.

V Anglii jsem byl asi dvakrát. Když byl ve Vídni protialkoholní sjezd, měl jsem tam improvizovanou řeč; ta se zalíbila také některým Angličanům, takže jsem navázal styky s řadou profesorů a žurnalistů. Později jsem jel s Alice do Anglie, tenkrát jsme navštívili Elizabeth Blackwellovou, vzácnou ženu, která otevřela ženám dráhu lékařskou. Tož když jsem za války přišel do Anglie, měl jsem tam řadu známých.

To ne, pokrokovou nebo, jak se říkalo, realistickou partaj jsem nezakládal, baji jsem byl proti tomu; spíš bych byl chtěl působit na veřejnost jenom tiskem, nebo vyvolat u nás takové fabiánské hnutí, které by pracovalo ve všech stranách přednáškami a debatami. Ale ti mladší se rozhodli založit partaj, protože pro ně nebylo v jiných stranách místa; a když už se sešli a pozvali mne, tož jsem pak s nimi šel; to bylo v roce devatenáct set. Z těch prvních schůzí byla sestavena celá programová kniha, říkalo se jí Červená knížka. Realisti vlastně nebyli jenom politická partaj, nešlo jenom o běžnou politiku; byl to směr, směr kritický a vědecký, usilující také o zvědečtění naší politiky, o politiku všekulturní, a jak jsem také říkával, o politiku nepolitickou.

Já byl dvakrát v politické partaji: v mladočeské jako realista a v realistické. Nejsem člověk stranový. Ne že bych neuznával potřeby stran; ale bažil jsem stále po reformě stran již existujících. Do jisté míry se mi to povedlo, ale bojem, jak mně jej poměry vnucovaly. Přišel jsem do Prahy cizí a cizím jsem delší dobu zůstal; to také vysvětluje, aspoň zčásti, mou zvláštní pozici.

U nás byla nejdříve jediná strana, bezejmenná, strana Palackého a Havlíčka; ale štěpení se začíná, když vzestupuje nová vrstva venkovských advokátů; za mladočeské éry se města a městečka probouzejí z provinciální dřímoty. Ti noví lidé se hrnuli do života s vykasanými rukávy; v tom máte tu radikální náladu mladočeskou.

Socialism byl dán industrializací, nahromaděním dělníků, zástupu lidí stejného kabátu a stejných potřeb pod jednou střechou fabriky. Socialism se vyvíjel všude, v Německu, ve Francii, v Anglii, v Rusku – mladočeši toho nepochopili a utloukali sami sebe utloukáním socialistů.

Vedle dělníka měli jsme sedláka, hospodářského individualistu a člověka na ten čas konzervativního.

Připočtěte k tomu stranu katolickou a dostanete dvě veliké politické strany (socialisté – agrárníci) a vedle nich stranu, jak se říká, buržoazní a stranu katolickou.

Ale u nás specializace nebo, chcete-li, drobení pokračovalo, vznikly strany malé.

Politické stranictví je přirozené; ale má své dobré i špatné, jako všecko lidské. Všeho se dá zneužít; záleží na tom, jsou-li lidé slušní a vzdělaní. Já pro svou osobu i zde věřím víc v lidi než v instituce, to jest ve strany. Jistě je to zajímavý problém, proč u nás vzniklo stran tolik, když Angličané a Američané vystačují zatím se dvěma nebo se třemi. Není to specifikum naše – naši Němci jsou obdobně rozděleni. V obou případech příčina toho drobení byla vlastně ve Vídni: Vídeň vládla i administrovala, parlament a sněmy byly v područí vlády a koruny; tím strany nenesly tíhy odpovědnosti a vládě nevadilo, když se štěpily. Tato rakouská výchova posud není překonána; žádáme si odrakouštění, ale fakticky žijeme podle starého zvyku. Že se sešly menší strany po převratu a utvořila se národní demokracie, to byl v ideji pokus dobrý, stejně i to, že se počíná uvažovat o větších blocích; v tom je už vidět větší smysl pro stát. Státníky jsou jen ti politikové a veřejní činitelé, kteří ve všem, co dělají, mají doopravdy na mysli zájem státu; těm je pravá politika jen jedna: harmonizovat v jeden celek menší celky, organizovat organizace, sjednocovat všecka úsilí; taková politika překračuje i hranice státu. Takové politiky vyžaduje naše doba, doba poválečná.

Mně byl odjakživa blízký literární orgán politiky: noviny. I dnes bych byl asi novinářem, kdybych neměl jiné řemeslo. Už jako študent, asi v roce sedmdesát šest, jsem psával z Vídně do novin pod značkou –y–. V Praze, to bylo snad roku osmdesát pět, dohodl jsem se s drem Juliem Grégrem, že budu v Národních listech řídit rubriku vědeckou. Tehdy jsem napsal nějaký článek do německého časopisu Politik – myslím, že to bylo Mehr Gewerbebildung; sám už nevím, jaké jsem měl důvody, proč jsem to chtěl mít v listě německém; možná že mě o to prostě někdo požádal. Doktor Grégr se na mne hněval, viděl v tom porušení mé smlouvy s jeho listem; ale to mě ani nenapadlo. Jistě tento incident přispěl k zostření rukopisných šarvátek. Když naše realistická skupina vyjednávala se staročechy, šlo nám hlavně o noviny; chtěli jsme je zlepšit a mít na ně vliv. Rozumí se, že staročeští novináři se postavili proti nám. V roce osmdesát sedm byl založen Čas; já jsem o tom ani nevěděl, až když jsem dostal do rukou první číslo s tím nešťastným článkem Schaurovým. Naše skupina sic chtěla založit svůj časopis, ale mladí také chtěli mít svůj a provedli to. Když mně pak ten článek odpůrci přičítali a byly z toho polemiky, odpovídal jsem v Čase, a od té doby jsem tam psával. Pak do Naší doby.

V roce devatenáct set začal vycházet Čas jako deník; od té doby jsem tam docházíval pravidelně a víc radíval než sám psal. Nejlepší vzpomínku na tu spolupráci mám ze začátku války z roku čtrnáct; to jsme se scházeli, doktor Herben, inženýr Pfeffermann, Kunte, já a později také Beneš, a pozorně jsme študovali válečnou situaci; z těch porad vycházely dobré články, pokud to tehdejší cenzura připouštěla. Sám jsem napsal tehdy dva články do Naší doby, kde jsem změřoval síly obou bojujících táborů.

Já jsem se bál, že vojna, bude-li krátká, nás neosvobodí, i když bude Rakousko poraženo; my jsme nebyli připraveni a válčící mocnosti o nás skoro nevěděly. Tož jsem vážil a špekuloval, kdo to déle vydrží – bál jsem se případu, že by válka trvala krátko, a přitom jsem si vyčítal krutost, že si přeju válku dlouhou.

Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; z toho sám vidím, jak je mám rád. Měli jsme dva velké novináře: Havlíčka a Nerudu; Neruda byl ovšem novinářem spíš nepřímo, fejetonistou a kulturním kronikářem. Z nich si můžete odvodit všechno, jak má dobrý novinář vypadat. Má být vzdělaný a dovedný; má umět pozorovat a hodnotit; nemá být k ničemu lhostejný, celý svět, celá přítomnost je jeho látkou. Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat současnost. Říkám pozorovat a poznávat: novinář, který všechno přeměřuje a stříhá podle lokte své politické partaje, jen káže nebo se hádá. To už lokálkář, který přesně popíše, co se stalo, dělá práci větší a poctivější. Ovšem že novinář dobrý musí mít charakter, musí si vydobýt svobody slova – – svoboda, svoboda!…

V roce devatenáct set pět a šest šlo o obecné hlasovací právo; císař a Beck si to přáli, čekali, že příchodem sociálních stran do parlamentu se zeslabí spory národnostní; a české strany byly také pro to, protože jsme tím jen mohli získat hlasů. Roku 1907 byly první volby s obecným hlasovacím právem. Na Valašsku měli politický spolek pokrokový; vedlo jej několik mých žáků. Kohosi napadlo, když byly volby vypsány, kandidovat mne – byl to, tuším, prof. Dědina, ale psal mi o tom nebožtík doktor Kraicz. Tož jsem kandidoval – věděl jsem také, že na Valašsku nejvíc odebírají Naši dobu. Proti mně stál jako protikandidát klerikál Povondra a hlavně panáčci; ti proti mně agitovali mezi chudáky Valachy, že prý rozvracím rodinu. Tehdy se rozpoutala bez mého přímého přičinění agitace o uzákonění manželské rozluky. Klerikálové připisovali tu agitaci mně. Na ty volební schůze jsem jezdil s Písmem v kapse; když některý farář nebo kaplan hájil nerozlučitelnost manželství, přečetl jsem v evangeliu Matoušově, že Ježíš rozluku připouští; pan páter byl hotov. Mně se protivilo omílat na schůzích jenom politická hesla; mluvil jsem raději o alkoholismu, o hospodářských věcech a tak, aby lidé z toho měli něco věcného. Nu, volby jsem vyhrál a šel jsem zase do Vídně. Byli jsme tam realisti dva: profesor Drtina a já.

Proč šli klerikálové proti mně? Když jsem přišel jako profesor do Prahy, přijali mne i na katolické straně dost slušně; o mém Blaise Pascalovi psal páter Vychodil z Rajhradu s uznáním. Ale potom vyšťárali, že jsem v Sebevraždě napsal, že pro nás je katolictví nemožné – německým katolíkům v říši to nepřekáželo a citovali mou Sebevraždu s velkým uznáním (Ratzinger). Ale němečtí katolíci byli právě vzdělanější. Myslím, že jsem v Athenaeu kritizoval filozofické práce našich katolíků; byly slabé. Když potom byly rukopisné boje, šel proti mně katolický deník Čech nejostřeji; a za Hilsnerovy aféry to byl zase klerikální tisk, který hrál prim. Odtamtud vyšlo, že kazím mládež, a takové věci. Pravda, to mně nemohli odpustit, že navazuju na českou reformaci a že jsem na místě falšované staré kultury slovanské kladl domácí kulturu českou. Já navazoval na naši reformaci, že byla především hnutím mravním, náboženským a ne teologickým. Hus, před ním už Štítný, vyšli z nápravy mravů; v nich jsem našel, co mne už jako chlapce tísnilo, když jsem pozoroval divný život kněží. I můj rozchod s katolickou církví byl mravní, ne dogmatický. Protestanté přece mají stejná hlavní dogmata. Tož to ano, s dogmaty jsem se musel rozejít, pokud nemohla obstát před kritikou rozumu; ale to platí o dogmatech všech vyznání. Co nemohu přijmout rozumem, nemohu přijmout ani vírou – o těch problémech snad ještě jednou povím své závěrečné mínění.

Také jsem neměl a nemám rád liberalism, pokud byl náboženskou netečností a povrchností; katolicism se svými chybami – hlavně v Rakousku, kde byl oficiální vírou, chráněnou žandarmy a všemi úřady – tu liberální laxnost jenom živil. Já jsem říkal, že Ježíš nepotřebuje žandarmů. To se rozumí, že v Rakousku boj proti státu byl i bojem proti státní církvi. Právě ta aliance šavle a kropáče zavinila, že u nás náboženský život tak ochabl. Naše reformace byla zásadně protirakouská – tomu naši liberálové dosud nerozumějí.

V potyčkách s klerikály měl jsem veřejné hádání v Hradci Králové s páterem Reylem a Jemelkou; byl to pokrok, že taková diskuse byla možná. Tehdy za mnou chodívali mnozí mladí alumni a kněží, abych jim poradil, mají-li vystoupit z církve, když mají takové nebo makové pochybnosti; obyčejně jsem je od toho zrazoval, neboť jsem viděl, že jejich pochybnosti nejsou dost silné, aby je vedly k jiné pozitivní víře. Jeden takový kaplan se mi přiznal, že ho v jeho úřadě zajímá jen jedno: zpovídat ženy a děvčata. Já nebyl pro vystupování z církve, pokud se to dálo z indiferentismu, z politických příčin jako to hnutí Los von Rom, a kvůli ženění; chtěl jsem, aby lidé byli nábožensky poctiví.

Jiný konflikt jsem měl – to byl proces s katechety. Uvedl jsem na nějaké schůzi případ, že katecheta denuncoval druhé učitele; ten můj výrok nějak zkřivili a tři sta osm katechetů podalo na mne žalobu, že jsem nařkl všechny katechety z denunciantství nebo špiónství. Proces jsem vyhrál. I zde šlo o ty vzájemné služby církve a státu. Stát chránil církev a církev mu sloužila, byla mu zadarmo duchovní policií. Dnes už by mohli katolíci vidět, že to církvi neprospělo, že to neprospělo katolicismu našemu.

Wahrmundova aféra! V Inšpruku byl Wahrmund profesorem církevního práva; napsal nějakou brožuru, kde kritizoval církev, ta brožura byla konfiskována a Wahrmund měl opletačky. Vůdce vídeňských klerikálů Lueger interpeloval v parlamentě, jak takový člověk může být profesorem na univerzitě. Tož tady šlo o svobodu učení a vědy; já šel proti Luegrovi, bylo z toho celé veřejné hádání; všechny pokrokové strany, i Němci, stáli v té věci za mnou. I konzervativní strany, jako Poláci, připouštěly, že Lueger přestřelil. Spor vzbudil ovšem i za hranicemi pozornost. Máme-li my Češi dostat ve světě slušné místo, musíme ze světových otázek udělat otázky své, musíme dovést k světovým otázkám promluvit. A na druhé straně naše otázka česká musí se stát otázkou světovou: to se nám podařilo až za války.

Když už mluvíme o církvi: ani církev ani teologie mně není náboženstvím, totiž není náboženstvím celým. My intelektuálové se snadno zakousáváme jenom do učení, do teorií té oné církve; ale to není náboženský život. Já o náboženství neumím uvažovat abstraktně. Vidím podnes takovou neděli v Čejkovicích: celá obec se sejde, známí se pozdravují, hoši se potkávají s děvčaty, všichni hezcí a vyšňoření; voní kadidlo, hraje hudba, celá vesnice zpívá, všichni zároveň vstávají a klekají, starosta i pacholek; máte celé drama u oltáře, máte kázání, kterému rozumíte, a tajemnou latinu, které nerozumíte. Vemte si, co ta neděle člověku dá a jak ho to sdružuje v jednomyslný kolektiv! Katolická mše, to je taková lidová slavnost; protestantism co do obřadů méně sváteční proniká víc všední dny. Církve vůbec mají vliv tím, že celý rok je nábožensky členěn a rámován: neděle a svátky – de facto svátky z dob pohanských a přírodní. Celý život člověka: církev je při jeho zrození, dospívání, manželství a smrti; všechno je posvěceno a vřazeno do vyššího řádu. Musíte uvážit, že lidé na takové dědině nic jiného neměli; jaké to bývalo veliké pouto! Obřady církevní, ale podobně i obřady jiné, vznikly v době, kdy lidé nečtli jako dnes, kdy byli negramotnou masou; a to trvalo až do devatenáctého století! Dnes čtou, mají divadla a koncerty, přednášky, mají kino a rádio pro oči a uši; mají spolky, sporty a politické strany, aby se shromažďovali. Místo služeb božích mají tlusté nedělní noviny; když si v nich listuji, často si říkám, toto má nahradit ty služby boží, které jsem znal z dětství?

Tož to se rozumí: sám postup dějin mění poslání církve. Církev vlastně převzala římské impérium a zachránila kus antické kultury; měla po tisíciletí monopol na školy a vzdělání; měla vyhrazenu celou službu humanitní, špitály a chudinství; udržovala mezi národy a potentáty jakou takou nejen Panevropu, ale jednotu světa; svými misiemi zastávala světovou činnost civilizační. V tom všem byl ohromný organizační, mezinárodní, univerzální program. Dnes se úkoly přesunuly do jiných rukou, státu. Církev nemohla podržet školy, přestala pěstit a kontrolovat vědu; i humanitní služby se ujal stát a jeho sociální zákonodárství; styky mezinárodní a kulturní přešly do rukou světských; vzájemnost hospodářská spojuje svět ve velkém, ať už dobře, nebo špatně. Vyjadřuju-li to formulí, že teokracie ustupuje demokracii, neznamená to, že náboženství ztrácí svůj význam a poslání. Církvím zůstává stále péče o duši, praktická péče mravní. Kdyby to duchovní dělali, byli by Ježíši nejblíže. V každé téměř rodině máte nějaký problém mravní; to dovést rozpoznat a posílit duši pod ním klesající, to by bylo povinností duchovního. Ale takový duchovní by musel znát lidi, musel by mít vlastní hluboké vnitřní zkušenosti – a kde vzít takových?

Ten vývoj se nedá zastavit: svět se krok za krokem posvětštil, postátnil, církev přestává být politickou a sociální mocí. A k tomu moderní kritičnost a vědeckost rozhlodávají dogmata a všecky teologie. Odsud ta náboženská krize ve všech církvích.

Úkol křesťanství, úkol církví je stejně veliký, ba větší, než byl po ty dva tisíce let: stát se opravdovým hlasatelem účinné lásky a buditelem duší. Jak to provádět, to si musí říci církve samy; již dnes a v budoucnosti náboženství bude individuálnější, bude odpovídat osobním duchovním potřebám lidí – nejsem prorokem, ale myslím, že jsem jedním z těch budoucích věřících. Svoboda vědy a bádání, intelektuální poctivost ve věcech náboženství, tolerance, toho potřebujeme; ale nepotřebujeme duchovní lhostejnosti, nýbrž víry, živé víry v něco vyššího, než jsme my, v něco velikého, vznešeného a věčného.

Mé potyčky s historiky – nu, dobrá. Já se pokládám také za filozofa historie. Už na gymnáziu mně vrtalo hlavou, budou-li muset kluci za milión let na gymnáziích odříkávat ty řady franckých králů a všech potentátů a jejich válek. Nejsou žádné jen tak dějiny; jsou jen dějiny něčeho; tedy dějiny matematiky, filozofie, umění a tak dále, dějiny třeba klobouku a bot, celé osvěty a už i vesmíru. Vždycky je něco, co se mění a vyvíjí; není žádný pohyb sám o sobě, je něco, co se pohybuje. Chtěl jsem tedy, aby mně historikové řekli, čeho dějiny píšou; jsou-li to dějiny státu, tedy co je to stát a jak ten dnešní stát vznikl z těch počátků minulých.

A dále: nejsem proti historii, ale proti historicismu; míním tím, že minulost není rozhodujícím argumentem, protože v minulosti je i dobré i zlé. Budu se tedy minulosti dovolávat jen v dobrém. Stejně není argumentem přítomnost a takzvaná modernost. Tyran i potlačený se může dovolávat práva historického. To, co bylo a že to bylo, je pohodlný argument pro reakcionáře; mne zajímá, jak vzniklo dobré a zlé, co bylo včera a co je dnes. Historie je magistra vitae, ale kolik historiků a kteří byli opravdovými magistry?

Záhřebský proces a po něm proces Friedjungův, to byl kus diplomacie; tím jsem se dostal do kampaně proti rakouskému zahraničnímu ministru Aehrenthalovi a do zahraniční politiky. To bylo tak: v Záhřebě postavili v roce devět na soud pro velezradu třiapadesát Charvátů, inteligentů i sedláků; maďarští agenti proti nim falšovali dokumenty. Šlo tu o šibenice. Měl jsem v Bosně i Charvátsku známé už od své kampaně proti Kállayovi a měl jsem tam dost žáků; přišli na mne, abych přijel do Záhřebu. Já do toho mnoho chuti neměl, bál jsem se, že mi to zabere mnoho času – nu, nakonec jsem do Záhřebu jel, byl jsem při procesu a potom jsem celý případ vyložil v parlamentě. Rozsudek byl zrušen.

Druhá věc byla s Friedjungem. Ten zase publikoval falešný dokument, který měl dokázat srbské rejdy proti Rakousku. Já viděl na první pohled, že dokument je podvržený; znal jsem přece ty lidi v Srbsku i Charvátsku a věděl jsem, oč usilovali a co podnikali. Přišel za mnou charvátský poslanec Supilo, že má důkazy, že za tím podvrhem jsou agenti zahraničního ministra a vyslanec Forgách. Mně to nestačilo, chtěl jsem všecko mít dopodrobna a na místě zjištěno; jel jsem tedy několikrát do Bělehradu – tam jsme našli i dírky na dveřích, na kterých ten dokument byl připíchnut, když jej fotografovali; prohlédl jsem si i Vasiće, který ten dokument zhotovil – zkrátka Friedjung svou při prohrál, a já jsem pokračoval v delegacích proti Aehrenthalovi. Od té doby jsem měl v Srbsku a Charvátsku přátele a pracoval jsem s nimi také za války. Při těch procesech jsem se také sblížil s panem Steedem, korespondentem Timesů pro Balkán a střední Evropu ve Vídni; to nám za války otevřelo sloupce Timesů.

Když jsem v roce desátém měl šedesáté narozeniny, byl banket a byly řeči; prý jsem na ty řeči odpověděl, že co jsem dělal dosud, bylo jen přípravou, ta pravá práce že je teprve přede mnou. To potom někteří pokládali za proroctví, co budu dělat ve válce. Kdepak prorokovat! Já jsem nevěděl, co mám na ty řeči povídat, a že nejsem hotov s prací, to jsem cítil…
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8gzjxyq204e3lqy67ivky8zp4ml91do</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Ben, Bijou, Blackie a Bibi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20134</id>
    <revision>
      <id>337658</id>
      <parentid>256071</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:37:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337658</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11478" sha1="n8jxtxlc2mfljbmsxeg6lrfabaptp2l" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | PŘEDCHOZÍ = Iris
  | DALŠÍ = Dášeňka čili Život štěněte/1
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Když se naplnil čas a ukázala se jistá znamení na nebi i na zemi, ohlásil jsem své fence Iris, že nebudu klásti překážek jejímu štěstí a že jí dám chotě, jaký je jí hoden; že ovšem žádám, aby bylo matrimonium rite consummatum, torus conjugalis, pater certus a zkrátka všechno v pořádku. Iris zavrtěla ocáskem, výrazně tím dávajíc najevo: Pane, staň se tvá vůle, ale honem!

Potom přišel ke mně jeden pán, chovatel cenou poctěného zvířete z dynastie hrubosrstých foxteriérů, jménem Bube von Plessberg, zapsaný pod č. 193 D.F.St.B. 12233, M.F.T. 371/II (totiž ten pejsek, ne ten pán), a zeptal se mne přísně, mám-li rodokmen. Přiznal jsem se, že ne, že můj dědeček byl sedlák; přes tento nedostatek rodokmenu uznal Irisku za vhodnou partii pro svého svěřence, chvále její světla, slechy, masku, běhy a jiné stránky její povahy. Nazítří přivedl urozeného ženicha a představil jej mé fence. Iris počala nadšeně lítat jako šíp, pokud si lze představit šíp chlupatý, kličkující a točící se dokolečka; bylo to vyzvání: Pojď, dvoř se mi, chytej, hoň; pojď, budeme si hrát na zelené louce; poletíme nekonečným prostorem, až se nám budou uši třepat; ach, jak jsi krásný, můj princi! Načež on (totiž ten pán, nikoliv ten pes) zabručel, že to nejde, že by se mu Bubík udýchal; pak sevřel vzpouzející se fenku mezi koleny a přitáhl k ní mladého manžela za obojek. Myslím, že Iris byla dotčena ve svých nejjemnějších citech, ale je to loajální pejsek; chovala se vzorně. Vidíš, to jsou takzvaná manželská pouta: mít hlavu sevřenu mezi koleny.

Pak začala ztrácet humor a chlupy; byla zahloubaná do sebe a chvílemi jí bylo špatně; olezlá, s těžkými boky a hřbetem kostnatým – To vypadám, člověče! Že jsem o tři roky starší? Ach, kde je mé mládí! Všecko je v tahu… i ten bílý, kudrnatý hoch s uchem černým jako uhel… Nato zoufale vzdychla a šla se nažrat. Jednoho dne zalezla do své boudy – je to místo hanby; zalézá do ní, jen když je bita a myslí si, že se jí stala křivda; tedy zalezla do boudy a nevynořila se z ní, ani když jsme nejsladšími hlasy volali kočku. Po několika hodinách přišly domácí ženské a zvěstovaly záříce – ženské při takových okolnostech vždycky září –, že máme štěňátka. Odhad jejich počtu kolísal mezi dvěma a čtrnácti, neboť Iris k nim nikoho nepustila; bylo jen vidět, že se tam hemží nějaké černé a bílé skvrny. Po dvou dnech se ukázalo, že jsou čtyři.

Kdybych byl včas měl nápad, abych po vzoru našich předků po denní práci těžkou rukou zapisoval do starého kancionálu důležité rodinné události, vypadala by tato kronika asi takto:

5. den: Už dovedou nejen pištět, ale také broukat, vrnět, kvičet a mlaskat. To černé přelezlo v boudě z kouta do kouta, hlasitě pištíc nad svou odvahou. Jinak leží na jedné hromádce nebo jsou přisáty k matčinu břichu, jež přitom našlapávají a hnětou předními tlapkami. Z toho je vidět moudrost přírody.

6. den: To černé vypadlo z boudy; dalo se to čekat, bylo příliš podnikavé. Bude to silný a statečný pes, neboť vřískalo přitom pronikavě jako zařezávané sele.

7. den: Počínají chápat rodinné vztahy: jedno odstrkuje druhé od matčiných struků.

9. den: Zdá se, že se perou.

10. den: To bílé s černým monoklem otevřelo levé oko.

11. den: Už jsou otevřeny všechny oči kromě jednoho. Proč mají tak veliké hlavy?

12. den: Mají bříška jako bubny. Ustavičně vypadávají z boudy, strašně křičíce. Hlasy mají mohutné. Ten s tříbarevnýma ušima zaštěkal!

14. den: Dnes jim Bubíkův pán kupíroval ocásky; nemohl jsem se na to dívat. Pak tam zůstaly ležet čtyři bílé ocásky, něžnější než dívčí malíček. Chtěl bych je schovat a později dát každému štěněti jeho ocásek na památku; ale bojím se, že by je sežrali. Nechám je zakopat. (Ty ocásky.)

15. den: Už dělají loužičky. Tím se začíná jejich samostatný život.

Byl bych takto mohl den po dni zaznamenávat jejich pokroky po stránce intelektuální a mravní: kdy počali štěkat a vrčet, vyskakovat z boudy, hopsat po schodech, honit se s hrozným rykem, do všeho kousat, do všeho strkat nos, vlézat do každé díry, spát na každém klíně a vůbec se chovat tak, jako se chovala štěňata už za časů moudrého krále Jiříka z Poděbrad.

Avšak zameškal jsem znamenat tento povlovný vývoj událostí, a tak se stalo, že jednoho božího dne ve mně vyvstala hrozná představa, že můj dům i zahrada jsou zaplaveny čtyřiceti čtyřmi tisíci štěňat: z každého kouta ryčel řev bratrské rvačky; z každé díry čouhala ježatá hlava štěkající chlapeckým diskantem nebo prchající ocásek; na každé nohavici při každém kroku mně visel hrozen vrčících a kousajících štěňat; každý člen domácnosti chodil s plnou náručí štěňat; v každém koši a hrnci, na každé utěrce, v každém střevíci a klobouku spala hromádka bílých a černých štěňat. Nebylo kam postavit nohu: buď se tam hemžilo štěně, nebo tam byla loužička; nejčastěji oboje. Nebylo možno se dopočítat; vzal jsem si všechny čtyři kusy do pokoje; když jsem je za půl minuty počítal, byla tam čtyři štěňata, ale pět loužiček. Říkám vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček. Věc by se měla vyzkoumat; myslím, že u temeniště všech řek (nebo aspoň těch velikých) je hájovna, kde hajný chová čubu (jmenuje se Dora, Flóra, Diana, Sylva či Amina) s devíti štěňaty.

První, kdo ustoupil před touto katastrofální záplavou štěňat, byla sama Iris, vyschlá jako lunt a s břichem do krvava vysátým; učila je sice veškerým psím předmětům, a to jednak povinným (pronásledovat, útočit, popadnout protivníka za týl, hrabat v záhonech, odnášet všechny předměty, hryzat všechno, co se nehýbe), jednak nepovinným (tančit, honit si ocásek, drápat se lidem na klín, prolézat plotem k sousedům atd.); ale když skončila své přednášky, uchýlila se do některého pokoje a zavřela se tam, vybíhajíc, jenom když některé z jejích čtyřiceti čtyř tisíc dětí zaječelo příliš zoufale. Nu, nic se nestalo; to se jenom Ben zakousl do ocásku Bibimu a Bibi se strašným nářkem a spíláním táhne vrčícího Bena po devadesáti devíti schodech střemhlav dolů; nebo Blackie strčil hlavu mezi tyčky a teď ji nemůže vyndat; nebo Bijou rozžvýkal drát elektrického vedení a dostal ránu; něco takového se totiž přihází každou osmdesátou šestou vteřinu. V takovém případě Iris přiběhne zvláštním starostlivým poklusem a olíže dotyčné dítě; dotyčné dítě pak zanaříká a zavrní a horempádem se přisaje k maminčinu knoflíku, který ještě pro tyto okamžiky útěchy uchoval poslední kapičku mléka. Avšak Blackie nestrpí, aby Bibi pil u maminky; vrhne se na něho s válečným rykem a vleče ho za tlapku pryč, čehož použije Ben a pověsí se Blackiemu na ucho. Tu se Iris honem vytratí a uchýlí se do svých komnat.

(Zajisté jste si všimli, že všichni ti čtyři chlapíci mají jméno od B; jsou totiž z druhého vrhu; podle kynologických pravidel dostávají psí generace jména podle abecedního pořádku. Už teď vymýšlím jména pro další vrhy; například až budeme u písmene Q, mám připravena jména Quido, Quasimodo, Quovadis, Quítek, Quentlík, Quíčala a Quap; ale největší starosti mi dělá písmeno Ch a Z.)

Na jednu osobu nesmím zapomenout; je to kočka. Okázale ignorovala radostnou událost v rodině; v prvních dnech svého mateřského nadšení a pýchy ji chtěla Iris přinutit, ano přinutit, aby se šla podívat na její dětičky; strkala ji čumákem do boudy, ale kočka s výrazem ošklivosti zamávala ocasem a vznešeně odcházela jako dáma, kterou by někdo nutil, aby se šla podívat k jeskynním lidem. Irisku to zřejmě zamrzelo. “Když nechceš, tak nech tak,” řekla, a od té doby ze msty vyžírala kočce její misku.

Pokud nás lidí se týče, byli jsme prostě osypáni všemi B; drápali se nám po nohou, vrhali se s největší rozkoší na naše nosy a zejména uši, učili se na nás přepadat a pronásledovat odpůrce nebo zakousnout se do šíje suponovaného nepřítele, totiž našich lýtek, cvičili se na našich prstech v hryzání a obírání kostiček, vysílali v noci hromadné deputace, že chtějí mlíčko s máčenou houskou, mrholili se nám po střevících, chtěli se chovat v náručí a na klíně, přičemž všichni na sebe bratrsky žárlili, což se ovšem skončilo obecnou rvačkou a randálem; kam se vrtli, spáchali nějakou škodu nebo hromádku, a když jsi, rozzuřen spravedlivým hněvem, popadl takového provinilce za límec a zvedl do výše, tu on vykulil oči tak nevinně a svěsil tlusté tlapičky s takovým výrazem, že… že… no, zkrátka, pak ti olízl nos, dostal hubičku a mohl zas ťapat za dalším dobrodružstvím. Někdy se stalo, že všech čtyřiačtyřicet tisíc B usnulo; tehdy jsme je s úzkostí chodili počítat, jsou-li všichni; obyčejně jeden chyběl a našel se teprve po dlouhém a horečném hledání spící v popelu, v koši s prádlem nebo v zahradním hydrantu.

Jednoho dne jsem svolal všechny B (jednoho jsem sevřel mezi koleny, dva jsem třímal v rukou a čtvrtý visel na mé kravatě) a ohlásil jsem jim: “Holoto mizerná, čerti, bando a neřádi, takhle to už dál nejde; já vás musím dát z domu. Opatřil jsem vám krásná místa; namluvil jsem čtyřem lidem, že jste nejmírnější a nejlíbeznější zvířátka pod sluncem; já už jsem s vámi za těch osm neděl zkusil dost, teď ať to hledí vydržet jiní.” Po těchto a jiných povzbuzujících proslovech jsem je poslal do světa. První šel černý rváč a násilník Blackie zároveň s darebou Bijou, co má ten černý monokl; pak šel poťouchlý Ben; poslední odešel zamračený a bručivý Bibi. Zůstali jsme sami. Bylo nám tak nějak smutno. Už nikdy, vzdychli jsme, raději už nikdy nechceme mít štěňata.

Tři dny byla fenka Iris smutná; jednak hledala děti, jednak se styděla, že je tak vychudlá a vypelichaná. Pak na ní vyrazily nové bílé vlásky; tu přišla rozkošně se vrtíc, skočila mi na klín a něco mně šeptala do ucha. Bylo to: “Člověče, já už nejsem maminka, já jsem zase malá holčička; hoď mně kamínek, já si zase budu hrát.”
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>n8jxtxlc2mfljbmsxeg6lrfabaptp2l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20139</id>
    <revision>
      <id>337659</id>
      <parentid>335251</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:37:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337659</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9319" sha1="10f5o65m3sjfaina3x1p6ou1elyua6p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Dášeňka čili Život štěněte/4
  | PŘEDCHOZÍ = Dášeňka čili Život štěněte/3
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>10f5o65m3sjfaina3x1p6ou1elyua6p</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337661</id>
      <parentid>337659</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:39:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Reaperman|Reaperman]]“</comment>
      <origin>335251</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9205" sha1="p50lyvmlaoqer1fd35lm5986npvhkfl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 4
  | PŘEDCHOZÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p50lyvmlaoqer1fd35lm5986npvhkfl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Jak se fotografuje štěně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20140</id>
    <revision>
      <id>337660</id>
      <parentid>225344</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:38:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337660</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3913" sha1="cr1n1wnyw1934xlm753v1ho755qrzk6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Jak se fotografuje štěně
  | PŘEDCHOZÍ = Dášeňka čili Život štěněte/4
  | DALŠÍ = Pohádka o psím ocásku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se fotografuje štěně
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Řeknu to rovnou: špatně; a vyžaduje to krajní trpělivosti od štěněte i od fotografa.

Dejme tomu, slunce zasvítí na dojemnou scénu štěněte žeroucího z misky. Člověk se tryskem řítí pro fotografický aparát, aby zvěčnil tento působivý výjev ze života štěněte. Nežli se vrátí s aparátem, je miska ovšem prázdná. “Honem, nalejte Dášeňce ještě jednu misku mlíčka,” káže fotograf a s náležitou odbornou rychlostí nařídí expozici a zaostří objektiv, zatímco se Dášeňka hrdinně dává do druhé misky. “Tak, teď je to pěkné,” vydechne fotograf, a v tu chvíli zjistí, že zapomněl dát do aparátu film. Než jej tam vloží, sežere Dášeňka druhou misku mléka. “Dejte jí ještě jednou,” káže fotografující člověk a honem zaostřuje. Jenže Dášeňka si vezme dohlavy, že už nebude a nebude žrát. A že prý ne. Marné jí domlouvat. Marné jí strkat nosánek do mléka. Nechce, a basta. S povzdechem odnáší fotograf svůj aparát domů; a Dášeňka, vědoma si svého vítězství, jde nyní spořádat třetí porci mlíčka.

Dobrá, podruhé už je člověk lépe připraven a má nabitý aparát po ruce. Sláva, teď si Dášeňka ve svém rejdění na chvilku sedla; teď honem zaostřit, – a v ten okamžik, kdy stiskneš spoušť, štěně sebou mrskne a je totam. Pokaždé sebou mrskne, když cvakne spoušť, a odletí rychlostí jednoho metru za setinu vteřiny.

Tak takhle to nejde, musí se na to jinak. Zatímco fotograf zaostřuje, postaví se dva bližní k Dášeňce a povídají jí pohádky, aby vydržela hačat. Ale Dášeňka nemá zrovna chuť na pohádky, nýbrž chce honit mámu. Nebo jí je horko na sluníčku a začne fňukat. Nebo v rozhodném okamžiku hodí hlavou s takovou rychlostí, že se na desce místo bílého štěněte ukáže bílá čmouha. Když takto zkazila desku, uklidní se Dášeňka a sedí jako pecka.

Zkusili jsme ji přinutit mírným výpraskem, aby pět vteřin poseděla: vzpouzela se jako posedlá. Podpláceli jsme ji kousíčkem masa: slupla je a hrnula se za dalším soustem s takovou čilostí, že to zas nešlo. Ono to vůbec nešlo. Pánové, spíš se dá fotografovat pád do propasti nebo blesk na nebi než život štěněte. Říkám vám to proto, abyste dovedli ocenit těch několik obrázků, které se podivuhodnou náhodou nepokazily. Bylo k tomu třeba takového štístka jako k tomu, aby člověk našel v uhláku diamant jako pěst. Já jsem takový diamant sic nenašel, ale musí to být příjemné překvapení.

Na té fotografické páračce je nejzajímavější, když se takové štěně vyvíjí (myslím v černé komoře ve vývojce). To nejdříve vyleze černý čumáček, pak se zalesknou černé oči, načež se ukážou černé slechy; ale nos, jak se na pejska sluší, vykoukne z obrázku první.

Zkrátka, máte-li fotografický aparát, pořiďte si k němu štěně; máte-li štěně, pořiďte si k němu fotografický aparát, a pak zkuste své štěstí. Je to napínavé, napínavější než lov na plachou zebru nebo tygra bengálského. A více vám už o tom neřeknu: přesvědčte se sami.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cr1n1wnyw1934xlm753v1ho755qrzk6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Actuarii</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24094</id>
    <revision>
      <id>337210</id>
      <parentid>314981</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:13:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337210</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1166" sha1="4dt9p79fyyxy8wo58gqzrnax4lntqq3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Actuarii
| PŘEDCHOZÍ = Actuarie
| DALŠÍ = Actuarius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Actuarii
| AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;153. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n168/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Actuarii: 1) A.''' sluli u Římanů rychlopisci, kteří psali řeči pronesené v senátu nebo veřejných shromážděních (Suet. Iul. 55). Viz též [[../Acta populi|''Acta diurna'']]{{Redakční poznámka|''Podle Oprav na konci I. dílu'': 153 str., 2. sl., 31 řád. zdola, místo ''diurna'' čti ''populi''. ([http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n1018/mode/1up ''dostupné online''])}}. – '''2)''' Za dob císařů římských úředníci, kteří obstarávali potravní zásoby pro vojsko, přijímajíce je od dodavatelů a rozdělujíce je mezi vojsko. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]''
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném|Actuarii]]</text>
      <sha1>4dt9p79fyyxy8wo58gqzrnax4lntqq3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Acta senatus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24106</id>
    <revision>
      <id>337206</id>
      <parentid>314942</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:09:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337206</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1602" sha1="3taqyrzjepord78k9520by105tionqj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Acta senatus
| PŘEDCHOZÍ = Acta Sanctorum (hinduismus)
| DALŠÍ = Actaea
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Acta senatus
| AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;146. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n162/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Acta senatus''' [ak-], {{Prostrkaně|protokoly senátu římského}}. C. Iulius Caesar nařídil za svého prvního konsulátu r. 695 a. u. c., 59 př. Kr., aby jednání (protokoly) senátu byla uveřejňována. Od doby Caesarovy zařízení to trvalo po celou dobu císařství, ale uveřejňování dalo se jen v případech málokterých, neboť již Augustus zakázal uveřejňovati je. – Sepsání protokolů obstarávali s počátku konsulové, později zvláštní kommisse skládající se z několika senátorů, konečně byl k tomu ustanoven zvláštní úředník zvaný ''curator actorum senatus'', od doby Hadriánovy jen ''ab actis senatus''. Byl to úřad, jak z nápisů patrno, mezi quaesturou a aedilitou (po připadě tribunátem), bezpochyby roční. – '''A. s.''' každého roku byla od quaestorů v roční svazky spořádána a ve státním archivě (tabularium) uložena. Zlomky a zprávy o '''a'''-tech '''s.''' u Hübnera. Srv. [[../Acta populi|{{Prostrkaně|acta populi}}]]. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>3taqyrzjepord78k9520by105tionqj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Affirmatores</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24207</id>
    <revision>
      <id>337284</id>
      <parentid>315847</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:37:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337284</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="920" sha1="2aw9tlxglue7tdtmqia28xzvba73vv9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Affirmatores
| PŘEDCHOZÍ = Affirmativní (pojmy)
| DALŠÍ = Affirmovati
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Affirmatores
| AUTOR = [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;325. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n346/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Affirmatores''' (lat.), dle římsk. práva osoby, které dosvědčily úřadu, že navržený poručník jest způsobilým k úřadu naň vznesenému; oni stáli za škodu poručníkem způsobenou, když tento ji nahraditi nemohl (tedy podpůrně), rovněž jako ''nominatores'', totiž ti, kteří poručníka úřadu byli navrhli. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>2aw9tlxglue7tdtmqia28xzvba73vv9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Agnice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24234</id>
    <revision>
      <id>337287</id>
      <parentid>316146</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:42:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337287</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2222" sha1="1w9jzudr9rl10potph68yig9glj0p8c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Agnice
| PŘEDCHOZÍ = Agni (mytologie)
| DALŠÍ = Agnitio
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Agnice
| AUTOR = [[Autor:Josef Čermák|Josef Čermák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;452–453. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n484/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Agnice''' (lat. ''agnitio''), v soukromém právu římském úkon, jímž strana hlásila se u soudního magistrátu k dědické posloupnosti dle práva praetorského. Dědictví dle práva praetorského nebylo lze nabyti jinak než '''a'''-cí, nikoli pouhým počínáním si jako dědic (''gestio pro herede''). Důvody '''a.''' byly tytéž jako při přihlášení se dle práva civilního. Buď totiž jest to zákonná posloupnost, jak ustanovena ediktem praetorským, buď závěť vyhovující pouze požadavkům ediktu, aneb konečné porušení dílu povinného, jak je stanovil praetorský edikt. '''A'''-ci bylo vykonati v určité době, totiž do roka (''annus utilis'') pro příbuzné v linii vzestupné i sestupné, nebo do 100 dní (''centum dies utiles'') pro všechny jiné agnoscenty. '''A.''' děla se původné zajisté na soudě (''pro tribunali'') a osobně. Avšak později vykonávána v případech pravidelných (''bonorum possessio edictalis'') i mimo soud (''de plano'') a též zástupcem, a jen mimořádně (''bonorum possessio decretalis'') na soudě. Je-li '''a.''' odůvodněna, udílí praetor agnoscentům ''possessio bonorum'', držení dědictví. Nevydají-li osoby třetí, jež pozůstalostní věci drží, věci ty dědicům dobrovolně, propůjčuje praetor agnoscentům právní prostředek, ''interdictum quorum bonorum'', jímž držení věcí těch soudně si zjednati mohou. V pozdější době mohli agnoscenti žalovati o vydání pozůstalosti obyčejnou žalobou dědickou, do jejíž formule vsunuta fikce, že agnoscent jest pravým dědicem (''heres''). Žaloba ta zvána ''hereditatis petitio possessoria''. ''[[Autor:Josef Čermák|Čk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>1w9jzudr9rl10potph68yig9glj0p8c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Assertor</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24289</id>
    <revision>
      <id>337657</id>
      <parentid>318629</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:37:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337657</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="939" sha1="j38ue7mtjsuy0tzrj1l1ttyit8nylb4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Assertor
| PŘEDCHOZÍ = Assertio
| DALŠÍ = Assertorická přisaha
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Assertor
| AUTOR = [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;905. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n983/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Assertor''' (''in libertatem''), zástupce, kterého si dle římského práva zvolil otrok domáhající se před soudem uznání svobody; byla to jedna z výjimek, za kterých se připouštělo zastupováni ve sporu, a sice zde v zájmu svobody osobní, »pro libertate«, což se dálo proto, že osoba za otroka pokládaná sama před soudem jednati nemohla. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>j38ue7mtjsuy0tzrj1l1ttyit8nylb4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Auctor</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24297</id>
    <revision>
      <id>337669</id>
      <parentid>318668</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T10:23:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337669</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1727" sha1="r9guerks5bmokyifygkpqisguoigxoi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Auctor
| PŘEDCHOZÍ = Auct.
| DALŠÍ = Auctor vetus de beneficiis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Auctor
| AUTOR = [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;1010. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1073/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Auctor''': '''1) A.''', osoba, od níž oprávněný odvozuje nárok svůj a na jejíž právu existence oprávnění jeho závisí; a sice buď tak, že kdosi právo své na jiného převedl neobmezeně tak, jak mu samému přislušelo, anebo že ze svého práva osobě třetí oprávnění jiné, co do objemu neb obsahu skrovnější, zřídil ({{Prostrkaně|derivativní}} nebo {{Prostrkaně|konstituční způsob nabývací}}). – '''2) A.''' ''legis'' zvána ve starém Římě osoba nebo korporace (na př. senát), která svým vlivem podporovala návrh zákona před shromážděním národním a jemu průchod zjednávala. (To byl asi pozdější význam rčení ''patres auctores legi fiunt''; viz [[../Auctoritas|{{Prostrkaně|Auctoritas patrum}}]].) Kdo řečnil v tom úmyslu, aby byl návrh přijat, slul ''suasor legis'', odpůrce jeho ''disuasor legis''. – '''3) A'''-es čili ''conditores juris'' sluli v římském právu právníci prvního řádu, jejichž výrokům, pokud se týkaly výkladu sporných ustanovení právních, přikládána platnost zákonů; byli to pravidelně mužové, jimž uděleno ''ius respondendi''. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>r9guerks5bmokyifygkpqisguoigxoi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Antinomie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24308</id>
    <revision>
      <id>337554</id>
      <parentid>318396</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:38:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337554</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3876" sha1="bbmy7wmnn8txd80zykbj94bgzxmvonq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Antinomie
| PŘEDCHOZÍ = d’Antine
| DALŠÍ = Antinomismus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Antinomie
| AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]], [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;464–465. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n505/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Antinomie
}}

{{Forma|proza}}
'''Antinomie''' (z řec.) '''1) A.''' ve filos. {{Prostrkaně|protizákonnost}}; rozpor nebo neshoda v zákoně, srážka dvou zákonných určení sobě odporujících (kollise); protizákoní či protivětí jakožto dvojice vět, které sobě protivné a přece na pohled správně dokázány jsou, nebo z důvodů jiných stejnou platnost míti si osobují. Proti jedné větě stojí tu čirý zápor její; prvá sluje {{Prostrkaně|položka}}, {{Prostrkaně|klad}} (thesis), druhá pak {{Prostrkaně|protiklad}} (antithesis), na příklad: »Velryba jest ryba« — »Velryba není ryba«. Případy antinomické znamenáme v životě obecném, při hádkách všeho druhu, v nárocích právních, v jednání soudním a vůbec všude, kde dvě strany proti sobě vystupují majíce každá svoji věc za pravou a ji nějak dokazujíce. Aby však dvě věty »A jest B« i »A není B« byly současně pravdivé, jest přímysl zhola nemožný a obsahuje nejdrsnější spor, jehož nesneseme. Jej odstraniti, sluje '''a'''-ii rozřešiti. Rozřešení '''a.''' může předně se státi, ukáže-li se, že žádná strana nemá pravdu; obě věty jsou křivé, a spor v '''a'''-ii se rozplyne. Nebo ukáže se, že jen jedna strana má pravdu, důkaz její za správný shledán, kdežto na druhé straně vady v důkaze proukázány byly; tato strana se odmítá, a tudíž spor odstraněn. Konečně možno někdy ukázati, že výroky sobě odporující ani se netýkají jednoho a téhož podmětu, že za jeho známkou skrývají se významy dva; tak jednou vyslovuje se něco o A, po druhé však o A’, totiž o ničem zcela jiném; a tenkráte mohou obě věty »A jest B« i »A’ není B« vedlé sebe obstáti, '''a.''' zmizí, spor byl jen zdánlivý (dialektický). Jest mnoho záhad, kterých rozřešiti se nám posud nepodařilo, ale přece tak naléhavých, že jich naprosto od sebe odmítnouti nemůžeme a o jejich látce přece nějaký náhled si tvoříme. Jiní však utvoří si náhled zrovna opačný, čímžto mezi oběma vzniká '''a.''' Zejména tak se děje v nejvyšších otázkách filosofických, které se týkají celku světového, jeho velikosti a trvání, přírody, hmoty a ducha, volnosti a nutnosti, nejvyšší bytosti a&amp;nbsp;p. Kant nejčelnější z nich rozvrhl ve čtyři příhrady a pojednává o nich v Kritice čistého rozumu. Z rozumu samého prý vyplývají thesy i antithesy, odkudž název {{Prostrkaně|antithetika čistého rozumu}}, vrcholní a nejobsažnější to čásť dotčeného díla Kantova. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]''

'''2) A.''' zove se také neodstranitelný odpor v ustanoveních téhož zákona nebo v ustanoveních několika zákonů vydaných touže dobou. Naskytne-li se kde '''a.''', dlužno případ dotčený rešiti, jako by zde nebylo žádného z ustanovení sobě odporujících. Takových '''a'''-ii se nalézá v Iustiniánově sbírce římského prává více; v právech moderních se '''a.''' skorem ani nevyskytují následkem poměrně pečlivého a dokonalého přehlížení při vydávání zákonův a následkem všeobecnosti právních předpisů. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Cizí slova v Ottově slovníku naučném|Antinomie]]
[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Antinomie]]</text>
      <sha1>bbmy7wmnn8txd80zykbj94bgzxmvonq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Anteiustinianeum ius</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24311</id>
    <revision>
      <id>337490</id>
      <parentid>318390</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:11:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337490</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="991" sha1="8ykvbf3nccti4qk0y50203wzwszid01" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Anteiustinianeum ius
| PŘEDCHOZÍ = Ante chinus
| DALŠÍ = Antenagium
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Anteiustinianeum ius
| AUTOR = [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;429. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n465/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Anteiustinianeum ius''' (lat.), {{Prostrkaně|právo přediustiniánské}}, čímž rozumívá se pouze to právo z doby před Iustiniánem, které nebylo pojato v jeho sbírku; dále nazývaly se tak souborně sbírky právní před Iustiniánem pořádané. Souborné vydání práva přediust. pořídil E. Huschke v díle »''Iurisprudentiae anteiustinianeae quae supersunt''«, 4. vyd. r. 1879. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>8ykvbf3nccti4qk0y50203wzwszid01</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambitus (římské právo)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24314</id>
    <revision>
      <id>337376</id>
      <parentid>318338</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:11:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337376</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="877" sha1="bxwpn7ssb2lhmdjbyqapb1r1fr8zoj3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambitus (římské právo)
| PŘEDCHOZÍ = Ambitus
| DALŠÍ = Ambleteuse
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambitus (římské právo)
| AUTOR = [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;85. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n101/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambitus''': 1. V řím. právu prostora mezi jednotlivými staveními, XII. deskami stanovená, kteráž obnášela původně 2½, později 15 řím. stop. – 2. {{Prostrkaně|Vkoupení}} se v úřad, zločin vetření se v úřad dary neb podobnými prostředky nezákonnými. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>bxwpn7ssb2lhmdjbyqapb1r1fr8zoj3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Annona</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24316</id>
    <revision>
      <id>337442</id>
      <parentid>318378</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:39:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337442</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2214" sha1="m2yzehcepen79aiti0m0obskf54h6th" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Annona
| PŘEDCHOZÍ = Annona (Anona)
| DALŠÍ = Annonay
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Annona
| AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]], [[Autor:František Kropsbauer|František Kropsbauer]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;412. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n449/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Annona''' (lat. ''annus'', rok): '''1) A.''', roční výtěžek z něčeho, úroda zvl. obilí, pak obilí, trh obilní, ceny obilí a potravin, konečně obrazně bohyně zásob obilí na trhu a cen jeho. V literatuře ovšem jméno této bohyně se nevyskytuje, za to však často bývá jmenována na nápisech a zobrazována na mincích římských císařů a na olověných známkách obilních (''tesserae frumentariae''). Na starších mincích bývá '''A.''' zobrazována spolu s Cererou a charakterisována rohem hojnosti, jejž drží v ruce, měrou obilní (''modius'') a přední částí lodi (vztahem na dovoz obilí z provincií zámořských); na mincích pozdějších zobrazována bývá samotná v typu podobném typu Cereřinu s rozličnými attributy (drží v ruce klasy neb kotvu, veslo, roh hojnosti atd.). Na mincích některých císařů římských jest pouhý modius jejím symbolem. Sochy bohyně '''A'''-ny se nám nezachovaly. Srov. Philologus. 1888, str. 570. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]''

'''2) A.''' byl nazýván zvláštní poplatek v plodinách odváděný, vzniklý za úpadku republiky římské a na počátku nového císařství, jejž odváděli italští držitelé pozemků vyjímajíc okršlek města Říma. Následkem toho rozeznávalo se mezi ''Italia annonaria''; krajinou italskou, poplatku tomu podrobenou, a ''Italia urbicaria'', okres města (totiž Říma). Za Diokletiána byla Itálie ohledně daní a dávek úplně na roveň postavena provinciím, tak že rozdíl ten zcela vymizel. ''[[Autor:František Kropsbauer|Kr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>m2yzehcepen79aiti0m0obskf54h6th</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Atinia lex</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24321</id>
    <revision>
      <id>337666</id>
      <parentid>318664</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:52:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337666</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="535" sha1="e1rygwzgd6m6iqfb4nr8dbey9rwjr2g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Atinia lex
| PŘEDCHOZÍ = Atina
| DALŠÍ = Atitlan
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Atinia lex
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;981. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1043/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Atinia lex''' viz [[../Furtum|{{Prostrkaně|Furtum}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>e1rygwzgd6m6iqfb4nr8dbey9rwjr2g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Arrogace</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24322</id>
    <revision>
      <id>337575</id>
      <parentid>318575</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:16:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337575</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="585" sha1="r6m19aqoczk2ov4zi6gkkp5p6wpxegh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Arrogace
| PŘEDCHOZÍ = Arroba
| DALŠÍ = Arrogance
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Arrogace
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;786. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n859/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Arrogace''' (lat. ''arrogatio''), též {{Prostrkaně|adrogace}}, viz [[../Adopce|{{Prostrkaně|Adopce}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>r6m19aqoczk2ov4zi6gkkp5p6wpxegh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aukce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25533</id>
    <revision>
      <id>337670</id>
      <parentid>318688</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T10:26:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337670</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="519" sha1="639jyarav761uduy9qejt03hpfcmdl6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aukce
| PŘEDCHOZÍ = Aujezd, Aujezdl
| DALŠÍ = Aul
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aukce
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;1045. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1107/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aukce''' viz [[../Dražba|{{Prostrkaně|Dražba}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>639jyarav761uduy9qejt03hpfcmdl6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Antiferna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25633</id>
    <revision>
      <id>337505</id>
      <parentid>318393</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:28:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337505</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="560" sha1="aj01mfjqv17pmbub2sjeph5u37a2axi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Antiferna
| PŘEDCHOZÍ = Antifermentativa
| DALŠÍ = Antifilo
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Antiferna
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;451. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n487/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Antiferna''' viz [[../Donatio|{{Prostrkaně|Donatio proper nuptias}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>aj01mfjqv17pmbub2sjeph5u37a2axi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Demokracie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26391</id>
    <revision>
      <id>337297</id>
      <parentid>320607</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:03:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337297</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3338" sha1="2k478cx686sh6xuf1nube2abdaioe1q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Demokracie
| PŘEDCHOZÍ = Démokedes
| DALŠÍ = Demokrat
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Demokracie
| AUTOR = [[Autor:Jiří Pražák|Jiří Pražák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. s.&amp;nbsp;280. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni11ottogoog#page/n306/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Demokracie
}}

{{Forma|proza}}
'''Demokracie''' (z řec. ''{{Cizojazyčně|grc|δημοκρατία}}'' = {{Prostrkaně|vláda lidu}}) jest státní forma, jejíž podstata záleží v tom, že moc vládní drží {{Prostrkaně|celý národ}} sám, nikoliv jednotlivec (jako v monarchii) nebo některá vynikající třída (jako v aristokracii). '''D'''-ii dělíme opět na ryzou neb {{Prostrkaně|absolutní}}, kdež národ přímo osobně se súčastnuje ve výkonu vlády, a na nepřímou nebo {{Prostrkaně|repraesentativní}}, ve které lid vykonává vládu zástupci ze svého středu zvolenými; při této ovšem záleží velmi na upravení řádu volebního, na jehož základě jediné lze posouditi, v jaké míře v tom kterém státě princip '''d.''' jest proveden, poněvadž všeobecné hlasovací právo bez veškerých rozdílů stavu, majetku, pohlaví, stáří atd. i nejhorlivějším přívržencům '''d.''' vždy zůstane nedostižným ideálem. Užívajíce nyní slova '''d.''' nemyslíme nijak na zvrhlou jakousi formu zřízení republikánského, jak činil Aristoteles, nazývaje '''d'''-cií onu odrůdu lidovlády (politeia), kdež ti, jimž svěřena nejvyšší moc, hledí jí vykořisťovati ve prospěch svůj osobní; vysvětlujeť se ono starší názvosloví tím, že Aristoteles vůbec při každé státní formě pro zvrhlé její odrůdy měl pojmenování zvláštní. Ačkoli dle toho, co bylo svrchu pověděno, o '''d'''-cii vlastně mluviti lze toliko při zřízení republikánském, nazývají přece mnozí i v monarchii demokratickým onen směr, jenž přeje co možná rozsáhlému vlivu širších vrstev lidu na upravování záležitostí veřejných, a tvoří pak pravidelně demokraté nejkrajnější křídlo strany liberální. V pravdě však jest souvislost snah liberálních a demokratických toliko částečná, pokud totiž oba tyto směry domáhají se rozšíření svobody {{Prostrkaně|politické}}, t. j. co možno rozsáhlého positivního účastenství lidu ve vládě; naproti tomu neprospívá '''d.''' nijak svobodě {{Prostrkaně|individuální}}, t. j. co možno volnému pohybování se jednotlivce ve vlastním jeho oboru, nýbrž vede spíše naopak k valnému obmezování svobody jednotlivcovy mocí státní, což zejména zří se v programech {{Prostrkaně|sociálních demokratů}}, které s liberální naukou jsou v přímém odporu, hlásajíce i zrušení soukromého vlastnictví ve prospěch všemohoucnosti moci státní. Ostatně nesmí se vždy z pojmenování stran v jednotlivých oblastech souditi na určitý, tomu odpovídající směr politický, čímž zejména se vysvětluje, že v Sev. Americe právě strana poněkud konservativně zbarvená nese název strany demokratické. ''[[Autor:Jiří Pražák|Pžk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>2k478cx686sh6xuf1nube2abdaioe1q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kalendář Zlaté Prahy/1894/* * *</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26554</id>
    <revision>
      <id>337289</id>
      <parentid>245801</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:44:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337289</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1142" sha1="2q94wfhw9edoqm6u9puw4sglu8uumm0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Kalendář Zlaté Prahy 1894
  | PŘEDCHOZÍ = Dítě
  | ČÁST = * * *
  | DALŠÍ = Skizza z městského parku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = 
* * *
  | AUTOR = [[Autor:Josef Svatopluk Machar|Josef Svatopluk Machar]]
  | ZDROJ = ''[[Kalendář Zlaté Prahy]].'' Praha : J. Otto, 1894. s.&amp;nbsp;98.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11703380}}
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Pêle–Mêle/Je jakýs klavír|Je jakýs klavír]] – verze ze sbírky ''Pêle–Mêle''
}}

&lt;poem&gt;
Je jakýs klavír duše básníka,
na kterém hraje Osud neznámý;
prst jeho se jen kláves dotýká
a z vnitřku hřmí to tonů vlnami.

Ach mládí, láska, krása, otčina
šum stromů… ach ty známé melodie…
a Osud je vždy znovu začíná
a vždycky v nové variace vije…

Na klavír můj si Osud sed’,
jak bez dozoru kýs kluk rozpustilý,
a potměšile celé víko zved’
a do kláves bít začal ze vší síly.

A každičký ten dlaní jeho ráz
vždy na tré kláves padá do týchž míst —
ó verše mé, já slyším dunět z vás
jen vztek, jen bolest a jen nenávist!
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>2q94wfhw9edoqm6u9puw4sglu8uumm0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Anonymní udání</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28616</id>
    <revision>
      <id>337455</id>
      <parentid>318384</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:55:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337455</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="585" sha1="sko6ill4vxv9rad054wkg4mkh31f1t8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Anonymní udání
| PŘEDCHOZÍ = Anonymní společnost
| DALŠÍ = Anonymus regis Belae notarius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Anonymní udání
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;421. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n457/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Anonymní udání''' viz [[../Udání|{{Prostrkaně|Udání}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>sko6ill4vxv9rad054wkg4mkh31f1t8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ahlmann</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28750</id>
    <revision>
      <id>337296</id>
      <parentid>316341</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:01:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337296</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1359" sha1="hehytitwgz5kfjl6o4siejqhsae0q3t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ahlmann
  | PŘEDCHOZÍ = Ahlí
  | DALŠÍ = Ahlquist
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ahlmann
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;486. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n518/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ahlmann''' {{Prostrkaně|Nicolai}} (*1809), zástupce Dánů v německých sborech zákonodárných, odebral se roku 1866 se 47 jinými vyslanci severního Šlesviku do Berlína, podati králi pruskému adressu, opatřenou 17.100 podpisy, aby provedeno bylo hlasování nařízené mírem pražským. Deputace, jejíž zvoleným mluvčím byl '''A.''', nebyla předpuštěna, a podobně vedlo se mu, když roku 1869 přinesl novou adressu se 27.000 podpisy. Od r. 1867 byl '''A.''' zvolen poslancem na říšský sněm severoněmecký, kdež statečně hájil dánské národnosti sev. Šlesviku a žádal hlasování lidu. Do pruského sněmu býval pravidelně volen, ale jeho mandát prohlášen pokaždé za neplatný, protože '''A.''' nechtěl bez ohrazení přísahati na pruskou ústavu. Roku 1875 vzdav se politické činnosti přestěhoval se do království dánského.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>hehytitwgz5kfjl6o4siejqhsae0q3t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Abolitionisté</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28791</id>
    <revision>
      <id>337198</id>
      <parentid>314338</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T11:59:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337198</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2695" sha1="1po4ltnleniirqohs36jxro6li5jp78" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Abolitionisté
| PŘEDCHOZÍ = Abolitio
| DALŠÍ = Abolla
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Abolitionisté
| AUTOR = [[Autor:Josef Trakal|Josef Trakal]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;72. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n88/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Abolicionismus
}}

{{Forma|proza}}
'''Abolitionisté''' sluli přívrženci snah po zrušení otroctví a otrokářství. Snahy ty objevují se v XVIII. stol. u francouzských nár. hospodářů a filosofů Turgota, Montesquieua, Condorceta a j. a v téže době i v Anglii, kde utvořila se jimi zvláštní politická strana. Mezi jinými agitovali tu horlivě proti obchodu s černochy William Pitt, Clarkson, Wilberforce, Fox atd. Vláda anglická vydala konečně r. 1807 ''abolition act of slavery'', kterouž zrušila otroctví ve svých koloniích, a slíbila, že přičiní se, aby i ostatní mocnosti tak učinily. To se jí také podařilo na kongressu vídeňském r. 1815. – V Sev. Americe sestoupila se r. 1775 ve Filadelfii t. zv.Pennsylvánská společnost '''a.'''-tů pod předsednictvím Benj. Franklina, a podobné společnosti tvořily se po r. 1785 i v jiných státech sev.-amerických. R. 1790 svolil sice kongress k návrhu Franklinovu, aby se zrušilo africké otrokářství, ale odročil věc až k r. 1808. Potom agitace '''a.'''-tů poněkud ochabla, až opět v létech třicátých po uzavření t. zv. kompromissu missourského k vymezení otrokářství mezi státy severními vystupují opět '''a.''' (William Lloyd. Garisson, Benjamin Lundy) zvláště proti opětnému uzákonění otroctví v státech jižních. Agitace vedena byla časopisem »The Liberator« (1830 Boston), tendenčními romány (Oncle Tom od Harriety Beecher-Stoweové) a různými společnostmi zvanými »Antislavery society«, které se pak na společném sjezdě ve Filadelfii r. 1833 v »American antislavery society« sloučily. Obě strany zápasily tvrdošíjně i na půdě parlamentární. Ve válce r. 1861 stáli '''a.''' na straně Unie a k jich podnětu bylo vydáno emancipační provolání Lincolnovo r. 1862, jímž osvobození otroků v státech jižních prohlášeno. Když potom 13. amendementem k ústavě ze dne 18. pros. 1865 otroctví v obvodu celé Unie. i formálně zrušeno bylo, ustupuje strana '''a.'''-tů úplně do pozadí. Srv. Friedr. Kapp, Geschichte der Sklaverei in den Verein. Staaten von Amerika (Hamb. 1861). ''[[Autor:Josef Trakal|Tkl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>1po4ltnleniirqohs36jxro6li5jp78</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Asmodéus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29559</id>
    <revision>
      <id>337656</id>
      <parentid>318626</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:24:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337656</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1004" sha1="7iemmddgumb6ol8271v9v9fq3bq19qy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Asmodéus
  | PŘEDCHOZÍ = Asmizáde
  | DALŠÍ = As-moll
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Asmodéus
  | AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;884. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n963/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Asmodeus
}}

{{Forma|proza}}
'''Asmodéus''' ({{Prostrkaně|Asmodí}}), jméno démona vyskytující se v knize Tobiášově a v pozdější židovské literatuře. V knize Tobiášově dí se o něm, že zabil 7 mužů, s nimiž Sara, dcera Ragnelova, byla zasnoubena. V talmúdu báječně líčí se jako dobrodružný smilník a jako král všech démonů, jehož se Šalomoun zmocnil, který však odstraniv na nějaký čas tohoto, místo něho prý panoval. [[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>7iemmddgumb6ol8271v9v9fq3bq19qy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Agilità</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29569</id>
    <revision>
      <id>337285</id>
      <parentid>316090</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:40:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337285</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="570" sha1="dnwsr2fu1w807mw754xq9cyz38fergh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Agilità
  | PŘEDCHOZÍ = Agilita
  | DALŠÍ = Agilní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Agilità
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;446. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n478/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Agilità''' ital., franc. ''agilité'', lehkost, veselost v přednášení hud. skladeb.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>dnwsr2fu1w807mw754xq9cyz38fergh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Krátká příručka hornolužické srbštiny/Souhlásky — Sobuzynki</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29850</id>
    <revision>
      <id>337340</id>
      <parentid>227373</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:21:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337340</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10076" sha1="ph6kq5620o558jzifplpordruaryg7e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Krátká příručka hornolužické srbštiny
  | ČÁST = Souhlásky — Sobuzynki
  | PŘEDCHOZÍ = Samohlásky — Samozynki
  | DALŠÍ = Dělení slov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Souhlásky — Sobuzynki
  | AUTOR = [[Autor:Josef Páta|Josef Páta]]
  | ZDROJ = PÁTA, Josef, Dr. ''Krátká příručka hornolužické srbštiny.'' Praha: Českolužický spolek, 1920
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9d8cd820-c69b-11e2-b6da-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1920
  | LICENCE = PD old 70
}}

1. Souhlásky '''b''', '''c''', '''č''', '''d''', '''j''', '''k''', '''m''', '''n''', '''p''', '''r''', '''s''', '''š''', '''t''', '''z''', '''ž''' mají shodnou výslovnost s češtinou. Na př. ''baseń'' (vyslov báseň), čes. báseň, bajka, ''bitwa'' (bitva), ''blido'' (stůl), ''bóle'' (bu°le), čes. více; ''cuzy'' (cizí), cyle (zcela), cyrkej (kostel);
:''čakać'' (čekati), ''čas'' (čas, doba), ''čorny'' (černý);
:''dać'' (dáti), ''debić'' (zdobiti), ''derje'' (dobře), ''dobytk'' (zisk);
:''jadro'' (jádro), ''jara'' (velmi), ''jazyk'' (jazyk; ve smyslu řeč užívají Hornolužičané jen slova ''rěč'');
:''kabat'' (kabát), ''kermuša'' (posvícení), ''klětka'' (klec, kazatelna);
:''mač'' (matka), ''měsac'' (měsíc), ''měsačk'' (měsíc na nebi), ''mrowja'' (mravenec);
:''najprjedy'' (nejdříve), ''naležnosc'' (záležitost), ''namjet'' (návrh), ''nimale'' (téměř),
:''paduch'' (zloděj), ''pacholo'' (hoch, šohaj), ''pocpula'' (křepelka), ''protyka'' (kalendář);
:''rada'' (rada), ''reja'' (tanec), ''runje'' (právě, zrovna), ''rěčnik'' (řečník, advokát);
:''sad'' (ovoce), ''Serb'' (Srb, Lužičan), ''sněh'' (vyslov sni&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;, čes. sníh), ''sobustaw'' (člen);
:''šija'' (šíje, krk), ''škit'' (ochrana), ''škra'', ''škrička'' (jiskra, jiskřička), ''štwórtk'' (čtvrtek);
:''tajki'' (takový), ''tež'' (vyslov tejž), čes. též, ''tola'' (přece, tedy), ''tunjo'' (lacině);
:''zabawa'' (zábava), ''zahe'' (záhy, časně), ''zahroda'' (vyslov zaroda) čes. zahrada, ''zastojnik'' (úředník), ''zatrašny'' (strašný);
:''žaba'' (žába), ''žarowanje'' (smutek), ''žehliwy'' (vyslov želivy), čes. žhavý, řeřavý, ''žiwjenje'' (život), ''žort'' (žert).

''Poznámka''. Před '''ž''' vyslovujeme v několika případech ''tež'' (také, též) jako tejž, ''kaž'' (jako) — kajž, ''kóždy'' (každý) — kujždy. Podobně i před '''ń''' slyšíme j: ''dań'' (daň) zní jako dajn, ale 2. pád ''danje'' (daně).

2. Souhlásky plynné '''r''', '''l''' jsou v lužické srbštině na konci nehlasné; píšeme tedy sice ''mysl'' jako české mysl, ale vyslovujeme ''mys’''; tak i ''wětr'' (vyslov wi&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;t’) za čes. vítr. Podstatné jméno ''kreẃ'' (vyslov krej), čes. krev, má v 2. pádě ''krwě'' i ''krwje'', ale vyslovuje se ''kvje'', ''kreje''; tak i přídavné jméno ''krwawy'' (vyslov k&lt;sup&gt;r&lt;/sup&gt;vavý). Uvnitř slova bývá v lužické srbštině za české samohláskové '''r''', '''l''' = '''er''', '''el:''' ''serbski'' (srbský), ''serp'' (srp), ''keŕk'' (krk), ''mjeŕwić'' (mrviti), ''pjeršć'' (prsť; ale
''porst'' = prst!), ''pjeršćeń'' (prsten), ''smjerć'' (smrt), ''wjeŕba'' (vrba), ''swjeŕbjeć'' (svrběti), ''mjerzać so'' (mrzeti se), ''ćerń'' (vyslov tšerň, čes. trn),
''mjelčeć'' (mlčeti), ''pjelnić'' (plnili), ''wjelk'' (vlk).

3. Souhláska '''h''' jest na konci slov a před jinou souhláskou obyčejně nehlasná: ''bóh'' (= bu°, bůh), ''hdy'' (vyslov dy), čes. kdy, ''hdźe'' (dže), čes. kde, ''hładki'' (= vadki), hladký, ''hłód'' (— vu°d) čes. hlad, ''hłodać'' (vodatš), čes. hlodati, ''hłós'' (= vu°s), čes. hlas, ''hłowa'' (= vova), čes. hlava, ''hłowny'' (= vouny), čes. hlavní, ''hłupy'' (= vupy), čes. hloupý, ''hladać'' (= ladatš), čes. hleděti, ''hněw'' (= ni&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;u), čes. hněv, ''hnězdo'' (== ni&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;zdo), čes. hnízdo, ''hród'' (ru°d), čes. hrad, ''hra'' (= ra), hra, hrajki (= rajky), hračky, ''hrimot'' (= rymot), čes. hřímání, ''hwězda'' (= vi&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;zda), čes. hvězda.

Jen v několika případech se vyslovuje toto '''h''' před jinou souhláskou jako '''ch''': ''lohki'' (= lochki), čes. lehký, ''mjehki'' (= mjechki), čes. měkký, ''łohć'' (— vochtš), čes. loket. Také ve slově ''bahno'' (čes. bahno) lze slyšeli '''ch''': bachno.

Jinak zní lužické '''h''' před samohláskami jako české '''h''': ''had'' (had), ''haj'' (ano), ''hakle'' (teprve), ''hanić'' (haněti), ''hara'' (křik, lomoz), ''heja'' (kyj), ''hela'' (peklo), ''herc'' (hudebník), ''hewak'' (jinak, mimo to), ''hola'' (pustina), ''hólc'' (= hu°lc, chlapec), ''holca'' (dívka), ''hora'' (vrch), ''huba'' (ret, ústa), ''hubjeny'' (špatný, ubohý).

Za české '''ch''' má horní lužičtina na začátku slova '''kh''': ''kheža'' (chýše, dům), ''khilenje'' (náchylnost), ''khlěb'' (chléb), ''khód'' (chod), ''khorhoj'' (korouhev, prapor), ''khory'' (chorý), ''khować'' (chovati), ''khromy'' (chromý), ''khwalić'' (chváliti), ''khwat'' (chvat), ''khwatać'' (chvátati), ''khwila'' (chvíle). '''Ch''' vyskytuje se na začátku jen ve slově : ''chcyć'' (chtíti); jinak v cizích slovech: ''chemiski'' (chemický), ''chinski'' (čínský), ''chor'' i ''khor'' (kůr).. — Uvnitř slov je rovněž ''ch'' jako v češtině; na př. ''duch'', ''kruch'' (kus), ''duchowny'' a j.

Také '''f''' a '''g''' se vyskytují výhradně v cizích nebo onomatopoických slovích: ''fabrika'' (továrna), ''falować'' (chyběti: „fehlen“), ''falš'' (faleš, klam),''funčeć'' (bzučeti), ''fyrać'' (frčeti); ''gmejna'' (osada, Gemeinde), ''gigotać'' (štěbetati).

Lužická srbština má dvojí '''l''', jaké bývalo dříve i v češtině a dosud je v některých československých nářečích, a to: tvrdé '''ł''' a měkké (střední) '''1'''.

Měkké '''l''' zní jako české '''l''': ''lakom(n)y'' (lakomý), ''law'' (lev), ''lědom'',
''lědy'' (sotva, ledva), ''lěpje'' (lépe), ''lěs'' (les), ''lubosć'' (láska), ''lud'' (lid), ''lutować'' (šetřiti);

tvrdé '''ł''' je hrdelná souhláska tvrdá, kterou vyslovujeme jako v '''(u)''' úplně podobně výslovnosti v českém slově ''kořauka'' (kořalka): ''dał'' (vyslov dau), čes. dal, ''połny'' (vyslov pouny), čes. plný, ''ławka'' (vyslov, vavka), lávka, lavice, ''łopjeno'' (vopjeno), list, ''łuka'' (louka), ''łža'' (vyslov ''vža''), lež.

Lužické '''w''' na konci slov a před jinou souhláskou se vyslovuje rovněž jako '''u''' podobně českému dialektickému kře''u'' (byl tady le''u'', brk’ (= klopýtl) přes kone''u'', tekla mu kre''u''); ''law'' tedy vyslovujeme nikoliv laf (jako české lev = lef), nýbrž ''lau''; tak i ''prawda'' (vyslov prauda jako v českých nářečích), čes. pravda, ''row'' (vyslov rou), čes. hrob; 2. pád množ. čísla: ''Serbow'' (vyslov Serbou), čes. Srbů (lužických); jinak zní toto '''w''' před samohláskami podobně českému '''v''', ač i to Lužičané vyslovují s náběhem k ''u'': ''wabić'' (vábiti, tedy spíše jako ''u''abič) ''warić'' (vařiti), ''wěrny'' (pravdivý, skutečný), ''wěsty'' (jistý), ''wjacy'' (více), ''wjele'' (mnoho), ''wobskoržić'' (obžalovati), ''wokomik'' (okamžik).

''Poznámka''. Horní lužičtina klade před každé '''o''' a '''u''' na začátku slova toto '''w''' (jako české lidové ''vokno'', ''voko'', ''vokolo''); na př. ''wótc'' (čes. otec), ''wostać'' (ostati), ''worjoł'' (orel), ''wowca'' (ovce), ''wows'' (oves), ''wučić'' (učiti), ''wutroba'' (útroba, srdce), ''wuhasnyć'' (uhasiti), ''wuhlo'' (uhlí).

Zcela neznámý v češtině jest způsob označování měkkosti souhlásek '''ć, dź, ń, ŕ; b, ṕ, ḿ, ẃ''';

'''ć''' zní měkčeji než č (asi jako tš); vyskýtá se většinou za české '''t''': ''ćah'' (vyslov tśa), čes. vlak, ''ćahać'', ''ćahnyć'' (tśahatś, tśhanyć), čes. tahati, táhnouti, ''ćelo'' (vyslov tśi&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;vo), čes. tělo, ''ćeta'' (tśeta), čes. teta, ''ćiše'' (tśiše), čes. tiše.

'''dź''' zní měkčeji než dž: ''dźak'' (dík), ''nadźija'' (naděje), ''radźic'' (raditi), ''dźećel'' (jetel), ''dźěd'' (děd), ''dźěłač'' (dělati, pracovati), ''dźensa'' (dnes), ''dźiw'' (div), ''dźiwny'' (podivný, zvláštní), ''dźowka'' (dcera).

'''ń''' zní skoro jako české ň, neboť před samohláskou se píše pak ''nj'': ''dźeń'', ''dnja'' (den, dne), ''dań'', ''danje'' (danje), ''kóń'', ''konja'' (kůň, koně).

Výslovnost '''b, ṕ, ḿ, ŕ''' se ničím neliší od obyčejného '''b, p, m, r'''; vyskýtají se jen na konci slabik nebo slov a jen ve vedlejších tvarech je znatelná měkkost v připojovaném j; jinak je zbytečné: ''slubće'' (slibte), ''hołb'' (holub, 2. pád ''hołbja''), ''wokleṕ'' (2. pád ''woklepje'', otep slámy), ''kuṕ'' (kup!), ''zleḿ''! (zlom!), ''faraŕ'' (farář); toto ''ŕ'' se vyskytuje za české '''ř''' na konci slov: ''kowaŕ'' (kovář), ''lěkaŕ'' (lékař), 2. pád ''fararja'', ''kowarja'', ''lěkarja''.

Místo '''ẃ''' píše se na konci slov teď většinou j: ''kreẃ'' (krej), čes. krev, ale v 2. pádě a dalších ''krwje''; ''cyrkeẃ'' (cyrkej), 2. pád cyrkwje.

'''Ř''' vyskytuje se v horní lužičtině jen ve skupinách souhláskových ''kř, př, tř. Kř, př'' vyslovujeme odchylně od češtiny jako kš, pš : ''křud'' (kšud), čes. bič, ''křidło'' (kšidvo), čes. křídlo, ''křik'' (kšik),čes. křik, ''přec'', ''přeco'' (pšec[o]), čes. vždycky, ''přećel'' (pšetśel), čes. přítel, ''překupc'' (obchodník), ''předać'' (prodati), ''přepodać'' (odevzdati), ''přisaha'' (přísaha), přichodny (budoucí), '''tř''' zní jako '''ts''': ''tři'' (vyslov tsi), čes. tři, ''bratřik'' (bratsik), ''třihać'' (tsihatś), stříhati, ''třěcha'' (tsi&lt;sup&gt;e&lt;/sup&gt;cha), čes. střecha, ''třělba'' (puška), ''třepotać'' (chvěti se, třepetati se).</text>
      <sha1>ph6kq5620o558jzifplpordruaryg7e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Šemá</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29960</id>
    <revision>
      <id>337468</id>
      <parentid>298737</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337468</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7420" sha1="5ll5gts3ch8wqt0f4g8pfv7s4u6olzj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Šemá (v ranní modlitbě)
| PŘEDCHOZÍ = Ahava raba
| DALŠÍ = Emet ve-jaciv
}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Šemá (ve večerní modlitbě)
| PŘEDCHOZÍ = Ahavat olam
| DALŠÍ = Emet ve-emuna
}}

Kdo se modlí bez Minjan, říká také אֵל מֶלֶךְ נֶאֱמָן.
{{Textinfo
  | TITULEK = Šemá
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|lang=&quot;he&quot;|
שְׁמַע יִשְׂרָאֵל יְיָ אֱלֹהֵינוּ יְיָ ׀ אֶחָד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שמע Slyš, Israeli! Hospodin jest Bůh náš, Hospodin jest jediný!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ שֵׁם כְּבוֹד מַלְכוּתוׂ לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך Pochváleno budiž jméno Jeho vznešené říše na věky věkův!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְאָהַבְתָּ אֵת יְהוָֹה אֱלֹהֶיךָ בְּכָל־לְבָבְךָ וּבְכָל־נַפְשְׁךָ וּבְכָל־מְאֹדֶךָ׃ וְהָיוּ הַדְּבָרִים הָאֵלֶּה אֲשֶׁר אָנֹכִי מְצַוְּךָ הַיּוֹם עַל־לְבָבֶךָ׃ וְשִׁנַּנְתָּם לְבָנֶיךָ וְדִבַּרְתָּ בָּם בְּשִׁבְתְּךָ בְּבֵיתֶךָ וּבְלֶכְתְּךָ בַדֶּרֶךְ וּבְשָׁכְבְּךָ וּבְקוּמֶךָ׃ וּקְשַׁרְתָּם לְאוֹת עַל־יָדֶךָ וְהָיוּ לְטֹטָפֹת בֵּין עֵינֶיךָ׃ וּכְתַבְתָּם עַל־מְזֻזֹת בֵּיתֶךָ וּבִשְׁעָרֶיךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ואהבת Milovati budeš Hospodina, Boha svého, z celého srdce svého za celé duše své a ze vší síly své! Nechť jsou slova tato, kteráž Já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. Vštěpuj je dětem svým a rozmlouvej o nich, když sedneš v domě svém a když půjdeš cestou, když lehneš i když vstaneš. Připevni je jako znamení na ruku svou a nechť jsou pamětní páskou mezi očima tvýma, A napiš je na veřeje domu svého a na brány své.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְהָיָה אִם־שָׁמוֹעַ תִּשְׁמְעוּ אֶל־מִצְוֹתַי אֲשֶׁר אָנֹכִי מְצַוֶּה אֶתְכֶם הַיּוֹם לְאַהֲבָה אֶת־יְהוָֹה אֱלֹהֵיכֶם וּלְעָבְדוֹ בְּכָל־לְבַבְכֶם וּבְכָל־נַפְשְׁכֶם׃ וְנָתַתִּי מְטַר־אַרְצְכֶם בְּעִתּוֹ יוֹרֶה וּמַלְקוֹשׁ וְאָסַפְתָּ דְגָנֶךָ וְתִירשְׁךָ וְיִצְהָרֶךָ׃ וְנָתַתִּי עֵשֶׂב בְּשָׂדְךָ לִבְהֶמְתֶּךָ וְאָכַלְתָּ וְשָׂבָעְתָּ׃ הִשָּׁמְרוּ לָכֶם פֶּן־יִפְתֶּה לְבַבְכֶם וְסַרְתֶּם וַעֲבַדְתֶּם אֱלֹהִים אֲחֵרִים וְהִשְׁתַּחֲוִיתֶם לָהֶם׃ וְחָרָה ׀ אַף־יְהוָֹה בָּכֶם וְעָצַר אֶת־הַשָּׁמַיִם וְלֹא־יִהְיֶה מָטָר וְהָאֲדָמָה לֹא תִתֵּן אֶת־יְבוּלָהּ וַאֲבַדְתֶּם מְהֵרָה מֵעַל הָאָרֶץ הַטֹּבָה אֲשֶׁר יְהוָֹה נֹתֵן לָכֶם׃ וְשַׂמְתֶּם אֶת־דְּבָרַי אֵלֶּה עַל־לְבַבְכֶם וְעַל־נַפְשְׁכֶם וּקְשַׁרְתֶּם אֹתָם לְאוֹת עַל־יֶדְכֶם וְהָיוּ לְטוֹטָפֹת בֵּין עֵינֵיכֶם׃ וְלִמַּדְתֶּם אֹתָם אֶת־בְּנֵיכֶם לְדַבֵּר בָּם בְּשִׁבְתְּךָ בְּבֵיתֶךָ וּבְלֶכְתְּךָ בַדֶּרֶךְ וּבְשָׁכְבְּךָ וּבְקוּמֶךָ׃ וּכְתַבְתָּם עַל־מְזוּזוֹת בֵּיתֶךָ וּבִשְׁעָרֶיךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
והיה I stane se, když poslouchati budete přikázání mých, kteráž Já přikazuji vám dnes: milovati Hospodina, Boha svého, a Jemu sloužiti z celého srdce svého a z celé duše své — pak dám déšť zemi vaší časem svým, déšť ranní i pozdní, a sklízeti budeš obilí své a víno své a olej svůj. Dám trávu na poli tvém pro dobytek tvůj, a budeš jísti a nasytíš se. Chraňte se tedy, aby nezbloudilo srdce vaše, a vy se odvrátili a sloužili bohům cizím a klaněli se jim. I vzplanul by hněv Hospodinův proti vám, že by uzavřel nebesa, aby nebylo deště, a země by nedávala úrody své, a zahynuli byste brzy s povrchu země dobré, kterouž Hospodin vám dává. Protož chovejte tato slova má v srdci svém a v duši své, a připevněte je jako znamení na ruku svou, a nechť jsou pamětní páskou mezi očima vašima. A vyučujte jim děti své, by rozmlouvaly o nich, když sedneš v domě svém a když půjdeš cestou, když lehneš i když vstaneš. A napiš je na veřeje domu svého a na brány své.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
לְמַעַן יִרְבּוּ יְמֵיכֶם וִימֵי בְנֵיכֶם עַל הָאֲדָמָה אֲשֶׁר נִשְׁבַּע יְהוָֹה לַאֲבֹתֵיכֶם לָתֵת לָהֶם כִּימֵי הַשָּׁמַיִם עַל־הָאָרֶץ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
למען Aby rozmnoženi byli dnové vaši a dnové dětí vašich na zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim, že ji dá jim, dokud trvá nebe nad zemí.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וַיֹּאמֶר יְהוָֹה אֶל־משֶׁה לֵּאמֹר׃ דַּבֵּר אֶל־בְּנֵי יִשְׂרָאֵל וְאָמַרְתָּ אֲלֵהֶם וְעָשׂוּ לָהֶם צִיצִת עַל־כַּנְפֵי בִגְדֵיהֶם לְדֹרֹתָם וְנָתְנוּ עַל־צִיצִת הַכָּנָף פְּתִיל תְּכֵלֶת׃ וְהָיָה לָכֶם לְצִיצִת וּרְאִיתֶם אֹתוֹ וּזְכַרְתֶּם אֶת־כָּל־מִצְוֹת יְהוָֹה וַעֲשִׂיתֶם אֹתָם וְלֹא־תָתֻרוּ אַחֲרֵי לְבַבְכֶם וְאַחֲרֵי עֵינֵיכֶם אֲשֶׁר־אַתֶּם זֹנִים אַחֲרֵיהֶם׃ לְמַעַן תִּזְכְּרוּ וַעֲשִׂיתֶם אֶת־כָּל־מִצְוֹתָי וִהְיִיתֶם קְדֹשִׁים לֵאלֹהֵיכֶם׃ אֲנִי יְהוָֹה אֱלֹהֵיכֶם אֲשֶׁר הוֹצֵאתִי אֶתְכֶם מֵאֶרֶץ מִצְרַיִם לִהְיוֹת לָכֶם לֵאלֹהִים אֲנִי יְהוָֹה אֱלֹהֵיכֶם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ויאמר I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: Mluv k synům Israelským a rci jim, ať sdělají sobě třepení na koncích oděvů svých pro pokolení svá, a nechť připojí ku třepení na každém konci šňůrku blankytnou. I bude vám třepení k tomu, abyste hledíce na ně pamatovali se na všecka přikázání Hospodinova a činili je, a nepouštěli se podle srdce svého a podle očí svých, kterých vy tak rádi následujete. Abyste pamatovali a činili všecka přikázání má a byli svatí Bohu svému. Já  jsem Hospodin, Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás ze země Egyptské, abych vám byl Bohem. Já jsem Hospodin, Bůh váš!
|}</text>
      <sha1>5ll5gts3ch8wqt0f4g8pfv7s4u6olzj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Baruch ha-Šem le-olam</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29968</id>
    <revision>
      <id>337465</id>
      <parentid>298700</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337465</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1270" sha1="ag4o2rcqept75u8xokosovi1j37ft1j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Baruch ha-Šem le-olam
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 150
| DALŠÍ = Va-jevarech David
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Baruch ha-Šem le-olam
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ יְיָ לְעוֹלָם אָמֵן ׀ וְאָמֵן׃ בָּרוּךְ יְיָ מִצִּיּוֹן שֹׁכֵן יְרוּשָׁלִָיִם הַלְלוּיָהּ׃ בָּרוּךְ יְיָ אֱלֹהִים ׀ אֱלֹהֵי יִשְׂרָאֵל עֹשֵׂה נִפְלָאוֹת לְבַדּוֹ׃ וּבָרוּךְ שֵׁם כְּבוֹדוֹ לְעוֹלָם וְיִמָּלֵא כְבוֹדוֹ אֶת־כֹּל־הָאָרֶץ אָמֵן ׀ וְאָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך Pochválen budiž Hospodin na věky! Amen i Amen. Pochválen budiž Hospodin ze Siona, Jenž sídli v Jerusalémě! Halelujah! Pochválen budiž Hospodin Bůh, Bůh Israele, Jenž činí divy sám, a pochváleno budiž jméno Jeho slavné na věky; a naplněna budiž slávou Jeho všecka země! Amen i Amen.
|}</text>
      <sha1>ag4o2rcqept75u8xokosovi1j37ft1j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 147</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29975</id>
    <revision>
      <id>337479</id>
      <parentid>298769</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337479</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4738" sha1="qq3u1vlmf58owj05kqsfp4o8buubv2u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Žalm 147
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 146
| DALŠÍ = Žalm 148
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 147
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קמז הַלְלוּיָהּ ׀ כִּי טוֹב זַמְּרָה אֱלֹהֵינוּ٠ כִּי נָעִים נָאוָה תְהִלָּה׃ בּוֹנֵה יְרוּשָׁלִַם יְיָ נִדְחֵי יִשְׂרָאֵל יְכַנֵּס׃ הָרֹפֵא לִשְׁבוּרֵי לֵב וּמְחַבֵּשׁ לְעַצְּבוֹתָם׃ מוֹנֶה מִסְפָּר לַכּוֹכָבִים לְכֻלָּם שֵׁמוֹת יִקְרָא׃ גָּדוֹל אֲדוֹנֵינוּ וְרַב כֹּחַ٠ לִתְבוּנָתוֹ אֵין מִסְפָּר׃ מְעוֹדֵד עֲנָוִים יְיָ מַשְׁפִּיל רְשָׁעִים עֲדֵי אָרֶץ׃ עֱנוּ לַייָ בְּתוֹדָה٠ זַמְּרוּ לֵאלֹהֵינוּ בְכִנּוֹר׃ הַמְכַסֶּה שָׁמַיִם בְּעָבִים٠ הַמֵּכִין לָאָרֶץ מָטָר٠ הַמַּצְמִיחַ הָרִים חָצִיר׃ נוֹתֵן לִבְהֵמָה לַחְמָהּ٠ לִבְנֵי עֹרֵב אֲשֶׁר יִקְרָאוּ׃ לֹא בִגְבוּרַת הַסּוּס יֶחְפָּץ٠ לֹא בְשׁוֹקֵי הָאִישׁ יִרְצֶה׃ רוֹצֶה יְיָ אֶת־יְרֵאָיו אֶת־הַמְיַחֲלִים לְחַסְדּוֹ׃ שַׁבְּחִי יְרוּשָׁלִַם אֶת־יְיָ הַלְלִי אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן׃ כִּי חִזַּק בְּרִיחֵי שְׁעָרָיִךְ٠ בֵּרַךְ בָּנַיִךְ בְּקִרְבֵּךְ׃ הַשָּׂם גְּבוּלֵךְ שָׁלוֹם٠ חֵלֶב חִטִּים יַשְׂבִּיעֵךְ׃ הַשֹּׁלֵחַ אִמְרָתוֹ אָרֶץ٠ עַד מְהֵרָה יָרוּץ דְּבָרוֹ׃ הַנֹּתֵן שֶׁלֶג כַּצָּמֶר כְּפוֹר כָּאֵפֶר יְפַזֵּר׃ מַשְׁלִיךְ קַרְחוֹ כְפִתִּים٠ לִפְנֵי קָרָתוֹ מִי יַעֲמֹד׃ יִשְׁלַח דְּבָרוֹ וְיַמְסֵם٠ יַשֵּׁב רוּחוֹ יִזְּלוּ מָיִם׃ מַגִּיד דְּבָרָיו לְיַעֲקֹב٠ חֻקָּיו וּמִשְׁפָּטָיו לְיִשְׂרָאֵל׃ לֹא עָשָׂה כֵן ׀ לְכָל־גּוֹי٠ וּמִשְׁפָּטִים בַּל־יְדָעוּם הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
הללויה Chvalte Hospodina, nebo krásné je to, hráti Bohu našemu; nebo líbezné je to; sluší chvalozpěv. Zbuduje Jerusalem Hospodin, rozptýlené Israele shromáždí. Uzdravuje zkroušené srdcem, a obvazuje bolesti jejich. Stanoví počet hvězdám, všecky jménem volá. Veliký jest Pán náš a nesmírný v síle, moudrost Jeho nemá míry. Povznáší pokorné Hospodin, snižuje bezbožné až k zemi. Zapějte Hospodinu píseň díků, hrajte Bohu našemu na citeře! Jenž zastírá nebe oblaky, připravuje zemi dešť, činí, že roste na horách tráva. Jenž dává dobytku potravu jeho, mladým krkavcům, kteří volají. Nemá v síle koně potěšení, ani v lýtkách muže zalíbení.&lt;ref name=&quot;zalm147a&quot; /&gt; — Zalíbení má Hospodin v těch, kteří se Ho bojí, kteří doufají v milost Jeho. Vychvaluj, Jerusaleme, Hospodina; chval Boha svého, Sióne! Neboť upevnil závory bran tvých, požehnal dětem tvým uprostřed tebe. Jenž způsobil hranici tvé pokoj, jádrem pšenice nasycuje tě. Sesílá výrok Svůj zemi, velmi rychle běží slovo Jeho. Jenž dává sníh jako vlnu, jinovatku jako popel sype. Svrhuje led Svůj v kusech; před mrazem Jeho — kdož obstojí? Sesílá slovo Své a rozpouští je; dává vanouti větru Svému — rozplynou se ve vodu. Zvěstuje slova Svá Jakobovi, ustanovení a práva Svá Israeli. Neučinil tak každému národu, a práva — oni jich neznají.&lt;ref name=&quot;zalm147b&quot; /&gt; Halelujah!
|}
&lt;references&gt;
&lt;ref name=&quot;zalm147a&quot;&gt;
Míněno tím: Netřeba těchto zevnějších prostředků, chce-li Bůh vítězství uděliti; a nic nepomohou tyto prostředky, pak-li Bůh nepopřeje vítězství. Nejspolehlivějším prostředkem k vítězství jest „{{Prostrkaně|bohabojnost  a důvěra v Boha}}“.
&lt;/ref&gt;
&lt;ref name=&quot;zalm147b&quot;&gt;
Aby se v té příčině od {{Prostrkaně|Israele}} dali ponaučiti (Exod. 19, 6; Deut. 4, 6; Izaiáš 2, 3; 61, 6 a n. j. m.) —
&lt;/ref&gt;
&lt;/references&gt;

[[Kategorie:Žalmy|147]]</text>
      <sha1>qq3u1vlmf58owj05kqsfp4o8buubv2u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 104</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29990</id>
    <revision>
      <id>337470</id>
      <parentid>298743</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337470</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8095" sha1="pkxbmj5ubhk5en7vvgfyhk3v4lvya7v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Žalm 104 (Roš chodeš)
| PŘEDCHOZÍ = Žalmy pro všední dny
| DALŠÍ = Závěrečná modlitba
}}

O ראש חודש říká se po מזמור של יום žalm 104.

{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Žalm 104 (šabat)
| PŘEDCHOZÍ = Kadiš sirotků
| DALŠÍ = Žalm 120
}}

Od שבת בראשית až po sabat {{Prostrkaně|před}} פסח čtou se po מנחה následující žalmy.

O שבת הגדול říká se místo nich עבדים היינו לפרעה.
----
ברכי (Žalm 104.)

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 104
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קד בָּרֲכִי נַפְשִׁי אֶת־יְיָ ׀ יְיָ אֱלֹהַי גָּדַלְתָּ מְּאֹד. הוֹד וְהָדָר לָבָשְׁתָּ׃ עֹטֶה אוֹר כַּשַּׂלְמָה נוֹטֶה שָׁמַיִם כַּיְרִיעָה׃ הַמְקָרֶה בַמַּיִם עֲלִיּוֹתָיו. הַשָּׂם־עָבִים רְכוּבוֹ. הַמְהַלֵּךְ עַל־כַּנְפֵי רוּחַ׃ עֹשֶׂה מַלְאָכָיו רוּחוֹת מְשָׁרְתָיו אֵשׁ לֹהֵט׃ יָסַד אֶרֶץ עַל־מְכוֹנֶיהָ בַּל־תִּמּוֹט עוֹלָם וָעֶד׃ תְּהוֹם כַּלְּבוּשׁ כִּסִּיתוֹ עַל הָרִים יַעַמְדוּ מָיִם׃ מִן־גַּעֲרָתְךָ יְנוּסוּן. מִן־קוֹל רַעַמְךָ יֵחָפֵזוּן׃ יַעֲלוּ הָרִים יֵרְדוּ בְקָעוֹת אֶל־מְקוֹם זֶה ׀ יָסַדְתָּ לָהֶם׃ גְּבוּל שַׂמְתָּ בַּל־יַעֲבֹרוּן בַּל־יְשׁוּבוּן לְכַסּוֹת הָאָרֶץ׃ הַמְשַׁלֵּחַ מַעְיָנִים בַּנְּחָלִים בֵּין הָרִים יְהַלֵּכוּן׃ יַשְׁקוּ כָּל־חַיְתוֹ שָׂדָי יִשְׁבְּרוּ פְרָאִים צְמָאָם׃ עֲלֵיהֶם עוֹף־הַשָּׁמַיִם יִשְׁכּוֹן מִבֵּין עֳפָאיִם יִתְּנוּ־קוֹל׃ מַשְׁקֶה הָרִים מֵעֲלִיּוֹתָיו. מִפְּרִי מַעֲשֶׂיךָ תִּשְׂבַּע הָאָרֶץ׃ מַצְמִיחַ ׀ חָצִיר לַבְּהֵמָה וְעֵשֶׂב לַעֲבֹדַת הָאָדָם לְהוֹצִיא לֶחֶם ׀ מִן הָאָרֶץ׃ וְיַיִן יְשַׂמַּח לְבַב אֱנוֹשׁ٠ לְהַצְהִיל פָּנִים מִשָּׁמֶן. וְלֶחֶם לְבַב־אֱנוֹשׁ יִסְעָד׃ יִשְׂבְּעוּ עֲצֵי יְיָ. אַרְזֵי לְבָנוֹן אֲשֶׁר נָטָע׃ אֲשֶׁר־שָׁם צִפֳּרִים יְקַנֵּנוּ. חֲסִידָה בְּרוֹשִׁים בֵּיתָהּ׃ הָרִים הַגְּבֹהִים לַיְּעֵלִים סְלָעִים מַחְסֶה לַשְׁפַנִּים׃ עָשָׂה יָרֵחַ לְמוֹעֲדִים. שֶׁמֶשׁ יָדַע מְבוֹאוֹ׃ תָּשֶׁת חשֶׁךְ וִיהִי לָיְלָה. בּוֹ תִרְמֹשׂ כָּל־חַיְתוֹ־יָעַר׃ הַכְּפִירִים שֹׁאֲגִים לַטָּרֶף וּלְבַקֵּשׁ מֵאֵל אָכְלָם׃ תִּזְרַח הַשֶּׁמֶשׁ יֵאָסֵפוּן וְאֶל־מְעוֹנֹתָם יִרְבָּצוּן׃ יֵצֵא אָדָם לְפָעֳלוֹ וְלַעֲבֹדָתוֹ עֲדֵי־עָרֶב׃ מָה־רַבּוּ מַעֲשֶׂיךָ ׀ יְיָ כֻּלָּם בְּחָכְמָה עָשִׂיתָ מָלְאָה הָאָרֶץ קִנְיָנֶךָ׃ זֶה ׀ הַיָּם גָּדוֹל וּרְחַב יָדָיִם. שָׁם רֶמֶשׂ וְאֵין מִסְפָּר. חַיּוֹת קְטַנּוֹת עִם גְּדֹלוֹת׃ שָׁם אֳנִיּוֹת יְהַלֵּכוּן לִוְיָתָן זֶה ׀ יָצַרְתָּ לְשַׂחֶק־בּוֹ׃ כֻּלָּם אֵלֶיךָ יְשַׂבֵּרוּן לָתֵת אָכְלָם בְּעִתּוֹ׃ תִּתֵּן לָהֶם יִלְקֹטוּן. תִּפְתַּח יָדְךָ יִשְׂבְּעוּן טוֹב׃ תַּסְתִּיר פָּנֶיךָ יִבָּהֵלוּן תֹּסֵף רוּחָם יִגְוָעוּן וְאֶל־עֲפָרָם יְשׁוּבוּן׃ תְּשַׁלַּח רוּחֲךָ יִבָּרֵאוּן. וּתְחַדֵּשׁ פְּנֵי אֲדָמָה׃ יְהִי כְבוֹד יְיָ לְעוֹלָם. יִשְׂמַח יְיָ בְּמַעֲשָׂיו׃ הַמַּבִּיט לָאָרֶץ וַתִּרְעָד. יִגַּע בֶּהָרִים וְיֶעֱשָׁנוּ׃ אָשִׁירָה לַייָ בְּחַיָּי אֲזַמְּרָה לֵאלֹהַי בְּעוֹדִי׃ יֶעֱרַב עָלָיו שִׂיחִי אָנֹכִי אֶשְׂמַח בַּייָ׃ יִתַּמּוּ חַטָּאִים ׀ מִן־הָאָרֶץ וּרְשָׁעִים עוֹד אֵינָם בָּרֲכִי נַפְשִׁי אֶת־יְיָ הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Chval, duše má, Hospodina! Hospodine, Bože můj, jak Jsi veliký! v lesk a důstojnost oblékáš se. On halí se ve světlo jako v roucho, rozestírá nebesa jako koberec, sklenul na vodách paláce Své, užívá oblaků místo vozu, vznáší se na perutích větru. Činí Svými posly větry; Svými služebníky oheň plápolající. Založil zemi na základech jejích, aby se nepohnula na věky věkův. Propast jako rouchem Jsi pokryl; na horách stály vody. Před mocným výrokem Tvým rozběhly se, před hlasem hromu Tvého pospíšily. Vystoupily hory, snížila se údolí — na místo, kteréž Jsi založil jim. Meze Jsi položil, aby nepřestupovaly, ani se navracovaly pokrývati zemi. On dává vtékati pramenům v potoky, mezi horami plynou. Nápoj dávají všem zvířatům polním, uhašují tu mezkové žízeň svou. Při nich ptactvo nebeské hnízdí, z prostřed ratolestí vydává svůj hlas. On napájí hory z paláců Svých, ovocem činů Tvých sytí se země. Dává růsti trávě pro dobytek, a bylině ku potřebě člověku, aby vyvodil chléb ze země, a víno, jež obveseluje srdce člověka, aby skvěla se tvář jeho nad olej, a chléb, jenž srdce lidské občerstvuje. Nasycují se stromy Hospodinovy, cedry Libánské, jež štěpoval, kdež ptáci hnízdí, čáp, jemuž cypřiše jsou domovem. Hory vysoké jsou kamzíkům, skály — útočiště králíkům, Učinil měsíc k určování dob, slunce zná západ svůj. Přivodíš tmu — a nastane noc, v níž hýbe se všecka zvěř lesní. Lvíčata
řvou po loupeži, a žádají od Boha pokrmu svého. Vychází slunce — zalézají, a v doupatech svých ulehají. Vychází pak člověk k dílu svému, a ku práci své až do večera. Jak četná jsou díla Tvá, Hospodine, všecka v moudrosti učinil Jsi; plna jest země statků Tvých! Tu jest moře, veliké, rozsáhlé; tam jest hmyzu bez počtu, zvířat malých i velikých; tam koráby plují, velryby, jež stvořil Jsi, by rejdily v něm. Všickni na Tebe čekají, abys jim dával pokrm jejich časem svým. Když jím dáváš, sbírají, když otvíráš ruku Svou, nasycují se dobrým. Když skrýváš tvář Svou — polekají se; když odjímáš dech jejich, hynou a v prach svůj se navracejí. Vysíláš dech Svůj, opět stvořeni bývají, a tak obnovuješ tvář země. Budiž sláva Hospodinova na věky; nechť se raduje Hospodin ze skutků Svých! Jenž pohlédne na zemi, anať se chvěje, dotkne se hor, a kouří se z nich. Zpívati budu Hospodinu, dokud jsem živ, hráti budu Bohu svému, dokud jsem tu. Kéž zalíbí se Jemu má řeč, já se radovati budu v Hospodinu! Kéžby vyhynuli hříšníci se země, a bezbožných aby již nebylo! — Chval, duše má, Hospodina! Halelujah!
|}

[[Kategorie:Žalmy|104]]</text>
      <sha1>pkxbmj5ubhk5en7vvgfyhk3v4lvya7v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Va-anachnu lo neda</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30138</id>
    <revision>
      <id>337467</id>
      <parentid>298729</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337467</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2129" sha1="0eb925qgnrdw3anh0uyfjc7mo7jidtc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Va-anachnu lo neda
| PŘEDCHOZÍ = Šomer Jisra'el
| DALŠÍ = El erech apajim
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Va-anachnu lo neda
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|lang=&quot;he&quot;|
וַאֲנַחְנוּ לֹא נֵדַע מַה־נַּעֲשֶׂה כִּי עָלֶיךָ עֵינֵינוּ׃ זְכֹר ׀ רַחֲמֶיךָ יְיָ וַחֲסָדֶיךָ כִּי מֵעוֹלָם הֵמָּה׃ יְהִי־חַסְדְּךָ יְיָ עָלֵיְנוּ. כַּאֲשֶׁר יִחַלְנוּ לָךְ׃ אַל־תִּזְכָּר־לָנוּ עֲוֹנוֹת רִאשׁוֹנִים מַהֵר יְקַדְּמוּנוּ רַחֲמֶיךָ. כִּי־דַלּוֹנוּ מְאֹד׃ חָנֵּנוּ יְיָ חָנֵּנוּ. כִּי רַב שָׂבַעְנוּ בוּז׃ בְּרֹגֶז רַחֵם תִּזְכֹּר כִּי הוּא יָדַע יִצְרֵנוּ. זָכוּר כִּי־עָפָר אֲנָחְנוּ׃ עָזְרֵנוּ אֱלֹהֵי יִשְׁעֵנוּ. עַל־דְּבַר כְּבוֹד־שְׁמֶךָ וְהַצִּילֵנוּ וְכַפֵּר עַל־חַטֹּאתֵינוּ לְמַעַן שְׁמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ואנחנו My nevíme, co bychom činiti měli, toliko na Tebe hledí oči naše. Rozpomeň se na slitování Svá, Hospodine, a na milosrdenství Svá, neboť od věků jsou! Budiž milost Tvá, Hospodine, nad námi, jakož doufáme v Tebe! Nevzpomínejž nám provinění dřívějších, rychle nechť nám přijde vstříc milosrdenství Tvé, neboť jsme zuboženi velmi. Buď nám milostiv, Hospodine, buď nám milostiv, neboť už dosti jsme nasyceni potupou! Ve hněvu na milosrdenství se rozpomeň! — Onť zná utvoření naše, v paměti má, že prach jsme. — Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro čest jména Svého, a vysvoboď nás, a odpusť hříchy naše pro jméno Své!
|}</text>
      <sha1>0eb925qgnrdw3anh0uyfjc7mo7jidtc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/U-va le-Cijon</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30142</id>
    <revision>
      <id>337466</id>
      <parentid>298728</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337466</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8641" sha1="tkgp52fat8nhfyxtkmq3rldkoxgn2ox" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sichat Jicchak
  | ČÁST = U-va le-Cijon
  | PŘEDCHOZÍ = Žalm 20
  | DALŠÍ = Celý kadiš
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = U-va le-Cijon
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|lang=&quot;he&quot;|
וּבָא לְצִיּוֹן גּוֹאֵל וּלְשָׁבֵי פֶשַׁע בְּיַעֲקֹב. נְאֻם יְיָ׃ וַאֲנִי זֹאת בְּרִיתִי אוֹתָם אָמַר יְיָ. רוּחִי אֲשֶׁר עָלֶיךָ וּדְבָרַי אֲשֶׁר־שַׂמְתִּי בְּפִיךָ. לֹא־יָמוּשׁוּ מִפִּיךָ וּמִפִּי זַרְעֲךָ וּמִפִּי זֶרַע זַרְעֲךָ אָמַר יְיָ מֵעַתָּה וְעַד־עוֹלָם׃ וְאַתָּה קָדושׁ יוֹשֵׁב תְּהִלּוֹת יִשְׂרָאֵל׃ וְקָרָא זֶה אֶל־זֶה וְאָמַר קָדוֹשׁ ׀ קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ יְיָ צְבָאוֹת. מְלֹא כָל־הָאָרֶץ כְּבוֹדוֹ׃ וּמְקַבְּלִין דֵּין מִן־דֵּין. וְאָמְרִין קַדִּישׁ בִּשְׁמֵי מְרוֹמָא עִלָּאָה בֵּית־שְׁכִינְתֵּהּ. קַדִּישׁ עַל־אַרְעָא עוֹבַד גְּבוּרְתֵּהּ. קַדִּישׁ בְּעָלַם עָלְמַיָּא. יְיָ צְבָאוֹת. מַלְיָא כָל־אַרְעָא זִיו יְקָרֵהּ׃ וַתִּשָּׂאֵנִי רוּחַ. וָאֶשְׁמַע אַחֲרַי קוֹל רַעַשׁ גָּדוֹל. בָּרוּךְ כְּבוֹד־יְיָ מִמְּקוֹמוֹ׃ וּנְטָלַתְנִי רוּחָא. וְשִׁמְעֵת בַּתְרַי קָל־זִיעַ סַגִּיא דִּמְשַׁבְּחִין וְאָמְרִין. בְּרִיךְ יְקָרָא דַייָ מֵאֲתַר בֵּית שְׁכִינְתֵּהּ׃ יְיָ ׀ יִמְלֹךְ לְעֹלָם וָעֶד׃ יְיָ מַלְכוּתֵהּ קָאֵם לְעָלַם וּלְעָלְמֵי עָלְמַיָּא׃ יְיָ אֱלהֵי אַבְרָהָם יִצְחָק וְיִשְׂרָאֵל אֲבוֹתֵינוּ שָׁמְרָה־זּאת לְעוֹלָם לְיֵצֶר מַחְשְׁבוֹת לְבַב עַמֶּךָ וְהָכֵן לְבָבָם אֵלֶיךָ׃ וְהוּא רַחוּם ׀ יְכַפֵּר עָוֹן וְלֹא יַשְׁחִית. וְהִרְבָּה לְהָשִׁיב אַפּוֹ. וְלֹא־יָעִיר כָּל־חֲמָתוֹ׃ כִּי אַתָּה אֲדֹנָי טוֹב וְסַלָּח. וְרַב חֶסֶד לְכָל־קֹרְאֶיךָ׃ צִדְקָתְךָ צֶדֶק לְעוֹלָם. וְתוֹרָתְךָ אֱמֶת׃ תִּתֵּן אֱמֶת לְיַעֲקֹב חֶסֶד לְאַבְרָהָם. אֲשֶׁר נִשְׁבַּעְתָּ לַאֲבֹתֵינוּ מִימֵי קֶדֶם׃ בָּרוּךְ אֲדֹנָי יוֹם ׀ יוֹם יַעֲמָס־לנו. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ סֶלָה׃ יְיָ צְבָאוֹת עִמָּנוּ מִשְׂגָּב לָנוּ אֱלֹהֵי יַעֲקֹב סֶלָה׃ יְיָ צְבָאוֹת אַשְׁרֵי אָדָם בֹּטֵחַ בָּךְ׃ יְיָ הוֹשִׁיעָה הַמֶּלֶךְ יַעֲנֵנוּ בְיוֹם קָרְאֵנוּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובא A přijde Siónu vykupitel a kajicným hříšníkům v Jakobu, praví Hospodin. Já pak — tato jest smlouva má
s nimi — praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest na tobě, a slova má, jež vložil jsem v ústa tvá, ať nevymizí ž úst tvých, ani z úst potomstva tvého, ani z úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až na věky! — A Ty jsi Svatý, sedící na trůně za chvalozpěvů Israele. — I volá jeden k druhému a praví: „ Svatý, svatý, svatý jest Hospodin zástupův; plna jest všecka země slávy Jeho l“ A přijímají (slovo) jeden od druhého a praví: Svatý v nebeské výsosti nahoře, kde sídlí vznešenost Jeho, — svatý na zemi, kde vládne všemohou-cnost Jeho, — svatý na věky a na věky věkův jest Hospodin zástupů; plna jest všecka země leskem velebnosti Jeho. —. I pozvedl mne vítr, a já slyšel za sebou hlas hukotem velikým provázený: Pochválena budiž velebnost Hospodinova na každém místě! I odnesla mne vichřice, a já slyšel za sebou hlas mohutně dunící, chvalozpěv pronášející; Pochválena budiž velebnost Hospodinova na místě, kde sídlí vznešenost Jeho! Hospodin kralovati bude na věky ! Hospodin — panování Jeho potrvá na věky a na věky věkův ! Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Israele, otců našich, zachovej to na věky jakožto ^podnět myšlenek v srdci lidu Svého, a obrať srdce jejich k Sobě! Onť jest milosrdný, odpouští provinění a nezahubí, častokrát odvrací hněv Svůj a nevzbuzuje vší prchlivosti Své. Nebo Ty, Pane, jsi dobrotivý
a odpouštějící a hojný v milosti ke všem, kteří Tě vzývají. Spravedlnost Tvá jest spravedlnost věčná, a zákon Tvůj jest pravdivý. Prokazuješ věrnost Jakobovi, milost Abrahamovi, jakož Jsi zaslíbil otcům našim za dnů pravěku. Pochválen budiž Pán den co den ; i když se přitěžuje nám — Všemohoucí jest spasení naše! Sóla. — Hospodin zá-stupův jest s námi, záštitou jest nám Bůh Jakobův. Sóla. Hospodine zástupův, blaze člověku, jenž důvěřuje v Tebe! Hospodine, pomoz ! král ať vyslyší nás v den, když voláme!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אֱלהֵינוּ שֶׁבְּרָאָנוּ לִכְבוֹדוֹ. וְהִבְדִּילָנוּ מִן־הַתּוֹעִים. וְנָתַן־לָנוּ תּוֹרַת אֱמֶת. וְחַיֵּי עוֹלָם נָטַע בְּתוֹכֵנוּ. הוּא יִפְתַּח לִבֵּנוּ בְּתוֹרָתוֹ. וְיָשֵׂם בְּלִבֵּנוּ אַהֲבָתוֹ וְיִרְאָתוֹ. וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנוֹ וּלְעָבְדוֹ בְּלֵבָב שָׁלֵם. לְמַעַן לֹא נִיגַע לָרִיק. וְלֹא נֵלֵד לַבֶּהָלָה׃ יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. שֶׁנִּשְׁמֹר חֻקֶּיךָ בָּעוֹלָם הַזֶּה. וְנִזְכֶּה וְנִחְיֶה וְנִרְאֶה וְנִירַשׁ טוֹבָה וּבְרָכָה לִשְׁנֵי יְמוֹת הַמָּשִׁיחַ וּלְחַיֵּי הָעוֹלָם הַבָּא׃ לְמַעַן יְזַמֶּרְךָ כָבוֹד וְלֹא יִדּוֹם. יְיָ אֱלֹהַי לְעוֹלָם אוֹדֶךָּ׃ בָּרוּךְ הַגֶּבֶר אֲשֶׁר יִבְטַח בַּייָ. וְהָיָה יְיָ מִבְטָחוֹ׃ בִּטְחוּ בַייָ עֲדֵי עַד. כִּי בְּיָהּ יְיָ צוּר עוֹלָמִים. וְיִבְטְחוּ בְךָ יוֹדְעֵי שְׁמֶךָ. כִּי לֹא עָזַבְתָּ דֹרְשֶׁיךָ יְיָ׃ יְיָ חָפֵץ לְמַעַן צִדְקוֹ יַגְדִּיל תּוֹרָה וְיַאְדִּיר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž Bůh náš, Jenž stvořil nás k oslavě Své, oddělil nás od bloudících, dal nám zákon pravdy a život věčný vštípil v nás. On kéž otevře srdce naše zákonu Svému, a vloží nám v srdce lásku k Sobě a uctivost, abychom vykonávali vůli Jeho a- sloužili Mu srdcem celým, abychom se nesnažili nadarmo a nepodnikali, co by děsně končilo. Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, abychom ostříhali ustanovení Tvých na světě tomto a zasluhovali dožiti se, spatřiti a zděditi blaho a požehnání za dnů doby Pomazaného, a byli účastni života ve světě budoucím, aby opěvovala Tebe duše naše a nikdy nemlčela. Hospodine, Bože můj, věčně budu děkovati Tobě. Požehnán jest muž, jenž důvěřuje v Hospodina, že jest Hospodin diivěrou jeho. Důvěřujte v Hospodina až do věčnosti; nebo v Bohu, Hospodinu, jest Skála věků. A důvěřovati budou v Tebe, kteří znají jméno Tvé ; neboť neopouštíš hledajících Tebe, Hospodine ! Hospodin žádá pro spravedlnost Svou, aby zvelebena byla Thóra a proslavena.
|}

O ראש חדש sejmou se zde Tefilin.

O ראש חדש a חול המועד říká zde kantor [[../Poloviční kadiš|חצי קדיש]], načež modlí se [[../Amida (Roš chodeš)|מוסף]].</text>
      <sha1>tkgp52fat8nhfyxtkmq3rldkoxgn2ox</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kapitoly skoro naléhavé/VI</title>
    <ns>0</ns>
    <id>31668</id>
    <revision>
      <id>337293</id>
      <parentid>286350</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:59:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337293</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11035" sha1="b2p9854tflqlncshzsbtpz39dwuzblm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
  | TITUL = Kapitoly skoro naléhavé
  | ČÁST = VI
  | PŘEDCHOZÍ = V
  | DALŠÍ = VIII
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VI.
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Jiří Stanislav Guth-Jarkovský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 59. č.  72. s. 1
  | strany = 1
  | číslo = 72
  | ročník = 59
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|7351410}}
  | VYDÁNO = 25. 03. 1919
  | datum vydání = 1919-03-25
}}

{{Forma|proza}}
Audience u paní presidentové jsou stejného rázu jako audience u presidenta republiky, jenom že tak jako vůbec vůči dámě, i zde ohledy náležité slušnosti a úcty ještě se stupňují.

Co se týká úboru, pánského nebo dámského, není rozdílu od audience presidentovy, leč bys ještě úzkostlivěji, možno-li, dbal základních požadavků čistoty a pořádku i úpravnosti.

Žádným způsobem nikdo, ani pán, ani dáma, prostý muž či žena, nepodávej ruky dříve, aniž sám po ruce nepodané se nežeň, abys ji políbil. Líbati ruku dámě vůbec na pozdrav není závazným. Vstoupíš do přijímací síně mlčky a mlčky se ukloníš, paní presidentová dojista je napřed zpravena o osobě, kterou přijímá.

Podá-li paní presidentová ruku, ukloň se při tom na znamení díků za toto vyznamenání, ale ruky netiskni, leda slabě. Pán rychle vystihne, je-li v podání ruky obsaženo také dovolení, aby ruku políbil: sebe slabší odpor je znamením, abys upustil od tohoto výrazu úcty neb abys nepřijímal důkazu přízně, jímž dáma nemíní tě obdařiti. Je-li podáníruky se strany dámy vyznamenáním, ještě větším je pak dovolení, ruku políbiti, tím více ovšem se strany paní presidentové. Když pak ruku políbíš, neshýbej se při tom příliš, zachovávaje vůbec obecná pravidla slušnosti, při tomto výkonu dvornosti obvyklá.

Konec konců, nedělej si s tím velikých starostí, prosté podání ruky vždycky stačí a nikdy nebude ti zazlíváno, zůstaneš-li při tom. Čím dáma je vzdělanější a čím jemněji cítí, tím méně si váží toho přežitku, jakým jest políbení ruky, které, obracej věc jak chceš, bývá většinou výrazem ponížení, někdy také výrazem intimnosti, která však v tomto případě je vyloučena. Pomalu líbání ruky omezí se jenom na příslušníky rodiny a odstěhuje se do čtyř stěn nejužších společností. Ve státě občanské svobody nevylučujeme dvornosti, ale vyhýbáme se všemu zdání poroby. Proto líbání ruky nikde není požadavkem.

Oslovujeme paní presidentovou prostě „paní presidentová“. Za konversace také „milostivá paní“. Jednoduché oslovení „paní“ nemá v češtině toho dobrého a obecného zvuku jako francouzské „madame“ a dosud nelze tak říkati. Snad časem, až naše formy společenské stanou se jednoduššími.

Při obecném přijímání, jaké bývá někdy u presidentů republik, jako při routech, kdy paní presidentová s presidentem republiky vítají každého hostě, odpadá líbání ruky vůbec. Zbývá toliko podání ruky.

Zastupuje-li při této nebo při jakékolivěk jiné příležitosti paní presidentovou její dospělá dcera, má tato stejná práva, to jest stejné společenské postavení, jako její matka.

{{Oddělovač|*}}

Ministři a nejvyšší úředníci republiky neudílejí audiencí, nýbrž přijímají návštěvy, a to v určité dny a v určité hodiny, o kterých dlužno předem se informovati. V těch dnech netřeba zvláštního dovolení a přijda můžeš býti jist, že budeš přidat, ač-li nával návštěvníků není již veliký; pak přijdeš tedy po druhé. Jenom máš-li na srdci nějakou věc důležitou, která vyžaduje zvláštní pozornosti ministrovy a i delší doby, požádej písemně o povolení návštěvy v den mimořádný, udávaje příčinu.

Úbor pánský při návštěvě ministra řídí se obvyklými pravidly podle rázu a účelu návštěvy. Redingote, žaket, nikdy ne frak a bílá kravata, rovněž ne smoking. Rukavičky do ruky, pokud návštěva jest obřadná; klobouk nech venku. Oblek sakový jest výrazem jisté důvěrnosti anebo může se v něm objeviti úředník, který k ministrovi jest povolán od svého pracovního stolu. Paní omezí se na úbor vycházkový, řídíc se při tom samozřejmě svými poměry.

Jako při audienci presidentské, tak i při obřadné návštěvě ministra a nejvyšších úředníků ti, kdož nosí nějaký stejnokroj nebo odznak svého povolání, objeví se v této parádě, zejména když jde o představení. Nečiní tak k vůli osobě ministrově, nýbrž k vůli úřadu, který cti každý slušný občan republiky. Představování úřednictva novému ministrovi není žádným poklonkováním, úřednictva nedůstojným, nýbrž prostou a nutnou slušností, úřednictvo nikoli ponižující, nýbrž povznášející.

Návštěvy u nejvyšších úřadů jsou rázu tak rozmanitého — obřadné, děkovné, přátelské atd. — že nelze v krátké stali vystihnouti všecky jejich odstíny a dlužno omeziti se na pokyny toliko povšechné.

Poměry dnešní jsou dosud nehotové, všude samé provisorium, a proto i ministerské předsíně jsou u nás namnoze zatímní, bývajíce někde zároveň i předsíní úřadů a úředníků podřízených. Ale v každé předsíni buď sluha, který nejenom dbá, aby ti nikdo neukradl odloženého svrchního šatu, ale který zejména udržuje pořádek, maje v evidenci toho, kdo dříve přišel, aby také dříve mlel, to jest aby naň dříve došlo. V demokratické republice není u ministrů rozdílů hodností, je tu tak jako v předsíni lékařově: pěkně po pořádku. Leda, je-li návštěvník od pana ministra požádán anebo je-li předem ohlášen; pak musí míti přednost. Rozhodují tu někdy také důležité zájmy státní.

Návštěvníci buď zapisují se do připraveného archu a potom druh po druhu nastupují anebo odevzdávají visitky a sluha podle toho řídí postup návštěv. S čekáním v předsíni ministerské musíš se smířiti, ale každý návštěvník měj aa zřeteli svoje čekající následníky a nezdržuj se u ministra zbytečně. Žádné dlouhé řeči s tvé strany, ale také ne se strany přijímajícího úředníka, který má plné právo návštěvu ukončiti buď pokynem či úklonem hlavy, nebo tím, že vstane s křesla. Pak hleď rychle dopovědít, co snad jeřté máš na srdci.

Přijímající asi vždycky nabídne ti posazení; přijmi bez váhání. Stane-li se, že nabídne i doutník, raději zdvořile poděkuj, abys zbytečně nezdržoval, vždycky maje na mysli, že čas každého úředníka, nejvyšších zvláště, je velmi drahý.

Předsíň ministerská je polovičním salonem, proto nemile působí, když se tam odbývá posnídávka. Doba návštěv není tak nekonečná, aby žaludek ji nepřečkal v klidu a pokoji. Hned na počátku republiky někteří pánové v předsíni vysokého úředníka představovali si nastalé uvolnění tak, že mohou sedati po stolech, kouřiti doutníky a příchozího valně nedbali, což je znehodnocení svobody. Je záhodno, aby zřízenec či sluha, návštěvy v předsíni přijímající, nějakým způsobem, alespoň páskou na rameni, když ne uniformou, se odlišoval tak, aby příchozí hned viděl, na koho se obrátit. Čte-li však dotyčný zřízenec noviny, ničeho si nevšímaje, myslíš, že to je ministerský rada a stojíš v předsíni bezradně. Býti slušným sluhou nebo zřízencem, bývá také někdy uměním, jevícím se v náležitém souladu přívětivé úslužnosti a příslušného sebevědomí svobodného občana, kterého bys hrubě urazil, kdybys mu dával zpropitné za to, že koná svou povinnost.

Ministři naší mladé republiky jsou vesměs zkušení a vyškolení politikové a parlamentáři, kteří dobře vědí, co a jak, nejen z Národním shromáždění, ale i ve společnosti. Jenom příštím četným čekatelům všech závažných úřadů republikánských budiž dovoleno připomenouti, že přijímati návštěvy jest z nejdůležitějších jejich funkcí, ke které jest zapotřebí mnoho taktu a společenské dovednosti, neboť o způsobu jejich mnoho se mluví a dlouho se pak na ně vzpomíná. Přijímací musí umět vystihnouti, koho přijímá a jak jej dlužno přijímati. Ničeho ani mnoho ani málo. Oslovuje-li ministr republiky, která zrušila všecky rodové tituly, bývalého knížete „Jasnosti“, je to mnoho, nechá-li staršího občana nebo dokonce občanku, ať s čímkoli přišli, stát, sám zůstávaje sedět, je to málo. Chlubí-li se ministr, který nebýval ministrem odjakživa, v přátelském kroužku třeba hospodském, že k němu, který… atd., chodí teď páni biskupové ve fialovém taláru, je to při nejmenším neopatrnost.

Ministr pamatuj, že dnes jsi a zítra nebudeš a že i když jsi, nejsi pánem nejvyšším a že i pouhý zástupce presidentův, byť byl i tebe mladším, před tebou má přednost. Jsi-li ministr dobrý, nemusíš každému připomínati, že jsi ministr, připomínají to tvoje skutky, jakož vůbec slovem šetř, neboť slovo ministerské platí desetkrát víc a váže. Proto nikdy neslibuj, co splniti nemíníš nebo nemůžeš. Ale zase i když víš, že prosbě přednesené vyhověti nelze, neříkej to způsobem, který prosebníku způsobí bolest. Fráze „uvidím, co bude možno v té věci udělat“, nebo „učiním, co bude lze“, nezavazuje k ničemu a přece prosebníka nezarmoutí.

Ministerstva vídeňská, ze kterých pro nás vyplývalo tolik zla, slynula měkkou rukou a hladkostí; proto právě dovedla nám nadrobiti tolik hořkostí: dávali jsme se svésti uhlazeným způsobem.

Ministr má také mnohé společenské povinnosti — zejména vůči cizím hostem republiky — ve kterých velkou oporou je mu jeho choť. Není tajemstvím, že často dělá se více a úspěšnější politiky na ministerských routech a hostinách nežli na politických schůzích a ve sněmovních kuloárech.

Ministerskou radu představujeme si jako vzor jednajícího shromáždění a litujeme toliko, že jednání tohoto sboru není veřejné, abychom my, předsedové, místopředsedové, jednatelé a vůbec činovníci rozmanitých spolků, společků a jednot učili se, jak má býti jednání věcné, slušné venkoncem, řízné a na všechny strany konciliantní, i tenkráte, když jednáme s názory protichůdnými. Pohlížíme na nejvyšší svoje úředníky jako na vzory občanských ctností i společenské dokonalosti, muže ve svých ressortech venkoncem vynikající, nic od nich nežádajíce, nežli aby právě toto ráčili míti na paměti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b2p9854tflqlncshzsbtpz39dwuzblm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kapitoly skoro naléhavé/VIII</title>
    <ns>0</ns>
    <id>31708</id>
    <revision>
      <id>337294</id>
      <parentid>286352</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:00:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337294</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10985" sha1="2guwmvlvopvxu5uq7zf6yrij0rfee4t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
  | TITUL = Kapitoly skoro naléhavé
  | ČÁST = VIII
  | PŘEDCHOZÍ = VI
  | DALŠÍ = IX
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VIII.
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Jiří Stanislav Guth-Jarkovský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 59. č.  84. s. 1
  | strany = 1
  | číslo = 84
  | ročník = 59
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|7353810}}
  | VYDÁNO = 08. 04. 1919
  | datum vydání = 1919-04-08
}}

{{Forma|proza}}
Frak, — smoking, — žaket, — čamara, redingote… that is the question.

Otázka, která někdy tisícům kazí tvrdý, zdravý spánek. Docela zbytečně, řekl by ten, kdo pohlíží na věc filosoficky, zapomínaje, že filosofů je na světě nejmenší počet. Ale svět už je takový, mundus vult… ergo…, — nezbývá, nežli plouti s proudem, dnes pro nás světovým. Dokud bývali jsme mezi sebou a cizí host byl vzácností, nebylo zapotřebí k úvahám srvrchu nadhozeným „lékárnických vážek“; a přišel-li náhodou cizinec, zavíral shovívavě jedno, ne-li obě oči nad tím nárůdkem podivným ve středu Evropy. Ted však, kdy vstupujeme do společnosti jeho rovnocenní, nechceme shovívavosti, — ale pak dlužno společnosti dáti, což její jest. Sice shovívavost nabude nemilé příchuti pohrdání.

Je nepříjemným pocit ve společnosti, odlišuješ-li se čímkoli: gentleman nechce ani vynikati nad jiné a nerad cítí také podřadnost. Nejvolnější jsme ve společnosti stejnorodé a ta jeví se nejprve a na první pohled toliko útvarem. Je velmi jednoduchý prostředek, kterým souměrnosti zevní ve společnosti, — prozatím pánské, — možno docíliti: napište úbor na pozvánku. Ale tomuto způsobu skoro odjakživa se vzpíral náš český, tak zvaný demokratický duch, vida v tomto předpisu jisté násilí a omezování osobní svobody. Nevyhneme se však takovému upozorňování a účastník společnosti musí vzíti si to k srdci.

Co však napsati na pozvánku? — Podrobná odpověď vyžadovala by objemné brožury, proto jenom hlavní zásady: ve dne do společnosti žaket, redingote, na venek, do úřadu, do práce sako, večer frak. To zhruba.

Žaket, čili cutaway vede boj s redingotem, jehož české pojmenování státním převratem doslalo smrtelnou ránu: zmizeli císařští radové, zmizí také „císařský“ kabát. Alevšak jako císařským radům nikdo nevezme jejich věhlas, tak císařskému kabátu zůstanou jeho široké šosy. V boji uvedeném zdá se míti vrch čipernější a mladší žaket, který tak pěkně sedí štíhlé taillii, kdežto ti, kdo měří v pasu přes určitou míru, předepsanou pravidly mužské krásy, halí mnohé svoje nedostatky i přebytky do redingotu, který právě proto, že odkazován je čím dále více na vážnost věku, má zase přednost větší obřadnosti. Proto také při obřadných dopoledních návštěvách redingote pořád ještě má svůj význam a proto také nehodí se dobře na ulici; není „procházkový“, nýbrž toliko „společenský“.

Zápas, jehož účastníky jsou frak a smoking, je dávno rozhodnut ve prospěch kabátku, tvarem sice podivného, ale přece jedinečného, a jenom ještě na některých místech bojiště, pro frak vítězného, vedou se malé šarvátky. Nic jiného není večerním úborem, nežli frak a bílá kravata, smoking toliko ve společností pánské. U nás smoking houževnatě se udržuje, snad proto, že pro svoji podobu se sakem zdá se pohodlnější těm, kdož ve fraku necítí se doma. Můžeme se s ním smířiti u mládeže v tanečních hodinách, nikoli jinde. Smoking na ulici vzbuzuje hrůzu u všech dandies…

Co do látek, má svoje zákonné předpisy každý druh; každý krejčí je zná a poradí. Tuto možno jenom přátelsky varovati před tak zvaným černým oblekem našich slavností, při nichž setkáváme se nezřídka s komickou kombinací dlouhých šosatých kabátů černých, černých kalhot, a bílých kravat.

Nepište tedy na pozvánky společností večerních, byť to byl jen prostý čaj, „úbor společenský“ — sice dostanete pestrou směsici podle toho, jak si čtoucí tento úbor vykládá. Napište, nebo dejte natisknouti prostě „žaket, redingote“ nebo „frak“, podle potřeby. Pak je tento pokyn, dostačující pro ostatní kousky toalety, pokynem pro všecky a není vhodno, přeje-li si hostitel žaket, redingote, abys přišel ve fraku proto, že „tomu lépe rozumíš“.

A což, nemáš-li předepsaného úboru? — Logická opověď jest jediná: tedy tam nechoď. Ale také logika má někdy svoje „ale“. Záleží na druhu a rázu společnosti. Je-li to společnost, representující demokratickou republiku, padají závory uzavřenosti a zůstává jediný příkaz úboru čistotného a pořádného. Pořádá-li president republiky nebo některý ministr, státní tajemnik či vynikající muž na příklad rout, pro široké vrstvy, na nějž pozve i zástupce tříd dělnických, nebo nemajetných a proletářských, k nimž dnes patří většina salaristů, úřednictva státního i soukromého, má přístup stejně dělnická halena jako pečlivě vyčištěný, doma snad i úzkostlivé vyspravený kabát neanglického střihu nebo šosák, přede mnoha léty svatební i přes to, že na pozvání je úbor zvláštní poznamenán. Nelze u blízkosti osoby presidentovy nebo ministrů při slavnosti národní vyloučiti kterékoli z příslušníků národa jenom proto, že nemá peněz na úbor nádhernější nebo vhodnější; právě tak jako v kritických dobách nynějších nutno býti shovívavým stejně ku nedodržování dotyčných pravidel společnostních, jako k nedodržování jízdního řádu.

Tím, že hostitel udá na pozvánce úbor, vykonal svoji společenskou povinnost — ale teď i host je vázán podle udaného pokynu se říditi a vyžaduje tedy úcta k presidentovi, ministru atd., aby pokyn daný byl respektován pokud jen možná. Není-li úborová poznámka na pozvánce rozkazem nepřekročitelným, je přece jen příkazem slušnosti obecné a ne-li našinec, tedy člověk cizí velmi by se podivil, kdyby příkazu nebylo dbáno. Nemůže-li býti dbáno, pak je nutno ozřejmiti poměry těm, kdož nejsou do nich náležitě zasvěceni.

Byli mnozí, kdož hned po říjnovém převratu vzpomněli si na čamaru blahé paměti, těšíce se, že přijde opět ke cti ten kabát, se kterým sdružují se milé vzpomínky našeho mládí. Řada knoflíčků a šňůrek na portrétech starých a dobrých vlastenců vybavuje také představy o neohroženosti a upřímném češství. Nebudiž mi vytýkáno ve zlé, opakuji-li tuto několik slov ze svého Společenského katechismu (I., 265), čamary se týkajících: …Čamara byla zavedena jakožto kroj národní, jímž de facto není, a příliš často jsouc nošena byla zdiskreditována a přestala tím býti úborem salonním a posléze jsme ji vůbec odložili. Naše veřejnost sama rozhodla v její neprospěch… Mimo to mohlo by se snadno přihoditi, že by Čech v čamaře nebyl v cizině připuštěn tam, kde je předepsán frak. Nepřestávám hájiti zásady, že nám Čechům nejdříve vniterně jest se zdokonaliti, že jest nám vyniknouti zvláště prací a věděním, uměním a dovedností, karakterem a všemi ctnostmi, a pak teprve vnějškem, přes to, že i v těchto feuilletonech rozepisuji se o věcech jenom vnější formy se týkajících. Ale formy tyto rád bych měl takové, aby neodlišovaly se od forem světových, obecně uznávaných, aby Čech ve společnosti světové nevzbuzoval nápadné pozornosti svým vnějškem, leda svými pracemi vynikajícími, svým vybraným chováním, svou řečí, svými výkony, sumou svou cenou vniternou. Nestavím se nikterak proti národnímu kroji salonnímu, libo-li proti čamaře a klobouku ať tvrdému, ať měkkému, ale pak bylo by třeba užívati kroje toho opravdu tak, jako fraku a nenositi ho po ulici nebo do úřadu, neboť ošuntělý národní kroj není hezký.

A když všemu vzdělanému světu stačí frak, když ani Francouzi, ani Angličané, ani Rusové, ani Němci atd. nenosí ve společnosti zvláštního kroje národního, proč bychom tak měli činiti právě my Čechové?

Vzpomeňme, že Maďaři velmi rádi se holedbali více méně libovolně fantastickým „národním krojem“ svých magnátů, při všech možných i nemožných příležitostech oslňovali svými šňůrami zlatými a stříbrnými, i třepením a kožešinami, magistrátního sluhu nesnadno jsi tam rozeznal od husarského generála, národní kroje Maďaři i našim Slovákům kradli — a co to všecko bylo platno?

Věc souvisí i s národním krojem našich dívek a žen, o němž však již tolik bylo psáno, že váhám přicházeti se svojí troškou do mlýna. Myslím, že národní kroj ženský má svoje určité místo, jehož dlužno hájiti, aby se nezvrhl v maškarádu, kterou by se znesvětil. Nebudiž zapomínáno, že národní kroj je krojem venkovským, nikoli salonním, a že do salonu hodí se jen výjimkou. Národní kroj ke svému náležitému uplatnění potřebuje náležitého okolí, a tím jest venkov, zelené louky a stinné háje, les a vrby u potoka; v saloně je národní kroj vždycky kuriositou, třeba velmi pěknou a zajímavou, ale ubíráte mu tam pozadí. Jako byste figuru vystřihli z obrazu.

Proto národní kroj, který je, mluv co mluv, vždycky roztomilý a sluší vždycky, hodí se výborně ven, ke slavnostem zahradním a i k vítání vzácných hostí. Jenom, probůh pozor, aby se těchto našich národních skvostů, drahého dědictví našich babiček, nezmocnily živly, které snadno by jej zprofanovaly, a aby nebylo třeba proti tomuto zneužívání zakročovati… Na konec bude třeba vymeziti národnímu kroji zvláštní privilegia, tak jako vojenské uniformě.

Jenom některé společenské příležitosti zvláštní mají výsadu národního kroje, jako na příklad Slovanský ples v Praze, který má účelem ještě něco jiného nežli tanec: jakousi slovanskou revui. V poslední době, kdy byl a snad je dosud naprostý nedostatek plesových látek, snad také ohledy praktické přičinily k rozšíření národního kroje při plesu a tanci. Ale nedovedu si dobře představiti, že by etherické dívce městské tančilo se volněji v devateru suknicích, v těžkém šátku a dokonce ve vysokých botách, nežli v hedvábí a etaminu. Slovácké nebo valašské, i chodské dívčí nic to všecko nevadí, ta je zvyklá jinším výkonům siláckým.

Ale tuto již přecházíme na choulostivé pole dámské toalety a proto — opatrně!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2guwmvlvopvxu5uq7zf6yrij0rfee4t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kapitoly skoro naléhavé/X</title>
    <ns>0</ns>
    <id>31718</id>
    <revision>
      <id>337295</id>
      <parentid>286354</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:01:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337295</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12337" sha1="1ho6tbgk31c1npkm34z1eiezprv8i5t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
  | TITUL = Kapitoly skoro naléhavé
  | ČÁST = X
  | PŘEDCHOZÍ = IX
  | DALŠÍ = XI
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = X.
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Jiří Stanislav Guth-Jarkovský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 59. č.  101. s. 1
  | strany = 1
  | číslo = 101
  | ročník = 59
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|7355017}}
  | VYDÁNO = 29. 04. 1919
  | datum vydání = 1919-04-29
}}

{{Forma|proza}}
Kdo kdy z nás Čechů byl nucen, za časů bývalých, obraceti se na zahraniční úřad „svého“, tehda rakousko-uherského státu, má na tyto styky sotva vábné vzpomínky. Náhodou mám v těch věcech některé zkušenosti: jako vůdci několika sportovních, olympijských výprav bylo mi chtíc nechtíc jednati s rozmanitými zástupci rakousko-uherskými, ale jenom jednou setkal jsem se a vlídnou českou tváří. Bylo to ve Štokholmě, kde legačním tajemníkem byl hrabě Hanuš Kolowrat, ktetý hned na poprvé upřímně a bez potkrytu se hlásil k nám Čechům, sám jakožto Čech. Nemohl ovšem zabrániti všelikým neobratnostem, jimiž nás častovala jeho představení, jichž prvním požadavkem bylo: korespondovat jen německy.

Bývalo ovšem pravidlem, že všude na velvyslanectvích a vyslanectvech i konzulátech jednalo se s námi předem po německu a potom s patra tím více, čím více jsme stáli na svém českém stanovisku. O neochotě německých a maďarských pánů vůči nám bylo by možno psáti kroniky, mnohdy dosti poutavé i poučné. Zvláště šlo-li o to, aby některý Čech jakožto Čech připuštěn byl k audienci u některého suveréna. Tu bývalo najednou nesnází, oklik a výmluv! Když jsem v dubnu r. 1914 oznamoval rakousko-uherskému vyslanci na Černé Hoře, panu Ottovi, že žádám o audienci u krále Nikoly (žádal jsem prostřednictvím ministra věcí zahraničných Plamenace, maje doporučení dra. Vrat. Černého). Excellence hned ráčila spustiti, to že asi bude nesnadno, že jsme s Černou Horou právě v napjetí, a že ostatně král není ani na Cetyni… Kdyby pan vyslanec hlavu z okna vystrčiti sobě byl obtěžoval, byl by viděl prapor s konaku vlající, na znamení, že král na Cetyni je; ostatně ráno jsem už sám viděl slovanské to Veličenstvo. Arci, že k audienci došlo přes moudrou hlavu páně vyslancovu, právě tak jako deset let před tím ve Štokholmě, kde rakouský diplomat divně se tvářil, čta ráno v novinách mezi hosty královského diner jméno Čecha, jemuž přístup ke králi včera přímo chtěl zabránit…

Nemluvím o kládách, které chtívali navaliti rakousko-uherští representanti jakýmkoli výpravám nebo exposicím českým v cizině…

Teď bude a jest už jinak. Bylo mi měkko u srdce, když vstupoval jsem v Paříži v ulici Bonapartově 18 do českého ministerstva nebo když v téže ulici 24 viděl jsem mnohobarevný znak republiky Československé nad domovními vraty. To vstupoval jsem na českou půdu, český legionář otevíral mi dveře a zahlaholilo upřímné sokolské Na zdar! Všecko po česku, až snad až na některé výpomocné francouzské typerorierky…

Ale dlužno zanechati osobních dojmů, třeba velmi silných, máme-li se dostati ku předmětu této kapitoly. — Tak jako dříve Čech býval vzácností mezi diplomaty, tak teď tomu bude naopak a budeme míti svůj vlastní diplomatický sbor. Z části ho už máme, ale k definitivnímu jeho ustavení dojde asi později.

Nechci a nemohu tuto se šířiti o věcných povinnostech a úkolech českých diplomatů, na to jsou jejich školy a instrukce, ačkoli ukázalo se, že i beze škol a bez instrukcí mohou býti a jsou čeští diplomaté znamenití. Diplomaté také se rodí, jako poeti. Toliko na jednu věc rád bych poukázal a to na nutnost společenské dokonalosti našich zástupců zahraničních. Českým vyslancům sotva bude možno vyhnouti se netoliko obvyklým ceremoniím, ale tím méně stykům společenským, přes to, že moderní doba nechce už viděti v diplomatech toliko společenské panáky, nemající nic jiného na starosti, nežli kam dnes na five o'clock tea, zítra na diner, pozítří na dostihy… „Osudy říší a život v salonech byly pro nás nerozlučně spojeny,“ pravil o své diplomatické výchově jistý mladý vyslanecký sekretář. „Nevěděli jsme, co je pro diplomata větší slávou: podepsati smlouvu nebo pokřtíti svým jménem nové nějaké ragú z drůbeže.“ (L'Opinion, XII. 15. Faber, Diplomatie nouvelle.) Stačí dnes jako kdysi diplomatovi, aby byl informován o všech dvorských klepech, o náladě suverénovy maitresy nebo o podplatnosti některého komořího? Dnes aby znal intriky parlamentní, kuchyni velkých žurnálů, ambice železničních nebo navigačních společností, úmysly mezinárodního světa finančního a choutky velkoprůmyslu a organisací dělnických. Jindy měl mladý adept diplomacie obzvláště vědět, komu vykonati návštěvu, a to byli hlavně cizí kolegové a pak menší světácká společnost, bez vlivu politického, uzavřená nebo i pochybná, jak kde která však měla privilej „přijímati diplomacii“. Bursiáni, žurnalisté, politikové, obchodníci… v tomto seznamu nebyli.

Stalo se za doby rozmachu Mladého Turecka, že jistý turista, na cestě do Cařihradu, ve společnosti dvou sekretářů a atašé svého vyslanectví chtěl navštíviti palác tureckého parlamentu a sháněl se po dovolení. „Stačí,“ povídal jim portýr, „požádáte-li některého poslance.“ Tři diplomaté navzájemna sebe pohleděli — rozpačitě a tázavě. Žádný z nich neznal některého člena otomanského parlamentu…

Ale nechať úloha diplomata co do věci jakkoli se změní, co do formy zůstane přece jen stejna. Dokud celý svět a navždy se nezbolševizuje — k čemuž asi ještě je daleko — bude uhlazený mrav ve stycích diplomatických nutným pravidlem: páni členové mírové delegace pařížské nám to asi ochotně dosvědčí — a také ti z našich mladých diplomatů, jež osud na jejich význačná místa již postavil.

Důležitou úlohu ve společenském žití diplomatově má jeho choť, někdy i dcera, jakož vůbec ženy hrávají v diplomacii nezřídka prim a k tomu nástrojem nezbytným jest jejich společenská vyspělost a vyškolenost. Žádný náš vyslanec, zplnomocněný ministr nebo jen chargé d'affaires a konsul nebude chtít býti přezírán v diplomatické společnosti — znamenalo by to ponížení naší Republiky — ale přijme-li pozornost, pak nastane mu zase povinnost revanche, vyhovující aspoň společenským pravidlům.

Vyslanectva, zplnomocněná ministerstva, konsuláty atd. jsou přirozeným útočištěm krajanů v cizině. Očekáváme, že česká vyslanectva budou nám všude milou ochranou a ochotnou pomocí. Záleží na prozíravosti a taktu československého representanta, aby věděl, jak a pokud má a může vyjíti vstříc krajanovi, naň se obracejícímu: jednou stačí vlídné slovo a ochotné nabídnutí služeb, po druhé bude zapotřebí třebas i pozvati zavítavšího do ciziny Čechoslováka na lunch, na oběd, vyprovoditi odjíždějícího na nádraží a pod., podle okolností, záležejících na osobě, která z Čechoslovenska přišla.

Pokládáme za slušné, aby obecně každý Čechoslovák, zavítavší do hlavního města státu, ve kterém naše republika má svého zástupce,- buď za účelem delšího pobytu nebo za účelem studií nebo práce jakéhokoli druhu, ohlásil se na vyslanectví, čímž zároveň staví se hned pod jeho ochranu. Nevíš, co se může v cizině přihodit! Vším způsobem každé poslání úřední vyžaduje ohlášení podobného. Vykonáš-li návštěvu přímo panu vyslanci, učiň tak, jen když to chce buď věcná nebo společenská nutnost. Nebudou obtěžovati návštěvou turisté, kteří dnes přijdou a zítra odcházejí, leč by to byli osobní známí vyslancovi nebo zdrží-li se v zemi samé delší dobu. Pak stačí pouhá visitka s příslušným vzkazem — ale nezapomeňte pak udati hotel, v němž přebýváte, aby vyslanec mohl, uzná-li toho potřebu, rovněž visitkou se odvděčiti. Jak a kterak a kdy návštěvu vykonanou vůbec oplatiti, musí vědět navštívený sám. Obecně nutno splatiti návštěvu každou, osobně vezdy jen osobnostem, na nichž záleží. — Výpravy hromadné, i turistické, vždycky se na vyslanectví ohlásí svými zástupci.

Vyslanectvo nebo třebas jen konsulát postarej se také o to, aby síužebnictvo jeho bylo slušné a nikoli takové, že by v každém návštěvníku spatřovalo osobu, která obtěžuje nejdříve je, potom také pány.

Kdo konáš vyslanci návštěvu společenskou, učiň tak v úboru přiměřeném; nemáš-li ho, na příklad jako turista, od osobní návštěvy upusť. Možno odpustiti nedostatečný úbor člověku cestujícímu, je-li k návštěvě napřed nepředvídané nucen, a když náležitě se omluví. Pozve-li vás vyslanec na oběd nebo na déjeuner, five o'clock atd. a nemáte-li s tebou potřebného úboru, omluvte se a pozvání přijmete teprve pak, když hostitel vás požádá, abyste přišli „jako turisté“. V tom připadě ovšem i ostatní společnost vám se přizpůsobí, abyste jako hosté nebyli v rozpacích.

Okolností bývají zhusta takové, že příznivá vlna vynese toho neb onoho k vysokému úřadu, jehož sám jakživ se nenadál. Je pak nesnadno zachovati nezbytnou skromnost a zdrženlivost a neupadnouti v to, čemu říkáme sice nedosti pěkně, ale přiléhavě: fouňovství. Toho nás chraň pán bůh, — demokracie sama před tím nechrání. Zvláště v cizině nevzbuzujme tím trpkosti svých krajanů, jež pak je dvojnásobná; aby se nestalo, co přiházelo se representantům rakousko-uherským, že totiž Češi obraceli se o pomoc a ochranu na vyslance — cizí.

Svého vyslance v cizině nebudeme obtěžovati lapaliemi, které může a má vyříditi buď jeho úřednictvo nebo konsulát, a často bude s prospěchem, vyžádáme-li si z domova vhodné doporučení na vyslance. Od toho nelze žádati, aby znal kde koho v Československu a doporučení známé jemu osobnosti usnadní mu orientaci. Nesmí si mysliti našinec, že zná-li jej doma, v jeho Zlámané Lhotě kde kdo, budou ho také znáti v Madridě, v Pekingu nebo v Buenos Ayresu.

Každá sebe menší pozornost se strany vyslancovy krajana potěší a jistě že bude sám hledět se odvděčiti. Chce-li tak učiniti také pozváním nějakým, učiň to jenom do hotelu prvního řádu a hostě vyslance nezapomínej, že věc nemusí zůstati tajemstvím.

Ovšem že dlužno ve mnohém přiuzpůsobiti se zvyklostem a obyčejům země, ve které s vyslancem jsme, ale celkem jsou zákony a způsoby společenské diplomatického světa všude stejny. Možnio očekávati, že postupující demokratisací a v následcích vojny se poněkud zjednoduží, ale tím nepozbudou na uhlazenosti a příjemnosti.

Republika Československá asi sotva si bude přáti, aby její zástupci v cizině oslňovali leskem a nádherou na její útraty — vždyť i ve starém Rakousku a i jinde volívali se k úřadům zastupitelským lidé soukromě zazobaní tak, že z vyslanectví zbyla jim toliko čest a sláva — ale přece nebude v jejich intencích, aby se na naše representanty ukazovalo jako na něco exotického, s poznámkami. Hlavní těžisko jejich funkce bude ovšem v plodné práci, ale toto jádro, které jistě bude vezdy výborné, nebudiž podáváno ve tvrdé a ještě k tomu i ostnaté skořápce…

Na konec malou poznámku. Zvláště do služeb diplomatických budou se teď hlásit trosky z bývalé lodi rakousko-uherské a už teď je s podivením, co čechoslováků bývalo mezi rakouskými diplomaty. Opatrný tedy pozor na výběr! Myslím, že lepší nežli sebe uhlazenější zakuklený Němec bude nám třeba trochu neotesaný, ale ve všem všudy dobrý Čechoslovák.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1ho6tbgk31c1npkm34z1eiezprv8i5t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jak se co dělá/Od námětu k scenáriu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32595</id>
    <revision>
      <id>337234</id>
      <parentid>255882</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:23:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337234</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7603" sha1="lfabqljn3tngnxp9s79nbo8cnbj8ewh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jak se co dělá
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Od námětu k scenáriu
  | PŘEDCHOZÍ = Čtyři filmové náměty
  | DALŠÍ = Stavíme
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se co dělá
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Marsyas; Jak se co dělá''
  | ONLINE = [http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/39/jak_se_co_dela.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13.
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Jak už z předchozího vylíčení zřejmo, dlouhá a svízelná je cesta od pouhého námětu k projekčnímu plátnu. Na počátku tedy je pouhý slovní námět, který se nejčastěji vyskytuje ve formě knihy nebo divadelní hry; ale aby mohl proklouznout do světa, kde se filmuje, musí se smrsknout na několik stránek textu, kterým se říká synopsis. Synopsis je stručný děj námětu, z něhož je vynecháno všechno podružné, jakož i všechno hlavní; říká se tomu také dějová kostra, asi proto, aby se tím vyjádřilo obvyklé vražedné nakládání s námětem. Proto do filmu vstupuje psané slovo toliko v posmrtné a jaksi zhuštěné podobě koster; teprve tato pečlivě vyvařená a vysušená kostra se odevzdává k dalšímu pěstění, které se jmenuje treatment.

Treatment vzniká obráceným postupem než synopsis, totiž tím, že se vzorně vypreparovaná kostra původního námětu začne znovu obalovat masem podrobností, epizod, dialogů a podobných okolků, které mají budit dojem rozvinutého děje; ale to maso už je čistě filmové. Tady se literární předloha překládá do řeči takzvaných filmových prostředků. Například hrdina na filmovém plátně nemůže jen tak vzpomínat na dívku svého srdce; místo toho si musí třesoucími se prsty zapalovat cigaretu, načež prudce vstane a přistoupí k oknu nebo něco takového. Rovněž film nemůže potřebovat prosté tvrzení, že hrdinka má srdce zlomené; místo toho musí táž kráčet podzimním parkem, kde se pomalu snáší padající listí jednak na osamělou stezku, jednak na sochu Amorovu. Lidé na filmovém plátně si nesmějí jen tak něco myslet; mohou to říci nahlas, ovšem s podmínkou, že toho nebude moc; mohou někudy kráčet nebo si dokonce kradmo setřít slzy; ba mohou i dopis napsat, ovšem jen v rekordní rychlosti, škrty škrt, a už to musí být. Pro film existuje jen to, co je vidět nebo slyšet. Učeně řečeno, treatment je překlad myšleného obsahu do forem jevových; vyjádřeno prakticky, treatment je jisté násilné nakládání s námětem za tím účelem, aby se lidé mohli na něj po dvě hodiny dívat a nemuseli si přitom nic myslet. Zejména pak treatment musí pamatovat na to, aby se častěji měnila scenérie, protože divák chce pořád vidět něco nového, ale aby se zas neměnila příliš často, protože dekorace, to dá rozum, nejsou zadarmo a exteriéry žerou hrozně mnoho času. Může se tudíž také říci, že treatment je takové nakládání s námětem, aby jeho točení netrvalo déle než čtrnáct dní a nepřišlo dráž než přesně na tolik, kolik se někdo uvolil do toho filmu vrazit.

Teprve z treatmentu vzniká další stadium, a sice vlastní filmové scenário, libreto nebo též po česku drébuch. Scenário se dělá tak, že se treatment pečlivě rozbije na samé malé kusy, kterým se říká záběry. Čím víc kousků se nadělá, tím je to scenário dokonaleji zpracováno. Dejme tomu, v treatmentu stojí:

“Na dvorním plese spatří princezna Amálie mladého důstojníka a pocítí k němu náklonnost; i upustí kapesník, mladý důstojník přiskočí a zvedne jej, a za to smí princezně políbit ruku.”

Ve scenáriu bude tato scéna vypadat asi takto:

Scéna 17.

(Dvorní ples.)

164. Plesová síň v královském zámku. Tančící páry. (Celkový záběr.)

165. Kamera se přibližuje, projíždí tanečním rejem.

166. Na pódiu hudba hraje k tanci. (Kamera panorámuje.) Hudba.

167. Tlustý flétnista. (Polodetail.)

168. Dva generálové pohlížejí na veselý rej.

169. Jeden generál si utírá čelo kapesníkem. (Detail.) Horko, že?

170. Druhy generál si utírá pleš. Ba.

171. První generál se dívá na nohy tančících.

172. Půvabné ženské nožky v tanci. Prach a broky, kamaráde, to jsou nožky!

173. První generál mrká. Druhý generál ho upozorňuje. Pst, to je Její Výsost!

174. Kamera se zvedá od nožek k tváři princezny Amálie.

175. Tvář princezny Amálie, jež zřejmě neposlouchá, co jí říká její kavalír. Její oči přebíhají sálem. (Polodetail.)

176. Kamera panorámuje: stojící kavalíři a diplomati, oba generálové, důstojníci a dvořané, až se zastaví na mladém důstojníkovi.

177. Tvář mladého důstojníka s uchvácenýma očima. (Detail.)

178. Oči princezny Amálie. (Detail.)

179. Princezna Amálie se v tanci zastavuje.

180. Ruka princeznina upouští krajkový šáteček. (Detail.)

181. Šáteček leží na parketách. (Detail.)

182. Mladý důstojník přiskakuje a shýbá se k zemi.

183. Ruka, zvedající šáteček, jemně jej svírá. (Detail.)

184. Důstojník s úklonou podává šáteček princezně.

185. Princezna se usmívá. Ach!

186. Bere šáteček, letmý dotek prstů. (Detail.)

187. Okouzlená tvář důstojníka. Ach!

188. Tvář princeznina. Děkuji, pane.

189. Princezna podává důstojníkovi ruku.

190. Důstojník se hluboko uklání a zvedá její ruku k políbení.

191. Rty důstojníkovy nad princezninou rukou. (Detail.)

A tak dále. Prostě pořádné scenário musí z děje nadělat nějakých osm set záběrů, přičemž si scenárista musí lámat hlavu, aby ty záběry byly pořád jiné, aby se střídal celkový záběr s detailem, pohled shora a pohled zdola, aby se kamera jednou přibližovala, podruhé panorámovala dokola a potřetí jela po jeřábu nahoru; a někdy se ukrutně namáhá vymyslet záběr, jaký tu ještě nebyl, třeba pohled uchem jehly, nebo pro mne a za mne záběr kamerou padající z letadla jako puma. To už je taková ctižádost.

Tak, teprve po tomto nakládání je původní námět dokonale zfilmovatěn a putuje do rukou režisérových. Nyní je na něm, aby ještě honem navrhl předělat děj, dialogy, scenérie, epizody a hlavně poslední scénu, která “není ještě to”; zvláštní, že poslední scéna není nikdy to pravé; uvidíte, že ani konec světa se jednou nepovede a bude hrozně slabý, a měl by se ještě několikrát předělat.

Nyní už se neodvratně blíží chvíle, kdy se bude film opravdu točit; už jsou angažováni herci a najat ateliér na čtrnáct dní; už jsou rozvrženy stavěcí dny, kdy se budují dekorace, a dny, kdy se točí; pak už se nedá s námětem dělat nic –

… ovšem kromě změn, jejichž nutnost se vynoří teprve během točení. “Tohle by mělo být jinak,” řekne se potom. Nebo “tady by ještě něco mělo být”. I předělává se to ještě nahonem za účasti producentů, režiséra, herců a kohokoliv, kdo zrovna sedí v kantýně ateliéru.

Hotový film pak pozůstává co do nového děje a obsahu hlavně z těch změn, které byly nadělány v této poslední horečné chvíli.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>lfabqljn3tngnxp9s79nbo8cnbj8ewh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jak se co dělá/Premiéra (divadlo)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32623</id>
    <revision>
      <id>337236</id>
      <parentid>255884</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:23:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337236</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="14079" sha1="ozka549xhtbhr2mt983ykdpf4wcflr1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jak se co dělá
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Premiéra (divadlo)
  | PŘEDCHOZÍ = Výprava scény
  | DALŠÍ = Po premiéře
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se co dělá
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Marsyas; Jak se co dělá''
  | ONLINE = [http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/39/jak_se_co_dela.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13.
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Avšak vraťme se k dalšímu běhu věci.

Premiéra je fatální okamžik, kdy se divadelní kus stává událostí. Ještě do poslední zkoušky se mohlo něco na věci měnit a zachraňovat; bylo to stále ještě dílo, na němž se pracuje, svět ve vzniku, hvězda rodící se z chaosu. Premiéra je výraz zoufalého rozhodnutí nechat věc konečně běžet samu o sobě, děj se co děj. Je to okamžik, kdy autor i režisér definitivně odevzdají věc rukám jiných, aniž by mohli někde přiskočit na pomoc. Ani autor, ani režisér nepoznají jakživi uspokojení dejme tomu mistra truhláře, který může nechat nově urobeny stůl náležitě vyschnout, načež znalecky jede palcem po všech hranách a spárách, utře dlaní desku, zaklepe na ni, koukne se na celou věc a řekne: “No, dobrý je to.” Ach, kdyby mohlo být aspoň o jednu zkoušku víc!

Ráno před premiérou je poslední repetice. Herci odbreptávají své role rychle, šedivě a skoro šeptem, aby se před večerem nepřekřičeli; odemelou text, jako by drtili písek v zubech, a spěchají, zamlklí a zaražení, jako by byla v domě mrtvola. Z hlubin divadla vylézá jakési strnulé a mrákotné ticho. Nedá se už nic dělat. Je to počátek konce.

Jak známo, premiéry mají své stálé premiérové obecenstvo. Jsou lidé, kteří chodí jen na premiéry. Říká se, že to činí z vášnivého divadelnictví nebo ze zvědavosti nebo ze snobismu nebo kvůli šatům nebo kvůli známým, já nevím; ale myslím, že tam chodí z neuvědomělé a zvrhlé krutosti. Chodí tam pást se rozkošnicky na trémě herců, na mukách autora a agónii režiséra; přicházejí, aby se krvelačně pokochali strašlivou situací na jevišti, kde každou vteřinou může něco selhat, něco se zmotat a všecko se pokazit. Na premiéry se chodí, jako se chodívalo ve starém Římě do arén na mučení křesťanů a zápasy šelem. Je to divý požitek z trýzně a rozčilení obětovaných.

V té chvíli, kdy se premiérové obecenstvo šustíc a blahosklonně ševelíc rozsazuje po zářící aréně, běhá autor kolem divadla s divným a nesnesitelným tlakem v žaludečním důlku, herci už nalíčení vykukují sklíčkem v oponě do hlediště, trpí střevními katary a zvracením z premiérové paniky a zuří v šatnách, že dostali špatnou paruku nebo že nemohou dopnout kostým, garderobiéři a oblékačky lítají mezi šatnami, protože v každé něco chybí, režisér na jevišti přebíhá syče a sténaje, protože dosud nedošel z dílny poslední kus dekorace do prvního aktu, vztekle urývá stížnosti herců a tahá na jevišti židle, krejčí uhání do dílny s nějakými šaty, inspicient naposledy zvoní do šaten, hasiči jsou na místě, na chodbách řinčí zvonky, ještě se rozpoutá horečný kravál mezi rekvizitářem a čalouníkem, a konečně tři minuty po sedmé dorazí na jeviště poslední kus dekorace.

Kdybyste v této chvíli vy, kdo sedíte v bzučícím hledišti, díváte se na hodinky a pravíte: “No, už by měli začít,” – kdybyste v této chvíli přiložili ucho k oponě, slyšeli byste bouchání kladiv a udýchané hlasy:

“Kam to mám dát?”

“Nestrkej to sem, ty vole!”

“To se musí přivrtat.”

“To se musí dát lajsna.”

“Co tu chcete?”

“Ježíšmarjá, honem!”

“Pozor, kulisa spadne!”

“To se musí spravit až zejtra.”

“A co s tímhle?”

“Tak dělejte, lidi, ježíšmar–”

Cink! První znamení na oponu. Hlediště se zatmí a utiší. Je slyšet několik posledních ran kladivem, smýkání těžkého nábytku a rozčilené volání:

“Tak jděte už pryč!”

“Uřízněte tu lať!”

“Nechte to už být a táhněte!”

“Tak přitáhni to! Honem!”

Cink! Opona se zvedá za patami posledního dělníka, osvětlené jeviště se vřízne do tmy a Klára stojí na scéně, rychle se poznamenávajíc křížkem svatým.

Její partner (po jeho čele se řine pot rozčilení, ale z hlediště to není vidět) vejde a hodí klobouk na židli místo na stůl. “Dobré jitro, Kláro,” praví hlaholně a zarazí se: Proboha, vždyť jsem měl hned začít Kláro, stalo se mi něco nečekaného!

Klára ztuhla hrůzou: nedostala svou narážku. “Dobré jitro,” extemporuje stísněně.

“… stalo se mi něco nečekaného,” syčí napověda.

Herec hledá zoufale přechod k tomu, co měl říci; vzpomněl si, že podle autora není jitro, nýbrž pozdní odpoledne.

“Tak začni,” syčí Klára zničeně.

“Hm – ano,” pokouší se herec, “tak si představ, Kláro, – ano – tedy –”

“Stalo se ti snad něco nečekaného?” pomáhá mu Klára odhodlaně.

“Ano,” vpadá partner nadšeně, “tedy představ si, Kláro, stalo se mi něco nečekaného.”

“Co se ti přihodilo?” vpadá Klára do textu. Z autorovy lóže je slyšet sten úlevy po minutě smrtelné úzkosti. Situace je zachráněna; ale v prvním okamžiku se autor křečovitě chytil pažení lóže, aby užuž skočil do parteru křiče: “Zpátky, tak to není! Začněte ještě jednou!” Nyní se pomalu uklidňuje; na jevišti hrčí dialog, jako by namazal. Po chvíli má Klára klesnout na židli, jako by jí nohy podťal; ale dobry bože, vždyť ten nešika partner položil klobouk na židli místo na stůl! Tu to máme, teď si Klára sedne zdrceně na klobouk svého manžela; celý akt bude zkažen; bože na nebi, jak tomu zabránit? Autorovi vlhnou dlaně úzkostí; neslyší nic, nevidí nic než zlořečený klobouk na židli; katastrofální okamžik se blíží neodvratně a vlekle. Kéž by teď vznikla nějaká panika v divadle! Což abych začal křičet “hoří”?

Teď, teď padá narážka jako blesk; teď si Klára sedne na prokletý klobouk – Ach, božská a duchapřítomná Klára! Vzala jednoduše klobouk a teprve pak se zhroutila na židli, s nešťastným kloboukem v ruce! Ale co s ním udělá? Bude jej snad držet v ruce až do konce aktu? Proč jej nepoloží na stůl? Ach, konečně! konečně se ho zbavuje, klade jej na stůl, ale tak nějak nevhod, tak strašlivě nápadně – – Autor se ohlíží do publika; vidí kašlající a chrchlající koule; zdá se, že nikdo si nevšiml pohromy s kloboukem. Autor se obrací zase k jevišti; jakže, dialog ještě pořád nepokročil dál? Proč to tak dlouho trvá? Autora počíná zalévat nepříjemné horko; snad je to příliš dlouhé; pro živého boha, vždyť se to vleče bez konce, a nic se neděje! Autor se začíná potit trapnou trýzní; tady jsem to měl seškrtat, tohle je slabé a špatné, nemožné, pitomé, bezvýznamné… A proč to nehrají rychleji? Nejlépe by bylo vstát a volat: Já to seškrtám! Počkejte chvilku!

Chválabohu, už je to odbyto; teď přijde nejdůležitější část expozice, klíč k celému ději, krátký a napjatý hovor na třech stránečkách, a pak – Bum! Autor ztuhl zděšením. Na jeviště vrazí Katuše, jež měla přijít až za pět minut, až po těch třech stránkách – Proboha, co si teď počít? “Opona, opona,” chce křičet autor, ale hrdlo má sevřeno hrůzou. Ti dva na jevišti jsou také jako strnulí, ale Katuše už štěbetá svůj text; druzí dva s úlevou vpadají, tři stránky jsou přeskočeny, klíč k celému ději padl pod stůl; tak, teď nebude nikdo hře rozumět, nikdo nepochopí, oč jde, všechny motivy jsou tytam, zápletka je v pekle; vždyť, prokristapána, bez těch tří stránek je celá hra nesouvislý nesmysl! Co to ta Katuše provedla? Jak ji mohl inspicient předčasně pustiti na scénu? Teď začne publikum pískat, podrážděno nesmyslností děje; každé dítě musí cítit, že to nemá hlavy ani paty; proč režisér nepřerušil hru? Autor se honem ohlíží do publika, nezačíná-li už protestovat. Avšak obecenstvo klidně smrká, odkašlává a chvílemi jím přeběhne zčeření smíchu; zdá se, že Katuše má úspěch. Nejspíš budou pískat a syčet až na konci aktu. Autor by se chtěl propadnout; prchá z lóže a vrhá se do zákulisí, snad aby zapálil budovu jako stavitel Karlova. Nikdy už nikomu nepůjde na oči, myslí si zoufale, skryt v nějaké garderobě, kde se zhroutí svíraje hlavu dlaněmi. Ano, ano, tedy vše je ztraceno.

A po nepřežitelné době, nejspíše po několika hodinách nebo kdy, zvedne hlavu: co se to děje? Je to, jako by někde tekla voda na dlaždice; teče pleskajíc a šumíc, prudká a vzdálená – Cink! Pleskání vody se najednou zesiluje v prudký šum, kdosi vrazí do garderoby a křičí: “Tady je pan autor,” někdo ho popadá za ruku a táhne ho tryskem za sebou, nějaké ruce ze všech stran jím strkají a cloumají, je úprkem vlečen a smykán, klopýtá, vrávorá, nevidí a nechápe, brání se, kope kolem sebe, ale supající hlouček ho kamsi unáší a postrkuje, a šup! autor vyletí na scénu jako vystřelen, Katuše a Klára ho zvlhlými prsty chytí za ruce a táhnou k rampě, dole to pleská jako vodopád hydrantů, autor vidí plavat dokola tisíc bambulí s lidskýma očima, pokusí se o idiotský úsměv a několikrát po sobě se rychle zlomí v tříslech.

Opona sjíždí, pleskot vody se vzdaluje, cink, opona zas jede nahoru, autor honem natahuje ruce po Kláře a Katuši, ale je na scéně sám a sám, vyvržen a vydán napospas tisícům očí, klaní se a přitom si s úděsem uvědomuje, že seká poklony jakýmsi neobyčejně směšným způsobem, jako loutka, ale nemůže si pomoci, klaní se napravo i nalevo, nahoru i dolů, vycouvá pozpátku, známí i neznámí v kulisách mu zuřivě potřásají zpocenýma rukama se samým “gratuluju, gratuluju”, cink, opona jde ještě jednou nahoru, autor se znovu ocitá na jevišti, ani neví jak, a rozhazuje rukama směrem ke kulisám, že on jako nic, to že herci, no ale když mermomocí chcete, poklona, poklona, to mám radost, takový nezaslouženy úspěch – Uf! Konečně se autor vymotá za kulisy, najednou ochably jako onučka, opuštěný a zase naprosto zbytečný, zatímco kulisáci kácejí stěny pokoje, pozor! táhnou stojky a praktikáble, vlekou nábytek a něco přitloukají; inu, člověk jim všude překáží. “Dělejte, dělejte,” křičí režisér, a autor se mu vrhá do náruče: “Pane režisére, báječně, báječně to šlo!”

“Jen když se nestalo nic horšího,” odpovídá režisér suše.

“A poslyšte,” breptá autor nadšeně chytaje ho za knoflík, “nemohla by si Klára na začátku sednout na ten klobouk? Víte, já myslím, že by se lidé smáli.”

“Tam se nemají co smát,” namítá režisér. “Tak dělejte, sakra, ať to netrvá do jedenácti!”

Zbytečný autor běží děkovat hercům; hrdina zrovna večeří a na autorovy díky skromně namítá: “Copak, to není žádná role.” Klára není dobře k mluvení, jelikož si roztrhla o hřebík šaty. Katuše vztekle vzlyká ve své šatně, protože jí režisér hrozně vynadal. “Copak já za to mohu,” štká usedavě, “že tam je dvakrát ta samá narážka? Já mám jít na scénu, když Klára řekne Nikdy, a za to já nemůžu, že to tam je dvakrát!” Autor se pokouší ji těšit, ale Katuše pláče tím lítěji: “Tak mně… vynadat… zrovna o premiéře! Jakpak… mám teď,… hrát!”

Zbytečný autor ji šlechetně chlácholí: “Ale slečno, vždyť si toho nikdo nevšiml, že tam chybí kousíček textu!”

Nuže, v tomto bodu měl autor více pravdy, než sám tušil. Nikdo si opravdu nevšiml, že první akt neměl hlavy ani paty. Taková věc se přehlédne.

Cink, opona jde nahoru k druhému aktu; autor klopýtá přes kabely a praktikáble v temném zákulisí, vrazí do horizontu a málem padá do zejícího propadu; posléze ho napadne, aby sledoval hru skryt někde mezi kulisami. Ale mezi kulisami je hlava na hlavě; všechen technický personál, kulisáci, krejčové a krejčovky, sluhové, oblékačky a strojníci, mužové v blůzách, jejich ženy a tetičky a komparsové a jejich sestřenice a známí jejich sestřenic a všelijací záhadní habitués přikukují hře natlačeni mezi kulisami, špásují nahlas, přecházejí po skřípajících prknech, jedí, hubují, vrzají dveřmi, hrdlí se s inspicientem, překážejí hercům, vyluzují všeho druhu hluk, tartas a nepokoj a divže nevystrkují nos na jeviště. Zbytečný autor se mezi nimi tlačí a staví se na špičky; rád by pochytil, co se děje na scéně, ale místo toho slyší, jak si muž v modré blůze ulevuje:

“To je ale votrava.”

“Je to moc dlouhý,” povídá druhý muž.

“To pudem až v jedenáct!”

Bác! někdo v zákulisí porazil železnou židli.

Zatím se na scéně vrká milostné dueto.

Zbytečný autor se odkrádá po špičkách, příšerně vrzaje prkny; vymotá se z bludiště chodeb a prchá na vzduch. Je noc, něco málo lidí se trousí po ulicích myslíce bůhví nač, tramvaje cinkají a život vzdáleně šumí. Autor se zachvívá nočním chladem a steskem. Je sám a sám jako nikdy v životě, a za jeho zády se odehrává den jeho slávy.

Kéž by tomu byl konec!
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>ozka549xhtbhr2mt983ykdpf4wcflr1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jak se co dělá/Premiéra (film)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32628</id>
    <revision>
      <id>337235</id>
      <parentid>225044</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:23:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337235</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2132" sha1="ixcfwxvgcj5q0sq1ftaegthhzmwgde3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Jak se co dělá
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Premiéra (film)
  | PŘEDCHOZÍ = V dílnách a laboratořích
  | DALŠÍ = Úvodem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se co dělá
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Marsyas; Jak se co dělá''
  | ONLINE = [http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/39/jak_se_co_dela.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13.
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Totiž to už tak ve filmovém světě chodí: vždycky se točí ten nejlepší film sezóny; během točení budí producent Alfa-Filmu vážné obavy, že pukne pýchou, zatímco producenti Beta-Filmu a Gama-Filmu nápadně žloutnou a stísněně hučí, že ještě uvidíme a kdesi cosi. Zatím Alfa-Film trousí do světa zprávy, jak pokračuje natáčení našeho nového velkofilmu, který slibuje být vrcholným úspěchem sezóny, a rozesílá mnohoslibné snímky, interviewy a noticky do všech novin, ovšem jen o kinohvězdách; neboť producenti i financiéři filmu z vrozené skromnosti se veřejnosti spíše vyhýbají.

Je nepsaný zákon, že žádny producent nevkročí nohou do ateliéru, kde natáčí jiný producent; i naslouchá s pokrčením ramen pověstem o tom, jaký to bude báječný film a jaká je to příšerná hovadina. Však jeho den se blíží. Je to slavný a horečně očekávaný den filmové premiéry.

Konečně je to tu; konečně se odehrává na plátně to, co dalo tolik práce tolika lidem od autora po muže s klapkou, od osvětlovače po šéfa reklamy; pan Valnoha zvedá hlavu nad psacím stolem, slečna Miriam Nekolová vzplane a zvolá “Ne, nikdy”, všechno ohromně klape –

Konečně je tu veliká chvíle, kdy se producent Beta-Filmu nakloní k producentu Gama-Filmu a šeptá:

“Padák, co?”

“Padák!”
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>ixcfwxvgcj5q0sq1ftaegthhzmwgde3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalmy pro všední dny</title>
    <ns>0</ns>
    <id>33483</id>
    <revision>
      <id>337480</id>
      <parentid>298794</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337480</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="33611" sha1="pa1n8225dibltsxjwuwvi5y4q6b4326" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Sichat Jicchak
  | ČÁST = Žalmy pro všední dny
  | PŘEDCHOZÍ = Kadiš jatom
  | DALŠÍ = Žalm 104
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalmy pro všední dny
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

Tyto žalmy zpívaly se ve chrámě Jerusalémském při ranní oběti, a byly na památku toho v liturgii ponechány.

{{Prostrkaně|V neděli}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם רִאשׁוֹן בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|první}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
כד לְדָוִד מִזְמוֹר. לַיָי הָאָרֶץ וּמְלוֹאָהּ תֵּבֵל וְיוֹשְׁבֵי בָהּ׃ כִּי הוּא עַל־יַמִּים יְסָדָהּ וְעַל־נְהָרוֹת יְכוֹנְנֶהָ׃ מִי יַעֲלֶה בְהַר יְיָ וּמִי יָקוּם בִּמְקוֹם קָדְשׁוֹ׃ נְקִי כַפַּיִם וּבַר לֵבָב אֲשֶׁר לֹא נָשָׂא לַשָּׁוְא נַפְשִׁו&lt;ref&gt; Čti: נַפְשִׁי&lt;/ref&gt; וְלֹא נִשְׁבַּע לְמִרְמָה׃ יִשָּׂא בְרָכָה מֵאֵת יְיָ וּצְדָקָה מֵאלֹהֵי יִשְׁעוֹ׃ זֶה דּוֹר דּוֹרְשָׁיו מְבַקְשֵׁי פָנֶיךָ יַעֲקֹב סֶלָה׃ שְׂאוּ שְׁעָרִים רָאשֵׁיכֶם וְהִנָּשְׂאוּ פִּתְחֵי עוֹלָם וְיָבוֹא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד׃ מִי זֶה מֶלֶךְ הַכָּבוֹד יְיָ עִזּוּז וְגִבּוֹר יְיָ גִּבּוֹר מִלְחָמָה׃ שְׂאוּ שְׁעָרִים רָאשֵׁיכֶם וּשְׂאוּ פִּתְחֵי עוֹלָם וְיָבֹא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד׃ מִי הוּא זֶה מֶלֶךְ הַכָּבוֹד יְיָ צְבָאוֹת הוּא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד סֶלָה׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 24.) Davidův žalm. — Hospodinova jest země a plnost její, svět a bydlící v něm. Neb On nad moři založil ji, a nad řekami upevnil ji. Kdo vstoupí na horu Hospodinovu, a kdo bude stati na místě Jeho svatém? „{{Prostrkaně|Kdo čistých jest rukou a ryzího srdce, kdo neobrací k marnosti duše své a nepřísahá k podvodu!}}“ Ten přijme požehnání od Hospodina a laskavost od Boha spasení svého. Takové jest pokolení hledajících Jeho, toužících po tváři Tvé, — Jakob. Séla. Pozdvihněte, brány, hlav svých, otevřte se vrata věčná, by vešel král slávy ! Kdo jest ten král slávy ? Hospodin silný a mocný, Hospodin, rek válečný! Pozdvihněte, brány, hlav svých, otevřte se, vrata věčná, by vešel král slávy! Kdo jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, Onť jest král slávy! Séla.
|}

{{Prostrkaně|V pondělí}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם שֵׁנִי בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|druhý}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
מח שִׁיר מִזְמוֹר לִבְנֵי־קֹרַח׃ גָּדוֹל יְיָ וּמְהֻלָּל מְאֹד בְּעִיר אֱלֹהֵינוּ הַר־קָדְשׁוֹ׃ יְפֵה נוֹף מְשׂוֹשׂ כָּל־הָאָרֶץ הַר־צִיּוֹן יַרְכְּתֵי צָפוֹן קִרְיַת מֶלֶךְ רָב׃ אֱלֹהִים בְּאַרְמְנוֹתֶיהָ נוֹדַע לְמִשְׂגָּב׃ כִּי הִנֵּה הַמְּלָכִים נוֹעֲדוּ עָבְרוּ יַחְדָּו׃ הֵמָּה רָאוּ כֵּן תָּמָהוּ נִבְהֲלוּ נֶחְפָּזוּ׃ רְעָדָה אֲחָזָתַם שָׁם חִיל כַּיּוֹלֵדָה׃ בְּרוּחַ קָדִים תְּשַׁבֵּר אֳנִיּוֹת תַּרְשִׁישׁ׃ כַּאֲשֶׁר שָׁמַעְנוּ ׀ כֵּן רָאִינוּ בְּעִיר יְיָ צְבָאוֹת בְּעִיר אֱלֹהֵינוּ אֱלֹהִים יְכוֹנְנֶהָ עַד־עוֹלָם סֶלָה׃ דִּמִּינוּ אֱלֹהִים חַסְדֶּךָ בְּקֶרֶב הֵיכָלֶךָ׃ כְּשִׁמְךָ אֱלֹהִים כֵּן תְּהִלָּתְךָ עַל־קַצְוֵי אֶרֶץ צֶדֶק מָלְאָה יְמִינֶךָ׃ יִשְׂמַח ׀ הַר צִיּוֹן תָּגֵלְנָה בְּנוֹת יְהוּדָה לְמַעַן מִשְׁפָּטֶיךָ׃ סֹבּוּ צִיּוֹן וְהַקִּיפוּהָ סִפְרוּ מִגְדָּלֶיהָ׃ שִׁיתוּ לִבְּכֶם לְחֵילָה פַּסְּגוּ אַרְמְנוֹתֶיהָ. לְמַעַן תְּסַפְּרוּ לְדוֹר אַחֲרוֹן׃ כִּי זֶה אֱלֹהִים אֱלֹהֵינוּ עוֹלָם וָעֶד הוּא יְנַהֲגֵנוּ עַל מוּת׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 48.) Píseň žalmu synů Kórah. — Veliký jest Hospodin a veleben velmi ve městě Boha našeho, na hoře Jeho svaté. Krásná výše, slast celé země jest hora Sión, na straně severní město krále velikého. Bůh v palácích jeho znám jest jako záštita; nebo hle, králové shromáždili se: zmizeli vesměs. Oni to viděli (že Bůh jest záštitou Jerusalema), podivili se, poděsili se, utekli rychle. Strach je pojal tam, úzkost jako rodičku. Větrem východním rozrážíš lodi Tarské. Jakož slýchali jsme, tak spatřili jsme to ve městě Hospodina zástupův, ve městě Boha našeho — Bůh upevní je na věky! Séla. — Připomínáme si, ó Bože, milosti Tvé uprostřed chrámu Tvého. Jako jméno Tvé, ó Bože, tak i sláva Tvá (sahá) až do končin země; spravedlností jest plna pravice Tvá. Raduje se hora Sión, plesají dcery Judské pro soudy Tvé. Obejděte Sión a obstupte jej, sečtěte věže jeho! Obraťte mysl svou k ohradě jeho, projděte paláce jeho, abyste to mohli vyprávěti pokolení příštímu! Nebo
tento Bůh jest Bůh náš na věky věkův, Onť vůdce náš až do smrti.
|}

{{Prostrkaně|V úterý}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם שְׁלִישִׁי בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|třetí}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém :
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
פב מִזְמוֹר לְאָסָף. אֱלֹהִים נִצָּב בַּעֲדַת אֵל בְּקֶרֶב אֱלֹהִים יִשְׁפֹּט׃ עַד־מָתַי תִּשְׁפְּטוּ־עָוֶל וּפְנֵי רְשָׁעִים תִּשְׂאוּ סֶלָה׃ שִׁפְטוּ דַל וְיָתוֹם עָנִי וָרָשׁ הַצְדִּיקוּ׃ פַּלְּטוּ דַל וְאֶבְיוֹן מִיַּד רְשָׁעִים הַצִּילוּ׃ לֹא יָדְעוּ וְלֹא יָבִינוּ בַּחֲשֵׁכָה יִתְהַלָּכוּ יִמּוֹטוּ כָּל מוֹסְדֵי אָרֶץ׃ אֲנִי אָמַרְתִּי אֱלֹהִים אַתֶּם וּבְנֵי עֶלְיוֹן כֻּלְּכֶם׃ אָכֵן כְּאָדָם תְּמוּתוּן וּכְאַחַד הַשָּׂרִים תִּפֹּלוּ׃ קוּמָה אֱלֹהִים שָׁפְטָה הָאָרֶץ כִּי אַתָּה תִנְחַל בְּכָל־הַגּוֹיִם׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 82.) Žalm Asafův. — Bůh stojí v obci Boží, uprostřed soudců soudí. Jak dlouho budete souditi nespravedlivě a ke tváři bezbožných hleděti? Séla. — Zjednejte právo slabému a sirotku, bídnému a chudému dopomozte ku právu! Zachraňte slabého a nuzného, z ruky bezbožných vysvoboďte ho! — Ale nepoznávají a nenahlížejí, v temnotě kráčejí, i chvějí se všecky základy země. Já jsem pravil: Božské bytosti jste, a synové Nejvyššího vy všickni; avšak jako lidé zemřete, a jako kterýkoliv z knížat padnete. Povstaň, ó Bože, suď zemi; nebo Tys dědičným Pánem všech národů!
|}

{{Prostrkaně|Ve středu}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם רְבִיעִי בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|čtvrtý}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
צד אֵל נְקָמוֹת יְיָ אֵל נְקָמוֹת הוֹפִיַע׃ הִנָּשֵׂא שֹׁפֵט הָאָרֶץ הָשֵׁב גְּמוּל עַל־גֵּאִים׃ עַד מָתַי רְשָׁעִים יְיָ. עַד מָתַי רְשָׁעִים יַעֲלֹזוּ׃ יַבִּיעוּ יְדַבְּרוּ עָתָק יִתְאַמְּרוּ כָּל־פֹּעֲלֵי אָוֶן׃ עַמְּךָ יְיָ יְדַכְּאוּ וְנַחֲלָתְךָ יְעַנּוּ׃ ו אַלְמָנָה וְגֵר יַהֲרֹגוּ וִיתוֹמִים יְרַצֵּחוּ׃ וַיֹּאמְרוּ לֹא יִרְאֶה יָהּ וְלֹא יָבִין אֱלֹהֵי יַעֲקֹב׃ בִּינוּ בֹּעֲרִים בָּעָם וּכְסִילִים ׀ מָתַי תַּשְׂכִּילוּ׃ הֲנֹטַע אֹזֶן הֲלֹא יִשְׁמָע אִם יֹצֵר עַיִן הֲלֹא יַבִּיט׃ הֲיֹסֵר גּוֹיִם הֲלֹא יוֹכִיחַ הַמְלַמֵּד אָדָם דָּעַת׃ יְיָ יֹדֵעַ מַחְשְׁבוֹת אָדָם כִּי הֵמָּה הָבֶל׃ אַשְׁרֵי הַגֶּבֶר אֲשֶׁר תְּיַסְּרֶנּוּ יָהּ וּמִתּוֹרָתְךָ תְלַמְּדֶנּוּ׃ לְהַשְׁקִיט לוֹ מִימֵי רָע עַד יִכָּרֶה לָרָשָׁע שָׁחַת׃ כִּי ׀ לֹא־יִטֹּשׁ יְיָ עַמּוֹ וְנַחֲלָתוֹ לֹא יַעֲזֹב׃ כִּי עַד צֶדֶק יָשׁוּב מִשְׁפָּט וְאַחֲרָיו כָּל־יִשְׁרֵי לֵב׃ מִי יָקוּם לִי עִם מְרֵעִים ׀ מִי יִתְיַצֵּב לִי עִם פֹּעֲלֵי אָוֶן׃ לוּלֵי יְיָ עֶזְרָתָה לִי ׀ כִּמְעַט שָׁכְנָה דוּמָה נַפְשִׁי׃ אִם אָמַרְתִּי מָטָה רַגְלִי חַסְדְּךָ יְיָ יִסְעָדֵנִי׃ בְּרֹב שַׂרְעַפַּי בְּקִרְבִּי תַּנְחוּמֶיךָ יְשַׁעַשְׁעוּ נַפְשִׁי׃ הַיְחָבְרְךָ כִּסֵּא הַוּוֹת יֹצֵר עָמָל עֲלֵי חֹק׃ יָגוֹדּוּ עַל־נֶפֶשׁ צַדִּיק וְדָם נָקִי יַרְשִׁיעוּ׃ וַיְהִי יְיָ לִי לְמִשְׂגָּב וֵאלֹהֵי לְצוּר מַחְסִי׃ וַיָּשֶׁב ׀ עֲלֵיהֶם אֶת־אוֹנָם וּבְרָעָתָם יַצְמִיתֵם. יַצְמִיתֵם יְיָ אֱלֹהֵינוּ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 94.) Bože odplaty, Hospodine, Bože odplaty, zjev se! Zdvihni se, ó soudce země, dej odplatu pyšným! Jak dlouho bezbožní, ó Hospodine, jak dlouho bezbožní budou plesati, pronášeti řeči vzdorné, honositi se všickni pachatelé nepravosti? Lid Tvůj, Hospodine, potírají, a dědictví Tvé utlačují. Vdovu a cizince usmrcují, a sirotky vraždí, říkajíce: Nevidí to Hospodin, a nepozoruje toho Bůh Jakobův! Ó pozorujte, vy nevědomí v lidu; a vy pošetilci, kdy tomu porozumíte? Zdaliž ten, Jenž zasadil ucho — neslyší? aneb ten, Jenž utvořil oko — nevidí? Zdaliž ten, Jenž tresce národy, nebude kárati? On, Jenž udílí člověku poznání? — Hospodin zná myšlenky člověka, že jsou ničemné. Blaze muži, kterého Ty trestáš, Hospodine, a zákonem Svým ho poučuješ,abys upokojil ho před časy zlými, až vykopána bude bezbožnému jáma, Neboť nezapudí Hospodin lidu Svého, a dědictví Svého neopustí; neboť ku spravedlnosti navrátí se soud a za ním všickni, kteří jsou upřímného srdce. Kdo vystoupí za mne proti zlosynům ? Kdo se postaví za mne proti pachatelům nepravosti? Kdyby nebyl Hospodin ku pomoci mně, — málem již by odpočívala v mlčení duše má. Když jsem již pravil: Klesá noha moje — milost Tvá, Hospodine, podpírala mne. Při množství starostí mých v nitru mém potěšování Tvá občerstvují duši mou. Zdaliž se družiti smí k Tobě trůn
záhuby, jenž vymýšlí křivdu proti zákonu? Shlukují se proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují. Ale Hospodin jest mi záštitou, a Bůh můj skalou útočiště mého! Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlobou jejich zničí je; — zničí je Hospodin, Bůh náš! —
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
לְכו נרננה ליי נריעה לצור ישענו׃ נקדמה פניו בתודה בזמרות נריע לו׃ כי אל גדול יי ומלך גדול על כל אלהים׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
Pojďte, plesejme Hospodinu, jásejme skále spasení svého! Uvítejme tvář Jeho s díkem, ve zpěvech jásejme Jemu! Neboť Bůh veliký jest Hospodin, a král veliký nade všecky bohy.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Tyto tři verše jsou v knižním vydání uvedeny pouze v hebrejštině; jedná se však o začátek Žalmu&amp;nbsp;95, který je v knize i s překladem uveden na jiném místě (str.&amp;nbsp;137).&lt;/ref&gt;
|}

{{Prostrkaně|Ve čtvrtek}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם חֲמִישִׁי בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|pátý}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
פא לַמְנַצֵּחַ עַל־הַגִּתִּית לְאָסָף׃ הַרְנִינוּ לֵאלֹהִים עוּזֵנוּ הָרִיעוּ לֵאלֹהֵי יַעֲקֹב׃ שְׂאוּ־זִמְרָה וּתְנוּ־תֹף כִּנּוֹר נָעִים עִם נָבֶל׃ תִּקְעוּ בַחֹדֶשׁ שׁוֹפָר בַּכֵּסֶה לְיוֹם חַגֵּנוּ׃ כִּי חֹק לְיִשְׂרָאֵל הוּא. מִשְׁפָּט לֵאלֹהֵי יַעֲקֹב׃ עֵדוּת ׀ בִּיהוֹסֵף שָׂמוֹ בְּצֵאתוֹ עַל־אֶרֶץ מִצְרָיִם. שְׂפַת לֹא־יָדַעְתִּי אֶשְׁמָע׃ הֲסִירוֹתִי מִסֵּבֶל שִׁכְמוֹ. כַּפָּיו מִדּוּד תַּעֲבֹרְנָה׃ בַּצָּרָה קָרָאתָ וָאֲחַלְּצֶךָּ אֶעֶנְךָ בְּסֵתֶר רַעַם. אֶבְחָנְךָ ׀ עַל־מֵי מְרִיבָה סֶלָה. שְׁמַע עַמִּי וְאָעִידָה בָּךְ. יִשְׂרָאֵל אִם־תִּשְׁמַע־לִי׃ לֹא יִהְיֶה בְךָ אֵל זָר וְלֹא תִשְׁתַּחֲוֶה לְאֵל נֵכָר׃ אָנֹכִי ׀ יְיָ אֱלֹהֶיךָ הַמַּעַלְךָ מֵאֶרֶץ מִצְרָיִם. הַרְחֶב־פִּיךָ וַאֲמַלְאֵהוּ׃ וְלֹא שָׁמַע עַמִּי לְקוֹלִי. וְיִשְׂרָאֵל לֹא־אָבָה לִי׃ וָאֲשַׁלְּחֵהוּ בִּשְׁרִירוּת לִבָּם. יֵלְכוּ בְּמוֹעֲצוֹתֵיהֶם׃ לוּ עַמִּי שֹׁמֵעַ לִי. יִשְׂרָאֵל בִּדְרָכַי יְהַלֵּכוּ׃ כִּמְעַט אוֹיְבֵיהֶם אַכְנִיעַ וְעַל־צָרֵיהֶם אָשִׁיב יָדִי׃ מְשַׂנְאֵי יְיָ יְכַחֲשׁוּ־לוֹ וִיהִי עִתָּם לְעוֹלָם׃ וַיַּאֲכִילֵהוּ מֵחֵלֶב חִטָּה. וּמִצּוּר דְּבַשׁ אַשְׂבִּיעֶךָּ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 81) למנצח Sbormistru na gittit. Od Asafa. Plesejte Bohu, síle naší; jásejte Bohu Jakobovu! Chopte se hry strunové, přineste buben, citeru líbeznou i žaltář! Zatrubte v nový měsíc pozounem, v novoluní, v den svátku našeho; neboť zákonem Israeli to jest, právem od Boha Jakobova! Svědectvím v Josefovi ustanovil to, když vyšel proti zemi Egyptské; řeč, kteréž jsem neznal, slyšel jsem tam: Zprostil jsem břemene rámě jeho, ruce jeho jsou koše zbaveny! V soužení volal jsi — a vyprostil jsem tě, vyslyšel jsem tě ve skrýši hromu, zkoušel jsem tě při vodách sváru. Séla. — Slyš, lide můj, tak budu varovati tebe. — Israeli — kéž bys uposlechl mne! Nebudeš míti Boha jiného, a nebudeš se klaněti Bohu cizímu! Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl ze země Egyptské; otevři jen ústa svá, a naplním je. — Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Israel nebyl mi po vůli. I přenechal jsem je zarputilosti srdce jejich, že kráčeli podle rad svých. Kéž by lid můj poslechl mne, Israel po cestách mých kráčel! Brzy nepřátele jejich pokořil bych, a na protivníky jejich obrátil bych ruku svou. Nenávistníci Hospodinovi lichotili by jim, a trvalo by štěstí jejich na věky; a krmil bych je jádrem pšenice, a ze skály medem nasytil bych tě!
|}

{{Prostrkaně|V pátek}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם שִׁשִּׁי בְּשַׁבָּת שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den {{Prostrkaně|šestý}} v témdni, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
צג יְיָ מָלָךְ גֵּאוּת לָבֵשׁ. לָבֵשׁ יְיָ עֹז הִתְאַזָּר אַף־תִּכּוֹן תֵּבֵל בַּל־תִּמּוֹט׃ נָכוֹן כִּסְאֲךָ מֵאָז מֵעוֹלָם אָתָּה׃ נָשְׂאוּ נְהָרוֹת ׀ יְיָ. נָשְׂאוּ נְהָרוֹת קוֹלָם יִשְׂאוּ נְהָרוֹת דָּכְיָם׃ מִקֹּלוֹת מַיִם רַבִּים אַדִּרִים ׀ מִשְׁבְּרֵי־יָם. אַדִּיר בַּמָּרוֹם יְיָ׃ עֵדֹתֶיךָ נֶאֶמְנוּ מְאֹר לְבֵיתְךָ נָאֲוָה־קֹדֶשׁ. יְיָ לְאֹרֶךְ יָמִים׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 93) יי Hospodin jest králem, důstojností se oděl; oděl se Hospodin, mocí se opásal, a pevný jest svět, aby se nepohnul. Upevněn jest trůn Tvůj ode dávna, od věčnosti jsi Ty. Pozdvihují řeky, Hospodine, pozdvihují řeky hlasu svého, pozdvihují řeky hučení svého. Nad hlasy vod velikých jsou mocnější vlny mořské; Nejmocnější jest na výsosti Hospodin! Svědectví Tvá velmi věrohodná; domu Tvému sluší svatost, Hospodine, na věčné časy.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Tento žalm je zde v knižním vydání uveden pouze v hebrejštině; překlad je převzat ze strany&amp;nbsp;47, na kterou je na tomto místě odkázáno.&lt;/ref&gt;
|}

{{Prostrkaně|O sabatu}} se říká:

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
הַיּוֹם יוֹם שַׁבַּת קֹדֶשׁ שֶׁבּוֹ הָיוּ הַלְּוִיִּם אוֹמְרִים בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
היום Dnes jest den sabatu svatého, o němžto Levité zpívali ve chrámu svatém:
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
צב מִזְמוֹר שִׁיר לְיוֹם הַשַּׁבָּת׃ טוֹב לְהוֹדוֹת לַייָ וּלְזַמֵּר לְשִׁמְךָ עֶלְיוֹן׃ לְהַגִּיד בַּבֹּקֶר חַסְדֶּךָ וֶאֱמוּנָתְךָ בַּלֵּילוֹת׃ עֲלֵי־עֲשׂוֹר וַעֲלֵי־נָבֶל עֲלֵי הִגָּיוֹן בְּכִנּוֹר׃ כִּי שִׂמַּחְתַּנִי יְיָ בְּפָעֳלֶיךָ. בְּמַעֲשֵׂי יָדֶיךָ אֲרַנֵּן׃ מַה־גָּדְלוֹ מַעֲשֶׂיךָ יְיָ. מְאֹד עמְקוּ מַחְשְׂבֹתֶיךָ׃ אִישׁ־בַּעַר לֹא יֵדָע וּכְסִים ׀ לֹא־יָבִין אֶת־זֹאת׃ בִּפְרֹחַ רְשָׁעִים כְּמוֹ עֵשֶׂב וַיָּצִיצוּ כָּל־פּוֹעֲלֵי אָוֶן. לְהִשָּׁמְדָם עֲדֵי־עַד׃ וְאַתָּה מָרוֹם לְעוֹלָם יְיָ׃ כִּי־הִנֵּה אֹיְבֶיךָ יְיָ כִּי־הִנֵּה אֹיְבֶיךָ יֹאבֵדוּ יִתְפָּרְדוּ כָּל־פּוֹעֲלֵי אָוֶן׃ וַתָּרֶם כִּרְאֵים קַרְנִי בַּלֹּתִי בְּשֶׁמֶן רַעֲנָן׃ וַתַּבֵּט עֵינִי בְּשׁוּרָי. בַּקָּמִים עָלַי מְרֵעִים. תִּשְׁמַעְנָה אָזְנָי׃ צַדִּיק כַּתָּמָר יִפְרָח٠ כְּאֶרֶז בַּלְּבָנוֹן יִשְׂגֶּה׃ שְׁתוּלִים בְּבֵית יְיָ. בְּחַצְרוֹת אֱלֹהֵינוּ יַפְרִיחוּ׃ עוֹד יְנוּבוּן בְּשֵׂיבָה. דְּשֵׁנִים וְרַעֲנַנִּים יִהְיוּ׃ לְהַגִּיד כִּי יָשָׁר יְיָ צוּרִי. וְלֹא עַוְלָתָה בּוֹ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 92.) מזמור Žalm. Píseň ke dni sobotnímu. Příjemno jest děkovati Hospodinu, a hráti jménu Tvému, ó Nejvyšší! – zvěstovati z rána milost Tvou, a věrnost Tvou v nocech, na desíti strunách a na žaltáři, při zvuku citery. Nebo potěšil jsi mne, Hospodine, skutky Svými, nade činy rukou Tvých plesati budu. Jak veliká jsou díla Tvá, Hospodine! jak velmi hluboké myšlenky Tvé! Člověk nevědomý nepoznává toho, a pošetilec nenahlíží toho: Že vyrůstají bezbožní jako bylina, a vykvétají všickni pachatelé nepravosti, – aby vyhlazeni byli na věky. Ty však jsi vznešený na věky, Hospodine! Nebo hle, nepřátelé Tvoji zahynou, rozptýlení budou všickni pachatelé nepravosti. Ty pak jsi povýšil, jako buvolův, roh můj (t.j. sílu mou); pokropen jsem olejem čerstvým. Jen popatří oko mé na slidiče moje, o povstávajících proti mně zlosynech zaslechnou uši mé. Spravedlivý jako palma vzkvete, jako cedr na Libánu vzroste. Štěpováni v domě Hospodinově, v nádvořích Boha našeho pokvetou. Ještě porostou ve stáří, silní a svěží budou; aby zvěstovali, že přímý jest Hospodin, skála má, a že není nepravosti při Něm.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Text ani překlad tohoto žalmu zde v knižním vydání uveden není, přebíráme je ze strany&amp;nbsp;46, na kterou je na tomto místě odkázáno.&lt;/ref&gt;
|}

V ty dny, o kterých se říká říká žalm 20. יענך יי ביום צרה (viz str. 115.), říká se také následující žalm; mimoto též o חנכה a פורים.

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
  | lang = &quot;he&quot;|
פג שִׁיר מִזְמוֹר לְאָסָף׃ אֱלֹהִים אַל־דֳּמִי לָךְ אַל־תֶּחֱרַשׁ וְאַל־תִּשְׁקֹט אֵל׃ כִּי הִנֵּה אוֹיְבֶיךָ יֶהֱמָיוּן וּמְשַׂנְאֶיךָ נָשְׂאוּ רֹאשׁ׃ עַל־עַמְּךָ יַעֲרִימוּ סוֹד וְיִתְיָעֲצוּ עַל צְפוּנֶיךָ׃ אָמְרוּ לְכוּ וְנַכְחִידֵם מִגּוֹי וְלֹא־יִזָּכֵר שֵׁם יִשְׂרָאֵל עוֹד׃ כִּי נוֹעֲצוּ לֵב יַחְדָּו עָלֶיךָ בְּרִית יִכְרֹתוּ׃ אָהֳלֵי אֱדוֹם וְיִשְׁמְעֵאלִים מוֹאָב וְהַגְרִים׃ גְּבָל וְעַמּוֹן וַעֲמָלֵק פְּלֶשֶׁת עִם ישְׁבֵי צוֹר׃ גַּם אַשּׁוּר נִלְוָה עִמָּם הָיוּ זְרוֹעַ לִבְנֵי לוֹט סֶלָה׃ עֲשֵׂה־לָהֶם כְּמִדְיָן כְּסִיסְרָא כְּיָבִין בְּנַחַל קִישׁוֹן׃ נִשְׁמְדוּ בְעֵין־דֹּאר הָיוּ דֹּמֶן לָאֲדָמָה׃ שִׁיתֵמוֹ נְדִיבֵמוֹ כְּעֹרֵב וְכִזְאֵב וּכְזֶבַח וּכְצַלְמֻנָּע כָּל־נְסִיכֵמוֹ׃ אֲשֶׁר אָמְרוּ נִירְשָׁה לָנוּ אֵת נְאוֹת אֱלֹהִים׃ אֱלֹהַי שִׁיתֵמוֹ כַגַּלְגָּל כְּקַשׁ לִפְנֵי רוּחַ׃ כְּאֵשׁ תִּבְעַר־יָעַר וּכְלֶהָבָה תְּלַהֵט הָרִים׃ כֵּן תִּרְדְּפֵם בְּסַעֲרֶךָ וּבְסוּפָתְךָ תְבַהֲלֵם׃ מַלֵּא פְנֵיהֶם קָלוֹן וִיבַקְשׁוּ שִׁמְךָ יְיָ׃ יֵבשׁוּ וְיִבָּהֲלוּ עֲדֵי־עַד וְיַחְפְּרוּ וְיֹאבֵדוּ׃ וְיֵדְעוּ כִּי־אַתָּה שִׁמְךָ יְיָ לְבַדֶּךָ עֶלְיוֹן עַל־כָּל־הָאָרֶץ׃
  | dir = &quot;ltr&quot;|
(Žalm 83.) שיר Píseň žalmu od Asafa. — Bože, nezůstávej klidným, neukládej si mlčení a neodpočívej, Bože! Neboť hle, nepřátelé Tvoji vztekají se, a nenávistníci Tvoji pozdvihují hlavy. Proti lidu Tvému vymýšlejí lstivě úklady, a radí se proti chráněncům Tvým. Říkají: „Pojďte a vyhlaďme je, ať nejsou národem, aby nebylo vzpomínáno jména Israelova na dále!“ Tak uradili se jednomyslně, proti Tobě smlouvou se zavázali: Stánkové Idumejští a Ismaelitšti, Moabští a Hagarenští, Gebalští a Ammonitští a Amalekitští. Filistinští s obyvateli Tyrskými. Také Assyrští spojili se s nimi, byliť ramenem synům Lotovým. Séla — Učiň jim jako Midianským, jako Sisarovi, jako Jabinovi při potoku Kíšon; zahubeni byli v Endór, stali se hnojem zemi. Učiň knížata jejich jako Oreba a Zeba, a jako Zebaha a Zalmunu všecky pomazané jejich, kteří pravili: „Dobudeme sobě příbytků Božích!“ Bože můj, učiň je jako chumelici, jako stéblo před větrem; jako oheň zapaluje les a jako plamen plápolá na horách — tak pronásleduj je vichřicí Svou, a bouří Svou postraš je! Naplni tváře jejich hanbou, aby hledali jména Tvého, Hospodine! Nechť jsou zahanbeni a ustrašeni navždy, a nechť se zardí studem a zahynou, aby poznali, že Tvé jméno, Hospodine, samojediné, jest nejvyšší nad veškerou zemí!
|}

Ve dnech, ve kterých se modlí תחנון, říká se u truchlícího (אבל) po מזמור של יום tento žalm.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Žalm 49 je uveden pouze v hebrejštině.&lt;/ref&gt;
&lt;p dir=&quot;rtl&quot;&gt;
מט לַמְנַצֵּחַ לִבְנֵי־קֹרַח מִזְמוֹר׃ שִׁמְעוּ זֹאת כָּל־הָעַמִּים הַאֲזִינוּ כָּל־ישְׁבֵי חָלֶד׃ גַּם־בְּנֵי אָדָם גַּם־בְּנֵי־אִישׁ יַחַד עָשִׁיר וְאֶבְיוֹן׃ פִּי יְדַבֵּר חָכְמוֹת וְהָגוּת לִבִּי תְבוּנוֹת׃ אַטֶּה לְמָשָׁל אָזְנִי אֶפְתַּח בְּכִנּוֹר חִידָתִי׃ לָמָּה אִירָא בִּימֵי רָע עֲוֹן עֲקֵבַי יְסֻבֵּנִי׃ הַבֹּטְחִים עַל־חֵילָם וּבְרֹב עָשְׁרָם יִתְהַלָּלוּ׃ אָח לֹא פָדֹה יִפְדֶּה אִישׁ לֹא־יִתֵּן לֵאלֹהִים כָּפְרוֹ׃ וְיֵקַר פִּדְיוֹן ׀ נַפְשָׁם וְחָדַל ׀ לְעוֹלָם׃ וִיחִי עוֹד לָנֶצַח לֹא יִרְאֶה הַשָּׁחַת׃ כִּי יִרְאֶה חֲכָמִים יָמוּתוּ יַחַד כְּסִיל וָבַעַר יֹאבֵדוּ וְעָזְבוּ לַאֲחֵרִים חֵילָם׃ קִרְבָּם בָּתֵּימוֹ לְעוֹלָם מִשְׁכְּנֹתָם לְדֹר וָדֹר קָרְאוּ בִשְׁמוֹתָם עֲלֵי אֲדָמוֹת׃ וְאָדָם בִּיקָר בַּל־יָלִין נִמְשַׁל כַּבְּהֵמוֹת נִדְמוּ׃ זֶה דַרְכָּם כֵּסֶל לָמוֹ וְאַחֲרֵיהֶם בְּפִיהֶם יִרְצוּ סֶלָה׃ כַּצֹּאן לִשְׁאוֹל ׀ שַׁתּוּ מָוֶת יִרְעֵם וַיִּרְדּוּ בָם יְשָׁרִים לַבֹּקֶר וְצוּרָם לְבַלּוֹת שְׁאוֹל מִזְּבֻל ׀ לוֹ׃ אַךְ אֱלֹהִים יִפְדֶּה נַפְשִׁי מִיַּד שְׁאוֹל כִּי יִקָּחֵנִי סֶלָה׃ אַל־תִּירָא כִּי יַעֲשִׁר אִישׁ כִּי־יִרְבֶּה כְּבוֹד בֵּיתוֹ׃ כִּי לֹא בְמוֹתוֹ יִקַּח הַכֹּל לֹא יֵרֵד אַחֲרָיו כְּבוֹדוֹ׃ כִּי נַפְשׁוֹ בְּחַיָּיו יְבָרֵךְ וְיוֹדֻךָ כִּי־תֵיטִיב לָךְ׃ תָּבוֹא עַד ׀ דּוֹר אֲבוֹתָיו עַד־נֵצַח לֹא־יִרְאוּ אוֹר׃ אָדָם בִּיקָר וְלֹא יָבִין נִמְשַׁל כַּבְּהֵמוֹת נִדְמוּ׃
&lt;/p&gt;

Ve dnech, ve kterých se nemodlí תחנון, říká se u truchlícího (אבל) po מזמור של יום tento žalm.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Žalm 16 je uveden pouze v hebrejštině.&lt;/ref&gt;
&lt;p dir=&quot;rtl&quot;&gt;
טז מִכְתָּם לְדָוִד שָׁמְרֵנִי אֵל כִּי־חָסִיתִי בָךְ׃ אָמַרְתְּ לַיָי אֲדֹנָי אָתָּה טוֹבָתִי בַּל־עָלֶיךָ׃ לִקְדוֹשִׁים אֲשֶׁר־בָּאָרֶץ הֵמָּה וְאַדִּירֵי כָּל־חֶפְצִי בָם׃ יִרְבּוּ עַצְּבוֹתָם אַחֵר מָהָרוּ בַּל־אַסִּיךְ נִסְכֵּיהֶם מִדָּם וּבַל אֶשָּׂא אֶת־שְׁמוֹתָם עַל־שְׂפָתָי׃ יְיָ מְנָת חֶלְקִי וְכוֹסִי אַתָּה תּוֹמִיךְ גּוֹרָלִי׃ חֲבָלִים נָפְלוּ־לִי בַּנְּעִמִים אַף נַחֲלָת שָׁפְרָה עָלָי׃ אֲבָרֵךְ אֶת־יְיָ אֲשֶׁר יְעָצָנִי אַף לֵילוֹת יִסְּרוּנִי כִלְיוֹתָי׃ שִׁוִּיתִי יְיָ לְנֶגְדִּי תָמִיד כִּי מִימִינִי בַּל־אֶמּוֹט׃ לָכֵן שָׂמַח לִבִּי וַיָּגֶל כְּבוֹדִי אַף־בְּשָׂרִי יִשְׁכֹּן לָבֶטַח׃ כִּי ׀ לֹא תַעֲזֹב נַפְשִׁי לִשְׁאוֹל לֹא־תִתֵּן חֲסִידְךָ לִרְאוֹת שָׁחַת׃ תּוֹדִיעֵנִי אֹרַח ׀ חַיִּים שֹׂבַע שְׂמָחוֹת אֶת־פָּנֶיךָ נְעִימוֹת בִּימִינְךָ נֶצַח׃
&lt;/p&gt;

V době od רֹאשׁ חֹדֶשׁ אֶלוּל až včetně do הוֹשַׁעְנָא רַבָּה říká se ráno i večer následující žalm 27.&lt;ref group=&quot;red&quot;&gt;Žalm 27 je uveden pouze v hebrejštině.&lt;/ref&gt;
&lt;p dir=&quot;rtl&quot;&gt;
כז לְדָוִד יְיָ אוֹרִי וְיִשְׁעִי מִמִּי אִירָא. יְיָ מָעוֹז־חַיַּי מִמִּי אֶפְחָד׃ בִּקְרֹב עָלַי מְרֵעִים לֶאֱכֹל אֶת־בְּשָׂרִי צָרַי וְאוֹיְבַי לִי. הֵמָּה כָּשְׁלוּ וְנָפָלוּ׃ אִם־תַּחֲנֶה עָלַי מַחֲנֶה לֹא־יִירָא לִבִּי. אִם־תָּקוּם עָלַי מִלְחָמָה. בְּזֹאת אֲנִי בוֹטֵחַ׃ אַחַת שָׁאַלְתִּי מֵאֵת־יְיָ אוֹתָהּ אֲבַקֵּשׁ. שִׁבְתִּי בְּבֵית־יְיָ כָּל־יְמֵי חַיַּי. לַחֲזוֹת בְּנֹעַם־יְיָ וּלְבַקֵּר בְּהֵיכָלוֹ׃ כִּי יִצְפְּנֵנִי בְּסֻכֹּה בְּיוֹם רָעָה יַסְתִּירֵנִי בְּסֵתֶר אָהֳלוֹ. בְּצוּר יְרוֹמְמֵנִי׃ וְעַתָּה יָרוּם רֹאשִׁי עַל אֹיְבַי סְבִיבוֹתַי וְאֶזְבְּחָה בְאָהֳלוֹ זִבְחֵי תְרוּעָה. אָשִׁירָה וַאֲזַמְּרָה לַיָי׃ שְׁמַע־יְיָ קוֹלִי אֶקְרָא. וְחָנֵּנִי וַעֲנֵנִי׃ לְךָ אָמַר לִבִּי בַּקְּשׁוּ פָנָי. אֶת־פָּנֶיךָ יְיָ אֲבַקֵּשׁ׃ אַל־תַּסְתֵּר פָּנֶיךָ מִמֶּנִּי אַל־תַּט בְּאַף עַבְדֶּךָ עֶזְרָתִי הָיִיתָ. אַל־תִּטְּשֵׁנִי וְאַל־תַּעַזְבֵנִי אֱלֹהֵי יִשְׁעִי׃ כִּי־אָבִי וְאִמִּי עֲזָבוּנִי. וַיָי יַאַסְפֵנִי׃ הוֹרֵנִי יְיָ דַּרְכֶּךָ וּנְחֵנִי בְּאֹרַח מִישׁוֹר. לְמַעַן שׁוֹרְרָי׃ אַל־תִּתְּנֵנִי בְּנֶפֶשׁ צָרָי. כִּי קָמוּ־בִי עֵדֵי שֶׁקֶר וִיפֵחַ חָמָס׃ לוּלֵא הֶאֱמַנְתִּי לִרְאוֹת בְּטוּב־יְיָ בְּאֶרֶץ חַיִּים׃ קַוֵּה אֶל־יְיָ חֲזַק וְיַאֲמֵץ לִבֶּךָ וְקַוֵּה אֶל־יְיָ׃
&lt;/p&gt;

{{Poznámky pod čarou}}
{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Žalmy]]</text>
      <sha1>pa1n8225dibltsxjwuwvi5y4q6b4326</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (nový měsíc)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>34679</id>
    <revision>
      <id>337460</id>
      <parentid>298689</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337460</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="27663" sha1="tjerzaifsnd96xs758hmzrsc0bil0x3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Amida (nový měsíc)
| PŘEDCHOZÍ = Požehnání po halelu
| DALŠÍ = Seder eruv tavšilin
}}

== Musaf pro nový měsíc v den všední ==
{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (nový měsíc)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V zimě se doloží:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Keduša při opakování modlitby Šemóne-Esre kantorem.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
נְקַדֵּש אֶת שִׁמְךָ בָּעוֹלָם. כְּשֵׁם שֶׁמַּקְדִּישִׁים אוֹתוֹ בִּשְׁמֵי מָרוֹם. כַּכָּתוּב עַל־יַד נְבִיאֶךָ. וְקָרָא זֶה אֶל־זֶה וְאָמַר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
נקדש Posvětíme jméno Tvé na tom světě, jako světí je v nebesích nahoře, jakož psáno jest rukou proroka Tvého (Izaiáš, kap. 6. 3.): „A volal jeden k druhému řka:“&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ יְיָ צְבָאוֹת מְלֹא כָל־הָאָרֶץ כְּבוֹדוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; קדוש {{Prostrkaně|Svatý, svatý, svatý}} jest Hospodin zástupův; plna jest všecka země slávy Jeho!&quot;&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; - לְעֻמָּתָם בָּרוּךְ יֹאמֵרוּ
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; לעמתם A ti naproti nim: „Pochválen budiž“! pronášejí.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; בָּרוּךְ כְּבוֹד יְיָ מִמְּקוֹמוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ברוך Pochválena budiž velebnost Hospodinova na každém místě!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; וּבְדִבְרֵי קָדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; ובדברי A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto:&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ימלוך Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh Tvůj, Sióne, od pokolení do pokolení. Halelujah!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
חזן לְדוֹר וָדוֹר נַגִּיד גָּדְלֶךָ וּלְנֵצַח נְצָחִים קְדֻשָׁתְךָ נַקְדִּישׁ. וְשִׁבְחֲךָ אֱלֹהֵינוּ מִפִּינוּ לֹא יָמוּשׁ לְעוֹלָם וָעֵד. כִּי אֵל מֶלֶךְ גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor):&lt;/small&gt; לדור Od pokolení do pokolení hlásati budeme velikost Tvou, a po věčné časy Tvou svatost posvětíme, a chvála Tvá, Bože náš, z úst našich nevymizí na věky věkův: nebo všemohoucí král, veliký a svatý Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רָאשֵׁי חֳדָשִׁים לְעַמְּךָ נָתָתָּ. זְמַן כַּפָּרָה לְכָל תּוֹלְדוֹתָם. בִּהְיוֹתָם מַקְרִיבִים לְפָנֶיךָ זִבְחֵי רָצוֹן וּשְׂעִירֵי חַטָּאת לְכַפֵּר בַּעֲדָם. זִכָּרוֹן לְכֻלָּם יִהְיוּ. וּתְשׁוּעַת נַפְשָׁם מִיַּד שׂוֹנֵא׃ מִזְבֵּחַ חָדָשׁ בְּצִיּוֹן תָּכִין וְעוֹלַת רֹאשׁ חֹדֶשׁ נַעֲלֶה עָלָיו. וּשְׂעִיר עִזִּים נַעֲשֶׂה בְּרָצוֹן וּבַעֲבוֹדַת בֵּית הַמִּקְדָּשׁ נִשְׂמַח כֻּלָּנוּ. וּבְשִׁירֵי דָּוִד עַבְדֶּךָ. הַנִּשְׁמָעִים בְּעִירֶךָ. הָאֲמוּרִים לִפְנֵי מִזְבְּחֶךָ. אַהֲבַת עולָם תָּבִיא לָהֶם. וּבְרִית אָבוֹת לַבָּנִים תִּזְכּוֹר: וַהֲבִיאֵנוּ לְצִיּוֹן עִירְךָ בְּרִנָּה וְלִירוּשָׁלַיִם בֵּית מִקְדָּשְׁךָבְּשִׂמְחַת עוֹלָם. וְשָׁם נַעֲשֶׂה לְפָנֶיךָ אֶת־קָרְבְּנוֹת חוֹבוֹתֵינוּ תְּמִידִים כְּסִדְרָם וּמוּסָפִים כְּהִלְכָתָם׃ וְאֶת מוּסַף יוֹם רֹאשׁ החֹדֶשׁ הַזֶּה נַעֲשֶׂה וְנַקְרִיב לְפָנֶיךָ בְּאַהֲבָה. כְּמִצְוַת רְצוֹנֶךָ. כְּמוֹ שֶׁכָּתַבְתָּ עָלֵינוּ בְּתוֹרָתֶךָ. עַל־יְדֵי משֶׁה עַבְדֶּךָ מִפִּי כְבוֹדֶךָ כָּאָמוּר: 
|dir=&quot;ltr&quot;|
ראשי Nové měsíce lidu Svému dal Jsi za dobu smíření všem pokolením jejich, když obětovali Tobě oběti dle vůle Tvé a kozly za hřích ku smíření za sebe. Vzpomínkou všem byly a (přivodily) záchranu života jejich z ruky nepřítele. Oltář nový na Siónu rač upraviti, a zápalnou oběť nového měsíce my položíme naň, a kozly připravíme dle vůle Tvé, a ze služby obětní ve svatyni radovati se budeme všickni, a z písní Davida, služebníka Tvého, jež zaznívaly ve městě Tvém a pronášeny byly před oltářem Tvým. Lásku věcnou nakloň jim a smlouvy otcův dětem pamětliv buď! Uveď nás v Sión, město Své, s plesáním, a v Jerusalem, svatyni Svou, v radosti věcné! A tam připravíme Tobě oběti Své povinnosti, ustavičné dle pořadu jejich a dodatečné dle předpisu jejich. A také dodatečnou oběť dne nového měsíce toho připravíme a budeme obětovati Tobě v lásce dle příkazu vůle Tvé, jakož Jsi předepsal nám v učení Svém rukou Mojžíše, služebníka Svého, z úst velebnosti Své, řka:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְרָאשֵׁי חָדְשֵׁיכֶם תַּקְרִיבוּ עֹלָה לַיָי פָּרִים בְּנֵי־בָקָר שְׁנַיִם וְאַיִל אֶחָד כְּבָשִׂים בְּנֵי־שָׁנָה שִׁבְעָה תְּמִימִם:
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובראשי A v nové měsíce své obětovati budete zápalnou oběť Hospodinu: býky mladé — {{Prostrkaně|dva}}, skopce — {{Prostrkaně|jednoho}}, beránků ročních — {{Prostrkaně|sedm}}, bezvadných.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּמִנְחָתָם וְנִסְכֵּיהֶם כִּמְדֻבָּר שְׁלשָׁה עֶשְׂרנִים לַפָּר וּשְׁנֵי עֶשְׂרנִים לָאַיִל וְעִשָּׂרוֹן לַכֶּבֶשׂ וְיַיִן כְּנִסְכּוֹ וְשָׂעִיר לְכַפֵּר וּשְׁנֵי תְמִידִים כְּהִלְכָתָם:
|dir=&quot;ltr&quot;|
ומנחתם A oběť suchou i mokrou k tomu, jak udáno : Tři desetiny při býku, dvě desetiny při skopci, desetinu při beránku, a víno k oběti mokré příslušné, a kozla ku smíření, a dvě ustavičné oběti dle předpisu jejich.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ חַדֵּשׁ עָלֵינוּ אֶת־הַחֹדֶשׁ הַזֶּה. לְטוֹבָה וְלִבְרָכָה. לְשָׂשׂוֹן וּלְשִׂמְחָה. לִישׁוּעָה וּלְנֶחָמָה. לְפַרְנָסָה וּלְכַלְכָּלָה. לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם. לִמְחִילַת חֵטְא וְלִסְלִיחַת עָוֹן. (בשנה העבור וּלְכַפָּרַת פָּשַׁע) כִּי בְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בָּחַרְתָּ מִכָּל הָאֻמּוֹת. וְחֻקֵּי רָאשֵׁי חֳדָשִׁים לָהֶם קָבָעְתָּ׃ בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְקַדֵּשׁ יִשְׂרָאֵל וְרָאשֵׁי חֳדָשִׁים:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Obnov nám měsíc tento ku blahu a požehnáni, ku slasti a radosti, ku spáse a k útěše, k obživě a zaopatření, k životu a míru, k prominutí hříchu a k odpuštění viny (v roce přestupném připojuje se od Róš Chódeš Chešvan až včetně do Róš Chódeš Veadar: i ku smíření poklesku); neboť lid Svůj Israel vyvolil Jsi ze všech národů a zákony o nových měsících jim ustanovil. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž posvětil Israel a nové měsíce!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého. Smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
מודים דרבנן
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ. שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. אֱלֹהֵי כָל־בָּשָׁר יוֹצְרֵנוּ יוֹצֵר בְּרֵאשִׁית בְּרָכוֹת וְהוֹדָאוֹת לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עַל שֶׁהֶחֱיִיתָנוּ וְקִיַּמְתָּנוּ כֵּן תְּחַיֵּינוּ וּתְקַיְּמֵנוּ וְתֶאֱסוֹף גָּלֻיּוֹתֵינוּ לְחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. לִשְׁמֹר חֻקֶּיךָ וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנֶךָ וּלְעָבְדְּךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם עַל־שֶׁאֲנַחְנוּ מוֹדִים לָךְ. בָּרוּךְ אֵל הַהוֹדָאוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich, Bůh všelikého těla, stvořitel náš, stvořitel počátku! Blahoslavení a díky jménu Tvému velikému a svatému za to, že Jsi nám život dal a nás zachoval! Tak nám život dej a zachovej nás dále, a shromáždi vyhnance naše v nádvořích svatyně Své, aby ostříhali zákonů Tvých, činili vůli Tvou a sloužili Tobě srdcem celým! Začež my děkujeme Tobě. Pochválen budiž, Všemohoucí v díku!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Pro Chanuka:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַנִּסִּים וְעַל הַפֻּרְקָן וְעַל הַגְּבוּרוֹת וְעַל הַתְּשׁוּעוֹת וְעַל הַמִּלְחָמוֹת שֶׁעָשִׂיתָ לַאֲבוֹתֵינוּ בַּיָּמִים הָהֵם בַּזְּמַן הַזֶּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše za oněch dnů v této době.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בִּימֵי מַתִּתְיָהו בֶן־יוֹחָנָן כֹּהֵן גָּדוֹל חַשְׁמוֹנַאי וּבָנָיו. כְּשֶׁעָמְדָה מַלְכוּת יָוָן הָרְשָׁעָה עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל לְהשַׁכִּיחָם תּוֹרָתֶךָ.  וּלְהַעֲבִירָם מֵחֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים עָמַדְתָּ לָהֶם בְּעֵת צָרָתָם. רַבְתָּ אֶת רִיבָם. דַּנְתָּ אֶת־דִּינָם. נָקַמְתָּ אֶת־נִקְמָתָם. מָסַרְתָּ גִבּוֹרִים בְּיַד חַלָּשִׁים. וְרַבִּים בְּיַד מְעַטִּים. וּטְמֵאִים בְּיַד טְהוֹרִים. וּרְשָׁעִים בְּיַד צַדִּיקִים. וְזֵדִים בְּיַד עוֹסְקֵי תוֹרָתֶךָ. וּלְךָ עָשִׂיתָ שֵׁם גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ בְּעוֹלָמֶךָ. וּלְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל עָשִׂיתָ תְּשׁוּעָה גְדוֹלָה וּפֻרְקָן כְּהַיּוֹם הַזֶּה. וְאַחַר כֵּן בָּאוּ בָנֶיךָ לִדְבִיר בֵּיתֶךָ. וּפִנּוּ אֶת־הֵיכָלֶךָ וְטִהֲרוּ אֶת־מִקְדָּשֶׁךָ. וְהִדְלִיקוּ נֵרוֹת בְּחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. וְקָבְעוּ שְׁמוֹנַת יְמֵי חֲנֻכָּה אֵלּוּ לְהוֹדוֹת וּלְהַלֵּל לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בימי Za dnů Matatiáše, syna Jochanana, kněze nejvyššího, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Israelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Israelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžali světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃ וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ בָּרְכֵנוּ בַּבְּרָכָה הַמְּשֻׁלֶּשֶׁת בַּתּוֹרָה הַכְּתוּבָה עַל יְדֵי מֹשֶׁה עַבְדֶּךָ הָאֲמוּרָה מִפִּי אַהֲרֹן וּבָנָיו כֹּהֲנִים עַם קְדוֹשֶׁךָ כָּאָמוּר: יְבָרֶכְךָ יְיָ וְיִשְׁמְרֶךָ׃ יָאֵר יְיָ פָּנָיו אֵלֶיךָ וִיחֻנֶּךָּ׃ יִשָּׂא יְיָ פָּנָיו אֵלֶיךָ וְיָשֵׂם לְךָ שָׁלוֹם:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože nás a Bože otců našich, žehnej nám požehnáním trojnásobným v zákoně napsaným rukou Mojžíše, služebníka Tvého, prosloveným ústy Arona a synů jeho, kněží, lidu Tvého svatého, jež zní:
„Žehnejž tobě Hospodin a opatruj tebe; ozářiž Hospodin tvář Svou tobě a buď milostiv tobě; obratiž Hospodin tvář Svou k tobě a dejž tobě pokoj!“&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ׃
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|}
&lt;div class=&quot;redakcniPoznamky toccolours&quot;&gt;

== Redakční poznámky ==
&lt;references group=&quot;red&quot;&gt;
&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot;&gt;
Počáteční a závěrečné pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedený překlad je v originále připojen k ranní modlitbě pro všední den, která obsahuje totožné texty.
&lt;/ref&gt;
&lt;/references&gt;
&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>tjerzaifsnd96xs758hmzrsc0bil0x3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (Nový rok)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>36314</id>
    <revision>
      <id>337458</id>
      <parentid>298687</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:04:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337458</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="28134" sha1="hbgqota2ygfxskqyifhqid7s4nvr71b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Amida (nový rok)
| PŘEDCHOZÍ = Amida (poutní svátky, musaf)
| DALŠÍ = Vzájemné blahopřání v předvečer Nového roku
}}

== Modlitba pro nový rok ==
ערב ראש השנה večer modlí se mincha jako každý jiný ערב יום טוב, pak מעריב str. 146. a následující שמונה עשרה.

=== Pro večerní, ranní a odpolední modlitbu ===
{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (Nový rok)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Při מנחה říká se:
|-
|lang=&quot;he&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-bottom:solid black 1px&quot;|
כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
זָכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכָתְבֵנוּ בְּסֵפֶר הַחַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
זכרנו Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מִי כָמוֹךָ אַב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מי Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן תֵּן פַּחְדְּךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ עַל־כָּל־מַעֲשֶׂיךָ. וְאֵימָתְךָ עַל־כָּל־מַה־שֶּׁבָּרָאתָ. וְיִירָאוּךָ כָּל־הַמַּעֲשִׂים וְיִשְׁתַּחֲווּ לְפָנֶיךָ כָּל־הַבְּרוּאִים. וְיֵעָשׂוּ כֻלָּם אֲגֻדָּה אֶחָת. לַעֲשׂוֹת רְצוֹנְךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם. כְּמוֹ שֶׁיָּדַעְנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ. שֶׁהַשָּׁלְטָן לְפָנֶיךָ. עֹז בְּיָדְךָ. וּגְבוּרָה בִּימִינֶךָ. וְשִׁמְךָ נוֹרָא עַל־כָּל־מַה־שֶּׁבָּרָאתָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן A tak dejž, aby přišla hrůza Tvá, Hospodine, Bože náš, na všecky tvory Tvé, a strach z Tebe na všecko, co Jsi stvořil; aby se Tě báli všickni tvorové a skláněly se před Tebou všecky bytosti; aby spojili se všickni ve svazek jeden, vykonávati vůli Tvou srdcem celým, jakož my poznáváme, Hospodine, Bože náš, že panování Tobě přísluší, že síla v ruce Tvé a moc v pravici Tvé, a že jméno Tvé jest hrozné nade vším, co Jsi stvořil.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן תֵּן כָּבוֹד יְיָ לְעַמֶּךָ. תְּהִלָּה לִירֵאֶיךָ. וְתִקְוָה לְדוֹרְשֶׁיךָ. וּפִתְחוֹן פֶּה לַמְיַחֲלִים לָךְ. שִׂמְחָה לְאַרְצֶךָ. וְשָׂשׂוֹן לְעִירֶךָ. וּצְמִיחַת קֶרֶן לְדָוִד עַבְדֶּךָ. וַעֲרִיכַת נֵר לְבֶן־יִשַׁי מְשִׁיחֶךָ. בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן A tak dej čest, Hospodine, lidu Svému, slávu bojícím se Tebe, naději hledajícím Tebe a volnost slova doufajícím v Tebe, radost zemi Své a slast městu Svému a vzrůst rohu spásy Davidovi, služebníku Svému, a zářící světlo synu Isaiovu, Pomazanému Svému, brzy za našich dnů!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן צַדִּיקִים יִרְאוּ וְיִשְׂמָחוּ. וִישָׁרִים יַעֲלֹזוּ. וַחֲסִידִים בְּרִנָּה יָגִילוּ. וְעוֹלָתָה תִּקְפָּץ פִּיהָ. וְכָל־הָרִשְׁעָה כֻּלָּהּ כְּעָשָׁן תִּכְלֶה. כִּי תַעֲבִיר מֶמְשֶׁלֶת זָדוֹן מִן־הָאָרֶץ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן Pak spravedliví to spatří a budou se radovati, poctiví budou jásati a zbožní v radosti plesati, a nepravost zavře ústa svá a všecka bezbožnost úplně jako dým pomine, když sprovodíš panování svévolnosti se země.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתִמְלֹךְ אַתָּה יְיָ לְבַדֶּךָ עַל כָּל־מַעֲשֶׂיךָ בְּהַר צִיּוֹן מִשְׁכַּן כְּבוֹדֶךָ. וּבִירוּשָׁלַיִם עִיר קָדְשֶׁךָ. כַּכָּתוּב בְּדִבְרֵי קָדְשֶׁךָ: יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותמלוך A kralovati budeš Ty, Hospodine, sám jediný nade všemi tvory Svými na hoře Sionské, v sídle velebnosti Své, a v Jerusalémě, v městě Svém svatém, jakož psáno jest ve slovech Tvých svatých: „Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh tvůj, Sione, od pokolení do pokolení. Halelujah!“
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קָדוֹשׁ אַתָּה וְנוֹרָא שְׁמֶךָ. וְאֵין אֱלוֹהַּ מִבַּלְעֲדֶיךָ. כַּכָּתוּב וַיִּגְבַּהּ יְיָ צְבָאוֹת בַּמִּשְׁפָּט וְהָאֵל הַקָּדוֹשׁ נִקְדָּשׁ בִּצְדָקָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
קדוש Svatý Jsi a hrozné jméno Tvé, a není Boha kromě Tebe, jakož psáno: „Vyvýšen bude Hospodin zástupů v soudu, a Bůh svatý posvěcen bude spravedlností.“ Pochválen budiž, Hospodine, králi svatý!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה בְחַרְתָּנוּ מִכָּל־הָעַמִּים אָהַבְתָּ אוֹתָנוּ. וְרָצִיתָ בָּנוּ. וְרוֹמַמְתָּנוּ מִכָּל־הַלְּשׁוֹנוֹת. וְקִדַּשְׁתָּנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ. וְקֵרַבְתָּנוּ מַלְכֵּנוּ לַעֲבוֹדָתֶךָ. וְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עָלֵינוּ קָרָאתָ׃ 
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi nás vyvolil ze všech, národů, miloval Jsi nás a měl Jsi zalíbení v nás, a proto povýšil Jsi nás nad všecky jazyky a posvětil nás příkazy Svými a přiblížil nás, králi náš, ke službě Své, a jméno Své veliké a svaté nad námi Jsi vyslovil.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Na konci sabatu při modlitbě večerní.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וַתּוֹדִיעֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־מִשְׁפְּטֵי צִדְקֶךָ וַתְּלַמְּדֵנוּ לַעֲשׂוֹת חֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וַתִּתֶּן־לָנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ מִשְׁפָּטִים יְשָׁרִים וְתוֹרַת אֱמֶת חֻקִּים וּמִצְוֹת טוֹבִים וַתַּנְחִילֵנוּ זְמַנֵּי שָׂשׂוֹן. וּמוֹעֲדֵי קֹדֶשׁ וְחַגֵּי נְדָבָה. וַתּוֹרִישֵׁנוּ קְדֻשַּׁת שַׁבָּת וּכְבוֹד מוֹעֵד וַחֲגִיגַת הָרֶגֶל. וַתַּבְדֵּל יְיָ אֱלֹהֵינוּ בֵּין קֹדֶשׁ לְחוֹל בֵּין אוֹר לְחשֶׁךְ בֵּין יִשְׂרָאֵל ׀ לָעַמִּים בֵּין־יוֹם הַשְּׁבִיעִי לְשֵׁשֶׁת יְמֵי הַמַּעֲשֶׂה בֵּין קְדֻשַּׁת שַׁבָּת לִקְדֻשַּׁת יוֹם טוֹב הִבְדַּלְתָּ. וְאֶת־יוֹם הַשְּׁבִיעִי מִשֵׁשֶׁת יְמֵי הַמַעֲשֶׂה קִדַּשְׁתָּ. הִבְדַּלְתָּ וְקִדַּשְׁתָּ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בִּקְדֻשָּׁתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
ותודיענו Oznámil Jsi nám, Hospodine, Bože náš, předpisy spravedlivosti Své a učil Jsi nás, vykonávati ustanovení vůle Své. I dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, předpisy přímé a učení pravdivé, ustanovení a přikázání dobrá, a popřál Jsi nám dob slasti a svátků svatých a slavností povznášejících; udělil Jsi nám svatost sabatu a velebnost svátku a náladu slavnostní. Učinil Jsi rozdíl, Hospodine, Bože náš, mezi svatým a všedním, mezi světlem a temností, mezi Israelem a národy (pohanskými), mezi dnem sedmým a šesti dny práce. I mezi svatostí sabatu a svatostí svátku učinil Jsi rozdíl, a den sedmý nad šest dní práce Jsi posvětil. Tak oddělil a posvětil Jsi také lid Svůj Israelský posvěcením Svým.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וַתִּתֶּן לָנוּ־יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה אֶת־יוֹם (לשבת: הַשַּׁבָּת הַזֶּה וְאֶת־יוֹם) הַזִּכָּרוֹן הַזֶּהmimo sabat יוֹם תְּרוּעָה (o sabatu זִכְרוֹן תְּרוּעָה) מִקְרָא־קֹדֶשׁ זֵכֶר לִיצִיאַת מִצְרָיִם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותתן I dal Jsi nám Hospodine, Bože náš, v lásce tento den (sabatu a den) památky, den hlaholu (o sabatu: vzpomínky na hlahol) jakožto shromáždění svaté, upomínku na východ z Egypta.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבוֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדּוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קָדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵיטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם הַזִּכָּרוֹן הַזֶּה. זָכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחָנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Pomazaného, syna Davida, služebníka Tvého, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou k ochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den památky! Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu ! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ מְלוֹךְ עַל־כָּל־הָעוֹלָם כֻּלּוֹ בִּכְבוֹדֶךָ. וְהִנָּשֵׂא עַל־כָּל־הָאָרֶץ בִּיקָרֶךָ. וְהוֹפַע בַּהֲדַר גְּאוֹן עֻזֶּךָ. עַל־כָּל־יוֹשְׁבֵי תֵבֵל אַרְצֶךָ. וְיֵדַע כָּל־פָּעוּל כִּי אַתָּה פְּעַלְתּוֹ. וְיָבִין כָּל יָצוּר כִּי אַתָּה יְצַרְתּוֹ. וְיֹאמַר כֹּל אֲשֶׁר נְשָׁמָה בְּאַפּוֹ. יְיָ אֱלֹהֵי יִשְׂרָאֵל מֶלֶךְ. וּמַלְכוּתוֹ בַּכֹּל מָשָׁלָה׃ (לשבת אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ), קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ. שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתֶךָ (לשבת וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן שַׁבַּת קָדְּשֶׁךָ וְיָנוּחוּ בוֹ יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ). וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעָבְדְּךָ בֶּאֱמֶת. כִּי אַתָּה אֱלֹהִים אֱמֶת וּדְבָרְךָ אֱמֶת וְקַיָּם לָעַד. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מֶלֶךְ עַל־כָּל־הָאָרֶץ מְקַדֵּשׁ (הַשַּׁבָּת וְ) יִשְׂרָאֵל וְיוֹם הַזִּכָּרוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Kraluj nad celým světem u velebnosti Své a povznes se nad celou zemi v nádheře Své, a zjev se v lesku vznešené moci Své všem obyvatelům světa Svého pozemského, aby zvědělo každé dílo, že Tys je vykonal, a poznalo každé stvoření, že Tys je stvořil, aby pravilo vše, co má dech v nosu svém : „Hospodin, Bůh Israelský, jest králem, a říše Jeho nade vším panuje!“ (O sabatu: Bože náš a Bože otců našich! Měj zalíbení v odpočinku našem!) Posvět
nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! (O sabatu: A popřej nám, Hospodine, Bože náš, v lásce a libosti sabatu Svého svatého, aby odpočinul o něm Israel, jenž světí jméno Tvé.) Očisti srdce naše, bychom sloužili Tobě v pravdě; neboť Ty, ó Bože, jsi pravdivý, a slovo Tvé jest pravdivé a trvá povždy. Pochválen budiž, Hospodine, králi nad veškerou zemí, Jenž posvětil (sabat a) Israel a den památky!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého. Smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּכְתוֹב לְחַיִּים טוֹבִים כָּל־בְּנֵי בְּרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכתוב Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy své!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שָׁלוֹם רָב עַל־יִשְׂרָאֵל עַמְּךָ תָּשִׂים לְעוֹלָם כִּי אַתָּה הוּא מֶלֶךְ אָדוֹן לְכָל־הַשָּׁלוֹם וְטוֹב בְּעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שלום Mír hojný Israeli, lidu Svému, uděl na věky; neboť Ty, ó králi, jsi Pánem všeho míru. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אֲנַחְנוּ וְכָל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם׃ בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|}
&lt;div class=&quot;redakcniPoznamky toccolours&quot;&gt;

== Redakční poznámky ==
&lt;references group=&quot;red&quot;&gt;
&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot;&gt;
Některé pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedený překlad je v originále připojen k ranní modlitbě pro všední den, která obsahuje totožné texty.
&lt;/ref&gt;
&lt;/references&gt;
&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>hbgqota2ygfxskqyifhqid7s4nvr71b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam/VI. Hus obhájcem práv národa našeho. Dekret kutnohorský (r. 1409)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>39148</id>
    <revision>
      <id>337431</id>
      <parentid>286045</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:32:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337431</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6107" sha1="2aic5wmi1z6nayket9y7k4npz8w9dzz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Arnošt Caha
  | TITUL = Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam
  | PŘEDCHOZÍ = V. Učení Viklefovo. První spory Husovy s arcibiskupem
  | ČÁST = VI. Hus obhájcem práv národa našeho. Dekret kutnohorský (r. 1409)
  | DALŠÍ = VII. Spálení spisů Viklefových. Odpustkové bouře. Hus v nejtěžší klatbě
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VI. Hus obhájcem práv národa našeho. Dekret kutnohorský (r.&amp;nbsp;1409)
  | AUTOR = [[Autor:Arnošt Caha|Arnošt Caha]]
  | ZDROJ = CAHA, Arnošt. ''Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam.'' Brno : vlastním nákladem, 1919. s.&amp;nbsp;28–31.
  | ONLINE = {{Internet Archive|mistrjanhusjehoi00caha}}
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Jan Hus]]
}}

{{Forma|proza}}
Otázka papežská způsobila významnou změnu na pražské universitě. Pověděli jsme již, že na tomto vysokém učení vládli Němci, kteří měli 3&amp;nbsp;hlasy, kdežto Čechové pouze hlas jediný. Je pochopitelno, že čeští mistři těžce nesli toto bezpráví na nich páchané. Cítili je zvláště v této době, kdy němečtí mistři zdaleka se nevyrovnali učeností a zdatností mistrům českým. Toužili po tom, aby na vlastni universitě byli pány a nikoli služebníky.

Mistr Jan Hus brzy vystoupil jako obhájce národa našeho a jeho práv. Již r.&amp;nbsp;1401 v kázání ostře se ozval proti výsadám německým v království a zvláště proti obsazování úřadů cizinci. Když tehdy spojenci kurfirsta Ruprechta Falckého, zvoleného proti Václavovi&amp;nbsp;IV. za krále německého, vpadli do Čech, pálili vsi a zabíjeli bezbranný lid, Hus roztrpčeně káral lhostejnost českou. Pravil: „''Čechové jsou ubožejší nežli psi a hadi, ježto pes hájí pelechu, na němž leží, a kdyby ho chtěl jiný pes odehnati, bojoval by s ním; a podobně had.''“ „''Čechové v království českém dle zákonů, ba i dle zákona božího a dle vrozeného zákona přírody měli by býti první v úřadech v království českém jako Francouzové v království francouzském a Němci ve svých zemích, aby Čech dovedl spravovati své poddané a Němec Němce; ale k čemu by bylo, aby Čech, neznalý řeči německé, byl farářem nebo biskupem v Německu? Ten zajisté tolik bude platen jako u stáda pes němý, nedovedoucí štěkati; tolik také nám Čechům platen jest Němec.''“

Hus nejtíže ze všech mistrů nesl, že na universitě vládnou Němci. Byl přesvědčen, že tuto nespravedlnost třeba odstraniti. Vhodnou příležitost k tomu poskytl českým mistrům spor mezi králem a německými mistry v otázce papežské. Hus v čele českých mistrů připravoval půdu při dvoře královském, aby se záměry jejich podařily.

Počátkem roku 1409 povolal král Václav do Kutné Hory, kde dlel se svým dvorem, zástupce university. Chtěl zvěděti, jaké stanovisko zaujala universita k vypovězení poslušnosti oběma papežům. Němečtí mistři zamítli již sice žádost královu, ale Václav se tohoto dosud nedověděl, neboť Němci báli se mu oznámiti zamítavou odpověď svou. Za Čechy dostavili se též Hus a Jeronym. K veliké své nelibosti dověděl se král, že pouze čeští mistři jsou ochotni vyhověti jeho žádosti. Bylo zřejmo, že by celá universita vyslovila se dle přání králova, kdyby rozhodnutí o tom bylo v českých rukou. Tehdy zástupcové Čechů přednesli svou žádost, aby měli napříště 3&amp;nbsp;hlasy a Němci, jak se sluší na cizince, hlas&amp;nbsp;1. Král s počátku nevrle je odbyl. Když však němečtí mistři trvali na svém odporu, podařilo se přemluviti krále, že 18.&amp;nbsp;ledna&amp;nbsp;1409 podepsal památný ''dekret kutnohorský''. Jím dostali Čechové 3&amp;nbsp;hlasy ve všech jednáních na universitě a všem ostatním národům přiznán dohromady 1&amp;nbsp;hlas.&lt;ref&gt;Výňatky z dekretu kutnohorského: „…pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácími jest řádné lásky zvrácení… Národ německý… osobil sobě k užívání tři hlasy a národ český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá… Přikazujeme vám tímto naším listem mocně a přísně, abyste… národ český ve všech radách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoli jiných jednáních a řízeních… ke třem hlasům na každý způsob připustili…“&lt;/ref&gt; Národ český byl od té doby pánem na pražské universitě.

Hus před vydáním dekretu těžce onemocněl. Dříve než jiní mistři dostal tajně opis královského listu. Když ho v nemoci navštívili dva přátelé jeho, prosil jich, pochybuje o svém uzdravení, aby se zasadili „''o spravedlnost a vysvobození svého národa''“. Po svém uzdravení vyzýval v kázání své posluchače, aby chválili Boha za to, že Němci byli zbaveni vlády na universitě.

Němci hrozili, že se vystěhují, nebude-li dekret odvolán. Zavázali se „pod pokutou křivé přísahy, pod klatbou, pode ctí a věrou a pod propadením 100&amp;nbsp;kop grošů pražských“, že nepřipustí národa českého ke třem hlasům. Ale král nepovolil. Rozkázal, aby Němci vydali pečeť i klíče od pokladnice a rektorem jmenoval jednoho ze svých rádců. Němci, jsouce věrni své přísaze, v květnu opustili Prahu v počtu asi 2000&amp;nbsp;mistrů, bakalářů a studentů. Po delší době dorazili do Lipska (v Sasku), kde založili novou universitu.

České vítězství oslavil Hus nadšeným kázáním v kapli Betlémské, v němž také pravil: „''Dítky, pochválen buď Bůh všemohoucí, že jsme zapudili Němce…!''“ Přes to však nemysleme, že byl naplněn národním záštím proti Němcům. Několikrát řekl i napsal, že je mu milejším dobrý Němec než nehodný Čech.

Převeliká byla radost z vítězství nad Němci v Praze i po celém království. Čechové dobře věděli, že největší zásluhu o ně má Hus, jehož mistři z vděčnosti zvolili prvním rektorem české university.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2aic5wmi1z6nayket9y7k4npz8w9dzz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Acquanegra sul Chiese</title>
    <ns>0</ns>
    <id>40933</id>
    <revision>
      <id>337200</id>
      <parentid>314876</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:04:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337200</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="767" sha1="ev3kvt841hermeszx6sy78crboxxgaa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Acquanegra sul Chiese
  | PŘEDCHOZÍ = Acqua César
  | DALŠÍ = Acquapendente
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Acquanegra sul Chiese
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;136. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n152/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Acquanerga sul Chiese''' (ital., t.&amp;nbsp;j. voda černá nad Chiesou), město v hornoital. prov. mantuanské, distr. cannetském nad ř. Chiesou, se 4062 obyv. (1881); ovocnictví, lnářství, výroba látek lněných a hedvábných.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Itálii v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>ev3kvt841hermeszx6sy78crboxxgaa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Agri decumates</title>
    <ns>0</ns>
    <id>40944</id>
    <revision>
      <id>337288</id>
      <parentid>316216</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:44:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337288</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3408" sha1="94w4pnujc6fb67261j9bxhr0ebc0lvv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Agri decumates
| PŘEDCHOZÍ = Agricola (rod)
| DALŠÍ = Agrigentum
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Agri decumates
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;469. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n500/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Agri decumates''' nazývala se v dobách římských jihozáp. čásť Germanie mezi horním Dunajem, středním Rýnem a pomezným náspem, zvaným ''limes transrhenanus''. V nejstarších dobách bydleli v krajinách těch Keltové, hlavně Helvetiové, po odchodu jejich v I. stol. př. Kr. Svévové, ale obyvatelstvo zůstávalo vždy řídké, až kolem narození Kristova osadili je Římané a propůjčovali tam půdy ku vzdělání přistěhovalým Keltům, poddaným Germanům a později i vysloužilým vojákům za odvádění {{Prostrkaně|desátku}} (odtud jméno). Aby docílil bližšího spojení mezi Raetií a novými výboji v severozápad. Germanii, vystavěl tam císařovic Drusus na poč. I. stol. po Kr. vojenské silnice a v pohoří Taunu mnohá opevnění na obranu proti svobodným Germanům. V díle jím začatém pokračovali Tiberius a Domitius Ahenobarbus, ale po nich bylo zařízení těchto zanedbáno a teprve když koncem I. stol. po Kr. území toto s říší římskou trvale bylo spojeno, ujali se císařové opět porouchaných opevnění na hranici. Traján opravil zanedbané tvrze a Hadrián dílem obnovil, dílem nově zřídil náspy, kteréž jsouce často dvoj- i trojnásobné, tvrze mezi sebou spojovaly. Tato proslulá hradba, jejíž zbytky podnes jsou zachovány, táhla se v délce 600 ''km'' nejprve na sev. břehu dunajském od Laureaka (Lorch) v Horních Rakousích až za Ingolstadt; na to od Pföringu blíže Dunaje směrem severozáp. přes Weissenburg, Ellingen, Gunzenhausen, Dinkelsbühl, přes řeky Kocher a Jagst i planinu Hohenložskou dosahovala k Mohanu. Na pravém břehu mohanském pokračovala od Kastelu přes Taunus, Emži a končila u Hönningen mezi Neuwiedem a Linzem na břehu rýnském. Neustálá potřeba hájiti území toho proti vpádům svobodných Germanův uvedla sem četné vojsko a způsobila čilý život, o čemž svědčí zbytky starých silnic, letohrádků, lázní a jiných starožitností. Ze zachovaných nápisů vysvítá, že území sev. od Dunaje náleželo k Vindelicii, čásť mezi náspem a Rýnem až k Mohuči ku Germanii horní a ostatek k dolní Germanii. Až po vládu císaře Alexandra Severa zůstali Římané v nerušeném držení země této, ale r. 234 počali tudy různí kmenové germanští, zvláště Alamanni, podnikati své vpády do říše římské. Již za císaře Valeriána r. 253 zmocnili se větší části území tohoto a po smrti Aureliánově r. 275 dostalo se úplně v moc jejich. Císař Probus zapudil sice Germany opět za Neckar a Švábský Jura, ale hned po smrti jeho r. 282 zaplaveny jsou '''A. d.''' od Alamannů, kteří jich více neopustili. Římský ''limes transrhenanus'', od vojevůdců Postuma, Lolliana a Proba několikráte opravený, ocitl se odtud v rozvalinách. Nejpozdější římský nápis zde nalezený pochází z dob císaře Galliena.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>94w4pnujc6fb67261j9bxhr0ebc0lvv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Actaea</title>
    <ns>0</ns>
    <id>41025</id>
    <revision>
      <id>337207</id>
      <parentid>314943</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:10:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337207</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1703" sha1="pltwmg4ys3dskz876y94u1h2lzgsky1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Actaea
| PŘEDCHOZÍ = Acta senatus
| DALŠÍ = Actaeon
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Actaea
| AUTOR = [[Autor:Karel Vandas|Karel Vandas]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;146. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n162/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Samorostlík
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Samorostlík klasnatý|Samorostlík klasnatý]]
}}

[[Soubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 052.jpg|náhled|&lt;div style=&quot;text-align:center&quot;&gt;Č. 52. {{Prostrkaně|Actae aspicata}} L.&lt;br /&gt;a) květenství v přirozené velikosti, b) květ zvětšený, c) v průřezu, d) plod zvětšený, e) v průřezu.&lt;/div&gt;]]
{{Forma|proza}}
'''Actaea''' [aktea] L., {{Prostrkaně|samorostlík}}, r. rostlin z řádu {{Prostrkaně|pryskyřníkovitých}} (''Ranunculaceae''), se 3–5lístky kališními, opadavými, 4–10plátky korunními a jediným vícesemenným, bobulovitým plodem. Byliny s oddenkem vytrvalým, listy střídavými 2–3kráte trojeně zpeřenými a malými, v krátký hrozen sestavenými, bělavými květy. Ze dvou známých druhů jest '''A'''. ''spicata'' L. (s. {{Prostrkaně|klasnatý}}) v mírném 1&amp;nbsp;studeném pásmu severní polokoule všude rozšířena a i v Čechách v stinných lesích a hájích obecná. Celá rostlina a zvláště vejčitě kulatá, jako hrách veliká, leskle černá bobule jest jedovata, působíc průjem i dávení; proto byla dříve officinelní. (Viz vyobr. č. 52.) ''[[Autor:Karel Vandas|Vs.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Actaea]]</text>
      <sha1>pltwmg4ys3dskz876y94u1h2lzgsky1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Actinocephalus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>41117</id>
    <revision>
      <id>337208</id>
      <parentid>314953</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:11:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337208</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1652" sha1="4vut5t1hpgea2m4gkhe1rg9hpudfwtg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Actinocephalus
  | PŘEDCHOZÍ = Actinocarpus
  | DALŠÍ = Actinodium
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Actinocephalus
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Štolc|Antonín Štolc]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;146. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n163/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Actinooephalus''' [ak-] Schneid., rod cizopasných prvoků z třídy {{Prostrkaně|gregarin}} (''Sporozoa''), z čeledi ''Polycystideí''. Charakterisován jest drobnohledným, vejčitě podlouhlým tílkem skládajícím se ze dvou nestejných, jemnou přepážkou (''septum'') oddělených částí: z části zadní a větší (''deutomerit''), zrnitým plasmem se zřetelným jádrem (''nucleus'') vyplněné a z části přední a menší (''protomerit''), jež jsouc jemně zrnitého, plasmatického obsahu vybíhá do předu v zoban (''protomerit''), na konci v ozubený terček rozšířený. Známe nyní asi 7&amp;nbsp;druhů tohoto zajímavého cizopasného prvoka, žijících vesměs v zažívací rouře různých brouků, much, hmyzů rovnokřídlých a stonožek. Tak '''A'''. ''stelliformis'' Schneid. cizopasí v zažívací rouře střevlíků (''Carabus auratus'') a drapčíků (''Ocypus olens''), '''A'''. ''oligacanthus'' Stein v zažívací rouře šídel (''Agrion, Calopteryx''), '''A'''. ''Dujardini'' Schneid. ve stonožkách (''Lithobius forficatus''). ''[[Autor:Antonín Štolc|Šc.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Zoologie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>4vut5t1hpgea2m4gkhe1rg9hpudfwtg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aden</title>
    <ns>0</ns>
    <id>41657</id>
    <revision>
      <id>337233</id>
      <parentid>315218</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:22:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337233</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7688" sha1="690myrwaefk4wfyrk7qicoq7n3iiudf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aden
| PŘEDCHOZÍ = Adempce
| DALŠÍ = Adén
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aden
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;193–194. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n209/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Aden
}}

{{Forma|proza}}
'''Aden''', důležité obchodní a strategické město na malém poloostrově stejného jména, jenž na jižní straně Arabie, blíže vchodu (Bab-elMandeb) do Rudého moře jen úzkým (asi 1229&amp;nbsp;''m'' š.) a nízkým okřídlím s pevnou zemí jest spojen. Jest nyní v držení Angličanů, jimž tam mimo to náleží {{Prostrkaně|Džebel Išan}} (nebo Malý Aden), podobný poloostrov poněkud dále na západ, a čásť okřídlí až k Šaichu Othmánu na severu. Podlé nejvyššího bodu nazývá se '''a'''-ský poloostrov také {{Prostrkaně|Džebel Šamšam}} a pro svou důležitost zove se {{Prostrkaně|Gibraltarem východním}}. Mezi oběma poloostrovy {{Prostrkaně|Džebelem Išanem a Džebelem Šamšamem}} jest přístav '''a'''-ský, {{Prostrkaně|Bandar Tawaji}} (Aden Back Bay), mající 12.87&amp;nbsp;''km'' od východu k záp. a 6,44&amp;nbsp;''km'' od j. k s. Hloubka 5,5–9,14&amp;nbsp;''m''. Břehy od severu mírně zapadají. Velké lodi zakotvují poblíže vchodu u západního cípu poloostrova '''a'''-ského. '''A'''-ský poloostrov má 54&amp;nbsp;''km''&lt;small&gt;&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/small&gt;, Malý Aden 39&amp;nbsp;''km''&lt;small&gt;&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/small&gt;. Obyv. obnášelo r. 1881: 34.860 a skládalo se z Evropanů, Arabů (Abdáli, Fadhli), Indů, Somálů i Židů; dle náboženství z křesťanů, muhammedánů (27.022), Hindů (2666), Parsů (236), džajnů, židů etc. Na poloostrově '''a'''-ském, starém to sopečném jícnu, leží město '''A'''. s vojenskými baráky, jsouc se tří stran přirozenými zdmi sopečného jícnu obehnáno. Poblíž břehu mořského na severu leží jiná čásť, »Steamer point«, kde jsou hotely, obchodní domy, konsuláty, pošta atd., v západním cípu jsou úřední stavení a dělostřelecké oddělení; jižně odtud stanice telegrafní, kterou '''A'''. jest spojen s Evropou, Indií, Afrikou atd. K západu jest sopečný jícen úplně uzavřen a tvoří velmi kostrbaté vyvýšeniny; nejvyšší bod jest {{Prostrkaně|Šam}}-{{Prostrkaně|šam}}, (5412&amp;nbsp;''m''). Na východ, směrem k ostrovu {{Prostrkaně|Sira}}, jest v hrázi jícnu otvor, a na tom místě bylo město zbudováno. Osada tato jest v mnohé příčině důležita: strategicky ovládá spolu s ostrovem {{Prostrkaně|Perimem}} vchod do Rudého moře; dále jest důležitým skladištěm uhlí k zásobování lodí; hlavně však jest důležitým městem obchodním, které se od otevření průplavu Suezského značně vyvinulo. Mimo to jest '''A'''. od r. 1850 svobodným přístavem. Dovoz zboží po moři obnášel r. 1881–1882 2,107.623 lib. (21,076.230 zl. ve zl.), vývoz téže doby: 1,602.423 lib. (16,024.230zl. ve zl.), všechen obchod dohromady 3,710.046 lib. (37,100.460 zl. ve zl.). Vývoz záleží hlavně v kávě, gummě, datlích, slonovině, ebenovém dříví, pštrosím peří, kožích, perlách; také několik tisíc tun pemzy vyváží se ročně do Bombaje. Dovoz obsahuje hedvábné a bavlněné zboží, obilí, potraviny aj. '''A'''. tvoří nejen hlavní stanici při obchodě a plavbě mezi Evropou, východní Asií a Australií, nýbrž jest hlavním prostředníkem obchodu a plavby mezi jmenovanými zeměmi a východní Afrikou. V politickém ohledu jest '''A'''. podřízen vládě bombajské, a administraci vykonává politický resident, jenž má k ruce jiné úředníky. Resident jest zároveň vojenským velitelem a béře se obyčejně z armády bombajské. Peníze v obchodu jsou anglické a indické (rupie atd.), známky poštovní jako v Indii. Arabové a Somálové vykonávají těžší práce, obchod jest hlavně v rukou Parsů a židů. '''A'''. má dvě nemocnice, lékárnu, dva protestantské kostely, katolickou missii (Frant. z Assisi) a klášter jeptišek; mimo to několik škol. Zajímavé jsou poměry klimatické a zásobování vodou. Průměrná teplota obnáší 28,3°C.; od října do dubna jest počasí dosti příjemné; v ostatní době převládá {{Prostrkaně|šamál}} (severní vítr) a jest počasí horké. Deště padá málo, pročež také vegetace jest jen řídká a všude vystupují jen holé straně hnědých a šedých vyvřelých hornin. Také zásobování vodou bylo vždy důležitou otázkou, ačkoliv nyní se pomáhá umělým způsobem. Město zásobuje se vodou čtverým způsobem: ze studní v jícnu a u Šaicha Othmána (v státu Láhedži, severně), odkud po velbloudech do '''A'''-u se dováží; dále přitéká voda z Láhedže zvláštním vodovodem. Pak jsou na severním svahu jižní hráze jícnu zvláštní nádržky na vodu, počtem asi 50, jež se zdají býti velmi starého původu, avšak po dlouhou dobu byly zanedbány; teprve roku 1856 Angličané se pokusili o jejich vyčištění a opravení, a sice stalo se tak s 13 nádržkami. Jsou umístěny v mohutné rokli a mohou držeti 7,718.630 gallonů vody; nádržky jsou úplně vycementované. Za dešťů naplňují je přítoky s okolních svahů a poskytují pak dosti vydatnou zásobu vody. V čas potřeby donáší se pak voda v kožených pytlích na mezcích a velbloudech na trh a prodává se 100 gallonů (400 litrů) za 1&amp;nbsp;rupii (1 zl.). V okolí těchto nádržek viděti lze také jediné poněkud hojnější stromoví a keře. Vydatné zásobování vodou děje se nyní pomocí destillace vody mořské, a sice činěny první pokusy roku 1867; nyní jest 6&amp;nbsp;destill. strojů, vládních a soukromých, jež vyrábějí denně 52.000 gall. vody (208.000 lit.), jež se rovněž prodává po 100 gall., a sice za 1&amp;nbsp;zl. 65 kr. až 2&amp;nbsp;zl. dle polohy stroje. V historickém ohledu jest '''A'''. místo velmi staré; jménem {{Prostrkaně|Adané}} uvádí se jako jedno z těch míst, kde zřízeny kostely křesťanskou výpravou císaře Konstantia II. r. 342 po Kr. R.525 připadl '''A'''. Habešanům. Později dostal se do moci muhammedánů a náležel jim až do r. 932 po Kr., kdy stala se provincie Jemen samostatnou pod vlastními imámy. V té době provozoval '''A'''. obchod s Indií, Čínou a Egyptem. R. 1038 opanoval '''A'''. náčelník láhedžský. Pak nastala doba nejistoty, až r. 1513 Portugalci pod Albuquerquem se marně pokoušeli o dobytí '''A'''-a. R. 1538 zabral '''A'''. Soliman (Sulejman) Velký. R. 1609 navštívila angl. loď »Ascension« '''A'''.; roku 1618 obdrželi Angličané dovolení zříditi faktorii v Mokce, r. 1735 opět '''A'''. opanoval abdálský sultán láhedžský. Ale tento pohlavár brzy dopustil se nepřístojností na cestujících britské lodi, ztroskotané v tamějším okolí, a jelikož vyjednávání nevedla ke konci, zmocnili se Angličané v lednu r. 1839 '''a'''-ského poloostrova. Pod vládou anglickou město brzy vzkvetlo a též obyvatelstvo se značně rozmnožilo; čítaloť r. 1839: 6000, r. 1842: 15.000, r. 1856: 17.000, r. 1872: 19.289 a r. 1881: 34.860 obyv. (Viz Hunter Cpl. F. M.: Aden Gazetteer, 1877; Elisée Reclus: Nouv. Géogr. Univ. IX. L'Asie antér., 1884; Sir R. Temple Asia, 1882; Mallet: Aden Watersupply: Mem. Geol. Survey of India Vol. VII. pt. 3.&amp;nbsp;1871 etc.) ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>690myrwaefk4wfyrk7qicoq7n3iiudf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Adler (řeka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>42582</id>
    <revision>
      <id>337256</id>
      <parentid>315320</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337256</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="524" sha1="257nina6ypc7b835cnis25ot4zmyq8p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Adler (řeka)
| PŘEDCHOZÍ = Adlectio
| DALŠÍ = Adler
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Adler
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;211. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n227/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Adler''', řeka, viz {{Prostrkaně|[[../Orlice|Orlice]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>257nina6ypc7b835cnis25ot4zmyq8p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ústava Abcházie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>43464</id>
    <revision>
      <id>337565</id>
      <parentid>106852</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337565</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="28698" sha1="ctl2i0pexml657jq8ifbn1477mo681v" xml:space="preserve">&lt;center&gt;[http://presidentofabkhazia.org/Аҧсны_Аконституциа.pdf Znění abchazské ústavy] na oficiálních stránkách prezidenta Abcházie - abchazsky.&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;[http://presidentofabkhazia.org/upload/iblock/9b1/Конституция_Республики_Абхазия_2015_03_31_13_14_23_110.pdf Znění abchazské ústavy] na oficiálních stránkách prezidenta Abcházie - rusky.&lt;/center&gt;

== Preambule ==
My, občané Abcházie, uplatňujeme své právo na sebeurčení a snažíme se prosazovat obecné blaho, vnitřní bezpečnost, ochranu práva a svobody člověka, občanský smír a soulad, a slavnostně vyhlašujeme a ustanovujeme Ústavu Republiky Abcházie.

== Hlava 1. Základy ústavního pořádku ==
* '''Článek 1:''' Republika Abcházie (Apsny) nechť je svrchovaný, demokratický, právní stát, jenž byl vytvořen na základě pevném, historicky daném právu lidí na sebeurčení. Nechť jsou jména Republika Abcházie a Apsny rovnoprávná.
* '''Článek 2:''' Moc lidu je základem státní moci Republiky Abcházie. Nechť je nositelem svrchovanosti a jediným zdrojem moci v Republice Abcházie jeho lid, tedy občané Republiky Abcházie. Lid vykonává svou moc přímo nebo prostřednictvím svých zástupců.
* '''Článek 3:''' Republika Abcházie je subjekt mezinárodního práva a vstupuje do smluvních vztahů s jinými státy. Proces uzavření, vyhlášení, ratifikace a odvolání mezinárodních smluv stanoví zákon.
* '''Článek 4:''' Republika Abcházie se skládá z historických zemí Sadz, Bzyb, Guma, Dal-Abžva, Samyrzakan, které jsou dnes okresy Gagra, Gudauta, Suchumi, Gulrypš, Očamčyra, Tkvarčeli a Gali, v nichž se nacházejí města Gagra, Gudauta, Nový Athos, Suchumi, Očamčyra, Tkvarčeli a Gali. Území Republiky Abcházie je nedělitelné, nedotknutelné a nezcizitelné.
* '''Článek 5:''' Půda a další přírodní zdroje jsou majetkem lidu a budou použity a chráněny v Republice Abcházie jako základ života a činnosti jejích občanů. Otázky vlastnictví, používání a likvidace přírodních zdrojů se řídí zákony Republiky Abcházie.
* '''Článek 6:''' Státním jazykem Republiky Abcházie je abchazský jazyk. Ruský jazyk společně s abchazským jazykem jsou uznány jako úřední jazyky státu a ostatních institucí. Stát zaručí všem etnickým skupinám žijících v Abcházii právo svobodně používat svůj rodný jazyk.
* '''Článek 7:''' Státní moc v Republice Abcházie je založena na oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Zákonodárná, výkonná a soudní moc musí být na sobě nezávislé.
* '''Článek 8:''' Republika Abcházie uznává místní samosprávy, působící nezávisle v rozsahu svých jurisdikcí. Místně samosprávné instituce nejsou zahrnuty do systému státních orgánů.
* '''Článek 9:''' Ústava má nejvyšší právní sílu. Zákony a jiné právní akty, přijaté v Republice Abcházie, musí být v souladu s Ústavou.
* '''Článek 10:''' Republika Abcházie má své vlastní symboly: státní vlajku, znak a národní hymnu, jejichž popis je stanovený zvláštními ústavními zákony. Nechť je hlavním městem Republiky Abcházie město Suchumi (Akwa).

== Hlava 2. Práva a svobody jednotlivců ==
* '''Článek 11:''' Republika Abcházie uznává a zaručuje práva a svobody zakotvené ve [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklaraci lidských práv]], Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, o občanských a politických právech a v jiných všeobecně uznávaných mezinárodních právních nástrojích.
* '''Článek 12:''' Základní práva a svobody patří člověku od narození. Každý člověk se rodí svobodný. Všichni jsou si před zákonem a soudy rovni bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví, jazyk, původ, stav majetku a postavení, místa bydliště, postoj k náboženství, víru, ideologie či jiných okolností.
* '''Článek 13:''' Přirozenými právy a svobodami jsou právo na život, na svobodu, na bezpečnost, na nedotknutelnost a na soukromé vlastnictví.
* '''Článek 14:''' Každý má právo na svobodu v soukromém životě, na osobní a rodinné tajemství, na ochranu cti a důstojnosti, na svobodu žití dle svědomí, dle víry, na tvořivost, na myšlení, projevu a přesvědčení.
* '''Článek 15:''' Nikdo nesmí být podroben mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
* '''Článek 16:''' Každý má právo na svobodu pohybu a na výběr svého bydliště, na korespondenci a další formy komunikace.
* '''Článek 17:''' Všichni lidé mají právo na sdružování a na uspořádání pokojných setkání, shromáždění, pochody a demonstrace.
* '''Článek 18:''' Zakázáno bude zřizování a vedení sdružení, politických stran či hnutí, mezi jejichž cíle a účel patří násilná změna ústavního pořádku, ohrožení bezpečnosti státu, vytvoření ozbrojených skupin nebo podněcování k sociální, rasové, národnostní a náboženské nenávisti.
* '''Článek 19:''' Každý má právo na bydlení, na ekonomickou svobodu a na svobodu pracovat, vzdělávat se a rekreovat, na zdravotní péči a na sociální zabezpečení.
* '''Článek 20:''' Právo na bydlení je nedotknutelné. Nikdo nemá právo vstoupit do domu proti vůli osoby v ní žijící, s výjimkou případů stanovených zákonem nebo dle soudního rozhodnutí.
* '''Článek 21:''' Každému obyvateli je zaručena státní a soudní ochrana jeho práv a svobod.
* '''Článek 22:''' V Republice Abcházie se uplatňuje zásada presumpce neviny. Obviněný je považován za nevinného, dokud jeho vina není prokázána a stvrzena pravomocným soudním rozhodnutím. Obviněný není povinen prokazovat svou nevinu.
* '''Článek 23:''' Každá osoba, jež je zatčena nebo zadržena, má právo na právní pomoc od okamžiku zatčení či zadržení, a má právo nevypovídat v nepřítomnosti svého obhájce.
* '''Článek 24:''' Nikdo nesmí být souzen znovu pro čin, za který již byl odsouzen dle pravomocného soudního rozhodnutí.
* '''Článek 25:''' Zákon zavádějící nebo zpřísňující odpovědnost nesmí být retroaktivní.
* '''Článek 26:''' Každý má právo na kompenzaci za škody způsobené protiprávním jednáním státních orgánů a funkcionářů.
* '''Článek 27:''' Občan Republiky Abcházie nesmí být zbaven občanství, vypovězen ze země, ani vydán do jiného státu. Republika Abcházie zajistí ochranu svých občanů v zahraničí.
* '''Článek 28:''' Občané Republiky Abcházie, kteří dosáhli věku 18 let, mají plná práva a povinnosti stanovené touto Ústavou a zákony Republiky Abcházie.
* '''Článek 29:''' Všichni občané a obyvatelé republiky Abcházie musí platit daně v souladu s předpisy stanovených zákonem.
* '''Článek 30:''' Každá osoba nacházející se na území Republiky Abcházie se musí řídit Ústavou a zákony Republiky Abcházie.
* '''Článek 31:''' Každý je povinen respektovat práva a svobody druhých.
* '''Článek 32:''' Každý je povinen respektovat a chránit životní prostředí.
* '''Článek 33:''' Obrana vlasti je povinnost a zodpovědnost každého občana Republiky Abcházie.
* '''Článek 34:''' Výčet těchto některých práv v Ústavě nesmí být vykládáno jako popírání či znevažování dalších práv všeobecně uznávaných mezinárodními právními akty.
* '''Článek 35:''' V Republice Abcházie nebude přijat nebo vyhlášen žádný zákon, který ruší nebo znevažuje lidská práva a svobody. Některá omezení práv a svobod mohou být přijata pouze ústavními zákony pouze za tím účelem, kdy je nutné chránit ústavní pořádek, zaručit bezpečnost a veřejný pořádek, chránit zdraví a mravnost, stejně jako v případě přírodních katastrof, stavu nouze nebo při vyhlášení stanného práva.

== Hlava 3. Moc zákonodárná ==
* '''Článek 36:''' Veškeré zákonodárná moc, zavedená touto Ústavou, je vykonávána prostřednictvím Lidového shromáždění neboli Parlamentu Republiky Abcházie.
* '''Článek 37:''' Parlament Republiky Abcházie se skládá z 35 poslanců. Parlamentní volby jsou prováděny na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Funkční období Parlamentu je pět let. Postup konání parlamentních voleb je stanoven ústavním zákonem.
* '''Článek 38:''' Členem Parlamentu Republiky Abcházie se může stát každý občan Republiky Abcházie, který dosáhl věku 25 let a má právo volit. Výkon funkce Prezidenta Republiky Abcházie, člena kabinetu ministrů, oficiální funkce ve státní správě a v soudnictví, stejně jako jakékoli jiné placené činnosti, s výjimkou výuky, vědecké a další tvůrčí činnosti, je neslučitelná s členstvím v Parlamentu Republiky Abcházie. Členové Parlamentu dostávají za svou práci v Parlamentu finanční odměnu, kterou hradí Republika Abcházie.
* '''Článek 39:''' Pro členy Parlamentu v průběhu celého jejich funkčního období platí poslanecká imunita. Nemohou být zadrženi, zatčeni či prohledáni s výjimkou případů, kdy jsou přistiženi při činu, a nesmí být vyšetřováni s výjimkou případů, kdy to vyžaduje zákon z důvodu zajištění bezpečnosti ostatních. Problematika zbavení člena Parlamentu poslanecké imunity je v plné kompetenci Parlamentu.
* '''Článek 40:''' Členové Parlamentu nemohou být tímto mandátem vázáni povinně.
* '''Článek 41:''' První zasedání nově zvoleného Parlamentu svolává Prezident Republiky Abcházie ve lhůtě jednoho měsíce ode dne konání voleb.
* '''Článek 42:''' Parlament si volí ze svých členů předsedu, jeho místopředsedy a další funkcionáře, a tvoří parlamentní komise a výbory. Předseda Parlamentu řídí zasedání, pomáhá členům Parlamentu při výkonu jejich pravomocí, poskytuje jim potřebné informace a podepisuje usnesení Parlamentu. Ode dne prvního zasedání nově zvoleného Parlamentu vykonává funkci předsedy nejstarší poslanec, až do zvolení řádného předsedy Parlamentu.
* '''Článek 43:''' Pravomoc členů předchozího Parlamentu končí dnem začátku funkčního období nově zvoleného Parlamentu. Parlament se schází alespoň dvakrát ročně (jarní zasedání a podzimní zasedání). Postup práce Parlamentu je určen dalšími předpisy.
* '''Článek 44:''' Každé rozhodnutí Parlamentu vyžaduje kvórum. Pro přijímání legislativních aktů postačuje prostá většina přítomných členů Parlamentu, kromě případů vyjmenovaných v Ústavě. Pro přijímání návrhu ústavního zákona a aktů vyžadujících odhlasování kvalifikovanou většinou jsou potřeba dvě třetiny hlasů všech členů Parlamentu.
* '''Článek 45:''' Každý návrh zákona, jenž byl schválen Parlamentem, musí být postoupen Prezidentu Republiky Abcházie. Je-li návrh zákona podepsán Prezidentem, musí být vyhlášen do 15 dnů od jeho schválení Parlamentem. Zákon vstupuje v platnost v den vyhlášení, s výjimkou případů, kdy je datum platnosti stanoven přímo tímto zákonem. V případě nesouhlasu se zněním návrhu zákona ho Prezident vrátí i se svými námitky do Parlamentu. Bude-li tento návrh zákona Parlamentem opakovaným hlasováním znovu přijat kvalifikovanou většinou, je Prezident povinen ho podepsat a vyhlásit ho. Není-li návrh zákona vrácen Prezidentem do deseti dnů ode dne, kdy mu byl předložen, stává se tento zákon platným, jako kdyby byl podepsán Prezidentem. Návrh zákona se nestane platným zákonem, jestliže nemohl být v důsledku odkladu jednání vrácen do Parlamentu.
* '''Článek 46:''' Právo předkládat návrhy zákonů Parlamentu Republiky Abcházie náleží jeho poslancům, Prezidentovi Republiky Abcházie, Nejvyššímu soudu Republiky Abcházie a generálnímu prokurátorovi Republiky Abcházie
* '''Článek 47:''' Parlament Republiky Abcházie:

:: 1) přijímá Ústavu a zákony Republiky Abcházie;
:: 2) rozhoduje o správních a územních změnách;
:: 3) vyslechne poselství Prezidenta o situaci v zemi, hlavní směry domácí a zahraniční politiky a metody jejich provádění;
:: 4) přezkoumává a schvaluje státní rozpočet, dohlíží na jeho plnění;
:: 5) schvaluje trestní právo a postup soudního řízení, soudní řád a další právní předpisy týkající se justice a prokurátorů;
:: 6) provádí výklad Ústavy a zákonů Republiky Abcházie;
:: 7) zřizuje státní vyznamenání, čestné tituly a vojenské hodnosti Republiky Abcházie;
:: 8) ratifikuje a odmítá mezinárodní smlouvy s Republikou Abcházie;
:: 9) volí předsedu Parlamentu Republiky Abcházie a jeho místopředsedy;
:: 10) jmenuje a odvolává generálního prokurátora, předsedu Národní banky a další úředníky na návrh Prezidenta a v souladu s právními předpisy;
:: 11) přijímá rozhodnutí o vyslovení důvěry jednotlivým členům vlády;
:: 12) přijímá znění obžaloby proti Prezidentovi Republiky Abcházie, která má směřovat k jeho odvolání z funkce;
:: 13) vyhlašuje amnestie;
:: 14) rozhoduje o vyhlášení války a uzavření míru;
:: 15) rozhoduje o imunitě poslanců Parlamentu Republiky Abcházie;
:: 16) rozhoduje o legalitě vyhlášení stavu nouze nebo stanného práva;
:: 17) vykonává další pravomoci svěřené mu Ústavou a zákony Republiky Abcházie.

== Hlava 4. Moc výkonná ==
* '''Článek 48:''' Výkonnou moc Republiky Abcházie drží Prezident Republiky Abcházie. Prezident Republiky Abcházie je hlavou státu.
* '''Článek 49:''' Volba Prezidenta Republiky Abcházie se provádí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním na dobu pěti let. Prezidentem Republiky Abcházie může být zvolena osoba abchazské národnosti, která je občanem Republiky Abcházie, ne mladší než 35 let a ne starší než 65 let, a která má právo volit. Jedna a tatáž osoba nemůže být Prezidentem Republiky Abcházie na více než dvě po sobě jdoucí funkční období.
* '''Článek 50:''' Prezident republiky Abcházie začíná užívat svých pravomocí od okamžiku složení prezidentské přísahy a přestává jich užívat na konci svého funkčního období, ihned po složení prezidentské přísahy nově zvoleného Prezidenta Republiky Abcházie. Postup a načasování volby Prezidenta Republiky Abcházie jsou stanoveny ústavním zákonem.
* '''Článek 51:''' Při nástupu do úřadu skládá Prezident Republiky Abcházie v Parlamentu Republiky Abcházie prezidentskou přísahu za přítomnosti členů Nejvyššího soudu, jejíž znění je schváleno Parlamentem.
* '''Článek 52:''' Prezident Republiky Abcházie pozastaví během svého funkčního období své členství v politických stranách a v nevládních organizacích. Prezident Republiky Abcházie nemůže být poslancem Parlamentu a nemůže držet žádnou jinou pozici ve státní správě, ve veřejných orgánech nebo ve strukturách soukromého podnikání. Prezident ve stanovené lhůtě obdrží za své služby Republice Abcházie peněžní odměnu, kterou hradí Republika Abcházie.
* '''Článek 53:''' Prezident Republiky Abcházie:

:: 1) zajišťuje dodržování lidských práv a svobod, Ústavy a zákonů Republiky Abcházie a jejích mezinárodních závazků;
:: 2) definuje hlavní směry domácí i zahraniční politiky;
:: 3) oficiálně zastupuje stát v mezinárodních záležitostech;
:: 4) podepisuje mezinárodní smlouvy;
:: 5) přijímá opatření k zajištění bezpečnosti a územní celistvosti Republiky Abcházie, ustanovuje a předsedá Bezpečnostní Radě, jejíž statut je určen zákonem;
:: 6) schvaluje vojenskou doktrínu Republiky Abcházie;
:: 7) je vrchním velitelem ozbrojených sil Republiky Abcházie;
:: 8) jmenuje a odvolává diplomatické zástupce Republiky Abcházie v cizích zemí a v mezinárodních organizacích;
:: 9) schvaluje programy státního, hospodářského, sociálního, kulturního a národního rozvoje;
:: 10) zajišťuje provedení finanční a úvěrové politiky na území Republiky Abcházie, dále politiky v oblasti vědy, vzdělávání, kultury, zdravotnictví, ekologie a sociální péče;
:: 11) zajišťuje jednotnou legislativní úpravu týkající se otázek občanství, majetku, rozpočtu a finančního systému, dále otázek zdanění, životního prostředí, veřejné služby;
:: 12) má právo účastnit se zasedání Parlamentu, kde mu musí být uděleno slovo, kdykoliv o něj požádá;
:: 13) Vyhlašuje stav nouze nebo stanné právo v Republice Abcházie s cílem zajistit bezpečnost občanů, jenž následně musí být schválen Parlamentem;
:: 14) předkládá v souladu se svými pravomocemi Parlamentu Republiky Abcházie své kandidáty na volbu předsedy Národní banky, generálního prokurátora a dalších úředníků, a také předkládá Parlamentu návrhy pro jejich odvolání z funkce;
:: 15) stanovuje termín konání voleb do Parlamentu Republiky Abcházie;
:: 16) jmenuje a odvolává vedoucí představitele výkonné moci měst a okresů Republiky Abcházie;
:: 17) projednává otázky organizace a činnosti výkonných orgánů;
:: 18) ruší rozhodnutí ministerstev a úřadů, vedoucích výkonných orgánů měst, okresů a místních samospráv, pokud jsou tato rozhodnutí v rozporu s Ústavou a zákony Republiky Abcházie;
:: 19) vyhlašuje referenda z vlastního podnětu nebo na žádost Parlamentu či Nejvyššího soudu Republiky Abcházie způsobem stanoveným zákonem;
:: 20) seznamuje Parlament s výročními zprávami o situaci v zemi, základní směry domácí a zahraniční politiky, předkládá návrh státního rozpočtu a zprávu o jeho naplňování;
:: 21) má právo požadovat konání mimořádného zasedání Parlamentu;
:: 22) rozhoduje v souladu se zákonem o udělování občanství Republiky Abcházie;
:: 23) uděluje milosti;
:: 24) uděluje státní vyznamenání, čestné, vojenské a speciální řády;
:: 25) stanovuje normy, standardy, míry a váhy;
:: 26) vykonává další pravomoci svěřené mu Ústavou a zákony Republiky Abcházie.
* '''Článek 54:''' Současně s Prezidentem Republiky Abcházie je zvolen Viceprezident Republiky Abcházie. Kandidát na Viceprezidenta Republiky Abcházie je navržen kandidátem na Prezidenta Republiky Abcházie. Viceprezidentem Republiky Abcházie může být zvolena osoba, která je občanem Republiky Abcházie, ne mladší než 35 let a ne starší než 65 let, která má právo volit. Viceprezident Republiky Abcházie pozastaví během svého funkčního období své členství v politických stranách a v nevládních organizacích. Viceprezident Republiky Abcházie nemůže být poslancem Parlamentu a nemůže držet žádnou jinou pozici ve státní správě, ve veřejných orgánech nebo ve strukturách soukromého podnikání. Viceprezident ve stanovené lhůtě obdrží za své služby Republice Abcházie peněžní odměnu, kterou hradí Republika Abcházie.
* '''Článek 55:''' Viceprezident Republiky Abcházie vykonává na příkaz Prezidenta některé z jeho pravomocí a nahrazuje Prezidenta po dobu jeho nepřítomnosti a neschopnosti plnit své povinnosti.
* '''Článek 56:''' Prezident Republiky Abcházie vede kabinet ministrů Republiky Abcházie a dozoruje nad aparáty výkonné moci po celém území Republiky Abcházie. Kabinet ministrů je tvořen Prezidentem Republiky Abcházie, který se zodpovídá přímo jemu. Kabinet ministrů se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády, ministrů a dalších úředníků dle zákona.
* '''Článek 57:''' Členové kabinetu ministrů Republiky Abcházie mají právo opustit funkci kolektivně i individuálně. Písemnou rezignaci předkládají Prezidentu Republiky Abcházie, který má právo ji buď přijmout, nebo odmítnout.
* '''Článek 58:''' Parlament Republiky Abcházie může vyjádřit nedůvěru v jednotlivé členy kabinetu ministrů a předkládá tuto záležitost Prezidentu Republiky Abcházie, jehož rozhodnutí o odvolání ministra je konečné. Organizace a činnost kabinetu ministrů republiky Abcházie jsou stanoveny ústavním zákonem.
* '''Článek 59:''' Pravomoci Prezidenta Republiky Abcházie nesmí být použity pro změnu ústavního pořádku, pro rozpuštění nebo pozastavení činnosti jiných volených orgánů státní správy.
* '''Článek 60:''' V rámci svých pravomocí a v souladu s platnými právními předpisy vydává Prezident Republiky Abcházie dekrety a příkazy, které jsou závazné pro celé území Republiky Abcházie
* '''Článek 61:''' Rozhodnutí Prezidenta Republiky Abcházie, jež jsou v rozporu s Ústavou a zákony Republiky Abcházie, mohou být zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu Republiky Abcházie.
* '''Článek 62:''' Během trvání výjimečného stavu, přírodních katastrof a válečných událostí má Prezident Republiky Abcházie právo vydávat dekrety se silou zákona a nabývají okamžitě platnosti, jakmile se s nimi současně seznámí Parlament Republiky Abcházie.
* '''Článek 63:''' Osoba Prezidenta je nedotknutelná. Čest a důstojnost Prezidenta jsou chráněny zákonem.
* '''Článek 64:''' V případě porušení prezidentské přísahy, Ústavy a zákonů Republiky Abcházie ze strany Prezidenta Republiky Abcházie, může být on odvolán z funkce. Toto rozhodnutí musí být přijato Parlamentem na základě rozsudku Nejvyššího soudu Republiky Abcházie dvoutřetinovou většinou z celkového počtu poslanců Parlamentu Republiky Abcházie tajným hlasováním.
* '''Článek 65:''' Prezident Republiky Abcházie může kdykoliv odstoupit. O přijetí jeho rezignace rozhoduje Parlament Republiky Abcházie. Usnesení je přijato kvalifikovanou většinou.
* '''Článek 66:''' V případě odvolání Prezidenta z funkce, jeho smrti, rezignace, nebo neschopnosti plnit prezidentské pravomoci a povinnosti, přecházejí tyto pravomoci na Viceprezidenta Republiky Abcházie. V případě, že jsou Prezident i Viceprezident odvoláni z funkce, zemřeli, odstoupili nebo jsou oba nezpůsobilí k výkonu funkce Prezidenta, jsou tyto pravomoci převedeny na Premiéra Republiky Abcházie. V případě nemožnosti plnit prezidentskou funkci ze strany jakékoli osoby uvedené v tomto článku, budou prezidentské pravomoci přeneseny na předsedu Parlamentu.
* '''Článek 67:''' Osoba jednající jako Prezident v zastoupení má prezidentské pravomoci do doby, než pominou důvody pro neschopnost Prezidenta vykonávat svůj úřad, nebo až do zvolení nového Prezidenta. Volba nového Prezidenta se musí konat do doby tří měsíců. Po tu dobu nemá osoba, která jedná jako Prezident, právo vyhlašovat referendum a předkládat návrhy na změny a revize Ústavy Republiky Abcházie.

== Hlava 5. Moc soudní ==
* '''Článek 68:''' Spravedlnost v Republice Abcházie se provádí pouze u soudu. Obchodní spory jsou řešeny u Rozhodčího soudu. Soudní systém Republiky Abcházie je stanoven ústavním zákonem.
* '''Článek 69:''' Soudci musejí být občany Republiky Abcházie, dosáhli věku alespoň 27 let, dosáhli vyššího právního vzdělání a mají praxi v advokacii po dobu nejméně pěti let. Předseda a členové Nejvyššího soudu Republiky Abcházie, soudci nižších soudů a předseda Rozhodčího soudu Republiky Abcházie jsou voleni Parlamentem Republiky Abcházie, a to na návrh Prezidenta Republiky Abcházie.
* '''Článek 70:''' Výkon povinností soudce není slučitelná s jinými oficiálními pozicemi ve státním aparátu, stejně jako s jinými placenými činnostmi, s výjimkou výuky, vědecké a další tvůrčí činnosti. Soudci ve stanovené lhůtě obdrží za své služby peněžní odměnu, kterou hradí Republika Abcházie.
* '''Článek 71:''' Soudci jsou voleni na dobu pěti let. Soudci jsou neodvolatelní, nedotknutelní, nezávislí a podřízení pouze Ústavě a zákony Republiky Abcházie. Soudce nemůže být trestně stíhán, s výjimkou postupu stanoveného zákonem. Pravomoc soudce může být ukončena nebo pozastavena pouze na základě postupů a z důvodů stanovených zákonem.
* '''Článek 72:''' Jednání u všech soudů musí být veřejné, s výjimkou případů stanovených zákonem. Soudní řízení jsou vedena na základě rovnosti účastníků řízení, obě strany sporu mají stejná práva.
* '''Článek 73:''' Nejvyšším soudním orgánem Republiky Abcházie je Nejvyšší soud. Nejvyšší soud Republiky Abcházie:

:: 1) přezkoumává případy ve všech záležitostech týkajících se dodržování Ústavy při přijímání rozhodnutí Prezidentem, Parlamentem a dalšími státními nebo místními orgány;
:: 2) přezkoumává případy sporů mezi státem a místními samosprávami;
:: 3) přezkoumává případy týkající se výsledků voleb a volebních postupů;
:: 4) má právo rozhodovat případné spory nebo vyjádřit názor v záležitostech týkajících se Ústavy;
:: 5) vede trestní, občanskoprávní a správní řízení;
:: 6) dohlíží na zákonnost řešení případů všemi soudy v Republice Abcházie;
:: 7) poskytuje hlavní výklad v otázkách činnosti soudnictví všem soudům.
* '''Článek 74:''' Soudy Republiky Abcházie musí vynášet rozsudky ve jménu Republiky Abcházie.
* '''Článek 75:''' Soudy Republiky Abcházie a jim podřízení místní prokurátoři dozorují nad zákonností vyšetřování spáchané trestné činnosti, poskytují součinnost prokurátorovi při soudních líčení, podávají žaloby k ochraně zájmů Republiky Abcházie a jejích občanů a odvolávají se proti nezákonným rozhodnutím státních orgánů, územně samosprávných celků a úředníků. Orgány činné v trestním řízení v Republice Abcházie tvoří jednotný systém a vykonávají své pravomoci nezávisle na jakékoliv vládní autoritě.
* '''Článek 76:''' Generálního prokurátora Republiky Abcházie na funkci jmenuje a odvolává Parlament Republiky Abcházie na návrh Prezidenta Republiky Abcházie. Ostatní prokurátoři jsou do funkce jmenováni generálním prokurátorem Republiky Abcházie.
* '''Článek 77:''' Pravomoci, organizace a činnost Úřadu prokuratury jsou stanoveny zákonem.

== Hlava 6. Místní samospráva ==
* '''Článek 78:''' Místní samospráva se provádí v okresech, ve městech a v dalších sídlech.
* '''Článek 79:''' Místní samospráva je prováděna občany prostřednictvím přímé vůle nebo prostřednictvím volených zástupců nebo prostřednictvím jiných místních samosprávných celků. Hlavy měst a okresů Republiky Abcházie jmenuje prezident Republiky Abcházie na základě návrhu místních orgánů samosprávy. Složení, struktura a pravomoci místní samosprávy jsou stanoveny zákonem.
* '''Článek 80:''' Místní samosprávy schvalují místní rozpočet, místní daně a poplatky, a vlastní, užívají a likvidují komunální majetek, zajišťují ochranu veřejného pořádku, stanovují svou vnitřní strukturu a rozhodují o ostatních ekonomických, sociálních a dalších otázkách, jež nejsou vyloučené z jejich jurisdikce nebo nejsou postoupeny orgánům státní správy.
* '''Článek 81:''' Orgány státní moci nemohou omezovat práva místní samosprávy stanovených touto Ústavou a zákony. Jakékoliv vměšování do právních aktivit místní samosprávy není dovoleno.
* '''Článek 82:''' Místní samospráva má právo na právní ochranu, aby byl zajištěn volný a ničím nerušený výkon jejích povinností.

== Hlava 7. Změny v Ústavě a postup novelizace Ústavy ==
* '''Článek 83:''' Návrhy na pozměňovací návrhy a revizi Ústavy Republiky Abcházie mohou být vzneseny pouze ze strany prezidenta Republiky Abcházie, Parlamentu Republiky Abcházie, Nejvyššího soudu Republiky Abcházie a generálního prokurátora Republiky Abcházie.

* '''Článek 84:''' Změny Ústavy Republiky Abcházie jsou přijímané Parlamentem Republiky Abcházie většinou čítající dvě třetiny všech členů Parlamentu.

V Suchumi,
26. listopadu 1994.

Číslo 187, s</text>
      <sha1>ctl2i0pexml657jq8ifbn1477mo681v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alma mater</title>
    <ns>0</ns>
    <id>43630</id>
    <revision>
      <id>337353</id>
      <parentid>114726</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:45:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337353</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="697" sha1="8kx3dbsroh20u2x9vlambrghui44eqb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Alma mater
| PŘEDCHOZÍ = Alma (míra)
| DALŠÍ = Almack's
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alma mater
| AUTOR = [[Autor:František Groh|František Groh]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;930. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n972/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Alma mater
}}

{{Forma|proza}}
'''Alma mater''' (lat., {{Prostrkaně|živná máti}}) říká se universitám, jakožto ústavům, jež chovance své vědou odkájejí.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Alma mater]]</text>
      <sha1>8kx3dbsroh20u2x9vlambrghui44eqb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aethiops</title>
    <ns>0</ns>
    <id>43672</id>
    <revision>
      <id>337271</id>
      <parentid>315774</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:35:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337271</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1436" sha1="f3njwch6spj5zs4tvkwgyfxxf9q3pl5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aethiops
| PŘEDCHOZÍ = Aethiopis
| DALŠÍ = Aethiopské moře
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aethiops
| AUTOR = [[Autor:Bohuslav Raýman|Bohuslav Raýman]], [[Autor:Ferdinand Pečírka|Ferdinand Pečírka]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;310. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n332/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aethiops''' (od ''{{Cizojazyčně|grc|αἰθίοψ}}'', mouřenín). Pojmem tím vyjadřovali staří lékárníci mnohé černé aneb temně šedé praeparáty, obyčejně volný kov chovající. Látky ty jsou nyní již dávno odstraněny. Jedna čásť ('''ae'''. ''alcalisatus, antimonialis, mineralis'' a&amp;nbsp;j.) chovaly volnou rtuť, která neunavným rozetíráním jest »usmrcena«, t.&amp;nbsp;j. velmi jemně rozptýlena, že vid svůj původní ztratila. Starý '''ae'''. ''martialis'' Lemery byl praeparát železnatoželezitý, jejž získávali polévajíce železné piliny vodou a ostavujíce je pak volnému okysličení. — '''Ae'''. ''vegetabilis'' nazýván býval černý prášek pálením mořských rostlin i některých zvířat dobytý a něco jodu obsahující. ''[[Autor:Bohuslav Raýman|Rn.]]'' ''[[Autor:Ferdinand Pečírka|Peč.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Aethiops]]</text>
      <sha1>f3njwch6spj5zs4tvkwgyfxxf9q3pl5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (Nový rok, musaf)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45177</id>
    <revision>
      <id>337459</id>
      <parentid>298688</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:04:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337459</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="59724" sha1="ekilmnnqmj0idok2st8lg2fy41yx4cc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| ČÁST = Amida (nový rok, musaf)
| PŘEDCHOZÍ = Kiduš lejl Roš ha-šana
| DALŠÍ = Seder tašlich
}}

== Modlitba musaf pro nový rok ==
{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (Nový rok, musaf)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃

אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
זׇכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכׇתְבֵנוּ בְּסֵפֶר הַחַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
זכרנו Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מִי כָמוֹךָ אַב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מי Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכׇל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן תֵּן פַּחְדְּךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ עַל־כׇּל־מַעֲשֶׂיךָ. וְאֵימָתְךָ עַל־כׇּל־מַה־שֶּׁבָּרָאתָ. וְיִירָאוּךָ כׇּל־הַמַּעֲשִׂים וְיִשְׁתַּחֲווּ לְפָנֶיךָ כׇּל־הַבְּרוּאִים. וְיֵעָשׂוּ כֻלָּם אֲגֻדָּה אֶחָת. לַעֲשׂוֹת רְצוֹנְךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם. כְּמוֹ שֶׁיָּדַעְנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ. שֶׁהַשָּׁלְטָן לְפָנֶיךָ. עֹז בְּיָדְךָ. וּגְבוּרָה בִּימִינֶךָ. וְשִׁמְךָ נוֹרָא עַל־כׇּל־מַה־שֶּׁבָּרָאתָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן A tak dejž, aby přišla hrůza Tvá, Hospodine, Bože náš, na všecky tvory Tvé, a strach z Tebe na všecko, co Jsi stvořil; aby se Tě báli všickni tvorové a skláněly se před Tebou všecky bytosti; aby spojili se všickni ve svazek jeden, vykonávati vůli Tvou srdcem celým, jakož my poznáváme, Hospodine, Bože náš, že panování Tobě přísluší, že síla v ruce Tvé a moc v pravici Tvé, a že jméno Tvé jest hrozné nade vším, co Jsi stvořil.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן תֵּן כָּבוֹד יְיָ לְעַמֶּךָ. תְּהִלָּה לִירֵאֶיךָ. וְתִקְוָה לְדוֹרְשֶׁיךָ. וּפִתְחוֹן פֶּה לַמְיַחֲלִים לָךְ. שִׂמְחָה לְאַרְצֶךָ. וְשָׂשׂוֹן לְעִירֶךָ. וּצְמִיחַת קֶרֶן לְדָוִד עַבְדֶּךָ. וַעֲרִיכַת נֵר לְבֶן־יִשַׁי מְשִׁיחֶךָ. בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן A tak dej čest, Hospodine, lidu Svému, slávu bojícím se Tebe, naději hledajícím Tebe a volnost slova doufajícím v Tebe, radost zemi Své a slast městu Svému a vzrůst rohu spásy Davidovi, služebníku Svému, a zářící světlo synu Isaiovu, Pomazanému Svému, brzy za našich dnů!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבְכֵן צַדִּיקִים יִרְאוּ וְיִשְׂמָחוּ. וִישָׁרִים יַעֲלֹזוּ. וַחֲסִידִים בְּרִנָּה יָגִילוּ. וְעוֹלָתָה תִּקְפָּץ פִּיהָ. וְכׇל־הָרִשְׁעָה כֻּלָּהּ כְּעָשָׁן תִּכְלֶה. כִּי תַעֲבִיר מֶמְשֶׁלֶת ׀ זָדוֹן מִן־הָאָרֶץ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובכן Pak spravedliví to spatří a budou se radovati, poctiví budou jásati a zbožní v radosti plesati, a nepravost zavře ústa svá a všecka bezbožnost úplně jako dým pomine, když sprovodíš panování svévolnosti se země.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתִמְלֹךְ ׀ אַתָּה יְיָ לְבַדֶּךָ עַל כׇּל־מַעֲשֶׂיךָ בְּהַר צִיּוֹן מִשְׁכַּן כְּבוֹדֶךָ. וּבִירוּשָׁלַיִם עִיר קׇדְשֶׁךָ. כַּכָּתוּב בְּדִבְרֵי קׇדְשֶׁךָ: יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותמלוך A kralovati budeš Ty, Hospodine, sám jediný nade všemi tvory Svými na hoře Sionské, v sídle velebnosti Své, a v Jerusalémě, v městě Svém svatém, jakož psáno jest ve slovech Tvých svatých: „Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh tvůj, Sione, od pokolení do pokolení. Halelujah!“&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קָדוֹשׁ אַתָּה וְנוֹרָא שְׁמֶךָ. וְאֵין אֱלוֹהַּ מִבַּלְעֲדֶיךָ. כַּכָּתוּב וַיִּגְבַּהּ יְיָ צְבָאוֹת בַּמִּשְׁפָּט וְהָאֵל הַקָּדוֹשׁ נִקְדָּשׁ בִּצְדָקָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
קדוש Svatý Jsi a hrozné jméno Tvé, a není Boha kromě Tebe, jakož psáno: „Vyvýšen bude Hospodin zástupů v soudu, a Bůh svatý posvěcen bude spravedlností.“ Pochválen budiž, Hospodine, králi svatý!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה בְחַרְתָּנוּ מִכׇּל־הָעַמִּים אָהַבְתָּ אוֹתָנוּ. וְרָצִיתָ בָּנוּ. וְרוֹמַמְתָּנוּ מִכׇּל־הַלְּשׁוֹנוֹת. וְקִדַּשְׁתָּנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ. וְקֵרַבְתָּנוּ מַלְכֵּנוּ לַעֲבוֹדָתֶךָ. וְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עָלֵינוּ קָרָאתָ׃ 
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi nás vyvolil ze všech, národů, miloval Jsi nás a měl Jsi zalíbení v nás, a proto povýšil Jsi nás nad všecky jazyky a posvětil nás příkazy Svými a přiblížil nás, králi náš, ke službě Své, a jméno Své veliké a svaté nad námi Jsi vyslovil.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וַתִּתֶּן לָנוּ־יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה אֶת־יוֹם (הַשַּׁבָּת הַזֶּה וְאֶת־יוֹם) הַזִּכָּרוֹן הַזֶּה. יוֹם (זִכְרוֹן) תְּרוּעָה מִקְרָא קֹדֶשׁ. זֵכֶר לִיצִיאַת מִצְרָיִם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותתן I dal Jsi nám Hospodine, Bože náš, v lásce tento den (sabatu a den) památky, den hlaholu (o sabatu: vzpomínky na hlahol) jakožto shromáždění svaté, upomínku na východ z Egypta.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּמִפְּנֵי חֲטָאֵינוּ גָּלִינוּ מֵאַרְצֵנוּ וְנִתְרַחַקְנוּ מֵעַל אַדְמָתֵנוּ. וְאֵין אֲנַחְנוּ יְכוֹלִים לַעֲשׂוֹת חוֹבוֹתֵינוּ בְּבֵית בְּחִירָתֶךָ. בַּבַּיִת הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ ׀ שֶׁנִּקְרָא שִׁמְךָ עָלָיו. מִפְּנֵי הַיָּד שֶׁנִּשְׁתַּלְּחָה בְּמִקְדָּשֶׁךָ׃ יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ. יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ, מֶלֶךְ רַחֲמָן שֶׁתָּשׁוּב וּתְרַחֵם עָלֵינוּ וְעַל מִקְדָּשְׁךָ בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים. וְתִבְנֵהוּ מְהֵרָה וּתְגַדֵּל כְּבוֹדוֹ׃ אָבִינוּ מַלְכֵּנוּ. גַּלֵּה כְּבוֹד מַלְכוּתְךָ עָלֵינוּ מְהֵרָה. וְהוֹפַע וְהִנָּשֵׂא עָלֵינוּ. לְעֵינֵי כׇּל־חָי. וְקָרֵב פְּזוּרֵינוּ מִבֵּין הַגּוֹיִם. וּנְפוּצוֹתֵינוּ כַּנֵּס מִיַּרְכְּתֵי אָרֶץ. וַהֲבִיאֵנוּ לְצִיּוֹן עִירְךָ, בְּרִנָּה. וְלִירוּשָׁלַיִם בֵּית מִקְדָּשְׁךָ בְּשִׂמְחַת עוֹלָם. וְשָׁם נַעֲשֶׂה לְפָנֶיךָ אֶת קׇרְבְּנוֹת חוֹבוֹתֵינוּ תְּמִידִים כְּסִדְרָם וּמוּסָפִים כְּהִלְכָתָם׃ וְאֶת־מוּסְפֵי יוֹם (הַשַּׁבָּת הַזֶּה וְיוֹם) הַזִּכָּרוֹן הַזֶּה. נַעֲשֶׂה וְנַקְרִיב לְפָנֶיךָ בְּאַהֲבָה כְּמִצְוַת רְצוֹנֶךָ. כְּמוֹ שֶׁכָּתַבְתָּ עָלֵינוּ בְּתוֹרָתֶךָ. עַל יְדֵי משֶׁה עַבְדֶּךָ מִפִּי כְבוֹדֶךָ כָּאָמוּר:
|dir=&quot;ltr&quot;|
ומפני Pro hříchy své jsme vyhoštěni ze země své a vzdáleni od půdy své, tak že nemůžeme konati povinností svých v domě volby Tvé, v tom domě velikém a svatém, nad nímž vysloveno jméno Tvé, pro ruku, jež byla vložena na svatyni Tvou.

Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, králi milosrdný! abys opět smiloval se nad námi a nad svatyní Svou v milosrdenství Svém hojném a zbudoval ji brzy a zvelebil slávu její! — Otče náš, králi náš! Učiň zjevnou velebnost vlády Své nad námi brzy, zjev se a povznes se nad námi před očima všech živých; přiveď zpět naše roztroušené ze středu národů, a naše rozptýlené shromáždi od končin země! Uveď nás v Sion, město Své, s plesáním, a v Jerusalém, svatyni Svou, v radosti věčné! A tam připravíme Tobě oběti své povinnosti, ustavičné dle pořadu jejich a dodatečné dle předpisu jejich. A také dodatečné oběti tohoto dne (sabatu a dne) památky připravíme a budeme obětovati Tobě v lásce dle příkazu vůle Tvé, jakož Jsi předepsal nám v učení Svém rukou Mojžíše, služebníka Svého, z úst velebnosti Své, řka:
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O sabatu říká se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וּבְיוֹם הַשַּׁבָּת שְׁנֵי־כְבָשִׂים בְּנֵי־שָׁנָה תְּמִימִם וּשְׁנֵי עֶשְׂרֹנִים סוֹלֶת מִנְחָה בְּלוּלָה בַשֶּׁמֶן וְנִסְכּוֹ: עוֹלַת שַׁבַּת בְּשַׁבַּתּוֹ עַל־עֹלַת הַתָּמִיד וְנִסְכָּהּ: זֶה קׇרְבַּן שַׁבָּת וְקׇרְבַּן הַיּוֹם כָּאָמוּר:
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וביום A v den sabatu (obětujte) dva beránky roční bezvadné, a dvě desetiny bělné mouky, v oběť suchou, zadělané olejem s obětí její mokrou. Ta bude zápalná oběť o každém sabatu, mimo zápalnou oběť ustavičnou a mokrou oběť její. To jest oběť sobotní; a oběť dnešní, jak dále praveno:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּבַחֹדֶשׁ הַשְּׁבִיעִי בְּאֶחָד לַחֹדֶשׁ מִקְרָא־קֹדֶשׁ יִהְיֶה לָכֶם. כׇּל־מְלֶאכֶת עֲבוֹדָה לֹא תַעֲשׂוּ. יוֹם תְּרוּעָה יִהְיֶה לָכֶם׃ וַעֲשִׂיתֶם עוֹלָה לְרֵיחַ נִיחוֹחַ לַיָי פַּר בֶּן־בָּקָר אֶחָד. אַיִל אֶחָד. כְּבָשִׂים בְּנֵי־שָׁנָה שִׁבְעָה תְּמִימִם׃ וּמִנְחָתָם וְנִסְכֵּיהֶם כִּמְדֻבָּר. שְׁלשָׁה עֶשְׂרֹנִים לַפָּר. וּשְׁנֵי עֶשְׂרֹנִים לָאָיִל. וְעִשָּׂרוֹן לַכֶּבֶשׂ. וְיַיִן כְּנִסְכּוֹ. וּשְׁנֵי שְׂעִירִים לְכַפֵּר. וּשְׁנֵי תְמִידִים כְּהִלְכָתָם׃

מִלְּבַד עוֹלַת הַחֹדֶשׁ וּמִנְחָתָהּ. וְעוֹלַת הַתָּמִיד וּמִנְחָתָהּ. וְנִסְכֵּיהֶם כְּמִשְׁפָּטָם. לְרֵיחַ נִיחֹחַ אִשֶּׁה לַיָי׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ובחדש A v měsíci sedmém v první den měsíce, shromáždění svaté míti budete; žádné práce služební nekonejte, den hlaholu míti budete. Připravíte v zápalnou oběť k libé vůni Hospodinu: býka mladého {{Prostrkaně|jednoho}}, skopce {{Prostrkaně|jednoho}}, beránků ročních {{Prostrkaně|sedm}} bezvadných. A oběť suchou i mokrou k tomu, jak udáno: Tři desetiny při býku, dvě desetiny při skopci, desetinu při beránku, a víno k oběti mokré příslušné, a dva kozly ku smíření a dvě ustavičné oběti dle předpisu jejich. Mimo zápalnou oběť měsíční s obětí její suchou a mimo zápalnou oběť ustavičnou s obětí její suchou a oběťmi jejich mokrými dle předpisu jejich, k libé vůni, v oběť ohnivou Hospodinu.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
O sabatu:
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
יִשְׂמְחוּ בְּמַלְכוּתְךָ שׁוֹמְרֵי שַׁבָּת וְקֹרְאֵי עֹנֶג. עַם ׀ מְקַדְּשֵׁי שְׁבִיעִי. כֻּלָּם יִשְׂבְּעוּ וְיִתְעַנְּגוּ מִטּוּבֶךָ. וּבַשְּׁבִיעִי רָצִיתָ בּוֹ וְקִדַּשְׁתּוֹ. חֶמְדַּת יָמִים ׀ אוֹתוֹ קָרָאתָ. זֵכֶר לְמַעֲשֵׂה בְרֵאשִׁית׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
ישמחו Radovati se budou z panování Tvého ti, kteří zachovávají sabat a nazývají jej rozkoší — lid, jenž světí sabat, každý z nich nasytí se a občerství se dobrotivostí Tvou, nebo v sabatu měl Jsi zalíbení a posvětil Jsi jej, skvostem dnů nazval Jsi jej, památkou na dílo počátku.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עָלֵינוּ לְשַׁבֵּחַ לַאֲדוֹן הַכֹּל לָתֵת גְּדֻלָּה לְיוֹצֵר בְּרֵאשִׁית שֶׁלֹּא עָשָׂנוּ כְּגוֹיֵי הָאֲרָצוֹת וְלֹא שָׂמָנוּ כְּמִשְׁפְּחוֹת הָאֲדָמָה שֶׁלֹּא שָׂם חֶלְקֵנוּ כָּהֶם וְגוֹרָלֵנוּ כְּכׇל־הֲמוֹנָם׃ וַאֲנַחְנוּ כּוֹרְעִים וּמִשְׁתַּחֲוִים וּמוֹדִים לִפְנֵי מֶלֶךְ מַלְכֵי הַמְּלָכִים הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא שֶׁהוּא נוֹטֶה שָׁמַיִם וְיוֹסֵד אָרֶץ וּמוֹשַׁב יְקָרוֹ בַּשָּׁמַיִם מִמַּעַל וּשְׁכִינַת עֻזּוֹ בְּגׇבְהֵי מְרוֹמִים׃ הוּא אֱלֹהֵינוּ אֵין עוֹד. אֱמֶת מַלְכֵּנוּ אֶפֶס זוּלָתוֹ כַּכָּתוּב בְּתוֹרָתוֹ וְיָדַעְתָּ הַיּוֹם וַהֲשֵׁבֹתָ אֶל לְבָבֶךָ כִּי יְיָ הוּא הָאֱלֹהִים בַּשָּׁמַיִם ׀ מִמַּעַל וְעַל הָאָרֶץ מִתָּחַת אֵין עוֹד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
עלינו Nám přísluší vychvalovati Pána veškerenstva vzdáti úctu Stvořiteli počátku, že neučinil nás jako pohany zemí a nepostavil nás na roveň s kastovními kmeny země, že neurčil nám podíl jako jim a osud náš jako všemu množství jejich. My pak se koříme a klaníme a s díky vyznáváme před králem všech králů, Nejsvětějším, pochválen budiž, že On rozestřel nebesa a založil zemi, a trůn Jeho velebnosti jest v nebesích nahoře a sídlo všemocnosti Jeho na výsostech nejvyšších. Onť jest Bůh náš, žádný jiný; opravdu jest král náš, nikdo mimo Něho, jakož psáno v učení Jeho: Tedy poznej dnes a uveď si to k srdci, že Hospodin sám jest Bůh v nebi nahoře i na zemi dole, žádný jiný!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל כֵּן נְקַוֶּה לְּךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ, לִרְאוֹת מְהֵרָה בְּתִפְאֶרֶת עֻזֶּךָ לְהַעֲבִיר גִּלּוּלִים מִן הָאָרֶץ וְהָאֱלִילִים כָּרוֹת יִכָּרֵתוּן. לְתַקֵּן עוֹלָם בְּמַלְכוּת שַׁדַּי. וְכׇל בְּנֵי בָשָׂר יִקְרְאוּ בִשְׁמֶךָ. לְהַפְנוֹת אֵלֶיךָ כׇּל רִשְׁעֵי אָרֶץ. יַכִּירוּ וְיֵדְעוּ כׇּל־יוֹשְׁבֵי תֵבֵל כִּי לְךָ תִּכְרַע כׇּל בֶּרֶךְ תִּשָּׁבַע כׇּל לָשׁוֹן׃ לְפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ יִכְרְעוּ וְיִפּוֹלוּ וְלִכְבוֹד שִׁמְךָ יְקָר יִתֵּנוּ. וִיקַבְּלוּ כֻלָּם אֶת־עוֹל מַלְכוּתֶךָ. וְתִמְלוֹךְ עֲלֵיהֶם ׀ מְהֵרָה לְעוֹלָם וָעֶד כִּי הַמַּלְכוּת שֶׁלְּךָ הִיא. וּלְעוֹלְמֵי עַד תִּמְלֹךְ בְּכָבוֹד. כַּכָּתוּב בְּתוֹרָתֶךָ יְיָ יִמְלוֹךְ לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Proto doufáme v Tebe, Hospodine, Bože náš, že spatříme brzy nádheru všemocnosti Tvé, že sprovodíš ohavnosti se země a všecky modly úplně vyhubíš; že upevněn bude svět panováním Všemohoucího. A všickni zeměsynové budou vzývati jméno Tvé; obrátíš k Sobě všecky bezbožníky země, aby poznali a zvěděli všickni obyvatelé světa, že Tobě má se kořiti každé koleno, přísahati každý jazyk. Před Tebou, Hospodine, Bože náš, budou se kořiti a v prach klesati, a velebnosti jména Tvého úctu vzdají a vezmou ochotně na sebe všickni jho panování Tvého, a kralovati budeš nad nimi brzy na věky věkův. Neboť království jest Tvé a na věky kralovati budeš ve slávě, jakož psáno v učení Tvém : Hospodin kralovati bude na věky věkův!

|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמַר. לֹא־הִבִּיט אָוֶן בְּיַעֲקֹב. וְלֹא־רָאָה עָמָל בְּיִשְׂרָאֵל. יְיָ אֱלֹהָיו עִמּוֹ וּתְרוּעַת מֶלֶךְ בּוֹ׃ וְנֶאֱמַר. וַיְהִי בִישֻׁרוּן מֶלֶךְ בְּהִתְאַסֵּף רָאשֵׁי עָם. יַחַד שִׁבְטֵי יִשְׂרָאֵל׃ וּבְדִבְרֵי קׇדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר. כִּי לַיָי הַמְּלוּכָה. וּמשֵׁל בַּגּוֹיִם׃ וְנֶאֱמַר. יְיָ מָלָךְ גֵּאוּת לָבֵשׁ. לָבֵשׁ יְיָ עֹז הִתְאַזָּר. אַף־תִּכּוֹן תֵּבֵל בַּל תִּמּוֹט׃ וְנֶאֱמַר. שְׂאוּ שְׁעָרִים רָאשֵׁיכֶם וְהִנָּשְׂאוּ פִּתְחֵי עוֹלָם. וְיָבֹא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד׃ מִי זֶה מֶלֶךְ הַכָּבוֹד. יְיָ עִזּוּז וְגִבּוֹר יְיָ גִּבּוֹר מִלְחָמָה׃ שְׂאוּ שְׁעָרִים ׀ רָאשֵׁיכֶם. וּשְׂאוּ פִּתְחֵי עוֹלָם. וְיָבֹא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד׃ מִי הוּא זֶה מֶלֶךְ הַכָּבוֹד. יְיָ צְבָאוֹת הוּא מֶלֶךְ הַכָּבוֹד סֶלָה׃ וְעַל־יְדֵי עֲבָדֶיךָ הַנְּבִיאִים כָּתוּב לֵאמֹר׃ כֹּה־אָמַר יְיָ מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל וְגוֹאֲלוֹ יְיָ צְבָאוֹת. אֲנִי רִאשׁוֹן וַאֲנִי אַחֲרוֹן. וּמִבַּלְעָדַי אֵין אֱלֹהִים׃ וְנֶאֱמַר. וְעָלוּ מוֹשִׁעִים בְּהַר צִיּוֹן לִשְׁפֹּט אֶת הַר־עֵשָׂו וְהָיְתָה לַיָי הַמְּלוּכָה׃ וְנֶאֱמַר. וְהָיָה יְיָ לְמֶלֶךְ עַל־כׇּל הָאָרֶץ. בַּיּוֹם הַהוּא יִהְיֶה יְיָ אֶחָד וּשְׁמוֹ אֶחָד׃ וּבְתוֹרָתְךָ כָּתוּב לֵאמֹר שְׁמַע יִשְׂרָאֵל יְיָ אֱלֹהֵינוּ יְיָ אֶחָד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמר A praveno: Nespatřuje se nic marnivého v Jakobovi, a nevidí se nic nepravého v Israeli; Hospodin, Bůh jeho, jest s ním, a hlahol krále u něho. A dále: On byl v Ješurun králem, když shromáždili se náčelníci lidu, vesměs pokolení Israelská. A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto: Neboť Hospodinovo jest království, a On panuje nad národy. A dále: Hospodin jest králem, důstojností se oděl; oděl se Hospodin, mocí se opásal, a pevným jest svět, aby se nepohnul. A dále: Pozdvihněte, brány, hlav svých, otevřte se, vrata věčná, by vešel král slávy! Kdo jest ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin, rek válečný! Pozdvihněte, brány, hlav svých, otevřte se, vrata věčná, by vešel král slávy! Kdo jest to ten král slávy? Hospodin zástupův, Onť jest král slávy! Séla. A rukou služebníků Tvých, proroků, psáno jest takto: Tak praví Hospodin, král Israele a vykupitel jeho, Hospodin zástupův: Já jsem první a Já poslední, a kromě mne není žádného Boha! A dále: A vstoupí vysvoboditelé na horu Sionskou, aby soudili horu Ezau, a bude Hospodinovo království. A dále: I bude Hospodin králem nade vší zemí; v ten den bude Hospodin jediný, a jméno Jeho jediné. A v učení Tvém jest psáno takto: Slyš, Israeli, Hospodin jest Bůh náš, Hospodin jest jediný!

|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ מְלוֹךְ עַל־כׇּל־הָעוֹלָם כֻּלּוֹ בִּכְבוֹדֶךָ. וְהִנָּשֵׂא עַל־כׇּל־הָאָרֶץ בִּיקָרֶךָ. וְהוֹפַע בַּהֲדַר גְּאוֹן עֻזֶּךָ. עַל־כׇּל־יוֹשְׁבֵי תֵבֵל אַרְצֶךָ. וְיֵדַע כׇּל־פָּעוּל כִּי אַתָּה פְּעַלְתּוֹ. וְיָבִין כׇּל יָצוּר כִּי אַתָּה יְצַרְתּוֹ. וְיֹאמַר כֹּל אֲשֶׁר נְשָׁמָה בְּאַפּוֹ. יְיָ אֱלֹהֵי יִשְׂרָאֵל מֶלֶךְ. וּמַלְכוּתוֹ בַּכֹּל מָשָׁלָה׃ (לשבת אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ), קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ. שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתֶךָ (לשבת וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן שַׁבַּת קׇדְּשֶׁךָ וְיָנוּחוּ בוֹ יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ). וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעׇבְדְּךָ בֶּאֱמֶת. כִּי אַתָּה אֱלֹהִים אֱמֶת וּדְבָרְךָ אֱמֶת וְקַיָּם לָעַד. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מֶלֶךְ עַל־כׇּל־הָאָרֶץ מְקַדֵּשׁ (הַשַּׁבָּת וְ) יִשְׂרָאֵל וְיוֹם הַזִּכָּרוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Kraluj nad celým světem u velebnosti Své a povznes se nad celou zemi v nádheře Své, a zjev se v lesku vznešené moci Své všem obyvatelům světa Svého pozemského, aby zvědělo každé dílo, že Tys je vykonal, a poznalo každé stvoření, že Tys je stvořil, aby pravilo vše, co má dech v nosu svém: „Hospodin, Bůh Israelský, jest králem, a říše Jeho nade vším panuje!“ (O sabatu: Bože náš a Bože otců našich! Měj zalíbení v odpočinku našem!) Posvěť nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! (O sabatu: A popřej nám, Hospodine, Bože náš, v lásce a libosti sabatu Svého svatého, aby odpočinul o něm Israel, jenž světí jméno Tvé.) Očisti srdce naše, bychom sloužili Tobě v pravdě; neboť Ty, ó Bože, jsi pravdivý, a slovo Tvé jest pravdivé a trvá povždy. Pochválen budiž, Hospodine, králi nad veškerou zemí, Jenž posvětil (sabat a) Israel a den památky!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה זוֹכֵר מַעֲשֵׂה עוֹלָם. וּפוֹקֵד כׇּל־יְצוּרֵי קֶדֶם. לְפָנֶיךָ נִגְלוּ כׇּל־תַּעֲלֻמוֹת וַהֲמוֹן ׀ נִסְתָּרוֹת שֶׁמִּבְּרֵאשִׁית כִּי אֵין שִׁכְחָה לִפְנֵי כִסֵּא כְבוֹדֶךָ. וְאֵין ׀ נִסְתָּר מִנֶּגֶד עֵינֶיךָ. אַתָּה זוֹכֵר אֶת־כׇּל־הַמִּפְעָל. וְגַם כׇּל־הַיְצוּר לֹא נִכְחַד מִמֶּךָּ. הַכֹּל גָּלוּי וְיָדוּעַ לְפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ. צוֹפֶה וּמַבִּיט עַד סוֹף כׇּל־הַדּוֹרוֹת. כִּי תָבִיא חֹק זִכָּרוֹן לְהִפָּקֵד כׇּל־רוּחַ וָנָפֶשׁ. לְהִזָּכֵר מַעֲשִׂים רַבִּים וַהֲמוֹן בְּרִיּוֹת לְאֵין תַּכְלִית. מֵרֵאשִׁית כָּזֹאת הוֹדָעְתָּ. וּמִלְּפָנִים אוֹתָהּ גִּלִּיתָ. זֶה הַיּוֹם תְּחִלַּת מַעֲשֶׂיךָ זִכָּרוֹן לְיוֹם רִאשׁוֹן כִּי חֹק לְיִשְׂרָאֵל הוּא. מִשְׁפָּט לֵאלֹהֵי יַעֲקֹב: וְעַל הַמְּדִינוֹת בּוֹ יֵאָמֵר. אֵיזוֹ לַחֶרֶב וְאֵיזוֹ לַשָּׁלוֹם. אֵיזוֹ לָרָעָב. וְאֵיזוֹ לָשׂבַע. וּבְרִיּוֹת בּוֹ יִפָּקֵדוּ. לְהַזְכִּירָם לַחַיִּים וְלַמָּוֶת. מִי לֹא נִפְקַד כְּהַיּוֹם הַזֶּה. כִּי־זֵכֶר כׇּל הַיְצוּר לְפָנֶיךָ בָּא. מַעֲשֵׂה אִישׁ וּפְקֻדָּתוֹ. וַעֲלִילוֹת מִצְעֲדֵי־גָבֶר. מַחְשְׁבוֹת אָדָם וְתַחְבּוּלוֹתָיו וְיִצְרֵי מַעַלְלֵי אִישׁ: אַשְׁרֵי אִישׁ ׀ שֶׁלֹּא יִשְׁכָּחֶךָ וּבֶן־אָדָם יִתְאַמֶּץ־בָּךְ, כִּי דוֹרְשֶׁיךָ לְעוֹלָם לֹא יִכָּשֵׁלוּ וְלֹא יִכָּלְמוּ לָנֶצַח כׇּל־הַחוֹסִים בָּךְ: כִּי זֵכֶר כׇּל־הַמַּעֲשִׂים לְפָנֶיךָ בָּא. וְאַתָּה דוֹרֵשׁ מַעֲשֵׂה כֻּלָּם: וְגַם ׀ אֶת־נֹחַ בְּאַהֲבָה זָכַרְתָּ. וַתִּפְקְדֵהוּ בִּדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. בַּהֲבִיאֲךָ אֶת־מֵי הַמַּבּוּל ׀ לְשַׁחֵת כׇּל־בָּשָׂר מִפְּנֵי רוֹעַ מַעַלְלֵיהֶם. עַל־כֵּן זִכְרוֹנוֹ בָּא לְפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ. לְהַרְבּוֹת זַרְעוֹ כְּעַפְרוֹת תֵּבֵל וְצֶאֱצָאָיו כְּחוֹל הַיָּם: כַּכָּתוּב בְּתוֹרָתֶךָ וַיִּזְכֹּר אֱלֹהִים אֶת־נֹחַ. וְאֵת כׇּל־הַחַיָּה וְאֶת־כׇּל־הַבְּהֵמָה אֲשֶׁר אִתּוֹ בַּתֵּבָה. וַיַּעֲבֵר אֱלֹהִים רוּחַ עַל־הָאָרֶץ. וַיָּשֹׁכּוּ הַמָּיִם: וְנֶאֱמַר. וַיִּשְׁמַע אֱלֹהִים ׀ אֶת־נַאֲקָתָם. וַיִּזְכּוֹר אֱלֹהִים ׀ אֶת־בְּרִיתוֹ אֶת־אַבְרָהָם ׀ אֶת־יִצְחָק. וְאֶת־יַעֲקֹב: וְנֶאֱמַר. וְזָכַרְתִּי אֶת־בְּרִיתִי יַעֲקוֹב וְאַף אֶת־בְּרִיתִי יִצְחָק וְאַף אֶת־בְּרִיתִי אַבְרָהָם ׀ אֶזְכּוֹר וְהָאָרֶץ אֶזְכּוֹר: וּבְדִבְרֵי קׇדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר. זֵכֶר עָשָׂה לְנִפְלְאֹתָיו. חַנּוּן וְרַחוּם יְיָ: וְנֶאֱמַר. טֶרֶף נָתַן לִירֵאָיו. יִזְכֹּר לְעוֹלָם בְּרִיתוֹ: וְנֶאֱמַר. וַיִּזְכֹּר לָהֶם בְּרִיתוֹ. וַיִּנָּחֵם כְּרֹב חֲסָדָיו: וְעַל־יְדֵי עֲבָדֶיךָ הַנְּבִיאִים כָּתוּב לֵאמֹר. הָלֹךְ וְקָרָאתָ בְאׇזְנֵי יְרוּשָׁלִַם לֵאמֹר. כֹּה אָמַר יְיָ זָכַרְתִּי לָךְ ׀ חֶסֶד נְעוּרַיִךְ אַהֲבַת כְּלוּלוֹתָיִךְ. לֶכְתֵּךְ אַחֲרַי בַּמִּדְבָּר. בְּאֶרֶץ לֹא זְרוּעָה: וְנֶאֱמַר. וְזָכַרְתִּי אֲנִי אֶת־בְּרִיתִי אוֹתָךְ בִּימֵי נְעוּרָיִךְ. וַהֲקִימוֹתִי לָךְ בְּרִית עוֹלָם: וְנֶאֱמַר הֲבֵן יַקִּיר לִי אֶפְרַיִם ׀ אִם יֶלֶד שַׁעֲשׁוּעִי. כִּי מִדֵּי דַבְּרִי בּוֹ זָכוֹר אֶזְכְּרֶנּוּ עוֹד עַל־כֵּן הָמוּ מֵעַי לוֹ. רַחֵם אֲרַחֲמֶנּוּ נְאֻם־יְיָ:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi pamětliv, co stalo se od věčnosti, a máš přehled všech stvoření od pravěku; před Tebou jsou odhalena všecka tajemství a množství skrytých věcí od prapočátku. Nic není zapomenuto před trůnem velebnosti Tvé, a nižádné stvoření neujde Tobě. Vše jest zjevno a známo Tobě, Hospodine, Bože náš, Jenž hledíš a prozíráš až na konec všech věků! Neboť přivádíš určenou dobu památky, by vzpomenuto bylo každého ducha a každé duše, by pamatováno bylo na skutky četné a na množství tvorů v nepřehledném počtu jejich. Od počátku Jsi to oznámil a v pravěku Jsi to zjevil. Tento den, počátek díla Tvého, jest památkou na den první. Neboť zákonem Israeli to jest, právem od Boha Jakobova. A nad zeměmi o něm se vyřkne: kde meč a kde mír, — kde hlad a kde sytost panovati bude. A tvorů o něm vzpomíná se, by pamatováno bylo na ně životem nebo smrtí. Na koho nevzpomíná se v tento den? Neboť vzpomínka každého stvoření před Tebe přichází, jednání člověka a jeho určení a snahy při každém kroku muže, myšlenky člověka a záměry jeho, jakož i pohnutky k činům jeho. Blaze muži, jenž na Tebe nezapomíná, a synu člověka, jenž se přidržuje Tebe! Neboť hledající Tebe na věky nepoklesnou, a potupeni nebudou nikdy, kteří důvěřují v Tebe. Neboť vzpomínka všech stvoření před Tebe přichází, a Ty zkoumáš jednání všech.

I Noema byl Jsi v lásce pamětliv a vzpomněl Jsi na něho slovem spásy a milosrdenství, když přivedl Jsi vody potopy, by zkazily všeliké tělo pro špatnost činů jejich. Protož vzpomínka jeho přišla před Tebe, Hospodine, Bože náš, abys rozmnožil potomstvo jeho jako prach země a ratolesti jeho jako písek v moři. Jakož psáno v učení Tvém: I rozpomenul se Bůh na Noé a veškerou zvěř a všechen dobytek, jenž byl s ním v korábu, i přivedl Bůh vítr na zemi a ztišily se vody. A dále: I uslyšel Bůh nářek jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu Svou s Abrahamem, Izákem a Jakobem. A dále: I rozpomenu se na smlouvu Svou s Jakobem a na smlouvu Svou s Izákem, i na smlouvu Svou s Abrahamem rozpomenu se, a na tu zemi rozpomenu se. A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto: Památku způsobil zázrakům Svým, milostivý a milosrdný jest Hospodin. A dále: Pokrm dává bojícím se Jeho, pamětliv jest na věky smlouvy Své. A dále: I byl pamětliv jim smlouvy Své a slitoval se dle hojnosti milosrdenství Svých. A rukou služebníků Tvých, proroků, psáno jest takto: Jdi a zvolej v uši Jerusalema takto: Tak praví Hospodin: Jsem pamětliv tobě náklonnosti mládí tvého, lásky snubní doby tvé, když jsi kráčela za mnou v poušti, v zemi neoseté. A dále: I rozpomenu se na smlouvu Svou s tebou za dnů mladosti tvé a učiním s tebou smlouvu věčnou. A dále: Což jest synem drahým Mně Efraim, nebo dítkem nejmilejším, že kdykoliv jen mluvím o něm, nebo jen se rozpomínám na něho, mé nitro ihned touží po něm? Zajisté že smiluji se nad ním! dí Hospodin.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. זׇכְרֵנוּ בְּזִכָּרוֹן טוֹב לְפָנֶיךָ. וּפׇקְדֵנוּ בִּפְקֻדַּת יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים מִשְּׁמֵי שְׁמֵי קֶדֶם. וּזְכָר־לָנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־הַבְּרִית וְאֶת־הַחֶסֶד וְאֶת־הַשְּׁבוּעָה. אֲשֶׁר נִשְׁבַּעְתָּ לְאַבְרָהָם ׀ אָבִינוּ בְּהַר הַמֹּרִיָּה. וְתֵרָאֶה לְפָנֶיךָ עֲקֵדָה שֶׁעָקַד אַבְרָהָם ׀ אָבִינוּ אֶת־יִצְחָק בְּנוֹ עַל־גַּב הַמִּזְבֵּחַ. וְכָבַשׁ רַחֲמָיו לַעֲשׂוֹת רְצוֹנְךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם. כֵּן יִכְבְּשׁוּ רַחֲמֶיךָ אֶת־כַּעַסְךָ מֵעָלֵינוּ. וּבְטוּבְךָ הַגָּדוֹל יָשׁוּב חֲרוֹן אַפְּךָ מֵעַמְּךָ וּמֵעִירְךָ וּמֵאַרְצְךָ וּמִנַּחֲלָתֶךָ. וְקַיֶּם־לָנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־הַדָּבָר שֶׁהִבְטַחְתָּנוּ בְּתוֹרָתֶךָ עַל יְדֵי משֶׁה עַבְדֶּךָ מִפִּי כְבוֹדֶךָ כָּאָמוּר וְזָכַרְתִּי לָהֶם בְּרִית רִאשֹׁנִים אֲשֶׁר הוֹצֵאתִי אֹתָם ׀ מֵאֶרֶץ מִצְרַיִם לְעֵינֵי הַגּוֹיִם לִהְיוֹת לָהֶם לֵאלֹהִים אֲנִי יְיָ: כִּי זוֹכֵר כׇּל־הַנִּשְׁכָּחוֹת אַתָּה הוּא מֵעוֹלָם. וְאֵין שִׁכְחָה לִפְנֵי כִסֵּא כְבוֹדֶךָ. וַעֲקֵדַת יִצְחָק לְזַרְעוֹ הַיּוֹם בְּרַחֲמִים תִּזְכֹּר. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ זוֹכֵר הַבְּרִית:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Pomni na nás památkou dobrou před Sebou, a vzpomeň na nás vzpomínkou spásy a milosrdenství z nebes pranebes Svých! A buď pamětliv nám, Hospodine, Bože náš, smlouvy a milosti a přísahy, kterouž Jsi přísahal Abrahamovi, praotci našemu, na hoře Morija, a budiž zjevno Tobě ono svázání — jak totiž svázal Abraham, praotec náš, Izáka, syna svého, na oltáři a potlačil slitování své, aby vykonal vůli Tvou srdcem celým — tak kéž potlačí slitování Tvé hněv Tvůj proti nám, a pro dobrotivost Tvou velikou nechť odvrátí se roznícený hněv Tvůj od lidu Tvého a od města Tvého a od dědictví Tvého! A splni nám, Hospodine, Bože náš, slovo, kterým Jsi nás ujistil v učení Svém rukou Mojžíše, služebníka Svého, z úst velebnosti Své, řka: A vzpomenu jim smlouvy s předky jejich, kteréž jsem vyvedl ze země Egyptské před. očima národů, abych byl jim Bohem, Já, Hospodin! Neboť pamětliv všeho zapomenutého Ty jsi od věcnosti, a nic není zapomenuto před trůnem velebnosti Tvé. A svázání Izáka potomstvu jeho dnes v milosrdenství buď pamětliv! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž pamětliv jest smlouvy!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה נִגְלֵיתָ בַּעֲנַן כְּבוֹדֶךָ. עַל עַם קָדְשְׁךָ לְדַבֵּר עִמָּם. מִן־הַשָּׁמַיִם הִשְׁמַעְתָּם קוֹלֶךָ וְנִגְלֵיתָ עֲלֵיהֶם בְּעַרְפְּלֵּי טֹהַר. גַּם הָעוֹלָם כֻּלּוֹ חָל מִפָּנֶיךָ. וּבְרִיּוֹת בְּרֵאשִׁית חָרְדוּ מִמֶּךָּ. בְּהִגָּלוֹתְךָ מַלְכֵּנוּ עַל הַר סִינַי. לְלַמֵּד לְעַמְּךָ תּוֹרָה וּמִצְוֹת. וַתַּשְׁמִיעֵם אֶת־הוֹד קוֹלֶךָ. וְדִבְּרוֹת קׇדְשְׁךָ מִלַּהֲבוֹת אֵשׁ. בְּקוֹלוֹת וּבְרָקִים עֲלֵיהֶם נִגְלֵיתָ. וּבְקוֹל שׁוֹפָר עֲלֵיהֶם הוֹפָעְתָּ: כַּכָּתוּב בְּתוֹרָתֶךָ וַיְהִי בַיּוֹם הַשְּׁלִישִׁי בִּהְיוֹת הַבֹּקֶר. וַיְהִי קֹלֹת וּבְרָקִים וְעָנָן כָּבֵד עַל־הָהָר. וְקֹֿל שֹׁפָר חָזָק מְאֹד וַיֶּחֱרַד כׇּל־הָעָם אֲשֶׁר בַּמַּחֲנֶה: וְנֶאֱמַר וַיְהִי קוֹל הַשּׁוֹפָר הוֹלֵךְ וְחָזֵק מְאֹד. משֶׁה יְדַבֵּר וְהָאֱלֹהִים יַעֲנֶנּוּ בְקוֹל: וְנֶאֱמַר. וְכׇל־הָעָם רוֹאִים ׀ אֶת הַקֹּלֹת, וְאֶת הַלַּפִּידִים וְאֵת קוֹל הַשֹּׁפָר. וְאֶת־הָהָר עָשֵׁן, וַיַּרְא הָעָם וַיָּנֻעוּ וַיַּעַמְדוּ מֵרָחֹק: וּבְדִבְרֵי קׇדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר. עָלָה אֱלֹהִים בִּתְרוּעָה. יְיָ בְּקוֹל שׁוֹפָר: וְנֶאֱמַר בַּחֲצֹצְרֹת וְקוֹל שׁוֹפָר הָרִיעוּ לִפְנֵי הַמֶּלֶךְ יְיָ: וְנֶאֱמַר. תִּקְעוּ בַחֹדֶשׁ שׁוֹפָר בַּכֶּסֶה לְיוֹם חַגֵּנוּ: כִּי חֹק לְיִשְׂרָאֵל הוּא מִשְׁפָּט לֵאלֹהֵי יַעֲקֹב: וְנֶאֱמַר. הַלְלוּיָהּ ׀ הַלְלוּ אֵל בְּקׇדְשׁוֹ. הַלְלוּהוּ בִּרְקִיעַ עֻזּוֹ: הַלְלוּהוּ בִּגְבוּרֹתָיו. הַלְלוּהוּ כְּרוֹב גֻּדְלוֹ: הַלְלוּהוּ בְּתֵקַע שׁוֹפָר. הַלְלוּהוּ בְּנֵבֶל וְכִנּוֹר: הַלְלוּהוּ בְּתֹף וּמָחוֹל. הַלְלוּהוּ בְּמִנִּים וְעֻגָּב: הַלְלוּהוּ בְּצִלְצְלֵי שָׁמַע, הַלְלוּהוּ בְּצִלְצְלֵי תְרוּעָה: כֹּל הַנְּשָׁמָה תְּהַלֵּל יָהּ הַלְלוּיָהּ: וְעַל יְדֵי עֲבָדֶיךָ הַנְּבִיאִים כָּתוּב לֵאמֹר. כׇּל־ישְׁבֵי תֵבֵל וְשֹׁכְנֵי אָרֶץ כִּנְשׂא נֵס הָרִים תִּרְאוּ וְכִתְקוֹעַ שׁוֹפָר תִּשְׁמָעוּ: וְנֶאֱמַר. וְהָיָה ׀ בַּיּוֹם הַהוּא יִתָּקַע בְּשׁוֹפָר גָּדוֹל. וּבָאוּ הָאֹבְדִים בְּאֶרֶץ אַשּׁוּר וְהַנִּדָּחִים בְּאֶרֶץ מִצְרָיִם וְהִשְׁתַּחֲווּ לַייָ בְּהַר הַקֹּדֶשׁ בִּירוּשָׁלִָם: וְנֶאֱמַר. וַייָ עֲלֵיהֶם יֵרָאֶה וְיָצָא כַבָּרָק חִצּוֹ וַאֲדֹנָי אֱלֹהִים בַּשּׁוֹפָר יִתְקָע וְהָלַךְ בְּסַעֲרוֹת תֵּימָן יְיָ צְבָאוֹת יָגֵן עֲלֵיהֶם: כֵּן תָּגֵן עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בִּשְׁלוֹמֶךָ:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi zjevil se v oblaku velebnosti Své před lidem Svým svatým, bys mluvil s nimi. S nebe dal Jsi zaslechnouti jim Svůj hlas a zjevil Jsi se jim ve mračnu zářícím. Také svět celý zachvěl se před Tebou, a tvorové prapočátku zatřásli se před Tebou, když Jsi zjevil se, ó králi náš, na hoře Sinaj, bys učil lid Svůj zákonu a přikázáním, když dal Jsi jim zaslechnouti vznešenost hlasu Svého a slova Svá svatá z plamenů ohně. Za hřímání a blýskání jim Jsi se zjevil a za zvuku pozounů nad nimi se zaskvěl, jakož psáno v učení Tvém: I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak těžký nad horou a zvuk pozounu velmi silný, i zachvěl se všechen lid, jenž byl v ležení. A dále : A zvuk pozounu se rozléhal a rozmáhal velice, Mojžíš mluvil, a Bůh odpovídal mu hlasitě. A dále: A všechen lid pozoroval hřímání a plameny a zvuk pozounu a horu kouřící, i viděl to lid a chvěl se a postavil se opodál. A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto: Vystupuje Bůh za hlaholu trub, Hospodin za zvuku pozounu. A dále: Troubami a zvukem pozounu jásejte před králem Hospodinem! A dále: Zatrubte v nový měsíc pozounem, v novoluní, v den svátku našeho ; neboť zákonem Israeli to jest, právem od Boha Jakobova. A dále : Halelujah! Chvalte Boha ve svatyni Jeho, chvalte Ho v nebi moci Jeho! Chvalte Ho pro mocné skutky Jeho, chvalte Ho dle nesmírné velikosti Jeho! Chvalte Ho zvukem pozounu, chvalte Ho žaltářem a citerou! Chvalte Ho bubnem a rejem,chvalte Ho strunami a flétnou! Chvalte Ho cymbály hlasitými, chvalte Ho cymbály zvučnými! Vše, co dech má, chval Hospodina! Halelujah! A rukou služebníků Tvých, proroků, psáno jest takto: Všickni obyvatelé světa a bydlitelé země! když pozdvihne se prapor na horách, tak popatřte, a když zavzní pozoun, tak slyšte! A dále: I stane se v ten den, že troubeno bude pozounem velikým, i přijdou bloudící v zemi Assyrské a rozptýlení v zemi Egyptské, a klaněti se budou Hospodinu na hoře svaté v Jerusalémě. A dále: A Hospodin jim se zjeví, proletí jako blesk střela Jeho, a Pán, Bůh, pozounu dá zavzněti a přijde za bouří jižních. Hospodin zástupův ochrání je; tak ochraniž lid Svůj Israelský mírem Svým!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. תְּקַע בְּשׁוֹפָר גָּדוֹל לְחֵרוּתֵנוּ. וְשָׂא נֵס לְקַבֵּץ גָּלֻיּוֹתֵינוּ. וְקָרֵב פְּזוּרֵינוּ מִבֵּין הַגּוֹיִם. וּנְפוּצוֹתֵינוּ כַּנֵּס מִיַּרְכְּתֵי־אָרֶץ. וַהֲבִיאֵנוּ לְצִיּוֹן עִירְךָ בְּרִנָּה וְלִירוּשָׁלַיִם בֵּית מִקְדָּשְׁךָ בְּשִׂמְחַת עוֹלָם. וְשָׁם נַעֲשֶׂה לְפָנֶיךָ אֶת־קׇרְבְּנוֹת חוֹבוֹתֵינוּ. כִּמְצֻוָּה עָלֵינוּ בְּתוֹרָתֶךָ. עַל־יְדֵי משֶׁה עַבְדֶּךָ מִפִּי כְבוֹדֶךָ כָּאָמוּר: וּבְיוֹם שִׂמְחַתְכֶם וּבְמוֹעֲדֵיכֶם וּבְרָאשֵׁי חׇדְשֵׁיכֶם. וּתְקַעְתֶּם בַּחֲצוֹצְרוֹת עַל עוֹלוֹתֵיכֶם. וְעַל זִבְחֵי שַׁלְמֵיכֶם. וְהָיוּ לָכֶם לְזִכָּרוֹן לִפְנֵי אֱלֹהֵיכֶם. אֲנִי יְיָ אֱלֹהֵיכֶם: כִּי אַתָּה שׁוֹמֵעַ קוֹל שׁוֹפָר. וּמַאֲזִין תְּרוּעָה. וְאֵין דּוֹמֶה לָּךְ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ. שׁוֹמֵעַ קוֹל תְּרוּעַת עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בְּרַחֲמִים:
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Dej zavzněti pozounu velikému k osvobození našemu, a pozdvihni prapor ku shromáždění vyhnanců našich, a přiveď zpět naše roztroušené ze středu národů, a naše rozptýlené shromáždi od končin země! Uveď nás v Sión, město Své, s plesáním, a v Jerusalem, svatyni Svou, v radosti věčné! A tam připravíme Tobě oběti své povinnosti, .jakož přikázáno nám v učení Tvém rukou Mojžíše, služebníka Tvého, z úst velebnosti Tvé, řka: A v den radosti své a ve svátky své a v nové měsíce své zatrubte troubami při svých obětech zápalných a při svých obětech pokojných; i budou vám na památku před Bohem vaším. Já jsem Hospodin, Bůh váš! — Neboť Ty slyšíš zvuk pozounu a nasloucháš hlaholu jeho, a nikdo nerovná se Tobě. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž slyší zvuk hlaholu lidu Svého Israelského v milosrdenství!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého. Smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכׇל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכׇל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
מודים דרבנן
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ. שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. אֱלֹהֵי כָל־בָּשָׁר יוֹצְרֵנוּ יוֹצֵר בְּרֵאשִׁית בְּרָכוֹת וְהוֹדָאוֹת לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עַל שֶׁהֶחֱיִיתָנוּ וְקִיַּמְתָּנוּ כֵּן תְּחַיֵּינוּ וּתְקַיְּמֵנוּ וְתֶאֱסוֹף גָּלֻיּוֹתֵינוּ לְחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. לִשְׁמֹר חֻקֶּיךָ וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנֶךָ וּלְעָבְדְּךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם עַל־שֶׁאֲנַחְנוּ מוֹדִים לָךְ. בָּרוּךְ אֵל הַהוֹדָאוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich, Bůh všelikého těla, stvořitel náš, stvořitel počátku! Blahoslavení a díky jménu Tvému velikému a svatému za to, že Jsi nám život dal a nás zachoval! Tak nám život dej a zachovej nás dále, a shromáždi vyhnance naše v nádvořích svatyně Své, aby ostříhali zákonů Tvých, činili vůli Tvou a sloužili Tobě srdcem celým! Začež my děkujeme Tobě. Pochválen budiž, Všemohoucí v díku!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וּכְתוֹב לְחַיִּים טוֹבִים כׇּל־בְּנֵי בְּרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכתוב Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy své!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכׇל־עֵת וּבְכׇל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אֲנַחְנוּ וְכׇל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם׃ בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכׇל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כׇּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot; /&gt;
|}
&lt;div class=&quot;redakcniPoznamky toccolours&quot;&gt;

== Redakční poznámky ==
&lt;references group=&quot;red&quot;&gt;
&lt;ref group=&quot;red&quot; name=&quot;bez-prekladu&quot;&gt;
Počáteční a závěrečné pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedené překlady jsou v originále připojeny k ranní modlitbě pro všední den nebo k ranní, odpolední a večerní modlitbě pro Nový rok, které obsahují totožné texty.
&lt;/ref&gt;
&lt;/references&gt;
&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>ekilmnnqmj0idok2st8lg2fy41yx4cc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ahímélech</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45587</id>
    <revision>
      <id>337292</id>
      <parentid>316389</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:59:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337292</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="828" sha1="btqw13rjyr0z9nvv2qzevr8ab7r4ql0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ahímélech
  | PŘEDCHOZÍ = Ahimbe
  | DALŠÍ = Ahir
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ahímélech
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;485. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n517/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ahimélech''' (Achimelech, Abimelech), syn Achiotóbův, kněz v Nóbi, který dal Dávidovi, když prchal před Saulem, jísti chleby předložené a odevzdal mu meč Goliášův (kn. Sam. 21., 1.–9.). To však prozradil Doeg idumejský Saulovi, načež byl všechen rod '''A'''-ův mimo Abjátára povražděn (kap. 22., 9.–20).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Ahimélech]]</text>
      <sha1>btqw13rjyr0z9nvv2qzevr8ab7r4ql0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Acheiropoiéta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45780</id>
    <revision>
      <id>337298</id>
      <parentid>314732</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:03:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337298</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2881" sha1="r2ne41yx4x4r0qu1lrhkvpygl7tl8rv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Acheiropoiéta
  | PŘEDCHOZÍ = Acheirie
  | DALŠÍ = Achel
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Acheiropoiéta
  | AUTOR = [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;501. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n533/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Acheiropoléta''' (z řec.), obrazy Krista a P. Marie {{Prostrkaně|rukou lidskou nevytvořené}}, povstalé zázračným způsobem. Za takové pokládány ''Edessenum'' či obraz Abgarův, obraz sv. Veroniky a otisky mrtvoly Kristovy na prostěradle, v němž Nikodém pohřbil mrtvolu Páně. Co se týče Edessena, není v apokryfní korrespondenci Abgarově s Kristem ani zmínky o nějaké podobizně, a teprve Euagrius vypravuje, že Kristus dal {{Prostrkaně|Abgarovi}} kromě dopisu též šátek s otiskem svého obličeje. V Edesse zůstal obraz do roku 944, kdy jej uloupili Saraceni, kteří dle podmínek míru musili jej císaři Romanovi Lakapenovi vydati. Přenesen byv do Cařihradu, dostal se dle jedněch r. 1207 Benátčanům a potom do Říma, kde dosud u sv. Silvestra se chová; dle jiných převezl jej Leonardo di Montalto r. 1361 až 1363 do Janova a zanechal dle závěti z r. 1384 kostelu S. Bartolomeo degli Armeni. Obraz Abgarův líčen byl jako vznešený typ s vysokým čelem, rovným, dlouhým nosem, dělenými vlasy a vousy. Tento typ jeví stará domnělá kopie obrazu toho v Nazarethu, t. zv ''Nazarenum'', kdežto naopak exemplář janovský má málo vznešenosti; čelo jest stlačené, vlasy chudé, brada ve tři díly rozdělena a celý výraz bezduchý, tak že nelze nepoznati v obraze tom dílo umění byzantinského z doby úpadku. Pro umění nejsou sice obrazy tyto východiskem, ale zachytivše běžné představy o vnějšku Kristově staly se do jisté míry vzory pro pozdější časy. Kromě obrazův Abgarova a Veroničina nemají ostatní pro dějiny umění důležitosti. Taková '''a'''. nižšího druhu jsou na př. zázračný obraz v Camulii v Kappadokii, jenž r. 574 do Cařihradu se dostal; Acheiropoléta. ton na hliněné desce v městě Hieropoli; obraz Krista nepochybně životní velikosti, jejž papež Šěpán III. r. 752 přinesl do chrámu Sta Maria Maggiore a&amp;nbsp;j. Literatura o '''a'''-tech jest velmi rozsáhlá. Srovnej jmenovitě W. Grimm, Die Sage vom Ursprung der Christusbilder (Berlin 1843); L. Glückselig, Christusarchaeologie (Prag 1872); výborné dílo L. Dietrichson, Christusbilledet (Kjobenhavn 1880); Lipsius, Die edessenische Abgarsage (Brunšv. 1880); Matthes, Die edessenische Abgarsage (Lipsko 1882). ''[[Autor:Karel Chytil|Chl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Křesťanství v Ottově slovníku naučném|Acheiropoléta]]</text>
      <sha1>r2ne41yx4x4r0qu1lrhkvpygl7tl8rv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/d’Ailly</title>
    <ns>0</ns>
    <id>46039</id>
    <revision>
      <id>337299</id>
      <parentid>332340</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:05:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337299</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2039" sha1="i3ny6msoasfra25d1vefdw9iy6j8an6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = d’Ailly
| PŘEDCHOZÍ = Ailianos
| DALŠÍ = Ailred
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ailly
| AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]], [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;536–537. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n570/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
d''''Ailly''' [daji] {{Prostrkaně|Pierre}}, obyčejně {{Prostrkaně|Petrus de Alliaco}} zvaný (nar. r. 1360 v Compiègni, zemř. r. 1420, dle jiných r. 1419 nebo 1425 v Avignoně), doktor Sorbonny, kancléř university pařížské, zpovědník a almužník krále Karla VI. a biskup v Cambrai. Za velkého papežského rozkolu byl z nejčinnějších theologův a státníkův. Jan XVIII. jmenoval jej r. 1411 kardinálem a r. 1413 legátem pro Německo, kteroužto hodnost zastával i za papeže Martina V. '''A'''. byl též na sněmu pisanském a později kostnickém, kdež naléhal na opravy v církvi zasazuje se zároveň o odsouzení Jana Husa a Jeronyma Pražského. Mimo to mylně dokazoval, že sněm jest nad papeže. Konečně snažil se, aby ukončen byl rozkol v církvi, což se stalo volbou Martina V. za papeže. Nazývali jej »Aquila Franciae et aberrantium a veritate malleus indefessus«, ale tento čestný název zdá se býti poněkud přehnán. '''A'''. zasazoval se o zlepšení kalendáře udávaje, že chyba starého kalendáře již 9&amp;nbsp;dní obnáší. Hlavní díla jeho jsou: ''Petri Alliaci Tractatus de imagine mundi, id est de cosmographia et geographia scriptus anno 1410; Tractatus de correctione calendarii; De vero cyclo lunari; Cosmographiae tractatus duo; Apologetica duplex astronomiae veritatis'' (fol. Lovanii 1480; ''Quaestiones in sphaeram mundi Jo. de Sacrobosco'' (Paříž 1508). ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]'' ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Duchovní v Ottově slovníku naučném|Ailly]]</text>
      <sha1>i3ny6msoasfra25d1vefdw9iy6j8an6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Akta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>46763</id>
    <revision>
      <id>337300</id>
      <parentid>316871</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:10:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337300</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13121" sha1="dxgq3ak7dh3mdwrffef1jqshfp4rxy0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Akta
  | PŘEDCHOZÍ = Akt
  | DALŠÍ = Aktača
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Akta
  | AUTOR = [[Autor:Emil Ott|Emil Ott]], [[Autor:František Storch|František Storch]], [[Autor:Josef Trakal|Josef Trakal]], [[Autor:Josef Emler|Josef Emler]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;659–660. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n695/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Akta
}}

{{Forma|proza}}
'''Akta''' (z lat.) vlastně značí: co se bylo stalo; odtud zápisky o příbězích při úředním jednání (z čehož v právu franc. ''donner acte'' = dáti potvrzení úřední) a spisy i listiny k tomu se vztahující. '''1) A'''. v {{Prostrkaně|řízení soudním}}. Všechny písemnosti určité záležitosti se týkající, které slouží k potřebě úřední, slovou spisy úředními; koncepty sporných spisů, dopisy stran a t. p. slovou spisy příručními (§. 12. ř. advok) čili ''acta manualia''. Spisy úřední v řízení ovládaném písemností mají podstatný a obsáhlejší význam než v řízení, v němž platí ústnost, jsouce tamto výhradným základem všeho vyřizování a rozhodování. Podlé různých záležitostí, jejichž vyřizování úřadům přísluší, lišiti dlužno druhy ''akt''. Při soudech děliti sluší '''a'''. trestního a civilního řízení se týkající; '''a'''. posléze dotčená rozeznávati nutno dle toho, zdali týkají se sporného řízení před soudy obecnými neb kausálními (§. 108. sd. instr.), anebo různých odvětví řízení nesporného (§. 221. sd. instr.). Ve sporu za vlády písemnosti značí složení sporných spisů (srotulování) zakončení sporu prvotní (§. 238. sd. ř.) aneb opětné po provedeném důkazu svědky neb znalci (dv. d. 23.&amp;nbsp;září 1785 č. 469. sb. z. s.), po případě po zakončení protokolárního řízení odvolacího (§. 256. sd. ř.) nebo dovolacího (§. 260. sd. ř.). Spisy soudní jsou – mimo přípisy jiných úřadů – buď podání stran, buď protokoly s nimi při soudě zřízené, s příslušnými přílohami (§. 126. sd. instr.). U podání rozeznává praxe vedlé středověkého způsobu psaní: {{Prostrkaně|rubrum}}, tehdy červeným inkoustem psávané, kratičké naznačení tresti příslušného spisu, od {{Prostrkaně|nigra}}, totiž jeho zevrubného obsahu. Protokoly téže záležitosti se dotýkající buďte sešity (§. 193. sd. instr.). Koncept vyřízení napsán buď tenkráte na žádost, jestliže ji při soudě ponechati sluší (§. 140., 248. sd. instr.). Neboť po pravoplatném vyřízení sporu mohou strany spisy sporné s doloženými listinami opět rozebrati (exrotulování, dv. d. 23.&amp;nbsp;září 1785 č. 469 sb. z. s. lit. x), rovněž jako ve věcech nesporných po skončení věci (pozůstalosti, poručnictví, opatrovnictví) příslušné listiny těm, jichž se záležitost týkala, vydati sluší (§. 175., 215., 219. patentu o říz. nesp.). O skutkových okolnostech na soudě z úředních spisů známých stranám vydána buďte vysvědčení úřední, pokud potvrzení takových zapotřebí mají při právních svých záležitostech (§. 281. cit. pat.). S tím souvisí ústav výtahů z knih pozemkových, rejstříkův obchodních a společenstev a z knih depositních. Úplnost ''akt'' a přehledný pořádek při uschovávání jich jest nezbytnou podmínkou správné a rychlé činnosti úřední, pročež o tom podrobné instrukce vydány byly; pro soudy civilní – mimo zvláštní předpisy se strany akt knih pozemkových a rejstříkův obchodních – platí §§. 220.–233., 252., 253. soud. instr. Nehledíc k potřebě samého soudu přísluší {{Prostrkaně|právo nahlížeti ve spisy soudní}} stranám, jichž se projednaná záležitost právní týká, po svolení představeného soudu; přepisy jednotlivých spisů strana ve vlastní věci vyžádejž sobě ve spisovně. Duplikáty soudních vyřízení vydává soud po osvědčeném oprávnění těm. jichž se dotýkají (§. 238., 239., 255a sd. instr.), zvláštním povolením-Ve sbírku listin knih pozemkových, jakož i ve spisy, na jejichž základě zápis do rejstříku obchodního se stal, každý nahlížeti a přepisy sobě vyžádati smí (§. 31., 32. naříz. min. práv 12.&amp;nbsp;ledna 1872 č. 5.&amp;nbsp;ř. z., §. 28. nař. min. práv a obchodu 9.&amp;nbsp;března 1863 č. 27. ř. z.). Co do pozůstalostního řízení ustanoveno jest že v originál posledního pořízení soudně prohlášeného nahlédnouti dovoleno straně, které na tom záleží (§. 68. pat. o říz. nesp.); přepis inventáře pozůstalostního vydán buď každému, kdož za to žádá (§. 109. pat. cit.). V listinu schovacím úřadem opatrovanou bez svolení soudu nahlížeti lze tomu. kdo ji složil; přepisy její vydejž však schovací úřad pouze po zvláštním rozkazu soudu (§. 52. instr. depos. 10. listop. 1850 č. 448. ř. z.). Potřeba pečlivého uschovávání spisů, jež příleží, vyplývá zástupcům stran z povinnosti, podlé které tito po skončeném zastupování listiny a soudní spisy originálem, koncepty, dopisy a jiné příruční spisy přepisem na náklad klienta témuž vydati mají, pročež uchovávejtež je nadále po pětiletí (§. 12. advok. řádu). ''[[Autor:Emil Ott|Ott.]]''

'''2) A'''. {{Prostrkaně|V řízení trestním}} upraveno jest nahlédání v soudní spisy rak. řádem trestním z r. 1873 v ten způsob, že I. zákon vytkl {{Prostrkaně|určité případy}}, ve kterých takové nahlédání jest dovoleno, a to: ''a)'' {{Prostrkaně|Státní zástupce}} má neobmezené právo, ve kterémkoli stadiu processu nahlédati ve spisy a žádati za jejich propůjčení (§. 34. odst. 2.). Podrobnější o tom ustanovení obsahují §§. 12., 81., 102. výk. nař. k ř. tr. Státní zástupce může také, bylo-li mu nějaké soudní nařízení dodáno, žádati za jeho přepis (§. 78. ř. tr.). ''b)'' {{Prostrkaně|Obviněný}}, pokud mu nebyl dodán spis obžalovací, nemá sice podobného práva naprosto; avšak jeho {{Prostrkaně|obhájci}} může soudce vyšetřující a, byla-li podána stížnost, radní komora, neshledá-li, že se to nesrovnává s účelem řízení, povoliti, aby nahlédl ve všecky spisy nebo některou jejich čásť; vždy pak má mu k jeho žádosti býti vydán přepis rozkazu zatykacího i jeho důvodů, rovněž i takového soudního opatření, proti kterémuž obviněný ohlásil opravný prostředek (§.45.0dst. 1.). Po dodání spisu obžalovacího mají oba – obviněný i obhájce – právo, pod dozorem nahlédati ve spisy, vyjímajíc jenom poradní protokoly soudní, a vzíti si z nich opisy. K jejich žádosti mají jim býti dodány bezplatné přepisy ohledacích protokolů, znaleckých zdání a původních listin, které jsou předmětem činu trestného. ''c)'' {{Prostrkaně|Soukromý žalobce}} má právo neobmezeně nahlédati v soudní spisy již mezi přípravným vyhledáváním a vyšetřováním (§.46. 0dst. 2.). ''d)'' {{Prostrkaně|Soukromý účastník}} má právo nahlédati v soudní spisy, avšak mezi přípravným vyhledáváním a vyšetřováním jen tehdy, nejsou-li tomu zvláštní příčiny na závadu (§. 47. čís. 2.). ''e)'' Dle §. 77. ř. tr. může každý, komu nějaké soudní rozhodnutí neb opatření ústně bylo prohlášeno, žádati za jeho přepis. ''f)'' Konečně dává §. 271. stranám právo, aby nahlédly v uzavřený protokol sepsaný o hlavním přelíčení i v jeho přílohy, a vzaly z obojího přepisy. II. {{Prostrkaně|I kromě těchto uvedených případů}} může soud trestní dle §. 82. ř. tr. některé straně nebo vykázanému jejímu zástupci povoliti, aby nahlédli v soudní spisy a obdrželi z nich přepisy, ač-li hodnověrně prokáží, že jim toho třeba ku provedení pohledávané náhrady nebo k žádosti za obnovu řízení, nebo z jiných příčin. ''[[Autor:František Storch|-rch.]]''

'''3) A'''. jest všeob. název {{Prostrkaně|mezinárodních smluv písemných}}, zvláště oněch, které jsou výsledkem mezinárodních kongressův a konferencí, které sepsány jsou při uzavření konečného míru, o plavbě (t. zv. akty plavební) aj. Kromě toho však užívá se též jiných názvů, jako traktát, deklarace, konvence, alliance a&amp;nbsp;j., tak že '''a'''. značí pak obyčejně jen listinu samu, o smlouvě sepsanou. ''[[Autor:Josef Trakal|Tkl.]]''

'''4) A'''. Ve starší době značí '''a'''. hlavně protokoly a knihy soudní. Srv. ohledně řím. a kan. práva {{Prostrkaně|[[../Acta|Acta]]}}, ohledně práva jiných jmenovitě {{Prostrkaně|Desky zemské}}. Zvláště v Polsku nazývány '''a'''. knihy soudní a dělily se na rejstřík pří (''registr spraw''), protokol o zasedání (''sentencyjonarz'') a soubor výroků (''dekretarz''). Dále sluly tak knihy soudní, do nichž vkládány dobrovolné projevy stran zápisem (''inskrypcyja'') buď na základě osobního seznání před soudem (''rekognicyja – personaliter veniens recognovit''), nebo následkem potvrzení listiny, jež zřízena byla soukromě (''roboracyja''), nebo přenesením z akt jiných (''oblata, obtulit ad acticandum''). Předložení listiny k zápisu a zápis zván ''aktikací, ingrossací''. Dle různých soudů dělila se '''a'''. na {{Prostrkaně|zemská}}, {{Prostrkaně|hradská}}, {{Prostrkaně|referendárská}}, {{Prostrkaně|tribunálská}}, ''acta consularia'' čili {{Prostrkaně|magdeburská}} neb {{Prostrkaně|radní}} (městská), ''acta scabinalia'' ('''a'''. přísežných) a&amp;nbsp;j. '''A'''. {{Prostrkaně|věčná}} (''wieczyste, acta perpetuitatis'') dávala ''ius perpetuum'', trvalé právo k věci. Zprvu měla tuto ''vim perpetuitatis'' '''a'''. zemská, pak i hradská. '''A'''. zemská byla otevřena pouze při rocích soudních. Otevření to zváno předložením knih (''positio actorum''), začínalo před začátkem soudu a trvalo ještě několik dní po skončení jeho. Srv. jmenovitě P. {{Prostrkaně|Burzyński}}, Prawo pol. prywatne (Krak. 1867).

'''5) A'''. Konečně slují v starší době '''a'''. také sbírky spisů složené v jednotlivých {{Prostrkaně|[[../Archiv|archivech]]}} (v.&amp;nbsp;t.), pak i protokoly sněmovní. Viz {{Prostrkaně|[[../Artikule|Artikule sněmovní]]}}.

'''6) A'''. {{Prostrkaně|říšských sněmů německých}} (''Deutsche Reichstagsakten'') nazývá se sbírka písemností týkajících se jednání na sněmech říše římskoněmecké, kterážto sbírka začíná se rokem 1376 a jíti má až do r. 1518. Do ní pojaty jsou: korrespondence před otevřením sněmu, vypsání jeho, gleity k němu, seznamy osob k němu se dostavivších, zprávy o všelikých opatřeních strany přivítání a pocty k sněmu se dostavivších, popsání vjezdu jejich a jiných slavností, instrukce vyslaným k sněmu dané, zápisy úřední o zasedáních, zápisy jednotlivých poslů o jednáních, jejich zprávy a relace v příčině té domů zasílané, výsledky jednání, jež se jeví v konečných usneseních sněmu říšského (recessech, ''Reichsabschiede''), v zákonech landfridních, v seznamech příspěvků peněžních i vojska a v rozličných řádech a ustanoveních. K tomu připojeny jsou ke sbírce této rozličné dopisy, spisy sporné, spisy pamětní, všelijaká dobrá zdání, zprávy o cenách tržních, kde se sněm odbýval, případné poznámky z účetních knih řečených měst, což vše doplňuje zevní obraz sněmovního sboru a jednání jeho. Všecky tyto druhy zpráv a písemností nezachovaly se ovšem o sněmu každém, ano o sněmích starších jest jich i poměrně málo, ale přes to jest sbírka tato co do látky historické velice bohatá a bude od pětiletí k pětiletí bohatší a bohatší, a co nade vše, jest vzorně vydána. Podnět k uveřejňování těchto akt dán byl od slavného dějepisce Leopolda Ranka na sjezdu germanistů r. 1846, načež se později záležitosti té při bavorské akademii ujal na slovo vzatá dějepisec prof. Jindřich Sybel: podporou akademie předsevzaty byly první přípravné práce a vydáno dosud publikace té devět dosti silných kvartantů jdoucích od r. 1376–1431. a sice tři díly těchto ''akt'' za vlády krále Václava (1376–1400), tři díly za krále Ruprechta (1401 až 1410), všech šest dílů prací Julia Weizsackera, a tři díly za císaře Sigmunda (1411 až 1431), uveřejněné od Dietr. Kerlera. Viz {{Prostrkaně|[[../Reichsabschiede|Reichsabschiede]]}} a {{Prostrkaně|[[../Recess|Recess]]}}. ''[[Autor:Josef Emler|Elr.]]''

'''7) A'''. {{Prostrkaně|originální}} viz {{Prostrkaně|[[../Loca authentica|Loca authentica]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Akta]]
[[Kategorie:Diplomatika v Ottově slovníku naučném|Akta]]</text>
      <sha1>dxgq3ak7dh3mdwrffef1jqshfp4rxy0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alantika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>47038</id>
    <revision>
      <id>337326</id>
      <parentid>317016</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337326</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="580" sha1="ott8tyxj92ufhkmtj027lmof9p5m8qx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alantika
  | PŘEDCHOZÍ = Alanson
  | DALŠÍ = Alantový kořen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alantika
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;682. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n718/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alanson''' viz {{Prostrkaně|[[../Afrika|Afrika]]}}: horopis str. 356.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Afriky v Ottově slovníku naučném|Alantika]]</text>
      <sha1>ott8tyxj92ufhkmtj027lmof9p5m8qx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alantový kořen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>47039</id>
    <revision>
      <id>337329</id>
      <parentid>317017</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337329</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="k417lybos42dud04pskjhrd1pjoo0xc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Alantový kořen
| PŘEDCHOZÍ = Alantika
| DALŠÍ = Alantsee
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alantový kořen
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;682. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n718/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alantový kořen''', kořen {{Prostrkaně|omanu lékařského}} (''Inula helenium'').
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Alantový kořen]]</text>
      <sha1>k417lybos42dud04pskjhrd1pjoo0xc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alcester</title>
    <ns>0</ns>
    <id>47650</id>
    <revision>
      <id>337341</id>
      <parentid>317278</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:21:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337341</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="701" sha1="5084xiriz48ocywnt5mfzn4ka0k7d20" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Alcester
| PŘEDCHOZÍ = Alceste
| DALŠÍ = Alcester Frederick
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Alcester
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;749. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n785/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alcester''' [òlstr], městečko v angl. hrabství warwickém, plné starořímských památek, má pěkný chrám a 2430 ob. (1881), z nichž většina živí se vyráběním jehel a udic.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla ve Spojeném království v Ottově slovníku naučném|Alcester]]</text>
      <sha1>5084xiriz48ocywnt5mfzn4ka0k7d20</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Zhrdání</title>
    <ns>0</ns>
    <id>47904</id>
    <revision>
      <id>337414</id>
      <parentid>296875</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:35:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337414</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1873" sha1="pb17ed76ccdgv79vg39jou665fv1aw1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Policejní komisař
  | ČÁST = Zhrdání
  | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zhrdání
  | AUTOR = [[Autor:Ada Negri|Ada Negri]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 254–255.
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Měšťáků lstivých vykrmené davy
jen cifrou živeny a masem, vínem,
boháčů světe, koket výkvět smavý
kde v požitku mře líném,

Ó chlorotických žen ty bídný světe,
jež na mši jdou milence čekajíce,
kde cizoložství, klam a zrada kvete,
kde naděj nevzplá více:

Ty chceš mi, světe lživý, zakrývati
to slunce, které z ideálů svítí?
Je, trpaslíku, chceš mi z prsou dráti?
Má křídla chceš mi vzíti?

Ty lezeš a já lítám; žvaníš, zpívám,
lžeš, vraždíš, hlodáš, věřím svému duchu,
já v zlatý čar se svého vzletu skrývám,
co ty se hroužíš v puchu.

Ó tučný světe hus a chytrých hadů,
ó bídný světe, budiž proklet v prachu,
zrak upřený mám do hvězd vodopádu,
jdu osudu vstříc v nachu.

Já světla žízniva, bez rady, sama
jdu, buď si skeptický a bídný dále,
mně toužně lásky zvěst, jež neoklamá,
se z ňader řine stále.

Jdi, hnusný světe, dále za svým chtíčem,
svých nevěstek za grošem, já se nehnu,
však verše svého žhavým, dravým bičem
já v obličej ti šlehnu.
&lt;/poem&gt;

Přeložil Jar. Vrchlický. (Tři knihy vlašské lyriky. Nákladem Vzdělávací bibliotéky.)

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>pb17ed76ccdgv79vg39jou665fv1aw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aleko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48066</id>
    <revision>
      <id>337343</id>
      <parentid>317381</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:22:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337343</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1497" sha1="oy59v4jn9fb7zm6nxgyg23t1dszqv7s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aleko
| PŘEDCHOZÍ = Aleje
| DALŠÍ = Aleks
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aleko
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;765. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n801/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aleko''' paša, vlastně kníže {{Prostrkaně|Alexander Bogorides}} (*&amp;nbsp;1819), turecký státník a bývalý generální guvernér východorumelský. Pochází ze starého rodu bulharského; otec jeho, Stefanaki bej, byl guvernérem ostrova Sama. Hlavního vzdělání (zná všecka východní nářečí a mimo to řecky, ital., franc. a něm.) nabyl r. 1834–42 v Berlíně. Nastoupiv dráhu diplomatickou dostal se do Londýna, kde zastupoval ob čas švakra svého Musurusa pašu. Před vypuknutím války východní zastupoval Vysokou Portu u dvora vídeňského, odkud byl Ehdemem pašou, urputným svým nepřítelem, povolán do Cařihradu, aby se zodpovídal z obžaloby, že poškodil státní zájmy turecké. Ale '''A'''. chtěje uniknouti jistému odsouzení složil svou hodnost a usadil se jako soukromník v Paříži. R. 1879 byl od sultána povolán v čelo správy Vých. Rumelie, berl. smlouvou právě utvořené, na dobu 5&amp;nbsp;let. Po jejím uplynutí odstoupil na protest Ruska a uchýlil se do Cařihradu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Aleko]]</text>
      <sha1>oy59v4jn9fb7zm6nxgyg23t1dszqv7s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aleks</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48067</id>
    <revision>
      <id>337344</id>
      <parentid>317382</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:23:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337344</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="538" sha1="p56aluhs44zvrq74qkr1dmpfnlv72t6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aleks
| PŘEDCHOZÍ = Aleko
| DALŠÍ = Aleksa
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aleks
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;765. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n801/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aleks'''. Hesla takto počínající a zde neuvedená hledej pod '''Alex'''.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Aleks]]</text>
      <sha1>p56aluhs44zvrq74qkr1dmpfnlv72t6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Algae</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48347</id>
    <revision>
      <id>337345</id>
      <parentid>317548</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:34:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337345</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="519" sha1="rm51dm71i07pkrndq4olxmuhxx09ejl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Algae
| PŘEDCHOZÍ = Alfurové
| DALŠÍ = Algarbie
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Algae
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;844. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n884/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Algae''' viz {{Prostrkaně|[[../Řasy|Řasy]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Algae]]</text>
      <sha1>rm51dm71i07pkrndq4olxmuhxx09ejl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Algebraická funkce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48394</id>
    <revision>
      <id>337346</id>
      <parentid>317565</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:34:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337346</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="642" sha1="f7frr3nyom2p3hvam7ghth1saip53ja" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Algebraická funkce
  | PŘEDCHOZÍ = Algebraická forma
  | DALŠÍ = Algebraická rovnice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Algebraická funkce
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;853. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n893/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Agebraická funkce''' viz {{Prostrkaně|[[../Algebraická analyse|Algebraická analyse]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Matematika v Ottově slovníku naučném|Agebraická funkce]]</text>
      <sha1>f7frr3nyom2p3hvam7ghth1saip53ja</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Algebraická rovnice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48395</id>
    <revision>
      <id>337347</id>
      <parentid>317566</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:34:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337347</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="621" sha1="ac9i1x5b871qicjkibxfh50borhidg2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Algebraická rovnice
  | PŘEDCHOZÍ = Algebraická funkce
  | DALŠÍ = Algebraické číslo
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Algebraická rovnice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;853. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n893/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Agebraická rovnice''' viz {{Prostrkaně|[[../Rovnice|Rovnice]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Matematika v Ottově slovníku naučném|Agebraická rovnice]]</text>
      <sha1>ac9i1x5b871qicjkibxfh50borhidg2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Město Svratka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48495</id>
    <revision>
      <id>337209</id>
      <parentid>242643</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:13:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337209</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="34451" sha1="8impbgivbcakoa6d70z193f19sdeuxr" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Město Svratka
  | AUTOR = [[Autor:Karel Václav Adámek|Karel Václav Adámek]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = JUDr. Karel Vácslav Adámek
  | ZDROJ = Památky archaeologické a místopisné 1902, roč. 20, čís.  1. s. 51-60
  | strany = 51-60
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|1a886c10-d87c-11e4-b880-005056825209}}
  | číslo = 1
  | ročník = 20
  | periodikum = Památky archaeologické a místopisné
  | VYDÁNO = 1902
  | datum vydání = 1902
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Svratka (okres Žďár nad Sázavou)|Svratka (okres Žďár nad Sázavou)]]
}}

{{Forma|proza}}
Město Svratka,&lt;ref&gt;K. Adámka Chrudimsko 4, 7, 15, 16, 23, 40, 69, 73, 91, 92, téhož K dějinám Hlinska a okolí 3, 6, 7, 8, 10, 12, 20, 25, téhož stati „Různé listy“ (v Poslu z východních Čech 1873 a 1874) a „Příspěvky k dějinám našich mést“ (v Poslu z východních Čech 1876) a „Příspěvky k dějinám někdejšího kraje Chrudimského“ (tamtéž 1877); K. V. Adámka Paměti o školách v okresu hlineckém, téhož Sborník okresu hlineckého, Příspěvky k dějinám selského lidu z okolí Hlinska v XVII. a XVIII. věku, Cechovní zřízení na Hlinecku v XVII. a XVIII. věku, Urbář panství rychmburského z roku 1731, téhož stať „Svratka město“ (v znakové příloze k č. 4., ročníku IV. Časopisu společnosti přátel starožitností českých), Sommer, Königreich Böhmen V. 251, Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen XI. 177. Fr. Palackého Popis království Českého 182, Památky archaeologické a místopisné I. 174 (stať A. Brychty), Soupis památek historických a uměleckých v království českém XI. díl (Dr. K. Chytila Politický okres chrudimský) str. 205—207, Soupis lidových památek v království Českém I. díl (Dr. K. V. Adámka Lid na Hlinecku). Okresní národopisná a průmyslová výstava a sjezdy ve Hlinsku konané roku 1893, str. 53 až 58.&lt;/ref&gt; též Česká Svratka&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 68 a 69. — V spisovné i lidové řeči užívá se pravidelně tvaru Svratka (v německých spisech: Swratka, někdy též, na př. u Schallera a Sommra: Zwratka). Jméno své má osada po řece Svratce, jež tu zvracuje svůj tok v jiný směr (Zvratka—Svratka, Zlubice—Slubice a j.), jako na př. osady Kamenice Trhová, Kameničky (někdejší Kamenice Rejchlova) po řece Kamenici (nynější Chrudimce). Mylně poznamenává památní farní kniha svratecká z roku 1836, že o vzniku jména neví se nic určitého a že prý nějací páni přes Hlinsko sem přišli a na louce k č. p. 2. patřící z pramene pili a vyrážku dostali, kterou za svrab pokládali, a pak pramen ten pojmenovali Svrabkou (!), z čehož prý jméno Svratka vzniklo.&lt;/ref&gt; zvané, rozkládá se ''v okresu hlineckém'' při pomezí českomoravském poblíž řeky Svratcavy, druhdy Svratkou čili Zvratkou&lt;ref&gt;Tato řeka jmenovávala se již za starodávna Svratka čili Zvratka. Prvější jméno připomíná se r. 1048, 1087, 1167, 1168, druhé jméno roku 1243 a j. (Regesta I. 46, 77, 141, 510). Také řeka jmenuje se Svratcava. což bývalo německými starými písaři a dle nich českými některými zeměpisci komoleno ve Swarzania, Swarczana, Švarcova, Švarcava. Viz K. V. Adámka Sborník, 4. str.&lt;/ref&gt; jmenované, na potoku Svratoušském, jenž pod městem do Svratcavy vpadá. Svratkou Českou prochází okresní silnice od Hlinska na Moravu k Cikánce vedoucí, od níž na podměstí svrateckém odděluje se silnice okresní ke Svratouchu.

Nejstarší díl&lt;ref&gt;Části města nazývají se: Městečko, Radčany (správně as Hradčany), Ohrady, Podměstí, Nad horním mlýnem. Tábor. Poslední jméno upomíná na jméno nedalekého kopce i vzniklo asi v době českobratrské (srovnej jména osady Betlem — taktéž část města Hlinska jmenuje se Betlem — Damašek, a j.). — Položení čili druhy v katastrální obci Svratce jsou (dle Josefinského katastru) Místní plac, Svratcavské (nesprávně: Švarcavské), Loupežník, Pekařovo, Starší Suchý, Obecní. Viz K. V. Adámka Sborník 8, 69.&lt;/ref&gt; osady, dosud „''městečkem''“ zvaný, byl původně hlavně v místech, kdež jest náměstí, škola a kostel. A rozšiřovala se pak osada směrem k moravské hranici a též na druhou stranu ke Svratouchu. Svědčí tomu, že se v této dolejší části říkalo a dosud říká „''na podměstí''“, neboť pod městečkem se vyvinula.

Jiná část města nazývá se ''Radčany''. Lze-li pokládati, že jméno toto jest zkomoleninou původního tvaru ''Hradčany'' či Hradčané, nebyl by pravdě nepodobným výklad takový, že, když nedaleké hradiště Zkamenělý zámek, jež tu nad úvalem pří pomezí podél Svratcavy se vinoucím se rozkládá, bylo opuštěno, hradčané Zkamenělozámečtí usídlili se při osadě Svratce anebo že obyvatelé v této části pod městečkem sídlící měli jistě povinnosti k hradišti pomeznímu Zkamenělému zámku.

Svratka jest starobylá osada, jež zajisté již nejpozději v XIII. věku stávala. ''Nejstarší'' písemná ''zpráva''&lt;ref&gt;K. Adámek, K dějinám Hlinska 7, Chrudimsko 23, 68, 69, 73, Balbin Miscellanea historica regni Bohemiae V. 36, Palacký Dějiny I., č. 2., str. 389, Památky archaeolog. a místopisné I. 174, IX. 739. K. V. Adámek Sborník 162 (poznámka 293).&lt;/ref&gt; o ní zachovaná jest z roku 1350., kdy tamní farní kostel byl ''k biskupství litomyšlskému'' připojen. V osadě této stával však kostel zajisté již v XIII. věku.&lt;ref&gt;K. V. Adámek, Sborník 70, K. Chytil, Soupis historických památek politického okresu chrudimského 205.&lt;/ref&gt; Starobylá někdejší presbyteř jeho, nynější předsíň kostelní, přisvědčuje výstavností svou názoru tomuto.

V století XIV. byla Svratka již ''při panství rychmburském''. Jeho osudy&lt;ref&gt;Aug. Sedláček, Hrady a zámky I. (stať o Rychmburce), K. V. Adámek, Sborník 44.&lt;/ref&gt; sdílela až do roku 1848.

V roce 1392. Smil z Rychmburka prodal, vlastně k věrné ruce postoupil Otě z Bergova a Bočkovi z Poděbrad v 10.000 kop grošů panství rychmburské, k němuž patřilo městečko (oppidum) Svratka.&lt;ref&gt;Archiv český III. 469, 470, Reliquiae tabularum I. 547, K. V. Adámek, Sborník, 51, 69.&lt;/ref&gt;

Že tu bývala již v XV. věku rychta, svědčí zápis&lt;ref&gt;K. Adámek, Chrudimsko 15, K. V. Adámek, Sborník 69, 78, 81.&lt;/ref&gt; z roku 1485, kdy panství rychmburské bylo dáno Janu Pardusovi z Vratkova a on úředníky dvorskými v ně uveden byl jest. Tu byla Svratka městečko s rychtou a patřila k rychtě té ves řečená Svratúch, v Křižánkově (nynějších Křižánkách) půl vsi pusté a též česká strana Herálce.

Kdy obdržela Svratka nynější ''znak''&lt;ref&gt;O znaku, viz K. V. Adámka Sborník 70 (s vyobrazením), téhož stať „Svratka město“ (v časopisu společnosti přátel starožitností (s vyobrazením), Widimský, Städtewappen I., obrazec 483, Světozor 1872 (s vyobrazením). Schaller, Topographie XI. 177, Sommer, Königreich Böhmen V. 251. — Pečeť městská nejstarší (viz vyobr. v Sborníku, Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze) má nápis: PECZET * MIESTECZKA * CZESKE · SWRATKI · (bez letopočtu). Tato nejstarší zachovaná pečeť nazývá se již r. 1729 starodávnou pečetí. (Viz K. V. Adámka Sborník okresu hlineckého, str. 300. (kdež též popsány jsou novější pečeti městské svratecké), Schaller, Topographie des Königr. Böhmen XI. 177. Pečeti cechů svrateckých jsou zachovány tyto: 1. cechu společného, jež má nad štítkem: 1752, ve štítku kladivo kolmé, podkovou přeložené, pod ním tři hřeby, po stranách kleště a jiné nástroje; nápis zní: PECZET · POCZTIW · RZEMESLA · KOWARZSKEHO · MIES · SWRATKA. — Pečeť 2. téhož cechu z r. 1752: PECZET · POC · REME · KOW · KOLA · ZAMC · TRVH · BE · M · S · 1752 (= pečeť poctivých řemesel kovářského, kolářského, zámečnického, truhlářského, bednářského městečka Svratky). Pečeť tato má v štítku podkovu, nejdoleji dva skřížené klíče, v levo nahoře kolo nad uhelnicí, v pravo sud a pod ním hoblík. Pečeť 3. má ve štítku rajský strom ovinutý hadem obráceným k Evě, v levo stojící, v pravo stojí Adam. a kol štítku nápis: PECZT · POCTI · S · REMESLA HERNCZ:MES:SWRAT: Nad štítkem jest: 1652; (Viz Sborník 302 a 303).&lt;/ref&gt; svůj, shora i dolů rozpůlený, zlatě vroubený, v němž v levém poli zlatém spatřuje se ostrev hnědá a v pravém stříbrném poli zelený strom listnatý s kořeny, není známo. Nezachovalo se ve Svratce z doby před rokem 1728 žádných listinných zpráv a též odjinud není dokladu, jenž by k otázce této dáti mohl určitou a neklamnou odpověď. Někteří domnívají se, vidouce ve znaku ostrev, že stalo se takto asi za Berkův z Dubé.&lt;ref&gt;Památky archaeolog. a místopisné I. 174, K. Adámka Chrudimsko 16.&lt;/ref&gt;

V století XV. zajisté i tu, jako při jiných farách rozlehlého panství rychmburského, za Jana Pardusa z Vratkova, stala se fara ''utrakvistickou''&lt;ref&gt;K. V. Adámek, Sborník 163.&lt;/ref&gt; a tou zůstala až do XVII. věku.

Ve vojně 30leté nastal v církevních poměrech veliký obrat, avšak ještě v prvé čtvrti XVIII. věku byla Svratka bez vlastní duchovní správy.

Svratecký kostel byl ''filiálním'' do Hlinska.&lt;ref&gt;Tamtéž 166, 167.&lt;/ref&gt; A když v Hlinsku dosazen byl za protireformace první římskokatolický farář Jan Hájek, pořídil v roce 1624 matriku společnou pro kolaturu Hlineckou i pro záduší sv. Jana ve Svratce, záduší v Kameničkách, ve Včelákově a j.&lt;ref&gt;Tamtéž 165, Památky IX. 751 (stať Rojkova, Biskupství litomyšlské), K. Adámka Chrudimsko 69.&lt;/ref&gt;

Dle výtahu příjmu fary hlinecké z 16. října 1673 dávalo městečko Svratka každoročně při sv. Jiří 2 kopy a při sv. Havle 2 kopy; sýrů se scházelo 12, másla bylo 15½ žejdlíků, peněz 5 k 5 d, ze Svratoucha sýrů 9, másla 17 žejdlíků a 6 kr. peněz.

Válečnými příběhy utrpěla Svratka velice. V tehdejších dobách ''přišla o své starší výsady'' i poklesla téměř na roveň vesnické osadě.

Podle ''Calculu revisionis'' komisse visitační z roku 1654 napočetlo se&lt;ref&gt;Při sčítání r. 1584 bylo napočteno ve Svratce 28 usedlých. (Viz K. Adámka Chrudimsko 40, K. V. Adámka Sborník 102. Jiná data statistická o Svratce ve Sborníku 11 a další, 15, 102, v mé stati: Panství Rychmburského Calculus revisionis z r. 1654. (České listy hospodářské 1901. č. 6 a 7.)&lt;/ref&gt; ve Svratce jen ''9 hospodářů'', kteří měli grunty čili usedlosti sousedské, ''7 chalupníků'' a ''8 zahradníků'', ''3 stavení'' byla rozbořená a ''pustá''.&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 103, 104, 107, 117.&lt;/ref&gt;

Podle hlavního ''urbáře'',&lt;ref&gt;Tento urbář jest uložen v král. zemském archivu českém. Viz K. V. Adámka Urbář panství rychmburského z roku 1731.&lt;/ref&gt; panství rychmburského z roku 1731 bylo ve Svratce 40 hospodářů. Počet ostatních poddaných udán není, ale nelze pochybovali, že osada byla lidnatosti velmi prořídlé. Povinnosti těchto hospodářů byly tyto: Z 32 zádušních krav platili 12 R. 26 kr. 4 d., desátku duchovním 12 str. 2 v. žita a 12 str. 2 v. ovsa, ouroku vrchnosti na sv. Jiří 16 R. a na sv. Havla 11 R. 33 kr. 2 d., měli napřísti ročně 80 štuk panského přediva nebo za každou štuku zaplatili do důchodu rychmburského ročně 12 kr., dále museli sklízeti seno z Heráleckých luk, kupovali na soudky sůl výhradně jen z důchodu vrchnostenského, a nikoliv odjinad nebo sůl cizí. V městečku Svratce sice tehdy ještě panská hospoda nebyla a měla se teprv stavěti, nicméně byli Svratečtí povinni, aby brali panské pivo a pálené na šenk a takové až do vystavení panské hospody šenkovali, jakož i aby mimo šenku společní sousedé měsíčně 25 žejdlíků panské kořalky brali a do důchodu vrchnostenského po 5 krejcařích tehdejších peněz za žejdlík platili.

Podle tohoto urbáře byla Svratka povinna, „tak jako jinší vesnice neb sedláci a chalupníci, jak potažní tak také pěší robotu&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 116, Příspěvky k dějinám selského lidu z okolí Hlinska.&lt;/ref&gt; vybejvat, poněvadž ale nyní se jim taková robota passiruje, za takovou do důchodu penězi platiti, však ale vše do vůle milostivé vrchnosti.“ A dovolává se vrchnost na revers, jenž „se ve vrchnostenském kanceláři vynachází“.

V tomto ''reversu''&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 69, 81.&lt;/ref&gt; z 17. ledna 1729 Svratečtí dobře připomínají, že „bývala v městským stavu obec Česká Svratka před dávnýma časy, ale stav ten beze snadu skrze vojenský vpády k zrušení jest přišel a (oni), nemohouce žádných privilegií proukázati, za sedláky a chalupníky držáni býti museli.“

A v tomto nepříznivém stavu, kde nijak nemohli proti vrchnosti dovoditi a dokázati starých svých práv, arciť pak v reversu dále Svratečtí psali: „Že všecky cís. a vrchnostlivé daně a poplatky do důchodu rychmburského náležitě vypláceti, povinnou pak robotu na ten a takový spůsob, jako bychom nikdy v žádným stavu městským nebyli, s jinšíma poddanýma sedláky a chalupníky, bez rozdílu, a to jako kdy prve neb předešle pilně a ochotně vybejvati a nikdy více žádných jinších nadání neb vrchnostlivých dalších milostí, jak by se ty koliv v robotách jmenovati neb vtipem lidským a chytrostí vymysliti mohly, na časy budoucí a věčné, nežádati, zde se tímto dobrovolným reversem naším a budoucích našich potomků zavazujeme a zakazujeme a pečeť naši od dávna užívající (!) jsme přitiskli vědomě a s dobrým rozmyslem naším a na místě celé obce, my rychtář a konšelé, též z prostředku starších z obce jsme se podepsali, jenž se stalo v městečku tak od starodávna nazvaném Česká Svratka dne 17. ledna 1729.“

Název „rychtář“ udržoval se&lt;ref&gt;Tamtéž 70.&lt;/ref&gt; tu pak až do roku 1832, kdy zase užíváno názvu „představený“. Tak i názvem náčelníka místní samosprávy hleděla vrchnost uplatniti svou převahu nad bezbrannou obcí.

Revers tento jest výmluvným dokladem velikého útisku menších měst českých po roce 1620 a zajímavým příspěvkem ku poznání vzájemného poměru vrchnosti k nim.

Již v těch dobách, na počátku XVIII. věku, ucházeli se Svratečtí o povolení trhův a docílili toho, že Karel VI. vydal výsadu tržní, jíž pro Hlinsko a Skuč potvrdil trhy výroční a též splnil přání Svrateckých.

Výsadou touto,&lt;ref&gt;Tamtéž 81, 147, 148.&lt;/ref&gt; danou dne 27. července 1728 byla osada ''Svratka povýšena na městečko'' a dosáhla práva odbývati ''trhy'' výroční a zároveň dobytčí na pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiánu, po velkonocích, po Navštívení P. Marie a středeční trhy týdenní na obilí, len a plodiny.

Dvorním dekretem ze 27. listopadu 1834 č. 28689 byly Svratce potvrzeny 4 výroční trhy a 4 trhy dobytčí. Konečně roku 1864 obdržela Svratka nový trh výroční na středu po sv. Eligiu a nový trh dobytčí na úterý po sv. Eligiu. Konají se nyní dobytčí a výroční trhy ve Svratce v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiánu, v pondělí po velikonocích, na sv. Prokopa (připadne-li tento svátek na sobotu nebo neděli, jest trh až v příští pondělí), pak v úterý před sv. Matoušem, ve středu před sv. Martinem, trhy týdenní v úterý.

Ačkoliv již svou polohou byla Svratka chráněna v dobách válečných před vpádem lidu vojenského, přece dosti trpěla ''vojnami''.

Ve věku XVII. prodrali se i do horského zátiší pomezí českomoravského Švédové.

Z pozdějších dob připomínají se (roku 1799) „moskvanské marše“ Svratkou k Herálci. Roku 1800 opět tudy táhli Rusové. Obec svratecká platila přípřež, jež s ruským generálem jela do Hlinska.&lt;ref&gt;Tamtéž 218, 219.&lt;/ref&gt; Roku 1805 na zimu ukazovali se v okolí Francouzi,&lt;ref&gt;Památní kniha farní svratecká z r. 1836, 20. a 21. list, (opis zprávy ze starší, nyní pohřešované památní knihy fary tamní) píše o Francouzích: Anno Domini 1805 dominica I. Adventus occupata a Gallis Moravia, fortive comparuere Svratkam 3 officiales Gallici accurate ad prandium cum 36 husarionibus, quos Parisienses dicabant, intermixtis quibusdam Bavaris, interrogantes, ubi sint Russi aut Austriaci, quorum umbram saltem timebant. Securi autem undique communitate Svratecensi intra unicum quadrantem horae extorquere volebant per modum Brandsteuer 300 fl. Rhenos, et a curato Francisco Rothanzl prandium, equum et saltem 50 fl. Cum autem communitas hosce ob gravem paenuriam colligere non potuerit, curatum una cum indice secum assumere terebant. Finaliter tamen 100 florenis in Banco Schedis contentari coacti sunt. Curato autem ob liberalitatem eius, omnia condonaverunt, et ab omni presura cessaverunt, terga vertentes, circa horam quartam pomeridianam versus Krusburgam. Finito autem quodam conflictu circa Iglavam et oppidum Stoki comparuit legio caesaro-regia venatorum, vulgo jägerkohr, sub capitaneo p:t: de Burgsdorf, quae hinc inde circa limites dislocata 9 septimanis, maximo cum onere curati, sedem suam officiales in parochia fixere, ubi gratiam habuit curatus tribus illustrissimum sacr. rom. imp. comitem de Czernin, tamquam supremum eorundem collonellum domi suae accomodandi. Insuper facta est transmigratio per Svratkam multarum legionum austriacarum, pedestrium et equestrium, ubi parochiam ex integro, una cum stabulis occupavere, ita ut curatus per totum hoc tempus moram pro labore spirituali habuerit exiguam, et finaliter consumatis omnibus esculentis et poculentis Kraunam pro incolatu constituerunt…“&lt;/ref&gt; kteří sem ze sousední Moravy v první neděli adventní pronikli, a pátrali po rakouském a ruském vojsku, žádali výpalné a dále ku Krucemburku odjeli. Posléze pak užila Svratka strastí válečných v roce 1866.

Z neutěšeného hospodářského stavu, jenž v XVII. věku tísnil celý kraj, zotavovalo se městečko pozvolna.

''Řemeslníci''&lt;ref&gt;K. Adámka K dějinám Hlinska a okolí 8, 9, 10, 11, 12, 16 (též v Památkách archaeolog. a místop. IX. 251—254, 257), Chrudimsko 70, téhož stati „Národohospodářské nákresy z hor Českomoravských“ (v Průmyslníku 1864 č. 10), „Z Českomoravských hor“ (v Listech živnostenských 1862, č. 4. až 7.), K. V. Adámka Paměti o školách 153 a 154, Cechovní zřízení na Hlinecku, Sborník okresu hlineckého str. 128—131.&lt;/ref&gt; svratečtí spolu s hlineckými byli spojeni v jediné cechy a některá řemesla byla v jediném cechu, jenž byl zřízen pro celé panství rychmburské.

Na sklonku XVIII. věku byly ve Svratce ''cechy'' hrnčířský a společný.

''Cech společný''&lt;ref&gt;K. V. Adámka Cechovní zřízení na Hlinecku 59—61, 69—71.&lt;/ref&gt; kovářů, kolářů, zámečníků, truhlářů a bečvářů řídil se pravidly v roce 1751 obnovenými, i přináleželi k němu řemeslníci těchto řemesel ze Svratky, Herálce, Křižánek, Milov, Březin, Pusté Rybné, Pusté Kamenice, Rychnova, Svratoucha, Kameniček, Humperek, Chlumětína a Krouny. Později se připojila k tomuto cechu též jiná řemesla.

''Hrnčíři'' svratečtí mívali původně společný cech s hlineckými hrnčíři a řídili se artikuli&lt;ref&gt;Tamtéž 24—28.&lt;/ref&gt; cechovními z roku 1652, jež v podstatě své obsahovaly ustanovení řádu novoměstského pražského cechu hrnčířského z roku 1488. Roku 1706 byl cech rozdělen a k svrateckému cechu přináleželi hrnčíři ze Svratky, Svratoucha a okolí.

Koncem roku 1786 bylo při cechu společném svrateckém 23 mistrů, 1 tovaryš a 3 učňové, při svrateckém cechu hrnčířském 30 mistrů, 4 tovaryši a 18 učňů.

Svratka proslula hrnčířskou výrobou a ''kamnářstvím''. Svratecké hrnce a kamna daleko široko se rozvážely a rozvážejí po Čechách i po Moravě.&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 136 a 137.&lt;/ref&gt;

K žádosti z 15. prosince 1865 byla Svratka nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. července 1867 ''povýšena za město''.&lt;ref&gt;Tamtéž 81, 235.&lt;/ref&gt;

Nejstarobylejší budova ve městě Svratce jest ''farní kostel'' sv. Jana Křtitele.&lt;ref&gt;Tamtéž 70—72, 162 sld., K. V. Adámka stať „Kostel ve Svratce“ (v Časopisu Společnosti přátel starožitností V. 126), Schaller, Topographie XI. 177, Památky archaeol. a místop. I. 174 (Brychta), IX. 752, K. Adámek, Chrudimsko 7, 69, 73, téhož K dějinám Hlinska a okolí 4, 25, Sommer, Königreich Böhmen V. 251, K. Chytil, Soupis památek okresu chrudimského 205—207.&lt;/ref&gt;

Kostel tamní byl již ve XIV. věku farním. Ve století XVII. a na počátku XVIII. věku byl pak filiálním do Hlinska.&lt;ref&gt;K. V. Adámka Sborník 167.&lt;/ref&gt; Roku 1737 stal se svratecký kostel opět farním. Errekční listinou&lt;ref&gt;Tamtéž 168 sld., Památky I. 174, Sommer, V. 251, K. Adámka Chrudimsko 73.&lt;/ref&gt; z 24. dubna 1737 byla ve Svratce zřízena fara, i měl farář od Svratky, Herálce a Pusté Rybné kromě štolových příjmů, dostávati ročně 31 str. 2 věrt. žita a 31 str. 1 v. ovsa desátkového, 83 slepice, 408 vajec, 78 žejdlíků másla přehřívaného, z krav 11 zl. 36 kr., za koláče 1 zl. 23 kr., 83 lb. lenu, 39 sáhů dříví, jež mu měli poddaní dodávati (ceněno dříví i s dovozem a mzdou na 19 zl. 30 kr. peněz tehdejších). K faře bylo 33 str. polí s ročním užitkem 16 zl. 30 kr., z nichž beneficiát měl odváděti kostelu 3 zl., luk bylo 31 str., ex cassa parochorum bylo stanoveno faráři svrateckému 69 zl., z rychmburského důchodu vrchnostenského 19 zl., od vrchnosti 20 sáhů dříví (i s dovozem a mzdou dělnickou za 10 zl.), 8 sudů dobrého piva, 1 cent kaprů, takže summa portionis canonicae 300 zl. 5 kr. tehdejších peněz. Poněvadž pak dvě osady nebyly k farnosti, jak původně se obmýšlelo, připojeny, ubylo z tohoto obnosu na desátku 19 zl. 37½ kr., dostával farář jen 25¾ str. žita a 25¾ str. ovsa desátkem, 71 slepic, 408 vajec, 66 žejdlíků másla, z krav 9 zl. 18 kr., koláčné 1 zl. 13 kr., 71 lb. lenu, 33 sáhy dříví, místo 117 zl. 5 kr. jen 97 zl. 27½ kr. V roce 1780 bylo beneficiátu přidáno z farní kasy 25 zl., takže dle výkazu z 27. března 1788 byla, bez odečtu břemen, kongrua 329 zl. 27½ kr. a čistý příjem 307 zl. 27½ kr.

''Kaplanka''&lt;ref&gt;Památky archaeolog. a místop. I. 174, Sborník 72, 170.&lt;/ref&gt; ve Svratce jest zřízena od 1. března 1837.

List o připojení kolatury svratecké k biskupství královéhradeckému byl oznámen ve Svratce dne 10. listopadu 1784.

Ačkoliv ''protireformace'' usilovně byla prováděna, přece v pomezní této krajině dosti nepřístupné minula se s výsledkem úplným. Lid zůstával namnoze věren učení ''Jednoty bratrské'' a pilně střehl si spisy bratrské proti různým slídičům i konal tajné schůzky po širých lesích pomezních. A když pak byl vyhlášen toleranční patent, hlásili se mnozí k „víře starých bratrů“. Poněvadž však nebylo vyznání českobratrské připuštěno, přistupovali k evangelickému ''vyznání reformovanému'' do sboru, jenž byl roku 1781 ve Svratouchu založen.&lt;ref&gt;K. V. Adámka Paměti o školách 156, Sborník 171, 172, Schaller, XI. 177, o blouznivcích viz K. Adámka Chrudimsko 91. 92, K. V. Adámka stať „Adamité na Hlinecku“ (v Časopisu musea království Českého LXXI.), o israelitech viz Sborník 174.&lt;/ref&gt;

Dle nejstarší matriky evangelické fary svratoušské z roku 1781 přihlásilo se k evangelickému vyznání reformovanému ve Svratce 16 rodin, mnohé pak rodiny ve vůkolních obcích, takže tamní krajina náleží mezi poměrně nejčetněji evangelickým obyvatelstvem obývané krajiny české.

Mezi obyvatelstvem i ve Svratce vyskytli se též někteří náboženští ''blouznivci''.

Konečně k vývoji náboženských poměrů ve Svratce dlužno připomenouti, že ještě v XVIII. věku nebylo tu ''israelitů'' a teprv roku 1797 připomíná se ve Svratce jedna židovská rodina.

Kostel svratecký&lt;ref&gt;Vyobrazení vnějšku kostela a zvonice, i půdorys kostela viz v K. Chytilově Polit. okresu chrudimském str. 207.&lt;/ref&gt; stojí na mírném svahu při cestě chlumětínské na samém konci města ve hřbitově nedaleko fary a školy, i směřuje presbyteří nynější k straně západní.

Osa presbyteře někdejší jest téměř o pravý úhel pošinuta od směru osy presbyteře nynější. Býval starý kostelík velmi malý a neprostranný, slohu přechodního. Výstavností svou sahal do polovice XIII. věku, jak jest patrno ze zachované presbyteře. Zdá se, že zakončena byla stavba apsidou, v níž nyní po některých stavebních úpravách jsou zřízeny schody točité na kruchtu, kteráž spočívá na klenbě presbyteře staré, nynější to předsíně.

Že nynější předsíň&lt;ref&gt;Vyobrazeni předsíně viz v Časopisu Společnosti přátel starožitností českých V. 126, v K. Chytila Politickém okresu chrudimském str. 206.&lt;/ref&gt; bývala druhdy presbyteři, jest zřejmo i z umístění sanktuaria, jež v pravo od nynějšího hlavního vchodu kostelního se ve zdi nachází a jednoduchou mříží zavřeno jest.

Průčelí nynějšího kostela jest proti škole, průčelí starého kostela bývalo asi proti farské zahradě. Dosud jsou v něm zachována dvě okna románského slohu.

Ke staré presbyteři přiléhala dřevěná loď, jež byla vybudována směrem k nynější farské zahradě.

Podle podání lidového byl kostel třikrát přestavován. Podle zprávy inventáře z roku 1807 byl prý kostel v roce 1750 rozšířen, ale, jak farní památní kniha z roku 1836 připomíná, staří pamětníci nic o tom nevěděli, ač žili ještě v roce 1790 někteří, kteří ještě roku 1783 byli v starém nerozšířeném kostele oddáváni. V inventáři z r. 1790 jest poznamenáno, že kostel byl rozšířen a restaurován. Stalo se to tedy nejdéle roku 1789 (dle Památek archaeologických a místopisných I.: v roce 1788) a byla tudíž roku 1750 prováděna jen nějaká oprava nebo dřevěná loď ke
kostelu postavována. Vlastní další oprava, kterouž celá tvářnost stavby velice se změnila, byla podniknuta tedy krátce po zřízení fary ve Svratce. Tu byl v poboční zdi staré presbyteře zřízen hlavní vchod a ze staré sakristie učiněna malá předsíňka, stará loď rozbourána, oblouk, jenž spojoval ji s presbyteří, byl pod románskými okny asi zazděn, při tom patrně také dlažba byla zvýšena nad úroveň někdejší, dále pak druhá poboční zeď presbyteře prolomena a k západu loď nová i nové presbyterium se sakristií přistavěny, mnohem vyšší, než býval kostel starý, takže na klenbě staré presbyteře mohla býti umístěna kruchta, na níž pak byl zřízen přístup ze hřbitova oním půlkruhovým přístavkem, jenž asi byl ze součásti staré presbyteře upraven. Tak kostel po třetí byl obnovován v tu podobu, kterou dosud má.&lt;ref&gt;Památky archaeolog. a místop. I. 174, K. V. Adámka Sborník 70.&lt;/ref&gt;

V těchto dobách poslední veliké opravy a přestavby byla zvonice, jež poblíž kostela nad hlavním hřbitovním vchodem stojí, přestavěna v hořejší své dřevěné části, v níž dříve lepší formu mívala.

Strop lodě i presbyteře jest rákosovaný. Stavba jejich má veškeré příznaky kostelních staveb, jak na panství rychmburském byly v XVIII. věku prováděny, a nevykazuje tedy žádných stavitelských památností.

Nad hlavním oltářem bývala na zdi socha sv. Jana Křtitele, jež však roku 1823 byla nahražena obrazem Narození sv. Jana Křtitele. Oltář hlavní i oltáře poboční sv. Václava a Jana Nep. jsou nově upraveny.

Nad obloukem pod kruchtou jest znak Kinských z Vchynic, za nichž byla nová stavba kostelní provedena. Kruchta byla rozšířena roku 1815 a varhany z roku 1787 pocházející nahraženy roku 1832 novými, jež místní učitel Josef Strniště zhotovil.

Také kazatelna i křtitelnice jsou nového díla.

Stará křtitelnice železná, bez jakýchkoli ozdob, stojí pod kůrem poblíž Božího hrobu.

V bývalé presbyteři jest v pravo od hlavního vchodu při zdi kropenka.&lt;ref&gt;K. Chytila Politický okres chrudimský 206 (s vyobrazením), K. V. Adámka Sborník 71, Památky archaeolog. a místop. I. 174.&lt;/ref&gt; Její polokoulovitá nádržka jest kol do kola zevně okrášlena ozdobnými, mírně vypuklými lupeny a uprostřed znakem, v jehož levé polovici jest půl orlice a v pravé tři vodorovné pruhy. Kropenka spočívá na čtverhranném vysokém hranolovém podstavci, jenž v střední části má kolmé strany seříznuty užšími čtyrmi pobočními stěnami. Této kropenky, jež byla asi v XVI. věku vytesána, používalo se druhdy za křtitelnici.

Nad presbyteří nynější jest malá věž se zvonkem sanktusníkem z roku 1638.

Velké zvony&lt;ref&gt;Památky archaeol. a míst. I. 174 (Brychtova stať), XV. 472 (K. V. Adámka staf „Zvony v Hlinsku, v Kameničkách, na Ranné a ve Svratce“), Časopis Společnosti přátel starožitností českých V. 126, K. V. Adámka Sborník 71, 72, 314, K. Chytila Politický okres chrudimský str. 207 (kdež má státi: Friedericus Schönfeld … Letha Panie 1682).&lt;/ref&gt; zavěšené v prvém poschodí zvonice jsou z roku 1480, 1561, 1682 (přelitý 1872).

''Fara''&lt;ref&gt;Sborník 69, K. Chytil, Polit. okres chrudimský 207.&lt;/ref&gt; stojí nedaleko kostela, zbudována v XVIII. věku.

Na rohu nynější farní zahrady stávalo v 1. polovici XVIII. věku školní stavení.&lt;ref&gt;Paměti o školách v okresu hlineckém 145, Sborník okresu hlineckého 70.&lt;/ref&gt; V roce 1759 byla vystavěna ''škola'' na druhé straně cesty chlumětínské, kdež též nynější školní budova dvoupatrová stojí. V roce 1786 byla škola znova stavěna. Náklad této stavby hradila obec, jež byla až do roku 1809 školním patronem.&lt;ref&gt;Potom až do roku 1866 byla patronem školním vrchnost rychmburská, od roku 1866 zase obec Svratecká.&lt;/ref&gt;

Na počátku XIX. věku bylo opět stavěno. Jak dosud nápis na záklopě stavení vedle nynější školy stojícího hlásá, vystavěl si tehdejší učitel školní roku 1814 příbytek.&lt;ref&gt;Nápis ten zní: „Tento domek jest vyzdvižen s pomocí Boží z nákladu Josefa Strniště, v ten čas učitele školního v městečku Svratce dne 23. Juny 1814.“&lt;/ref&gt; Boku 1821 byla zřízena druhá světnice školní. Byla škola svratecká do roku 1821 jednotřídní. Také se pak po nějaký čas učilo v místnostech najatých, až konečně roku 1840 projednána stavba nové školy, jež pak dne 24. října 1841 byla vysvěcena,&lt;ref&gt;Památky archaeol. a místop. I. 174.&lt;/ref&gt; Když pak škola (od roku 1875 trojtřídní) byla rokem 1879 rozšířena další třídou, přistavěno druhé poschodí.

Kdy bylo ''školní vyučování'' ve Svratce započato, není známo. Jisto však jest, že jíž v 1. polovici XVIII. věku měla Svratka svého učitele. Nejstarší známá zpráva o svratecké škole&lt;ref&gt;O školství svrateckém viz K. V. Adámka Paměti o školách v okresu hlineckém 144—155, 182 a j., Sborník 175 sld., 295 sld.&lt;/ref&gt; jest z roku 1735.

Dle fasse z roku 1799 obnášel příjem&lt;ref&gt;Paměti o školách v okresu hlineckém 148 a 149.&lt;/ref&gt; tamního učitele úhrnem 155 zl. 8 kr. tehdejších peněz. Užíval 2 měřice a 2 mírky role (v ceně 20 zl.) a 2 měřice 1 věrtel 3 mírky louky (v ceně 20 zl.), pak 2 zahrádky (v ceně 15 zl.), i byl odhadnut roční výnos z polí na 2 zl., z luk na 2 zl. a ze zahrádek 45 kr. Dále měl 2 korce 1 věrtel 2 mírky obilí v ceně 3 zl. 33 kr. Obec Svratecká dávala učiteli ještě 6 zl., obec Chlumětínská 54 kr., ze školního fondu dostával 25 zl. Výnos štoly pohřební byl odhadnut na 9 zl., sobotales na 88 zl. 56 kr., novoroční groš (po 3 kr. z domu) 14 zl., koleda ze Svratky 2 zl., z Chlumětína 48 kr., z Cikánky 12 kr. Vrchnost rychmburská dávala ročně 3 sáhy dříví, svratecká obec 5 sáhů dřev.

Podle výkazu&lt;ref&gt;Sborník 177, 315 a 316.&lt;/ref&gt; z roku 1774 měl svratecký učitel solarium 12 R., funerální akcident 6 R., žáků bylo 192. Což divu, že se ohlížel po jiných zdrojích příjmů.

Zmínil jsem se již, jak Svratka byla na právech svých obmezována a jak vrchnost milostivá hleděla ji nemilostivě na vždy v područí dostati a na roveň vesnicím postaviti, i že se pak přece městečko Svratka domohlo práva tržního a konečně povýšení na město.

Úřadování dálo se v domě na náměstí.

Starý „dům kázně“ byl vystavěn roku 1799 a pak v roce 1844 přestavován. Nynější radnice&lt;ref&gt;Tamtéž 69.&lt;/ref&gt; byla na náměstí zbudována roku 1865. Věžice její byla snesena v letech 1890tých.

Na ''náměstí'' stávala kaple sv. Prokopa a nejvýše na rynku dvě velké lípy. Po roce 1814 byla kaple zbořena a socha sv. Jana Křtitele do kostela přenesena.

Za starodávna bývala dřevěná kašna na náměstí. Na místě jejím byla pak roku 1843 zbudována kašna kamenná. Boku 1845 byly lípy prodány a skáceny.

Boku 1864 byl odkoupen a odklizen dům Jebasovský s maštalemi a stodolou. Stával uprostřed náměstí a druhdy byl zřízen pro výběrčího cla&lt;ref&gt;Tamtéž 314.&lt;/ref&gt; za Filipa Kinského. Když pak přestalo se clo při pomezí z dobytka vybírat, byl prodán rychtářovi.

Po ohni, jenž v říjnu 1843 vypukl, bylo náměstí upraveno a dlážděno, roku 1846 též kašna nově upravena, taktéž pak roku 1867 další část vydlážděna.

Ozdobou náměstí jest socha sv. Vácslava, jež byla tu postavena na památku povýšení Svratky za město.

Ze závodů místních dlužno zmíniti sirkárnu, při silnici cikánecké roku 1862 zbudovanou, a na náměstí závod obuvnický. Pošta byla zřízena roku 1866.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Články z roku 1902]]</text>
      <sha1>8impbgivbcakoa6d70z193f19sdeuxr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Krátká příručka hornolužické srbštiny/Vztažné zájmeno kotryž a j.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>49379</id>
    <revision>
      <id>337342</id>
      <parentid>227371</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:21:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337342</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1086" sha1="9vrpv1xrx5eyyprzkpczykulmpx70xf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Krátká příručka hornolužické srbštiny
  | ČÁST = Vztažné zájmeno kotryž a j.
  | PŘEDCHOZÍ = Tázací zájmeno štó, što
  | DALŠÍ = Neurčité zájmeno
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vztažné zájmeno – Poćahowacy naměstnik
  | AUTOR = [[Autor:Josef Páta|Josef Páta]]
  | ZDROJ = PÁTA, Josef, Dr. ''Krátká příručka hornolužické srbštiny.'' Praha: Českolužický spolek, 1920
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9d8cd820-c69b-11e2-b6da-005056827e52}}
  | VYDÁNO = 1920
  | LICENCE = PD old 70
}}

Vtažná zájmena tvoříme z tázacích příklonkou -ž:

1. ''kotryž'', ''kotraž'', ''kotrež'' (''dobry'')

2. ''kiž'' (který, jenž) pro všechny tři rody; užívá se jen těchto tvarů: 3. ''komuž'', množ. č. 1. ''kiž'' pro všechny tři rody, jen zřídka 3. pád ''kimž'', 7. pád ''z kimiž''.

3. ''štóž'', kdo, ''štož'', co, ''kohož'', ''komuž'', atd.

Ve všeobecném smyslu klademe ''štóžkuli'' (kdokoli), ''štožkuli'' (cokoli).

4. ''čejič'', ''čejaž'', ''čejež'' (čí) ve větě vztažné.</text>
      <sha1>9vrpv1xrx5eyyprzkpczykulmpx70xf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Boží dřevec</title>
    <ns>0</ns>
    <id>49673</id>
    <revision>
      <id>337290</id>
      <parentid>319542</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:56:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337290</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="508" sha1="0dlpfywfi2d2drv9a2gsqys9e5wvy5c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Boží dřevec
| PŘEDCHOZÍ = Božídar
| DALŠÍ = Boží hod
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Boží dřevec
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 524. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n543/mode/1up Dostupné online]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Boží dřevec''', b. {{Prostrkaně|dřevce}}, viz {{Prostrkaně|[[../Artemisia/]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0dlpfywfi2d2drv9a2gsqys9e5wvy5c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Almora</title>
    <ns>0</ns>
    <id>49946</id>
    <revision>
      <id>337354</id>
      <parentid>317971</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:46:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337354</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1096" sha1="4u356exbcmqfj8n9brrmct35gabg668" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Almora
| PŘEDCHOZÍ = Almonte Don Juan
| DALŠÍ = Almoravidé
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Almora
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;940. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n981/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Almora''', hlavní město okresu Kumáunu v Severozáp. provinciích; leží v předhoří Himálaje, ve výši 1675&amp;nbsp;''m''&amp;nbsp;n.&amp;nbsp;m. pod 29°&amp;nbsp;25′&amp;nbsp;s.&amp;nbsp;š., 79°&amp;nbsp;42′&amp;nbsp;v.&amp;nbsp;d. Obyv. (1881) 7390, a sice 6323&amp;nbsp;hindů, 866&amp;nbsp;muham. a 201&amp;nbsp;křesť. Stojí na temeni hřbetu horského a bylo po dlouhou dobu přirozenou pevností domácích panovníků. '''A.''' jest administrativním sídlem okresu, výletním a klimatickým místem a nalézá se tam několik plantáží čajových. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Indii v Ottově slovníku naučném|Almora]]</text>
      <sha1>4u356exbcmqfj8n9brrmct35gabg668</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Vartenberka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>50323</id>
    <revision>
      <id>337503</id>
      <parentid>233280</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:25:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337503</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7731" sha1="sbq6pbkipy4s8dvaw341phl2ekxrlc8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Vartenberka
  | PŘEDCHOZÍ = Varleich
  | DALŠÍ = Vdání
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Vartenberka
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 865.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vartenberkové
}}

{{Forma|proza}}
'''z Vartenberka''' (Vartmberka), staroslavný, již vyhynulý panský rod v Čechách, větev Markvarticů. První, jenž se tak pojmenoval, byl {{Prostrkaně|Beneš}}, bratr Zdeňka, zakladatele rodu Valdšteinského, který hrad Vartenberk, původně {{Prostrkaně|Stráž}} řečený (pročež se rodina tato též ze {{Prostrkaně|Stráže}} psala) nedaleko Mimoně buď založil neb obnovil. Beneš odstoupil od znaku Markvarticů, lva, přijav za erb štít na dvě půle kolmo rozdělený, z nichž levá byla žlutá, pravá červená. Beneš sloužil již králi Václavovi II., jsa jeho radou, v letech 1291-97 nejvyšším purkrabím, r. 1300 poslán se Sedleckým opatem Jindřichem pro nevěstu královu Rejčku, dceru krále Polského Přemyslava, která při dvoře markrabí Braniborského na vychování byla a v průvodu obou poslů do Prahy se odebrala. Beneš obdržel od Václava II. dědičně úřad číšníka království Českého, a držel Rohozec, Hrubou Skálu a Turnov, v kterémžto městě založil klášter dominikánský, v němž on i manželka jeho po smrti pohřbeni jsou. Rod Vartenberský rozdělil se během času na více větví. 1) {{Prostrkaně|Větev Veselská}} měla původ od {{Prostrkaně|Beneše}}, syna Benešova, jenž obdržel od krále Jana panství Bydžovské a padl r. 1332 v bitvě u Mailberka proti Rakušanům. Jeho potomci rozmnožili znamenité rodinné statky. Z nich vynikl {{Prostrkaně|Čeněk z '''V'''.}} na Veselí, jenž r. 1414 stal se nejvyšším purkrabím a byl přívržencem Husovým, jemuž opatřil vysvědčení o jeho pravověrnosti a po upálení jeho byl hlavním původcem známého stižného listu ke sboru Kostnickému. V letech 1417 a 1418 rozšiřoval husitství na vlastních statcích i na statcích Oldřicha z Rožmberka, jehož poručníkem byl. Po smrti krále Václava jest od Sigmunda vedle ovdovělé královny Žofie jmenován spoluvladařem zemským; vida však chování Sigmundovo odpadl od něho a v dubnu 1420 znamenitý manifest proti němu vydal; avšak již 7. května t. r. 866 hrad Pražský mu postoupil, nemaje dost pevnosti ducha, aby setrval v čele odporu proti němu. Ale r. 1421 smířil se opět s Pražany, pokořiv se jim u Jaroměře, a byl na sněmě čáslavském za člena prozatímní vlády zvolen. V prosinci t. r. však opět se poddal Sigmundovi. Roku 1423 jest od Žižky u Hořic poražen, a r. 1425 šel s Pražským poselstvím do Brna k vyjednávání s králem Zikmundem; brzo na to (17. září) zemřel v Jičíně v čas moru. — 2) {{Prostrkaně|Větev Děčínská}} pošla od {{Prostrkaně|Václava a Jana}} '''z V'''., bratří zakladatele větve Veselské
Beneše, jimž král Václav III. r. 1305 udělil Děčín v spupné vlastnictví. {{Prostrkaně|Jan}}, odjinud {{Prostrkaně|ze Stráže}}, byl r. 1304 spolu s Jindřichem z Lipé obráncem Hory Kutné proti císaři Albrechtovi a později věrným přívržencem krále Jana, který jej ustanovil vladařem na Moravě; zahynul pak ve vnitřních rozbrojích za toho krále vzniklých 13. list. 1317 v Kostelci nad Orlicí. {{Prostrkaně|Markvart}} '''z V.''' zdvihl r. 1387 válku proti králi Václavu IV., jest však po tuhém odporu jat a umořil se r. 1392 ve vězení. {{Prostrkaně|Sigmund}} '''z V'''. na Děčíně, od r. 1415 nejvyšší číšník, byl r. 1418 v rozbroji s králem Václavem, držel pak stranu krále Sigmunda, přivedl r. 1420 svůj lid k obsazení hradu Pražského, jest však od strýce svho Čeňka '''z V'''. zajat. Roku 1421 spojiv se s Fridrichem Míšeňským pomohl Pražany u Mostu poraziti, a oblehal Žižkův hrad Kalich. Roku 1426 po bitvě u Ústí přidal se k Husitům, ale větších jejich bojů se nezúčastnil. Po smrti Sigmundově přišel r. 1438 do vojska Albrechtova před Táborem ležícího, avšak ze zrady obviněn jest od Menhárta z Hradce jat a ve věži v Jindřichově Hradci hladem umořen. {{Prostrkaně|Jindřich}} '''z V.''', zván {{Prostrkaně|mladý Děčínský}}, byl co škůdce zemský r. 1444 na Děčíně od Pražanů obležen, kteří se také hradu zmocnili, načež Jindřich ještě t. r. zahynul. {{Prostrkaně|Sigmund}} '''z V'''., za krále Vladislava nejvyšší hejtman v Lužici, musil Děčín r. 1511 pro dluhy prodati Mikulášovi Trčkovi z Lípy. — 3) {{Prostrkaně|Větev Zvířetická}}. {{Prostrkaně|Jan}} '''z V'''. zdědil po Heřmanovi ze Zvířetic, posledním muži svého rodu, odkazem Zvířetice, což mu král Vladislav r. 1496 potvrdil. Jeho potomci držeti Zvířetice až do r. 1612, kdež je {{Prostrkaně|Jan}} '''z V'''. pro dluhy prodal Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic. 4) {{Prostrkaně|Větev Novozámecká}}. Zakladatelem jejím byl {{Prostrkaně|Václav}} '''z V'''., který na začátku XVI. století na svém zboží Rybnovském (v bývalém Litoměřickém kraji) hrad Nový Zámek vystavěl a po něm se nazval. Nový Zámek zůstal při jeho potomcích až do začátku XVII. století, kdežto jej po {{Prostrkaně|Janovi}} '''z V'''. zdědil {{Prostrkaně|Sigmund Zvířetický}}. Po smrti tohoto držel Nový Zámek spolu se Zvířeticemi svrchu jmenovaný {{Prostrkaně|Jan}}, po jehož smrti přisouzeny Zvířetice {{Prostrkaně|Janu Jiřímu}} '''z V'''. z větve Ralsko-Děvínské. 4) {{Prostrkaně|Větev Ralsko-Děvínská}}. Z té buďtež jmenováni: {{Prostrkaně|Jan}} '''z V'''., řečený {{Prostrkaně|Chudoba}}, jenž r. 1406 zdvihl válku proti králi Václavovi, náležel již r. 1415 k jednotě katolických pánů proti Husitům, přidržel se později krále Sigmunda, a byl co straník jeho r. 1421 na sněmě čáslavském. {{Prostrkaně|Karel}} '''z V'''. vládl hojnými statky, byl cís. radou, komořím a dědičným číšníkem království Českého, proslul co defensor vysokých škol Pražských a víry podobojí a zemřel 13. srp. 1612. Syn jeho {{Prostrkaně|Jan Jiří}} '''z V.''' obdržel vedle podílu otcovského také r. 1617 Zvířetice, byl horlivým přívržencem zimního krále, po bitvě Bělohorské zbaven cti i veškerých statků opustil Čechy a zemřel brzy na to u vyhnanství. Bratr jeho {{Prostrkaně|Jindřich Otto}} '''z V'''. pojal za manželku Alžbětu Kateřinu Smiřickou, soudil se s její sestrou Markétou Salomenou, zasnoubenou Jindřichovi Slavatovi, o její dědictví, jest však od Fridricha Falckého do Bílé věže vsazen. Po katastrofě Jičínské, když tamější hrad výbuchem prachu do povětří vyletěl a královskou komisi tam odeslanou i se Slavatou a Alžbětou '''z V'''. v zříceninách pohřbil, leknutím v smrtelné mdloby upadnuv delší čas to odstonal.. Konečně z vězení prchnuv odebral se k císaři Ferdinandovi, přestoupil k víře katolické, oženil se podruhé, ale r. 1625 ukrutný konec vzal, an na zámku svém Červeném Dvoře od svých zbouřených protestantských sedláků i s manželkou, dítkami a služebnictvem doslovné rozsekán byl. Jindřich Otto byl poslední potomek svého starožitného rodu. Erb pánů '''z V'''. spojen později s erbem příbuzných pánů z Valdšteina, kteří od té doby se píší ''z Valdšteina a '''z V'''.'' (v. {{Prostrkaně|[[../z Valdšteina|z Valdšteina]]}}).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sbq6pbkipy4s8dvaw341phl2ekxrlc8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Allies</title>
    <ns>0</ns>
    <id>51404</id>
    <revision>
      <id>337350</id>
      <parentid>317850</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:42:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337350</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1646" sha1="jolridbib152blebt6705yshxojbtcx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Allies
  | PŘEDCHOZÍ = Allier (osoby)
  | DALŠÍ = Allievi
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Allies
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;919. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n961/mode/1up Dostupné online]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Allies''' {{Prostrkaně|Thomas William}}, nar. 1813 v Somersetshiru, angl. římskokatolický duchovní a spisovatel. Stud. v Oxfordě theologii a byl vysvěcen na kněžství r. 1837. Když přítel jeho, pozdější kardinál dr. Newman, přestoupil k církvi katolické, '''A'''. odebral se na evropskou pevninu, aby studoval působnost římské církve. Výsledek toho bylo několik spisů, ve kterých tepal učení i kázeň církve anglikánské. Roku 1850 napsal ''The See of St. Peter'' (Stolice sv. Petra), načež dr. Newman přijal jej do církve katolické; jelikož však '''A'''. jsa ženat nemohl vstoupiti do stavu kněžského, byl ustanoven, aby na katolické universitě dublinské přednášel filosofii dějin. Obsah těchto přednášek uložil do díla ''The Formation of Christendom'' (4 svaz. 1865–1882). Spis ten jest čistě filosofický a svědčí o veliké učenosti a hluboké znalosti církevních otců. '''A'''. vydal též spis ''Per crucem ad lucem'' (1879), v němž líčí svůj rozpor s církví anglikánskou, a ''A Life's Decision'' (1880), v němž prostě vypravuje průběh svého obrácení.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Angličtí duchovní v Ottově slovníku naučném|Allies]]</text>
      <sha1>jolridbib152blebt6705yshxojbtcx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Allotissement</title>
    <ns>0</ns>
    <id>51454</id>
    <revision>
      <id>337352</id>
      <parentid>317895</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:45:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337352</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1318" sha1="1z1nay14sqes4a6jh3tieaiz9q59f27" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Allotissement
  | PŘEDCHOZÍ = Allosorus
  | DALŠÍ = Allotment
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Allotissement
  | AUTOR = [[Autor:Ludvík Vaněk|Ludvík Vaněk]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;927. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n969/mode/1up Dostupné online]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Allotissement''' [alotisma͡n], franc. z ''lot'' = {{Prostrkaně|los}}, v právu franc. obvyklý způsob užívání malých určitých dílcův obecních pozemků jednotlivými občany v obci usedlými, obyčejně za malý poplatek roční. Starý zvyk ten ve Francii zachován. i když revolucí podstata staré obce, organického to společenstva rolníků majících v užívání obec, statek, změněna byla v moderní obec politickou, jejížto pozemky by měly býti zužitkovány výhradně k účelům obecním. O způsobu užívání a poplatku volně usnáší se výbor obecní; nepřipouští se však přenechání losů dědičných neb doživotných. ''[[Autor:Ludvík Vaněk|Vk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném|Allotissement]]
[[Kategorie:Francouzské výrazy v Ottově slovníku naučném|Allotissement]]</text>
      <sha1>1z1nay14sqes4a6jh3tieaiz9q59f27</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Univerzita spouští kariérní portál</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53870</id>
    <revision>
      <id>337628</id>
      <parentid>242492</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337628</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3044" sha1="188ifbhujgymnta96gfkgz79lvnrz9f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Univerzita spouští kariérní portál
   | DALŠÍ = Noc vědců na téma bezpečnost
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Univerzita spouští kariérní portál
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Vojtěch Žák|Vojtěch Žák]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Pracovním webům vyrostl nový konkurent. Kariérní portál Masarykovy univerzity JobCheckIN je určený výhradně studentům a čerstvým absolventům a od běžných webů s nabídkou práce se liší propracovaným systémem na párování nabídek zaměstnání s případnými uchazeči.

„Výhodou portálu, který najdete na adrese jobcheckin.muni.cz, je jeho napojení na Informační systém MU, ze kterého přebírá informace o studiu na univerzitě, takže je není potřeba vyplňovat a aktualizovat. Využívat ho můžou pouze studenti a absolventi do 18 měsíců od ukončení studia. Proto v něm budou pouze pracovní nabídky určené speciálně pro ně,“ uvedl manažer Kariérního centra MU Radoslav Pittner.

Vznik portálu iniciovali jak studenti, tak zaměstnavatelé. „Studenti si díky němu snadno najdou stáž nebo práci, i když nemají praxi. Zaměstnavatelé zase projevují velký zájem o studenty z Masarykovy univerzity, ale zatím neměli mnoho možností, jak se s nimi spojit,“ vysvětlil prorektor pro akademické záležitosti Martin Bareš.

V dnešní době stojí každý zaměstnavatel o lidi s praxí. Jenomže tu studenti a čerství absolventi často nemají. „Na klasických pracovních portálech si práci vyberu jen stěží,“ řekla Dana Fráňová, absolventka ekonomicko-správní fakulty. „Buď nabízí pozice, na které nemám kvalifikaci, anebo jsem naopak překvalifikovaná. Už dávno nestojím o brigádu jako uklízečka nebo šatnářka,“ dodala.

V portálu JobCheckIN budou zveřejňovány pouze takové nabídky, u nichž je vyžadována žádná nebo minimální praxe. Uchazeči v něm najdou nabídky na plný i částečný úvazek stejně jako stáže. Hlavní výhoda portálu ale tkví v něčem jiném. „JobCheckIN umí posoudit, na kolik procent se hodíte na konkrétní pozici. Díky tomu vám dokáže nabídnout přesně takové pracovní pozice, o které stojíte,“ prozradil Pittner.

Kariérní centrum MU, které za portálem stojí, hledalo inspiraci na světových univerzitách. „Navštívili jsme například Berkley v USA nebo Oxford v Anglii. Na těchto univerzitách má kariérní poradenství bezmála stoletou tradici, v Česku je ještě v plenkách, ale věříme, že to změníme,“ vysvětlil Pittner.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>188ifbhujgymnta96gfkgz79lvnrz9f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Noc vědců na téma bezpečnost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53874</id>
    <revision>
      <id>337629</id>
      <parentid>242482</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337629</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1484" sha1="3qd71z629dd1fc6ridiztibr7ja6y92" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Univerzita spouští kariérní portál
   | ČÁST = Noc vědců na téma bezpečnost
   | DALŠÍ = Science slam bude ve Scale
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Noc vědců na téma bezpečnost
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Na celých šest hodin se na konci září Masarykova univerzita ponořila do Noci vědců na téma bezpečnost. Odborníci sdíleli své nadšení pro výzkum s běžnými lidmi, kterých dorazily tisíce. Největší davy mířily do bohunického kampusu, kam z centra města jezdila i speciální autobusová linka a kde se k akci nově připojil také institut Ceitec.

V centru Brna mohli lidé vedle tradičních míst na fakultě informatiky a na přírodovědecké fakultě navštívit také filozofickou fakultu včetně nové laboratoře Hume lab a fakultu sociálních studií. Představili se psychologové s testováním morálních dilemat, odborníci na terorismus nebo virtuální realitu, výzkumníci zabývající se chemií v potravinách nebo sebeobranou rostlin a svoje sbírky otevřeli také zoologové a botanici.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>3qd71z629dd1fc6ridiztibr7ja6y92</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Science slam bude ve Scale</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53875</id>
    <revision>
      <id>337630</id>
      <parentid>242487</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337630</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="757" sha1="6mec3f3g81480okdbrlnd7h5sdl5emm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Noc vědců na téma bezpečnost
   | ČÁST = Science slam bude ve Scale
   | DALŠÍ = Ceny pro nejlepší pedagogy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Science slam bude ve Scale
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Souboj vědců na divadelních prknech se bude nově konat v Univerzitním kině Scala. Akce se odehraje 9. listopadu od sedmi hodin večer.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>6mec3f3g81480okdbrlnd7h5sdl5emm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Ceny pro nejlepší pedagogy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53876</id>
    <revision>
      <id>337631</id>
      <parentid>242469</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337631</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1163" sha1="5k6dtmh7xmtgda5wawi0fhqdbgzr5aq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Science slam bude ve Scale
   | ČÁST = Ceny pro nejlepší pedagogy
   | DALŠÍ = Univerzita má nový statut
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ceny pro nejlepší pedagogy
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Z hlasování studentů a výběru hodnotící komise vzešli letos tři vynikající pedagogové. Nově jsou Studentskou komorou AS MU ocenění i vysokoškoláci za studentský podíl na výuce. V kategorii přírodních věd a lékařství se stal vynikajícím pedagogem Radan Kučera a ze studentů pak Ondřej Hylse, v oblasti ekonomiky a informatiky získal cenu Michal Kvasnička, mezi studenty Valdemar Švábenský. V kategorii sociálních a humanitních věd byla oceněna Lenka Dobešová a za studentský podíl na výuce Hynek Cígler.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>5k6dtmh7xmtgda5wawi0fhqdbgzr5aq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Univerzita má nový statut</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53877</id>
    <revision>
      <id>337632</id>
      <parentid>242490</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337632</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1202" sha1="pqtg5qh7hhosxfp1fgrx09oxdohduqo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Ceny pro nejlepší pedagogy
   | ČÁST = Univerzita má nový statut
   | DALŠÍ = Nová kvestorka a prorektorka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Univerzita má nový statut
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Zásadní změny v nejdůležitější vnitřní normě Masarykovy univerzity – statutu – schválil začátkem října Akademický senát MU. Rozsáhlé úpravy si vyžádala novela vysokoškolského zákona, která je účinná od 1. září. Novým statutem, na jehož přípravě a připomínkování se podílely desítky lidí z řad akademiků, odborníků i studentů, se univerzita začne řídit poté, co normu zaregistruje ministerstvo školství. Mezi klíčové novinky patří zřízení Rady pro vnitřní hodnocení nebo sjednocení a zvýšení poplatků za studium.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>pqtg5qh7hhosxfp1fgrx09oxdohduqo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Nová kvestorka a prorektorka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53878</id>
    <revision>
      <id>337633</id>
      <parentid>242483</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337633</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1224" sha1="hs97utgey9cl5scwki05q1jgt0vdtru" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Univerzita má nový statut
   | ČÁST = Nová kvestorka a prorektorka
   | DALŠÍ = Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nová kvestorka a prorektorka
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Dvě nové osobnosti pracují od začátku října v nejužším vedení Masarykovy univerzity. Tým se rozrostl o prorektorku pro vnější vztahy Hanu Svatoňovou, která dosud působila ve funkci proděkanky pedagogické fakulty. Na pozici kvestorky nastoupila dosavadní předsedkyně Správní rady MU Marta Valešová, která uspěla ve výběrovém řízení. Stane se tak vůbec první kvestorkou v historii Muni. Valešová vystřídá ve funkci kvestora, který řídí hospodaření a správu univerzity, Martina Veselého, jenž na vlastní žádost v létě odstoupil.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>hs97utgey9cl5scwki05q1jgt0vdtru</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53879</id>
    <revision>
      <id>337634</id>
      <parentid>293652</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337634</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4441" sha1="htlb9h1nyalx2zhbutpwxrvyec5x0sq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Nová kvestorka a prorektorka
   | ČÁST = Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla
   | DALŠÍ = Nový statut reaguje na novelu zákona
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Když Lenka Dobešová dokončila studia na právnické fakultě, šla jako koncipientka do advokátní kanceláře. Po roce a pár měsících se však na školu vrátila a začala učit. Po dvaceti letech strávených za katedrou získala letos Cenu rektora pro vynikající pedagogy v oblasti společenských věd.

Domnívá se, že na cenu ji navrhli studenti, a velmi si jejího zisku váží. „Od počátku návratu na fakultu jsem chtěla učit,“ říká žena, která tvrdí, že pedagog přistupuje stejně k tříletému dítěti i k vysokoškolskému studentovi. „I dospělý člověk ocení určitý systém, jistotu. Proto mám ve výuce ráda pevné body a jasná pravidla, o která se mohou studenti opřít, a je jim jasné, co od nich očekávám. Zároveň musím být přísná i sama na sebe a dodržovat, co slíbím,“ přibližuje své hlavní zásady pedagogické práce.

Oceňuje také zpětnou vazbu a chce, aby jí studenti říkali vše, co nepochopili. „Na této práci je krásné, že pracujete s lidmi, kteří toho už hodně vědí a mohou vás neustále posouvat. V právu je málokdy něco stoprocentní jako v matematice a máloco má jediné řešení. V seminářích se studenty o všem diskutujeme a často je napadnou věci, které posunou nahlížení na látku probíranou už několik seminářů trochu jinam,“ vyzdvihuje práci se studenty Dobešová.

Než studenta ohodnotí u zkoušky známkou, snaží se podle vlastních slov o co nejobjektivnější posouzení jeho výkonu. „Vždy o tom důkladně přemýšlím a i vyhození od zkoušky se snažím doprovodit úsměvem a hlavně doporučením, jak se má student na příště lépe připravit,“ říká Dobešová z katedry občanského práva.

Na dnešní době jí vadí především odlidštění, které se projevuje i ve výuce. „Řada věcí se přezkušuje testovým způsobem, komunikujeme přes e-mail. I když písemné testování úplně zrušit nemůžeme, byla bych ráda, kdyby se na humanitních školách i nadále ponechalo ústní zkoušení, vhodně doplněné klauzurními pracemi, v nichž by studenti dokázali spojit dílčí otázky do jedné ucelené kauzy. Jestliže se například naši absolventi mají živit jako právníci a neuměli by se vyjádřit, sdělit věci klientovi, bylo by to špatně,“ podotýká právnička.

Dobešová učí především první a druhé ročníky a jak říká, hodně studentů nastupuje na práva s představou, že budou hned umět uzavírat smlouvy či rozhodovat o vině a nevině člověka. „Studium práva ale taková zábava není. Všechny tu čeká spousta teorie, filozofie či dějin. Týká se to i občanského práva a já se snažím ukazovat jim na příkladech ze života, k čemu je teorie v praxi potřeba,“ popisuje studium Dobešová.

Vyhovují jí jak přednášky pro sto padesát lidí, tak semináře pro dvacet studentů. V seminářích se snaží studenty co nejvíc zapojit. „Pokud tam někdo takzvaně vypne, snažím se mu dát najevo, že je to jednak neslušné vůči mně a že tím hlavně ubližuje sám sobě,“ vysvětluje svůj přístup ke studentům právnička.

V přípravě je hodně pečlivá, a proto také požádala o přeřazení na pozici lektora a utlumila svůj vědecký výkon. „Musím se samozřejmě vzdělávat a zdokonalovat, ale péče o rodinu a pedagogické nasazení mi neumožňují pracovat intenzivně ve vědě,“ podotýká matka šesti dětí. Právě ty jsou jí inspirací pro pedagogickou práci. „Na vlastních dětech jsem poznala, že to, co do nich člověk vloží, se mu vrátí. A platí to i pro studenty.“

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>htlb9h1nyalx2zhbutpwxrvyec5x0sq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Nový statut reaguje na novelu zákona</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53880</id>
    <revision>
      <id>337635</id>
      <parentid>242484</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337635</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2560" sha1="5lih5jkzme836nu2m5ajeyb8vdd2y7a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla
   | ČÁST = Nový statut reaguje na novelu zákona
   | DALŠÍ = Výročí pedagogické fakulty připomene Patočku i skvělé učitele
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nový statut reaguje na novelu zákona
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Výrazné úpravy statutu Masarykovy univerzity si vyžádala změna zákona. Jeho novou podobu schválil v říjnu Akademický senát MU, čeká ale ještě na registraci ministerstvem školství. Co přináší?

„Hlavní motivací pro úpravu statutu je novela vysokoškolského zákona, která si změny vynucuje. Šli jsem přitom cestou evoluce, takže jsme nepsali nový předpis, ale zachovali to, co se v minulosti osvědčilo,“ řekl senátorům před hlasováním rektor Mikuláš Bek.

Klíčovou novinkou, kterou statut zavádí, je Rada pro vnitřní hodnocení. Její existence je ne- zbytnou podmínkou pro to, aby se univerzita mohla ucházet o takzvanou institucionální akreditaci právě podle nové úpravy vysokoškolského zákona. Rada bude mít 15 členů navrhovaných rektorem, senátem a vědeckou radou.

Mezi studenty vzbudily v novém statutu největší obavy změny související s poplatky za studium, zejména jejich navrhovaná výše. Senátoři nakonec schválili kompromisní návrh studentské komory, který počítá s postupným zvyšováním v závislosti na délce prodlužování studia. Za prvních šest měsíců nad standardní délku zvýšenou o jeden rok to bude 18 tisíc, za dalšího půl roku 24 tisíc, poté 30 tisíc a dále už 36 tisíc korun. Změna by měla platit od 1. září 2017.

Z dalších novinek, které přináší nové znění statutu lze upozornit například na takzvané hostující profesory nebo řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní závěrečné zkoušky. Nově statut upravuje i postavení garantů programů, kteří odpovídají za zajištění a rozvoj jeho odborné úrovně, pravidelné hodnocení a zabezpečení jeho kvality i obsahovou koordinaci výuky. Zpřesněno bylo také postavení, působnost a práva fakult a vysokoškolských ústavů.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>5lih5jkzme836nu2m5ajeyb8vdd2y7a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Výročí pedagogické fakulty připomene Patočku i skvělé učitele</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53881</id>
    <revision>
      <id>337636</id>
      <parentid>242494</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337636</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4100" sha1="md0hs5lk7kio0gw0ildcsc74kkbrs45" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Nový statut reaguje na novelu zákona
   | ČÁST = Výročí pedagogické fakulty připomene Patočku i skvělé učitele
   | DALŠÍ = Univerzita se musela bez fakulty 11 let obejít
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Výročí pedagogické fakulty připomene Patočku i skvělé učitele
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;3. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 3
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Celý letošní rok si Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity připomíná 70. výročí svého založení. Oslavy budou vrcholit na začátku listopadu, kdy se chystají hned dvě velké akce.

Na fakultě bude odhaleno pamětní místo poukazující na zdejšího dřívějšího pedagoga, filozofa Jana Patočku. A budou se rozdávat ceny. Stříbrné a bronzové medaile Masarykovy univerzity dostane celkem 15 osobností spjatých s historií i současností fakulty.

Podle slov děkana pedagogické fakulty Jiřího Němce mají být oslavy výročí připomínkou toho, jak je důležité hájit zájmy studentů a učitelů při jejich svobodném rozvoji lidské osobnosti.

„Ne vždy mohli být učitelé naší instituce svobodní v preferenci vyznání či hodnot. Více než polovinu času své existence byla příprava učitelů pod silným tlakem komunistické ideologie, která si osvojovala právo zasahovat nejen do obsahu, ale i metod a forem vzdělávání,“ uvedl Němec. Připomenul tak mimo jiné to, že pedagogické fakulty v Brně, Praze, Olomouci a Bratislavě vznikly zákonem z roku 1946 jako reakce na tehdejší politickou situaci.

Upomínka na člověka, který právě na nesvobodu myšlení upozorňoval, bude i proto od 9. listopadu k vidění v přízemí budovy B na Poříčí. Součástí programu oslav bude totiž odhalení kinetické plastiky ceněného umělce Matěje Smetany. Dílo má připomínat filozofa Jana Patočku, jenž se krátce podílel na formování fakulty. Kromě toho se na chodbu fakulty dostane také zrekonstruovaná busta Jana Ámose Komenského z dílny Vincence Makovského.

„Prvním dílem bychom chtěli připomenout, jak komunistická ideologie uchvátila moc nad celým procesem vzdělávání a nad osudy mnoha slušných lidí a studentů. Busta Komenského je vyjádřením naší dlouhodobé sounáležitosti s dílem tohoto muže, jehož vyobrazení je i součástí děkanského řetězu,“ doplnil Jiří Němec.

Tentýž den bude děkan spolu rektorem Bekem předávat ocenění osobnostem pedagogické fakulty. Rozdají čtyři stříbrné univerzitní medaile, které by si měl vyzvednout bývalý děkan Josef Trna, současný vedoucí katedry výtvarné výchovy Radek Horáček, vedoucí katedry německého jazyka a literatury Věra Janíková a vedoucí katedry speciální pedagogiky Marie Vítková.

Vyznamenání v podobě bronzové medaile obdrží dalších 11 osobností fakulty a zcela nová cena čeká na absolventy školy, kteří už se teď v praxi věnují učitelskému povolání a daří se jim v něm. Fakulta chce poprvé vyzvednout ty nejšikovnější.

„Požádali jsme ředitele partnerských fakultních škol, aby navrhovali své nejlepší pedagogy z řad našich absolventů. Projevili velký zájem, který nás opravdu překvapil. V každé kategorii máme několik kandidátů a bude těžké rozhodnout,“ sdělil Němec. S kolegy by v této aktivitě rádi pokračovali a postupně ji povýšili na ocenění nejlepších učitelů a učitelek, kteří z fakulty vzešli.

Oceněné osobnosti: Stříbrné univerzitní medaile dostanou u příležitosti výročí fakulty Marie Vítková, Věra Janíková, Radek Horáček (zleva na fotografii) a Josef Trna.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>md0hs5lk7kio0gw0ildcsc74kkbrs45</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Univerzita se musela bez fakulty 11 let obejít</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53882</id>
    <revision>
      <id>337637</id>
      <parentid>242491</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337637</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4128" sha1="dqd75n8luttak01yo58sijk9s1e663i" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Výročí pedagogické fakulty připomene Patočku i skvělé učitele
   | ČÁST = Univerzita se musela bez fakulty 11 let obejít
   | DALŠÍ = Nerostného bohatství je dost, ale spíš mimo Evropu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Univerzita se musela bez fakulty 11 let obejít
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;3. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 3
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Změňme výuku učitelů, zní často z různých míst směrem k pedagogickým fakultám. Co se někdy může zdát jako akutní problém, se jeví trochu jinak, když se člověk ponoří dramatické 70leté historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

Pravidla, podle kterých se budoucí učitelé vzdělávali, se měnila jen za dobu její existence hned několikrát. V souvislosti s jednou z velkých změn dokonce fakulta přestala být na 11 let součástí univerzity.

Pedagogická fakulta MU vznikla stejně jako její sestry na Univerzitě Karlově a na univerzitách v Olomouci a v Bratislavě v roce 1946. Byla to součást poválečných změn. Stalo se tak na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 a navazujícího zákona z roku 1946.

„Naplnily se tak demokratické požadavky učitelstva obecných a měšťanských škol dožadujících se po celá desetiletí vysokoškolského učitelského vzdělání, což by znamenalo zrovnoprávnění učitelského povolání s ostatními tradičními akademickými profesemi,“ uvedl v materiálu o historii fakulty František Čapka z místní katedry historie. Ale doplnil také, že pozdější vývoj ideu vzniku pedagogických fakult nenaplnil, spíš ji naopak zdiskreditoval.

Prvním děkanem fakulty se stal odborník na českou gramatiku a dialektologii František Trávníček a první schůze učitelského sboru se konala 21. října 1946. Přítomen na ní byl i dnes už slavný český filozof Jan Patočka, který tady krátce učil. Stejně jako jiným fakultám Masarykovy univerzity se ani té pedagogické nevyhnulo různé přesunování. Výuka před lety začínala ve stejné ulici, jako se odehrává dnes, v budově číslo 7, a to přesně 10. listopadu 1946.

Než se život na nově vzniklé části univerzity stihnul ustálit, zahýbal s ním únorový komunistický převrat. „Už v předúnorovém období se zde projevovalo značné politické napětí mezi učiteli i zaměstnanci podle toho, ke které politické straně se hlásili. Už na konci února 1948 byl vytvořen akční výbor Národní fronty, který zahájil kádrování učitelů i studentů a jejich vylučování, pokud neměli správný profil,“ píše Čapka.

Obsahu výuky i pravidlům přijímání studentů začala vládnout marxistická ideologie. K tomu se přidaly významné změny ve státním systému přípravy učitelů, které vygradovaly zákonem z roku 1953, jež pedagogické fakulty z rámce tehdejších československých univerzit vydělil. Masarykova univerzita tak přišla o svoji historicky pátou fakultu, ze které se stala Vyšší pedagogická škola později ještě přeměněná na tzv. pedagogický institut.

Institutů se v tehdejším Československu zrodilo dvacet, na každý kraj připadal jeden spravovaný krajským národním výborem. V jihomoravském fungovaly tři – brněnský, jihlavský a gottwaldovský (zlínský).

„Existence tří těchto zařízení se ale brzy ukázala jako nadbytečná. Zvláště když se složitě zabezpečovala odpovídající odborná úroveň pedagogů v Jihlavě a v Gottwaldově,“ popisuje Čapka stav, který vyústil v to, že se nakonec v roce 1964 pedagogická fakulta znovu zrodila a vrátila se do svazku fakult Masarykovy univerzity.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>dqd75n8luttak01yo58sijk9s1e663i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Nerostného bohatství je dost, ale spíš mimo Evropu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53883</id>
    <revision>
      <id>337638</id>
      <parentid>242481</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337638</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13517" sha1="gn2s24qjk3nraxx8n131qd449n7khc6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Univerzita se musela bez fakulty 11 let obejít
   | ČÁST = Nerostného bohatství je dost, ale spíš mimo Evropu
   | DALŠÍ = Geologové hlídají, aby se do mobilů nedostaly konfliktní součástky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nerostného bohatství je dost, ale spíš mimo Evropu
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;4–5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 4–5
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

Přestože závislost na energetických surovinách jako ropa, zemní plyn či uhlí je stále vysoká, na seznamu kritických surovin, který vypracovala Evropská unie, nefigurují. Naopak je tam řada těch, bez nichž se neobejde moderní průmysl a elektronika.

Naprostá většina lidí o nich naposledy slyšela, když se učila na střední škole na test z chemie. Názvy mnoha prvků z periodické tabulky jim nic neříkají a mají pocit, že se s nimi v životě nesetkali. Přitom stačí vzít do ruky mobilní telefon. Pokud právě voláte, využili jste více než polovinu z nich, tedy přes pět desítek různých prvků.

Například lithium se využívá pro výrobu baterií a měď, zlato nebo tantal pak obsahují procesory a další součástky telefonu. „Používají se také prvky vzácných zemin jako neodym, samarium či europium. Najdeme je v displejích a hlavně díky nim můžeme mít tak malá sluchátka – používají se totiž na výrobu magnetů,“ uvedl geolog Jan Cempírek z přírodovědecké fakulty.

Co do hmotnosti je v mobilech nejdůležitější měď. Co do vzácnosti se nejvíc využívají zlato, platina, niob, tantal a právě vzácné zeminy. Některé jako například cer sice nejsou v elektronice přímo zastoupeny, ale používají se při výrobě.

== Závislost na Číně ==
Řada těchto prvků se těží jen na několika málo místech na světě a jejich zpracování mnohdy nesplňuje obvyklé ekologické nároky. „Prvky vzácných zemin se dnes produkují téměř výhradně v Číně. Je sice jednoduché je vytěžit a získat potřebnou rudu, ale její zpracování vyžaduje velké množství poměrně nebezpečných chemikálií, a i z toho důvodu se jejich těžba soustředí jen na vybraná místa,“ uvedl Cempírek.

To však může přinést jiné komplikace, a to stabilitu dodávek. Například před několika lety Čína začala uplatňovat exportní limity na kovy vzácných zemin, omezila tak jejich dodávky a cena šla nahoru. Problematický je také tantal, jehož se hodně produkuje ve střední Africe, kde je ale nestabilní politická situace a peníze z jeho prodeje se často používaly na financování válečných konfliktů.

Situaci v Číně vyřešil zásah Světové obchodní organizace, která zakázala uplatňování limitů. U tantalu se zase výrobci zavázali sledovat původ rud a nekupovat je z problematických oblastí. Všechno to navíc podle Cempírka často vede k tomu, že se ve světě hledají nová těžitelná ložiska uvedených surovin.

== Budoucnost patří lithiu ==
Do přípravy nových dolů se podle něj firmy pouštějí ve chvílích, kdy očekávají, že stoupne cena dané suroviny. V poslední době se tak hodně investuje do hledání zdrojů lithia, protože se rozbíhá výroba elektromobilů, ve kterých jsou stejně jako v mobilech potřeba lithiové baterie.

Největší ložiska tohoto kovu jsou v Bolívii, Chile a Argentině, kde se těží především ze solanek, tedy ložisek vzniklých odpařením mořské vody. Získat se dá i z pevných hornin, kde jsou ložiska s mnohem vyššími obsahy. „Otevírají se třeba nová ložiska v Číně, známé jsou i zásoby v Srbsku a uvažuje se třeba o otevření dolu v České republice na Cínovci,“ doplnil Cempírek. Na Cínovci jsou také doprovodné kovy jako cín či wolfram a v malém množství také niob, tantal nebo skandium.

== V EU suroviny nemáme ==
Podobně jako v Česku ani ve zbytku Evropy se však všechny kovy potřebné pro výrobu mobilních telefonů výrazněji netěží. „V minulosti jsme byli poměrně efektivní v získávání surovin, takže to, co bylo snadno dostupné, je už z velké části vytěžené. Pořád jsou ale na kontinentu aktivní doly, například Portugalsko je producentem wolframu a ve Finsku chtějí otevřít lithiový důl. Ale obecně jsou v Evropě spíš malá ložiska, která jsou složitě přístupná a i z hlediska nákladů na práci se je v současnosti nevyplatí těžit,“ podotkl geolog.

Pro každou moderní ekonomiku jsou nezbytné energetické suroviny jako ropa či zemní plyn a s růstem ekonomické vyspělosti tato závislost roste. Přestože je Evropa na jejich dodávkách silně závislá, nepovažuje jejich dostupnost za významněji ohroženou. „Existuje však seznam dvaceti kritických surovin, které představují potenciální riziko s ohledem na jejich nízkou nahraditelnost a také rizika spojená se zemí, odkud jsou dodávány, tedy třeba z Číny,“ uvedla Dagmar Linnertová z ekonomicko-správní fakulty.

== Hledání nových ložisek ==
Co se zastupitelnosti týče, vzhledem k cenám některých vzácných prvků se náhrady hledají, jednoduché to ale není. Občas napomůže i technologický rozvoj. „Například do klasických fotografických filmů bylo potřeba stříbro. Přechodem k digitální fotografii potřeba poklesla,“ uvedl Cempírek. Podobně skončily například doly na síru v Polsku, a to ve chvíli, kdy se velkým zdrojem stalo odsiřování ropy.

Průzkumy potenciálních ložisek se nedělají rozsáhlejší než na zhruba třicetiletou těžbu. „V současnosti je tendence nalezené ložisko odtěžit co nejrychleji. Například důl na měď začnete plánovat ve chvíli, kdy je cena kovu nízká, ale očekáváte, že za čtyři pět let může výrazně vzrůst poptávka. V tu chvíli musíte mít důl připravený k zahájení těžby, musí se ideálně během prvních čtyř pěti let zaplatit a v případě malých ložisek i poměrně rychle vytěžit kvůli minimalizaci nákladů,“ popsal Cempírek.

Geologové hledají ložiska na základě toho, jak se daný prvek vytvářel. Vědí, v jaké hornině či prostředí se nachází. „V neznámém terénu je dobré hledat doprovodné minerály, žádný prvek se nevyskytuje sám, takže například lithium často doprovázejí rudy cínu, niobu a tantalu, které se dají najít v říčních usazeninách. Díky tomu se dá zúžit oblast, kde se nachází hlavní ložisko, při jehož hledání se stále častěji využívají geofyzikální metody,“ uvedl Cempírek s tím, že drahé průzkumné vrty přicházejí, až když je třeba ložisko přesně ohraničit.

Přesnější průzkum má podle něj smysl dělat jen na tu těžbu, která se v dohledné době rozběhne. „Zásoby se obvykle ověřují asi na třicet let dopředu, a i když víte, že ložisko v hornině dál pokračuje, nemá smysl do jeho podrobného průzkumu dál investovat,“ řekl Cempírek. Prvotní fáze průzkumu přijde na miliony dolarů a drtivá většina projektů skončí nezdarem.

== Speciální postavení zlata a platiny ==
Otevřít ložisko je nákladné, cenu kovu však určují i další věci, jako je způsob těžby a především poptávka. Výjimkou je zlato a částečně platina. „U těchto surovin je problém v tom, že jsou považovány za aktivum, které neztrácí hodnotu a chrání investory v nejistých časech. Proto se na něj zaměřují investoři v časech krize, a cena zlata a někdy platiny tak nezávisí jen na poptávce a nabídce, ale je ovlivněna také náladami na trzích a spekulacemi ze strany krátkodechých investorů,“ uvedl ekonom Luděk Benada.

Tyto tendence jsou podle něj velmi patrné v posledních dvaceti letech. Například při poklesu trhu kvůli finanční krizi v polovině roku 2007 vzrostla cena platiny o 24 procent a zlata dokonce o 153 procent.

„Význam zlata jako investičního aktiva a uchovatele hodnoty je také důvodem, proč jsou ceny obou komodit tak blízko sebe. V současnosti je zlato dokonce dražší, i když platina je vzácnější,“ dodal Benada.

Zatímco v roce 2002 se zlato obchodovalo okolo 290 dolarů za trojskou unci (asi 31 gramů), v letech 2009 až 2013 jeho cena výrazně vzrostla a před čtyřmi lety činila okolo 1800 dolarů za unci. V současné době je cena zlata okolo 1300 dolarů.

Cena platiny dosáhla vrcholu v roce 2008 s cenou 2200 dolarů za trojskou unci, ale ve stejném roce klesla až na 820 dolarů a její současná cena je 1200 dolarů za unci.

V porovnání s tím se měď obchoduje za cenu okolo 2,2 dolaru za libru (0,454 kg) a trend je klesající, když v roce 2011 to bylo okolo 4,5 dolaru. Tantal byl do roku 2005 stabilní s cenou 75 dolarů za kilogram, v roce 2011 začala růst až na hodnoty přes 250 dolarů za kilogram a v současnosti je to asi 120 dolarů.

Přestože přesný obsah jednotlivých kovů, a tedy i jejich cena, se liší mobil od mobilu a podle geologa Cempírka se v následujících desetiletích jejich nedostatku obávat nemusíme, určitě se vyplatí elektroniku recyklovat. Podle jednoho experimentu bylo z půl milionu telefonů získáno dvacet kilogramů zlata, 70 kilogramů stříbra, 0,8 kilogramu palladia a přes pět tun mědi.

== Dodavatelé kritických surovin ==
Podíl jednotlivých zemí na světových dodávkách dvaceti surovin, které Evropská komise označuje jako kritické, tj. naprosto zásadní pro fungování současné společnosti a zároveň produkované často téměř výhradně jen jednou nebo několika málo zeměmi.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Kritická surovina
! Dodavatelé
! Využití
|-
| vzácné zeminy*
| Čína (94 %)
| elektronika
|-
| niob*
| Brazílie (92 %)
| výroba vysoce odolných ocelí pro letecký či jaderný průmysl, náhrada tantalu v kondenzátorech
|-
| beryllium
| USA (90 %)
| odolné slitiny – v mobilech pro toxicitu nahrazeno
|-
| antimon*
| Čína (87 %)
| zpomalovače hoření
|-
| hořčík
| Čína (86 %)
| výroba slitin (dural), metalurgie – napříkald odsiřování surového železa, pyrotechnika
|-
| wolfram*
| Čína (85 %)
| výroba slitin, žárovková vlákna
|-
| gallium*
| Čína (69 %)
| elektronika
|-
| magnezit
| Čína (69 %)
| hnojiva, žáruvzdorný materiál
|-
| přírodní grafit*
| Čína (69 %)
| žáruvzrodný materiál pro využití v metalurgii; výroba elektrod například do baterií
|-
| platinoidy*
| JAR (61 %), Rusko (27 %)
| katalyzátory v chemickém průmyslu, výroba plošných spojů, mimo jiné zdroj platiny
|-
| germanium
| Čína (59 %)
| elektronika
|-
| indium*
| Čína (58 %)
| elektronika, jaderná energetika, výroba slitin
|-
| fluorid*
| Čína (56 %)
| metalurgie, chemický průmysl či elektronika
|-
| kobalt*
| Dem. Rep. Kongo (56 %)
| výroba slitin, barvení skla a keramiky
|-
| čistý křemík*
| Čína (56 %)
| elektronika, výroba skla a stavebních materiálů
|-
| koksovatelné uhlí
| Čína (51 %)
| slouží k výrobě koksu (například pro výrobu železa)
|-
| chrom*
| JAR (43 %)
| výroba odolných slitin, ochrana před korozí
|-
| boráty*
| Turecko (38 %), USA (30 %)
| sklářský, keramický nebo jaderný průmyslu
|-
| fosforit
| Čína (38 %)
| hnojivo
|-
|}

&lt;nowiki /&gt;* je v mobilních telefonech

Zdroj: Evropská komise.

== Kritické suroviny ==
Uměle definovaná kategorie, která vznikla po náznaku krize z roku 2010 kolem dovozu prvků vzácných zemin z Číny.

Evropská komise vydala jejich seznam poprvé v roce 2011. Revidován byl v roce 2014 a má být upraven každé tři roky. Nyní obsahuje celkem 20 položek. Zahrnuje niob, gallium, kobalt nebo koksovatelné uhlí.

Spoustu funkcí poskytují svým uživatelům moderní mobilní telefony. Aby to mohly dělat, snaží se výrobci pořád vylepšovat mimo jiné součástky, ze kterých jsou složené. To je důvod, proč používají kondenzátory vyrobené z tantalové rudy – coltanu. Než takový kondenzátor vznikne, je za ním ale dlouhý a docela dramatický příběh.

=== Bez nich to nejde ===
Jde o suroviny, které jsou velmi důležité pro fungování ekonomiky napříč celým výrobním procesem a případný výpadek jejich dodávek představuje velké nebezpečí.

Často jsou klíčové pro některé moderní technologie. Vedle chytrých telefonů třeba také pro solární panely, větrné turbíny, elektromobily nebo úsporné typy osvětlení.

=== Koncentrace produkce ===
Rizika jsou spojená především s častou koncentrací jejich produkce do několika málo zemí. 90 procent dodávek pochází z pouhých 20 států. Potenciální riziko je často prohlubováno i nízkou nahraditelností a malou úrovní recyklace.

Největším dodavatelem kritických materiálů je Čína. Několik dalších zemí má dominantní postavení u jednotlivých surovin, například USA u beryllia nebo Brazílie u niobu. Dodávky z Evropské unie jsou celkově zanedbatelné.

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>gn2s24qjk3nraxx8n131qd449n7khc6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Geologové hlídají, aby se do mobilů nedostaly konfliktní součástky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53884</id>
    <revision>
      <id>337639</id>
      <parentid>242472</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337639</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5054" sha1="br6vythod7ssz3at5xmoe46oimq4htk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Nerostného bohatství je dost, ale spíš mimo Evropu
   | ČÁST = Geologové hlídají, aby se do mobilů nedostaly konfliktní součástky
   | DALŠÍ = Doktorandka zkoumala extrémní ghetta v Africe
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Geologové hlídají, aby se do mobilů nedostaly konfliktní součástky
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 5
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Spoustu funkcí poskytují svým uživatelům moderní mobilní telefony. Aby to mohly dělat, snaží se výrobci pořád vylepšovat mimo jiné součástky, ze kterých jsou složené. To je důvod, proč používají kondenzátory vyrobené z tantalové rudy – coltanu. Než takový kondenzátor vznikne, je za ním ale dlouhý a docela dramatický příběh.

Příběh, který ještě před několika lety často začínal v dolech kontrolovaných militantními jednotkami rebelů v několika středoafrických republikách. Někteří producenti tantalových kondenzátorů se ale dohodli, že konfliktní rudu nebudou nakupovat, aby nepodporovali krvavé boje. Odborníci z ústavu geologických věd ve spolupráci s kolegy z ústavu chemie na Přírodovědecké fakultě MU jsou teď jedni z těch, kteří kontrolují, zda se problematické součástky do mobilů skutečně nedostávají.

Ptáte se proč musejí být kondenzátory zrovna z tantalu? Jejich velkou výhodou je, že mají na relativně malý objem velkou kapacitu a právě miniaturní velikost je předurčuje k použití v mobilních telefonech, počítačích nebo kardiostimulátorech.

Dříve se coltan získával hlavně z dolů v Austrálii a velká ložiska má i Kanada, v obou případech jsou ale problémem vysoké náklady na těžbu. Proti tomu je velkou výhodou afrických ložisek snadná dobyvatelnost materiálu – rudu lze získat ze silně zvětralé horniny ručně bez velké mechanizace.

Jak se ke kontrole materiálu dostanou lidé ze středoevropské univerzity? Přes několik dobrých kontaktů. V Česku sídlící výrobce kondenzátorů, firma AVX z Lanškrouna, zaměstnává doktoranda Jana Louna, který pro ni získává vzorky tantalové rudy z dolů z celého světa a vyhledává nové zdroje. A právě Lounovi kolegové na univerzitě různými metodami zjišťují, jestli materiál, který má později firma zpracovávat, nepochází z problematických oblastí. „Když totiž rebelové, kteří kontrolovali doly, zjistili, že už od nich firmy nebudou materiál brát, začali rudu pašovat do jiných zemí a vydávat ji za místní a tedy nezávadnou,“ zdůvodnil vznik rozsáhlého kontrolního systému Jan Loun.

Materiál se těží v mnoha neklidných zemích – ve střední Africe ve Rwandě, Kongu, Nigérii nebo v Sierra Leone a v Jižní Americe třeba v Brazílii nebo Kolumbii. Loun odebírá vzorky za účelem detailní charakterizace rudy a vytvoření databáze.

Do projektu je zapojeno více pracovišť v Brně, přičemž hlavní osobou v celém procesu je Radek Škoda z ústavu geologických věd. V dovezeném koncentrátu tantalové rudy je nutné stanovit hlavní i stopové prvky, přičemž kombinací různých metod je možné dosáhnout vysokého procenta jistoty určení původu. Některá měření provádí Škoda s kolegy Renatou Čopjakovou a Jakubem Haiflerem na elektronové mikrosondě, kvůli jiným se materiál vozí do firmy Tescan. S určením stopových prvků v zrnech rudy musí přijít na řadu pomoc chemiků, konkrétně Michaely Vašinové Galiové z bohunického kampusu, která provádí analýzu coltanu pomocí hmotnostní spektrometrie, a Lubomíra Prokeše, který provádí statistické zpracování dat. Dělá se i kontrola průměrného obsahu radioaktivních prvků uranu a thoria formou roztokové analýzy.

„Stanovit, že materiál odpovídá deklarované lokalitě, není tak složité, protože jej můžeme srovnávat s údaji, které již máme v databázi. V případě neznámého materiálu z neprověřeného zdroje je práce složitější a často je třeba obrátit se na kolegy v zahraničí,“ doplňuje Škoda.

Analýzy surovin stojí producenty kondenzátorů hodně peněz a celou výrobu zdržují a prodražují. V první řadě se však jedná o etickou záležitost, která má pro výrobce ekonomický aspekt. „V minulosti proběhlo několik kampaní upozorňujících na krvavý původ některých součástek mobilních telefonů, které se setkaly s velkým ohlasem u veřejnosti. Zajištění čistého původu těchto komponentů bude veřejností určitě pozitivně vnímáno,“ míní Škoda.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>br6vythod7ssz3at5xmoe46oimq4htk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Doktorandka zkoumala extrémní ghetta v Africe</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53885</id>
    <revision>
      <id>337640</id>
      <parentid>242470</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337640</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5059" sha1="kgicykjnme0bvo16y7wxflr0txbl0ut" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Geologové hlídají, aby se do mobilů nedostaly konfliktní součástky
   | ČÁST = Doktorandka zkoumala extrémní ghetta v Africe
   | DALŠÍ = Vědci patentovali metodu zvyšující využitelnost dřeva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Doktorandka zkoumala extrémní ghetta v Africe
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Problémy s vyloučenými lokalitami a jejich obyvateli má řada českých měst. Ani v jednom případě se to však nedá srovnávat s tím, s čím bojují v jihoafrickém Kapském Městě. Zdejší townshipy, jak se říká místním slumům, obývá podle neoficiálních zdrojů až milion lidí. Minulý akademický rok je zkoumala doktorandka právnické fakulty Klára Brožovičová.

Podle policejních statistik patří hlavní město Jihoafrické republiky mezi nejnebezpečnější místa na světě co do množství trestných činů. „Takové extrémy jako v Africe snad nejde zažít nikde jinde. Na jednu stranu je tam úchvatná příroda, na druhou ale obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými lidmi a ohromné sociální problémy. Člověku se tam posunou limity toho, co ještě zvládne,“ vypráví Brožovičová.

Ve městě byla na postdoktorské stáži, takže dělala terénní výzkum přímo ve slumech a studovala materiály, které jsou na místě k dispozici. Zajímalo ji, jak townshipy žijí a rostou i právní stránka celého ohromného problému. Na vlastní kůži zažila skoro všechno, co je každodenní realitou života obyvatelů města.

Bydlení v kampusu univerzity tak například musela po čase vyměnit za podnájem mimo školní areál. Studentské nepokoje kvůli poplatkům za studium totiž přerostly až v násilné střety, při nichž se střílelo a musela zasahovat ozbrojená policie.

Když se chtěla česká vědkyně dostat do nepřehledných uliček slumu, nemohla tam jen tak sama napochodovat. Pro bělošku bez doprovodu je to příliš nebezpečné. Povedlo se jí ale napojit na místní neziskovou organizaci a hlavně její vedoucí Jenny Housdon, jež pro chudé občany zakládá školky.

„Nikdy by mě nenapadlo, jak moc důležité v tomto případě je, když má žena místo, kam může na pár hodin denně svoje dítě odložit. Umožňuje jí to pracovat a to ji pak staví do úplně jiné a lepší sociální situace,“ dává Brožovičová příklad konkrétní pomoci.

Obecně je podle ní právě práce nevládních organizací nezastupitelná. Ačkoliv výsledky se dostavují jen velmi pomalu a často se projeví až na generaci, která přijde po té, pro kterou se opatření zaváděla.

Omezovat townshipy se přirozeně snaží také jihoafrická vláda. Když kolem nich ale postaví plot, nepomůže to. Obyvatelé ho přes noc rozeberou a materiál využijí na stavbu dalších, převážně plechových obydlí. Do vyloučených lokalit tak pořád proudí lidé hlavně z venkova, kteří ve městě hledají lepší živobytí. Přelidněná oblast a nízká kvalifikace obyvatel ale způsobují, že příběhy, jež si lidé v hlavě vysnili, se naplňují jen zřídka.

Místo toho se v maličkých domcích na několika metrech čtverečních tísní hned několik lidí s mizerným nebo žádným zaměstnáním. Důsledkem je vysoká míra kriminality, jež z townshipů dělá oblasti s vlastními zákonitostmi žití a nutí bát se i lidi žijící v ekonomicky silnějších částech města.

„Při výzkumu se nám občas stalo, že si jednotlivé gangy začaly vyřizovat účty, a to se pak do oblasti vůbec nesmělo a nikdo nevěděl, kdy bude možné do ní zase vstoupit. Komunita si své problémy, které často způsobují drogoví výrobci a dealeři, řeší sama,“ přibližuje Brožovičová, která se dostala i ke konkrétnějším informacím. Častým způsobem vraždy je takzvaný neglacing, při němž dostane svázaný „obviněný“ na krk zapálenou pneumatiku.

Sama Brožovičová se stala i přes dodržování veškerých bezpečnostních zásad obětí loupežného přepadení při jízdě autem, které způsobilo, že se ze země nemohla dostat, i kdyby chtěla. Při loupeži přišla nejen o techniku, ale i o všechny doklady a pas.

„V prvních momentech jsem chtěla jet domů, ale za dobu, kdy jsem čekala na nové doklady, jsem se uklidnila. Stáž byla natolik zajímavá, že profesní zájem převážil,“ doplňuje ještě doktorandka, jež je vděčná docentu Tomáši Pospíšilovi i kolegům z katedry právní teorie, že ji do nebezpečné oblasti pustili.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>kgicykjnme0bvo16y7wxflr0txbl0ut</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Vědci patentovali metodu zvyšující využitelnost dřeva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53886</id>
    <revision>
      <id>337641</id>
      <parentid>242495</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337641</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3423" sha1="37lqz7eyi7ksxbwcr7p0fxy5lm8d19u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Doktorandka zkoumala extrémní ghetta v Africe
   | ČÁST = Vědci patentovali metodu zvyšující využitelnost dřeva
   | DALŠÍ = Recetox pomáhá zbavit Ukrajinu nebezpečných látek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vědci patentovali metodu zvyšující využitelnost dřeva
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Dřevo se dá využít k topení, ale také jako surovina pro výrobu dalších látek, jako je například vanilin. Způsob, jak zvýšit jeho využitelnost, si nedávno patentoval tým českých a norských vědců pod vedením Jana Hejátka z výzkumného institutu Ceitec.

Hejátkův tým v Mendelově centru genomiky a proteomiky rostlin se dlouhodobě věnuje studiu rostlinných hormonů, takzvaných cytokininů, které regulují růst rostlin a tedy tvorbu biomasy.

„Našli jsme a popsali jeden z mechanismů, kterými cytokininy regulují růst a s tím související produkci ligninu – přírodního polymeru, který v rostlinách působí jako zpevňující materiál buněčných stěn,“ přiblížili základ patentu Hejátko a Vojtěch Didi, první autor připravované publikace základního výzkumu, z kterého patent vychází.

Lignin a lignocelulóza obecně je jedna z perspektivních obnovitelných surovin chemického průmyslu, která se využívá například k výrobě lodních paliv nebo vanilinu, což je celosvětově nejpoužívanější aroma a ochucovadlo. Produkty z ligninu se dají použít i jako příměs do stavebních hmot. Po celulóze je lignin druhý nejrozšířenější polymer na světě.

„Zjistili jsme, jakým způsobem za pomoci rostlinných hormonů produkci ligninu v rostlinách zvýšit,“ uvedl biolog s tím, že například při využití dřeva jako paliva je množství ligninu klíčové a spoluurčuje jeho výhřevnost.

Patentovaná metoda je založená na tom, že se v dřevinách „vypne“ vnímání růstových rostlinných hormonů nebo přímo jejich biosyntéza, čímž dojde ke zvýšení produkce ligninu. Výzkumný tým byl úspěšný i díky spolupráci s biology specializujícími se na buněčné stěny rostlin z Norwegian University of Science and Technology, s nimiž odborníci z Ceitecu MU spolupracovali v rámci projektu placeného z Norských fondů.

„Podařilo se nám vysvětlit princip, který v rostlinách funguje, a navrhli jsme metodu, jak produkci ligninu zvýšit. Nyní hledáme partnera, který by postup uvedl do praxe a ve spolupráci s námi vyšlechtil vybrané druhy dřevin a dovedl je až k zákazníkovi,“ doplnil Hejátko s tím, že na patentování metody spolupracovali s Centrem pro transfer technologií MU.

Využít by se podle něj mohla například u topolů, které patří v Česku mezi nejrychleji rostoucí dřeviny s měkkým dřevem. V Norsku navíc nedávno vybudovali továrnu, která se zabývá výrobou a zpracováním ligninu a výrobky z něj distribuuje do celého světa.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>37lqz7eyi7ksxbwcr7p0fxy5lm8d19u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Recetox pomáhá zbavit Ukrajinu nebezpečných látek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53887</id>
    <revision>
      <id>337642</id>
      <parentid>242486</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337642</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5053" sha1="l1jigha2seujqyxqzj82e8d700erimm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Vědci patentovali metodu zvyšující využitelnost dřeva
   | ČÁST = Recetox pomáhá zbavit Ukrajinu nebezpečných látek
   | DALŠÍ = Fond Neuron podpoří dva vědce z Muni
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Recetox pomáhá zbavit Ukrajinu nebezpečných látek
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Jedno z velkých témat porevolučního Česka byla likvidace ekologických škod napáchaných předchozí nešetrnou érou. Řadu věcí se podařilo napravit, některé doteď zůstávají. Jinde jsou na tom ale ještě hůř. Týká se to například Ukrajiny.

Právě tam se teď Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity (Recetox) podílí ve spolupráci s Organizací OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) na přípravě projektu na likvidaci škodlivin, které se dlouho drží v životním prostředí.

Už v roce 2004 začala celosvětově platit tzv. Stockholmská úmluva, která řeší, jak zbavit životní prostředí právě těchto tzv. perzistentních organických látek. Děje se to mimo jiné prostřednictvím regionálních center Úmluvy, přičemž jedním z nich je právě Recetox. Jeho pracovníci se starají nejen o Česko, ale šíří know-how i do dalších zemí střední a východní Evropy a dalších regionů. Proto se teď angažují i na Ukrajině.

Stejně jako v jiných státech se i tady po většinu 20. století používaly polychlorované bifenyly (PCB), které sloužily především jako náplně do transformátorů a dalších zařízení. Dnes už se aplikovat nesmí, protože se zjistilo, že dlouhodobé vystavování se těmto látkám je pro člověka velice nebezpečné. Rozhodně to však neznamená, že by je nebylo možné v řadě průmyslových podniků nalézt.

Spíš naopak. Pořád jsou na mnoha místech planety. Důležitou aktivitou Stockholmské úmluvy je proto inventura dosud existujících zařízení. „Výskyt PCB lze vystopovat v ovzduší. První informace o jeho stavu na Ukrajině jsme získali v roce 2008. Teď je ale nutné prozkoumat podrobně vybrané průmyslové oblasti Ukrajiny a provést inventuru, co vlastně obsahují,“ vysvětluje Ivan Holoubek, který teď místním odborníkům dělá poradce. Zkušenosti s obdobnou prací už má nejen z Česka, ale i z Turecka, Egypta a dalších více než dvaceti zemí.

Popisovaná inventura potrvá dlouho, plánuje se na několik let. Nejde to jinak. Problémem je, že už téměř neexistují konkrétní záznamy o jednotlivých zařízeních. V průběhu let se ztratily, což se dá částečně přičíst i měnící se politické situaci. A někdy je také obtížná diskuse s provozovateli zařízení, kteří nerozumí nutnosti inventury.

Složité je už jen domlouvání konkrétních kroků projektu. „Na východě země se bojuje, jinak je území stabilní. Ukrajina je ale politicky rozbitá země zmítaná korupcí. Když se něco domluví v červenci s jedním úředníkem, při dalším jednání na podzim už tam tento člověk nemusí být,“ naznačuje Holoubek, že likvidace nebezpečného materiálu bude opravdu trvat dlouho. Stejně jako realizace ukrajinského plánu, že by rádi zřídili obdobné centrum, jakým je Recetox v Česku.

== Pomohla by spalovna ==
Další otazníky visí nad tím, jak se bude toxický materiál likvidovat. Ukrajina teď vhodné zařízení, jaké představuje třeba spalovna nebezpečných odpadů v Ostravě, nemá. Organizace OSN pro průmyslový rozvoj, která uskutečnění kroků Stockholmské úmluvy zabezpečuje, sice může poskytnout nějaké peníze na převoz materiálu a jeho zneškodnění v Německu, to ale nemusí stačit.

Podle Holoubka by se nabízelo, aby na Ukrajině vznikla spalovna či jiné vhodné zařízení, jejíž výstavbu by financovaly dvě nebo více zemí, které by ji využívaly. Nevidí to ale reálně. „Podobné aktivity jsme zkoušeli na Kavkaze, v Arménii nebo v centrální Asii. Narazili jsme však na naprostou neochotu se domluvit. Pro tyto země zmítané různými konflikty a historickými problémy je to tragédie,“ říká expert na nebezpečné látky.

Centrum se v zemi prostřednictvím dalších kolegů angažuje ještě jinak. Kateřina Šebková z Recetoxu aktuálně připravuje nové předměty a letní školy pro magisterské studenty na Národní univerzitě technologie potravin v Kyjevě. Týkat se budou nástrojů, politik a nejlepších praxí v ochraně životního prostředí v Evropské unii a učit se budou od příštího roku.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>l1jigha2seujqyxqzj82e8d700erimm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Fond Neuron podpoří dva vědce z Muni</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53888</id>
    <revision>
      <id>337643</id>
      <parentid>242471</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337643</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3174" sha1="clyf2f2dkqn8gfxui8qb5z27ogjrpqj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Recetox pomáhá zbavit Ukrajinu nebezpečných látek
   | ČÁST = Fond Neuron podpoří dva vědce z Muni
   | DALŠÍ = Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Fond Neuron podpoří dva vědce z Muni
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Ocenění spojené s penězi na výzkum získali z Nadačního fondu Neuron hned dva vědci z Masarykovy univerzity. V letošním ročníku soutěže Neuron Impulsy určené pro mladé perspektivní vědce do 40 let uspěla Zuzana Holubcová z lékařské fakulty a Vítězslav Bryja z přírodovědecké fakulty.

Komise soutěže posuzuje přihlášené výzkumné projekty ze šesti oblastí: biologie, fyziky, chemie, matematiky, medicíny a společenských věd. Mezi vítěze pak rozděluje šest milionů korun určených na jejich výzkum.

„Beru to zejména jako ocenění své dosavadní práce a zároveň závazek k tomu, abychom si udrželi nastavené standardy a pokusili se ještě více přiblížit světové špičce,“ říká o ceně, kterou obdržel za oblast biologie, Vítězslav Bryja.

Získané peníze využije na výzkum toho, zda některé ze signálních Wnt bílkovin mohou ovlivňovat chování nejen bezprostředně sousedících buněk v těle, ale i těch vzdálených, a fungovat tak jako hormony. Získané poznatky by mohly přispět k lepšímu zvládnutí mnoha chorob, například leukémie.

Přínosem ocenění je podle Bryji také fakt, že peníze může využít podle svého uvážení. „Často je toto doplňkové financování určeno na takzvané high risk / high gain projekty, kde je vysoká pravděpodobnost, že se testovaná hypotéza ukáže jako neplatná,“ doplnil.

Zuzana Holubcová bude díky dotaci pokračovat ve výzkumu vývoje lidského vajíčka. „Mým cílem je popsat na molekulární úrovni stavbu buněčného aparátu, který má na starosti rozdělení genetické informace během vývoje vajíčka. Vzhledem k tomu, že poruchy tohoto aparátu mají za následek vznik geneticky abnormálních vajíček, přispěje výzkum k lepšímu pochopení příčin ženské neplodnosti,“ přibližuje svou práci bioložka. Doufá, že pomůže i vývoji metod pro prevenci a léčbu poruch plodnosti.

„Cena pro mě představuje povzbuzení k další práci. Postavení mladých vědců není jednoduché nikde a já navíc působím na rozhraní základního a aplikovaného výzkumu. Jde o neprošlapanou cestu, takže se objevují nečekaná úskalí,“ dodala Holubcová.

Vyznamenání dostal také ředitel Mendelova muzea MU Ondřej Dostál. Skončil na druhém místě mezi nominovanými na cenu za popularizaci vědy.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>clyf2f2dkqn8gfxui8qb5z27ogjrpqj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53889</id>
    <revision>
      <id>337644</id>
      <parentid>242493</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337644</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7021" sha1="7edzr0pfuutycc7tbtns9ge69h8fave" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Fond Neuron podpoří dva vědce z Muni
   | ČÁST = Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky
   | DALŠÍ = Hranice lidských možností ve sportu je v nedohlednu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;8. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 8
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Když šla s bakalářským titulem z chemie dál studovat, byla americká bioložka Elaine Fuchsová jedna
ze tří žen mezi dvěma sty studentů fyziky. Světoznámá vědkyně, která se zabývá výzkumem kožních
kmenových buněk na Rockefellerově univerzitě, proto bojuje i za to, aby žen ve vědě přibývalo.

V září se jedna z nejznámějších světových bioložek Fuchsová účastnila na přírodovědecké fakultě EMBO konference Wnt Meeting 2016, což je jeden z mechanismů, kterým spolu buňky v živých organismech komunikují za pomoci bílkovin. Z prestižního setkání mohla mít radost, ženy se tam rozhodně neztratily.

„V biologii byl vždy větší počet žen, mužů šlo obvykle víc do oborů jako fyzika, chemie či strojírenství. Ve Spojených státech tvoří ženy už téměř padesát procent výzkumné síly a přibývá jich i jinde ve světě,“ podotkla Fuchsová s tím, že ženy jsou stejně jako muži kreativní, chytré, inovativní a jsou pro vědu přínosem.

Největší bariéry pro působení žen ve vědě jsou podle ní historické. Tím, že jim byla tato kariéra v podstatě uzavřená, měly tendence volit si jiné profese. „Podobné smýšlení vede k tomu, že ženy nemají tendence volit si vzdělání a vědu v mladém věku jako oblast svého zájmu, nejsou proto v dětství tolik inspirované vzrušením z nových objevů a přirozeně se pak věnují jiným oblastem. Jenže právě inspirace vědou je to, co hraje největší roli,“ řekla bioložka.

== Školky do kampusů ==
Problematické může být pro řadu žen také skloubení vědecké kariéry a mateřství. Podle Fuchsové je to však především záležitost institucí a dostupné infrastruktury, jako jsou centra denní péče, která fungují třeba v univerzitních kampusech. „Je to i otázka vědecké komunity, aby zajistila, že ženy mohou ve vědě pracovat a přitom zajistit péči o děti,“ uvedla Fuchsová.

Podle ní je zajímavá představa, kde by byla současná věda, kdyby ženy byly její součástí celou dobu. „Myslím, že bychom měli mnohem víc léků pro větší počet nemocí, než máme k dispozici nyní, měli bychom větší vhled do řady vědeckých teorií. Naštěstí už dnes máme ve vědě celý genderový repertoár, což znamená, že stále méně necháváme ležet ladem padesát procent nejlepších mozků, které mohou změnit řadu věcí,“ zdůraznila Fuchsová.

Ve své laboratoři se věnuje studiu kmenových buněk kůže, a to jak pokožky, tak vlasových váčků či potních žláz. „Kůže a její přídatné orgány se neustále obnovují, pokožka například jednou za čtyři týdny. My zkoumáme, jak se kmenové buňky, které jsou schopné se přeměnit do několika konkrétních buněčných typů, aktivují, aby vytvořily novou tkáň,“ přiblížila svůj výzkum Fuchsová.

Vlastnosti kožních kmenových buněk jsou důležité mimo jiné při hojení ran, což je jedna z věcí, které se bioložka pokouší porozumět. „Například u starších lidí či diabetiků se rány nehojí tak dobře, takže by se dal výzkum využít třeba pro urychlení regenerativního procesu. Možnosti, jak zlepšit například problematické hojení, hledáme tak, že studujeme, jak proces obnovy funguje u mladých zdravých zvířat a co se děje v případě nemoci,“ uvedla bioložka. Podotkla, že kmenové buňky se už několik desítek let úspěšně využívají při léčbě popálenin.

== Jak si povídají buňky ==
Právě při výzkumu kožních kmenových buněk Fuchsová před lety poprvé narazila také na Wnt signální dráhu, a to při studiu Beta-kateninu, bílkoviny, která reguluje přepis genové informace z DNA do RNA a zároveň slouží při komunikaci buněk.

„V té době se Wnt signalizace teprve začala objevovat a my jsme studovali dané buněčné struktury ze zcela jiných důvodů. Dnes už víme, že Wnt signalizace hraje významnou roli ve specifikaci přídatných kožních orgánů, jako jsou vlasové folikuly či potní žlázy, ale i u řady dalších,“ dodala Fuchsová s tím, že v současnosti jde o důležitý obor, protože tento typ buněčné komunikace využívají téměř všechny typy kmenových buněk.

Kromě hojení ran se její laboratoř věnuje výzkumu kmenových buněk i v souvislosti s rakovinou. „Existují nádorové kmenové buňky, které chceme využít pro navrhování a testování léků, které by je ničily. Jedním z problémů onkologické léčby je totiž fakt, že současné léky zasahují jak nádorové, tak i zdravé kmenové buňky,“ popsala další směr svého výzkumu Fuchsová.

== Reverzní genetika ==
Je také jednou z propagátorek takzvané reverzní genetiky. To je přístup, v němž vědci posuzují funkci konkrétního proteinu a zjišťují, jakou hraje roli ve vývoji organismu a také při vzniku nemocí.

„Když jsem začala ve výzkumu pracovat s myšími modely, tak v té době většina vědců postupovala tak, že hledali gen zodpovědný za konkrétní fenotyp čili konkrétní vlastnosti konkrétního organismu. My jsme šli vlastně opačně, studovali jsme bílkoviny vytvářené konkrétními geny a zjišťovali, jaká onemocnění mohou vyvolat,“ přiblížila tuto oblast genetiky Fuchsová.

Výhodou tohoto přístupu je podle ní to, že ve chvíli, kdy se změna v bílkovině projeví jako nějaká známá nemoc, vědí odborníci, co způsobila. Navíc reverzní genetika umožňuje v krátké době odhalit celou skupinu sice odlišných, ale příbuzných genetických onemocnění.

Fuchsová se zabývá také otázkami etiky, které jsou při výzkumu kmenových buněk hodně diskutované. Sama celou svou kariéru pracuje s tkáňovými kmenovými buňkami, které se získávají odběrem kůže. Podle ní jsou etické otázky složité, potenciální využití kmenových buněk totiž záleží na kontextu. „Jestliže víte, jak s jejich pomocí zachránit člověka, bylo by neetické to nezkusit. Na druhou stranu používat je třeba pro omlazení pleti, to bych nedělala,“ uvedla příklad Fuchsová.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>7edzr0pfuutycc7tbtns9ge69h8fave</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Hranice lidských možností ve sportu je v nedohlednu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53890</id>
    <revision>
      <id>337645</id>
      <parentid>256067</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337645</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15430" sha1="5gdufhd21rrilp9oj107c8k66c6xeby" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Víc žen ve vědě znamená menší plýtvání mozky
   | ČÁST = Hranice lidských možností ve sportu je v nedohlednu
   | DALŠÍ = Horálkovy fotky hvězd si vybírá i NASA
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hranice lidských možností ve sportu je v nedohlednu
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:David Povolný|David Povolný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;10–11. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 10–11
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Vrcholový sport je podle kondičního trenéra Jan Cacka jako droga a jeho profesionalizace dál než kdykoliv předtím. Na hranici lidských výkonů jsme se podle něj ale ještě zdaleka nedostali. Stojí za tím lepší poznání fungování lidského těla i nové technologie. Coby vedoucí oddělení atletiky na fakultě sportovních studií běžným lidem nicméně radí hlavně chodit, nejlépe svižně.

'''Jak je možné, že se pořád ještě posouvá výkonnost sportovců třeba v atletice. Nastavení řady sportů se už desítky lety tolik nemění, ale hranice se pořád překonávají.'''

Těch faktorů je spousta. Velkou roli hraje zlepšování metodiky tréninku, zpřesňuje se plánování, a to na základě stále přibývajících vědeckých poznatků. Týká se to hlavně sportů, ve kterých se pohybuje velké množství lidí, jako je právě atletika, cyklistika nebo fotbal. Druhá věc, která se dřív příliš neřešila a dnes vede k velkým pokrokům ve výkonosti, je regenerace. Ve vrcholovém sportu je potřeba co nejrychleji zregenerovat mezi tréninkovými jednotkami tak, aby došlo k pozitivním adaptacím, tedy aby se člověk pořád zlepšoval.

'''Takže se hledají cesty, jak dobu mezi tréninky co nejvíc zkracovat?'''

Přesně tak. Ať už legální nebo nelegální cestou. Legálně můžete dosáhnout zkrácení v řádu několika procent. Docílíte toho třeba zrovna teď populární kryoterapií – rychlé regenerace se při ní dosahuje velmi nízkou teplotou, asi minus 150 stupňů Celsia, a tedy suchým vzduchem. Stačí několikaminutová seance. Nelegální prostředky vám ale dokážou regeneraci zkrátit až na polovinu.

'''Je to pak opravdu tak zásadní rozdíl?'''

Pro lidi, co se nepohybují ve sportu, rád uvádím příklad z hudby. Představte si jednoho pianistu, který by za deset let zvládl cvičit pět tisíc hodin, a druhého pianistu, který by ve stejném období strávil u klavíru deset tisíc hodin. Pokud by měli přibližně stejné předpoklady, který bude lepší? Se sportem je stejné. Když můžete regenerovat rychleji a trénovat víc, na výsledku se to pozná.

'''Nedostávají se ale profesionální sportovci na hranice toho, kde už je to jedno kolik mají natrénováno?'''

To je velmi individuální. Všechny nás limituje naše genetická výbava. Každý máme svůj strop někde trochu jinde. V dnešním vrcholovém sportu se každopádně často jde i za hranu. Proto se dnes u sportovců víc setkáváme s předčasnými úmrtími nebo s trvalým poškozením zdraví. I když sám spoustu špičkových sportovců trénuju, tak naprosto souhlasím s tím, že očekávat, že dnešní vrcholový sportovec bude v 50 letech naprosto zdravý, je naivní. Jsou samozřejmě sporty, kde to možné je, ale vrcholový sport obecně není něco, co by se dalo považovat za zdravý životní styl.

'''Vlastně si ničí tělo.'''

Je to tak a nemusí to nutně být jen vrcholový sport. Jako běžec jsem se na vrchol nikdy nedostal, ale běhával jsem, jak říkávám, před 30 kily středně dlouhé tratě, týdně tak 70 kilometrů. To s ohledem na kilometráž maratonců nebo některých mílařů není vůbec nic a i tak jsem si naprosto jistý, že mám výrazně poškozené chrupavky a kloubní systém.

'''Jaký to pak má ale smysl? Sport si člověk většinou asociuje právě se zdravím.'''

Vrcholový sport je droga. Realizace pohybových aktivit od určité intenzity, a to je skutečně vědecký fakt, vytváří určité typy závislosti. Pak to prostě a jednoduše potřebujete.

'''Rýsuje se na obzoru viditelná hranice, kam je lidstvo schopné výkony posouvat?'''

Prostor je ještě velký. Těch momentů, kdy někteří odborníci tvrdili, že výkon na tu a tu disciplínu třeba v atletice už nelze posouvat, tu bylo mnoho a vždycky hranici někdo dřív nebo později překonal. Není to ale jen o fyzické stránce. Před 50 lety nikdo nepředpokládal, že běžci a atleti budou běhat po površích typu mondo nebo v tretrách, které váží pod sto gramů. Nepomáhají nám tedy jen lepší tréninky, ale i technologie. Stejně tak se mění lidská fyziologie. Není to tak dlouho, co průměrný Čech měřil o deset centimetrů méně než dnes. Pro vybrané sporty jako volejbal, basketbal a mnohé další je to naprosto zásadní faktor.

'''Funguje vrcholový sport jako inspirace pro ten kondiční?'''

Určitě ano. Příklady táhnou. Při jedné základní škole trénuju malé atlety a hned po nás má pravidelně trénink judo. Dřív jsem míval třicet děti a oni byli rádi, když jich bylo deset. Teď po olympiádě jich mám dvacet, protože jsme neměli žádný velký úspěch, a oni jich tam mají čtyřicet. Zní to skoro neuvěřitelně, ale tyhle boomy fungují, a když toho sport dobře využije, může z toho profitovat řadu let.

'''Mezi vaše klienty dnes patří fotbalová Zbrojovka, boxer Tomáš Hron či mnozí atleti. Jak jste se vlastně dostal k tomu, že se věnujete kondičními tréninku vrcholových sportovců?'''

Poměrně brzo už při studiu na vysoké škole jsem se oženil a bylo potřeba se něčím živit. A protože jsem věděl, že po svatbě už nebude tolik času na závodění a uměl jsem si spočítat, že do reprezentace to asi nedotáhnu, vrhl jsem se do trénování. Asi dvacet hodin týdně jsem se věnoval malým atletům, bavilo mě to a postupně jsem z některých vychoval reprezentanty v různých disciplínách. Odtud už bylo kousek k rozvíjejícímu se kondičními tréninku. Postupně se scházely nabídky, a tak se to nějak vyvinulo.

'''Jak moc je běžné, že má sportovec vedle hlavního trenéra ještě někoho dalšího na kondici?'''

V řadě sportu to oddělené není dodnes. Třeba v atletice nebo cyklistice. Nicméně v takových sportech jako fotbal nebo hokej, je to už zas velmi běžná věc, protože struktura sportovního výkonu je tak široká, že obsáhnout ji jedním trenérem není možné. Taktika, technika, kondice – to nemůže v top sportech pro celý tým dělat jeden člověk. Dnes je už ale situace dokonce taková, že za námi na fakultu chodí i trenéři ze sportů s menším finančním zázemím, a prosí nás o nějaké tipy na studenty a absolventy, kteří by jim s tím pomohli.

'''Jak vypadá práce kondičního trenéra? Představuju si to tak, že třeba víte, že nějaký fotbalový hráč běhá pomalu nebo nevydrží běžet dost dlouho a na zlepšení se s ním zaměříte.'''

To je jen jedna složka práce. U fotbalu samozřejmě trénujeme hlavně hromadně s celým týmem. Můžete ale s hráči individuálně ať už v sezóně nebo v přípravě dolaďovat jejich kondici podle toho, co vychází ze sportovní diagnostiky. Každý hráč několikrát za sezonu podstoupí testování klíčových schopností – ve fotbale je to třeba akcelerační rychlost na pět, deset a třicet metrů, rychlost změny směru, vytrvalostní schopnosti a tak dále. Já na základě výsledků doporučím nějakou strategii, co dělat, aby byl konkurenceschopnější a prodal to, na co má. U kolektivních sportů je obecně problém, že řada hráčů je na 70 až 80 procentech svých limitů, a kdyby se s nimi individuálně pracovalo, bylo by možné je posunout dál.

'''Pracujete pak s hráčem přímo nebo od vás dostane jen plán?'''

Správná je kombinace obojího. Ideální je vypracovat střednědobý plán v řádech týdnů a měsíců a v některých fázích vše s hráčem reálně projít a kontrolovat ho, abyste měl jistotu, že to dělá technicky správně, že mechanika pohybů je dobrá. Samozřejmě ale nemůžete být u každého tréninku každého hráče. To u fotbalového týmu o dvaceti hráčích není prostě možné.

'''Jak moc při tom všem musíte rozumět danému sportu?'''

Musím určitě vědět, jaká je charakteristika zatížení v daném sportu. Úplně jinak bude vypadat příprava běžce na sto metrů a jinak příprava cyklisty, který jezdí sedmihodinové etapové závody. Vždycky když s někým začínám pracovat, tak je dobré nastudovat si teorii kolem jeho sportu, abych věděl, jaká je struktura podávaného výkonu, jaké somatotypy se tam prosazují, jakých hodnot v různých testech sportovci dosahují, jaké pohyby potřebují a tak dále. Až na to pak aplikuju zásady tréninku.

'''Jak rychle se vědecké poznatky o sportu dostávají do tréninkové praxe? Nosíte si věci z fakulty na hřiště?'''

Bylo by to krásné, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Mám k tomu jeden takový příklad. Už nějakých patnáct let existují studie o pozitivním vlivu dynamického strečinku aplikovaného bezprostředně před výkonem. Dříve byl ale mezi sportovci zvyk, že se před tréninkem nebo soutěží aplikoval statický strečink. To znamená výdrže v konkrétních polohách. Postupně se ale ukázalo, že strategie s aplikací statického strečinku před výkonem je scestná. V top světových klubech se dynamický strečink začal aplikovat díky progresivním trenérům třeba s dvou tříletým zpožděním, když jsem ale před devíti lety nastupoval Zbrojovku, měl jsem s tím spojený zajímavý zážitek. Na prvním tréninku jsem začal dělat dynamický a náhodou tam byl kameraman České televize, který vše natáčel. Když jsme dělali asi třetí cvik, kapitán mužstva najednou sebral ručník a hodil ho přes kameru se slovy, že tuhle šaškárnu točit nebudeme, že by se Zbrojovce všichni smáli. Musel jsem mu pak složitě vysvětlovat, že se to ve světě už dávno dělá, ať se podívá na Youtube na rozcvičky Barcelony nebo Real Madridu. A i když si to potvrdil, tak pořád pochyboval. Změny prostě potřebují čas a vysvětlení. Dneska už rozcvičku statickým strečinkem uvidíte spíš jen u rekreačních sportovců.

'''Jak velkou roli hraje ve výkonu sportovce genetická výbava?'''

Třeba v somatické oblasti je to opravdu zásadní. Když máte malé rodiče a dědečky a babičky, tak velmi pravděpodobně nebudete vysoký, i kdybyste se rozkrájel. A tím pádem šanci prosadit se třeba v basketbalu nebo volejbalu máte minimální. Podobně je to se skladbou svalových vláken, která rozhoduje o tom, jestli budete dobrý na sporty rychlostní a silové. Teď mluvíme samozřejmě o vrcholových sportovcích. Neznamená to, že se když nemáte tyto předpoklady, tak se nemůže prosadit v lokálních soutěžích, ale v národní reprezentaci se asi neobjevíte a že byste mohl uspět na evropské nebo světové úrovni už je prakticky nemyslitelné.

'''Dají se takové věci říct třeba i o dětech? Otestujete malého kluka a jste schopen říct, že z něj nikdy světový běžec nebude…'''

U dítěte na prvním stupni základní školy určitě už řadu věcí poznat můžete. Je tam ale spoustu ale. Zaprvé je tu otázka, za jakých okolností je správné a etické děti takhle testovat. Další věc je, že vždycky vyhodnocujete jen některé faktory. Já třeba vyhodnotím fyziologický nebo anatomický předpoklad, ale už nevidím člověku do hlavy. I když není ideální somatotyp, tak může být třeba extrémně motivovaný a díky tomu na vysokou úroveň výkonnosti dosáhne. Znám to ostatně i z praxe. Trénoval jsem řadu sportovců, o kterých jsem si myslel, že se podívají na olympiádu nebo že snesou srovnání se světovou konkurencí a nedostali se ani na republikovou úroveň. A naopak dneska pracuju se sportovci, kteří fyzické předpoklady nemají vůbec jednoznačné, ale vyvažují to velkou dřinou, motivací nebo i tím, že v jejich sportu není tak velká konkurence.

'''Běžný člověk už dnes za vámi s prosbou o kondiční trénink asi přijít nemůže.'''

Přijít může, rád mu poradím, ale už nemám bohužel čas věnovat se rekreačním sportovcům, takže dotyčného pošlu za někým ze svých studentů nebo absolventů. Už odmítám i profesionální sportovce a i tak doma dost bojuju s manželkou. Času na děti a na rodinu moc nemám.

'''Na fakultě jste se s kolegy zabývali výzkumem pohybových aktivit české populace. Co vám z toho nakonec vyšlo?'''

Češi na tom nejsou výrazně hůř než zbytek Evropy, i když patříme spíše do horšího pásma z hlediska nadváhy a obezity. U pohybových aktivit je srovnání dost složité, protože obsahová stránka výzkumů je málokdy porovnatelná mezi státy. Každopádně celková zdatnost velmi výrazně upadá, a to je průšvih. Lidé, kteří se nehýbou, trpí často nemocemi a s tím spojené náklady zatěžují zdravotnictví i další služby.

'''Co byste poradil lidem se sedavým zaměstnáním a nedostatkem času na pohyb?'''

Velmi jednoduchá rada je nainstalovat si do mobilu nějakou aplikaci, která vám bude hlídat pohybovou aktivitu, sledovat ji a snažit se ujít aspoň deset tisíc kroků denně. To by měl zvládnout i kancelářský člověk. Stačí si každý den říct, že na tramvaj vždycky nastoupíte až o zastávku později a ten kousek půjdete pěšky. V práci máme jednoho kolegu, který si to hlídá tak svědomitě, že když vidí, že nemá dost kroků, tak vyrazí na procházku po kampusu.

'''Co vy sám? Máte při všech těch aktivitách čas na vlastní pohyb?'''

Čas mám, ale jako každému normálnímu člověku se mi ve volných chvílích třeba taky nechce. Ale ano, snažím se aspoň třikrát čtyřikrát týdně vyvinout nějakou intenzivnější pohybovou aktivitu. Obecně ctím zásadu, že je lepší být fit a najezený, než být hubený a bez zdatnosti. Nebojím se dobře najíst, ale je potřeba to kombinovat s pohybem.

'''Jak je to s běháním? Dneska běhá spousta lidí, ale odborníci často upozorňují, že to nemusí být ideální.'''

Manželka vždycky říká, že trpím nemocí z povolání, protože když vidím někoho běžet, hned komentuju, co a jak dělá špatně a jak si škodí. Spousta amatérských, ale i řada špičkových sportovců běhá mechanicky tak špatně, že si z dlouhodobého hlediska spíš škodí, než pomáhají. Tím myslím zejména poškození kloubů. Co se týče kardiorespiračního systému, tak je běh samozřejmě výborný. Obecně bych lidem ale doporučoval praktikovat spíš rychlou chůzi nebo pomalý běh, než intenzivní zničující běžecké tréninky.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>5gdufhd21rrilp9oj107c8k66c6xeby</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Horálkovy fotky hvězd si vybírá i NASA</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53891</id>
    <revision>
      <id>337646</id>
      <parentid>242473</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337646</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7659" sha1="svnoxlwgrulcwhxig0lpi7gj63fale9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Hranice lidských možností ve sportu je v nedohlednu
   | ČÁST = Horálkovy fotky hvězd si vybírá i NASA
   | DALŠÍ = Insignie odkazují na historii. Univerzita si na ně počkala
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Horálkovy fotky hvězd si vybírá i NASA
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;13. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 13
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Úplněk nad Špilberkem, který zachytil na konci července fotograf Petr Horálek, se stal snímkem dne kosmické agentury NASA. Každý den vybírají její pracovníci z tisícovek fotografií tu nejlepší a absolvent astrofyziky na přírodovědecké fakultě uspěl se svými snímky už sedmkrát.

O astronomii se začal zajímat v dětství, přesněji řečeno ve chvíli, kdy mu jeho babička ukázala Velký vůz. „Bylo mi jedenáct a byl jsem u ní na podzimních prázdninách. Chtěla, abych se na něj podíval, uviděl jsem sedm hvězd a jako vozík mi to nepřipadalo. Když mi to pak nakreslila a spojila, chtěl jsem se podívat znovu, ale mezitím se Velký vůz na obloze vlivem otáčení Země posunul. A to byl ten hlavní impuls mého zájmu, protože do té doby jsem si myslel, že hvězdy na obloze jsou stále na stejném místě,“ přiblížil Horálek svou první zkušenost s astronomií.

Při studiu astrofyziky začal pracovat na hvězdárně v Ondřejově, kde se věnoval především nočním pozorováním. „Byl jsem nadšený filmař, ale nebyl jsem spokojený s kvalitou svých záběrů noční oblohy z videokamery. Pak jsem zjistil, že se dá fotit sekvenčně fotoaparátem, ze snímků vytvořit časosběrné video a začal jsem si s touto možností hrát,“ popsal Horálek začátky své fotografické kariéry.

== Matematické skládání fotek ==
V té době se také hodně začalo mluvit o snímcích Miloslava Druckmüllera, který se specializuje na fotografování zatmění Slunce. „Oslovil jsem ho kvůli natáčení svého dokumentárního filmu Tajemná zatmění a on mi při té příležitosti prozradil řadu triků, jak dostat z fotografických dat co nejvíc. Začal jsem se tak věnovat využití matematiky, protože bez ní vytvoření kvalitního snímku noční oblohy v podstatě nejde,“ uvedl astronom a dodal, že s profesorem Druckmüllerem je od té doby stále v kontaktu a učí se od něj pořád novým věcem.

Jak říká, k pořízení snímku stačí zrcadlovka a pevný stativ. Fotografická magie pak začíná u správného výběru objektivů a pak samozřejmě při pořizování snímků. „Člověk si například při focení panoramatických snímků musí dávat pozor na pohyb Země, je třeba také počítat s několika druhy šumů, které se u digitální fotografie na surovém snímku objevují. Roli hraje třeba venkovní teplota, vychlazený čip dává méně zašumělé snímky,“ popsal nástrahy focení oblohy Horálek s tím, že jsou to někdy docela nervy.

Šumů se dá zbavit mimochodem tak, že pořídíte desítky snímků konkrétní části oblohy a zároveň další takzvané temné snímky, díky nimž se dají vyrušit vnitřní vady přístroje. Poskládáním desítek fotografií stejného segmentu oblohy se pak dá odstranit náhodný šum tak, že se pomocí vhodného matematického aparátu zachovají pouze informace o skutečných objektech na snímku, tedy hvězdách či mlhovinách. Tomuto postupu se říká matematické skládání.

„Samotné fotografování trvá minuty až hodinu a někdy i několik nocí po sobě. Zpracování pak trvá dalších několik hodin,“ řekl Horálek. Nejdéle zpracovával snímek asi sto hodin. Podle něj je nejtěžší pořizovat snímky meteorických dešťů. „Náročné je to především na následné zpracování, podobně jako u zatmění Slunce,“ dodal.

== Fotky dne podle NASA ==
Jde mu to určitě dobře, protože už sedmkrát byly jeho fotografie vybrané agenturou NASA jako nejlepší daného dne. „Je to prestiž a pro mě hlavně obrovská pocta. Když vyberou váš snímek, má to velký dopad, uvidí ho opravdu celý svět. Je to velká hrdost, že mohu nějakou jinou významnou cestou než třeba prostřednictvím sportovních úspěchů reprezentovat Česko. Už jen proto, jak je to vzácné – poslal jsem do výběru snímku dne NASA už na tři stovky fotografií,“ uvedl Horálek, který je tak v této oblasti nejúspěšnějším Čechem. Doufá, že tak inspiruje i ostatní talentované tuzemské fotografy.

== Fotovyslancem ESO ==
Cesta k oceňovaným fotografiím hvězdného nebe ale nebyla jednoduchá. Práce na hvězdárnách byla pro Petra Horálka hodně stereotypní a moc ho nebavila. Opustil ji a vydal se na Nový Zéland a dál na Cookovy ostrovy. „Zamířil jsem na ostrov Aitutaki s cílem udělat snímek tamní noční oblohy jako první v historii. Ten ostrov je známý jako jeden z deseti nejkrásnějších na světě a překvapilo mě, že odtamtud není jediný snímek nočního nebe. Podařilo se mi to a známí mě přesvědčovali, ať ho někam pošlu,“ popsal, jak se dostal k další prestižní funkci prvního českého fotovyslance Evropské jižní observatoře (ESO).

ESO je nadnárodní organizací s centrálou v Německu. Jejím cílem je správa observatoří umístěných v chilské poušti Atacama. Funkce fotografického ambasadora pro Horálka znamená to, že má volný vstup na jinak přísně střežené observatoře této instituce, která pak jeho fotografie využívá k prezentaci své práce.

== Umělé fotky? ==
Jeho snímky řadě lidí připadají uměle vytvořené, zachycují však podle Horálka přesně to, co je fyzikálně korektní. „Až na barevné mlhoviny a odstíny oblohy způsobené slabým atmosférickým zářením airglow, na což není lidské oko v noci citlivé, ukazují to, co by člověk mohl na nočním nebi vidět. Kvůli globálnímu problému, kterým je škodlivé světelné znečištění, krásu nočního nebe ale řada lidí vlastně nikdy pořádně neviděla a nezná ji,“ zdůraznil Horálek.

Svou prací tak chce mimo jiné ukázat, o co se lidé neúčelným svícením ve městech připravují a za co podle něj má cenu bojovat.

„Ještě před patnácti lety bylo třeba u sečské přehrady fantastické nebe, teď už tak krásné zdaleka není, protože noční oblohu překrývá světlo z poměrně vzdálené Čáslavi či Havlíčkova Brodu. V České republice je to vůbec špatné a mám odsud jen málo snímků, fotit se tu dá jen pár dní v roce, kdy je čistý vzduch a rozptyl světla z měst je malý,“ řekl astrofotograf, který se věnuje i měření jasu oblohy.

Podle něj si lidé už neuvědomují, kolik je na nebi vidět hvězd. Z měst jsou zvyklí, že vidí jen pár hvězd, a právě proto mají dojem, že jsou Horálkovy snímky fotomontáže. Ověřit si, jak hvězdné nebe opravdu vypadá, si mohou lidé například v kalendáři brněnské hvězdárny složeném z Horálkových fotografií nebo v jeho nové cestopisné knize Dobytí jižního hvězdnatého ráje, kde popisuje celou svou strastiplnou cestu za pořízením svého vysněného snímku na ostrově Aitutaki.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>svnoxlwgrulcwhxig0lpi7gj63fale9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Insignie odkazují na historii. Univerzita si na ně počkala</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53892</id>
    <revision>
      <id>337647</id>
      <parentid>242475</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337647</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4353" sha1="msg9ncb528hry27lm564952vgqustdn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Horálkovy fotky hvězd si vybírá i NASA
   | ČÁST = Insignie odkazují na historii. Univerzita si na ně počkala
   | DALŠÍ = Medailová smršť karatistek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Insignie odkazují na historii. Univerzita si na ně počkala
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;14. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 14
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Stejně jako mívala království svoje korunovační klenoty, mají univerzity svoje insignie. Reprezentují je většinou rektorská a děkanská žezla, řetězy a taláry, se kterými se můžou studenti setkávat nejčastěji při slavnostních příležitostech, jako jsou imatrikulace a promoce nebo čestné doktoráty.

Insignie se většinou pořizovaly hned při zřízení vysoké školy, často je instituci daroval právě její zakladatel. V případě Masarykovy univerzity založené v roce 1919 byla situace složitější.

V některých případech mohla nová škola převzít insignie školy zrušené a tato možnost se nabízela i v případě nově vytvořené brněnské univerzity. „Když totiž byly po zrušení staré moravské univerzity zapůjčeny ty její v roce 1869 univerzitě v Innsbrucku, vymínil si Moravský zemský výbor, že budou vráceny, jakmile na Moravě opět vznikne univerzita,“ píšou Jiří Pulec a Jiřina Kalendovská v publikaci Masarykova univerzita: Založení, stavební vývoj, insignie.

Přes dlouhá jednání nakonec k navrácení nedošlo a hledala se jiná varianta. I když, jak upozorňují autoři zmíněné brožury, ne nijak intenzivně. „Samotná univerzita nevyvíjela ve 20. letech žádné úsilí o pořízení insignií. Je to do jisté míry pochopitelné, neboť mladá škola stála před řadou naléhavějších problémů,“ narážejí Pulec a Kalendovská na to, že se například jen těžko hledaly prostory, kde by bylo vhodné učit.

Vedení univerzity bylo za nezájem o vlastní sebeprezentaci čím dál víc kritizováno. K řešení výroby reprezentativních předmětů přistoupilo až na vnější popud. „Akademický senát o nich poprvé jednal v prosinci roku 1931, tedy v době, kdy je již měla mladší Univerzita Komenského v Bratislavě a kdy k jejich pořizování přistoupila i Vysoká škola zvěrolékařská v Brně,“ informuje publikace o historii univerzity.

Požadavky na výrobu předmětů, které měly školu minimálně na desetiletí reprezentovat, ovšem přišly v době sužované hospodářskou krizí. Reálně se začaly řešit až v polovině 30. let. Peníze se skládaly obtížně, ale alternativy financování ze státního rozpočtu se našly. Medaili na rektorský řetěz daroval univerzitě prezident Masaryk, který se ve prospěch zřízení školy významně angažoval. Řetěz samotný měl financovat zlínský továrník Jan Baťa, nakonec ale i ten univerzita získala od Masaryka.

Jinak to bylo s žezly. Díky úspěšné sbírce mezi moravskými právníky a lékaři se mohlo začít přemýšlet i nad nimi. „Úvahy dostaly konkrétnější podobu, když se Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů rozhodlo na své schůzi 30. prosince 1935 věnovat univerzitě rektorské žezlo,“ poznamenávají Pulec a Kalendovská.

Rektorské žezlo je dlouhé 125 centimetrů a duté, aby nebylo těžké. Vnitřní prostor je využitý jako místo pro vzkaz dalším generacím – v žezle je zatavená listina podepsaná tehdejším rektorem Arnem Novákem, jejíž kopie dodnes leží v univerzitním archivu.

Mimochodem také z obsahu textu je cítit tísnivá atmosféra doby, ve které insignie vznikaly. Jejich slavnostní předání se konalo 15. prosince 1938 v ovzduší pomnichovské republiky. Žezel i řetězů se chtěli později zmocnit nacisté, ale nepodařilo se jim to. Mimo jiné díky tomu, že je po obsazení budovy právnické fakulty vynesli z trezoru místní zaměstnanci.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>msg9ncb528hry27lm564952vgqustdn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Zahraniční studenti medicíny mají fotbalový tým. Můžete hrát s nimi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53894</id>
    <revision>
      <id>337648</id>
      <parentid>242496</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337648</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2937" sha1="mtr1w1nbxzl8m269bqp8lsjeg93wgwn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Medailová smršť karatistek
   | ČÁST = Zahraniční studenti medicíny mají fotbalový tým. Můžete hrát s nimi
   | DALŠÍ = Stáž v Googlu není nic nereálného
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zahraniční studenti medicíny mají fotbalový tým. Můžete hrát s nimi
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;15. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 15
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Mezinárodní skupina fotbalistů se každý čtvrtek schází na hřišti u brněnského Bobycentra. Na první pohled i poslech je jasné, že nejsou z Česka, přitom jsou tu jako doma – potkávají se už tři roky. Jde o fotbalový tým složený ze zahraničních studentů lékařské fakulty, který vznikl, protože pro hráče je komplikované začlenit se do jakéhokoliv českého týmu.

Němci, Řekové, Angličané, Arabové, Norové. Ti všichni se díky tomu setkají na jednom místě. Standardně je jich kolem 15 či 18, záleží na okolnostech. „Doteď s námi žádný Čech nehrál, ale to neznamená, že bychom je nechtěli, každý je vítán. Tým je otevřený pro všechny, kdo na Masarykově univerzitě studují, ať už jsou na Erasmu, v českém, nebo v anglickém programu,“ říkají Rahil Siddique a Efosa Uwubamwen, oba z Anglie a oba také členové MIMSA, Masarykovy asociace zahraničních studentů medicíny.

Medici si chodí zakopat hlavně proto, že milují fotbal. Protože to ovšem jinde cítili stejně, vznikla už někdy před pěti lety dokonce speciální univerzitní liga. Doteď se v ní objevovaly mimo celku Masarykovy univerzity týmy z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ze stejných fakult z Hradce Králové a z Olomouce. Letos by měl přibýt celek 2. a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a medici z Plzně.

„Družstva z jiných měst se skládají většinou opravdu jen z budoucích lékařů. Za nás už hráli ale třeba i studenti z veteriny. Nejraději bychom přibírali jen lidi z Masarykovy univerzity, ale pokud je někdo opravdu dobrý, neodmítneme ho,“ doplňují hráči.

Liga se hraje systémem každý s každým, přičemž první zápas letošní sezony zatím své pevné datum nemá. Hodně záleží na aktuálních povinnostech jednotlivých hráčů. Ti z Masarykovy univerzity mají pro letošek velký cíl. Doteď se dostali třikrát do finále a třikrát v něm prohráli s pražským týmem.

Úkol je tedy jasný, konečně pražské kolegy přemoct. „Jsme do toho dost nažhavení,“ ubezpečují fotbalisté.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>mtr1w1nbxzl8m269bqp8lsjeg93wgwn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Stáž v Googlu není nic nereálného</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53895</id>
    <revision>
      <id>337649</id>
      <parentid>242488</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337649</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4270" sha1="0cg8zlrx9a89bhjs6yzlq8xls6jfdc6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Zahraniční studenti medicíny mají fotbalový tým. Můžete hrát s nimi
   | ČÁST = Stáž v Googlu není nic nereálného
   | DALŠÍ = Mimochodem…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Stáž v Googlu není nic nereálného
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Irena Diatelová|Irena Diatelová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;16. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 16
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Málokterý student informatiky může ještě před dokončením bakaláře říct, že už má za sebou dvě stáže v Googlu. Jednadvacetiletý student Juraj Pančík se tím ale pochlubit může – hned po prváku zamířil na dvanáctitýdenní stáž do švýcarského Curychu a letos v létě strávil čtrnáct týdnů přímo v americké centrále Googlu v Mountain View v Kalifornii.

Do Googlu každoročně přijdou desetitisíce žádostí o stáž, sítem ale projde jen malá část lidí. „Já jsem měl štěstí v tom, že mě interně doporučila jedna známá z Facebooku, která kdysi byla v Googlu na stáži. To samo o sobě není zárukou úspěchu, jen jsem měl jistotu, že se na moje CV někdo podívá,“ vysvětluje student.

Pančíkův životopis v Googlu zaujal, už na střední škole totiž vytvořil tři hry pro mobily. Ta nejúspěšnější z nich nazvaná Dungeon Madness má přes 600 tisíc stažení a je oblíbená i mezi dětmi.

Po absolvování dvou pohovorů, jejichž součástí bylo i řešení algoritmických úloh, mu Google nabídl dobře placené místo v Curychu, v týmu podílejícím se na vývoji Google Maps pro mobily. Tři měsíce pracoval na takzvané Timeline, která uživatelům mobilů ukazuje, kudy se daný den pohybovali, a doplnit se do ní dají i fotky z různých míst.

Jako každého stážistu čekal i na Pančíka po skončení stáže pohovor rozhodující o dalším působení ve společnosti. „Nabídli mi stáž i na další léto, chtěl jsem už ale do USA. Zařadili si mě tedy do databáze a asi za půl roku se mi ozvali, jestli nechci pracovat na nové verzi Google Play Games přímo v Kalifornii,“ líčí student.

V létě tak Pančík odjedl do Silicon Valley, kde sídlí světoznámé firmy jako Microsoft, Facebook nebo Apple. „Firemní kultura Googlu je skvělá – pracovní dobu nikdo neřeší, jídlo a pití je zdarma. V kampusu Googleplex pracuje přes deset tisíc lidí a je tam všechno, bowlingová dráha nebo music room, kam jsem si vždycky chodíval zabrnkat na kytaru,“ popisuje Pančík.

Ze stáže se Pančík vrátil na konci září, teď ho čekají státnice a bakalářka. Na příští léto si žádnou stáž ani práci neplánuje, chce mít volno. Už třetí prázdniny v řadě totiž pracoval v zahraničí – ještě na střední škole pomáhal bratrovi Andreji Pančíkovi v jeho londýnské pobočce firmy Prizeo, platformě pro charitativní fundraising. Úspěšný start-up bratr nakonec draze prodal. Letos od něj americká společnost CustomInk dokonce odkoupila i jeho druhý start-up Represent za sto milionů dolarů.

S tím, že byl dvakrát na stáži v Googlu, se ale Juraj Pančík nijak zvlášť nechlubí. „Všichni si myslí, že taková stáž je něco nereálného, ale to není pravda. Google je korporace, která potřebuje tisíce lidí. Šanci má každý, hlavní je se nebát,“ říká student. O plný úvazek Pančík neusiloval, místo toho se rozhodl pokračovat na magisterském studiu na Masarykově univerzitě. „Chci si ještě užívat studentský život,“ směje se vysokoškolák, který působí také ve studentském ProFIdivadle jako vedoucí světelné techniky.

Pančík uvažuje, že by se po dokončení vysoké školy vrátil do pobočky Googlu v Curychu – tedy aspoň na pár let, pak chce zpátky domů. „Mám rád Česko a Slovensko a naši mentalitu. Vážím si toho, jak se tady máme dobře,“ dodává.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>0cg8zlrx9a89bhjs6yzlq8xls6jfdc6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Mimochodem…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53896</id>
    <revision>
      <id>337650</id>
      <parentid>242478</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337650</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1124" sha1="1rmfuogsnqrgiel8ia18sun7v27ne85" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Stáž v Googlu není nic nereálného
   | ČÁST = Mimochodem…
   | DALŠÍ = Právníci sbírají ceny u simulovaných soudů
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mimochodem…
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;16. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 16
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Věděli jste, že byla v Brně obnovena tradice meziuniverzitních závodů osmiveslic? Koncem září se na řece Svratce plné záludných zatáček konal už druhý ročník. Opět se utkaly výběry MU a VUT a štěstí tentokrát přálo modrému týmu. Organizátoři se snaží zapojovat i týmy z dalších vysokých škol, a tak si letos přijeli zasoutěžit i studenti z Pardubic a ze Zlína. Ideální model závodu se pořád ještě hledá, jisté ale je, že se bude konat i příští rok.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>1rmfuogsnqrgiel8ia18sun7v27ne85</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Právníci sbírají ceny u simulovaných soudů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53897</id>
    <revision>
      <id>337651</id>
      <parentid>242485</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337651</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4574" sha1="hlgonurlnl4127ixqew4csdvk6p579b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Mimochodem…
   | ČÁST = Právníci sbírají ceny u simulovaných soudů
   | DALŠÍ = Naučte se přesvědčivě argumentovat
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Právníci sbírají ceny u simulovaných soudů
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;17. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 17
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nanečisto si vyzkoušet, jak to chodí u soudního procesu, je pro budoucí právníky důležitou součástí studia. Studenti právnické fakulty Veronika Zhejbalová, Matúš Kovačič a Martin Nováček se v létě zúčastnili celosvětové soutěže ADR Mooting Competition v Hongkongu a ze simulované arbitráže přivezli nejlepší umístění z neanglicky mluvících zemí.

Přihlášku si podal již několika podobnými soutěžemi ověřený tým v únoru a následujícího půl roku věnovali studenti každou volnou chvíli přípravě. „Dostali jsme přidělený případ a sami jsme si na něj museli vše potřebné nastudovat a připravit. Byly to hodiny a hodiny strávené nad knihami, všechno nás to ale bavilo,“ popsala Veronika.

Případ, který dostala trojice studentů přidělený, se týkal mezinárodních obchodních transakcí a vznikajících sporů v této oblasti. „Šlo o spor o náhradu škody mezi dvěma obchodníky z různých států, kteří obchodovali s pásky k multifunkčním hodinkám. Nedohodli se na pojištění a došlo ke ztrátě zásilky,“ objasňuje studentka a dodává, že během arbitráže museli postupně zastupovat obě strany sporu.

Ona sama měla na starosti studium jurisdikce, tedy příslušnosti soudu k rozhodování o dané věci, kterou se při arbitráži snažila zpochybnit. Martin se věnoval samotné sféře byznysu a výkladu norem o náhradě škody a Matúš zasedal v rozhodčím tribunálu jako mediátor, řídil tedy domluvu na smírném řešení sporu po skončení soudního řízení. „Mediaci se české soutěže příliš nevěnují, přitom je to důležitá součást sporu a je nezbytné ji zvládat,“ myslí si Veronika.

== Druhé a páté místo ==
Ještě před začátkem samotného fiktivního soudního sporu odevzdal každý tým takzvané memorandum, tedy písemnou formu své obhajoby. Ta byla předmětem zvláštního hodnocení v samostatné kategorii soutěže a právě v této disciplíně obsadil tým Masarykovy univerzity druhé místo. Podle studentů se tím jen potvrzuje, že českým vysokoškolákům jde psaný projev o něco lépe než ústní konfrontace a že by nebylo na škodu věnovat se mootování ve větší míře při výuce.

Při arbitráži musely týmy čelit tříčlennému rozhodčímu tribunálu. „Neustále nám skákali do řeči a byli schopní klidně úplně odmítnout celou připravenou argumentaci, pokud se jim z nějakého důvodu nezdála,“ vzpomíná Veronika. Se svými kolegy postoupila do čtvrtfinále, kde už však tým nestačil na Australany, a obsadil tak páté místo ze sedmnácti zúčastněných škol.

Klíčovými kritérii pro hodnocení byly podle studentů uvěřitelnost předvedené obhajoby, její struktura, dodržení časového limitu čtyřiceti minut na tým a také úroveň angličtiny, která byla společným jazykem soutěže. Nejlepší umístění ze všech neanglicky mluvících zemí je tak pro české studenty cenným úspěchem.

Tým právnické fakulty ve stejném složení už má za sebou několik prestižních mezinárodních soutěží a v listopadu se chystá na další simulovaný soudní spor, jehož předkolo se letos uskutečnilo v africké Keni. Ve finále se studenti chystají řešit parafrázi na Krymskou krizi.

„S kluky jsme už sehraný tým a občas s námi některé problémy ochotně konzultují i vyučující. Naše studium už se bohužel chýlí ke konci a štafetu bychom rádi předali mladším spolužákům,“ uzavřela studentka s tím, že případní následovníci se nemají čeho bát. Fakulta jim většinou pokryje cestovní náklady a se zkušenostmi ze soutěží se uplatnění hledá mnohem snáze. Všichni tři úspěšní studenti už pracují pro právnické firmy.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>hlgonurlnl4127ixqew4csdvk6p579b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Naučte se přesvědčivě argumentovat</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53898</id>
    <revision>
      <id>337652</id>
      <parentid>242479</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337652</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2969" sha1="s7vszfk95z5njzcpolcvvc447obxjom" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Právníci sbírají ceny u simulovaných soudů
   | ČÁST = Naučte se přesvědčivě argumentovat
   | DALŠÍ = Jak vyplnit profil na kariérním portálu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Seriál: Studentské spolky. Naučte se přesvědčivě argumentovat
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;17. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 17
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Kdo by nechtěl mít schopnost najít vždy vhodné argumenty pro svou myšlenku a umět přesvědčit ostatní o její správnosti? Naštěstí se to dá natrénovat a vhodným prostředím jsou třeba debatní klání, která pořádá Debatní klub Masarykovy univerzity. Schází se dvakrát týdně a vycvičení v argumentačním souboji nabízí úplně každému.

V současnosti má spolek asi dvacítku aktivních členů, kteří debatují podle modelu britského parlamentu. „Systém není založený na hledání shody, ale naopak na soutěživosti. Cílem tak je přednést nejlepší argumenty pro podporu nebo pro zamítnutí probírané teze a zaujmout rozhodčího,“ popisuje jeden z členů klubu Filip Vytřísal.

Britský debatní model má ale i další specifika. „Najednou se debaty účastní osm lidí, kteří jsou rozděleni do čtyř dvoučlenných týmů. Dva týmy tezi obhajují, a jsou tedy v roli vlády, další dva jsou v roli opozice a jsou proti. Mluvit začíná první vládní řečník, následuje první řečník opozice a takto se všichni vystřídají,“ vysvětluje student. Probírané teze jsou různé, většinou jde ale o něco z oblasti ekonomie, veřejného dění nebo třeba školství.

Každý účastník debaty mluví sedm minut a nezáleží na jeho rétorických schopnostech, ale na přednesených argumentech. Rozhodčí pak nakonec vybere vítěznou dvojici. Po nějaké době se každý člen klubu naučí přemýšlet o problémech z obou názorových stran a formulovat myšlenky přesně a výstižně. Jakmile dosáhne takové úrovně, může s klubem vyjet na mezinárodní turnaje. „Většinou vyjíždíme do Prahy a Bratislavy, ale zrovna na konci října pojedeme do Bělehradu,“ vyjmenovává Vytřísal.

Hrstka nejaktivnějších členů klubu také jezdí rozhodovat debaty na střední školy v Česku a na Slovensku, a snaží se tak podněcovat mladé lidi k tomu, aby si vybudovali vlastní názory a uměli je vyjádřit.

Schůzky debatního klubu se v tomto semestru konají každý týden v pondělí a ve středu večer na fakultě sociálních studií, všichni zájemci jsou vítáni.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>s7vszfk95z5njzcpolcvvc447obxjom</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Jak vyplnit profil na kariérním portálu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53899</id>
    <revision>
      <id>337653</id>
      <parentid>242476</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:21:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337653</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2532" sha1="62zfrl9lfjoog1k7tbl9czbl9wmjya5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Naučte se přesvědčivě argumentovat
   | ČÁST = Jak vyplnit profil na kariérním portálu
   | DALŠÍ = Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak vyplnit profil na kariérním portálu
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;18. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 18
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
JobCheckIN je nový kariérní portál, do něhož mají přístup pouze studenti a absolventi Muni do 18 měsíců od ukončení studia. A samozřejmě potenciální zaměstnavatelé. Portál využívá princip shody – porovnává dovednosti, které požaduje zaměstnavatel, s těmi, které mají uchazeči vypsané v profilu. Díky tomu je schopen doporučovat pracovní pozice na míru. Je ale závislý na tom, jak dobře ho vyplníte. K přihlášení na jobcheckin.muni.cz vám stačí UČO a sekundární heslo.

Uveďte svoji hlavní, ale nikoliv jedinou oblast zájmu. Vybrat si můžete kteroukoliv ze čtyř forem spolupráce se zaměstnavatelem: plný úvazek, částečný úvazek, trainee program a stáž.

V této části máte šanci zaměstnavatele skutečně zaujmout. Nabídněte mu více než holá fakta, ale ukažte mu, jací jste. Několik vět stačí – nikdo si nechce číst rozvláčná pojednání.

Údaje o vašem vzdělání na Masarykově univerzitě se automaticky stáhnou z Informačního systému MU. Informace o vzdělání mimo Muni si musíte doplnit sami.

V systému portálu je asi 900 různých znalostí a dovedností. Vyplňte si všechny, které znáte. Vaše znalosti a dovednosti mají třetinový efekt na výslednou míru shody s pozicemi nabízenými zaměstnavateli.

Jazykové dovednosti tvoří druhou třetinu výsledné míry shody s nabízenou prací. Pokud je úroveň jazyka nižší než požadovaná, míra shody se snižuje.

Měkké dovednosti mají třetinový podíl na výsledné míře shody. V systému jich je 16. Pokaždé, když zakliknete, že ovládáte konkrétní měkkou dovednost, musíte u ní vysvětlit, proč ji ovládáte.

Sem vypíšete všechny oblasti, v nichž byste rádi pracovali. Systém vám bude doporučovat pouze nabídky z těch, které jste si vybrali.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>62zfrl9lfjoog1k7tbl9czbl9wmjya5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/říjen/Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53900</id>
    <revision>
      <id>337654</id>
      <parentid>242489</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:22:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337654</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7134" sha1="130if146ih8hvhv28ashgqrih2podvb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/říjen
   | PŘEDCHOZÍ = Jak vyplnit profil na kariérním portálu
   | ČÁST = Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Týden studenta: Někdy nemám čas ani na oběd
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S.&amp;nbsp;19. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_rijen_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 19
  | VYDÁNO = 17. října 2016
  | datum vydání = 2016-10-17
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Dominika Krejčí dělá jen to, co ji baví. Pod tím se však neskrývají pouze aktivity ve studentském spolku nebo záliba v divadle, ale také hodiny strávené ve škole a v práci. Studentka druhého ročníku aplikované informatiky se totiž naučila naplno využít každou minutu svého času.

Běžný Dominičin týden je rozdělený hlavně mezi školu, práci a aktivity v informatickém Spolku přátel severské zvěře.

Hned v pondělí ráno tak po příjezdu do budovy fakulty začíná její maraton matematických a programovacích předmětů. „V předmětu automaty, gramatiky a složitost se učím o tom, co znamená jazyk nebo třeba abeceda v informatice. O poznání nudnější je následující přednáška z databázových systémů,“ popisuje studentka a přiznává, že místo ní možná začne chodit na oběd. Každé druhé pondělí na něj totiž ani nemá čas, po přednášce už musí spěchat na další cvičení.

Protože si při studiu aplikované informatiky zvolila nepovinnou specializaci grafický design, čeká ji po další přednášce ještě předmět fotografie. „Úspěšně jsem absolvovala test, a dostala tak možnost docházet do fakultního ateliéru a také si přednostně zapisovat předměty z této specializace. Ve většině z nich se zaměřujeme na design a jeho aplikaci. Pokud napíšu bakalářku na podobné téma, můžu studium ukončit právě s touto specializací,“ vysvětluje Dominika.

Přestože jí výuka skončí až v osm hodin večer, bývá pondělí poměrně často dnem pro porady studentského spolku. Nejen že je Dominika členkou Spolku přátel severské zvěře, ale organizačně se výrazně podílí na všech jeho akcích.

„Většinou zůstáváme na fakultě až do desíti hodin, někdy i déle a vymýšlíme úkoly nebo se jinak radíme. Připravit vše potřebné na jednu akci většinou zabere půl roku práce,“ říká studentka, která má na starosti především akci InterSoB, tedy jednodenní týmovou hru pro středoškoláky, která se koná pravidelně v dubnu.

Poslední velkou akcí spolku bylo letní soustředění pro účastníky korespondenčních seminářů a teď se připravuje podzimní Internetová logická soutěž neboli InterLoS. Od jeho organizování si však Dominika drží odstup, chce se ho totiž zúčastnit jako hráč.

„Většinou ale nemáme možnost vychutnat si akce samotné jako hráči, takže si užíváme aspoň přípravu. Naše porady jsou dost hravé, lidé přichází s různými někdy i dost ztřeštěnými nápady a my je zkoušíme a pilujeme a některé z nich se nakonec skutečně objeví v soutěži,“ popisuje proces příprav informatička.

== Ve volných chvílích do práce ==
Úterní dopoledne se nese ve zcela jiném duchu, Dominika ho totiž tráví v práci. Ta je, jak jinak, úzce spjatá s informatikou. „Pracuji ve společnosti Red Hat, která se zabývá vývojem linuxových systémů a která je také průmyslovým partnerem naší fakulty. Mám tam na starosti správu balíčků v jazyce Python pro operační systém Fedora. Naštěstí jsou ke mně vstřícní a můžu pracovat jen tehdy, když mi to školní povinnosti dovolí,“ pochvaluje si Dominika.

Tentokrát už si po práci na oběd čas najde a zamíří do své oblíbené menzy na právnické fakultě. Energii bude potřebovat, protože ji čekají tři náročné přednášky. „Všechny přednášky z matematiky jsou pro mě většinou utrpením, protože se v nich ztrácím a moc nevím, o čem je řeč. Když pak ale jdu na cvičení, kde je nás na cvičícího jen hrstka studentů a všechno si můžeme vyzkoušet nebo se na cokoliv doptat, najednou všechno pochopím skvěle,“ směje se studentka.

Večer stráví dvě hodiny na kurzu o písmu, který je součástí její profilace a kde se učí, jak písmo vytvářet či jak s ním pracovat. Když se v osm hodin vrací domů do Bystrce, nemá už pomyšlení na nic jiného než na spánek.

Středa je pro Dominiku dalším schůzkovým dnem. Dopoledne nejdřív stráví ve škole na seminářích z programování. Ty většinou vedou nejschopnější ze studentů, a není tak výjimkou, že si v hodině všichni tykají. Odpoledne je Dominika v práci, večer má ale vzácně volný. „Většinou se konají porady k nejrůznějším projektům a aktivitám, do kterých jsem zapojená. A pokud ne, mám aspoň trochu času na přítele, kamarády nebo na jiné své zájmy,“ říká Dominika.

S kamarády ráda chodí hrát deskové hry do čajovny, a když je vhodná příležitost, hraje na kytaru. Protože už ji nebaví neustále hledat své oblíbené písničky, rozhodla se vytvořit si vlastní zpěvník. „Aby to vypadalo trochu k světu, sázím ho s pomocí LaTeXu, který se používá hlavně pro sazbu matematických textů. Používáme ho i ve škole a umět s ním pracovat je výhoda. Člověk v něm pak může vytvořit celou svou závěrečnou práci,“ objasňuje studentka.

== Za splněný úkol bonbón ==
Ve čtvrtek se Dominika od rána do večera nehne ze školy. Na cvičení z matematiky musí sbírat body, které jí ulehčí pozici při závěrečné zkoušce, v ateliéru se pak zabývá odlišováním dobrých a špatných log. Po obědě ji čeká cvičení, které vede jeden z jejích kamarádů. Někoho by to mohlo vybízet k lenosti, Dominika to ale vidí jinak.

„Vím, že mě zná a nechci ho zklamat. Všechno se snažím podrobně naučit, abych při cvičení neměla mezery. Příjemné je také to, že když plníme nějaký úkol, dostane obvykle několik prvních řešitelů bonbón. Dělá to více vyučujících a i taková maličkost dokáže zpříjemnit den,“ usmívá se Dominika.

Oproti školou nabitému čtvrtku nemusí v pátek Dominika do školy vůbec. Buď jde do práce, nebo se věnuje dalším svým koníčkům. „S kamarády se účastníme šifrovacích her, které často začínají už v pátek večer. Nedávno jsme se kvalifikovali na Tmou, účastnili jsme se třeba Krtčí nory nebo hry Palapeli, kterou pořádá jeden z kamarádů,“ vypočítává.

Víkendy jsou pro ni časem k odpočinku, návštěvě divadla nebo příležitostí k focení. Když je ale potřeba, musí se věnovat domácím úkolům, na které přes týden není čas.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>130if146ih8hvhv28ashgqrih2podvb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/září/I nevolit, je volba. Buďme na to hrdí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54295</id>
    <revision>
      <id>337623</id>
      <parentid>299154</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:20:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337623</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8012" sha1="7llt529k6uyhvjlo9uwxrvvuv6xk53p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Muni/2016/září
  | PŘEDCHOZÍ = Kniha přibližuje, proč nemůžou být Vánoce bez Popelky
  | ČÁST = I nevolit, je volba. Buďme na to hrdí
  | DALŠÍ = Inkluze je idea, která brání štěpení společnosti
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = I nevolit, je volba. Buďme na to hrdí
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S.&amp;nbsp;8. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_zari_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 8
  | VYDÁNO = 19. září 2016
  | datum vydání = 2016-09-19
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Až se budou v říjnu konat krajské a senátní volby, určitě na to téma dojde řeč. Občany politika nezajímá, bude znít z úst odborníků i politiků. Švédský expert na politickou participaci Erik Amnå si ale myslí, že to s lidmi zdaleka není tak špatné. Má na to dokonce i svoji teorii.

Amnå, který se na Masarykově univerzitě objevil koncem srpna kvůli setkání se spolupracovníky na mezinárodním projektu, rozděluje občany do čtyř skupin. Zohledňuje přitom dvě věci, které bývají často spojovány. Výzkum ale ukázal, že je potřeba je odlišovat: zájem o politiku a politickou participaci.

„Vědci většinou dělí občany na aktivní a pasivní a přichází pak s alarmujícími reporty o jejich pasivitě a o tom, k jak špatným koncům to povede. Když jsme se na to ale s kolegy podívali blíž, zjistili jsme, že situace je mnohem barevnější a zdaleka ne tak špatná,“ uvedl Amnå, který působí na univerzitě v Örebro.

== Typologie podle politické (ne)aktivity ==
První, velmi málo početná skupina švédské typologie, obsahuje lidi, kteří se o věci veřejné zajímají a jsou ochotní se v nich také angažovat.

Druhá skupina občanů jsou nepříliš aktivní lidé, kteří chodí volit příležitostně a sami o sobě říkají, že mají jiné věci na práci, než je politika. Přesně to by mohli být ti, u kterých zaznívají slova obav. Amnå je ale tlumí.

„Měli bychom si říct, že takové chování je legitimní a je jedním z darů demokracie, že je přípustné. Časy, kdy jsme měli v Evropě silné politické vůdce a diktátory nutící lidi chodit do ulic demonstrovat jim svoji loajalitu, jsou pryč. Na svobodu a možnost nebýt aktivní bychom měli být hrdí,“ ukazuje politolog netradiční pohled na věc.

Zároveň ale zdůrazňuje, že to platí, jen pokud tak lidé činí z vlastní vůle. „Nemělo by se tak dít kvůli tomu, že občanům chybí materiální zdroje, příležitosti nebo znalosti. Pak by to byl pro demokracii problém.“

Třetí skupinu lidí ve své typologii označuje Amnå jako antipolitické. Řadí sem všechny ty, kdo politiku a její reprezentanty téměř nenávidí a nevěří v současný politický systém. Cítí se zoufalí a mají pocit, že jim nikdo nikdy naslouchat nebude, takže každou zmínku o politice berou jako provokaci.

Takoví lidé mohou inklinovat k tomu, že se stanou příznivci populistických nebo extremistických stran. Politolog dává příklad ze švédského prostředí. V severních oblastech země
se často výrazně liší životní dráhy mužů a žen. Zatímco ženy odchází do měst studovat a stávají se z nich lékařky, učitelky nebo právničky, muži zůstávají doma a živí se jako lesníci nebo pracují se dřevem.

Zatímco ženy budují kariéru, oni bojují s pocitem méněcennosti, který graduje právě v nedůvěru v systém, jenž se o ně dostatečně nepostaral a nezajistil jim lepší životní podmínky. Na tyto muže cílí populisté, kteří se je snaží vyhledat, využít jejich nápady a vzbudit v nich pocit, že jenom oni o ně zájem mají a chtějí jim pomoci. Když se jim to povede, získají neobyčejně věrné příznivce.

== Speciální druh: Pohotovostní občan ==
Poslední jsou takzvaní pohotovostní občané. Lidé, kteří se na první pohled zdají, že jsou k věcem veřejným apatičtí. Jejich dlouhodobější sledování, které Švédové provedli, ale odhalilo, že tomu tak není. Tito občané se o politiku silně zajímají, mají o ní informace a aktivně se pídí po dalších. Věří systému, v němž žijí, jen…

Jen to moc neukazují. „Nejednají a neparticipují, dokud mají pocit, že věci fungují, a nemyslí si, že je něco nutí. Jsou ve střehu, dokud nepřijde nějaké stupidní politické rozhodnutí nebo hrozba. To potom organizují demonstrace, podepisují petice a ženou politiky k zodpovědnosti. A když mají pocit, že je problém vyřešený, stáhnou se zase do zákulisí,“ popisuje Amnå skupinu, u které zdůrazňuje, jak moc je závislá na médiích a jejich kvalitní a rychlé práci.

„Pohotovostní občané potřebují, aby byla média akční a spolehlivá. Aby se nestalo to, že se k nim například informace o jednáních o osudu uprchlíků putujících napříč Evropou dostanou až ve chvíli, kdy už je o nich rozhodnuto.“

== Motivace k aktivnímu občanství ==
Ačkoliv je Amnå toho názoru, že možnost nevolit nebo nevyjadřovat se bychom měli oslavovat jako jeden z velkých výdobytků demokracie, ve své kariéře se snaží usilovat o to, aby se lidé na řízení věcí, které se jich týkají, podíleli. To proto je součástí projektu CATCH-EyoU zaměřeného na aktivní občanství, na němž se podílí také Masarykova univerzita.

Spolu s pracovníky osmi evropských univerzit zkoumají pohledy mladých lidí a dospívajících na politiku a občanskou angažovanost hlavně s ohledem na Evropskou unii. Rádi by porozuměli tomu, co si o tom všem mladí lidé myslí, a v ideálním případě je nasměrovali, aby byl jejich zájem větší.

Mimo jiné proto vybrali v několika zemích jednu školní třídu, ve které bude rozšířená výuka základů společenských věd. Děti se budou zaměřovat na evropské otázky nebo integraci a vědci budou sledovat, jak se jejich postoje a povědomí budou měnit. Zeptají se jich před startem výuky a pak i po jejím konci a výsledky srovnají s třídou, kde se nic takového dít nebude, i s kolektivy v dalších evropských zemích. „Myslíme si, že zájem o politiku je možné stimulovat. Proto jsme zvědaví, jestli se nám to touto cestou povede, nebo nám žáci řeknou, že je to opravdu nezajímá, což je klidně také možné,“ pousmál se Amnå.

Zaměření projektu na mladé lidi je prý logické. Nejen proto, že to oni budou časem rozhodovat. Vědci se jim věnují také z toho důvodu, že politici se o jejich potřeby a témata, která je pálí, starají jen málo. To pak opravdu nevybízí k tomu, aby se člověk angažoval.

Snažit se do veřejných záležitostí začlenit mladé lidi jinou formou výuky zdaleka není jediný způsob, jak politickou participaci zvýšit. Švédové dokonce vytvořili školu pro budoucí politiky. Dvacet lidí se po dobu dvou let potkává na kurzech politického myšlení či rétoriky, učí se, jak vést politickou kampaň nebo jak státy ekonomicky fungují. Jedinou podmínkou pro přijetí je chuť stát se někdy v budoucnu veřejným činitelem.

„Na začátku se nám přihlásilo 165 lidí, první účastníci budou končit v lednu. Nebudeme je nutit stát se hned aktivními politiky, ale znovu se jich zeptáme, zda to opravdu chtějí udělat. Ať už budou chtít vstoupit do stávající strany, nebo si třeba založit svoji vlastní,“ přiblížil Amnå, který je součástí tvůrčího týmu.

V rámci Evropy o podobné aktivitě neví. Obdobné školy existují jen ve Spojených státech, v nich se ale vzhledem k odlišnosti tamějšího politického prostředí učí velmi rozdílným způsobem.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>7llt529k6uyhvjlo9uwxrvvuv6xk53p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/září/Inkluze je idea, která brání štěpení společnosti</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54300</id>
    <revision>
      <id>337624</id>
      <parentid>299155</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:20:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337624</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16109" sha1="9q5lgiooc5vxaqlitbp725innq35rgx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Muni/2016/září
  | PŘEDCHOZÍ = I nevolit, je volba. Buďme na to hrdí
  | ČÁST = Inkluze je idea, která brání štěpení společnosti
  | DALŠÍ = Překladatel musí hlavně umět česky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Inkluze je idea, která brání štěpení společnosti
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:David Povolný|David Povolný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S.&amp;nbsp;10–11. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_zari_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 10–11
  | VYDÁNO = 19. září 2016
  | datum vydání = 2016-09-19
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Karel Pančocha nepatří mezi lidi, kteří by povyšovali inkluzivní vzdělávání nad speciální. Výzkumy a mezinárodní srovnání ale podle něj mluví jasně. Vzdělávací systémy, které děti nerozdělují podle jejich výkonu, jsou efektivnější a dokážou společnost z dlouhodobého hlediska zbavit řady problémů. „Čím víc času spolu budou děti trávit ve společných školách, tím líp spolu budou vycházet po zbytek života. To platí pro elity, sociálně vyloučené i handicapované,“ tvrdí vedoucí Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání na Pedagogické fakultě MU.

'''Jak se vám v posledním roce dívalo na veřejnou debatu kolem inkluze? Z docela okrajového tématu se stal námět k hospodským debatám.'''

Pro nás, kteří se těmito otázkami zabýváme profesně, byla debata hlavně zezačátku hodně překvapivá, protože to, co aktuální změny do již existujícího systému inkluzivního vzdělávání přinášejí, je jen dotažení už dávno započatého procesu. Je to vlastně pouze rozhodnutí státu, že bude konečně financovat něco, co již mnohé běžné školy dávno dělají.

'''Tedy že už dávno učí děti se speciálními vzdělávacími potřebami?'''

Ano. Už před vydáním nových vyhlášek, které teď začaly být účinné, měla běžná škola možnost vzdělávat žáky se speciálními potřebami. Velmi často jí ale chyběly prostředky na pomůcky nebo na asistenty pedagoga ve výuce, ředitel je musel vymáhat po kraji, který na to reagoval podle svých priorit. Dnes tak máme v různých krajích velmi různou míru inkluze.

'''Když říkáte, že je to už dlouho běžící proces, kdy to tedy začalo? '''

Je potřeba si uvědomit, že inkluze není nějaký konečný stav, je to určitý ideál, ke kterému se můžeme přibližovat. A tento ideál je součástí českého vzdělávacího systému už od poloviny 90. let, kdy zákony začaly umožňovat takzvanou integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol. Lidé si často myslí, že teď nastává nějaký kvantitativní zlom, ale víc než polovina těchto žáků už v běžných školách je.

'''Kdy ten zlom nastal?'''

Za přelomový považuji školský zákon z roku 2004 a s ním související vyhlášky, ve kterých bylo jasně popsáno, že integrace je preferovanou formou vzdělávání. Školy na to reagovaly s různou mírou aktivity, stejně tak rodiče a různé skupiny žáků v závislosti na typu znevýhodnění. Nejrychleji se dařilo začleňovat děti s tělesným postiženým, u nichž mnohdy stačilo, aby byla škola bezbariérová. Podobně to bylo u žáků s lehčími formami zrakového a sluchového postižení. Byla to otázka dostupné techniky a speciální pedagogické podpory.

'''Aktuální změna se ale týká jiných skupin.'''

Přesně tak. Na chvostu dlouho zůstávaly děti s mentálním postižením, sociálním znevýhodněním nebo duševním onemocněním, mezi které řadíme i autismus. Ti všichni zatím na vyšší míru inkluze čekali a dočkat by se měli teď.

'''Vracíme se ale k tomu, že zásadní změna je především v tom, že stát řekl, že dá na inkluzi peníze.'''

Je to jedna z podstatných změn. Z dřívější možnosti získat pro žáka podporu se teď stává povinnost zřizovatele školy. Vytváří se systém, v němž bude dítě v poradenském zařízení zhodnoceno, bude mu přiznán jeden z pěti stupňů podpůrných opatření. Jeho škola podle toho dostane příslušné prostředky a bude mít povinnost realizovat určitá opatření. Může to být zřízení pracovního místa asistenta pedagoga, využití speciálních metod a forem vzdělávání nebo pořízení nějaké pomůcky, třeba polohovací lavice.

'''Vnímáte to tedy jako pozitivní vývoj?'''

Určitě ano, otázka je, jaké bude provedení. Idea inkluze je podle mého názoru nezpochybnitelná. Ukazuje to řada výzkumů. Spousta zemí s dobře hodnoceným vzdělávacím systémem, typicky veskandinávských zemích, má vzdělávání velmi výkonné a přitom inkluzivní. Většina žáků je tam zařazena do svých spádových škol, běžné školy v místě bydliště jsou prostě místem hlavní části jejich vzdělávání.

'''Jak vlastně vznikl model speciálního vzdělávání?'''

Ještě v polovině 19. století bylo běžné, že mnozí žáci s handicapem nebyli vzděláváni vůbec. Až počátkem 20. století se začali ve větší míře objevovat nadšenci, kteří si řekli, že je potřeba pro tyto děti něco dělat, a tak začali zakládat speciální třídy nebo celé školy, tehdy se jim říkalo školy pomocné. To byla zásadní a pozitivní změna. Speciální pedagogové byli první, kdo si těchto dětí vůbec začal všímat. Tehdejší pedagogika o ně nejevila zájem.

'''Speciální školy jsou tedy pozůstatek historického vývoje?'''

Spíše jistým vývojovým stádiem a pro některé žáky stále nejlepším místem pro jejich vzdělávání. Každopádně je to oblast, která se v českém prostředí dlouho a dobře budovala, je v ní spousta lidí s výtečnou expertizou a nemůžete ji jen tak škrtnout, protože tím bychom o tu expertizu mohli přijít. Přerušili bychom tím více než stoletou tradici budování know-how.

'''Pokud ale máme kvalitní a funkční systém speciálních škol, je opravdu dobře jeho roli potlačovat?'''

Inkluze je pro společnost prospěšná, tu cestu jsme zvolili stejně jako ostatní evropské země, takže ano, ale osobně se bráním tomu říct, že inkluzivní vzdělávání je to jediné správné a speciální to špatné. Zastánci tohoto zjednodušeného vidění světa by nejradši ze dne na den všechny speciální školy zavřeli. Zapomínají ale na to, že je potřeba velmi dobře promyslet, jak přenést jejich expertizu do běžných škol nebo jak zajistit, aby se ze speciálních škol stala odborná centra podpory, kde děti tráví určitou část výuky nebo kde se školí běžní učitelé. Ideálně by měla mezi běžnými a speciálními školami probíhat symbióza. Tu ale není snadné vyvolat.

'''Jak to?'''

Svou roli hrají bezesporu negativní postoje a obavy. Učitelé speciálních škol mají strach, že přijdou o svá místa, že jim ty žáky někdo vezme a školy zavře. Učitelé běžných škol mají zase strach, že si s velmi heterogenní skupinou nebudou vědět rady a rozpadne se jim výuka. Na obou stranách jsou tedy pochopitelné obavy, které se tu lépe a tu hůře daří mírnit. Bohužel některá média vyvolala celospolečenskou hysterii.

'''Výzkumy ukazují, že inkluzivní vzdělávání je výkonnější. Čím to je?'''

Pokud berete vzdělávání jako cestu k dobře fungující společnosti, tak problém je především v tom, že většina těch, kteří projdou segregovaným vzděláváním, zůstává segregovaná v průběhu celého života. V zaměstnání, v bydlení, při trávení volného času, prostě ve všem. Ti lidé se dostávají do sociální izolace a na celou společnost to má neblahý dopad.

'''Co říkáte na argument prezidenta Zemana, že kolona jede rychlostí nejpomalejšího vozidla, tedy že inkluze zbrzdí ty průměrné a nadprůměrné.'''

Ten příměr je mylný. Pokud bych měl pokračovat v přirovnávání žáků k vozidlům, pak v každé dobře vedené třídě jede vozidlo po své vlastní cestě. Nebo ať jsme realističtější – v každé třídě máte pět dálničních pruhů a vozidla po nich jedou různou rychlostí. Vozidla v nejpomalejším pruhu však budou mít určitě velkou chuť nezůstávat příliš pozadu, a naopak ta v nejrychlejším zjistí, že se nemusí vždycky vyplatit bezhlavě šlapat na plyn. Pro někoho to možná zní jako utopie, zvlášť v situaci, kdy v některých třídách připadá na jednoho pedagoga přes třicet žáků. Ano, potřebujeme menší třídy, potřebujeme dobře připravené asistenty pedagoga. A ano, takové vzdělávání je dražší, jenže ta investice se společnosti vrátí.

'''Jakým způsobem?'''

Je potřeba umět přemýšlet trochu dlouhodobě. Když budeme vzdělávat sociálně vyloučené nebo jinak handicapované žáky společně s ostatními, naučí se ve společnosti lépe fungovat i v dalším životě, ostatní se naopak naučí přijímat jinakost a rozmanitost. Odpadne vám celoživotní segregace a starost o takto vyloučené lidi, kteří díky inkluzi třeba získají zaměstnání na běžném trhu práce nebo získají sebevědomí a dovednosti, aby se postarali sami o sebe. Nebudete muset zajišťovat celoživotní péči, vyplácet sociální dávky a tak dále.

'''Jak se v tomto kontextu díváte na segregování talentovaných? Narážím tím na to, že už ze základních škol někteří odcházejí na víceletá gymnázia.'''

To je vlastně úplně stejná situace. Jsou to de facto speciální segregované školy pro talentované. Všechny světové výzkumy a mezinárodní srovnání přitom ukazují, že nejlepších výsledků se dosahuje tam, kde všechny děti udržíte pohromadě co možná nejdéle. My Češi, a podobné to bylo ještě donedávna i v německy mluvících zemích, jdeme zcela proti tomuto trendu a chceme mít své děti zařazeny do nějakých elitních škol co možná nejdříve.

'''Člověk si při tom vybaví situaci současné české společnosti, v níž jsme svědky ideologického sporu vzdělaných elit a zbytku společnosti. Je tam souvislost?'''

Určitě je. Jak by si taky mohli rozumět, když vzdělávací systém cíleně vytváří elitu, která sice získává kvalitní znalosti, ale má velmi chabé sociální schopnosti ve styku se zbytkem společnosti. Některá elitní gymnázia doslova přifukují bublinu, ve které ti lidé začínají žít už ve velmi raném věku. Mnozí z nich pak v reálném životě narazí. Možná to bude znít banálně, ale jak se mají, až se z nich jednou stanou šéfové, dohodnout se svými podřízenými, když spolu naposledy mluvili na prvním stupni základní školy?

'''Na druhou stranu člověku to zní jako logické rodičovské rozhodnutí dát svoje dítě na lepší školu.'''

Ano, to individuální rozhodnutí rodičů dát svoje dítě na elitní školu je samozřejmě pochopitelné. Člověku se o tom z celospolečenského hlediska mluví daleko snadněji, než když dojde na lámání chleba a vy se máte sám rozhodnout, kam dáte svoje dítě. Jsem ale skutečně přesvědčený, že rozdělovat vzdělávací dráhy dětí v době, kdy jsou v páté třídě základní školy, je extrémně předčasné. Hranice střední školy úplně postačí.

'''Měli bychom se ale nějak postarat o talentované. Co jim nabídnout?'''

V podstatě to stejné, co jakýmkoliv jiným žákům se speciálními potřebami. Máte pravdu, že podporu potřebují, a v tom vůči nim má česká společnost velký dluh. Není totiž pravda, jak se mnozí domnívají, že se o sebe postarají sami. Mnohdy potřebují stejnou podporu jako ti s handicapem. Jinak jejich nadání nerozvineme a budou nám unikat velké příležitosti. Musí se to nicméně dělat s rozumem. Nejlepší je udržet dítě v běžné třídě a nabídnout mu jiné metody učení, úkoly navíc, mentoring, specializovaný předmět. Prostě nechat je v jeho přirozeném sociálním prostředí, ale umožnit mu potřebný rozvoj.

'''Vy sám se momentálně zaměřujete hlavně na inkluzi sociálně vyloučených, převážně Romů. V čem je hlavní problém?'''

Pro veřejnost je možná překvapivé, že lidé se zcela odlišným postižením či znevýhodněním mají často ten samý problém, a sice jazyk. Nebo ať jsme přesnější: odlišný komunikační kód. Lidé se zrakovým nebo sluchovým postižením stejně jako většina Romů jsou zvyklí komunikovat za použití jiného kódu nebo jinou formou než zbytek společnosti. Pro Romy je čeština tak, jak ji užívá majorita, často cizím jazykem.

'''Takže je to vlastně jazyková bariéra?'''

Je to jeden z velkých problémů. Od prvního ledna příštího roku zahajujeme výzkumný projekt prestižního evropského programu Horizon 2020 s názvem ISOTIS, kde jsme partneři po boku takových univerzit, jako je Oxford, a budeme se v něm zabývat zejména předškolním vzděláváním sociálně vyloučených. Ukazuje se totiž, že na většinu pozdějších problémů se začleňováním je zaděláno už v předškolním věku.

'''Myslíte tím, že Romové typicky nechodí do mateřské školy?'''

Přesně tak. Ve věkové kategorii od tří do šesti let navštěvuje mateřské školy méně než třetina romských dětí. Když dítě prochází nevhodným nebo vůbec žádným předškolním vzděláváním, tak do první třídy nastupuje velmi znevýhodněné. Nemá základní návyky a nezná rytmus školního dne a někdy ho to natolik handicapuje, že už to nikdy nedožene.

'''Proč většina romských dětí nechodí do mateřských škol?'''

Těch příčin je několik. Jednak je to z kulturních důvodů. Mít děti doma, je podle zvyklostí Romů normální, zejména pokud se matka doma stará o mladší sourozence. Do toho je tu historickými zkušenostmi daná nedůvěra Romů v české instituce, které se o ně několikrát velmi neblaze postaraly. Například v 50. letech 20. století škola fungovala jako místo, kde se děti de facto odebíraly rodinám, protože rodiče byli považováni za příčinu jejich nesprávného vývoje. Pak je tu i finanční bariéra. Mateřská škola přece jen něco stojí. No, a nakonec i možnost mateřských škol rodiče od přihlášení dětí odradit.

'''Co s tím?'''

Na to se budeme snažit odpovědět také v rámci již zmiňovaného výzkumu ISOTIS. Cílem ale samozřejmě není dosáhnout integrace tak, abychom kulturu Romů potlačili. Právě o to se pokoušeli komunisté před rokem 1990. Problém s Romy je dnes bohužel ten, že jejich tradiční kultura v žité podobě už příliš neexistuje. Právě kvůli různým sociálním experimentům se Romové ocitli v jakémsi vakuu, takže dnes už nemají ani svou tradiční, ani českou kulturu. My je tedy musíme podpořit při hledání jejich kořenů a nové identity.

'''Popsal byste se jako zastánce inkluze? Úplně stoprocentně mi to tak neznělo.'''

Jsem zastáncem toho názoru, že dítě má být vzděláváno v podmínkách, které jsou pro něj nejlepší, a s velkým důrazem na informované, promyšlené a svobodné rozhodnutí jeho rodičů. Právě ti by měli mít poslední slovo v tom, jestli jejich dítě půjde do běžné, nebo do speciální školy. A právě to jim bylo dosud mnohdy odpíráno. Na papíře se rozhodnout mohli, ale v praxi často ne. Doufejme, že současný vývoj přinese změnu právě zde. Seriózní možnost rodičovské volby a rozmanitost prostředí, ve kterém se dítě může vzdělávat, včetně propojení běžného a speciálního vzdělávání, je dnes trendem a otevírá se čím dál tím víc i v Česku.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>9q5lgiooc5vxaqlitbp725innq35rgx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/září/Artefakty Muni. Mendelovo muzeum ukazuje náročný život otce genetiky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54318</id>
    <revision>
      <id>337625</id>
      <parentid>299157</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:20:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337625</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4509" sha1="3dvy212rpa3oq0foktmdssqamam6zag" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Muni/2016/září
  | PŘEDCHOZÍ = Překladatel musí hlavně umět česky
  | ČÁST = Artefakty Muni. Mendelovo muzeum ukazuje náročný život otce genetiky
  | DALŠÍ = Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Artefakty Muni. Mendelovo muzeum ukazuje náročný život otce genetiky
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S.&amp;nbsp;14. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_zari_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 14
  | VYDÁNO = 19. září 2016
  | datum vydání = 2016-09-19
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Historii univerzity nebo jejích součástí připomíná řada někdy úplně nenápadných předmětů. K čemu byly? A kde jsou dnes? To bude následujících deset měsíců
připomínat nový seriál Muni. Startuje předměty, ke kterým se léta nebylo možné dostat. Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity totiž v létě otevřelo novou expozici, která zpřístupňuje věci patřící zakladateli genetiky Gregoru Johannu Mendelovi.

Patří mezi ně mimo jiné pektorál, zdobený náprsní křížek, který Mendel jako někdejší prelát brněnského augustiniánského sboru nosil spolu s prstenem. Doteď byly k vidění jen na obrazu, který Mendelovo muzeum také vlastní.

„Vystavovaly se naposledy jen krátce před několika lety. My je teď máme díky tomu, že brněnští augustiniáni chtějí, aby měli lidé možnost se s těmito věcmi setkat. Řekli nám, ať si z jejich depozitářů půjčíme cokoliv, co nám přijde zajímavé,“ uvedl Ondřej Dostál, ředitel Mendelova muzea sídlícího na Mendlově náměstí.

Spolu s kolegy to opravdu udělal, takže expozice obsahuje předměty, které Mendel každodenně používal, listiny, jež sám napsal, a formou moderních vizualizací zprostředkovává místa, kde světoznámý vědec žil.

O tom, že nová expozice vznikne, začal ředitel muzea uvažovat před dvěma lety. Zásadním impulzem k jejímu vytvoření byly oslavy výročí prvního zveřejnění Mendelových myšlenek v oblasti křížení rostlin, které se konaly před rokem. To kvůli nim vznikly vizualizace, které dnes částečně využívá nová výstava.

Podle Dostála si na ní člověk může udělat velmi dobrou představu, jak vytíženým člověkem světoznámý vědec byl. Práci na genetických objevech, včelaření nebo zálibu v meteorologii musel podle slov ředitele muzea propojit s náročným denním režimem augustiniánského řeholníka.

„Členové řádu chodili do zaměstnání, často učili, k tomu měli náboženské povinnosti a vstávali v pět hodin ráno, takže ani přes noc toho moc udělat nemohli. Tím spíš, že se dalo svítit jen olejovými lampami, kvůli čemuž byl třeba Mendel půl roku po svých genetických objevech skoro slepý.“

Padá-li ve spojitosti s genetikovým jménem slovo světoznámý, není to nijak přehnané. „Brno a také univerzita mají velké štěstí, že jsou s Mendelem spjaté. Vždyť který jiný vědní obor může říct, že má svého zakladatele i místo, kde se zrodil,“ klade řečnickou otázku Dostál, jenž už vedl řadu rozhovorů s vědci, kteří do města jezdí třeba na cyklus přednášek Mendel Lectures.

„Bez tohoto odkazu by je asi město jako Brno ani nezajímalo. Ale třeba genetik Paul Nurse, nositel Nobelovy ceny za lékařství a bývalý prezident britské Královské společnosti, říká, že my jsme pro něj nejvíc, protože tady to všechno začalo.“

Váženost Mendelovy osobnosti má pro tvůrce takových výstav i na první pohled ne úplně zřejmé důsledky. Když se nová expozice chystala, muselo se důsledně řešit pojištění jednotlivých předmětů. Jedna věc je, že vycházková hůl z 19. století má určitou hodnotu. Něco jiného už ale je, když taková věc patřila tak významnému vědci. Cena, na kterou se takový předmět pojišťuje, se pak pohybuje ve statisících.

Mendelovo muzeum a augustiniáni mají dohromady asi sto věcí spjatých s otcem genetiky. Na výstavě je možné jich vidět třicet a další můžou následovat. Tvůrci expozice plánují, že bude možné na internetu hlasovat, co z depozitáře se dostanou do vitrín.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>3dvy212rpa3oq0foktmdssqamam6zag</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/září/Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54331</id>
    <revision>
      <id>337626</id>
      <parentid>299158</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:20:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337626</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7021" sha1="bioce0xkn2f1xpaabuka8x67uek8dmx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Muni/2016/září
  | PŘEDCHOZÍ = Artefakty Muni. Mendelovo muzeum ukazuje náročný život otce genetiky
  | ČÁST = Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat
  | DALŠÍ = 6 výmluv, proč nejet na Erasmus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S.&amp;nbsp;15. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_zari_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 15
  | VYDÁNO = 19. září 2016
  | datum vydání = 2016-09-19
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Dráhový cyklista Pavel Kelemen se na univerzitě ještě ani pořádně neukázal, do prvního ročníku na fakultu sportovních studií nastupuje teprve teď v září. S čím už má ale zkušeností hodně, to jsou olympiády. V srpnu byl už na své druhé, po Londýnu reprezentoval Česko i na hrách v Riu.

'''Už jste se po návratu z Brazílie vzpamatoval?'''

Teď mám volno, a to pár dnů nejspíš ani nesednu na kolo (pozn. red.: Rozhovor se odehrál na konci srpna.). Budu mít delší dovolenou než obvykle. Už před hrami jsme se domluvili s trenérem, že následující rok bude volnější, protože poslední dva roky byly hrozně náročné. Navíc se chystám studovat.

'''Rozhodnul jste se tak právě i s ohledem na to, že nastupujete na vysokou?'''

To úplně ne. Na školu jsem se zkoušel hlásit víckrát. Nejdřív jsem studoval v Olomouci, ale tam jsem ve druháku skončil, nestíhal jsem dojíždět. Pak jsem to zkoušel další rok v Brně, ale nepovedl se mi Test studijních předpokladů a až teď jsem se konečně dostal. Když máme sezonu a tréninky, tak jsem víceméně pořád v Brně, doma v západních Čechách jsem jednou za měsíc. I proto jsem chtěl na vysokou do Brna, mělo by to fungovat líp než s dojížděním do Olomouce.

'''Čí to byl nápad, abyste se přihlásil? Měl na to vliv Robin Wagner, váš kolega z reprezentace, který už na Muni chodí?'''

Ne, to ne. Sám si říkám, že je to pro mě dobré. Já ještě přesně nevím, co budu dělat, až skončím s kariérou, ale vím, že by bylo dobré před jménem něco mít napsané a že kolem sportu se budu stejně točit pořád. Proto mi přijde fajn se v tom rozvíjet na sportovce.
'''
Že někdo studuje vysokou školu a dokáže se nominovat na olympiádu, to je v Česku dost vzácný jev. Vy jste byl letos navíc na olympiádě už podruhé. Jaké pro vás Rio bylo?'''

Už se mi o tom ani nechce moc mluvit, protože to pro mě nebylo zase tolik úspěšné. Do Ria jsem letěl s trochu jinými ambicemi, chtěljsem určitě dokázat víc, než se mi povedlo, ale bohužel se mi nepodařilo vyladit formu. Když nemáte nohy, tak na místě už s tím nic neuděláte. Ale v životě se stanou horší věci.

'''Poznáte už před závodem, že zrovna tohle není den, kdy se vám bude dařit?'''

Před olympiádou jsme byli na soustředění v Americe, připravovali jsme se ve vyšší nadmořské výšce, s čímž jsme doteď neměli vůbec žádnou zkušenost. To se mi jezdilo dobře, měl jsem i rychlé časy, když jsme pak jezdili trénovat na dráhu do Vídně. Všechno vypadalo, že to půjde. Ale pak jsme přiletěli do Ria a výkonnost mi šla den ode dne dolů. Co za to může? Faktorů může být plno – aklimatizace, že mi to zkrátka nesedlo. Těžko říct. Před čtyřmi lety v Londýně jsem byl určitě nervóznější. Letos jsem měl o čtyři roky víc zkušeností, znal jsem jezdce, v tom je rozdíl. Ale také v tom, že teď jsem na sebe cítil větší tlak, abych zajel dobrý výsledek. Že něco zajedu, jsem od sebe očekával i já, ale bohužel se to nepovedlo. Ještě musím s trenérem probrat, kde přesně se stala chyba.

'''V Londýně jste před čtyřmi lety zazářil, ačkoliv jste se v té době dráhové cyklistice věnoval jen krátce.'''

To je pravda, do 19 jsem dělal bikros. Pak jsem se na přelomu roku 2009 a 2010 přestěhoval na dráhu a za dva roky jsem jel na olympiádu.Hodně rychle mi vyletěla výkonnost.

'''Věřil jste, že to půjde stejně rychle i dál?'''

Je pravda, že jsem se hodně rychle dostal na výbornou úroveň, ale když chcete mezi úplně nejlepší, tak už to tak dobře nejde. Na top časy se nevypracujete během půl roku, to už se musí sejít všechno se vším.

'''Když pomineme sportovní stránku, jak olympiádu hodnotíte? Protože před ní i po ní se o organizaci napovídala spousta věcí.'''

Je pravda, že v Londýně měli organizaci určitě vychytanější, ale vesnice mi přišla hezčí v Riu. Jenže třeba my Češi jsme měli ve výpravě všechno vychytané velice dobře. S českými sportovci jsem se vůbec potkával hodně, což bylo fajn, hlavně s atlety nebo tenisty. Líbí se mi, že na olympiádě člověk narazí i na jiné lidi než pořád jenom na cyklisty a přijde do jiného prostředí.

'''Porovnáváte se mezi sebou?'''

Jasně, povídáme si, co a jak, jak kdo trénuje a kdo kde byl. Je zajímavé slyšet třeba od atletů, jak se psychicky připravují, když
odjíždí brzo na závody. Já mám problém, že když jedeme někam hodně brzo, tak už mě to nebaví, emoce jdou dolů. V Riu jsem se ale bavil v posilovně s trenérem českých atletů a ten mi říkal, že oni se snaží jezdit maximálně týden dopředu, protože o tom vědí. Vědí, že pak nabuzení u sportovců padá. Rád jsem slyšel, že to není jen můj problém, protože u cyklistů si na to stěžuju jenom já. Ale jinak je na olympiádě samozřejmě skvělé, že jste tam pořád mezi nějakými novými lidmi. Chodili jsme se dívat i na jiné
sporty, takže tam to utíkalo hrozně rychle a delší pobyt mi vůbec nevadil. Ale jinak už mám se soustředěními nebo delšími výjezdy někam ven docela problém.

'''To zní, jako že teď nemáte úplně motivaci se rychle vracet na závody. Plánujete nějaký další sportovní přestup?'''

Já si teď chci vážně odpočinout, poslední čtyři roky byly náročné a ten poslední úplně nejvíc.

'''Dá se popsat, v čem se příprava před olympiádou liší?'''

Kvalifikace na hry trvá dva roky. Dva roky po olympiádě jsou takové volnější, spousta lidí se moc nesoustředí a pak do toho začnou všechny státy hrozně bušit. Na závodech se honíme za každým bodem a je to hrozně náročné.

== Pavel Kelemen ==
Mistr Evropy v dráhové cyklistice se narodil v roce 1991 v Domažlicích. Původně závodil na bikrosu, na přelomu let 2009 a 2010 ale přestoupil právě na dráhu. Nominoval se už na olympiádu v Londýně, kde zajel ve sprintu 10. místo. Na letošních hrách v brazilském Riu de Janeiru úspěch nezopakoval, skončil 17.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>bioce0xkn2f1xpaabuka8x67uek8dmx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Objev: Proč žijí stromy stovky let</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54346</id>
    <revision>
      <id>337576</id>
      <parentid>242518</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:17:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337576</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3786" sha1="f44qgyb7zoengc9ivhqnj7qxneg0mi9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Objev: Proč žijí stromy stovky let
   | DALŠÍ = Astronom Grygar dostal zlatou medaili
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Objev: Proč žijí stromy stovky let
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Sto let staří lidé jsou stále ještě spíš raritou, stoleté stromy jsou proti tomu zcela běžné a nejstarší dřeviny rostou na Zemi dokonce tisíce let. Jak je to možné? Tajemství dlouhověkosti rostlin teď poodhalil Karel Říha z Ceitecu MU spolu s kolegy z vídeňského Gregor Mendel Institutu.

Společně přišli na to, že u rostlin nedochází na rozdíl od jiných organismů k masivním mutacím, které způsobují rychlejší stárnutí a zásadní změnu genomu. Čím déle rostlina žije, tím více mutací by měla její DNA obsahovat, vědci však přišli na to, že délka života rostliny má na výskyt mutací mnohem menší vliv, než se předpokládalo. Výsledky výzkumu publikoval nedávno časopis Proceeding of the National Academy of Science.

Za růstem rostlin stojí takzvané meristematické buňky, které jsou obdobou živočišných kmenových buněk. Jejich malé shluky
se nacházejí na vrcholcích stonků, v poupatech a špičkách kořenů, kde se dělí a přetvářejí v buňky listů, kmene či květů. Neustálé dělení je však zdrojem mutací, které mohou být při větším množství škodlivé a přispívat k procesu stárnutí.

Říha poprvé narazil na rozpor s touto teorií zhruba před patnácti lety, když si chtěl u rostlin ověřit délku telomer. To jsou struktury, které chrání konce chromozomů nesoucích DNA organismu a při každém buněčném dělení se o něco zkrátí. „Předpokládal jsem tedy, že v nových listech budou telomery kratší než v těch starších, kupodivu ale byly stejně dlouhé.“

Chtěl tedy zjistit, kolikrát se meristematické buňky v rostlinách dělí. „Zpřesnili jsme měření délky telomer, které se při dělení buněk zkracují stále o stejné úseky. Pak jsme je změřili u meristematických buněk nové rostlinky a posléze u jejích potomků a zjistili tak počet buněčných dělení za jednu generaci,“ přiblížil biolog.

Vědci navíc prodloužili život pokusné rostliny, huseníčku rolního, ze dvou měsíců na půl roku. „Délka života byla trojnásobná. Telomery se však zkrátily jen asi o dvacet procent,“ uvedl Říha s tím, že tak ukázali, že počet buněčných dělení v zárodečné linii rostlin závisí podstatně méně na délce života, než se předpokládalo. „U dvouměsíční rostliny jsme napočítali asi 34 buněčných dělení, u půlroční to bylo 39 dělení zárodečných buněk,“ uvedl Říha.

Odborníci se snažili také odhalit, proč je četnost těchto dělení relativně stabilní. „Meristém se skládá z více typů buněk. Periferní se rychle a neustále dělí, ale pak existují shluky buněk, které se příliš často nedělí. Domníváme se, že tyto buňky slouží jako rezervoár, ze kterého se jednou za čas vytvoří nové periferní buňky a tím se obnoví původní DNA ve tkáních rostliny a zamezí tak rozšíření mutací. To právě je pravděpodobně jeden z důvodů, proč některé rostliny mohou žít tak dlouho,“ dodal biolog.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>f44qgyb7zoengc9ivhqnj7qxneg0mi9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Astronom Grygar dostal zlatou medaili</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54347</id>
    <revision>
      <id>337577</id>
      <parentid>242509</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:17:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337577</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1029" sha1="l28vvgun96bwnu6kiozrcwoa0xa4l72" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Objev: Proč žijí stromy stovky let
   | ČÁST = Astronom Grygar dostal zlatou medaili
   | DALŠÍ = Čestný doktorát pro sociologa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Astronom Grygar dostal zlatou medaili
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Zlatou medaili Masarykovy univerzity dostal koncem října při příležitosti svých 80. narozenin astronom a popularizátor vědy Jiří Grygar. Jedno z nejvyšších ocenění, jaké může škola vůbec udělit, mu patří za jeho celoživotní práci ve vědě i mimo ni. Grygar medaili převzal na mimořádné popularizační přednášce v Univerzitním kině Scala.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>l28vvgun96bwnu6kiozrcwoa0xa4l72</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Čestný doktorát pro sociologa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54348</id>
    <revision>
      <id>337579</id>
      <parentid>242532</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337579</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="802" sha1="2wtfs0bnhjo5k25i70f7uz411qdy7xd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Astronom Grygar dostal zlatou medaili
   | ČÁST = Čestný doktorát pro sociologa
   | DALŠÍ = Univerzita má nový web
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čestný doktorát pro sociologa
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Proslulý expert v oblasti veřejné správy Michiel Stijn de Vries převzal 20.&amp;nbsp;října v aule na právnické fakultě čestný doktorát Masarykovy univerzity.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>2wtfs0bnhjo5k25i70f7uz411qdy7xd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Univerzita má nový web</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54349</id>
    <revision>
      <id>337580</id>
      <parentid>242527</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337580</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1252" sha1="8vp4d9hwi44c32ekj75b1v2b8so3f6q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Čestný doktorát pro sociologa
   | ČÁST = Univerzita má nový web
   | DALŠÍ = Mezinárodní vědecká rada
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Univerzita má nový web
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Průvodcem při volbě vhodného studijního oboru budou uchazečům o studium nové webové stránky www.muni.cz, které univerzita spolu s přijímacím řízením spustila 1. listopadu. „Novou webovou prezentací reagujeme na měnící se potřeby univerzity v oblasti komunikace i očekávání návštěvníků webu. Vycházíme ze zjištění, že nejčastějšími návštěvníky stránek jsou právě uchazeči o studium,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Hana Svatoňová. Web obsahuje menší množství detailních informací a je více zaměřen na to, aby šlo snadno a rychle zjistit, co lze na MU studovat.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>8vp4d9hwi44c32ekj75b1v2b8so3f6q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Mezinárodní vědecká rada</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54350</id>
    <revision>
      <id>337581</id>
      <parentid>242513</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337581</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1158" sha1="41mlhktou002myt4s2iush4ysn7ebs2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Univerzita má nový web
   | ČÁST = Mezinárodní vědecká rada
   | DALŠÍ = Pavouci ve službách zemědělců?
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mezinárodní vědecká rada
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nová Mezinárodní vědecká rada MU se vůbec poprvé sešla v polovině října. Čtyři světově uznávaní odborníci budou pomáhat univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Členy rady jsou profesor Josef Jiřičný z Curyšské univerzity, profesor Peter Williamson z Cambridgeské univerzity, profesor Thomas A. Henzinger z rakouského Institutu pro vědu a technologie a profesorka Marie-Janine Calic z Mnichovské univerzity (LMU).

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>41mlhktou002myt4s2iush4ysn7ebs2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Pavouci ve službách zemědělců?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54351</id>
    <revision>
      <id>337582</id>
      <parentid>242519</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337582</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1058" sha1="fetavba0my1kf7uwprt11pabrn8d3o9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Mezinárodní vědecká rada
   | ČÁST = Pavouci ve službách zemědělců?
   | DALŠÍ = Nejlepší pedagog: Nejvíc ukážete experimentem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pavouci ve službách zemědělců?
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Není to sci-fi. I pavouci můžou být užiteční v boji se škůdci. Potvrzuje to bádání arachnologa Stano Pekára. I když se primárně věnuje základnímu výzkumu, ve kterém se snaží porozumět chování pavouků, přišel se svým týmem na něco, co ocení i vlastníci hrušňových sadů. Podpoření přirozeného výskytu pavouků jim může pomoci v boji se zákeřnými merami.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>fetavba0my1kf7uwprt11pabrn8d3o9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Nejlepší pedagog: Nejvíc ukážete experimentem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54352</id>
    <revision>
      <id>337583</id>
      <parentid>242515</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337583</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4475" sha1="dvsiw1q4mv56xpbbq8j20jm6ua1n84d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Pavouci ve službách zemědělců?
   | ČÁST = Nejlepší pedagog: Nejvíc ukážete experimentem
   | DALŠÍ = Absolventům se zvýšily nástupní platy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nejlepší pedagog: Nejvíc ukážete experimentem
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Mikroekonomie je základem ekonomických věd a učí se už v prvním semestru. Rozhodně nepatří mezi jednoduché předměty a hodně studentů se jí bojí. Michal Kvasnička ji už řadu let na ekonomicko-správní fakultě vyučuje a díky svému přístupu obdržel letos Cenu rektora pro vynikající pedagogy.

„Jsem překvapený, že jsem ji získal, protože na univerzitě je velké množství kvalitních učitelů,“ uvedl Kvasnička, který vyhrál v konkurenci dalších nominovaných v kategorii ekonomie a informatiky. Samotná nominace ho příliš nepřekvapila, protože z předmětových anket ví, že studenti mají jeho kurz rádi, i když je pro mnohé těžký.

Právě předmětovou anketu považuje za jeden z nejdůležitějších zdrojů zpětné vazby, a než vznikla její aktuální podoba, dělal si podobné průzkumy sám. „Sleduji ji proto, abych věděl, jak výuku vylepšit, co třeba můžu já i cvičící dělat jinak,“ uvedl Kvasnička s tím, že aktuálně například řeší otázku hodnocení testů, protože studenti si dlouhodobě stěžují na systém odečítání bodů za špatné odpovědi.

Vyhovět většině studentů určitě není jednoduché, zvlášť ve chvíli, kdy je předmět každý rok určený pro téměř devět stovek lidí. „Na přednáškách se snažím každou věc vysvětlit tak, aby jí studenti skutečně rozuměli. Snažím se také, aby měli k dispozici příklady a data. Děláme proto experimenty, bohužel jich stíháme méně, než bych si přál. Důležitá jsou cvičení, kde mají studenti možnost látku s někým probrat,“ popsal svůj přístup Kvasnička.

„Ideální by pro mě bylo pořádně vysvětlit studentům látku a mít čas vyzkoušet si s nimi experiment, říct jim nějakou zajímavost či případovou studii a ukázat reálná data k danému tématu, ale náš semestr je na to příliš krátký. Standardní učebnice z USA jsou stavěné na 18 až 20 týdnů výuky a my jich máme třináct,“ povzdechl si pedagog.

Sám se k ekonomii dostal náhodou. „Už od základní školy jsem věděl, že budu programátor, a byl jsem už přijatý na techniku. Kvůli rodičům jsem si podal přihlášku také na ekonomicko-správní fakultu. Vůbec jsem se ale nepřipravoval, a když mě přijali, byl jsem tak překvapený, že jsem ke studiu nastoupil,“ popsal Kvasnička s úsměvem, jak se k ekonomii dostal. Už v prvním semestru ho obor zaujal, a to hlavně mikroekonomie, která je podle něj nejzajímavější.

Zájem u něj vyvolali především přednášející, kteří v začátcích fungování fakulty přicházeli ze Spojených států. „Z jejich hodin jsem si odnesl představu, že ekonomie je opravdu hodně zajímavá disciplína, a také nadšení pro to přednášet tak, aby studenti obor vnímali stejně jako já. Zaujal mě také systém výuky, při němž jsme psali průběžné testy a bodované domácí úkoly. Člověk se díky tomu celý semestr nenudil a na konci zjistil, že vše umí a učit se na zkoušku vlastně nemusí,“ uvedl Kvasnička s tím, že tyto prvky využívá i ve svých předmětech.

„Chceme, aby studenti chodili připravení. Během semestru máme čtyři průběžné testy a také bodujeme práci v seminářích a myslím si, že jim to prospívá a výrazně zvyšuje jejich průchodnost u zkoušky. Doufám, že i kvůli tomu, že se nesnaží látku ́našrotit ́ těsně před zkouškou, vidí, že je mikroekonomie opravdu zajímavá,“ řekl Kvasnička.

Učení Kvasničku vždycky bavilo. „Je to příležitost naučit tisíce lidí něco, co budou ještě za dvacet let používat.“

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>dvsiw1q4mv56xpbbq8j20jm6ua1n84d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Absolventům se zvýšily nástupní platy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54353</id>
    <revision>
      <id>337584</id>
      <parentid>242508</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337584</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2386" sha1="54ouc8nbzk3e3zsh6dll0a0tcqb6fqz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Nejlepší pedagog: Nejvíc ukážete experimentem
   | ČÁST = Absolventům se zvýšily nástupní platy
   | DALŠÍ = Čeká nás velký třesk. Musíme zjednodušit nabídku studia
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Absolventům se zvýšily nástupní platy
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Na historické maximum se za posledních dvacet let dostaly nástupní platy čerstvých absolventů Muni. Ukázal to tradiční průzkum Ukončení studia na Masarykově univerzitě – Ohlédnutí a perspektiva 2016. Letos dostávali za svou práci více než 28 tisíc korun. Výsledky také ukazují, že v porovnání s předchozími lety je nejvíce těch, kteří už v době promoce mají práci a vidí své zaměstnání jako perspektivní.

Od propadu nástupních platů po příchodu hospodářské krize v roce 2012 se platy podle průzkumu postupně zvyšují. Letos se průměrné hrubé nástupní platy zvedly o devět procent, z 26 005 v roce 2015 na letošních 28 358 korun.

Nejvíce si tradičně vydělají informatici, druhé nejvyšší hrubé nástupní platy uváděli absolventi fakulty sociálních studií a ekonomové. Naopak průměrně nejnižší startovní mzdy dostanou absolventi pedagogické a právnické fakulty. Rozdíly průzkum ukázal i mezi pohlavími. Absolventi-muži dostali v průměru o pět tisíc korun více než ženy.

Letos bylo rovněž nejvíce těch, kteří už práci měli nebo věděli, kam nastoupí (63,6 procent). Z těchto téměř dvou třetin dotázaných už 38,8 procent pokračovalo v zaměstnání, které získali během studia; v pátém ročníku pracovalo poměrně často a pravidelně bezmála 60 procent účastníků absolventské ankety.

Celkem 88 procent absolventů, kteří v době vyplňování ankety už pracovali nebo věděli, kam nastoupí, pak vidělo své aktuální zaměstnání jako perspektivní, což představuje nejvyšší hodnotu za téměř deset let provádění výzkumu.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>54ouc8nbzk3e3zsh6dll0a0tcqb6fqz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/září/Průvodce prvním semestrem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54539</id>
    <revision>
      <id>337627</id>
      <parentid>299166</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:20:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337627</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7070" sha1="qxrfndzrstixq7e2j7rz3x6ksytltqa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Muni/2016/září
  | PŘEDCHOZÍ = Studentka předává dětem s rakovinou svou zkušenost s nemocí
  | ČÁST = Průvodce prvním semestrem
  | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Průvodce prvním semestrem
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S.&amp;nbsp;20. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_zari_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 20
  | VYDÁNO = 19. září 2016
  | datum vydání = 2016-09-19
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Pokud za sebou máte první dny na Masarykově univerzitě a pořád se ještě v akademickém světě necítíte úplně jistě, sepsali jsme právě pro vás to nejdůležitější, na co si musíte v průběhu prvního semestru dávat pozor. Není toho málo, ale za pár týdnů už budete třeba Informační systém MU nebo vaši fakultní knihovnu považovat za běžnou součást života.

== Bez ISu to nepůjde ==
Informační systém už nepochybně znáte, možná si ale ještě říkáte, že je to jen nutné zlo a čím méně s ním budete ve styku, tím lépe pro vás. Není to ale pravda. S ISem na is.muni.cz se vyplatí spřátelit co nejdříve a jakmile objevíte jeho základní funkce, stane se pravděpodobně také jednou z vašich nejnavštěvovanějších webových stránek. Kromě registrace a zápisu předmětů v něm objevíte studijní materiály od učitelů, e-maily vztahující se k výuce, a až přijde ten správný čas, tak také všechny informace o zkouškách. Pokud si chcete nechat poradit, vstupte do sekce Nápověda, která vás provede všemi základními funkcemi ISu.

== Počítejte kredity a dodržujte termíny ==
Celé vaše studium se bude točit okolo kreditů, je proto dobré mít neustále přehled o tom, jak si vedete. Pro postup do dalšího semestru jich potřebujete minimálně 20, vyplatí se jich ale získat více, protože na konci tříletého bakalářského studia jich musíte mít na svém kontě 180 a na konci pětiletého magisterského studia 300. Nezapomeňte přitom, že kromě všech povinných předmětů na svém oboru musíte také absolvovat tělocvik a nějaký cizí jazyk. Čím dříve si je zapíšete, tím lépe.

Hned od prvního dne studia až po ten poslední vás budou také provázet termíny. Ať už půjde o odevzdávání seminárních prací, přihlašování do seminárních skupin, nebo na zkoušky, zvykněte si stanovené termíny dodržovat, vše totiž probíhá elektronicky prostřednictvím ISu a ten zpoždění netoleruje. Pomoci vám může kalendář v ISu, který na vybrané události upozorňuje.

== Využijte všech výhod studenta ==
Jako studenti Masarykovy univerzity si musíte opatřit kartu ISIC, která vám zajistí třeba přístup do knihoven nebo menz a budete se s ní prokazovat všude na půdě školy. Pokud jste to ještě neudělali, máte už nejvyšší čas. Mimo to vám ale přinese i spoustu slev, a to dokonce i v zahraničí. Seznam všech výhod této kartičky najdete na webu isic.cz.

Na začátku semestru se ale vyplatí vyřídit si i další slevy, na které máte jako studenti nárok, například zlevněnou šalinkartu pro volný pohyb brněnskou MHD nebo žákovskou průkazku na vlak. To vše si nechejte potvrdit na studijním oddělení, kde se také vyplatí nechat si vystavit několik kousků potvrzení o studiu do zásoby, určitě se budou v průběhu semestru hodit.

== Žádejte o stipendia ==
Stipendia představují možnost, jak přilepšit svému studentskému rozpočtu. Jejich seznam a podmínky získání najdete v ISu v sekci Stipendia. Tím, které se týká skoro každého, je ubytovací stipendium. O ubytovací stipendium si může zažádat každý, kdo má trvalé bydliště mimo Brno a studuje prezenčně své první studium na vysoké škole. O stipendium se žádá zpravidla v listopadu a v dubnu a jeho výše se pohybuje okolo tří tisíc korun. Další stipendia můžete získat třeba za výborné studijní výsledky, reprezentaci školy nebo jako příspěvek na výjezd do zahraničí.

== Navštěvujte knihovny ==
Dřív nebo později budete muset napsat nějakou práci nebo přečíst povinnou literaturu, zaregistrujte se proto ve fakultní knihovně (navštěvovat ale můžete zdarma v případě potřeby i knihovny ostatních fakult), která nabízí kromě knih a prostoru pro studium také počítače, kopírky a další vybavení, jež se může hodit. Pokud potřebujete studovat v době, kdy je vaše knihovna zavřená, můžete využít služeb Celouniverzitní počítačové studovny na Komenského náměstí, ta je otevřená nepřetržitě. V knihovnách máte přístup i k elektronickým informačním zdrojům, které budete ke studiu také potřebovat. Jde o databáze velkých vydavatelství a nejrůznějších akademických časopisů, přístup k nim máte zdarma přes stránky ezdroje.muni.cz.

== Používejte wi-fi a MS Office zdarma ==
Věděli jste, že v prostorách všech budov Masa-
rykovy univerzity se můžete připojit k bezdrátovému internetu zdarma? Do sítě eduroam se díky tomu dostanete nejen na své fakultě, ale i na všech dalších, v knihovnách, ale třeba taky v kině Scala. Login je UČO@eduroam.muni.cz a sekundární heslo MU. A ještě jedna dobrá zpráva. Jako studenti Muni máte nárok na kompletní balíček MS Office zdarma. Užitečného softwaru má ale univerzita předplaceného více. Podívejte se na web ics.muni.cz/licence.

== Rozplánujte si zkouškové ==
Všechny zapsané předměty budete muset ukončit ve zkouškovém období zkouškou, zápočtem nebo kolokviem. Na zkoušky se přihlašuje v ISu, kde také postupně uvidíte všechny vypsané termíny. Nejlíp uděláte, pokud si průběh zkouškového naplánujete, a stihnete tak třeba některou zkoušku v předtermínu. Na ty zbylé pak budete mít víc času. U každého poprvé zapsaného předmětu máte nárok na jeden řádný a dva opravné termíny, a pokud neuspějete, musíte předmět opakovat v příštím semestru, kdy je vyučován. Pak už máte nárok jen na jeden řádný a jeden opravný termín.

== Harmonogram semestru ==

=== Září ===
Poslední šance zapsat si předměty a pak ještě dva týdny, kdy můžete provádět změny v jejich zápise.

=== Říjen ===
Výuka v plném rozsahu a hlavně semináře, na které je povinná docházka.

=== Listopad ===
Žádá se o ubytovací nebo sociální stipendium, nepropásněte termíny.

=== Prosinec ===
Odevzdávání posledních seminárek a konec výuky. Před Vánocemi také zápočtový týden a předtermíny zkoušek.

=== Leden ===
Do školy se nechodí, jen na zkoušky. Včas si je zapište a hlavně na ně pak jděte. Je potřeba také v ISu požádat o zápis do dalšího semestru a začít si registrovat předměty.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>qxrfndzrstixq7e2j7rz3x6ksytltqa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Čeká nás velký třesk. Musíme zjednodušit nabídku studia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54540</id>
    <revision>
      <id>337585</id>
      <parentid>242531</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337585</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8567" sha1="m8tdpkee02812qkt2gl4v7zdhbmvs5q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Absolventům se zvýšily nástupní platy
   | ČÁST = Čeká nás velký třesk. Musíme zjednodušit nabídku studia
   | DALŠÍ = Využívají se moderní technologie ve výuce naplno?
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čeká nás velký třesk. Musíme zjednodušit nabídku studia
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:David Povolný|David Povolný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;3. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 3
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Masarykovu univerzitu čeká stejně jako další české vysoké školy období rozsáhlého přenastavování studijních programů a oborů. Změna systému akreditací, kterou přinesla novela vysokoškolského zákona, je podle rektora Mikuláše Beka ideální šance protřídit až příliš širokou nabídku oborů a nastavit nová měřítka kvality.

'''Co se v příštích letech stane se studijními obory na Masarykově univerzitě?'''

Dá se očekávat jakýsi velký třesk. Ovšem ne ve smyslu velkého rozpínání, ale spíše protřídění dnes velmi širokého spektra programů, které univerzita nabízí. Podobnou představu ostatně mají i členové rady nového Národního akreditačního úřadu. Už při práci na novele vysokoškolského zákona se představitelé vysokých škol shodovali v tom, že současná struktura studijních programů není dost přehledná, že je naopak chaotická a neumožňuje uchazečům dobře se v nabídce zorientovat. A vlastně se ukázalo, že není ani moc vhodná pro kvalitní provozování oborů. Nové nastavení akreditačního procesu je ideální příležitost pro významné pročištění.

'''Je na tom shoda i uvnitř univerzity?'''

Ano. Když jsme připravovali dlouhodobý záměr, tak jsme o tomto tématu v pracovních skupinách na fakultách mnohokrát obsáhle debatovali a v podstatě odevšad zaznívaly hlasy, že obzvláště nabídka bakalářského studia je příliš jemně členěná a že bychom se měli pokusit ji vhodně přestrukturovat, některé obory třeba pojmout obecněji. Řada úspěšných zahraničních univerzit má dnes společné základy studijních programů, kterým se někdy říká foundation year. V prvním roce bakalářského studia tam vysokoškoláci chodí na všeobecné interdisciplinární předměty, případně vyrovnávací kurzy, aby dohnali handicap ze střední školy. O něčem takovém bychom mohli uvažovat.

'''Co se stane s dvouoborovým studiem?'''

Budeme se nad ním muset nově koncepčně zamyslet. Zajímavé by mohlo být nabízet místo něj nebo paralelně s ním něco, co se v anglosaském světě označuje jako systém majors a minors. Majors jsou klasické celé obory a minors pak jakési půl či čtvrt obory, respektive moduly z různých disciplín, které studentům umožňují systematicky si vybírat doplňky své specializace. Takové moduly by, na rozdíl od dosavadní volitelnosti jednotlivých předmětů, tvořily logickécelky a podléhaly akreditaci.

'''Jaký je časový rámec všech těchto změn?'''

Nyní je čas na to, abychom o všem vedli důkladnou debatu – přechodná ustanovení novely říkají, že studijní programy mají akreditaci prodlouženou minimálně do roku 2019. Takže máme asi rok na koncepční diskusi, kterou završí Rada pro vnitřní hodnocení, jež bude formulovat akreditační standardy dovnitř univerzity. Zhruba za rok by si tedy jednotlivé katedry měly začít postupně připravovat akreditace tak, aby mohly být od roku 2019 pozvolna zaváděny. Budeme také muset vše konzultovat s Národním akreditačním úřadem, protože naše řešení musí být kompatibilní se standardy celonárodními, a budeme vést diskusi i s ostatními vysokými školami, které budou také využívat model institucionální akreditace, jako například s Univerzitou Karlovou a s Univerzitou Palackého.

'''Co bude pro školu v praxi znamenat institucionální akreditace, o kterou chce Masarykova univerzita usilovat?'''

Umožní nám, abychom si studijní programy akreditovali sami podle určitého rámce, který nám schválí Národní akreditační úřad. Slibujeme si od toho, že budeme mít na univerzitě společné standardy a nebudeme muset už příliš debatovat s žádným externím subjektem o nastavení každého jednotlivého oboru. Umožní nám to být kreativnější, flexibilnější a také nebýt závislí na názorech našich konkurentů. Debatu se sesterskými univerzitami chápu jako sladění se v některých nezbytných věcech, na druhou stranu bych považoval za velmi důležité, abychom se v nabídce a koncepci studia od konkurence více odlišovali a byli tím atraktivní pro uchazeče.

'''Univerzita tedy bude díky institucionální akreditaci svobodnější?'''

Rozhodně bude víc autonomní. Při dosavadním systému akreditace jednou akreditační komisí nastávaly situace, kdy některé její pracovní skupiny akceptovaly poměrně flexibilní podobu studijních programů, některé ale měly rigidnější představu o povinných předmětech a jejich objemu. Byli jsme tak tlačeni někam, kde jsme třeba vůbec být nechtěli. S vlastními vnitřně nastavenými standardy už se nám to nestane.

'''Nový statut MU zavedl Radu pro vnitřní hodnocení. Jaká bude přesně její role?'''

Měla by být v zásadě trojí. Ze zákona bude tato rada tělesem, které bude poskytovat zpětnou vazbu o kvalitě studia a tvůrčí činnosti na univerzitě. Počítáme s tím, že to bude také orgán, který bude schvalovat nové studijní programy a významně se vyjadřovat k jejich podobně. A v neposlední řadě by měla rada také formulovat naše vnitřní standardy kvality.

'''To zní jako poměrně rozsáhlá agenda.'''

Počítáme s tím, že to bude poloprofesionální orgán. Akademici, kteří se stanou jejími členy, budou muset alokovat na činnost pro tuto radu docela významnou část své pracovní kapacity.

'''Co čeká garanty jednotlivých oborů? Změní se jejich pozice?'''

Naznačuje to už nový statut a hlavně to vyplyne z nové vnitřní normy, na které se pracuje, každopádně role garantů bude posílena, respektive bude jasněji definována jejich zodpovědnost za kvalitu a průběh studia v příslušných programech a samozřejmě také budou stanoveny jejich pravomoci. Dosud byl garant v řadě případů jen jakýmsi formálním zajišťovatelem pro akreditační komisi, ale v každodenní realitě neměl často dostatečné pravomoci, aby něco reálně ovlivňoval. To by se mělo změnit.

'''Jaká bude v celém procesu role studentů?'''

Studenti budou v celé této debatě významnými partnery. I když těch současných už se změny nedotknou, budou moci zásadně ovlivnit to, co zažijí jejich nástupci. Připravovaná norma o studijních programech navíc počítá se zřízením jakýchsi rad náležejících ke každému programu, kde budou samozřejmě zastoupeni i vysokoškoláci. Není možné designovat model studia bez znalosti pohledu těch, kterých se to bude ve výsledku týkat nejvíc.

'''Jaký je očekávaný výsledek všech těchto změn z pohledu budoucích absolventů?'''

Doufám, že zatraktivníme studium na naší univerzitě a že budeme nadále produkovat absolventy s dobrou uplatnitelností, případně slušnou šancí pokračovat v dalším studiu, ať už magisterském nebo doktorském. Slibuji si od toho také, že by nám to mohlo pomoci řešit to, co aktuálně trápí většinu českých vysokých škol, a sice studijní neúspěšnost. Současná podoba studia je na českých univerzitách výsledkem srážky elitně nastavených programů z devadesátých let s masifikací po roce 2000. Výsledkem je stav nepřehledný pro studenty i zaměstnavatele, který samy univerzity považují za nepříznivý pro kvalitu. Máme příležitost ke změně.

== Nový univerzitní statut ==
Změny v nejzásadnější normě Masarykovy univerzity přijal v návaznosti na novelu vysokoškolského zákona akademický senát už v říjnu. Další předpisy připravující školu na novou podobu akreditace studijních programů jsou v přípravě.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>m8tdpkee02812qkt2gl4v7zdhbmvs5q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Využívají se moderní technologie ve výuce naplno?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54541</id>
    <revision>
      <id>337586</id>
      <parentid>242528</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337586</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15333" sha1="ljy1349xdk0wbxigoz3sxxxlkn5dit5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Čeká nás velký třesk. Musíme zjednodušit nabídku studia
   | ČÁST = Využívají se moderní technologie ve výuce naplno?
   | DALŠÍ = Zahraniční odborníci budou MU radit ve vědě
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Využívají se moderní technologie ve výuce naplno?
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;4–5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 4–5
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Tablety ve výuce nebo online kurzy jsou jedněmi z viditelných trendů ve vzdělávání dětí i dospělých. Digitální technologie jsou běžnou součástí vyučovacích hodin, často se ale jejich potenciál plně nevyužívá. Mohou přitom pomoci pedagogům i studentům.

Když před pár lety vznikly webové stránky umimecesky.cz, představovali si jejich tvůrci, že budou sloužit hlavně dospělým, kteří si budou procvičovat ty části jazyka, které jim nejdou. Postupně se ale ukázalo, že stránky mnohem víc využívají děti školou povinné.

Dnes už má web zabudovanou podporu pro učitele, která jim umožňuje například zadávat domácí úlohy. Změnila se také skladba stránek tak, aby víc vyhovovaly potřebám dětí.

„O vývoj a údržbu projektu se stará absolvent doktorského studia fakulty informatiky, který se nyní pro zajištění udržitelnosti snaží projekt využít i komerčně,“ uvádí Radek Pelánek z Katedry informačních technologií Fakulty informatiky MU, který vede výzkumnou skupinu zabývající se adaptabilními výukovými systémy.

Čeština není jediná oblast, pro kterou informatici vytvořili programy pomáhající budovat určité znalosti. Specializované stránky mají například pro jednoduchou matematiku a nejúspěšnější je jejich zeměpisný počin zaměřený na slepé mapy.

Velkou předností webů vytvořených týmem z fakulty informatiky je to, že jsou v českém jazyce. „Jednou z překážek většího zapojení tabletů do výuky je fakt, že převážná většina výukových aplikací je v angličtině,“ říká Josef Moravec, doktorand na pedagogické fakultě a zároveň učitel informatiky na jednom z brněnských gymnázií.

'''Technologie v dnešních školách'''

Digitální technologie se staly běžnou součástí českého školství a více či méně běžnou pomůckou ve všech předmětech. Učitelé se mohou velmi pravděpodobně spolehnout i na to, že k nim mají děti přístup i mimo školu. Údaje Českého statistického úřadu říkají, že v roce 2015 mělo u nás takřka 94 procent domácností s dětmi přístup k internetu.

„Technologie by tedy problém být neměly. Důležitější ale podle mne je, zda učitelé umí technologievhodně začlenit digitální technologie a domácí přípravu do výuky. Východiskem by měly být výukové cíle a znalost studentů, nikoliv jen technologie samotné a jejich možnosti,“ podotkl Jiří Zounek z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty.

Úskalím při používání technologií může být podle něj nedostatečná infrastruktura. „Vážnější problém ale spočívá v chybějících dovednostech využívat různé vymoženosti ve výuce. Umět perfektně ovládat textový či tabulkový procesor nebo internetový prohlížeč, případně programovat v žádném případě neznamená, že budu umět s pomocí těchto programů nebo online služeb dobře učit,“ zdůrazňuje Zounek.

Moravec jako učitel vidí výhody technologií například v tom, že lze s jejich pomocí efektivně sdílet materiály. Nic nenamítá ani proti tomu, když si jeho studenti posílají třeba zápisy z hodin přes sociální sítě. Tablety zase podle některých výzkumů pomáhají samostatné práci.

Ve školách jsou nejvíc rozšířené interaktivní tabule, které dokážou učivo lépe vizualizovat a s pomocí animací uplatňovat zásadu názornosti. „Doporučuje se využívat v hodinách i mobilní telefony, ale zrovna ony mají řadu nevýhod. Dokážou výrazně narušovat výuku,“ říká Moravec.

Zounek přidává další trendy. Jedním je takzvaná převrácená třída založená na propojení online a tradiční kontaktní výuky, při níž například videonahrávka nahradí výklad látky, který tím pádem probíhá online. Učitelé pak na prezenčních setkáních mají víc času pro cvičení, diskuze, zpětnou vazbu nebo třeba koučink.

„Pak je tu mobile learning, tedy učení probíhající prostřednictvím mobilních zařízení, které umožňuje, že jedinec není vázán na předem určené místo. Často je zmiňována rovněž gamifikace, tedy využití principů her ve vzdělávání,“ popisuje některé z trendů odborník na pedagogiku.

'''Adaptivní a hravé učení'''

S přidáváním herních prvků má zkušenost i Pelánek. Někdy je však podle něj těžké odhadnout, co bude fungovat. „Kolega vymyslel tetris na slovní vzory. Slova je při něm potřeba přiřazovat do sloupců ke správným vzorům. Myslel jsem si, že se to bude málo využívat, protože slovní vzory nikoho nebaví. Opak je pravdou, děti to používají hodně a učitelé si to pochvalují,“ uvádí informatik. Zdůraznil, že se snaží u herních systémů inspirovat především tím, jak dobře mají propracované přechody od jednodušších ke složitějším úkolům.

Weby, které se svými studenty vymýšlí a udržuje, mají podle Pelánka sloužit především k budování znalostí. „Chceme doplňovat učitele, naše systémy umožňují procvičovat jednoduché věci, jako je násobilka nebo názvy států, a slouží tam, kde je memorování nezbytné. Přesun podobných úkolů na technologie pak může učitelům uvolnit ruce na další práci,“ myslí si.

Většina webů, jejichž vznik Pelánek inicioval, také využívá systém adaptivního učení. Program vyhodnocuje odpovědi respondenta a předkládá mu buď těžší otázky, nebo opakovaně ty, v nichž chybuje. „Automatické vyhodnocování ale neumí vše, takže v poslední době se snažíme klást důraz i na lidský vhled. Ve shromážděných datech se snažíme odhalit, zda nejsou v systému duplicity, nebo se díváme, kam můžeme přidat nové příklady,“ uvádí informatik.

Doplňuje, že důležitá je také zpětná vazba. „Z obrovského množství dat víme, v čem se nejvíc chybuje. Je to ale jen jednoduchý kvantitativní pohled. Důležité je, jak se u plnění úkolů děti chovají, jestli je baví, zda nedělají chyby jen z nepozornosti. To my nevidíme,“ dodává Pelánek.

'''Je to efektivní?'''

Otázkou je však i schopnost učitelů a žáků technologie efektivně využívat. „Dalo by se očekávat, že mladí učitelé s tím nebudou mít problém. To ovšem nemusí být pravda. Začínající učitel musí řídit třídu, dobře výuku rozfázovat, motivovat studenty, reagovat na otázky a někdy na využití technologií ani nepomyslí. Bohužel si tyto vymoženosti budoucí učitelé mnohdy nevyzkouší ani v průběhu svého studia,“ uvádí Zounek.

Obdobně mohou být překážky i na straně studentů a žáků. „Převládá názor, že všichni studenti jsou tzv. digital natives (digitální domorodci), kteří snadno a efektivně ovládají digitální technologie ve všech oblastech života. Pokud jsem schopen velmi rychle najít určitou informaci, neznamená to automaticky, že ji vhodně použiji k řešení problému. S tím se pojí i další úskalí jako etické využívání zdrojů,“ podotýká Zounek.

Navíc se u vysokoškoláků názory na technologie ve výuce liší. Někteří studenti preferují jen jejich omezené využívání a větší důraz kladou na osobní komunikaci či na roli učitele jako experta. Technologie také fungují různě na různé skupiny žáků. „Obecně víc sedí klukům. Podle výzkumů k nim mají blíž,“ říká Moravec.

Výrazným zastáncem technologií ve výuce ale není. „Jsou prezentovány jako něco velmi pozitivního s velkým dopadem na znalosti a učební styly, podle mě však spíš ruší, a to jak žáky, tak učitele. Interaktivní tabule, tablety, chytré telefony, výukové aplikace – je toho moc a učitelé pak nemají čas a prostor pořádně se s zařízeními naučit pracovat,“ dodává pedagog.

Dosavadní výzkumy navíc opravdu ukazují, že s nástupem digitálních technologií se výuka nijak zásadně neproměnila. „Otázkou zůstává, co to vlastně je ta moderní výuka a zda naše očekávání s nástupem technologií do škol nebyla před lety nereálná, nepodložená odbornými poznatky o výuce, jejich aktérech i samotných technologiích,“ zdůrazňuje Zounek.

Některé tradiční a ověřené prvky výuky, například v oblasti výukových metod, pedagogické komunikace nebo učebních zdrojů, by podle něj měly zůstat součástí i té nejmodernější výuky. Sebedokonalejší technologie některé osvědčené postupy prostě nenahradí. Pokud ale umožní učiteli zbavit se určitých rutinních úkolů, jako je například procvičování nebo testování, můžou dát pedagogovi víc času na témata, která vyžadují spolupráci studentů, nebo na podporu slabších či talentovaných žáků.

Moderní technologie hrají roli i ve vzdělávání dospělých. Zejména online kurzy ho velmi otevřely. „Neměli bychom podceňovat ani učení nezáměrné z každodenních situací. Na internetu, na sociálních sítích, v různých komunitách si osvojíme dovednosti, které ve škole nezískáme a které jsou přitom v digitálním věku důležité. Bohužel o tom, jak vlastně funguje neformální učení v rodině, ve vrstevnických skupinách či ve virtuálním prostoru, toho zatím mnoho nevíme,“ říká Zounek.

== Chytré výukové systémy ==

=== slepemapy.cz ===
Web je zaměřený na procvičování zeměpisných vědomostí. Uživateli pomůže zkontrolovat a zdokonalit si znalosti států různých kontinentů, řek nebo pohoří. Umí ovšem jít ještě hlouběji. Dá se jít až na úroveň krajů nebo třeba vyhledávat ve slepých mapách obce s rozšířenou působností, což se bude hodit třeba studentům veřejné správy.

Aplikace obsahuje prvek takzvaného „učení z dat“. Systém se sám učí, které státy jsou pro uživatele známé a které méně. Díky tomu pak dokáže procvičování rychleji zaměřit na oblasti, které jsou pro studenta nejužitečnější. Pokud uživatel zná polohu Lotyšska, Bangladéše, nebo dokonce Gambie, pak ho systém nebude zdržovat opakovaným triviálním dotazem na Portugalsko. Pokud ale neumí najít ani to Portugalsko, systém bude trpělivě procvičovat Německo a Velkou Británii.

Jak píšou tvůrci webu z výzkumné skupiny Adaptive Learning na Fakultě informatiky MU, trpělivost je jedna z důležitých pedagogických vlastností, kterou počítače oplývají výrazně víc než lidé. Uživatelé to oceňují. Statistiky ukazují, že si jich denně na portál klikne okolo tisícovky. Mimochodem je to i dobrý tip pro lidi, kteří zrovna přemýšlejí nad tím, kam by bylo zajímavé vyrazit na dovolenou.

=== umimecesky.cz ===
Jste si na sto procent jistí kde má být v této větě čárka? Pokud úplně ne (patří za slovo „jistí“), měli byste se podívat, co všechno nabízí tento web. Vyjmenovaná slova se můžou leckomu zdát jako učivo pro děti základních škol, ale ruku na srdce, kdo v jejich případě třeba při psaní diplomové nebo bakalářské práce občas nezaváhal.

I tvůrci webu potvrzují, že právě vyjmenovaná slova jsou tím nejčastějším, na co se uživatelé zaměřují. Za nimi následují v oblíbenosti cvičení na trénování y/i, velkých písmen a slov se zrádnými souhláskami s a z. Kdekdo si možná ještě pamatuje dril, s jehož pomocí se jednotlivé jevy trénovaly na základních školách. Web umimecesky.cz ho využívá také, ale větším hračičkám (nebo lidem, kteří dril neradi) nachystali informatici třeba jazykovou střílečku, tetris nebo hru s roboty.

Také tato aplikace si pamatuje pokrok uživatele, takže ho sama navádí k čím dál lepším výkonům. Nově příchozí si může jen tak zkoušet, cokoliv ho napadne, je ale možné využít i placenou verzi pro učitele, kteří můžou skrze web zadávat třeba domácí úkoly a využívat další benefity.

=== poznavackaprirody.cz ===
Na různé cílové skupiny se orientuje web, který na obrázcích přibližuje zvířecí i rostlinnou rozmanitost Česka. Stane se vám, že občas chodíte lesem a nevíte, na co jste to zrovna v trávě před sebou narazili? Tady najdete odpověď. Web vyšperkovaný spoustou obrázků ale ocení i žáci a studenti základních a středních škol, kteří se zrovna potřebují nachystat na písemku, ale nebaví je si jednotlivé rostliny nebo zvířata jen zadávat do vyhledávače.

Web je praktickým výstupem diplomové práce jednoho studenta fakulty informatiky. Školil ho Radek Pelánek, který barvitý portál využívá i formou, která původně nebyla úplně zamýšlená. „Mám dvě dcery a s tou starší, které je sedm, na tomto portálu trénujeme čtení. Poznávat ptáky umí už dlouho, vždycky ji bavili, a tak je pro ni paradoxně těžší přečíst popisky k jednotlivým obrázkům,“ dává tip rodičům Pelánek. Ptáci, kteří létají nad českou krajinou, jsou jednou ze čtyř kategorií, jimiž se dá na webu bavit. Další jsou česká zvířata, savci a stromy a keře.

=== anatom.cz a slepaanatomie.cz ===
Hned na dva weby se můžou podívat lidé, kteří se potřebují vyznat ve stavbě lidského těla. Hlavně budoucí lékaři nebo třeba studenti fakulty sportovních studií ocení web anatom.cz. Pracuje na něm podobný tým lidí jako na projektu Slepé mapy a v tomto případě se povedlo domluvit spolupráci s tvůrci speciální učebnice Memorix anatomie, takže web využívá obrázky právě z této knihy. Vzhledem k tomu, že publikaci vytváří sami medici a lékaři, se to docela hodí.

Procvičovat anatomii člověka je na webu možné různými cestami – dá se jít po orgánových systémech, vybraných částech těla nebo vzít tělo rovnou jako celek. Také v tomto případě systém pracuje s předchozími odpověďmi uživatelů a podle toho vyhodnocuje, co je pro studenta lehké a co naopak těžké. Takových odpovědí už mimochodem nastřádal asi 1,1 milionu.

Na koho je anatom.cz příliš pokročilý, pro toho je tu jiná pomůcka, a to stránky slepaanatomie.cz. Jestli je prvně jmenovaný portál namyšlený hlavně pro vysokoškoláky, na tom druhém a menším portálu najdou všechno potřebné pro hodiny biologie středoškoláci.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>ljy1349xdk0wbxigoz3sxxxlkn5dit5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Zahraniční odborníci budou MU radit ve vědě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54542</id>
    <revision>
      <id>337587</id>
      <parentid>242529</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337587</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4468" sha1="qslj28is8s7yx6uzpfenifbl09x0f6s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Využívají se moderní technologie ve výuce naplno?
   | ČÁST = Zahraniční odborníci budou MU radit ve vědě
   | DALŠÍ = Kyberexperti cvičili obranu železnice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zahraniční odborníci budou MU radit ve vědě
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Čtyři mezinárodně uznávaní odborníci budou pomáhat Masarykově univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Nově ustavená Mezinárodní vědecká rada MU se poprvé sešla v polovině října, do konce roku chtějí její členové předat svá první doporučení k tomu, jak zlepšit vědeckou práci.

„Mezinárodní vědecká rada má sloužit především jako poradní sbor při vymýšlení výzkumných plánů univerzity. Její členové budou mít možnost vyjádřit se také ke konkrétním nástrojům, které chceme zavádět ve snaze napomoci výzkumu,“ přiblížil náplň činnosti poradního sboru prorektor pro výzkum Petr Dvořák.

Členy rady se nově stali Peter Williamson z Cambridgeské univerzity ve Velké Británii, Thomas A. Henzinger z rakouského Institutu pro vědu a technologie, Marie-Janine Calic z Mnichovské univerzity (LMU) a Josef Jiřičný z Curyšské univerzity, který byl na prvním zasedání rady v říjnu tohoto roku zvolen jejím předsedou.

Nová rada se v Brně setkala se členy vedení univerzity i jednotlivých fakult. Získané informace nyní budou její členové zpracovávat a do konce roku připraví zprávu, která by měla obsahovat i první doporučení změn. „Na jakékoliv hodnocení je ještě příliš brzy a dávat nějaká doporučení hned po prvním setkání by bylo nezodpovědné,“ uvedl Jiřičný hned po říjnovém jednání.

Podle jeho slov je mezinárodní vědecká rada velmi důležitá, protože nikdo nemůže dobře hodnotit kvalitu vlastní práce a pro každou instituci je klíčové získat názor lidí, kteří nejsou její součástí.

„Analyzujeme způsoby vědecké práce a můžeme je srovnávat s jinými institucemi. Můžeme nezávisle hodnotit, jak si univerzita vede, jak se stará o rozvoj vědy, jak zlepšuje své standardy a také jak dbá o vzdělávání nové generace vědců,“ přiblížil pozici rady Jiřičný.

Prioritou budou podle Jiřičného taková opatření, která nezatíží rozpočty a nebudou kvůli nim nutné změny předpisů. „Myslím, že rychlého pokroku se dá dosáhnout v oblasti náboru studentů, doktorandů a v internacionalizaci fakult i celé univerzity,“ přiblížil Jiřičný oblasti, kterých se mohou doporučení rady týkat.

Doplnil, že existuje řada kritérií ve vědě, etice a dalších oblastech, která jsou celosvětově uznávaná a akceptovaná a která jsou jakýmsi průvodcem k tomu, jak dělat dobře vědeckou práci. Rada je podle jeho slov složena s osobností, které mohou na jedné straně instituci pomoci vyhnout se určitým problémů, jež se v minulosti už objevily jinde. „Na druhé straně můžeme motivovat univerzitu k tomu, aby usilovala o lepší výsledky své práce,“ doplnil Jiřičný.

Prorektor Dvořák zdůraznil, že mezinárodní vědecké rady jsou běžnou součástí významných výzkumných institucí včetně univerzit. „Věřím, že jakmile se nám podaří po prvních zkušenostech doladit úlohu, jakou bude rada hrát v prostředí Masarykovy univerzity, stane se důležitou a nepřehlédnutelnou součástí našeho výzkumného prostředí,“ zdůraznil Dvořák.

Prostřednictvím svých mezinárodně respektovaných členů by rada také měla šířit dobré jméno univerzity v zahraničí. „Rada je sestavena z osobností, které reprezentují nejkvalitnější instituce, jsou to vědci světového formátu a jsou také ochotni pracovat pro naši univerzitu. Věřím, že jejich činnost pro nás bude přínosem,“ podotkl Dvořák.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>qslj28is8s7yx6uzpfenifbl09x0f6s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Kyberexperti cvičili obranu železnice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54543</id>
    <revision>
      <id>337588</id>
      <parentid>242511</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337588</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3037" sha1="p334tg2gxq08n1zx6lmhxx6w6o02e1m" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Zahraniční odborníci budou MU radit ve vědě
   | ČÁST = Kyberexperti cvičili obranu železnice
   | DALŠÍ = Studenti se vrátí do středověku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kyberexperti cvičili obranu železnice
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
S čím dál složitějšími problémy se potýkají odborníci na kybernetickou bezpečnost, kteří chrání sítě spadající do takzvané kritické informační infrastruktury. Potvrdil to i druhý ročník národního technického cvičení Cyber Czech.

Akci pořádal Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) v polovině října v Kybernetickém polygonu Masarykovy univerzity. Experti tentokrát v komplikovaném scénáři bránili systém spravující železniční síť, a tím i transport s jaderným odpadem.

Jednalo se už o druhé tak velké cvičení technického rázu, které za univerzitu i tentokrát organizoval ústav výpočetní techniky. Po loňském ročníku ho letos organizátoři upravili tak, aby působil ještě realističtěji. Fiktivní příběh proto simuloval situaci, v níž vedly vyhrocené společenské názory na migrační krizi k násilnému chování a také počítačovým útokům.

IT experti ve výsledku reagovali na stav, v němž byly právě systémy železniční dopravy nejzranitelnější, informace o útocích na ně přicházely z okolních zemí a jeden incident vyústil až v tragickou srážku vlaků s četnými oběťmi na životech.

Novinkou letošního cvičení bylo výrazné zapojení novinářů. „Scénář obsahoval více zařízení a služeb. Jednotlivé týmy musely zvládnout nejen jejich obranu, ale musely být schopny také komunikovat se svým okolím a mít právní povědomí o dopadech svých rozhodnutí,“ přiblížil sehranou situaci vedoucí bezpečnostního týmu Masarykovy univerzity Jan Vykopal. Ukázalo se, že právě zapojení médií a věrohodnost cvičení hodnotili účastníci jako nejvíc přínosné.

Do tzv. kritické informační infrastruktury spadají například systémy mobilních operátorů, bank, elektráren nebo právě sítě kontrolující dopravu, na které se experti zaměřili letos. Uskutečnit cvičení umožňuje speciální infrastruktura polygonu, který je úplně odstřihnutý od ostatních sítí, takže lze zkoušet všechno možné bez rizika pro reálný svět.

Za přínosnost své výzkumné práce a ochranu kritické informační infrastruktury dostali pracovníci ústavu výpočetní techniky začátkem listopadu cenu ministra vnitra.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>p334tg2gxq08n1zx6lmhxx6w6o02e1m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Studenti se vrátí do středověku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54544</id>
    <revision>
      <id>337589</id>
      <parentid>242524</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337589</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4546" sha1="frhgnsntj06znjgynkacz5a2ijc5lvn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Kyberexperti cvičili obranu železnice
   | ČÁST = Studenti se vrátí do středověku
   | DALŠÍ = Levné nákupy a pivo. Výzkum ukázal, jak Rakušané vidí Čechy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Studenti se vrátí do středověku
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Učit se vnímat památky zcela novátorskou formou bude desítka studentů dějin umění v jarním semestru. V březnu vyrazí se svým vyučujícím Ivanem Folettim na čtyřměsíční pěší pouť po Francii, stejně jako to dělali středověcí poutníci.

Putování potrvá od začátku března do konce června a začne ve švýcarském městě Lausanne. Trasa povede například přes Ženevu, Lyon, Conques, Nevers, Fleury, Tours či Rennes až do Mont-Saint-Michel. Plán počítá s tím, že po každých třech týdnech pochodu výprava zakotví na tři týdny v klášteře, kde budou její členové zpracovávat vědecké poznatky a dojmy, které získají během své cesty.

Budou tak žít podobně jako středověcí poutníci, jejichž cesty si bude česká výprava mimo jiné připomínat. „Jednalo se o fenomén, který změnil fungování církve i tvorbu uměleckých děl. Kláštery tehdy poutníky přijímaly pod své střechy velmi ochotně, protože návštěvníci je po návratu domů štědře odměňovali,“ přiblížil Ivan Foletti, vyučující ze semináře dějin umění. Vysvětlil tak, jak některé kláštery nacházející se na poutních cestách přišly k velkému množství peněz nebo mnoha pozemkům v zahraničí.

Obavu, jestli náročnou výpravu její členové zvládnou, Foletti vyvrací hned na začátku. Se studenty už má několik dlouhých pochodů za sebou. „Uvědomili jsme si, že je to úplně nový způsob, jak se dívat na umění,“ vysvětluje muž, který v Lausanne, kde pouť začne, také působí. Hlavním účelem cesty je podle jeho slov snaha naučit se vnímat umění v kontextu doby jeho vzniku a místa, na kterém se nachází.

„Člověk, který se dívá na středověký předmět, to vždy dělá ze svojí aktuální pozice. My se chceme tak trochu vrátit do středověku a vnímat památky a krajinu, do které jsou zasazené, zpomaleným poutnickým rytmem. Dnes už jsme totiž zvyklí dívat se na věci jen rychle a zblízka.“

Na putování po Francii by se měli vydat studenti, kteří se budou v diplomových pracích věnovat právě umění navštívené země. Budou kvůli tomu mít speciálně upravený studijní plán, aby nezameškali své studijní povinnosti doma. Odměnou za náročnou cestu jim bude možnost setkat se s experty, kteří se právě zmíněným obdobím a oblastí zabývají.

Foletti plánuje přednášky významných představitelů oboru, které se budou konat v klášterech. Už teď je jisté, že jednu z nich bude mít i Hans Belting, nositel Balzanovy ceny, obdoby Nobelova ocenění, které se uděluje osobnostem v oblasti humanitních věd. Dívat se online na jedinečné přednášky budou moct i studenti doma, pokud si zapíšou nový předmět, který vznikne na filozofické fakultě.

Využít ojedinělým způsobem nabyté poznatky ale budou moct také lidé, kteří se zkrátka jen zajímají o umění. Existuje vize, že by se přednášky veřejně streamovaly a poté ukládaly na internet, aby byly
dostupné pro všechny. Vzniknout by mohl také film, který celé čtyřměsíční putování ukáže zblízka.

Aby mohli účastníci pouť zaznamenat profesionální technikou, spustili 1. listopadu na webu Indiegogo finanční sbírku, která potrvá do 31. listopadu. Chtějí vybrat 50 tisíc eur. K jejímu získání by měl napomoct fakt, že o chystané cestě už v tuto chvíli ví řada domácích i zahraničních kolegů Ivana Folettiho.

Jedná se dokonce o tom, že by přednášky zprostředkované online využili také zahraniční vysoké školy. Domluvená je univerzita v Lausanne a ve Freiburgu, velmi pravděpodobně se přidají také vysoké školy z New Jersey a ze San Francisca.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>frhgnsntj06znjgynkacz5a2ijc5lvn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Levné nákupy a pivo. Výzkum ukázal, jak Rakušané vidí Čechy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54545</id>
    <revision>
      <id>337590</id>
      <parentid>242512</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337590</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3080" sha1="0sitbpnmpaqcqf0plati6d2j9kcvw48" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Studenti se vrátí do středověku
   | ČÁST = Levné nákupy a pivo. Výzkum ukázal, jak Rakušané vidí Čechy
   | DALŠÍ = Čas i peníze vložené do popularizace se vrátí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Levné nákupy a pivo. Výzkum ukázal, jak Rakušané vidí Čechy
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Když se lidí v příhraniční oblasti jižní Moravy zeptáte, co si vybaví, když se řekne Rakousko, naprostá většina odpoví Vídeň. Následuje slovo soused a pak životní úroveň a práce. Rakušané si za Českem zase vybaví levné nákupy, Prahu a pivo.

Mimo jiné tyto informace vyplynuly z šetření, které letos v pohraničních okresech na české i rakouské straně dělali studenti z Muni spolu s kolegy z Vídeňské univerzity.

Dotazník, který vyplnili s 312 obyvateli jižní Moravy a 446 respondenty z Dolních Rakous, byl hlavní částí projektu Transformace pohraničí na příkladu jihomoravského-dolnorakouského regionu, který inicioval Milan Jeřábek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Otázce vztahů v pohraničí se věnuje dlouhodobě, dříve se zabýval otázkou česko-saské spolupráce. Tamní spolupráce se ale prý dařila lépe než s Rakouskem. „Důvody jsou různé – větší či menší část Rakušanů má problémy s rozpadem Rakouska-Uherska, Benešovými dekrety nebo Temelínem,“ uvedl Jeřábek.

Nejvýraznějším milníkem ve vývoji vzájemných vztahů byl podle něj pád železné opony. Z dotazů mezi obyvateli pohraničí však vyplynulo, že vnímání změn, které tato událost přinesla, je rozdílné. Například doprava se podle většiny Čechů zlepšila, Rakušané to vidí opačně. Pozitivně hodnotí lidé na obou stranách změny v cestovním ruchu.

„Relativně shodné je i vnímání sousedů na druhé straně hranice. Češi a Rakušané se vzájemně posuzují jako přátelští, nekomplikovaní a relativně důvěryhodní,“ uvedl Jeřábek. Zároveň ale dodal, že pro Rakušany často nejsou Češi rovnocenní partneři a stále je vnímají jako součást východního bloku, který je méně bohatý a úspěšný než oni.

Výzkum také poukázal na tradiční velkou překážku ve vzájemné komunikaci a tou je jazyková bariéra. „Z dotazování vyplynulo, že Jihomoravan, který neumí německy, málokdy do Rakouska vůbec zavítá. Lidé, kteří se kromě toho nedomluví ani anglicky, pak mají častěji negativní pohled na vzájemnou spolupráci,“ doplnil Ondřej Macík, jeden ze studentů zapojených do výzkumu.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>0sitbpnmpaqcqf0plati6d2j9kcvw48</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Čas i peníze vložené do popularizace se vrátí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54546</id>
    <revision>
      <id>337591</id>
      <parentid>242530</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337591</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7041" sha1="2or5x99glidwvypm0f5l2khn8xgimzd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Levné nákupy a pivo. Výzkum ukázal, jak Rakušané vidí Čechy
   | ČÁST = Čas i peníze vložené do popularizace se vrátí
   | DALŠÍ = Respekt k pavoukům je na místě. Jsou to mocní predátoři
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čas i peníze vložené do popularizace se vrátí
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;8. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 8
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

Přestože čeština není jeho mateřským jazykem, stal se v tuzemsku jedním ze známých popularizátorů vědy. Anglický výzkumník Michael Londesborough, který pracuje v Česku od roku 2002, tvrdí, že čas i peníze investované do propagace se mu vrací. Ať už v podobě zájmu veřejnosti nebo těch, kteří přidělují granty.

Londesborough se do Čech dostal díky boranům, sloučeninám boru s vodíkem. Čeští vědci patří v jejich výzkumu mezi světovou špičku. „Za socialismu patřil výzkum boranů k těm přísně utajovaným. Tyto látky se v přírodě nevyskytují a Češi jich měli velké zásoby. Po odtajnění výzkumu pak publikovali řadu klíčových článků v tomto oboru a úspěšně v něm pokračují,“ uvedl chemik, který do české Akademie věd zamířil po získání doktorátu na univerzitě v Leedsu.

Hydridy boru, které studuje, mají široké využití. Od polovodičů přes možnosti léčby rakoviny či HIV až po výzkum jaderné fúze. Vysvětlit složité struktury těchto molekul a jejich možné využití laické veřejnosti určitě není jednoduché. Přesto Londesborough hledá způsoby, jak to udělat. V říjnu o nich promluvil na druhém ročníku konference Grants Week Masarykovy univerzity.

„Snažím se hledat logické cesty k vysvětlení zdánlivě komplexních záležitostí. Příroda totiž funguje na bázi těch nejjednodušších řešení a věda není složitá, pokud máte základní znalosti o jejím fungování,“ popsal chemik, jak přemýšlí o možnostech přiblížit svůj obor i lidem, kteří mu nerozumějí.

Většina lidí nejlépe porozumí tomu, co může vidět, jenže vědci často řeší věci příliš malé nebo až příliš komplexní na to, aby bylo možné takový přístup uplatnit. Jednou z možností, jak přiblížit vědeckou práci laikům, je tak podle Londesborougha skrze vyprávění příběhů, které se ke zkoumaným věcem pojí.

„Je dobré mít na mysli také různé kontexty. Já například při představování boranů využívám toho, že jsou hodně spojené se studenou válkou a byly to přísně tajné sloučeniny. To vždy lidi zaujme a díky tomu pak mohu snadněji přiblížit další fakta o těchto látkách,“ uvedl příklad chemik.

Nejdůležitější je podle něj najít ve zdánlivě složité problematice jednoduchost a ukázat na ní krásu vědy. „Když se na to zeptáte nějakých výzkumníků, většina vám řekne, že v jejich oboru je celá řada krásných, velmi prostých věcí,“ doplnil Londesborough.

Popularizaci vědy se věnuje řadu let, známý je například z týdeníku České televize Port, kde měl program Michaelovy experimenty. „Je pro mě trochu záhada, jak jsem mohl uspět jako popularizátor vědy v Česku. Možná je to důkaz toho, že gramatická korektnost ve vyjadřování není pro efektivní komunikaci nezbytná. Důležité jsou i další aspekty, modulace hlasu, fyzický projev a především obsah a vyjadřování, které lidé pochopí,“ podotkl Londesborough, který česky běžně mluví.

Ke spolupráci s televizí se podle svých slov dostal náhodou. „Když jsme v roce 2002 uklízeli po povodních na pracovišti v Řeži u Prahy, přijel televizní štáb situaci natočit. Protože jsem úklid organizoval, dělali se mnou rozhovor a ptali se mě i na to, na čem v ústavu pracujeme. Asi jsem je zaujal, protože mě později sami oslovili se žádostí o spolupráci.“

'''Informovat veřejnost je naše povinnost'''

Londesborough vědu popularizuje i proto, že chce ostatní přesvědčit, že to, co dělá, je opravdu zajímavé. Mluvit o vědě a sdílet výsledky výzkumů považuje za velmi důležité. Podle něj je to nutné nejen proto, aby výzkumník uměl efektivně publikovat a žádat o granty, ale také aby mohl získávat kvalitní studenty a samozřejmě uměl vysvětlit veřejnosti, co dělá, protože ta má právo na tyto informace.

Vědci se však i podle něj občas schovávají za bariéru „složitosti“, přitom by měli být schopni veřejnosti říct, o čem jejich práce či objev je. „Je to samozřejmě úplně jiné než popsat práci ve vědeckém článku, ale komunikace není jednobarevná a podle mého názoru je potřeba informovat všechny,“ tvrdí chemik s tím, že pokud si odborník není jistý tím, jak o své práci mluvit, neměl by se bát říct si o pomoc zkušenějším kolegům nebo lidem, kteří to mají přímo na starost. „Široký a hluboký přehled v daném oboru a schopnost zaujmout tím lidi je pro vědce důležitá a efektivní zbraň,“ zdůraznil.

Jak dobře vysvětlit odborné věci lidem s různou úrovní znalostí se dá také trénovat. Londes-
borough doporučuje například psát si krátké abstrakty k výzkumům, které mají maximálně třicet slov. „Dobrá je také hra na vypravěče a posluchače, při níž dvě skupiny lidí stojí proti sobě a vypravěči mají za úkol postupně každému z posluchačů popsat ve dvou minutách svou práci. Je samozřejmě dobré, aby ti, kteří naslouchají, nebyli ze stejné laboratoře, ale z odlišných oborů. Jejich úkolem je pak dát vypravěči zpětnou vazbu, zda vysvětlení pochopili,“ popsal další možnost chemik.

Podotkl, že i prestižní vědecké časopisy jako Nature požadují při zasílání publikací průvodní dopis nejen odborný, ale i laický. Umění vysvětlit jednoduše vlastní výzkum může pomoci i při psaní grantových aplikací, protože o nich také rozhodují lidé, kteří nemusejí rozumět přímo danému oboru.

„Navíc nikdo nikdy neví, koho svým projevem inspiruje k velkým objevům. Anglický chemik Humphry Davy pořádal veřejné popularizační přednášky, na které chodil i Michael Faraday, který se později stal jedním z velkých myslitelů moderní doby a objevil například elektromagnetickou indukci,“ podotkl Londesborough a zdůraznil, že vědci mají v podstatě povinnost o své práci mluvit. „Když se rozhlédnete, tak zjistíte, že jsou veřejností lépe vnímány ty obory, které se nějak prezentují. Bez toho věda může zaniknout.“

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>2or5x99glidwvypm0f5l2khn8xgimzd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Respekt k pavoukům je na místě. Jsou to mocní predátoři</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54582</id>
    <revision>
      <id>337592</id>
      <parentid>242521</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337592</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15917" sha1="ky2pwyxord7lvjk657jumu0sydkuu6z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Čas i peníze vložené do popularizace se vrátí
   | ČÁST = Respekt k pavoukům je na místě. Jsou to mocní predátoři
   | DALŠÍ = Absolvent vytváří hry pro celý svět
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Respekt k pavoukům je na místě. Jsou to mocní predátoři
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:David Povolný|David Povolný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;10–11. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 10–11
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Když se řekne zoologie, většina lidí si vybaví studium velkých zvířat, jako jsou třeba afričtí lvi. Stano Pekára v dětství taky fascinovali, postupně ale zjistil, že daleko zajímavější svět se dá najít mezi stébly trávy na kdejaké mezi, třeba hned za vaším domem. Proto dnes už úspěšný arachnolog z Přírodovědecké fakulty MU zcela propadl pavoukům. O jejich chování publikuje nejen v prestižních vědeckých časopisech, ale jezdí za ním točit záběry do svých dokumentů i National Geographic.

'''Jak jste se dostal zrovna k pavoukům?'''

Náhodou. Na střední škole jsem chtěl dělat nějakou práci v rámci SOČ a lákaly mě šelmy jako gepardi a lvi, prostě krásná velká zvířata, která žijí v Africe. Šel jsem do zoo a tam se mě ujal člověk, který se staral o zvířata. Posadil mě před klec s rysem ostrovidem a řekl, ať ho pozoruji. To mě asi po dvou sezeních přestalo bavit, a protože jsem asi vypadal hodně zoufale, moje učitelka chemie mi doporučila jednoho pána, který sice vedl dobré SOČ, ale jen o pavoucích. Tehdy jsem vůči tomu byl hodně skeptický, protože o bezobratlých jsem skoro vůbec nic nevěděl, ale navštívil jsem ho, a protože byl opravdu zdatný pedagog, tak mě do tématu vtáhl.

'''Takže vlastně už od střední školy děláte s pavouky.'''

Od 16 let a už mě to nepustilo. Dodatečně jsem zjistil, že pavouci jsou vlastně daleko zajímavější než ty šelmy.

'''Jak to?'''

Šelmami se zabývá spousta lidí a takřka všechno už je prozkoumané. Tam na nic nového nepřijdete. Pavouci jsou naproti tomu probádaní poměrně málo a navíc jsou podstatně různorodější. Šelem je pár druhů, pavouků je naproti tomu na světě minimálně 46 tisíc druhů a každý vykazuje úplně jiný typ chování, jinou loveckou strategii. Je to velké neorané pole.

'''Na první pohled jsou ale pavouci méně atraktivní.'''

To určitě. Šelmy jsou krásné a elegantní, ale prostě po vědecké stránce už ne moc zajímavé.

'''Liší se hodně chování velkých šelem a pavouků?'''

Ukazuje se, že tak moc ne. Původně si vědci mysleli (ale to už je hodně dávno), že bezobratlí jako pavouci jsou takoví naprogramovaní roboti, kteří jsou nastavení vykonávat jisté typy činností. Čím víc je studujeme, tím víc se ale ukazuje, že to není pravda. Úplně stejně jako vyšší predátoři nebo jako lidé se dokážou učit a modifikují svoje chování v závislosti na zkušenosti. V některých aspektech dokonce vyšší predátory překonávají. Jsou popsané druhy pavouků, které dokážou vyvinout až desítky různých loveckých strategií.

'''Jak je možné, že bezobratlí se svým poměrně primitivním nervovým systémem dokážou to stejné co savci?'''

To se právě neví. Dřív se předpokládalo, že čím menší mozek nebo nervový systém, tím primitivnější živočich. Dnes se ale zdá, že to bude založené na něčem jiném. Anebo je problém v tom, že vyšší savci jako člověk nevyužívají kapacitu svého mozku dostatečně. Vždyť se nově u bezobratlých mluví i o „osobnosti“. Jsou u nich pozorovatelné různé behaviorální typy – někteří jsou odvážnější nebo agresivnější, jiní zase plašší. To, co můžete běžně vidět třeba u svých domácích mazlíčků, pozorujeme i u pavouků.

'''Vy se věnujete hodně výzkumu chování pavouků. Co objevování nových druhů? Je to ve vašem oboru ještě aktuální?'''

Je to velmi aktuální. Ve světě bezobratlých existuje řada regionů, kde je druhové složení takřka nepoznané. Já sám jsem původně vystudovaný taxonom, tedy odborník přímo orientovaný na popisování nových druhů, dnes už mě ale víc zajímá chování živočichů. Nicméně když se s kolegy vydáme do méně probádaných oblastí, tak se taxonomii stejně nevyhneme, protože na nové druhy narážíme, ať chceme, nebo ne a musíme je nejdřív popsat, a až potom se můžete dívat na jejich biologii.

'''Objevování nových druhů pavouků je opravdu tak běžné?'''

Záleží na tom, kam vyrazíte. Když jsem se před dvaceti lety začal zabývat pavouky ze Středomoří, tak jsem zjistil, že drtivá většina druhů, které jsem našel, je úplně neznámá. Dnes už je to jiné, ale pořád se to občas stane. Když ale vyrazíte do Afriky, tak na vás nové druhy vyskakují zpod každého kamene.

'''Čím to je, že je tolik druhů pavouků nepopsaných? U obratlovců už se to vědcům asi jen tak nestane.'''

To je jednoduché. Například v České republice je míň než tisíc druhů obratlovců, bezobratlých je tu ale 50 tisíc minimálně. Už čistě z tohoto poměru je jasné, že kdybychom začali nové druhy bezobratlých hledat a popisovat ve stejný okamžik stejným tempem, bude nám to trvat 50krát déle. V Evropě je ale situace i tak poměrně dobře zmapovaná. Máme tu popsáno řekněme 90 procent veškerých druhů. Když ale vyrazíte kamkoliv jinam, situace je spíš opačná.

'''Proč vás taxonomie už tolik nebaví?'''

Je hodně popisná a já jsem víc zvídavý člověk, chci vědět, jak věci fungují, a v chování zvířat je spousta záhad. Člověk pozoruje nějaký jev, snaží se ho vysvětlit, a když dojde do cíle, zjistí, že je to často docela jinak, než si myslel na začátku. Je to jako detektivka. Chci přijít na to kdo, proč a jak.

'''Co vás při vašich výzkumech nejvíc překvapilo?'''

Jedno z prvních a velkých překvapení bylo mimikry – tedy že se pavouk vydával za něco jiného. Podařilo se mu totiž napálit i mě. Pro jednoho kolegu jsem potřeboval najít určitý druh pavouka mravčíka. Věděl jsem docela přesně, kde ho hledat, a tak jsem se na lokalitu vydal. Jenže první den jsem nenašel ani jednoho. Tak se návštěvy opakovaly a pořád nic, až na konci jednoho dne jsem se zadíval na kolonii mravenců, co tam žila, a najednou vidím, že někteří ti mravenci vůbec nejsou mravenci, ale pavouci. V rámci svých loveckých strategií se za ně vydávali a oklamali i mě. To bylo něco naprosto nečekaného. A tím mě dostali. Vy samozřejmě jako vědec víte, že někteří pavouci napodobují mravence, ale u tohoto druhu to nikoho nikdy nenapadlo.

'''Jak je to možné?'''

To, že je druh známý, neznamená, že se něco ví o jeho způsobu života. Objevit ho můžete třeba tak, že se chytí do nějaké pasti. Nikdo přitom netuší, že žije v okolí mravenišť. Podobnost s mravencem není tak dokonalá, že když ho uvidíte na obrázku, tak si řeknete, že používá mimikry. Dokud ho nepozorujete v určitém kontextu a nezkoumáte jeho chování, tak vám to vůbec nemusí dojít.

'''Spousta lidí má z pavouků strach. Často poměrně iracionálně, třeba kvůli vzhledu. Mně na nich naopak připadá trochu děsivé, jak jsou to výkonní predátoři ve srovnání třeba s tím, co můžeme vidět v říši savců. Vás to neděsí?'''

Určitě před nimi mám respekt. Pavouci jsou skutečně mocní predátoři i díky velmi účinnému jedu. Když tedy vidím velké druhy, určitě se je snažím nedráždit. Já sám ale většinou pracuji s pavouky, kteří jsou velmi malí, v řádech milimetrů. Šance, že na vás takový tvor použije svůj jed, je prakticky nulová. Ale respekt k pavoukům je naprosto v pořádku a na místě. Těžší je pro mě pochopit, že má někdo z pavouků panický strach, ale rozumím tomu, že existují různé typy fobií. Měli jsme tu studentku, která nedokázala snést pohled ani na obrázek pavouka.

'''Můžou být nebezpeční pro člověka?'''
Jsou části světa, kde se pavouci nebezpeční pro člověka vyskytují, ale incidenty tohoto typu jsou poměrně vzácné. Velké jedovaté druhy se zpravidla skrývají v norách a jsou aktivní v noci. Běžný člověk s nimi tím pádem nemá moc jak přijít do styku. Sem tam se to může stát, ale je to rozhodně daleko méně časté než třeba uštknutí hadem.

'''Výzkum chování pavouků je z velké části základní výzkum. Vy se ale zabýváte i jejich využitím v zemědělství. O co jde?'''

Souvisí to s vývojem mé kariéry. Po ukončení magisterského studia jsem nastoupil do Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, tedy do aplikovaného výzkumu, a dodnes mě zajímají možnosti využití přirozených nepřátel škůdců. A tam patří i pavouci. Mají však pro tyto účely celou řadu nevýhod. Těžko se chovají, protože jsou kanibalističtí, a tak nelze zřídit velkochov. Chovat je oddělené je zase neekonomické. Dále mají poměrně dobrou disperzní schopnost, takže když je někam vypustíte, snadno emigrují. Zřejmě nejpodstatnější problém je ale jejich velmi pomalý vývoj. Škůdce, typicky nějaký druh hmyzu, má několik generací do roka. Taková mšice se množí skoro každý týden. Pavouk se množí typicky jednou ročně, a nestíhá tedy dohnat populaci škůdců.

'''Vám se s vaším týmem přesto podařilo jisté využití objevit.'''

Většina bezobratlých je v zimě neaktivní. Ale ne mery, a přitom je to jeden z nejvážnějších škůdců na hrušních, který dokáže strom v podstatě úplně zničit. Je aktivní skoro celou zimu a začíná se množit už v únoru, což je velmi nepříjemné, a bojuje se s ní chemicky. Jenže my jsme v několika výzkumech zjistili, že v těchto sadech žijí kromě jiných dva rody pavouků, kteří jsou navzdory nízkým teplotám také v zimě aktivní a právě merami se živí.

'''Jak se toho dá využít?'''

Experimentálně jsme dokázali, že když se pavouci odstraní, tak se počty mer zvýší, a naopak tam, kde je pavouků víc, je mer výrazně méně. Pro sadaře tedy může být zajímavé podpořit jejich přirozený výskyt. Stačí nepoužívat širokospektrální insekticidy, které zahubí i pavouky, a nechat je populaci škůdců regulovat. Případně je možné pavoukům poskytnout nějaký úkryt. Zkoušeli jsme třeba lepenkové pásy na kmenech stromů a větvičkách. Dá se ale pracovat i s takovými metodami, jako je vysévání bylin a plodin mezi řádky. Takové prostředí přiláká a udrží pavouky i další přirozené nepřátele škůdců.

'''Co pavouci loví za kořist?'''

Drtivá většina pavouků loví různé druhy hlavně hmyzu, těm se říká generalisti. Představte si třeba obyčejného křižáka, který do své kruhové sítě uloví prakticky cokoliv a to i sní. Platí to pro 95 procent pavouků. Ten zbytek jsou specialisti vychýlení ve prospěch nějaké skupiny, zaměřují se třeba na ty zmiňované mravence.

'''Ti ale asi neloví do sítí.'''

Síť má jen asi polovina druhů pavouků a ano, specialisté síť většinou nepoužívají. Oni ani nemůžou. Vůbec nemají potřebné žlázy na vytváření sítí a používají jiné lovecké strategie.

'''Čas od času se objeví zpráva o možném využití pavoučích sítí coby materiálu s unikátními vlastnostmi. Je to reálné?'''

Osobně se tomu nevěnuji, ale věřím, že to reálný potenciál má. Je to biomateriál, jehož vlastnosti ještě úplně dokonale neznáme, ale i z toho, co víme, je zřejmé, že má podobné vlastnosti jako třeba kevlar. Velký zádrhel je ale produkce vlákna. Zatím se nikomu nepodařilo v umělých podmínkách syntetizovat nic tak kvalitního. Ale to je asi jen otázka času.

'''Dostávat to přímo z pavouků by nešlo?'''

Možné to je, ale je to pracné. Je to svým způsobem podobné získávání vlákna bource morušového, u kterého rozplétáte kuklu. Podobně lze pavouka umístit na takový skřipec, a vlákno z něj prostě táhnout. Je to ale hrozně neefektivní.

'''Řada vědců se dnes věnuje popularizaci, ale ke spolupráci s BBC nebo National Geographic se jen tak někdo nedostane. Vám se to povedlo. Jak si vás našli?'''

Vždycky mi prostě napsali e-mail nebo zavolali. BBC někdy v roce 2004 hledala nové téma do seriálu Davida Attenborougha a zaujaly je právě ty zmiňované mravenčí mimikry. Někde si to přečetli, a tak to prostě zkusili. National Geographic přišel asi devět let nato točit to samé.

'''Proč to samé?'''

S BBC se natáčení moc nevydařilo, přestože tu byli dvakrát. Chtěli zachytit, jak maskovaný pavouk útočí na mravence, ale poněvadž je útok velice rychlý, bylo nutné použít vysokorychlostní kameru. Jenže v té době to byla naprosto unikátní technologie a ve Velké Británii bylo jen jedno takové zařízení, které navíc nesmělo opustit zemi. Takže přijeli s běžnější technikou a prostě to s ní nešlo. Některé záběry byly pěkné, ale nepodařilo se jim natočit vše, co chtěli, a ve výsledném dokumentu se nakonec neobjevily. National Geographic tu byl až v roce 2013 s lepší technikou a těm už to vyšlo. Záběry se dostaly do dokumentu The Secret Life of Predators.

'''Co takové natáčení obnášelo z vaší strany? Musel jste jim to celé nachystat v laboratoři?'''

Protože jsou to velmi malé organismy, tak točit je venku moc nejde. Filmaři by tím strávili měsíce s nejistým výsledkem. Takže ano, dělali jsme to v laboratorních podmínkách, což znamenalo, že jsem musel jít do přírody nachytat velké množství mravenců a pavouků a nechat je vyhladovět. Filmaři pak sice přijeli jen na pár dní natáčení, ale pro mě to byl více než měsíc příprav.

'''Bavilo vás to?'''

Moc. Přírodopisné filmy mě vždycky fascinovaly. Už jako malý jsem snil, že bych něco takového jednou dělal. A to se mi vlastně aspoň na chvíli splnilo. Je to pěkné, ale hodně náročné. Od rána do večera děláte pořád to stejné, snažíte se zopakovat tu stejnou situaci a pak je z toho pár vteřin záběrů.

'''Jak se vlastně sbírají pavouci?'''

Existuje několik metod, které se běžně používají i na odchyt hmyzu, zpravidla různé pasti. Já v současné době už jdu po konkrétních druzích a většinou vím, v jakém mikrobiotopu se vyskytují, tedy třeba pod jakým kamenem se po nich mám dívat. Jdu tak říkajíc najisto.

'''Jak pavouky pozorujete při jejich životě? To si prostě lehnete do trávy?'''

Ano a často. Nápady na to, čemu se budu věnovat, vždycky přicházejí v přírodě. Všimnu si, že se děje něco zajímavého, vytvořím si nějakou hypotézu, proč a jak to je, a tu se pak pokusím ověřit v laboratoři, kde to nějakým způsobem simuluju.

'''Část roku vždycky trávíte v terénu?'''

Kvůli pracovním i rodinným povinnostem už to není tak ideální jako dřív, že se člověk prostě sebral a na dva měsíce někam odjel, ale pořád se snažím aspoň párkrát v průběhu roku na týden vyrazit za sledovanými druhy pavouků. Mám to rád, ale tuhle část práce už dneska víc dělají mí studenti.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>ky2pwyxord7lvjk657jumu0sydkuu6z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Absolvent vytváří hry pro celý svět</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54583</id>
    <revision>
      <id>337593</id>
      <parentid>242507</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337593</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7808" sha1="n1t5wg3gb1eae72rjf4atqsvmmj5xa1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Respekt k pavoukům je na místě. Jsou to mocní predátoři
   | ČÁST = Absolvent vytváří hry pro celý svět
   | DALŠÍ = Nevěděl jsem, jestli se vrátím
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Absolvent vytváří hry pro celý svět
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;13. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 13
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Být Vladimír Chvátil spisovatel, znalo by ho coby mezinárodně úspěšného autora celé Česko. Absolvent fakulty informatiky ale boduje po celém světě v jiném oboru. Vymýšlí moderní deskové hry, přičemž jeho předposlední s názvem Krycí jména se prodalo asi milion kusů ve třiceti jazykových verzích a nedávno získala prestižní titul Spiel des Jahres.

'''Jak se taková deskovka dělá?'''

Liší se to autor od autora a v mém případě i hru od hry. Někdy vlastnímu vývoji předchází mnoho měsíců nebo i let, kdy o hře třeba jen přemýšlím, zatímco dělám jinou práci. Vymýšlím a kombinuji různé mechanismy, které se k danému tématu hodí, představuji si, jak by se hra hrála. Teprve když mám pocit, že by to bylo fakt bezva, pustím se do vlastní práce, která obvykle zabere mnoho měsíců. Jindy je to ale naopak okamžitý nápad, který implementuji během pár dní nebo i hodin, a on prostě funguje.

'''Kde se berou nápady?'''

Kdekoliv. Asi se dá říct, že mě nejvíc inspiruje nevyužitý potenciál. Hraju třeba nějakou deskovku, ani ne moc dobrou, a řeknu si, tohle by se přece dalo udělat lépe. Nebo mě napadne, proč ještě nikdo neudělal hru s tímto tématem? Proč nikdo nezkusil zkombinovat tyto mechanismy? Když máte hry rád a hodně o nich přemýšlíte, tohle přijde už samo.

'''Na kom je pak testujete?'''

Pokud to typ hry umožňuje, nejprve testuji na sobě. Hraji ji sám se sebou obvykle ve virtuální podobě na obrazovce počítače a upravuji ji tak dlouho, dokud s ní nejsem spokojen. Je to z respektu k mým přátelům. Nechci je zneužívat na testování něčeho, o čem sám nejsem přesvědčen, že funguje. To je totiž pak další krok – vyzkoušet hru v našem klubu nebo na herních akcích nebo v poslední době také často se ženou a dětmi. Složitější hry potřebují mnoho partií. K tomu obvykle využívám digitální verzi, lépe se tak sbírají data.

'''Kolem deskovek se podobně třeba jako kolem komiksů sdružuje spousta lidí. Jací jsou?'''

Sám znám dost takzvaně „geekovských“ komunit, ale deskovky jsou o dost širší a asi i trvalejší fenomén. Třeba náš klub deskových her existuje už více než dvacet let. Jeho jádrem je parta lidí, kterým se za ta léta změnily priority, životní postoje i cíle, a vlastně i vkus co se týká stolních her, ale spojuje je to, že stále považují za fajn zábavu sejít se s přáteli nad partií. Je to ve skutečnosti mnohem méně divné, než si to možná představujete – dřívější generace se takto scházely u partie mariáše, kanasty nebo bridže. Hlavním rozdílem je to, že nehrajete stejnou hru pořád dokola, ale máte na výběr z několika desítek nebo i víc. Každopádně když si zajdete na nějakou herní akci otevřenou veřejnosti, uvidíte normální páry, party kamarádů či rodiny s dětmi.

'''Do jaké míry se vytvářením her dá uživit?'''

Záleží na tom, jak jsou úspěšné. Her vychází ročně kolem tisíce. Většina z nich zapadne. Pokud se o to extra nezajímáte, ani o nich neuslyšíte. Několik desítek her prorazí a dostanou se do hráčského povědomí – ty už si na sebe celkem jistě vydělají. Pokud je jejich kvalita aspoň trochu nadčasová, mohou se dotiskovat a prodávat po řadu dalších let. A z toho už se pak dá i slušně žít, zvlášť máte-li na trhu takových her několik. No a pak jsou tu bestsellery, o kterých se většinou dozví i široké nehráčské publikum – Osadníci z Katanu, Carcassonne – a zdá se, že do této kategorie spadnou i moje Krycí jména.

'''Co je kritérium úspěšnosti u her? A proč tak nadchly vaše Through the Ages a právě Krycí jména?'''

Nejspíš musí nabídnout něco, co lidé chtějí a co tu pokud možno ještě v takové podobě nebylo. Zrovna zmíněné dva případy jsou poměrně extrémní. Through the Ages je složitá hra, která simuluje vývoj lidstva od starověku až do současnosti. Její hlavní devizou je herní systém, který je dostatečně zajímavý a variabilní, a přitom pokrývá lidskou historii od stavby pyramid až po lety do kosmu. Není lehké se ji naučit a není to rozhodně hra pro každého. Proti tomu Krycí jména mají opravdu široký záběr, líbí se skalním hráčům, ale i lidem, kteří stolní hry vůbec nehrají. Je to spíš společná aktivita. Mimochodem zrovna Krycí jména nebyla dělána se záměrem cílit na široké publikum, ale přesto měla ohromný úspěch. Tady mě lidé velmi příjemně překvapili. Nečekal jsem, že jsou obecně tak hraví.

'''Jak byznys s deskovkami funguje? Ptám se i s ohledem na cenu Spiel des Jahres (Hra roku), kterou jste dostal právě za Krycí jména v Německu.'''

V Česku je několik firem, které po světě vyhledávají ty nejlepší hry a vydávají je v češtině. Naše firma zase naopak vydává hry českých a slovenských autorů pro světový trh – primárně v angličtině, ale máme partnery i v řadě dalších zemí, kteří naše hry překládají. Krycí jména tak vyšla už ve více než třiceti jazycích. Co se týče té ceny, v Německu se jedná o hodně prestižní záležitost, skoro jako dostat filmového Oscara. Deskovky jsou tam totiž už mnoho let běžnou součástí kultury a normálně uznávanou zábavou i pro dospělé.

'''K čemu vám při tom všem bylo studium informatiky?'''

Přiznám se, že na informatiku jsem šel hlavně proto, že mi tehdy počítače přišly jako zajímavé médium pro hry. A i když už nedělám počítačové hry, programování se mi hodí jak pro vytváření virtuálních prototypů her, tak pro práci s daty při jejich vývoji.

'''O hrách jste na fakultě psal i svoji diplomku. Musel jste za téma hodně bojovat?'''

Ne, naopak. Sám mi to totiž nabídl tehdejší vedoucí katedry informatiky Tomáš Havlát, moc fajn člověk, který už bohužel mnoho let není mezi námi. Jednou za mnou a za kamarádem prostě přišel a říká: „Hele, kluci, když vy pořád děláte nějaké hry, nechcete si na to udělat i diplomovou práci?“ A bylo to.

'''A proč jste se víc nevěnoval počítačovým hrám?'''

Já se jim věnoval poměrně dlouho a vždy mi zůstaly aspoň jako koníček. K deskovkám jsem přešel ze dvou důvodů: Počítačové hry tehdy bývaly obrovské projekty, na které byly potřeba desítky lidí a velký rozpočet. V takovém případě už jsem nemohl jen tak dělat, co mě těší, bylo potřeba lidi zaplatit, a tudíž se podřizovat trhu a komerčním proudům. Ale možná hlavní důvod byl, že mám fakt rád hráče deskových her a dělat práci pro někoho, koho si vážíte a respektujete, je fajn. O hráčích počítačových her jsem totéž vždy říci nemohl. Nicméně posledních pár let jsem součástí týmu, který převádí moje deskovky na mobilní zařízení, takže se kruh uzavírá.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>n1t5wg3gb1eae72rjf4atqsvmmj5xa1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Nevěděl jsem, jestli se vrátím</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54584</id>
    <revision>
      <id>337594</id>
      <parentid>242517</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337594</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7793" sha1="77joxmjg3pyheud7b4o68ti21udziy7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Absolvent vytváří hry pro celý svět
   | ČÁST = Nevěděl jsem, jestli se vrátím
   | DALŠÍ = Nejlepší studentští učitelé: Sázíme na neformální přístup a uvolněnou atmosféru
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nevěděl jsem, jestli se vrátím
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;15. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 15
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Basketbalista Radek Pumprla se od nové sezony z budov Muni skoro nehne. Nejen že dálkově studuje na právech, ale jeho klub Mmcité Brno se přestěhoval na fakultu sportovních studií, kde má veškeré zázemí včetně kanceláří managementu. Sám Pumprla už přitom s basketbalem málem skončil. Jeho kariéru zabrzdilo zranění, kvůli němuž tři roky nehrál, protože se čekalo, až přestane růst a bude moct na operaci.

'''Máte za sebou několik prvních zápasů v hale fakulty sportovních studií. Kdy jste se vůbec dozvěděl, že na takové netradiční řešení dojde?'''

My hráči jsme to poprvé slyšeli někdy na konci loňské sezony, to byly jen zmínky, možná spíš spekulace, nevěděli jsme nic jistě. Až když jsme skončili sezonu a už se jenom trénovalo, tak nám vedení řeklo, že příští sezona se nejspíš odehraje tady.

'''Jak se vám v novém prostředí hraje?'''

Ze začátku jsme z toho byli nesví, nevěděli jsme, co od toho čekat. Ale myslím, že kdybyste se kohokoliv zeptala teď, tak řekne, že je to určitě změna k lepšímu – lepší prostředí i hala pro hráče, víc místa a příjemnější prostředí pro diváky. Trochu jsme i pomohli studentům, protože se kvůli nám čistila palubovka a natírala se emulzí, aby tolik neklouzala. Univerzita nám ve všem vyšla vstříc, i když je to někdy složitější na zařizování.

'''Jaké chodí reakce od fanoušků?'''

Co jsem slyšel, tak říkali, že se jim do nové haly určitě chodí líp, líp vidí na tabuli, mají pohodlnější sedačky. Odezva je zatím jenom pozitivní. Přesunuli jsme se na fakultu s většinou věcí, jen na regeneraci chodíme ještě na přehradu do hotelu Rakovec. Jinak využíváme i sály vedle velké tělocvičny, kde se protahujeme a děláme kompenzační cvičení, a máme zamluvenou i vedlejší šatnu, kde máme masážní stoly. Jsme tady opravdu skoro pořád.

'''Přitom nechybělo moc a basketbal už jste kvůli zranění vůbec hrát nemusel. Vykloubil jste si koleno a přetrhal vazy, což vedlo ke dvěma operacím a skoro tříletému výpadku. Jak na to období dnes vzpomínáte?'''

Slýchám na to názory ze všech stran, ale já už žiju jenom s tím, že se mi to stalo, a nedokážu si třeba vůbec představit, jak by se mi dařilo bez toho. Někdo mi říká, že když jsem hrál od pěti let a pak se mi v 16 stalo tohle, tak jsem si aspoň odpočinul a nabral psychickou sílu. Že jsem o to víc motivovaný hrát a celkově mi to prospělo. Jiní tvrdí, že se v mládežnických kategoriích učí dost důležité věci a že mi ten rok a půl tréninku základních věcí chybí. Já osobně to nedokážu rozseknout. Jsem s tím, co se stalo, smířený a nechci o tom už raději ani přemýšlet.

'''Dlouhá pauza byla způsobená mimo jiné tím, že jste musel rok čekat, než přestanete růst, aby vám lékaři mohli udělat plastiku vazů v koleni. To je pro sportovce dost šílená situace, ne?'''

Je, ale nešlo to jinak. Byl jsem na první operaci, po které jsem půl roku regeneroval, ale když jsem začal znovu hrát, tak jsem si koleno skoro v každém zápase nějak vyhodil a zase jsem musel odpočívat. Opakovalo se to pořád dokola a já už jsem přestal věřit doktorovi, který mě operoval, a šel jsem raději na soukromou kliniku do Mladé Boleslavi. Tam mi řekli, že si hraním koleno ničím, a taky řekli, že na plastiku ještě nemůžu. Mohl jsem si vybrat – buď si koleno zničím a brzo nebudu hrát vůbec, nebo počkám, aby mi ho mohli spravit.

'''Co na to rodina? Ptám se i proto, že basketbalem žijete, váš starší bratr Pavel hraje za reprezentaci a v nejlepším českém klubu v Nymburku.'''

Všichni byli stejně smutní jako já, ale přesně si vzpomínám, co mi řekl brácha, když jsem mu to všechno volal. Přesvědčoval mě, že to musím využít nějak jinak a že mě podpoří, jak jen bude moct. Já jsem se ho ptal, co jiného můžu dělat, a on mi řekl, že můžu běhat, při tom si to koleno nevyhodím. Tak jsem mu to slíbil a on reagoval, že když to bude dobré, zaplatí mi ze srandy startovné na maraton. Na to už ale nedošlo. Zas tolik jsem se běhání nevěnoval, nemám moc dispozice na vytrvalost (směje se).

'''Jaký byl potom návrat? Už před zraněním jste získal stříbro na mistrovství Evropy do 16 let, kariéru jste měl skvěle rozjetou. Vracel jste se s vidinou, že na to navážete?'''

Vůbec. Soustředil jsem se čistě jen na návrat, ještě před ním jsem si ani nebyl jistý, jestli to vůbec půjde, natož abych na něco navazoval. Měl jsem štěstí. Stihnul jsem se vrátit ještě do posledního půlroku v mládežnické kategorii, takže jsem měl prostor rozehrát se, a pak jsem dostal ve Zlíně šanci zahrát si v kategorii do 19 let extraligu, což byl vstup nad očekávání. Přechod z mládeže mezi muže bývá složitý. Kluby z nejvyšší soutěže si většinou berou mladé kluky z první ligy, kteří se tam ukážou, a mně se povedlo touhle cestou projít.

'''Jak moc je jinak pro mladého českého hráče složité dostat se do nejvyšší soutěže? Skoro každý český klub se totiž snaží mít v kádru také cizince.'''

Je i není. Snad každý tým má v sestavě nebo aspoň v širší sestavě nějakého mladého hráče. I když jich nebývá moc, třeba v Brně je nás poměrně hodně. Ale když si vezmeme třeba Nymburk, zdaleka nejlepší český klub, tak tam se takových kluků prosadí jen málo. Myslím, že šance je tehdy, pokud se hráč ukáže třeba v první lize nebo má dobré výsledky v posledních měsících v mládeži, než přechází do mužů. Kluby to sledují, vidí čísla, takže si všimnou.

'''Situace ve vašem klubu teď vypadá dobře, ale v minulosti to tak nebylo. V roce 2011 klub dobrovolně opustil nejvyšší soutěž a vrátil se do ní až v sezoně 2013/2014. Přemýšlíte nad tím, jestli se problémy nebudou opakovat?'''

Nejdůležitější teď je, že máme stabilního sponzora. Klub jde od chvíle, kdy se vrátil do národní basketbalové ligy, pořád nahoru. Zlepšuje se kádr i prostředí, ve kterém pracuje, takže si nemyslím, že by měl nastat nějaký zkrat.

'''Porovnáváte se s bratrem Pavlem, který se teď po letech v zahraničí vrátil do Česka a hraje ligu v Nymburce?'''

Neporovnávám, protože Nymburk je na úplně jiné úrovni než my. Mají víc zápasů, protože hrají evropské soutěže. Nejsem si ani moc jistý, jestli se třeba z jejich tréninku a systému přípravy můžu něco přiučit. Možná si z toho můžu vzít něco do budoucna, ale oni se jinak připravují na jiné věci než my. Navíc všechno záleží na trenérovi, to on určuje tréninkovou dávku, kdy se jde na regeneraci a kdy do haly. I kdybychom my hráči chtěli něco přebírat, konečné slovo má stejně on.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>77joxmjg3pyheud7b4o68ti21udziy7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Nejlepší studentští učitelé: Sázíme na neformální přístup a uvolněnou atmosféru</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54585</id>
    <revision>
      <id>337595</id>
      <parentid>242516</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337595</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5317" sha1="gj45uc22ps6aufv7h09kq5ktz2q6rnv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Nevěděl jsem, jestli se vrátím
   | ČÁST = Nejlepší studentští učitelé: Sázíme na neformální přístup a uvolněnou atmosféru
   | DALŠÍ = Studentka našla v Texasu druhé Česko
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nejlepší studentští učitelé: Sázíme na neformální přístup a uvolněnou atmosféru
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;16. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 16
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Sami jsou ještě vysokoškoláci, zvládají už ale své znalosti předávat dál a vzdělávat ostatní. Za svou pedagogickou práci dokonce Hynek Cígler, Ondřej Hylse a Valdemar Švábenský obdrželi Cenu Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity za studentský podíl na výuce. Všechny tři spojuje nečekaně získané nadšení učit a neotřelé metody.

Tajemstvím úspěchu Ondřeje Hylseho z přírodovědecké fakulty je pozitivní přístup. „Při výuce se studenty snažím přesvědčit, že jsem na jejich straně. Že mým úkolem není rozdělit je na ty, kteří uspějí, a ty, kteří nikoliv, ale pomoci uspět všem. Díky tomu, že jsem ještě nedávno byl v jejich situaci, vím dobře, na co se zaměřit, a studenti to dokáží vycítit,“ myslí si Ondřej.

Hynek Cígler a Valdemar Švábenský zase nedají dopustit na neformální přístup. „Nejen že si se studenty tykáme, ale na začátku semestru se i navzájem naučíme svá jména. Atmosféra je potom mnohem příjemnější. Pomáhá i to, že se hodiny snažím neustále zpestřovat soutěžemi a dalšími zajímavostmi,“ říká Valdemar, který absolvoval předmět Inspiratorium pro učitele, z něhož čerpá náměty pro své kurzy.

Všichni tři ocenění se v předávání znalostí našli. „Baví mě hlavně vymýšlet, jak nějakou složitou myšlenku nebo koncept předat pochopitelnou formou,“ svěřuje se Hynek, který přípravu na výuku využívá i pro vlastní třídění znalostí. Ondřej má zase rád kreativitu studentů, kteří mnohdy přijdou s řešením zadaného problému, které ani jeho samotného nenapadlo.

'''Neznechutit studenty'''

Ani jeden z oceněných studentských učitelů neučí zrovna jednoduchý předmět, i tak ale dokázali zaujmout. Hynek Cígler je doktorandem psychologie na fakultě sociálních studií a učí Psychometrické praktikum, podílí se ale i na dalších předmětech v oblasti statistiky a metodologie. „Zrovna statistika je nejméně oblíbenou součástí studia. Pravidelně máme deset procent neúspěšných studentů, proto mě překvapilo a velice potěšilo, že jsem cenu získal zrovna já,“ přiznává.

Ondřej Hylse vede už tři roky dvojici seminářů Organická chemie I a II, které doprovází stejnojmenný dvousemestrální kurz. Začal je učit souběžně se začátkem doktorského studia a z původní roční spolupráce se vyklubaly už roky tři. „Začalo mě to neskutečně bavit a studenti jsou, zdá se, také spokojeni,“ usmívá se. Moc dobře ví, že úvod předmětu není příliš atraktivní, a snaží se jím studenty provést tak, aby jim kurz neznechutil už na počátku.

Valdemar Švábenský učí na fakultě informatiky Úvod do programování a nově také kurz Soft skills, sám je přitom teprve studentem magisterského stupně. „Nabídku učit jsem dostal od vyučujícího, který byl součástí komise při mých bakalářských státnicích a líbila se mu moje práce. Přijal jsem a dodnes nelituji,“ říká student, který jako součást své bakalářské práce vytvořil program, který je schopen počítat zadané příklady i se zobrazováním postupu řešení.

Tvorba výukových materiálů je jeho dalším velkým zájmem, natočil už přes sto padesát videí, na kterých vysvětluje matematiku. Ty, jež jsou zdarma na webu, už mají přes milion zhlédnutí, ostatní od něj odkupuje soukromá firma a používá je při výuce na základních školách.

Zatímco Valdemar teprve plánuje na doktorské studium nastoupit, Hynek a Ondřej už svůj doktorský výzkum dokončují. „Zabývám se tím, jestli existuje specifické matematické nadání, a docházím k tomu, že nikoliv. Každý inteligentní člověk má zároveň předpoklady být dobrý v matematice, pokud má dostatečnou motivaci, vzdělání a snaží se,“ popisuje Hynek.

Ondřej se zase snaží vyrábět vybrané přírodní látky uměle v laboratoři. „Chceme vyrobit i takové molekuly, které příroda vyrobit neumí, a zjistit jejich účinek na lidský organismus. Možná najdou využití v medicíně,“ říká student.

== Cena studentské komory ==
Letos poprvé byla vedle Ceny rektora pro vynikající pedagogy udělena také cena vyzdvihující studenty, kteří se podílejí na výuce. Vznik ocenění iniciovala Studentská komora Akademického senátu MU.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>gj45uc22ps6aufv7h09kq5ktz2q6rnv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Studentka našla v Texasu druhé Česko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54599</id>
    <revision>
      <id>337596</id>
      <parentid>242525</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337596</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3827" sha1="co7sxb8b7diixp660dxyyfadunw6c08" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Nejlepší studentští učitelé: Sázíme na neformální přístup a uvolněnou atmosféru
   | ČÁST = Studentka našla v Texasu druhé Česko
   | DALŠÍ = Seriál: Studentské spolky. Zahrajte si v anglickém divadle
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Studentka našla v Texasu druhé Česko
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;17. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 17
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Málokterá bakalářská práce sklidí ohlas doma, natož v zahraničí. Alici Luňákové z pedagogické fakulty se však s tou její podařilo zaujmout stovky lidí v americkém Texasu. Psala o příchodu českých emigrantů do země a na přelomu srpna a září o tom mluvila přímo v Texasu na sérii několika přednášek s názvem How kolaches came to Texas.

Co má znamenat slovo kolaches? Je to do angličtiny převedené české označení pro koláče. Právě ony jsou jedním ze symbolů, které původní zemi dnešních obyvatel pořád připomínají. Ačkoliv řada z nich už nemá tušení, kde se tento druh pečiva ve Spojených státech vzal.

„Ve druhé polovině 19. století sem odcházelo hodně lidí hlavně z Moravy. Spousta chalupníků si tehdy vydělávala prodejem vlny, jenže Rakousko-Uhersko se jednoho dne rozhodlo, že už vlnu nebude vykupovat, a oni se ocitli bez živobytí,“ popisuje Luňáková situaci, která ústila v to, že rodiny prodaly svoje domy a přes Hamburk zamířily do amerického přístavu Galveston.

Kolik jich přesně bylo, to bylo složité odhadovat dříve, natož dnes. Odcházející člověk si totiž mohl ponechat rakousko-uherské občanství pro případ, že by se chtěl vrátit, a v evidenci lidí opouštějících zemi navíc panovaly zmatky. Jedna publikace tak uvádí, že od roku 1850 do začátku 20. století do USA dorazilo 300 tisíc lidí z Moravy a z Čech. Jinde lze ale najít čísla až okolo milionu.

Podle Luňákové bude reálný počet někde kolem 600 tisíc emigrantů. „Díky tomu jsem devět tisíc kilometrů od domova našla ještě dnes druhé Česko,“ vzpomíná s úsměvem studentka, která se do Texasu nejdřív dostala díky studijnímu pobytu.

Když viděla, jak dnes už Američané pořád tančí polku, jedí koláče, dodržují tradice a mají české školy nebo kulturní centra, řekla si, že o nich napíše svoji bakalářskou práci, a na místo se vrátila podruhé kvůli výzkumu. „Teď v létě jsem tam byla už potřetí, abych jim vyprávěla, na co všechno jsem přišla a jak to s jejich příchodem do země bylo.“

„Většina z místních lidí už česky rozumí jen základním frázím a slovíčkům a nemají na zemi svých předků vazby. Když se s nimi ale člověk baví, zjistí, že toho o Česku hrozně moc vědí a jsou na něj moc hrdí,“ říká Luňáková.

Původně měla na letošní léto naplánované čtyři přednášky, nakonec jich ale bylo sedm. Na tu největší na Baylor University dorazilo asi 300 lidí. „Když jsme ji chystali, řekli mi organizátoři, že je v sále 125 míst. Hlavou mi proběhlo, že se to nemůže zaplnit a že to bude ostuda. Ale plno bylo už na začátek a pořád chodili další a další lidé,“ vzpomíná Luňáková, která později zjistila, že někteří návštěvníci strávili kvůli tomu, aby se o původní zemi své rodiny dozvěděli víc, v autě i několik hodin.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>co7sxb8b7diixp660dxyyfadunw6c08</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Seriál: Studentské spolky. Zahrajte si v anglickém divadle</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54628</id>
    <revision>
      <id>337597</id>
      <parentid>242523</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337597</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3204" sha1="gwknd321bgy40wfws41pwz6dl3ne4n6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Studentka našla v Texasu druhé Česko
   | ČÁST = Seriál: Studentské spolky. Zahrajte si v anglickém divadle
   | DALŠÍ = Rok v USA: Nejlepší dárek od Muni
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Seriál: Studentské spolky. Zahrajte si v anglickém divadle
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;17. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 17
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Pravidelně se scházet, secvičit představení a odehrát ho před publikem. Na tom by nebylo nic zvláštního, takových divadelních spolků existuje spousta. The Gypsywood Players však hrají výhradně v angličtině a spojovacím článkem jeho členů je láska k tomuto jazyku a jeho dobrá znalost.

Studentský divadelní spolek má neuvěřitelnou tradici, vznikl už v roce 1965 a za tu dobu jím prošly stovky lidí. Za vznikem stála docentka katedry anglistiky Jessie Kocmanová. V roce 1965 se rozhodla pojmout netradičním způsobem výuku intenzivního soustředění v Cikháji na Vysočině. Zadala studentům nacvičit jednoaktovku. A tak vzniklo divadlo, jehož jméno je žertem přeložený název Cikháj.

Jen v letošním roce má zhruba pětadvacet členů. Většina z nich jsou studenti anglistiky na filozofické fakultě, podmínkou to ale není. „V průběhu podzimu si vždy vybereme hru, kterou postupně secvičíme a v prosinci zpravidla třikrát odehrajeme. Na jaře probíhají případné reprízy v jiných městech nebo i v zahraničí,“ prozrazuje člen spolku Jan Sebera.

Schůzky probíhají každou středu večer na filozofické fakultě, kde studenti pod vedením jednoho z vyučujících jakožto režiséra pilují scénář, rozdělují si role a cvičí scény.

„Ne všichni se na představení podílí jako herci, někteří členové spolku se věnují třeba přípravě kostýmů, hudbě nebo propagaci. Jsou také činnosti, které má na starosti ten, kdo se zrovna přihlásí, nebo takové, které řešíme všichni, třeba prodej lístků,“ vypočítává další člen ansámblu Jaroslav Tesák.

Dva týdny před premiérou každoročně vyráží celý tým na čtyřdenní výjezd mimo civilizaci, jehož cílem je definitivně doladit novou hru. Tu pak ještě poslední víkend secvičí přímo na jevišti, které má proti školní třídě úplně jinou atmosféru a se kterým se herci musejí sžít.

Premiéra je vždy určena pro studenty a další dvě představení pro veřejnost. V loňské sezoně uvedli inscenaci Sen noci svatojánské. „Letos to bude adaptace sbírky básní Spoon River Anthology od Edgara Lee Masterse. Pro veřejnost ji sehrajeme 13. a 15. prosince v BuranTeatru,“ řekl Sebera s tím, že půjde o dramatické pásmo mnoha postav pocházejících z malého městečka v americkém Illinois.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>gwknd321bgy40wfws41pwz6dl3ne4n6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Rok v USA: Nejlepší dárek od Muni</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54703</id>
    <revision>
      <id>337598</id>
      <parentid>242522</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:18:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337598</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4239" sha1="pxwnmq25yz72d9lb22caujwra0ylkea" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Seriál: Studentské spolky. Zahrajte si v anglickém divadle
   | ČÁST = Rok v USA: Nejlepší dárek od Muni
   | DALŠÍ = Mimochodem…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Seriál: Rok v USA: Nejlepší dárek od Muni
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Irena Diatelová|Irena Diatelová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;18. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 18
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Více než 20 přihlášek a jenom čtyři vybraní z celé Masarykovy univerzity. Ne vždy je výběrové řízení na studijní pobyty v zahraničí sázka na jistotu.

Vojtěchovi Šrámkovi, studentovi magisterské psychologie na fakultě sociálních studií, se ale úspěšně podařilo projít a Masarykova univerzita ho vloni přes program ISEP (International Student Exchange Program) vyslala na rok do USA. Na svůj studijní pobyt tak zamířil na Western Washington University (WWU) ležící v osmdesátitisícovém městečku Bellingham na západním pobřeží nedaleko Kanady.

'''Španělsky jenom v minulém čase'''

Výuka mu svou intenzitou připomínala střední školu. „Rok měl tři trimestry, mezi nimiž byly dva týdny prázdnin. Každý předmět se učil vícekrát týdně a na zkoušky jsme měli jen týden a pouze jeden pokus,“ popisuje student.

Předměty, které si Šrámek v USA zapsal, se zaměřovaly především na neurovědy. „Přihlásil jsem se taky na španělštinu, ale až ve druhém trimestru, takže mluvit umím jenom v minulém čase,“ směje se student.

Přidal se i do řady univerzitních klubů – přihlásil se do horolezeckého, turistického a plaveckého oddílu a stal se i členem psychologického a neurovědeckého klubu. „Chtěl jsem se přihlásit i na famfrpál, ale už jsem to nestíhal,“ dodává pobaveně.

Svůj čas v USA se rozhodl využít naplno. „Možnost rok studovat v USA byl nejhezčí dar od Masarykovy univerzity, za který jí budu vždycky vděčný. Už od začátku jsem k pobytu přistupoval jako ke skvělé a jedinečné příležitosti. Procestoval jsem spoustu míst – San Francisco, Los Angeles, Mexiko, čtrnáct národních parků – a poznal jsem řadu zahraničních studentů. Těžko si dokážu představit něco lepšího, co dokáže člověka tak nakopnout k seberozvoji, jako rok studia v cizině.“

Ze svého pobytu nejraději vzpomíná na své spolubydlící, kteří nemohli být odlišnější. Jeden byl muslim ze Saúdské Arábie a druhý konzervativní křesťan, imigrant z Ukrajiny. „Za ten rok se z nich stali nejlepší kamarádi a skoro každý večer mezi sebou v kuchyni soupeřili v boxu,“ popisuje Šrámek.

'''Student za studenta'''

Podle Šrámka je ISEP jeden z nejlepších programů, přes který se dá vycestovat za studiem do USA. Celý proces je sice časově náročnější, protože studenti si mohou vybírat až deset univerzit a musí napsat aspoň tři motivační dopisy, získat doporučení vyučujícího, projít pohovorem na Centru zahraniční spolupráce MU a následně celým administrativním procesem a jazykovými zkouškami, ale za tu námahu to určitě stojí.

„Výměnný program ISEP funguje na tom principu, že jako vyjíždějící student zaplatím náklady za přijíždějícího studenta, což bylo asi nějakých sedmatřicet tisíc korun za semestr, a americký student za mě na oplátku zaplatí školné, ubytování a jídlo v USA. Každý trimestr jsem na WWU dostával dvanáct set dolarů na jídlo a navíc také stipendium na podporu mobility od Masarykovy univerzity ve výši deset tisíc korun měsíčně,“ přibližuje student finanční podmínky programu.

Program ISEP je na Masarykově univerzitě od roku 2003 a za tu dobu přes něj vycestovalo 93 studentů většinou do USA a Kanady. Vyjet se dá ale celkem do padesáti zemí světa, od Argentiny až po Nový Zéland.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>pxwnmq25yz72d9lb22caujwra0ylkea</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Mimochodem…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54704</id>
    <revision>
      <id>337599</id>
      <parentid>242514</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337599</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1146" sha1="kkpg0ajhlv3whhcg457tqg9sri3xiy4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Rok v USA: Nejlepší dárek od Muni
   | ČÁST = Mimochodem…
   | DALŠÍ = Týden studenta: Snažím se proniknout do světa neslyšících
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mimochodem…
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;18. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 18
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Věděli jste, že na Filozofické fakultě MU vzniklo v listopadu 1989 tiskové středisko, kde se vyráběla revoluční hesla a plakáty? Tehdejšímu vedení fakulty se takové jednání přirozeně nelíbilo, a na ulici dokonce patrolovala policie, aby tak dala najevo, že je připravena budovu násilím vyklidit. K tomu naštěstí nedošlo. Studenti Masarykovy univerzity se tak v Brně mohli stali hybateli revolučních události. Především se snažili režimu navzdory rozšiřovat informace.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>kkpg0ajhlv3whhcg457tqg9sri3xiy4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Týden studenta: Snažím se proniknout do světa neslyšících</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54705</id>
    <revision>
      <id>337600</id>
      <parentid>242526</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337600</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6827" sha1="ex6bglj0n4uu5xvtfp1dfceqlz7vffv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Mimochodem…
   | ČÁST = Týden studenta: Snažím se proniknout do světa neslyšících
   | DALŠÍ = Přilepšete si. Za dobrý prospěch můžete dostat slušné peníze
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Týden studenta: Snažím se proniknout do světa neslyšících
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martin Vérteši|Martin Vérteši]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;19. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 19
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Minulý semestr strávila studentka speciální pedagogiky Eva Rýcová na Erasmu ve Švédsku. Netrvalo to ale dlouho a vrhla se zase po hlavě do všech svých aktivit, které se točí hlavně kolem sluchově postižených. V budoucnu se chce zaměřit na aplikaci tanečně-pohybové terapie.

Eva už dokončuje bakalářské studium, takže jsou její školní povinnosti soustředěné hlavně na závěrečnou práci a několik volitelných předmětů. Díky brigádě a dalším zájmům v oboru i mimo něj ale nedostatkem aktivit rozhodně netrpí.

Její studijní specializací je logopedie a surdopedie, zaměřuje se tedy na problémy s komunikací a na neslyšící. Celé pondělní dopoledne pravidelně tráví na semináři o komunikaci osob se sluchovým postižením.

„Půlka předmětu je teoretická, druhá půlka ryze praktická. Učíme se znakovou řeč, odezírání ze rtů nebo třeba globální čtení, takže dovednosti, které budeme v zaměstnání opravdu používat,“ vysvětluje Eva a vzpomíná na vtipné chvíle, kdy s klapkami na uších zkoušela odezírat od svých spolužáků.

'''Kurz znakové řeči'''

Výuku znakové řeči studentka nechce podcenit, chodí tak odpoledne ještě na skupinový seminář do brněnského centra českého znakového jazyka Trojrozměr. Tam vládne během dvou hodin výuky zcela odlišná atmosféra než ve škole.

„Učí nás lektoři se sluchovým postižením, takže po celou dobu nesmíme vůbec mluvit a veškerá výuka probíhá rovnou prostřednictvím znakového jazyka,“ popisuje Eva. Mezi desítkou účastníků kurzu nejsou jen studenti, dochází tam i lidé z praxe, kteří se potřebují znakovou řeč pro svou práci doučit.

„Občas nám trvá dost dlouho, než pochopíme třeba nějaké sloveso, protože nám lektoři nikdy nenapíší na tabuli žádné pomocné slovíčko. Chtějí, abychom vše pochopili sami z toho, co ukazují,“ říká.

Kurz navštěvovala už před svým odjezdem na Erasmus do Švédska, od září ale chodí znovu a na konci semestru ji čeká zkouška, která rozhodne, jestli smí postoupit do dalšího výukového modulu.

Díky Trojrozměru se Eva také dozvěděla o brněnské kavárně U Žambocha, kde obsluhují výhradně neslyšící a kde se také často konají nejrůznější akce. „Chodím tam na přednášky nebo třeba na tlumočená promítání ze zahraničních cest neslyšících cestovatelů. Je to zajímavé prostředí,“ myslí si Eva.

Protože má letos méně studijních povinností než v dřívějších letech, našla si brigádu v kavárně, která se zaměřuje na přípravu piknikových košů pro Brňany. V malém boxu uprostřed Björnsonova sadu má za úkol třeba chystat nejrůznější druhy kávy, čepovat malinovku nebo péct dorty a sušenky.

„Do kavárny jsem chodívala pravidelně v úterý odpoledne a ve středu dopoledne, s příchodem podzimu ale ubývá zákazníků a i já tak mám méně práce,“ prozrazuje studentka.

'''Tanec jako koníček i jako lék'''

Ještě před rokem jezdila každý víkend do rodné Ostravy, kde s kamarádkami z taneční skupiny trénovala step a jezdila po soutěžích. S přibývajícími povinnostmi však musely holky skupinu rozpustit a Eva začala v Brně chodit do kurzů flamenca a jazzdance. První ze dvou kurzů flamenca má ve středu po odsloužené směně v kavárně a dvouhodinovce znakové řeči.

„Flamenco je podle mě jeden z vůbec nejtěžších tanců, tančí se sólově zhruba na jednom metru čtverečním a jeho podstatou je rychlé vydupávání botami do rytmu. Důležitá je ale i práce celého těla a pohyby rukou,“ vysvětluje Eva.

Ve čtvrtek dopoledne čeká Evu jeden z volitelných předmětů, na který dochází na filozofickou fakultu – Improdílna. Sice šlo původně o předmět pouze pro budoucí učitele, teď už to ale není tak striktní. Cíl nicméně zůstal pořád stejný – naučit studenty pohotově reagovat na vzniklé situace ve vyučovací hodině.

Eva navíc celý kurz absolvuje v angličtině. „Vyučující nám zadává různá cvičení, jejichž cílem je naučit nás spontánnosti a zbavit nás strachu. Opakujeme je tak dlouho, dokud je stoprocentně nezvládneme,“ přibližuje Eva.

Odpoledne se vydává na další hodinu flamenca, kam s ní chodí i kamarádka z právnické fakulty. „Po skončení většinou jdeme k ní domů a dlouho do noci si povídáme. Máme takové holčičí večery,“ směje se studentka.

Pátky mívá Eva v tomto semestru volné, takže pokud zrovna nejede domů za rodiči, tak nejčastěji vysedává v knihovně a načítá informace pro svou bakalářskou práci. Ta je zaměřená na tanečně-pohybovou terapii pro sluchově postižené.

„Budu dělat výzkum účinků krátkého tanečně-pohybového cvičení na lidi různého věku. Terapie je u nás dost rozšířená, běžný člověk se o ní ale většinou nedoslechne, dokud nezačne mít nějaké problémy,“ vysvětluje.

'''Za praxí'''

Pedagogické zkušenosti sbírá studentka díky praxím. Má za sebou už tři, z toho jednu ve Švédsku, a všechny si pochvaluje.

„Vždy jsem pracovala jako asistentka ve škole nebo školce, takže jsem pomáhala pedagogům se vším, co bylo potřeba. Měla jsem ale štěstí, protože mě do výuky hodně zapojovali, a dokonce mě občas nechávali vést vlastní logopedická cvičení s dětmi,“ popisuje Eva své zkušenosti.

Ve volných dnech či o prázdninách jezdí učit do mateřské školky v severomoravské Kopřivnici, která sice není nijak speciálně zaměřená, ale potřebné zkušenosti v ní Eva načerpat může. „Úplně stejně jako v kterékoliv jiné školce musím připravovat pro děti celodenní program, plánovat výlety nebo hry,“ vysvětluje.

V magisterském studiu by Eva ráda pokračovala na Masarykově univerzitě, má ale v plánu tou dobou už pracovat v oboru.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>ex6bglj0n4uu5xvtfp1dfceqlz7vffv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/Přilepšete si. Za dobrý prospěch můžete dostat slušné peníze</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54706</id>
    <revision>
      <id>337601</id>
      <parentid>242520</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337601</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6862" sha1="sgdpa0wmhovk5a1gw22o9kzf5z6ya1q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Týden studenta: Snažím se proniknout do světa neslyšících
   | ČÁST = Přilepšete si. Za dobrý prospěch můžete dostat slušné peníze
   | DALŠÍ = InfoServis
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Přilepšete si. Za dobrý prospěch můžete dostat slušné peníze
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Roman Novotný|Roman Novotný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;20. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 20
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Pokud máte dobré studijní výsledky, nemusí vám to přinést jen dobrý pocit a šanci na lepší uplatnění, ale taky finanční přilepšení už v průběhu studia. Prospěchové stipendium nabízí osm z devíti fakult Masarykovy univerzity. Co dělat, abyste na něj dosáhli, a kolik peněz vůbec můžete dostat?

Administrátorka stipendií Karolína Ivánková vysvětluje, že záleží vždy na stipendijní politice konkrétní fakulty, jak prospěchové stipendium definuje, a proto se podmínky i množství vyplácených peněž napříč univerzitou hodně liší. Drtivá většina prospěchových stipendií je nicméně udělována podle kritérií zahrnujících prospěch a počet získaných kreditů a častou podmínkou je neprotahování doby studia nad standardní délku. Výše stipendií se pak může měnit podle množství dostupných prostředků ve stipendijních fondech jednotlivých fakult.

Studenti si možnosti získat stipendium chválí, i když zejména na některých fakultách poukazují na to, že by mohlo být vyšší. „Je na tom skvělé, že místo chození do práce můžu víc času věnovat škole,“ říká student filozofické fakulty Josef Kocurek, pro něhož prospěchové stipendium znamená i úlevu rodičům, kteří ho nemusejí finančně tolik podporovat.

Student právnické fakulty Jan Zibner vnímá částku vyplácenou za prospěch spíše jako symbolické ocenění svého úsilí. „Prospěchové stipendium je pro mě hlavně uznání za dobře odváděnou práci. Je to odměna za píli a čas, které člověk studiu věnuje,“ uvádí.

'''Jak to funguje'''

Vzorovou ukázkou toho, jak přidělování prospěchových stipendií funguje na většině součástí univerzity, je přírodovědecká fakulta. „Stipendium se uděluje prezenčním studentům vždy za dva semestry s tím, že studijní průměr za toto období musí být do 1,2. Musíte získat nejméně 50 kreditů a mít klasifikovaných aspoň šest zápočtů nebo zkoušek,“ říká studijní referentka Hana Holubová. Studenti, kteří to splní, dostanou jednorázově čtyři tisíce korun. O nic nežádají, systém vše vyhodnotí automaticky.

Na fakultě sportovních studií si o stipendium studenti žádají po skončení každého semestru sami. „Nárok na jeho přiznání mají posluchači prezenčního i kombinovaného studia, kteří dosáhnou v semestru na průměr do 1,5 včetně a současně nebyli v žádném předmětu hodnoceni F nebo N,“ popisuje vedoucí studijního oddělení Andrea Málková s tím, že počet získaných kreditů dělený studijním průměrem musí být menší nebo roven číslu 20 a student nesmí překročit standardní dobu studia. Výše stipendia je pak od jednoho do pěti tisíc dle průměru.

Obdobně to funguje na pedagogické fakultě, s tím rozdílem, že dosažený studijní průměr musí být maximálně 1,2. „Stipendium je jednorázové a student o něj nežádá, ale je vybrán z ISu na základě splněných kritérií. Současná výše je pět tisíc korun,“ uvádí studijní referentka Hana Bednářová.

Filozofická fakulta vyplácí výborným studentům bakalářského nebo magisterského studia v prezenční formě rovněž částku pět tisíc korun za semestr. Student musí mít průměr do 1,5 a patřit mezi 15 procent nejlepších v rámci svého studijního programu. Zároveň musí za daný semestr získat alespoň 30 kreditů a nesmí být hodnocen F nebo N či překročit standardní dobu studia. „V posledních letech na prospěchových stipendiích každý rok vyplatíme přes dva miliony korun,“ uvádí referent David Taranza.

Na lékařské fakultě je částka odstupňována podle dosaženého studijního průměru až do 1,5. Ti studenti, když získají s průměrem do 1,3 požadovaný počet kreditů, mohou jednou za rok získat i cenu děkana. „S ní je spojena odměna deset tisíc korun a po ceremonii mají studenti možnost diskutovat o otázkách výuky a studia s vedením fakulty,“ popisuje Jana Pazourková ze studijního oddělení.

'''Nejvíc dostanou ekonomové, právníci a informatici'''

Možnost nejvyššího finančního přilepšení nabízí ekonomicko-správní a právnická fakulta spolu s fakultou informatiky.

„Studenti bakalářského studia na ekonomicko-správní fakultě mohou v případě splnění všech podmínek a při dosažení daného průměru získat za celé studium prospěchové stipendium v celkové výši až 90 tisíc korun,“ uvádí Zuzana Mikulášová ze studijního oddělení. Podmínky jsou obdobné jako u výše zmíněných fakult – průměr do 1,3 a alespoň 30 kreditů za semestr.

Na právnické fakultě mají na prospěchové stipendium nárok jen studenti pětiletého magisterského studia a lze jej obdržet vždycky po ukončení druhého, šestého a devátého semestru studia.

„Po skončení druhého semestru je to buď 15 tisíc s tím, že celkový studijní průměr musí být výborně, nebo 12 tisíc s průměrem do 1,2. U žádné ze zkoušek přitom nesmí být student hodnocen horším stupněm než dobře,“ vysvětluje studijní referentka Martina Crhová. Obdobně se pak stipendium počítá i po šestém a devátém semestru. Student s výbornými studijními výsledky může dosáhnout až na 20 tisíc korun.

Na fakultě informatiky je kromě běžného prospěchového stipendia možné získat i motivační stipendium pro nově přijaté studenty. „O něj si posluchači žádají sami a obdržet mohou jednorázově sedm tisíc korun, pokud splní dané podmínky. Stačí svědomitě chodit na přednášky, které si zapíšou, být aktivní a mít za jedna z matematiky u maturity,“ popisuje vedoucí studijního oddělení Simona Davidová.

U klasického prospěchového stipendia je potřeba mít za daný semestr průměr maximálně 1,5. Podle poměru k počtu získaných kreditů je pak částka odstupňována od šesti do osmnácti tisíc.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>sgdpa0wmhovk5a1gw22o9kzf5z6ya1q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/listopad/InfoServis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54707</id>
    <revision>
      <id>337602</id>
      <parentid>242510</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337602</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1522" sha1="fhym0yyv7qmhy0sp8s6woa6snm70r4n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Přilepšete si. Za dobrý prospěch můžete dostat slušné peníze
   | ČÁST = InfoServis
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = InfoServis
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S.&amp;nbsp;20. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_listopad_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 20
  | VYDÁNO = 14. listopadu 2016
  | datum vydání = 2016-11-14
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}

== 30. listopadu od 17 hodin ==
'''TT Day 2016: Vstupte do světa inovací!'''

Centrum pro transfer technologií MU ukáže všem zájemcům příklady univerzitního výzkumu, který se povedlo aplikovat v praxi. Návštěvníci uvidí CTT kino, technologie laboratoře EmLab či aplikaci pro Zoo Brno. Akce se koná na Komenského náměstí.

== 2. prosince od 9 hodin ==
'''Multimediální den'''

Aktuální mediální trendy i to, jak se médii nenechat zmanipulovat, se bude řešit na fakultě sociálních studií. Atrium bude patřit jednotlivým redakcím, které ukáží, jak webové nebo televizní zpravodajství vzniká. Program bude obsahovat i řadu diskusí a workshopů.

== 3. prosince od 9 hodin ==
'''Wikikonference'''

Kino Scala přivítá příznivce internetové encyklopedie Wikipedie. Řeč bude o její objektivitě, roli odborníků, autorském právu i možnostech vlastního zapojení.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>fhym0yyv7qmhy0sp8s6woa6snm70r4n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Vědci zmapují ledovce ze vzduchu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54709</id>
    <revision>
      <id>337603</id>
      <parentid>242590</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337603</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3213" sha1="jghx05xxzxs3npjrc4kam6g8od2hw33" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Vědci zmapují ledovce ze vzduchu
   | DALŠÍ = Na Muni začala plesová sezona
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vědci zmapují ledovce ze vzduchu
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nové technické vybavení si letos bere s sebou do Antarktidy vědecká expedice Masarykovy univerzity. Na ostrově Jamese Rosse, kde má škola základnu, budou odborníci za pomoci bezpilotního systému mapovat ledovce, rozmrzající vrstvu permafrostu i výskyt rostlin.

Na konci roku zamíří na základnu J. G. Mendela sedmnáct lidí, většina z Muni. „Připojí se k nám také dva kolegové z Uni-
verzity Karlovy, profesor rostlinné fyziologie z Košic a odborník na mechy z Turecka,“ uvedl vedoucí letošní expedice Daniel Nývlt a doplnil, že je o mezinárodní spolupráci a možnost pobytu na antarktické stanici stále větší zájem.

Zahraniční odborníci budou pomáhat především při výzkumu rostlinných společenstev na ostrově. „Doposud se naši odborníci věnovali sledování nižších rostlin a mikroorganismů na vybraných místech, v této sezóně by rádi zmapovali jejich prostorové rozšíření na odledněné části ostrova,“ řekl Nývlt.

Mimo jiné k tomu jsou vhodné bezpilotní systémy, které mohou díky zavěšené kameře či fotoaparátu pořídit snímky s dostatečně dobrým rozlišením, z nichž půjde rozšíření rostlin zjistit. Hlavní práci ale bude mít při mapování ledovců.

„Ze snímků a videonahrávek povrchu budeme vytvářet trojrozměrné modely. Chceme se soustředit především na ledovce a permafrost, tedy dlouhodobě zmrzlou půdu, a také na aktivní vrstvu, tedy svrchní část permafrostu, která v letním období rozmrzá,“ popsal zaměření výzkumu vedoucí expedice.

Členové expedice mají v plánu zmapovat bezpilotním zařízením asi deset kilometrů čtverečních včetn ě nepřístupných míst. Po delší době berou na ostrov také georadar, který pomůže se studiem mocnosti ledovců a rozmrzající části půdy. „Chceme rozšířit naše měření aktivní vrstvy permafrostu a začneme sledovat procesy, které ovlivňují její tání. Budeme studovat především rychlost tání sněhu a její vliv na prokazatelné změny povrchu ostrova,“ popsal Nývlt.

Zatímco do roku 2008 pozorovali na ostrově Jamese Rosse výrazné odtávání ledovců od té doby zaznamenávají spíš nárůst. Podobně také aktivní vrstva v posledních letech nerozmrzá do takové hloubky jako dřív. „Nevíme, jak se bude klima vyvíjet v budoucnu, ale dosud veškeré modely počítají s tím, že se v nejbližším století bude ostrov Jamese Rosse oteplovat a vysušovat,“ doplnil.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>jghx05xxzxs3npjrc4kam6g8od2hw33</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Na Muni začala plesová sezona</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54717</id>
    <revision>
      <id>337604</id>
      <parentid>242580</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337604</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1418" sha1="kex5sg7dzfww00y5w0vcwhwodic35tk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Vědci zmapují ledovce ze vzduchu
   | ČÁST = Na Muni začala plesová sezona
   | DALŠÍ = Unikátní kniha pohádek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na Muni začala plesová sezona
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Velkolepý ples studentů Masarykovy univerzity pořadaný Munií začátkem prosince symbolicky otevřel plesovou sezonu na Masarykově univerzitě. Na témže místě v Bobycentru si na svém reprezentačním bále zatančili už i medici a tradiční ples s maskami pod novým názvem Maškrbál uspořádalo také Radio R.Plesy dalších fakult se uskuteční začátkem příštího roku. Nejdřív se 28. ledna odehraje už pětačtyřicátý reprezentační právnický ples v hotelu International. Svými rozměry komornější reprezentační plesy budou mít pedagogická a filozofická fakulta v kulturním centru Babylon, a sice 1. a 15. března. Ples filozofů se ponese se v duchu dvacátých let minulého století, učitelský bál bude ve filmovém a seriálovém duchu.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>kex5sg7dzfww00y5w0vcwhwodic35tk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Unikátní kniha pohádek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54718</id>
    <revision>
      <id>337605</id>
      <parentid>242587</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337605</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="790" sha1="b4s5wtt3xjfqmwnanmsfkwyhstxgkg3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Na Muni začala plesová sezona
   | ČÁST = Unikátní kniha pohádek
   | DALŠÍ = Nová Rada pro vnitřní hodnocení
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Unikátní kniha pohádek
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress vydalo unikátní ilustrovanou knihu od Eduarda Basse nazvanou Koráb pohádek. Aktuálně je k dispozici se slevou.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>b4s5wtt3xjfqmwnanmsfkwyhstxgkg3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Ministryně ocenila studenty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54719</id>
    <revision>
      <id>337606</id>
      <parentid>242578</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337606</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1202" sha1="9rmcmdhg4p1krurjdnq448dixvg7gqz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Nová Rada pro vnitřní hodnocení
   | ČÁST = Ministryně ocenila studenty
   | DALŠÍ = Filozofie se překrývá s matematikou
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ministryně ocenila studenty
  | AUTOR = Masarykova univerzita
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;1. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 1
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Hned tři z osmi laureátů Ceny ministryně školství mládeže a tělovýchovy pro vynikající studenty a absolventy a za mimořádné činy studentů jsou z Masarykovy univerzity. Ocenění získaly absolventky Přírodovědecké fakulty MU Hana Sedláčková a Petra Vychytilová, která nyní působí v Centru molekulární medicíny Ceitecu MU, a Jaromír Gumulec, který působí na Lékařské fakultě MU. Sedláčková se věnovala výzkumu bílkoviny RECQ&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;. Vychytilová a Gumulec popisovali vývoj a chování některých typů nádorů.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>9rmcmdhg4p1krurjdnq448dixvg7gqz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Nejlepší pedagog: Dobrých učitelů matematiky bude nedostatek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54720</id>
    <revision>
      <id>337607</id>
      <parentid>242581</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337607</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4580" sha1="sn102xo04w4o9f0ww8qi4o4ccx2uxlc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Filozofie se překrývá s matematikou
   | ČÁST = Nejlepší pedagog: Dobrých učitelů matematiky bude nedostatek
   | DALŠÍ = Senát schválil složení Rady pro vnitřní hodnocení
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nejlepší pedagog: Dobrých učitelů matematiky bude nedostatek
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Radan Kučera pochází z učitelské rodiny a už od mládí se chtěl věnovat matematice. Tu také na přírodovědecké fakultě přednáší. Čerstvý nositel Ceny rektora pro vynikající pedagogy se ale obává, že se blíží doba, kdy bude velký nedostatek dobrých středoškolských učitelů matematiky, jejichž přípravě se mimo jiné věnuje.

Není to podle něj dáno tím, že by studenti přicházející na univerzitu měli horší znalosti než dříve. „Bohužel vidíme klesající tendenci v počtech studentů. Nadanější maturanti si většinou volí jiný typ studia, což souvisí s prestiží a finančním ohodnocením učitelské profese,“ říká Kučera, který si velmi váží toho, že dostal cenu rektora. „Nominace totiž pochází od studentů, kteří mi tím sdělili, že jsou s mou výukou spokojeni. Utvrzuje mne to v tom, že jsem svůj čas věnoval přípravě na výuku smysluplně.“

Většina jeho přednášek je věnována algebraickým předmětům určeným hlavně studentům odborné matematiky. „V některých letech se podaří, že se v ročníku objeví skupinka velmi nadaných studentů, kteří pak k sobě strhnou i další. Je radost učit mladé lidi, které probíraná látka zajímá,“ podotýká.

Seminární skupiny, v nichž se studenti nejsou ochotní či schopní vůbec připravovat, jsou podle něj naštěstí spíš výjimkou. Přestože jdou studenti na vysokou školu s různou úrovní znalostí, ztracené podle Kučery nic není. Na matematiku je potřeba mít alespoň trochu talent, ale také být ochoten pracovat. „Považuji za důležité přimět své studenty k domácí přípravě. V algebře I mám proto na semestr nachystané čtyři odpovědníky v ISu, v navazujícím kurzu jim pak každý týden zadávám domácí úkol. Je to vlastně příprava na písemku, kterou píší před ústní zkouškou.“

Opravenou písemnou část zkoušky pak studentům rozdá a vysvětlí jim správné postupy. Přitom se mohou ptát nejen na řešení příkladů, ale i na opravu své práce. „Čas od času se při dotazu zjistí, že někomu mohu přidat nějaký bod navíc. Pro studenty to může být důležité, protože k ústní části pouštím nekompromisně jen ty, kteří získali alespoň polovinu bodů,“ doplňuje Kučera.

Ví, že je obtížné při přednášce dávat nepřetržitě pozor, a nelze se proto divit, když unavený student přestane po chvíli vnímat. „Tomu se snažím zabránit tím, že chodím po místnosti, nemluvím monotónně a čas od času se studentů na něco zeptám, aby museli zůstat ve střehu,“ popisuje.

Většinou promítá připravený text, který si mohou studenti předem vytisknout, a na tabuli jej pak doplňuje dalšími detaily, jako jsou třeba příklady k obtížnějším definicím nebo důkazy k větám. „Když jsem byl student, dobře jsem si uvědomoval, jaká lekce je pro mne přínosná. Konec konců díky kvalitním přednáškám svých učitelů jsem se utvrdil v tom, že chci celý život dělat matematiku. Když jsem pak začal sám učit, snažil jsem se je napodobovat v tom, co se mi na jejich výuce líbilo,“ dodává Kučera.

Ze všech jeho předmětů je prý časově nejnáročnější seminář z teorie čísel, který je určený studentům magisterského studia a doktorandům. „Přednáším vždy podle nějaké knihy téma, o kterém si myslím, že by mohlo zaujmout. Přitom volím každý semestr něco nového, protože většina studentů si seminář zapisuje opakovaně,“ říká Kučera. Letos na podzim si nachystal téma eliptických křivek, které mají překvapivé aplikace v praxi, využívají se například v kryptografii.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>sn102xo04w4o9f0ww8qi4o4ccx2uxlc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Senát schválil složení Rady pro vnitřní hodnocení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54721</id>
    <revision>
      <id>337608</id>
      <parentid>244393</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337608</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2436" sha1="82k6beyj764s8dgh7qkizfqehsabrgp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Nejlepší pedagog: Dobrých učitelů matematiky bude nedostatek
   | ČÁST = Senát schválil složení Rady pro vnitřní hodnocení
   | DALŠÍ = Granty z Horizon 2020: Univerzita je v Česku nejúspěšnější
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Senát schválil složení Rady pro vnitřní hodnocení
  | AUTOR = Masarykova univerzita, redakce
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;2. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 2
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Klíčovou novinkou, kterou zavedl nově platný statut Masarykovy univerzity, je Rada pro vnitřní hodnocení MU, která bude hrát zásadní roli v nové podobě akreditačního procesu na univerzitě. Na začátku prosince schválil její složení Akademický senát MU.

„Role rady by měla být v trojí. Ze zákona bude tělesem, které bude poskytovat zpětnou vazbu o kvalitě studia a tvůrčí činnosti na univerzitě. Počítáme s tím, že to bude také orgán, který bude schvalovat nové studijní programy a významně se vyjadřovat k jejich podobě. A v neposlední řadě by měla rada také formulovat naše vnitřní standardy kvality,“ uvedl již dříve rektor Mikuláš Bek, který je ze zákona předsedou rady.

Řádným členem rady je ze zákona také předseda univerzitního akademického senátu, aktuálně Stanislav Balík. Dalších třináct členů navrhla vědecká rada, akademický senát a rektor. Celkově v radě zasedá 15 lidí.

Výkonným místopředsedou byl zvolen Ladislav Rabušic z fakulty sociální studií. Dalšími schválenými členy z Masarykovy univerzity jsou Vojtěch Kyselý, Josef Tomandl, Ivana Černá, Ladislav Blažek, Světlana Hanušová, Josef Janyška, Jan Zouhar, Martin Vaculík, Jan Cacek a Jan Hurdík. Externími členy rady budou Břetislav Koudelka z Ústavu patologické morfologie a parazitologie VFU a Ludmila Křivánková z Ústavu analytické chemie AV ČR.

„Počítáme s tím, že rada bude poloprofesionální orgán. Akademici, kteří se stanou jejími členy, budou muset alokovat na činnost pro tuto radu docela významnou část své pracovní kapacity,“ doplnil Bek.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>82k6beyj764s8dgh7qkizfqehsabrgp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Studenti vytvořili aplikaci pro brněnskou zoo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54722</id>
    <revision>
      <id>337609</id>
      <parentid>242586</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337609</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3340" sha1="rpsso0rmc1a5rr14si68zwhrmazqwem" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Granty z Horizon 2020: Univerzita je v Česku nejúspěšnější
   | ČÁST = Studenti vytvořili aplikaci pro brněnskou zoo
   | DALŠÍ = Jak se stát rájem pro start-upy? Brno k tomu má blízko
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Studenti vytvořili aplikaci pro brněnskou zoo
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;3. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 3
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Jak asi přemýšlí divoká kočka a co si povídají rosomáci? Přiblížit zvířata žijící v brněnské zoologické zahradě dětem i dospělým se rozhodli studenti počítačové lingvistiky z filozofické fakulty. Během roku a půl vytvořili mobilní aplikaci, v níž zájemci najdou podrobný popis desítek druhů zvířat.

Aplikace s názvem Zoo Brno pro mobilní telefony se systémy Android i iOS nenabízí jen suchá fakta o zvířatech, ale především specifické informace o obyvatelích expozic a jejich fotografie. „Doufám, že lidé díky tomu už nebudou míjet výběhy, kde zrovna není žádné zvíře,“ uvedla Dana Hlaváčková, která studenty na fakultě vede.

„Nápad na aplikaci vznikl spontánně loni na jaře, když u nás byli studenti na exkurzi. Návštěvníky totiž často kromě základního popisu zvířete u výběhu zajímá také to, jak se konkrétní zvíře jmenuje, co má rádo nebo kde se nejčastěji ve své expozici schovává,“ řekla mluvčí Zoo Brno Monika Brindzáková.

Novinku si návštěvníci zoo mohou vyzkoušet od prosince. Bude fungovat buď na principu hledání v seznamu, nebo za pomoci QR kódů umístěných u výběhů.

„Studenti psali texty kreativně, u každého zvířete vytvořili odbornější povídání pro dospělé a kratší a hravější pro děti. Dělali také korektury textů a překlady do angličtiny pro chystanou cizojazyčnou verzi,“ řekla Hlaváčková s tím, že aplikace vznikla v rámci předmětů zaměřených na praktické využití takzvané počítačové lingvistiky.

„Byla jsem asi čtyřikrát v zoo, abych se dozvěděla o zvířatech co nejvíc. Pak jsem se snažila rozlišit, co je zajímavé pro děti a co pro dospělé, a vymyslet příběh či rozhovor,“ uvedla studentka Běla Šebestová, která se na práci podílela. Její kolega Richard Holaj se pak s kreativními texty potýkal při překladu. „Bylo to hodně náročné, protože popisy jsou plné slovních hříček. Někdy jsme je bohužel museli vynechat nebo změnit,“ uvedl Holaj.

Na tvorbě aplikace se podílelo celkem 24 studentů. Aplikaci naprogramoval Marek Grác a design měl na starosti Kevin Scherrer.

V první fázi chtějí studenti zveřejnit popisy asi sedmdesáti zvířat, celkem jich mají zpracovat 130. Na vzniku aplikace se vedle jejich domovské fakulty podílelo také Centrum pro transfer technologií MU. Obě instituce poskytly peníze a podporu potřebnou pro uvedení aplikace do provozu.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>rpsso0rmc1a5rr14si68zwhrmazqwem</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Jak se stát rájem pro start-upy? Brno k tomu má blízko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54727</id>
    <revision>
      <id>337610</id>
      <parentid>242576</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337610</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11209" sha1="bvm82n9624vizuwzq2y8pz72p0pacrn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Studenti vytvořili aplikaci pro brněnskou zoo
   | ČÁST = Jak se stát rájem pro start-upy? Brno k tomu má blízko
   | DALŠÍ = Celebrio skončilo nezdarem. Zakladatelé jsou úspěšní jinde
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jak se stát rájem pro start-upy? Brno k tomu má blízko
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;4–5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 4–5
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Celý měsíc se v posluchárnách fakulty sociálních studií střídali izraelští experti, kteří přednášeli o tom, co stojí za podnikatelským a ekonomickým vzestupem jejich země. Byli tady proto, že se o Brně mluví jako o městě, kde se něco takového v menším daří také a mohlo by to jít ještě lépe. Opravdu? A co je k tomu potřeba?

Na rozloze asi 22 tisíc kilometrů čtverečních žije v Izraeli něco přes osm milionů obyvatel. A mimo jiné také největší procento akademiků (Izrael registruje nejvíce vědeckých článků na jednoho obyvatele ze všech zemí světa) a funguje zde více než tři tisíce start-upů (začínajících, inovativních podniků) a technologických firem, což je největší koncentrace mimo americké Silicon Valley.

Právě v Izraeli vznikly technologie, díky nimž je možné komunikovat přes WhatsApp nebo facebookový Messenger, technologie USB nebo třeba maličké kamery, které se schovají do pilulky, což lékařům umožňuje jednodušeji vyšetřovat lidské tělo. O tamějším rychlém rozvoji se mluví jako o zázraku a obšírně o něm pojednává celosvětově prodávaná kniha Start-up Nation autorů Dana Senora a Saula Singera.

Jak to, že se něco takového děje v zemi, která existuje jenom několik desítek let, permanentně musí řešit bezpečnostní situaci a 60 procent jejího území pokrývá poušť? Profesor Sheizaf Rafaeli, jenž působí na univerzitě v Haifě, to na své brněnské přednášce vysvětloval kombinací hned několika faktorů.

'''Proč zrovna Izrael…'''

Izraelská vláda podle něj inovativní podnikání výrazně podporuje. Data organizace OECD říkají, že v roce 2014 investovali Izraelci 4,1 procenta hrubého domácího produktu do výzkumu, což bylo po Jižní Koreji nejvíce na světě. Pro srovnání Česká republika vydala na stejnou položku v témže roce necelá dvě procenta HDP.

Jako další důvod Rafaeli jmenoval trochu překvapivě povinnost projít si vojenskou službou. „Ženy slouží v armádě dva roky, muži tři a všichni přitom musí potkat lidi z jiných sociálních vrstev, což je neobyčejně cenná zkušenost,“ podotknul Rafaeli, jenž za úspěchem vidí také povahu Izraelců, kterou charakterizoval slovem chucpe. „Překládá se to jako specifický druh opovážlivosti. Často máte pocit, že byste takové lidi zabili. Jejich ohromnou výhodou ale je, že umí myslet mimo vymezené hranice, a to se v podnikání počítá,“ zdůraznil Izraelec.

Ačkoliv něco z toho lze odmítnout jako produkt tvorby mýtů, které si o sobě tak trochu vytváří každý národ, Vojtěch Krmíček, manažer start-up programu Jihomoravského inovačního centra (JIC), dává Rafaelimu v mnoha ohledech za pravdu. „Izraelský úspěch je skutečně dán kombinací mnoha faktorů. Z mého pohledu hlavně tím, že tam uzrálo prostředí, které je podnikání nakloněné. My v sobě ještě pořád tolik zkušeností nemáme. A rozhodující je výrazná veřejná podpora.“

'''…a jak se mu podobá Česko'''

Když dostane Krmíček otázku, zda je něco takového možné i v tuzemsku, bez zaváhání zareaguje, že ano. „Jen se podívejte, o jak velký kus jsme se posunuli za posledních patnáct let v Jihomoravském kraji a jak se třeba změnila oblast pod Palackého vrchem,“ naráží Krmíček na prudký rozvoj míst kolem dnešního sídla Jihomoravského inovačního centra, kam nastěhovala svoje kanceláře řada technologických firem ze zahraničí nebo se tam rozrostly místní postupně se rozvíjející podniky.

Také podle Viktorie Klímové z Výzkumného institutu pro inovace na Ekonomicko-správní fakultě MU je Brno ukázkovým příkladem. Město za to vděčí hlavně rozvoji firem zabývajících se informačními a komunikačními technologiemi a vědeckých institucí. „Vyčíslení ekonomických přínosů by bylo obtížné, ale můžeme sledovat například počet zaměstnaných v IT sektoru, počet firem, vytvořenou přidanou hodnotu nebo export,“ dává příklad „tvrdých“ hodnotících kategorií Klímová.

Důležité jsou podle ní ale i ty „měkké“. „Co se číselně těžko vyjadřuje, je to, že tyto firmy propagují kraj v zahraničí, budují jeho dobré jméno, a tím sem přitahují další firmy a špičkové odborníky. Příklady úspěšných vytváří optimistické a inspirující prostředí, a motivují tak k zakládání dalších podniků a start-upů. Přítomnost těchto firem také často umožňuje místním, aby jako první využívali jejich nové technologie.“

Že se něco takového daří, tomu podle oslovených odborníků vděčí kraj do značné míry za to, že byla už krátce po přelomu tisíciletí vytvořena Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. V době, kdy několika tradičním firmám blízkoa tedy poskytovatelům pracovních míst definitivně došel dech a hrozilo, že se z města a jeho okolí stane oblast montoven, se politická reprezentace strategií přihlásila k podpoře znalostní ekonomiky, výzkumu a právě inovativního podnikání.

Žádný jiný kraj se v tomto ohledu jižní Moravě zatím nepřibližuje. Ve většině případů tomu chybí právě systematická podpora ze strany politické reprezentace. „Přitom něco podobného je možné i jinde. Z mého pohledu na rozvoj pořád čeká Ostrava, perspektivní je Olomouc nebo Zlín. Úspěšné start-upové prostředí totiž jde vytvořit ve městech až od určité velikosti, jsou k tomu potřeba univerzity a jejich mladí lidé a už fungující firmy,“ vysvětluje Krmíček.

'''Podpora se vyplatí několikrát'''

Systematická práce později způsobuje, že se pozitivní efekt násobí. Příkladem může být jedna z prvních brněnských start-upových firem, společnost Y Soft, jež vyrábí software pro řízení hromadného tisku v organizacích. Sama vyrostla během několika málo let a teď už prostřednictvím investičního fondu pomáhá svým následovníkům.

Není to žádná charita. Y Soft si od investice přirozeně slibuje další zisk. Poskytuje ovšem to, co je pro řadu slibně se rozjíždějících mladých firem tím, co rozhoduje o definitivním úspěchu, nebo odsouzení k úpadku: kapitál na pořádný rozjezd. Vyprávět by o tom mohl Jiří Matela, absolvent fakulty informatiky, jehož společnost Comprimato takto získala jeden milion eur od zmíněného fondu Y Soft Ventures a Credo Ventures.

Dalším znakem dospívajícího podnikatelského prostředí je i to, že po produktech mladých firem už se ohlížejí také ty zajeté. Někdy zkrátka přijdou na to, že je vyjde levněji, když si inovaci koupí, než aby ji pracně se všemi pokusy a omyly vytvářely samy.

„Nedávno nás přesně z tohoto důvodu oslovila Škoda Auto. Jiný příklad je jeden z našich start-upů, který vytvořil systém pro podporu lidských zdrojů a koupila ho společnost LMC, jež stojí za největším pracovním portálem Jobs.cz,“ vyjmenovává Krmíček a chválí také skutečnost, že už dorostla generace obchodníků, jež pomáhá svým následovníkům.

V 90. letech by si to nedokázali představit, to měli spoustu práce s budováním vlastního byznysu. S tím, jak si splnili podnikatelské sny, mají ale víc prostoru, aby poskytli rady (a leckdy i peníze ve formě investic) mladším. Jihomoravské inovační centrum takové mentory sdružuje. Aktuálně jich má kolem stovky.

'''Brnu silnici, státu plán a odvahu'''

Vypadá to, že minimálně v Brně a na jižní Moravě všechno spěje správným směrem. I tady by se ale ještě hodilo spoustu věcí udělat. „Mají-li jihomoravské firmy uspět mezinárodně, musí více spolupracovat se zahraničními subjekty. V tom je omezuje i špatná dopravní dostupnost Brna, například chybějící spojení s Vídní, kterou lze považovat za významné evropské centrum inovací a znalostí,“ upozorňuje na dlouholetý problém moravské metropole Viktorie Klímová. Slabou stránkou Jihomoravského kraje je dle jejích slov rovněž koncentrace inovačních aktivit do Brna a nevyužitý potenciál zbývajících částí kraje.

Jenže ne všechno je v moci této úrovně samosprávy. Nejvíc kompetencí má v rozvoji inovativního prostředí stát. A ten se v českých podmínkách zatím moc nevyznamenává. Chybí ucelená koncepce podpory. Jednotlivé snahy často končí s volebními obdobími, naráží na neschopnost předat si informace při personálních změnách nebo na to, že si téma přehazují různá ministerstva.

Jako ilustrace poslouží takzvaný Seed fond, který měl už před třemi lety začít fungovat, aby pomáhal investovat do rizikových projektů, které jinak hledají zdroje peněz jen obtížně. Dotklo by se to mimo jiné spin-off firem, jež se rodí na základě vědeckých výsledků z univerzit a výzkumných institucí. „Fond dodnes nefunguje, a to z mnoha důvodů, mimo jiné kvůli průtahům při přípravách a problémům při výběru správce fondu. Teď se čeká na druhé kolo, kdy bude možné čerpat evropské peníze. Začne se snad příští rok,“ informuje manažer, jehož zaměstnavatel mezitím rozjel vlastní nástroj, firmu JIC Ventures.

== 10 tipů pro rozjezd podnikání ==
1. Bojíte se neúspěchu? Nebojte. Období trávené na univerzitě je asi jediné, kdy si můžete dovolit zkoušet věci bez velkého rizika.

2. Nevymýšlejte věci, které už někdo vymyslel.

3. Máte skvělý nápad? Zeptejte se, jestli si totéž myslí i úplně neznámí lidé. Ať je jich aspoň 20.

4. Produkt, který neřeší zákazníkův problém, nemůže uspět.

5. Firma, která nezná svého zákazníka, nemůže uspět.

6. Jak se chová trh, na který cílíte? Roste, klesá? Sledujte novinky a trendy oboru.

7. Jste vynálezce nebo obchodník? V budoucí firmě musíte mít zastoupeno obojí.

8. Bez práce opravdu nejsou koláče. Start-up lifestyle je sice fajn, networking, zábava, ale jenom tímhle a přes noc ještě nikdo nezbohatnul.

9. Počítejte. Náklady, investice, potenciální výnosy, všechno. Jenom čísla ukážou, jestli máte úspěch.

10. Nedaří se? Vydržte.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>bvm82n9624vizuwzq2y8pz72p0pacrn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Celebrio skončilo nezdarem. Zakladatelé jsou úspěšní jinde</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54814</id>
    <revision>
      <id>337611</id>
      <parentid>256064</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337611</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3604" sha1="ofllxgw286zoi18iux7onu83icu0ae7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Jak se stát rájem pro start-upy? Brno k tomu má blízko
   | ČÁST = Celebrio skončilo nezdarem. Zakladatelé jsou úspěšní jinde
   | DALŠÍ = Spoteee začínalo v tělocvičnách, teď boduje při rehabilitacích
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Celebrio skončilo nezdarem. Zakladatelé jsou úspěšní jinde
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 5
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Vybudovat velkou firmu, získat uznání, slávu, peníze. Aspoň o jednom z toho sní každý start-upista. Následující řádky jsou o partě kluků z fakulty informatiky, kteří o tom snili také. A měli k tomu nakročeno. Jenže pak se to s dobře rozjetou firmou zvrtlo. Propadák? Ale kdeže. Neúspěch. Tak trochu. I když…

„Pokud to měříme přes cokoliv, tak jsme byli úspěšní. Začali jsme reálně prodávat, měli reálné zákazníky, vydělali jsme peníze, získali jméno, spoustu mediálního pokrytí, což se pak projevovalo i v tom, kam jsme se dostali a jak jsme si hledali práci,“ vzpomíná Martin Novák, jeden ze zakladatelů společnosti Celebrio, jež produkovala operační systém pro seniory, kteří tak mohli počítače nebo tablety ovládat intuitivněji.

Firma, kterou založil se čtyřmi spolužáky, se zrodila jako klasický studentský nápad někdy v roce 2011. Myšlenka nadchla porotce českých technologických soutěží a úspěšně prošla startovacím programem Jihomoravského inovačního centra, až se z ní stala skutečně firma.

Ještě před třemi lety její produkt nabízel internetový prodejce Alza.cz. Pak ale zmizel ze světa. „I když jsme pořád byli studentská firma, tak jsme těsně před začátkem prodejů na Alze pustili svého investora a byli díky prodejům soběstační. Chtěli jsme dál růst a v tom nás oslovila jedna z největších internetových firem v Česku, že by od nás koupili majoritu,“ popisuje Novák.

Spolu s kolegy se začali připravovat na nové poměry, jenže pak bum a ticho. Firma uhnula od smlouvy dva týdny před podpisem, protože vedení změnilo svoje priority pro předvánoční trh. „Postavilo nás to do bodu, kdy jsme si mohli buď vzít úvěry a zainvestovat se sami, nebo najít někoho jiného. Na to druhé nebyl čas, a tak jsme se rozhodli, že zachováme uživatelskou podporu a raději skončíme, aby nám nezůstaly dluhy,“ doplňuje Novák, který uznává, že z celého příběhu pořád cítí trochu pachuť.
 
Ale s odstupem času ho vnímá pozitivněji a pozitivněji. Všichni jeho kolegové si díky této zkušenosti a referencím našli dobrou práci. Tři skončili ve Velké Británii, jeden pracuje pro brněnskou společnost Kentico. Konkrétně Novák se nedávno přestěhoval do Texasu, kde je programovým manažerem společnosti SolarWinds.

Ze zkušenosti s Celebrio si podle vlastních slov odnesl hlavně to, že taková firma je od začátku nejvíc závislá na lidech, kteří ji vedou. Produkt se dá vylepšovat, ale tvůrce vyměnit nejde. A dobré je myslet i na to, že je potřeba mít aspoň dva tahouny: někoho, kdo bude rozumět produktu, a někoho, kdo povede firmu.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>ofllxgw286zoi18iux7onu83icu0ae7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Spoteee začínalo v tělocvičnách, teď boduje při rehabilitacích</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54834</id>
    <revision>
      <id>337612</id>
      <parentid>242585</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337612</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3976" sha1="fa7k7z2j4qmxyn3tnb6gmmnx9d3o3et" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Celebrio skončilo nezdarem. Zakladatelé jsou úspěšní jinde
   | ČÁST = Spoteee začínalo v tělocvičnách, teď boduje při rehabilitacích
   | DALŠÍ = Zvířata mají kompas zřejmě zabudovaný v očích
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Spoteee začínalo v tělocvičnách, teď boduje při rehabilitacích
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;5. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 5
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Firma Jana Klodnera a jeho kamarádů vznikla původně proto, aby zpříjemňovala lidem běhání ve fitness centrech. Dnes jsou produkty jejich společnosti Spoteee také v rehabilitačních centrech, nemocnicích nebo sociálních zařízeních.

Právě ochota přizpůsobovat svůj produkt a hledat nová odbytiště rozhodla o tom, že se Spoteee vyvinulo ze start-upu do úspěšně fungující firmy, která má potenciál růst a prosazovat se ještě víc také v zahraničí.

Spoteee vyrábí systém a videa, díky nimž mají třeba běžci na pásu v posilovně pocit, že probíhají centrem Londýna nebo Paříže, severskou krajinou nebo po kopcích v Tatrách. Nápad na vytvoření systému dostal Jan Klodner při studiu na fakultě sportovních studií, když začínal intenzivně tušit, že stavařině, kterou zároveň studoval také, se rozhodně věnovat nechce.

„Sklon k podnikání ve mně ale rostl už odmala. Ve 12 jsme s bráchou o prázdninách vymýšleli, že si budeme vydělávat mytím aut. Vytiskli jsme letáky, roznesli je, nepodařilo se to, ale to nevadilo. Začali jsme si uvědomovat, kde je trh a jak se na něj připravit,“ zmiňuje jednu důležitou byznysovou dovednost mladý podnikatel.

Před čtyřmi lety začínali v partě pěti lidí, ze kterých zůstala trojice. „Díky tomu, že nás bylo pět, jsme měli od začátku pokryté všechny základní úkoly pro budování firmy. Pět lidí je ale moc, dochází ke střetu myšlenek,“ líčí Klodner, proč došlo k redukci na nynější trojici, kterou doplňují další dva zaměstnanci na plný úvazek a pět lidí na částečný nebo brigádníci.

Klodner byl ze začátku jediným, kdo točil videa, na která se pak sportovci v posilovnách dívali. Vytvořil jich 150 z dnešních 260. Náplň práce se mu ale s rozvojem firmy hodně posunula. „Postupně jsem začal přecházet k obchodu a to mi zůstalo dodnes. Rozvíjím distributorské vztahy a komunikuju s klienty a lidmi okolo,“ říká a pochvaluje si to. K takové práci prý vždycky směřoval.

Nový směr nabrala i jeho firma. Aktuálně je Spoteee ve 30 fitness centrech, v 55 zdravotnických nebo rehabilitačních zařízeních a domovech pro seniory a už ve 20 obdobných zařízeních v zahraničí. „S myšlenkou expandovat takovým způsobem přišel kolega, a když jsem viděl, jak rehabilitace probíhají, přišlo mi to jako dobrý nápad. Senioři nebo třeba lidé po mozkové příhodě cvičí několik desítek minut každý den a koukají se přitom do zdi,“ přiblížil Klodner.

Vedoucí zmíněných zařízení Spoteee kupují nejen kvůli cvičení. Vidět hezká nebo známá místa pacientům totiž zároveň zlepšuje psychický stav a pomáhá i terapeutům, kteří si tak můžou na chvilku odpočinout. Původně brněnský nástroj se tak podle jeho majitele chytnul hlavně v Dánsku. „Povedlo se nám tam proniknout hlavně díky tomu, že jsme našli dobrého partnera, který prodává rehabilitační přístroje a zná trh. Do zahraničí jsme museli, doma bychom neměli kam růst.“

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>fa7k7z2j4qmxyn3tnb6gmmnx9d3o3et</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Zvířata mají kompas zřejmě zabudovaný v očích</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54835</id>
    <revision>
      <id>337613</id>
      <parentid>264805</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337613</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4684" sha1="4g7s2p6vkpd0r8kq8c1lmy38iza4m4v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Spoteee začínalo v tělocvičnách, teď boduje při rehabilitacích
   | ČÁST = Zvířata mají kompas zřejmě zabudovaný v očích
   | DALŠÍ = Odborníci už ví, jak fungují opraváři DNA
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zvířata mají kompas zřejmě zabudovaný v očích
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity,. prosinec 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Už v 19. století se objevovaly myšlenky, že zvířata se orientují podle magnetického pole Země. Ve 20. století pak začaly výzkumy na toto téma u ptáků a včel. Biolog Martin Vácha z přírodovědecké fakulty nedávno významně přispěl k pochopení daného jevu, když prokázal, že již dříve nalezený protein kryptochrom umístěný mimo jiné v očích živočichů slouží pro rozpoznání magnetického pole Země a změny jeho směru.

V podezření byla tato bílkovina už dříve, brněnští vědci ve spolupráci s kolegy z Českých Budějovic ale přinesli průlomové důkazy, které roli kryptochromu v magnetorecepci potvrzují. Výsledky projektu placeného Grantovou agenturou ČR publikovali v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences USA.

Pro odhalování tajemství magnetorecepce je podle Váchy nezbytný laboratorní výzkum. „Jestliže chcete zjistit, zda mají živočichové nějaký vnitřní kompas, musíte jim sebrat jiné orientační pomůcky, kterých mají poměrně dost. Ať už je to slunce, čichové podněty, reliéf krajiny nebo hvězdy,“ vysvětlil biolog nutnost sledovat zvířata mimo jejich prostředí.

Zásadní pak je mít spolehlivě fungující behaviorální test, v němž zvířata změnou chování dají najevo, že vnímají změny geomagnetického pole. „Pracujeme se šváby a rusy, kteří ukázali zvýšený neklid v situaci, kdy jsme jim v počítačem řízeném systému velkých cívek rotovali se zemským polem. Tento test nám po více než šesti letech práce nakonec umožnil předstihnout jiné světové laboratoře, protože jsme ukázali, že kryptochrom je nezbytný nejen pro detekci samotné existence magnetického pole, ale také pro určení jeho směru,“ zdůraznil Vácha.

Popsal, že ověřovali lokalizaci a roli proteinu mimo jiné tak, že švábům začernili oči a ti přestali na magnetické stimuly reagovat. „Je ale otázka, zda jen neztratili motivaci, když byli ve tmě. Proto jsme přidali další důkazy, například když jsme u experimentálních zvířat zamezili tvorbě kryptochromu pomocí takzvané RNA interference. I v tomto případě se citlivost na magnetické pole vytratila,“ uvedl Vácha.

Vácha se začal zabývat citlivostí živočichů na magnetické pole už na doktorátu a brzy si také vybral jako modelové živočichy právě šváby. „Ti byli před lety oblíbení pro studium hmyzí neurofyziologie. Jsou totiž poměrně odolní vůči různým zásahům pro potřeby výzkumu, mají výborně popsaný nervový systém a navíc jsou vhodní pro chov,“ přiblížil Vácha, proč studuje magnetorecepci právě u tohoto hmyzu.

Podle něj může být citlivost vůči magnetickému poli u švábů důležitá pro orientaci, byť jen na několika metrech. „Jakmile je něco vyruší či ohrozí, musí být schopni okamžitě zamířit do úkrytu, takže jakékoliv vodítko je pro ně důležité. Paradoxně ale někdy pořádně nevíme, k čemu vlastně určitý živočich schopnost magnetorecepce má,“ podotkl biolog, podle kterého má magnetorecepce v konkurenci dalších smyslů spíš menší důležitost.

Protein kryptochrom však má zřejmě i jiné funkce. Byl nalezen v buňkách hmyzu, ptáků i savců včetně člověka, u kterých řídí biorytmy. Podle Váchy se také ukazuje, že magnetorecepce závislá na kryptochromu je citlivá na rádiové frekvence elektromagnetického vlnění, a to už od velmi slabé intenzity.

„Pole vytvářená například vysílači či některými spotřebiči by tak mohla ovlivňovat biologické a biochemické procesy. U člověka se pak nabízí otázka, zda také jeho biorytmy nejsou citlivé na rádiové vlny a zda by se to případně nedalo využít,“ nastiňuje pokračování svého výzkumu Martin Vácha.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>4g7s2p6vkpd0r8kq8c1lmy38iza4m4v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Odborníci už ví, jak fungují opraváři DNA</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54836</id>
    <revision>
      <id>337614</id>
      <parentid>242583</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337614</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3041" sha1="ow3v52afqfsjs1pslqzf3976h07vuvw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Zvířata mají kompas zřejmě zabudovaný v očích
   | ČÁST = Odborníci už ví, jak fungují opraváři DNA
   | DALŠÍ = Vnitřnosti Čechů ničí nejvíc pivo
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Odborníci už ví, jak fungují opraváři DNA
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;6. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 6
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Vždy, když se buňky v těle živočicha dělí, musí nejdřív zdvojit svou genetickou informaci uchovávanou v DNA. Při tomto procesu však dochází k desítkám i stovkám chyb, kterým se snaží zabránit celá řada opravných mechanismů. Jak funguje jeden z nich založený na hledání zlomů v DNA a jejich opravě popsal tým molekulárních biologů pod vedením Lumíra Krejčího. Objev by mohl pomoci při hledání odpovědi na otázku, jak vznikají některé typy nádorových onemocnění.

Experti zkoumají bílkovinu s názvem RAD51, která umí přečíst část genetické informace, a pokud jí část chybí, tak ji podle originální DNA doplní. Jejich objev toho, jak tento protein pracuje, zveřejnil nedávno prestižní časopis Molecular Cell.

„Naše bílkovina se chová jako jazykový korektor, který kontroluje přepis textu. Aby to ale mohl dělat, potřebuje brýle, v našem případě takzvaný paralog, který se na RAD51 naváže, a tím bílkovinu aktivuje k zahájení kontrolní činnosti,“ popsal Krejčí.

Aktivace se ale děje jen pro krátký úsek DNA. Zda se pak bílkovina přesune, nebo se využije jiná, vědci zatím neví. „Podařilo se nám však zjistit, že aktivovat se musí také paralog, a to tím, že se naváže na molekulu ATP, která je v buňkách zdrojem energie,“ doplnil molekulární biolog.

Studium tohoto opravného mechanismu je důležité proto, že mutace bílkoviny RAD51 jsou spojovány s řadou nádorových onemocnění jako rakovina prsu, vaječníků nebo prostaty. „Tím, že odhalujeme mechanismy, které zajišťují správnou funkci proteinu, můžeme pomoci jiným vědcům v hledání možností, jak by se případné chyby daly opravit, a tím zabránit rozvoji nemoci,“ podotkl Krejčí.

Zatím ale není známo, které konkrétní mutace bílkoviny RAD51 způsobují tu kterou nemoc. Právě na to se chtějí výzkumníci dál zaměřit. „Chtěli bychom v našich proteinech namodelovat různé mutace a sledovat, zda kvůli tomu přestane fungovat mechanismus, který jsme popsali. Můžeme tak odkrýt, jak konkrétní nádorová onemocnění vznikají,“ dodal Krejčí s tím, že na výzkumu spolupracovali s britským Francis Crick Institute.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>ow3v52afqfsjs1pslqzf3976h07vuvw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Vnitřnosti Čechů ničí nejvíc pivo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54837</id>
    <revision>
      <id>337615</id>
      <parentid>242589</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337615</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4713" sha1="sqhrwa6312ei7vdiji2lxdgjgotrrgv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Odborníci už ví, jak fungují opraváři DNA
   | ČÁST = Vnitřnosti Čechů ničí nejvíc pivo
   | DALŠÍ = Za smrtelnou plicní infekcí jsou geny
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vnitřnosti Čechů ničí nejvíc pivo
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nové zásadní poznatky o vlivu stravy na lidské zdraví vycházejí z výsledků studie odborníků z Fakulty sportovních studií MU. Ti porovnali údaje o tom, co nejčastěji jedí lidé ve 42 evropských zemích, s daty o onemocněních, jimiž tito lidé nejvíce trpí. Závěry ukazují, že by si lidé měli dávat daleko víc pozor na konzumaci obilovin a brambor a Češi se především zbavit alkoholu.

Zpráva o tom, že jsou Češi na vrcholu světových tabulek ve spotřebě piva, se objevuje každoročně už řadu let a většinou se prezentuje jako něco, na co by lidé měli být hrdí. Podle Pavla Grasgrubera, hlavního autora rozsáhlé ekologické studie (tzn. studie srovnávající data na úrovni států, ne jednotlivců), je tohle ale pýcha, která je pro Čechy nejzhoubnější.

„Je to nejvíc destruující faktor v české stravě, daleko horší než konzumace jakékoliv potraviny. Aktuálně jsme na prvním místě evropských statistik v rakovině slinivky a ledvin. Souvislost s alkoholem v těchto případech nelze zpochybnit,“ zdůraznil Grasgruber.

Připomněl i medailové pozice Čechů ve výskytu rakoviny tlustého střeva, konečníku a žlučníku. Také to může být z velké části zásluha vysoké konzumace piva a alkoholu obecně. „Alkohol prakticky destruuje vnitřnosti Čechů a zřejmě přispívá také k vysokému výskytu obezity.“

Zatímco na pivo nebo destiláty by lidé mohli ideálně úplně rezignovat, další doporučení už tak striktně brát nejdou. U různých skupin potravin je nutné zohledňovat věk nebo fyzickou aktivitu člověka. Vypustit z jídelníčku by lidé měli příliš tepelně opracované a tučné červené maso. Ano, je to špatná zpráva pro milovníky letních večírků, protože to znamená úplně přestat grilovat a smažit. Odměnou však bude výrazné snížení rizika karcinomu zažívacího traktu.

Úplně se zříct červeného masa ale dobré není. Třeba vepřové je spolu s mlékem zdrojem nejkvalitnějších živin v lidské stravě. „Důsledky jeho úplné absence jsou vidět například na populaci v Bosně a Hercegovině, kde aktuálně děláme výzkum. Tamější muslimové, kteří vepřové nejí, jsou podstatně menší než Chorvati, kteří žijí ve stejných kantonech a toto maso konzumují,“ přiblížil Grasgruber a dodal, že pro děti je libové červené maso velmi důležité.

'''Pozor na obiloviny a brambory'''

Výrazně kriticky vyznívají výsledky studie pro konzumování obilovin (tedy především pečiva) a také brambor. Bílé pečivo přitom nepředstaVnitřnosti
Čechů ničí nejvíc pivovuje riziko kvůli lepku, jak se dnes mnoho lidí mylně domnívá. Problematické jsou obiloviny hlavně kvůli škrobům obsaženým v rafinované pšenici, protože výrazně zvyšují hladinu krevní glukózy. To potom vede k riziku kardiovaskulárních chorob, obezity nebo i cukrovky druhého typu.

S bramborami je to zase o něco komplikovanější. Obsahují sice nejagresivnější sacharidy ze všech potravin, ale na druhou stranu jsou například dobrým zdrojem vitamínu C a jejich bílkovina je nejbohatším běžným zdrojem tryptofanu, což je nejvzácnější esenciální aminokyselina v lidské stravě.

„V dietologii zpravidla nic není černobílé, ve výběru potravin je potřeba udržovat zdravou míru a vyhýbat se extrémům,“ vybízí Grasgruber. Za takovou zdravou míru označuje spolu s kolegy v nedávno vydané studii takzvanou středomořskou stravu. Vyznačuje se totiž průměrnou spotřebou masa a mléčných výrobků a vysokým zapojením oliv, ořechů, ovoce a zeleniny, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví.

Pokud by chtěl někdo jíst opravdu ukázkově, měl by k tomuto typu stravování přidat jen víc mléčných výrobků, pokud možno v podobě šetrně pasterizovaného mléka a jogurtů, a ubrat obilovin.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>sqhrwa6312ei7vdiji2lxdgjgotrrgv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Za smrtelnou plicní infekcí jsou geny</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54838</id>
    <revision>
      <id>337616</id>
      <parentid>242591</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337616</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3898" sha1="qli89i25vdt6tfq7fwbkzi09io2ikml" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Vnitřnosti Čechů ničí nejvíc pivo
   | ČÁST = Za smrtelnou plicní infekcí jsou geny
   | DALŠÍ = V otroctví stále žijí miliony
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Za smrtelnou plicní infekcí jsou geny
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;7. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 7
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Nešťastný osud dvou rodin přivedl mezinárodní vědecký tým k odhalení geneticky podmíněného syndromu, který způsobuje smrtelné plicní infekce u dětí okolo jednoho roku. Na výzkumu se podíleli také experti z Masarykovy univerzity, kteří zkoumali vlastnosti bílkoviny podílející se na opravě poškození chromozomů, které jinak vede k velmi vzácnému onemocnění malých dětí.

Mezinárodní tým se soustředil především na University Medical Center v nizozemském Utrechtu, britské University of Sussex a Baylor College of Medicine ve Spojených státech.

„V Nizozemsku objevili lékaři jeden z případů uvedeného syndromu, když zjistili, že na závažnou plicní infekci zemřeli s několikaletým odstupem dva sourozenci, oba staří zhruba jeden rok. Začali tedy pátrat po možné genetické příčině a nalezli mutaci, která by mohla s úmrtím souviset. Potvrdil to pak i druhý případ, při němž se našla rodina s podobnou historií a s mutací stejného genu,“ popsal začátek výzkumu syndromu biochemik Jan Paleček.

Mutace v genu způsobuje, že se v buňce vyrobí špatná bílkovina. Ta je součástí bílkovinného komplexu označovaného jako SMC5/6, který je spolu s dalšími dvěma komplexy zodpovědný za to, že v buňkách může být genetická informace uložená a také zachovaná v podobě chromozomů.

„Komplexy nazývané kondenzin, kohezin a právě SMC5/6 přispívají k tomu, že se několik metrů dlouhá DNA vejde do buňky o velikosti mikrometrů. Pokud nefungují, chromozomy se mohou poškodit,“ uvedl Paleček.

V případě tohoto genetického syndromu nedrží komplex SMC5/6 pohromadě, chromozomy se lámou, a snižuje se tak imunita organismu. Ten se pak nedokáže vyrovnat s plicní infekcí. „Pomohli jsme kolegům objasnit, jak poškození bílkoviny ovlivňuje její vlastnosti,“ sdělil Paleček s tím, že výzkum syndromu trval několik let.

V Nizozemsku jde o poměrně častou mutaci, mají ji tři lidé z tisíce. Obecně u Evropanů je její výskyt nižší. „Jde ale o mutaci, která se nemusí
Za smrtelnou plicní infekcí jsou genyvůbec projevit. Musejí ji mít oba rodiče a obě mutace musí přenést na svého potomka,“ zdůraznil Paleček a doplnil, že obě postižené rodiny mají i několik zdravých dětí.

'''Léčba zatím není'''

Proti tomuto ojedinělému onemocnění zatím neexistuje žádná prevence ani léčba. U rodiny ze Spojených států je například v genu mutovaná jiná jeho část a má na fungování bílkovinného komplexu ještě horší vliv.

Autoři studie doufají, že publikace objevu pomůže klinickým lékařům identifikovat další případy tohoto syndromu. „Pokud se čeští lékaři setkají nebo již setkali ve své praxi s obdobnými případy úmrtí dětí, můžeme jim pomoct provést genetickou analýzu rodinných příslušníků a zjistit zpětně příčinu úmrtí dítěte. Naší další snahou bude lépe tento syndrom prozkoumat a případně odhalit i další, které vznikají poškozením chromozomů v lidských buňkách,“ dodal Paleček.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>qli89i25vdt6tfq7fwbkzi09io2ikml</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/V otroctví stále žijí miliony</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54839</id>
    <revision>
      <id>337617</id>
      <parentid>242588</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337617</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7300" sha1="sjar1dl7dbenffy4769i59pgu4rwr1u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Za smrtelnou plicní infekcí jsou geny
   | ČÁST = V otroctví stále žijí miliony
   | DALŠÍ = Filozof buď má logicky platný argument, nebo nemá nic
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = V otroctví stále žijí miliony
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Ema Wiesnerová|Ema Wiesnerová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;8. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 8
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Když lidé mluví o otrocích, většině z nich automaticky nabíhají obrázky černochů na bavlníkových plantážích a s moderní dobou si tento termín vůbec nespojují. Přitom existují odhady, že v současnosti je ve světě na 46 milionů zotročených lidí.

Údaje o moderních formách otroctví sbírá už několik let profesor Kevin Bales, který začátkem listopadu na pozvání Kateřiny Uhlířové přednášel na právnické fakultě v rámci PhD School on Antislavery and Trafficking. Sám se k tématu dostal v podstatě náhodou, a jak říká, i díky vlastní pýše a zvědavosti.

„Bylo to někdy v roce 1992, když jsem začal přednášet na univerzitě o lidských právech. Žil jsem tehdy v Londýně a šel na nějakou akci, kde jsem u malého stolu viděl několik letáků. Na jednom stálo, že ve světě jsou miliony otroků. Řekl jsem si, že to není možné, protože se přece pohybuji v oblasti lidských práv dlouho a musel bych o tom tedy vědět,“ popsal prvotní impuls, který ho k zájmu o tuto problematiku vedl.

V letáku byly tři příběhy lidí ze tří zemí a Bales si chtěl ověřit svou domněnku, že jde jen o ojedinělé případy. „V naší knihovně jsem nenašel žádné informace o moderních formách otroctví, a tak jsem se podíval do oficiálních dokumentů OSN, kde toho také moc nebylo. Odtud jsem se ale dostal k dalším zdrojům, začal mluvit s neziskovkami a najednou se ke mně dostávalo takových příběhu podstatně víc a musel jsem uznat, že otroctví existuje,“ uvedl Bales.

'''V utajení mezi otrokáři'''

Po několika letech se rozhodl, že napíše knihu, a vydal se sledovat tento fenomén z bezprostřední blízkosti. Cestoval více než sedm let a projezdil většinu světa od Ugandy, Bangladéše až po Nepál či Haiti.

„V utajení jsem se dostal do míst, kde jsou drženi lidé na otrockou práci. Myslel jsem si, že jsem odolný a připravený na cokoliv, protože ve Spojených státech jsem pracoval ve věznicích a mimo jiné s lidmi odsouzenými na smrt. Když jsem ale byl svědkem násilí a hrůz, kterým jsou vystaveni lidé v otroctví, šokovalo mě to,“ řekl Bales.

Popisoval například veřejné domy v Thajsku, kam se vypravil na svou první cestu. „Nejde o oblast sexuální turistiky, ale něco jiného. Snažili jsme se dostat do nevěstinců v zemědělských oblastech, kam chodili především stavební dělníci a farmáři a kde byly ženy zotročené pro prostituci. Dostali jsme se tam přes člověka, který tam chodil rozdávat kondomy a provádět testy na HIV a AIDS, když jsme jako pár evropských turistů předstírali zájem o tamní dívky.“

S kolegyní se jim podařilo odvést si dívku mimo prostory nevěstince a přesvědčit ji, aby jim povídala o dění tam, které mimo jiné zahrnuje i mučení a vraždy.

„Moje spolupracovnice uměla perfektně thajsky, ale v nevěstinci to nedávala najevo. Jsou to zařízení kontrolovaná kriminálními gangy. Například když jsme si odváděli dívku, řekl nám tamní pasák, že když se nevrátí, zabije toho člověka, co provádí testy na HIV,“ přiblížil Bales výzkum pro svou knihu Disposable People: New Slavery in the Global Economy, která byla nominována na Pulitzerovu cenu. Film natočený podle ní pak dostal dvě ceny Emmy a Peabody Award.

Bales se snaží odhalovat nejen příběhy zotročených, ale také pozadí tohoto jevu. Jde především o výnosnou kriminální činnost. „V těch thajských nevěstincích jsem se snažil i trochu pátrat okolo a třeba rychle najít účetní knihy a ofotit si je,“ podotkl. Zdůraznil, že otroctví je situace, kdy jeden člověk naprosto ovládá jiného, může si s ním dělat, co chce, a kontroluje ho za pomoci násilí.

Nejnáchylnější k tomu být zotročeni jsou lidé, kteří žijí v oblasti válečného konfliktu. „Nejlepší obranou proti tomu je totiž fungování a vymahatelnost práva. Pokud je ale někde občanská válka, tak právní stát je první, co zmizí. V nastalém chaosu pak lidé nenajdou žádné zastání,“ řekl Bales s tím, že na špici ohrožených jsou uprchlíci. Mezi další příčiny otroctví se řadí extrémní chudoba a všechny formy diskriminace.

Přijmout fakt, že v 21. století stále existuje otrokářství, není pro mnoho lidí jednoduché. Přestože nikdy nezaniklo, stalo se ilegální a skrylo se před zraky veřejnosti. Navíc podle Balese bylo v době studené války toto téma tabu, a když se OSN chtěla touto otázkou zabývat, vždy to některá země zastavila.

„Když studená válka skončila, začaly se najednou objevovat různé příklady. Typicky zotročování žen z východní Evropy, které byly nucené k prostituci. Jak tyto zprávy pronikaly na veřejnost, tak se nemluvilo o tom, že je to otrokářství, ale přišel termín obchodování s lidmi,“ uvedl Bales, podle kterého v podstatě neexistuje země, kde by se otrocká práce nevyskytovala. Většinou to ale není v masovém měřítku.

'''Otroci jsou nejlevnější v historii'''

Největším rozdílem mezi moderním otroctvím a tím v historii je především cena, nebo spíše kolaps cen. „Dříve to byla velmi nákladná záležitost, dnes jsou však náklady na zotročení člověka nejnižší v celé historii lidstva. Například v západní Evropě, kde je to nejdražší, si můžete koupit otroka, pokud máte správné kontakty, jenom za nějakých tři až pět tisíc eur,“ podotkl Bales.

Jak říká, po tom, co ve světě viděl, by se nemohl jen tak vrátit na univerzitu a pouze k učení. Proti otroctví se tedy snaží bojovat dál i prakticky, věnuje se nejen jeho mapování, ale hledá také možnosti, jak tento fenomén zastavit. „Víme, jak to udělat, a víme také, kolik by to stálo. Na osvobození 46 milionů otroků ve světě bychom potřebovali zhruba 25 miliard dolarů a asi dvacet let času.“

Hlavní je především lidi osvobozené z otroctví dostat co nejdál od konfliktní oblasti a určitou dobu je podporovat, dokud si nevybudují stabilní zázemí a nenaučí se rozumět svým právům a hledat ochranu na správných místech.

Úskalím v boji proti otrocké práci je však nejen nedostatek peněz, ale i fakt, že většinou se o to snaží neziskové organizace, a ne vlády či policie v daných zemích. Problém je také to, že často lidé, kteří někoho zotročují, nejsou nijak potrestáni.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>sjar1dl7dbenffy4769i59pgu4rwr1u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Filozof buď má logicky platný argument, nebo nemá nic</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54840</id>
    <revision>
      <id>337618</id>
      <parentid>256065</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337618</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15092" sha1="pu0o7n78z7pf26b465hgy9ijoataj6l" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = V otroctví stále žijí miliony
   | ČÁST = Filozof buď má logicky platný argument, nebo nemá nic
   | DALŠÍ = Myslet ekologicky chce skromnost
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Filozof buď má logicky platný argument, nebo nemá nic
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:David Povolný|David Povolný]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;10–11. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 10–11
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

Schopnost kriticky racionálně uvažovat a argumentovat patří k základní výbavě filozofa. K tomu, aby to dokázal, mu mimo jiné slouží nejrůznější logické systémy a právě těmi se zabývá profesor Jiří Raclavský z katedry filozofie. I když se jeho práce může zdát poměrně abstraktní, stojí s oborem na pomezí humanitních a přírodních věd u základů věcí, které zajímají i počítačové experty pracující třeba s umělou inteligencí.

'''Když člověk nahlédne do vašich prací o logice, má pocit, že se nedívá ani tak na práci filozofa, jako spíš na výsledky práce matematika. Je to jen moje zkreslená představa o filozofii, nebo se vymykáte?'''

Neřekl bych, že se zcela vymykám z oboru, byť z jeho průměru ano. Filozofie se totiž s matematikou překrývá od nepaměti. Obě disciplíny jsou specifickými artefakty lidské racionality, jsou spekulativní, a tedy do značné míry nezávislé na tom, jaký svět je, jsou to určité myšlenkové konstrukce. Už Platón si nad vchod do své filozofické školy vytesal: Nikdo, kdo neumí matematiku, nevstupuj. V evropských myšlenkových dějinách sehráli velkou roli matematici-filozofové, jako byli René Descartes nebo Gottfried Wilhelm Leibniz či nověji například Bertrand Russell. V Německu či Polsku se nezřídka setkáme s ideou takzvané matematizované či logické filozofie, v anglosaském jazykovém prostředí se spíš mluví o formalizované či formální filozofii, respektive jejich částech. A filozofie matematiky je zas doménou především matematiků či počítačových vědců.

'''Takže je logika přece jen specifické odvětví filozofie?'''

Ano. Filozofie je velmi různorodý obor a část filozofů se jeho souvislostem s matematikou vůbec nevěnuje.

'''Jak moc se liší to, co dnes dělá filozof, od toho, co dělal filozof, jako byl třeba Aristoteles, před dvěma a půl tisíci lety?'''

Dějiny filozofie, snad se to může zdát zvláštní, jsou integrální součástí oboru, protože některé problémy stále trvají. Člověk se za ty dva a půl tisíce let, co tu máme filozofii, zase tolik nezměnil a základní otázky o povaze bytí a postavení člověka v něm si klademe v zásadě stejným způsobem. Mění se však dílčí otázky. Liší se rovněž pozadí těchto otázek nebo způsob odpovídání na ně, avšak určité jádro je shodné.

V současnosti je samozřejmě filozofie specifickou, institucionalizovanou vědní disciplínou. Když se pro srovnání začtete do některých starších filozofických spisů, s vědou v dnešním slova smyslu to nemá příliš společného. Vědecká metoda tak, jak ji dnes známe, je totiž až produktem novověku. A na jejím vzniku se pochopitelně výrazně podíleli filozofové. Připomeňme si, že filozofie kdysi byla původně vším, co nebylo náboženstvím (mýtem) či běžným hovorem. Jistě je znám příběh, jak se z filozofie začaly postupně oddělovat různé specializované disciplíny, mezi prvními lékařství či matematika. Změny se ale dějí stále, například ve 20. století se profesně osamostatnila politologie či teorie vědy.

'''Všichni v běžném jazyce používáme obrat, že je něco logické. Zpravidla tím máme na mysli, že je to věc, kterou lze vydedukovat, která z něčeho přirozeně vyplývá. Platí to tak i ve filozofii?'''

Lze to tak říci. Logika jako disciplína zkoumá, proč něco z něčeho vyplývá s logickou nutností, což je určeno logickou formou tvrzení. Různé logické systémy – všichni určitě slyšeli o výrokové nebo predikátové logice – se liší tím, jak popisují formu těchto tvrzení, a mají také různou schopnost vystihnout myšlení formulované v přirozeném jazyce. My jako filozofové zabývající se logikou můžeme tyto logické systémy navrhovat a také zkoumat jejich vlastnosti, což je ale už poněkud matematická záležitost. Většinou se spíše zabýváme aplikacemi těchto systémů. To je také důvod, proč je logika zkoumána snad na všech filozofických ústavech či katedrách. Logika je ovšem zkoumána také v rámci matematiky anebo informatiky, jak o tom jistě bude ještě řeč.

'''Aplikací logiky myslíte posuzování filozofických teorií?'''

V zásadě ano. Aplikace ve filozofii může být dvojí. Velmi zjednodušeně řečeno nám logika pomáhá analyzovat úsudky a prověřovat jejich platnost. Slouží tedy jako nástroj odhalení logické formy výroků, prověřování vztahů mezi výroky včetně relace platného důsledku. Aplikací logiky ve filozofii může být rovněž analýza toho, jak chápeme svět, což se zrcadlí v jazyce. Opět zjednodušeně řečeno: Když analyzujeme tvrzení v jazyce, tak zároveň postulujeme, že nějaká taková struktura je i ve světě. Proto se logika používá i v ontologii, tedy v té základní části filozofie, která se zabývá tím, co jest, tedy bytím. Pomáhá nám analyzovat například pojmy, jako jsou vlastnosti či existence. Samozřejmě existují také aplikace logiky v epistemologii, tedy v té základní části filozofie, která se zabývá principy poznání. Jako příklad je třeba zmínit aspoň teorii pravdy.

'''Jestli to dobře chápu, tak logika coby systém je v podstatě takovým nástrojem filozofa.'''

Tak ji definoval už Platónův žák Aristoteles. Filozofie navíc byla vždy do značné míry argumentativní. To znamená, že byly podávány argumenty pro určité teze a tyto argumenty byly prověřovány a mnohdy také vyvráceny. A to nejlépe pomocí analýzy formální platnosti těchto argumentů. Filozof buď má logicky platný argument, nebo vlastně nemá nic. Obávám se ale, že tady mne dějiny usvědčují z naivity: Existují přece nevyvratitelné filozofické teorie, totiž ideologie.

'''Logika nám tedy neřekne ani tak, zda je něco pravda, jako spíše to, zda je nějaká argumentace správná?'''

Ano. Je dobré si uvědomit, že mnoho filozofických tezí se ani nedá bezprostředně verifikovat. Jsou to věty jako: „Bůh (dobro, …) existuje.“ nebo: „Je rozdíl mezi individui a vlastnostmi.“ Taková tvrzení jsou uspořádána v celky, kterým říkáme filozofické teorie a které se snaží být logicky homogenní. A právě v analýze této homogenity nám logika pomáhá. Skvělou ukázkou takových analýz jsou analýzy takzvaných ontologických argumentů boží existence prostředky modální a intenzionální logiky.

'''Liší se dnešní logika od té aristotelovské?'''

Značně. To dalo možná vznik vaší úvodní otázce, podle níž současná podoba logiky připomíná matematiku. Logika je v současnosti skutečně hodně matematizovaná. Ač byla dlouho nepříliš inovovanou součástí filozofie, na přelomu 19. a 20. století prošla hlubokou revizí původního konceptu. Připomeňme si, že v Brně se narodila hvězdná postava moderní logiky – Kurt Gödel. Posledních sto let se každopádně na rozvoji logiky podílí matematici, filozofové i počítačoví vědci – a to i na naší univerzitě. Jádro oboru logika je sice shodné, liší se však důraz na ty či jiné aspekty, respektive způsob jejího rozpracování, což je vedeno právě oborovými aplikacemi.

'''Jaká je aplikace logiky v dalších oborech?'''

Je jich celá škála: od logických obvodů, jež jsou jakýmisi buňkami nejen počítače, ale vlastně všech elektronických zařízení, až po logické modely počítačových programů či, možná zajímavěji, modely lidského racionálního usuzování.

'''Pomáhá nám vlastně logika nějakým způsobem v orientaci v reálném světě? Zní to celé dost abstraktně.'''

I mimo specializované aplikace je logika pro každého obecně užitečná právě tím, že bystří naše chápání logické formy tvrzení a následně usnadňuje porozumění logickým vztahům mezi tvrzeními. Rychle a vědomě chápat formu tvrzení a pohotově si uvědomovat vztahy mezi nimi zvyšuje naši schopnost vyhodnocení povahy sdělené informace. Pravdivost izolovaných faktuálních tvrzení jako například „V Brně prší.“ ovšem logika není kompetentní rozhodovat. K tomu, abyste posoudil, jestli je to pravda, potřebujete znát fakta. Nutno tedy dodat, že logika není samospasitelnou metodou nebo pomůckou při kritické interpretaci nějakého textu, není ani jedinou metodou, kterou pro tento účel máme. Nepochybně je však dobře formulovaným interpretačním nástrojem.

'''Dlouhodobě se zabýváte takzvanou Transparentní intenzionální logikou, kterou jste s kolegy rozpracoval v knize, která teď získala Cenu děkana Filozofické fakulty MU za mimořádný tvůrčí čin. V čem jsou intenzionální logiky zajímavé?'''

Logických systémů je celá řada a mají nejrůznější vlastnosti. Intenzionální logiky, jež se opírají o takzvané teorie typů – právě pod ty zmiňovaný systém spadá – se vyznačují mohutnou expresivní silou, tedy rozsáhlou schopností analyzovat logickou formu rozmanitých tvrzení přirozeného jazyka. To je sice skvělé pro analýzu v jazyce formulovaných argumentů, na druhou stranu se hůře studují vlastnosti těchto logik, protože jdou příliš do šířky. Naplňují nicméně vizi duchovního otce moderní logiky Leibnize, který formuloval dva úkoly.

Jedním z nich je vytvoření univerzálního a symbolického jazyka – lingua characteristica universalis –, který má nahradit běžné jazyky lepším jazykem, jenž je informačně kondenzovanější. A druhým úkolem, který vytknul, je vytvořit calculus ratiocinator, tedy efektivní a mechanizovatelný systém odvozování tvrzení, jež jsou formulována v onom univerzálním jazyce. Výzkum v této oblasti je mnohem dále, než by si laik představoval. Náš přínos tkví v tom, že jsme s kolegy Petrem Kuchyňkou a Ivem Pezlarem onen systém vytvořený českým logikem, emigrantem Pavlem Tichým, dále rozpracovali.

'''V čem takové rozpracování přesně spočívá?'''

Systémy tohoto typu je potřeba dále promýšlet, nestačí jen zadat jejich základní prvky. Takový systém je teorií a ta potřebuje rozvinutí a konfrontaci s aktuálními problémy a konkurenčními teoriemi. Práce na takové teorii skončí snad jedině zařazením její standardizované podoby do povinných učebnic, nebo tak, že bude jako teorie odmítnuta a nahrazena teorií lepší. Ceny děkana za mimořádný tvůrčí čin si samozřejmě velmi vážíme. Předmětem ocenění ovšem jistě nebyla pouze sama kniha, jako spíš dlouhodobá práce, jež vyvrcholila právě touto publikací. Momentálně pracujeme na její mezinárodní verzi s přepracovanou verzí systému, kterou nazýváme Transparentní hyperintenzionální logika.

'''Jaké obory mohou těžit z výsledků takového bádání?'''

Zajímá to celou řadu specialistů. A tím nemyslím jen kolegy z řad logiků, kteří výsledky překládají nebo se pokoušejí přeložit do jimi zkoumaných systémů. Získané logické poznatky jsou zajímavé pro filozofy právě proto, že se zabývají argumenty, které jsou formulovány v přirozeném jazyce. Výsledky zajímají rovněž komputační lingvisty, kteří se snaží formalizovat a reprezentovat přirozený jazyk, ať už kvůli strojovému překladu, nebo jiné práci s jazykem. A také je to zajímavé pro informatiky, kteří pracují na automatickém dokazování a snaží se simulovat deduktivní usuzování.

'''De facto vytvořit umělou inteligenci.'''

To také. Téma zkoumání logiky a umělé inteligence se velmi překrývá. Řada teoretických informatiků dnes využívá logiku jako významný zdroj při svém výzkumu.

'''Věříte, že se podaří sestrojit skutečnou umělou inteligenci?'''

Podle mého odhadu se k tomu dokážeme opravdu hodně přiblížit. Existuje ale celá řada argumentů, podle nichž to nepůjde provést definitivním způsobem. Některé, ať už technické, nebo více filozofické teorie říkají, že určité věci prostě nelze sestrojit.

'''Jak jste se vlastně vy sám dostal k filozofii a potažmo k logice?'''

Poměrně triviálně. S logikou jsem se seznámil až na katedře filozofie a filozofii samu jsem si zvolil nejen kvůli sklonu domýšlet názory do racionálních důsledků, ale i kvůli nadšení ze svobody, jež panovala v polistopadových letech naší republiky. V tehdejší euforii chtěli všichni jít studovat humanitní obory, jimž se po revoluci rozevřela křídla. Dlouhodobě jsem rád promýšlel aplikace logiky, bavilo mě totiž, že logika nám pomáhá dělat lepší filozofii, lépe formulovat a obhajovat naše teze. Dnes už se víc soustředím na logiku jako takovou.

'''Jaká je dnešní motivace studentů přicházejících na filozofii?'''

Určitě není zcela totožná, ale nabyl jsem dojmu, že je do jisté míry obdobná. Mnozí adepti si uvědomují, že to může být zajímavý doplněk ke studiu oborů, jako je právo,
ekonomie nebo i matematika či informatika.

'''Komu byste dnes doporučil jít filozofii studovat?'''

Obor mohu doporučit každému, kdo rád kriticky racionálně přemýšlí a nechce přitom uvažovat příliš abstraktně, anebo zas příliš konkrétně. Absolventi filozofie se vyznačují vysokou adaptabilitou na čím dál dynamičtějším trhu práce, a to právě díky své schopnosti racionálně uvažovat i nad tématy, jež jsou někdy dosti neobvyklá.

Náplní oboru jsou vlastně tři činnosti. Jednak se studenti cvičí v kritické interpretaci – dostávají texty, u nichž musí správně pochopit jejich obsah a učinit z nich závěr. Dále se trénují v racionální argumentaci ve prospěch toho či onoho – to provozujeme jak v rámci výuky, tak i v neformálních zájmových kroužcích. A konečně se cvičí v psaní analytických esejí na dané téma. Provádí zpravidla analýzu určitých pojmů a obhajují vymezené stanovisko. To vše je podstatou našeho řemesla a jsou to podle mého názoru dovednosti, jež se hodí nejen ve filozofii, ale v celé řadě profesí.

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>pu0o7n78z7pf26b465hgy9ijoataj6l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Myslet ekologicky chce skromnost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54841</id>
    <revision>
      <id>337619</id>
      <parentid>242579</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337619</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7816" sha1="jzwfbp3rp1mf2oxb9l04unomas6wf8z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Filozof buď má logicky platný argument, nebo nemá nic
   | ČÁST = Myslet ekologicky chce skromnost
   | DALŠÍ = Seriál: Artefakty Muni. Jeřáb v knihovně odkazuje na slavný vynález
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Myslet ekologicky chce skromnost
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;13. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 13
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Pracovat na stejném místě jako Pavlína Žilková by se asi líbilo každému. Absolventka Pedagogické fakulty MU vede jedno z pracovišť školského zařízení pro environmentální výchovu Lipka, které se jmenuje Jezírko. Dvanáct let dojíždí denně do budovy v lesích za Soběšicemi, kterou pomáhala vybudovat, a podílela se tak na vývoji environmentální výchovy v Česku. Nejen za to teď dostala novou cenu pro výjimečné absolventy s názvem Pedagog roku.

'''Jak to bylo s tím založením?'''

V roce 2002 přišli lidé ze Školního lesního podniku, který patří pod Mendelovu univerzitu, na Lipku, jestli bychom s nimi nechtěli spolupracovat na založení Lesní školy Jezírko. Byla jsem u toho od začátku. V roce 2004 nám předali budovu, kterou jsme postupně vybavovali. Tehdejší ředitel Školního lesního podniku chtěl mít z Jezírka něco podobného jako ve Vídni, zhlédnul se v tamější lesní škole Ottakring. Děti tam chodí s lesníky a mají k tomu budovu se zázemím, kde si opečou buřty, a dá se s nimi dál pracovat. Jenže nám na Lipce to bylo málo. Chtěli jsme hlavně vyjít vstříc potřebám škol a na to bylo lesnické téma příliš úzké. Od začátku jsme to také chtěli rozšířit o další environmentální problémy. A taky nám bylo líto mít takovou krásnou budovu jen na několikahodinovou výuku. Proto jsme od začátku měli v úmyslu dělat i několikadenní pobyty.

'''Jezdí k vám děti od mateřskýchškol až po dospělé vysokoškoláky. Co chcete, aby si odnesli?'''

Jednodenní program je jiný než pobytový. Při tom prvním děti přijdou na tři hodiny, je navázaný na nějaké téma, tam toho tolik nezmůžeme. Pobytové jsou účinnější. Jsou to školy v přírodě, kdy k nám žáci jezdí na čtyři až pět dní, a při nich už trošku můžeme měnit jejich postoje. Klasický příklad je, že hlavně holčičky dorazí, jdou na záchod, kde uvidí pavouka, a je to velký problém. Později ale pracují s hrabankou, ve které je různý hmyz a pavouci, a díky tomu se mohou drobného hmyzu přestat bát a štítit. Jeden z našich dvou velkých cílů je být s dětmi za každého počasí venku. Máme na to koncipované všechny programy. Jen v případě, kdy venku opravdu mrzne a učitelé s dětmi, které jsou třeba z mateřských škol, nechtějí být venku, se jdeme schovat. Proto jsou týdenní pobyty takový zážitek. Zrovna včera jsem skončila s jednou třídou druháčků.

'''To musí být náročné.'''

Záleží na třídě, tahle byla výborná. Pro děti byl třeba velký zážitek to, že šly samy v noci lesem. První den si udělají lampičky, do kterých jim dáme čajové svíčky, a oni pak putují v rámci našeho vánočního programu Za hvězdou – jdou delší trasu po dvojicích po cestě značené lucerničkami. Kdo chce, pro toho máme ve středu jednu speciální aktivitu – Pálení strachů. Když se někdo něčeho bojí, třeba pobytu v lese za tmy nebo pavouků či výšek, tak to napíše na papírek, přizná svůj strach a řekne tím, že ho chce překonat. To překonání pak spočívá v tom, že jde lesem za tmy sám a na konci cesty papírek spálí, což znamená, že to zvládnul. Děti to neskutečně prožívaly a byly na sebe velice hrdé.

Jaký je ten druhý velký cíl?

Učíme je, že jednoduché věci si mohou celkem snadno udělat samy. Proto si děti ve vánočním programu samy pečou vánočku v naší peci. Musí taky rozdělat oheň v kamnech nebo na ohništi, což byla třeba pro druháčky úplná novinka. K tomu si hrají na dobrého hospodáře a k té vánočce si samy stlučou máslo a to pak mají na svačinu. Dělají u nás prostě praktické věci. Praktické vyučování ostatně školám často nahrazujeme.

'''Jak na takové úkoly reagují?'''

Někdo se s praktickými činnostmi setká poprvé, jiní už mají zkušenosti. Rukodělné věci žáky většinou moc baví. Udělat si pro sebe jídlo je pro ně zábava.

'''Když jste před lety začínali, byly děti jiné? Uměly toho víc?'''

Nevidím to tak, že by se děti ve svých schopnostech nějak zhoršovaly. Zručnost je individuální, jen je pravda, že se k takovým věcem méně dostanou mimo jiné proto, že se nahradilo pracovní vyučování angličtinou nebo informatikou. Teď ale zase zaznamenáváme obrat. Třeba Jihomoravský kraj má přímo ve svých plánech, aby se školy k pracovnímu vyučování vrátily. A i sami učitelé už to vyhledávají. Změnilo se také to, že teď už u nás učitelé počítají s tím, že se chodí opravdu ven. Když jsem před 25 lety začínala a organizovali jsme terénní pobyty, obsazené byly jenom některé.

'''Kromě dětí dnes v environmentální výchově školíte i učitele, předáváte jim inspiraci do výuky. Jak to před lety učili vás?'''

Tehdy bylo všechno v plenkách, na školách se to zkraje 90. let řešilo jenom slabě. Já jsem měla výuku rozšířenou o environmentální výchovu, ale jinak jsem se hodně vzdělávala sama. Proto jsem ostatně šla studovat dálkově pedagogickou fakultu. Ještě než jsem nastoupila do Lipky, vedla jsem oddíl Mladých ochránců přírody a jezdila na různé semináře.

'''V poslední době je ale z různých stran slyšet, že zájem o ochranu přírody tak trochu upadá. Máte stejný dojem?'''

Z mých kolegů určitě ne. U kamarádů také nic takového nepozoruju, ale nedovedu ohodnotit, jak moc velká priorita je to pro většinu lidí. Myslím, že moc ne.

'''Proč si myslíte, že to tak je?'''

Protože toto téma člověka přímo zasahuje, musí být skromný. Dnes je ale všechno vedeno materiálním způsobem. Vezměte si, jak vás reklamy pořád nutí něco nakupovat. Z mého pohledu je to tak, že člověk je ve své podstatě pohodlný. Když by si chtěl vytyčit nějakou metu, jako chovat se environmentálně, tak by měl více přemýšlet o tom, jak se chová, na což je líný, a pak by měl dodržovat nějaké zásady, což ho omezuje v životě. Když člověk nechce zatěžovat přírodu, musí nad tím hodně přemýšlet a musí se uskromnit, což může být pro někoho těžké.

'''Vysvětlujete to nějak dětem?'''

Takto jim to neříkáme, ale snažíme se pro ně být vzorem. Chceme, aby si na věci přišly samy. Pečujeme o starý sad, takže si vyrábíme jablečný mošt, který využíváme během výuky. Máme pro děti hru, při které jsme se bavili, jaké mošty mají rády. Děti pak byly obchodníky, musely sbírat ovoce pro výrobu. Když chtěly kiwi džus, musely pro ovoce doběhnout daleko, španělské pomeranče měly blíž a pak mohly použít ještě svoje jablka nebo hrušky. Opravdu jim pak došlo, že na vzdálenější ovoce je potřeba daleko větší energie. Myslím, že je to pro ně první krok, aby si uvědomily, že nemusíme jíst potraviny z daleka, když máme blíže naše.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>jzwfbp3rp1mf2oxb9l04unomas6wf8z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Seriál: Artefakty Muni. Jeřáb v knihovně odkazuje na slavný vynález</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54846</id>
    <revision>
      <id>337620</id>
      <parentid>206954</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337620</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4627" sha1="iyfu5urtpz0dxyu02xuod1pe3stbqcv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Myslet ekologicky chce skromnost
   | ČÁST = Seriál: Artefakty Muni. Jeřáb v knihovně odkazuje na slavný vynález
   | DALŠÍ = Nohejbal ještě na olympiádu nedozrál
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Seriál: Artefakty Muni. Jeřáb v knihovně odkazuje na slavný vynález
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;14. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | VYDÁNO = 13.&amp;nbsp;prosince 2016
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Zbytky jeřábu v knihovně fakulty sociálních studií nováčkům na škole možná přijdou jako pěst na oko. Kde se to tady vzalo? Vysvětlení trochu dává pamětní deska na sloupu a nabídnou ho i následující řádky. Jeřáb je dokladem toho, jak budova měnila majitele – sloužil totiž technikům a vynálezci [[Autor:Viktor Kaplan|Viktoru Kaplanovi]], který v suterénu fakulty vynalezl svoji slavnou vodní turbínu.

Kaplan v budově pracoval v letech 1903 až 1931 a s fakultou sociálních studií neměl vůbec nic společného. Strojní inženýr zde působil jako zaměstnanec německé techniky, předchůdce brněnského Vysokého učení technického, pro kterou budova vznikla. Stalo se tak v letech 1907 až 1910, přičemž výstavba byla reakcí na tehdejší rychlý rozvoj elektroinženýrství.

Takzvaná Nová budova na Joštově 10 vznikla jako třetí část malého kampusu techniky rozkládajícího se v centru dnešního města. „Do kampusu techniky patřila také naproti stojící budova lékařské fakulty, které se tehdy říkalo Stará budova, a dům za lékařskou fakultou, v níž sídlil chemický ústav,“ popsal už dříve Jiří Kroupa, historik umění z filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Fakulta sociálních studií neobývá adresu Joštova 10 zase tak dlouho. Na místo se přestěhovala z areálu v Gorkého ulici v roce 2005 poté, co budova prošla velkou rekonstrukcí. Zřízena byla už v roce 1997, ale dlouho přebývala v provizoriu. Až v novém tisíciletí se rozhodlo, že převezme prostory postavené pro techniky, které ale využívala ještě také lékařská fakulta.

Rekonstrukce do dnešní podoby stála 220 milionů korun a zahrnovala i přestavění dnešní knihovny. „Původně měla být umístěna jinde, nakonec jsme se ale dohodli, že bude i nadále v místech, kde původně fungovala knihovna lékařské fakulty,“ vzpomíná na náročné stavební období Irena Šléglová, vedoucí knihovny, která celou rekonstrukci zažila.

'''Nejdřív problém, dnes atrakce'''

Myšlenka mít v knihovně jeřáb se jí ani jejím kolegům ze začátku moc nelíbila. „Byl v dost dezolátním stavu, barva zeleno-šedo-neurčitá. Stejně jako celá budova je i jeřáb památkově chráněný objekt, takže veškeré opravy, úpravy a volba barvy musely být řešeny citlivě a v souladu s požadavky památkářů. Ze začátku jsme byli z jeho ponechání na místě na velkých rozpacích,“ popisuje Šléglová.

Po důkladném vyčištění, promazání a hlavně zamezení možnosti kapání oleje se ale vnímání otočilo. „Dnes je více než akceptován a je nedílnou součástí knihovny. Dokonce jsme jednu dobu zvažovali, že si ho zvolíme coby knihovní logo.“

Původem rakouský inženýr Kaplan, který v Brně strávil výraznou část svého života, se díky vynálezu zařadil se svým datem narození na seznam světových výročí UNESCO. Jeho tehdy unikátní rychloběžná turbína s nastavitelnými oběžnými lopatkami ovšem podle všeho nevznikala v místech, kde je jeřáb, ale o kousek vedle.

Existují původní německy psané plány budovy, podle nichž mělo být Wasserlaboratorium, tedy laboratoře pro vodní inženýrství, v chodbě vedoucí k dnešní kavárně. Zajímavostí je také to, že například v uličce, kde si dnešní studenti čtou časopisy, se kdysi zkoušelo rádiové vysílání.

Vnitřní prostor fakulty původně střechu neměl, šlo o typický vnitroblok, ve kterém byla umístěna radiotechnická laboratoř a později parkoviště, takže k setkávání místo rozhodně nevybízelo. Nápad přidat střechu, a všechno tak zútulnit, pochází z hlavy nedávno zemřelého prvního děkana fakulty sociálních studií Iva Možného, který do výsledné podoby budovy hodně mluvil.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>iyfu5urtpz0dxyu02xuod1pe3stbqcv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Nohejbal ještě na olympiádu nedozrál</title>
    <ns>0</ns>
    <id>54847</id>
    <revision>
      <id>337621</id>
      <parentid>242582</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337621</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7539" sha1="qb8mm5vqgmijuzjv4xhcq6hcpp9r0ip" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Seriál: Artefakty Muni. Jeřáb v knihovně odkazuje na slavný vynález
   | ČÁST = Nohejbal ještě na olympiádu nedozrál
   | DALŠÍ = Medik z Norska: Brno je můj druhý domov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nohejbal ještě na olympiádu nedozrál
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Martina Fojtů|Martina Fojtů]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;15. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 15
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
Jen málokdo o sobě může říct, že mu tleskalo několik tisíc lidí. Student právnické fakulty Lukáš Rosenberk ano. V polovině listopadu pocit slávy zažil v brněnské sportovní hale na domácím světovém šampionátu v nohejbale, kde vyhrál zlato v soutěži trojic a stříbro ve dvojicích. Přitom někteří jeho kolegové v advokátní kanceláři, kam dochází jako praktikant, o jeho úspěších ani neví.

'''Domácí šampionát měl docela velkou mediální pozornost, štáb České televize s vámi natáčel i na fakultě. Jaké to bylo?'''

Byla to pro mě novinka, ale myslím, že se to povedlo. Cítil jsem se sice trochu divně, když jsem ještě jako student chodil po soudu v taláru, což mělo demonstrovat, že ze mě jednou možná bude soudce, ale jinak to byla zajímavá zkušenost.

'''A jak jste si pak užil další etapu slávy, když jste se stal vítězem a stříbrným medailistou?'''

Přiznám se, že to druhé mě pořád trochu bolí. Když stojíte v hale před třemi tisíci diváky a z toho 2990 fandí vám a vy to nedotáhnete do vítězného konce, trochu se vám z toho podlomí kolena. To, že jsme nevyhráli i ve dvojicích, mě mrzí. Ale zlatá medaile z trojic to samozřejmě převáží.

'''Nohejbalovou extraligu hrajete za Modřice u Brna. Kolik se na vás chodí standardně dívat lidí?'''

To se ani neptejte (směje se). Jestli jich tam bývá šedesát? Už jsem zažil mistrovství Evropy na Slovensku, kde bylo v hale asi tisíc lidí, takže atmosféru takového zápasu už jsem si vyzkoušel. Ale na Slovensku ti lidé nefandili nám, proto to tentokrát bylo jiné. Na to, co se dělo v Brně, nebyl nikdo z nás připravený. Už v pátek, kdy přišlo do haly v porovnání s nedělí ještě málo lidí, jsme si říkali, že je to šílené. Úžasné to navíc bylo také proto, že v hale neseděl ani jeden divák, ale všichni se opravdu chovali jako fanoušci. Byli pobláznění z toho, že nás můžou vidět na hřišti nebo se s námi potkat někde na chodbě. Velká poklona patří také všem dobrovolníkům. Jen z okolí našeho klubu z Modřic se kolem toho všeho pohybovala spousta lidí. Potkával jsem naše fanoušky, kluky z B týmu nebo manželky hráčů. Organizačně se to povedlo.

'''Má na vás jako na hráče atmosféra v hale nějaký vliv?'''

O mně se říká, že hru neprožívám a vypadám, že mě to ani nebaví. Není to pravda. Jen se snažím emoce trochu skrývat, cíleně se snažím uklidnit. To se ale dělá jinak, když je v hale deset lidí, a jinak, když jsou jich tam tři tisíce. To už se úplně uklidnit nedokážete a při některých úderech pak máte lehčí nohu. Po tom, co jsme nevyhráli zlato ve dvojicích, jsme šli chodbou z kurtu do šaten, kde kolem nás fanoušci i tak skandovali naše jména. Úplně mi to vehnalo slzy do očí. A ještě intenzivnější to bylo, když jsme pak vyhráli zlato.

'''Jak se na to všechno dívá vaše rodina? Protože stát se mistrem světa je ohromný úspěch, ale ve sportu, jako je nohejbal, se tím člověk bohužel neuživí.'''

Rodiče nejsou takoví ti fanatičtí fanoušci, co řvou na celou halu, ale samozřejmě to se mnou všechno prožívají. Vědí, co obnáší příprava a že na to trénuju odmala. Ale jinak přirozeně bazírují na tom, ať dostuduju, což chápu a dělám všechno proto, aby se mi to povedlo. Já dělám nohejbal proto, že ho mám rád a tak to mám celý život. Ale chápu, že s věkem se to může měnit, jak se člověku mění priority. Nejsou z toho finanční prostředky na zajištění rodiny. Třeba u nás v Modřicích jsem letos cítil, že po tom, co jsme vyhráli jedenáct titulů skoro v řadě, nám vyhrávání trochu zevšednělo a podle toho to vypadalo.

'''Jak moc se vám před domácím šampionátem příprava zintenzivnila?'''

V Modřicích jsme se ocitli v situaci, že jak jsme se sebou byli spokojení a dařilo se nám, trénovat se spoustě lidem moc nechtělo. Na kvalitnější trénink došlo třeba jednou týdně. Před mistrovstvím to ale bylo jinak, každý se chtěl do nominace dostat. Ono se v Česku i říká, že není tak těžké mistrovství světa vyhrát, jako dostat se na seznam. Konkurence u nás je obrovská. V jedné disciplíně, kde můžete do nominace napsat tři hráče, by o to mohlo na soustředění bojovat 15 hráčů. Proto většina lidí považuje za největší úspěch kariéry právě nominaci. Spousta lidí se před mistrovstvím chystala individuálně i s týmem. My jsme taky trénovali víc a víc. Už někdy od září jsme se připravovali na systém šampionátu, kde se hraje na jeden dopad, i když extraligu jsme hráli na dva.

'''Platí pořád, že nohejbal je hlavně československý sport, protože tady před lety vzniknul?'''

Ano, platí to podle mě ve všech rovinách, ve kterých to jde – je tady největší konkurence, hraje se tady nejlepší nohejbal, ostatně většina slovenské reprezentace působí v české extralize. Další věc je ale to, že jak nohejbal vzniknul v Česku, tak se příliš nerozšiřoval do jiných států. Kdyby s ním ostatní státy začaly trochu dřív, byly by na jiné úrovni, než kde dnes jsou. Spousta lidí si přeje, ať už je nohejbal na olympiádě a já bych za to byl taky rád. Kdyby vzniknul v Americe, už by se to určitě stalo, ale takhle je to složitější.

'''To trochu zní, jako byste si nepřál, aby se nohejbal na seznamu olympijských sportů objevil.'''

Že bych nechtěl jet na olympiádu? Ne, to určitě ne (směje se). Zařazení na seznam by samozřejmě hrozně pomohlo, začali by to hrát další lidé, víc by se to dostalo do povědomí. Ale myslím, že na to nejsme připravení. Evropské státy ano, i když někde dost chybí mládežnické základny, ale třeba v jiných částech světa ne. Snad jen s výjimkou Asie. Třeba v Koreji mají členskou základnu o milionech lidí a všichni jsou do nohejbalu úplní blázni.

'''Můžete popsat, jak se to konkrétně projevuje?'''

V roce 2012, když přijeli Korejci poprvé na mistrovství světa do Nymburku, si svým temperamentem a tím, jak se při hře chovají, získali celou halu. Tancují po každém balonu. Prohrávají třeba 8:0, najednou dají bod a můžou se z toho radostí zbláznit. Hrají nohejbal pro lidi a pak je to sranda i pro nás. Nám už tohle trochu chybí. Jak tady pořád panovala herní rivalita mezi Českem a Slovenskem, tak se zapomnělo, že i my máme hrát pro lidi a máme si to s nimi užít. Na tomhle šampionátu se nám to, myslím, povedlo, ale je trochu smutné, že nám to museli Korejci připomenout.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>qb8mm5vqgmijuzjv4xhcq6hcpp9r0ip</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Muni/2016/prosinec/Medik z Norska: Brno je můj druhý domov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>55050</id>
    <revision>
      <id>337622</id>
      <parentid>242577</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:19:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337622</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4059" sha1="rzhg3xt7qp4sfm4bowodoqwcdiwus0n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Muni/2016/prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Nohejbal ještě na olympiádu nedozrál
   | ČÁST = Medik z Norska: Brno je můj druhý domov
   | DALŠÍ = Mimochodem…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Medik z Norska: Brno je můj druhý domov
  | AUTOR = [[Autor:Masarykova univerzita|Masarykova univerzita]], [[Autor:Irena Diatelová|Irena Diatelová]]
  | ZDROJ = Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, prosinec 2016. S.&amp;nbsp;16. [https://www.online.muni.cz/images/stories/pdfmuni/muni_prosinec_2016.pdf Dostupné online.] ISSN 1801-0806
  | strany = 16
  | VYDÁNO = 13. prosince 2016
  | datum vydání = 2016-12-13
  | LICENCE = CC BY 3.0
}}

{{Forma|proza}}
O Masarykově univerzitě Simen Brekke slyšel poprvé od norských studentů, kteří v Brně vystudovali medicínu – ti byli se studiem na Muni velmi spokojení a doporučovali ho ostatním. I díky jejich radě se norský student rozhodl na šest let vyměnit rodné Oslo za moravské Brno. „Čas tu letí hrozně rychle,“ říká pětadvacetiletý student čtvrtého ročníku medicíny.

První tři roky studia pro něj byly náročnější, protože byly více zaměřené na teorii. „Tento školní rok už ale rotujeme po brněnských nemocnicích. Co čtrnáct dní se střídáme na nejrůznějších odděleních, například na chirurgii nebo na dětském oddělení,“ přibližuje Brekke.

Přestože Brekke studuje anglický program medicíny, musí spolu se svými zahraničními spolužáky povinně absolvovat osm semestrů češtiny kvůli praxi a komunikaci s českými pacienty. „Čeština je těžký jazyk, hlavně gramatika. Ale rok od roku se zlepšuju,“ říká student.

Češtinu si neprocvičuje jenom ve škole a v nemocnici, ale také třikrát týdně na hokejových trénincích v Rosicích. Kromě toho také třikrát soupeřil v dresu Masarykovy univerzity proti VUT na hokejovém souboji univerzit. „Je to velký adrenalin stát na ledě před vyprodaným stadionem. Nejlepší věc na sportech je právě ta atmosféra,“ popisuje.

Na vyprodané stadiony je Brekke zvyklý ještě z Norska, před pár lety totiž hrával za národní hokejový tým. „Soutěžili jsme o světový i evropský pohár a cestovali jsme po světě. Po pěti letech jsem ale kvůli zdravotním problémům musel s hokejem přestat.“

Po skončení své hokejové kariéry si tak musel najít nové zaměření. Od malička vždycky vzhlížel k doktorům, takže začal uvažovat o povolání lékaře. Dostat se ale na medicínu v Norsku pro něj bylo nereálné, kvůli hokeji šla škola stranou. „Studium medicíny je u nás prestižní věc, máme jen pár set míst a školy přijímají uchazeče s nejlepšími známkami,“ vysvětluje Brekke.

Řada Norů proto míří studovat medicínu do zahraničí. Sice si za studium musejí platit, například na MU je to 250 tisíc korun za rok, norská vláda jim však půlku výdajů za školu proplatí, zvládnou-li úspěšně zkoušky.

Pro zemi je tento systém výhodný – ačkoliv je studium v Norsku pro místní zdarma, náklady státu na jednoho studenta medicíny se pohybují okolo šesti milionů korun. „Je levnější přispívat nám na studium v zahraničí,“ dodává medik.

Norský student je na Masarykově univerzitě velmi spokojený. „Máme moderní zázemí a učí nás skvělí učitelé. V Norsku možná máme trošku modernější systém a výuka je víc orientovaná na řešení problémů, v Česku ale jdou učitelé víc do hloubky, takže se toho naučíme víc,“ hodnotí vysokoškolák, který je zároveň ambasadorem lékařské fakulty a odpovídá zahraničním zájemcům o studium na nejrůznější dotazy.

Po dokončení studia se Brekke plánuje vrátit zpátky do Norska a stát se ortopedem. „Brno mi bude chybět, je to můj druhý domov, poznal jsem tu lidi z celého světa. Chybět mi bude i české pivo a Češi samotní, mám rád jejich smysl pro humor,“ směje se.

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Muni]]</text>
      <sha1>rzhg3xt7qp4sfm4bowodoqwcdiwus0n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Atheismus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>55285</id>
    <revision>
      <id>337665</id>
      <parentid>308232</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:42:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337665</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3160" sha1="jupiil0gun7e7268nz5yk5c5zgqc7pt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Atheismus
  | PŘEDCHOZÍ = Athaulf
  | DALŠÍ = Athelney
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Atheismus
  | AUTOR = [[Autor:Josef Durdík|Josef Durdík]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 949. {{Kramerius|ndk|35d0c360-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ateismus
}}

{{Forma|proza}}
'''Atheismus''' (z řec.): {{Prostrkaně|mínění, že není Boha; nevěra, bezbožectví, neznabožství}}. '''Atheista:''' {{Prostrkaně|přívrženec atheismu, nevěrec, bezbožec, neznaboh}}. Čeliti může předně jen proti určitým představám o božstvu, tak že, kdo v jiné božstvo věří nebo vůči stanovenému náboženství svou {{Prostrkaně|volnost}} uvádí, už atheistou sluje. I byli na př. Sókratés a první křesťané pokládáni za atheisty, jako zas později od křesťanův pohané, a znamená na tom stupni atheista tolik co jinověrec nebo volnověrec ('''a.''' {{Prostrkaně|vztažitý}}). Kdo však Boha vůbec popírá, a ví, že jej popírá, spolu svět z hmoty nebo slepými silami vysvětluje, ten jest vlastní bezbožec v theoretickém smysle ('''a.''' {{Prostrkaně|prostý}}, též {{Prostrkaně|positivním}} zvaný). Od něho mluva liší bezbožníka jakožto člověka zlého ('''a.''' v praktickém či mravním ohledu). Konečně, kdo víry a idee Boha nepochopuje, až k ní nedosahá, jí nezná, jako bytosti na nižším stupni vývoje a rozum nedospělý (dítě, divoch) nebo změtěný: byl by neznaboh vlastně tak nazvaný ('''a.''' {{Prostrkaně|negativní}}). Často však uvedených názvů bez rozlišení se užívá, zejména v českém atheista prostě slovem neznaboh se značí, a všechny ony významy do něho se shrnují. Ze všeho, co posud známe o vývoji vzdělanosti lidské, vysvítá, že nehledíc k zakladatelům náboženství, národové i {{Prostrkaně|největší}} myslitelé jejich vždy docházeli idee božstva, jakožto vrcholního svorníku všeho lidského myšlení. Nemohouce zde jednati o podrobných odstínech a osudech '''a'''-mu, což by předpokládalo vylíčení kladných nauk, jimž on jest {{Prostrkaně|záporem}}, odkazujeme ke článkům, kdež ony nauky se podávají ({{Prostrkaně|[[../Bůh|Bůh]]}}, {{Prostrkaně|[[../Náboženství|Náboženství]]}}, {{Prostrkaně|[[../Svět|Svět]]}}, {{Prostrkaně|[[../Theismus|Theismus]]}}, {{Prostrkaně|[[../Víra|Víra]]}} a j.), jakož i ke spisům, jako jsou vedlé objemných starších: Sylvain Maréchal, Dictionnaire des Athées (Paříž, 1799); Blackie, Natural history of Atheism (Edinburgh, 1877); Heydenreich, Briefe über den Atheismus (Lipsko, 1796); Noack, Die Freidenker in der Religion (Bern, 1853) a četné spisy apologetické a theologické. ''[[Autor:Josef Durdík|Dd.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Atheismus]]
[[Kategorie:Filosofie v Ottově slovníku naučném|Atheismus]]
[[Kategorie:Náboženství v Ottově slovníku naučném|Atheismus]]
[[Kategorie:Řecké výrazy v Ottově slovníku naučném|Atheismus]]</text>
      <sha1>jupiil0gun7e7268nz5yk5c5zgqc7pt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šlesvik</title>
    <ns>0</ns>
    <id>56829</id>
    <revision>
      <id>337433</id>
      <parentid>195756</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:33:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337433</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5494" sha1="cfqx6duesn2lu7qo4s2euavzjsc24tf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Šlesvik
  | PŘEDCHOZÍ = Šlerka
  | DALŠÍ = Šlesvik-Holštýn
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Šlesvik
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;671. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n677 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Schleswig
}}

{{Forma|proza}}
'''Šlesvik''' (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Schleswig}}''): '''1)&amp;nbsp;Š.''', hl. město pruské prov. šlesvicko-holštýnské a vládního obvodu '''Š'''-u, na jz. konci zátoky zvané Schlei a zálivu Kielského, na trati pruské st. dráhy Hamburk-Vamdrup a trati lokální (21&amp;nbsp;''km'') '''Š.'''-Süderbrarup. Má 17.910&amp;nbsp;obyv., z&amp;nbsp;nichž 595&amp;nbsp;katol. Město, půvabně v&amp;nbsp;polokruhu při zátoce položené, skládá se ze tří částí sice souvisících, ale přece zřetelně samostatných: {{Prostrkaně|Friedrichsberg}}, {{Prostrkaně|Lollfuss}} a {{Prostrkaně|Altstadt}} s&amp;nbsp;Holmem, obydleným rybáři. Mezi Lollfussem (jež má své jméno od ostatků sv.&amp;nbsp;Lolla, arcibiskupa mohučského, zde kdysi uctívaných) a Friedrichsbergem leží zámek {{Prostrkaně|Gottorp}}, Friedrichsberg pak sousedí s&amp;nbsp;vesnicí {{Prostrkaně|Bustorfem}} a výšinou {{Prostrkaně|Erdbeerenbergem}} (s&amp;nbsp;rozhlednou). '''Š.''' má 4&amp;nbsp;kostely, z&amp;nbsp;nichž největší gotický dóm sv.&amp;nbsp;Petrský, z&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1100, obnovený r.&amp;nbsp;1440 a 1894 (uvnitř památný řezaný oltář od Han. Brüggemanna z&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1521), pak chrám sv.&amp;nbsp;Michala; z&amp;nbsp;pomníků vynikají hr.&amp;nbsp;Reventlowa a W.&amp;nbsp;Beselera, žulový obelisk z&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1891, pomník Chemnitze a Bellmana, básníka a skladatele písně „{{Cizojazyčně|de|Schleswig-Holstein meerumschlungen}}“ z&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1896, poprsí malíře J.&amp;nbsp;A.&amp;nbsp;Cartense, socha gen. Karla von Schmidta (1902) a&amp;nbsp;j. Zámek {{Prostrkaně|Gottorpský}} slouží od r.&amp;nbsp;1850 za kasárna, zám. kaple za kostel vojenský. Na Holmu leží býv. katol. klášter sv.&amp;nbsp;Jana, od reformace ústav šlechtičen. Z&amp;nbsp;budov světských uvádíme vládní budovu, soud a blázinec; na náměstí radničním studna s&amp;nbsp;bronzovou sochou Bismarckovou od Meissnera (1901). '''Š.''' jest sídlem vrchního praesidenta, provinciálního školního kollegia, král. okresní vlády, úřadu landrátského, obvodového soudu, hl. berního úřadu, okresního velitelství, vedl. úřadu Říš. banky, konsulů švédského a norského. Mimo to má gymnasium s&amp;nbsp;reálkou, ústav učitelek, vyšší dívčí školu, ústav hluchoněmých, šest pojišťoven pro stáří, několik spořitelen, banku úvěrní a lidovou. Obchodní spolek fedruje čilý obchod; kvete tu zejména průmysl kožní, strojnictví, lodní stavitelství, rybářství a pivovarství. Dováží se po vodě nejvíce uhlí, obilí a dříví. — Na j. od '''Š'''-a a Bustorfu jsou zbytky dvou starých pomezních náspů, zvaných {{Prostrkaně|[[../Dannevirke/]]}} (v.&amp;nbsp;t.) a Kograben. Mezi nimi leží Královský vršek (''{{Cizojazyčně|de|König Sigurds Hügel}}'') s&amp;nbsp;pomníkem Rakušanů padlých zde r.&amp;nbsp;1864. Proti Altstadtu při břehu Schleie stojí osamělý kostel Haddebye, založený prý od sv.&amp;nbsp;Ansgara v&amp;nbsp;IX.&amp;nbsp;stol. — {{Prostrkaně|Dějiny.}} '''Š.''' vyskytuje se již r.&amp;nbsp;804 jakožto {{Prostrkaně|Sliestorp}}, r.&amp;nbsp;850 jako {{Prostrkaně|Slieswice}}, na runách X.&amp;nbsp;stol. dánsky {{Prostrkaně|Haitshaby}}. Ok. r.&amp;nbsp;948 bylo zde zřízeno biskupství a sídlili zde dánští místodržící, potom vévodové. Koncem XII.&amp;nbsp;stol. vzniklo zvláštní městské právo šlesvické. Poslední biskup katolický zemřel zde r.&amp;nbsp;1541. Později (1731—1846) sídlili zde dánští guvernéři a vyšší úřadové šlesvicko-holštýnští. R.&amp;nbsp;1848 Dánové byli odtud vypuzeni vojskem pruským; po bitvě u&amp;nbsp;Idstedtu 25.&amp;nbsp;čce 1850 padlo město opět do rukou dánských, ale vrchní úřady přeneseny do Flensburgu. 6.&amp;nbsp;února 1864 obsadili '''Š.''' Rakušané a koncem t.&amp;nbsp;r. usídlily se tu civilní úřady rakouské a pruské; od září 1865 do června 1866 sídlil tu král. pruský guvernér vévodství Šlesvického. Srv. Schröder, {{Cizojazyčně|de|Geschichte und Beschreibung der Stadt Schleswig}} ('''Š.''', 1827); Sach, {{Cizojazyčně|de|Gesch. der Stadt Schleswig}} (t., 1875); Schnittger, {{Cizojazyčně|de|Der Dom zu Schleswig}} (t., 1896).

'''2)&amp;nbsp;Š.''', vlád. obvod prus. prov. {{Prostrkaně|'''Š'''-Holštýn}}, zaujímá celou provincii, měří 19.004,28&amp;nbsp;km² a má 1,387.968&amp;nbsp;obyv. v&amp;nbsp;55&amp;nbsp;městech (600.307&amp;nbsp;obyv.), 1701&amp;nbsp;venkovských obcích a 354&amp;nbsp;statkářských okresech (787.661&amp;nbsp;obyv.). Dělí se v&amp;nbsp;25&amp;nbsp;okresů (Hadersleben, Apenrade, Sonderburg. Flensburg město, Flensburg venk. okres, '''Š.''', Eckerniörde, Eiderstedt, Husum, Tondern, Oldenburg, Plön, Kiel město, Neumünster město, Kiel venkovský okres, Rendsburg, Norderdithmarschen, Süderdithmarschen (s&amp;nbsp;Helgoländem), Steinburg, Segeberg, Wandsbeck město, Stormarn, Pinneberg, Altona město a vév. Lauenburské). Vládní obvod je mimo to rozdělen na 10&amp;nbsp;okresů volebních pro říšský sněm.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Německu v Ottově slovníku naučném|Šlesvik]]</text>
      <sha1>cfqx6duesn2lu7qo4s2euavzjsc24tf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravské dvojzpěvy/Dyby byla kosa nabróšená</title>
    <ns>0</ns>
    <id>57344</id>
    <revision>
      <id>337572</id>
      <parentid>269313</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:57:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337572</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6772" sha1="nj73krvtk4uacklf5rbzaywwzb050mx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Antonín Dvořák
  | TITUL = Moravské dvojzpěvy (Dvořák)
  | PŘEDCHOZÍ = Veleť, vtáčku
  | ČÁST = Dyby byla kosa nabróšená
  | DALŠÍ = V dobrým sme se sešli
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dyby byla kosa nabróšená
  | AUTOR = 
* [[Autor:Antonín Dvořák|Antonín Dvořák]] (hudební úprava)
* trad. (melodie a text)
  | ZDROJ = {{Citace monografie
 | jméno = Milan
 | příjmení = Uherek
 | titul = Zpíváme ve sboru
 | vydání = 1
 | strany = 256
 | místo = Praha
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | rok = 1985
}}
  | VYDÁNO = Praha: Emanuel Starý, 1876, op. 29 (později připojeno k op. 32)
  | LICENCE = PD old 70
  | IMAGE = Dvořák, Antonín - Dyby byla kosa nabróšená, manuscript.pdf
  | POPISEK-IMAGE = Dvořákův autograf z r. 1876
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Moravské národní písně/790]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
&lt;&lt;
 \new Staff \relative c'' {
  \key f \major
  \time 2/4
  \mark &quot;Allegro.&quot;
  \autoBeamOff
  R2*4
  c8.^&gt;^\f d16 c8 a bes8. c16 bes8 g a4 g R2 c8. d16 c8 a g4 b c r R2*3
  c8.^\p d16 c8 a bes8. c16 bes8 g a4 g R2 c8. d16 c8 a g4 bes a r R2*2
  d4^\p d8 cis d4 d bes8. d16 bes8 a bes4^\cresc bes^\!
  c c8 bes c4 c d8.^\mf^\&gt;^&quot;poco rit.&quot; es16 d8 c d4^\pp d
  \mark &quot;Poco meno mosso&quot;
  \repeat unfold 3 {d8 c bes a g4 g} d'8^&quot;rit&quot; c bes a g4 bes g^&quot;a tempo&quot; r R2*5
  c4^\p c c c c2 c c8.^\f d16 c8 a g4 bes a r R2*6\fermata
  \bar &quot;|.&quot;
  }
 \addlyrics{
  Dy -- by by -- la ko -- sa na -- bró  -- še -- ná,
  dy -- by by -- la vo -- ta -- va,
  co by vo -- na drob -- nó je -- te -- lin -- ku,
  co by vo -- na šu -- pa -- la!
  A šu -- paj, šu -- paj, drob -- ná je -- te -- lin -- ko,
  a šu -- paj, šu -- paj, drob -- ná je -- te -- lin -- ko,
  co je mně po to -- bě, má zla -- tá pa -- nen -- ko,
  co je mně po to -- bě, dys ty se mně pro -- vda -- la!
  Co je mně po to -- bě, dys ty se mně pro -- vda -- la!
  }
 \new Staff \relative a' {
  \key f \major
  \time 2/4
  \autoBeamOff
  R2*4
  a8._&gt;_\f bes16 a8 f g8. a16 g8 e f4 e R2 a8. bes16 a8 f e4 f e r R2*3
  a8._\p bes16 a8 f g8. a16 g8 e f4 e R2 a8. bes16 a8 f g4 bes a r R2*2
  fis4_\p fis8 e fis4 fis g8. bes16 g8 fis g4_\cresc g_\!
  a4 a8 g a4 a bes8._\mf_\&gt; c16 b8 a bes4_\pp bes
  g4^\p g c8. g16 g8 g g4 g c8. g16 g8 g g4 g c8. g16 g8 g g g g g g4 f g r R2*5
  a8.^\p bes16 a8 f g4 c, a'8. bes16 a8 f g4 c, a'8.^\f bes16 a8 f e4 g f r R2*6\fermata
  }
 \addlyrics{
  Dy -- by by -- la ko -- sa na -- bró  -- še -- ná,
  dy -- by by -- la vo -- ta -- va,
  co by vo -- na drob -- nó je -- te -- lin -- ku,
  co by vo -- na šu -- pa -- la!
  A šu -- paj, šu -- paj, drob -- ná je -- te -- lin -- ko,
  a šu -- paj, šu -- paj, drob -- ná je -- te -- lin -- ko,
  co je mně po to -- bě, má zla -- tá pa -- nen -- ko,
  co je mně po to -- bě, dys ty se mně pro -- vda -- la!
  Co je mně po to -- bě,  má zla -- tá pa -- nen -- ko,
  dys ty se mně pro -- vda -- la!
  }
 \new PianoStaff &lt;&lt;
 \new Staff \relative c' {
  \key f \major
  \time 2/4
  c'8.(^&gt;_\mf f16 c8)-. f,-. \repeat unfold 4 {c'8.(^&gt; f16 c8)-. f,-.}
  c'8.(^&gt; e16 c8)-. e,-. c'8.(^&gt; f16 c8)-. g-. a'8.(^&gt; c16 g8)-. c,-.
  c8.(^&gt; f16 c8)-. f,-. e'8.(^&gt; g16 d8)-. g,-. g'8.(^&gt; c16 g8)-. d-. \repeat unfold 3 {g8.(^&gt; c16 g8)-. d-.}
  c'8.(^&gt; f16 c8)-. f,-. c'8.(^&gt; e16 c8)-. e,-.  c8.(^&gt; f16 c8)-. g-.  a'8.(^&gt; c16 g8)-. c,-.
  c'8.(^&gt; f16 c8)-. f,-. g8.(^&gt; d'16 g,8)-. f-. \repeat unfold 3 {e8.(^&gt; a16 e8)-. a,-.}
  &lt;&lt;
   {\voiceOne fis'8. a16 fis8 e}
   \new Voice {\voiceTwo &lt;d a&gt;4 &lt;d a&gt;8 &lt;cis a&gt;}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;a' fis d a&gt;4\arpeggio &lt;a fis d a&gt;\arpeggio
  &lt;bes g d&gt;8. d16 &lt;bes g d&gt;8 &lt;a fis d&gt; &lt;d bes g d&gt;4\arpeggio &lt;d bes g d&gt;4\arpeggio
  &lt;&lt;
   {\voiceOne f4 f}
   \new Voice {\voiceTwo &lt;c a f&gt;8. &lt;d bes&gt;16 &lt;c a f&gt;8 &lt;bes g&gt;}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;f' c a f&gt;4\arpeggio &lt;f c a f&gt;\arpeggio
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;d bes&gt;8.(^&quot;poco rit.&quot; &lt;es c&gt;16 &lt;d bes&gt;8) &lt;c a&gt;}
   \new Voice \relative f''{\voiceTwo f4 f8 f}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;d bes f&gt;4 &lt;d bes f&gt;
  &lt;&lt;
   {\voiceOne 
    d,8( c bes a) g8.( c16 g8) g_. d'8( c bes a &lt;g e&gt;4) &lt;g e&gt;
    d'8( c bes a) g8.( c16 g8) g_. d'8( c bes a g4) &lt;bes f&gt;
    }
   \new Voice \relative g' {\voiceTwo \repeat unfold 4 {g4. a8 s2}}
   &gt;&gt;
  \oneVoice \relative g'' \repeat unfold 3 {g8.(^&gt; c16 g8) d-.}
  d8.(^&gt; g16 d8) g,-. g8.(-&gt;_&gt; c16 g8) d-. g8.(-&gt; c16 g8) c,-._\!
  &lt;c' a&gt;8.(_\&gt; &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;8) &lt;a f&gt;-. &lt;bes g&gt;8.(_\&gt; &lt;c a&gt;16 &lt;bes g&gt;8) &lt;g e&gt;-.
  &lt;a c,&gt;8.(_\&gt; &lt;bes d,&gt;16 &lt;a c,&gt;8) &lt;f a,&gt;-. &lt;g bes,&gt;8.(_\&gt; &lt;a c,&gt;16 &lt;g bes,&gt;8) &lt;e g,&gt;-.
  c'8.(_\&gt; f16 c8) f,-. c'8.(_\&gt; f16 c8) e,-. c''8.(_\&gt; f16 c8) f,-. c'8.(_\&gt; f16 c8) e,-.
  &lt;f' a, f&gt;8.\arpeggio d16( c8)-. a-. &lt;f' a, f&gt;8.\arpeggio d16( c8)-. a-.
  &lt;f' c a f&gt;2 &lt;f c a f&gt; &lt;f c a f&gt;\fermata
  }
 \new Staff \relative c' {
  \clef bass
  \key f \major
  \time 2/4
  R2*2 &lt;c f,&gt;2^&gt;_\fz &lt;c f,&gt;2^&gt;_\fz
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;c a&gt;8.(^\fp &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4) &lt;bes g&gt;8.( &lt;c a&gt;16 &lt;bes g&gt;4)}
   \new Voice {\voiceTwo f2 c}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;a' f&gt;4 &lt;g c,&gt; \clef treble &lt;a' f&gt;^\f &lt;g c,&gt; \clef bass
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;c, a&gt;8.(^\fp &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4)}
   \new Voice {\voiceTwo f,2}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;e' c g&gt;4 &lt;f d g,&gt; \clef treble
  &lt;g e c&gt;4.^\f &lt;bes f&gt;8 &lt;g e c&gt;4. &lt;bes f&gt;8 &lt;g e c&gt;4.^\dim &lt;bes f&gt;8 &lt;g e c&gt;4.^\&gt; &lt;bes f&gt;8
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;c a&gt;8.(^\p &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4) &lt;bes g&gt;8.( &lt;c a&gt;16 &lt;bes g&gt;4)}
   \new Voice {\voiceTwo f2 c}
   &gt;&gt;
  \oneVoice \clef bass &lt;c a f&gt;4^\&lt; &lt;c g c,&gt; \clef treble &lt;a' f&gt;^\f &lt;g e c&gt;
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;c a&gt;8.(^\fp &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4) g^\&lt; g}
   \new Voice {\voiceTwo f2 &lt;d bes&gt;8.( e16 &lt;d bes&gt;4)}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;a' e cis a&gt;2~^\f^\&gt; &lt;a e cis a&gt;2~ &lt;a e cis a&gt;2 \clef bass
  &lt;a,, d,&gt;8^\p\sustainOn d &lt;a d,&gt; d\sustainOff &lt;a d,&gt;\sustainOn d &lt;a d,&gt; d\sustainOff
  &lt;d g,&gt;8\sustainOn g &lt;d g,&gt; g\sustainOff &lt;d g,&gt;^\cresc\sustainOn g &lt;d g,&gt; g\sustainOff
  &lt;c, f,&gt;8^\&lt;\sustainOn f &lt;c f,&gt; f^\!\sustainOff &lt;c f,&gt;\sustainOn f &lt;c f,&gt; f\sustainOff
  &lt;bes bes,&gt;8^\mf^\&gt;\sustainOn &lt;f' f,&gt; &lt;d bes&gt; &lt;f f,&gt;\sustainOff &lt;f d bes f&gt;4\sustainOn^\pp &lt;f d bes f&gt;\sustainOff
  \clef treble &lt;d bes&gt;4.^\p &lt;dis bes&gt;8 &lt;e bes&gt;4 &lt;e bes&gt; &lt;d bes&gt;4. &lt;dis bes&gt;8
  &lt;&lt;
   {\voiceOne c8.( d16 c8) c-.}
   \new Voice {\voiceTwo bes2}
   &gt;&gt;
  \oneVoice &lt;d bes&gt;4.^\p &lt;dis bes&gt;8 &lt;e bes&gt;4 &lt;e bes&gt; &lt;d bes&gt;4. &lt;dis bes&gt;8 &lt;e bes&gt;4 &lt;d g,&gt;
  &lt;&lt;
   {\voiceOne &lt;g e&gt;4.^\&lt; &lt;g f&gt;8 &lt;g e&gt;4. &lt;g f&gt;8 &lt;g e&gt;4.^\f}
   \new Voice {\voiceTwo bes,2 bes bes4.}
   &gt;&gt;
  \oneVoice r8 R2*3 \clef bass
  &lt;c, f,&gt;2^\fp &lt;c c,&gt; &lt;c f,&gt; &lt;c c,&gt;
  &lt;&lt;
   {\voiceOne
    &lt;c' a&gt;8.(^\f &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4) &lt;bes g&gt;8.( &lt;c a&gt;16 &lt;bes g&gt;4) \clef treble
    &lt;c' a&gt;8.(^\dim &lt;d bes&gt;16 &lt;c a&gt;4) &lt;bes g&gt;8.( &lt;c a&gt;16 &lt;bes g&gt;4) \clef bass
    c,4. d8 c4. d8 c,8.( d16 c8. d16 c8. d16 c8. d16 c2)\fermata
    }
   \new Voice {\voiceTwo f2 c f' c f, f f,\sustainOn f f\sustainOn}
   &gt;&gt;
  }
 &gt;&gt;
 &gt;&gt;
&lt;/score&gt;</text>
      <sha1>nj73krvtk4uacklf5rbzaywwzb050mx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Rosolovaní pstruzi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>57837</id>
    <revision>
      <id>337231</id>
      <parentid>222041</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:19:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337231</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1973" sha1="0b4rjqhvkkonwo8qsvt0ibq9g56gkvj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Rosolovaní pstruzi
  | PŘEDCHOZÍ = Pečený losos
  | DALŠÍ = Studené jaternice z husích jater
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rosolovaní pstruzi
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 25–26.
}}

{{Forma|proza}}
Pstruzi menšího druhu, všechny stejné velikosti, vykuchají, vyperou i osolí se hned, do každého kusu strčí se do vnitř 2 listy šalvěje, 2 hřebíčky, kousek muškátového květu, kousek citronové kůry a pstruh sevře se, aby to nevypadlo. Pak namaže se čistý pěkný papír hodně studeným máslem, rozstříhá se na proužky, do kterýchž zaobalí se jednotliví pstruzi, kteří položí se do pánve, jeden podle druhého, pekou se zvolna i polévají se máslem čas od času. Potom naleje se na dva prsty zvýší bílého aspiku ([[../Huspenina|č. 234]]) do plechového tvořídka a nechá se zrosolovati. Když aspik ztuhl, vyndají se z papíru velmi pozorně pstruzi, kteří mezi tím již docela byli vystydli, zbaví se všelikého koření a osuší se, pak obrátí se pstruzi břichem vzhůru, čtvero jich položí se na rosol od sebe s palec zšíří, polejí se aspikem tak, aby je rosol pokrýval na palec zvýší. Když všecko zrosolovatělo, položí se 6 kusů pstruhů tímže způsobem, napustí se rosolem, aby je pokrýval na 2 prsty zvýší, a nechají se docela zrosolovati. Když mají se podati na stůl, potopí se rychle tvořítko do horké vody, otře se a rosol vyklopí se do dlouhé, přiměřené mísy, ověnčí se aspikovými zoubky aneb pěknou zelenou řeřichou. Tak se mohou připraviti i jiné malé ryby.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0b4rjqhvkkonwo8qsvt0ibq9g56gkvj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 115</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58056</id>
    <revision>
      <id>337471</id>
      <parentid>298746</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337471</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3892" sha1="3ctw0cmid46243fi516fpxh4kmv2ecc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 114
| ČÁST = Žalm 115
| DALŠÍ = Žalm 116
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 115
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|colspan=&quot;2&quot; dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align:center&quot;|
O {{Cizojazyčně|he|ראש חדש}} a posledních šesti dnech {{Cizojazyčně|he|פסח}} neříká se {{Cizojazyčně|he|לא לנו}}.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
לֹא לָנוּ יְיָ לֹא לָנוּ כִּי־לְשִׁמְךָ תֵּן כָּבוֹד עַל־חַסְדְּךָ עַל אֲמִתֶּךָ׃
לָמָּה יֹאמְרוּ הַגּוֹיִם אַיֵּה־נָא אֱלֹהֵיהֶם. וֵאלֹהֵינוּ בַשָּׁמָיִם כֹּל אֲשֶׁר־חָפֵץ עָשָׂה׃
עֲצַבֵּיהֶם כֶּסֶף וְזָהָב מַעֲשֵׂה יְדֵי אָדָם׃
פֶּה לָהֶם וְלֹא יְדַבֵּרוּ עֵינַיִם לָהֶם וְלֹא יִרְאוּ׃
אׇזְנַיִם לָהֶם וְלֹא יִשְׁמָעוּ אַף לָהֶם וְלֹא יְרִיחוּן׃
יְדֵיהֶם וְלֹא יְמִישׁוּן רַגְלֵיהֶם וְלֹא יְהַלֵּכוּ לֹא יֶהְגּוּ בִּגְרוֹנָם׃
כְּמוֹהֶם יִהְיוּ עֹשֵׂיהֶם כֹּל אֲשֶׁר בֹּטֵחַ בָּהֶם׃
יִשְׂרָאֵל בְּטַח בַּיָי עֶזְרָם וּמָגִנָּם הוּא׃
בֵּית אַהֲרֹן בִּטְחוּ בַיָי עֶזְרָם וּמָגִנָּם הוּא׃
יִרְאֵי יְיָ בִּטְחוּ בַיָי עֶזְרָם וּמָגִנָּם הוּא׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
הללויה (Žalm 115.) Nikoliv nám, Hospodine, nikoliv nám,nýbrž jménu Svému dej čest, pro Svou milost a pro Svou věrnost! Proč mají říkati národové: Kde jest nyní Bůh jejich? A Bůh náš jest na nebi, vše, co chce, činí. Modly jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí; uši mají a neslyší, nos mají  a nečijí; ruce mají a nehmatají, nohy mají a nechodí, nemluví hrdlem svým. Jako ony budou ti, kteří je dělají, každý, kdo důvěřuje v ně. Israeli, důvěřuj v Hospodina! — jejich pomocí a jejich štítem jest. Dome Aronův, důvěřujte v Hospodina! — jejich pomocí a jejich štítem jest. Bojící se Hospodina, důvěřujte v Hospodina! — jejich pomocí a jejich štítem jest.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְיָ זְכָרָנוּ יְבָרֵךְ יְבָרֵךְ אֶת־בֵּית יִשְׂרָאֵל יְבָרֵךְ אֶת־בֵּית אַהֲרֹן׃
יְבָרֵךְ יִרְאֵי יְיָ הַקְּטַנִּים עִם־הַגְּדֹלִים׃
יֹסֵף יְיָ עֲלֵיכֶם עֲלֵיכֶם וְעַל־בְּנֵיכֶם׃
בְּרוּכִים אַתֶּם לַיָי עֹשֵׂה שָׁמַיִם וָאָרֶץ׃
הַשָּׁמַיִם שָׁמַיִם לַיָי וְהָאָרֶץ נָתַן לִבְנֵי אָדָם׃
לֹא הַמֵּתִים יְהַלְלוּ יָהּ וְלֹא כָּל יֹרְדֵי דוּמָה׃
וַאֲנַחְנוּ ׀ נְבָרֵךְ יָהּ מֵעַתָּה וְעַד עוֹלָם הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יי Hospodin jest pamětliv nás, On požehná, požehná domu Israele, požehná domu Aronovu, požehná bojícím se Hospodina, malým i velikým. Rozmnoží Hospodin vás, vás i děti vše. Požehnáni jste od Hospodina, stvořitele nebes a země. Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. Nikoliv mrtví velebí Boha, aniž ti, kteří sestupují v místo mlčení. My pak chváliti budeme Boha od nynějška až na věky. Halelujah!
|}

[[Kategorie:Žalmy|115]]</text>
      <sha1>3ctw0cmid46243fi516fpxh4kmv2ecc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 116</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58062</id>
    <revision>
      <id>337472</id>
      <parentid>298747</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337472</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4042" sha1="83efyztx5v9ozbhdmvqot6zvfckeajr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 115
| ČÁST = Žalm 116
| DALŠÍ = Žalm 117
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 116
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|colspan=&quot;2&quot; dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align:center&quot;|
O {{Cizojazyčně|he|ראש חדש}} a posledních šesti dnech {{Cizojazyčně|he|פסח}} neříká se {{Cizojazyčně|he|אהבתי}}.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אָהַבְתִּי כִּי יִשְׁמַע יְיָ אֶת־קוֹלִי תַּחֲנוּנָי׃
כִּי הִטָּה אׇזְנוֹ לִי וּבְיָמַי אֶקְרָא׃
אֲפָפוּנִי חֶבְלֵי־מָוֶת וּמְצָרֵי שְׁאוֹל מְצָאוּנִי צָרָה וְיָגוֹן אֶמְצָא׃
וּבְשֵׁם־יְיָ אֶקְרָא אָנָּה יְיָ מַלְּטָה נַפְשִׁי׃
חַנּוּן יְיָ וְצַדִּיק וֵאלֹהֵינוּ מְרַחֵם׃
שֹׁמֵר פְּתָאיִם יְיָ דַּלּוֹתִי וְלִי יְהוֹשִׁיעַ׃
שׁוּבִי נַפְשִׁי לִמְנוּחָיְכִי כִּי־יְיָ גָּמַל עָלָיְכִי׃
כִּי חִלַּצְתָּ נַפְשִׁי מִמָּוֶת אֶת־עֵינִי מִן־דִּמְעָה אֶת רַגְלִי מִדֶּחִי׃
אֶתְהַלֵּךְ לִפְנֵי יְיָ בְּאַרְצוֹת הַחַיִּים׃
הֶאֱמַנְתִּי כִּי אֲדַבֵּר אֲנִי עָנִיתִי מְאֹד׃
אֲנִי אָמַרְתִּי בְחׇפְזִי כׇּל־הָאָדָם כֹּזֵב׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אהבתי (Žalm 116.) Miluji Ho, neboť slyší Hospodin hlas můj, prosbu mou; neboť naklonil Svého ucha ke mně, a po všecky dny své vzývati Ho budu. Obestřely mne mrákoty smrti, úzkosti podsvětí pojaly mne, soužení a zármutek nacházel jsem. Avšak jméno Hospodinovo vzýval jsem: Ó Hospodine, zachraň duši mou! Milostivý jest Hospodin a spravedlivý, a Bůh náš má smilování. Opatruje prostomyslné Hospodin, zubožený byl jsem — a mně pomohl. Navrať se, duše má ku svému klidu, neboť Hospodin dobře učinil tobě. Neboť vyprostil Jsi duši mou od smrti, oko mé od slzí, nohu mou od pádu. Kráčeti budu před Hospodinem v zemích života. Důvěřoval jsem, i když jsem mluvil: Já ztrápen jsem velice! Pravil jsem ve svém zděšení: Každý člověk klame!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מָה־אָשִׁיב לַיָי כׇּל־תַּגְמוּלוֹהִי עָלָי׃
כּוֹס־יְשׁוּעוֹת אֶשָּׂא וּבְשֵׁם יְיָ אֶקְרָא׃
נְדָרַי לַיָי אֲשַׁלֵּם נֶגְדָה־נָּא לְכׇל־עַמּוֹ׃
יָקָר בְּעֵינֵי יְיָ הַמָּוְתָה לַחֲסִידָיו׃
אָנָּה יְיָ כִּי אֲנִי עַבְדֶּךָ אֲנִי עַבְדְּךָ בֶּן־אֲמָתֶךָ פִּתַּחְתָּ לְמוֹסֵרָי׃
לְךָ אֶזְבַּח זֶבַח תּוֹדָה וּבְשֵׁם יְיָ אֶקְרָא׃
נְדָרַי לַיָי אֲשַׁלֵּם נֶגְדָה נָּא לְכׇל עַמּוֹ׃
בְּחַצְרוֹת ׀ בֵּית יְיָ בְּתוֹכֵכִי יְרוּשָׁלִָם הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Jak odplatím Hospodinu všechna Jeho dobrodiní ke mně? Kalich spásy pozdvihnu a jméno Hospodinovo vzývati budu. Sliby své Hospodinu splním v přítomnosti všeho lidu Jeho. Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt zbožných Jeho. Ó Hospodine, že já jsem služebníkem Tvým, služebníkem Tvým, synem služebnice Tvé, rozvázal Jsi pouta má. Tobě obětovati budu oběti díku, a jméno Hospodinovo vzývati budu. Sliby své Hospodinu splním v přítomnosti všeho lidu Jeho, v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jerusaléme. Halelujah!
Halelujah!
|}

[[Kategorie:Žalmy|116]]</text>
      <sha1>83efyztx5v9ozbhdmvqot6zvfckeajr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 128</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58086</id>
    <revision>
      <id>337476</id>
      <parentid>298758</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337476</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1902" sha1="dn6rh2a5il1s86wlhzype40sfw101qp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 127
| ČÁST = Žalm 128 (Odpolední modlitba pro sabat)
| DALŠÍ = Žalm 129
}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Va-jiten lecha
| ČÁST = Žalm 128 (Modlitba na konci sabatu)
| DALŠÍ = Alejnu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 128
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קכו שִׁיר לַמַּעֲלוֹת אַשְׁרֵי כׇּל־יְרֵא יְיָ הַהֹלֵךְ בִּדְרָכָיו׃
יְגִיעַ כַּפֶּיךָ כִּי תֹאכֵל אַשְׁרֶיךָ וְטוֹב לָךְ׃
אֶשְׁתְּךָ ׀ כְּגֶפֶן פֹּרִיָּה בְּיַרְכְּתֵי בֵיתֶךָ בָּנֶיךָ כִּשְׁתִלֵי זֵיתִים סָבִיב לְשֻׁלְחָנֶךָ׃
הִנֵּה כִי־כֵן יְבֹרַךְ גָּבֶר יְרֵא יְיָ׃
יְבָרֶכְךָ יְיָ מִצִּיּוֹן וּרְאֵה בְּטוּב יְרוּשָׁלִָם כֹּל יְמֵי חַיֶּיךָ׃
וּרְאֵה־בָנִים לְבָנֶיךָ שָׁלוֹם עַל־יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שיר (Žalm 126.) Píseň stupňů. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po cestách Jeho! Výdělkem rukou svých když se živíš — blaze tobě! pak se dobře daří tobě! Manželka tvá jest jako réva plodná uvnitř domu tvého, dítky tvé jako štěpy olivové kolem stolu tvého. Hle, takto jest požehnán muž, jenž se bojí Hospodina. Žehnejž tobě Hospodin ze Siona! a spatřuj štěstí Jerusaléma po všecky dny života svého, a spatřuj dítky dětí svých! Pokoj nad Israelem!
|}

[[Kategorie:Žalmy|128]]</text>
      <sha1>dn6rh2a5il1s86wlhzype40sfw101qp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 120</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58088</id>
    <revision>
      <id>337473</id>
      <parentid>298750</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337473</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1678" sha1="p1gmfca5bfdka01e55zyu84yfefbh66" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 104
| ČÁST = Žalm 120
| DALŠÍ = Žalm 121
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 120
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קכ שִׁיר לַמַּעֲלוֹת אֶל־יְיָ בַּצָּרָתָה לִּי קָרָאתִי וַיַּעֲנֵנִי׃
יְיָ הַצִּילָה נַפְשִׁי מִשְּׂפַת־שֶׁקֶר מִלָּשׁוֹן רְמִיָּה׃
מַה־יִּתֵּן לְךָ וּמַה־יּוֹסִיף לָךְ לָשׁוֹן רְמִיָּה׃
חִצֵּי גִבּוֹר שְׁנוּנִים עִם גַּחֲלֵי רְתָמִים׃
אוֹיָה לִּי כִּי־גַרְתִּי מֶשֶׁךְ שָׁכַנְתִּי עִם־אָהֳלֵי קֵדָר׃
רַבַּת שָׁכְנָה־לָהּ נַפְשִׁי עִם שׂוֹנֵא שָׁלוֹם׃
אֲנִי שָׁלוֹם וְכִי אֲדַבֵּר הֵמָּה לַמִּלְחָמָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שיר (Žalm 120.) Píseň stupňů, K Hospodinu v soužení svém volal jsem, a On vyslyšel mne, Hospodine, zachraň duši mou od retu lživého, od jazyka lstivého! Co dá Tobě a co rozmnoží Tobě jazyk lstivý? — Jako střely hrdiny, přeostré, i s uhlím jalovcovým. Běda mně, že meškal jsemv Mešech, přebýval u stanů Kedarských, že dlouho bydlela duše má u nepřítele míru. Já jsem pro mír, ale když mluvím,oni chtějí válku.
|}

[[Kategorie:Žalmy|120]]</text>
      <sha1>p1gmfca5bfdka01e55zyu84yfefbh66</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 135</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58106</id>
    <revision>
      <id>337477</id>
      <parentid>298765</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337477</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4522" sha1="2y1wnfd1ergz1j67pavrxltku8e8mfw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 91
| ČÁST = Žalm 135
| DALŠÍ = Žalm 136
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 135
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קלה הַלְלוּיָהּ הַלְלוּ אֶת־שֵׁם יְיָ. הַלְלוּ עַבְדֵי־יְיָ׃
שֶׁעֹמְדִים בְּבֵית יְיָ בְּחַצְרוֹת בֵּית־אֱלֹהֵינוּ׃
הַלְלוּיָהּ כִּי טוֹב יְיָ. זַמְּרוּ לִשְׁמוֹ כִּי נָעִים׃
כִּי יַעֲקֹב בָּחַר לוֹ יָהּ יִשְׂרָאֵל לִסְגֻלָּתוֹ׃
כִּי אֲנִי יָדַעְתִּי כִּי גָדוֹל יְיָ וַאֲדֹנֵינוּ מִכׇּל־אֱלֹהִים׃
כֹּל אֲשֶׁר חָפֵץ יְיָ עָשָׂה בַּשָּׁמַיִם וּבָאָרֶץ. בַּיַּמִּים וְכׇל־תְּהוֹמוֹת׃
מַעֲלֶה נְשִׂאִים מִקְצֵה הָאָרֶץ בְּרָקִים לַמָּטָר עָשָׂה. מוֹצֵא רוּחַ מֵאוֹצְרוֹתָיו׃
שֶׁהִכָּה בְּכוֹרֵי מִצְרָיִם מֵאָדָם עַד בְּהֵמָה׃
שָׁלַח אֹתוֹת וּמֹפְתִים בְּתוֹכֵכִי מִצְרָיִם בְּפַרְעֹה וּבְכׇל־עֲבָדָיו׃
שֶׁהִכָּה גּוֹיִם רַבִּים. וְהָרַג מְלָכִים עֲצוּמִים׃
לְסִיחוֹן מֶלֶךְ הָאֱמֹרִי. וּלְעוֹג מֶלֶךְ הַבָּשָׁן. וּלְכֹל מַמְלְכוֹת כְּנָעַן׃
וְנָתַן אַרְצָם נַחֲלָה. נַחֲלָה לְיִשְׂרָאֵל עַמּוֹ׃
יְיָ שִׁמְךָ לְעוֹלָם. יְיָ זִכְרְךָ לְדֹר וָדֹר
כִּי יָדִין יְיָ עַמּוֹ וְעַל עֲבָדָיו יִתְנֶחָם׃
עֲצַבֵּי הַגּוֹיִם כֶּסֶף וְזָהָב. מַעֲשֵׂה יְדֵי אָדָם׃
פֶּה לָהֶם וְלֹא יְדַבֵּרוּ. עֵינַיִם לָהֶם וְלֹא יִרְאוּ׃
אׇזְנַיִם לָהֶם וְלֹא יַאֲזִינוּ. אַף אֵין יֶשׁ־רוּחַ בְּפִיהֶם׃
כְּמוֹהֶם יִהְיוּ עֹשֵׂיהֶם. כֹּל אֲשֶׁר בֹּטֵחַ בָּהֶם׃
בֵּית יִשְׂרָאֵל בָּרֲכוּ אֶת־יְיָ בֵּית אַהֲרֹן בָּרֲכוּ אֶת־יְיָ׃
בֵּית הַלֵּוִי בָּרֲכוּ אֶת יְיָ. יִרְאֵי יְיָ בָּרֲכוּ אֶת־יְיָ׃
בָּרוּךְ יְיָ מִצִּיּוֹן שֹׁכֵן יְרוּשָׁלִָם הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
(Žalm 135.) הללויה Halelujah! Chvalte jméno Hospodinovo! chvalte, vy služebníci Hospodinovi,kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích domu Hospodinova! —  Chvalte Boha, neb dobrotivý jest Hospodin; prozpěvujte jménu Jeho, neb jest líbezné! Neboť Jakoba vyvolil sobě Hospodin, Israele za vlasnictví Své. Neboť já to vím, že veliký jest Hospodin a Pán náš nade všecky bohy. Vše, co chce Hospodin, činí na nebi a na zemi, v mořích a ve všech hlubinách. On dává vystupovati oblakům od kraje země, blýskání s deštěm způsobuje, vyvodí vítr z komor jeho. Jenž pobil prvorozené Egypta od člověka až k dobytku. Seslal znamení a zázraky do středu tvého, Egypte, na Faraona a všecky služebníky jeho; Jenž pobil národy četné a usmrtil krále mocné: Sichona, krále Amorejského, a Oga, krále Bašanského, i všechna království Kananejská. A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Israeli, lidu Svému. Hospodine, jméno Tvé jest věčné, památka Tvá od pokolení do pokolení; neb souditi bude Hospodin lid Svůj, a nad služebníky Svými smiluje se. Modly pohanů jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí; uši mají a neslyší; také není dechu v ústech jejich. Jako ony budou ti, kteří je dělají, každý, kdo důvěřuje v ně. Dome Israelský, chvalte Hospodina! Dome Aronův, chvalte Hospodina! Dome Lévy, chvalte Hospodina! Bojící se Hospodina, chvalte Hospodina! Pochválen budiž Hospodin ze Siona, Jenž sídlí v Jerusalémě. Halelujah!
|}

[[Kategorie:Žalmy|135]]</text>
      <sha1>2y1wnfd1ergz1j67pavrxltku8e8mfw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 102</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58109</id>
    <revision>
      <id>337469</id>
      <parentid>298742</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337469</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6131" sha1="gpwm5fm51pyioqpjkd2hvqcylhdaiev" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = 
| ČÁST = Žalm 102
| DALŠÍ = Jom ze
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 102
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|lang=&quot;he&quot;|
קב תְּפִלָּה לְעָנִי כִי יַעֲטֹף וְלִפְנֵי יְיָ יִשְׁפֹּךְ שִׂיחוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
(Žalm 102.) תפלה Modlitba zuboženého, jenž sklíčen jest a před Hospodinem vylévá nářek svůj.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְיָ שִׁמְעָה תְפִלָּתִי וְשַׁוְעָתִי אֵלֶיךָ תָבוֹא׃
אַל־תַּסְתֵּר פָּנֶיךָ מִמֶּנִּי בְּיוֹם צַר לִי הַטֵּה אֵלַי אׇזְנֶךָ בְּיוֹם אֶקְרָא מַהֵר עֲנֵנִי׃
כִּי כָלוּ בְעָשָׁן יָמָי וְעַצְמוֹתַי כְּמוֹ קֵד נִחָרוּ׃
הוּכָּה כָעֵשֶׂב וַיִּבַשׁ לִבִּי כִּי שָׁכַחְתִּי מֵאֲכֹל לַחְמִי׃
מִקּוֹל אַנְחָתִי דָּבְקָה עַצְמִי לִבְשָׂרִי׃
דָּמִיתִי לִקְאַת מִדְבָּר הָיִיתִי כְּכוֹס חֳרָבוֹת׃
שָׁקַדְתִּי וָאֶהְיֶה כְּצִפּוֹר בּוֹדֵד עַל גָּג׃
כׇּל־הַיּוֹם חֵרְפוּנִי אוֹיְבָי מְהוֹלָלַי בִּי נִשְׁבָּעוּ׃
כִּי אֵפֶר כַּלֶּחֶם אָכָלְתִּי וְשִׁקֻּוַי בִּבְכִי מָסָכְתִּי׃
מִפְּנֵי זַעַמְךָ וְקִצְפֶּךָ כִּי נְשָׂאתַנִי וַתַּשְׁלִיכֵנִי׃
יָמַי כְּצֵל נָטוּי וַאֲנִי כָּעֵשֶׂב אִיבָשׁ׃
וְאַתָּה יְיָ לְעוֹלָם תֵּשֵׁב וְזִכְרְךָ לְדֹר וָדֹר׃
אַתָּה תָקוּם תְּרַחֵם צִיּוֹן כִּי עֵת לְחֶנְנָהּ כִּי בָא מוֹעֵד׃
כִּי רָצוּ עֲבָדֶיךָ אֶת־אֲבָנֶיהָ וְאֶת־עֲפָרָהּ יְחֹנֵנוּ׃
וְיִירְאוּ גוֹיִם אֶת־שֵׁם יְיָ וְכׇל־מַלְכֵי הָאָרֶץ אֶת־כְּבוֹדֶךָ׃
כִּי בָנָה יְיָ צִיּוֹן נִרְאָה בִּכְבוֹדוֹ׃
פָּנָה אֶל תְּפִלַּת הָעַרְעָר וְלֹא בָזָה אֶת־תְּפִלָּתָם׃
תִּכָּתֶב זֹאת לְדוֹר אַחֲרוֹן וְעַם נִבְרָא יְהַלֶּל יָהּ׃
כִּי הִשְׁקִיף מִמְּרוֹם קׇדְשׁוֹ יְיָ מִשָּׁמַיִם אֶל־אֶרֶץ הִבִּיט׃
לִשְׁמֹעַ אֶנְקַת אָסִיר לְפַתֵּחַ בְּנֵי תְמוּתָה׃
לְסַפֵּר בְּצִיּוֹן שֵׁם יְיָ וּתְהִלָּתוֹ בִּירוּשָׁלִָם׃
בְּהִקָּבֵץ עַמִּים יַחְדָּו וּמַמְלָכוֹת לַעֲבֹד אֶת־יְיָ׃
עִנָּה בַדֶּרֶךְ כֹּחִי קִצַּר יָמָי׃
אֹמַר אֵלִי אַל־תַּעֲלֵנִי בַּחֲצִי יָמָי בְּדוֹר דּוֹרִים שְׁנוֹתֶיךָ׃
לְפָנִים הָאָרֶץ יָסַדְתָּ וּמַעֲשֵׂה יָדֶיךָ שָׁמָיִם׃
הֵמָּה יֹאבֵדוּ וְאַתָּה תַעֲמֹד וְכֻלָּם כַּבֶּגֶד יִבְלוּ כַּלְּבוּשׁ תַּחֲלִיפֵם וְיַחֲלֹפוּ׃
וְאַתָּה הוּא וּשְׁנוֹתֶיךָ לֹא יִתָּמּוּ׃
בְּנֵי עֲבָדֶיךָ יִשְׁכּוֹנוּ וְזַרְעָם לְפָנֶיךָ יִכּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יי Hospodine,slyš modlitbu mou, a volání mé k Tobě přijdiž! Neskrývej tváří Své přede mnou, v den soužení mého nakloň ke mně ucha Svého; v den když volám, rychle vy slyš mne! Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kostimé jako ohniště rozpáleny jsou.Uvadlé jako tráva, a vyschlé jest mé srdce, neboť zapomínám jísti chleba svého. Od hlasitého lkání mého přilnuly kosti mé k masu mému. Podobám se pelikánu na poušti, jsem jako sova na zříceninách. Bdím (v noci) a jsem jako vrabec osamělý na střeše. Celý den vysmívají se mi nepřátzelé moji; stíhatelé moji při mně přísahají. Neboť popel jako chléb jídám, — a k nápoji svému slzu přiměšuji — pro zlost Tvou a hněv Tvůj; nebo zdvihnuv mne pohodil Jsi mnou. Dnové moji jsou jako stín prodlouženýk, a já jako tráva usychám. Ty však, Hospodine, na věky trůníš, a památka Tvá jest od pokolení do pokolení. Ty povstaneš, smiluješ se nad Sionem; nebo čas jest učiniti milost jemu, nebo přišla chvíle určitá. Nebo libost mají služebníci Tvoji v kamení jeho, a prachu jeho litují. A báti se budou národové jména Hospodinova, a všickni králové země slávy Tvé, když zbuduje Hospodin Sion, zjeví se ve slávě Své, když popatří k modlitbě opuštěných a nepohrdá modlitbou jejich. Zapsáno to bude pro pokolení budoucí, a lid znovu stvořený chváliti bude Hospodina. Neboť shlédl s výsostiSvé svaté; Hospodin s nebe na zemi popatřil, aby slyšelvzdychání zajatého, by vyprostil syny smrti. Aby vypravovalina Sionu jméno Hospodinovo, a chválu Jeho v Jerusalémě, když shromáždí se národové vespolek a království, aby sloužili Hospodinu. — Ztrápil na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých. Pravím: Bože můj, nebeř mne u prostřed dnů mých; od pokolení do pokolení jsou léta Tvá. V pravěku zemi Jsi založil, a dílo rukou Tvých jsou nebesa. Onať pominou, Ty však potrváš: všecky věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. Ty pak jsi tentýž, a léta Tvá nikdy nekončí. Synové služebníků Tvých bydliti budou (v zemi zaslíbené), a símě jejich před Tebou potrvá. —
|}

[[Kategorie:Žalmy|102]]</text>
      <sha1>gpwm5fm51pyioqpjkd2hvqcylhdaiev</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 144</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58312</id>
    <revision>
      <id>337478</id>
      <parentid>298767</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337478</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4120" sha1="rnaqhuybiafthl4we90gtxhs8np9b5o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 134
| ČÁST = Žalm 144
| DALŠÍ = Žalm 67
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 144
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קמד לְדָוִד בָּרוּךְ יְיָ צוּרִי הַמְלַמֵּד יָדַי לַקְרָב אֶצְבְּעוֹתַי לַמִּלְחָמָה׃
חַסְדִּי וּמְצוּדָתִי מִשְׂגַּבִּי וּמְפַלְטִי לִי מָגִנִּי וּבוֹ חָסִיתִי הָרֹדֵד עַמִּי תַחְתָּי׃
יְיָ מָה־אָדָם וַתֵּדָעֵהוּ. בֶּן־אֱנוֹשׁ וַתְּחַשְּׁבֵהוּ׃
אָדָם לַהֶבֶל דָּמָה. יָמָיו כְּצֵל עוֹבֵר׃
יְיָ הַט־שָׁמֶיךָ וְתֵרֵד גַּע בֶּהָרִים וְיֶעֱשָׁנוּ׃
בְּרוֹק בָּרָק וּתְפִיצֵם. שְׁלַח חִצֶּיךָ וּתְהֻמֵּם׃
שְׁלַח יָדֶיךָ מִמָּרוֹם. פְּצֵנִי וְהַצִּילֵנִי מִמַּיִם רַבִּים מִיַּד בְּנֵי נֵכָר׃
אֲשֶׁר פִּיהֶם דִּבֶּר־שָׁוְא וִימִינָם יְמִין שָׁקֶר׃
אֱלֹהִים שִׁיר חָדָשׁ אָשִׁירָה לָּךְ. בְּנֵבֶל עָשׂוֹר אֲזַמְּרָה לָּךְ׃
הַנּוֹתֵן תְּשׁוּעָה לַמְּלָכִים הַפּוֹצֶה אֶת־דָּוִד עַבְדּוֹ מֵחֶרֶב רָעָה׃
פְּצֵנִי וְהַצִּילֵנִי מִיַּד בְּנֵי־נֵכָר אֲשֶׁר פִּיהֶם דִּבֶּר שָׁוְא וִימִינָם יְמִין שָׁקֶר׃
אֲשֶׁר בָּנֵינוּ כִּנְטִעִים מְגֻדָּלִים בִּנְעוּרֵיהֶם. בְּנוֹתֵינוּ כְזָוִיֹּת מְחֻטָּבוֹת תַּבְנִית הֵיכָל׃
מְזָוֵינוּ מְלֵאִים מְפִיקִים מִזַּן אֶל־זַן. צֹאונֵנוּ מַאֲלִיפוֹת מְרֻבָּבוֹת בְּחוּצוֹתֵינוּ׃
אַלּוּפֵינוּ מְסֻבָּלִים אֵין פֶּרֶץ וְאֵין יוֹצֵאת וְאֵין צְוָחָה בִּרְחֹבֹתֵינוּ׃
אַשְׁרֵי הָעָם שֶׁכָּכָה לּוֹ אַשְׁרֵי הָעָם שֶׁיֲהוָה אֱלֹהָיו׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
(Žalm 144.) לדוד Od Davida. Pochválen buď Hospodin, skála má, Jenž učí ruce moje bitvě, prsty moje válce. (On jest) milost má a hrad můj, záštita má a vysvoboditel můj, štít můj a ochrana má, — Jenž podmanil mi lid můj. Hospodine, co jest člověk, že se k němu znáš, syn lidský, že si ho všímáš? Člověk marnosti podoben jest, dnové jeho jako stín pomíjející. Hospodine, nakloň Svých nebes a sestup; dotkni se hor, aby se kouřilo z nich. Zableskni bleskem a rozptyl je (nepřátele), sešli střely Své a pomať je! Vztáhni ruku Svou s výsosti, vysvoboď a zachraň mne z vod mocných, z ruky synů ciziny, jichž ústa mluví ošemetnost, a jichž pravice jest pravice lživá. Ó Bože, píseň novou zpívati budu Tobě, na žaltáři o desíti strunách hráti budu Tobě! Jenž dává vítězství králům, Jenž vysvobodil Davida, služebníka Svého, od meče zhoubného! Vysvoboď a zachraň mne z ruky synů ciziny, jichž ústa mluví ošemetnost, a jichž pravice jest pravice lživá. Aby synové naši byli jako štěpy, vypěstované v mladosti své, — dcery naše (krásné) jako sochy, tesané dle vzoru paláce. Obilnice naše ať jsou plny, poskytujíce zásobu všelikého druhu; ovce naše ať se množí do tisíců a deseti tisíců na nivách našich  Skot náš ať jest plodný; ať není vpádu ani zajatých, ani nářku na ulicích našich! Blaze lidu, jemuž tak se děje; blaze lidu, jemuž Hospodin jest Bohem!
|}

[[Kategorie:Žalmy|144]]</text>
      <sha1>rnaqhuybiafthl4we90gtxhs8np9b5o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 123</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58314</id>
    <revision>
      <id>337474</id>
      <parentid>298753</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337474</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1533" sha1="3jee6h84ygvib5i1y78u4d1wb18o6d8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 122
| ČÁST = Žalm 123
| DALŠÍ = Žalm 124
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 123
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קכג שִׁיר הַמַּעֲלוֹת אֵלֶיךָ נָשָׂאתִי אֶת־עֵינַי הַיֹּשְׁבִי בַּשָּׁמָיִם׃
הִנֵּה כְעֵינֵי עֲבָדִים אֶל יַד אֲדוֹנֵיהֶם כְּעֵינֵי שִׁפְחָה אֶל־יַד גְּבִרְתָּהּ כֵּן עֵינֵינוּ אֶל־יְיָ אֱלֹהֵינוּ עַד שֶׁיְּחׇנֵּנוּ׃
חׇנֵּנוּ יְיָ חׇנֵּנוּ כִּי רַב שָׂבַעְנוּ בוּז׃
רַבַּת שָׂבְעָה־לָּהּ נַפְשֵׁנוּ הַלַּעַג הַשַּׁאֲנַנִּים הַבּוּז לִגְאֵיוֹנִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שיר (Žalm 123.) Píseň stupňů. K tobě pozdvihuji očí svých, Jenž trůníš v nebesích. Hle, jako oči služebníků k ruce pána svého, — jako oči služky k ruce velitelky své, tak vzhlížejí oči naše k Hospodinu, Bohu našemu, až nám jest milostiv. Buď nám milostiv, neboť už dosti jsme nasyceni potupou! Dlouho již nasycena jest duše naše posměchem bezstarostných, potupou pyšných.
|}

[[Kategorie:Žalmy|123]]</text>
      <sha1>3jee6h84ygvib5i1y78u4d1wb18o6d8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Žalm 125</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58316</id>
    <revision>
      <id>337475</id>
      <parentid>298755</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337475</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1826" sha1="c3mmg1p6buvjhidjlfz4jayozpqzb0q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Žalm 124
| ČÁST = Žalm 125
| DALŠÍ = Žalm 126
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Žalm 125
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
קכה שִׁיר הַמַּעֲלוֹת הַבֹּטְחִים בַּיָי כְּהַר צִיּוֹן לֹא יִמּוֹט לְעוֹלָם יֵשֵׁב׃
יְרוּשָׁלִַם הָרִים סָבִיב לָהּ וַיָי סָבִיב לְעַמּוֹ. מֵעַתָּה וְעַד עוֹלָם׃
כִּי לֹא יָנוּחַ שֵׁבֶט הָרֶשַׁע עַל גּוֹרַל הַצַּדִּיקִים לְמַעַן לֹא־יִשְׁלְחוּ הַצַּדִּיקִים בְּעַוְלָתָה יְדֵיהֶם׃
הֵיטִיבָה יְיָ לַטּוֹבִים וְלִישָׁרִים בְּלִבּוֹתָם׃
וְהַמַּטִּים ׀ עַקַלְקַלּוֹתָם יוֹלִיכֵם יְיָ אֶת פֹּעֲלֵי הָאָוֶן. שָׁלוֹם עַל־יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שיר (Žalm 125.) Píseň stupňů. Ti, jenž důvěřují v Hospodina, jsou jako hora Sion, kteráž se nepohne, na věky trvá. Jerusalém — hory kolem sebe má: tak Hospodin jest kolem lidu Svého od nynějška až na věky; neboť nebude spočívati žezlo bezbožnosti nad údělem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých. Dobře čiň, Hospodine, dobrým a těm, kteří jsou upřímného srdce! Avšak ty, kteří se uchylují k cestám svým křivým, ty nechť zapudí Hospodin s pachateli nepravosti! Pokoj nad Israelem!
|}

[[Kategorie:Žalmy|125]]</text>
      <sha1>c3mmg1p6buvjhidjlfz4jayozpqzb0q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58327</id>
    <revision>
      <id>337457</id>
      <parentid>298686</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:04:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337457</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="45072" sha1="1f24xfe4zztrjgmi632lb53b7j3cxdq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Emet ve-jaciv
| ČÁST = Amida (ranní)
| DALŠÍ = Avinu malkenu
}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Baruch ha-Šem le-olam
| ČÁST = Amida (večerní)
| DALŠÍ = Vi-jhi no'am
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amida
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
[למנחה] כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃&lt;br /&gt;
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זׇכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכָתְבֵנוּ בְּסֵפֶר חַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זכרנו (Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V zimě se doloží:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מִי כָמוֹךָ אָב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מי (Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Keduša při opakování modlitby Šemóne-Esre kantorem.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
נְקַדֵּש אֶת שִׁמְךָ בָּעוֹלָם. כְּשֵׁם שֶׁמַּקְדִּישִׁים אוֹתוֹ בִּשְׁמֵי מָרוֹם. כַּכָּתוּב עַל־יַד נְבִיאֶךָ. וְקָרָא זֶה אֶל־זֶה וְאָמַר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
נקדש Posvětíme jméno Tvé na tom světě, jako světí je v nebesích nahoře, jakož psáno jest rukou proroka Tvého (Izaiáš, kap. 6. 3.): „A volal jeden k druhému řka:“
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ יְיָ צְבָאוֹת מְלֹא כָל־הָאָרֶץ כְּבוֹדוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; קדוש {{Prostrkaně|Svatý, svatý, svatý}} jest Hospodin zástupův; plna jest všecka země slávy Jeho!&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; לְעֻמָּתָם בָּרוּךְ יֹאמֵרוּ
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; לעמתם A ti naproti nim: „Pochválen budiž“! pronášejí.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; בָּרוּךְ כְּבוֹד יְיָ מִמְּקוֹמוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ברוך Pochválena budiž velebnost Hospodinova na každém místě!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; וּבְדִבְרֵי קָדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; ובדברי A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ימלוך Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh Tvůj, Sióne, od pokolení do pokolení. Halelujah!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; לְדוֹר וָדוֹר נַגִּיד גָּדְלֶךָ וּלְנֵצַח נְצָחִים קְדֻשָׁתְךָ נַקְדִּישׁ. וְשִׁבְחֲךָ אֱלֹהֵינוּ מִפִּינוּ לֹא יָמוּשׁ לְעוֹלָם וָעֵד. כִּי אֵל מֶלֶךְ גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor):&lt;/small&gt; לדור Od pokolení do pokolení hlásati budeme velikost Tvou, a po věčné časy Tvou svatost posvětíme, a chvála Tvá, Bože náš, z úst našich nevymizí na věky věkův: nebo všemohoucí král, veliký a svatý Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה חוֹנֵן לְאָדָם דַּעַת. וּמְלַמֵּד לֶאֱנוֹשׁ בִּינָה.
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty oblažuješ zeměsyna poznáním a učíš člověka důmyslu.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Na konci sabatu a svátků říká se zde {{Cizojazyčně|he|אתה חוננתנו}}:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אַתָּה חוֹנַנְתָּנוּ למַדַּע תּוֹרָתֵךָ. וַתְּלַמְּדֵנוּ לַעֲשׂוֹת בָּהֶם חֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וַתַּבְדֵּל בֵּין קֹדֶשׁ לְחוֹל בֵּין אוֹר לְחשֶׁךְ בֵּין יִשׂרָאֵל לָעַמִּים בֵּין יוֹם הַשְּבִיעִי לְשֵׁשֶׁת ימֵי הַמַּעֲשֶׂה׃ אָבִינוּ מַלְכֵּנוּ הָחֵל עָלֵינוּ הַיָּמִים הַבָּאִים לִקְרָאתֵנוּ לְשָׁלוֹם חֲשׂוּחִים הִכׇּל־חֵטְא וּמְנֻקִּים מִכׇּל־עָוֹן וּמְדוּבָּקִים בּיִראָתֶךָ.
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אתה חוננתנו Ty jsi nás oblažil znalostí zákona Svého a učil Jsi nás vykonávati ustanovní vůle Své. Učinil Jsi rozdíl, Hospodine,Bože náš, mezi svatým a všením, mezi světlem a temností, mezi Israelem a národy (pohanskými), mezi dnem sedmým a šesti dny práce. Otče náš, králi náš, dejž, aby započaly nám dny přicházející nám vstříc k míru, prosty všeho hříchu a čisty ode všeho provinění a spojeny s úctou před Tebou!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
חׇנֵּנוּ מֵאִתְּךָ דֵּעָה בִּינָה וָהַשׂכֵּל. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ חוֹנֵן הַדָּעַת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Oblaž nás z milosti Své poznáním, důmyslem a rozumem! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oblažuje poznáním!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
הֲשִׁיבֵנוּ אָבִינוּ לְתוֹרָתֶךָ. וְקׇרְבֵנוּ מַלְכֵּנוּ לַעֲבוֹדָתֶךָ. וְהַחֲזִירֵנוּ בִתְשׁוּבָה שְׁלֵמָה לְפָנֶיךָ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָרוֹצֶה בִתְשׁוּבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
השיבנו Navrať nás, Otče náš, k učení Svému, a přibliž nás, králi náš, ke službě Své a uveď nás opět v pokání úplném k Sobě. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž má zalíbení v pokání!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
סְלַח לָנוּ אָבִינוּ כִּי חָטָאנוּ. מְחַל לָנוּ מַלְכֵּנוּ כִּי פָשָׁעְנוּ. כִּי מוֹחֵל וְסַלָּח אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ חַנּוּן הַמַּרְבֶּה לִסְלֹוחַ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
סלח Odpusť nám, Otče náš, neb hřešili jsme; promiň nám, králi náš, neb jsme se provinili; neboť Ty promíjíš a odpouštíš. Pochválen budiž, Hospodine, Milostivý, Jenž odpouští!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְאֵה נָא בְעׇנְיֵנוּ וְרִיבָה רִיבֵנוּ. וּגְאָלֵנוּ מְהֵרָה לְמַעַן שְׁמֶךָ. כִּי גּוֹאֵל חָזָק אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ גּוֹאֵל יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ראה O shlédni na bídu naši a veď náš spor, a vykup nás brzy pro jméno Své; neboť vykupitel mocný Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, vykupiteli Israele!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְפָאֵנוּ יְיָ וְנֵרָפֵא. הוֹשִׁיעֵנוּ וְנִוָּשֵׁעָה. כִּי תְהִלָּתֵנוּ אָתָּה. וְהַעֲלֵה רְפוּאָה שְׁלֵמָה לְכׇל־מַכּוֹתֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ רוֹפֵא נֶאֱמָן וְרַחֲמָן אָתָּה.
|dir=&quot;ltr&quot;|
רפאנו Uzdrav nás, Hospodine, a budeme uzdraveni; pomoz nám, a bude nám spomoženo; nebo chlouba naše Jsi! A přivoď uzdravení úplné na všecky rány naše; neboť, všemohoucí králi, lékařem věrným a milosrdným Jsi.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Zde vložiti lze následující modlitbu za nemocného:
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהַי וֵאלֹהֵי אֲבוֹתַי שֶׁתִּשְׁלַח רְפוּאָה שְׁלֵמָה מִן הַשָּׁמַיִם רְפוּאַת הַנֶּפֶשׁ וּרְפוּאַת הַגּוּף לְהַחוֹלֶה (פ״ב״פ) בְּתוֹךְ שְׁאָר חוֹלֵי יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože můj a Bože otců mých, seslati brzy uzdravení úplné s nebe, uzdravení ducha a uzdravení těla nemocnému (nemocné) N. N. i všem ostatním nemocným v Israeli.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ רוֹפֵא חוֹלֵי עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž uzdravuje nemocné lidu Svého Israelského!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרֵךְ עָלֵינוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־הַשָּׁנָה הַזֹּאת וְאֶת כׇּל־מִינֵי תְבוּאָתָהּ לְטוֹבָה. וְתֵן בְּרָכָה &lt;small&gt;(v zimě וְתֵן טַל וּמָטָר לִבְרָכָה)&lt;/small&gt; עַל פְּנֵי הָאֲדָמָה וְשַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ. וּבָרֵךְ שְׁנָתֵנוּ כַּשָּׁנִים הַטּוֹבוֹת. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְבָרֵךְ הַשָּׁנִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברך Požehnej nám, Hospodine, Bože náš, rok tento, a všeliké druhy plodu jeho ku blahu a dej požehnání (od 3. nebo 4.&amp;nbsp;prosince až do pasah: a dej rosy a deště ku požehnání) na povrch země a nasyť nás z dobroty Své, a žehnej roku našemu, jako rokům nejlepším! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná rokům!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
תְּקַע בְּשׁוֹפָר גָּדוֹל ׀ לְחֵרוּתֵנוּ. וְשָׂא נֵס לְקַבֵּץ גָּלֻיּוֹתֵינוּ. וְקַבְּצֵנוּ יַחַד מֵאַרְבַּע כַּנְפוֹת הָאָרֶץ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְקַבֵּץ נִדְחֵי עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
תקע Dej zavzněti pozounu velikému k osvobození našemu, a pozdvihni prapor ku shromáždění vyhnanců našich, a shromáždi nás vespolek ode čtyř končin země. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž shromažďuje rozptýlené lidu Svého Israelského!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
הָשִׁיבָה שׁוֹפְטֵינוּ כְּבָרִאשׁוֹנָה. וְיוֹעֲצֵינוּ כְּבַתְּחִלָּה. וְהָסֵר מִמֶּנוּ יָגוֹן וַאֲנָחָה. וּמְלֹךְ עָלֵינוּ מְהֵרָה אַתָּה יְיָ לְבַדְּךָ בְּחֶסֶד וּבְרַחֲמִים וְצַדְּקֵנוּ בַּמִּשְׁפָּט. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מֶלֶךְ אוֹהֵב צְדָקָה וּמִשְׁפָּט׃ (בעי״ת הַמֶּלֶך הַמִּשְׁפָּט׃)
|dir=&quot;ltr&quot;|
השיבה Dosaď nám soudce naše jako dříve a rádce naše jako z počátku, a odvrať od nás zármutek a vzdychání, a panuj nad námi Ty, Hospodine, sám jediný v milosti a milosrdenství a ospravedlni nás při soudu. Pochválen budiž, Hospodine, králi, Jenž miluje spravedlnost a soud! &lt;small&gt;(V deset dní pokání: „Králi soudu!“)&lt;/small&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְלַמַּלְשִׁינִים אַל־תְּהִי תִקְוָה. וְכׇל־עוֹשֵׂי רִשְׁעָה כְּרֶגַע יֹאבֵדוּ. וְכֻלָּם ׀ מְהֵרָה יִכָּרֵתוּ. וְהַזֵּדִים ׀ מְהֵרָה תְעַקֵּר וּתְשַׁבֵּר וּתְמַגֵּר וְתַכְנִיעַ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ, שׁוֹבֵר אֹיְבִים וּמַכְנִיעַ זֵדִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ולמלשינים A pomlouvačům ať nekyne naděje, a všickni pachatelé bezpráví jak okamžik ať pominou, a všickni ať brzy jsou vyhubeni. A svévolné brzy podvrať a znič a svrhni a pokoř brzy za našich dnů. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž ničí nepřátele a pokořuje svévolné!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַצַּדִּיקִים וְעַל הַחֲסִידִים וְעַל זִקְנֵי שְׁאֵרִית עַמְּךָ בֵית יִשְׂרָאֵל. וְעַל פְּלֵיטַת סוֹפְרֵיהֶם. וְעַל גֵּרֵי הַצֶּדֶק וְעָלֵינוּ. יֶהֱמוּ רַחֲמֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ. וְתֵן שָׂכָר טוֹב לְכׇל־הַבּוֹטְחִים בְּשִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. וְשִׂים חֶלְקֵנוּ עִמָּהֶם לְעוֹלָם. וְלֹא נֵבוֹשׁ כִּי־בְךָ בָטָחְנוּ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מִשְׁעָן וּמִבְטָח לַצַּדִּיקִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Nad spravedlivými a pobožnými a nad staršími lidu Svého, domu Israele, a nade zbytkem učenců jejich a nad cizinci zbožnými a nad námi kéž pohne se milosrdenství Tvé, Hospodine, Bože náš! Dejž odměnu dobrou všem, kteří důvěřují ve jméno Tvé v pravdě, a uděl účast nám s nimi na věky, abychom zahanbeni nebyli, neboť v Tebe důvěřujeme. Pochválen budiž Hospodine, Jenž jsi podporou a důvěrou spravedlivým!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְלִירוּשָׁלַיִם עִירְךָ בְּרַחֲמִים תָּשׁוּב. וְתִשְׁכּוֹן בְּתוֹכָהּ כַּאֲשֶׁר דִּבַּרְתָּ. וּבְנֵה אוֹתָהּ בְּקָרוֹב בְיָמֵינוּ בִּנְיַן עוֹלָם. וְכִסֵּא דָּוִד מְהֵרָה לְתוֹכָהּ תָּכִין.
|dir=&quot;ltr&quot;|
ולירושלים A do Jerusaléma, města Svého, v milosrdenství se navrať a přebývej v něm, jak Jsi připověděl; a zbuduj je co nejdříve za našich dnů jako stavbu věčnou, a trůn Davidův brzy v něm upevni!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
V pamětní den zkázy Jerusaléma říká se v odpolední modlitbě toto:
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
נַחֵם יְיָ אֲלֹהֵינוּ אֶת־אֲבֵלֵי צִיּוֹן. וְאֶת אֲבֵלֵי יְרוּשָׁלָיִם. וְאֶת הָעִיר הָאֲבֵלָה וְהַחֲרֵבָה מִמְּעוֹנוֹתֶיהָ. וְהַבְּזוּיָה מִכְּבוֹדָהּ. וְהַשּׁוֹמֵמָה מֵאֵין יוֹשֵׁב. וְהִיא יוֹשֶׁבֶת וְרֹאשָׁהּ חָפוּי כְּאִשָּׁה עֲקָרָה שֶׁלֹּא יָלָדָה. וַיְבַלְּעוּהָ לִגְיוֹנוֹת. וַיִּירָשׁוּהָ עוֹבְדֵי זָרִים. וַיָּטִילוּ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל ׀ לֶחָרֶב. וַיַּהַרְגוּ בְזָדוֹן חֲסִידֵי עֶלְיוֹן. עַל־כֵּן צִיּוֹן בְּמַר תִּבְכֶּה. וִירוּשָׁלַיִם תִּתֵּן קוֹלָהּ. לִבִּי לִבִּי עַל חַלְלֵיהֶם מֵעַי מֵעַי עַל חַלְלֵיהֶם. כִּי אַתָּה יְיָ בָּאֵשׁ הִצַּתָּהּ. וּבָאֵשׁ אַתָּה עָתִיד לִבְנוֹתָהּ. כָּאָמוּר וֵאֲנִי אֶהְיֶה־לָהּ נְאֻם־יְיָ חוֹמַת אֵשׁ סָבִיב. וּלְכָבוֹד אֶהְיֶה בְתוֹכָהּ׃ בָּרוּך אַתָּה יְיָ מְנַחֵם צִיּוֹן וּבוֹנֵה יְרוּשָׁלָיִם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
נחם Potěš, Hospodine, Bože náš, truchlící Siona a truchlící Jerusaléma, potěš město truchlící a zpustošené, snížené a zpustlé, jež truchlí nad ztrátou svých dětí, jež zpustošeno jest ve svých obydlích, sníženo ve slávě své a zpustlé bez obyvatele. A sedí s hlavou zahalenou jako žena neplodná, jež neměla dětí; vyplenili je legie, zabrali je modloslužebníci, vydali Tvůj lid Israelský meči, pobili svévolně pobožné Nejvyššího. Proto Sion hořce pláče, a Jerusalém povznáší hlasu svého: Srdce moje, srdce moje pláče nad zabitými, nitro moje, nitro moje kvílí nad zabitými! Ano, Ty Hospodine, v ohni jsi je zničil, avšak v ohni Ty časem je zbuduješ, jakož psáno jest: A Já budu jemu — praví Hospodin — zdí ohnivou vůkol, a slávou budu uprostřed něho. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž potěšuje Sion a zbuduje Jerusalém!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ בּוֹנֵה יְרוּשָׁלָיִם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž zbuduješ Jerusalém!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֶת־צֶמַח דָּוִד עַבְדְּךָ מְהֵרָה תַצְמִיחַ. וְקַרְנוּ תָרוּם בִּישׁוּעָתֶךָ. כִּי לִישׁוּעָתְךָ קִוִּינוּ כׇּל־הַיּוֹם. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מַצְמִיחַ קֶרֶן יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
את Potomku Davida, služebníka Svého, brzy popřej vzrůstu a roh (sílu) jeho pozdvihni pomocí Svou; neboť pomoci Tvé očekáváme každého dne. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž dává vyrůsti rohu spásy!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שְׁמַע קוֹלֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ חוּס וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ. וְקַבֵּל בְּרַחֲמִים וּבְרָצוֹן אֶת־תְּפִלָּתֵנוּ. כִּי אֵל שׁוֹמֵעַ תְּפִלּוֹת וְתַחֲנוּנִים אָתָּה. וּמִלְּפָנֶיךָ מַלְכֵּנוּ רֵיקָם אַל־תְּשִׁיבֵנוּ. 
|dir=&quot;ltr&quot;|
שמע Slyš hlas náš, Hospodine, Bože náš, ustrni se a smiluj se nad námi, a přijmi v milosrdenství a zalíbení modlitbu naši, neboť Ty, Všemohoucí! slyšíš modlitby a prosby. Od obličeje Svého, králi náš, na prázdno nenech nás odejíti,
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V postní dny říká se při Mincha עננו.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
עֲנֵנוּ יְיָ עֲנֵנוּ. בְּיוֹם צוֹם תַּעֲנִיתֵנוּ. כִּי בְצָרָה גְדוֹלָה אֲנָחְנוּ. אַל־תַּפֶן אֶל־רִשׁעֵנוּ וְאַל־תַּסְתֵּר פָּנֶיךָ מִמֶּנּוּ. וְאַל־תִּתְעַלֵּם ׀ מִתְּחִנָּתֵנוּ. הֱיֵה נָא קָרוֹב לְשַׁוְעָתֵנוּ. יְהִי נָא חַסְדְּךָ לְנַחֲמֵנוּ. טֶרֶם נִקְרָא אֵלֶיךָ עֲנֵנוּ. כַּדָּבָר שֶׁנֶּאֱמַר וְהָיָה טֶרֶם יִקְרָאוּ וַאֲנִי אֶעֱנֶה. עוֹד הֵם ׀ מְדַבְּרִים וַאֲנִי אֶשְׁמָע. כִּי אַתָּה יְיָ הָעוֹנֶה בְּעֵת צָרָה. פּוֹדֶה וּמַצִּיל בְּכׇל־עֵת צָרָה וְצוּקָה׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
עננו Vyslyš nás, Hospodine, vyslyš nás v den postu našeho, neboť v soužení velikém jsme. Nepřihlížej k našemu bezpráví, neskrývej tváři Své před námi a neodvracuj se od prosby naší! Budiž blízký modlitbě naší; budiž milost Tvá naší útěchou! Dříve než volati budeme k Tobě, vyslyš nás podle slova, jež zní (Jzaiáš 65, 24.): „A stane se, dříve než volati budou, Já odpovím; ještě mluviti budou, a Já vyslyším!“ Neboť Ty, Hospodine, jsi to, Jenž vyslýchá v době soužení, vysvobozuje a zachraňuje v každou dobu soužení a tísně.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
כִּי אַתָּה שׁוֹמֵעַ תְּפִילַת עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ שׁוֹמֵעַ תְּפִלָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
neboť Ty, slyšíš modlitbu lidu Svého Israelského v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž slyší modlitbu!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|ראש חדשׁ}} a {{Cizojazyčně|he|חול המועד}} vloží se zde {{Cizojazyčně|he|יעלה ויבא}}).
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קׇדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם
* &lt;small&gt;בראש חדש:&lt;/small&gt; רֹאשׁ הַחֹדֶשׁ
* &lt;small&gt;בחוה״מ פסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת
* &lt;small&gt;בחוה״מ סוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת
הַזֶּה. זׇכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחׇנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou kochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den
* &lt;small&gt;(O novém měsíci:)&lt;/small&gt; novoluní!
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; svátku nekvašených chlebův!
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; svátku podzelené!
Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!
|-
|colspan=&quot;2&quot; dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Když kantor modlí se hlasitě {{Cizojazyčně|he|מודים}}, říká obec toto po tichu.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ. שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. אֱלֹהֵי כָל־בָּשָׁר יוֹצְרֵנוּ יוֹצֵר בְּרֵאשִׁית בְּרָכוֹת וְהוֹדָאוֹת לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עַל שֶׁהֶחֱיִיתָנוּ וְקִיַּמְתָּנוּ כֵּן תְּחַיֵּינוּ וּתְקַיְּמֵנוּ וְתֶאֱסוֹף גָּלֻיּוֹתֵינוּ לְחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. לִשְׁמֹר חֻקֶּיךָ וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנֶךָ וּלְעָבְדְּךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם עַל־שֶׁאֲנַחְנוּ מוֹדִים לָךְ. בָּרוּךְ אֵל הַהוֹדָאוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich, Bůh všelikého těla, stvořitel náš, stvořitel počátku! Blahoslavení a díky jménu Tvému velikému a svatému za to, že Jsi nám život dal a nás zachoval! Tak nám život dej a zachovej nás dále, a shromáždi vyhnance naše v nádvořích svatyně Své, aby ostříhali zákonů Tvých, činili vůli Tvou a sloužili Tobě srdcem celým! Začež my děkujeme Tobě. Pochválen budiž, Všemohoucí v díku!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Pro Chanuka a Purim:)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַנִּסִּים וְעַל הַפֻּרְקָן וְעַל הַגְּבוּרוֹת וְעַל הַתְּשׁוּעוֹת וְעַל הַמִּלְחָמוֹת שֶׁעָשִׂיתָ לַאֲבוֹתֵינוּ בַּיָּמִים הָהֵם בַּזְּמַן הַזֶּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše za oněch dnů v této době.
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
Pro Chanuka:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בִּימֵי מַתִּתְיָהו בֶן־יוֹחָנָן כֹּהֵן גָּדוֹל חַשְׁמוֹנַאי וּבָנָיו. כְּשֶׁעָמְדָה מַלְכוּת יָוָן הָרְשָׁעָה עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל לְהשַׁכִּיחָם תּוֹרָתֶךָ.  וּלְהַעֲבִירָם מֵחֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים עָמַדְתָּ לָהֶם בְּעֵת צָרָתָם. רַבְתָּ אֶת רִיבָם. דַּנְתָּ אֶת־דִּינָם. נָקַמְתָּ אֶת־נִקְמָתָם. מָסַרְתָּ גִבּוֹרִים בְּיַד חַלָּשִׁים. וְרַבִּים בְּיַד מְעַטִּים. וּטְמֵאִים בְּיַד טְהוֹרִים. וּרְשָׁעִים בְּיַד צַדִּיקִים. וְזֵדִים בְּיַד עוֹסְקֵי תוֹרָתֶךָ. וּלְךָ עָשִׂיתָ שֵׁם גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ בְּעוֹלָמֶךָ. וּלְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל עָשִׂיתָ תְּשׁוּעָה גְדוֹלָה וּפֻרְקָן כְּהַיּוֹם הַזֶּה. וְאַחַר כֵּן בָּאוּ בָנֶיךָ לִדְבִיר בֵּיתֶךָ. וּפִנּוּ אֶת־הֵיכָלֶךָ וְטִהֲרוּ אֶת־מִקְדָּשֶׁךָ. וְהִדְלִיקוּ נֵרוֹת בְּחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. וְקָבְעוּ שְׁמוֹנַת יְמֵי חֲנֻכָּה אֵלּוּ לְהוֹדוֹת וּלְהַלֵּל לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
בימי Za dnů Matatiáše, syna Jochanana, kněze nejvyššího, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Israelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Israelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžali světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
Pro Purim:
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בִּימֵי מׇרְדְּכַי וְאֶסְתֵּר בְּשׁוּשַׁן הַבִּירָה כְּשֶׁעָמַד עֲלֵיהֶם הָמָן הָרָשָׁע. בִּקֵּשׁ לְהַשְׁמִיד לַהֲרוֹג וּלְאַבֵּד אֶת־כׇּל־הַיְּהוּדִים מִנַּעַר וְעַד זָקֵן טַף וְנָשִׁים בְּיוֹם אֶחָד. בִּשְׁלשָׁה עָשָׂר לְחֹדֶשׁ שְׁנֵים עָשָׂר. הוּא חֹדֶשׁ אֲדָר. וּשְׁלָלָם לָבוֹז. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים הֵפַרְתָּ אֶת־עֲצָתוֹ. וְקִלְקַלְתָּ אֶת־מַחֲשַׁבְתּוֹ. וַהֲשֵׁבוֹתָ לוֹ גְמוּלוֹ בְרֹאשׁוֹ. וְתָלוּ אוֹתוֹ וְאֶת בָּנָיו עַל הָעֵץ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בימי Za dnů Mardocheje a Estery v Susan, hradu královském, když povstal proti nim Haman bezbožný, smýšleje zahubiti, zavražditi a vyhladiti všecky Židy od mladého až do starce, děti i ženy, jednoho dne, třináctého, měsíce dvanáctého, to jest měsíc Adar, a jmění jejich uloupiti. Ty však v milosrdenství Svém hojném zrušil Jsi záměr jeho a dal Jsi mu odplatu na hlavu jeho, i oběsili jeho i syny jeho na šibenici.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וּכְתֹב לְחַיִּים טוֹבִים כׇּל־בְּנֵי בְרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וכתוב (Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy Své!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
Ve chrámě jerusalémském udíleli kněží po skončeném obětování shromážděnému lidu požehnání ve svatém Písmě předepsané. Za naší doby děje se tak dle pozdějších ustanovení jen o svátcích ({{Cizojazyčně|he|ימים טובים}}), a v jiné dny přednáší kantor požehnání v ranní modlitbě, v den postní také při Mincha. — U truchlícího neříká se požehnání v prvním týdnu smutečním {{Cizojazyčně|he|שִׁבְעָה}}).
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ בָּרְכֵנוּ בַּבְּרָכָה הַמְּשֻׁלֶּשֶׁת בַּתּוֹרָה הַכְּתוּבָה עַל יְדֵי מֹשֶׁה עַבְדֶּךָ הָאֲמוּרָה מִפִּי אַהֲרֹן וּבָנָיו כֹּהֲנִים עַם קְדוֹשֶׁךָ כָּאָמוּר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože nás a Bože otců našich, žehnej nám požehnáním trojnásobným v zákoně napsaným rukou Mojžíše, služebníka Tvého, prosloveným ústy Arona a synů jeho, kněží, lidu Tvého svatého, jež zní:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְבָרֶכְךָ יְיָ וְיִשְׁמְרֶךָ׃ יָאֵר יְיָ פָּנָיו אֵלֶיךָ וִיחֻנֶּךָּ׃ יִשָּׂא יְיָ ׀ פָּנָיו אֵלֶיךָ וְיָשֵׂם לְךָ שָׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
„Žehnejž tobě Hospodin a opatruj tebe; ozářiž Hospodin tvář Svou tobě a buď milostiv tobě; obratiž Hospodin tvář Svou k tobě a dejž tobě pokoj!“
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
V modlitbě ranní, a v den postní také při Mincha.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אָנוּ וְכׇל עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עוֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
(V modlitbě odpolední a večerní.)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שָׁלוֹם רָב עַל־יִשְׂרָאֵל עַמְּךָ תָּשִׂים לְעוֹלָם כִּי אַתָּה הוּא מֶלַךְ אָדוֹן לְכׇל־הַשָּׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ. &lt;small&gt;בספר&lt;/small&gt;
|dir=&quot;ltr&quot;|
שלום Mír hojný Israeli, lidu Svému, uděl na věky; neboť Ty, ó králi, jsi Pánem všeho míru. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —
|}</text>
      <sha1>1f24xfe4zztrjgmi632lb53b7j3cxdq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (šabat, večerní)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58487</id>
    <revision>
      <id>337464</id>
      <parentid>298693</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337464</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="23331" sha1="ncvh5oeajg8s3b70uz67ssh77kwpz60" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Ve-šamru
| ČÁST = Amida (šabat, večerní)
| DALŠÍ = Va-jechulu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (šabat, večerní)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זׇכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכָתְבֵנוּ בְּסֵפֶר חַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זכרנו (Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V zimě se doloží:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מִי כָמוֹךָ אָב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מי (Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קִדַּשְׁתָּ אֶת־יוֹם הַשְּׁבִיעִי לִשְׁמֶךָ תַּכְלִית מַעֲשׂהֶ שָׁמַיִם וָאָרֶץ. וּבֵרַכְתּוֹ מִכׇּל־הַיָּמִים. וְקִדַּשְׁתּוֹ מִכׇּל־הַזְּמַנִים. וְכֵן כָּתוּב בְּתוֹרָתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi posvětil den sedmý jménu Svému, kdyzž ukončeno bylo stvoření nebes i země; požehnal Jsi jemu přede všemi dny a posvětil Jsi jej přede všemi dobami. A takto psáno jest v zákonu Tvém:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וַיְכֻלּוּ הַשָּׁמַיִם וְהָאָרֶץ וְכׇל־צְבָאָם׃ וַיְכַל אֱלהִים בַּיּוֹם הַשְּׁבִיעִי מְלַאכְתּוֹ אֲשֶׁר עָשָׂה. וַיִּשְׁבֹּת בַּיּוֹם הַשְּׁבִיעִי מִכׇּל־מְלַאכְתּוֹ אֲשֶׁר עָשָׂה׃ וַיְבָרֶךְ אֱלֹהִים אֶת־יוֹם הַשְּׁבִיעִי וַיְקַדֵּשׁ אֹתוֹ כִּי בוֹ שָׁבַת מִכׇּל־מְלַאכְתּוֹ אֲשֶׁר־בָּרָא אֱלֹהִים לַעֲשׂוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ויכולו I byla dokonána nebesa i země a všechen zástup jejich. I ukončil Bůh v den sedmý dílo Své, kteréž konal, a odpočinul v den sedmý od veškerého díla Svého, kteréž konal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil jej, neb o něm odpočinul od veškerého díla Svého, kteréž tvořil Bůh aby je vykonal.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ. קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ וְתֵן חֶלְקֵנוּ בִתוֹרָתֶךָ. שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ. וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתֶךָ. וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעׇבְדְּךָ בֶּאֱמֶת. וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן שַׁבַּת קׇדְשֶׁךָ. וְיָנוּחוּ בָהּ יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ. בָּרוּך אַתָּה יְיָ מְקַדֵּשׁ הַשַּׁבָּת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! měl zalíbení v odpočinku našem, posvěť nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! Očisti srdce naše,bychom sloužili Tobě v pravdě, a popřej nám, Hospodine, Bože náš, v lásce a libosti sbatu Svého svatého, aby odpočinul o něm Israel, jenž světí jméno Tvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž posvětil sabat.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|ראש חדשׁ}} a {{Cizojazyčně|he|חול המועד}} vloží se zde {{Cizojazyčně|he|יעלה ויבא}}).
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קׇדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם
* &lt;small&gt;בראש חדש:&lt;/small&gt; רֹאשׁ הַחֹדֶשׁ
* &lt;small&gt;בחוה״מ פסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת
* &lt;small&gt;בחוה״מ סוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת
הַזֶּה. זׇכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחׇנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou kochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den
* &lt;small&gt;(O novém měsíci:)&lt;/small&gt; novoluní!
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; svátku nekvašených chlebův!
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; svátku podzelené!
Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Pro Chanuka:)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַנִּסִּים וְעַל הַפֻּרְקָן וְעַל הַגְּבוּרוֹת וְעַל הַתְּשׁוּעוֹת וְעַל הַמִּלְחָמוֹת שֶׁעָשִׂיתָ לַאֲבוֹתֵינוּ בַּיָּמִים הָהֵם בַּזְּמַן הַזֶּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše za oněch dnů v této době.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בִּימֵי מַתִּתְיָהו בֶן־יוֹחָנָן כֹּהֵן גָּדוֹל חַשְׁמוֹנַאי וּבָנָיו. כְּשֶׁעָמְדָה מַלְכוּת יָוָן הָרְשָׁעָה עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל לְהשַׁכִּיחָם תּוֹרָתֶךָ.  וּלְהַעֲבִירָם מֵחֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים עָמַדְתָּ לָהֶם בְּעֵת צָרָתָם. רַבְתָּ אֶת רִיבָם. דַּנְתָּ אֶת־דִּינָם. נָקַמְתָּ אֶת־נִקְמָתָם. מָסַרְתָּ גִבּוֹרִים בְּיַד חַלָּשִׁים. וְרַבִּים בְּיַד מְעַטִּים. וּטְמֵאִים בְּיַד טְהוֹרִים. וּרְשָׁעִים בְּיַד צַדִּיקִים. וְזֵדִים בְּיַד עוֹסְקֵי תוֹרָתֶךָ. וּלְךָ עָשִׂיתָ שֵׁם גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ בְּעוֹלָמֶךָ. וּלְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל עָשִׂיתָ תְּשׁוּעָה גְדוֹלָה וּפֻרְקָן כְּהַיּוֹם הַזֶּה. וְאַחַר כֵּן בָּאוּ בָנֶיךָ לִדְבִיר בֵּיתֶךָ. וּפִנּוּ אֶת־הֵיכָלֶךָ וְטִהֲרוּ אֶת־מִקְדָּשֶׁךָ. וְהִדְלִיקוּ נֵרוֹת בְּחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. וְקָבְעוּ שְׁמוֹנַת יְמֵי חֲנֻכָּה אֵלּוּ לְהוֹדוֹת וּלְהַלֵּל לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בימי Za dnů Matatiáše, syna Jochanana, kněze nejvyššího, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Israelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Israelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžali světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וּכְתֹב לְחַיִּים טוֹבִים כׇּל־בְּנֵי בְרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וכתוב (Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy Své!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שָׁלוֹם רָב עַל־יִשְׂרָאֵל עַמְּךָ תָּשִׂים לְעוֹלָם כִּי אַתָּה הוּא מֶלַךְ אָדוֹן לְכׇל־הַשָּׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ. &lt;small&gt;בספר&lt;/small&gt;
|dir=&quot;ltr&quot;|
שלום Mír hojný Israeli, lidu Svému, uděl na věky; neboť Ty, ó králi, jsi Pánem všeho míru. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אָנוּ וְכׇל עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עוֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|}
&lt;ref group=red follow=bez-prekladu&gt;
Některé pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedené překlady jsou v originále připojeny k jiným modlitbám (většinou k [[../Amida|ranní modlitbě pro všední den]]), které obsahují totožné texty.
&lt;/ref&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>ncvh5oeajg8s3b70uz67ssh77kwpz60</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (sabat, ráno)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58608</id>
    <revision>
      <id>337463</id>
      <parentid>298692</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337463</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29384" sha1="8th3w9hniaotwv7dbq4t7j0w7zux8we" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Emet ve-jaciv
| ČÁST = Amida (šabat, ráno)
| DALŠÍ = Vyzdvihování Thóry
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (sabat, ráno)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זׇכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכָתְבֵנוּ בְּסֵפֶר חַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זכרנו (Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V zimě se doloží:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מִי כָמוֹךָ אָב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מי (Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Keduša při opakování modlitby Šemóne-Esre kantorem.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
נְקַדֵּש אֶת שִׁמְךָ בָּעוֹלָם. כְּשֵׁם שֶׁמַּקְדִּישִׁים אוֹתוֹ בִּשְׁמֵי מָרוֹם. כַּכָּתוּב עַל־יַד נְבִיאֶךָ. וְקָרָא זֶה אֶל־זֶה וְאָמַר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
נקדש Posvětíme jméno Tvé na tom světě, jako světí je v nebesích nahoře, jakož psáno jest rukou proroka Tvého (Izaiáš, kap. 6. 3.): „A volal jeden k druhému řka:“
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ יְיָ צְבָאוֹת מְלֹא כָל־הָאָרֶץ כְּבוֹדוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; קדוש {{Prostrkaně|Svatý, svatý, svatý}} jest Hospodin zástupův; plna jest všecka země slávy Jeho!&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; אָז בְּקוֹל רַעַשׁ גָּדוֹל אַדִּיר וְחָזָק מַשְׁמִיעִים קוֹל. מִתְנַשְּׂאִים לְעֻמַּת ׀ שְׂרָפִים לְעֻמָּתָם בָּרוּךְ יֹאמֵרוּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; אז Na to hlukem bouře veliké, mocné a silné pronášejí hlas, vznášejí se naproti Serafínům; jim naproti: „Pochválen budiž!“ volají.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; בָּרוּךְ כְּבוֹד יְיָ מִמְּקוֹמוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ברוך Pochválena budiž velebnost Hospodinova na každém místě!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; מִמְּקוֹמְךָ מַלְכֵּנוּ תוֹפִיעַ וְתִמְלוֹךְ עָלֵינוּ כִּי מְחַכִּים אֲנַחְנוּ לָךְ׃ מָתַי תִּמְלֹךְ בְּצִיּוֹן בְּקָרוֹב בְּיָמֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד תִּשְׁכּוֹן׃ תִּתְגַּדַּל וְתִתְקַדַּשׁ בְּתוֹךְ יְרוּשָׁלַיִם עִירְךָ לְדוֹר וָדוֹר וּלְנֵצַח נְצָחִים׃ וְעֵינֵינוּ תִרְאֶינָה מַלְכוּתֶךָ כַּדָּבָר הָאָמוּר בְּשִׁירֵי עֻזֶּךָץ עַל־יְדֵי דָּוִד מְשִׁיחַ צִדְקֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; ממקומך Ze sídla Svého, králi náš, zjev se a kraluj nad námi; neboť očekáváme Tebe. Kdy budeš opět kralovati na Sionu? Kéž bys brzy, za našich dnů, na věky věků tam přebýval! Kéž slaven a svěcen Jsi v Jerusalémě, městě Svém, od pokolení do pokolení a po věčné časy; aby oči naše spatřily království Tvé podle slova, jež proneseno v písních slávy Tvé Davidem, Pomazaným Tvým zbožným:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ימלוך Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh Tvůj, Sióne, od pokolení do pokolení. Halelujah!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; לְדוֹר וָדוֹר נַגִּיד גָּדְלֶךָ וּלְנֵצַח נְצָחִים קְדֻשָׁתְךָ נַקְדִּישׁ. וְשִׁבְחֲךָ אֱלֹהֵינוּ מִפִּינוּ לֹא יָמוּשׁ לְעוֹלָם וָעֵד. כִּי אֵל מֶלֶךְ גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor):&lt;/small&gt; לדור Od pokolení do pokolení hlásati budeme velikost Tvou, a po věčné časy Tvou svatost posvětíme, a chvála Tvá, Bože náš, z úst našich nevymizí na věky věkův: nebo všemohoucí král, veliký a svatý Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|יִשְׂמַח משֶׁה בְּמַתְּנַת חֶלְקוֹ כִּי עֶבֶד נֶאֱמָן קָרָאתָ־לּוֹ. כְּלִיל תִּפְאֶרֶת בְּרֹאשׁוֹ נָתַתָּ. בְּעׇמְדוֹ לְפָנֶיךָ עַל־הַר סִינַי. וּשְׁנֵי לֻחוֹת אֲבָנִים הוֹרִיד בְּיָדוֹ. וְכָתוּב בָּהֶם שְׁמִירַת שַׁבָּת. וְכֵן כָּתוּב בְּתוֹרָתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ישמח Radoval se Mojžíš nad údělem jemu přisouzeným; neboť služebníkem věrným nazval Jsi ho, vínkem skvostným hlavu Jeho Jsi ozdobil; když stál před Tebou na hoře Sinai a dvě desky kamenné nesl dolů v ruce své, a psáno bylo na nich přikázání o svěcení sabatu, a takto psáno v učení Tvém:
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְשָׁמְרוּ בְנֵי יִשְֹרָאֵל אֶת־הַשַּׁבָּת. לַעֲשׂוֹת אֶת־הַשַּׁבָּת לְדֹרֹתָם בְּרִית עוֹלָם׃ בֵּינִי וּבֵין בְּנֵי יִשְֹרָאֵל אוֹת הִיא לְעֹלָם. כִּי־שֵׁשֶׁת יָמִים עָשָׂה יְיָ אֶת־הַשָּׁמַיִם וְאֶת־הָאָרֶץ וּבַיּוֹם הַשְּׁבִיעִי שָׁבַת וַיִּנָּפַשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ושמרו Nechť ostříhají synové Israelští sabatu, by světili sabat ve všech pokoleních svých jako smlouvu věčnou. Mezi mnou a syny Israelskými znamením budiž na věky, že v šesti dnech stvořil Hospodin nebe i zemi a v den sedmý odpočíval a oddechl si.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְלֹא נְתַתּוֹ יְיָ אֱלֹהֵינוּ לְגוֹיֵי הָאֲרָצוֹת. וְלֹא הִנְחַלְתּוֹ מַלְכֵּנוּ לְעוֹבְדֵי זָרִים. וְגַם בִּמְנוּחָתו לֹא יִשְׁכְּנוּ רְשָׁעִים. כִּי לְיִשְׂרָאֵל עַמְּךָ נְתַתּוֹ בְּאַהֲבָה. לְזֶרַע יַעֲקֹב אֲשֶׁר בָּם בָּחָרְתָּ׃ עַם ׀ מְקַדְּשֵׁי שְׁבִיעִי כֻּלָּם יִשְׂבְּעוּ וְיִתְעַנְּגוּ מִטּוּבֶךָ. וּבַשְּׁבִיעִי רָצִיתָ בּוֹ וְקִדַּשְׁתּוֹ. חֶמְדַת יָמִים אוֹתוֹ קָרָאתָ. זֵכֶר לְמַעֲשֶׂה בְרֵאשִׁית׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ולא A nedal Jsi ho, Hospodine, Bože náš, národům zemí, aniž Jsi ho dopřál, králi náš, modloslužebníkům, — též klidu jeho nepožívají bezbožníci, — neboť jen Israeli, lidu Svému, dal Jsi jej v lásce, — potomstvu Jakobovu, jež Jsi vyvolil. Lid, jenž světí sabat, každý z nich nasytí se a občerství se dobrotivostí Tvou, nebo v sabatu měl Jsi zalíbení a posvětil Jsi jej, skvostem dnů nazval Jsi jej, památkou na dílo počátku.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ. קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ וְתֵן חֶלְקֵנוּ בִתוֹרָתֶךָ. שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ. וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתֶךָ. וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעׇבְדְּךָ בֶּאֱמֶת. וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן שַׁבַּת קׇדְשֶׁךָ. וְיָנוּחוּ בוֹ יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ. בָּרוּך אַתָּה יְיָ מְקַדֵּשׁ הַשַּׁבָּת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! měl zalíbení v odpočinku našem, posvěť nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! Očisti srdce naše,bychom sloužili Tobě v pravdě, a popřej nám, Hospodine, Bože náš, v lásce a libosti sbatu Svého svatého, aby odpočinul o něm Israel, jenž světí jméno Tvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž posvětil sabat.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|ראש חדשׁ}} a {{Cizojazyčně|he|חול המועד}} vloží se zde {{Cizojazyčně|he|יעלה ויבא}}).
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קׇדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם
* &lt;small&gt;בראש חדש:&lt;/small&gt; רֹאשׁ הַחֹדֶשׁ
* &lt;small&gt;בחוה״מ פסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת
* &lt;small&gt;בחוה״מ סוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת
הַזֶּה. זׇכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחׇנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou kochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den
* &lt;small&gt;(O novém měsíci:)&lt;/small&gt; novoluní!
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; svátku nekvašených chlebův!
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; svátku podzelené!
Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|חנכה}} říká se zde {{Cizojazyčně|he|על הניסים}}:)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַנִּסִּים וְעַל הַפֻּרְקָן וְעַל הַגְּבוּרוֹת וְעַל הַתְּשׁוּעוֹת וְעַל הַמִּלְחָמוֹת שֶׁעָשִׂיתָ לַאֲבוֹתֵינוּ בַּיָּמִים הָהֵם בַּזְּמַן הַזֶּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše za oněch dnů v této době.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בִּימֵי מַתִּתְיָהו בֶן־יוֹחָנָן כֹּהֵן גָּדוֹל חַשְׁמוֹנַאי וּבָנָיו. כְּשֶׁעָמְדָה מַלְכוּת יָוָן הָרְשָׁעָה עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל לְהשַׁכִּיחָם תּוֹרָתֶךָ.  וּלְהַעֲבִירָם מֵחֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים עָמַדְתָּ לָהֶם בְּעֵת צָרָתָם. רַבְתָּ אֶת רִיבָם. דַּנְתָּ אֶת־דִּינָם. נָקַמְתָּ אֶת־נִקְמָתָם. מָסַרְתָּ גִבּוֹרִים בְּיַד חַלָּשִׁים. וְרַבִּים בְּיַד מְעַטִּים. וּטְמֵאִים בְּיַד טְהוֹרִים. וּרְשָׁעִים בְּיַד צַדִּיקִים. וְזֵדִים בְּיַד עוֹסְקֵי תוֹרָתֶךָ. וּלְךָ עָשִׂיתָ שֵׁם גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ בְּעוֹלָמֶךָ. וּלְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל עָשִׂיתָ תְּשׁוּעָה גְדוֹלָה וּפֻרְקָן כְּהַיּוֹם הַזֶּה. וְאַחַר כֵּן בָּאוּ בָנֶיךָ לִדְבִיר בֵּיתֶךָ. וּפִנּוּ אֶת־הֵיכָלֶךָ וְטִהֲרוּ אֶת־מִקְדָּשֶׁךָ. וְהִדְלִיקוּ נֵרוֹת בְּחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. וְקָבְעוּ שְׁמוֹנַת יְמֵי חֲנֻכָּה אֵלּוּ לְהוֹדוֹת וּלְהַלֵּל לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בימי Za dnů Matatiáše, syna Jochanana, kněze nejvyššího, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Israelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Israelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžali světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וּכְתֹב לְחַיִּים טוֹבִים כׇּל־בְּנֵי בְרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וכתוב (Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy Své!)&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ.
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V deset dní pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אָנוּ וְכׇל עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עוֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|}

&lt;ref group=red follow=bez-prekladu&gt;
Některé pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedené překlady jsou v originále připojeny k jiným modlitbám (většinou k [[../Amida|ranní modlitbě pro všední den]]), které obsahují totožné texty.
&lt;/ref&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>8th3w9hniaotwv7dbq4t7j0w7zux8we</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (sabat, mincha)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58609</id>
    <revision>
      <id>337462</id>
      <parentid>298691</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337462</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="28198" sha1="pdsfcceutrqe731oh82bvkueicx2ns0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Va-ani tefilati
| ČÁST = Amida (šabat, mincha)
| DALŠÍ = Cidkatcha cedek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (sabat, mincha)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃&lt;br /&gt;
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O sabatu pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זׇכְרֵנוּ לְחַיִּים. מֶלֶךְ חָפֵץ בַּחַיִּים. וְכָתְבֵנוּ בְּסֵפֶר חַיִּים. לְמַעַנְךָ אֱלֹהִים חַיִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
זכרנו Pomni na nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(V zimě se doloží:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O sabatu pokání:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מִי כָמוֹךָ אָב הָרַחֲמִים. זוֹכֵר יְצוּרָיו לְחַיִּים בְּרַחֲמִים׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מי Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, Jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Keduša při opakování modlitby Šemóne-Esre kantorem.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
נְקַדֵּש אֶת שִׁמְךָ בָּעוֹלָם. כְּשֵׁם שֶׁמַּקְדִּישִׁים אוֹתוֹ בִּשְׁמֵי מָרוֹם. כַּכָּתוּב עַל־יַד נְבִיאֶךָ. וְקָרָא זֶה אֶל־זֶה וְאָמַר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
נקדש Posvětíme jméno Tvé na tom světě, jako světí je v nebesích nahoře, jakož psáno jest rukou proroka Tvého (Izaiáš, kap. 6. 3.): „A volal jeden k druhému řka:“&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ קָדוֹשׁ יְיָ צְבָאוֹת מְלֹא כָל־הָאָרֶץ כְּבוֹדוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; קדוש „{{Prostrkaně|Svatý, svatý, svatý}} jest Hospodin zástupův; plna jest všecka země slávy Jeho!“&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; לְעֻמָּתָם בָּרוּךְ יֹאמֵרוּ
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; לעמתם A ti naproti nim: „Pochválen budiž“! pronášejí.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; בָּרוּךְ כְּבוֹד יְיָ מִמְּקוֹמוֹ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ברוך Pochválena budiž velebnost Hospodinova na každém místě!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; וּבְדִבְרֵי קָדְשְׁךָ כָּתוּב לֵאמֹר׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor:)&lt;/small&gt; ובדברי A ve slovech Tvých svatých psáno jest takto:&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;קו״ח&lt;/small&gt; יִמְלֹךְ יְיָ לְעוֹלָם אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן לְדֹר וָדֹר הַלְלוּיָהּ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Obec a kantor:)&lt;/small&gt; ימלוך Kralovati bude Hospodin na věky; Bůh Tvůj, Sióne, od pokolení do pokolení. Halelujah!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
&lt;small&gt;חזן&lt;/small&gt; לְדוֹר וָדוֹר נַגִּיד גָּדְלֶךָ וּלְנֵצַח נְצָחִים קְדֻשָׁתְךָ נַקְדִּישׁ. וְשִׁבְחֲךָ אֱלֹהֵינוּ מִפִּינוּ לֹא יָמוּשׁ לְעוֹלָם וָעֵד. כִּי אֵל מֶלֶךְ גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ אָתָּה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
&lt;small&gt;(Kantor):&lt;/small&gt; לדור Od pokolení do pokolení hlásati budeme velikost Tvou, a po věčné časy Tvou svatost posvětíme, a chvála Tvá, Bože náš, z úst našich nevymizí na věky věkův: nebo všemohoucí král, veliký a svatý Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
(&lt;small&gt;בעשי״ת&lt;/small&gt; הַמֶּלֶךְ הַקָּדוֹשׁ׃)
|dir=&quot;ltr&quot;|
(&lt;small&gt;V deset dní pokání:&lt;/small&gt; Králi svatý!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה אֶחָד וְשִׁמְךָ אֶחָד. וּמִי כְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל גּוֹי אֶחָד בָּאָרֶץ. תִּפְאֶרֶת גְּדוֹלָה. וַעֲטֶרֶת יְשׁוּעָה. יוֹם ׀ מְנוּחָה וּקְדֻשָּׁה לְעַמְּךָ נָתַתָּ׃ אַבְרָהָם יָגֵל יִצְחָק יְרַנֵּן. יַעֲקֹב וּבָנָיו יָנוּחוּ בוֹ׃ מְנוּחַת אַהֲבָה וּנְדָבָה. מְנוּחַת אֱמֶת וֶאֱמוּנָה. מְנוּחַת שָׁלום וְשַׁלְוָה. וְהַשְׁקֵט וָבֶטַח. מְנוּחָה שְׁלֵמָה שָׁאַתָּה רוֹצֶה בָּהּ. יַכִּירוּ בָּנֶיךָ וְיֵדְעוּ כִּי מֵאִתְּךָ הִיא מְנוּחָתָם. וְעַל מְנוּחָתָם יַקְדִּישׁוּ אֶת שְׁמֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi jediný a jméno Tvé jest jediné, a kdo, jako lid Tvůj Israelský, jest národ jediný na zemi? Ozdobu čestnou, vínek spásy, den klidu a svěcení lidu Svému Jsi udělil. Abraham těšil se, Izák plesal, Jakob a synové jeho požívali klidu o něm. Jest to klid lásky a přízně, klid pravdy a věrnosti, klid míru a spokojenosti, bezpečnosti a důvěry, klid úplný, v němžto zalíbení máš. Poznávají děti Tvé a vědí, že od Tebe pochází klid jejich, a pro klid svůj posvěcují jméno Tvé.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ. קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ וְתֵן חֶלְקֵנוּ בִתוֹרָתֶךָ. שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבֶךָ. וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתֶךָ. וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעׇבְדְּךָ בֶּאֱמֶת. וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן שַׁבַּת קׇדְשֶׁךָ. וְיָנוּחוּ בָם יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ. בָּרוּך אַתָּה יְיָ מְקַדֵּשׁ הַשַּׁבָּת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Měj zalíbení v odpočinku našem, posvěť nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! Očisti srdce naše,bychom sloužili Tobě v pravdě, a popřej nám, Hospodine, Bože náš, v lásce a libosti sbatu Svého svatého, aby odpočinul o něm Israel, jenž světí jméno Tvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž posvětil sabat.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|ראש חדשׁ}} a {{Cizojazyčně|he|שבת חול המועד}} vloží se zde:).
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קׇדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם
* &lt;small&gt;בראש חדש:&lt;/small&gt; רֹאשׁ הַחֹדֶשׁ
* &lt;small&gt;בחוה״מ פסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת
* &lt;small&gt;בחוה״מ סוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת
הַזֶּה. זׇכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחׇנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou kochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den
* &lt;small&gt;(O novém měsíci:)&lt;/small&gt; novoluní!
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; svátku nekvašených chlebův!
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; svátku podzelené!
Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|colspan=&quot;2&quot; dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Když kantor modlí se hlasitě {{Cizojazyčně|he|מודים}}, říká obec toto po tichu.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ. שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. אֱלֹהֵי כָל־בָּשָׁר יוֹצְרֵנוּ יוֹצֵר בְּרֵאשִׁית בְּרָכוֹת וְהוֹדָאוֹת לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עַל שֶׁהֶחֱיִיתָנוּ וְקִיַּמְתָּנוּ כֵּן תְּחַיֵּינוּ וּתְקַיְּמֵנוּ וְתֶאֱסוֹף גָּלֻיּוֹתֵינוּ לְחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. לִשְׁמֹר חֻקֶּיךָ וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנֶךָ וּלְעָבְדְּךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם עַל־שֶׁאֲנַחְנוּ מוֹדִים לָךְ. בָּרוּךְ אֵל הַהוֹדָאוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich, Bůh všelikého těla, stvořitel náš, stvořitel počátku! Blahoslavení a díky jménu Tvému velikému a svatému za to, že Jsi nám život dal a nás zachoval! Tak nám život dej a zachovej nás dále, a shromáždi vyhnance naše v nádvořích svatyně Své, aby ostříhali zákonů Tvých, činili vůli Tvou a sloužili Tobě srdcem celým! Začež my děkujeme Tobě. Pochválen budiž, Všemohoucí v díku!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir= &quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O {{Cizojazyčně|he|שבת חנכה}} vloží se zde {{Cizojazyčně|he|על הניסים}}:)
|-
|lang=&quot;he&quot;|
עַל הַנִּסִּים וְעַל הַפֻּרְקָן וְעַל הַגְּבוּרוֹת וְעַל הַתְּשׁוּעוֹת וְעַל הַמִּלְחָמוֹת שֶׁעָשִׂיתָ לַאֲבוֹתֵינוּ בַּיָּמִים הָהֵם בַּזְּמַן הַזֶּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
על Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše za oněch dnů v této době.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בִּימֵי מַתִּתְיָהו בֶן־יוֹחָנָן כֹּהֵן גָּדוֹל חַשְׁמוֹנַאי וּבָנָיו. כְּשֶׁעָמְדָה מַלְכוּת יָוָן הָרְשָׁעָה עַל עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל לְהשַׁכִּיחָם תּוֹרָתֶךָ.  וּלְהַעֲבִירָם מֵחֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וְאַתָּה בְּרַחֲמֶיךָ הָרַבִּים עָמַדְתָּ לָהֶם בְּעֵת צָרָתָם. רַבְתָּ אֶת רִיבָם. דַּנְתָּ אֶת־דִּינָם. נָקַמְתָּ אֶת־נִקְמָתָם. מָסַרְתָּ גִבּוֹרִים בְּיַד חַלָּשִׁים. וְרַבִּים בְּיַד מְעַטִּים. וּטְמֵאִים בְּיַד טְהוֹרִים. וּרְשָׁעִים בְּיַד צַדִּיקִים. וְזֵדִים בְּיַד עוֹסְקֵי תוֹרָתֶךָ. וּלְךָ עָשִׂיתָ שֵׁם גָּדוֹל וְקָדוֹשׁ בְּעוֹלָמֶךָ. וּלְעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל עָשִׂיתָ תְּשׁוּעָה גְדוֹלָה וּפֻרְקָן כְּהַיּוֹם הַזֶּה. וְאַחַר כֵּן בָּאוּ בָנֶיךָ לִדְבִיר בֵּיתֶךָ. וּפִנּוּ אֶת־הֵיכָלֶךָ וְטִהֲרוּ אֶת־מִקְדָּשֶׁךָ. וְהִדְלִיקוּ נֵרוֹת בְּחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. וְקָבְעוּ שְׁמוֹנַת יְמֵי חֲנֻכָּה אֵלּוּ לְהוֹדוֹת וּלְהַלֵּל לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בימי Za dnů Matatiáše, syna Jochanana, kněze nejvyššího, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Israelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Israelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžali světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův.&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O sabatu pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וּכְתֹב לְחַיִּים טוֹבִים כׇּל־בְּנֵי בְרִיתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וכתוב Zapiš k životu blaženému všecky děti smlouvy Své!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
וכל A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שָׁלוֹם רָב עַל־יִשְׂרָאֵל עַמְּךָ תָּשִׂים לְעוֹלָם כִּי אַתָּה הוּא מֶלַךְ אָדוֹן לְכׇל־הַשָּׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ.
|dir=&quot;ltr&quot;|
שלום Mír hojný Israeli, lidu Svému, uděl na věky; neboť Ty, ó králi, jsi Pánem všeho míru. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(O sabatu pokání vkládá se:)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בְּסֵפֶר חַיִּים בְּרָכָה וְשָׁלוֹם וּפַרְנָסָה טוֹבָה נִזָּכֵר וְנִכָּתֵב לְפָנֶיךָ אָנוּ וְכׇל עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְחַיִּים טוֹבִים וּלְשָׁלוֹם. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ עוֹשֶׂה הַשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
בספר V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Israele, k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —&lt;ref group=red name=bez-prekladu /&gt;
|}

&lt;ref group=red follow=bez-prekladu&gt;
Některé pasáže modlitby nejsou na tomto místě v knize přeloženy. Zde uvedené překlady jsou v originále připojeny k jiným modlitbám (většinou k [[../Amida|ranní modlitbě pro všední den]]), které obsahují totožné texty.
&lt;/ref&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>pdsfcceutrqe731oh82bvkueicx2ns0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Sichat Jicchak/Amida (poutní svátky)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58621</id>
    <revision>
      <id>337461</id>
      <parentid>298690</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:05:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337461</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24884" sha1="s646k9uw1corijln7yllymnmf7e0750" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Sichat Jicchak
| PŘEDCHOZÍ = Seder eruv tavšilin
| ČÁST = Amida (poutní svátky)
| DALŠÍ = Kiduš le-šaloš regalim
}}

Pro {{Cizojazyčně|he|מעריב, שחרית}} a {{Cizojazyčně|he|מנחה}} o {{Cizojazyčně|he|פסח, שבועות, סכות, שמיני עצרת}} a {{Cizojazyčně|he|שמחת תורה}}.
{{Textinfo
  | TITULEK = Amida (poutní svátky)
  | AUTOR = [[Autor:Saul Isaac Kaempf|Saul Isaac Kaempf]]
  | ZDROJ = http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
  | VYDÁNO = Praha 1903
  | LICENCE = PD old 70
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Moric Kraus|Moric Kraus]]
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{|dir=&quot;rtl&quot;
|-
|lang=&quot;he&quot;|
[למנחה] כִּי שֵׁם יְיָ אֶקְרָא הָבוּ גֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ׃&lt;br /&gt;
אֲדֹנָי שְׂפָתַי תִּפְתָּח וּפִי יַגִּיד תְּהִלָּתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אדני Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ אֱלֹהֵי אַבְרָהָם אֱלֹהֵי יִצְחָק וֵאלֹהֵי יַעֲקֹב. הָאֵל הַגָּדוֹל הַגִּבּוֹר וְהַנּוֹרָא. אֵל עֶלְיוֹן. גּוֹמֵל חֲסָדִים טוֹבִים. וְקוֹנֵה הַכֹּל וְזוֹכֵר חַסְדֵי אָבוֹת. וּמֵבִיא גוֹאֵל ׀ לִבְנֵי בְנֵיהֶם לְמַעַן שְׁמוֹ בְּאַהֲבָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ברוך  Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš a Bože našich otcův, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מֶלֶךְ עוֹזֵר וּמוֹשִׁיעַ וּמָגֵן. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מָגֵן אַבְרָהָם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מלך Králi, spomocníku, ochránce a štíte! Pochválen budiž, Hospodine, štíte Abrahamův.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה גִּבּוֹר לְעוֹלָם אֲדֹנָי מְחַיֵּה מֵתִים אַתָּה רַב לְהוֹשִׁיעֵ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi mocný na věky, ó Pane! oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
Od Musaf {{Cizojazyčně|he|שמיני עצרת}} až včetně do Musaf prvního dne {{Cizojazyčně|he|פסח}} říká se:
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מַשִּׁיב הָרוּחַ וּמוֹרִיד הַגָּשֶׁם׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
משיב Jenž dává větru váti a přivádí déšť.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מְכַלְכֵּל חַיִּים בְּחֶסֶד מְחַיֵּה מֵתִים בְּרַחֲמִים רַבִּים. סוֹמֵךְ נוֹפְלִים וְרוֹפֵא חוֹלִים וּמַתִּיר אֲסוּרִים. וּמְקַיֵּם ׀ אֱמוּנָתוֹ לִישֵׁנֵי עָפָר. מִי כָמוֹךָ בַעַל גְּבוּרוֹת וּמִי דוֹמֶה לָּךְ. מֶלֶךְ מֵמִית וּמְחַיֶּה וּמַצְמִיחַ יְשׁוּעָה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מכלכל Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní přípověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, Pane mocných činů? a kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְנֶאֱמָן אַתָּה לְהַחֲיוֹת מֵתִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְחַיֵּה הַמֵּתִים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ונאמן A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה קָדוֹשׁ וְשִׁמְךָ קָדוֹשׁ. וּקְדוֹשִׁים בְּכָל־יוֹם יְהַלְלוּךָ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הָאֵל הַקָּדוֹשׁ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi  svatý a jméno Tvé jest svaté, a svatí každého dne velebí Tebe, Sela. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אַתָּה בְחַרְתָּנוּ מִכָּל־הָעַמִּים אָהַבְתָּ אוֹתָנוּ. וְרָצִיתָ בָּנוּ. וְרוֹמַמְתָּנוּ מִכָּל־הַלְּשׁוֹנוֹת. וְקִדַּשְׁתָּנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ. וְקֵרַבְתָּנוּ מַלְכֵּנוּ לַעֲבוֹדָתֶךָ. וְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עָלֵינוּ קָרָאתָ׃ 
|dir=&quot;ltr&quot;|
אתה Ty jsi nás vyvolil ze všech, národů, miloval Jsi nás a měl Jsi zalíbení v nás, a proto povýšil Jsi nás nad všecky jazyky a posvětil nás příkazy Svými a přiblížil nás, králi náš, ke službě Své, a jméno Své veliké a svaté nad námi Jsi vyslovil.
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Na konci sabatu při modlitbě večerní.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
וַתּוֹדִיעֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־מִשְׁפְּטֵי צִדְקֶךָ וַתְּלַמְּדֵנוּ לַעֲשׂוֹת חֻקֵּי רְצוֹנֶךָ. וַתִּתֶּן־לָנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ מִשְׁפָּטִים יְשָׁרִים וְתוֹרַת אֱמֶת חֻקִּים וּמִצְוֹת טוֹבִים וַתַּנְחִילֵנוּ זְמַנֵּי שָׂשׂוֹן. וּמוֹעֲדֵי קֹדֶשׁ וְחַגֵּי נְדָבָה. וַתּוֹרִישֵׁנוּ קְדֻשַּׁת שַׁבָּת וּכְבוֹד מוֹעֵד וַחֲגִיגַת הָרֶגֶל. וַתַּבְדֵּל יְיָ אֱלֹהֵינוּ בֵּין קֹדֶשׁ לְחוֹל בֵּין אוֹר לְחשֶׁךְ בֵּין יִשְׂרָאֵל ׀ לָעַמִּים בֵּין־יוֹם הַשְּׁבִיעִי לְשֵׁשֶׁת יְמֵי הַמַּעֲשֶׂה בֵּין קְדֻשַּׁת שַׁבָּת לִקְדֻשַּׁת יוֹם טוֹב הִבְדַּלְתָּ. וְאֶת־יוֹם הַשְּׁבִיעִי מִשֵׁשֶׁת יְמֵי הַמַעֲשֶׂה קִדַּשְׁתָּ. הִבְדַּלְתָּ וְקִדַּשְׁתָּ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בִּקְדֻשָּׁתֶךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
ותודיענו Oznámil Jsi nám, Hospodine, Bože náš, předpisy spravedlivosti Své a učil Jsi nás, vykonávati ustanovení vůle Své. I dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, předpisy přímé a učení pravdivé, ustanovení a přikázání dobrá, a popřál Jsi nám dob slasti a svátků svatých a slavností povznášejících; udělil Jsi nám svatost sabatu a velebnost svátku a náladu slavnostní. Učinil Jsi rozdíl, Hospodine, Bože náš, mezi svatým a všedním, mezi světlem a temností, mezi Israelem a národy (pohanskými), mezi dnem sedmým a šesti dny práce. I mezi svatostí sabatu a svatostí svátku učinil Jsi rozdíl, a den sedmý nad šest dní práce Jsi posvětil. Tak oddělil a posvětil Jsi také lid Svůj Israelský posvěcením Svým.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וַתִּתֶּן לָנוּ־יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּאַהֲבָה (לשבת: שַׁבָּתוֹת לִמְנוּחָה וּ) מוֹעֲדִים לְשִׂמְחָה חַגִּים וּזְמַנִּים לְשָׂשׂוֹן. אֶת יוֹם (לשבת הַשַּׁבָּת הַזֶּה וְאֶת־יוֹם)
* &lt;small&gt;לפסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת הַזֶּה. זְמַן חֵרוּתֵנוּ.
* &lt;small&gt;לסוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת הַזֶּה. זְמַן מַתַּן תּוֹרָתֵנוּ.
* &lt;small&gt;לשבועות:&lt;/small&gt; חַג הַשָּׁבֻעוֹת הַזֶּה. זְמַן שִׂמְחָתֵנוּ.
* &lt;small&gt;לש״ע ולש״ת:&lt;/small&gt; הַשְּׁמִינִי חַג הַעֲצֶרֶת הַזֶּה. זְמַן שִׂמְחָתֵנוּ.
(בְּאַהֲבָה) מִקְרָא־קֹדֶשׁ זֵכֶר לִיצִיאַת מִצְרָיִם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותתן I dal Jsi nám Hospodine, Bože náš, v lásce (o sabatu: sabaty k odpočinku a) svátky k radosti, slavnosti a doby ku slasti, (o sabatu: tento sabat a) 
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; tento svátek nekvašených chlebův, dobu našeho vysvobození
* &lt;small&gt;(O svátku týdnů:)&lt;/small&gt; tento svátek týdnů, dobu udělení zákona našeho,
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; tento svátek podzelené, dobu radosti naší,
* &lt;small&gt;(O závěrečném svátku:)&lt;/small&gt; tento svátek závěrečného, dobu radosti naší,
(o sabatu: v lásce) jakožto shromáždění svaté, upomínku na východ z Egypta.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. יַעֲלֶה וְיָבוֹא וְיַגִּיעַ וְיֵרָאֶה וְיֵרָצֶה וְיִשָּׁמַע וְיִפָּקֵד וְיִזָּכֵר זִכְרוֹנֵנוּ וּפִקְדּוֹנֵנוּ. וְזִכְרוֹן אֲבוֹתֵינוּ וְזִכְרוֹן מָשִׁיחַ בֶּן־דָּוִד עַבְדֶּךָ. וְזִכְרוֹן יְרוּשָׁלַיִם עִיר קָדְשֶׁךָ. וְזִכְרוֹן כָּל־עַמְּךָ בֵּית יִשְׂרָאֵל לְפָנֶיךָ. לִפְלֵיטָה לְטוֹבָה לְחֵן וּלְחֶסֶד וּלְרַחֲמִים לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם בְּיוֹם
* &lt;small&gt;לפסח:&lt;/small&gt; חַג הַמַּצּוֹת
* &lt;small&gt;לסוכות:&lt;/small&gt; חַג הַסֻּכּוֹת
* &lt;small&gt;לשבועות:&lt;/small&gt; חַג הַשָּׁבֻעוֹת
* &lt;small&gt;לש״ע ולש״ת:&lt;/small&gt; הַשְּׁמִינִי חַג הַעֲצֶרֶת
הַזֶּה. זָכְרֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ בּוֹ. לְטוֹבָה. וּפָקְדֵנוּ בוֹ. לִבְרָכָה. וְהוֹשִׁיעֵנוּ בוֹ. לְחַיִּים. וּבִדְבַר יְשׁוּעָה וְרַחֲמִים. חוּס וְחָנֵּנוּ. וְרַחֵם ׀ עָלֵינוּ וְהוֹשִׁיעֵנוּ. כִּי אֵלֶיךָ עֵינֵינוּ. כִּי אֵל מֶלֶךְ חַנּוּן וְרַחוּם ׀ אָתָּה׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka našich otců, a památka Pomazaného, syna Davida, služebníka Tvého, a památka Jerusaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Israelského, před Tebou k ochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den
* &lt;small&gt;(O pasah:)&lt;/small&gt; svátku nekvašených chlebův!
* &lt;small&gt;(O svátku týdnů:)&lt;/small&gt; svátku týdnů!
* &lt;small&gt;(O podzelené:)&lt;/small&gt; svátku podzelené!
* &lt;small&gt;(O závěrečném svátku:)&lt;/small&gt; svátku závěrečného!
Buď pamětliv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu ! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí, ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְהַשִּׂיאֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ אֶת־בִּרְכַּת מוֹעֲדֶיךָ לְחַיִּים וּלְשָׁלוֹם לְשִׂמְחָה וּלְשָׂשׂוֹן כַּאֲשֶׁר רָצִיתָ וְאָמַרְתָּ לְבָרְכֵנוּ׃ (לשבת אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ רְצֵה בִמְנוּחָתֵנוּ) קַדְּשֵׁנוּ בְּמִצְוֹתֶיךָ וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתָךְ שַׂבְּעֵנוּ מִטּוּבָךְ וְשַׂמְּחֵנוּ בִּישׁוּעָתָךְ. וְטַהֵר לִבֵּנוּ לְעׇבְדְּךָ בֶּאֱמֶת וְהַנְחִילֵנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ (לשבת בְּאַהֲבָה וּבְרָצוֹן) בְּשִׂמְחָה וּבְשָׂשׂוֹן (בשבת שַׁבָּת וּ) מוֹעֲדֵי קׇדְשֶׁךָ. וְיִשְׂמְחוּ בְךָ כׇּל יִשְׂרָאֵל מְקַדְּשֵׁי שְׁמֶךָ. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ מְקַדֵּשׁ (לשבת הַשַּׁבָּת וְ) יִשְׂרָאֵל וְהַזְּמַנִּים׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
והשיאנו Nechať dostane se nám, Hospodine, Bože náš, požehnání svátků Tvých k životu a míru, k radosti a ku slasti, jakož Jsi měl zalíbení a připověděl, že nám požehnáš. (O sabatu: Bože náš a Bože otců našich! Měj zalíbení v odpočinku našem!) Posvěť nás příkazy Svými a dej nám účast v učení Svém; nasyť nás z dobrotivosti Své a potěš nás pomocí Svou! Očisti srdce naše, bychom sloužili Tobě v pravdě, a popřej nám, Hospodine, Bože náš, (o sabatu: v lásce a libosti,) v radosti a slasti (sabatu a) svátků Svých svatých, aby radoval se v Tobě Israel, jenž světí jméno Tvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž posvětil (sabat a) Israel a doby sváteční!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
רְצֵה יְיָ אֱלֹהֵינוּ בְּעַמְּךָ יִשְׂרָאֵל וּבִתְפִלָּתָם. וְהָשֵׁב אֶת־הָעֲבוֹדָה לִדְבִיר בֵּיתֶךָ וְאִשֵּׁי יִשְׂרָאֵל וּתְפִלָּתָם. בְּאַהֲבָה תְּקַבֵּל בְּרָצוֹן. וּתְהִי לְרָצוֹן תָּמִיד. עֲבוֹדַת יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
רצה Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Israelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně domu Svého, a zápalné oběti Israele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Israele, lidu Tvého.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְתֶחֱזֶינָה עֵינֵינוּ בְּשׁוּבְךָ לְצִיּוֹן בְּרַחֲמִים. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמַּחֲזִיר שְׁכִינָתוֹ לְצִיּוֹן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ותחזינה Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!
|-
|colspan=&quot;2&quot; dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align:center; border-top:solid black 1px&quot;|
(Když kantor modlí se hlasitě {{Cizojazyčně|he|מודים}}, říká obec toto po tichu.)
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ. שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ. אֱלֹהֵי כָל־בָּשָׁר יוֹצְרֵנוּ יוֹצֵר בְּרֵאשִׁית בְּרָכוֹת וְהוֹדָאוֹת לְשִׁמְךָ הַגָּדוֹל וְהַקָּדוֹשׁ עַל שֶׁהֶחֱיִיתָנוּ וְקִיַּמְתָּנוּ כֵּן תְּחַיֵּינוּ וּתְקַיְּמֵנוּ וְתֶאֱסוֹף גָּלֻיּוֹתֵינוּ לְחַצְרוֹת קָדְשֶׁךָ. לִשְׁמֹר חֻקֶּיךָ וְלַעֲשׂוֹת רְצוֹנֶךָ וּלְעָבְדְּךָ בְּלֵבָב שָׁלֵם עַל־שֶׁאֲנַחְנוּ מוֹדִים לָךְ. בָּרוּךְ אֵל הַהוֹדָאוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich, Bůh všelikého těla, stvořitel náš, stvořitel počátku! Blahoslavení a díky jménu Tvému velikému a svatému za to, že Jsi nám život dal a nás zachoval! Tak nám život dej a zachovej nás dále, a shromáždi vyhnance naše v nádvořích svatyně Své, aby ostříhali zákonů Tvých, činili vůli Tvou a sloužili Tobě srdcem celým! Začež my děkujeme Tobě. Pochválen budiž, Všemohoucí v díku!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
מוֹדִים אֲנַחְנוּ לָךְ שָׁאַתָּה הוּא יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ לְעוֹלָם וָעֶד. צוּר חַיֵּינוּ מָגֵן יִשְׁעֵנוּ. אַתָּה הוּא לְדֹר וָדֹר נוֹדֶה לְּךָ וּנְסַפֵּר תְּהִלָּתֶךָ. עַל־חַיֵּינוּ הַמְּסוּרִים בְּיָדֶיךָ. וְעַל־נִשְׁמוֹתֵינוּ הַפְּקוּדוֹת לָךְ. וְעַל־נִסֶּיךָ שֶׁבְּכָל־יוֹם עִמָּנוּ. וְעַל־נִפְלְאוֹתֶיךָ שֶׁבְּכָל־עֵת עֶרֶב וָבֹקֶר וְצָהֳרָיִם. הַטּוֹב. כִּי לֹא־כָלוּ רַחֲמֶיךָ. הַמְּרַחֵם. כִּי לֹא תַמּוּ חֲסָדֶיךָ. מֵעוֹלָם קִוִּינוּ לָךְ׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
מודים Děkujeme Tobě, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věkův. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne; Všedobrotivý! neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! neboť bez mezí jsou milosti Tvé, od jakživa doufáme v Tebe.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
וְעַל־כֻּלָּם יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמַם שִׁמְךָ מַלְכֵּנוּ תָּמִיד, לְעוֹלָם וָעֶד׃ וְכֹל הַחַיִּים יוֹדוּךָ סֶלָה. וִיהַלְלוּ אֶת־שִׁמְךָ בֶּאֱמֶת. הָאֵל יְשׁוּעָתֵנוּ וְעֶזְרָתֵנוּ סֶּלָה. בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַטּוֹב שִׁמְךָ וּלְךָ נָאֶה לְהוֹדוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
ועל A za to vše budiž pochváleno a vyvýšeno jméno Tvé, králi náš, stále, na věky věkův. A všickni živí budou děkovati Tobě, Séla! a velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla. — Pochválen budiž, Hospodine, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
Kantor.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ בָּרְכֵנוּ בַּבְּרָכָה הַמְּשֻׁלֶּשֶׁת בַּתּוֹרָה הַכְּתוּבָה עַל יְדֵי מֹשֶׁה עַבְדֶּךָ הָאֲמוּרָה מִפִּי אַהֲרֹן וּבָנָיו כֹּהֲנִים עַם קְדוֹשֶׁךָ כָּאָמוּר׃ יְבָרֶכְךָ יְיָ וְיִשְׁמְרֶךָ׃ יָאֵר יְיָ פָּנָיו אֵלֶיךָ וִיחֻנֶּךָּ׃ יִשָּׂא יְיָ ׀ פָּנָיו אֵלֶיךָ וְיָשֵׂם לְךָ שָׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהינו Bože nás a Bože otců našich, žehnej nám požehnáním trojnásobným v zákoně napsaným rukou Mojžíše, služebníka Tvého, prosloveným ústy Arona a synů jeho, kněží, lidu Tvého svatého, jež zní: „Žehnejž tobě Hospodin a opatruj tebe; ozářiž Hospodin tvář Svou tobě a buď milostiv tobě; obratiž Hospodin tvář Svou k tobě a dejž tobě pokoj!“
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;border-top:solid black 1px&quot;|
Pro {{Cizojazyčně|he|שחרית}}.
|-
|lang=&quot;he&quot;|
שִׂים שָׁלוֹם טוֹבָה וּבְרָכָה חֵן וָחֶסֶד וְרַחֲמִים עָלֵינוּ וְעַל כָּל יִשְׂרָאֵל עַמֶּךָ. בָּרְכֵנוּ אָבִינוּ כֻּלָּנוּ כְאֶחָד בְּאוֹר פָּנֶיךָ. כִּי בְאוֹר פָּנֶיךָ נָתַתָּ לָּנוּ יְיָ אֱלֹהֵינוּ תּוֹרַת חַיִּים. וְאַהֲבַת חֶסֶד. וּצְדָקָה וּבְרָכָה. וְרַחֲמִים וְחַיִּים וְשָׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ.
|dir=&quot;ltr&quot;|
שים Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Israeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!
|-
|dir=&quot;ltr&quot; colspan=&quot;2&quot; style=&quot;text-align:center;&quot;|
Pro {{Cizojazyčně|he|מנחה}} a {{Cizojazyčně|he|מעריב}}.
|-
|lang=&quot;he&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
שָׁלוֹם רָב עַל־יִשְׂרָאֵל עַמְּךָ תָּשִׂים לְעוֹלָם כִּי אַתָּה הוּא מֶלַךְ אָדוֹן לְכׇל־הַשָּׁלוֹם. וְטוֹב בְעֵינֶיךָ לְבָרֵךְ אֶת־עַמְּךָ יִשְׂרָאֵל בְּכָל־עֵת וּבְכָל־שָׁעָה בִּשְׁלוֹמֶךָ.
|dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;border-bottom:solid black 1px&quot;|
שלום Mír hojný Israeli, lidu Svému, uděl na věky; neboť Ty, ó králi, jsi Pánem všeho míru. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Israelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ הַמְּבָרֵךְ את־עַמּוֹ יִשְׂרָאֵל בַּשָּׁלוֹם׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Israelskému mírem!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
אֱלֹהַי ׀ נְצֹר לְשׁוֹנִי מֵרָע וּשְׂפָתַי מִדַּבֵּר מִרְמָה. וְלִמְקַלְלַי נַפְשִׁי תִדּוֹם. וְנַפְשִׁי כֶּעָפָר לַכֹּל תִּהְיֶה. פְּתַח לִבִּי בְּתוֹרָתֶךָ וּבְמִצְוֹתֶיךָ תִּרְדֹּף נַפְשִׁי. וְכָל־הַחוֹשְׁבִים ׀ עָלַי רָעָה. מְהֵרָה הָפֵר עֲצָתָם וְקַלְקֵל מַחֲשַבְתָם׃ עֲשֵׂה לְמַעַן שְׁמֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן יְמִינֶךָ.  עֲשֵׂה לְמַעַן קְדֻשָּׁתֶךָ. עֲשֵׂה לְמַעַן תּוֹרָתֶךָ׃ לְמַעַן יֵחָלְצוּן יְדִידֶיךָ. הוֹשִׁיעָה יְמִינְךָ וַעֲנֵנִי׃ יִהְיוּ לְרָצוֹן אִמְרֵי פִי וְהֶגְיוֹן לִבִּי לְפָנֶיךָ יְיָ צוּרִי וְגֹאֲלִי׃ עֹשֶׂה שָׁלוֹם בִּמְרוֹמָיו הוּא יַעֲשֶׂה שָׁלוֹם עָלֵינוּ וְעַל כָּל־יִשְׂרָאֵל וְאִמְרוּ אָמֵן׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
אלהי Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro pravici Svou, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Israeli. Na to pravte: Amen!
|-
|lang=&quot;he&quot;|
יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ וֵאלֹהֵי אֲבוֹתֵינוּ שֶׁיִבָּנֶה בֵית הַמִּקְדָּשׁ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ. וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ׃ וְשָׁם נַעֲבָדְךָ בְּיִרְאָה כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמוֹנִיּוֹת׃ וְעָרְבָה לַיַי מִנְחַת יְהוּדָה וִירוּשָׁלִָם כִּימֵי עוֹלָם וּכְשָׁנִים קַדְמֹנִיּוֹת׃
|dir=&quot;ltr&quot;|
יהי רצון Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy za našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou bude Hospodinu oběť Judy a Jerusalema jako za dnů dávných a za let dřívějších. — (Mal. 3, 4.) —
|}</text>
      <sha1>s646k9uw1corijln7yllymnmf7e0750</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Kaunicovské kotletky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58974</id>
    <revision>
      <id>337229</id>
      <parentid>221745</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:17:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337229</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5590" sha1="eor1f427n9a3l92fjqrdhnk1m14l4f8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Kaunicovské kotletky
  | PŘEDCHOZÍ = Svinutky (roulady) z telecího masa
  | DALŠÍ = Jehněčí kotletky v papíru
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kaunicovské kotletky
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 81-84
}}

{{Forma|proza}}
Tyto kotletky, pečlivě dělané, jsou netoliko chutny nýbrž i tak úhledny, že mohou býti předmětem, hodným kuchařské výstavy. Do velikého, hlubokého kasrolu dá se 1 lib. (56 dgr.) drobně rozsekaného hovězího masa, jedna a půl libry (28 dgr.) uzeniny (šunky), čtvrt libry (14 dgr.) slaniny, všecko rozkrájené na drobno; k tomu přidají se dvě petržele, 1 celer, 2 mrkve, 2 bílé cibule, 4 bobkové listy, trochu zázvoru, pepře, nového koření, citronové kůry, 2 stroužky česneku, drobet soli, půl žejdlíku (1 d., 8 č.) dobrého octa i vody, tak, aby všecko bylo pod mokem; konečně přidají se 3—4 rozsekané telecí nožičky i s kostmi. Pak vaří se to půl hodiny. Nyní se dá do toho dušená teletina, špikovaná dobře se všech stran, kteráž dělá se podle předpisu obsaženého v [[../Špikovaná i dušená teletina (fricandeau)|č. 200]]. s tím jenom rozdílem, že se k této dušenině berou kusy z pěkné telecí pečené ledviny osmi aneb devítiliberní (4kgr. 48 dgr., 5 kgr. 4 dgr.) a že ledvinky, byvše odříznuty, používají se jako příkrmí, (viz [[../Telecí ledvinky|č. 55.]]) a kosti z ledviny potřebovány býti mohou k dělání rosolu. Rozumí se samo sebou, že se také opomine šťovíková kaše, o kteréž činí se zmínka v [[../Špikovaná i dušená teletina (fricandeau)|č. 200]].

Do svrchu dotčeného kasrolu naleje se nyní na dušeními jeden a půl žejdlíka (5 dc., 3 c.) dobrého bílého vína, kasrol se přiklopí náležitě a dušenina vaří se zvolna, až změkne. Pak se z kasrolu vyndá, očistí se ze všelikého koření a položí na dlouhou mísu; to ostatní vaří se ještě chvíli a musí se k tomu hleděti, aby bylo dosti jíchy k rosolu (huspenině.) Potom proleje se to skrze drobné sítko a postaví se, aby vychladlo, a mastnota se z toho sebere. Nyní dají se 3 bílky do kasrolu, přičiní se k tomu svrchu dotčená nemastná jícha, přistaví se k ohni, a šlehá se to metličkou tak dlouho, až to přijde do varu. Potom postaví se to stranou a nechá se to půl hodiny spejchnouti s jedné strany u slabého ohně, ale ne vařiti. Hotový rosol procedí se do hluboké mísy skrze mokrý ubrousek, uvázaný pevně k nohoum obrácené židličky, pak se to procezené naleje ještě jednou do ubrousku, aby se to co nejlépe učistilo.

Teletina vychladlá zatím, rozkrájí se na úhledné řízky (kotletky), jichž povrch prostrká se oloupanými pistaciemi rozkrájenými na podlouhlé tenké kousky.

Čistý rosol (huspenina) rozdělí se nyní na dvě části; jedna část zůstane bílá, druhá obarví se pěkně na červeno alkermešovou šťávou. Pak potře se dno plechového věncového tvořídka červeným rosolem, a vyloží se rozličnými ozdůbkami, jako: hvězdičkami, půlměsíčky, srdéčky a malými kolečky, udělanými kružádkem z 2 bílků, vařených na tvrdo, jakož i jinými později naznačenými ozdůbkami. To se nechá především zrosolovati, pokryje se to opatrně na dva prsty zvýší červeným rosolem a nechá se to opět pevně zrosolovati. Když to ztuhlo, dá se na to na způsob věnce vrstva kotletek, a poleje se na dva prsty zvýší bílým rosolem a když to opět ztuhlo, položí se opětně vrstva kotletek, naleje se na to na prst zvýší červený rosol a nechá se to zase pevně zrosolovati; konečně se to pozorně na příhodnou mísu vyklopí, a sice tím způsobem, že se tvořídko zmočí v teplé vodě, rychle se vytáhne, osuší a rosol se vyklopí. Zbylý rosol vyleje se každý zvlášť dle barvy na dvě ploské mísy a když ztuhnul, vykrájejí se z něho úhledné trojhrany, jimiž se ozdobí okraj mísy a sice jedna strana bíle, druhá červeně; do dutiny věnce dá se majonéz ([[../Majonéz|č. 44]]).

Co se týče ozdůbek, jimiž se rosol v tvořídku vyplňuje, upotřebí se mimo uvedených již z tvrdého bílku následující: Velká mrkev, petrželový kořen a celer uvaří se na polo v dobré hovězí polévce a když vychladly, rozkrájejí se na lístky, z nichž se pomocí rozličných kružádek rozličné ozdůbky vykrouží. Vkusné vyzdobení tvořídka závisí ovšem na krasochuti kuchařčině; jeli petržel krásně zelena, může se též v malých kytičkách k ozdobě t. j. k vyložení tvořídka užíti. Též strany jeho mohou se obložiti, musejí se však dříve natříti jemným olejem, aby ozdůbky držely.

Nejlepší a vlastně pravá dušená teletina (fricandeau) se připravuje: Vezme se pěkná vysoká ledvinová pečené 8. až 9. liberní; z té upotřebí se jenom jemné maso (filét) kteréž se vykrojí a mázdřiček zbaví. Spůsob tento jest ovšem dražší, za to jest však i pečeně výtečnější, poněvadž jest i jemné maso z ledvinové pečeně lepší než z kýty. Ledvinky upotřebí se na příchoutku, jak již jednou udáno.
Kostí upotřebí se na rosol.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eor1f427n9a3l92fjqrdhnk1m14l4f8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Vám, Pyšní…!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59836</id>
    <revision>
      <id>337449</id>
      <parentid>229216</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337449</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1669" sha1="ae2ce28ib0spme6h328x4tpxh70vszh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Vězňové na procházce
  | ČÁST = Vám, Pyšní…!
  | DALŠÍ = Revolty
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vám, Pyšní…!
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Kostka Neumann|Stanislav Kostka Neumann]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Stanislav K. Neumann
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 153–154.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Vám, duše sbratřené, ať kterýmikoli hoříte léty,
ať kterákoli matka počala kdekoli život Váš řídký
a slavný, jak bozi jej mívali, však stlaný jen hořkými květy,
Vám, Pyšní, na oltář házím svých krvavých květů kytky —

{{Oddělovač|— — — — — — — — — — — — — — —}}

Té sladké, sžíravé vášně, jež obrací světy
a palčivým dechem sžehá na popel úrodný zbytky
dodělávajících věků a stařeckých bohů chrám kletý,
zákonů, konvencí pouta a zpráchnivělých blan svitky…!

Z života lepšího nesem ji na svět… Však nestihnem nikdy dost rychle,
ta staletí, která Čas nezrodil ještě, ty věky v Budoucnu stichlé,
ty etappy, pro něž jsme stvořeni, a vlasti, jejichž jsme syny. —

Ubohou dobou a lidstvem sešlým, v pěstích plamenné meče
po vysokých duhách spějeme, co v bahnech pod námi vleče
vyssátý dav svou prokletou práci a buržoa život svůj líný.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>ae2ce28ib0spme6h328x4tpxh70vszh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Revolty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59838</id>
    <revision>
      <id>337447</id>
      <parentid>229185</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337447</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1768" sha1="sd753i854igu1777gsv1ug33ghppn8c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Vám, Pyšní…!
  | ČÁST = Revolty
  | DALŠÍ = Svaté pokušení
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Revolty
  | PODTITULEK = (Lublaň v dubnu 1895.)
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Kostka Neumann|Stanislav Kostka Neumann]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Stanislav K. Neumann
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 154–155.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
Střeštěné matky s kojenci u prsů. Požáru krvavý pruh…
Vznešená božská příroda! Směšno! Šílený ironist moh’ to jen říci.
Každá vteřina s důkazem chvátá… Kde že v ní bůh?

Urputný despot snad — my tu s ním v bojí — despota s falešnou lící…
Či jen tyran je vznešeným? A juž tak povadl, uslábl lidský duch?
Však jsou ještě šiky na hradbách kultury a mozky myšlénkou hřmící!
A ještě dost odvahy k leptavé práci v železných zákonů kruh!

Byť slupka pozemská kypěla v záchvatech vzteku a vzdoru,
byť mračiska hrady své nítila a na pláních tekl puch moru,
květ luhů macešských, rosteme, rosteme přece!

Příroda skety stvořila, my chceme bohy z nich mít
a za svými slunci pyšnými ve bílém nadšení jít
a stanem-li někdy, tož volni jen ve světla mohutné řece…!
&lt;/poem&gt;

&lt;span style=&quot;margin-left: 5em&quot;&gt;''(Z knihy: Jsem apoštol nového žití… Praha 1896. Nákl. Moderní Revue.)''&lt;/span&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>sd753i854igu1777gsv1ug33ghppn8c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Svaté pokušení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59840</id>
    <revision>
      <id>337448</id>
      <parentid>229198</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337448</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1717" sha1="9j7ru8gaq5ti78yp69r9lfzi9eli237" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Revolty
  | ČÁST = Svaté pokušení
  | DALŠÍ = Credo
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svaté pokušení
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Kostka Neumann|Stanislav Kostka Neumann]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Stanislav K. Neumann
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 155–156.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
OH, BÍLÁ hostie má příliš svůdný lesk
a záře kalicha rty činí lačnými!
Znám slávu gotiky, když z drahocenných desk
kněz PÍSMO předčítá za mraky vonnými.

Však ty, jenž mučen byl's a nerouhal se králům,
ty jenž byl's poplván a neproklínal luzu
a vzdechem posledním snad ještě odpouštěl,
CIZINČE vzdálený mým radostem i žalům,
jenž zjeven v paláci mém rozléval bys hrůzu,
ó pro mě, TRPĚLIVÝ, zbytečně jsi mřel!

Svůj thyrsus divoký já nezaměním, PANE,
za metlu askese a cesty trním stlané.
Ve tmavém vlasu mém, hle, růží visí krev
a víno divé lásky liju číší stem.

Já pro tvé chrámy, PANE, příliš zpupný jsem.

V mém království dnes šílí bacchantický zpěv,
pro příval polibků já nemám kdy ku pláči,
spletená těla naše k rozkoši se stáčí,
hlas připozděné doby nechci, aby zněl.

Pak ať juž připlazí se NUDA, SMUTEK, ŽEL!
&lt;/poem&gt;

&lt;span style=&quot;margin-left: 5em&quot;&gt;''(Apostrofy hrdé a vášnivé. Praha 1896. Nákl. Moderní Revue.)''&lt;/span&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>9j7ru8gaq5ti78yp69r9lfzi9eli237</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Credo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59841</id>
    <revision>
      <id>337443</id>
      <parentid>229112</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337443</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1806" sha1="t7bd0ldm5qruipwwkphpqeucgz3kr8c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Svaté pokušení
  | ČÁST = Credo
  | DALŠÍ = Píseň pro mou dcerku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Credo
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Kostka Neumann|Stanislav Kostka Neumann]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Stanislav K. Neumann
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 156–157.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Věřím v Satana, jenž Pýcha jest a Vědění a Život,
věřím v stvořitele dobré matky Země,
věřím v stvořitele Lásky a Záští a Vášně.

Vládne nad propastmi a ku hvězdám až sáhá
a hudba sférická je sykotem jeho krve,
jež v mocném kolotání probíhá hvězdnými rody
a lidskými rody planet a žhoucími ohni sluncí.

Věřím v jeho syna, v Člověka, jenž slavný
metamorfosou tvarů vyšel ze hlubin Země
a stvořen byl k radosti a k boji a síle,
stvořen, by pyšně a volně nádheru duše svojí
jak třpytivý chvost páva rozestíral na slunci.

Byl zrazen zlatovlasým mužem z Nazarethu,
byl zrazen Člověk a umíral ve křečích hysterie…
Však Ženou znova narodil se a tisíckrát znova se rodí,
před Křížem klesnuv, znova k Lásce vztyčuje šíji.

Věřím v Satana Otce a věřím i v jeho Syna,
věřím, že tmavá sklepení Bídy rozbije odvážnou pěstí
a sebe silného a sebe jediného
v střed postaví vířících kruhů volného žití.
&lt;/poem&gt;

&lt;span style=&quot;margin-left: 5em&quot;&gt;''(Z knihy: Satanova sláva mezi námi. Praha 1897. Nákl. Grosman a Svoboda.)''&lt;/span&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>t7bd0ldm5qruipwwkphpqeucgz3kr8c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Píseň pro mou dcerku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59843</id>
    <revision>
      <id>337446</id>
      <parentid>229180</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337446</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1488" sha1="4lvg2ata8vqwhs6plr257dvl3y27vyx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Credo
  | ČÁST = Píseň pro mou dcerku
  | DALŠÍ = Úryvky z básní Mstivá kantilena
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Píseň pro mou dcerku
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Kostka Neumann|Stanislav Kostka Neumann]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Stanislav K. Neumann
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 157–158.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
  Hejsa, malá,
na mé šíji jako na koníku
  kolem stolu
  takhle spolu,
to juž nejde bez povyku.
Ať se mračí naše máma,
to jen, že chce jezdit sama,
  hejsa, malá,
abys něco neprospala,
pojedeme do světa.

  Hejsa, dítě,
nepojedem tiše, nepojedem skrytě,
  v plném jasu
  chceme krásu
  nespoutané jízdy.
Skoků my se nelekáme,
hory, doly, vody známe,
  hopla, hejsa,
  vzhůru hlavy,
  bez obavy
pojedeme do boje.

 Hejsa, dcerko,
  zlí jsou lidé,
zlí jsou křesťané i židé,
k tomu ještě hloupí.
Přes hlavy jim pojedeme,
bojovně jim zahoukneme
v duše, v těla skleslá
veselá svá hesla.
  Hejsa, dcerko,
červené si dáme perko
  za klobouček zelený!
&lt;/poem&gt;

&lt;span style=&quot;margin-left: 5em&quot;&gt;''(Z Kalendáře revolucionářů 1903.)''&lt;/span&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>4lvg2ata8vqwhs6plr257dvl3y27vyx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/Pohled ze světového divadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59855</id>
    <revision>
      <id>337445</id>
      <parentid>229166</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337445</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1625" sha1="lhm00ms4eytvvz1mu1m2xnij6cv30w6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Zvědavý
  | ČÁST = Pohled ze světového divadla
  | DALŠÍ = My
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pohled ze světového divadla
  | AUTOR = [[Autor:František Matoušek (1877–1947)|František Matoušek]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Fr. Matoušek (Saturnin)
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 209–210.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Rozpjala křídla široce, až k oblakům
se břitce vzepjala a šveholila snivě
idyllu; štěstí z ní pršelo sladkých dum
a sladkých snů… a potom k hnízdu v staré jívě
mláď krmit sklesla… »Jsem vlaštovka, zítra na jih
vzlétneme volně zazpívat v indických bájích!«

Pak jiný zjev. — Hnal nevšímavě ulicí
a labužnicky zachyt vítr, ševel, nápad,
pak uleh' hřát se s uklidněním ve líci
v zmlazeném jarním slunci, ač se blížil západ…
já zakop' oň… však skokem v lýtko chyť mě lehce,
zavrčel: »Jsem pes a ne otrok bídný přece!«

Tma přišla… mnoho hodin bilo na věži, — —
já bloudil tmou… v tom z dálky něco slyším skuhrat,
úděsně sténat… eh, co na tom záleží — —
než podívám se přec! ha, kdo se svíjí u vrat
v té špíně, puchu, vředech? Zasáhl jsem tam holí…
Jsem člověk! Otrok! Milost! Ach, vše mne tak bolí!
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>lhm00ms4eytvvz1mu1m2xnij6cv30w6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/My</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59856</id>
    <revision>
      <id>337444</id>
      <parentid>229144</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:43:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337444</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1428" sha1="6n63piamrzv6n8ff2j642pvu31zho3d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = Pohled ze světového divadla
  | ČÁST = My
  | DALŠÍ = „Dobrýtro“ mé milé
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = My
  | AUTOR = [[Autor:František Matoušek (1877–1947)|František Matoušek]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Fr. Matoušek (Saturnin)
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 210–211.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
My zrodili se v bahnech říší,
a naše mládí lásky nepoznalo,
v brlozích bídných, ve tmách chýší
zhrzené srdce o snech světlých štkalo.

My zrodili se v krve boji,
ta naše mladá těla k vraždám hnali,
my zapřeli jsme duši svoji,
pro panstva pych jsme v řadách k bojům stáli.

Pro panstva pych a zlaté řízy
vévodů, již se o vavříny shodli,
však srdce jich nám byla cizí,
jen kázat znala: »Pracuj a se modli!«

My zrodili se mstiví, strašní
v lži naší doby, ve bankrotu mravů;
zhýřilci mřeli v křiku vášní,
my neměli kam sklonit svoji hlavu.

Počestná spřež nás k boji nutí,
k obraně zvedáme svá čela smělá,
my rebelanti odkopnutí
pro svůj boj dáme duše, těla.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>6n63piamrzv6n8ff2j642pvu31zho3d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Poesie sociální/„Dobrýtro“ mé milé</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59858</id>
    <revision>
      <id>337450</id>
      <parentid>229237</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:44:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337450</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1435" sha1="nzlwel618e6v2guvmy61776pqqqqfet" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Poesie sociální
  | PŘEDCHOZÍ = My
  | ČÁST = „Dobrýtro“ mé milé
  | DALŠÍ = Přírodou a životem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = „Dobrýtro“ mé milé
  | AUTOR = [[Autor:František Matoušek (1877–1947)|František Matoušek]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Fr. Matoušek (Saturnin)
  | VYDÁNO = In: [[Poesie sociální]]. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 211–212.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Poesie sociální''
  | ONLINE = {{Internet Archive|poesiesociln00maceuoft}}
  | JINÉ = Ke zveřejnění vybral [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]]
}}

&lt;poem&gt;
Ještě jsem se povaloval,
ze snů protíral si oči,
když tu ona vpadne v dvéře
a mně kolem krku skočí,

a mne laská, a mne dusí,
celou silou lehá na mě,
a polibky její? bože,
nemá ani zoubku v tlamě.

Při křtu kmotřičkou mi byla,
v kolébce se ku mně vila,
v žití přelaskavou tetou,
a teď — hrome — moje milá!

Celý život blažila mne,
a tak přišla dneska zase;
»Dobrýtro« mi sladce přála
ve svých vděcích, ve své kráse.

Když jsem nechtěl k ní se znáti
prála: »Nevděk tvůj mne mrzí,
avšak nevděk světem vládne,
přes to navštívím tě brzy…

Nechceš mne už milovati?
Ty chytráku, vida, vida!
tož věz, tupý nevědomče,
kde hlad — tam je slečna Bída.«
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>nzlwel618e6v2guvmy61776pqqqqfet</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Altzahnhüte</title>
    <ns>0</ns>
    <id>60488</id>
    <revision>
      <id>337358</id>
      <parentid>182005</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:52:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337358</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="524" sha1="c4bqpnd614r7nqtf7vxjamb7zjoxqhq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Altzahnhüte
  | PŘEDCHOZÍ = Alty-Šehr
  | DALŠÍ = Altzella
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Altzahnhüte
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;24. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8e489460-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Altzahnhütte''' viz {{Prostrkaně|[[../Franzelhütte|Franzelhütte]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c4bqpnd614r7nqtf7vxjamb7zjoxqhq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Modlitby pro všední dny a svátky/Modlitby o sabatu při ohlašování Nového měsíce (ראש חדש)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>60696</id>
    <revision>
      <id>337454</id>
      <parentid>293787</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:54:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337454</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="995" sha1="g4co1x75jm4xm1mj39fcf3fuv94rxl5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Augustin Mojžíš Stein
  | TITUL = Modlitby pro všední dny a svátky
  | PŘEDCHOZÍ = Modlitba o sabatu
  | ČÁST = Modlitby o sabatu při ohlašování Nového měsíce (ראש חדש)
  | DALŠÍ = Modlitba o sabatu o kterém jest bar micva (בר מצוה‎), výroční den svatby, den smlouvy novorozeného (ברית מילה‎) a pod.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Modlitby o sabatu při ohlašování Nového měsíce (ראש חדש‎)
  | AUTOR = [[Autor:Augustin Mojžíš Stein|August Stein]]
  | POPISEK = modlitba
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|f0973b80-f67f-11e4-92a1-5ef3fc9bb22f}}
  | ZDROJ = [[:Soubor:STEIN, August - Modlitby pro všední dny a svátky.djvu]]
  | VYDÁNO = Praha, 1899
  | LICENCE = PD old 70
  | INDEX = STEIN, August - Modlitby pro všední dny a svátky.djvu
}}

&lt;pages index=&quot;STEIN, August - Modlitby pro všední dny a svátky.djvu&quot; include=&quot;6-7&quot; fromsection=&quot;ohlasovani-noveho-mesice&quot; tosection=&quot;ohlasovani-noveho-mesice&quot; /&gt;</text>
      <sha1>g4co1x75jm4xm1mj39fcf3fuv94rxl5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1934/12. srpen/Skvělý lov četnictva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61045</id>
    <revision>
      <id>337561</id>
      <parentid>307283</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337561</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1215" sha1="fg2cn7lipf163tx0ejcqxptubjwh54e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1934/12. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Skvělý lov četnictva
   | DALŠÍ = Po hádce se synem se otrávil
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Skvělý lov četnictva
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = vš.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : nejstarší deník moravský
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|fef421b0-d827-11de-b105-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 12. srpna 1934
  | datum vydání = 1934-08-12
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
vš. — {{Prostrkaně|Rýmařov}} 11. srpna. Četnictvu v Rýmařově podařil se při pátráni po tajné tiskárně illegálních komunistických tiskovin, které byly v celém kraji hojně rozšiřovány, skvělý lov. Objevilo totiž ve Staré Vsi se sklepě domu Fr. Demuse penězokazeckou dílnu. Demus byl ihned podroben přísnému výslechu a přiznal se, že již delší dobu byly v jeho sklepě vyráběny stokorunové bankovky. Byl dopraven k okresnímu soudu v Rýmařově a po jeho spoluvinnících zahájeno bylo nejusilovnější pátrání.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fg2cn7lipf163tx0ejcqxptubjwh54e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1937/6. listopad/Severomoravské pohraničí zaplaveno Jehliczkovými brožurami</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61056</id>
    <revision>
      <id>337563</id>
      <parentid>307290</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337563</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1429" sha1="9bimj8extm7blixq2ge4v3u2ucufos0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1937/6. listopad
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Severomoravské pohraničí zaplaveno Jehliczkovými brožurami
   | DALŠÍ = Rodina otrávena zkaženým masem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Severomoravské pohraničí zaplaveno Jehliczkovými brožurami
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : Tribuna země Moravskoslezské. S.&amp;nbsp;3.
  | strany = 3
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d57be180-6704-11df-bc7f-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 6. listopadu 1937
  | datum vydání = 1937-11-6
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
Před několika dny jsme psali o akci, kterou podniká skupina Unger-Jehliczka proti republice. Na Losínsku objevilo se množství žlutých brožurek, psaných německy, které prudce a hrubým způsobem napadají naši republiku a nabádají občanstvo k neposlušnosti. Tehdy bylo domnění, že akce je pouze místního rázu. Jak ale poslední dny ukázaly, nejde o náhodné místní rozšíření brožurek, nýbrž o záměrnou akci, neboť tyto brožury byly v minulých dnech neznámými pachateli rozhozeny po celém severomoravském pohraničí. Snad nejvíce byl jimi postižen Šilperk a Rýmařov, kde jich bylo také nejvíce nalezeno.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9bimj8extm7blixq2ge4v3u2ucufos0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1937/6. listopad/Rodina otrávena zkaženým masem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61057</id>
    <revision>
      <id>337564</id>
      <parentid>307289</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337564</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1466" sha1="n6hsic2lqhsoe67zog401h1kstcxhw0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1937/6. listopad
   | PŘEDCHOZÍ = Severomoravské pohraničí zaplaveno Jehliczkovými brožurami
   | ČÁST = Rodina otrávena zkaženým masem
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rodina otrávena zkaženým masem
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = rz.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : Tribuna země Moravskoslezské. S.&amp;nbsp;3.
  | strany = 3
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d57be180-6704-11df-bc7f-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 6. listopadu 1937
  | datum vydání = 1937-11-6
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
rz. — {{Prostrkaně|Prostějov}} 5. listopadu. Rodina Hermanova z Vyškova odjela na pohřeb do Kroměříže, kde jela příbuznému na pohřeb. Po pohřbu po hostině byla Markéta Hermanova a její dcera se synem Ladislavem, mechanikem z Vyškova postižena nevolností, takše za příznaků otravy byli všichni postižení převezeni do kroměřížské nemocnice, kde matka i dcera zůstaly v ošetřování, zatím co syn Ladislav byl po vypumpováni žaludku propuštěn domů. Po příjezdu domů se jeho stav značnou měrou zhoršil a proto musel být i on převezen do nemocnice v Prostějově, kde bylo zjištěno, že jde o otravu zkaženým masem. Četnictvo pátrá po řezníku, který vadné maso prodal.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>n6hsic2lqhsoe67zog401h1kstcxhw0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1903/6. červen/Koněm kousnut</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61093</id>
    <revision>
      <id>337556</id>
      <parentid>300482</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:39:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337556</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="751" sha1="lbe3wabue3169i9islo7djytbyh4yl0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1903/6. červen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Koněm kousnut
   | DALŠÍ = Zatčen
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Koněm kousnut
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|ca5cbec0-04e2-11df-8a51-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 6. června 1903
  | datum vydání = 1903-06-6
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Koněm kousnut''' na pravé ruce byl včera 45letý obchodník {{Prostrkaně|Mořic Basch}} na Celním kolišti č. 7. Na ochranné stanici byl mu dán obvaz.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lbe3wabue3169i9islo7djytbyh4yl0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1903/6. červen/Zatčen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61094</id>
    <revision>
      <id>337557</id>
      <parentid>300486</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:39:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337557</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="901" sha1="3ge31629pcle9xdpwavvgdcli9rfepe" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1903/6. červen
   | PŘEDCHOZÍ = Koněm kousnut
   | ČÁST = Zatčen
   | DALŠÍ = Krupobití
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zatčen
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|ca5cbec0-04e2-11df-8a51-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 6. června 1903
  | datum vydání = 1903-06-6
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Zatčen''' byl včera v Brně 24letý nádeník Adolf {{Prostrkaně|Večeřa}} z Medlánek, protože své matce, vyrabitelce sádrových sošek na Pekařské ulici č. 52, rozbil dvě výkladní okna v ceně 40 korun; učinil tak proto, že vykázala ho z domu, protože nechce pracovat. Byl dodán soudu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3ge31629pcle9xdpwavvgdcli9rfepe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1903/6. červen/Krupobití</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61095</id>
    <revision>
      <id>337525</id>
      <parentid>307334</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:31:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337525</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1295" sha1="ito8lorkv1tcc4ps2rdjuerxbehkeia" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1903/6. červen
   | PŘEDCHOZÍ = Zatčen
   | ČÁST = Krupobití
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Krupobití
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|ca5cbec0-04e2-11df-8a51-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 6. června 1903
  | datum vydání = 1903-06-6
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Krupobití.''' Ve středu odpoledne snesla se nad Olomouckem a Prostějovském bouře a krupobití. Úroda na mnoha místech utrpěla velikých škod. V {{Prostrkaně|Těšeticích}} a {{Prostrkaně|Holici}} zničena asi třetina úrody, v {{Prostrkaně|Drahanovicích}} přes polovinu V {{Prostrkaně|Tršicích}} způsobily kroupy děsné spousty. Celá úroda, jak obilí, tak chmelnice jsou úplně zničeny. Škoda jest ohromná. Krupobitím postiženy také těžce osady: {{Prostrkaně|Svisedlice}}, {{Prostrkaně|Přáslavíce}} a {{Prostrkaně|Doloplazy}}. Ve Svisedlicích v některém domě nezůstalo pro krupobití ani jedno okno celé. Škoda jest však ohromná, a pojištění jest zcela málo.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ito8lorkv1tcc4ps2rdjuerxbehkeia</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1882/15. únor/Z Lysic (1)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61123</id>
    <revision>
      <id>337513</id>
      <parentid>300463</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337513</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="814" sha1="2u4ofhksng5azpiuegayknuq8edx7uz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1882/15. únor
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Z Lysic (1)
   | DALŠÍ = Z Lysic (2)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Lysic
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|228bf13b-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 15. února 1882
  | datum vydání = 1882-02-15
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Lysic.''' Čtenářskopěvecký spolek „Podhorák“ v Lysicích vzdává srdečný dík statečným bojovníkům za naše nezadatelná práva pro českou universitu a volá jim hlučné sláva. Jan Faust, t. č. předseda.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2u4ofhksng5azpiuegayknuq8edx7uz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1882/15. únor/Z Lysic (2)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61124</id>
    <revision>
      <id>337514</id>
      <parentid>300465</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337514</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="858" sha1="nf3lgw5ru0og05u67lg7gdt2z9z9y4n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1882/15. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Z Lysic (1)
   | ČÁST = Z Lysic (2)
   | DALŠÍ = Z Lysic (3)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Lysic
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|228bf13b-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 15. února 1882
  | datum vydání = 1882-02-15
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Lysic.''' Naplněni radostí, že staroslavná universita Karlova národu českému jest vrácena, provoláváme jejímu rozkvětu hlučné na zdar! a všem statečným obhájcům vzdáváme srdečné díky. {{Prostrkaně|Divadelní ochotníci v Lysicích.}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nf3lgw5ru0og05u67lg7gdt2z9z9y4n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1882/15. únor/Z Lysic (3)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61125</id>
    <revision>
      <id>337515</id>
      <parentid>300467</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337515</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="927" sha1="kbpwhlayjwz6brbd3nzz2a9ai7swd4g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1882/15. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Z Lysic (2)
   | ČÁST = Z Lysic (3)
   | DALŠÍ = Z Lysic (4)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Lysic
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|228bf13b-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 15. února 1882
  | datum vydání = 1882-02-15
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Lysic.''' Jmenem veškerého občanstva městyse Lysic vzdávám p. hr. Belcredimu, jakož i všem statečným a neúnavným bojovníkům za tak skvělé hájení a vymožení historických práv universitě české srdečné díky a provoláváme české universitě hlučné na zdar! Fr. {{Prostrkaně|Růžička}}, starosta.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>kbpwhlayjwz6brbd3nzz2a9ai7swd4g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1882/15. únor/Z Lysic (4)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61126</id>
    <revision>
      <id>337516</id>
      <parentid>300469</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337516</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="989" sha1="rwzxcrx5baj347ugigocgthb1axfowx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1882/15. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Z Lysic (3)
   | ČÁST = Z Lysic (4)
   | DALŠÍ = Z Moravské Ostravy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Lysic
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|228bf13b-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 15. února 1882
  | datum vydání = 1882-02-15
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Lysic.''' Za statečné a vroucí hájení všem statečným a neúnavným bojovníkům, zvláště p. hr. Belcredimu za tak skvělé vítězství a vymožení přirozených a nepopiratelných práv české universitě vzdává srdečné díky a provolává oné hlučné na zdar! Ve jménu čten. spolku {{Prostrkaně|Přemysl}} v Lysicích. Jos. {{Prostrkaně|Marek}}, předseda.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rwzxcrx5baj347ugigocgthb1axfowx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1882/15. únor/Z Moravské Ostravy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61170</id>
    <revision>
      <id>337517</id>
      <parentid>300471</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337517</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="783" sha1="c068a4l4qm6wxfz9mjr80hs1wl7zfgj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1882/15. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Z Lysic (4)
   | ČÁST = Z Moravské Ostravy
   | DALŠÍ = Z Val Meziříčí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Moravské Ostravy
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|228bf13b-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 15. února 1882
  | datum vydání = 1882-02-15
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Moravské Ostravy.''' Čtenářsko-hornický spolek „Salm“ v Salmovce ve Slezsku volá srdečné „Zdař bůh české universitě!“ Poppe, předseda.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c068a4l4qm6wxfz9mjr80hs1wl7zfgj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1865/18. srpen/Z Lysic</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61277</id>
    <revision>
      <id>337506</id>
      <parentid>300422</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:28:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337506</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2937" sha1="lun92hsmrhqwaphrh2nfuv8kimjx98c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1865/18. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Z Rajhradu
   | ČÁST = Z Lysic
   | DALŠÍ = Z Divák
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z Lysic
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|1c450af6-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 18. srpna 1865
  | datum vydání = 1865-08-18
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Lysic.''' [{{Prostrkaně|Čtenářsko-pěvecký spolek. — Zastaveníčko. — Kontr. fond.}}] Náš čten. spolek, o jehožto rozkvětu a blahodárném působení na náš lid venkovský „Mor. Orl.“ již vícekráte zprávu podala, odbýval dne 18.&amp;nbsp;června t.&amp;nbsp;r. svou řádnou valnou hromadu, na kteréž se za předsednictví náměstka předsedy p. Ant. Klevety a hojného účastenství údů mimo jiné pojednáni též nový výbor spolkový volil. Do výboru zvoleno nadpoloviční většinou hlasů sedm údů a sice: Pp. Kaj. Vašíček inžinýr v Žerůtkách, P. Frant. Straka kaplan v Lysicích, Ant. Kleveta, Čen. Fiala, oba obecní radní z Lysic, Fr. Procházka rolník z Lysic, Jos. Macků technik z Lysic a Jos. Němeček zámečník z Lysic, z kterých sedmi členů výborových valná hromada jednohlasně p. Kaj. Vašíčka opět za předsedu čten. spolku zvolila. Po skončené volbě provoláno starému výboru za jeho velkou činnost a namáhání v úřadě hlučné „Sláva“ a nově zvoleným srdečné „Na zdar.“ Nový výbor odbýval dne 6.&amp;nbsp;srpna svou první schůzi, zvoliv své jednotlivé funkcionáře totiž: Pp. P. Fr. Straku za místopředsedu, Jos. Macků za jednatele, Čen. Fialu za pokladníka, Fr. Procházku za starostu a Jos. Němečka za knihovníka čtenářského spolku. — Před nedávným časem četli jsme v „M. O.“ dopis z Lysic, ve kterémž p. dopisovatel přirovnával náš čtenářský spolek ku kmenu, z něhož pučí ratolest jemná, totiž pěvecký spolek, a doufá, že ratolest tato během času sesílí v pevnou větev. A ejhle! naděje p. dopisovatele přichází již ku svému cílu, an nyní cvičení a řízení sborů rázný a nadějný učitel Drnovický p. Pavel Sedlák z ochoty převzal, pod jehožto vedením bujaří zpěváci Lysičtí již značný pokrok učinili. Dne 6.&amp;nbsp;srpna uspořádal pěv. spolek v svatvečer jmenovin panu Kaj. Vašíčku inžinýra v Žerůtkách co předsedovi čten. spolku a muži, jehož nadšená vlastenecká mysl a jeho obětavost věci národní vůbec známy jsou, zastaveníčko. — Velectěný výbor fondu Lysického zavděčil by se podílníkům fondu tohoto, kdyby o své činnosti, jako jiné fondy k. p. sousedský v Drnovicich, zprávu v „M. O.“ podati sobě neobtěžoval.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lun92hsmrhqwaphrh2nfuv8kimjx98c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1909/14. prosinec/Hrozné neštěstí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>62206</id>
    <revision>
      <id>337528</id>
      <parentid>307237</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:31:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337528</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1625" sha1="tmj8dh6okur17ldlnd2g4x1ve1ros70" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1909/14. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Prof. dr. Boh. Jar. Matějka †
   | ČÁST = Hrozné neštěstí
   | DALŠÍ = Spadl s okna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hrozné neštěstí
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|850a7440-b738-11de-93eb-000d606f5dc6}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 14. prosince 1909
  | datum vydání = 1909-12-14
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Našinec/1909/prosinec/12. prosinec/str. 5/Opět velké neštěstí na stavbě|Opět velké neštěstí na stavbě]]&lt;br /&gt;[[Našinec/1909/prosinec/17. prosinec/str. 3/Oběti neštěstí na stavbě Czeschnerově|Oběti neštěstí na stavbě Czeschnerově]]&lt;/br&gt;[[Našinec/1910/duben/29. duben/str. 3/Dohra neštěstí na novostavbě|Dohra neštěstí na novostavbě]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Hrozné neštěstí''' přihodilo se v&amp;nbsp;pátek dopoledne v&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Olomouci}}. Na Renderově náměstí sřítilo se lešení třípatrového domu a&amp;nbsp;pohřbilo v troskách 11&amp;nbsp;dělníků. Čtyřem z&amp;nbsp;nich polámána byla žebra, nohy a&amp;nbsp;ruce, a&amp;nbsp;jiní utrpěli těžká vnitřní zranění. Skoro všichni byli dopraveni do nemocnice, kdež zápasí se smrtí. Aby se zjistila příčina katastrofy, zavedeno bylo přísné vyšetřování. Říká se, že lešení bylo stavěno se slabých desek a trámů a&amp;nbsp;že nemohlo snésti velké zatížení.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tmj8dh6okur17ldlnd2g4x1ve1ros70</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1909/14. prosinec/Spadl s okna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>62207</id>
    <revision>
      <id>337529</id>
      <parentid>307238</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:31:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337529</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1223" sha1="0tdxg7qmzrxn2lao6okdub54kz9ldr5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1909/14. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Hrozné neštěstí
   | ČÁST = Spadl s okna
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Spadl s okna
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|850a7440-b738-11de-93eb-000d606f5dc6}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 14. prosince 1909
  | datum vydání = 1909-12-14
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Našinec/1909/prosinec/12. prosinec/str. 6/Strašná smrt fotografa p. Wasservogela|Strašná smrt fotografa p.&amp;nbsp;Wasservogela]]&lt;/br&gt;[[Našinec/1909/prosinec/15. prosinec/str. 3/Pohřeb nešťastného fotografa p. Wasservogela|Pohřeb nešťastného fotografa p.&amp;nbsp;Wasservogela]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Spadl s&amp;nbsp;okna.''' V&amp;nbsp;sobotu dopoledne spadl v {{Prostrkaně|Olomouci}} 66letý dvorní fotograf Zikmund {{Prostrkaně|Wasservogel}} s&amp;nbsp;okna ve čtvrtém patře do dvora a&amp;nbsp;zabil se. Chtěl vyvěsiti okno, při tom však učinil asi chybný krok, nebo dostal závrať a&amp;nbsp;sřítil se dolů.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0tdxg7qmzrxn2lao6okdub54kz9ldr5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1909/14. prosinec/Dvorní rada dr. Frant. Matyáš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>62210</id>
    <revision>
      <id>337526</id>
      <parentid>307234</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:31:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337526</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2172" sha1="mod8f5g7s53sa7ijmdrihsxe65qpfcy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1909/14. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Dvorní rada dr. Frant. Matyáš
   | DALŠÍ = Prof. dr. Boh. Jar. Matějka †
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dvorní rada dr. Frant. Matyáš
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|148694a0-be32-11de-b483-000d606f5dc6}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 14. prosince 1909
  | datum vydání = 1909-12-14
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Našinec/1909/prosinec/15. prosinec/str. 3/Dv. rada dr. Fr. Matyáš †|Dv. rada dr. Fr. Matyáš&amp;nbsp;†]]&lt;/br&gt;[[Našinec/1909/prosinec/17. prosinec/str. 3/Za drem Františkem Matyášem|Za drem Františkem Matyášem]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Dvorní rada dr. Frant. Matyáš.''' Píše se nám z&amp;nbsp;Uherského Hradiště: Žalostná zpráva došla včera pozdě v&amp;nbsp;noci z&amp;nbsp;Vídně, že v&amp;nbsp;nemocnici, kde hledal záchranu v&amp;nbsp;těžké chorobě, zemřel dvorní rada p.&amp;nbsp;dr.&amp;nbsp;[[Autor:František Matyáš|Frant. {{Prostrkaně|Matyáš}}]] z&amp;nbsp;Uher. Hradiště. Nezhojitelná rakovina vyrvala z&amp;nbsp;našeho středu vzácného muže, šlechetného člověka a&amp;nbsp;právníka na slovo vzatého. Hledal letos úlevu v&amp;nbsp;Karlových Varech, Tišnově, leč marně, vůčihledně chřadnul, až při operaci ve Vídni vysvobozen byl smrtí z&amp;nbsp;útrap a&amp;nbsp;nezměrných bolestí. Zesnulý byl typickou osobností, všeobecně oblíbenou pro svou bodrou povahu. Společnost v&amp;nbsp;Uherském Hradišti ztrácí v&amp;nbsp;něm jednoho z&amp;nbsp;nejlepších povah a&amp;nbsp;dobráckých duší. Všude, kde působil, v&amp;nbsp;Holešově, Jihlavě, Olomouci a&amp;nbsp;konečně v&amp;nbsp;Uherském Hradišti získal si řadu přátel a&amp;nbsp;bude trvale ve skvělé, jasné vzpomínce. Vedle výborných vlastností společenských ceněn byl v&amp;nbsp;kruzích právnických jako zkušený odborník a&amp;nbsp;vynikající právnický spisovatel. Čest vytrvalá budiž jeho památce!
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Nekrology]]</text>
      <sha1>mod8f5g7s53sa7ijmdrihsxe65qpfcy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1909/14. prosinec/Prof. dr. Boh. Jar. Matějka †</title>
    <ns>0</ns>
    <id>62211</id>
    <revision>
      <id>337527</id>
      <parentid>307235</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:31:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337527</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2082" sha1="g2jt4t1pc1xqb1pavv2jwf8wdonj5rx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1909/14. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Dvorní rada dr. Frant. Matyáš
   | ČÁST = Prof. dr. Boh. Jar. Matějka †
   | DALŠÍ = Hrozné neštěstí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prof. dr. Boh. Jar. Matějka&amp;nbsp;†
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|148694a0-be32-11de-b483-000d606f5dc6}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 14. prosince 1909
  | datum vydání = 1909-12-14
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Prof. dr. Boh. Jar. Matějka&amp;nbsp;†,''' V&amp;nbsp;Praze zemřel včera po delší nemoci professor dějin umění na c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;české univesitě dr.&amp;nbsp;[[Autor:Bohumil Jaroslav Matějka|Boh. Jar. {{Prostrkaně|Matějka}}]]. Zesnulý narodil se r.&amp;nbsp;1867 v&amp;nbsp;Litoměřicích, studoval v&amp;nbsp;Praze a&amp;nbsp;za účelem doplnění svých vědomostí konal četné cesty po vlasti i&amp;nbsp;cizině.&amp;nbsp;— Procestoval Italii, Francii, Německo a&amp;nbsp;pak, navrátiv se trvale do vlasti, uložil bohaté vědomosti a&amp;nbsp;zkušenosti z&amp;nbsp;cest do četných publikací. Uměleckým kruhům uvedl se ve známost svou účastí jako tajemník uměleckého oddělení na výstavě jubilejní národopisné a&amp;nbsp;na výstavě architektů a&amp;nbsp;inženýrů. V&amp;nbsp;letech devadesátých byl tajemníkem c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;umělecko-průmyslové školy a&amp;nbsp;malířské akademie, a&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1904 byl jmenován mimořádným professorem dějin umění na české universitě. Z&amp;nbsp;prací jeho sluší jmenovati soupisy uměleckých památek okresu lounského, litomyšlského a&amp;nbsp;roudnického, dále Miniatury doby románské, Přestavba a&amp;nbsp;výzdoba chrámu sv. Tomáše na Menším městě pražském. Četné cenné příspěvky z&amp;nbsp;dějin výtvarných umění v&amp;nbsp;Čechách psal do Památek archaeologických a&amp;nbsp;jiných uměleckých časopisů.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Nekrology]]</text>
      <sha1>g2jt4t1pc1xqb1pavv2jwf8wdonj5rx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alkman</title>
    <ns>0</ns>
    <id>62849</id>
    <revision>
      <id>337348</id>
      <parentid>317729</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:37:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337348</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4553" sha1="ap1bisju6cptdm1utpazzpb6292v41d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alkman
  | PŘEDCHOZÍ = Alkmaiónovci
  | DALŠÍ = Alkmanské metrum
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alkman
  | AUTOR = [[Autor:František Krsek|František Krsek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;891. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n931/mode/1up Dostupné online]
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Alkmán]]
  | WIKIPEDIA-HESLO = Alkmán
}}

{{Forma|proza}}
'''Alkman''' (''{{Cizojazyčně|grc|Ἀλκμάν}}''), jinak {{Prostrkaně|Alkmaión}}, vynikající lyrický básník řecký. Životem svým sahá do stol. sedmého př. Kr. Zván bývá tvůrcem lyriky sborové, již s nejedné stránky pěstil se zdarem velikým. V písních jeho stýkají a prostupují se zvláštnosti dvou různých kmenů: bujná živost uhlazeného Lyďana leckde proniká vážným tónem a přísnou formou nářečí dórského. Bylť '''A.''' rodem z Lydie, ale ve Spartě zdomácněl. Stránka prvá však nabyla při něm rozhodné převahy; odtud jarý, lehký půvab a veselý vtip z písní jeho dýšící, odtud nádech sentimentálnosti v některých jeho písních milostných a jemná vnímavost k životu přírodnímu. '''A.''' poesii lyrickou, jež dosud měla hlavní význam v bohoslužbě, z ní vyprostil a učinil ji přístupnou vztahům osobním. Ve Spartě od starodávna byly v obyčeji dívčí tance, zvláště k poctě Apollóna a Artemidy. Zde měl '''A.''', »básník bohyně Artemidy«, volné i úrodné pole, jež se zdarem jal se vzdělávati. Psal pro takové dívčí sbory písně ({{Cizojazyčně|grc|παρθενεῖα}}) a sám zpěvu i tanci učil, při čemž pomocna mu byla mladistvá básnířka Megalostrata. Pěknou stránkou těchto zpěvů bylo, že '''A.''' uprostřed celého sboru umisťoval někdy také solové písně pro jednotlivé panny. Mimo partheneia, jež obyčejně flétnou byla provázena, psal '''A.''' také hymny s průvodem kithary a četné písně milostné, jež provázel obyčejně lydský nástroj magadis. V rhythmice '''A.''' získal si zásluhy veliké; stopy a verše známé dokonale ovládal, nové pak útvary veršové důmyslně sestavoval. Strofy '''A'''-ových písní jeví značný pokrok; od prostého řadění veršů přešel k umělejšímu sestavování strof až i čtrnáctiveršových. Svým individualismem, směrem erótickým i skladbou strof stal se '''A.''' předchůdcem Alkaia, Sapfy i Anakreonta. Zásluha jeho tím je větší, že na půdě tak nepřiznivé a v době tak časné směle počal pěstiti lyriku subjektivní. V činnosti své soustředil '''A.''' umělecké směry, jež před ním označeny jmény: Terpandros, Archilochos, Thalétas a Polymnastos. Písně '''A'''-ovy psány nářečím dórským, což asi také poněkud bylo na závadu rozšíření jeho slávy básnické, a staly se vítanými některým grammatikům, kteří v nich viděli vzor místní mluvy spartské. Avšak některé aiolismy a tvary epické přece v nich jsou. O '''A'''-ovi již ve starověku psali mimo jiné Filochoros, Sósibios a Alexandros Polyhistor. — O osudech a životě '''A'''-ově víme velmi málo. Pocházel jistě z Malé Asie a narodil se v Sardech asi r. 690 př. Kr. Byv snad nejprve zajatcem válečným dostal se za otroka urozenému Sparťanu Agesidovi, s nímž přišel do Sparty. Zde strávil větší čásť života svého jsa zprvu otrokem, pak svobodným. Dosáhl, jak se zdá, věku vysokého. Jméno '''A.''' obdržel snad teprve, když byl na svobodu propuštěn. — Přední a nejčetnější čásť spisův '''A'''-ových tvořila partheneia a vlastní písně milostné, vedlé toho psal také hymny, paiany a zpěvy svatební. Z hymnů nejslavnější byly na Dia Lykajského, na Dioskury, Artemidu, Héru a Afroditu. Pro chlapce a muže psal '''A.''' písně sborové ku gymnopaidiím. Celkem udává se básní jeho knih šestero (snad hymny, partheneia, hyporchémata, paiany či gymnopaidia, erótika a hymenaioi). O '''A'''-ovi jakožto básníku pojednal mimo jiné Flach, Gesch. d. gr. Lyr. Zlomky písní, buď celkem nebo částečně posoudili a sestavili mimo jiné: Schneidewin (Delect. poet. iamb. et melic. Graec. Gottinky 1839) a Bergk (Poët. lyr. Gr. edit. IV. Lipsko 1878, 1882). Nový zlomek z partheneií nalezl r. 1860 v Egyptě Mariette; papyrus se zlomkem tím chován je v Paříži. [[Autor:František Krsek|Ksk.]]
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ap1bisju6cptdm1utpazzpb6292v41d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Mandlové obloučky na vlašský způsob</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63072</id>
    <revision>
      <id>337230</id>
      <parentid>265729</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:17:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337230</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1526" sha1="5t7qlafq7xwoshce34y2i4h90ljg99o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Mandlové obloučky na vlašský způsob
  | PŘEDCHOZÍ = Mandlový dort jiného způsobu
  | DALŠÍ = Vlašské pálené těsto (pigné)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mandlové obloučky na vlašský způsob
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 237-238
}}

{{Forma|proza}}
Libra (46 dgr.) mandlí se opaří, oloupají, ovlhčí se bílkem a utlukou se na drobounko, pak protlačí se skrze žíněné sítko; na to rozmíchá se s mandlemi jedna libra (56 dgr.) cukru, čtvrt libry (14 dgr.) mouky a přidá se k tomu tolik bílků, aby se těsto nechalo nožem natírati. Pak se vymaže plech máslem, posypá se moukou a těsto namaže se tlustě se hřbet nože na plech, potře se bílkem, posypá se hrubým cukrem a upeče se při mírném ohni. Uvidíš-li, že jest již těsto na polo upečeno, rozkrájej je tak, jaké chceš míti obloučky, peč je ještě chvíli a přehni je rychle buď přes váleček aneb polož je na tvořídko; když vystydly, nedají se již ohnouti. Pak se obloučky ozdobí buď bílým aneb barevným ledem postaví se pěkně vysoko na dort a posypají se hrubým cukrem (viz [[../Hrubý cukr|č. 598.]])
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5t7qlafq7xwoshce34y2i4h90ljg99o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Thackeray</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63117</id>
    <revision>
      <id>337428</id>
      <parentid>185252</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:21:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337428</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13982" sha1="po1pq3xq4cz1z587rwtrtuxidr7d5rg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Thackeray
  | PŘEDCHOZÍ = Th
  | DALŠÍ = Thadaeus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Thackeray
  | AUTOR = [[Autor:Václav Emanuel Mourek|Václav Emanuel Mourek]], neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;312–314. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n335 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:William Makepeace Thackeray]]
  | WIKIPEDIA-HESLO = William Makepeace Thackeray
}}

{{Forma|proza}}
'''Thackeray''' [dzèkeré]: '''1)&amp;nbsp;T.''' {{Prostrkaně|William Makepeace}} (*&amp;nbsp;1811 — †&amp;nbsp;1863), vedle Dickense největší humorista anglický, narodil se v Kalkuttě, kde otec jeho byl tajemníkem v úřadě finančním. S matkou záhy ovdovělou přišel již v šestém roce věku do Anglie k bohatému dědovi, jenž postaral se o jeho vychování. První škola veřejná, již navštěvoval, byla ve starém kartouzském klášteře {{Prostrkaně|{{Cizojazyčně|en|Whitefriars}}}}. Odtud přešel r.&amp;nbsp;1828 do Trojické kolleje v Cambridgei, kde již r.&amp;nbsp;1829 s přítelem Lettsomem po 11&amp;nbsp;měsíců vydával týdeník lehkým humorem vyznačený „{{Cizojazyčně|en|The Snob}}“. Vědami nezanášel se dlouho maje na mysli povolání malířské. Léta 1830 a 1831 ztrávil ve Výmaru; později studoval v bohatých sbírkách římských a pařížských, zároveň na cestách sbíraje zkušenosti a připravuje se, ač nevěda, na budoucí povolání vypravovatelské. Život vedl všude pohodlný: byltě dědicem značného jmění, asi 20.000&amp;nbsp;lib. st. Zámožnost tato svedla ho na nebezpečné pole spekulace. Zarazil totiž s otčímem svým, majorem Smythem, denní časopis „{{Cizojazyčně|en|The Constitutional}}“, který vycházel od 15.&amp;nbsp;září 1836 do 1.&amp;nbsp;čce 1837 a pohltil větší čásť jeho jmění. Potom '''T'''-ovi, dotud v umění a spisovatelství pouze ochotníku, bylo oběma hledati výživy, a kreslení znenáhla ustoupilo do pozadí a literatura stala se mu povoláním. Již od r.&amp;nbsp;1834 přispíval do časopisu Fraserova („{{Cizojazyčně|en|Fraser’s Magazine}}“), tenkrát střediska všech výtečníků soudobých; ale psal články kratičké, nejvíce o umění, a leckdys nějaký lehký náčrtek z Paříže, kde nejvíce se zdržoval. Nyní oženiv se a přestěhovav se nadobro do Londýna, jal se podávati příspěvky delší a pravidelně pod pseudonymem {{Prostrkaně|Michael Angelo Titmarsh}} a {{Prostrkaně|George Thackeray Fitzboodle}}. R.&amp;nbsp;1840 některé sebrány a vydány jsou jakožto první samostatná publikace pod názvem ''{{Cizojazyčně|en|The Paris sketch-book}}'' a r.&amp;nbsp;1841 jiné sbírce týmž způsobem pořízené dán název ''{{Cizojazyčně|en|Comic tales and sketches}}''. Spisovatel sám ozdobil je slušnými obrázky a prozrazuje zdárné zárodky pozdější mistrnosti, ale obecenstvo obě sbírky přijalo dosti chladně. Teprve povídka ''{{Cizojazyčně|en|History of the great Hoggarty diamond}}'' uveřejněná r.&amp;nbsp;1841 ve Fraserově časopise upoutala pozornost veřejnou pevněji. Plodem výletu, jejž '''T.''' o prázdninách r.&amp;nbsp;1843 vykonal do Irska, byl zase svod velezábavných náčrtků slovem i rydlem ''{{Cizojazyčně|en|The Irish sketch-book}}'', a v lednu 1844 začata ve Fraserově časopise nejlepší z drobných povídek jeho ''{{Cizojazyčně|en|The luck of Barry Lyndon}}''. Téhož roku '''T.''' objel Středozemní moře a po třech letech vydal o této cestě popis s názvem ''{{Cizojazyčně|en|Notes of a journey from Cornhill'to Grand Cairo, by way of Lisbon, Athens, Constantinople and Jerusalem by M.&amp;nbsp;A. Titmarsh}}'', zas jej ozdobiv vlastními ilustracemi v barvotisku. Těmito spisy znenáhla jen '''T.''' dobýval si uznání obecenstva. Poněkud rychleji dařilo se mu to příspěvky do humoristického listu „{{Cizojazyčně|en|Punch}}“, zaraženého již r.&amp;nbsp;1841. Zvláště ''{{Cizojazyčně|en|Jeames’s diary}}'' čili zápisky londýnského synka, jenž náhle zbohatnuv spekulací s železničními akciemi proto přece ani pravo-
pisu se nepřiučil; pak ''{{Cizojazyčně|en|Snob papers}}'', jež lehoučkým na pohled žertem strhují škrabošku všemu humbugu a pokrytectví — jsou z nejduchaplnějších a nejříznějších satir, jež se kdy objevily v proslulém „Punchi“. Vydav potom o vánocích r.&amp;nbsp;1846 kolední knížku ''{{Cizojazyčně|en|Mrs. Perkins’s Ball}}'' '''T.''' v únoru 1847 jal se v měsíčních sešitech uveřejňovati první větší román, jejž mnozí uznávají za jeho nejlepší
dílo: ''{{Cizojazyčně|en|Vanity fair, a novel without a hero}}''. Opatřen byl zase illustracemi vlastní rukou básníkovou kreslenými. '''T.''' nabízel ho původně rozličným časopisům a nakladatelům a všude byl odbyt s nepořízenou. Obecenstvo porozumělo mu lépe nežli vydavatelé a oblibenost díla rozmáhala se s každým novým sešitem. Pseudonymy nadále byly zbytečné; jméno '''T.''' rázem postaveno bylo hned vedle Dickense v čelo romanopisců anglických. Bylo tomu ovšem již deset let, co Dickens „Pickwickovci“ nabyl slávy co den vzrůstající. „{{Cizojazyčně|en|Vanity fair}}“ (Tržiště života) nazývá se románem bez reka, ale jest za to opatřen dvěma rekyněmi: Becky Sharp zastupuje „ducha beze ctnosti“, Amelia Sedley „ctnost bez ducha“ a celý bohatý děj otáčí se okolo osudů těchto dvou protiv povahy ženské. Osnova je pravidelná, ale cena i půvab díla spočívá více na jemně provedené charakteristice osob, v níž pisatel soustředil celou svou bohatou zkušenost života, původnost myšlenek, něžný, srdečný humor a podle potřeby i ostrou satiru. Hlubší zajímavosti dodává celku pozadí do jisté míry historické: zanášíť nás děj na jeviště rozhodných bojův u Quatre-Bras a u Waterlooa. Dokončiv „{{Cizojazyčně|en|Vanity fair}}“ '''T.''' r.&amp;nbsp;1847 vydal druhou kolední knižku ''{{Cizojazyčně|en|Our street}}'', jež od vánoc do ledna dospěla k druhému vydání. O nejbližších vánocích (1848) vyšla nová ''{{Cizojazyčně|en|Dr. Birch and his young friends}}''. Pak začal vycházeti druhý román ''{{Cizojazyčně|en|The history of Pendennis, his fortunes and misfortunes, his friends and his greatest enemy}}'' (1849—50). Spisovatel sám praví v předmluvě, že „jest to pokus vylíčiti muže naší doby, o nic lepšího ani horšího, nežli většina lidí“. Rek tudíž jest pln vad a nedostatků, opravdu člověk ze skutečného života; jeho poněkud zpozdilá dobrodružství v lásce, uvedení do světa vznešeného světáckým strýcem, snahy a nenáhlý zdar literární — jsou obsahem díla, jež (jako Dickensův Copperfield) zahrnuje mnoho příběhů z vlastního života pisatelova. I ostatní charaktery jsou velmi zdařilé a ukládají hlavní půvab a cenu knihy zase v charakteristiku. Vánoční knížka z r.&amp;nbsp;1851 ''{{Cizojazyčně|en|The Kickleburys on the Rhine}}'' poznovu satiricky tepe směšnou nadutost cestujících po pevnině Angličanův a dala tím podnět k ostrému článku v novinách („{{Cizojazyčně|en|Times}}“), jimž se '''T'''-ovi vytýká bezuzdný cynismus. Ale '''T.''' jsa sobě vědom, že mluvil jen pravdu, nepovolaného posuzovače vytrestal říznou satirou, již přidal k druhému vydání knižky jako předmluvu, nadepsav ji ''{{Cizojazyčně|en|An essay on thunder and small beer}}'' (pojednání o hromu a o patokách!). Před tím již v květnu '''T.''' přednášel veřejně o anglických humoristech XVIII.&amp;nbsp;stol. a to nejen v Anglii, nýbrž (později) také ve Skotsku a v Americe, a když tyto ''{{Cizojazyčně|en|Lectures on the English humourists of the eighteenth century}}'' vydány byly na světlo tiskem, odbyto deset tisíc výtisků za jediný týden. Nejbližší dílo '''T'''-ovo byl (1852) nový román ''{{Cizojazyčně|en|The history of Henry Esmond Esq}}''. Opírá se o pozadí historické a to o dobu královny Anny a poslední snahy Stuartovcův o návrat na trůn anglický. Všecka zajímavost díla zakládá se zas na několika mistrně vylíčených charakterech. Z těch vyniká rek Esmond, lady Castlewoodová a dcera její Beatrix. Esmond uchází se po mnohá léta beznadějně o dceru a na konec spokojuje se — s matkou! Obtížný to úkol pro romanopisce, nemá-li děj tak neobyčejný odpuzovati. Však '''T.''' ty obtíže překonal a vybudoval děj zasmušilé velikosti, a mnozí čtenáři právě „Esmonda“ pokládají za nejlepší práci '''T'''-ovu. Tři léta po „Esmondu“ vyšlo dílo vyličující zase poměry soudobé se všemi vadami a pošetilostmi, román ''{{Cizojazyčně|en|The Newcomes: Memoirs of a most respectable family}}''. Základ děje jest „bída způsobená nuceným sňatkem“. Rek jest plukovník Newcome, poctivý, laskavý, prostoduchý člověk starého zrna, jehož záhuba skrze ničemnost jiných a konečná smrt v chudobinci vypsána jest s hlubokým pathosem. K němu řadí se nejpěknější '''T'''-ův charakter ženský, plukovníkova neteř Ethel, a mnoho jiných postav rázovitých. A celkem vane duch něžné dobroty srdce, kteiá byla — přes výtky cynismu, s rozličných stran naň metané — nejpřednější vlastností '''T'''-ovou. Povzbuzen byv zdárným výsledkem čtení o humoristech '''T.''' r.&amp;nbsp;1856 vrátil se k výnosnému tomuto zaměstnání a při druhé návštěvě své v Americe měl čtyři přednášky o čtyřech králích anglických jména Jiří, a po návratu do vlasti ve všech větších městech přednášky opakoval a konečně je uveřejnil v časopise „{{Cizojazyčně|en|Cornhill Magazine}}“. Vytýká v nich po přednosti temné stránky těchto králů, jež nad světlejší, bohužel, daleko předčily a jako bleskem osvětluje jejich pravou povahu, lichotnými dějepisci marně zastíranou. Rok 1857 spatřil '''T'''-a i na zápasišti politickém, ač jen na krátko: ucházel se o mandát poslanecký za Oxford, ale propadl, ačkoli jen nečetnými hlasy (1018 proti 1085). Hned potom vrátil se k činnosti své, jež mu jediná nejlépe svědčila, a koncem r.&amp;nbsp;1858 vydal nový román ''{{Cizojazyčně|en|The Virginians}}'',
jakési pokračováni „Esmonda“ s historickým pozadim bojův o svobodu obcí amerických. Osnova děje tu rozhodně je slaba; za to líčení doby krále Jiřiho&amp;nbsp;II., charakteristika četných osob a hojnost úchylek od děje obsahem humoristických a jemně satirických jsou výborné a rovnají se k nejlepšimu, co '''T.''' napsal. — Z nejdůležitějších událostí života '''T'''-ova jest podnik samostatného měsíčníku belletristického „{{Cizojazyčně|en|Cornhill Magazine}}“, který začav lednem 1860 brzo ve sloupce své pojímal práce nejlepších spisovatelů soudobých a doznal úspěchu i v anglických poměrech neslýchaného. Druhého čísla rozprodáno sto tisíc výtisků a vždy i následujících prodávalo se po 80—90&amp;nbsp;tisicich. Přes to '''T.''' již po dvou letech vzdal se vrchního vedení hlavně proto, že neuměl „říkati ne!“, šlo-li o články nevhodné. Sám uveřejnil v něm kratší povídky ''{{Cizojazyčně|en|Lovel the widower}}'' — poněkud zmatenou v osnově a s nehrubě sympathickou rekyní, ale jinak nezmenšené mistrnosti satirické — a ''{{Cizojazyčně|en|The adventures of Philip on his way through the world}}'', již dlužno včísti mezi jeho nejzdařilejší obrazy ze života. Však ještě důležitější nežli tyto povídky byly měsíční přispěvky jeho známé názvem ''{{Cizojazyčně|en|Roundabout papers}}'', lehounká pojednání o různých předmětech, v nichžto jeví se střídavá vážnost a směšnost, pathos i humor, sarkasmus a láskyplný útlocit, které jsou charakteristickými znaky umění '''T'''-ova. Třetí povídka v „Cornhill Magazinu“ ''{{Cizojazyčně|en|Denis Duval}}'' dospěla jen k třetímu pokračování, když neúprosná smrt zachvátila pisatele ještě v nejlepším věku. Zemřel byv raněn mrtvicí. Málokterému spisovateli dostalo se vedle bezmezné chvály také tolik výtek jako '''T'''-ovi. Nevidí prý nic dobrého na člověku, je prý chladný, uštěpačný cynik, přetřásá věčně jen „marnost nad marnosti“; musí prý tedy sám býti tvrdého srdce, drsné mysli, prázden lásky a útlosti! Pravda je, že '''T.''' líčí člověka tak, jak jest, nezakrývá vad jeho, nevynáší nad slušnost vlastností dobrých; ale neupírá jich, zmiňuje se o nich, kde jsou, s patrnou radostí a láskou. Vizme jen Esmonda, lady Castlewoodovou, plukovníka Newcoma a jiné a jiné charaktery jeho! Právě přísnost jeho satiry na všecko, co podlého, neřestného, nedůstojného v lidské povaze, ukazuje jak hluboce se o to uráží útlý jeho cit, jak srdečná byla úcta jeho k opaku. Stavě na pranýř nedostatky v celé nahotě odvrací od nich čtenáře a obrací mysl jeho k opaku z protivy patrnému, k dokonalosti. A odtud zase výtka druhá, že prý moralisuje. Však doopravdy není ani cynik ani mravokárce; jest jen humorista, jejž vřelý cit a hluboká soustrast s člověčenstvem unáši k neúprosnému odhalování slabosti a učí ho mluviti, napomínati, ba kázati nápravu všeho, co nápravy vymáhá.

Srv. Chambers, {{Cizojazyčně|en|Cyclopaedia of English literature}} 19033, sv.&amp;nbsp;III., str.&amp;nbsp;453 sl. (na str.&amp;nbsp;463 hojná literatura); Gust. Körting, {{Cizojazyčně|de|Grundriss der Gesch. d. engl. Literatur}}, 19052, str.&amp;nbsp;424—425. ''[[Autor:Václav Emanuel Mourek|VM.]]''

'''2)&amp;nbsp;T.''' {{Prostrkaně|Anna Isabella}} viz {{Prostrkaně|[[../Ritchie/]]}}&amp;nbsp;1).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>po1pq3xq4cz1z587rwtrtuxidr7d5rg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Černochové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63336</id>
    <revision>
      <id>337432</id>
      <parentid>172217</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:32:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337432</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5158" sha1="exfwe25brd7z7w7luz384c82oxrsu3p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Černochové
| PŘEDCHOZÍ = Černochov
| DALŠÍ = Černojević
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Černochové
| AUTOR = [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;630–631. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n684 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Negroidní rasa
}}

{{Forma|proza}}
'''Černochové''' též {{Prostrkaně|negrové}} (z lat. ''{{Cizojazyčně|la|niger}}'', černý), název, jehož se různě užívá buď speciálně k označení obyvatelstva afrického jižně od Sahary až po sídla Sanů a Koi-Koinů, buď ještě speciálněji pro národy súdánské, nebo kollektivně k označení národů s tmavou až černou pletí vůbec, tak že mluví se pak o '''č'''-oších afrických, indických, australských atd. Název '''č.''' není šťastně volen, jakož vůbec barva pleti není dostatečně význačným dělidlem lidstva. Skutečně černá pleť bez přimíšených tónů žlutých nebo červených jest velmi řídka, nejčastěji ještě vyskytuje se v Súdánu a v jihozáp. Africe, sporadicky v Indii a Australii, dále na Andamanských ostrovech a v jihových. Melanésii. Jinak barva pleti, která obyčejně nazývá se černou, jest vlastně tmavá hněď, většinou s nádechem do červena. V Africe samé kolísá barva pleti, i když nebéře se zřetel na světlé Koi-Koiny a Sany a na semitské a hámitské obyvatelstvo severní Afriky od tónů šedých a žlutohnědých až k odstínům černohnědým. Ke tmavému typu člověka mimo Afriku náleží hlavně neárijské obyvatelstvo Přední Indie, národové melanésští, obyvatelé pevniny australské s vymřelými Tasmaňany a zbytky praobyvatelstva souostroví malajského. Tím ovšem průběhem novějšího anthropologického badání ukázalo se, že názvu '''č.''' může se užívati spíše jen se stanoviska národopisného pro jistou čásť obyvatelstva afrického, poněvadž bližší vztahy veškerého tmavého obyvatelstva země nejsou známy, ač ovšem mnozí badatelé se stanoviska anthropologického neváhají různé skupiny tmavě zbarvených národů plemenně k sobě přiřaďovati. V užším smyslu označuje název '''č.''' onu varietu člověka, kterou Blumenbach nazval aethiopskou, a původně čítáno sem veškeré obyvatelstvo Afriky kromě národů severního pobřeží. Pozdějším zkoumáním seznáno však, že dlužno od '''č'''-chů odloučiti Berbery, Kopty, Habešany, Galy, Núby, Koi-Koiny, Sany a národy ostrova Madagaskaru. Zbývající národové dělí se pak na dvě velké větve, totiž na [[../Bantové|Banty]] (v.&amp;nbsp;t.) a národy súdánské. Názvu '''č.''' užívá se pro obě tyto skupiny, v nejužším smyslu však jen pro národy súdánské. Avšak i mezi národy súdánskými jeví se značný díl krve nečernošské a jmenovitě Fulbeové musí býti vyňati z řady národů černošských. Negrové ve své fysické povaze vykazují tolik úchylek a přechodů, že musí se odmítnouti naprosto ona obecná představa negra s vlnatými vlasy, tupým nosem, odulými rty a pletí černou jak havran. Vlastní negrové, t.&amp;nbsp;j. súdanští '''č.''', jsou dlouholebí, prognathní (úhel lícní 69—75°), mají čelo na zad silně uchýlené, kosti neobyčejně silné, zuby šikmé, bílé, většinou zdravé a hořejší často přesahující do předu přes dolejší. Vlasy u mnohých kmenů jsou krátké, v chomáčky oddělené a stočené, u jiných kmenů dorůstají délky až 30&amp;nbsp;cm, jsou volnější a tvoří větší oddělené hromádky. Jsou tuhé, leskle černé, výjimečně též jako koudel zbarvené, velmi zřídka plavé, častěji ještě rusé. Vous jest většinou řídký, ale jsou i kmenové se silným vzrůstem vousu. Kůže pigmentována jest tmavě ve všech možných odstínech od žluto- a červenohnědé barvy až k černé. Specifický zápach negrů od mnohých badatelů v pochybnost se béře a připisuje se silnému vyměšování potu. Součástky obličeje t.&amp;nbsp;j. čelo, nos, rty a brada jsou dosti rozdílny. Někteří '''č.''' mají úzké, na zad uchýlené čelo, krátký široký nos, odulé rty a krátkou, malou bradu, jiní mají vysoká, ušlechtile klenutá čela, rovné ano i ohnuté nosy se širokými křídly, mírně tlusté rty, málo vystupující lícní kosti, malou bradu a intelligentní povšechný výraz obličeje. Z důležitějších národů patří ke skupině pravých '''č'''-chů (od záp. na vých.): Volofové, Mandingové, Sonrhajové, Kruové, Ašanti, Jorubové, Hausové, Kanurové, Bagirmové, Njam-Njamové, Šilukové, Dinkové a Masáiové. Srv. T.&amp;nbsp;Waitz, {{Cizojazyčně|de|Anthropologie der Naturvölker}}, sv.&amp;nbsp;2., {{Cizojazyčně|de|Die Negervölker u. ihre Verwandten}} (Lipsko, 1860); R.&amp;nbsp;Hartmann, Die Nigritier (Berlín, 1876); Týž, {{Cizojazyčně|de|Die Völker Afrikas}} (Lipsko, 1880). ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>exfwe25brd7z7w7luz384c82oxrsu3p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šusta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63430</id>
    <revision>
      <id>337434</id>
      <parentid>172656</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337434</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3332" sha1="br6usmn9bnnoa5eiic9g7kvi85sldjb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Šusta
| PŘEDCHOZÍ = Šurány
| DALŠÍ = Šustov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Šusta
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;841–842. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n847 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Josef Šusta]]
| WIKIPEDIA-HESLO = Josef Šusta (rybníkář)
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Josef Šusta|Josef Šusta]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Šusta: 1)&amp;nbsp;Š.''' {{Prostrkaně|Josef}}, hospod. spis. č. (*&amp;nbsp;26.&amp;nbsp;list. 1835 v Jankově). Vystudovav techniku v Praze a hospodář. akademii v Uher. Starých Hradech, vstoupil do hospodář. praxe na velkostatku Felsőszászborek v Uhrách, r.&amp;nbsp;1858 do služeb kníž. Schwarzenberka na panství postoloprtském, kde pověřen pracemi organisačními i jiných velkostatků, potom v Třeboni, kde jako ředitel měl rozhodný vliv na úpravu ostatních velkostatků. Od r.&amp;nbsp;1898 žije ve výslužbě v Praze. '''Š.''' napsal a uveřejnil četné spisy odborné, z nichž dlužno uvésti: ''Něco staviva na vědeckou budovu orby'' (Praha, 1862); ''Hospodář v práci a v zkoumání'' (t., 1870); ''{{Cizojazyčně|de|Die landwirthschaftliche Produktions-Rechnung auf chemischer Grundlage}}'' (Vídeň, 1872); ''{{Cizojazyčně|de|Ueber die Ertragshebung der Landgüter}}'' (Praha, 1876,
2.&amp;nbsp;vyd. 1890); ''Výživa kapra a jeho družiny rybničné'' (t., 1884, něm. vyd. s přídavkem ve Štětině 1888, 2.&amp;nbsp;vyd. 1905); ''{{Cizojazyčně|de|Fünf Jahrhunderte der Teichwirtschaft zu Wittingau}}'' (Štětín, 1898). Vedle toho četné články odborné v časopisech čes. i německých pojednávající o vzdělání půdy, o výživě rostlinné a živočišné, o výsledcích pokusné výživy zvířat domácích a povšechné organisaci velikých statkův.

'''2)&amp;nbsp;Š.''' {{Prostrkaně|Josef}}, fil.-dr., historik čes,, syn před. (*&amp;nbsp;19.&amp;nbsp;ún. 1874 v Třeboni). Studia historická vykonal v Praze (1891—93) a ve Vídni jako člen rakous. ústavu pro dějezpyt (1893—95), za archivními studiemi pobyl v Italii jako {{Cizojazyčně|it|Instituto Austriaco di studii storici}} (1896—1899), r.&amp;nbsp;1900 habilitoval se na čes. universitě v Praze pro všeob. dějepis. Od r.&amp;nbsp;1905 jest professorem tamtéž. První jeho práce z oboru českých dějin jest ''Záviš z Falkenšteina'' („Čes. Čas. Hist.“, I., 1895). Z oboru dějin hospodář. napsal: ''{{Cizojazyčně|de|Zur Geschischte der Urbarialaufzeichnungen}}'' („{{Cizojazyčně|de|Sitzungsberichte d. Wiener Akademie der Wissensch.}}“, 1897); ''Otroctví v Čechách'' („Čes. Čas. Hist.“, 1898); z oboru dějin církevních: ''Pius IV. na počátku pontifikátu'' (1900); ''{{Cizojazyčně|de|Die römische Curie und das Concìl von Trient&amp;nbsp;I.}}'' (Vídeň, 1903); ''{{Cizojazyčně|de|Der Versuch einer Verfassungsreform im Kirchenstaate unter Paul&amp;nbsp;IV.}}'' (t., 1901); ''{{Cizojazyčně|de|Ignatius von Loyola’s Selbstbiographie}}'' (t., 1905, „{{Cizojazyčně|de|Mitth. d. Inst. f. österr. Gesch.}}“); učebnici ''Dějiny nového věku'' (1905). Menší články obsaženy jsou hlavně v „Čes. Čas. Hist.“.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>br6usmn9bnnoa5eiic9g7kvi85sldjb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šustov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63431</id>
    <revision>
      <id>337435</id>
      <parentid>332472</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337435</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="849" sha1="f4p9887ki1p8x989b6z6it4qguc1hvz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Šustov
| PŘEDCHOZÍ = Šusta
| DALŠÍ = Šuša
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Šustov
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;842. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n848 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Šustov''' {{Prostrkaně|Nikolaj Semenovič}}, malíř rus. (*&amp;nbsp;1838 — †&amp;nbsp;1869), vzdělal se v akademii petrohrad. a upozornil na sebe nevšedním talentem, podlehl však předčasné smrti. Z jeho obrazů se uvádějí: ''Ivan Hrozný u rakve zabitého jím syna'' (v moskev. Treťjakovské galerii); ''Povolání bojarina Michajila Feodoroviče Romanova za cara''; ''Joann&amp;nbsp;III. trhá chánskou listinu'' a&amp;nbsp;j.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>f4p9887ki1p8x989b6z6it4qguc1hvz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šuša</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63432</id>
    <revision>
      <id>337437</id>
      <parentid>172661</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337437</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1049" sha1="3h1t05frb7xq8gv68jv3aeueaih7dpd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Šuša
| PŘEDCHOZÍ = Šustov
| DALŠÍ = Šušter
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Šuša
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;842. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n848 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Šuša
}}

{{Forma|proza}}
'''Šuša''', új. město ruské gub. jelizavetpolské, leží 1368&amp;nbsp;''m'' n.&amp;nbsp;m. na předhoří hřbetu Karabašského, má 25.656&amp;nbsp;obyv. (56,5 % Arménů, 43,2 % ázerbeidžánských Tatarů, ostatek Rusův a židů). '''Š.''' jest střediskem průmyslu kobercového, jehož výrobky dovážejí se do Moskvy a do Petrohradu; zabývají se jím hlavně Armeni a tatarské ženy. Mimo to jsou zde přádelny bavlny a hedvábí. — {{Prostrkaně|Šušínský újezd}} má na 4911&amp;nbsp;''km''² 140.740&amp;nbsp;obyv. (Tatarův a Armenův), pěstování obilí, vína, hedvábnictví, chov dobytka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3h1t05frb7xq8gv68jv3aeueaih7dpd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šušter</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63433</id>
    <revision>
      <id>337438</id>
      <parentid>208898</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337438</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="859" sha1="p5p58wpdpdlxg2brhcustsvmal8a4s2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Šušter
| PŘEDCHOZÍ = Šuša
| DALŠÍ = Šuvalov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Šušter
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;842. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n848 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Šúštar
}}

{{Forma|proza}}
'''Šušter''' n. {{Prostrkaně|Šuster}}, u Plinia {{Prostrkaně|Sostra}}, město v perské prov. Chúzistáně, nad ř. Kárúnem, býval kdysi městem kvetoucím, o čemž svědčí velikolepý vodovod z doby Sásánovcův a 27&amp;nbsp;mečit. Nyní jest v úpadku a má asi 20.000&amp;nbsp;obyv. Možná, že splavněním ř. Kárúnu město se povznese, ležíc na křižovatce silnic z Ispáhánu a Burúdžirdu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p5p58wpdpdlxg2brhcustsvmal8a4s2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šuvalov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63434</id>
    <revision>
      <id>337436</id>
      <parentid>332473</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337436</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6514" sha1="qdvrz0lrgyh3j3xo9ui6xp3rq9plumq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Šuvalov
| PŘEDCHOZÍ = Šušter
| DALŠÍ = Šváb
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Šuvalov
| AUTOR = [[Autor:Karel Štěpánek|Karel Štěpánek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;842–843. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n848 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Šuvalov''', jméno starobylého šlechtického a hraběcího rodu rus., odvozujícího původ svůj z 2.&amp;nbsp;pol. stol.&amp;nbsp;XVI. od statkáře kostromského újezdu {{Prostrkaně|Dmitrije}} '''Š'''-a. Vnuk jeho {{Prostrkaně|Andrej Semenovič}} byl r.&amp;nbsp;1616 vojvodou a přibuzný tohoto {{Prostrkaně|Danilo}} byl povýšen r.&amp;nbsp;1669 za bojara. Pravnuk Andreje Šemenoviče {{Prostrkaně|Ivan Maksimovič}}, příjmím {{Prostrkaně|Starší}} (†&amp;nbsp;1736) byl za Petra Vel. velitelem ve Vyborgu a pracoval při kommissi, vyměřujíci hranice mezi Švédskem a Ruskem. Účastnil se též sjednání míru Nystadského a byl pak gubernátorem v Archangelsku. Bratr jeho {{Prostrkaně|Ivan Maksimovič Mladší}} byl gardovým kapitánem a těžce raněn při útoku na Očakov. Synové onoho, {{Prostrkaně|Aleksandr}} a {{Prostrkaně|Petr}}, polní maršálek (*&amp;nbsp;1711 — †&amp;nbsp;1762), náleželi k horlivým stoupencům Alžběty Petrovny, začež tato povýšila Petra do stavu hraběciho (1746). Za svoji oddanost Petr stal se mimo to velitelem armádní divise, rozložené v okoli Petrohradu, správcem dělostřelecké a zbrojní kanceláře, ano za vlády Alžběty užíval neobmezeně svého vlivu, tak že za jeho spolupůsobení rozhodováno o všech důležitějších otázkách, jmenovitě vojenských a národohospodářských. Jeho přičiněním založeno několik zbrojoven, zrušeny vnitřní celnice a zavedena cla na cizí výrobky. Naléhal také na vydání nového zákoníku, přihlížejícího k právním obyčejům lidu, a na všeobecné vymezení pozemkův. Ale při tom pečoval také o vlastní prospěchy: vymohl si výsadu zahraničního prodeje dříví, tuleňů, sádla atd. — Bratranec jeho {{Prostrkaně|Ivan Ivanovič}} (*&amp;nbsp;1727 — †&amp;nbsp;1797) vynikl jako státník. Z mládí osvojil si cizí jazyky a již od r.&amp;nbsp;1749 počal hráti důležitou úlohu při dvoře Alžběty Petrovny, která ke konci své vlády jmenovala jej gen. pobočníkem a členem tehdejší říšské rady, v níž stal se tlumočníkem carevniných přání. Svou nestranností a nezištností získal si mnoho přátel. Hlavní péči věnoval vzdělání, jmenovitě jeho zásluhou zřízena k návrhu Lomonosova moskevská universita, první v Rusku vůbec, se dvěma gymnasii pro všechny vrstvy společnosti (1755). Jako první kurátor této university pečoval s nevšedním úsilím o vnější i vnitřní rozkvět její, posílaje mladé pracovníky za hranice a povolávaje cizí učence. Založil také universitní tiskárnu a časopis „Moskovskija Vědomosti“. Z jeho popudu vznikla petrohr. akademie umění (1757) a gymnasium kazaňské (1758). Když nastoupila Kateřina&amp;nbsp;II., jeho postavení při dvoře se zhoršilo a '''Š.''' odejel za hranice, kde prodlel 14&amp;nbsp;let, ač i za hranicemi svěřována mu důležitá poslání státní i soukromá. Návrat jeho r.&amp;nbsp;1777 uvítán byl v tisku velmi radostně, Děržavin věnoval mu zvláštní „poslání“ a Kateřina jmenovala jej vrchním komořím a učinila jej svým společníkem. Byl štědrým podporovatelem Lomonosova, Děržavina, Fonvizina, Bogdanoviče, Cheraskova a&amp;nbsp;j. Jako člověk byl velmi skromný, zřekl se nabízeného mu titulu hraběcího a rozsáhlých statkův, ano odmítl i návrh raziti na jeho počest medailli. Srv. N.&amp;nbsp;Bartěněv, Biografija I.&amp;nbsp;I. '''Š'''-a (Petr., 1857). — {{Prostrkaně|Andrej Petrovič}}, syn maršálka Petra Ivanoviče (*&amp;nbsp;1744 — †&amp;nbsp;1789) nabyl velmi pečlivého vychování domácího, jež dovršil za hranicemi. Obrátil na sebe pozornost francouzskou ódou na smrť Lomonosova, jehož byl horlivým ctitelem. R.&amp;nbsp;1767 provázel carevnu na cestách a v l.&amp;nbsp;1768—83 byl členem kommisse, vydávající spisy Voltaireovy, Bedřicha &amp;nbsp;II. a franc, encyklopaedistů. Byl též členem kommisse pro vydání zápisek o starých dějinách, jmenovitě rus., a sestavil ''Vypis chronologičeskaja iz istoriji rus.'', která byla vydána r.&amp;nbsp;1787. T.&amp;nbsp;r. stal se členem rady Kateřiny&amp;nbsp;II. Jeho přičiněním zřízena centrální úvěrní banka. Byl rovněž ctitelem a podporovatelem umění. Napsal ještě: ''{{Cizojazyčně|fr|Épître à Ninon de Lenclos}}'' (1773 a 1774, připisováno dlouho Voltaireovi) a ''{{Cizojazyčně|fr|Maxime à retenir}}'' (1781). Srv. Kobeko, Graf A.&amp;nbsp;P. '''Š.''', učenik Voljtěra („Rus. Archiv“, 1881). — Syn jeho {{Prostrkaně|Petr}} (*&amp;nbsp;1771 — †&amp;nbsp;1808) byl gen. pobočníkem cara Pavla a druhý syn {{Prostrkaně|Pavel}} (*&amp;nbsp;1777 — †&amp;nbsp;1823) byl gen. pobočníkem Alexandra&amp;nbsp;I. a proslul ve válce s Polskem, za italské výpravy Suvorova a ve válce švédské. — Syn Pavla Andrejesiče {{Prostrkaně|Andrej Pavlovič}} (*&amp;nbsp;1816 — †&amp;nbsp;1876) byl maršálkem petrohrad. šlechty a působil publicisticky. Náleži mu též několik prací z oboru národohosp. — {{Prostrkaně|Petr Andrejevič}} (*&amp;nbsp;1827 — †&amp;nbsp;1889) byl správcem 3.&amp;nbsp;oddělení carské kanceláře, gen. gubernátorem pobalt. kraje a v l.&amp;nbsp;1866—74 chefem četnictva. Později byl vyslancem v Londýně a působil ke smírnému vyřízení sporů po míru Sv.-štěpánském. Byl také členem kongressu berlínského. Náležel ke straně přísně konservativní a nemohl se spřáteliti s reformami z let 1860tých. — Bratr jeho {{Prostrkaně|Pavel}} (*&amp;nbsp;1830), gen. pobočník, člen státní rady, účastnil se války krymské, pak byl po 10&amp;nbsp;let náčelníkem štábu gardových vojsk a petrohr. vojenského okruhu. Za války rusko-tur. r.&amp;nbsp;1877—78 přičinil se o porážku Sulejmána paši pod Plovdivem. V l.&amp;nbsp;1885—94 byl mimoř. vyslancem v Berlíně a potom gen. gubernátorem a velitelem vojsk ve Varšavě. R.&amp;nbsp;1888 stal se dědicem statků kn. Voroncových a z rozkazu carova jméno a erb kn. Voroncových připojeno ke jménu hr. '''Š'''-ých. ''[[Autor:Karel Štěpánek|Šnk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qdvrz0lrgyh3j3xo9ui6xp3rq9plumq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Šváb</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63435</id>
    <revision>
      <id>337441</id>
      <parentid>332487</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337441</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2984" sha1="rzirw5nx6add8a9jto3ybsr5vmpkrp0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Šváb
  | PŘEDCHOZÍ = Šuvalov
  | DALŠÍ = Švabach
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Šváb
  | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;843. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n849 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Šváb''' {{Prostrkaně|z Chvatliny}}, příjmení starožitné rodiny vladycké, která měla příjmení po Chvatlině u Zásmuk. Předek jejich {{Prostrkaně|Václav}} '''Š.''' byl, tuším, z Prahy rodilý a měšťanem v Mostu. Synové jeho {{Prostrkaně|Mikuláš}} a {{Prostrkaně|Duchek}} nadali r.&amp;nbsp;1487 oltář sv.&amp;nbsp;Kateřiny v Mostě platem na statku svém Lišicích. Duchek koupil Chvatlinu, již zase r.&amp;nbsp;1506 prodal. Syn jednoho z nich byl {{Prostrkaně|Jan}} (1541) a snad tohoto synové {{Prostrkaně|Sigmund}} a {{Prostrkaně|Burian}}, kteři se r.&amp;nbsp;1558 rozdělili. Onen měl Želkovice, tento Lišice. Na Želkovicích následoval ok. r.&amp;nbsp;1589 {{Prostrkaně|Jan}}, jenž před r.&amp;nbsp;1606 zemřel. Po něm ujal {{Prostrkaně|Hynek}} manství v Želkovicích a žil ještě r.&amp;nbsp;1627. (Dcera Anna, napřed Kunšova, pak Čabelická.) Druhé manství v Želkovicích odumřelo r.&amp;nbsp;1634 po {{Prostrkaně|Jindřichovi}}. Synové Burjanovi byli {{Prostrkaně|Mikuláš}} (1595—1610), {{Prostrkaně|Jan Mouřic}} (1595—1610) a {{Prostrkaně|Balcar}} (†&amp;nbsp;j.&amp;nbsp;1595), kteří drželi Lišice. Po Balcarovi zůstali synové {{Prostrkaně|Burjan}} a {{Prostrkaně|Jan Adam}}. Onen koupil r.&amp;nbsp;1607 manství tetínské a zemřel před r.&amp;nbsp;1616. Vdova jeho Kateřina z Dornhernsdorfu, před tím Zelnárova, prodala r.&amp;nbsp;1623 Tetín. Jan Adam zemřel asi r.&amp;nbsp;1617. Potomci Mikulášovi byli bratří {{Prostrkaně|Benedikt Burjan}} a {{Prostrkaně|Jan Jiří}} (1651). Synové Jana Mouřice byli {{Prostrkaně|Jan Baltazar}} a {{Prostrkaně|Reinhart Gotfryd}} (1616), z nichž tento ujal statek lišický a k němu koupil r.&amp;nbsp;1619 díl Lišic, který Mikuláš r.&amp;nbsp;1610 prodal. Žil ještě r.&amp;nbsp;1633 s manž. Dorotou Bohuchvalovnou z Hrádku. Synové jeho byli {{Prostrkaně|Jan Arnošt}}, {{Prostrkaně|Jan Bedřich}} a {{Prostrkaně|Jan Jindřich}} (1650), z nichž tito dva své díly prvnímu postoupili. Jan Bedřich byl ženat od r.&amp;nbsp;1669 s Juditou z Dustervaldu ovd. Proskovskou a potom s Dorotou ze Sendražic. Jediná dcera přečkala otce a mateř a zemřela v nezletilosti. Jan Arnošt zemřel před r.&amp;nbsp;1696 zůstaviv z manž. Kunhuty z Muckenthalu syna &amp;nbsp;Jiřiho Adama}} a dceru Alžbětu Dorotu vd. Údrckou, která r.&amp;nbsp;1704 statek lišický zadlužený ujala. Jiří ženil se r.&amp;nbsp;1705 v Praze a tu žil r.&amp;nbsp;1766 &amp;nbsp;Ignác}}, tuším poslední jeho potomek. ''[[Autor:August Sedláček|Sčk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rzirw5nx6add8a9jto3ybsr5vmpkrp0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Švabach</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63436</id>
    <revision>
      <id>337439</id>
      <parentid>172694</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337439</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="603" sha1="odkg9w125dp4iwpiaqtv18cz4kffcl3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Švabach
| PŘEDCHOZÍ = Šváb
| DALŠÍ = Švabe
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Švabach
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;843. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n849 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Švabach
}}

{{Forma|proza}}
'''Švabach''', druh písma, pochodící z XV.&amp;nbsp;století, jenž se u nás udržel téměř do polovice min. století, načež ustoupil písmu latinskému.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>odkg9w125dp4iwpiaqtv18cz4kffcl3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Švabe</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63437</id>
    <revision>
      <id>337440</id>
      <parentid>332474</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:34:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337440</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="951" sha1="ru51za5z4kt1bcogcshnr5gcdjfkp1z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Švabe
| PŘEDCHOZÍ = Švabach
| DALŠÍ = ze Švabenic
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Švabe
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;843. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni39ottogoog#page/n849 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Švabe''' {{Prostrkaně|Aleksandr Petrovič}}, malíř ruský (*&amp;nbsp;1824 — †&amp;nbsp;1872), vzdělal se na cís. umělecké akademii v Petrohradě, r.&amp;nbsp;1850 za obraz ''Stádo koní s pasákem a psy'' jmenován akademikem a r.&amp;nbsp;1861 professorem. Maloval hlavně koně a psy pro členy císařské rodiny. Z obrazů jeho nejlepší jsou: ''Parlamentář'' (1842, v Treťjak. gal. v Moskvě); ''Stádo koní'' (1850); ''Honba na jelena v okolí Gatčiny'' (1860; v gatčin. zámku); ''Vlci napadli stádo koní'' (1863).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ru51za5z4kt1bcogcshnr5gcdjfkp1z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1927/7. květen/Velká povodeň na severní Moravě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63602</id>
    <revision>
      <id>337558</id>
      <parentid>307271</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337558</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1254" sha1="oeca3rgr0b7b8nhepu9inzmoar13dzj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1927/7. květen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Velká povodeň na severní Moravě
   | DALŠÍ = Otec zastřelil dva syny. Sebe smrtelně zranil.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Velká povodeň na severní Moravě
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|b85ef450-c7f1-11de-880a-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 7. května 1927
  | datum vydání = 1927-05-7
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Velká povodeň na severní Moravě''' nastala v noci na pátek po průtrži mračen nad Rýmařovskem. Rozvodněné říčky zatopily na 20 obcí a část Rýmařova.

Rymařov 6. května. (Čtk.) V noci na dnešek strhla se nad rymařovským okresem průtrž mračen. Povodní postiženo 11 obcí. Podolský potok vystoupil z břehů. Níže položené části města Rýmařova jsou pod vodou. Dopoledne voda v zaplavených obcích neopadla. Doprava na statní silnici Brandzejf—Stará Ves je pro poškození mostu přerušena. Železniční doprava na trati Rýmařov—Vojnovice bude přerušena asi do 14 hodin. Blesk zapálil tkalcovnu firmy G. Springer v Rýmařově. Půda i se zásobami hedvábí shořela.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oeca3rgr0b7b8nhepu9inzmoar13dzj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Toman</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63648</id>
    <revision>
      <id>337429</id>
      <parentid>173531</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:21:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337429</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8681" sha1="j5nhx2230eukiwwsbkags6mji06um47" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Toman
| PŘEDCHOZÍ = Tomahawk
| DALŠÍ = Tomán
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Toman
| AUTOR = [[Autor:Jan Václav Lego|Jan Václav Lego]], neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýpátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1906. S.&amp;nbsp;521–522. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni12ottogoog#page/n564 Dostupné online]
| LICENCE = PD old 70
| LICENCE2 = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Toman
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Lovro Toman|Lovro Toman]], [[w:Hugo Toman|Hugo Toman]], [[w:Prokop Toman|Prokop Toman]]
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Hugo Toman]], [[Autor:Prokop Toman]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Toman: 1)&amp;nbsp;T.''' {{Prostrkaně|Lovro}}, vynikající vlastenec slovinský (*&amp;nbsp;1827 v Kamenné Gorici v Krajině — †&amp;nbsp;1870 v Rodaunu u Vídně). Po odbytých právnických studiích vstoupil do služby c.&amp;nbsp;k. finanční prokuratury v Lublani, stal se pak advokátem v Radovljici a byl volen za poslance do zemského sněmu a říšské rady. Ve svém mládí zabýval se též básnictvím, budě jím lásku k vlasti a národu a oslavuje též vynikající muže slovinské. Básně své vydal r.&amp;nbsp;1849 s titulem ''{{Cizojazyčně|sl|Glasi domorodni}}''. Po době absolutismu získal si veliké a na onu dobu ne dosti ocenitelné zásluhy na poli slovinské národnosti, zvláště však působením ke vzdělanosti svého národa. V zemském sněmě krajinském uvedl slovinštinu za jednací jazyk, působil k zakládání slovinských knihoven a knihkupectví, a jakožto poslanec hájil jak v Lublani tak ve Vídni práv slovinského národa co nejhorlivěji. Největší zásluhu však ziskal si r.&amp;nbsp;1863 založením „Matice Slovenske“; jejího výboru byl zprvu členem, pak stálým předsedou a věnoval jí svým odkazem 10.000&amp;nbsp;zl. — Roku 1853 zasnoubil se se svou chotí {{Prostrkaně|Jos. Turnogradskou}}, roz. {{Prostrkaně|Urbančičovou}} (*&amp;nbsp;1833 — †&amp;nbsp;1854), dámou velmi vzdělanou, kteiá již v 18.&amp;nbsp;věku svém započala činnost na poli literárním a v listech: „Slov. Bčela“, „Zora“ a „{{Cizojazyčně|sl|Vodnikov spomenik}}“ uveřejnila řadu povídek ze slovanského života a 1&amp;nbsp;báseň. ''[[Autor:Jan Václav Lego|Lo.]]''

'''2)&amp;nbsp;T.''' {{Prostrkaně|Hugo}}, dr. práv, spis. čes. (*&amp;nbsp;20.&amp;nbsp;říj. 1838 v Rychnově n.&amp;nbsp;Kn., kdež otec jeho Václav '''T.''' byl městským lékařem — †&amp;nbsp;19.&amp;nbsp;bř. 1898 na své ville v Podhoři). Gymnasium studoval ve svém rodišti, později v Litomyšli, r.&amp;nbsp;1856 odebral se do Prahy na filosof. fakultu. Byl v té době vychovatelem v rodině hrabat Chotků, později v rodině nizozemského generála bar. Lützowa v Pr. Slezsku. Záhy oblíbil si dějiny a archaeologii; již r.&amp;nbsp;1857 nalézáme od něho v „Památkách archaeol.“ články: ''Památky města Rychnova''; ''Archaeologické procházky po jižních Čechách'' a&amp;nbsp;j., do kteréhož časopisu častěji přispíval. Od r.&amp;nbsp;1861 vyskytují se od něho různé politické zprávy v „Nár. Listech“, zejména dopisy z Moravy, kdež '''T.''' byl gymnasijním supplentem, nejprve v Brně, později v Olomouci, účastně se tam horlivě vlastenecké práce buditelské; tak zejména stal se r.&amp;nbsp;1861 spoluzakladatelem a spolupracovníkem prvního nezávislého orgánu českého „Moravan“. Tehdáž vypsána byla v Praze cena na nejlepší článek o otázce: „Jakým způsobem a pod kterýmiž výminkami dostala se koruna Česká k rodu Habsburskému a jaký bude právni poměr koruny této v říši Rakouské v případu tom, kdyby císařský rod Habsburský vymřel?“ Jediná práce '''T'''-ova
byla poctěna akcessitem a uveřejněna pod pseudonymem {{Prostrkaně|Prokop Kletenský}} v kalendáři „Posla z Prahy“ r.&amp;nbsp;1863. Avšak následkem uveřejnění práce této, jakož i následkem neohroženě projevovaného národního smýšlení svého '''T.''' byl zároveň s jinými českými učiteli na Moravě pod záminkou, že učitelské síly z Uher vyhoštěné musí býti především zaopatřeny, místa svého r.&amp;nbsp;1863 zbaven. Zatím vzdal se učitelství, přešel na práva a studuje na právnické fakultě v Praze připravoval se k advokacii, konaje mezitím za účelem dokonalého vzdělání svého rozličné cesty. Tak zejména procestoval Anglii a Skotsko, o čemž napsal feuilletony do „Politik“ a&amp;nbsp;j. listů. R.&amp;nbsp;1870 na podnět Palackého a Riegra vydal obšírnější spis: ''{{Cizojazyčně|de|Schicksale des böhmischen Staatsrechtes in den Jahren 1620 bis 1627}}'' a r.&amp;nbsp;1872 brošuru: ''{{Cizojazyčně|de|Das böhmische Staatsrecht und die Entwickelung der österr. Reichsidee vom J.&amp;nbsp;1527—1848}}'', kteréžto obě práce, jakožto první z oboru státního práva českého, vzbudily v české veřejnosti nemalou pozornost. V letech sedmdesátých '''T.''' zvolen byl do sněmu českého za městskou skupinu Rychnov n.&amp;nbsp;Kn., Kostelec n.&amp;nbsp;O. Od r.&amp;nbsp;1870 byl též mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Společně s drem V.&amp;nbsp;Gablerem vydal r.&amp;nbsp;1872 polit. brošuru: ''{{Cizojazyčně|de|Der Wahlsieg der Verfassungstreuen in Böhmen im April 1872}}''. R.&amp;nbsp;1875 otevřel si v Praze advokátní kancelář. Z oboru praktického právnictví uveřejnil v „Právníku“ v týchž i pozdějších letech celou řadu článkův a rozprav. '''T.''' požíval zvučného jména také jako znalec umění malířského. Již od let sedmdesátých zakládal si soukromou obrazárnu, jejíž „{{Cizojazyčně|fr|Catalogue raisonné}}“ r.&amp;nbsp;1884 vydaný, byl prvním z kritických seznamů obrazáren soukromých v Praze doby novější. Z péra jeho vyšla z oboru dějin uměni celá řada kritických a polemických studií uveřejňovaných ponejvíce v německých časopisech odborných. Tak zejména živou diskussi vyvolaly brošury jeho: ''{{Cizojazyčně|nl|Jan van Scorel}}'' (Lip., 1888) a ''{{Cizojazyčně|de|Studien über Jan van Scorel}}'' (t.. 1889). '''T'''-ova studie: ''{{Cizojazyčně|de|Ueber die Malerfamilie de Heem}}'' (1888) vyvolala živý ohlas také u hollandských dějepisců umění. Koncem let osmdesátých století&amp;nbsp;XIX. '''T.''' vrátil se k badání svému v oboru českých dějin a z doby té pocházejí od něho tato pojednání, věnovaná době husitské: ''O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova'' (1890); ''O Žižkovi, jeho rodišti a pozdějším rodu Žižků z Trocnova, podnes kvetoucim'' (1890); ''O bitvě u Lipan'' (1890); ''O významu příjmení Žižkova a o dobrodružných válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských'' (1891); ''Bojiště Žižkovo u Panského Boru'' (1892); ''O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova'' (1892); ''Literární památky, duch a povaha Žižkova'' (1893); ''Některé zprávy o poměru Jana Žižky k Pražanům'' (1893); ''Památky Žižkova hradu Kalicha'' (1893); ''O bojovných vozích a složení husitských šiků vozových'' (1895). Ve všech těchto spisech '''T.''' sleduje přesně podle pramenů a s nadšením individualitu velikého vojevůdce českého Jana Žižky z Trocnova, kterémužto snažení zasvětil též největší posmrtné dílo své: ''O válečnictví husitském za doby Žižkovy a Prokopovy'', jež poctěno bylo jubilejní cenou Král. české společnosti nauk, vyšlo pak teprve po smrti autorově r.&amp;nbsp;1898. Dlužno ještě zmíniti se o záslužné činnosti '''T'''-ově při zakládání městského musea pražského, k jehož založení zavdala podnět přednáška '''T'''-ova dne 30.&amp;nbsp;list. 1879 v „Českém klubu“ konaná, ve které živě líčil, jakým způsobem z Čech a z Prahy cizí překupníci vyvážejí památky umění našeho, cizí ústavy jimi zdobíce. Sám zakoupil r.&amp;nbsp;1881 čásť kláštera sv.&amp;nbsp;Anežky na Františku v Praze a dochoval jej v rukou svých až do doby, kdy utvořilo se družstvo k zachránění celého kláštera. R.&amp;nbsp;1891 '''T.''' působil jako jednatel odboru uměleckého na Zemské jubilejní výstavě; o výstavě Národopisné r.&amp;nbsp;1895 byl členem oddělení válečnického.

'''3)&amp;nbsp;T.''' {{Prostrkaně|Prokop}}, syn '''T'''-a 2), spisovatel čes. (*&amp;nbsp;1872 v Praze). Po studiích gymn. a právnických v Praze věnoval se spisovatelství, přispíval překlady z frančtiny do „Nár. Listů“ a „Levných svazků novell“, původní básně a povídky psal do „Lady“ a „Vesny“ a o sobě vydal ''Intimní verše'' (Praha, 1898).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j5nhx2230eukiwwsbkags6mji06um47</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1927/7. květen/Otec zastřelil dva syny. Sebe smrtelně zranil.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63940</id>
    <revision>
      <id>337559</id>
      <parentid>307270</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337559</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1262" sha1="l9r6hhs32yecq9h7kuaju6uaicwyytl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1927/7. květen
   | PŘEDCHOZÍ = Velká povodeň na severní Moravě
   | ČÁST = Otec zastřelil dva syny. Sebe smrtelně zranil.
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Otec zastřelil dva syny. Sebe smrtelně zranil.
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|b85ef450-c7f1-11de-880a-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 7. května 1927
  | datum vydání = 1927-05-7
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
Obec Nepěvázka u Mladé Boleslavě rozrušena byla dne 3.&amp;nbsp;května hroznou zvěstí, že tamní truhlář 44letý Josef Martinek zastřelil své dva syny a že sám se smrtelně zranil. Při plném vědomí vyšetřujícímu četnictvu udal Martinek, že jeho 20letý syn Josef mu činil stálé nepříjemnosti, takže si umínil, že učiní konec jeho životu. Zároveň zavraždil 12letého synka Ladislava, aby tento hoch prý nezůstal nikomu na obtíž. Když byl Martinek doma sám s dětmi, oba syny, kteří pocházejí z prvního manželství, zastřelil. Ladislava usmrtil ve spánku. Pak sám se několikráte střelil a upadl do bezvědomí. Tato dvojnásobná vražda vzrušila celou veřejnost.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>l9r6hhs32yecq9h7kuaju6uaicwyytl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1934/12. srpen/Po hádce se synem se otrávil</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63942</id>
    <revision>
      <id>337562</id>
      <parentid>307282</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:40:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337562</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1408" sha1="awx0goaymyi9tamymm4obdt2nvkncf5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1934/12. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Skvělý lov četnictva
   | ČÁST = Po hádce se synem se otrávil
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Po hádce se synem se otrávil
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = vš.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : nejstarší deník moravský
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|fef421b0-d827-11de-b105-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 12. srpna 1934
  | datum vydání = 1934-08-12
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
vš. — Mor. Ostrava 11. srpna. Dnes před 6.&amp;nbsp;hodinou ranní uslyšela služebná u dra O. Stiebera v Petřvaldě v jeho ordinaci třeskot skla. Tušila ihned, že se něco strašného přihodilo a přivolala lékaře z Radvanic, který při vstoupení do pracovny dra Stiebera spatřil tohoto ležeti na podlaze mrtvého. Zjistilo se, že zemřel po požití dávky cyankali. Na stolku ležela jeho závěť a dva dopisy, které osvětlují příčinu sebevraždy tohoto velmi váženého a v celém kraji oblíbeného muže. Týž se dostal se svým starším synem pro rodinné záležitosti do ostré hádky, a ráno se pak otrávil. Vystavil si sám úmrtní list a rubriku „příčina úmrtí“, vyplnil slovy: „Otrava jedem“.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>awx0goaymyi9tamymm4obdt2nvkncf5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1883/31. srpen/Ustanovení opatrovníka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63975</id>
    <revision>
      <id>337555</id>
      <parentid>300519</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:38:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337555</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="689" sha1="raa44q1v6imhr30gjvs2v22dfop8k9z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1883/31. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Purkmistr Winterholler
   | ČÁST = Ustanovení opatrovníka
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ustanovení opatrovníka
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2375dc1d-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 31. srpna 1883
  | datum vydání = 1883-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ustanovení opatrovníka.''' {{Prostrkaně|Jan Číhal}}, nádeník z Doloplaz u Olomouce se za blbého prohlašuje a jemu {{Prostrkaně|Jan Navrátil}}, domkář tamtéž se za opatrovníka ustanovuje.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>raa44q1v6imhr30gjvs2v22dfop8k9z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1883/31. srpen/Matici školské v Brně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63987</id>
    <revision>
      <id>337518</id>
      <parentid>300513</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337518</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="898" sha1="fh76hxmwpw4iygcn36157ppyoca9y7a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1883/31. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Matici školské v Brně
   | DALŠÍ = Pro Ústřední Matici školskou v Praze
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Matici školské v Brně
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2375dc1d-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 31. srpna 1883
  | datum vydání = 1883-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Matici školské v Brně''' věnoval vysoce blahorodý pán Michal rytíř z {{Prostrkaně|Mannerů}}, velkostatkář 50 zl., za kterýžto šlechetný příspěvek jemu tímto nejvřelejší díky skládá výbor Matice školské. — Dále zasláno od pana B. prostřednictvím redakce „Beobachtera“ 5 zl. za hloupý žert obsažený v plátku vydaném při trucslavnosti v Lužánkách.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fh76hxmwpw4iygcn36157ppyoca9y7a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1883/31. srpen/Pro Ústřední Matici školskou v Praze</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63988</id>
    <revision>
      <id>337519</id>
      <parentid>300517</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337519</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="703" sha1="qezdzyg707euqpx4oetlf1p5dogqood" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1883/31. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Matici školské v Brně
   | ČÁST = Pro Ústřední Matici školskou v Praze
   | DALŠÍ = K radostné události
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pro Ústřední Matici školskou v Praze
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2375dc1d-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 31. srpna 1883
  | datum vydání = 1883-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Pro Ústřední Matici školskou v Praze''' poslali nám studenti novorousínovští polovici čistého výtěžku divadelního představení, což činí 11 zl.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qezdzyg707euqpx4oetlf1p5dogqood</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1883/31. srpen/K radostné události</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64233</id>
    <revision>
      <id>337520</id>
      <parentid>300511</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:30:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337520</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="837" sha1="jvq1a4tp7yl9xzylbo41wgmvt47w2va" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1883/31. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Pro Ústřední Matici školskou v Praze
   | ČÁST = K radostné události
   | DALŠÍ = Obrovská votivní svíce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K radostné události
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2375dc1d-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 31. srpna 1883
  | datum vydání = 1883-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''K radostné události''' v rodině císařské. Ve středu dopoledne dostalo ředitelství arsenálu cestou telegrafickou pokyn, aby mělo pohotově děla, aby mohly býti dány ihned obvyklé salvy, jakmile se očekávaná radostná událost v rodině kralovičově stane skutkem. Stříleti se bude s Belvederu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jvq1a4tp7yl9xzylbo41wgmvt47w2va</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1883/31. srpen/Obrovská votivní svíce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64240</id>
    <revision>
      <id>337521</id>
      <parentid>300515</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:30:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337521</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1461" sha1="s7e1inbp9vpa95lqs6c7wqqtrnai6m4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1883/31. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = K radostné události
   | ČÁST = Obrovská votivní svíce
   | DALŠÍ = Gratulace místodržiteli
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Obrovská votivní svíce
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2375dc1d-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 31. srpna 1883
  | datum vydání = 1883-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Obrovská votivní svíce.''' Ke křtu v rodině korunního prince jest připravena dle vídeňských listů mimo křestní svíce také ještě obrovská svíce votivní čili slibová. Slibovou svíci bude při křtu držeti vídeňský arcibiskup, křestní pak nejmladší arcivévoda. Obě svíce byly v Tyrolsku zhotoveny a byly také nějaký čas v živnostenském museu v Inšpruku vystaveny. Votivní svíce skládá se z částky hořlavé a z podstavce umělého. Podstavec vrcholí v koruně, pod níž jsou čtyry zlaté štítky pro jména novokřtěnce. Pod štítky jest držací čásť, zlatými hřeby ozdobená, červená. Pod touto částí jsou čtyry lví hlavy, držící čtyry znaky, bílými a zlatobarevnými stužkami spojené. Znaky náležejí panovnickým rodům rakouskému a belgickému. Křestní svíčky, do níž bude vyryto jméno křtěncovo použije se ke křtu, v den svatého přijímáni a biřmování.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>s7e1inbp9vpa95lqs6c7wqqtrnai6m4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1871/27. říjen/(Samovrah)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64434</id>
    <revision>
      <id>337509</id>
      <parentid>300428</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337509</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="833" sha1="em0yugsxe9jv74hune9vkr0wh8bd1bz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1871/27. říjen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = (Samovrah)
   | DALŠÍ = (Sirotčinec)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = (Samovrah)
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|1e1bed79-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 27. října 1871
  | datum vydání = 1871-10-27
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
({{Prostrkaně|Samovrah}}.) Dne 23. t. m. usmrtila se v Rýmařově všeobecně vážená a oblíbená dcera jednoho měšťana dvěma ranami z revolvéru. Příčina zdá se býti nešťastná láska. Soustrast obyvatelstva jest všeobecná.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>em0yugsxe9jv74hune9vkr0wh8bd1bz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1938/11. únor/Stavba české školy v Rýmařově</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64508</id>
    <revision>
      <id>337567</id>
      <parentid>307297</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337567</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1259" sha1="5hcwbcoh6lytdkj8e43q9bns32bku6k" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1938/11. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Jihlavský rodák zemřel ve Vídni
   | ČÁST = Stavba české školy v Rýmařově
   | DALŠÍ = Pro umístění úřadů v Šilperku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Stavba české školy v Rýmařově
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : Tribuna země Moravskoslezské. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|a69d1700-fea7-11de-b16b-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 11. února 1938
  | datum vydání = 1938-02-11
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Stavba české školy v Rýmařově.''' Stavba české školy v Rýmařově je už hotovou věcí a je už vyřešena také otázka místa, kde škola bude stát. Bude to na Sternberské ulici, vedle Národního domu. Bude to místo nejvhodnější. — Kromě toho se bude také stavět obytný dům pro státní zaměstnance, aby neměli potíží s bydlením, jsou-li do tohoto kraje služebně přeloženi. Stavba je nutna z toho důvodu, že ve městě nebývalo dost ochoty je přijmout na byt.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5hcwbcoh6lytdkj8e43q9bns32bku6k</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1938/11. únor/Jihlavský rodák zemřel ve Vídni</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64521</id>
    <revision>
      <id>337566</id>
      <parentid>307295</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337566</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="879" sha1="0fcxqlpjco9c9gsfiu2s8eu3ngcubkn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1938/11. únor
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Jihlavský rodák zemřel ve Vídni
   | DALŠÍ = Stavba české školy v Rýmařově
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jihlavský rodák zemřel ve Vídni
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : Tribuna země Moravskoslezské. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|a69d1700-fea7-11de-b16b-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 11. února 1938
  | datum vydání = 1938-02-11
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Jihlavský rodák zemřel ve Vídni.''' Vídeňský komerční rada Otto Taussig, jihlavský rodák, majitel firmy téhož jména, zemřel včera ve Vídni.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0fcxqlpjco9c9gsfiu2s8eu3ngcubkn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Úprava masa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>65186</id>
    <revision>
      <id>337232</id>
      <parentid>219146</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:19:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337232</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2769" sha1="55lt0scxz7adou1tmnmdhf57oq7j2wg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Úprava masa
  | PŘEDCHOZÍ = O příchoutkách
  | DALŠÍ = O pečení
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Úprava masa
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | POPISEK = 
  | ORIGINAL = 
  | PŘELOŽIL = 
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = 
  | ZDROJ = TRIWALDOVÁ, Gabriela. Nová pražská kuchařka / kuchařská kniha, obsahující 720 předpisů k dělání nejchutnějších jídel, nápojů, k připravování lahůdek, sebraných a dosvědčených mnoholetým zkoušením. V Praze: Nákladem Aloise Hynka, 1877. s. 308-309
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|45a10fc0-57e5-11e7-a0c9-005056825209|Dostupné online.}}
  | ISBN = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
Od příchoutek obrátíme se k úpravě masa, jak obyčejně při tabulích a obědech následuje.

Když bylo maso, ať uvařené neb dušené, na pěkné řízky rozkrájeno a na mísu urovnáno, dají se vůkol něho příkrmy, které se i do množství i do jakosti dle hojnosti a úpravy tabule řídí.

Může se dáti na př. na jeden kraj mísy bramborová kaše pokrytá klobásy, na druhý kraj pak kaštanová kaše s kousky smaženého mozečku. Tak se to dává k dušenému hovězímu masu. Aneb se může také ozdobiti hromádkami zeleniny vkusně upravenými, při čemž se na rozmanitost barev zvláště zřetel bráti musí. Též široké, uvařené a máslem maštěné nudle, jakož i květákové (karfiolové) růžičky a chřestové hlavičky hodí se výborně k tomu. Udávám zde jen k vůli jasnosti návodu způsob, jakým se ozdoby ty sestavují — změny řídí se dle ročního občasí a dle chutě kuchařčiny.

Větší váhu má poznámka, že veškeré zeleniny, jež k ozdobě mas upotřebiti hodláme, smějí býti jen spařeny — a nesmějí býti poprášeny aneb zapraženy.

Dávají se na př. květákové růžičky, kaštanová kaše, do které se nastrkají dlouhé tenké řízky mrkve, modré zelí, aneb modrou brukev, barvenou rýži na růžovo a zelený krách.

Aneb nadívané brukve, makaronky, do hnědá dušené zelí a kolečka smažených bramborů.

Aneb smažené brambory, dušené zelí a nějaká zelená zelenina.

K tomu se podá buď sladká neb kyselá omáčka aneb obojí zároveň.

Měla-li by následovati zelenina s nějakým příkuskem v řadě jiných jídel co zvláštní jídlo, — pak se nedává co ozdoba k masu, nýbrž toto obloží se buď smaženými zemčaty, aneb se k němu přidá kyselý křen aneb studená omáčka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>55lt0scxz7adou1tmnmdhf57oq7j2wg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1938/11. únor/Pro umístění úřadů v Šilperku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>65897</id>
    <revision>
      <id>337568</id>
      <parentid>307296</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337568</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1014" sha1="4o03zfq2sg6gib6cojlk5bryj6e8e8f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1938/11. únor
   | PŘEDCHOZÍ = Stavba české školy v Rýmařově
   | ČÁST = Pro umístění úřadů v Šilperku
   | DALŠÍ = Nová správa státního zdravotního úřadu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pro umístění úřadů v Šilperku
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : Tribuna země Moravskoslezské. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|a69d1700-fea7-11de-b16b-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 11. února 1938
  | datum vydání = 1938-02-11
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Pro umístění úřadů v Šilperku.''' Stát koupil v těchto dnech velký měšťanský dům, který v poslední době měla vdova po hejtmanu L. Nawratilová. V domě budou umístěny některé státní úřady, pro něž není dost místa.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4o03zfq2sg6gib6cojlk5bryj6e8e8f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lov ryb s kormoránem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66415</id>
    <revision>
      <id>337373</id>
      <parentid>266998</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:03:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337373</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3124" sha1="oqbzrfry8qb8o327q45fptzef6los5v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Léčivé byliny
   | ČÁST = Lov ryb s kormoránem
   | DALŠÍ = Podzimek už dýmá
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Lov ryb s kormoránem
  | AUTOR = [[Autor:Emil Musil-Daňkovský|Emil Musil-Daňkovský]]
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL. číslo 2
  | číslo = 2
  | ročník = XL
  | periodikum = Malý čtenář
  | VYDÁNO = 1920
  | datum vydání = 1920
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Kormorán slove též vodní havran, ale s havrany nemá nic společného. Jako pelikán jest obdařen krčním vakem, ale dosti malým. Slouží mu k tomu, aby polapené ryby do něho ukládal. Kormorány shledati lze téměř ve všech částech zeměkoule. Na vodách Francie a Anglie žije kormorán „velký“, jemuž přezdívají „havran-rybář“. Žije tam ve společenství na březích mořských a při ústí řek, živí se rybami, jež loví velmi obratně, potápěje se při tom; uchvacuje je však také na povrchu vody. Polapiv rybu, vymrští ji do vzduchu, rozevře zobák a pohltí ji vždy hlavou napřed. Ve vaku ryba nejprve změkne a pak teprve sklouzne do žaludku.

Kormoráni jsou ptáci dosti mírní a důvěřiví — pokud nebývají často plašeni — a za mlada lze je dosti snadně ochočiti a vycvičiti k lovu ryb, podobně jako lze vycvičiti psa a sokola k loveckým úkonům.

Vlastnosti této používali druhdy rybáři v Anglii; v nynější době provozuje se lovení ryb s kormorány v některých krajinách nejdálnějšího Východu a zejména v Číně.

Na voru nebo na člunu upevňují bidla tak, aby vyčnívala hezky daleko volně nad vodu a na těch sedají ochočení a jako husa velcí kormoráni číhajíce na ryby. Každý pták má krční vak podvázaný červenou páskou, aby nemohl kořist spolknouti. Jakmile kormorán zpozoruje rybu, střemhlav vrhne se do vody, uchvátí rybu a číhá na jinou. Má-li již plný vak, na znamení dané věrně jako pes přichvátá k pánovi, dávaje si bez odporu ryby z vaku vytlačiti a loví dále. Zadarmo arciť ne; neboť když je po lovu, rybář odstraní mu pásku a dá jemu méně cenné ryby za odměnu.

Jak uvádí P. Lecomte, může jediný rybář pracovati najednou až se stem kormoránů. Na povel rozptýlí se ptáci hned po řece nebo po rybníce, aby lovili. Nahodí-li se jim větší ryba, kterou nemohou do vaku vpraviti, pomáhají si vzájemně; jeden ji drží za hlavu, druhý za ocas a společně ji dopraví ke člunu.

Jak vydatná jest výkonnost těchto potápěčův, o tom svědčí zejména to,že se i berní úřady říše Středu zajímají o výnos lovu. V Číně povinen jest rybář platiti daň z každého kormorána, kterého chová k lovení ryb, a záznamy v té věci vedou se dosti přísně. Tak pracují kormoráni pro rybáře, kterému netřeba ani udice ani čeřenu (sítě) a zároveň pro stát, jemuž dopomáhají k příjmům. Sami sebe uživí při tom též. Číňané považují kormorána za ptáka posvátného a nazývají jej Loo Che.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oqbzrfry8qb8o327q45fptzef6los5v</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337407</id>
      <parentid>337373</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T19:59:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>Zrušena verze [[Special:Diff/337373|337373]] od uživatele [[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]] ([[User talk:JAnDbot|diskuse]])</comment>
      <origin>337407</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2957" sha1="njscvt1phbdhhu7ophlg82s9q4coilu" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Lov ryb s kormoránem
  | AUTOR = [[Autor:Emil Musil-Daňkovský|Emil Musil-Daňkovský]]
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL. číslo 2
  | číslo = 2
  | ročník = XL
  | periodikum = Malý čtenář
  | VYDÁNO = 1920
  | datum vydání = 1920
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Kormorán slove též vodní havran, ale s havrany nemá nic společného. Jako pelikán jest obdařen krčním vakem, ale dosti malým. Slouží mu k tomu, aby polapené ryby do něho ukládal. Kormorány shledati lze téměř ve všech částech zeměkoule. Na vodách Francie a Anglie žije kormorán „velký“, jemuž přezdívají „havran-rybář“. Žije tam ve společenství na březích mořských a při ústí řek, živí se rybami, jež loví velmi obratně, potápěje se při tom; uchvacuje je však také na povrchu vody. Polapiv rybu, vymrští ji do vzduchu, rozevře zobák a pohltí ji vždy hlavou napřed. Ve vaku ryba nejprve změkne a pak teprve sklouzne do žaludku.

Kormoráni jsou ptáci dosti mírní a důvěřiví — pokud nebývají často plašeni — a za mlada lze je dosti snadně ochočiti a vycvičiti k lovu ryb, podobně jako lze vycvičiti psa a sokola k loveckým úkonům.

Vlastnosti této používali druhdy rybáři v Anglii; v nynější době provozuje se lovení ryb s kormorány v některých krajinách nejdálnějšího Východu a zejména v Číně.

Na voru nebo na člunu upevňují bidla tak, aby vyčnívala hezky daleko volně nad vodu a na těch sedají ochočení a jako husa velcí kormoráni číhajíce na ryby. Každý pták má krční vak podvázaný červenou páskou, aby nemohl kořist spolknouti. Jakmile kormorán zpozoruje rybu, střemhlav vrhne se do vody, uchvátí rybu a číhá na jinou. Má-li již plný vak, na znamení dané věrně jako pes přichvátá k pánovi, dávaje si bez odporu ryby z vaku vytlačiti a loví dále. Zadarmo arciť ne; neboť když je po lovu, rybář odstraní mu pásku a dá jemu méně cenné ryby za odměnu.

Jak uvádí P. Lecomte, může jediný rybář pracovati najednou až se stem kormoránů. Na povel rozptýlí se ptáci hned po řece nebo po rybníce, aby lovili. Nahodí-li se jim větší ryba, kterou nemohou do vaku vpraviti, pomáhají si vzájemně; jeden ji drží za hlavu, druhý za ocas a společně ji dopraví ke člunu.

Jak vydatná jest výkonnost těchto potápěčův, o tom svědčí zejména to,že se i berní úřady říše Středu zajímají o výnos lovu. V Číně povinen jest rybář platiti daň z každého kormorána, kterého chová k lovení ryb, a záznamy v té věci vedou se dosti přísně. Tak pracují kormoráni pro rybáře, kterému netřeba ani udice ani čeřenu (sítě) a zároveň pro stát, jemuž dopomáhají k příjmům. Sami sebe uživí při tom též. Číňané považují kormorána za ptáka posvátného a nazývají jej Loo Che.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>njscvt1phbdhhu7ophlg82s9q4coilu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aegopodium</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66797</id>
    <revision>
      <id>337260</id>
      <parentid>248078</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:32:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337260</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1960" sha1="sdhegf5ivevu00mr9dnbvcilqaqx0f3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Aegopodium
  | PŘEDCHOZÍ = Aegofonie
  | DALŠÍ = Aegritudo Perdicae
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Aegopodium
  | AUTOR = [[Autor:Josef Velenovský|Josef Velenovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;257–258. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n273 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bršlice kozí noha
}}

{{Forma|proza}}
'''Aegopodium''' ''Podagraria'' L., {{Prostrkaně|kozí noha, jarus, heř, kerhart, bršlice}}; vytrvalá bylina z řádu {{Prostrkaně|okoličnatých}} (''Umbelliferae''), jediný druh svého rodu. Lodyha přímá, někdy až metr vysoká, brázdovaná, lysá, dutá, nahoře větevnatá. Listy na nervech šerpivé, přízemní dvakrát, někdy také jen jednou trojčetné a nedělené; lístky vejčité, až vejčitě podlouhlé, konečný často trojlaločný, všechny nestejně pilovité. Okolíky květní konečné a úžlabní, dlouze stopkaté, mnohopaprsečné. Obaly a obalíčky žádné. Květy bílé, obojaké. Kraj kališní nepatrný. Plátky korunní obvejčité, vykrojené, s lalůčkem vehnutým. Terč (občnělčí) oddělený, homolovitý, dvěma sehnutýma čnělkama okončený. Dvojnažka se stran smačklá, vejčitá. Nažky s 5 niťovitými šnorky; brázdy mezi šnorky bez proužků. Sloupek nažky nesoucí na konci dvojklaný. Bílek semenný, oblý, na předu ploský. Kvete v květnu a červnu. Roste v křovinách, plotech, hájích po celé mírné Evropě a Asii všude velmi hojně. Jindy užívalo se byliny této hlavně proti dně. Na travinách jest sice dobrou pícní rostlinou, ale v zahradách nepříjemnou a těžko vyhubitelnou buření. Mladé listy poskytují z jara lahodný salát. ''[[Autor:Josef Velenovský|Vský.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Aegopodium]]</text>
      <sha1>sdhegf5ivevu00mr9dnbvcilqaqx0f3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1879/29. květen/K pokusu vraždy u Doloplaz</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67096</id>
    <revision>
      <id>337512</id>
      <parentid>298865</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337512</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1499" sha1="fyhlmyhcxae03ijp5oo36eir8uqyzp2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1879/29. květen
   | PŘEDCHOZÍ = Neštovice
   | ČÁST = K pokusu vraždy u Doloplaz
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K pokusu vraždy u Doloplaz
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2182bf4a-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 29. května 1879
  | datum vydání = 1879-05-29
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''K pokusu vraždy u Doloplaz.''' Vzdor bedlivému pátrání četníků nepodařilo se dosud přijíti na stopu vrahovi, jenž učinil ve vražedném úmyslu útok na vrchního lékaře Neugebauera mezi Přáslavicemi a Doloplazy. Prozatímně jest již znám podrobný popis vraha. Dne 24. t. m. byl vypátrán jakýs muž, s kterým rozmlouval vrah krátce po spáchaném skutku. Útočník potkal muže toho nedaleko místa vraždy a tázal se ho po cestě do Prostějova. Po dané odpovědi, že přes Olomouc, pravil vrah, že cesta ta se mu nelíbí, načež jej onen muž odkázal na stezku přes Kožušany. Dle popisu jest vrah veliké štíhlé postavy ve věku as 20 let s černým plnovousem. Temný vlas nosí uprostřed po celé délce rozděleny. Oděn byl světlým svrchníkem se sametovým límcem, polobotky měl opatřené přeložkami z lakované kůže.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fyhlmyhcxae03ijp5oo36eir8uqyzp2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1879/29. květen/Neštovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67209</id>
    <revision>
      <id>337511</id>
      <parentid>298867</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337511</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="838" sha1="lnok3pijo0plqa4ncqu9awkmcvnpllv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1879/29. květen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Neštovice
   | DALŠÍ = K pokusu vraždy u Doloplaz
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Neštovice
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2182bf4a-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | periodikum = Moravská orlice
  | VYDÁNO = 29. května 1879
  | datum vydání = 1879-05-29
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Neštovice.''' Dle zpráv lékařských vypukly neštovice v dědinách kol Letovic a sice hlavně v Studlově, Lezinově a Křetínu, z těch příčin hrabě Defour přesídlil se z Křetína na své statky s celou rodinou svou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lnok3pijo0plqa4ncqu9awkmcvnpllv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1871/27. říjen/(Sirotčinec)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67224</id>
    <revision>
      <id>337510</id>
      <parentid>300430</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:29:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337510</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="805" sha1="hzicephge6zpqbvffqslym6zxzh2oc8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1871/27. říjen
   | PŘEDCHOZÍ = (Samovrah)
   | ČÁST = (Sirotčinec)
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = (Sirotčinec)
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|1e1bed79-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 27. října 1871
  | datum vydání = 1871-10-27
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
({{Prostrkaně|Sirotčinec}}.) Stavba městského sirotčince v dřevařské ulici přivedena jest konečně až pod střechu a započne se nyní s krytem, pro nejž už materiál na staveništi připraven jest.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hzicephge6zpqbvffqslym6zxzh2oc8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1939/12. prosinec/Vánoční koncert v Třebíči.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67466</id>
    <revision>
      <id>337570</id>
      <parentid>307302</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337570</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1175" sha1="6ew1lgfx9t65ayj1yp0mlv8rvu6xkd0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1939/12. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Na ošacení chudých dětí.
   | ČÁST = Vánoční koncert v Třebíči.
   | DALŠÍ = Dobrý lov četnictva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vánoční koncert v Třebíči.
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = jš.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : List národního souručenství. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d1578ca0-04e2-11df-a244-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 12. prosince 1939
  | datum vydání = 1939-12-12
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
jš. — {{Prostrkaně|Třebíč}}: V sobotu večer a v neděli dopoledne bude v borovinských závodech uspořádán velký vánoční koncert, jehož se jako hosté zúčastní i známý tenor Jaroslav Wasserbauer a známý baryton Leop. Branč. Na koncertě představí se třebíčskému publiku dívčí pěvecký sbor Baťovy školy práce a mužský pěvecký sbor Borovinských závodů s novým dirigentem známým tenorem J. Kotačkou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6ew1lgfx9t65ayj1yp0mlv8rvu6xkd0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1939/12. prosinec/Na ošacení chudých dětí.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67472</id>
    <revision>
      <id>337569</id>
      <parentid>307300</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337569</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="923" sha1="jykmbf7j4ovltx6413a0nbb3cna19sy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1939/12. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Na ošacení chudých dětí.
   | DALŠÍ = Vánoční koncert v Třebíči.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na ošacení chudých dětí.
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = jš.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : List národního souručenství. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d1578ca0-04e2-11df-a244-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 12. prosince 1939
  | datum vydání = 1939-12-12
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
jš. — {{Prostrkaně|Třebíč}}: Vladislavský rodák, gen. vikář čs. církve Karel Háňavka z Brna daroval na uctění památky své matky 500 K obci vladislavské na ošacení chudých vladislavských dětí.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jykmbf7j4ovltx6413a0nbb3cna19sy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Šlik</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67491</id>
    <revision>
      <id>337504</id>
      <parentid>337085</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:26:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337504</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9016" sha1="dn4yi1gilh9lmy0zlc3tpk4tpl4hjb1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Šlik
  | PŘEDCHOZÍ = Šlechta ze Všehrd
  | DALŠÍ = Šmalkaldská válka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Šlik
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 802-805.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Šlikové
}}

{{Forma|proza}}
'''Šlik''', jméno starožitné a vzácné hraběcí rodiny v Čechách, pocházející z okresu Chebského. Praotcem jejím byl {{Prostrkaně|Jindřich}} '''Š'''., jenž byl živ v drahé polovici XIV. století a zůstavil pět synů, {{Prostrkaně|Kašpara}}, {{Prostrkaně|Jindřicha}}, {{Prostrkaně|Mikuláše}}, {{Prostrkaně|Františka}} a {{Prostrkaně|Matouše}}. Z těch nejstarší, {{Prostrkaně|Kašpar}}, povznesl rod svůj na vysoký stupeň moci o bohatství. Dosáhnuv již co mladík hodnosti doktorské v právích dostal se záhy ke dvora císaře Sigmunda co sekretář, a provázev jej pak všude na jeho cestách konal mu platné služby ve všelikých jednáních státních, čímž sobě získal důvěru jeho v takové míře, že nejtajnější řízeni jemu svěřoval. Jmenovitě sprostředkoval '''Š'''. i sňatek Sigmondovy dcery Alžběty s Albrechtem Rakouským. Při korunování Sigmundově na císařství v Římě r. 1453 jest '''Š'''. od něho na rytířství pasován. Při jednání o přijetí Sigmunda za krále Českého zasazoval se '''Š'''. všemožně, aby císař cíle svého došel. Za takové služby Sigmund '''Š'''-ovi skvěle se odměnil, dosednuv na trůn český jmenoval jej svým kancléřem, a nad to hojnými statky jej obdaroval. Již r. 1431 obdržel byl '''Š'''. od císaře panství {{Prostrkaně|Pasounské}} (Bassano v marce Trevisanské), roku pak 1437 povýšil je na hrabství a jmenoval Kašpara i bratry jeho hrabaty říšskými. I v Čechách dal Kašparovi a rodu jeho znamenité statky jednak v zástavu jednak v dědictví, jmenovitě Loket, Ostrov, Falknov, Andělskou Hora, Bochov, Heinrichsgrün a j. Též propůjčil jemu a rodu jeho právo raziti minci, ba i z pravomocnosti soudu zemského je vyňal. I za nástupce Sigmundova Albrechta, k jehož přijetí za krále českého Kašpar '''Š'''. nemálo se přičinil, zůstal v úřadě kancléřském, a v odměnu za služby jemu prokázané obdržel od něho panství {{Prostrkaně|Holíč}} a Skalici v Uhřích. Od svých statků psal se napotom {{Prostrkaně|Kašpar}} '''Š'''. a píší se podnes potomci jeho {{Prostrkaně|hrabaty z Pasouna a Holíče}}. Po smrti Albrechtově zůstal '''Š'''. co kancléř ve službě císaře Fridricha III., v kteréž zejména mnoho činiti měl se stavy českými v záležitosti vydání mladého krále Ladislava Pohrobka do Čech. Kašpar '''Š'''. zemřel náhle ve Vídni 4. čce 1449. Náleželť on bez odporu k nejčelnějším mužům pohnutého věku svého; vynikaje věhlasem a výmluvností, jakož neméně i dvorskou uhlazeností zasahoval mocně v dějiny doby své. S Eneášem Sylviem (pozdějším papežem Piem II.) byl v důvěrném přátelství, a přispěl hlavně k prvnímu jeho povýšení na vyšší důstojenství. České jeho dopisy, hlavně k Oldřichovi z Rožmberka, chované v archivu Třeboňském a obsahující mnohé důležité zprávy k dějinám onoho věku se vztahující, vytištěny jsou v ''Archivu českém'' (II. díl). Kašpar '''Š'''. nezůstavil žádných dítek, neboť byly všecky před nim zemřely. Též bratří jeho František a Mikuláš předemřeli jej, a poněvadž třetí bratr Jindřich byl vstoupil do stavu duchovního a stal se biskupem Frisinským, zbývali co dědicové jeho jen čtvrtý bratr {{Prostrkaně|Matouš s Vilémem a Václavem}}, syny Mikulášovými (František též nezůstavil potomků). Všickni tři byli odpůrci krále Jiřího, a mimo to měli mnohé a dlouhé spory s měšťany Loketskými, pročež všemožně usilovali o to, aby se vymkli ze svazku s korunou Českou, chtíce statky své prodati vévodům Saským. Avšak k tomu nedošlo, ano r. 1486 zrušeno privilegium hrabat '''Š'''-ů, dle kterého vyňati byli z pravomocnosti zemského, jakožto nesrovnávající se se zřízením zemským. Po bezdětné smrti jak {{Prostrkaně|Viléma}}, tak i Václavových synů {{Prostrkaně|Erazima, Pankrace a Albina}} přivedl Matouš '''Š'''. větší část dědictví bratrova na sebe, a zemřel u vysokém věku r. 1487. Tři synové jeho, {{Prostrkaně|Mikuláš, Jeroným a Kašpar}}, rozdělivše se o zboží otcovské založili tři zvláštní větve rodu svého, které všecky záhy se naklonily k učení Lutherovu, jehož se pak celý rod až do katastrofy Bělohorské přidržel. Z potomků Mikulášových {{Prostrkaně|Albín hrabě}} '''Š'''., pán na Falknově a Doupově, zúčastniv se r. 1547 odporu stavův proti králi Ferdinandovi I., vyšel ze země a zemřel asi r. 1550 v Durynkách. Vnuk jeho {{Prostrkaně|Jan Albin hrabě}} '''Š'''. přidržel se r. 1618 stavů odpořilých a byl i za jednoho z direktorů stavu panského zvolen, začež mu po bitvě Bělohorské statky jeho jsou konfiskovány. Syn jeho {{Prostrkaně|Jachim Ondřej}} zemřel v cizozemsku 23. pros. 1666 bez mužských potomků, čím linie tato po meči vyhynula. Druhý syn Matoušův {{Prostrkaně|Jeronym}}, pán na Lokti, byl německých len koruny České hejtmanem a padl r. 1491 v Uhřích proti Turkům. Z jeho synů zahynul prostřední, {{Prostrkaně|Quirin}}, co rytíř německého řádu v Polsku, ostatní dva, {{Prostrkaně|Šebestian a Albrecht}}, měli opětné spory s měšťany Loketskými, dovolávajíce se pomoci saské, byli však r. 1506 přinuceni takových spolků na věčné časy se odříci a přestati na svazku s korunou Českou. Jimi zavedeno jest do Loketska vyznání evangelické. Větev tato vymřela {{Prostrkaně|Albrechtem hrabětem}} '''Š'''-em, vnukem Albrechtovým, který před rokem 1598 zemřel bez potomků, kdežto po Šebestianovi nebylo pozůstalo žádného potomstva. {{Prostrkaně|Kašpar}}, třetí syn Matoušův, zdědil po otci panství Ostrovské, kteréž po něm synové jeho {{Prostrkaně|Štěpán, Jeronym, Vavřinec a Jindřich}} drželi společně. Za nich zvelebilo se hlavně péčí Štepánovou dělání hor na tomto panství velice, ano založeno tu nové město Jáchimov, v němž raženy od '''Š'''-ů prvni {{Prostrkaně|tolary}} (''Joachimsthaler'', jinak ''Schlickenthaler''). Štěpán zahynul r. 1526 v bitvě u Moháče proti Turkům. Roku 1528 odňato jest od nového krále Ferdinanda '''Š'''-ům právo ražení mincí jakožto právo výhradně koruně příslušící; roku pak 1545 musili konečně '''Š'''-ové veškery hory na svých panstvích postoupiti koruně. Tato třetí linie rodu '''Š'''-ovského rozvětvila se hojně, a členové její střídali se často v držení rozličného zboží zemského. Z nich vynikl hrabě {{Prostrkaně|Jachim Ondřej}} '''Š'''. co jeden z vůdců evangelických stavů v náboženských sporech na začátku XVII. století, byl již r. 1609 mezi direktory zřízenými k defensi, a r. 1618 opět zvolen jest za jednoho z direktorů k vedení správy zemské, od Fridricha Falckého pak přijal úřad nejvyššího sudího zemského a landfojta v Dolní Lužici. Po bitvě Bělohorské ušel do Sas, byl ale od kurfiršta Saského vydán císaři, odsouzen statků i hrdla a 21. čna 1621 sťat na rynku Staroměstském a pravá ruka mu uťata. Potomstvo Jindřicha, nejmladšího syna Kašparova, zakladatele této větve, přečkalo všecky ostatní jeho haluze o květe dosavad. Z něho pocházel {{Prostrkaně|Jindřich hrabě}} '''Š'''., který věnovav se stavu vojenskému sloužil rozličným mocnostem, i stavům českým a moravským, ale po vypuknutí 30leté války přestoupil do služby císařské, ve kteréž se vyznamenal v té míře, že r. 1632 povolán jest za presidenta válečné rady dvorské, vyznamenán hodností tajného rady a obdařen řádem zlatého rouna, načež zemřel 5. led. 1650. Rozsáhlé statky jeho zdědil jediný jeho syn {{Prostrkaně|František Arnošt}}, jenž zřídil z panství Kopidlna a Staré fideikomis rodinný a zemřel 16. srp. 1675. Starší jeho syn {{Prostrkaně|František Josef}}, narozený 14. led. 1656, byl v letech 1692—1718 presidentem komory české a od r. 1694 cís. tajným radou. Rozmnoživ fideikomis po otci zděděný zemřel 5. pros. 1740 bezdětek. Mladší syn {{Prostrkaně|Leopold}}, narozený 20. ledna 1663, stal se polním maršálem, 1713 nejvyšším kancléřem království Českého, a zemřel 8. dub. 1723. On jest praotcem celého nynějšího rodu '''Š'''-ovského. Syn jeho {{Prostrkaně|František Jindřich Josef}}, narozený 28. ún. 1696, zdědil po strýci Františku Josefovi rodinný fideikomis.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dn4yi1gilh9lmy0zlc3tpk4tpl4hjb1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Václav</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67497</id>
    <revision>
      <id>337498</id>
      <parentid>233253</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:24:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337498</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="39843" sha1="ndt6safr8nvvqyl3rhajta4la72g6mo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Václav
  | PŘEDCHOZÍ = Vacingerové
  | DALŠÍ = Valdek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Václav
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 848-859.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Svatý Václav
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Václav II. (kníže)|Václav II. (kníže)]], [[w:Václav I.|Václav I.]], [[w:Václav II.|Václav II.]], [[w:Václav III.|Václav III.]], [[w:Václav IV.|Václav IV.]], [[w:Václav Lucemburský|Václav Lucemburský]], [[w:Václav Habsburský|Václav Habsburský]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Václav''', {{Prostrkaně|Vácslav}}, {{Prostrkaně|Váceslav}} (t. j. Víceslav), jméno slovanské, jež nosilo více panovníků českých. '''1) V'''. {{Prostrkaně|svatý}}, kníže český, starší syn Vratislava I. a Drahomíry, narozen 908, obdržel vychování od báby Lidmily, která jej vyučiti dala knihám slovanským, načež v Budči při kostele sv. Petra vyučil se také knihám latinským. Po smrti otce jeho (926) ujala se Drahomíra co poručnice syna svého vlády. Davši usmrtiti kněžnu Lidmilu ze žárlivosti pro veliký vliv její na vnuka svého, popudila na sebe Německého krále Jindřicha Ptáčníka podporováním proti němu svých polabských krajanů. Jindřich vtrhl válečně do Čech a přitáhl až ku Praze (928). Ta '''V'''., vida nemožnost mu odolati, ujal se sám vlády a smířil krále slibem oddanosti a zavázáním se k roční dani 5000 hřiven stříbra a 120 volů. Od té doby požíval '''V'''. veliké vážnosti u krále Jindřicha, jehož přátelství užíval ve prospěch rozšiřování křesťanského náboženství v Čechách, které mu nejvíce na srdci leželo. '''V'''. byl kníže pobožný, který nejenom nové chrámy zakládal, mezi něž náleží též kostel sv. Víta na hradě Pražském (zasvěcený tomu svatému proto, že byl od krále Jindřicha co vzácný dar obdržel rameno jeho), ale i sám na důkaz křesťanské pokory kněžím při oltáři posluhoval, vino ke mši vlastníma rukama vytlačoval a oplatky k hostiím pekl. Ba i času nočního, jediným služebníkem provázen, kostely navštěvoval a pobožnost svou konal. Vedle toho věnoval život svůj skutkům dobročinným, jsa jmenovitě velikým dobrodincem chudých a ochráncem vdov a sirotků; děti, ve válkách s pohanskými Maďary a Poláky zajaté, kupoval a v náboženství křesťanském cvičiti dával. Ostatně uměl '''V'''., kde toho bylo potřebí, důrazně hájiti svých práv panovnických, o čemž důkazem jest jeho příběh s Radslavem Lickým, jedním z kmenových knížat v Čechách, panujících v jednotlivých krajinách pod vrchnictvím knížete Pražského. Ten, spoléhaje se na příbuzenství s králem Německým, opovážil se povstati proti vrchnímu pánu svému. Ale '''V'''. rázným a spolu důstojně šlechetným sobě počínáním (pověst okrášlila ten příběh zázrakem) ohrozil a takovou úctou naplnil zpurného protivníka svého, že tento bez boje se mu pokořil. Ale přátelství, jež '''V'''. udržoval s Němci, nelíbilo se mnohým pánům, kteří jali se proti němu popuzovati mladšího bratra jeho Boleslava, který maje za úděl krajinu Zálabskou vládl v ní přísně a krutě co panovník neobmezený, a snadno se svésti dal ke strojeni úkladů svému bratra. Pikle ty nezůstaly '''V'''-a tajny, ano i matka jeho podezřelou mu učiněna jakožto jich účastnice, pročež ji vypověděl ze země. Ale brzy přesvědčiv se o její nevinnosti zpět ji povolal a s velikou uctivostí přijal. Že však z přílišné dobroty nechal bratra nepotrestaného, to stalo se jeho záhubou. Měltě '''V'''. obyčej navštěvovati města říše své o výroční čas posvěcení kostelů jejich. K tomu konci přišel i ke dni 27. září 935 do sídla bratrova Staré Boleslavi. Po skončení církevní slavnosti chtěl hned zase vrátiti se do Prahy, avšak na prosbu Boleslavovu, nedbaje obdržené výstrahy, zůstal u něho při hodech. Když pak druhý den ráno dle zvyku svého do kostela na jitřní se ubíral, potkal se na cestě s bratrem Boleslavem, jemuž za včerejší častováni poděkoval. Ten pak vytasil meč a sekl '''V'''-a do hlavy pravě: „Dnes tebe lépe vyčastím!“ '''V'''. ale silnější jsa chopil se bratra, vyrval mu z ruky meč a povaliv ho no zem řekl: „To ti Bůh odpusť, bratře!“ Tu na pokřik Boleslavův přiskočili služebníci jeho Časta, Hněvsa a Tyr a obořili se zuřivě na '''V'''-a, který již raněný do chrámu utíkaje v jeho dveřích mečem probodnut na zem klesl. Na to i čeleď '''V'''-ova, až na některé, jenž rychlým útěkem se zachránili, sbita, tělo pak jeho na odiv ležeti necháno, až nábožný kněz Chrastěj je zvedl a do slušného roucha zaobalil. Bratrovrah nemeškal zmocniti se veškeré vlády v Čechách, což se mu také beze všeho odporu podařilo. Ale brzo litoval Boleslav nešlechetného skutku svého a činil pokání, přikázav tělo bratrovo nejprve v Boleslavi čestně pochovati, potom po třech letech dal je odtud převézti do Prahy a uložiti v kostele sv. Víta. Kníže '''V'''. hned po smrti své od veškerého lidu považován a ctěn jest za svatého mučedníka, církev pak ustanovila k jeho památce den 28. září, který jest v Čechách dnem zasvěceným. Dříve než věk minul roznesla se pověst o zázracích u hrobu jeho zběhlých až do dalekých zemi, a zhotovena rozličná popsání života i smrti jeho v jazyku latinském i slovanském, Čechové sami ctili památku jeho co nejsvětěji, a uvykli jej vzývati jakožto „dědice“ a patrona země České; knížata i králové kladli obraz jeho na peníze, pečeti a korouhve své; množství chrámů a oltářů postaveno v čest jeho jména po všech krajích, až konečně vše, co národ náš jako své vlastní ve cti míti chtěl, to až podnes „svatováclavským“ nazývati obvykl. — Tělo sv. '''V'''-va spočívá dosaváde v chrámě sv. Víta na hradě Pražském, a sice ve zvláštní kapli po něm nazvané, která při nové stavbě toho chrámu od císaře Karla IV. byla založena a co nejskvostněji vyozdobena. Sv. '''V'''. odpočíval tam v zlaté rakvi, maje na hlavě korunu, kterou císař byl dal zhotoviti a která odtud též „svatováclavskou“ nazvána jest. Ta měla býti odtud propůjčována jenom ku korunování králův českých a jejich manželek, a k jiným obřadům, kde se králové pod korunou okazovali. Nehodný Karlův syn král Sigmund pobral r. 1420 z kaple sv. '''V'''-a všecky klenoty a drahé ozdoby na vyplacení žoldu německým křižákům. V nynější své chudičké podobě obnovena jest kaple ta v XVII. století; v ní doposavad chová se koruna česká i všecky říšské klenoty. Jiné památky po sv. '''V'''-u jsou jeho přílba a drátěná košile, které se posud ukazují při náhrobku jeho. — '''2) V'''. II. {{Prostrkaně|kníže Český}}, nejmladší syn Soběslava I., narozen 1137, trávil po nastoupení Vladislava II. mladý věk s bratřími svými u vyhnanství. Když 1173 Soběslav II. dosedl na trůn český, usazen od něho '''V'''. v Brně a později v Olomouci, musil ale po vypuzení bratra svého (1179) hledati útočiště v Uhřích. Roku 1184 však, když kníže Fridrich meškal v Němcích, '''V'''. objeviv se v Čechách, pokusil se o zmocnění se trůnu, ale bez prospěchu. Teprv r. 1191 jest po smrti Konráda Oty co nejstarší člen rodu Přemyslova na trůn povolán, ale neudržel se proti Přemyslu Otakarovi, který jej v Praze oblehl a těsně sklíčil. '''V'''., vida zmařenu naději konečného zdaru, postoupil dobrovolně Prahy a odešel nanovo do ciziny, kdež zemřel, aniž známo kdy a kde. — '''3) V'''. {{Prostrkaně|král Český}} toho jména I., syn krále Přemysla Otakara I., nazván {{Prostrkaně|Jednooký}}, poněvadž jednou na lovu vypíchl si oko o suchou větev, narozen 1205, nastoupil panování po otci r. 1230, které bylo plné vnitřních i zevnitřních válek, jichžto pravé příčiny pro nedostatek zpráv nejsou vždycky dost jasný. Jmenovitě s císařem Fridrichem II. a s vévodou Rakouským Fridrichem Bojovným žil v poměrech brzy přátelských brzy nepřátelských, ano r. 1237 přišlo na říšském sněme v Řezně k bouřlivému výstupu mezi císařem a králem '''V'''-em, kdež tento císaře, chtějícího jej i s družinou jeho dát zatknouti, s obnaženou dýkou přinutil propustiti je všecky bez ublížení. Bratr '''V'''-ův Přemysl markrabě Moravský dvakrát proti němu se zbouřil, král pak po obakráte pokořeného ušetřil. Nejslavnější z válek '''V'''-ových byla s Mongoly, kteří podmanivše Rusko a zpustošivše země polské hrozili vpádem i západní Evropě. Král '''V'''. před takovým nebezpečenstvím napomínal panovníky evropské k svornosti a sjednocenosti, sám pak ničeho nezanedbal, aby země své před litými divochy zachránil: opevňoval města i hrady, na pomezí dal dělati záseky a valným počtem lidu je obsadil, konečně sebrav silné vojsko sám vedl je na pomoc Jindřichovi knížeti Vratislavskému. Ten však nedočkav krále svedl sám o sobě a Lehnice bitvu s Mongoly, v níž vojsko jeho na hlavu jest poraženo a on sám zahynul. O následujícím na to vpádu Mongolů do Moravy a porážce jejich u Olomouce, jakož i odvrácení jich od Rakous viz čl. {{Prostrkaně|[[../Mongolové|Mongolové]]}}. Brzo na to získal '''V'''. synu svému Vladislavu v manželství Gertrudu, neteř vévody Rakouského Fridricha a dědičku jeho, a Vladislav po brzké smrti tohoto (1246) také bez odporu v Rakousích za pána jest přijat, ale již následujícího roku sám smrtí sešel. V říši Německé stál '''V'''. při straně Viléma Holandského, zvoleného od některých knížat proti císaři Fridrichovi II., od papeže kletbou stíhanému. Zatím však v Čechách samých strhla se proti '''V'''-ovi bouře nebezpečná, když nespokojení s ním pánové, že přílišnou moc jejich počal obmezovati, pozdvihli se proti němu a zvolili sobě za pána syna jeho Přemysla Otakara, s nímžto z neznámých příčin král ode dávna žil v nevoli. Povstání vypuklo v letě r. 1248, a král '''V'''. přinucen jest postoupiti synu vládu v Čechách i na Moravě a spokojiti se pouze třemi hrady. Ale později podařilo se mu odboj ten překonati, Přemysl Otakar pokořil se otci a jest od něho na milost přijat. '''V'''. dočkal se toho, že ještě za jeho živobytí Přemysl Otakar (v. t.) od Rakušanů za pána zvolen jest, a zemřel 22. září 1253. Za panovníka tohoto začal národ Český odstupovati od starodávní prostoty slovanské a přijímati obyčeje a mravy německé, v čemž mu král sám příkladem byl, zaváděje do země rytířské řády německé, ano i německé básníky při dvoře svém chovaje. Tu i řády feudální uvedeny jsou do Čech na veliké porušení svobody lidu, a šlechta začala se poněmčovati a rodná jména německá přijímati. Co zvláštnost připomíná se o tomto králi, že hlasu zvonů slyšeti nemohl, pročež kdekoliv se zdržoval, tam zvoněno býti nesmělo. — '''4''') '''V'''. {{Prostrkaně|II., král Český a Polský}}, syn Přemysla Otakara II. z druhé manželky jeho Kunhuty, narozen 27. září 1271, obdržel po zahynutí otce svého za poručníka markrabí Otu Braniborského a byl dle smlouvy s císařem Rudolfem uzavřené ještě co dítě oddán s dcerou tohoto Jutou, a zároveň Rudolf, syn císařův, s dcerou Václavovou Anežkou. Ale již r. 1279 Ota zmocniv se královny Kunhuty i se synem jejím '''V'''-em choval tohoto kdesi v cizině nedůstojně, tak že nejenom trpěl nedostatek potřebných věcí, nýbrž i vychování jeho jest zanedbáno. Teprv r. 1283 vybaven jest mladý '''V'''. z vazby poručníka svého za těžkou výplatu, i ujal se panování, obdržev také nazpět Moravu císaři na pět let zastavenou. Tu vrátila se ke dvora '''V'''-ovu matka jeho Kunhuta, která se byla mezi tím podruhé provdala za Závise z Falkenšteina, někdejšího odpůrce jeho otce. Tomu '''V'''. na přímluvu matčinu odpustil provinění jeho, i měl ho napotom za hlavního rádce, který mu ve správě zemské důležité služby konal. Ale po smrti manželky své Kunhuty Závise nepohodl se s králem, i octl se v tuhém odporu s ním, který mu spůsobil konečnou záhubu, o čemž viz čl. {{Prostrkaně|[[../Záviše|Záviše]]}}. '''V'''. nejenom uvnitř upevňoval vládu svou, nýbrž i mimo hranice české panství své rozmnožoval. Nejprvé od markrabí Míšeňského Fridricha obdržel velkou část jeho země za jisté hrady a statky v Čechách a na Moravě, potom nabyl v Polsku r. 1291 knížectví Krakovského volbou stavů a na Vladislavu Lokýtkovi dobyl knížectví Sandoměřského, a také některá slezská knížata uznala jej za svého lenního pána. Když po smrti císaře Rudolfa jednalo se v říši o zvolení jeho nástupce, '''V'''. proti švagru svému Albrechtovi Rakouskému, který jej v hrdosti své byl urazil, podporoval Adolfa Nasavského, který také jeho vlivem od kurfirštů za krále Římského zvolen jest. Brzo na to Albrecht povstáním vlastních poddaných a válkou s vévodou Bavorským a spojenci jeho v takovou nesnáz jest uveden, že se musil obávati, aby o své země nepřišel. Tu sestra jeho Juta přimluvila se zaň u manžela svého krále '''V'''-a, k němuž pak Albrecht osobně přišel a k nohoum jeho se vrhna pokorně za odpuštění prosil (1293). Král útrpností hnut odpustil jemu a nepřátelé jeho s ním smířil. Roku 1297 král '''V'''. dal se v Praze korunovati s nevídanou slávou, brzy po korunování pak zemřela jeho milovaná manželka Juta. Mezi tím byli kurfirštové s králem Adolfem nespokojenými se stali, a kdežto nyní '''V'''. s Albrechtem smířen byl, ten snadno jeho působením proti Adolfovi za krále Římského jest vyhlášen. Roku 1300 zvolen jest '''V'''., pod jehož vládou Čechy znamenitému blahobytu se těšily, také za krále Polského, a k lepšímu svého práva utvrzení zasnoubil se s Alžbětou, jinak Richsou, jedinou pozůstalou dcerou po posledním králi Přemyslovi. Potom vypravil se se znamenitou mocí do Polska, kterážto říše v posledních časech velice byla sešla, dal se v Hnězdně korunovati, a ustanoviv nad Polskem za vladaře Hynka z Dubé zase do Prahy se navrátil. I byl nyní '''V'''. nejmocnějším a nejbohatším králem v křesťanstvu, a Uhři po vymření svého královského rodu Arpadovců, vidouce, jak i Polsko pod moudrou vládou českou sbírá se a prospívá, též jej sobě za pána zvolili. Ale '''V'''. korunu uherskou nepřijal, ale dal místo sebe Uhrům za krále syna svého též '''V'''-a, kterého oni také v Stoličném Bělehradě korunovali. Ale proti tomu postavil se papež a spůsobil, že jedna strana pánů uherských přijala k jeho návrhu za krále Karla Roberta Neapolského, který v brzce větší část země opanoval. Tu '''V'''. s četným vojskem vtrhl do Uher a odvedl z Budína syna svého i s korunou uherskou a všemi ostatními klenoty říšskými (1304). Mezi tím nevděčný Albrecht, upevniv se na stolci říše Německé, jal se na '''V'''-ovi požadovati věci neslušné, chtě míti jej za svého mana, a jmenovitě žádal desátek z Hor Kutných proti právu. Tomu když '''V'''. odpíral, přišlo k válce. Albrecht vpadl do Čech, a spojiv se u Budějovic s vojskem uherským Karla Roberta přitáhl až ke Kutné Hoře, kterou se všech stran obklíčil. Ale v městě tom statečně se bránili Jindřich z Lipého a Jan ze Stráže a všecky útoky nepřátelské odrazili. Tu když Albrecht delší čas ležel, zhoubné nemoci počaly se ve vojště jeho rozmáhati, které přičítány jsou utrejchu, od horníků prý do potoka mimotekoucího hozenému, a poněvadž i zima nastávala a voje české odevšad se stehovaly, položení jeho vždy nebezpečnějším se stávalo. Lid Albrechtův malomyslněti počal, a když spojené vojsko české se přiblížilo, Němci i s Albrechtem na útěk se dali, a Čechové je stíhajíce množství jich zbili. Teď bylo na císaři o pokoj prositi, ale '''V'''. o ničem slyšeti nechtěl, nýbrž silně na příští rok k obnovení války se chystal. Ale uprostřed těchto příprav král '''V'''. 21. čna 1205 zemřel a pochován jest v klášteře Zbraslavském, od něho založeném. '''V'''. II. byl panovník rozšafný a o zvelebení zemí svých velice pečlivý, o čemž mimo jiné svědčí zámysly jeho o založení v Praze {{Prostrkaně|university}} a vydání zvláštního zemského ''zákonníka'', kteréž však zmařeny jsou odporem pánů zemských. Nejkrásnějším však pomníkem moudrého panování '''V'''-ova byla oprava mince, kterou provedl v ten spůsob, že hřivnu stříbra na 60 grošů, groš pak na 12 penízů rozdělil, čímž pro budoucnost ustanovena valuta stálá, kdežto před tím třeba dvakrát do roka mince se měnila. Co člověk byl '''V'''. II. srdce nad míru dobrotivého, nábožný pak až příliš, tak že prý některý den až 20 mší po sobě slyšel. Co zvláštnost se o něm připomíná, že rád spal, před bouřkou se schovával a spatřiv kočku do mdlob upadal. — '''5''') '''V'''. {{Prostrkaně|III. král  Český}}, syn předešlého, narozen 6. října 1289, nastoupil panování po svém otci co jinoch teprv 16letý, i psal se králem Českým, Uherským a Polským. Oblíbiv si v Uhřích živobytí prostopášné pokračoval v něm i v Čechách, povinnosti své panovnické zanedbávaje a libuje sobě ve společnosti hejřilů jemu v letech rovných. Tak hned na začátku svého panování uzavřel s císařem Albrechtem nečestný mír, v němž postoupil mu země míšeňské; brzo na to vydal uherskou korunu Otovi Bavorskému, který též osoboval si právo na království Uherské. Vůbec hleděl sobě '''V'''. více pitek a nočních potulek nežli veřejné správy, ba ani zpanilá manželka jeho, Viola Těšínská, nedovedla odvrátiti ho od nepořádného živobytí, často vínem opojen tovaryšům svých kvasů lehkomyslně hrady a statky rozdával, což oni hned sobě napsati a upečetiti dávali, on pak vystřízlivěv pozdě toho litoval. Konečně důtklivá domluva opata Zbraslavského Konráda, kterou učinil '''V'''-ovi u hrobu jeho otce, nalezla místa v obměkčeném srdci mladého krále, i spůsobila blahodárnou změnu v jeho mysli; od těch dob stranil se předešlých spolků svých, i byla naděje, že nastoupí pravou cestu. Roku 1306 vypravil se '''V'''. s vojskem do Polska, kde Vladislav Lokýtek byl některé krajiny opanoval. Na té cestě jest král v Olomouci, kde se v domě kapitolního děkana byl ubytoval, dne 4. srp. od neznámého muže úkladně zavražděn. Na pokřik z toho povstalý stráže u bytu královského, spatřivše muže s dýkou zkrvácenou do dvora pospíchati, bez dalšího vyšetřování na kusy jej rozsekali. Poznán v něm jakýsi Konrád z Botenšteina, Durynk rodem, zdali však on nebo někdo jiný vrahem byl, vypátráno nikdy nebylo. '''V'''. III. byl poslední muž panovnického domu Přemyslova, který s ním po meči vymřel. '''V'''. zůstavil po sobě tři sestry: Annu, provdanou za Jindřicha vévodu Korutenského, Elišku, která se stala chotí Jana Lucemburského a matkou Karla IV., a Markétu, zaslíbenou Boleslavovi knížeti Vratislavskému. — '''6) V'''. {{Prostrkaně|IV. král Český a Římský}} (toho jména I.), syn císaře Karla IV. a třetí manželky jeho Anny Svidnické, narozen 26. ún. 1361 v Norimberce, korunován na království České ještě co dítě 15. června 1363, zasnouben 1370 s Johanou Bavorskou, 1376 zvolen za krále Římského a spolu s manželkou svou v Cáchách korunován, nastoupil po smrti otcově 1378 panování v říších Římsko - Německé a České. Jeho nastoupeni vlády padá v dobu největších zmatků v církvi i v říši Německé, které vyžadovaly vládce neobyčejného nadání, aby je opanovati mohl. Mladý král měl bez odporu mnohé dobré vlastnosti, jsa vtipný, učený a spravedlivý, ale mravní jeho vychování zanedbáno bylo vinou otcovou, který jej co miláčka svého rozmazlil. Následkem toho stal se '''V'''. svéhlavým a neústupným, a když vrazil na překážky vůli jeho v cestu se stavící, neuměl přirozené prchlivosti své mírniti a dával se často uchvacovati náhlým hněvem ke skutkům, jichž spamatovav se skutečně litoval. K tomu scházela mu bystrost ducha i rozšafnost otcova, takže v těžších otázkách nevěděl sobě rady, i počal se v mysli viklati a ztráceti důvěru k sobě samému. Z té povahy '''V'''-ovy vysvětlují se všecky nehody jeho panování. Za prvních let vlády jeho, dokud ještě staří rádcové Karlovi na živě byli, šlo všecko během obvyklým jako druhdy za otce jeho. Když však pomalu zemřeli osvědčení tito rádcové, král obklopil se důvěrníky, kteří mu osobně byli příjemni a jež vyhledával nejvíce ze stavů méně mocných, ze šlechty nižší a měšťanstva. Ti králi ve všech jeho choutkách hověli, jsouce vždy hotovi jeho vůli vykonávati. Tím uraženými se cítili pánové zemští k zastávání nejvyšších úřadů povolaní, kteří těžce nesli všeliké nepříslušnosti, které si král neb jeho milci dovolovali proti zavedenému řádu a zřízení zemskému. To byl první zárodek nespokojenosti vysoké šlechty s králem, která později v horoucí plamen vypukla. Největší nesnáze působily '''V'''-ovi politování hodné poměry církevní, když následkem papežské dvojice pro nedostatek kázně — an každý papež svým stoupencům všemožně hověl — dosáhla zpurnost a nevázanost duchovenstva neslýchaného stupně, což dávalo podnět nejenom k nechuti stavu světského proti kněžstvu, nýbrž i k třenicím mezi mocí světskou a duchovní, které konečně vedly k zjevnému boji obou. Tak jmenovitě svadil se král s arcibiskupem Pražským Janem z Jenšteina, který v hájení domnělých svých práv až k veřejnému násilí sáhal. Roku 1384 zdědil král '''V'''. po bezdětné smrti strýce svého '''V'''-a vévody Lucemburského tuto zem, kterou však r. 1388 postoupil bratranci svému markrabí Jodokovi. Roku 1386 '''V'''. táhl vojensky do Uher na pomoc bratru svému Sigmundovi, který svářil se s vlády chtivou tchýní svou, ovdovělou královnou Uherskou. '''V'''. Sigmunda se starou královnou smířil, načež Sigmund jest na království Uherské korunován. Téhož roku zemřela královna Johana, dle pověsti udávena od jednoho z velikých psů, jaké '''V'''. ze zvláštní záliby při dvoře svém choval. Od těch dob pominulo u krále toto zalíbení, ale na jeho místo nastoupila náruživost jiná - nestřídmost v pití. Roku 1387 ponejprv v plamen vypukla dlouho již trvající nespokojenost pánů s králem, z nichž někteří zjevně mu odpověděli a brannou moci pokořeni býti musili. Roku 1389 pojal '''V'''. za druhou manželku Žofii kněžnu Bavorskou. Nové rozepře krále s arcibiskupem povstaly vinou tohoto, který královské služebníky před svůj soud potahoval a po úmrtí opata Kladrubského honem dal voliti nového a potvrditi skrze vikáře svého Jana z Pomuku, proti vůli králově, který v Kladrubech zamýšlel založiti biskupství a nadati statky tamějšího kláštera. Tu rozlítil se král, tak že arcibiskup před jeho hněvem z Prahy utekl, toho pak vikáře Jana dal král mučiti a potom noční dobou s mostu do Vltavy hoditi (1393). Roku 1394 pánové s králem nespokojení učinili jednotu mezi sebou, ku kteréž přistoupili též Sigmund král Uherský a Jošt markrabě Moravský, a jali krále, jejž potom na hradě Pražském pod stráží drželi, tak že činiti musil cokoliv oni chtěli. Tu přišel '''V'''-ovi na pomoc nejmladší jeho bratr Jan kníže Zhořelský s volným vojskem, ale pánové odvezli krále do Rakous, kdež jej k opatrování dali pánům ze Stahrenberka na hrad Vildberk. Nyní se v to vložili knížata říšská, chtíce osvoboditi svého císaře, i přinutili pány propustiti '''V'''-a na svobodu. Ale tento musil prozatím vložiti správu zemskou v ruce bratra svého Jana (1395), a mír,jenž pak uzavřen mezi králem a odbojnými pány, vypadl zcela ve prospěch těchto. Tomu se král jenom z nucení podrobil, i dal se prchlivostí svou uchvátiti tak dalece, že markrabí Jošta se šesti jinými pány na Karlšteině jal, ale spamatovav se po několika dnech je zase propustil. Na odplatu toho zmocnili se pánové pomocí Opavského knížete Hanuše zrádně nejpřednějších miláčků králových o hanebně je povraždili. Král nemohl hned skutku toho trestati, ale vyčkav příhodnou dobu vypověděl z Prahy Jošta, všech těch věcí hlavního původce, a vnucené sobě nemilé osoby s úřadu sesadil (1397). Téhož roku '''V'''. konal cesty do Němec, kde všecky jeho dosavadní snahy o uklizení zmatků dlouhý čas trvajících, zůstávaly bez prospěchu, když u nikoho nenacházel poslušenství; pak do Remeše ku králi Francouzskému, aby se s nim dorozuměl o napravení řádu církevního a spůsobení jednoty v církvi. Ani však tato jeho snaha, pro kterou i jiné křesťanské panovníky hleděl získati, nedařila se. Zatím dne 20. srp. 1400 jest '''V'''. v Oberlahnsteinu ode čtyř kurfirštů pod lichými záminkami prohlášen za zbavena koruny římské, a na jeho místo volen za krále Římského falckrabě Ruprecht řečený Klem. Toho se ulekše všickni členové rodu Lucemburského, neboť se obávali, aby koruna císařská z rodu jejich nevyšla, sešli se k společnému smluvení v klášteře Sedleckém. Tu slibovali všickni '''V'''-ovi pomoc svou, ale při tom tak draze ji prodávali, že '''V'''. odtud ve hněvu odjel. Mezi tím strana nespokojenců českých spolčila se s Ruprechtem, který vyslal vojsko do Čech, on s druhé strany markrabě Jošt s odbůjníky, sesílen pomocným lidem míšeňským, až ku Praze přitrhl; ale že národ věrně při králi stál, odbůjníci raději s králem se vyrovnali, Němci pak honem ze země pospíšili. Když brzo na to i Sigmund jat jest od povstalých poddaných svých, '''V'''. bratra za zlé dobrým se odměnil, všemožně pracovav o jeho vysvobozeni, což se mu také povedlo. Toho času vypravil se Ruprecht Falcký do Italie, chtěje se dát v Římě na císařství korunovati, jest však od vévody Milánského na hlavu poražen. Tu počal '''V'''. sám na to mysliti, aby se dal na císařství korunovati, a chystaje se na cestu bratru Sigmundovi správu země odevzdal. Ale k tažení římskému nedošlo pro nesvornost, která opět nastalá mezi bratřími, a Sigmund oplatil '''V'''-ovi nedávno prokázanou službu tím, že jej sám jal a na hradě Pražském vězil. Tu počal Sigmund zle v zemi hospodařiti a těžké daně ukládati, až národ proti němu se zdvihl. V čelo nespokojenců postavil se Prokop markrabě Moravský, toho však Sigmund zrádně se zmocniv násilím všecken odpor proti sobě udusil. Potom odvezl '''V'''-a do Rakous a tamějším vévodům k opatrováni poručil, kteří jej ve Vídni v slušném a poctivém vězení drželi. Když pak poznovu Čechy proti Sigmundovi povstaly, ten přivedl do země vojsko uherské, které tu přeukrutně hospodařilo. V Kutné Hoře zmocnil se Sigmund pokladu '''V'''-ova tam chovaného, když však obdržel zprávu, že Ladislav král Neapolský do Uher vtrhl, učiniv příměří se stranou sobě odpornou domů pospíchal (1403). Zatím byl král '''V'''. z Vídeňského vězení svého ušel, a poznovu ve správu zemskou se uvázav počal moudře a rozšafně napravovati, čím za Sigmundova hospodaření zemi ublíženo bylo. Nepřátelství proti Sigmundovi a Ruprechtovi Falckému trvalo zatím napořád, ale se žádné strany nic rozhodného nepodniknuto. Tím časem dosedl na Římskou stolici Řehoř XII., který Václava nechtěl za císaře uznávati, pročež král v zemích svých poslouchati ho zapověděl, též neuznávaje ho za papeže. Ale arcibiskup s kněžstvem svým, i také veliká část mistrů učení Pražského jeho se přidržovati nepřestávali; jenom čeští mistři a studenti, mezi nimi Jan Hus a Jeroným Pražský, zachovali se podle rozkazu královského. Tím dán jest podnět k veliké roztržce náboženské v Čechách, která ve svých následcích stala se osudnou národu i zemi. S jedné strany přestalo dosavadní přátelství Husovo s arcibiskupem Zbyňkem, když každý jiného papeže se přidržoval, Hus vystupoval na svých kázáních bez ohledu proti znemravnělému kněžstvu, arcibiskup pak stavěl se vždy příkřeji proti učení Viklefovu, jež Hus a přátelé jeho hájili a rozšiřovali. Tito měli na druhé straně za protivníky na vysokých školách Pražských všecky Němce, s nimiž Čechové nepřestávali býti ve sporu o hlasy (v. {{Prostrkaně|[[../Universita Pražská|Universita Pražská]]}}) a kteří nyní též v církevním rozporu stáli při straně arcibiskupově. S německou stranou na universitě drželo též německé obyvatelstvo Pražské, i přicházelo často k hádkám a krvavým veřejným rvačkám mezi Čechy a Němci, kteřížto poslední zvedali se houfně proti Husovi, chtíce mu brániti aby nekázal, a kapli Betlémskou, při níž své sídlo měl, rozbořiti, čemuž lid český arciť nedopustil. Když r. 1409 král '''V'''. rozhodl spor o hlasy na universitě ve prospěch Čechů, tož mistři a studenti němečtí houfně Prahu opustili, následkem čehož pominul odpor university proti králi v otázce poslušnosti církevní. Mezi tím kardinálové obou papežských soupeřů sešli se byli v Pise, a sesadivše oba dosavadní papeže, Řehoře Římského i Benedikta Avinionského, zvolili papeže nového, Alexandra V. Toho i král '''V'''. uznal, ale arcibiskup Zbyněk vždy ještě věren zůstával Řehořovi. Tu král rozhněvav se začal neposlušným kněžím odnímati jejich statky, čehož arcibiskup se uleknuv vešel konečně v poslušenství Alexandra V. Po ten celý čas nepřestaly hádky o učení Viklefovo, a když toto od papeže Alexandra prohlášeno jest za kacířské, stalo se pověstné spálení knih Viklefových z rozkazu arcibiskupova a vyřknutí klatby na Husa. Z toho povstaly bouře větší než dříve, na arcibiskupa zpívány po ulicích hanlivé písně, strana proti straně povstávala a mnohé krvavé půtky jsou sváděny. Arcibiskup odsouzen byl od krále, aby za spálené knihy náhradu dal jich vlastníkům a klatbu na Husa vydanou odvolal. On ale, když nový papež Jan XXIII., nástupce Alexandra V., jednání jeho schvaloval, zdráhal se to učiniti, načež král příjmy jeho mu zastavil. Papež i Husa před svůj soud volal, ale král '''V'''. nechtěl tomu připustiti,aby cizí vrchnost soudila jeho poddané. Arcibiskup pak vydal interdikt na Prahu a ze země se odebral, úmysl maje u Sigmunda v Uhřích pomoci hledati, ale na cestě k němu v Prešpurce zemřel. Mezi tím byl zemřel také Ruprecht Falcký, odpůrce '''V'''-ův v říši, a na jeho místo volen od jedněch markrabě Jošt, od jiných král Sigmund Uherský, tak že byli najednou tři císařové a tři papežové. Ale Jošt zemřel ještě téhož roku, a po něm nastoupil panování v Němcích Sigmund, jenž ale vždy '''V'''-a za staršího Římského krále a budoucího císaře uznávati slíbil. Poněvadž pak Jošt bez dětí byl sešel, rozdělili se '''V'''. a Sigmund o jeho země. Na '''V'''-a připadla Morava a Dolejší Lužice, Sigmund obdržel Branibory, které však ihned zastavil purkrabí Norimberskému Fridrichovi. Roku 1412 strhla se v Praze známá bouřka pro odpustky od papeže hlásané (v. {{Prostrkaně|[[../Hus|Hus]]}}), následkem kteréž papež Husa do klatby dal a v Praze všecky služby boží zapověděl, dokud by tam Hus meškal. Tento k žádosti králově opustiv Prahu začal kázati na venkově, kdežto na tisíce lidí jej poslouchalo a za ním chodilo. Král tou dobou v radě měst Pražských učinil změnu takovou, aby budoucně vždy rovný počet Čechů a Němců v ní sedal, kdežto dříve na velikou ujmu českých měšťanů nejvíce jen Němci taková místa sobě osobovali. Tím jest veliká nespokojenost lidu i příčina k mnohým různicím odstraněna. Ale neblahé rozepře národní mezi Čechy a Němci, kteřížto poslední vždy při straně kněžské stáli, neobmezovaly se pouze na Prahu, nýbrž i na venku nepokoje z toho povstávaly. Tak bujná chasa německých havířů Kutnohorských vypálila sousední městečko Malín, později pak výběrčího královského rytíře Racka Kobylu i s jeho služebníky hanebně zavraždila. Nanejvýše však popuzen jest národ Český upálením Husa v Kostnici, ano i sám král i stavové těžce nesli takovou potupu, a od sněmu zemského poslán jest list ke sboru Kostnickému s přemnohými podpisy, v kterémž otcům shromážděným důtklivá domluva činěna. Obecný lid zase počal se na venkově hlučně sbírati a pod šírým nebem přijímati tělo a krev Páně pod obojí spůsobou, jak to podle učení mistra Jakoubka ze Stříbra nejnověji bylo v obyčej vešlo; v Praze pak rotil se proti všem, jež pokládal za nepřátele Husovy, jmenovitě proti kanovníkům Pražským a mnichům, a dopouštěl se hrubých výtržností. Nový arcibiskup Konrád vydal interdikt na Prahu, ale Husité — jak se počali nazývati stoupenci Husova učení — podporovaní od krále, nedbali toho, i opanovali většinu far Pražských. Také na venkově osazovali mnozí pánové fary své kněžimi husitskými. Mezi tím byli od sboru Kostnického dosavadní tři papežové sesazeni a zvolen na jich místo Martin V. Ten ihned příkře se postavil proti Čechům i králi '''V'''-ovi, na nějž počal silně nastupovati o potlačení kacířství. Zároveň i král Sigmund psal bratra svému důrazněji než jindy, aby učinil přítrž kacířství ve svých zemích, líče mu strašnými barvami nebezpečenství z toho nastávající. Až dosavad král '''V'''., přebývaje obyčejn+ na svém novém zámku u Kundratic, přísně držel na uzdě obě strany, tak že veřejný pokoj nebyl rušen, ale v celku příznivým se ukazoval přátelům nového učení; nyní však následkem ostrých těch domluv proměnil nenadále mysl svou a počal proti Husitům vystupovati dle nařízení koncilia, čímž však oheň dosavad tutlaný v plamen rozdmýchal. Nařízení jeho, aby v Praze i v celé zemi farářové, kteří byli musili postoupiti svá místa
kněžím pod obojí spůsobou podávajícím, zase navráceni byli k farám svým (1419), vyvolal veliké pohnutí v celé zemi, v Praze pak prudkou bouři, ve které přišlo k vyhození s oken radních osob Novoměstských (v. {{Prostrkaně|[[../Husitská válka|Husitská válka]]}}). Uslyšev o tom král '''V'''. na hradě Kundratickém velice se hněvem roznítil a Husitům hroznou pomstou vyhrožoval, následkem kteréhož prudkého pohnutí mysli ranila jej mrtvice, což když se podruhé opakovalo, on 16. srpna strašně řiče ducha vypustil. Tělo '''V'''-ovo z Kundratic na Vyšehrad, potom tajně na hrad Pražský a odtud na Zbraslav jest vezeno a tu tiše pochováno. Z vypravování tohoto vysvitá zjevně pravá povaha krále '''V'''-a, od pozdějších věků nezaslouženě {{Prostrkaně|Lenivým}} nazvaného. Neomlouvajíce jeho skutečných vad uznati musíme dobrou jeho vůli, kterou jevil při každé příležitosti, byť i nebyl vždy dostatečné síly měl uvésti ji ve skutek. Jiná dobrá vlastnost jeho, zděděná po otci, byla hospodárnost: finance jeho, při vší tísní okolnosti, ve které často se nacházel, byly vždy v největším pořádku, a také nikdy neobtěžoval lid přílišnými daněmi, což bylo zajisté neposlední příčinou jeho populárnosti. A přece bylo málo kterému panovníku v památce lidské tak křivděno jako '''V'''-ovi, o němž nepříznivci jeho rozšířili pověsti potupné, ba naprosto směšné, kteréžto nacházejíce všeobecné víry líčily jej spíše co zvíře nějaké nežli co rozumného tvora. Meltě '''V'''. své náruživosti: v mladších letech zalíbení v myslivosti, k vůli které často zdržoval se uprostřed lesů na zamilovaném svém hradě Žebráce, celé dni se bavě loveckou kratochvílí; v letech pokročilejších zase oblibu v nemírném pití, které přirozenou jeho prchlivost ještě zvyšovalo. I dobré vlastnosti jeho povahy zaváděly jej k výstřednostem, které se staly předmětem všelijakých povídek o něm, jako že často převlečen míchal se mezi lid na veřejném trhu kupující, dohlížeje na spravedlivou míra a váhu, ano jedenkráte prý celý den kopal na vinici s nádeníky, aby seznal jejich pořádek i mzdu, podle čehož jim potom ustanovil jisté hodiny ku práci a k odpočinutí. To arciť jsou malichernosti, svědčící více o jeho dobromyslnosti nežli o slušném šetření důstojnosti královské, i můžeť pověstem takovým věřeno býti bez uškození na cti '''V'''-ovi. Ale naprosto zavrhovati se musejí pověsti tak nesmyslné, jako jeho smyšlené kmotrovství s katem. Bajky tyto již dávno kritika odsoudila, a králi '''V'''-ovi dostalo se té pozdní spravedlnosti, že památka jeho očištěna alespoň od skvrn takových, jimiž byla zprzněna proti vší slušnosti a pravdě. — '''7) V'''. {{Prostrkaně|vévoda Lucemburský}}, nejmladší syn krále Českého Jana, narozen 1337, zasnouben 1347 s Johanou dědičkou Brabantskon, následoval v Lucemburku, od Karla IV. na vévodství povýšenému, a r. 1355 také v Brabantu po svém tchánu. Zemřev bezdětek r. 1384 zůstavil Lucemburk dle učiněných smluv koruně České. — '''8) V'''. {{Prostrkaně|Maria}}, arcikníže Rakouský, syn císaře Maximiliana II., zemřel již v 17. roce věku svého. Byl to jediný člen rodu Habsburského, jemuž dáno křestní jméno české. — '''9)''' Jméno '''V'''. mělo také více knížat slezských rozličných větvi. — '''10) V'''., vůbec psán {{Prostrkaně|Wenzla von Klosterneuburg}}, dle vší podobnosti rodilý Čech, výtečný stavitel ku konci XIV. a na začátku XV. století a jeden z předních stavitelů Svatoštěpánského chrámu ve Vídni, jemuž někteří připisují též účastenství ve stavbě katedrály Řezenské r. 1417. — '''11) V'''. {{Prostrkaně|z Olomouce}}, malíř a ryjec XV. století, jehož rytiny vynikají jistou rázností a dokonalostí v provedení. Známy jsou z jeho prací: ''Smrt Panny Marie, Mučennická smrt apoštolů Ondřeje a Bartoloměje, Pán Kristus žehnající a Pán Kristus na kříži'' (poslední dvě v Drážďanech). — '''12''') Též bylo několik zvonařů a konvářů jména '''V'''., z nichž důležitější jest '''V'''. zvonař a konvář v Hradci Králové, jenž květl uprostřed XVI. století, a slil mnoho zvonů pro východní kraje Čech.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ndt6safr8nvvqyl3rhajta4la72g6mo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Valdšteina</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67503</id>
    <revision>
      <id>337502</id>
      <parentid>233279</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:25:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337502</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15797" sha1="2uszaqh2g4bbnmmmwq6p9b9tz5enfbm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Valdšteina
  | PŘEDCHOZÍ = Valdenští
  | DALŠÍ = Válečnictví
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Valdšteina
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 860-864.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
  | WIKIPEDIA-HESLO = Valdštejnové
}}

{{Forma|proza}}
'''z Valdšteina''', pánové, později hrabata, větev jednoho z nejstarších a nejslavnějších rodů českých, totiž Markvarticů, k nimž náležely mimo ně také rodiny pánů z Lemberka, ze Zvířetic, z Michalovic, z Vartemberka a j., užívajíce v erbu svém lva. Již okolo r. 1283 připomíná se {{Prostrkaně|Zdeněk}} '''z V'''., snad zakladatel hradu Valdšteina nedaleko Turuova, od kterého pak on a potomci jeho název vzali. Tito četně se rozmnožili a na sklonku XIV. století byli v držení hojných statků jak v Čechách tak i na Moravě, a již tenkráte dělili se na více větví. S počátku XV. století vyskytuje se často {{Prostrkaně|Vok}} (Voksa) '''z V'''., jeden z milců krále Václava, který r. 1412 s Jeronýmem Pražským ustrojil posměšný průvod po Praze na potupu arcibiskupa i papeže, při čemž veřejně spáleny jsou buly papežské na odpustky tehdáž v Praze hlásané. Tentýž {{Prostrkaně|Vok}} '''z V'''. podepsal také po upáleni Husově známý stížný list pánů českých ke sboru Kostnickému; vedle něho podepsali jej ještě dva příbuzní jeho, {{Prostrkaně|Jindřich}} a {{Prostrkaně|Mikuláš}} '''z V'''. {{Prostrkaně|Hašek Ostrovský}} '''z V'''., od r. 1460 v zápisném držení městečka Ostrova na Moravě, přilnul záhy k učení Husovu, ale roku 1420 králi Sigmundovi k věrnosti se přikázal a v bitvě před Vyšehradem upadl v zajetí. Ještě téhož roku však pohnul moravskou šlechtu k vyjednávání s Pražany, což mělo za výsledek valný sněm Čáslavský r. 1421. Téhož roka bojoval na Moravě proti Sigmundovi, musil však před ním ustoupiti do Čech. Roku 1422 dne 9. února zvolen jest za nejvyššího hejtmana Pražského, a byl spolupůvodcem usmrcení kněze Jana Želivského. Brzo na to stal se nejvyšším mincmistrem. Roku 1423 dne 22. srpna porazil u Týnce nad Labem Tábory pod Martinem Lupákem, který v té bitvě o život přišel. Téhož roku zvolen jest na sněmě havelském v Praze za jednoho z dvanácti zeměsprávců. Roku 1424 z Kutné Hory vytištěn vrátil se na Moravu a poddal se znova Sigmundovi, r. 1426 jmenován jest od Albrechta Rakouského zemským hejtmanem moravským. Se stranou šlechtickou přičiňoval se o smíření nejenom s církví, nýbrž i s králem Sigmundem. Po smrti tohoto přidržel se strany Albrechtovy, a též později měl účastenství ve všech důležitých veřejných jednáních až do r. 1452, v kterémž se naposledy připomíná. {{Prostrkaně|Hynek Koldšteinský}} '''z V'''., horlivý Husita, chtěl s počátku bouří husitských zachovati věrnost Sigmundovi, u něhož byl r. 1420 ve Vratislavi. Ale vida jak se k Čechům chová přitáhl v květnu t. r. s lidem svým na pomoc Pražanům, a později byl v poselství do Polska vypraveném. Roku 1421 byl Pražským hejtmanem v Litoměřicích. Sigmunda Korybuta podporoval horlivě ve snahách jeho, byl však 6. září 1427, chtěje ho z vazby osvoboditi v Praze při zbouření obce zabit. V dalším běhu XV. století nevystupuje rod Valdšteinský do popředí v dějinách vlastenských, v první polovici XVI. století pak rozštěpil se na dvě větve, {{Prostrkaně|Hostinskou}} a {{Prostrkaně|Lomnickou}}. Onu založil {{Prostrkaně|Zdeněk}} '''z V'''. na Hostinném, tuto bratr jeho {{Prostrkaně|Vilém}} '''z V'''. na Lomnici. Posledním mužem větve Hostinské byl pověstný {{Prostrkaně|Albrecht Václav Euseb}} '''z V'''. (u Němců též Wallenstein), {{Prostrkaně|vévoda Fridlandský}} vedle krále Švédského Gustava Adolfa nejslavnější vojevůdce ve válce 30leté. Narozen 15. září 1583 z otce Viléma a Markéty Smiřické, kteří byli oba vyznání bratrského, ale ještě za pacholectví synova zemřeli (matka 1593, otec 1595) dostal se co sirotek k strýci Janu Kavkovi z Říčan, který co horlivý katolík dal jej vychovati v šlechtickém konviktě jesuitském v Olomouci, kde přestoupil na víru katolickou. K dovršení vzdělání svého cestoval pak po Německu, Anglii, Francii a Italii, a jmenovitě déle prodlel v Padově, kde seznámil se s astrologii, kterou potom po celé živobytí své s oblibou pěstoval. Vstoupiv potom do cís. vojska bojoval v Uhřích a v Sedmihradsku a postoupil za setníka. Po skončené válce vrátil se r. 1606 do Čech a oženil se s bohatou, ale starou Lukrecií z Landeka, která zemřela již r. 1614, odkázavši mu své statky na Moravě. Roku 1615 vstoupiv do služby arciknížete Ferdinanda s 200 od něho naverbovanými a vydržovanými jezdci vyznamenal se ve válce proti Benátčanům, k jejímuž výhodnému ukončení podstatně přispěl. Oženiv se pak podruhé s Isabelou Kateřinou, dcerou hraběte Karla Harracha, přední osoby v radě Ferdinandově, nabyl velikého vlivu ve dvorních kruzích Vídeňských. Vrátiv se pak na Moravu přijal od stavů velení nad jedním plukem zemské hotovosti (1616). V českém povstání držel se Albrecht '''z V.''' strany císařské, přispěl 10. čna 1619 k porážce Mansfelda o Záblatí a bojoval též na Bílé Hoře, následujícího pak roku zvítězil u Kroměříže nad Betlenem Gaborem tak rozhodně, že tento s císařem učinil mír. Roku 1622 koupil Albrecht po uprchlém Krištofovi z Rödern panství Fridlandské a Liberecké, a v letech na to následujících ještě četná jiná panství povstalcům konfiskovaná za laciný peníz, kteráž všecka spojil v jedno a nabídl v manství císaři Ferdinandovi, jenž povýšil je na vévodství Fridlandské a Albrechta jmenoval knížetem říšským. Tento učinil hlavním městem svého nového vévodství Jičín, a zaváděl v něm samostatnou zeměsprávu s obzvláštním zřízením a sněmem. Při vypuknutí války dánské nabídl se Albrecht '''z V'''. císaři, že mu sežene a na vlastní útraty vydržovati bude vojsko, což když od císaře přijato bylo, Albrecht ku konci r. 1625 vytrhl s 30.000 muži z Čech do Němec, kdež v dubnu 1626 porazil Mansfelda u Desavy a stíhal jej pak skrze Slezsko až do Uher. Roku 1627 vyhnal Dány ze Slezska. V tu dobu koupil od císaře knížectví Zahaňské v Slezsku, a tržní sumu si srazil s peněz, které měl u císaře za válečné útraty. Pak obrativ se do severních Němec dobyl s Tillym Holštýna a obsadil i Šlevik a Jutsko. Obsadiv Meklenburk, jehož vévodové byli dáni do achtu, obdržel r. 1628 zem tuto v zástavu za dluhy válečné. Jmenován „generálem Baltického a Severního moře“ oblehl Stralsund, ale nemohl ho dobyti. Roku 1629 udělil mu císař vévodství Meklenburské řádně v leno. Jakkoli s Dánskem učiněn byl mír, nicméně Albrecht '''z V'''. vojsko svá až na 100.000 mužů vzrostlé nechával rozložené v zemích německých jež ono neslýchaným spůsobem vydíralo, což mělo za následek stížnosti říšských knížat na sněmě Řezenskěm r. 1630. Císař, jemuž se jednalo o naklonění kurfirštů ke zvolení syna jeho za krále Římského, musil k žádosti jejich svoliti a Albrechta '''z V'''. ze služby propustiti. Ten musil rozpustiti své vojsko, i nesměl si ani tolik nechati, co bylo potřebí na obranu Meklenburku, kterého se brzy na to král Švédský Gustav Adolf zmocnil. Albrecht odebral se do Čech, kde v Jičíně a v Praze vydržoval skvostný dvůr, v Praze pak vystavěl sobě no Malé Straně nádherný palác, ku kterémuž konci skoupil 24 domů, tři zahrady a Malostranskou obecní cihelnu. Když na to Gustav Adolf do Němec vtrhl a Tillyho u Breitenfeldu porazil, začal se Albrecht '''z V'''. umlouvati s ním, ale bez výsledku, poněvadž nedostávalo se na obou stranách důvěry. Když potom Švédové celé Bavorsko opanovali, pomýšleno ve Vídni opět na to, aby Valdštein postaven byl v čelo vojska, ale ten dlouho se zdráhal, a teprv potom k tomu svolil, když od císaře mu dáno téměř neobmezené plnomocenství. Konečně na jaře 1632 objevil se Valdštein se 40.000 muži v poli, vypudil Sasy z Prahy a z celých Čech, pak obrátil se do Bavor a položil se u Norimberka, kde odrazil útok Švédů na ležení jeho. Když však za těmito táhl do Sas, poražen jest 16. listopadu u Lützenu, v kteréž bitvě však sám král Gustav Adolf zahynul. Vévoda Fridlandský ustoupil do Čech, a tu znova počal vyjednávati na svou ruku se Švédy, Sasy, ba i Francouzi, ale opět bez prospěchu. Roku 1633 vtrhl Valdštein do Slezska, kdež u Stínavy sklíčil Švédy pod hrabětem Thurnem tak, že v síle 10.000 mužů musili se jemu vzdáti. Důstojnici a Thurn byli propuštěni, mužstvo vstoupilo větším dílem do služby vévodovy. Propuštění Thurna se dvora Vídeňského nemile dotklo, a od té doby počaly tam intriky proti Valdšteinovi. Opanovav Slezsko dobyl na to Valdštein i Horní Lužice. Požádán od císaře, aby přispěl kurfirštu Bavorskému proti Švédům, aby s vojskem svým opustil Čechy válkou hrozně vyssaté, o přezimoval v Německu, pak aby táhl na Dunaj proti Bernardu Výmarskému, neučinil Valdštein ničeho z toho, čehož nepřátelé jeho u dvora použili k popuzování proti němu. Císař s podezřením pohlížel na neposlušného vojevůdce, který nepřestal i dalších jeho žádostí nedbáti; Valdštein zase, maje povědomost o tom, co proti němu ve Vídni se kuje, dal se do tajného vyjednávání s Francií, hledě mezi tím ubezpečiti se poslušenstvím svého vojska připoutáním k své osobě podřízených jeho velitelů. O tom všem docházely zprávy ke dvora, který konečně odhodlal se k rozhodnému kroku. Patentem od 24. led. 1634 zprostil císař všecky důstojníky závazků jejich k vrchnímu veliteli Valdšteinovi, odkázav je na Gallase co prozatímního velitele. Tento pak a Piccolomini dostali nařízení Valdšteina buď se zmocniti aneb jej živote zbaviti. Ačkoli to vše zachováno v tajnosti, nicméně Valdštein měl povědomost o tom a zavazoval sobě plukovníky své úžeji k věrnosti. Zatím ale Gallas a Piccolomini získali pro císaře ještě jiné generály, a vojsko Valdšteinovo začalo od něho odpadati. Císař vydal 18. února nový patent, jímž sesazoval Valdšteina co zrádce a spiklence, a Marradas, Gallas a Piccolomini v čele sborů svých vypravili se proti němu. Valdštein, který až do té doby nečinně meškal v Plzni, vypravil se s posledním zbytkem vojska, které při něm vytrvalo do Chebu, kamž dorazil 24. února, chtěje odtud se Švédy se spojiti. Ale velitel Chebský plukovník Gonďon byl již o tom zpraven, že Valdštein dán od císaře do achtu, a jednal podle toho. Jeho spůsobením jsou nejvěrnější přátelé Valdšteinovi, Trčka, Kinský, Ilov a jiní dne 25. února při hostině na hradě povražděni, a potom Valdštein sám v obydlí svém od setníka Devereuxe zabit. Valdšteinovy statky jsou na to konfiskovány, a uděleny z nich hojné odměny všem, kdo se k jeho záhubě přičinili. Ale vina mu žádná nemohla býti formálně dokázána, poněvadž nikdo neměl nic písemného od něho v rukou, a císař dal za duši jeho a jeho soudruhů čísti 3000 mší. Mrtvola Valdšteinova ležela až do r. 1636 ve Stříbře, načež byla do Valdic a Jičína odvezena. — Z větve Lomnické byl {{Prostrkaně|Jan}} '''z V'''. na Hrádku nad Sázavou, nejstarší syn Vilémův, byl v letech 1554—70 nejvyšším sudím zemským, pak až do své smrti nejvyšším komorníkem, a zemřel 1576. Jan byl horlivý kališník a odpůrce luteránství, proti kterému marně hleděl obhájiti kompaktáta. {{Prostrkaně|Henik}} '''z V'''. na Dobrovici a Kunžberce, vnuk Vilémův od syna jeho Jindřicha, byl muž vysoce vzdělaný a měl na zámku svém Dobrovickém knihtiskárnu, již řídil {{Prostrkaně|[[../Mizera|Ondřej Mizera]]}} (v. t.). Mimo své vlastní spisy, ''Zrcadlo potěšení s Pánem Bohem, Písničky pěkné a starožitné a Krátká zpráva o řádu politickém'', dal v ni vytisknouti též dílo historické prokurátora Václava Magerle ze Sobišku o současných událostech, které obsahovalo hrubé urážky císařů Rudolfa II. a Matiáše, pro něž Henik i spisovatel potahovaní k zodpovídání. Ta však vina svalena jest na tiskaře Mizeru, jejž Henik zavázal se postaviti k určitému dni, ale zatím tajně stíti a zakopati dal, pustiv hlas že uprchl. Ale pravda jest vyzrazena a Henik r. 1617 k soudu pohnán, i musil si velikou pokutou vykoupiti milost. Účastniv se pak stavovského povstání odsouzen jest po Bělohorské bitvě ke ztrátě všech statků o vyšed ze země zemřel r. 1623 u vyhnanství. Rod pánů '''z V'''. udržel se jenom v potomcích svrchu jmenovaného {{Prostrkaně|Jana}}, jehož syn {{Prostrkaně|Adam}} '''z V'''. byl horlivý katolík a zastával vysoké úřady zemské. Stav se r. 1627 nejvyšším purkrabím zemřel r. 1638. Adam přidržel se za povstání českého věrně strany císařovy, jevil však při tom smýšlení velmi smířlivé. Povýšení do stavu hraběcího nepřijal, chtě prostě jen po staročesku {{Prostrkaně|pánem}} slouti, pročež r. 1628 jenom synové jeho Rudolf, Maximilian, Perchtold, Jan Viktor a Karel Ferdinand do stavu hraběcího jsou povýšeni. Adam '''z V.''' skoupil rozličné konfiskované statky, a skrze sestru svou Kateřinu přišel i k panství Třebíčskému na Moravě, jenž
ustanoveno jest za seniorat v rodině jeho. Adamův syn {{Prostrkaně|Maximilian hrabě}} '''z V'''., pán na Svijanech, Mnichově Hradišti, Zvířeticích, Dobrovici a. t. d., cís. tajný rada, koupil od komory královské r. 1639 palác vévody Fridlandského na Malé Straně a zemřel r. 1654. Ze synů jeho stal se {{Prostrkaně|Jan Fridrich hrabě}} '''z V'''., narozen 1644, papežským prelátem, generálem křižovníků s červenou hvězdou, r. 1674 biskupem Kralohradeckým a druhý rok na to arcibiskupem Pražským. Zemřel r. 1694, zřídiv rodině své fideikomis z panství Duchcovského a Horního Litvinova. Bratr jeho {{Prostrkaně|Karel Ferdinand hrabě}} '''z V'''., narozen 1634, zastával vysoké úřady státní, stal se cís. tajným radou, byl vyslancem v Anglii a v Polště, obdržel řád zlatého rouna a zemřel 1702. Syn jeho {{Prostrkaně|Karel Arnošt hrabě}} '''z V'''., narozen 1661, vyznamenal se v státní službě co výtečný diplomat, stal se cís. tajným radou a rytířem zlatého rouna, a zemřel 1713. {{Prostrkaně|Jan Josef hrabě}} '''z V'''., vnuk hraběte Maximiliana ze syna Ferdinanda Arnošta, narozen 1684, byl cís. tajným radou, místodržícím a nejvyšším kraječem království Českého (kterážto hodnost po vymření rodiny pánů ze Sezimova Ústí byla od Ferdinanda III. hrabatům '''z V'''. udělena), vešel v držení fideikomisu Duchcova a Hořejšího Litvinova, měl mimo to ještě mnohé jiné statky, a zemřel 1733, nezanechav mužských potomkův. Synové bratra jeho {{Prostrkaně|Františka Josefa, František Arnošt a Jan Josef Jiří}}, založili dvě odvětví Lomnické linie rodu svého, Mnichovohradištskou a Duchcovskou, které od roku 1758 mají název {{Prostrkaně|hrabata}} '''z V'''. a {{Prostrkaně|z Vartenberka}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2uszaqh2g4bbnmmmwq6p9b9tz5enfbm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Obrozeného, osvobozeného světa básnířko…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67606</id>
    <revision>
      <id>337483</id>
      <parentid>248545</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337483</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3660" sha1="pf4198fstendkxv9ptku7726se2vkmx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Obrozeného, osvobozeného světa básnířko…
  | PŘEDCHOZÍ = Na Božím srdci
  | DALŠÍ = Předjaří
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Obrozeného, osvobozeného světa básnířko…
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 12-14.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Země obrátila se právě ve svém vesmírném odvěkém loži,
    ke slunci znova se zdvihá,
    líc svou za ním, spanilým, v touze zas stáčí:
    světlo nové na ni se z něho zas lije.

A výchvěj jeho první na mne, studený, lhostejný, padá:
    na oku mém vytřeštěném, zoufale podťatých pažích,
    které mráz láme, křeč jimiž trhá,
    pablesk jeho ledový ssinale hoří.

Ty však pokojna ležíš. Jediné na Tvé líbezné průsvitné skráni,
    podobné lístku sprchlému z okvětí jabloně v máji,
    mladé slunce duchovým svitem plaše se směje:
    o divech obrody světa zpívá Ti, která,
    v mlčení přísné vnořena,
    nasloucháš, zdá se, jinému hlasu.

Z dálek větších a mraznějších ještě, než-li jsou tyto,
    on vpadá sem stříbrně zamženým timbrem,
    sfér harmonií zpívá svou zásvětně roztálou, přežhavou píseň,
    za vjemen duší našich položenou,
    jež je nám pouze mrazem a hrůzou a rachotem
    roztříštěného krápníku mihotavého
    z noční kosmické sluje,
    přikovaných duší tesklivé věznitelky.

Osvobozeného, obrozeného světa básnířko,
    život která jsi pojímala, tvořila lepší a lepší,
    vysoko vylétlý nad tuto bezkřídlou pozemskou tíhu,
    k světelné podobě svojí,
    ty, jež ze tmy nebytí vyvolala jsi tisíce duší
    či rozdmychala jiskru jejich v plamenný požár,
    jako jaro ze země loudí a zažehá na tisíc kvetoucích stvolů,
    v mraze tom tmavém, ve tmě té třeskuté kde jsi?

Svět kolem Tebe k novým cílům se řítí
    po drahách, které Tys vystlala dílem svým, duší svou, teplem;
    a tisícerou nit stav jeho obrovitý kol Tebe spřádá,
    a člunek jeho chvátavě létá, kmitá se v slunci,
    horlivý dělník, nezmdlelý v radostné práci,
    a rychle utkává v osnovu všecko, co žije, všecko, co zmírá.

Tebe i vepřed’ v ni, ale ne skutečnost Tvoji,
    jen matný z ní odlesk, chabý jen obraz a odraz,
    ubohý plod lidské ubohé mysli, vězněné ve tmě,
    a jež proto pojmouti nemůže světla,
    mátohu kalnou, jak ji ve vnějšek promítli lidé,
    zkreslenou k žalostné podobě svojí.

Ale Ty v pravdě jsi jiná a jinde.

Vyňatá ze sítě tísně, mrazu, klamu a temna,
    kam lovec zlostný Tě veštval,
    volná, jasná a slavná vracíš se k Původu svému,
    ke své Příčině první, líbezná, spanilá, mohutná, světelně stoupáš.

Jako strom, dlouho na skalách vadnoucí v písečné půdě,
    přesazený teď do rodné bohaté prsti,
    mír piješ, zdraví a sílu, krásu i velkost kořeny všemi,
    jimiž ses vkotvila do středu bytí,
    a odtud tryskáš hned k Bohu
    statisíci a statisíci ramen a větví a listí zelených věčně.

Ale pláč náš všechen, nářek a slzy
    více Ti nejsou než vzpomínka dálná a šerá
    na šumot hluchý krůpějí loňského deště
    v uvadlém podzimním rzivém a děravém listí,
    které Ti vítr pod okna náhodou zavál.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>pf4198fstendkxv9ptku7726se2vkmx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Velká noc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67609</id>
    <revision>
      <id>337485</id>
      <parentid>248556</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337485</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2382" sha1="s9rxq7ycqqe2kj9fqvs2n3uunxg9afc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Velká noc
  | PŘEDCHOZÍ = Slzy
  | DALŠÍ = Z plamenů zdvižený
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Velká noc
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 18-19.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
V zahradách kosi jakby ze skleněných fléten
    bublinky teplé ve vzduch pouštějí, v němž nedávno tál sníh.
    Od loňska sváté listí stře se kornoutově po lesích,
    je nádech zeleně v ně ledva skvrnou vpleten.

Vysokým nebem vlhký vítr teče od západní strany
    a tučná mračna žene:
    po pláních polnice jeho plechově hlaholí.

A pod ní je země dvakrát nahá, pokorná a nízká.

Než slunce výbojné a útočné je,
    a odlesk břeskný z něho stále pryská
    a do tisíců střepů tříští se; a padá
    na řeky, rybníky, do lesů, do polí
    a z kalužin a ze stojatých vod tě bodá do očí,
    až zabolí.

Však mraků dým se stále bije s ním
    a záři jeho často jako mokrým hadrem stírá:
    a všecko pod sebou hned činí bázlivější
    a studené a zaleklé a ještě plašší
    v těch polích, do dálek jež rozešla se sirá,
    a jako nemocniční plachty pod obry mrtvé
    teď tě straší.

A velké ticho modravé jak ze zamlklých zvonů
    na všecko uléhá, jak den jde k svému skonu.
    V něm duše tvá se s osudem svým otráveně hádá,
    a číše blínu všecko je, oč nebe nyní žádá.

A rázem noc je tu, svět unik’ zcela do dálky:
    co nad tebou teď mží se, ta noc hvězdná,
    nic není víc než mrtvý úl a dílna smrti bezdná.

Na stole pro hrob Tvůj jsou připraveny petrklíče, fialky.
    Noc jde a ony pohasly: teď ve tmě jenom vůní straší.

A noc je tu. Kéž byla jen ta Velká, poslední!
    Zdar ti, ty moci ničivá, ty věrná, odevěká!
    Ty nektare, ty schystaný ne bohům, ale pro člověka,
    jenž odvahu má, sáhnout po tobě!
    Kéž není zory a kéž není dne, jenž tebe rozední!

Teď v jizbě cos jak mrtvá vůně ještě straší.
    Však noc již zde: ta, která myšlenky i vůně sháší.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>s9rxq7ycqqe2kj9fqvs2n3uunxg9afc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Z plamenů zdvižený</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67611</id>
    <revision>
      <id>337486</id>
      <parentid>255095</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337486</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6548" sha1="lznxossfvir6bm1gex4937d6df86syo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Z plamenů zdvižený
  | PŘEDCHOZÍ = Velká noc
  | DALŠÍ = Strom bolesti
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z plamenů zdvižený
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 20-25.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

== I ==
&lt;poem&gt;
Novorozeně jsem.
    Nemluvně, které vrní jen posud,
    zrozené z mrtvé matky, v hořícím domě,
    z plamenů zdvižené ohořelou svraštělou rukou
    stařeny chůvy,
    která za chvíli zemře od popálenin.

(Jsou rány, ty víš to, má duše,
    pro něž oleje není.)

Od matky násilím oddělené,
    z lůna jejího vyříznuté
    studeným ocelovým chirurga nožem,
    vyrvané jeho drsnou, chlupatou, v karbolu koupanou pěstí;
    vržený do světa
    zoufalství zmetek;
    nekryté pletí ni koží ni vlasem,
    sama krev, maso živé, rána, vřed, příškvar a neřest;
    nervů zmotaných klubko;
    nejmladší, nejstarší vina,
    spletená v jakýsi záhadný uzel,
    který si pro pamět zrobil kterýs bůh-blázen,
    aby pak zapomněl — opil se patrně v krčmě kdes zatím —
    smyslu a účelu jeho.

Nevidomý, s očima zalepenýma,
    tápu, v každou vrážeje hranu,
    bije do každé čelem stěny,
    hledaje marně z žaláře východu,
    který sám jsem si zazdil
    hodinu před tím, než jsem se zrodil.

Slepec, zanechaný vůdcem
    na křižovatce veleměsta,
    kde nejvíce do tebe vráží
    lidí i vozů, zvířat i vlaků,
    kde zvonce signálné řinčí, píšťala ječí a volá,
    sta zdvihá se rukou, jakoby nad tonoucími,
    a kletby rojí se jako mouchy ze zdechlin v létě —
    kde hmoty vládne železný zákon a její tíha
    a člověka drtí jak koleso červa.
    Víc opuštěný nežli včerejší nemoc,
    jež odložena tím, který v ní dožil;
    nežli hadr, který žebrák malomocný
    sňal právě s hnisavě rány,
    dřív než ji v potoku omyl.

Tak klopýtám, tápu, pahýly rukou
    vrážím do skutečností,
    jež byly a jichž nebude záhy,
    nebo do těch, které se zrodily právě —
    a províjím si stezku
    mezi věcmi, lidmi a smrtí,
    jež kde jen, kde jen, pověz mně, ústí?
&lt;/poem&gt;

== II ==
&lt;poem&gt;
A přece žiji a rostu a k čemusi zraji,

O nový rok zrozený
    s omládlého slunce mrazivým červánkem jitřním
    zároveň se světlem nebeským rostu a zraji.
    Neboť vězte to:
    jeho jak přibývá,
    muk mých i přibývá, bolesti, hrůzy —
    a který růst nad to je jistší?

Orgány nové si, cítím to, vyvíjím z každé své rány
    vždyť každá, vězte to, rána, vřed, boule
    je pupenec na lidském nalitý keři,
    z něhož vyrazit touží ne květ, nýbrž vítr i světlo,
    z něhož vystřelit touží vůně i láska
    i hvězdnatá propast:
    a zakroužit nad ním chce se jim ssavým hlubokým vírem,
    který by vyvrátil jej a unesl na konec celý.

A vězte i: každá rána a bolest hluboko setá
    jest více než budoucí chleba,
    jest více než slíbený život:
    je zasetá zrající Radost —
    a šílená raketa jásotu vytryskne z ní v den jeden
    a vesmíru osy až dotkne se výlevem zdraví a krásy.

A jistě již, cítím:
    všecka má bolest a bída
    je kukla jen temná,
    jež cosi hlídá a střeží
    a přelstíti touží člověčí oko,
    by nezřelo toho, co v nitru se zmítá
    jí pohybem prvním,
    kterým tma se hláskovat učí
    první o světle tuchu.

A vím; Letnice přijdou;
    a den bude nejdelší v roce,
    tak dlouhý, že dosáhne ramenem jedním
    až na pól a druhým ještě jej přeční;
    a ten vybouří bolest mou, aby pod ní nalez’ mou sílu.

Po jiném dni zatoužím tehdy,
    ne po tom, který rozpouští ledy severních moří,
    než po onom, kamenné lidské peklo v němž jihne
    na rosu vlahou,
    který dosáhá daleko před zrození člověka
    ramenem jedním
    a za smrt jeho ramenem druhým
    a ještě ji daleko, daleko přeční,
    a v objetí klenebné objímá hustý životů zástup
    — jako kupole chrámová pod sebou stísněné davy —
    hustý životů zástup, jenž dává teprve jedinou Duši.

A tehdy vyšlehne ze mne má Radost,
    dlouho jež v bolestech zrála,
    a uchvátí mne jak vítr chvátívá plevu.
    Mé ubohé tělo spadne pak se mne,
    jako spadl kdys s Lazara rubáš,
    a chvíli se povleče jako cár mlhy
    než pochopí, že má právo, být nyní hvězdou.

Ale já vzlétnu, vzlétnu za tváří Boha,
    puzený velikým výkřikem svého vnitřního ohně,
    jenž touží uhořet ve větším, ve větším, ve větším žáru
    a roztátí naposled v samotném Světle.
    I vzlétnu opilý, nesený vichrem,
    jejž rozdula odvěká Láska,
    táž, která vložila do mne tato má éterná křídla
    a sestrojila vzor jejich
    miliony let před tím,
    než jsem byl počat.

A nesený jí se se sluncem střetnu
    a pochopím, že nebylo více než čadivá lojová svíčka,
    jež dýmem svým haliti chtěla mně Světlo
    i malodušně chránit mne před ním.
    I odsunu je jako dítě odsouvá míč
    plátěný, z pilin zrobený, strakáčka kulovitého,
    jenž je mu v cestě;
    i odkutálí se jako škvára nebo zbělelá lebka.

A Světlo tváře Jeho zalije mne pak i všecko.

A v chvíli tu růžemi rozkvetou na zemi hřbitovy všecky,
    i ty statisíce let staré a propadlé do lůna země,
    a vůně šeříku zdvihne se jako modravý oblak
    ze všech mrchovišť, rasovišť země,
    kolikkoli jich kdy a kde bylo.
    A tvář země celá bude jediný bělostný úsměv
    třešňovky rozkvetlé v divokém máji,
    jak tomu bylo tehdy v táborském větrném kraji,
    kdy jsem s ní k zamořeným chalupám na stráni kráčel.

K nemocným skvrnivkou šla bez bázně tehdy,
    klidná, jasná a krásná.
    lék nesouc, posilu, naději, zdraví;
    pokojně stoupaly nohy její, laskavé pastýřky chudých,
    a střevíčky její o velkých kovových přeskách,
    střísněné rosou, jež nesešla posud,
    smály se jako smějí se bezzubá ústka dětská
    rybím okrouhlým smíchem.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>lznxossfvir6bm1gex4937d6df86syo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Čas Proserpinin</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67662</id>
    <revision>
      <id>337487</id>
      <parentid>255096</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337487</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3780" sha1="n73mebxv4nr8vvt2dox1erp036ai4g2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Čas Proserpinin
  | PŘEDCHOZÍ = Je půlnoc průsvitná…
  | DALŠÍ = A zpívám, co zpívati musím
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čas Proserpinin
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 31-33.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Je čas, kdy ocún hořce fialový kvete na lukách
    a hořec na stráních již skoro dokvítá.
    Je čas, kdy korunami zřídlých stromů nebe prosvítá
    a noční oblohou již hustěj’ prší hvězdný prach,
    jakýchsi mrtvých světů troska rozbitá.

Je čas, jejž milovalas tak, čas Proserpinin,
    jak zvalas jej, ta doba dálných výhledů
    a tichých zásvětných snů, obrazů i vidin,
    čas lítosti se vším, co mizí ze života bez sledu.

Teď vlhká vůně stoupá z podupaných sítin
    u rybníků jak z ocele, jež zvolna stydnou,
    a zajíněný hrozen
    na zídce k jihu hledící, šetřený rukou vlídnou,
    již dozrává.

A všecko do šířek se rozstouplo
    a prchlo kamsi v bezmezí:
    i země, víc však ještě nebe nad tebou.
    Teď kolem aster jdeš, jichž dotkl se již první mráz,
    a z hlubších vrstev věcí, vidíš, tryská jakýs jas,
    jenž nad světlem dne vítězí:
    jsou věci nějak obnaženy
    a pohledem se z nitra v tebe vtnou.

Jdu ke hřbitovu v polích cestou křemennou
    a myslím na Tebe, jež nedýšeš
    a ležíš bez hnutí, ručičky dělně na hrudi složené, stuhlé.
    zazděna v černé své truhle
    s tím líčkem pohublým
    a krásna k nevypsání
    tou krásou, jíž z človeka dobýt dovede
    jen život tvorby, obětí a lásky v odříkání.

A nemohu teď toho pochopiti,
    kdy slunce mhami prostoupá a dukáty po lesích svítí,
    kdy laskavé a teplé všecko pod ním od záře,
    kdy čmelák zbuzený mnou zdvih’ se s bodláku
    a letem těžkým vrhá se mně do tváře,
    kdy motýl milostného lístku útržkem
    se nad zahrádkou potácí
    a cvrček hude pod mezí svou věrně tvrdou písničku
    a lidé v brázdách polí schýleni jsou při práci,
    kdy krev svou cítím v žilách chůzí zjasněnou,
    jak tepe do skrání
    a oheň tekutý, jenž v cévách tlí, po těle pohání.

Však rozum posléz pracně pochopuje,
    leč srdce nerozumí
    a nepřijímá;
    a vzdor svůj temně tlumí,
    pak tiše naříká a pláče.

Tu za zídkou do polí výhled otevřený
    mně na ráz rolníka objevil rozsévače:
    po svahu přechází na líše plné hnědé pěny
    a ruky krásným posunem do půdy zrní stříká;
    to z plachty režné teplou měkkou prškou šlehá
    a do ornice poslušně hned uléhá a vniká.

Mně podivně ten prastarý děj srdce zžehá
    a teskně slavným rozdmýchává snem.

To drahé slovo Kristovo o zrnu pšeničném
    mně v paměti teď zasvítí.
    Ty znáš je: setlít, zmařeno být musí, zemříti,
    když z něho vypučet má a pak uzrát klas.

Je čas snů zásvětných a dum, je Proserpinin čas.

Po světě vzduchem prostydlým zlá Smrti vidina
    teď s přízrakem hvězd dávno vychladlých
    se vznášívá a nad přírodou jako popel poletuje.
    Ne hrůza zní však mne již mečem protíná,
    leč slávy příští slib mně bouřkou předjarní z ní duje:
    v mou duši dýše pokojem svým teplý boží jih.

Jdu domů. Do tváře mi šlehá podzimní chlad ranní,
    když rozjímám o posledním Tvém velkém rozkvětu a zrání.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>n73mebxv4nr8vvt2dox1erp036ai4g2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/A zpívám, co zpívati musím</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67694</id>
    <revision>
      <id>337481</id>
      <parentid>293718</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337481</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2243" sha1="tv0pdzdq0dnakgxk6do2xyldwsdvoij" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = A zpívám, co zpívati musím
  | PŘEDCHOZÍ = Čas Proserpinin
  | DALŠÍ = Řeka ohně
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = A zpívám, co zpívati musím
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 34-35.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Ó janku ztřeštěný, svět ke mně dí, ó žalný blázne,
    ty zpíváš teď, kdy louka pusta je a pole prázdné?
    Kdy lesy v jeseni strnuly bez dechu a života,
    kdy na větve se jim již věsí smrtná dřímota?

Jenž nedoveď jsi vyzpívat své léto a své štěstí,
    teď v zimě pod sněhem snad, ubohý, chceš kvésti?
    Jenž k šalmaje jsi melodii neznal nalézt slov,
    teď pěti začínáš, když nad hlavou ti shořel krov?
    Teď šílenství kdy třeští mráz v tvém zpustlém hvozdě,
    ty nechápeš, že pro tebe i ''zemříti'' je pozdě?

— Mně lhostejno, co je neb není. Co má být, to zpívám,
    a zpívám, co zpívati musím;
    a písně své jak svého dechu já v sobě nezadusím.
    Ne píseň zpívám: ''mnou'' spíš píseň nová zpívá,
    jak vítr zpívá, když protéká lesem:
    tak ve mně vře a tak je živá.
    Chce dozpívat se pro mne nového jara i nového léta,
    chce dozpívat se jistoty lepšího světa,
    chce přes smrt přenést mne jak ptáka přes moře,
    chce času smát se v líc a chechtati se prostoře,
    chce dálku popírat a zlo a zradu času jako lidí,
    chce ze tmy světlo vykřesat
    a z nutnosti jha svobodu chce vypustit a zříti ji se smát.

Chce smrti osten ulomit a peklu hrot.

Chce radosti se dozpívat, jak pták se hnízda dotvořil,
    čas věčnosti a sen se ve skutečnost vlil.

A lhostejno mně, zda to lidem vhod:
    neb cítím, víc že nejsem já než boží píšťala,
    jež šťastna je, že na chvilku dech Jeho schytala.

On je to, který v nitro moje dmýchá,
    až plamen zdvihá se a chválu a čest zpívá
    Mu z muk svých ticha.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>tv0pdzdq0dnakgxk6do2xyldwsdvoij</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Řeka ohně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67695</id>
    <revision>
      <id>337488</id>
      <parentid>248559</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337488</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4264" sha1="2h00f67pdx01x1h5lcgurm21umkeyb4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Řeka ohně
  | PŘEDCHOZÍ = A zpívám, co zpívati musím
  | DALŠÍ = Tvá nynější sláva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Řeka ohně
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 36-39.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Před lety ze zraku Tvého do mne jiskra vyšlehla,
    z duše Tvojí spanilé
    vylil se do mne pramének světla.

Tvé slovo zažehlo v hrudi mé
    jakýsi jazyk ohnivý,
    jenž tam pak zpíval a hlaholil
    v hudebních jiskrách,
    v melodickém kouři.

To tehdy bylo, kdy ses rozhovořila
    o svatosti pravé oběti,
    o blesku krásy, pravdy, jenž přetrvá svět a jeho základy,
    o činu, který od sobectví oproštěn
    člověka přetváří a bytností jej novou nadává
    i mimo časy, mimo všecky prostory,
    o žáru, jehož všecky vody světa ulít nemohou
    ni ledy umořit,
    o světle, jehož neobjaly tmy,
    o poznání, tom posledním a velikém,
    jež život lidský pozmění od samých kořenů
    a smrti pláně přeroubuje na štěp života
    a bytost tvou obdaří novým orgánem,
    jak slabou matnou rukou vteřiny
    se Věčna uchopit a zpřítomnit si navždy je.

A pramen vzrostl časem v proud,
    jenž protékal mne celého
    a mohutněl, jak mé staré břehy ledné podrýval,
    a ve vnějšek promítal svůj žár a jas
    a jasem tím v něm všecko prosvítil:
    jen v jeho světle zřen, byl život životem,
    a slovo teprve on objevil, jež dalo všemu řád a sklad,
    a bez něho byl pouhá hmota syrová a beztvará
    a hluše blekotavá tma.

A nyní, kdy jsi skonala,
    on ze mne vytryskl, jak z rány tryská krev,
    a podemlel mne, jako ona toho podmílá,
    kdo v sobě nosí ji:
    ve vnější svět se vklínila a včlenila
    má řeka ohňová
    a v něm svůj žije život zákonný
    po skutečnosti příkazech
    a v jejích rozměrech a jejím určením.

A dnes mne rve a unáší,
    jak stéblo travné, lístku útržek neb svadlý list
    chvátívá veletok,
    jak jiskru hvězdnou, žhavý na obloze bod,
    na ledné klenbě plecí, mihotavém hrudi křišťálu
    nosívá obrovitá a bezedná kosmická noc.

Jí podmíněn jsem dnes
    a život můj i moje smrt
    mně dány v jejích hranicích:
    z údělu jejího já plaše beru jen svůj díl,
    a ona rukama mi svýma, správnýma, věrnýma,
    obojího odvažuje
    na hvězdných vahách
    zákonný příděl.

Neživí ona pouze mne:
    i hvězdy, slunce, dráha mléčná
    chodí do ní píti svou jsoucnost;
    a s nimi všecko, co pravda je a skutečnost
    a činnost v lásce tvořivé,
    co víc je nežli klam a přelud, mátoha a stín.

Ne mnoho mil má dnes snad do moře
    můj veletok:
    s ním brzy musí smísit se,
    jak zora se se dnem mísívá,
    tma se světlem a s nocí červánek.

A pak?
    Pak: vím, že jedno bude s věčným Životem,
    jenž leží za skonem jak světlo za temnem
    a jaro za mrazem a země za mořem
    a hudba za hlukem, hrdinství za bojem
    a radost za hořem.

Zdar ti, ty propasti veliká, ty nadsvětně hlubá,
    v niž dráha lidská ústí se:
    tě nejen hrůza zhloubila,
    tě také Láska věčná zklenula.

Ne pouze život hltáš ty,
    ty také jsoucno jakés vyšší za něj vydáváš.

Penězoměnče srdcí i vůlí!
    Taviči nebes i země!
    Ustupující, zdánlivě zbabělý velehrdino!
    Proradče nejpoctivější!
    Skrblíku a lichváři všeho marnotratnictví!
    A nade vše: vášnivě klidný počtáři spravedlivý!
    A všechněch duší i dob, časů i věků
    kupče nejbohatší i nejnuznější zároveň!
    Jak přesné jsou vesmírné váhy tvoje,
    do jejichž služeb zapial jsi všecky světy
    i všechen prach písečný, kolikkoli jich i jeho bylo i bude,
    za miligramy miligramů miligramů
    jasně ukazující
    a udatnější nežli meč a zbroj jiných!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2h00f67pdx01x1h5lcgurm21umkeyb4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Tvá nynější sláva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67696</id>
    <revision>
      <id>337484</id>
      <parentid>255094</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337484</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3900" sha1="k19y8o9u3iu35hl7bmrn4aq4pgij3bm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Tvá nynější sláva
  | PŘEDCHOZÍ = Řeka ohně
  | DALŠÍ = Modlitba
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tvá nynější sláva
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 40-42.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Míň nežli bublina na vlně oceánu,
    jež rozpryskla se dřív, než jsi ji mohl postřehnout,
    Ti žvást je nevděku, pomluvy tlach
    i bída těch, kdož kdysi blízci byli Ti,
    i všecka malost obmezení, tlak všech pout,
    jež na zemi jen člověk člověkovi může kout.

Tvůj duch teď trvá v stálé svaté radosti
    a touhu jedinou zná: tmám jen víc a více svítiti.
    Tvá tvář je svatě-klidně obrácena k Věčna ránu
    a k Bohu láska občas pouze červánkem ji zanítí.
    Jar nových denně dokvétá se duše Tvé keř spanilý,
    do jehož poupat všecky staré muky Tvé se zavily:
    tak mládneš zároveň, jak zraješ v Pánu.

Pod Tebou hluboko jak zanícená rána na kosti
    kteréhos žebráka
    se kouří život náš:
    a více není Ti než klamu lživý šlář
    a víc Tě neláká
    než smrti hospoda a její žalná čeládka.

Teď Bůh je slunce Tvé
    a pod ním kveteš, jak my vadnem pod hvězdou naší;
    teď Bůh sám objímá Tě
    a Tebou proudí, kol Tebe se jiskří Jeho duch
    a proniká Tě, laská, dálavy Ti nejdálnější snáší
    tak jako nám jich malé díly ether nebo vzduch.

Teď duše Tvoje jediný je světla proud,
    v něm světy celé živiti se mohou a v něm plout.

Teď úd jsi vzácný nového a nadsvětného těla,
    jež je ne v plochách, ani v časech, prostorech,
    leč v hloubce niterné, za mezí rozměrů a pojmů všech.
    Teď se silami splýváš zcela,
    jež kosmos drží;
    teď vším jsi: propastí i oblohou, i mořem i vod strží,
    i ohněm duchovým, jenž za nimi se klene
    a všecky částky druží, jinak roztržené.

Jsi vlna, která vzlétá z ohniska i do ohniska,
    a blesků tisíce se z bytosti Tvé slávy stále blýská.
    A není místa, jehož neprostouplas ducha zázrakem
    a v němž se nezachvěla dotykem Tvým zem.
    Svět celý obsažen je v myšlenky Tvé výchvějích;
    je jeho bouří její dvih, je jeho tichem její klad,
    A nejvýše kde život se smrtí se bije v divé křeči,
    kde sténá svár a žehne boj a bouře nejstrašněji ječí,
    tam pláče hrdliččí Tvé lásky smích,
    tam padá rosa, padá ze sadů Tvých vonný chlad.

Já věřím, v dějích pozemského života žes účastna
    a světlo k vítězství že provodíš:
    kde klesá bohatýr, kde dítě hladoví,
    kde tvůrce-vynálezce drtí bídy tíž,
    kde pravda trpí násilí,
    kde zahořel lid celou duší za velikým snem,
    já věřím, tam žes přítomna, tam duch Tvůj popílí
    a dobro, pravdu, krásu posílí.

Vždyť z ran, jež život zasadil Ti, z rmutných, zemských ran
    teď světlo proudí a zář tryská hýřivá
    a zpívá o prameni Lásky pověčném.
    A mlha úrodná a teplá z nich již stále šlehá
    a hojněji než zrno z dlaně sedláka, který je rozsívá;
    a do časů tmy zapadá jak sémě zemské do líchy
    tvá láska, krása, síla, dobrota i něha:
    a přijde den, kdy oplodněny jsou jí lidsky květné kalichy.

A zatím co se myšlenka Tvá všemi křídly
    po kosmu rozlétá a mlunem svítí,
    Tě nikde není zříti:
    to Bůh je dům, v němž podstata Tvá bydlí,
    a veškerá Tvá díla jsou jen klidu Jeho odlesky,
    jak zachytit je stačí zor náš pozemský.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>k19y8o9u3iu35hl7bmrn4aq4pgij3bm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strom bolesti/Modlitba</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67702</id>
    <revision>
      <id>337482</id>
      <parentid>255092</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337482</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1883" sha1="jjcsmos7fiioi8363awt0pwz3evxdc6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Xaver Šalda
  | TITUL = Strom bolesti
  | ČÁST = Modlitba
  | PŘEDCHOZÍ = Tvá nynější sláva
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Modlitba
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920''. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 43.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|ce096aa0-892f-11e5-ac67-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
Ten pocel, jejž jsem v rakvi vdech’ Ti na čelo,
    mně ve vteřinu vrať, jež poslední z mých chvil,
    až srdce stane tep a stichne bouře žil
    a temno bez konce se na zornice sechvělo.

Až střemhlav v tmu se zřítím, do propasti nežití,
    mne obejmi Tvá myšlenka, ve vítr ducha změněná,
    a přes propast mne přenes, jak zde nosí ramena,
    bych v třetím nebi uzřel zjev Tvůj hvězdami se sněžiti.

A každý čin Svůj zemský ukaž mně pak v tvaru rozvitém,
    v němž dorosť možnosti té poslední, jak Tvůj ji pojal duch,
    i nová díla Svá, po vzoru nových snů a názorů a tuch
    a jimiž za tisíce let rozkvete teprv’ zem.

A radost svobody mně zjev, jež vyrazila z otroctví,
    jak pod sněhem stvol někdy tráva toužně vyžene,
    a bouřnou slávu krásy, na zemi kdys podle rdoušené,
    i záři pravých obětí a naplněných proroctví.

A nové dráhy vytyč tvorbě mé, zjev tvar mých nových sil
    a Boha viděti mne uč, kde skrytost Jeho největší;
    a jas Tvůj ať svou prostou jsoucností mne přesvědčí
    o ducha blaženství, jenž věčnosti se dotvořil.

A světlou radostí, jež tváře Tvé buď výraz ustálý,
    mi poznat dej, že všecky člověčího ducha výboje
    jsou jen ku zmnožení a vzrůstu nebeského pokoje
    v těch duších přešťastných, jež Bohu v pokoře se oddaly.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>jjcsmos7fiioi8363awt0pwz3evxdc6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Puškářství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68070</id>
    <revision>
      <id>337496</id>
      <parentid>337082</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337496</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5053" sha1="ild9ztintd2wxzcv98d257pcrcpzgo2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Puškářství
  | PŘEDCHOZÍ = Pustiměř
  | DALŠÍ = Puš
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Puškářství
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Vlastenský slovník historický''. Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S. 686-687.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}}
}}

{{Forma|proza}}
'''Puškařství'''. Užívání palné zbraně připomíná se v Čechách již v druhé polovici XIV. stol. (ponejprv určitě r. 1384), a to hlavně při dobýváni pevných míst; v poli proti zástupům nepřátelským začato ji užívati teprve na začátku XV. stol. Avšak zprávy o tom všem jsou tak řídké a kusé, že sobě o prvních začátcích '''p'''. českého žádného celkovitého obrazu utvořiti nelze. Nejprv užíváno střeleb čili {{Prostrkaně|pušek}} hrubých, jež později jsou {{Prostrkaně|děly}} nazvány, a větším dávána zvláštní jmena. Co první kus toho druhu připomíná se „puška veliká Chmelík nebožtíka krále Václava“, které Pražané r. 1427 dobyli na zámku Tachově. Při obležení Karlšteina r. 1422 měli Pražané mezi 59 kusy hrubé střelby pět velikých děl, jenž měla zvláštní jména: Jaromířka, Pražka, Hovorka, Trubačka a Rychlice. Husité měli hned s počátku hojnost děl, s nimiž výborně uměli zacházeti, a to rozličných druhů, větších i menších; jmenovitě uvádéjí se: {{Prostrkaně|houfnice}}, {{Prostrkaně|srubnice}}, {{Prostrkaně|tarasnice}} a {{Prostrkaně|harcovnice}}, o nichž jednáno ve zvláštních článcích. Co ruční střelba jmenují se již r. 1420 {{Prostrkaně|hákovnice}} a {{Prostrkaně|ručnice}}, později také píšťaly. Čechove již záhy také slévali děla z mědi a ze železa, a sice nejdříve přes jádro hliněné; teprv později lily se hlavně v celosti, a dutina se do nich vyvrtávala. Slévání děl dálo se s počátku od zvonařů, a to dosti nedokonale, neboť častěji se připomíná, že se při střílení roztrhávala na záhubu obsluhovatelů. Brzy však vyvinulo se '''p'''. co zvláštní řemeslo, v němž Čechové nemalé dokonalosti dosáhli. Z puškařů českých, kterých se více připomíná, nejslovutnější byl {{Prostrkaně|Petr}}, který v letech 1513—18 měl dělolijnu v Praze u sv. Štěpána ve zdi, a nejenom dobře střelby slévati, nýbrž jimi též dobře stříleti uměl, což z toho vysvitá, že r. 1516 Němec puškář z téhož děla zle, Petr dobře střílel. Po smrti Petrově uvádí se v Praze puškář {{Prostrkaně|Vaněk}}, učedník Petrův. Co výteční obsluhovatelé děl, též puškáři zvaní, připomínají se mezi jinými {{Prostrkaně|Hendrich}} ve službě pana Hynka Bočka na Poděbradech (1426), a {{Prostrkaně|Zelený}} na hradě Sioně, r. 1437 spolu s pánem svým Janem Roháčem v Praze oběšený. Roku 1471 připomíná se „hrnček výsevkův prachových“, který se rukou do válečných houfů házel, patrně to druh ručních granátů. Ku konci XV. století byly u Čechů také již ohnivé koule v obyčeji. Koule, jakými Čechové z děl stříleli, byly
nejdřív kamenné, pak železné a olověné. Největší kamenné koule byly asi 60liberní. Děla vozena jsou na vozech při vojště, a při potřebě kladena na holou zem v položení trochu vyvýšeném, do zadu pak položen špalek zaraženými za nim koly upevněný, aby hlaveň na zad ubíhati nemohla. Později kladena děla do loží o dvou kolách, a v těch také vozeny. Obsluhování těžkých střeleb dálo se s počátku velmi zdlouhavě, o čemž máme zprávy z dobývání Karlšteina, že z Jaromiřky, Pražky a Trubačky denně 6—7krát, z Hovorky 12krát a z Rychlice 30 až 32krát se vystřelovalo; z těch pak Jaromiřka, Rychlice a Pražka se ztrhaly. Na začátku XVI. století měli Čechové již {{Prostrkaně|čtvrtnice}} čili {{Prostrkaně|kartouny}}, též {{Prostrkaně|moždíře}}, z čehož viděti, že se v '''p'''. napořád za příkladem ostatních národů evropských zdokonalovali. V té době hrubá střelba v Čechách již tak zobecněla, že ji nejen v hražených, alebrž i v otevřených městech, ba i ve vsech za nebezpečných časů nalézáme. Tak r. 1517 srotili se sedláci nedaleko Křivoklátu v několika vsech, odporujíce nařízením nejvyššího purkrabí Pražského. V jedné těchto vsí osadili kostel a měli hákovnice i jinou střelbu při sobě, a nejvyšší purkrabí musil vojsko s děly na ně poslati. Vladař domu Rožmberského měl r. 1529 na svých hradech 234 kusů těžké střelby. V též míře pak, jak se v následujících stoletích umění dělostřelecké vůbec zvelebovalo, také Čechové u věci té za žádným jiným národem pozadu nezůstávali, ano puškáři a dělostřelci čeští prosluli daleko široko svou umělostí, a pověst tuto dovedli si zachovati do dnešního dne.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ild9ztintd2wxzcv98d257pcrcpzgo2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění/A-Ab</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68093</id>
    <revision>
      <id>337225</id>
      <parentid>301270</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337225</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9486" sha1="2czsfzu4lqnvf82259amcyki7aydlod" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Ruth (1854–1926)
  | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění
  | ČÁST = A-Ab
  | DALŠÍ = Ac-Ad
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = A-Ab
  | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&amp;nbsp;5-8.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0aaa1f10-7d01-11e7-b92d-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
'''a''' = ar
'''à''' po
'''a.''' (zkr. anno), roku, '''A. D.''' (Anno Domini), léta Páně
'''à bas''' (v. a ba), dolů
'''A bove majori discit arare minor''', Od vola staršího učí se orati mladší
'''a. c.''' = augsburské konfesse
'''à condition''' (v. a kondisjon), smlouva, prodej s podmínkou, že smí se zboží vrátiti
'''a conto''', na účet, na srážku, záloha
'''a coup perdu''' (v. akuperdy), na zdař Bůh
'''a dato''' (a d.), ode dneška, od vydání listiny
'''à demi''', na polovic
'''à dieu''' (v. adié), s Bohem
'''à discretion''' (v. adiskresión), dle libosti
'''a drittura''' přímo, bezprostředně
'''a due''', o dvou, '''a due corde''', na dvě struny, '''a due voci''', dvojhlasně
'''à cheval''' (v. ašval), na koni, obkročmo
'''à jour''' (v. ažúr), 1. na bíledni, vše v pořádku zapsáno až do toho dne; 2. prolamování (v látkách, krajkách)
'''à la''', na způsob
'''à la baisse''' (v. alabés), viz baisse
'''à la bonne heure''' (v. alabonér), v čas, dobře
'''à la carte''' (v. alakárt), dle jídelního lístku
'''à la française''', po francouzsku
'''à la grecque''' (v. alagrek), po řecku, ornament maeandrový
'''à la guerre''' (v. alagér), válečná (hra v karty, kuželky i na kulečníku).
'''à la hausse''' (v. alahós) viz hausse
'''à la mode''' (v. alamód), podle módy
'''à la suite''' (v..alasvit), pobočník
'''a latere''' (od boku), zvláštní vyslanec papežský
'''à ľestompe''' (v. alestonp), výkres těrkou pracovaný
'''a linea''', od začátku, nového řádku
'''a maiori ad minus''', od většího k menšímu
'''a minori ad maius''', od menšího k většímu
'''a piacere''', dle libosti
'''a posteriori''', z následků, ze skutečnosti, o důkazu z přezvědu; opak: '''a priori''' z příčin, z předcházejícího (důkaz z dozvědu)
'''a prima vista''', na první pohled, bez přípravy, z listu.
'''à propos''' (v. —pó), v pravý čas, ještě toto!
'''à quatre''' (v. a katr), o čtyřech
'''à quatre mains''' (v. —mén), čtyřručně
'''à son aise''' (v. —és), dle své libosti
'''a tempera''', druh malby, '''a temp'''o, v čas
'''a tergo''', na rubu
'''à tous''' (v. atú), trumf
'''à tout hazard''' (v. a tu azár), padni oko nebo zub
'''à tout prix''' (v. atuprí), za každou cenu, stůj co stůj
'''à tre''', '''à troie''' (v. à troa), ve třech
'''a verbis ad verbera''', od slov k ranám
'''a vista''', po spatření = '''à vue''' (v. a vý)
'''à votre aise''' (v. a votr és), jak chcete
'''od A do Z''', od začátku do konce
'''Aachen''', m. Cáchy
'''ab equis ad asinos''' (s koní na osly), od desíti k pěti
'''ab incunabulis''', od kolébky
'''ab imo pectore''', od srdce, upřímně
'''ab initio''', od počátku
'''ab instantia''', z nedostatku důkazů
'''ab intestato''', bez závěti
'''ab ovo''', od vejce, od prvopočátku
'''ab ovo usque ad mala''' (od vejce k jablkům), od počátku do konce
'''abacus''', 1. početní tabulka; 2. vrchní část hlavice u sloupu, nadhlavice
'''abactio partus''', vyhnání plodu
'''abaka''', druh konopí
'''abalda''', hlavní sklad tabáku
'''abalienace''', scizení, převod práva
'''abandon''', opuštění (lodi), způsob pojišťování lodního zboží
'''abartikulace''', vyvrtnutí, kloub volný, diarthrosis
'''abasie''', neschopnost choditi
'''abassamento''', snížení (v hudbě)
'''abat-jour''' (v. abažúr), šikmé okno, stínítko, přístřešek
'''abattement''' (v. abatmán), ochablost, zmalátnění
'''abatyše''', představená kláštera
'''abbas''', abba, otec (opat)
'''abbassamento''', snížení (v hudbě)
'''Abbazzia''', Opatie
'''abbé''', franc, titul kněží, ital. abbate, původně: opat
'''abbosovati''', vzorkovati, modelovati
'''abelit''', nový druh třaskavin
'''abesse''' (v. —es), jeptiška
'''abbreviatura''', zkratek
'''Abdera''', Kocourkov
'''abdest''', umývání se mohamedánů před modlitbou
'''abdikace''', odstoupení z úřadu, '''abdikovati''', odříci se, vzdáti se (vlády, místa)
'''abdomen''', břicho, '''abdominální''', břišní, střevní
'''abducens oculi''', odvádivý čiv oka; '''abdukce''', odvádění, odnětí, přechod
'''Abelard''', filosof († 1143) známý hlavně pro milostný poměr k Heloise
'''abenteuer''', (v. —tajer), dobrodružství. Sr. aventure
'''aberrace''', 1. lom, uchýlení paprsku; 2. choroba duševní: '''aberratio ictus''', odchylná rána
'''Abesinie''', Habeš
'''abfertigung''', odbytí, odbytné
'''abies''', jedle
'''abiogenesis''', praplození
'''abiturient''', kdo vybyl školu (střední) po zkoušce dospělosti
'''abjekce''', pohrdání, opovržení
'''abjudikace''', zamítnutí žaloby, rozhodnutí vůbec; '''abjudikovati''', rozsouditi, zamítnouti
'''abjurace''', křivá přísaha
'''abkauf''', odkup, výkup
'''ablaktace''', 1. odstavení (dítěte); 2. způsob roubování (na mízu), odkájení
'''ablativ''', šestý pád v latině
'''ablegát''', vyslanec zvl. papežsky
'''ableger''', odnož roub,
'''ablokace''', pronájem
'''abluce''', omývání prstů (kněze při mši sv.)
'''abnegace''', odepření
'''abnormní''', anormalní, nepravidelný, '''abnormita''', nepravidelnost, zrůdnost
'''abolice''', zrušení, zastavení vyšetřování (od císaře)
'''abolla''', sagulum, menší plášť u Římanů
'''abomasus''', sléz (část žaludku u přežívavců)
'''abominace''', ošklivost
'''abondance''' (v. —áns), přebytek, hojnost
'''abonnement''' (v. abonman), předplacení, '''abonnovati''', předplatiti, '''abonnent''', předplatitel, '''abonnement suspendu''' (v. syspandv), předplacení zrušeno
'''abordage''' (v. —áž), 1. útok z lodí, 2. neúmyslná srážka lodí
'''aboriginové''', praobyvatelé
'''abort''', ústraní, záchod
'''abortus''', potracení plodu, '''abortiva''', léky, jež způsobují potracení, '''abortovati''', potratiti
'''abra''', tur. mince, asi 1 K
'''Abrahamité''', sekta náboženská, '''Abrahamovo lůno''', nebe, '''Abrahama viděti''', býti přes 50 let; '''abrahámoviny''', 50. narozeniny
'''abrakadabra''', kouzelné slovo ve středověku, hokus pokus
'''abrakovati''' loď, odstraniti s místa nebezpečného
'''abrastol''', prostředek antiseptický
'''abrechnung''', súčtování, pořádek
'''abrenunciace''', odříkání se
'''abrégé''' (v. abrežé), nástin, krátký přehled
'''abrichtovati''' (abrichten), cvičiti, zaučovati
'''abrogace''', odvolání (zrušení) zákona, zrušení, '''abrogovati''', zákon zrušiti, odvolati zakázku
'''abronia''', květina ze Sev. Ameriky
'''abrotanum''', brotan, boží dřevec (Artemisia)
'''abruptní''', přervaný, '''abrupce''', přetržení, přestávka, '''ex abrupto''', s patra, bez přípravy
'''Abruzzy''', pohoří italské, zlopověstné lupiči
'''absatz''', odbyt (zboží)
'''abscedovati''', ustoupiti
'''absces''', hlíza
'''abscissa''', úsečka
'''abscisse''', odříznutí
'''absence''', nepřítomnost, '''absentovati''', odejíti, '''absentace''', odchod (bez dovolení)
'''absint''', silný likér, vlastně: pelyněk, '''absintismus''', choroba pošlá z nemírného pití absintu
'''Absit a nobis!''' Buď nás vzdáleno!
'''absoluce''', rozhřešení, zproštění
'''absolutism(us)''', vláda neobmezená, '''absolutista''', její přívrženec
'''absolutní''', nezávislý, dokonalý, obmezený, naprostý, '''abs. většina''', nadpoloviční
'''absulutorium''', propuštění, vysvědčení propouštěcí, schválení účtu
'''absolvovati''', rozhřešiti, dokončiti (zvl. studia), '''absolvent, absolvovaný''', kdo (vybyl studia), vychodil školy
'''absorpce''', vtřebání, pohlcení, '''absorbentia''', léky proti plynům v žaludku, '''absorbovati''', vtřebati, pohltiti
'''abstand''', vzdálenost, odlehlost
'''abstinence''', 1. zdrželivost; 2. vzdalování se (odpor passivní), '''abstinent''', '''abstinenclář''', kdo se zdržuje lihovin
'''abstrahovati''', odtahovati, '''abstrakce''', odtažení od skutečnosti, soustředění pozornosti na určité znaky předmětu a odmyšlení znaků ostatních, '''abstraktní''', odtažitý, nad smysly ležící; pojem, obecný, '''abstrakta''', odtažitá jména podstatná, '''abstrakty''', dráty, jimiž otvírají se ventily píšťal u varhan
'''abstrusní''', nejasný
'''absud''', odvar
'''absurdní''', proti mysli, nesmyslný, nemožný, směšný, '''per (ad) absurdum''', důkaz z opaku, z nemožnosti opaku
'''abšíd''' (Abschied), výhost, propuštění
'''Abtsdorf''', Opatov
'''abulie''', nedostatek vůle
'''abundance''', hojnost, oplývání
'''abusus''', zlé užívání, zlozvyk
'''abutilon''', podslunečník (rostlina)
'''abyssus''', propast pekelná
'''abzehrung''', úbytě
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2czsfzu4lqnvf82259amcyki7aydlod</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1903/27. srpen/Krajinská výstava v Třebíči</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68231</id>
    <revision>
      <id>337524</id>
      <parentid>300478</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:30:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337524</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4640" sha1="1zscbei90wzcqka1p48wbk79n0nu2zd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1903/27. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = Poučná odhalení
   | ČÁST = Krajinská výstava v Třebíči
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Krajinská výstava v Třebíči
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|0c9e3dc0-0594-11df-a50d-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 27. srpna 1903
  | datum vydání = 1903-08-27
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
z Třebíče, 25. srpna.

V pondělí, dne 24 t. m. poctil naši hospodářskou, průmyslovou a živnostenskou výstavu návštěvou {{Prostrkaně|Jeho Excellence pan místodržitel hrabě Žerotín}}, který sem zmíněného dnes o 11. hod. 38 min. dopol. v průvodu místodržitelského sekteráře v presidiální kanceláři p. rytíře {{Prostrkaně|Wychodila z Hannaburgu}} zavítal, uvítán byv na nádraží c. k. místodržitelským radou a správcem okr. hejtmanství Josefem {{Prostrkaně|Schochem}}, protektorem výstavy zemským poslancem dr. Richardem baronem {{Prostrkaně|Barattou-Dragono}}, purkmistrem {{Prostrkaně|Kubešem}}, předsedou výstavního komitétu {{Prostrkaně|Dostalem}} a zemským poslancem dr. {{Prostrkaně|Kofránkem}}. Když byli mu panem místodržitelským radou představeni všichni úředníci okresního hejtmanství, odejel pan místodržitel na výstaviště, kde uvítán byl co nejuctivěji výstavním komitétem, ve kterém se nalézali pp. Wolf, Herzán, Kott, Kubeš, Jakubec a Veselský, jakož i členy obecního výboru Kotačkou a Zelníčkem. Když se byl pan místodržitel za uvítání poděkoval, odevzdán mu byl výstavní katalog, načež se pan místodržitel odebral, provázen byv protektorem výstavy, purkmistrem, výstavním komitétem a členy obecné rady za zvuků císařské hymny a uctivě byv zdraven čstným obecenstvem, do výstavních povillonů. V živnostenském a hospodářském pavilloně, dále ve všech místnostech na veřejných místech prohlížel si pan místodržitel podrobně a s velkým zájmem vystavené předměty, vyslovuje opětně nejen výstavníum komitétu, ale i přítomným vystavovatelům svou plnou spokojenost nad zdarem výstavy. Zvláště exposice vozů vystavovatele Kožmy z Třebíče, Zicha a Smejkala z Jihlavy těšily se z pozornosti Jeho Excellence. Neméně hospodářské stroje Wichterlovy z Prostějova, Vystrčilovy v Telči, Fabešovy z Budějovic, Ježkovy z Blanska, Přerovského a Wallingovy z Třebíče a Žáka z Jihlavy, skleněné zboží firmy Jungwirtha z Brodců, stroje a výrobky firmy Liharze nástup. v Třebíči, mechanika Zrzavého v Třebíči atd. neušly znaleckému oku vznešeného návštěvníka. V hospodářském pavilloně byly mezi jinými vyznamenány pozorností pana místodržitele výrobky statku Budišova, rolníka Wolfa ze Sokolí, atd., dále škrobárny J. N. Heimricha z Bohdalova a ředitelem Sobotkou zvláště bohatě a úsčelně sestavená exposice hospodářské zimní školy v Náměsti. I právě otevřená výstava černého dobytka a drobných zvířat byla prohlédnuta. Po návštěvě výstavy zboží cementového, ochutnáváren a sadů, v nichž koncertovala výstavní kapella, jejíž dirigent pan učitel Jan Machal byl mu představen, a po malém občerstvení ve vinárně „u Lorenců,“ odebral se pan místodržitel v průvodu již uvedených pánů do výstavních místností v chlapecké škole na Domkách, v gymnasiu, v dívčí škole vedle městského farního chrámu. Tam prohlédnuty byly veškery místnosti a vystavené předměty, tak výrobky stolařské pana Vaňka z Třebíče, Škorpíka z Kout a j. v., výrobky čalounické Schwangmeiera z Třebíče atd. Zvláštní zájem vzbudily exposice města Třebíče, obecných školy, školy obchodní, pensionátů „Světlé“, zemědělské rady, výstava ručních prací, sbírka autografů a j. v. Po skončené prohlídce rozloučil se pan místodržitel se slovy nejúplnější spokojenosti a plného uznání s výborem výstavním a zajel v průvodě purkmistrovu do nemocnice císaře Františka Josefa. Tam seznav primáře dra Bakeše, prohlédl si zařízení nemocnice a po všech stránkách mu vzdal nedílnou chválu. Pak rozloučil se s c. k. místodržitelským radou, purkmistrem, obecními rady a primářem a zajel do Budišova za rodinou svobodného pána Baratty, odkudž večerním vlakem se vrátil do Brna.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1zscbei90wzcqka1p48wbk79n0nu2zd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění/Ac-Ad</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68448</id>
    <revision>
      <id>337226</id>
      <parentid>306516</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337226</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7305" sha1="ogiy33qo3ryfroz9ki9cp66dpteiu10" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Ruth (1854–1926)
  | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění
  | ČÁST = Ac-Ad
  | PŘEDCHOZÍ = A-Ab
  | DALŠÍ = Ae-Ach
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ac-Ad
  | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&amp;nbsp;8-11.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0aaa1f10-7d01-11e7-b92d-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
'''A. C.''' = augsburského vyznání (konfesse)
'''acacia''', rostlina luštinatá, kopinice
'''acanthus''', akant (rostlina), paznehtník
'''acarus''', roztoč
'''accelerando''', zrychleně
'''accentus''', přízvuk
'''accept''', přijetí, přijatá směnka, v. akc.
'''accessorium''', příslušenství
'''acciacato''' (v. ačak—) bouřlivě
'''accidens''', přídavek, známka vedlejší
'''Accidit in puncto, quod non speratur in anno''', Přihází se za okamžik, čeho by se nenadál do roka
'''accolade''', spona (čára nad notami, jež k sobě náležejí)
'''accompagnement''' (v. akompaňmán) doprovázení hudební
'''accordeur''', ladič
'''accotoir''', postranní opěradlo
'''accoucheur''' (v. akušer), pomocník ku porodu
'''accrescendo''', sesilovaně
'''accubitum''', pohovka při hostině římské
'''accusatio''', obžaloba
'''acer''', javor
'''acerbita''', trpkost
'''acervus''', hromada, úsudek (závěr)
'''acetylen''', látka k svícení, ddruh svítiva, též z '''acetylitu''', karbidu vápenatého
'''aceton''', silice octová
'''acetum''', ocet, '''acidum''', kyselina; '''acidace''', zkysání, zkyselnění
'''acies''', šik bitevní
'''aconitum''', oměj, šalamúnek; '''aconitin''', lék z něho
'''acorus''' calamus, puškvorec, šišvorec, kalmus
'''acquit''' (v. akí), zaplacení, potvrzení, kvitance
'''acre''' (v. ekr), míra pole, skoro jako naše jitro
'''acroclinium''', květina
'''acronycta''', můra
'''acta''', 1. spisy (úřední); 2. činy, '''ad acta''', odbýti věc, odložiti, nevyříditi, '''actio''', žaloba, '''actor''', žalující, původ (opak: reus, pohnaný),
 '''acteur''' (v. aktér), herec, '''actum''' (= stalo se) konečné datum na právních listinách, '''actum ut supra''' (A. U. S.) datum jako svrchu
'''aktorická kauce''', žalobní jistota
'''ad absurdum''' přivésti, dokázati nesmysl;
 '''Ad augusta per angusta''', K výši přes svízele
 '''ad amussim''', dle pravítka, zcela přesně,
 '''ad arma''', do zbraně,
 '''ad kalendas graecas''', nikdy,
 '''ad captandam benevolentiam''', k získání přízně,
 '''ad deliberandum''', na uváženou,
 '''ad hoc''',  k tomu, za zvláštním účelem,
 '''ad libitum''', dle libosti,
 '''ad maiorem Dei gloriam''', k větší slávě boží,
 '''ad manus''', k rukám,
 '''ad oculos''', před oči (o jasném důkazu),
 '''ad perpetuam memoriam''', na věčnou pamět,
 '''ad pias causas''', k zbožným účelům,
 '''ad referendum''', k podání zprávy,
 '''ad rem''', k věci,
 '''ad usum''', pro potřebu,
 '''ad usum delphini''',  pro potřebu princů královských vydávané knihy, pro mladý věk,
 '''ad vocem''', ke slovu, v té příčině
'''adagio''' (v. adadžo), pomalu, pohodlně (rychleji než largo a mírněji než andante), '''adagissimo''', velmi zdlouha
'''adagium''', pořekadlo, přísloví
'''adaequatní''', přiměřený, vhodný, srovnalý
'''adakce''', donucení
'''Adalbert''', Vojtěch, Aleš
'''adamantoid''', démantotvar
'''adamité''', sekta náboženská, naháči
'''Adamsthal''', Adamov
'''adaptovati''', '''adaptace''', přizpůsobiti, upraviti dle nových požadavků, '''adaptable''', přizpůsobitelný
'''adcitace''', obsílka
'''adde''', addatur (zkr. add.), přidej (na receptech), '''addenda''', přílohy
'''addice''', sečítání, '''addicionalní''', dodatečný
'''addikce''', přisouzení
'''additament''', přídavek
'''adduktor''', sval přitahovač
'''addio''' (ital.) s Bohem
'''Ade!''' S Bohem
'''Adelsberg''', Postojna
'''adempce''', odnětí
'''adenitis''', zánět žláz
'''adept''', žák, zasvěcenec tajemství, zvl. alchymista
'''Adersbach''', lépe: Abršpach (špatně: Zámrsk)
'''ad futuram memoriam''', pro budoucí pamět
'''adhaese''', přilínavost
'''adhibenda''', doklady
'''adhibovati''', přivzíti
'''ad hoc''', k tomu, k tomu účelu, schválně
'''ad honorem''', ku poctě (o titulu pouze čestném)
'''adhortace''', napomenutí
'''adiaforie''', lhostejnost
'''ad infinitum''', do nekonečna
'''adirato''', rozčileně
'''adiectivum''' (adjektivum), jméno přídavné
'''adjudikace''', soudní uznání, přiřčení
'''adjungovati''', připojiti
'''adjunkt''', příručí
'''adjustovati''' (šp. adjustirovati), upraviti, opatřiti vším potřebným
'''adjutant''', pobočník
'''adjutor''', pomocník
'''adjutum''', plat výpomocný, podpora
'''adlatus''', pomocník
'''Adlerovci''', sociální demokraté (dle vůdce vídeňského)
'''administrace''', správa, '''administrativní''', správy se týkající
'''administrátor''', správce, plnomocník, '''administrovati''', spravovati
'''admirace''', obdiv
'''admirál''', 1. vojevůdce námořní; 2. druh motýlů, babočka admiral, Vanessa Atalanta, '''admiralita''', velitelství námořnictva
'''admisse''', připuštění, vstup
'''admittitur''', připouští se
'''admonitio''', '''admonice''', napomenutí, důtka
'''admovovati''', připojiti, přiložiti
'''ad notam''', na vědomí, '''adnotata''', poznámky
'''adnotovati''', poznamenati, '''adnotace''', poznámka
'''Adonis''', krásný jinoch, '''adonis''', hlaváček (květina)
'''adoptovati''', přijmouti za vlastní, '''adopce''', '''adoptace''', přisvojení, přijetí za vlastního, '''adoptivní''', přijatý, '''adoptator''', přisvojitel
'''adorace''', zbožňování, uctívání, klanění
'''adorateur''' (v. —ér) ctitel, zbožňovatel
'''adouçovati''' (v. —dus-) změkčovati kovy
'''adressa''', 1. nadpis na dopise, 2. prohlášení (často politické) k jisté osobě přípis, '''adressát''', komu list určen (příjemce), '''adressovati''',
 adressou opatřiti, nadepsati, '''adressant''', zasílatel, '''adressář''', seznam adress
'''adrettní''', obratný, hbitý, '''adroit''' (v. adroa) hbitý
'''Adria''', město v Itálii i moře Adriatické (jaderské)
'''adskripce''', připsání
'''adstringentia''', léky svírající, svraskavé
'''adstipulace''', souhlas
'''adstipulator''', spoluvěřitel
'''adulace''', pochlebování
'''adular''', bělec, čistý živec, průhledný orthoklas
'''adulterium''', cizoložství
'''advent''', příchod, doba předvánoční
'''adventivní''', vedlejší, pobočný
'''adverbium''', příslovce
'''adversativní''', protivný, odporovací
'''advitalitní''', doživotní
'''advitalita''', doživotní užívání
'''advokát''', obhájce, právní přítel, vl. přivolaný; '''advokatura''', '''advokacie''', povolání adv.
'''adynamie''', sešlost tělesná
'''adyton''', místo nepřístupné, oddělené (v chrámu)
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ogiy33qo3ryfroz9ki9cp66dpteiu10</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý koledníček/Chtíc, aby spal</title>
    <ns>0</ns>
    <id>68466</id>
    <revision>
      <id>337367</id>
      <parentid>275393</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:01:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337367</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2473" sha1="nw3dew03ambeubaw5zq3dwnbg5b99rj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Malý koledníček
  | AUTOR = Ludevít Rajmund Pazdírek
  | PŘEDCHOZÍ = V veselé vánoční hody
  | ČÁST = Chtíc, aby spal
  | DALŠÍ = Panna houpá dítě
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chtíc, aby spal
  | AUTOR = [[Autor:Adam Václav Michna z Otradovic|Adam Václav Michna z Otradovic]]
  | ZDROJ = [[Autor:Ludevít Rajmund Pazdírek|{{Verzálky|Pazdírek}}, Ludevít R.]] ''[[Malý koledníček]]. Sbírka nejoblíbenějších písní, vánočních koled a popěvků o&amp;nbsp;Ježíškovi.'' 37.&amp;nbsp;vydání. Brno: Oldřich Pazdírek, 1939. s.&amp;nbsp;42–43.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|19080850-4582-11e5-8851-005056827e51}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Chtíc, aby spal
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Chtíc, aby spal]]
}}

&lt;score&gt;
&lt;&lt;
 \relative f' {
  \key as \major
  \time 3/4
  \repeat unfold 2 &lt;&lt;
   {\voiceOne es4 f g as2 as4 bes2 bes4 c2 r4 des c bes as2 r4}
   \new Voice \relative c' {\voiceTwo c4 des des c2 as'4 as f g as2 r4 f es des c2 r4}
  &gt;&gt;
  &lt;&lt;
   {\voiceOne
    c c bes c2 bes4 c-. as2-- bes2 r4 as4 g f es2 r4
    c' c bes c2 bes4 c^. as2^- bes2 r4 des4 c bes as2 r4
   }
   \new Voice \relative as' {\voiceTwo
    as as g as2 g4 es c( f) g2 r4 c, bes as g2 r4
    as' as g as2 g4 es c( f) g2 r4 f es des c2 r4
   }
  &gt;&gt;
  \bar &quot;|.&quot;
 }
&gt;&gt;
\addlyrics {
 \set stanza = #&quot;1. &quot;
 Chtíc, a -- by spal, tak zpí -- va -- la sy -- náč -- ko -- vi
 Ma -- tka jenž po -- no -- co -- va -- la, mi -- lá -- čko -- vi:
 „Ny -- nej, roz -- koš -- né dě -- ťá -- tko, Sy -- nu Bo -- ží,
 Ny -- nej, ny -- nej, ne -- mluv -- ňá -- tko, svě -- ta zbo -- ží.“
}
&lt;/score&gt;
&lt;ol start=&quot;2&quot;&gt;
&lt;li&gt;„Tobě jsem lůžko ustlala, — Spasiteli! — Tvory k tvé chvále svolala, — Stvořiteli! Nynej kráso a koruno — svrchovaná, — nynej, milující ceno — zaslíbená!“&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;„Nynej, ta jest Matky žádost, — holubičko! — Nynej, všech andělů radost, — má perličko! — Slávy, chvály vždy nabudeš — od matičky, — když se vyspíš, jísti budeš — med včeličky.“&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;„Ó fialo, ó lilium, ó růže má! — Nynej, vonné konvalium, zahrádko má! — Ó loutno má, labudí má, — můj slavíčku! — Nynej, líbezná harfo má, — můj věnečku!“&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;„Na dobrou noc dej hubičku, nynej, dítě; — kolébat bude matička, — nynej tiše! — Spi, miláčku! Umlkněte — andělové, — se mnou k Bohu přiklekněte, — národové!“&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;</text>
      <sha1>nw3dew03ambeubaw5zq3dwnbg5b99rj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění/Am-An</title>
    <ns>0</ns>
    <id>69055</id>
    <revision>
      <id>337227</id>
      <parentid>253105</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337227</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11527" sha1="5v6li7irw3o3lxs8um2kyufw2w7pmtp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Ruth (1854–1926)
  | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění
  | ČÁST = Am-An
  | PŘEDCHOZÍ = Ai-Al
  | DALŠÍ = Ao-As
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Am-An
  | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&amp;nbsp;19-24.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0aaa1f10-7d01-11e7-b92d-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
'''amabile''', líbezný, milostný, vroucný
'''Amadeus''', Bohumil
'''amalgam''', spojení se rtutí, roztok zlata, stříbra a j. ve rtuti, '''amalgovati''' (amalgamovati) spojovati kov jiný se rtutí
'''amant''', milovník
'''amateur''' (v. amatér), milovník zvl. nějakého umění
'''amanuensis''', písař, praktikant
'''amara''', hořké léky, '''amaranthus''', laskavec, '''amarelle''', amrhele, druh třešní, '''amaryllis''', ozdobná květina
'''amatér''', přítel umění, dilettant
'''amazonka''', mužatka
'''ambassadeur''' (v. —ér), velevyslanec
'''ambice''', ctižádost (vl. ucházení se o něco), '''ambicionovati''', bažiti, ucházeti se, '''ambiciosní''', ctižádostivý
'''ambiguus''', dvojaký, dvojsmyslný; '''ambiguita''', dvojsmyslnost řeči
'''ambit''', ochoz, síň sloupová kolem nádvoří (klášterního)
'''amblyopie''', slabozrakost
'''ambo''', výhra na 2 čísla
'''ambra''', voňavka šedá neb bělavá hmota, pocházející z vorvaně
'''ambroin''', látka isolační
'''ambrosie''', pokrm bohů, pokrm nesmrtelnosti
'''ambulance''', polní nemocnice, pošta ve voze železničním, léčení docházejících nemocných, '''ambulantní''', pohyblivý, jezdící, přenosný, '''ambulant''', nemocný jenž sám dochází k lékaři
'''ameliorace''', zlepšování
'''amen''', tak jest!
'''amendement''' (v. amandman) dodatek, oprava (návrhu, zákona)
'''amenorrhoe''', bezčmýmost
'''amentia''', nesmyslnost
'''amentum''', jehněda, kočička
'''Američan''' (lépe než —kán), '''americký''' (lépe než —kanský)
'''ametyst''', drahokam barvy fialové
'''ametrie''', bezměrnost, opak: symmetrie
'''amfibium''', obojživelník
'''amfibol''', jinoraz (nerost)
'''amfibolie''', dvojsmyslnost
'''amfibolit''', jistá hornina
'''amfibrachys''', stopa veršová (‿ — ‿)
'''amfilogický''', pochybný, sporný
'''amfitheatr''', zápasiště
'''Amfitrité''', bohyně moře
'''amfora''', nádoba dvojuchá, zvl. ozdobná
'''amiant''', osinek (asbest) zpracovaný ve tkaninu
'''Amico bene merenti''', Příteli dobře zasloužilému, '''Amicus Plato, magis amica veritas''', Milý mi Plato, milejší pravda
'''amidobenzol''', anilin
'''amidon''', škrob
'''ammoniak''', čpavek
'''ammonit''', nová třaskavina
'''amnesie''', ztráta paměti
'''amnestie''', zapomenutí, odpuštění, udělení milosti, '''amnestovati''' koho, uděliti milost komu
'''amnion''', mázdra
'''amoce''', odstranění
'''amoeby''', měňavky (živ.)
'''Amor''', Eros, Milek, bůžek lásky, '''amoretti''', sošky Amora, '''amoroso''', milovník (herec), zamilovaně
'''amorfní''', amorfický, beztvámý
'''amortisace''' 1. umořování dluhu; 2. prohlášení o neplatnosti listiny
'''amour''' (v. amúr), láska
'''amovovati''', odstraniti, odciziti
'''amper(e)''', jednotka síly proudu elektrického
'''ampermetr''', přístroj k měření síly proudu elektrického
'''amplifikace''', rozšíření, rozvedení ve slohu
'''amplissimus''', velevážený, titul hodnostářů církevních
'''amplituda''' rozkmit (největší výchylka při chvění), rozkyv (největší výchylka kyvadla)
'''amputace''', odříznutí, '''amputovati''', odříznouti na př. nohu
'''Amschelberg''', Kosová Hora
'''amt''', úřad (v ob. řeči zvl. zastavárna)
'''amulet''', závěsek kouzelný, divotvorný, který chrání od uřknutí, neštěstí a p.
'''amusant''' (v. amyzan), zábavný, '''amusement''' (amyzman) zábava, '''amüsieren''', baviti
'''amygdalus''', mandloň, '''amylum''', škrob, '''amyloid''', látka podobná škrobu (z buničiny)
'''anabaptista''', novokřtěnec
'''anabiosis''', oživnutí
'''Anadyomene''', Venuše, Afrodité (z moře povstalá)
'''anaemie''', chudokrevnost, nedokrevnost
'''anaesthesie''', bezcitnost
'''anafora''' (repetitio), opakování téhož slova na počátku
'''anagram''', přestavení (hlásek ve slově, aby povstalo jiné slovo)
'''anachoreta''', poustevník
'''anachronismus''', chyba v letopočtu, prohřešení proti poměrům doby
'''anakolut''', výšin z vazby (nedokonalost slohu)
'''Anakreon''', řecký básník opěvující víno a veselí
'''anakrusis''', předrážka (v metrice)
'''analekta''', sbírka výňatků
'''analfabeta''', neznající čisti a psáti
'''analogie''', obdoba, '''analogický''', obdobný, podobný, '''analogon''', něco obdobného
'''analyse''', rozbor, '''analytický''', rozborný, '''analytika''', nauka rozběrací
'''anamnesa''', upamatování se; doba před nemocí
'''anapaest''', stopa veršová	(‿ ‿ —)
'''anarchie''', bezvládí, '''anarchista''', přívrženec bezvládí, '''anarchismus''', revoluční socialismus
'''anasarka''', vodnatelnost kožní
'''anastrofe''', obrácení, převrat (v grammatice)
'''anathema''', klatba církevní, '''an. sit!''' budiž proklat!
'''anatocismus''', braní úroků z úroků
'''Anatolie''', Malá Asie
'''anatomie''', pitva, nauka o složení těla
'''anceps''', syllaba, slabika obojetná ‿
'''anciennita''', pořadí dle stáří ve službě, stáří služebně
'''ancora''' da capo, ještě jednou
'''andante''', klidně, volně
'''Andreas, Andrej''', Ondřej
'''andromanie''', mužechtivost
'''Andromeda''', souhvězdí
'''anekdota''', vtipné vypravování ze života
'''anelektrický''', neelektrický
'''anemometr''', větroměr; '''anemotrop''', větrník
'''anemone''', sasanka
'''anergie''', neúčinnost, nepůsobivost
'''anerie''' (v. anrí), oslovství
'''aneroid''', tlakoměr
'''anethum''', kopr
'''aneurysma''', výduť tepen
'''angeld''', závdavek
'''angina''', zánět v krku
'''angitis''', zánět cev
'''angličtina''', jazyk anglický
'''angorský''', s dlouhou srstí hebkou (koza, kočka)
'''anglaise''' (v. angléz), tanec, '''anglická''' nemoc, křivice, '''angl. míle''' = 1,6 km., '''anglický kov''' = '''britannia''', bílá slitina kovů, '''anglisovati''', ocas koni utíti
'''angriff''', útok
'''anhydrit''', bezvodý, síran vápenatý
'''anchois''' (v. anšoa), druh sardelí, ančovička
'''anilin''', barvivo (z dehtu)
'''animalní''', živočišný
'''Animas fidelium''', začátek smuteční písně církevní (Duše věrných)
'''animismus''', víra v duši a v duchy
'''animovati''', nadchnouti, povzbuditi, ponoukati, '''animosita''', vášnivé rozčilení, '''animosní''', rozhořčený, '''animovaný''', dobré nálady, rozjařený, rozveselený
'''animoso''', živě, čile, '''animus''', duch
'''anisometrie''', nestejnoměrnost
'''anketa''' (enquête v. anket), porada znalcův
'''ankylosis''', neohebnost údů
'''Anna, anenský'''
'''annalith''', druh betonu
'''annály''', letopisy, '''annalista''', letopisec
'''annektovati''', zabrati, přibrati (k své zemi), '''annexe''', připojení k zemi
'''annex''', přídavek, součástka, přístavba
'''annihilace''', zrušení, zničení
'''anno''', '''anni''', roku, '''anni currentis''', roku tohoto, '''anni futuri''', roku budoucího, '''anniversarium''', den výroční, '''annuita''', roční splátka umořovací
'''annallegat''', odkaz do roka splatný
'''annus intercalaris''', rok přestupný, '''annus et dies''', rok a den
'''annonce''' (v. anóns), oznámení, návěští
'''annuita''', roční splátka
'''annulovati''', zrušiti, '''annulace''', zrušení (sr. nulla)
'''annoblissement''', (vl. anoblismán), povýšení do šlechtictví
'''anoda''', kladný pól, vodič, kterým proud vstupuje
'''anomalie''', nepravidelnost, odchylka od pravidla
'''anonce''', oznámení
'''anonym''', '''anonymus''', nepodepsaný, '''anonymní''', bez podpisu, bezejmený
'''anorexie''', nechuť k jídlu
'''anorganický''', bezústrojný
'''anormální''', '''abnormní''', nepravidelný
'''anosmie''', ochrnutí čichu
'''anschluß''', připojení
'''anschnitt''', nákroj, nářez
'''anstrich''', nátěr
'''antagonismus''', soupeřnictví, '''antagonista''', soupeř, protivník
'''Antaios''', Antaeus, báječný obr, nabývající nových sil ze země
'''Antares''', hvězda v souhvězdí Štíru
'''antarktický''', jižního pólu se týkající, protiseverní
'''ante diem''', přede dnem, předčasně
'''antecedens''', co předchází, dřívější věci, '''antecessor''', předchůdce
'''antediluvijní''', předpotopní
'''antemundanní''', předsvětový
'''antependium''', opona, na předku oltáře
'''anthemion''', rostlinný ornament, '''anthemis''', rmen, '''anthoxanthum''', tomka (rod trav)
'''anthologie''', (květnatý) výbor z básní, '''chrestomathie''', klasobraní
'''anthracit''', uhlí černé, '''anthracen''', barvivo z dehtu kamenouhelného, '''anthrax''', 1. uhlák, snět slezinná; 2. karbunkul, nežit, '''anthrakosis''', plicní nemoc horníků
'''anthropologie''', nauka o člověku, '''anthropofagie''', lidojedství, '''anthropomorfismus''', zčlověčení, zosobnění, představa o bohu v podobě lidské
'''anthropozoická doba''', čtvrtohory
'''antibarbarus''', brus jazyka (proti cizomluvům)
'''anticipace''', předjímání, předpoklad, záloha, '''anticipando''', předem, '''anticipovati''', předjímati, napřed bráti
'''antidotum''', odjed, protijed, '''antifebrin''', lék proti horkosti, '''antiflogosa''', zánět léčící, '''antifona''', zpěv střídavý
'''antický''', starověký (hl. řecký a římský), antika, věc nebo sloh ze starověku
'''antifugin''', prostředek proti houbě v domech
'''antichambre''' (v. antyšanbr), předsíň, '''antichambrovati''', dolízati
'''antikritika''', protikritika
'''antiklimax''', hromadění slov od pojmu silnějšího ke slabšímu; viz klimax
'''antikva''', latinka (starodávná) stojatá, opak kursivy (ležaté)
'''antikvář''', obchodník se starými věcmi, hl. knihami, '''antikvariát''', obchod se starými knihami
'''antikvita''', starožitnost
'''antikvovaný''', zastaralý
'''antimilitarista''', odpůrce vojenství
'''antimon''', lesklý kov bílý (stibium), '''antinomie''', neshoda, rozpor, '''antimonit''', leštěnec antimonový
'''antiliberální''', protiliberalní, svobodě nepřející
'''antilopa''', sajka
'''antipathie''', nechut, nelibost, opak sympathie, soucitu
'''antioxyd''', látka k nátěru železa proti rezavění
'''antipendium''', opona oltářní, '''antipod''', protinožec
'''antipyretica''', léky proti horečce
'''antipyrin''', lék při migréně
'''antirrhinum''', hledík, lví tlama
'''antisemita''' protižidovsky smýšlející, '''antisemitický''', '''antisemitismus'''
'''antisepsis''', léčení protihnilobné, '''antiseptický''', léky proti hnilobě
'''antispasmin''', lék konejšivý
'''antithesis''', '''antitheton''', protiklad
'''antoeci''', protidomci
'''antonomasia''', přezvání
'''anty''', výstupky postranních zdi
'''anurie''', nedostatek močení
'''anzug''' oblek
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>5v6li7irw3o3lxs8um2kyufw2w7pmtp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moderní básníci francouzští/Duše (Maeterlinck)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>69783</id>
    <revision>
      <id>337413</id>
      <parentid>230854</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:30:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337413</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1960" sha1="js0iy9zk014ez9i9n73x8os1s6b9j34" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Moderní básníci francouzští
  | PŘEDCHOZÍ = Skleník
  | ČÁST = Duše (Maeterlinck)
  | DALŠÍ = Potápěcí zvon
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Duše
  | AUTOR = [[Autor:Maurice Maeterlinck|Maurice Maeterlinck]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
  | ZDROJ = ''[[Moderní básníci francouzští]]''. Praha: Jos.&amp;nbsp;R.&amp;nbsp;Vilímek, vyd. okolo 1893. s.&amp;nbsp;296–297.
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|907e29d0-9e4d-11dc-ae81-000d606f5dc6}}
}}

&lt;poem&gt;
Má duše!
Ó moje duše věru příliš chráněná,
a ty zástupy tužeb v skleníku
očekávající bouři na lukách!

K těm pojďme, již jsou nejvíc nemocní,
ti vydychují zvláštní výpary,
v jich středu bojištěm jdu s matkou svou,
v poledne pochovávají soudruha,
co zatím stráže obědvají dokola.

Pojďme také k těm nejslabším:
ti se zvláštním potem potí:
tu nemocná je nevěsta,
tu zrada v neděli,
tam děti v žaláři,
(a v dálce, skrze mlhu)
je mroucí to u dveří kuchyně?
Či sestra loupající luštěniny u postele nezhojitelně nemocného?

Pojďme konečně k nejsmutnějším
(až naposled, neb mají jedy).
Ach, mojí rtové dostali polibek raněného,
všichni kasteláni zemřeli letos hlady ve věžích mé duše!
Hle, plný den se vkrádá do kvasu,
zřím ovce podél nábřeží
a závoj v oknech nemocnice!

Jest velmi dlouhá cesta z mého srdce k mé duši!
A všecky stráže umřely na svých místech!
Byl jednou malý svátek v předměstích duše mé,
tam kosili ráno v neděli bolehlav
a všechny panny klášterní dívaly se na lodě průplavu v den, kdy byl půst a slunce svítilo,
zatím co labutě trpěly pod mostem jedovatým,
co káceli stromy kolem žalářů
a léky přinášeli v červnové odpoledne
a jídla pro nemocné se rozkládala po všech obzorech!
Má duše!
A ten smutek toho všeho, má duše! A ten smutek toho všeho!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>js0iy9zk014ez9i9n73x8os1s6b9j34</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1900/30. září/C. k. česká vysoká škola technická v Brně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>70767</id>
    <revision>
      <id>337523</id>
      <parentid>307227</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:30:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337523</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6199" sha1="86xxmsjpolcuqi5dndijewj0nj8wu7x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1900/30. září
   | PŘEDCHOZÍ = Ze Lvova
   | ČÁST = C. k. česká vysoká škola technická v Brně
   | DALŠÍ = Zápis do škol Vesniných
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = C. k. česká vysoká škola technická v Brně
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice.
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|2d41cc04-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 30. září 1900
  | datum vydání = 1900-09-30
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
}}

{{Forma|proza}}
C. k. česká vysoká škola technická v Brně (Augustinská ul. č. 9) vydala programm na studijní rok 1900-1901, z něhož vyjímáme: C. k. česká vysoká škola technická v Brně má poskytovati důkladného theoretického, a pokud na škole možno, i praktického vzdělání, potřebného pro povolání v těch směrech, které na škole zastoupeny jsou. C.k. česká vysoká škola technická v Brně obsahuje dosud tyto školy odborné: a) odbor stavitelství inženýrského, b) odbor stavby strojů. Ke škole pro stavitelství inženýrské přiřaděn jest dále kurs pro vzdělání zeměměřičů. Z8konitá doba studijní trvá na škole pro stavitelství inženýrské devět, na škole pro stavby strojův osm semestrů a na kursu pro vzdělání zeměměřičů čtyři semestry. V jednotlivých naukách vyučuje se buď v bězích celoročních, jež trvají od začátku měs. října až do konce měs. července, nebo z bězích pololetních. První pololetí trvá do konce měsíce února, druhé pololetí od začátku měsíce března. Posluchači české vysoké školy technické jsou buď řádní nebo mimořádní. Za řádné posluchače přijímají se ti, kteřá nabyli pravoplatného vysvědčení maturitního z realní školy nebo gymnasia, při čemž abiturienti gymnasialní mají prokázati mimo to dostatečnou zběhlost v rýsování a kreslení od ruky. Může-li vysvědčení maturitní nahrazeno býti vysvědčením některého vyučovacího ústavu technického podobně zařízeného, o tom rozhodnouti přísluší ministru vyučování. Řádní posluchači české vysoké školy technické nemohou býti zároveň řádnými posluchači zdejší německé vysoké školy technické a naopak. Za mimořádné posluchače přijímají se ti, které nemají způsobilosti, aby se mohli státi řádnými, nebo kteří chtějí poslouchati jenom jednotlivé předměty jako mimořádní posluchači. Od mimořádných posluchačů, kteří nemají způsobilosti, aby mohli býti přijati za řádné, žádá se, aby prokázali stáří alespoň 18 let a přípravu takovou, by mohli bráti účasť na předmětech zvolených. Jak řádní tak i mimořádní posluchači mají předložiti průkaz, že v tomto roce nejsou povinni praesenční službou vojenskou. Professoři, docenti a učitelé mohou připustiti k přednáškám v jednotlivých předmětech mužské hosti, může-li se předpokládati, že tím účel vyučování nebéře újmy. Na hostech průkazu přípravy se nežádá. Veřejná vysvědčení se jim nevydávají. Zápis posluchačů koná se na začátku studijního roku (letos 5. a 8. října) a v předmětech, o nichž vykládá se jevom v letním semestru, také na počátku semestru druhého. Z8pis končí se u děkanů 15. měs. října, pokud se týče 7. měs. března. Po uplynutí této lhůty jest zápis možný pouze se svolením ministra vyučování. Přednášky ve všech odděleních počínají se v druhém, týdnu měs. října. Nadace a podpory jsou: Výhradně pro posluchače c. k. české vysoké školy technické v Brně dosud zřízeny: 1. Dvě moravská zemská stipendia po 400 K a jedno moravské zemské stipendium po 210 K. 2. Tři stipendia dra. Josefa Hlávky po 400 K, prozatím na dobu pěti let, počínaje studijním rokem 1899-1900, jež udílí vždy na rok zakladatel po návrhu sboru professorského. 3. Nadace Františka Sklenáře v Krabčicích pod Řípem v Čechách, záležeti bude v úrocích z kapitálu 1200 K, na statku čís. 14 v Krabčicích zjištěného. Vejde v platnost za rok po smrti manželky zakladatelovy. 4. Cyrillo-Methodějská záložna v Brně udělila pět nadací po 200 K. 5. Spolek inženýrů moravských udělil jednu nadaci po 200 K. 6. Čtenářský spolek v Brně udělil podporu v obnosu 300 K. 7. Mimo to Podpůrný spolek posluchačů c. k. vysoké školy technické v Brně vytkl si úkolem podporovati chudé studující hlavně tím, že uděluje zdarma obědů. Rektor: Karel Zahradník, doktor filosofie, řádný professor mathematiky. Prorektor. Jaroslav. J. Jahn, doktor filosofie, mimořádný professor mineralogie a geologie. Děkanové. Jan Sobotka, děkan odboru stavitelství inženýrského, řádný professor diskriptivní geometrie. Michal Ursíny, inženýr, děkan odboru stavby strojů, mimořádný professor stavební mechaniky. Sbor professorů: Karel Zahradník (viz rektora). František Koláček, doktor filosofie, řádný professor fysiky. Jan Sobotka (viz děkany). Jaroslav Jahn (viz prorektora), Hanuš Schwaiger, mimořádný professor kreslení od ruky. Josef Líčka, inženýr, mimořádný professor geodaesie. Václav Řehořovský, řádný professor všeobecné mechaniky. (Docenti honorovaní). Josef Boubela, c. k. rada zemského soudu, pověřen přednáškami o národním hospodářství. Bedřich Remeš, c. k. místodržitelský sekretář, pověřen přednáškami o základech práva a státní vědy rakouské. Soukromý docent: František Kameníček, doktor filosofie, soukromý docent rakouských dějin. Assistenti: František Jiří Prokop, assistent mineralogie a geologie. Vladimír Svoboda, akademický malíř, assistent kreslení od ruky. Ivan Weselý, assistent deskriptivní geometrie. Rektorská kancelář v Augustinské ul. čís. 2 (II posch.). Dr. Karel zahradník, rektor, přednosta kanceláře (jako svrchu). František Jiří Pavelka, sekretář.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>86xxmsjpolcuqi5dndijewj0nj8wu7x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Patery knihy plodů básnických/Svatební košile</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71405</id>
    <revision>
      <id>337415</id>
      <parentid>228926</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:37:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337415</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9860" sha1="ne5khxbtckypq8gu09ox5qb83ryrggo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Patery knihy plodů básnických
  | PŘEDCHOZÍ = Loučení vězňovo s vlastí
  | ČÁST = Svatební košile
  | DALŠÍ = Štědrý den
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svatební košile
  | AUTOR = [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Patery knihy plodů básnických''
  | ONLINE = {{Internet Archive|pateryknihyplodb00bluoft}}
  | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 86-95.
}}

== I. ==
&lt;poem&gt;
Již jedenáctá odbyla,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.

A před tou mocnou světicí
viděti pannu klečící:
klečela, líce skloněné,
ruce na prsa složené.
Slzy jí z očí padaly,
želem se ňádra zdvihaly.
A když slzička upadla,
v ta bílá ňadra zapadla,

»Želbohu! kde můj tatíček?
již na něm roste trávníček!
Žel bohu! kde má matička?
Tam leží — podle tatíčka !
Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabila.

Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.

»Do ciziny se ubíral,
těšil mě, slzy utíral :
»Zasej, má milá, zasej len,
zpomínej na mě každý den,
první rok prádla hledívej,
druhý rok plátno polívej,
třetí košile vyšívej:
až ty košile ušiješ,
věneček z routy poviješ.«

»Již jsem košile ušila,
již jsem je v truhle složila,
již moje routa v odkvěte:
a milý ještě ve světě
ve světě šírém, širokém,
co kámen v moři hlubokém.
Tři léta o něm ani sluch,
živ-li a zdráv — zná milý Bůh!

Maria, panno přemocná!
ach budiž ty mi pomocná:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať —
aneb život můj náhle zkrať:
u něho život jarý květ —
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti!
buď pomocnicí v žalosti!«
&lt;/poem&gt;

== II. ==
&lt;poem&gt;
Pohnul se obraz na stěně —
i zkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i — zlé že znamení!

A slyš! na záspí kroků zvuk,
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
»»Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
a zdali pak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?««

»Ach můj milý! ach pro nebe!
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!«

»»Ho, nech modlení — skoč a pojď,
skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu.««

»Ach pro boha! ach co pravíš?
Kam bychom šli — tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc,
počkej jen do dne — není moc.«

»»Ho, den je noc, a noc je den —
ve dne mé oči tlačí sen!
Dřív než se zbudí kohouti,
musím tě za svou pojmouti.
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!«« —

Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil s vysoká,
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině.
A on tu napřed — skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
že-tě na blízku umrlec!

»» Pěkná noc, jasná — v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
má milá, nic se nebojíš ?««

»Což bych se bála? tys se mnou,
a oko boží nade mnou. —
Pověz, můj milý, řekni přec,
živ-li a zdráv je tvůj otec?
tvůj otec a tvá milá máť,
a ráda-li mě bude znáť?«

»Moc, má panenko, moc se ptáš!
jen honem pojď — však uhlídáš.
Jen honem pojď — čas nečeká,
a cesta naše daleká. —
Co máš, má milá, v pravici ?««

»Nesu si knížky modlicí.«

»»Zahoď je pryč! to modlení
je těžší nežli kamení!
Zahoď je pryč! ať lehce jdeš,
jest-li mi postačiti chceš.««

Knížky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil. —
A byla cesta vyšinou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v úskalí
divoké feny štěkaly;
a kulich hlásal pověsti:
že-tě na blízku neštěstí. —
A on vždy napřed — skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly;
a na hloží a křemení
zůstalo krve znamení.

»» Pěkná noc, jasná — v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
má milá, nic se nebojíš ?««

»Což bych se bála? tys se mnou,
a ruka Páně nade mnou. —
Pověz, můj milý, řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
čistá světnička? veselá?
a zdali blízko kostela?«

»»Moc, má panenko, moc se ptáš!
však ještě dnes to uhlídáš.
Jen honem pojď — čas utíká,
a dálka ještě veliká. —
Co máš, má milá, za pasem ?««

Růženec s sebou vzala jsem.«

»»Ho, ten růženec z klokočí
jako had tebe otočí!
zúží tě, stáhne tobě dech:
zahoď jej pryč — neb máme spěch!««

Růženec popad, zahodil,
a byli skokem dvacet mil. —

A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou;
a žabí havěď v potoce
pohřební píseň skřehoce, —
A on vždy napřed — skok a skok,
a jí za ním již slábne krok.
Ostřice dívku ubohou
břitvami řeže do nohou;
a to kapradí zelené
je krví její zbarvené.

»» Pěkná noc, jasná — v tu dobu
spěchají živí ke hrobu;
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž —
má milá, nic se nebojíš ?««

»Ach nebojím, vždyť tys se mnou,
a vůle Páně nade mnou !
jen ustaň málo v pospěchu,
jen popřej málo oddechu.
Duch slábne, nohy klesají,
a k srdci nože bodají!«

»»Jen pojď a pospěš, děvče mé!
však brzo již tam budeme.
Hosté čekají, čeká kvas,
a jako střela letí čas. —
Co to máš na té tkaničce,
na krku na té tkaničce?««

»To křížek po mé matičce.«

»»Hoho! to zlato proklaté
má hrany ostře špičaté!
Bodá tě — a mě nejinak,
zahoď to, budeš jako pták!««

Křížek utrh a zahodil,
a byli skokem třicet mil. —
&lt;/poem&gt;

== III. ==
&lt;poem&gt;
Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a věž se zvonkem nad střechou.

»»Hoj, má panenko, tu jsem již!
Nic, má panenko, nevidíš?««

»Ach pro boha! ten kostel snad?«

»»To není kostel, to můj hrad!««

»Ten hřbitov — a těch křížů řad?«

»»To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď,
a skoč vesele přes tu zeď!««

»Ó nech mne již! ó nech mne tak!
Divý a hrozný je tvůj zrak;
tvůj dech otravný jako jed,
a tvoje srdce tvrdý led!«

»»Nic se, má milá, nic neboj!
Veseloť u mne, všeho hoj:
masa dost — ale bez krve,
dnes bude jinak poprvé ! —
Co máš v uzlíku, má milá?««

»Košile, co jsem ušila.«

»»Netřeba jich víc nežli dvě:
ta jedna tobě, druhá mně.««

Uzlík jí vzal a s chechtotem
přehodil na hrob za plotem.
»»Nic ty se neboj, na mě hleď,
a skoč za uzlem přes tu zeď.««

»Však jsi ty vždy byl přede mnou,
a já za tebou cestou zlou;
však jsi byl napřed po ten čas:
skoč a ukaž mi cestu zas!«

Skokem přeskočil ohradu,
nic nepomyslil na zradu;
skočil do výšky sáhů pět —
jí však již venku nevidět:
jenom po bílém obleku
zablesklo se jest v útěku,
a schrána její blízko dost —
nenadal se zlý její host!
&lt;/poem&gt;

== IV. ==
&lt;poem&gt;
Stojíť tu, stojí komora:
nizoučké dvéře — závora;
zavrzly dvéře za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné bez oken,
měsíc lištami šeřil jen;
stavení pevné jako klec,
a v něm na prkně — umrlec.

Hoj! jak se venku zmáhá hluk,
hrobových oblud mocný pluk;
šumí a kolem klapají,
a takto píseň skuhrají:

»»»Tělu do hrobu přísluší,
běda, kdo's nedbal o duši!«««

A tu na dvéře : buch, buch, buch!
burácí z věnčí její druh:
»»Vstávej, umrlče, nahoru,
odstrč mi tam tu závoru!««

A mrtvý oči otvírá,
a mrtvý oči protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá,
a půlkolem se ohledá.

»Bože svatý! rač pomoci,
nedejž mne ďáblu do moci ! —
Ty mrtvý lež a nevstávej,
pán bůh ti věčný pokoj dej!«

A mrtvý hlavu položiv,
zamhouřil oči jako dřív. —

A tu poznovu: buch, buch, buch!
silněji tluče její druh:
»»Vstávej, umrlče, nahoru,
otevři mi svou komoru!««

A na ten hřmot a na ten hlas
mrtvý se zdvihá s prkna zas,
a rámě ztuhlé naměří
tam, kde závora u dveří.

»Spas duši, Kriste Ježíši!
smiluj se v bídě nejvyšší ! —
Ty mrtvý, nevstávej a lež;
pán bůh tě potěš — a mne též!«

A mrtvý zas se položiv,
natáhnul údy jako dřív. —

A znova venku: buch, buch, buch!
až panně mizí zrak i sluch!
»»Vstávej, umrlče! holá, hou!
a podej mi sem tu živou!««

Ach běda, běda děvčeti!
Umrlý vstává po třetí,
a velké, kalné své oči
na poloumrtvou otočí.

»Maria panno! při mně stůj,
u syna svého oroduj!
Nehodně jsem tě prosila:
ach odpusť, co jsem zhřešila!
Maria, matko milosti!
z té moci zlé mě vyprosti.«

A slyš! tu právě na blízce
kokrhá kohout ve vísce;
a za ním, co ta dědina,
všecka kohoutí družina.

Tu mrtvý, jak se postavil,
pádem se na zem povalil,
a venku ticho — ani ruch:
zmizel dav, i zlý její druh. —

Ráno když lidé na mši jdou,
v úžasu státi zůstanou:
hrob jeden dutý nahoře,
panna v umrlčí komoře,
a na každičké mohyle
útržek z nové košile. —

{{Oddělovač}}

Dobře se’s, panno, radila,
na boha že jsi myslila,
a druha zlého odbyla !
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ty košile!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ne5khxbtckypq8gu09ox5qb83ryrggo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1870/30. duben/Osvědčení Moravanů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71625</id>
    <revision>
      <id>337507</id>
      <parentid>300426</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:28:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337507</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1271" sha1="ta9lg2lphk1zknz520jg4y81cz9p7g9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1870/30. duben
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Osvědčení Moravanů
   | DALŠÍ = Úkladná vražda
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Osvědčení Moravanů
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice. S.&amp;nbsp;1.
  | strany = 1
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|1d9ea6a4-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 30. dubna 1870
  | datum vydání = 1870-04-30
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Z Ostrové Lhoty.''' My Slováci slavně protestujeme proti každému pokusu o odtržení naší drahé Moravy od sesterské Čechie, provolávajíce „Sláva“ deklarantům českomoravským. „Sláva“ našemu poslancovi!

Jan {{Prostrkaně|Vlk}}, starosta. Ant {{Prostrkaně|Malušek}}, radní. Josef {{Prostrkaně|Malušek}}, radní. Pavel {{Prostrkaně|Blahuš}}, Pavel {{Prostrkaně|Matušík}}, Franta {{Prostrkaně|Sýkora}}, Jan {{Prostrkaně|Matuš}}, Pavel {{Prostrkaně|Krchňáček}}, Martin {{Prostrkaně|Šuránek}}, Jos. {{Prostrkaně|Kotačka}}, Karel {{Prostrkaně|Ostrčil}}, farář, členové výboru.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ta9lg2lphk1zknz520jg4y81cz9p7g9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1939/12. prosinec/Okraden o vepře</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71647</id>
    <revision>
      <id>337571</id>
      <parentid>307301</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:41:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337571</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="823" sha1="edvh1juu47shdk38sm7sjbyclnmtvnx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1939/12. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Dobrý lov četnictva
   | ČÁST = Okraden o vepře
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Okraden o vepře
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice : List národního souručenství. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|d1578ca0-04e2-11df-a244-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = 12. prosince 1939
  | datum vydání = 1939-12-12
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
Okraden o vepře. Ve Vysokém u Nov. Města na Mor. byl rolník Materna okraden o statného vepře, který měl přes 1 cent. Škoda je přes 1000 K.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>edvh1juu47shdk38sm7sjbyclnmtvnx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na vlně 57 metrů/Silák Brand</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71714</id>
    <revision>
      <id>337667</id>
      <parentid>254514</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:53:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337667</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5231" sha1="k8gn2w11w1lwkia62wde0e6hoos6zf4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na vlně 57 metrů
  | PŘEDCHOZÍ = Červená skvrna
  | ČÁST = Silák Brand
  | DALŠÍ = Žlutá vlajka
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Otakar Batlička|Otakar Batlička]]
  | TITULEK = Silák Brand
  | ZDROJ = BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů , str. 25-27
  | ONLINE = [http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/93/33/68/na_vlne_57_metru.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Jedna z životních moudrostí zní: Nikdy nepodceňuj druhého.

Bylo to v roce 1913. Dosyta jsem se nabažil krás jižních moří a zatoužil po Evropě. Jenže jako z učarování všechny parníky, nalézající se toho času ve Waikiki, měly své posádky úplné. Marně jsem se snažil sehnat na některém z nich zaměstnání, které by mi umožnilo cestu. V mrzuté náladě jsem se dostal k jedné z mnoha námořnických agencií. Agencie jsou soukromé kanceláře, jakési zprostředkovatelny práce.

Současně se mnou vešel do kanceláře maličký človíček, Japonec. Mužíček jako střízlík, tenounký v pase jako nitka, drobného, žlutého obličeje, ze kterého hleděla dvě chytrá očka.

Agent si nás chvíli prohlížel a pak lámanou angličtinou důležitě promluvil:

„Měl bych šanci pro tady tenhle gentleman!“ ukázal na mne. „Ale tady pan žlutý gentleman moc malý a slabý pro topiče na parník Forona. Potřebují dva topiče, no, tady poukázky, zkuste to. Když dostat práci, já dostat deset procent měsíčního platu od vás!“

Popadl jsem obě pracovní poukázky, plácl jsem Japončíkovi na rameno a: „Aligato, má úcta – jdeme!“

Japoneček mluvil dost dobře anglicky a po cestě do přístavu jsme se spřátelili.

Na palubě Forony nás přivítal druhý důstojník:

„Vás bychom potřebovali, ale tohle žluté skvrně? Vždyť ho nebude nikdo z topičů chtít do party, protože by za něj musel pracovat. Ten človíček neuzdvihne ani prázdnou lopatu, natož plnou uhlí!“

Bylo mi Japončíka líto.

„Co kdybych se, pane, nabídl, že si vezmu toho maličkého k ruce; slibuji vám, že svoji práci dobře zastaneme…“

Důstojník si mě chvíli prohlížel, ale pak přikývl:

Nu, dobře, když chceš pracovat za dva, pro mne a za mne, dám vás do jedné směny. Ale upozorňuji vás oba – žádné ulejvání, u nás se pracuje!“

Stává se často, že nováček je na lodi podroben jakési „přijímací zkoušce“.

Nás to potkalo hned po večeři, když jsme přišli do námořnické nocležny Forony. Hlavní slovo v našem oddělení měl chlapík jménem Brand. Nevím, co byl zač, asi Američan. Při pohledu na jeho ruce mě napadlo, že ten člověk nepotřebuje k nabírání uhlí ani lopatu.

Brand začal:

„Hej, ty dlouháne! Podej mi sirky, leží na mé posteli!“

Pochopil jsem, že tento rozkaz znamená podrobit se vůli siláka Branda, a to po celou dobu pobytu na Foroně. Rychle jsem uvažoval. Podám-li Brandovi zápalky, budu nucen mu posluhovat stále. Odmítnu-li, bude z toho rvačka. Přihodilo se však něco docela jiného! Malý Japoneček se ochotně zdvihl z lavice, popadl zápalky a podával je Brandovi.

„Tobě jsem o ně, ty žlutý kašpare, neříkal! Dej zápalky zpět, odkud jsi je vzal!“ zavrčel mu Brand do tváře.

„Pane, slušně a ochotně jsem vám vyhověl já, protože můj přítel by musel obcházet celý stůl. Tady máte, co jste chtěl, a jestli se vám moje ochota nezdá dost dobrá, jste nevychovanec, který se snaží vyvolat rvačku. I v tomto případě jsem ochoten vám vyhovět, jen řekněte laskavě, kam s vámi mám praštit!“

V kajutě zavládlo ticho.

Nikdo nedovedl pochopit smělost malého Japončíka. Pak kdosi propukl v smích a hned se chechtali všichni. Jen silák Brand ne.

Dobře vycítil, že smích patří jemu. Chvíli se díval udiveně na žlutého mužíka, pak napřáhl ruku, podobnou rameni lodního jeřábu, a chystal se Japonce uchopit. Co se událo potom, bylo záležitostí několika vteřin. Japonec se proměnil v kouzelníka, který mávnutím ruky vymrštil siláka otevřenými dveřmi kabiny až na palubu. Brand byl z místnosti přímo vystřelen! Skokem kočky jej Japončík následoval, a dříve než se kdo nadál, přitiskl Branda k podlaze takovým způsobem, že silák Brand křičel bolestí.

„Tak už mě pusť, žluťásku, vždyť mi praskají kosti. Copak nerozumíš ani trochu legraci? Chtěl jsem vědět, jací jste vy dva parťáci. Vidím, že – dobří!“

Silák Brand se těžce zvedal z podlahy a narovnával si pokroucenou ruku.

„To jste mě do něčeho navlékli. Brande, vyzkoušejte ty nové mládence, co jsou zač – a já, starý dobrák, to udělám a ten žlutý gentleman na mně zkouší jiu-jitsu. Ale teď hybaj, dlouháne, a podej mi ty zápalky!“

S úsměvem podávám Brandovi krabičku.

„A to jsi nemohl udělat hned?“

„Poprvé to bylo něco jiného, Brande. To jste byl cizí člověk, ale teď jste – kamarád.“

Teprve po této příhodě jsme byli mezi posádku doopravdy přijati.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>k8gn2w11w1lwkia62wde0e6hoos6zf4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Patery knihy plodů básnických/Důvěra (Krásnohorská)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71776</id>
    <revision>
      <id>337419</id>
      <parentid>274729</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:38:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337419</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1544" sha1="f492quu5kw5833hiq46wiic1aizuc61" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Patery knihy plodů básnických
  | PŘEDCHOZÍ = Poesie
  | ČÁST = Důvěra (Krásnohorská)
  | DALŠÍ = Hvězdičkám
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Důvěra
  | AUTOR = [[Autor:Eliška Krásnohorská|Eliška Krásnohorská]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Eliška Krásnohorská (Pechová)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Patery knihy plodů básnických''
  | ONLINE = {{Internet Archive|pateryknihyplodb00bluoft}}
  | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 300-.
}}

&lt;poem&gt;
Nechť mluvíte, že v tísni skutečnosti,
že váhou hmoty, všednosti a vad
let jarých tužeb klesne umdleností
a květné sny že musí zanikat:
přec nevěřím, že může v duši zdravé
zdroj ideálů někdy vypráhnout,
a nechť se vůkol kupí pravdy tmavé,
chci pravdu jasnou nad ně pozdvihnout.

Neb vím, že může v bludu cnosť se krýti
a ve. tmách tisíc světel beze jmen,
že duše starcova můž mladou býti
a rek i v poutech zůstat svoboden.
Ó věřím, že ta vroucnost Bohem daná
v tom, kdo jí věren, věrně plápolá,
já vím, že mysl krásou požehnaná
i v životě i v smrti odolá.

Já věřím v ducha neporušitelnost,
kdy sebe zná a vládne člověkem;
v něm trůní Bůh, v něm dýše nesmrtelnost,
a může pohrdat on životem.
Kdož zápasit máš s losem smrtelníka,
ó staň se druhým stvořitelem svým!
Vznes duši svou! nech osud — protivníka —
se plazit pod svým letem ohnivým.
&lt;/poem&gt;
(Z máje Žití.)</text>
      <sha1>f492quu5kw5833hiq46wiic1aizuc61</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Písek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73554</id>
    <revision>
      <id>337497</id>
      <parentid>256902</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337497</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5477" sha1="oh9f03sqlgh0l3qmx7abln0aqqqxu5s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Písek
  | PŘEDCHOZÍ = Písecký
  | DALŠÍ = Pístné
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Písek
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;616-617.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Písek (město)
}}

{{Forma|proza}}
'''Písek''', druhdy krajské město v Čechách na řece Otavě, od jejíhož zlatonosného písku jmeno vzalo, jest osada starožitná, jenž stávala bezpochyby již za časů pohanských. Prvotně vystavěn byl '''P'''. na levém břehu řeky, a městem stal se za Přemysla Otakara II., který jej vzácnými svobodami obdařil. Zdá se, že v různicích po vymření Přemyslovců v Čechách nastalých '''P'''. od vojska rakouského velikou zkázu vzal, následkem čehož měšťané na pravý břeh Otavy se přesídlili a nynější město u samého král. hradu založili, jemuž Jindřich Korutanský potvrdil všecky výsady starého Písku. Král Jan udělil Písku právo Staroměstské a nadal město důležitou výsadou silniční, aby všickni, kdož jedou z Rakous skrze Budějovice k Plzeňsku anebo skrze Prachatice ku Praze, jinudy než skrze '''P'''. nejezdili. Karel IV. dovolil zříditi v Písku sklad soli pro celé okolí, a král Václav IV. potvrdil měšťanům všecky tyto výsady. Takovým spůsobem stal se '''P'''. brzy městem zámožným, a měšťané mohli obraceti hojné příjmy obecní k účelům prospěšným, a jmenovitě na zvelebení města. Kamenný most Písecký pokládá se za starší Pražského, a r. 1408 obnoven a v nově zřízen obecní špitál. K straně husitské přidali se měšťané s celým srdcem a celou silou svou, a '''P'''. byl prvním venkovským městem v Čechách, kde po smrti krále Václava lid udeřil na mnichy, kteří jsou vyhnáni a klášter dominikánský spálen. Tehdáž v Písku zřízena „káď“, t. j. pokladna obcí táborských pod správou Matěje Loudy z Chlumčan, který též zvolen jest za hejtmana vojska. Na krátko sice zmocnilo se Písku r. 1420 vojsko královské, ale Žižka brzy jej od něho osvobodil, načež nepřátelé kalicha jsou z města vypovězeni, a '''P'''. napotom zůstal věren straně táborské, v jejímžto spolku bylo mu podnikati mnohé boje, zvláště s pány Rožmberskými. Když však Jiří Poděbradský r. 1452 Tábor pokořil, Písečtí odřekli se církevních řádů táborských, a zavedše služby boží dle řádu Rokycanova zůstali pak věrni Jiřímu i co králi, pomáhajíce mu platně proti odpůrcům jeho. Výsady města i po skončení husitských válek rozmnoženy jsou od králů Českých, a jmenovitě Ladislav potvrdil obci Písecké i rychtu ve městě se všemi požitky z ní, kterou byla koupila od rodiny Maternů z Milenovic. Podobným spůsobem vešlo město r. 1509 také v držení král. hradu od jeho zástavních držitelů. Po celý ten čas nevycházeli Písečtí ze sporů s okolními městy a jinými sousedy za příčinou svých privilegii silničních, která oněm na velikou obtíž a škodu byla, na mnoze pak i výsadám jiných měst, jmenovitě Vodňan a Prachatic, odporovala. Spory tyto konečného rozhodnutí došly teprv za Ferdinanda I. roku 1544 dobrovolnou smlouvou s Prachatickými, jíž obapolné výsady vyrovnány jsou. Během let nabyla obec Písecká znamenitých statků zemských, kterých však namnoze spolu s větší částí svých privilegií pozbyla r. 1547 pokutou za účastnění se známého odboje stavů proti králi v příčině války Šmalkaldské. Nicméně nepřestali Písečtí pečovati o rozmnožení toho co jim zbylo přikupováním nových statků, čímž však zabředla obec do znamenitých dluhů. Vedle toho chvalitebná byla snaha obce o všemožné zvelebení školství. Za povstání českých stavů proti Matiáši a Ferdinandovi II. byl '''P'''. dvakráte od císařského vojska pod Buquoiem dobyt, ale pokaždé jemu zase od Mansfelda odňat, až konečně císařští spolu s Bavory potřetí k městu přitáhli. Písečtí nedočkavše na sebe útoku vyvěsili bílou korouhev na znamení že se vzdáti chtějí, ale mezi rokováním vojsko císařské, žádného rozkazu k tomu nemajíc, přelezlo hradby a jalo se na potkání obyvatele vražditi, i nedalo se ukrotiti ve vzteku svém ani Buquoiem ani vévodou Bavorským samým. Z posádky neušel ani jeden muž smrti, z měšťanů zachován při živobytí jen počet nepatrný; město jest vydrancováno a v spáleniště obráceno. Roku 1623 postoupil císař město '''P'''. i s lidmi poddanými don {{Prostrkaně|Martinovi de Huerta}}, pověstnému vydírateli, po jeho smrti pak (1638) dostalo se k ruce královské do sekvestru, až konečně r. 1641 z milosti krále Ferdinanda III. zase nabylo předešlé svobody městské. Mezi tím byla v něm násilně provedena reformace katolická, tak že po ukončeni 30leté války nebylo více v Písku žádného nekatolíka, načež město ponenáhlu znova začalo zkvétati, ač mu nejednou vznikly nesnáze jednak ze zpoury lidí poddaných, jednak z různic v samé obci a z rozličných praktik a šmejdů od úředníků obecních prováděných. Po přemožení nesnází těch dodělala se obec během XVIII. století opět znamenité zámožnosti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oh9f03sqlgh0l3qmx7abln0aqqqxu5s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Platejs</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73572</id>
    <revision>
      <id>337491</id>
      <parentid>254986</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337491</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3068" sha1="0ht4facj2v0yiftma5hor3s3ykf2514" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Platejs
  | PŘEDCHOZÍ = Plasy
  | DALŠÍ = Plater
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Platejs
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;622.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna
}}

{{Forma|proza}}
'''Platejs''' {{Prostrkaně|z Platenšteina}}, rodina šlechtická, jejíž praotec byl {{Prostrkaně|Jan}} '''P'''. rodem z Vitemberka, který v druhé polovici XVI. století byl sekretářem a pak radou při německé expedici dvorské komory české, pojal za manželku Dorotu, sestru Sixta z Ottersdorfu, r. 1586 koupil sobě v Praze dům někdy Holcovský, dle něhož až dosavad {{Prostrkaně|Platejs}} zvaný, a téhož roku povýšen jest od císaře Rudolfa II. do stavu šlechtického s predikatem {{Prostrkaně|z Platenšteina}}. Spravovav pak několik let úřad cís. rychtáře na Starém městě Pražském byl r. 1605 přijat na sněmě do stavu rytířského v království Českém. V následujících na to bouřích stavovských stál pevně ke straně katolické, pročež musil od povstalých stavů nemalá příkoří snášeti, avšak zemřel ještě před bitvou Bělohorskou. Jeho nejstarší syn {{Prostrkaně|Jan Arnošt}}, narozený r. 1586, oddal se stavu kněžskému a odebral se do Říma, kdež povýšen jest za doktora práv, licenciata theologie a prelata papežského. Vrátiv se do vlasti stal se kanovníkem Olomouckým a byl věrným pomocníkem kardinála Dietrichšteina v jeho snahách o rozšíření víry katolické, pročež r. 1618 od stavů odpořilých vzat do vězení, z něhož se s velikou sumou musil vykoupiti. Po bitvě Bělohorské učinil mu císař rozličné milosti, a jmenovitě dům jeho v Praze nadal velikými výsadami, papež jmenoval jej svým generálním vikářem při reformaci náboženské v Čechách a na Moravě, a kapitoly Pražská, Vyšehradská a Vratislavská zvolily jej svým kanovníkem. Nad to stal se arciděkanem Brněnským a radou arciknížete Leopolda, r. 1636 i proboštem kapitoly Olomoucké, a téhož roku po smrti kardinála Dietrichšteina zvolen jest i za biskupa Olomouckého, avšak ještě dříve, nežli došlo potvrzení papežské, zemřel 21. srp. 1637 a pochován v klášteře bosáckém na Zderaze v Praze, jemuž byl odkázal veškeré jmění své. Ale proti tomu zdvihl bratr jeho {{Prostrkaně|Sixt Arnold}} právní rozepři, i přisouzen jemu konečně „dům Platejs“, jejž držela po něm jeho vdova, ale r. 1673 prodala hrabatům ze Šternberka. Potomci třetího bratra {{Prostrkaně|Karla Ferdinanda}} drželi po celé XVII. století pozemské statky v Čechách, sloužíce státu ve vojště a v úřadech. Z nich jest {{Prostrkaně|Jan Karel}} r. 1696 přijat do stavu rytířského starožitných rodů českých. Od těch dob není žádných dalších zpráv o tomto rodu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0ht4facj2v0yiftma5hor3s3ykf2514</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Plavna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73574</id>
    <revision>
      <id>337499</id>
      <parentid>257557</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:25:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337499</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3141" sha1="e59vhh8g96sha6eflsuctn5dyywhh7h" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Plavna
  | PŘEDCHOZÍ = Plater
  | DALŠÍ = Plichta
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Plavna
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;623.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Plavenští z Plavna
}}

{{Forma|proza}}
'''z Plavna''', pánové, větev nynějšího panujícího knížecího rodu Reusského, jehož členové v XIII.—XVI. století také v Čechách statky měli a v dějinách země té se účastnili, užívajíce všickni křestného jmena {{Prostrkaně|Jindřich}}. {{Prostrkaně|Jindřich Pobožný}} '''z P'''. dostal r. 1272 od Přemysla Otakara II. v leno zámek a město Kraslice s doly na měď. Jeho bratr a téhož potomci vládli napotom v těchto stranách země rozsáhlými statky. {{Prostrkaně|Jindřich II. Rous}} (''Reuss'') '''z P'''. zdvihl r. 1416 válku proti králi Václavovi, ale po ztrátě dvou hradů, Hasišteina a Štědré, dal se králi na milost, který jej dal Staroměstským do vazby na radnici. Z té propuštěn jest teprv r. 1419 po smrti králově, slíbiv za to Staroměstským státi při jejich straně a poslati jim 22 soudků prachu puškového, načež veřejně přijímal svátost oltářní pod obojí spůsobou. Ale jak mile byl na svobodě, hned se spolčoval s nepřáteli Husitů, a místo prachu poslal jim tolikéž soudků naplněných lípovým uhlím, které jen svrchu posypáno bylo málem dobrého prachu. Za tu nevěru dali Staroměstští korouhev jeho zavěsiti na pranýř, kdež potom visela přes dvě leta. Od té doby účastnil se všech výprav křižáckých proti Husitům, začež se mu tito r. 1430 na své jízdě do Sas vymstili zkažením jeho města Plavna a popleněním všech tamějších jeho statkův. Roku 1465 přistoupil se synem svým {{Prostrkaně|Jindřichem III.}} k jednotě Zelenohorské proti králi Jiřímu, a téhož roku měl i spor s vlastními many, kteří domáhali se ochrany u krále Českého. Král Jiří nálezem 2. led. 1466 v Praze vyneseným odsoudil pány '''z P'''. otce i syna, a Plavno i jiné lenní statky, které drželi v Čechách, propůjčil knížatům Saským a svěřil jim provedení svého nálezu. V bojích o to vedených upadl starší pán '''z P'''. do zajetí, z kterého propuštěn jest teprv r. 1476 za postoupení jim netoliko Plavna nýbrž i hradů svých českých. Ale tím nebyl ukončen spor, než teprv narovnáním v Mostě dne 2. kv. 1482, v němž Jindřich III. odřekl se Plavna, začež obdržel jiné zboží v Čechách a v Hořejší Falci. {{Prostrkaně|Jindřich V.}} '''z P'''. byl od r. 1542 nejvyšším kancléřem království Českého, prokázal císaři Karla V. a bratru jeho králi Ferdinandovi I. důležité služby ve válce Šmalkaldské, a proti Brandenburku, začež od nich štědře jest odměněn, a zemřel 13. kv. 1554. S {{Prostrkaně|Jindřichem VII}}. vymřela r. 1573 tato česká větev knížat Reusských.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>e59vhh8g96sha6eflsuctn5dyywhh7h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Plumlova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73576</id>
    <revision>
      <id>337500</id>
      <parentid>257999</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:25:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337500</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1494" sha1="i521d1h9aqm86kvtpl3kd9fl67pi1jx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Plumlova
  | PŘEDCHOZÍ = Plichta
  | DALŠÍ = Plzeň
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Plumlova
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;623-624.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Jindřich z Kravař a Plumlova
}}

{{Forma|proza}}
'''z Plumlova''' (od hradu toho jmena, něm. ''Plumenau'') psali se někteří členové moravského rodu panského {{Prostrkaně|z Kravař}}, z nichž jmenovitě se uvádí {{Prostrkaně|Jindřich}} '''z P'''. hejtman markrabství Moravského, jenž přijev sobě r. 1420 ku králi Sigmundovi pro nevěstu vydal se s ním proti Pražanům k Vyšehradu. Tu, když mnozí králi radili, aby se v nepříznivém postavení nepouštěl do boje, on pak nicméně biti se usiloval, pravil Jindřich: „Vězte to jistě, že dnes škodu vezmete a s hanbou utečete; jáť se bojím selských cepův“. Na to král vytýkal Moravanům zbabělost, a tu Jindřich s jinými pany moravskými ssedše s koni řekli: „Aj, teď jsme kde kážeš, a tam budeme, kde ty nebudeš“. I vykázáno jim místo nejnebezpečnější. Bitva skončila nešťastně, Jindřich smrtelně raněn upadl v zajetí, a na hřbitově sv. Pankráci vyzpovídav se i požádav svátosti pod obojí ducha vypustil. Smrti jeho želeno ze všech nejvíce.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i521d1h9aqm86kvtpl3kd9fl67pi1jx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/z Počátek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73581</id>
    <revision>
      <id>337501</id>
      <parentid>258001</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:25:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337501</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1141" sha1="lyi4x3zbv4ahlxazoc3vtofpmvebepn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = z Počátek
  | PŘEDCHOZÍ = z Plzně
  | DALŠÍ = Podávení
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = z Počátek
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;626.
}}

{{Forma|proza}}
'''z Počátek''' Martin stal se v Praze r. 1468 bakalářem, 1475 mistrem svob. umění, a působiv od r. 1480 na universitě byl vícekráte děkanem filosofické fakulty a r. 1503—4 rektorem, načež, byv ustanoven farářem Týnským, r. 1505 přestal vyučovati. Když r. 1504 zavítal do Prahy biskup Filip Sidonský, stal se mu mistr Martin věrným přívržencem, a jmenovitě ve sporem, které mu nastaly s administratorem Pavlem Žateckým, stál horlivě při jeho straně. Později stal se farářem u sv. Štěpána Většího, kde v kostele čítával kněžstvu, mistrům a bakalářům o theologii. Od něho jest spis ''O bludích pikharťských'' (v Praze 1514), na kterýž odpověděl bratr Lukáš.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lyi4x3zbv4ahlxazoc3vtofpmvebepn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Podávení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73582</id>
    <revision>
      <id>337494</id>
      <parentid>255132</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>337494</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="489" sha1="m37o5ytr23x89ds4mz2weo8b2g4jbx0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Podávení
  | PŘEDCHOZÍ = z Počátek
  | DALŠÍ = Podbrdí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Podávení
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;626.
}}

{{Forma|proza}}
'''Podávení''', v staročeském právu násilí ženské učiněné.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m37o5ytr23x89ds4mz2weo8b2g4jbx0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Podkomoří</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73599</id>
    <revision>
      <id>337492</id>
      <parentid>246735</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337492</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2044" sha1="g3toa0rm2yfz5yj300v2tgtnsm5hobn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Podkomoří
  | PŘEDCHOZÍ = Podivín
  | DALŠÍ = Podlažice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Podkomoří
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;629-630.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Nejvyšší zemský podkomoří
}}

{{Forma|proza}}
'''Podkomoří''' byl prvotně náměstek neboli přední pomocník nejvyššího komorníka zemského, co správce důchodů korunních. Asi od času krále Přemysla Otakara I. počal se však úřad '''p'''-ho činiti neodvislým od nejvyššího komorníka, tak že největší část správy důchodní přenesla se na něj samotného, zejména správa statků korunních, hornictví, cel, důchodů z měst královských, tehdáž právě zřizovaných, až konečně nejvyššímu komorníku zůstala jen ta část působnosti jeho, která mu náležela při soudech zemských. Kromě důchodů z mést bylo však '''p'''-mu poručeno také vykonáváni všelikých práv královských nad městy vůbec, jako dosazování rychtářů a konšelů, zasedání na sjezdech městských a na soudech při odvolání z měst ku králi, i jiné podobné věci. Dle řádu vydaného králem Vladislavem II. o osazení nejvyšších úřadů zemských (1497) náležel úřad ten stavu vládyckému s výslovným doložením, že směl také měšťan Starého město Pražského býti '''p'''-m, byl-li povýšen do stavu vládyckébo. Od času císaře Ferdinanda II. počaly se úřadu '''p'''-mu odnímati zase rozličné věci, až za naší doby úřad ten, k jehož příslušnosti náležely už jen některé záležitosti královských měst, docela jest zrušen. Téhož spůsobu byl zvláštní úřad '''p'''-ho {{Prostrkaně|královny České}}, vztahující se ke správě důchodů jejich a zejména k vykonávání práv jejích nad věnnými městy.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>g3toa0rm2yfz5yj300v2tgtnsm5hobn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Podlažice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73605</id>
    <revision>
      <id>337493</id>
      <parentid>246729</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337493</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1251" sha1="1u61tfvkoi28sfsrye9px5cqgqkgpzb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Podlažice
  | PŘEDCHOZÍ = Podkomoří
  | DALŠÍ = Podmanický
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Podlažice
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;630.
  | WIKIPEDIA-HESLO = Podlažice
}}

{{Forma|proza}}
'''Podlažice''', ves v okresu Chrudimském v Čechách. Až do začátku XV. století stával tu benediktinský klášter, který byl nejchudší v Čechách, založený a r. 1159 dostavěný od českého šlechtice {{Prostrkaně|Vrbaty}}, později od lidu za svatého pokládaného. První opat kláštera toho slul {{Prostrkaně|Hugo}}. Roku 1350 čítal klášter kromě opate 20 konventualů. V XIV. století byli opatové Podlažičtí vyznamenáni od papeže právem užívati odznaků biskupských. V dubnu 1421 jest klášter od Husitů s náramným krveprolitím dobyt a zkažen, od kteréž doby nepovstal více z rumu svého. Při dobytí kláštera odvezli z něho Hradečtí co kořist pěknou cínovou křtitelnici, která posud se nachází v biskupském chrámě Kralohradeckém.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1u61tfvkoi28sfsrye9px5cqgqkgpzb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vlastenský slovník historický/Polsko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>74013</id>
    <revision>
      <id>337495</id>
      <parentid>247962</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:23:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337495</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7044" sha1="dekpg4ac6mvh8csu6aqj5o6knolfu64" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Jakub Malý
  | TITUL = Vlastenský slovník historický
  | ČÁST = Polsko
  | PŘEDCHOZÍ = Polotrojříčí
  | DALŠÍ = Pomoc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Polsko
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček &amp; Sievers, 1877. S.&amp;nbsp;633-635.
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = Polsko
}}

{{Forma|proza}}
'''Polsko'''. Ze všech slovanských národů nejblíže Čechům příbuzný jest národ Polský, jakož i starodávní pověst o bratřích Čechu a Lechu na to ukazuje, a není pochybnosti o tom, že oba národové již za pohanských dob byli v častých stýčnostech spolu. Bližšími staly se tyto stýčnosti, když panovnické rodiny obou národů vešly spolu v příbuzenství, Polský kníže {{Prostrkaně|Měčislav}} pojal za manželku {{Prostrkaně|Doubravku}}, dcera knížete českého Boleslava I., a jí k vůli přijav náboženství křesťanské také v národě svém je zavedl. Ale dobré toto přátelství již za {{Prostrkaně|Boleslava Chrabrého}}, syna Měčislavova z Doubravky, v opak se obrátilo a Slavníkovci {{Prostrkaně|Soběbor}}, a po dobytí Libice (r. 996) i bratří jeho biskup Pražský {{Prostrkaně|Vojtěch}} a {{Prostrkaně|Radim}} vzali k němu své útočiště před násilnictvím, jakého zakoušeli ve vlasti za panování {{Prostrkaně|Boleslava II}}. Za tohoto panovníka rozšířena byla říše Česká i na některé krajiny polské, a jmenovitě byl v držení Krakova a jeho okolí. Ale sotva zemřel Boleslav II., tož Boleslav Chrabrý vtrhl vojensky přes hranice a dobyl Krakova (999). Když pak syn a nástupce Boleslava II., ničemný {{Prostrkaně|Boleslav III}}. příjmím {{Prostrkaně|Ryšavý}}, od národu Českého s trůnu sesazen a ze země vyhnán jest, povolali Čechové na jeho místo {{Prostrkaně|Vladivoje}}, bratra Boleslava Chrabrého, a ten uvázav se v panování nad nimi hleděl se pomocí německou na trůnu svém upevniti, avšak již v několika měsících zemřel. Nyní sám Boleslav Ryšavý utekl se o pomoc k Boleslavu Chrabrému, který mu jí také poskytl a jej brannou moci zase na trůn český uvedl. Když však Ryšavý moci opět nabyté znova hanebným spůsobem nadužívati se jal, Čechové obrátili se k samému Chrabrému, aby jich nezdárného panovníka zbavil. Ten povolav sestřence svého pod záminkou přátelského jednání na pomezí, jal jej a oslepeného do vnitř Polska zavézti dal, načež sám v panování nad Čechami se uvázal. To však již po roce vzalo konec, a Poláci jsou r. 1004 od Čechů s pomocí Němců vyhnáni ze země. Tak zmařena jest naděje, že spojením obou mocnějších národů zápodoslovanských pod jednu vládu vzroste v střední Evropě mocná říše slovanská co protiváha německé, což by bylo dějinám evropským dalo zcela jiný obrat, než jakým se napotom braly za převahy národa Německého. Za nedlouho se octlo Polsko v ne menších zmatcích než dříve Čechy, čehož kníže Český {{Prostrkaně|Břetislav I.}} použiv do Polska vtrhl, Krakovsko a Slezsko opanoval, ano i sídelního města Hnězdna se zmocnil, odkudž odvezl nesmírnou kořist, mezi jiným i tělo sv. Vojtěcha (1038). Teprv r. 1054 navrátil Břetislav Polskému knížeti Kazimírovi větší část opanovaných krajin, začež tento zavázal se mu k ročnímu platu 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. Poplatek ten odváděli napotom panovníci polští po dlouhý čas knížatům Českým. Od těch dob byly vzájemné poměry mezi Čechy a Poláky dle okolností brzy přátelské brzy nepřátelské, panovníci obou národů jednak manželskými sňatky se příznili, jakož jmenovitě král Český {{Prostrkaně|Vratislav}} měl za choť Polskou kněžnu {{Prostrkaně|Svatavu}}; jednak poskytovali u sebe pohostinství a útočiště vyhnaným neb uprchlým členům panující rodiny druhé země, jakož nějaký čas živi byli Bořivoj a Soběslav v Polsku a Zbihněv v Čechách. Války mezi Čechy a Poláky vedeny jsou hlavně za panování v Polsku {{Prostrkaně|Boleslava Křivoústého}} a {{Prostrkaně|Boleslava Stydlivého}}, z nichž onen ujímal se vyhnaného Českého knížete Bořivoje II., tento byl věrným spojencem Uhrů proti Přemyslu Otakarovi II. Syn tohoto {{Prostrkaně|Václav II}}. (v. t.) stal se později volbou národu i králem Polským, a tu podruhé oba příbuzní národové, Čechové a Poláci, spojeni jsou pod jedním panovníkem. Však i tento spolek roztržen jest brzy zavražděním posledního Přemyslovce {{Prostrkaně|Václava III}}. Nicméně následující králové Čeští nepřestali se psáti také králi Polskými, od kteréhož titule upustil teprv král {{Prostrkaně|Jan}} roku 1335, začež král Polský Kazimír slíbil mu zaplatiti 20.000 kop grošů Pražských. O válkách, jež oba tito panovníci spolu vedli, viz čl. {{Prostrkaně|Jan Lucemburský}}. Nové bližší styky mezi Čechy a Poláky nastaly za bouří husitských, když Čechové vyhledávali sobě panovníky v Polsku a jmenovitě kníže Sigmund Korybut ujal se náčelnictví strany podobojí v Čechách. Naproti tomu zase Čechové sloužili Polákům ve válkách jejich s rytíři německými. Po smrti císaře Sigmunda zvolila utrakvistická strana mezi Čechy Polského Kazimíra za krále proti Rakouskému Albrechtovi, z čehož přišlo k domácí válce v Čechách. Albrecht udržel se na trůnu, jejž po něm zaujal i syn jeho Ladislav Pohrobek. S králem {{Prostrkaně|Jiřím}} dobré přátelství zachovával {{Prostrkaně|Kazimír IV.}} Polský, tentýž, jenž za mládí svého měl se byl státi králem Českým, a nižádným namlouváním papežovým nedal se proti němu popuditi. Po smrti Jiřího Poděbradského dosáhl koruny české syn Kazimírův {{Prostrkaně|Vladislav}}, ale rod jeho vymřel již se synem jeho {{Prostrkaně|Ludvíkem}}, posledním to samostatným králem Českým. Po ten celý čas, od hnutí husitského počínaje, panovalo mezi oběma národy, Českým a Polským, nejlepší přátelství, v Kostnici přimlouvati se za Husa i velmožové polští, v celém pak XV. i v první polovici XVI. století byl jazyk český valně rozšířen v Polště, považován jsa za jazyk dvorský a užíván v jednání diplomatickém, polština pak namnoze dle jeho vzoru se vzdělávala. V XVI. století nacházeli bratří čeští z vlasti vyhánění bezpečného útulku v Polště. Snahy arciknížete {{Prostrkaně|Maximiliana}} o nabytí koruny polské po smrtí Štěpána Batoriho (1586), podporované též od Čechů, zmařeny jsou bitvou Byčinskou. Od těch dob bližší styky Čechů s Poláky přestaly, ano král Polský {{Prostrkaně|Sigmund III}}. pomáhal Ferdinandovi II. proti povstalcům českým, během pak dalšího času oba příbuzní národové nadobro sobě se odcizili.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dekpg4ac6mvh8csu6aqj5o6knolfu64</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění/Br-By</title>
    <ns>0</ns>
    <id>74180</id>
    <revision>
      <id>337228</id>
      <parentid>301254</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:16:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width); kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337228</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7144" sha1="a2eoj5kqcm9orzb9ggp06lhrbdyj3td" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = František Ruth (1854–1926)
  | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění
  | ČÁST = Br-By
  | PŘEDCHOZÍ = Be-Bo
  | DALŠÍ = Ca-Ce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Br-By
  | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&amp;nbsp;41-44.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0aaa1f10-7d01-11e7-b92d-005056827e51}}
}}

&lt;poem&gt;
'''bracelet''' (v. braslé), náramek
'''bradatice''', široká sekera
'''bradypoda''', lenochodi
'''bradýř''', Barbier, holič, ranhojič
'''brahmani''', kněží indičtí
'''bracherium''', pásek kylný
'''brachiální''', ramenný
'''brachydoma''', střechou podélný (krystal)
'''brachylogie''', stručnost
'''brachypneuma''', dýchavičnost
'''brak''', věci nepotřebné, '''brakovati''', vyloučiti takové věci
'''brakteaty''', staré stříbrné mince, plíšky (peníze)
'''bramarbas''', chvastal, vychloubal, tlučhuba
'''bramín''', kněz indický	\
'''Brandenburg''', Branibor
'''branche''' (v. branš), větev, odbor, branže
'''branntwein''', pálenka, kořalka (angl. brandy)
'''branzol''', nadpodešev
'''brasselett''', náramek, šp. brazolet
'''brassica napus''', řepka, '''br. rapa''', řepa, '''br. oleracea''', kapusta
'''braun''', hnědý
'''Braunau''', Broumov
'''Braunschweig''', Brunšvík
'''bräune''', mázdřivka, záškrt
'''brausepulver''', šumící prášek
'''bravi''', vražedníci za mzdu
'''bravo, bravissimo''', výborně
'''bravura''', smělost, vzlet (při přednášení)
'''brazzera''', rybářský člun plachetní
'''break''' (v. brek), otevřený, nekrytý omnibus
'''bremza''', brzda
'''Breslau''', Vratislav
'''breve''', list papežský (krátký), '''breviář''', modlitební kniha kat. kněží. '''brevi manu''', zkrátka
'''briga''', loď plachetní
'''brigáda''', větší oddíl vojska (2 pluky); velitel její '''brigádnik''', '''brigadier'''
'''brigant''' (brigand), loupežník
'''brigantina''', druh lodi plachetní
'''brightická''' nemoc (v. brajtická), nemoc ledvin
'''bricke''', okatice
'''briketa''' (vl. briquette), lisované cihly z prachu uhelného
'''brillant''', diamant broušený v určitém tvaru
'''brillantin''', látka k leštění kovů
'''brillantní''', skvostný
'''brimborium''', tretka, přívěsek, zbytečná frase
'''brioso''', ohnivě
'''brisa''', vítr (malý)
'''brisolett''', masité knedlíčky
'''britannia''', nové stříbro
'''briza''', třeslice (tráva)
'''brocerie''' (v. brodry), vyšívání, zvl. obrub
'''broche''' (v. broš), jehlice ozdobná
'''brokát''', zlatohlav
'''bromelie''', ananas
'''brom''' (značka ''Br''), jistý prvek
'''bromid''', sloučenina bromu, lék utišující, '''bromkalium''', bromid draselnatý
'''bromus''', sveřep (tráva)
'''bronchie''', průdušky, '''bronchitis''', zánět jejich, '''bronchialkatarrh''', zánět průdušek
'''bronz''', 1. slitina kovů hl. mědi, spěž; 2. nátěr podobný, '''bronzovati''', natírati barvou bronzovou
'''brožura''', nevázaná knížka, spisek časový
'''brouillon''', první náčrtek, první zápisník
'''browning''', druh revolveru
'''brt''', dutý strom, kde jsou včely, '''brtník''', včelař, medvěd
'''bruch''', kýla, průtrž, '''bruchband''', pás kýlní
'''brůna''', bílý kůň, bron
'''brunátný''', hnědý
'''brunel''' (v. brynel), tkanina
brunet (v. bryne), snědý, '''brunetka''', žena pleti snědé, černovláska
'''brunft''', běhání, říje
'''brusque''' (v. brysk), prudký, příkrý, bryskní
'''brutální''', surový, zhovadělý, '''brutalnost''', zhovadělost, hrubost
'''brutto''', hrubá váha, hrubý příjem, opak: '''netto''', váha zboží bez obalu
'''Brüx''', Most
'''brykule''', vrtochy
'''bryndza''', brinza, ovčí sýr
'''bryonia''', posed
'''bryozoa''', mechovky
'''brzda''', šp. šleif
'''bšores''', výdělek úskočný
'''bubo''', dýměj, nádor
'''bucco''', ťulpas
'''Bucefalus''', divoký kůň Alexandra Vel.
'''bucentoro''', nádherná státní loď ve St. Benátkách
'''bucina''', polnice, roh vojenský
'''buckskin''' (v. bé—), látka vlněná
'''budget''' (v. bedžet), rozpočet, '''budgetní''', rozpočtový
'''Buddha''', zakladatel víry buddhistické, na světě nejrozšířenější
'''buffer''', nárazník
'''buffet''' (v. byfe), 1. skříň n. stůl na jídlo; 2. místnost, kde se podávají jídla a nápoje
'''buffo''', komický, šašek, '''opera buffa''', frašková
'''bug''', čelo lodi
'''buggy''', kočárek dvoukolý
'''bugsovati''' loď, vléci
'''bühne''', jeviště
'''buchhalter''', účetní, knihovní
'''buchsbaum''', zimostráz
'''büchsenmacher''' (špatně pyksm.), puškař
'''Bujukdere,''' výletní místo u Cařihradu
'''buket''', kytice, vůně vína
'''bukolický''', pastýřský
'''Bukovec''', Lübeck
'''Bulák''', přezdívka Chodův
'''bulbus''', cibulka
'''bulimie''', nenasytnost
'''Bull John''', přezdívka Angličanů, od bull (angl.) = býk
'''bulla''', 1. visutá pečeť u listiny; 2. listina sama, hl. papežský list
'''bulldog''', odrůda psův
'''bulletin''' (v. bylten), zpráva (nejnovější)
'''bumerang''', vrhači drevo Australanův
'''bulva''', hlíza
'''bumlovati''', potloukati se (též o procházkách buršů)
'''bund''' spolek
'''bunda''', kabátec
'''bundžuk''', praporec s ohonem koňským
'''buran''', vichřice
'''bureau''' (v. býró); 1. úřadovna; 2. sbor úředníků
'''bureaukratie''', byrokratie, vláda úřednictva
'''bureau restante''', známka na telegramu, aby zůstal ležeti na telegrafním úřadě do vyzdvižení od adresáta, (sr. poste restante),
 '''b. de change''' (v. —šanš), směnárna
'''burdéř''', končíř (zbraň)
'''buretta''', byreta, nádobka k vykapování kapalin, stupňovka
'''bürgermeister''' (šp. purkmistr i měšťanosta), starosta
'''burleska''', druh frašky
'''burnus''', plášť, vlastně bílý plášť Arabů
'''bursa''', 1. kupecký dvůr, tržiště na cenné papíry a j.; 2. schránka na korporale (viz t.); 3. býv. konvikt studentský
'''burš''', 1. buršák, (vl. hejsek, švihák); 2. sloužící důstojnický
'''buršikosní''', neurvalý, nedbalý
'''burzelbaum''', kotrmelec
'''bussola''' (vl. boussole), přenosný kompas, magnetická jehla ve skřínce
'''bussard''', lesní káně
'''butyka''', bouda, krčma
'''butyrometr''', másloměr
'''buxus''', zimostráz (šp. pušpan)
'''byflovati''', dříti (do slova se učiti nazpamět)
'''byrokracie''' viz bureaukr.
'''byssus''', vlákna, jimiž mlž v moři připevňuje se ke skalám
'''byzantinismus''', 1. patolízalství dvořanů: 2. zkaženost mravův; '''byzantský''' sloh (dle města Byzantia); základ kříž stejnoramenný,
 hojné kopule; vzor: Chrám sv. Marka v Benátkách a mešita Moudrosti v Cařihradě.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>a2eoj5kqcm9orzb9ggp06lhrbdyj3td</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Na vlně 57 metrů/Ještě jednou Farguson</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76121</id>
    <revision>
      <id>337668</id>
      <parentid>255518</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:53:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337668</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7949" sha1="lq1dw0fpw2igz8p3s8bqmg5g2istt3r" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Na vlně 57 metrů
  | PŘEDCHOZÍ = Chytrý Farguson
  | ČÁST = Ještě jednou Farguson
  | DALŠÍ = Neviditelná stezka
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Otakar Batlička|Otakar Batlička]]
  | TITULEK = Ještě jednou Farguson
  | ZDROJ = BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů
  | ONLINE = [http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/93/33/68/na_vlne_57_metru.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Tom Farguson? Ale ano, jistě si vzpomínáte na jeho podařené kousky, které mu vynesly po celé Arizoně známou přezdívku ‚Chytrý Tom Farguson‘.

Kraj byl v poslední době klidný, už dlouho se tu neobjevili lidé pochybné pověsti a starý Farguson nosil svůj starodávný kolt spíše ze zvyku.

„Když vezu každý týden výplatu, tak mě ten těžký pytel táhne k&amp;nbsp;jedné straně&amp;nbsp;–&amp;nbsp;no a ta bouchačka dělá protiváhu. Víte, mám stejně do toho kanónu už jen tři náboje a další bych nesehnal po celých Státech…“

Svůj volný čas trávil na lavičce před vchodem do důlní kanceláře. I dnes tu seděl, obklopen hochy, lačnými dobrodružných příběhů starých dob.

„Fargusone, pojďte sem!“ ozvalo se z otevřeného okna. Byl to hlas inženýra Portnera.

Tom rozvážně vstal a za mrzutého bručení chlapců se šoural do kanceláře.

V místnosti bylo několik inženýrů důlní společnosti, a co Fargusona překvapilo&amp;nbsp;–&amp;nbsp;i místní šerif.

„Poslyšte, Fargusone, zítra pojedete do města! Společnost koupila úzkokolejnou dráhu a vy odevzdáte v bance šek na 10 000 dolarů. Víte, co je to šek…? To je takový kousek papíru,“ inženýr ukázal Fargusonovi malý proužek papíru, „a tím se platí jako hotovými penězi. Kdo jej předloží kterékoli bance ve Spojených státech, dostane vyplaceno 10 000 dolarů, jasné?“

Tom vzal cenný papír do ruky, několikrát zkoumavě obrátil a&amp;nbsp;pak jej vrátil inženýrovi.

„Dobrá, zítra odevzdám papírek v bance, večer jsem zpátky a…“

„Počkejte, Fargusone, nebude to tak jednoduché! Tuhle šerif přinesl nepříjemnou zprávu. Společnost, od které jsme koupili dráhu, sdělila policii, totiž… tady šerifu Bentimu, že jeden z jejích bývalých zaměstnanců je v podezření, že se bude chtít šeku zmocnit. Proto&amp;nbsp;–&amp;nbsp;ne, že bychom vás, Fargusone, podceňovali&amp;nbsp;–&amp;nbsp;šerif pojede s&amp;nbsp;vámi. Jistota je jistota!“

„Inu, když myslíte, že bych ten kousek papíru, který ‚váží‘ 10 000 dolarů, sám neunesl… tak ať jde šerif se mnou. Ale ten šek budu mít u sebe já. Dobrou noc, pánově!“

Druhý den ráno Tom převzal od inženýra Portnera šek.

„Dobře jej uložte do náprsní kapsy, Fargusone, a buďte opatrný, ten šek je hotové jmění. Kde máte šerifa Bentiho?“

„Čeká u koní, ale mohl tu klidně zůstat. Takhle pozná i slepý, že vezu něco cenného, když mě doprovází policista,“ zavrčel staroch a&amp;nbsp;s povzdechem opustil kancelář.

Druh vedle druha jedou oba muži silnicí. Ranní slunko příjemně hřeje a ticho ruší jen jednotvárný dusot koňských kopyt.

„Hej, šerife! Zastavte! Zdá se mi, že něco jede před námi…!“ Zastavují. Šerif se nechápavě dívá na Fargusona.

„Slyšíte? Buď je to letadlo, anebo jede proti nám automobil… Je to automobil!“

Teď už bylo vrčení motoru slyšet zřetelně. Od města přijíždělo auto. Jezdci zajeli k okraji silnice; automobil se rychle blížil, brzdy zaskřípěly&amp;nbsp;–&amp;nbsp;stroj se zastavil.

„Haló, šerife, ta vaše hvězda se třpytí, až zrak přechází. A tenhle děda, Farguson, že? Znamenitě!“

Dřív než si šerif s Fargusonem stačili uvědomit smysl těchto slov, hleděli do ústí automatických pistolí.

„Z koní dolů! Žádné řeči, čelem vzad!“ zazněl tvrdý, úsečný rozkaz.

Šerif se zaťatými zuby, starý drbaje se v zarostlé tváři&amp;nbsp;–&amp;nbsp;váhavě uposlechli. Dva muži přiskočili k šerifovi a rychlým pohybem ho odzbrojili. Totéž čekalo Fargusona…

„Jářku, Same, podívej se na ten kanón!“ Smál se jeden z chlapů. „Z toho bych se bál vystřelit,“ a pohrdavě odhodil starý, vysloužilý revolver za sebe do příkopu.

Jiný muž vhodil zbraň šerifa Bentiho do auta.

„Abychom dlouho nehovořili: dejte mi šek, který vezete do banky, dědo!“ rozkázal zrzavý dlouhán.

„Ale…? Tak abychom dlouho nehovořili: já žádný šek nevezu a&amp;nbsp;tady šerif taky ne! Šek se bude předávat až zítra. Asi jste se o den spletli, pánové!“

„Nemluvte nesmysly! Máme zaručené zprávy, že šek bude doručen dnes. Nechtěl bych se dopouštět násilí, rozmyslete si to… Šek dostaneme, kdybychom vám měli rozpárat každý steh na košili a obrátit podrážku bot naruby. Tak rychle! Kde je?“

„Říkám vám, mladíku, že žádný šek u sebe nemám, a jestli věříte čestnému slovu zálesáka ze staré školy&amp;nbsp;–&amp;nbsp;tak vám je dávám. Prohledejte si mne, i tuhle moji zachmuřenou chůvu, ale žádný šek nenajdete. Jestli vás to zajímá, tak my dva jsme jenom návnada. Šek veze do města jeden z inženýrů, asi půl hodiny cesty před vámi.“

„Šéfe, nevěř tomu dědkovi!“

„Tak dost! Jestli vám tady v kraji říkají kraváci ‚Chytrý Tom Farguson‘, tak to neplatí na nás&amp;nbsp;–&amp;nbsp;my jsme z města. Prohledejte je!“

S úzkostlivou pečlivostí jsou oba muži prohledáni. Fargusonův klobouk je obrácen naruby, v mžiku je rozpárána košile, roztrženy boty, kalhoty&amp;nbsp;–&amp;nbsp;i koňskou hřívu prohrábli.

Nikde nic.

„Říkám vám, mládenci, zbytečně se namáháte! Dal jsem vám své slovo, že šek u sebe nemám ani já, ani šerif!“

„Vypadá to, že dědek mluví pravdu&amp;nbsp;–&amp;nbsp;není možné, abychom šek nenašli… Smůla! Same, otoč vůz, snad se nám podaří chytit toho jezdce, co veze šek! Mluv, dědo, jak vypadá?“

„No, jak vypadá… je to mladík v zelené košili a jede na bělouši.“

Řidič startuje automobil.

„Jestli se hnete, střílíme!“

Muži naskakují a vůz se rychle rozjíždí směrem k městu.

Šerif byl první, kdo se odhodlal k činu. Skočil po Fargusonově koltu a napřáhl se k ráně za odjíždějícím autem…

„Hej, šerife, zbláznil jste se? Dejte sem tu bouchačku!“

Farguson mu bere revolver z ruky a šerif se mračí.

„Poslyšte, Fargusone, vy jste pěkný ptáček. V nouzi člověk hodně řekne, ale dát čestné slovo…?“

„A to byste mi křivdil,“ Tom zvedá dobrácké oči k šerifovi. „Já opravdu šek u sebe neměl. Ale teď už zase mám!“

„Nedělejte si ze mne blázny, Fargusone! Copak umíte čarovat? Kdyby tady ten šek byl, tak by ho u vás museli najít, ne?“

„Ne tak zhurta, má milá&amp;nbsp;–&amp;nbsp;chůvo! Čarovat sice neumím, ale umím myslet na zadní vrátka, tak je to. Řekněte mi, vy starý cliftone: copak udělá lupič nejdříve, když vás přepadne, he? Nevíte…? No přece&amp;nbsp;–&amp;nbsp;odzbrojí vás. A co udělá se starou předpotopní bouchačkou, jako je můj kolt? Zahodí, můj milý, zahodí. Tady je šek v hlavni koltu!&amp;nbsp;–&amp;nbsp;Tak co, dal jsem čestné slovo zbytečně, když jsem řekl, že šek u sebe nemám?“

„Fargusone, jste chytrý chlapík! Dobře jste to navlékl, jen škoda, že nám ti chlapi upláchli!“

„Kdo vám řekl, že upláchli? Asi tři míle před městem čeká pět jezdců v záloze na znamení jednoho z našich chlapců, který jede po silnici… No a ten dá znamení tehdy, až se ho někdo bude ptát, jestli neviděl jezdce v zelené košili na bělouši!&amp;nbsp;–&amp;nbsp;A teď jedeme, šerife, a&amp;nbsp;dobře hlídejte, aby se mi cestou nic nestalo!“
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lq1dw0fpw2igz8p3s8bqmg5g2istt3r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Svědomí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76484</id>
    <revision>
      <id>337370</id>
      <parentid>309358</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:03:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337370</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="36782" sha1="d5x7cx8g55qnzcprnlgk3nelr7uonqu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Krotitelé blesku
   | ČÁST = Svědomí
   | DALŠÍ = Z podmořských zahrad
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Svědomí
  | PODTITULEK = Příběh z nedávna
  | AUTOR = [[Autor:Václav Jedlička|Václav Jedlička]]
  | LICENCE = PD old 100
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL (1920–1921), čísla 1–5 (15.&amp;nbsp;září – 15. listopadu 1920)
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|b19d7aa8-435d-11dd-b505-00145e5790ea}}
}}

{{Forma|proza}}

== I. ==
Rušný den byl v polabském městě P. Vlaky, cestujícími přecpané, vychrlily množství osob, jinošskému věku sotva odrostlých, až do zralého mužství. Přibyla sem předešlého dne odvodní komise, která té doby byla téměř v činnosti nepřetržité, aby opatřovala nové a nové oběti zlému bohu války, jenž tentokrát rozzuřil se tak jako dosud nikdy v dějinách, zatáhnuv do svých spárů nejen Evropu, ale téměř celou zeměkouli. Mladí, z nichž mnozí osmnáctý rok sotva překročili, hned v nádraží srazili se v houfce, majíce v čele harmonikáře hrajícího na pochod, a dali si do úst cumle dětské, což bylo žíravým posměchem na správu vojenskou. Proto také osopil se na ně důstojník zhurta a s pohrůžkou, jakmile přišli do místnosti odvodní. Také několik hrbáčů a mrzáků o holi se šourajících bylo mezi rekruty. Vážně, ba smutně kráčeli starší, o mnohých možno bylo říci staří, aspoň dle vzezření. Byliť to po většině už samostatní živnostníci, hospodáři, otcové rodin, „přednostové domácnosti“, jak od několika let úředně se říkalo.

A nebylo vskutku žádné příčiny k veselosti. Litice válečná rozpoutala všecky zlé vášně a pudy, drahota všech věcí k živobytí potřebných stoupala den ode dne a stále jich ubývalo, aspoň ve výkladech obchodních.

Přiletělo k nám hejno kobylek žravých, totiž polských židů, kteří nejen sami skupovali zboží, zatajujíce je na tak dlouho, až cena jeho vzrostla do výše úžasné, ale i jiné obchodníky a také neobchodníky tomu naučili — keťaství. Potraviny zabaveny a prodávány obecenstvu jen na poukázky, takže každá hospodyně měla plno chlebenek, moučenek, masenek a jiných enek, na něž často ničeho nedostala. Venkov hemžil se muži a ženami z měst, shánějícími za drahé peníze brambory, mouku, vejce, máslo, jež odnášeli v baťochách na zádech, a každý vlak byl jimi přeplněn tak, že polovička cestujících neměla místečka k sezení a tlačila se na plošinách, v chodbách i schodech. Nádoby a jiné předměty z mědi, cínu, i střechy zabavovány k účelům válečným; střídavě po osadách slyšeti bylo rozdírající zvuky, jako když raněné zvíře jest utloukáno: to roztloukány zvony kostelů a brány po kusech, nebylo-li možno v celosti je sundati.

Válečné velitelství rozhlašovalo z bojišť neustálá vítězství, jež noviny byly nuceny uveřejňovati, ač po většině zprávy ty byly lživé nebo překroucené. A běda tomu, kdo by byl vyslovil pochybnost anebo nějak nepříznivě, třebas ne ostře se vyjádřil nebo vůbec nespokojenost se stavem věcí veřejných projevil. Všude číhala bídná havěť denunciantů čili udavačů, a následoval krutý trest — pokuta, žalář, namnoze i potupná smrt. Stíhalo to ovšem skoro jen české lidi.

Lid ve své nemohoucnosti v dobách pronásledování neboli persekuce ulevuje si vtipem a žíravou anekdotou, jichž rojilo se na sta, sdělovaných od známých známým. Jedna z nejpodařenějších objevila se k velikému zděšení vysokých pánů na vratech pražského hradu v podobě plakátu, na němž namalován flašinet, jehož klikou otáčí muž se vztyčeným knírem a šišákem na hlavě, v němž každý poznal německého císaře Viléma, hlavního strůjce války. Vedle stál invalida s nohou dřevěnou, s licousy dlouhými, drže v levé ruce čepici s portou a prose o dárek. Podoba velmi podařená
druhého původce vražedného zápasu, France Josefa císaře. Dole pak nápis: „Naši vyhrávají.“

Tím vykreslen povšechný obrys stavu, jak jevil se a den ode dne zhoršoval v průběhu války. Nikdo nebyl spokojen, nikdo kliden, každý žil v neustálém rozčilení, a jen mládež tu a tam dávala průchod rozpustilé veselosti zpíváním odrhovaček a písniček vojanských, jichž též množství se rodilo. — — —

Asentní komise pracovala dle vyšších pokynů. Jen ubohý mrzák po dlouhém ohledávání byl osvobozován. Scházel-li někomu prst u levé ruky nebo levé oko, to ho neosvobozovalo. Lékař doktor Maiduft, žid z Moravy, a major Herberg von Schlompeter jako by konali oběť bohu Molochu, do jehož roztopeného nitra vrhány živé děti.

Prodavačka rekrutských kokard, sedící na rohu ulice, měla žeň.

Mezi staršími rekruty byl také sedlák ze vsi V., kde měl malý statek. Jmenujme ho Václav Barovec. Pozměňujeme jeho pravé jméno jako u ostatních osob, které v tomto příběhu vystupují. Byl ženat a otcem dvou dětí a blížil se již čtyřicítce. Měl dávno vyslouženo, dostal i propouštěcí listinu čili obšit dle německého, na níž však dole v rohu písmem nejdrobnějším poznámka, jíž si domnělý vysloužilec obyčejně nepovšiml, znějící: Touto listinou případná zvláštní povinnost branná není dotčena.

Celý obsah listiny touto poznámkou učiněn neplatným.

Barovec odvolával se u příslušného úřadu na tuto propouštěcí listinu, s úsměchem však ukázali mu na dotčenou poznámku. Musil tedy k presenční prohlídce. Byl postavy vysoké, ramenatý, silných údů, k tomu bez vady tělesné. Doktor Maiduft změřil ho svým supím zrakem a uznal bez okolků schopným.

„Geeignet!“ prohlásil, neboť páni vojenští komisaři i v místech pračeských užívali němčiny jako prý řeči armádní. „Schopen pro službu v zápolí ''ce'',“ opakoval Maiduft.

„Ne, schopen pro ''a'',“ dodal drsným tónem major. To znamenalo, že bude poslán na frontu do přímého boje.

V Barovci hrklo. Rozčilen odstoupil do předsíně. Bylo mu téměř do pláče. Avšak osvobození žádného nebylo, a bylo-li, stálo tolik, že Barovec na to ani pomysliti nemohl. Smuten přišel, smutnější odcházel. Co teprv očekávalo ho doma, až rodině poví neblahou zvěst! — —

Opět železniční vozy ozývaly se zpěvem, někde pouze jekem mladých rekrutů. „Mám koníčka vraného, na čtvero kovaného atd.“ , ty dny nejoblíbenější popěvek vojácký, přinesený a rozšiřovaný od dovolenců z bojišť, opakován do nekonečna. Kýs trubač, takto vesnický muzikant, neměl jiného v zásobě než „Zachovej nám, Hospodine“.

Z nejbližší stanice šel Barovec s několika jinými k vesnici V. s harmonikářem vpředu. Po starém zakořeněném nezpůsobu u rekrutů šli s hlukem a výskotem. Mnozí vesničané, zvláště ženské, vybíhali jim v ústrety. Barovcovy děti, syn Václav asi dvanáctiletý a dcera Mařenka desítiletá přiběhly též uvítat otce.

„Tatínku, ty máš kokardu,“ zvolal Václav, uchopiv otce za ruku, „oni tě odvedli?“

„Odvedli, milý hochu, musím pryč, do války.“

Mařenka po těch slovech utíkala napřed domů.

Barovcová vyšla na záhrobeň a se slzami v očích vítala muže.

„Co si počnu s hospodářstvím sama?“ naříkala.

„Nu, většinou pole jsou obdělána, a starý Macek obstará, čeho bude potřeba,“ odvětil muž.

„A což jestli se nevrátíš? Bože, ani na to pomyslit nesmím.“

„Bůh je milosrdný, bude bdít nad vámi i nade mnou. Ostatně víš, je-li mi to souzeno, neujdu tomu tak jako tak,“ namítl Barovec, označuje tak zakořeněnou v duši lidu prostého víru v osud člověka.

„Anebo vrátíš-li se jako mrzák, beznohý, bezruký nebo slepý?“ bědovala dále Barovcová. „Nu, kdyby mi to bylo souzeno, i to bych musil snésti. Avšak není třeba myslit vždy na to nejhorší, ačkoli — “

Nedopověděl Barovec, co mu tanulo na jazyku, že by totiž raději padl než býti tak zmrzačen.

Děti zaraženy upíraly zrak na otce a počaly chápati strašný stav, který jim nastával. Posléze vrhly se k otci s pláčem.

„Neodcházej, tatínku, neopouštěj nás!“ volaly vzlykajíce.

„Nemohu, dětičky, nejsme svými pány nad námi vládne vyšší moc a tu sluší poslouchati.“

Trudný byly dny krátkého pobytu doma, jež Barovcovi popřány. Obstarával pilně, čeho třeba bylo zařídit v hospodářství, když tu přišel četník s rozkazem, aby ve čtyřiadvaceti hodinách dostavil se do Milovic, kde je vojenská cvičební stanice. Žalostnější bylo ještě loučení…

V Milovicích byla nedlouhá zastávka, vyplněná cvičením ve střelbě, načež důstojník odvedl celou četu na nádraží, odkud odjeli drahou přes Moravu do Rakous, odtud pak vypraveni slovenskou krajinou do Haliče, kde v Podkarpatí octli se v poli, kde zuřily kruté boje.
&lt;!-- konec dílu --&gt;

== II ==
Minuly dny, týdny, měsíce. Barovec prožíval všecky bědy, strasti a hrůzy vražedných bitek, jichž nelze vypsati. Konal vše, co mu veleno, a co pokládal za svou povinnost. Dosud z každé srážky vyšel zdráv, nervy však měl rozrušeny už značně jako každý.

Když s nastalou tmou umlkla střelba, uchylovali se bojovníci do zákopů, kde oddávali se časem i veselým hovorům, promíseným hantýrkou vojáckou, vzniklou povětšině teprve v této válce.

„Hej, špekoune, něco do plivátka,“ volali tu otvorem do kanónu na guláš. A tlačili se ke kuchyni se šálky plechovými, do nichž házel špekoun kusy masa a jakési míšeniny kašovité.

„Měli jsme to dnes tromlík. Už hladem umírám.“

„To jich dnes odešlo s pouštěnkou do nebe.“

„Kudrna tu není, vsadím se, že ten lemoun se dal sbalit a již je v kornoutě.“

„Švencířův a ulejváků zas je asi hodně, jakpak nás mají mít rádi?“

„Já vám povídám, každý švencíř je chytrý chlap. Jen kdyby —“

„Pst! nevidíš, že je drapák v kanoně.“

„Ten asi ulejvat nebude, kdo by hlídal státní poklad? On prý nemůže pít skrz oči,“ šeptal jeden, a poznámka jeho vzbudila hlučný smích.

„Pozor, jde sem tkanička.“ Tkanička, totiž praporčík kadet, objevil se u vchodu, drže několik lístků v ruce. Byly to dopisnice, došlé vojákům z domovů, censurované, to jest seškrtané namnoze, zdálo-li se přehlížeči v nich co závadného.

„Bolek Antonín,“ vyvolával tkanička. „Zde.“

„Rosička Jaroslav — Marik Leopold — Šmára Karel — Barovec Václav.“

„Není tu,“ zněla odpověď.

„Jak? že tu není? Což padl anebo byl raněn?“ tázal se praporčík, a hlas jeho prozrazoval podezření.

„Pokud vím, nepadl a nebyl raněn.“

„Snad nedal se zajmout?“ zvolal už vztekle tkanička. „Proklatá zrádná čeládka tihle…“

Nedopověděl. Věci na frontě vyvinuly se té doby již tak, že bylo pro nadřízené nebezpečno nadávat mužstvu.

„Přijde-li, dejte mu to!“ zamručel a odešel.

„Dobře, že odešel, hoši,“ pravil Rosička, „již jsem sáhal po žihadle, já bych mu byl dal legitimaci.“

„Snad netoužíš po povýšení,“ namítl mu Mudroch. „Svrbí tě v krku?“

Vtom vstoupil Barovec.

„No, že konečně jdeš. Tebe jistě co nevidět udělají brumajzlem. Tu ti tkanička přinesl lupeno.“

Chvatně uchopil Barovec lístek, rychle odhodil svíčku a jiné nádobí a při matném svitu kahanu jal se čísti.

„Konečně první pozdrav z domova!“ zvolal, ale hned se zarazil. Byl podepsán švakrem, ne ženou. Byl censurován, několik vět přeškrtnuto. Četl: „Milý švakře! Doufám, že Tě lístek ten při životě a dobrém zdraví vynatrefí. Dosud dostali jsme od Tebe jenom dvě zprávy. Přišlo to dle dáta vždy po několika týdnech. Mařenka Tě líbá. Musím Ti
oznámit — — — — — — — — — — “

Další věty byly přetrhány, až zase na konec: „Už to přestála, je zase doma. Všecko v pořádku. Děti zdrávy. Tvůj Jan Zelina.“

„Co to jen bylo závadného, že to censor přeškrtal?“

Druzí nahlíželi.

„Snad to rozluštíme naproti světlu,“ dí Šmára. „Mně se to již vícekrát podařilo.“

Vzal kahan a přiložil s druhé strany k samému lístku. Vskutku přetržená slova stala se poněkud znatelná, neboť inkoust censorův byl jiný. Trvalo však hodnou chvíli, než větu rozluštili. Zněla:
„…že Mařenka byla udána od f. P. u četnictva, že se neuctivě vyjádřila o těch pánech, co způsobili válku. Byla odvedena k soudu a odtud poslána do Terezína před vojenský soud, který, ač nic nebylo dokázáno, ji odsoudil na šest neděl do vězení.“

O Barovce pokoušely se mrákoty. Jeho žena, milovaná Marie, před soudem jako zločinec. Prořekla-li něco, byla to zajisté svátá pravda. A ten lotr denunciant!

„Milý kamaráde, tomu se nediv. Což jsi neslyšel, že v Praze byl zavřen domovník, protože urazil německou myš. Německé myši a švábi mají teď vysoký kurs.“

„Starý Procházka prý upadá do mdlob, když uvidí nějakého Čecha. Pak jsme chtěli na něm české školy ve Vídni,“ pravil jeden, který byl ve Vídni usedlý.

Vztek zmocnil se Barovce. Měl zapotřebí pohybu, aby se uklidnil, avšak vyjíti bylo nebezpečno, a v zákopech byl takřka jeden na druhém.

„Kamaráde, nech nářku, zuj zeměpisy a bouchni sebou, ať se z toho vyspíš. Pořádně jsme se dnes nahmoždili.“

Barovec uposlechl, zabalil se v plášť a ulehl na trochu slámy vedle Rosičky. Všecka únava a ospalost jako by s něho spadly, rozčilení nedalo mu usnouti. Myšlenky rozmanité rojily se mu v hlavě … Byl rád, když ukázal se rozbřesk dne. Byl první na nohou. Však už ozvaly se první rány z děl. Před zákop padla koule.

„Čimbum?“ ozvaly se hlasy. „Byl to praskač anebo šrapas?“

„Podle zpěvu mohl to býti tuplák.“

„Antreten!“ zazněl povel, a všichni nastoupili, aby se zúčastnili boje.

„Barovec na obhlídku a výzvědu tam k lesu!“ velel důstojník.

Les ten prostíral se nedaleko, sotva čtvrt hodiny cesty. Barovec ihned vydal se tam, pušku maje k výstřelu napřaženu, kohoutek natažený. Měl mátohy v hlavě a teprve nyní pociťoval únavu; přes to kráčel ostražitě k lesu a podél okraje vpřed.

Nalevo v dáli bitva, počavši střelbou děl, rozvinovala se, oddíl za oddílem přibírán k činnosti. Byl to opět pekelný rej, jakých Barovec už řadu byl zažil.

Les vybíhal v ostrý úsek, jejž Barovec musil obejíti. Dosud nezpozoroval nic podezřelého. Kráčel dál. Tu as na padesát kroků spatří vojáka Rusa, an míří na něho. Okamžik ten stačil, aby Barovec synem smrti se stal, avšak Rus místo výstřelu skloní zbraň k noze.

Toho použije Barovec, střelí. Rus zasažen do prsou klesá k zemi. Barovec stane zaražen. Zírá upřeně na Rusa. Za několik okamžiků přikročí rychle k umírajícímu. Tento pak zrakem zkaleným, očima vypoulenýma vrhne na něho poslední pohled tak vyčítavý, a ústa jeho zachroptí poslední slova: „''Ja mog těbja zastreliť, ja těbja sčadil, a ty — takoj ty brat Slavjanin? — Boh prosti těbja — ja — —''“ Ruka pravá nadzdvihla se jakoby k hrozbě, křečovité škubnutí, oči obrátily se v sloup, výdech poslední.

A ten pohled nepopsatelně vyčítavý, bolestný vryl se jako břitká dýka do srdce Barovcova. Zůstal stát nad. mrtvým tělem. Neviděl, neslyšel. Cítil jen, jak mu srdce prudce bije, jak celým tělem prochází zimničné rozčilení, a vytřeštěný zrak upírá na oběť své povinnosti … Povinnosti? Kdo uložil mu za povinnost ubít člověka nevinného, člověka dobrého, jenž mohl učiniti tak jemu, ale považuje ho za bratra, za bratra rodu slovanského, z lásky tak neučinil. A za to on, Barovec, Čech, takto odměnil se jemu. — — Bůh dal přikázání „Nezabiješ!“, kdo jest ten, jenž káže
„Zabíjej!“? — — „Jmění, krev i život dejme za císaře, za vlast svou,“ hlásají nám. — Císař, vlast, jsou to spojenci? Dávám-li život za císaře, dávám jej také za vlast? Dává-li on vlasti mé, co jí patří, jest on jí otcem pečlivým? Zlý otčím. A z jeho vůle, na jeho rozkaz utratil jsem život tohoto nevinného dobrého bratra. „Ach, ten pohled, když klesal zasažen mou prokletou kulí.“

Myšlenky dříve neznámé rojily se v jeho mozku, a city dosud nepoznané rozlívaly se v srdci, rozum uvažoval, cit se bouřil, srdce rozdíral. Snažil se odejíti, nohy však jako přikovány nehýbaly se s místa, a čím déle setrvával, tím hrůznějším jevil se mu jeho čin. Soudce neúprosný — svědomí se probudilo. Znova a znova pohlížel ve tvář mrtvého, jenž byl krásný, mladý muž, a konečně klesl na kolena, uchopil ho za ruku. Oči se mu zalily slzami, a hlasem zoufalým zajektal: „Krev tvá padne na moji hlavu, odpusť, odpusť bratrovrahovi!“ …

Za přítmí přinesen Barovec raněný na obvaziště. Byl bez sebe.
&lt;!-- konec dílu --&gt;

== III ==
Po několika zastávkách ve vojenských nemocnicích přivezen Barovec na Milovice, kde zřízen též obsáhlý špitál. Péčí vrchního lékaře, doktora Drahoráda raněná paže rychle se hojila a po několika nedělích puštěn domů na dovolenou jako rekonvalescent. Tělo se vyléčilo, ale duše ne. Neměl nikde klidu, nikde pokoje, ani starosti hospodářské a rodinné nebyly s to, aby zjednaly mu rovnováhu. Chodil jako zmatenec, všude viděl před sebou mrtvého Rusa, stále zněly mu v uších slova jeho poslední: „Já tebja ščadil, ty …“

„Nikdy, nikdy nebudu mít pokoje, nikdy již nebudu šťastným.“

I děti s pláčem prosily otce, aby se upokojil, i jiní lidé snažili se mu vymluviti, že nemá viny žádné — vše marno …

Nebylo mu však popřáno pobýti dlouho doma. Uplynulo čtrnácte dní, tu objevil se četník s rozkazem odvésti ho opět do Milovic, odkud že bude znova poslán na frontu.
Zatměla se obloha štěstí v domácnosti Barovcově — — —

{{Oddělovač|* * *}}
Z Milovic nebyl vypraven sám, nýbrž s marškompanií, jak to slově ve vojenské hantýrce. Nejeli na východ, nýbrž k severu do Děčína, do Drážďan. Nevěděli ani, kam je vezou. Viděli a dohádali se, že z Drážďan jedou stále k západu, tedy na bojiště německo-francouzské. Minuli mnoho stanic, mnoho měst, až dostali se k mohutné, široké řece, jaké Barovec v životě ještě neviděl. Bylo mu řečeno, že je to Rýn, veletok Němci tolik opěvaný, ač nepatří jen jim a ač pobřeží jeho po většině neobývá obyvatelstvo nakloněné onomu směru, jemuž říkáme prušácký duch.

Jen nedlouhá byla zastávka ve Štrasburce, hlavním městě země Alsaské, r. 1871 odtržené od Francie proti vůli veliké většiny obyvatelstva, jež dosud nepřestalo lnouti ke staré vlasti a toužiti po opětném s ní spojení.

A vlak odnášel je dále na západ. Za nedlouho pozorovali již stopy války, jež množily se, čím dále jeli. Potkávali bezpočetné vlaky zpáteční, při každém řada vozův označených červeným křížem na znamení, že v nich leží ranění vojáci. Němci, kteří byli s nimi ve vagoně, hlučně se bavili, stále měli zraky upřeny do oken, Češi seděli tiše a zamyšleně. Myšlenky neblahé zaměstnávaly každého, neboť věděli, co je očekává, že není nic potěšitelného. Sotva po delší přestávce některý promluvil, když předmět anebo výjev z vlaku viditelný vzbudil jeho pozornost. Nejtišší, nejnešťastnější byl však Barovec. Zraky měl upřeny před sebe na jedno místo, a chvílemi hluboký vzdech vydral se mu z prsou. Nemluvil, nevšímal si, co děje se kolem něho. Kdo by ho však bystřeji byl pozoroval, byl by viděl, že nebylo to netečnost ani klid, jenž ovládal jeho nitro, nýbrž naopak. Před zrakem jeho duše objevoval se stále a stále jeden obraz — zřetelný obrys obličeje ubitého tam na pláni haličské.

Projeli ještě mnohou krajinu bez zastávky ve dne v noci a stanuli konečně v rovinaté končině severní Francie, v Šampani. Bože, jaká to spousta! Až zděšení pojímalo člověka, ohlédl-li se kolem. Pole zdeptána, plna rýh a děr, způsobených granáty a šrapnely. Četné pahýly naznačovaly, kde býval les. Hromady jako by smetí a oblázků pokrývaly tu celé lány. Jen stěží bylo lze uhodnout, že to bývaly proslavené v celém světě vinice, kde pěstována réva, dávající nejlahodnější, nejhledanější víno — šampaňské. Tu a tam veliká rumoviště, z nich vyčnívaly polozbořený dům, kus věže, kusy cihel a kamenů z bývalých bran. Litice válečná zuřila zde jako v dobách hunských a tatarských vpádů. A spousty tyto po většině nebyly vykonány z potřeby vojenské, nýbrž z pouhé dravčí svévole poškoditi co nejvíce zemi národa nepřátelského, byť i obyvatelstvo bylo zcela klidno a boje se neúčastnilo, Tak označena dráha postupu vojska německého, národa, jenž chvástal se, že stojí na vrcholu vzdělanosti a s pohrdáním pohlížel na jiné. Z hrubé síly a bezectného sobectví uhnětli si Bošové, jak Francouzi Němcům přezděli, modly, jimž se klaněli, a král Hun, Kaiser Vilém, byl tu nejvyšším knězem.

Čeští vojáci s pocitem hrůzy a ošklivosti pohlíželi na tento obraz sveřeposti a netajili si navzájem svoje dojmy, ač jen polohlasně, neboť hlasitě mluviti zde po česku uprostřed surových žoldáků pruských bylo spojeno s nebezpečenstvím a zakázáno.

Barovce svíraly myšlenky přímo mučivé. A proto mám obětovati zdraví, jmění i život, aby zvítězil ten, jenž pro mne nemá než kopance, posměch, aby těžiti mohl z potu mé práce? Proto mám prolévati nejen krev svou, ale i krev bratrů, proto jsem tam v Haliči, ach! ubil člověka dobrého, bratra?! A teď nás ještě ženou sem na Francouze, abychom jim pomáhali ubíjeti národ nám přátelský, nás si vážící? My máme být krmivém pro kanóny? Ach, Bože, Bože! jak se dostat z těchto pout?

Barovec dověděl se dále z vypravování samých Němců, jak Vilém Hun psal svému vídeňskému spojenci, že válka musí být vedena prostředky co nejtvrdšími; v nepřátelské; zemi nesmí zůstati jeden kus dobytka, jeden kus drůbeže, jeden strom neporušený, jeden dům nepobořený. Podotkl též, že toho v srdci svém velice lituje, ale že je to válečnou nezbytností, že protivník musí býti zničen tak, aby se již nemohl pozdvihnouti k odporu.

Vypravovali také, jak pruský generál dal stříleti z děl na proslavený, starobylý velechrám remešský, a když mu vytýkáno, že jest to nenahraditelná památka umění stavitelského, odpověděl: „Blaho německého národa toto požaduje, a to stojí výše než všecko umění a mravnost.“

Byla celá řada podobných zpráv, jež znázorňovaly řádění soldatesky zpité, nebo jak se koncem ukázalo, spíše balamucené domnělými vítězstvími na všech frontách: ruské, srbské, italské a francouzské.

Barovec býval netečný k věcem veřejným. Ač čítal noviny, bavily ho jenom všední zprávy; zápas národa o právo a spravedlnost nevzrušoval ho, při nahodilé příležitosti vyhovoval tu a tam drobné národní povinnosti peněžitým příspěvkem; jinak však zůstával chladným jako veliká většina prostého davu, jenž všechny kroky své řídí jen měřítkem zisku a významu i dosahu boje za cíli národními nechápe. Proto byl poslušen rozkazův a nařízení vyšších jako nezbytnosti, nechť přicházely i z míst Čechům nejvýš nepříznivých, začež on nemá žádné odpovědnosti, co vykonává, třeba snad i nerad, přesně. Nepřemýšlel, nesoudil, v duši jeho pravý cit vlastenecký nebyl probuzen. Nyní však vzpomínal si na mnohé, co ho dříve míjelo bez účinku, třeba toho neschvaloval aneb to i odsuzoval.

Tak se mu vybavila vzpomínka, jak se mluvilo s ustrnutím o tom, jak známý největší německý časopis ve Vídni s posměchem napsal, že český národ dostal se pod kola světových dějin, jež ho rozdrtí; slyšel, jak se píše a mluví mezi Němci, že Čechové musejí ustoupiti jim s cesty na jejich postupu na Balkánský poloostrov, na Cařihrad a dále do Asie na Bagdad, že nárůdek ten, pokud ještě zůstane na živu, přesazen bude někde do stepí asijských a podobně. Představila se mu jasně před oči nálada a smýšlení Němcův, a vzpomněl si při tom na událost v Nymburce, kde o trhu židovka, žena úředníka dráhy severozápadní, na náměstí přistoupila ke skupině měšťanek rokujících a drze zvolala: „Však vy tady dlouho již nebudete česky mluvit.“

Podobné vzpomínky účinkovaly na něho tak, že v plném významu pochopil boj, jejž národ český vedl za svá práva, utrpení probudilo v něm pravé vlastenectví. Viděl, že ono nezáleží v planém horování, v honosných odznacích a hlučivých slavnostech, nýbrž v práci plodné, v obětavosti až do sebezapření. A oběť chtěl, on ji musí přinésti. V tom bude jeho očista za zlý čin, jenž zdál se mu býti tím těžším, čím déle duše jeho se ztápěla v podobných úvahách. Ano, oběť ta smíří ho se stínem ubitého, v ní nalezne opět klid,byť by to byl i klid — hrobu.
&lt;!-- konec dílu --&gt;

== IV ==
Vichr boje rozpoután na přední linii. Vpravo, vlevo, vpředu i vzadu do nedozírna pluky, čety rozestavené dle vojenského plánu a dle zbraní. Zuří, vzteká se litice, jekot, vzkřek a povely sotva slyšitelné nejbližším, neboť řev děl ohlušuje, a střely rozrývají vzduch v nesčetné víry. Sviští a bručí projektily a dopadem každého kupa lidí odchází rozdrcena, zohavena do věčného Neznáma. Útoky střídavé s té i oné strany, postup a ústup; výkřiky hesel, víření bubnův a signály polnic mísí se v rachot pušek. Stenání, chropot a kletby raněných, řehot koní, vše to splývá v jeden pekelný zvuk, jejž sotva které péro s to jest vylíčiti. Bitva!

Na jednom křídle bojuje též rakouský pomocný sbor, v němž mezi Němci a Maďary rozseti vojíni čeští. Ti neměli žádného vzájemného dorozumění, a přece ovládala téměř všecky jedna myšlenka, jeden pocit. Stříleti tak, aby střela nezasáhla nikoho tam na protější straně.

Houstnoucí tma učinila konečně přítrž divokému řádění. Ranění a mrtví odnášeni dlouho do noci. Unaveni, vysíleni shromažďovali se bojovníci v příslušných četách a v zákopech k hubené večeři. Většina, sotva poživši svůj příděl, uléhala na holou zem a hned usnula.

Měsíc nesvítil, a černé mraky zatemnily obzor tou měrou, že nebylo viděti ani na krok. Od severozápadu počal váti vítr, jehož síla rostla každým okamžikem, a v brzku dostavil se déšť. Voda spadlá na vyprahlou půdu měnila se částečně v páru, jež, možno-li, temnotu ještě zveličovala.

„Teď příhodná chvíle,“ dí k sobě Barovec, od jehož očí rozčilení zahánělo spánek; „sama příroda pomáhá mně, budiž i Bůh mi pomocen!“

Odložil pušku a ozbrojil se jen bodlem, do brašny vložil přidělený chléb a tiše vytratil se z úkrytu. Rozhlížel se a naslouchal, snaže se postřehnouti, kde rozestaveny hlídky. Nezaslechl ničeho. Kráčel tedy potichounku, jak jen možno bylo, dále k jihu, hledě zachovávati směr, jak si jej zapamatoval za dne. Po chvilkách vždy se zastavoval a napínal zrak i sluch, zda není nebezpečí. Dostal se tak více než po hodině až ke krajní čáře, jak soudil. Ve dne všiml si, že vlevo byly trosky nevelikého lesa, hleděl doplížiti se tam. Za ním — věděl — jest mezera, a za touto fronta francouzská.

Opodál někdo zakašlal. Hlídka na blízku. Ulehl na zem a zůstal tak, nehýbaje se a zadržuje dech. Přijde-li k němu stráž, bude ho pokládati za nepovšimnutou mrtvolu. Ta však kráčela opačným směrem. Barovec plazil se nyní po čtyřech namáhavě po zmoklé půdě, déšť neustával. Díky Bohu, že nebyl provázen blýskáním. Za hodnou chvíli, sotva již dechu popadaje, doplazil se ke zničenému lesu, poznal to po hmatě. Vstal a stále se nahýbaje a hmataje šoural se mezi pahejly. Šlápl na tenčí suchou větev, která s praskotem se zlomila. Uleknut zastavil se.

„{{Cizojazyčně|de|Wer da? Losung?}}“ ozval se na pokraji hlas hlídky.

Vrhl se rychle na zem vedle tlustšího kmene, k němuž s opačné strany se přitiskl. A již zahoukla rána, a nad ním zafičela kulka. Maní vzpomněl si s úsměvem na výrok svého nadřízeného z fronty haličské: „Kterou kulku slyšíte fičeti, ta vám už nic neudělá.“

Zůstal leže několik minut a když mohl se domnívati, že hlídka ubezpečena se vzdálila, vzchopil se k další cestě, zachovávaje stále ostražitost. Trvalo hodně dlouho, celé hodiny, než se doplouhal konce lesa; šel však čím dál s tím větší bezpečností, věda, že tu se již s německou hlídkou nesetká. Usedl na pařez, aby po hrozné námaze si odpočinul a načerpal síly. Požil také chleba a jal se pak pokračovati v cestě po ploché nyní půdě. Bylo však již na čase, déšť ustával, a mračna počala se trhati, černá tma začínala ustupovati matnému úsvitu. Kráčel nyní rychleji a rychleji, červenavá zář na kraji východního obzoru byla předzvěstí blížícího se jitra. Už počal rozeznávati cestu a prostor na několik kroků kolem sebe; rozbřeskovalo se, prostor se šířil, a s ním rostla jeho síla a čáka zdaru toho, co podnikal.

„{{Cizojazyčně|fr|Qui vive!}}“ (Ky viv) zahřměl náhle před ním hlas — francouzská hlídka! Barovec vztyčil paže, čehož v boji užívá se na znamení, že se vzdává, a kráčel přímo k muži, jenž držel pušku napřaženu k výstřelu, ale nevystřelil.

„Čech! Čech!“ volal Barovec, a voják francouzský sklonil zbraň. Tázal se ho něco. Barovec, francouzský nerozuměje, snažil se posunky mu naznačiti, že prchl od armády německé a chce vřaděn být do vojska francouzského. Chvatně přisvědčil, když vojín pronesl slovo „legion“, kterému jedinému porozuměl. Ten odvedl jej do tábora, kde odevzdal ho důstojníku, jenž velice vlídně ho přijal.
Oddechl si zhluboka, jsa po dlouhé době na okamžik blažen, že dosáhl, cíle. Byl ihned odveden dále k oddílu, kde setkal se se samými krajany, kteří utvořili legii čili dobrovolnický vojenský sbor na pomoc Francii a spojencům proti dvojspolku Německa a Rakouska, voj za cílem osvoboditi z poroby československý národ.

Nebyl hned vřaděn do oddílu, nýbrž poslán do Paříže, kde nové a nové čety z těch, kdož unikli otročině rakouské, a z Čechů zahraničních se tvořily, k seznání a přezkoumání u národní rady jež tu úřadovala v ulici Richelieu č. 16 a v Palais Royalu, a která starala se o vše, čeho třeba, aby mocnosti západní, Francie, Anglie, Amerika a Itálie, o národě českém, o jeho smýšlení a tužbách byly poučovány, a národ jako jich válečný spojenec svou legií vystupovati mohl. Zde také poznal Barovec přední muže té rady, profesora T. Masaryka a na slovo vzatého hvězdáře, Slováka Štefánika, jakož i francouzské naše příznivce A. Denise a L. Legera. Zde byl poučen a úplně seznámen s běžnými událostmi a utvrzen v pravdě, kterou vlastní rozum a uvažování byly mu zjevily. Nyní viděl jasně, že to cesta, na níž dojde smíření se svým svědomím. Probudila se v něm hrdost, že jest legionářem. I tím byl potěšen, že za několikadenního pobytu mohl aspoň zběžně prohlédnouti si Paříž, město hrdinské, město světla, jež po staletí stojí v čele pokroku a o němž tolik pravdivého i nepravdivého se vypráví …

&lt;!-- konec dílu --&gt;

== V ==
Od severu běsná vlna hýbe se k jihu. Kam zasáhne, tam zkáza, zhouba řádí, tam vzniká poušť. Německá armáda, stále jsouc v početné převaze, postupovala pomalu sic a za ztrát nesčíslných a nezvažitelných z linie Hindenburgovy, jak Němci nazývali rozlohu, již měli obsazenu v severní Francii po svém vojevůdci maršálu Hindenburgovi. Byl to nejprudší nápor, na jehož zdaru záleželo vše, a jehož cílem bylo dostati se k Paříži, kde chtěli diktovati mír, mír vítězný — Siegfrieden. Pařížanům po třetí poslali „navštívenku“, totiž granát, vystřelený na vzdálenost padesáti kilometrů z děla, ukrytého tak, že do té doby nepodařilo se postavení jeho vyslíditi. Celý roj letadel německých přiblížil se k hlavnímu městu, pokoušeje dostati se až nad ně, aby bombardováním zastrašilo prořidlé obyvatelstvo a připravilo armádě půdu. Avšak marně, letadla francouzská zahnala je vždy.

Na čáře tři sta kilometrů dlouhé bojováno o přítrž, urputně, vztekle, zoufale. Ze Šampaně i Pikardie směřovaly útoky německé směrem k Paříži a dosáhly největší prudkosti v krajině, kde leží města Soisson (soason) a Noyon (noajon). Na úseku blíže Noyonu bojovala česká legie. Všecka udatnost a odvaha na straně francouzské nebyla s to, aby zastavila hrozný nápor, a již dáno znamení k pomalému ústupu. Česká legie zůstávala však na místě, ač nepřátelská střelba kosila velice její řady. Dvakráte poslal vojevůdce francouzský veliteli legie rozkaz k ústupu; legie neustupovala a zadržovala příval nepřátel.

Barovec, jsa mohutného vzrůstu, byl ustanoven praporečníkem. Třímal korouhev bílo červenou se znakem českým, bílým Ivem v červeném poli. Byl v předních řadách. Dosud kulky se mu vyhýbaly. Tváře hořely mu nadšením, oči plály divokou rozkoší; byl rozjařen, jak stává se lidem nebojácným, udatným anebo zoufalým v boji, kdy člověk mění se v dravce.

A znova nový prudký útok bodákem na straně německé.

„Zařvi, český lve!“ zazněl tu výkřik, i v pekelném tomto jeku a rachotu slyšitelný. V zápětí však sklonil se prapor, a praporečník svalil se zasažen německou kulí.

„Usmířen! — S Bohem, vlasti! s Bohem, ženo, děti!“

Umlkl navždy, ale obličej jeho jevil výraz téměř radostný — — —

{{Oddělovač}}
Dokonán boj. Český lev zařval. Desetitisíce legionářů zahynuly zde, a když pak defilovaly před maršálem francouzským, vzdal on a všecko vojsko čest českému praporu; v Paříži pak vyšel sám president Poincaré, aby políbil korouhev českých hrdinů — — — — — —

Obrat, který potom nastal na poli válečném a události následující jsou v příliš živé paměti všech dospělých, aby třeba bylo je líčiti.

{{Oddělovač|* * *}}
Po čtrnácti měsících doručen Marii Barovcové dopis tohoto obsahu:

{{Dopis|Drahá ženo, milé děti!

Psaní toto posílám Vám z daleké Paříže. Unikl jsem otroctví rakouskému a německému a prchl k české legii, která bojuje na straně francouzské za svobodu naší vlasti, našeho národa. Nevím, zda se kdy vrátím, spíše ne než ano. Avšak rád přinesu oběť života, bych očistil duši a zbavil ji strašného zatížení svědomí, jež navždy zbavilo by mne klidu. Drahá Mařenko, proto se loučím s Tebou jakoby na smrtelné posteli. Děkuji Ti za všecku lásku, kterou jsi mi v manželství prokazovala. Nezoufej, Bůh bude bdíti nad Tebou a neopustí Tě v starostech. Hleď, prosím, na to, aby děti naše byly dobře vychovány, aby z nich byli dobří a poctiví lidé. Pak budou také dobrými Čechy.

A vy, dětičky moje rozmilé, budte hodné, poslouchejte maminku a vzpomínejte na svého otce, jenž vás tolik miloval, a jemuž povinnost a svědomí velely, a on poslechl.

Ještě jednou líbám Vás naposledy všecky, Bůh dej Vám zdraví a štěstí.

{{Uprostřed|Váš manžel a otec}}
{{Podpis|''Václav Barovec'', legionář.}}

Douška. — Než Vás to psaní dojde, snad už nebudu mezi živými.}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>d5x7cx8g55qnzcprnlgk3nelr7uonqu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Rodnému kraji</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76486</id>
    <revision>
      <id>337374</id>
      <parentid>258087</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:03:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337374</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="671" sha1="qhdgmip6ob8m7oq5k2l21ksh7xdu2um" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Chuďasové — milionáři
   | ČÁST = Rodnému kraji
   | DALŠÍ = Fotograf
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rodnému kraji
  | AUTOR = [[AUTOR:Jan Milota|Jan Milota]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = J. M Orebský
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL, číslo 4
}}

&lt;poem&gt;
Na horách stojím.
Svěží mi vánky prsa dmou,
tam dole vísky leží,
a nebem mraky jdou.

Chudobné, horské vísky,
políčka po stráních
a rašeliny, písky
a lesy kolem nich.

Prapory bříz kol vlají,
a v slunci leží pláň —
Buď žehnán, rodný kraji,
a volný kveť a plaň!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>qhdgmip6ob8m7oq5k2l21ksh7xdu2um</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Veselý koutek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76487</id>
    <revision>
      <id>337422</id>
      <parentid>258088</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:14:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337422</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1020" sha1="e4lep8kmj0jl15filcoo6ll54tv4vmr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Moravské hádanky z Rožnovska
   | ČÁST = Veselý koutek
   | DALŠÍ = Jeseň v horách
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Veselý koutek
  | AUTOR = [[AUTOR:Josef Janoušek|Josef Janoušek]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Inšk.
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL, číslo 4
}}

{{Forma|proza}}
''T''arlíče''t'' ''T''omár''t''ův z ''T''ozá''t''ova byl jinak výborný chlapík, ale ještě na desíti letech místo ''k'' vyslovoval ''t''. A tak dle něho: soused porazil v háji smr''t'', holubi na střeše vr''t''ali, mamin''t''u bolely bo''t''y, sestřič''t''u honil ''t''anec, starostova s''t''otáka potr''t''ala ''t''ráva, ve farním ''t''urní''t''u zle řádila ''t''una, on sám pak chodil do š''t''oly jako nějaký havíř! — Doufejme však, že náš milý čipera již brzy chybné výslovnosti odvykne, abychom to naposled nemusili zapsat černou ''t''řídou do ''t''omína.
Inšk.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>e4lep8kmj0jl15filcoo6ll54tv4vmr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Moravské hádanky z Rožnovska</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76488</id>
    <revision>
      <id>337421</id>
      <parentid>258090</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:14:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337421</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1381" sha1="bswzz4iunz9ub8arxpx1m8jmzxiilz4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Lev a liška
   | ČÁST = Moravské hádanky z Rožnovska
   | DALŠÍ = Veselý koutek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Moravské hádanky z Rožnovska
  | AUTOR = [[AUTOR:František Bayer (1853–1925)|František Bayer]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL, číslo 4
}}

&lt;poem&gt;
Látanička látaná,
nikde není popchaná.
{{Vpravo|{{Řešení|Strakatá kráva.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Pták na plotě skáče
a má koudelný ocas.
{{Vpravo|{{Řešení|Jehla s nití.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Máme proroka
rok od roka,
nic mu jest nedáváme,
jenom mu každý den ruku podáváme.
{{Vpravo|{{Řešení|Svícen.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Sedí panna v koutku
v červeném čapoutku.
{{Vpravo|{{Řešení|Štěnice.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Co máš radši:
kotel peněz,
nebo krvavé děťátko?
{{Vpravo|{{Řešení|Kotel peněz — čert, krvavé děťátko — pán Bůh.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Která je poslední dírka pluhu?
{{Vpravo|{{Řešení|Pec, neboť jak se pluh už k ničemu nehodí, spálíme jej.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Jak dlouhos byl živ se svým nebožtíkem otcem?
{{Vpravo|{{Řešení|Tři dny, až ho pohřbili.}}}}
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Pole nezměřené,
ovce nesčítané
a mezi nimi pastýř.
{{Vpravo|{{Řešení|Obloha, měsíc a hvězdy.}}}}
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>bswzz4iunz9ub8arxpx1m8jmzxiilz4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Moravská národní říkadla z Rožnovska</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76489</id>
    <revision>
      <id>337424</id>
      <parentid>258091</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:15:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337424</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1295" sha1="5vsplsw1y03ec5h82o5wwqoja8him3e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Jeseň v horách
   | ČÁST = Moravská národní říkadla z Rožnovska
   | DALŠÍ = Muzikantský hmyz
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Moravská národní říkadla z Rožnovska
  | AUTOR = sebral [[AUTOR:František Bayer (1853–1925)|František Bayer]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL, číslo 5
}}

&lt;poem&gt;
Hululú, hululú,
ztratila košulu,
kdo najde,
nech vrátí
malému děvčati,
ono mu zaplatí.
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Hop, táto, přes bláto,
upadnete,
kalhoty i krpce
zamatlete.
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Milý brachu,
dej mi hrachu,
jak namlátím,
zas ti vrátím.
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Muška pláče na dvoře, é, é,
komár zabit v komoře, é, é,
neplač, muško, nic to je, é, é,
však ti komár ožije, é, é.
„Těžké jeho ožití, é, é,
píchnuli mu do kyty, é, é.“
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
A, b, c, d, e, f,
byl tu malý Josef,
g, h, j, k,
on utíká,
l, m, n, o,
chyťme ho!
p, q, r, s, t, u, v, x, y, z, žet,
už ho ten velký pes sněd.
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Peněz jak želez:
u zajíca
půl tisíca,
u lišky
tři misky,
a u medvěda,
co lidé nevědá.
&lt;/poem&gt;
----
&lt;poem&gt;
Nebožtík Trávnica
zastřelil zajíca:
trefil ho do skuti,
zabil ho do smrti!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>5vsplsw1y03ec5h82o5wwqoja8him3e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Jeseň v horách</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76490</id>
    <revision>
      <id>337423</id>
      <parentid>293645</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:15:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337423</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="599" sha1="8n2v8v6rrhylfkmp9ddg0bc3h3hivs7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Veselý koutek
   | ČÁST = Jeseň v horách
   | DALŠÍ = Moravská národní říkadla z Rožnovska
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jeseň v horách
  | AUTOR = [[AUTOR:Josef Janoušek|Josef Janoušek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník XL, číslo 5
}}

&lt;poem&gt;
Kam dohlédneš, tmavé lesy.
Podzim na ně mlhy věsí.
Všade chmury jen a šeď,
chmurno je i v duši teď.

Výjimku tu smělou činí
rudé věnce jeřabiní,
jež ti kynou zlehýnka
jak z let mladých vzpomínka — —
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>8n2v8v6rrhylfkmp9ddg0bc3h3hivs7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Před zimou</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77143</id>
    <revision>
      <id>337371</id>
      <parentid>259649</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:03:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337371</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="663" sha1="cs8dl9zmt07prork77hehqo1whci32z" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Z podmořských zahrad
   | ČÁST = Před zimou
   | DALŠÍ = Léčivé byliny
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Před zimou
  | AUTOR = [[Autor:Hanuš Sedláček|Hanuš Sedláček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář XL. ročník
  | ročník = XL.
  | číslo = 2
}}

&lt;poem&gt;
U letěla křepelička
daleko, ach, za moře,
sedlák pole přeorává,
:brzy líchu dooře.

Zaklepala paní Zima
u chaloupky na dveře,
ptá se rudé veveřičky,
:je-li dobrá večeře.

Veveřice paní Zimě
od předloňska nevěří,
dveře chaty pevně ucpe,
:nezve dále k večeři.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>cs8dl9zmt07prork77hehqo1whci32z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/XL. ročník/Léčivé byliny</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77144</id>
    <revision>
      <id>337372</id>
      <parentid>259650</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:03:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337372</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9266" sha1="mwek5vbp34cbvtqtbbp1fmnjw193wwv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Malý čtenář/XL. ročník
   | PŘEDCHOZÍ = Před zimou
   | ČÁST = Léčivé byliny
   | DALŠÍ = Lov ryb s kormoránem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Léčivé byliny
  | AUTOR = [[Autor:Hanuš Sedláček|Hanuš Sedláček]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Malý čtenář XL. ročník
  | ročník = XL.
  | číslo = 2
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Léčivá rostlina|Léčivá rostlina]]
}}

{{Forma|proza}}
Mezi nedoceněné plody domácí přírody náleží veliká řada léčivých bylin. Již v starých letopisech o kněžně Kazi čteme, že znala léčivou moc bylin. Naše prababičky a ještě i naše babičky mívaly vždy kdesi na komoře či na půdě několik pytlíčků plátěných se sušenou mátou, routou, melisou, mařinkou a jinými ještě bylinami. Když onemocněl někdo z rodiny, ochotně prohlédly domácí lékárničku, vařily odvary, naparovaly a nakuřovaly. Bylo v jejich domácím lékařství mnoho pověr, jež sluší rozhodně zamítnouti, ale jsou mnohé byliny, jimiž lze dobře nahraditi zámořská drahá léčiva, neboť i tyto naše domácí byliny obsahují tutéž léčivou látku; upravíme-li je vhodně, mohou se jimi stejně nemocní vyléčiti jako drahou „latinskou kuchyní“.

Protože zámořská léčiva nemohou se k nám dovážeti, hledají sami lékaři náhradu v léčivých bylinách domácích. Mnohý lékař i jindy nemocnému dával piti odvar heřmánku při krčních chorobách, vyplakovati ústa odvarem šalvěje či máty peprné — ale zvláště mnoho lékařův uznávalo i uznává dosud léčivou moc medu, který ostatně není jiným nežli podivuhodným výtažkem bylin.

Ve válce došly ocenění i byliny, na něž úplně se v lékařství zapomínalo, a jsou nyní v lékárnách kupovány za ceny značně vysoké. Bylinářství, které až dosud bývalo nevýnosným zaměstnáním chudých horských starcův a stařen, slibuje státi se důležitým hospodářským odvětvím. Vždyť již delší dobu před válkou zahradníci a rolníci v říši německé věnovali s úspěchem veliké pozemky pěstování léčivých bylin! A nyní rozmáhá se bylinářství též u nás utěšeně a při zvýšené poptávce jistě najde hojně pěstitelů.

Léčivé byliny lze výhradně pěstovati v zahradách i na polích, ale též v přírodě lze hojně nalézti léčivých bylin. A tu by zvláště mládež mohla slušný výdělek získati sbíráním léčivých bylin. Jest ovšem třeba počínati si rozumně a sbírati byliny tak, aby nebyly vyhubeny; nesmí tedy býti vodítkem okamžitý zisk, ale rozumné šetření bylin pro další léta.

Chceme stručně poukázati na některé léčivé byliny a poučiti, jak je sbírati, sušiti a šetřiti současně.

Na cestách, polích, mezích i lukách roste hojně ''jitrocel'' (Plantago). V našich krajinách roste několik druhův, ale všechny jsou léčivé. Listy jitrocelové sbíráme nejlépe na jaře, třídíme podlouhlé a široké listy každé zvláště, sušíme dobře beze slunce. Odvar jitrocelový a výtažek z jitrocele jest hledaným lékem při nemocech plicních, kašli, chrapotu a pod.

Velmi dobrá léčivá bylina jest ''yzop lékařský'' (Hyssopus officinalis). Polokřovitý yzop roste u nás leda zplanělý, jinak nutno jej pěstovati v zahradách. Roste v půdě chudé, množí se snadno semenem, aneb i dělením trsů. Nasazuje množství drobných dvoupyských květů modrých, růžových anebo bílých. Listy má kopinaté až čárkovité, tuhé a lesklé. Celá bylina příjemně voní. Protože květy hojně medují, pěstují jej rádi včelaři na blízku včelínů. Za květu sdrhnou se s lodyh listy a suší se na větrné půdě, kam slunce nemůže. Sušené listí se prodává poměrně draho (1 kg za 2–6 K), neboť jest hledaným lékem. Odvar z listí yzopového pije se při chorobách plicních.

Na pokraji lesů listnatých kvete záhy z jara ''plicník lékařský'' (Pulmonaria officinalis). Rostlina dosti rozšířená má květ petrklíči podobný, ale modrý nebo růžový, listy bíle skvrnité. Sbírá se celá rostlina, suší a vaří se z ní odvar při plicních chorobách; odtud i jméno její.

Znamenitá léčivá bylina jest též ''přeslička'' (Equisetum). U nás roste několik druhů různě nazývaných; na př. rolní, lesní, bahenní, obrovská. Sbírati mohou se všechny, ale nejhledanější jest přeslička rolní. Přeslička časně z jara kvete, teprve později vyrůstá rostlina větevnatá, zvláštně zelená. K lékařským účelům sbírá se rostlina celá. Odvar se pije při chorobách mečových. Sušenou přesličku též v lékárnách kupují.

Léčivost květu ''lípy'' (Tilia) velkolisté i malolisté jest obecně známa, proto také v každé rodině mívají sušený květ lipový, jehož odvar pijí při kašli, chrapotu, rýmě, chřipce a pod. Studený odvar lipový zahání žízeň při horečce v různých nemocech.

Neméně oblíben jest květ ''heřmánku pravého'' (Matricaria chamomilla). Složené květy mají bílé okrajní kvítky dolů sehnuté, čímž rozeznati jej lze od jiných druhů heřmánku, které pravé moci léčivé nemají. Sbírá se pouze květ, suší se a v lékárnách prodává. I lékaři dávají mnohdy nemocným piti odvar jeho.

Méně znám jest ''řebříček'' (Achillea), jehož několik druhů v našich krajinách roste. List řebříčku dobře omytý a rozmačkaný lze přiložiti na ránu, která se poté rychle hojí. Řízneme-li se, můžeme řebříčkem jako prvním lékem si pomoci. Sušený list i sušený květ poskytují léčivého odvaru při plicních chorobách, a kupují obé ochotně i v lékárnách. Při sbírání nutno listí a květy sušiti odděleně.

Oblíbenou léčivou bylinou jest též ''pelyněk pravý'' (Artemisia absinthium). Nápadné jsou jeho šedé plstnaté lodyhy, šedé listy, květy malé, světle žluté v bohaté latě. Roste na návsích, u cest, obyčejně v půdě písčitější. Celá rostlina, se sbírá. Vyniká hořkou chutí, odkudž i lidové úsloví „hořký jak pelyněk“. Užívá se ho při chorobách žaludečních, vyvařuje se i při výrobě různých léčivých vín, ba i kořalek, proto bývá ochotně kupován.

Léčivou moc má též ''podběl obecný'' (Tussilago farfara). Kvete záhy na jaře na vlhkých polích, u příkopův i cest světle žlutými složenými květy. Teprve později vyrůstají široké listy, které lid pod jménem „líčko“ dobře zná. Sbíráme na jaře květ, později list podbělu a sušíme obé beze slunce, aby nepozbylo původní barvy. Podběl léčí otevřené rány, otekliny a připraven s jinými léčivy dává velmi dobré masti. Lékárníci jej kupují.

Po jaru na pastvinách, lukách i cestách kvete hojně ''pampeliška'' (Leontodon). V některých krajinách bývá pampeliškami luh po jaru vyzlacen. Pampeliškový mladý list dává chutný salát; připravuje se jako salát hlávkový s octem. Ale léčivý jest zvláště kořen. Vyrýváme jej, omyjeme, po délce rozpůlíme a usušíme. Sušený pampeliškový kořen rádi kupují v lékárnách.

V zahradách se pěstuje ''šalvěj lékařská'' (Salvia officinalis); odvar z listů slouží k vyplakování úst při nemcoech dásní a bolesti zubů. Jinde rádi pěstují vonný ''tymián'' (Thymus), jehož odvar pijí při kašli, sušený pak dávají rády hospodyňky do omáček pro libou vůni. Příbuzná mateřídouška roste hojně na suchých mezích a stráních. Sušenou mateřídoušku přidávají matky slabým dětem do koupele a říkají, že zahání několikerou nemoc. Též ''máta peprná'' (Mentha piperita) bývá ochotně trpěna v zahrádkách. Výtažek z máty bývá přidáván přidáván cukrovinkám anebo též různým pastilkám proti kašli a chrapotu. Tak zvané „větrové“ cukrovinky obsahují výtažek máty peprné.

Velmi hledanou součástkou léčivých thé bývá ''ibišek'' (Hibiscus). Planě neroste, ale mnohde ve venkovských zahrádkách zplaňuje. Léčivý jest květ, list, ale i kořen. Kořen suší se na drobno nakrájený, list nejlépe rozstříhaný na drobno. Míchává se s jinými léčivými bylinami, a to zvláště se řebříčkem, lipovým květem, ale hlavně s květem ''chrpy polní'' (Centaurea cyanus) v léčivé thé, jež bývá poté jen „ibiškové“ zváno.

Nelze v našem stručném článku vyčerpali všech léčivých bylin, neboť roste jich v naší vlasti nesmírné množství, a každá krajina má určité bohatství léčivých bylin, jichž jinde bychom měrně hledali. Otažte se svého pana učitele na některé místní léčivé byliny a též na ty, o nichž v našem článku čtete! Zkuste sbírati, sušiti a můžete ve mnohé nemoci podati úlevy sobě i svým milým v rodině, ale budete-li pilni, můžete též snadno prodejem sušených bylin léčivých získati slušný výdělek. Není hanbou ''čestně vydělávati ať už tou či jinou prací; hanba jest zaháleti nebo živiti se způsobem nepoctivým.''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>mwek5vbp34cbvtqtbbp1fmnjw193wwv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Hořec/Pro lásku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>79816</id>
    <revision>
      <id>337204</id>
      <parentid>267168</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:09:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337204</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="608" sha1="0baegl5quceddqvbyb1itkpx6mb9jg0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Hořec
  | PŘEDCHOZÍ = Rozcestí
  | ČÁST = Pro lásku
  | DALŠÍ = Listopad
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:František Halas|František Halas]]
  | TITULEK = Pro lásku
  | ZDROJ = HALAS, František. Hořec. Praha: Nákladem Erny Janské, 1933. S. 31
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|aad15dd0-0955-11eb-a435-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Pro lásku tvoji hladovou
jež pláče ranou sudby
nechť tiše se ti otevrou
okvětí teskné hudby

slov tichých měkce stulených
do jaderníku básně
těch slov tak ztišených
že mřít jim dáno časně
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>0baegl5quceddqvbyb1itkpx6mb9jg0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Hořec/Tak krátce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>79818</id>
    <revision>
      <id>337205</id>
      <parentid>267240</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:09:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337205</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="727" sha1="q8bdo870zmlsksn5dibhn60bib8ceg5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Hořec
  | PŘEDCHOZÍ = Listopad
  | ČÁST = Tak krátce
  | DALŠÍ = Předehra
}}

{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:František Halas|František Halas]]
  | TITULEK = Tak krátce
  | ZDROJ = HALAS, František. Hořec. Praha: Nákladem Erny Janské, 1933. S. 33
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|aad15dd0-0955-11eb-a435-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Tak krátce jen jsi měla jej
ten prsten v sobě ukončený
kam ztratil se jen lásky děj
trváním v nás zbolavěný

Z tmy do jasu a z jasu v tmu
jsme si jej podávali
k jakému jenom padl dnu
že jsme zaplakali

Zaplakali a ztichli vráz
když zazvonily tvoje vlasy
spad jeden a spad druhý vlas
a dozníval pro jiné časy
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>q8bdo870zmlsksn5dibhn60bib8ceg5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Narodil se Kristus Pán</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81318</id>
    <revision>
      <id>337246</id>
      <parentid>270525</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337246</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1038" sha1="7wjl15y4oqae3qxuuh8t0pu9z0aexts" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Slavná Spasitele Matko
   | ČÁST = Narodil se Kristus Pán
   | DALŠÍ = Pojďte všichni k jesličkám
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Narodil se Kristus Pán
  | AUTOR = neznámý
  | LICENCE = PD old 140
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/201 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv vžitý
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Narodil se Kristus Pán]]
  | WIKIPEDIA = Narodil se Kristus Pán
}}

&lt;poem&gt;
Narodil se Kristus Pán,
veselme se,
z růže kvítek vykvet nám,
radujme se;
z života čistého,
z rodu královského
nám, nám narodil se.

Jenž prorokován jest,
veselme se,
ten na svět poslán jest,
radujme se;
z života čistého,
z rodu královského
nám, nám narodil se.

Člověčenství naše,
veselme se,
ráčil vzíti na se,
radujme se;
z života čistého,
z rodu královského
nám, nám narodil se.

Goliáš oloupen,
veselme se,
člověk jest vykoupen,
radujme se;
z života čistého,
z rodu královského
nám, nám narodil se.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>7wjl15y4oqae3qxuuh8t0pu9z0aexts</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ty mocný, silný, veliký</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81320</id>
    <revision>
      <id>337270</id>
      <parentid>270709</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:35:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337270</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="974" sha1="gujfoaqu48fe9fh0tuuvfeo40vy39jr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Tvůrce mocný
   | ČÁST = Ty mocný, silný, veliký
   | DALŠÍ = Buď Bohu chvála
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ty mocný, silný, veliký
  | AUTOR = [[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Evangelista Nečas]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/905 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Karel Eichler|Karel Eichler]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Ty mocný, silný, veliký]]
  | WIKIPEDIA = Ty mocný, silný, veliký
}}

&lt;poem&gt;
Ty mocný, silný, veliký
Vladaři věčnosti!
Ty, který svítíš do temnot
na cestu ke ctnosti,
buď veleben, buď veleben, buď veleben!

Ty, jehož moudrost vesmíru
dala své zákony
a chceš, by člověk postupně
zvedal jim záclony,
buď veleben, buď veleben, buď veleben!

Ty, který krásou odíváš
korunku květovou
a v rovnováze držíš svou
soustavu světovou,
buď veleben, buď veleben, buď veleben!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>gujfoaqu48fe9fh0tuuvfeo40vy39jr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/K nebesům dnes zaleť písní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81321</id>
    <revision>
      <id>337269</id>
      <parentid>270402</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:35:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337269</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2767" sha1="b6054ubmoi699ka53ye088w0o93i21q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Jako ta růžička krásná
   | ČÁST = K nebesům dnes zaleť písní
   | DALŠÍ = Maria, Maria
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K nebesům dnes zaleť písní
  | AUTOR = [[Autor:Josef Miklík|Josef Miklík]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/804 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Vladimír Juráš|Vladimír Juráš]]
}}

&lt;poem&gt;
 K nebesům dnes zaleť písní
 tam, kde sídlí Matka tvá,
 vypověz jí, co tě tísní,
 potěší tě Maria.
 Ještě nikdy neslýcháno,
 že kdo od ní opuštěn;
 pros, i tobě bude dáno,
 budeš jistě potěšen.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Jediný Syn tvůj než skonal
 na Golgotě bolestné,
 k tobě, Matko, z kříže volal:
 Hle, syn tvůj, hle, dítky tvé!
 Naplň přání Syna svého,
 které vložil v ruku tvou,
 chraň své dítky všeho zlého,
 buď nám Matkou pomocnou.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Nedej, bychom zvyku zlého
 okovům se poddali,
 nedej, bychom Syna tvého
 znovu ukřižovali.
 Když nás k hříchu zlý duch svádí,
 chraň nás, Matko, žádáme,
 ať se zapřít chceme rádi,
 k tobě, Panno, voláme.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Když nás bída, nouze svírá,
 k nebesům veď pohled náš,
 ať nás sílí pevná víra,
 že nám vždycky pomáháš.
 Vzdaluj od nás žal a tíseň,
 duši naplň nadšením,
 ať ti pějem vděčnou píseň,
 až se sejdem s Kristem tvým.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Dej, ať v domech našich vzkvétá
 pravá láska, pravá ctnost,
 ať mír domku z Nazareta
 je v nich stálý, milý host.
 Z vůle Boží vrať nás všechny
 křesťanskému životu,
 otcům, matkám moudrost vdechni,
 dětem uchraň čistotu.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Poslední den až se schýlí,
 soudcem bude nám Syn tvůj;
 Maria, v té vážné chvíli
 duši naši opatruj.
 Neopouštěj dítky svoje
 v tomto kroku rozhodném,
 až se skončí všechny boje,
 ať u tebe spočinem.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.

 Proto v každém utrpení
 k tobě Matko, chvátáme;
 ve své nouzi každodenní
 za ochranu žádáme.
 Jsi-li s námi, zvítězíme
 nad nepřátel přemocí,
 když tě Matkou zváti smíme
 ustavičné pomoci.
 Maria, ó Matičko,
 Krista Pána rodičko,
 ustavičná pomoc tvá
 útěchu nám podává.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>b6054ubmoi699ka53ye088w0o93i21q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Mnozí spravedliví</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81322</id>
    <revision>
      <id>337238</id>
      <parentid>270403</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:26:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337238</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="871" sha1="rpl4ox72i9uyctai0cqfyi0wj0rvkt9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Ejhle, Hospodin přijde
   | ČÁST = Mnozí spravedliví
   | DALŠÍ = Vládce světa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mnozí spravedliví
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD anon 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/102 Kancional.cz]
  | JINÉ = dle rorátních knih ze 16. století
}}

&lt;poem&gt;
 Mnozí spravedliví, proroci a králi, Spasitele viděti žádali.
 Mojžíš, Samuel s Davidem, Izaiáš s Jeremiášem spolu hlasy toužebnými volali:

 Ukaž tvář svou nejdražší, prolom nebesa a sestup, Mesiáši!
 Nebesa vypravují čest a slávu Boží, kůry andělů a svatých Bohu pilně slouží,
 všechno jsoucno stvořené jen chválu Páně množí.

 Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku
 i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>rpl4ox72i9uyctai0cqfyi0wj0rvkt9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Chtíc, aby spal</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81449</id>
    <revision>
      <id>337257</id>
      <parentid>270696</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:31:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337257</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1397" sha1="23mccs51htjdhs6jk6dw7vhf7ch2q9i" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Jdou zástupy věrných (Adéste, fidéles)
   | ČÁST = Chtíc, aby spal
   | DALŠÍ = Místo Betléma
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chtíc, aby spal
  | AUTOR = [[Autor:Adam Václav Michna z Otradovic|Adam Václav Michna z Otradovic]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/220 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Chtíc, aby spal]]
  | WIKIPEDIA = Chtíc, aby spal
}}

&lt;poem&gt;
 Chtíc, aby spal, tak zpívala Synáčkovi
 Matka, jež ponocovala, miláčkovi:
 Spi, nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh,
 pěje ti v lásce celý ráj, pozemský luh.

 Tobě, jsem lůžko ustlala, Spasiteli,
 k chvále tvé tvory svolala, Stvořiteli!
 Zasvitl z nebe hvězdy jas v jesličky tvé,
 národy všechny světlem svým k Betlému zve.

 Dřímej, to matky žádost je, holubičko,
 v tobě se duše raduje, ó perličko!
 Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest,
 velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd.

 Ó lilie, ó fialko, ó růže má,
 dřímej, má sladká útěcho, zahrádko má!
 Labutí má a loutno má, slavíčku můj,
 dřímej, má harfo líbezná, Synáčku můj!

 Miláčku, spi a zmlkněte, andělové,
 před Bohem se mnou klekněte, národové!
 Sestoupil vpravdě Boží Syn na naši zem,
 přinesl spásu, pokoj svůj národům všem.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>23mccs51htjdhs6jk6dw7vhf7ch2q9i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/K nebesům se orla vzletem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81450</id>
    <revision>
      <id>337266</id>
      <parentid>273454</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337266</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2156" sha1="gdxpciz024tia010171xv9et2oqovc1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Ježíši, tebe hledám
   | ČÁST = K nebesům se orla vzletem
   | DALŠÍ = K svátku tajemnému
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K nebesům se orla vzletem
  | AUTOR = [[Autor:Vladimír Šťastný|Vladimír Šťastný]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/709 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv M. Smolka
}}

&lt;poem&gt;
K nebesům se orla vzletem
naše písni, vznášej dnes,
slavně hlásej celým světem
srdcí našich slib a ples:
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

Pro nás žilo, pro nás bilo
ode svého zrození,
krev na kříži vycedilo
za všech lidí spasení.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

V Boží věčné slávě sídlí
na nebeské výsosti,
plno lásky s námi bydlí
v nejsvětější svátosti.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

Jeho láska sluncem svítí
v každou světa temnotu,
spěchá duši otevříti
k radostnému životu.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

Pojďte, kdo jste obtížení,
hlasem lásky volá k nám,
poskytnu vám občerstvení,
pokoj svůj i sílu dám!
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

Srdce Páně, budiž s námi,
ctnostem svým nás vyučuj,
veď nás země končinami,
ve všech bídách při nás stůj.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

Nedej zvítěziti zlému,
pomoz nám přemáhat hřích,
dědictví vždy žehnej svému,
neopouštěj dítek svých.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.

V službu tvou dnes oddáváme
sebe i své rodiny,
tobě věrnost přísaháme
do poslední hodiny.
Srdci tvému, Ježíši,
ty náš Králi nejvyšší,
po tvé vůli přesvaté
zasvětíme srdce své.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>gdxpciz024tia010171xv9et2oqovc1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ejhle, Hospodin přijde</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81451</id>
    <revision>
      <id>337237</id>
      <parentid>295934</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:26:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337237</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="857" sha1="951nbec0oyo0jki2jki61whggd0bl76" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Modlitba před spaním
   | ČÁST = Ejhle, Hospodin přijde
   | DALŠÍ = Mnozí spravedliví
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ejhle, Hospodin přijde
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/101A Kancional.cz]
  | JINÉ = antifona Ecce Dominus; introit Rorate
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = Ejhle, Hospodin přijde
}}

&lt;poem&gt;
 Ejhle, Hospodin přijde
 a všichni svatí jeho s ním;
 a bude v onen den světlo velké,
 aleluja.

 Rosu dejte, nebesa, shůry
 a oblakové dštěte Spravedlivého.
 Otevři se, země,
 a vydej Spasitele.

 Nebesa vypravují slávu Boží
 a dílo rukou jeho zvěstuje obloha.
 Sláva Otci i Synu
 i Duchu svatému.
 Jako byla na počátku, i nyní i vždycky
 a na věky věků. Amen.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>951nbec0oyo0jki2jki61whggd0bl76</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Budiž vděčně velebena</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81452</id>
    <revision>
      <id>337267</id>
      <parentid>270699</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:35:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337267</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2130" sha1="ssrthxj2dvs229ec08y4fqgf9cnvihr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Je to jeden chléb
   | ČÁST = Budiž vděčně velebena
   | DALŠÍ = Chválu vzdejme, ó křesťané
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Budiž vděčně velebena
  | AUTOR = [[Autor:František Žák|František Žák]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/801 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:František Pivoda|František Pivoda]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = Budiž vděčně velebena
}}

&lt;poem&gt;
 Budiž vděčně velebena,
 Matko Boží, Maria,
 že jsi, Bohem vyvolena,
 spasení nám zrodila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Viděl prorok měsíc smavý
 pod tvou nohou, Maria,
 dvanáct hvězd kol tvojí hlavy,
 sluncem celás zářila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Ve své mysli od věčnosti,
 dívko Páně, Maria,
 na tvou krásu, na tvé ctnosti
 Boží láska myslila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Mezi tebe, mezi vinu
 od počátku, Maria,
 vůle Otce z lásky k Synu
 nepřátelství vložila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Boží moudrost zbudovala
 v tobě stánek, Maria,
 by v něm jednou přebývala,
 z něho se nám zrodila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Bez poskvrny počatá jsi,
 Panno čistá, Maria,
 vykvetlas do rajské krásy,
 v lilii ses rozvila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.

 Vypros nám, svým hříšným dětem,
 milost velkou, Maria,
 aby na té pouti světem
 i v nás krása zářila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme,
 srdcem celým, Maria.

 A po zdejším putování
 ujmi se nás, Maria,
 by tě v rajském radování
 naše duše spatřila.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
 Tebe ctíme, milujeme
 srdcem celým, Maria.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ssrthxj2dvs229ec08y4fqgf9cnvihr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Vládce světa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81453</id>
    <revision>
      <id>337239</id>
      <parentid>270701</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:26:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337239</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="615" sha1="3j54ci7gab8qdw6f711m7z18aifhlxj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Mnozí spravedliví
   | ČÁST = Vládce světa
   | DALŠÍ = Panno blahoslavená
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vládce světa
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/103 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Vládce světa, Bože náš,
 který v nebi sídlo máš,
 v tobě naši otcové
 došli blaha spásy své.

 Vyslyš prosby dětí svých,
 odpusť lidu svému hřích,
 dej nám srdce horlivé,
 ať jsme živí k slávě tvé!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>3j54ci7gab8qdw6f711m7z18aifhlxj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Panno blahoslavená</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81454</id>
    <revision>
      <id>337240</id>
      <parentid>270702</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:26:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337240</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="585" sha1="qgfhdaq1gv4w8768u50xu9a89yldkhr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Vládce světa
   | ČÁST = Panno blahoslavená
   | DALŠÍ = Chvalme Boha vesele
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Panno blahoslavená
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/104 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Panno blahoslavená,
 hle anděl nese zvěst,
 milost Pána veliká,
 že tobě dána jest.

 Počneš v čase slíbeném,
 jak tobě pravil Pán,
 Syna Boha našeho,
 jenž lidu k spáse dán.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>qgfhdaq1gv4w8768u50xu9a89yldkhr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Pojďte všichni k jesličkám</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81455</id>
    <revision>
      <id>337247</id>
      <parentid>270703</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337247</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2004" sha1="glfeg7gl5pgldze1ti8msdlgkmbmhtp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Narodil se Kristus Pán
   | ČÁST = Pojďte všichni k jesličkám
   | DALŠÍ = Zvěstujem vám radost
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pojďte všichni k jesličkám
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/202 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Pojďte všichni k jesličkám,
 do Betléma spějte,
 Spasitel dnes přišel k nám,
 díky jemu vzdejte!
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Do jesliček položen,
 v nebi trůn má zlatý,
 v chudobě ač narozen,
 je Bůh nejvýš svatý.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Všechno Pána velebí,
 andělů sbor jásá:
 Sláva Bohu na nebi,
 lidstvu přišla spása.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 I my se ti klaníme,
 Ježíšku náš malý,
 zrození tvé slavíme,
 neseme ti dary.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Zlato jako mudrci,
 tobě, Králi, dáme,
 vše co máme na srdci,
 též ti odevzdáme.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Kadidlo ti spalujem
 ke tvé poctě, Králi.
 Srdce své ti věnujem,
 celý svět tě chválí.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Myrhu tobě neseme,
 odpusť naše viny,
 nesuď co je zkažené,
 přijmi lásky činy.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.

 Bůh nám přišel na pomoc,
 vděčný lid ho vítá,
 mizí stíny, bledne noc,
 nad světem den svítá.
 Vítej nám, vítej nám,
 dítě nebes krásy,
 světa všem končinám
 vzešlo světlo spásy.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>glfeg7gl5pgldze1ti8msdlgkmbmhtp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Zvěstujem vám radost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81456</id>
    <revision>
      <id>337248</id>
      <parentid>270704</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337248</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1178" sha1="372ahm13mlvr4a6couxf91ospx0qe19" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Pojďte všichni k jesličkám
   | ČÁST = Zvěstujem vám radost
   | DALŠÍ = S pastýři teď o závod
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zvěstujem vám radost
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/203 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Zvěstujem vám radost,radost převelikou:
 porodila Panna s čistotou panenskou Krále nebeského;
 chvalme s nebešťany Pána andělského.

 Prorokové svatí s touhou jej čekali,
 Mesiáše Krista k spáse světa zvali:
 Neprodlévej, Pane!
 Pospěš k lidu svému,
 naplň slovo dané.

 Slunce, jasné hvězdy na obloze září,
 pastýři padají na zemi svou tváří,
 Dítě Boží zdraví.
 Narodil se z Panny,
 Pán je věčné slávy.

 Hleďme na Ježíše na ubohém loži!
 Odpočívá v plénkách malé Dítě Boží,
 na svět přišel nahý.
 Dnes andělů sbory
 zpívají mu chvály.

 Slavný svátek ctíme tvého narození,
 radostně čekáme na své vykoupení;
 vyveď nás z temnoty,
 z pozemské starosti
 do věčné radosti.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>372ahm13mlvr4a6couxf91ospx0qe19</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Chválu vzdejme, ó křesťané</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81457</id>
    <revision>
      <id>337268</id>
      <parentid>270705</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:35:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337268</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3364" sha1="ao896bd1m8k933wcg3r7u095szchd47" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Budiž vděčně velebena
   | ČÁST = Chválu vzdejme, ó křesťané
   | DALŠÍ = Jako ta růžička krásná
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chválu vzdejme, ó křesťané
  | AUTOR = anonym
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/802 Kancional.cz]
  | JINÉ = text dle letáčku z roku 1858. Nápěv [[Autor:Ferdinand Pátek|Ferdinand Pátek]] a [[Autor:Robert Bauer|Robert Bauer]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = Chválu vzdejme, ó křesťané
}}

&lt;poem&gt;
 Chválu vzdejme, ó křesťané,
 nejsvětější Matce Páně,
 pějme vroucně nebes Kněžně,
 vzývejme ji všichni něžně.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Panno slavná, Panno svatá,
 bez poskvrny jsi počatá;
 květe rajské líbeznosti,
 kdo by vychválil tě dosti?
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Tak jsi byla nebi milá,
 žes nám Boha porodila;
 pravá matko Pána Krista,
 zůstala jsi panna čistá.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 V lůně tvém Bůh odpočíval,
 na tvých prsou tiše dlíval.
 Která matka tebe předčí,
 které matky syn je větší.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Ty jsi Panna nejmoudřejší,
 veškeré cti nejhodnější,
 tebe nelze vychváliti,
 tvoji službu rozmnožiti.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Panno věrná, dobrotivá,
 s důvěrou tě hříšník vzývá;
 zrcadlem jsi spravedlivých,
 vzorem duší v Bohu živých.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Ty jsi radost našich duší,
 v tobě krásu ráje tuší;
 ty jsi pramen nábožnosti,
 ty jsi studnice všech ctností.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Ty jsi naše k nebi brána,
 archa úmluvy nám daná,
 hvězda jitřní, jež nám svítí
 za bouřlivé plavby žití.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Ty nemocné uzdravuješ,
 za hříšníky oroduješ,
 útěchou jsi pro plačící,
 všech křesťanů pomocnicí.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Vyvýšená nad anděly,
 nad všech svatých zástup skvělý,
 Královna jsi tvorstva všeho,
 dlíš u Boha všemocného.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

 Nedej, Matko, zahynouti
 dětem na vezdejší pouti
 a dej lidu prosícímu
 šťastně dojít k tvému Synu.
 Maria, Maria, denice vítězná,
 Maria, Maria, lilie líbezná,
 oroduj za nás, Matko, v každý čas,
 Královno nadhvězdná.

&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ao896bd1m8k933wcg3r7u095szchd47</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Chvalme Boha vesele</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81473</id>
    <revision>
      <id>337241</id>
      <parentid>271459</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:26:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337241</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="790" sha1="a4dsqs2naspzpzdcp3451klsnhgmqp5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Panno blahoslavená
   | ČÁST = Chvalme Boha vesele
   | DALŠÍ = Vítej milý Jezu Kriste
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chvalme Boha vesele
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/105 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Chvalme Boha vesele,
 spolu zpívajíce,
 a v svém srdci plesejme,
 čest mu vzdávajíce
 za ten věčně nový dar,
 Syna vtěleného.
 Budiž vděčně chváleno
 svaté jméno jeho.

 Z nesmírné své milosti
 k nám se snížit ráčí
 ten, kterého nebesa
 pojmout nepostačí.
 Sám Pán s božskou pokorou
 krále andělského
 na sebe vzal hřích a trest
 člověka padlého.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>a4dsqs2naspzpzdcp3451klsnhgmqp5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Vítej milý Jezu Kriste</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81474</id>
    <revision>
      <id>337242</id>
      <parentid>271460</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:27:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337242</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="897" sha1="1kth5lf6lnjpbzdiiogo5gnko4v775y" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Chvalme Boha vesele
   | ČÁST = Vítej milý Jezu Kriste
   | DALŠÍ = Radostné to děťátko
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vítej milý Jezu Kriste
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/106 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Vítej, milý Jezu Kriste,
 jenž ses vtělil v Panně čisté,
 abys naše viny,
 sám jsa bez poskvrny,
 obmyl a shladil.

 V Kristu Pánu máme všichni
 v jednom Duchu přístup k Otci,
 bychom skrze něho,
 pro nás vtěleného,
 nebe dosáhli.

 Kdo skrze Krista nepůjde,
 cestu do nebe nenajde,
 neboť cesty není
 nižádné k spasení
 nežli Kristus sám.

 Kristus je naše naděje,
 žádný nám nic neprospěje;
 zřeknem-li se jeho,
 Spasitele svého,
 běda nám bude.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>1kth5lf6lnjpbzdiiogo5gnko4v775y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Radostné to děťátko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81475</id>
    <revision>
      <id>337243</id>
      <parentid>271461</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:27:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337243</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="760" sha1="i1trdzkaiy8i2pjzcx71vjbnao4till" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Vítej milý Jezu Kriste
   | ČÁST = Radostné to děťátko
   | DALŠÍ = Ty jsi, Kriste, Boží syn
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Radostné to děťátko
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/107 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Radostné to Děťátko
 od věků žádáno,
 hned při počátku světa
 v ráji zaslibováno,
 má se v tobě vtěliti
 a z tebe naroditi,
 smutné obveseliti.

 Emanuel, Bůh s námi,
 král nebeských kůrů,
 sestoupil k nám na zemi,
 vede nás k Otci vzhůru.
 V něm ožijí věřící,
 všichni lidé lkající,
 pokoje hledající.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>i1trdzkaiy8i2pjzcx71vjbnao4till</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ty jsi, Kriste, Boží syn</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81476</id>
    <revision>
      <id>337244</id>
      <parentid>271462</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:27:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337244</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="882" sha1="fnwz63zsjkyhu3mvtw95u54t6f4wz9u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Radostné to děťátko
   | ČÁST = Ty jsi, Kriste, Boží syn
   | DALŠÍ = Z milosti tak hojné
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ty jsi, Kriste, Boží syn
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/108 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Ty jsi, Kriste, Boží Syn,
 sestoupil jsi v země klín,
 tebe, dárce milosti,
 s Otcem, Duchem všechno ctí.

 Zem i nebe je tvůj stan,
 Slovo věčné ty jsi zván;
 propast moře, světlo hvězd,
 všechno tvoje dílo jest.

 K věrným svým se přiznáváš,
 my jsme tvoji, ty jsi náš
 ve způsobách tajemných,
 zdroj života dětí svých.

 Jezu Kriste tajemný,
 Bože, Králi velebný,
 veď nás v říši nebeskou,
 dej nám spatřit slávu svou.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>fnwz63zsjkyhu3mvtw95u54t6f4wz9u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Z milosti tak hojné</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81477</id>
    <revision>
      <id>337245</id>
      <parentid>271463</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:27:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337245</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="980" sha1="ti8oz4ce24ckz6vizxpzaogfnyqhk66" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Ty jsi, Kriste, Boží syn
   | ČÁST = Z milosti tak hojné
   | DALŠÍ = Prolom, Pane, nebesa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Z milosti tak hojné
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/109 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Z milosti tak hojné,
 štědře ukázané,
 lidem z lásky dané,
 Jezu Kriste, Pane,
 tebe všechno chválí,
 věčný nebes Králi.

 Ó náš Pane milý,
 ty jsi dárce síly.
 V zármutku a kříži
 pomoc tvá se blíží:
 Útočiště jisté
 jsi nám Jezu Kriste.

 Vyslyš naše hlasy,
 Bože věčné spásy,
 dej, ať v lásce stálé
 žijem ke tvé chvále,
 tebe v úctě máme,
 zákonů tvých dbáme.

 V poslední pak chvíli,
 až se náš den schýlí,
 a my před tvým soudem
 stát, Kriste, budem,
 milost rač nám dáti,
 slávy věčné přáti.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ti8oz4ce24ckz6vizxpzaogfnyqhk66</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/S pastýři teď o závod</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81478</id>
    <revision>
      <id>337249</id>
      <parentid>271464</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337249</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1107" sha1="getk2anbmb5h3ilmlg98vwvigkpkpep" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Zvěstujem vám radost
   | ČÁST = S pastýři teď o závod
   | DALŠÍ = Vítej nám, Bože vtělený
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = S pastýři teď o závod
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/204 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 S pastýři teď o závod spěchejme k Betlému,
 obětujme lidský rod Kristu zrozenému;
 lidstva ples ať zní dnes
 s andělskými sbory
 přes hory a doly.

 Hleďte, v tvrdé jesličky Dítě položené!
 Nad ním chléva chudičký krov se nuzně klene.
 V plénky jen zahalen,
 ale krásný, svěží,
 nebes Král tu leží.

 Víme, proč se snižuješ, náš nejvyšší Pane.
 Chudým důkaz dávat chceš lásky svrchované.
 Učíš nás v každý čas
 snášet ponížení,
 břímě každodenní.

 Jdeme ke tvým jesličkám, vroucně poklekáme;
 hojnou milost uděl nám, s důvěrou voláme:
 Sejmi již naši tíž,
 učiň ať jsme prostí
 hříšné poddanosti.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>getk2anbmb5h3ilmlg98vwvigkpkpep</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Vítej nám, Bože vtělený</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81479</id>
    <revision>
      <id>337250</id>
      <parentid>271465</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337250</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="930" sha1="fo5ew2s5o45r02y459h2coxmvmmcgzc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = S pastýři teď o závod
   | ČÁST = Vítej nám, Bože vtělený
   | DALŠÍ = Vítej, milý Jezu Kriste
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vítej nám, Bože vtělený
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/205 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Vítej nám, Bože vtělený,
 krásné děťátko,
 z Marie Panny zrozený,
 milé pacholátko!

 Tvá láska přivedla tebe,
 krásné děťátko,
 že na zem přicházíš z nebe,
 milé pacholátko!

 Maria, Matka přemilá,
 krásné děťátko,
 do jesliček tě vložila,
 milé pacholátko.

 V chudobě tvé tě milujem,
 krásné děťátko,
 za lásku tvou ti děkujem,
 milé pacholátko.

 Pro milost tvého zrození,
 krásné děťátko,
 daruj nám věčné spasení,
 milé pacholátko.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>fo5ew2s5o45r02y459h2coxmvmmcgzc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Vítej, milý Jezu Kriste</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81480</id>
    <revision>
      <id>337251</id>
      <parentid>271467</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337251</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="772" sha1="thqfzh3potaoqwy71kj0s91s0stsp0a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Vítej nám, Bože vtělený
   | ČÁST = Vítej, milý Jezu Kriste
   | DALŠÍ = Nastal přeradostný čas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vítej, milý Jezu Kriste
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/206 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Vítej, milý Jezu Kriste,
 narozený z Panny čisté,
 jehož tělo, krev i živá
 ve svátosti zde se skrývá.

 Chlebe spásy, z nebe daný,
 Synu Boží požehnaný,
 přijmi naše chvály skrovné
 za dar lásky nevýslovné.

 Nyní tebe závoj halí;
 dej, ať účastni jsme chvály,
 kterou tobě, Boží Synu,
 pějí sbory cherubínů.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>thqfzh3potaoqwy71kj0s91s0stsp0a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Nastal přeradostný čas</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81481</id>
    <revision>
      <id>337252</id>
      <parentid>271468</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337252</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="947" sha1="k0a7mz4n9jml9exc960rqglc9afpnb8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Vítej, milý Jezu Kriste
   | ČÁST = Nastal přeradostný čas
   | DALŠÍ = Čas radosti veselosti
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nastal přeradostný čas
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/207 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Nastal přeradostný čas,
 všichni se radujme:
 přišel na svět Mesiáš,
 Pánu Bohu za to děkujme.

 Anděl z nebe sestoupil,
 všichni se radujme,
 příchod Kristův oznámil,
 Pánu Bohu za to děkujme.

 On je světa Spasitel,
 všichni se radujme,
 všeho lidstva učitel,
 Pánu Bohu za to děkujme.

 Získá nám milost Boží,
 všichni se radujme,
 všechno dobré rozmnoží,
 Pánu Bohu za to děkujme.

 On nám dá život věčný,
 všichni se radujme,
 buďme mu za to vděčni,
 Pánu Bohu za to děkujme.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>k0a7mz4n9jml9exc960rqglc9afpnb8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Čas radosti veselosti</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81482</id>
    <revision>
      <id>337253</id>
      <parentid>271471</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337253</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1033" sha1="26u0kh39hnrelubo8p20a02gskdotbj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Nastal přeradostný čas
   | ČÁST = Čas radosti veselosti
   | DALŠÍ = Splnilo se Písmo svaté
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Čas radosti veselosti
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/208 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Čas radosti, veselosti
 světu nastal nyní,
 Pán Bůh věčný, nekonečný
 narodil se z Panny;
 v městečku Betlémě,
 v jesličkách ve chlévě,
 leží malé pacholátko
 na seně, na seně.

 Co jsme všichni, lidé hříšní,
 toužebně čekali,
 to andělé převesele
 nám již zvěstovali;
 proto dnes plesejme,
 všichni se radujme,
 pacholátku nemluvňátku
 zpívejme, zpívejme.

 Spasiteli, kvítku milý,
 náš Pane Ježíši,
 z čisté Panny narozený,
 poklade nejdražší;
 Bože náš, Králi náš,
 skloň se k nám jako Pán,
 dej milosti, dej radosti
 štědře nám, štědře nám.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>26u0kh39hnrelubo8p20a02gskdotbj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Splnilo se Písmo svaté</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81483</id>
    <revision>
      <id>337254</id>
      <parentid>271474</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337254</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="847" sha1="iiqjfjy1onjoufkts09i200n4foyb6x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Čas radosti veselosti
   | ČÁST = Splnilo se Písmo svaté
   | DALŠÍ = V půlnoční hodinu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Splnilo se Písmo svaté
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/209 Kancional.cz]
  | JINÉ = z lidových koled
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Splnilo se Písmo svaté,
 radujme se v Pánu,
 slunko spásy světu vzešlo
 z nadehvězdných stanů.
 Z Panny čisté narozen,
 v jesličkách je položen,
 temná noc se proměnila
 divem Božím v jasný den.

 Anděl Páně zvěstoval nám
 poselství to slavné,
 věrný Bůh, že napnil dnes
 sliby svoje dávné.
 S nebeskými anděly
 všechno ať se veselí,
 do Betléma pospíchejme,
 abychom se klaněli.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>iiqjfjy1onjoufkts09i200n4foyb6x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/V půlnoční hodinu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81484</id>
    <revision>
      <id>337255</id>
      <parentid>271476</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:29:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337255</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="666" sha1="2xgp65y6q2szq8x4fcp17umbsolnch4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Splnilo se Písmo svaté
   | ČÁST = V půlnoční hodinu
   | DALŠÍ = Z nebe jsi přišel
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = V půlnoční hodinu
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/210 Kancional.cz]
  | JINÉ = 
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 V půlnoční hodinu
 anděl se zjevuje,
 radostnou novinu
 pastýřům zvěstuje.

 Nebes Pán naplnil
 sliby své zajisté,
 Kristus se narodil
 z Matičky přečisté.

 Pastýři, vstávejte,
 pospěšte k Betlému,
 zprávu tu povězte
 na cestě každému.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2xgp65y6q2szq8x4fcp17umbsolnch4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Andělský chlebe</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81485</id>
    <revision>
      <id>337258</id>
      <parentid>271480</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:32:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337258</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1027" sha1="nfhk2zmslgkbovaqu8kc093zxmjc4jg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Chvála tobě, Kriste
   | ČÁST = Andělský chlebe
   | DALŠÍ = Ať Srdci Ježíšovu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Andělský chlebe
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/701 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Ludvík Holain|Ludvík Holain]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Andělský chlebe,
 nám daný z nebe,
 nejmilejší Ježíši;
 v tebe věříme,
 tebe slavíme,
 dobrý Ježíši,
 lásko nejvyšší.

 Ty nás v milosti
 sytíš v svátosti,
 nejmilejší Ježíši;
 sebe nám dáváš,
 život rozdáváš,
 dobrý Ježíši,
 lásko nejvyšší.

 Skrytý Bože náš,
 Spasiteli náš,
 nejmilejší Ježíši;
 veď nás životem,
 tobě sloužit chcem,
 dobrý Ježíši,
 lásko nejvyšší.

 Ty jsi od věků
 Bohem člověku,
 nejmilejší Ježíši;
 ať po všechny dny
 od všech lidí zní
 tobě, Ježíši,
 chvála nejvyšší.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>nfhk2zmslgkbovaqu8kc093zxmjc4jg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ať Srdci Ježíšovu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81486</id>
    <revision>
      <id>337259</id>
      <parentid>271484</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:32:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337259</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2086" sha1="dsipnvtqt7bonhmntfek4ejzm5tglla" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Andělský chlebe
   | ČÁST = Ať Srdci Ježíšovu
   | DALŠÍ = Buď slaven, mocný Králi
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ať Srdci Ježíšovu
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/702 Kancional.cz]
  | JINÉ = text podle německé písně (1750), nápěv [[Autor:Alberich Zwyssig|Alberich Zwyssig]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Ať Srdci Ježíšovu
 zní píseň jásavá,
 jež, věrnost svému slovu,
 všem milost rozdává.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.

 Ty jsi nás milovalo,
 než jsme tě poznali,
 tys obětí se stalo,
 než jsme tě vzývali.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.

 Tys kopím probodeno,
 z tvé rány proudí krev,
 jíž, spásy naší ceno,
 nám hasíš Boží hněv.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.

 Ty snímáš každou vinu,
 když nám se otvíráš,
 a nalomenou třtinu
 k důvěře podpíráš.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.

 Tys Boží lásky sláva,
 ó Srdce milostné,
 tvůj lid se odevzdává
 tvé vládě nebeské.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.

 Než duch se s tebou spojí
 v objetí jásavém,
 stůj při mně v každém boji,
 buď v bouři přístavem.
 Ó Srdce nejsvětější,
 dík budiž tobě vzdán.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
 Zdroj lásky nejvroucnější
 je v tobě uctíván.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>dsipnvtqt7bonhmntfek4ejzm5tglla</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Buď slaven, mocný Králi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81487</id>
    <revision>
      <id>337261</id>
      <parentid>271486</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337261</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="814" sha1="hqekpmm9xxcounl25edqmz8gd1ft63o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Ať Srdci Ježíšovu
   | ČÁST = Buď slaven, mocný Králi
   | DALŠÍ = Chvalte ústa
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Buď slaven, mocný Králi
  | AUTOR = [[Autor:Jakub Pavelka|Jakub Pavelka]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/703 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Jan Bádal|Jan Bádal]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
 Buď slaven, mocný Králi,
 jejž světy širé chválí,
 jejž andělé ctí na nebi
 a zpěvem velebí.

 Buď slaven, dobrý Pane,
 jenž z lásky svrchované
 jsi z nebe na zem sestoupil,
 svět z hříchů vykoupil.

 Buď slaven, Kriste milý,
 dej abychom tě ctili,
 jak za tvou lásku zasloužíš,
 s níž ve svátosti dlíš.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>hqekpmm9xxcounl25edqmz8gd1ft63o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1940 – 1941</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81988</id>
    <revision>
      <id>337302</id>
      <parentid>277978</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337302</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3699" sha1="e6tskf186e40i0e2fqc5raeofx0v3xj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Školní rok 1940 – 1941
   | DALŠÍ = Školní rok 1941 – 1942
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1940 – 1941
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1940-1941 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1941/41 začal se v úterý dne 2. září přivítáním učitelského sboru a školních dětí. Po odchodu dětí byla vykonána učitelská porada.

Učitelský sbor tohoto roku se nezměnil. Zůstal týž a to: Otakar Chlapec, Antonín Vácha, Božena Šíchová, Jaroslav Španihel a Karel Vávra.

Na počátku tohoto školního roku bylo dětí: V I. tř. 14 hochů, 14 dívek, celkem 28. V II. tř. 12 hochů, 19 dívek, celkem 3. Úhrnem: 26 hochů 33 dívek, celkem 59.

Od počátku tohoto škol. roku bylo vyučováno jazyka německého a to ve II. třídě na 3. postupném ročníků, který byl zařazen do II. třídy, pro vyrovnanost žactva ve třídách. Učebnice se vůbec nevyužívalo, jelikož neodpovídaly svým obsahem dnešním státním požadavkům. Proto bylo nutno se na každou hodinu náležitě připravit, dle svého nejlepšího svědomí a vychovatelské povinnosti až do vydání nových učebnic vydané v protektorátu.

Pro nedostatek otopu, bylo nutno vyučování při jednoduché frekvenci od 4. XI. do 1. května.

Učitelský sbor z nařízení přezkoumat celý inventář školy a vyřadit všechno, co se nesrovnává s nynějšími státoprávními poměry. Bylo to hlavně přerušení bývalého úředního školního razítka, všechny nápisy na dveřích a na obrazech byly zdvoujazyčněny a všechny knihy učitelské a žákovské knihovny uzavřeny, zapečetěny. Mnoho knih pro svůj obsah vyloučeny, zabaleny a uloženy zvlášť.

Jako loni, tak i letos, byla provedena výstava české knihy v I. třídě, knihy vystavila firma Vokoun Slaný. Prodalo se na této výstavě za 600,-K knih hlavně pro školní mládež. Tuto neděli dne 8. XII. dostavilo se do školy mnoho občanu ne jen ze Žižic, ale i z Vítova a Drnova.

Vánoční prázdno začalo dne 21. XII. Velikonoce od 9. IV. ve 12. hodin do 11. IV.

K 15. III. byla přečtena ve třídách část oběžník č. 6, která jedná o převzetí a zřízení protektorátu.

Dne 19. IV. v 10. hod. přečten řídícím učitel všemu žactvu oběžník č. 10 týkající se oslavy dvaapadesátých narozenin Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera.

Řídící učitel promítal úzký film zapůjčený okresním školním výborem ve Slaném a to dne: 22. III. a 6. IV. v Žižicích, dne 9. III. a 1. V. v Drnově a dne 30. III. a 4. V. ve Vítově.

Místní školní rada vykonala dvě schůze a to rozpočtovou a uzávěrkovou.

Náboženská zkouška konána dne 26. V. za přítomnosti p. Rudolfa.

Rodičovské sdružení vykonalo dvě výborové schůze.

Do měšťanské školy se přihlásilo celkem hochů 2 děvčat 2. Do gymnasia se přihlásil Vlast. Tlustý. Propouštěcí osvědčení dostali: M. Ševcová, M. Vojtěchovská, Jindřich Dvořák, Dobroslava Rybová, Lipnerová.

V letních měsících, hlavně červen, chodily děti do polí vybírali plevel dle naší zemí. Plevel si odvážely domů. Také se zúčastnily sběru léčivých rostlin, lipového květu a odpadových hmot po celý rok.

Školní rok ukončen dne 28. června dopoledne.</text>
      <sha1>e6tskf186e40i0e2fqc5raeofx0v3xj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1941 – 1942</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81989</id>
    <revision>
      <id>337303</id>
      <parentid>277979</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337303</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3855" sha1="evc7a0ke77jixsyqxhp9ay22x6iev6g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1940 – 1941
   | ČÁST = Školní rok 1941 – 1942
   | DALŠÍ = Školní rok 1942 – 1943
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1941 – 1942
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1941-1942 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školí rok 1941/42 začal v pondělí dne 1. září přivítáním učitelského sboru a školní mládeže. Po odchodu dětí byla vykonána učitelská porada.

Učitelský sbor se v tomto školním roce změnil tím, že Antonín Vácha byl přeložen na obecní školu do Třebusic a za něho nastoupil František Kapr, který až dosud učil na obecní škole v Tuřanech. Jmenovaný se narodil 1. června 1917 v Dolíně, okres Slaný. Do obecní školy chodil v Slaném, kde vychodil i 4 třídy školy měšťanské. V roce 1932 – 36 studoval na Amerlingově učitelské ústavě v Praze, kde maturoval. Učitelské způsoby nabyl s vyznamenáním r. 1939 tamtéž. V roce 1936/37 působil jako učitelský hospitant při obecné škole dívčí v Slaném. V roce 1937/38 byl na svoji žádost ustanoven učitelem při bývalé stát. obec. škole ve Vyšním Bystrém na Podkarpatské Rusi. V roce 1938/41 působil jako učitel při obecných školách v Hobšovicích, Zlonicích, Tuřanech, načež r. 1941 byl ustanoven při zdejší škole, kde působí dosud.

Na počátku tohoto školního roku docházelo do zdejší školy: I. tř. 11 hochů, 13 dívek, celkem 24 dětí. II. tř. 12 hochů, 22 dívek, celkem 34 dětí. Celkem 23 hochů, 35 dívek, úhrnem 58 dětí.

Místní školní rada byla rozpuštěna a úřední moc vykonával jen předseda se řídícím učitelem.

Vánoční prázdno začalo dne 19. XII. ve 12. hodin a probíhalo až do 9. III. 1942. Školní mládež byla pozvána během tohoto prázdna do školy dvakrát za týden, kde jí byly uloženy domácí úkoly a práce psané na rozmnožovacím stroji, který byl zdejší školou za tím účelem zakoupen. Výpisy úkolů a testů jsou uloženy v archivu školy.

Školní slavnosti byly dvě a to: Dne 14. III. byla přečtena školním dětem přednáška a 20. dubna narozeniny kancléře a vůdce Adolfa Hitlera rovněž přednáška. Po oba dva tyto dny bylo prázdno.

Velikonoční prázdno bylo od 1. dubna ve 12. hodin do 7. IV. včetně. První květen byl přeložen z pátku na sobotu. 4

Náboženská zkouška konána dne 2. června. Nový pán okresní inspektor Václav Krátký navštívil zdejší školu dne 15. IV.

O prázdninách byly provedeny v budově školní zednické a malířské opravy. Byly vymalovány obě třídy a pořízeny nové ventilace, čímž větrání v I. třídě je úplně vyhovující. Řádné opravy je nutno vykonat ještě v kabinetě a v tělocvičně. Také závěsy pro obrazy v kabinetě byly předělány a všechny obrazy řádně cedulkami očíslovány, bude pořízena kartotéka.

Výnosem MŠMV byly všechny učebnice, knihy ze žákovské knihovny a mapy sepsány, zabaleny a odvezeny do Slaného. Nevyučuje se zeměpisu ani dějepisu.

Dne 22. VI. byl konán ve školní budově soupis osob od 15. do 65. let pro úřad práce obcí Drnova, Vítova, Žižic, Luníkova a Osluchova.

Jako roku minulého, tak i letos děti se zúčastnily polních prací, sbíraly léčivé byliny. Po celý rok se sbírají odpadové hmoty a to železo, papír, hadry a kosti. Sebrané množství se hlásí každý měsíc okresnímu školnímu výboru.

Školní rok zakončen dne 11. července 1942.</text>
      <sha1>evc7a0ke77jixsyqxhp9ay22x6iev6g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1942 – 1943</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81990</id>
    <revision>
      <id>337304</id>
      <parentid>277980</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337304</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5098" sha1="4xuihw87x4ljo05qoz3qy7bqf6j2raz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1941 – 1942
   | ČÁST = Školní rok 1942 – 1943
   | DALŠÍ = Školní rok 1943 – 1944
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1942 – 1943
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1942-1943 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1942/43 začal dne 2. září 1942. Toho dne byla vykonána řádná učitelská porada.

Učitelský sbor se nezměnil, jen za učitele náboženství českomoravského pana faráře Karla Vávru ze Slaného, přišla učitelka téhož náboženství paní Jaroslava Vojtková ze Slaného. Jsou to tedy: Otakar Chlapec, řídicí učitel, František Kapr, Božena Šíchová, učitelka ženské ruční práce, která sem dochází z Hobšovic, Jaroslav Španihel farář římsko-katolické církve a shora jmenovaná.

Na počátku tohoto roku je stav žactva následující: I. třída 15 hochů, 18 děvčat, celkem 33 dětí. II. třída 6 hochů, 22 děvčat, celkem 28 dětí, celkem 21 hochů, 40 děvčat, úhrnem 61 dětí. Ze Žižic dochází dětí 22, z Drnova 23 a z Vítova 15.

Dne 4. XI. byl výp. učitel František Kapr, přeložen na pomocnou školu do Slaného. Za něho nastoupil učitelský praktikant Václav Sochor dne 7. XI. Jmenovaný narodil se dne 3. dubna 1920 v Chrástíně, okres lounský. V letech 1926 až 1931 navštěvoval obecnou školu v Peruci. Tam rovněž v letech 1931 až 1934 chodil do měšťanské školy a v roce 1934/35 dojížděl do jednoročního kursu učebního při měšťanské škole Zlonicích. V letech 1935 až 1939 studoval na státním ústavu učitelském v Žatci (později do Loun přeloženém), kde rovněž v červnu 1939 vykonal zkoušku učitelské dospělosti. Od 1. září 1939 do 30. června 1940 hospitoval na obecní škole v Peruci. Dne 23. března 1942 byl ustanoven učitelským praktikantem na újezdní hlavní škole chlapecké ve Slaném. Tam působil až do 18. října 1942. 19. října 1942 nastoupil místo v Budeníčkách, načež 6. listopadu 1942 byl přeložen na školu zdejší. 5

Vánoční prázdno bylo ode dne 17. XII. a potrvalo až do 10. I. 1943 včetně.

Zprávy za I. pololetí byly vydány dne 30. I. poslední hodinu vyučování a v pondělí dne 1. února bylo opět ve vyučování pokračováno, neboť pololetního prázdna v tomto školním roce nebylo.

Dne 8. dubna rozloučil se řídící učitel s odcházejícím kolegou V. Sochorem s přáním všeho dobra a šťastnému návratu. Jmenovaný byl povolán pracovním úřadem na práci v říši do města Glogan. Dne 12. IV. přivítal nového kolegu Antonína Koubu. Ten narodil se dne 31. 5. 1913 ve Slaném obecní školu a reálné gymnázium vychodil ve Slaném. Po maturitě splnil dobrovolně službu vojenskou. V roce 1936/37 chodil jako externista do učebního ústavu v Žatci. Na vlastní žádost ustanoven do Strojetic, Podbožan, odkud evakuován. Po 2 měsíčním odpočinku byl přeložen na hlavní školu do Kazněva u Plzně, kdež si založil rodinu a konečně dostal místo v rodném kraji Kačici. Poté působil v Olšanech, Knovízi, Olšanech, Motyšíně a dne 12. 4. přeložen do Žižic na místo vpředu jmenovaného kolegy V. Sochora.

V měsíci dubnu byly oslaveny narozeniny Vůdce A. Hitlera přednáškou, kterou k dětem promluvil řídící učitel. Byly vyvěšeny prapory. Odpoledne bylo prázdno.

Velikonoční prázdno potrvalo od 21. IV. v poledne do 2. V. včetně.

V měsíci květnu byly všechny školní děti předvedeny před rentgenologickou prohlídku do poradny Ligy proti tuberkulose. Výsledek uložen ve školním archivu. Této prohlídky se zúčastnilo i všechno uč. zdejšího okresu.

Dne 4. VI. vyposlechly děti školní rozhlasu, který byl vysílán z bytu řídícího učitele o protektorovi R. Heydrichovi.

Okresní školní inspektor V. Krátký navštívil zdejší školu dne 15. V., 19. V. a 9. VI. K poslední návštěvě byli jsem zvoláni řídící učitel Antonín Vácha z Beřovic a Černý z Hobšovic. Konference se týkala předpisů a novinek ve školství, které pan inspektor přednesl a podal k nim výklad.

V tomto školním roce byla zakoupena nová vrata, která dodala stavební firma Koula Slaný. Dále byla opravena celá střecha a školní pumpa.

I v tomto školním roce děti opět sbíraly odpadní hmoty, sbíraly léčivé byliny a pracovaly při žních. Odpadních hmot bylo sesbíráno 477,50kg a léčivých bylin 22,50kg sušených. Byly to lípový květ, přeslička, černý bez, třezalka a žebříček.

12. VII. oslaveny narozeniny presidenta A. Háchy.

Tento školní rok zakončen byl dne 14. červenec v poledne rozdáním školní zpráv. Děti byly poučeny o sběru a polních prací.</text>
      <sha1>4xuihw87x4ljo05qoz3qy7bqf6j2raz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1943 – 1944</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81991</id>
    <revision>
      <id>337305</id>
      <parentid>277981</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337305</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5000" sha1="mor8q713lhb443pz9vav2ca3drr7a84" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1942 – 1943
   | ČÁST = Školní rok 1943 – 1944
   | DALŠÍ = Školní rok 1944 – 1945
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1943 – 1944
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [hhttps://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1943-1944 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1943/44 začal se dne 3. září v pátek. Toho dne jako vždy vykonána učitelská porada. Učitelský sbor zůstal týž jako před prázdninami.

Na počátku školního roku jest tento stav žactva: I. třída 13 hochů, 19 děvčat, celkem 32 dětí. II. třída 7 hochů, 18 děvčat, celkem 25 dětí. Úhrnem 20 hochů, 37 děvčat, celkem 57 dětí. Jeví se tady úbytek dětí oproti loňsku o 4 děti. Do školy dochází ze Žižic 18 dětí, z Vítova 14 dětí a z Drnova 25 dětí.

Pan okresní školní inspektor navštívil zdejší školu už dne 16. září dopoledne.

V měsíci září odešel na léčení na dobu 3. neděl učitel Antoním Koula a za něho suplovala Marie Hrubá, povolaná z Kolče. Poněvadž nemoc u jmenovaného učitele málo polevila a jízdy na kole ze Slaného byly pro něho únavné, byl přeložen vlastní žádostí do Hnidous, kam dojíždí autobusem. Suplující Marie Hrubá byla opět povolána zpět, když byla přeložena na školu do Zlonic. Táž narodila se dne 21. června 1919 v Gieraszowicích v Gen. Gounernementu. Do obecní školy chodila v Slaném, kde též vychodila i 4 třídy školy měšťanské. V roce 1336/40 studovala na koed. ústavě v Kladně kde maturovala. V roce 1940/41 působila jako učitelská hospitantka při obecní škole chlapecké ve Slaném. Po roce hospitování byla zaměstnána jako úřednice u okresní péče o mládež v Slaném a potom v zásobovacím oddělení městského úřadu v Slaném. V roce 1942 byla ustanovena výp. učitelkou němčiny na obecní škole chlapecké ve Slaném a na Tuřanech. V roce 1943/44 působila na obecních školách v Kolči, ve Zlonicích a v Žižicích, kde působí dosud.

Pan okresní školní inspektor Václav Krátký navštívil opět zdejší školu dne 18. 12. 1943.

Vánoční prázdno potrvalo v tomto školním roce od 21. XII. do 11. I. 1944 včetně. Školní děti mnoho neužily tohoto školního prázdna, neboť ledu a sněhu bylo velmi málo. Letos poprvé byla provedena na zdejší škole vánoční nadílka. Všechny děti byly poděleny 45 dkg napečeného cukroví 2 hoši a 1 dívka dostali na šaty, museli ovšem přinést každý 24 bodů. Celé této besídce zářil 4m vysoký vánoční stromeček, u něhož děti zazpívali vánoční koledy a přeříkali básně u přítomnosti svých rodičů.

Dne 20. I. byl první arbeitsgemeinschaft v Beřovicích. Sešli se zde všichni učitelé a řídící učitelé ze čtyř škol a to ze Tmáně, z Hobšovic, Beřovic a ze Žižic. Jednání řádil kolega Antonín Vácha z Beřovic. Projednány byly různé nařízení o vyučování jazyka německého v jazyce německém. Podobný pracovní den koná se také jednou v měsíci ve Slaném, kde se schází všechny učitelstvo učící jazyk německý.

Pololetní prázdniny začaly dne 29. I. v poledne a probíhaly do 3. II. včetně.

Druhý arbeitsgemeinschaft byl 17. II. opět v Beřovicích.

15. březen byl oslaven na zdejší škole jako obvykle. také pracovní dny německé se opakují ve Slaném a v Beřovicích.

Velikonoční prázdno počalo dne 5. dubna v 11. hodin dopoledne a skončilo dne 12. IV. 7

Dne 20. IV. oslaveny narozeniny Vůdce Adolfa Hitlera.

Pro případ záškrtu bylo navrženo I. třídě dne 9. a 10. V.

Od 22. V. byl řídící učitel zproštěn dovolení vyučovat na zdejší škole pro nemluvnost německým jazykem a povolán jako pomocná dělník do továrny Breitel ve Vraném. Jeho nástupcem byl ustanoven Otto Zázvorka ze Zvoleněvse.

Od 1. VI. 1944 byl pověřen správou školy Otto Zázvorka. Jmenovaný nastoupil téhož dne. 3. VI. 1944 byla uctěna památka Reinharda Heydricha. 26. VI. 1944 byly děti očkovány proti záškrtu, očkování provedl pan Dr. Minařík. 29. VI. 1944 konána ve Zvoleněvsi prohlídka zubů a zjišťována náchylnost dětí k tuberkulóze. Výsledek bude oznámen rodičům po prázdninách.

1. VII. 1944 odešla do výslužby učitelka Božena Šíchová, která působila na zdejší škole 15 let. Dobrovolně však vyučovala až do ukončení školního roku.

12. VII. 1944 konána oslava narozenin pana státního presidenta Dr. Emila Háchy.

Školní rok 1943/44 ukončen byl dne 13. VII. 1944. Žákům rozdána téhož dne vysvědčení. Ze školy vystupuje 6 žáků (2 chlapci a 4 dívky)</text>
      <sha1>mor8q713lhb443pz9vav2ca3drr7a84</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1944 – 1945</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81992</id>
    <revision>
      <id>337306</id>
      <parentid>277982</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337306</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6568" sha1="sn3utzadiemz5567luqc3zp8rlofydb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1943 – 1944
   | ČÁST = Školní rok 1944 – 1945
   | DALŠÍ = Školní rok 1945 – 1946
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní kronika: Rok 1944 – 1945
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1944-1945 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1944 – 45 byl zahájen v úterý dne 5. září 1944 přivítáním učitelského sboru a žáků.

Učitelský sbor se změnil tím, že odešla před koncem školního roku 1943-44 do výslužby učitelka domácích nauk Božena Šichová. Jiná učitelka domácích nauk nebyla dosud ustanovena. Dívčí ruční práce vyučuje 4 hodiny týdně literární učitelka Marie Hrubá.

Školní obvod zůstává nezměněn, jsou to obce: Žižice, Drnov a Vítov.

Od počátku školního roku byla zavedena se svolením Okresního úřadu – Školní úřadovny ve Slaném částečné nedílné vyučování. Vyučování bude 4 dny polodenní, 2 dny celodenní. Zkušenosti budou na konci školního roku oznámeny Školní úřadovně.

Zdravotní stav žactva na začátku školního roku je dobrý. Okresní péče o mládež ve Slaném bude stejně jako minulého roku provádět tuberkulinové zkoušky a ošetření chrupu dětí 1. postupného ročníku.

Stav dětí na začátku škol roku:

I. třída 13h + 15d 28 žáků

II. třída 10h + 13d 23 žáci

Celkem: 23h + 28d 51žáků

Náboženské vyznání: římskokatolické: 33 žáci, českomoravské 18 žáků. Všichni žáci jsou národnosti české, protektorátními příslušníky.

Dne 22. XI. 1944 byla provedena ve Zvoleněvsi okresní péčí o mládež v Slaném prohlídka zubů u žáků 1. postupného ročníků a tuberkulinové zkoušky.

Dne 24. XI. 1944 dopoledne provedla prohlídku všech dětí sociální školní pracovnice ze Slaného sl. Pokorná. Odpoledne byli na rtg. prohlídce ve Slaném žáci, u kterých se projevila při tuberkulinových zkouškách reakce. Všichni jsou však zdrávi.

Dne 30. listopadu 1944 vzpomenuto výročí volby pana státního presidenta Dr. Emila Háchy.

Dne 13. prosince provedl na zdejší škole inspekci pan okresní školní inspektor Václav Krátký.

Dne 20. prosince 1944 byla provedena v posledních hodinách vyučování nadílka dětem. Dětem byly rozdány knihy, sešity, tužky, pera a každé dítě obdrželo balík cukroví a ovoce. Místní důvěrník sociální pomoci předal škole 500k, za které byly koupeny dárky. Důvěrník sociální pomoci z Vítova daroval 150k. Samozásobitelé obcí Žižic, Drnova a Vítova věnovali na nadílku pečivo a ovoce. Pod stromečkem zazpívaly děti vánoční koledy a přednesly básně. Přítomní byli i četní rodiče. Vánoční prázdniny začínají od 21. prosince a trvají do 11. ledna 1945.

Vánoční prázdniny byly prodlouženy na neurčitou dobu. Zahájení vyučování bude oznámeno rozhlasem a tiskem. V době prázdna jsou vydávány žákům jednou týdně domácí úkoly. Učitelský sbor je zaměstnán na obecním úřadě v Žižicích a ve Vítově podle nařízení Školské úřadovny.

Podle nařízení budou žákům vydána pololetní vysvědčení s datem 15. února 1945. Na zdejší škole byla vydána 20. II. 1945 v den, kdy se vydávají žákům domácí úkoly.

30. I. 1945 vzpomenuto výročí založení strany NSDAP.

8. II. 1945 byla školní budova zabrána obecním úřadem k evakuačním účelům. Obě třídy a tělocvična byly vyklizeny, školní lavice, skříně a tělocvičné nářadí uskladněny na půdě. Později byl i částečně vyklizen kabinet. Žákům byly vydávány jedenkrát týdně domácí úkoly v místnosti obecní strážnice.

13. III. 1945, v den vydávání úkolů, vzpomenuto 6. výročí založení Protektorátu Čechy a Morava, poněvadž poměry nedovolují žákům, aby se shromažďovali dne 15. III. 1945 a vyslechli rozhlas. Strážnice zabrána jako stanoviště vojenských stráží.

Od 13. III. zřízena v hostinci u Procházků prozatímní třída. Tam se scházejí 2krát týdně, v úterý a v pátek, žáci obou tříd a pokračováno ve vyučování domácími úkoly.

Velikonoční prázdniny trvaly od 30. III. do 3. IV. 1945

od 4. IV. 1945 má být zahájeno pravidelné vyučování. Na zdejší škole však bylo zahájeno od 9. IV. 1945, poněvadž děti, ubytované v hostinci onemocněly spalničkami.

Je vyučováno polodenně, střídavě podle pracovního plánu, I. třída 29 vyučovacích jednotek, II- třída 30 vyučovacích jednotek.

Od 4. IV. 1945 byla ustanovena na zdejší škole učitelka ručních prací Hana Hartmanová. Jmenovaná nastoupila 16. V. 1945. Do konce měsíce dubna byl chod vyučování pravidelný.

V měsíci květnu nebylo vyučování pro průtahy německých vojsk SS, která se utábořila na návsi. Pak následovaly dni osvobození naší vlasti, mobilizace a ubytování vítězní Rudé armády v naší obci. Školní budova byla celá zabrána až do 15. července. V obci bylo veselo, všude se ozýval zpěv. Země duněla pod pádnými kroky procházejících čet za zvuku „Partyzána“ a „Moskvy“. Jak naopak bylo zase smutno pro jejich odchod a při loučení s nimi mnohými upřímně zaplakal.

V měsíci květnu odešel na své původní místo okresní školní inspektor V. Krátký do Jindřichova Hradce. V tomto měsíci převzal také opět správu školy bývalý řídící učitel Otto Chlapec.

Pravidelné vyučování započalo 15. VI. v duchu osvobozené školy od německých utlačovatelů. Nebylo vyučováno němčině a na místě toho vyučováno jazyku českému, dějepisu a českému zeměpisu.

V měsíci byl opět po 6. letech oslaven svátek M. J. Husa. Bylo vypáleno na sta světelných raket. Před hranicí promluvil krásnou řeč pan Alois Ušák.

Sběr odpadních hmot se prováděl dál s větší pílí.

Konec školního roku přivedl některé změny jako veliký úbytek žactva, jejíchž rodiče se odstěhovali do pohraničí a odchodem dětí do měšťanské školy. Zprávy v českém znění byly vydány dne 19. červenec. Tím byl ukončen školní rok 1944/45 poslední rok našeho národního utrpení.</text>
      <sha1>sn3utzadiemz5567luqc3zp8rlofydb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1945 – 1946</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81993</id>
    <revision>
      <id>337307</id>
      <parentid>277983</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337307</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8099" sha1="6v8zg3ncqaubukt3k7rqwslv9ygg01f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1944 – 1945
   | ČÁST = Školní rok 1945 – 1946
   | DALŠÍ = Školní rok 1946 – 1947
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1945 – 1946
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1945-1946 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1945/46 byl zahájen v pondělí dne 3. září 1945.

Poněvadž nastal nedostatek učitelstva odchodem do pohraničí a na zdejší škole byl nízký stav žactva (33 dětí), byly obě třídy dočasně sloučeny a správou školy pověřen Václav Sochor, učitelský čekatel, až dosud působící na obecní škole v Pcherách. Školní obvod zůstal nezměněn. Jsou to: Žižice, Drnov a Vítov.

Katolickému náboženství bude vyučovati v tomto školním roce farář Jaroslav Španihel ze Zvoleněvse, českomoravskému náboženství Jaroslava Vojtová ze Slaného.

Dne 11. září 1945 onemocněl správce školy hnisavou angínou. Po dobu jeho nemoci byl správou školy pověřen Otto Zázvorka, literární učitel ze Zvoleněvse. Dne 25. září se vrátil Václav Sochor opět ke školní práci. 10

Na školu byla dána výpomoc definitivní učitelka Josefa Vašková ze Slaného, jelikož ve Slaném se pro tyfovou epidemii nevyučovalo. Děti byly rozděleny do dvou tříd. První třídu si ponechal správce školy a ve druhé vyučovala učitelka Vašková. Tento stav trval až do dne, kdy Josefa Vašková byla opět odvolána na kmenovou školu ve Slaném. Poté byly třídy opět spojeny v třídu jedinou.

Dne 29. září 1945 byla v dopoledních hodinách důstojně uctěna památka mučedníků a bojovníků za Svobodu. Po pietní vzpomínce se žáci odebrali domů.

Dne 27. října 1945 bylo vzpomenuto stého výročí narození Josefa Václava Sládka. Při oslavě byly recitovány ukázky básníkovy práce.

Dne 28. října 1945 byla pořádána v důstojně vyzdobené místnosti po těžkých letech utrpení opět svobodná oslava národního svátku. Na slavnosti promluvil správce školy Václav Sochor. Po slavnosti odešly děti domů.

Dnem 1. listopadu byl dosavadní správce školy Václav Sochor přeložen jako zastupující řídící učitel na okresní školu v Knovízy.

Od 1. listopadu 1945 ustanoven zatímním řídícím učitelem Otakar Koukl, který působil před tím na obecní škole chlapecké ve Smečně.

Otakar Koukl, narodil se 6. listopadu 1911 ve Smečně, kde navštěvoval obecnou a tři roky měšťanskou školu. Speciální kurs navštěvoval ve Slaném, ten dobrovolně opakoval, protože nebyl přijat na učitelský ústav, nebylo mu ještě 15 let. Učitelský ústav vystudoval v Žatci, kde se v roce 1937 podrobil zkoušce učitelské způsobilosti pro školy obecné. Vyučoval jako výpomocný učitel v Libušíně od 2. dubna do 30. června 1933. Od 17. července 1933 do 16. září 1934 konal presenční službu vojenskou, do 30. září toho roku cvičení ve zbrani. Od 1. října 1934 ustanoven výpomocným učitelem ve Mšeci. Dále působil v Plšanech na obecné škole chlapecké, v Bilichově, v Budeničkách, v Malíkovicích, na obecní škole chlapecké Směčně, na zdejší škole od 1. listopadu 1945.

Dne 7. listopadu školní slavnosti vzpomenuto ruské říjnové revoluce.

V tomto měsíci zhoršila se docházka školní. Děti onemocněly průjmy (slánská nemoc). Dne 13. XI. nebylo vyučováno pro nedostatek uhlí. Dne 28. XI. bylo ve Slaném pracovní schůze, na níž prvně se představil nový pan inspektor školní Ladislav Zingl.

15. XII. v sobotu ve třídě provedena školní nadílka. Všechny děti shromáždily se ve třídě a vánočního stromu, pod kterým mělo každé školní děcko dáreček. Předneseny vánoční písně, koledy, výstupy a básně. Účastni byli i rodiče. Nadílka se rodičům a hlavně dětem líbila.

Pololetní bylo ukončeno 15. února. Pololetní prázdno 16. – 18. února.

6. března pořádána školní slavnost zase prvně po dlouhé době. Loňského roku ještě v tichu vzpomínali jsme T. G. Masaryka a jeho narozenin. Dnes volni, proto školní slavnost, třeba konána ve třídě vhodně vyzdobené, vyzněla tak radostně. Děti přednesly vhodné básně a výstupy. Účastnilo se také množství rodičů. 11

Od OPM obdržely děti litry rybího tuku, který byl dětem rozdán.

V měsíci dubnu provedeny byly na školní budově a zahradní zdi větší opravné práce. Školní budova a zahradní zeď je ve velmi špatném stavu. O tom svědčí fakta, že k opravě oken bylo třeba 63 tabulek do starých oken a do čtyř celých nových oken i s rámy.

Byla organizována panem předsedou MŠR a řídícím učitelem dobrovolná pracovní povinnost. Bylo přikročeno k této akci, aby byly sníženy výdaje opravy tak nutné. Řídícím akce celé byl pan Alois Ušák, předseda MŠR. Velmi agilně se účastnil těchto brigád pan Jan Svoboda, předseda rodičovského sdružení, který mnoho nedělních dopolední obětoval škole. Také pan předseda MNV pan Limerman velmi vydatně pomáhal na těchto opravných prací. Této pracovní povinnosti účastnili se rodiče školních dětí, občané a mládež obce Žižic, Drnova a Vítova. Bylo by zbytečné je všechny jmenovat. Účast byla vždy dosti velká, podrobnější záznamy o účasti jednotlivců má pan Ušák Alois. V rámci této pracovní povinnosti přivezli místní hospodáři na osmi povozech písek až z Nabína. Byla stlučena omítka na severní straně budovy. K opravě této strany budovy v prázdninách nedošlo pro nedostatek pracovních sil. U tělocvičny vyměněna tři okna s novými rámy a jedno okno i s rámem u záchodové chodbičky. Vyčištěna jímka na fekálie pro opravu zedníky. Vykopána díra na dvoře a v ní vyhašeno vápno. Byla opravena podezdívka plotu před školou, pokryta betonovou deskou a upevněn drátěný plot. Zčásti zbořená zeď na jižní straně zahrady postavena. Zeď zahrady na straně severní úplně rozebrána, postavena podezdívka opatřena betonovou deskou a betonovými sloupky. Později napnuta drátěnka, kterou zhotovili drnovští u pana Čecha v jeho strojnické dílně. K opravě školy staviteli zadané během prázdnin nedošlo. Celkem možno říci, že tato dobrovolná pracovní povinnost ušetřila MŠR mnoho tisíc Kč.

Dne 3. května účastnily se děti římskokatolického náboženství biřmování ve Zvoleněvsi.

Dne 4. května konána oslava výročí národní revoluce.

Dne 17. května konána ve Slaném pracovní schůze učitelstva.

Dne 28. května konána školní oslava narozenin presidenta Budovatele.

V červnu v rámci „Týdne dětské radosti“ konán společný výlet s jinými školami do Prahy. Dopoledne děti navštívily zoologickou zahradu, odpoledne v Národním divadle shlédly děti „Rusalku“.

Dne 7 června vzpomenuto výročí lidické tragédie.

První neděli v červenci sehrály děti dětské divadlo „Kouzelné kladivo“ Joži Toucové – Metlerové. Sehráno bylo na hostinci Antonína Procházky. Kroje vypůjčené z půjčovny ve Slaném. Bylo pořádáno odpoledne s poutí. Účast byla na zdejší poměry velmi značná, také finanční efekt byl pěkný. Divadlo se mimořádně líbilo, výkony dětí byly odměněny velkým aplausem a ještě dlouho po divadle jsou předmětem živých debat.

Školní rok ukončen dne 22. června rozdáním školních zpráv.

7. června navštívil zdejší školu pan inspektor L. Zingl. 12

Děti pilně sbíraly léčivé byliny. Nasbírali hodně žaludů a kaštanů, které si odebrala správa lesů a statků ve Smečně. Tak by ukončen první rok práce v osvobozené vlasti.</text>
      <sha1>6v8zg3ncqaubukt3k7rqwslv9ygg01f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1946 – 1947</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81994</id>
    <revision>
      <id>337308</id>
      <parentid>277976</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337308</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2948" sha1="loqbir26hiaa100ci3d35cf9ck1qfq1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1945 – 1946
   | ČÁST = Školní rok 1946 – 1947
   | DALŠÍ = Školní rok 1947 – 1948
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1646 – 1947
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1646-1947 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1946 – 47 byl zahájen v pondělí 2. září 1946. Správu školy vede řídící učitel Otakar Koukl. Škola zůstává jednotřídní a není naděje na rozšíření na školu dvojtřídní. Školní obvod zůstává nezměněn. Tvoří jej: Žižice, Drnov, Vítov.

Během prázdnin nedošlo k připravované opravě školní budovy, jak slíbil stavitel, kterému byla oprava zadána. Tak jsme vstoupili do nového školního roku s budovou školní málo lákovou. Bylo rozhodnuto školní radou opravu školy zadati jinému staviteli. Přesto se celkový vzhled školy, hlavně jejího okolí značně zlepšil pravidelnými svépomocnými pracemi. Tyto práce svépomocné ušetřily školní radě jistě velká vydání.

Vnitřní vzhled školy byl značně zlepšen provedenou malbou chodeb a vymalováním třídy, ve které se vyučuje.

Náboženství římskokatolickému vyučuje Jaroslav Španihel, farář ze Zvoleněvse. Dívčím ručním pracím vyučuje paní učitelka Božena Síchová,

28. říjen oslaven školní besídkou s bohatým programem. Účastni byli někteří rodičové školních dětí.

V měsíci listopadu a v předešlých měsících bylo připraveno místo pro vysázení nových stromků ovocných, angreštových a keřů rybízových. Vykopání starých uschlých stromů a vysazování angreštů a rybízů se zúčastnili hoši z druhého a třetího oddělení. Celkem vysázeno 8 jabloní, 1 višeň, 2 meruňky a broskev, 18 stromků angreštu a 18 keřů rybízu.

Dne 21. prosince byla jako loňského roku uspořádána vánoční nadílka pro školní děti, ale v mnohem větším měřítku. Rodiče darovali pro děti cukroví a ovoce. To bylo za spolupráce dětí rozděleno do sáčků pro všechny školní děti a ještě zbylo pro přítomné děti ostatní. Před nadílkou měl řídící učitel krátký proslov a po něm se rozvinul bohatý program vyplněný dětskými básněmi, písněmi a výstupy.

Touto slavností končí svoje působení na zdejší škole řídící učitel Otakar Koukl, který je dnem 1. ledna 1974 přeložen na obecnou školu dvojtřídní do Zdeniček.

Po odchodu řídícího učitele Otakara Koukla nastupuje školní službu na zdejší škole Josef Kovařík, uč. čekatel, který také zakončuje školní rok 1946/47.</text>
      <sha1>loqbir26hiaa100ci3d35cf9ck1qfq1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1947 – 1948</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81995</id>
    <revision>
      <id>337309</id>
      <parentid>277984</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:14:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337309</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13369" sha1="56wsc6iun9dl0tethdl8bzkmw8wxckk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1946 – 1947
   | ČÁST = Školní rok 1947 – 1948
   | DALŠÍ = Školní rok 1948 – 1949
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1947 – 1948
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1947-1948 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1947/48 zahájen dne 1. září 1947 za stavu 33 žáků z toho 15 chlapců a 18 děvčat.

Správu školy převzal opět Josef Kovařík, zat. spr. školy. Ostatní učitelé Božena Šíchová, učitelka domácích nauk, Jaroslav Španihel, farář římskokatolický, Františka Režná, výp. učitelka českomoravského náboženství. Škola zůstala jednotřídní a školní obvod nezměněn – obce: Žižice, Vítov, Drnov.

Školní budova z vnější strany a to severní a západní opravena. Vnitřní stěna nad schodištěm značně poškozena (zaviněno snad vnější opravou a zatékáním dešťové vody.) Chybí celá řada okenních tabulí. V dosti dobrém stavu pouze třída, kde se vyučuje. Druhá třída kabinet a tělocvična ve stavu značně poškozeném. Inventární záznamy ve školních místnostech chybí. Rovněž zahraje ve stavu značně zanedbaném a opravné práce na budově porušily půdu při západní stěně této budovy. Na nádvoří ponechán odpadový a stavební materiál. Záchodoví jímky při severní stěně budovy pokryty novými, betonovými deskami.

Dne 1. října 1947 nastupuje Josef Kovařík, uč. ček. – zat. spor. školy vojenskou službu a písemným vyrozuměním a zanechanou adresou předává 29. září 1947 školu zat. řídícímu učiteli Janu Rozenkrancovi, bytem ve Slaném, V. B. Třebízského 169. tento přichází na školu z okresního školního výboru, kde od 1. března 1946 až do 28. září 1947 vypomáhal. k učitelskému povolání se vrací celkem po čtyřletém odloučení. V připojeném vylíčení běhu života se také o této situaci zmiňuje. Do roku 1928 navštěvuje národní školy ve Slaném: 5 tříd obecní a 3 třídy měšťanské školy s jednoročním učitelským kursem, od roku 1929 do roku 1933 studoval na státním koedukačním ústavě učitelském v Kladně, tam vykonal zkoušky učitelské dospělosti 8. 6. 1933 a po stanovené době 20 měsíců též zkoušky učitelské způsobilosti pro obecné školy 26. 11 1935. Jako výp. učitel působil na obecní škole v Tuřanech, ve Slaném a opět v Tuřanech. Učitelským čekatelem jmenován od 1. září 1935a působil na obecní škole ve Slaném a v Olšanech. Od roku 1936 do roku 1938 konal vojenskou prezenční službu. Def. učitel podle §4 jmenován 11. října 1938 a působil na obecní škole v Motyčíně, v Pcherách a ve Slaném na měšťanské škole chlapecké později na měšťanské škole dívčí. V roce 1939 se oženil s Růženou Ráčkovou. Na měšťanské dívčí škole ve Slaném působil až do roku 1943. V tomto roce byl dán školními úřady k dispozici pro totální nasazení a dne 20. 9. 1943 přidělen pracovním úřadem ve slaném do Českomoravských strojíren ve Slaném jako pomocník, kde zaměstnán do 4. 5. 1945. Od 5. 5. 1945 zařazen k vytvořené vojenské jednotce ve slaném, kde sloužil plných 10 měsíců to je do 28. 2. 1946 a 1. března 1946 nastoupil školní službu při okresním školním výboru ve Slaném.

Rovněž byl řídícího učitele, není náležitě připraven k okamžitému obývání a tak postupně dochází k jeho zřízení. Nejdříve elektrikář, později malíř a vlastní práce umožňují řídícímu učiteli částečné ubytování. V polovině měsíce října stěhuje se řídící učitel s částí kuchyňského zařízení do neplně upraveného bytu. Od toho dne zároveň také přebírá školnictví a jeho žena jest mu vydatnou pomocnicí.

Nejdříve dána do pořádku malá místnost za kuchyní (zednické práce v této místnosti neprovedeny). Řídící učitel pomocí otce přizpůsobil i tuto místnost k obývání. Upravil a vyčistil zhruba druhou učenu, kabinet, tělocvičnu a sklepní místnosti související přímo se školní budovou. Zásobu uhlí doplnil dřívím, které bylo díky oběma předsedům MŠR a MNV, ještě před zahájením topení, dodáno na školu. Dopravu a uložení obstaral řídící učitel s panem Horou, obecním zřízencem. 14

28. říjen zastihuje četné dobrovolce v čele s předsedou MNV a rodičovského sdružení na školním nádvoří, kde vydatně pomáhají řídícímu učiteli odklidit odpadový i stavební materiál. Nejmenovaným patří stisk ruky a srdečný dík. Zde stačí říci: „Žižičtí to dovedou!“ Nechť školní kronika je vždy pamětníkem těchto záznamů.

Oslaven na škole 27. 10. 1947. Školní oslavě předcházela návštěva pana okresního školního inspektora L. Zingla se zástupci Okresní hospodářské záložny ze Slaného. Jmenovaní odevzdali škole dar 108 knih a zbytek vklad. knížek s vkladem 10kčs. Úvodní slovo přednesl předseda MNV pan V. Cimrman. Omluven předseda MŠR, který dlel toho dne mimo Žižice. Několik milých slov pana okresního školního inspektora a pana místopředsedy OHZ vyplnilo slavnostní ráz předávání i oslav 28. října. Rovněž činovnicí žákovské samosprávy si počínali velmi dobře. Přítomní rodiče pozorně sledovali celou slavnost. Řídící učitel v závěru poděkoval přítomným. K slovům řídícího učitele k 28. 10. 47 byla symbolicky upravena tabule.

Následující svátek i neděli to je 1. a 2. listopadu vyplnil řídící učitel úpravou školní zahrady. Práce postupuje zvolna – nejdříve ryji.

2. listopadu 1947, zahájen „Týden Sovětského svazu“ na vedení žákovské samosprávy, trval do 9. 11. 1947.

3. listopadu 1974, Byla přítomna referentka okresní sociální péče ze Slaného a provedla vyšetření dětí.

7. listopadu 1947, Vzpomenuto 30. výročí Velké říjnové revoluce. Promluvil řídící učitel.

Ve čtvrtek dne 6. 11. 1947 byla opět přítomna referentka okresní sociální péček Slaného. Dokončila prohlídku dětí, provedla záznamy a předala správě školy nové dotazníky „Péče o chrup“.

17. listopadu 1947, vzpomenuto umučených studentů a jejich hrdinského příkladu češství a vlastenectví.

30. listopadu 1947, svoláno rodičovské sdružení do budovy obecní školy na 14 hodinu. Průběh celé schůze byl velmi zdařilý. Sama, 100% účast, potvrdila nejlépe zájem rodičů o školu a děti a pomoc, která byla nabídnuta rodiči drnovskými pro dobu vánočního úklidu a kterou umožnil přímo předseda MNV v Drnov, pan Vl. Holec, byla nejlepším důkazem toho, jak to rodiče se školou myslí.

4 prosince 1947, z podnětu řídícího učitele a pomocí všech rodičů byla provedena mikulášská nadílka. Každé dítě dostalo 4 sešity, 1 pero, 1 tužku a 1 gumu.

20. prosince 1947, provedena vzájemná nadílka žáků pod vánočním stromečkem. Poučené žactvo o chování mimo školu propuštěno na vánoční prázdniny, které trvaly do 3. ledna 1948.

21. – 23. prosince, proveden velký vánoční úklid školy rodinou řídícího učitele. 15

11. ledna 1948, byla svolána řádná schůze MŠR a schůzka předsedů MNV přiškolených obcí. Schůzi předcházela prohlídka školní budovy, zahrady a nádvoří. Toto pak bylo námětem pro další pořad jednání. Byl přijat návrh řídícího učitele, aby do příští schůze byl připraven organizační plán pro zahájení jarních prací na školním nádvoří za svépomoci občanů.

17. ledna 1948, pozván řídící učitel na valnou hromadu místní tělovýchovné jednoty Skol. Požádal vedoucí činitele o předložení smlouvy týkající se propůjčení tělocvičny ve školní budově a o vypracování cvičebního řádu.

25. ledna 1948, byla provedena sbírka na sociální pomoc školní mládeží.

10. února 1948, svolána řádná schůze MŠR. Předseda MŠR pan A. Ušák upozornil na obnovení písemné smlouvy s místní tělovýchovnou jednotou Sokol a vysvětlit zejména otázku svícení a uhrazená poplatků za svícení oběma složkami (Sokol 30% - MŠR 70%). Podrobně bude uvedeno ve smlouvě. Přinesený plánek, vypracovaný panem J. Lindou, člen MŠR, byl podrobně prohlédnut a schválen jako základní pro stavební úpravu na školním nádvoří. Dále rozhodnuto, aby na neděli to je 15. 2. 1948 byla svolána schůzka stavebních odborníků obcí Žižic, Vítova a Drnova a na této schůzce, aby bylo definitivně rozhodnuto o stavební úpravě dle předběžného plánu a organizační přípravě a stanoveny přesně: a) tvar objektu, b) rozměry a c) veškerý nový a nutný stavební materiál. Takto promyšlené práce i úprava stavby pak bude hlavním debatním programem při shromáždění občanů všech tří obcí příští neděli, to je 22. 2. 1948.

22. 2. 1948, svolána schůzka občanů obcí Žižic, Drnova a Vítova. Řídící učitel statistickým výčtem upozornil na stav a situaci školy po stránce technické a vyzdvihnul důležitost spolupráce a dobré vůle občanů při společné práci. V závěru své informační zprávy požádal přítomné, aby rozhodli, případně doplnili žádost odesílanou ONV – stavební ref. ve Slaném. Poděkoval přítomným, zejména předsedovi MNV v Žižicích, panu V. Cimrmanovi, panu R. Tlustému a panu J. Lindovi, dále panu Stoklasovi a panu předsedovi MNV v Drnově Vl. Holcovi za dosud prokázanou činnost při přípravě k zahájení hlavních prací.

23. února 48, vzpomenuto 30. výročí založení Rudé armády.

7. - 13. března 48, probíhal „Týden proti alkoholismu“. Školní mládež svými hesly propagovala boj proti alkoholu nejen v rodině, ale po celé obci.

7. března 48 Vzpomenuto 98. narozeniny presidenta Osvoboditele, výročí bojů u Bachmaže a Sokolova. Pásmo sestavil a nastudoval s mládeží a dospělými řídící učitel.

28. března 48, bylo provedeno konečné komisionální šetření o stavební úpravě na školním nádvoří.

29. března 48, byly zahájeny opravné práce na školním nádvoří. Práce zahájena v 8 hodin po proslovu předsedy MNV v Žižicích pana V. Cimrmana.

4. dubna 48, konala se schůze RS. Pozvaný lékař MUDr. Minařík se na schůzi nedostavil. Řídící učitel promluvil o práci dětí doma a o spolupráci s rodiči. 16

6. dubna 48, v hodině občanské výchovy bylo zdůrazněno řídícím učitelem trvalé Československo – sovětské přátelství.

26. dubna 48, povinná účast na biograf. Představení ve Zvoleněvsi „O plačtivé princezně“.

1. května 48, hromadná účast na 1. máji ve Slaném.

3. – 8. května 48, probíhal na škole „Týden čistoty“ řízený žákovskou samosprávou.

8. května 48, večer provedena pietní vzpomínka na padlé v obou světových válkách. Řídila škola za účasti všech složek v obci. Obnovena pamětní deska na místním památníku zásluhou řídícího učitele.

9. května 48, sehráno KSČ – ochot. drnovskými divadelní představení „Praha je naše“ ve prospěch RS při obecní škole.

10. květen 48, Svolána řádná schůze MŠR a schválen řádný rozpočet na rok 1949. Člen MŠR pan K. Teichman daroval na školní úpravu 500 Kčs.

28. května 48, provedena veřejná oslava narozenin presidenta Budovatele Dr. E. Beneše. Provedla obecná škola za spoluúčasti ostatního žactva ze Žižic.

6. června 48, sehráno divadelní představení „Velké pokušení“ ve prospěch školy. Řídil řídící učitel za spoluúčasti MRO.

7. června 48, povinná účast na biografickém představení ve Zvoleněvsi „Zákon velké lásky“.

12. června 48, zúčastnilo se žactvo povinně sběru mandelinky bramborové na katastru žižickém.

17. června 48, proveden opět povinný sběr mandelinky bramborové na katastru drnovském.

24. června 48, konán jednodenní školní výlet do Slaného. Účel: prohlídka města a památností (kostelů, muzea)

26. června 48, opět povinný sběr mandelinky bramborové na katastru vdovském.

Od 29. 3. 1948 každou neděli a svátek pokračují spolupráce občanů práce na školním nádvoří. Je to práce těžká, plní obětování, ale radostná, prostoupená dobrou vůlí a vytrvalostí. Žňovými pracemi veškerá práce na školním nádvoří ustává, ale ani toto přerušení nemůže započaté dílo měniti. Nepatrné dodělávky na novostavbě budou jistě s podzimem skončeny a stavba začne, sloužil svému účelu. Zásluha rodičů a všech, kteří se o toto dílo přičinili, je veliká. Budiž všem příštím generacím vzorem. 17

28. června 48, toho dne ukončen školní rok 1947/48 za stavu 42ž a z toho 27 hochů a 21 děvče. (ve školním roce přistoupilo 11 žáků a vystoupili 2 žáci).</text>
      <sha1>56wsc6iun9dl0tethdl8bzkmw8wxckk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1948 – 1949</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81996</id>
    <revision>
      <id>337310</id>
      <parentid>277985</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337310</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10840" sha1="cj52ydrur10hb2tyqqm2r1t0k4y25v4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1947 – 1948
   | ČÁST = Školní rok 1948 – 1949
   | DALŠÍ = Školní rok 1949 – 1950
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1948 – 1949
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1948-1949 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1948 – 49 zahájen dne 1. září 1948. Poněvadž počet dětí se zvětšil, byla zdejší škola rozšířena na školu dvoutřídní. Školní obvod nezměněn – obce: Žižice, Vítov, Drnov a 2 děti z Luníkova.

Správou školy pověřen ředitel Jan Roznkranc. Ostatní učitelé: B. Bozděchová, litr. Učitelka, Božena Šíchová, učitelka domácích nauk, Jaroslav Španihel, farář římskokatolický.

Stav žactva: I. třída 14 chlapců a 9 dívek. II. třída 10 chlapců a 16 dívek. Celkem 24 chlapců a 25 dívek. V 1. třídě vyučuje ředitel Jan Rozenkranc a ve II. třídě učitelka B. Bozděchová.

1. října byla přeložena do Zlonic Božena Šíchová a na její místo nastoupila Olga Dolečková. 1 října nastoupil místo tajemníka při okresním školním výboru ve Slaném Jan Rozenkranc a na jeho místo nastoupil 4. října učitel Antonín Vácha.

Běla Bozděchová studovala na státním koed. učitelském ústavu na Kladně, kde maturovala v roce 1935. Roku 1937 se podrobila zkoušce způsobilosti. Učila na těchto školách: Koleč, Olšany, Slaný, Zlonice, v Hobšovicích byla pověřena vedením správy školy a pak v Žižicích.

Antonín Vácha působil na zdejší škole již roku 1939 – 41, kde je uveden jeho životopis. Z této školy byl přeložen do Třebusic, odkud byl v roce 1942 na jednotřídní škole v Beřovičkách jako správce školy, v roce 1944 byl nasazen do Poldiny huti a tam pracoval až do dubna 1945. Po revoluci nastoupil vojenskou službu a v únoru 1946 působil ve Zlonicích, pak opět v Třebusicích a od počátku roku 1946-47 působil na obecní škole v Pcherách, odkud přešel na zdejší školu jako zástupce ředitele školy.

1. září, školní rok zahájen společně v I. třídě za přítomnosti rodičů a členů MNV a MŠR. Po uvítání ve škole odešli všichni společně k pomníku padlých. Dívky položily kytičku k pomníku. Předseda MNV pan Cimerman měl krátký proslov k mládeži a po jeho ukončení zahrány hymny československá a ruská. Společný odchod do školy, kde promluvil ředitel školy a člen MŠR pan Karel Teichman, který ve své krátké řeči žádal, aby mládež šetřila školní věci a jich úmyslně neničila.

3. září, Dr. E. Beneš zemřel. S úzkostí očekávaná smutná zvěst přišla. Dr. E. Beneš odešel, skončiv svou práci. Odešel za svým vzorem, učitelem a přítelem, prvním presidentem Československé republiky T. G. Masarykem. 30 let pracoval pro národ a stát jako pracovník prvního odboje, přes vedoucí činitele naší zahraniční politiky až do funkce presidenta státu. V těchto chvílích skládance se před památkou muže, který ze všech svých nejlepších sil a svědomí věnoval celý svůj život zájmům státu a blahu našeho národa. Neklesl ani na chvíli pod tíhou svého zodpovědného úkolu, až tíha byla převeliká. Neznal nic než práci, práci pro národ, pro svůj lid. Svůj úkol Dr. Beneš vykonal a splnil. Tím se zapsal na 18

věky do zlaté knihy dějin národa a do našich srdcí. Jeho památka ať září mocným jasem do budoucích let!

30. září, při hodině vlastivědy vzpomenuto Mnichova.

25. října, obě třídy navštívily filmové představení „Popelka“ ve Zvoleněvsi.

27. října, tento den v poslední vyučovací hodině bylo vzpomenuto 28. října. Školní oslava byla společná, ke které byli pozváni rodiče a zástupci místních úřadů, kteří se nedostavili. Školní oslavu zahájil ředitel školy a po jeho proslovu následovaly básně, tanečky nejmenších a národní písně. Na ukončení byla zazpívána dětmi II. třídy československá hymna.

5. listopadu, vzpomenuto ve II. třídě při hodině vlastivědy výročí bitvy u Kyjeva.

6. listopadu, vzpomenuto 31. výročí Velké říjnové revoluce. Školní vzpomínky se zúčastnili rodiče. Promluvil ředitel školy a děti recitovaly básně. Zakončeno československou a rusou hymnou.

23. listopadu, školní oslava k narozeninám presidenta Klementa Gottwalda. Ředitel školy zahájil proslovem, ve kterém vylíčil život presidenta od mládí až do nynější doby. Žáci I. a II. třídy recitovali básně. Oslava zakončena státní československou hymnou.

6. prosince, z podnětu ředitele školy byla provedena mikulášská nadílka. V první ranní vyučovací hodině navštívili třídu čert a mikuláš a podělili všechny děti sešitkem a perem.

19. prosince, provedena vánoční besídka s nadílkou pro všechny přítomné děti. Besídka se konala v tělocvičně za účasti mnoha rodičů. Besídku zahájila učitelka B. Bozděchová a po jejím proslovu následovaly Šteckrovy koledy, básně, společné výstupy a recitace. Po programu následovala nadílka. Každé dítě školou povinné obdrželo 2 sáčky. V jednom 25 kousků pečeného cukroví, 6 jablek, 1kus vánočky , 1 kus šlehané buchty. v druhém byly 2 sešity, guma, tužka a modelovací hlína. malé děti dostaly 10 kousků pečeného cukroví, 6 jablek a 2 kusy vánočky. Po nadílce se odebraly děti s rodiči do II. tříd, kde maminky uvařili čaj. Každé dítě dostalo hrnek čaje a kus vánočky. Pečivo a jablka věnovaly maminky. Výtěžek z besídky 1369Kčs. Přes vánoční svátky laskavostí několika tatínků byla zavedena elektrická světla do obou tříd a hořejší chodby. Elektrické osvětlení zaváděl sám předseda SRPČ pan Svoboda za pomoci předsedy MNV pana Cimermana a pana Teichmana z Vítova a pana Lind, mlynáře.

21. prosince, v poslední vyučovací hodině bylo vzpomenuto 69. narozenin J. V. Stalina. Děti společně vyslechly proslov ředitele školy.

6. ledna 1949, byl promítán úzký film odpoledne pro všechny děti. Večer pak svolána schůze rodičů. Schůzi zahájil předseda SRPŠ a ředitel školy podal výkaz nadílky vánoční. Poté promítán film. Výtěžek 1136 Kč.

8. ledna, školní byt opustil bývalý ředitel školy Jan Rozenkranc, který se odstěhoval do Slaného. 19

19. ledna, do zdejší školy se dostavil Dánský Červený kříž, který provedl očkování dětí proti tuberkulose. Očkovány byly všechny děti od 1. roku do 20. roku v obci: Luníkov, Vítov, Osluchov, Žižice, Drnov, Blahotice. Dostavili se dánská lékařka a dva čeští asistenti, jejich podpisy jsou ve zdejší kronice. První den byla provedena tuberkulinová zkouška a ostatní dny byly očkovány děti jen zdravé. Na zdejší škole bylo očkováno 37 dětí z celkového počtu 50.

20. ledna byl promítán úzký film odpoledne pro děti a večer pro dospělé. Výtěžek 635Kčs.

21. ledna, bylo vzpomenuto výročí smrti J. Lenina. Ředitel školy promluvil k dětem. Po jeho proslovu děti přednesly básně.

14. února, vlastenecko dobročinná obec baráčníků „Podlesí“ věnovala zdejší škole částku 800Kčs na školní potřeby.

23. února, vzpomenuto v každé třídě zvlášť 31. výročí založení Rudé armády.

25. února, v první vyučovací hodině v každé třídě vzpomněly děti 1. výročí vítězství pracujícího lid.

3. března, promítán úzký film pro mládež a večer pro dospělé. Výtěžek 440Kčs.

7. března, společně vzpomenuto 99. narozenin, prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka.

10. března, při hodině vlastivědy vzpomenuto prvního výročí úmrtí Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí.

15. března, vzpomenuto 10. výročí okupace našich zemí. KSČ v Žižicích darovala škole 2000Kčs k jejímu zvelebení. Vzájemnost věnovala též škole 1500Kčs k témuž účelu.

24. března, konána schůze MŠR, na které bylo jednáno o zakoupení rozhlasového aparátu. MŠR koupila do UU. třídy psací stůl za 600 Kčs.

14. – 26. března, na zdejší škole se vyvařovala pro děti polévka. Ředitelství školy obdrželo od ČČK americkou konservu polévky. Vyvařovaly zdarma paní M. Cimmermanová a paní Beznosková.

29. března, KSČ Vítov – Blahotice věnovala škole k jejímu zvelebení 500 Kč.

6. dubna, zdejší školu navštívil okresní školní inspektor L. Zingl.

20. dubna, žactvo obou tříd zasadilo na obecní stráni 73 stromky to je 146% stanoveného závazku, sebráno 8 526, 90 Kčs na rozhlasový přijímač to je 170, 52%stanoveného závazku. Děti si od října do května nastřádaly 3 060 Kč, střadatelů ze všech 20

žáků = 54%. Darem věnovala Okresní spořitelna a záložna ve Slaném žactvu knihu „Praha romantická“-

1. května, škola vyzdobena, děti poučeny o významu

4. května, zakoupen rozhlasový přijímač.

6. května, ve škole byla uspořádána oslava květnové revoluce, k níž byli pozváni rodiče.

15. května, toho dne uspořádala škola veřejnou besídku na svátek matek.

1. června, zdejší školu navštívili předseda J. braun a školní inspektor Ladislav Zingl.

8. června, toho dne byly děti s rodiči na výletě na Orlíku a na Dobříši.

9. 28. června, žactvo ve II. třídě se zúčastnilo povinně sběru mandelinky bramborové na katastru žižickém.

15. června, žactvo ve II. třídě věnovalo vzpomínky A. S. Puškinovi.

20. června, ve II. třídě vzpomenuto 1. výročí smlouvy čsl – bulharské.

24. června, promítání filmu u Procházků od ministerstva zemědělství v rámci RDM.

27. června, výlet do Prahy. Pan Linda odvezl děti traktorem na nádraží a zpět.

30. června 1949 konec školního roku podle věstníku MŠVU sešit 10 ze dne 31. května 1948, číslo výnosu 70 – malou školní slavností. Členové místní školní rady v tomto roce: Předseda: Alois Ušák, členové ze Žižic: Jaroslav Svoboda, Jar. Beznoska, Václav Lukáš, Josef Linda, z Vítova: Karel Teichman, z Drnova: Josef Novák, za učitelský sbor Antonín Vácha. Na celé škole bylo začátkem školního roku 48 dětí. Na konci zde bylo 50 dětí, z toho počtu bylo 11 německé národnosti a 3 maďarské národnosti. Dle náboženského vyznání bylo 44 dětí římskokatolického a 6 čsl. vyznání.</text>
      <sha1>cj52ydrur10hb2tyqqm2r1t0k4y25v4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1949 – 1950</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81997</id>
    <revision>
      <id>337311</id>
      <parentid>277986</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337311</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="31682" sha1="h5zg9ys6ajvxccyuofzerjto939k9hj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1948 – 1949
   | ČÁST = Školní rok 1949 – 1950
   | DALŠÍ = Školní rok 1950 – 1951
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1949 – 1950
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1949-1950 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Přesto že došlo k výměně celého učitelského sboru na zdejší škole a jmenovací dekrety došly opožděně, provedena byla všechna předběžná opatření k slavnostnímu zahájení vyučování ve školním roce 1949/50 dne 1. září 1949.

Po úvodním proslovu nově nastupujícího ředitele školy Františka Buzického na společném shromáždění žactva a zpění směsi národních písní, ujal se slova za veřejnou správu předseda MNV v Žižicích s. Václav Cimerman, který dětem představil nové učitele, vybídl je k pilné návštěvě školy a plnění svých školních povinností, aby jednou dospěli v uvědomělé občany lidově demokratické republiky, která jim už dnes zajišťuje radostné mládí v české 21

škole za plné podpory všech vrstev pracujícího lidu. Školní slavnost po vznesení zdravice presidenta republiky Klementa Gottwalda a ministra školství, věd a umění prof. Zdeňka Nejedlého byla zakončena státní hymnou. Po celý den vlála na školní budově státní vlajka.

Dnem 1. září 1949 došlo na zdejší škole v učitelských osobách ke značnému přeskupení. Dosavadní zástupce ředitele školy Antonín Vácha ustanoven učitelem na střední škole v Brandýsku a učitelka Běla Bozděchová ustanovena na národní škole v Pcherách. Na místo jmenovaných nově ustanoveni zatímní ředitel národní školy v Pozdni František Buzický jako zastupující ředitel školy, protože místo zatímní na zdejší škole váže Jan Rozenkranc. který zastupuje místo tajemníka při okresním národním výboru, referát pro školní osvětu a těl. výchovu ve Slaném a Anna Formánková, zat. učitelka z národní školy v Pcherách, bytem ve Slaném.

Jmenovaný František Buzický narodil se dne 10. července 1909 v Letech, okres Písek, kdež po návštěvě obecné školy navštěvoval 2 ročníky měšťanské školy v Mirovicích, odkud přešel na státní vyšší reálku v Příbrami, kde maturoval 17. června 1929. Poté konal presenční službu vojenskou od 1/10 1929 do 24/3 1931. Od 1. září 1931 navštěvoval abiturientský kurs při koedukačním uč. ústavě v Příbrami, kdež vykonal dne 13. června 1931 zkoušku učitelské dospělosti a po 2 letech působení jako výp. učitel na obecných školách v Pozdni, Srbči a Bdíní též zkoušku učitelské způsobilosti. Ve Bdíně působil jako učitel. čekatel a později jako def. uč. podle §4 UZ od 1/9 1935 do 1/7 1936, kdy přešel na místo def. učitele na obecnou školu v Pozdni, kdež s přerušením 4 měsíců v roce 1939 jako zástupce nemocného řídícího učitele v Jedomělicích působil nepřetržitě až do 1. zří 1949 zprvu jako učitel a od 1. 11. 1945 jako zat. řídící učitel.

Anna Formánková narozená 29. prosince 1917 ve Slaném navštěvovala obecnou a 4 třídy měšťanské školy v Slaném a poté učitelský ústav v Kladně, kde 15. 6. 1937 maturovala. Od 1. 9. 1937 působila jako uč. hospitantka v Slaném a jako výp. učitel e Velké, okres Roudnice a od 26. 9. 1939 na četných školách našeho okresu jako výp. později učitelská čekatelka a def. uč. podle §4. Nyní při vyučovací povinnosti na zdejší škole navštěvuje vysokou školu pedagogickou v Praze.

Ručním pracím na škole opět vyučuje Olga Dobčková, ind. učitelka ze Zvoleněvse, bytem v Slaném. Náboženskou výchovu řím.-katolickou v obou třídách vyučuje ve 4 týdenních hodinách farář Jaroslav Španihel ze Zvoleněvse a náboženskou výchovu čsl. v 1 týdně učitelka čsl. náboženství Františka Režná ze Slaného.

Počet žactva a) podle tříd: I. třída: 13h + 11d = 24 žáků, II. třída 17h + 17d = 31 žáků, na škole: 30h + 25 dívek = 55 žáků.

b) podle náboženského vyznání: římskokatolické: 47 žáků, čsl. 8 žáků = 55 žáků.

c) podle místa docházky: Obec Žižice 24 žáků, Drnov 20 žáků, Vítov 9 žáků a Luníkov 2 žáci.

Od počátku školního roku 1949/50 jsou zavedeny pro jednotlivé postupné ročníky národní školy nové učebnice schválené a sestavené komisemi Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského v Praze a MŠVU, které odpovídají duchu dnešní doby a doplňují v mnohém učební plán a učební osnovy pro školy národní. Pro žactvo objednány a vyučuje se podle nich. Jsou to učebnice prozatímní. Po zkušenostech letošního roku mohlo by dojít k vydání učebnic definitivních. 22

Dne 2. září dostavila se do zdejší školy komise složená ze zástupce KNV v Praze, pana okresního školního inspektora L. Zingla a zástupce ORO ve Slaném pana okresního knižního inspektora Josefa Lišky za účelem prohlídky výzdoby školy.

Na členské schůzi rodičů dětí zdejší školy konané dne 14. září 1949 došlo podle intencí nového školského zákona k ustanovení Sdružení rodičů a přátel školy, jehož posláním je pomáhati škole nejen finančně, ale i morálně při plnění jejich výchovných i vyučovacích úkolů. Složen prvního výboru je následující: předseda p. Jaroslav Svoboda, dílo – vedoucí ČKD, Žižice čp. 44, místopředseda Josef Šuma z Drnova, jednatel Karel Teichman z Vítova, pokladník Božena Štorková – Zemanová z Žižic, revizoři účtů Josef Linda z Žižic čp. 18 a Brůža Josef z Žižic čp. 35.

V měsíci září a říjen 1949 z příkazu ONV ve Slaném zúčastnilo se povinně všechno žactvo školy se svými učiteli hledací služby mandelinky bramborové celkem 6 prohlídkami bramborových kultur na katastru obcí Žižic a Vítova. Účast byla kontrolována bezpečnostními orgány.

Ve středu dne 14. září 1949 zúčastnilo se všechno žactvo školy povinného školního představení filmového ve Zvoleněvsi, v němž promítán sovětský film „Země horských výšin“ s barevným přídavkem Červená Karkulka. Po návratu z filmového představení ve 14. hodin bylo již odpoledne prázdno.

Sdružení rodičů a přátel školy ustanoveno na zdejší škole dne 14. září 1949. Podrobnější zápis učiněn na straně předchozí této pamětní knížky. Složení prvního výboru SRPŠ sděleno okresnímu školnímu výboru. Jako roku loňského došlo i letos v měsíci září k ustanovení Dorostu Čsl. Červeného kříže na škole, jehož hlavním cílem je dbát o tělesné zdraví a pečovati o čistotu tříd a celé školy a plniti úkoly celostátních akcí ČSČR. Členy Dorostu je celkem 42 žáků.

Od 10 září je na škole zavedeno přezouvání žactva ve škole. K témuž účelu zřízen na dolní chodbě dřevěný regál na odložení vycházkové i přezůvkové obuvi. Přezouváním docíleno čistoty ve třídách i na chodbách školy, zvláště za deštivého počasí, neboť největší počet žactva tvoří žactvo přespolní, docházejí do školy neudržovanými cestami polními.

Škola, zvláště chodby postrádala výzdoby. Ve škole bylo jen několik zasklených obrazů. Označení tříd a jiných místností chybělo vůbec. Během měsíce září a října opatřeno 16 vkusně zarámovaných a zasklených obrazů – portrétů vynikajících osobností domácích i cizích, 2 větší obrazy – reprodukce našich výtvarníků, jakož i 3 velké obrazy zasklené s bohatými rámy na reprodukce vlastivědné. Pro třídy a chodbu zakoupeny 3 malé znaky republiky. Většinu obrazů věnoval škole ředitel školy František Buzický.

Po příchodu nového ředitele školy zjištěno nedostatečné elektrické osvětlení. Doplněno provizorně v bytě ředitele školy, zavedeno záchodu v přízemí, na schodech vedoucích na dvůr a do sklepa. Ve třídách budou zavěšeny pendy, po 3 na třídu.

Koncem prázdnin opravena kůlna na školním dvoře. Brigádní oprava 2 zedníky z Drnova západní část kůlny, která dosud nebyla omítnuta. Zhotoveny vnitřní dveře a okenní rám s okénkem a vraty do garáže téže kůlny panem Karlem Kasinou ze Žižic. 23

Počátkem září instalována panem Jaroslavem Beznoskou nová železná pumpy u školní studny, která dosahuje hloubky 24m. Až do postavení pumpy bylo nutno vodu donášeti ze vzdálené studny obecní na návsi u vodní nádrže. Pomyšlení na vodovodní zařízení do školní budovy během dvou let za předpokladu dostatku vody ve studni.

V podzimních měsících mimo pravidelný sběr odpadových hmot sebráno žactvem školy 42kg šípků a 123 kg žaludů, které odvedeny do příslušných sběren.

Na doporučení učitelského sboru provádí se na škole Okresní spořitelna a záložna ve Slaném pravidelné měsíční spoření žactva. Pro tuto akci je u žactva zdejší školy pochopení a dociluje se dobrých výsledků. Konečný výsledek spoření lze zhodnotiti až koncem školního roku.

Dne 28. září konala se povinná pracovní schůze učitelstva okresu slánského, na níž hlavním řečníkem byla krajská inspektorka Kočková, která ve svém referátu o dnešním zaměření učitelské práce, o postoji učitelstva k dnešnímu režimu a poslání dělnické třídy vůbec, jakož i o výzdobě škol v duchu nového nazírání na současné dění v měřítku státním i mezinárodním. Pracovní schůze zúčastnili se oba členové učitelského sboru.

Dne 2. a 3. září došlo k přestěhování nově nastupujícího zást. ředitele školy Františka Buzického z jeho dosavadního působiště - Pozdně do naturálního bytu v národní škole v Žižicích. Dosavadní byt ve škole vyžadoval četných oprav po stránce osvětlení i vymalování. O vlastní přestěhování měl hlavní podíl předseda MNV v Žižicích pan Václav Cimrman, který opatřil 2 traktory místních rolníků pánů Josefa a Antonína Lindy, kteří je osobně řídili a při nakládání osobně vydatně pomáhali. Cestou stihl rodinu ředitelovu prudký liják, takže musila s panem J. Lindou hledati v hostinci na Písku u Slaného útočiště před nepohodou a všichni promoklí za dětského pláče s úzkostí sledovali, zda vození králíci a jiné drobné zvířectvo jsou dosud naživu. Jaké však bylo milé překvapení v Žižicích, kde již nás očekávalo mnoho mužů, kteří ochotně pomáhali a skládali nábytek a ostatní zařízení bytová. Zatím i mnoho školních dětí nakupilo se na školním dvorku a ochotně vypomáhalo při sklížení zásob a různého nářadí. Budoucnost teprve ukáže, bylo-li to upřímné přijetí učitele, který přichází do obce s úmyslem podle svých sil plniti úkoly svého důležitého povolání jako vychovatel mládeže i spolupracujících dospělých.

Dne 12. října zúčastnilo se všechno žactvo filmového představení ve Zvoleněvsi, kde shlédlo sovětské filmy. Věda a technika, Srdce člověka a Perla Kavkazu.

Podle vládního usnesení konány letos oslavy 28. října až v neděli dne 30. října. Místní oslava uspořádána byla MRO (místní radou osvětou) v uvedený den v hostinci pana Antonína Procházky za součinnosti národní školy a ČSM/Čsl. svazu mládeže. Sál byl pro tento účel vkusně vyzdoben ČSM. O programu podíleli se dramatický kroužek národní školy v Žižicích s ČSM. Na pořadu byla tato čísla: 1.) Zahájení předsedou MRO panem Antonínem Procházkou, 2.) Píseň práce – všichni přítomní, 3.) 28. říjen – báseň – žáci 2. postupného ročníku, 4.) Osvobozenému praporu – sbor. recitace dra. kroužku, 5.) Sborová recitace 28. říjen – ČSM, 6.) Píseň Bývalí Čechové – dram. kroužek, 7.) Proslov ředitele školy, 8.) Sládek: Zas jednou svoji – Jana Procházková, členka ČSM, 9.) Naše republika – báseň – Marie Cimrmanová, ČSM, 10.) Slovanská lípa – sbor recitace dram. kroužku. 11.) Naše republika – báseň, M. Bohová, ČSM, 12.) Pásmo národních písní – dram kroužek, 13.) Básně dětí, 28. říjen, Vlajko vlaj! Českému kraji, 14.) Slavíme 28. říjen – pásmo dram. kroužku, 15.) Pásmo 24

národních písní – dram. kroužek, 16.) Pásmo básňových úryvků pokrokových básníků – ČSM, 17.) Zakončení a hymny. Účast občanstva dobrá.

V měsíci září a říjnu 1949 konalo se dvakrát v měsíci povinné školení učitelstva o marx-leninismu ve zvláštní škole ve Slaném, kterého se zúčastnili všichni členové učitelského sboru.

Den 24. října 1949 byl slaven všemi členskými státy Spojených národů. O významu Charty SN a úloze SSSR a našich zástupců u SN v boji za mír promluveno žactvu v hodinách vlastivědy v týdnu od 24. – 30. 10. způsobem přiměřeným věku a chápavosti žactva.

Dne 7/11 1949 dostavili se do zdejší školy zástupci Okresního sekretariátu KSČ spolu s okr. osv. inspektorem s. Jaroslavem Šťastným ze Slaného, aby vykonali kontrolu výzdoby školy k oslavám Říjnové revoluce.

V sobotu dne 5. listopadu 1949 vzpomenuto 32. výročí Velké říjnové revoluce v Rusku na zdejší škole. Žákům objasněn význam revoluce a uchopení moci dělnickou třídou, vznik SSSR a důsledky její na ostatní pracující lid celého světa a vliv i na naše osvobození a duchu hesla raženého naší vládou k letošním oslavám: Bez 7. listopadu 1917 nebylo by 28. října 1918.

Dne 8/11 1949 konána pracovní schůze učitelstva 3. okrsku Pražského kraje v Kladně, kde vedli politických referátů debatováno o všech školských otázkách a předvedeny v jednotlivých sekcích praktické ukázky vyučování v duchu nových učebních osnov s použitím nových učebnic podle zásad tvořivé školy. Současně měli účastníci možnost shlédnouti nově vybudovaný zimní stadion a památnosti Kladna. Za zdejší učitelský sbor byla přítomna schůze učitelka II. třídy Anna Formanková.

Z podnětu Svazu čsl. sovětského přátelství a výzev Okresní rady osvětové pořádány ve všech obcích lidové kursy ruštiny, jejichž účelem bylo naučit nejširší vrstvy pracujícího lidu azbuce, aby byly schopny čísti sovětský tisk – tisk našeho spojence a položili tak základy k hlubšímu soukromému studiu ruského jazyka. Kursy trvaly od listopadu 1949 do konce listopadu 1950 a obsáhly 12 lekcí. LKR byl veden ve zdejší obci ředitelem školy. Zúčastnilo se ho 27 posluchačů, ale absolvovalo jej pouze 10 účastníků. Vyučováno bylo v budově národní školy po 2 týdenních hodinách od 19. do 21. hodiny.

V pátek 18. listopadu 1949 vykonal inspekci na zdejší škole okresní školní inspektor s. Ladislav Zingl ze Slaného. Byl přítomen vyučování v obou třídách a po skončení inspekce udělil vyučujícím potřebné pokyny metodické. Současně dán řediteli školy příkaz k odstranění portrétů bývalého presidenta republiky Dr. Eduarda Beneše z četných stěn ve třídách, kde již byly při jeho příchodu na škole umístěny. Příkaz byl splněn dne následujícího.

Místo oficiálních oslav narozenin presidenta republiky Klementa Gottwalda připadajících na den 23. listopadu vyhlášen letošního roku „Týden vzorné práce“ od 21. – 26. 11. 1949, v němž narozeniny presidenta byly uctěny vzornou prací nejen učitelstva, ale i žactva. Výsledek tohoto týdne sdělen Místní skupině svazu zam. školství a osvěty ve Slaném. O životním díle presidentovi bylo žactvo poučeno v hodině čtení. 25

Před vánocemi dne 10. 12. 1949 uspořádána ve škole prodejní výstava knih ze zásob ORO (okr. rady osvět.) ve Slaném. Většina vystavených knih prodána a výtěžku použito k nákupu potřeb pro žactvo.

Podle pokynů ministerstva školství věd a umění podepsalo všechno žactvo školy s učiteli k 70. narozeninám J. V. Stalina gratulační arch, dodaný MNV, který byl po skončení podpisové akce v obci doručen spolu s ostatními ONV ve Slaném, jenž je odesílal do Prahy po zhotovení uměleckých desek. Místní oslava 70. narozenin J. V. Stalina, vůdce dělnické třídy celého světa, uspořádána péčí Národní fronty za součinnosti MRO, SČM a školy, z nichž dvě poslední schůzky se postaraly o důstojný program, v hostinci pana Antonína Procházky v Žižicích. Ve vkusně vyzdobeném sále s velkým portrétem Stalinovým v čele sešlo se hodně občanstva místního, které nejen pozorně vyslechlo program, ale svou účastí projevilo své sympatie k Sovětskému svazu, jako velkému vůdci a jeho Rudé armádě, která nám přinesla svobodu z nacistického jha.

Ředitel školy František Buzický věnoval dětem k vánocům 1949 darem celkem 54 dětských knih. Každé dítě školy podle věkového stupně obdrželo knihu s věnováním.

Vánoční prázdniny ve školním roce 1949/50 potrvaly od 23. prosince 1949 do 2. ledna 19 1950 včetně. Vyučování započalo v úterý dne 3. ledna 1950. Během prázdnin provedly matky školních dětí z obcí Žižic, Vítova a Drnova brigádní úklid školní budovy. Odměny za úklid zřekly se ve prospěch školy.

Dnem 1. ledna 1950 vstupuje naše republika do 1. roku pětiletky. Na všech pracovištích konány krátké projevy ke shromážděným pracujícím. Při nástupu účinkovaly hudby a cestou do práce ve vlacích a autobusech mělo se hráti na harmoniky, v obcích s rozhlasovým zařízením vysílali reprodukovanou hudbu. Žactvo ve školách podle pokynů MŠVU bylo poučeno o významu 5 letého hospodářského plánu pro další vývoj našeho státu na cestě k socialismu.

Hospodářství národních výborů od 1. 1. 1950 upravuje vyhláškou číslo 279/1949 Sbírky. Podle oddílu 9 §38 tohoto zákona se školní obce a školní újezdy v českých zemích zrušují a jejich práva a závazky (finanční) přecházejí na stát. Protože dosud nebylo vydáno příslušné vládní nařízení o výkonu jen lidové správy v obcích, lze činnost újezdních a místních školních rad – ve smyslu ustanovení §41 cit. zákona – považovat již jen za likvidační. Finanční rozpočet na národní školu pro rok 1950 byl již včleněn do rozpočtu místního národního výboru v Žižicích. Nebudou již přiškolení přispívati na rozpočet školní, jak tomu bylo až dosud. Místní školní rada po skončení vyúčtování a zpracování účetní závěrky za rok 1949 převedla podle pokynů ministerstva financí pokladní hotovost k 1. 1 1950 MNV v Žižicích.

Dne 24. ledna vzpomenuto podle pokynů MŠVU 26. výročí úmrtí zakladatele SSSR – prvního socialistického státu světa a duchovního vůdce sovětského dělnictva

V měsíci prosinci a listopadu, lednu 1950 připravena a nacvičena s žáky dramatického kroužku při zdejší škole divadelní hra Joži Mettlerové-Toucové. Slavný mistr Kopřiva. Provedení uskutečněno v hostinci pana Antonína Procházky v Žižicích v neděli dne 29. ledna 1950 v 14. hodin na velké účasti dětí a občanstva nejen místního, ale i okolních obcí. Jak po stránce technické, tak i provedení účinkujících dětí mělo tato divadelní hra takový úspěch, že voláno po opakování v některé sousední obci. Po dohodě s rodiči došlo 26

k opakování představení v obci Drnově příští neděli dne 5. února 1950 po jedné zkoušce a pololetních prázdninách. Také zde měly děti úspěch a velký sál pana Pospíšila byl naplněn nejvíce dospělými. Sluší zde poznamenati, že to bylo po prvé, kdy žactvo zdejší školy účinkovalo v obci, z níž vyšel iniciátor a hlavní původce žižické školy pan Václav Dundr a její velký příznivce a kde ukázalo, že i po stránce umělecké je mládež školy žižické svými učiteli dobře vedena.

Dnem 31. ledna 1950 ukončeno I. pololetí školního roku 1949/50 vydáním školních zpráv téhož dne v poslední hodině vyučovací. Pololetní prázdniny potrvaly od 1. února do 4. února 1950. vyučování započalo opět v pondělí dne 6. února 1950. Nastalo opravdové zimní počasí, které poskytlo dětem možnost užíti všech zimních sportů, aby osvěženy navrátily se ke své školní práci s úmyslem doplniti co nejdříve své mezery ve vědomostech a zlepšili v II. pololetí svůj prospěch.

Dne 4. února 1950 vzpomenuto ve škole 130. výročí narození slavné české spisovatelky Boženy Němcové, narozena 4.2 1820 a umřela 21/1 1862. Třídní učitele promluvili k svému žactvu a významu této spisovatelky pro české slovenské umění a přečetli ukázky z jejího díla.

Podle rozhodnutí výboru místní organizace KSČ konalo se v době od listopadu 1949 do června 1950 v budově zdejší školy politické školení členů KSČ.

Dne 1. března 1950 konalo se z rozhodnutí vlády národní sčítání podle stavu z noci 28- února na 1. března. Sčítáním komisařem pro zdejší obce jmenován ředitel školy František Buzický, sčítacím revizorem pan Jaroslav Uzka, rolník ze Žižic. Sčítání konáno ve dvou etapách pro rozsáhlost sčítacího materiálu a to 1. března a 277. května. Vedle sčítání osob zaznamenáváno počet domů, bytů jejich obytný stav, počet domácností, dále soupis veškerého domovního majetku, zvířat, nářadí a strojů, výnosy a dodávkové povinnosti zemědělců, výnosy a zařízení živností a řemesel, národních podniků. Podle toho bylo ve zdejší obytných domů 62, jiných 1, obydlených 60, neobytných (bývalé deputátní domky rolníků) 3, počet bytů 80, z toho obydlených 75, neobydlených 5, z toho s1 místností. 9 se 2 místnostmi 48 se 3 místnostmi, 19 se 4 místnostmi, 2 s 5 místnostmi. Počet souhrnných domácností činí 78 s celkovým počtem 220 osob. Všichni zemědělci, živnostníci a řemeslníci v obci museli vyplňovati za svůj obor práce příslušné dotazníky o svém majetku a jeho výnosu. Práce sčítání vyžadovala si velkého pracovního vypětí denně do pozdních hodin nočních, neboť velká většina občanstva si nevěděla ve vyplňování dotazníků rady.

Při vyučování vzpomenuto 2. výročí únorových událostí způsobem věku žákům přiměřeným a škola pro tento účel vyzdobena. Žactvu doporučena účast na veřejných oslavách ve svých obcích.

Oslava 100. výročí narození Tomáše Garigue Masaryka, prvního presidenta republiky Československé se udála tak, jak stanovil výnos MŠVU z 21. 1. 1950 č 51 125-I ve Věstníku MŠVU roč. VI. str 15: Dne 7. března 1950 bude na školách všech druhů a stupňů vzpomenuto 100. výročí narozenin T. G. Masaryka. V ten den se shromáždí žáci v 10. hodin dopoledne v největší místnosti školy a vyslechnou program, vysílaný Čsl. rozhlasem, v němž bude zařazen projev ministra školství, věd a umění prof. Dr. Zdeňka nejedlého. 27

Ve středu 9. března 1950 zúčastnilo se všechno žactvo školy maňáskového divadelního představení Tonda čaroděj a Zlatý motýl ve Zvoleněvsi, uspořádaného Oblastní loutkovou scénou z Kladna.

Dne 27. března provedl z příkazu ONV ve Slaném vrchní strážmistr Polanecký ze Zvoleněvse informativní školení mládeže ve zdejší škole s thematy: a) Dopravní předpisy a příčiny, z nichž vznikají neštěstí a smrtelné úrazy, b) nálezy zbraní, střeliva, výbušnin a zacházení s nimi, c) ochrana dětí proti zločincům a pohlavně úchylným osobám a před zpustlostí, d) dělání ohníčku při hraní, e) šeptavá propaganda, nálezy a rozšiřování ilegálních letáků, f) jednotná zemědělská družstva.

V sobotu dne 1. dubna 1950 provedena na zdejší škole pro žactvo i rodiče mírové slavnosti 1950 s tímto pořadem: Pochod demokratické mládeže, proslov, pásmo „Bojujeme za mír“, recitace básní: Je proti nám, kdo není s námi, Nejsme sami, píseň: Pionýři, poselství školní mládeže k rolnictvu, pásmo národních písní doslov a státní hymna.

V době od 27. března do 1. dubna probíhal na školách Týden čistoty, do něhož se zapojilo i žactvo zdejší školy soutěžením v čistotě nejen třídní, školní budovy, ale i osobní a svých věcí. Měl dobrou výchovnou tendenci.

Velikonoční prázdniny na školách potrvaly od 5. – 11. dubna. Pravidelné vyučování započalo 12. dubna.

Jako roku loňského i letos v jarních měsících sbírán ve všech obcích školního obvodu řepný nosatec, který působil značné škody na řepách, zvláště v Drnově.

Ve čtvrtek dne 20. dubna 1950 snesla se nad zdejším krajem první jarní bouře, která přinesla s sebou silné krupobití, které způsobilo značné škody na právě rozkvetlých třešních. Na školné zahradě ležela vrstva krup do výše asi 20 cm, kroupy dosahovali velikosti slepičích vajec, místy i větší. Střecha školní budovy byla značně poškozená, ač okna školní budovy i proti západu zůstala zkázy ušetřena.

Na 21. dubna 1950 připadlo 80. výročí narození V. J. Lenina. Na škole vzpomenuto Leninova života a jeho boje za šťastnou budoucnost pracujících dělníků celého světa. Škola pro tento účel byla slavnostně vyzdobena.

Žactvo školy zúčastnilo se ve dnech 26. dubna, 24. května a 21. června povinných filmových představení ve Zvoleněvsi, na nichž promítány filmy: Kouzelný míč, Noční romance, Na zeleném trávníku, Vzpoura hraček, Panenky a panáčci, Ukolébavka, Pan Prokouk vynálezcem, Vánoční sen a j.

K výzvě krajského národního výboru v Praze provedlo žactvo zdejší školy dobrovolný sběr hlemýžďů pro Ústřední hlemýždí družstvo k získání cizích valut pro naše hospodářství. Sbíráno a odesláno 34 kg živých hlemýžďů.

Svátek práce slaven na celookresní manifestaci ve Slaném, které zúčastnilo téměř všechno žactvo školy. Ze zdejší obce vyjíždělo se na ozdobném traktoru s vlečným vozem, který byl plně osazen, nehledě k tomu, že ještě značná část občanstva odjížděla na 1. máj autobusy a vlastním dopravními prostředky. 28

Od měsíce dubna do konce prázdnin prováděna hledací mandelinková služba na brambořištích obcí Luníkova, Žižic a Drnova za vedení obou učitelů. Doba hledání o prázdninách byla započtena učitelstvu do jeho prázdninové pracovní pomoci.

Dne 18. května navštívilo zdejší školu 5 abiturientů slánského gymnázia, aby vykonali náslech v I. třídě a provedli učební výstup v obou třídách, jako průpravu pro své budoucí učitelské povolání. Současně byl přítomen soudruh okresní školní inspektor L. Zingl, který při této příležitosti vykonal inspekci školy.

V pondělí dne 15. května podepsalo všechno žactvo školy i se svými učiteli podle příslušných úředních pokynů Stockholmskou mírovou resoluci, žádající zákaz používání atomových zbraní a odevzdalo ji pak v rámci podpisové akce MNV v Žižicích k doručení ONV ve Slaném. Tímto činem zapojila se i zdejší škola do světového tábora míru.

Během školního roku od října 1949 do května 1950 prováděno v obou třídách spoření žactva, které mělo následující výsledek: úhrnem uspořeno 24 216 Kčs. Průměr spořivosti žactva 60%, průměr úspor na žáka 550 Kčs. Podle průměru celkových úspor na žáka v celookresní soutěži umístila se zdejší škola mezi 5 nejlepších škol na okresu. Jako odměnu za pilné spoření byli vybíráni Okresní spořitelnou a záložnou ve Slaném 4 žáci na výlet k Máchovu jezeru a vydána 1 letenka pro Miluši Procházkovou ze Žižic k okružnímu letu nad Slaným a okolím.

Povinného politického školení učitelského zúčastnila se třídní učitelka II. třídy v měsíci březnu v Liblicích u Českého Brodu a ředitel školy v měsíci červenci ve Slaném.

Svatodušní prázdniny v tomto roce trvaly pouze dva dny 28. a 29. května.

Dne 20. června provedla čtyřčlenná komise zaměstnanecké rady uč. prověrku pracovišť. Přešetřila prac. výsledky u žactva 1. a 5. postupného ročníku.

Zápis žactva do I. třídy proveden dne 28. června 1950 v době od 10 – 12 hodin. Zapsáno: 4 chlapci + 3 dívky = celkem 7 žáků.

Všechny nové učebnice byly letos objednány pro příští školní rok prostřednictvím ONV – IV. referát, kam byly přímo státním nakladatelstvím v Praze odvezeny a odkud distribučními komisemi přiděleny přímo školám. Tímto opatřením získána SL. nakladatelství značná částka, která mohla býti použita k zlevnění knih a udělení peněžitého příspěvku okresu ve výši 10 000kčs na školské potřeby.

Pravděpodobný počet žactva podle výsledků zápisu a klasifikační porady pro školní rok 1950/51:

1. postupný ročník: 4 chlapci + 3 dívky = 7 žáků

2. postupný ročník: 5 chlapců + 7 dívek = 12 žáků

3. postupný ročník: 4 chlapci + 3 dívky = 7 žáků

4. postupný ročník: 6 chlapců + 4 dívky = 10 žáků

5. postupný ročník: 5 chlapců + 5 dívek = 10 žáků

celkem na škole: 24 chlapců + 22 dívek = 46 žáků. 29

Žactvo před odchodem na prázdniny bylo poučeno o životě a významu Mistra Jana Husa, jednoho z našich velikánů nejvýznačnějšího a žactvu doporučována účast na oslavách ve svých obcích.

Školní rok 1949/50 byl ukončen dne 30. června 1950 zhodnocením celoroční práce za přítomnosti veřejných činitelů v obci rozdáním školních zpráv a vybídnutím, aby žactvo podle svých sil zapojilo se do společných žňových prací a současně podle směrnic Československé pojišťovny n. p. poučeno o příčinách požáru a jak jim zabrániti, aby byl šetřen národní majetek.

Během hlavní prázdnin provedeny tyto práce ve škole: opravena omítka u vchodu školy, na chodbách, záchodech, vymalovány chodby, záchody s předsíní, opatřeny skleněné výplně u dveří školních záchodů, čímž docílena světelnost horní chodby, zakoupeny visuté květiny na chodbu a opatřeny k nim vkusné poličky, opravena poškozená skříň, postavena část zdi podlé na východní straně školní zahrady, zasklena některá okna, opravena střecha školní budovy pořízen stolek pro psací stroj aj.

Během velikonočních svátků provedena nová úprava kabinetu po vyklizení řádně vybílena staré věšáky nahrazeny novými, obrazy znovu přečíslovány, roztříděny podle vyučovacích předmětů, napsány nové seznamy obrazů abecední, takže je rychlá orientace v obrazech při potřebě k vyučování. Tato úprava vyžádala si hodně času, ale slouží nyní dobře svému účelu.</text>
      <sha1>h5zg9ys6ajvxccyuofzerjto939k9hj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1950 – 1951</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81998</id>
    <revision>
      <id>337312</id>
      <parentid>277987</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337312</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29672" sha1="a7ejlykfqerdhxl75b5sc36168gm8cs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1949 – 1950
   | ČÁST = Školní rok 1950 – 1951
   | DALŠÍ = Školní rok 1951 – 1952
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1950 – 1951
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1950-1951 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Nový školní rok 1950/51 zahájen byl slavností dne 1. září 1950 za přítomnosti rodičů dětí a zástupců lidosprávy. Žactvo našlo školu čistou s vymalovanými chodbami, vyzdobenou a připravenou již k vyučování. O to se postaralo učitelstvo školy již během hlavních prázdnin, které také připravilo pro všechno žactvo nové učebnice. Po úvodním slovu předsedy MNV Václava Vaise přivítal se s dětmi ředitel školy, který je seznámil s novým pracovním plánem školy na I. pololetí nastávajícího školního roku. Po té zástupce žactva poděkoval přítomným zástupcům lidosprávy a učitelům za práci pro radostné prostředí školní práce. Žactvo pásmem národních písní a hymnou zakončilo nový radostný nástup do sví školní práce.

Učitelský sbor zůstává nezměněn. Na škole působí jako ředitel školy František Buzický a učitelka Anna Formánková. Jako ostatní učitelé na škole působí P. Jaroslav Španihel, řím-kat. farář a vikář ze Zvoleněvse, který vyučuje na škole náboženství římskokatolické ve 2 týdenních hodinách a paní Františka Režná ze Slaného, které vyučuje náboženství českoslov. v 1 týdenním vyučovací hodině.

Počet žactva proti počtu roku loňského je značně nižší, protože značný počet dětí zemědělských dělníků, ponejvíce národnosti maďarské a německé, přesídlil s rodiči do míst, kde jsou státní statky a též hodně německých rodin přesídlilo do Německa.

Rozdělení tříd:

a) Podle tříd:

I. třída 1. oddělení – 1. postupný ročník: 4chl + 2d = 6žáků 30

2. oddělení – 2. postupný ročník: 5chl + 8d = 13žáků

II. třída 1. oddělení – 3. postupný ročník: 4chl + 3d = 7žáků

2. oddělení – 4. postupný ročník: 6chl + 4d = 10žáků

3. oddělení – 5. postupný ročník: 5chl + 5d = 10žáků

Celkem na škole 24 chlapců + 22 dívek = 46 žáků

b) Podle náboženského vyznání:

římskokatolický: 39, čsl: 7

c) Podle místa docházky:

Obec Žižice: 17 žáků, Drnov: 18 žáků, Vítov 9 žáků, Luníkov 2 žáci.

V neděli dne 3. září 1950 uspořádaly všechny složky Národní fronty v Žižicích „Mírové dožínky“. Ve 14. hodin odešel průvod s hudbou od Vítova do středu ovce, kde po přivítání přítomných předsedou MNV konán koncert. Při němž uspořádána zábava pro školní mládež – hry, závody, tombola, střelnice a podobně jako odměna mládeži za výpomoc při žních, požární hasičské službě a hledání mandelinky bramborové. Shozen letadlem aeroklubu věnec jako dík města lidu venkova za věrnou sklizeň. Přestávky byly vyplněny programy skupin ČSM za Žižic a Zvoleněvse. Děti užily slušné zábavy za dozoru učitelstva a měly radost, že i jejich práce byla takto odměněna.

Po předcházejícím školení teoretickém ve Slaném a praktickém v Kralovicích prováděl po celý měsíc září 1950 ředitel školy geonomický průzkum půdy na katastrálním území obcí Žižic, Drnova a Luníkova za účelem sestavení nové podrobné geonomické mapy ČSR.

K odůvodněné žádosti ředitele školy provolil ONV ve Slaném na zdejší škole pro školní rok 1950-51 částečné nedílné dopolední vyučování. Vyučuje se do 12 případně 13 hodin mimo pondělí a čtvrtka, kdy je celodenní vyučování.

V září provedlo žactvo školy sběr šípků. Celkem sebráno 60kg šípků, které byly dodány Hospodářskému družstvu ve Slaném.

Dne 7. září konán v celé republice Den horníků. Škola pro ten účel vyzdobena a žactvo během vyučování poučeno o významu horníka a hornické práce pro budovatelské úsilí našeho státu.

Na výzvu ROH – Svaz zaměstnanců školství a osvěty uzavřel učitelský sbor dne 9. září 1950 kolektivní socialistické závazky, které se týkaly rozšíření spolupráce učitelského sboru s lidosprávou – provedení reorganizace veřejné obecní knihovny v Žižicích a spolupráce s masovými organizacemi při pořádání kulturních podniků v Žižicích. Všechny tyto závazky mají býti splněny do konce I. pololetí školního roku 1950/51 a kontrolovány osvětovým a knihovnickým inspektorem při ONV ve Slaném.

Ve středu dne 29. 9. zúčastnilo se žactvo školy filmového představení ve Zvoleněvsi, kde promítaly filmy: Horolezci v Tatrách, Cukr a Čapí rodinka.

Dnem 30. září 1950 rozvázala školní a uklízečka zdejší školy soudružka Marie Cimrmanová svůj pracovní poměr v důsledku přestěhování do Hořešovic, okres Slaný. Svůj kladný poměr ke škole projevila už tím, že jako manželka předsedy MNV ujala se této práce 31

již v roce 1948, kdy tuto práci nechtěl v obci nikdo vykonávat. Až do opatření nové uklízečky bude práce školnické obstarávat rodina ředitele školy.

Dne 2. října provedena podle pokynů ONV ve Slaném ve zdejší škole oslava Dne čsl. armády. K této slavnosti dostavili se jako zástupci armády svob. slánské posádky Zelenka a Novotný. Na Pořadu bylo: Píseň práce, proslov ředitele školy, recitace básní, ruské písně, pásmo českých písní, projev zástupců armády, slib dětí, že se budou pilně učit, čsl. hymna.

Dne 3. října navštívil zdejší školu v doprovodu okresního školního inspektora L. Zingla krajský školní inspektor, který se hlavně zajímal o výzdobu, čistotu školy a plánování školní práci pro I. pololetí letošního roku, jakož i o mimoškolní práci učitelů v obci.

Ve dnech 14. a 15. 10. konána ve Slaném zdravotnická konference, jíž se ve funkci zdrav. ref. MNV zúčastnil ředitel školy. Na konferenci byly řešeny i otázky školní hygieny.

V pondělí dne 16. října 1950 promítány pro žactvo národních škol ve Zvoleněvsi filmy: Veselá zahrádka, Pohádka starého dubu, Liška a drozd, V začarovaném zámku, Neděle v pražské zoo. Zúčastnilo se všechno žactvo zdejší školy.

Oslava 28. října 1950 provedena byla na škole dne 27. října v poslední vyučovací hodině podle směrnice ministerstva školství, věd a umění. Aktivně se žactvo zúčastnilo místní veřejné oslavy. V odpoledních hodinách provedlo všechno žactvo školy štafetový běh, který byl proponován ONV ve Slaném na počest 33. výročí Velké říjnové revoluce. Místní štafeta probíhala: Osluchov – Luníkov – Žižice – Vítov – Slaný. Pozdravnou stužku s heslem „Se sovětským svazem za mír“ zhotovila s uměleckým vkusem Jana Procházková ze Žižic. Zdejší mládež školní obsadila úsek: Žižice – MNV – Blahotice. Štafetu ve Slaném předala mládež vdovská u radnice města Slaného do rukou okresního školního inspektora Ladislava Zingla.

Dne 7. listopadu vzpomenuto 3. výročí velké říjnové revoluce ve vyučovacích hodinách na společném shromáždění žactva. Třídy i škola byly pro tento účel vhodně vyzdobeny.

Od 20. – 25. listopadu vyhlášen „Týden vzorné práce“ k uctění 54. narozenin prvního dělníka republiky presidenta Klementa Gottwalda, v jehož životní práci pro dělnickou třídu vzpomenuto dne 23. 11. 1950.

I v letošním školním roce je na škole zavedeno spoření žactva v rámci celookresní soutěže. Spoření je učitelstvem u žactva propagováno a vykáže jistě na konci školního roku 1950/51 dobré výsledky. Spoření na škole provádí ředitel Okresní spořitelny a záložny ve Slaném pan Pěknica.

Na počest I. sjezdu čsl. obránců míru v Praze roku 1950 pořádána v celé republice tzv. Byškovská akce, která spočívala v tom, že školní děti sbíraly potvrzenky z darovaného mléka nadkontikentingentního od místních zemědělců, které se zavázali dodati. Sebráno bylo z místní a přiškolených obcí celkem 509 litrů. Zdejší škola byla odměněna knihou, kterou zakoupila a prostřednictvím školského referátu ONV ve Slaném dodala Mlékárna ve Slaném. 32

Opět v letošním roce byl ustanoven na škole Dorost ČSČR. Přihlášeno bylo všechno žactvo II. třídy, které může již plniti zdravotnické úkoly Divize ČSČR.

Dne 8. prosince 1950 vykonal inspekci na zdejší škole okresní školní inspektor soudruh Ladislav Zingl, který byl přítomen vyučování v obou třídách. Po inspekci udělil vyučujícím příslušné pokyny metodické. S výsledkem práce školní i mimoškolní učitelstva byl spokojen.

Na schůzi rodičů školních dětí bylo opět ustanoveno při zdejší škole Sdružení rodičů a přátel školy. Předsedou byl opět zvolen Jaroslav Svoboda, dílovedoucí ČKD, Žižice čp. 44, místopředsedou Josef Šůma z Drnova26, jednatelkou učitelka A. Formánková, pokladníkem Božena Štorková – Zemanová z Žižic čp. 11, revizory účtů Josef Linda z Žižic 18 a Josef Brůža z Žižic čp. 35.

Dnem 1. dubna 1950 vstoupil v platnost nový řád pro učitele a nový platový řád pro správní zaměstnance (inspektory, tajemníky šk. referátu, školníky a uklízečky). Znamená proti dosavadním platovým předpisům velké finanční nadlepšení, zvláště pro nastupující učitelské síly. Základní plat vychází z číslice 4000 Kčs a je odstupňován do tříd podle počtu let a vykonané přestupové zkoušce. K němu druží se plat diferenční, který je ohodnocením práce v odděleních malotřídních škol i škol respektive tříd s vyšším počtem dětí. Je vyplácen se základním platem za uplynulé pololetí. K nim druží se přídavky na děti, značně zvýšené, jakož i ředitelské přídavky u vedoucích škol. Všichni učitelé a správní zaměstnanci byli již na podkladě předložených přihlášek převedeni do nových platových poměrů a započtena jim i doba strávená v jakékoli pracovním poměru za předpokladu ponemoc. pojištění po dovršení 18. roku věku.

Dne 13. 12. 1950 a ve dnech následujících bylo ve zdejší škole prováděno povinné očkování dětí školních i mimoškolních proti tuberkulose ČSČR ze Slaného. Očkování bylo společné pro obce Žižice, Drnov, Vítov a Luníkov.

Na základě dopisu ministerstva školství věd a umění Dr. Zdeňka Nejedlého a ministra zemědělství Julia Ďuriše vesnickým učitelům svolána zaměstn. radou učit. SZŠO ve Slaném na neděli dne 17. prosince 1950 pracovní schůze vesnických učitelů, na níž diskutováno bylo o zmíněném dopise po úvodním proslovu předsedy ZRU Emila Spalovi, který vyzýval všechno učitelstvo k zapojení se do socialistického budování vesnice v rámci JZD. Na tribuně vystřídal se zástupce šk. ref. Josef Braun, zástupce ČSM, školní inspektor Ladislav Zingl, zástupce JZD na okrese Oldřich Pokorný z Drnova aj. V diskusi se nejlépe osvědčil ředitel národní školy v Dřínově, Stanislav Finek, který podal své zkušenosti s prací v JZD a boji s venkovským boháčem. V témže smyslu diskutoval i ředitel národní školy v Jedomělicích, Jindřich Novák. Pracovní konferenci vyzněla v závěru pro přečtení závazků učitelstva pro práci JZD příslibem, že se učitelstvo v této práci osvědčí. Zmíněné závazky byly již připraveny na povinných úsekových schůzích učitelských.

Dne 19. prosince konal se ve Slaném jednodenní filmový kurs promítání úzkých filmů spojení s návodem na zacházení s filmovými projektory. Za zdejší učitelský sbor se kursu zúčastnila učitelka Anna Formánková. 33

Dne 21. prosince 1950 vzpomenuto na škole 71. naroz. J. V. Stalina, spoluzakladatele Sovětského svazu a vůdce sovětského proletariátu, v hodinách prvouky a vlastivědy.

V poslední den vyučování před vánočními prázdninami uspořádala žákovská organizace II. třídy vánoční besídku ve své třídě. Pestrý program si sama připravila a naučila a dětem byly dány dárky. Všichni se po čtyřměsíční školní práci pobavili.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 22. prosince 1950 do 2. ledna 1951. Pravidelné vyučování započalo 3/1 1951. Během těchto prázdnin byl proveden v celé školní budově hlavní úklid brigádou matek školních dětí z obcí Žižic, Drnova a Vítova.

Dne 18. 1951 konána byla celookresní porada učitelstva ve Slaném, které zúčastnili oba učitelé. Vedle organizačních záležitostí hlavním bodem pořadu byla přednáška soudruha Miloslava Dismana, vedoucího školního rozhlasu z Prahy o sborové recitaci a jenž předvedl učitelstvu 2 ukázky nácviku sborové recitace s žactvem národní a střední školy.

ONV, IV. referát ve Slaném svolal na den 20. 1. 1951 konferenci kulturních referentů do zasedací síně ONV, jíž se zúčastnil za zdejší obec František Buzický. Řešeny na ní otázky vnitřního vybavení škol, personální otázka škol na okrese, jakož i náměty k provedení „Hovorů s občanstvem“ o škole. Nový školní a zkušební řád.

Dne 10. 12, 26. 1. a 2/3 1951 konány schůze ředitelů škol, jichž se účastni ředitel školy. Dne 26. 1. podáván návod k vyplnění tabulek a prospívání žactva, které byly podle instrukcí osobním poslem proti potvrzení dodány do 30. 1. školní referát ONV.

Dne 17. 2. 1951 konána ve Slaném společná porada ředitelů škol a školníků celého okresu v hotelu Pošta, na níž řešena otázka spolupůsobení školníků při výchově dětí. Po úvodním slově předsedy ZRU Emila Spala, předsedy zájmové skupiny školníků Fořta ze Slaného hlavní referát přednesl přednosta osobního oddělení III/2 Dr. Horyna z KNV v Praze, ve kterém pojednával o nově připravovaném pracovním řádu pro školníky a uklízečky s normováním jejich práce a odměnami za práci, jakož i o personálních otázkách těchto zaměstnanců a vznesl kritiku hodnoty práce školníků podle výsledku prohlídek škol na řadě míst okresu téhož dne. Dále mluvil tu o záležitostech školníků soudruh V. Balšánek, školník z Prahy, jako zástupce SZŠU a KOR (krajské odborové rady). V závěru schůze schválena resoluci o práci a soutěžení školníků s okresem příbramským a odsouzení pronásledování financ. odborářů.

Od 1. ledna 1951 ustanovena při zdejší škole jako školní uklízečka Marie Buzická, manželka ředitele školy, když na několikerou výzvu k této práci v obci nikdo nehlásil.

Dnem 1. února vstoupil v platnost nový školní a zkušební řád, který prodiskutován v učitelských poradách a úsekových schůzích. Bližší záznam o zásadách těchto řádů je v knize zápisů porad učitelského sboru zdejší školy ve školním roce 1950/51. Podle školního řádu dostávají žáci ke konci každého týdne k pohlídnutí žákovské knížky, v nichž je zaznamenáván prospěch, píle, chování, pochvaly a tresty žáka za uplynulý týden.

Na výzvu ONV školního referátu ve Slaném měly býti uspořádány ve všech obcí okresu do 30. 3. 1951 „Hovory MNV s občany o škole. Nový školní a zkušební řád“ a 34

stanovení k nim instruktoři ONV. Ředitel školy František Buzický určen pro obce Žižice, Drnov Vítov a Luníkov. Po dohodě s MNV a AV, NF těchto obcí konány společně v budově zdejší národní školy v neděli dne 18. února 1951 za účasti asi 50 osob. Po úvodním slově předsedy MNV v Žižicích soudruha Václava Vaise přednesl referát ředitel školy o práci školní ve zdejší národní škole, o školství vůbec, a zařízeních ve školní budově a plánech do budoucna. Učitelka Anna Formánková podala pak výklad nového školního a zkušebního řádu a po živé diskusi usneseny závazky učitelského sboru o zlepšení práce školní, jakož i MNV o výpomoci přu vybavování školy technickými potřebami. Současně podány rodičům zprávy rod. dětí a jejich prospěchu a chování ve škole.

Ve čtvrtek dne 22. února 1951 pořádána ve Slaném v tělocvičně střední školy dívčí (Na hájích) KNV tělovýchovný kurs pro všechno učitelstvo zdejšího okresu – školy národní. Vedl jej instruktor KNV, bývalý učitel, zdejší střední školy ve Slaném, soudruh Jan Přibyl. Kurs měl hlavní praktický ráz a přinesl učitelstvu pro jeho práci a tělesné vychování hodně nových podmětů a rad. Kursu se za zdejší školu zúčastnili oba učitelé. Po kursu výsledky práce ve zvláště poradě zpracovány a budou dodány školám.

Na žádost MNV provedla školní mládež ve všech obcí školného obvodu sbírku cukru pro korejské sirotky, kterou vyvolal pro všechny kraje republiky Jednotný svaz českých zemědělců v Ledcích, okres Slaný. Celkem bylo sebráno v Žižicích 54kg cukru, v Drnově 48 kg a ve Vítově 25kg. Cukr uložen u MNV uvedených obcí a bude předán okresnímu sekretariátu JSČZ ve Slaném.

Ředitel školy František Buzický s učitelkou Annou Formánkovou vzali si závazek, že zreorganizují veřejnou obecní knihovnu v Žižicích, Své povinnosti plně dostali a do poloviny února 1951 nově přečíslovali všechny knihy, vypracovali přírůstkový seznam, abecední seznam knih, svazkový seznam abecedně podle spisovatelů, seznamy pro čtenáře, přehlídli a doplnili lístkovou kartotéku knih a j. práce. Při nalepování nových štítků bylo použito dobrovolné pomoci žactva II. třídy, které také vykonalo notný kousek práce. Za vykonanou prací dostalo se oběma učitelům i žactvu poděkování jak MNV v Žižicích, tak i okresního knihovního inspektora ve Slaném Josefa Lišky.

Aby bylo zabráněno neúměrnému zásobování se moukou, plýtváním potravinami a rovnoměrnému přídělu pro pracující zavedla vláda naší republiky nařízením s účinností od 26. února 1951 opět potravinové lístky na mouku, chléb a pečivo, které byly původně dnem 1. října 1950 zrušeny. Tím bude v zásobování zaveden pořádek.

Dne 6. března zavítalo do Žižic Putovní kino MZ, které v rámci osvětové činnosti pro JSČZ (Jednotný svaz českých zemědělců) promítlo řadu hodnotných zemědělských filmů i četných grotesek pro školní mládež. Účast na představení byla značná.

Dne 8. března je prohlášen za Mezinárodní den žen (MDŽ) Této příležitosti podle pokynů MŠVU ve věstníku, sešit 5 z 20/2 1951 bylo využito při vyučování k poučení žactva o významu ženy pro život každého národa, o boji žen koloniálních národů za své osvobození a o boji všech žen za udržení světového míru.

Ve dne 17. - 18. března uspořádal IV. referát ONV ve Slaném celookresní, v pořadí již 3. běh, kronikářský kurs, kterého za zdejší obec zúčastnil ředitel školy František Buzický. Kurs po stránce odborné i organizační byl dobře řízen knih. inspektorem Josefem 35

Liškou a dal účastníkům mnoho cenných poučení a poznatků pro jejich zodpovědnou práci kronikářů.

Velikonoční prázdniny na školách trvaly od 22. – 27. března 1951. během těchto prázdněni proveden byl matkami školních dětí řádný úklid školní budovy a vše umyto. Odměna v částce 700 Kčs za úklid byla rovným dílem dána dětem těch matek, které se úklidu zúčastnily a ty si ji uložily při školním spoření na vkladní knížky.

Ve středu dne 28. března prováděna Ústavem národního zdraví ve Slaném ve zdejší obci v hostinci pana Antonína Procházky zkouška krve u všech osob ve věku od 18. – 40. roků věku- Píchnutím získaná kapka krve byla zachycena na dvojité sklíčko a za celou obec odvezena všechna osobním autem pana Lindy ONV zdrav. referát do Slaného. Dělníci zúčastnili se této akce na svých pracovištích. Potvrzení a provedení zkoušce krve musilo býti předloženo při vydávání potravinových lístků, jinak jejich vydání by bylo žadateli odmítnuto.

V neděli dne 15. dubna 1951 uspořádán byl MAV NF (místní akční výbor Národní fronty) v Žižicích podle pokynů OAV NF „Pochod míru“, kterým se manifestovalo se udržení světového míru a proti remilitarizaci západního Německa. Mládež i občanstvo sešlo se u pomníku padlých, odkud po přečtení proslovu, zaslaného OAV NF ve Slaném, ředitelem školy pochodoval průvod, v jehož čele byla nesena naše a sovětská vlajka, kolem mlýna do Luníkova, odtud přímo do Vítova a zpět do Žižic, Tohoto pochodu se zúčastnilo včetně školních dětí celkem 110 osob.

všechno žactvo školy zúčastnilo se ve dnech 25., 26. a 27 dubna sběru nosatce řepného na pozemku JZD v Drnově, kde tento nebezpečný škůdce řepy cukrové vyskytl se v takovém rozsahu, že byla obava zničení veškeré řepy. Celé pole bylo pokryto kousky papíru a pod některým papírem bylo napočítáno 70 – 80 brouků. Děti výborně tu pomohly, neboť sebraly hodně kg těchto brouků. V odměně za tuto pomoc obdrží od cukrovaru ve Zvoleněvsi určité množství cukrovinek.

Téměř po dvouměsíčním nacvičování uskutečnil dramatický kroužek při zdejší škole provedení divadelní dětské hry Fr. Flose Nanynka z Týnice v neděli dne 22. dubna 1951 v hostinci pana Antonína Procházky v Žižicích. Hra byla v celku dobře nacvičena, děti snažily se kázat, co dovedou, takže i přes četné technické potíže, které přiházejí na malém venkovském jevišti, sklidila škola tímto vystoupením značný úspěch, o němž svědčí i to, že hra na žádost občanstva byla opakována v Drnově v sále pana Pospíšila v neděli dne 6. května 1951. Zde na větším jevišti hra vyzněla ještě lépe než v Žižicích. Žádostem návštěvníků z obcí Zvoleněves a Beřovice, aby i tam byla hra opakována, nemohlo již býti vyhověno pro vlastní školní práci a technické obtíže s dopravou dětí a divadelních rekvisit.

Samostatná obec Baráčníků Podlesí u Podlešína poukázal zdejší škole peněžní dar částku 600 Kčs na školní potřeby žactva. Za dar poděkováno.

Ve středu dne 25. dubna 1951 bylo všechno žactvo školy prohlídnuto panem MUDr. Václavem Minaříkem ve Zvoleněvsi za přítomnosti zdravotní pracovnice Laňarové ze Slaného.

V úterý dne 1. května konána ve Slaném velká oslava Svátku práce pod heslem „Se sovětským svazem za mír a socialismus“. Této oslavy zúčastnila se valná část občanstva i dětí zdejší obce. Doprava tam i pět byla zajištěna st. autobusy. 36

V týdnu Květnové revoluce bylo žactvu objasněno v hodinách vlastivědy a prvouky pozdvižení českého lidu za dnů květnových 1945 proti nacistické hrůzovládě a našemu osvobození Rudou armádou. Všechna učební látka v tomto týdnu byla prolnuta tímto vzpomínkovým výročím a škola k témuž účelu vyzdobena. V místním rozhlase v Žižicích uvedeno za součinnosti ČSM (čsl. svazu mládeže) pásmo a recitace s doplňkovou hudbou k výročí Květnové revoluce.

Ve středu 16. května 1951 provedla zdravotní pomocnice Ústavu národního zdraví Laňarová ze Slaného vyšetření moře všeho žactva školy. Výsledek zkoušky negativní.

Dne 26. května uspořádán celookresní divadelní zájezd školní mládeže do Prahy Šípková Růženka v národním divadle a do zoologické zahrady. Z naší školy zúčastnilo se žactvo 3. - 5. postupného ročníku.

Protože v letošním roce nebyl uspořádán žádný výlet, sjednán byl zájezd do Slaného k prohlídce musea a výstavy 30 let KSČ, která byla instalována v museu. Žactvo mělo tu možnost také shlédnouti značnou část klášterní knihovny, předanou museu po zrušení kláštera bezpečnostními opatřeními. Prohlídka výstavy i musea byla pro žactvo velmi pouční. Do Slaného bylo žactvo dovezeno traktorem JZD z Drnova, jako odměna za sběr nosatce řepného na polích JZD. Zpáteční cestu konalo žactvo pěšky, při čemž se žactvo pokochalo pohledem ze Slánské hory na město i jeho vzdálené okolí, Je zajímavý fakt, že všechno žactvo, které často jezdí nebo chodí pěšky okolo Slánské hory, na ni ještě nebylo. Zájezd splnil své poslání.

Dne 6 června pořádala slánská Cotona divadelní zájezd do Zvoleněvse, kde předvedla dobře nacvičenou hru J. K. Tyla „Strakonický dudák“ v místní sokolovně. Zúčastnilo se jí téměř všechno žactvo školy za dozoru ředitele školy. Lze říci, že tím žactvu dána příležitost shlédnouti opravdu hodnotnou hru.

Na 10. června byla vyhlášena ONV ve Slaném celookresní akce pomoc zemědělství. Ač to byla neděle, zúčastnilo se jí všechno žactvo školy. Po dohodě s předsedou MNV soudruhem Václavem Vaisem provedlo žactvo úklid u pomníku padlých a u sousoší sv. Prokopa, barokní stavitelské památky.

V měsíci červnu proběhlo v obci, jako ve všech obcích republiky tzv. Lidové hlasování za uzavření paktu míru mezi 5 velmocemi a proti remilitarizaci západního Německa. Hlasování provádělo se hlasovacími lístky, které byly roznášeny občanstvu ustanovenými dvojicemi z funkcionářů MNV, MAV NF a strany KSČ a prováděna přesvědčovací kampaň o nutnosti tohoto hlasování se stanoviska světové bezpečnosti i bezpečnosti našeho státu. Akcí hlasování vyvolala Světová rada míru a provedení v naší republice přikázala Národní fronta spolu s vládou.

Také letošního roku prováděla se z příkazu ONV mandelinková služba. Zdejší škole byl určen katastr žižický a luníkovský, Bylo nalezeno velké množství brouků. Zemědělci musili provádět poprašování bramborů chemickým přípravkem. Současně na větších plochách státních statků a JZD byl tento přípravek rozprašován sovětskými letci. Služba tato pokračovala nepřetržitě od jarních měsíců i během hlavních prázdnin do konce měsíce září, kdy dobýváním bramborů tato činnost skončila. Učitelé jako vedoucí hledací 37

služby byly do této práce zapojeny i o prázdninách, tato doba jim byla počítána za povinnou práci služební povinnost mimo nárok na řádnou měsíční dovolenou.

V letošním roce byl prováděn sběr léčivých rostlin. Sebráno celkem 75 kg suchých kopřivových listů a odesláno do Biogenu v Praze.

Výsledek spoření žactva za uplynulý školní rok byl velmi úspěšný. Žactvo uspořilo 35 925Kčs. Škola obdržela za tuto činnost pochvalné uznání Okresní spořitelny a záložny v Slaném. 5 nejlepších střadatelů školy podle výběru OJAZ bylo odměněno účastí na výletu na Milešovku a Terezína, který byl uskutečněn dne 24. června.

Zápis žactva do I. třídy na příští školní rok byl na zdejší škole proveden dne 28. června 1951. Zapsáno bylo 10 dětí, z toho 9 hochů a 1 dívka.

Školní rok 1950/51 ukončen byl dne 30. června 1951 zhodnocením práce školní u žactva nejen ve škole, ale i mimo ni při různých akcích v obci, celkové chování. Žactvo před rozdáním školních zpráv bylo podarováno 7 kg cukrovinek, které dodal cukrovar zvoleněvský za sběr nosatce řepného v drnově a knihami v celkové hodnotě 1125kčs.

Úklid školní budovy po malbě tříd byl proveden brigádou matek školních dětí. Během 1 dne byla škola uvedena do vzorového pořádku.

Aby učitelstvo bylo připraveno řádně na novou školní práci svolal ONV, IV. referát dne 25. 8. 1951 schůzi ředitelů škol, na níž bylo referováni o plánování učiva, aktualitách školních aj. Dne 27. srpna konána s učiteli elementaristy porada ve Slaném o vyučování podle nově zaváděné knihy pro 1. postupný ročník. První čítanka, aby práce pro celý okres byla jednotná. 28. srpna konána celookresní schůze školních pracovníků, kde dávány směrnice k práci v nastávajícím školním roce, jak vyplynuly podle VI. konference školních pracovníků v Praze a z posledního zasedání ÚV KSČ, které jsou závazné pro všechno učitelstvo. Zahájeny přípravy pro slavnostní zahájení školního oku. Předneseny v místním rozhlase relace k zahájení školního roku, zahájeny přípravy pro slavnostní zahájení pozváním místních nár. výborů, KSČ, AVNF, ČSM.

Během hlavních prázdnin byly vymalovány obě učebny, upraven školní dvůr, zřízen odpad vody ze školního dvora do zahrady, aby nevznikala voda kůlny, omítnuty cementovou omítkou a vybíleny oba školní sklepy, postavena část padlé zdi u školní zahrady a jiné drobnější práce. Tím škola připravena pro nový školní rok.</text>
      <sha1>a7ejlykfqerdhxl75b5sc36168gm8cs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1951 – 1952</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81999</id>
    <revision>
      <id>337313</id>
      <parentid>277988</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337313</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="22620" sha1="n8pyx8p82ku58k1jp95ur5dg2lvdgyk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1950 – 1951
   | ČÁST = Školní rok 1951 – 1952
   | DALŠÍ = Školní rok 1952 – 1953
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1951 – 1952
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1951-1952 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1951/52 byl slavnostně zahájen dne 1. září 1951. Přípravy k němu byly již připraveny během prázdnin. Školní budova byla ozdobena státní vlajkou, třídy slavnostně vyzdobeny. Od 7. hodiny vyhrával místní rozhlas veselé pochody a písně, přerušované hesly o škole o významu školy pro národ, stát a jeho budování. O 8. hodině sešlo se žactvo ve II. třídě zvlášť slavnostně vyzdobené, kde po zahajovacím proslovu ředitel školy a přivítání přítomných zástupců MNV, strany KSČ a občanstva učinil za hosty projev zástupce MNV obce Žižic pan Jan tlustá. Žáci nově vstupující do školy byli přivítáni svými 38

staršími spolužáky a poté podarováni knihami na památku prvního vstupu do školy. Po pásmu písní, recitacích a zapění hymen, byla slavnost skončena žáci se rozešli do svých tříd, kde jim rozdány všechny nově objednané učebnice a dány pokyny pro práci v novém školním roce.

Učitelský sbor na škole zůstal nezměněn. Působí tu František Buzický, jako ředitel školy a třídní učitel v I. třídě, Anna Formánková třídní učitelka II. třídě, Jaroslav Španihel, žk. farář ze Zvoleněvse jako učitel náboženství římskokatolického a Františka Režná ze Slaného jako učitelka náboženské výchovy čsl.

Od počátku školního roku došlo ke změně v osobě okresního školního inspektora. Po zproštění soudruha Ladislava Zingla funkce okresního školního inspektora na zdejším okrese nastoupil na jeho místo soudruh Jindřich Novák, ředitel národní školy ve zvoleněvsi a osvědčený politický pracovník strany KSČ.

Počet žactva proti roku loňskému se zvýšil v důsledku přistěhování zemědělských dělníků původu cikánského na státní statek v Luníkově, takže jsou tyto stavy dětí:

a) podle tříd:

I. třída 1. oddělení – 1. postupný ročník: 9chl + 1d = 10žáků

2. oddělení – 3. postupný ročník: 5chl + 6d = 6žáků

II. třída 1. oddělení – 2. postupný ročník: 5chl + 2d = 7žáků

2. oddělení – 4. postupný ročník: 7chl + 3d = 10žáků

3. oddělení – 5. postupný ročník: 7chl + 5d = 12žáků

Na škole celkem: 33 chlapců + 17 dívek = 50 žáků

b) podle náboženského vyznání:

římskokatolické: 42, čsl. 7, česko.evang. 1 = 50 žáků

c) Podle místa docházky:

Obec Žižice: 15 žáků, Drnov: 17 žáků, Vítov: 8 žáků, Luníkov: 10 žáků – celkem 50 žáků.

Počínaje školním rokem 1951/52 je provedena nová reorganizace školy pokud se týká zařadění postupných ročníků do jednotlivých tříd podle sovětského vzorce. 2 postupný ročník se přeřazuje do II. třídy jako 1. oddělení a 3. postupný ročník do I. třídy jako 2. oddělení. Jak se tato úprava osvědčí, potvrdí praxe.

Dne 1. září o 19. hodině pořádány podle směrnic ONV Hovory MNV s občany o škole společně pro všechny přiškolené obce. S přítomnými přečteno a prodiskutováno usnesení ústředního výboru KSČ o učebnicích výnos o pojištění žactva aj. aktuality. Návštěva byla vcelku velmi slabá.

Na telefonickou výzvu okresního inspektora mělo se všechno učitelstvo sejíti o 19. hodině večerní před budovou ONV ve Slaném v pracovním oděvu, aby se zúčastnilo nočního výmlatu na okrese slánském. Odtud bylo rozváženo do jednotlivých obcí okresu, kde pracovalo do pozdních hodin nočních, aby se vracelo týmž způsobem domů a tak tělesnou prací ve spojení s pracujícími zahájilo radostný nástup do nové školní práce. Nočního výmlatu za zdejší školu se zúčastnila Anna Formánková, která pracovala v Pozdni. Ředitel školy omluven pro účast na Hovorech s občany téhož dne pořádaných. Povinnosti nočního výmlatu jmenovaný neušel, neboť spolu s MNV v Žižicích se ho zúčastnil v obci Luníkov o týden později. 39

Podle nových směrnic došlo k nové úpravě počtu hodin na národní škole. Vyučování ručních prací posunuje se do 4. postupného ročníků. Prvouka 1. postupného ročníku není jako samostatný předmět, nýbrž vyučuje společně s jaz. vyučováním. Pro 1. postupný roční zavedena nová učebnice pro výuku psaní a čtení „První čítanka“, která zpracována pro užití metody anglicko-syntetické. Jak se osvědčí, potvrdí praxe. Ostatní učebnice byly vydány jako dotisky nebo přepracovaná vydání, jak tomu je u Čítanky pro 2. postupný ročník a podobně.

Dne 7. září vzpomenuto Dne horníků promluvou k dětem v jednotlivých třídách o významu hornického povolání pro budování socialismu a vhodné upraveny nástěnky ve školní budově.

Dne 27. září provedena na škole oslava Dne čsl. armády, který připadá na 6. 10. Jako zástupce armády dostavil se do zdejší školy desátník Dr. Svatoň ze slánské posádky. Na programu byly národní písně české, slovenské, sovětské recitace a projev zástupce armády. celá oslava měla ráz srdečného vztahu dětí k naší lid. armádě.

28. říjen 1945 prohlášen letos za Den znárodnění. K žactvu promluveno o významu znárodnění továren, bank, pojišťoven pro další vývoj našeho státu na cestě k socialismu.

Dne 3. listopadu v měsíci československo-sovětského přátelství pořádán byl štafetový běh Míru a přátelství, který probíhal všemi obcemi okresu. Zdejší obec byla napojena na štafetu Zvoleněves – Žižice – Slaný. K ní se připojovaly dílčí štafety z Osluchova, Luníkova a Hobšovic. V 15. hodin předáno vedoucím štafety ozdobná stužka za zdejší obec zhotovenou Hanou Procházkovou. Žactvo zdejší školy rozestavěno od budovy MNV ke křižovatce státní silnice k Vítovu přineslo štafetu a odevzdalo ji záspům Vítova.

Dne 7. listopadu vzpomenuto na škole 34. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v obou třídách podle stupně vyspělosti žactva a nástěnky vhodně upraveny. Poukázán vliv Revoluce na naše osvobození.

V říjnu zúčastnila se značná část žactva naší školy maňáskového představení Městského oblastního divadla z Kladna ve Zvoleněvsi „Budulínek“, které se dětem velmi líbilo.

Na výzvu ONV proveden nábor mládeže do požárních sborů. Také ve zdejší škole byl uskutečněn. Získáno pro místní hasičskou jednotu 13 dětí.

Ředitel školy provedl geonomický průzkum půdy v obci Luníkov o letošních vánocích. Mapy s dotazníky přidány ONV ve Slaném pro MZ, vzorky půdní zaslány Půdní zkušebně Liběchov u Mělníka.

O vánočních prázdninách provedl ředitel školy průzkum nářečí v obci Žižice, týkající se pravopisných odchylek, místních charakteristických úsloví a p. V této práci byli mu trpělivě nápomocni manželé Štorkovi. Zemanovi ze Žižic, také dotazník o rozsahu 45 listů byl svědomitě vyplněn a zaslán ONV ve Slaném pro Jazykový ústav při Čsl. akademii věd. 40

Po dlouhých jednáních podařilo se řediteli školy prosaditi v radě MNV návrh na zavedení tří fáraného proudu do školní budovy a získání finanční úhrady na tuto investici v částce 10 000. Bylo nutno provésti rekonstrukci celé přípojky, zajistit instalační závod, opravu malby dolní chodby. Práce byla uskutečněna koncem měsíce listopad a chodba vymalována a umyta. Proudu bude lze využíti v bytě ředitele školy, na školním dvorku a je již pro případ zavedení vodovodu do školní budovy pro tento účel k dispozici.

Lidová myslivecká společnost v Drnově věnovala zdejší škole peněžitý dar v částce 1 000Kčs na věcné potřeby školy.

Dne 23. listopadu vzpomenuto 55. narozenin presidenta republiky Klementa Gottwalda v hodinách vyučovacích, využito v hodinách čtení, slohu. Lásku k svému presidentovi vyjádřily děti na nástěnkách.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 22. prosince 1951 do 3. ledna 1952. Pravidelné vyučování započalo 4. ledna 1952.

Dne 13. dubna 1952 konána ve Vídni konference na obranu práv dětí za účasti 64 národu celého světa, kde byla odsuzována za vedení Sovětského svazu akce váleční proti korejskému lidu a jeho dětem a proti přípravám nové války, která by zase nejvíce postihla děti celého světa.

Dne 11. 3. 1952 vykonal president Československé republiky Klement Gottwald v doprovodu zahraničního ministra Wiliama Širokého, ministra národní bezpečnosti Karola ocílka, ministra zdravotnictví Josefa Plojhara aj. státní návštěvu u presidenta Německé demokratické republiky Wilhema Piecka, aby oplatil návštěvu zástupců německých v Praze. Návštěva vyzněla v posílení přátelských vztahů mezi oběma lidově demokratickými státy.

Dne 25. února 1952 konalo se zasedání Ústředního výboru KSČ za předsednictví soudruha Klementa Gottwald, v němž byla odsuzována remilitarizace západního Německa konána za patronace západních imperialistických států, dále o titovské Jugoslávii jako válečném provokatéru v žoldu západních imperialistů, jak to charakterizuje Rudé právo. Dále dány tu směrnice pro provádění 5LP (pětiletky).

Dne 18. dubna uspořádána osvětovou besedou ve Zvoleněvsi ve zdejší obci ve večerních hodinách přednáška pana MUDr. Minaříka ze Zvoleněvse na thema: „Váš nepřítel tbe – mi hrob minulosti“. Účast byla na zdejší obec velmi slušná – 65 osob. Po přednášce rozvinula se živá diskuse o zdravotních otázkách nejen dětských, ale i v oboru otázek zdravotní péče o dospělé.

Podle usnesení kroužku elementaristů při Okresním pedagogickém sboru konala se v I. mat. škole ve Slaném hospitace elementaristů dne 18. dubna 1952, aby tito poznali práci na mateřských školách a vzájemně se dohodli o dalším výchovném procesu dětí předškolního věku a přípravě těchto dětí pro práci v národní škole. Za učitelský sbor zdejší školy byl této hospitace přítomen ředitel školy.

Jako v létech minulých tak i roku letošního učitelstvu a žactvu přikázáno k výkonu mandelinková služba a to v obcích Žižice a Luníkov. Žáci I. třídy prohlíželi bramborové kultury v Žižicích, žáci II. třídy v Luníkově. Služba konána v určených hledacích dnech od počátku měsíce května do sklizně brambor a to i během prázdnin v červenci a srpnu. 41

V těchto měsících přidělen ještě řediteli školy výkonem této služby mimo Žižice ještě v Hobšovicích.

Na výzvu ONV ve Slaném podepsalo všechno žactvo školy a učitelstvo protest proti vedení bakteriologické války v Koreji americkými a anglickými agresory a zaslán ONV, který je ze všech škol postupoval americkému velvyslanectví v Praze.

V poslední den před velikonočními svátky zapojilo se všechno žactvo školy od 2. postupného ročníku do akce „Jarní úklid obce“. Vyčistilo prostranství návsi kolem pomníku padlých a barokního sousoší a upravilo místo kolem pomníku k osázení květinami. Dostalo se jim poděkování od předsedy MNV.

V měsíci červnu pořádána různými institucemi „Přehlídka lidové tvořivosti mládeže“ a to s rozmanitým programem. Její jednou složkou byla i výstava žákovských prací národních a středních škol v hotelu „Pošta“. Tuto výstavu shlédlo všechno žactvo školy, které při této příležitosti prohlídlo si některé pamětihodnosti města Slaného, museum a využilo o parku Na hájích ke svému osvěžení.

Na výzvu ONV, školní referát proveden byl nábor rodičů školních dětí zdejší školy na práci při obdělávání řepy v jarních měsících. Z počtu 45 dětí získáno 49% rodičů, kteří se zavázali, že obdělají 25,29ha řepy. Nábor proveden ve formě dopisů rodičům. Přihlásili se většinou rodiče přímo závislé na obdělávání řepy na svých polích nebo rodiče na polích JZD a i rodiče mající vztah kladná k zemědělské práci.

Žactvo školy zapojilo se do okresní soutěže spořivosti slánských škol. Spořilo se od měsíce října do konce května. Celkem spořilo 96% žactva průměr na žáka 576Kčs, úspory celkem 24 190Kčs. Průměrem spořivosti umístila se škola na šestém místě v okrese a obdržela pochvalné uznání. Za odměnu za úspěšné spoření žactva uspořádalo Okresní spořitelna a záložna ve Slaném v měsíci červnu výlet na Karlštejn – Křivoklát – tři duby – rybník Bucek. za zdejší školu bylo vybráno 5 nejúspěšnějších střadatelů k tomuto zájezdu. všechny výdaje s výletem spojené byly hrazeny z prostředků OSAZ. O děti bylo dobře postaráno, dostalo se jim pohoštění a byly dovezeny do Slaného i pět soukromými vozidly OSAZ.

V červnu provádělo se podle vládního nařízení a z příkazu ONV revise půdy, jejímž účelem bylo zjištění zatajené půdy pro rozpisy dodávkových úkolů zemědělců. Vedoucím orgánem revise pověřen byl ředitel školy František Buzický, jemuž v práci vydatně pomáhali Hora Václav, zřízenec MNV, jako znalec místních poměrů a učitelka Anna Formánková. Jako pomůcka pro revisi půdy sloužily pozemnostní archy všech držitelů půdy a obytných domů, katastrální mapa, rejstřík k pozemním archům, parcelní protokoly aj., které vedoucí přijal od slánského katastrálního úřadu a po čas revise opatroval v nedobytné pokladně MNV. tato namáhavá a zodpovědná práce trvalo skoro celý měsíc. Výsledkem šetření bylo zjištění, jen změn, že došlou pouze e změnám kultur během dlouhé doby, kdy nebyly v úč. záznamech zapisovány tyto změny, zatím co u orné půdy bylo tato u celé řady zemědělců nižší než sami měli v záznamech na MNV, takže žádná zatajená půda v obci není.

Zdravotní péče o žactvo školy se věnoval pan MUDr. Václav Minařík ze Zvoleněvse, který několikrát v roce konal zdravotní prohlídku žactva. Zjištění vady nebo nemoci hlásil přímo Okresnímu ústavu národního zdraví ve Slaném a rodičům dětí. Z tohoto popudu bylo několik dětí vyšetřeno pro zesláblý zrak, poruchu srdeční a celkový zesláblý stav 42

u příslušných odborných lékařů. Výsledkem těchto šetření bylo poslání 2 dětí do státních ozdravoven (Šebková Miroslava a Josef Jirák).

Jako roku loňského i letos zotavná péče žactva škol našeho okresu během hlavních prázdnin konána ve Stříbrné v Krušných horách. Pro naši školu podle počtu dětí stanovena kvóta 5 dětí, ač přihlášeno předběžně 21 dětí. Po několikerém jednání s rodiči, když žádost o zvýšení kvóty aspoň na 10 byla u ONV bezvýsledná, vybráni výborem SRPŠ a učitelským sborem tito žáci: Josef Krampera, Jan Ušák, Václav Svoboda, Václav Havlín a Květa Stádníková. Všem se na ozdravování líbilo a bylo po celou dobu pobytu o ně dobře postaráno.

Počátkem měsíce května rozšířila se ve všech obcích obvodu školního slintavka a kulhavka u všeho skotu. Aby bylo zabráněno rozšíření této nakažlivé nemoci, nařídili veterináři prostřednictvím ONV omezení návštěvy dětí ve škole v zamořených staveních, jakož i konání jakýchkoliv shromáždění a schůzí. V důsledku toho bylo po určitý čas špatná docházka školní a plánované učivo zdrženo a potom doplňováno. Z těchto příčin bylo i dětem z obce Osluchova omezena návštěva národní školy ve Zvoleněvsi, až úplně zamezena. Proto obrátili se rodiče dětí na ředitele národní školy v Žižicích, zda by mohly děti navštěvovat zdejší školu. Se souhlasem ONV navštěvovaly poté naši školu v počtu 12 v době od 5/5 do 7/5 1952. Po uvolnění zákazu docházky navštěvovaly děti osluchovské opět národní školu zvoleněvskou.

Velikonoční prázdniny na školách trvaly od 10. dubna do 15. dubna. V této době byl proveden úklid školy a umytí celé školy včetně vyčištění oken brigádou matek školních dětí v počtu 20. Během 3 hodin byla škola ve vzorné čistotě. Dětem zúčastněných matek na mytí byla rozdělena částka 700Kčs a vložena na jejich vkladní knížky.

Dne 2. dubna 1952 pořádán OPS (okresní pedagogický sbor) ve Slaném celodenní tělovýchovný kurs v dívčí střední škole. za učitelský sbor zdejší školy se ho zúčastnila učitelka Anna Formánková.

Dne 1. května slaven Svátek práce. V hodinách vlastivědy před tímto dnem objasněn žactvu přístupným způsobem význam tohoto dne v dějinách dělnické třídy, upraveny nástěnky a školní budova ozdobena státní vlajkou. Velká většina dětí zúčastnila se oslav 1. máje ve Slaném.

Dne 5. května vzpomenuto Květnové revoluce 1945, jako celonárodního povstání utlačovaného československého lidu pro nacistické okupanty. Využito článků za školních i učitelských časopisů a ukázek z literatury, zvláště Drdovy Němé barikády na doplnění proslovu třídních učitelů k této oslavě. Kladně upraveny nástěnky ve třídách a ozdobena škola, zvláště ke Dni vítězství 9. května.

Dnem 1. 5. 1952 vstoupilo v platnost nařízení KNV v Praze o zrušení naturálních bytů při národních a jiných školách. V důsledku tohoto opatření byla zjištěna přesná výměra bytu a jiná data o něm a zaslána ONV ve Slaném. Výše nájemného stanovena MNV v Žižicích po několikerém jednán v radě MNV částkou 600Kčs, která je vždy splatná v půlletních lhůtách pozadu MNV v Žižicích.

Dne 25. června 1952 konán celookresní aktiv učitelstva ve Slaném, na němž byla hodnocena práce škol v uplynulém roce a vyhlašována jména učitelů, kteří se zasloužili 43

v tomto roce o budování socialistické školy, jak byli zhodnoceni okresním školním inspektorem Jindřichem Novákem. Učitelé zdejší školy nedosáhli ještě toho stupně, aby stáli v řadách vyznamenaných.

Zápis žactva do I. třídy národní školy konán ve čtvrtek dne 26. června 1952, Podle výsledků tohoto zápisu přibude pro příští školní rok 14 dětí, z toho 10 chlapců a 4 dívky.

K slavnostnímu zakončení školního roku 1951/52 byly pozvány KSČ, MNV a AV NF. Z těchto složek dostavili se: Anna Suchomelová jako zástupce KSČ v Žižicích a Vojtěch Hanzal, tajemník MNV. Po zapění Písně práce, byli přítomní zástupci přivítáni předsedou ŽO. Ředitel školy zhodnotil práci žactva za uplynulý školní rok po stránce výchovné i vyučovací a vyhlásil žáky s nejlepším prospěchem a nejlepší sběrače odpadových surovin s ciferným vyjádřením sebraného materiálu. Nejlepší sběr vykázali: Jan Ušaká, František Nocar, Jiří Mašek, Josef Válek, Václav Havlín, Jiří Honzátko, Jiří Brůža, Pavel Buzický, Pavel Ušák, Mir. Tvrdek a Karel Teichman. Nejlepší prospěch na škole v pořadí od 1. postupového ročníku vykázali: Václav Štorek – Zeman, Mir. Tvrdek. Jiří Šůma, Jitka Ušáková, Oskar Zapfl, Eliška Jiráková, Josef Brůža, Pavel ušák, Marie Štorková – Zemanová, Miroslava Šebková, Jana Dryáková, Pavel Buzický, Josef Krampera. Žáci s nejlepším prospěchem a sběrem byli odměněni knižními cenami v celkové hodnotě 1422Kčs, která byla uhrazena z fondu, který založila prodejna Vzájemnost v Žižicích. Současně bylo zhodnoceno spoření žactva v minulém školním roce a roce letošním. Po vložce národních písní promluvil k žactvu jmenovaná zástupci veřejnosti. Poděkovali žactvu za úspěšnou práci ve škole i činnost pro budování socialismu a hájení světového míru. Potom bylo žactvo vybídnuto k sběru léčivých rostlin, padaného ovoce, pomoci při mandelinkové službě, poučeno o zábraně požáru v době žní. K závěru byl žactvu nastíněn v přehledu průběh a význam slovenského národního povstání 1944. Po závěrečném poděkování předsedovi ŽO byla slavnost ukončena hymnami a žactvu rozdáno vysvědčení a popřáno příjemní strávení hlavních prázdnin.

I v letošním školním roce mělo učitelstvo nárok na nerušené strávení zákonité dovolené a to u ředitele školy podle služebních let 4 neděl, u učitelky 3 neděle a zbytek odpracvati na různých pracovištích. Učitelé pracovní povinnost odpracovali si jako vedoucí mandelinkové služby v Žižicích, Luníkově a v Hobšovicích a částečně při žňových pracích.

během hlavních prázdnin postavena téměř ¾ západní zdi u školní zahrady, kde padlo několik polí mezi pilíři, a ostatní hrozili sesutím. Opatřeny cementové roury a pořízen odpad z kůlny do kanalizační jámy u popeliště, pořízeny chrániče oken v oknech chodby, aby se zabránilo při prudkém dešti stékání vody po stěnách a tím znehodnocování malby. Postaveny dva nové pilíře u školní zahrady při vstupu ze dvora a nová lísa k nim. Využito prázdného kouta při východní straně školní budovy a z odpadového materiálu postavena tu nová zděná králikárna. Opravena poškozená školní pumpa a jiné drobné práce vykonány.

V měsíci srpnu byla umyta a řádně vyčištěna celá školná budova dobrovolnou brigádou matek školních dětí. Nejvíce sešlo se tu matek z obce Drnova, která i vypomohla škole zdarma přivezeným pískem z Uh na opravné práce ve škole.

V posledním týdnu prázdnin byli oba učitelé ve škole, aby vykonali nejnutnější přípravy k slavnostnímu zahájení školního roku a připravili vše pro okamžité zahájení vyučování.</text>
      <sha1>n8pyx8p82ku58k1jp95ur5dg2lvdgyk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1952 – 1953</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82000</id>
    <revision>
      <id>337314</id>
      <parentid>277989</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337314</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="26697" sha1="s8sav3opsahhul94kiobmazv5wr22bt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1951 – 1952
   | ČÁST = Školní rok 1952 – 1953
   | DALŠÍ = Školní rok 1953 – 1954
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1952 – 1953
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1952-1953 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1952/53 byl slavnostně zahájen 1. září 1952. Za lidovou správu byl přítomen tajemník MNV soudruh Vojtěch Hanzal, z řad rodičů jen několik osob a to z toho důvodu, že nepříznivé dešťové počasí zdržuje polní práce, které se dohánějí a rodiče dětí, většinou zemědělci, jsou do nich zapojeni. Po přivítání dětí a zástupců veřejnosti promluvil ředitel školy v nastávajícím školním roce. Po něm pozdravil děti tajemním MNV za lidovou správu, poděkoval jí za prázdninové sběry a účast na hledání mandelinky bramborové, kterou ve velkém počtu konaly na úkor svého volna, aby zajistily bohatou sklizeň bramborů pro naše hospodářství a zásobování obyvatelstva. Poté zazpívány četné národní písně a po nich rozdány všem dětem učebnice objednané během prázdnin a podepsané sešity pro jednotlivé předměty a podány pokyny pro opatření ostatních potřeb k vyučování. Potom vyslechlo všechno žactvo projev náměstka ministerstva školství Adolfa Zajíce ve vysílání školského rozhlasu. Na závěr byla zazpívána Píseň práce.

Ve složení učitelského sboru došlo na počátku školního roku ke změně. Dosavadní učitelka Anna Formánková, která úspěšně pracovala na zdejší škole po 3 roky, přemístěna do Slaného, odkud pro zrušení plánovaných tříd přesunuta do Tuřan u Slaného. Na uvolněné místo ustanovena učitelka Marta Vokounová, která dosud působila na národní škole v Knovízi.

Jmenovaná Marta Vokounová se narodila 3. srpna 1913 v Kročehlavech, okres Kladno. Tam navštěvovala obecnou školu pětitřídní. Potom přestoupila na měšťanskou školu v Kladně. Roku 1936 byla přijata do státního koedukačního ústavu učitelského v Kladně, kde v červnu 1940 podrobila se zkoušce učitelské dospělosti. Od září do 31. prosince 1940 hospitovala na dívčí obecní škole v Kročehlavech. Od 1. ledna 1941 do konce června 1946 vyučovala nepřetržitě náboženství římsko – katolickému na školách v Motyčíně, Hnidousech a to na obecných i měšťanských. 1. září 1946 byla ustanovena lit. Učitelkou na obecní škole ve Vinařicích a Knovízi. Od 1. září 1952 působí na zdejší škole.

Počet a rozdělení žactva na začátku školního roku 1952/53 je následující:

I. třída 1. oddělení – 1. postupný ročník: 10chl + 4d = 14žáků

2. oddělení – 3. postupný ročník: 4hl + 2d = 6žáků

II. třída 1. oddělení – 2. postupný ročník: 6chl + 1d = 7žáků

2. oddělení – 4. postupný ročník: 5chl + 5d = 10žáků

3. oddělení – 5. postupný ročník: 7chl + 3d = 10žáků

Na škole: 32 chlapců + 15 dívek = 47 žáků.

Podle výnosu MŠVU z 23. června 1952 upravuje se vyučování náboženství na školách I. a II. stupně tak, že rodiče žáků musí počátkem každého školního roku nejpozději do 8. září, na tiskopise, který jim dodá škole přihlásit dítě k vyučování náboženství. Hodiny vyučování náboženství se zařadí do rozvrhu hodin tak, aby neporušovalo plynulost vyučování předmětům povinným pro všechny žáky. Podle těchto pokynů přihlásili se z celkového počtu 47 žáků k vyučování náboženství římskokatolickému 21 žáků, 7 žáků k československému. Náboženství římskokatolické ve 2 týdenních hodinách vyučuje římskokatolický farář ze Zvoleněvse Jaroslav Španihel, českoslov. v 1 hodině za 14 dnů Františka Režná ze Slaného. 45

Dne 13. září vzpomenuto v hodinách vlastivědy Dne horníků. Zhodnocena práce horníků pro budování socialismu. Tohoto ideového problému využito v hodinách kreslení a k úpravě nástěnek.

Dne 15. září 1952 vzpomenuto 85. narozenin národního umělce básníka Petra Bezruče, barda Beskyd. Vhodnou formou podán žactvu nástin básnického díla Bezručova a přečteny s výkladem ukázky z jeho tvorby, hlavně Slezských písní.

Zdravotní pracovníci Okresního ústavu národního zdraví ve Slaném soudružkou Laňarovou provedeno dne 23. září 1952 zkoušení ostrosti zraku u všech dětí školy. Zjištěné vady u 2 žáků byly v krátké době odborným očním lékařem vyšetřeny a dětem předepsány brýle.

Ve středu 24. září zúčastnily se všechny děti školy promítání sovětského filmu Kamenný kvítek ve Zvoleněvsi, doplněný zábavným kresleným filmem. Všem dětem se filmy líbily.

Podle výnosu MŠVU od 1. září vstoupil v platnost nový způsob školního spoření. Z toho důvodu dostavili se na zdejší školu dne 26. září 1952 zástupci OSAZ, aby učitele instruovali o praktickém provedení školního spoření a hodnocení celostátní soutěže spořivosti, k níž se i naše škola přihlásila.

Dne 6. října 1952 provedena na škole oslava Dne čsl. armády. Ve vyzdobené třídě sešlo se všechno žactvo, k němuž promluvili ředitel školy a zástupce armády ze slánské posádky, zavedena se žáky diskuze o životě čsl. vojáka doporučena žactvu účast na slavnosti a Dnu čsl. armády ve Slaném.

Aby bylo zabráněno škodám zcizení obuvi nebo přezůvek školních dětí v regálech na dolní chodbě v době nepřítomnosti členů ředitelské rodiny sjednal ředitel školy s Československou pojišťovnou n. p. ve Slaném pojistnou smlouvu proti krádeži obuvi na dobu 5 let s účinností od 3. října 1952 za roční prémii 2 Kčs za žáka, kterou si uhradí každoročně žáci sami vždy na počátku školního roku. (Číslo pojistky 50-0-2523012).

Dne 22. října shlédlo všechno žactvo školy ve Zvoleněvsi promítaný film „Odvážná školačka“ spolu s dětmi školy zvoleňevské a slatinské.

Prohlášený 28. říjen jako Den znárodnění byl ve škole vzpomenut objasněním znárodnění jako důležitého faktoru pro budování socialismu v naší republice. Vhodně upraveny nástěnky ve škole a budova ozdobena státní vlajkou.

Dne 1. 11. 1952 probíhala zdejší obcí štafeta Míru a přátelství na úseku Zvoleněves – Žižice – Vítov – Slaný. Na ni připojovaly se dílčí štafety Osluchov – Luníkov, Hobšovice – Vítov. Štafetového běhu zúčastnily se všechny děti školy, které obsadily samy úseku Žižice – Blahotice. Odtud byly pozdravy sovětskému svazu jako společná štafeta dopraveny autem do Slaného. Tím si děti zapojily aktivně do aktuální akce Měsíc československo – sovětského přátelství.

V den 7. listopadu provedena na škole oslava Velké říjnové socialistické revoluce jako součást měsíce ČSSP. Žactvu byl v předchozím týdnu objasněn průběh a 46

význam VŘSR na světové dění a její vliv na národní uvědomí ve státech trpících dosud pod panstvím kapitalistických zemí, hlavně v koloniálních zemích, vliv této revoluce na naše osvobození podle prohlášení našich zodpovědných státníků. Děti zazpívaly i ruské písně vedle našich národních písní, čteny jim ukázky literární z knížky Říjnová revoluce. Od 10,10 hodin poslouchalo žactvo v obou třídách rozhlasové pásmo školského rozhlasu k VŘSR. Celá školní budova byla vkusně pro tento den vyzdobena a školní budově vlála státní vlajka.

15. listopadu přednesen v obou třídách proslov k Týdnu spořivosti zaslaný Okresní spořitelnou a záložnou ve Slaném.

Dne 19. listopadu promítány ve Zvoleněvsi pro školné děti filmy: Pověst o losu, Zázračný zvoneček, Po severní Bukovině, které shlédly děti naší školy v doprovodu svých učitelů i přes velmi nepříznivé počasí.

V sobotu dne 22. listopadu oslaveny na škole 56. narozeniny presidenta republiky Klementa Gottwalda. Pro tento účel byly vkusně ozdobeny třídy a upraveny nástěnky.

Dne 12. prosince připomenuto žactvu 9. výročí podepsání smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československem a Sovětským svazem v Moskvě a žactvu podán výklad o dalekosáhlém tomto politickém aktu pro boj za osvobození naší republik od nacistických okupantů, pro další vývoj našeho lidově demokratického státu a jeho bezpečnosti pro budoucnost.

Podle pokynů MŠVU a ONV ve Slaném probíhala v posledním týdnu před vánocemi „Děd Mráz“, již měla přiblížiti naše děti k poznání radostí sovětských dětí, ale i k prohloubení znalostí o Sovětském svazu. Děti na škole i v rozhlase doma sledovaly cestu Dědy Mráze z Čukotky důležitými místy až do Prahy na mapách k tomu účelu vydanými s použitím výkladu vhodných (Michajlov: Nad mapou SSSR) knih a sovětských časopisů, časopisu Svět sovětů. V místní obci po relaci k této akci zněla při hlášeních MNV zněla „Děd Mráz“ dodána obcím osvětovým oddělením ONV. Této ideové náplně bylo i vhodně využito ve vyučování – slohu, hudební výchově a podobně.

V předposlední den vyučování před vánočními prázdninami provedena na škole oslava 73. narozenin J. V. Stalina, vůdce a učitele všeho pracujícího lidu světa. Po proslovu o jeho životě a díle čteny dětem vhodné úryvky z jeho života a zazpívána žáky II. třídy píseň J. V. Stalina. Poté vyslechlo žactvo rozhlasové pásmo školského rozhlasu k Stalinovým narozeninám. Výzdoba budovy pro tuto slavnost byla vkusná.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 21. prosince 1952 do 4. ledna 1953. Vyučování započalo opět 5. ledna 1953. Doba vánočních prázdnin využita k řádnému úklidu a umytí celé školní budovy, což opět na žádost ředitelé školy provedly dobrovolnou brigádou matky školních dětí.

Dne 18. listopadu vzpomenuto 100. výročí narození jednoho z nejčeštějších a v pravdě národního malíře Mikoláše Alše. Dětem přiměřeným způsobem podán výklad o životě a díle tohoto velkého mistra palety a použito k tomu ukázek z knih Špalíček, čteny ukázky z knihy Mládí Mikoláše Alše a jiných pramenů. Dále doporučena dětem účast na „Výstavě Mikoláše Alše“ ve Slaném. 47

Od září do konce listopadu probíhala celostátní soutěž ve sběru starého papíru, do níž se zapojila i zdejší škola. Škola sebrala a Sběrným surovinám odvedla 530 kg papíru. Od krajského ústředí Sběrných surovin dostalo se škole poděkování a to žactvu i učitelstvu.

Na podmět ROH Svaz zaměstnanců školství a osvěty ve Slaném zapojena škola do celookresní akce odsuzující pokračování války v Koreji. Byl zaslán prostřednictvím ONV protest americkému velvyslanectví v Praze.

Ústřední výbor Komunistické strany Sovětské svazu, rada ministrů SSSR a presidium Nejvyššího sovětu SSSR s pocitem velikého smutku oznamují, že 5. března 1953 v 9 hodin 50 minut večer zemřel po těžké nemoci předseda Rady ministrů SSSR a tajemník Ústředního výboru komunistické strany SSSR Josef Vissarionovič Stalin.

Tak rozlétlo se světem oznámení o úmrtí jednoho z největších lidí naší epochy, vůdce pracujícího lidu celého světa – Josefa Vissarionoviče Stalina. Česko-Slovensko vyhlašuje státní smutek. Všechny veřejné budovy i soukromé domy byly smutečně vyzdobeny, obrazy zahaleny do černého floru. Ve všech obcích okresu konány dne 6. března 1953 smuteční tryzny za Stalina. Na tryzně ve zdejší obci, která pořádána zmíněného dne v hostinci u Procházků, měl smuteční projev zástupce ONV soudruh Růžička. Dne 6. března 1953 vydáno provolání Ústředního výboru KSČ, vlády republiky Československé a Ústředního výboru akčního Národní fronty k úmrtí J. V. Stalina všem členům strany, všem dělníkům, všem pracujícím v Československu, ve kterém hodnotí práci a celoživotní dílo ve prospěch nejen svého státu, ale hlavně našeho státu za vítězství socialismu v naší vlasti po osvobození našich zemí z pout fašismu a kapitalismu. Miliony pracujících naší země, shromážděných v pondělí dne 9. března na smutečních tryznách ve všech krajích, vzdaly čest nesmrtelné památce velikého Stalina a spolu s účastníky pražské smuteční tryzny přijaly přísahu, přečtenou členem předsednictva ÚV KSČ, náměstkem předsedy vlády Viliamem Širokým, o pevném semknutí kolem ÚV KSČ, vlády Národní fronty, o pokračování ve výstavbě socialismu, bdělosti, o těsném svazku se Sovětským svazem a o boji za zachování světového míru. Průběh pražské tryzny poslouchalo téměř všechno občanstvo zdejší obce v hostinci u Procházků.

Krátce po návratu ze sovětského svazu, kam vedl československou deleci na pohřeb Stalinův, těžce onemocněl president republiky soudruh Klement Gottwald. Všechen čsl. lid s napětím sledoval bulletiny o jeho zdravotním stavu a kojil se nadějí, že narychlo přivolané nejlepší kapacity sovětské lékařské vědy zachrání nám našeho presidenta. Přes všechny péče lékařů zdravotní stav se stále zhoršoval, až o 14. hodině odpoledne rozšiřuje československý rozhlas tuto smutnou zprávu:

Ústřední výbor komunistické strany Československa, vláda republiky Československé a Ústřední akční výbor národní fronty oznamují v nejhlubším zármutku straně a všemu čsl. lidu, že 14. března 1953 v 11 hodin ráno zesnul po krátké těžké nemoci president Československé republiky, předseda Komunistické strany Československa soudruh Klement Gottwald.

„Nadešly těžké chvíle pro československý lid. Krátce po úmrtí velikého Stalina stíhá jej nové neštěstí. Odešel milovaný vůdce našeho pracujícího lidu, náš nejlepší a nejvěrnější žák Lenina a Stalina, pravý otec naší svobodné lidově demokratické vlasti“, praví se v prohlášení, které společně vydávají ÚV KSČ, vláda republiky a ÚAVNF hned po úmrtí soudruha Gottwalda, v němž do hloubky hodnotí dílo a život soudruha Gottwalda. I když nám 48

odešel, věčně bude žít v československém lidu jméno soudruha Klementa Gottwalda. Bude žít v našich srdcích, v našich myslích, v našich činech.

Opět došlo k smuteční výzdobě pracovišť, veřejných i soukromých budov, konány smuteční proslovy v obcích. Na náměstí měst budovány katafalky. Také ve slaném zřízen velký katafalk na náměstí, kde v záři světel střídavě stáli dnem i nocí zástupci armády, SNB, milic, spolků, dětí. Ke katafalku přicházely deputace továren, škol, obcí, aby tu pokládaly věnce a kytice. Také zdejší obec na společné poradě všech složek NF ustanovila deputaci a vyzvala občanstvo na účast při pokládání věnce ke katafalku. Na věnce přispěly všechny složky, tedy i škola. Dne 17. března sešlo se všechno občanstvo u pomníku padlých, kde po proslovu seřazen původ občanstva, který prošel celou obcí. Potom deputace, která čítala přes 40 osob odvezla hasičským vozem ve 2 etapách do Slaného věnec a pietně ho položila ke katafalku.

Pohřeb soudruha Gottwalda, který byl konán dne 19. března v Praze, byl občanstvem a dětmi sledován na společném shromáždění u Procházků z reportáže čsl. rozhlasu.

Na znamení velkého smutku podepisovalo všechno občanstvo obce kondolenční listinu, která se odeslala ONV ve Slaném. Tatáž akce byla provedena i na školách, kde kondolenční archy podepsalo všechno žactvo a učitelstvo školy.

Dne 20. března 1953 doporučeno občanstvu, aby byla odstraňována smuteční výzdoba, neboť na příští den se připravovala volba nového presidenta.

Dne 21. března 1953 sešli se všichni členové Národního shromáždění ve slavnostně vyzdobeném Vladislavském sále hradu pražského, tedy na místě, kde kráčely dějiny našeho národa, aby provedli volbu nového presidenta Československé republiky. Na návrh ÚV KSČ a Národní fronty byl za kandidáta na úřad prezidentský navržen soudruh Antonín Zápotocký, věrný spolupracovník soudruha K. Gottwalda a osvědčený bojovník za dělnická práva. Soudruh Antonín Zápotocký byl jednohlasně zvolen za presidenta republiky Československé. Přítomní poslanci připravili nově zvolenému presidentu nadšené ovace, stejně i všechen pracující lid za jeho tradiční projížďky Prahou.

Jarní mytí úklid celé školy byl opět proveden dne 1. dubna brigádou matek školních dětí ze všech přiškolených obcí.

Dne 4. dubna zapojilo se žactvo školy do akce „jarní úklid v obci“. Provedlo za vedení učitelů vyčištění návsi od nečistoty, upravilo zahrádku u pomníku padlých a celé jeho okolí jakož i u barokního sousoší uprostřed obce.

Velikonoční prázdniny na školách trvaly od 5. – 6. dubna 1953, vyučování opět zahájeno dne 7. dubna. Během těchto prázdnin dána do pořádku školní zahrada.

Dne 13. března 1953 navštívil zdejší školu okresní školní inspektor soudruh Jindřich Novák. Vykonal prohlídku školy a prověřil si vědomosti žactva obou tříd.

Pro zlepšení zdravotního stavu žactva organizuje Okresní ústav národního zdraví ve Slaném hromadné ošetření zubů všeho žactva okresu. Chrup žactva zdejší školy byl 49

velmi svědomitě ošetřen soudružkou Šimkovou v zubním ambulatoriu ve Zvoleněvsi dne 17. dubna 1953.

Oslava 1. máje pořádána letos společnou oslavou ve Slaném. Velká většina žactva školy za dozoru svých rodičů zúčastnila se oslav ve Slaném, zatím co ve škole bylo ideově ve všech předmětech vyučovacích k tomuto dni připraveno. Protože 1. máj připadal na pátek, učinila vláda rozhodnuté, aby pracovní klid z neděle byl přesunut na sobotu a neděle pak byla normálním pracovním dnem. V důsledku toho bylo i na školách podle výnosu MŠO v neděli vyučováno, protože i pro školy je závazná doba pracovní totožná s pracovní dobou dělníků.

Před 10. květnem nastalo silné ochlazení, ač předtím bylo krásné slunné počasí. Jaké překvapení všech přichystala příroda v noci z 9. na 10. května? Ráno celá příroda dostala úplně zimní ráz. Stromy, ač kvetly, byly silně obaleny sněhem a místy bylo sněhu až 10 cm. Tento ráz potrval několik dnů. Ve třídách poklesla teplota tak, že musilo být řádně topeno a žactvo musilo být oblékáno jako v zimě. Zápis v této kronice je činěn, proto je činěn proto, že v obci není pamětníka, aby podobný úkaz ve zdejší obci a celé krajině se kdy přihodil. Po roztáni sněhu stromy dokvetly a zdá se, že ovoce bude dostatek.

Dne 30. května 1953 vyhlášena vládou měnová reforma. Podle této zákonné úpravy pozbývají dnem 5. června 1953 platit dosavadní papírové peníze a mince a nahrazují se novými. Výměna peněz doma thesaurovaných stanoven v poměru 1 : 50, na vkladních knížkách u peněžních ústavů při přepočítáváno a v odstupňovaném poměru od 1 : 5 až do 1 : 30. všechny peněžní hotovosti veřejných úřadu a škol měly být směněny buď přímo anebo přidány MNV. Naše škola vlastnila na darech částku 4 000 Kčs na hotovosti, která složena MNV dne 31. 5. 1953. o výměně peněz stanovena na okrese černá výměnová střediska, v nich se toto provádělo v době od 1. 6. do 4/6 1953. zdejší obce byla přidělena do Zvoleněvse, kam všechno občanstvo podle pracovních možností docházelo k výměně. O bezpečnost výměnného střediska pečovaly vojenské stráže a stráže lidových milic. Výměna peněz ve Zvoleněvsi probíhala zcela klidně. Školní spoření měnovou reformou nebylo nijak poškozeno, ba naopak pro něho stanoven nejlepší poměr 1: 5 bez ohledu na výši úspor.

Dne 31. května 1953 uspořádán se žactvem školy společně se školou hobšovinckou výlet do Prahy – Průhonic – Konopiště. V Praze prohlídka byla zaměřena na pamětihodnosti Hradu pražského, v Průhonicích botanické zahrady, která hýřila květy. Také Konopiště a jeho okolí žactvo upoutalo. Výlet byl v celku zdařilý po stránce výchovné i rekreační a splnil dobře své poslán, i když toho to dne byla celková nervozita v prodejních podnicích v důsledku právě vyhlášené měnové reformy – nedostatek jídla, památkových předmětů a podobě.

Mezinárodní den dětí probíhal 7. 6. 1953. Žactvo bylo poučeno ve vyučovacích předmětech o významu tohoto dne, upraveny pro ten účel třídní nástěnky a využito ho i výchovně.

Od měsíce května započala opět mandelinková služba a to pro žactvo i učitelstvo. Ředitel školy vedl mandelinkovou službu v Žižicích, třídní učitel II. třídy v Luníkově. V letošním roce vyskytl se tento škůdce ve značném rozsahu – hlavně jeho larvy. Boj s ním bude pokračovat i během hlavních prázdnin. 50

Dne 30. června 1953 dostavil se d zdejší školy zástupce Státní spořitelny ve Slaném soudruh Jaroslav Sirotek, aby provedl zhodnocení celostátní Soutěže spořivosti mládeže v rámci okresu a se zaměřením na zdejší dosažené výsledky. Zdejší škola umístila se v celkovém okresním pořadí na 7. místě s tímto výsledkem: z celkového počtu všeho žactva spořilo ve školním roce 99,31% žáků, celkem úspor 26 960,30Kčs, průměr na žáka 80,20Kčs. Škola obdržela pochvalu, žactvu byly úspory uloženy na vkladní knížky nebo podle přání vyplaceny hotově v nové měně v poměru 1:5.

Pro žactvo školy zvoleněvský a žižické byla provedena Loutkovou scénou z Prahy dne 24. 6. 1953 ve zvoleněvský sokolovně „Pestrá loutková estráda“, která děti nejen pobavila pěkným pořadem, ale i je poučila vhodně vsunutými výchovnými náměty.

Jako každoročně, tak i letos, uspořádala Státní spořitelna ve Slaném jako odměnu za úspěšné spoření pro nejlepší střádaly na školách výlet. Letos byl uskutečněn dne 26. června. Jelo se do Kralup, odtud parníkem do Prahy, kde následovala prohlídka zoologické zahrady a jiných památek hlavního města. Ze zdejší školy výletu se zúčastnili 4 žáci a všem se výlet líbil.

Na 29. června 1953 svolán celookresní aktiv učitelstva IV. referátu ONV a Okresního výboru SZŠO, na němž hodnocena práce na školách během uplynulého školního roku.

Dnem 30. června 1953 skončil pro žactvo školní rok 1952/53. Ke slavnostnímu zakončení dostavil se z pozvaných zástupců lidosprávy pouze Vojtěch Hanzal, tajemník MNV v Žižicích. Ředitel školy po přivítání přítomných a zapění Písně práce, podal obšírnou souhrnnou zprávu o celoroční práci na škole a to po stránce výchovní, plnění učební povinnosti, prospěchu, chování, sběru odpadků a podobně. Nejlepším žákům v prospěchu udělena veřejná pochvala a to v 1. postupném ročníku: Renatě Buzické, Marii Lukášové a Františku Nádhernému. V 2. postupném ročníku Václavu Štorkovi – Zemanovi, Mir. Tvrdkovi a Jiřímu Šůmovi, ve 3. postupném ročníku Jitce Ušákové a Jiřímu Podpěrovi, ve 4. postupném ročníku Elišce Jirákové a M. Pokorné. V 5. postupném ročníku pochvalu obdrží: Marie Štorková – Zemanová, Jana Dryáková, Miroslava Šebková a Pavel Buzický. Tělovýchovný kroužek navštěvovalo 16 hochů a 10 dívek. Vyučováno tu ve 2 odděleních. na škole sebráno celkem 5 296kg odpadových surovin, z toho I. třída 2067kg, II. třída 3229kg. Nejlepšími sběrači byli: Josef Cibulka – 838kg, Nádherný František 297kg, Linda Vladimír 140kg, Urban Václav 196 kg – všichni z obce Drnova, Karel Teichman 164kg z Vítova a Karel Kasina 121 kg ze Žižic. Dále zhodnocena činnost žactva při sběru bylin, mandelince bramborové. Závěrem přítomný soudruh Hanzal poděkoval žactvu za pěkné výsledky za uplynulý rok, vyřídil vzkaz předsedy MNV soudruha Václava Vaise o zhotovení loďky na rybníku pro jejich zábavu o prázdninách a přeje jim jejich příjemné prožití, ale při tom je nabádá k opatrnosti před požárem a cizími osobami a podle síly i pomoci v mírových žních. Poté zapěny hymny, žactvo se rozešlo do svých tříd, kde mu byla rozdána vysvědčení a rozloučilo se svými učiteli.

Na 21 denní v prázdninové zotavovně ve Stříbru byli přihlášeni a také přijati 4 žáci zdejší školy. Pobytem ve Stříbrné se tělesně i duševně osvěžili.

O hlavních prázdninách 1952/53 mimo normální dovolenou, která činí u ředitele školy 4 týdny, u třídní učitelky II. třídy 3 týdny bylo podle plánu učitelstvo zaměstnáno závěrečnými pracemi ve škole, službou mandelinkovou v Žižicích a Luníkově, 51

pomocí při žních u místního JZD, politickou prací a řízením opravných prací ve školní budově. Od 20 srpna bylo učitelstvo již ve školách, aby připravilo vše potřebné pro zahájení školního roku. Ve dnech 24. a 25. srpna probíhal ve Slaném přípravný kurs pro učitele přípravných ročníků, kterého se zúčastnil ředitel školy.

Během hlavních prázdniny byly na škole provedeny tyto opravné a jiné práce: odstranění stupínků v obou třídách, snížení tabulí školních, malování obou tříd, tělocvičny a oprava malby na chodbách, zasklení poškozených oken, zatmelení oken ve třídách a jiné drobné opravy a jiné drobné opravy, oprava střechy. O prázdninách postavena ze zbytků stavebního materiálu zdění králikárna při severní straně školní budovy. Po skončení opravných prací provedly matky školních dětí ze Žižic a Drnova generální úklid školní budovy a to v době před započetím hlavních žňových prací.</text>
      <sha1>s8sav3opsahhul94kiobmazv5wr22bt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1953 – 1954</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82001</id>
    <revision>
      <id>337315</id>
      <parentid>277990</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337315</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29953" sha1="j9qa3oysk3fbdl2pigov62r4exznst9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1952 – 1953
   | ČÁST = Školní rok 1953 – 1954
   | DALŠÍ = Školní rok 1954 – 1955
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1953 – 1954
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1953-1954 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1953/54 byl slavnostně zahájen dne 1. září 1953. Všechno žactvo školy sešlo se ve vyzdobené třídě za přítomnosti značného počtu rodičů, zvláště rodičů dětí přípravného ročníku. Ředitel školy představil dětem i rodičům novou učitelku zdejší školy soudružku Blanku Hrabánkovou a seznámil je v hlavních rysech s novou organizací škol, která od počátku tohoto školního roku vstupuje v platnost. Velmi podstatná změna nastává tu ve výchově a vyučování u dětí nově vstupujících do školy v tak zvaném přípravném ročníku. O úkolech a cílech plnění osnov tohoto ročníku budou rodiče informováni na zvláštní schůzce s ředitelem školy. Na tomto společném shromáždění probrán v hlavních rysech plán školy, hovořeno o práci s učebnicí, o potřebách k vyučování a jiných aktualitách nastávající školní práce. Zhodnocena tu i práce za uplynulý školní rok a to nejen ve škole, ale i v práci dětí pro celek při sběru odpadových surovin a mandelinkové službě. Po pásmu písní pohovořil k dětem přítomný zástupce MNV v Žižicích soudruh Vojtěch Hanzal, který jim poděkoval za práci mimoškolní a přál jim hodně úspěchů v nastávající školní práci. Po státních hymnách rozešli se žáci do svých tříd, kde již na ně čekaly učebnice, které škola během prázdnin objednala a obdrželi tu pokyny pro práci a opatření potřeb pro nejbližší dny.

Ve složení učitelského sboru došlo opět ke změně. Dosavadní učitelka zdejší školy soudružka Marta Vokounová byla přeložena na osmiletou střední školu ve Smečně a místo ní nastoupila soudružka Blanka Hrabánková z národní školy v Mostě.

Jmenovaná Blanka Hrabánková narodila se dne 20. dubna 1933 v Praze. Do obecní školy začal chodit v roce 1939 ve Slaném. V roce 1943 přestoupila na měšťanskou školu, z níž přišla v roce 1947 do reálného gymnázia ve Slaném, kde 2. června 1952 podrobila se maturitní zkoušce. Po absolvování přípravného kursu při KNV v Ústí nad Labem byla ustanovena dnem 1. září 1952 na učitelku při I. národní škole v Mostě, kde působila do konce školního roku 1952/53. Dnem 1. září 1953 ustanovena na zdejší škole.

Nový ministr školství a osvěty Ernest Sýkora, dřívější pověřenec pro školství a osvětu na Slovensku, který nastoupil po soudruhovi Zdeňku Nejedlém, jenž přešel na důležitou funkci v předsednictvu vlády, předložil dne 24. dubna 1953 Národnímu shromáždění ke schválení zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů. V úvodním projevu poukazuje na t, že je tomu práce 5 let, co byl schválen nový školní zákon, který ustátnil školu, uzákonil stejné vzdělání pro všechnu mládež, sjednotil dosud roztříštěné školství a položil pevní základy jednotné školy. za pomoci strany a vlády umožněno nejnadanějším mladým 52

dělníkům ukončit za jeden rok středoškolské studium a postoupil na vysokou školu, čímž se zlepšilo sociální složení našeho studentstva. Ke změně dosavadní soustavy vedly důvody národohospodářské s ohledem na nedostatek středně a vysokou kvalifikovaných kádrů pro průmyslová odvětví a z toho vyplývající polytechnizaci školy. Nová školní soustava zavádí jako základní typ povinnou osmiletou střední školu pro mládež od 6 do 17 let, která vzniká sloučením bývalých národní a střední školy a dále školu jedenáctiletou z níž poslední 3 ročníky budou výběrové. Tato škola vzniká sloučením národní, střední školy a gymnasia. Všechny tyto školy budou pod správou jednoho ředitele. Kde nejsou podmínky pro zřízení povinné osmileté střední školy, zůstanou národní škola s pěti postupnými ročníky. Po jejím ukončení přestupují žáci do 6. třídy osmileté střední školy. Vyučování na těchto školách je rovnocenné osmiletkám pro 1. – 5. postupný ročník. První postupný ročník je přípravny, kde dítě od hry přichází k vážné práci. Naučí se tu základy čtení, psaní a počítání, ale normální práce pro ně začnou až v druhé třídě. Od druhé do 11. třídy se budou učební plány přibližovat plánům sovětské desetiletky. Nová školní soustava umožňuje budovat školu důsledně podle sovětského vzoru. Novou soustavou mění se náplň školy a počet vyučovacích hodin, které byli již MŠO stanoveny. Podle přepisu ONV, referátu IV ve Slaném ze dne 27. 8. 1953, schvaluje KNB v Praze národní školu v Žižicích. Zdejší národní škola pozůstává ze 2 tříd s tímto počtem a rozdělením žactva podle postupných ročníků:

I. třída 1. postupný ročník: 4chl + 9d = 13 žáků

3. postupný ročník: 6chl + 2d = 8 žáků

II. třída 2. postupný ročník: 7chl + 3d = 10 žáků

4. postupný ročník: 6chl + 2d = 8 žáků

5. postupný ročník: 7chl + 5d = 12 žáků

Na škole celkem 30 chlapců + 21 dívek =51 žáků.

Všichni žáci bývalého pátého ročníku postupního ročníku přišli dnem 1. září 1953 do šesté třídy II. osmileté střední škol ve Slaném, Na hájích.

Novou školskou soustavou mění se počet hodin pro jednotlivé postupné ročníky a došlo i ke změně názvu vyučovacích předmětů. V 1. postupném ročníku vyučuje se jazyku českému, počtům, tělesné výchově, kreslení a hudební výchově s celkovým počtem 20 hodin týdně; ve druhém postupném ročníku témže předmětům s počtem 24 hodin týdně; na 3 postupném ročníku přistupuje k dosavadním předmětům jazyk ruský a počet vyučovacích hodin týdně 25, u 5 postupného ročníku rozšiřuje se počet předmětů o zeměpis a přírodopis s celkovým počtem 27. hodin.

Na škole jsou zřízeny pro žactvo 3. – 5. postupných ročníků dva zájmové kroužky a to tělovýchovný, jehož vedením je pověřena soudružka Blanka Hrabánková a mičurinský, který řídí ředitel školy.

Dne 10. září 1953 navštívili zdejší školu soudruh Karel Pichl, okresní školní inspektor v Kralupech, který zastupoval soudruha Jindřicha Nováka a soudruh František Ptáček, referát pro školství a osvětu ve Slaném, kteří si prohlédli připravenost budovy k vyučování a byli přítomni vyučování v obou třídách.

13. září slaven Den horníků. Žactvu školy během vyučování byla objasněna

práce horníků pro celý život našeho státu, nástěnky na škole vhodně upraveny a učební látka zaměřena na thematika o hornictví. 53

Ve snaze pomoci ražení nových mincí po měnové reformě vyhlásila Státní spořitelna ve Slaném soutěž na sběr neplatných mincí do konce října 1954. Do soutěže zapojena také zdejší škola, která odvedla žádaných mincí z hliníku, mědiniklu, tem paku a zinku celkem 1,50kg.

Na počátku září vyskytl se na škole případ onemocnění dětskou obrnou u Miroslava Tvrdka, žáka 3 postupového ročníku. Dne 18. 9. třída na den uzavřena, řádně vydesinfikována, k rozšíření nemoci nedošlo.

Před skončením první pětiletky provedena reorganizace vlády a ministerstev. Na úseku kulturním provedla vláda tyto změny: Sloučilo ministerstvo vysokých škol a ministerstva školství a osvěty v nové ministerstvo školství. Novým ministrem školství jmenoval president republiky dosavadního ministra vysokých škol profesora Ladislava Štolla, člena ÚV KSČ, bývalého komunistického novináře a kulturního činitele, veřejného činitele, veřejného vědeckého a pedagogického pracovníka, který podle slov Klementa Gottwalda stojí v předních řadách našeho ideologického zápasu proti buržoasnímu úpadkovému myšlení za vědecký socialistický názor.

V polovině měsíce října provedl OÚNZ, zubní ambulatorium ve Zvoleněvsi za vedení dentistky Šinkové pečlivé ošetření chrupu žactva obou tříd. Žactvo bude sem docházet ke kontrole chrupu v určitých časových intervalech a kdykoliv, vyskytne-li se toho náležitá potřeba.

Dne 26. října 1953 provedl okresní školní inspektor soudruh Jindřich Novák inspekci zdejší školy podle těchto hledisek: dokumentace školy, stav školní budovy a školního zařízení, stav žactva a péče o žactvo, stav učebně výchovné práce a samotného učitelstva. Byl přítomen po celou dobu vyučování v obou třídách. Svá pozorování a zhodnocení zaznamenány v zápise, který předložen školskému referátu ONV.

V sobotu dne 31. října 1953pořádána v Žižicích „Lidová konference MNV“ na níž hodnoceny výsledky práce místního národního výboru jako celku i jeho jednotlivých složek, kritika i sebekritika této práce, stížnosti a přání občanstva MNV. Za školu na této konferenci hovořil ředitel školy, který informoval nejširší veřejnost o počtu dětí, učitelském sboru, zákonu o nové školské soustavě ve vztahu k místním poměrům, o plánu školy, zájmových kroužcích, veřejných akcích školy: sběry mincí, odpadků, sbírka na obnovu Koreje, léčivých bylin, o stavu školy a jejích opravách a podobně, čímž podchytil zájem o stav nejen školní budovy, ale i vnitřní její výchovné a vyučovací práce.

Dne 6. 11. 1953 provedena dětským lékařem MUDr. Zemanem zdravotní prohlídka žactva a tímtéž lékařem i rentgenologická prohlídka žactva 9/11 ve Slaném, zdravotní středisko.

V rámci oslav Měsíce československo-sovětského přátelství probíhala zdejší obcí hvězdicová štafeta Přátelství a míru z obce Zvoleněves do Slaného. Zúčastnilo se jí aktivně všechno žactvo školy od 1. – 5. postupný ročník, které přenášelo štafetu ze středu obce Žižice přes Vítov k Blahoticům. V předvečer štafety uspořádáno ve Vítově filmové přestavení s promítáním sovětského filmu Muži v sedle, kterého se velká část žactva zdejší školy za doprovodu rodičů zúčastnila. 54

Podle nových osnov došlo ke změně třídění žactva u 1. postupného ročníku – přípravného. V I. čtvrtletí se žactvo netřídí vůbec, za I. pololetí jednou známkou a teprve ve III. a čtvrtém čtvrtletí známkou ze všech vyučovacích předmětů tohoto ročníku. Známky na vysvědčeních u všeho žactva vypisují se od počátku tohoto školního roku slovy a ne číslicí jako se dělo od existence škol nižších kategorií až dosud.

Dne 7. listopadu sešlo se všechno žactvo školy ve slavnostně vyzdobené třídě k oslavě 36. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Po proslovu ředitele školy, přednesu básní a písní poslouchalo žactvo školský rozhlas a to 1. - 3. postupného ročníku pohádku O Voloďkovi od 10,00 -10,20, od 10,20 – 10,45 pro IV – VII ročníky pásmo k výročí VŘSR a od 10,45 – 11,00 zdravici rudoarmějcům. Tato oslava je součástí programu Měsíce československo-sovětského přátelství, který byl podrobně propracován na řádné měsíční pedagogické poradě a vztahuje se na všechny vyučovací předměty.

Dne 5. listopadu 1953 uspořádalo oddělení NB za vedení štábního strážmistra K. Stehlíka z Vítova „Prohlídku bezpečnostních opatření na ulici i silnici“, v níž slovem obrazem bylo žactvo poučeno o dodržování dopravních pravidel a nařízení, aby se předešlo k stále rostoucím dopravním nehodám na silnici a ulicích. Přednáška svým námětem a způsobem podání splnila svůj úkol.

V měsíci listopadu probíhala na všech školách peněžitá sbírka na obnovu Koreje. Na škole vybráno a odesláno 54Kčs.

Dne 23. listopadu vzpomínáno 57. narozenin prvního dělnického presidenta republiky Klementa Gottwalda. V jednotlivých třídách seznámeno žactvo s celoživotním dílem presidentovým pro pracující lid způsobem věku žactva přiměřeným a potom vyslechnuto pásmo školního rozhlasu o K. G.

Koncem měsíce listopadu rozšířily se epidemicky spalničky u žactva zdejší školy. Nejprve objevily u žactva nižších postupných ročníků a postupně zachvátily téměř všechno žactvo. Trpěla nejen školní docházka, ale i plnění učebních osnov, zvláště u přípravného ročníku, takže zameškané učivo musilo být probráno a procvičeno v době mimo vyučovací, začátkem ledna 1954 a zvýšenou péčí při denním ukládání domácích úkolů.

Dne 19. prosince 1953 dožil se v plné svěžesti tělesné i duševní 69. narozenin druhý dělnický president republiky soudruh Antonín Zápotocký. Žactvo seznámeno s jeho životem od dětství do dnešních dnů, o jeho boji za práva dělníků, za vytvoření KSČ, jeho pronásledování v době nacismu, iniciativní práci při budování ROH, ve funkci předsedy vlády až k volbě presidentem ČSR.

V pondělí dne 21. prosince vzpomínáno na všech školách narozenin jednoho z největších vůdců pracujícího lidu světa J. V. Stalina. Po proslovech učitelů jednotlivých tříd posloucháno pásmo školního rozhlasu o J. V. Stalinovi.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 24. prosince 1953 do 3. ledna 1954. Pravidelné vyučování zahájeno dne 4. 1. 1954.

V úterý 11. ledna 1954 pořádáno státním filmem ve Zvoleněvsi filmové představení Afrika snů a skutečnosti – I. díl, kterého se zúčastnilo všechno žactvo školy. 55

Dne 12. ledna 1954 konáno podle plánu za velké sněhové vánice branné pochodoví cvičení žactva v prostoru Žižice – Luníkov – Jean a zpět. Druhé pochodové cvičení bude konáno dne 4. května 1954 v prostoru Žižice – Vítov – Hobšovice – Luníkov.

Dne 21. ledna 1954 uplynulo 30 let od smrtí Vladimíra Iljiče Lenina, tvůrce sovětského svazu a geniálního vůdce proletariátu celého světa. Dětem pohovořeno o jeho celoživotní práci a čteny ukázky z knihy Leninovo dětství, kde jsou patrny rysy povahových a lidských citů tohoto velkého člověka a přihlédnuty fotografické snímky z knihy Lenin ve fotografii.

V celém státě probíhala tzv. diskuse o zákonech o národních výborech, které měly být předloženy Národnímu shromáždění ke schválení. Pracující a všechno občanstvo mělo k nim podat své připomínky a doplňky. Diskuse probíhaly ve stranických, spolkových, ROH schůzích. I na školách diskutováno o tom, co lze očekávat od nových zákonů. Shodné stanovisko bylo, že nové zákony mohou přinést prospěch ve formě vylepšení poměru školy a školských pracovníků vůbec s místními národními výbory jako složkami státní moci, že přinese prospěch nejen po stránce lepšího vybavení škol, ale i zvýšené péče o pracující inteligenci po stránce hmotné. Učitelstvo bylo aktivně zapojeno do přesvědčovací kampaně o naléhavosti tohoto zákona mezi místním občanstvem a prostřednictvím dětí zajišťována účast rodičů na probíhajících schůzích MNV.

Zápis žactva do 1. třídy pro školní rok 1954/55 konán dne 30. ledna 1954 v době od 10 – 12 hodin dopoledne. Podle výsledku zápisu je předběžně zapsáno pro zdejší 1. postupný ročník 11 dětí, z toho 6 hochů a 5 dívek.

I. pololetí školního roku 1953/54 bylo ukončeno v sobotu dne 30. ledna rozdáním školních vysvědčení, která po prvé v historii školy měla známky vyznačené slovy, čímž se zdůrazňuje pojem jednotné školy se školami výše organizovanými. Pololetní prázdniny na školách trvaly od 31. ledna 1954 do 6. únoru 1954 včetně.

Dne 25. února 1954 slaveno 6. výročí vítězství pracujícího lidu Československa. Po proslovu ředitele školy ve vyzdobené třídě posloucháno pásmo školského rozhlasu, když předtím žáci předvedli svůj vlastní program: recitace básní, sborovou recitaci, pásmo písní národních a dělnických. I budova školní a třídy byly pro tento den vhodně vyzdobeny.

Dne 3. března 1954 odhlasován v Národním shromáždění zákon o volbách do národního výboru. Tímto zákonem ruší se dosavadní stav jmenování členů národního výborů a místo toho zavádí se tajná volba kandidátů navržených Národní frontou. Učitelé seznámili se se zněním tohoto zákona a nabídli svou pomoc MN pro zpracování voličských seznamů a agitační práci v době předvolební. Děti vyšších postupných ročníků byly poučeny o významu nadcházejících voleb pro zabezpečení rozkvětu vlasti.

Dne 5. března vzpomenuto na škole 1. výročí úmrtí J. V. Stalina, milovaného učitele a přítele všech pracujících lidí. Žáci vyslechli vylíčení života tohoto velkého muže z úst svých učitelů a poslechli vzpomínkové pásmo školského rozhlasu.

Dne 8. března slaven mezinárodní den žen. Žactvu objasněn význam ženy – matky nejen pro vlastní rodinu, ale i pro celý národ, zvláště jejich nadšené úsilí při budování nového života a jejich neúnavný boj za udržení světového míru. Všechny dny kolem MDŽ 56

byly thematicky zaměřeny ve všech vyučovacích předmětech na oslavu matky vychovatelky, budovatelky a ochránkyně výsledků lidské práce a péče státu o pracující ženu a její děti.

V pátek 12. března provedl OÚNZ (okresní národní ústav zdravé) ve Slaném očkování dětí proti záškrtu – 2 injekce, narozených roku 1945 a 1946.

V sobotu dne 13. března vzpomenuto 1. výročí úmrtí presidenta ČSR Klementa Gottwalda, předsedy KSČ, připadajícího na neděli dne 14. března. Po proslovu třídních učitelů poslechnuta vzpomínka školního rozhlasu, čteny ukázky z knihy Fr. Nečáska Mládí Klementa Gottwalda a Gottwald mládeži, z níž zvlášť rozebrán projev K. Gottwalda k shromáždění školní mládeže, na Staroměstském náměstí dne 26. dubna 1948 se závěrem „Republika potřebuje lidi, kteří něco umějí. Být dobrým vlastencem, dobrým republikánem, to znamená být dobrým pracovníkem, a tedy i dobrým žákem.“

Jarní úklid školy spojený s mytím všech tříd tělocvičny a kabinetu proveden opětně matkami školních dětí ve středu dne 7. dubna 1954. Jarní prázdniny (dříve velikonoční) trvaly na školách od 16. – 20. dubna včetně.

Ve středu 21. března1954 pořádána ROH spolu se IV. referátem ONV ve Slaném Okresní učitelská konference, již se povinně zúčastnilo všechno učitelstvo okresu. Podány tu směrnice pro příští práci školní a zhodnoceny výsledky práce dosavadní.

Dne 8. května 1954 slaven Státní svátek. Školní mládež uspořádala ve škole oslavu, na níž recitovány básně, sborové recitace, písně, čteny ukázky z knihy Jana Drdy Němá barikáda a jiné, vzpomínáno průběhu Květnové revoluce 1945 a osvobození naší vlasti Rudou armádou.

1. máj letošního roku slaven společně ve Slaném, kde pořádána na náměstí velká manifestace pracujícího lidu s průvodem městem. Obsahově byly všechny tyto oslavy ve znamení nadcházejících voleb do národních výborů.

Od března do 16. května probíhala po celém státě předvolební kampaň a to ve straně organizacích, spolcích úřadech, školách, továrnách, prostě na všech pracovištích. Vzhledem k tomu, že byl vydán nový volební zákon, bylo potřeba každého občana státu seznámiti s tímto zákonem, k tomu účelu byla zřízena i agitační střediska, vždy pro několik obcí. Také ve zdejší obci bylo středisko OV KSČ zřízeno a to pro obce Žižice – Drnov – Osluchov _ Hobšovice – Luníkov – Vítov, tedy obvod, z něhož měl být volen kandidát pro ONV. Pro řízení voleb zvoleny komise místní, obvodní a okresní. Agitace soustřeďována ve středisku, kde byly prováděny instruktáže a školení předsedů komisí nejen místních, ale i celého obvodu. Družstvo Jednota dodala na výzdobu sálu obrazovou výstavu SSSR – stavby komunismu. V agitační místnosti na MNV uspořádána výstava knih z družstva jednota, ponejvíce ruských autorů. O tuto prodejní výstavu jevil se malý zájem, neboť přes agitaci k této akci bylo prodáno jen několik svazků. Děti zapojeny do agitačních činností tím, že zajišťovaly účast na předvolebních schůzích zvaním svých rodičů, pomohly při výzdobě školy, pásmem písní v místním rozhlase. Učitelé byli zapojeni v agitačním středisku a volební komisi.

Dne 16. května 1954 provedeny volby do MNV, ONV a KNV. Za kandidáty do MNV v Žižicích po dlouhém jednání navrženi NF soudruzi Václav Vaise, Kinter Josef, Svoboda Jan, Boková Anděla, Beznoska Rudolf, Tlustý Karel, Grunvaldová Božena, Hudeček 57

František a Valenta Josef, kteří zastupují lid. mysl. spol., hasiče, stranu KSČ, mládež, družstvo Jednota, SČSP a bezpartijní. Po politické stránce jsou všichni kandidáti příslušníky KSČ až na Františka Hudečka, který je bezpartijní. Zemědělci – samostatně odmítli kandidaturu přijmout, nebudou-li mít v MNV aspoň tříčlenné zastoupení. Za kandidáta pro volby do ONV navržen soudruh Václav Hrdlička z Osluchova za celý obvod 6 obcí, bezpartijní, traktorista ČSS. za kandidáta pro volby do KNV pro širší obvod navržen Václav Jirát, předseda JZD Jarpice, bezpartijní. Volby prováděny na sále hostince u Procházků, který byl k tomu účelu vkusně vyzdoben. Průběh volby byl naprosto klidný a po 11 hodině volby v obci provedeny se 100% účastí. Všichni občané, až na 2 nemocné se dostavili osobně, za nemocnými byla vyslána komise s příruční urnou a to k Vladimíru Tlustému čp. 21 a paní Benešovou do kladenské nemocnice. O 18. hodině volby skončeny a okresní volební komisí sečteny hlasy. Pro volby do MNV obdrželi za 156 platných hlasovacích lístků: Vais Václav 127 hlasů, Josef Kinter 131, Jaroslav Svoboda 12, tlustý Karel 137, Grunvaldová Božena 114, Hudeček František 144 a Valenta Josef 111. Protože všichni obdrželi nadpoloviční většinu hlasů, byli zvoleni do MNV. Při volbách do ONV obdržel Václav Hrdlička ze 156 hlasů 136, Václav Jirát do KNV 128 hlasů. Po skončení volby a zápisech na předepsaných tiskopisech byly hlasovací lístky zapečetěny a zaslány k uložení ONV ve Slaném.

V ustavující schůzi po volbách byli jednotlivým členům volbou přiděleny tyto funkce: předsedou MNV soudruh Václav Vais, místní tajemník Karel Tlustý, předseda stálé zem. komise Josef Kinter, komise finanční: Jaroslav svoboda, školské a kulturní: Bohová Anděla, hospodářské Rudolf beznoska, stavební Valenta Josef, Grunwaldová Božena pro obchod.

Ve středu dne 19. května provedla dr. Kocmanová z OÚNZ ve Slaném očkování dětí 1., 2. a 3. postupného ročníku proti neštovicím.

V měsíci květnu na žádost místního JZD pomáhaly děti 4. a 5. postupového ročníku za vedení členů JDZ v době mimoškolní při sklizni špenátu a dobře se při práci osvědčily, zvláště dívky. Za práci mají byt finančně odměněny.

V důsledku několika případů smrtelných úrazů na silnici bylo podle příkazu MNV, šk. referátu ve Slaném provedeno poučení žactva o chůzi a jízdě na kole v jízdní dráze a řízení dopravy na pouliční křižovatce, zapalování dopravních značek a jejich ochrana před poškozováním.

Podle pokynů KNV v Praze provedla hudební škola ve Slaném dne 15. června průzkum hudebnosti žactva 1. a 2. postupového ročníku na všech školách okresu. Vyhovující žáci 1. postupového ročníku mohou býti k žádosti rodičů přijati do hudební předvýchovy, žáci 2. postupového ročníku na nástroj. Ze zdejší školy vybrány z 1. postupového ročníku Jana Endálová a Hana Svobodová do předvýchovy, z 2. postupného ročníku Renata Buzická pro hru na klavír, Marie Lukášová hru na housle.

Ve Snaze pomoci našemu průmyslu opatřiti potřebné suroviny vypsal ONV, referát hospodářský ve Slaném soutěž ve sběru odpadových surovin v období od 15. 3. do 15. 6. 1954 a to papíru, textilu, kostí a vyzval k zapojení všechny školy na okrese. Za uvedení období žactvo zdejší školy mimo svůj normální sběr sebralo 666 kg papíru, 72 kg textilu, 196 kg kostí, celkem 934 kg, průměr na žáka 18,30 kg. Nejlepší sběrači byli Václav Štorek – Zeman 875 body, Ušáková Jitka 530, Pavel Ušák 500, Svoboda Václav 375 a Renata Buzická 290 bodů. Václav Štorek – Zeman obdržel jako odměnu model letadla Čáp. 58

Za školní rok 1953/54 sebráno na škole: 945 kg papíru, 112kg hadrů, 234 kg kostí, 4643kg železa, celkem 5932 kg průměr na žáka 116,30kg. Sebrané suroviny jsou uloženy v budově MNV.

Škole předepsaná kvóta 12kg sušených kopřivových listů a vyznána, aby sjednala smlouvu s n. p. Léčivé rostliny v Praze na odběr a uzavření socialistického závazku na dodávku do 15. 12. 1954. během měsíce května a června škola usušila a 3. 7. 1954 odeslala 19kg kopřivových listů, takže plán sběru splněn na 158,3% a dodací lhůta proti závazku školy do 31/10 splněna ještě o 4 měsíce dříve.

Školní spoření žactva ve školním roce 1953/54 probíhající na celém okrese jako Soutěž mladých hospodářů měla na zdejší škole velmi dobré výsledky. Spořili všichni žáci a celkem uspořeno za měsíce říjen až květen v I. třídě 1507Kčs, ve II. třídě 3478Kčs, celkem 4982Kčs. Škola umístila se na čtvrtém místě v okrese. nejlepší střádalové v počtu 4 byli odměněni Státní spořitelnou ve Slaném celodenním výletem parníkem na Mělník a do Prahy. Byli to: Renata Buzická, Marta Kasinová, Josef Jirák a Pavel Zvoníček.

Dne 25. června 1954 uspořádala Státní spořitelna ve Slaném v zasedací síni slavnostní besedu, jíž se z každé školy zúčastnili 2 zástupci žáků a 1 člen učitelského sboru a níž byl slavnostním způsobem za přítomnosti zástupců ONV vyhlášen výsledek celookresní Soutěže mladých hospodářů. Za zdejší školu byli přítomni soudružka Blanka Hrabánková a za žáky Josef Brůža a Eliška Jiráková. Škola obdržela jako dar knihu Jana Mareše Pískle pro žákovskou knihovnu s věnovací doložkou.

Do zotavovacího střediska v Kamýku nad Vltavou, okres Příbram, z předepsané kvóty 2 dětí byli za součinnosti školy a SRPŠ pro srpnový termín vybráni: Václav Urban a Jiří Podpěra, oba žáci 4. postupného ročníku.

V době před ukončením školního roku byla žákům přečtena a výkladem doplněna přednáška Státní pojišťovny, krajská správa „Ochrana úrody a lesů před požáry“ a získána mládež pro aktivní účast na žňových a protipožárních hlídkách.

Druhé pololetí školního roku a zároveň školní rok 1953/54 byl slavnostně ukončen dne 30. června 1954. Žactvo sešlo se ve vyzdobené třídě, kde ředitel školy zhodnotil práci žactva během celého roku a to nejen po stránce výchovní, plnění učební povinnosti, prospěchu, ale i v práci mimoškolní při plnění různých sběrů odpadových surovin, líčivých bylin, různých soutěží, pomoci JZD a jiné. Žáci vykazující nejlepší prospěch obdrželi ředitelskou pochvalu před celým žákovským shromážděním a to z 1. postupného ročníku Drahuše Stoklasová a Hana Svobodová, z 2 postupného ročníku Vladimír Linda, Jaroslav Palas, Buzická Renata a Marie Lukášová, z 3. postupného ročníku Václav Štorek – Zeman, ze 4. postupného ročníku Jitka Ušáková, z 5. postupného ročníku Eliška Jiráková. Na škole propadá 1 žák a to Josef Švec, 1. postupný ročník, který pro těžkou chorobu zameškal velkou část školního roku a mezery ve vědomostech nemohl vyplnit, 1 žáku byla povolena opravná zkouška z počtů a to Jiřímu Válkovi, 2. postupný ročník. Třídní učitel II. třídy bude se žákem během své dovolené konat několikeré konzultace. Závěrem přál dětem příjemné prožití prázdnin, dbát vlastní bezpečnosti, střežit majetek veřejný a podle síly pomoci při sklizni, být opatrní proti požáru. Po zapění státní hymny, rozešlo se žactvo do jednotlivých tříd, kde mu byla rozdána vysvědčení a rozloučilo se svými učiteli. 59

Během hlavních prázdnin bude pořádána řada kursů pro učitelstvo. Uč. II. třídy zúčastní se kursu ruského jazyka, který bude uspořádán v měsíci srpnu ve Slaném. Mytí školy během školního roku dobrovolně konaly matky školních dětí, zvláště početní bývala zastoupena obec Drnov. Všem patří dík za tuto nečistou práci.

Během hlavních prázdnin provedeny ve školní budově tyto opravy: opravena malba tříd, chodeb, záchodů, opravena krytina na školní budově a jiné drobné práce a opravy.</text>
      <sha1>j9qa3oysk3fbdl2pigov62r4exznst9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1954 – 1955</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82002</id>
    <revision>
      <id>337316</id>
      <parentid>277991</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337316</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="23498" sha1="h2nu9yqqlcpyhrkhmpz79qaaxp7lfer" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1953 – 1954
   | ČÁST = Školní rok 1954 – 1955
   | DALŠÍ = Školní rok 1955 – 1956
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1954 – 1955
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1954-1955 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1954/55 byl zahájen dne 1. září 1954. Žactvo sešlo se v čistě upravených učebnách, které během školních prázdnin byly vymalovány a k zahájení školních prací připraveny. Z pozvaných zástupců MNV a strany KSČ a jiných složek dostavil se pouze tajemník MNV Karel Tlustý, zato početně byli zastoupeni rodiče školních dětí, hlavně 1. postupného ročníku. Po zahájení oslavy zástupcem předsedy SRPŠ, ujal se slova ředitel školy, který seznámil děti i jejich rodiče s úkoly školní práce v nastávajícím školním roce podle již zpracovaného plánu školy, o nových osnovách, učebnicích, aktualitách. Potom promluvil k žactvu tajemním MNV, který dětem poděkoval za dosavadní pomoc při sběru odpadových surovin pro náš průmysl, za sběr mandelinky a jiných prací, požádal je o pomoc při akcích v následujícím školním roce a přál jim mnoho úspěch ve své školní práci. Po recitaci básní, zapění pásem lidových písní, byla slavnost ukončena Písní práce. Na to rozešlo se žactvo do příslušných tříd, kde je očekávaly nové učebnice a kde jim byly podány pokyny pro nejbližší školní práci.

Učitelský sbor pro letošní rok zůstává nezměněn, na škole vyučují v I. třídě ředitel školy František Buzický, ve II. třídě učitelka Blanka Hrabánková.

Počet a rozdělení žactva do jednotlivých tříd a postupných ročníků:

I. třída: 1. postupný ročník: 7h + 4d = 11 žáků

3. postupný ročník: 7h + 4d = 11 žáků

II. třída: 2. postupný ročník: 3h + 8d = 11 žáků

4. postupný ročník: 6h + 3d = 9 žáků

5. postupný ročník: 5h + 2d = 7 žáků

Na škole celkem: 28hochů + 13 dívek = 49 žáků.

Počet dětí přihlášených k vyučování náboženství: celkem přihlášeno 15, z toho řk. 9žáků, čl. 4 žáci a čsl. 2 žáci

Počet dětí podle místa bydliště: Žižice 12 žáků, Drnov 15 žáků, Vítov 14 žáků a Luníkov 8 žáků.

Všichni žáci bývalého 5. postupného ročníku přešli do 6. třídy I. osmileté střední školy ve Slaném – Na hájích. ze svých bydlišť dojíždějí do školy autobusem, v jarních a podzimních měsících většina jich jezdí na kole.

Od počátku školního roku vstoupily v platnost nové učební osnovy pro všeobecné vzdělávací školy. Učitelstvo již během hlavních prázdnin je pečlivě prostudovalo a připravilo si učební plány na I. čtvrtletí. Současně s osnovami byly vydány nové učebnice pro 60

žactvo pro všechny předměty, s jejichž obsahem byli učitelé vlastním studiem seznámeni. Nové učební osnovy a učebnice zůstanou v platnosti po dobu třech roků. Během této doby budou učitelstvem po uplynutí každého roku kriticky hodnoceny.

Po úspěšném zvládnutí žňových a výmlatových prací a splnění dodávkových úkolů v JZD Žižice nad úkolů 100% byla mu dne 15. září 1954 předána „Putovní vlajka OV KSČ“. Předání konalo se slavnostním způsobem. Před vlastní slavností promítány shromážděným družstevníkům a občanům a školném dětem krátké poučné zvukové filmy zástupci ministerstva zahraničních věcí. Během promítání dostavili se do sálu u Procházků zástupci OV KSČ, ministerstva výkupu, JZD v Jemníkách, okolních JZD a 30 členný kulturní sbor ČSM ze Smečna. Po úvodním programu soubor zástupce ministerstva výkupu okresní plnomocníka Bedřich Musil zhodnotil práci JZD a poděkoval za splnění dodávkových úloh státu, po něm zástupce ONV, předseda MNV soudruh Václav Vais vyhlásil podle usnesení rady MNV a představenstva JZD nejlepší pracovníky o letošních žních. Jsou to: Miloš Linda, Marie Pecková a Václav Svoboda, žák nynější 4. p. r. národní školy v Žižicích. Zvláště posledně jmenovaný byl přítomnými nadřízenými orgány vysoko hodnocen a dán dětem za vzor uvědomělého žáka. Potom byla Putovní vlajka předána předsedou JZD Jemníky do rukou předsedy JZD Žižice Vladimíra Tlustého, který v přejímacím proslovu slíbil, že i nadále bude družstvo plnit své povinnosti vůči státu a jeho snahou bude i pro nejbližší dobu překročit úkoly v dodávce masa. Z ostatních zástupců promluvil ještě zástupce patronátního závodu zvoleněvského cukrovaru. Václav Zettlita, předseda MNV ze Zvoleněvse, který podal přehled o pracovních hodinách zaměstnanců cukrovaru odpracovaných při žních a výmlatu žižického JZD. Po vyčerpání programu souboru, který byl velmi hodnotný, předseda MNV V. Vais doslovem slavnost ukončil. Poté rozproudila se živá taneční zábava za účinkování hudebního doprovodu souboru, která potrvala do pozdních nočních hodin.

Dne 6. října bylo žactvo seznámeno s významem naší lidově demokratické armády pro obranu vlasti a socialistického budování, životem našeho vojáka v kasárnách, na cvičišti i ve společenském životě, se spoluprací vojáků s naší mládeží, se Svazarmem. Budova školní byla v tento den ozdobena vlajkami a uvnitř vhodně upravena.

Celkový ráz počasí během léta s častými dešti ovlivnily opožděnou sklizeň jak obilovin, tak zvláště brambor a cukrové řepy. Touto situací zabývala se strana a vláda a učinila opatření pro pomoc městského obyvatelstva vesnici v podzimních pracích vyhlášením národních směn o nedělích a svátcích od 10. října, jakož i několikadenními brigádami zaměstnanců úřadů, ministerstev a závodů. Pro pomoc zdejšímu JZD přiděleno ministerstvo zahraničních věcí, které v celotýdenních brigádách o průměrném počtu 25 osob odpracovalo mnoho pracovních hodin při sklizni brambor a řepy a po skončené práci členové brigády připravovalo pro družstevníky pestré zábavní rozptýlení po těžké práci. Současně pomocí dětí získáváni rodiče dětí k uzavírání závazků na sklizeň řepy v celookresní akci pod heslem „Každý občan Slánska pomůže při sklizni řepy“. Tímto způsobem uzavřeno závazků na 562 arů mimo závazky, které již uzavřeli rodiče zaměstnaní u ČSSS nebo JZD v době jarních prací.

V měsíci říjnu provedla zubní ambulance svědomitou prohlídku a ošetření chrupu žactva zdejší školy.

Dne, 23. října zahájeno na zdejší škole spoření žactva v celookresní Soutěži mladých hospodářů. Snahou učitelského sboru bude dosáhnouti stoprocentní spořivosti žactva. 61

Za předvolební kampaň navštívil zdejší biřickou obec kandidát pro volby do NS ministr pracovních sil soudruh Václav Nosek dne 23. října 1954, aby přednesl svou předvolební řeč a odpovídal na otázky voličů za všech otázek veřejného života. Účast na této předvolební schůzi byla asi 70 osob. Pro tuto návštěvu byl vkusně upraven sál u Procházků v Žižicích, v jehož čele bylo heslo „Vítáme soudruha Noska“. Ve svém referátu často přerušovaném potleskem voličstva rozebral podrobně situaci mezinárodní i vnitro politickém a odpovídal na celou řadu otázek a živě se zajímal o život a potřeby voličstva zdejšího volebního obvodu a slíbil pomoc při řešení zlepšování všech podmínek pro zvyšování životní úrovně pracujícího lidu.

Před 28. říjnem bylo žactvo vhodným způsobem v hodinách českého jazyka o významu znárodnění pro socializaci našeho státu a vlivu dělnické třídy na upevňování své moci.

O neděli dne 30. října probíhal v rámci oslav 37. výročí VŘSR obcemi zdejšího okresu hvězdicový běh štafetový pod heslem „Poselství míru a přátelství“. Na úseku Zvoleněves – Žižice – Vítov – Slaný probíhal běh v 10,40hodin. Žactvo zdejší školy obsadilo úsek Žižice – pomník padlých – Vítov – návrší „Na valše“ a neslo zdravice obcí Žižice a Vítov.

Ve dnech 3. a 5. 11. probíhal ve Slaném zdravotnický kurs pro získání odznaku „Připraven zdravotní obraně - PZO“ povinný pro všechno učitelstvo okresu. Za školu se zúčastnil ředitel školy.

V pondělí dne 6. listopadu vzpomenuto na škole 37. výročí VŘSR. Žactvo bylo přiměřeným způsobem seznámeno s významem VŘSR. Nejen pro samotnou dělnickou třídu Ruska, ale i vliv této revoluce politické uvědomění dělnictva celého světa a jeho boje proti kapitalismu. Potom žactvo poslouchalo pásmo školního rozhlasu k oslavě VŘSR.

Na 23. listopad letošního toku připadlo 58. výročí narozenin presidenta Československé republiky Klementa Gottwalda, předsedy KSČ. Žactvo školy vyslechlo rozhlasové pásmo o životě a díle KG a četlo některé stati z knihy Fr. neláska „Mládí Klementa Gottwalda“.

V neděli dne 28. listopadu 1954 probíhaly na celém území republiky volby do Národního shromáždění. Za zdejší obvod – okres Slaný kandidoval soudruh Václav Nosek, ministr pracovních sil, který se zúčastnil v předvolební kampani schůzí voličstva i ve zdejší obci. Volilo se v hostinci u Procházků – výčepní místnost – vyzdobeném pro tento účel. Každý volič ve volební místnosti obdržel kandidátku se jménem kandidáta. Téměř všichni volili veřejně. Kandidát byl 100% zvolen. Volby proběhly beze všech rušivých příhod, klidně a důstojně.

Dne 19. 12. jsou 70. narozeniny presidenta Československé republiky Antonína Zápotockého. Oslava provedena na škole v sobotu dne 18. prosince. Se životem a dílem presidentovým bylo žactvo seznámeno proslovem ředitele školy na společném shromáždění všeho žactva, při němž vyslechlo i zdravice dětí presidentovi a potom poslouchalo pásmo školského rozhlasu o mládí Antonína Zápotockého. 62

V neděli dne 19, prosince pořádány ve volebním obvodu Žižice – Drnov – Vítov – Luníkov _ Hobšovice – Osluchov doplňovací volby do ONV za rezignujícího poslance Václava Hrdličku z Osluchova. Novým kandidátem byl Josef Bílek, rodem z Borče, povoláním agronom STS Beřovice, bytem Žižice. Volilo se v budově MNV. Kandidát byl zvolen ve všech obcích 100% mimo Vítov, kde byly 2 hlasy proti. Zvolený nastupuje do rady ONV.

Vánoční úklid školní budovy byl proveden matkami školních dětí v pondělí dne 20. prosince odpoledne. Úklidu zúčastnilo se přes 20 matek. Během 2 hodin byla celá škola řádně umyta a ona vyčištěna. Za jejich ochotu bylo jim ředitelem školy poděkováno.

Zimní prázdniny (dříve vánoční) na školách trvaly od 23. prosince 1954 do 2. ledna 1955. Vyučování zahájeno opět v pondělí dne 3. 1. 1955.

Dne 29. ledna 1955 proveden podle směrnic ministerstva školní zápis žactva do I. třídy na školní rok 1955/56. Zapsáno ze školního obvodu celkem 10 dětí, z toho 7 dívek a 3 chlapci.

Podle rozhodnutí rady ONV ve Slaném probíhali ve zdejší obci ve 4 přednáškách školení nově zvolených členů MNV z obcí Žižic, Vítova, Drnova, Luníkova, Osluchova a Hobšovic, v němž seznamováni účastníci s veškerou činností MNV, jako úkoly politickými, hospodářskými a kulturními. Mezi referenty byl i ředitel zdejší školy, který na školení přednášel otázku kulturní péče a otázku školskou, kde objasněny zvláštní úkoly dnešní školy, nová soustava školního vzdělání, jakož i pomoc materiální, kterou naše škola má-li plniti všechny úkoly stranou a vládou na ni kladené, nutně potřebuje od našich národních výborů. Živá diskuse ukázala, že naše dnešní škola může se na pomoc lidosprávy plně spolehnout.

V pátek dne 18. února 1955 z popudu školského odboru rady ONV ve Slaném dostavila se do zdejší školy soudružka Libuše Horáková z OU ČSM ve Slaném, aby diskusní formou získala žactva zdejší školy ke vstupu do PO. Výsledkem bylo získání 21 žáků do PO, kterýžto počet snížil se do konce školního roku na 15 žáků. Vedení PO na škole ujala se Jaroslava Svobodová, Žižic, žákyně NHŠ ve Slaném. PO je v počátku své činnosti a v příštím školním roce bude nutno se na ni zaměřit a členskou základnou rozšířit a práci dát takovou náplň, aby žáci do PO rádi docházeli.

Dne 25. února 1955 oslavováno 7. výročí vítězství pracujícího lidu z února 1948. O významu tohoto dne bylo žactvo již v předchozích dnech poučeno, škola vyzdobena a vyslechnuto pásmo školského rozhlasu.

Dne 3. března 1955 konala se rentgenologická prohlídka všeho učitelstva okresu v OÚNZ ve Slaném. Podrobili se jí oba učitelé zdejší školy.

Jako každoročně i letos oslavován 8. březen Mezinárodní den žen. ve dnech obepínajících tento významný den byla celá náplň vyučování zaměřena na úctu k matce, jako dárkyni života, její práci pro rodinu i celý národ. Děti nacvičeny různým přáním a pionýři připravili pro své maminky pěkná malovaná přáníčka, aby jim způsobili radost a projevili svou úctu. 63

K vylepšení práce učitelů přípravných ročníků v letošním školním roce uspořádal Okresní pedagogický sbor ve Slaném hospitace učitelky I. třídy Vlasty Písecké na I. osmileté střední škole na hájích ve Slaném, kde vyslechli vyučování mateřského jazyku a v diskuzi objasnili si četné problémy práce v přípravném ročníku. Hospitace konána dne 10. 3. 1955.

Tak jako v jiných oborech lidské práce je hodnocena činnost nejlepších pracovníků, tak i v práci učitelské byla po prvé vyzdvižena záslužná činnost její pro celý národ. Stalo se tak z rozhodnutí strany a vlády vyhlášením Dne učitelů, který bude konán každoročně v den narozenin největšího pedagoga všech dob J. A. Komenského to je 28. března. Letošní první Den učitelů pořádán pro celý okres v sokolovně v Kvíčku, která byla pro tento učitelský svátek skutečně vyzdobena. Veřejný ráz dodávaly této slavnosti účasti veřejných činitelů okresu, zvláště zástupci OV KSČ, ONB, OVNF, ČSM a jiné. Všichni tito činitelé přednesli k učitelstvu své projevy, v nichž hodnotili práci učitele jako vychovatelů nového socialistického člověka. Během jednání střídaly se s projevy hostů vhodné kulturní vložky a to recitační, hudební a písňové. Slavnost zakončena přátelskou veselicí. O občerstvení přítomných bylo vzorně postaráno. V celku lze říci, že průběh prvního Dne učitelů proběhl v radostném ovzduší, přinesl chuť do další práce s uvědoměním, že je tomu po prvé, kdy práce učitelů je celonárodně a celostátně takto hodnocena.

Dne 5. dubna 1955 proveden na škole úklid a mytí školní budovy, kterou provedly v hojném počtu matky školních dětí a to ještě půd počátkem jarních prázdnin.

Dne 7. dubna 1955 ukončeno 3. čtvrtletí školního roku 1954/55 zhodnocením prospěchu a chování žactva. O jeho výsledku byli rodiče zpraveni záznamy v žákovských knížkách a ve schůzích SRPŠ.

Jarní prázdniny na školách trvaly letos od 8. do 12. 4. během nich dokončen úklid školy a zajištěn příprava vyučování pro další čtvrtletí.

Dne 13. dubna provedena OÚNZ ve Slaném ve zdejší škole tuberkulinová zkouška a kalmetizace žactva, které po týdnu kontrolovány.

Na žádost místního JZD pomohlo žactvo školy v akci výsadby moruší. Dne 28. dubna vysázeli žáci 3. – 5. postupného ročníku celkem 2000 kusů moruší na pozemku JZD.

Svátek práce slaven společně pro celý okres ve Slaném na velké slavnosti, jíž zúčastnily jednotlivci obce a proto i školní mládež byla zapojena do průvodu svých obcí. Tak tomu bylo i s naší školní mládeží.

Na den 9. května připadalo letos 10. výročí osvobození vlasti Sovětskou armádou. Na počest této události uzavírány četné závazky pracujících. Také i naše škola za účasti SRPŠ uzavřely závazek na úpravu chodníku, plotu a podobných prací ke zlepšení vzhledu školy. Náplň vyučování k těmto dnům byla zaměřena na úctě a vděčnosti našeho lidu k Sovětskému svazu a jeho hrdinné Rudé armádě. Mimo to žactvo zúčastnilo se pod vedením svých učitelů Svátku písní a tanců ve slánském divadle, pořádaného na počest 10. výročí osvobození a navštívilo slánské muzeum. 64

Dne 27. dubna a 4. května provedlo zubní ambulatorium ve Zvoleněvsi ošetření chrupu všeho žactva zdejší školy za odborného vedení dentistky Šimkové. Žactvo docházelo poté postupně samo k provedení různých zubařských výkonů.

Jedním ze závazků žactva na počest 10. výročí osvobození byl úklid obce k nastávajícímu výročí. Toto provedlo žactvo dne 6. května 1955. Uklidilo se prostranství hlavní části obce kolem pomníku padlých a sebrány různé odpady v celé obci. Vzhled obce pozvedl nový nátěr plotů u pomníku, MNV a národní školy.

Dne 12. května provedl Okresní svaz požární ochrany prostřednictvím soudruha Karla Kasiny v Žižicích školení žactva zdejší školy v protipožární ochraně. Názorným způsobem bylo tu žactvo seznámeno s příčinami vzniku požáru, jakož i o tom, jak žactvo samo může provádět prevenci a to odborným zásahem s použitím minimaxu, ohlašovací službou v době žní a podobně. Přednáška jistě splnila svůj úkol.

OÚNZ provedl zdravotní sestrou zkoušku moče všeho žactva školy na bílkoviny dne 14. 5. Zjištěný 1 případ byl rodičům ihned sdělen a dítě doporučeno odborné péči.

22. května pořádána ve Slaném Okresní spartakiáda na sportovním hřišti za účasti žactva slánských osmiletých středních škol, jakož i osmiletek venkovských. Zúčastnil se jí velký počet našich dětí, zatím jako diváci. Její zdařilé a přesné provedení ukázalo dobrou práci učitelstva a žactva a připravenost pro zdar I. celostátní spartakiády v Praze.

Ve čtvrtek 26. května 1955 uspořádala škola se svým žactvem školní výlet na Karlštejn a Křivoklát. Zúčastnilo se téměř všechno žactvo 3. – 5. postupného ročníku se svými rodiči. Počasí bylo příznivé, nálada dobrá a proto spokojenost všeobecná. jako doplněk vlastivědného vyučování splnil výlet své poslání.

Na den 1. června připadl Mezinárodní den dětí. Žactvo vhodným způsobem bylo seznámeno se životem dětí u nás, kde jeho růstu výživě, zdravotní péče dostává té největší podpory ze strany státu a naproti tomu v kapitalistických, koloniálních a závislých zemích neradostný a trpký úděl dětí lidí sociálně slabých. Žactvu doporučena návštěva podniku k tomu dni pořádaných.

Státní spořitelna ve Slaném uspořádala pro své střádaly jednodenní výlet do Prahy. Původně plánovaný výlet na Okoř – Zákolany – Budeč z důvodu špatného počasí pozměněn. Ze školy zúčastnili se 2 nejlepší střádalové. Výlet se jim líbil a podnítil jistě i u ostatních žáků pro příští rok chuť a vytrvalost ve školním spoření.

Dne 4 června provedena Dr. Koemanovou z OÚNZ ve Slaném zdravotní prohlídka všeho žactva školy. Zjištěné vady rodičům po prohlídce oznámeny.

Podle směrnic MŠ provedeno slavnostní zakončení školního roku v neděli dne 12. června 1955 a to ve spojení s besídkou v dopoledních hodinách za účasti rodičů. Až byli rodiče pozváni, dostavili se pouze 3 dospělé osoby mimo učitelský sbor. Ředitel školy po přivítání hostí zhodnotil ve své zprávě celkový prospěch a chování žactva, vyslovil pochvalu žákům s dobrým prospěchem, dále činnost žactva v zájmových kroužcích, při sběru odpadků, léčivých bylin, výsazu moruší, při úpravě návsi a jiných akcích. Odhalil i nedostatky, které se na škole projevily během roku a to jak v chování, tak i vyučovacím procesu. Potom 65

následovala veselá besídka, v níž žáci recitovali četné básně, říkadla, epigramy, předvedli pásma národních písní. Slavnost zakončena o 11 hodině národní hymnou.

Vlastní ukončení školního roku bylo v sobotu dne 18. června 1955 rozdáním školních vysvědčení. Před odchodem bylo žactvo poučeno o chování během prázdnin, vyzváno k účasti při protipožární službě, při mandelinkové službě, jakož i při pomoci ve žňových pracích.

Během hlavních prázdnin provedeny četné opravy ve školní budově. Vymalovány obě učebny, opravena malba chodeb, natřeny nové školní tabule v obou třídách, dobarven plot u školy a jiné drobné práce. Dne 19. června umyta brigádou matek školních dětí celá školní budova a vyčištěna okna.

Během měsíce května a června sbírány a sušeny listy kopřivy dvoudomé. Celkem usušeno a firmě Léčivé rostliny, n. p. Praha, odesláno 24,30kg suchých listí, čímž sběrací kvóta školy splněna na 121,5%.

Strana a vláda vyzvaly všechny závody a občanstvo k urychlené pomoci při žňových pracích, aby letošní bohatá úroda byla včas sklizena a to beze ztrát. Na výzvu školského odboru rady ONV ve Slaném zapojilo se učitelstvo ve žních jako propagandisté i fyzickou pomocí. I učitelé naší školy se do této akce zapojili a odpracovali do konce srpna přes 100 pracovních hodin.

Ve dnech 25. – 26, srpna 1955 konala se ve Slaném celookresní učitelská konference. Za účasti zástupce OV KSČ, soudruha Černého, místopředsedy ONV, soudruha Stanislava Finta oši, soudruha Emila Spala, vedoucího PO na školách u OV ČSM, soudružky Pazderové, přednesen a prodiskutován důležitý dokument ÚV KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji všeobecně vzdělávacího školství, podán rozbor práce za uplynulý školní rok, předloženy směrnice o práci v nastávajícím školním roce. V jednotlivých sekcích předneseny referáty z prázdninových kursů pro jednotlivé předměty a provedeny k nim diskuze, probrány a vysvětleny jednotlivé oddíly Metodických statí vyšlých o prázdninách letošního roku. Podle daných pokynů bude upravena učební látka a to na látku základní, kterou musí zvládnout všichni žáci a učivo doplňující pro schopné a nadané žáky.

Ve dnech 23. a 24. srpna pořádány ŠO rady ONV ve Slaném souběžně 2 kursy a to instruktáž CO a kurs tělesné výchovy. Ředitel školy jako vedoucí CO na škole zúčastnil se instruktáže CO a soudružka Blanka Hrabánková kursu tělesné výchovy.</text>
      <sha1>h2nu9yqqlcpyhrkhmpz79qaaxp7lfer</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1955 – 1956</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82003</id>
    <revision>
      <id>337317</id>
      <parentid>277992</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337317</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="17619" sha1="a3ko3y4bmbxi0we8y3k7ow77odj1j11" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1954 – 1955
   | ČÁST = Školní rok 1955 – 1956
   | DALŠÍ = Školní rok 1956 – 1957
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1955 – 1956
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1955-1956 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1955/56 započal ve čtvrtek dne 1. září. K slavnostnímu zahájení byli přizvání rodiče dětí, jakož i příslušné národní výbory a složky Národní fronty. Po proslovu ředitele školy, v němž seznámil přítomné děti i jejich rodiče s úkoly, které je v nastávajícím roce čekají, přednesly děti básně a zapěly pásma národních písní. Děti po obdržení nových učebnic rozešly e do jednotlivých tříd, kde přítomný otec žáka 1. postupného ročníku pan Josef Šelicka z Ústí nad Labem pořídil několik velmi zdařilých snímků, které později byly dětem rozdány na památku. několik z nich připojují se jako příloha této patní knihy. 66

Učitelský sbor zůstává týž jako roku minulého. Na škole vyučují František Buzický, jenž je třídním učitelem I. třídy a Blanka Hrabánková, která je třídní učitelkou II. třídy. Škola je dvoutřídní a jednotlivé postupné ročníky jsou zařazeny takto: V I. třídě 1. a 3. postupný ročník – 2 oddělení, ve II. třídě je 2., 4. a 5. postupný ročník – 3 oddělení. Počet žactva: I třída = 21 dětí, z toho 7 chlapců + 14 dívek, II. třída = 26dětí, z toho 17 chlapců + 9 dívek. Na škole celkem 47 dětí = 24 chlapců + 28 dívek. Podle místa bydliště bylo dětí: Žižice 11 dětí, Vítov 5, Luníkov 12, Drnov 19 dětí.

K vyučování náboženství, které se ději mimo rámec školní výchovy, přihlásil se velmi malý počet žactva od 2. postupného ročníku. Římskokatolické náboženství vyučoval zvloleňský administrátor P. Jiří Pištěk, který byl na škole během školního roku dvakrát, československému farář Jaroslav Smetana, který tu byl pouze třikrát.

Učební osnovy pro letošní rok zůstávají nezměněny. Aby učitelstvu dostalo se pomoci, pracoval tvořivě podle platných osnov a odstranily se některé potíže a nedostatky, byly vydány péčí ministerstva školství Metodické stati, které obsahují pokyny pro vyučování jednotlivých předmětů a časový jejich postup. Tím dosaženo jednotnosti postupu a odpadlo různorodé plánování učiva a usnadněn vyučovací proces u žáků přestupujících na školu téže kategorie. Vydatnou pomůckou pro jazyk česky byly podrobné měsíční rozvrhy učiva vydávané Ústavem pro další vzdělávání učitelstva v Praze. Učebnice zůstaly celkem nezměněny, bylo jich nadále užíváno po opravách podle Metodických statí – přesuny některých učebních partií nebo vypuštění obtížných příkladů v početnicích.

Třídní učitelka II. třídy Blanka Hrabánková onemocněla krční chorobou od 3. do 20. září 1955. Po dobu její nepřítomnosti bylo na škole vyučováno ředitelem školy v obou třídách polodenně.

Po zemřelém poslanci NS našeho kraje soudruhu Václavu Noskovi byly vypsány doplňovací volby na den 25. září 1955. za kandidáta NF navržen soudruh Josef Pokorný, dosavadní předseda MNV ve Smečně, dělník SPON na Kladně. děti byly seznámeny s životopisem kandidáta podle zaslaného propagačního materiálu a o smyslu voleb a funkci poslance NS v lidově demokratickém zřízení. Volby prošly za 100% účasti voličstva ukázněně se 100 % výsledkem.

Jako každoročně i letos uspořádána na škole oslava Dne čsl. armády. Žáci na společném shromáždění v ozdobené učebně poučeni o významu naší lidově demokratické armády pro obranu vlasti a vymožeností dělnické třídy, o životě vojáka v kasárnách, na cvičišti i ve společenském životě, o jeho spolupráci s mládeží ve Svazarmu.

S ohledem na časté úrazy a neštěstí zavinění neopatrností chodců při dnešní stále stoupající motorové frekvenci na našich silnicích proběhl na škole Týden bezpečnosti v dopravě, v němž děti poučeny a seznámeny s předpisy o silniční dopravě, s důležitými značkami a provedeny praktické ukázky přechodu ulic, silnic a křižovatek a použito takto získaných prvků ve vyučovacím procesu jednotlivých předmětů.

Zubní ambulatorium ve Zvoleněvsi provedlo v měsíci říjnu 1955 velmi svědomitou prohlídku a ošetření chrupu pro všechno žactvo školy. 67

Během I. čtvrtletí letošního školního roku dlela žákyně 3. postupového ročníku Hana Pšeničková z Vítova se svou matkou – sovětskou příslušnicí na návštěvě v SSSR, která své dojmy z cesty, pozorování života sovětských dětí i sovětské školy sdělovala po vyučování na společných schůzkách.

Krajská oblastní loutková scéna při městském divadle na Kladně pořádala během školního roku divadelní dětská představení v divadle ve Slaném. Děti byly do divadla sváženy autobusy ČSAD za 50% slevy, takže účast byla průměrně 95%. Shlédly tu hodnotné a technicky dobře připravené hry: Začarovaný les, Smolíček, Petr a pan proto, Hoří, hoří, přihořívá! Pro vesnické děti byl to ušlechtilý druh zábavy a děti se na představení vždy těšily.

Dne 28. října 1955 byla pořádána ONV na počest Velké říjnové socialistické revoluce hvězdicová štafeta Přátelství a míru, probíhající i zdejší obcí. Školní děti obsadily úsek Žižice – Blahotice a s úspěchem ji provedly a pronesly zdravici SSSR za obec Žižice a Vítov.

V říjnu a začátkem listopadu provedl OÚNZ tuberkulinové zkoušky u školních dětí. Výsledek byl negativní. V říjnu provedl OÚNZ ve Slaném pomocí zdravotní sestry vyšetření moče s výsledkem negativním.

Dne 7. listopadu uspořádána na škole oslava VŘSR 38. výročí. Žactvo bylo přiměřeným způsobem seznámeno s významem této revoluce nejen pro samotné Rusko, ale i pro politické uvědomění dělnictva celého světa v boji proti svým utlačovatelům. Po vlastním kulturním programu poslouchalo pásmo školského rozhlasu. Třídy i budova školní byly pro tento den slavnostně upraveny.

Dne 9. listopadu 1955 byla uspořádána Okresním pedagogickým sborem ve Slaném v budově 11 letky „Beseda s učiteli 1. – 5. postupných ročníků“, na níž hlavní referát přednes spoluautor čítanek Karel Šmerkovský z Prahy. Přednášející objasnil přítomným různá hlediska našeho mateřského jazyka, způsoby užívání učebnic, zvláště čítanek pro zkvalitnění výsledků vyučovacích českého jazyka. Besedy zúčastnili se oba zdejší učitelé.

Dnem 15. listopadu 1955 ukončeno I. čtvrtletí školního roku 1955/56. V pedagogické radě zhodnoceny dosavadní vyučovací výsledky a učiněny příslušné závěry pro práci v dalším čtvrtletí.

Dne 23. 11. učiněna vzpomínka na 59. výročí narozenin Klementa Gottwalda, prvního dělnického presidenta ČSR a vzpomenuto jeho zásluh o budování socialismu u nás.

Dne 25. listopadu 1955 vykonal okresní školní inspektor Emil Spal inspekci zdejší školy. Byl přítomen vyučování v obou třídách. O svých pozorováních informoval oba členy učitelského sboru.

Na den 12. prosince 1955 připadlo 12. výročí uzavření smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi ČSR a SSSR, při čemž žactvu objasněn význam její pro bezpečnost našeho státu.

Zimní prázdniny na školách trvaly od 23. prosince 1955 do 2. ledna 1956 včetně. Vyučování na škole započalo dne 3. 1. 1956. 68

V pátek dne 6. ledna 1956 provedla lékařskou prohlídku všeho žactva paní MUDr. Vlasta Stehlíková z OÚNZ ve Slaném. Zjištění vady – zvláště ploché nohy – byly rodičům sděleny písemně k odbornému vyšetření na Kladně.

Dne 20. ledna 1956 konán na škole slavnostní slib prvních pionýrů. K této slavnosti přizváni rodiče dětí a zástupci veřejné správy. Slib děl se ve vyzdobené třídě při shromáždění všeho žactva. Po proslovu ředitele školy slib přečetla a s dětmi provedla pionýrská vedoucí na škole soudružka Dana Svobodová, na čež následovalo slavnostní vázání šátků, které provedla za Výbor žen MNV soudružka Anděla Boková ze Žižic. Poté předvedli pionýři svůj kulturní program. Celá slavnost měla srdečný ráz.

Během celého školního roku pomáhaly matky školních dětí při hlavních úklidech o prázdninách, vánocích a velikonocích, které dovedly během několika hodin dáti školu do vzorné čistoty a tím připravili pro své děti příjemné a čisté prostředí v jejich školní práci. Dík za tuto pomoc zhodnotil vždy ředitel školy na plenárních schůzích SRPŠ.

První pololetí školního roku 1955/56 ukončeno v sobotu dne 28. ledna 1956 a téhož dne vydána v poslední vyučovací hodině vysvědčení. Zimní prázdniny pololetní na školách potrvaly od 30. ledna do 4. února 1956. Vyučování opět započalo dne 6. února 1956.

Pro vylepšení školní práce pořádány školským odborem rady ONV a OPS (okresní pedagogický sbor) četné hospitace na školách ménětřídních. učitelé zúčastnili se hospitace v Pálči, vraném a Budeničkách.

Dne 4. února 1956 konal se po předchozím šetření u MNV přiškolených obcí v budově zápis dětí do I. třídy pro školní rok 1956/57. V důsledku výnosu ministerstva školství, že do školy smějí býti přijímány děti narozené do 31. srpna a nikoliv do konce běžného roku, bude pro příští školní rok na zdejší škole jen velmi malý přírůstek – 3 děti, což v dějinách zdejší školy bude případ opravdu vzácný, uvážíme-li, že v obvodu školním jsou zahrnuty 4 obce. Téhož dne konal se i zápis dětí do 6. třídy osmileté střední školy ve Slaném, kam naše děti obvodem patří. Pravděpodobně přejde do 6. třídy ze zdejší školy celkem 6 dětí.

Pro paměť budoucím nutno učiniti zmínku v této knize o krutých mrazech v únoru 1956. Počátkem měsíce února, ač v lednu byla teplota celkem mírná, náhle uhodily veliké mrazy, které dostoupily až do výše – 32&amp;nbsp;°C. Tak na příklad dne 6. února bylo v I. třídě zdejší školy v 5 hodin ráno – 7&amp;nbsp;°C ve II. třídě -3&amp;nbsp;°C a venku -24&amp;nbsp;°C, dne 7/2 venku – 27&amp;nbsp;°C, 8/2 -25&amp;nbsp;°C, 9/2 - 26&amp;nbsp;°C, 10/2 - 28&amp;nbsp;°C. Teplota v I. třídě kolísala od -7&amp;nbsp;°C do -3&amp;nbsp;°C až 23/ byla 0&amp;nbsp;°C, 28/2 +1&amp;nbsp;°C. Ve II. třídě byla teplota vyšší vždy o 2 až 3&amp;nbsp;°C. ve třídách topeno od 4 hodin ráno a když děti přicházely do tříd, byla teplota stěží 0&amp;nbsp;°C, takže museli sedět v kabátech a u kamen do 10. hodin, při čemž po tuto dobu nebylo možno psát pro zmrzlý inkoust. Mnoho dětí, zvláště malých, rodiče po dobu mrazů do školy neposílali nebo je do školy provázeli. Zásoba paliva byla téměř vyčerpána, takže ba podzimní období 1956/57 zbylo jen malé množství. Venku mrazy napáchaly mnoho škody na ovocném stromoví, což projeví se až v době vegetace. Ve školní zahradě zmrzlo asi 10 stromů a na školním dvoře mnohaletý vlašák, tak charakteristický pro zdejší školu. Lze se alespoň radovat z toho, že Přemyslova láska na přední zahrádce u školních vrat zimu šťastně přestála.

Podle oběžníku školského odboru rady ONV ve Slaném mají se zapojiti školy do soutěže mladých techniků, která proběhne v měsíci květnu nebo červnu. Žáci 4. a 5. postupného ročníku zhotovili krmítko pro ptáky a předaly je ONV na výstavu. 69

Mičurinský kroužek zdejší školy po nezdaru s pěstováním sovětské plodiny – čuzimy – rozhodl se pěstovati kukuřici na semeno. Místní JZD propůjčilo kroužku pro tento účel malé políčko v lukách u potoka pod mlýnem o výměře asi 10 arů. Zanedbané políčko bylo řádně vyčištěno od plevele, pohnojeno umělým hnojivem a oseto kukuřicí. Děti o políčko se starají, pozorují růst rostlin a lze snad očekávat slušnou sklizeň po prázdninách a s výsledky se pochlubit na výstavě mičurinských kroužků ve Slaném.

Od počátku října 1955 do konce května 1956 jako loňského roku probíhala Soutěž mladých hospodářů. V celookresním měřítku umístila se zdejší škola na 13. místě, spořilo celkem 88,87% průměr na žáka 27,76Kčs. Celkové úspory činí částka 10 683Kčs. Úspory převedeny dětem na jejich vkladní knížky.

Ve středu dne 28. března 1956 slaven za protektorátu ONV ve Slaném Den učitelů. Slavnost tato konána v hotelu Grand ve Slaném od 8 hodiny ranní. Práci učitelskou hodnotili tu zástupci ONV, okresního výboru KSČ, školský inspektor, diskutováno o školské práci, vyhodnocovány tu dosažené výsledky i četné nedostatky školské práce. Tento kritický rozbor daných skutečností na školách a v přátelském duchu pronesená kritika dala přítomným posilu do další práce. Po slavnostním aktu následovala zábavná část s náplní předních pražských umělců, jakož i hodnotnými příspěvky z řad učitelů a na závěr taneční veselice.

Jarní prázdniny na školách potrvaly od 30. března do 3. dubna včetně. Před jarními prázdninami provedlo jeho roku loňského úklid v obci. Vyčistilo prostranství návsi a okolí pomníku padlých.

III. čtvrtletí školního roku 1955/56 ukončeno dne 14. dubna 1956 po předchozí klasifikační poradě.

Dne 19. dubna 1956 vykonal okresní školní inspektor soudruh Emil Spal druhou inspekci zdejší školy, po níž zaslán škole příslušný protokol, který byl s členy učitelského soboru na zvláštní poradě prodiskutován.

Dne 22. března pořádána OPS a ROH přednáška „Původ a vznik člověka“ v Grand hotelu ve Slaném, v níž vědečtí pracovní z Prahy pojednávali o vzniku člověka v pojetí materialistického vědeckého světového názoru. Přednáška doprovázena filmem a četnými přírodovědeckými antropologickými pomůckami. Mimo učitelstvo přednášky zúčastnilo se žactvo nejvyšších tříd osmiletých středních škol, jako i žactvo jedenáctiletky a odborných škol. Přednáška byla zajímavá a poučná.

Ve čtvrtek dne 12. dubna provedl OÚNZ ve Slaném na zdejší škole očkování dětí 1. postupného ročníku proti neštovicím a 2. postupného ročníku proti záškrtu.

V důsledku data 1. máje, který připadal na úterý, byla podle rozhodnutí upravena pracovní doba tak, že v sobotu dne 28. 4. pracuje se jako v pondělí, v neděli 29/4 jako v sobotu. Neděle 29. 4. přikládá se na 30/4 Podle této úpravy bylo i na školách vyučováno.

Podle pokynů školských odborů musí uspořádat školy besídky a jiné oslavy k MDD výhradně v dopoledních hodinách dne 3 června 1956. besídka s pestrým programem 70

provedena na zdejší škole na společném shromáždění žactva ve třídě v době od 8. – 10. hodin a od 10. – 11,30 hodin na hřišti u Vítova.

V sobotu dne 9. června 1956 přednesena ve škole z nařízení ONV ve Slaném thema „Zábrana požárů“, v níž žactvo poučeno, jak si počínati, aby bylo zabráněno požárům, které větším dílem zaviňují děti a které činí národnímu majetku mnohamilionové škody a co dělati při zjištění požáru. Zároveň proveden nábor na denní žňové hlídky v obcích. Přednášku přednesl pan Karel Kasina, člen předsednictva OPO. Přednáška svým podáním a náplní splnila úkol.

Dne 12. června 1956 uspořádán školou výlet na Mělník – Kokořín – Máchovo jezero – Terezín. Ač několik dní pršelo a plánovaný výlet z 11. 6. musel být odložen, bylo 12. června pěkné počasí. První zastávka byla na Mělníku, kde si děti prohlédly zámek, Kostnici, vinice a soutok Vltavy s Labem. Potom odjelo se na Kokořín, kde po prohlídce hradu pěkným údolím přijelo se na Máchovo jezero. Tu děti poohřály u vody, na parníčku a jezerní pláži. V odpoledních hodinách dalším cílem byl Terezín a prohlídka věznice a krematoria. Celý den byl pro děti vyplněn mnoha dojmy radostnými i smutnými a děti na něj dlouho budou vzpomínat. S dětmi jelo i dost maminek, kterým se výlet také líbil. Cena zájezdu byl úměrná a řízení vozidla spolehlivé. Školní výlet pro venkovské dítě má důležitý výchovný význam a proto i v příštím roce bude opět vhodný výlet uspořádán.

Protože 30. června konán celookresní aktiv školních pracovníků, ukončen školní rok 1955/56 již 29. června rozdáním školních vysvědčení s datem 30. června 1956. Před odchodem byl s dětmi zhodnocen celý uplynulý školní rok, podány pokyny o výhodném využití školních prázdnin pro zotavení i pomoci rodičům v jejich práci a sběru léčivých bylin pro splnění kvóty školního plánu.</text>
      <sha1>a3ko3y4bmbxi0we8y3k7ow77odj1j11</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1956 – 1957</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82004</id>
    <revision>
      <id>337318</id>
      <parentid>277993</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337318</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="19337" sha1="ti5hel6ja4kdo5eb9psrm3yjqqz7gba" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1955 – 1956
   | ČÁST = Školní rok 1956 – 1957
   | DALŠÍ = Školní rok 1957 – 1958
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1956 – 1957
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1956-1957 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Dnem 26. srpna 1956 končila dovolená učitelstva a následujícího dne nastoupilo všechno učitelstvo do školní práce, aby připravilo školy k vyučování. Směrnice pro práci v nastávajícím školním roce dány na aktivech učitelů komunistů a celookresní aktivem všech učitelů ve dnech 27. až 29. srpna 1956. Na podkladě připomínek k metodickým statím z roku minulého vydalo MŠK Poznámky k vyučování ve školním roce 1956/57, jichž cílem je změnit ráz dosavadní knižní školy ve školu životnější, radostnější, bližší potřebám socialistické společnosti a dítěti. Jsou v nich obsaženy změny v obsahu vyučování v 1. – 5. postupném ročníku, to je omezení rozsahu vyučování, zavedení nového předmětu ručním pracím, vyloučení článků z čítanek s problematikou kultu osobnosti a jiné. Po příchodu dětí do školy byly provedeny korektury v učebnicích v jednotlivých předmětech ve 4. a 5. postupném ročníku. Během přípravné doby do 1. 9. provedeno přidělení tříd, předmětů, podpisy sešitů, příprava žákovských knížek a další třídnické práce.

Školní rok zahájen v pondělí dne 3. září 1956 za přítomnosti rodičů dětí a zástupce MNV a strany soudružky Anny Suchomelové, která k žactvu promluvila po úvodním slově ředitele školy, v němž seznámil děti i rodiče s úkoly, které je v novém roce čekají. po přednesení programu a pásma písní rozešly se děti do jednotlivých tříd, kde jim sdělen bližší pokyny k zahájení pravidelného vyučování od příštího dne. 71

Ve složení učitelského sboru došlo od počátku školního roku ke změně. Dosavadní učitelka zdejší školy Blanka Hrabánková po svém provdání jako Kotková přeložena od 1. září 1956 na národní školu v Tuřanech. Na její místo jmenována soudružka Miluše Mullerová ze Slaného. Narozena ve Smečně z dělnické rodiny – Škrdlantů. Po vyjití osmileté střední školy ve Slaném navštěvovala pedagogickou školu v Praze, kde v roce 1955 maturovala. Jejím prvním místem ve školním roce 1955/56 byla osmiletá střední škola v Žatci, odkud přešla v letošním školním roce na zdejší školu, kde vyučovala do 10. května 1957, neboť onemocněla z důvodu těhotenství. Od uvedeného dne do 1. června vyučoval v obou třídách ředitel školy střídavě sám. Zástupce soudružky Mullerové od 1. června 1957 do 30 června 1957 ustanovena školním odborem rady ONV ve Slaném soudružka Stanislava Živná z Knovíze.

Vzhledem k malému počtu žactva 1. postupného ročníku bylo nutno provést přeskupení jednotlivých postupných ročníků do tříd takto:

I. třída: 1. postupný ročník – 1 oddělení: 2 chlapci + 2 dívky = 5 žáků

2. postupný ročník – 2 oddělení: 3 chlapci + 8 dívek = 11 žáků

3. postupný ročník – 3 oddělení: 5 chlapců + 4 dívky = 9 žáků

II. třída: 4. postupný ročník – 1 oddělení: 5 chlapců + 9 dívek = 14 žáků

5. postupný ročník – 2 oddělení: 4 chlapci + 5 dívek = 9 žáků

Od počátku školního roku 1956/57 zavádí se do škol nový předmět ruční práce a to postupně. Letos v 1. až 3. postupném ročníku, v příštím roce i ve 4. a 5. postupném ročníku národní školy. Pracováno z různého materiálu od papíru až po dřevo. Cílem je dosáhnout určitých manuálních návyků pracovních pro polytechnizaci školy, která zvlášť ve vyšších postupných ročnících se hlouběji rozvíjí.

Podle rozhodnutí strany a vlády provádí se decentralizace veškeré správy, která postihuje i ministerstvo školství a kultury. Došlo k celé řadě opatření, podle nichž přenáší určitou pravomoc z vyšších složek na nižší. Řediteli školy přísluší napříště mimo činnost řídící i schvalování rozvrhů hodin, zřizování zájmových kroužků a jiné.

Od 1. září 1956 podle rozhodnutí vlády vstoupila v platnost nová úprava platů učitelstva, která přinese finanční zlepšení zvláště mladým učitelům. Učitelé 1. – 5. postupových ročníků jsou zařazeni do I. pracovní třídy se 6 platovými stupni po 5 letech služby. Pracovní povinnost u učitelů je 26 hodin týdně, u ředitelů dvoutřídních škol 22 hodin. Přespočetní hodiny u ředitele škol nesmí přesáhnout 3 hodiny a budou hrazeny. Od 1. dubna 1957 musí býti přespočetní hodiny vykazovány za uplynulý měsíc po odečtení dní, v nichž se nepracovalo (veškeré prázdniny, nemoc a podobně) a jsou pozadu splatné. Podobně je tomu i s diferenčním platem, který se poskytuje za ztíženou práci s dětmi v oddělení a velkým počtem dětí ve třídě.

V pátek dne 21. září 1956 provedla školné lékařka MUDr. Vlasta Stehlíková ze Slaného zdravotní prohlídku žactva školy. 72

V měsíci říjnu a červnu provedlo zubní ambulatorium ošetření chrupu všeho žactva školy. Prohlídku i zubařské výkony prováděla velmi svědomitě dentistka Šimková ze Slaného.

Ve středu 17. října 1956 provedl inspekci školy okresní školní inspektor soudruh Emil Spal. Byl přítomen vyučování v obou třídách. O svém pozorování informoval oba členy učitelského sboru.

8. října 1956 uspořádán školním odborem rady ONV celodenní kurs ručních prací, kterého se zúčastnili oba učitelé. Učitelstvu slánského okresu dostalo se praktické náplně pro vyučování tohoto předmětu.

Artistka Eva Brousková z Kladna uspořádala pro zdejší děti ve školní budově v celu zdařilé kouzelnické představení, které dětem přineslo duševní zábavu a rozptýlení.

Dne 24. října konána ve Slaném celookresní konference ROH, kde podávány zprávy o celoroční činnosti a provedena volba nového okresního výboru ROH a jeho složek. Jako delegát za skupinu malotřídních škol zúčastnil se ředitel zdejší školy, který byl zvolen do komise pro málotřídní školy.

V sobotu dne 27. října 1956 probíhala zdejší obcí v 16. hodin „Štafeta přátelství a míru“ a to větev Zvoleněves – Osluchov – Žižice – Vítov – Blahotice – Slaný. Obcí předána pozdravná stužka lidu Sovětskému svazu. Štafety se aktivně zúčastnilo skoro všechno žactvo školy a obsadilo úsek Žižice – Blahotice.

29. října provedena u žactva zdejší školy OÚNZ ve slaném calmetisace a tuberkulinové zkoušky. Výsledek u všech dětí negativní.

V pondělí dne 5. listopadu 1956 konala se na zdejší škole za přítomnosti soudruhů okresního školního inspektora Emila Spala a vedoucího školského odboru rady ONV ve Slaném Stanislava Finka celodenní hospitace učitelů dvoutřídek. Ředitel školy předvedl ukázkovou hodinu českého jazyka ve 3 odděleních, (1. postupný ročník – čtení, 2 postupný ročník – čtení, 3 postupný ročník – psaní), soudružka Miluše Mullerová hodinu matematiky ve 4. a 5. postupném ročníku a soudružka Alena Nedvědová z Řisut hodinu tělesné výchovy ve třídě. Po hospitaci proveden rozbor, zhodnocení a diskuze. V závěru uděleny přítomným ředitelům škol pokyny vedoucího školského odboru k administračně technickým úkolům škol.

Od 5. listopadu až do konce ledna probíhalo epidemicky onemocnění dětí I. třídy planými neštovicemi. Až ¾ dětí třídy bylo nepřítomno vyučování. Tím značně narušena práce školní a bylo nutno potom zameškané učivo dohánět v doučovacích skupinách.

V měsíci prosinci 1956 položeny parkety v I. třídě a tělocvičně. Po II. třídu budou zajištěny v roce 1957. Práci provedl brigádnicky soudruh Ladislav Klápště z Přelíce.

V listopadu zúčastnilo se povinně všechno učitelstvo okresu rentgenologické prohlídky v plicním středisku ve Slaném. 73

Vedení PO na škole od počátku školního roku se ujala učitelka II. třídy soudružka Miluše Mullerová, která pestrostí schůzek dovedla děti upoutat, že do nich rády docházely. Výsledkem práce bylo získání dalších 12 dětí do PO. Po přípravě došlo 22. listopadu 1956 ke složení slavnostního slibu. Přizváni byli rodiče dětí a zástupci složek NF. Vázání šátků provedla zástupkyně Výboru žen a členka výboru místní org. KSČ v Žižicích soudružka Anna Sudomelová. Pionýři přednesli svůj program. Celá slavnost měla srdečný ráz.

Mytí školy během školního roku a to o hlavních prázdninách, vánocích a velikonocích prováděly matky školních dětí za mírnou úplatu školní uklízečkou, která jí dávala dětem na školní spoření.

Zimní prázdniny na školách trvaly od 22. prosince 1956 do 5. ledna 1957. Vyučování započato 7. 1. 1957.

Zápis dětí do 1. postupného ročníku pro školní rok 1957/58 proveden v poslední děn vyučování před pololetními prázdninami ve čtvrtek dne 31. ledna 1957. zapsáno celkem 8 dětí (3chlaci + 5 dětí) ze 4 obcí školního obvodu.

I. pololetí školního roku 1956/57 ukončeno dne 31. ledna 1957 a žactvu rozdána vysvědčení. Pololetní prázdniny potrvaly na školách od 4. 2. do 10. 2. 1957. Pro oblevu v naší krajině neužily naše děti zimních radovánek. Na horách byly děti šťastnější.

Neradostný byl návrat dětí I. třídy po pololetních prázdninách, neboť ztratily svého spolužáka Josefa Švece z Vítova. V odpoledních hodinách v pátek 8. února 1957 při přecházení frekventované státní silnice uprostřed obce Vítova nepovšimnul se za stojícím autu proti jedoucího vozidla – nákladního auta, kterým byl sražen a na místě usmrcen. Žák byl ve škole dobrým v prospěchu i chováním ke svým spolužákům, kteří ho měli rádi. Jako nemanželský syn matky – skoro tulačky měl těžké mládí, a proto se ho ujal dědeček, který o něj dobře pečoval, když matka neměla o své dítě po přestálém zánětu mozkových blan vůbec zájem. Po tragickém skonu byl převezen k pitvě do slánské nemocnice. Pohřeb konán ze hřbitovní kaple ve Slaném dne 12. února 1957 o 15. hodině na slánském hřbitově. Zúčastnilo se velké množství lidí a všechno žactvo zdejší školy za doprovodu obou učitelů. Se zesnulým rozloučil se ředitel školy a žáci položili kytici. Za účast dostalo se jim poděkování v časopisu Rozvoj Slánska.

Pro zpřesnění lidových tanců a prvků rytmiky v hodinách tělesné výchovy v rámci učebních osnov uspořádán OPS a školským odborem dne 1. 3. 1957 ve Slaném v tělocvičně 1. osmileté střední školy Na hájích kurs rytmiky a lidových tanců. Docentem probírány jednotlivé tanečky a prakticky prováděny za aktivity všech přítomných . Kurs splnil svůj úkol a pomohl většině učitelstva v jeho práci.

27. března 1957 prohlídnuty děti rentgenem v dětském středisku ve Slaném za doprovodu rodičů.

Den učitelů pořádán letos opět 28. března ve 14. hodin v hotelu Grand ve Slaném. Na programu bylo vyhodnocení školských pracovníků, jednotlivých škol a zábavná část dne se skupinou komika Jaroslava Štercla a programem jednotlivých učitelů a celých skupin. Celá slavnost proběhla v radostném ovzduší. 74

II. osmiletá střední škola v Slaném nacvičila a s úspěchem hrála národní divadelní hru se zpěvy za doprovodu 20 členného orchestru „Tři zlaté listy“. Představení pořádáno i pro ostatní školy. Jednoho z nich 1. dubna zúčastnilo se skoro všechno žactvo školy.

Jarní prázdniny na školách potrvaly od 19. do 23. dubna 1957.

Svátek práce slavil se letos opět ve Slaném pro celý okres. Ze školního obvodu nebyl pořádán samostatný průvod, a proto se děti zúčastnily jednotlivě se svými rodiči májových oslav.

V měsíci květnu probíhala celostátní akce očkování dětí proti dětské obrně. Očkovací látka byla naší vládou zakoupena v Kanadě. Pro příští léta budeme mít očkovací látku vlastní výroby, neboť se již buduje zvláštní farma na chov zvláštního druhu opiček dovážených z Tichomoří, z nichž se příslušné vakcína získá. Očkovány byly všechny malé děti, ze školních dětí pouze děti 1. postupného ročníku v dětském středisku ve Slaném. Tato nákladná akce, státem hrazená, je jednou z největších akcí pro zdraví našich dětí od roku 1945.

Na letošní rok připadly volby do národních výborů a to místních, okresních i krajských a v našem slánském okrese ještě doplňkové volby poslance do Národního shromáždění za zemřelého poslance Josefa Pokorného ze Smečna. Volby předcházela široká agitační kampaň po stránce ideově politické i organizační. Konány četné schůze, instruktáže, hovory s kandidáty navrženými Národní frontou. Do celé předvolební kampaně zapojeny i školní děti. Pionýři zdejší školy mimo pomoc při výzdobě volebních místností provedli kulturní vložky při hovorech s kandidáty a poděkovali dosavadnímu národnímu výboru za jeho práci ve prospěch naší školy a předali předsedovi MNV soudruhu Václavu Vaisovi kytici. Pro den voleb 19. května 1957 byla škola slavnostně vyzdobena a děti podle věkové chápavosti seznámeny s významem voleb. Volby probíhaly ve zdejší obci v klidném ovzduší za vyhrávání hudby z místního rozhlasu. Většina občanstva volali veřejně. Účast na volbách 100% zvolení kandidátů 100%- Do MNV zvoleni: Hanzal Josef, krmič JZD, Vokatý Antonín, vedoucí sběru surovin, Beznoska Rudolf, dělník továrně, Kinter Josef, strojník cukrovaru, Suchomelová Anna, důchodkyně, Šebek Vladislav, rostlinář JZD, Tlustý Vladimír, předseda JZD, Unger Vlastimil, tovární dělník, Linda Jiří, člen JZD, Saivera Jaroslav, šofér HD, Kováč Josef, krmič JZD. V ustavující schůzi zvoleni, předseda MNV Hanzal Vojtěch, tajemník MNV Vokatý Antonín. Rada MNV je 5 členná: Hanzal Vojtěch, Vokatý Antonín, Beznoska Rudolf, Tlustý Vladimír a Ungr Vlastimil. Předsedou zemědělské komise Vladimír Šebek, kulturně školské Anna Suchomelová, finanční Josef Linda, trestní Josef Kinter, stavební Beznoska Rudolf. Po protokolárním převzetí místního národního výboru ujali se jmenovaní svých funkcí. Do ONV zvolen za obvod Žižice – Drnov – Vítov – Luníkov – Osluchov a Hobšovice Václav Bečvář, samostatně hospodařící rolník a aktivista MNV z Hobšovic. Do KNV soudruh Karel Krček, dosavadní člen KNV, předseda JZD z Ledce. Za poslance do NS zvolen soudruh František Meixner, zaměstnanec Švermovský závodů ve Slaném.

Na počest voleb uzavírány občany četné závazky na práci při žních, budování dětsko-kojeneckého pavilonu při slánské nemocnici, při zřizování chodníků u školní budovy, překročování dodávek v obilí i mase a jiné.

Na počátku června byly děti vyfotografovány po třídách, skupinově i jednotlivině paní Kokoškovou ze Slaného. Snímky byly celkem zdařilé. 75

Dne 13. června 1957 uspořádán školou výlet na Konopiště – Jemniště – Slapy – Lidice. Odjezd stanoven na 6 hodinu ranní. Cestou na Konopiště měly děti možnost prohlédnout si ty části Prahy a pohledy na ni, které jim byly neznámé. Po prohlídce hradu potěšily se děti s malými medvídky pod hradem. Po obědě bylo dalším cílem Jemniště, asi 12km od Konopiště, zámek ve zvláštním uspořádání odívání můžu a žen od doby Přemyslovců do dnešní. Byla to novinka pro děti i dospělé, neboť není vidět vycpanin, zbraní a podobných nezbytností hradů a zámků, nýbrž figuríny oděné do dobového obleku a dobovou úpravou prostředí nábytkového i kuchyňského nářadí. Četné doplňky a drobnůstky, obrazy dodávají této jedinečné úpravě zámku nevtíravý vkus. Z Jemniště odjelo se na Slapskou přehradu, kde děti uviděly mohutnost vodní stavby a jak spoutané vody lze využít pro výrobu elektrického proudu a tím i pro zprůmyslnění kraje. Projížďka na Slapském jezeře byla pro ně velkým požitkem. Při zpáteční cestě zastavili jsme v Lidicích a poklonili se památce popravených, prohlídli si novou část Lidic s růžovým sadem, museum a jiné památnosti. Blíže společného hrobu byla budována veliká tribuna pro nedělní - 16. 6. vzpomínkovou slavnost za účasti presidenta republiky, vlády a všech jiných složek. Po prohlídce Lidic následovala přímá cesta domů za pěkného počasí, které bylo k nám po celý den příznivé. Současně s dětmi jelo dosti matek, které byly s výletem spokojeny a těžší se už zase na další výlet. Pro některé je to opravdu jediná zábava v roce.

Po loňském celkem nepříznivém roce pro mandelinku vyskytla se tato v měsíci červnu ve velkém množství, takže musily zasáhnout i školní děti. K žádosti MNV byly prohlídnuty bramborové kultury v JZD Drnov, Žižice a v ČSSS Vítov. Výskyt v Žižicích byl hrozivý. Zásahem tu letadla, která provedla poprášení chemickými prostředky.

V neděli dne 23. 6. konán ve Slaném II. pionýrský okresní slet spojený s průvodem městem. Na programu bylo vyhodnocení nejlepším skupin, oddílů, vedoucích. Odpoledne bylo připraveno v parku Cotona ve Slaném hodně druhů zábavy. Naši pionýři zúčastnili se jen jednotlivě, neboť vedoucí PO je v současné době nemocná.

V pondělí dne 24. června uspořádala Státní spořitelna ve Slaném pro nejlepší střadatele veselou loutkovou estrádu v restauraci na Střelnici. Pro naši školu bylo určeno 5 účastníků. Děti se tu příjemně pobavily loutkami i eskamotérskými kousky, což bylo jen náhražkou za dřívější lepší výlety i s pohoštěním.

Ve čtvrtek dne 27. června 1957 dostavil se do školy, předem již přihlášený, spisovatel Karel Hadrbolec, aby dětem uspořádal „Hodinu pohádek“ za doprovodu kytary. Vyprávěl a zpíval známé i neznámé pohádky dětem zvláštním svým způsobem, že pro děti to byl velký požitek a jeho závěry pohádek po stránce výchovné velmi účinné.

Školní rok 1956/57 ukončen v soboru dne 29. června 1957 rozdáním školních zpráv a popřáním příjemného užití volna a načerpání sil do další nové práce. Tímto dnem končila také výpomoc soudružky Stanislavy Živné na zdejší škole, které ředitel školy poděkoval.</text>
      <sha1>ti5hel6ja4kdo5eb9psrm3yjqqz7gba</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1958 – 1959</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82005</id>
    <revision>
      <id>337320</id>
      <parentid>277995</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337320</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="26342" sha1="6j1j4iusiecqhm21syuexf9toon307j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1957 – 1958
   | ČÁST = Školní rok 1958 – 1959
   | DALŠÍ = Školní rok 1959 – 1960
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1958 – 1959
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1958-1959 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1958/59 zahájen dne 1. září 1958 o 8. hodině ranní za přítomnosti několika matek dětí 1. postupného ročníku. Po společném shromáždění ve vyzdobení II. třídě, kde žactvo seznámeno s úkoly pro nastávající školní rok, rozešlo se žactvo do jednotlivých tříd, aby vyslechlo připomínky k normálnímu pracovnímu dni kde 2. září podle již schváleného rozvrhu hodin.

V letošním školním roce je k 1. září 1958 žactvo rozděleno takto:

I. třída – 1. postupný ročník – 4 chlapci + 6 dívek = 10 žáků

– 2. postupný ročník – 5 chlapců + 6 dívek = 11 žáků

– 3. postupný ročník – 2 chlapci + 2 dívky = 4 žáci

II. třída – 4. postupný ročník – 3chlapci + 11 dívek = 14 žáků

– 5. postupný ročník – 5 chlapců + 5 dívek = 10 žáků

Na škole 19 chlapců + 30 dívek = 49 žáků.

Na školu dochází 14 dětí z Drnova, 13 dětí ze Žižic, 13 dětí z Vítova a 9 dětí z Luníkova.

Děti z 5. postupného ročníku přešly na I. osmiletou střední školu na Hájích ve Slaném.

V I. třídě vyučuje opět ředitel školy František Buzický. Ve II. třídě došlo zase ke změně. Dosavadní učitelka Stanislava Živná po stěhování se s manželem do Dřínova z Knovíze přešla na tamní školu. Na zdejší školu ustanovena Helena Uhlová, rozena Hnátková ze Slaného. Jmenovaná narozena 4. 10. 1936 v Bečově u Mostu. Po absolvování 11 leté střední školy ve Slaném a kursu pro vzdělávání učitelské národní školy při pedagogické škole v Karlových Varech působila od 1. 9. 1954 do 6. 3. 1957 na II. osmileté střední škole v Chebu. Po mateřské dovolené mimo vyučování až od 1. 9. 1958 ustanovena na zdejší škole.

Hned na počátku školního roku okresní ústav národního zdraví ve Slaném prováděl očkování dětí proti obrně, tetanu, zubní prohlídku chrupu během celého školního roku velmi svědomitě staral se o děti po zdravotní stránce.

V sobotu dne 1. listopadu organizována celookresní brigáda učitelstva na řepu. Pracováno od 8 hodin v obci Vrbičany u Slaného v tamějším JZD do odpoledních hodin. Brigády zúčastnili se oba učitelé zdejší školy.

Dne 7. 11. vzpomenuto na škole 42. výročí velké říjnové socialistické revoluce a vhodně využito ideově ve všech předmětech v údobí kolem tohoto výročí. 8. listopadu uspořádána celookresní hvězdicová štafeta Míru a přátelství. Větve štafety Zvoleněves – Žižice – Slaný zúčastnilo se všechno žactvo zdejší školy a obsadilo úsek Žižice – Vítov – návrší „na valše“ a neslo stužku věnovanou Národní frontou se zdravicí SSSR. 81

Okresní pedagogický sbor uspořádal pro učitele 5. postupného ročníku kurs ročních prací. Předvedeny tu prakticky ukázky výrobků z osnov tohoto postupného ročníku. Zúčastnila se ho soudružka H. Uhlová.

Přesto že zdejší krajina prožívá bez mrazný podzim už po hodně let, došlo letos ke změně. Dne 30. října náhle do rána poklesla teplota na -2&amp;nbsp;°C a 3. listopadu zaznamenána teplota -5&amp;nbsp;°C, takže po dobu skoro 1 týdne ztížena práce se sklizní a odvozem cukrovky.

Dne 5. listopadu požádána péče OPS vzorová ukázková hodina češtiny a ruštiny v 6. třídě, jejímž účelem bylo poznání práce v 8 leté střední škole s diskuzí o práci s dětmi přicházejícími z národních škol. Hospitace byla přítomna učitelka naší II. třídy soudružka Helena Uhlová.

I. čtvrtletí ukončeno 15. 11. 1958 zveřejněním klasifikace v žákovských knížkách a osobně rodičům na SRPŠ.

27. 11. provedla lékařskou prohlídku žactvu MUDr. Vlasta Stehlíková z OÚNZ ve Slaném.

Dne 2. prosince očkovány děti 1. a 5. postupného ročníku proti TBC a prováděna kalmetizace s přezkoušením o týden později.

Od 9. do 15. prosince 1958 onemocněla učitelka zdejší školy soudružka Helena Uhlová. Za nemocnou vyučoval při střídavém polodenním vyučování ředitel školy.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 22. prosince 1958 do 4. ledna 1959. vyučování opět zahájeno dne 5. ledna 1959.

V pátek dne 2. ledna 1959 oznámila tisková agentura TAS světu, že byla vypuštěna do světového prostoru raketa na měsíc. Poslední stupeň rakety váží 14,72 kg. Po prvé dosaženo II. kosmické rychlosti 11,2km / vteřin při níž se překonává vliv přitažlivosti Země. Podle propočtů měla být kosmická raketa na Měsíci kolem 5. hodiny ranní dne 4. 1. 1959. Dne 3. 1. v 19. hodin byla vzdálena od Země 284 000km a pohybovala se rychlostí 9000 km/hod. V neděli dne 4. ledna minula Měsíc ve vzdálenosti asi 7 500 km a byla od Země ve vzdálenosti 510 000 km a letěla již ke Slunci. Dne 6. 1. 1959 dostává se kosmická raketa na dráhu kolem Slunce. Pohybuje se kolem Slunce mezi zemí a Marsem. Sklon od roviny Země činí 15°. Doba oběhu asi 450 dní to je přibližně 15 měsíců. Tím stává 10. planetou Země. Celý svět s údivem sledoval tento technický div, všechny hvězdárny světa byly v pohotovosti a zachycovaly signály vysílačů z rakety. Tímto technickým pokrokem otevírá se lidstvu cesta ke kosmickým letům na nejbližší planety, jak předpovídají sovětští vědci. Dne 14. ledna 1959 dostala se kosmická raketa nejblíže ke Slunci – to je vzdálenost 146,4 milionů kilometrů.

V úterý dne 27. ledna 1959 konána v I. osmileté střední škole v Slaném beseda učitelky loňských 5. postupných ročníků s učiteli 6. postupového ročníku o výsledku klasifikace na I/2 letošního školního roku. Podrobně hovořeno o jednotlivých žácích, zjišťovány klady i nedostatky vlastní páce, rodinné a zdravotní podmínky jednotlivých dětí a učiněny z toho závěry pro zlepšení práce v příštím školním toce. 82

Zápis dětí do I. třídy pro školní rok 1959/60 konán v sobotu dne 31. 1. 1959. celkem zapsáno 8 dětí, z toho 3 chlapci a 5 děvčat.

V sobotu 31. 1. ukončeno I/2 školního roku 1958/59 rozdáním vysvědčení. Pololetní prázdniny na školách trvaly od 1. února do 8. 2. 1959 včetně. Pravidelné vyučování zahájeno dne 9. 2. 1959.

Dne 12. února provedla MUDr. E. Doubková očkování dětí 4 a 5 proti tetanu I. injekcí.

Podle dohody při besedě o pololetní klasifikaci provedeny prověrky z jazyka českého a matematiky u žáků 5. postupného ročníku, aby se zjistila klasifikační i věcná úroveň žactva pátých postupných ročníků celého školního obvodu I. osmileté střední školy soudružkou E. Forejtovou a zástupcem ředitele soudruhem Janem Rozenkrancem. Prověrku provedl na zdejší škole soudruh V. Kasík.

Dne 28. ledna 1959 vykonalo žactvo II. třídy exkursi do družstevní kolářské dílny v Žižicích, kde vedoucí dílny soudruh Karel Kasina podal dětem vysvětlení o strojovém zařízení dílny a práci na jednotlivých strojích. Zruční žáci vyrobili si tu bedničky na klíčení rostlin pro hodinu přírodovědy.

Aby byla umožněna účast mládeži z kapitalistických států na festivalu mládeže ve Vídni v roce 1959 povoleny a silně propagovány finanční sbírky. Průběh sbírky byl stále zveřejňován na zvláštních letáčcích OV ČSM ve Slaném a pionýrské skupiny, které neprováděly sbírku, jmenovitě k jejímu provedení vyzývány. Tak bylo i s naší skupinou. Potom provedena sbírka u dětí i dospělých a na fond solidarity odeslána částka 356Kčs, čímž se národní škola na 1 pionýra umístila na I. místo v okrese. Docíleno to také proto, že na škole v té době byl malý počet pionýrů a nové dosud neskládali slib.

Od 4. března 1959 pořádá OV ČSTV ve Slaném nácvičné a secvičné srazy všeho žactva a cvičitelstva pro nácvik jednotlivých cvičení na okresní spartakiádu, která bude provedena v měsíci červnu 1959 ve Slaném. Ze zdejší školy za vedení soudružky Hany Uhlové nacvičuje žactvo 1. a 2. postupného ročníku „Procházku“ a žactvo 3. – 5. postupného ročníku skladbu „Radostný jar“. Nacvičuje se již podle gramofonových desek na elektrickém gramofonu loni zakoupeném.

V neděli dne 8. března 1959 vyhlásila vláda republiky další snížení cen, které je tentokrát významné, neboť je zaměřeno na základné druhy potravin a průmyslové výrobky masové potřeby. Velkému snížení dochází hlavně u dětského prádla, šatstva a obuvi. Současně s tímto opatřením došlo i k nové úpravě rodinných přídavků, které jsou zase zaměřeny na větší přídavky rodinám s více dětmi. Přídavky na 1 dítě u příjmů nad 3000Kčs se odbourávají, u 2 dětí se nemění a teprve od 3 dětí se rychle zvyšují. Dále došlo i k zlepšení starobních i invalidních důchodů.

V pátek dne 27. března 1959 oslaven zase Den učitelů, který se konal pod záštitou odboru pro školství a kultury rady ONV ve Slaném a okresním výboru SZŠKT. V odpoledním pořadu v městském divadle Zdeňka Nejedlého ve Slaném vystoupili po slavném proslovu učitelé hudební školy ve Slaném, pěvecký soubor 11 leté střední školy, taneční soubor I-osš ve Slaném a po přestávce předvedena životopisná črta Naše paní Božena sestavena a řízena soudruhem Jaroslavem Šrajerem. Celý dopolední program byl velmi 83

hodnotný. Po společném obědě následovalo veselé odpoledne s tancem v sále závodního klubu ČKD – Grand hotelu.

Od 16. února vlekle vyskytoval se zánět příušních žláz jen endemicky do 14. března a od té doby epidemicky v I. třídě, nejvíce v době od 6. 4. do 8. 5. 1959. Současně přeneseny příušnice i do II. třídy, kde působily také epidemicky. Prakticky onemocněly téměř všechny děti. Vyučování v této době bylo velmi ztíženo a musilo být potom doháněno i mimo vyučování, zvláště u prospěchově slabých dětí.

Dne 16. dubna 1959 navštívil zdejší školu okresní školní inspektor soudruh Stanislav Finek a po provedení inspekcí podal vyučujícím své připomínky a potom zaslal škole písemnou zprávou o výsledku inspekce.

Na letošní rok připadlo 10. výročí založení pionýrské organizace. Celostátně pořádány oslavy k této významné události naší mládeže. V předvečer zahájení vlastních oslav podle pokynů OB ČSM zapáleny vatry. U nás pálena dne 23. dubna „U lípy“ na Velvarce. mládež snesla hodně větví, místní JZD přivezlo 2 fůry shrabané slámy, takže vatra byla dobře zásobena a daleko viditelná. Škoda, že vytrvalý déšť znemožnil provedení přípravného programu a zapříčinil malou účast dětí a jen jedné dospělé osoby mimo několik svazáků. Dne 24. dubna skládalo 10 nových pionýrů svůj slib. ve vyzdobené třídě probíhal pestrý program po předchozím vázání šátků, které provedla soudružka Anna Suchánková, předsedkyně kulturní komise a výboru žen při MNV. Skupina obdržela od MNV novou pionýrskou vlajku. V závěru slavnosti dostavila se zástupkyně OV ČSM, která zhodnotila práci celé skupiny za vedení Zdeňky Procházkové z Žižic a za dobré výsledky zvláště ve sbírce pro festival ve Vídni přijali k pionýrské vlajce zvláštní stuhu OV ČSM. Na počest 10. výročí PO uzavřelo hodně žáků a pionýrů závazky na sběr odpadových hmot a zvláště papíru pro náš průmysl. Dne 25. dubna probíhala hvězdicová štafeta pionýrů do okresního města. Zúčastnili se jí nejen pionýři, ale i ostatní žactvo školy. Jako závěr okresních oslav pořádána pionýrská neděle ve Slaném s pestrým programem kulturním i zábavním. Na závěr celostátním oslav pořádán v neděli dne 29. června pionýrský sjezd v Praze. Tohoto sjezdu za zdejší skupinu PO se zúčastnili Marie Broulíková, Ilona Bambasová, J. Bernášková a Alois Šebek s vedoucí Zdeňkou Procházkovou. Do Prahy jeli pionýři zvláštním vlakem, svoz a odvoz na nádraží zajistila armáda. V Praze se dětem líbilo a byly tu zdarma pohoštěny.

7. května dostavila se na zdejší školu vedoucí zubního ambulatoria ve Zvoleněvsi soudružka Šimková se svou pomocnicí soudružkou Jelínkovou a provedly prohlídku chrupu všech dětí školy. Děti s vadným chrupem docházely pak po vyučování do zubního ambulatoria kde jim chrup odborně ošetřen.

Po dohodě ředitele osmiletých středních škol a ředitele 11letky a okresního školního inspektora Stanislava Finka provedeno nové zařazení dětí do 6. tříd do jednotlivých obvodů. Naše škola zařazena do obvodu 11 leté střední školy ve Slaném počínaje školním rokem 1959/60. Pro získání přehledu o vědomostech z matematiky u dětí budoucích 6. tříd provedeny písemné prověrky. Na zdejší škole ji provedl soudruh Hanuš, učitel 11 leté střední školy ve Slaném.

V pondělí dne 11. května 1959 navštívili školu o 8. hodině ranní zástupci - členové školské komise při ONV ve Slaném. Byli přítomni vyučování v I. třídě, prověřili si individuální pomoc dětem dělníků a rolníků. S výsledkem byli spokojeni a podali o tom zprávu při zasedání ONV. 84

Na žádost OV LMS (okresní výbor lidové myslivecké společnosti) ve Slaném přednesena ředitelem školy na společném shromáždění žactva přednáška na thema „Ochrana přírody“ spojená s výstavou vycpanin zpěvného ptactva.

Ve středu dne 18. května 1959 konány pohovory s dětmi navrženými do zvláštní péče při ONV ve Slaném, která konána ve zvláštní škole ve Slaném. Ze zdejší školy navržen a přijat žák 3. postupného ročníku Julius Végh, slovenské národnosti, ale z národnostně smíšené rodiny, který pro duševní opoždění na národní škole nestačí. Přechází na školu od 1. 7. 1959.

V celém okrese nařízena pomoc školní mládeže při ručním setí kukuřice pro zajištění krmivové základny našeho zemědělství – živočišné výrobě u místních JZD a ČSSS. Pomoc na zdejších dětech nežádána, protože JZD zajistila sovětský secí stroj na kukuřici. Škola byla požádána o jinou pomoc. Při vláčení brambor mělce zasázených secím strojem došlo k jejich vyvláčení. Poněvadž se jednalo o rychlý zásah, aby kličky nezaschly a nebyl dostatek pracovních sil – ženy na jednocení řepy, pomohla škola. Všechny děti školy zakopávaly ve dnech 22. a 23. května vyvláčené brambory a práci podle zhodnocení předsedy JZD a rostlinářů provedly dobře. Byly za to odměněny částkou 420 Kč, které použily na školní výlet. Odpracovaly celkem 290 hodin.

Po dohodě učitelského sboru a SRPŠ usneseno sehrát s dětmi aspoň 1 divadelní přestavení. Vybrána hra Josefa Paly „Za pokladem“, veselohra se zpěvy a tanci o 3 jednáních. Nacvičovalo se již od měsíce března s cílem sehrát tuto hru o velikonocích. Pro epidemické onemocnění žactva příušnicemi vleklo se nacvičování s velkými potížemi až do 31. května, kdy mohla být teprve provedena, ač ještě několik dětí hrálo za horečnatého stavu. Nebylo provedení lze odkládat, protože by už nemohlo být provedeno do konce školního roku vůbec. Protože zdejší jeviště pro velký počet účinkujících je po stránce bezpočetnosti nevyhovující, hráno proto v Drnově. Hru nacvičil a řídil ředitel školy a vydatně mu po technické stránce pomáhal předseda SRPŠ Josef Cibulka z Drnova. Celkové provedení na první divadelní představení žactva slušné úrovně a rodičům se tato hra i obsahově s vlasteneckým námětem líbila, jak o tom mluví článek v časopise Rozvoj Slánska: „Ještě jednou dík“ – Za pokladem – ano, tak se jmenovala hr, kterou předvedly děti národní školy v Žižicích 31. května v hostinci Jednoty v Drnově. Představení se konalo na oslavu mezinárodního dne děti. Bylo to odpoledne, na které dlouho nezapomeneme a dětem zůstane trvalá vzpomínka na své první divadlo. Dobře volené téma – a to provedení! Bylo by těžko říci, která role by byla zahrána nejlépe. Všechny, ať již úlohy chlapců, které hrála děvčátka, chlapci sami, víly, trpaslíci nebo úlohy sousedů a sousedek. Všechny děti přistupovaly ke svým úlohám se svou dětskou vřelostí. A co je třeba dodat? Především poděkovat soudruhu řediteli Buzickému za obětavou práci a trpělivost, které nebylo s nastudováním hry jistě málo, soudružce učitelce Haně Uhlové a všem účinkujícím dětem. Ústřední myšlenkou hry je vychovávat děti lásce k vlasti, neboť jen u nás doma je to ten největší a nejkrásnější poklad. Je těžko vylíčit všechny dojmy, které ve všech divácích vyvolalo toto představení, a proto ještě jednou soudruhu řídící tiskneme Vám ruku a děkujeme Vám. Občané z Drnova.“ Čistý zisk z tohoto představení 518Kčs předán do pokladny SRPŠ.

Ve čtvrtek dne 21. května 1959 navštívila zdejší školu soudružka Čermešáková, učitelka 11 leté střední školy ve Slaném, aby provedla prověrku u žáků 5. postupného ročníku ke srovnání vědomostí dětí celého obvodu tamní školy. 85

Dne 28. května a 19. 6. secvičný sraz II. celostátní spartakiády pořádán ve Slaném a jednotlivých obvodech 8 letých venkovských středních škol k nácviku Pohádky a Radostné jar. Zúčastnili se ho všichni žáci 1. – 5. postupného ročníku za doprovodu třídních učitelů.

V pondělí 15. a ve středu 17. června dostavili se zástupci okresního stavebního podniku ve Slaném – Kédl, Fiala a ing. Klimková, aby zjistili potřeby pro GO školy a mohli připravit kalkulaci.

Ve čtvrtek dne 18. června konána plenární schůze SRPŠ za účelem zhodnocení celoroční práce školy. Jako úvodní část schůze konána ukázkové cvičení spartakiádního nácviku skladeb Pohádka a Radostná jar za doprovodu hudby z gramofonových desek, který se rodičům líbil.

V neděli dne 21. června konána ve Slaném II. okresní spartakiáda. Ze zdejší školy nacvičovalo ze 45 žáků 37 žáků to je 82,2% a to skladby Pohádku – 1. a 2. postupný ročník, Radostnou jar – 3. – 5. postupný ročník. Obě skladby pěkně nacvičila soudružka Hana Uhlová. Mimo děti z národních škol nacvičovalo žactvo škol osmiletých skladby s míčky, dorostenky bílí kruhy, ženy s kužely a další složky. Všechna vystoupení za krásného letního dne v novém oblečení byla velmi působivá a ukázala zdatnost a sílu našeho lidu nejen v práci, ale i v kráse a radosti. Tato spartakiáda stala se jistě dobrou přípravou pro nadcházející II. CS v Praze v roce 1960.

Se školními dětmi obou tříd za doprovodu několika matek uspořádán školní výlet do Českého ráje. Jelo se autobusem ČSAD ze Slaného. Odjezd stanoven v 5 hodin 30 minut dne 16. června 1959. jel ose přes Velvary na Mělník. Zde prohlédli si soutok Vltavy s Labem, zámecké vinice a pokračováno na Mladou Boleslav kolem automobilových závodů K. G. na jičínskou silnici a do Sobotky, kde prohlídnut rodný domek básníka Fráni Šrámka, rázovité dřevěné stavby na náměstí a přilehlých ulicích. Když děti šly do školy, stáli jsme již před loveckým zámečkem Humpruchtem, zvláštní rázovitou stavbou elipsovitého tvaru s museem F. Šrámka, Jelínka a krásnou vyhlídkou na Sobotku. Další zastávka byla u 500 let staré Semtínské lípě, chráněné státem s ohromnou korunou silným kmenem. Kus pod ní je hrad kost, jeden z nejpevnějších hradů, kde bývala ukládána česká koruna a který nebyl nikdy dobyt. Krásný výklad podal tu jeho konservátor prof. Menzl z blízké Sobotky. Po prohlídce hradu odjelo se na zámek Hrubý Rohozec u Turnova s krásnými sbírkami – bývalých Defourů, kteří tu panovali přes 300 let do roku 1945, kdy jako stoupenci fašismu byli z vlasti vyhnáni. Po obědě v nádražní turnovské restauraci odjeli jsme za obec Mašev, odkud pěší túrou přes Hlavatici – rozhlednu na velkém balvanu, odkud je krásný pohled na Turnov a celé okolí k hradu Valdštejnu – bývalému sídlu loupeživých rytířů s podobiznou K. H. Máchy ve zbytku hradu. S Valdštejna naskýtá se pěkný pohled na protější vrh Kozákov – bohatý na polodrahokamy, na Trosky, Hrubou skálu a celé okolí. Odtud byl odjezd na Trosky, bez nichž si těžko představit Český ráj. Poslední zastávkou bylo Rovensko s rebelantskými zvony, odkud již vedla přímá cesta domů přes M. Boleslav – Mělník – Velvary. Na výlet bylo příznivé počasí, spíše chladno. Výlet splnil účel – poznat zase kousek naší krásné vlasti.

Školní rok 1958/59 po sjezdu pionýrů v Praze dne 28. června ukončen v pondělí dne 29. června 1959 rozdáním vysvědčení a popřáním příjemného prožití prázdnin. Velký počet dětí bude trávit většinu prázdnin v pionýrských táborech nebo táborech ČSSS a JZD. Během prázdnin pomůže žactvo při žňových pracích a denních požárních hlídkách v době žní. 86

O hlavních prázdninách mělo být započato s provedením generální opravy zdejší školy, ovšem až po vypracování dokumentace okresním stavebním podnikem ve Slaném (OSP). Po četných urgencích ředitele školy stalo se tak až 28. 7. 1959, kdy došla dokumentace, která vyžádala nákladu 11 874,42Kčs. Podle tohoto rozpočtu má činiti oprava školy tyto částky:

Práce zednické: 75 419,55kčs
Práce zámečnické: 4 571,61kčs
Specifikace zem. výrobků: 346,55kčs
Práce tesařské: 5 989,71kčs
Práce klempířské: 4 703,21kčs
Práce dlaždičské a obkladačské 9 001,21kčs
Práce parketářské: 2 047,98kčs
Práce truhlářské: 10 026,87kčs
Práce natěračské: 5 043,82kčs
Práce sklenářské: 3 234, 18kčs
Práce pokrývačské: 368,08kčs
Isolace: 194,22kčs
Práce malířské: 4 033,49kčs
Elektroinstalace: 3 016,82kčs
Specifikace materiálu k elek.: 305,50kčs
Sanitární instalace: 12 954,00kčs
Oprava hromosvodů: 5 000,00kčs
5% na nepředvídatelné práce: 7 312,84kčs

Celkový stavební náklad: 153 569,72kčs

Poněvadž v rozpočtu na rok 1959 v kapitole školství vyřazena na položce investice částka 75 000Kčs, bylo nutno svolat radu MNV do mimořádné schůze dne 31. 7. 1959, aby učinila další opatření. Za radu MNV byli přítomni: Hanzal, předseda MNV, Vokatý, tajemník MNV, členové: Unger a Beznoska, za MO KSČ V. Bok, za školu František Buzický, ředitel školy. Na této schůzi usneseno: Rada MNV podrobně probrala všechny práce navržené OSP pro provedení generální opravy národní školy a k celému plánu není připomínek. GO je velmi naléhavá a je nutno s ní započíti ihned pro pokročilou dobu, aby hlavní stavební práce byly sloučeny v době hlavních prázdnin a nenarušovalo se pak vyučování na počátku školní roku. Proti navrženým pracím není námitek. Na Go školy je vřazena ONV do našeho rozpočtu částka 75 000Kčs, zatím co v dokumentaci je vyznačena částka 153 569Kčs. Go školy lze uskutečnit jen za předpokladu, že nám bude zbývající částka nad rozpočtovou částku uhrazena z vyššího rozpočtu to je ONV ve Slaném. Vzhledem k tomu, že by případné práce nemohly provést při GO, byli by nutno tyto konat stejně v příštím roce a letech dalších, čímž by se náklady jen zvýšily o opětnou dopravu materiálu a stavebně technických potřeb, jako lešení a podobně. Rada MNV žádá, aby po vyslovení souhlasu s uvedenou finanční výpomocí svým vlivem ONV urychlil zahájení GO bezodkladně. Po souhlasu s ONV, který potvrdil povolení ke stavbě – GO a opětných jednání s OSP objevila se vlaštovka OSP na školním dvoře – 1slovy jeden kopáč dne 6. 8. 1959, aby zahájil nastávající práce. Protože výkop rýhy pro vodovodní potrubí a kabel od studny přes dvůr a délce přes 55m by podle intensity práce uvedeného kopáče trvala do konce srpna, uchopil se kopáče ředitel školy a vykopal 20 metrů sám a tím pobídl uvedeného k rychlejší práci. 12. 8. dostavili se instalatéři a to 2 učedníci s mistrem J. Vildem, kteří pilně pracovali a do konce srpna už voda tekla v přízemí i I. patře a rýha mohla být zaházena, aby dvůr byl 87

volný pro přísun dalšího materiálu. Dne 25. 8. počali se stěhovat do školy zedníci se svými potřebami a práce pomalu zahájili dne 28. 8. 1958, kdy již škola měla být připravena pro vyučování. Nastala nové starost, kam umístit třídy od počátku roku. Pro I. třídu zajištěna místnost na MNV, pro II. třídu u pana Aloise Šebka v čp. 13, která musila být teprve narychlo vyčištěna, vybílena, opravy zdí a podlahy opatřeno elektrické světlo a podobně. Místnosti tyto byly naprosto nevyhovující po stránce hygienické i pracovní. Do tříd musily být opatřeny starodávné školní tabule na podstavcích s posuvnými kolíčky a ostatní nouzová opatření. Při přemísťování lavic a ostatního nábytku ochotně vypomohlo JZD – pan Antonín Procházka v čp. 5.

Tak v samých starostech zakončen školní rok 1958/59, aby větší ještě nastaly s příchodem nového.</text>
      <sha1>6j1j4iusiecqhm21syuexf9toon307j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1957 – 1958</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82006</id>
    <revision>
      <id>337319</id>
      <parentid>277994</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337319</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="14226" sha1="ogdfaqrrq3a38l668fush7vpgbjn0ve" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1956 – 1957
   | ČÁST = Školní rok 1957 – 1958
   | DALŠÍ = Školní rok 1958 – 1959
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1957 – 1958
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1957-1958 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1957/58 zahájen dne 2. září 1957. Týden před zahájením bylo učitelstvo ve školách, aby vykonalo přípravné práce k počátku školního roku podle směrnic, které obdrželo na celookresním aktivu školských pracovníků v měsíci srpnu ve Slaném pořádaného.

Od 1. září došlo opět ke změně v učitelském sboru. Za soudružku Miluši Mullerovou, která byla přeložena na I. osmiletou střední školu ve Slaném po skončení mateřské dovolené, nastoupila na zdejší škole soudružka Stanislava Živná. Na zdejší školu přišla z Knovíze, kde působila nějaký čas jako učitelka na mateřské škole po přeložení z osmileté střední školy v Libušíně, kde učila nakolik let. rodištěm jmenované je Libušín u Kladna.

Dne 30. září 1957 došlo ke schůzce učitelů 6. tříd s učiteli 5. tříd k výměně zkušeností o prospěchovém hodnocení žactva v uplynulém školním roce na I. osmileté střední škole ve Slaném na Hájích. Schůzka tato přispěla k objasnění některých nedostatků ve vědomostech dětí, ale i seznámení se sociálnímu poměry žáka s povahovými vlastnostmi.

Dne 10. září bylo provedeno zaměstnanci OÚNZ ve Slaném očkování dětí pro TBC a 9. 10. lékařská prohlídka všech dětí školním lékařem Dr. Vlastou Stehlíkovou.

Den 4. října 1957 zůstane v historii lidstva památným dnem tím, že lidskému duchu podařilo se po poprvé vypustit ze země umělou družici, která obíhá na své dráze naší Zemi. Byl to SSSR, kterému se to podařilo. Tento úspěch bude v technice využit, dále propracován a podle prohlášení sovětských vědců otevře se tím cesta k letu na Měsíc v nejbližších 2 až 3 letech.

Jako každoročně tak i letos pořádána ONV ve Slaném hvězdicová štafeta Přátelství a míru, jejíž jedno rameno vedlo ze Zvoleněvse přes Osluchov a Žižice do Slaného. Zúčastnilo se jí všechno žactvo školy a obsadilo úsek Žižice – Blahotice a předalo pozdravnou stužku se závazky na počest 40. výročí VŘSR.

V měsíci říjnu asi od 19. 10. proběhla zdejším krajem po dobu asi 14 dnů Chřipková epidemie – 1. zv. asijská chřipka. Zachvátila ve škole téměř všechno žactvo, pouze několik dětí s ředitelem školy bylo uchráněno tohoto neštěstí. Ve škole provedena rozsáhlá desinfekce tříd, chodeb, omývání rukou. Chřipka nezanechala zde následků.

OPS ve Slaném uspořádal v říjnu ve Slaném 2 kursy pro učitele a to kurs figurálního kreslení, jehož se zúčastnila soudružka Stanislava Živná a kurs ručních prací pro 4. postupný ročník za vedení ředitele zvláštní školy, Jaroslava Švajera, kterému byli přítomni oba učitelé.

Dne 29. října uspořádána OPS ve Slaném hospitace na národní škole v Kačici, okres Nové Strašecí, aby shlédl pracovní kouty ve třídách a bylo přítomno vyučování ručním pracím za použití pracovního koutu. Hospitace nepřinesla mnoho nových užitků, neboť zavedení podobných zařízení do třídy nepřineslo by k hygieně třídy při práci s dřevem.

Na škole provedena oslava 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce podle směrnice MŠK a ONV, třídy i chodby vyzdobeny. 77

Dne 9. listopadu ukončeno I. čtvrtletí školního roku 1957/58, provedena klasifikace žactva a rodiči s jejím výsledkem seznámeni.

Dne 13. listopadu 1957 zamřel druhý dělnický president republiky Antonín Zápotocký. Veřejné budovy ozdobeny smutečními prapory, vyhlášen státní smutek do dne pohřbu, podepisovány kondolenční archy. Děti opět seznámeny s životním dílem zemřelého, které vykonal pro dělnickou třídu a KSČ.

Pohřeb presidenta Antonína Zápotockého konán dne 18. listopadu 1957 z Pražského hradu na Hradčanech za přítomnosti početných delegací spřátelených států socialistického tábora a kapitalistických států zastoupených většinou jen příslušnými vyslanci. Po smutečním pochodu Prahou rakev zavezena do krematoria ke zpopelnění. Urna s popelem uložena v památníku na vrchu Vítkově v Praze. V den pohřbu na školách nevyučováno, aby žactvu byl umožněn poslech vysílání rozhlasu. Ještě během noci v den pohřbu byl odstraňován smuteční háv z budov, ulic, kenotafy, aby bylo vše připraveno pro den 19. listopadu 1957, kdy měla být provedena volba nového presidenta republiky. Dne 19. 11. 1957 ráno se konalo plenární zasedání ÚV KSČ, kde schváleno usnesení, aby dosavadní první tajemník ÚV KSČ soudruh Antonín Novotný byl společným kandidátem na funkci presidenta republiky KSČ i ÚV NF. Na zasedání rozšířeného předsednictva ÚV Národní fronty návrh schválen. Přesně ve 12 hodin zahájena ve starobylém Vladislavském sále pražského hradu slavnostní schůze poslanců NS k volbě nového presidenta. Hlasováno zdvižením ruky. Návrh jednomyslně schválen. President Antonín Novotný pozván do schůze NS ke složení slibu. Potom promluvil ke shromážděným zástupcům pracujícího lidu na 3. hradním nádvoří Hradu. Volby byli přítomní zástupci delegací z pohřbu Antonína Zápotockého a jako jeden z prvních blahopřál zvolenému presidentu předseda presidia nejvyššího sovětu SSSR soudruh K. J. Voročilov. Se životem nového presidenta dětí seznámeny a upraveny nástěnky ve škole.

I. osmiletá střední škola ve Slaném – Na hájích z podmětu okresního školního inspektora uspořádala dne 27.11 hospitaci 6. třídy pro učitele 5. třídy, aby poznali způsob práce v této třídě a posouzení výsledku své práce. Zúčastnila se soudružka Živná.

5. prosince onemocněla infekční žloutenkou žákyně I. třídy – 1. postupného ročníku Jana Veselá z Luníkova. Ihned provedl OÚNZ ve Slaném desinfekci I. třídy a všech společných místností a prostor školní budovy a ochranné očkování všech dětí 1. třídy i dětí, které s ní přicházely do častého osobního styku. Další případ nebyl.

Zimní prázdniny na školách trvaly od 23. prosince do 5. ledna. Pravidelné vyučování od 6. ledna 1958.

Od 18. prosince do vánoc položeny parkety ve II. třídě V. Bečvářem, důchodcem z Libušína. Tím parkety položeny v celé budově mimo školní byt.

Asijská chřipka opět epidemicky se rozšířila. Tentokrát postihla od 20/12 – ½ děti ve II. třídě a zase bez vážných následků.

I. pololetí školního roku 1957/58 ukončeno dne 31. ledna 1958 rozdáním vysvědčení. Pololetní prázdniny trvaly na školách od 3. 2. do 8. 2. 1958, během nichž načerpali žáci tělesného osvěžení v zimních sportech. 78

Zápis dětí do I. třídy – 1. postupný ročník proveden v sobotu 1. března 1958. zapsáno celkem 9 dětí z celého školního obvodu.

dne 17. února 1958 zemřel jeden z významných našich básníků, národní umělec Petr Bezruč. Zemřel v uvedený den ve fakultní nemocnici v Olomouci o 3. hodině ranní ve věku 91 let. O životě básníkově pohovořeno dětem a přečteny ukázky ze Slezských písní.

OPS ve Slaném uspořádal 19. února 1958 instruktážní přednášku MUDr. Stehlíkové z Prahy, o vadách řeči – výslovnosti některých hlásek a jejich odstraňování. Na přivedených dětech názorně ukazovala mluvní cviky pro odstraňování vadné výslovnosti. Splnila svůj úkol.

K hospitaci na zdejší škole byla přidělena kand. pedagogické školy v Brandýse nad Labem Helena Kondrová. Hospitovala zde od 3. 3. do 15. 3. 1958 a to týden v I. třídě a týden II. třídě za pedagogického vedení obou učitelů. Bydlela u paní Štorkové, stravovala se v hostinci u Procházků.

Před příchodem jara panovalo celkem jarní počasí – bez sněhu a mrazu. 20. března se však náhle ochladilo a začal padat hustě sníh, takže první jarní den byl v úplném bílém hávu. Na školním dvorku byly závěje do výše 1½ metru. Teplota rychle klesla: 22/3 -10&amp;nbsp;°C, 28/3 0&amp;nbsp;°C, 31/3 -2&amp;nbsp;°C, 1/4 -3&amp;nbsp;°C, 2/4 -5&amp;nbsp;°C. Jen pozvolna sníh tál a stoupala teplota.

JZD Žižice uspořádalo pro své členy a brigádníky kulturní zájezd do Prahy dne 31. 3. 1958. Účastníci prohlédli si jednotlivě části Prahy a společné divadelní představení v Komorním divadle Stříbrný déšť a jiné zábavné podniky. Zájezd se v celku líbil.

Letošní Den učitelů slaven 27. března 1958 v grandu ve Slaném. Dopoledne od 8. hodiny pořádána konference vesnických učitelů, na níž hovořilo mnoho učitelů o své práci a plnění úkolů na vesnici v době její socializace. Odpoledne bylo vyplněno pestrým zábavným programem. Učitelstvu byly podávány bezplatně oběd i svačiny.

Jarní (dříve velikonoční) prázdniny na školách trvaly od 4/4 do 8/4 1958. V poslední den před prázdninami bylo provedeno mytí a úklid celé školní budovy brigádou matek, školních dětí, placenou ředitelem školy.

Dne 6. dubna 1958 zemřel další významný současný básník Vítězslav Nezval, národní umělec. Státní pohřeb básníkův konán 10. 4. na Vyšehradě.

Dne 11. dubna provedl inspekci školy okresní školní inspektor soudruh Emil Spal. Byl přítomen vyučování v obou třídách a s prací školy byl v celku spokojen.

Dne 19. dubna 1958 ukončeno III. čtvrtletí školního roku 1957/58 a dětem i rodičům oznámen výsledek klasifikace za toto čtvrtletí.

V akci Z (budování veřejně prospěšných věcí) bylo naplánováno mezi jinými i zbudování chodníku před školní budovou a dvorku. MNV zakoupil z peněz plánovaných na tuto akci betonové dlaždice a obrubníky. Práce však nešla kupředu pro neprůbojnost MNV, který pořád provedení odkládal. Proto obrátil se ředitel školy o pomoc SRPŠ, které za agilního vedení jeho předsedy soudruha Josefa Cibulky z Drnova se rozhodlo provedení této 79

práce samo. Na členské schůzi požádáni rodiči resp. otcové školních dětí k účasti na placené brigádě v neděli dne 10. listopadu. Sešlo se dost pracovníků, kteří za vedení Josefa Cibulky vykonali veliký kus práce. Za nedělní brigády zřídilo chodník včetně všech odklizových prací před vchodem a podél celé budovy až ke školním vratům. Nejvytrvaleji – až do večerních hodin – tu pracovali soudruzi Josef Cibulka, Josef Šůma, Josef Bernášek, Alois Šebek a Antonín Linda s ředitelem školy. Další část chodníku k Lukášovic vratům zbudovali ředitel školy s Josefem Veselým z Luníkova. Další pak neděli Josef Cibulka, Antonín Linda a ředitel školy zřídili chodník podél budovy na školním dvorku. Touto prací zlepšil se značně vzhled i prakticky účelně zpříjemněn pro děti přístup ke škole, kde dříve byly jen jámy, výmoly a po deštích kaluže špinavé vody.

Vzhledem k úpravě pracovní doby pro užití volna 1. 5. a 9. 5. upravena vládou pracovní doba tak, že i na školách vyučováno nepřetržitě od 1. 5. do 8. 5. to je i v neděli dne 4. 5., volno zůstalo ve dnech 9. až 11. 5. 1958.

V podzimních i jarních měsících provedeny prohlídky chrupu všech dětí zdejší školy zaměstnanci zubního ambulatoria ve Zvoleněvsi a po nich i svědomitě ošetřeny.

Dne 29. května 1958 uspořádán za vedení soudružky Živné s žactvem 3. až 5. postupného ročníku zájezd do Prahy za účelem doplnění učebních osnov. Jelo se autobusem ČSAD ze Slaného. V Praze byl prohlédnut Hrad se všemi jeho památnostmi. Nejvíce zájmu bylo soustředěno na prohlídku výstavy dokumentů a korunovačních klenotů na Hradě. Potom navštíveno Museum, Památník na Vítkově, Betlémská kaple a jiné památnosti. Zájezd pořádán bez matek, pouze za vedení 2 zaměstnankyň školy, učitelky a školnice.

Učitelka II. třídy soudružka Stanislava Živná onemocněla od 30. května do 24. června 1958 a byla i v nemocničním léčení. Po dobu její nepřítomnosti vyučoval při půldenním střídavém vyučování v obou třídách sám ředitel školy. Jmenovaná nastoupila až v posledním týdnu před hlavními prázdninami.

Žactvo bylo zapojeno do školního spoření, sběru bylin i odpadových surovin, práce v mičurinském kroužku, ve žňových hlídkách. Ve všech akcích, zvláště ve spoření dosáhlo dobrých výsledků.

Jedenáctiletá střední škola ve Slaném prožívala letošního roku významné jubileum – 300. leté výročí založení této školy to je roku 1658. K tomuto jubileu sjelo se mnoho abiturientů této jedné z nejstarších škol, pro něž uspořádány přednášky i kulturní pořady. Slánské bývalé gymnázium navštívilo mnoho význačných osobností jako V. B. Třebízský, Svatopluk Čech, V. Frič a mnoho jiných. Činím o této události zmínku i v této pamětní knize, protože i několik žáků ze zdejší obce do této školy chodilo a dosud chodí. V současné době syn pisatele těchto řádků – Pavel Buzický.

Školní rok 1957/58 ukončen dne 30. června 1958 rozdáním vysvědčení. O hlavních prázdninách alespoň 10 dětí zúčastní se rekreace v pionýrských táborech.

Během prázdnin byla postavena 2 pole zdí na západní straně školní zahrady, vjezdy do dvora, vyměněna kamna ve školním bytě a vymalována škola po umytí brigádou matek připravena pro nový školní rok.</text>
      <sha1>ogdfaqrrq3a38l668fush7vpgbjn0ve</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1959 – 1960</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82007</id>
    <revision>
      <id>337321</id>
      <parentid>277996</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337321</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20350" sha1="8nu1lbspg3keowgl1zapz67b9mdhsbp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1958 – 1959
   | ČÁST = Školní rok 1959 – 1960
   | DALŠÍ = Školní rok 1960 – 1961
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1959 – 1960
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1959-1960 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Stalo se po prvé od založení školy v roce 1884, že děti zdejší obce i obcí okolních nešly v den zahájení nového školního roku do svých známých tříd a známého prostředí. Smutně vzhlížely ke školní budově, která zdravila je svýma vylouplýma očima a potrhaným šatem. To právě zedníci začali s výměnou oken. Děti proto uvedeny svými učiteli do provizorních tříd, kde se to dětem s počátku líbilo, ale brzy poznaly stísněnost pracovní, nedostatek učebních pomůcek, které byly vyneseny a přikryty na školní půdě.

Škola je opět dvoutřídní. S ohledem na různý počet žactva bylo nutno v letošním školním roce provést zařazení postupných ročníků do jednotlivých tříd následovně:

I. třída: 1. postupný ročník: 3chlapci + 5 dívek = 8 žáků

3. postupný ročník: 4 chlapci + 7 dívek = 11 žáků

II. třída: 2. postupný ročník: 5 chlapců + 5 dívek = 10 žáků

4. postupný ročník: 2 chlapci + 2 dívky = 4 žáci

5. postupný ročník: 3 chlapci + 9 dívek = 12 žáků

Každý postupný ročník tvoří v příslušné třídě samostatné oddělení.

Ve školním roce 1959/60 změněn obvod školní pro děti 6. – 9. postupných ročníků. Místo dosavadní I. osmiletky „Na hájích“ budou děti navštěvovat 6. – 9. třídu dvanáctiletky ve Slaném. Děti ze 7. – 8. tříd dochází ještě na školu Na hájích.

Sovětská raketa odpálena 2. 1. 1959, která se stala vlastně novou oběžnicí kolem slunce s oběžnou dobou 15 měsíců, dosáhla dne 7. 9. 1959 největší vzdálenosti od Slunce, to je 197,3 milionů kilometrů.

Při řešení opravy školy opomenuli projektanti otázku odpadu vody ze sanačních zařízení školy. Dodatečně vypracován projektanty OSP ve Slaném projekt kanalizace venkovní a biologického septiku v hodnotě 39 554,73Kčs, za projekt zaplaceno 3 240Kčs. Protože na tuto akci není v rozpočtu úhrady a vyžádá si nákladu cca 45 000Kčs, uneseno ve výboru SRPŠ a schváleno radou MNV, aby utvořena byla delegace ve složení předsedy MNV soudruha Vojtěch Hanzal, člen výboru MO KSČ soudruh J. Kinter, předseda 88

SRPŠ soudruh Josef Cibulka a ředitel školy soudruh František Buzický a žádala o finanční pomoc KNV v Praze. Jmenování mj. Kintera jednali v uvedené věci na KNV v Praze dne 7. 9. 1959 a ještě téhož dne na ONV ve Slaném, který přislíbil pomoc.

14. 9. OÚNZ – zubní ambulatorium ve Zvoleněvsi provedl MUDr. Němcem prohlídku chrupu žactva. Poškozený chrup byl během týdne dětem opraven.

19. 10. očkovány děti a to III. třídy proti záškrtu, II. a IV. třídy proti neštovicím, IV. – VII. třídy proti tetanu.

Jako roku loňského i letos provedly děti za vedení učitelů Štafetu přátelství a míru, která jako okresní hvězdicová štafeta procházela zdejší obcí. Děti obsadily úsek Žižice – Blahotice.

Kalmetizační středisko ve Slaném provedlo tuberkulinové i nové zkoušky u žactva I. a V. tříd 11. 11. Po týdnu provedena kontrola. Výsledek na škole negativní.

Vánoční prázdniny na školách trvaly od 23. prosince 1959 do 3. 1. 1960 včetně.

Jak již zmíněno v záznamu ve školním roce 1958/59 pokračovala generální oprava školy jen velmi pomalu vpřed. Nedostatečná kontrola pracovníků OSP, špatná organizace přísunu materiálu nutily ředitele školy, aby denně několikrát telefonicky obstarával potřebné, zasahoval i pomocí MNV a SRPŠ u OSP a ONV. Mnoho trpěla i rodina ředitele školy, která v těchto sutinách žila od 12. 8. a mnohokrát se musila s nábytkem stěhovat, protože opravou byla postižena každá místnost i celá budova od střechy po sklep a trpěl ještě četná příkoří od některých zaměstnanců OSP – zvláště zedníků, mezi nimiž byl i jeden místní občan. Docela jeden případ krutosti musel být řešen za přítomnosti předsedy MNV, SRPŠ a ředitele OSP. Před vánocemi chýlila se oprava ke konci a rozhodnuto, že některé práce budou dokončeny až na jaře roku 1960. Zaznamenávám pro paměť budoucím, co vše se za této opravy na škole provedlo: Vyměněna všechna oka v celé školní budově za dvojitá, deštěná, dovnitř otvírána. U schodiště místo oken přišel sklobeton. V tělocvičně zazděno okna na straně severní, pořízeny sítě na okno a nová elektrický svítící tělesa. Na dolejší chodbě přerovnány dlaždice a předlážděna část chodby novými. Ve dvou pokojích položeny bukové vlýsky na starou podlahu. Ve spíži položena místo shnilé podlahy terarová podlaha, spíž zdí přepažena a zasazeny dveře a opatřena elektrickým světlem. V kuchyni položena podlaha, voda na plotnu i umyvadlo. Chodba k záchodu v přízemí přepažena a opatřena skleněnými dveřmi, pro vyjasnění chodby. V pokoji bylo zazděno jedno okno na straně východní. Na západní straně budovy postaven přístavek, v němž zřízena koupelna a přístavek. Do koupelny dána vana s kotlem a navíc zasazeno jedno umyvadlo pro letní mytí. Záchod oddělen od přístupu ke koupelně. Záchody chlapců a dívek opatřeny zděnými přepážkami a novými dveřmi, splachovacím zařízením a umyvadly v předsíních záchodů. Elektrický proud zaveden na obou záchodech do kabinetu na půdu, chodbách, do sklepa, na dvůr i před školu, opravy instalací v tělocvičně, bytě a jiné. Vodovodní zařízení z místní studny. Ve Sklepě umístěn Darling typ Nautila Suputiosa na 150 litrů. Zavedena voda do tříd, záchodů, bytu, vývod na chodbě i venku na dvoře. Otlučena stará fasádní omítka s římsami, která již byla velmi sešlá a hrozilo nebezpečí úrazu nebo zabití školních dětí úlomky cihel a to na straně jižní a východní, znovu nahozena podkladovou omítkou a potom břízolitovou škrábanou s bílými štukovými rámečky. Omítka na straně západní a severní byla přestříknuta břízolitem. Okapní žlaby byly opraveny, nabarveny. Sokl podél celé školy nahozen 89

podlahovou omítkou a potom znovu nahozen. Všechna okna a dveře v celé školní budově byly nabarveny a olakovány v barvě žluto hnědé. Nad plán natřeny 2 skříně na učební pomůcky na chodbě, školní tabule v I. třídě a chrániče rohů na chodbách. Ve třídách, záchodech umyvadla a na dolní chodbě výlevka obloženy dlaždičkami, mimo obklady v kuchyni a koupelně. Na půdě školy procházely trámy komínem podle zjištění okresní bezpečnosti a proto v rámci GO také tato závada OSP odstraněna. Konečná práce byla malířská, která provedena rychle ale v celku nesvědomitě. K dokončení GO zbývají provést ještě některé drobné práce, které již několikrát urgovány a dosud nejsou hotovy. Až někdo bude některé nedostatky kritizovat, nechť si uvědomí za, jak těžkých podmínek byla tato oprava školy prováděna po stránce stavební. Možná, že vyskytnou se i hlasy, pro nebyla dána do školy velká okna, jak se už i během opravy stalo. Byla volena proto, že velká okna nešla by dát se strany západní pro velký nápor větru, který tu bývá zvláště na podzim a v zimě, dýle pak v bytě pro úzké místnosti, podobně v kabinetě, předsíních záchodových. Po stránce architektonické vyhovovala u veřejné budovy jen toto řešení. Lze jen ocenit ONV ve Slaném děkovat za to, že všemožně podpořil úsilí ředitele školy za uskutečnění kolik let již plánované GO, která zajistila zdejší škole životnost na několik dalších desetiletí.

Návrat dětí z vánočních prázdnin nebyl příliš radostný. Došlo k situaci, kdy škola musila být připravena k vyučování do týdne. Ve II. třídě nemohlo být vyučováno, protože pan A. Šebek těžce onemocněl a nesměl ho rušit ruch třídy, která sousedila s jeho kuchyní a v I. třídě vypukl zase případ infekční žloutenky, třída musila být desinfikována. 8. ledna 1960 byla škola protokolárně dána do užívání a stanoven postup dokončovacích prací a jejich finanční zajištění. Téhož dne brigáda matek školu umyla a byl stěhován školní nábytek do tříd čistě upravených. V pondělí dne 11. ledna 1960 zahájeno v opravené škole radostně vyučování. Oddechli si učitelé i děti, ač tu bylo ještě po několik týdnů plno práce s uspořádáním různých věcí.

Ve čtvrtek 21. ledna 1960 uspořádala Oblastní scéna v Kladně loutkové představení v divadle Zdeňka Nejedlého ve Slaném „Adámek mezi Broučky“. Téměř všechny děti představení shlédly a všem se hra líbila.

Zápis dětí do I. třídy pro školní rok 1960/61 konán v sobotu dne 30. 1. 1960. Celkem zapsáno 6 dětí, z toho 3 chlapci a 3 děvčata, což je opět malý přírůstek do školy ze 4 vesnic školného obvodu.

Pololetní prázdniny trvaly po skončení I. pololetí dne 30. 1. do 7. února 1960 včetně.

Učitelka II. třídy soudružka Hana Uhlová onemocněla angínou a byla nepřítomna v práci od 18. 2. do 27. 2. 1960. Po dobu její nepřítomnosti bylo na škole střídavé vyučování.

Okresní pedagogický sbor ve Slaném uspořádal pro mladé učitele kurs technického minima k získání základních technických dovedností pro ruční práce. Kursu za zdejší školu se zúčastnila soudružka Helena Uhlová.

Školní lékařka MUDr. Vlasta Stehlíková prohlédla žactvo II. třídy dne 26. 1. a I. třídy dne 1. 2. 1960 a zároveň provedla zkoušku moče s negativním výsledkem. 90

Jako závazek k 15. výročí našeho osvobození uzavřeli učitelé i žáci zdejší školy provésti reorganizaci veřejné oblastní knihovny. Doplněny seznamy knih, přírůstkový seznam, přečíslovány knihy a opatřeny knižnímu lístky. Na splnění tohoto úkolu pracovali žáci 3. – 5. postupných ročníků v době mimo vyučování téměř 14 dnů.

Den učitelů neslaven letos již na společném zasedání učitelstva celého okresu, nýbrž samostatně ve skupinách ROH. Protože zdejší škola podléhá organizačně dvanáctileté střední škole ve Slaném, oslavila Den učitelů s organizací ROH této školy v pondělí dne 28. 3. 1960 na společné večeři v hotelu Grand, po níž následovala návštěva divadla, kde vystupovalo Národní divadlo z Prahy hrou P. Karvaše Pacient číslo 13. Tím byl hodnotně využit učitelský svátek.

Ve čtvrtek dne 31. března 1960 provedena celostátně očkovací akce proti dětské obrně a to odlišným způsobem než dosud. Injekce podle výzkumu amerického lékaře Sabina podávána na lžičce se sirupem. Tímto způsobem byla injekce malými dětmi dobře přijímána, lépe než vstřikováním injekční stříkačkou, před kterou mávají děti hrůzou. Děti dostaly 3injekce.

Dne 9. a 10. 4. 1960 probíhala směna pionýrů, v nichž měli pionýři vykonat práci pro celek. Zdejší pionýři provedli sběr papíru a hadrů a pracovali ve školní zahradě, upravovali prostor před školní budovou.

Podle výnosu MŠK nebude v letošním školním roce prováděna klasifikace žactva v důsledku předčasného ukončení školního roku pro konání II. celostátní spartakiády. Hodnocení za toto čtvrtletí bude pojato do klasifikace ve IV/4, které bude současně hodnocením za celé pololetí.

Dne 26. dubna provedena ve 2. osmileté střední škole ve Slaném prověrka skladby 3. – 5. postupových ročníků. Radostná jar. Všichni žáci uspěli.

Ve čtvrtek dne 28. dubna 1960 skládán slib nových pionýrů. Ve vyzdobené třídě po obvyklých formalitách, šátek 12 novým pionýrům uvázala za stranu KSČ a MNV soudružka Anna Suchomelová. Současně 14 Jiskřičkám přidán odznak – hvězdička. Po splnění předepsaných úkolů obdrželo 10 starších pionýrů stužku Mladého budovatele. Program tohoto svátku pionýrů vyplnili si pionýři sami.

Letošní 1. máj slaven po prvé ne podle tradice ve Slaném, ale ve Zvoleněvsi. V průvodu, který se seřadil na návsi, šly i naše školní děti, které byly v pionýrském úboru, aby manifestovaly spolu s dospělými za světový mír a zároveň se pochlubili 100% organizovaností v PO. Přípravy na 1. máj provedeny ve škole. Průběh celé oslavy ve Zvoleněvsi byl zdařilý. O odpoledních hodinách vystoupili naši malí cvičenci společně se zvolenskými na ukázkách spartakiádního nácviku ve skladbách Pohádka a Radostná jar. O zábavu mladých bylo postaráno různými zábavnými atrakcemi. Domů byly děti dopraveny požárnickým autem.

V rámci oslav 15. výročí osvobození byla s dětmi nacvičována hra laureáta státní scény Vojtěcha Cinybulka „Zmoudření ševce Fanfrnocha“ a uskutečněna na jevišti Jednoty v Drnově v neděli dne 8. května 1960 ve 14. hodin. Před zahájením provedena byla oslava 15. výročí našeho osvobození, jejíž náplň zajistily děti naší školy. Nacvičování hry trvalo asi 2 měsíce. Vlastní provedení bylo dobré úrovně. Je už znát jisté vystupování dětí po 91

několika hrách za sebou. Všichni účinkující hráli s chutí a podle úsudku přítomných všechny role dobře podány, mnohé znamenité. Při výpravě obětavě pomáhali členové výboru SRPŠ Josef Cibulka a Věra Lindová z Drnova, Miroslava Tvrdková z Luníkoa. Návštěva celkem slušná, čistý zisk kolem 500Kčs, při jednom provedení.

Ve čtvrtek 19. 5. 1960 pořádány OV TVS ve Slaném na ploché dráze secvičné cvičení na skladby Pohádka a Radostná jar od 8 – 12 hodin. Nebylo toho dne na škole vyučováno.

V celostátním měřítku prováděno letos povinné snímkování plic a horní poloviny těla všech občanů. Snímkování prováděno po obcích ve Slaném. Zdejší obec přišla na řadu 27. 5. 1960. Výlohy se snímkováním, jakož i cestovné hradí stát.

V neděli dne 29. května 1960 pořádána ve Slaném Oblastní spartakiáda s pořadem: Slavnostní průvod městem, slavnostní zahájení, skladby Pohádka, BPPOV, Radostná jar, Červené míčky, Radostné Mládí, Cvičení s plnými míči, Vás budeme bránit, Závěrečný obraz, sejmutí vlajky. Všechny skladby byly dobře zacvičeny, cvičící odměňováni častým potleskem. Počasí toho dne bylo krásné, návštěva dosti značná. Cvičilo se na nové upravené ploché dráze. Z naší školy cvičily děti ve 2 skladbách a to v Pohádce a Radostné jar. Obě skladby nacvičovala soudružka učitelka Helena Uhlová. Doprava, stravování, organizace celého podniku dobré. Jako příprava pro II. CS v Praze splnila tato oblastní spartakiáda svůj úkol.

V měsíci květnu provedeny na škole veškeré lakýrnické práce jako součást GO. Nabarveny všechny okna a dvůr ve škole i bytě ředitele, skříně na chodbách a tabule v I. třídě. Zaměstnanci Prokop a Veselý počínali si šetrně s ohledem na práci ve škole, takže mohlo býti nerušeně vyučováno.

Ve školním spoření jako dobrovolné akci – dosaženo letos dobrých výsledků při 100% účasti 39 dětí. Celkem uspořeno 8 464Kčs, průměr na spořícího žáka 217Kčs. Skoro všichni žáci úspory uložili si na vkladní knížky u Státní spořitelny.

V letošním roce opět uspořádán školou výlet dne 3. června 1960. Jelo se opět autobusem ČSAD a výletu zúčastnily se i maminky školních dětí. První zastávkou byl Karlštejn, jako zachovalá typická ukázka středověkého hradu. Potom cíl další etapy byl Koněpruské jeskyně u Berouna, kde děti si učinily představu krápníkových jeskyň a spatřily jejich pohádkovou krásu. Odtud jelo se do hornické Příbramě. Po obědě a prohlídce města jeli jsme na hrad Orlík. Zde věnovali jsme více času nejen vlastní prohlídce hradu, ale i jako blízkého okolí, které budu ještě po dokončení naší největší vodní přehrady zatopeno, takže hrad bude stát nízko nad vodou. Večer se nachýlil, a proto bylo nutno odpustit si Zvíkov a Alšovy Mirotice a dali se na zpáteční cestu přes osvětlenou Prahu domů, kam dorazili jsme kolem 10. hodiny večer. Výlet splnil jistě svůj účel poznat zase část naší krásné vlasti.

V důsledku reorganizace správní, v níž doporučováno je slučování malých obcí ve větší celek. Uvažováno o této možnosti i u nás, zvláště když už dochází k hospodářskému sdružování JZD Žižice a Osluchov s JZD Drnov a ČSSS Luníkov. Po veřejných schůzích obcí Drnova, Osluchova, Vítova a Luníkova usneseno sloučit se s obcí Žižice v jeden politický celek jako obec Žižice. Proto i příprava voleb musila být k tomu zaměřena. Tyto obce volily společný národní výbor. Utvořen 1 místní volební komise se sídlem v Žižicích. V každé ze sloučených obcí je přes 700 obyvatel, tvoří se 17 obvodů pro volby do MNV a 17 obvodních 92

volebních komisí. V Drnově byly 4 volební obvody od čísla 1 – 4, v Luníkově 3 volební obvody od čísla 5 až 7, v Osluchově 3 volební komise od čísla 8 až 10, ve Vítově 2 volební komise od čísla 11 až 12 a v Žižicích 5 volebních komisí od čísla 13 až 17. V každém volebním obvodě volí se jeden kandidát většinou nadpoloviční odevzdaných platných hlasů. V den voleb 12. května 1960 do MNV zvlčeni Drnov: soudruzi Holec, Stoklasa, Velc, Bernášek. Luníkov: soudruzi Vokoun, Diviš, Jelen. Osluchov: soudruzi Klept, Hrdlička, Dobronyl. Vítov: soudruzi Jiráček, Král. Žižice: soudruzi: Kasina, Unger, Lukáš, Tlustý a Kvasnička. Na ustavující schůzi zvolen předsedou MNV soudruh Unger Vlastimil, tajemníkem Kvasnička. Členové rady MNV: Unger, Kvasnička, Holec, Vokoun, Klempt, Jiráček. Dále utvořeno několik komisí: zemědělská, stavební, finanční, kulturně školský, bezpečnostní. Dnem 15. června zrušila Státní banka čsl, pobočka Slaný účty slučovaných obcí mimo obec Žižice. Uvedené obce musily uzavřít všechny účetní knihy, sestavit závěrku, účet aktiv a pasiv k 15. 6. 1960 a protokolárně předat veškerý majetek nově zvolenému MNV. Současně prováděny volby do ONV, KNV a poslanecké sněmovny (NS). Do ONV navržena a zvolena soudružka Miroslava Brůžová z Žižic čp. 35, do KNV soudruh Zdeněk Kubart, do NS soudruh V. Kotrba.

Školní rok 1959/60 ukončen v důsledku konání II. CS o 10 dní dříve to je 18. června 1960. Tímto dne, také vydávána vysvědčení. Skončil se zase jeden školní rok nabitý bohatými událostmi nejen školnímu, ale i politickými. Došlo v něm i k usnesení ÚV KSČ a vlády o poskytování učebnic a školních potřev zdarma všem dětem všeobecně vzdělávacích škol, což bude teprve během příštího roku hlouběji doceněno.

Nadešel červen a červenec a uskutečnila se již dlouho dobu pečlivě připravovaná II. CS. Předehrou byly jí oblastní a okresní spartakiády. Vyvrcholení došlo až v Praze, kdy slily tyto malé proudy v mohutný proud nadšení, síly, krásy naší tradiční tělovýchovy, kterou svou imposantností udivila nejen nás doma, ale hlavně cizinu, neboť je největší tělovýchovná slavnost na světě vůbec. I naše škola byla účastna této CS žactvu ve skladbě Radostná jar v pátek dne 24. 6. 1960, když před tím 18. 6. bylo na Strahově na nácvičné. Děti přinesly si hodně vzpomínek, které se ještě uchovají do svého stáří.</text>
      <sha1>8nu1lbspg3keowgl1zapz67b9mdhsbp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1960 – 1961</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82008</id>
    <revision>
      <id>337322</id>
      <parentid>277997</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337322</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21929" sha1="ax95wvg3cw4q68x8fd2h2xwmhnubad9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1959 – 1960
   | ČÁST = Školní rok 1960 – 1961
   | DALŠÍ = Školní rok 1961 – 1962
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1960 – 1961
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1960-1961 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Na letošní školní rok byly přípravy zvlášť radostné. Žactvu škol dostává se od pracujícího lidu veliký dar: učebnice i učební pomůcky zdarma. Po prvé v historii školství dochází k tak významnému rozhodnutí ÚV KSČ a vlády naší republiky. Že nejde jen o malé částky je patrno z toho, že ve Středočeském kraji činí výdaje tyto přes 4 miliony Kčs. V kladenském okrese dostanou pomůcky 26 000 dětí v hodnotě 1 700 000 Kčs. Hodnota pomůcek činí pro zdejší školu 1 734,10Kčs, knih 713,15kčs, celkem 2 447,25 učitelstvo tato opatření vřele vátí, neboť dostane se pro všechny děti stejné pomůcky a tím bude usnadněna práce při vlastním vyučování. Darované pomůcky a učebnice byly žactvu včas dodány a připraveny na lavicích jako milé překvapení pro první den školy. Kontrolu připravenosti provedli zástupci MNV, kulturní komise a výboru žen dne 31. 8. 1960.

Školní rok 1960/61 zahájen dne 1. září za přítomnosti zástupce MNV předsedy Vlastimile Ungera a 7 dospělých ze řad rodičů dětí 1. postupného ročníku. Předseda MNV po 93

uvítání ředitelem školy přednesl dětem projev k význačnému dni. 1. roku socialistické školy a daru učebnic a učebnic pomůcek státem.

Dosavadní učitelka zdejší školy soudružka Helena Uhlová přešla na 2. základní devítiletou školu ve Slaném. Místo ní na škole nastoupila soudružka Miloslava Kotlíková rozená Šejbová. Jmenovaná narodila se ve Slaném. Po absolvování jedenáctileté školy ve Slaném doplnila si vzdělání odborné na pedagogické škole v Brandýse po dobu jednoho roku. Poté nastoupila jako pionýrská vedoucí na 2. základní devítileté škole ve Slaném, odkud po 2 letech přechází do Vrbičan, okres Kladno. Po 2 letech přechází na zdejší školu.

5. postupný ročník v počtu 3 žáků (J. Bernášková, Zd. Slavík a jiřina Šrámková) po prvé v dějinách školy přesunut do 5. třídy dvanáctileté školy ve Slaném.

Dne 5. září přednesl žactvu přednášku o bezpečnosti na silnici, o opatřeních proti požárních a o zacházení s nalezenou municí příslušník VB soudruh Hilmera ze Zvoleněvse.

Dne 3. října prohlídku chrupu dětí provedla MUDr. Franzová z ÚNZ ve Slaném a promluvila k dětem o péči o zuby.

V pondělí 10. října zúčastnilo se 10 dětí a 2 učitelé brigády při sklizni bramborů v místním JZD. Při práci bylo podarováno žactvo 35 kusy tabulek čokoládových řezů a peněžitou částkou 400kčs, která byla dětem rovnoměrně rozdělena.

ÚNZ ve Slaném provedl dne 25. října 1960 tuberkulinovou zkoušku u žactva 1. 5. postupných ročníků. Výsledek negativní u všech dětí.

Během měsíců října až února probíhalo školení technického minima, kterého se zúčastnili oba učitelé zdejší školy. Školení probíhala v učebnách a v dílnách 2. ZDŠ a ve Švermovýh závodech ve Slaném. Po zkouškách byla účastníkům vydána vysvědčení.

Škola vzpomněla 43. výročí VŘSR na společné oslavě obou tříd a tím zahájen Měsíc přátelství. Žactvo 4. a 5. postupného ročníků získáno k odebírání sovětského časopisu Vesjolnyje katínky. Na oslavách VŘSR v Moskvě byl přítomen president ČSSR soudruh Antonín Novotný.

V pátek dne 11. 11. provedl inspekci zdejší školy okresní školní inspektor z ONV v Kladně soudruh Stanislav Finek. Dne 11. 11. zúčastnil se ředitel školy ve spolupráci Domem osvěty ve Slaném návštěvy Dismanova dětského rozhlasového souboru v čsl. rozhlase v Praze. Převedeny tu ukázky práce s dětským kolektivem a podány též cenné zkušenosti v práci v tomto oboru, kterých lze použít i při vlastní práci.

Dne 17. listopadu vzpomenuto Mezinárodního dne studentstva ve vztahu k odporu našeho studentstva proti nacismu a jeho obětí na lidských životech.

Ve spolupráci s Výborem žen při MNV a SRPŠ v Žižicích provedena dětská besídka v neděli dne 4. prosince. Na pořadu byla 2 pásma písní, 2 scénky výstupy jednotlivých dětí. Soudružky připravily dětem pohoštění a to čaj, zákusky, ořechy a jablka. Celá besídka měla zdařilý průběh. Při nacvičování programu ochotně vypomohla paní Růžena Šebková ze Žižic. 94

V měsíci říjnu byl pozván ředitel školy na MNV, kde mu bylo oznámeno, že podle rozhodnutí rady MNV bude školní zahrada očesána, část dána řediteli školy, ostatní ovoce rozdáno dětem při dětské besídce. Školní zahrada očesána soudruhem Josefem Tlustým a Annou Suchomelovou ze Žižic, řediteli školy ponecháno asi 30kg jablek, ostatní uloženo v budově MNV.

V rámci měsíce přátelství uskutečněny 2 besedy s účastnicemi zájezdu do SSSR, soudružkou Hanzlovou Annou, která dětem vyprávěla o životě lidí i dětí v Zakarpatské Ukrajině a soudružka Anna Pšeničková, rodačka z SSSR o oblastech kolem Kyjeva a Moskvy, která dětem ukázala dárky sovětských pionýrů, které dostala za své návštěvy SSSR. Obě besídky se dětem líbily a přinesly dětem mnoho ponaučení.

Dne 14. prosince přišli na školu zedníci okresního stavebního podniku v Kladně a s nimi kopáči. Započalo vykopávání hlíny na školním dvorku – severní strana pro biologický septik. Hlína vršila se do velké výšky, kam byla vynášena transportérem a potom autem odvážena na hřiště „U Ševcovic“. Navezeny cihly a započalo se zděním a potom zapojováním odpadních a záchodových odpadů. Práce na budování venkovní kanalizace a biologického septiku trvaly od 15. prosince 1960 do 11. dubna 1961. V noci na to byl velký mráz a práce pro tuto situaci by byla zhoršena. Náklady na tyto práce vyžádaly si částku přes 45 000Kčs. Tím dokončena po mnohých svízelných starostech celkové řešení generální opravy školy. Když byla zhruba provedena oprava budovy, nebyly peníze na vybudování venkovní kanalizace a biologického septiku, které byly po stránce zdravotní nezbytně nutné pro chod školy. Nastala dlouho jednání s ONV ve Slaném a na KNV v Praze, kam zajeli předseda MNV soudruha Hanzal, ředitel školy František Buzický a předseda SRPŠ Josef Cibulka z Drnova. Situaci pomohlo vyřešit opatření při slučování okresů. Nevyčerpané částky byly převedeny na dokončení individuálních prací, do nichž byla pojata i kanalizace zdejší školy, která se v tyto dny dokončila a která velmi zhodnotila zdejší školu, neboť práce téhož druhu těžko by se našla na ménětřídní škole kladenského okresu. Škola dostala zcela novou tvář a jen jedno přání pisatel těchto řádků by měl, aby dlouho a dlouho žižický škola plnila své poslání pro dobro příští i nynější generace dětí celého obvodu a blahovolně přehlédnuty nedostatky těchto prací u vědomí těžkostí, za nichž vznikaly.

ONV v Kladně dal do užívání zdejší obce projekční filmový přístroj. Též místní JZD zakoupilo ze svých prostředků filmový přístroj. MNV vypracoval plán filmů, které v Praze objednány do konce poloviny roku příštího. Jako první film objevil se na plátně kina Žižice 15. 1. film „Kam s ním?“. Od tohoto dne se pravidelně promítá každou sobotu na Drnově nebo Osluchově, Luníkově, Vítově a v neděli odpoledne a večer v Žižicích. Pro děti promítá v uvedené dny vždy od 14. hodin.

Dne 15. února 1961 došla k úplnému zatmění Slunce, částečně viditelné ve zdejších zemích. O průběhu zatmění byly děti informovány svými učiteli podle informací získaných z Astronomického kroužku hvězdárny ve Slaném a zatmění pozorovaly začazenými skly.

Dne 1. března 1961 prováděno sčítání obyvatelstva a domů v ČSSR. Akce byla celostátně připravována několik týdnů napřed školením instruktorů a revizorů sčítání ve Slaném. Sčítacími komisaři byli – za obvod Žižice soudruh Václav Suchopárek, za Drnov Miroslav Novák, za Vítov a půl Luníkova Miroslav Maxa, za Osluchov a polovinu Luníkova Josef přibyl z Osluchova. revisorem obvodu 176 byl ředitel školy František Buzický a do jeho 95

obvodu spadaly obce Žižice a Jean. Obec Žižice je tvořena bývalými obcemi: Žižice, Drnov, Vítov, Luníkov a Osluchov. Rodinných domků v celé obci je 143 (Žižice: 38, Drnov: 39, Vítov: 27, Osluchov: 25, Luníkov: 14), zemědělských usedlostí 35 (Žižice 17, Drnov 46, Vítov 3, Osluchov 3, Luníkov 5), neobytných budov 3 (Žižice 2, Vítov 1), domy s 1 bytem 156 (Žižice 47, Drnov 43, Vítov 25, Osluchov 27, Luníkov 14), se 2 byty 16 se 3 byty 6 domků, budovy obydlené jen občas s trvalou stavbou 2, neosídlené 5, neobývané 3, nezpůsobilé k užívání 6, určené k demolici 5, počet bytů trvale obydlených 208, jen občas 1, neobydlených 13, byty jen s obytnou kuchyní 15, byty o 2 místnostech 73, o třech místnostech 20, o 4 místnostech 7, o 5 místnostech a více 3, počet obvykle bydlících osob v bytě 666, obytných místností s podlahovou plochou větší než 8m2 je 356, m2 obytné plochy bytu 7 709,3. Počet obyvatel s trvalým bydlištěm v obci nahlášeným:

 	Muži	Ženy	celkem	z nich nepřihlášeno
Žižice	97	114	211	11
Drnov	79	78	157	9
Vítov	51	56	107	2
Osluchov	58	50	108	5
Luníkov	39	44	83	6
V obci	324	342	666	33
V pondělí 20 března 1961 provedena za přítomnosti zástupců MNV soudruhů Ungera a Kvasničky, ředitele školy a zástupců OSP ve Slaném kolaudace venkovní kanalizace a biologického septiku. Zjištěné závady byly terminálně určeny k dokončení. Jinak kanalizace a septiku lze již užívat.

Z výtěžku vánoční besídky a promítaných filmů uspořádal Výbor žen při MNV v Žižicích s dětmi a rodiči dětí zájezd do zoologické zahrady v Praze v neděli dne 23. dubna. Dětem hrazeno jízdné autobusem, rodiče si cestu platili sami. Počasí bylo pěkné a zájezd se vydařil.

Ve středu 19. dubna uspořádáno ve Slaném shromáždění lidu, na němž odsuzována politika USA o vměšování do vnitřních poměrů na Kubě a odsouzení intervence kontrarevolučních živlů a vyslovena plná podpora našeho lidu revoluční Kubě.

V pátek dne 21. dubna zúčastnili se žáci 4. postupného ročníku zdejší školy soutěže zdravotních hlídek ve Zvoleněvsi, kterou uspořádal ČSČR v Kladně.

V letošním roce opět proběhlo očkování proti dětské obrně a to jak dětí školních, tak i dětí předškolního věku. Očkováno bylo vakcínovou metodou Sabinovou. Díky hromadnému očkování proti dětské obrně nedošlo na celém okrese Kladno k jedinému onemocnění touto nemocí, která dříve kosila a ničila tisíce dětských životů.

1. máj slaven zase ve Zvoleněvsi. Ze zdejší obce vypraven průvod s alegorickým vozem JZD. Sraz byl před budovou MNV a odtud za doprovodu rozhlasového vozu vykročilo se vpřed. Starší osoby byly odváženy do Zvoleněvse, byly projevy a hymny před sokolovnou, v níž po shromáždění pořádán zábavní pořád mládežníků. V odpoledních hodinách konalo se pro děti zábavné odpoledne, v kterém vystupovaly i naše děti. Pro dospělé bylo připraveno vystoupení umělců národního divadla v čele s národním umělcem Oldřichem 96

Kovářem, Dr. Pixou a jinými. Až pozdě k večeru loučili se dospělí i děti s vydařeným 1. májem.

Ve středu 12. dubna 1961 uskutečnil se dávný sen lidstva dostat se do vesmíru. Prvním člověkem, který tento sen splnil, byl sovětský člověk Jurij Alexejevič Gagarin na vzdušné lodi Vostok (východ) I., který obletěl naši Zemi a zase přistál na sovětské zemi. SSSR slavil tím triumf své vědy a techniky nad západními snahami o tuto věc. Bylo z toho mnoho radosti nejen v SSSR, ale i celém světě. za tento hrdinský čin byl major Gagarin jmenován Hrdinou Sovětského svazu a 1. letcem kosmonautem. Dne 14. 4. uspořádán mítink v Moskvě za ohromné účasti občanstva, na němž promluvil soudruh Chruščov, který představil za nepopsatelného jásotu Gagarina a přátelsky se s ním políbil. Gagarin při svém projevu poděkoval komunistické straně, vládě a všemu lidu za to, že mu umožnily provedení tohoto letu, který dokázal převahu vědy a techniky v raketové technice nad Amerikou.

Dne 6. května byla vypuštěna první americká raketa s člověkem, kterým byl major pěchoty Alan Shepard. Raketa vyletěla do výše 186 km, kde se oddělila kabina se Shepardem a přistála na moři, když vykonala jen část oběžné dráhy.

Na den 14. května 1961 připadlo 40. výročí založení komunistické strany Československa. V celém státě probíhaly mohutné oslavy, zvláště v Praze, Brně, Bratislavě, jakož i v dalších a dalších průmyslových městech našeho státu. Do oslav byla zapojena nejširší veřejnost včetně školních dětí. Na školách probíhalo toto výročí ve znamení uzavírání socialistických závazků dětí i dospělých, besedami se zasloužilými členy strany a jiné. I učitelé zdejší školy uzavřeli závazek socialistický k tomuto dni. Byla to hlavně pomoc při žňových pracích, sklizni brambor, řepy cukrové, úpravě ulic a podobně. Všechny byly vysoko překročeny.

Žactvo naší školy bylo zase zapojeno do Soutěže mladých hospodářů, která probíhala na našem okrese. Žactvo dvou tříd uspořilo za dobu 10 měsíců přes 8000Kčs, průměr na žáka cca 230Kčs.

1. června uspořádán školní výlet, kterého kromě dětí zúčastnili se i rodiče. Jelo se autobusem ČSAD ze Slaného. Prvním cílem byly Poděbrady s prohlídkou parku a lázeňské kolonády, květinové sluneční hodiny, pomník Jiřího z Poděbrad. Odtud jelo se do Chlumce nad Cidlinou, místa selských rebelií. Zde prohlídnuto museum selských bouří a pěkný park. Zámek Karlova koruna se v té době upravoval na divadelní museum V. K. Klicpery. Dalším místem byl Hrádek u Nechranic blíže Hradu Králové. Zde nás kouzla nádhera vnitřního zařízení. Je to kopie Hluboké a proto se tomuto zámku říká Malá Hluboká. Z Hrádku jsme odbočili na Kunětickou horu s prastarým hradem, který vévodí širokému Polabí. Odtud naskytl se nám krásný pohled nejen na Polabí s městy Pardubicemi, Hradcem a jiné, ale i na Orlické a Krkonošské podhůří. Přes Pardubice zajeli jsme do Chrudimi, kde prohlídnuto město s parníky Josefa Ressla, Viktora Komeli ze Všehrd, divadlem „Loutkářská chudina“. Z Chrudimi kolem zřícenin Lidnice stanuli jsme ve Žlabech, odkud po prohlídce zámku, který se z části renovuje, jeli jsme do zámku Kačina. V zámku je umístěno celostátní zemědělské museum, krásně upravované a vedené přidělenými zemědělskými inženýry. Zde upoutaly naše pozornost nádherně vykládané parketové podlahy, které jsou v každé místnosti jiné. Pobyt v Kačině již mohl býti asi hodinový, neboť večer se nachýlil a přes Kolín a osvětlenou prahu dát se na cestu k domovu, kam přibyli jsme v pozdních večerních hodinách. Školní výlet byl programově bohatý, pro menší děti přinesl mnoho nových poznatků naší krásné české vlasti. 97

Místní národní výbor v Žižicích zakoupil ve školkovských závodech u Lovosic pro školní zahradu 32 kusů zákrsků jabloní hodnotných odrůd. Přivezl je předseda MNV V. Unger s tajemníkem MNV Josefem Kvasničkou. Stromky v zahradě vysázeli mládežníci. Václav Beznoska, Jaroslava a Marie Svobodovy ze Žižic za vedení ředitele školy. Protože často se stává, že po čase zapomíná se na ty, kdož stromy sázejí, ale i na jednotlivé druhy, uvádím pro budoucí plánek osázení, jak byly jednotlivé druhy uvedeny na vignetkách, u některého druhu chyběly. Ředitel školy vysázel ve školní zahradě celkem 5 ořechů, které získal darem ze zahrady pana Antonína Lindy z Drnova. Jsou vysázeny v přední zahrádce na straně východní u vchodu, vedle vrátek do školní zahrady, u dolejšího záhonu při hlavní pěšině a za kůlnou na východní straně zahrady.

V měsíci červnu letošního roku byla náhle rozvířena veřejnost zdejší obce i obcí přiškolených zprávami, že má být zrušena zdejší škola od 1. září 1961. Podmět k tomu dalo jednání zástupců MNV ze Žižic soudruha Ungera a soudruha Kvasničky a zástupce ONV soudruha okresního školního inspektora Stanislava Finka v Drnově a potom ve Vítově rodiče dětí příslušných obcí. Rodiče byli tu informováni o tom, že žactva ve zdejší škole je malý počet a proto prý se škola zavře a dětem byla doporučena návštěva plně organizované základní devítileté školy ve Slaném, kde nebude více jak 30 dětí ve třídě. Tak jednáno v Drnově. Ve Vítově podobně s tím, že Drnov se již odpojil a děti z Vítova mohou navštěvovat slánskou devítiletku. Na čtvrtek 22. června 1961 svolala rada MNV v Žižicích veřejnou schůzi občanstva do hostince Jednoty s programem: Nová školská soustava, na níž promluví zástupce ONV. Až do této chvíle nebyl ředitel školy informován o postupu MNV v uvedené věci. Na této schůzi došlo k ostré výměně názoru, kde bylo i MNV vytýkáno, že rodiče podvedl jednáním v Drnově a ve Vítově, že mělo být o tomto rozhodováno na společné schůzi rodičů a to ve škole a hájeno stanovisko, aby škola zase zde zůstala. V debatě vystupovali pro ponechání školy manželé Voseckých, Danda Vladimír, Saivera a jiní. Pro zrušení školy z řad občanstva hovořili Miloslav Grünwald a Anna Procházková čp. 23. Závěrem schůze bylo usnesení, aby do školy bylo svoláno SRPŠ rozšířené o rodiče dětí, které půjdou teprve do školy a zástupce ONV vymínil si přítomnost na této schůzi. Tato schůze svolána na 29. června 1961 o 20. hodině. Za MO KSČ přítomen předseda soudruh Jaroslav Svoboda, za MNV soudruzi Unger a Kvasnička, za ONV soudruh Stanislav Finek. Předseda SRPŠ soudruh Antonín Vokoun zahájil schůzi a přivítal 46 přítomných občanů. V úvodu svého zahajovacího proslovu uvedl, že se tato schůze koná podle usnesení z besedy s občany o zákonu o školské soustavě pořádaná ve čtvrtek dne 22. června 1961 v Žižicích a předal slovo zástupci ONV soudruhu Finkovi, aby objasnil některé otázky týkající se nové školské soustavy. Stanislav Finek hovořil o výhodách a nevýhodách vyučování v ménětřídních školách a úplných devítiletých školách. Protože soudruh Finek hovořil v témž smyslu jako na besedě 22. 6. vynutili si rodiče hned diskuzi, ve které vystoupilo celkem 24 diskutujících. Většina diskutujících hovořila o důvodu k ponechání školy v dosavadním uspořádání ve 2 třídách. K dotazu Vladimíra Šebka ze Žižic, zda může dítě přihlásit ve Slaném nebo ve Velvarech, bylo mu zástupcem ONV odpověděno, že má možnost dát své dítě do úplně základní školy. O odhlášce takového žáka k písemné žádosti rodičů rozhoduje ředitel školy a MNV. V závěru dal předseda SRPŠ hlasovat o ponechání zdejší školy jako školy dvoutřídní od 1. září 1961. výsledek hlasování byl následující: Pro ponechání školy bylo 36 hlasů, proti 4 a hlasování se zdrželo 6 osob. Proti hlasovali: Vladimír Šebek čp 30 ze Žižic, Vlastimil Unger ze Žižic, Jiráček Jaroslav a Zdeňka Jiráčková z Vítova. Po provedení hlasování prohlásil předseda, že velkou většinou hlasů bylo rozhodnuto, aby škola v Žižicích zůstala nadále jako dvoutřídní. Kdo měl hlavní zájem o to, aby škola, kde právě dokončena generální oprava v hodnotě přes 220 000Kčs, byla zrušena, nevyšlo přímo za jednání na schůzi na veřejnost, 98

ale ze zpráv občanstva bylo o tom hovořeno v JZD, které chtělo budovy školní využít jako vývařovny a kulturního domu. Podle požadavku, jaká se klade na kulturní dům, by v tomto případě nebylo dosaženo. O tom si ještě musila přesvědčit komise, složená ze zástupců ONV v Kladně Stanislava Finka, Františka Kreče, předsedy školské a kulturní komise a dalšího zástupce ONV a předsedy MNV Vlastimila Ungera a Josefa Kasničky, které ještě před celou akcí o ručení školy provedla prohlídku celé školní budovy, aniž řediteli školy oznámila důvod své návštěvy.

Po dohodě s místním JZD Rudý říjen zavázal se pěstitelský kroužek při zdejší škole provést pokus s pěstováním 6 druhů kukuřice na výnos na ploše 0,5ha. Osivo bylo dodáno velmi opožděně, takže zaseta rušně křížově až 27. května. Vzešlá kukuřice byla ředitelem školy proplečkována a dětmi okopána ještě před odchodem na prázdniny.

V sobotu 30. června 1961 ukončen školní rok 1960/61 rozdáním školních vysvědčení a zhodnocením celoroční práce na společném shromáždění žactva.</text>
      <sha1>ax95wvg3cw4q68x8fd2h2xwmhnubad9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1961 – 1962</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82009</id>
    <revision>
      <id>337323</id>
      <parentid>277998</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337323</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16996" sha1="ej5awaqf4ndejsxb3qu0k3tfxpnx5jk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1960 – 1961
   | ČÁST = Školní rok 1961 – 1962
   | DALŠÍ = Školní rok 1962 – 1963
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1961 – 1962
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1961-1962 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Ke konci hlavních prázdnin konány již přípravy pro hladké zahájení školního roku 1961/62 od 1. září. Byly přivezeny objednané učebnice a vyučovací pomůcky pro žactvo. Žactvu 2. postupného ročníku dostalo se nových učebnic, velice krásně vypracovaných, rovněž 1. postupný ročník dostává také všechny učebnice. Všechny staré učebnice uloženy podle výnosu MŠK do fondu učebnic. Do 1. září podepsány všechny sešity, obaly na sešity, výkresy, podložky, žákovské knížky, štítky pro přezouvání bot a do šaten. Uspořádána pro jednotlivé žáky výstavka učebních pomůcek a učebnic darovaných státem pro politické využití. Provedena výzdoba tříd a chodeb, připraveny rozvrhy hodin, pozváni k zahájení školy rodiče MO KSČ a MNV.

Školní rok 1961/62 zahájen 1. září 1961 o 8. hodině ranní. K zahájení dostavil se za MNV předseda školní a kulturní komise MNV soudruh Jaroslav Jiráček, který přednesl žactvu pozdravný proslov a 5 matek dětí 1. postupného ročníku. Po odbytí všech formalit rozešlo se žactvo do svých tříd, kde mu byly předány učební pomůcky a učebnice a podány pokyny pro nastávající školní práci.

Učitelský sbor zůstává pro letošní školní rok nezměněn. Na škole opět vyučují František Buzický a Miloslava Kotlíková.

Během prázdnin podali přihlášku k návštěvě úplně základní devítileté škole ve Slaném a na doporučení MNV v Žižicích a ve Slaném byli přijati tito žáci: Zdeňka Jiráčková, Jaromíra Šebková, Miroslav Duda a Milena Kovačová. Přihlášky o přeřazení těchto dětí podali si rodiče na základě informací z besed o školství z konce minulého školního roku. Žádosti uvedených dětí byly nejdříve školským odborem MěNV ve Slaném zamítnuty s odůvodněním přeplnění tříd a dvousměnného vyučování na některých slánských školách. Zdejší škola také o tom úředně vyrozuměna. Po zásahu tajemníka MNV v Žižicích a okresního školního inspektora soudruha Stanislava Finka byly žádosti znovu MěNV ve Slaném projednány a děti do slánských škol – dvanáctiletky – přijaty. Škola nebyla o tom vyrozuměna a musila si sama vyžádat opis přepisu MěNV ve Slaném z tohoto druhého 99

projednávání, s nímž byl seznámen ředitel školy na MNV. Přepis byl adresován MNV k rukám soudruha Kvasničky. Jeho opis je uložen ve spisech školy. Počet žactva a rozdělení do jednotlivých tříd a oddělení:

I. třída: 1. oddělení: 1. postupný ročník: 3 chlapci + 3 dívky = 6 žáků

2. oddělení: 2. postupný ročník: 3 chlapci + 3 dívky = 6 žáků

3. oddělení: 3. postupný ročník: 2 chlapci + 4 dívky = 6 žáků

II. třída: 1. oddělení: 4. postupný ročník: 4 chlapci + 5 dívek = 9 žáků

2. oddělení: 5. postupný ročník: 4 chlapci + 4 dívky = 8 žáků

Celkem na škole 16 chlapců + 19 dívek = 35 žáků.

Po 2. postupné rušníky vstupují v platnost od počátku letošního školního roku nové učební osnovy. Podrobné osnovy jednotlivých předmětů jsou vydávány v časopisu Komenský.

Dne 11. 9. provedeno na škole očkování proti neštovicím, záškrtu a tetanu u žactva 2., 3., a 4. postupných ročníků. Přesnou evidenci vede si OÚNZ ve Slaném podle seznamů vypracovaných a předložených školou.

Na plenární schůzi SRPŠ dne 26. září 1961 byl ustanoven a schválen následující výbor SRPŠ: předsedou Vojtěch Hanzal, místopředsedou Věra Lindová, jednatelkou Miroslava Kotlíková, pokladníkem René Dandová, členy Jana Králová.

Dne 6 října připomenuto žactvu Den čsl. armády. Pohovořeno o vzniku významu naší lidové armády pro obranu naší vlasti a celého socialistického tábora a provedena vhodná výzdoba tříd.

Zástupce dopravního inspektorátu v Kladně soudruh Jeníček z Drnova proslovil žactvu přednášku o zábraně úrazovosti na našich silnicích v akci Červená úrazům, vyhlášené ONV v Kladně. Učitelé přítomni přednášce soudružky Hoffmeistrové ze Zbraslavi o pracovním vyučování v 1. postupným ročníku.

Dne 28. října vyhlášena národní směna na sklizeň řepy. Zúčastnil se jí ředitel školy. Po celý den nakládal řepu na nákladní auto a vozil do cukrovaru.

V neděli dne 5. listopadu 1961 pořádána v okrese Kladno hvězdicová štafeta Přátelství a míru k oslavám 44. výročí VŘSR. Zdejší obec zapojena do úseku Žižice – Zvoleněves. Zúčastnilo se jí všechno žactvo školy od 1. postupného ročníku a odevzdalo ve Zvoleněvsi vlastnoručně zhotovenou pozdravnou stužku pro SSSR.

Dne 7. 11. vzpomenuto na společném shromáždění žactva obou tříd 44. výročí VŘSR. Po proslovu ředitele školy přednesly děti básně, vyslechnut program školského rozhlasu, vyzdobena vkusně třídy a chodba školy.

Osvětová beseda v Žižicích uspořádala v sále Jednoty v Drnově kulturní večer, na němž účinkovali televizní zpěváci Standa Procházka, jiřina Salačová a Vladimír Černý z Prahy. Po programu následovala taneční zábava s hudbou skupiny Kabáta ze Smečna.

Kalmetizační středisko OÚNZ ve Slaném provedlo kalmetizaci u žactva 1. a 5. postupných ročníků s příslušnou kontrolou s výsledkem negativním. 100

V roce 1961 vydán zákon o volitelnosti soudců. První volby podle tohoto zákona konány dne 3. prosince 1961. Voleni byli jednak soudci z povolání a jednak soudci z lidu. Obce byly rozděleny do obvodů přibližně shodných s obvody pro volby poslanců. Soudcem z povolání pro zdejší obvod byl Vladimír Raška ze Cvrčovic, soudci z lidu Vladimír Tlustý ze Žižic, Václav Danda z Drnova a Josef Přibyl z Osluchova. Volby prováděly okrskové, místní i obvodní komise. Hlasovalo se hlasovacími lístky s právem voliče na možnost škrtů kandidáta. Všichni navržení kandidáti zvoleni s průměrným 99,3% výsledkem, účast při volbách 100%. Nejvíce škrtů bylo u Václava Dandy z Drnova.

Patronátní závod JZD Rudý říjen Státní nakladatelství hudby a umění z Prahy uspořádal dne 6. 12. v Měsíci čsl. – sov. přátelství v hostinci Jednoty v Žižicích „večer hudby a recitace“. Na programu byla díla ruských klasiků hudby, jakož i díla soudobých autorů hudebních a básníků. Hudební čísla byla vhodně uváděna soudružkou z Nakladatelství, recitoval člen Divadla čsl. armády. Večer byl po stránce umělecké velmi hodnotný, bohužel místními občany jen slabě navštívený. Program byl vhodným doplňkem oslav VŘSR.

V neděli dne 10. prosince provedena za spolupráce s Výborem žen při MNV v hostinci Jednota v Žižicích dětská besídka s nadílkou. Program zajistila škola. Byly to sólové výstupy, recitace jednotlivců i sborové, scénky, písma národních písní. Po programu následovala nadílka, která byla uskutečněna za finanční podpory SRPŠ, MNV a JZD a prodejny Jednota. Každé přítomné dítě dostalo sáček s desertními řezy, čokoládou a jinými dobrotami v hodnotě asi 12Kčs. Celkový průběh besídky byl dobrý.

Dne 12. 12. uspořádalo státní zájezdové divadlo z Prahy představení pro školní mládež a to „Elce, pelce do pekelce“ ve Zvoleněvsi. Po organizační stránce nebylo ze strany divadla vše zajištěno. Představení začalo s dvouhodinovým zpožděním. Po stránce umělecké nebylo představení mnoho co vytýkat. Dětem se hra velmi líbila. Dovoz i odvoz za deštivého dne zajistil soudruh Kasina s vozem žižických požárníků.

Dne 20. 11. dostavil se 1. mrazík letošní zimy. Mírně mrzlo několik dní a potom mrazy ustaly, byla obleva. Od 15. prosince náhle začalo mrznout. Téhož dne byl mráz -10&amp;nbsp;°C, 16. prosince dokonce -20&amp;nbsp;°C, 17. 12. -18&amp;nbsp;°C, potom postupně mrazy klesaly. Ve škole musila být učiněna vhodná opatření proti zamrznutí vodovodního vedení. Záchody chlapecké musily být uzavřeny, na dívčích vytápěny. Přesto došlo k poškození umyvadel na obou záchodech.

Vánoční prázdniny trvaly od 23. prosince 1961 do 3. ledna 1962 včetně. Vyučování zahájeno opět 4. ledna 1962.

Na společném shromáždění žactva obou tříd pohovořeno o 2 význačných výročích, jež připadají na měsíc leden letošního roku. 20 1. 162 bylo tomu 100 let, co dotlouklo srdce velké české ženy, spisovatelky Boženy Němcové. O jejím životě a díle pohovořila a obrázky doprovodila soudružka učitelka Kotlíková. K tomuto výročí byla vkusně upravena nástěnka na chodbě školy. Nástěnek ve třídách využito k dalšímu výročí – 38 let od smrti V. I. Lenina O jeho životě a díle pohovořil ředitel školy.

Od letošního školního roku vstoupila v platnost nová úprava v klasifikaci žactva. Odpadají čtvrtletní klasifikace, klasifikuje se jen v pololetích. Za čtvrtletí projednají se jen případy slabého prospěchu a projednají s rodiči a sjednají nápravná opatření k vylepšení 101

prospěchu. Rovněž výjimečně nadané děti vedou se v patrnosti a napomáhá se jejich duševnímu vývoji.

I. pololetí školního roku 1961/62 bylo ukončeno v sobotu dne 27. ledna 1962 rozdáním školních vysvědčení.

Pololetní prázdniny měly na školách trvat od 29. ledna do 4. února 1962. V důsledku chřipkové epidemie prodloužilo ministerstvo školství a kultury prázdniny o další týden. Protože došlo k dalšímu rozšíření chřipky ve zdejším okrese, prodloužily se prázdniny ještě o další týden to je do 17. února 1962. Podle rozhodnutí MŠK bude pravidelné vyučování na všech typech škol zahájeno v pondělí dne 19. února 1962.

Zápis dětí do I. třídy zdejší školy na školní rok 1962/63 proveden v sobotu dne 3. února 1962. bylo zapsáno 5 nových žáků.

Okresní pedagogické středisko uspořádalo ve Slaném kurs defektologie pro učitelstvo, aby mu pomohlo v práci s úchylnými dětmi a jejich vřazování do zvláštních škol. Zúčastnili se ho oba učitelé zdejší školy.

Po četných pokusech podařilo se americkému námořnictvu vypustit na oběžnou dráhu kolem Země dne 20. února 1962 kosmickou loď s lidskou posádkou, kterou tvořil podplukovník námořnictva John Glann. Obletěl třikrát zemi, přistál se svou kabinou v moři, odkud byl vyloven. Dostalo se mu řestných blahopřání jak od presidenta USA J. Kennedyho a vlády, tak i sovětských kosmonautů.

Dne 28. 2. 1962 provedl prohlídku chrupu žactva MUDr. Fišer z /NZ ze Slaného a 6. 3. zdravotní prohlídku a zkoušku moře MUDr. V. Stehlíková.

Výbor žen při MNV uspořádal besedu k MDŽ dne 8. 3. 1962 v hostinci Jednoty v Žižicích. Tohoto zasedání velmi početně navštíveného ženami z celé politické obce zúčastnila se zástupkyně MNV z Lidic u Kladna. Kulturní vložkou přispěli pionýři zdejší školy. Po skončení programu následovalo pohoštění přítomných uzeninou a pečivem. Celý večer vyzněl v manifestu za udržení světového míru.

V den učitelů 29. 3. 1962 zajeli si učitelé našeho obvodu ROH všeobecně vzdělávací školy ve Slaném do Prahy. Navštívili jsme galerii umění na zámku ve Zbraslavi a po společné večeři v bruselské restauraci představení v divadle. Ve Zbraslavi zavzpomínali si na V. Vančuru u jeho bysty v sousedí jeho vilky.

V pondělí dne 26. února 1962 zúčastnilo se žactvo zdejší školy loutkového představení „Šibala Zavřiočka“ oblastního loutkového divadla v Kladně v městském divadle Zdeňka Nejedlého ve Slaném.

Žactvo zdejší školy spolu se žáky hořovické školy zúčastnilo se zájezdu do Prahy. V Praze byli žáci v technickém muzeu, na Hradčanech, Petříně a v některých význačných zahradách. Účelem bylo doplnit věcné učení jazyka českého a učiva dějepisného.

Dne 13. dubna bylo všechno žactvo spolu s učiteli na brigádě na hřišti, které se v obci dokončuje. Sbíralo se a uklízelo kamení na celé ploše hřiště. Děti udělaly hodný kus práce s vědomím, že i jim bude hřiště sloužit. 102

1. máj byl letos opět pořádán ve Zvoleněvsi. Předcházela mu četná příprava a výzdoba školy. Do průvodu zhotovily si děti ve škole mávátka, holubice na obloucích a jiné ozdoby. Budova byla ozdobena vlajkami a okna vlaječkami našimi i sovětskými, ve třídách bylo vkusně upraveny nástěnky. I přes tuto snahu a účast ředitele školy v májové komisi nebyla prý rada MNV s výzdobou spokojena a zaslala řediteli školy dopis a že činí i oznámení o tom odboru ŠK ONV v Kladně. Zpráva tohoto druhu nebyla pravdivá a spočívala na zášti tajemníka MNV soudruha Kvasničky a předsedy MNV soudruha Vlastimila Ungera vůči osobě ředitele školy, která se datuje od doby, kdy se uvedeným soudruhům nepodařil záměr na zrušení zdejší školy. na pravou míru musila být celá tato záležitost uvedena v jedné z výborových schůzí strany.

Místní národní výbor v Žižicích zapojil všemi svými složkami do soutěže celookresní o titul vzorná obec. Ze soutěže vyšlo vítězně 7 obcí na okrese Kladno a mezi nimi byla i zdejší obec. Slavnostního předání standarty ONV a diplomu zúčastnili se 7. 5. zástupci ONV, strany a všechno obyvatelstvo celé politické obce Žižice. Po slavnosti pořádána májová veselice.

22. a 23. května konalo žactvo školy s učiteli brigádu na zakopávání vyvláčených brambor na pozemcích JZD. Odpracovalo celkem 297 hodin a bylo peněžitě odměněno, 594Kčs. Peníze byly rozděleny podle počtu odpracovaných hodin, z části převedeny na krytí školného výletu a z části vráceny dětem, které se výletu nezúčastnily.

vzhledem k novým pokynům o vkladních knížkách a fondech organizací po územních změnách státu, byla z tohoto titulu zrušena i vkladní knížka Sdružení rodičů a přátel školy s částkou 1000Kčs a hotovost předána do pokladny SRPŠ dne 30. 5. 1962.

Během školního roku 1961/62 zapojilo se všechno žactvo školy do Soutěže mladých hospodářů a docílilo těchto úspor: V I. třídě 3197Kčs, ve II. třídě 4569Kčs, na škole 7766Kčs, průměr na žáka 222Kčs.

V úterý 5. června uspořádán se žactvem školy a přihlášenými rodiči školní výlet, navštívila se tato místa: Krásný Dvůr, sbírka porcelánu v zámku Klášterec nad Ohří, zámek Libochovice, hrad Hazmburk. Cestou projíždělo se pohraničnímu oblastmi a hnědouhelnou pánví severočeskou, děti uviděly mohutné budovatelské úsilí v Tušimicích, ve stavbě nových dolů a sídlišť Mostecka. Děti načerpaly zase letos mnoho nových poznatků, které budou moci uplatnit ve školní práci. Finančně pomohlo i SRPŠ částkou 500Kčs, děti výtěžkem z brigády, takže pro děti byl výlet – cestovné zdarma. Dospělí i cestovné hradili.

V úterý 26. června v 11 hodin skládali 4 noví pionýři svůj slib a to Anna Tlustá a Eva Hanzalová ze Žižic, Helena Klešová z Vítova a Osel Josef ze Žižic. Šátky po třídní oslavě jim uvázal ředitel školy.

Na počest 100. výročí úmrtí Boženy Němcové uspořádal Závodní klub ČKD Slaný výstavu ilustrátorů spisů Boženy Němcové Adolf Kašpar, Václav Karel, Divica Landrová a Milada Marešová od 21. 6. do 25. 7. Výstavu navštívilo žactvo 3. – 5. postupných ročníků za vedení soudružky Kotlíkové. Současně navštívily děti i Koutek živé přírody při zemědělské škole ve Slaném. Obě navštívená místa a zvláště Koutek živé přírody se dětem velmi líbila. 103

Školní rok 1961/62 ukončen v sobotu dne 30 června 1962 za přítomnosti četných maminek dětí 5. postupných ročníků, které se loučily se zdejší školou. Učitelům dostalo se poděkování za jejich práci od přítomných rodičů. Na společném shromáždění ředitel školy zhodnotil práci ve škole za uplynulý školní rok a popřál dětem příjemné prožití prázdnin a osvěžení pro novou práci v příštím školním roce.</text>
      <sha1>ej5awaqf4ndejsxb3qu0k3tfxpnx5jk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1962 – 1963</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82010</id>
    <revision>
      <id>337324</id>
      <parentid>277999</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337324</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9645" sha1="rn8tvjm4go5tp553g9wrt0ab793qnl6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1961 – 1962
   | ČÁST = Školní rok 1962 – 1963
   | DALŠÍ = Školní rok 1963 - 1964
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1962 – 1963
  | AUTOR = František Buzický
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1940-1941 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

V posledním týdnu hlavních prázdnin se sešli oba učitelé ve škole, aby připravili vše pro zahájení školního roku. Byly opatřeny a rozděleny školní potřeby a učebnice, podepsány sešity a veškeré potřeby, rozvrhy hodin, výkazy a ostatní práce dokončeny a pozváni zástupci MNV 1. 9. do školy.

K zahájení dostavil se do školy za MNV v Žižicích předseda kulturně školské komise soudruh Jaroslav Jiráček, který dětem popřál radostnou práci a učitelům hodně úspěchů vychovatelských i vyučovacích. Současně zahájení byly přítomny všechny maminky dětí 1. postupného ročníku.

Učitelský sbor na škole zůstává nezměněn. Na škole tedy vyučují v i. třídě soudruh František Buzický, ve II. třídě soudružka Miloslava Kotlíková ze Slaného.

Škola je zase dvou třídní s 5 postupnými ročníky. Počet a rozdělení žactva k 3. 9. 1962:

I. třída: 1. oddělení: 1. postupný ročník: 10 žáků

2. oddělení: 2. postupný ročník: 6 žáků

3. oddělení: 3. postupný ročník: 7 žáků

II. třída: 1. oddělení: 4. postupný ročník: 4 žáci

2. oddělení: 5. postupný ročník: 11 žáků

Celkem na škole 38 žáků, z toho 20 hochů a 18 dívek.

V letošním školním roce vstupují v platnost nové učební osnovy pro 3. a 4. postupný ročník, k nimž vydány nové učebnice. S plánem práce podle nových osnov byli učitelé seznámeni na zvláštních poradách OPS o hlavních prázdninách a dne 24. září 1962 v Kladně.

Dne 7. 9. vzpomenuto Dne čsl. letectva a pohovořeno o úkolech vzdušné dopravy a vzdušné obrany. Dne 6. 10. hovořeno s dětmi o naší armádě a 28. 10. o významu Dne znárodnění. K uvedeným dnům byly vhodně upraveny nástěnky ve třídách i na chodbě.

Ve dne 9., 10. a 11. října zúčastnily se dětí od 2. postupného ročníku se svými učiteli sběru vyvláčených brambor na pozemcích místního JZD Rudý říjen. Za tuto pomoc bylo žactvo odměněno částkou 410Kčs, která byla dětem vyplacena. 104

18. října uskutečněna lékařská prohlídka všeho žactva a dětí 2. postupného ročníku očkovány proti neštovicím, 3. a 5. postupného ročníku proti tetanu. O několik dní později provedena kalmetizace a příslušné kontroly u všech dětí.

Na počest 45. výročí VŘSR pořádána jako jiná léta „Hvězdicová štafeta Míru a přátelství“ a to nejdříve do středisek okresu, z nich do okresního města a odtud do Prahy, Naše škola provedla předání vyšité stuhy štafetově do Zvoleněvse. Celá tato akce byla jednou z části oslav Měsíce čsl – sov. přátelství.

I letos vzpomenuto 23. výročí 17. listopadu 1939 a žactvo poučeno o významu odporu studentstva proti nacistické okupaci naší země a vděčně vzpomenuto obětí na životech z řad studentstva.

V neděli dne 9. prosince 1962 uspořádána spolu s výborem žen při MNV na sále u Procházků v Žižicích dětskou besídku spojenou s nadílkou. Žáci v programu vystupovali scénkami, recitacemi sborovými i sólovými, tanečky, sportovními čísly a sborovým zpěvem. Po programu provedena nadílka, kterou připravil výbor žen za přispění všech složek v obci.

Zimní prázdniny na školách trvaly o d23. prosince 1962 do 2. ledna 1963 včetně. Vyučování započalo v pondělí dne 3. ledna1963.

Pro veliké mrazy a z důvodu úspory paliva započaly pololetní prázdniny již od 21. ledna 1963 a potrvaly do 2. února 1963. Pololetí ukončeno už 19. ledna 1963 vydáním vysvědčení. Pravidelné vyučování započalo v pondělí 4. února 1963.

Odbor školství a kultury v Kladně uspořádal ve dnech 21. 1. – 23. 1. 1963 školení zemědělského minima pro učitele vyučující pracím na školním pozemku.

V prázdninových dnech o pololetí pořádáno pro všechno učitelstvo školení v kinu Oko v Kladně dvoudenní odborné škole. Zúčastnili se ho oba zdejší učitelé.

V sobotu 23. února 1963 konána v Drnově výroční členská schůze JZD Rudý říjen v Žižicích. Škola zaslala k tomuto sněmování zemědělců zdravici a zúčastnili se ho i děti družstevníků.

MDŽ v Žižicích pořádán v neděli dne 10. března 1963 výborem žen při MNV. Škola zajistila program. Na tuto besedu nedostavil se nikdo z mužů z obce kromě ředitele školy, ani delegovaný řečník, jakož i nikdo z MNV. situaci zachránil ředitel školy tím, že řečnil, řídil zasedání Výboru žen a dětskou besídku.

Oblastní loutková scéna v Kladně uspořádala dne 13. března 1693 v divadle Zdeňka Nejedlého ve Slaném představení O pejskovi a kočičce a jiné pohádky podle Karla Čapka. Scénická výprava, jakož i vlastní provedení byly pro děti působivé a celé představení přineslo dětem hodně slušné zábavy i poučení. Zúčastnily se ho všechny děti zdejší školy za použití autobusové dopravy.

Po celý týden od 18. 3. do 23. 3. hustě sněžilo a dostavily se vánice, které způsobily poruchy v dopravě. Byl to pro zdejší kraj mimořádný jev už tím, že po mnoho let už se tady nevítal příchod jara bílým rubášem. 105

14 dní po sněhových vánicích nastalo náhle rychlé oteplení, které přineslo s sebou 19. dubna první jarní bouři, která se opakovala hned po dvou dnech 21. dubna.

Dne 24. dubna provedeno na škole očkování děti proti dětské obrně a to Sabinovou metodou – lžičkou.

Oslav 1. máje ve Zvoleněvsi se zúčastnilo skoro všechno žactvo školy, které utvořilo podstatnou část průvodu. Ostatního obyvatelstva bylo málo, většinou odjelo na oslavy ve Slaném. Ke státnímu svátku nepořádána žádná oslava.

Dne 21. května 1963 na žádost místního JZD Rudý říjen vypomohlo žactvo školy od 2. do 5. postupného ročníku při zakopání vyvláčených brambor „Na pískách“ v Žižicích. za tuto práci obdrželo částku 170Kčs, která rozdělena dětem podle počtu odpracovaných hodin a vyplacena dne 29. června 1963.

K 21. výročí vyhlazení Lidic uspořádán mezinárodní cyklistický Lidický okruh a to v pátek 7. června 1963. Zdejší spojenou obcí projížděli cyklisté ve směru Vítov – Luníkov ve 14 hodin- děti zdejší školy utvořily špalír obcí Vítovem až ke křižovatce do Žižic a srdečně všechny jedoucí pozdravovali.

Dne 14. června 1963 vyslal Sovětský svaz do vesmíru současně dvě družice, které byly řízeny pplk. Bikovskim a Těreškovou Valentinou, která se tak stala první kosmonautkou světa. Ve vesmíru lítali několik dní a potom bezpečně přistáli na území Sovětského svazu- během letu byli spojeni nejen mezi sebou a pozorovali se na obrazovkách ve vlastních kabinách, ale i se Zemí odkud dostali pokyny za letu až do svého přistání. Tímto činem sovětský svaz ukázal svoji převahu nad jinými zeměmi ve výzkumu kosmického prostoru. V měsíci srpnu navštívila první kosmonautka světa Valentina Těrešková Československo a při té příležitosti i Kladno, kterou tu i pisatel těchto řádků spatřil.

V sobotu dne 29. června 1963 ukončen školní rok 1962/63 rozdáním vysvědčení.

Během prázdnin byly vymalovány obě třídy a školní záchod – dívčí a proveden úklid a mytí celé školní budovy tak škola připravena pro nový školní rok.

Koncem měsíce července a začátkem srpna jednáno v radě MNV a výboru organizace KSČ o obsazení místa ředitele při zdejší škole od počátku školního roku 1963/64 a to z popudu tajemníka a předsedy MNV, kteří věnují od zmaření jejich plánu se zrušením školy řediteli školy příliš mnoho osobní zaujatosti. Jednáno za součinnosti odboru školství a kultury ONV soudruha okresního školního inspektora Jindřicha Nováka, Osobně navštívil soudruha tajemníka s předsedou organizace KSČ soudruha Svobodu, soudruha Dandu z Pálečku, který jejich nabídku odmítl. V plenární schůzi MNV v Drnově dne 16. 8. 1963 rozhodnuto, aby dosavadní ředitel na zdejší škole zůstal a zajistil i úklid školy v případě, že se přestěhuje do Slaného.

Tímto zápisem končí se tato školní kronika, jež navazuje na předešlé kroniky počínající školním rokem 1884/85. Záznamy prováděl jsem po dobu 14 let od školního roku 1949/50 tak, jak je doba a život školní přinášely, bylo-li tu trochu osobních věcí, prosím čtenáře za prominutí, neboť při svědomité práci dolehnou na člověka někdy vnější překážky, 106

které často z nerozumu nebo osobní zášti ztrpčují těžkou a zodpovědnou povinnost učitelskou. Do jaké míry dožila a podařila se mi dlouhá práce učitelská po stránce vychovatelské, vyučující a administrativně technické to ponechám těm, kdož přijdou po mně, a jsem přesvědčen, že většina mých bývalých žáků nebude na mne vzpomínat ve zlém.</text>
      <sha1>rn8tvjm4go5tp553g9wrt0ab793qnl6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1963 - 1964</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82011</id>
    <revision>
      <id>337325</id>
      <parentid>278000</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337325</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4282" sha1="k2xy77pnzqnt4h437haou1i0enwloxc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1962 – 1963
   | ČÁST = Školní rok 1963 - 1964
   | DALŠÍ = Školní rok 1964 – 1965
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1963 - 1964
  | AUTOR = František Buzický
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1963-1964 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 163/64 zahájen byl v pondělí dne 2. září 1963 o 8. hodině ranní. Škola v tomto školním roce je zase dvoutřídní s 5 postupnými ročníky. Počet a rozdělení žactva do tříd a jednotlivých ročníků je následující:

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 10 žáků

2. odděl. – 2. postupný ročník – 9 žáků

II. tř: 1. odděl. – 3. postupný ročník – 5 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 8 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 5 žáků

Celkem na škole 37 žáků, z toho 11 chlapců a 16 dívek.

Učitelský sbor pro školní rok zůstává nezměněn. Na škole vyučují: František Buzický, ředitel a Miloslava Kotlíková učitelka, oba bytem ve Slaném.

Dne 31. 10. 1963 při příjezdu sovětských hostí uvítali ji pionýři zdejší školy květinami a ti jim zase předali upomínkové předměty. Celé střetnutí se sovětskými občany mělo velmi nadšený ráz.

9. listopadu procházela naší obcí severní větev celostátní štafety Přátelství a míru, kterou žactvo školy ve špalíru od rozcestí „U boudy“ přes obec Vítov včele pozdravovalo.

25. února vzpomenuto na škole 16. výročí vítězství pracujícího lidu a v měsíci květnu 19. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou.

Jako součást 15. výročí založení PO složilo žactvo v pionýrském věku a jisker – hvězdiček dne 24. dubna slavnostní slib.

Skoro všechno žactvo školy zúčastnilo se oslavy 1. máje ve Zvoleněvsi. Děti tvořily podstatnou část průvodu. Jen několik dětí bylo se svými rodiči na oslavách ve Slaném.

Závodnímu klubu Švermových závodů ve Slaném podařilo se zajistit zájezd Skupova divadla z Prahy do divadla Zdeňka Nejedlého ve Slaném. Představení se zúčastnilo všechno žactvo školy.

Po Stránce technického vybavení i uměleckého provedení dalo představení „Hurvínek mezi broučky“ něco, nač budou děti dlouho vzpomínat.

6. 12. 1884 došlo k založení divadla ve Slaném. Na počest 80. výročí této události provedena scénou Městských divadel pražských hra Idiotka. Dětem pohovořeno o významu 107

tohoto výročí, neboť naše děti mají celkem úzký vztah k divadlu pro časté zájezdy na dětská představení, hlavně loutková.

I. pololetí školního roku 1963/64 bylo ukončeno dne 1. února 1964. Tímto dnem datováno a vydáváno vysvědčení za první pololetí. Pololetní prázdniny trvaly od 3. do 8. 2. 1964, vyučování započalo dne 10. 2. 1964

Za finanční podpory SRPŠ uspořádán se žactvem školy dne 4. června 1964 školní výlet na Říp – Máchovo jezero jako doplněk vlastivědného vyučování. První zastávkou byl památný Říp s prohlídkou svatojiřské rotundy. Potom následovala prohlídka vzácné stavitelské památky kostela v Doksanech s proslulou kryptou. Dalším cílem byl národní památník Terezín a odtud k soutoku Ohře s Labem v Litoměřicích a k Máchovu jezeru. Zde dětem dopřáno využití koupaliště se zábavou ve vodě a projížďkou parníkem po jezeře. Poslední zastávkou byl Mělník se svými vinicemi, soutokem Vltavy s Labem a prohlídkou známe kostnice. Výlet za pěkného počasí a bez nehody splnil své poslání po stránce výukové i rekreační.

Dne 24. června podniknut s dětmi zájezd do Slaného, kde prohlídly si některé pamětihodnosti, městské muzeum a Koutek živé přírody v bývalé klášterní zahradě. který děti nejvíce zaujal.

Školní rok 1963/64 ukončen v sobotu dne 27. června 964 rozdáním vysvědčení a rozloučení se s dětmi.</text>
      <sha1>k2xy77pnzqnt4h437haou1i0enwloxc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1964 – 1965</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82012</id>
    <revision>
      <id>337327</id>
      <parentid>278001</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337327</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5929" sha1="4gfrght7baorgbr0o2zuc3wa5p19ry9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1963 - 1964
   | ČÁST = Školní rok 1964 – 1965
   | DALŠÍ = Školní rok 1965 – 1966
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1964 – 1965
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1964-1965 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1964/65 byl zahájen 1. září 1964 společným shromážděním žáků a rodičů, kteří své děti do první třídy. Děti a rodiče přivítal předseda MNV s. Karel Kasina a přál jim mnoho úspěchů v nastávající práci. Poté se ujala slova nově ustanovená ředitelka Běla Bozděchová, která připomněla slušné zacházení s učebnicemi a všemi pomůckami, připomněla zásady slušného chování.

Na škole vyučuje Běla Bozděchová – ředitelka a Miloslava Kotlíková – učitelka. Obě bytem ve Slaném.

Škola je dvoutřídní s pěti postupnými ročníky.

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 9 žáků

2. odděl. – 2. postupný ročník – 8 žáků

II. tř: 1. odděl. – 3. postupný ročník – 5 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 6 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 6 žáků

Celkem je na škole 34 žáků, z toho chlapců 13 a dívek 21. 108

Dne 4. září navštívil zdejší školu okresní školní inspektor s. Karel Průša. Zúčastnil se vyučování počtům v obou třídách.

Dne 7. listopadu pronesly školní děti obcí štafetu přátelství a míru v rámci MČSP. Též byla připnuta pozdravná stužka Sovětskému svazu. Štafety se zúčastnilo všechno žactvo.

Dne 12. listopadu byla provedena volba presidenta Československé socialistické republiky. Byl jím opět zvolen Antonín Novotný. Průběh voleb sledovali žáci prostřednictvím školního rozhlasu.

Do 25. listopadu byl byt ředitele neobsazen, protože obě učitelky denně dojíždějí. Toho dne se nastěhovala do školního bytu s. M. Kindlová z Brandýska. Učí na zvláštní škole ve Slaném.

Dne 28. listopadu uspořádala škola zájezd do cirkusu Humberto v Praze. Zájezdu se zúčastnily téměř všechny děti s rodiči v počtu 85 lidí. Představení se všem líbilo.

Dne 20. prosince v neděli byla uskutečněna vánoční besídka s nadílkou. Školní mládež připravila pestrý program. Na nadílku přispěly penězi SRPŠ, JZD, MNV a dohlížecí výbory Jednoty. Maminky zakoupily a připravily dárkové sáčky. Největší uznání patří soudružkám: Vasecké, Lindové, Suchánková, Vejražkové a všem ostatním, které se podíleli na přípravě.

Od 23. prosince 1964 do 2. ledna 1965 byly vánoční prázdniny. V té době se škola uklízela.

Dne 29. ledna bylo provedeno zimní pochodové cvičení s brannými prvky.

Dně 30. ledna 1965 skončilo I. pololetí. Dětem byla rozdána vysvědčení s datem 30. ledna 1965. Pololetní prázdniny trvaly od 1. února do 6. února. Vyučování započalo 8. února.

Dne 25. února bylo vzpomenuto významného vítězství pracujícího lidu. Dětem byl vysvětlen průběh událostí v únoru 1948.

Ve školní budově byla dne 8. března uspořádána besídka pro maminky, Děti připravily program a malé pohoštění v podobě zákusků a čaje. Též předaly maminkám dárky, které zhotovily v hodinách pracovního vyučování.

11. března všechny děti navštívily loutkové představení v divadle ve Slaném. Hra „Podivuhodné příběhy Marco Polo“ všechny děti zaujala. Starší děti psaly na toto téma slohovou domácí úlohu.

Společně jsme oslavili Svátek práce účastí v průvodu ze Žižic do Zvoleněvse, jehož podstatnou část tvořili rodiče s dětmi.

Během celého školního roku probíhaly vyučováním přípravy na důstojné oslavy 20. výročí osvobození naší vlasti udatnou Rudou armádou. 8. května byla uspořádána pro obě třídy vzpomínková slavnost, při které promluvila ředitelka školy o událostech před 20 lety. 109

Dne 4. června přes nepříznivé počasí děti zdejší školy vítaly manifestační účastníky cyklistického závodu Lidický okruh, který projížděl po hlavní silnici obcemi Vítov a Luníkov.

Po celý rok byla nacvičována spartakiádní skladba „Na sluníčku“. Nacvičovaly ji všechny děti. Po kontrole byl vybrán celek 24 dětí, které se zúčastnily 5. června okrskové spartakiády ve Slaném.

V rámci oslav MDD byl uspořádán školní výlet dne 10 června. Výletu se zúčastnili téměř všichni rodiče s dětmi. Za pěkného počasí jsme navštívili zámek Konopiště, Jemniště, Slapskou přehradu s jízdou parníkem. Při zpáteční cestě jsme si prohlídli průhonický park a pražské letiště, kde děti se zájmem sledovaly cestovní ruch.

V měsíci duben navštívil zdejší školu člen myslivecké společnosti s. Vondra a upozornil žactvo, jak se má chovat v přírodě a chránit se otrávených vajec, kterými se hubí škůdná zvěř.

Dne 14. června promluvil o bezpečnosti předseda požárníků s. Kosina. Dětem byly učitelkami promítnuty požárnické filmy s vysvětlením obsahu.

Po celý rok na naši školu zajížděla dětská lékařka a zubní lékařka z polikliniky ve Slaném. V měsíci květnu se těžce rozstonala žákyně 2. postupného ročníku Judita Madiová z Luníkova. Lékařský nález zněl tuberkulóza mozku. Všechny děti včetně učitelek byly očkovány a rentgenovány ve Slaném 24. června.

Školní rok 1964/64 byl ukončen v sobotu dne 30 června rozdáním školního vysvědčení a rozloučením s dětmi.</text>
      <sha1>4gfrght7baorgbr0o2zuc3wa5p19ry9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1965 – 1966</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82013</id>
    <revision>
      <id>337328</id>
      <parentid>278002</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337328</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4232" sha1="9dlt81qtd01twzi6i8jdd971ov7sunr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1964 – 1965
   | ČÁST = Školní rok 1965 – 1966
   | DALŠÍ = Školní rok 1966 – 1967
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1965 – 1966
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1965-1966 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1965-66 byl zahájen ve středu 1. 9. 1965. Škola opět dvoutřídní s pěti postupnými ročníky. Učitelský sbor pro školní rok nezměněn.

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 7 žáků

2. odděl. – 2. postupný ročník – 8 žáků

II. tř: 1. odděl. – 3. postupný ročník – 6 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 5 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 4 žáků

Celkem na škole bylo 30 žáků z toho 13 chlapců a 17 dívek.

Jako každoročně se zúčastnila školní mládež se svými učitelkami dne 26. 11. celostátní štafety přátelství a míru. V pátek byla štafeta na hranici katastru naší obce převzata a dětmi přenesena k uložení na MNV. Při této příležitosti do místního rozhlasu přednesly děti několik básní českých a ruských. V pondělí 29. 11. v dopoledních hodinách přenesly děti štafetu na silnici k Vítovu, kde ji předaly do auta. 110

Dne 11. 12. se děti zúčastnily loutkového představení ve Slaném „Vodník Pivoda“.

Dne 11. 5. kladenské loutkové divadlo opět uspořádalo představení ve Slaném s programem „Vajíčko v kočárku“. Obě představení navštívily všechny děti.

Vánoční prázdniny začaly 23. 12 a trvaly do 2. ledna 1966. Vánoční besídka nebyla. Nelze s dětmi připravit program – neumí zpívat.

Místo zimního pochodového cvičení jsme s dětmi nadháněly zajíce do sítí. O to nás požádala myslivecká společnost a darovala škole 200kčs, což bylo odevzdáno SRPŠ do pokladny. To se uskutečnilo 12. 1. 1966. Jarní pochodové cvičení s brannými prvky bylo.

První pololetí bylo ukončeno 29. 1. 1966. Toho dne byla rozdána vysvědčení s datem 29. 1. 1966. Výsledek klasifikace: prospěli všichni žáci a chování bylo uspokojivé. Vyučování bylo započato

7. 2. 1966.

Dne 24. 2. 1966 bylo vzpomenuto vítězství pracujícího lidu na společném shromáždění.

7. března navštívil zdejší školu pražský pianista s. Jiří Toman. Předvedl dětem poslechové skladby podle osnov. Děti byly výkladem i hrou velmi zaujaty.

8. března uspořádána ve škole pro maminky besídka k MDŽ. Děti předvedly básně a předvedly scénku. Na závěr předaly maminkám květiny a přáníčka.

Škola byla požádána tělovýchovnou jednotou o spolupráci při uspořádání dětského karnevalu, který se konal 27. 3. Výtěžek byl ponechán tělovýchovné jednotě.

Dne 30. dubna byl uspořádán zájezd dětí a rodičů na Vídeňskou lední revue do Prahy. Název programu „Duha“. Všichni byli velice spokojeni.

Společně jsme oslavili Svátek práce. Jako každoročně zúčastnili jsme se průvodu do Zvoleněvse. Vyslechli jsme slavnostní projev a děti byly odevzdány rodičům.

Dne 31. května byl v Praze zahájen XIII. sjezd KSČ, na programu jednání bylo diskutováno o národním hospodářství. Průběh sjezdu byl denně s dětmi sledován v novinách a aktualitách.

Naši obec v měsíci červnu navštívili sportovci z NDR. Byli ubytováni v tělocvičně naší školy.

Dne 10. června přijela do naší obce výprava turistů ze SSSR k prohlídce JZD „Rudý říjen“. Školní děti je přivítaly rusky a předaly každému květiny.

Letošní rok nebyl uskutečněn školní výlet pro značný počet onemocnění spalničkami. Náhradou byla vycházka do blízkého lesíka, kde si děti hrály s míčem a opékaly vuřty. 111

Školní rok 1965/66 byl ukončen ke dni 30. června 1966 s rozdáním školních vysvědčení a rozloučení s dětmi.</text>
      <sha1>9dlt81qtd01twzi6i8jdd971ov7sunr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1966 – 1967</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82014</id>
    <revision>
      <id>337330</id>
      <parentid>278003</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337330</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3330" sha1="lrjqil2ft1uwllgliqlawxj2dy61we8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1965 – 1966
   | ČÁST = Školní rok 1966 – 1967
   | DALŠÍ = Školní rok 1967 – 1968
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1966 – 1967
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1966-1967 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1966/67 byl zahájen ve čtvrtek dne 1. září 66 společným shromážděním žáků a rodičů, kteří přivedli své děti do 1. třídy. Učitelský sbor se nezměnil.

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 6 žáků

2. odděl. – 3. postupný ročník – 8 žáků

II. tř: 1. odděl. – 2. postupný ročník – 4 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 5 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 6 žáků

Celkem bylo na škole 29 žáků z toho 11 chlapců a 18 dívek.

Dne 5. listopadu doprovázely školní děti štafetu přátelství a míru. Tentokráte přijelo pro štafetu auto, takže děti utvořily špalír před MNV.

Zdejší školu navštívil školní inspektor Vl. Průša dvakrát a to 10. 12. 1966 – 1. třídu a 15. 12. 1966 druhou třídu.

Dne 7. dubna 1967 byla na zdejší škole okresní hospitace malotřídkařů a okr. metodiků. Této hospitace se zúčastnili Vl. Průša, L. ryšavá a R. Macháčková.

Dne 23. prosince jsme s dětmi navštívili Americkou lední revue v Praze. Byla s dětmi sledována se zájmem.

Od 23. prosince do 3. ledna včetně byly vánoční prázdniny. Úklid proveden jako každý týden. Hlavní úklid bude proveden až po topení.

Dne 28. ledna 4967 byla rozdána vysvědčení. Pololetní prázdniny trvaly do 4. února, vyučování započalo 6. února.

Ve školní budově byla dne 7. března uspořádána besídka pro maminky. Děti předvedly program a darovaly maminkám dárky, které samy vyrobily.

za spolupráce Tělovýchovné jednoty – Žižice a školy byl dne 12. 3. uspořádán dětský karneval v sále u Procházků. O zisk se rovným dílem rozdělila TJ a SRPŠ.

Dne 28. dubna navštívili všichni žáci loutkové představení divadla Spejbla a Hurvínka. Představení Hurvínkovy čertoviny.

Dne 13. května byl ONV odbor školství uspořádán zájezd do Národního divadla na dětské opery Červená Karkulka a Žvanivý Slimejš. Opery i divadlo se dětem líbily. 112

Dne 25. dubna byla ve škole uspořádána beseda s předsedou požárníků s. Kasinou, která byla spojena s promítnutím 3 filmů o protipožární ochraně.

Jako každoročně tak i letos se žáci se s. učitelkami zúčastnili průvodu ve Zvoleněvsi. Po průvodu vyslechli slavnostní projevy.

Před oslavami Dne osvobození byl 7. května složen slib pionýrů i jiskřiček.

Tentokrát byl uspořádán dle pokynů ONV školní výlet do nejbližšího okolí. Byla to celodenní vycházka k rybníku do Hobšovic. Na louce kolem rybníka hrály děti různé hry a sportovaly. V odpoledních hodinách se vrátily ke škole.

Školní rok 1966/67 byl ukončen 30. června 1967.</text>
      <sha1>lrjqil2ft1uwllgliqlawxj2dy61we8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1967 – 1968</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82015</id>
    <revision>
      <id>337331</id>
      <parentid>278004</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337331</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3430" sha1="egyxkstaqu4zh5xa2ig2vob8c8y34a6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1966 – 1967
   | ČÁST = Školní rok 1967 – 1968
   | DALŠÍ = Školní rok 1968 – 1969
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1967 – 1968
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1967-1968 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1967/68 zahájen dnem 4. září 1967 společným shromážděním dětí. Byl přítomen zahájení pan Karel Kasina, předseda MNV. Škola je zase dvoutřídní s pěti postupnými ročníky.

Počet a rozdělení tříd:

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 10 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 8 žáků

II. tř: 1. odděl. – 2. postupný ročník

2. odděl. – 3. postupný ročník

3. odděl. – 5. postupný ročník

Celkem bylo na škole 13 chlapců a - děvčat.

Učitelský sbor pro školní rok zůstává nezměněn. Na škole vyučují: Běla Bezděchová, ředitelka a Miloslava Kotlíková, učitelka. Obě bytem ve Slaném.

K 50. výročí VŘSR byla uspořádána oslava, na které vystoupili žáci naší školy – přednesli pásmo básní. Byli odměněni čokoládou.

Program k MDŽ i dárky byly připraveny, ale pro upozornění okresního hygienika nebyla schůzka s maminkami provedena – chřipková epidemie.

Naši žáci se zúčastnili během roku 2 představení. Tygřík Péťa a Dr. Kašpárek.

Dne 9. dubna jsme navštívili představení cirkusu Berolina ve Slaném.

Vánoční prázdniny byly od 23. prosince 1967 do 2. ledna 1968. Pololetní prázdniny byly jen 29. 30. ledna 1968. Jarní prázdniny od 11. března do 16. března 1968. 113

Učitelka M. kotlíková nastoupila na mateřskou dovolenou dnem 23. prosince 1967. Na její místo nastoupila 9. ledna 1968 pí. učitelka Milena Sichrovská ze Zvoleněvse. Na zdejší škole působila do 29. června. Od 1. září 1968 nastoupí jako učitelka 2. třídy Hana Mullerová, která bydlí ve škole.

Během roku byla sledována významná výročí. Zvláště 22. března odstoupení Ant. Novotného a 31. 3. volba nového prezidenta generála Ludvíka Svobody. Dětmi otřásla zpráva úmrtí prvního kosmonauta J. Gagarina.

Naše žactvo jako každým rokem se zúčastnilo i s učitelkami průvodu do Zvoleněvse a tvořilo podstatnou část průvodu místní obce.

Během června byl s dětmi v době mimo vyučování sbírán bílý bez a kopřivy. Zdeněk Vondra, žák II. třídy sám natrhal 10kg syrového květu bezu. Byl odměněn knihou.

Během roku navštívily naší školu dětská i zubní lékařka. Na návrh dr. Kubíkové bude od 1. září 1968 přeřazena žákyně I. tř., Miluše Kurešová z Vítova, do zvláštní školy ve Slaném.

Naše mládež provedla dvě pochodová cvičení s brannými prvky: zimní cvičení 25. 1. a letní cvičení 28. 6. 1968.

Dne 20. 6. 1968 uspořádal besedu, předseda požárníků Karel Kasina s dětmi.

Dne 25. 6. byl uspořádán školní výlet Praha – Hrad, zoologická zahrada, letiště a Lidice. Výletu se zúčastnily i maminky dětí.

Školní rok 1967/68 ukončen dne 29. června 1968.</text>
      <sha1>egyxkstaqu4zh5xa2ig2vob8c8y34a6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1968 – 1969</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82016</id>
    <revision>
      <id>337332</id>
      <parentid>278005</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337332</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3413" sha1="ljtmpiqskqmwsn22p1vrn2yai68dbrv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1967 – 1968
   | ČÁST = Školní rok 1968 – 1969
   | DALŠÍ = Školní rok 1969 – 1970
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1968 – 1969
  | AUTOR = ředitel školy
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1968-1969 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1968/69 zahájen 2. září 1968 společným shromážděním všech žáků a rodičů.

Škola je dvoutřídní s pěti postupnými ročníky. Na škole vyučuje s. ředitelka běla Bozděchová a s. učitelka Hana Mullerová, která bydlí ve školním bytě. Byla představena s. ředitelkou všem dětem a rodičům. Za nemocnou školnici s. R. Dandovou nastoupila od 10. listopadu s. Hana Lukášová.

Počet a rozdělení tříd:

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník 7h +1d – 8 žáků

2. odděl. – 2. postupný ročník 1h + 4d – 5 žáků

II. tř: 1. odděl. – 3. postupný ročník 4h + 2d – 6 žáků 114

2. odděl. – 4. postupný ročník 2h + 1d – 3 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník 1h + 5d – 6 žáků

Celkem 29 žáků.

Na zdejší škole jsou 3 děti cikánské národnosti, které chodí do školy pravidelně a slušně oblečeny.

Dne 3. října navštívil naši školu školní inspektor Vl. Průša. Během roku se zúčastnily vyučování v odděleních několik s. ředitelek a učitelek z malotřídních škol. Měly zájem o pomůcky (vlastní výroby) používané při vyučování v počtech a jazyku českém.

Po celý rok byla sledována významná výročí.

a) Důstojné oslavy k 50. výročí ČSSR – společné shromáždění, vysazení 2 lip – jedna před MNV a druhá na školní zahradě, kterou vysazovaly děti z I. třídy,

b) byla vzpomenuta VŘSR,

c) vyučováním prolínala vzpomínka na Vítězný únor,

d) byla připravena besídka pro maminky, při které předaly děti dárky vlastní výroby,

e) letošního roku se 1. máje nezúčastňovaly,

f) bylo vzpomenuto 5. a 9. května 1945.

Od 23. prosince 1968 do 5. ledna 1969 byly vánoční prázdniny, jarní prázdniny od 22. března 1969 do 30. března.

Během roku děti zdejší školy se zúčastnily 5 loutkových představení v Kladně a ve Slaném. Každého představení využily starší děti jako slohového cvičení.

Po celý rok pravidelně dojížděla dětská a zubí lékařka.

V měsíci červnu pohovořil o bezpečnosti s dětmi předseda MNV a požární ochrany Karel Kasina. Při této příležitosti byla předána knížka žáku 3. p. r. Ant. Langovi jako odměna za pomoc tonoucímu spolužákovi cikánské národnosti.

Dne 18. června byl uspořádán školní výlet do Babiččina údolí, kterého se zúčastnily všechny děti s maminkami. Prohlédly jsme si muzeum B. Němcové v Čes. Skalici, zámek v Ratibořicích, mlýn a Staré bělidlo. V Novém městě nad Metují jsme si prohlédly zámek se zahradou. Na zpáteční cestě jsme se zastavily na krátkou prohlídku lázeňského parku a kolonády a nakonec se podívaly na nové letiště v Praze.

Školní rok ukončen 27. června 1969.</text>
      <sha1>ljtmpiqskqmwsn22p1vrn2yai68dbrv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1969 – 1970</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82017</id>
    <revision>
      <id>337333</id>
      <parentid>278006</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:15:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337333</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4277" sha1="lrbi5584kosqdujqc41ogln2ruutoch" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1968 – 1969
   | ČÁST = Školní rok 1969 – 1970
   | DALŠÍ = Školní rok 1970 – 1971
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1969 – 1970
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1969-1970 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1969/70 zahájen 1. září 1969. Žáci 4. a 5. p. r. přivítali žáky do 1. p. r. před školou. Na společném shromáždění přivítala s. ředitelka všechny děti a přítomné rodiče. Pohovořila s dětmi o povinnostech dětí ve školy, o pečlivém zacházení se státním majetkem a bezpečnosti dětí cestou do školy a ze školy. Učitelský sbor nezměněn. 115

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 7 žáků

2. odděl. – 3. postupný ročník – 5 žáků

II. tř: 1. odděl. – 2. postupný ročník – 1 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 5 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 3 žáků

Celkem na škole žáků na začátku roku 21. Cikánské děti se v prosinci odstěhovaly z Vítova do Slaného. Ze školy ani na MNV se neodhlásily, až po úředním zásahu navštívily školu ve Slaném.

Během školního roku byla sledována a dětem vysvětlována významná výročí:

a) na společném shromáždění žáků bylo 7. listopadu vzpomenuto VŘSR a jejího vlivu na vytvoření samomat. Československé republiky. Průběžně učivem prolínal význam VŘSR. Byly upraveny nástěnky ve škole a před MNV.

b) Oslava 25. výročí Velkého února – na společném shromáždění žáků byl podtržen význam tohoto dne, který měl vliv na další vývoj našeho státu.

c) K MDŽ děti zhotovily dárky pro maminky. Besídka nebyla uskutečněna pro nemoc učitelek.

d) K 100. výročí narození V. I. Lenina byly upraveny nástěnky i v obci. S dětmi bylo pohovořeno o dětství V. I. Lenina, jeho životě a hlavně o jeho vedoucí úloze při uskutečnění VŘSR. Děti si prohlédly soubor obrázků ze života V. I. Lenina, zhlédly diafilm o jeho činnosti před a po VŘSR.

e) Oslav 1. máje se zúčastnily jako každoročně učitelky s žáky a rodiči ve Zvoleněvsi.

f) 5. května bylo ve třídách vzpomenuto Pražského povstání, ve kterém náš lid odhodlaně bojoval proti fašistům. 9. května vzpomenuto 25. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou od fašistické nadvlády – děti předvedly básně, prohlédly soubory obrázků ze dne osvobození. Při této příležitosti přednesly pásmo básní na výroční schůzi MNV na Drnově.

g) Vyhlazení Lidic bylo vzpomenuto 10. června.

Vánoční prázdniny byly letos prodlouženy. Trvaly od 22. 12. 1969 do 17. 1. 1970, z těchto důvodů první pololetí skončilo 13. února, toho dne byla vydána vysvědčení na I. pololetí. Jarní prázdniny byly od 23. 3. – 28. 3.

Jako každým rokem navštívily děti loutková představení na Kladně, ve Slaném. Dne 28. ledna představení Ferda mravenec v Divadle J. Průchy na Kladně.

Po celý rok pravidelně dojížděla dětská a zubní lékařka.

Školní inspektor Vl. Průša navštívil naši školu dne 21. a 29. ledna 1970. S výchovou a výukou byl spokojen.

Eva Ferriová, žákyně 5. p. r. byla odměněna knihou v soutěži kreslení na téma „V našem JZD“. 116

24. června byl uspořádán školní výlet. Děti s rodiči si prohlédly zámek na Peruci, v Libochovicích, Malou pevnost v Terezíně, kde děti vyslechly opravdu hodnotný výklad.

Koncem června promluvil k dětem předseda MNV a předseda požární ochrany s. Kasina o bezpečnosti na silnici a o žních.

Jako každým rokem sbírají děti léčivé byliny, které byly již odeslány a zbytek po prázdninách.

Na podzim 1969 byla oplocena zahrad, dvůr, byla dána nová železná vrata. O letošní prázdniny byl natřen plot i vrata a postavena zeď podél zahrádky.

Školní rok ukončen 30. června 1970.</text>
      <sha1>lrbi5584kosqdujqc41ogln2ruutoch</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1970 – 1971</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82018</id>
    <revision>
      <id>337334</id>
      <parentid>278007</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:16:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337334</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4285" sha1="htbm8t8ljqs12s24u9p2o2ywp9290om" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1969 – 1970
   | ČÁST = Školní rok 1970 – 1971
   | DALŠÍ = Školní rok 1971 – 1972
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1970 – 1971
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1970-1971 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1970 – 71 byl zahájen 1. září 1970 společným shromážděním žáků a rodičů. Staršími žáky byli přivítáni žáci 1. třídy. Soudružka učitelka přivítala rodiče a žáky, zhodnotila s žáky od 2. p. r. prázdninovou práci. Připomněla dětem udržování čistoty a pořádku v nově vymalované budově, připomněla slušného chování k rodičům, k svým učitelkám, starším lidem v obci, mezi spolužáky. Rodičům připomněla, aby byli důslední ve výchově i výuce svých dětí, aby kontrolovali domácí úkoly, aby děti zaměstnávali drobnou prací, aby z dětí rostli řádní občané našeho státu a ne děti, které vychovává ulice. Sbor nezměněn.

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník – 7 žáků

2. odděl. – 2. postupný ročník – 8 žáků

II. tř: 1. odděl. – 3. postupný ročník – 2 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník – 4 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník – 5 žáků

Celkem bylo na začátku školního roku 26 dětí.

Během školního roku prolínaly vyučováním významné události podle plánu školy.

a) Bylo vzpomenuto Slovenské národní povstání, 50. výr. rudého práva, 52. výročí ČSSR.

b) 7. listopadu vzpomenuto VŘSR. Na společném shromáždění byl připomenut význam VŘSR, děti přednesly pásmo básní, zazpívány svět. písně a hymny obou národů. Upraveny nástěnky v budově i před MNV.

c) V listopadu vzpomenuto J. A. Komenského a jeho významu pro naše školství.

d) V únoru vzpomenuto vítězství děl. třídy v čele s Klementem Gottwaldem. Žáci se zúčastnili přednesem pásma slavnostní schůze NF.

117

　

e) Oslav 1. máje se letošního roku děti s učitelkami a občany sloučených obcí zúčastnily oslav ve Slaném. K májovým oslavám byla škola důstojně vyzdobena.

f) Oslavy 9. května proběhly na společném shromáždění, kde byl vyzdvižen význam našeho osvobození Rudou armádou.

g) K 50. výročí KSČ si dali žáci i učitelky závazky, jejichž splnění průběžně hlášeno. Děti byly seznámeny s významem založení KSČ, zúčastnily se přednesem básní slavnostní schůze, kde předaly kytice vyznamenaným členům strany.

h) Žáci byli seznámeni s významem XIV. sjezdu KSČ a jeho vlivem na růst naší životní úrovně.

i) Sčítání lidu v prosinci se zúčastnily obě soudružky učitelky. Vyučování během sčítání probíhalo normálně.

Zápis do první třídy se konal 29. ledna 1971 a bylo zapsáno celkem 7 dětí: Žižice 3 děti, Vítov 1 děcko, Luníkov 1 dítě, Drnov 2 děti.

Vánoční prázdniny byly od 23. 12. 1970 do 3. 1. 1971, jarní prázdniny od 20. 3. 1971 do 28. 3. 1971.

Během školního roku navštívily děti 3 loutková představení na Kladně.

Naši školu pravidelně navštěvovala zubní i dětská lékařka. 3 děti z 1. tř prodělávaly spálu a ostatní děti této třídy prodělávaly spálovou angínu.

Náš obvodní inspektor Vl. Průša navštívil naši školu 9. 12 a 9. 3. s výukou i výchovou byl spokojen.

8. února 1971 byl uspořádán školní výlet Karlovy Vary – Mar. Lázně a Kynžvart. Výletu se zúčastnili rodiče a starší osamělé ženy.

Jako každým rokem promluvil k dětem předseda MNV s. K. Kasina o kázni a bezpečnosti na silnici a při žních.

Hned na jaře sbíraly děti květy podbělu, bezinky a kopřivy.

během července byla podle plánu vymalována celá školní budova – třídy, chodby, schodiště, šatna, tělocvična. Generální oprava střechy byla přislíbena, objednávka potvrzena, ale dosud neprovedena.</text>
      <sha1>htbm8t8ljqs12s24u9p2o2ywp9290om</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1971 – 1972</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82019</id>
    <revision>
      <id>337335</id>
      <parentid>278008</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:16:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337335</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4081" sha1="gc21o36zi1b5gblsjzaw2ogo0liv4ze" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1970 – 1971
   | ČÁST = Školní rok 1971 – 1972
   | DALŠÍ = Školní rok 1972 – 1973
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1971 – 1972
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1971-1972 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1971/72 byl zahájen. Škola v tomto roce byla opět dvoutřídní s pěti postupnými ročníky.

Počet a rozdělení tříd: 118

I. tř: 1. odděl. – 1. postupný ročník 5h + 2d – 7 žáků

2. odděl. – 3. postupný ročník 4h + 3d – 7 žáků

II. tř: 1. odděl. – 2. postupný ročník 4h + 4d – 8 žáků

2. odděl. – 4. postupný ročník 1h + 1d – 2 žáků

3. odděl. – 5. postupný ročník 4d – 4 žáků

Celkem na škole bylo 28 dětí z toho 14 hochů + 14 děvčat. Učitelský sbor pro tento rok je nezměněn. Běla Bozděchová, ředitelka bytem ve Slaném, Han Mullerová, učitelka, bytem ve Slaném.

Ve školním roce 1971 – 72 protínaly vyučování významné události. Na začátku roku bylo vzpomenuto Slovenského národního povstání. VŘSR bylo vzpomenuto na společném shromáždění dětí. Byl jim vysvětlen význam VŘSR.

V předvolebním období obě učitelky aktivně pomáhaly při jejich přípravách jako členky agitačních dvojic. Zúčastnily se průběhu voleb. Soudružka H. Millerová byla zvolena poslankyní MNV v Žižicích. Vyučovacím procesem prolínal význam voleb. Učitelky i žáci se zúčastnili Národní směny a pomáhali při výzdobě obce.

V listopadu byla zahájena politické školení škol. pracovníků. Běla Bozděchová zařazena do základního politického školení – pravidelně docházela na I. ZDŠ ve Slaném. Hana Mullerová byla zařazena do večerní politické školy při mně VKSČ a byla propagandistkou na I. ZDŠ – Slaný.

V únoru vzpomenuto vítězství pracujícího lidu v čele s. Klementem Gottwaldem.

K příležitosti MDŽ zhotovily děti dárky pro maminky a staré ženy v obci.

V dubnu jsme vzpomněly s dětmi 102. výročí narození V. I. Lenina. Byl vysvětlen význam jeho osobnosti v dějinách dělnického revolučního hnutí.

Oslav 1. máje se škola zúčastnila ve Slaném. Oslavy 5. a 9. května proběhly na společném shromáždění, kde bylo vzpomenuto osvobození naší vlasti rudou armádou.

K 30. výročí vyhlazení Lidic se dala naše škola hodnotné závazky.

Dne 31. května byla na zdejší škole hospitace ředitelů a učitelů malotřídních škol.

Dne 14. června byla na zdejší škole přednáška člena protifašistických bojovníků s. V. Mullera.

Ke Dni učitelů 28. 3. 1972obdržel kolektiv zdejší školy vyznamenání k 50. výročí KSČ za pracovní iniciativu.

S dětmi byla provedena 2 branná cvičení.

V měsíci červnu se konaly sportovní hry dětí k MDD na vedení s. Hany Müllerové. 119

Zápis do 1. tř. se konal 28. ledna a bylo zapsáni 7 dětí z toho ze Žižic 2 děti, Luníkov 2 děti, Drnov 3 děti.

Vánoční prázdniny trvaly od 23. 12. – 2. 1. a jarní prázdniny od 20. 3. – 26. 3.

Během školního roku navštívily děti 2 loutková představení na Kladně.

Děti byly pravidelně prohlíženy dětskou i zubní lékařkou.

12. června se děti s rodiči zúčastnily škol. Výletu Hluboká – Orlík (zámek a přehrada), večerní osvětlení pražského letiště.

V posledním týdnu promluvil k dětem předseda Karel Kasina v dopravní kázni a bezpečnosti na silnici a předcházení a zabraňování požárů.

Hned od jara sbíraly děti podběl, květ hluchavky, bezinky, kopřivy, přesličku, květ jetele a akátu.

Oprava střechy a hradebních zdí se neuskutečnila.

Školní rok 1971 – 72 ukončen.</text>
      <sha1>gc21o36zi1b5gblsjzaw2ogo0liv4ze</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1972 – 1973</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82020</id>
    <revision>
      <id>337336</id>
      <parentid>278009</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:16:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337336</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3849" sha1="5bbwkkotu3ieahmgaoq1dk08ogm4tk0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1971 – 1972
   | ČÁST = Školní rok 1972 – 1973
   | DALŠÍ = Školní rok 1973 – 1974
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1972 – 1973
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1972-1973 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1972 – 73 byl zahájen dne 4. září společným shromážděním, kterého se zúčastnili představitelé obce. Škola je dvoutřídní se 4 postupnými ročníky.

Počet a rozdělení tříd:

I. tř: 1. postupný ročník 4h. 2d – 6 žáků

2. postupný ročník 3h. 2d – 7 žáků

II. tř: 3. postupný ročník 3h. 3d – 6 žáků

4. postupný ročník 4h 3d – 7 žáků

Celkem všech dětí na začátku roku 26, z toho 16 hochů a 10 dívek. Sbor učitelský nezměněn.

Ve školním roce 1972 – 73 prolínaly vyučováním významné události, které probíhaly ve státě i ve světě. Bylo vzpomenuto SNP, vysvětlen význam Varšavské smlouvy, význam sjezdu SSM, 55 let VŘSR důstojně proběhla na společném školním shromáždění, vyučovacím procesem prolínal průběžně význam internacionálních vztahů a přátelské pomoci SSSR, jehož 50. výročí vyvrcholením oslav. Rodiče se svými dětmi navštívili výstavu 50 let SSSR.

23. února bylo vzpomenuto 70. výročí narození významného bojovníka proti fašismu Julia Fučíka. 120

Děti byly seznámeny s návštěvou L. I. Brežněva na oslavách 25. výročí Vítězného února v Praze.

Žáci naší školy se zúčastnili pásmem básní na výroční schůzi KSČ na Drnově a členské schůzi JZD ve Velvarech

Volby presidenta republiky sledovali žáci v televizním pořadu.

K MDŽ zhotovili žáci dárky pro maminky a přednesli básně při oslavě MDŽ na Drnově.

Na počest Okresní konference KSČ se konala národní směna s úklidem v okolí školy a veřejného prostranství. Této konference a jednání Krajské konference se zúčastnila s. Hana Mullerová, která referovala na pedagogické radě o výsledcích usnesení plynoucí pro školství.

Žáci byli seznámeni s návštěvou L. Brežněva v USA a NDR.

Během školního roku byl kladen důraz na šetření socialistického majetku, na úctu k dospělým na slušné vystupování na veřejnosti.

Sběru léčivých bylin se zúčastnili všichni žáci. Nejlepších šest sběračů bylo odměněno knihou:

V. Beznoska 31kg
Petr Fiška 13,80kg
Jiří Fiška 13,74kg
R. Pondělíček 17,42kg
V. Kolaříková 15,30kg
Marcela Hloušková 11,50kg

Byliny byly přinášeny v syrovém stavu a ve třídách sušeny. za minulý rok byla naše škola vyhodnocena v soutěži malotřídních škol kladenského okresu na 2. místě. Obdržela poukázku na zboží v hodnotě 200 Kč.

Během roku navštívili žáci 2 představení v loutkovém divadle na Kladně.

Soudružka M. Smolíková, předsedkyně ČSŽ ze Slaného, promluvila k dětem o Sovětském svazu.

Děti v červnu vyslechly přednášku člena myslivecké společnosti ve Zvoleněvsi spojenou s promítáním filmu o ochraně přírody. Koncem školního roku byl uspořádán školná výlet Koněpruské jeskyně – Slapy – Konopiště – letiště.

Zápis do 1. třídy proveden 2. února 1973 a zapsány 4 děti.

Vánoční prázdniny byly od 23. 12. 1972 do 3. 1. 1973, jarní prázdniny od 19. 3. do 24. 3. 1973.

S dětmi byla provedena 2 branná cvičení a to zimní a jarní s brannými prvky.

Dětské lékařky pravidelně děti prohlížely.</text>
      <sha1>5bbwkkotu3ieahmgaoq1dk08ogm4tk0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1973 – 1974</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82021</id>
    <revision>
      <id>337337</id>
      <parentid>278010</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:16:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337337</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2876" sha1="ddusdwz371cixc5be0khzcir4wscdd0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1972 – 1973
   | ČÁST = Školní rok 1973 – 1974
   | DALŠÍ = Školní rok 1974 – 1975
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1973 – 1974
  | AUTOR = Běla Bezděchová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1973-1974 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1973-74 byl slavnostně zahájen dne 3. září 1973. Škola v tomto školním roce byla opět dvoutřídní s pěti postupnými ročníky. Učitelský sbor zůstal nezměněn.

Počet a rozdělení tříd:

I. tř: 1. postupný ročník 5 dětí 5 hochů

2. postupný ročník 4 děti 3 hoši 1 dívka

II. tř: 3. postupný ročník 7 dětí 5 hochů 2 dívky

4. postupný ročník 7 dětí 4 hoši 3 dívky

5. postupný ročník 6 dětí 3 hoši 3 dívky

Celkem 29 dětí z toho 20 hochů a 9 dívek.

Během školního roku prolínaly vyučováním významné politické události.

V rámci MSČP byla otevřena výstavka knih s jejich prodejem. V listopadu na společném shromáždění byla vzpomenuta VŘSR. Žáci přednesli pásmo básní. V listopadu a červnu navštívili žáci představení na Kladně. OZS poskytlo vstupenky na představení Brejlatá princezna v divadle J. Průchy na Kladně.

V únoru bylo vzpomenuto Vítězství pracujícího lidu. Žáci se zúčastnili pásmem básní hodnotící schůze KSČ na Drnově. Žáci přednesli maminkám básně na slavnosti MDŽ, kterou pořádalo JZD v Beřovicích.

V rámci oslav 25. výročí PO byly uspořádány branné hry na hřišti.

Naši školu navštívili milicionáři, kteří uspořádali s našimi dětmi besedu.

Jako každým rokem zúčastnili jsme se oslav 1. máje ve Slaném. 5. a 9. května bylo vzpomenuto památných květnových dnů.

V červnu bylo vzpomenuto 32. výročí vyhlazení Lidic.

K MDD byly uspořádány sportovní hry a děti odměněny. S dětmi byla provedena dvě pochodová cvičení s brannými prvky a to v prosinci a červnu.

Vánoční prázdniny byly od 23. 12. 73 – 2. 1. 74 a jarní prázdniny od 18. 3. – 23. 3. 74

Myslivecká společnost pozvala naše děti do Zvoleněvse, kde jim byl promítnut krásný film o přírodě.

Od dubna žáci sbírali květ hluchavky. Pilní žáci na konci školního roku byli odměněni knihami.

O prázdninách byla provedena ve školní budově nová instalace elektronického vedení a celá budova vymalována. 122

Soudružka Běla Bozděchovská, ředitelka, odešla do důchodu. Na její místo nastoupila s. hana Mullerová, která je od 1. září ředitelkou zdejší školy.</text>
      <sha1>ddusdwz371cixc5be0khzcir4wscdd0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1974 – 1975</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82022</id>
    <revision>
      <id>337338</id>
      <parentid>278011</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:17:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337338</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6886" sha1="qdit9884rd8obrtiug55cgal73mzh6s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1973 – 1974
   | ČÁST = Školní rok 1974 – 1975
   | DALŠÍ = Školní rok 1975 – 1976
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1974 – 1975
  | AUTOR = Hana Müllerová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1974-1975 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1974 – 75 byl zahájen 2. září na společném shromáždění obou tříd. Ředitelka školy s. Müllerová, při slavnostním projevu zdůraznila význam 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou.

Pravidelné školní vyučování začalo 3 září. V I. třídě byla třídní učitelkou Běla Bozděchovská. Tato třída měla tři oddělení – 1., 2., a 3. postupný ročník

1.roč. - 3 žáci - 2 hoši 1 dívka

2.roč. - 4 žáci - 4 hoši

3.roč. - 4 žáci - 3 hoši 1 dívka

Ve II. třídě byla třídní učitelkou soudružka Hana Müllerová. Tato třída měla dvě oddělení – 4. a 5. postupný ročník.

4.roč. - 7 žáků - 5 hochů 2 dívky

5.roč. - 7 žáků - 4 hoši 3 dívky

Na začátku školního roku začalo chodit do školy celkem 25. žáků. Během školního roku se odstěhoval Štefan Rác, žák 3. roč. a přistěhovaly se Soňa Hráčková, žákyně 1. roč., Jitka Hráčková, žákyně 4. roč, Marcela Pletichová, žákyně 2. roč., Jana Pletochová – žákyně 4. roč. Tento školní rok ukončilo ve zdejší škole 28 žáků.

Stěžejní pozornost obou soudružek učitelek byla během celého školního roku věnována účasti školy na veřejně politické činnost, otázkám spolupráce školy a rodiny, prohlubování výchovy k socialistickému vlastnictví, proletářskému internacionalismu a zkvalitnění práce PO SSM.

Soudružky učitelky vhodně využívaly významných výročí, filmových a divadelních představení s cílem upevnit ideově politickou výchovu žáků. V jednotlivých vyučovacích předmětech se snažily o to, aby ideově výchovná práce vyplynula nenásilně v každé vyučovací hodině a působila na žáky co možná nejvíce. Bohatý zdroj výchovného působení poskytlo 30. výročí Slovenského národního povstání. Den armády připomenul 30 let karpatsko – dukelské operace, který byl i začátkem oslav 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Také 57. výročí VŘSR vhodně prolínal vyučováním. Při výchovném využití významných událostí se osvědčilo zavedení sešitů aktualit ve 4. a 5. ročníku, do kterých si žáci během školního roku vylepovali obrázky a údaje, týkající se současných událostí ve státě i ve světě.

Během školního roku se zúčastnili žáci tří divadelních představení – „Koníček“, „Barunka“ a „Kocour v botách“. Žáci též shlédli tři filmová představení – o vyhlazení Lidic a dvě s tématikou brannou a protipožární. 123

Velká pozornost byla od počátku školního roku věnována blížícím se oslavám 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Soudružky učitelky vhodně využívaly všech dostupných obrazových a knižních materiálů k prohlubování výchovy k proletářskému internacionalismu k lásce k Sovětskému svazu a jeho lidu, který nás před 30 lety osvobodil od fašistické nadvlády. Při této příležitosti se žáci seznamovali s revolučními tradicemi našeho okresu. Při školním zájezdu navštívili Lidice, kde si připomněli oběti, které přinesli naši a sovětští lidí v boji proti fašismu. V rámci plnění závazků k 30. výročí osvobození vysadili pionýři keře růží a okrasní květiny, provedli úklid okolí školy a pomohli při výzdobě školní budovy. Byl vhodně upraven kout revolučních tradic, třídy, chodby a celá školní budova pěkně vyzdobeny. Pionýři se zúčastnili pásmem básní slavnostní schůze KSČ a NF, vystoupili též v místním rozhlase v Žižicích a Drnově. Zúčastnili se výstavy uspořádané l 30. výročí osvobození ve Slaném. Pracovní úsilí učitelek a žáků pomohlo splnit všechny vytčené úkoly a tím zajistit v plném rozsahu výchovné využití tohoto významného výročí.

Kladný vztah žáků k práci byl rozvíjen v hodinách pracovní výchovy a výtvarného vyučování. Pomáhali při udržování květinové zahrádky před školou, povedli okopávání ovocných stromků před MNV v Žižicích a pomáhali podle možnosti starým občanům, což bylo i veřejností kladně hodnoceno. Správně pochopili i význam sběru léčivých bylin, do kterého se všichni aktivně zapojili, Z celkového počtu obdrželo 21 žáků pochvalu a knižní odměnu. Při národní směně bylo odpracováno 50 hodin.

rozvijí se spolupráce s PO SMM. Byl získán jeden vedoucí pionýrů pro zájmovou činnost chlapců. Společně s PO byly zajišťovány přípravy májových oslav. V soutěži tvořivosti mladších pionýrů se umístili naši pionýři na prvém místě. Žáci 3. roč. složili slavnostní sliv ku příležitosti 30. výročí osvobození.

Kladně lze hodnotit i styky s místním JZD. Žáci se zúčastňují recitačními pásmy schůzí JZD. Představenstvo JZD poskytlo bezplatné zapůjčení autobusu na školní zájezd do Prahy, Lidic a na výstavu do Slaného. K MDD darovalo pro všechny děti vstupenky na divadelní představení do Kladna.

Společně s TJ a ČSŽ byl uspořádán MDD se sportovními a brannými hrami na místním hřišti. Dobrá je spolupráce s TJ, která ustavila družstvo žákovské kopané, ledního hokeje a stolního tenisu, kde se v hojném počtu zapojili i žáci naší školy.

V rámci 30. výročí osvobození naší vlasti byl vhodně využit význam ČSS 1975. Někteří žáci shlédli se svými rodiči vystoupení cvičenců v Kladně i na Strahově. Nácviku skladby žen s kuželi se zúčastnila s. Mullerová, taktéž i veřejných vystoupení v Kladně a Praze.

V I. i II: pololetí nebylo nedostatečných žáků ani žáků se sníženou známkou z chování. Soudružky učitelky během školního roku věnovaly soustavnou péči dětem z rodin dělníků a rolníků. Pomáhaly žákům se slabším prospěchem a těm, kteří pro nemoc zameškali školní docházku. Chování všech žáků naší školy je velmi dobré, je i veřejností kladně hodnoceno. Odměnou za dobrou práci byl školní zájezd, pořádaný 12. 6. do Prahy a Lidic. Náklady uhradilo JZD společně se SRPŠ. Školní rok byl ukončen 27. června 1975.</text>
      <sha1>qdit9884rd8obrtiug55cgal73mzh6s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976/Školní rok 1975 – 1976</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82023</id>
    <revision>
      <id>337339</id>
      <parentid>278012</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:17:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337339</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4324" sha1="6cga7irpei9fsnkugfhusk69hp7lfwn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
   | PŘEDCHOZÍ = Školní rok 1974 – 1975
   | ČÁST = Školní rok 1975 – 1976
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kronika žižické dvoutřídky 1940 - 1976
  | PODTITULEK = Školní rok 1975 – 1976
  | AUTOR = Hana Müllerová
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = [https://www.zizice.cz/skolni-kronika-skolni-rok-1975-1976 web obce Žižice]
  | VYDÁNO = 
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD official
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

Školní rok 1975/76 byl zahájen 1. září na společném shromáždění obou tříd. Ředitelka školy s. Müllerová při slavnostním projevu vzpomněla 31. výročí SNP. Pravidelné školní vyučování začalo 2. září. V I. třídě byla třídní učitelkou soudružka Běla Bozděchová. Tato třída měla tři oddělení 1., 2., a 3. postupný ročník.

1.roč. - 6 žáků - 3 hoši 3 dívky

2.roč. - 4 žáci - 2 hoši 2 dívky

3.roč. - 5 žáků - 4 hoši 1 dívka

Ve II. třídě byla třídní učitelkou soudružka Hana Mullerová. Tato třída měla dvě oddělení – 4. a 5. postupný ročník.

4.roč. - 3 žáci - 2 hoši 1 dívka

5.roč. - 9 žáků - 5 hochů 4 dívky

Na začátku školního roku začalo chodit do školy celkem 27 žáků – 16 hochů a 11 dívek. Během školního roku se odstěhovaly: Marcela Pletichová, Jana Pletichová, Soňa Hráčková, Jitka Hráčková.

Výchovně vzdělávací činnost se řídila plánem práce a úkoly, které vyplynuly z usnesení vyšších stranických orgánů. Jedním z významných úkolů bylo zajištění aplikace dopisu ÚV KSČ stranickým orgánům a organizacím, všem komunistům k přípravě XV. sjezdu KSČ na podmínky školy. Na počest XV. sjezdu KSČ a 55. výročí založení KSŘ byly podány závazky individuální a kolektivní, které byly včas splněny.

Seznámení s dopisem ÚV KSČ pomohlo při zkvalitňování jednotného výchovného působení v obou třídách. Vyučování důsledně uplatňují politická a třídní hlediska při výchově žáků k soc. vlast. Prohlubování bratrství a přátelství k sovětskému lidu. Ke zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu přispívají i aktuality, kterými s učitelky seznamují žáky s událostmi ve státe a ve světě.

Řídící a kontrolní činnost byla zaměřena na zvyšování úrovně polytechnické výchovy a zaměření činnosti dětí k pomoci při zkrášlení veřejných prostranství v obci. Žáci připravili drobné dárky pro delegáty okresní konference na Kladně.

velká pozornost byla věnována výchovnému využití XXV. sjezdu KSSS, XV. sjezdu KSČ, krajské a okresní konferenci KSČ v Kladně. Soudružky učitelky odpracovaly 60. hod, žáci a pionýři 110 hodin. Provedli úklid okolí školy a veřejných prostranství, před školní budovou zasadili okrasné květiny. Aktivně se zapojili do sběru léčivých bylin. Pionýři se zúčastnili přednesem pásma básní veřejných schůzí KSČ a NF, uspořádali vystoupení ve veřejném rozhlase k XV. sjezdu KSČ a 31. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou.

Pracovní úsilí s. učitelek a žáků pomohlo splnit vytčené úkoly a tím zajistit v plném rozsahu výchovné využití významných událostí, 125

Během školního roku bylo průběžně využíváno i ostatních významných výročí a událostí besed, filmových a divadelních představení s cílem upevnit ideově politickou výchovu žáků. Zúčastnili se tří divadelních, dvou filmových představení s ideově výchovným zaměřením. K měsíci bezpečnosti byla uspořádána beseda se členem PS- VB, ke konci školního roku přednáška člena OSPO a MS spolu s filmovým představením. Při realizaci plnění vytčených úkolů pomáhalo zejména zapojení vyuč. Do veřejného a politického života v obci.

Ke konci školního roku byl uspořádán zájezd na Karlštejn a Konopiště. Pro nízký počet žáků bude škola od 1. 9. 1976 uzavřena. Všichni žáci budou navštěvovat 3. ZDŠ ve Slaném, Gottwaldovo náměstí. Výbor. SRPŠ zakoupil pro všechny žáky, učitelky a uklízečku školy hodnotné vzpomínkové dárky.</text>
      <sha1>6cga7irpei9fsnkugfhusk69hp7lfwn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Patery knihy plodů básnických/Skřivánek (Sládek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82513</id>
    <revision>
      <id>337416</id>
      <parentid>274732</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:38:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337416</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1112" sha1="an8sji6ab566kpja4xh3nt3c2ml95fo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Patery knihy plodů básnických
  | PŘEDCHOZÍ = Zvony nedělní
  | ČÁST = Skřivánek (Sládek)
  | DALŠÍ = Důvěra (Sládek)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Skřivánek
  | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Patery knihy plodů básnických''
  | ONLINE = {{Internet Archive|pateryknihyplodb00bluoft}}
  | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 255.
}}

&lt;poem&gt;
Skřivánek vyletěl vysoko
nad pole a lučiny v květu
a zmizel v modru nebeském,
jak západ by do jiných světů,

Jen jeho píseň z blankytu
šveholí, zvoní a jásá,
a padá v zem, jak s jabloně
perličky rosy když střásá.

Skřivánku, ptáčku, zpěváčku,
jak letíš v nebeskou dáli,
rci, kde v tom malém hrdélku
ty všechny písně se vzaly?

Nevzaly se mi v hrdélku,
ony mi v srdéčku pučí,
tam rostou jako v poli květ,
jak čistý potůček zvučí.

A letím s nimi od země
vysoko jak jenom mohu,
by dolů lidem zpívaly
a vzhůru nesly se k Bohu.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>an8sji6ab566kpja4xh3nt3c2ml95fo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Patery knihy plodů básnických/Důvěra (Sládek)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>82514</id>
    <revision>
      <id>337417</id>
      <parentid>274735</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:38:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337417</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="994" sha1="ggitobfexefprn80abqs7jfnp2zn438" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Patery knihy plodů básnických
  | PŘEDCHOZÍ = Skřivánek (Sládek)
  | ČÁST = Důvěra (Sládek)
  | DALŠÍ = Český sedlák
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Důvěra
  | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ''Patery knihy plodů básnických''
  | ONLINE = {{Internet Archive|pateryknihyplodb00bluoft}}
  | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 255.
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Selské písně a české znělky/Z osudu rukou]]
}}

&lt;poem&gt;
Z osudu rukou vzal jsem svůj los,
jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.

Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas
a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas.

Vzklíčí a roste, dá zrno a dost;
jak ono na zemi jsem jenom host.

Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob;
a mne život těší a neděsí hrob.

V zem, jež ho vydala, schýlí se klas;
— kdes v boží zahradě vyrostu zas.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>ggitobfexefprn80abqs7jfnp2zn438</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Loupežník/Dějství třetí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>83010</id>
    <revision>
      <id>337355</id>
      <parentid>289360</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:48:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337355</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="65429" sha1="qtimp7xcjodtippwx2mgodj9xr29rn4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Loupežník
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = Dějství třetí
  | PŘEDCHOZÍ = Dějství druhé
  | DALŠÍ = Úprava pro divadla v přírodě
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dějství třetí
  | AUTOR = Karel Čapek
  | POPISEK = Komedie o třech dějstvích (poprvé vydáno 1920).
  | ZDROJ = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/83/loupeznik.pdf mpl.cz]
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. '' Dramata : Loupežník : R.U.R. : Věc Makropulos : Bílá nemoc : Matka.'' Praha : Československý spisovatel, 1994
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Ráno. Loupežník sedí se zavázanou hlavou na lavičce před domem.
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''' (potichu): Ukaž se, neslyšíš mne? Volám tě.&lt;br /&gt;
'''MIMI''' (vyhlédne z okna): To jste vy!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Dobré jitro, Mimi, pojďte ven.&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Nemohu, jsem ještě bosa. (Zmizí.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Z vrat vyjde Fanka s mošnou a hlasitě zívá.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Brejden.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Voni sou tady zas? Co tu chtěj?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co dělá Mimi?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Nesou ty ručniky?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já je pošlu. Co je s Mimi?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Dou votud, v noci bylo hrozně zle.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co bylo?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Kristepane, já sem dostala! Co prej sem ji nehlídala, co prej sem ji samu nechala – Copak sem pes? Ať už se hlídá sama. Ach jémine, já sem dostala!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A co Mimi?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Cák ta! Celou noc proplakala, že už sem to ani poslouchat nemohla a šla sem za ní, aby nikdo nevěděl; musela sem si k ní lehnout, vzala mě vokolo krku, a teď začala vo nich a porád vo nich –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co říkala?&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (zívá): Samý hlouposti. Já sem jí to rozmluvila.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Šecko. Že už nepřídou, že na ni zapomenou, že s muskejma nic nejni – – Dyť já to znám!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A co Mimi?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Nic, děkovala mně. Dyž sem jí lásku vymluvila, usnula; šak už svítalo. (Zívá.) A co voni? Dou votud a daj už jednou pokoj!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A co staří?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Jo, pán zakázal slečince s nima mluvit.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Zakázal!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': To maj marný tady čekat. Mimi na svatým křížku mamince vodpřisáhla, že už s nima nepromluví. Svatou přísahou to slíbila před náma všema. Jo, teď už maj konec. Teď dou, vodkáď přišli. (Odchází.) Šak už toho bylo dost. A pošlou nám ty ručniky, jo? (Zajde.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Vrata se pootevrou, vyjde Mimi.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''' (vstane): Mimi.&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Tiše. Myslela jsem, že už nikdy nepřijdete. Proč se tak díváte?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Vy máte uplakané oči.&lt;br /&gt;
'''MIMI''': To nic není. Vypadáte jako Turek v turbanu. Jak je vám? Je vám už dobře?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Jste pobožná?&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Myslím – snad. Jsem.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A vy jste přísahala –&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Ano.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': – že se mnou nebudete mluvit.&lt;br /&gt;
'''MIMI''': To už je jedno. Já vím, že je to strašný hřích, ale já už snad nebudu nic jiného dělat, já už ani nechci. Já jsem tak ráda, že jste přišel!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Dělali zle?&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Dělali. Proč se ptáte? Pojďte do lesa, tady nemůžeme –&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Nahoře v okně Paní.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''' (z okna): Nešťastné dítě! Pojď domů!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi odvrátí se.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''': Mimi, co to děláš? To jsi nám přísahala? Slyšíš, jdi domů!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi mlčí, nejde.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''': Mimi, neslyšíš? – Domů! Dítě, vzpamatuj se! Co to děláš? – Proboha Mimi! (Zmizí.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Z vrat vyjde Profesor v županu.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Ty neslyšíš, co? Domů táhni! Ty prolhaná, nevděčná, tvrdohlavá, ty neposlechneš? Okamžitě domů!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi přemáhá pláč, ale nejde.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Tak ty nepůjdeš? Naposledy, Mimi – domů! Půjdeš, nebo ne?&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi zakrývá si tváře a chvěje se.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Pryč, pryč od nás! Neznám tě, nestoudná, ničemná couro! Táhni! (Zabouchne za sebou vrata a zamkne je zvnitřku.)&lt;br /&gt;
'''MIMI''' (propukne v pláč, běží k vratům a tluče na ně): Otevři, maminko, otevři!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nechte je, Mimi, pojďte!&lt;br /&gt;
'''MIMI''': Maminko!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (skokem u ní). K čertu nechte je a –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (otvírá vrata): Pojď, dítě, pojď! Vidíš, co jsi to udělala!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (za ní): Prolhaná, zvlčilá, vzpurná, neposlušná – Já jí neznám, to není má dcera!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Vidíš, Mimi, vidíš! Ty nerozumná!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Křivě ti přísahala, neslyší tě, nezná nás; není už naše!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Slyšíš, dítě? Co nám to děláš!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Opustila nás pro prvního, kdo o ni klopýtl. Vidíš, to jsme si vychovali…! Mimi!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jdi, jdi, k tatínkovi!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Mimi, dceruško! Viď, že nás nechceš trápit?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (obejme ji): Pojď se mnou!&lt;br /&gt;
'''MIMI''' (vzlyká na jejích prsou): Mami!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vidíš, miláčku, no tak vidíš! Nemohlas hned poslechnout?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Už jste ji dostali!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Cože? Mimi, domů!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi poslušně jde. Paní jde za ní.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Už jste ji dostali!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': S vámi, mladíku, nemám co mluvit. Bohudík ještě dovedeme svou dceru ochránit před lecjakým dobrodruhem. Jak jste si počkal na náš odjezd! Jaké zajímavé příčiny vyhnout se nám! Kdo vůbec jste? Jak to vypadáte? Vy mně patrně nemáte co vysvětlit.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ne.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Docela nic. To je naprosto nemožné, aby vás Mimi ještě někdy potkala. Dáme si teď na ni zatraceně dobrý pozor! Proč se nám nemůže podívat do očí? Proč nám nemůže říci, co se tu stalo? Jak vás poznala? Kdo tady střílel? Co se tu před námi zamlčuje? Ó tady se nic dobrého neudálo!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Počkejte!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co je?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Mimi pláče.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ať pláče! Nesvěřit se rodičům je stejně zlé jako klamat je. Rodiče jsou svědomí dítěte, a mlčí-li Mimi nám, bojí se svého svědomí. Taková naše Mimi nikdy nebyla! Jakou zkázu jste v ní udělal!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co tam s ní dělá?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A co vám je po tom? Včera jsme ji opustili, hračku, dítě, ovečku nejšťastnější; dnes nám vzdoruje, nemluví, utíká nám, uplakaná a s rozpáleným čelem, jako by rozum ztratila! Člověče, mně je z vás úzko!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Tak počkejte!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Včera jsem znal tenhle svůj dům jako sebe sama; každý zvuk ke mně mluvil, každému dechnutí ze sna jsem rozuměl; a jen jste přišel vy, už po celou noc v něm něco praská, něco se směje nebo sténá, věci se kácejí, mé dítě leží v pláči a venku stojíte vy, nesmyslný šašku s tím turbanem na hlavě, a posloucháte, jako byste převrátil úl po mnoho let stavěný. Ó, před vámi ji budeme chránit, kdybychom ji pod zámkem držet měli! Strašný, strašný dojem z vás mám; číháte u těch vrat jako zvíře; jste potrhlý? Vypadáte, jako byste nechápal, co se vám říká!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jděte odtud, člověče! S mou dcerou se už nesetkáte. Nikdy, nikdy nestrpím, abyste se k ní přiblížil! Neznám vás; stačí mně, že jsem vás viděl. Rozuměl jste, nikdy! Můžete jít.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Z vrat vyjde Paní.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Co jste jí udělala?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co dělá?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Pláče. Zamkla jsem ji a –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nic neřekla?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nic. Ah bože, je to s dětmi kříž!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ať pláče! Až se unaví, přejde ji vzdor. Ať pláče! Až si utře oči, najde nás u sebe, jako by se nic nebylo stalo, jako by vůbec nic se nepřihodilo. Tak to hezky zahladíme, že ani památky nezůstane.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jak myslíš. Řekl vám, pane, můj muž –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': – že si nepřejeme, aby Mimi s vámi mluvila. Vy jste… ona je… Zkrátka nemůžeme to dovolit. Neměli jste se scházet v noci, za našimi zády, a vůbec – Vůbec by to pro ni nebylo dobře.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jednoduše my to zakazujeme, a konec!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (smířlivěji): Jste ještě mladý –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tím hůř! Copak je mládí omluva nebo přednost? Mládí je právě chyba, mládí je nemrav! Myslíte si, člověče, že vás beru vážně?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ale muži!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, holenku! Myslíte, že beru vážně vaše hadry na hlavě? Nebo vaši lásku či co? Kejkle jsou to! flanc! maškaráda! Na to jsem trochu stár, abych nepoznal, s kým mám tu čest! Vy jste to pravé mládí! Vy, vy jste hrozně nebezpečný člověk, protože nejste vážný! A teď už – dojednáno! Rozuměl jste? Mimi nikdy neuvidíte. Prosím – jděte!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ano.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Proběhne vraty dovnitř, zamkne a zahákuje je za sebou. Pak zarachotí klíč domovních dveří.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''' (běží k vratům): Člověče, co to děláte?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Bože na nebi! Zamknul?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Zamknul! Pročs nechala klíč ve dveřích?! (Tluče na vrata.) Otevřte! Co to děláte?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Otevřte!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jděte ven, drzý člověče!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Otevřte, pane!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co se to opovažujete? Jděte ven, jděte otevřít! Blázníte, vy holomku? Co to tropíte?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Kristepane to je člověk!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Hned jděte otevřít! Ale hned! Slyšíte, vy – vy ničemo?&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''' (z domu): Slyším.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Otevřte!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Otevřte!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Ani mě nenapadne!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': To přestává všechno! Jděte otevřít!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''' (z domu): Nepůjdu!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mimi, otevři nám! Slyšíš, Mimi?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (v okně, rozlícený): Kdo volá Mimi? Ta tu nemá co dělat!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A teď okamžitě otevřte!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': To si počkáte – (Zmizí.)&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': To je ničema! To je hanebnost! Pusť, vyrazím vrata! Vyrazím!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ale muži!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (opírá se o vrata): Pusť… vyra…vyrazím!… Počkej… Oh… oh… oh… Ne… nejde to! jsou na háky! Nikdo je nevyrazí. To je podlec! Pusť!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne, nenamáhej se!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pusť, přelezu zeď! Kdepak jen… Kde je trochu nižší? Kdybych tu měl židli!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ty nemůžeš!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Kdybych jen tu měl židli! To je podlec! Jdi, jdi pro kováře, aby vylomil vrata!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (objeví se na balkóně a nabíjí pušku): Nechoďte nikam. Vrata jsou na závory.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jdi pro kováře!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Jděte. Že ho nechám pozdravovat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Přiveď kováře!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A vyřiďte mu, že mám nabito. Já nikomu neradím sem chodit. Vážně.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Bože na nebi, on má pušku!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Mou pušku! Hned ji položte! Kdo vám dovolil brát mou pušku?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Lankasterka.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nestydatý člověče, ven, ven! Ven z mého domu!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Váš dům! Co mně je po vašem domě? Kvůli němu to nedělám.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A tohle vy si dovolujete k mé dceři?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Vaše dcera! – Všechno je vaše: dům, puška, Mimi – Copak to je na nich to nejdůležitější, že jsou vaše?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ven! Ven!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ani mě nenapadne! Já si nedám vzít, co jsem si našel.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co vzít? Co vůbec chcete?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já na vás nic nechci; ale já si nedám překážet, já si nenechám vzít Mimi! Za nic, pane!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tak už dost s těmi šprýmy! Já vám poroučím –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Mně nemáte co poroučet. Vy byste pořád jen poroučel. Já se nedám ukřičet, já se nedám umluvit jako Mimi; nejsem tak hloupý. Vy jste jí chtěli zakázat lásku; já si ji uhájím. A kdybyste chtěli boj, taky dobře! Dělejte si, co chcete. Já neustoupím, kdybych tu měl život nechat!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Kejkle! kejkle! kejkle! Vy šašku, myslíte, že tohle budu brát vážně? Boj! život nechat! Člověče, s takovými frázemi na mne?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Taky dobře. Já vám ukážu, co je vážně. A já vám říkám, že živý odtud nepůjdu.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Milosrdný bože! A co Mimi?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ta do toho nemá co mluvit. Vy se jí také neptáte, vy také s ní děláte, co chcete.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Slyšíš to, Mimi? Ty to strpíš?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nechat Mimi! Tady jsem já – (Obrátí se.) Ale Mimi! (Běží dovnitř.)&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mimi, pojď! Otevři nám!&lt;br /&gt;
''''''HLAS LOUPEŽNÍKA'''''' (uvnitř): To nesmíte! (Zuřivě:) Ne!&lt;br /&gt;
'''MIMI''' (vyrazí na balkón): Tatínku, já nemohu –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (táhne ji za ruku zpět): Pryč, Mimi! Opovažte se!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Oba zmizí v domě.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Mimi, nedej se, otevři nám!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (zadrží ho): Počkej, ať slyšíme –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co tam dělá?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mluví.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ano, mluví.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Směje se.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Podlec.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Teď mluví Mimi.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co říká?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nevím.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pláče?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne, nepláče. Teď zase on.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jeho brát vážně! Nesmysl! Řekni, bereš jeho hrozby vážně?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nevím.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ale pořád mně je, jako bych toho člověka už někde viděl. Někdy dávno, už ani nevím –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Někomu je podobný.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tak nezodpovědný člověk!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Už vím. Když jsem byla malá a měla jsem spalničky, dali mně obrázkovou knížku; a tam byl jeden obrázek –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jaký obrázek?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mladý Indián, náčelník, s péry na hlavě, víš? A ten se mi tak nesmírně zalíbil. Jako bych ho viděla… ještě dnes…&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co s tím teď?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nic. Nikdy jsem pak tu knihu už nenašla.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jakou knihu? Počkej, co tam dělá?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mluví.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já slyším Mimi.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Já slyším jeho.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Podlec! Ale kde jsem ho už viděl? Kde jen? Kde?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': V knize?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ale ne, počkej. Někomu je podobný.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Komu?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Aha, už to mám! Když jsem byl mladý hoch, poznal jsem jednoho politického, víš? co jsou pod dohlídkou.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mladý?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Mladý, divoký… Co ten vyváděl! Holky, kravály, verše… Nevím, co na něm tak vábilo. A tomu on je podobný! Jako by mu z oka vypadl!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Kdybych aspoň tu knihu někde našla!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jakou knihu? Hlouposti! Slyšíš něco?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Chodí po domě. Jako by něco hledal.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A co tam má co hledat? – (Křičí:) Zatracený člověče, jděte už! Táhněte z mého domu!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přiletí Fanka.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''': Co křičej? Co maj? Co se děje?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Považte, Fany, on je tam, uvnitř.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Kerej von? Ten, co tu v noci –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ten. Nechce nás pustit domů.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Šmarjá, a já mám vařit! Proč ho tam pouštěli?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Sám šel.&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (lomcuje vraty): Zamčenej! – Hej, pustěj mě! dou voteuřit! Já nemám eště uklizeno! – Milostpane, poručej mu!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jakpak poručit, Fany. Vždyť je to násilník.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Násil–… – Ty zloději! Ty loupežniku! Deš ven? Jedeš? Pomóc! Pomóc!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nekřičte, Fany.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': A kde je Mimi?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': S ním. Zamkl ji tam… u sebe.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Ježíšmarjá to je neštěsti! To je ztracená!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co? Kdo?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Naše slečinka. Kriste Jéžiši to je rána. Ty ludráku, ty nemravo! Deš hned voteuřit!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''' (z nitra domu): Budeš ticho!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Počkej, ty zloději, já ti ukážu, co je ženská!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Není třeba.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Deš vod nás, ty rošťáku!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': To víš.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Na něj nic neplatí, to je konec. Prokristapána chudák Mimi! Taková mladá! Co z ní teď bude!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Mlčte, osobo! Ještě vy trapte!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Tak já už nic. – Nešťastná slečinka!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': – – Poslyš, tak to nemůžeme nechat… Musí ven! Hned, hned ven! Řekni, co máme dělat?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nevím. Já ani nevím, co si mám myslet…&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': O čem?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': O něm.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Že je podlec! Fanko, skočte pro kováře! Aby přišel vylomit vrata.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Už letim.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Počkejte. A řekněte panu starostovi, aby sem přišel, že potřebuju… úředního… zakročení.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Haha! (Tryskem vyrazí.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': – – Ženo, to jsem si nemyslel, že… že budu muset svůj domov takhle dobývat! Že budu bojovat… o všechno! Proč je to? Proč se nám staví mládí do cesty? Sotva si člověk postaví domov, sotva zestará v práci, sotva usedne u krbu, už tu jsou cizí kroky… na prahu… Cizí, lehké, spěšné – – To je mládí! To je nepřítel! Už přichází! Ustup a nepřekážej, starý tvrdohlavče!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Poslyš –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ale já neustoupím! Já ho vyplatím! Mládí se musí zlomit!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Poslyš, tys neměl nikoho volat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Proč?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Kvůli Mimi. Budou z toho řeči – –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co, jaké řeči? Ne, ne! Já neustoupím!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Loupežník vystrčí hlavu na balkón.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Už je pryč? (Vyjde na balkón.) Tak co, jste připraveni? (Pauza.) – Já také. (Pauza.) – Aha, vy se mnou nechcete mluvit? – Taky dobře!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (velmi suše): Tady zůstat!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Tak co?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vyklidíte dům… na rozkaz úřadu. Dávám vám lhůtu… tři minuty.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Tři neděle chcete říci.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne. Vám přejdou kejkle, mladíku.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (svrchovaně vážně): A vy tomu přestanete říkat kejkle. Ten dům jste neopevnil nadarmo. Sbohem.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': S vámi teď promluví jiní. A jinak.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Vy jste si poslal pro posily?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (s hrobovou vážností): Uvidíte.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Konečně!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (k Paní): Slyšíš ho? Dělá hrdinu!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nepleťte se. Ale proti vám samotnému – to by nebyla čistá hra.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jaká hra?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Zápas. Vy jste příliš slabý a bezmocný. Čím víc vás bude, tím víc já budu v právu.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (propuká): V právu! Vy, a právo! Slyšel někdo větší nestydatost? Vždyť je to vloupání, co děláte! prasprosté násilí! únos! A vy si myslíte, člověče, že děláte něco neobyčejného? Nene! Holenku, takových kousků už svět viděl! Takových hrdinství už sprovodil! A vždycky se znova najde pitomé mládí, které zahraje starý kousek! A vždycky si znova myslí, že dělá bůhvíco nového! Oh už mám až potud, až potud té staré frašky!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Škoda. Mně se líbí.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Blázne! blázne! jen maličko, a přejde vám radost; přejde dobrodružství; přejde všechno. Až tady budete stát zahanben a moudřejší o jeden špatný konec, pak teprve vám povím: že špatný konec je dobrý začátek. Mládí se musí zlomit!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Moje, nebo její?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Cože?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Myslíte, že nechám zlomit její mládí?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Blázníte? Já, já chráním Mimi!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ne, pane. Já ji chráním.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vy jste její zkáza! Oh já jí vytrhnu hlouposti ze srdce! Raději bych svou dceru zabil, než ji nechal vám!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (obrátí se dovnitř): Slyšíte to, Mimi? Tak vidíte!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ať to slyší! Ať ví, že je konec!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Budete hnát útokem?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Hlouposti. Dám vás sebrat!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Aha, vy jste poslal pro četníky? Taky dobře. Sem se, pane, nedostanou.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Cože! Vy byste se chtěl… bránit… četníkům?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ovšem.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jak… jak byste se mohl bránit?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Tak. Střílet.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co – cože! Na četníky?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Vážně.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Oh… ten… ten… zločinec!… Na četníky!… Ženo!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Proboha! Co je ti?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Oh… oh… oh… Srd-… srdce… dech… Slyš-… slyšelas?… Na četníky!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Co nám to děláte? Je tak nemocen!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (klesá na lavičku): Na četníky!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Pusťte nás domů! Zabijete ho!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Aha, a mne vy chcete zabít?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Bude nemocen! Udělal byste Mimi takový žal?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A mne chcete vyhnat. Udělali byste Mimi takový žal?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Buďte rozumný! Vždyť nemůžete zůstat u nás!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Proč bych nemohl? Jsou tu mříže, zásoby, munice… Čtrnáct dní tu vydržíme. A tisíc nocí, paní!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Buďte šetrný! Co až vás tu uvidí lidé?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nemuseli jste je volat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (vstane): Nemluv s ním!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přijde Šefl, stojí a kouká.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''' (zlomeným hlasem): Vy jste… zločinec! Budete pykat… hrozně!… Já… neustoupím… před ničím!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ani já. (Odejde dovnitř domu.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Nehněvaj se, že sem tak smělej; ale ten pán je loupežnik, že jo?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Něco podobného.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jo, to sou případy. Koukaj, tadyhle sem ho včerá našel ležet střelenýho, takovou díru v hlauje měl, a já sem ho eště zavázal. To já sem neveděl, komu pomáhám! Měli by ho vobklíčit, aby jim neutek.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ach kdyby jen utekl!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': A to ne, taková násila se musí potrestat. Maj doma moc, co by jim moh ukrást?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mnoho, příliš mnoho, Šefle. Víc, než si můžete představit.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Ale, ale, to je škoda.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Paní se rozpláče.)
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
(Přijde Učitel.)
{{Konec formy}}

'''UČITEL''': S dovolením, co se stalo? Potkám vaši služku, a ona říká, že u vás v domě je loupežník. Dobrá, myslím si, jsi sokol, nebudeš tam od místa. Kde je?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Uvnitř, pane učiteli.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Je ozbrojen?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ano.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Poudám, takhle ho vobklíčit.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''' (lomcuje vraty): Kdo má klíče?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': On.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Musíme ho odzbrojit! – (Volá:) Padouchu, vyjdi ven! Slož zbraně!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přijde Kovář s nástroji.)
{{Konec formy}}

'''KOVÁŘ''': Tak prej tu mám vylomit vrata.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ano, ano, vylomte je!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Prej tu je loupežnik.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': No bať.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Tam uvnitř.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Kruci chlap, esi ho chytnu! Je to cikán?&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': I toto, von je jako pán.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Inu sakra, já mu ukážu pána!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Povidám, kováři, měli bysme ho vobklíčit.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Nejdřiu vrata. Z cesty!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ano, ano, vylomte je!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''' (zkouší vrata): Sakramencký vrata, zatracený! Kerýpak prase je dalo dělat?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': To chtěli mit festunk? Tak si na to zavolaj atalérii.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co je?&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Co je? Závory sou. Háky. Železa sou. Kreminálský vrata! Ať sem zatracenej, esi to někdo vylomí.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přijdou pochodem Starosta a Soused.)
{{Konec formy}}

'''STAROSTA''': Pámbu dobrýtro, pane profesor. Prej tu máte ňákýho loupežnika.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tam uvnitř.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Zamkl se tam.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Von nechce ven.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Ale ale! Za bílýho dne!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Tuhle starosta na mě tluče a povidá: Poď, sousede, musíš s sebou; seš průní radní a náčelnik hasiču, poď; u profesora maj zloděje.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Poudám vobklíčit ho.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Prosím vás, pane starosto, abyste ho… jako úřední osoba… vykázal z mého domu.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Hned, hned. Za chvilenku.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nač čekáte?&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Na policajta. Vona ho vaše Fanka hledá.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Vona ho budí.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Von eště spí.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Von se včerá nalil.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Šak ty taky.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Šak ty taky.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': A sakra, kdepak?&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': U Beránka.&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': I mordyje, to je škoda!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Jojo, co je to platný.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': No ba.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Ach jo.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Achich.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Vidíte, sousedé, teď vzdycháte –&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Jojo!&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Kolikrát jsem vám říkal: pijete jed.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přiletí Fanka – sama.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''' (uřícená): Voni ho eště polejvaj. Von spí. Ach Jéžiši, to sem letěla!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Von nic nevydrží.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Tak musíš sám, starosto.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''' (tluče na vrata): Hej, ve jménu zákona!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (vystrčí hlavu): Co zas? (Zmizí.) Mimi, jsme obleženi!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Jejej, starosto, koukej!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Copak?&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Dyť je to von!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Kerej?&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Ten flamendr, co s náma do rána pil!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Ten? Chchch, chchchch, chachachacha, chacha, chachachachachacha!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Hahaha, hahaha, hahahahahaha! –&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Lídi, to je, chachacha, chachachacha –&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': – hahahahahahahaha!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': – chachachacha, to je neřád!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': – hahahahahahahahaha! –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pane starosto!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chchchch, chchchch –&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Hahahahahahahaha!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Hehe, hehe, hehehe!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pane starosto, pamatujte se!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Dyť já, chchchch, dyť já nic. Chachachacha!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Hahaha, hahaha, hahaha! Přestaň, starosto! Mně už bolí břích!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Lídi zlatý, to je legrace!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pane starosto, vy jste úřad!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Jo, ouřad. Dyť to neni zloděj.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Hahahaha!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chachachacha! Von jim nic neukradne.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Dyť je tam s ním slečinka.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Vona si dá na něj pozor.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Hahaha, hahaha, hahaha!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chchchch!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vy ho máte vykázat z mého domu!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Dyť von zas pude.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Proto jsem vás nevolal.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': No, když chcete – (Tluče na vrata.) Mladej pane, mladej pane!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (vyjde na balkón s puškou přes rameno): Co chcete?&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chachachacha, chachachacha, chachachacha –&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': – hahahahahahahaha!&lt;br /&gt;
ŠFFL: Hehe, hehe, hehehe!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Mladej pane, máte jit ven.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nepůjdu.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Vy ste nám dal, mladej pane!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Jak ste se vyspal?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Dobře.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Ale vy ste nám dal! Ten duchař, ten havíř eště vo sobě neví!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chachachacha – A policajta chachachacha… polej-… polejvaj!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': A sakra, to muselo bejt!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Zakročte, pane starosto, poručte mu!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': No tak teda. Mladej pane, voteuřte!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já neotevru.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Já to poroučím!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ve jménu zákona?&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Ve jménu zákona.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já na zákon seru. (Odejde.)&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Heč, starosto, dostals! Patří ti to!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''' (uchvácen): Mordyje, to je, co?&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': To je zločinec! Pane starosto, musíte poslat pro četníky!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Ale kdepak. Četnici dnes honěj cikánove.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Cikány, pane starosto. Čtvrtý pád je cikánv, četníky, sedláky…&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Žádný sedláky. Četniky.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Pane sousede, měl byste zavolat hasiče.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Ale dyť tu nehoří.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Já skočim pro pana myslivce.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jo, ten se vodevčíra ztratil. To sou připady.&lt;br /&gt;
1. KLUK (hlásí se): Pane učitel, já tam hodím kamenem.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Nesmí se házet kamením.&lt;br /&gt;
2. KLUK: Pane učitel, já přelezu zeď.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Nesmí se lézti přes zeď.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jářku vobklíčit ho.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Starosto, pošlete pro četníky!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Já bych z toho neďál potřebu, pane profesor.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pošlu pro ně sám. Fanko!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Už letim.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Počkejte, Fanko. Já to srounám. – Hej, mladej pane! Pojte sem!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (vyjde na balkón): Co zas?&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Jářku mějte rozum. Tuhle pan profesor chce poslat pro četniky.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ať pošle.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Pojte radši s náma. Dyť sem zas přídete indy.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nesmí!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Pardol, pane, já po dobrým. Koukejte, mladej pane, dyť ste v cizím domě. Každej špás musí mit konec. Von je pan profesor v právu. Pojte k nám na voběd a vodpoledne pudem na zajce. Šak vám slečinka neuteče. No a je to, pojte.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Pěkněs to řek.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nepůjdu. Starosto, kdybys mně sliboval nevím co na světě, já bych byl blázen, abych toho nechal. Ať už se stane co chce; život si to nechám stát a nepůjdu. Vážně. Starosto, štěstí není legrace, a já nejsem žádný blázen. Kdybych se jen týden uhájil, stojí mi to za to. A teď už mi dejte pokoj!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Sakra, pěkně to řek.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Pane profesor, na tohle bych nebral četniky.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (k Loupežníkovi): Prosím… dejte mi… můj digitalis; a kostku cukru.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Prosím. Podám přes zeď. (Běží dovnitř.)&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Tak já du pro četniky, jo?&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Už to mám! Až bude podávat ten… lék, ten… di-gi-tá-lis, já ho stáhnu za ruku přes zeď!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ó – ano! Udělejte to!&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Udělám! Chytnu ho – a bude dole. Jak natáhne ruku, – poletí! A vy hned na něj, mistře kováři –&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': To zas ne. To se mně nelíbí.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Mně taky ne. To je ouklad.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Haha, já na něj pudu.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Já možná taky.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Tak dobře. Držte se u mne. A jak bude dole, – hned na něj! Teď ticho. Pozor.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza. Zarachotí zámek.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''': Už de.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''' (šeptem): Bože chraň –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (s puškou na rameni usedne na zdi a podává lahvičku): Tumáte, vemte to někdo. – – Copak, nikdo nechce?&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Napjatá pauza.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Pane učiteli!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''' (šeptem k starostovi): Jejej, to ne!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (natahuje ruku): No tak, pane učiteli, já vás neukousnu.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Ano… prosím… (Blíží se pomalu, následován Fankou a Šeflem; zvedá ruku –)&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''' (polohlasně): Šmarjantjozef.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''' (vezme lahvičku a couvá): Děk-… děkuju!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vy jste baba! Styďte se!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Aha, takhle vy na mne? Chtěli jste mne stáhnout zaruku? (Sundává pušku.) Koukejme učitele!&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Myslíte, že se vás bojím, vy padouchu? Vzdejte se!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (natahuje kohoutek): Učitel půjde domů.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Nepůjdu… Nehrajte si s puškou, člověče!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (zvedá pušku): Bude to?&lt;br /&gt;
'''UČITEL''' (mění místo): Co… co jsem vám udělal? Přestaňte, pane!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (míří): Pozor!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''' (zakryje tělem učitele): A teď dost! Už toho započínám mit potud! (Křičí:) Sem s tou puškou, nebo –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já myslel, že jste můj přítel. (Seskočí dovnitř. Rachotí zámek.)&lt;br /&gt;
'''UČITEL''' (utírá si čelo): Ten padouch! Pošlete pro četníky, pane starosto!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Chcete ho nechat zastřelit?&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Vždyť je to zločinec!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pošlete pro četníky! Je to vaše povinnost, pane starosto!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Starosto, neposílej; veme to strašnej konec!&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Tak já – – (Pauza.) Ne, tohle já neudělám!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Fanko!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Rozmyslej si to, milostpane!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Fanko, jděte pro četníky. Mým jménem.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Haha! (Vyrazí tryskem.)&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Poď, starosto. Nech je.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': To ste neměl dělat, pane. Tohle ste neměl udělat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já se vás neptám na radu, pane!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Nech ho, starosto, poď. Ať si dělá, co chce.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Né, to neměli dělat.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Tos neměl dělat.&lt;br /&gt;
'''UČITEL''': Dobře jste udělal, výborně!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Prosím, já se nikoho neptám.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''': Povidám, tady bejval pytlák, je tomu ňákejch padesát let. No jo, to sem byl hoch. Takovej mladej pytlák, a střílel, jako by čaroval. Zrouna ta zjeř sama za ním běhala. A tomu von je podobnej, ale tak vám podobnej –&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Na balkón vyjde Loupežník a rozvazuje si obvaz na hlavě.)
{{Konec formy}}

'''STAROSTA''': Mladej pane, mladej pane! Mějte rozum. Přídou sem četnici.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ať přijdou!&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Pote s náma, mladej pane; nechte je, ať si daj slečinku pod šturc.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (zavazuje si hlavu): Já vám už nevěřím. Ani vám.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Mladej pane, dou pryč, ať se jim nic nestane!&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''': Pote s náma; a esi vás budou honit u nás, mordyje, já bych im –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Vy skutečně zůstanete? Ať je co je?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Zůstanu. Co dál?&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Na balkón vystoupí Mimi, nedívá se dolů, váhá.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Mimi, nám není úzko.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi odvrací se, bojuje uvnitř sebe.)
{{Konec formy}}

'''LOUPEŽNÍK''': Co je, Mimi? Co chcete?&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Mimi rychle k němu přistoupí, vezme ho kolem krku a políbí; pak uteče a dolů se ani nepodívá.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''': Mimi!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Dcero!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''': Jo, to sou připady!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (stojí bez hnutí; náhle): Nikdy, rozuměli jste? (Odejde.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''' (tiše): Odpusťte, pánové, že jsem vás sem volal– – Prosím vás, nechte nás teď samy!&lt;br /&gt;
'''UČITEL''' (ironicky): Odpusťte prosím, že jsem se do toho vložil. Prosím tisíckrát za odpuštění. (Odejde.)&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Pane profesor, já bych ty četniky poslal zpátky.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já se vám poroučím.&lt;br /&gt;
'''SOUSED''': Poď, starosto, nech ho.&lt;br /&gt;
'''STAROSTA''': Pudem. (Odcházejí.)&lt;br /&gt;
'''KOVÁŘ''' (jde za nimi): Kruci sakra himl, já bych se na to – (Zajdou.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''' (zatluče na vrata): Tak dou voteuřit! dou voteuřit! (Odejde.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': …Ženo, co uděláme? Co si teď počneme?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Dělej si, co chceš.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co se to s ní stalo?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nevím – –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Dvacet let jsme ji střežili jako zorničku; každý kamínek jsme jí z cesty uklidili, proutky před ní rozhrnovali, aby ani o stín neklopýtla. Ach řekni, nechali jsme ji dosud jedinkrát samotnou?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Že jsme včera jeli pryč! Ó já jsem jel s těžkým srdcem! A když na tebe cestou přišla zlá předtucha, hned jsem ti udělal po vůli a obrátili jsme vpolou cesty – –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mně po vůli! Ty sám jsi to chtěl.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ano, já – – My, ženo, se musíme bát osudu. Musíme rozumět jeho znamením. Víš, co nám udělala ta první!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': '''LOLA'''.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nejmenuj jí přede mnou! Nechci jí znát!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': – – Nevím, proč na ni musím tolik myslet.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nemluv! Nepřipomínej! Nene, chraň bůh! její případ se opakovat nebude!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': – – Kdybychom aspoň věděli, kde je, co s ní je – –&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PANÍ''': Podívej se –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Není-li to osud. Když nám '''LOLA''' tady utekla oknem, dals všude přidělat mříže a zámky; říkals, že uděláš z našeho domu tvrz. Žádná mříž ti nebyla dost pevná – –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nu a co?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Vidíš přec. Právě tím jsme teď ztratili Mimi. Tím, že je to taková tvrz. To jsou ty tvé mříže.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ty mé mříže! A měl jsem snad dokořán nechat okna a dveře dceruškám? Aby i Mimi mohla utéci oknem, kdyby se někomu umanulo? Oh, ty naše holky to mají v krvi!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Po kom?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Cože, po kom? Po mně jistě ne!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne, po tobě jistě ne!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co… proč… Co tím myslíš?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nic. Po tobě to jistě nemají.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ale maminko, po tobě také ne! To přece nemyslíš!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Nevím. Ale po tobě ne.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ani po tobě. Chraň bůh, ne, ne, ani po tobě!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jak myslíš.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Po nás to nemají. Jak dlouho jsme na sebe čekali?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Osm let.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vidíš, osm let. Celé mládí… A nenapadlo nás utéci, ani ve snu, ani na okamžik nám nepřišlo na mysl, že bychom mohli… nečekat dál –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Tobě to… možná… nepřišlo.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, jistě ne. Ale tobě, řekni, tobě přec také ne?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Mně?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, nepřišlo. Osm let jsi čekala, tiše, vzorně, trpělivě –&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Trpělivě – ne! Prosím tě, mlč o tom!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': O čem?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': O těch osmi letech.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ženo, proboha, já tě nechápu! Měli jsme tenkrát snad udělat něco jiného? měli jsme utéci nebo co? Řekni! Myslelas to tehdy? Čekalas to snad ode mne?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Co jsem myslela! Já jsem neměla rozum!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Aha, neměla! Neměla! Ale řekni teď, mohli jsme jednat jinak?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jak myslíš.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, pověz sama. Jsi tak moudrá, maminko; vždycky jsem si tě vážil, že jsi tak rozumná. Řekni, jednala bys dnes jinak? Nečekala bys? Utekla bys nebo co? Řekni!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': – – Já nejsem rozumná!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ah – – Tohle jsem netušil! To jsem netušil! Já jsem tě neznal!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Já vím. Poslyš… je tohle láska?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jaká láska?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': To, co Mimi… Co on dělá, a to všechno. To tedy je láska?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Jak se to ptáš?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jen tak. To jsem já nepoznala.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co – cos nepoznala?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': To, co Mimi. Bude Mimi litovat svého mládí?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A ty lituješ?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': My jsme snad nebyli mladí.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, nebyli! Na to jsem já neměl kdy. Musel jsem pracovat!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Já vím. Ale mohls udělat –– třeba něco víc. A snad bych i já dovedla – –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jako Mimi – – A třeba i víc. Co bych byla udělala, kdybys mně byl ukázal… víc lásky!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Kdybych já ti byl ukázal! Ženo, to nebyla láska, že jsem pro tebe pracoval… do úpadu… nespal… nežil…&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Pracoval, já vím. Ale čekat bylo… těžší než pracovat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A tys čekala osm let! To nebyla láska?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Láska? Já nevím. Láska spíš byla, když už jsem nechtěla čekat…, když jsem jednou… chtěla utéci za tebou, a ničeho nedbat, ani hanby… ničeho… Tys o tom nevěděl. Neřekla jsem ti to, protože… protože bys mně to beztoho vymluvil. A tak mě to přešlo… docela.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tys to chtěla?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Jen jednou. Ale bylo to… něco víc než těch osm let a… všechno ostatní.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Než – manželství?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Já nevím. Snad.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ženo, mluvíš vážně?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Když člověk promluví… jedinkrát za třicet let, pak je to snad vážně.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Tedy tak! Tak je tomu! Hleď, starochu, cos neuměl! Dřel jsi se, pokoje neznal, k smrti se ustaral, ale to není láska! Co je to láska? Tys nemiloval! A nebyls… nikdy milován!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Prosím tě –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nene, mlč už! Já jsem byl šťasten; myslel jsem… věřil jsem,… že… že jsem svůj život prožil v lásce… a pro lásku. Já jsem byl… šťasten, a dnes… ti své štěstí… vracím!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Proboha, co to mluvíš?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vracím! Vracím! Já starý blázen! Musel teprve přijít ten zlořečený floutek, aby mně dal lekci! (Hrozí nahoru pěstí.) Ó běda tobě! Vzal jsi mně dům, dceru, vzal jsi mně ženu, vzal jsi mně rodinu! Ale já neustoupím, já se ti pomstím! Za všechno! Za sebe sama!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ano. Necháš ho… zastřelit.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Staniž se!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ale ta krev… ta skvrna, co padne na Mimi…&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Pomstím! Mládí se musí zlomit. (Klesne na lavičku a zakryje tvář v dlaních.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''' (zvedne hlavu): Ale co tedy mám dělat? Co s ním mám dělat?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Co máš dělat? Zavolals četníky –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A bude-li se jim bránit, – co potom?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Potom bych… chtěla být… tam.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Kde? S ním?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': S Mimi,… aby jí nekleslo srdce – Abych jí mohla posloužit.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (vstává): Sám, sám! Ó bože můj!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Přiletí Fanka.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''': Jéžiši, to sem letěla!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Co je?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Milostpane, voni četnici nejsou doma –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nekřičte tak!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Voni tu prej sou cikáni a voni je četnici honěj. Až večír prej přídou. Ale milostpane, voni sou vojáci na dovolený, a já sem im řekla, a tak voni sem dou, milostpane, s flintama a seušim, a veteráni, a hajný – Jézus, to sem letěla!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nač vojáci?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Na loupežnika. Budou ho dobejvat.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vojáci, nač vojáci – – Jděte, Fany, sedněte si někde. Nechte nás.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Já bych pila jak žavá. (Sedne si u zdi.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Sám, tedy sám! Ó že neumírá člověk na samotu! Bože, co na mně chceš, žes mi dal poznat tuhle bolest? Sám, sám! Oh jak jsem stár!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Uvnitř rachotí zámek.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''': Pozor – von de ven.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Vrata se otevrou, vystoupí Loupežník.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Co – co chcete?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Pusťte mě, prosím vás, pusťte mě k Mimi!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Paní, Mimi vás prosí, abyste ji navštívila.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Vy dovolíte?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ano. Chce se s vámi rozloučit.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Proč rozloučit? Jaké loučení? Co to znamená?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Než přijdou četníci.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Já se nechci rozloučit! Zůstanu s ní!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': A tak. To zas ne. (Chce odejít.)&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne, pane, zůstaňte! (Padá na kolena.) Prosím vás, pusťte mě k ní! Aspoň na chvilku! Nezůstanu, když nedovolíte, půjdu, až řeknete –&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nekleč před ním!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ne, pane, jeho neposlouchejte; můj synu, vy nejste zlý; vy neodepřete –&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Vstaňte, paní, nebo půjdu.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (vstává): Pusťte mě k Mimi!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Na pět minut. A nesmíte mluvit proti mně.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Přísahám!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nesmíte ji hubovat. Nesmíte jí brát odvahu. Slibujete?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Ano. Vždyť budete při tom.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nebudu.&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Děkuji vám!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (váhá): A nezradíte mne?&lt;br /&gt;
'''PANÍ''': Vy mi nevěříte?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (otevře vrata): Račte!&lt;br /&gt;
'''PANÍ''' (vchází): Bůh vás požehnej!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Loupežník chce jít za ní.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Musím s vámi mluvit.&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (zamkne vrata a strčí klíč do kapsy): Prosím.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Se mnou se Mimi nechtěla… rozloučit?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Ne.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Oh… Co dělá Mimi?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Pláče.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ah!… Proč pláče? Co jste jí udělal?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Pro to nepláče.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já vás nenávidím! Za celý život jsem tolik nemiloval, jako vás nenávidím!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co jste mi chtěl říci?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Že vás nenávidím! Za to, že jste bujný, a kořistný, a bezohledný! Za to, že jste krutý! Za to, že jste smělý!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Já vím.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Za to, že jste mladý! Za to, že jste blázen! Za to, že máte tolik štěstí!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Co ještě?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Za to, že všichni jsou při vás!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': To není pravda!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': To neni prauda!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Všichni jsou při vás! Všichni, které jsem miloval! Mé dítě, má žena, můj domov; nikoho, nic jste mi nenechal. Nikoho už nemohu milovat, ale vás nenávidím!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Při vás jsou četníci.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Já vás nenávidím! Všichni na vás visí očima: Hleďte, to je hrdina! Čeho se odvážil pro lásku! Ta ztřeštěnost, ty kejkle, ta smělost, to je láska! To je ta veliká, slavná, pověstná láska! Láska na život a na smrt! láska, která dělá z lidí hrdiny a bohy!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nemluvte o lásce!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ne, ale o něčem jiném; o lásce neslavné, která nedělá z lidí hrdiny, ale baby; o lásce, která učí člověka bázni, a starostem, a chvění. Oh do jaké slabosti a malosti jsem se umiloval! Zevšedněl jsem láskou a zbaběl jsem pro lásku; sebe jsem ztratil a na sebe zapomněl! Já blázen! starý blázen! Myslil jsem, že milovat je sloužit! obětovat se! bolesti nést! šetřit a dřít se! Já blázen! Co teď mám? Já vás nenávidím!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Chcete něco?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nechci! Ano, já nejsem hrdina! I já jsem měl ctižádost, chtěl jsem… mohl jsem něco být; ale sebe sama jsem zanechal, po chlebu jsem sáhl; jsem už malý a pitomý láskou, protivný, starý, šedý a ubohý láskou; já nejsem hrdina!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Proč mně to říkáte?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Protože vás nenávidím! Vy jste hrdina, a já jsem sám! Kde jsou všichni? Proč mne opustili? Proč nejsem dost drzý, abych byl… hrdina? že nejsem dost sobecký, dost bezohledný, dost nesmyslný, abych byl… hrdina? Co je to láska?&lt;br /&gt;
'''HLAS ZA SCÉNOU''': Povidám, nechojte sem, žencká! nechojte sem!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Někdo de.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''' (vystupuje pozpátku a mává rukama): Dyť tady se bude střílet!&lt;br /&gt;
Jezus, nechojte sem s tým dítětem!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Vystoupí Zahalená žena s dítětem v náručí.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Kdo je to?&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Já, pane profesor, líběj vodpustit. Du se tuhle vokouknout, esi sem už přišli četnici, a vona se tu naskytla ta vosoba. Nechojte sem, povidám, ale vona asi neni tento, vedí? (Ťuká si na čelo.) Jéjej, von už je venku?&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Odveďte ji!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Pote, žencká, pote honem, tady bude vojna.&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Kam bych šla!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Tady nesmíte bejt!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nechte ji, Šefle, je nemocná.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Bodejť, ňáká tulačka!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Zahalená žena usedne na lavičku.)
{{Konec formy}}

'''PROFESOR''': Láska! Kdo mně bude mluvit o lásce! Není-li láska práce a trpělivost, není-li starost, není-li sám konec mladosti, jděte mně s láskou! neznám jí! nestrpím jí!&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''' (kolébá se): Láska! Až potkáš lidský hadříček, který býval žena, až potkáš bídnou hříšnici, která bývala dcera, až potkáš starou nemocnou, která bývala mladá, budeš to vidět, budeš to vidět!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Vona je trochu tento, vedí?&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vstane a jde k ní): Pučte mně to dítě.&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Nechtěj, nechej, neber, nemá otce.&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vezme dítě): Dejte to sem, já nekoušu. (Sedne zas u zdi s dítětem na klíně.)&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Kdo jste?&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Nejsem, byla jsem, nejsem nic.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Je šílená.&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Nejsem. – Byla jsem šílená, byla jsem mladá, zpívala jsem si celý den, měla jsem ráda, měla jsem ráda, srdce mne táhlo ven a ven… Vše bylo krásné, kdyžs mladá byla, všechno čekalo na tebe; cestička každá tě vyvábila, ach běda, kam tě zavede!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Kdo jste?&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Neptej se orla, co je to život, zeptej se raněné holubice. Neptej se sebe, co je to láska, zeptej se té, kterou miláček opustil.
'''PROFESOR''': Má pravdu! Má pravdu!&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Zeptej se děvčete ztraceného, zeptej se rodičky opuštěné, zeptej se žebračky, kterou potkáš; řekne ti, že ji někdo měl rád, a to že je láska!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ano, ano! Slyšíte ji?&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Láska je, co tě opustilo, láska je to, co pominulo, láska se nikdy nevrátí; sedni si na břehu, natrhej květin, neplač a házej je do černého proudu, ať každý vidí, co je láska; ať každá vykřikne, běda mně, běda, snad mne už opustil! Ach děvče, opustil už v té chvíli, kdy poprvé mluvil o lásce, nešťastná Mimi!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Cože?&lt;br /&gt;
'''ZAHALENÁ ŽENA''': Tatínek mne už nepoznává. Jak je šedivý, jak je starý! Jak jsem se změnila já, když on je tak jiný!&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vyskočí): Jéžiši slečinko!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Lolo, nešťastnice, jak ses tu vzala?&lt;br /&gt;
'''LOLA''': Šla jsem se na vás podívat, alespoň zdálky; cestou mně řekli, že Mimi…&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej, slečinko, já jsem je nepoznal!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Mně je z vás ouzko, slečinko!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nešťastné dítě, ukaž se mi! Ó, ó bože!&lt;br /&gt;
'''LOLA''': Proto jsem přišla, aby mne viděla, abych jí řekla: Jen se podívej, jen se podívej, jen se podívej, Mimi, co to je!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vždyť jsi jako pápěrka! Já se tě děsím!&lt;br /&gt;
'''LOLA''': Sestřičko Mimi, já tě jdu potěšit; sednu si u tebe s dítětem na klíně, houpy houpy hou, houpy houpy hou – Dej mně mé dítě!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Nechte, slečinko, já ráda chovám. Hou hou hou, houpy hou hou…&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Ukaž, to je tvé dítě? Kam je dáme? Kam dáme tebe, ubohá Lolo? Pohleď, to už není náš dům! Vzal nám jej on, tenhle, vidíš ho?&lt;br /&gt;
'''LOLA''': To není náš dům, tam nebyly mříže; byla tam okna dokořán. Jak jsme si v nich hrály, když jsme byly malé, oknem domů, oknem ven… Oknem ven… Mimi, nechoď oknem ven!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Ach Jéžiši! (Rozpláče se.)&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (zvedne Lolu do náručí): Nešťastné kuřátko, kam tě složíme?&lt;br /&gt;
'''LOLA''': Ukaž mně maminku. Maminka jistě tak nezestárla jako ty. Maminka je tak mladá.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Maminka není s námi, Lolo, a on tě k ní nepustí.&lt;br /&gt;
'''LOLA''': To je on, co oklamal Mimi? (Vykřikne.) Proč ji oklamal!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Hleďte, vy hrdino, tohle je láska! Prokletý, kdo jí to udělal!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Slečinko, slečinko, poďte domů!&lt;br /&gt;
'''LOLA''': Dej mně mé dítě, nejsem nic bez něho. Jsem jenom pýří, jen suchý lístek, co nese semínko ve větru.&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Spadlý lupínku, kam bych tě složil!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Tady. (Odemyká vrata.)&lt;br /&gt;
'''LOLA''' (vykřikne): Ne, já se ho bojím!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (polo ji nese, polo vede): Neboj se, dceruško, nesmí k tobě. Budeš doma, budeš doma, každý bude jako ty… nešťastný jako ty… a nikdo nesmí přijít… (Zachází s ní ve vratech.)&lt;br /&gt;
'''LOLA''' (ve vratech): Láska je, co tě opustilo…&lt;br /&gt;
ŠFFL (dívá se za nimi): Jo, to sou případy.&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (jde do vrat se vztyčenou hlavou): Puste, já nesu dítě!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': A mně pořád byla povědomá –&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (sotva vskočí do vrat, zabouchne je za sebou a zavře na háky): A teď si tam vostaň! Hahaha, hahaha!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nechte otevřeno!&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (za zdí): Hahaha, já tě nepustim! (Zamyká domovní dveře.)&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Otevřte! Mimi, otevři!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej, to je škoda! Teď už bude konec!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Konec? To ne! (Vyskočí na zeď a seskočí do dvora.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''' (volá): Pane profesor, von de na ně!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (za zdí, tluče do domovních vrat): Mimi, pojď ven! Otevři mně! Paní, otevřte mi!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Lídi, to je raubíř!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Pauza. Uvnitř domu ženské výkřiky.)
{{Konec formy}}

'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Proklatě, otevřte!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej, já bych nevotvíral!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Na balkón vyletí Fanka – s dítětem v loktech.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''': Haha, haha, hahaha! Koukej klíč! Vidíš ho? Vidíš ho? Hahaha, já tě nepustim!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Dejte sem klíč, Fanko!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (objeví se ve dveřích balkónu): Dejte klíč mně, Fany! Honem!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Haha, haha, nikomu nedám! Pustěj! (Letí pryč.)&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (na balkóně): A teď jděte, člověče! Blázne, co tu ještě chcete? Je konec! Je konec!&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Není! Mimi, slyšíš?&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vyrazí na balkón, bez dítěte, s puškou v ruce): Pustěj! Dou držet Mimi!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Nestřílejte! Položte to!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Haha, haha, hahaha! no počkej! (Opře pušku o břicho a střelí dolů po Loupežníkovi.)&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Výkřik v domě. Profesor běží dovnitř.)
{{Konec formy}}

'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Nic se mi nestalo, Mimi! Jdu si pro tebe!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Necháš ty dvéře! (Vystřelí.) Deš, pustíš! No počkej! (Běží do domu.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej, to je žencká! Tu bych nechtěl! – Hej, mladej pane! Mladej pane, jářku!&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vyběhne na balkón, má zástěru plnou patron a nabíjí): Jen počkej, já ti – – Kdepak je? Von utek? Kde je, Šefle?&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Teď zrouna tu byl.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Jéžiši to tam je dopuštěni!&lt;br /&gt;
'''HLAS UVNITŘ DOMU''': Fanko, pojďte sem honem!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Nemám kdy. Aha, támhle je! – – Co chceš s tou motykou? Necháš ji? No počkej! (Střelí do zahrady.) Haha, haha, hahaha!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Dostal ji?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Já nevim. Skoro. Ty zloději, ty rošťáku, ty raubíři, co chceš s tou motykou? Šmarjá, von vylamuje dvéře! Necháš to?&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Vylomím! Mimi, jdu si pro tebe!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Honem, Fanko, honem!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Tumáš! (Střelí po Loupežníkovi.) Hahahaha!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Zabitej?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Kdepak! (Nabíjí.) Jezus, dvéře už praskaj!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Mladej pane, pozor!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Prasknutí.)
{{Konec formy}}

'''FANKA''': Haha, haha, motyka praskla! Praskla ti! Praskla ti!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''' (vyběhne na balkón): Pryč odtud, Fanko! Odstrojte Mimi!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Už letim. (Běží dovnitř.)&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': A teď jděte, šílený člověče! Chcete zabít nemocnou ženu?&lt;br /&gt;
'''HLAS LOUPEŽNÍKA''': Mimi, já se vrátím!&lt;br /&gt;
'''LOLA''' (ve dveřích balkónu): Vrať se! Vrať se! Vrať!&lt;br /&gt;
'''PROFESOR''': Vraťte se! Mládí se nevrací, nikdo se nevrací takový, jaký byl! Vrátíte-li se, budete už jako já! (Odchází.) Dceruško, pojď odtud – – (Zajde.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej, teď už je konec!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Hlasy za scénou.)
{{Konec formy}}

'''HLAS KAPRÁLA''': Stujte! Krejte se!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jezus, vojáci! Mladej pane, pozor, vojáci dou!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''' (vystoupí): Tak tady je ten festunk.&lt;br /&gt;
'''VOJÁK FRANTA''' (vystoupí): To je psina!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''' (káže zpět): Miřte do voken, mládenci!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jejej vojáčku, to bych neďál!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Proč?&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Von už tam nejni. Von je v zahradě, za tou zdi.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': A kdo je v domě?&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Ty vostatní, a von je voblíhá.&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': To je legrace.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Aha, tak máme dobejvat zahradu. (Obrátí se k lesu.) Mládenci, pozor! Vojáci pudou se mnou. Vozbrojenej civil, veteráni a hajný vobklíčej dum. Cyklisti stojej na silnici a jízda v lese. Mušíme ho dostat živýho nebo mrtvýho.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Honem, ať vám neuteče!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Sapéři za mnou! Franto, máš rachejtli?&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': Mám. To bude psina!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Vojáci přeběhnou palouk a kleknou u zdi. Jeden dlabe bajonetem mezi kameny.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''' (sedne k nim na bobek): Co to jako děláte?&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Tu zeď jako sundáme.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Japak ji sundáte?&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Ale vyfouknem ji. Viď Franto?&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': No ba. To bude psina!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': To muší bejt jako na vojně. (K dlabajícímu:) Jak to vrtáš? Copak nevíš, co je díra? Čoječe, dobrá díra muší bejt ouzká, viď Franto?&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': No ba, a hluboká.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Čím menší díra, tím větší oučinek, viď Franto?&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': No ba.&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Zatímco vrtají, Loupežník se vynoří na zdi nad jejich hlavami a usedne tam.)
{{Konec formy}}

'''KAPRÁL''': Tak to tam strč, Franto.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Co je to?&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Patróna.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jaká?&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Ekrazitová.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''' (zděšen): K čemupak?&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Tu zeď vyhodit do vzduchu. Jako na vojně.&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Jezus, to né. Dyť se něco stane!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Franto, sirky!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Dyť spadne celej dum!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Franto, zapal! – Strejče, pryč, vona ta zeď sletí.&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': To bude psina!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (nad jejich hlavami): Nazdar, hoši!&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': To je von!&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''' (vyskočí): Vzdej se!&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Čeho?&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (vyrazí na balkón s ručnicí): Aha, tady zas je! (Míří na Loupežníka.)&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''' (zvedne ruku): Fany, mé poslední slovo!&lt;br /&gt;
'''FANKA''' (skloní ručnici): Co zas?&lt;br /&gt;
'''LOUPEŽNÍK''': Nezapomeň! Sbohem, poupátko! (Seskočí zpět do dvora.)&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Hahaha, to je neřád! Chyťte ho! Von utiká! (Vběhne do domu.)&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Já du na něj! Franto, vohni se! (Franta se sehne, Kaprál mu stoupne na záda a přeleze zeď.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': Počkejte, já du taky. (Stoupne Frantovi na záda, sedne obkročmo na zeď, ale bojí se seskočit.)&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''' (otvírá zvnitřku vrata): Honem, mládenci! von utiká!&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': To je legrace! Kluci, honem. (Vojáci hrnou se do vrat.)&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''' (na zdi): Utiká! utiká! Chyťte ho! Támhle, támhle je! Leze přes zeď! Běží do lesa! Jejej střílejte!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Ozbrojení civilisté, veteráni, hajní a kluci, vše se vyhrne z lesa na scénu a řítí se s výkřiky: Chyťte ho! Hurá! Chyťte ho!)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''' (na zdi): Je pryč. To je škoda, že už je konec. Dybych teď moh dolu! Přineste mně někdo židli! Nikdo tu nejni?… Židli! Židli! Přineste mně židli!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Vzdalující se rány z pušek a křik.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''' (na zdi): Nechte ho už! Pomožte mně! Přineste mně někdo židli! – – Pomoc! Pomóc!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Kaprál a Franta se vracejí ze dvora.)
{{Konec formy}}

'''FRANTA''': To byla psina!&lt;br /&gt;

{{Forma|proza}}
(Z vrat vychází Fanka.)
{{Konec formy}}

'''ŠEFL''': Utek, loupežnik! Jako by se do země propad! Prosimvás, vojáčku, pomožte mně dolu!&lt;br /&gt;
'''FRANTA''' (sehne se): Stoupněte si.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Vojáčkové, páni vojáci, máte tu dnes vostat přes noc… na stráži.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Pročpak ne. Viď Franto?&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': No ba. To bude psina.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Zejtra se prej vystěhujeme…&lt;br /&gt;
'''ŠEFL''': A to já taky budu hlídat! (Jde do vrat.)&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': A pořád mně je, jako bych ho už někde viďal.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Vidite, kaprále, a mně taky!&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': No ba, mně taky.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Počkej, Franto, už to mám! No jo! Dyž sem byl kluk, tak sem viďal v cirkuse komedianta, a ten ti zrouna čaroval. Voči sem moh na ňom nechat. A tomu von je tak tůze podobnej!&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': Depak, čoječe, cirkusák! Dyž sem byl malej, tak sem viďal jednoho mladýho cizího knížete na honech. A von je zrouna jako ten kníže.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Di někam, Franto. Komediant, a žádnej kníže.&lt;br /&gt;
'''FRANTA''': Depak komediant, ty vole. Kníže!&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Žádnej kníže. Hulán. Dyž sem byla mlady ďouče, vedli vojáci hulána v řetězech; musel něco strašnýho províst. My, chasa, sme koukali jako na divý zvíře; a von najednou ke mně a povidá: Dej mně vody. Já sem vám skočila jako blázen a dala sem mu pít ze džbánu; von tiše pije a dívá se, jako by se se životem loučil, a pak povidá: Sbohem, poupátko! Ale zrouna tak, jako von to tady řek. A ten hulán měl stejný voči jako von; takový krásný, zlodějský voči. Na mou duši, na to nezapomenu.&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': To ste se, Fanko, do toho hulána zamilovala.&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Vite, kaprále, načpak bych hrdlouhala. Na to sem už stará. Von se mně tůze líbil, a rozum sem neměla…&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Tak proč ste toho loupežníka chtěla zastřelit?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': Já nevim; třeba zrouna proto, že už nejsem mladá, a že mně přišlo líto –&lt;br /&gt;
'''KAPRÁL''': Čeho?&lt;br /&gt;
'''FANKA''': – mýho ztracenýho mládí.&lt;br /&gt;
{{Forma|proza}}
Opona
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qtimp7xcjodtippwx2mgodj9xr29rn4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Chvalte ústa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89621</id>
    <revision>
      <id>337262</id>
      <parentid>293641</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337262</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1528" sha1="b2bpcuy8a77ay7evueoe852y4fa0ibx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Buď slaven, mocný Králi
   | ČÁST = Chvalte ústa
   | DALŠÍ = Pange, lingua
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chvalte ústa
  | AUTOR = [[Autor:Tomáš Akvinský|Tomáš Akvinský]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/704 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Josef Förster]] / [[Autor:Tomáš Fryčaj]]
  | SOUVISEJÍCÍ = [[../Pange, lingua|Pange Lingua]]
  | WIKIPEDIA = Chvalte, ústa
}}

&lt;poem&gt;
Chvalte ústa, vznešeného
těla Páně tajemství,
chvalte předrahou krev jeho,
kterou z milosrdenství,
zrozen z lůna panenského,
prolil Král všech království.

Nám byl dán a nám se zrodil
z Panny neporušené,
jako poutník světem chodil,
sil zde zrno pravdy své,
skvělým řádem vyvrcholil
svoje žití pozemské.

Na poslední večer k stolu
s bratřími když zasedal,
beránka by s nimi spolu
podle zvyku pojídal,
dvanácteru apoštolů
za pokrm sám sebe dal.

Slovo v těle slovu dává
moc chléb v tělo proměnit,
z vína Boží Krev se stává.
I když Pán je smyslům skryt,
stačí sama víra pravá
srdce čisté přesvědčit.

Před Svátostí touto slavnou
v úctě skloňme kolena,
bohoslužbu starodávnou
nahraď nová, vznešená,
doplň smysly, které slábnou,
víra s láskou spojená.

Otci, Synu bez ustání
chvála nadšená ať zní,
sláva, pocta, díkůvzdání
naše chvály provází.
Duchu též ať vše se klaní,
který z obou vychází.
Amen.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>b2bpcuy8a77ay7evueoe852y4fa0ibx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Jezu Kriste, štědrý kněže</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89622</id>
    <revision>
      <id>337263</id>
      <parentid>293642</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337263</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1360" sha1="1hc0mzsqy7cbf67vaq3mjqfu4k7mbpg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Pange, lingua
   | ČÁST = Jezu Kriste, štědrý kněže
   | DALŠÍ = Ježíši, Králi
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jezu Kriste, štědrý kněže
  | AUTOR = neznámý
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/706 Kancional.cz]
  | JINÉ = Jistebnický kancionál (1420)
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Zpěvník Českobratrské církve evangelické/Jezu Kriste, štědrý kněže]]
  | WIKIPEDIA = Jezu Kriste, ščedrý kněže
}}

&lt;poem&gt;
Jezu Kriste, štědrý kněže
s Otcem, Duchem jeden Bože,
tvoje štědrost naše zboží.
Kyrieleison.

Ty jsi nyní zde před námi;
pro své muky, svaté rány
smiluj se, Tvůrce, nad námi.
Kyrieleison.

Ty jsi prolil svou krev pro nás,
z věčné smrti vykoupil nás,
odpustiž nám naše viny.
Kyrieleison.

Andělé jdou zpívajíce,
Tvůrci v slávě klekajíce,
chválu jemu vzdávajíce.
Kyrieleison.

Svatá Maří, Boží Máti,
ty nám račiž pomáhati:
dej nám svého syna znáti.
Kyrieleison.

Volej každý k Hospodinu,
ať odpustí naši vinu
a dá nám v ráji odměnu.
Kyrieleison.

Otče, Synu, Duchu Svatý,
nedej našim duším ztráty,
naplň námi kůr nebeský.
Kyrieleison.

Půjdem, půjdem, Bůh před námi,
bychom byli Tvůrci známí,
ať se smiluje nad námi.
Kyrieleison.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>1hc0mzsqy7cbf67vaq3mjqfu4k7mbpg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ježíši, Králi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89623</id>
    <revision>
      <id>337264</id>
      <parentid>293643</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337264</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2513" sha1="7zlol68h5xbb2467hv1215k7kv52igv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Jezu Kriste, štědrý kněže
   | ČÁST = Ježíši, Králi
   | DALŠÍ = Ježíši, tebe hledám
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ježíši, Králi
  | AUTOR = [[Autor:František Žák|František Žák]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/707 Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv [[Autor:Josef Trumpus|Josef Trumpus]]
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = Ježíši, Králi
}}

&lt;poem&gt;
Ježíši Králi, nebe a země,
tobě se koří andělů chór,
velebnost tvoji v hymnech a písních,
opěvá svatých a světic sbor.
Nám zahaluješ tvář ve svátosti,
víra však zří ji oslavenou
a svému králi ve svatostánku,
vzdáváme úctu na kolenou.

Ježíši, Králi nebe a země,
tvá láska jako nebeská zář
ze srdce tvého oslaveného
rozjasňuje všech blažených tvář.
Nám zahaluješ je ve svátosti,
láska však tuší nebeský zdroj.
Ježíši, Králi pokojných duší,
se Srdcem svým nás navěky spoj.

Ježíši, Králi nebe a země,
jenž jsi nás krví svou vykoupil,
dál kraluj v srdcích svých věrných dětí,
víru v nás oživ, naději sil.
Věříme v tebe, žes Bohem naším,
žes cesta naše a život náš.
Kéž k Srdci tvému lnem živou láskou,
ty v sobě věčný zdroj pravdy máš.

Ježíši, Králi nebe a země,
svůj pokoj sešli do rodin všech,
ze Srdce svého lásku a věrnost,
do srdcí jejich prouditi nech.
Dej mužům stálost pěstouna svého,
dej ženám mírnost matičky své,
ať v denním díle i s dětmi slyší
tvůj hlas, jak všechny k nebesům zve.

Ježíši, Králi nebe a země,
přitáhni k sobě náš český lid,
ať v jeho srdci a v jeho mysli
vládne tvůj řád a bezpečný klid.
Ó, dej mu víru, naději, lásku,
uchraň ho hříchů, nesvornosti,
ať opět uzná království tvoje,
sklání se před tvou velebností.

Ježíši, Králi nebe a země,
buď Králem v církvi, dědictví svém,
aby nás vedla v nebeský domov,
jejž z lásky k nám jsi připravil všem.
Nauč nás lásce k té matce dobré,
která nás vede jak dítky své,
dej jí svou sílu, by přemáhala
samého pekla nástrahy zlé.

Ježíši, Králi nebe a země,
popřej nám místa v království svém,
až dokonáme pouť žití svého
po mnoha zkouškách, po boji všem.
Přijď království tvé, v němž není bolu,
v němž není slzí bolestných víc,
kde věčné blaho a věčná radost
ozařuje všech blažených líc.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>7zlol68h5xbb2467hv1215k7kv52igv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Ježíši, tebe hledám</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89624</id>
    <revision>
      <id>337265</id>
      <parentid>293628</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:33:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337265</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1626" sha1="pd1bcavetz1mu1h4it5fx3f2zq5sxow" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Jednotný kancionál
   | PŘEDCHOZÍ = Ježíši, Králi
   | ČÁST = Ježíši, tebe hledám
   | DALŠÍ = K nebesům se orla vzletem
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ježíši, tebe hledám
  | AUTOR = [[Autor:Ludvík Holain|Ludvík Holain]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Kancionál
  | ONLINE = [https://kancional.cz/708A Kancional.cz]
  | JINÉ = nápěv Holain / vžitý
  | SOUVISEJÍCÍ = 
  | WIKIPEDIA = 
}}

&lt;poem&gt;
Ježíši tebe hledám
ve všem tvém stvoření,
své srdce k tvému zvedám,
k živému prameni;
v něm krása světů všech se skví,
v něm hoří Boží tajemství,
[: jsi vládce můj, jsi bratr můj,
můj Ježíš, Bůh a Pán. :]

Tvé srdce z něhož září
Trojice Boží jas,
zná hořkost v potu tváři,
když tys byl jedním z nás.
Kéž v práci mé i nesnázi,
vždy Srdce tvé mě provází.
[: Tys v radosti, tys v žalosti,
můj Ježíš, Bůh a Pán. :]

Ježíši ve svátosti
nám za pokrm ses dal,
abys svou přítomností
nám život zachoval.
Můj chlebe, moje posilo,
již Božské Srdce zrodilo.
[: Zde dává se mně ke spáse,
můj Ježíš, Bůh a Pán. :]

Ježíši tobě patřím
svým tělem, duší svou;
tobě a všem svým bratřím,
chci sloužit s pokorou.
Otevři výheň lásky své
a spal v ní všechno nečisté.
[: Ať jediná jsi touha má,
můj Ježíš, Bůh a Pán. :]

Přesvaté Srdce Páně,
žehnej všem krokům mým,
abych šel odhodlaně,
vždy za tvým královstvím.
Ať v každém, koho potkávám,
vzkaz Pána svého poznávám,
[: že k cestě své mě v lásce zve,
můj Ježíš, Bůh a Pán. :]
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>pd1bcavetz1mu1h4it5fx3f2zq5sxow</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92062</id>
    <revision>
      <id>337291</id>
      <parentid>312754</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:58:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>úprava;</comment>
      <origin>337291</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4831" sha1="f6unuh7wxj4qy8nsins8hdixbgi0o1l" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}
{{Rozcestník}}
Sbírka Antonína Sovy:
* [[Ještě jednou se vrátíme (1900)]]
** báseň [[Ještě jednou se vrátíme (1900)/Ještě jednou se vrátíme|Ještě jednou se vrátíme]]
* [[Ještě jednou se vrátíme (1912)]]
** báseň [[Ještě jednou se vrátíme (1912)/Ještě jednou se vrátíme|Ještě jednou se vrátíme]]

== Srovnání vydání ==
{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! 1900 {{Kramerius|ndk|c23768b0-b239-11e6-a108-005056827e51}}!! 1912 {{Kramerius|ndk|1b83dd00-2fa5-11ee-9f22-005056827e52}}
stejný obsah jako&lt;br&gt;
1938 {{Kramerius|ndk|88024da0-a935-11e3-9d7d-005056827e51}}
|-

| Předmluva
JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME

Ještě jednou se vrátíme

Mdlé března paprsky

Jasný den

'''Hudba teplé noci'''

'''Largo dlouhých večerů'''

Ospalá píseň

Lethargie dozrání

Než přijel vlak

Deštivé jaro

Večer

Díky hudci

Horečnatá noc

Nálada

Slunce

Západ v srpnu

Samota milenců

Princezna Lyoleja

Naivní rozhovor

Nálada

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy

'''Skizza k básni'''

'''Úryvek pohádky'''

Osamocení

Srpnové večery

V groteskním světle

Bolest svou romanci hraje

Passáž deskriptívni

Studie

Smrť

Jízdou

Ze skizzáře umělcova

Introdukce do pohádkové noci

Krajina v mlze

Mně stesklo se po máku červeném

Agonie večera

'''Podzim'''

Ponurý večer

'''Sloky'''

Miloval jsem ty večery

Měsíc v zimě
| JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME
Ještě jednou se vrátíme

'''Před jarem'''

Mdlé března paprsky

Jasný den

Ospalá píseň

Lethargie dozrání

Než přijel vlak

Deštivé jaro

Večer

'''Po bouři'''

Slunce

Nálada

Díky hudci

Horečnatá noc

Západ v srpnu

Nálada

Osamocení

'''Léto duše'''

'''U zátoky'''

'''Klidná krajina'''

'''Samota'''

Srpnové večery

V groteskním světle

Bolest svou romanci hraje

Passáž deskriptívni

Studie

Smrt

Jízdou

'''Háj chorých při sanatoriu'''

'''Vzpomínka z jižní cesty'''

Ze skizzáře umělcova

Introdukce do pohádkové noci

'''Tím podzim zdá se mluvit'''

'''Hlasy večerní samoty'''

'''Scenerie'''

Ponurý večer

Krajina v mlze

Mně stesklo se po máku červeném

'''Ještě krajina'''

Agonie večera

Měsíc v zimě

'''V ledovém objetí'''

Miloval jsem ty večery

'''Bílé město'''

'''Zpěv noci vánoční'''
|-
|
| SAMOTA MILENCŮ
Samota milenců

Ani nevím

Largo dlouhých večerů

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy

Princezna Lyoleja

Naivní rozhovor

Notturno v zahradě, kde se tančí

Co jsem vycítil z květů petrklíče

Dva večery

Představa něhy

Jarní píseň

Píseň v letní noci

Ekloga

I byl jsem strom starý

Svátek prýštící mízy

Smích květnové přírody

Sen o jaru pohlaví

Píseň o zázraku

Sloky intimní

Byl večer

Naše noc

Letní procházkou

Sloky

Štěstí

Procházka

Rozkoš zrání

Andante
|-
|ZASNĚNÝ FLIRT
|ZASNĚNÝ FLIRT
|-
|
|NA ROZCHODU S MLÁDÍM
Sloky

Dnes byl by večer

Nezapomenutelný okamžik

Chorovod

Rozchod s mládím

Podzim

Hudba teplé noci

Dým

Rozhovor se srdcem

U hrobu té, jež zemřela v mladém věku

Tajemství březového háje

Úryvek pohádky

Zašlá romantika

Sloky

Blízko k jeseni

Dej mi ruku

Háj

Hostitelův sen

Zázračný pramen

Každému jaro květe

Harmonický klid podzimního večera

Reminiscence zralé lásky

Andante

Básníkovy nové lásky

Sloky

|-
| VYBOUŘENÉ SMUTKY II A SKIZZY K NIM
Květ Nesmrtelnosti

Evropa

Variace předešlé myšlénky

Staří známí

Melancholie života

Modlitba Satanova

Bože velký

Sloky

Do světlého lesa, jenž Zapomenutím se nazývá

Čekal jsem

Hostina života *

Minulosť

Naivní relief Hladu

Hrůza zamlklé bídy

Kosmický pohřeb

Píseň náhlé bolestia

Zhnusení

Do sebe vnořen

Když všecko odkvetlo

Fragment

Odcizení milenci

Utrpení touhy

S koncem XIX věku

Po přečtení zprávy filantropických dam

leště jsou orli

Černý rytíř

Zpíval jsem za rána

K smrti smutno

Skizza ku »Caritas«

Sloky

Sentimentální chvíle

Z velkoměstského osamění

Píseň nenávisti

» rváčů přemožených

» závislosti

» znepřátelení

» úzkosti

» »Zase o jednom dni«

Pozdrav bouřlivé noci

Resignace

Zamyšlení

Ubitá Myšlénka

Dnové

Sloky

Refugium

Sloky

Konec slavného tažení

Šly Touhy a Naděje

Sloky

Černá píseň

Rozednění duše

Kosmická pouť
|
|-
|MECENÁŠ
|
|-
|ÚDOLÍ NOVÉHO KRÁLOVSTVÍ
Údolí nového království

Variace předešlé myšlénky

Smilování

Studny Nadějí

Ballada o Radosti

Když vládla Duše

Výčitky

Aby přišla tak radost

Skonejšeníio

Slunce na Ostrovech Mládí

Píseň

Jak město orientálské

K novému člověčenství

Sloky o slávě

Ano s divokoi výskající radostí

Zda v jeden Život
|
|-
|PŘÍCHOD PROROKŮ
|
|}</text>
      <sha1>f6unuh7wxj4qy8nsins8hdixbgi0o1l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Ještě jednou se vrátíme</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92130</id>
    <revision>
      <id>337272</id>
      <parentid>300534</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337272</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1329" sha1="jzuw06n42ohj06o41o252x54ktknq39" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Ještě jednou se vrátíme
   | DALŠÍ = Mdlé března paprsky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ještě jednou se vrátíme…
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Ještě jednou se vrátíme zamyšleni, kde prudce
květ voněl, že svedl nás z cesty, když šeřivým stříbrem tekl
nad potoky večer, a ještě jednou se vrátíme.
kde píseň jsme slyšeli z oken, jež hleděly k zahradám zmlklým.

A ještě si vynajdem jednu stezku a jeden háj v horách
tak celý podzimem jasný, v tolika hýřících barvách,
po roztříštěných akkordech echa budeme pátrat,
po tichém a pružném kroku, zda tajemné zanechal stopy.

Duše, do níž se zařízly vzpomínky, vyleje v trávu
tolik lyriky kanoucí v pryskyřičných krůpějích,
své větve vysoké, tmavé, vykoupá v podzimním slunci,

svůj štíhlý kmen protáhne šerem v míjící mraky ; —
to všecko v jediné chvíli, na stezce sešeřené
a v hodinu západu, která tak sevře nebohé srdce…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>jzuw06n42ohj06o41o252x54ktknq39</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Mdlé března paprsky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92131</id>
    <revision>
      <id>337273</id>
      <parentid>300533</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337273</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1380" sha1="swuwngopysrr996axm7j0tjaeayarlj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Ještě jednou se vrátíme
   | ČÁST = Mdlé března paprsky
   | DALŠÍ = Jasný den
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mdlé března paprsky
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Mdlé března paprsky, stonavé, pohledy feerické
jak snící, nemocné dívky, vzdušné, anaemické,

bledé a nerozvité a třesavé, po dlouhém snu
s prsty z bezové duše a s vlasem podobným lnu,

jíž po krisi přestálé zvědavě, vtíravě zrak se zdvih
a pije zem a pije vzduch a pije zvuky a barev mih…

A kroky jsou nejisté, mdlý úsměv a láska k životu zas,
a opilosť mdlá a nad vším ten divný, naivní žas,

ty oči rozevřené vše pijí a hltají zbouřeně
a myšlénky se předou volně, vzrušeně, zmateně.

Mdlé března paprsky, pohledy feerické, stonavé…
Jsou zahřátý louky staré? A vrby kotlavé?

A duše zoufalé? A děti na slámě, vedle dobytka
co na prs čekají? Ta v bídě svedená Markytka?

Ti bezzubí starci, jichž srdce je rozbitý střep,
žít nechce! a vzdoruje! nechce! a ponuře staví tep?…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>swuwngopysrr996axm7j0tjaeayarlj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Jasný den</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92132</id>
    <revision>
      <id>337274</id>
      <parentid>300529</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337274</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1293" sha1="i5kcj0ip67jrqxafqxlvoznzr66zo9r" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Mdlé března paprsky
   | ČÁST = Jasný den
   | DALŠÍ = Hudba teplé noci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jasný den
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Dne rozlilo se tiché, bílé moře
a v lůžku ještě zatopilo mne,
radostí sladkou udeřilo,
radostí šílenou! —

Hořely plachty bílých, drobných mráčků,
zcuchány větrem snivě bijícím
do trav a stromů měkkým křídlem,
přes probuzené vsi…

A ven a ven, kams na kraj černých lesů
s havranem leskle modrým zakroužit,
a na kořeny vydoupnalé
se spustit ponuře!…

A ven a ven s motýlem pasek světlých,
s motýlem smutečním a s kobylkou,
s červeným bříškem v rudých cestách
jež lítá frčivě!

A ven a ven… Takový svátek slunce,
takový svátek vůně bláznivé
a smíchů zalykavých
a rána světlého!

Dnes lodníci, jež vezou mrtvé znaveni,
by měli odpočít si, ustat chvíli
v plavení do neznámých krajů
při písních smutečních!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>i5kcj0ip67jrqxafqxlvoznzr66zo9r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Hudba teplé noci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92133</id>
    <revision>
      <id>337275</id>
      <parentid>300532</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337275</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1094" sha1="77x50fxjt2i0kr6cwdugyeephpx3dsp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Jasný den
   | ČÁST = Hudba teplé noci
   | DALŠÍ = Largo dlouhých večerů
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hudba teplé noci
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Noc blouznivá svítila horečkou teplých par,
přes palouky rozvodněné skvrny stříbrné kladla.
V ní jakoby všecky noci se slily dávných jar,
a její vůně jak moře a dlouho neuchladla.

Ne, ne, tvá ruka bílá již v ruce mé nehoří.
Přede průvod blouznivých slov mé srdce zpívá,
vše naslouchá ještě, i tráva i vlnivé pohoří,
i chatrč rozcuchaná i vrba křivá;
a z póla probuzeno vše slouchá, jak zvedá se
zpěv marný, zpěv zašlý, zpěv pošetilý,
z trav kytici zrosenou kterdk čas po čase
k rtům tisknu a tisknu v té sentimentální chvíli.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>77x50fxjt2i0kr6cwdugyeephpx3dsp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Largo dlouhých večerů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92134</id>
    <revision>
      <id>337276</id>
      <parentid>300531</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337276</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2540" sha1="2ioz8a8ww029lwd32r6q2jyp73ju3tc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Hudba teplé noci
   | ČÁST = Largo dlouhých večerů
   | DALŠÍ = Ospalá píseň
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Largo dlouhých večerů
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Z luk chladné trávy šumí píseň večerní…
Je ticho nesmírné
Z mlčících sosen prořídlých
žluť západu tak zvolna stéká v tůně potoka,
po šedých balvanech a zvlhlém písku, po kapradí,
po černých vlasech jejích a po těch rukou hebkých,
stínících temně zamyšlený zrak.

Ó kterak ticha byla, vášně její vybouřily tenkrát,
když octli jsme se sami v skalách bazaltových;
nad námi hejno racků jíkalo
a sosny skřípající pod skalami
šuměly v parné vůni ostružin.

Tu sedala tak zamlklá na šedém balvanu,
když strání protější věž černá zdvihla kříž
do posledního slunce zlatých záchvěvů
a roztřásla je, oslepujíc září večera,
až její sladký obličej tak vzdušný, průhledný
se býti zdál, ne z toho světa, zakletý,
a pohádkový, němý, neživý…

Ó, mlčívali jsme. Proč? Bylo lépe
tak mlčet. Bylo lépe,
a ruku v ruce dívat se na dlouhé večery,
hasnoucí teplo travin cítit, hvězdy potopené
skrz kapradí pod vodou kmitající,
stín černých raků pod písčitým břehem
a zcela ponořeni do samoty zvučící
vzdáleným zvonem, třeskem kosy, osamělým kročejem
a tónem ve výšce se vlnícím,
večerním letem hmyzu, nad vodami visícím
v chomáčích černých na modravém nebi.

A lépe bylo mlčet. Nechtěl jsem
vyplašit její Duši, mojí podobnou,
plačící stejně, prudkou, divokou a smutnou,
jež v Jaro lidí všech a v Slunce lidí všech,
v to spravedlivé Slunce nevěřila,
tak zrovna jako duše moje
v to Slunce, nestejně jež daří paprsky
ubohé smrtelníky.

Ne, já se děsil nad ní, onou sladkou,
neb mnil jsem, právě Ona
že mohla přec jen věřit v Jaro, Slunce,
tak mladá, krásná a tak nově vzrušená,
a já se bál jí, úzko bylo mi,
že pouhým echem mojí duše byla její duše,
jež rozbíjí se v bazaltových skalách,
tím echem, které vyvoláš rád jednou
a jež zní prázdně, když se stále stejně ozývá,
dnes, zítra, zítra, dnes, ó, dnes i zítra…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2ioz8a8ww029lwd32r6q2jyp73ju3tc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Ospalá píseň</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92255</id>
    <revision>
      <id>337277</id>
      <parentid>300872</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337277</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1346" sha1="q8uz4jynbsiuhytc0s3klq8hhszx9c3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Largo dlouhých večerů
   | ČÁST = Ospalá píseň
   | DALŠÍ = Lethargie dozrání
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ospalá píseň
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Tou cestou pustou, proťatou v tmu lesa,
nad níž se křivé větve klenou
a měsíc tesklivé své šero
propouští po jehličí,
můj vozka jede zvolna…

A nákolesník zvoní,
nárazy, dupot koní
ztlumené, jednotvárně splývá
ve skřípot vyschlé osy.

Ospalou bzučím píseň,
tu, kterou vozka začal.
Vzadu se líhnou bílé
mlh nebetyčné hory,
za mostem v prostřed lesů…

Jak šňůra natažená
bez konce je ta cesta
se zelenavým vedle
podrostem lkavých břízek.
V nich jemně prška šumí,
bubnuje v svadlé listí.

Jak vypuštěný motýl
ze stuchlé světnice,
má duše těká kolem;
na drahá místa sedá,
otřená křídla zdvíhá…

Déšť teplý šumí vzduchem —

Kams usláble a dlouze
do neurčitá mizí,
při kmitajících hvězdách,
pod černých větví tmou,
ospalá naše píseň…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>q8uz4jynbsiuhytc0s3klq8hhszx9c3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Lethargie dozrání</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92256</id>
    <revision>
      <id>337278</id>
      <parentid>301135</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337278</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="972" sha1="i75zdb3k83nm2tqee28bm9i7d5wxhb1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Ospalá píseň
   | ČÁST = Lethargie dozrání
   | DALŠÍ = Než přijel vlak
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Lethargie dozrání
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
To šumí břízy nad tichem vod,
den mlčí červencový,
na horách trávy sžehnuty jsou
a žloutne křoví.

Spí léto horké na dně luk,
puškvorcem voní,
a vážka za vážkou se shnilých vrb
se k vodám kloní.

Vše ztichlo. Jen ospalé vany se dmou
v tom nejsladším spaní.
A paprsky výskají, vlny se třesou
pod slídovou strání.

A léto horké na dně luk
po krajích jde lesa;
a starých a uschlých se chytá vrb,
že pod zráním klesá…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>i75zdb3k83nm2tqee28bm9i7d5wxhb1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Než přijel vlak</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92257</id>
    <revision>
      <id>337279</id>
      <parentid>300874</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337279</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1115" sha1="t4hk9t4tbyxeta1h12i7fiorqsyyd0g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Lethargie dozrání
   | ČÁST = Než přijel vlak
   | DALŠÍ = Deštivé jaro
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Než přijel vlak
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Za noci modré, modré a tmavé,
pod světlem luceren znaveni jdem.
Mraků vor stříbřitý ve výši plave
přes měsíc krvavý, hledící sem.
Déšť přestal plískati. Kukavých žab
přes černých vagonů nehybné stěny
hlasy zdvih' vítr a slábl a sláb’,
a sena výparem zavoněl zmdlený.

Jak moucha vzbuzená těžce se vznes’
za lesy, pláněmi vlaku huk známý…

S Bohem! Ta podivná návštěva dnes!
A my jsme byli tak sami a sami.
Nic jsme si neřekli. Dlouhý byl čas.
Banální slova. Otřelé fráze.
Ani sám nevím… odjíždím zas,
a přece zdá se mi, snáz je mi, snáze.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>t4hk9t4tbyxeta1h12i7fiorqsyyd0g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Deštivé jaro</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92258</id>
    <revision>
      <id>337280</id>
      <parentid>301134</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337280</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1375" sha1="d5fuv0x85amz2xadlox10llsgnem6wm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Než přijel vlak
   | ČÁST = Deštivé jaro
   | DALŠÍ = Večer
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Deštivé jaro
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Přes lesy deštivé Jaro šlo, přes rozlité prškami vody,
přes obrysy mlhavých vsí, přes vrby nad zmlklými brody,
eh truchlivo ! smutno ! Deštivý soumrak rozestřen na polích svrasklých,
jak tisíce střepin leželo vodních zrcadel prasklých. —

A na prazích vymřelých chalup a na mýtích, pastvištích
mdlý dešťových kapek smích, šept starců omrzelých.
Jen k večeru zřídka všecko se otřáslo ze dna hlubin,
kdy Slunce obrovskou růží vyžehlo z temnot jak krvavý rubín,

to bylo jak fanfára zlatá, zrození, — smrt v ném však spala
a poslední vydechnutí. — Pak deštivá noc dál se brala,
vše smutno a zšeřeno, v oblacích sosny dýmavě čněly
a zvodněné louky se kamsi až za obzor rozliti chtěly…

Hrsť petrklíčů a krvavých máků a kopretin rád bych teď měl
pro jednu mi drahou hlavu a sněžných spánků běl…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>d5fuv0x85amz2xadlox10llsgnem6wm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Večer</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92259</id>
    <revision>
      <id>337281</id>
      <parentid>300877</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337281</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1038" sha1="kbty8wez2qxxcrcl8shrnrhvimhqci5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Deštivé jaro
   | ČÁST = Večer
   | DALŠÍ = Díky hudci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Večer
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Jak pozdvižené, tenké, slabounké
sní břízy v polí sešeřeném svahu,
poslední Slunce po vrcholcích těká,
cos hledá v dálce zmatené a teskně…

Svah mrtvě září, čím víc stoupá vzhůru.
V tekutém, smytém zlatě zaplaveny,
hor vrcholy se chvějí jako ze sna
zdviženy pokojně nad rovinami.

Zmizelo Slunce v úžasném hor tichu,
jen v jasu, zdviženém vysoko nad krajinou,
na vrcholech Hor, Stromů, Starých Věží

ve vyzpívaných akkordech se třese,
visionářské Echo — Slunce hraje,
na zmrtvělých klávesách preluduje…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>kbty8wez2qxxcrcl8shrnrhvimhqci5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Díky hudci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92260</id>
    <revision>
      <id>337282</id>
      <parentid>301133</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337282</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1151" sha1="cb7rrtnidsz10wkrechtqwsx3san15o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Večer
   | ČÁST = Díky hudci
   | DALŠÍ = Horečnatá noc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Díky hudci
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Díky hudci, jenž teď housle vznesl do výše !
Tomu hudci, s vášnivým kolébáním
jenž své housle tisknul k hlavě skloněné,
struny zpívaly klasů uznáváním…

(Ne tak jako bastardní hudba oper
s leskem slavností, — ta mi studená jest ! —
Tichým sunutím pláten, davů a dějů,
zmatkem barev a tónů, slov a gest!)

V jakém tichu drážděné sdílnosti
zavzlykal nástroj vášní vzkypěnou,
on se chtěl vyplakat teplými slzami scherza
objav mou duši zemdlenou!

Objav mou duši zemdlenou rozkoší šílenou,
tancem naivních veselí, úsměvy panenskými, —
chyť ji a stisk’, že nemožno vydýchnout, vypil
ji tóny ohnivými!…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>cb7rrtnidsz10wkrechtqwsx3san15o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ještě jednou se vrátíme (1900)/Horečnatá noc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92261</id>
    <revision>
      <id>337283</id>
      <parentid>300879</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:36:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337283</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1235" sha1="0nox77d9j6gjdcuq5apcaug9kg02mx5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Ještě jednou se vrátíme (1900)
   | PŘEDCHOZÍ = Díky hudci
   | ČÁST = Horečnatá noc
   | DALŠÍ = Nálada
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Horečnatá noc
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Sova|Antonín Sova]]
  | VYDÁNO = V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
  | ZDROJ = SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899.
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|86ca9350-c2de-11e6-b5e2-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Noc horkým dechem země umdlívala,
na vodách rozpouštěla tmavý vlas.
Noc písní marných Snů se rozzpívala
a za bezvětří hasnul její hlas.
Sny, lovci umdlení, v mech postříbřený
si uléhali. Dokola les čněl…
Jich oči žhavě plály zradou ženy,
samota lkala z divokých jich čel…

Sny, lovci umdlení, ti dosud bděli
a na zoufalé housle hráli tmou
a zpívali a hráli, smutně se usmívali
a monotónním hlasem provázeli
ballady, které, od dětství již znali:
O orlech zmizelých, jež se již nevraceli
a o jelenech, kteří v dostřel nepřijdou,
na zoufalé své housle hráli tmou.
A o princeznách v zámcích propadlých
v záhonu růží uvadlých
jež s jinými se objímaly,
naposled ještě zazpívali…
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>0nox77d9j6gjdcuq5apcaug9kg02mx5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Arvers</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92368</id>
    <revision>
      <id>337655</id>
      <parentid>318597</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:22:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337655</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1010" sha1="lrmpnn9wwtzzppehe2lynj80fq3xtss" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Arvers
| PŘEDCHOZÍ = Arverni
| DALŠÍ = Arví
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Arvers
| AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;822. {{Kramerius|nkp|1f60bea0-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Félix Arvers
}}

{{Forma|proza}}
'''Arvers''' [arver] {{Prostrkaně|Felix}}, básník francouzský (* 1806 — * 1857). Napsal několik divadelních her, které své doby na Théâtre français se líbily. Později pracoval společně se Scribem a Bayardem. Vydal jediný svazek básní ''Mes heures perdues''. Ve sbírce této jest sonet »Tajemství«, který zachránil básníka před zapomenutím; uvádíť se skoro ve všech lepších anthologiích poesie franc. a jest jejich skutečnou ozdobou. Do češtiny přeložil jej Vrchlický (Květy, 1887). ''[[Autor:Jaroslav Vrchlický|-cký.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lrmpnn9wwtzzppehe2lynj80fq3xtss</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1870/30. duben/Úkladná vražda</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92691</id>
    <revision>
      <id>337508</id>
      <parentid>301725</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:28:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337508</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1738" sha1="9ny5ukso2noxmpe8p777pp115h4yfi6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1870/30. duben
   | PŘEDCHOZÍ = Osvědčení Moravanů
   | ČÁST = Úkladná vražda
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Úkladná vražda
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice. S.&amp;nbsp;2.
  | strany = 1
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|1d9ea6a5-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 30. dubna 1870
  | datum vydání = 1870-04-30
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Úkladná vražda.'''V příštích dnech bude u zdejšího zemského soudu v trestních záležitostech odbýváno zajímavé závěrečné přelíčení. Domkař Jan K. v Lysicích žil již po delší čas se svou ženou v různicích a svárech. J. K. vždy vytýkal své ženě, že udržuje se sousedem nepočestný poměr a že poslední dítě, jež již mrtvé porodila, jest právě plodem onoho nedovoleného poměru. Jedné noci pak, když opět co šestinedělka dřímala, použil K. této příležitosti a nasypal jí do úst zrnka otruchová. Účinek jedu nedal dlouho na sebe čekati. Žena cítila po chvíli již nejstrašnější bolesti a volala o pomoc. Ku křiku tomu přiběhli tam sousední obyvatelé a spatřili již šestinedělku, ana se v křečích svíjí. Snaživše se jí pomoci lili jí mléko do úst a tu nalezli ona zrnka otruchová. Netrvalo to ale dlouho, skonala za nejhroznějších bolestí a jí následovalo i dítě. Soudní vyšetřování rázně provedeno a Jan K. bude se před soudnou stolicí muset zodpovídati ze zločinu úkladné vraždy.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9ny5ukso2noxmpe8p777pp115h4yfi6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1888/7. prosinec/Spořil z cizího</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92699</id>
    <revision>
      <id>337522</id>
      <parentid>301741</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:30:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337522</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2918" sha1="2iqmbvws2fkrg4neiar8gwkirpyhwc0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Moravská orlice/1888/7. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Nedočkaví dědici
   | ČÁST = Spořil z cizího
   | DALŠÍ = Vražda v Nechvalíně
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Spořil z cizího
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|25e814d8-32f0-11de-992b-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = 7. prosince 1888
  | datum vydání = 1888-12-07
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD anon 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Spořil z cizího.'''

(Před porotou)

Alois {{Prostrkaně|Häusler}}, 22letý svobodný kupecký mládenec z Rokytna je stoupencem toho neomylného učení, které tvrdí, že krejcar a krejcar jsou dva krejcary a že sto krejcarů dělá zlatku. Blouzní o tom, aby mohl opustit služebné postavení a postavil se jednou za vlastní pult, pod firmou se svým jménem a ke truhlíku s cinkavou mědí, promíchanou hustě stříbrem… jeho stříbrem. Prozatím měl co dělat a počítat s cizími penězi, ale ve svém blouznění o samostatnosti zapomněl se tak, že po kornoutkách vybíral je ze šuplíku svého principála a schovával do svých kapes. Tak ukládal krejcar ke krejcaru až mohl počítat se ty. Jeho pán, kupec Mořic {{Prostrkaně|Fröhlich}} v Lysicích neměl ani zdání o tom, jak mládenec Häusler spoří z jeho peněz. Pozoroval sice, že v obchodě nápadně mnoho drobných peněz se trží, ale přičítal to vůbec špatným poměrům obchodním.

Häusler setrval u něho ve službě v Lysicích od 1. prosince 1887 až do 9. září t. r. Toho dne ho Fröhlich propustil. Häusler odešel ke svým rodičům do Rokytna. Zde brzy vzbudil pozornost četnictva, protože u okolních kupců vyměňoval si nápadné množství drobných peněz. Vzali mládence do výslechu. Ten se jim chuderka brzy přiznal, že skutečně svého lysického principála okrádal. Bral drobné do kornoutků plnou hrstí a dával je stolařskému mistra Josefu Staničkovi, který mu je schovával.

Häusler udal četníkům, že peníze zakopal na poli. Ale ti nevěřili, prohledali dům rodičů Häuslerových a našli na půdě ve starém kufru mládencově 444 zl. 50 kr. pocházejících vesměs z krádeže spáchané na Fröhlichovi. Na konec vyšlo také na jevo, že Häusler platil Staničkovi bohatě cukrem. Kávou, klihem, líhem a jiným, rovněž ze zásob svého pána, který tím má škody na 30 zl. Před tím než z Lysic odešel, pak Häusler neopomenul ještě vzíti si z krámu Fröhlichova hodně mnoho nového prádla na cestu.

Pro tyto všechny kousky postaven byl dnes mládenec Alois {{Prostrkaně|Häusler}} před zdejší porotní soud, žalován pro {{Prostrkaně|zločin krádeže}}. Soudu předsedal rada p. Veselý.

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2iqmbvws2fkrg4neiar8gwkirpyhwc0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Andreae</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93060</id>
    <revision>
      <id>337430</id>
      <parentid>304922</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:31:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337430</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7872" sha1="erqg4mrbohs8c6xyg3otmgzk51ai4mf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Ottův slovník naučný
 | ČÁST = Andreae
 | PŘEDCHOZÍ = Andrea
 | DALŠÍ = Andreae Vavřinec
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Andreae
 | AUTOR = [[Autor:Josef Jireček|Josef Jireček]], neuveden, [[Autor:Hubert Gordon Schauer|Hubert Gordon Schauer]], [[Autor:Ladislav Hajniš|Ladislav Hajniš]]
 | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;291–292. {{Kramerius|nkp|becdb110-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online}}
 | LICENCE = PD old 70
 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Johann Valentin Andreae|Johann Valentin Andreae]]
}}

{{Forma|proza}}
{{Kotva|1}}'''Andreae: 1) A.''' {{Prostrkaně|Vavřinec}}, rodem z Poličky (Politský), byl knězem podobojím; jsa r.&amp;nbsp;1618 farářem v Kralovicích blíže Prahy vydal v Praze u M. Pardubského ''{{cj|la|Antidotarium desperationis}}, t.j. lékařství duchovní aneb správa proti jedu nebo hříchu zoufalství'', spis původní výkladu prostého a perného na základě Písma s přísně logickým dělením předmětu. Věnoval jej býv. professorovi na universitě pražské Mr. Václavu Vlaverinovi a několika úředníkům na statcích Smiřických.
''[[Autor:Josef Jireček|JJk.]]''

{{Kotva|2}}'''2) A.''' {{Prostrkaně|Joannes}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Joannes#2|Joannes Andreae}}}}.

{{Kotva|3}}'''3) A.''' {{Prostrkaně|Jacob}}, luther. theolog (*&amp;nbsp;1528 — †&amp;nbsp;1590), rodem z Waiblink ve Virtembersku. Studoval ve Štutgartě a v Tubinkách. R.&amp;nbsp;1546 stal se ve Štutgartě diakonem, r.&amp;nbsp;1553 superintendentem v Göppinkách, konečně r.&amp;nbsp;1562 prof. theologie, proboštem a kancléřem university v Tubinkách. Vynikal učeností a diplomatickými schopnostmi a účastnil se četných theologických konventů všecky snahy své obraceje k tomu, aby lutherány v mnoho stran se rozpadávající sjednotil a jediné konfessi průchod zjednal. V té příčině navrhl několik formulí a domáhal se u knížat i vynikajících theologů jejich uznání; za tím účelem sešel se též r.&amp;nbsp;1570 v Praze s císařem Maxmiliánem&amp;nbsp;I. Na konventě v Torgavě hlavně přičiněním '''A'''-ovým vypracována byla t.&amp;nbsp;zv. »Kniha torgická«, jež byla rozeslána všem knížatům a stavům německým. Na jejím základě vypracoval též '''A'''. r.&amp;nbsp;1577 s Chemnitzem a Selneckerem v klášteře Bergen »{{cj|la|Formula Concordiae}}«, v nichž hledí ustálili lutherskou věrouku oproti kalvinismu a jiným sektám, a pak došla uznání u většiny říšských stavů. '''A'''. sepsal přes 150 spisů najmě obsahu polemického. (Viz Herzog u. Plitt, Realencykl. I., Fittbogen, Jakob A., 1881.)

{{Kotva|4}}'''4) A.''' {{Prostrkaně|Johann Valentin}}, lutheránský theolog a básník (*&amp;nbsp;1586 v Herrenbergu ve Virtemberce, †&amp;nbsp;1654 ve Štutgartě). Roku 1614 vrátiv se z cest po Evropě stal se diakonem v městečku Vaihingen ve Virtemberce. Do doby té padá hlavní spisovatelská činnost '''A'''-ova. Proti lutherské scholastice působil co nejúčinněji, ji i vady doby své potíral všemi zbraněmi vtipu i výmluvnosti klada vedlé čistoty učení hlavní důraz na život v pravdě křesťanský. R.&amp;nbsp;1620 povolán byl za faráře a superintendenta do Kalvu, kdež setrval až roku 1639. Křesťanské smýšlení a obětavost
vzorně osvědčil za tehdejší smutné válečné doby. Dvojím shořením a zničením Kalvu přišel '''A'''. o veškeré své jmění, o své starožitniny, o knihovnu a o bohaté materialie dějepisné, výsledek to mnoholetého badání; přece však jen s těží dal se pohnouti, aby přijal výnosnější a přiměřenější místo dvorního kazatele a konsistoriálního rady ve Štutgartě. Za zbědovaného fysického i mravního stavu země pracoval neúnavně o povznesení lidu, zvláště o zlepšení kázně církevní. Konečně přijal opatství u Adlerbergu, s nímž spojeno bylo superintendentství, brzy na to však zemřel. V příčině {{Prostrkaně|paedagogické}} '''A'''. bedlivě usiloval o lepší methodu ve vyučování, zejména náboženském. Dosavadní způsob vyučování náboženství podrobuje kritice velmi ostré v ''Theophilu'' (z r.&amp;nbsp;1649), ideál obce křesťanské líčí ve spise ''{{cj|la|Reipublicae Christianopolitanae descriptio}}'' (1619), kdež ozývá se také myšlénka platónská o společném vychování všech dětí od šestého roku ve zvláštních ústavech. Roku 1621 vydal ''{{cj|de|Kinderlehre}}'', jakýsi katechismus pro dospělejší mládež, vzor pozdějším katechismům doby Spenerovy. Ve spisech jeho patrno šlechetné horlení aby zlepšeno bylo vyučování vůbec; jsou tu mnohé pěkné myšlénky, jež však veskrze jdou na Raticha a Komenského. A zase naopak měl '''A'''. vliv na Komenského, s nímž v Heidelberce se seznámil a odtud přátelsky s ním si dopisoval. Když Komenský se zanášel svými velkolepými plány, majícími na zřeteli zlepšení školství, bral radu s '''A'''-em, o němž děl, že »přeosvíceně církve a škol neduhy odkrýval i žádostivá proti nim lékařství ukazoval«. K »Labyrintu světa« totiž dal podnět spis '''A'''-ův ''{{cj|la|Civis Christi anus sive peregrini quondam errantis restitutio}}'' (1619). Viz Zoubkův článek v »Encyclopaedii paedagogické«, kdež uvedena starší literatura.
''[[Autor:Hubert Gordon Schauer|S—r. —h.]]''

{{Kotva|5}}'''5) A.''' {{Prostrkaně|Brami}}, inženýr, nar. r.&amp;nbsp;1819 ve Frankfurtě n.&amp;nbsp;M., studoval na polytechnice v Karlsruhe, načež po delší praktické průpravě v Německu, Anglii a Rakousku stal se roku 1843 prvním konstruktérem ve strojírně hamburskomagdeburské paroplavební společnosti v Bukově, kde pracoval jednak o zdokonalení strojů pro paroplavbu na řekách (zejména i zavedením expanse), jednak o zlepšení přístrojů pro cukrovarství, hlavně dle vzorů francouzských a belgických. Když r.&amp;nbsp;1848 strojírna paroplavební společnosti byla postižena hospodářskou krisí, odebral se '''A'''. do Ameriky, kde pokoušel se rovněž o zavedení zlepšených method ve výrobě cukru, doznal však všude sklamání a hmotných neúspěchů. R.&amp;nbsp;1855 byl povolán zpět do Evropy co ředitel strojírny v Bukově u Magdeburka. V tomto postavení počal stavěti parní stroje dle soustavy Corlissovy, kterou byl v Americe seznal a která jím teprve prakticky do Německa byla uvedena. O cukrovarství získal si velikou zásluhu tím, že prostřednictvím Tischbeina uváděl do cukrovarů Rillieuxovu soustavu odpařovací. '''A'''. zemřel v Bukově dne 6.&amp;nbsp;května 1875. Obšírný životopis jeho viz v {{cj|de|Zeitschrift des Vereines deutscher Ingenieure}}, XIX, 494; srovnej též XVI, 679.
''[[Autor:Ladislav Hajniš|Hjš.]]''

{{Kotva|6}}'''6) A.''' {{Prostrkaně|Karel}}, něm. malíř. Nar. v Mühlheimu n.&amp;nbsp;R. r.&amp;nbsp;1823, studoval na düsseldorfské malířské akademii, kde ve třídě Schadowově maloval první větší obraz: ''Kázání sv. Petra v den svatodušní''. Vystoupiv z akademie r.&amp;nbsp;1845 podnikl cestu do Italie a v Římě zůstal do r.&amp;nbsp;1849. Z těch dob pochází mnoho studií, návrhů, krajin, středověkých pomníků a obraz ''Kristus a oba učenníci emauští''. V Berlíně, kam po té se odebral, dodělával dílem práce v Itálii začaté, různé podobizny a obrazy (''Boháčova a vdovina almužna'', ''Návštěva P.&amp;nbsp;Marie u Alžběty''). R.&amp;nbsp;1857 usadil se v Drážďanech a v posledních létech věnoval se monumentálním pracím obsahu nejvíce náboženského. Malby jeho vynikají krasocitem, velikou dovedností v komposici a lehkým vedením štětce; avšak svou mnohostranností síly
svoje příliš roztříštil.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném|Andreae]]</text>
      <sha1>erqg4mrbohs8c6xyg3otmgzk51ai4mf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/d’Avila y Zuñiga</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93698</id>
    <revision>
      <id>337672</id>
      <parentid>332348</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T11:08:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337672</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2634" sha1="fabedi9o3zoo6j99nc1pmky4ahl6i0j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = d’Avila y Zuñiga
| PŘEDCHOZÍ = d’Avila
| DALŠÍ = d’Aviler
}}

{{Textinfo
| TITULEK = d’Avila y Zuniga
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;1108-1109.
| ONLINE = {{Kramerius|nkp|52153e70-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
d’'''Avila y Zuniga''' {{Prostrkaně|don Luiz}}, vojín a historik španělský. Nar. kolem r. 1490 v Placencii v Estremaduře ze starého a vznešeného, ale chudého rodu šlechtického; již záhy se dostal ke dvoru cís. Karla V., jehož nejmilejším důvěrníkem se stal. '''A.''' súčastnil se výpravy do Tunisu r. 1535, výpravy do Provenska roku násl., jakož i šmalkaldské války, a sice v důstojnosti velkokomtura řádu alcantarského, druhé to důstojnosti po panovníku. Později svěřeny mu byly rozličné diplomatické misse. Když pak mocnář se uchýlil do kláštera Juste, odebral se '''A.''' do svého rodiště, nedaleko kláštera toho ležícího. Význam svůj má '''A.''' jakožto důvěrník Karla V.; v oboru tom došel až tam, že v sebe přijal takřka všecky náhledy a plány svého pána. O tom vydávají svědectví jeho zprávy o jednotlivých výpravách císařových, relace částečně ještě neznámé, z kterých na prvém místě stojí ''Comentarios de la guerra de Alemaños hecha por Carlos V.'' (vyd. poprvé v Benátkách 1548). Dílo to skládá se ze 2 knih, z kterých dříve patrně každá tvořila samostatný celek; v 1. knize pojednává se o válce na Dunaji, v 2. líčí se události r. 1547. Dílo to nemělo býti vlastní historií a dílem uměleckým, nýbrž pouhou relací toho, co autor sám viděl a zažil. Hlavní pozornost svou též '''A.''' věnoval vojenské stránce, politické takměř se nedotýkaje; v posuzování vojenských akcí se však jeví úplným odborníkem. Poněkud nepřesným či neurčitým jest '''A.''' při podávání chronologických dat. Dílo to napsáno a vydáno bylo takřka pod auspiciemi císařovými, doznalo ohromného úspěchu a bylo v brzku překládáno do latiny, italštiny, frančiny, němčiny, vlámštiny a angličiny. Historická hodnota díla '''A'''-lova je veliká: jeť základem vylíčení šmalkaldské války, a ostatní prameny jsou pouhým materiálem, doplňujícím a rektifikujícím '''A'''-lu. Význam tohoto jeví se též v tom, že ostatní historikové jej napodobovali. Novější přístupné vydání je v 21. sv. ''Blbl. de autores españoles'' (1852).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fabedi9o3zoo6j99nc1pmky4ahl6i0j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aqua Tophana</title>
    <ns>0</ns>
    <id>94373</id>
    <revision>
      <id>337573</id>
      <parentid>308364</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:57:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337573</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2109" sha1="6tu8kyawtgnvm202htavm5siijkelc3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Aqua Tophana
  | PŘEDCHOZÍ = Aqua (farmakogn.)
  | DALŠÍ = Aqua vitae
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Aqua Tophana
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1899. S.&amp;nbsp;555–556. {{Kramerius|nkp|ed0470f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Aqua Tophana''' (nebo '''A.''' ''Toffana'', '''A.''' ''della Toffana'', také ''{{cj|it|Acquetta di Napoli}}'', ''{{cj|it|di Perugia}}'', nebo krátce ''{{cj|it|Acquetta}}''), v XVII. a XVIII. věku proslulý, smrtonosný jed, nazvaný podlé ženy, která jej prý vynalezla sama od r.&amp;nbsp;1659 k různým a mnohým zločinům ho používajíc. Toffana žila nejdříve v Palermu, pak v Neapoli, zákazníkům svým posílajíc svůj jed jakožto »lék« v láhvičkách opatřených nápisem Manna sv. Mikuláše z Bari a s obrazem tohoto světce. Teprve roku 1709 byla stíhána, došla na čas ochrany v jakémsi klášteře, později však byla zatčena (prý od generála Thanna) a v Neapoli po velikém mučení, při kterém ke všemu se přiznala, utracena. Dle jiných zemřela v žaláři smrtí přirozenou. Vypravuje se, že při výslechu tak hrozné věci přišly na jevo, že po smrti její další vyšetřování bylo zastaveno, jinak mnohé vysoce postavené osoby byly by bývaly kompromittovány. — O podstatě a složení tohoto jedu není nic určitého známo. Byla to jasná, bezbarvá a bezvonná tekutina, jejíž 4–5 kapek působilo sice zvolna, ale bezpečně, aniž však bylo lze znamenati nějakých symptomův otrávení; avšak i o působení jedu toho mnoho se bájilo. Dle Garelliho, jemuž dostala se do rukou akta vyšetřovací, byl to roztok kyseliny arsenové s přídatkem byliny zvané ''Linaria cimbalaria'' L.; jiní tvrdí, že byla to substance ze shnilých mrtvol, roztok olověného cukru nebo kapalina vyráběná z puchýřníků, vody a alkoholu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Aqua Tophana]]</text>
      <sha1>6tu8kyawtgnvm202htavm5siijkelc3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Hovory okamžiků</title>
    <ns>0</ns>
    <id>94526</id>
    <revision>
      <id>337203</id>
      <parentid>308674</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:07:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>{{Rozšířit}};</comment>
      <origin>337203</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4462" sha1="anlb525ru8f3sp0oryhzd7bzckfaq89" xml:space="preserve">{{Rozšířit}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Hovory okamžiků
  | PODTITULEK = Kniha feuilletonů
  | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
  | ZDROJ = NOVÁK, Arne. ''Hovory okamžiků''. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s.
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|5f07bd00-f5aa-4403-9ea8-63b35d4ebf38}}
  | JINÉ = 24. kniha „Obzinových tisků“ v 1000 výtiscích.
  | EDICE = Obzinovy tisky
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==

==== [[/Předmluva|Předmluva]] ====

==== Mocné chvíle ====
* [[/Jitro v Praze|Jitro v Praze]]
* [[/Léto básníkovo|Léto básníkovo]]

==== Důvěrné podobizny ====
* [[/Ještě jeden buditel|Ještě jeden buditel]]
* [[/Zapomenutý stařeček|Zapomenutý stařeček]]
* [[/Na besedě u Aloise Jiráska|Na besedě u Aloise Jiráska]]
* [[/Feuilleton o feuilletonistovi|Feuilleton o feuilletonistovi]]
* [[/Malý svět Ignáta Herrmanna|Malý svět Ignáta Herrmanna]]
* [[/Politikové|Politikové]]
** [[/Politikové#Moregeometrico|More geometrico]]
** [[/Politikové#Panrada|Pan rada]]
** [[/Politikové#Realista|Realista]]
** [[/Politikové#Příklad|Příklad]]
* [[/Tři popularisátoři|Tři popularisátoři]]
** [[/Tři popularisátoři#Hněvšín|Hněvšín]]
** [[/Tři popularisátoři#Náprstek|Žák Vojty Náprstka]]
** [[/Tři popularisátoři#Přerov|Nedělní odpůldne v Přerově]]
* [[/Mladí mrtví|Mladí mrtví]]
** [[/Mladí mrtví#Excelsior|Excelsior]]
** [[/Mladí mrtví#Lenfant|L'enfant perdu]]
** [[/Mladí mrtví#Vzkaz|Vzkaz mrtvého]]
** [[/Mladí mrtví#Passepartout|Passepartout pokroku]]
** [[/Mladí mrtví#SílaVzdor|Síla a vzdor]]

==== Pražské motivy ====
* [[/Svatovítská elegie|Svatovítská elegie]]
* [[/Španělsko v Praze|Španělsko v Praze]]
* [[/Šlechtic staropražský|Šlechtic staropražský]]
* [[/Vánoce Hany Kvapilové|Vánoce Hany Kvapilové]]
* [[/Nová Praha|Nová Praha]]

==== Pohlednice z domova ====
* [[/B. Smetana|B. Smetana]]
** [[/B. Smetana#Litomyšl|Litomyšl]]
** [[/B. Smetana#Bezděz|Bezděz]]
* [[/Máchovo jezero|Máchovo jezero]]
* [[/Loketská romantika|Loketská romantika]]
* [[/V zemi hrdinů|V zemi hrdinů]]
** [[/V zemi hrdinů#Žižka|Žižkovo pole]]
** [[/V zemi hrdinů#Pozdrav|Pozdrav z Havlíčkova domova]]
** [[/V zemi hrdinů#Přivítání|Přivítání prácheňského kraje]]
** [[/V zemi hrdinů#Stopy|Stopy básníkovy]]
* [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku|Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku]]
** [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku#Zima|Zima na Kunštátsku]]
** [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku#Beskyd|Beskyd]]
** [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku#Vzpomínka|Válečná vzpomínka na horách]]
** [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku#Mluva|Mluva hřbitovů]]
** [[/Vlastenecké putování po Moravě a Slezsku#Pozdrav|Pozdrav do Hlučínska]]

==== Vlast Mignonina ====
* [[/Marietta|Marietta]]
* [[/Dva bratři|Dva bratři]]
* [[/Velký pátek ve Fiesole|Velký pátek ve Fiesole]]

==== Rok boží ====
* [[/Svátek Mláďátek|Svátek Mláďátek]]
* [[/Úryvky z velkonočního deníku|Úryvky z velkonočního deníku]]
* [[/Cestou do Emaus|Cestou do Emaus]]
* [[/Čtyři jarní písničky|Čtyři jarní písničky]]
** [[/Čtyři jarní písničky#Poselství|Poselství jara]]
** [[/Čtyři jarní písničky#Kopytník|Kopytník]]
** [[/Čtyři jarní písničky#Vstavače|Vstavače]]
** [[/Čtyři jarní písničky#Večer|Večer před svatým Janem]]

==== Blízcí cizinci ====
* [[/Tři kapitoly o Peeru Gyntovi|Tři kapitoly o Peeru Gyntovi]]
** [[/Tři kapitoly o Peeru Gyntovi#I.|I. Rek severu]]
** [[/Tři kapitoly o Peeru Gyntovi#II.|II. Dovreský stařík]]
** [[/Tři kapitoly o Peeru Gyntovi#III.|III. Ukolébavka]]
* [[/Maupassant na cestách|Maupassant na cestách]]
* [[/Kritikova cesta sluncem|Kritikova cesta sluncem]]

==== Osudy a typy ====
* [[/Proměny|Proměny]]
* [[/Moudrost těžítka|Moudrost těžítka]]
* [[/Dva genry středoškolské|Dva genry středoškolské]]
** [[/Dva genry středoškolské#Profesor|Pan profesor jde]]
** [[/Dva genry středoškolské#Pražské|Pražské zklamání]]
* [[/Madrigaly všedního dne|Madrigaly všedního dne]]
* [[/Závist neplodných|Závist neplodných]]

==== Smrt kmotřička ====
* [[/Židovské hřbitovy|Židovské hřbitovy]]
* [[/Hřbitov bezvěrců|Hřbitov bezvěrců]]
* [[/Křehnoucí srdce|Křehnoucí srdce]]

[[Kategorie:Fejetony]]
[[Kategorie:Eseje a kritiky]]</text>
      <sha1>anlb525ru8f3sp0oryhzd7bzckfaq89</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Hovory okamžiků/Mladí mrtví</title>
    <ns>0</ns>
    <id>94544</id>
    <revision>
      <id>337201</id>
      <parentid>308677</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T12:05:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337201</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="14262" sha1="3yrkukbzunq1rx313p16viaez8cfqm3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | AUTOR = Arne Novák
 | TITUL = Hovory okamžiků
 | PŘEDCHOZÍ = Tři popularisátoři
 | ČÁST = Mladí mrtví
 | DALŠÍ = Svatovítská elegie
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Mladí mrtví
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | ZDROJ = NOVÁK, Arne. ''Hovory okamžiků''. Vyškov: Fr. Obzina, 1926. 184 s. S. 48–53.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|858f3115-8a4a-462e-bbae-6c006429d95a}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
{{Kotva|Excelsior}}„EXCELSIOR.“ Dne 26. července 1901 utonul na botanické výpravě v Labi u Libice n. C. dvaadvacetiletý student přírodních věd a filosofie, Theodor Novák. Jeho přátelé ze studentských let doposud vzpomínají se zanícením na tohoto jemného, vzácně nadaného hocha, a přijde-li jim v knihovně do rukou svazek jeho „Statí vybraných“, který na jeho pamět vydala jeho rodina, sotva se ubrání dojetí. S dvaadvaceti lety doposud nikdo nebyl vědeckou osobností a nemohl učiniti velkých badatelských objevů; také Theodor Novák, jenž právě stál před filosofickým doktorátem, jeví se v pozůstalých pracích z botaniky a chemie právě jen bystrým žákem svých universitních učitelů Velenovského a Raýmanna. Ale z knihy nešťastného studenta září jiné světlo, velmi podobné tomu, jaké sálává z básnické pozůstalosti mladých lyriků, sražených předčasně zlovolným osudem s životní a tvůrčí dráhy, a skutečně, kdo Theodora Nováka znali, stavějí jej ve svém srdci někam v sousedství [[Autor:Karel Hynek Mácha|K. H. Máchy]], [[Autor:Bohdan Jelínek|B. Jelínka]] neb [[Autor:Karel Hlaváček|K. Hlaváčka]]. Ve filosofických úvahách Theodora Nováka vysloveno bylo totiž již na samém úsvitě takové úsilí idealistické, překonávající vládnoucí tehdy positivismus naukový, že v tom shledáváme předzvěst a slib dnešního idealistického hnutí; nadšený čtenář Helmholtzův a Haecklův předjal jakousi neracionální schopností vývoj, jenž se měl naplniti dvacet let po jeho smrti. Není třeba býti mystikem, abychom uvedli tuto schopnost v příčinné spojení s předurčeným předčasným skonem: o básnících Máchova rodu, kteří příliš mládi odcházejí, ví literární psychologie, s jakou nedočkavou intensitou se zmocňují života, myšlenky, snu, aby v několika rocích prožili to, k čemu jejich druhové potřebují celých let.

Tak tomu bylo též u Theodora Nováka. Stravoval se přímo vnitřním ohněm myšlení, zavíral do svých smělých vitalistických a individualistických koncepcí celé okruhy poznání, domýšlel rychle a syntetisoval odvážně. Jeho idealismus nebyl pouhou naukou, nýbrž výrazem životní pravdy: tento štíhlý efeb s očima serafa byl idealistou z milosti osudu. Povaha Theodora Nováka okouzlovala duchovostí a čistotou, vzletem a něhou, snivostí a dumavým steskem. Umělecký rys uceloval mladičkého filosofa a badatele; jeho rodinný původ vedl jej ke kultuře slovesné; hudba a to hlavně [[Autor:Richard Wagner|Wagnerova]] byla živlem, v němž se cítil nejvolněji; ale i láska neúnavného chodce a horlivého botanika k přírodě, měla u něho kus uměleckého posvěcení. Sudba mladých učenců, kteří padnou než se směli rozvíti, jest ještě daleko žalnější než osud mladých básníků Máchova neb Hlaváčkova rodu: nezůstává po nich dílo, poznatky jejich zastarají, směr, k němuž se přiznávali, se objeví záhy pouhým naukovým bludem. Časem bývají pohřešováni, jako na př. teď Masarykova universita v Brně i Komenského v Bratislavě bolestně se ohlížejí, kde jsou Ladislav Hofman, Theodor Novák, Karel Thon; po čase bývají však nahrazeni, byť často osobnostmi menší ceny a váhy. Než, Theodor Novák bude žíti v paměti svých vrstevníků až do jejich posledního dechu: jako symbol, jako mythus. Záhy po jeho smrti byl citován na jeho počest Longfellowův „Excelsior“, ona oslava idealismu mládí, jenž s praporem stoupá všemu na vzdory k alpským ledovcům, až sražen klesne mrtev: „Zde za ranního úsvitu — v své kráse leží bez citu — a s výše, kde se oblak skvěl, — hlas, jak by hvězda padla, zněl:
„Excelsior“.
{{Oddělovač}}
{{Kotva|Lenfant}}ĽENFANT PERDU. Na propadlém a pustnoucím rovu Ladislava Hofmana v kterési postranní řadě brněnského hřbitova nacházeli v dušičkových dnech roku 1923 věrní návštěvníci i nahodilí chodcové květinové dary: nezapomínající přátelé si uvědomili, že se dovršilo dvacetiletí od předčasného skonu té ušlechtilé bytosti. Vedle dvou svazků drobných prací, z nichž jeden je vědecký a druhý intimní, zůstala po Ladislavu Hofmanovi v paměti vrstevníků jeho symbolická tragika lidská — s přísnou čistotou thorwaldsenovského reliefu jest v něm promodelován typ jinocha, jehož tělesné síly byly vyčerpány právě v okamžiku, kdy duch, stejně nadaný jako vyzbrojený, se chystal k nejsmělejšímu rozletu… Ikare, neblahý Ikare! Důvěrní druhové Hofmanovi vědí ještě o jiném tragickém hoři, které vyčerpávalo čestnou duši mladého učence, jak o tom tolikráte vypravují jeho deníky, o zápase životní víry s leptavou analysou, umělcovy i historikovy lásky ke skutečnosti se svědomím moralistovým, tvořivého entusiasmu s lučavkou skepse… Ladislav Hofman zpečetil svým žalným osudem tento problém své generace a často oslovoval sebe slovy Verlainovými: ah, pauvre, pauvre Lelian! Poslední měsíce jeho krátkého života měly ještě jinou, třetí tragiku. Smrtelně churav, zklamán poněkud v plánech na vědeckou kariéru, obávaje se úplného odtržení od pracovních pomůcek, odešel z jara 1903 do Brna, nevěda ovšem, že tam odchází umřít. Velice brzy však pocítil svou osudovou shodu s jinými naukovými pracovníky českého Brna, již sami se odsoudili k tomu, aby zde připravili půdu budoucímu životu duševnímu, i za cenu sebeobětování. Tehdy, upíraje smutný a vyčítavý pohled k symbolickému Špilberku, napsal bolestná a tolik pravdivá slova: „Mluvíváme tu často s drem Studničkou, že my jsme tu jako přední stráž, jako ztracenci, kteří musí padnout — — a ještě jiní po nás — aby zde v Brně mohl vyrůst život — já jsem tím ztracencem i v onom širším, národním a objektivním smyslu, ale ještě víc ve smyslu subjektivním, velmi tragicky subjektivním.“ Ladislav Hofman netušil, že české duchovní Brno leží na dosah jeho generace, a že to budou ještě jeho vrstevníci, jimž sám připravil cestu přes příkop, kde utlel jeho vlastní život, jeho sny, jeho naděje… Tragika těch, kdož se nesměli dočkati jitra. Spi tiše, ľenfant perdu, v propadávajícím se a pustnoucím svém hrobě!
{{Oddělovač}}
{{Kotva|Vzkaz}}VZKAZ MRTVÉHO. Strahovské lomy za Hradčany mezi počátkem Břevnova a vilovou čtvrtí na Hřebenkách ožily poněkud v poslední době mohutnou stavbou nákladné silnice, ale ve dnech, kdy se o ní nepracuje, zůstávají i nadále tou podivnou pustinou skoro bez vegetace a bez lidí, jakou bývaly v minulých létech, dokud Břevnov ještě nesahal až ke Strahovu, a dokud Hřebenky byly málo úrodnou, málo vzdělanou latifundií rozpadávajícího se dvorce. Do lysých a divokých strží mezi vybrakovanými lomy Strahovskými, kde po léta cvičívalo rakousko-uherské vojsko, zacházívali rádi samotáři se svým posupným žalem nebo se svými vzdorovitými myšlenkami a postávali v soustředěném pohledu pod chudými stromy akátovými, jež rostly skoro ze skály, a polovinou kořenů visely již ve vzduchu; zírali na ty němé druhy osamocení tak dlouho upřeně, až náhlý výkřik neočekávaného skřivana je vytrhl z mlčení a meditace.

Jeden z těchto samotářů dovedl tupý a krušný stesk Strahovských lomů uvězniti na věky do uměleckého tvaru, a to s monumentalitou tak strohou a pravdivou, že na ni nelze zapomenouti. Byl to Karel Myslbek, nešťastný syn velkého otce, malíř a grafik: jako těžká lidská hrůza žižkovských proletářů znepokojovala Myslbeka malíře, tak drsný přírodní děs lomů Strahovských inspiroval znovu Myslbeka grafika k leptům, jež náleží k nejúchvatnějším českým listům. Brzo se dovrší již deset roků od Myslbekova tragického skonu, ale nám, Myslbekovým přátelům, není třeba jubilejního data, abychom si oživovali jeho stopy. Nuže, hledal jsem je znovu na Strahovských lomech o polednách vánočních. Čekal jsem studený škleb vyprahlé půdy, ponuré uzliny a zaťaté pěsti v pahýlovitých kmenech stromových, okoralé jizvy v rozryté kůře zemní, jak to Karel Myslbek vídal a trpělivou jehlou leptával. Ale nic z toho jsem nenašel. Měkké a husté jíní učinilo krajinu hebkou a nyvou, nakladlo labutího prachu do trhlin země, obalilo koruny stromů květy třešňovými, do nichž vlídně a zbožně zářilo tiché slunce zimní. A mně připadalo, jako by přísný a těžký duch bolestného umělce mne na žárovišti své strastné inspirace ujišťoval, že jest již usmířen.
{{Oddělovač}}
{{Kotva|Passepartout}}PASSEPARTOUT POKROKU. Nepodivil jsem se nikdy ani trochu, když mně v kterémkoliv městě, na nádraží, v hostinci nebo na promenádě, vstoupil do cesty starý bodrý kamarád Karel Pelant se širákem v týle, se strakatě vyšívanou slováckou košilí na prsou, s velikým skřipcem černé obruby na pronikavých očích a se širokým, srdečným úsměvem ve veselé, špatně holené tváři. Stiskl silácky ruku a chvíli jí potřásal, pozeptal se na zdraví a dal se hned do horlení, pro esperanto nebo spalování mrtvol, pro Volnou myšlenku nebo amerikanismus, pro praktický slovník obecných vědomostí, jakých ve Spojených Státech vychází na sta, nebo pro žurnalistickou školu. Provázel svůj zanícený, trochu nespořádaný výklad vtipnými vzpomínkami zkušeného globetrottera, přidal zpravidla anekdotu pelantovského ražení, které podle iniciálek jeho jména přezvali čtenáři jeho časopisů „kapičkami“, zapletl do hovoru plno osob více méně nám oběma známých a vůbec sršel rozmarem. Ježto mé nadšení pro praktický a veřejný pokrok je velice zdrželivé, nemohu tvrditi, že jsem s ním zpravidla souhlasil: nedám svou mrtvolu spáliti, nebudu se nikdy učiti esperantu a spíše se stanu occamistou nebo karpokratiánem než vyznavačem Volné myšlenky. Ale měl jsem vždycky upřímnou radost ze setkání s tímto srdečným brachem, který nikoho — až na šosáky malých měst, kde vydával své neohrožené a prostořeké časopisy — nezarmoutil. Vždyť to bylo zosobněné naše osmnáctileté mládí ze slavné pokrokové doby, kdy jsme, vlasatí a hluční „zjevenci“, při čaji v literární a řečnické Slavii hořeli pro vše od Stirnera po Will. Morrise, od Machara po Březinu, od ženské emancipace po strindbergovské misogynství. Náš obecný modernistický enthusiasmus uhasl již dávno, ale Karel Pelant hořel stále plamenem nadšeného sanguinika až přes padesátku. Byl by jistě planul do sedmdesáti let a zasloužil si toho. Jsem si jist, že předčasným a zbytečným odchodem tohoto milého Passepartout pokroku ochladla česká kulturní atmosféra o citelný stupeň.
{{Oddělovač}}
{{Kotva|Vzdor}}SÍLA A VZDOR. Od pomníku Smetanova v Litomyšli, jednoho to z posledních velikých děl Jana Štursy, putoval nejeden ctitel mistrův směrem k sochařovu rodnému kraji novoměstskému a s povděkem setkal se cestou s jiným monumentálním výtvorem Štursovým. V zámožné a rozlehlé vsi Dolním Újezdě, dějišti velkého selského povstání na sklonku XVII. věku, tyčí se obrovitý pískovcový památník vůdce této krvavé vzpoury robotnické Lukáše Pakosty. Za mladého rozpuku své tvořivosti vybudoval mladistvý Jan Štursa tento symbolický pomník selské síly a selského vzdoru, který se hrdě a živelně zvedá do volného vzduchu, pohrdaje jakýmikoliv historickými a národopisnými přímětky: kostnatý a svalnatý atlet z olbřímího rodu zdvihá ohnutou paži, jako by byl do ní soustředil celou fysickou odvahu k odboji i k obraně, chráně nezdolně rodáky a hroze děsivě jejich utlačovatelům. Napiaté a tuhé svaly Pakostovy jsou přímo nality vzpurným životem, na nízkém silákově čele stře se urputný mrak vzpoury, široká ramena nesou těžké břímě odpovědnosti a oběti za druhy krve, práce a útisku — mohutné tělesenství zosobňuje zároveň krajní etické napětí temné vůle.

Nevím, zda Jan Štursa vtělil do jiného ze svých mladistvých děl tolik nejvlastnější osobnosti jako do tohoto památníku Pakostova. Byl především robustním chvalořečníkem a monumentálním ztělesňovatelem svalového člověčenství, jež si plně uvědomuje svou živočišnou krásu a sílu, projevující se ať milostným oválem smyslného a pudového ženství či tvrdým a pádným vzepětím útočné mužnosti; nejsou to ani melodie citu ani logika myšlenky, které modelují jeho velkorysé postavy tanečnic a milostnic, dělníků a atletů. I později, když se jal sochařsky vykládati velké figury z dějin ducha, dařily se mu nejlépe ty, jež si zachovaly hodně mnoho ze svalové tělesnosti a jejichž myšlenkový vzdor byl bratrem fysické síly; jeho Žižku bylo třeba očekávati s napětím.

Jan Štursa, ramenatý a zavalitý mladý muž široké tváře a selského smíchu na velkých ústech, se sám zdál býti z rodu svých postav, a to tím více, ježto kypivá jeho tvořivost prokazovala duševní sílu, která na pohled temenila z pevného zdraví. Ustrnuli jsme v poslední době, zvěděvše, že toto zdání jest naprostým klamem, nemůžeme se probrati ze zděšení nad zprávou, že Jan Štursa ve čtyřiačtyřiceti letech skonal stejnou smrtí jako jiný silný a vzdorný atlet generace mánesácké, Antonín Slavíček.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>3yrkukbzunq1rx313p16viaez8cfqm3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Aurelius</title>
    <ns>0</ns>
    <id>94853</id>
    <revision>
      <id>337671</id>
      <parentid>318689</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T10:36:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337671</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2752" sha1="9md826xxn6qfk5fapdsvs38olhcxowl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Aurelius
| PŘEDCHOZÍ = Aurelianus
| DALŠÍ = Aurelius Victor
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Aurelius
| AUTOR = [[Autor:Eduard Šarša|Eduard Šarša]] a neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;1056. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4731c4b0-0b3e-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Aurelius
}}

{{Forma|proza}}
'''Aurelius''', jméno plebejského rodu římského (''Aurelia gens''), kterému příslušelo právo k bohoslužbě patricijské, původu sabinského. V době republikánské připomínají se mimo '''A'''-ie bez příjmení rodiny : Cotta, Orestes, Rufus, Scaurus, ale za císařství nabylo jméno toto, poněvadž od Antonina Pia celá řada císařův ho užívala, zvláště mezi propuštěnci a vojskem neobyčejného rozšíření.

1) L. '''A.''' {{Prostrkaně|Cotta}}, vojevůdce římský, konsul r. 252 př. Kr. s P. Serviliem Geminem, bojoval v prvé punské válce s Karthaginskými, dobyl Himery na Sicílii a pomocí loďstva syrakuského i ostrova Lipary. R. 248 jsa po druhé konsulem válčil opět na Sicílii, ale s výsledkem nevalným. Pověstná byla jeho přísnost, s jakou vystupoval proti pokleskům podřízených vojevůdců nešetře při tom ani nejbližších příbuzných.

2) L. '''A.''' {{Prostrkaně|Cotta}} byl r. 70 př. Kr. praetorem a přispěl značně k odstranění ústavy Sullovy vydav zákon (''lex Aurelia iudiciaria''), kterým všickni tři stavové, patriciové, rytíři i plebejové, byli připuštěni k úřadu porotců. R. 66 obžaloval s L. Manliem Torquatem zvolené konsuly P. Cornelia Sullu a P. Autronia Paeta z podplácení a dosáhl toho, že byli odsouzeni, a on sám s druhem svým na místo jejich zvolen. Jsa horlivý optimát učinil po přemo- žení spiknutí Catilinova r. 63 v senátě návrh na supplikaci Ciceronovi, kterého i po čas vyhnanství jeho horlivě se ujímal. Později objevuje se jako stoupenec strany Caesarovy. Po smrti Caesarově r. 44 upadl v trudnomyslnost a zřídka kdy věcí veřejných se účastnil.

3) '''A.''' {{Prostrkaně|Opillius}} (zač. I. stol. př. Kr.) učil v Římě nejprve filosofii, rhétorice a grammatice. Později žil ve Smyrně. Vydal spis o 9 knihách, nadepsaný ''Musae'', jenž obsahoval asi výklad slov zastaralých. Dovolávají se ho často Varro a Festus. '''A.''' prohlédal zvláště ku komédiím Plautovým a sestavil index Plautových kusů ve spisku zvaném ''Pinax''. ''[[Autor:Eduard Šarša|Ša.]]''

4) '''A.''' {{Prostrkaně|Antoninus Marcus}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Antoninus}}}} Philosophus.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9md826xxn6qfk5fapdsvs38olhcxowl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Andalusie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>96325</id>
    <revision>
      <id>337427</id>
      <parentid>334218</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T07:12:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337427</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6444" sha1="26w92x56j70cxd5mit8wzcrbq08bqs0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Andalusie
| PŘEDCHOZÍ = Ančar
| DALŠÍ = Andalusit
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Andalusie
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;272. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni34ottogoog/page/272/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Andalusie
}}

{{Forma|proza}}
'''Andalusie''', (špaň. ''Andalucía''), krajina španělská, nejjiž. čásť poloostrova Pyrenejského, mající 87.570,67 ''km''² a 3,389.195 obyv. (1886). Ohraničena jsouc na sev. Estremadurou a Novou Kastilií, na záp. Portugalskem, na jihu Atlantským okeánem a mořem Středozemním, na vých. Murcií, dělí se v 8 provincii: Sevillu, Cadiz, Huelvu, Cordovu, Jaën, Granadu, Malagu a Almerii. Jméno její odvozuje se jednak od Vandalů (''Vandalitía'', ''Vandalusia''), jednak od arabského slova ''andalús'' ({{Prostrkaně|země západní}}). '''A.''' jest z větší části hornatá. Zejména jižní a jihových. končiny zaujaty jsou hornatinou granadskou čili baetickou; tu zdvihá se 2áp. od Malé Guadiany Sierra de Jaën, od niž horním tokem Jenilu oddělena je S. Nevada, nejvyšší horstvo poloostrova Pyrenejského: její vrcholy Cerro del Caballo (3167 ''m''). Picacho de Veleta (3470 ''m''), Cero de Mulhacen (3554 ''m'') převyšuji i štíty pyrenejské. Na jižním svahu jejím rozkládají se Alpujarry, proslulé svou romantičností. — {{Prostrkaně|Vodopisně}} náleží '''A.''' z největšího dílu k úvodí Guadalqaiviru, jenž ji protéká od pramenů svých až k ústí vnímaje s pravé strany: Guadalimar, Jándulu, Guadiato, Viar a Calu, s levé pak: Malou Guadianu, Guadajoz, Jenil a Guadairu. Blíže hranic portugalských vlévají se Odiel a Rio Tintb do Atlant. okeánu. {{Prostrkaně|Podnebím}} tvoří '''A.''' přechod od Evropy k Africe a je nejteplejší krajinou evropskou. {{Prostrkaně|Půda}} v '''A-'''ii je velmi úrodná a rodí plodiny pásma mírného i subtropického. Nynější {{Prostrkaně|obyvatelstvo}} '''A'''ie vzniklo smíšením Španělů s Maury, jejichž typus dosud hlavně u žen zřetelně se jeví. Andalusané jsou pěkné postavy, živí a veselí, lehkomyslní, prudcí a svárliví, ale poctiví, pohostinští, vlastimilovní a plní bujné obraznosti. V kroji milují malebnost. Ženy jsou velmi půvabný a vtipný. K tomuto maurskošpanělskému obyvatelstvu druží se ještě mnoho cikánů (''Gítanos'') dílem usedlých, dílem kočovných, a v údolích Sierry Nevady žijí dosud čistí potomci Arabů. Mimo velká města děje se pro vzdělání lidu v '''A-'''ii dosud velmi málo a v nižších třídách lidu panuje velká nevědomost. Andaluské nářečí má hojné slov arabských a liší se značně od kastilského; Morískové v S. Nevadě mluví zkaženou arabštinou. —

V nejstarších dobách připomíná se v '''A-'''ii iberský kmen {{Prostrkaně|Turdetanů}} nebo {{Prostrkaně|Turdulův}}, kteří jsouce mírumilovní a změkčilí nedovedli odporovati žádnému národu výbojnému. První z cizinců usadili se zde Foinikové, kteří těžili z bohatých dolů zlato a stříbro založivše osady Hyspalis (Sevilla), Gadcs (Cadiz) a j. Později přešly končiny ty v moc Karthaginských, obmezujících s počátku vliv svůj pouze na pobřeží; teprve od r. 237, když za ztracenou Sicílii hledali náhrady, obrátili se důrazněji do Hispanie a za nedlouho Hamilkar Barkas a Hasdrubal podrobili celou '''A'''ii. Ale již ve 2. válce punské dobyto jí od Římanův a tvořila pak čásť Hispanie baetické. Za panství římského vzmáhal se v '''A-'''ii blahobyt a vzdělanost, tak že za dob Pliniových počítáno v Baetice 175 mést, a krajina sama uvádí se mezi nejvzdělanějšími a nejlidnatějšími částmi říše. Cordova a Santiponte byly rodištěm spisovatelův a císařů (Lucanus, Seneca, Trajanus), kdežto Gades, Hyspilis, Carteja a j. lodi své vysílaly po všech tehdy známých mořích. V dobé stěhováni národů zmocnili se '''A.''' Vandalové a Alani, až r. 429 od Vistgotů do Afriky vypuzeni jsou. Ale říše visigotská podlehla již r. 711 bitvou u Jerezu Arabům, pod jejichž panstvím nastala '''A-'''ii nová doba rozkvětu, hlavně za dynastie Omajjovců, kteráž odtrhnuvši se r. 755 od chalífů asijských za sídlo své zvolila Cordovu. Přemoženým Gotfům ponechána svoboda náboženství, vlastni zákony a obyčeje, a musili jen odváděti jakýsi poplatek. Obyvatelstvo andaluské bylo tehdy velmi četné, orba a průmysl kvetly. Vědy a umění, zvláště hvězdářství, lékařství a stavitelství, byly od Arabů pěstovány s takovou horlivostí, že z ostatních zemí evropských přicházeli lidé do Cordovy za svým vzděláním. Když r. 1051 dynastie Omajjovců vymřela, a Arabové mezi sebou nesvorní v několik samostatných říší se rozdělili, klesaly též moc a blahobyt země. V '''A-'''ii vznikla království v Seville, Cordově a Jáënu. Ve XII. z XIII. stol. blížili se panovníci kastilští vždy více k hranicím andaluským, až konečně zmocnili se r. 1236 Cordovy, r. 1246 Jaënu a r. 1248 Sevilly. Mezitím vzniklo království granadské, a tato poslední bašta islámu na západě evropském s kvetoucími vědami a uměním arabským vzdorovala ještě 200 let útokům křesťanským, až r. 1492 po desítileté válce připojena jest k říši kastilské. Přes velké ztráty na lidech v neustálých válkách se Španěly byia '''A.''' ještě na počátku XV. stol. nejlépe vzdělanou a nejhustěji obydlenou zemí španělskou. Prvé značné ztráty na obyvatelstvu utrpěla vypověděním Židů za královny Isabelly, pak po vzpouře Maurů granadských. v l. 1568—1571 a vypuzením Maurů v l. 1609 až 1610, kterýžto rozkaz Filipa III. '''A-'''ii oloupil o více než 80.000 pilných rolníkův a řemeslníků; asi dvojnásobný počet lidí, většinou Maurů, zahynul před tím v bojích, hladem a nemocmi, v žalářích, na popravišti a na hranicích. I v novější době bylo obyvatelstvo ztenčeno válkami a epidemiemi, ale v posledních létech počet jeho stále vzrůstá.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Španělska v Ottově slovníku naučném|Andalusie]]</text>
      <sha1>26w92x56j70cxd5mit8wzcrbq08bqs0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1859/51/Štědrý večer</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97499</id>
    <revision>
      <id>337359</id>
      <parentid>333459</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:52:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337359</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18118" sha1="bxjjpqthmfbqar6onw6x1f47c8qzbom" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1859/51
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Štědrý večer
   | DALŠÍ = Tiché lásce
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Štědrý večer
 | PODTITULEK = Obrázek ze života
 | AUTOR = [[Autor:Václav Filípek|Václav Filípek]]
 | VYDÁNO = 22. prosince 1859
 | datum vydání = 1859-12-22
 | ZDROJ = Lumír, roč. 9, č. 51, s. 1201–1206
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|52e9702d-435e-11dd-b505-00145e5790ea|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 9
 | číslo = 51
 | strany = 1201–1206
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Jak blahé to těšení u dítek, jak milé to zpomínky u dospělých na štědrý večer! A jaká to tesknota zmocňuje se člověka, když o samotě musí štědrý večer stráviti! Tím žalostnější to večer, když nedostatek tu soudruhem.

V *** ulici v Praze v dvou proti sobě stojících domech začínal štědrý večer velmi smutně. V malém domku, v přízemí krčí se v sínce ke dveřím dvé dítek, ubohých to sirotků. Do příbytku nemohou, jeť zamčeno a venku tak mrazivo! V loni slavila Madlenka a Pepíček štědrý večer ještě s matkou, slavili jej sice jen poskrovnu, předce ale slavili a radovali se; nyní matinka již za otcem na věčnost se odebrala, a ubožátka zimou a hladem, nouzí a bídou sklíčená, na štědrý večer ani zpomenout si nemohou.

Naproti v tom velkém domě, u paní Antonie, ač všeho tam hojnost, také místo radosti smutek se zahostil; tu by se štědrý večer mohl slaviti, o samotě však smutné to slavení. Paní Antonie slzí, žalost a zármutek umístily se v srdci jejím, a nevýslovná tesknota se jí tu zmocnila.

Paní Antonie K*** je již skoro půl leta vdovou; smutek posud ještě neodložila. Pochází vlastně z městečka M***, kdež její rodiče jindy k zámožnějším obyvatelům náleželi; potkalo je však neštěstí, vyhořeli, a nejsouce pojištěni, za jedinkou noc na mizinu přišli, byloť to na podzim, a tak i ta Boží ouroda, již byli sklidili, v prach a popel se jim obrátila. Několik let museli pak s bídou a nouzí zápasiti, až pak konečně přičinlivostí svou opět trochu na nohy si pomohli.

Antonii bylo tehdáž, při neštěstí tom, čtrnáct let, a aby rodičům starostí trochu ulehčila, musela jít do služby, ač rodiče s dosti těžkým srdcem k tomu se odhodlali. Tu je pak aspoň to těšilo, že k hodným lidem v Praze do služby se dostala. Pan K*** a manželka jeho byli oba učiněná dobrota; Tonička byla u nich za chůvu přijata a brzy si u nich získala takové náklonnosti, že ji považovali, jakoby k jejich rodině náležela. Tři leta u nich vytrvala, načež domů se navrátila, zkázaliť jí rodiče, aby sloužení nechala, že ji nyní sami doma potřebujou. Paní K*** ji nerada pustila; držet ji ale nemohla.

Za dvě leta na to přišla Antonie o sv. Janě do Prahy; jakási neodolatelná touha ji tam táhla. Přijdouc do Prahy nemeškala navštívit dům, kdež byla sloužila, a s nímž se byla tak těžce loučila. Uvítali ji co milého hosta velmi laskavě, avšak spolu i zarmouceně. Paní K*** byla těžce nemocna. Antonie vrhnouc se na kolena k lůžku jejímu hodnou chvíli usedavě plakala, když paní K*** přívětivě se usmívajíc ji vítala a doložila: „Dobře, že přicházíš, děvče, aspoň se budu moci také s tebou, milé dítě, rozloučit, jestli mě Pánbůh již nyní k sobě povolá.“

Dlouho to trvalo, nežli Antonie pro velikou lítost promluvit mohla. Zapomněla na pouť, zapomněla na společnost, s níž byla do Prahy přišla a jedině obsluze nemocné paní dnem i nocí se věnovala. Na domov nezpomněla, až když pánova sestra třetího neb čtvrtého dne jí řekla: „Milá Toničko, domů nám tak brzy nesmíš; paní nejraději tebe okolo sebe vidí, tyť jí také nejlépe posloužiti umíš.“ Tu teprv psala rodičům, co ji v Praze zdrželo, aby zbytečných starostí o ni neměli.

Paní K*** byla po sv. Janě svátostmi zaopatřena a několik dní na to v Pánu zesnula. Antonie naříkala, jakoby vlastní matku byla ztratila. Zůstala tam ještě, až bylo po pohřbu, potom teprv, v černých šatech, jež byla na pohřeb dostala, domů se navrátila. Zaplatila se jí příležitost, a vezla si domů, co byla po paní K*** na památku dostala.

Uplynulo pět roků. Pan K***, jenž manželku byl co nejsrdečněji miloval a v blahé svornosti s ní žil, po její smrti, hořem sklíčen, začal churavěti, tak že se podobalo, že ji asi dlouho nepřečká. Zotavil se sic opět, pevného, stálého zdraví však víc nenabyl. Zasáhla ho pak i ta bolestná rána, že brzy po sobě zemřely mu i obě dítky, kteréž posud byly mu na živu zůstaly; ostatní tři byly matku na věčnost již předešly. Nyní neměl z milých svých nikoho víc, nežli sestru, kterážto mu hospodářství vedla. Konečně i ta onemocněla.

Oba často zpomínali na Antonii, jaké to hodné děvče, a jak ochotně a bedlivě byla nebožce v nemoci posluhovala. I usnesli se konečně, že pro ni pošlou a ji pak požádají, aby u nich zůstala a hospodářství jim vedla.

Antonie přijela a byla ochotna nabídnutí jejich přijmouti, dříve jen že o tom rodičům psáti bude. Sestra pana K*** řekla, aby s psaním ještě počkala, a z rozličného vyptávání a vyzvídání bylo patrno, že ještě něco za lubem mají — ona i bratr její. Druhého dne to konečně na jevo přišlo. Sestra napověděla a bratr dopověděl.

„Ano,“ pravil, „aby dobrá pověst tvá neutrpěla tím, že vdovci hospodářství vedeš, chceš-li, přistup se mnou k oltáři a budiž mou manželkou.“

Antonie se celá zarděla a hodnou chvíli ani slova promluvit nemohla. Pana K***, jenž dle let mohl jejím otcem býti, považovala s dětskou uctivostí za svého otcovského dobrodince, v jehož domě tak milého útulku byla nalezla, a nyní… ani sluchu svému věřiti nechtěla. Konečně však po mnohém domlouvání pánovy sestry v myšlénku tu se vpravila.

„Učiniž tak, milá Antonie,“ pravila sestra pana K***; „zdraví jeho není pevné, mne tu dlouho mít nebude, a kdežby nalezl pak upřímnější obsluhy, nežli u tebe!“

Bylo tu pak divení, že zámožný ten pán tak chudobnou dívku si vzal. Za jeho vdovství se mu dosti nevěst a to i bohatých nevěst nabízelo, on ale o ničem ani slyšet nechtěl, vědělť dobře, že nikoliv on, již letitý, churavý muž, nýbrž bohatství jeho jest ten magnet, jenž nevěsty mu přitahuje. Měl pevný úmysl, nikdy víc se neoženiti, a nyní na domlouvání sestřino k tomu se odhodlal, aby někoho měl, kdoby srdečně a upřímně o jeho pohodlí se staral a v churavosti věrnou obsluhou mu útěchou byl. Toho v plné míře v Antonii se mu dostalo. Ona, jsouc manželkou jeho, měla se k němu vždy s velikou uctivostí, jako k dobrodinci, ba takořka jako k otci svému. Nezhrdla, jak to v takových případnostech nezřídka bývá, nýbrž v pokoře své vytrvala, jakoby posud jen služkou v domě byla.

Sestra pana K*** byla již několik let na věčnosti, když pan K***, chorobou přemožen, konečně také ulehl a víc se již nezotavil. Bolestmi trápen nebyl; chřadnul však víc a víc, až po dlouhém čase konečně usnul na věky. Antonie neznala jiné povinnosti, než o všemožné pohodlí jeho se starati; jemu takořka pomyšlení učiniti, bylo jejím největším potěšením. Nejmilejším místem bylo jí místo u lože jeho, zvláště v posledním čase, když pro slabost těla svého skoro již ani povstali nemohl. On sám ji nejednou napomínal, aby se trochu šetřila, sic že konečně i ona onemocní.

Pan K*** měl několik vzdálených příbuzných, a pamatoval na ně v poslední vůli své. Přiřknuv jim částku jmění svého, ostatní všecko manželce své, Antonii, odkázal. Dokud byl živ, mívali se i k ní uctivě a laskavě, když někdo z nich je navštívil, ač zřídka se to stávalo; k Antonii byla to však jen líčená uctivost, to poznala hned po pohřbu manžela svého. Nebyli spokojeni s tím, co nebožtík jim odkázal, ba jeden z nich, pan Hrabal, jí přímě do očí řekl, že do bohatství toho se oulisně vetřela a tak je připravila o to, co právem jim patří. Antonii to tak mocně dojalo, že v okamžení tom měla v oumyslu, všeho se odříci a do své chudoby domů se navrátili; však se jí v tom zabránilo. Aspoň tedy mnohé, ba skoro všecky věci po nebožtíkovi mezi ně dobrovolně rozdala.

Měla v oumyslu, až všecko v náležitý pořádek uvede, že do své otčiny se navrátí, ač i tam velká změna se byla mezi tím stala. Matka totiž byla umřela a otec, pomocnice v hospodářství zapotřebí maje, podruhé se oženil, a u macechy nebývá tak milé přebývání jako u vlastní matky.

Zatím se blížily vánoční svátky. Paní Antonie, kteráž nevrlost příbuzenstva ze strany manželovy těžce nesla, umínila si opět krok k smíření učiniti. Pan Hrabal bydlel v Praze, nebyl zámožný a měl velkou rodinu. Tomu zkázala, že jí veliké potěšení učiní, když o štědrém večeru s celou rodinou jejím hostem bude. Pozvala i některé jiné, ti však hned za pozvání se poděkovali; jen Hrabalovic tedy s jistotou očekávala. Připravovala a snášela dárky pro ně, a v duchu se již těšila tím, že aspoň udobří si toho, jenž nejpříkřeji byl proti ní vystoupil. Již se blížil večer a posud nikdo nepřicházel. I poslala tam služku, s výslovným rozkazem, aby aspoň dítky hned přivedla, kdyby ostatní snad teprv později přijít chtěli; Terezka však vrátila se s odpovědí, že pan Hrabal zkazuje, že nemůže být hostem tam, kdeby vlastně pánem býti měl; ba že ji odbyl velmi hrubě a s mnohou neslušnou řečí, aby jen šla, od nich že tam nikdo ani krok neučiní.

Paní K*** sklesla na pohovku a potůčkové slzí vyhrkli jí z očí.

Na stole bylo již prostřeno a všecko pěkně upraveno. I seděla hodnou chvíli v trapném zamyšlení. Byl to první štědrý večer, jejž o samotě strávit měla, štědrý to večer, na nějžto právě byla se tak velmi těšila.

Terezka, vidouc paní tak ztrápenou, hněvu svému v kuchyni polohlasným hubováním ulevovala. Rozdurděna vešla pak i do pokoje.

Paní K*** vstala a slyšíc služku durditi se, pravila: „Povečeřej dle libosti, Terezko, a na ty zlé lidi již ani nemysli.&quot;

„Na ty já víc nemyslím,“ odpověděla služka; „jsou tu ale lidé, kteří ještě hůře jednají!“

„Jací lidé?“

„I tu naproti v tom domku ten nádenník Morák s tou jeho necitelnou ženou.“

„Čím pak ti ublížili?“

„Mně ničím, ale člověk má srdce a je mu líto, když vidí, že s těmi ubohými dítkami tak nemilosrdně se nakládá. Ano, hůř nežli nemilosrdně, milostpaní!“

„Posud ještě nevím, co se stalo.“

„I jsou to ti ubozí sirotkové, sestra a bratr oné Kačenky, která u radňovic slouží a několikrát mě sem navštívit přišla. Je to hodná holka. Když letos docela osiřeli, sama se pak o ty ubohé dítky starala. Moráková tu naproti pochází z dědiny, z které i nebožka matka jejich pocházela, a vždy jako dobré známé k sobě se měly. Po smrti matčině dala Kačenka ubohé caparty k nim a dle možnosti jim za to náhradu dávala. Před nějakým časem však ubohá těžce onemocněla a posud v nemocnici jest. Nemůže tedy na dítky dohlídnout, a Moráková, když se jí pořád necpe… ach, darmo se zlobit! Dnes děti poslala, aby šli po hospodách něco vyžebrat, sic že ani do úst nedostanou. Sama šla zatím za mužem do hospody, a děti, v takových věcech se neznajíce, vrátily se, hned jak na prvním místě nevrle je odbyli. Nyní ubožátka v síňce u dveří se krčí, zimou a hladem mořeny, a ti necitelní lidé kdo ví kdy domů přijdou, a kdo ví, jak tu s ubohými dítkami…

„Proč pak jsi je sem nevzala?“ tázala se paní K*** outrpně; dojaloť ji to tím více, ježto i sama zármutkem byla sklíčena.

„Právě jsem přišla požádat,“ řekla Terezka s tváří vyjasněnou, „abych ty ubohé červíčky k nám do kuchyně vzít a něčeho od své večeře jim poskytnout mohla.“

„Jdi jen a rychle je sem přiveď… sem ke mně do pokoje!“ rozkázala paní K*** a po tváři její začal se blažený poklid rozkládali.

Konečně se otevřely dvéře a v nich se objevila Terezka s Madlenkou a s Pepíčkem. Dívce bylo něco přes šest let, hošíkovi čtyry.

„Nic se neostýchejte, pojďte jen, jeď to dobrá, milostivá paní!“ pobízela je outrpná služka. „Jděte a milostpaní hezky ruku polibte.“

Dítky, zimou celé skřehlé, ostýchavě k paní K*** se blížily, zvláště Pepíček byl velmi nesmělý a bázlivě za sestru se schovával.

„Pojďte, dítky, pojďte!“ promluvila k nim paní K*** velmi laskavě. „Ohřejte se, a buďte dnes aspoň vy mými hostmi. Terezko, pospěš si s večeří!“

„I ty můj Spasiteli!“ zaradovala se dobrá služka a pospíchala do kuchyně.

Děti se za ní ouzkostně ohlížely; sotva ale že se trochu ohřály, roztála i ostýchavost je skličující, roztála vřelostí slov, jakýmiž laskavá paní k nim mluvila.

„Ubožátka, máte asi hlad!“ pravila, slyšíc od Madlenky, že za celý den kromě kousku suchého chleba ještě nic v ústech neměli.

„O, a jak veliký!“ přisvědčil Pepíček, „já jsem ho ale už trochu zaplakal.“

Při tom se mu oči radostně zajiskřily, neboť Terezka právě polívku na stůl přinášela.

Také Terezka musela k stolu přisednouti. Paní K*** dítkám sama všecko předkládala a čím déle s nenadálými těmito hostmi se bavila, tím větší blaženost v srdci jejím se rozkládala. Sotva uběhla hodina, byly tam dítky jako doma; hovořily bez ostýchání, a zvláště hošík skoro neustále repetil a rozličné moudrosti své vykládal.

„Nu, jak pak se ti zde líbí?“ tázala se Terezka všecka blažena.

„O, ještě víc nežli v kostele, ač je tam taky krásné!“ odpověděl hošík. „Já bych tu pořád byl, je tu tak teplounko! Viď, Madlenko, takovouhle maminku abysme měli, to bys byla ráda a já taky!“

Při tom ukázal na paní K***. Ta, radostí slzíc, obejmula jej a řekla: „Ano, budu tvou maminkou!“

„A pořád tu budem?“ radoval se hošík, „a tam už k těm nepůjdem?“

Tu vzpomněla si paní K***, že snad ti lidé naproti, nevědouce, kde dítky jsou, o ně ve starostech budou, pročež nařídila Terezka, aby tam došla a jim řekla, kde dítky jsou, a aby na ně nečekali.

Když tam Terezka přišla, právě se ti lidé byli domů navrátili, a Moráková slyšíc, jak s dětmi bylo a kde nyní jsou, začala hubovat, že takovým mazlením děti se jen kazí.

Hošík se konečně tak rozveselil, že až zpívat začal, a také pak vypravoval, že se modlit umí a že s Madlenkou za maminku a za tatínka se modlívá, a za tuhle novou maminku že se taky budou modlívat.

Již bylo hezky pozdě, když od stolu vstali; dítky byly již ospalé, a hošík, nežli s Terezkou a Madlenkou odešel, poprosil paní K***, aby mu ty ořechy, jablka a tu vánočku na ráno schovala. V kuchyni, kdež Terezka postel měla, bylo pro ně ustláno, a nežli na lůžko se odebrali, Madlenka i Pepíček poklekli, aby za maminku a tatínka a za tu novou matinku Pánubohu se pomodlili. Sotva ale že Otčenáš se domodlili, začal hošík podřimovat, a než Madlenka se Zdrávasem hotova byla, již, k ní přitulen, spal.

Též paní K*** poklekla v pokoji svém, a vroucně děkovala Bohu, že jí tak velké a nenadálé radosti dopřál, zavazujíc se, že za to dle možnosti přičiňovati se bude, aby dítky v bázni Boží vychovala a šťastnými je učinila.
{{Oddělovač|* * *}}
Uplynulo mnoho let. Opět se štědrý večer přiblížil. U paní K*** bylo tehdáž velmi živo; paní i kuchařka měly plny ruce díla, za pilnou pomocnici Madlenku majíce. Očekávalíť milé hosty a tu musely se přičinit, aby je náležitě vyčastovaly. Mezi tím, co Terezka ještě v kuchyni byla zaměstnána, paní sama na stůl strojila. Madlenka zatím odskočila, aby se trochu ustrojila.

Nejprvnější z hostů přišla Kačenka, Madlenčina sestra, s manželem svým, pořádným to, přičinlivým řemeslníkem, s dceruškou a se synáčkem, půl leta starým, jejž služka před zimou dobře chráněného nesla. Brzy za nimi přišel mladík pěkně ustrojený a způsobů uhlazených. Byl to Madlenčin ženich; svatba určena byla na příští masopust.

Již tedy byli všickni pohromadě, a brzy na to ke stolu zasedli. Z paní K** stala se roztomilá matrona; blaženost zářila z každého pohledu jejího, když vůkol na své milé pohlédla. A kdo by se byl před lety nadál, že z Madlenky, z toho ubohého, opuštěného sirotka, tak ztepilá dívka se stane! Stará Terezka byla jako na obrtlíku a radost jí v tváři jen hrála; nu vždyť ona vlastně zavdala původně příčinu, že paní její tak velkých radostí se dočkala!

„Ach,“ pravila paní K*** v překypu blaženosti své, „nyní nám neschází nic, nežli aby i Josef tu s námi seděl!“

Tu ozval se venku zvonek. Terezka pospíchala, podívati se, kdo ještě přichází.

„I ty můj Spasiteli!“ bylo ji slyšet venku radostně zvolati, „to jsou host jako na zavolání! Milostpaní právě…“

V tom již do večeřadla přikvapil… Josef! Radostného vítání nebylo ani konce. Josef musel si sednouti vedle paní K***, a radost všech dosáhla nejvyššího stupně, když Josef ukázal dekret, jímžto výnosné místo u železnice bylo mu přiřknuto. — Ach, byl to blažený štědrý večer pro všecky, zvláště ale pro paní K***!
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Štědrý večer}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>bxjjpqthmfbqar6onw6x1f47c8qzbom</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1859/51/Tiché lásce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97500</id>
    <revision>
      <id>337360</id>
      <parentid>333203</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:52:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337360</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3889" sha1="pyhamcs9ybb2ihyp9qzptzog3viwp7w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1859/51
   | PŘEDCHOZÍ = Štědrý večer
   | ČÁST = Tiché lásce
   | DALŠÍ = Markétka
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Tiché lásce
 | AUTOR = [[Autor:Václav Antonín Crha|Václav Antonín Crha]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Václav A. Crha
 | VYDÁNO = 22. prosince 1859
 | datum vydání = 1859-12-22
 | ZDROJ = Lumír, roč. 9, č. 51, s. 1206–1208
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|52eacfc2-435e-11dd-b505-00145e5790ea|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 9
 | číslo = 51
 | strany = 1206–1208
 | LICENCE = PD old 70
}}

== I. ==
&lt;poem&gt;
Na blankytu luna plane,
Kolkolem vše tiše sní,
A co krajem nočním vane
Touha jest a modlení.

A ta touha neustane,
Neustane modlení,
Až dech Páně ji ovane
Zefírův jak vlnění.

A dech ten je píseň snivá
A co v písni té se skrývá
Jest, co nočním krajem zní:
Touha má — mé modlení.
&lt;/poem&gt;

== II. ==
&lt;poem&gt;
Písně mé jsou skromné kvítí,
Z tiché lásky pučící,
A když srdce touhu cítí,
Jsou mu jeho květnicí.

Sféry Tvůrcově zní moci,
Vlny pějí břehům svým,
Slavík láskodyšné noci,
Bouře spoustám ledovým:

Vy pak písně mé, vy víte,
Komu zcela náležíte,
Čí to obraz mně se skvěl,
Toužebně když vás jsem pěl.
&lt;/poem&gt;

== III. ==
&lt;poem&gt;
Nuže, sladká dívko moje,
Pojď teď se mnou do sadu —
V srdci mém u lásky zdroje
Rajskou stvořit zahradu.

Celou, celou posázíme
Modrým kvítkem věrnosti,
A tak nejlíp zasvětíme
Zahrádku tu — milosti.

Libě zkvěte lásky kvítí,
Vždyť naň nebes záře svítí,
Vždyť je nebe zahřívá
A Bůh nad ním spočívá.
&lt;/poem&gt;

== IV. ==
&lt;poem&gt;
Dvojí však mi struna zvučí, —
Ku dvoum kvítkům láskou lnu
A když z jedné píseň pučí,
Druhé struny též se tknu.

Oba kvítky samo nebe
Zasadilo ve hruď mou,
Dadouc, divenko, mi Tebe
A vlast moji milenou.

Láskou k Tobě, dívko skvělá,
Zkvítá růže zarumělá,
Láskou k vlasti, bratřím svým
Květ — s kalíškem krvavým.
&lt;/poem&gt;

== V. ==
&lt;poem&gt;
Český národ odkud přišel?
„Kde se písně rodívaj’!“
Neb kdo jeho písně slyšel,
Hned zalétá v onen kraj.

I já putuji v ty kraje,
Odkud přišel národ náš,
Ač vím, pouť že daleká je
A já — mladý Tobiáš!

Láska má však dá mi síly,
Bych se sblížil svému cíli
Za svatým jda účelem:
Jen Ty buď mi angelem!
&lt;/poem&gt;

== VI. ==
&lt;poem&gt;
O jen nech, bych tvore milý
V oko Tvé se pohroužel,
Vždyť sám svět tak slastných chvílí
Od počátku málo měl.

Pěvec-li kdy o sfér znění,
O ráji a nebi pěl:
Jistě v svatém unešení
Dřív do oka dívky zřel.

Taktéž mně se citů chvění
Na rtech v písně lásky mění,
A svět mi je lásky říš’,
Ty-li na mne pohlížíš!
&lt;/poem&gt;

== VII. ==
&lt;poem&gt;
A teď, sladká dívko moje,
Povznes v blahém pocitu
Oči své, ty lásky zdroje,
K nebeskému blankytu.

Nebť když k Lásce Svrchované
Lásky oko pohlíží,
Rosa ta, jež s nebe kane,
Lásky kvítek ovlaží.

Ty hleď tam do nebes říše
A já chci se modlit tiše,
Bůh by svazku, sám jejž spjal,
Svazku srdcí požehnal.
&lt;/poem&gt;

== VIII. ==
&lt;poem&gt;
Když tak spolu v blahé době
Ruku v ruce sedíme
A upřímně v oči sobě
Drahá dívko, hledíme:

Myslím si, že tam až stanu,
Věčný den kde zasvítá,
Že mne též sbor nebešťanů
Takým okem uvítá.

Vždyť co o nebi se jistí,
Lze i ve Tvém oku čísti:
Do obého co Bůh skryl,
Kdož to zcela pochopil?
&lt;/poem&gt;

== IX. ==
&lt;poem&gt;
Srdce mé je bouřné moře,
Citem stále zmítané,
Pokud nad ním lásky zoře,
Jitřenko má, nevzplane.

Ty-li vzejdeš, hvězdo vlídná,
Náhle bouře oněmí,
A pak jeho tůně klidná
Šumí lásky písněmi.

Tiché lásky píseň tichá
Zřídka kde se nyní slýchá,
Neboť ti, kdož pějí nám,
Nezří k nebes výšinám!
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>pyhamcs9ybb2ihyp9qzptzog3viwp7w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1858/25/Krátká blaženost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97505</id>
    <revision>
      <id>337357</id>
      <parentid>334244</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:51:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337357</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12667" sha1="7q389q7llsn0wcpehof0fr0dzasye24" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1858/25
   | PŘEDCHOZÍ = Třináctý den měsíce prosince roku 1149 v Hradišti
   | ČÁST = Krátká blaženost
   | DALŠÍ = Nevěrný stín
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Krátká blaženost
 | PODTITULEK = Příběh ze života venkovského
 | AUTOR = [[Autor:Václav Filípek|Václav Filípek]]
 | VYDÁNO = 24. června 1858
 | datum vydání = 1858-06-24
 | ZDROJ = Lumír, roč. 8, č. 25, s. 583–587
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|5329d542-435e-11dd-b505-00145e5790ea|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 8
 | číslo = 25
 | strany = 583–587
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
V Horkovicích je mnoho hodných hochů, to je jisto a známo; Petřík staré Alžběty tamto dole ve vsi u potoka je ale nepochybně předce ze všech nejhodnější, neboť každý ho chválí, a toť známo, když lidé o někom jen všecko dobré mluví, že to není bez příčiny a že se tomu spíše věřit může, než kdyby naopak se mluvilo, protože se mnohem snadněji vytýká a hanívá, nežli chválívá. Domek, v němžto Petřík se stařičkou svou matkou přebývá, je sice jeden z menších ve vsi; co se ale čistoty a úpravnosti dotýče, skoro ani jedinký se mu tam nevyrovná, zrovna jakoby jej z vejcete vyloupnul. A jak smutně na ten jeho taškový krov hledí ty sousední doškové a šindelové střechy! Petřík je chlapík jako by ho vysoustruhoval, pln živosti, do práce jako oheň a všecko mu jde tak hravě od ruky, že je radost se podívat. Je to švarný hoch, to nejlíp vědí děvčata, proto po něm tak rády pokukujou, a mnohé srdéčko v těle poskočí, když se na ni těma svýma jiskrnýma a přívětivýma očima podívá nebo dokonce na ni se usměje.

Je právě neděle v podzimku a den se již k večeru schyluje. Mnozí hoši baví se v hospodě pitím nebo hrou v kuželky neb karty; kdybyste tam ale Petříka hledali, mýlili byste se. — Petřík — ale co pořád Petřík, vždyť je to již dokonalý Petr, blížiť se stářím svým již k třicítce, aspoň do ní ani ouplné tři léta nemá — Petr tedy sedí doma a čte nahlas nějakou pěknou povídku, a matka sedí naproti němu a poslouchá.

Právě dočítal, jak milovník po mnohých překážkách zvou nejmilejší za ženu dostal, a jak byli oba blaženi — on i ona.

Odloživ knihu začal si dýmku nacpávat a zamyšleně prohodil: „Ano, kdo tak roztomilou žinku dostane, ten se může smát!“

„Blázínku,“ usmála se matka, „toť není snad ta jedinká, která tu v té knize je, jeť jich ještě více takových na světě.“

„Kdyby jen člověk věděl kde?“ řekl Petr a začal bafat, načež doložil: „Ostatně — vždyť není tak na spěch!“

Matka začala pokyvovat hlavou, jakoby si myslila, žeby již čas byl, aby předc jednou již pomyslil na to, by nějakou hospodyni do domu si přivedl; hned se ale na to opět usmívat začala, a to tak potutelně, jakoby říci chtěla: „Nevíš ty kde!“

Petr bafaje začal také hlavou pohybovat a opakoval: „Ano, kdyby jen člověk věděl kde?“ Z tohoto opakování bylo patrno, že s tou věcí rád v myšlénkách se obírá.

„Kde?“ usmívala se matka dále. „Kdyby se tomu mohlo věřit, co se mi dnes k ránu událo, co jsem v tom snu viděla…“

„A co se vám zdálo? co jste viděla, matinko?“

„Viděla jsem studni.“

„Studni?“ opakoval Petr a pevně na matku oči upřel.

„Ano, studni, a vedle té studně školu…“

Petr se začervenal.

„Nedaleko studně naše voly, u studně tebe a…“

„A?“ vyhrklo Petrovi z úst a tvář mu jen hořela, a bylo pozorovati, že nadarmo se namáhá, aby rozčilenost a rozpačitost svou utajil.

Matka se usmála a jaksi s potěšením na tu jeho rozpačitost hleděla.

„Nu a koho jste tam ještě viděla?“

„Věděl bys to rád?“

„Inu — není-li to nic zlého — proč pak ne?“

„A…“ chtěla Alžběta s potutelným usmíváním dopověděti; v tom ale se otevřely dvéře a matčina odpověď vešla živá do světnice. Alžběta se zamlčela a milé překvapení rozlilo se jí po tváři.

Byla to učitelovic Liduška.

„Dej vám Pánbůh dobrý večer,“ pravila. „Přicházím vás poprosit, zdali byste nám nemohli trochu mléka přepustit; dostali jsme hosti — strejčka s chlapcem, a ráda bych jim něco uvařila.“

„I proč pak ne? s radostí!“ odpověděl Petr a tázavě pohlednuv na matku, hned na to odkvapil.

„Sedni si, Liduško, a posaď trochu s námi,“ pobízela ji Alžběta slovy laskavými.

„Pospíchám, zlatá matinko,“ odpověděla Liduška; „sestra není doma, nemá tedy kdo hostu posloužit.“

Tu přinesl Petr krajáč mléka, dal jej Lidušce, načež ona poděkovavši, se slovy „Dej vám Pánbůh dobrou noc!“ odešla.

Petr a matka hodnou chvíli na to nepromluvili. Ona se s patrným zalíbením usmívala, a on znova si zapáliv začal velmi silně bafati, což někdy také něco znamená.

„Mně se zdá, že se mi sen můj vyjeví,“ prohodila konečně matka s laskavým hlavy pokyvováním.

„Zdá se vám?“ podivil se Petr, a milým tím podivením zapomněl kouřit, a několik okamžení pak na sebe mlčky hleděli a rozuměli si.
{{Oddělovač|–––––––––––––––}}
Petr byl pln blaženosti, avšak brzy opět děsiti se začal. On sice Lidušku rád vídal, rád s ní mluvíval, a příležitost k tomu měl, neboť jejich a pole učitelovic byla vedle sebe a tu se často setkávali; žeby to ale k skutečné lásce a pak i k manželství přijíti mohlo, to mu ještě nikdy nenapadlo. Nyní ho na tu myšlénku ten matčin sen přivedl.

„Tedy myslíte, ta že by se pro mne hodila?“ prohodil Petr, když byl o věci té hodnou chvíli přemýšlel.

„To myslím,“ přisvědčila matka, „holka je hodná, pracovitá; zdali bys ale i ty pro ni se hodil, to nevím.“

„A proč bych se nehodil?“

„Ona je učitelova dcera, umí sice pracovat jako každé selské děvče; ale takové holky hledějí trochu výš se dostat než za pouhou selku, neřku-li na tak malou živnost, jako je ta naše.“

„Ovšem, ovšem,“ vzdychnul si Petr, „a Liduška by zasluhovala, aby nějaký pán si pro ni přijel a ji paní udělal. To by ji ovšem lépe slušelo, nežli nůše na zádech.“

Liduška byla vskutku roztomilé děvče; nejen svými způsoby, nýbrž i úpravnějším šatem lišila se od ostatních děvčat ve vsi, zvláštně když svátečně se vystrojila. Ostatně hleděla si domácí a polní práce, jako každá dcerka v sousedstvu, ba snad i pilněji a víc, nežli mnohé selské děvče.

Petrovi nastaly nové starosti. Předevzal si, že musí jistoty nabyti, podobaloť se, že ho Liduška skutečně ráda má, ačkoliv o tom mezi nimi ještě nikdy řeč nebyla. Pevné předsevzetí jeho ale vždy kleslo, kdykoliv se s ní sešel; tu se zarazil, a jindy tak mluvný, nevěděl nyní ani jak promluvit.

„Co pak je ti, Petře, že si od nějakého času tak zaražený, ba někdy skoro až pomatený?“ tázala se ho Liduška, když se byli náhodou opět jednou setkali.

Petr nevěděl v okamžení hned co odpověděti, konečně řekl: „I tu se mé dobré matince ondyno něco zdálo, a poněvadž to bylo již k ránu, myslí, že to byl sen dobrý a že se vyjeví.“

„A to ti dělá takové starosti?“ usmála se Liduška.

„Inu vidíš, ono se to vlastně týká tebe a…“

„Mne?“

„Ano, a mne — stáli jsme u studně u školy, jako jsme již několikrát tam stáli, a právě když mi to matka vypravovala a tebe pojmenovat chtěla, přišla jsi k nám ty, a tu tedy myslí matka, že se jí ten sen vyjeví.“

„Vyjeví? a jak?“

„Že prý spolu budem stát u oltáře — co ženich a nevěsta!“

Petr si oddechnul, když poslední ta slova ze sebe vyrazil, a Liduška byla, jakoby ji krví polil.

„Snad se proto nehněváš, že ti takové hlouposti povídám?“ řekl pak Petr a jako na smířenou podával ji ruku. Ona mu jí stiskla a pohledla na něho tak laskavě, že Petr se zapomněl a k srdci ji přivinul; ona se nezpouzela. Více slov k vyznání lásky nepotřebovali. Blaženost rozhostila se v srdcích jejich.
{{Oddělovač|–––––––––––––––}}
Přiblížily se žně, nejnamahavější a spolu i nejradostnější čas pro rolníka. Opět je neděle a den se schyluje k večeru. Petr tenkrát ale nesedí doma u matky, nýbrž stojí za vesnicí na návrší a Liduška stojí vedle něho. Krásný to pohled na to milé boží požehnání, jež vůkol návrší při každém dechnutí větru vlnivě se pohybuje. Kosy a srpy jsou již připraveny; zejtra začne čilý tanec jejich. Petr se na to těší, že se mu až oči jiskřejí a srdce v těle mu poskakuje. A jakž by se netěšil! Budeť tu milou práci vykonávat s Liduškou; on bude pomáhat jí a ona jemu. Jsouť již co ženich a nevěsta, a hned po žních budou muž a žena.

„Ach, to krásné boží požehnání!“ zavejsknul Petr, a přivinuv Lidušku k srdci, vtiskl ji na ústa políbení vroucí a tak dlouhé, jakoby se od nich ani odtrhnouti nemohl.

Nyní volným krokem sestupují dolů, hledíce na červánky, jimiž zašlé slunce oblohu ozlatilo. Hle! jsou to také červánky tamto za lesem? Obloha se tam víc a víc zardívá, a rudost ta víc a víc se rozšiřuje.

„Věčný Bože, tamto hoří!“ zvolal Petr a rychle s Liduškou domů pospíchal. Ve vsi bylo již všecko na nohou a mužští pospíchají, aby ubohým ku pomoci přispěli. Petr běžel s nimi. Liduška stojí s jeho matkou před domem. Sestupují se i jiné ženy, děsně na zlověstnou zář hledíce. Tu přirachotila z blízkého města stříkačka a s ní i zpráva, že hoří za lesíkem ve mlejně, kolem něhož několik chalup stojí.

„Honem, kde jsou mužští, ať jdou s námi!“ zní vyzvání.

„Ti jsou již dávno tam!“ odpovídá se četnými ústy najednou.

Čas ubíhá, zář se zponenáhla ztrácí, až pak konečně i docela uhasla. Mužští se ale ještě nevrátili. Liduška zůstala u Alžběty. Konečně bylo slyšet rachotit vracející se stříkačku; s ní vracejí se i mužští. Ženské jdou jim naproti, s nimi též Liduška. Na mužských je jakousi zaraženost pozorovati. Liduška ohlíží se po Petrovi, ten mezi nimi není, též několik jiných se pohřešuje. Kde zůstali? S odpovědí se váhá.

„Kde je Petr?“ zvolala konečně Liduška v smrtelných ouzkostech.

„Přišel trochu k ourazu,“ odpověděl konečně jeden; „přijde ale hned, není to nic nebezpečného, on a…“

Liduška však dále neposlouchá, nýbrž v největším kvapu pospíchá k lesíku. Tu se dělí cesta. V ouzkosti neví hned Liduška, kterou cestou se dáti; dlouho ale neváhá a pospíchá dále. Brzy no to potkala jednoho z vesničanů, též od ohně se vracejícího, a shání se po Petru. „Ti jsou již doma — druhou cestou,“ zní odpověď. Již běží Liduška nazpátek a na kraji lesíka setkala se opět se známými. Ti se patrně zarazili, vidouce ji k sobě kvapně a skoro bez dechu přicházeti. Právě si odpočívají; nesouť nosidla a na nosidlech leží Petr, prostěradlem přikrytý. Jeden z nosičů pokročil proti Lidušce, aby ji na žalost připravil; ona se mu ale vytrhla a sklesla vedle Petra.
{{Oddělovač|–––––––––––––––}}
Ve středu ráno odpočívají kosy a srpy. Z vížky kostelní zní zvonek smutným hlasem a dlouhá řada mužů a žen, skoro celá vesnice ubírá se za rakví věnci okrášlenou. V rakvi odpočívá Petr. A co tak náhle shrotilo mladíka, muže tak silného a zdravého? Povíme to krátce: Petr vynášel z hořícího mlejna stařičkou ženu, mlynářovu babičku, na ramenou; již s ní vycházel ze vrat a všickni jej radostně vítali: tu spadnul hořící krov a v strašných troskách svých pohřbil oba — stařenu i Petra. — Matce jeho pak také brzy umíráčkem odzvonili.

Byly to smutné žně pro Lidušku, kteráž se na ně tak velice těšila. Dlouhý čas, kdykoli spatřila večerní červánky aneb zaslechla hlas zvonku, bylo jí vždy tak smutno a teskno, div se jí srdce nerozskočilo, a z očí kanuly jí slze. Zponenáhla pak čas mírnil zármutek její a snad i konečně docela zhojí ránu, jakouž nemilosrdný osud srdci jejímu zasadil. Smutná zpomínka však zůstane v něm vždycky.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Povídky]]</text>
      <sha1>7q389q7llsn0wcpehof0fr0dzasye24</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1891/36/Štědrý den chudých</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97510</id>
    <revision>
      <id>337364</id>
      <parentid>333457</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:56:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337364</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9215" sha1="ryihcay7eoudow5999j71d72f3abiz1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1891/36
   | PŘEDCHOZÍ = Koleda
   | ČÁST = Štědrý den chudých
   | DALŠÍ = Jejich poblouzení
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Štědrý den chudých
 | AUTOR = [[Autor:Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodor Michajlovič Dostojevskij]]
 | VYDÁNO = 20. prosince 1891
 | datum vydání = 1891-12-20
 | ZDROJ = Lumír, roč. 19, č. 36, s. 422–423
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|04fdc182-8ef6-496f-bbe6-ebece306e4c8|Národní knihovna ČR}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 19
 | číslo = 36
 | strany = 422–423
 | LICENCE = PD old 70
 | PŘELOŽIL = [[Autor:Josef Pachmayer|Josef Pachmayer]]
 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Viděli jste někdy malé děti ve vánočních dnech žebrati na ulici za třeskutého mrazu? Jsou oděny skorem letně. Kol šíje mají otočený starý, jakýsi cár, i točí se a přešlapávají před nohama vašima a žvatlají několik napaměť naučených slov.

Také vás zebe i spěcháte, abyste byli opět již v teploučké jizbě a protož zle hartusíte na žebravé děti, kteréž před vámi předbíhají a pletou se vám takřka mezi nohy…

O takovém klučinovi chci vám dnes vyprávěti. Bylo to časně z rána. Ve vlhkém, chladném bytu se probudil. Jeho šat byl lehoučký i chvěl se zimou; sedě v koutku, bavil se z dlouhé chvíle tím, že pozoroval, jak mu dech z úst plyne a v páru se mění… Avšak byl velmi hladov… a hodiny míjely… i přistoupil každé chvíle ku pryčce, na níž spočívala chorá jeho matička; tence nastlána byla na prknech sláma; místo polštáře měla žena pod hlavou otep jakousi.

Jaký osud ji sem přivedl? Nepochybně přišla s hošíkem svým z jiného města a zde náhle onemocněla… Svátky jsou přede dveřmi a proto se ostatní spolubydlící vzdálili; jen v jednom koutě ještě stená a naříká, mučena jsouc rheumatickými bolestmi, as osmdesátiletá žena; dříve sloužívala a dohlížela na děti, nyní umírala opuštěná; úpěla a mručela a spílala hochovi, tak že se bál přijíti jí na blízko.

Žízeň byl ukojil na dvoře domu, ale kůrky nepodařilo se mu nikde nalézti; i stále ještě přistupoval každou chvilku k pryčce, na níž matka jeho ležela, aby ji vzbudil. Bál se tolik za soumraku, neboť v čekání byl zatím den uplynul a schylovalo se již k večeru; v tomto bytu bídném pak světlo se nerozžínalo. Tápal ručičkama po tváři matky a divil se, že se ani nehýbe, že jest ledová jako stěna. Jak jest tu zima, pomyslil si, a položil ruku svou na rámě mrtvé…

Potom jal se dýchati na své prstíčky, aby je zahřál, a když náhle spatřil čapku svou na pryčce, vzal ji a plížil se potichounku, tápaje v temnotě ze sklepení. Byl by již dříve chtěl vyjíti, ale bál se velikého psa na schodech, kterýž před tím u dveří sousedových byl štěkal a vyl. Nyní však nebylo ho již zde… A klouček mžikem ocítil se na ulici.

Božíčku, jaké to město! Takového jakživ neviděl. Jak tmavou bývala proti tomu noc v obci, z níž přicházel: tam celá ulice měla jedinou svítilnu. Nízké domky dřevěné uzavíraly se tam zároveň s krámy; jak se jen trochu šeřiti počalo, nezbyl nikdo na ulici, všichni uzavírali se v domcích, a jen psi shlukli se, snad po stech, po tisících… a vyli a štěkali celou noc. Za to však bývalo tam tak teploučko a jak rádi mu lidé dávali jísti. —

Avšak zde!… Božíčku, kdyby měl jen kůrku chleba, aby hlad ukojil! Jak se to zde vše hemží a lomozí! Co světel, co lidí, co koní a vozů… a jaký mráz!… Z chřípí uhnaných koní vystupuje dech v páře, umrzá na uzdě, kopyta zvoní měkkým sněhem o kamení. A lidé vrážejí do sebe o překot… ó bože! jak by rád jedl, třeba sebe menší byl kousek! A nyní, jak zebou ho prsty!

A opět ulice; ach, jak široká!… Nepovalí ho, neudupají ho zde? Jak všichni křičí, kvapí, ujíždějí… a toho světla! ó, té záře!…

Ach, co to jest? Jak veliká skla!… A za sklem jizba jakás? A v ní strom až do stropu — vánoční jest to stromek s četnými cetkami a papírky zlatými a obalen jablíčky! Pod stromkem rozloženy jsou panenky a koníčkové.

V jizbě pobíhají děti, načepejřené, čisťounké… i smějí se a hrají a jedí i popíjejí. Hle, tam děvčátko nějaké tančí s hošíkem jakýmsi, jaké to hezoučké děvčátko! I hudbu tam mají, slyšeti jest ji až na ulici. Ubohý hoch vše to vidí, žasne a směje se. Teď ale počínají ho zábsti i prsty na nožičkách a ručky jeho zmodraly; prstíčky nemůže ani již hýbati a bolí ho při každém hnutí. Tu jal se hošík hořce plakati a kvapí dále.

Jiným sklem vidí jinou místnost okrášlenou vánočními stromky, na stolech pečivo a lahůdky všeho druhu — i sedí tam čtyry dámy bohatě vyparáděné; každému, kdo přijde, podávají tu či onu lahůdku neb koláček a dvéře stačí sotva se otvírati, co tam panstva chodí z ulice.

Hošík připlížil se ku dveřím, otevřel a vstoupil rovněž. Hu! jak rozkřikli se na něho, jak mu kynou, aby se klidil. Jedna však dáma přikročila k němu, vstrčila mu kopejku do ruky a otevřela dvéře. Jak se poděsil. Kopejka upadla na stupínky, nemůžeť ohnouti prstíčky, aby ji zadržel. Rychle, rychle prchá odtud, — kam, neví sám. A běží, běží, a dýchá si do ruček.

Avšak co jest to? Lidé stojí a tlačí se: v okně za sklem vystaveny jsou tři malé panenky, vyšňořené rudými a zelenými šatičkami — a jako živé! Staroušek jakýsi sedí na stolici a pohybuje ramenem, jako by hrál na basu, jiní dva stojí vedle, jezdí smyčcem po malých housličkách, kývají dle taktu hlavami, ohlížejí se na sebe, rty jejich se pohybují, mluví nepochybně, ano mluví as… jen že není za sklem slyšeti. Hoch myslil nejprve, že jsou živy. Když se mu ale náhle v hlavě rozbřesklo, že jsou to panenky a panáci, zasmál se. Ještě nikdy ve svém životě neviděl panáků takých. Jest mu sice skorem do pláče, jakmile ale na panáky ty pohlédne, musí se chtěj nechtěj smáti.

Náhle zdá se mu ale, jako by někdo od zadu chytl ho za kabátec, a hle tu stojí náhle podle něho veliký, zlý jakýsi chlap. Udeřil ho do hlavy, srazil mu čepici a nastavil mu nohu. Hošík klesl k zemi. Lidé vzkřikli. A tu on znovu se polekal, vzchopil se a běží, běží — kam neví sám — na dvůr cizího domu nějakého: ukryl se tu za nahromaděné dříví. Zde jest temno aspoň, pomyslil si, zde mne nikdo nenalezne. Schoulil se, strachy sotva dýchá… a náhle jest mu tak volno, ach tak volno a milo přepodivně. Nožky a ručky již nezebou, teplo rozlévá se tělem jeho, jak by se hřál u kamen A nyní vyděsil se opět… byl usnul. „Jak dobře jest tu spáti… pospím si trochu a půjdu se potom zase dívat na panenky.“

A jak ve snu vidí panáky… dítě se tu usmívá… Jako živí… A zatím, co panáci hudou, jest mu, jako by matička pěla nad ním ukolébavku.

„Mamičko, spím. Ach, tady se tak měkce psí.“

„Pojď ke mně, dítě, dám ti stromeček,“ praví nad ním jakýs vlídný hlas. —

Hoch myslí, že matka jeho to volá, ale nikoli, — ona to není. Někdo sklání se nad ním a bére ho v temnotách v objetí své. A jaká to záře blyští se mu teď vstříc! Jaký to stromek vánoční! Avšak ne, ne, to není stromek vánoční! Nikdy dosud stromku takového neviděl. Vše se leskne, vše se třpytí a vše září — a co těch panen kolkolem! Ale ne, ne, to jsou hošíci a děvčátka ve světlých šatech, letí k němu, líbají jej, a berou ho k sobě, a on sám letí… Matka jeho vidí ho a usmívá se mu radostně vstříc.

Maminko! maminko! ach jak jest tu krásno, ó, maminko!

A opět líbají jej děti, a on vypravuje jim o panácích za sklem, jak hezky na housličky hráli. „A čí jste vy, chlapečkové? a čí jste vy, holčičky?“ táže se jich a celuje je.

„Jest to Ježíškův vánoční stromek,“ odpovídají mu. „V tento den staví Pán Kristus sám vánoční stromek v nebesích pro děti, které na zemi žádného neměli.“

A hošík naslouchal a slyší, že tito hoši a děvčátka sami bývali dětmi takovými, jako on sám. Někteří z nich zemřeli mrazem, druzí hladem, jiní pod ranami a mnozí proto, že neměli vychování a péče ani v takových chorobách, kteréž při nejmenší jen pomoci hravě byly by se vyléčily. A všechny děti tyto jsou zde nyní, jsou teď jak andělíčkové, všechny u Pána Krista, jenž ruce své jim vstříc vztahuje, a žehná jim i ubohým matkám jejich… A matky stojí stranou, hledí a hledí, poznávají dítky své, kvapí k nim, otírají jim slzičky jejich a prosí a ždají, aby neplakaly již, neboť zde vše jest tak dobro a milo…

Z rána nalezli sluhové za dřívím maličkou mrtvolu zmrzlého dítěte. Ano z rána to bylo po čaruplném štědrém večeru!
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Štědrý den chudých}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>ryihcay7eoudow5999j71d72f3abiz1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1880/35/Vyhlídka do pekla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97541</id>
    <revision>
      <id>337363</id>
      <parentid>333458</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:54:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337363</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24322" sha1="hoeyczsmvfmz2du718c302t4jczw6a8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1880/35
   | PŘEDCHOZÍ = Tři králové
   | ČÁST = Vyhlídka do pekla
   | DALŠÍ = Prolog k „Oslu“
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Vyhlídka do pekla
 | PODTITULEK = Štědrovečerní fantasie od Sofie Podlipské
 | AUTOR = [[Autor:Sofie Podlipská|Sofie Podlipská]]
 | VYDÁNO = 20. prosince 1880
 | datum vydání = 1880-12-20
 | ZDROJ = Lumír, roč. 8, č. 35, s. 545–549
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0ff92e66-b4fb-45a7-9877-bc5d4f7d6be1|Národní knihovna ČR}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 8
 | číslo = 35
 | strany = 545–549
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
„Ještě někdo? Kdo to může býti? Vždyť jsme všickni pohromadě. Jen aby to nebyl někdo cizí našemu kruhu. Veta byla by po našem rozkošném večeru.“

Tak volali a šeptali a natahovali krky ke dveřím členové malé, důvěrné společnosti v zeleném vlídném, jasně osvětleném salonku, když venku zvonek se ozval.

Zatím slyšeli, kterak někdo vešel do předpokoje a rozprávěl se sluhou, který mu svrchník odnímal. Byl to mužský hlas. „Kdo je to asi?“ bylo vepsáno do každého obličeje. Ale domácí dceruška zbledla a pokročila ke dveřím.

Věděla, kdo to byl. Tak dlouho u nich se neukázal, že ho nikdo více ani neočekával, ani naň nepočítal. Nikdo nehádal, že by to mohl býti on, jehož přece tak rádi měli, ale ona jej poznala i po přitlumeném hlase.

To bůh ví, jak jí zabušilo mladé srdce, že ani dechu nemohla popadnouti.

Tu otevřely se dveře a nový host vešel. Výkřik radosti a překvapení jej uvítal.

Slečna Leontina poklonivši se ustoupila na zad mezi ostatní, kteří se hrnuli jemu vstříc, aby jej přivítali, ale on hledal očima ji a natahoval k ní ruku.

To způsobilo jí nové pobouření a vehnalo jí ruměnné plameny do lící a vlhkou záři do oka.

„Doktore Fresko!“ volali ostatní. „Kde jste vězel, hněval jste se na nás? Proč nepřicházíte k nám? Jste přece zdráv, doufáme.“

Leontina neptala se nic, jen její oko mluvilo, a zas ustoupila opodál. Ale Freska, ač vlídně se klonil tázajícím a všem tiskl ruce, tázal se sám místo odpovědi nejdříve Leontiny: „Co jste dělala po celý ten dlouhý čas co jsem vás neviděl? Byla jste veselá, spokojená?“ … Zamlčel se a bylo znáti, že by se rád ptal: „Myslila jste na mne?“ Leontina šeptala něco se sklopenýma očima.

Bylo znáti, že asi myslila na pana Fresku, že snad trochu, snad mnoho trpěla jeho nepřicházením.

Leontinina mladší sestra Hedvika vzala jej za ruku, zatřepala jí netrpělivě a řekla: „Tak odpovězte, proč jste tu nebyl tak dlouho?“

„Povím to krátce,“ odpověděl: „Neměl jsem času. Ale nejste-li zaměstnáni něčím jiným, předčítáním, hudbou neb nějakou hrou, povím vám to dlouze a mohu vás tím baviti celý večer.“

Všickni shledávali, že jeho vypravování bude žádoucnější, než to, co měli toho večera na programu, a sesedli si do kruhu kolem lampy.

Leontina podívala se naň a zpozorovala teprv, že byl nápadně bledý a přepadlý.

On vypravoval: „Byl jsem minulého času zaměstnán v plném smyslu slova tělem i duší a mohu říci vlastně duší v takové míře, že celého světa pro mne tu nebylo.“

Leontina sklopila hlavu a pomyslila si: „Takoví jsou muži. To je u nich láskou.“ Neviděla, kterak Freska k ní se obrátil, a zpozorovala teprva za chvíli, kterak vlastně jí všecko vypravuje. Pak odpustila mu hned zas a sledovala jeho vypravování napnutě.

Jednoho dne hned po ránu vešel ke mně sluha do pokoje. Přistoupil k mé posteli a probudil mne z dřímoty.

„Někdo žádá si s vámi mluviti,“ ohlašoval mi. Byla posud čírá tma. Stalo se to před osmi nedělmi. Byl advent. „Což je tak naspěch?“ tážu se, „že lidé nemohou vyčkati ordinační hodiny?“

„Přijeli po železnici a přišli přímo sem. Jsou prý z nějakého Kouta, či kterak se to jmenuje.“

Oblékal jsem se. „Jsou to moji krajané,“ řekl jsem, „Kout je vesnice nedaleko Domažlic. Tam znají mne všickni a nemohou si pomysliti, aby jinam zašli než ke mně. Kdo to vlastně je?“

„Stará žena v selském kroji s mužem dosti mladým.“

„Řekni jim, že přijdu hned.“ Za chvíli vedl jsem je do svého ordinačního pokoje.

Stařena celá se třásla. Mladý muž představil se mi. Byl to její vnuk. Vedl ji. Ona měla oči zamhouřeny a více padla než se posadila na pohovku, ku které jsme ji oba vedli.

Neměl jsem ani času ptáti se, co by této nemocné bylo, neb mladý Svoboda hledě se strachem na ni pravil: „Probůh, ona usíná, to bude zle. Snad bych jí ještě zabránil, aby nespala. Po celou cestu udržel jsem ji šťastně probuzenu, proto je chudinka tak mdlá.“

„A proč nechcete, aby spala?“ tázal jsem se podávaje jí láhvičku k čichnutí, při čemžto ještě trochu procitla.

„Je to hrozné, milý pane doktore, usne-li. Má takové křeče, že náš pan doktor nic proti nim už nevěděl. Trvá to již kolik roků, ty křeče objevovaly se jen někdy, ale nyní dostavují se pokaždé, usíná-li má ubohá babička. Není to více k vydržení. Jsme všickni nemocni z toho, nikdo u nás se nevyspal kolik neděl. Všickni ji musíme držeti.“

„Tu nezbývá,“ pravím, „než abychom ji nechali usnouti, musím ji v tom stavu viděti.“ Zavolal jsem si pomoc a v skutku dostavily se křeče, jejichžto popisem vám nebudu naháněti hrůzu. Ani já neviděl jsem nikdy nic podobného.

Nicméně podařilo se mým prostředkům ji stišiti tak, že Svoboda mne s nadšením nazýval zázračným lékařem. Já však myslím, že změna místnosti přispívala k tomu také. Ostatně možná, že stav nemocné vůbec k novému obratu se byl přichystal.

Krátce, asi za hodinu dřímala moje pacientka docela klidně na pohovce, kdežto doma často celou noc se byla zmítávala, kroutila a svíjela.

Stál jsem nad ní a pozoroval jsem její bledý, vráskovitý, hubený obličej. Byly to tahy ušlechtilé, někdy bezpochyby krásné. Husté, bílé vlasy padaly jí po skráních do týla.

Oči její nebyly zcela zamhouřeny, oddychování bylo dosti klidné, kolem úst pohrával jí křečovitý úsměv jako u malých dětí psotníku náchylných.

Ten úsměv byl stále živější, rty se jí pohybovaly a oddychování bylo zas těžší.

Svoboda uchvátil mne za ruku. „Pane doktore,“ šeptal, „teď bude mluvit. To je ještě strašnější.“

„Snad byste se nebál,“ chlácholil jsem ho vida jej ustrašeného. „Jeť to nemoc, nic více. Buďte přec mužem. Jak pak to bývá, mluví-li?“

„Posud mluvila jen asi dvakrát, ale jestli jsme všecko vydrželi, to nelze poslouchat ani vidět.“

„Tedy jděte, příteli, se zotavit a nechte mi nemocnou zde. Nenutím vás, abyste byl trapnému výjevu přítomen, budu vaši babičku pozorovati sám. Nepotřebuju vás při tom dokonce a vy mi úplně důvěřujete, to vidím.“

Mladý muž uposlechl mne vděčně a já dal jsem spící ženu přenésti do vedlejšího kabinetu, kde nás nikdo nemohl vyrušiti. Poslal jsem pro ošetřovatelku pro případ, kdybych byl od ní odvolán, avšak nehodlal jsem od ní se vzdáliti bez velké příčiny.

Tam ležela na pohovce. Začala mluviti, slečno Leontino. Doufám, že nejste nervosní, že se neděsíte. A ty, příteli Melichare, věz, že jsem byl poprvé svědkem spánku tak nazvaného magnetického, na nějž ty nevěříš.
{{Oddělovač|––––––––}}
Nemocná tedy mluvila, avšak nebylo jí rozuměti. Její hlas byl stísněn, výslovnost nedbalá jako u opilců. Mezi hovorem otevřely se jí oči a dívala se upnutě na jedno místo. Mluvila víc a více. Pak pozdvihla hlavu, konečně vstala a mluvila dále tak rychle, že měla pěnu kolem úst. Pozdvihla ruku a ukazovala prstem k místu, kam hleděla. Nerozuměl jsem jí pořád ani slova, ale přiznávám se, že jsem nebyl prost jakési hrůzy vida její postavu nepřirozeně vzpřímenou, a celé její postavení, její počínání takové, že se podobala na vlas starověké Sibylle.

Byl to pohled vlastně krásný a úchvatný a přál jsem si míti stařenu vymalovanou v jejím paroxysmu. Tím žalostnější pohled byl však na ni, když ochabovala a její napnutí ve hrozných křečech se skončilo.

Tenkráte trvalo déle než jsem ji mohl opět utišiti a byl jsem vděčen ošetřovatelce, která mne rozumně a důmyslně podporovala.

Obešel jsem rychle své ostatní pacienty a spěchal jsem domů ke své Sibylle. Byl jsem odhodlán ubytovati ji u sebe na tak dlouho, dokud bych nebyl sám sobě objasnil podivný tento případ.

Umluvil jsem se s mladým Svobodou, jak bychom věci zařídili, a on zatím odejel domů svěřiv mi svou babičku, neb že to bude déle trvati, viděl jsem napřed a zamýšlel jsem odevzdati ji nemocnici, kdybych ji u sebe tak dlouho podržeti nemohl.

Do té chvíle neměl jsem však posud přesvědčení, že by to byl záhadný a zajímavý případ spánku magnetického. Neměl jsem žádný ustálený úsudek ještě. Po posledních křečech stařena spala skoro dvacet hodin, a když se vzpamatovala, trvalo dlouho, než pochopila, co s ní se dělo.

Posléze upamatovala se, kterak přijela se svým vnukem do Prahy, a děkovala mi se slzemi, že jsem se jí tak velice ujal. Nemohla ani pochopiti, že jsem si ji ponechal ve svém bytu a přičítala ten čin pouhé lidskosti. Nabyl jsem tím u ní nevýslovné zásluhy a nebylo možno jí vysvětliti, že bylo její dobré mínění o mně zpola jen zasloužené. Nadarmo dokazoval jsem jí, že se hodlám něčemu přiučiti, něco vyzpytovati při její chorobě, ona odvětila na vše, co jsem mluvil: „Ne, ne, kdybyste nebyl tak předobrý, nenechal byste mne zde. Vím, jakou obtíží jsem doma celé rodině.“

Musil jsem si dát líbiti, že mne zbožňovala s nadšením nevídaným a splácel jsem jí aspoň její dobré mínění nelíčenou vlídností.

Časem zpozoroval jsem, kterak mně i tato okolnost posloužila.

Ubohá žena bála se svého usnutí rovněž tak jako její vnuk.

Pravila mi, že ve spaní sice o sobě neví, avšak že přece cítí temně nesmírné utrpení a po probuzení že má pocit zoufalství.

Upokojoval jsem ji domluvami a sliboval jsem, že jí její stav ulehčím, jen aby se nebála usnouti.

K večeru oddávala se tedy dřímotě, v níž se objevily tytéž úkazy co minule. Mé péči podařilo se opět jí uleviti. Čekal jsem dychtivě na její promluvení. Když mluviti začala, zkoušel jsem, zdali by mně odpověděla k nějaké otázce. Dával jsem jí tedy otázky, ona mne neslyšela.

Přisedl jsem k ní a vzal jsem ji za obě ruce. To pomohlo okamžitě. Oddychla si z hluboka a promluvila poprvé zřetelně:

„Ah, to jsi ty, můj dobrodinče. Zůstaň u mne. Já cestuju, ale držíš-li mne, nemohu zablouditi.“

„Zůstanu u tebe,“ řekl jsem, „pod výminkou, jestli mi povíš, kde jsi a co vidíš.“

„Jsem tam, kde prý býval druhdy ráj, kde žili první lidé,“ pravila mi, a nyní popisovala mi krajinu tak živě a určitě, jak jsem to nebyl četl v žádném cestopise.

Za chvíli viděla krajiny jiné mně ze zeměpisu povědomé. Tam líčila mi výjevy buď idyllické, nebo smutné, nebo hrozné. Učinila mne jednou svědkem válečného výjevu v Indii. V její mysli zrcadlilo se to jako fata morgana ve vzduchu.

Nebyl bych nikdy takovému divu uvěřil a nevím dokonce, kterak věc tu vysvětliti.

Pozval jsem kollegy k těmto výjevům, avšak bohužel před nimi nikdy nemluvila má pacientka srozumitelně, ani byla-li ošetřovatelka přítomna. Nikdy nedocílil jsem, aby jasně mluvila, leč když jsme byli sami. Ale v takovém případě bývala čím dále tím sdílnější, tím živější. Býval jsem udivením jako bez sebe. Neb její mluva stávala se vzletnou, poetickou, často mluvívala veršem.

Pak šlo to dále a ona viděla nejen přítomné zjevy, ale též minulé. Vypravovala mi věci, o nichžto jakživ nikdo neslyšel, a byl bych myslil, že jsou to smyšlénky, kdyby nebyla bývala mnohá věc v nich opět správná až ku podivu.

Jindy zas vypravovala mi historické události zcela známé. Vedl jsem o tom všem denník, drahá Leontino, a přinesu vám jej, kdykoli si budete přáti. Snad se mi nedivíte, že jsem tím vším byl celý uchvácen. Věřte mi, že se mi někdy zdálo, jakobych byl ztratil rozum sám. Nespal jsem celé noci, nebyl-li jsem u své Sibylly, býval jsem tak rozčilen, že mi to bývalo až nesnesitelno. Moje myšlénky pracovaly, kroužily mi v hlavě, točily se dokola.

Jaké to schopnosti dřímají v lidském duchu, aniž o tom kdo ví? Který je ten šestý smysl, jímžto lze pojímati věci vzdálené, minulé, snad budoucí? Proč jeví se toliko ve stavu chorobném?

Nedošel jsem k žádné odpovědi, ale jsem přesvědčen, že budoucnost tyto hádanky rozluští. Prozatím dosvědčuji jen, co jsem shledal.
{{Oddělovač|––––––––}}
Avšak věci nejpodivnější ještě jsem se nebyl dočkal. To uvrhlo mne dokonce ve zmatek.

Byl smutný den. Nebe bylo tak zachmuřené, že se ani nerozednilo. Vstal jsem ráno po krátkém nepokojném spánku. Ptal jsem se hned na svou stařenku. Spala ještě tvrdě. Do půlnoci byla měla své záchvaty, asi ve dvě hodiny s půlnoci začala spáti přirozeně.

Spěchal jsem do města a chodil jsem roztržitě po ulicích. Moji pacienti byli všickni na cestě uzdravení, byly to samé obyčejné případy. V těchto domech slyšel jsem cosi, jako kdyby byl štědrý den. Mne to nezajímalo, a přece je to den od dětství člověku tak milý, že jej cosi prochvívá v radosti i želu, ve štěstí i neštěstí jako čarovné zvuky s nebes říše, tak že nás to mimoděk povznáší neb kormoutívá. I mne připomínalo se bezděky několikráte za den: „Dnes bude štědrý večer.“ A pak mne tím hloub dojímaly podivné události moje.

Přišel jsem po poledni domů a byla již opět tma. Obědval jsem mimo dům v hostinci. Doma byli již po obědě dávno. Moje stařenka přišla mi do předpokoje vstříc. Poznala mne po mém zazvonění. Pomáhala mi z kožichu, ptala se mne, nejsem-li unaven. Byla by pro mne ráda něco činila. Dal jsem si od ní trochu čaje uvařiti.

„Zdali pak se kdy uzdravím?“ tázala se mne nalévajíc mi ho.

Tou otázkou zalekl jsem se. Padla mi na svědomí. Ulevoval jsem sice jejímu utrpení a přemýšlel jsem ve dne v noci o něm, ale věru, na její vyléčení byl jsem méně pamatoval než na svou studii, kterou mi její nemoc byla. Snad bylo by mi bývalo tehdáž dokonce líto, kdyby bylo bývalo vše přerváno, a kdybych nebyl mohl dále pozorovati zjevy tak zajímavé.

Řekl jsem jí, že ovšem doufám v její uzdravení, a ona na to rychle a vděčně:

„Ó já vím, já vím, že jsem v nejlepších rukou!“

Usmál jsem se roztržitě a ona odstoupivši ode mne posadila se na židli vedle kamen.

Zahlouben v myšlénky zůstal jsem za stolem seděti.
Lampa kmitala u okna na mém psacím stole, kam jsem ji byl dal postaviti mysle, že tam hned po čaji zasednu. Kolem čajového stolu bylo šero. Z kamen šlehal rudý pablesk.

Náhle vstala stařenka a předstoupila do prostřed polotemného pokoje.

Myslil jsem, že bude sklízeti čajové nádobí, ale ona již spala. Tehdy ji netrápily žádné křeče. Usnuvši vedle kamen přešla hned ve spánek ten nevysvětlitelný, ve kterém měla svá vidění.

Nebylo mi třeba vzíti ji tenkráte za ruce. Mluvila zřetelně, ba jasněji než jindy. Její hlas byl zvučný.

„Pojď se mnou, pojď se mnou,“ pravila kynouc mi slavnostně. „Cestuju daleko. Tam nebyla jsem nikdy. Mám z toho závrať.“

Vyskočil jsem a chytil jsem ji vrávorající do náručí. Posadil jsem ji na divan a držel jsem její ruku.

Ona chvěla se, zuby jí cvakaly, cítil jsem na její ruce husí kůži. Mluvila:

„Taková zima, taková zima! U nás tak nebývá ani v nejtužších mrazích. Jak bývá veselo o mrazích u nás, jak sčervenají dětem tváře, jak běží každý, aby byl doma u krbu. Ovšem jsou lidé u nás, kteří krbu nemají. Ubozí. Ti smutně hynou, nenajdou-li útočiště u dobrých lidí. Ale zde? Zde nemají dokonce krbů žádných. Neumějí tu oheň rozdělat? Jaké to mám divné oči, hned všecko vidím a rozeznávám toho příčiny, nikoho není mi třeba ptáti se.

Tak vím, že tam v tom údolí uměli již oheň rozdělati, ale že jim hned všecko shořelo. To je tím nesmírným větrem, který zde ve dne v noci fouká. Ten vítr trvá celý rok. Neustále kácí se všecko. Není možno zde stavěti, každý krb je hned sbourán větrem a oheň hubí krajinu tak dlouho, dokud nalezá potravy.

Přec tu vidím tvory. Jsou to lidé? Plíží se po všech čtyrech. Někdy jen mohou v nějakém úkrytu se postaviti. Bydlejí v děrách. Jaké to živobytí. Ale tam snad nalezají aspoň bezpečí?

Ubozí! Věčná tma jest jim souzena. Snad jsou všickni slepí. Já tu vidím, protože vidím vnitřním zrakem, ale jaká to tma! Můj Bože! U nás nebývá tak tma. Vždy kmitá něco. Zde nic, nic! Kam podělo se světlo nebeské, že sem nemá průchodu? A nikdy tu nesvítá jak svítává tam aspoň po mnohých měsících v těch ledových krajinách, které jsem procestovala.

Ne, ne, zde nesvítá nikdy. Tam ti lidé však rozeznávají vše i po tmě, snad hmatem, kdož ví. Nu ovšem. Též u nás žijí slepci a jak bývají umělí. Ale zde všickni, všickni, a nikdo vidomý neřídí kroků jejich.

Ó hrůza! Co se to tu valí! To je voda. Jaká to příšerná voda neviditelná, temná, prudká a zběsilá. Vše je stopeno! To bylo to bezpečí zdejších obydlí.

Ó ta hrůza! Ta hrůza! Lidé zápasí se smrtí, nic naplat. Smrt je pohlcuje. Bídné mrtvoly plaví se kamsi do moře věčně rozbouřeného.

Několik nešťastných tvorů uniklo. Ti pozorují spoustu kolem sebe tím svým zrakem, kterým po tmě vidí.

A já vidím všecko, vidím, kterak tyto povodně každou chvíli stoupají a pokaždé vše zahubí, neb na výšinách nelze bydleti pro bouři a vítr, pro zimu a nesnáz velikou.

Ale proti povodni není tu prostředku, není ochrany, nelze nikam uprchnouti. Je pouhou náhodou, zachrání-li se někdo. A přece tu žijí lidé. Ku podivu, že ty život neomrzí. Po každé nehodě narodí se tu však tolik, tolik dětí. Ubohá robátka! Jsou hezounká jako všecko mladé. Ale není možná je ošetřovat, protože je jich tolik, není možno je nasytit, a hle, tu zas houfně umírají.

To bůh ví, že zde veškeren život nevyhynul. Ta úroda ubohého lidského pokolení. Hle, nové děti se narodily a přece se nějaké odchovají, ale jak mnohem více jich zahyne. O tom nemáme u nás pojmu.

A nyní! Hrůza, hrůza! Zemětřesení. Zas pohlceno vše. Nazí lidé, kteří nebyli pohlceni a rozmačkáni, jsou nuceni hledati novou půdu trochu jen přiměřenou daleko na mnoho mil. Bože můj! Jaká to pouť v tom větru nikdy neutišeném!

Jdou v dlouhé karavaně a hle, tam vidí ve tmách dolinu, zdá se, že hezky za větrem ukrytou. Jim kyne ten černý jícen jako zaslíbená zem. Spěchají tam radostně.

A tu, běda! Sopka se otevřela a vyhazuje, soptí a zahlazuje nešťastníky.

Najednou je tu osvětlení děsné a oslňující. Ó bože, smiluj se! To snad je peklo. Chci odsud, nemohu tu vydržeti.

„Ale ti ubozí zde musejí vydržeti,“ praví mi hlas nevím odkud.

Ano, neb několik lidí uniklo tomuto neštěstí. Ti hrnou se k dolině, ale ta je zaházena popelem. A oni bloudí, bloudí, bloudí.

Již je nevidím, kde jen jsou?

Kýž bych se mohla navrátit. Či musím tu zůstati? Jsem zakleta? Svrhla mne věčná spravedlnost do pekla na věky?“

Moje ubohá věštkyně začala nyní tak křičeti a svíjeti se, že jsem nebyl s to ten pohled vydržeti chladně. Soucit pojal mne takový, že mi tekly slze z očí.

Napjal jsem celou vůli svou, vzal jsem ji za obě ruce a zvolal jsem: „Pověz mi, co by tě vyléčilo. Hledej, bádej, ty můžeš a musíš to sama věděti.“

Můj hlas ji utišil. Přestala se chvěti a odpověděla mi slabým hlasem: „Ano, budu hledati. Děkuji ti, žes mi to poručil. Avšak počkej jen chvilku. Ještě mne tu něco drží. Dovídám se, že tu nejsem v pekle. Je to prý kus světa, nic jiného. Kde, to bůh ví. Je to kus tvorstva, kde nehody jsou pravidlem, kde zdar je náhodou a výjimkou. Bůh dýchá stále nový život do té spousty, on nechce, aby smrt vládla.

A jen si považ ten div, ten zázrak. Ti lidé si nezoufají, oni osudu svému neklnou. Kdybysi viděl tu jejich trpělivost. Hle, oni mají slavnosti. Tu zpívají ve svých děrách chvalozpěvy, že přece žijou.

Oni se těší, narodí-li se jim dítě, a nikdy nenaříkají, nikdy nezlořečí, ani v největších nesnázích. Smrt snáší každý tak zmužile, že pozbývá hrůzy. Loučení se s mrtvými je jim bolestné, ale oni věří, že mrtví oživují v jiných bytostech žijících. Vynahražují si nehody a pohromy nekonečnou laskavostí mezi sebou, podporují se v pravdě bratrsky. Válek, hádek, soudů tam není.

Světlo lásky svítí jim ve tmách osudu.“

Stařena vzchopila se a pak padla na znak tak prudce, že jsem myslil, že je po ní. Vzal jsem ji do náručí a vida že dýchá, zvolal jsem znova silným hlasem, aby mi pověděla, co by ji vyléčilo. Držel jsem ji pevně a upnul jsem na ni celou vůli.

Promluvila hlasem unaveným: „Řekni, řekni: Duchu lidský, zůstaň ve svých mezích! Řekni to třikrát!“

Poslechl jsem, ale když jsem to řekl po třetí, nemohl jsem to skoro ze sebe vyraziti. Tak těžké bylo to a mně se zdálo, že člověk nemá práva duchu lidskému takto rozkazovati. Vždyť sama příroda ty meze strhává a uchvacuje nás do proudů neznámých. A přece učinil jsem to. Jsem lékařem a je mou povinností ulevovati trpícím. —

„Ó že jsem to nebyla já!“ zvolala Leontina, „já nebyla bych si žádala vyléčení.“

Dr. Freska pravil dále: „Má věštkyně usnula hned po mých slovech tiše a zdravě jako dítě.

Zůstal jsem dlouho nad ní nakloněn a tu mi napadlo zas, že je štědrý večer. A slyšel jsem znova její slova: „Světlo lásky svítí jim ve tmách osudu.“

Tu upokojil jsem se nad tím, že jsem duchu lidskému zakázal další bloudění.

Vždyť není jiného rozluštění záhad věčnosti i života krom nekonečné lásky. Posadil jsem se a usnul jsem také unavením velikým. Když jsem se probudil, viděl jsem v pokoji světlo.

Pocházelo z protějších oken, kde vánoční strůmek byl rozsvěcen, jejž děti obskakovaly.

Moje věštkyně spala dále, a já jsem přemýšlel o tom, do jakých končin světa její duch dnes byl zavítal, zda navštívil snad některou jinou planetu?

Jak smutnou vyhlídku otevřela mi!

Ale láska, láska!

Myslil jsem na lásku.
{{Oddělovač|––––––––––––––––––––––}}
Stařenka byla vskutku vyléčena. Vím, že je vše pravdě nepodobné, co se mi událo. Myslím sám, že se mi bude zdáti snad za čas, jakoby to byl býval sen, a mimo tento milý kruh, nevím, odhodlám-li se o tom promluviti, abych nebyl považován za šarlatána.

Dnes ráno doprovodil jsem svou věštkyni k nádraží a ona děkujíc mi upřímně odešla do čekárny malinká, shrbená, prostinká a neučená. —

Když Freska domluvil za ticha tak hlubokého, že bylo slyšeti mušku bzučeti, zdvihl se pak hovor tím hlasitější a bouřlivý.

On přikradl se k Leontině a pošeptal jí něco do ucha, vzal ji za ruku a ona kývla hlavou. Měli si tolik říci, že Freska nebyl s to zodpovídati ostatní společnosti četné a zvědavé otázky.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Vyhlídka do pekla}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>hoeyczsmvfmz2du718c302t4jczw6a8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1880/35/Tři králové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97542</id>
    <revision>
      <id>337362</id>
      <parentid>333399</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:53:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337362</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1587" sha1="ow7piqh1utyq3y4xh052793c8pww5pf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1880/35
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Tři králové
   | DALŠÍ = Vyhlídka do pekla
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Tři králové
 | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
 | VYDÁNO = 20. prosince 1880
 | datum vydání = 1880-12-20
 | ZDROJ = Lumír, roč. 8, č. 35, s. 545
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|0ff92e66-b4fb-45a7-9877-bc5d4f7d6be1|Národní knihovna ČR}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 8
 | číslo = 35
 | strany = 545
 | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Tři králové vyjeli k Betlemu,
ku spasiteli našemu,
každý z nich nesl vzácný dar,
Kašpar, Melichar i Baltazar.

Když loučil se s nimi Herodes,
chtěl všechno vědět co kdo nes,
i děli: „Myrhu, to a to,“ —
však dali tuze pozor na zlato.

Tři králové nebyli lakomí,
však chtěli jen míti vědomí,
že tam, kde hvězdný paprsk plál,
skutečně není zemský král.

A když jsou vešli do chlíva,
kde děťátko se usmívá,
poklekli zbožně u jeslí
a dávali co přinesli.

Zlato a myrhu a kadidlo
— to zlato bylo osidlo! —
však děcko jen se usmálo
a vše, — jen zlato nebralo.

I vzpomněli si Heroda
a děli: „To divná příhoda!
to jistě není země král,
neb jako všichni hned by zlato bral!“

A panna Maria děla pak:
„Nač pokoušíte Boha tak?
leč, chcete-li něco nechat nám,
dejte to Josefovi tam.“ —

Tři králové z Betlema odjeli
zdrávi a šťastni a veseli
a děli každému, kdo měl sluch,
že v Betlemě se zrodil Bůh!
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]
[[Kategorie:Vánoční poezie]]</text>
      <sha1>ow7piqh1utyq3y4xh052793c8pww5pf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1877/35/Poslední vánoční povídka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97555</id>
    <revision>
      <id>337361</id>
      <parentid>333419</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:53:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337361</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18614" sha1="b4fy0q71g8afrdztc52er68gu09ax4w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1877/35
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Poslední vánoční povídka
   | DALŠÍ = Střevíčky
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Poslední vánoční povídka
 | AUTOR = [[Autor:Svatopluk Čech|Svatopluk Čech]]
 | VYDÁNO = 20. prosince 1877
 | datum vydání = 1877-12-20
 | ZDROJ = Lumír, roč. 5, č. 35, s. 545–547
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|91fb6df8-98ea-474e-ba14-7e37370615c8|Národní knihovna ČR}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 5
 | číslo = 35
 | strany = 545–547
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Myslím totiž, že jsem posledním člověkem, který si ještě troufá na světlo boží s vánoční povídkou.

Na omluvu tolik: Kráčel jsem onehdy, zlého netuše, z kanceláře domů, ana se přede mnou vynořila, jako Bankův duch, truchlivá postava přítele redaktora. Než jsem se z leknutí vzpamatoval, vklouzla mi ruka jeho pod paždí jako lapadlo polypa.

„Konečně jsem tě vyčíhal, hochu!“ pravil, přituliv se ke mně s hladkostí tygra. „Potřebuju tvé pomoci, hochu!“

„Mluv, příteli!“

„Hleď, hochu! Mám do nového roku ještě dvě čísla. Dosoukám oba romány, estetické pojednání a článek o zívání mám v kapse, o cestopisný úryvek není zle, obstarám si nějaký překlad, ostatek vycpu básněmi —“ natahoval při tom dlouhé prsty gustiosně jako kuchař, rovnající vlašský salát — „schází mi jen ještě něco vánočního. Nějaká povídka, humoreska, báchorka, čert nebo ďábel, s nádechem třeba jen lehounkým vánočního pozlátka.“

Upřel na mne se strany oči, v nichž světélkovala celá hvězdnatá poesie vánočního stromku. Ale když nenašel v mé tváři odlesk této posvátné záře, upřel na mne pohled jiný, pravý ten pohled redaktorský, plný sžíravé touhy po rukopisu. I jal se mluviti ke mně andělskými jazyky. — Jsou chvíle, kdy létává za redaktorem jako furie představa sazeče, nastavujícího ruku s tichým, žalobným pohledem, jenž bodá k srdci… A v takové chvíli vymluví redaktor rukopis z kamene. Přislíbil jsem mu do pozejtří vánoční povídku.

Nazejtří z večera vynakládal jsem nadlidské úsilí, abych se vnutil do vánoční nálady. Spustil jsem záclony v oknech, roznítil v kamnech praskavý oheň, přistavil vodu na punč a rozžal dvě svíčky. Ozdobil jsem je papírovými krajkami, vlastnoručně vystříhanými, jak to činíval o štědrý večer můj nebožtík otec. V pozadí psacího stolku nastavil jsem řadu míšenských jablek, jichž libá vůně tvoří nerozlučný parfum mých vánočních upomínek. Pak jsem vyňal z ošumělého album známé obrazy a rozestřel v ruce ten kouzelný vějíř drahých tváří, jímž si časem přivívám vánek mladosti na vrásčité, pošmurné čelo.

A skutečně podařilo se mi rozzvučeti v srdci dřímající struny zapomenutých štědrovečerních zvuků a vylouditi z nich sladkobolně vyznívající akkordy, ba zdálo se mi dokonce, že skanula teplá krůpěj po mé líci. Obraznost se rozehřála. Bylo to jako dav posněžených jedlí, strmících štíhlým bílým vrcholkem do měsíční záře a ukazujících tisícem kosmatých bílých prstů k zemi, kde u paty jedné z nich schouleno sedělo malé děvčátko, chudý sirotek, opuštěný lidmi. A sníh tkal kolem ní krásné bílé šaty a stavěl jí nad hlavu krásnou bílou čepičku, šíře a výše, až zmizel pod ním i zmrzlý její úsměv a nezbyla tu než veliká sněhová závěj u jedle jako bílá tlápa nelítostného obra. A zase bylo to jako teplý, prostranný pokoj, na podlaze zubatý stín haluzí, tisíce hvězdiček v zeleném mraku a kolem podoby šťastných dítek, šťastné ženy, opírající se o rameno šťastného muže. Všichni byli mi dobře známi. Poznal jsem i toho útlého hocha, tasícího s jiskřivým okem plechový palaš. Zastrč ho jen do plechové pochvy — nebudeš Napoleonem, brachu! A opět bylo to jako studená hospodská jizba a v ní jediný host, zamračený…

Vytrhl mne šustot pantoflí na chodbě. Zaklepáno a v otevřených dveřích objevil se zároveň pan Brkoslav. Ach bože, proti tomu zapomněl jsem se opatřiti. Stojí tu přede mnou v umouněném županu, v pantoflích, s dlouhou dýmkou v ruce, s lurčem pod páží — figura zvěčnění hodná. Spanilá čtenářka poznala již nepochybně z lásky prázdného začátku mé povídky, že jsem starým mládencem; ale já zbožňuju v hloubi duše spanilou čtenářku a lituju, že nenalézám již více milosti před andělskou tváří její. Jinak soused Brkoslav. Tomu jest již spanilá čtenářka úplně lhostejna. Ten před ní vynáší již bez ostychu cynickou nahotu hlavy s rozprášenými zbytky prošedivělých vlasů, a nehýbe ani malíčkem, aby k vůli ní odstranil tabák a popel ze záhybů své vesty. Přál bych vám, abyste nahlédli v jeho pokoj! Dlouhonozí pavouci, houpající se vesele na svých větrných lianách, závěje prachu v koutech, inkoustem soustavně postříkaná podlaha poučily by vás, že ve svatyni této již léta neřádil smeták a věchet; zlatá volnost knih a sošek, bot a hřebenů, toulajících se dle libosti srdce svého po pokoji, hlásala by vám, že zde nevládne tyranská ruka ženská; kabáty bez knoflíků, svíčky obtěžkané nejkrásnějšími bílými krápníky vzbudily by ve vás toužebný povzdech: ach, jen týden kéž mi přáno oddechnouti si takto bez malicherného dozoru ženského! Přes to vše jest byt pana Brkoslava opatřen vším, pravším, čeho potřeba. Kdybyste pilně hledali, našli byste mlýnek na kávu i hmoždíř, náprstek i jehlu.

Navzdor zdánlivému nepořádku v okolí páně Brkoslavově má tu všechno své pevně vykázané místo, v němž ztrnulo již od mnoha let. Podobní staří mládenci jsou jako kyselina, kolem níž se všechno srazí. Netrpí kolem sebe mlhavé rozplývavosti, vše musí přijmouti na se určité, hutné tvary. Pohleďte jen na pohyby mého souseda. Jak přesny jsou, jak důrazně namířeny k vytknutému cíli! Co pověsí, popotáhne ještě, co zavře, přimáčkne ještě, co položí, přitiskne ještě rukou, jako by to chtěl ke stolu přiklížit na věčné časy.

Pan Brkoslav lapal chvíli nozdrami vzduch, pak sevřel špičku dýmky křečovitě jedním koutkem a pravil druhou polovicí úst: „Aj, rozkošný dech punčoviny, a vy tu před párem svíček s obličejem, jako by stál krucifix mezi nimi! Jak se to shoduje?“

Položil skříň lurčovou pádně na stůl a přitiskl ji k němu ještě špičkami prstů.

S tváří nehrubě přívětivou zasvětil jsem ho bez okolků ve svou situaci. Doufal jsem, že se tak nejspíše zbavím nevítaného hosta a jeho lurče, který se beztoho již stával železnou krávou.

Ale pan Brkoslav zůstal jako přiklížen v lenošce, kterou si byl ke stolu přitáhl. Mlčky zaměstnával se s dýmkou. Činil to s křečovitou houževnatostí, kterou se vyznačovalo všechno jeho konání. Zašrouboval troubel úsilovně do hlavičky a přimačkával palcem víčko, jako by to byla hlava úhlavního jeho nepřítele. Ač mu dýmka již dávno uhasla a on v myšlénkách popel vyklepal, bafal přec tvrdošijně dále.

Pojednou odložil dýmku, vyšoupnul si brejle na čelo a pravil: „Nerad bych se uložil bez své partie lurče. Pusťme se do toho. Za čtvrt hodiny bude ten vánoční nesmysl na papíře.“

Pohledl jsem naň s nevrlým úsměvem as jako člověk v nouzi postavený na žebráka, který by jej těšil svou pomocí.

„Nu, což? Snad jsou to divy a zázraky?“ zvolal pan Brkoslav poněkud uražen. „Je to školní pensum à la východ slunce, babiččin svátek, příjemnosti venkovského života. Vždyť nemusíme svou obraznost nutit ke snům indického naboba po dýmce opia, ani pytvat mysterie člověčenstva, ani drábky hrát s koulemi světů. Povíme prostě něco z vlastního života. Na příklad, co se mi přihodilo o minulém štědrém večeru.“

Řeč tato nezůstala bez účinku. Možná, že mi podá jeho příhoda alespoň látku. Vyzval jsem ho tedy, aby vypravoval.

„Ach, tím by se věc zbytečně prodloužila,“ pravil sebevědomě. „Budu vám to hned diktovat.“

Překonán rázností jeho, chopil jsem se mlčky péra. Pan Brkoslav zapálil si dýmku, nalil si sklenici kouřícího punče a začal přecházet po pokoji, vlastně po jediném úzkém prkně podlahy, jehož se držel s takovou obezřetností, jako by po obou stranách toho prkna zívala propasť Niagary.

Diktando znělo takto:

„Jsem starým mládencem. Nestydím se za to. Vzpomenu si na to vlastně jen o štědrý večer, kdy bývám hostem u jistého ženatého přítele doktora, který při té příležitosti panický můj stav ze závisti volívá za terč nepodařených vtipů. Byl bych se mu proto dávno za jeho štědré večery poděkoval, ale mladá jeho panička okouzlila mne černou rybou, jíž rovné bys nenašel ani v kuchyni arcibiskupské. O poslední štědrý večer ztropili si opět se mnou nevinný žertík. Když nás totiž po nadívaných šnecích zvonec do vedlejší komnaty zavolal, při čemž bych byl málem zašlápl jednoho z pěti andílků doktorových, spatřil jsem tam cedulku se svým jménem na koudelových ňadrech obrovské panny v životní velikosti, s očima skleněnýma a skutečnými vlasy. Nebudu vás nuditi vodnatými vtipy, které vánoční ten dárek provázely a jimž jsem se s ostatními sám smál dle možnosti.

Když se konečně odložil nevinný cvik a doktorka hlavu schýlila na rameno mužovo; když malí hrdinové večera dávno usnuli na podlaze uprostřed domů a stromů, vojsk a korábů dřevěného Liliputu, s hlavou na bubnu a s pozlacenou loutkou v náručí: když přicházely na řadu sladkobolné upomínky na zemřelé otce a matky, dědečky a babičky, a nadějné zraky se upíraly v mlhu budoucnosti: sáhl jsem jako vždy po holi a plášti a poroučel se cukrujícím manželům. Ale když jsem již lezl do drožky, čekající u průjezdu, přiběhli za mnou ještě bez dechu a vložili mi do vozu prožluklý vánoční dárek, na který jsem byl docela zapomněl. Dětinští lidé!

Vylezl jsem před svým domem, již otáčím klíč v zámku, tu přibíhá za mnou drožkář, že jsem ve voze něco zapomněl. Lípavá jako všechny! Nu budiž, popřeju jí noclehu.

S osudnou pannou pod páží doškrabal jsem se po tmě do svého pokoje a odhodil vánoční dárek na nejbližší stolici. Domovník se zachoval dle mého rozkazu. Před kamny míhala se na podlaze rudá zář, v pokoji bylo příjemné teplo. Zapálím si ještě dýmku a přečtu v posteli několik stránek.

Rozžal jsem svíčku. Jdu pro zouvák. Kýho ďábla! Má panna kárá Newtona ze lži. Ruce její, které přece u každé dobře vychované cuckové panny po obou stranách líně k zemi viseti mají, položeny jsou dlaněmi na skloněný obličej. A jaké jsou to ruce! Toť není mistrné napodobení přírody — je to příroda sama! Abych Newtona rehabilitoval, dotkl jsem se zkoumavě těchto rukou. Sklesly sice s tváří, ale nastojte! v odestřeném obličeji zdvihly se zvolna černé řasy a dvojice líbezných tmavých očí pohledla udiveně do světa, jako by byla právě procitla z hlubokého sna. Přisámbůh, ty oči nejsou skleněny a takový ruměnec nevyrábí žádná lučebna!

Ba, musím pravdu vyznati, že to byla dívka neobyčejné krásy. Byl to ideál, po němž jsem v dobách jinošských blouznivě toužil a vzdychal a na prázdno náruč rozestíral. Byla to známá ona neznámá, jejíž nebesky svůdný obličej se přede mnou ustavičně vznášel v nimbu večerní záře a jíž jsem nedostihl nikdy. Kolikrát rosil jsem ty vlasy horkými slzami, kolikrát kladl jsem k nohoum té sylfidy nadšené básně! Všechny květy země, všechny hvězdy nebes, celé sladké mysterium světa shrnoval jsem kolem vzdušné její postavy. Ale přišla doba, kdy mne zjev její řídčeji navštěvoval, kdy tahy její nezřetelně bledly, mlhavě se rozplývaly, až mi zanikla nadobro. Nyní pojednou, po tolika letech, vidím ji opět, vidím ji skutečnou a živou!

Mezi tím byla dívka vstala a rozhlížela se úzkostlivě po pokoji.

„Kde to jsem? Jakým spůsobem jsem se octla zde?“ zašeptala, upírajíc na mne bázlivě oči.

Bože! Mne se ptá, jak sem přišla! Mne, jenž očekává dychtivě z jejích rtů rozluštění té nerozluštitelné hádanky! Mám jí snad říci, že jsem ji přivlekl sem pod páži, že jsem ji pohodil touto rukou na židlici? — Zločinná ruka! — Co jí řeknu? Co?

„Upokojte se, slečno!“ pravil jsem po chvíli. „Neznáte snad doktora S. aneb jeho choť?“

„Nikdy jsem jména toho neslyšela.“

Co teď? Mnu si čelo. v hlavě mi viří. „Rozpomeňte se přece,“ pravím konečně, „kde jste se nalezala před usnutím?“

Vidím, že si tropíte ze mne úsměšky. Vždyť víte asi nejlépe sám, jakým spůsobem jsem se dostala v moc vaši.“

Příze mých myšlének zmotala se úplně. Hleděl jsem na ni v zaníceném obdivu. Jak spanilá byla v dívčím studu a hněvu, jak směrná její postava, jak půvabné každé pohnutí. Ano takovým, takovým býval můj ideál! Tak stával v nedůtklivé vznešenosti přede mnou, a vždycky myslíval jsem sobě, že kalím již hrubým dechem svým čistý éther, z něhož byla utkána. Nyní se mi zdálo, že se mění má krev v šampaňské a že mi šumí do hlavy zlatými perlami. Přistoupil jsem k dívce, vztáhl jsem ruku. „Drahá, drahá…“ Slova mi uvázla v hrdle.

„Pusťte mne, pane!“ zvolala ona a chvátala ke dveřím.

„Kam chvátáte?“ pravil jsem smutně. „Dům je zavřen a klíč mám při sobě.“

„Nuže, otevřete mi! Netrýzněte mne déle!“

Váhal jsem chvíli. Půl života jsem protoužil po ní, a nyní, když se mi nenadále zjevila, v pozdní jeseni, naposled, má ji příští okamžik navždy urvali z obzoru mého?!

Odhodlal jsem se. „Otevru vám, doprovodím vás kraj světa, v uctivé vzdálenosti, chcete-li, jako nesmělé páže. Ale jen chvilku poshověte; chci vám říci pouze několik slov. Pohledněte na mne; což vypadám jako zlosyn?“

Obrátila se a cudný, milostný její zrak svezl se po mé postavě. Trapná chvíle, jižto jsem vyzval! Ach, má holá hlava! Mé vpadlé tváře! Jako ve snu magnetickém vystoupil jsem ze sebe a pohlížel jsem na sešlost svoji, na zvadlost svoji. Je-li pravdou báje o soudném dni, stanu-li opravdu v údolí Josafat a budou-li na těle mém zjevni všichni hříchové moji, s takovým pocitem státi budu pod nesčíslnými hvězdnými pohledy kůrů anjelských!

Ale ideál můj vrátil se a usedl na předešlé místo. V tu chvíli zdálo se mi, že se rozstupují stěny mého pokoje do nekonečné dálky a že není ničeho ve světě mimo nás oba. A ona seděla přede mnou, jako by se všechna spanilost a milostnost ženská byla shrnula v její osobě a zvala mne na svůj soud.

„Těch několik slov.“

„Ano, těch několik těžkých slov. Moje zpověď. Jsem nešťasten. Největší díl štěstí pozemského uzamkl bůh v cudných ňadrech ženy: já jsem si nedovedl odemknouti tu svatyni blaha. Neopustil jsem ráj mladosti po boku věrné družky, sám a sám kráčím zástupy chladných lidí ke hrobu, na kterýž neskane slza lásky. Ale proto nenaříkám. Co mne lítostí naplňuje, není pohled na cizí milující žínku, na hemžení dítek kolem vánočního stromku, na bělovlasou stařenu, tulící na věrná prsa šedivou hlavu umírajícího starce. Výkřik mé bolesti zní: Nepoznal jsem lásky! Snil jsem o ní, vzdychal jsem po ní, ale nikdy neokusil jsem božské její číše. Nikdy neobemkla lichotná její ruka mou šíji, nikdy nezahořel nebeský její polibek na žíznivém rtu. Vinul jsem ženy do náruče, rval jsem kouzelný pás Venušin; ale nikdy neobepjal jsem rukama kadeře panenské hlavy a nepřitiskl jsem ji, volně se podávající, ke rtům a neucítil jsem na líci slzu cudného oka. Nyní je pozdě; hledím nazpět do života a vidím, že jsem nežil. Darmo skládám čelo v záhyby filosofické a šeptám: jarní rozkvět pudu. Nic více! V tisíci básní to jásá, z tisíce obrazů to sálá, tisíce strun to zvoní: Života poesie jest láska! A je-li ta země pouhý květ, na kterýž nás posadila něčí ruka, abychom v něm za jitra rozepjali mizivá křídla a z večera je navždy složili v kalichu jeho: pak nadešel večer a já jsem nepoznal ni vůně květu, ni rosy jeho, ni sladkého jeho medu.“ Sklonil jsem obličej do dlaní.

„A čeho si přeješ ode mne?“

Klesl jsem před ní na kolena. „Čarovná vidino, tys jediná, po níž jsem toužil. Tys jediná, jíž se kořím posud. Popřej mi okamžik štěstí! Prohřej mne jediným paprskem lásky!“

Tvář její se zaskvěla jako v záplavě večerní a mně bylo, jako bych klečel v plynoucím člunu u nohy její. Nad námi zavřela se květná klenba a v zlatém soumraku plynuly kolem čarokrásné květy vodní. Rákosí šumělo tajemnou hudbou, jako by křídla serafů v přeletu rozvívala struny harfy nebeské. Déšť bílých růží snesl se na nás, pokrýval její klín a rozpuštěné tmavé vlasy a padal vonně i chladivě na mé žhavé líce. Sklonil jsem rty na její ruku, líbal ji a kropil slzami…

Což tak chladná? Bez života? Nahmátl jsem šev. Snad v rukavičkách? Pohledl jsem vzhůru: dvě vytřeštěné skleněné oči. A já blázen, punčem zmatený, klečel jsem před svým vánočním dárkem, pilinami nabobtnalou pannou! I ta si se mnou dovolila masopustní žertík. Ďas je seber všechny! Punctum.“

„Ale —“

„Nic ale —“ osopil se na mne pan Brkoslav. „Punctum, pravím, punctum.“ Při tom namířil kostnatým prstem k nevčasné tečce, jako by ji chtěl zavrtat do středu země.

„Zde nemůžeme přestati. Co by tomu řekly spanilé čtenářky?“

„Pošlete je na mne,“ a již klížil lurčové kameny do černých cípů, „a konečně, ať si chytnou redaktora za krk, proč vynutil na starém mládenci vánoční povídku.“
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Poslední vánoční povídka}}
[[Kategorie:Povídky]]
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>b4fy0q71g8afrdztc52er68gu09ax4w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lucerna/Jednání prvé</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97576</id>
    <revision>
      <id>337356</id>
      <parentid>333465</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:49:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337356</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="60509" sha1="pvx99hjlqu4xmkd2ma61m53puo2luy6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lucerna
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Jednání prvé
   | DALŠÍ = Jednání druhé
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Lucerna: Jednání prvé
 | AUTOR = [[Autor:Alois Jirásek|Alois Jirásek]]
 | ZDROJ = JIRÁSEK, Alois. ''Lucerna.'' Praha: J. Otto, 1905. s. 5–44.
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|f2a71ec0-f3bc-11e8-9984-005056825209|Národní knihovna ČR}}
 | LICENCE = PD old 70
 | WIKIPEDIA = Lucerna (divadelní hra)
}}

Roubená, vybílená jizba tmavého, povalového stropu. V pozadí dvéře na síň, na levo do mlýnice, u nich v koutě pec, při ní tmavozelená kamna. V pravém koutě stůl, u něho při stěnách lavice s lenochem. Nad stolem v koutě květovaná almárka pro knihy a písemnosti. V pravo dvéře do světničky. Okno je otevřeno. Je v létě po slunce západu.

{{Uprostřed|

=== Výstup 1. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, babička}}.
}}
{{Promluva2|Mlynář|sedí u stolu na lavici a píše na jednom z listů přišitých ku staré kronice. Pojednou ustane, dívá se ku dveřím do světničky, vstane, pootevře je| Babičko, jste tady?}}
{{Promluva2|Babička|uvnitř|Jsem, chceš něco?}}
{{Promluva2|Mlynář||Prosím vás — |Vrátí se, usedne a vezme zase péro do ruky}}
{{Promluva2|Babička|vyjde z komory, stařenka osmdesátiletá, bělovlasá|Co pak hochu, co —}}
{{Promluva2|Mlynář||Abyste mně tuhle pověděla. Já tady ke kronice připisuju staré proroctví, jak je říkáváte, píšu si to, aby ostalo pro pamět. Právě píšu|hledí do knihy, jakoby říkal dle toho, co napsal|o té vojně, až se půlnoční národ do naší země přižene. A teď — |vzhlédne k babičce|babičko, jak teď, co klade Sibylla — }}
{{Promluva2|Babička||Že to bude hrozná vojna|zahledí se před se v zamyšlení, mluví vážně, avšak bez prorockého pathosu}}.
{{Promluva2|Mlynář|píše}}
{{Promluva2|Babička||Hrozná vojna, až krev kolébkami poteče a zasteskne se jak starému tak mladému na světě živu být a nejvíc obecnímu lidu. Ale až bude nejhůř, pán bůh se smiluje, povídá Sibylla i Slepý mládenec. Tu se vojska položí mezi Blaníkem a Načeradcem a tu se začne boj. Dvanáct dní bude bojováno, třináctého se přihrne na pomoc vojsko a to povede svatý Václav a ten pojede na bílém koni.|Na okamžik umlkne, pak nachylujíc se k mlynáři, jenž ještě píše, poví měkčeji:|Napiš to, napiš, aby, kdož bude v zkormoucení číst, se utěšil.|Čeká.}}
{{Promluva2|Mlynář|píše, pak ustane|Tak —}}
{{Promluva2|Babička||Ještě něco?}}
{{Promluva2|Mlynář||Prozatím jen tohle, babičko, já jen tohle o té vojně —}}
{{Promluva2|Babička|s úsměvem|Jak chceš, jak chceš. No, možu zas po svém|odejde do komory}}.
{{Promluva2|Mlynář|přehlíží, co napsal, obrací listy}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 2. ===
{{Prostrkaně|Mušketýr, Braha, mlynář}}.
}}
{{Promluva2|Mušketýr|vkročí ze síně|}}
{{Promluva2|Braha|v kožené zástěře vstoupí v týž okamžik ze mlýnice|Koho hledáte?}}
{{Promluva2|Mušketýr|nafoukaně|Tuhle mlynáře.}}
{{Promluva2|Mlynář||Co chcete?}}
{{Promluva2|Mušketýr||Nesu mandát ze zámku.}}
{{Promluva2|Braha|s úsměškem|Mandát —}}
{{Promluva2|Mlynář||Komu?}}
{{Promluva2|Mušketýr||Vám, mlynáři, od pana vrchního.}}
{{Promluva2|Mlynář||Mandát mně? Od vrchního? Tady ve mlýně jeho mandáty neplatí, tady není u sedláka nebo u chalupníka, a nestraší tu robota. Tu jsem pánem já sám.}}
{{Promluva2|Mušketýr||No, vždyť já taky o robotě nic, o kontribuci nic, ani ne o lípě, o tom vašem soudu. Nic, ale|vyhrkne|přijede vrchnost, přišla štafeta, paní kněžna nová, co panství zdědila.}}
{{Promluva2|Mlynář||Hm, tak přijede.}}
{{Promluva2|Mušketýr||Bude tu poprvé, ještě nikdá na tom dědictví nebyla, proto všecka panství přehlíží. Šest už jich objela, šestero panství; |vypočítává|na Vlkově už byla, na Libořicích, Svojšíně, na Nedražicích a Lažanech, teď je na Březovicích a odtud přijede sem na Lohovou. Proto pan vrchní shání, běhá, aby uvítání bylo tu obzvláště slavné. Teď vám lítá po panství mandát za mandátem. A mně dal mandát, abyste, mlynáři, o tom vítání přijel rejtharsky na zámek, kůň aby byl v samém kvítí a fáborech, všecko slavně, vy že povedete sedláky; ti budou taky na koních. Vy uvítáte paní kněžnu a —}}
{{Promluva2|Mlynář|vpadne|Tu neuvítám, protože nikam nepojedu. Ještě vítat, slavit za to, že mne chce vrchnost připravit o lípu, o mé právo.}}
{{Promluva2|Mušketýr|žasna|Tak! Ale mandát poroučí — |vzpomene si|To jako ten první mandát.}}
{{Promluva2|Mlynář|ironicky|Máte ještě nějaký?}}
{{Promluva2|Mušketýr||Ještě druhý a ten poroučí, aby to děvče, co tu máte ve mlýně, ta schovanka —}}
{{Promluva2|Braha|sebou trhne}}
{{Promluva2|Mušketýr||Aby přišla za družici; půjdou družice, celý houf, a to děvče tady —}}
{{Promluva2|Mlynář||Taky nikam nepůjde.}}
{{Promluva2|Braha||Ne, nikam nepůjde.}}
{{Promluva2|Mušketýr|zpupně na Brahu|Co vy — Vy mlčte!}}
{{Promluva2|Braha||Já? Tady mám taky slovo, abyste věďal. Hanička je má, aspoň trochu má. Já ji našel, víte-li vy — když jsem se vracel z vojny, z té nešťastné vojny, a já byl v ohni a ne za pecí jako někdo, a zraněný jsem šel, víte-li, vy mandáte. Belhal jsem se, vlekl a tu jsem ji našel v šírém, na večír, v příkopě u cesty. Bylo na podzim, na večír, po dešti, sychravo, mraky se hnaly a vítr fičel, až mně to bralo plášť. A to děvčátko v příkopě; choulila se, třásla zimou. Všichni ji opustili. Panstvo jelo kolem, jenerálové a kapitáni a vojsko, co vyhráli, a nic. Jen si na ni ukazovali a ještě se ušklebovali. Churota cizí! A domácí šli kolem, utíkali, modlili se i plakali a pro pláč, pro samé modlení neviděli; nechali ji, a tak jsem se jí ujal, sám jsem sotva lezl, sebral jsem ji jako ptáčka, když ho vichřice vyhodí z hnízda.}}
{{Promluva2|Mlynář||Braho, nač mu to vykládáte?}}
{{Promluva2|Braha||Aby věďal, že mám na ni právo, já — já —}}
{{Promluva2|Mlynář|k mušketýrovi|Už jsem řek' —}}
{{Promluva2|Mušketýr||A tak to mám vyřídit panu vrchnímu? A ten mandát —}}
{{Promluva2|Mlynář|nedbaje ho, obrátí se k Brahovi|Jak je s oprávkou?}}
{{Promluva2|Braha||Právě proto jsem přišel.}}
{{Promluva2|Mušketýr|vpadne|Tak tedy, mlynáři —}}
{{Promluva2|Mlynář|zády k němu, mluví s Brahou|Už půjde kolo?}}
{{Promluva2|Braha||Všecko jak se patří, půjde.}}
{{Promluva2|Mušketýr|hlasitěji|Tak tedy —}}
{{Promluva2|Mlynář|nedbaje ho|Braho, půjdu s vámi do mlýnice.}}
{{Promluva2|Mušketýr||A já nic? Mandát nic?|Hrozivě vyhrkne.|Ale máme ještě lucernu, a až přijde mandát o lucerně, to se otočíte, to budete poslouchat a pěkně jako ňáký podruh. To budete!|Kvapně odejde.}}
{{Promluva2|Braha|za ním hrozí|I ty mandáte, ty churoto ze mhy upletená —}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 3. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, Braha}}.
}}
{{Promluva2|Mlynář||Nechte ho. Ale to jste si se správkou pospíšil.}}
{{Promluva2|Braha||A taky jsem se při ní rozzlobil. Churota ze mhy —}}
{{Promluva2|Mlynář||Kdo zas —}}
{{Promluva2|Braha||I krajánek. Zastaví se u mne, nežli odešel, a hned s užírkou, jestli jsem si kápkou zbystřil zrak. Trumbero, povídám, to se ví, že zbystřil. Zbystřil, ale tady,|ukáže na čelo| žádná mha, pěkně jasno a jazyk se mně neplete, nebreptám jako ty, krajánku. Tak jsem ho odkrojil. Bude mně kápku vyčítat! To víte, pane otče, bez kápky nemám jadrné oči, nemám ruku. Ale jak mne kápka ohřeje, ó, to je šťastné oko, šťastná ruka, to sekerou utešu věc, jako když to uleje —}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 4. ===
{{Prostrkaně|Babička, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Babička|z komory; nesouc v pravé hliněnou misku, jde ku dveřím na síň}}
{{Promluva2|Mlynář||Kam jdete, babičko?}}
{{Promluva2|Babička||Na srub, na pavláčku, tady.|ukáže na misku|Nevíš? Je čtvrtek a po slunce západu.}}
{{Promluva2|Mlynář||Ah, nesete hospodáříčkovi.}}
{{Promluva2|Babička||Pro požehnání domu. Vy byste nevzpomněli.}}
{{Promluva2|Mlynář||Hanička by pamatovala. Ale kde je —}}
{{Promluva2|Babička||Šla na stráň na kvítí a na koření.}}
{{Promluva2|Mlynář|usmívá se|To zas toho přinese —}}
{{Promluva2|Babička||A jistě taky věneček z mateří doušky. Tenhle|ukáže na věneček pověšený na stěně nad kronikou|ti sem taky pověsila. Ale už jdu.|Odejde dveřmi na síň.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 5. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, Braha}}.
}}
{{Promluva2|Braha||Pane otče, na Haničku pozor!}}
{{Promluva2|Mlynář||Proč! Pro to, co vrchní vzkázal?}}
{{Promluva2|Braha||To ne, ale k vůli vodnímu panáčkoj. Hastrman teď porád obchází, porád, celé noci, stárek to taky povídal, celé noci obchází a jen po Haničce pase. Vzdychá, heká, škemrá, brečí; dnes celou noc vyplakal.}}
{{Promluva2|Mlynář||Zbytečné strachy.}}
{{Promluva2|Braha||Bude se vám mstít na mlýně —}}
{{Promluva2|Mlynář||Proto ho musím dostat odtud.}}
{{Promluva2|Braha||Dejte mně provaz z lýčí, já sám budu číhat na tu churotu, vždyť jde o Haničku, a až ho chytím, uvážu ho tuhle na kamna, aby byl hodně na suchu, a natřískám mu jich, to pak skrotne a všecko udělá.}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|Na suchu, bez kápky je bez síly. To vy taky, Braho, viďte. Pojďte.|Vkročí do mlýnice.}}
{{Promluva2|Braha||Jen se smějte! Abyste nelitoval.|Odejde za mlynářem.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 6. ===
{{Prostrkaně|Hanička}}.
}}
{{Promluva2|Hanička|zpívá na síni|{{Poem v promluvě|Lásko, milá lásko,&lt;br /&gt;kde tě lidé berou — }}|Vejde otevřenými dveřmi zpívajíc tlumeněji. Zuje dřeváky hned u prahu a nechá je u dveří. Klín má plný koření a kvítí.|{{Poem v promluvě|V zahradách nerosteš,&lt;br /&gt;v poli tě nesejou. }}|Stane, rozhlédne se, spatří otevřenou kroniku, jde rychle k ní, podívá se, pak vysype z klína kvítí na lavičku u kamen, vybéře z něho hrstku mateří doušky a klade z ní proutky za několik listů v kronice.|Mateří doušku pěkně do kroniky — |zamyšlena začne zpívat snímajíc se stěny věneček:|{{Poem v promluvě|Když ponejprv ťali,&lt;br /&gt;dřevo zavzdychalo —}}|Venku na síni se ozvou housle v průvod jejího zpěvu.}}
{{Promluva2|Hanička|ani se neohlédnuvši zpívá dál a zavěsí čerstvý věneček z mateří doušky, jejž přinesla s kvítím, na místě uvadlého|{{Poem v promluvě|Když po druhé ťali,&lt;br /&gt;krev se vyprýštila —}}}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 7. ===
{{Prostrkaně|Zajíček, Hanička}}.
}}
{{Promluva2|Zajíček|huda na housle vejde ze síně, zůstane u prahu a provází dál}}
{{Promluva2|Hanička|zpívá|{{Poem v promluvě|Když po třetí ťali,&lt;br /&gt;dřevo promluvilo. —}}|Náhle přestane, obrátí se po Zajíčkovi, vesele:|To nám to šlo.}}
{{Promluva2|Zajíček|se blíží|Když jsem tě, Haničko, venku zaslechl, musil jsem přizvučet; hned housle pod bradu, jak by je tam někdo vtiskl, a šmytec do ruky. Zrovna se obveselím, když zpíváš. A i když jen tak mluvíš, jen bych tě poslouchal. Dornička taky říká, že máš milou řeč. Mně je u tebe volno, jsem ti, věř mně, nějak smělejší a starost padá. Ty — ty jseš — |pohladí ji po rameni| bože, Haničko, jak bych řek — jako sestřička — milá jako kvítí —}}
{{Promluva2|Hanička||Co o starosti povídáte, co vás souží —}}
{{Promluva2|Zajíček||Ó rozmilá Haničko, kdybys věděla! Počítej! Už na osmý rok jsem školním mládencem, už na osmý rok, a rád bych už byl za kantora obrácen, aby má ze všech nejmilejší Dornička už nemusila čekat, abysme se mohli už vzít. Osmý rok, Haničko, školním mládencem! Ročně na penězích skoro nic, jen co si vyhraju a vypřadu. A kdybych byl na jedné škole! Ale to na dvou. Běhat z jedné do druhé přes pole, přes vrchy, v dešti i vánici, mít nad sebou dva principály a co horšího nežli dva principálové, nežli déšť a hromobití, je, mít dvě principálky, jednu sekutnější nežli druhou. Jedné abych pořád dříví štípal, vodu nosil, druhé pořád děti choval. A na půdě spát a jíst po střídě u sedláků. To je, milá Haničko, očistec, očistec, ne-li peklo. Však jsem to všecko napsal, složil, v rytmech skomponíroval —}}
{{Promluva2|Hanička||A proč, pro koho?}}
{{Promluva2|Zajíček||Vrchnosti, nové vrchnosti, paní kněžně, co panství zdědila. Jdu vám říct, že přijede. Poprvé sem přijede a s ní vrchní guberno.}}
{{Promluva2|Hanička||Kdo je to?}}
{{Promluva2|Zajíček||Její nejvyšší dvořan; povídají, že u ní mnoho zmůže. Vrchní chystá slavné uvítání — a já — |tišeji, tajemně| muziku, kasací na zámku. Jak kněžna přijede, pěkně zahrajem', víš, já, Sejtko, Zima, Klásek. Klásek už u mne byl, ale mlč, prosím tě.}}
{{Promluva2|Hanička||A to skládání — ta supplika —}}
{{Promluva2|Zajíček||Tu po té kasací pěkně podám. Povídám v ní, co a jak, že já jakožto jeden školní mládenec, spolu klarinetista primarius, fidicen, valthornista a basetlista, též také k tomu organista a v nějakých menších věcech i komponista — |položí náhle housle, hrabe se v kabátě, vytáhne suppliku|Ale abys viděla, tady to je, poslechni, co jsem paní kněžně napsal. |Čte:| {{Poem v promluvě|Pomni jenom, že jsem kvočna tvoje,&lt;br /&gt;která má kuřátek osmdesát dvě,&lt;br /&gt; třicet čtyři v kukance lohovické,&lt;br /&gt; čtyřicet a osm k tomu v bukovické,&lt;br /&gt; tři dni sedím v hnízdě lohovickém&lt;br /&gt; a tři dni ostatní v bukovickém.&lt;br /&gt; Nesmím si odpočinout ani v noci,&lt;br /&gt; musím i příst a často přes půl noci —}}}}
{{Promluva2|Hanička||Myslíte, že vám ta prosba pomůže?}}
{{Promluva2|Zajíček||Vždyť by se skála obměkčila, jak důtklivě prosím a žádám.|Čte:|{{Poem v promluvě|Jak doufá kuřátko v kvočinku svou,&lt;br /&gt; tak doufám v paní kněžnu milostivou.&lt;br /&gt; Ponížený a poslušný jsem vždy&lt;br /&gt; milostivé vrchnosti v čas každý.&lt;br /&gt; Zajíček Josef ve Lhotě rozený,&lt;br /&gt; v horách Jestřábských mám bydlení.&lt;br /&gt; V Bukovici v noci jsem to psal&lt;br /&gt; a při tom svou bídu rozvažoval.&lt;br /&gt; Datum jest třicátého června,&lt;br /&gt; když měsíček svítil mně do okna}}}}
{{Promluva2|Hanička|se za čtení zasmušila, vážně hledí na Zajíčka}}
{{Promluva2|Zajíček|zaražen|Ale bože, Haničko, ty nic, a tak se díváš.}}
{{Promluva2|Hanička||Je mně vás líto, že se tak poníženě shýbáte a pokořujete.}}
{{Promluva2|Zajíček||Když musím! Považ, jen považ, Haničko, v městečku je kantorské místo, a kdybych je dostal, byl bych při tom regens chori! Považ, zasedl bych za varhany farního kostela, řídil bych kůr, bože, jaká radost! A také by to něco neslo, pěkný sobotáles, deputát, kolik sáhů drev, koledy, a štola dá zas na penězích. To bych si moh' Dorničku vzít ihned, od té chvíle, považ! A spinet bych si časem pořídil. Bože, jaké živobytí! Proto ty prosby, proto se poníženě ohýbám. Ach, kolikrát jsem to musil udělat zadarmo! Před kým se ohýbám, před jakými strejci! No ale, pomyslím, co dělat, jaká pomoc, a těším se v duchu, že jsem přec něco jiného a zapomenu na jejich hloupou pýchu, obzvláště když hraju, když mě to zrovna vznese a jsem uvnitř spokojený, jako když se krásně vyjasní. A i když nehraju a jen tak sedím podvečír a i v noci, když slyším krásnou muziku. Jistě slyším, v duchu, v hlavě, divnou, krásnou — Rozumíš-li mně —}}
{{Promluva2|Hanička||Rozumím.}}
{{Promluva2|Zajíček|vzrušuje se|Slyším, slyším. Jen ji chytit, chytit.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 8. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Mlynář|stane nepozorován ve dveřích mlýnice}}
{{Promluva2|Zajíček||Ale někdy, když se na mne tak jako s kruchty dívají a nejvíc když mne litují, ale opravdu nic při tom necítí leda libost a spokojenost, že jim je líp, když se musím krčit, vykřikne to ve mně, zbouří se opravdu —}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|Ale ne na hlas; je to tichá bouřka.}}
{{Promluva2|Zajíček|překvapen|No, no — kdyby přišlo do tuha, no — a také co dělat, jaká pomoc.}}
{{Promluva2|Mlynář|stane u květin|Tos toho, Haničko, natrhala.|Pohlédne na stěnu; věneček jej mile překvapí.|A upletla opravdu|přistoupí k němu|čerstvý věneček. Kde je ten zvadlý?}}
{{Promluva2|Hanička||Tu je v kvítí, donesu ho na oheň |dává kvítí do klína| a koření babičce na komůrku. Však jsem tam už dávno nebyla. Babička ji hlídá jako poklad}}
{{Promluva2|Mlynář|škádlivě|Mateří doušku taky odneseš?}}
{{Promluva2|Hanička||Ó, tu jsem již uschovala.|Na odchodu.|Ale nevím, jak mně budeš žehnat, až se dovíš, kam.|Odejde rychle dveřmi na síň.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 9. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, Zajíček, pak Klásková}}.
}}
{{Promluva2|Zajíček|za Haničkou|Jako laštovička.}}
{{Promluva2|Mlynář||Co jste nám, Jozífku, přines?}}
{{Promluva2|Zajíček||Novinu.}}
{{Promluva2|Mlynář||Ó už vím.}}
{{Promluva2|Klásková|na síni|Že tu není.|Na prahu.|Že tu není, že ne —}}
{{Promluva2|Mlynář||Váš muž? Není.}}
{{Promluva2|Klásková||Aha, pan spomocník! |Vstoupí.| Tak tady není. |K Zajíčkovi na jisto.| U vás nebyl.}}
{{Promluva2|Zajíček|rozpačitě|Klásek?}}
{{Promluva2|Klásková|nečekajíc, rychle|Ne, řekněte ne. No, Taky ne. Ó, já věděla. Že prý doskočí sem do mlýna, povídal, zeptat se stran mletí, jestli byste nám ten trošek semleli. Najednou si vzpomněl, najednou taková starost o mletí. Ale to on, když jsem byla na zahrádce, jistě dostal nějakou štafetu. — Jen jsem se na zahrádce omrkla, a už to bylo — už od stavu pryč a hned se strojí —}}
{{Promluva2|Zajíček|nejistě|To jsem —}}
{{Promluva2|Klásková||Mlčte, vy mu chcete pomoct z louže. Ó ne, však já vím, co s tím mletím. A do mlejna se ptát s klarinetem! Však jsem shlídla, jak strčil klarinet pod kabát jako zloděj. Bodejť klarinet do mlejnice! Snad bude stát u moučnice a pískat —}}
{{Promluva2|Zajíček||Ale to si u mne sehrajeme.}}
{{Promluva2|Klásková||Sehrajete! Tak kde hrajete? Vy tu a kde on, můj muž, kde hraje, kde, kocour roztoulaný. Ale já vám povím — ne, já ne, někdo jiný.}}
{{Promluva2|Mynář||Kdo?}}
{{Promluva2|Klásková|vytáhne karty|Tyhle.}}
{{Promluva2|Mlynář|vesele|Karty!}}
{{Promluva2|Klásková||Jen se smějte. Karty povědí svatou pravdu, ty neošidí. |Spustí je pod palcem.| Těch se ptám pokaždé, když se mně muž vytratí ze stavení někam na toulku a pokaždé —}}
{{Promluva2|Mlynář||Co kladou?}}
{{Promluva2|Klásková||Vždycky stejně, vždycky; to se ví, proto že muž má pokaždé stejné spády. Že má myšlení jinde, kladou, a to má; že jedna osoba ženského pohlaví ho vábí, kladou, a to vábí. |Chvatně hledá v kartách.| Tahle ta; ta povídá, že mně vstoupila ta ženština do cesty. To je taky jistotná pravda, vstoupila, Zemánková, vdovička.}}
{{Promluva2|Mlynář|káravě|Víte to jistě?}}
{{Promluva2|Klásková||Jistotně vím, že by si muž namlouval, že by jinde sháněl, co má doma. Co pak jsem nějaká baba, nějaká ochechule, co pak —}}
{{Promluva2|Mlynář||A nestihla jste ho při ničem.}}
{{Promluva2|Klásková||A to by bylo! Ještě to! Je dost, že to karta klade.}}
{{Promluva2|Zajíček||Byl u mne a šel na zámek stran toho vítání.}}
{{Promluva2|Klásková||Já ho taky uvítám, votiperu.}}
{{Promluva2|Mlynář||Klásková, vy jste jako krkavec ženská.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 10. ===
{{Prostrkaně|Braha, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Braha|ve dveřích mlýnice, vzrušen|Pane otče, pane otče, je tu!}}
{{Promluva2|Mlynář||Kdo?}}
{{Promluva2|Braha||Vodní mužíček, hastrman.}}
{{Promluva2|Zajíček a Klásková||Hastrman!}}
{{Promluva2|Braha||Spustili jsme a všecko šlo jako když namydlí, vždyť jste viděl, a teď najednou se kolo zastavilo a stojí; a všecko na něm v pořádku, ale hastrman se za ním kmit, červená čepička, zelený kabát a knoflíky se mu blýskaly jako zlato, já ho viděl, byl to on, vodní churota. Já jsem vám povídal, že se bude mstít za Haničku.}}
{{Promluva2|Klásková||Co, že taky obchází! K vůli Haničce? Taky takový kocour?}}
{{Promluva2|Mlynář||Pojďte.}}
{{Promluva2|Braha||Vezměte provaz z lýčí.}}
{{Promluva2|Mlynář||Poženu ho i bez provazu.|kvapně do mlýnice}}
{{Promluva2|Braha|za ním}}
{{Promluva2|Klásková|k Zajíčkovi|Pojďte se podívat.|Kvapně do mlýnice.|}}
{{Promluva2|Zajíček|jde za ní, u dveří se však zastaví, okamžik čeká, pak odběhne dveřmi na síň|}}
{{Uprostřed|Jeviště okamžik prázdno.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 11. ===
{{Prostrkaně|Hanička, pak bába}}.
}}
{{Promluva2|Hanička|skrývajíc za zády starou lucernu, dřevěnou, dost velkou, stane ve dveřích ze síně, rozhlédne se, pak rychle vstoupí a postaví lucernu na stůl, prohlíží si ji, otevře dvířka, zavře, pojednou naslouchá, rychle postaví lucernu na lavičku ke kamnům, postaví se před ni, obrácená ku dveřím ze síně, odkudž vejde}}
{{Promluva2|Babička||Sama? A bez koření a bez kvítí?|Pohledne na stěnu.|Áh, věneček.}}
{{Promluva2|Hanička||Koření je už na půdě na komůrce. Zanesla jsem je tam, dvéře byly otevřeny.}}
{{Promluva2|Babička||Proč nečekalas? Kdož ví, jak jsi to uložila.}}
{{Promluva2|Hanička||Ó dobře, můžete se podívat.}}
{{Promluva2|Babička||Teď už tam je šero.}}
{{Promluva2|Hanička||S lucernou tam nechcete?}}
{{Promluva2|Babička||Kdož by teď chodil s lucernou.}}
{{Promluva2|Hanička||Já hned. Mám ráda lucernu.}}
{{Promluva2|Babička||Její světlo; to obveselí. Je smutná tma, je smutná noc, všemu děju mátě. Ta má svou moc a svý právo.}}
{{Promluva2|Hanička|tišeji|Je královna duchů a ti jsou její služebníci.}}
{{Promluva2|Babička||Královna duchů a nikomu dobrá. Proto světlo obveselí, zvláště když člověk bloudí širým polem o podzimním večeru a když najednou proskočí tmou světylko, v lucerně na lišni, když vůz zahrkotá opuštěnou silnicí.}}
{{Promluva2|Hanička||A ještě veselejší je v zimě, když všecko zaváto, večer, když děvčata pospíchají na přástvu a na cestu si lucernami svítí, když pruhy světla se kmitají po sněhu a po stromech a dlouhé stíny kolem poskakují a se honí, když všude smích —}}
{{Promluva2|Babička||Však smutné je to světylko, když je nesou před knězem cestou k nemocnému, když smrt už čeká —}}
{{Uprostřed|Pomlka.}}
{{Promluva2|Hanička|pojednou|A já, babičko, mám ráda lucernu i ve dne, bez světla.}}
{{Promluva2|Babička||Hele, a proč?}}
{{Promluva2|Hanička||Ó co jsem v lucerně všecko vídala, když stála přede mnou a její sklo, její stěny se leskly! To byl skleněný pokojíček, můj skleněný zámek. A v něm byla malá, krásná princezna a krásný princ, ty jsem viděla, a jeho dvořané tam byli, páni a paničky ve vyšívaných šatech, všecko se na nich třpytilo zlatem a drahými kameny, všecko jen svítilo v tom skleněném paláci.|Ustupuje po zpátku ke kamnům.|A dnes jsem v něm byla zas. Stál v háji, v samém kvítí. Kolem něho houšť černobýlu, zlatá divizna a modrý jedhoj, plícník, pivoňka a divné koření. Všecko kolem vonělo rmenem, mateří douškou a skleněný zámeček stál v tom sám a sám, opuštěný zaprášený —}}
{{Promluva2|Babička|hledí na ni tázavě|Skleněný zámeček —}}
{{Promluva2|Hanička||Na půdě, na komůrce, babičko, tuhle,|vezme lucernu, jde s ní k babičce.|Tu je.|Zdvihne ji proti oknu, v němž hoří červánky.|Hle, rozsvítili, vidíte, princ přišel za princeznou —}}
{{Promluva2|Babička||Dítě, cos to udělala?}}
{{Promluva2|Hanička|divíc se|Co —}}
{{Promluva2|Babička||To je ta lucerna. — Viděl ji Libor, ví o tom? Viděl tě?}}
{{Promluva2|Hanička||Neví nic, neviděl mne. Což by ji nerad viděl? Ah, proto stála schovaná v koření a zahrabaná v kvítí.}}
{{Promluva2|Babička||Aby mu ani na oči nepřišla. Nemělas jí snášet.}}
{{Promluva2|Hanička||Proč? Co by ta lucerna —}}
{{Promluva2|Babička||Jen trochu skla a dříví a přece je těžkým břemenem na našem starém mlýnu. Ve vsi a všude a po panství vzdychají v poddanství a všechny tlačí hrozná můra, robota. Jen náš mlýn byl a je od nepaměti svobodný. Ale za Liborova děda, kdož ví jak, ale jistě neprávem, mu té svobody vrchnost přece uštípla. Děd i nebožtík můj muž nadarmo se bránili, aby se sprostili toho břemena.}}
{{Promluva2|Hanička||Jakého břemena?}}
{{Promluva2|Babička||Takovouhle povinnost nám ukovali: Když vrchnosti tohoto panství se zalíbí, když si usmyslí, že půjde tady od mlýna do starého lesa za vodou na zámeček u jezírka, ať o honu, neb v kterýkoliv čas, ať v pravé poledne, ať o samé půlnoci, pokaždé jí musí odtud ze mlýna posvítit.}}
{{Promluva2|Hanička||Kdo — A touhle lucernou?}}
{{Promluva2|Babička||Touhle lucernou a sám hospodář. Tu musí nést před pány, ač je na svém lánu jako zeman, a musí jít třeba s robotníky ze vsi. Svítit musí pánům až za živý mezník, za starou lípu, v palouku u lesa, tam, co někdy za dávných časů kostel stával.}}
{{Promluva2|Hanička|zahledí se na lucernu|Ah, ta lucerna ošklivá —|pojednou|A babičko, pod tou starou lipou je prý poklad.}}
{{Promluva2|Babička||Vzácný poklad, drahá koruna.|Zasmuší se.|Pro ni snad se pánům teď i staré lípy zachtělo. Dědovi brali svobodu, vnukovi chtějí vzít majetek i právo —}}
{{Promluva2|Hanička|s důvěrou|Libor se nedá.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 12. ===
{{Prostrkaně|Klásek, předešlé}}.
}}
{{Promluva2|Klásek|má klarinet pod paždí|Dej pán bůh —|Stanuv ohlíží se.}}
{{Promluva2|Hanička|rychle odnáší lucernu a postaví ji na lavičce u kamen|Klásku, hledáte někoho?}}
{{Promluva2|Klásek||I, pana spomocníka. Myslel jsem, že tu je. Řek’, abych doběh’ na zámek přeptat se.}}
{{Promluva2|Hanička||Byl tu, ale už odešel.}}
{{Promluva2|Klásek||Tak to půjdu za ním.|Obrátí se.}}
{{Promluva2|Babička||A, vás tu žena hledala.}}
{{Promluva2|Klásek|se lekne, stane|Mne?}}
{{Promluva2|Babička||A nějak zle. Viděla jsem ji od srubu a už venku se po vás zlostně sháněla.}}
{{Promluva2|Klásek||A to snad ne, i bože ne, co by se zlobila, to ona se nezlobí! To já mám tuze hodnou ženu. Patnáct let, a kdepak, víc, jsme spolu a ještě jsme se nezlobili.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 13. ===
{{Prostrkaně|Klásková, hned za ní mlynář, Braha, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Klásková|stane nepozorovaně ve dveřích mlýnice}}
{{Promluva2|Klásek||To když já řeknu: mámo, teče voda nahoru, ona přisvěděčí: teče, táto, teče. To je u nás táto, mámo porád, to kdybych já řek' —}}
{{Promluva2|Klásková|hněvivě vyrazí|Co — co — Co kdybys řek', ty votipero —}}
{{Promluva2|Klásek|schová rychle klarinet pod kabát}}
{{Promluva2|Klásková||Tak co bys řek', tak řekni, řekni ty, kocoure roztoulaný, jen řekni, kdes byl, kdes brousil, obcházel. A co tu chceš, tady, co, co —}}
{{Promluva2|Klásek||Ale Kačenko, vždyť já byl u spomocníka, u Zajíčka a pak na zámku.}}
{{Promluva2|Klásková||U Zemánkové, viď, viď.}}
{{Promluva2|Klásek||Na zámku, manželko, můj klenote, nikde jinde. Ze školy rovnou tam a zase rovnou do školy a ze školy rovnou sem: na pravo, na levo ani krok, na pravo, na levo ani oka mžiknutí.}}
{{Promluva2|Klásková||A sem, proč sem —}}
{{Promluva2|Klásek||Za spomocníkem a taky — taky pro to mletí.}}
{{Promluva2|Klásková||To bude až doma.}}
{{Promluva2|Mlynář||Ale, Klásková, to spíš člověk skrotí hastrmana nežli vás.|K babičce.|Byl tu před chvílí, kolo zarazil, obcházel —}}
{{Promluva2|Hanička||Zas!}}
{{Promluva2|Babička||Viděli jste ho?}}
{{Promluva2|Braha||Já a dobře —}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 14. ===
{{Prostrkaně|Zajíček, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Zajíček|ku Kláskovi|Tu je!}}
{{Promluva2|Hanička|odnese nepozorovaně lucernu v pravo do komory a hned se zase vrátí}}
{{Promluva2|Klásek||Honíme se.}}
{{Promluva2|Zajíček|k mlynáři|Pane otče, jde k vám návštěva.}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|Snad ne zas mušketýr?}}
{{Promluva2|Zajíček||Ó ne. Sám pan vrchní. Došel jsem ho, pěkně pozdravím, chci dál, a tu on, pan vrchní: »Počkal, učitelský, kam jde.« Řku: »S dovolením, prosím, do mlýna.«}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|A on na to:|dělá po vrchním|Do mlejna? Co tam chce, učitelský; mletí nemá, tak co on s mlynářem. To je takový rabulist. Co, Zajíčku, tak to řek'.}}
{{Promluva2|Zajíček|překvapen|Na mou pravdu. Jak to víte, pane otče.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 15. ===
{{Prostrkaně|Vrchní, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní|stane u dveří, rozhlíží se}}
{{Promluva2|Zajíček|jej úzkostně pozoruje a ustupuje do pozadí ku dveřím|}}
{{Promluva2|Vrchní||Byl tu mušketýr?}}
{{Promluva2|Mlynář||Byl a vyřídil.}}
{{Promluva2|Vrchní||A co vy —}}
{{Promluva2|Mlynář||To mušketýr snad také vyřídil.}}
{{Promluva2|Vrchní||Jestliže dobře vyřídil, byla by to od vás, mlynáři, rebellie. Co by řekli nahoře! Teď opakuju já, já vrchní, a poroučím, že na uvítanou Její Jasnosti vyjedete rejtharsky, a že vinšem uvítáte —}}
{{Promluva2|Mlynář|vpadne|Nepojedu a vinšem vítat, to teprve ne. Za to, že chcete mou starou lípu porazit a půdu její vzít, za to, že musím bránit svůj majetek a starodávné právo, za to měl bych —}}
{{Promluva2|Vrchní|vpadne|Právo! Právo! A starodávné právo! Právě, že je tak starodávné, proto už nic neplatí. A ostatek, právo, neprávo; s hora mně přikázali a dost. A já bych vám radil, abyste nechal soudů, abyste se poddal, nebo co zmůžete, co pořídíte? Jen poddat se, a na to, co jmenujete svým právem, zapomenout.}}
{{Promluva2|Mlynář||Zapomenout? Na vlastní, staré, dobré právo zapomenout? Kdo zapomene ran, kterými jej ponížili, zůstává bitým psem, a kdo zapomene na své právo, ať je sluhou, ať otrokem! A vy, kdybyste nebyl zapomněl, z čeho jste pošel, že i vy jste naší krve —}}
{{Promluva2|Vrchní||Mlčet! Jaká troufalost! Pamatujte si, že plním svou povinnost a dost. Tedy nepojedete?}}
{{Promluva2|Mlynář||Ne.}}
{{Promluva2|Vrchní||Nebudete vítat?}}
{{Promluva2|Mlynář||Ne.}}
{{Promluva2|Vrchní||Ale tu ta holčina půjde za družici. Tady se nemůžete ohánět žádným právem. Je sirotek a patří vrchnosti.}}
{{Promluva2|Mlynář||Ale není z tohoto panství.}}
{{Promluva2|Braha||To není, ne. Já ji našel, já ji sem přivedl. Všude nás odbývali, jen tady ve mlýně se smilovali a přijali sirotka, ubohé dítě, jako za své.}}
{{Promluva2|Vrchní||Ale proto není jejich.|k Haničce.|Vystrojíš se a přijdeš.}}
{{Promluva2|Hanička||Ó, to se načekáte!}}
{{Promluva2|Mlynář||A kdyby i chtěla jít, nenechal bych ji.}}
{{Promluva2|Vrchní||Furiante! Nehrej si na zemana. A jsi přece poddaný a máš povinnost. A abys nezapomněl|velitelsky, přísně|lucernu dolů a ven s ní nade dveře.}}
{{Uprostřed|Počíná prosvitat od měsíce.}}
{{Promluva2|Mlynář||Rozbiju ji.}}
{{Promluva2|Zajíček|se lekne a vyklouzne dveřmi na síň}}
{{Promluva2|Klásek|jenž to zpozoroval, ohlédne se po ženě a vyběhne tiše za Zajíčkem}}
{{Promluva2|Klásková|sledujíc spor, hned si toho nevšimne}}
{{Promluva2|Vrchní||Ale ne svou povinnost. To by vrchnost sama musila rozbit lucernu a, haha, to se načekáte.|Zhurta.|Lucernu ven nade dvéře!}}
{{Promluva2|Mlynář||Až tu bude vrchnost. Dříve ne!}}
{{Promluva2|Vrchní||To bude brzo. A brzo také uslyšíte víc.|Odejde.}}
{{Promluva2|Klásková||Tohle je krkavec, pane otče. Takový tuhle na mého —|obrátí se po muži|ah — I ten! No počkej!|Rychle odejde.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 16. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, babička, Braha, Hanička}}.
}}
{{Promluva2|Braha||Zámecká churota, ze mhy upletená, v příkopě nicoty vyválená —}}
{{Promluva2|Babička||Co teď?}}
{{Promluva2|Mlynář||Bránit se.}}
{{Promluva2|Babička||A ještě ten hastrman.}}
{{Promluva2|Braha||Dnes budu ponocovat já a odváží-li se ta churota zelená! —|Odejde do mlýnice.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 17. ===
{{Prostrkaně|Mlynář, babička, Hanička}}.
}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|Nebojíš se, Haničko?}}
{{Promluva2|Hanička|důvěrně|Nebojím.}}
{{Promluva2|Babička|stále zamýšlená|Vodní panáček pokoje nedá. Divný strach mne obchází jako někde v lese na smutném místě.|Okamžik přemýšlí, až se rozhodne.|Pro všechno přinesu Brahovi černobýlu.}}
{{Promluva2|Mlynář||Není snad potřeba. Mám tu|ukáže na almárku nad stolem|provaz z lýčí.}}
{{Promluva2|Babička||Ten bude dobrý tu, ale do mlýnice černobýl.|Odejde do mlýnice.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 18. ===
{{Prostrkaně|Hanička, mlynář, pak vodník Míchal}}.
}}
{{Promluva2|Hanička||Co se babička tak leká —}}
{{Promluva2|Mlynář||A dnes zrovna nebude, myslím, potřeba ani černobýlu ani lyčáku.|Za řeči uklidil inkoust a péro do koutnice a chce odnést kroniku. Jak ji zavírá, postřehne proutky mateří doušky. Rychle položí kroniku zase na stůl a skloní se k ní.}}
{{Promluva2|Hanička|vedle něho|}}
{{Promluva2|Vodník Míchal|stane nepozorován u otevřeného okna, pak sedí pojednou na okně hledě dychtivě po Haničce}}
{{Promluva2|Mlynář|obraceje listy v kronice|Ah! Mateří douška. Tu proutek, tu proutky, a tu a tu — Haničko —}}
{{Promluva2|Hanička||Teď už víš, kam jsem uschovala mateří doušku. Dýchne na tě z kroniky, zavoní —}}
{{Promluva2|Mlynář||A v té vůni si vzpomenu na tebe, ty má mateří douško.|Jak jsou nachýleni nad knihou, vloží jí ruku na rameno.|Nedám tě, ani dotknout se tě nesmějí.}}
{{Promluva2|Míchal|z hluboka vzdychne}}
{{Promluva2|Hanička|se ohlédne a slabě vykřikne}}
{{Promluva2|Mlynář||Ty! I ty zlejduchu!|Rozpřáhne se, jakoby chtěl vodníka uhodit.}}
{{Promluva2|Míchal|se na něj zlostně zašklebí|Tak pojď!}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 19. ===
{{Prostrkaně|Babička, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Babička|vyjde ze světničky, nesouc několik prutů černobýlu.|Tu je černobýl. Ah!}}
{{Promluva2|Hanička|se k ní přitulí}}
{{Promluva2|Míchal|vzdorně|Jen pojď!}}
{{Promluva2|Mlynář||Hned!|Skočí ke koutnici pro lyčák.}}
{{Promluva2|Míchal|toužebně|Haničko! Sluníčko!}}
{{Promluva2|Mlynář|s provazem v ruce|Už jdu!|Žene se po vodníkovi.}}
{{Promluva2|Míchal||Však já ještě přijdu!|Zmizí z okna. Ozve se krátké zařehtání, pak žbluňknutí.}}
{{Uprostřed|Okamžik ticho.}}
{{Promluva2|Mlynář|zavře okno|Dnes dá pokoj.}}
{{Promluva2|Babička||On; ale zítra páni!}}
{{Promluva2|Hanička||Nedáš se.}}
{{Promluva2|Mlynář|s úsměvem|Ne;|pak vřele a rozhodně:|a tebe teprve ne!}}
{{Vspace}}
{{Oddělovač|––––––––––––––––––––––}}
{{Vspace}}
Zámecká síň. Hlavní vchod v pozadí. Od něho na levo křeslo pod nebesy. Několik stupňů k němu. V pravo, v levo dvéře.

{{Uprostřed|

=== Výstup 1. ===
{{Prostrkaně|Vrchní, pan Franc}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní|ve svátečním obleku|Tedy všecko je jak se patří na to uvítání.}}
{{Promluva2|Franc||Prosím všecko; ale zahradník mně povídal, že zahléď v parku cizí lidi, pána s dámou, něco snad vznešeného.}}
{{Promluva2|Vrchní||To má zahradník zas už mhu; kdo ví, co viděl.}}
{{Promluva2|Franc||Viděl, prosím, a také viděl, že ten párek přijel k zadní bráně v parku a hned šli do parku, a ještě povídal zahradník, že to snad nějaká návštěva, že přijela dřív nežli vrchnost.}}
{{Promluva2|Vrchní||Tak co se jich neoptal?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, povídal, že chtěl, ale že mu zašli v aleji.}}
{{Promluva2|Vrchní||A on nebyl dost na nohy. Návštěva hm — ať čekají. '''''My''''' o nich nic nevíme, '''''nám''''' se neopověděli, neohlásili, proto '''''my''''' o nich nic nevíme, a ostatek, pane Franc, kdož pak ví, co to je. Hlídat by se to mělo.}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, už jsem za nimi poslal starého Žana.}}
{{Promluva2|Vrchní||Tak co mne zdržují? Tak tedy všecko v pořádku stran uvítání?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, všecko jak se patří; všude samá chvoj, samý fábor, samý květ, máje, koně, rejthaři, družice, všecko samý fábor, samý květ.}}
{{Promluva2|Vrchní||Přijeli ze všech vesnic, všichni?}}
{{Promluva2|Franc||Všichni, prosím, všecko je v nádvoří, všichni až —}}
{{Promluva2|Vrchní|mračně|Na toho mlynáře. A což to jeho děvče?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, to také nepřišlo.}}
{{Promluva2|Vrchní||A jak s tím vinšem, to uvítání? Komu to dali?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, slavonínský rychtář to nechtěl, že by si to nepamatoval.}}
{{Promluva2|Vrchní||Osel.}}
{{Promluva2|Franc||Tak jsem to dal rychtáři Kroužilkovi.}}
{{Promluva2|Vrchní||Co to vyvedli?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, ten má moc kuráže.}}
{{Promluva2|Vrchní||Ale je drmola.}}
{{Promluva2|Franc||To je, prosím, ale když si dá záležet, je mu rozumět —}}
{{Promluva2|Vrchní||Ale jestliže to zkazí!|Hrozivě.|Pane Franc!|Pojednou.|A co varty? Poslali je, aby ohlásily, až shlídnou, že vrchnost jede?}}
{{Promluva2|Franc||Právě odjely.}}
{{Promluva2|Vrchní||Cože, teprve teď?}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, vrchnost vyjede z Březovic o desáté, vždyť to přišlo ouředlně na kancelář a sem dojede o jedenácté. A pak, prosím, na Hůrce jsou s hmoždíři, tam také dají znamení.}}
{{Promluva2|Vrchní|pohlédne na hodinky|No, pravda; bude dost času, vyjedeme-li naproti tak za půl hodiny, za malé půl hodiny.}}
{{Promluva2|Franc||Prosím.}}
{{Promluva2|Vrchní||Tak ještě jednou ty hřbety obhlídnou a rychtářům poručejí — ne, nic, těm poručím sám. '''''Já''''' mám zodpovědnost na horu, na nich není spolehnutí.}}
{{Promluva2|Franc||Prosím.}}
{{Promluva2|Vrchní||Tak jdou, přivedou rychtáře.}}
{{Promluva2|Franc|se ukloní a odejde|}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 2. ===
{{Prostrkaně|Vrchní, pak pan Franc a rychtářové}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní|se opatrně rozhlédne, vytáhne z náprsní kapsy papír, šňupne si, rozbalí papír, čte, pak začne přecházeti, mluví polonahlas, opakuje si z listu, až jej položí na stolek u zdi, a vezme odtud svůj klobouk. S kloboukem v levé postaví se před křeslo pod nebesy, hluboce se klaní a začne:|Nejjasnější, vzácné vznešenosti naše nejmilostivější paní, paní kněžno. Dlouho, toužebně očekávaný den nastal nám,|zarazí se nemoha dál, chce sáhnouti po papíru na stolku, postaví se však opět před křeslo a začne:|Dlouho, toužebně očekávaný den nastal nám —}}
{{Promluva2|Franc|vstoupí a hledí s údivem na vrchního|}}
{{Promluva2|Rychtářové|za ním diví se i usmívají|}}
{{Promluva2|Vrchní|rázem ustane, vezme rychle papír se stolku|Co — co vy — ah|pánovitě se vztyčí.|Povolal jsem vás. Tak abyste věděli, poroučím a přikazuju, abyste jedenkaždý z vás svým lidem, ať pěším, ať koňákům, poručili, jak budou stát při tom vítání řadama, aby jedenkaždý, malý nebo velký, jak mužského tak ženského pohlaví, chasníci nebo družice, aby, až bude vrchnost dojíždět — vy Votrubo tam vzadu co se šklíbíte — povídám, poroučím, ať voláte, to jest křičíte při tom vítání »Vivat!« Všechno ať křičí »Vivat! Vivat!« a kdo nebude, toho mušketýr spraví lískovkou a tady pan kancelářský a ostatní z kanceláře budou hlídat, ti každého, kdož bude takový rebellant — Votrubo, že vás dám zavřít, zas už se šklíbíte. Protož ať všichni z plných plic, vesele, radostně volají: Vivat!}}
{{Promluva2|Votruba|tenkým hlasem|Vivat!}}
{{Promluva2|Vrchní|popuzen|Votrubo!|K panu Francovi.|Pamatujou si ho, to je rebellant, zavřou ho do šatlavy, ale až po tom vítání.|K rychtářům.|Rozuměli jste: vesele »Vivat!«}}
{{Promluva2|Rychtáři||Rozuměli. Poníženě prosím, rozuměli.}}
{{Promluva2|Vrchní|pánovitě|Tak teď jděte a jak jsem povídal.}}
{{Promluva2|Rychtáři|se uklánějí a odcházejí|}}
{{Promluva2|Vrchní||Pane Franc, počkají.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 3. ===
{{Prostrkaně|Vrchní, pan Franc}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní||Tady tento, to vědí, že paní kněžnu budu nejprvé vítat já. Já první a to není maličkost. Nejprvé to skomponírovat a pak se postavit. Pomyslejí si, kdyby stáli před Její Jasností a měli řečňovat; to by se jim třásla kolena.}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, to třásla.}}
{{Promluva2|Vrchní||Tak tedy. Řeč mám vypulerovanou, ale je trochu dlouhá: tak abych byl jistý, vědí,|náhle|přezkoušejí mne;|dá mu papír|já budu říkat, oni dají pozor, abych nic nevynechal. Tak tedy, už —|Postaví se proti němu.|Nejprvé a přede vším kompliment, to se ví,|ale neudělá ho|a pak: Nejjasnější, vzácné vznešenosti naše nejmilostivější paní, paní kněžno! Dlouho očekávaný —}}
{{Promluva2|Franc||»Toužebně« prosím.}}
{{Promluva2|Vrchní|mrzutě|Co toužebně —}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, za tím dlouho —}}
{{Promluva2|Vrchní|se utrhne|Copak to nevím? Vždyť jsem to už řekl. Tak tedy: Toužebně očekávaný den —}}
{{Promluva2|Franc||Prosím, ráčejí odpustit.}}
{{Promluva2|Vrchní||A nepletou mne.}}
{{Uprostřed|Ťuká se na dveře.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 4. ===
{{Prostrkaně|Zajíček, za ním Klásek, Sejtko, Zima, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Zajíček|s klarinetem v ruce. Petice mu čouhá z kapsy. Hluboce se kloní}}
{{Promluva2|Vrchní||Co je to? Jak se opovažujete! Kdo ho sem pustil a ty tu —}}
{{Promluva2|Zajíček||Urozený jemnostpane direktor, Vaší Milosti poníženě netajím, že já jakožto jeden lohovický a spolu bukovický už na osmý rok školní mládenec, spolu klarinetista primarius —}}
{{Promluva2|Vrchní||Dal pokoj. Co chce, zkrátka!}}
{{Promluva2|Zajíček||Já bych poníženě žádal, aby na mne si vzpomenouti ráčili co se týče místa kantorského v městečku —}}
{{Promluva2|Vrchní||Člověče, teď, v tuto chvíli! Blázní? Teď když paní kněžna —}}
{{Promluva2|Zajíček||Právě proto poníženě prosím. Proto tuhle Sejtko —}}
{{Promluva2|Sejtko|ne starý, červený, plných tváří, má lesní roh, klaní se}}
{{Promluva2|Zajíček||A Zima —}}
{{Promluva2|Zima|staroch, má také lesní roh; klaní se}}
{{Promluva2|Zajíček||— a tuhle Klásek —}}
{{Promluva2|Klásek|klarinet v ruce, klaní se}}
{{Promluva2|Zajíček||My bychom rádi zahrali kasací. Kdyby se ráčili jen slovíčkem přimluvit —}}
{{Promluva2|Vrchní||Už jsem řek’; teď nic, nic. A nezdržoval mne.}}
{{Promluva2|Zajíček||A tuhle suppliku —|vytáhne ji z kapsy}}
{{Promluva2|Vrchní||Ještě suppliku! Člověče!}}
{{Uprostřed|Venku rána z hmoždíře.}}
{{Promluva2|Vrchní|se lekne}}
{{Promluva2|Franc|se lekne, okamžik mlčí, pak vyrazí|Jezus, že už jedou!|Vyběhne ven hlavním vchodem}}
{{Promluva2|Vrchní|volá za ním|Bláznějí? To není možná! A kdyby přec? Kdyby vyjeli dřív — Herrgott — my tu a nikdo naproti, co řeknou nahoře.|Jde k oknu.|Ale to ta kosinka Franc —|Otevře okno.|Co je —|Venku šum.|Že jede?|Hlasy venku odpovídají.|Opravdu?|Hlasy odpovídají}}
{{Promluva2|Vrchní|se obrátí od okna|Jede! Vyjeli dřív! Jako naschvál! To je rána. Co dělat —|Strká papír do kapsy, béře klobouk.}}
{{Uprostřed|Rána z hmoždíře, za ní hned druhá.}}
{{Promluva2|Vrchní||Už je to tak!|Chce ven.}}
{{Promluva2|Franc|se vrátí sotva dechu popadaje|Prosím, jede, paní kněžna jede.}}
{{Promluva2|Vrchní|se na něj oboří|To si odskáčou.|Vyrazí ven}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 5. ===
{{Prostrkaně|Pan Franc, předešlí bez vrchního}}.
}}
{{Promluva2|Franc|hledí za vrchním, pak se otočí po Zajíčkovi a šumařích, pak nafoukaně, hrozivě se na ně oboří|To je skrze vás, vy jste nás zdrželi, vy jste ho dopálili, vy, vy — Ale uvidíte!|Vyrazí ven.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 6. ===
{{Prostrkaně|Předešlí bez pana France}}.
}}
{{Promluva2|Sejtko||Já řku, na kom my si teď schladíme žáhu?}}
{{Promluva2|Klásek||Bože, to by naše máma —}}
{{Promluva2|Zima|tajemně, schytrale|Co se mýho rozumu dotejče, jak to pozoruju, já bych čeť a četu, že z té naší kasací nic nebude.}}
{{Promluva2|Zajíček||Pro umučení! A má supplika, má ze všech nejmilejší Dornička!}}

{{Uprostřed|Rána z hmoždíře}}

{{Promluva2|Sejtko||Lidičky, pojďte!|Kvapí ven.}}
{{Promluva2|Zajíček||Pojďte, pojďte!|Za Sejtkem.}}
{{Promluva2|Klásek, Zima|za Zajíčkem}}

{{Uprostřed|Okamžik jeviště prázdno. Venku šum, směs hlasů}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 7. ===
{{Prostrkaně|Kněžna, dvořan, starý Žan}}.
}}
{{Promluva2|Kněžna|vyjde z leva. K dvořanovi vesele|Zdá se, že jsme přišli tuze brzo.}}
{{Promluva2|Dvořan|vážně|Jasnosti, v nejvyšší čas.|K Žanovi.|Můžete jít.}}
{{Promluva2|Kněžna||Ale hned nehlaste, že jsme tu. Teprve až kočár dojede.}}
{{Promluva2|Žan||Jasnosti račiž dovolit, já starý sluha, pamatuju, jak jsme vítali J. Jasnost nebožtíka pana děda Vaší Milosti. A teď takové vítání —}}
{{Promluva2|Kněžna|vlídně|Vy jste mne již uvítal a ostatek jak jsem řekla.}}
{{Promluva2|Žan|odejde hlavním vchodem}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 8. ===
{{Prostrkaně|Kněžna, dvořan}}.
}}
{{Promluva2|Kněžna||Vy jste, můj milý hrabě, čím dál tím chmurnější.}}
{{Promluva2|Dvořan|s tajenou výčitkou|Žel, že nemohu být čím dál tím veselejší.}}
{{Promluva2|Kněžna||Tak jako já. A měla bych být nejvážnější, nejdůstojnější, neboť teď právě přijíždím|ukáže k oknu|mezi své poddané a pojedu jejich špalírem. Ach za čtrnácte dní už po sedmé!}}
{{Promluva2|Dvořan||Musí to být, když jste sem vyjela.}}
{{Promluva2|Kněžna||Ale kdož se toho nadál, kdo to má vydržet, tolik hlučných vjezdů, střílení a troubení, tolik slávy, tolik řečí a tolik koktání.|Ukáže na křeslo.|Vidíte, už to také vystrojili. Tam opět sedět, po sedmé, vyslýchat —|náhle|Prosím vás, sedněte si tam —}}
{{Promluva2|Dvořan||Já? Jak by bylo možná!}}
{{Promluva2|Kněžna||Jenom teď, na chvilku.|naléhavě, mile|Jen se usaďte, rychle.|Nutí jej do křesla.}}
{{Promluva2|Dvořan||Ale Jasnosti, já —}}
{{Promluva2|Kněžna||Sedněte a seďte!}}
{{Promluva2|Dvořan|se usadí}}
{{Promluva2|Kněžna|postaví se před něj, pokloní se a začne|Nejjasnější, vzácné urozenosti —}}
{{Promluva2|Dvořan||Jasnosti —|vstává}}
{{Promluva2|Kněžna||Sedět!|pokračuje|Toužebně očekávaný den —|vesele|Znáte to?}}
{{Promluva2|Dvořan|vstane|Oh, dobře, ale —}}
{{Promluva2|Kněžna||Vy to ani na chvilečku nemůžete poslouchat? A já musila tak šestkrát sedět a pokaždé jak dlouho, jak dlouho! A dnes opět vyslýchat ta říkání všude stejná, nekonečná, nekonečně nudná a všude na ně odpovídat a pořád totéž a pozor mít, abych se nespletla, abych gratulanty nezmátla.|Strojeně patheticky.|Sestupte s trůnu! Je prý to tak těžké. Ale vám tam nebylo volno; a já bych měla po sedmé tam vystoupit.}}
{{Promluva2|Dvořan||Přála jste si sem —}}
{{Promluva2|Kněžna||Sem, ano, ven, ven, ano z města pryč z toho únavného, zakletého kruhu nudy, kdež den jako den, hostiny a divadla, pastýřské hry, karusel, ohňostroje, klevety a pletichy; a všecko tak hladké, obaleno, lež i píchnutí, vše opentleno, ověnčeno, přeslazeno, obásněno, neupřímná řeč, strojená tak jako obličej i kadeře. A místo ducha vtip, místo vroucnosti a ohně vypočítavá galantnost —}}
{{Promluva2|Dvořan||Společnost má své zákony. Čím kdo výš —}}
{{Promluva2|Kněžna||Tím je spoutanější. A já zatoužila po volnosti a hledala jsem ji tady daleko od města.}}
{{Promluva2|Dvořan||Je-li možna pravá, celá volnost.}}
{{Promluva2|Kněžna||Kdyby tu alespoň změna byla! Ale nuda za nudu. Nežli tu ujde den! Moře, moře. Co jsem čekala a co shledala! Místo jarosti a síly, místo naivní upřímnosti jen pochýlené šíje a hřbety ohnuté. Těšila jsem se na nelíčené tváře, na přímé, jasné pohledy a já stěží mohla komu pohlédnouti do oči, jak se ustavičně klaněli a klaní. Klaní, klaní, klaní. A kde jsem pohled chytila, byl v něm tupý úžas nebo svit otrocké, přeslazené devotnosti.}}
{{Promluva2|Dvořan||Takový tu lid. Co jste čekala —}}
{{Promluva2|Kněžna|škádlivě|Také nějakého Dafnisa.}}
{{Promluva2|Dvořan||Jasnosti!}}
{{Promluva2|Kněžna||A vy Chloë nějakou.}}
{{Promluva2|Dvořan||Jasnosti, vím co můj úřad žádá, a co důstojnost a snad i — věk. Nejsem z těch, kdož dychtí v Cytheřin háj, věnčit oltář Amorův a snít —}}
{{Promluva2|Kněžna||Ó sladké heure du berger. Ach, mně se tu ještě žádný Dafnis nezjevil.}}
{{Promluva2|Dvořan|káravě|Jasnosti! A račte pamatovat —|ukáže k oknu}}

{{Uprostřed|Rána z hmoždíře, hned za ní druhá}}

{{Promluva2|Dvořan||Slyšíte?}}
{{Promluva2|Kněžna||Už dojíždím.}}
{{Promluva2|Dvořan||Podívám se.|Stane u okna.}}
{{Promluva2|Kněžna||Ó to vám sama odtud povím.|Stojíc uprostřed sálu, líčí s humorem:|Vjíždím právě ku špalíru, řada v pravo, řada v levo, dvě řady hřbetů ohnutých.}}
{{Promluva2|Dvořan|ukáže na křeslo|Ale tam, Jasnosti, musíte, byť i bylo po sedmé.}}
{{Promluva2|Kněžna||Ne.}}
{{Promluva2|Dvořan||Jasnosti, to musí být. Musíte tam přijmout slib věrnosti a od rychtářů práva a vrátit jim je, v úřadě je potvrdit.}}
{{Promluva2|Kněžna||A zase řeči vyslýchat — oh! —}}

{{Uprostřed|Intrada venku.}}

{{Promluva2|Kněžna|zatleská rukama|Už jsem přijela! Už jsem tu, už vítají, haha — prázdný kočár. Už —}}
{{Promluva2|Dvořan||A již také o vás vědí. Sem se obracejí. Račte se jim v okně ukázat.|Naléhavě.|Prosím, Jasnosti!}}
{{Promluva2|Kněžna||V okně ukázat? To ještě nebylo. Ano.|Stane u otevřeného okna.}}

{{Uprostřed|Venku: Vivat! Vivat!}}

{{Promluva2|Kněžna|se usmívá}}
{{Promluva2|Dvořan||Račte jim pokynout.}}
{{Promluva2|Kněžna||Není potřeba. Tam ten krocan červený, to je jistě vrchní, dává jim znamení. Hned uslyšíte »vivat«. Teď!}}

{{Uprostřed|Venku: Vivat! Vivat!}}

{{Promluva2|Kněžna|ku dvořanovi|Slyšíte nadšení a lásku? Za to jim musím pokynout.}}

{{Uprostřed|Venku intrada, pak: Vivat!}}

{{Promluva2|Kněžna||A teď potopa!}}
{{Promluva2|Dvořan|vyhlédnuv|Už se to valí. Jasnosti, račte se usadit. Není vyhnutí.}}
{{Promluva2|Kněžna||Uvidíte, že je.|Usedne do křesla pod nebesy.}}
{{Promluva2|Dvořan|postaví se jí po bok níže křesla}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 9. ===
{{Prostrkaně|Vrchní, polesný, důchodní, kontribuční, pojezdný, farář, pan Franc, Kroužilka, rychtáři, družice s kytkou, družičky}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní|zardělý, zpocený, šátek v ruce, vcházeje poroučí panu Francovi tlumeně ale vzrušeně|Pane Franc, držejí to — špalír — |k úředníkům|Za mnou.|Jde, ukláněje se, ku křeslu.}}
{{Promluva2|Úředníci|z hluboka se uklánějíce postaví se v pravo,}}
{{Promluva2|Farář|v levo před křeslem}}
{{Promluva2|Pan Franc|postaví také tak rychtáře, z nichž každý má v ruce bílý šátek do cípu a v něm rychtářské právo, rovněž družice postaví také tak v pravo v levo, tak že od křesla do popředí je špalír}}
{{Promluva2|Vrchní|začíná mluvit. Na hlase mu znáti, že je rozčilen|Nejjasnější, vzácné vznešenosti, nejmilostivější paní, paní kněžno! Toužebně — eh — dlouho, toužebně očekávaný den —}}
{{Promluva2|Dvořan|jenž lorgnonem prohlížel shromáždění, obrátí se po kněžně}}
{{Promluva2|Kněžna|usmívajíc se|Pan vrchní —}}
{{Promluva2|Vrchní||K službám, ano, chtěl jsem právě —}}
{{Promluva2|Kněžna||Jsem přesvědčena o vaší oddanosti, cítím, co hodláte říci, děkuji vám a všem pánům za projev citů i za slavné uvítání.}}
{{Promluva2|Vrchní|popleten|K službám — nenadáli jsme se — račte prominout, já, já — ještě tuhle —}}
{{Promluva2|Kněžna|rychle|Chcete uvést rychtáře.}}
{{Promluva2|Kroužilka|vyrazí před kněžnu a kloní se}}
{{Promluva2|Vrchní||Počkejte!}}
{{Promluva2|Kroužilka|drmolivě|Tteteď jjajá —}}
{{Promluva2|Kněžna||Nechte jej.}}
{{Promluva2|Vrchní|ke Kroužilkovi tlumeně|Zvolna!}}
{{Promluva2|Kroužilka|se po něm obrátí, na hlas|Já vím.|Ku kněžně. Začíná zvolna, přemáhaje se, záhy však upadne v drmolivější tempo|Nej-jas-nější, vzácné poctivosti — pan-no —}}
{{Promluva2|Úředníci|trnou}}
{{Promluva2|Vrchní|zuřivě pohlédne na pana France}}
{{Promluva2|Dvořan|nutí se do vážnosti}}
{{Promluva2|Kněžna|usmívajíc se pozoruje}}
{{Promluva2|Kroužilka||Vvítá-áme jejejich mimilosti, jejejich mimilosti vzácné ppoctivosti —}}
{{Promluva2|Dvořan||Slibujete poddanost za všechny. Práva!}}
{{Promluva2|Vrchní|k rychtářům opakuje|Práva!}}
{{Promluva2|Kroužilka|se ohlíží|Dydyť eeště — já —}}
{{Promluva2|Rychtáři|pokleknou před kněžnou, vyndají práva z bílých šátků a položí práva na stupeň k nohám kněžniným}}
{{Promluva2|Kroužilka|také tak učiní}}
{{Promluva2|Kněžna||Vracím vám práva, stvrzuji vás. Buďte k jiným spravedliví, na sebe přísní.}}
{{Promluva2|Vrchní|podává právo za právem kněžně, kteráž je vrací rychtářům}}
{{Promluva2|Kroužilka||Proprossím, já jsem eště nedoříkal —}}
{{Promluva2|Vrchní|pln vzteku, tlumeně|Mlčíte!}}
{{Promluva2|Kněžna||Doříkáte to až o traktaci, která vám bude připravena.}}
{{Promluva2|Votruba|tenkým hlasem|Vivat!}}
{{Promluva2|Vrchní|tlumeně k panu Francovi|Hned ho zavřou.}}
{{Promluva2|Kněžna|vstávajíc|Propouštím vás v milosti, pánové, jsouc potěšena vaším uvítáním; |k rychtářům|též vás.}}
{{Promluva2|Družice|s kytkou, již nepokojná, že nemohla říkat, obrátí se k faráři plačky|Jemnostpane —}}
{{Promluva2|Farář|ku kněžně|Jasnosti, družička —}}
{{Promluva2|Družice|vyrazivši, začne odřikávati|{{Poem v promluvě|Mnohá léta v blažené spokojenosti —}}}}
{{Promluva2|Farář|uleknuv se, připomíná tlumeně|Titul! Titul!}}
{{Promluva2|Družice|nedbajíc|{{Poem v promluvě|pak ať dojdou věčné radosti —&lt;br&gt;věč — věč —}}}}
{{Promluva2|Kněžna||Děkuju ti a ta kytka je jistě má.}}
{{Promluva2|Farář|tiše|Podej kytku.}}
{{Promluva2|Družice|ji podá}}
{{Promluva2|Kněžna||Děkuji, hezké to bylo, propouštím vás.}}
{{Uprostřed|(Všichni odcházejí uklánějíce se.)}}
{{Promluva2|Vrchní||Jasnosti, já bych poníženě prosil —}}
{{Promluva2|Kněžna|netrpělivě|Ale jen zkrátka.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 10. ===
{{Prostrkaně|Kněžna, vrchní, dvořan}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní||Jasnosti, jsem nešťasten; Kroužilka, ten rychtář —}}
{{Promluva2|Kněžna|netrpělivě|Co je —}}
{{Promluva2|Vrchní||Měl jsem řečníka znamenitého, ale ten schválně nepřišel.}}
{{Promluva2|Dvořan||Schválně?}}
{{Promluva2|Vrchní||Musím žalovati, že nechtěl.}}
{{Promluva2|Kněžna|začne pozorněji naslouchat}}
{{Promluva2|Dvořan||A vzkázal jste mu?}}
{{Promluva2|Vrchní||Vzkázal, ano sám jsem u něho byl, osobně —}}
{{Promluva2|Dvořan||Poddaný a tak zpurný?}}
{{Promluva2|Vrchní||Zpurný je, ano — Co se týče poddanství — no — má svobodný mlýn a robotu nemá. Ale lucernu.}}
{{Promluva2|Kněžna||Lucernu? Co je to?}}
{{Promluva2|Vrchní||Povinnost posvítit vrchnosti lucernou, kdyby šla od jeho mlýna na starý, lesní zámeček.}}
{{Promluva2|Kněžna|čileji|Ah, to je divné. A na zámeček v lese, u jezírka — Vzpomínám si; polesný v Březovicích o něm vykládal, jaká to samota. A ten mlynář odepřel mne uvítat. Proč?}}
{{Promluva2|Vrchní||Je hrdý a rabulist. S vrchností se soudí o hranice a starou lípu. V té své hrdosti nedovolil schovance své babičky, aby uvítala Vaši Jasnost vinšem.}}
{{Promluva2|Kněžna||To děvče —}}
{{Promluva2|Vrchní||Je snad jeho vyvolená.}}
{{Promluva2|Dvořan||Sirotek?}}
{{Promluva2|Vrchní||K službám, sirotek, a proto patří vlastně vrchnosti. A jak zpurně mne odbyl, ten mlynář totiž; tak mladý a tak se odvážil, tak si troufal!}}
{{Promluva2|Kněžna||Ten mlýn je tu ve vsi pod zámkem.}}
{{Promluva2|Vrchní||Jasnosti, je kousek za vsí, o samotě.}}
{{Promluva2|Kněžna||A ten zámeček? Je prý zajímavý polohou i výstavností. Je zařízen?}}
{{Promluva2|Vrchní||K službám, Jasnosti, ale tak opuštěn.}}
{{Promluva2|Dvořan|překvapen, že kněžna se tak zajímá}}
{{Promluva2|Kněžna|k vrchnímu|Děkuji vám. A lid ať je pohoštěn.}}
{{Promluva2|Vrchní|se klaní|K službám Jasnosti, ale prosím ještě, jak s tím mlynářem.}}
{{Promluva2|Dvořan||Musí být potrestán.}}
{{Promluva2|Kněžna||Jak zaslouží. Avšak rozhodnutí odkládám. Jsem unavena.|Odejde v levo.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 11. ===
{{Prostrkaně|Dvořan, vrchní, pak Zajíček, Sejtko, Klásek, Zima}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní||Jsem nešťasten, Milosti, všecko tak zkrátka, o překot.}}
{{Promluva2|Dvořan||To bylo J. Jasnosti právě vhod. Ale chtěl jsem se optat —}}
{{Promluva2|Zajíček se šumaři|vchází skroušeně|Ráčejí odpustit.}}
{{Promluva2|Vrchní|prudce|Co zas chcete?}}
{{Promluva2|Zajíček||Prosím, tu kasací, kdyby J. Jasnost ráčila —}}
{{Promluva2|Vrchní||Není možná.}}
{{Promluva2|Dvořan||Paní kněžna je velmi unavena.}}
{{Promluva2|Zajíček||A prosím, kdy pak bychom —}}
{{Promluva2|Vrchní||Nevím. A teď jdete!}}
{{Promluva2|Zajíček se šumaři|odejde}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 12. ===
{{Prostrkaně|Dvořan, vrchní}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní|sladce|Ráčil jste se ptát —}}
{{Promluva2|Dvořan||Ah, ano. Je ten mlynář statný?}}
{{Promluva2|Vrchní||Statný, hezký chlapík, ale —}}
{{Promluva2|Dvořan||Nebezpečný buřič.|Venku hluk.|Co to?}}
{{Promluva2|Vrchní||Nevím, co by — |Chce k oknu.}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 13. ===
{{Prostrkaně|Pan Franc, předešlí}}.
}}
{{Promluva2|Vrchní||Co je?}}
{{Promluva2|Franc|ulekán|Prosím, poručil jsem zavřít Votrubu, ale jak mušketýr na něj sah', začali rychtáři reptat, hrozit a se bouřit.}}
{{Promluva2|Vrchní||Co! Teď, tady, v tuto slavnou chvíli rebelie!}}
{{Promluva2|Dvořan||Jen nepozbýt kontenance. Násilím to dnes nejde. Něco jim slibte.}}
{{Promluva2|Vrchní||Mají povolenou traktaci.}}
{{Promluva2|Dvořan||To je najednou mnoho. Měli by snad dost pivo.}}
{{Promluva2|Vrchní|ochotně|K službám, ano, jistě. Už jdu.|Odejde.}}
{{Promluva2|Pan Franc|za ním}}

{{Uprostřed|

=== Výstup 14. ===
{{Prostrkaně|Dvořan}}.
}}
{{Promluva2|Dvořan||Dafnis — Dafnis — A ten mlynář (přechází zamyšlen k oknu, pojednou stane. S úsměškem). A co revoluce?|Stane u okna.}}
{{Uprostřed|Venku se šum a hluk tiší, až ztichne. V tom se tam ozve.}}
{{Promluva2|Vrchní||Její Milost ráčila vám povolit na vaše občerstvení a posílení dva sudy piva.}}
{{Uprostřed|V to zabouří: Vivat! Vivat!&lt;br&gt;Intrada.}}
{{Promluva2|Dvořan|hledě oknem ven, pokyvuje s úsměškem hlavou|Známe je.}}</text>
      <sha1>pvx99hjlqu4xmkd2ma61m53puo2luy6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Lumír/1898–1899/36/Karolina Světlá</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97662</id>
    <revision>
      <id>337365</id>
      <parentid>333589</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T13:56:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337365</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8632" sha1="qacvdnb1ckuiy6jd7bqd078mh0u4ei6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Lumír/1898–1899/36
   | PŘEDCHOZÍ = Západ
   | ČÁST = Karolina Světlá
   | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Karolina Světlá
 | PODTITULEK = (Zemřela 7. září 1899)
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = — RN. —
 | VYDÁNO = 10. září 1899
 | datum vydání = 1899-09-10
 | ZDROJ = Lumír, roč. 27, č. 36, s. 435–436
 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|99854096-c5c1-4c88-8120-1dd7b2f64c49|Národní knihovna ČR}}
 | periodikum = Lumír
 | ročník = 27
 | číslo = 36
 | strany = 435–436
 | LICENCE = PD old 70
 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karolina Světlá]]
}}

{{Forma|proza}}
Vidím opět ten tichý, temný pokojík v Ječné ulici, stíněný ponurou budovou chrámu sv. Ignatia. V přítmí jeho mizejí kontury starosvětského, skromného nábytku, mizejí barvy obrazů, jež útlocitné ruce ctitelů sem rozvěsily. Jen na velkém obraze Ještěda mezi černými mračny nad tmavými lesy kmitá se kus červenavého, intensivního světla. A krásný, hluboký pohled paní této útulné jizby jest v tichém pohnutí upřen k divnému jasu na drahé malbě Prouskově. Mlčky vzpomínají ty zraky plné velkého myšlénkového kouzla na nejkrásnější chvíle slavného života. A uprostřed těch vzácných a krásných vzpomínek pojednou zvolna a pomalu začne Karolina Světlá zase přemítati o nejčastějším předmětu našich hovorů — o životě záhrobním, o nesmrtelnosti duše, — od nové knihy du Prelovy neb Hellenbachovy přejdeme zvolna na skutečnost a měkce a teple promlouvá vzácná hostitelka »o strejčínkovi«, o matce své a styku s těmi nejdražšími zesnulými. Večer padá temnějšími stále stíny do jizby a v přítmí toho skromného zátiší cítím velké tajemství »Svatých obcování«. — —

A dnes zase dlíme v tom drahém a posvátném koutku mezi památnými malbami a blednoucími daguerrotypy a zase červenavé světlo padá s malby Prouskovy dolů k zemi. Ale tam setkává se s žlutavou bledostí mrtvé, nemocí vyhublé tváře. Nechceme věřiti, že ta stařena měkkých rysů oblitých zvláštním dechem utrpení jest velká naše umělkyně a myslitelka, s níž jste před půl druhým létem slavili intimní slavnosti »Svatých obcování«. A přece — — dnes již není vzácné ženě tajemstvím to, co poslední léta zaměstnávalo všecky její myšlénky, dnes našla již jistě to, co tak úsilně hledávala. —

Myslím, že zpráva o smrti Karoliny Světlé dojme mladou generaci literární asi tak, jako zvěst o skonu [[Autor:Jan Neruda|Nerudově]]. Dva mohutné zjevy nového našeho písemnictví, dvě drahá jména, na něž znovu a znovu musíme vzpomínati a navazovati, dvě individuality representující určitě celou generaci literární a národní, dva význačné mezníky, od nichž postupujeme dále, dvě jasné, intensivní hvězdy, jež nikdy nezapadají, ale jichž jas jest kompasem plavcům za nocí a bouří. Dnes, kdy jsme již přece kus vzdáleni od doby kulminačního tvoření Světlé, a kdy její dílo jest jednotným, slavným celkem, můžeme tím spíše mluviti o jeho velké umělecké hodnotě, můžeme směle bez ohledů tendenčních a národních pozorovati velkou komposici té mohutné stavby, oceniti uměleckou poctivost jejích základů a pochopiti krásu a svěžest linií té krásné budovy. Ne, ta doba není od nás daleka, kdy kritik-umělec přistoupí k tomu povinnému a významnému úkolu bez profesorských lineálů a zednických krokvic. —

Dnes na těch několika mně vyhrazených řádcích chci upozorniti jen na vědomé umělecké pojetí celého životního díla Světlé, chci stručně rekonstruovati tvůrčí ideje té vzácné duše umělecké. — Vím, byla doba, a jest dosud, nepřestala, kdy největší trumf, jímž se honosili odpůrci Světlé, byl vědomý a nápadný idealismus jejích děl, idealismus, jenž jako měkký vosk hnětl průměrnou každodenní všednost, a jenž šlehal v prudkých, nádherných plamenech, jichž malé a mělké dušičky snésti nemohly. Viděla-li Světlá úkolem umělcovým »přispěti u obecenstva k porozumění života, líčiti jej v celém jeho rozsahu jak ve vřavě bojů, tak na výsluní vytříbenosti, tak v prostotě nejskromnějších poměrů, ukázati mu, jaké jsou jeho v něm povinnosti, kam čelí —«, žádala-li na spisovateli, »aby nepopsal svět a lidi jen dosti dobře v jednotlivostech, nýbrž aby podal o nich obraz celistvý, kde z roje zjevů obyčejných vyplývá názor vyšší, z něhož by se vyloupla myšlénka v něm skrytá, šťastně projevena — mravní všeplatný to zákon lidskosti«, tvrdila-li, »že básníkovi se o to jednati nemůže a nesmí, co se děje, nýbrž proč se tak děje, že mu nikdy nesmí záležeti na události samé, nýbrž na pohnutkách k ní, že ne ten zevnější svět, nýbrž ten vnitřní, jenž tím zevnějším hýbe, jest předmětem jeho studií,&lt;ref&gt;Několik slov o významu naší literatury&lt;/ref&gt; nebylo její nazírání vysoké a vznešené. Smísila tu arciť úkol umělcův s úkolem filosofovým, přikázala umělci, aby nemiloval jen krásu a velkolepost života, nýbrž i jeho smysl, jeho tajemství, rozsvítila na oltář krásy plápolající svíce pravdy.

Ano, věříme té velké a vznešené oběti v chrámu Kosmu, zvoláte mnozí, ale myslíme, že při oběti tak závratného významu klesla kněžka mrtva k zemi jako kdysi Lope de Vega, nedokončivši oběti své! A přece není hned v našem písemnictví díla tak bohatého, hořícího tolika barvami, jásajícího tolika akkordy, zmítajícího se tolika vášněmi a třesoucího se tolika stesky, jako dílo Světlé.

Byla z prvních, kteří šli na venkov mezi selský lid pro poesii a pro realitu umělecky tvárnou, přinesla z ještědských hor vedle rozkošných a ryzích Kreseb z Ještědí a Povídek a novell, mezi nimiž najdete pravé démanty, jako Hubička, Krejčíková Anežka, Nebožka Barbora, Lamač a jeho dítě, Teta Vavřincova, krásně úměrná díla románová, kypící životem a dýšící něžnou sensitivní kresbou přírody, kde zvěčnila svou dojemnou víru v heroičnost našeho lidu. Mám jmenovati ještě dnes Kříž u potoka, Vesnický román, Nemodlence, Frantinu, V Hložinách, Kantůrčici? A když vrátila se zase do Prahy, jejíž divné kouzlo již do dětských snů jejích splývalo šlojíři jeptišek kláštera svatoanenského, dovedla zachytiti pevným a energickým štětcem kus toho života pojícího se k staré, národní tradici stále a stále zapírané a znovu se křísící, a při tom kristalisujícího se v nové formy sociální. Dovedla pochopiti tajemné a neznámé síly uvádějící uspalé těleso národní v pohyb, dovedla spojiti vnější realitu a vnitřní její příčiny v jediný celek, jejž traktovala odvážně a směle. A v tom vystižení zvláštního, svérázného ovzduší našeho probuzení, v tom mistrovském zachycení divného života temných koutů staré Prahy leží význam jejích »pražských« prací, jichž fabule leckdy romanticky jest střižena. V té příčině její romány Černý Petříček, [[Poslední paní Hlohovská]], První Češka, Zvonečková královna, Na úsvitě, vynikající bohatstvím kulturních detailů, řadí se poutavostí a malebností k románům »vesnickým«, jichž komposiční čistoty a jednoduchosti nedostihují.

Ale tu právě znovu se jeví charakteristický rys celé tvorby Světlé: na každém řádku jejího péra ať již jsou to práce umělecké, ať memoiry, jako rozkošné »Upomínky« a »Z literárního soukromí«, ať essaye o ženské výchově, feminismu, otázkách národních, ať konečně knihy pro mládež, leží milé, vroucí kouzlo její vzácné osobnosti. A proto dnes, kdy v stinném, tichém pokojíku pod obrazem Ještěda dříme mrtvola Karoliny Světlé, obsypána květinami a horským vřesem, tak mnozí, již z osobního styku znali to kouzlo, přicházejí se slzami v očích: muži, dívky, stařeny, děti, hodnostáři, umělci, ženy z lidu: té vzácné, drahé osobnosti není více…

A proto dnes i my mladí, již víme, že dílo Světlé nezemřelo, že zde nám zůstane v plné svěžesti a kráse, klademe k rakvi veliké ženy kytici vonných, bledě žlutých růží měsíčních…

V Praze, dne 8.&amp;nbsp;září 1899.
{{Konec formy}}

{{Poznámky pod čarou}}

[[Kategorie:Nekrology]]</text>
      <sha1>qacvdnb1ckuiy6jd7bqd078mh0u4ei6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amarkanták</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97948</id>
    <revision>
      <id>337369</id>
      <parentid>336466</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:02:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337369</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="941" sha1="jn66r9hz3fupvncablc5gi6pkjtvwa7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amarkanták
| PŘEDCHOZÍ = Amarin
| DALŠÍ = Amaro
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amarkanták
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;72. {{Kramerius|nkp|977d25a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amarkanták''' (sanskrt. ''amara'', {{Prostrkaně|nesmrtelný}} a ''kantaká'', {{Prostrkaně|shromáždění}}), malá, hindům posvátná vysočina (1094 ''m'') v pohoří Satpárském v Gondváně, uvnitř Východní Indie, pod 22° 41' s. š. a 82° 7' v. d. Jest rozvodím čtyř řek: Sonu, pravého přítoku Gangy, dále Džohilly, Arpy na jih do Mahánadie tekoucí a konečně posvátné Narbady, jež vytékajíc z posvátného rybníka splývá dolů pěkným vodopádem. '''A.''' jest hojně navštěvovaným místem poutnickým.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jn66r9hz3fupvncablc5gi6pkjtvwa7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambásamúdram</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97967</id>
    <revision>
      <id>337375</id>
      <parentid>336451</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T14:04:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337375</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="775" sha1="tv6cm6b8bqp7f8b8rlh9potyavdb6em" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambásamúdram
| PŘEDCHOZÍ = Ambarvalia
| DALŠÍ = Ambascia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambásamúdram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. {{Kramerius|nkp|99039e90-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambásamúdram''', oddíl okresu Tinnevellie v madraské provincii, má 1473 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 165.152 obyv. (1881). Více než polovice půdy se vzdělává. Hlavní město t. jm., sídlo vládního úředníka, má 8770 ob. (1881) a to 8383 hindů, 313 muhammedánů, 54 křesťany. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tv6cm6b8bqp7f8b8rlh9potyavdb6em</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amhará</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98442</id>
    <revision>
      <id>337420</id>
      <parentid>336389</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:09:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337420</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1153" sha1="gp4ikoaz0wrc2ju42qfrpgax2oui0dv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amhará
| PŘEDCHOZÍ = Am Hammel
| DALŠÍ = Amharština
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amhará
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;163. {{Kramerius|nkp|a8f3aac0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amhará''', část říše habešské kolem jezera Canského mezi Modrým Nilem na jihu a řekou Takkázé na sev., zaujímá střed hornatiny habešské a dělí se v krajiny Valdebu, Semien, Belesu, Dembeu, Begemeder, Vag, Lastu, Vadlu, Kváru, Gódžam, Damót a j. Obyvatelé její, jádro lidu habešského, jsou potomky arabských přistěhovalců, kteří s domorodým obyvatelem se smísili, a mluví zvláštním nářečím (viz {{Prostrkaně|Amharština}}). Od r. 1833 tvořila '''A.''' neodvislou říši, která však r. 1850 od Theodora II. byla vyvrácena: nová doba neodvislosti po smrti Theodorově r. 1868 trvala jen do roku 1871 a od té doby spojena je země tato s císařstvím habešským. (Ostatně viz {{Prostrkaně|Habeš}}.)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gp4ikoaz0wrc2ju42qfrpgax2oui0dv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>337574</id>
      <parentid>337041</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:16:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zámořské osady. */</comment>
      <origin>337574</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="208736" sha1="aatam30kkxym0n6j432477252we83df" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525{{Redakční poznámka|mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}} ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>aatam30kkxym0n6j432477252we83df</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337578</id>
      <parentid>337574</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:17:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* Zámořské osady. */</comment>
      <origin>337578</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="208722" sha1="issenhw0t2i0wh13zasceql40i5b443" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>issenhw0t2i0wh13zasceql40i5b443</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98506</id>
    <revision>
      <id>337662</id>
      <parentid>335255</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T09:40:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>=;</comment>
      <origin>337662</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="735" sha1="jqkx5snv39xo89468ofpeosydr1ae51" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | PŘEDCHOZÍ = Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | ČÁST = Dášeňka čili Život štěněte
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/1/]]
* [[/2/]]
* [[/3/]]
* [[/4/]]
* [[../Jak se fotografuje štěně/]]</text>
      <sha1>jqkx5snv39xo89468ofpeosydr1ae51</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amonsgrün</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98548</id>
    <revision>
      <id>337425</id>
      <parentid>336358</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:34:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337425</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1728" sha1="qk21btc10tb6jpsb0s5q0cxhnsxd5hq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amonsgrün
  | PŘEDCHOZÍ = Amonius
  | DALŠÍ = Amontons
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amonsgrün
  | AUTOR = [[Autor:Bedřich Bernau|Bedřich Bernau]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;185. {{Kramerius|nkp|ace99d10-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Úbočí (Dolní Žandov)
}}

{{Forma|proza}}
'''Amonsgrün''', ves v okresu kinžvartském (¾ hod. sev.-záp.), 119 d., 696 ob. něm., kat. a polit. obec '''A.''', fara Žandov Dolní, škola. R. 1832 byla zde skelná huť bratří Hellerů. '''A.''' (původ. {{Prostrkaně|Ammansgrün}} čili {{Prostrkaně|Amtmannsgrün}}) se sousední vsí Markusgrün tvořily za dávna zvláštní statek náležející k panství kinžvartskému, jejž ve XIV. věku páni z Hartenberka lénem drželi od markrabí Leuchtenberských. Někdy okolo r. 1300 vystavěli na pahorku na jihozáp. straně osady hrad stejnojmenný, jejž Engelhart z Hartenberka na Kinž- vartě, r. 1306—1350 připomenutý, prodal příbuznému svému Albrechtovi Nothaftovi. Roku 1373 pak synové tohoto, Albrecht, Petr a Jan Nothaftové z Tirštejna, prodali podíly své na hradišti kinžvartském a celou tvrz svou Ammansgrün se vším příslušenstvím Borešovi z Risenburka za 700 kop gr. praž., a nový tento majitel pojmenoval potom hrad ammansgrünský dle jména svého »Boršengrünem«. Koncem XVI. stol. náležel stateček '''A.''' rodu Zedtwitzů a byl r. 1709 koupen od hraběte Filipa Adolfa z Metternicha a trvale spojen s panstvím kinžvartským. ''[[Autor:Bedřich Bernau|—nau.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qk21btc10tb6jpsb0s5q0cxhnsxd5hq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>337489</id>
      <parentid>337040</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T08:10:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Horopis. */</comment>
      <origin>337489</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="87456" sha1="qxfrl3wtlnvx3xo27f2m50wp99lqent" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie к horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr.

{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]</text>
      <sha1>qxfrl3wtlnvx3xo27f2m50wp99lqent</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amrít</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98917</id>
    <revision>
      <id>337426</id>
      <parentid>336213</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T06:57:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337426</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1591" sha1="lmuyryw7djd3aua68dpxoexol78hqrm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amrít
  | PŘEDCHOZÍ = Amrilkais
  | DALŠÍ = Amritsar
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amrit
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;203–204. [https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:afe5c610-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = en:Amrit
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c234 Nahrobek v Amritu.jpg|náhled|Č. 234. Náhrobek v Amritu.]]

{{Forma|proza}}
'''Amrit''' zříceniny na pobřeží syrském, 7 ''km'' jižně od přístavního města Tartu. Jsou to rozsáhlé zůstatky starého města foinického ''Marathus'', jež leželo jihových. od Aradu a 50 ''km'' na sever od Tripolidy. Z památných budov zachovaly se kromě jiného zbytky chrámu, jenž vykazuje dvůr obklopený na třech stranách skalními hradbami, 55 ''m'' dlouhý, 48 ''m'' široký, uprostřed dvora pak balvan do kostky ze skály vytesaný, na němž postaveny jsou dvě stěny pokryté deskou kamennou a kapličku takto tvořící. Způsob stavby a ozdoby architektonické na tomto chrámě, jakož i na mnohých jiných památkách stavebních prozrazují vliv egyptský. Dále vynikají zejména dobře zachované náhrobky, pod nimiž jsou hroby obyčejně ve skále vytesané. Náhrobek, jehož vyobrazení pod č. 234. podáváme, jeví svou cylindrovitou podobou, kupolovitým zakončením, jakož i ozdobami plastickými ráz umění domácího, asijského.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lmuyryw7djd3aua68dpxoexol78hqrm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/256</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99261</id>
    <revision>
      <id>337377</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:18:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337377</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2299" sha1="47zf0k5woshyyuzw10f0mk4wnmmhoro" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola VIII.&lt;/div&gt; 
== Vítr se žene nad domem ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;T&lt;/span&gt;éhož dne později vyšla z&amp;nbsp;domu. Byl to zvláštní večer. Zdálo se, že se nad polchesterskými ulicemi sešlo dvojí počasí. Předně tu byla hluboká, jasná krása květnového dne, bledá modř lehce přecházející v&amp;nbsp;nejbledší žluť, a&amp;nbsp;svět ležel a&amp;nbsp;spal jako očarovaný duch ve skleněném zvonu odrážeje světlo padající se zářivé plochy, která jej uzavírala. V&amp;nbsp;tom světle byly domy, tráva, dlažba jako nabarveny štětcem malířovým a&amp;nbsp;živé barvy jako svítivé malování na dětské hračce třpytily se pod zářivým nebem. To byl dosti pravidelný večer na květen v&amp;nbsp;Polchesteru, ale vrazil v&amp;nbsp;něj, roztřišťuje jej na kusy, zuřivý, hučivý vítr, vítr, který náležel do bouřlivých dnů lednových, chladný a&amp;nbsp;prudký, naznačující svým bublavým hlasem, že přijde déšť. Pádil městem a&amp;nbsp;hnal chvílemi s&amp;nbsp;sebou kvapící a&amp;nbsp;jakoby ustrašené mraky; na chvíli se květnové světlo zakrývalo, vzduch byl chladný, padalo několik kapek jako zákmity skla, třpytivě se odrážejících od živých barev — pak najednou zase bylo nebe naprosto modré, nebylo ani mráčku na obzoru, jen dlažba se třpytila, jako by se na ní odrážela lesklá báně. Někdy vlekl vítr za sebou více než jeden mrak — zástup mraků; objevovaly se náhle nad obzorem jako obři s&amp;nbsp;bledými obličeji, nahlížející přes okraj světa, pak se nahromaďovaly v&amp;nbsp;nespořádaném zmatku, pak se rozletěly, oddělovaly se, spojujíce se, splývajíce, mizejíce a&amp;nbsp;rozšiřujíce se, pohlcujíce modré nebe, hrozíce, že sevrou bledou šafránovou žluť na nižší části nebe, a&amp;nbsp;pak mizely neuvěřitelně rychle zanechávajíce za sebou teplo a&amp;nbsp;barvu.&lt;/div&gt;

Amy Brandonová neviděla očarované město. Vycházejíc z&amp;nbsp;domu slyšela hodiny odbíjeti půl sedmé. Jakési pravidelné podvědomé já působící se svou obvyklou denní poslušností, šeptalo jí, že její manžel dnes večer oběduje v&amp;nbsp;Konservativním klubu a&amp;nbsp;že Jana je u&amp;nbsp;Sampsonů na večeři po&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|250}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>47zf0k5woshyyuzw10f0mk4wnmmhoro</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/257</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99262</id>
    <revision>
      <id>337378</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:19:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337378</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2191" sha1="0e0eqou7rftxjekz0y7eyvfslzlcney" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;tennisové hře zahajující sezónu. Nikdo jí nebude potřebovati — jak jí tak často nikdo nepotřeboval v&amp;nbsp;dřívějších dobách. Ale bylo to její neuvědomělé já, co jí to našeptávalo; v&amp;nbsp;dravé řece, v&amp;nbsp;jejíž proud se vrhala v&amp;nbsp;těch podivných posledních měsících, byla unášena, nevěděla, nedbala kam.

Stačilo jí, že nyní mohla obsáhnouti svou touhu, jedinou ovládající, pustošivou touhu, kterou kdy poznala ve svém mrtvém, spořádaném životě. Ale ani si to vše takto živě neuvědomovala. Neuvědomovala si nic, než že musí viděti Morrise, býti pohromadě s&amp;nbsp;Morrisem, nabyti od Morrise toho pocitu uklidnění po mukách neukojeného hladu, které jí nyní nikdy neopouštěly.

V&amp;nbsp;posledních nedělích přestala tak dbáti veřejného mínění ve městě, že se neohlížela, kolik lidí ji vidělo vcházeti do dveří Morrisových. Snad se nikdy na ně neohlížela, jenže v&amp;nbsp;nudné bezpečnosti jejího života nebývalo potřebí dbáti jich. Opovrhovala jimi všemi; vždy jimi opovrhovala pro úctu a&amp;nbsp;obdiv, které projevovali jejímu manželi, ne-li z&amp;nbsp;jiného důvodu. Opovrhovala jimi možná také proto, že neviděli více v&amp;nbsp;ní samé, že ji pokládali za tupou, neživou bezvýznamnou osobu, v&amp;nbsp;jejíž duši nikdy neplanuly ohně.

Nikdy s&amp;nbsp;nimi nepovídala a&amp;nbsp;neklevetila; nemyslila, že by klevety mohly působiti na život některého člověka; nikdy neměla nejmenšího zvědavého zájmu o&amp;nbsp;jiné, ani o&amp;nbsp;jejich život ani o&amp;nbsp;jejich povahu ani o&amp;nbsp;podněty jejich jednání.

Není na světě egoisty tak úplného, jako je zklamaná žena bez obrazotvornosti.

Chvátala městem, jako by byla vyšla za věcí nejvýše naléhavou; nic neviděla a&amp;nbsp;neslyšela. Neviděla ani slečnu Miltonovou sedící u&amp;nbsp;pootevřeného okna a&amp;nbsp;užívající večerního vzduchu.

Morris sám otevřel dveře. Byl překvapen, když ji spatřil; zavřel dveře, pomohl jí ze žaketu a&amp;nbsp;když šli do přijímacího pokoje, pravil:

„Stalo se něco?“

Viděla hned, že pokoj je neveselý a&amp;nbsp;opuštěný.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|251}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0e0eqou7rftxjekz0y7eyvfslzlcney</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/258</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99263</id>
    <revision>
      <id>337379</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:21:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337379</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1825" sha1="gzsxe2wduj7ucfyygwc2fa0unohjodb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Je slečna Burnettova zde?“ tázala se.

„Není. Odjela na týden do Rafielu, aby si oddechla. Domácnost mi vede kuchařka.“

„Je chladno.“ Schoulila, chvějíc se, ramena a&amp;nbsp;ruce.

„Ano. Je opravdu zima. Jsou to ty přeháňky. Mám zatopit?“

„Ano, zatopte.“

Sehnul se přiloživ zápalku k&amp;nbsp;papíru; potom, když oheň zaplápolal, přitáhl pohovku.

„Sedněte si teď a&amp;nbsp;povězte, co se stalo.“

Viděla, že je nejvyšší měrou zneklidněn.

„Neslyšel jste nic?“

„Neslyšel.“

Zasmála se trpce. „Myslila jsem, že to teď už ví celé město.“

„Ví, copak?“

„Falk utekl do Londýna s&amp;nbsp;dcerou Samuela Hogga.“

„Samuela Hogga?“

„Ano, hostinského »U&amp;nbsp;psa a&amp;nbsp;ryby«, dole v&amp;nbsp;Seatowně.“

„Utekl s&amp;nbsp;ní?“

„Včera. Poslal nám list, ve kterém píše, že odešel do Londýna, aby si vydělávala na živobytí, že to děvče vzal s&amp;nbsp;sebou a&amp;nbsp;že si ji příští týden vezme za ženu.“

Morris byl zděšen.

„A&amp;nbsp;ani slova předtím neřekl? Ani s&amp;nbsp;vámi nemluvil? — Hrozné! Dcera toho člověka… slyšel jsem cosi o&amp;nbsp;něm… nejhorší člověk ve městě.“

Nastalo pak dlouhé mlčení. Účinek na Morrise byl týž, jako byl účinek na paní Brandonovou — pustil skoro se zřetele čin, o&amp;nbsp;který šlo, v&amp;nbsp;náhlém světle, které ta věc vrhala na jeho vášeň. Od samého počátku byla nejsilnější složkou přitažlivosti, kterou na něj působila, její opuštěnost, zanedbávání, kterým trpěla, potřeba útěchy, kterou měla.

Viděl ji jako ženu, které se dvacet let nedostávalo lásky, ačkoli sama svou povahou po ní lačněla; a&amp;nbsp;nenakládalo-li se s&amp;nbsp;ní přímo krůtě, byla přece tak hanebně zanedbávána, že do&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|252}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>gzsxe2wduj7ucfyygwc2fa0unohjodb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/259</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99264</id>
    <revision>
      <id>337380</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:22:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337380</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2169" sha1="inxfcp2ejn5i2fy6wgu4247jnai86qd" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;krutosti nebylo daleko. Nebylo správné říkati, že za ty měsíce pojal nenávist k&amp;nbsp;Brandonovi, ale dospěl k&amp;nbsp;tomu, že jím pořád více opovrhoval a&amp;nbsp;že ho čím dále tím více odsuzoval. Zženštilost v&amp;nbsp;jeho vlastní povaze se hned od první chvíle děsila mužnosti v&amp;nbsp;Brandonovi a&amp;nbsp;zároveň jí byla vábena.

Byl by toho člověka mohl míti rád, ale poněvadž to situace nepřipouštěla, blížil se nyní jeho cit nenávisti.

Potom, když uplynuly týdny, ukázala mu paní Brandonová dosti jasně, že Falk byl vším, co jí zbývalo — nebylo snad i&amp;nbsp;toho mnoho pro ni, ale přece něco, co její vyhladovělé srdce chránilo od smrti. A&amp;nbsp;nyní Falk odešel, odešel způsobem nejkrutějším, nejnecitelnějším. Nezbýval jí nikdo na světě než on. Příval něžnosti a&amp;nbsp;touhy, aby k&amp;nbsp;ní byl dobrotivý, který ho nyní zachvátil, byl tak silný a&amp;nbsp;tak náhlý, že se jen s&amp;nbsp;největší obtíží udržel, aby si nesedl na pohovku k&amp;nbsp;ní.

Vypadala tam tak slabě, tak bez pomoci, tak něžně.

„Amy,“ pravil, „udělám všecko na světě, co je v&amp;nbsp;mé moci.“

Chvěla se jednak skutečným pohnutím, jednak chladem, jednak dramatickým vzrušením svého postavení.

„Nikoli,“ pravila, „nechci udělat nic, co by vás do té věci zapletlo. Musíte při tom zůstat stranou. Je to něco, co musím provést sama. Nejednala jsem, myslím, správně, že jsem přišla k&amp;nbsp;vám, ale bylo mou první myšlenkou, že musím mít společnost. Byla jsem sobecká —“

„Ne,“ přerušil ji, „nebyla jste sobecká. Jsem na to, že jste přišla ke mně, hrdější, než mohu vyslovit. Proto jsem tu. Jsem vám přítelem. Víte po všech těch měsících, že jím jsem. А k&amp;nbsp;čemu je přítel?“ A&amp;nbsp;potom, jako by cítil, že se příliš nebezpečně blíží citovému vzrušení, mluvil dále klidněji:

„Povězte mi — není-li to ode mne dotěrné, že se ptám — co váš manžel dělá v&amp;nbsp;té věci?“

„Co dělá? Nic.“

„Nic?“

„Nic nedělá. Myslila jsem, že pojede do Londýna a&amp;nbsp;že&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|253}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>inxfcp2ejn5i2fy6wgu4247jnai86qd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/260</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99265</id>
    <revision>
      <id>337381</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:23:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337381</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2124" sha1="2u8c5ruecey1gokgriq762vipk6jdbz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;vyhledá Falka, ale nezdá se mu, že by toho bylo třeba. Říká, když Falk utekl s&amp;nbsp;tou dívkou, že nejslušnější věcí, kterou může udělat, je vzít si ji. Zdá se tím velmi málo rozrušen. Je to náramně zvláštní muž. Po všech těch letech vůbec mu nerozumím.“

Morris pokračoval váhavě. „Cítím se sám vinen. Je tomu několik neděl, zaslechl jsem klepy o&amp;nbsp;vašem synovi a&amp;nbsp;jakési dívce. Rozhodoval jsem se tenkrát, mám-li vám něco říci. Ale v&amp;nbsp;takových věcech je tak nesnadno vědět, co bychom měli udělat. Je tolik klepů v&amp;nbsp;těchhle malých katedrálních městech. Mnoho jsem o&amp;nbsp;tom přemýšlel. Konečně jsem rozhodl, že není mou věcí, abych se do toho pletl.“

„Neslyšela jsem nic,“ odpověděla. „Rodina ty řeči uslyší vždy až naposled. Snad má můj manžel pravdu. Snad se tu nic nedá dělat. Vidím teď, že Falk nikdy o&amp;nbsp;nikoho z&amp;nbsp;nás nedbal. Klamala jsem se sama. Musila jsem se klamat, jinak nevím, co bych byla udělala. A&amp;nbsp;teď ten jeho čin způsobil, že mám nedůvěru ke všemu a&amp;nbsp;ke každému. Ano, i&amp;nbsp;k&amp;nbsp;přátelství, jako je naše — k&amp;nbsp;největší věci v&amp;nbsp;mém životě — teď — k&amp;nbsp;jediné věci v&amp;nbsp;mém životě.“

Hlas se jí zachvěl a&amp;nbsp;snížil. Ale dosud se nechtěl pustiti na to druhé pole. „Není opravdu nic, co bych mohl učinit?“ tázal se. „Myslím, že by to bylo marné, kdybych já jel do Londýna a&amp;nbsp;šel k&amp;nbsp;němu? Znal jsem ho trochu —“

Zavrtěla prudce hlavou.

„Nesmíte být do toho zapleten. Tolik aspoň mohu udělat — udržet vás stranou té věci.“

„A&amp;nbsp;čím se tedy bude živit?“

„Mluví o&amp;nbsp;tom, že bude psát. Je ovšem náramně sebevědomý. Vždycky býval. Hledím-li teď zpět, pohrdám sama sebou za to, že jsem si představovala, že já mu jsem k&amp;nbsp;něčemu platňa. Vidím teď, že mne nikdy nepotřeboval — vůbec nikdy.“

Najednou se na něj ostře podívala.

„Jak se má vaše švagrová?“ Začervenal se.

„Má švagrová?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|254}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2u8c5ruecey1gokgriq762vipk6jdbz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/261</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99266</id>
    <revision>
      <id>337382</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:24:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337382</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1621" sha1="jqblgbqwq4vqbw2dowrc3eb71854j8i" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Ano.“

„Není zdráva.“

„Co —?“

„Těžko říci. Lékař ji prohlédl a&amp;nbsp;říkal, že potřebuje klidu a&amp;nbsp;že musí k&amp;nbsp;moři. Jsou to nervy.“

„Nervy?“

„Ano, jsou náramně rozrušeny. Mívala špatné spaní.“

„Měli jste spory.“

„Ona a&amp;nbsp;já? — Měli.“

„Oč?“

„Ó, nevím. Přerůstá mi, myslím, trochu přes hlavu.“

Podívala se mu do obličeje.

„Nikoli, víte, že to není to. Měli jste spolu spor pro mne.“

Neřekl nic.

„Měli jste spor pro mne,“ opakovala. „Neměla mne ráda hned od počátku.“

„Neměla.“

„Ó, ano, neměla. Vždyť jsem to viděla. Žárlila na mne. Viděla, rychleji než kdokoli jiný, jak mnoho — jak mnoho si navzájem budeme znamenat. Mluvte pravdu. Víte, že to opravdu je nejlepší.“

„Nechápala,“ odpověděl Morris zvolna. „V&amp;nbsp;některých věcech je hloupá.“

„Tedy jsem já byla příčinou vašeho sporu, příčinou, že jste pozbyl jediné přítelkyně, kterou jste v&amp;nbsp;životě měl?“

„Ne, ne že jsem jí pozbyl. Nepozbyl jsem jí. Náš vztah se změnil, to je vše.“

„Ne, ne. Vím to, že to je tak. Vzala jsem vám jedinou osobu vám blízkou.“

A&amp;nbsp;najednou se od něho odvrátila na opěradlo pohovky a&amp;nbsp;zakryvši si tvář rukama, dala se do vášnivého pláče.

Stál chvilku napjat, ovládaje se, jako by probojovával svůj poslední, krátký, zoufalý zápas. Pak byl poražen. Klekl na podlahu vedle pohovky. Dotkl se jejích vlasů, pak její tváře. Lehce se pohnula směrem k&amp;nbsp;němu. Objal ji.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|255}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>jqblgbqwq4vqbw2dowrc3eb71854j8i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/262</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99267</id>
    <revision>
      <id>337383</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:26:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337383</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1269" sha1="mtuvhh2k15wsj3i44ixltcx3h6lml26" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Neplačte. Neplačte. Nesnesu to. Nesmíte říkat, že jste mi něco vzala. Není to pravda. Vy jste mi dala všecko… všecko. Proč bychom se dále bránili? Proč bychom nepřijali, co nám bylo dáno? Váš manžel nedbá. Já nemám nikoho. Což mi Bůh dal tolik, abych se tomu vyhýbal? A&amp;nbsp;vložil nám to do srdcí, nemínil-li, abychom to přijali? Miluji vás. Miloval jsem vás od chvíle, kdy jsem po prvé na vás pohlédl. Nemohu déle zůstávat vzdálen od vás. Znamená to vzdalovat se sebe. Jsme jedno. Vy jste mnou, já jsem vámi — nejsme už sami, ani vy ani já…“

Obrátila se k&amp;nbsp;němu. Přitahoval ji blíže a&amp;nbsp;blíže k&amp;nbsp;sobě. S&amp;nbsp;lehkým vzdechem štěstí a&amp;nbsp;blaha povolila mu.
{{Vspace}}
Byl jen jediný mrak na bledém, zelenavém nebi, oranžový a&amp;nbsp;karmínový mrak, tvarem podobný lodi. Při slunce západu zavál lehký větřík, slabý dodatek vichřice, která byla ve dne, a&amp;nbsp;mrak, nyní celý karmínový, přeplynul nad městem a&amp;nbsp;rozplynul se blednoucími, zlatými a&amp;nbsp;oranžovými pruhy na bělavé obloze dalekého obzoru.

Ze všech obyvatelů města snad jen slečna Miltonová pozorovala jeho pout, čekajíc trpělivě u&amp;nbsp;svého otevřeného okna.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|256}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>mtuvhh2k15wsj3i44ixltcx3h6lml26</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/263</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99268</id>
    <revision>
      <id>337384</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:29:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337384</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2151" sha1="l447cst4z1f3e8fz3vzvgnl772e1cln" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola IX.&lt;/div&gt; 
== Srážka ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;K&lt;/span&gt;aždý poznal v&amp;nbsp;některé době svého života ten zvláštní, neočekávaný klid, který se vždy snáší jako nenadálý sníh na krajinu zmítanou vichřicí po nějaké veliké krisi nebo nějakém převratě. Rána se zdála tak katastrofální, že svět musí býti změněn silou, kterou rána dopadla — ale svět není změněn; hodiny míjejí a&amp;nbsp;dni přecházejí, a&amp;nbsp;zdá se, že nikdo nepozoruje, že se něco stalo… teprve, když uplynuly měsíce a&amp;nbsp;snad léta, hledíme zpět a&amp;nbsp;vidíme, že se vlastně toho a&amp;nbsp;toho dne život změnil, hodnoty přesunuly, že se tvář světa obrátila novým směrem.

To je všední pravda, ale všední věci nejsou všední, když je po prvé sami zkoušíme. Brandonovi se v&amp;nbsp;jeho tehdejších zkušenostech nic nezdálo všedním. Den, kdy dostal Falkův list, vrhal ho, zdálo se, šmahem do nového světa — světa nejasného, temného, obývaného novými, děsivými démony. Druhý den ráno měl zase jasnou mysl a&amp;nbsp;bylo skoro, jako by se vůbec nic nebylo přihodilo. Prošel městem a&amp;nbsp;všichni lidé se chovali jako vždy. Ani zdání po těch podivných, hrozivých postavách, po opilém Davrayovi, po Hoggovi, zlověstně se usmívajícím; každý byl jako obyčejně.

Ryle byl vlídný a&amp;nbsp;poddajný, Bentinck-Major úřední, ale podřizující se, paní Combermereová veselá, ba, jak se mu zdálo, i&amp;nbsp;Foster trochu přívětivější než obyčejně. Pro tento veřejný, vnější svět žil už mnoho let; nebylo obtížné říci si, že se zde věci nezměnily. Poněvadž nebyl psychologem, přijímal lidi tak, jak je nacházel; usmívali-li se, byli potěšeni, a&amp;nbsp;když se mračili, zlobili se.

Poněvadž bylo mnoho naléhavé práce, odsunul otázku Pálkovu stranou. Byla tu, očekávala ho, ale snad ji rozřeší čas.

Soustředil se s&amp;nbsp;novou energií, s&amp;nbsp;novou sebedůvěrou na katedrálu, na jubileum, na veřejný život ve městě.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|257}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>l447cst4z1f3e8fz3vzvgnl772e1cln</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/264</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99269</id>
    <revision>
      <id>337385</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:31:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337385</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1958" sha1="cftryjtwn4ichfh6weq383zocwnrjrz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Přesto však ten hrozný den vykonal svůj účinek na něj. Tři dni po útěku Pálkově snídal sám s&amp;nbsp;Janou.

„Matku bolí hlava,“ řekla Jana. „Nepřijde dolů.“

Kývl hlavou, sotva vzhlédnuv od svých novin.

Za malou chvilku pravila: „Co dnes budete dělat, tatínku? Velmi nerada vás obtěžuji, ale vedu dnes domácnost a&amp;nbsp;musím učinit opatření stran jídel —“

„Na přesnídávku jsem v&amp;nbsp;Carpledoně,“ odpověděl, odkládaje noviny.

„U&amp;nbsp;biskupa? To je pěkné! Chtěla bych tam být. Je to milý staroušek.“

„Chce se se mnou poradit o&amp;nbsp;některých jubilejních bohoslužbách,“ řekl Brandon hlasem, jakým mluvil ve veřejnosti.

„Nebude to nevhod kanovníku Ryleovi?“

„Nedbám, bude-li. Je to jeho vlastní chyba, že věci lépe nezařídí.“

„Myslím, že biskup tam musí být velmi opuštěn. Sotva kdy teď přichází do Polchesteru. Tuším, že tím je vinen jeho reumatismus. Pročpak se nevzdává svého úřadu, tatínku?“

„Chtěl to udělat už několikrát. Ale je velmi oblíben. Lidé nechtějí, aby odcházel.“

„Nedivím se.“ Janě zazářily oči. „I&amp;nbsp;kdybychom ho vůbec nikdy nespatřili, bylo by to lépe, než kdyby byl biskupem někdo jiný. Je to takový miloučký stařeček.“

„Co se mne týče, nemyslím, že by lidé prospěšně působili, když už nestačí na svou práci. Ostatně prý setrvá na tom, že odstoupí koncem letošního roku.“

„Kolik mu je let, tatínku?“

„Sedmaosmdesát.“

Byl vždy nádech blahosklonnosti v&amp;nbsp;hlase archidiakonově, když mluvil o&amp;nbsp;svém biskupovi. Věděl, že je světec, muž, jehož život byl tak naprosto čistý, prostý, naplněný pevnou vírou a&amp;nbsp;odvahou, že nebylo na něm možno nikde nalézti nějaké vady. Možná, že právě ta prostota podněcovala blahosklonnost Brandonovu. Žili jsme přece ve všedním světě a&amp;nbsp;&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|258}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>cftryjtwn4ichfh6weq383zocwnrjrz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/265</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99270</id>
    <revision>
      <id>337386</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:32:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337386</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1995" sha1="m45snadnrjk9znbjyfkwulshdrt9gly" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;biskupova důvěřivost ve slovo každého a&amp;nbsp;spoléhání v&amp;nbsp;čest každého člověka bývaly někdy trochu směšné. Ale přesto byl hned nejhorlivějším a&amp;nbsp;nejvášnivějším obráncem biskupovým, troufal-li si ho někdo napadnout.

Jen když biskupa velebili, myslil, že je třeba několika slov napomínajících k&amp;nbsp;opatrnosti.

Ale zrovna teď na biskupa nemyslil; myslil na svou dceru. Když se na ni podíval přes stůl, zamyslil se. Jaký význam pro ni měla Falkova zrada rodiny? Měla ho ráda? Neprojevila vůbec nijak, jak všecko na ni působilo. Měla své přátele a&amp;nbsp;svůj život ve městě a&amp;nbsp;svou rodinnou hrdost jako ostatní. Jak pěkně vypadá dnes ráno! Uvědomil si najednou lásku a&amp;nbsp;oddanost, kterou mu po léta věnovala, a&amp;nbsp;jak malé odplaty se jí od něho za to dostalo. Ne, že by byl býval špatným otcem — rychle se sám ubezpečil; z&amp;nbsp;toho ho nikdo nemohl viniti. Ale býval zaměstnán, zaujat, nevšímal si jí, jak by byl měl. Byla teď ženou s&amp;nbsp;nebývalou nezávislostí a&amp;nbsp;sebedůvěrou! A&amp;nbsp;při tom přece takovým dítětem! Připomněl si večer v&amp;nbsp;drožce, kdy držela jeho ruku. Jak málo se ho tázávala, jak málo mu bývala v&amp;nbsp;cestě!

Vrátil se ke svým novinám, ale zpozoroval, že nedovede upnouti pozornost na ně. Když skončil svou snídani, přistoupil k&amp;nbsp;ní. Vzhlédla k&amp;nbsp;němu s&amp;nbsp;úsměvem. Položil jí ruku na rameno.

„Hm — ano… A&amp;nbsp;co dnes budeš dělat, má milá?“

„Mám spoustu práce. Dopoledne se sejde pracovní družina jubilejní. Pak mám opatřit několik věcí pro matku.“ Zarazila se.

Váhal a&amp;nbsp;řekl pak:

„Říkal někdo — říkali tvoji přátelé ve městě — říkali něco o&amp;nbsp;Falkovi?“

Vzhlédla k&amp;nbsp;němu.

„Neříkají, tatínku — ani slova.“

Pak dodala, jakoby pro sebe, s&amp;nbsp;lehkým vzdechem: „Ubohý Falk!“

Odtáhl ruku s&amp;nbsp;jejího ramena.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|259}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>m45snadnrjk9znbjyfkwulshdrt9gly</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/266</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99271</id>
    <revision>
      <id>337387</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:35:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337387</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1921" sha1="17fah71frh4ezy7mabb524xmwdnv6i0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Ty ho tedy lituješ, co?“ řekl hněvivě.

„Nelituji vlastně,“ odpověděla zvolna. „Ale — odpustíte mu, že?“

„Můžeš být jista,“ řekl Brandon, „že udělám, co je správné.“

Vyskočila a&amp;nbsp;postavila se proti němu.

„Tatínku, teď, když Falk je pryč, je více než kdy jindy třeba, abyste si uvědomil mne.“

„Abych si uvědomil tebe?“ řekl, hledě na ni.

„Ano, že jsem teď ženou a&amp;nbsp;ne už dítětem. Nejste si toho ani trochu vědom. Říkala jsem to matce před několika měsíci, a&amp;nbsp;říkala jsem jí, že teď mohu dělat všelijaké věci za ni. Dovolila mi dělat některé věci, ale nezměnila se vůči mně, nebyla jinačí a&amp;nbsp;nepotřebovala mne častěji než dříve. Ale vy musíte. Musíte, tatínku. Mohu vám pomáhat všelijak. Mohu —“

„Jak?“ tázal se s&amp;nbsp;úsměvem.

„Nevím. Musíte to nalézt. Co míním, je to, že mne teď musíte brát do počtu jako složku rodiny. Nesmíte mne už přehlížet.“

„Copak jsem tě přezíral?“

„Ovšem, že jste přezíral,“ odpověděla, smějíc se.

„No dobře, uvidíme,“ řekl. Sklonil se a&amp;nbsp;políbil ji; pak vyšel z&amp;nbsp;pokoje.

Odešel s&amp;nbsp;myslí spokojenou, aby stihl vlak do Carpledonu. Byl unaven, zajisté, a&amp;nbsp;měl od rány, která ho stihla před třemi dny, jistý „výstražný“ pocit, který se nad ním vznášel skoro jako horký vzduch, přivádějící na mysl onu náhlou, mučivou bolest… ale dokud ta bolest nepřicházela… Pomýšlel na to, napolo posměšně, že navštíví starého Puddifoota, že se dokonce dá prohlédnouti — ale Puddifoot byl osel. Jakpak mohl býti nějakým lékařem člověk, který mluvil takové nesmysly jako Puddifoot v&amp;nbsp;Konservativním klubu? Ostatně, ten muž byl stár. Byl tu teď mladý člověk, Newton. Ale Brandon mladým lidem nedůvěřoval.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|260}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>17fah71frh4ezy7mabb524xmwdnv6i0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/267</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99272</id>
    <revision>
      <id>337388</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:36:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337388</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2313" sha1="ae73uvawt2elkjemta3t9dbqtbmol38" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Bavil se a&amp;nbsp;byl spokojen na stanici. Kráčel sem a&amp;nbsp;tam po perone, ruce maje za svými širokými zády, hlavu vztyčenu, jeho cylindr se leskl a&amp;nbsp;jeho kamaše přiléhaly znamenitě na jeho skvostná lýtka. Přednosta stanice sáhl na klobouk, usmál se a&amp;nbsp;zastavil se na několik slov. Velmi uctivý. Dobrý člověk, Curtis. Znal svou věc. Malý, zavalitý, růžolící chlapík, který hlídal knihkupecký krámek, také sáhl na klobouk. Brandon se zastavil a&amp;nbsp;podíval se na noviny. Již tu byly ohlášeny zvláštní přílohy jubilejní — „Život dobré královny“, „Dějiny říše od 1837 do 1897“. Hromady toho bezcenného románu, o&amp;nbsp;kterém mluvila Jana, The Massarenes od Ouidy. Ach! Hlouposti a&amp;nbsp;nesmysl. Jak jen lidé mají kdy na takové věci? „Ano, pane Wallere. Pěkný den. Máme velmi krásný květen. Mělo by být pěkně na jubileum. Doufám, že bude opravdu. Mnoho lidí bude zklamáno, bude-li pršet…“

Koupil si Church Times a&amp;nbsp;přešel na vedlejší trať. Nikoho tam nebylo kromě sedláka, venkovanky a&amp;nbsp;jejího malého chlapce. Rolníkův profil mu najednou kohosi připomněl. Kdo to byl? Ta tlustá tvář, narudlé vlasy pod ošumělým, nízkým, tvrdým kloboukem. Hrklo v&amp;nbsp;něm, jako by, stoje ve výši na napjatém laně, cítil, že se lano pod ním zachvělo. Hogg… Obrátil se zprudka a&amp;nbsp;díval se na prázdnou trať, na zaprášené, zanedbané bednění kolny. Nesmí mysliti na toho člověka, nesmí dopustiti, aby zabral jeho myšlenky. Hogg— Davray. Zdál se mu ten hrozný výjev v&amp;nbsp;katedrále? Mohlo to býti skutečností? Zdvihl ruku a&amp;nbsp;jaksi ten výjev roztrhal na kusy a&amp;nbsp;rozprášil jej na trať. Ovládal své myšlenky, zavíraje malé, pevné okenice, jednu po druhé proti věcem, které nechtěl viděti. Tohle nechtěl viděti, nechtěl to věděti.

Krátký vlak přijel na stanici, zvolna, jakoby nerad. Brandon vstoupil do prázdného vozu první třídy a&amp;nbsp;zabral se do svých novin. Díky jeho šťastné schopnosti věnovati pozornost najednou jen jediné otázce, zaujaly ho brzo docela věci, které noviny uváděly na přetřes. Nic nesmyslnějšího než takovýhle důvod! — jako by platnost křtu nezávisela naprosto…
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|261}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ae73uvawt2elkjemta3t9dbqtbmol38</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/268</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99273</id>
    <revision>
      <id>337389</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:38:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337389</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2459" sha1="q6i6xdy7zbylp9qh8iadhkm8bvzt661" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Byl šťastně zabrán; vláček vyjel. Brandon neviděl nic z&amp;nbsp;krásné krajiny, kterou projížděli — z&amp;nbsp;krajiny v&amp;nbsp;to květnové jitro tak krásné ve své skvostné, bujné bezpečnosti, s&amp;nbsp;poli sklánějícími se k&amp;nbsp;řekám vroubeným stromy, s&amp;nbsp;živými ploty, táhnoucími se v&amp;nbsp;modrých a&amp;nbsp;temně purpurových pruzích jako stužky k&amp;nbsp;nebi modře kropenatému, které nabývalo světlem a&amp;nbsp;stínem nesmírně rozmanitého vzorkování, jako doplňku ke svým mrakům, ozářeným sluncem. Krajina byla tak bohatá a&amp;nbsp;tak anglická, že byla skoro zpupná ve své nevoli nad tím, že se cizí sem vtírají. Přesto, že byly mraky na obloze, zářilo teď ovzduší ve své polední nádheře, a&amp;nbsp;krávy ve skupinách barvy hnědé, černé a&amp;nbsp;hlinitě rudé vyhledávaly chladné, šeré stíny živých plotů.

Mír staletí spočíval na tom kraji a&amp;nbsp;slunce laskalo milujícíma rukama jeho boky, jako by zde byl aspoň někdo, na koho mohlo spoléhati, někdo známý od dávných dob.

Malá stanice v&amp;nbsp;Carpledoně byla pouhou dřevěnou kolnou. Lesy sestupující po svahu návrší hrozily, že ji zaberou; zrovna vedle ní svažovala se za tratí zelená pole k&amp;nbsp;lesklé hladině Pólu. Brandon šel lesem vzhůru, prošel živým plotem a&amp;nbsp;dále parkem k&amp;nbsp;výjezdu do paláce. Pohled na tu starou, rudou, nevysokou, ale důkladnou budovu s&amp;nbsp;jejími čtvercovými, pohodlnými okny, její zvonicí, s&amp;nbsp;jejími holubníky, jejími půvabnými, šťastnými obrysy, s&amp;nbsp;jejím vysokým, starým vchodem, s&amp;nbsp;její taškovou střechou, zrůžovělou stářím, dýšící úctyhodnou útulností, s&amp;nbsp;jejími čtverhrannými, klidnými komíny, za nimiž a&amp;nbsp;mezi nimiž zdvíhaly široké větve dubů, starších a&amp;nbsp;moudřejších než dům sám, své chomáčkovité listí jako ochranu s&amp;nbsp;vědomou důstojností — ten dům rozechvíval vše, co bylo v&amp;nbsp;jeho duši nejhlubšího a&amp;nbsp;nejpověrčivějšího.

Té budově se pokloní, tomu domu se vzdá. Zde bylo cosi, co si vynutí všecku jeho úctu — důstojný přídavek ke katedrále, kterou miloval; bez přílišné pýchy musil přiznati sám sobě, že kdyby byl osud tomu chtěl, byl by zaujal tu budovu s&amp;nbsp;náležitou důstojností a&amp;nbsp;slušností. Zdálo se opravdu, když zatáhl za železný zvonec a&amp;nbsp;uslyšel jeho zařinčení hlu-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|262}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>q6i6xdy7zbylp9qh8iadhkm8bvzt661</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/269</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99274</id>
    <revision>
      <id>337390</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:43:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337390</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2268" sha1="5nx0zwbme254ooaxy598uotkbzcjuv8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;boko v&amp;nbsp;domě, že Brandon porozuměl tak dobře, čeho domu je třeba, že si dům jistě oddechl s&amp;nbsp;důstojným ulehčením, když ho viděl přicházeti.

Appleford, stolník, který otevřel dveře, byl jeho přítelem — letitý muž s&amp;nbsp;bílými kadeřemi, ale důstojnost sama.

„Jeho Milostpřijde ihned,“ řekl, uváděje ho do knihovny. Byl tam kdosi jiný, obrácený zády ke dveřím. Obrátil se; byl to Ronder.

Když ho Brandon spatřil, měl zase ten pocit, který mu teď přicházel tak často, že se proti němu strojí nějaké pletichy a&amp;nbsp;že ho postupně krok za krokem svírají. Je to nebezpečný pocit pro každého člověka, ale zvláště pro člověka tak prostého, ba naivního, jakým byl Brandon.

Ronder! Opravdu poslední člověk, kterého Brandon mohl snésti na tom místě a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tu chvíli! Brandonova dnešní návštěva nebyla docela neúmyslná. Abychom byli upřímní, nepověděl své dceři úplnou pravdu, když řekl, že ho biskup sem pozval k&amp;nbsp;poradě. On sám napsal biskupovi velmi obsažný list, zdůrazňující nedostatečnost příprav, konaných k&amp;nbsp;jeho jubilejním bohoslužbám, zmiňující se trochu o&amp;nbsp;tom, že by se Forsyth hodil pro pybuské obročí, a&amp;nbsp;narážející na jisté nedbalosti v&amp;nbsp;kapitule „zaviněné novými, politováníhodnými vlivy“. V&amp;nbsp;odpovědi na tento list napsal Ponting, domácí kaplan, že by si biskup přál, aby k&amp;nbsp;němu přišel Brandon na přesnídávku. Možno tedy říci, že spíše Brandon chtěl promluvit! s&amp;nbsp;biskupem než biskup s&amp;nbsp;Brandonem. Archidiakon si představoval příjemné tète-à-tète s&amp;nbsp;biskupem, trvající hodinu dvě a&amp;nbsp;docela nevyrušované. Lichotil si, že svého milého biskupa už zná dosti dobře, aby s&amp;nbsp;ním jednal přesně tak, jak se s&amp;nbsp;ním mělo jednati. Ale k&amp;nbsp;tomu bylo naprosto nezbytné, aby byli mezi čtyřma očima. Každá třetí osoba byla by nejmrzutější závadou. Ronder byl neštěstím. Brandon byl ihned přesvědčen, když se podíval na ten narudlý, usměvavý obličej, že Ronder uslyšel o&amp;nbsp;jeho návštěvě a&amp;nbsp;že si umínil býti při tom. Mohl se o&amp;nbsp;tom dověděti jediné od Pon-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|263}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5nx0zwbme254ooaxy598uotkbzcjuv8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/270</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99275</id>
    <revision>
      <id>337391</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:44:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337391</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2010" sha1="2wetciq7zf3ndqbylmevyo0dqlyiu0i" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;tinga… Prsty archidiakonovy se zatínaly do sebe, když si představoval, jak příjemné by bylo zakroutiti Pontingovi dlouhý, bílý, kněžský krk.

A&amp;nbsp;při celém tom přítomném svém postavení cítil ovšem, jak Ronder je jistě potěšen a&amp;nbsp;spokojen ostudou, kterou způsobil Falk. Olizuje své tlusté, červené pysky, jistě číhal svýma malýma očima s&amp;nbsp;tlustými víčky na chvíli, až bude moci svými kulatými, tlustými prsty/ohmatati tu ránu.

Ale archidiakon znal teď již Ronderovu povahu a&amp;nbsp;schopnosti příliš dobře, aby si nebyl vědom, že se musí přetvářeti. Přetvářka byla nejkrutější věcí ze všeho, co se na muži povahy archidiakonovy mohlo požadovati, ale přetvářeti se bylo nezbytné.

Jeho úsměv byl jaksi trpký.

„Á! Rondere; nečekal jsem, že se s&amp;nbsp;vámi tu setkám.“

„Ne,“ řekl Ronder, přistoupiv a&amp;nbsp;usmívaje se s&amp;nbsp;největší srdečností. „Abych vám pověděl pravdu, nečekal jsem, že se tu octnu. Teprve včera večer jsem dostal lístek od biskupa, abych sem dnes přišel na přesnídávku. Říkal, že tu budete.“

Ó, Ponting tedy nebyl vinen. Byl to sám biskup. Ubohý stařec! Je to patrně zbabělost, bojí se nějakých trpkých pravd, které by Brandon se snad pokládal povinným mu říci. Zbabělec ve svém stáří…

„Velmi pěkný den,“ řekl Brandon.

„Krásný,“ odpověděl Ronder. „Opravdu to tak vypadá, jako bychom měli mít pěkné počasí na to jubileum.“

„Doufám, že budeme,“ pravil Brandon. „Bylo by to velmi kruté pro tisíce lidí, kdyby pršelo.“

„Velmi,“ řekl Ronder. „Doufám, že se paní Brandonové vede dobře.“

„Dnes jí trochu bolí hlava,“ odpověděl Brandon. „Ale opravdu to nic není.“

„To je dobře,“ řekl Ronder. „Myslil jsem si, neblíží-li se nějaká bouřka. Sám jsem cítil, jak je dusno.“

„Bývá dusno,“ pravil Brandon, „v tuhle roční dobu v&amp;nbsp;Gle-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|264}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2wetciq7zf3ndqbylmevyo0dqlyiu0i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/271</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99276</id>
    <revision>
      <id>337392</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:45:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337392</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2140" sha1="59g4pp5wsuhcg8qoms48t52pau706ge" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;beshiru — zvláště v&amp;nbsp;jižním Glebeshiru. Casto jsem to pozoroval.“

„Čeho nám je třeba,“ řekl Ronder, „je pořádná bouřka, která by vyčistila vzduch.“

„To právě se nepodobá, že přijde,“ odpověděl Brandon. „Hrozí celé dny a&amp;nbsp;nestrhne se.“

„Divím se, čím to je,“ pravil Ronder; „nejsou tu kolem kopce, které by ji zadržovaly. V&amp;nbsp;celém jižním Glebeshiru skoro není kopce trochu většího.“

„Ovšem, Polchester je v&amp;nbsp;dolíku,“ řekl Brandon. „Až na katedrálu, ovšem. Závidím vždy lady St. Leathové její vysokou polohu.“

„Pěkná poloha, zámek,“ řekl Ronder. „Mají tam asi neustálý větřík.“

„To mají,“ odpověděl Brandon. „Kdykoli tam přijdu, je tam vítr.“

Tento velmi povznášející rozhovor byl přerušen příchodem ctihodného Karla Pontinga. Pan Ponting byl velmi dlouhý, velmi hubený a&amp;nbsp;velmi černý, jeho mrtvolné tváře se nepodobaly svou barvou ničemu tak silně jako inkoustu do plnicího pera. Mluvil pořád vysokým, melancholickým, zpívavým hlasem. Ve svých pohybech byl beze vší pochyby zženštilý a&amp;nbsp;tvářil se povýšeně tajemně ve věcech biskupových, což se lidem někdy zdálo velmi protivné. Ale byl to dobrý člověk a&amp;nbsp;horlivec a&amp;nbsp;úplně oddán svému pánu a&amp;nbsp;veliteli.

„Á! Archidiakone… Á! Kanovníku. Jeho Milost přijde v&amp;nbsp;tu chvíli dolů. Žádal mne, abych ho omluvil, že není tu, aby vás přijal. Dokončuje právě cosi velmi důležitého.“

Biskup také za chvilku přišel. Byl malý, slabý muž, opírající se při chůzi o&amp;nbsp;hůl. Měl sněhobílé vlasy, dosti husté a&amp;nbsp;dlouhé, bledé tváře a&amp;nbsp;světlemodré oči. Měl vlastnost, která na tomto světě šťastných nevýznamných je dána jen málo lidem, že totiž hned naplňoval každou místnost, kam vešel, silou a&amp;nbsp;vůlí svého ducha. Tak silná, nebojácná a&amp;nbsp;krásná byla jeho duše, že prozařovala svírajícím ji slabým tělem neochabující září. Nikdo nikdy nepochyboval o&amp;nbsp;dobrotě a&amp;nbsp;skvě-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|265}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>59g4pp5wsuhcg8qoms48t52pau706ge</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/272</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99277</id>
    <revision>
      <id>337393</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:47:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337393</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2322" sha1="3f6ohq086fki8qbojfz444wrfip85vv" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;losti povahy toho muže. Lidé mohli nazývati jeho tělo starým, slabým a&amp;nbsp;nestačícím na práci, kterou dosud měl konati. Mohli mluvit o&amp;nbsp;něm jako o&amp;nbsp;bezelstném, jako o&amp;nbsp;příliš neznalém lstivých způsobů tohoto světa, důvěřujícím, kde by nebylo důvěřovalo šestileté dítě — tyhle věci se mohly říkat a&amp;nbsp;říkaly se; ale žádný muž, ani žena, ani dítě neváhali si, hledíce na něj, uvědomíti, že to byl někdo, kdo kráčel a&amp;nbsp;mluvil s&amp;nbsp;Bohem a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;němž nebylo stínu klamu nebo zlé myšlenky. Starý Glasgow Parmiter, starý advokát, nej čtveráčtější stařec, kterého Polchester kdy viděl, řekl jednou o&amp;nbsp;něm: „Je-li peklo, myslím, že se tam dostanu, a&amp;nbsp;opravdu mi na tom nesejde. Možná, že je, a&amp;nbsp;možná, že není. Vím, že je nebe. Purcell v&amp;nbsp;něm žije.“

V&amp;nbsp;jeho hlase, který byl měkký a&amp;nbsp;silný, byla lehká zajíkavost, která se občas ozývala s&amp;nbsp;váhavým, skoro dětským kouzlem. Když tu tak stál, opíraje se o&amp;nbsp;svou hůl a&amp;nbsp;usmívaje se na ně, zdálo se, že je mnoho dětského na něm, a&amp;nbsp;Brandon, Ponting a&amp;nbsp;Ronder se zdáli najednou staří, zkaženi a&amp;nbsp;poskvrněni způsoby světa.

„Promiňte, prosím,“ pravil, „že jsem nebyl dole, když jste přišli. Chodím teď zvolna… Přesnídávka je hotova, vím. Půjdeme tam?“

Všichni čtyři prošli síní s&amp;nbsp;kamennými dlaždicemi do jídelny, kde stál Appleford, zbožně jako někdo, kdo se chystá vykonati slavnostní obřad. Jídelna měla vysoký strop a&amp;nbsp;krb ze starých červených cihel s&amp;nbsp;černými dubovými trámci vpředu. Zdi byly prostě obílené a&amp;nbsp;visel na nich jen jediný obraz, veliká kopie Dürerova „Rytíře a&amp;nbsp;ďábla“. Vysoká, široká okna šla na sklánějící se trávník, jehož zeleň se teď ve slunci tetelila a&amp;nbsp;třpytila. Stromy, které jej obklopovaly, byly nafialovělé.

Seděli pohromadě na konci dlouhé, dubové tabule. Biskup sám byl abstinent, ale na stole bylo dobré červené víno a&amp;nbsp;na konec znamenité portské. Jediný barevný kus na stole byla mísa z&amp;nbsp;tmavomodrého skla, naplněná ovocem. Jedinou ozdobou v&amp;nbsp;pokoji byl krásně provedený stříbrný krucifix na&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|266}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3f6ohq086fki8qbojfz444wrfip85vv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/273</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99278</id>
    <revision>
      <id>337394</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:48:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337394</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2397" sha1="fy0ibd73swgwfnl4bqxqlzxor0r4sut" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;černé dubové římse krbu. Slunce poskakovalo všelikými světelnými vzorky a&amp;nbsp;tvary po strakaté podlaze.

Brandon se nepamatoval na neutěšenější jídlo v&amp;nbsp;té místnosti; nepamatoval se ovšem, že by mu tu kdy předtím bylo bývalo nepříjemně při jídle. Biskup hovořil jako vždy velmi mile a&amp;nbsp;nenuceně. Mluvil o&amp;nbsp;mandloních a&amp;nbsp;švestkách, které brzo slavně ozdobí jeho zahradní zdi, o&amp;nbsp;hruškách a&amp;nbsp;jablkách ve svém sadě, o&amp;nbsp;šprýmech, které dělá starý Puddifoot, když sem přijde a&amp;nbsp;prohlíží jeho reumatické údy. Lehce škádlil Pontinga, mluvě o&amp;nbsp;jeho přesnosti, pořádkumilovnosti a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;jeho odporu k&amp;nbsp;silnému hřmotu, a&amp;nbsp;nařizoval Applefordovi, aby vyřídil hospodyni, paní Brentonové, jak zvláště dobré dnes bylo rybí soufflé. To vše bylo, jak bývalo vždy; nic nemohlo býti nenucenější a&amp;nbsp;šťastnější. Ale jindy to býval vždy Brandon, který udržoval hovor s&amp;nbsp;biskupem v&amp;nbsp;proudu. Ať druhým hostem byl kdokoli, Brandon měl hlavní slovo a&amp;nbsp;ačkoli byl snad trochu neobratný a&amp;nbsp;zvolný, vyhovoval plnou měrou biskupově potřebě hovořiti.

A&amp;nbsp;dnes to byl Ronder; hned od první chvíle vedl slovo beze vší okázalosti a&amp;nbsp;osobivosti, nejvýše nestrojeně. Aby se rozumělo plně pravé povaze této chvíle, třeba věděti, že pan Ponting choval již značnou řadu let hluboký, ale skrytý odpor k&amp;nbsp;archidiakonovi. Bylo těžko říci, v&amp;nbsp;čem to záští mělo svůj vznik — nejspíše v&amp;nbsp;nějakém dávném, dlouho již zapomenutém případě, kdy Brandon projevil svou spokojenou blahosklonnost; pan Ponting byl z&amp;nbsp;těch lidí, kteří uvažují a&amp;nbsp;znova a&amp;nbsp;znova pozorují, a&amp;nbsp;teď již pozoroval archidiakona tak dlouho a&amp;nbsp;tak důkladně, že mu byla známa a&amp;nbsp;protivná barva každého knoflíku na archidiakonově vestě. Zpozoroval dnes možná rychle, že tu je mocnější než archidiakon, nebo možná také dobře věděl o&amp;nbsp;všem, co se dělo za posledních týdnů v&amp;nbsp;Polchesteru, a&amp;nbsp;snad byl dokonce zpraven o&amp;nbsp;příhodách posledních tří dnů.

Buď jak buď, projevoval hned od počátku přepjatou úctu k&amp;nbsp;mínění Ronderovu, vtahoval ho v&amp;nbsp;rozhovor, kde se jen naskytala možnost, zvoláním jako: „To je správné! To&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|267}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fy0ibd73swgwfnl4bqxqlzxor0r4sut</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/274</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99279</id>
    <revision>
      <id>337395</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:49:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337395</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2269" sha1="7iyl2auq5kwqubijz4jnnxa8fxpvmdp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;je velmi správné! Nemyslíte, kanovníku Rondere?“ nebo „Jaká byla vaše zkušenost v&amp;nbsp;takové věci, kanovníku Rondere?“ nebo „Myslím, mylorde, že mi kanovník Ronder řekl, že to místo zná dobře,“ a&amp;nbsp;naprosto si nevšímal poznámek, které náhodou činil Brandon.

Nikdo by nebyl té příležitosti mohl užiti skvěleji, než jí užil Ronder; biskup, který ho dnes v&amp;nbsp;paláci hostil po prvé, řekl, když odešel: „To je náramně schopný člověk, náramně schopný. Je to opravdu štěstí pro diecési, že si ho zajistila… rozkošný chlapík.“

Nikdo na světě nemohl míti větší bohatství anekdot než Ronder, anekdot právě podle vkusu biskupova, ne příliš světských, ne příliš kněžských, zábavných a&amp;nbsp;při tom nikoli sprostých ani lehkovážných a&amp;nbsp;jalových, nýbrž projevujících často pěkné vzdělání a&amp;nbsp;rozumnou, hlubokomyslnou znalost cizích zemí. Mnoho dní se biskup tak upřímně nezasmál. „Opravdu,“ volal při anekdotě o&amp;nbsp;dvou amerických dámách v&amp;nbsp;Sieně. „To je skutečně dobré… to je velmi dobré. Pochopil jste to, Pontingu? Opravdu, to je velmi rozkošné!“ Malá slzička zářivého potěšení řinula se mu po tváři. „Opravdu, kanovníku, nikdy jsem neslyšel nic lepšího.“

Brandon pokládal chování Ronderovo za urážlivé. Ubohý biskup! Jeho duch opravdu slábl, mohl-li se tak upřímně smáti takovému ubohému humoru. Snažil se projevit! své mínění o&amp;nbsp;tom tím, že zuřivě jedl a&amp;nbsp;že se ani dost málo nezasmál; ale nikdo si ho nevšímal, jak pozoroval velmi trpce. Biskup to možná také viděl, neboť na konec se obrátil k&amp;nbsp;Brandonovi a&amp;nbsp;řekl:

„Ale, počkejme, archidiakone. Zapomněl jsem. Napsal jste mi c—cosi o&amp;nbsp;té jubilejní hudbě v&amp;nbsp;katedrále. Zdá se vám, že to Ryle trochu z—zkazí, není-li pravda?“

Brandon byl silně uražen. Copak si to biskup myslí, že tak nerozvážně může zaváděti veřejně řeč na obsah listu naprosto soukromého, netázav se po dovolení? Mimo to poslední věcí, které si přál, bylo, aby Ronder zvěděl, že jednal za zády Ryleovými. Ne, že by se v&amp;nbsp;nejmenším styděl za to,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|268}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7iyl2auq5kwqubijz4jnnxa8fxpvmdp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/275</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99280</id>
    <revision>
      <id>337396</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:50:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337396</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2127" sha1="79w655dassr49vugxokhfc7hn2motf3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;co udělal, ale byla to právě věc, které Ronder rád užije a&amp;nbsp;z&amp;nbsp;níž něco udělá. Buď jak buď, šlo o&amp;nbsp;podstatu té věci. Což měl Ronder napříště vědět o&amp;nbsp;všem, co se dělo mezi ním a&amp;nbsp;biskupem?

Nikdy mu nebylo snadno zastírati své city a&amp;nbsp;vypadal teď, jak Ponting pozoroval s&amp;nbsp;potěšením, jako přerostlý, mrzutý školák.

„Ne, ne, mylorde,“ řekl, hledě na Pontinga, jako by mu bylo bývalo potěšením šlápnouti mu do toho bledého, ale žádostivého obličeje. „V&amp;nbsp;tom jste mne nepochopil. Nestěžoval jsem si. Precentor zná svou věc co nejlépe.“

„Ale cosi jste ve svém listě přece říkal,“ pravil biskup nejistě. „Bylo tam c—cosi, Pontingu, nebylo?“

„Ano, mylorde,“ odpověděl Ponting. „Bylo. Ale doufám, že to archidiakon nemyslil příliš vážně.“

„Chcete říci, že se vám zdá, že precentor nestačí na svůj úkol?“ pravil biskup, hledě toužebně na kávu, a&amp;nbsp;zavrtěl pak hlavou. „Dnes ne, Appleforde, bohužel — dnes ne.“

„Ó, nikoli,“ odvětil Brandon, začervenav se. „Ovšem že ne. Náš vkus se trochu rozchází co do výběru hudby, to je vše. Nepochybuji, že jsem ze starého světa.“

„Jak se vám zdá hudba v&amp;nbsp;katedrále, kanovníku?“ tázal se, obrátiv se k&amp;nbsp;Ronderovi.

„Ó, vyznám se v&amp;nbsp;tom velmi málo,“ odpověděl Ronder, usmívaje se. „Není to nic proti archidiakonovi. Jsem přesvědčen, že má pravdu, má-li rád starou hudbu, které lidé přivykli a&amp;nbsp;kterou rádi slyší. Při tom se však musím přiznat, že jsem nepokládal Rylea za příliš odvážného. Ale jsem velmi neznalý věci, když tu jsem teprve tak krátkou dobu.“

„Je tedy dobře,“ řekl biskup spokojeně. „Zdá se, že se nestala veliká chyba.“

V&amp;nbsp;tu chvíli vrátil se Appleford, který na chvilku nebyl v&amp;nbsp;pokoji, s&amp;nbsp;lístkem, jejž odevzdal biskupovi.

„Z&amp;nbsp;Pybusu, mylorde,“ řekl; „kdosi s&amp;nbsp;ním přijel na koni.“

Při slově „Pybus“ nastalo v&amp;nbsp;pokoji napjaté ticho. Biskup&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|269}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>79w655dassr49vugxokhfc7hn2motf3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/276</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99281</id>
    <revision>
      <id>337397</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:51:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337397</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2377" sha1="crbt5ef93imklr228k20z8hmjqd2fqu" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;roztrhl list a&amp;nbsp;četl. Vyskočil napolo se své židle s&amp;nbsp;krátkým výkřikem bolesti a&amp;nbsp;zármutku.

„Prosím, promiňte,“ pravil, obrátiv se k&amp;nbsp;nim. „Musím vás na chvíli opustit a&amp;nbsp;promluvit s&amp;nbsp;člověkem, který přinesl ten list. Ubohý Morrison… konečně… zemřel! — Pybus!…“

Archidiakon nemoha se přemoci, povstal a&amp;nbsp;pohlédl upřeně na Rondera. Pybus! Obročí konečně bylo uprázdněno.

Po chvilce cítil se silně zahanben. Živá zeleň světa tam venku, chvějíc se barevnými skvrnami na čisté ploše bílých stěn, v&amp;nbsp;tom pokoji ozářeném sluncem, mluvila o&amp;nbsp;životě a&amp;nbsp;kráse a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;nesmrtelnosti krásy.

Těžko bylo mysliti na smrt na takovém místě, ale musilo se na ni myslit a&amp;nbsp;mysliti na Morrisona, který byl tak hodný člověk a&amp;nbsp;miloval svět a&amp;nbsp;všecky věci v&amp;nbsp;něm, a&amp;nbsp;myslil také na nebe ve volných chvílích, které mu jeho energie nechávala.

Velikým sportovcem býval, měl proslavený chov bullterrierů a&amp;nbsp;horlivě se snažil vzkřísit! hon v&amp;nbsp;jižním Glebeshiru; pěkného vzezření také byl v&amp;nbsp;tom posledním hrozném roce, když ho přepadla nejhorší ze všech smrtelných nemocí a&amp;nbsp;otřásla jím mukami a&amp;nbsp;vědomím blížící se smrti — otřásla jím, ale nezastrašila ho. Brandon si přivolal v&amp;nbsp;pamět tu přímou, bodrou, smějící se postavu, přivolal ji, poklonil se její statečnosti a&amp;nbsp;jejímu optimismu a&amp;nbsp;potom, jak v&amp;nbsp;takovou chvíli je nezbytno všem lidem, pomyslil na svůj vlastní konec; na konec, vzdav náležitou úctu Morrisonovi, vrátil se k&amp;nbsp;veliké věci — k&amp;nbsp;obročí.

Byli teď shromážděni v&amp;nbsp;síni. Biskup znal Morrisona dobře a&amp;nbsp;měl ho velmi rád; nemohl mysliti na nic než na toho muže samého. Otázka nástupnictví nemohla se ho dnes dotknouti, a&amp;nbsp;když tu tak stál v&amp;nbsp;dlážděné síni, drobná, bělovlasá postava, třesavě se opírající o&amp;nbsp;hůl, zdálo se, že už je daleko od ostatních, že je už v&amp;nbsp;polovici cesty, po které teď Morrison putoval.

Brandon i&amp;nbsp;Ronder cítili, že se sluší, aby odešli, ačkoli by v&amp;nbsp;obyčejný den byli zůstali ještě tři čtvrti hodiny, procházejíce se a&amp;nbsp;rozmlouvajíce, až by byl čas jíti k&amp;nbsp;vlaku, odjíždě-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|270}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>crbt5ef93imklr228k20z8hmjqd2fqu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/277</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99282</id>
    <revision>
      <id>337398</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:54:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337398</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2246" sha1="341ys917r0tnpmub5e1w4n25pedtuwh" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;jícímu o&amp;nbsp;půl čtvrté z&amp;nbsp;Carpledonu. Pan Ponting rozřešil situaci.

„Jeho Milost doufá,“ pravil, „že budete souhlasit, aby vás Bassett dovezl do Polchesteru. Je tu lehký kočárek, vagonet. Bassett stejně tam musí pro některé věci. Nepůsobí to obtíže, naprosto žádné obtíže.“

Souhlasili ovšem, ačkoli by byly bývaly Brandonovi jistě mnohé věci na světě milejší než seděti ve „vagonetu“ déle než hodinu pohromadě s&amp;nbsp;Ronderem. Také neměl v&amp;nbsp;lásce Bassetta, který byl již po dvacet let kočím biskupovým; byl rodák z&amp;nbsp;jižního Glebeshiru a&amp;nbsp;byla v&amp;nbsp;něm všecka umíněnost, pýcha a&amp;nbsp;samostatnost, která je obsažena v&amp;nbsp;tom označení.

Nebylo však jiné pomoci a&amp;nbsp;po čtvrt hodině octli se oba duchovní naproti sobě v&amp;nbsp;kočárku, který byl opravdu tak malý, že se zdálo, že se kolena Ronderova nezbytně setkají s&amp;nbsp;koleny Brandonovými a&amp;nbsp;že se kotníky Brandonovy dotknou kotníků Ronderových.

Nálada archidiakonova byla zatím co nejhorší. Všecko bylo zmařeno přítomností Ronderovou. Dřívější nemilé věci byly dosti zlé — způsob, jak byl v&amp;nbsp;posměch uveden jeho list, způsob, jak byl při jídle jeho hovor přezírán, svatoušsky zakrývané potěšení, které se zračilo na hranatém obličeji Pontingově při každém odbytí, kterého se mu dostalo; ale všecky ty věci neznamenaly nic proti tomu, že Ronder byl při tom, když přišla zpráva o&amp;nbsp;Morrisonově smrti.

Kdyby byl býval v&amp;nbsp;tu chvíli s&amp;nbsp;biskupem sám, jakou by byl měl příležitost! Jak by byl dobře věděl, jak biskupa potěšiti, jak taktních a&amp;nbsp;správných slov by byl užil, a&amp;nbsp;konečně jaká příležitost, aby myšlenky biskupovy obrátil tam, kam měly směřovati, totiž k&amp;nbsp;Rexu Forsythovi!

Když jeho kolena, ať je dával kam dával, narážela na kolena Ronderova, vzkypěl hněv v&amp;nbsp;jeho srdci jako vařící se voda v&amp;nbsp;kotli. Sama nehybnost širokých zad Bassettových přispívala k&amp;nbsp;jeho podráždění.

„Na »vagonet« je ten kočárek náramně malý,“ řekl Ronder na konec, když uplynulo několik minut v&amp;nbsp;mlčení. „Dále&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|271}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>341ys917r0tnpmub5e1w4n25pedtuwh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/278</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99283</id>
    <revision>
      <id>337399</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:55:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337399</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2260" sha1="6rpvg84kfgfvrsmk6sy5um8cy4391vd" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;na severu by tomuhle, tuším, neříkali vůbec vagonet, ale v&amp;nbsp;Glebeshiru jsou pro všecko zvláštní jména. A&amp;nbsp;pak jsme ovšem oba velcí.“

Toto srovnání bylo velmi nešťastné. Ronderovo tělo bylo měkké a&amp;nbsp;kypré, docela zřejmě tlusté. Brandonovo bylo zjevně velikolepě složeno. Je dobře známo, že veliký člověk důkladného, atletického složení těla cítívá hluboké, zdrcující opovržení k&amp;nbsp;lidem tlustým a&amp;nbsp;zženštilým. Brandon neodpověděl. Ronder byl rozhodnut, že se bude chovati vlídně.

„Je to velmi těžké zůstat štíhlým v&amp;nbsp;tomhle díle světa, není-li pravda? Každý den ráno, když na sebe pohlédnu v&amp;nbsp;zrcadle, vidím, že jsem tlustší než předcházejícího dne. Pak si říkám »Přestanu jíst chléb a&amp;nbsp;brambory a&amp;nbsp;budu pít teplou vodu.« Teplou vodu! Odporná věc. Mimo to, všiml jste si, archidiakone, že člověk, který zachovává dietu, je všem svým přátelům a&amp;nbsp;sousedům dokonale protivný? Jakmile odmítne brambory, řekne mu jeho hostitelka: »Cože, pane Smithe, ani jediného z&amp;nbsp;našich bramborů! Z&amp;nbsp;naší vlastní zahrady!« A&amp;nbsp;pak jí vykládá, že zachovává dietu, načež každý u&amp;nbsp;tabule spustí rychle dlouhé, únavné vypravování, jak v&amp;nbsp;té nebo oné době dobře zachovávat! dietu s&amp;nbsp;tím neb oním účinkem. Jídlo je zkaženo pro vás a&amp;nbsp;pro všechny ostatní. Nuže, není tomu tak? Co vy sám děláte, když tloustnete?“

„Nepozoruji,“ odpověděl Brandon svým nejpyšnějším způsobem, „že tloustnu.“

„Nemyslím ovšem právě teď,“ odpověděl Ronder s&amp;nbsp;úsměvem. „Buď jak buď, to házení v&amp;nbsp;tomhle kočárku jistě způsobí, že se spadneme. Ostatně, srovnávám se s&amp;nbsp;vámi. Je to nudná věc. Osudu neujdeme. My silní lidé jsme, myslím, odsouzeni.“

Nastalo dlouhé mlčení. Když Brandon pohnul svýma nohama všemi možnými směry a&amp;nbsp;viděl, že je nemožno uniknouti kolenům Ronderovým, pravil:

„Promiňte, kanovníku, že do vás tak často vrážím.“

„Ó, to nevadí,“ odvětil Ronder, směje se. „Ta jízda je horší pro vás než pro mne, myslím. Jste kostnatější… Ja-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|272}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6rpvg84kfgfvrsmk6sy5um8cy4391vd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/279</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99284</id>
    <revision>
      <id>337400</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:57:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337400</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2053" sha1="fqswe7nlxssdue5p8t708778tqgjft4" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ká skvostná postava je biskup! Veliký muž — opravdu veliký muž. Je něco v&amp;nbsp;muži povahy tak čisté a&amp;nbsp;prosté, čeho se nám menším lidem nedostává. Cosi, co je docela mimo náš dosah.“

„Neznáte ho, tuším, příliš dlouho,“ řekl Brandon, který sám sebe nikterak nepokládal za menšího muže, než byl biskup.

„Ne, neznám ho dlouho,“ odvětil Ronder příjemně potěšen neuvěřitelnou snadností, s&amp;nbsp;níž dovedl archidiakona vydrážditi. „Nebyl jsem před dnešním dnem nikdy v&amp;nbsp;Carpledoně. Zvláště jsem si vážil jeho pozvání, když měl u&amp;nbsp;sebe tak dávného přítele, jakým jste vy.“

Znova nastalo mlčení. Ronder se rozhlížel; odpoledne bylo horké, a&amp;nbsp;na čele mu vyskočilo několik perliček potu. Jedna stekla mu po čele, jiná do oka.. Ačkoli roční doba ještě nepokročila, prášilo se již na silnici, a&amp;nbsp;vysoké glebeshirské živé ploty zabraňovaly rozhledu. Dráždivé působení horka, prach a&amp;nbsp;vědomí, že jsou uzavřeni, že se tak, koleny k&amp;nbsp;sobě, po ostatní svůj život budou kodrcati po nekonečné cestě, způsobily, že Ronderovi bylo nevolno; a&amp;nbsp;když mu nebylo volno, byl nebezpečný. Podíval se na neměnnou neústupnost, jevící se na obličeji archidiakonově a&amp;nbsp;pravil:

„Chudák Morrison! Tak tedy umřel. Neznal jsem ho, ale byl jistě znamenitý člověk. A&amp;nbsp;pybuské obročí je uprázdněno.“

Brandon neříkal nic.

„Bude to vážné rozhodování — promiňte, to je zase mé koleno. — Lze doufat, že najdou vhodného muže.“

„Je možná jen jediná volba,“ řekl Brandon, opřev ruce dlaněmi o&amp;nbsp;kolena.

„Opravdu?“ řekl Ronder, hledě s&amp;nbsp;výrazem nevinného zájmu na archidiakona. „Není-li to tajemství, povězte mi, kdo to je.“

„Není to tajemství,“ odpověděl Brandon hlasem, v&amp;nbsp;němž zněla přímá výzva. „Tím mužem je docela zřejmě Rex Forsyth.“

„Opravdu?“ zvolal Ronder. „To je skutečně zajímavé.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|273}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fqswe7nlxssdue5p8t708778tqgjft4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/280</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99285</id>
    <revision>
      <id>337401</id>
      <timestamp>2026-09-10T17:59:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337401</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1837" sha1="hiikno5a21625zc2n1zlpz7s47dhudl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Neslyšel jsem zmínky o&amp;nbsp;něm. Vím, bohužel, velmi málo o&amp;nbsp;něm.“

„Víte velmi málo o&amp;nbsp;něm!“ řekl Brandon s&amp;nbsp;nevolí. „Vždyť přece jeho jméno je už po měsíce v&amp;nbsp;ústech všech!“

„Skutečně?“ řekl Ronder mírně. „Pak tedy v&amp;nbsp;mnohých směrech vím hrozně málo, co se děje. Vypravujte mi tedy o&amp;nbsp;něm.“

„Není na mně, abych vám vypravoval,“ řekl Brandon, hledě velmi přísně na Rondera. „Dovíte se všeho, čeho si přejete od nejmenšího chlapce ve městě.“ To nebylo zdvořilé, ale Ronder nedbal. Nastalo krátké mlčení; pak řekl velmi vlídně:

„Slyšel jsem nějakou zmínku o&amp;nbsp;Wistonsovi.“

„Cože?“ zvolal Brandon hlasem, kterému mnoho nechybělo do křiku. „Ten člověk, který napsal tu ohavnou knihu Čtyři víry?“

„Tuším, že to je on,“ odpověděl Ronder mírně, drbaje si trochu koleno.

„Ten člověk!“ Archidiakon vyskočil na svém sedadle. „Ten atheista! Ten hlavní nepřítel církve, ten člověk, který by více než kdo jiný chtěl zničit všecka zřízení, která církev má!“

„Ale jděte! Je to opravdu tak zlé?“

„Tak zlé? Horší! Mnohem horší! Myslím, že jste nečetl žádnou z&amp;nbsp;jeho knih.“

„Což, některé jsem četl!“

„Četl jste je a&amp;nbsp;můžete uvádět jeho jméno s&amp;nbsp;klidem?“

„Jsou rozličné způsoby, jak můžeme hledět na tyhle věci —“

„Rozličné způsoby, jak hledět na atheism? Děkuji vám, kanovníku. Děkuji vám opravdu velmi. Jsem potěšen, že jste své mínění vyjádřil tak upřímně.“

(„Jaký osel je ten člověk!“ myslil si Ronder. „Rozčiluje se tu prostřed cesty a&amp;nbsp;kočí poslouchá každé slovo.“)

„Nesmíte mne brát příliš doslova, archidiakone,“ řekl&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|274}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hiikno5a21625zc2n1zlpz7s47dhudl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/281</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99286</id>
    <revision>
      <id>337402</id>
      <timestamp>2026-09-10T18:00:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337402</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2188" sha1="rg9cit8gcbopj0fcm4yktyr3tr6zyzs" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ronder. „Co jsem myslil, je to, že se otázka, je-li Wistons atheista, může rozebírat s&amp;nbsp;mnohých stanovisek.“

„Nemůže! Nemůže!“ zvolal Brandon, chvěje se teď zlostí. „Zde nemohou být dvě stanoviska. Ten, kdo není se mnou, je proti mně —“

„Nuže dobře,“ řekl Ronder. „Nemůže. O&amp;nbsp;tom není třeba už nic říkat.“

„O&amp;nbsp;tom je třeba říci více. Opravdu je třeba. Těší mne, kanovníku, že jste se konečně přímo nezakrytě projevil. Byl jsem už dávno zvědav, kdy ta šťastná událost nastane. Od chvíle, kdy jste přišel do toho města, podvracel jste nauku, povaloval jste zřízení, ničil jste dobré dílo, které katedrála konala po mnoho minulých let. Pokládám za svou povinnost říci vám to, povinnost, kterou vykonat nikdo jiný nemá dosti odvahy —“

„Je zde opravdu pravé místo k&amp;nbsp;tomu?“ řekl Ronder, ukázav rukou na široká záda Bassettova a&amp;nbsp;na mocné zadky obou koní, které se zdvíhaly a&amp;nbsp;klesaly jako soudky na rozkolísaném moři.

Ale Brandon nebyl již schopen jednati opatrně a&amp;nbsp;moudře; již se neovládal. Neviděl nic než Ronderovy růžové tváře a&amp;nbsp;kulaté, svítící se brejle, které jakoby zachycovaly opovržlivě jeho slova a&amp;nbsp;nechávaly je tam lhostejně viseti. „Promiňte. Je opravdu čas. Již dávno byl čas. Myslíte-li si, že sem můžete přijít jako docela cizí člověk a&amp;nbsp;dělat zde se zřízeními, co se vám líbí, jste na omylu, a&amp;nbsp;to naprosto na omylu. Jsou tu lidé, kterým zdejší zájmy leží na srdci a&amp;nbsp;kteří jich chrání a&amp;nbsp;brání. Vaše domýšlivost vás zaslepila, dovolte, abych vám to řekl, a&amp;nbsp;je čas, abyste měl skromnější mínění o&amp;nbsp;sobě a&amp;nbsp;své činnosti.“

„Zde opravdu není pravé místo k&amp;nbsp;tomu,“ zamumlal Ronder, namáhaje se, aby se vyhnul Brandonovým kolenům.

„Ano, atheism není ničím pro vás!“ křikl archidiakon. „Vůbec ničím! Měl byste být opatrnější. Varuji vás!“

„Vy byste měl býti opatrnější,“ řekl Ronder, bezděky se usmívaje, „nebo vypadnete z&amp;nbsp;kočáru.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|275}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>rg9cit8gcbopj0fcm4yktyr3tr6zyzs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/282</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99287</id>
    <revision>
      <id>337403</id>
      <timestamp>2026-09-10T18:01:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337403</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1869" sha1="njg1tw9s25lxxjnkhtkvepxlyb0he23" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ten úsměv byl konečnou urážkou. Brandon vyskočil, kolísaje se na nohách. „Dobře tedy. Můžete se smát podle libosti. Můžete to všecko pokládat za povedený žert. Pravím vám, že to žert není. Jsme nepřáteli, nepřáteli od té chvíle. Vy jste nikdy ničím jiným nebyl než mým nepřítelem.“

„Mějte se na pozoru, archidiakone, nebo vypadnete opravdu z&amp;nbsp;kočáru.“

„Dobře. Vystoupím z&amp;nbsp;něho. Nechci s&amp;nbsp;vámi jet už ani krok. Nechci. Nechci.“

„Ale nemůžete jít pěšky. Je to šest mil.“

„Půjdu pěšky! Půjdu pěšky! Zastavte a&amp;nbsp;nechte mě vystoupit. Zastavte, povídám!“

Ale Bassett, který podle držení svých zad měl tak málo tušení o&amp;nbsp;nějakém sporu, jako ptáčkové na sousedním stromě, jel dále.

„Zastavte, povídám! Copak neslyšíte?“ Archidiakon se prudce nahnul dopředu a&amp;nbsp;zatáhl Bassetta za límec. „Zarazte! Zarazte!“ Kočárek se zprudka zarazil.

Bassett obrátil užaslý obličej s&amp;nbsp;vyvalenýma očima na svraštělé, nakrčené tváři.

„To znamená boj, říkám vám. Boj!“ Brandon vylezl z&amp;nbsp;kočáru.

„Ale poslouchejte, archidiakone! To nemůžete!“

„Jeďte dál! Jeďte dál!“ křičel Brandon stoje na silnici a&amp;nbsp;mávaje deštníkem.

Kočárek jel dále. Zmizel za okrajem kopce.

Nastalo najednou ticho. Brandonovi vrážel hněv do hlavy velikými vlnami svíravé vášně. Ty postupně polevovaly. Kolena se mu třásla. Ozvaly se nové zvuky — zpívali ptáci, lehounký větřík zašuměl v&amp;nbsp;živých plotech. Nebylo viděti živé duše. Měl najednou podivný pocit, jako by se mu chtělo plakati. Co to prve říkal? Co to udělal? Nevěděl, co řekl. Zase jeden z&amp;nbsp;jeho záchvatů zlostné podrážděnosti…

Bolest mu projela hlavou — jako meč, jako meč.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|276}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>njg1tw9s25lxxjnkhtkvepxlyb0he23</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/283</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99288</id>
    <revision>
      <id>337404</id>
      <timestamp>2026-09-10T18:02:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337404</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="463" sha1="abjdnuubxzajmnbn9jsozigi9e07u0x" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Zahlédl kámen a&amp;nbsp;sedl si na něj. Bolest ho přepadala jako živý, osobní nepřítel. Zdálo se mu, že po silnici jdou postavy — Hogg, Davray — ten druhý svět — prach se zdvíhal v&amp;nbsp;malých mráčcích.

Co to dělal? Jeho hlava! Odkud je ta bolest?

Cítil se starým, nemocným, slabým. Přál si býti doma. Zvolna se jal vystupovat! do kopce. Zdálo se, že za ním kráčí zvolna nepřítel — mlčící, vítězný.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|277}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>abjdnuubxzajmnbn9jsozigi9e07u0x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/Vítr se žene nad domem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99289</id>
    <revision>
      <id>337405</id>
      <timestamp>2026-09-10T18:04:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337405</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="518" sha1="b116xz83qk2rs7bx4cfzidqaxgy0fr9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = Brandon se ozbrojuje
 | ČÁST = Vítr se žene nad domem
 | DALŠÍ = Srážka
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Vítr se žene nad domem
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 250–256.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;256-262&quot; /&gt;</text>
      <sha1>b116xz83qk2rs7bx4cfzidqaxgy0fr9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/Srážka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99290</id>
    <revision>
      <id>337406</id>
      <timestamp>2026-09-10T18:07:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337406</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="502" sha1="rpv2qir1gagpk59k2p50ij6s2f4l7bx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = Vítr se žene nad domem
 | ČÁST = Srážka
 | DALŠÍ = Kniha III.: Jubileum
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Srážka
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 257–277.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;263-283&quot; /&gt;</text>
      <sha1>rpv2qir1gagpk59k2p50ij6s2f4l7bx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Opovržení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99291</id>
    <revision>
      <id>337408</id>
      <timestamp>2026-09-10T20:09:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}}   | PŘEDCHOZÍ = Hodnocení   | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}}   | DALŠÍ = III }} {{Textinfo   | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]]   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916   | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky   | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}   | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} # Člověk má teprve tehdy…“</comment>
      <origin>337408</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3997" sha1="iocr7crcadty8l2qv4g3urhkxtdlsa4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Hodnocení
  | ČÁST = Opovržení
  | DALŠÍ = III
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Opovržení
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
# Člověk má teprve tehdy právo opovrhovati něčím, pozná-li to; čím více poznává, tím více věcmi i opovrhuje. Poznáním roste opovržení, u jiných láska - dle nálady (dle subjektu - ne dle objektu).
# Popíráním způsobuje se popírané věci mnoho cti. Přikládá se jí přílišná důležitost (the rest is silence). Nestojí za negaci.
# Jest rozdíl mezi stanoviskem, kterého člověk nedošel, a stanoviskem, které člověk přešel, ač na (žádném z) obou nestojí.&lt;ref&gt;Nedosahovati nějaké myšlenky; překonat! tuto myšlenku. Efekt týž.&lt;/ref&gt;
# Praktičtí lidé jsou malicherní, idealisté blázni.
# Klimax: Praktický člověk - podlý chlap. Stejné dle kvality, stoupá v kvantitě.&lt;ref&gt;Viz III., 6, 8, 21, 23.&lt;/ref&gt;
# Více cítím opovržení než nenávist, ale nejhlubší opovržení jest němé (i negace jest mu příliš mnoho cti pro opovrženou věc, osobu). Chce-li opovržení se vyjádřiti, musí si slova vypůjčili od nenávisti. Nenávist stoupá do nekonečna, opovržení klesá к nule.
# Z rektorské řeči: Nebažte po vyznamenáních, hleďte spíše býti tak velkými (tak vyniknouti), abyste žádných nepotřebovali.
# Vlastní mínění jest idiotism (v pravém, etymologickém smyslu), cizí rovněž (v přeneseném, obvyklém smyslu).&lt;ref&gt;Viz III., 17, VI. 13, 20, 21.&lt;/ref&gt;
# Opovrhuji lží, protože jest malicherná.
# Vzorně oddaný snese přirovnání se psem i ve vokativě.
# Cítit rovnost i pohrdání. Kazit vlastní autoritu. Nejvyšší pohrdání autoritou i lidmi. Nestojím o to, abych měl u vás autoritu.
# Nestojí za ignorování. Při nepozdravení: ten chlap mně přece nestál ani za ignorování; nestalo se schválně, že jsem ho nepozdravil.
# Konec konců může úspěch míti jen ten, jenž je unus ex multis.
# U nás jako v Paříži jako v Londýně, jako jinde. Spousta ubohých lidiček, vedených svými fixními ideami, 999 idiotů, poslouchajících tisícího, jenž má odvahu své obmezenosti. Fráze francouzské tím odpornější, že o tři sta let déle již se otřepávají než naše.&lt;ref&gt;Viz XI., 7.&lt;/ref&gt;
# Inferiota obyčejných lidí spočívá v tom, že nezná nicotnost (marnost, vanitas) t. zv. vyšších snah: vědy, umění atd. a čeká za tím něco lepšího.
# Dělati excerpty a rovnati je, je ponejvíce jen balamucením svědomí (jako by člověk pracoval).&lt;ref&gt;Lépe půl hodiny sám přemýšleli než půl roku excerpovali. (Nachdenken besser als Nachlesen.)&lt;/ref&gt;
# Jeden obmezen v tom směru, druhý v onom: proto sebou opovrhují.
# „Solamen miseris socios habuisse malorum &quot;zakládá se na této psychologické rovnici:
# ::Žalost celková = žalost vlastní — radost ze žalosti ostatních a nikoli na rovnici:
# ::Žalost celková = žalost vlastní + soustrast s ostatními.
# :Je to tedy opravdu jen útěcha „mizerům&quot;.
# „Lepší&quot; práce vědecká záleží v tom: Naházet do hlavy množství pojmů, pak nechat ležet (jako kořalku). Z této rudis indigestaque moles — práce pořádací.
# Celkem jsou lidé nepříčetné mašiny, kterým nelze sice nic zazlívati, ale které nelze také milovali. Soucit pochován.
# Instituce jakákoli, vzniklá z ideálních pohnutek, sevšední; náboženství stává se řemeslem atd.
# Žába, jež chce býti volem:
# :„Pitoyable dojem&quot; - dělají na mne autority, zejména z povolání (formální).
# Většina lidí se už rodí „zkušení&quot; jako selata, která vědí, jak se pohybovat v každé špíně.
{{Konec formy}}
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>iocr7crcadty8l2qv4g3urhkxtdlsa4</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337409</id>
      <parentid>337408</parentid>
      <timestamp>2026-09-10T20:09:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>+</comment>
      <origin>337409</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4011" sha1="cs4tsa2ivisczd4nh2rv2sll4ncr1bp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Hodnocení
  | ČÁST = Opovržení
  | DALŠÍ = Život praktický
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Opovržení
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
# Člověk má teprve tehdy právo opovrhovati něčím, pozná-li to; čím více poznává, tím více věcmi i opovrhuje. Poznáním roste opovržení, u jiných láska - dle nálady (dle subjektu - ne dle objektu).
# Popíráním způsobuje se popírané věci mnoho cti. Přikládá se jí přílišná důležitost (the rest is silence). Nestojí za negaci.
# Jest rozdíl mezi stanoviskem, kterého člověk nedošel, a stanoviskem, které člověk přešel, ač na (žádném z) obou nestojí.&lt;ref&gt;Nedosahovati nějaké myšlenky; překonat! tuto myšlenku. Efekt týž.&lt;/ref&gt;
# Praktičtí lidé jsou malicherní, idealisté blázni.
# Klimax: Praktický člověk - podlý chlap. Stejné dle kvality, stoupá v kvantitě.&lt;ref&gt;Viz III., 6, 8, 21, 23.&lt;/ref&gt;
# Více cítím opovržení než nenávist, ale nejhlubší opovržení jest němé (i negace jest mu příliš mnoho cti pro opovrženou věc, osobu). Chce-li opovržení se vyjádřiti, musí si slova vypůjčili od nenávisti. Nenávist stoupá do nekonečna, opovržení klesá к nule.
# Z rektorské řeči: Nebažte po vyznamenáních, hleďte spíše býti tak velkými (tak vyniknouti), abyste žádných nepotřebovali.
# Vlastní mínění jest idiotism (v pravém, etymologickém smyslu), cizí rovněž (v přeneseném, obvyklém smyslu).&lt;ref&gt;Viz III., 17, VI. 13, 20, 21.&lt;/ref&gt;
# Opovrhuji lží, protože jest malicherná.
# Vzorně oddaný snese přirovnání se psem i ve vokativě.
# Cítit rovnost i pohrdání. Kazit vlastní autoritu. Nejvyšší pohrdání autoritou i lidmi. Nestojím o to, abych měl u vás autoritu.
# Nestojí za ignorování. Při nepozdravení: ten chlap mně přece nestál ani za ignorování; nestalo se schválně, že jsem ho nepozdravil.
# Konec konců může úspěch míti jen ten, jenž je unus ex multis.
# U nás jako v Paříži jako v Londýně, jako jinde. Spousta ubohých lidiček, vedených svými fixními ideami, 999 idiotů, poslouchajících tisícího, jenž má odvahu své obmezenosti. Fráze francouzské tím odpornější, že o tři sta let déle již se otřepávají než naše.&lt;ref&gt;Viz XI., 7.&lt;/ref&gt;
# Inferiota obyčejných lidí spočívá v tom, že nezná nicotnost (marnost, vanitas) t. zv. vyšších snah: vědy, umění atd. a čeká za tím něco lepšího.
# Dělati excerpty a rovnati je, je ponejvíce jen balamucením svědomí (jako by člověk pracoval).&lt;ref&gt;Lépe půl hodiny sám přemýšleli než půl roku excerpovali. (Nachdenken besser als Nachlesen.)&lt;/ref&gt;
# Jeden obmezen v tom směru, druhý v onom: proto sebou opovrhují.
# „Solamen miseris socios habuisse malorum &quot;zakládá se na této psychologické rovnici:
# ::Žalost celková = žalost vlastní — radost ze žalosti ostatních a nikoli na rovnici:
# ::Žalost celková = žalost vlastní + soustrast s ostatními.
# :Je to tedy opravdu jen útěcha „mizerům&quot;.
# „Lepší&quot; práce vědecká záleží v tom: Naházet do hlavy množství pojmů, pak nechat ležet (jako kořalku). Z této rudis indigestaque moles — práce pořádací.
# Celkem jsou lidé nepříčetné mašiny, kterým nelze sice nic zazlívati, ale které nelze také milovali. Soucit pochován.
# Instituce jakákoli, vzniklá z ideálních pohnutek, sevšední; náboženství stává se řemeslem atd.
# Žába, jež chce býti volem:
# :„Pitoyable dojem&quot; - dělají na mne autority, zejména z povolání (formální).
# Většina lidí se už rodí „zkušení&quot; jako selata, která vědí, jak se pohybovat v každé špíně.
{{Konec formy}}
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>cs4tsa2ivisczd4nh2rv2sll4ncr1bp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Život praktický</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99292</id>
    <revision>
      <id>337410</id>
      <timestamp>2026-09-10T20:21:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}}   | PŘEDCHOZÍ = Opovržení   | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}}   | DALŠÍ = Účel }} {{Textinfo   | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]]   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916   | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky   | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}   | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} # Nezachovaní společen…“</comment>
      <origin>337410</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6011" sha1="cro348ykdooqobiiyqmfp2yfyxu5b0t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Opovržení
  | ČÁST = Život praktický
  | DALŠÍ = Účel
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Život praktický
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
# Nezachovaní společenských forem vykládá se spíše za neznalost než za opovrhování jimi.
# Štěstí ve velké míře závisí na tom, jaké mínění jiní lidé o nás mají. By dobré získáno bylo, je většinou třeba přetvářky. Přetvářka však zase způsobuje nespokojenost. jak vyjít z tohoto kruhu?
# Hotový karakter může buditi obdiv i výsměch - dle nálady (subj.).
# Nedovolí-li se někomu stavět, nezbývá mu než bourat. Činnost musí tu býti (navigare necesse, vivere non necesse), síla životní chce uplatnění.
# Svět pozůstává z klamajících a z klamaných. Klamající jsou malicherni a oklamaní jsou hlupáky.
# Tajemství praktického života: Šiditi a tvářili se při tom jako poctivý.
# Karakter - souhrn fixních ideí.&lt;ref&gt;Viz III., 17, 28, VI., 20.&lt;/ref&gt;
# Tajemství praktického života: Jinak mluvit a jinak jednat. Slibovat a ne plnit. Hinhalten.
# Čím později se dostane člověk do světa (do praktického života), tím spíše udrží svou individualitu.
# Krátka etika: Kdo chce cizímu zlu, je dareba, kdo chce vlastnímu zlu, je hlupák.&lt;ref&gt;Viz III., 26.&lt;/ref&gt;
# Theorie ve věcech praktických (proměnlivých: právo jazyk) jest vždy pozadu za praxí (zpracovala starší materiál).
# :Praxis ve věcech theoretických (chemie, fysika) vždy pozadu za theorií: stojí na starším theoretickém základě.
# Tak zvaná vážnost života - není-li to synonym malichernost?
# Jest všeho schopen. Namístě aby to byla chvála, užívá se toho jako hany.
# Kapři milují rovnoprávnost, štiky svobodu.
# Na staré lidi jest těžko (morálně) účinkovali; jsou ostudě zvyklejší. (Nezbývá než:) Ctěte stáří.
# Samostatný nebývá milován.
# Člověk pevných názorů a zásad je - hotov.
# Statečnost je mnohdy zbabělostí, nezdáli se zbabělým.
# Jsou rození a naučení umělci života.
# Jsou i theoretičtí praktikové.
# Praktičnost zakládá se ponejvíce v perfidnosti. Praktický člověk dělá, jakoby se nechumelilo. Není divu, že někdo takového praktického člověka rázem zabije.
# Že podkládají se obyčejně každému jednání sprosté motivy, jest přirozeno, protože sprosté jest obyčejné (gemein, commun) a jest tedy největší pravděpodobnost pro sprostý motiv.
# Praktický život pozůstává v chování se jako haruspex v Catonově pořekadle. „Augurovat&quot;.
# Každý jest rozeným advokátem; důvody pro sebe najde.
# Morálka, vynález lidí chytrých, kteří sami se pravidel nedrží, jen simulují zachování jich, aby hloupé к tomu přiměli, by se jich doopravdy drželi.
# Vytkne-li někdo o někom motivy egoistické a praví-li druhý, že to nebyly takové motivy, pravívá první: pak jest blázen.
# Většina lidí jest „moral insane&quot;, ale málo z nich je tak „mental&quot;, aby to přiznali.
# Teprve ve styku se světem dostává člověk ráz, stisknutí, karakter, ale ztrácí na naivnosti, objektivitě, stane se určitě myslícím strojem.
# Umí-li někdo již skutečně něco, stává se strojem.
# Jedni milují klid, jiní vzrušení, jedni jsou laudatores temporis acti, druzí rerum novarum cupidi.
# Hloupost lidí jeví se často tím, že berou pravidla doopravdy. (Pedanterie, i morální atd.)
# Naivnost: Naivní není tak malicherný (jako nenaivní).
# Hněv jest odboj proti pořádku věcí.
# Těžko je pro vynikajícího, netvořit stranu nebo školu.
# Právnictví pozůstává pouze v pedantismu. Užívání pravidel na nehodící se případy.
# Konečně nepřijde na to, čí argumentace je lepší (o tom se dá hádat), nýbrž čí argumentace platí (a u práva platí argumentace soudců).
# Národohospodářská politika: vynalézání pretextů pro vydělávání peněz.
# Nečinnost po činném životě, nebo bez něho: Nečinnost dříve nebo později…
# Mír, pokoj - klid hřbitovní. Boj - život.
# Dítě, jakmile si vystaví něco ze stavebnice, jak je hotovo, ihned to boří. Netěší je výsledek, nýbrž činnost. Praktický člověk hledí jen na výsledek. O tolik bližší je vynikající duch dítěti (po případě bláznu).
# Vážný život od dětské hry rozeznává se větší malicherností „vážného života&quot;. Dětská hra tak obraz života: cíle idealisovány v dětské hře. Kontrast - praktické!
# Jak chytrý člověk musí být, má-li pro sebe urvat v životě trochu toho uspokojení a radosti.
# Mnoho utrpení dodává vědomí (nomin.), že člověk propásl příležitost.
# Člověk si uměle tvoří nepříjemnosti, aby žil. Je v společnosti — má nepříjemnosti, ale není sám.
# Není nesnadno hloubku, dosaženou jiným, prozkoumat. Někdo dosáhne 1000 m. Jiný dohrabe další 1 m a vykřikne: vidíš, já jsem hlouběji než ty! Je to správné, ale hloupé.
# Otázka neprávníka, když se mluvilo o právu přirozeném: Které jest to právo přirozené? je to právo pěstní?
# Rozdíl lidí: Co převládá:
## Zájem pohodlnosti.
## Zájem moci.
# :Interes soudců:
# :*ad 1. aby zákon byl jasný,
# :*ad 2. aby zákon byl nejasný.
# :Interes publika: aby zákon byl prostředně jasný. (Ani přílišný rigor ani přílišná libovůle soudcova.)
# :Interes advokáta rovná se interesu publika. (jasný zákon — málo sporů; nejasný zákon příliš mnoho moci soudcovy.)
# Rozdíl: bezprostřední užívání
pachtění se po prostředcích. V začátku kultury je první sprosté, druhé vyšší: v pokročilé kultuře je to naopak.
{{Konec formy}}
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>cro348ykdooqobiiyqmfp2yfyxu5b0t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Účel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99293</id>
    <revision>
      <id>337411</id>
      <timestamp>2026-09-10T20:24:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}}   | PŘEDCHOZÍ = Život praktický   | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}}   | DALŠÍ = Hesla }} {{Textinfo   | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]]   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916   | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky   | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}   | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} # Účel jest samov…“</comment>
      <origin>337411</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1549" sha1="eml2gkk54g4fg3vu7u25ro2nvpcm183" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Život praktický
  | ČÁST = Účel
  | DALŠÍ = Hesla
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Účel
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
# Účel jest samovražda vůle, snahy (srov. VIII., 1). Vitální diference Avenariova.
# Jest to zneužívání filosofie, praví-Ii se, že jistou filosofií pozbývá smrt hrůzy, že činí člověka spokojeným a šťastným atd. Zneužívání к malicherným účelům lidským.
# Není-li filosofie než zneužití, perversita ducha?
# Cvičiti se v bezohlednosti, je pro někoho (kdo jest od přírody pln ohledů) užitečným, nutným. Však i to snad je malichernost, protože cíl bezohlednosti jest asi zase malicherný.
# Nejen lakomcům, ale i mnohým „kšeftmanům&quot; staršího zrna jsou peníze cílem, ne prostředkem.
# Právo upravuje jednání lidí „v zájmu&quot; jiných. Toto „v zájmu&quot; udává nám úvod celého systému pravidel.
# Ti, kdož usilují o změnu, musí říci: Kdo není se mnou, je proti mně. Změnu musí nazývali: nápravou. Neboť zdá se jim patrně lepší (což plyne z usilování o ni).
# Předpisy, co díti se má, hledí, aby jednotlivec jednak ve svých zájmech nebyl rušen (absol.), jednak aby po případě i ostatní jednali v jeho prospěch (oblig.).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eml2gkk54g4fg3vu7u25ro2nvpcm183</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Aforismy a myšlenky/Hesla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99294</id>
    <revision>
      <id>337412</id>
      <timestamp>2026-09-10T20:30:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = {{subst:BASEPAGENAME}}   | PŘEDCHOZÍ = Účel   | ČÁST = {{subst:SUBPAGENAME}}   | DALŠÍ = III }} {{Textinfo   | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|]]   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916   | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky   | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}   | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} # Nemyslím, že by tak zv. „o…“</comment>
      <origin>337412</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1992" sha1="s4a56uwr2faym6tylhdc7ajyw1q6qzu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Aforismy a myšlenky
  | PŘEDCHOZÍ = Účel
  | ČÁST = Hesla
  | DALŠÍ = III
}}
{{Textinfo
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Tilsch|Emanuel Tilsch]]
  | TITULEK = Hesla
  | VYDÁNO = Praha: Právnická jednota, 1916
  | ZDROJ = Tilsch, Emanuel. Aforismy a myšlenky
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|dfbeb400-355b-11e3-a5bb-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
# Nemyslím, že by tak zv. „osobnosti&quot; byly hloupější než průměrem lidé ostatní; mají jen více příležitosti udělati se směšnými.
# Kde jest psáno, že zrovna lidé mají býti rovni, když nic na světě není rovno.
# jen to, co druhým škodí nebo prospěje, připisuje se za vinu nebo zásluhu. Jiné nadání se přijímá za přirozené, vrozené, dané. (Za hloupost nikdo nemůže, za špatnost ano.) Protožejeto vprvém případě spojeno s citovým přízvukem, ostatní se prostě suše konstatuje.
# „In der Erinnerung ist alles schön.&quot; Trapné momenty vymizí.
# „Na jiných to nacházíš špatným a sám t o děláš.&quot; Není to správná námitka. Vždyť i na sobě to mohu nalézat! špatným.
# Zajímavo jest sledovali, kdy lidé užívají rčení „upřímně řečeno&quot; — jak se strany positivní (při jaké příležitosti), tak se strany negativní (argum. a contrario) — co není upřímně a co by bylo (co by považovali za) neupřímně řečeno.
# Verba movent, exempla (terrent) repellunt.
# „Durch Schaden wird man klug und arm.&quot;&lt;br&gt;
#* Očkovací methoda.&lt;br&gt;
#* Dobře, je-li první škoda malá.&lt;br&gt;
#* Špatně, je-li první škoda velká (nenapravitelná).&lt;br&gt;
#* (Když očkování vede к smrti.)
# „Kdo nemá co dělat, pomýšlí na darebnosti.&quot; Není to tautologie?
# Jako v nejotrlejším člověku zbývá u spodu duše bázeň před strašidly, která při příležitosti vyvstane, tak v nejosvícenějším Arijci antisemitism a v nejfeminističtějším muži mínění o inferiotě ženy.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>s4a56uwr2faym6tylhdc7ajyw1q6qzu</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>