Otče náš

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.19</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Otče náš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>13</id>
    <revision>
      <id>337880</id>
      <parentid>334016</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T09:06:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>iw z wd</comment>
      <origin>337880</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="550" sha1="cewioycaq3rpytyxkp8fxhzebk2jymt" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Otče náš
  | PODTITULEK = Modlitba Páně
  | AUTOR = tradiční modlitba
  | ZDROJ = Mt 6,9–13
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Otčenáš
}}

&lt;poem&gt;
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Amen
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Modlitby v křesťanské liturgii]]</text>
      <sha1>cewioycaq3rpytyxkp8fxhzebk2jymt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Okno/K vrahu mluví kapky se střech padající</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7992</id>
    <revision>
      <id>337750</id>
      <parentid>227631</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:06:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337750</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1120" sha1="m0qr6iv9wak9xwice6qqlfnwujt9cva" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Okno
  | AUTOR = Viktor Dyk
  | ČÁST = K vrahu mluví kapky se střech padající
  | PŘEDCHOZÍ = Ráno v únoru
  | DALŠÍ = Pochodem husím
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = K vrahu mluví kapky se střech padající
  | AUTOR = [[Autor:Viktor Dyk|Viktor Dyk]]
  | ZDROJ = [http://ceska-poezie.cz ceska-poezie.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|okno1916191700dykvuoft}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Kapky se střech padající,
tak mne učívali marně,
nechtějí než jedno říci
vytrvale, jednotvárně:
Trp, trp, trp!

Dlouho byl jsem tichý rab,
pak jsem poznal smysl pravý.
Trpí pouze ten, kdo sláb.
Padající kapky praví:
Zab, zab, zab!

Stál jsem jako v mrákotách,
naslouchal, co déšť chce říci.
Krev, kam rukou svou jsem sáh’.
Kapky mluví padající:
Vrah, vrah, vrah!

Ještě více chci se ptát,
neboť hlava má je mladá.
Srdce plane, touha žádá.
Kapka se střech padá, padá:
Kat, kat, kat!

Smrtelná je bledost v líci.
Jistoty kéž moh’ bych nabýt.
Snášet radily či zabít?
Co mi, co mi chtěly říci
kapky se střech padající?
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>m0qr6iv9wak9xwice6qqlfnwujt9cva</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Okno/Paul Verlaine, Moudrost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8463</id>
    <revision>
      <id>337749</id>
      <parentid>256202</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:00:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337749</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="758" sha1="k2mw3k4nazqbb6jtp6d9dp94jfqh7jj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Okno
  | AUTOR = Viktor Dyk
  | ČÁST = Paul Verlaine, Moudrost
  | PŘEDCHOZÍ = Píseň
  | DALŠÍ = Po tmě se stesklo mi…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Moudrost
  | AUTOR = [[Autor:Paul Verlaine|Paul Verlaine]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Viktor Dyk|Viktor Dyk]]
  | ZDROJ = [http://ceska-poezie.cz ceska-poezie.cz]
  | ONLINE = {{Internet Archive|okno1916191700dykvuoft}}
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Na moje žití pad’
sen smuteční a dlouhý.
Naděje, jděte spat!
Spat jděte, moje touhy!

Nevidí oči mé,
má pamět nepovídá,
co dobré bylo, zlé.
Oh, jaká je to bída!

Vysoká klenba jsem.
Čís’ ruka balancuje
jí prázdným nad sklepem.
Ať ticho, ticho tu je!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>k2mw3k4nazqbb6jtp6d9dp94jfqh7jj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Jednotný kancionál/Anděl Páně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8982</id>
    <revision>
      <id>337741</id>
      <parentid>251254</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:35:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Anděl Páně]] na [[Jednotný kancionál/Anděl Páně]]: zařazení do struktury</comment>
      <origin>251254</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="973" sha1="7eauleehvdc4tnw54pzpd8m7jwrjrkh" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Anděl Páně
  | AUTOR = neznámý
  | ZDROJ = Kancionál.cz
  | ONLINE = https://kancional.cz/005
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Anděl Páně
}}
&lt;poem&gt;
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
a ona počala z Ducha svatého.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
ať se mi stane podle tvého slova.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

A Slovo se stalo tělem&lt;br /&gt;
a přebývalo mezi námi.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého syna; Vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Modlitby v křesťanské liturgii]]

[[it:Angelus]]
[[la:Angelus Domini]]
[[pl:Anioł Pański]]
[[sk:Anjel Pána]]</text>
      <sha1>7eauleehvdc4tnw54pzpd8m7jwrjrkh</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337747</id>
      <parentid>337741</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:59:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix dle zdroje;</comment>
      <origin>337747</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="974" sha1="kudrkbmm76iqfn3zbjjaaf7qgli5hct" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Anděl Páně
  | AUTOR = neznámý
  | ZDROJ = Kancionál.cz
  | ONLINE = https://kancional.cz/005
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Anděl Páně
}}
&lt;poem&gt;
'''K:''' Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
'''L:''' a ona počala z Ducha svatého. [[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

'''K:''' Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
'''L:''' ať se mi stane podle tvého slova. [[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

'''K:''' A slovo se stalo tělem
'''L:''' a přebývalo mezi námi. [[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

'''K:''' Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
'''L:''' aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

'''K:''' Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.
'''L:''' Amen.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Modlitby v křesťanské liturgii]]</text>
      <sha1>kudrkbmm76iqfn3zbjjaaf7qgli5hct</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18169</id>
    <revision>
      <id>337831</id>
      <parentid>227679</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337831</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2969" sha1="7958el3x8ji2ydbkpz2vrlb0ho6gxzw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.
  | DALŠÍ = Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto se píše o&amp;nbsp;jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i&amp;nbsp;stalo.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Bieše jeden žák v&amp;nbsp;jedné krajině velmi mladý, kterýžto na každý den před oltářem panny Marie riekáše dvanádct pozdravenie / panně Mariji kleče na kolenú.

Kterýžto žák jednu děvečku velmi milováše a&amp;nbsp;toho sě hřiechu často zpoviedáše. I&amp;nbsp;bieše obyčej v&amp;nbsp;té krajině toho času, že když by kto v&amp;nbsp;smilství umřel, aby jeho na kerchově nepochovali. A&amp;nbsp;stalo sě jest, že umřel bieše brzo ten žák. A&amp;nbsp;kněz toho města nic o&amp;nbsp;zpovědi toho žáka nevědieše. I&amp;nbsp;kázal jeho ten kněz na poli pochovati. I&amp;nbsp;stalo sě jest po několiko dnech, že jednomu knězi blízko od toho města přišel někaký hlas u&amp;nbsp;vidění a&amp;nbsp;řka: »Proč služebníka mého nepoložil si na kerchově?« Neb bieše ten jistý na poli pochován, kteréžto pole k&amp;nbsp;osadě toho kněze příslušieše. Kterýžto kněz procítiv i&amp;nbsp;poče sě tomu hlasu diviti.

I stalo sě jest druhé noci opět, stal sě hlas v&amp;nbsp;táž slova. A&amp;nbsp;k&amp;nbsp;tomu hlasu přičiněna sú tato slova: / »Jestliže služebníka mého nepochováš na kerchově, zkazím tě.« Tehda kněz řekl: »Já nemohu toho učiniti, neb již smrdí.« Hlas řekl k&amp;nbsp;němu: »Nesmrdíť, neroď sě báti.«

Tehdy ten kněz počel, šed k&amp;nbsp;biskupovi, všecko jemu rozprávěti. Biskup řekl: »Stane-li sě třetí hlas, příď po mě.« A&amp;nbsp;on odšel a&amp;nbsp;inhed třetí hlas stal sě jest túž řečí. Potom ten kněz přišel k&amp;nbsp;biskupovi a&amp;nbsp;pověděl jemu. Tehdy biskup povolal všech opatóv, kněží i&amp;nbsp;žákuov, laikóv i&amp;nbsp;všeho lidu obecného a&amp;nbsp;přišli sú k&amp;nbsp;tomu miestu, kdež byl ten žák pochován, s&amp;nbsp;křížem a&amp;nbsp;s kadidlnicemi. I&amp;nbsp;vytáhli sú tělo a&amp;nbsp;mnějiechu, že by smrdělo. I&amp;nbsp;viděli sú, že z&amp;nbsp;úst jeho vycházieše jeden kvietek, kterýžto držieše u&amp;nbsp;jazyku. Kterýžto kvietek tak velmi krásně voněl, že jsú učili tu vuoni všickni ti lidé, kteříž sú byli při tom divadlu, i&amp;nbsp;po/chovali sú jeho poctivě na kerchově. A&amp;nbsp;skrze to věděti máme, že dobrá věc jest slúžiti milé panně Mariji, královně nebeské.</text>
      <sha1>7958el3x8ji2ydbkpz2vrlb0ho6gxzw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křesťany, a co jest pán buoh skrze to divného učinil s tiem židem.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18182</id>
    <revision>
      <id>337782</id>
      <parentid>227657</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:56:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337782</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8932" sha1="k6rd54ghcy3fe6kl6wyq5vtvu3d8sxs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křesťany, a co jest pán buoh skrze to divného učinil s tiem židem.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženú, kteréžto vyšedše na pole i chtěly hřiechy páchati, s kým by mohly.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i&amp;nbsp;hrozné o&amp;nbsp;jednom židu, ješto tělo božie přijímal u&amp;nbsp;Veliký čtvrtek s&amp;nbsp;věrnými křesťany, a&amp;nbsp;co jest pán buoh skrze to divného učinil s&amp;nbsp;tiem židem.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

V&amp;nbsp;Kolíně na Rýně, v&amp;nbsp;tom městě, bieše nějaký žid, kterýžto častokrát s&amp;nbsp;věrnými křesťany hádáš [sě] o&amp;nbsp;vieru, i&amp;nbsp;myslil jest, kterak by mohl vieru křesťanskú potupiti a&amp;nbsp;křesťany věrné uhaněti. I&amp;nbsp;stalo sě jest, když hod slavný velikonoční přibližováše sě, ten nevěrný žid když uzřel křesťany věrné, ani podlé svého řádu a&amp;nbsp;obyčeje křesťanského do kostela sě scházejí u&amp;nbsp;Veliký čtvrtek ku přijímaní těla božieho, i&amp;nbsp;mysléše mnohými myšleními, kterak by v&amp;nbsp;ten den slavný mohl naši vieru pohaněti. A&amp;nbsp;změniv tvář svú i&amp;nbsp;rúcho své, do kostela přišed, předuostojné a&amp;nbsp;spasitedlné tělo a&amp;nbsp;krev předrahú pána našeho Ježíše Krista usty svými poškvrněnými nestyděl sě jest přijímati.

I&amp;nbsp;stalo sě jest inhed té hodině, týž nevěrný žid uslyšal jest hlas s&amp;nbsp;nebes řkúcí: »Já sem chléb živý, jenž sem s&amp;nbsp;nebe sstúpil.« A&amp;nbsp;odšed od oltáře, od křesťanóv jsa nepoznán, v&amp;nbsp;jednom kútě toho kostela sě posadil a&amp;nbsp;tělo pána našeho Ježíše, vyňav z&amp;nbsp;svých úst poškvrněných, v&amp;nbsp;ruce své zavřel jest. A&amp;nbsp;jakž to předrahé tělo v&amp;nbsp;ruce zavřel, inhed jest uslyšal jakožto ječenie dietěte narozeného. A&amp;nbsp;otevřev ruku viděl, což i&amp;nbsp;slyšal jest. A&amp;nbsp;opět po druhé slyšel hlas s&amp;nbsp;nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě nám a&amp;nbsp;syn dán jest nám.« Kterýžto žid divným strachem sa přestrašen, aby skrze to divné znamenie, kteréžto božie milost nad ním ukázala, jsa od křesťanóv poznán, i&amp;nbsp;nebyl umrtven, vzem zajisté to děťátko a&amp;nbsp;vloživ v&amp;nbsp;usta svá poškvrněná, i&amp;nbsp;chtěl je pozřieti. I&amp;nbsp;stalo sě jest, že to děťátko učiněno jest tvrdé jako mosaz aneb měd nejtvržšie v&amp;nbsp;ustech jeho tak, že ani mohl jeho pozřieti. A&amp;nbsp;inhed po třetie stal sě jest hlas s&amp;nbsp;nebe řka: »Neslušie svatého dáti psóm.« I&amp;nbsp;řekl jest žid k&amp;nbsp;sobě sám: »Nastojte, běda mně, že sem přirovnán k&amp;nbsp;psu a&amp;nbsp;jako pes sem učiněn.«

I&amp;nbsp;stalo sě jest, když děťátko pod pláštěm svým mějieše přikryto a&amp;nbsp;vyšed z&amp;nbsp;kostela mysléše to předrahé děťátko do někakého nečistého miesta uvrci, kterýžto žid, když chtieše vyjíti ze dveří kechovních, uzřě někakého nešvarného člověka, an sě spojil k&amp;nbsp;boku jeho; kterýžto s&amp;nbsp;ním chodieše. I&amp;nbsp;řekl jest žid k&amp;nbsp;němu: »Ty, kdo si?« A&amp;nbsp;on odpověděl: »Já sem ďábel.« Řekl jest žid: »Kam chceš?« Odpovědě ďábel: »Pójdu s&amp;nbsp;tebú.« A&amp;nbsp;inhed ten žid ulekl sě a&amp;nbsp;zasě jest sě na kerchov vrátil a&amp;nbsp;ďábla neuzřel. Opět málo pochodiv po kerchově chtieše jíti do svého domu, ale když chtěl s&amp;nbsp;kerchova vyjíti, přišel opět ďábel i&amp;nbsp;poče opět s&amp;nbsp;ním choditi. Kteréhož když uzřě žid, otázal ho: »Ty, kdo jsi?« Jemužto on odpovědě: »Já sem ďábel.« Odpovědě žid k&amp;nbsp;němu: »Kam jdeš?« Vece ďábel: »Kdež ty koli pójdeš, jáť pójdu s&amp;nbsp;tebú.« Opět žid viece sě ulekl a&amp;nbsp;opět sě zasě na kerchov vrátil. A&amp;nbsp;opět ďábla neviděl. A&amp;nbsp;v túž hodinu všickni lidé odešli sú z&amp;nbsp;kostela do svých domóv, ale žid sám tu zuostal na kerchově, kterýžto když jest žádného člověka neviděl, na kerchově před svýma nohama, kdežto stáše, vykopal jest duol, v&amp;nbsp;kterémžto dole to děťátko zakopal jest. A&amp;nbsp;inhed uslyšal jest hlas centurióv řkúcí: »Zajisté syn boží bieše tento.« A&amp;nbsp;podiviv sě velmi žid, opět sě chtieše domóv vrátiti; a&amp;nbsp;když opět s&amp;nbsp;kerchova jdieše, uzřel opět ďábla s&amp;nbsp;sebú chodiecieho. I&amp;nbsp;otázal ho: »Ty, kto si?« A&amp;nbsp;on odpovědě: »Já sem ďábel.« Řekl jemu žid: »Kam chceš jíti?« A&amp;nbsp;on řekl: »Jdu s&amp;nbsp;tebú.« A&amp;nbsp;opět třetie navrátil sě žid na kerchov velmi sě třasa. A&amp;nbsp;již nesmějieše viece s&amp;nbsp;kerchova vyjíti.

A&amp;nbsp;přišed k&amp;nbsp;tomu miestu, kdež to děťátko pochoval, i&amp;nbsp;sedl jest. A&amp;nbsp;když tu sedieše jediný sám ten žid a&amp;nbsp;nižádného neviděv, bázní a&amp;nbsp;strachem velikým sa obtiežen, nebo hodina večeře byla, i&amp;nbsp;viděl jest jednoho člověka, an chce minúti ten kerchov. I&amp;nbsp;zavola jeho k&amp;nbsp;sobě ten jistý i&amp;nbsp;řekl jest k&amp;nbsp;němu: »Ó člověče, prosím tebe, povolaj mi kněze tohoto kostela.« A&amp;nbsp;inhed stal sě jest sběh veliký toho města, řkúce sobě vespolek: »Aj, toť ten žid, kterýž sě často s&amp;nbsp;námi hádáše.« I&amp;nbsp;zavolachu biskupa se vším žákovstvem města toho, i&amp;nbsp;otázal jest jeho biskup a&amp;nbsp;řka: »I&amp;nbsp;co chceš, ať bych tobě učinil?« Odpovědě žid: »Pane mój milý, prosím a&amp;nbsp;milosti žádám.« A&amp;nbsp;pad před nohama toho biskupa, řekl jest: »Pane, smiluj sě nade mnú!« A&amp;nbsp;biskup řekl jest: »Pověz mi, co si učinil?« I&amp;nbsp;počel žid praviti všecky věci, kteréž sě biechu jemu přihodily, přede všemi lidmi i&amp;nbsp;před biskupem. A&amp;nbsp;když ty všecky řeči žid dokonal, řekl jest biskup k&amp;nbsp;němu: »Kde jest miesto hrobu toho, v&amp;nbsp;němž si děťátko pochoval.« I&amp;nbsp;ukázal jest biskupovi ten hrob. I&amp;nbsp;nalezl jest, jakož jemu ten žid vypravováše.

Potom biskup zajisté s&amp;nbsp;žákovstvem i&amp;nbsp;se vším lidem viděl tělo božie položené v&amp;nbsp;tom hrobě v&amp;nbsp;zpuosobě chleba, jakžto dáno bylo tomu židu od kněze posvěcené na oltáři. Tehda ten žid i&amp;nbsp;mnozí jiní, kteříž k&amp;nbsp;tomu divadlu přistojiechu, viděli sú to drahé tělo v&amp;nbsp;zpuosobě děťátka již narozeného, kteréžto ten žid v&amp;nbsp;tom hrobě pochoval. Tehda biskup s&amp;nbsp;svými služebníky oblekl sě v&amp;nbsp;poctivé rúcho kostenie a&amp;nbsp;vešken lid, kterýž přistojieše k&amp;nbsp;tomu divadlu, bieše oblečen v&amp;nbsp;krásné rúcho. I&amp;nbsp;oblékli sú sě v&amp;nbsp;žíně a&amp;nbsp;v pytle a&amp;nbsp;s velikú poctivostí a&amp;nbsp;s náboženstvím klaněli sú sě tělu pána Ježíše, klekše na kolenú a&amp;nbsp;vylévajíce své slzy přeštědře. A&amp;nbsp;pokloniv sě biskup tělu božiemu a&amp;nbsp;skloniv sě, i&amp;nbsp;vzal jest tělo pána Krista s&amp;nbsp;hrobu a&amp;nbsp;ruku, kterúž držieše to drahé tělo nad svú hlavú, pro poctivost toho drahého těla pozdvihl a&amp;nbsp;do toho kostela s&amp;nbsp;náboženstvím chtieše nésti. A&amp;nbsp;inhed v&amp;nbsp;brzkosti / všickni, kteříž tu přistojiechu, slyšeli sú hlas s&amp;nbsp;nebe řkúcí: »Ukřižovaný umřel jest a&amp;nbsp;pohřeben jsa vstal jest z&amp;nbsp;mrtvých.« Tehda inhed v&amp;nbsp;náhle tak věrní křesťané i&amp;nbsp;židé uslyšechu hlas s&amp;nbsp;nebe řkúcí: »Dietě narodilo sě jest nám. A&amp;nbsp;zajisté hodné a&amp;nbsp;spravedlivé jest, aby na nebesa vstúpilo.« Aj, inhed v&amp;nbsp;brzkosti andělé, ano všickni vidie, s&amp;nbsp;nebes sstúpivše, to předrahé tělo z&amp;nbsp;rukú vzeli biskupovi a&amp;nbsp;do nebes s&amp;nbsp;sladkým zvukem a&amp;nbsp;zpievaním předuostojně nesli. Kterýžto slavný div a&amp;nbsp;předuostojné znamenie mnozí z&amp;nbsp;židóv [vidúce], pokřtili sú sě a&amp;nbsp;obrátili sě ku pánu bohu.

A&amp;nbsp;když sě ten div veliký dokonal, povstav biskup učinil jest krásné kázanie tomu lidu všemu řka: »Najmilejší křesťané, nedomnievajte sě tomuto divnému a&amp;nbsp;duostojnému znamení býti toliko pro tohoto žida, ale také pro bludné a&amp;nbsp;nevěrné křesťany, kteřížto křesťané tento den předuostojný nehodně sú přijímali tělo pána Jezukrista, aby i&amp;nbsp;oni skrze pokánie pravé a&amp;nbsp;skrúšenie od hřiechóv svých, kteréžto sú činili, aby sě jich varovali a&amp;nbsp;svého spasitele předuostojného, kterýžto spasitel náš, milý Ježíš, ráčil jest nás svú krví vykúpiti, jemužto buď čest i&amp;nbsp;chvála na věky věkóv. Amen.«</text>
      <sha1>k6rd54ghcy3fe6kl6wyq5vtvu3d8sxs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18186</id>
    <revision>
      <id>337785</id>
      <parentid>227663</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:57:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337785</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3333" sha1="ptt1i51h2i4t5ue8si9brbra36mdurz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženú, kteréžto vyšedše na pole i chtěly hřiechy páchati, s kým by mohly.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše, kterak jedna žena s&amp;nbsp;svým mužem byla převelmi zle a&amp;nbsp;on nevěda, co sobě učiniti, i&amp;nbsp;ukradl z&amp;nbsp;kostela tělo božie a&amp;nbsp;pochoval v&amp;nbsp;truhle.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Přihodil sě i&amp;nbsp;jiný veliký div v&amp;nbsp;jednom městě za Rýnem.

V&amp;nbsp;tom městě bieše jedna žena, kterúžto mój muž velmi miloval a&amp;nbsp;ona na něho nic netbala. I&amp;nbsp;zateskl sobě ubohý, nevědo sobě co učiniti. I&amp;nbsp;ukradl tělo krále nebeského tajně v&amp;nbsp;kostele i&amp;nbsp;položil je nešťastně do své truhle, zdali by jeho aspoň potom žena milovala. A&amp;nbsp;to předrahé tělo přes celý rok v&amp;nbsp;té truhle bylo zavřěno. Jeho žena ukrutnějšie jsúci učiněna, to předrahé tělo nalezši, prchlivostí velikú do ohně uvrhla. Ale on, pán všemohúcí, nečil své mocnosti pomstiti vzhléd na tu ženu. Beze všie bolesti z&amp;nbsp;ohně vyskočil jest. To ta žena uzřevši, sama v&amp;nbsp;sobě ukrutnější, vzemši opět tělo božie, nesúci je poškvrně[ný]ma rukama, do jedné ulice uvrhla to drahé tělo do hlubokého bláta a&amp;nbsp;svú nohú zlořečenú tlačieše. Ale pán buoh v&amp;nbsp;tak smrdutém blátě neráčiv odpočívati, opět vyskočil z&amp;nbsp;bláta. A&amp;nbsp;když to uzřela ta žena, opět jsúci zatvrdilejší v&amp;nbsp;své zlosti, vzemši opět to drahé tělo i&amp;nbsp;uvrhla je do řeky, aby tam v&amp;nbsp;řece zahynulo. Ale pán buoh všemohúcí, jenž sě nekochá v&amp;nbsp;zatracení hřiešných lidí, spatřiv zlobivost té ženy, řekl jest: »Ó&amp;nbsp;ženo, co sem já tobě učinil zlého, že opět znovu a&amp;nbsp;opět mě křižuješ?«

To uslyševši ta žena, želejíci těch svých mrzkých hřiechuov, pokáním jsúci hnuta, s&amp;nbsp;velikým pláčem a&amp;nbsp;skrúšeným srdcem vece: »Pane, mohu-li po tak velikých hřiešiech a&amp;nbsp;nepravostech, kteréž sem tobě učinila, ujíti zatracenie věčného?« K&amp;nbsp;nížto pán buoh odpovědě, vida jejie srdce skrúšené a&amp;nbsp;žalostivé: »Aj, dcero, odpúštějíť sě tobě hřiechové tvoji. Jediné potom toliko varuj sě, aby těžkými hřiechy mě nehněvala.« A&amp;nbsp;když to uslyšala ta jistá žena, brala sě k&amp;nbsp;jednomu knězi řádu cistercenského a&amp;nbsp;tomu knězi sě zpovidedala, pokánie za své hřiechy až do své smrti učinila a&amp;nbsp;v dobrém svój život dokonala. Tehda to drahé tělo vzemše kněžie, poctivě sú do města přinesli a&amp;nbsp;na oltáři, kdež dřiev bylo, postavili.</text>
      <sha1>ptt1i51h2i4t5ue8si9brbra36mdurz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18188</id>
    <revision>
      <id>337809</id>
      <parentid>292770</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:25:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337809</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4081" sha1="tg8y933crzrvteab07mrbsius41a33x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a&amp;nbsp;když měl umřieti, i&amp;nbsp;zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jeden bohatý měštěnín měl jest syna jediného, kterýžto sě roznemohl až k&amp;nbsp;smrti. Jehožto otec často napomínal a&amp;nbsp;nabádal k&amp;nbsp;zpovědi a&amp;nbsp;ku pokání, aby činil za své hřiechy, a&amp;nbsp;on toho vždy otci odpieral. A&amp;nbsp;když otec jeho viděl, že již smrti nikoli nemóž zniknúti, tehdy on vždy napomínal syna svého, aby sě zpoviedal. A&amp;nbsp;on, jako núzí jsa přinucen od svého otce, zpoviedal sě i&amp;nbsp;přijímal tělo božie. A&amp;nbsp;tak, zatajiv mnohé hřiechy své smrtedlné v&amp;nbsp;svém srdci, jich sě nezpoviedal. A&amp;nbsp;tak jest z&amp;nbsp;tohoto světa zhynul.

Jehožto otec, maje za to, že by byl na cestě spasitedlné proto, že sě jest zpoviedal a&amp;nbsp;tělo božie přijímal, jeho s&amp;nbsp;velikým náboženstvím a&amp;nbsp;modlitbami pochoval. A&amp;nbsp;když byl pochován, otec jeho pochybováše, byl-li by spasen. A&amp;nbsp;když byl uslyšal, že by v&amp;nbsp;jeho súsedu ďábel byl, a&amp;nbsp;proměniv sě v&amp;nbsp;jiné rúcho, přistúpil k&amp;nbsp;němu, tieže jeho o&amp;nbsp;duši syna svého. A&amp;nbsp;ten jistý súsed jeho, v&amp;nbsp;němž ďábel byl, vece, že duše jeho syna jest u&amp;nbsp;pekle. Otec odpovědě, že jest selhal, a&amp;nbsp;počal jemu přimlúvati hrubými slovy pravě, že sě syn jeho zpoviedal a&amp;nbsp;tělo božie přijímal. Tehda ďábel, v&amp;nbsp;tom súsedu sa, mnoho toho želel, že jest lži jemu dával. A&amp;nbsp;tak slíbil ďábel, že toho dovede přede všemi, i&amp;nbsp;řekl jest přede všemi tomu měštěnínu, že jeho syna duše jest u&amp;nbsp;pekle. Kterémužto k&amp;nbsp;zkušení otec toho syna prosil svých všech přátel i&amp;nbsp;všech kněží, kteříž sú byli okolo toho meista, aby k&amp;nbsp;takovému divu přišli.

A&amp;nbsp;když sú sě všickni sešli, ďábel kázal učiniti někaké miesto prostrané, kdežto duše ta i&amp;nbsp;také ten měštěnín i&amp;nbsp;ďábel mohli by státi. I&amp;nbsp;řekl jest ďábel, že má moc od svého mistra, to jest od Lucipera, když by sě oni nábožně ku pánu bohu modlili, aby pán buoh ráčil skrze ty lidi, jenž sě bohu modlé, tu duši postaviti. A&amp;nbsp;když sú sě ti lidé s&amp;nbsp;pláčem modlili ku pánu bohu, i&amp;nbsp;přišla jest črnost velmi veliká sstupující u&amp;nbsp;povětří na to miesto, kdež sú oni stáli, chtiece na to patřiti. I&amp;nbsp;řekl jest ďábel k&amp;nbsp;otci toho syna: »V&amp;nbsp;této črnosti jestiť dušě tvého syna.«

Tehdy otec zaklel tu duši svého syna, aby jemu pravdu pověděla, kdy by byla. Kterážto duše pověděla jest, že jest položena u&amp;nbsp;pekle. Jížto otec vece: »Ó, synu mój najmilejší, však si sě zpoviedal a&amp;nbsp;tělo božie přijímal. Proč si sě do pekla dostal?« K&amp;nbsp;němužto on odpovědě: »Jakož sem sě nevěrně a&amp;nbsp;nespravedlivě zpoviedal i&amp;nbsp;také neduostojně tělo božie přijímal, tak jest mi pán buoh podlé mého zaslúženie odplatil. Protož, milý otče, buď ty dobře živ, aby sě nedostal ke mně do těchto múk.«</text>
      <sha1>tg8y933crzrvteab07mrbsius41a33x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18189</id>
    <revision>
      <id>337811</id>
      <parentid>227678</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:26:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337811</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2970" sha1="tf1k6kyk0wrb1oifzx1uaiqgzkb02m3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a&amp;nbsp;nespravedlivě a&amp;nbsp;potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě o&amp;nbsp;jednom římském měštěnínu, kterýžto po všecky dny života svého byl žív smilně, rozkošně a&amp;nbsp;hrdě a&amp;nbsp;rozpustile ve všem žív byl. A&amp;nbsp;když přišla hodina jeho smrti, ukázal sě ďábel jemu. Jemužto ten Římenín řekl: »Kto si?« A&amp;nbsp;on odpověděv vece: »Jáť sem pán tvój a&amp;nbsp;přietel tvój věrný, jemuž si ty, doniž si byl živ, věrně slúžil.« A&amp;nbsp;když to uslyšel ten měštěnín římský, velmi sě jest ulekl i&amp;nbsp;počel jest ku pánu bohu volati a&amp;nbsp;k&amp;nbsp;milosrdenství jeho. I&amp;nbsp;řekl jest ďábel: »A&amp;nbsp;já také k&amp;nbsp;spravedlnosti boží přístojím a&amp;nbsp;k&amp;nbsp;tomu spravedlivému súdci.«

A&amp;nbsp;když sta tak oba přítomna byla a&amp;nbsp;postavena před pánem bohem, duše toho jistého Římenína volati počela jest a&amp;nbsp;řka: »Ó, pane bože, smiluj sě nade mnú podlé velikého milosrdenstvie tvého, smiluj sě nade mnú pro milú matku tvú předuostojnú a&amp;nbsp;vysvoboď mě od toho mrzkého a&amp;nbsp;biedného ďábla i&amp;nbsp;také od pekla.« Zasě ďábel odpověděl: »Hospodine, slyš, co si v&amp;nbsp;žalmě pověděl skrze usta Davida, že si súdce spravedlivý. Protož nerač mi křivdy činiti.«

A&amp;nbsp;když sú sě tak svářili před pánem bohem, pán buoh řekl jest té duši: »Ó, biedná duše, proč si nemyslila, doniž si v&amp;nbsp;těle byla, o&amp;nbsp;mém spravedlivém súdu? Zajisté pravda jest, že mé milosrdenstvie jest nade všecko. A&amp;nbsp;jakož sem milosrdný, tak sem také spravedlivý súdce. Protož dnešní den porúčiem tě věčnému ohni pekelnému s&amp;nbsp;ďáblem, pánem svým, kterémuž si slúžil a&amp;nbsp;jehož si viece nežli mne miloval, aby s&amp;nbsp;ním byl tam v&amp;nbsp;mukách, kdež on jest s&amp;nbsp;svými anděly, na věky.« A&amp;nbsp;tak jest ta duše uvedena do pekla. Pane bože, račiž nás jeho uchovati! Amen.</text>
      <sha1>tf1k6kyk0wrb1oifzx1uaiqgzkb02m3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18191</id>
    <revision>
      <id>337812</id>
      <parentid>227668</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:26:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337812</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5091" sha1="85c9sss2mk0c8u7vh5ctbkjb76ijb1r" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Farář jeden velmi nábožný na každý pátek slavně zpieval i&amp;nbsp;s svým žákovstvem panně Mariji s&amp;nbsp;tú responsoří »Raduj sě, panno Maria«, i&amp;nbsp;s tiem veršem, kterýž jest v&amp;nbsp;té responsoři. A&amp;nbsp;kdyžto tu responsoř uslyšal nějaký žid v&amp;nbsp;písmě latinském velmi dospělý, uslyšev jednoho žáčka, an zpievá hlasem velmi lahodným verš v&amp;nbsp;té responsoři, a&amp;nbsp;když dozpieval k&amp;nbsp;tomu slovu, styď sě za to žid nevěrný, kterýž praví, že by sě Kristus z&amp;nbsp;semene Jozefova urodil, rozhněvav sě z&amp;nbsp;toho, i&amp;nbsp;čekáše, když by kněz i&amp;nbsp;s žáky vyšel, i&amp;nbsp;poče tázati, který by / to byl pacholík, kterýž ten verš zpieval. I&amp;nbsp;ukázachu jemu toho pacholíka, nevědúce, by žid byl.

A&amp;nbsp;když otázal ten žid žáčka, uměl-li by psáti, jemužto ten žáček odpověděl, že umie velmi dobře psáti, k&amp;nbsp;němužto ten žid vece: »Prosím tebe, poď se mnú do mého domu, neb mám počty psáti, kteréžto když mi zpíšeš, zaplatím tobě.«

Žáček ten, maje za to, že by nětco na něm zaslúžil, i&amp;nbsp;šel jest s&amp;nbsp;ním do jeho domu. A&amp;nbsp;když sú vešli do domu, tehda žid vedl jeho do někakého tajného miesta a&amp;nbsp;tu jest jeho zabil a&amp;nbsp;velmi chytře pochoval jeho pod zemí. A&amp;nbsp;když ten žáček domóv sě k&amp;nbsp;otci svému a&amp;nbsp;k mateři nevrátil, otec i&amp;nbsp;mátě hledáchu jeho okolo školy i&amp;nbsp;v jiných rozličných miestech, kdež obyčej mějieše choditi ten žáček.

A&amp;nbsp;když sú jeho / nenalezli, tepúce sebú o&amp;nbsp;zemi velmi sú plakali. Tehda panna Maria toho žáčka zabitého vzkřiesila, jako by ze sna procítil, když tomu bieše již třetí den pominul, i&amp;nbsp;řekla jest jemu: »Vstaň, dosti si již spal, neb matka tvá i&amp;nbsp;otec tvój žalostiece hledali sú tebe.« Neb i&amp;nbsp;ona drahá panna Maria, otevřevši jemu hrob i&amp;nbsp;dveře toho domu, i&amp;nbsp;kázala sě jemu navrátiti do domu matky své. Kteréhožto když otec i&amp;nbsp;matka ohledachu, s&amp;nbsp;velikú radostí jsú jeho přijali, řkúce: »I&amp;nbsp;kde si již tak dlúhý čas byl?« Kterýžto řekl, že jest v&amp;nbsp;tajném miestě spal a&amp;nbsp;že jest neprocítil až do té chvíle. Tehdy matka toho pacholíka uprosila jest jemu milost u&amp;nbsp;mistra školnieho praviece, že by sě skryl od školy.

A&amp;nbsp;opět ten pacholík počel do školy usta/vičně choditi jakožto i&amp;nbsp;prvé za dva měsiece. A&amp;nbsp;když opět u&amp;nbsp;pátek jednoho dne do kostela všel ten žid tajně, uslyšel žáčka dřéveřečený verš zpivajícieho, kteréhožto žáčka bieše podobný hlas tomu žáčku, kteréhož ten žid zabil bieše. A&amp;nbsp;mnoho sě diviv učinil stánie, dokudž žáci nevyšli, a&amp;nbsp;inhed poznal žáčka, kteréhož zabil bieše. A&amp;nbsp;kterakkoli jeho znal, však sám do plna sobě nevěřil. A&amp;nbsp;běžev do domu svého, zkusil jest, byla[-li] by to pravda, neb jest jeho na tom miestě nenalezl, kdežto jest jeho pochoval. A&amp;nbsp;ten žid, že múdrý velmi bieše, uzřev tak veliký [div], šel jest s&amp;nbsp;velikú pilností a&amp;nbsp;opatrností k&amp;nbsp;faráři toho města. A&amp;nbsp;ten účinek počel jemu praviti. I&amp;nbsp;zavolal jest kněz toho žáčka k&amp;nbsp;sobě a&amp;nbsp;řekl jemu: »Tento žid vyznává, že jest / tě pojal do svého domu, aby jemu dluhy popisoval, a&amp;nbsp;praví, že jest tě zabil.« Jemužto žáček odpověděl: »Ano, jest to pravda. Aj rána aneb znamenie na mém hrdlu jest, kdež jest mě svým nožíkem zabil.« Jemužto farář odpověděl: »Odkavad máš život?« A&amp;nbsp;ten žáček odpověděl: »Od svaté královny, matky božie, předuostojné panny Marie, kterážto jest milostivá orodovnice těm všem, ktož k&amp;nbsp;ní nábožně volají, kterážto jest mě od smrti jakožto ze sna probudila.«

Kterýžto div opatřiv ten jistý žid, svolav své všecky přátely i&amp;nbsp;také jiné mnohé židy, i&amp;nbsp;počal jest jim div rozprávěti. A&amp;nbsp;obrátiv sě ku pánu bohu ten žid i&amp;nbsp;jiní mnozí židé, pokřtili sú sě u&amp;nbsp;počtu tři sta a&amp;nbsp;čtyřidceti židóv. A&amp;nbsp;tak sú sě pánu bohu dostali.</text>
      <sha1>85c9sss2mk0c8u7vh5ctbkjb76ijb1r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18194</id>
    <revision>
      <id>337813</id>
      <parentid>227672</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:26:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337813</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7540" sha1="dc8f3aq72kgdbj2k5zv6vb9q9l6hkk4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u&amp;nbsp;veliké poctivosti.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Muž jeden pánu bohu nábožný u&amp;nbsp;veliké poctivosti jest měl svatého Tomáše, apoštola božieho, a&amp;nbsp;tak, že v&amp;nbsp;svém domu učinil pokojíček dosti veliký a&amp;nbsp;široký, v&amp;nbsp;kterémžto obyčej mějieše chovati chudé lidi a&amp;nbsp;pútníky, kterýmžto dáváše potřebičku tělesnú v&amp;nbsp;jiedle a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;pití. A&amp;nbsp;lože jim sám osobně zpósobováše i&amp;nbsp;prostieráše. A&amp;nbsp;to činieše ku poctivosti svatého Tomáše apoštola. A&amp;nbsp;když to milosrdenstvie za mnohé časy činieše, žena jeho, bojéci sě pro tak veliké náklady na chudé, na něžto jejie muž nakládáše, aby neochudla, neb najméně chováše dvanádcte chudých a&amp;nbsp;pútníkóv; i&amp;nbsp;napomínáše jeho, aby přestal od takového dávanie almužen svatých, pravieci jemu, že nestačí ta almužna, ale že musí tiem ochudnúti. Pro něžto ten dobrý a&amp;nbsp;poctivý muž nepřestal jest almužny dávati.

I&amp;nbsp;přihodilo sě některý den, že ďábel v&amp;nbsp;zpuosobě pútníka přišel jest, prose toho hospodáře, aby ve jméno svatého Tomáše, apoštola božieho, tu noc jemu dal odpočinutie; jenž to i&amp;nbsp;učinil. A&amp;nbsp;když ďábel, sobě odpočinuv, neb veliká zima bieše, i&amp;nbsp;ukázal sě jako nahý tomu hospodáři i&amp;nbsp;prosil od něho, aby jemu někakého prostěradla aneb, čím by sě mohl přikrýti, pójčil. Kterýžto hospodář pójčil jemu svého pláště vlastnieho, aby sě přikryl. I&amp;nbsp;bieše ten plášť toho člověka velmi drahý. A&amp;nbsp;když počelo svítati, ten jistý ďábel s&amp;nbsp;tiem pláštěm pryč šel. Tomu rozoměvši žena jeho a&amp;nbsp;velmi sě rozhněvavši na něho, lála jest jemu řkúci: »Že sě tobě to spravedlivě stalo!« Jejiežto lánie muž trpělivě snesl jest.

Tehda po mnohém času ten jistý muž, vzem s&amp;nbsp;sebú mnoho peněz, neb bohatý bieše, s&amp;nbsp;povolením své ženy i&amp;nbsp;šel jest navštěvovat hrobu svatého Tomáše apoštola. A&amp;nbsp;maje prsten krásný rozdělil jej na dvě straně. Jednu stranu toho prstenu dav ženě své a&amp;nbsp;druhú stranu sobě schovav, prosil jest jie, aby jeho pět let očekávala. A&amp;nbsp;jestliže by sě nevrátil do těch let, aby sobě jiného muže pojala, nechtěla-li by bez muže býti. I&amp;nbsp;řekl jest jí: »Kdožť by koli ote mne puol prstena přinesl, kterýžto s&amp;nbsp;sebú vezmu, aby tomu člověku věřila, co by kolivěk tobě o&amp;nbsp;mně pověděl.«

A&amp;nbsp;když se bráše cestú, stalo sě jest, že pro dalekost cesty v&amp;nbsp;pěti letech a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;několika dnech do kostela, kdežto svatý Tomáš odpočívá, přišel jest. A&amp;nbsp;když tu třinádcte dní přebyl u&amp;nbsp;velikém náboženství jsa, poručiv sě svatému Tomáši, počel sě bráti zasě do svého domu. A&amp;nbsp;když jdieše, pritovařišil sě jemu ďábel v&amp;nbsp;zpuosobě člověka, tieže jeho, kde by měl jíti. A&amp;nbsp;on k&amp;nbsp;němu odpověděl: »Svatého sem Tomáše tělo navštěvoval i&amp;nbsp;miením zasě jíti do svého domu, kdežto sem prvé byl.« A&amp;nbsp;když tak o&amp;nbsp;mnohých věcech na cestě rozmlúváchu, tehda ďábel přivedl jemu ku paměti ten plášť, kterýž jemu bieše ukradl, i&amp;nbsp;poče jeho tázati řka: »Co by tomu učinil, jenž jest tobě ten plášť ukradl, když by jeho nalezl?« Jemužto ten dobrý pútník odpověděv řekl jest: »Nic bych zlého jemu neučinil pro svatého Tomáše, neb sem jemu to dávno odpustil.« Tehdy ďábel řekl jest: »Jáť sem, jenž sem tobě ten plášť ukradl, a&amp;nbsp;jsemť ďábel. A&amp;nbsp;přikázáno mi jest od svrchnieho mistra mého svatého Tomáše tak řkúcieho ke mně, abych neodcházel od tebe, leč by mi odpustil.« To když uslyše ten nábožný muž, velmi sě ulekl i&amp;nbsp;řekl jest ďáblu: »Jdiž, kam chceš.« Jemužto ďábel vece: »Nemohuť zajisté odjíti, jediné z&amp;nbsp;tvé dobré vuole. Zpravímť tobě jednu věc novú, že tvá žena této noci má pojieti jiného muže. I&amp;nbsp;protož, chceš-li mi odpustiti to, cožť sem učinil, žeť sem plášť tobě ukradl, zruším to manželstvie, aby toho nebylo.« To uslyšev ten pútník, velmi sě poče radovati tiem a&amp;nbsp;vesel býti. I&amp;nbsp;vece: »Odpúštiemť u&amp;nbsp;plně.« Tehdy řekl jemu ďábel: »Neroď sě báti. Vstup na mú šíji, neb tobě nic neuškodím, a&amp;nbsp;přinesu tě v&amp;nbsp;brzkosti do tvého domu.«

A&amp;nbsp;tak sě jest stalo, že týž den před večeří postavil ho ďábel před jeho domem. A&amp;nbsp;tu jest jeho ďábel odšel. Žena zajisté jeho bieše u&amp;nbsp;pokojíku s&amp;nbsp;jinými paniemi, připravujíc sě, aby když by ten přišel, kterýž ji měl pojieti, byl jí dán za muže.

Tehdy ten hospodář v&amp;nbsp;zpuosobě pústničí všel jest do svého domu i&amp;nbsp;skryl sě jest v&amp;nbsp;některém miestě tajném toho domu. A&amp;nbsp;vzav polovici prstenu, kterýž jest s&amp;nbsp;sebú měl, i&amp;nbsp;položil jest do jedné čieše neb řepice, kterážto stáše na stole, z&amp;nbsp;niežto mějieše jeho žena píti. A&amp;nbsp;když jí podachu z&amp;nbsp;té čieše neb řepice píti, tehda jest uzřela puol prstenu, kterýž ležieše v&amp;nbsp;čieši. A&amp;nbsp;inhed sě jest ulekla i&amp;nbsp;šla jest k&amp;nbsp;své truhlici, hledajíci polovici prstena téhož, kterýž jest jí byl dal muž její, dřéve nežli byl na pút k&amp;nbsp;svatému Tomáši odšel. Jenž nalezši, spojila jest k&amp;nbsp;té polovici. A&amp;nbsp;tak poznala prsten, kterýž jí byl jejie muž ostavil. I&amp;nbsp;řekla jest: »To jest zajisté polovice prstenu, kterýž jest mně pám mój najmilejší ostavil. [Ktož prsten] s&amp;nbsp;sebú sěm přinesl, přistup sěm ke mně.« A&amp;nbsp;tak poznala, že jest muž jejie přišel.

To když jsú přietelé její uslyšeli, kteříž při tom veselí a&amp;nbsp;při té svatbě biechu, počeli sú hledati se vší pilností, byl-li by kto neznámý v&amp;nbsp;tom domu. A&amp;nbsp;když sú dlúho hledali, nalezli sú někakého pútníka v&amp;nbsp;někakém tajném toho domu miestě, kterýžto když byl přiveden před nevěstu, tehdy ona mnohú řečí tázáše ho, odkad by přišel aneb kto by byl aneb věděl-li by co o&amp;nbsp;jejiem muži. Tehdy on po dobré chvíli pověděl řka: »Jáť sem zajisté muž tvój.« A&amp;nbsp;takť jest u&amp;nbsp;pravé pravdě shledáno, že jest to tak. Tehda ten ženich nový, kterýž mějieše tu paní pojieti, odvržen jest. A&amp;nbsp;on zasě též jako i&amp;nbsp;prvé s&amp;nbsp;svú manželkú i&amp;nbsp;s&amp;nbsp;dietkami svými přebýváše u&amp;nbsp;velikém utěšení, děkujíce pánu bohu a&amp;nbsp;svatému Tomášovi. Aj, kterak utěšená věc jest svatým sloužiti etc.</text>
      <sha1>dc8f3aq72kgdbj2k5zv6vb9q9l6hkk4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18202</id>
    <revision>
      <id>337814</id>
      <parentid>227681</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:26:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337814</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2765" sha1="3gvmoz2mm983m7osfvfgnnf0ware9hy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u&amp;nbsp;veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i&amp;nbsp;uprosila jemu milost u&amp;nbsp;pána boha.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Žák jeden bieše jménem Štěpán v&amp;nbsp;flandrské zemie. Ten bieše upadl u&amp;nbsp;veliké a mrzké hřiechy, že opustiv všicku službu boží i&amp;nbsp;tak všecky věci, kteréž k&amp;nbsp;spasení přislušejí, a&amp;nbsp;netolik dobře činiti přestal, ale také i&amp;nbsp;dobrého slyšeti netbal.

I&amp;nbsp;mějieše náboženstvie veliké k&amp;nbsp;světí Maří Mandaleně. A&amp;nbsp;když sě jejie hod přibližováše, postieše sě nábožně. Její den světieše, a&amp;nbsp;když jest navštievil jejie hrob nábožně, tak ani v&amp;nbsp;pravdě spáše ani nespáše, svatá Maria Mandalena, zajistě žena převelmi jasné oči majíci, převelmi krásné, a&amp;nbsp;okolo nie dva anděly biechu, jeden s&amp;nbsp;pravé strany a&amp;nbsp;druhý s&amp;nbsp;levé, i&amp;nbsp;ukázala sě jest tomu žáku řkúcí: »I&amp;nbsp;proč zajisté, Štěpáne, mně nadarmo slúžíš, i&amp;nbsp;proč mnoho úsilé, jímžto ke mně s&amp;nbsp;náboženstvím praciješ? Nebuduť tobě nic moci pomoci. I&amp;nbsp;prožť sem pána boha za tě prosila ustavičně. Protož vstaň a&amp;nbsp;kaj sě svých hřiechóv, jimiž si pána boha hněval, aniž já tebe miením opustiti, donidž pánu bohu dosti neučiníš za své hřiechy.« A&amp;nbsp;když to ten žák uslyšal od svaté Maří Mandaleny, učiv v&amp;nbsp;sobě milost vlitú od nie velikú, opustiv svět i&amp;nbsp;hřiechy ty všecky, jimižto pána boha hněval jest, šel jest do zákona. A&amp;nbsp;tu jest život svatý vedl, dobře žív jsa. A&amp;nbsp;když měl umřieti, okázala sě jemu svatá Mařie Mandalena s&amp;nbsp;anděly svatými stojieci a&amp;nbsp;jeho duši jakžto stkvúci holubičku s&amp;nbsp;velikými chválami do nebeského královstvie jest uvedla.</text>
      <sha1>3gvmoz2mm983m7osfvfgnnf0ware9hy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18207</id>
    <revision>
      <id>337815</id>
      <parentid>227676</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337815</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3664" sha1="shzoed04kwwzyixrqmg2s4psx5nuthl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u pána boha.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a&amp;nbsp;potom všecko sbožie rozdal pro pána boha.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Byl jeden člověk jménem Urban, bohatý velmi, kterýžto mnoho let slúžieše panně Mariji. Kterýžto když sě bieše sstaral, rozprodal všecky věci, kteréž mějieše, a&amp;nbsp;rozdal chudým. A&amp;nbsp;což dobrého činil, všecko to činil ku poctivosti drahé panně Mariji.

Kterýžto když na sobě čijieše, že by měl umřieti, i&amp;nbsp;povolal jest jediného syna svého, kteréhož mějieše, i&amp;nbsp;řekl jest jemu: »Ó, synu mój milý, všicku potřebu, kterúž sem měl, rozdal sem chudým, a&amp;nbsp;nic nemám, co bych tobě ostavil, jediné toliko desět hřiven zlata. Protož vyvol sobě ze dvého jedno: aneb těch desět hřiven daj chudým, jimižto by sě měl živiti v&amp;nbsp;tomto světě, aneb tě porúčiem panně Marijie, jíž sem já, doniž sem žív byl, vždycky slúžil, aby ona byla tvá orodovnice i&amp;nbsp;spomocnice.«

Odpovědě syn otci: »Byť pak bylo viece peněz nežť jest, chci já radějí, aby mě poručil milosrdné panně Mariji, matce boží, jenž si ty jí vždycky slúžil, nežli bych sě měl v&amp;nbsp;těch penězích a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom zlatě kochati.«

A&amp;nbsp;když jest otec umřel, syn jeho nemějieše co jiesti. A&amp;nbsp;tak núzí jsa přihnán, šel prositi sobě almužny. Jemužto pán buoh i&amp;nbsp;panna Maria svú svatú pomoc dáváchu, že lidé jemu radějše pro buoh dáváchu nežli jiným chudým lidem. A&amp;nbsp;když sobě shromáždil almužnu, vjide do kostela i&amp;nbsp;sěde proti oltáři, na kterémžto bieše malován obraz panny Marije, i&amp;nbsp;pojiedáše tu, což mějieše. A&amp;nbsp;což jest jemu zbývalo té almužny, to chudým rozdáváše.

Tehdy kaplan biskupuov toho kostela znamenáše účinek toho jistého pacholíka i&amp;nbsp;pověděl jest biskupovi. A&amp;nbsp;když biskup srozuměl tomu chudému pacholíku, že tak jest nuzný a&amp;nbsp;potřebný, slitoval sě jest nad ním pro jeho poctivost a&amp;nbsp;pro dobrotu otce jeho dobrého i&amp;nbsp;řekl jest ten biskup, že jest jemu ujec, a&amp;nbsp;to jemu vzkázal po svém kaplanu. A&amp;nbsp;kázal jeho povolati k&amp;nbsp;sobě i&amp;nbsp;přijal jeho do svého dvoru a&amp;nbsp;učinil jeho duostojného sbožím i&amp;nbsp;ctí velikú tak, že ten jistý viece sbožie měl nežli otec jeho; a&amp;nbsp;jsa v&amp;nbsp;tom bohatství, dobrý život vedl, pánu bohu i&amp;nbsp;panně Mariji pilně rád slúžil a&amp;nbsp;z&amp;nbsp;toho sbožie rád pro pána boha uděloval. A&amp;nbsp;jsa v&amp;nbsp;tom dobrém životě, potom skonal a&amp;nbsp;tak sě pánu bohu dostal. Pane Bože, dajž nám bychom sě také k&amp;nbsp;tobě dostali!</text>
      <sha1>shzoed04kwwzyixrqmg2s4psx5nuthl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18208</id>
    <revision>
      <id>337816</id>
      <parentid>227680</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337816</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2309" sha1="dlk9z1eag94eu8t2r5r9sw6nkzhxc6s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha.
  | DALŠÍ = Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom žáku dospělém v&amp;nbsp;umění a&amp;nbsp;vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v&amp;nbsp;ten řád svatého Dominika.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě o&amp;nbsp;jednom žáku dospělém a&amp;nbsp;urozeném, kterýžto sě bieše poručil svatému Dominiku, že by chtěl vstúpiti v&amp;nbsp;řád a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;zákon kazatelóv. A&amp;nbsp;tak když v&amp;nbsp;tom zákoně bieše některého času, upadl jest u&amp;nbsp;velikú nemoc. A&amp;nbsp;když až k&amp;nbsp;poslední hodině smrti přicházieše, svatý Dominikus prosil za něho panny Marije, aby jemu spomoci ráčila. A&amp;nbsp;inhed ku prosbě svatého Dominika blahoslavená panna Maria se dvěma svatýma pannoma ukázala sě tomu žáku nemocnému s&amp;nbsp;velikú jasností i&amp;nbsp;řekla tomu žáku: »Pros ote mne, co chceš, a&amp;nbsp;nebudeš oslyšán.« A&amp;nbsp;když nemějieše údóv zdravých ku prosbě, řekly sú tě dvě panně k&amp;nbsp;žáku tomu: »Ó&amp;nbsp;dobrý žáku, poruč tvú prosbu milosrdné panně Mariji, kterážto mluvila jest laskavě k&amp;nbsp;tobě.« A&amp;nbsp;on k&amp;nbsp;tomu inhed svolil.

Tehda blahoslavená panna Maria dotkla sě hlavy jeho svú svatú rukú i&amp;nbsp;noh jeho a&amp;nbsp;inhed jest uzdraven a&amp;nbsp;vstav, inhed ukázal to svatému Dominikovi. A&amp;nbsp;když to svatý Do[mi]nikus uslyšal, že jest jeho panna Maria uslyšala, pánu bohu dieky vzdal a&amp;nbsp;předuostojné panně Mariji.</text>
      <sha1>dlk9z1eag94eu8t2r5r9sw6nkzhxc6s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18209</id>
    <revision>
      <id>337817</id>
      <parentid>227658</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337817</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4731" sha1="tpdwljium7he7awu5bvhrfwzmzc4ejo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě [píše] o&amp;nbsp;jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a&amp;nbsp;byl žív velmi nešlechetně a&amp;nbsp;potom sě jest kál.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě o&amp;nbsp;jednom bohatém člověku, kterýžto panně Mariji nábožně slúžil almužnami, posty, modlitbami, a&amp;nbsp;to v&amp;nbsp;den sobotní, ale bieše velmi nečistý, takže vešken svój statek v&amp;nbsp;smilství a&amp;nbsp;v cizoložství utratil, a&amp;nbsp;všudy jezdieše hledaje, kterú by mohl pannu porušiti.

I&amp;nbsp;stalo sě jest, že jest přijel do jednoho města, i&amp;nbsp;kázal sě svým služebníkóm ptáti, kde by mohli kterú pannu nalézti, ješto by s&amp;nbsp;ní svú vuoli měl. A&amp;nbsp;sú nemohli nižádné nalézti, ješto by s&amp;nbsp;ní svú vuoli měl, ji zaplatě. Tehda přišli sú k&amp;nbsp;jednomu rytieři převelmi chudému a&amp;nbsp;velmi ušlechtilému, kterýžto měl dceru velmi krásnú.

Toho rytieře budú prositi, aby svú dcerku dal tomu jich pánu, aby s&amp;nbsp;ním ležala, slibujíce jemu, že chtie jemu za to dáti čtyřidceti hřiven peněz. Kterýžto velmi sě poče za to styděti a&amp;nbsp;smuten býti, pláče hořce tak, že by pro svú chudobu takové věci trpěl. A&amp;nbsp;když uzřela jeho dcera plačícieho, otázala jest otce, proč by plakal. Jížto odpověděv, vece rytieř: »Tento, kterýž jest k&amp;nbsp;nám přijel, chceť dáti čtyřidceti hřiven peněz, aby s&amp;nbsp;ním ležala, za kterúžto věc velmi sě stydím, že mám takové věci nad tebú dočekati.« Odpověděla dcera otci: »Neroď plakati. Jáť sem hotova učiniti vuoli jeho, aby když nám dá penieze, mohli bychom sobě z&amp;nbsp;našie chudoby pomoci.« To uslyšev otec její od nie, kázal služebníkóm toho rytieře ty penieze přinésti, kteréž sú slíbili jemu dáti, svolí-li jim ke dceři. A&amp;nbsp;když sú jemu penieze přinesli, tehda inhed dcera jeho šla jest k&amp;nbsp;rytieři tomu. Jižto když uzřě ten rytieř, poče sě jemu ta panna velmi líbiti a&amp;nbsp;milá býti. I&amp;nbsp;počel jie tázati, které by jejie jméno bylo, kterážto odpověděla jemu: »Řiekajíť mi Maria.« Odpověděl ten jistý rytieř: »Odstup to ote mne, aby ty měla ode mne porušena býti, poněvadž si nazvána tiem jménem, jakož má milá panna Maria jest nazvána.«

A&amp;nbsp;když to uslyše ta panna, poče plakati, bojéci sě, aby ten rytieř neodjal jí peněz. A&amp;nbsp;to když uzře rytieř, obveselil jest ji a&amp;nbsp;řka jí: »Ó&amp;nbsp;dobrá panenko, jdiž u&amp;nbsp;pokoji a&amp;nbsp;ty penieze, kteréžť sem tobě dal, mějž je i&amp;nbsp;s otcem svým ve jméno drahé panny Marije.« Kterážto s&amp;nbsp;velikú radostí navrátila sě do domu otce svého, zvěstující to otci svému, že jest v&amp;nbsp;čistotě zuostala a&amp;nbsp;že jí ty penieze ve jméno panny Marije dal. A&amp;nbsp;tak otec jejie opravil své chudoby a&amp;nbsp;tiem byl velmi radosten, že jest dcera jeho při cti zuostala. A&amp;nbsp;nepřestal chval vzdávati pánu bohu i&amp;nbsp;jeho milé matce panně Mariji.

I&amp;nbsp;stalo sě jest, když druhý den ten rytieř na lov jel jest, tehdy svým vlastním kopím sě zabodl až k&amp;nbsp;smrti. A&amp;nbsp;skrze pomoc drahé panny Marie a&amp;nbsp;skrze malé pokánie a&amp;nbsp;zpověď umřel jest a&amp;nbsp;pohřeben jest na poli, neb práva duchovnie tak držie aneb okazují, aby takoví lidé na poli byli pochováni, kteřížto v&amp;nbsp;lúpežiech, v&amp;nbsp;loviech, v&amp;nbsp;kolbách smrtí bývají zastěženi. A&amp;nbsp;inhed druhé noci okázala sě jest panna Maria té panence, kterážto měla od toho rytieře porušena býti, a&amp;nbsp;řekla jest jí: »Jdiž, ó&amp;nbsp;dobrá děvečko, k&amp;nbsp;biskupovi a&amp;nbsp;pověz jemu ote mne, aby služebníka mého pochoval na kerchově, neb sem jemu za tu prosbu a&amp;nbsp;za to dobroděnie, což jest mně učinil, uprosila milost u&amp;nbsp;svého syna.« Biskup zajisté uslyšev přikázanie od panny Marie, toho rytieře na kerchově kázal pochovati.</text>
      <sha1>tpdwljium7he7awu5bvhrfwzmzc4ejo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18210</id>
    <revision>
      <id>337818</id>
      <parentid>227671</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337818</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4056" sha1="muekqgp4gufic1n1s62ku0dw93stc9n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě [píše] o&amp;nbsp;jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a&amp;nbsp;byl žív velmi nešlechetně a&amp;nbsp;potom sě jest kál.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jeden muž velmi v&amp;nbsp;poctivosti mějieše pannu Mariji, avšak sě bieše dopustil jednoho hřiechu převelmi těžkého tak, že sě jest toho hřiechu nesměl pro velikú hanbu zpoviedati.

A&amp;nbsp;když tomu mnohý čas pominul, jsa hnut ku pokání, i&amp;nbsp;hledáše tajného miesta i&amp;nbsp;vyznal sě pánu bohu svých hřiechóv řka: »Pane bože, milostiv buď mně hřiešnému. Já sem nebožtík hřiešný takový hřiech učinil, že sem sě jeho žádnému nesměl vyznati pro veliký stud. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom hřiechu dávám sě vinen tobě, bohu mému samému, a&amp;nbsp;prosím tvé svaté milosti, aby mi ráčil ten hřiech odpustiti. A&amp;nbsp;rač mi dáti milost a&amp;nbsp;želenie takového hřiechu, abych mohl tiem hřiechem viece tvé svaté milosti nehněvati.« A&amp;nbsp;když ty věci rozjímaje pravieše, ukázal sě jemu ďábel v&amp;nbsp;zpuosobě kněžské a&amp;nbsp;řekl: »Co myslíš a&amp;nbsp;co rozjímáš v&amp;nbsp;srdci svém?« Jemužto odpověděl: »Já sem mnoho časuov tajil takového hřiechu, neb sem sě jeho styděl zpoviedati.« Jemužto ďábel odpověděl a&amp;nbsp;řka: »Já sem z&amp;nbsp;božieho milosrdenstvie přišel k&amp;nbsp;tobě, aby sě mně, knězi, zpoviedal.« A&amp;nbsp;inhed jest vyznal ten hřiech. Řekl jest ďábel: »Aj, dávámť tobě za pokánie, aby sě toho hřiechu nikdy viece nevyznával ani sě zpoviedal a&amp;nbsp;za to měl u&amp;nbsp;plně, že jest tobě ten hřiech odpuštěn.« Kterýžto inhed jemu slíbil, že to chce učiniti.

A&amp;nbsp;když muž přicházieše ku poslední hodině svého života, tehdy světí andělé vadiechu sě s&amp;nbsp;ďáblem o&amp;nbsp;duši jeho. A&amp;nbsp;praviechu ďáblové: »Psáno jest zajisté, že pán buoh řekl jest: „Kterakéhož tě naleznu, takéhož tě súditi budu“, a&amp;nbsp;podlé té řeči tento muž jistý jest náš, neb v&amp;nbsp;hřiechu smrtedlném nalezen jest.« A&amp;nbsp;inhed vzemši duši toho člověka, počeli sú ji nésti do pekla s&amp;nbsp;radostí velikú. A&amp;nbsp;když sú přišli až k&amp;nbsp;vratóm pekelným, potkala je předuostojná panna Marija a&amp;nbsp;řekla jest jim: »Neb ste lstívě oklamali jeho, aby sě nevyznával ani zpoviedal toho hřiechu smrtedlného, kterýmžto hřiechem hněval jest mého syna milého, i&amp;nbsp;protož přikazujiť vám skrze ukrutný, strašlivý i&amp;nbsp;hrozný den súdný, abyšte jeho duši zasě k&amp;nbsp;jeho tělu navrátili, aby toho hřiechu, kteréhož skrze vaši lest sě jest nezpoviedal, ani za ten hřiech dosti učinil, aby jeho duše jsúci zasě v&amp;nbsp;tělo navrácena, i&amp;nbsp;mohl by on svój život opraviti.« Kteřížto ďáblové bez prodlenie jeho duši sú pustili k&amp;nbsp;jeho tělu a&amp;nbsp;inhed jest počal žív býti. A&amp;nbsp;potom sě jest s&amp;nbsp;pravú věrú toho hřiechu zpoviedal a&amp;nbsp;spravedlivě pánu bohu za ten hřiech dosti učinil. A&amp;nbsp;to rozpravenie proto jest psáno, abychom slúžili rádi našie milé panně Mariji. A&amp;nbsp;vězte, že každému člověku, kto jí věrně slúží a&amp;nbsp;ji miluje, žeť ona s&amp;nbsp;pilností každému spomóže. Prosmež i&amp;nbsp;my, ať by nám spomohla!</text>
      <sha1>muekqgp4gufic1n1s62ku0dw93stc9n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18211</id>
    <revision>
      <id>337819</id>
      <parentid>227685</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337819</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4061" sha1="ngeq9q7r775q3am9x0jw2fxpkzxsqqf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a&amp;nbsp;přebývala s&amp;nbsp;ním, až i&amp;nbsp;počala synem.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jedna žena zápalem a&amp;nbsp;libostí smilstva jsúci zapálena proti synu svému vlastniemu, jehožto tak velmi zamilovala, až s&amp;nbsp;ním i&amp;nbsp;počala a&amp;nbsp;počevši i&amp;nbsp;porodila syna.

Tehdy bázní velikú pro tak veliký hřiech jsúci přestrašena a&amp;nbsp;bojéci sě, by jí náhlá smrt nepřišla a&amp;nbsp;potom aby na věky nebyla zatracena, a&amp;nbsp;protož myslila převelmi velikým myšlením, aby sě mohla s&amp;nbsp;některým múdrým knězem o&amp;nbsp;ten hřiech poraditi, kteraké by pokánie za ten hřiech měla přijieti. I&amp;nbsp;stalo sě jest, že jest šla, došla s&amp;nbsp;velikú prací i&amp;nbsp;s&amp;nbsp;tiem dietětem a&amp;nbsp;ukázala sě jest před papežem Innocenciem, a&amp;nbsp;to s&amp;nbsp;tak velikým pláčem a&amp;nbsp;křikem činieci zpověď, ano všickni lidé slyšie, takže sú sě lidé velmi ulekli toho jejieho křiku. A&amp;nbsp;vida papež té ženy skrúšenie a&amp;nbsp;tak veliký pláč, počal jest mysliti, právě-li by sě chtěla káti. I&amp;nbsp;přikázal jí, aby v&amp;nbsp;takovém rúšě tu před lidmi sě okázala, v&amp;nbsp;kterakém jest s&amp;nbsp;synem svým přebývala, když jest hřěšila. Tehdy ona odváživši sě hanby věčné, pro kterýžto hřiech měla muky na věky u&amp;nbsp;pekle trpěti, inhed jest vyšla a&amp;nbsp;rúcho s&amp;nbsp;sebe složila. Jedno v&amp;nbsp;jedné košili přišla do kostela k&amp;nbsp;svatému Petru a&amp;nbsp;tak sě jest ukázala, že jest hotova byla učiniti, což by jí koli za ten hřiech bylo uloženo. A&amp;nbsp;když tomu porozoměl ten papež Innocencius, že sě ta žena dala před ním u&amp;nbsp;velikú pokoru, nižádného jí pokánie za ten hřiech neuloživ, přede všemi lidmi řekl jest: »Odpuštěn jest tobě ten hřiech, jdiž u&amp;nbsp;pokoji!«, nižádného jí pokánie neostaviv.

A&amp;nbsp;když takovú věc uslyšal jeden z&amp;nbsp;kardinálóv i&amp;nbsp;z&amp;nbsp;zákonníkóv o&amp;nbsp;něm, jako onen zákonník, ješto reptáše proti pánu bohu, ješto hřiechy lidem odpúštěl, též tento proti tomu papeži reptáše pravě, že by neprávě hřiechy odpúštěl a&amp;nbsp;pro takový veliký hřiech že nenie dosti učiněno tak malé pokánie. K&amp;nbsp;němužto papež odpověděl: »Jestižeť sem já jí v&amp;nbsp;tom neprávě učinil, ďábel ať inhed v&amp;nbsp;mé tělo vstúpí. Pakli ty mě neprávě súdíš, staň sě tobě též.« A&amp;nbsp;inhed jest ďábel toho kardinála počel trápiti a&amp;nbsp;skrze jeho trápenie pán buoh té ženě hřiechy odpustil. A&amp;nbsp;když ten div na sobě učiněný ten jistý kardinál uzřel, od toho času prosil lidi, aby sě zaň modlili. A&amp;nbsp;když sú sě zaň lidé pánu bohu modlili, inhed jest ďábel z&amp;nbsp;něho vystúpil. A&amp;nbsp;on, klek nábožně na kolenú, zaslíbil pánu bohu, že nikdy nemiení sě jeho svaté milosti protiviti ani odporen býti.

A&amp;nbsp;protož nižádný zúfati nemá, by byl najvětčí hřiešník, že bude-li sě věrně a&amp;nbsp;právě a&amp;nbsp;spravedlivě svých hřiechuov káti, že sě nad ním milý pán buoh smiluje, zde dá milost a&amp;nbsp;po smrti věčnú radost, [k]&amp;nbsp;kteréžto radosti dopomáhej nám ten milý Ježíš, přietel najmilejší, amen.</text>
      <sha1>ngeq9q7r775q3am9x0jw2fxpkzxsqqf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18213</id>
    <revision>
      <id>337820</id>
      <parentid>227669</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337820</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2732" sha1="g5qfsam0g4vy36swzepmdm5rv64pe7j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a&amp;nbsp;potom sě zpoviedal a&amp;nbsp;bohu sě dostal.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Byl jeden člověk na Rýně blízko od Kolína, toho města. A&amp;nbsp;když mnoho peněz vylichvil, s&amp;nbsp;božieho milosrdenstvie skrúšeným srdcem zpoviedal sě, a&amp;nbsp;aby pánu bohu dosti učinil za své hřiechy, úmysl měl, že chce všecko pro pána boha rozdati, což by kolivěk měl. Ale zmienky žádné učinil před knězem, že by chtěl navrátiti, což jest vylichvil. Jemužto kněž řekl jest: »Jdi a&amp;nbsp;vezmi mnoho chleba a&amp;nbsp;zkrájej jej na mnohé almužny tak, že by těmi chleby naplnil truhlu plnú, a&amp;nbsp;zavra ten chléb v&amp;nbsp;truhle až do druhého dne a&amp;nbsp;řka, potom jej chudým rozdáš.« Jenž to i&amp;nbsp;učinil.

A&amp;nbsp;když druhý den byl přivolal toho kněze a&amp;nbsp;otevřev truhlu, nalezl jest toliko žab, kolik jest chlebóv položil. Jemužto jest kněz odpověděl, že pánu bohu »tak jest almužna tvá ohavná a&amp;nbsp;mrzká jakožto tyto žáby i&amp;nbsp;každého, ktož lichví a&amp;nbsp;z&amp;nbsp;oklamánie svého bližnieho rozdávají almužny«.

A&amp;nbsp;když to od kněze uslyše ten jistý lichevník, velmi sě poče třiesti a&amp;nbsp;lekati i&amp;nbsp;vece knězi: »Co učiním za pokánie?« I&amp;nbsp;vece jemu kněz: »Chceš-li za jisté spasen býti, tuto celú noc aby mezi těmi žabami náh ležal.« A&amp;nbsp;on zajisté, ač sě jest toho liknoval učiniti, avšak sě jest mezi těmi žabami náh položil v&amp;nbsp;té truhle, kterúžto truhlu kněz zavřel a&amp;nbsp;odšel. A&amp;nbsp;když druhý den kněz přišel, otevřev tu truhlu a&amp;nbsp;nic v&amp;nbsp;ní nenalezl, jediné kosti bielé toho člověka. A&amp;nbsp;inhed ten kněz poznal, že pán buoh tomu člověku hřiechy odpustil, i&amp;nbsp;vypravoval to mnohým lidem, aby sě toho hřiechu lichevnieho vystřiehali.</text>
      <sha1>g5qfsam0g4vy36swzepmdm5rv64pe7j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18224</id>
    <revision>
      <id>337821</id>
      <parentid>227683</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337821</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4653" sha1="st07whzyumghh75flcdy0o904cfyllt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jedné panně rozprávka velmi krásná a&amp;nbsp;ta panna bieše dnú zlámána a&amp;nbsp;nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Panna jedna byla u&amp;nbsp;vlasti francúské šlechetná a&amp;nbsp;nábožná velmi. Ta když jedné chvíle na den matky božie očištěnie sama jediná v&amp;nbsp;své nemoci ležieše a&amp;nbsp;sama v&amp;nbsp;sobě jsúci zamúcena řekla jest: »Aj, sama ležím jediná a&amp;nbsp;ráda bych tento slavný den panně Mariji poslúžila, jakožto obyčej mají posluhovati věrní křesťané, i&amp;nbsp;nemohu.« A&amp;nbsp;když takové věci na své mysli přemietáše, tehda dušě jejie božskú mocí byla z&amp;nbsp;těla jejieho vystúpila a&amp;nbsp;od svatého anděla do nebeského Jeruzaléma jest přinesena, kdežto viděla jest procesí převelmi krásnú toho města drahého Jeruzaléma, ano zvláště řádové andělští, patricharchy, proroci, apoštolé, mučedlníci, zpovědlníci, svaté panny i&amp;nbsp;jiné věrní všickni v&amp;nbsp;tom nebeském Jeruzalémě dva a&amp;nbsp;dva v&amp;nbsp;té procesí kráčiechu, zapálené sviece v&amp;nbsp;svých rukú nesúce. Příhodné zpievanie tomu svátku zpieváchu i&amp;nbsp;takovéž stánie, jakož obyčej jej na tomto světě učiniti, zachováváchu.

A&amp;nbsp;anjel zajisté vuodce té jisté panny, vzav svieci jiné panně, kterážto mějieše býti tovariška jejie, podal této jisté panně&amp;nbsp;— a&amp;nbsp;ta sviece osviecena bieše. I&amp;nbsp;bieše zajisté taká okrasa v&amp;nbsp;těch svatých a&amp;nbsp;taká sláva, že by žádný jazyk toho nemohl vypraviti. Syn zajisté drahé panny Marie, jsa oblečen v&amp;nbsp;rúcho najduostojnějšie, najpoctivějšie miesto mějieše i&amp;nbsp;s&amp;nbsp;svú milú matkú předrahú pannú, jehožto krásě vešken sbor nebeského Jeruzaléma diviše sě na něho patřiece. Kteřížto duostojní kuorové andělští po třetiem stání patřiece na drahého pána i&amp;nbsp;na jeho milú matku, začeli sú antifonu, ješto piesnička slóve takto dnes předuostojná: »Panna Maria děťátko Ježíše obětovala jest do chrámu.« I&amp;nbsp;vešli sú [do] chrámu zlatem i&amp;nbsp;drahými perlami udělaného a&amp;nbsp;inhed potom všickni počeli sú mši převelmi duostojně a&amp;nbsp;krásně zpievati. A&amp;nbsp;když sú Kyrielejson dozpievali, tehda Kristus, najduostojněší biskup, začal jest: »Chvála na výsosti bohu« a&amp;nbsp;svatý Štěpán, předuostojný boží mučedlník, epištolu četl jest čtenie. Zajisté svatý Jan, jsa oblečen v&amp;nbsp;přečistú dialmatiku, jáhnem té mše předuostojně byl jest. A&amp;nbsp;když jest čtenie dokonal pán Kristus, k&amp;nbsp;řádu svému sě navrátil a&amp;nbsp;od těch, kteřížto sú ty sviece obětovali, přijal jest.

Tehda ta dřéveřečená panna, čijíci sě navrátiti k&amp;nbsp;tělu svému, skrze ducha svú také svieci chtějieše s&amp;nbsp;jinými ofěrovati a&amp;nbsp;také přikázaním anděla svého nechtieše jie s&amp;nbsp;sebú na zemi nésti. To vida anděl tu svieci, kterúž ji bieše dal, zlámal polovice sviece svrchní a&amp;nbsp;zpodnie jí nechal.

A&amp;nbsp;tak jsúci k&amp;nbsp;tělu svému navrácena, polovici té sviece v&amp;nbsp;své ruce zavřenu jest nalezla. A&amp;nbsp;tak v&amp;nbsp;té svieci mnohé moci pán buoh na tomto světě ukazoval, uzdravuje mnohé nemocné. A&amp;nbsp;tak bieše to viděnie té panně od pána boha ukázané zjeveno, že sě sama počela tomu vidění diviti. A&amp;nbsp;když sú sě jie tázali, jaké by to jejie viděnie bylo, odpověděla jest ono slovo svatého Pavla apoštola: »Buďto že sem v&amp;nbsp;těle byla, buďto kromě těla, pán buoh vie. Ale toto viem, že když sem ležala na svém loži, jsúci velikú nemocí poražena, a&amp;nbsp;již sem bohdá učiněna zdráva od pána boha.«</text>
      <sha1>st07whzyumghh75flcdy0o904cfyllt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18225</id>
    <revision>
      <id>337822</id>
      <parentid>227670</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337822</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4016" sha1="0oidxzo22hqpwkqpmp44x3sntctek6g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.
  | DALŠÍ = Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom mládenci, ješto byl upadl u&amp;nbsp;veliké hřiechy, a&amp;nbsp;kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Mládenec jeden bieše u&amp;nbsp;Paříži v&amp;nbsp;tom městě na učení i&amp;nbsp;dopustil sě jest hřiechóv někakých bohu velmi ohavných, takže pro stud těch hřiechuov žádnému sě knězi nesměl zpoviedati. I&amp;nbsp;poče mysliti o&amp;nbsp;mukách pekelných, zlým lidem kteréž budú dány, a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;slávě dobrých lidí, kteráž bude jim dána v nebesiech.

I&amp;nbsp;boje sě náhlé smrti, aby naň nepřipadla, vnitř sě mútieše hryzením svého svědomie a&amp;nbsp;zevnitř třesieše sě na těle. A&amp;nbsp;když ten strach a&amp;nbsp;tu bázeň a&amp;nbsp;stydlivost přemohl, tehdy přišel k&amp;nbsp;svatému jednomu opatu. I&amp;nbsp;kázal jeho k&amp;nbsp;sobě povolati a&amp;nbsp;že pro tu příčinu přišel, chtě sě svých hřiechúov zpoviedati. Kterýžto opat, smilovav sě nad tiem mládencem, i&amp;nbsp;poče jeho zpoviedati.

Ó&amp;nbsp;divná věc toho mládence chtějicieho sě zpoviedati! Inhed panna Maria u&amp;nbsp;boha uprosila jemu také skrúšenie tak, že s&amp;nbsp;pláčem velikým chtě sě zpoviedati svých hřiechóv i&amp;nbsp;počna jakžto praviti, a&amp;nbsp;inhed pro veliký pláč nemohl. A&amp;nbsp;to když uzře ten převor, řekl jest tomu mládenci: »Jdiž a&amp;nbsp;napiš tvé hřiechy na lístku a&amp;nbsp;přines ke mně.« I&amp;nbsp;líbila sě řeč tomu mládenci i&amp;nbsp;odšel a&amp;nbsp;napsal jest ty své hřiechy. A&amp;nbsp;když bylo nazejtřie, přišel opět k&amp;nbsp;tomu převorovi, zkušuje, mohl-li by sě opět zpoviedati. A&amp;nbsp;jakžto prvé, tak i&amp;nbsp;po druhé nemohl jest. A&amp;nbsp;když ten jistý opat jeho cedulku aneb lístek vzal i&amp;nbsp;počel jest čísti ty jeho hřiechy. A&amp;nbsp;když přečite, lekl sě jest převelmi i&amp;nbsp;řekl jest tomu mládenci: »Nejsem já duostojen sám za tvé hřiechy tobě rady dáti. Chceš-li, ať okáži mému vyššiemu otci, svatému Viktorovi?« Neb v&amp;nbsp;ty časy svatý Viktor přebýváše v&amp;nbsp;tom městě. A&amp;nbsp;když ten převor přijide k&amp;nbsp;svatému Viktorovi a&amp;nbsp;podal jemu lístku, i&amp;nbsp;počel všecko pořád rozprávěti. A&amp;nbsp;když ten svatý Viktor otevřel ten lístek, všecky jeho hřiechy nalezl smazané. I&amp;nbsp;řekl tomu převorovi: »Co mám čísti, ano nic nenie napsáno na tomto listu?« A&amp;nbsp;ten převor poče jeho hřiechy opakovati, že sú byly napsány. Tehda oba dva počeli sú sě diviti milosrdenství božiemu velikému, kteréž sě jest stalo nad tiem mládencem. A&amp;nbsp;zavolavše jeho i&amp;nbsp;ukázali sú jemu ten lístek, ano na něm nic psáno nenie. I&amp;nbsp;řekli jsú tomu mládenci, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A&amp;nbsp;když ten lístek ten mládenec skrze jistá znamenie poznal, velikú radostí jest naplněn. A&amp;nbsp;tak sú jemu pokánie žádného nedali za ty jeho hřiechy i&amp;nbsp;počeli sú jeho napo[mí]nati, aby pánu bohu z&amp;nbsp;těch daruov děkoval, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A&amp;nbsp;potom aby sě budúcích varoval a&amp;nbsp;pána boha viece nehněval. A&amp;nbsp;tak jest učinil, v&amp;nbsp;dobrém životě trval a&amp;nbsp;na své hřiechy až do smrti plakal a&amp;nbsp;potom sě pánu bohu dostal.</text>
      <sha1>0oidxzo22hqpwkqpmp44x3sntctek6g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18226</id>
    <revision>
      <id>337823</id>
      <parentid>256209</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337823</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3009" sha1="fq0grysrldgznsx51vk0lpbj7gc03bm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa…
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě opět o&amp;nbsp;jednom mládenci píše divná rozprávka.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jeden mládenec kanovníkem jsa učiněn kostela pařížského, muž mladý a&amp;nbsp;rozkošný, sa lakotně žív a&amp;nbsp;smilstvu poddán i&amp;nbsp;mnohým jiným hřiechóm jsa nakloněn, a&amp;nbsp;když na něho nemoc veliká připadla, i&amp;nbsp;počal sě zpoviedati svých hřiechóv a&amp;nbsp;na ně plakal a&amp;nbsp;polepšiv života svého a&amp;nbsp;próvod krásný vzav, olejem svatým jsa zmazán, tělo božie přijímal a&amp;nbsp;tak jest i&amp;nbsp;umřel. Jehožto tělo, jakožto muže vzácného a&amp;nbsp;bohatého, s&amp;nbsp;velikú oslavností a&amp;nbsp;chválú světa tohoto jest pochováno. I&amp;nbsp;bieše toho dne veliká jasnost tak, že i&amp;nbsp;povětřie bylo tiché a&amp;nbsp;utěšené. I&amp;nbsp;řekli jsú lidé sami k&amp;nbsp;sobě vespolek: »Mnoho dobrého pán buoh tomuto člověku jest učinil. Ničehož sě jemu nestalo, jehož by na smrti neměl, jakžto i&amp;nbsp;jiní věrní křesťané, neb jest i&amp;nbsp;svátosti kostelnie přijal, povětřie krásné bylo při jeho pohřebu a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;velikú slávú jest pochován.«

Tehdy po nemnohých dnech jednomu svému čeledínu ukázal sě pravě, že by byl zatracen. Ale to sě ten jistý čeledín poče diviti pravě jemu: »Však sě zpoviedal i&amp;nbsp;tělo božie přijímal i&amp;nbsp;olejem svatým si zmazán; kterak sě jest tobě to stalo, že si zatracen?« Odpověděl ten člověk: »Jednoho mi sě dobrého nedostávalo, že toto všecko dobré ničehuož mi neprospělo, kterýmžto dobrým byl sem obdařen.« Řekl jest ten čeledín: »I&amp;nbsp;co jest to zajisté, pověz mi!« I&amp;nbsp;řekl: »Ač sem zajisté slíbil na své smrti, že sě chci zdržeti od hřiechuov a&amp;nbsp;přichopiti sě věcí spasitedlných, i&amp;nbsp;řek[l]o mi mé svědomie: ‚Jestliže budeš zdráv, však toho zachovati nebudeš moci, což slibuješ.‘ A&amp;nbsp;že mé srdce viece bylo přichýleno ke zlému nežli k&amp;nbsp;dobrému, i&amp;nbsp;protož sem nezaslúžil hřiechóv odpuštěnie a&amp;nbsp;protož sem musil do pekla jíti.« Protož každý sě boj, aby sě toho pilně varoval, aby v&amp;nbsp;též neupadl jako tento. Zachovajž nás pán buoh, amen!</text>
      <sha1>fq0grysrldgznsx51vk0lpbj7gc03bm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18227</id>
    <revision>
      <id>337824</id>
      <parentid>256230</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337824</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3147" sha1="016ump4yatrt5nt44ehenieq2s0u9aa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa…
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom rytieři, ješto s&amp;nbsp;svú vlastní sestrú přebýval a&amp;nbsp;potom sě zpoviedal. I&amp;nbsp;byl k&amp;nbsp;němu kněz přišel s&amp;nbsp;božím tělem i&amp;nbsp;nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A&amp;nbsp;on velmi jsa rozpálen v&amp;nbsp;tom milování, nemohl toho spustiti s&amp;nbsp;mysli své.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

V&amp;nbsp;městě Treurenském bieše jeden rytieř, jenž s&amp;nbsp;svú sestrú vlastní přebýváše a&amp;nbsp;ji za manželku mějieše, jenž jejiem milováním tak velmi bieše zapálen, že ani od dobrých kněží napomínaním, ani vyobcováním, ani kterú lidskú hanbú chtěl jie prázden býti.

A&amp;nbsp;když sě bieše roznemohl, boje sě smrti, povolal k&amp;nbsp;sobě kněze, jemužto právě s&amp;nbsp;pláčem svých sě hřiechóv zpoviedal. Jehož když kněz napomínal, aby sě odpověděl a&amp;nbsp;odpřisáhl takového neřádného přebývanie s&amp;nbsp;svú sestrú, odpověděl a&amp;nbsp;řekl knězi, že nemohú toho hřiechu zuostati. A&amp;nbsp;když to kněz od něho uslyšal, an tak tvrd v&amp;nbsp;své zlosti, odšel jest s&amp;nbsp;tělem božím od něho, jenž bieše s&amp;nbsp;sebú přinesl k&amp;nbsp;tomu nemocnému.

A&amp;nbsp;když vycházieše z&amp;nbsp;domu ten kněz, ukázal sě jemu svatý Bernart, tieže jeho, proč by tomu nemocnému nedal těla božieho. A&amp;nbsp;porozuměv, pro kterú by to příčinu učinil, řekl jest tomu knězi svatý Bernart: »Navrať sě se mnú k&amp;nbsp;nemocnému!« A&amp;nbsp;když sú sě navrátili, svatý Bernart radil jest tomu rytieři učiniti, co by jemu bylo potřebného k&amp;nbsp;spasení. A&amp;nbsp;on svolil k&amp;nbsp;tomu, že chce ve všem dobrém poslušen býti. I&amp;nbsp;řekl jemu svatý Bernart: »I&amp;nbsp;zdali toho žalostíš a&amp;nbsp;pyčeš, že nemóžeš toho zlého ostati?« Odpověděl: »Velmi mi toho líto, že nemohu toho ostati.« Uslyšav to svatý Bernart, řek‘ knězi, aby jemu podal božieho těla. A&amp;nbsp;divná věc; inhed, když tělo božie přijal, stalo sě jest jemu spasenie. A&amp;nbsp;od té hodiny počel svú sestru v&amp;nbsp;mrzkosti mieti, jenž ji prvé velmi miloval, i&amp;nbsp;řekl: »Dieky vzdávám bohu mému, jenž mě ráčil vysvoboditi z&amp;nbsp;toho hřiechu, neb bych raději ďábla viděl nežli ji.« A&amp;nbsp;tak jsa v&amp;nbsp;pravé zpovědi a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;dobrém životě, dostal sě pánu bohu.</text>
      <sha1>016ump4yatrt5nt44ehenieq2s0u9aa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18228</id>
    <revision>
      <id>337825</id>
      <parentid>256210</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337825</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2619" sha1="iqn9kbx93supvozvpupgn7nu563cml9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa…
  | DALŠÍ = Tuto sě opět píše o&amp;nbsp;jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z&amp;nbsp;kláštera, nemohúci v&amp;nbsp;něm býti pro zapálenie smilnosti těla.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i&amp;nbsp;nemohla jeho nikoli proměniti.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jedna jeptiška a&amp;nbsp;panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i&amp;nbsp;slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k&amp;nbsp;nie. I&amp;nbsp;bieše zajisté ona strážce toho kostela.

A&amp;nbsp;když sú kumplet dokonaly a&amp;nbsp;již biechu jiné panny spat sě rozešly a&amp;nbsp;ona když chtieše z&amp;nbsp;kláštera vyjíti, pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I&amp;nbsp;co viece, počela ke všem dveřóm choditi a&amp;nbsp;všudy pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k&amp;nbsp;sobě navrátivši sě řekla: »Snad nenie vuole božie, abych kam odešla.«

Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní modlitbu o&amp;nbsp;božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému bohu. A&amp;nbsp;když opět chtěla vyjíti a&amp;nbsp;svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a&amp;nbsp;padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I&amp;nbsp;stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a&amp;nbsp;řka: »Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?« I&amp;nbsp;byl jest to tak veliký a&amp;nbsp;krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v&amp;nbsp;kterýž měla upadnúti, a&amp;nbsp;že jí pán buoh pomohl. A&amp;nbsp;tak jsúce u&amp;nbsp;velikém pokání, bohu sě dostala.</text>
      <sha1>iqn9kbx93supvozvpupgn7nu563cml9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18239</id>
    <revision>
      <id>337826</id>
      <parentid>227660</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337826</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2498" sha1="kvk0egbl2x4u72dtotzoa88tivgdobb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě opět píše o&amp;nbsp;jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z&amp;nbsp;kláštera, nemohúci v&amp;nbsp;něm býti pro zapálenie smilnosti těla.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Bieše jedna jeptiška velmi krásná a&amp;nbsp;ku panně Mariji velmi nábožná jménem Beátka a&amp;nbsp;od jednoho žáka velmi milována, tak jsúci jeho milostí zapálena, takže klíče, kteréž mějieše od kláštera, poručila panně Mariji, před jejiem obrazem řkúci: »Již sem v&amp;nbsp;zápale těla rozniecena. Nemohu v&amp;nbsp;tomto klášteře déle býti.«

I&amp;nbsp;odešla pryč s&amp;nbsp;tiem žákem. Kterúžto pannu biedný žák porušil. Potom po nemnohých dnech ji opustil. Ale ona nemajíci čím by sě živila, a&amp;nbsp;do kláštera vrátiti sě styděla, učiněna jest nevěstkú. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom hřiechu byla patnádcte let.

A&amp;nbsp;když již sobě stýskala, jednoho dne přišla v&amp;nbsp;světském oděvu ke dveřóm toho kláštera, v&amp;nbsp;kterémž jest prvé přebývala, i&amp;nbsp;řekla jest k&amp;nbsp;vrátné toho kláštera: »Znala-li si Beátku, strážnú tohoto kláštera?« Odpověděla: »Výborně sem znala, neb zajisté jest svatá, poctivá i zachovalá až do dnešnieho dne v&amp;nbsp;svém panenství.« A&amp;nbsp;uslyševši ta slova, chtieše odjíti. Ale panna Maria ukázala sě jí v&amp;nbsp;své vlastní tváři a&amp;nbsp;řekla k&amp;nbsp;ní: »Já sem patnádcte let v&amp;nbsp;tomto klášteře za tě posluhovala, i&amp;nbsp;protož navrať sě zasě na své miesto a&amp;nbsp;čiň pokánie za své hřiechy, neb ižádný z&amp;nbsp;lidí nevie tvého zlého účinku.« Kterážto inhed všedši do kláštera pánu bohu děkujíci i&amp;nbsp;panně Mariji, i&amp;nbsp;byla živa dobře, pánu slúžéci až do smrti.</text>
      <sha1>kvk0egbl2x4u72dtotzoa88tivgdobb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18240</id>
    <revision>
      <id>337827</id>
      <parentid>227667</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337827</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11516" sha1="ngsiwjx0pz77r9rl53x4q0z39fyt2vl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě opět píše o&amp;nbsp;jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z&amp;nbsp;kláštera, nemohúci v&amp;nbsp;něm býti pro zapálenie smilnosti těla.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom ciesaři římském řeč velmi krásná.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Ciesař jeden byl jest v&amp;nbsp;Římě, jemužto hospodin svú milostí rač dáti … svú královnu, … mravy i&amp;nbsp;obyčeji a&amp;nbsp;velmi výtečná po tváři. Mezi nimižto jest nebylo ižádného kochánie nesličného neb tělesného, ale v&amp;nbsp;milosti, ctně a&amp;nbsp;spravedlivě, pořádně v&amp;nbsp;bázni boží bydlejíce, přebýváchu.

Potom na mysl ciesaři vjide, že poče žádati velmi, by svatých otcóv hroby po světě navštievil. Od své královny vzem povolenie, říši jí poručiv a&amp;nbsp;bratra svého, jinoši mladého, i&amp;nbsp;zdviže sě.

Ten pak jinoch, bratr ciesařuov, pro krásu té ciesařové je sě jie milovati a&amp;nbsp;nepoctivě jí mluviti. A&amp;nbsp;když častokrát jie pokoje nedadieše a&amp;nbsp;ona jeho nemohúc jinak odbyti, i&amp;nbsp;slíbila jemu jako povoliti. A&amp;nbsp;zatiem věži káza dělati a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;té věži dva mládce posaditi a&amp;nbsp;dvě děvečce, ješto by tomu mládci, bratru ciesařovu, potřebu všicku po provaze táhli. Tehda ciesařová da jemu rok jednoho dne, jako chtieci s&amp;nbsp;ním na tu věži, aby tajně s&amp;nbsp;ním byla, to s&amp;nbsp;ním mluvi. Tiem ten mládenec by velmi vesel. Tehdy když mládenec napřed na věži jide, a&amp;nbsp;ta ctná královna, zamekši věži po něm, vráti sě do svého přiebytku.

Pak zatiem všecka říše byla jest s&amp;nbsp;pokojem až do přištie ciesaře. Tehda ona uslyševši, že ciesař jede k&amp;nbsp;domu, byla jest přieliš radostna i&amp;nbsp;kázala všem kniežatóm i&amp;nbsp;šlechticóm i&amp;nbsp;přátelóm, což jich mohla mieti s&amp;nbsp;sebú, vyjíti proti ciesaři a&amp;nbsp;město krásně připraviti. Tehdy toho bratra ciesařová bez otaza z&amp;nbsp;věže kázala vypustiti, aby také proti bratru svému vyjel. Jenž sě před ní uteče před ciesaře i&amp;nbsp;omluvi ji před ciesařem velmi hanebně. A&amp;nbsp;když jeho ciesař otázal, proč jest tak bled a&amp;nbsp;tak škared, odpovědě jemu bratr a&amp;nbsp;řka: »Mój žádný bratře, tvá ciesařová nešlechetná, jakož jest měla vuoli s&amp;nbsp;jedniem, takež i&amp;nbsp;s druhým, a&amp;nbsp;chtěla, abych já takež s&amp;nbsp;ní učinil, neb jest s&amp;nbsp;ní každý svú vuoli měl, ktož jest jediné chtěl, jakž si ty odjel. Jehož sem jí nemohl obrániti ani na to hleděti. Šel sem do jedné věže i&amp;nbsp;byl sem v&amp;nbsp;ní až do tebe.«

Ciesař to uslyšav o&amp;nbsp;své tiesařové praviece takové věci, o&amp;nbsp;nichž sě málo nadáv, velikú žalostí a&amp;nbsp;hořem z&amp;nbsp;smysla vystúpiv, na zemi spade s&amp;nbsp;koně. Potom po dobré chvíli vstav jako občaro[ván] i&amp;nbsp;vsěde na kóň.

Nazajtřie pak ciesařová s&amp;nbsp;velikým množstvím potka svého ciesaře. Jehož když chtieše, jakož slušie, přituliti, tehdy on da jí políček velmi veliký, až jednak upade. A&amp;nbsp;zavolav dvú panoší, vece: »Netřebať jest ižádné řeči se zlú dceří. Veďta ji do lesa a&amp;nbsp;setněte jí hlavu.«

A&amp;nbsp;když sú ji přivedli na to miesto, na n[ěm]ž jí hlavu chtiešta stieti, uzřevše její tvář překrásnú, vecešta k&amp;nbsp;sobě: »Dřieve, nežli jí hlavu setneme, mějma s&amp;nbsp;ní svú vóli, neboť na všem světě krasšie nenie.« A&amp;nbsp;ona vzezřevši v&amp;nbsp;nebesa s&amp;nbsp;pláčem velikým, i&amp;nbsp;poče prositi boha, by jí ráčil zprostiti, i&amp;nbsp;svaté Mařie, matky božie. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tu dobu jednoho bohatého pána milý pán buoh ponese odtud nedaleko, jenžto sě klanieše v&amp;nbsp;Římě u&amp;nbsp;svatého Petra i&amp;nbsp;u jiných svatých. Ani jediechu uslyševše, ano sě hlas po lesu rozléhá, mnějiechu najprvé, by některé zvieře v&amp;nbsp;osidlo uvázlo. I&amp;nbsp;přihnachu na rychlost a&amp;nbsp;vidúce, ano tak krásná tvář a&amp;nbsp;dva nešlechetná syny trháchu ji, tehdy oni inhed je tu na miestě rozsekachu i&amp;nbsp;počechu jie tázati, která by byla příčina té jejie příhody. A&amp;nbsp;ona zatajivši své duostojenstvie, poče toho pána pokorně prositi, aby ji ráčil vzieti a&amp;nbsp;dievkú svú ji učiniti podlé své cti a&amp;nbsp;kázni. Kterýžto její prosbu rád uslyšal. I&amp;nbsp;přinese ji do svého panstvie, jehožto paní ji velmi poctivě přivíta. A&amp;nbsp;přijemše ji i&amp;nbsp;dachu jí chovati svého synáčka, jehožto jediného mějiechu. I&amp;nbsp;poče o&amp;nbsp;něm mieti práci větčí, nežli by její byl vlastní, i&amp;nbsp;poče pánu bohu slúžiti, netbajíci žádosti tělesné, to jest oplzlých věcí nemilujíc.

Avšak i&amp;nbsp;tu zlý ďábel nepřesta jie pokúšeti, avšak jie nemohl přemoci. I&amp;nbsp;bieše na dvoře u&amp;nbsp;toho pána jeden rytieř a&amp;nbsp;ten bieše bratr toho pána, jenž žádaje, by jej milovala, mnohú řečí i&amp;nbsp;mnohými sliby jie pokúšieše, aby sě s&amp;nbsp;ním v&amp;nbsp;manželstvie oddala. Ale ona jemu odpověděla, že jeho miluje se ctí a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;kázní pro svého pána, kromě že jeho nechce pojieti. Protož hubenec zlý a&amp;nbsp;nectný poče mysliti, co by té šlechetné paní učinil, aby života byla zbavena nebo pryč zapuzena, ješto jím zhrzela. Tak pak v&amp;nbsp;noci u&amp;nbsp;prvnie spánie ďábelským návodem přijide, kdežto ona spáše. A&amp;nbsp;ten mládenec podlé nie ležieše, to jest syn toho pána. Ten on vyněm nóž z&amp;nbsp;nožnic i&amp;nbsp;sřeza hlavu dietěti a&amp;nbsp;nože tu odjide a&amp;nbsp;zkrvaviv její ruce. A&amp;nbsp;ona vše zaspala. A&amp;nbsp;když sě krev po loži rozjide, až k&amp;nbsp;boku jí připlynu. Tehdy ona procítivši, leče sě velmi. A&amp;nbsp;když poče křičeti velmi, mátě a&amp;nbsp;otec, majíce péči o&amp;nbsp;dietěti, zchopichu sě na rychlost i&amp;nbsp;přijidechu s&amp;nbsp;světlem k&amp;nbsp;synu. A&amp;nbsp;uzřevše jej zařezána a&amp;nbsp;nuož krvavý, an leží položen u&amp;nbsp;ženy, velikú žalost toho mějiechu se vší čeledí, že by toho nemohl nižádný vypraviti. Potom ten hřiešný vražedlník přijide, a&amp;nbsp;jakožto tiem sě očišťuje a&amp;nbsp;pláče, i&amp;nbsp;chtieše ji, nevinnú nebožičku, zahubiti a&amp;nbsp;řka bratru svému: »Přivedl si sěm nešlechetnú, v&amp;nbsp;jiné vlasti odsúzenú. Kaž ji aspoň již upáliti, zaslúžilať jest toho na tvém synu.« Tehdy ten pán šlechetný i&amp;nbsp;jeho paní, nedadúce jie zahubiti, kázachu plavcóm tu najblíž na moři, aby ji vzeli do jiné vlasti. A&amp;nbsp;ona nebožička přijde s&amp;nbsp;panoši na břeh plačíc a&amp;nbsp;vlasy své rujíc. A&amp;nbsp;když sě plaviechu po vysokém moři, uzřevše jejie tvář překrásnú, i&amp;nbsp;počechu mluviti, aby jim povolila. A&amp;nbsp;ona když jim nechtieše povoliti, milující čistotu, tehdy oni vecechu: »Zvol sobě jedno ze dvého, neb buď po naší vuoli, neb v&amp;nbsp;moři buď utopena.« A&amp;nbsp;ona odpovědě, že chce radějši býti utopena, nežli by jich zlú vuolí naplněna. Kteřížto proměnivše svú první řeč, i&amp;nbsp;vsadichu ji na jeden ostrov, jenž bieše před nimi, a&amp;nbsp;to božím zpuosobem.

Tu když celú noc nespala a&amp;nbsp;před světem velikým smutkem a&amp;nbsp;mdlobú, že již třetí den byla sě postila, i&amp;nbsp;pospala malú chvíli. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom spání zjeví sě jí milá panna Maria v&amp;nbsp;divné krásě a&amp;nbsp;řkúci: »Jižs dosti trpěla protivenstvie chtiece svú čistotu v&amp;nbsp;manželství zachovati po dnešní den. Budeš zbavena všeho pokušenie a&amp;nbsp;zjevíť sě, co si křivoty trpěla. Protož vstanúci ráno, narýž kořenie pod svú hlavú. A&amp;nbsp;kterýmž koli trudovatým dáš je píti, ve jméno božie budúť uzdraveni.« Procítivši žena a&amp;nbsp;jsúci utěšena viděním, nábožně modlitby pějíc poče rýti kořenie. Pak v&amp;nbsp;třetí hodinu bohem poslaní plavci pluchu k&amp;nbsp;tomu ostrovu. A&amp;nbsp;ona když na ně zavola, připluchu k&amp;nbsp;ní. Jížto uzřevše poctivú ženu, slitovavše sě nad ní i&amp;nbsp;připlavichu ji k&amp;nbsp;břehu. A&amp;nbsp;ona uzřevše jednoho malomocného neb trudovatého, vyšedši z&amp;nbsp;korábu, zetřevši to kořenie i&amp;nbsp;da jemu vypíti. A&amp;nbsp;vypiv inhed byl zdráv. Tehdy sě o&amp;nbsp;ní na vše strany pronese. I&amp;nbsp;událo sě jí přijíti do toho města, v&amp;nbsp;němžto ten hanebný vražedlník omalomocněl, jenž zabil byl syna bratra svého podlé této paní na loži. K&amp;nbsp;tomu ji přivedu velikú mocí a&amp;nbsp;prosbú, ale nepoznal jie ižádný. Tehdy bratr toho malomocného je sě jie prositi, by jemu pomohla a&amp;nbsp;vzala za to, co by chtěla. A&amp;nbsp;ona slíbí jemu pomoci, bude-li sě všech svých hřiechóv před ním vyznávati. Tehdy on mnoho pověděl, ale toho hřiešného skutku zatajil, kterýž byl nad ní učinil. Tehdy opět žena die, že jemu nenie nic platno, jestliže nepovie všech hřiechóv neb zatají-li který smrtedlný hřiech. I&amp;nbsp;vece jemu bratr jeho, jehož byl syna zabil: »Otevři srdce své a&amp;nbsp;vyznaj všecko, co si proti mně učinil a&amp;nbsp;zavinil, a&amp;nbsp;budeť bohem odpuštěno.« Tehdy on zaplakav, kterak bieše učinil, vše na sě vyznal. Uslyšev to ten bratr jeho, násilně sě velmi leče, želeje tak přešlechetné panie zatracenie viece nežli syna svého smrti. Tehdy oda odpovědě a&amp;nbsp;řkúci: »Pane milý, jáť sem, ještoť neodplacuji zlého za zlé, ale dobré miesto zlého navracuji.« I&amp;nbsp;navráti jemu okamženie zdravie. I&amp;nbsp;počechu jie prositi, aby tu ostala a&amp;nbsp;jeho, jenž bieše uzdravila, pojala. A&amp;nbsp;ona odpověděvši i&amp;nbsp;jide odtavad i&amp;nbsp;přijide do Říma, malomocné uzdravujíc. A&amp;nbsp;tu jie ižádný nepoznal. Tu také mnoho malomocných uzdravila.

V&amp;nbsp;tu dobu božím přepuštěním bratr ciesařův omalomocněl. K&amp;nbsp;němu byla také přivedena. A&amp;nbsp;také jie ižádný nepoznal. Takéž tomu kázala na sě ten hřiech vyznati, jenžto byl nad ní učinil, před ciesařem a&amp;nbsp;před najvyššími vladaři. To uslyšev ciesař, pláče i&amp;nbsp;poče sě bíti pěstí v&amp;nbsp;prsi své a&amp;nbsp;úpěti na své hřiechy. Také plakáchu i&amp;nbsp;ti všickni, jenž při tom stáchu, želejíce ctné a&amp;nbsp;šlechetné ciesařové. Tehda ona pro jich pláč to nemohúci déle trpěti, uzdravivši prvé mládence i&amp;nbsp;povědě jim, že jest ona. Toho jest nesnadno vypraviti, kterakú radost sú Římené měli. I&amp;nbsp;chtieše ji ciesař zasě za ciesařovú pojieti jako bohem vzkřiešenú z&amp;nbsp;mrtvých i&amp;nbsp;všickni Římené jako i&amp;nbsp;dřieve. Ale ona majíc jiný úmysl, veci ku papeži: »U&amp;nbsp;mé žalosti slíbila sem hospodinu viece s&amp;nbsp;nižádným mužem nebýti, ale v&amp;nbsp;klášteře chci býti v&amp;nbsp;čistotě až do mého skončenie. Protož, muži boží a&amp;nbsp;otče svatý, neoblečeš-li mě v&amp;nbsp;to rúcho posvátné, budeš za mne v&amp;nbsp;súdný den odpoviedati.«

Tehdy papež jie požehna a&amp;nbsp;obleče ji v&amp;nbsp;rúcho závičie. A&amp;nbsp;tu jest svój svatý život dokonala a&amp;nbsp;potom sě milému pánu bohu dostala.</text>
      <sha1>ngsiwjx0pz77r9rl53x4q0z39fyt2vl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18241</id>
    <revision>
      <id>337828</id>
      <parentid>227675</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337828</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1958" sha1="ck5oxmnoomgmnzibvv46673i9f09186" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom rytieři rozprávka.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Rytieř jeden bieše, jenž včely chováše. A&amp;nbsp;nic jemu neprospěly, neb jemu umieráchu. Když sě o&amp;nbsp;to poče ptáti, kterak by jemu nemřely, i&amp;nbsp;pověděno jest jemu, že položil-li by tělo božie mezi nimi, že by inhed přestaly mřieti.

Tehdy on ponuk sě, že chce tělo božie přijímati, a&amp;nbsp;když jest tělo božie v&amp;nbsp;ustech schoval a&amp;nbsp;mezi včely je položil, včely zajisté stvořitele svého poznavše, z&amp;nbsp;strdí své najslažšie vosku nadělavše, hosti svému najdobrotivějšiemu kapličku divným nástrojem učinily. A&amp;nbsp;oltář učinivše, to drahé tělo na něm postavily. Kterýžto div uzřevši jeho žena, zpoviedala sě jeho knězi toho, což jest od svého muže viděla. Tehdy ten kněz vzav s&amp;nbsp;sebú všecky lidi osadnie a&amp;nbsp;k&amp;nbsp;těm včelám jsú přišli. I&amp;nbsp;nalezli sú včely okolo létajíce a&amp;nbsp;chváléchu pána boha, svého stvořitele i&amp;nbsp;odešli sú. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;té kaplici nalezli okna z&amp;nbsp;vosku. I&amp;nbsp;zvoničku i&amp;nbsp;oltář u&amp;nbsp;dveře nalezli sú. I&amp;nbsp;diviechu se tomu všickni velmi, neb sú tělo božie nepoškvrněné nalezli.

A&amp;nbsp;vzemše to drahé tělo božie, do toho kostela s&amp;nbsp;velikými chválami jsú přinesli a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom kostele jsú položili.</text>
      <sha1>ck5oxmnoomgmnzibvv46673i9f09186</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18242</id>
    <revision>
      <id>337829</id>
      <parentid>227666</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337829</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2783" sha1="iws8ds2b8lczucmzzl57ftl1867i7br" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše jiný div a&amp;nbsp;velmi pěkný o&amp;nbsp;jednom knězi nábožném.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

V&amp;nbsp;franské zemi přihodilo sě, že jeden kněz v&amp;nbsp;noci den božieho narozenie jdieše ze vsi do města, aby mohl nábožně mši svatú slúžiti a&amp;nbsp;nábožně na jitřní pobyti. I&amp;nbsp;přihodilo sě, že potkal na cestě jednu ženu, ana sě béře po cestě. I&amp;nbsp;učinil s&amp;nbsp;ní smilstvo. A&amp;nbsp;když přišel do toho města, i&amp;nbsp;počel mši slúžiti. A&amp;nbsp;když vzal tělo božie a&amp;nbsp;jeho svatú krev chtěl přijímati, přišla holubička z&amp;nbsp;nebes přestkvúcie i&amp;nbsp;vypila tu drahú krev z&amp;nbsp;kalichu. Potom vzemši tu [obět] drahú, to jest tělo božie, do nebeského královstvie donesla. I&amp;nbsp;stalo sě jest, že ten kněz, dokonav tu mši, nepřijímal jest těla božieho ani jeho drahé krve.

A&amp;nbsp;když počel týž jistý kněz druhú mši slúžiti, týmž obyčejem sě jemu přihodilo. A&amp;nbsp;když počel třetí mši slúžiti, takovým obyčejem sě jest jemu přihodilo, že táž holubička, přišedši z&amp;nbsp;nebes, tělo svaté Jezukristovo unesla do nebes a&amp;nbsp;krev jeho vypila. A&amp;nbsp;když ten div uzřel ten kněz, přijide k&amp;nbsp;druhému knězi s&amp;nbsp;velikým pláčem a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;skrúšeným srdcem i&amp;nbsp;poče ten svój hřiech vyznávati, prosě od něho rozhřešenie. Kterýžto kněz přikázal jemu, aby inhed slúžil mši, chtě jeho zkusiti, právě-li sě jemu svých hřiechóv vyznal.

I&amp;nbsp;počel opět ten kněz slúžiti. A&amp;nbsp;když opět chtieše tělo božie a&amp;nbsp;krev boží přijímati, přiletěla holubička z&amp;nbsp;nebe, nesúci s&amp;nbsp;sebú opět tu předrahú obět těch tří mší, kterúž byla tomu knězi odjala. I&amp;nbsp;krev předrahú v&amp;nbsp;kalich jest vlila. A&amp;nbsp;tepruv ten kněz uzřev ten div, i&amp;nbsp;počal to obé přijímati, děkuje pánu bohu. I&amp;nbsp;povědě to zpovědlníkovi jeho, aby jeho přijal do kláštera. Jemužto odpověděl jest: »Jdiž do špitálu a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom buď žív nábožně a&amp;nbsp;chudým a&amp;nbsp;neduživým tu posluhuj.«

A&amp;nbsp;on k&amp;nbsp;tomu svoliv i&amp;nbsp;šel do špitála a&amp;nbsp;tu slúžil pánu bohu až do smrti.</text>
      <sha1>iws8ds2b8lczucmzzl57ftl1867i7br</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18243</id>
    <revision>
      <id>337830</id>
      <parentid>227689</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:27:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337830</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2007" sha1="3mx05bmslgbpiiwq442zv2xndgyyuwl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše rozprávka o&amp;nbsp;jednom mládenci velmi pěkná.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Přihodilo sě, že jeden mládenec s&amp;nbsp;dětmi hráše před kostelem i&amp;nbsp;mějieše prsten na ruce daný od jedné panny, a&amp;nbsp;to takovú měrú, aby jeho nikoli žádnému nedával.

Kterýžto mládenec když přijide do kostela, uzřev obraz panny Marije velmi pěkný a&amp;nbsp;pozdraviv panny Marie i&amp;nbsp;řekl: »Zajisté vidíš mi sě ze všech panen najpěknější a&amp;nbsp;najmilejší. A&amp;nbsp;protož ta panna, kterážto jest prsten dala, téť já nechci, ale tobě chci já raději slúžiti, ač budeš mě ráčiti za služebníka přijieti. I&amp;nbsp;vezmiž ote mne prsten na znamenie.«

I&amp;nbsp;dal jest té drahé panně ten prsten. A&amp;nbsp;ona vzemši od něho ten prsten, i&amp;nbsp;zavřela jej v&amp;nbsp;své ruce. A&amp;nbsp;když sě mládenec z&amp;nbsp;toho velmi lekl, počel jest ten div mnohým lidem rozprávěti. A&amp;nbsp;napomenut jsa od mnohých, aby svět opustě i&amp;nbsp;slúžil drahé panně Mariji, kterýžto, než by sbožie opustil, ženu pojal a&amp;nbsp;panně Mariji slib zrušil.

A&amp;nbsp;první noc ukázala sě jemu panna Maria tiežíci jeho, proč by jí viery nedržel. Též i&amp;nbsp;druhú noc, lající jemu velmi hrozně. A&amp;nbsp;on procítiv, ženu i&amp;nbsp;všecky věci opustiv, na púšt šel a&amp;nbsp;tu až do smrti nábožně panně Mariji slúžil.</text>
      <sha1>3mx05bmslgbpiiwq442zv2xndgyyuwl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18245</id>
    <revision>
      <id>337832</id>
      <parentid>227661</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337832</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1873" sha1="asaw600bddyy8w450b533grgrgxdofu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o&amp;nbsp;Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě v&amp;nbsp;jedněch kněhách, že když Jidáš šel, aby pána Krista zradil, řekl jest své ženě, aby připravila jemu i&amp;nbsp;tovařišóm jeho, kteříž s&amp;nbsp;ním biechu, dobrú večeři. Kterážto mezi jinými krměmi jeden kohút pekla jest na rožně. A&amp;nbsp;když sě vrátil zasě k&amp;nbsp;ženě své, zradiv pána Ježíše, řekla žena jeho: »Kte ste byli?« A&amp;nbsp;on jí odpověděl: »Dali sme Krista Ježíše v&amp;nbsp;ruce kniežat kněžských.« Tehdy řekla jest jemu žena jeho: »Běda tobě, žes to učinil. Budú-li pravé věci, co sě o&amp;nbsp;něm píše, že třetí den z&amp;nbsp;mrtvých vstane, tobě bude to k&amp;nbsp;velikému potupení.« Ale Jidáš odpověděl: »Tak ten svódce z&amp;nbsp;mrtvých vstane jako tento kohút, kterýž sě peče na rožnu, žív bude a&amp;nbsp;zpievati bude.« A&amp;nbsp;když to nešťastný Jidáš mluvieše, inhed ten kohút s&amp;nbsp;rožnu skočiv a&amp;nbsp;poče zpievati. A když to Jidáš uslyšel a&amp;nbsp;viděl, odšel a&amp;nbsp;osidlem sě oběsil.</text>
      <sha1>asaw600bddyy8w450b533grgrgxdofu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18246</id>
    <revision>
      <id>337833</id>
      <parentid>227686</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337833</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2311" sha1="bobqw66bsr3w3iybdrwn2zy6brlz16n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a&amp;nbsp;proměnivši i&amp;nbsp;nechtěla sě káti a&amp;nbsp;potom sě do pekla dostala.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Bieše jedna žena dlúhý čas velmi nábožná, poctivá a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;čistotě zachovalá, i&amp;nbsp;přihodilo sě, že upadla v&amp;nbsp;hřiech smilstva, takže skrze jednoho bieše těhotna. Protož pro stud toho hřiechu nechtěla sě zpoviedati. I&amp;nbsp;stalo sě jest jednoho času: šla do kostela a&amp;nbsp;objemši božie umučenie i&amp;nbsp;řekla: »Pane, ty si ten, kterýž si všem kněžím dal moc rozvázati i&amp;nbsp;svázati. Protož toběť sě zpoviedám mého hřiechu.« A&amp;nbsp;vyznavši sě toho hřiech[u] vece: »Od toho dne nechci vína píti ani masa jiesti ani jiných krmí rozkošných, ale v&amp;nbsp;popele chci a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;žíni choditi.«

A&amp;nbsp;vzemši na sě tak útrpný život, ode všech lidí v&amp;nbsp;poctivosti jměna jest a&amp;nbsp;jako za svatú položena. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom jest umřela a&amp;nbsp;pohřebena. A&amp;nbsp;když sú lidé čekali, zdali by pán buoh ráčil který div nad jejím hrobem ukázati, i&amp;nbsp;stalo sě jest, když oni mějiechu ji za svatú, tehdy sě jedné své služebnici okázala v&amp;nbsp;hrozném stavu, nesúci v&amp;nbsp;ustech svých hořície dietě a&amp;nbsp;řkúci k&amp;nbsp;té své služebnici: »Aj, věziš to za celo, žeť sem již na věky zatracena. A&amp;nbsp;to proto, že sem sě svého hřiechu knězi styděla zpoviedati. A&amp;nbsp;proto běda těm lidem, kteříž sě netbají zpoviedati!«</text>
      <sha1>bobqw66bsr3w3iybdrwn2zy6brlz16n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18247</id>
    <revision>
      <id>337834</id>
      <parentid>227677</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337834</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1536" sha1="5qgxpbxrgty8vaoapp5iue3dt2aipsi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a&amp;nbsp;kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jeden mládenec veden bieše na šibenici. A když již cestú jdieše, pověděno bylo jemu od lidí, aby sě panně Mariji pomodlil, neb skrze kostel matky božie mějieše jíti. A když přijide do toho kostela, pad na zemi i vece: »Ó, milá panno Maria, smiluj sě nad ohavnú smrtí mú!« I pustil duši.

A když sú chtěli s země pozdvihnúti, nemohli jsú, neb již bieše umřel. Tvář zajisté jeho v ničemž nebieše proměněna. Kterýžto mládenec za zloděje jmien bieše od lidí, již jest z toho veliký svatý. A protož úžitečné jest slúžiti panně Mariji.</text>
      <sha1>5qgxpbxrgty8vaoapp5iue3dt2aipsi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18248</id>
    <revision>
      <id>337835</id>
      <parentid>227673</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337835</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1719" sha1="9bd7x1gzwdcjep8jksv0eu2b0ojmy2b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě v kněhách jedné staré historí, když sě jeden pohan obrátil na vieru křesťanskú, to sě jemu zdáše velmi za nepodobné, že sě křesťané kříži klanějí, na němžto jest pán Kristus tak ukrutně umřel.

A když sě bieše roznemohl až k smrti tak, že jako na sotvách ležieše a od nižádného lékaře nemožieše uzdraven býti, a když ten velmi trudně ležieše, tehdy v té nemoci viděl, ano světí andělé i jiní světí v nebeském království klanějí sě kříži božiemu na oltáři a praviece jemu, že jinak nikoli nemóž uzdraven býti, jediné leč sě bude tomu pánu, kterýž ukřižován jest pro hřiešné lidi, klaněti.

A když jako procítiv z toho viděnie poče sě tomu kříži božiemu klaněti, a inhed jest uzdraven od své nemoci. Etc.</text>
      <sha1>9bd7x1gzwdcjep8jksv0eu2b0ojmy2b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18249</id>
    <revision>
      <id>337836</id>
      <parentid>227690</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337836</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5807" sha1="ewvgkfsttxss38f7o7tfj5koliu5moq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o&amp;nbsp;jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Rytieř jeden bieše jménem Julianus, jenž otce svého i&amp;nbsp;svú matku nevěda zabil. I&amp;nbsp;stalo sě jest, když ten Julianus, jsa u&amp;nbsp;mladých letech velmi urozený a&amp;nbsp;vzácný, i&amp;nbsp;událo sě jemu na lov jeti i&amp;nbsp;uzřel na tom lovu jelena, an chodí; i&amp;nbsp;chtieše jeho polapiti. A&amp;nbsp;obrátiv sě jelen, vece jemu: »Ty mě chceš zabiti a&amp;nbsp;nevieš toho, že máš otce svého i&amp;nbsp;matku svú zabiti.« A&amp;nbsp;když on to uslyšel, velmi sě poče lekati a&amp;nbsp;báti, aby [sě] snad jemu nepřihodilo to, což slyšel od jelena. A&amp;nbsp;opustiv všecko své sbožie, otce i&amp;nbsp;máteř, tajně jest odjel a&amp;nbsp;velmi do daleké vlasti bral sě.

A&amp;nbsp;tu sě k&amp;nbsp;jednomu kniežeti přikázal a&amp;nbsp;přivinul. A&amp;nbsp;tak sě poctivě velmi měl na dvoře toho kniežete, takže jeho to knieže rytieřem povýšenějším nežli dřéve učinil. A&amp;nbsp;jednu svú urozenú přietelkyni jemu dal za manželku a&amp;nbsp;jeden svój hrad dal jemu miesto věna.

I&amp;nbsp;stalo sě jest, když otec Julianóv i&amp;nbsp;jeho matka, zateskše sobě velmi po svém synu, počeli sú sě s&amp;nbsp;pilností ptáti, zda by jeho mohli nalézti. A&amp;nbsp;tak dlúho chodivše přišli až do toho hradu, kdež jich milý syn přebýváše Julianus. A&amp;nbsp;když ty časy jeho doma nebieše, kdyžto jeho manželka je uzřela a&amp;nbsp;oni všecky věci počeli sú jeho paní rozprávěti, co sě jest jich synu přihodilo, a&amp;nbsp;ona těm řečem porozoměvši, poznala, že by otec a&amp;nbsp;matka byla hospodáře jejieho, neb takové věci od svého hospodáře častokrát slýcháše, i&amp;nbsp;přijala jest je velmi ochotně a&amp;nbsp;přívětivě a&amp;nbsp;pro lásku a&amp;nbsp;milovánie svého hospodáře, jehožto mějieše, svého vlastnieho lože jim postúpila a&amp;nbsp;sama sobě jinde, v&amp;nbsp;jiném pokojíku připravila. A&amp;nbsp;když bylo ráno, paní Julianova šla nábožně do kostela. A&amp;nbsp;aj Julian, její muž, ráno přijev, i&amp;nbsp;jide k&amp;nbsp;svému loži, jako by chtěl svú manželku zbuditi. A&amp;nbsp;všed do pokojíku, nalezl, an muž s&amp;nbsp;ženú leží na loži spiece. I&amp;nbsp;domnieváše sě, že by žena jeho s&amp;nbsp;jiným mužem přiebytek měla, a&amp;nbsp;inhed vytrh svój meč tiše, oba dva jest na tom loži zabil. A&amp;nbsp;když vyšel z&amp;nbsp;domu, potkal manželku svú, ana sě béře proti němu z&amp;nbsp;kostela. I&amp;nbsp;poče jie tázati, kterací by to lidé byli, kteříž by na jich loži a&amp;nbsp;na posteli odpočivali. A&amp;nbsp;ona jemu odpověděla: »Rodičové tvoji sú, otec tvój i&amp;nbsp;matka tvá, jenž sú nás dlúhého času hledali a&amp;nbsp;nemohli sú nás naleznúti. A&amp;nbsp;já pro tu lásku jich k&amp;nbsp;nám velikú postúpila sem jim lože svého.« A&amp;nbsp;on to uslyšev, náramně sě velmi lek a&amp;nbsp;poče převelmi hořce plakat a&amp;nbsp;řéci: »Běda mně hřiešnému, co učiním?! Najmilejšie své přátely sem zahubil. Aj, zajisté naplnila sě řeč jelenova, kteréhožto hřiechu já biedný a&amp;nbsp;hubený mnoho sem sě varoval, avšak sem sě jeho nemohl uvarovati. A&amp;nbsp;již buoh tě žehnaj, dcero má najmilejší, neb již chci sě toho hřiechu káti, a&amp;nbsp;to tak dlúho, donidž mi jeho pán buoh neodpustí.« Jemužto ona vece: »Nedaj toho pán buoh, mój bratře najmilejší, abych tě měla opustiti, ale chci s&amp;nbsp;tebú sě těch hřiechóv káti. A&amp;nbsp;poněvadž sem s&amp;nbsp;tebú byla v&amp;nbsp;utěšení, chci také i&amp;nbsp;v&amp;nbsp;zamúcení býti.«

Tehda odtavad vyšedše za někakú řěku velmi velikú, jeden špitál krásný velmi udělali a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom špitále sě káli. A&amp;nbsp;ktož sú koli chtěli sě přes tu řěku vésti, rádi sú pro pána boha převozovali a&amp;nbsp;je do špitálu přijímali a&amp;nbsp;jim potřebu dávali, a&amp;nbsp;to velmi laskavě pro milého pána Ježíše. Tehdy po mnohém času, kdyžto Julianus o&amp;nbsp;puolnoci ustav odpočíváše, a&amp;nbsp;mráz veliký té noci bieše, uslyšel hlas velmi žalostivý, plačící, an prosí, aby jeho převezl. A&amp;nbsp;když to Julian uslyšal, ihned vstal. A&amp;nbsp;když uzřel, ano jeden člověk zimú sě velmi třese, vzav jeho velmi laskavě a&amp;nbsp;milostivě do svého špitálu a&amp;nbsp;učiniv oheň i&amp;nbsp;poče jeho rozhřévati. A&amp;nbsp;rozhřěv i&amp;nbsp;položil na svém loži a&amp;nbsp;dobře jeho přioděl. A&amp;nbsp;po malé chvíli ten jistý nemocný, jsa učiněn jako malomocný, velmi krásný sě ukázal, bera sě do nebes, a&amp;nbsp;Julianovi, hospodáři svému, řekl: »Juliane, pán buoh mě k&amp;nbsp;tobě poslal, zvěstuje tobě, že jest pokánie tvé přijal a&amp;nbsp;že oba dva, i&amp;nbsp;ty i&amp;nbsp;tvá žena, máte brzo umřieti a&amp;nbsp;pánu bohu sě dostati.« A&amp;nbsp;inhed ten člově zmizal.

A&amp;nbsp;když to Julianus uslyše i&amp;nbsp;s&amp;nbsp;svú ženú, po malém času, jsa pln dobrých skutkóv a&amp;nbsp;almužen plný, v&amp;nbsp;pánu bohu i&amp;nbsp;s&amp;nbsp;svú ženú otpočinul a&amp;nbsp;do nebeského královstvie sě dostal.</text>
      <sha1>ewvgkfsttxss38f7o7tfj5koliu5moq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18256</id>
    <revision>
      <id>337837</id>
      <parentid>227684</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337837</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2820" sha1="o7kyaov18rq56cdg6qsge8vwcvk8z93" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a&amp;nbsp;divná.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Kněz jeden nesl tělo božie poctivě v&amp;nbsp;pytlíku k&amp;nbsp;jednomu nemocnému, kteréhož když jedna prázdná žena nedaleko od cesty potkala, i&amp;nbsp;počela mysliti sama v&amp;nbsp;sobě řkúci: »Jestliže křesťanská viera jest pravá, tehda by to byl spasitel světa, jehož svaté tělo kněz nese v&amp;nbsp;pytlíku. A&amp;nbsp;že sem já nebožka hřiešná velmi jeho svatú milost hněvala a&amp;nbsp;on jest mnoho trpěl pro spasenie lidské.« A&amp;nbsp;jsúci zapálena v&amp;nbsp;milování božím, jdúci přes veliké bláto, pade křížem před božím tělem i&amp;nbsp;řekla: »Prosím tebe, milý kněže, aby málo postál.« I&amp;nbsp;postál jest. A&amp;nbsp;ona opět pade v&amp;nbsp;blátě před tělem božím a&amp;nbsp;řkúci: »Pane Jezukriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše a&amp;nbsp;na kříži umřel si a&amp;nbsp;z&amp;nbsp;mrtvých vstal si třetí den a&amp;nbsp;vstúpil si na nebesa a&amp;nbsp;sedíš na pravici boha otce a&amp;nbsp;odtud přijdeš súdit živých i&amp;nbsp;mrtvých, jestližeť tě kněz nese v&amp;nbsp;této pušce, prosím tvé svaté milosti pro tvé veliké milosrdenstvie, aby mi ráčil mé těžké hřiechy odpustiti.« I&amp;nbsp;odpověděl pán buoh z&amp;nbsp;té pušky jazykem latinským: »Já tobě odpúštiem všecky hřiechy tvé.« A&amp;nbsp;ona uslyševši ten hlas latinským jazykem, vece: »Pane, nerozumiem jazyku latinskému. Prosím tebe, mluv mi, abych mohla rozoměti.« A&amp;nbsp;on k&amp;nbsp;nie vece: »Já tě přijímám na svú milost.« Uslyševši to žena nevěstka, vece: »Ty mě přijímáš na svú milost a&amp;nbsp;já sem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, pane Jezukriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k&amp;nbsp;své svaté milosti přijieti.« A&amp;nbsp;obrátivši sě k pánu bohu, inhed popravila svého života.

Ó, kterak utěšená a&amp;nbsp;dobrá věc jest pánu bohu slúžiti ze všeho srdce svého a&amp;nbsp;ze všie dušě, kterýžto pán buoh činí spaseny ty lidi, kteřížto v&amp;nbsp;něho úfají.</text>
      <sha1>o7kyaov18rq56cdg6qsge8vwcvk8z93</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18257</id>
    <revision>
      <id>337838</id>
      <parentid>227688</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337838</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1821" sha1="ietljdafgaq1dtngg0kme0tg9237yeg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše div, kterak sě pán buoh ukázal svatému Augustinovi.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Jeden kněz dobrý na den božieho narozenie jdieše do jednoho kostela, aby mši slúžil. A&amp;nbsp;když poče mši slúžiti, i&amp;nbsp;uzřel nevýmluvný zástup, oděný bielym rúchem, ani přišli do toho kostela a&amp;nbsp;počeli zpievati piesničku: »Dnes neporušená panna Maria pána boha nám porodila.«

A&amp;nbsp;přistúpiv jeden z&amp;nbsp;toho zástupu k&amp;nbsp;tomu knězi, vece: »Prosíme tebe, aby nám ráčil dáti tělo božie.« A&amp;nbsp;když pacholíka nemějieše žádného ani žákuov, ješto by mu pomohli té mšě slúžiti, tehdy ten zástup počel velmi slavně zpievati a&amp;nbsp;jdúce k&amp;nbsp;ofěře, počeli obětovati každý zlatý peniez mající na sobě obraz anjelský. A&amp;nbsp;když jim podal těla božieho, otázal jednoho z&amp;nbsp;nich: »Odkavad ste vy všickni tak jasným rúchem ozdobeni?« A&amp;nbsp;on jemu odpověděl: »Všickni sme rytieři a&amp;nbsp;křížem Kristovým sme znamenáni. Země svaté sme bránili a&amp;nbsp;sme zbiti a&amp;nbsp;dostali sme sě do očistce. A&amp;nbsp;tento den sme očištěni, přijemše z&amp;nbsp;tvých rukú tělo krále nebeského, a&amp;nbsp;do královstvie nebeského sě béřeme.«</text>
      <sha1>ietljdafgaq1dtngg0kme0tg9237yeg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18264</id>
    <revision>
      <id>337839</id>
      <parentid>227687</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337839</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4498" sha1="2dllqbyhgkpxlbejror4falubqimuxz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše div, kterak sě pán buoh ukázal svatému Augustinovi.
  | DALŠÍ = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše o&amp;nbsp;svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Čte sě o&amp;nbsp;svatém Krištoforu, že viděv sě býti velikého člověka a&amp;nbsp;pěkného, řekl sám k&amp;nbsp;sobě: »Chci slúžiti najvyššiemu člověku, kterýžkoli jest na světě.« A&amp;nbsp;když uslyšel, že by ciesař římský byl najvyšší pán všeho světa, bral sě jest do Říma a&amp;nbsp;počel slúžiti u&amp;nbsp;jeho dvoru.

I&amp;nbsp;přihodilo sě dne jednoho, jeden služebník ciesařóv, maje nětco protivného proti někomu, i&amp;nbsp;počel ďábla jmenovati. To uslyšev ciesař, že křesťan bieše i&amp;nbsp;jeho všecka čeleď, znamením svatého kříže sě požehnali. A&amp;nbsp;když to uzřě Krištofor, poče sě diviti, proč by sě tiem znamením žehnali. I&amp;nbsp;řekli sú jemu: »Zdalis neslyšel, že onen mládenec ďábla jmenoval?« I&amp;nbsp;báli sme sě, neb nepřietel lidského pokolonie jest.

Ale Krištofor, že pohan bieše, divieše sě, že by sě ďábel[ské] moci báli, a&amp;nbsp;řka králi: »Zdali ten ďábel větčí jest nežli ty?« Jemužto král vece: »Ano, jest, neb všech lidí na všem světě pokúšie, ale já toliko ciesařstvím křesťanským vládnu.«

To uslyšev Krištofor, poče ďábla všudy hledati. A&amp;nbsp;když lidé uslyšeli to, za blázna ho mějiechu. Až jednoho dne, když přes pole jdieše, uslyšel zvuky velmi divné. I&amp;nbsp;zdálo sě jemu, že by předivní oděnci jeli. I&amp;nbsp;otázal Krištoforus, kteříž napřed jediechu, kto by jeli. Jemužto oni pověděli: »Ďábel jest, jenž jede s&amp;nbsp;svým vojskem.« Kterýžto prosieše, aby jemu ďábel byl ukázán. A&amp;nbsp;když uzřě ďábla, vece: »Pane, tobě chci slúžiti.« A&amp;nbsp;když sě bráše jeho zástup, přišli sú k&amp;nbsp;jedné cestě, u&amp;nbsp;kteréžto cesty bieše postaven kříž dřevěný. A&amp;nbsp;když ten kříž uzřeli ďáblové, inhed všickni počeli utiekati a&amp;nbsp;dráti sě skrze trnie a&amp;nbsp;hl[ožie] a&amp;nbsp;skrze přiekopy, nechavše té rovné cesty. A&amp;nbsp;když to uzřě Krištofor, poče sě tomu velmi diviti, neb on tú cestú jda, neměl jest žádné přiekazy. I&amp;nbsp;otázal jest ďábla i&amp;nbsp;jeho tovařišóv, proč by tú cestú nejeli. I&amp;nbsp;řekli jemu, že »kříž Kristuov bieše na cestě i&amp;nbsp;nemohli sme tudy jeti.« Jimžto Krištofor vece: »Tehdy ten Kristus jest větčí našeho krále ďábla.« A&amp;nbsp;oni jemu řekli, žeť větší jest, »neb jest on stvořil nebe i&amp;nbsp;zemi i&amp;nbsp;všecky věci jiné i&amp;nbsp;nás také. Jenž pro náš hřiech strčil nás do hlubokosti pekelné.« Uslyšev to Kristoforus, vece: »Toho pána chci hleda[ti]…«{{Redakční poznámka|Tohle místo rukopisu je porušeno. Editor Eduard Petrů dokončil slovo hleda[ti] a podle něj takto pravděpodobně i končí věta. Další věta pravděpodobně začíná: Když po mnoho let…}} let nenalezl, přijide k&amp;nbsp;jedné vodě, za kterúžto vodú přebýváše jeden pústenník.

I&amp;nbsp;poče jeho ten pústenník tázati, koho by hledal. Jenž vece: »Krista«. Jemužto vece pústenník: »Chceš-li přes tuto vodu přenášeti [pút]níky pro jeho jméno, nalezneš jeho.«

A&amp;nbsp;když za mnohý čas to činieše, přihodilo sě jednoho dne, že voláše děťátko jedno, aby je přenesl. A&amp;nbsp;když je nesieše, tak sě jemu to dietě obtiežilo, že jeho bezmála udusilo. I&amp;nbsp;otázal jeho Krištofor, kto by byl, a&amp;nbsp;on řekl: »Já sem Kristus, jehož ty hledáš.« A&amp;nbsp;on pade k&amp;nbsp;nohám jeho i&amp;nbsp;vece: »Pane, co mi kážeš učiniti?« Jemužto pán buoh odpověděl: »Pokřtěn buď ve jméno otce i&amp;nbsp;syna i&amp;nbsp;ducha svatého.« Jenž jest to i&amp;nbsp;učinil. A&amp;nbsp;tak dlúho slúživ pánu bohu, život svój mučedlnictvem dokonal.

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>2dllqbyhgkpxlbejror4falubqimuxz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Olomoucké povídky/Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>18265</id>
    <revision>
      <id>337840</id>
      <parentid>227691</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337840</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3419" sha1="0qum15wdehdo9dd88qtc0tnt3t9zls4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Olomoucké povídky
  | ČÁST = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.
  | PŘEDCHOZÍ = Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o&amp;nbsp;jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A&amp;nbsp;ta jest manžely dobré v&amp;nbsp;nenávist uvedla.
  | AUTOR = [[Autor:Anonym|neznámý]]
  | ZDROJ = Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|888a92c0-5b00-11e7-b9d9-005056827e52}}
  | VYDÁNO = Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
  | LICENCE = PD old 140
}}

Muž jeden a&amp;nbsp;žena biechu spolu dobře. A&amp;nbsp;ďábel tomu závidě, tři léta pracoval, chtě mezi nimi nepřiezeň zjednati, a&amp;nbsp;nemohl. I&amp;nbsp;mysléše sám v&amp;nbsp;sobě, že nic nenie chytřejšieho nežli zlá žena. I&amp;nbsp;jide k&amp;nbsp;jedné zlé ženě a&amp;nbsp;prosě jie, aby je svadila a&amp;nbsp;že jí chce zaplatiti. A&amp;nbsp;ona řekla ďáblu: »Dáš-li mi pět šilinkuov grošóv, učinímť, že nikdy spolu dobře nebudú.« Jížto ďábel vece: »V&amp;nbsp;pravé pravdě, učiníš-li to, viece tobě dám.«

A&amp;nbsp;ona vesela jsúci odjide k&amp;nbsp;té dobré ženě. A&amp;nbsp;pozdravivši jie, vece: »Kterak ty a&amp;nbsp;muž tvój živí ste?« Odpověděla: »Velmi dobře a&amp;nbsp;laskavě.« Jížto ona vece: »Zklamána si, neb tvój muž jinú ženu miluje viece nežli tě. A&amp;nbsp;protož chceš-li, ať by tobě dobře bylo, poslúchaj mne: Ve čtvrtek o&amp;nbsp;puol noci, když muž tvój spáti bude, vezmúci nuože, vystřiž jemu šest vlasuov a&amp;nbsp;polož na prahu. A&amp;nbsp;to sedmkrát učiníš a&amp;nbsp;inhed tě zasě bude milovati.« A&amp;nbsp;ona vece jí, že to chce učiniti.

Potom opět ta zlá žena šla k&amp;nbsp;muži jejiemu, jehož pozdravivši i&amp;nbsp;vece: »Kterak si ty s&amp;nbsp;svú ženú žív?« Odpověděl, že dobře. I&amp;nbsp;řekla jemu: »Zklamán jsi, neb tvá žena miluje viece jiného muže. I&amp;nbsp;vystřiehám tě, žeť tento čtvrtek o&amp;nbsp;puol noci chce [tě] zabiti. A&amp;nbsp;jestliže procítíš, budeť sě vymlúvati.« A&amp;nbsp;on to uslyšev, nerodí jí věřiti. Odpověděla jest ta nešlechetná žena: »Zkus toho, budu-liť já klamati.« Odpověděl jí muž: »Učinímť, co pravíš.«

A&amp;nbsp;když bylo ve čtvrtek o&amp;nbsp;puol noci a&amp;nbsp;muž té dobré ženy učinil sě jako by spal, tehdy žena toho počela nuožek hledati a&amp;nbsp;chtieci jemu vystřihnúti těch šest vlasuov. A uzřev to muž její, jsa u&amp;nbsp;velikém hněvu, [s]vú ženu vlas[tní z]abil. A&amp;nbsp;když ji jest zabil, navrátil sě jest sám k&amp;nbsp;sobě, žalost maje, že jest ji zabil. Potom vyňav svój vlastní meč, sám sě zahubiv i&amp;nbsp;umřel.

Tehda ta zlá a&amp;nbsp;nešlechetná žena uzřevši, že by oba zahynula, přišla k&amp;nbsp;ďáblu, aby jí zaplatil. Tehda ďábel zdaleka stoje řekl jest jí: »Ó, najhoršie nevěstko, viece si učinila, než sem tě prosil. Otejdi ote mne!« A&amp;nbsp;povrh jí penieze, řekl jí: »Jdiž, zlořečená a&amp;nbsp;nešlechetná ženo, neb již i&amp;nbsp;ďáblové u&amp;nbsp;pekle sě tvé zlosti bojie.« A&amp;nbsp;inhed jest ji vzal do pekla. Uchovajž nás jeho milý pán buoh náš Ježíš Kristus. Amen.

A&amp;nbsp;tak konec.</text>
      <sha1>0qum15wdehdo9dd88qtc0tnt3t9zls4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Václav Rosický</title>
    <ns>100</ns>
    <id>22204</id>
    <revision>
      <id>337879</id>
      <parentid>333769</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:52:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Deluc|Deluc]]</comment>
      <origin>337879</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7229" sha1="i5bwurpeid46dn6vlpgo525hscvzkuq" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Václav
  | příjmení = Rosický
  | Image = Casopis-1910-09-000e.jpg
  | datum narození = 28. září 1850
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 8. února 1929
  | místo úmrtí = Nechvalice u Sedlčan
  | popis = český učitel, meteorolog a stenograf
}}
'''Václav Rosický''' (1850–1929) byl český středoškolský profesor, meteorolog, stenograf a astronom.

== Dílo ==
* [[Staroměstský orloj v Praze]]: Dějiny orloje, astronomický úvod, popis strany zevní i vnitřního ústrojí, jakož i výklad, co a jak orloj ukazuje (1923) {{Online Kramerius|ABG001|229430}}

=== Články ===
* [[Astroláb z r. 1532]] (1918) {{Online Kramerius|mzk|d6292960-692f-11e6-9f9c-001018b5eb5c}}
* [[Jak se fotografuje Slunce]] (8.5.1918) {{Online Kramerius|mzk|1de78d50-f5b8-11e5-92c7-5ef3fc9ae867}}
* [[Nejstarší zvon v Praze]] (17.4.1918) {{Online Kramerius|mzk|838607b0-f66f-11e5-92c7-5ef3fc9ae867}}
* [[O Saturnovi]] (9.7.1919) {{Online Kramerius|mzk|9beda000-efc7-11e5-92c7-5ef3fc9ae867}}
* [[Sluneční hodiny ze slonové kosti z r. 1598]] (1918) {{Online Kramerius|mzk|4c64eb20-68cf-11e6-abea-5ef3fc9ae867}}
* [[Staročeský orloj na pražské radnici]] (10.03.1916) {{Online Kramerius|mzk|81050e60-84a5-11e4-9d8c-005056827e51}}
* [[Staroměstské náměstí v Praze před 100 lety]] (1.5.1918) {{Online Kramerius|mzk|113ce820-f5b8-11e5-8745-005056825209}}

=== Časopisecká tvorba ===

==== Časopis pro pěstování matematiky a fysiky ====
* [[Jaké optické vlastnosti mají saze]] (1880) {{Online|url=https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/123536}}, {{Online|url=https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/122870}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''VRý'' nebo ''Vrn''. Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Albedo|Albedo]]
* [[Ottův slovník naučný/Bailly|Bailly]]
* [[Ottův slovník naučný/Baily beads|Baily beads]]
* [[Ottův slovník naučný/Baily|Baily]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Bayer|Bayer]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Cacciatore|Cacciatore]]
* [[Ottův slovník naučný/Ceres (planetoida)|Ceres]]
* [[Ottův slovník naučný/Deluc|Deluc]]
* [[Ottův slovník naučný/Drechsler|Drechsler]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Ekliptická znamení|Ekliptická znamení]]
* [[Ottův slovník naučný/Ekliptika|Ekliptika]]
* [[Ottův slovník naučný/Epakty|Epakty]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hale|Hale]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hoek|Hoek]]
* [[Ottův slovník naučný/Horrocks|Horrocks]]
* [[Ottův slovník naučný/Huygensův okulár|Huygensův okulár]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdárna|Hvězdárna]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdářské nástroje|Hvězdářské nástroje]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdářství|Hvězdářství]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdokupa|Hvězdokupa]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdopravectví|Hvězdopravectví]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdoznalství|Hvězdoznalství]]
* [[Ottův slovník naučný/Hvězdy|Hvězdy]]
* [[Ottův slovník naučný/Hyady|Hyady]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Jaro|Jaro]]
* [[Ottův slovník naučný/Kalendářská znamení|Kalendářská znamení]]
* [[Ottův slovník naučný/Kayser|Kayser]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kepler|Kepler]]
* [[Ottův slovník naučný/Koprník Mikuláš|Koprník Mikuláš]]
* [[Ottův slovník naučný/Koprníkova soustava a jeho význam|Koprníkova soustava a jeho význam]]
* [[Ottův slovník naučný/Legentil|Legentil]]
* [[Ottův slovník naučný/Librace|Librace]]
* [[Ottův slovník naučný/Lilio|Lilio]]
* [[Ottův slovník naučný/Lindemann|Lindemann]]
* [[Ottův slovník naučný/Liznar|Liznar]]
* [[Ottův slovník naučný/Lockyer|Lockyer]]
* [[Ottův slovník naučný/Luther|Luther]] (části 2 a 3)
* [[Ottův slovník naučný/Medvěd|Medvěd]]
* [[Ottův slovník naučný/Měsíc|Měsíc]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Mléčná dráha|Mléčná dráha]]
* [[Ottův slovník naučný/Nebe|Nebe]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Nedělní písmeno|Nedělní písmeno]]
* [[Ottův slovník naučný/Obzor|Obzor]]
* [[Ottův slovník naučný/Okkultace|Okkultace]]
* [[Ottův slovník naučný/Orion|Orion]]
* [[Ottův slovník naučný/Palitzsch|Palitzsch]]
* [[Ottův slovník naučný/Paměsíc|Paměsíc]]
* [[Ottův slovník naučný/Panna (astronomie)|Panna (astronomie)]]
* [[Ottův slovník naučný/Pape|Pape]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Paslunce|Paslunce]]
* [[Ottův slovník naučný/Pegasus|Pegasus]]
* [[Ottův slovník naučný/Perrotin|Perrotin]]
* [[Ottův slovník naučný/Perseus (souhvězdí)|Perseus (souhvězdí)]]
* [[Ottův slovník naučný/Pes (souhvězdí)|Pes (souhvězdí)]]
* [[Ottův slovník naučný/Petersen|Petersen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Peters|Peters]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Piazzi|Piazzi]]
* [[Ottův slovník naučný/Picard|Picard]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Pickering|Pickering]]
* [[Ottův slovník naučný/Pigott|Pigott]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Plantamour|Plantamour]]
* [[Ottův slovník naučný/Polárka|Polárka]]
* [[Ottův slovník naučný/Polární výška|Polární výška]]
* [[Ottův slovník naučný/Poledne|Poledne]]
* [[Ottův slovník naučný/Poledník|Poledník]]
* [[Ottův slovník naučný/Pound James|Pound James]]
* [[Ottův slovník naučný/Powalky|Powalky]]
* [[Ottův slovník naučný/Prażmowski Adam|Prażmowski Adam]]
* [[Ottův slovník naučný/Protuberance|Protuberance]]
* [[Ottův slovník naučný/Půlnoc|Půlnoc]]
* [[Ottův slovník naučný/Regiomontanus|Regiomontanus]]
* [[Ottův slovník naučný/Rok|Rok]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Römer|Römer]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Rutherfurd|Rutherfurd]]
* [[Ottův slovník naučný/Ryby (astronomie)|Ryby]]
* [[Ottův slovník naučný/Souhvězdí|Souhvězdí]]
* [[Ottův slovník naučný/Thévenot|Thévenot]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Uranometrie|Uranometrie]]
* [[Ottův slovník naučný/Uranoskop|Uranoskop]]
* [[Ottův slovník naučný/Utzschneider, von|von Utzschneider]]
* [[Ottův slovník naučný/Váhy (souhvězdí)|Váhy (souhvězdí)]]
* [[Ottův slovník naučný/Venuše (Krasopaní)|Venuše (Krasopaní)]]
* [[Ottův slovník naučný/Vico (osoby)|Vico]] (část de V. Francesco)
* [[Ottův slovník naučný/Vidmo|Vidmo]]
* [[Ottův slovník naučný/von Lindenau|von Lindenau]]
* [[Ottův slovník naučný/Winnecke|Winnecke]]
* [[Ottův slovník naučný/Wolfers|Wolfers]]
* [[Ottův slovník naučný/Wolf|Wolf]] (části W. Rudolf a W. Max Franz Joseph Cornelius)
* [[Ottův slovník naučný/Wurm|Wurm]] (část W. Johann Friedrich)
* [[Ottův slovník naučný/Zatmění|Zatmění]]
* [[Ottův slovník naučný/Země|Země]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Zima|Zima]]
* [[Ottův slovník naučný/Zvířetníkové světlo|Zvířetníkové světlo]]
* [[Ottův slovník naučný/Zvířetník|Zvířetník]]

[[Kategorie:Astronomové]]
[[Kategorie:Meteorologové]]
[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>i5bwurpeid46dn6vlpgo525hscvzkuq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baena</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22658</id>
    <revision>
      <id>337739</id>
      <parentid>319157</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:26:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337739</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="732" sha1="589fcsa2wyeotkcazyjetb31c1ol8bv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Baena
| PŘEDCHOZÍ = de Baen
| DALŠÍ = Baeomyces
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Baena
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;63. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n81/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baena''', okr. město ve špan. prov. cordovské, na ř. Marbelle, 45 ''km'' jihových. od Cordovy, má 13.336 obyv. (1878), solnu, zbytky starého římského města ''Baniana'' a značný obchod s obilím a olejem. '''B.''' i okolí oplývají granátovými jablky.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>589fcsa2wyeotkcazyjetb31c1ol8bv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Badžána</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23208</id>
    <revision>
      <id>337738</id>
      <parentid>319156</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:26:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337738</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="889" sha1="148zm3ntuqij04fa7jl2wlpnbtxmmrr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Badžána
| PŘEDCHOZÍ = Badyán
| DALŠÍ = Ibn Bádže
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Badžána
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;61. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n80/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ca:Bajana|Bajana]] (katalánsky)
}}

{{Forma|proza}}
'''Badžána''', domácí poplatný stát východoindický v Káthiáváru, v prov. Guzerátu, s 15.881 obyv. (1881). hlavně muham. Džáty. Podnebí horké a suché; krajina plochá, půda lehká a místy prosáklá solí. Pěstuje se zde jen bavlna a obyčejnější druhy obilí. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>148zm3ntuqij04fa7jl2wlpnbtxmmrr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Badrináth</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24004</id>
    <revision>
      <id>337737</id>
      <parentid>319151</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:25:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337737</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="930" sha1="0eawarx4yea84niaryp2jqjgwk8gbrs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Badrináth
| PŘEDCHOZÍ = Badrić
| DALŠÍ = Badry
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Badrináth
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;60. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n79/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Badrináth''', vrchol v Himálaji, v provincii Garhválu, 7076 ''m'' vysoký. Z ledovců jeho vzniká říčka Alaknanda, hlavní pramen řeky Gangy. Na svahu jeho ve výši 3170 ''m'' a ve vzdálenosti 90 ''km'' severových. od Srinagaru stojí slavný chrám Višnův téhož jména, jenž prý zbudován již před 800 léty. Od května do října přichází tam mnoho poutníků. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0eawarx4yea84niaryp2jqjgwk8gbrs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mnichovská dohoda</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24014</id>
    <revision>
      <id>337746</id>
      <parentid>266760</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:53:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>autoři;</comment>
      <origin>337746</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5401" sha1="lesn9vfpvmgbjk9ucziaqzgmrbtj62a" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mnichovská dohoda
  | AUTOR = [[Autor:Adolf Hitler|Adolf Hitler]], [[Autor:Edouard Daladier|Edouard Daladier]], [[Autor:Benito Mussolini|Benito Mussolini]], [[Autor:Neville Chamberlain|Neville Chamberlain]]
  | PŘELOŽIL = [[Uživatel:Silesianus|Silesianus]]
  | ZDROJ = [http://jirikkucera.files.wordpress.com/2011/03/mc3bcnchner-abkommen1.pdf Münchner Abkommen 29.September 1938]
  | VYDÁNO = 29. září 1939
  | datum vydání = 1939-09-29
  | LICENCE = PD official
  | LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
  | WIKIPEDIA = Mnichovská dohoda
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Adolf Hitler|Adolf Hitler]], [[w:Edouard Daladier|Edouard Daladier]], [[w:Benito Mussolini|Benito Mussolini]], [[w:Neville Chamberlain|Neville Chamberlain]]
}}

&lt;center&gt;
Dohoda&lt;br/&gt;
mezi Německem, Spojeným královstvím,&lt;br/&gt;
Francií a Itálií,&lt;br/&gt;
učiněná v Mnichově, 29. září 1938.
&lt;/center&gt;

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se dohodly se zřetelem dohody, které bylo právě ohledně postoupení sudetoněmeckých území principiálně dosaženo, na následujících podmínkách a způsobech tohoto postoupení a na takových opatřeních, která pro toto byla přijata, a prohlašují, že skrze tuto dohodu jednotlivě odpovídají za kroky nutné pro zajištění jejího plnění.

1.) Vyklizení bude zahájeno 1. října.

2.) Spojené království, Francie a Itálie se dohodli, že vyklizení území bude provedeno do 10. října a sice bez zničení jakýchkoliv existujících zařízení, a že československá vláda nese odpovědnost za to, že bude vyklizení provedeno beze škod na uvedených zařízeních.

3.) Způsoby vyklizení budou stanoveny individuálně mezinárodním výborem, který se bude skládat ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.

4.) Etapové obsazování převážně německých území německými oddíly začne 1. října. Čtyři územní úseky, jež jsou na připojené mapě označeny, budou obsazovány německými oddíly v tomto pořadí:

Úsek území označený jako I 1. a 2. října, úsek území označený jako II 2. a 3. října, úsek území označený jako III 3., 4. a 5. října, úsek území označený jako IV 6. a 7. října.

Zbývající území převážně německého charakteru budou neprodleně stanovena výše uvedeným mezinárodním výborem a do 10. října obsazena německými oddíly.

5.) V § 3 uvedený mezinárodní výbor určí území, v nichž se má provést plebiscit. Tato území budou do skončení plebiscitu obsazena mezinárodními útvary. Stejný výbor určí způsoby, za kterých má být plebiscit proveden, přičemž jako podklad budou brány způsoby hlasování v Sársku. Výbor rovněž určí den, ve kterém se bude plebiscit konat; tento den však nesmí být později než na konci listopadu.

6.) Konečné stanovení hranic bude provedeno prostřednictvím mezinárodního výboru. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem (Německu, Spojenému království, Francii a Itálii) v určitých zvláštních případech nepatrné odchylky v přísně etnograficky určovaných zónách, které mají být převedeny bez plebiscitu.

7.) Bude určeno opční právo pro přechod do odstoupených území a pro odchod z nich. Opce musí být vykonána během šesti měsíců od okamžiku uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí detaily opce, zváží způsob usnadnění výměny obyvatelstva a objasní zásadní otázky, které z této výměny vyplynou.

8.) Československá vláda propustí ze svých vojenských a policejních jednotek během lhůty čtyř měsíců ode dne uzavření této dohody všechny sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí. Během stejné lhůty propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají trest odnění svobody za politické trestné činy.

&lt;center&gt;Mnichov, 29. září 1938.&lt;/center&gt;

A. Hitler&lt;br/&gt;
Ed. Daladier&lt;br/&gt;
Mussolini&lt;br/&gt;
Neville Chamberlain&lt;br/&gt;

Čtyři přítomní ministerští předsedové jsou zajedno v tom, že dnešní dohodou plánovaný výbor se bude skládat ze státního sekretáře ministerstva zahraničních věcí, v Berlíně potvrzených velvyslanců z Anglie, Francie a Itálie a jednoho člena, jmenovaného československou vládou.

Mnichov, 29. září 1938.

A. Hitler&lt;br/&gt;
Neville Chamberlain&lt;br/&gt;
Mussolini&lt;br/&gt;
Ed. Daladier&lt;br/&gt;

&lt;center&gt;&lt;u&gt;DODATEČNÉ PROHLÁŠENÍ&lt;/u&gt;&lt;/center&gt;

Všechny otázky, které vyplývají z předání území, jsou pokládany za náležející do kompetence mezinárodního výboru.

Mnichov, 29. září 1938.

A. Hitler&lt;br/&gt;
Neville Chamberlain&lt;br/&gt;
Mussolini&lt;br/&gt;
Ed. Daladier&lt;br/&gt;

Dodatek k dohodě

Vláda jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda se připojily ke shora uvedené dohodě na základě toho, že stojí za návrhem, který je obsažen v paragrafu 6 anglicko-francouzských návrhů z 19. září, týkající se mezinárodní garance nových hranic československého státu před nevyprovokovaným útokem.

Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských měnšin v Československu, dá Německo a Itálie Československu z jejich strany záruku.

Mnichov, 29. září 1938.

A. Hitler&lt;br/&gt;
Neville Chamberlain&lt;br/&gt;
Mussolini&lt;br/&gt;
Ed. Daladier&lt;br/&gt;</text>
      <sha1>lesn9vfpvmgbjk9ucziaqzgmrbtj62a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bacsák</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24050</id>
    <revision>
      <id>337724</id>
      <parentid>319141</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T15:53:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337724</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="739" sha1="ijpq57trfjcxsird3ygwjarfykrwnmv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bacsák
| PŘEDCHOZÍ = Bács
| DALŠÍ = Bacsányi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bacsák
| AUTOR = [[Autor:František Brábek|František Brábek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;45. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n60/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bacsák''' [bačák] {{Prostrkaně|Imre}}, maď. círk. spisovatel, nar. 1809 v Pápě. Psal četná učená pojednání z oboru církevní historie a církevního práva do odborných časopisů. ''[[Autor:František Brábek|Bbk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>ijpq57trfjcxsird3ygwjarfykrwnmv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bacúch</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24061</id>
    <revision>
      <id>337725</id>
      <parentid>319148</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:13:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337725</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="843" sha1="rofllc5zo5n1twhivx25msz5s4sowwk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bacúch
| PŘEDCHOZÍ = Bactryllium
| DALŠÍ = Baculard d'Arnaud
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bacúch
| AUTOR = [[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Ľudovít Vladimír Rizner]]
| AUTOR-UVEDEN-JAKO = Ludovít Rizner
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;45. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n60/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bacúch''', lázeňské město v Uhrách, v župě zvolenské, okresu breznanském, s 931 slov. ob. (1880) nábož. římsko-kat. filiálním chrámem z r. 1863, konf. školou, a minerální vodou (silnou kyselkou). '''B'''. vzpomíná se r. 1274. Kdysi dolováno tu na měď. ''[[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Rz.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rofllc5zo5n1twhivx25msz5s4sowwk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baldus de Ubaldis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24458</id>
    <revision>
      <id>337748</id>
      <parentid>319241</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:00:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337748</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1888" sha1="s9vamfrs3zt4eo9sa64k7pmmzf9nlqi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Baldus de Ubaldis
| PŘEDCHOZÍ = Baldur
| DALŠÍ = Baldwin Edward
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Baldus de Ubaldis
| AUTOR = [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;153. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n175/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baldus de Ubaldis''', vynikající právník italský (* kol 1327 v Perugii – † 1400 v Padově). Slavný Bartolo de Sassoferrato měl největší vliv na vývoj jeho ducha. Když byl r. 1344 povýšen na doktora, začal v Bologni učiti právu římskému a od té doby půl století věnoval se činnosti učitelské na právnických školách hornoitalských, jmenovitě v Perugii v létech 1347–57, 1364–76 a 1379–90, v Pise a Florencii v l. 1357–64, v Padově v l. 1376–79 a v Pavii v l. 1390–1400, kdež také toho roku pokousán psem 28. dubna zemřel. Po celý ten čas účastnil se vynikajícím způsobem též veřejných záležitostí, jsa často obcemi k úřadům volen a rovněž papežskou kurií k hájení její zájmův užíván. Činnost jeho spisovatelská vynikala mnohostranností stejně jako učitelská, neboť sepsal i kommentáře k zákonníku Justiniánovu (vyšly v Benátkách ve 3 díl., 1615), k pramenům práva kanonického, jmenovitě k prvním třem knihám Dekretálů, k Liber feudorum, k Speculum Durantis a mnohé traktáty a consilia o rozmanitých otázkách právních, při čemž často v jednom spise hájí opačné stanovisko toho, čehož v jiném pojednání se zastává. Srv. Savigny, Gesch. des röm. Rechts, VI., str. 203. ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římští právníci v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>s9vamfrs3zt4eo9sa64k7pmmzf9nlqi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bartolus</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24459</id>
    <revision>
      <id>337841</id>
      <parentid>319265</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:28:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337841</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6947" sha1="sy5z2u66l9sne51koypdcbdy2ng4neb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bartolus
| PŘEDCHOZÍ = Bartolozzi
| DALŠÍ = Barton (město)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bartolus
| AUTOR = [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]], [[Autor:František Brábek|František Brábek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;389–390. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n409/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bartolus''': '''1) B.''' {{Prostrkaně|de Sassoferrato}}, vynikající italský právník XIV. stol., hlavní repraesentant scholastických právníků středověkých, zv. postglossátorů nebo kommentátorů. Nar. r. 1313 v obci Venatuře blízko Sassoferrata v marce Anconské z rodiny Bentivoglio; otec jeho zove se v závěti Francesco Buonaccorso. '''B.''' obdržev první vyučování od minority Petra z Assisi oddal se v 15. roce věku již studiu práva v Perugii, kdež byl jeho učitelem proslulý tehdy romanista Petrus da Pistoja, a dosáhl 10. listop. 1334 na učení bononském hodnosti doktorské. Když byl vlastním studiem několikaletým opatřil sobě důkladnějšího vzdělání, přijal r. 1348 v Toldi a napotom v Pise úřad soudního assessora; avšak znechutiv si povolání soudcovské zvolil dráhu učitelskou a spisovatelskou. V říjnu r. 1340 začal v Pise přednášeti o zákonníku Justiniánově a r. 1343 povolán jest odtud na učení perugijské, které tehdy právě bylo v rozkvětu. Zde setrval až do smrti, až na krátký čas kolem r. 1348, kdy pro morovou ránu z Pisy odešel. Zemřel v Perugii 13. července 1359. Jak přednáškami, tak i spisy a dobrými zdáními svými zjednal sobě jméno nejproslulejšího právníka své doby. Současníci nazývali jej světlem a hvězdou právníků, svítilnou práva atd. Z posluchačů jeho, kteří se se všech stran k němu hrnuli, vynikli zvláště dva bratři {{Prostrkaně|Baldové}} (viz [[../Baldus de Ubaldis|{{Prostrkaně|Baldus}}]]) a Angelus de Ubaldis. Perugia, kdež velkou čásť života působil, udělila mu právo měšťanské a povolala jej též k hodnostem městským. Když Karel IV. na podzim r. 1354 táhl do Italie, aby se dal v Římě korunovati na císařství Římské, chtěla některá města hornoitalská opříti se jeho záměru; avšak Karlu podařilo se přiměti je, aby se podrobila jeho vrchnímu panství. '''B.''' maje účastenství na tomto jednání jako vyslanec perugijský prokázal Karlu IV. mnohé služby, načež císař vraceje se z Říma potvrdil netoliko Perugii a tamější universitě její privileje, nýbrž i vyslance jejího mnohými milostmi obdařil. Povýšilť 19. května 1355 '''B'''-la za svého radu, dvořenína a spolustolovníka a udělil jemu i jeho potomkům, kteří budou legum doctores, právo udělovati plnoletost a legitimovati posluchače nemanželsky zrozené. (Huber, Regesten, č. 2129., 2130. a 6819.) Současně prý mu císař udělil šlechtictví a znak červeného lva o dvou ocasech ve zlatém poli, následkem čehož někteří soudili, že byl '''B.''' do stavu rytířského v Čechách povýšen, což s pravdou se nesrovnává. Rovněž odporuje pravdě tvrzení Pelzlovo, jenž '''B'''-la dokonce počítal k českým učencům (v Abbildungen böhm. Gelehrten, I., str. 31.), jako by Karel IV. byl '''B'''-la do Prahy povolal, aby účastnil se sepsání zákonníka »Majestas Carolina«; nebo tvrzení opata di Pade i jiných, že '''B.''' sepsal zlatou bullu z r. 1356. Pravdě však jest podobno, že sepsal některé spisy k vyzvání Karla IV., poněvadž obsah jejich souvisí poněkud s tehdejšími kodifikačními snahami v říši a snad i v Čechách (srvn. na př. posud netištěný traktát ''De electione imperatoris'' v rukopise dvorní bibl. ve Vídni, č. 5045., dále traktát ''Qui sint rebelles'' atd.). Tím by se poněkud vysvětlovala známá poznámka Koldínova v předmluvě k Právům městským z roku 1579, že prý Karel IV. užíval »v radách svých onoho osvíceného muže a vtipu velmi ostrého i v právích zběhlého '''B'''-la řečeného«. Význam spisovatelské činnosti '''B'''-lovy a jeho školy v tom záleží, že, kdežto glossátoři neodvažovali se daleko od písmene zákona, píšíce k ustanovení jeho stručné výklady, glossy neb summy; '''B.''' i následovníci jeho odvážili se na obšírnější kommentáře, přihlížejíce při sepisování jich netoliko k římskému právu, nýbrž i ke změnám, které v platnosti jeho způsobily církevní zákonodárství, manské právo lombardské a statuta italská. Následkem toho spisy '''B'''-lovy netoliko ve škole, nýbrž i na soudech neobyčejné vážnosti se dodělaly; ve Španělsku a Portugalsku přikládána jim dokonce zákonná moc a třebas prokazují nedostatečné vzdělání právnické, podávajíce často nesprávný výklad textu a užívajíce barbarské řeči, přece vliv jejich na pozdější právnické práce byl značný. Obsahují pak jednak obšírnější exegesi pramenů římského práva, jednak menší výklady o jednotlivých otázkách z oboru práva státního, trestního, soukromého i procesuálního ve formě {{Prostrkaně|traktátů}} nebo ''consilia'' (počtem až 361) nebo ''quaestiones''. Spisy ty mnohokráte souborně byly tiskem vydány: r. 1473 v Benátkách, r. 1544 v Lyoně, r. 1577 v Turině (10 dílů), r. 1588 v Basileji, r. 1590 a 1615 v Benátkách, nověji r. 1843–1845 od Prata a Müncha. Srv. Savigny, Geschichte des röm. Rechtes (VI, 137, kdež i starší literatura); Cesare Barnabei, Bartolo de Sassoferrato e la scienza delle leggi (Turin, 1881); Časopis Česk. Musea (1883, str. 433.). ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]''

'''2) B.''' {{Prostrkaně|István}}, maď. hudební spisovatel a skladatel, nar. r. 1821 v Bálványos Váralji. Žije v Budapešti a jest od r. 1876 řádným členem uher. akademie věd. Vydal řadu vzácných děl, z nichž uvádíme: ''A magyar egyházak szertartásos énekei a XVI és XVII században. Hangjegyekkel'' (Maď. církevní obřadní zpěvy v XVI. a XVII. stol. S notami. Budapešť, 1869); ''Müvészet és nemzetiség'' (Umění a národnost, tamt., 1876); ''Adalékok a magyar zene történetéhez'' (Příspěvky k dějinám maď. hudby, tamt., 1882); ''Ujabb adalékok a mágyar zene történetéhez'' (Novější příspěvky, 1882). Kromě toho vydal: ''Jelentés a felsö-ausztriai Kolostoroknak Magyarországot illetö kéziratai és nyomtatványairól'' (Zpráva o rukopisech a tiskopisech klášterů hornorakouských, týkajících se Uherska, 1870). Všecky tyto spisy vyšly nákladem uher. akademie. ''[[Autor:František Brábek|Bbk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římští právníci v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Maďaři v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>sy5z2u66l9sne51koypdcbdy2ng4neb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Basilicorum Synopsis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24460</id>
    <revision>
      <id>337842</id>
      <parentid>319271</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:30:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337842</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="829" sha1="l1fb1bt0x53waa3xnnpcz0eae0sgxyf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Basilicorum Synopsis
| PŘEDCHOZÍ = Basilicata
| DALŠÍ = Basilicum (mast)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Basilicorum Synopsis
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;430. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n451/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Basilicorum Synopsis''' (''{{Cizojazyčně|grc|Σύνοψις τῶν Βασιλικῶν}}''), výtah z {{Prostrkaně|Basilik}}, zdělaný v X. st., s alfabetickým uspořádáním látky. Otištěn v Zachariae: Jus Graeco-Romanum sv. VI. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>l1fb1bt0x53waa3xnnpcz0eae0sgxyf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bona</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24476</id>
    <revision>
      <id>337884</id>
      <parentid>319482</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T10:38:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337884</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3180" sha1="s9siqavc5fe23jenz0m6kx31rvenwow" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bona
| PŘEDCHOZÍ = Bona Sforzovna
| DALŠÍ = Bona Giovanni
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bona
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]], neznámý, [[Autor:Jiří Pražák|Jiří Pražák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. s.&amp;nbsp;323. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n335/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bona''' (plur.), v římském právu technický název pro jmění neboli majetek, t. j. pro soujem všech právních poměrův určité osoby, které lze hospodářsky (v penězích) oceniti. – '''B.''' ''adventicia'' v. [[../Adventitia|{{Prostrkaně|Adventitia}}]]. – '''B.''' ''castrensia'' slove majetek, jehož syn podrobený moci otcovské, jsa vojínem, nabyl za příčinou služby vojenské. (Viz [[../Peculium|{{Prostrkaně|Peculium castrense}}]].) – '''B.''' ''ereptoria'' zovou se dědictví nebo odkaz, které se dědicovi nebo odkazníkovi pro nehodnost odnímají od fisku, druhdy od jiných osob. – '''B.''' ''parapherna'', jmění manželčino, které nebylo manželovi poskytnuto za věno (''dos''), jest dle římského práva volným majetkem manželčiným, ke kterému manžel nemá jiných práv, nežli která jemu žena dobrovolně postoupila. – '''B.''' ''vacantia'' jest majetek osoby nezanechavší žádného dědice po sobě (viz [[../Odúmrť|{{Prostrkaně|Odúmrť}}]]). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]''

'''B.''' ''acquisita'', statky nově nabyté proti zděděným ('''b.''' ''aviatica''); '''b.''' ''allodialia'', statky alodní proti manským nebo svěřenským, viz [[../Alod|{{Prostrkaně|Alod}}]] I. 943.

'''B.''' ''beneficialia'', '''b.''' ''fabricae'', viz [[../Beneficiální věci|{{Prostrkaně|Beneficiální věci}}]].

'''B.''' ''fondalia'', statky lenní, manské, v. [[../Manželství|{{Prostrkaně|Manželství}}]].

'''B.''' ''mensalia'' jsou v právě církevním statky, které skýtají prostředky k uhrazení nákladu stolu (''mensa''), t. j. výživy osob duchovních. Pokud osoby ty zastávají úřad církevní, spadají '''b.''' ''m.'' s {{Prostrkaně|beneficiálními věcmi}}. V užším slova smysle užívá se výrazu '''b.''' ''m.'' namnoze k označení statků, z jichžto důchodů se uhrazuje náklad na výživu {{Prostrkaně|biskupovu}} (''mensa episcopalis''). ''[[Autor:Jiří Pražák|Pžk.]]''

'''B.''' ''matrimonii'' (výhody manželství) jsou v právu církev. podstatné blahodárné účinky manželství, a sice: 1. ''bonum prolis'' (výhoda zplození potomstva), 2. ''bonum fidei'' (výhoda věrnosti vzájemné) a 3. ''bonum sacramenti'' (výhody s manželstvím jakožto svátostí spojené). Tyto účinky sňatku jsou tou měrou podstatnými, že naprosto neplatné jest každé manželství, při jehož uzavření byla připojena některá výjimka, kterou se vylučuje některá z výhod uvedených. ''[[Autor:Jiří Pražák|Pžk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Církevní právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>s9siqavc5fe23jenz0m6kx31rvenwow</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bologna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25241</id>
    <revision>
      <id>337883</id>
      <parentid>319481</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T10:35:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337883</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="17235" sha1="5ywaebd5qmikkxx5i5u95dn1rukgk8l" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bologna
| PŘEDCHOZÍ = Bolo-Bolo
| DALŠÍ = da Bologna
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bologna
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Vojtěch Jaromír Nováček]], [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;304–307. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n317/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Bologna
| IMAGE = Otto 620 Šikmé věže v Bologni.png
| POPISEK-IMAGE = Č. 620 Šikmé věže v Bologni.
}}

{{Forma|proza}}
'''Bologna''' [boloňa] (někdy ''Bononia''), z nejstarších a nejznamenitějších měst italských, hlava Emilie a stejnojmenné provincie, leží v úrodné rovině při patě Apennin mezi řekami Renem, Aposou a Savennou, má (1886) 104.000 obyv. (jako obec 123.300). Výstavnost města, opatřeného množstvím nádherných palácův a chrámů, nad něž vynikají věže zvláštního tvaru, svědčí o bohatství, pro něž nazývána '''B.''' ''la grassa'' ({{Prostrkaně|tučná}}). Mezi četnými chrámy (jest jich 130) vyniká {{Prostrkaně|basilika sv. Petronia}}, někdy biskupa bolognského, k níž položen základ r. 1390. Měla býti zbudována ve slohu toskánskogotickém dle plánu Antonia di Vincenzo v rozměrech ohromných. Půdorys měl míti podobu latinského kříže, jehož čtyři ramena, ozdobená nádhernými průčelími, měla tvořiti strany čtyř náměstí. Aby bylo získáno místo pro chrám a projektovaná náměstí, zbořeno osm kostelův a množství budov soukromých. Avšak ohromnost podniku přesahovala prostředky města. Ač s malými jen přestávkami pokračováno ve stavbě až do roku 1659, provedena toliko čtvrtina projektu, z níž zjištěno, že dle původního plánu měl míti podélný průřez chrámu délky 216,6 ''m'' (čili o 36.6 ''m'' více, než má basilika sv. Petra v Římě, největší chrám na světě), příčný průřez 140.6 ''m''. Došlo jen ku provedení hlavní lodi až k místu, kde měla se křižovati s loďmi bočnými; tu ukončena apsidou. I v této podobě činí chrám dojem velkolepý. Délky má 117 ''m'' (nejdelší chrám v Praze, sv. Jakuba, 79 ''m''), šířky s kaplemi 48 ''m''; 12 sloupy rozdělen jest ve 3 lodi, k nimž druží se 22 kaplí, po 11 na každé straně. Průčelí, které tvoří jižní stranu hlavního náměstí Piazza Vittorio Emanuele (dříve Piazza maggiore), jednoho z nejkrásnějších v celé Italii, ostalo nedokončeno. Do chrámu vedou tři skvostné, skulpturami zdobené brány, z nichž prostřední, z r. 1425, jest dílem slavného sochaře Jacopa della Quercia. Nad hlavním vchodem po 3 léta stála Michelangelem zhotovená bronzová socha pap. Julia II., již lid r. 1511 rozbil, načež kov prodán vévodovi Ferrarskému, který z něho dal uliti dělo zvané Giuliano. Vnitřek chrámu jest bohat pracemi uměleckými. V levé boční lodi na podlaze r. 1653 slavným hvězdářem Gian. Domenikem Cassinim vyznačen poledník. Z ostatních chrámů buďtež jmenovány: {{Prostrkaně|S. Francesco}} založený uprostřed XIII. stol., vedlé něho překrásná zvonice zbudovaná Antoniem di Vincenzo ke konci XIV. stol.; {{Prostrkaně|S. Stefano}}, skupina 7 chrámů založená na místě starého chrámu Isidina v VII. stol., chrámy leží v nestejném niveau, zbudovány v různých dobách a chovají mnoho památek starého umění, v jednom z nich zřízen ve XII. století dle vzoru sv. hrobu jerusalemského hrob sv. Petronia; {{Prostrkaně|S. Domenico}}, původně z XII. st., v minulém století úplně přestavěný, bohatý památkami uměleckými starého i novějšího původu. Nádherné, intarsované a řezbami zdobené stolice v kůru, jež v létech 1528–40 zhotovil Fra Damiano da Bergamo, jmíny za nejkrásnější toho druhu práci v celé Italii. {{Prostrkaně|S. Giacomo Maggiore}} založen r. 1267 o jedné lodi. Před městem leží Certosa, někdy klášter kartouský, od roku 1801 hřbitov založený náhodou na místě, na němž r. 1869 objeveno veliké pohřebiště staroetruské, a r. 1731 vystavěný poutnický chrám sv. Lukáše, honosící se krásnou vyhlídkou. '''B.''' jest městem věží. Ve XII. a XIII. stol. měla jich 180, dnes již mnohé zmizely, jiné částečně zbořeny, ale ostaly dvě věže nakloněné, které jsou charakteristickým znamením města. Jména jejich {{Prostrkaně|Asinelli}} a {{Prostrkaně|Garisenda}} (vyobr. č. 620.). Prvá 105 ''m'' vysoká, uchylující se od kolmice o 1.23 ''m'', byla zbudována od rodu Asinelli v l. 1109–19 a odolala zubu času i četným zemětřesením a bouřím; současně s ní vystavěli Filip a Odo Garisendi věž druhou, více nakloněnou (uchyluje se o 3.04 ''m''), která však v l. 1351–61 z ohledu bezpečnosti obourána, tak že má dnes jen výši 47 ''m''. Že věže nakloněny jsou, nestalo se, jak zhusta podnes se vykládá, úmyslně, ale prostě následkem ponížení základů na jedné straně. – Z ostatních věží dosud zachovaných zasluhují zmínky {{Prostrkaně|Azzoguidi}} 60 ''m'' vysoká, {{Prostrkaně|Catalani}} honosící se krásně členěným portálem, okny a architravem, {{Prostrkaně|Prendiparte}} (také {{Prostrkaně|Coronata}} zvaná) 59 ''m'' vysoká, v níž v předešlém století bylo vězení arcibiskupské, a j. Mezi náměstími vynikají tři, z nichž největší do nedávna byla {{Prostrkaně|Piazza Vittorio Emanuele}} (v posledních létech v nové čtvrti města založena ohromná {{Prostrkaně|Piazza d'Armi}}); jest obklopena 4 budovami monumentálními (Palazzo del Comune, palazzo dei Mercanti, palazzo del Podestà a chrám S. Petronio), a střed její zdobí nádherná fontána Lauretiho, na níž bronzová socha Neptunova, roku 1564 zhotovená Giovanim da Bologna, váží 20.012 liber a stála 70.000 dukátů. Piazza S. {{Prostrkaně|Domenico}}, zvaná dle chrámu, je zdobena bronzovou sochou Domenica Guzmana a pomníkem Rolandina Passeggeriho, který jako notář městský byl organisátorem vojska městského v bojích s Bedřichem II. Krásné jest také náměstí, které zdobí kolonnady zvané {{Prostrkaně|Portici del Pavaglione}}, v nichž soustředí se veškeren život městský jako na náměstí sv. Marka v Benátkách, a Piazza Colonna v Římě. Tu jsou nejskvostnější krámy kupecké a zvláště v hodinách odpoledních schází se tu k procházce obyvatelé všech tříd; z náměstí toho vycházelo hnutí v bouřných dobách středověkých i v nejnovější době při zápasech o sjednocení Italie. Portici del Pavaglione náleží k budově, v níž v l. 1562–1803 sídlo měla staroslavná universita, chlouba města (i na mince přijato heslo: ''Bononia docet''), zv. {{Prostrkaně|archiginnasio antico}} a pro universitu dle plánů Terribilia zbudovaná. Nyní nachází se v budově té archiv státní a bohatá bibliotéka obecná. Loggie dvoru a prvního poschodí zdobeny jsou pomníky professorův a znaky studentů spořádanými dle národů, k nimž náleželi; nacházíme mezi nimi i mnohé katolických pánů českých z dob pohusitských (Rožmberků, Lobkovicův a j.). Od r. 1803 umístěna jest universita v bývalém paláci Poggijském (vyobr. č. 621.) ve Strada di San Donato, který Pollegrino Tibaldi vystavěl roku 1560 pro kardinála Poggiu. Z ostatních paláců buďtež vytčeny: {{Prostrkaně|Palazzo}} del {{Prostrkaně|Comune}}, radnice, která jako pražská radnice Starom. vznikla z několika budov menších, zejména ze dvou paláců zvaných {{Prostrkaně|della Biava}} a {{Prostrkaně|casa di Accurzio}}. Nad průčelím stojí socha papeže Řehoře XIII., oprávce kalendáře, rodáka bolognského (z rodu Buoncompagni) od Mengantiho, která r. 1796 proměněna v sv. Petronia, uvnitř paláce nádherné schodiště jest dílem Bramanta (z r. 1509), gallerie a sály zdobeny freskami a síň Herkulova obrovskou sochou hliněnou, která jest dílem Alfonsa Lombardiho, v sále Farneském jest socha papeže Pavla III. Se zdarem jest obnoven {{Prostrkaně|Pallazo della Mercanzia}} (jinak {{Prostrkaně|Foro de' Mercanti}}) ve slohu gotickém původně r. 1294 zbudovaný, r. 1439 rodem Bentivogli obnovený, jehož chodby a schodiště zdobí znaky právníků z let 1441–1800. Mezi paláci, zbudovanými v bohatém slohu barokovém, vynikají obzvláště dva, jeden, jejž zbudoval kardinál {{Prostrkaně|Aldrovandi}} a který dnes náleží rodu Montanari, a Palazzo {{Prostrkaně|Bargellini}}, jehož stavitelem uprostřed XVII. stol. byl Provaglià. Z moderních budov přední místo zaujímá palác spořitelny, dostavěný r. 1876 architektem Mengonim. ''[[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Nk.]]''
[[Soubor:Otto 621 Universita bolognská.png|náhled|vlevo|Č. 621 Universita bolognská.]]
'''B.''', jako vždy bývala, i podnes jest středem vědy a umění. {{Prostrkaně|Bolognská universita}} spolu s paříž. univ. jest kolébkou všeho ostatního vysokého učení a byla pravzorem pro university středověké. Smyšlénkou ovšem jest, že vysoké učení bolognské založil císař Theodosius r. 433; ale již na počátku XI. století byla v '''B'''-gni škola svobodného umění (''studium in artibus''). Na ní počal při přechodu od XI. do XII. stol. {{Prostrkaně|Irnerius}} vykládati právo římské novým, důkladným způsobem, a stal se, naleznuv nástupce v nepřetržité řadě výtečných učitelů práv, kteří v '''B'''-gni až do prostřed XIII. století učili a {{Prostrkaně|glossátorové}} se zovou, zakladatelem slavného vysokého učení právnického. Utvoření se tohoto trvalého sídla studií a rozkvět jeho byl značně podporován privileji státní a církevní moci, hlavně již zákonem císaře Bedřicha I., vydaným na říšském sněmu ronkalském (1158), jímž zabezpečena císařská ochrana cizím učitelům a žákům. Tím pak, že se při učení bolognském jakožto podstatné části jeho ke sklonku XII. století utvořily jednoty cizinců za příčinou studií tam meškajících (''universitates scholarium''), vzniklo zřízení, jež dle názorů středověku lze nazvati universitou, ''studium generale''. V 1. pol. XIII. stol. spojila se tato společenstva ve dvě velké jednoty (''universitates''): v jednotu národů předalpských, t. j. italských (''nationes citramontanorum'') a v jednotu národů záalpských (''nationes ultramontanorum''), z nichž každá měla pro sebe zvláštní představenstvo a úřednictvo, jmenovitě zvláštního rektora. Zároveň však obě tyto korporace činily dohromady jednotu společnou. Jednota ultramontánů již r. 1265 spojovala v sobě 13, později 18 národů (''nationes''). Citramontani čítali tři hlavní nationes. Mezi národy ultramontánů byla též ''natio Bohemorum'', která měla míti rektora každého 21. roku, a pozoruhodna jest i natio Germanica tím, že archiv její z XIII. až do XVIII. stol. zachoval se až na naše doby (srv. Acta nationis germanicae universitatis bononiensis atd., Friedlaender et Malagola, Berl., 1887). Ke konci XIII. stol. studující ostatních věd (mediciny a svobodného umění) odtrhli se od právníkův a utvořili pro sebe zvláštní korporaci (''universitas artistarum'') s vlastním rektorem. Když však r. 1360 bylo v '''B'''-gni založeno ''studium generale in theologica facultate'', utvořilo se tu sice kollegium učitelů theologie, ale studující této fakulty počítali se k universitě artistů. Vlastními členy uvedených universit, které čím dále většího nabývaly účastenství v řízení vysokých škol samých, a hodnostáři, jmenovitě rektory jejich, mohli se státi jen studující a i z těch jen přespolní. Vnější výkon činnosti učitelské, povolávání na některé stolice učitelské, odměna učitelův, určení předmětu přednášek staly se závislými na vůli korporace scholárů. V 2. pol. XIII. stol. pak počaly se tvořiti sbory doktorů, různé dle fakult vědeckých. Mezi těmito nabylo zvláštní důležitosti kollegium doktorů práv. Starobylé zřízení bolognské university udrželo se, doznavši jen málo změn, jako zřízení generálního rektora celého učení na počátku XVII. stol., až do konce XVIII. stol. – '''B.''' byla jedním z nejdůležitějších středisek duševní činnosti pozdějšího středověku. Mezi těmi, kdož v Bologni studia konali – za učitele práv {{Prostrkaně|Azona}} († 1230) bylo tam současně 10.000 žáků – byli zastoupeni všickni národové, zvláště též národ český. Pravověda dob novějších počíná na základě školy bolognské, hlavně na výkonech glossátorů. Též zdělal v '''B'''-gni uprostřed XII. století {{Prostrkaně|Gratianus}} důležitou sbírku práva církevního, ''Decretum Gratiani'', a učili tam ve XIV. stol. nejpřednější postglossátor {{Prostrkaně|Bartolus de Sassoferrato}} a kanonista {{Prostrkaně|Johannes Andreae}}. Ve XIV. století bylo tam poprvé učeno anatomii těla lidského ({{Prostrkaně|Mondino dei Luzzi}}), a v XVII. stol. kvetla tam proslulá škola anatomická ({{Prostrkaně|Marcello Malpighi}}) a astronomická ({{Prostrkaně|Cassini}}, {{Prostrkaně|Cavalieri}}). R. 1789 {{Prostrkaně|Galvani}} zde odkryl galvanismus. Universita, ač nemůže se honositi tak četným počtem posluchačů jako za středověku, jest přece vždy z nejznamenitějších v Italii (působí na ní nejslavnější básník italský Giosuè Carducci). Srv. Sarti. De claris archigymnasii bologniensis professoribus (1769); Fitting, Die Anfänge der Rechtsschule zu '''B.''' (1888); Heyrovský, Počátky učení bolognského (Athenaeum, roč. VI., č. 2.); C. Ricci, Bononia docet (Bol., 1888); Savigny, Gechichte des röm. Rechts im Mittelalter (III., 2. vyd. 1834); Denifle, Die Universitäten des Mittelalters (I., 44.); Kaufmann, Gesch. d. deut. Universitäten (I., 1888). ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]''

Sbírky jsou četné a bohaté. Přední místo mezi nimi zaujímá {{Prostrkaně|pinakothéka}}, v níž zastoupeni jsou umělci osmi století a zejména obrazy malířů školy bolognské. Perlou její jest obraz sv. Cecilie od {{Prostrkaně|Rafaela}}. Mezi bibliotékami přední místo zaujímá universitní, která má 100.000 děl, mezi nimi mnoho vzácných starých rukopisů, pak obecná, školy inženýrů, lycea hudebního, arcibiskupská, regulovaných kanovníkův u sv. Salvatora, Albornoziana, při akademii Adama Mickiewicze; ze soukromých historická bibliotéka Lozzi a filologická Bertolini (viz o nich: Neugebauer, Die Bibliotheken in '''B.''', »Serapeum« XX. 1859, str. 211. až 218.; a Ottino &amp; Fumagalli, Bibliotheca bibliograpbica italica, Řím, 1889, str. 247. až 249.); hojné sbírky archaeologické má obec i universita. '''B.''' jest rodištěm 8 papežů, více než 200 kardinálův, a dala Italii množství slavných umělců, mezi nimi Domenichino, Guido Reni, Albani, Carani atd., také slavný kardinál Giuseppe Mezzofanti (* 1776) jest rodákem bolognským a působil tu jako professor vých. jazykův a bibliotékář. – Průmysl bolognský jest dosti znamenitý, spracováním kovů zaměstnáno asi 2000 dělníků, tkalcovství provozuje se ještě jako domácí průmysl (as 1200 stavů), světové pověsti těší se zboží uzenářské (mortadella). – Původu jest '''B.''' etruského, o čemž svědčí hojné nálezy starožitností etruských v městě i v okolí. Někteří archaeologové tomu chtějí, že byla tu ''Felsina'', hlava spolku měst etruských, jíž keltští Bojové dobyli a nazvali Bononií. Jisto jest, že od r. 189 př. Kr. byla '''B.''' městem římským a teprv od té doby lze mluviti o vlastním životě městském; za doby císařské dokonce občas bývala sídlem panovníků. Později náležela řeck. exarchátu, dobyta od Langobardů, Franků; nadána císařem Karlem Velikým výsadami svobodné obce. V bojích stran Guelfů a Ghibellinů přidržela se papeže proti císaři Bedřichovi II., jehož syn Enzio 26. kv. 1249 od Bolognských zajat a po 22 let až do své smrti ve vazbě držán. Zmítána vnitřními bouřemi, rozněcovanými od panstvíchtivých rodin šlechtických, hlavně rodu Bentivoglio, který odvozoval původ svůj od nešťastného Enzia, podrobena r. 1506 Juliem II. panství papežskému. '''B.''' pokoušela se sice nabyti bývalé svobody, ale marně; nicméně podařilo se neústupnosti měšťanův uhájiti i za nových poměrů mnohé cenné, staré výsady až do doby válek francouzských, kdy r. 1796 Napoleonem přivtělena k republice Cisalpinské, později ke království Italskému a r. 1815 vrácena papeži. R. 1821 a 1831 '''B.''' byla středem hnutí italského, které, marně kroceno rakouskou posádkou, vedlo konečně r. 1859 ke spojení jejímu se sjednocenou Italií. ''[[Autor:Vojtěch Jaromír Nováček|Nk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Itálie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>5ywaebd5qmikkxx5i5u95dn1rukgk8l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25242</id>
    <revision>
      <id>337783</id>
      <parentid>319249</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:56:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337783</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="706" sha1="fs66kfz6lx1n3fzeppn9w3dmm3p0cwd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Baně
| PŘEDCHOZÍ = Báně (architektura)
| DALŠÍ = Banér
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Baně
| AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;228. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n251/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baně''' slují na Mor. hanácké červené koženky (»červenice«), jež se pod koleny zadrhují a zapínají na malý roblík železný neb dřevěný. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>fs66kfz6lx1n3fzeppn9w3dmm3p0cwd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baaszen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25756</id>
    <revision>
      <id>337711</id>
      <parentid>319010</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:48:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337711</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="522" sha1="6tdbyvofngcgpd904xng854cugmpck4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Baaszen
| PŘEDCHOZÍ = Baasa
| DALŠÍ = Báb (arabština)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Baaszen
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n14/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baaszen''' viz {{Prostrkaně|[[../Bázna|Bázna]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>6tdbyvofngcgpd904xng854cugmpck4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bába</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25759</id>
    <revision>
      <id>337712</id>
      <parentid>319635</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:50:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337712</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1967" sha1="72ph5m07nrfn5vsebi9tkas8ybzeaoy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bába
| PŘEDCHOZÍ = Baba (pokrm)
| DALŠÍ = Baba ludova
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bába
| AUTOR = [[Autor:Primus Sobotka|Primus Sobotka]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;5. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n14/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bába''' v mythologii slovanské jest personifikací deštivého mračna, jakož Slované vůbec v mračnech sobě představovali ženy, které způsobují déšť. Podnes u nás o mračnech se říká: „{{Prostrkaně|Báby}} vstávají, bude bouřka“, a ten kout nebes, z kterého obyčejně bouřky přicházejí, sluje „{{Prostrkaně|babí}} kout“. U Slovinců jest „{{Prostrkaně|vehtra}} baba“ královnou bílých žen (oblaků), přebývá v horách, lesích a jezerech a v zimě dělá sníh, jejž nazývají „babí kaší“. U Rusů jest {{Prostrkaně|Jaga-baba}} personifikací vichřice a bouřlivého mračna (viz {{Prostrkaně|[[../Ježibaba|Ježibaba]]}}). A kdežto sličný jinoch Jarilo jest představitelem jarní přírody, stala se mračná '''B.''' personifikací doby {{Prostrkaně|zimní}}, kterou Slovinci v podobě slaměného hastroše v středopostní středu upalují (''babo žagajo''), jako jinde vynášejí a topí smrť čili Moranu, kterou v Drienčanech na Slovensku nazývají {{Prostrkaně|Babou}}. Když v březnu nebo počátkem dubna udeří opět mráz a napadne sníh, říkají tomu Srbové ''babini jarci'' (kozlíci) nebo ''babini ukovi''. — Že by {{Prostrkaně|Zlatá}} '''B.''' bývala u Slovanů bohyní {{Prostrkaně|léta}}, jak tomu chtějí někteří, nelze dokázati. — {{Prostrkaně|Babí léto}} znamená prostě pozdní léto a nemá významu mythologického. ''[[Autor:Primus Sobotka|Sob.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>72ph5m07nrfn5vsebi9tkas8ybzeaoy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Feuilleton</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26650</id>
    <revision>
      <id>337702</id>
      <parentid>263369</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337702</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7123" sha1="r4805rhookjidn8drp5j3dk6pg479k6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Feuilleton
  | PŘEDCHOZÍ = Zvláštní telegramy N. Listů
  | DALŠÍ = Slavnost korunní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Feuilleton
  | AUTOR = neznámý
  | POPISEK = Fejeton o&amp;nbsp;oslavách převozu svatováclavských korunovačních klenotů z&amp;nbsp;Vídně do Prahy
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;1. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593648 Dostupné online.]
  | strany = 1
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;&lt;big&gt;'''29. srpna 1867.'''&lt;/big&gt;&lt;/p&gt;
{{Forma|proza}}
Pod mými okny je dnes proud života, jakého nebylo tu již dávno, tak dávno, že vůbec ani nepamatuji. V&amp;nbsp;ranní hodině vzbudila mne již hudba a&amp;nbsp;procitlé oko spatřilo vznášející se, krásně ozdobený prápor, nešený svižnými čamaristy, a&amp;nbsp;za práporem kráčela tlupa svátečně oděných mužů. S&amp;nbsp;protějšího domu vlál vesele prápor jako fábory s&amp;nbsp;klobouku ženichova a&amp;nbsp;zeleň pnula se po domě jako myrta po bušících prsou. Krám přičinlivého souseda a&amp;nbsp;obchodníka je zavřen, lidu proudí se po ulicích vždy víc a&amp;nbsp;více, všichni jsou oblečeni svátečně, na všech tvářích leskne se bezstarostnost, radost, z&amp;nbsp;každého oka hledí svátek. Kdož by to vydržel sám doma, když lid svou radost nese pod širé nebe, ven&amp;nbsp;— ven mezi ty hlučící davy, ven mezi ty vítající, vždyť přichází k&amp;nbsp;nám host, nejmilejší z&amp;nbsp;milých, vrací se k&amp;nbsp;nám nejdražší naše rodinná památka, k&amp;nbsp;níž jsme připoutáni nejlaskavějšími vzpomínkami z&amp;nbsp;minulosti, nejjasnějšími nadějemi do budoucnosti. Koruna českých králů, symboly práv, důkazy samostatné váhy českých vlastí, na čas nás vzdáleny, přicházejí zase k&amp;nbsp;nám!

Zvony pražské rozhučely se k&amp;nbsp;obrovskému chorálu, moře zvuků padá do přeplněných lidstvem ulic, v&amp;nbsp;nichž vzdor těm tisícům čekajících panuje skoro úplné ticho. Nerádo se mluví, když se očekává v&amp;nbsp;nejbližším již okamžiku dojem mysl povznášející, srdce vzrušující. Konečně se blíží slavný průvod. Volným krokem slavnostní opravdovosti, jako by veškeré naučení, veškerou pýchu českých dějův plnou váhou nám na mysl uvesti chtěl, blíží se vážně povoz s&amp;nbsp;korunou svatováclavskou. Jedna část lidstva nemůže víc radost svou v&amp;nbsp;prsou udržet a propukne v hřímavé sláva, druhá část mlčky hledí na svědka své slávy a&amp;nbsp;oko plápolající v&amp;nbsp;ohni nadšení zvěstuje, že se rozohnilo pocitem „mužné cti celého národa.“ Jen okamžik vznášela se koruna kolem nás, ale blesku dostačí také jediný okamžik, aby osvítil širý kraj.

Nepřehledná řada vozů sleduje, jedou v&amp;nbsp;nich národem zvolení a&amp;nbsp;osvědčení obráncové českých práv. Po vozech následuje nepřetržený proud lidstva, jako by to mocný voj táhl do boje. Obrovský rozvoj mass je překvapující i&amp;nbsp;pro toho, kdo mnoho, velmi mnoho očekával, jeví se v&amp;nbsp;něm velká, neodolatelná síla.

Ano, {{Prostrkaně|síla}} byla tím předním, nepopíratelným znakem korunní naší slavnosti, síla mužná, síla čestné uvědomělosti, síla vůle, záruky budoucnosti! Český národ slavil sama sebe co {{Prostrkaně|muž}}. Radost byla zajisté všeobecna, ale předce se nejevila nikdež spůsobem jakýms dětinštějším. Byla to radost muže, který se s&amp;nbsp;citem svým netají aniž některou radosti známku zevnější sobě odpírá, který slovem se k&amp;nbsp;ní přizná a&amp;nbsp;ozdobnou ratolestí ji naznačuje, avšak při tom nezapomíná, že přešly před tím doby práce a&amp;nbsp;starosti, a&amp;nbsp;následovati budou dny práce nové. Psycholog i&amp;nbsp;nepsycholog musil poznat, že český lid dne 29.&amp;nbsp;srpna 1867 nepopíratelně rozuměl svému postavení {{Prostrkaně|mezi minulostí a&amp;nbsp;budoucností}}. Ta minulost rozevřela kovové brány své a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;velebné klenby její ozýval se mohutný hlas dějin: „Ejhle, byli jste národem slavným, velké činy jste vykonali, velkých jste schopni! Kráčeli jste v&amp;nbsp;čele lidstva, mečem i&amp;nbsp;duchem byli jste nejpřednějšími zápasníky, vítězili jste a&amp;nbsp;dobyli sobě věčnou čest, tu čest svou chraňte a&amp;nbsp;zachovejte ji sobě pro časy věčné, Čechové!“ A&amp;nbsp;budoucnost, ta nechť blíží se v&amp;nbsp;jasné sluneční záři nebo v&amp;nbsp;rozpěněném vlnobití, tolik je jisto, že nás více nezadáví, neboť najde v&amp;nbsp;nás pravého a&amp;nbsp;celého, na všechno připraveného muže. Nevítali jsme v&amp;nbsp;svatováclavské koruně pouze svědka minulých dob a&amp;nbsp;minulé slávy, nad ním bychom se rozechvěli, nikoli! my spatřovali v&amp;nbsp;ní také {{Prostrkaně|kompas, jenž nás určitým a&amp;nbsp;nezměnným směrem povede po drahách budoucích. Víme, co chcem, a&amp;nbsp;svatováclavská koruna je znakem vůle naší.}}

Radostiplná opravdovost, silná a&amp;nbsp;mužná, ozářila den 29.&amp;nbsp;srpna. Opravdovost ta zakládá se v&amp;nbsp;přítomnosti, hledí do budoucnosti. Vděčné srdce české neřídí se zajisté nikdy pravidlem jinde běžným, že „přítomnost je {{Prostrkaně|vždy}} málo a&amp;nbsp;budoucnost vše,“ tolik ale je rovněž jisto, že přítomnost naše nám mnoho a&amp;nbsp;mnoho neposkytuje, co budoucnost dáti {{Prostrkaně|musí}}. Smějte se našim „mladým“ směrům,&amp;nbsp;— my nejsme nerozumnými jinochy nebo snad dětmi teprv, svíce našeho politického uvědomění byla před chvílí zhasla a&amp;nbsp;když jsme se vzpamatovali, snadno jsme dovedli si ještě kouřící znovu roznítit a&amp;nbsp;nyní září zas dávným svým plamenem. Nazývejte si stále „hrou,“ co je určitou, mužnou prací; my nejsme hráči hazardními, sázejícími na klamnou kostku, my vzděláváme půdu a&amp;nbsp;kladem do ní símě a&amp;nbsp;nehospodaříme ani na rok, nýbrž hned na dalekou řadu let. Pro tu práci, pevnou vůli a&amp;nbsp;určité vědomí to můžem také hrdě odkopnout mizerné úklady a&amp;nbsp;nájezdy vás všech, kdož sídlíce s&amp;nbsp;námi nepracujete s&amp;nbsp;námi nýbrž proti nám a&amp;nbsp;užíváte proti muži zbraní klukovských. Však není doba daleka, kdy národové sestaví si své poroty a&amp;nbsp;pak bude také Čech mezi soudci!&amp;nbsp;—

Vznešená a&amp;nbsp;dojemná opravdovost dnešního dne je studní příštích dnů. Měli jsme dne 29.&amp;nbsp;srpna svátek. Svátek neslouží pracovníku jen k&amp;nbsp;odpočinku po práci minulé, nýbrž i&amp;nbsp;k&amp;nbsp;tomu, aby nabral zas síly pro práci {{Prostrkaně|dálší}}. V&amp;nbsp;ohledu na uvědomělost českého lidu nalezli jsme nejen odpočinek svůj, ale i&amp;nbsp;výdatnou posilu pro práci svou další, nuže {{Prostrkaně|pracujme}}&amp;nbsp;— a&amp;nbsp;nových, bohdá ještě větších svátků učiníme sobě zas později!
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>r4805rhookjidn8drp5j3dk6pg479k6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Zvláštní telegramy N. Listů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26655</id>
    <revision>
      <id>337700</id>
      <parentid>263376</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:45:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337700</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="17423" sha1="csta7o664t0f0r6cezxql8xd3akspj8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Zvláštní telegramy N. Listů
  | DALŠÍ = Feuilleton
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zvláštní telegramy N.&amp;nbsp;Listů
  | POPISEK = Ohlasy z&amp;nbsp;různých koutů českých zemí na převoz svatováclavských korunovačních klenotů z&amp;nbsp;Vídně do Prahy
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;1. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593648 Dostupné online.]
  | strany = 1
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
{{Prostrkaně|Králové Dvůr}}. Slavná mše. „Te Deum.“ Četné účastenství úřadů: zemského, okresního, obecního, pak učitelstva, občanstva. Pěvecká jednota „Záboj“ provedla vokální mši, choral: „Svatý Václave“ pohnul shromážděné obecenstvo k slzám. Odpůldne hudba a zpěv v Hankově zahradě. Zařízena sbírka pro chudé.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Městská rada.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Králové Dvůr}}. Posvátné koruně svatováclavské, konečnému uznání státních práv zemí českých, žádoucnému korunování legitimního krále hřímající sláva! Navrácení klenotů oslavujeme hudbou, velkou mší; účinkovaním „Záboje“ uspořádána jest velká besední zábava.

{{Prostrkaně|Jindřichův Hradec}}. Posýláme nejvroucnější pozdrav koruně, již sobě vážíme jako zosobnění slávy národa a práv vlasti! Slavnostní ohně plály u nás; slavná mše byla sloužena, zpěvácký spolek účinkuje; v měšťanské besedě srdečná zábava.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Hrudička, jednatel.&lt;/p&gt;

’{{Prostrkaně|Tyniště}}. Sláva statečným obhajcům koruny české!

{{Prostrkaně|Uhersko}}. Shromáždivší se zde ctitelé koruny svatováclavské z města Chrasti provolávají drahým pokladům českého národa hlučné sláva!

{{Prostrkaně|Mnichovo Hradiště}}. Za hlučné střelby, zvuků hudby a zpěvu plápolaly dlouho do noci velebné ohně svatováclavské v počtu nesčíslném po celém pásmu hor na vrších, jež věnčí kraje milé domoviny naší. Jásot nesmírný. {{Prostrkaně|Sever podobal se moři ohnivému}}. Pohled to čárokrásný. Dnes prochází městem hudba. Sláva vlasti! Sláva koruně svatováclavské. Na zdar statečným Moravanům i Slezanům!

{{Prostrkaně|Mnichovo Hradiště}}. Měšťanská beseda zastoupená při slavnosti zvláštní deputací provolává z upřímna srdce koruně svatováclavské tisíceré „Sláva.“
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Macálek, předseda&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Příbram}}. Velkolepá slavnost korunní, zároveň za účastenství všeobecného odbyta jest instalace měšťanosty. Příbramští občané provolávají hřímavou slávu koruně české.

{{Prostrkaně|Chejnov}}. Den převežení klenotů koruny české z Vídně do Prahy se i v našem venkovském městečku náležitě oslavil. Důležitost památného dne nám oznámila hned z rána střelba z hmoždířů. Od 8—9 zvoněno všemi zvony a o 9 hod. slavné služby Boží a „Te Deum.“ Radostným a památným nám všem zůstane tento den.

{{Prostrkaně|Počátky}}, 29. srpna. Město osvětleno, hudba městem hraje, z hmoždířů stále se střílí, velkolepý ohňostroj na všech okolních vrších; provolávání slávy koruně české nemá konec, ráno slavná mše svatá.

{{Prostrkaně|Čelakovice}}. Uvítání české koruny slaveno zde stkvěle: včera večer osvětlení, průvod s pochodněmi a lampiony při hlučném provolávání sláva! Dnes v chrámu páně slavné „Te Deum.“

{{Prostrkaně|Votice}}. Včera plály u nás na všech chlumech svato-václavské ohně. Hudba hrála městem. Dnes slavná mše, Te Deum, kázání o významu koruny svato-václavské. Nyní hostina, taneční zábava. Národovci provolávají českým historickým památkém této naší cti a chloubě nekonečné sláva!

{{Prostrkaně|Slané}}, 28. října. Slávu posvátné koruně české provolává slánské občanstvo shromážděné na slanské hoře v záři nesčíslných ohňů po celém vůkolí plápolajících, a při hřmění 121 ran z hmoždířů. Právě odjely do Prahy deputace městské rady, sboru ostrostřelců a slanského Sokola. Město jest skvěle ozdobeno prapory. Na slanské hoře zpívany: Hej Slované. Kde domov můj. Provoláváno Sláva! a Urá! —

{{Prostrkaně|Libochovice}}. Zastupitelstvo města Libochovic k uvítání koruny svatováclavské poslalo svého purkmistra pana Matěje Berku a radního pana Jana Vrabčíka co deputaci provolávajíc hlučné „Sláva.“ Město je osvětleno, při hlaholu zvonů, při střelbě z hmoždířů a hudbě po náměstí, na okolních vrších slavnostní ohně, zejtra ráno o 9. hodině velké služby Boží s „Te Deum.“

{{Prostrkaně|Humpolec}}. Občanstvo humpolecké, shromážděné při slavnostní hostině, provolává všem ctitelům koruny svatováclavské hřímavé „Sláva“ a „Ura.“
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Nápravník, purkmistr.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Písek}}. Dne 28. srpna. Před osmou hodinou večerní v době výjezdu dvorního vlaku s královskými klenoty z Vídně vystřelilo se z hmoždířů, načež ihned následovalo zvonění všemi kostelními zvony, jakož i zapálení dvou slavnostních ohňů na „Vyhlídkách.“ O 8. hodině večer při osvětlení města, v besedě, na radnici a v místnostech průmyslného spolku transparenty, představující korunu českou, lva, orlici moravskou a slezskou; velké čepobití s průvodem s pochodněmi provedené sborem ostrostřeleckým, údy měšťanské besedy, průmyslového a zpěváckého spolku, jakož i studujícími vysokých škol pražských a to sice od bytu velitele sboru ostrostřeleckého přes velké náměstí, budějovickou ulicí k bytu starosty; odtud ulicí poštovskou, kostelní, okolo měšťanské besedy na florianské náměstí, ulicí florianskou přes most až ke „štichu“; pak nazpět k městské radnici. — Dne 29. srpna t. r. O 6. hodině ráno hrála hudba po městě a rozléhala se střelba z hmoždířů. Od 7. do 8 hodin v čase to příjezdu korunních klenotů do královské Prahy zvonění všemi kostelními zvony. O 10. hodině velká mše svatá u sv. Václava, při níž hlavní momenty oslavil sbor ostrostřelecký výstřely, jakož i střelbou z hmoždířů; po mši svaté postavili se úřady a hodnostáři před městskou radnicí, kdež sbor ostrostřelecký defiloval. O 1. hodině odpoledne vyčastováno 60 chudých měšťanů píseckých na útraty obecní v místnostech měšťanské besedy společným obědem při hudbě. O 5. hodině odpůldne produkce hudby ostrostřeleckého sboru v městských sadech.

{{Prostrkaně|Domažlice}}. Měšťanská beseda oslavující slavnost národní provolává hlučné „sláva“ a „Na zdar!“
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Beseda domažlická.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Dolní Beřkovice}}, 28. srpna. Po sedmé hodině zářily světla kolkolem na horách. Daleko široko rozesýlal Říp paprsky své. Náš pahorek „Verina“ byl celý ozářen. Hudba hrála až skoro do 12 hodin. — 29. srpna. Časně z rána střílelo se z hmoždířů, hudba hrála „Hej Slované.“

{{Prostrkaně|Od posvátného Řípu}}, 28. srpna. Otců svých hodní synové sešli se dnes na svatém temeni Řípu, aby dokázali, že posud chovají to srdce české, srdce, jež nezapomělo na slávu svých předků, na svá zaručená práva, srdce, jež by bylo hotovo za práva svá krváceti. — Nechť odpůrcové naši vezmou na vědomost, že tak jako dnes naše nejdražší korunní klenoty roztouženě vítáme, tak jako tuto na uvítání jich slavnostní ohně pálíme, že rovněž tak dovedeme jich hájiti, že nižádná ruka cizincova nedovede nám jich uzmouti, aniž by jej nezastihlo rámě rozechvěné vlasti, aniž by plameny tyto neproměnily se v plameny hrůzné, před kterými se třesou císařové a králové. — Třeba odstrčeni, jsme dosti silni sami sebou a nezapomenem na povinnosti své. V srdci každého upřímného Čecha ozývá se vroucí přání, aby plameny tyto, jež nyní se všech vrchů českomoravských plápolají, aby plameny tyto v brzce národem zapálené králi ke korunovaci na cestu do matičky Prahy svítily. Na sta ohňů, jež s posvátného temena vůkolních návrší bylo lze dohlednouti a mezi nimiž plapolající ohromná hranice na Řípu září svou vůkolí oslňovala, jsou jasným důkazem, že národ náš chová zbožných citů pro drahé mu památky po králích slavných, že dosud proudí v žílách jeho krev ohnivá, jenž budí mysl hrdinnou a že při mysli té nižádnou mocí nedá se národ „přitlačiti ku zdi;“ — přečetné zástupy lidu na svatém to vrcholku shromážděného podávají to nejskvělejší osvědčení, jak zbožnou úctu chová pro své historické památky, že slyne láskou vřelou a na dále nesnese cizácké pohrdavosti a utiskování.

{{Prostrkaně|Mariánské lázně}}. Z poněmčených výšin Hroznaty provoláváme vracející se koruně svatováclavské třikráte Sláva!
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Společnost pravých českých vlastencův.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Vysoké Mýto}}. U přítomnosti nesčíslného množství lidstva stalo se slavné uvítaní naší posvátné koruny. Nadšené volání sláva a střelba. Slavnostní ohně planou na všech vrších. Náš poslanec p. prof. Šembera tiskne nám z vozu ruce. Nadšené volání pro vlast, život i smrt!
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Městská rada.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Stankov}}. Obyvatelstvo české nadšeně vítá návrat královských klenotův. Sláva koruně svatého Václava, bohdejž znamená návrat korunních klenotů návrat práv Čechův.

{{Prostrkaně|Náchod}}. U předvečer návratu korunních klenotů skvělé osvětlení města Náchoda; hudba, zpěv, střelba, průvod s pochodněmi, na kopcích ohně. Veškeré obyvatelstvo jest v radostném rozechvění; jásot jest všeobecný. Dnes slavné služby Boží, společná zábava v lázních bělovských.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Tichý, měšťanosta.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Brandýs nad Orlicí}}. Korunu sv. Václavskou uvítalo obecní zastupitelstvo, duchovenstvo, pořádky cechovní, zpěvácký spolek s praporem a četné obecenstvo. — Hřímání z hmoždířů, hlahol zvonů, hudba, nadšené provolávání sláva; ohně na vrších, služby Boží, podělení chudiny a odpoledne velkolepá beseda.

{{Prostrkaně|Moravany}}. Koruna svatováclavská byla uvítána při střelbě z hmoždířů a hudbě provoláváním slávy od četného obecenstva. Z okolí dostavili se též členové okresního zastupitelstva holičského i obecního zastupitelstva měst Holic i Dašic.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Jan Jarkovský, okr. starosta.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Humpolec}}. Na všech výšinách plápolají slavnostní ohně. Při hudbě, zvuku zvonů a střelbě jásá lid na návratem posvátné koruny svatováclavské. Urá!
&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;Za slavnostní výbor&lt;/p&gt;
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Skorkovský, předseda.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Radboř u Kolína}}. V celém okršlku, kam oko sahá, plápolají veselé ohně: na Vysoké, na Kaňku, na Rovinách u Kutné Hory, u Bernatova, u Kolína, u Bedřichova a Kořenic a t. d. U Radbořské továrny na cukr šlehá plamen vzhůru hlásaje návrat koruny české.

{{Prostrkaně|Černý Kostelec}}. K oslavě převežení korunovačních insignit večer dne 28. osvětlení města, zapálení ohně u Chotějšského kříže; střílení z hmoždířů, hudba po náměstí a pak v besedě spojena s taneční zábavou. Zpěvácký spolek zdejší přednesl sborové písně.

{{Prostrkaně|Turnov}}. Osvětlení celého města bez vyzvání; transparenty; v besedě znak koruny; besedou, sokolem a mládenci zařízen průvod s pochodněmi; před znakem koruny zazpíváno „Kde domov můj“; starostou besedy provolána sláva koruně české a králi.

Dne 29. srpna: Slavnostní mše, přítomni jsou civilní a vojenské autority a spolky. Večer zábava, divadlo pro skutečské pohořelé. Ve vůkolí hoří 24 ohňů.

{{Prostrkaně|Přelouč}}. Na oslavu koruny svatováclavské a věčného trvání národa českoslovanského zahořela veškerá návrší v jasných plamenech ohňů.

— 29. srpna. Městská rada, zpěvácký spolek a živnostenská jednota se svými prapory s hudbou v čele nadšeným „Kde domov můj“ vítají v okrášleném nádraží korunní klenoty volajíce hřímavé sláva koruně české a králi.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Zastupitelstvo přeloučské.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Soběslav}}. 28. srpna. Večer skvělé osvětlení vyjma čísla 74, 77 a 84 v městě; transparenty, hudba, velké nadšení; v okolí vrchy osvětlené.

— Dne 29. sprna. Zpěvácký spolek uspořádá slavnou vokální mši.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Zpěvácký spolek „Petr Vok.“&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Trosky}}. Večer přes třicet ohňův zapáleno v okolí směrem k Turnovu, Liberci, Pace, Jičínu, Boušovu, Boleslavi, Hradišti, Bělé. Pohled jest velkolepý. Ze všech stran slyšeti střílení.

{{Prostrkaně|Třeboň}}. Sláva koruně svatováclavské! Naší to naději! Dnes slavné služby Boží, večer průvod městem, střelba z hmoždířů.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Městská rada třeboňská.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Třeboň}}. Pozdrav městské rady třeboňské. Zde na počest koruny české slavně služby boží, osvětlení města, veřejný zpěv spolku „Věslava,“ pochod s hudbou, střelba z hmoždířů.
&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;Městská rada.&lt;/p&gt;

{{Prostrkaně|Jaroměř}}, 29. srpna. V městě vlají přečetné prapory, obecenstvo domácí i přespolní při národní slavnosti na ostrově hojně zastoupené rozjařeno zprávou, že parostroj „Jaroměř“ dovezl vzácné klenoty královské. Hudba ustavičnou střelbou provázena rozráží vzduch, osvětlení všeobecné připraveno. Smýšlení jednomyslné: Marnéť nepřátel namáhání, nedáť národ upříti sobě práv, nedať zatemnit lesk koruny svatováclavské.

{{Prostrkaně|Nová Paka}}. Večer střelba z hmoždířův a hudba; v noci 8 velkolepých ohňův na návrších. Ráno slavná mše u přítomnosti obecního zastupitelstva, Sokola, spolku zpěváckého a lidu; však {{Prostrkaně|v nepřítomnosti úřednictva}}. Odpoledne výlet Sokola. Ohni, též v Rozkopově, v Horkách (další jmena byla úplně nesrozumitelně telegrafována; zdá se, že jest novopacký telegrafista úředník zcela neschopný. Red.) a v sídle Harachův na zámku Pecce.

{{Prostrkaně|Klatovy}}. V svatvečer hlahol zvonů, průvod s pochodněmi, hudba městem, hlučná střelba, v okolí ohně, náměstí bengalským ohněm osvětleno; ohňostroj, zastavení poslancům, hřímavé sláva koruně, korunovaného králi, císaři pánu, obhajcům koruny, domácím poslanců. Hudba ostrostřelců v besedě. Dnes slavná mše se staročeskými chorály; přítomni jsou veškeří úřadové, ostrostřelci, korporace a množství lidu. Večer národní slavnost v besedě. Všeobecné nadšení pro korunovaci.

{{Prostrkaně|Kutná Hora}}, 29. srpna. Při svítání hlučná hudba a střelba. Deputace města, okresu a ostrostřelců vzdaly česť koruně svatováclavské v nádraží labsko-týnském. „Te Deum“; úřednictvo, důstojnictvo, zpěvácký spolek, Sokol, veškeré korporace a prapory a pochodněmi přítomni. Večer slavnostní ples. Všeobecné nadšení.

{{Prostrkaně|Mělník}}, 29. srpna. Na uvítání koruny svatováclavské do královského sídla v Praze uspořádána na Mělnice slavnost. Dnes dopoledne sloužila se slavná mše v děkanském chrámě. Již časně ráno oznamovaly rány z hmoždířů nastávající slavnost. Z radnice vlají prapory národních barev. O 4. hodině odpol. výlet zpěváckého spolku s hudbou a praporem na levý břeh Labe do parku kořínského. Zde zábava, na které súčastnilo se četné obecentsvo. Večer ohňostroj, osvětlení Mělníka bengalským ohněm, plavba a zpěv na osvětlených loďkách na ústí Vltavy do Labe. Město i okres zastoupen jest v Praze deputacemi. — Ať žije památka Karlova! „Sláva“ národu! —

{{Prostrkaně|Frydek}}. Lysá, matka slezských hor, ke cti koruny svato-václavské 28. srpna zářila ohněm. Napřed Slované! Národovci ve Slezsku.

{{Prostrkaně|Olomúc}}. Včera tisíce plamenův po Moravě; vyzvánění, střelba, všeobecné jásání. Dnes slavné služby boží.

{{Prostrkaně|Jihlava}}. Občané Bohdálovičtí litujíce, že nemohou přítomni býti uvítání posvátné koruny české, volají trojnásobné sláva králi, národu a vlasti! Sláva šlechtě národní a všem zastávatelům práv národa českého! {{Prostrkaně|Sláva svazku, který víže Moravu k Čechám}}! Občané Bohdalovští.

{{Prostrkaně|Lvov}} (v Haliči). Při dnešní památné slavnosti provolávají Čechoslované ve Lvově žijící nadšené sláva králi, koruně a národu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Korespondence]]</text>
      <sha1>csta7o664t0f0r6cezxql8xd3akspj8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Slavnost korunní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26666</id>
    <revision>
      <id>337703</id>
      <parentid>255014</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337703</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="40919" sha1="hqrjau4qeh51hcak6lzt3d3jw999jlj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Slavnost korunní
  | PŘEDCHOZÍ = Feuilleton
  | DALŠÍ = Zvláštní telegram „Nár. L.“
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Slavnost korunní
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = O&amp;nbsp;převozu svatováclavských korunovačních klenotů z&amp;nbsp;Vídně do Prahy
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;1–3.
  | strany = 1–3
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|6020237|Dostupné online.}}
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

&lt;p style=&quot;text-align: right&quot;&gt;V Praze, dne 29. srpna 1867.&lt;/p&gt;
{{Forma|proza}}
Národ českoslovanský dokonal slavnost nad jiné památnou a důležitou.

Dnové 28. a 29. srpna 1867 tají v sobě význam události historické, jejíž váhu popírati nebude nikdo, kdožkoliv jen poněkud zná osudy národa našeho, kdožkoliv okem vášní a předsudkem nezastřeným dovede nazírat v city a snahy lidu bojujícího od věkův za svou vlast, za svou osobnost, za své statky nejdražší.

Za nedlouho bude tomu padesáte let, co šťastnou náhodou vynešeny jsou z temnosti věkův na světlo denní drahocenné památky nejstaršího písemnictví našeho, co sbírkou písní kralodvorských vydáno svědectví nejznamenitější o duševní mohútnosti a ušlechtilosti předkův našich pradávných.

Nadarmo strhli zmatený hluk nepřátelé naši, nadarmo vystříleli svých šípů nejjedovatějších proti těmto svědkům výmluvným: uchránili jsme si pokladův těch na časy věčné.

Nuže, po padesáti letech jiný vzácnější ještě poklad svůj národ českoslovanský vynáší na soud světa.

Oslavuje svou korunu sv.-václavskou a volá z hlubin duše své: V zapomenutí a zkázu strhnouti chtěli toto svědectví bývalé mohútnosti a slávy státu českého, prachem nicoty přikrýti chtěli na věky toto živé znamení našeho svazku vespolného a nerozlučitelného, toto svaté rukojemství našich práv nesmazatelných na život svobodný a samostatný. Nuže, patřte čeho pořídili veškerým svým úsilím, veškerou tou nemravností svého boje nezřízeného, jejž vedli proti nám do dnešní den.

Nechť zodpoví se dnes, v kolika srdcích českoslovanských udusili lásku k této společné vlasti, rozkládající se od Tater až po pralesy Šumavy, od posvátného Radhoště až po štíty Krkonoší; nechť zodpoví si dnes, kolik ubylo toho srdečenství a bratrství pokrevného mezi {{Prostrkaně|Čechem, Moravanem a Slezanem}}! Co platno bylo všeliké to podezřívání, všechno to štvaní jednoho proti druhému, co platna všechna ta ďábelská chytrost, podporovaná výdatnou mocí hmotnou? Dovedli nás zmořiti bídou strašlivou, dovedli nás odstrčiti od všeliké činnosti veřejné, dovedli nám spoutat ruce, dovedli nám i ucpat ústa... ale tu stejnou krev v žilách našich, ten stejný cit v prsou našich, tu jednu mysl v hlavách našich: díky Bohu nedovedli ještě vyhubit a nedovedou nikdy více!

Zbaven všelikého organismu politického, kterým by okázati mohl, že jest přirozeným celkem politickým a národním: národ náš v Čechách, na Moravě a Slezsku pozvedá se co jeden muž, aby zapálil ohně radostné po všech vlastech svých v chvíli, kdy vrací se mu symbol jeho svazku nerozlučného.

Věru, neoslavovali jsme ten pouhý kus zlata, kterýmž pokrývají mocnářové vezdejší hlav svých. V koruně sv.-václavské slavili jsme {{Prostrkaně|národní a státoprávní jednotu svojí:}} slavili jsme {{Prostrkaně|neporušitelnost práv svých na život čestnější}} a důstojnější národa, který tolik velkého a šlechetného byl vykonal ve světě a přese všechny úkory neztratil víry ve své povolání budoucí.

Slavností tou ukázal veškerý národ česko-moravsko-slezský nezdolnou silu svou v chvíli, kdy právě nejvíce toho bylo zapotřebí.

Slavností tou pověděl všem a každému, kdožkoliv by chtěl sáhnouti na jeho samobytí, kdož urvati by chtěl jen píď rodné vlasti jeho: že potká se tuto s odporem národa, který ještě nikdy nesklonil šije své pod jařmo cizinské, s odporem národa, který zná činy otcův svých a sdědil po nich i tu horoucí lásku k vlasti společné, i tu odvahu a svornost vítěznou, jakmile zahrozilo jí nebezpečí odkudkoliv.

Tento jest význam oslavení koruny sv.-václavské na Moravě, v Čechách a Slezsku. Vyložili jsme jej upřímně a jasně, aby porozuměli ti, jichž se týče. Nyní ale již přistoupíme k bližšímu vypsání slavností těch, kladouce vedle vlastního vylíčení pro památku spolu i zprávy, jak nás došly od lidu samého.

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;_______________________________________&lt;/p&gt;

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;{{Prostrkaně|Odevzdání klenotův ve Vídni}}.&lt;/p&gt;

Ve vnitřním dvoře císařského hradu vídeňského, kdež stojí bronzová socha císaře Františka&amp;nbsp;I., opodál pak brána s heslem téhož panovníka: „Mým národům mou lásku“, v odpoledních hodinách dne 28.&amp;nbsp;srpna počal ozývati se neobyčejný ruch. Uprostřed nádvoří černaly se uniformy 2.&amp;nbsp;pluku Windischgraetzových dragounů, dobře známých Poděbradským z let nedávných, kolem vojska pak namahali se c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;policajti, aby udrželi davy zvědavé v náležité vzdálenosti a mezech vykázaných.

Mohlo být asi půl šesté odpol., když několik povozův přivezlo členy zemského výboru království českého do hradu. Málo který Vídeňan asi tušil, že ti dva páni {{Prostrkaně|vojenští důstojníci}}, již jeli v čele průvodu, jsou zemskými, civilními úřadníky tohoto království. Bylyť to: nejvyšší maršálek zemský kn. Adolf Auersperg v uniformě majora kyrysníků a hrabě Quido Thun v uniformě důstojníka husarského.

Provázeni dvorními gardisty vstoupili členové výboru zemského do císařské klenotnice. Co zástupcové vlády prokázali se hr.&amp;nbsp;Crenneville a rytíř Bohuš z Otěšic.&amp;nbsp;— Jakmile všichni byli pohromadě, počalo odevzdávání koruny a ostatních klenotův království českého, kteréž dosud byly zde uloženy v obyčejné bedničce. Členové deputace bedlivě prohlíželi kus po kuse a přesvědčivše se, že ničeho neschází, odevzdali c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;nejvyššímu komořímu potvrzení, že korunní klenoty království českého dne 28.&amp;nbsp;srpna 1867 z císařské klenotnice vídeňské řádně vyzdvihli a převzali.&amp;nbsp;— Všickni přítomní patrně dojati byli krásou, nádherou a uměleckou cenou těchto našich klenotův posvátných. Jestli žezlo a jablko říšské vynikají znamenitou ornamentikou a velmi umělým basreliefem, tož koruna sv.-václavská opět starožitným slohem a nesmírným tím bohatstvím velikých drahokamů. Jak povědomo, dal Karel ulíti korunu tuto z nejryzejšího zlata vedle podoby starodávné koruny králů francouzských.

Ze zlaté obruči zvedá se čtvero krásných středověkých lilií (fleur de lis) posetých drahokamy rozličné velikosti, kteréžto lilie jsouce pravidelně od sebe rozloženy, činí nejdůležitější a charakteristickou část koruny naší. Uvnitř za liliemi dva obloučky zlaté a rovněž drahokamy poseté klenou se do výše, tam pak kde křižují se vyčnívá latinský křížek 8&amp;nbsp;centimů vysoký. Pod tímto klenutím zasazen jest nepohyblivý čepeček (pileus), který až k dotčeným obloukům dosahuje. Povšimnutí hodné jest, že koruna naše snadno dá se zvětšiti neb zmenšiti podle hlavy, ano potřeba-li, také docela rozložiti. Zlatá obroučka totiž, kteráž na hlavu přiléhá, sesazena jest ze čtyř kusův, čili segmentův po 6&amp;nbsp;centim. oblosti, kteřížto kusové zasahují do sebe stěžejkami, jimiž prostrčen jest zlatý hřebíček bledočervenou rubínovou hlavičkou. Na každém pak takovém segmentu přidělána jest jedna z lilií zpomenutých jakož i vnitřní křížové klenutí tak jest spraveno, že lehkým stisknutím korunu buď sraziti aneb roztáhnouti lze.&amp;nbsp;— Nejozdobnější jest čelní strana koruny. Tuto zrovna pod lilií zasazen jest nejčistší, nebroušený safír vážící přes 40&amp;nbsp;karatů, na nejširším místě skoro pět centimetrů zdélí. Po obou stranách tohoto skvostného drahokamu sestaveno deset nebroušených rubínů v podobě dvou křížův a tolikéž nad safírem na lilii vyniká podoba kříže, ješto kolem většího bledočerveného rubínu do čtverhranu vsazeny jsou čtyry menší rubíny stejné barvy. Jsou tedy na samé čelní straně koruny naznačeny podoby tří křížů, kdežto ostatní lilie honosí se pouze jediným křížem sdělaným ovšem z kamenů neméně drahocených a skvostných. Na hořejších koncích zlatých lilií bělají se veliké perly zasazené do zlatých lístků a upevněné s předu zlatým hřebíčkem s malým smaragdem. Vůbec je na koruně české drahokamy plýtváno; škoda věčná proto, že drahokamy ty nejsou dosti uměle zasazeny, sice by koruna naše náležela ku nejkrásnějším korunám ve světě, jakož bez odporu náleží ku nejpamátnějším. Jsou totiž skvostné rubíny a safíry zasazeny do zvláštních nádobek na spůsob malých kalíšků s čtyrhrannými podnožkami. Kalíšky ty jsou 1½ až 2&amp;nbsp;centimetry vysoké, tak že drahokamy na nich jako dlouhé ostny z koruny vyčnívají. Tím arci viditelny jsou drahokamy z větší dálky, avšak za to hlubokým zasazením svým připraveny jsou o všechnu průzračnost a pravou záři svou. Pěkněji zasazeny jsou perly, rubíny a smaragdy do obloučků klenoucích se uvnitř koruny ku temeni, Zde jak řečeno, zvedá se zlatý římský kříž co vrchol koruny. Břevna kříže toho ozdobena jsou na koncích bledými oblými rubíny. Na plochých stranách kříže lze čísti vrytou gotickou majuskuli: „Hic est spina de korony Dominy“{{Redakční poznámka|Správně má být „Hic est spina de corona Domini“. Viz „[[../../150/Zprávy domácí#Opravy|Opravy]]“ na konci článku [[Národní listy/1867/150/Zprávy domácí|Zprávy domácí]] v&amp;nbsp;následujícím čísle.}} (zde jest osten z&amp;nbsp;koruny Páně) ačkoliv dotčený trn v něm viděti nelze. Však za to viděti lze v kříži tomtéž nad míru krásnou kamej vyřezanou nejspíše již v 12.&amp;nbsp;století. Basreliefem vypodobněn na safírovém křížečku spasitel stojící v dlouhém spodním šatě na podnožce maje rámě rozpjaté rovnou čarou, tedy dokonale dle slohu byzantinského. Co znamení pána všeho světa spatřují se při spasiteli allegorické poloobrazy slunce a měsíce, které se zatměly když Kristus skonával, což tuto naznačeno jest zastřenou tváří andělů. Nad hlavou Kristovou vznáší se třetí anděl truchlící. Na ramenou křížku pak je vyryt nápis „Spasitel Ježiš Kristus“. Žezlo a jablko říšské pocházejí z dob Rudolfových. Jedno i druhé jest mistrným dílem ve slohu renesančním a zvláště žezlo, zdobené na vrchu krásným rubínem, jak se za to má, ještě ze žezla Karlova vyňatým vyniká nad míru jemnou a ušlechtilou prací zlatotepeckou.&amp;nbsp;—

Když byly tedy klenoty tyto zástupcům země české úředně vydány, vloženy jsou do skvostné skříně červneným sametem potažené a zlatými sponami bohatě pobyté, kteroužto pak dvořenínové a členové deputace znesli dolů na dvůr švýcarský. Zde již čekala řada skvostných povozů dvorních. Skříň s klenoty vložena do nejskvostnějšího, jejž táhlo šestero běloušů a do něhož přisdli Dr.&amp;nbsp;Karel Sladkovský a ryt.&amp;nbsp;Kopec. Ostatní členové zaujali místa v druhých povozech dvorních a průvod se hnul: V čele škadrona dragonův, za těmito dvorní přípřežní na koni, pak dvorní furýr rovněž na koni, konečně dvorní vůz s korunou, po jehož každé straně kráčeli tři dvorní lokajové v pestrých svých šatech s obnaženými hlavami; kolem těchto šlo zase dvanáct členův tělesné stráže císařovy s helebardami a tolikéž dvorních četníků. Následovaly ostatní dvorní povozy a konečně opět oddělení dragonův s chvojtkami na přilbách. Imposantní průvod ten bral se krokem přes Příkopy, Štěpánské náměstí a most Ferdinandův do nádraží severní dráhy. Zevlující Vídeň patřila naň mlčky. Okna v ulicích kudy průvod se bral byla sice obsazena diváky, nejinak v ulicích samých stály dlouhé řady lidstva ale pokud jsme poznali, dívali se Vídeňáci na vše to náramně lhostejně. Jináče bylo za to na nádraží; zde shromáždili se Češi a Moravané u veliké síle, aby uvítali s nadšením klenoty naše; hřímavé nekonečné Sláva a Urá! rozlehlo se prostranstvím přese všechny legie tajné i veřejné policie jichž tu nastraženo stálo.

V dvorním salonu budovy nádražní klenoty složeny jsou a dva gardiské císařští zůstaveni při nich na stráži až do odjezdu vlaku. Udeřením 9.&amp;nbsp;hodiny večerní lokomotiva začla pracovat.

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;{{Prostrkaně|Cesta po Moravě}}.&lt;/p&gt;

Rychlostí blesku ujížděl vlak vezoucí korunu a klenoty naše po osudném poli moravském. Noc byla temna a jen chvílemi od východu rozjasnilo se temno na okamžik; blýskaloť se na časy. Bohdejž by na lepší časy!... Asi za půl druhé hodiny byli jsme na první stanici moravské&amp;nbsp;— v {{Prostrkaně|Břeclavě}}. Střelba z hmoždířů oznamovala nám, že bodří Slováci bdí. A skutečně stálo jich hezké množství na nádraží s hudbou a svítilnami; jakmile vlak přistanul, spustila hudba národní hymnu, avšak&amp;nbsp;— opodál vlaku; opatrná péče státní bála se bezpochyby, aby ten lid náš koruně svojí neublížil a proto držela ho venku „za šraňkem“ co zatím na perronu hrdě si vykračovali samojediní dva c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;četníci. Konečně ale lid nedal se zadržet. Prorazil šraňk a přiblížil se s jásotem k vlaku.&amp;nbsp;— Chvíli na to ujížděli jsme dále. {{Prostrkaně|První}} svatováclavský oheň překvapil nás radostně na výšinách v pravo, stranou k Bilovicím; však hnedle měli jsme se otužit proti takovým překvapením; Čím dále do Moravy tím hojněji ohňův, tím hlučnější uvítání na štacích. Tak hned v {{Prostrkaně|Podivíně}} (prastarém to městě, v kterém již roku 1099 prodléval{{Redakční poznámka|V původním textu chybí nedopatřením jméno „Kosmas“. Viz „[[../../150/Zprávy domácí#Opravy|Opravy]]“ na konci článku [[Národní listy/1867/150/Zprávy domácí|Zprávy domácí]] v&amp;nbsp;následujícím čísle.}}) byla stanice skvěle iluminována, jeden domek dokona v transparent proměněn, na poli pak při záři četných ohňův a střelbě z hmoždířův občanstvo mávalo klobouky a provolávalo koruně slávu.&amp;nbsp;— V&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Zaječí}}, osadě to německé, byl na štaci toliko c.&amp;nbsp;k. četník; za to ale opodál nejspíše {{Prostrkaně|Pavlovičtí}} na polích zapálili bengálské ohně, stříleli z hmoždířův a udržovali velký oheň svatováclavský.

U Pouzdřan zářil mlýn páně Sušilův nesčíslnými světly v temnotu noční; na návrší za mlýnem vesele plápolal oheň.

Ve {{Prostrkaně|Vranovicích}}, této „štaci smutné paměti“ (poněvadž se tam roku 1839 srazily vlaky a množství lidu zahynulo) rovněž bylo hlučno. Budova nádražní byla osvětlena, občanstvo s hudbou a svítilnami stálo na dráze, radostně provolávajíc, co zatím hudba zanotovala „Kde domov můj?“ Než vlak se hnul, jistý vážnější měšťan přistoupil k vozu a omlouval obec, že nemohli nic slavnějšího uspořádati, poněvadž jim to {{Prostrkaně|zapověděli....}} Z téže příčiny asi také v Rejhradě, kdež přece celé okolí velmi probudilé jest, dnes bylo tak ticho.

O půl dvanácté blížili jsme se k {{Prostrkaně|Brnu}}. Vědouce jen o zprávách, vedle kterých místodržitelský rada pan Veselý nechtěl připustit žádné slavnosti na uvítání koruny svatováclavské v Brně, byli jsme vskutku zvědavi, co díti se bude v hlavním městě Moravy. Než kdož vypíše radostné naše ustrnutí, když v několika minutách na to octli jsme se u prostřed nejhlučnějšího plesu národního, když záře nesčíslných pochodní ozařovala ohromné ty zástupy lidstva shromážděné před nádražím, co zatím v nádraží pestré barvy lampionů, mohútné prapory zpěváckých spolků, zvuky vojenské hudby a hřímavé Sláva přesvědčily nás, že slavnost v Brně přece podařila se. Však doložme ihned, že {{Prostrkaně|bylo uvítání koruny svatováclavské v Brně velkolepé}}. Před nádražím i v nádraží bylo lidstva hlava na hlavě. Když vlak přistanul, hudba spustila hymnu rakouskou, z řad vystoupily spanilé vlastenky brněnské veskrze bíle oděné, aby vzdaly úctu koruně a ověnčily parostroj. Zpěváčtí spolkové zapěli velebný chorál, po kterémž nastalo jásavé provolávání slávy koruně svatováclavské a králi českému, kteréž v davech před nádražím docházelo možno-li ještě hlučnější a trvalejší ozvěny. Zatím červené, bílé a modré ohně bengálské ozařovaly vznešené toto divadlo. Když pak asi po desíti minutách vlak se hnul na další cestu, veškeré obecenstvo na rozloučenou zapělo dojímavý ten chorál náš, to věčně krásné: „Kde domov můj?“

Za Brnem s výšin v pravo v levo veliké ohně osvětlovaly klenotům našim cestu. Zejména pěkně vyjímaly se ohně ve vinicích u {{Prostrkaně|Obřan}}.

Než aby oko neunavilo se, po světle přišel stín. V {{Prostrkaně|Adamově}} byl na stanici hezky temný stín a hrobové ticho; a v tom stínu a v tom tichu procházelo se po perronu nic více a nic méně než {{Prostrkaně|sedm}} c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;četníkův s jakýmsi uniformovaným c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;úřadníkem v čele. Nevím, co by se bylo stalo, aby takhle několik těch státu nebezpečných korunářů byli se sem teď odvážili a zazpívali: „Bože zachovej nám krále!“&amp;nbsp;— Páni četníci měli nasazené bodáky.&amp;nbsp;—

Za {{Prostrkaně|Blánskem}}, kamž dorazil vlak o 1&amp;nbsp;hodině s půlnoci, po horách vzplanuly bengálské ohně a lid opodál dráhy přehojně shromážděný radostně provolával za ujíždějícím vlakem. Nejinak v {{Prostrkaně|Rejci}} a u {{Prostrkaně|Boskovic}} uvítány klenoty naše hudbou, střelbou z „národních děl“ a provoláváním slávy, co zatím na horách mocné sálaly ohně k nebesům.

V {{Prostrkaně|Letovicích}} o čtvrt na tři s půlnoci valný zástup lidu při světle lampionů a bengálských ohňův za střelby z hmoždířů a hudby vítal korunu. Sbor zpěvácký pak zapěl rakouskou hymnu a „Kde domov můj?“ Na vrších u Svitavek a Březové opět četné ohně. Na nejvýš zajímavo bylo ale, když v {{Prostrkaně|Březové}} samé, osadě to poněmčilé, zavzněla vlaku vstříc hudba a radostné provolávání. Blízký parní mlýn páně Doubkův zastkvěl se ale v moři světel, u prostřed nichž ohromný transparent zračil korunu svatováclavskou.&amp;nbsp;— Všude po návrších při ohních zástupy lidí střílejících na počest drahým klenotům a provolávajících slávu koruně české: takový byl obraz, jež vtiskla nám posléze v duši Morava sesterská, abychom jej sdělili bratřím Čechům.

Zprávu o cestě po Čechách [[Národní listy/1867/150/Slavnost korunní|podáme zejtra]].

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;{{Prostrkaně|Slavnostní průvody a obřady v Praze}}.&lt;/p&gt;

Děsivé mraky zahalovaly oblohu noci včerejší, nezdarem hrozíce slavnosti národní. Z rána zachmuřena byla ještě na vše strany nebesa a dešť hrozil spadnutím. Již jásali v duchu neprátelé naši, že „zmokne“ korunní slavnost naše. Leč severovýchodní vítr, jenž na to mocně zavál, zaplašil mraky, a ač i slunko ranní poněkud zastřeno zůstalo, předce nebylo již strachovati se nezdaru počasím. Ano právě bezslunečné to jitro dokázalo, že drahokamy posvátné korony naší nepotřebují k lesku svému svitu slunečního, alebrž i bez něho mocnými svými paprsky rozhřáti dovedou srdce královské naší Prahy. Již po hodině šesté počaly plniti se obecenstvem ulice, jimiž průvod dle programu bráti se měl. Ze sborů a korporací nejprvé dostavila se na místo své čestná setnina pěšího městského sboru zdejšího, jíž setník p. Šmíd po česku velel,&amp;nbsp;— aby s praporem a hudbou v nádraží uvítala vlak s klenoty korunovačními. Poznenáhla přijížděli hodnostáři a deputace, jež v korridoru se shromáždivše později uvnitř nádraží místa svá zaujaly. Jmenujeme tu zejmena purkmistra měst pražských, dra.&amp;nbsp;Bělského a náměstka jeho p.&amp;nbsp;Jos.&amp;nbsp;Holeše, členy sboru obecních starších, náměstka nejv. zemského maršálka a ostatní přísedící zemského výboru mimo Dra.&amp;nbsp;Riegra, Dra.&amp;nbsp;Sladkovského a Dra.&amp;nbsp;Kopce, kteříž s nejv. maršálkem kníž. Ad.&amp;nbsp;Auerspergem zúčastnili se v deputaci pro převzetí koruny české z vídeňské komory klenotní, skoro veškeré zemské poslance národnosti české, představené obcí, zástupce okresů a městských obcí královéhradecké, novobydžovské, plzeňské, písecké, chrudímské, čáslavské, poděbradské, sobotecké, slánské, mýtské a&amp;nbsp;j.&amp;nbsp;v. Mimo tyto dostavili se v nádraží J.&amp;nbsp;Exc.&amp;nbsp;královéhradecký pan biskup Hanl, světící biskup Dr.&amp;nbsp;Krejčí, opat kláštera premonstratského na Strahově svob.&amp;nbsp;p.&amp;nbsp;Zeidler a konsistorialní ředitel P.&amp;nbsp;Hron v ornátě slavnostním; ze šlechty kníže Karlos Auersperk, kn.&amp;nbsp;Ferd.&amp;nbsp;Kinský v obleku husarském, baroni Riese-Stallburgové, Korb z Weidenheimu a hr.&amp;nbsp;Arnošt Valdštýn. Mezi tím byli sborové měšťanští a vojsko, jakož později i spolky a jednoty vykázaná jim místa zaujali. Přímo naproti nádražnímu východu postavila se švadrona městských ostrostřelců na konci v počtu 30 mužův, vedle ní švadrona 11.&amp;nbsp;pluku husarův prince Virtemberského. Mimo jízdu tuto rozestaveny jsou městské sbory a c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;vojsko tím způsobem, že od nádraží počínaje, za ostrostřelci, pěchotou a granátníky městskými až před prašnou bránu zasahujícími, tvořilo řady vojsko v počtu tří brigád, jimžto jednotlivým veleli gen.&amp;nbsp;majorové princ Výmarský, Trentinaglia a Z miecky, veškerému vojsku však F. M. L. Koller.&amp;nbsp;— Když již několik minut před tím blížení se vlaku s klenoty střelbou z hmoždířův oznámeno bylo se Žižkova, přibyl vlak parostrojem „Jaroměří“ tažený právě v určitou dobu 8&amp;nbsp;hodin 24&amp;nbsp;min. ráno a uvítán jest od přítomných hřímavým a nekonečným provoláváním „Sláva!“ Uvnitř nádraží byly shromážděny nesčíslné davy lidu, které, když koruna a ostatní klenoty z vozu vynášeny byly, vypukly v hřímající dlouhotrvající nadšený pokřik „Sláva&amp;nbsp;!“ Obecenstvo baštu nad nádražím jakož i ulice blízké přeplňující hlučně a s nadšeností taktéž provolávalo slávu, kdežto setnina pěchoty voj. čest vzdala a hudba její cís.&amp;nbsp;hymnu zahrála. Vlak, jehož parostroj zelením, kvítím a praporečky ozdoben byl, záležel z čtyr vagonův, z nichž prostřední&amp;nbsp;— dvorní vagon salonní&amp;nbsp;— choval drahocenné zemské klenoty ve skříni červeným sametem potažené a zlatým prýmováním ozdobené. U klenotů seděli přísedící zemského výboru Dr.&amp;nbsp;Rieger, Dr.&amp;nbsp;Sladkovský, ryt.&amp;nbsp;Kopec a Dr.&amp;nbsp;Lumbe, v dalším vagonu pak ostatní členové deputace, totiž nejv. zemský maršálek, jenž měl na sobě voj.&amp;nbsp;uniformu majora, Dr. Görner, prof.&amp;nbsp;Schrott, hr.&amp;nbsp;Quido Thun, Dr.&amp;nbsp;Tedesco a co c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;komisař místodržitelský rada rytíř Bohuš z&amp;nbsp;Otěšic.

Když klenoty z vagonu do salonu nádražního snešeny a tam pod skleněnou skříň na podložku z červeného sametu položeny byly, utvořila setnina pěchoty po obou stranách předsíně řady. Uvnitř nádraží byly chodby ozdobeny prápory a věnci, stěny byly potaženy bílými oponami. V&amp;nbsp;síni rovněž slavnostně vyzdobené, kde sepsán byl protokol o přijetí koruny a klenotů korunovačních, stáli zemští poslanci, v ostatních síních tvořila městská pěchota špalír. Když se po sepsání protokolu vyšlo na chodby, provolali poslanci třikráte sláva koruně české.

Po půlhodinném oddechnutí, mezi kterouž dobou protokol byl psán a hudba městské pěchoty „Kde domov můj?“ přednesla, 5&amp;nbsp;minut před devátou hodinou průvod se hnul. Klenoty nešeny jsou v řečené skleněné skříni od dra&amp;nbsp;Sladkovského, dra&amp;nbsp;Tedesca, dra&amp;nbsp;Schrotta a rytíře Kopce síní nádražní velmi vkusně vyzdobenou do připraveného již povozu. Povoz tento, ze všech stran zasklenný a na modré půdě stříbrem bohatě vyzdobený, jest tentýž, jehož Jeho Em.&amp;nbsp;kardinál arcibiskup kníže Schwarzenberk pouze dvakráte za rok užívá, kdy o svátcích velkonočních a o svatém Janě z residence své do chrámu svatovítského jede, aby vykonal slavné služby boží. Jakmile se průvod hnul, zahrála hudba pěchoty zase hymnu, hřímavé, nekonečné „Sláva,“ jímžto objevení se koruny svatováclavské nedočkavým a napnutým zrakům hojného obecenstva nadšeně pozdraveno, výstřely z Žižkova a na ostrově střeleckém opětované, jakož i hlahol veškerých zvonův zvěstovaly obyvatelstvu dávno očekávanou chvíli. Kudykoliv pak na cestě své průvod se ubíral, měšťanské sbory a vojsko mlčky vzdaly vojenskou čest klenotům, bubny zavířily pochod velký, hudební sbory zahrály hymnu a rakouské prapory císařské sklonily se před královskou korunou českou.

Spolky, pak jednoty a živnostenské pořádky sklonivše taktéž prapory své, kdy klenoty kolem nich právě jsou veženy, hřímavé provolávaly jim „Sláva!“ v němž obecenstvo od srdce výdatně je podporovalo. Hudební sbory hrály stále národní písně.

Na dolení sedadlo vozu, v němžto klenoty korunovační veženy byly, zasedli po té dr. Sladkovský a dr. Kopec; ostatní členové deputace a hodnostáři, jenž v nádraží vlak uvítali, zasednuvše do připravených vozů, jeli za vozem s korunními klenoty v tom pořádku, že nejprvé jel maršálek zemský s cís. komisarem, potom ostatní členové deputace, na to purkmistr dr.&amp;nbsp;Bělský, klíčníci, členové zemského zastupitelstva sboru obecních starších, jakož i zástupcové venkovských okresů a obcí. Dle programu jeli sice v čele slavnostního průvodu městští ostrostřelci na koních, leč proti programu hned jim v patách cválalo půl švadrony prvé naznačených husarův, takže jelikož druhá polovice těchže husarův průvod uzavírala, v ulicích, kde řady od vojska tvořeny byly, koruna česká i s celým průvodem zúplna sevřena byla mocí vojenskou. Vůz s klenoty korunovačními byl šestispřežný. Na koních a na kozlíku seděli tři kočové v starobylém kroji, se stříbrem bohatě premovanými klobouky. V druhém povoze jel nejvyšší maršálek s c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;komisařem, vůz ten byl zelený stříbrem zdobený; na kozlíku seděl lokaj v červené livreji rokoko s bílou pudrovanou vlásenkou, vzadu v krátký cop s černou stužkou svázaný se končící. Stříbrné střapce za vozem byly držány dvěma lokaji v zeleném šatu bohatě stříbrem vyšívaném.&amp;nbsp;—

Nedaleko následoval vůz purkmistra dra&amp;nbsp;Bělského. Namnoze bylo nápadno, proč nejel p.&amp;nbsp;purkmistr v slavnostním čtyrspřežném voze, jako se to jindy děje při zvláštních příležitostech; vůz ten slavnostní náleží obci a pochází z doby Leopolda&amp;nbsp;II. Dále následovaly vozy s členy zemského výboru, zemskými poslanci, zastupiteli obecními. Obecenstvo provolávalo dr.&amp;nbsp;Fr.&amp;nbsp;Palackému, dru Riegrovi a některým jiným obzvláštně oblíbeným osobnostem, když v průvodu mimo jeli, hlučné Sláva.&amp;nbsp;— Neméně pozornosti nežli první dva povozy vzbuzoval rovněž zelený zlatě zdobený vůz v slohu rokoko náležející hr.&amp;nbsp;Valdštejnovi, jakož i sloužící na voze tom v bohaté livreji oblečení.

Počet vozů průvod tvořících přesahoval číslo 150; za vozy uzavřen byl průvod půl švadronou husarů.

U nádraží a v ulici hiberňácké vykázána byla sice dle programu místa deputacím zastupitelstev okresních a obecních jakož i důstojníkům sborů městských, kteří právě služby nekonali, že deputacím dostalo se místa v nádraží, zaujalo místa jim vykázaná obecenstvo, jež ulici hiberňáckou a jízdeckou tak přeplňovalo, že naprosto nebylo možno jimi se prodrati. U&amp;nbsp;brány prašné, kde vojsko počalo špalír tvořit, vykázáno bylo po pravé straně místo spolkům živnostenským, gremiu obchodníků, lékarníků a kněhkupců. Spolků živnostenských bylo mnoho, čítalo se asi 100&amp;nbsp;pražských, vyšehradských, smíchovských, karlínských ba i přespolních, asi s 50&amp;nbsp;prapory a hudebními sbory. Spolky ty zaujímaly celou kolovratskou třídu. Ve Ferdinandské třídě očekávaly průvod katolická jednota, zpěvácké spolky Hlahol, Slavoj, Věnceslav a Lukes, Umělecká beseda, Typografická beseda, jakož i dělníci ze strojnických továren A.&amp;nbsp;W.&amp;nbsp;Řezníčka a J.&amp;nbsp;Ringhoffera s prapory červenobílými. Německý turnéřský spolek, jemuž v programu tutéž bylo místo vykázáno, nedostavil se. Na nábřeží stála tělocvičná jednota Sokol s hudebním sborem svým, jakož i ostatní spolky sokolské, které se byly dostavily: berounský, lounský, slanský, poděbradský a turnovský s prapory svými.

Pražský Sokol měl s sebou oba prapory své; starosta jeho Petr Fišer a náčelník dr.&amp;nbsp;Tyrš jeli na koních. Nejdále od nádraží, ale za to nejblíže k hradu stál spolek pro zbudování chrámu svatovítského, kterémuž bylo vykázáno místo u kaple sv.&amp;nbsp;Vojtěcha v nádvoří hradním; dělnictvo pracující na chrámě svatovítském stálo tamtéž a bylo oblečeno v slavnostní pracovní roucha svá.

Když slavnostní průvod táhl mimo některý spolek nebo jednotu, zahrál hudební sbor téhož hymnu, obecenstvo obnažilo hlavy své a prapor spolkovní se sklonil, načež spolek se k průvodu připojil, který takto stále vzrůstal, tak že když vůz s korunou po 10.&amp;nbsp;hodině k chrámu sv.&amp;nbsp;Mikuláše přijel, konec průvodu ještě až do Ferdinandské třídy zasáhal, kdež teprv se zase k němu pěchota městská připojila.

U chrámu sv.&amp;nbsp;Mikuláše se vůz s korunou zastavil; vojsko na hlavní strážnici vzdalo čest a zabubnovalo velký pochod a sklonilo prapor. U&amp;nbsp;vnitř chrámu tvořili v hlavní lodi špalír městští ostrostřelci, místo pak u oltáře pro korunovační klenoty upravené bylo potažené damaškem a bohatě vyzdobeno květinami exotickými i domácími.

V chrámě očekávaly příchod průvodu duchovenstvo s kardinálem arcibiskupem v čele, vyšší důstojnictvo a náčelníci veškerých úřadů a soudů císařských a zástupcové university s pedely v plném kroji a s odznaky. Duchovenstvo s korouhvemi a s arcibiskupem v čele vyšly průvodu ke dveřím chrámovým vstříc. Zemští výborové dr.&amp;nbsp;Sladkovský a dr.&amp;nbsp;Kopec vynesli korunovační odznaky, kteréž pak arcibiskup přijal a na zmíněné místo u oltáře uložil.

Na to sloužena byla slavnostní mše a kardinal arcibiskup zazpíval mocným hlasem slavné Te&amp;nbsp;Deum. Dojímavý a velebný byl to okamžik, při kterém vzdor tomu, že chrám byl přeplněn, panovalo posvátné ticho, jež vznešenost okamžiku tohoto zvyšovalo. Veškeré důstojnictvo přítomné a všichni hodnostáři povstali a poklonili se koruně. Po skončené mši byla koruna s těmitéž obřady jako dříve v průvodu duchovenstva s korouhvemi chrámovními zpět do vozu dopravena, aby dále na hrad byla vežena.

Připomínáme zde ještě, že v chrámě sv.&amp;nbsp;Mikuláše při slavnostním Te&amp;nbsp;Deum, jež sloužil kardinal arcibiskup Schwarzenberg s asistencí všech farářů pražských, byly mimo společnost, která se slavnostním průvodem přišla, přítomni z {{Prostrkaně|historické šlechty české}}, pp. J.&amp;nbsp;Exc.&amp;nbsp;hrabě Jindřich Clam-Martinic, hr.&amp;nbsp;Eugen Černín, hr.&amp;nbsp;Otakar Černín a hr.&amp;nbsp;Rud.&amp;nbsp;Chotek v uniformách královských tajných radů, J.&amp;nbsp;J.&amp;nbsp;kníže Karel Švarcenberk ve své uniformě husarské, kníže Max Fürstenberg, hr. Albrecht Kounic, kníže Jiří Lobkovic, kníže Hugo Taxis v uniformách stavů českých; hr.&amp;nbsp;Špork, rytmistr kyrysnický. (Z&amp;nbsp;únorové šlechty bylo přítomno toliko pět členů, z nichž většina tři baroni Korbové.)

Při mši zpívali na chóru členové zpěvohry a nejlezší síly zpěváckých spolků.

Před chrámem mikulášským stálo množství bíle oděných mladých dívek, které sypaly průvodu na cestu kvítí.

Mezi tím, co se konaly služby boží v chrámě mikulášském, postavily se na náměstí malostranském spolky s prapory svými. Když koruna z kostela vynešena a do vozu vložena byla, vzdalo vojsko na strážnici opět čest a zabubnovalo pochod a průvod hnul se krokevní ulicí nahoru. Mezi tím byl ostrostřelecký sbor opustil již dávno své postavení u nádraží a odebral se na hrad a postavil se tam na prvním nádvoří na hlavní strážnici tamější. Také kardinál arcibiskup se mezi tím odebral z chrámu mikulášského na hrad, aby průvody tam uvítati mohl. S výšin hradčanských poskytoval nekonečný slavnostní průvod nad míru pestrý a velkolepý povznášející pohled, jaký jen málo kdy viděti lze a jenž zajisté nevyhladitelně každému v paměti utkvěl, kdo ho pozoroval. Průvod přibyl na hrad o hodině&amp;nbsp;11.; v nahradí vzdaly obě stráže, vojenská i měšťanská, čest. V nádvořích tvořila vojenská pěchota pluku Sigismundova špalír až ke vchodu do levé lodi chrámovní, v které tvořili špalír ostrostřelci, kterým také byla svěřena čestná stráž v chrámě u klenotů. Průvod byl uvítán kardinálem arcibiskupem, preláty a opatem strahovským Zeidlerem, převorem řádu Johanitského P.&amp;nbsp;Jarešem a generalem křižovníků P.&amp;nbsp;Jestřábkem. Korunovační odznaky byly z vozu vzaty a zemskými výbory dr. Sladkovským, dr. Tedlecem, Schrottem a Kopcem do chrámu vnešeny.&amp;nbsp;— Před nimi kráčeli výše zmínění prelátové, pak kanovníci s biskupem Krejčím a kardinál, kustos chrámu a kanovník Würfel. Mezi tím co průvod chrámem se pohyboval, hrály varhany chorál. Klenoty korunovační uloženy byly na určité místo na náhrobku sv. Víta skvěle vyzdobeném. Zvláštní dojem spůsobil v kostele nad korunou se vznášející anděl stříbrný, který v ruce čerstvou palmu&amp;nbsp;— znamení míru&amp;nbsp;— držel. Myšlénka a provedení toho pochází od p.&amp;nbsp;Ludvíka Peduzziho, místostarosty jednoty k dostavení hlavního chrámu. Kardinál pomodlil se několik modliteb, načež on a náměstník klenoty ještě jednou prohledli a pak chrám opustili i s ostatními funkcionáři. Po té byl obecenstvu vstup do chrámu dovolen; nával byl nesmírný, nicméně byl pořádek zachován úplně. Koruna byla vyložena tam až do 6&amp;nbsp;hodin, načež byla přenešena do svato-václavského korunního archivu. Účastenství obyvatelstva pražského při slavnosti včerejší bylo nesmírné; všechny ulice byly přeplněny a nadšení bylo všeobecné. Ulice, kudy průvod se ubíral, byly ozdobeny prapory a věnci.

Velmi dojmené, milé a potěšitelné podívání bylo na ovocný trh, jehož prosté a zároveň bohaté vyzdobení muselou dojmouti neodolatelně každého v kom nevyhasla ještě jiskra citu. Ovocný trh poskytoval, když jsi tam vešel včera, pohled překvapující a nád míru pestrý. Všechny prodavačky ozdobily totiž místa svá slavnostně, vztyčivše na tyče na nichž obyčejně stinidla mívají, bíločervené a červenobílomodré praporečky papírové a ozdobivše bidélka na mnoze ještě i květinami a ovocem. Byly to praporečky sice pouze jednoduché, ale svědčily o srdci a citu vřelém, byl to pravý groš vdovy z evangelia.&amp;nbsp;—

Při celé slavnosti panoval vzorný pořádek, při čemž slušno zmíniti se pochvalně o vzorném počínání si, jaké osvědčila obecní policie a které velmi milý dojem působilo. Na ostrově střeleckém odbývala se odpoledne o třetí hodině improvisovaná společná hostina, v které se súčastnili hlavně zemští poslanci a zástupci venkovských města a obcí; při hostině této proslovil dr. Rieger a dr. Brauner krátké řeči, k slavnosti se vztahující, jež s pochvalou byly přijaty.

&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;{{Prostrkaně|Národní slavnost na Letné}}.&lt;/p&gt;

Nesčíslní tisícové, jižto dopoledne šli skládati úctu a počest koruně sv.&amp;nbsp;Vácslavské při jejím převozu přes královskou Prahu, shromáždili se odpoledne k národní slavnosti na Letné, aby v bujarých sadech osvědčili světu, že oslava koruny české není dělaná, ale že vychází z úplné dobré vůle a z plného srdce. Slavnost tato nebyla pranic strojená, neb prosté plakáty zvaly obecenstvo k národní slavnosti na Letné v sadech městu náležejících. A&amp;nbsp;přece podobné národní slavnosti snad Praha ještě neviděla. Veškeré cesty na Letnou vedoucí byly tisíci lidmi neustále posety a v rozsáhlých sadech belvederských sotva již se protlačilo. Hudba městské pěchoty a městských granátníků rozjařila obecenstvo, jež zejmena národní písně, kdykoliv se hrály bouřlivým potleskem provázelo. „Sokol“ pražský, jakož i veškeré venkovské jednoty sokolské dostavily se s prapory a s hudbou sokolskou, jež na orkestru vkusně ozdobeném po té v hudební produkci ostatních sborů hudebních se účastnila. Bylať tu krom rozsáhlých místností improvisována velká restaurace, v níž byl imporvizovaný výčep ale vše to nestačilo, neb kde by nabralo se místností k pohovění třiceti tisícům lidí, neb tolik se jich dojista na Letné vystřídalo! Kamkoli jsi se rozhlednul všude samé rozjařené tváře blažených korunářův neb jiné obecenstvo, jež druhdy béře sobě v nájem tyto sady, zúmyslně dnes se jich bylo vzdalovalo. Netřeba zvláště zmiňovati se, že postaráno bylo o okrášlení belvederských místností prapory v barvách národních.

Hudební sbory hrály střídavě národní písně a jiné oblíbené hudební kusy, z nichž zvláště ruská hymna národní, Naprej, Hej Slované, Kde domov můj, všeobecné obliby docházely a přečasto opětovány býti musely.

K večeru byl vypálen velkolepý ohňostroj, jehož hlavní čásť tvořila skvělá koruna česká. Jak na Letné samé, tak i na druhém břehu Vltavy a na všech místech odkud ohňostroj viděti bylo, stály nesčetné zástupy, aby se skvělým divadlem tím to pobavily a provolávaly často hlučné „Sláva.“ Na březích Vltavy a také na některých jiných místech byly večer některé domy lampiony osvětleny. Konec ohňostroje na Letné tvořily zapálené bengálské červené a bílé ohně, které také na Hradčenech v náhradí byly zapáleny.

Na Žižkově byl vypálen ohňostroj, při kterém se skvělo v ohnivých písmenách obrovské „Ura“ a mimo to zapálen byl tam veliký oheň.

Také na Petříně a na Bílé Hoře, jakož i některých okolních kopcích bylo včera večer viděti ještě slavnostní ohně hlásající plamennými jazyky slávu korony české.

Den včerejší slavnosti zůstane na věky památným pro všechny syny vlasti české. Bylť to den velkolepé národní slavnosti, nejvýznamnější ze všech, které národ český od mnoha let byl slavil&amp;nbsp;— a nadšení, které národ český při té příležitosti projevil, jest rukojmím, že sláva koruny svatováclavské nezahyne za věky a nedá zahynouti ani nám ani budoucím.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>hqrjau4qeh51hcak6lzt3d3jw999jlj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Zprávy politické domácí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26718</id>
    <revision>
      <id>337704</id>
      <parentid>263373</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337704</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3824" sha1="2mfr8ui9ijxwv8q27m7hcwsfrl636vt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Zprávy politické domácí
  | PŘEDCHOZÍ = V Praze dne 29. srpna
  | DALŠÍ = Zprávy zahraničné
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zprávy politické domácí
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;3. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593648 Dostupné online.]
  | strany = 3
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
&lt;big&gt;'''Z Vídně'''&lt;/big&gt;, 28. srpna. ({{Prostrkaně|Fischhof}}) pracuje o návrhu zákona o národnostech, který prý se říšské radě předloží. Bude prý tak svobodomyslný, že se jím i Čechům vstoupení do rady říšské možným učiní (?) „Vaterland“ přinášeje zprávu tuto, sám pochybuje o výsledku, jaký se v jistých kruzích od takového zákona očekává. Dí zajisté: dá se souditi z chování se národní strany v Čechách, že poslanci čeští nikdy se nesúčastní jednání {{Prostrkaně|této}} rady říšské. Otázka o rovnoprávnosti národní dá se pouze na základě historického práva rozřešiti mírně — mimo toto stane se otázkou násilí. Utiší se sice na okamžik, leč trvale neprovede se nikdy. Ale shromáždění, které odporuje křiklavě veškerým právům starým i novým mohouc se udržeti jenom na troskách jejich — to nemůže nikterak vhodně rozluštiti otázku tuto důležitou. Jest to shromáždění, které jak i „Debatte“ vyznává, vůbec nebojuje za myšlenku Rakouska, nýbrž za němectví proti Slovanům!

&lt;big&gt;'''Z Pešti'''&lt;/big&gt;, 28. srpna. ({{Prostrkaně|Košut}}) zaslal voličům vácovským přípis, jímž odmítá volbu do sněmu uherského, kterou mu nabízeli. Příčiny, které uvádí, jsou tytéž, jež udal v listě k voličům jasladanským, který jsme svého času ve výtahu podali. Dí, že nyní vlastně ani možná není mluviti o ústavě. Jest to instituce pouhá a ne konstituce, administrace a ne samospráva zemská, a zajisté nikoliv parlamentární. Bez odznaků státu, které nyní se zrušily, nejsou Uhry {{Prostrkaně|zemí}} a o parlamentu nemůže býti řeči. Jest pouze uherská {{Prostrkaně|provincie}} Rakouska a tudy pouhý sněm provinciální. „Jsem protivník loyální, dí dále, nechť mne vyvrátí vláda vídenská; máť moc k tomu. Nechť přesvědčí národ, že nemám pravdu. Ať obnoví ústavu z r. 1848; pak upokojí se národ, ať smýšlením je jakýkoliv. Tajemství bezpečnosti a moci záleží v tomto: {{Prostrkaně|Samospráva netoliko Uher po zákonech z}} r. 1848, {{Prostrkaně|nýbrž i všech národů rakouských po příkladu zákonů těchto.}} Kdyby nebylo myšlenky personální unie, pak by si ji musila vláda vymysliti a rozšířiti ji i na ostatní národy šíře. Za nutnost považoju, aby se mínění národa v velikých otázkách politických jasně mohlo vysloviti; nechť se jedná o nich v župách, okresích, v městech a v hromadách. Jen tak může národ se nadíti, že bude přispívati k vývinu poměrů vnitřních i zahraničních atd.“

&lt;big&gt;'''Ze Lvova'''&lt;/big&gt;, 27. srpna. ({{Prostrkaně|Vyučovací jazyk}}.) „Gaz. Narodowa“ dovídá se z bezpečného pramene, že zákon o vyučovacím jazyku na školách středních dán do tisku a že za příčinou uvedení toho zákona v život počátek školního roku na gymnasiích a školách realných odložen bude do 15.&amp;nbsp;září.

— ({{Prostrkaně|Proces pro kázání}}.) V Přemyšli zavedena pře proti jednomu knězi kapitoly řecko-katolické za příčinou kázání obsahu politického. Vyšetřovací soudce byl tam poslán ze Samboru.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2mfr8ui9ijxwv8q27m7hcwsfrl636vt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Zprávy zahraničné</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26719</id>
    <revision>
      <id>337705</id>
      <parentid>263374</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337705</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3702" sha1="nsit4wzh9f8plr6zrxm0zb964igkr3d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Zprávy zahraničné
  | PŘEDCHOZÍ = Zprávy politické domácí
  | DALŠÍ = Zprávy domácí
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zprávy zahraničné
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;3. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593648 Dostupné online.]
  | strany = 3
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
&lt;big&gt;'''Z Toruni'''&lt;/big&gt;, 27. srpna. ({{Prostrkaně|Násilné němčení}}.) Úřední list gdanský přináší následující oznámení: Dosavadní úřední jmena míst „Zimne zdroje, Piece, Brzezno,“ v okr. starohradském a val „C war zenko{{Redakční poznámka|V originále nečitelné.}}“ v okr. koščerském změněna jsou k nejvyššímu kabinetnímu rozkazu na „Kaltspring, Ofen, Birkenthal a Esenthal“. Dále stvrzeno, aby se opětně užívalo německých pojmenování Briesen (místo Brzeziny), Rathsdorf (m. Radzijowa, Wienerwald (m. Wysoka), Brust (m. Brzusz), Köningswalde (m. Krolów las) atd.

&lt;big&gt;'''Z Ruščuku'''&lt;/big&gt;, 25. srpna. ({{Prostrkaně|Turecké násilí}}) jež se stalo dne 20. t. m. v Ruščuku popisují srbské listy takto: Dva kupci, jeden Srb, jmenem Cvetko z Bělehradu s průvodním listem srbským, a druhý Bulhar s průvodním listem rumunským, vstoupili v Galači na rakouský parník „Germanii“ chtějíce se co nejdřív dostat do Bělehradu. Rakouský konsul v Galači ale neměl nic spěšnějšího na práci než telegrafovat Mitad-pašeti, že se na řečeném parníku nalezají dvě osoby, jenž nepochybně cestují za jiným nežli obchodním účelem; aby se ale nestala žádná mýlka zaslal pašeti i fotografie obou osob. Když parník v Ruščuku přistál, přišel Mitad-paša sám na palubu a žádal na kapitánovi, aby naznačené pocestné mu vydal, což kapitán nikterak učiniti nechtěl. Paša vida, že nic nepořídí, obrátil se na rakouského konsula v Ruščuku, jenž s ním na loď přišel. Tu poručil konsul kapitánovi jmenem císařské vlády, aby oba pocestné vydal podotýkaje, že on (konsul) sám všecku odpovědnost za všecko na sebe beře a také kapitánovi o tom protokol vydal. Na to poručil Mitad-paša pocestným, aby loď opustili. Všicci tak učinili, ač se zdráháním; a jen ti dva na lodi zůstali. Zavřeli se do salonu a zatarasivše dveře očekávali osud svůj. Paša nařídil nyní vojákům, aby se obou zmocnili, buď živých neb mrtvých. Na dané znamení počalo tedy oblehání salonu, vojsko rozbilo okno, jimiž na ubohé střílelo, a tak jsou oba zabiti, ovšem po tuhém odporu, neboť měli při sobě čtyry revolvéry, z nichž až do poslední chvíle pálili a jednoho tureckého vojáka zabili a jednoho ranili. Tak tedy padli dva mužové důvěřujíce neutralnosti rakouské lodi&amp;nbsp;— přičiněním rakouského konsula.

&lt;big&gt;'''Z Oděsy'''&lt;/big&gt;, 24. srpna. ({{Prostrkaně|Američtí pocestní}}.) Předvčírem přibyl do Oděsy severo-americký parník „Quaker-City“ s sedmdesáti americkými rodinami, cestujícími po rozličných krajinách pro své vyražení. Dnes odplul parník do Jalty. Parník najaly si pro takové cestování za 90&amp;nbsp;000 dolarů. (Sdělujeme zprávu tuto, jinak nepatrnou, jen proto, abychom ukázali, jak umějí německé listy překrucovat zprávy ze slovanských zemí pocházející. Německé listy totiž hlásaly včera, že těch 70 rodin jsou samí američtí vystěhovalci.)
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>nsit4wzh9f8plr6zrxm0zb964igkr3d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26834</id>
    <revision>
      <id>337701</id>
      <parentid>308544</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>PD old 70;</comment>
      <origin>337701</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1784" sha1="gvfjx1w42zqv59ch80pojv94x80ueoe" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy
  | AUTOR = Různí autoři
  | ZDROJ = {{Kramerius|mzk|ae876087-435d-11dd-b505-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = Praha, 1861–1941
  | ISBN = 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Národní listy
}}

'''Národní listy''' byly český deník vycházející v letech 1861–1941.

== Vydání dle let ==
* [[/1861|1861]] ~ [[/1862|1862]] ~ [[/1863|1863]] ~ [[/1864|1864]] ~ [[/1865|1865]] ~ [[/1866|1866]] ~ [[/1867|1867]] ~ [[/1868|1868]] ~ [[/1869|1869]]
* [[/1870|1870]] ~ [[/1871|1871]] ~ [[/1872|1872]] ~ [[/1873|1873]] ~ [[/1874|1874]] ~ [[/1875|1875]] ~ [[/1876|1876]] ~ [[/1877|1877]] ~ [[/1878|1878]] ~ [[/1879|1879]]
* [[/1880|1880]] ~ [[/1881|1881]] ~ [[/1882|1882]] ~ [[/1883|1883]] ~ [[/1884|1884]] ~ [[/1885|1885]] ~ [[/1886|1886]] ~ [[/1887|1887]] ~ [[/1888|1888]] ~ [[/1889|1889]]
* [[/1890|1890]] ~ [[/1891|1891]] ~ [[/1892|1892]] ~ [[/1893|1893]] ~ [[/1894|1894]] ~ [[/1895|1895]] ~ [[/1896|1896]] ~ [[/1897|1897]] ~ [[/1898|1898]] ~ [[/1899|1899]]
* [[/1900|1900]] ~ [[/1901|1901]] ~ [[/1902|1902]] ~ [[/1903|1902]] ~ [[/1904|1904]] ~ [[/1905|1905]] ~ [[/1906|1906]] ~ [[/1907|1907]] ~ [[/1908|1908]] ~ [[/1909|1909]]
* [[/1910|1910]] ~ [[/1911|1911]] ~ [[/1912|1912]] ~ [[/1913|1913]] ~ [[/1914|1914]] ~ [[/1915|1915]] ~ [[/1916|1916]] ~ [[/1917|1917]] ~ [[/1918|1918]] ~ [[/1919|1919]]
* [[/1920|1920]] ~ [[/1921|1921]] ~ [[/1922|1922]] ~ [[/1923|1923]] ~ [[/1924|1924]] ~ [[/1925|1925]] ~ [[/1926|1926]] ~ [[/1927|1927]] ~ [[/1928|1928]] ~ [[/1929|1929]]
* [[/1930|1930]] ~ [[/1931|1931]] ~ [[/1932|1932]] ~ [[/1933|1933]] ~ [[/1934|1934]] ~ [[/1935|1935]] ~ [[/1936|1936]] ~ [[/1937|1937]] ~ [[/1938|1938]] ~ [[/1939|1939]]
* [[/1940|1940]] ~ [[/1941|1941]]

[[Kategorie:Národní listy]]
[[Kategorie:Periodika]]</text>
      <sha1>gvfjx1w42zqv59ch80pojv94x80ueoe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/149/Zprávy domácí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26847</id>
    <revision>
      <id>337706</id>
      <parentid>263372</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337706</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4718" sha1="7e5mvdyizza4ei7m10umarp4jkcbc0b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/149
  | ČÁST = Zprávy domácí
  | PŘEDCHOZÍ = Zprávy zahraničné
  | DALŠÍ = Soudní síň. Výtržnosti rakovnické.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zprávy domácí
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  149. S.&amp;nbsp;3. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593648 Dostupné online.]
  | strany = 3
  | číslo = 149
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 30. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-30
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
—&amp;nbsp;&lt;big&gt;'''Vlastenecký dar.'''&lt;/big&gt; Zastupitelstvo obce michelské usneslo se v nedělním svém sezení, že na stavbu velkého národního divadla v Praze přispěti chce seč jest a uvolilo se dáti k tomu účeli 3&amp;nbsp;sáhy kamene, jejž obec taktéž svým nákladem do 8.&amp;nbsp;září&amp;nbsp;t.&amp;nbsp;r. na staveniště dovezti dá. Mimo to povolilo zastupitelstvo, aby na stavbu jmenovanou z obecních lomů „pod Starkou“ zvaných 20&amp;nbsp;sáhů kamene s prominutím poplatku pozemného nalámáno a též 50&amp;nbsp;vozů se štěrkem dodáno bylo.

—&amp;nbsp;&lt;big&gt;'''Kníže Karlos Auersperg'''&lt;/big&gt; přibyl v pondělí večer do Prahy.

—&amp;nbsp;&lt;big&gt;Cizí řády.&lt;/big&gt; Nejvyšším rozhodnutím dne 18.&amp;nbsp;t.&amp;nbsp;m. povoleno, že smějí přijmouti a nositi majetník továrny Gustav rytíř Schöller rytířský kříž francouzského řádu čestné legie, kupec Prokop Ratzenbeck a vysl. státní účetník Antonín Damschowitz rytířský kříž papežského řádu sv.&amp;nbsp;Sylvestra.

—&amp;nbsp;&lt;big&gt;Spolek pro pěstování vojenské hudby&lt;/big&gt; uspořádá dne 31.&amp;nbsp;t.&amp;nbsp;m. o&amp;nbsp;5.hod. odpol. v sále a zahradě ostrova Žofínského výroční svůj koncert, kterýž jak z programu souditi lze, přislibuje velkého požitku, jelikož mimo osvědčené sily domácí opery naší ještě 3&amp;nbsp;c.&amp;nbsp;k.vojenské hudební kapely spolupůsobiti budou. Pakliže veškeré dosavadní výroční koncerty ty, chvalně známým hudebním ředitelem ústavu toho p. Pavlisem řízené, velkého těšily se účastenství, nabude tento koncert tím větší důležitosti, jelikož při něm též pp.&amp;nbsp;Paleček a Kavan spolupůsobiti budou.

—&amp;nbsp;&lt;big&gt;O kartouzských uprchlících&lt;/big&gt; píše se nám z Nové Paky toto: Včera časně ráno dne 27. překvapeno město naše zprávou od kartouzského strážníka, pouze v podvléčky a v plášť oblečeného na zdejší c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;okresní úřad přinešenou, že 9&amp;nbsp;trestníků z kartouzské trestnice uprchlo. Hoši ti byli pohromadě zavřeni a pro nebezpečnost svou od ostatních odděleni. K dosažení „volnosti“ nastavili postele své jednu na druhou, odstranili uchystanými k tomu již nástroji vápno okolo cihly ve ?l?nutí{{Redakční poznámka|značka=nečitelné|V originále nečitelné.}}, vytáhli opatrně cihlu a za ní taktéž prozřetelně ještě několik, až způsobili ve zdi průlom, odkud po provazech, z roztrhaných prostěradel a slámy stočených na zahradní zeď a odtud podobným spůsobem dolů na zem se spustili tak obezřele, že toho stráž nepozorovala. Dostoupivše takto volně půdy, nedali si ovšem „na brzkou shledanou“ a rozprchli se. Visící provazy prozradily teprv ráno útěk trestníků. Ihned telegrafováno odtud na všecky strany a rozesláni po?l?v?{{Redakční poznámka|značka=nečitelné}} po představených, když najednou člověk přinesl zprávu, že po Oujezdě chodil podezřelý člověk žebrat. Ihned četníci v průvodu ozbrojených úřadníků pustili se do lesů za Heřmanicemi, prohlíželi bedlivě každé křoví, až na jednou ptáčky v tak zvaném lese Bakalově zaskočili. Že pak uprchlíci dali se na útěk, vypáleno po nich celkem 5&amp;nbsp;ran, aniž by kdo byl postřelen. Nicméně v brzku 5 jich od četníků a jeden od p.&amp;nbsp;Sádka, c.&amp;nbsp;k.&amp;nbsp;asistenta u berního úřadu, chyceno, nečež po dvou spoutáni a v největším dešti do města přivedeni jsou. Ostatní tři trestníci zdržují prý se posud v lesích, jeden z nich však je chorobou sklíčen a druhé pří slézání se zdi spadnuv ruku zlomil. Polapených oněch 6&amp;nbsp;trestníků bylo dnes odpoledne na dvou vozích v průvodu zatím přišlého sem oddělení vojska zase do Kartouz odveženo. Dle zpráv telegrafických byli i ostatní polapeni.

—&amp;nbsp;&lt;big&gt;Sokol mladoboleslavský&lt;/big&gt; vykonal v pondělí dne 25.&amp;nbsp;t.&amp;nbsp;m. výlet na Březno, kdež v parku zámeckém velmi skvěle uvítán a uhoštěn byl spanilomyslnou, vysoce urozenou paní Eleonorou hraběnkou z&amp;nbsp;Kounic.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>7e5mvdyizza4ei7m10umarp4jkcbc0b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/150/Odpůrci státního práva českého v Čechách</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26849</id>
    <revision>
      <id>337708</id>
      <parentid>263377</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:47:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337708</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7862" sha1="3bghfos8fbxp17c9xc6tohjuw5dto3c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/150
  | ČÁST = Odpůrci státního práva českého v Čechách
  | PŘEDCHOZÍ = Zvláštní telegramy N. Listů
  | DALŠÍ = Slavnost korunní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Odpůrci státního práva českého v&amp;nbsp;Čechách.
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  150. S.&amp;nbsp;1. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPage.do?it=&amp;id=6049226 Dostupné online.]
  | strany = 1
  | číslo = 150
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 31. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
Národnost česká a státní právo koruny české nemají po celém světě nepřátel urputnějších, nežli právě v zemích této koruny. Není ani jediného hmotného neb mravního prospěchu netoliko při zemích koruny české a při říši rakouské, ale při veškeré společnosti evropské, jejž tito protivníci naši stále by neprohlašovali za ohrožený ano za zmařený, kdyby národnosti české v zemích koruny české a státnímu právu českému v říši rakouské učiněno bylo po spravedlnosti. Dle domnění těchto lidí, ovšem členův národa německého, státního práva koruny české v Rakousku není a národnost česká v zemích koruny české musí být vyhubena. Program těchto lidí není státní, rakouský; jest národní, německý. V&amp;nbsp;Rakousku-li národnost česká by byla zničena či v Prusku či ve velikém Německu, na tom nesejde jim; jen kdyby byla zničena, jen kdyby mezi Berlínem a Vídní ozýval se jediný jazyk, německý. Program na vyhlazení jazyka českého není nový; jest to program národa německého od třinácti set let, totiž od té chvíle, co stali jsme se sousedy jejich. Na uskutečnění tohoto programu národ německý pracoval již všemi spůsoby a silami, pokud stát český byl samostatný, se svými vlastními králi; jaký div, že pracuje na něm tím ohnivěji od té doby, co stát český svých vlastních králův nemá, ale co jest částí státu, jehož dynastie jest původu německého a v němžto také některé země jsou jazyka německého. Od té doby zajisté starost o zachování národnosti české jest toliko na {{Prostrkaně|národu}} českém; mimo národ český nikomu v Rakousku nebylo záleženo na tom, aby jazyk český se zachoval, zvelebil a vzkvetl. Vždyť vědělo se, kdyby jazyk a s ním národ český vyhynul, že tyto krásné a úrodné vlasti nezůstaly by pustinami, ale že by rozlil se po nich ten živel, který se severa i se západu tlačí se do nich od pravěku.

Protivníci národnosti české mezi námi i kolem nás měli na pokrytí své záhladné činnosti proti nám honosení-se zásluhou, že slouží dynastii rakouské, což dovedli namluviti světu tím snáze, čím menší péči tato dynastie věnovala pěstování vlasteneckého ducha českého. Tato taktika podařila se jim ovšem tak, že národ český posud nemůže ani rakouskou hymnou vítati královskou korunu českou, aby o něm nebylo rozpisováno, že kuje velezrádu a aby nebyl bodáky žandarmův odpuzován od té koruny. Strana německá, nikoliv rakouská v Čechách za těchto dnův měla mnoho práce s národem českým. Orgán této strany „Tagesbote&amp;nbsp;a.&amp;nbsp;B.“ přičinil se, aby nám jasně pověděl, jak přátelé jeho pohlížejí k našemu národnímu a politickému životu v koruně české i v Rakousku. Nechceme zde kárati veškerý nedostatek vzdělanosti, jejž tento list na novo osvědčil svým líčením slavnostního průvodu s klenoty korunovačními z Vídně až na hrad pražský; na kárání podobných mravův společnost lidská má zvláštní ústavy, jichžto mimo všechnu humanitu přece bude vždy potřebí, pokud takové&amp;nbsp;— choroby nevyhynou. Zůstaneme toliko při věci.

„Tagesb.“ praví, že státní právo koruny české nesrovnává se státem schopným života, a že tudíž německé {{Prostrkaně|rakousky}} cítící obyvatelstvo Čech má podstatnou příčinu, že neúčastnilo se uvítání korunovačních klenotův českých. Dále myslí, že dopouštíme se chyby, užívajíce koruny, odznaku královské {{Prostrkaně|moci}} za zbraň, kterouž v pochybnost uvádíme {{Prostrkaně|právo}} panovníkovo. Konečně má za to, že „učení“ o státním právu českém nikdy nebylo a nikdy nebude rakouským a že vyplnění našich žádostí spůsobilo by či aspoň podporovalo by rozpadnutí říše.

Patrno, že národ český jest nejnebezpečnějším občanstvem říše rakouské; a velmi divno jest nám, jak Ferdinand&amp;nbsp;I. vůbec mohl připustit národ český do státu rakouského, neřku-li jak mohl přisahati, že státního práva českého svědomitě bude šetřit. Byla-li říše rakouská za jiných dob, když korunovaní králové čeští na státní právo české byli přisahali, života více schopná nežli nyní, o tom lze jest dočísti se v německých brošurkách, které co den tisícerým spůsobem opěvují „Zerfall Österreichs““ a které i v parlamentu vídenském se kolportují. Státní právo české není v těchto německých brošurkách nikde vyznačeno co jedna ze sta příčin, pro které říše rakouská prý musí rozpadnouti se. Nikoliv „učení“ o státním právu českém, ale skutečná platnost a síla státního práva českého byla kdysi velmi rakouská, totiž tenkráte, když říše rakouská státním právem českým byla založena; a nestane-li se „učení“ o státním právu českém v Rakousku opět rakouským, tož Rakousko samo brzy stane se toliko&amp;nbsp;— „učením.“

Slavně protestujeme proti tomu, jako by koruna česká byla toliko odznakem {{Prostrkaně|královské moci}}; koruna tato jest také stejnou měrou odznakem {{Prostrkaně|našich práv}} a odznakem {{Prostrkaně|povinností královských}}. Národ český v zemích koruny české není dynastií rakouskou národem podmaněným; máme pro panovníka svého stanovisko mnohem čestnější a bezpečnější nežli jest {{Prostrkaně|moc}}; my, obranci státního práva českého, uvádíme panovníka našeho na stanovisko {{Prostrkaně|práva}}; a podávajíce mu korunu českou, podáváme mu odznak práv jeho mezi námi ale také odznak práv našich při něm.

Král nemá v zemích koruny české více moci nežli má práva. Koruna není toliko odznakem moci královy, sice by byla odznakem toliko naší slabosti a poroby. Koruna není nám žádnou zbraní proti králi, ale jest schránkou práv jeho i našich. Toto smýšlení naše jest netoliko důstojné krále i nás (důstojnější nežli mínění „Tagesbotovo“), ale jest také neméně rakouské nežli české. Král nemůže míti nám za zlé, když bráníme práv svých; vždyť uznáváme i práva jeho; na stanovisko pouhého {{Prostrkaně|moc}}náře nedovolíme snížiti svého krále nikdy, tu „loyalitu“ milerádi zůstavujeme „Tagesbotovi“ a přívržencům jeho, kteří o právích své vlasti nechtějí nic vědět, a jichžto práva počínají teprv dnem 26. února roku 1861.

Zdrželo-li se německé obyvatelstvo v Čechách či vlastně v Praze slavného uvítání korunovačních klenotův českých, poněvadž neuznává státního práva českého v říši rakouské, zajisté ani neuškodilo pravdě tohoto práva, ani nezmaří uznání jeho&amp;nbsp;— až bude nejvyšší potřeba, nebo snad pozdě. Národ českoslovanský smluvil se za starých časův o státním právu koruny české toliko s králem svým; a toliko při králi svém dovolává se uznání jeho. S někým jiným nebude o toto právo jednati nikdy, nemaje potřebí ani jeho protekce a pohrdaje jeho zradou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3bghfos8fbxp17c9xc6tohjuw5dto3c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/150/Slavnost korunní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26850</id>
    <revision>
      <id>337709</id>
      <parentid>263378</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:47:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337709</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="14694" sha1="k6x1tsm91cizkwct4uku9a63ebgw9fb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/150
  | ČÁST = Slavnost korunní
  | PŘEDCHOZÍ = Odpůrci státního práva českého v Čechách
  | DALŠÍ = V Praze, dne 30. srpna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Slavnost korunní.
  | PODTITULEK = Cesta po Čechách{{Redakční poznámka|Tento článek navazuje na kapitolu Cesta po Moravě v&amp;nbsp;článku [[Národní listy/1867/149/Slavnost korunní|Slavnost korunní]] z&amp;nbsp;předchozího čísla.}}
  | AUTOR = neuveden
  | POPISEK = O převozu svatováclavských korunovačních klenotů z&amp;nbsp;Vídně do Prahy
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  150. S.&amp;nbsp;1. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPage.do?it=&amp;id=6049226 Dostupné online.]
  | strany = 1
  | číslo = 150
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 31. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-31
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
&lt;p style=&quot;text-align: center&quot;&gt;{{Prostrkaně|Cesta po Čechách}}&lt;/p&gt;

Hluboce dojati opouštěli jsme družnou Moravu. Scény, jakých byli jsme svědky za těch několik hodin noční jízdy po luzích moravských, nikdy nevyjdou nám z paměti. Viděti nadšením planoucí ty tváře, ty slzy radosti v očích, tu zbožnost vroucí, s jakou bodrý lid moravský klaněl se posvátným svým klenotům; viděti, kterak muži, ženy, děti, starci v pozdních hodinách nočních se svými duchovními správci obklopují vlak na každé stanici a jásají vstříc koruně svatováclavské aneb kynou jí pozdrav opodál s polí a strání v záři mocných ohňů, u nichž byli prodleli od večera očekávajíc toužebně chvílky, které povezou se kolem klenoty posvátné, třeba dobře věděli, že vlak nezastaví se ani na minutu; viděti ale naproti tomu také tu nedůvěřivost vlády vtělenou v císařských četnících s nasazenými bodáky, jichž hemžilo se po celé cestě nic jinak, než jako by na místě koruny vezl se nějaký odznak revoluce a jako by dobrý ten lid zpíval nějakou marseillaisu a nikoliv tu hymnu z doby Bachovské: „Bože zachovej nám krále“ — pravíme: to vše vidět a pocítit: čí srdce zůstalo by chladné, čí mysl nerozechvěna a nevyrušena dojmy tiskovými?

Byly tři hodiny s půlnoci, když vlak s korunou dojel na české pomezí. Poněvadž tu několik německých osad natroušeno, panovalo hluboké ticho po krajině, když koruna ocítila se na půdě české.

Však bylo to jen krátké meziaktí ve vznešené činohře národa česko-moravského.

V nejbližší chvíli již jasná zář mohútných ohňů a výstřely slavnostní s hor českých hlásaly koruně první pozdrav vlastenecký, kterýž, aby stlumočen byl spůsobem nejdůstojnějším, postarala se jak náleží {{Prostrkaně|Česká Třebová}}. Kromě Brna po celé cestě dosavadní nikde nebylo uvítání klenotů zemských tak slavné jako zde. Z celého okolí, od Litomyšle, ba až z Poličky přišli uvědomělí venkované do Třebové, kdež u večer již počala slavnost. O 9. hodině večerní hrálo se divadlo a po půl noci již scházeli se zástupové v nádraží. Imposantní bylo věru podívání, když vlak vjížděl do nádraží skvěle osvětleného. Dlouhé řady lampionů a skvostné prapory spolků zpěváckých a sokolských vznášely se nad lidstvem nesčíslným, hudba hrála naši „Hej Slované!“ a lid hřímal Slávu! Jakmile vlak stanul, sklonily se prapory před skříní korunní a silný zpěvácký sbor zapěl staročeský chorál „Svatý Václave“! Velebné ticho rozkládalo se nad ohromným zástupem a dojímavé zvuky posvátné písně loudily se jemně v prsa každého. Jen prapory hedvábné zašuměly chvílemi, jako by duch patrona země české vznášel se nad zástupem, žehnaje věrným potomkům. Jakmile skončena zbožná píseň, lid propuknul v jásot nadšený: „Sláva koruně svatováclavské, sláva statečným její obrancům! Ať žijou naše práva odvěká!“ tak a podobně provoláváno, až opět hudební sbor třebovských střelců městských zanotoval „Hej Slované!“ Lid zpíval k hudbě a vlak pozvolna odjížděl odtud.

Než, sotva byli jsme vyjeli z nádraží v soumrak noční, již nový obraz překrásný zvábil na se udivené oko. Po výšinách kolem Třebové přerozsáhlý kruh ohňů sálal k nebesům, osvěcuje magicky celou krajinu. U každého ohně dosti lidí metajících smolnice do výše, kteréž padajíce rozptylovaly se v pršku jisker a plamenův oslňujících. A tento obraz počal se nyní rozvinovati před námi vždy krásněji a velebněji celou délkou rozkošného, divokoromantického údolí Orlice, jímžto probíhá dráha neustále, až dojde do tunelu choceňského. Po obou stranách zvedají se vysoké hory od paty po temeno lesy pokryté, z kterýchž pak vyčnívají skaliska a balvany podob nejzvláštnějších, tak že mnohdy domníváš se spatřovati rozsáhlé zříceniny starých hradů. Nuže, na vrcholi těchto skalin, uprostřed stínů lesních dnes všude nesčíslné plápolaly ohně.

Ranní větřík rozdmychoval plameny, tak že co chvíli vysoko prošlakovaly temnotou. Při každém novém zahnutí dráhy nová řada ohňův objevovala se oku a bystrá Orlice ve vlnách svých odrážela plamenné ty svědky vlastenecké lásky, že nebylo lze odvrátiti zraku od tohoto divadla nevýslovně spanilého. Bylo, jako by genius národa českého byl zapálil na těchto horách našich strážné ohně na ochranu vlasti předrahé a na postrach všem hubitelům její.

U prostřed takových zjevů malebných vyrušila nás střelba z hmoždířů, hudba a radostné pokřiky: Byli jsme v {{Prostrkaně|Oustí nad Orlicí}}. Náramná síla lidu z města i s okolí byla se tu shromáždila před svitáním s lampiony a prapory spolků vlasteneckých, aby vítala nadšeně klenoty naše. Lid houfně tisknul se k vlaku, aby spatřil alespoň skříň, kteráž tají korunu svatováclavskou. Pohříchu nepozdržel se vlak; po malé chvíli uháněl dále na západ. Za námi již svítalo, před námi na skalinách a po krajích lesů ale ještě plály veliké ohně vesele do výše, jako by závodily se vstávajícím slunkem. Zejmena stráň proti Klopotu se svedající byla poseta ohni slavnostními.

O čtvrt na pátou dorazili jsme do {{Prostrkaně|Brandýsa}}. Zvony brandýské již z daleka pozdravovaly korunu a v zvuky jejich velebné hučely rány střelné s kopců vroubících památné to sídlo Karla Žerotína. Bylo to slavné klekání na úsvitě velkého svátku národa našeho. I zde bylo lidu síla náramná; zajisté celý Brandýs byl na nohou; a všickni ať staří ať mladí svátečně vystrojeni, od mládeže školní až po chvějící se babičku, která pláče radostí, že dočkala se tohoto dne pamětihodného. — Radostný výkřik a hnutí celého zástupu, když vlak se přibližoval, vyjadřovaly nejlíp, jak toužebně byl očekáván. Hudba hrála „Hej Slované!“, zvony zněly z města, ve stráních odrážela se střelba a lid jásavě provolával Slávu koruně svatováclavské. Kéž by náš Komenský v tu chvíli byl spatřil své klopotské zátiší. —

Když po nějaké chvíli vlak blížil se ku {{Prostrkaně|Chocni}}, dalo se do deště; však přes to i v Chocni bylo lidstva hojnost na nádraží se svítilnami chrámovými, s cechovními prapory a s hudbou, kteráž hrála opět „Hej Slované!“, co z městečka zazníval hlahol zvonův; ale sotva zaplesal zástup vstříc koruně svatováclavské, vlak již zase hnul se ku předu.

Zatím úplně bylo se rozednilo. Vjížděli jsme do rovin Loučné; však nežli stihli jsme stanice {{Prostrkaně|vysokomýtské}}, ještě bylo nám spatřiti opodál ve vinicích vysokomýtských mocný oheň slavnostní, kterýž dojista hořel po celou noc. Že Vysokomýtští dostavili se v hojném počtu, netřeba snad ani dotýkat; bylo tu vůbec lidu z okolí hojnost. Vysokomýtský střelecký sbor s hudbou stál v čele zástupu, nad nímž pozdvižen byl transparent s nápisem „sláva koruně české“. Když vlak přijížděl i odjížděl, střelba z hmoždířů rozlehala se po okolí, stranou pak rozžat bengálský oheň.

Nejinak bylo v {{Prostrkaně|Uhersku}} a v {{Prostrkaně|Moravanech}}; všude střelba, hudba, prapory a množství lidu nadšeně provolávajícího. V Uhersku vítali vlak korunní ještě s lampiony; v Moravanech, kamž dorazili jsme o 5. hod. ranní, udeřili hlučně v bubny a trouby, když koruna blížila se k zástupu.

V rovinách pardubských ještě nyní semotam hořely ohně a co chvíli pozdravovaly vlak korunní výstřely z hmoždířů. Z daleka již bylo znamenati prapory vlající s věže pardubské. Z toho dalo se soudit zajisté, že v Pardubicích bude uvítání neméně hlučné a slavnostní. Však člověk míní a všemohoucí pan okresní Špulák mění. Zalíbilo se jak známo Jeho Všemohoucnosti okresní, aby nebylo v Pardubicích žádné slavné pozdravení klenotův zemských.

Marné bylo všechno domlouvání, slavnost nesměla se vystrojit! Tímto zákazem tureckým spůsobil c. k. okresní pardubický tedy, že nádraží pardubské nebylo vyzdobeno, že ani hudbou ani zpěvem neoslavena koruna sv.-václavská. Však záleželo-li panu okresnímu hlavně na tom, aby {{Prostrkaně|lid}} nevešel v nádraží, tož ať spláče nad svou mocí a autoritou. Prostranné nádraží pardubické bylo naplněno měšťanstvem a lidem okolním a nikdo neptal se pana okresního, smí-li to množství lidstva zahřímat koruně české nekonečné Sláva! Této demonstraci velkolepé a nejvýmluvnější pan okresní nedovedl zabránit. Jaké rozhořčení panovalo mezi měšťanstvem pardubským snadno si lze pomyslit. Kdosi ze zástupu skutečně také propůjčil výrazu hlasitého tomuto rozechvění všeobecnému … I aby poněkud ???{{Redakční poznámka|V originále nečitelný text, snad „upokojil“.}} mysle občanstva uraženého v citech svých nejsvětějších Dr. Rieger vychýliv se z vagonu provolal: „Spravedlnost a právo! Mír všem, kdož spravedliví jsou k nám.“ Též zemský maršálek sestoupil z vozu a promluvil k měšťanům pardubickým několik utěšivých slov po česku.

Na nejbližší stanici v {{Prostrkaně|Přelouči}} naproti tomu již zase byla slavnost dovolena. Městské zastupitelstvo s vel.&amp;nbsp;duchovenstvem stálo v čele hojného zástupu na nádraží ozdobeném skvostně zelením a velikým {{Prostrkaně|obrazem české koruny}} vynikajícím uprostřed kvítí a praporů. Hudba hrála hymnu a „Kde domov můj?“ a s města prapory okrášleného zaznívaly velebné zvuky zvonův. V {{Prostrkaně|Kladrubech}} projel vlak za střelby hmoždířů a jásota lidu přespolního pěknou slavnostní branou sdělanou z ratolestí a ozdobenou nahoře nápisem „Sláva české koruně.“ Mezi tím co lid provolával slávu a tři prapory spolků českých skláněly se před korunou, hudba hrála „Hej Slované.“ — V&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Labské Týnici}} vítaly korunní vlak družičky, obecní zastupitelstvo, duchovenstvo a měšťanstvo jakož i množství lidu selského. Úplně zastoupeny byly živnostenské spolky zdejší, neboť napočetli jsme 8 cechovních praporův. V městě ovšem slavně vyzváněno, co zde hudba hrála a střelba rozléhala se. Velmi zajímavé bylo skupení školní mládeže rozestavěné v dlouhé řadě s praporečky v rukou stranou od dráhy na návrší ke Starému Kolínu. Město {{Prostrkaně|Kolín}} vyznamenalo se skvostnou dekorací svou. Se všech téměř domů a věží, co jich bylo lze spatřiti z dráhy, vlály prapory v barvách českých, kdežto nádraží bylo bohatě vykrášleno pletenci a chvoje, jakož i prapory a znaky zemí české koruny a znakem města Kolína. C. k. okresní přednosta v plné uniformě vítal nejv. maršálka zemského, měšťanstvo valně shromážděné ale jásalo vstříc koruně sv.-václavské. Dva zpěvácké spolky, tušíme kolínský a čáslavský, byli tu s prapory svými, tolikéž živnostníci se svými korouhvemi a dvě hudby hrály střídavě rakouskou hymnu a „Kde domov můj?“ — Opodál za městem kolínští Sokolové rozestavili se podél dráhy při vysoké pyramidě sdělané velmi vkusně z chvoje. Hlučné jejich „Sláva“ a „Na zdar“ dlouho zaznívalo za ujíždějícím vlakem. — Za vodou vynikal mlýn velikým červeným nápisem: „Sláva koruně české.“ Vůbec sluší doložiti, že cestou veškeré sebe menší osady ano i osamělé chaloupky podél dráhy všude byly vyzdobeny zelením neb prapory a obyvatelé jejich že pozdravovali korunu sv.-václavskou spůsobem nejuctivějším. Tak na př.&amp;nbsp;za Kolínem stavbou cukrovárny zaměstnaní zedníci v řadě postavili se ku dráze a mávajíce červenobílými prapory pozdravovali klenoty zemské. — V&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Pečkách}} sešlo se dosti lidu; a že vlak pozdržel se zde déle vše hrnulo se k vagonu tajícímu klenoty korunní, co zatím hudba hrála „Kde domov můj?“ Bodrý lid projevoval svou radost srdečným provoláváním Slávy po celou skoro dobu, do zde vlak meškal. Nad míru pěkné divadlo poskytovaly ale lučiny nedaleko Peček. Nevíme či z Milčic, či z Poděbrad dostavili se tu sousedé v počtu převelikém muži, ženy, vesměs ve svátečním oděvu a rozestoupili se po louce v dlouhých řadách majíce uprostřed pěknou slavnostní bránu s nápisem: „Sláva české koruně,“ a ozdobenou prapory barev českých. Také stříkačka ověnčená jako o Božím Těle stála zde se spřežením opentleným a na ní kominíci v svátečním obleku. — V {{Prostrkaně|Brodě}} a v Ouvalech ovšem bylo uvítání koruny neméně slavné. Zvláště v Ouvalech velmi milý dojem učinila dekorace nádraží. Uprostřed pěkných pletenců z kvítí a zeleni zvedala se pěkná besídka na spůsob otevřeného chrámku, v němž na nejvyšším stupni stálo děvče v kroji antickém představující sochu Čechie. Sličná dívka postavila se velmi ušlechtile držíc pravé rámě s věncem vztažené jako by žehnala klenotům našim.

Tím skončila cesta koruny svato-václavské po vlastech českomoravských. I byl to zajisté pochod triumfálný, v kterémž národ vítal {{Prostrkaně|vítěznou moc práva svého}}, znázorněného v těchto symbolech celistvosti a samostatnosti státu českého.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>k6x1tsm91cizkwct4uku9a63ebgw9fb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národu národní kulturu/Karel kardinál Kašpar</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26856</id>
    <revision>
      <id>337720</id>
      <parentid>242105</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T15:45:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337720</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2591" sha1="m32oic140ik8i3i6hglk2dlydw9i7mn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národu národní kulturu
  | AUTOR = 
  | ČÁST = Karel kardinál Kašpar
  | PŘEDCHOZÍ = Viktor Dyk
  | DALŠÍ = Generál Rudolf Medek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Národu národní kulturu
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = [[Autor:Karel Kašpar|Karel Kašpar]]
  | POPISEK = 
  | PŘELOŽIL = 
  | ORIGINAL = 
  | VYDÁNO = 25. 12. 1936
  | datum vydání = 1936-12-25
  | ISBN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 76. č.  353. str. 1
  | strany = 1
  | číslo = 353
  | ročník = 76
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|7254365}}
  | JINÉ = Odpověď vybrané osobnosti na [[Národu národní kulturu|anketní otázku]] od redakce Národních listů.
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
}}

{{Forma|proza}}
Ve zbožné adoraci klečíme u jeslí novorozeného Spasitele světa. Do radostného vzrušení se mísí každého roku víc a více hořkosti při pomyšlení, že lidstvo kráčí kolem tohoto nejvýznačnějšího faktu světových dějin tak lhostejně, jako by se nebylo nic zvláštního
událo. A v tom vidím celé nebezpečí nejen pro kulturu křesťanskou, nýbrž i {{Prostrkaně|pro kulturu národní}}. Staří Římané věřili, že Říma dobude jen ten, komu se podaří s Kapitolu svrhnouti sochu Jupiterovu. V tom tkví hluboký smysl, že říše mohou býti jen tehdy rozvráceny, bude-li zničen jejich Bůh a víra v něho. Na tuto okolnost upozorňuje stále Otec veškerého křesťanstva a strážce Kristova odkazu ve svých velkolepých okružních listech i příležitostných promluvách, udává i směrnice, jimiž se musí lidstvo říditi, má-li se mu dostati požehnání křesťanství. Kdo však národ olupuje o jeho náboženské ideály, kdo tříští jeho jednotu, ten mu zasypává zdroj veškeré kultury. S bolestí pozoruji, že našeho tisku denního i odborného, ba i rozhlasu se používá tendenčně proti křesťanství a národu pod heslem pokroku. Jsem přesvědčen o tom, že malý náš národ by při své význačné zeměpisné poloze nesnesl tak ohromné zatěžkávací zkoušky. Je možné napraviti staré chyby? Ano! Důmyslně to naznačila lékařská fakulta pražské university, když dala postaviti roku 1709 na Karlově mostě sousoší svých patronů svatých bratří-lékařů Kosmy a Damiana se vzkříšeným Spasitelem a dala vytesati pod sousoší nápis: „Jesu Christo, orbis medico“ („Ježíši Kristu, lékaři světa.“)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m32oic140ik8i3i6hglk2dlydw9i7mn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/154</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26901</id>
    <revision>
      <id>337678</id>
      <parentid>242855</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:15:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337678</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2567" sha1="953w6cs0s996zj9uifd93z57s34w4sj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867
  | ČÁST = 154
  | PŘEDCHOZÍ = 153
  | DALŠÍ = 155
  | AUTOR = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy, ročník&amp;nbsp;VII, číslo&amp;nbsp;154
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = Odpovědný redaktor:&lt;/br&gt; [[Autor:František Göbl Kopidlanský|František Göbl Kopidlanský]]
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = {{Kramerius|ABA001|1619204}}
  | VYDÁNO = Praha : tiskem Dra&amp;nbsp;Ed.&amp;nbsp;Grégra, 4. září 1867
  | datum vydání = 1867-09-4
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Prostrkaně|Předplacení v&amp;nbsp;Praze}} na měsíc 1&amp;nbsp;zl., na čtvrt leta 3&amp;nbsp;zl., {{Prostrkaně|poštou}} na měsíc 1&amp;nbsp;zl. 45&amp;nbsp;kr., na čtvrt leta 4&amp;nbsp;zl. 35&amp;nbsp;kr.&amp;nbsp;— Číslo o&amp;nbsp;sobě prodává se v&amp;nbsp;Praze za 5&amp;nbsp;kr.&amp;nbsp;— Za donášení listu do domu platí se na měsíc 10&amp;nbsp;kr. {{Prostrkaně|Inseraty}} přijímají se za levnou cenu, však platí se hotově při objednání.&amp;nbsp;— Jen frankované listy přijímají se; reklamací se nefrankuje a&amp;nbsp;nepečetí.&amp;nbsp;— {{Prostrkaně|Redakce, administrace a&amp;nbsp;expedice}}: Růžová ulice&amp;nbsp;čís.&amp;nbsp;1416—II.

== Obsah: ==
* [[/Zvláštní telegram N. Listů|Zvláštní telegram N. Listů.]]
* [[/Telegramy Národních Listů|Telegramy Národních Listů.]]
* [[/Revoluce španělská|Revoluce španělská.]]
* [[/Jak mají vykonati se volby obecní?|Jak mají vykonati se volby obecní?]] ([[Národní listy/1867/148/Jak mají vykonati se volby obecní?|pokračování z&amp;nbsp;č.&amp;nbsp;148]])
* [[/V Praze, dne 3. září|V Praze, dne 3. září.]]
* [[/Z Vídně|Z Vídně.]]
* [[/Z Lublaně|Z Lublaně.]]
* [[/Zprávy politické domácí|Zprávy politické domácí.]]
* [[/Zprávy zahraničné|Zprávy zahraničné.]]
* [[/Slavnosti korunní po venkově|Slavnosti korunní po venkově.]]
* [[/Slavnost odhalení pomníku Josefa Vlast. Kamarýta v Táboře dne 31. srpna a 1. září 1867|Slavnost odhalení pomníku Josefa Vlast. Kamarýta v&amp;nbsp;Táboře dne 31.&amp;nbsp;srpna a&amp;nbsp;1.&amp;nbsp;září 1867.]]
* [[/Zprávy domácí|Zprávy domácí.]]
* [[/Zprávy z venkova|Zprávy z venkova.]]
* [[/Národní hospodář|Národní hospodář.]]
* [[/Úřední oznamovatel|Úřední oznamovatel.]]
* [[/Meteorologická a magnetická pozorování|Meteorologická a magnetická pozorování.]]
* [[/Dary. Pro pohořelé ve Skutči.|Dary. Pro pohořelé ve Skutči.]]
* [[/Listárna redakce|Listárna redakce.]]
* [[/Inzerce|Inzerce]]

[[Kategorie:Národní listy]]</text>
      <sha1>953w6cs0s996zj9uifd93z57s34w4sj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/146/Slováci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26924</id>
    <revision>
      <id>337682</id>
      <parentid>263364</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:21:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337682</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6653" sha1="m4qav21ezu5si32gwes7hluumtc7lfs" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867/146
  | ČÁST = Slováci
  | PŘEDCHOZÍ = Telegram Národních Listů
  | DALŠÍ = V Praze, dne 26. srpna
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Slováci.
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = Národní listy, ročník VII, číslo  146. S.&amp;nbsp;1. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=&amp;id=593645 Dostupné online.]
  | strany = 1
  | číslo = 146
  | ročník = VII
  | periodikum = Národní listy
  | VYDÁNO = 27. srpna 1867
  | datum vydání = 1867-08-27
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
Jako Němci byli chtěli vznesti kulturu germanskou na Maďary, tak nyní tito rádi by zmaďařili Slovany, kteří bydlejí v království uherském. Není tomu dávno, co jazyk maďarský neměl mnoho ceny a platnosti; nyní, sotva že mu byla vrácena čest, netrpělivě patří kolem sebe, že posud neudusil všechny nemaďarské jazyky zemské. Právo národa, právo rodného krbu, jehož tak klopotně a hrdinsky byli dobývali, a v němž posud důrazně se ohražují, Maďaři s panskou zpupností upírají svému sousedu. Podivná zaslepenost vášně! Sobectví nenapravitelné! Maďar ještě sám nedokonal své vítězství, teprv sám procitl k životu, ještě sám nevystoupil z naděje, a již kuje řetězy Slovanu, již ušlapuje jeho život, již hubí jeho naději.

„Veliký Maďar,“ nebožtík hr. Štěpán Szechenyi velmi dobře znal svůj národ a tušil hříchy, kterých dopustí se až zvítězí; protož v šlechetném nadšení mravném rovněž jako z vnuknutí důvtipu politického zvolal v Pešti na shromáždění akademie maďarské: „Vědomí národní, které jest naše síla, zajisté jest poklad; ale poklad strašlivý. Jakým spůsobem máme sděliti tento cit rozličným národům, kteří obývají půdu uherskou? Toliko naše větší vzdělanost mohla by zvábiti tyto národy k národnosti maďarské&amp;nbsp;{{Prostrkaně|...}} Pěstujme své ctnosti osobní, rozmnožujme svou mravnost; na tom a na ničem jiném zakládá se naše spása. Kdo nutí jiné národy v Uhrách, aby učili se jazyku maďarskému, kdo na ně věsí maďarský kroj, kdo nad nimi rozvinuje prapory maďarské, nedobyl jejich srdce, nedobyl jejich ducha. Či doufá kdo, že bude panovati jim, když nešetrně chová se při nich k těm věcem, kterým vymáhá úctu při sobě?“

Jsouce zvyklí, slýchati s řečniště toliko lichocení své hrdosti a svému fanatismu, Maďaři nevrle chovali se při těchto výhrůžkách svého největšího vlastence a státníka.

Šlechetný Széchenyi žalostným spůsobem přetrhl zkalený život svůj v nemocnici döblinské, a národ maďarský provozuje surové násilí na Slovanech v království uherském dávno zapomněl na pravdivá slova jeho z roku 1842. Roku 1867 národ maďarský velmi daleko vzdálil se od myšlenky svého největšího syna, od bratrství všech národův v království uherském.

Spůsob, kterým samostatnost koruny uherské jest činna mezi bratry našimi Slováky, zajisté neslouží národu maďarskému ani ke cti ani k užitku. Povážíme-li, že Slovákův jest na tři miliony, a že jsou úplně vyloučeni z nynějšího politického života za Litavou, že nemají práv a representace v novém státním zřízení své vlasti, netoliko nabudeme měřitka pro nynější hrdost a fanatism národa maďarského, ale poznáme, kde jest nejchorobnější místo nynější státní podoby rakouské. Jedné věci zajisté Maďaři výborně naučili se při Němcích, ač neměli-li toho ještě potřebí: utlačovat Slovany.

A ze všech Slovanů v království uherském nejvíce trpí Slováci, ve všech spůsobech: politickém, národním i společenském. Proti Slovákům Maďaři vždy chovali nejprudčí záští; na Slovensku provozovali vždy nejzpupnější svévoli; na Slovensku agitace maďarská jest nejnásilnější a nejsmělejší.

Tři miliony Slovákův neměli a nemají na sněmu pešťském ani jediného zástupce, v nejvyšších úřadech zemských ani jediného člena; vyšší školy na Slovensku jsou semeništi maďarštiny; i pána Boha smějí Slováci míti toliko maďarského; sřízení stoliční, v kterémž Slováci by mohli přece domoci se jakéhos takéhos vlivu na obecné záležitosti politické, a kteréž Maďaři měli též za útulek a hradbu svých národních a politických práv za let minulých, nyní již skorem zničeno tuhou ústřední vládou v Pešti. V celém narovnání království uherského s vládou vídenskou Slováci nemají ani nejmenšího účastenství, ale nemají z něho ani nejmenšího prospěchu. Maďaři chovají Slováky jako v zajetí vojenském a stíhají všeliké osvědčení se jejich národnosti co nejkrutěji. Sebe nevinnější snahy mravní, literní a vědecké, jakmile v občanstvu slováckém se ozvou, stíhány jsou z Pešti co velezráda; i posvátný krb rodinný není bezpečnou hradbou proti násilí a svévoli maďarské. Slováci nikterak nemíchají se do nynější politiky Maďarův, ustoupili s dějiště národního až do nejhlubších úkrytův svých osobních; ale nikde nejsou jisti, že hrdost maďarská jim neukřivdí. Slováci jsou v pravdě mučenníci vlády maďarské. Kam nesahá výbojná a záhladná politika maďarská, tam vniká pánovitý duch maďarský poměry společenskými. Šlechta maďarská za posledních let nejraději kupuje sobě statky na Slovensku, ano jest plán, dle kterého Maďaři neb odnárodnělí Slováci pomocí půjček z pokladnic maďarských stávají se vlastníky větších pozemkův na Slovensku. Chudoba lidu slováckého v některých krajinách zvláště pomáhá tomuto barbarství maďarskému.

V této tísni své Slováci nemohouce silou hmotnou opříti se proti násilí, co nejpilněji připravují se na boj příští. Tato příprava děje se dvěma spůsoby; předně šířením a utužováním národního uvědomění, jakož i mravním a vědeckým vzděláváním lidu, za druhé pěstováním pokrevního srdečenství s ostatními Slovany v Rakousích i mimo Rakousy. Slováci zajisté trojím stupněm povinni jsou pěstovat vzájemnost slovanskou, aby nezhynuli pod nátiskem maďarským. Na prvním stupni Slováci stojí se všemi Slovany, nad kteréž Maďaři chtějí vznesti svůj trůn; na stupni druhém jsou s námi Slovany „předlitavskými“; a na třetím jsou se Slovany mimorakouskými, kteří zajisté jednou budou míti veliký vliv na osudy státu rakouského a tudíž také na osudy a na spásu Slovákův.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m4qav21ezu5si32gwes7hluumtc7lfs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bambergensis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>27684</id>
    <revision>
      <id>337751</id>
      <parentid>319243</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:06:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337751</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1590" sha1="tbrapceakuiosuyug2ftep0qovgh70a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bambergensis
| PŘEDCHOZÍ = Bamberg Felix
| DALŠÍ = Bamberger
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bambergensis
| AUTOR = [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;209. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n231/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bambergensis''' (''constitutio criminalis'') nazývá se hrdelní řád, vydaný r. 1507 biskupem Jiřím pro jeho biskupství bamberské. '''B.''' vypracována jest za spolupůsobení svob. p. Jana ze Schwarzenbergu i měla vlastně poskytnouti neučeným soudcům národním návod k vedení záležitostí trestních. Zabývá se tudíž více trestním řízením nežli hmotným právem trestním, stanoví však též pojmy zločinův i jejich tresty, v celku velmi přísné. Přes to rozšířila se platnost řádu toho záhy i mimo území bamberské, a roku 1516 uvedena s nepatrnými změnami v platnost od markrabí braniborských Kazimíra i Jiřího pro francká jejich území; jest též základem hrdelního řádu Karla V. z r. 1532 (srovn. [[../Carolina|{{Prostrkaně|Carolina}}]]), kterýmžto však v původním svém obvodu platnosti z užívání vytlačena nebyla. Vydal Zoepfl: ''Die peinl. Gerichtsordnung K. Karls V. und d. Bamberger und d. Brandenburger Halsgerichtsordnung'' (2. vyd., Lipsko, 1876). ''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|–l.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>tbrapceakuiosuyug2ftep0qovgh70a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Barnum</title>
    <ns>0</ns>
    <id>27808</id>
    <revision>
      <id>337810</id>
      <parentid>319254</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:25:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337810</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4615" sha1="n2a1j7f6ymeviquknd18ws79cjc3tb3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Barnum
| PŘEDCHOZÍ = Bärnstein
| DALŠÍ = Bărnuţu
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Barnum
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;342–343. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n363/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Phineas Taylor Barnum
}}

{{Forma|proza}}
'''Barnum''' [barnem] {{Prostrkaně|Fineas Tylor}}, pověstný podnikatel amer. (* 1810 v Bethelu v Connecticutě). Pocházeje z otce krčmáře byl nejprve obchodním sluhou, pak kolportérem, kramářem, loterním agentem, již v 19. roce se oženil a stal se pak žurnalistou vydávaje »The Herald of Freedom«. Měl proto časté potíže s úřady, a jednou pro jakýsi hanopis pykal i 60 dní ve vězení. Nespokojen s dosavadní svou karriérou šel r. 1834 hledat štěstí do Nového Yorku, ale i zde bylo mu s počátku živořiti při nejnižších zaměstnáních, až r. 1835 získav jakousi starou černošku vydával ji pode jménem Joice Heth za 160letou bývalou kojnou Washingtonovu, i podnikl s ní, jakož i se společností krasojezdců, černých zpěváků a j. cestu po Spojených Obcích. Avšak zvědavost krajanů jeho záhy utuchla, a '''B.''' vrátil se r. 1841 velmi zbědován do Nového Yorku. Zde všelijak se protloukal životem: prodával bible, psal do novin, najal si černošskou společnost taneční a pod., r. 1842 však podnikl spekulaci větších rozměrů zakoupiv Scudderovu velkou sbírku kuriosit, kterou pak pode jménem »American Musaeum« vystavováním zajímavých zvláštností, hlavně však záplavou lákavých návěští, insertů a vůbec nejfantastičtější, nikdy nebývalou reklamou tak zvelebil, že se stala nejmilejším zábavním místem Novoyorčanů. '''B.''' při tom ve třech letech získal 100.000 dollarů. V tomto museu často těžké zkoušce podroboval důvěřivost obecenstva představuje mu tu japonskou mořskou pannu, tu vlnatého koně, jindy bílou černošku a pod. sensační předměty; ale s největším potkal se úspěchem našed pětileté, ku podivu malé, ale dobře urostlé dítě, které hned ukazoval jako jedenáctiletého trpaslíka Torna Thumba (Palečka). R. 1844 oblekl jej do uniformy generálské a podnikl s ním cestu po Evropě připraviv ji dříve ohromnou reklamou. Vskutku drobounký, čiperný, 70centimetrový »generál«, jenž se velmi podobal Napoleonu I., všude neodolatelně lákal obecenstvo, i na dvorech panovnických byl představován, a '''B.''' zbohatl. Nejvýnosnějším podnikem '''B'''-ovým byla koncertní výprava po Spoj. Obcích severoamerických, k níž získal slavnou pěvkyni Jenny Lindovou (1850). Nával posluchačstva byl nevídaný, vstupenky vydražovány někdy až na několik set dollarů, a po 9 měsících měla Lindová 200.800, '''B.''' přes 535.000 doll. čistého zisku. Z toho vystavěl si v Bridgeportu (Connect.) nádhernou villu »Iranistán«, kde pak maje trvalý svůj byt hleděl si nadále svého novoyorského musea a opatřoval je stále novými lákadly. Kromě toho i do jiných světa dílů vysílal zvěřince, cirky, musea. Indiány produkující se chytáním koní a pod. V té době napsal též svou ''Autobiography'' (New-York, 1854), neobyčejně upřímnou. R. 1856 překvapil svět bankrotem, zaviněným prý nešťastnými spekulacemi, ale vyrovnav se brzy se svými věřiteli, zkoušel znova štěstí své a neustal, i když r. 1865 museum novoyorské mu shořelo. Byl také apoštolem střídmosti, přednášel veřejně o humbugu i o umění, kterak zbohatnouti, a vydal o tom i spisy (''The Humbugs of the World'', 1865; ''Struggles and Triumphs'', 1870; ''Money-getting'', 1883). R. 1868 zatoužil po vavřínech politických a kandidoval jako republikán do kongressu, ale propadl. Nyní '''B.''' sídlí ve své bridgeportské ville jsa millionářem, aniž dosud vzdal se svých podniků. V novější době zařídil obrovský cirkus, s velikým zvěřincem v ceně 1 mill. doll., jenž nyní (1889) v Londýně působí neodolatelnou přitažlivostí. '''B.''' stal se tak typickým představitelem odvážné podnikavosti, jež chvástavou reklamou, drzostí, ale i vtipem, chytráctvím a nevyčerpatelnou vynalézavostí dovede téměř geniálně kořistiti ze zvědavosti a naivnosti lidské, a proto dostalo se mu i názvu »krále humbugu«, po názoru jeho krajanů nikterak nečestného.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>n2a1j7f6ymeviquknd18ws79cjc3tb3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bača</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28756</id>
    <revision>
      <id>337726</id>
      <parentid>319308</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:18:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337726</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1017" sha1="s2v0r79crg5ivx4u8lgzs9p9m756x5j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bača
| PŘEDCHOZÍ = Baczko
| DALŠÍ = Bača (právo)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bača
| AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;46. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n61/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bača''', na Slovensku a u moravských Valachů první pastýř, jenž vede vrchní správu nad salašem; jemu podřízeni jsou {{Prostrkaně|valach}} a {{Prostrkaně|hoňák}}. Bača dojí ovce, tuží brynzu, určuje pastvu a j. Bývá to spořádaný, ženatý člověk, kdežto {{Prostrkaně|valach}} jest chasník svobodný, pase ovce a pomáhá '''b'''-čovi dojiti ovce. Hoňákem jest »ogar« (hoch), který pomáhá valachovi pásti, obrací ovce od škody a j. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Slovensko v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>s2v0r79crg5ivx4u8lgzs9p9m756x5j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bačalky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28757</id>
    <revision>
      <id>337732</id>
      <parentid>273713</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:24:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337732</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="705" sha1="b8uqsggz1drflrrwkbbunpuawbvd14h" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bačalky
  | PŘEDCHOZÍ = Bača (právo)
  | DALŠÍ = Bačetín
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bačalky
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;46. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n61/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bačalky
}}

{{Forma|proza}}
'''Bačalky''', ves v Čechách, 87 d., 517 ob. čes., 2 něm. (1881), hejtm. Jičín, okr. Libáň (1 hod. sev.-záp.), býv. dom. Dětenice, fara Osenice.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Jičín v Ottově slovníku naučném|Bačalky]]</text>
      <sha1>b8uqsggz1drflrrwkbbunpuawbvd14h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Bible svatováclavská</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29460</id>
    <revision>
      <id>337745</id>
      <parentid>308054</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:51:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>autor;</comment>
      <origin>337745</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2926" sha1="3hojn1og1n6mndxbqu5c3ld91qnj2z3" xml:space="preserve">{{Upravit}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bible svatováclavská
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = různí
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = ''Biblí česká''. Praha: Dědictví svatého Václava, 1677, 1712 a 1715.&lt;br/&gt;
  | VYDÁNO = Nový zákon roku 1677, Starý zákon v letech 1712 a 1715.
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Bible]]
  | WIKIPEDIA = Bible svatováclavská
  | IMAGE = Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, i-xxii, 1-411.pdf
}}
&lt;pages index=&quot;Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, i-xxii, 1-411.pdf&quot; include=1/&gt;

== Starý zákon ==

=== Obsah ===
* [[/Přípis/]]
* [[/Předmluva na Starý Zákon/]]
* [[/Kanonové/]]
* [[/Předmluva k laskavému čtenáři/]]
* [[/Genesis|První kniha Mojžíšova (Genesis)]]
* [[/Exodus|Druhá kniha Mojžíšova (Exodus)]]
* [[/Leviticus|Třetí kniha Mojžíšova (Leviticus)]]
* [[/Numeri|Čtvrtá kniha Mojžíšova (Numeri)]]
* [[/Deuteronomium|Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium)]]
* …
* [[Bible svatováclavská/Žalmy|Žaltář]]
* …

== Nový zákon ==
&lt;div style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;
&lt;big&gt;'''Druhý díl Biblí'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;
totižto&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;
&lt;big&gt;&lt;big&gt;&lt;big&gt;'''Nový Zákon'''&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;Podlé starého obecného latinského textu, od samospasitedlné římské katolické církve schváleného, a až posavad v též církví užívaného. Z milostivého poručení duchovní vrchnosti s obvzvláštní pilností přehlédnutý, a nyní v nové na světlo vydaný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;big&gt;Léta Páně 1677&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytištěný v Starem Městě pražském v impresi Universitatis Karlo-Ferdinandově v Kolleji Tovaryšstva Ježíšova u sv. Klimenta.
&lt;/div&gt;

=== Obsah ===
* [[Bible svatováclavská/Matouš|Evanjelium svatého Matouše]]
* [[Bible svatováclavská/Marek|Evanjelium svatého Marka]]
* [[Bible svatováclavská/Lukáš|Evanjelium svatého Lukáše]]
* [[Bible svatováclavská/Jan|Evanjelium svatého Jana]]

* [[Bible svatováclavská/1. Tessalonicenským|První epištola sv. Pavla k Tessalonicenským]]
* [[Bible svatováclavská/1. Janova|První epištola obecná sv. Jana]]
* [[Bible svatováclavská/2. Janova|Druhá epištola obecná sv. Jana]]
* [[Bible svatováclavská/3. Janova|Třetí epištola obecná sv. Jana]]
* [[Bible svatováclavská/Judova|Epištola obecná sv. Jůdy]]

== Redakční poznámky ==
Text je převeden do moderního pravopisu podle doporučení článku ''Zásady transkripce českých textů z barokní'' doby od Josefa Vintra na internetových stránkách [http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicnipoznamka.aspx?id=VintrZasadyTranskripce Vokabulář webový] - tam jsou podrobné informace o transkripci konkrétních jevů. Jde zejména o přizpůsobení dnešní normě u psaní ''i'' a ''y'' (tedy ''církev'' namísto pův. ''cýrkew'' atp.) a psaní velkých písmen. Zkratka pro ''svatý'' - ''S.'', příp. ''SS.'' - je převáděna jako ''sv.''</text>
      <sha1>3hojn1og1n6mndxbqu5c3ld91qnj2z3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bethsames</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29792</id>
    <revision>
      <id>337853</id>
      <parentid>319356</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:50:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337853</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1122" sha1="h60q5di4triob0gqviuw7n7qswp1nyl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bethsames
| PŘEDCHOZÍ = Bethsaidá
| DALŠÍ = Beth-šemeš
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bethsames
| AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;906. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n935/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Bejt Šemeš
}}

{{Forma|proza}}
'''Bethsames''' (''Beth-šémeš'', {{Prostrkaně|dům slunce}}, též ''Ír-šémeš'', {{Prostrkaně|město slunce}}), jméno 3(4) měst biblických, z&amp;nbsp;nichž nejpamátnější jest '''B'''. v&amp;nbsp;území Judově, o&amp;nbsp;němž se častěji zmínka činí; sem na příklad byla přivezena archa úmluvy od Filištínův uloupená a později vrácená; zde na blízku porazil isráél. král Ioas krále judského Amasia a jiné. — Zbytky jeho hledati dlužno v&amp;nbsp;nynějším {{Prostrkaně|Ain-Šemsu}} (24&amp;nbsp;''km'' západně od Jerusalema). ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>h60q5di4triob0gqviuw7n7qswp1nyl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baily beads</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30178</id>
    <revision>
      <id>337744</id>
      <parentid>319224</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:49:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337744</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2636" sha1="le0ngun0k148kbvpyt3x5rp8zjds5ky" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Baily beads
  | PŘEDCHOZÍ = Baily
  | DALŠÍ = Bain (město)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Baily beads
  | AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;98. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n117/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Efekt černé kapky
}}

{{Forma|proza}}
'''Baily beads'''{{Redakční poznámka|Zřejmý omyl. Anglický výraz „Baily beads“ označuje zcela jiný úkaz, v&amp;nbsp;češtině známý také jako „Bailyho perly“, vyskytující se při zatmění Slunce, kdežto toto heslo popisuje spíše úkaz známý jako „efekt černé kapky“ či „Bailyho kapka“, pozorovaný při přechodu Venuše či Merkuru přes sluneční kotouč.}} [bídz], {{Prostrkaně|Bailyho kapky}}, jest zvláštní úkaz, naskytující se při zatměních slunce, při přechodu Merkura neb Venuše před sluncem. Okamžik, kdy se kraj planety dotkne kraje slunečního zevně nebo zevnitř, nedá se tak přesně ustanoviti, jak by se mohlo očekávati. Než se totiž při vnitřním dotyku kraj Venuše od kraje slunečního odloučí, povstane mezi oběma černá skvrna, podobná kapce tekutiny, která se při dalším vzdalování planety roztrhne. Tento úkaz nazývá se »černou kapkou« nebo »kapkou Bailyho« a&amp;nbsp;vysvětluje se jednak irradiací, jak již Lalande za to měl, jednak ohybem světla (diffrakcí). Jasné slunce zdá se býti pozorovateli větším, než skutečně je, poněvadž dojem světla se na sítnici šíří přes kraje obrazu. Tmavá deska Venuše pak zdá se býti menší před jasným sluncem. Na místě však, kde se Venuše slunce dotýká, nemůže se ona zdáti menší a&amp;nbsp;toto větším, povstane tam tedy ona černá kapka. Ohyb světla pak jeví se tím slaběji, čím větší jest otvor, kterým světlo prochází. Jednak tedy třeba zmenšiti jasnost slunce (skly vhodně temnými a&amp;nbsp;přiměřeným zvětšením dalekohledu), aby se zmenšil vliv irradiace, jednak užiti dalekohledů s&amp;nbsp;velikými otvory, aby odstranil se ohyb. Obé podařilo se při posledním přechodu Venuše před sluncem r.&amp;nbsp;1882, kdy vyslaní hvězdáři francouzští na Floridě pozorovali památný ten úkaz dalekohledy 6- a&amp;nbsp;8palcovými; dotyk byl přesně geometrický, po »černé kapce« nebylo stopy. ''[[Autor:Václav Rosický|Vrn.]]''
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Astronomie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>le0ngun0k148kbvpyt3x5rp8zjds5ky</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1867/156</title>
    <ns>0</ns>
    <id>31951</id>
    <revision>
      <id>337679</id>
      <parentid>242857</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:16:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337679</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2753" sha1="4ycmlhxuaf6fqkbeolnni7mw6lfxfu7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1867
  | ČÁST = 156
  | PŘEDCHOZÍ = 155
  | DALŠÍ = 157
  | AUTOR = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy, ročník&amp;nbsp;VII, číslo&amp;nbsp;156
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = Odpovědný redaktor:&lt;/br&gt; [[Autor:František Göbl Kopidlanský|František Göbl Kopidlanský]]
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = {{Kramerius|ABA001|1722066}}
  | VYDÁNO = Praha : tiskem Dra&amp;nbsp;Ed.&amp;nbsp;Grégra, 6. září 1867
  | datum vydání = 1867-09-6
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

{{Prostrkaně|Předplacení v&amp;nbsp;Praze}} na měsíc 1&amp;nbsp;zl., na čtvrt leta 3&amp;nbsp;zl., {{Prostrkaně|poštou}} na měsíc 1&amp;nbsp;zl. 45&amp;nbsp;kr., na čtvrt leta 4&amp;nbsp;zl. 35&amp;nbsp;kr.&amp;nbsp;— Číslo o&amp;nbsp;sobě prodává se v&amp;nbsp;Praze za 5&amp;nbsp;kr.&amp;nbsp;— Za donášení listu do domu platí se na měsíc 10&amp;nbsp;kr. {{Prostrkaně|Inseraty}} přijímají se za levnou cenu, však platí se hotově při objednání.&amp;nbsp;— Jen frankované listy přijímají se; reklamací se nefrankuje a&amp;nbsp;nepečetí.&amp;nbsp;— {{Prostrkaně|Redakce, administrace a&amp;nbsp;expedice}}: Růžová ulice&amp;nbsp;čís.&amp;nbsp;1416—II.

== Obsah: ==
* [[/Zvláštní telegram N. Listů|Zvláštní telegram N. Listů]]
* [[/Telegramy Národních Listů|Telegramy Národních Listů]]
* [[/Řím a Italie|Řím a Italie]]
* [[/Feuilleton. Cestovatel Samuel White Baker o černém plemeni lidském|Feuilleton. Cestovatel Samuel White Baker o&amp;nbsp;černém plemeni lidském]]
* [[/Jak mají vykonati se volby obecní?|Jak mají vykonati se volby obecní?]] ([[Národní listy/1867/148/Jak mají vykonati se volby obecní?|pokračování z&amp;nbsp;č.&amp;nbsp;148]] a&amp;nbsp;[[Národní listy/1867/148/Jak mají vykonati se volby obecní?|č.&amp;nbsp;154]])
* [[/V Praze, dne 5. září|V Praze, dne 5.&amp;nbsp;září]]
* [[/Z Vídně|Z Vídně]]
* [[/Ze Záhřeba|Ze Záhřeba]]
* [[/Zprávy politické domácí|Zprávy politické domácí]]
* [[/Zprávy zahraničné|Zprávy zahraničné]]
* [[/Slavnosti korunní po venkově|Slavnosti korunní po venkově]]
* [[/Zprávy domácí|Zprávy domácí]]
* [[/Literatura a umění|Literatura a umění]]
* [[/Schůze obecního zastupitelstva pražského|Schůze obecního zastupitelstva pražského]]
* [[/Národní hospodář|Národní hospodář]]
* [[/Příspěvky na upravení slavnosti nalezení rukopisu královédvorského|Příspěvky na upravení slavnosti nalezení rukopisu královédvorského]]
* [[/Slavným zpěváckým a tělocvičným spolkům v Čechách a na Moravě|Slavným zpěváckým a tělocvičným spolkům v Čechách a na Moravě]]
* [[/(Zasláno.)|(Zasláno.)]]
* [[/Inzerce|Inzerce]]

[[Kategorie:Národní listy]]</text>
      <sha1>4ycmlhxuaf6fqkbeolnni7mw6lfxfu7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Volchov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32056</id>
    <revision>
      <id>337768</id>
      <parentid>331849</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:40:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337768</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2382" sha1="bxsyyg9r2n70apsf3w75zhb409dvwjf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Volchov
| PŘEDCHOZÍ = Volhynie
| DALŠÍ = Volchvi
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Volchov
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;935. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n978/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Volchov
}}

{{Forma|proza}}
'''Volchov''', řeka rus. v&amp;nbsp;gub. novgorodské a&amp;nbsp;petrohradské, vytéká z&amp;nbsp;jezera Ilmeňského a&amp;nbsp;vlévá se pod Novou Ladogou do jezera Ladogy. Má 222&amp;nbsp;''km'' délky, při výtoku skoro 1300&amp;nbsp;''m'', u&amp;nbsp;Novgorodu (asi 9&amp;nbsp;''km'' pod výtokem z&amp;nbsp;Ilmeni) už jen 225&amp;nbsp;''m'', u&amp;nbsp;Nové Ladogy asi 600&amp;nbsp;''m'' šířky; hloubka kolísá mezi 2—16&amp;nbsp;''m''. Z&amp;nbsp;jara rozlévá se řeka místy až přes 2&amp;nbsp;''km'', zaplavujíc pobřežní luka. Na řece jsou četné prahy (slují Pčevské a&amp;nbsp;Volchovské nebo Ladožské). Za suchého léta hloubka vody na prazích dosahuje někdy i&amp;nbsp;jen 3—4&amp;nbsp;''dm''. Celkový spád řeky jest 14&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;6&amp;nbsp;''m'', z&amp;nbsp;čehož skoro 10&amp;nbsp;''m'' připadá na prahy. Přítoky '''V'''-a jsou nepatrné. Nedaleko od výtoku z&amp;nbsp;jez. Ilmeňského odděluje se od hlavního toku rameno {{Prostrkaně|Volchovec Malyj}}, aby po toku 16&amp;nbsp;''km'' dlouhém zase s&amp;nbsp;hlavní řekou splynul. '''V.''' zamrzá okolo 20.&amp;nbsp;list. a&amp;nbsp;led odchází na počátku dubna (rus. kal.). Splavný jest po celém toku, pro parníky od výtoku z&amp;nbsp;Ilmeni do přístavu Gostinopolského a&amp;nbsp;od Dubovnik do ústí. Na '''V'''-ě leží mnoho starých historicky důležitých míst, z&amp;nbsp;nichž nejslavnější Veliký Novgorod. V&amp;nbsp;dřívějších dobách '''V.''' hrál velmi důležitou úlohu v obchodě Ruska se záp. Evropou (po něm Novgorodci udržovali obchodní spojení s&amp;nbsp;Hanzou) a&amp;nbsp;ještě dnes projíždí po '''V'''-ě četné loďstvo obchodní a&amp;nbsp;vory. Vyváží se hlavně dříví, seno, ryby a&amp;nbsp;j. Průplav Siverský a&amp;nbsp;Višerský spojuje '''V.''' s&amp;nbsp;řekou Mstou, Ladožské kanály s&amp;nbsp;Něvou. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Ruska v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Řeky v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>bxsyyg9r2n70apsf3w75zhb409dvwjf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Volichov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>32059</id>
    <revision>
      <id>337771</id>
      <parentid>276753</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:42:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337771</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="708" sha1="kvflzqnust28vsr3mzstzrvq6q9hc4n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Volichov
  | PŘEDCHOZÍ = Volière
  | DALŠÍ = Volín
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Volichov
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;935. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n978/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Volichov
}}

{{Forma|proza}}
'''Volichov''', ves v&amp;nbsp;Čechách, hejtm. a&amp;nbsp;okr. Něm. Brod, fara Krásná Hora, pš.&amp;nbsp;Lipnice; 24&amp;nbsp;d., 159&amp;nbsp;obyv.&amp;nbsp;č. (1900).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Havlíčkův Brod v Ottově slovníku naučném|Volichov]]</text>
      <sha1>kvflzqnust28vsr3mzstzrvq6q9hc4n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Díl třetí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>33336</id>
    <revision>
      <id>337845</id>
      <parentid>333991</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:45:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix;</comment>
      <origin>337845</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="237978" sha1="s7moqzkapfrsoci6rsg6eniheggwm5g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Díl třetí
  | PŘEDCHOZÍ = Díl druhý
  | DALŠÍ = Díl čtvrtý
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Díl třetí
  | PODTITULEK = B – Bianchi
  | AUTOR = Kolektiv autorů
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n10/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}
&lt;div class=&quot;osnSeznamHesel&quot;&gt;
# [[Ottův slovník naučný/B|B]]
# [[Ottův slovník naučný/B. A.|B. A.]]
# [[Ottův slovník naučný/Ba|Ba]]
# [[Ottův slovník naučný/Baade|Baade]]
# [[Ottův slovník naučný/Baader|Baader]]
# [[Ottův slovník naučný/Baagö|Baagö]]
# [[Ottův slovník naučný/Baak|Baak]]
# [[Ottův slovník naučný/Baake|Baake]]
# [[Ottův slovník naučný/Baal|Baal]]
# [[Ottův slovník naučný/Baala|Baala]]
# [[Ottův slovník naučný/Baalbek|Baalbek]]
# [[Ottův slovník naučný/Baaltis|Baaltis]]
# [[Ottův slovník naučný/Baar|Baar]]
# [[Ottův slovník naučný/Baar Josef|Baar Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Baarland|Baarland]]
# [[Ottův slovník naučný/Baasa|Baasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Baaszen|Baaszen]]
# [[Ottův slovník naučný/Báb (arabština)|Báb (arabština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bab.|Bab.]]
# [[Ottův slovník naučný/Báb|Báb]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba|Baba]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba (pokrm)|Baba (pokrm)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bába|Bába]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba ludova|Baba ludova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bába porodní|Bába porodní]]
# [[Ottův slovník naučný/Bába slepá|Bába slepá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba-Alí|Baba-Alí]]
# [[Ottův slovník naučný/Babadadži|Babadadži]]
# [[Ottův slovník naučný/Babadag|Babadag]]
# [[Ottův slovník naučný/Babahoyo|Babahoyo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábai|Bábai]]
# [[Ottův slovník naučný/Babakanda|Babakanda]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba konak|Baba konak]]
# [[Ottův slovník naučný/Babakoto|Babakoto]]
# [[Ottův slovník naučný/Babakov|Babakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Babakurové|Babakurové]]
# [[Ottův slovník naučný/Babany|Babany]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábar|Bábar]]
# [[Ottův slovník naučný/Baba Vehtra|Baba Vehtra]]
# [[Ottův slovník naučný/Babbage|Babbage]]
# [[Ottův slovník naučný/Babbitův kov|Babbitův kov]]
# [[Ottův slovník naučný/Babčice|Babčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábél|Bábél]]
# [[Ottův slovník naučný/Báb-el-Mandeb|Báb-el-Mandeb]]
# [[Ottův slovník naučný/Babelsberg|Babelsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Babeltuap|Babeltuap]]
# [[Ottův slovník naučný/Babenberg|Babenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Babenhausen|Babenhausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Babenice|Babenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baber|Baber]]
# [[Ottův slovník naučný/Babeški kolibi|Babeški kolibi]]
# [[Ottův slovník naučný/Babětín|Babětín]]
# [[Ottův slovník naučný/Babeuf|Babeuf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábhar|Bábhar]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí|Babí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábí|Bábí]]
# [[Ottův slovník naučný/Babia góra|Babia góra]]
# [[Ottův slovník naučný/Babić|Babić]]
# [[Ottův slovník naučný/Babice|Babice]]
# [[Ottův slovník naučný/Babictví|Babictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Babič|Babič]]
# [[Ottův slovník naučný/Babičevi|Babičevi]]
# [[Ottův slovník naučný/Babieça|Babieça]]
# [[Ottův slovník naučný/Babié de Bercenay|Babié de Bercenay]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí hněv|Babí hněv]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí hora|Babí hora]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí jahoda|Babí jahoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Babik|Babik]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí květ|Babí květ]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí léto|Babí léto]]
# [[Ottův slovník naučný/Babillage|Babillage]]
# [[Ottův slovník naučný/Babimost|Babimost]]
# [[Ottův slovník naučný/Babín|Babín]]
# [[Ottův slovník naučný/Babin|Babin]]
# [[Ottův slovník naučný/Babina|Babina]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinagreda|Babinagreda]]
# [[Ottův slovník naučný/Babina luka|Babina luka]]
# [[Ottův slovník naučný/Babina planina|Babina planina]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinec|Babinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinet|Babinet]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinetův kohoutek|Babinetův kohoutek]]
# [[Ottův slovník naučný/Babington|Babington]]
# [[Ottův slovník naučný/Babingtonit|Babingtonit]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinka|Babinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinopolje|Babinopolje]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinoviči|Babinoviči]]
# [[Ottův slovník naučný/Babinská republika|Babinská republika]]
# [[Ottův slovník naučný/Babiny|Babiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bab-Iskender|Bab-Iskender]]
# [[Ottův slovník naučný/Babisové|Babisové]]
# [[Ottův slovník naučný/Babí zub|Babí zub]]
# [[Ottův slovník naučný/Babka|Babka]]
# [[Ottův slovník naučný/Babka (mince)|Babka (mince)]]
# [[Ottův slovník naučný/Babka (chroust)|Babka (chroust)]]
# [[Ottův slovník naučný/Babka z Kvasejovic|Babka z Kvasejovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Bablah|Bablah]]
# [[Ottův slovník naučný/Babler|Babler]]
# [[Ottův slovník naučný/Babo|Babo]]
# [[Ottův slovník naučný/Babocsa|Babocsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Babócsay|Babócsay]]
# [[Ottův slovník naučný/Babočky|Babočky]]
# [[Ottův slovník naučný/Baboeuf|Baboeuf]]
# [[Ottův slovník naučný/Babois|Babois]]
# [[Ottův slovník naučný/Babolcsa|Babolcsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Babolek|Babolek]]
# [[Ottův slovník naučný/Babolky|Babolky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bábolna|Bábolna]]
# [[Ottův slovník naučný/Babonić|Babonić]]
# [[Ottův slovník naučný/Babor|Babor]]
# [[Ottův slovník naučný/Babor Jan|Babor Jan]]
# [[Ottův slovník naučný/Baboračka|Baboračka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baborák|Baborák]]
# [[Ottův slovník naučný/Báborka|Báborka]]
# [[Ottův slovník naučný/Babót|Babót]]
# [[Ottův slovník naučný/Babouvisme|Babouvisme]]
# [[Ottův slovník naučný/Babouviste|Babouviste]]
# [[Ottův slovník naučný/Babrios|Babrios]]
# [[Ottův slovník naučný/Babú|Babú]]
# [[Ottův slovník naučný/Babuin|Babuin]]
# [[Ottův slovník naučný/Babujanské ostrovy|Babujanské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Babukić|Babukić]]
# [[Ottův slovník naučný/Babukrové|Babukrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Babulinović Bunić|Babulinović Bunić]]
# [[Ottův slovník naučný/Babuna|Babuna]]
# [[Ottův slovník naučný/Babuni|Babuni]]
# [[Ottův slovník naučný/Babuša|Babuša]]
# [[Ottův slovník naučný/Babuyanes|Babuyanes]]
# [[Ottův slovník naučný/Baby (angličtina)|Baby (angličtina)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baby|Baby]]
# [[Ottův slovník naučný/Babyka|Babyka]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylas|Babylas]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylon|Babylon]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylón|Babylón]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylónie|Babylónie]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylonii|Babylonii]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylonii numeri|Babylonii numeri]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylónská věž|Babylónská věž]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylónské zajetí papežů|Babylónské zajetí papežů]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylónské zajetí Židů|Babylónské zajetí Židů]]
# [[Ottův slovník naučný/Babylónsko-assyrské písmo|Babylónsko-assyrské písmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Babyrussa|Babyrussa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bac|Bac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacaloglo|Bacaloglo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacassan|Bacassan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacau|Bacau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacca|Bacca]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccalaureus|Baccalaureus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccara|Baccara]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccarat|Baccarat]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccaredda|Baccaredda]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccarini|Baccarini]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccelli|Baccelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacciarelli|Bacciarelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccinová|Baccinová]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccio della Porta|Baccio della Porta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacciochi|Bacciochi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacenis silva|Bacenis silva]]
# [[Ottův slovník naučný/Baccharis|Baccharis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacchetti|Bacchetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacchides|Bacchides]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacchiglione|Bacchiglione]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacchini|Bacchini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacchius|Bacchius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacile|Bacile]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillaria|Bacillaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillariaceae|Bacillariaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillariová země|Bacillariová země]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacilli medicati|Bacilli medicati]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillus (hmyz)|Bacillus (hmyz)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillus|Bacillus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacillus anthracis|Bacillus anthracis]]
# [[Ottův slovník naučný/Back|Back]]
# [[Ottův slovník naučný/Back (loďařství)|Back (loďařství)]]
# [[Ottův slovník naučný/Back George|Back George]]
# [[Ottův slovník naučný/Back-board|Back-board]]
# [[Ottův slovník naučný/Backbord|Backbord]]
# [[Ottův slovník naučný/Backer|Backer]]
# [[Ottův slovník naučný/Backhuijzen|Backhuijzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Backing|Backing]]
# [[Ottův slovník naučný/Backlund|Backlund]]
# [[Ottův slovník naučný/Backnang|Backnang]]
# [[Ottův slovník naučný/Backofen|Backofen]]
# [[Ottův slovník naučný/Backovice|Backovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Back-river|Back-river]]
# [[Ottův slovník naučný/Back-stairs|Back-stairs]]
# [[Ottův slovník naučný/Bäckström|Bäckström]]
# [[Ottův slovník naučný/Backus|Backus]]
# [[Ottův slovník naučný/Backwardation|Backwardation]]
# [[Ottův slovník naučný/Backwoods|Backwoods]]
# [[Ottův slovník naučný/Bâclage|Bâclage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacler d'Albe|Bacler d'Albe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacmeister|Bacmeister]]
# [[Ottův slovník naučný/Baco|Baco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacolor|Bacolor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacon|Bacon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacov|Bacov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacovice|Bacovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacquehem|Bacquehem]]
# [[Ottův slovník naučný/Bács|Bács]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacsák|Bacsák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacsányi|Bacsányi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bácska|Bácska]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacskó|Bacskó]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacteria|Bacteria]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacterium|Bacterium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bactris|Bactris]]
# [[Ottův slovník naučný/Bactrites|Bactrites]]
# [[Ottův slovník naučný/Bactryllium|Bactryllium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacúch|Bacúch]]
# [[Ottův slovník naučný/Baculard d'Arnaud|Baculard d'Arnaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Baculites|Baculites]]
# [[Ottův slovník naučný/Baculus|Baculus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacup|Bacup]]
# [[Ottův slovník naučný/Baczko|Baczko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bača|Bača]]
# [[Ottův slovník naučný/Bača (právo)|Bača (právo)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačalky|Bačalky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačetín|Bačetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačice|Bačice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačina|Bačina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačinsko blato|Bačinsko blato]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačkora|Bačkora]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačkov|Bačkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačkovice|Bačkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačkovo|Bačkovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Báčkovo|Báčkovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačkovský|Bačkovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačov|Bačov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bačráon|Bačráon]]
# [[Ottův slovník naučný/Báčskobodrožská župa|Báčskobodrožská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Báčský průplav|Báčský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Badacsony Tomaj|Badacsony Tomaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Badágara|Badágara]]
# [[Ottův slovník naučný/Badagové|Badagové]]
# [[Ottův slovník naučný/Badagry|Badagry]]
# [[Ottův slovník naučný/Badachšán|Badachšán]]
# [[Ottův slovník naučný/Badaire|Badaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Badajev|Badajev]]
# [[Ottův slovník naučný/Badajoz|Badajoz]]
# [[Ottův slovník naučný/Badak|Badak]]
# [[Ottův slovník naučný/Badalić|Badalić]]
# [[Ottův slovník naučný/Badalocchio|Badalocchio]]
# [[Ottův slovník naučný/Badalona|Badalona]]
# [[Ottův slovník naučný/Bádám|Bádám]]
# [[Ottův slovník naučný/Badaud|Badaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Baden|Baden]]
# [[Ottův slovník naučný/Baden (Francie)|Baden (Francie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Badeni|Badeni]]
# [[Ottův slovník naučný/Badens|Badens]]
# [[Ottův slovník naučný/Badensko|Badensko]]
# [[Ottův slovník naučný/Badenský domácí řád věrnosti|Badenský domácí řád věrnosti]]
# [[Ottův slovník naučný/Badenský jíl|Badenský jíl]]
# [[Ottův slovník naučný/Badenský landrecht|Badenský landrecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Badenweiler|Badenweiler]]
# [[Ottův slovník naučný/Bader|Bader]]
# [[Ottův slovník naučný/Baderský z Újezda|Baderský z Újezda]]
# [[Ottův slovník naučný/Baderwinkl|Baderwinkl]]
# [[Ottův slovník naučný/Badger|Badger]]
# [[Ottův slovník naučný/Badia|Badia]]
# [[Ottův slovník naučný/Badian|Badian]]
# [[Ottův slovník naučný/Badia y Leblich|Badia y Leblich]]
# [[Ottův slovník naučný/Badigeon|Badigeon]]
# [[Ottův slovník naučný/Badile|Badile]]
# [[Ottův slovník naučný/Badin|Badin]]
# [[Ottův slovník naučný/Badinguet|Badinguet]]
# [[Ottův slovník naučný/Badiotické pásmo|Badiotické pásmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Badius|Badius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bad Lands|Bad Lands]]
# [[Ottův slovník naučný/Badnera|Badnera]]
# [[Ottův slovník naučný/Badnjak|Badnjak]]
# [[Ottův slovník naučný/Badoario|Badoario]]
# [[Ottův slovník naučný/Badong|Badong]]
# [[Ottův slovník naučný/Bados|Bados]]
# [[Ottův slovník naučný/Badovinac|Badovinac]]
# [[Ottův slovník naučný/Badrić|Badrić]]
# [[Ottův slovník naučný/Badrináth|Badrináth]]
# [[Ottův slovník naučný/Badry|Badry]]
# [[Ottův slovník naučný/Badstübl|Badstübl]]
# [[Ottův slovník naučný/Báduria|Báduria]]
# [[Ottův slovník naučný/Badurski|Badurski]]
# [[Ottův slovník naučný/Badus|Badus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baduvi|Baduvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Badvel|Badvel]]
# [[Ottův slovník naučný/Badyán|Badyán]]
# [[Ottův slovník naučný/Badžána|Badžána]]
# [[Ottův slovník naučný/Ibn Bádže|Ibn Bádže]]
# [[Ottův slovník naučný/Bádží-Ráo|Bádží-Ráo]]
# [[Ottův slovník naučný/Badžra|Badžra]]
# [[Ottův slovník naučný/de Baecker|de Baecker]]
# [[Ottův slovník naučný/Baecula|Baecula]]
# [[Ottův slovník naučný/Baedeker|Baedeker]]
# [[Ottův slovník naučný/Baehr|Baehr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baehrens|Baehrens]]
# [[Ottův slovník naučný/Baelové|Baelové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baelz|Baelz]]
# [[Ottův slovník naučný/Baemové|Baemové]]
# [[Ottův slovník naučný/de Baen|de Baen]]
# [[Ottův slovník naučný/Baena|Baena]]
# [[Ottův slovník naučný/Baeomyces|Baeomyces]]
# [[Ottův slovník naučný/von Baer|von Baer]]
# [[Ottův slovník naučný/Baerenklau|Baerenklau]]
# [[Ottův slovník naučný/van Baerle|van Baerle]]
# [[Ottův slovník naučný/Baermann|Baermann]]
# [[Ottův slovník naučný/Baert|Baert]]
# [[Ottův slovník naučný/Baes|Baes]]
# [[Ottův slovník naučný/Baesa|Baesa]]
# [[Ottův slovník naučný/Baeterrae|Baeterrae]]
# [[Ottův slovník naučný/Baetica|Baetica]]
# [[Ottův slovník naučný/Baetis (řeka)|Baetis (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baetis|Baetis]]
# [[Ottův slovník naučný/Baeyer|Baeyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Baeza|Baeza]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafa|Bafa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafarami|Bafarami]]
# [[Ottův slovník naučný/Báfetas|Báfetas]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffi|Baffi]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffier|Baffier]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffin|Baffin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffinona země|Baffinona země]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffinovo moře|Baffinovo moře]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffinovo souostroví|Baffinovo souostroví]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffo|Baffo]]
# [[Ottův slovník naučný/Baffo Giorgio|Baffo Giorgio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafing|Bafing]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafioti|Bafioti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafiringové|Bafiringové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafomet|Bafomet]]
# [[Ottův slovník naučný/Baftas|Baftas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bafukengové|Bafukengové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bag (město)|Bag (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bag|Bag]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagacum|Bagacum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagage|Bagage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagagem|Bagagem]]
# [[Ottův slovník naučný/Bágalkot|Bágalkot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagamér|Bagamér]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagamojo|Bagamojo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagard|Bagard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagarové|Bagarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagásara|Bagásara]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagassa|Bagassa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagatelle|Bagatelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagatelní řízení|Bagatelní řízení]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagatta|Bagatta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagaudové|Bagaudové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bágčeseráj|Bágčeseráj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagdád|Bagdád]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagdalin|Bagdalin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagdette|Bagdette]]
# [[Ottův slovník naučný/Bage|Bage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagehot|Bagehot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagelen|Bagelen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagger|Bagger]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagger Karel Kristián|Bagger Karel Kristián]]
# [[Ottův slovník naučný/Baggesen|Baggesen]]
# [[Ottův slovník naučný/Baggovut|Baggovut]]
# [[Ottův slovník naučný/Bághal|Bághal]]
# [[Ottův slovník naučný/Baghát|Baghát]]
# [[Ottův slovník naučný/Baghdžálá|Baghdžálá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baghelkhand|Baghelkhand]]
# [[Ottův slovník naučný/Baghelové|Baghelové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagheria|Bagheria]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagibareia|Bagibareia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagidá|Bagidá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baginenrae|Baginenrae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagiński|Bagiński]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagirmi|Bagirmi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagistana|Bagistana]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagler|Bagler]]
# [[Ottův slovník naučný/Bágli|Bágli]]
# [[Ottův slovník naučný/Baglione|Baglione]]
# [[Ottův slovník naučný/Baglioni|Baglioni]]
# [[Ottův slovník naučný/Baglivi|Baglivi]]
# [[Ottův slovník naučný/Baglové|Baglové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnacavallo|Bagnacavallo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bägna-elv|Bägna-elv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnara Calabra|Bagnara Calabra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagne|Bagne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnères de Bigorre|Bagnères de Bigorre]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnères-de-Luchon|Bagnères-de-Luchon]]
# [[Ottův slovník naučný/Val de Bagnes|Val de Bagnes]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagni|Bagni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagniewski|Bagniewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagno|Bagno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagno in Romagna|Bagno in Romagna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnoles|Bagnoles]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnolet|Bagnolet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnoli|Bagnoli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnols|Bagnols]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagnorea|Bagnorea]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagóas|Bagóas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagolino|Bagolino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagoun|Bagoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagové|Bagové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bágpat|Bágpat]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagradas|Bagradas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagrationové|Bagrationové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagratovci|Bagratovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagrějeva-Speranskaja|Bagrějeva-Speranskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagrěnica|Bagrěnica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bagshot|Bagshot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahádur|Bahádur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahádurgarh|Bahádurgarh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahádur šáh|Bahádur šáh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahama|Bahama]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahamské dřevo|Bahamské dřevo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahamské mělčiny a průlivy|Bahamské mělčiny a průlivy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahamské ostrovy|Bahamské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahar|Bahar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahari|Bahari]]
# [[Ottův slovník naučný/Baharie|Baharie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baharovci|Baharovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Baharucové|Baharucové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahávalpur|Bahávalpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahenkovití|Bahenkovití]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahenní nemoci|Bahenní nemoci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahenní rostliny|Bahenní rostliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahia|Bahia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahia Honda|Bahia Honda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahijské dřevo|Bahijské dřevo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahlingen|Bahlingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahman|Bahman]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahn|Bahn]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahna|Bahna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahňák|Bahňák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahňáci|Bahňáci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahnatá ruda|Bahnatá ruda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahníci|Bahníci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahník|Bahník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahniště|Bahniště]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahnité sopky|Bahnité sopky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahno (obec)|Bahno (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahno|Bahno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahnsen|Bahnsen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahon|Bahon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahr|Bahr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bähr|Bähr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahraič|Bahraič]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahrdt|Bahrdt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahreinské ostrovy|Bahreinské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahuche|Bahuche]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahurucové|Bahurucové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahu-Tringové|Bahu-Tringové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahva|Bahva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bahyl|Bahyl]]
# [[Ottův slovník naučný/Bach|Bach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacháček|Bacháček]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachanti|Bachanti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacharach|Bacharach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachat|Bachat]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bachaumont|de Bachaumont]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachčisaraj|Bachčisaraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bache|Bache]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachelet|Bachelet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachelier|Bachelier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachelier (jméno)|Bachelier (jméno)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachelor|Bachelor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachelsdorf|Bachelsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacher|Bacher]]
# [[Ottův slovník naučný/Bacheracht|Bacheracht]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachet de Méziriac|Bachet de Méziriac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachiene|Bachiene]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachmač|Bachmač]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachmann|Bachmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachmetěv|Bachmetěv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachmiňskij|Bachmiňskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachmut|Bachmut]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachofen|Bachofen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachor|Bachor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachorek|Bachorek]]
# [[Ottův slovník naučný/Báchorky|Báchorky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachov|Bachov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachšiš|Bachšiš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachtegán|Bachtegán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bachtiarové|Bachtiarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bai|Bai]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiae|Baiae]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiburt|Baiburt]]
# [[Ottův slovník naučný/Baidijabátí|Baidijabátí]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiera|Baiera]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiereck|Baiereck]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiersbronn|Baiersbronn]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiersdorf|Baiersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Baierweg|Baierweg]]
# [[Ottův slovník naučný/de Baïf|de Baïf]]
# [[Ottův slovník naučný/Baigneur|Baigneur]]
# [[Ottův slovník naučný/Baigneuse|Baigneuse]]
# [[Ottův slovník naučný/Baignoir|Baignoir]]
# [[Ottův slovník naučný/Baïhaut|Baïhaut]]
# [[Ottův slovník naučný/Baikie|Baikie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailen|Bailen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailey|Bailey]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailie|Bailie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailiff|Bailiff]]
# [[Ottův slovník naučný/Baillage|Baillage]]
# [[Ottův slovník naučný/Baillet|Baillet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailleul (město)|Bailleul (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailleul|Bailleul]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailli|Bailli]]
# [[Ottův slovník naučný/Baillie|Baillie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baillon|Baillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Baillot|Baillot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailly|Bailly]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailo|Bailo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailul|Bailul]]
# [[Ottův slovník naučný/Bailundové|Bailundové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baily|Baily]]
# [[Ottův slovník naučný/Baily beads|Baily beads]]
# [[Ottův slovník naučný/Bain (město)|Bain (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bain|Bain]]
# [[Ottův slovník naučný/Bainbridge|Bainbridge]]
# [[Ottův slovník naučný/Baines|Baines]]
# [[Ottův slovník naučný/Baini|Baini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bains|Bains]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiové|Baiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bairagi|Bairagi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bairam Sali|Bairam Sali]]
# [[Ottův slovník naučný/Baird|Baird]]
# [[Ottův slovník naučný/Bairdia|Bairdia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bairdiové vrstvy|Bairdiové vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Baireuth|Baireuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Baïse|Baïse]]
# [[Ottův slovník naučný/Baisch|Baisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Baissa|Baissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Baissier|Baissier]]
# [[Ottův slovník naučný/Baital Pačisi|Baital Pačisi]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiter|Baiter]]
# [[Ottův slovník naučný/Baitón|Baitón]]
# [[Ottův slovník naučný/Baitylos|Baitylos]]
# [[Ottův slovník naučný/Baïus|Baïus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baiuvariorum lex|Baiuvariorum lex]]
# [[Ottův slovník naučný/Baixo-Douro|Baixo-Douro]]
# [[Ottův slovník naučný/Bája|Bája]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajada del Paraná|Bajada del Paraná]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajadéra|Bajadéra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajakové|Bajakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajalić|Bajalić]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajan|Bajan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajan-aul|Bajan-aul]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajanismus|Bajanismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajazet Nový|Bajazet Nový]]
# [[Ottův slovník naučný/Bájazíd|Bájazíd]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajazid|Bajazid]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajazzo|Bajazzo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajbakov|Bajbakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajbakti|Bajbakti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajbarak|Bajbarak]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajdak|Bajdak]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajdar|Bajdar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajdara|Bajdara]]
# [[Ottův slovník naučný/Báje|Báje]]
# [[Ottův slovník naučný/Báječný|Báječný]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajesloví|Bajesloví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bájezíd|Bájezíd]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajguš|Bajguš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajina bašta|Bajina bašta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajka|Bajka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajkalské jezero|Bajkalské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajkalské pohoří|Bajkalské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajkovi|Bajkovi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajmócz|Bajmócz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajmok|Bajmok]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajna|Bajna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajocco|Bajocco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajocien|Bajocien]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajoire|Bajoire]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajom|Bajom]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajombové|Bajombové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajonet|Bajonet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajoni|Bajoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajoras|Bajoras]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajrak|Bajrak]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajrakdár|Bajrakdár]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajrak-Dár|Bajrak-Dár]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajrám|Bajrám]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajrek|Bajrek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajthoy|Bajthoy]]
# [[Ottův slovník naučný/Baju|Baju]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajúdská step|Bajúdská step]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajulové|Bajulové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bajza|Bajza]]
# [[Ottův slovník naučný/Bak.|Bak.]]
# [[Ottův slovník naučný/Baka|Baka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakabánya|Bakabánya]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakács|Bakács]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakal|Bakal]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakala|Bakala]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakalaharové|Bakalaharové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakalář|Bakalář]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakalář (Mikuláš)|Bakalář (Mikuláš)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakalář-Srbecký|Bakalář-Srbecký]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakałowicz|Bakałowicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakałowiczowa|Bakałowiczowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakancs|Bakancs]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakar|Bakar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakar-bair|Bakar-bair]]
# [[Ottův slovník naučný/Bákárgandž|Bákárgandž]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakčiseraj|Bakčiseraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bake|Bake]]
# [[Ottův slovník naučný/Bake (Jan)|Bake (Jan)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakel|Bakel]]
# [[Ottův slovník naučný/Baken|Baken]]
# [[Ottův slovník naučný/Baker|Baker]]
# [[Ottův slovník naučný/Baker (příjmení)|Baker (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakerian Lectures|Bakerian Lectures]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakerské guano|Bakerské guano]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakewell|Bakewell]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakewell Robert|Bakewell Robert]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhatlové|Bakhatlové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhtegán|Bakhtegán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhtjári|Bakhtjári]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhuisen|Bakhuisen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhunu|Bakhunu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakhuyzen|Bakhuyzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakchanalie|Bakchanalie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakchantky|Bakchantky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakcheios|Bakcheios]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakcheios z Tanagry|Bakcheios z Tanagry]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakchiovci|Bakchiovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakchos|Bakchos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakchylidés|Bakchylidés]]
# [[Ottův slovník naučný/Bákí|Bákí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakić|Bakić]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakinská gubernie|Bakinská gubernie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakinské ostrovy|Bakinské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakinský záliv|Bakinský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakis|Bakis]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bakker|de Bakker]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakninh|Bakninh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakody|Bakody]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakoň|Bakoň]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakony|Bakony]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakonybél|Bakonybél]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakonyi|Bakonyi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakos|Bakos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakotić|Bakotić]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakov|Bakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakovský|Bakovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bąkowski|Bąkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakr|Bakr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baksan|Baksan]]
# [[Ottův slovník naučný/Baksay|Baksay]]
# [[Ottův slovník naučný/Baksovati|Baksovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Baksové drvo|Baksové drvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakšin|Bakšin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakšiš|Bakšiš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakterie|Bakterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakteriologie|Bakteriologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakteriotherapie|Bakteriotherapie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakteriurie|Bakteriurie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baktra|Baktra]]
# [[Ottův slovník naučný/Baktriána|Baktriána]]
# [[Ottův slovník naučný/Baktrové|Baktrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baku|Baku]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakulitové vrstvy|Bakulitové vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakulometrie|Bakulometrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakunin|Bakunin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakunjové|Bakunjové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakusové|Bakusové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakveni|Bakveni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bakvirové|Bakvirové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bál|Bál]]
# [[Ottův slovník naučný/Bal|Bal]]
# [[Ottův slovník naučný/Bala (město)|Bala (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bala a Caradoc|Bala a Caradoc]]
# [[Ottův slovník naučný/Bala|Bala]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaam|Balaam]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaamité|Balaamité]]
# [[Ottův slovník naučný/Balábak|Balábak]]
# [[Ottův slovník naučný/Balabalongan|Balabalongan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balabán|Balabán]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaban|Balaban]]
# [[Ottův slovník naučný/Balabanov|Balabanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bála Bhadra|Bála Bhadra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bałabuch|Bałabuch]]
# [[Ottův slovník naučný/Balada|Balada]]
# [[Ottův slovník naučný/Baladea|Baladea]]
# [[Ottův slovník naučný/Baladin|Baladin]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaena|Balaena]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaeniceps|Balaeniceps]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaenidae|Balaenidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaenoptera|Balaenoptera]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaenopteridaele|Balaenopteridaele]]
# [[Ottův slovník naučný/Balafré|Balafré]]
# [[Ottův slovník naučný/Balafruš|Balafruš]]
# [[Ottův slovník naučný/Balagan|Balagan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balagansk|Balagansk]]
# [[Ottův slovník naučný/Balágarh|Balágarh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálághát|Bálághát]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaguer|Balaguer]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaguer Victor|Balaguer Victor]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaguez y Morino|Balaguez y Morino]]
# [[Ottův slovník naučný/Balahisár|Balahisár]]
# [[Ottův slovník naučný/Balachany|Balachany]]
# [[Ottův slovník naučný/Balachna|Balachna]]
# [[Ottův slovník naučný/Balak|Balak]]
# [[Ottův slovník naučný/Balakhisár|Balakhisár]]
# [[Ottův slovník naučný/Balakirev|Balakirev]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaklava|Balaklava]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálakot|Bálakot]]
# [[Ottův slovník naučný/Balalajka|Balalajka]]
# [[Ottův slovník naučný/Balalové|Balalové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balambangan|Balambangan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balamir|Balamir]]
# [[Ottův slovník naučný/Balamut|Balamut]]
# [[Ottův slovník naučný/Balan (obec)|Balan (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Balán|Balán]]
# [[Ottův slovník naučný/Balan (pseudonym)|Balan (pseudonym)]]
# [[Ottův slovník naučný/Balan|Balan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balánbánya|Balánbánya]]
# [[Ottův slovník naučný/Balance|Balance]]
# [[Ottův slovník naučný/Balancé|Balancé]]
# [[Ottův slovník naučný/Balance-bridge|Balance-bridge]]
# [[Ottův slovník naučný/Balançedock|Balançedock]]
# [[Ottův slovník naučný/Balancier|Balancier]]
# [[Ottův slovník naučný/Balancovati|Balancovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanční kormidlo|Balanční kormidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanda|Balanda]]
# [[Ottův slovník naučný/Balander|Balander]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanginie|Balanginie]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanidae|Balanidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaninus|Balaninus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanitis|Balanitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanobius|Balanobius]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanoglossus|Balanoglossus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanophoraceae|Balanophoraceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanoposthitis|Balanoposthitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanops|Balanops]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanorrhoea|Balanorrhoea]]
# [[Ottův slovník naučný/Balante|Balante]]
# [[Ottův slovník naučný/Balantidium|Balantidium]]
# [[Ottův slovník naučný/Balantové|Balantové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanus|Balanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balanza|Balanza]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaoritis|Balaoritis]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaoñ|Balaoñ]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálápur|Bálápur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bála-Rama|Bála-Rama]]
# [[Ottův slovník naučný/Balard|Balard]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaruc-les-Baines|Balaruc-les-Baines]]
# [[Ottův slovník naučný/Balás|Balás]]
# [[Ottův slovník naučný/Balásfi|Balásfi]]
# [[Ottův slovník naučný/Balásházy|Balásházy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálasinor|Bálasinor]]
# [[Ottův slovník naučný/Balasor|Balasor]]
# [[Ottův slovník naučný/Balasrubín|Balasrubín]]
# [[Ottův slovník naučný/Balassa|Balassa]]
# [[Ottův slovník naučný/Balassa (osoby)|Balassa (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Balassa-Gyarmath|Balassa-Gyarmath]]
# [[Ottův slovník naučný/Balássy|Balássy]]
# [[Ottův slovník naučný/Balast|Balast]]
# [[Ottův slovník naučný/Balašov|Balašov]]
# [[Ottův slovník naučný/Balata|Balata]]
# [[Ottův slovník naučný/Balaton|Balaton]]
# [[Ottův slovník naučný/Balatro|Balatro]]
# [[Ottův slovník naučný/Balavát|Balavát]]
# [[Ottův slovník naučný/Balázs|Balázs]]
# [[Ottův slovník naučný/Balázsfalva|Balázsfalva]]
# [[Ottův slovník naučný/Balban|Balban]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbek|Balbek]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbi|Balbi]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbi (Římané)|Balbi (Římané)]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbilla|Balbilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbín|Balbín]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbina|Balbina]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbínové z Vorličné|Balbínové z Vorličné]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbinus|Balbinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbo|Balbo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Balboa|de Balboa]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbriggan|Balbriggan]]
# [[Ottův slovník naučný/de Balbueno|de Balbueno]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbus|Balbus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbus Jeronym|Balbus Jeronym]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbus mensor|Balbus mensor]]
# [[Ottův slovník naučný/Balbuties|Balbuties]]
# [[Ottův slovník naučný/Balcar|Balcar]]
# [[Ottův slovník naučný/Balcárek|Balcárek]]
# [[Ottův slovník naučný/Balcariáni|Balcariáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Balcescu|Balcescu]]
# [[Ottův slovník naučný/Balčik|Balčik]]
# [[Ottův slovník naučný/Balda|Balda]]
# [[Ottův slovník naučný/Balda Josef|Balda Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldacchini|Baldacchini]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldácsy|Baldácsy]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldach|Baldach]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldachyn|Baldachyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldamus|Baldamus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldassare|Baldassare]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldasseroni|Baldasseroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Balde|Balde]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldenburg|Baldenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Balder|Balder]]
# [[Ottův slovník naučný/Balderic|Balderic]]
# [[Ottův slovník naučný/Balderich|Balderich]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldežské jezero|Baldežské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldi|Baldi]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldini|Baldini]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldinucci|Baldinucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldo|Baldo]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldon|Baldon]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldovce|Baldovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldovietti|Baldovietti]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldovini|Baldovini]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldrian|Baldrian]]
# [[Ottův slovník naučný/Balduin|Balduin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldung|Baldung]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldur|Baldur]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldus de Ubaldis|Baldus de Ubaldis]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldwin Edward|Baldwin Edward]]
# [[Ottův slovník naučný/Baldwin Matthias William|Baldwin Matthias William]]
# [[Ottův slovník naučný/Bâle|Bâle]]
# [[Ottův slovník naučný/Bale|Bale]]
# [[Ottův slovník naučný/Balea|Balea]]
# [[Ottův slovník naučný/Balearica|Balearica]]
# [[Ottův slovník naučný/Baleary|Baleary]]
# [[Ottův slovník naučný/Bałec|Bałec]]
# [[Ottův slovník naučný/Balechou|Balechou]]
# [[Ottův slovník naučný/van Balen|van Balen]]
# [[Ottův slovník naučný/Baleniera|Baleniera]]
# [[Ottův slovník naučný/Balenović|Balenović]]
# [[Ottův slovník naučný/Baleo|Baleo]]
# [[Ottův slovník naučný/Balerna|Balerna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bales|Bales]]
# [[Ottův slovník naučný/Balescon de Tarente|Balescon de Tarente]]
# [[Ottův slovník naučný/Balestra|Balestra]]
# [[Ottův slovník naučný/Balestra Antonio|Balestra Antonio]]
# [[Ottův slovník naučný/Báleše|Báleše]]
# [[Ottův slovník naučný/Balet|Balet]]
# [[Ottův slovník naučný/Balf.|Balf.]]
# [[Ottův slovník naučný/Balfe|Balfe]]
# [[Ottův slovník naučný/Balforúš|Balforúš]]
# [[Ottův slovník naučný/Balfour|Balfour]]
# [[Ottův slovník naučný/Balfrin|Balfrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Balfruš|Balfruš]]
# [[Ottův slovník naučný/Balhari|Balhari]]
# [[Ottův slovník naučný/Balhás|Balhás]]
# [[Ottův slovník naučný/Balchanský záliv|Balchanský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálí|Bálí]]
# [[Ottův slovník naučný/Balia|Balia]]
# [[Ottův slovník naučný/z Balic|z Balic]]
# [[Ottův slovník naučný/Balice|Balice]]
# [[Ottův slovník naučný/Balicki|Balicki]]
# [[Ottův slovník naučný/Baliga|Baliga]]
# [[Ottův slovník naučný/Baligród|Baligród]]
# [[Ottův slovník naučný/Balík|Balík]]
# [[Ottův slovník naučný/Balikesri|Balikesri]]
# [[Ottův slovník naučný/Balilla|Balilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Balín|Balín]]
# [[Ottův slovník naučný/Balingen|Balingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Baliński|Baliński]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálint|Bálint]]
# [[Ottův slovník naučný/Baliny|Baliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Balio|Balio]]
# [[Ottův slovník naučný/Baliol|Baliol]]
# [[Ottův slovník naučný/Balios|Balios]]
# [[Ottův slovník naučný/Balise|Balise]]
# [[Ottův slovník naučný/Baliseur|Baliseur]]
# [[Ottův slovník naučný/Balista|Balista]]
# [[Ottův slovník naučný/Balistes|Balistes]]
# [[Ottův slovník naučný/Balistidae|Balistidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balistraria|Balistraria]]
# [[Ottův slovník naučný/Balize|Balize]]
# [[Ottův slovník naučný/Balje|Balje]]
# [[Ottův slovník naučný/Baljina glavica|Baljina glavica]]
# [[Ottův slovník naučný/Balk|Balk]]
# [[Ottův slovník naučný/von Balk|von Balk]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkán|Balkán]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkánský poloostrov|Balkánský poloostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkány|Balkány]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkarové|Balkarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkašské jezero|Balkašské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Balko|Balko]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkon|Balkon]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkov|Balkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Balková|Balková]]
# [[Ottův slovník naučný/Balkovice|Balkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Balky|Balky]]
# [[Ottův slovník naučný/Ball|Ball]]
# [[Ottův slovník naučný/Balla|Balla]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballaarat|Ballaarat]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballabgarh|Ballabgarh]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballada|Ballada]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballade-opera|Ballade-opera]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballagi|Ballagi]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballachulish|Ballachulish]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballanche|Ballanche]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballantyne|Ballantyne]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballarat|Ballarat]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballard|Ballard]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballári|Ballári]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballast|Ballast]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballastýna|Ballastýna]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballater|Ballater]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballay|Ballay]]
# [[Ottův slovník naučný/Balle|Balle]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballei|Ballei]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballenstedt|Ballenstedt]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballenyovy ostrovy|Ballenyovy ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballerina|Ballerina]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballerini|Ballerini]]
# [[Ottův slovník naučný/Balleroy|Balleroy]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballestéros|Ballestéros]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballestremová|Ballestremová]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballet|Ballet]]
# [[Ottův slovník naučný/Balleydier|Balleydier]]
# [[Ottův slovník naučný/Ball-flower|Ball-flower]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballhorn|Ballhorn]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballia|Ballia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballin|Ballin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballina|Ballina]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballinasloe|Ballinasloe]]
# [[Ottův slovník naučný/Balling|Balling]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballingův cukroměr|Ballingův cukroměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballismus|Ballismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballista|Ballista]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballistické kyvadlo|Ballistické kyvadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballistika|Ballistika]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballivus|Ballivus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballo|Ballo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballon (geografie)|Ballon (geografie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballon|Ballon]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballon (loď)|Ballon (loď)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballon d'essai|Ballon d'essai]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballonová psaní|Ballonová psaní]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballot|Ballot]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballota|Ballota]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballotade|Ballotade]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballotage|Ballotage]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballotement|Ballotement]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballotinská mosaika|Ballotinská mosaika]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballou|Ballou]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballston|Ballston]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballu|Ballu]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballue|Ballue]]
# [[Ottův slovník naučný/Bally|Bally]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballycastle|Ballycastle]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballymena|Ballymena]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballymoney|Ballymoney]]
# [[Ottův slovník naučný/Ballyshannon|Ballyshannon]]
# [[Ottův slovník naučný/Balme|Balme]]
# [[Ottův slovník naučný/Balmer|Balmer]]
# [[Ottův slovník naučný/de Balmes|de Balmes]]
# [[Ottův slovník naučný/Balmes|Balmes]]
# [[Ottův slovník naučný/Balmhorn|Balmhorn]]
# [[Ottův slovník naučný/Balmoral Castle|Balmoral Castle]]
# [[Ottův slovník naučný/Balneae|Balneae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balneologie|Balneologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Balneum|Balneum]]
# [[Ottův slovník naučný/Balnot|Balnot]]
# [[Ottův slovník naučný/Balogh|Balogh]]
# [[Ottův slovník naučný/Balokové|Balokové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balomarus|Balomarus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balomir|Balomir]]
# [[Ottův slovník naučný/Balon|Balon]]
# [[Ottův slovník naučný/Balongové|Balongové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balordo|Balordo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bálotra|Bálotra]]
# [[Ottův slovník naučný/Balrámpur|Balrámpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bals.|Bals.]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsa|Balsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsall Heath|Balsall Heath]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsam|Balsam]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsám|Balsám]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsam Kasper|Balsam Kasper]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamea|Balsamea]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamerland|Balsamerland]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamia|Balsamia]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamifluae|Balsamifluae]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamina|Balsamina]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamo|Balsamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamodendron|Balsamodendron]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamon|Balsamon]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamová zrna|Balsamová zrna]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamování|Balsamování]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamové dřevo|Balsamové dřevo]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamové pobřeží|Balsamové pobřeží]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamovník|Balsamovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Balsamská župa|Balsamská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Balša|Balša]]
# [[Ottův slovník naučný/Balšan|Balšan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balšanky|Balšanky]]
# [[Ottův slovník naučný/Balšići|Balšići]]
# [[Ottův slovník naučný/Balta|Balta]]
# [[Ottův slovník naučný/Balta Alba|Balta Alba]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltadži|Baltadži]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltadži Mehmed|Baltadži Mehmed]]
# [[Ottův slovník naučný/Balta límán|Balta límán]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltard|Baltard]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltazar|Baltazar]]
# [[Ottův slovník naučný/Balteus|Balteus]]
# [[Ottův slovník naučný/Balthazar|Balthazar]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltia|Baltia]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltické moře|Baltické moře]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltické provincie|Baltické provincie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltický port|Baltický port]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltický útvar křídový|Baltický útvar křídový]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltičtí Slované|Baltičtí Slované]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltík|Baltík]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltimore (město)|Baltimore (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltimore|Baltimore]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltimorský pták|Baltimorský pták]]
# [[Ottův slovník naučný/Bal-Tir|Bal-Tir]]
# [[Ottův slovník naučný/Báltistán|Báltistán]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltové|Baltové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baltzer|Baltzer]]
# [[Ottův slovník naučný/Balubové|Balubové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bałucki|Bałucki]]
# [[Ottův slovník naučný/Baluďanský|Baluďanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Baludžistán|Baludžistán]]
# [[Ottův slovník naučný/Balue|Balue]]
# [[Ottův slovník naučný/Balugjanskij|Balugjanskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Balundové|Balundové]]
# [[Ottův slovník naučný/Balustr|Balustr]]
# [[Ottův slovník naučný/Balustráda|Balustráda]]
# [[Ottův slovník naučný/Baluze|Baluze]]
# [[Ottův slovník naučný/Balvan|Balvan]]
# [[Ottův slovník naučný/Balvany bludné|Balvany bludné]]
# [[Ottův slovník naučný/Balve|Balve]]
# [[Ottův slovník naučný/Balyrské vary|Balyrské vary]]
# [[Ottův slovník naučný/Balzac|Balzac]]
# [[Ottův slovník naučný/Balzac (nábytek)|Balzac (nábytek)]]
# [[Ottův slovník naučný/de Balzac|de Balzac]]
# [[Ottův slovník naučný/Balzer|Balzer]]
# [[Ottův slovník naučný/de Balzo|de Balzo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bám|Bám]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamaku|Bamaku]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamalip|Bamalip]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamankvati|Bamankvati]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamba|Bamba]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambaja|Bambaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambárové|Bambárové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambas|Bambas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamberg|Bamberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamberg Felix|Bamberg Felix]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambergensis|Bambergensis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamberger|Bamberger]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bamberger|von Bamberger]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamberk|Bamberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamberský řád hrdelní|Bamberský řád hrdelní]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambino|Bambino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambiové|Bambiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambireh|Bambireh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambitka|Bambitka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambitka elektrická|Bambitka elektrická]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambocciada|Bambocciada]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamboo|Bamboo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamborough|Bamborough]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambuk|Bambuk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambukuové|Bambukuové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambulina|Bambulina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambuliny|Bambuliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambus|Bambus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambuseae|Bambuseae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambusové knihy|Bambusové knihy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bambusový cukr|Bambusový cukr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamia|Bamia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bámiján|Bámiján]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamis|Bamis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bammako|Bammako]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamo|Bamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bampton|Bampton]]
# [[Ottův slovník naučný/Bampton lectures|Bampton lectures]]
# [[Ottův slovník naučný/Bampu|Bampu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bampur|Bampur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bámrá|Bámrá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bamu|Bamu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bán (obec)|Bán (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ban|Ban]]
# [[Ottův slovník naučný/Bán|Bán]]
# [[Ottův slovník naučný/Ban (osoby)|Ban (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Báň|Báň]]
# [[Ottův slovník naučný/Bana|Bana]]
# [[Ottův slovník naučný/Banagher|Banagher]]
# [[Ottův slovník naučný/Banajoové|Banajoové]]
# [[Ottův slovník naučný/Banalité|Banalité]]
# [[Ottův slovník naučný/Banální tabule|Banální tabule]]
# [[Ottův slovník naučný/Banální věc|Banální věc]]
# [[Ottův slovník naučný/Banam|Banam]]
# [[Ottův slovník naučný/Banán|Banán]]
# [[Ottův slovník naučný/Banana|Banana]]
# [[Ottův slovník naučný/Bananganapalli|Bananganapalli]]
# [[Ottův slovník naučný/Banánová sláma|Banánová sláma]]
# [[Ottův slovník naučný/Banánové konopí|Banánové konopí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bananské ostrovy|Bananské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Banány|Banány]]
# [[Ottův slovník naučný/Banarové|Banarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Banás|Banás]]
# [[Ottův slovník naučný/Banát|Banát]]
# [[Ottův slovník naučný/Banausický|Banausický]]
# [[Ottův slovník naučný/Banbridge|Banbridge]]
# [[Ottův slovník naučný/Banbury|Banbury]]
# [[Ottův slovník naučný/Banc|Banc]]
# [[Ottův slovník naučný/Banc Abegg|Banc Abegg]]
# [[Ottův slovník naučný/Banc à broches|Banc à broches]]
# [[Ottův slovník naučný/Bance|Bance]]
# [[Ottův slovník naučný/Bancel|Bancel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bancès|Bancès]]
# [[Ottův slovník naučný/Banck|Banck]]
# [[Ottův slovník naučný/Banco|Banco]]
# [[Ottův slovník naučný/Banco (Macbeth)|Banco (Macbeth)]]
# [[Ottův slovník naučný/di Banco Nanni d'Antonio|di Banco Nanni d'Antonio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bancroft|Bancroft]]
# [[Ottův slovník naučný/Bancroftovy smlouvy|Bancroftovy smlouvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bancum|Bancum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánd|Bánd]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda (ostrov)|Banda (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda (geografie)|Banda (geografie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda (italština)|Banda (italština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda (španělština)|Banda (španělština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda|Banda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandage|Bandage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandagiste|Bandagiste]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandana|Bandana]]
# [[Ottův slovník naučný/Banda Oriental|Banda Oriental]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandar-es-Salám|Bandar-es-Salám]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandarra|Bandarra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandaska|Bandaska]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandažové válcovny|Bandažové válcovny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandeira|Bandeira]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bandel|von Bandel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandelier|Bandelier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandelkhand|Bandelkhand]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandello|Bandello]]
# [[Ottův slovník naučný/Bande noire|Bande noire]]
# [[Ottův slovník naučný/Banderia|Banderia]]
# [[Ottův slovník naučný/Banderilla|Banderilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Banderium|Banderium]]
# [[Ottův slovník naučný/Banderola|Banderola]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandettini|Bandettini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandiat|Bandiat]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandiera|Bandiera]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandikut|Bandikut]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandinelli|Bandinelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandini|Bandini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandité|Bandité]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandjen|Bandjen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandjermassin|Bandjermassin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandol|Bandol]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandola|Bandola]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandon|Bandon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandonion|Bandonion]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandora|Bandora]]
# [[Ottův slovník naučný/Bándra|Bándra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandské ostrovy|Bandské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandtkie|Bandtkie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandu|Bandu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandulović|Bandulović]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandum|Bandum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandur|Bandur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandura|Bandura]]
# [[Ottův slovník naučný/Banduri|Banduri]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandurka|Bandurka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bandžára|Bandžára]]
# [[Ottův slovník naučný/Báně (obec)|Báně (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Báně|Báně]]
# [[Ottův slovník naučný/Báně (hornictví)|Báně (hornictví)]]
# [[Ottův slovník naučný/Báně (architektura)|Báně (architektura)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baně|Baně]]
# [[Ottův slovník naučný/Banér|Banér]]
# [[Ottův slovník naučný/z Baněva|z Baněva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánfalva|Bánfalva]]
# [[Ottův slovník naučný/Banff|Banff]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánffy|Bánffy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánffy-Hunyad|Bánffy-Hunyad]]
# [[Ottův slovník naučný/Banfield|Banfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Bang|Bang]]
# [[Ottův slovník naučný/Bang (osoby)|Bang (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangala|Bangala]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangalové|Bangalové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangalúr|Bangalúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bángarmau|Bángarmau]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bange|de Bange]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangia|Bangia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangka|Bangka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangkálan|Bangkálan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangkok|Bangkok]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangor|Bangor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangs|Bangs]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangued|Bangued]]
# [[Ottův slovník naučný/Banguové|Banguové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangur|Bangur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangveolo|Bangveolo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bangya|Bangya]]
# [[Ottův slovník naučný/Banhans|Banhans]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánheděš|Bánheděš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánhida|Bánhida]]
# [[Ottův slovník naučný/Banchi|Banchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Banchina|Banchina]]
# [[Ottův slovník naučný/Banchus|Banchus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bani|Bani]]
# [[Ottův slovník naučný/Banián|Banián]]
# [[Ottův slovník naučný/Baniani|Baniani]]
# [[Ottův slovník naučný/Baniás|Baniás]]
# [[Ottův slovník naučný/Baničina|Baničina]]
# [[Ottův slovník naučný/Banier|Banier]]
# [[Ottův slovník naučný/Banija|Banija]]
# [[Ottův slovník naučný/Baník|Baník]]
# [[Ottův slovník naučný/Banikov|Banikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Banim|Banim]]
# [[Ottův slovník naučný/Banín|Banín]]
# [[Ottův slovník naučný/Banisio|Banisio]]
# [[Ottův slovník naučný/Banister|Banister]]
# [[Ottův slovník naučný/Banisteria|Banisteria]]
# [[Ottův slovník naučný/Banja|Banja]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjacké souostroví|Banjacké souostroví]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjaluka|Banjaluka]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjo|Banjo]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjska|Banjska]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjumás|Banjumás]]
# [[Ottův slovník naučný/Banjuvangi|Banjuvangi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bank|Bank]]
# [[Ottův slovník naučný/Bank polski|Bank polski]]
# [[Ottův slovník naučný/Banka|Banka]]
# [[Ottův slovník naučný/Banka (ostrov)|Banka (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baňka|Baňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankál|Bankál]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánkbán|Bánkbán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankéř|Bankéř]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankéřské směnky|Bankéřské směnky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankert|Bankert]]
# [[Ottův slovník naučný/Banket|Banket]]
# [[Ottův slovník naučný/Banket (slavnost)|Banket (slavnost)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankí|Bankí]]
# [[Ottův slovník naučný/Banking|Banking]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankivský kur|Bankivský kur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankocetle|Bankocetle]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankovka|Bankovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankovní právo|Bankovní právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankovní směnka|Bankovní směnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankovní úhrada|Bankovní úhrada]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankovní valuta|Bankovní valuta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bankrot|Bankrot]]
# [[Ottův slovník naučný/Banks|Banks]]
# [[Ottův slovník naučný/Banksia|Banksia]]
# [[Ottův slovník naučný/Banksova země|Banksova země]]
# [[Ottův slovník naučný/Banksovy ostrovy|Banksovy ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Banksův poloostrov|Banksův poloostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Banksův průliv|Banksův průliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánkurá|Bánkurá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baňky|Baňky]]
# [[Ottův slovník naučný/Banlieue|Banlieue]]
# [[Ottův slovník naučný/Banmo|Banmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bann|Bann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannagium|Bannagium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannalec|Bannalec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannamové|Bannamové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannatyne Club|Bannatyne Club]]
# [[Ottův slovník naučný/Banneret|Banneret]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannitum judicum|Bannitum judicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannitus|Bannitus]]
# [[Ottův slovník naučný/Banniza|Banniza]]
# [[Ottův slovník naučný/Banno|Banno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannockburn|Bannockburn]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannu|Bannu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannum|Bannum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannum nuptiale|Bannum nuptiale]]
# [[Ottův slovník naučný/Bannus|Bannus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánóczy|Bánóczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Banonia|Banonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Báños|Báños]]
# [[Ottův slovník naučný/Banoštor|Banoštor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánov|Bánov]]
# [[Ottův slovník naučný/Báňov|Báňov]]
# [[Ottův slovník naučný/Banovac|Banovac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánovce|Bánovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánovice|Bánovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Banovina|Banovina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánovský|Bánovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Banquette|Banquette]]
# [[Ottův slovník naučný/Bans|Bans]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánság|Bánság]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánsbária|Bánsbária]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánsdá|Bánsdá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bansdih|Bansdih]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánsgaón|Bánsgaón]]
# [[Ottův slovník naučný/Banska|Banska]]
# [[Ottův slovník naučný/Báňská Bystřice|Báňská Bystřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánská konference|Bánská konference]]
# [[Ottův slovník naučný/Báňská města|Báňská města]]
# [[Ottův slovník naučný/Báňská Šťávnica|Báňská Šťávnica]]
# [[Ottův slovník naučný/Báňský|Báňský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánsvára|Bánsvára]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantam|Bantam]]
# [[Ottův slovník naučný/Banteng|Banteng]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantia|Bantia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantice|Bantice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantina tabula|Bantina tabula]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantingovo léčení tučnosti|Bantingovo léčení tučnosti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantry|Bantry]]
# [[Ottův slovník naučný/Ba-ntu|Ba-ntu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bántva|Bántva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bantyši-Kamenští|Bantyši-Kamenští]]
# [[Ottův slovník naučný/Banu|Banu]]
# [[Ottův slovník naučný/Banú|Banú]]
# [[Ottův slovník naučný/de Banville|de Banville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánya|Bánya]]
# [[Ottův slovník naučný/Bánya (obce)|Bánya (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Banyuls|Banyuls]]
# [[Ottův slovník naučný/Banz|Banz]]
# [[Ottův slovník naučný/von Banz|von Banz]]
# [[Ottův slovník naučný/Banzemer|Banzemer]]
# [[Ottův slovník naučný/Baobab|Baobab]]
# [[Ottův slovník naučný/Baoní|Baoní]]
# [[Ottův slovník naučný/Baori|Baori]]
# [[Ottův slovník naučný/Baour-Lormian|Baour-Lormian]]
# [[Ottův slovník naučný/Bápatlá|Bápatlá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bapaume|Bapaume]]
# [[Ottův slovník naučný/Bapaume Amable|Bapaume Amable]]
# [[Ottův slovník naučný/Baphia|Baphia]]
# [[Ottův slovník naučný/Baptisia|Baptisia]]
# [[Ottův slovník naučný/Baptisma|Baptisma]]
# [[Ottův slovník naučný/Baptisté|Baptisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Baptisterium|Baptisterium]]
# [[Ottův slovník naučný/Baptistinky|Baptistinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar (obce)|Bar (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar|Bar]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bar|von Bar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bara|Bara]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraba|Baraba]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabán|Barabán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bara Banki|Bara Banki]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabár|Barabár]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabás|Barabás]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabáš|Barabáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabaš|Barabaš]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabaud|Barabaud]]
# [[Ottův slovník naučný/Barabinská step|Barabinská step]]
# [[Ottův slovník naučný/Barábra|Barábra]]
# [[Ottův slovník naučný/Barack|Barack]]
# [[Ottův slovník naučný/Baracoa|Baracoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Baracu|Baracu]]
# [[Ottův slovník naučný/Baracska|Baracska]]
# [[Ottův slovník naučný/Baracz|Baracz]]
# [[Ottův slovník naučný/Baráčník|Baráčník]]
# [[Ottův slovník naučný/Barada|Barada]]
# [[Ottův slovník naučný/Baradeus|Baradeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baradero|Baradero]]
# [[Ottův slovník naučný/Baradla|Baradla]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraesthesiometr|Baraesthesiometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraga|Baraga]]
# [[Ottův slovník naučný/Barágáon|Barágáon]]
# [[Ottův slovník naučný/Baragiola|Baragiola]]
# [[Ottův slovník naučný/Baragnon|Baragnon]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraguay d'Hilliers|Baraguay d'Hilliers]]
# [[Ottův slovník naučný/Barahona de Soto|Barahona de Soto]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárak|Bárak]]
# [[Ottův slovník naučný/Barák|Barák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárák|Bárák]]
# [[Ottův slovník naučný/Barák Josef|Barák Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Barakan|Barakan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barákar|Barákar]]
# [[Ottův slovník naučný/Barákarské vrstvy|Barákarské vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraković|Baraković]]
# [[Ottův slovník naučný/Baráky|Baráky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bára-láčá|Bára-láčá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar Ali Ísá|Bar Ali Ísá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baralip|Baralip]]
# [[Ottův slovník naučný/Baralipton|Baralipton]]
# [[Ottův slovník naučný/Baralt|Baralt]]
# [[Ottův slovník naučný/Barambá|Barambá]]
# [[Ottův slovník naučný/Barána|Barána]]
# [[Ottův slovník naučný/Baránagar|Baránagar]]
# [[Ottův slovník naučný/Barancevič|Barancevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárand|Bárand]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranec|Baranec]]
# [[Ottův slovník naučný/Barania|Barania]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraniec|Baraniec]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraniecki|Baraniecki]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranjica|Baranjica]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranka|Baranka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranov (ostrov)|Baranov (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranov|Baranov]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranovice|Baranovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranovyč|Baranovyč]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranów|Baranów]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranowska|Baranowska]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranowski|Baranowski]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barante|de Barante]]
# [[Ottův slovník naučný/Barantin|Barantin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárány|Bárány]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranya|Baranya]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranyavár|Baranyavár]]
# [[Ottův slovník naučný/Baranzano|Baranzano]]
# [[Ottův slovník naučný/Baras|Baras]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárásat|Bárásat]]
# [[Ottův slovník naučný/Barát|Barát]]
# [[Ottův slovník naučný/Baráth|Baráth]]
# [[Ottův slovník naučný/Barathron|Barathron]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratieri|Baratieri]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratová|Baratová]]
# [[Ottův slovník naučný/Barattani|Barattani]]
# [[Ottův slovník naučný/Barattarie|Barattarie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratterie (právo)|Baratterie (právo)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratteur|Baratteur]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratto|Baratto]]
# [[Ottův slovník naučný/Baratynskij|Baratynskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Barau|Barau]]
# [[Ottův slovník naučný/Baraunda|Baraunda]]
# [[Ottův slovník naučný/Baráva|Baráva]]
# [[Ottův slovník naučný/Baravalle|Baravalle]]
# [[Ottův slovník naučný/Barba|Barba]]
# [[Ottův slovník naučný/Barba neboli Barbe|Barba neboli Barbe]]
# [[Ottův slovník naučný/Barba Emmanuele|Barba Emmanuele]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbabanella|Barbabanella]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbacane|Barbacane]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbacena|Barbacena]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbacoas|Barbacoas]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbadillo|Barbadillo]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbados|Barbados]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbadoská noha|Barbadoská noha]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbadoská srstka|Barbadoská srstka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbadoská třešně|Barbadoská třešně]]
# [[Ottův slovník naučný/Barba Iovis|Barba Iovis]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbakan|Barbakan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbalo|Barbalo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barbançon|de Barbançon]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbanegre|Barbanegre]]
# [[Ottův slovník naučný/Santa Barbara|Santa Barbara]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbara (planetka)|Barbara (planetka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbara (logika)|Barbara (logika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbara Louis Charles|Barbara Louis Charles]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbara Santa|Barbara Santa]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarea|Barbarea]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarelli|Barbarelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbareum|Barbareum]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbari|Barbari]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbari excerpta latina|Barbari excerpta latina]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarigo|Barbarigo]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarini|Barbarini]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barbaris|de Barbaris]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarismus|Barbarismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbaro|Barbaro]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarorum leges|Barbarorum leges]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarossa|Barbarossa]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbaroux|Barbaroux]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarové|Barbarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbarus|Barbarus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbaste|Barbaste]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbastro|Barbastro]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbatelli|Barbatelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbatimská kůra|Barbatimská kůra]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbatus|Barbatus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbauldová|Barbauldová]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbazan (město)|Barbazan (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbazan|Barbazan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbe (ostrov)|Barbe (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbe|Barbe]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbé|Barbé]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbecue|Barbecue]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbé de Marbois|Barbé de Marbois]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbedette|Barbedette]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbedienne|Barbedienne]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbera Luigi|Barbera Luigi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbera|Barbera]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbereau|Barbereau]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberey|Barberey]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberini|Barberini]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberino|Barberino]]
# [[Ottův slovník naučný/da Barberino|da Barberino]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberinská vása|Barberinská vása]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberinské sbírky|Barberinské sbírky]]
# [[Ottův slovník naučný/Barberovci|Barberovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbès|Barbès]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbet de Jouy|Barbet de Jouy]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbetta|Barbetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbette|Barbette]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbette Paul|Barbette Paul]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbey|Barbey]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbeyrac|Barbeyrac]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbezieux|Barbezieux]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbiano di Belgiojoso d'Este|Barbiano di Belgiojoso d'Este]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbié du Bocage|Barbié du Bocage]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbier|Barbier]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbiera|Barbiera]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbier de Meynard|Barbier de Meynard]]
# [[Ottův slovník naučný/del Barbiere|del Barbiere]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbieri|Barbieri]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbireau|Barbireau]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbitos|Barbitos]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbizon|Barbizon]]
# [[Ottův slovník naučný/Barboni|Barboni]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbora (obec)|Barbora (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbora (stavba)|Barbora (stavba)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbora|Barbora]]
# [[Ottův slovník naučný/Barborka (botanika)|Barborka (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barborka (sušárna)|Barborka (sušárna)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barborka|Barborka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barborka Antonín|Barborka Antonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbosa|Barbosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbosa-Bacellar|Barbosa-Bacellar]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbosa du Bocage|Barbosa du Bocage]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbosa-Machado|Barbosa-Machado]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbotan|Barbotan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbotin|Barbotin]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbou|Barbou]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbour|Barbour]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbo-Waxenstein|Barbo-Waxenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbuda|Barbuda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbula|Barbula]]
# [[Ottův slovník naučný/Barbus|Barbus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barby|Barby]]
# [[Ottův slovník naučný/La Barca|La Barca]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcafalvi|Barcafalvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcane|Barcane]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcarola|Barcarola]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcassa|Barcassa]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcellona|Barcellona]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcellos|Barcellos]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barcellos|de Barcellos]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcelona|Barcelona]]
# [[Ottův slovník naučný/Barceloneta|Barceloneta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcelonnette|Barcelonnette]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcelonský traktát|Barcelonský traktát]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcewicz|Barcewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barcia|de Barcia]]
# [[Ottův slovník naučný/Barciany|Barciany]]
# [[Ottův slovník naučný/Barclay|Barclay]]
# [[Ottův slovník naučný/Barclay de Tolly|Barclay de Tolly]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barco|de Barco]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcola|Barcola]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcone|Barcone]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcs|Barcs]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcsay|Barcsay]]
# [[Ottův slovník naučný/Barcz|Barcz]]
# [[Ottův slovník naučný/Barč|Barč]]
# [[Ottův slovník naučný/Barčić|Barčić]]
# [[Ottův slovník naučný/Barčov|Barčov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bard|Bard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardai|Bardai]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bardaji y Azara|de Bardaji y Azara]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardak|Bardak]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardas|Bardas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardějov|Bardějov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardeleben|Bardeleben]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardelli|Bardelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barden|Barden]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardengau|Bardengau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardéra|Bardéra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardés|Bardés]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardesanés|Bardesanés]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardewiek|Bardewiek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardiety|Bardiety]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardiglio|Bardiglio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardija|Bardija]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardili|Bardili]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardin|Bardin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardiov|Bardiov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barditus|Barditus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardo|Bardo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardócz|Bardócz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardolino|Bardolino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardon|Bardon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardone|Bardone]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardoun|Bardoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardoux|Bardoux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardové|Bardové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardowiek|Bardowiek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardsey|Bardsey]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardstown|Bardstown]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardulum|Bardulum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardván|Bardván]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardylis|Bardylis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bardziński|Bardziński]]
# [[Ottův slovník naučný/Barea|Barea]]
# [[Ottův slovník naučný/Barea Soramus|Barea Soramus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bareboneův parlament|Bareboneův parlament]]
# [[Ottův slovník naučný/Barège|Barège]]
# [[Ottův slovník naučný/Barèges|Barèges]]
# [[Ottův slovník naučný/Baregin|Baregin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bareilly|Bareilly]]
# [[Ottův slovník naučný/Barelli|Barelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barendsz|Barendsz]]
# [[Ottův slovník naučný/Barendszova země|Barendszova země]]
# [[Ottův slovník naučný/Barendszovo moře|Barendszovo moře]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärenhart|Bärenhart]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärenklau|Bärenklau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärensprung|Bärensprung]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärenstein|Bärenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Barents|Barents]]
# [[Ottův slovník naučný/Bareoskop|Bareoskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Barère de Vieuzac|Barère de Vieuzac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bareš|Bareš]]
# [[Ottův slovník naučný/Baret|Baret]]
# [[Ottův slovník naučný/Baret Eugène|Baret Eugène]]
# [[Ottův slovník naučný/Baretti|Baretti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bareuther|Bareuther]]
# [[Ottův slovník naučný/Barevná dřeva|Barevná dřeva]]
# [[Ottův slovník naučný/Barev zření|Barev zření]]
# [[Ottův slovník naučný/Barfleur|Barfleur]]
# [[Ottův slovník naučný/Barfod|Barfod]]
# [[Ottův slovník naučný/Barforúš|Barforúš]]
# [[Ottův slovník naučný/von Barfus|von Barfus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargagli|Bargagli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargaš ben Saíd|Bargaš ben Saíd]]
# [[Ottův slovník naučný/Barge|Barge]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargellini|Bargellini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargello|Bargello]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargès|Bargès]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargiel|Bargiel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bargoni|Bargoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Barguzin|Barguzin]]
# [[Ottův slovník naučný/Barguzinci|Barguzinci]]
# [[Ottův slovník naučný/Barguzinsk|Barguzinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárh|Bárh]]
# [[Ottův slovník naučný/Barhadž|Barhadž]]
# [[Ottův slovník naučný/Barhalgandž|Barhalgandž]]
# [[Ottův slovník naučný/Barham|Barham]]
# [[Ottův slovník naučný/Barhampur|Barhampur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar-Hebraeus|Bar-Hebraeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchan|Barchan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchanec z Baršova|Barchanec z Baršova]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchat|Barchat]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchatnaja kniga|Barchatnaja kniga]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchent|Barchent]]
# [[Ottův slovník naučný/Barches|Barches]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchet|Barchet]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchetta|Barchetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchov|Barchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchovek|Barchovek]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchovice|Barchovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Barchusen|Barchusen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bari|Bari]]
# [[Ottův slovník naučný/Bária|Bária]]
# [[Ottův slovník naučný/Baribal|Baribal]]
# [[Ottův slovník naučný/Baric|Baric]]
# [[Ottův slovník naučný/Barić|Barić]]
# [[Ottův slovník naučný/Bařice|Bařice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baričević|Baričević]]
# [[Ottův slovník naučný/Bařička|Bařička]]
# [[Ottův slovník naučný/Baridius|Baridius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bári Doáb|Bári Doáb]]
# [[Ottův slovník naučný/Barikáda|Barikáda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barile|Barile]]
# [[Ottův slovník naučný/Barile (osoby)|Barile (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barilla|Barilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Barillová soda|Barillová soda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barinas|Barinas]]
# [[Ottův slovník naučný/Baring|Baring]]
# [[Ottův slovník naučný/Bäringen|Bäringen]]
# [[Ottův slovník naučný/Baring-Gould|Baring-Gould]]
# [[Ottův slovník naučný/Baringův ostrov|Baringův ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bařiny|Bařiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bariové|Bariové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baris|Baris]]
# [[Ottův slovník naučný/Barisál|Barisál]]
# [[Ottův slovník naučný/Baritiú|Baritiú]]
# [[Ottův slovník naučný/Barium (město)|Barium (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barium|Barium]]
# [[Ottův slovník naučný/Barjac|Barjac]]
# [[Ottův slovník naučný/Barjak|Barjak]]
# [[Ottův slovník naučný/Barjatinští|Barjatinští]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar Jesu|Bar Jesu]]
# [[Ottův slovník naučný/Barjols|Barjols]]
# [[Ottův slovník naučný/Bark|Bark]]
# [[Ottův slovník naučný/Barka|Barka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barka (loď)|Barka (loď)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkal|Barkal]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkas|Barkas]]
# [[Ottův slovník naučný/Barken|Barken]]
# [[Ottův slovník naučný/Barker|Barker]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkerova tabulka|Barkerova tabulka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkhausia|Barkhausia]]
# [[Ottův slovník naučný/Barking|Barking]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkó|Barkó]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkóczy|Barkóczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bar-Kochbá|Bar-Kochbá]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkov|Barkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárkový most|Bárkový most]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkow|Barkow]]
# [[Ottův slovník naučný/Barkschuner|Barkschuner]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlaam|Barlaam]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlaam a Josafat|Barlaam a Josafat]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlaeus|Barlaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/van Barlandt|van Barlandt]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barlaymont|de Barlaymont]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlesio|Barlesio]]
# [[Ottův slovník naučný/Barletius|Barletius]]
# [[Ottův slovník naučný/Barletta|Barletta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barletti de Saint-Paul|Barletti de Saint-Paul]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlezio|Barlezio]]
# [[Ottův slovník naučný/Barliario|Barliario]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlow|Barlow]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlowovo kolečko|Barlowovo kolečko]]
# [[Ottův slovník naučný/Barlowské větrání tunnelů|Barlowské větrání tunnelů]]
# [[Ottův slovník naučný/Barma|Barma]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmakovci|Barmakovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärmann|Bärmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmbek|Barmbek]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmekidé|Barmekidé]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmen|Barmen]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmouth|Barmouth]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmšteinské vápence|Barmšteinské vápence]]
# [[Ottův slovník naučný/Barmy|Barmy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärn|Bärn]]
# [[Ottův slovník naučný/Barna|Barna]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnabáš|Barnabáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnabášův list|Barnabášův list]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnabei|Barnabei]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnabité|Barnabité]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnard|Barnard]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnard Castle|Barnard Castle]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnaté soli|Barnaté soli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnatý dusičnan|Barnatý dusičnan]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnatý chlórid|Barnatý chlórid]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnatý síran|Barnatý síran]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnatý uhličitan|Barnatý uhličitan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnau|Bärnau]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnaul|Barnaul]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnaulka|Barnaulka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnave|Barnave]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnay|Barnay]]
# [[Ottův slovník naučný/Barner|Barner]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnes|Barnes]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnet|Barnet]]
# [[Ottův slovník naučný/Barneveld|Barneveld]]
# [[Ottův slovník naučný/Barneveldt|Barneveldt]]
# [[Ottův slovník naučný/Barneville|Barneville]]
# [[Ottův slovník naučný/Barni|Barni]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnim (geografie)|Barnim (geografie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnim|Barnim]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnklau|Bärnklau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnkopp|Bärnkopp]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnov|Barnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnsdorf|Bärnsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnsley|Barnsley]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnstable|Barnstable]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnstadt|Bärnstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnstaple|Barnstaple]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärnstein|Bärnstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Barnum|Barnum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bărnuţu|Bărnuţu]]
# [[Ottův slovník naučný/Baro|Baro]]
# [[Ottův slovník naučný/Barocci|Barocci]]
# [[Ottův slovník naučný/Barocci da Vignola|Barocci da Vignola]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroccio|Baroccio]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroccio F.|Baroccio F.]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroce|Baroce]]
# [[Ottův slovník naučný/Baróczy|Baróczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Baróč|Baróč]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroda|Baroda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barodet|Barodet]]
# [[Ottův slovník naučný/Barograf|Barograf]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroche|Baroche]]
# [[Ottův slovník naučný/Barochov|Barochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barok|Barok]]
# [[Ottův slovník naučný/Barokový sloh|Barokový sloh]]
# [[Ottův slovník naučný/Barolo|Barolo]]
# [[Ottův slovník naučný/Barolo Giulietta|Barolo Giulietta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barolongové|Barolongové]]
# [[Ottův slovník naučný/Barolum|Barolum]]
# [[Ottův slovník naučný/Baromec|Baromec]]
# [[Ottův slovník naučný/Barometr|Barometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Barometrické květiny|Barometrické květiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Barometrie|Barometrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Barometrograf|Barometrograf]]
# [[Ottův slovník naučný/Baron|Baron]]
# [[Ottův slovník naučný/Baron (příjmení)|Baron (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronessa|Baronessa]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronet|Baronet]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronie|Baronie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronio|Baronio]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronisovati|Baronisovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronius|Baronius]]
# [[Ottův slovník naučný/Baron of beef|Baron of beef]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronovice|Baronovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baronum conclusiones|Baronum conclusiones]]
# [[Ottův slovník naučný/Barop|Barop]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroskop|Baroskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Barosma|Barosma]]
# [[Ottův slovník naučný/Barösundská zátoka|Barösundská zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baross|Baross]]
# [[Ottův slovník naučný/Barót|Barót]]
# [[Ottův slovník naučný/Barot|Barot]]
# [[Ottův slovník naučný/Barothermometr|Barothermometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baróti Szabó|Baróti Szabó]]
# [[Ottův slovník naučný/Barótské hory|Barótské hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Barovice|Barovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baroxyton|Baroxyton]]
# [[Ottův slovník naučný/Barozzi|Barozzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barpáli|Barpáli]]
# [[Ottův slovník naučný/Barpétá|Barpétá]]
# [[Ottův slovník naučný/Barquisimeto|Barquisimeto]]
# [[Ottův slovník naučný/Barr.|Barr.]]
# [[Ottův slovník naučný/Barr|Barr]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra (město)|Barra (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra (ostrov)|Barra (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra|Barra]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra (mince)|Barra (mince)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barraband|Barraband]]
# [[Ottův slovník naučný/Barracand|Barracand]]
# [[Ottův slovník naučný/Barracas al Sud|Barracas al Sud]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrackpore|Barrackpore]]
# [[Ottův slovník naučný/Barracuda|Barracuda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra do Rio Negro|Barra do Rio Negro]]
# [[Ottův slovník naučný/Barra franca|Barra franca]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrage|Barrage]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrakpur|Barrakpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Barral|Barral]]
# [[Ottův slovník naučný/Barramunda|Barramunda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barranco|Barranco]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrande|Barrande]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrandia|Barrandia]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrandioceras|Barrandioceras]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrandit|Barrandit]]
# [[Ottův slovník naučný/Barranquilla|Barranquilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrantes|Barrantes]]
# [[Ottův slovník naučný/Barras|Barras]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barras|de Barras]]
# [[Ottův slovník naučný/Barratry|Barratry]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrau|Barrau]]
# [[Ottův slovník naučný/Barre|Barre]]
# [[Ottův slovník naučný/Barre (osoby)|Barre (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barré|Barré]]
# [[Ottův slovník naučný/Barreau|Barreau]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrel.|Barrel.]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrel|Barrel]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrelier|Barrelier]]
# [[Ottův slovník naučný/Barreme|Barreme]]
# [[Ottův slovník naučný/Barren|Barren]]
# [[Ottův slovník naučný/Barren Grounds|Barren Grounds]]
# [[Ottův slovník naučný/Barren Island|Barren Island]]
# [[Ottův slovník naučný/Barren Lands|Barren Lands]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrès|Barrès]]
# [[Ottův slovník naučný/Barreswil|Barreswil]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrett|Barrett]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrhead|Barrhead]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrias|Barrias]]
# [[Ottův slovník naučný/Barriera|Barriera]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrière|Barrière]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrierní traktát|Barrierní traktát]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrierové útesy korálové|Barrierové útesy korálové]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrili|Barrili]]
# [[Ottův slovník naučný/Barring|Barring]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrington|Barrington]]
# [[Ottův slovník naučný/Barringtonia|Barringtonia]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barrios|de Barrios]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrique|Barrique]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrister|Barrister]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrois|Barrois]]
# [[Ottův slovník naučný/de Barros|de Barros]]
# [[Ottův slovník naučný/Barros-Arana|Barros-Arana]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrot|Barrot]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrow (řeka)|Barrow (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrow Isaak|Barrow Isaak]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrow (šlechtic)|Barrow (šlechtic)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrow-in-Furness|Barrow-in-Furness]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrow-on-Soar|Barrow-on-Soar]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrowova úžina|Barrowova úžina]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrows|Barrows]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrowův poloostrov|Barrowův poloostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barruel|Barruel]]
# [[Ottův slovník naučný/Barrundia|Barrundia]]
# [[Ottův slovník naučný/Barry (pes)|Barry (pes)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barry (geografie)|Barry (geografie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barry|Barry]]
# [[Ottův slovník naučný/Bars|Bars]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsabáš|Barsabáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsac|Barsac]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsanti|Barsanti]]
# [[Ottův slovník naučný/di Barsegapè|di Barsegapè]]
# [[Ottův slovník naučný/Bársi|Bársi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsi|Barsi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsine|Barsine]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsinghausen|Barsinghausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Barská konfoderace|Barská konfoderace]]
# [[Ottův slovník naučný/Barskij|Barskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsov|Barsov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsukov|Barsukov]]
# [[Ottův slovník naučný/Barsumas|Barsumas]]
# [[Ottův slovník naučný/Barszczewski|Barszczewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Baršč|Baršč]]
# [[Ottův slovník naučný/z Baršova|z Baršova]]
# [[Ottův slovník naučný/Baršové z Kamenice|Baršové z Kamenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bart.|Bart.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bart (město)|Bart (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bart|Bart]]
# [[Ottův slovník naučný/Bart Jakub|Bart Jakub]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárta|Bárta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barták|Barták]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartakovič|Bartakovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartal|Bartal]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartal de Bélaháza|Bartal de Bélaháza]]
# [[Ottův slovník naučný/du Bartas|du Bartas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartels|Bartels]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartelsdorf|Bartelsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Barten|Barten]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartenev|Bartenev]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartenland|Bartenland]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartenstein|Bartenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bartensteina|z Bartensteina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bártfa|Bártfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartfeld|Bartfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Barth|Barth]]
# [[Ottův slovník naučný/von Barth|von Barth]]
# [[Ottův slovník naučný/Barth-Barthenheim|Barth-Barthenheim]]
# [[Ottův slovník naučný/von Barth-Harmating|von Barth-Harmating]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthe|Barthe]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthelémon|Barthelémon]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Barthélemy|Saint-Barthélemy]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthélemy|Barthélemy]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthelémy Saint-Hilaire|Barthelémy Saint-Hilaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthelmess|Barthelmess]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthema|Barthema]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthen|Barthen]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthet|Barthet]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthez|Barthez]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthold|Barthold]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthold z Praitenberka|Barthold z Praitenberka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholdi|Bartholdi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholdy|Bartholdy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholin|Bartholin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholinova žláza|Bartholinova žláza]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholinův vývod|Bartholinův vývod]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholmèss|Bartholmèss]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholomae|Bartholomae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholomaeides|Bartholomaeides]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholomaeus|Bartholomaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholomaeus de Martyribus|Bartholomaeus de Martyribus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartholomew|Bartholomew]]
# [[Ottův slovník naučný/Barthonia|Barthonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartimaeus|Bartimaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartisch|Bartisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartl.|Bartl.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartl|Bartl]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartle-Frere|Bartle-Frere]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartlett|Bartlett]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartling|Bartling]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartmański|Bartmański]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartňanský|Bartňanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartne prawo|Bartne prawo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartočovice|Bartočovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartodějští z Bartoděj|Bartodějští z Bartoděj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartók|Bartók]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoli|Bartoli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolini|Bartolini]]
# [[Ottův slovník naučný/di Bartolo|di Bartolo]]
# [[Ottův slovník naučný/San Bartolomé|San Bartolomé]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolomei|Bartolomei]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoloměj|Bartoloměj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoloměj (zvonař)|Bartoloměj (zvonař)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolomějská noc|Bartolomějská noc]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolomějské jezero|Bartolomějské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolomeo|Bartolomeo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolomité|Bartolomité]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolommei|Bartolommei]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolommeo|Bartolommeo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolović|Bartolović]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolovice|Bartolovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolozzi|Bartolozzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartolus|Bartolus]]
# [[Ottův slovník naučný/Barton (město)|Barton (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barton|Barton]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoněk|Bartoněk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoňov|Bartoňov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartonský stupeň|Bartonský stupeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoszewicz|Bartoszewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoš|Bartoš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartošek|Bartošek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartošek z Drahonic|Bartošek z Drahonic]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartošov|Bartošov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartošovice|Bartošovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartošovský z Labouně|Bartošovský z Labouně]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartoušov|Bartoušov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartramia|Bartramia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartramieae|Bartramieae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartsch|Bartsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartsch (osoby)|Bartsch (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartsia|Bartsia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartská země|Bartská země]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartulovice|Bartulovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartulović|Bartulović]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartultovice|Bartultovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartusova|Bartusova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bartys|Bartys]]
# [[Ottův slovník naučný/Baruffi|Baruffi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bárúch|Bárúch]]
# [[Ottův slovník naučný/Barúr|Barúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Barut|Barut]]
# [[Ottův slovník naučný/Barut (šlechta)|Barut (šlechta)]]
# [[Ottův slovník naučný/Barva|Barva]]
# [[Ottův slovník naučný/Barváni|Barváni]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvář|Barvář]]
# [[Ottův slovník naučný/Barva Ságar|Barva Ságar]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvení|Barvení]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvení mikroskopické|Barvení mikroskopické]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvík|Barvík]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvínek|Barvínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Barviňskij|Barviňskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvíř|Barvíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvířské rostliny|Barvířské rostliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvířství|Barvířství]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvitius|Barvitius]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvitost|Barvitost]]
# [[Ottův slovník naučný/Barviva|Barviva]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvivo|Barvivo]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvivová degenerace|Barvivová degenerace]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvoměnka|Barvoměnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvoměr|Barvoměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvotisk|Barvotisk]]
# [[Ottův slovník naučný/Barvy a barviva|Barvy a barviva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bärwalde|Bärwalde]]
# [[Ottův slovník naučný/Bary-|Bary-]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bary|de Bary]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bary|von Bary]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryakusia|Baryakusia]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryca|Baryca]]
# [[Ottův slovník naučný/Barycentrické pravidlo|Barycentrické pravidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Barycentrický|Barycentrický]]
# [[Ottův slovník naučný/Barycentrický počet|Barycentrický počet]]
# [[Ottův slovník naučný/Barycentrum|Barycentrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Barycz|Barycz]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryczka|Baryczka]]
# [[Ottův slovník naučný/Barye|Barye]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryencefalie|Baryencefalie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryfonie|Baryfonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Barygaza|Barygaza]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryglóssie|Baryglóssie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryjczyk|Baryjczyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryka|Baryka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryłka|Baryłka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryoekoia|Baryoekoia]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryové kysličníky|Baryové kysličníky]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryové sirníky|Baryové sirníky]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryový superoxyd|Baryový superoxyd]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryš|Baryš]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryt|Baryt]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryton (hlas)|Baryton (hlas)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryton|Baryton]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytonon|Barytonon]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytová běloba|Barytová běloba]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytová voda|Barytová voda]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytová zemina|Barytová zemina]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytová žluť|Barytová žluť]]
# [[Ottův slovník naučný/Barytový cement|Barytový cement]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryum|Baryum]]
# [[Ottův slovník naučný/Baryxylum|Baryxylum]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzaghi|Barzaghi]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzdorf|Barzdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzelletta|Barzelletta]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzellotti|Barzellotti]]
# [[Ottův slovník naučný/da Barzizza|da Barzizza]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzoni|Barzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzunáme|Barzunáme]]
# [[Ottův slovník naučný/Barzykowski|Barzykowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas (francouzština)|Bas (francouzština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas (geografie)|Bas (geografie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas|Bas]]
# [[Ottův slovník naučný/Basa|Basa]]
# [[Ottův slovník naučný/Basabocatové|Basabocatové]]
# [[Ottův slovník naučný/Basadonna|Basadonna]]
# [[Ottův slovník naučný/Basahid|Basahid]]
# [[Ottův slovník naučný/Basaiti|Basaiti]]
# [[Ottův slovník naučný/Basak|Basak]]
# [[Ottův slovník naučný/Basalt|Basalt]]
# [[Ottův slovník naučný/Basaltit|Basaltit]]
# [[Ottův slovník naučný/Basaltjaspis|Basaltjaspis]]
# [[Ottův slovník naučný/Basament|Basament]]
# [[Ottův slovník naučný/Básán|Básán]]
# [[Ottův slovník naučný/Basan|Basan]]
# [[Ottův slovník naučný/Basane|Basane]]
# [[Ottův slovník naučný/Basanit|Basanit]]
# [[Ottův slovník naučný/Basanovec|Basanovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Basantello|Basantello]]
# [[Ottův slovník naučný/Basariček|Basariček]]
# [[Ottův slovník naučný/Basavi|Basavi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas bleu|Bas bleu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas-Breton|Bas-Breton]]
# [[Ottův slovník naučný/Basco|Basco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bascom|Bascom]]
# [[Ottův slovník naučný/Bascule|Bascule]]
# [[Ottův slovník naučný/Base|Base]]
# [[Ottův slovník naučný/Base Ball|Base Ball]]
# [[Ottův slovník naučný/Basedow|Basedow]]
# [[Ottův slovník naučný/Basedowova nemoc|Basedowova nemoc]]
# [[Ottův slovník naučný/Basedowovo pravidlo|Basedowovo pravidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Baseilhac|Baseilhac]]
# [[Ottův slovník naučný/Basel|Basel]]
# [[Ottův slovník naučný/Baselius|Baselius]]
# [[Ottův slovník naučný/Basella|Basella]]
# [[Ottův slovník naučný/Basement membrane|Basement membrane]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas-Empire|Bas-Empire]]
# [[Ottův slovník naučný/Báseň|Báseň]]
# [[Ottův slovník naučný/Basenok|Basenok]]
# [[Ottův slovník naučný/Basentello|Basentello]]
# [[Ottův slovník naučný/Basente|Basente]]
# [[Ottův slovník naučný/Basevi|Basevi]]
# [[Ottův slovník naučný/Basford|Basford]]
# [[Ottův slovník naučný/Bashi|Bashi]]
# [[Ottův slovník naučný/von Basch|von Basch]]
# [[Ottův slovník naučný/Baschet|Baschet]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiadés|Basiadés]]
# [[Ottův slovník naučný/Basicita|Basicita]]
# [[Ottův slovník naučný/Basické horniny|Basické horniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Basidie|Basidie]]
# [[Ottův slovník naučný/Basidiomycety|Basidiomycety]]
# [[Ottův slovník naučný/Basidiospory|Basidiospory]]
# [[Ottův slovník naučný/Basil Daniel z Deutschenberka|Basil Daniel z Deutschenberka]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilan|Basilan]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilaris|Basilaris]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilé|Basilé]]
# [[Ottův slovník naučný/Basile|Basile]]
# [[Ottův slovník naučný/Basileia|Basileia]]
# [[Ottův slovník naučný/Basileidés|Basileidés]]
# [[Ottův slovník naučný/Basileios stoa|Basileios stoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilej|Basilej]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilejský mír|Basilejský mír]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilejský sněm|Basilejský sněm]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiletti|Basiletti]]
# [[Ottův slovník naučný/Basileus archón|Basileus archón]]
# [[Ottův slovník naučný/Basili|Basili]]
# [[Ottův slovník naučný/Basillia|Basillia]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiliadis|Basiliadis]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiliáni|Basiliáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilica|Basilica]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilicata|Basilicata]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilicorum Synopsis|Basilicorum Synopsis]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilicum (mast)|Basilicum (mast)]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilicum|Basilicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilika (budova)|Basilika (budova)]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilika|Basilika]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilio|Basilio]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilios|Basilios]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiliscus|Basiliscus]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiliskos|Basiliskos]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilius|Basilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Basilornis|Basilornis]]
# [[Ottův slovník naučný/Básim|Básim]]
# [[Ottův slovník naučný/Basin|Basin]]
# [[Ottův slovník naučný/Basin (osoby)|Basin (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Basingstoke|Basingstoke]]
# [[Ottův slovník naučný/Basioglossus|Basioglossus]]
# [[Ottův slovník naučný/Basiopharyngeus|Basiopharyngeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Basire|Basire]]
# [[Ottův slovník naučný/Basis|Basis]]
# [[Ottův slovník naučný/Basistov|Basistov]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskerville|Baskerville]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskické provincie|Baskické provincie]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskové|Baskové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskulík|Baskulík]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskunčacké jezero|Baskunčacké jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Baskylový zámek|Baskylový zámek]]
# [[Ottův slovník naučný/Basma|Basma]]
# [[Ottův slovník naučný/Basmanov|Basmanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Basnage|Basnage]]
# [[Ottův slovník naučný/Básnictvi|Básnictvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Basodine|Basodine]]
# [[Ottův slovník naučný/Basoche|Basoche]]
# [[Ottův slovník naučný/Basommatophora|Basommatophora]]
# [[Ottův slovník naučný/Basora|Basora]]
# [[Ottův slovník naučný/Basov|Basov]]
# [[Ottův slovník naučný/Basový klíč|Basový klíč]]
# [[Ottův slovník naučný/Basquiňa|Basquiňa]]
# [[Ottův slovník naučný/Basra|Basra]]
# [[Ottův slovník naučný/Basrelief|Basrelief]]
# [[Ottův slovník naučný/Bas-Rhin|Bas-Rhin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bass|Bass]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassa|Bassa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassai|Bassai]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassal|Bassal]]
# [[Ottův slovník naučný/Grand-Bassam|Grand-Bassam]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassama|Bassama]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassan|Bassan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassanello|Bassanello]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassani|Bassani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassano Vicentino|Bassano Vicentino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassano|Bassano]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bassano Alvaro|de Bassano Alvaro]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bassano|de Bassano]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bassanville|de Bassanville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassaraba|Bassaraba]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassareus|Bassareus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassaricyon|Bassaricyon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassaridy|Bassaridy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassaris|Bassaris]]
# [[Ottův slovník naučný/La Bassée|La Bassée]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassein|Bassein]]
# [[Ottův slovník naučný/Basselin|Basselin]]
# [[Ottův slovník naučný/Basse-lisse|Basse-lisse]]
# [[Ottův slovník naučný/Basseni|Basseni]]
# [[Ottův slovník naučný/Basse-riche|Basse-riche]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassermann|Bassermann]]
# [[Ottův slovník naučný/Basses-Alpes|Basses-Alpes]]
# [[Ottův slovník naučný/Basses-Pyrénées|Basses-Pyrénées]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassesse|Bassesse]]
# [[Ottův slovník naučný/Basset|Basset]]
# [[Ottův slovník naučný/Basse-taille|Basse-taille]]
# [[Ottův slovník naučný/Basse-Terre|Basse-Terre]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassetní roh|Bassetní roh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassetta|Bassetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Basseville|Basseville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassewi|Bassewi]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bassewitz|von Bassewitz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bassi|de Bassi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassia|Bassia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassianus|Bassianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassigny|Bassigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassin|Bassin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassini|Bassini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassiové máslo|Bassiové máslo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassiron|Bassiron]]
# [[Ottův slovník naučný/Basso|Basso]]
# [[Ottův slovník naučný/Basso Guiseppe|Basso Guiseppe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassompierre|Bassompierre]]
# [[Ottův slovník naučný/Basson|Basson]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassorin|Bassorin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassotti|Bassotti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bass-Rock|Bass-Rock]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassum (město)|Bassum (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassum|Bassum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassus (zoologie)|Bassus (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassus|Bassus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassův průliv|Bassův průliv]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bassville|de Bassville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bassy|Bassy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bast.|Bast.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bast (mytologie)|Bast (mytologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bast|Bast]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bast|de Bast]]
# [[Ottův slovník naučný/Basta|Basta]]
# [[Ottův slovník naučný/Basta Jiří|Basta Jiří]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastan|Bastan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bástán-náme|Bástán-náme]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastanské údolí|Bastanské údolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastant|Bastant]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastar|Bastar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastard|Bastard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastard d'Estang|Bastard d'Estang]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastardagium|Bastardagium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastarni|Bastarni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastelica|Bastelica]]
# [[Ottův slovník naučný/Baster|Baster]]
# [[Ottův slovník naučný/Basterne|Basterne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastetani|Bastetani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastholm|Bastholm]]
# [[Ottův slovník naučný/Basti|Basti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastia|Bastia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastian|Bastian]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastianperk|Bastianperk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastiat|Bastiat]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastida|Bastida]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastide (obec)|Bastide (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastide|Bastide]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastien-Lepage|Bastien-Lepage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastilla|Bastilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastion|Bastion]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastit|Bastit]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastnach|Bastnach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastogne|Bastogne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastonnada|Bastonnada]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastos|Bastos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastrop|Bastrop]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastry|Bastry]]
# [[Ottův slovník naučný/Bastulové|Bastulové]]
# [[Ottův slovník naučný/Basurhát|Basurhát]]
# [[Ottův slovník naučný/Basutové|Basutové]]
# [[Ottův slovník naučný/Basva|Basva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bászel|Bászel]]
# [[Ottův slovník naučný/Baszko|Baszko]]
# [[Ottův slovník naučný/Baš|Baš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašá|Bašá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašahr|Bašahr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baši|Baši]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašibozukové|Bašibozukové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašilbaj|Bašilbaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašilov|Bašilov]]
# [[Ottův slovník naučný/Baška|Baška]]
# [[Ottův slovník naučný/Baška nova|Baška nova]]
# [[Ottův slovník naučný/Baškin|Baškin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baškirceva|Baškirceva]]
# [[Ottův slovník naučný/Baškirové|Baškirové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baš-köi|Baš-köi]]
# [[Ottův slovník naučný/Baškský pískovec|Baškský pískovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašlík|Bašlík]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašmaklyk|Bašmaklyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašnice|Bašnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašt|Bašt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašta (obec)|Bašta (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašta Holubovská|Bašta Holubovská]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašta|Bašta]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštan|Baštan]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštecký|Baštecký]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštin|Baštin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baština|Baština]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštiny|Baštiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštiř|Baštiř]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštony|Baštony]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštovaná soustava|Baštovaná soustava]]
# [[Ottův slovník naučný/Bašty|Bašty]]
# [[Ottův slovník naučný/Baštýř|Baštýř]]
# [[Ottův slovník naučný/Bat|Bat]]
# [[Ottův slovník naučný/Báta|Báta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bata|Bata]]
# [[Ottův slovník naučný/Baťa|Baťa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataan|Bataan]]
# [[Ottův slovník naučný/Batabano|Batabano]]
# [[Ottův slovník naučný/Batacchi|Batacchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Batageuze|Batageuze]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataillard|Bataillard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataille|Bataille]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataille (osoby)|Bataille (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataillon|Bataillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataillons scolaires|Bataillons scolaires]]
# [[Ottův slovník naučný/Baták|Baták]]
# [[Ottův slovník naučný/Batakové|Batakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Batála|Batála]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataler|Bataler]]
# [[Ottův slovník naučný/Batalha|Batalha]]
# [[Ottův slovník naučný/Batalpašinskaja|Batalpašinskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Batan|Batan]]
# [[Ottův slovník naučný/Batanes|Batanes]]
# [[Ottův slovník naučný/Batang|Batang]]
# [[Ottův slovník naučný/Batanga|Batanga]]
# [[Ottův slovník naučný/Batarda|Batarda]]
# [[Ottův slovník naučný/Batardeau|Batardeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Batardière|Batardière]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataško jesero|Bataško jesero]]
# [[Ottův slovník naučný/Batatas|Batatas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bataty|Bataty]]
# [[Ottův slovník naučný/Batava|Batava]]
# [[Ottův slovník naučný/Batava castra|Batava castra]]
# [[Ottův slovník naučný/Batavia|Batavia]]
# [[Ottův slovník naučný/Batavorum insula|Batavorum insula]]
# [[Ottův slovník naučný/Batavové|Batavové]]
# [[Ottův slovník naučný/Batavská republika|Batavská republika]]
# [[Ottův slovník naučný/Batbie|Batbie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bateau|Bateau]]
# [[Ottův slovník naučný/Batekové|Batekové]]
# [[Ottův slovník naučný/Batelov|Batelov]]
# [[Ottův slovník naučný/Batem.|Batem.]]
# [[Ottův slovník naučný/Batemanová|Batemanová]]
# [[Ottův slovník naučný/Batement|Batement]]
# [[Ottův slovník naučný/Baterie|Baterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bates|Bates]]
# [[Ottův slovník naučný/Bates (osoby)|Bates (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Báth|Báth]]
# [[Ottův slovník naučný/Bath|Bath]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathá|Bathá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathgate|Bathgate]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathilda|Bathilda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathmoceras|Bathmoceras]]
# [[Ottův slovník naučný/Báth-Monostor|Báth-Monostor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathometr|Bathometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathonian|Bathonian]]
# [[Ottův slovník naučný/Báthori|Báthori]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathos|Bathos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathský řád|Bathský řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathurst (obce)|Bathurst (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathurst|Bathurst]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathův kov|Bathův kov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathybius|Bathybius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathycrinus|Bathycrinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathydoris|Bathydoris]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathyergus|Bathyergus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathyfon|Bathyfon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathyklés|Bathyklés]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathyllos|Bathyllos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathynomus|Bathynomus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bathypterois|Bathypterois]]
# [[Ottův slovník naučný/Batić|Batić]]
# [[Ottův slovník naučný/Les Batignolles-Monceaux|Les Batignolles-Monceaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bâtiment|Bâtiment]]
# [[Ottův slovník naučný/Batin|Batin]]
# [[Ottův slovník naučný/Batín|Batín]]
# [[Ottův slovník naučný/Batinić|Batinić]]
# [[Ottův slovník naučný/Batino|Batino]]
# [[Ottův slovník naučný/Batist|Batist]]
# [[Ottův slovník naučný/Batiza|Batiza]]
# [[Ottův slovník naučný/Batizfalvy|Batizfalvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Batizovce|Batizovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Batjan|Batjan]]
# [[Ottův slovník naučný/Batjuškov|Batjuškov]]
# [[Ottův slovník naučný/Batka|Batka]]
# [[Ottův slovník naučný/Baťka|Baťka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bat-kól|Bat-kól]]
# [[Ottův slovník naučný/Batlapini|Batlapini]]
# [[Ottův slovník naučný/Batley|Batley]]
# [[Ottův slovník naučný/Batman|Batman]]
# [[Ottův slovník naučný/Batn-el-Hadžar|Batn-el-Hadžar]]
# [[Ottův slovník naučný/Batňovice|Batňovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bato|Bato]]
# [[Ottův slovník naučný/Batoa|Batoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Batoana|Batoana]]
# [[Ottův slovník naučný/Batočina|Batočina]]
# [[Ottův slovník naučný/Batogi|Batogi]]
# [[Ottův slovník naučný/Batoh|Batoh]]
# [[Ottův slovník naučný/Batoidei|Batoidei]]
# [[Ottův slovník naučný/Batokové|Batokové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bâton|Bâton]]
# [[Ottův slovník naučný/Baton|Baton]]
# [[Ottův slovník naučný/Batón|Batón]]
# [[Ottův slovník naučný/Batoni|Batoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bâtonnier|Bâtonnier]]
# [[Ottův slovník naučný/Batonnovati|Batonnovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Baton-Rouge|Baton-Rouge]]
# [[Ottův slovník naučný/Batonya|Batonya]]
# [[Ottův slovník naučný/Bátor|Bátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bator-chon-tajša|Bator-chon-tajša]]
# [[Ottův slovník naučný/Bátorkesz|Bátorkesz]]
# [[Ottův slovník naučný/Batouchovice|Batouchovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Batov|Batov]]
# [[Ottův slovník naučný/Batov Ivan Andrejevič|Batov Ivan Andrejevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Bátovce|Bátovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Batové|Batové]]
# [[Ottův slovník naučný/Batowski|Batowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachia|Batrachia]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachium|Batrachium]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachomyomachia|Batrachomyomachia]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachospermeae|Batrachospermeae]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachospermum|Batrachospermum]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrachus|Batrachus]]
# [[Ottův slovník naučný/Batrak|Batrak]]
# [[Ottův slovník naučný/Batsch|Batsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Batšan|Batšan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bat-šébá|Bat-šébá]]
# [[Ottův slovník naučný/Batta|Batta]]
# [[Ottův slovník naučný/Battaglia (město)|Battaglia (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Battaglia|Battaglia]]
# [[Ottův slovník naučný/Battaglini|Battaglini]]
# [[Ottův slovník naučný/Battání|Battání]]
# [[Ottův slovník naučný/Battarismus|Battarismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Battarra|Battarra]]
# [[Ottův slovník naučný/Battarrea|Battarrea]]
# [[Ottův slovník naučný/Battaszék|Battaszék]]
# [[Ottův slovník naučný/Battela|Battela]]
# [[Ottův slovník naučný/Battelo|Battelo]]
# [[Ottův slovník naučný/Battement|Battement]]
# [[Ottův slovník naučný/Battenberg|Battenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Batterie|Batterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Battersea|Battersea]]
# [[Ottův slovník naučný/Batteur|Batteur]]
# [[Ottův slovník naučný/Batteux|Batteux]]
# [[Ottův slovník naučný/Batthyány|Batthyány]]
# [[Ottův slovník naučný/Battikový tisk|Battikový tisk]]
# [[Ottův slovník naučný/Battista da Rapallo|Battista da Rapallo]]
# [[Ottův slovník naučný/Battle|Battle]]
# [[Ottův slovník naučný/Battle-Creek|Battle-Creek]]
# [[Ottův slovník naučný/Battos|Battos]]
# [[Ottův slovník naučný/Battové|Battové]]
# [[Ottův slovník naučný/Battuta|Battuta]]
# [[Ottův slovník naučný/Batu (souostroví)|Batu (souostroví)]]
# [[Ottův slovník naučný/Batu|Batu]]
# [[Ottův slovník naučný/Batua|Batua]]
# [[Ottův slovník naučný/Las Batuecas|Las Batuecas]]
# [[Ottův slovník naučný/Batum|Batum]]
# [[Ottův slovník naučný/Baturin|Baturin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baťuška|Baťuška]]
# [[Ottův slovník naučný/Batúta|Batúta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bátya|Bátya]]
# [[Ottův slovník naučný/Batyj|Batyj]]
# [[Ottův slovník naučný/Batyjeva doroga|Batyjeva doroga]]
# [[Ottův slovník naučný/Batyně|Batyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Batz|Batz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Batz|de Batz]]
# [[Ottův slovník naučný/Batzdorf|Batzdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Baucis|Baucis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauči|Bauči]]
# [[Ottův slovník naučný/Baud|Baud]]
# [[Ottův slovník naučný/Baude|Baude]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudeau|Baudeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudelaire|Baudelaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudelocque|Baudelocque]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudens|Baudens]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudet|Baudet]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudier|Baudier]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudin|Baudin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudiot|Baudiot]]
# [[Ottův slovník naučný/von Baudissin|von Baudissin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudiš|Baudiš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauditz|Bauditz]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudiusová|Baudiusová]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudoin|Baudoin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudot|Baudot]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudouin|Baudouin]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudrillart|Baudrillart]]
# [[Ottův slovník naučný/Baudry|Baudry]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauduins|Bauduins]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauer|Bauer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauerbach|Bauerbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bäuerle|Bäuerle]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bauernfeind|von Bauernfeind]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bauernfeld|von Bauernfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bauffremont|de Bauffremont]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bauffremont|de Bauffremont]]
# [[Ottův slovník naučný/Baugé|Baugé]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauges|Bauges]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauh.|Bauh.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauhin|Bauhin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauhinia|Bauhinia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauhinova chlopeň|Bauhinova chlopeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Baúl|Baúl]]
# [[Ottův slovník naučný/Baum|Baum]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumann|Baumann]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumannova jeskyně|Baumannova jeskyně]]
# [[Ottův slovník naučný/von Baumbach|von Baumbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumbach|Baumbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Baume (obce)|Baume (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baume|Baume]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumé|Baumé]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumeister|Baumeister]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumès|Baumès]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumg.|Baumg.]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumgarten|Baumgarten]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumgarten (osoby)|Baumgarten (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumgartner|Baumgartner]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumgärtner|Baumgärtner]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumkircher|Baumkircher]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumöhl|Baumöhl]]
# [[Ottův slovník naučný/Baumstark|Baumstark]]
# [[Ottův slovník naučný/Baunscheidtismus|Baunscheidtismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baur|Baur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauri|Bauri]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauro|Bauro]]
# [[Ottův slovník naučný/Baurowitz|Baurowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bause|Bause]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauschek|Bauschek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauschitz|Bauschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bausk|Bausk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bausnitz|Bausnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Baussner|Baussner]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauše|Bauše]]
# [[Ottův slovník naučný/Bautain|Bautain]]
# [[Ottův slovník naučný/Bautru|Bautru]]
# [[Ottův slovník naučný/Bautsch|Bautsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Bautzen|Bautzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauwens|Bauwens]]
# [[Ottův slovník naučný/Baux|Baux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauzanum|Bauzanum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bauze|Bauze]]
# [[Ottův slovník naučný/B A V|B A V]]
# [[Ottův slovník naučný/Bava|Bava]]
# [[Ottův slovník naučný/Bava (generál)|Bava (generál)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavai|Bavai]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavard|Bavard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavaria|Bavaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavarici juris codex|Bavarici juris codex]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavay|Bavay]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavean|Bavean]]
# [[Ottův slovník naučný/Baveno|Baveno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavetta|Bavetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavian|Bavian]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavier|Bavier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlna|Bavlna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlna střelná|Bavlna střelná]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlnářství|Bavlnářství]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlnavka|Bavlnavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlněný olej|Bavlněný olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavlník|Bavlník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavoche|Bavoche]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavor|Bavor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorák|Bavorák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorov|Bavorov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorové|Bavorové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorovice|Bavorovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorovský|Bavorovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorské koruny řád|Bavorské koruny řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorské moře|Bavorské moře]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorské pivo|Bavorské pivo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorsko|Bavorsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorský kraj|Bavorský kraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorský landrecht|Bavorský landrecht]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavorský les|Bavorský les]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavoryně|Bavoryně]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavoryňský|Bavoryňský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bavoux|Bavoux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bávrá|Bávrá]]
# [[Ottův slovník naučný/Baworowski|Baworowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Bawr|Bawr]]
# [[Ottův slovník naučný/Baxar|Baxar]]
# [[Ottův slovník naučný/Baxendell|Baxendell]]
# [[Ottův slovník naučný/Baxter (řeka)|Baxter (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Baxter|Baxter]]
# [[Ottův slovník naučný/Baxteriánství|Baxteriánství]]
# [[Ottův slovník naučný/Bay|Bay]]
# [[Ottův slovník naučný/Bay city|Bay city]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bay|de Bay]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayamo|Bayamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayamon|Bayamon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayan-chara|Bayan-chara]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bayard|de Bayard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayard|Bayard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayer|Bayer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayer-Bürck|Bayer-Bürck]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayeu y Subias|Bayeu y Subias]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayeux|Bayeux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bay-Islands|Bay-Islands]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayle|Bayle]]
# [[Ottův slovník naučný/z Baylenu|z Baylenu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayly|Bayly]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayne|Bayne]]
# [[Ottův slovník naučný/Baynes|Baynes]]
# [[Ottův slovník naučný/Baynton|Baynton]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayon|Bayon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayonne|Bayonne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayou|Bayou]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayreuth|Bayreuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayrhoffer|Bayrhoffer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bayse|Bayse]]
# [[Ottův slovník naučný/Baza|Baza]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazaine|Bazaine]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazalka|Bazalka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazancourt|Bazancourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazanovec|Bazanovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazanovice|Bazanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bázár|Bázár]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazard|Bazard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazardžik|Bazardžik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazarne|Bazarne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazas|Bazas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazavluk|Bazavluk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazeilles|Bazeilles]]
# [[Ottův slovník naučný/Bázeň|Bázeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Baziani|Baziani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazianus|Bazianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Baziáš|Baziáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazika|Bazika]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazilevič|Bazilevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazilišek|Bazilišek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazin (obec)|Bazin (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazin|Bazin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazin de Raucou|Bazin de Raucou]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazire|Bazire]]
# [[Ottův slovník naučný/Bázlivost|Bázlivost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bázna|Bázna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazoche|Bazoche]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazot|Bazot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazové|Bazové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baztan|Baztan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazunovi|Bazunovi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazylik|Bazylik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazzi|Bazzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazzini|Bazzini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bazzoni|Bazzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažanka|Bažanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažanov|Bažanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažanskij|Bažanskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažant|Bažant]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantář|Bažantář]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantnice|Bažantnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantnictví|Bažantnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantník|Bažantník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantov|Bažantov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantovití|Bažantovití]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažantovna|Bažantovna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažejovice|Bažejovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Baženinové|Baženinové]]
# [[Ottův slovník naučný/Baženov|Baženov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažeński|Bažeński]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažice|Bažice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bažiny|Bažiny]]
# [[Ottův slovník naučný/B. C.|B. C.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdella|Bdella]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdellatomie|Bdellatomie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdelliae|Bdelliae]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdellium|Bdellium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdellostoma|Bdellostoma]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdění|Bdění]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdín|Bdín]]
# [[Ottův slovník naučný/B-dur|B-dur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bdyn|Bdyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Be.|Be.]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaconsfield|Beaconsfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Beagle-canal|Beagle-canal]]
# [[Ottův slovník naučný/Beach|Beach]]
# [[Ottův slovník naučný/Beachy Head|Beachy Head]]
# [[Ottův slovník naučný/Beal|Beal]]
# [[Ottův slovník naučný/Beale|Beale]]
# [[Ottův slovník naučný/Beán|Beán]]
# [[Ottův slovník naučný/Beanus|Beanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beard|Beard]]
# [[Ottův slovník naučný/Béarn|Béarn]]
# [[Ottův slovník naučný/Bear River|Bear River]]
# [[Ottův slovník naučný/Béat|Béat]]
# [[Ottův slovník naučný/Beata|Beata]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatenberg|Beatenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaten-Handicap|Beaten-Handicap]]
# [[Ottův slovník naučný/Beati|Beati]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatifikace|Beatifikace]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatilly|Beatilly]]
# [[Ottův slovník naučný/Beati possidentes!|Beati possidentes!]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatismus|Beatismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatitudo|Beatitudo]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaton|Beaton]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatrice|Beatrice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatrice di Tenda|Beatrice di Tenda]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatrix (planetka)|Beatrix (planetka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatrix|Beatrix]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatrizet|Beatrizet]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatson|Beatson]]
# [[Ottův slovník naučný/Beattie|Beattie]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatty|Beatty]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatus (osoby)|Beatus (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatus|Beatus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beatus Rhenanus|Beatus Rhenanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beáty|Beáty]]
# [[Ottův slovník naučný/Beau|Beau]]
# [[Ottův slovník naučný/Le Beau|Le Beau]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaucaire (město)|Beaucaire (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaucaire|Beaucaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauce|Beauce]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauclair|Beauclair]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaucourt|Beaucourt]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaucourt|de Beaucourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaufort|Beaufort]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaufort|de Beaufort]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaufort (osoby)|Beaufort (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaufortova stupnice|Beaufortova stupnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaufortské vrstvy|Beaufortské vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaufort-Spontin|de Beaufort-Spontin]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaugency|Beaugency]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauharnais|Beauharnais]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beauchamp|de Beauchamp]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beauchamps|de Beauchamps]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaujeu|Beaujeu]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaujolais|Beaujolais]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaujour|Beaujour]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaulieu (obce)|Beaulieu (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaulieu|Beaulieu]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaumanoir|de Beaumanoir]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaumarchais|de Beaumarchais]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumaris|Beaumaris]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumelle|Beaumelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumes-de-Venis|Beaumes-de-Venis]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumesnil|Beaumesnil]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumier|Beaumier]]
# [[Ottův slovník naučný/Beau monde|Beau monde]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumont (obce)|Beaumont (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumont|Beaumont]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaumont|de Beaumont]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaumont-Vassy|de Beaumont-Vassy]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaumontia|Beaumontia]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaune|Beaune]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beaune|de Beaune]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauneův problém|Beauneův problém]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaunoir|Beaunoir]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beauplan|de Beauplan]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaupré|Beaupré]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaupréau|Beaupréau]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauregard|Beauregard]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaurepaire|Beaurepaire]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beausobre|de Beausobre]]
# [[Ottův slovník naučný/Beausset|Beausset]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaussire|Beaussire]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauté|Beauté]]
# [[Ottův slovník naučný/Beautemps-Beaupré|Beautemps-Beaupré]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauv.|Beauv.]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauvais|Beauvais]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beauvais|de Beauvais]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauvaliet|Beauvaliet]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauvoir -sur-Mer|Beauvoir -sur-Mer]]
# [[Ottův slovník naučný/Beauvoir|Beauvoir]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaver Dam|Beaver Dam]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaver Fals|Beaver Fals]]
# [[Ottův slovník naučný/Beaver Lake|Beaver Lake]]
# [[Ottův slovník naučný/Beáwar|Beáwar]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bebber|von Bebber]]
# [[Ottův slovník naučný/Bébé|Bébé]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebeerin|Bebeerin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebehán|Bebehán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebek|Bebek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebel|Bebel]]
# [[Ottův slovník naučný/Beberbeck|Beberbeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Bébian|Bébian]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebisace|Bebisace]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebkové|Bebkové]]
# [[Ottův slovník naučný/Beblavý|Beblavý]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebrava|Bebrava]]
# [[Ottův slovník naučný/Bèbre|Bèbre]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebrykové|Bebrykové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bebutov|Bebutov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bec|Bec]]
# [[Ottův slovník naučný/Becanus|Becanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Becarre|Becarre]]
# [[Ottův slovník naučný/Becc.|Becc.]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccadelli|Beccadelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccafumi|Beccafumi]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccari|Beccari]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccaria|Beccaria]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beccaria|de Beccaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccariová|Beccariová]]
# [[Ottův slovník naučný/Beccles|Beccles]]
# [[Ottův slovník naučný/Becelli|Becelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Becerra|Becerra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bec-Hellouin|Bec-Hellouin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bècchi|Bècchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Becić|Becić]]
# [[Ottův slovník naučný/Beck|Beck]]
# [[Ottův slovník naučný/von Becke|von Becke]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckengrund|Beckengrund]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckenhain|Beckenhain]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckenham|Beckenham]]
# [[Ottův slovník naučný/Becker|Becker]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beckerath|von Beckerath]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckers|Beckers]]
# [[Ottův slovník naučný/Becket|Becket]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckford|Beckford]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckij|Beckij]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckmann|Beckmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckov|Beckov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckovský|Beckovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckum|Beckum]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckx|Beckx]]
# [[Ottův slovník naučný/Béclard|Béclard]]
# [[Ottův slovník naučný/Becq de Fouquiéres|Becq de Fouquiéres]]
# [[Ottův slovník naučný/Becquer|Becquer]]
# [[Ottův slovník naučný/Becquerel|Becquerel]]
# [[Ottův slovník naučný/Beckwith|Beckwith]]
# [[Ottův slovník naučný/Bécs|Bécs]]
# [[Ottův slovník naučný/Becs de corbin|Becs de corbin]]
# [[Ottův slovník naučný/Becse|Becse]]
# [[Ottův slovník naučný/Becsey|Becsey]]
# [[Ottův slovník naučný/Becskerek|Becskerek]]
# [[Ottův slovník naučný/Becu|Becu]]
# [[Ottův slovník naučný/Becun|Becun]]
# [[Ottův slovník naučný/Béč|Béč]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečák|Bečák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečevník|Bečevník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečice|Bečice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečka|Bečka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečka Bohumil|Bečka Bohumil]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečkov|Bečkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečov|Bečov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečuani|Bečuani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečva (řeka)|Bečva (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečva (obce)|Bečva (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečva|Bečva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečvář|Bečvář]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečvárky|Bečvárky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečvářovský|Bečvářovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečvářství|Bečvářství]]
# [[Ottův slovník naučný/Bečváry|Bečváry]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedarieux|Bedarieux]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedarride|Bedarride]]
# [[Ottův slovník naučný/Bédarrides|Bédarrides]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedarší|Bedarší]]
# [[Ottův slovník naučný/Beda Venerabilis|Beda Venerabilis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedburg|Bedburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Beddoes|Beddoes]]
# [[Ottův slovník naučný/Beddome|Beddome]]
# [[Ottův slovník naučný/Bede|Bede]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedeau|Bedeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedeguary|Bedeguary]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedeković|Bedeković]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedel|Bedel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedellus|Bedellus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedemund|Bedemund]]
# [[Ottův slovník naučný/Bederkesa|Bederkesa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bederný|Bederný]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedeus|Bedeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedford|Bedford]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedford Level|Bedford Level]]
# [[Ottův slovník naučný/of Bedford|of Bedford]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedkovice|Bedkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedla|Bedla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedlam|Bedlam]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedlington|Bedlington]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedlno|Bedlno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedlobytky|Bedlobytky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedlovité|Bedlovité]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bedmar|de Bedmar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bednář|Bednář]]
# [[Ottův slovník naučný/Bednarov|Bednarov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bednářství|Bednářství]]
# [[Ottův slovník naučný/Bednění|Bednění]]
# [[Ottův slovník naučný/Bednore|Bednore]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedö|Bedö]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedos de Celles|Bedos de Celles]]
# [[Ottův slovník naučný/Bědovice|Bědovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bed-pak-dala|Bed-pak-dala]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedr|Bedr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedra|Bedra]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedraší|Bedraší]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedrč|Bedrč]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedretto|Bedretto]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedriacum|Bedriacum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedřich|Bedřich]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedřichov|Bedřichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedřichovice|Bedřichovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedřichovský z Lomné|Bedřichovský z Lomné]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedrník|Bedrník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedro|Bedro]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bedršdorfa|z Bedršdorfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedr-ul-džemálí|Bedr-ul-džemálí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedruňka|Bedruňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Beduinové|Beduinové]]
# [[Ottův slovník naučný/Będzin|Będzin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedža|Bedža]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedžápur|Bedžápur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bedžové|Bedžové]]
# [[Ottův slovník naučný/Beecke|Beecke]]
# [[Ottův slovník naučný/Beef|Beef]]
# [[Ottův slovník naučný/Beefeaters|Beefeaters]]
# [[Ottův slovník naučný/Beefsteak|Beefsteak]]
# [[Ottův slovník naučný/Beeftea|Beeftea]]
# [[Ottův slovník naučný/Beef-wood|Beef-wood]]
# [[Ottův slovník naučný/Beecher|Beecher]]
# [[Ottův slovník naučný/Beechey|Beechey]]
# [[Ottův slovník naučný/Beek|Beek]]
# [[Ottův slovník naučný/Beél|Beél]]
# [[Ottův slovník naučný/Beelen z Bertholffa|Beelen z Bertholffa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beelzebúb|Beelzebúb]]
# [[Ottův slovník naučný/Beemsch|Beemsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Beemster|Beemster]]
# [[Ottův slovník naučný/Beer|Beer]]
# [[Ottův slovník naučný/Beerberg|Beerberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Beerbhoom|Beerbhoom]]
# [[Ottův slovník naučný/Beerenwalde|Beerenwalde]]
# [[Ottův slovník naučný/Beerfelden|Beerfelden]]
# [[Ottův slovník naučný/Beernem|Beernem]]
# [[Ottův slovník naučný/van Beers|van Beers]]
# [[Ottův slovník naučný/Bees|Bees]]
# [[Ottův slovník naučný/Beeskow|Beeskow]]
# [[Ottův slovník naučný/Beete|Beete]]
# [[Ottův slovník naučný/van Beethoven|van Beethoven]]
# [[Ottův slovník naučný/Beets|Beets]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beetz|von Beetz]]
# [[Ottův slovník naučný/Befana|Befana]]
# [[Ottův slovník naučný/Beffara|Beffara]]
# [[Ottův slovník naučný/Beffroi|Beffroi]]
# [[Ottův slovník naučný/Beffroy de Reigny|Beffroy de Reigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Béfort|Béfort]]
# [[Ottův slovník naučný/Beg|Beg]]
# [[Ottův slovník naučný/Béga|Béga]]
# [[Ottův slovník naučný/Bega|Bega]]
# [[Ottův slovník naučný/Bégard|Bégard]]
# [[Ottův slovník naučný/Begarelli|Begarelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Begas|Begas]]
# [[Ottův slovník naučný/Begbázár|Begbázár]]
# [[Ottův slovník naučný/Begemeder|Begemeder]]
# [[Ottův slovník naučný/Beger|Beger]]
# [[Ottův slovník naučný/Begga|Begga]]
# [[Ottův slovník naučný/Beggiatoa|Beggiatoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beggrov|Beggrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beghardové|Beghardové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bégin|Bégin]]
# [[Ottův slovník naučný/Beglerbeg|Beglerbeg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bégles|Bégles]]
# [[Ottův slovník naučný/Beglik|Beglik]]
# [[Ottův slovník naučný/Běglopopovština|Běglopopovština]]
# [[Ottův slovník naučný/Begnje|Begnje]]
# [[Ottův slovník naučný/Begon|Begon]]
# [[Ottův slovník naučný/Begonia|Begonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Begoniaceae|Begoniaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Begtaš|Begtaš]]
# [[Ottův slovník naučný/Begti|Begti]]
# [[Ottův slovník naučný/Beguele|Beguele]]
# [[Ottův slovník naučný/Beguini|Beguini]]
# [[Ottův slovník naučný/Begum|Begum]]
# [[Ottův slovník naučný/Begumín|Begumín]]
# [[Ottův slovník naučný/Běguni|Běguni]]
# [[Ottův slovník naučný/Begunje|Begunje]]
# [[Ottův slovník naučný/Běh|Běh]]
# [[Ottův slovník naučný/Behádur|Behádur]]
# [[Ottův slovník naučný/Beháí|Beháí]]
# [[Ottův slovník naučný/Behaim|Behaim]]
# [[Ottův slovník naučný/Beham|Beham]]
# [[Ottův slovník naučný/Beham (osoby)|Beham (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhání|Běhání]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhání ulicí|Běhání ulicí]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhánky|Běhánky]]
# [[Ottův slovník naučný/Behar|Behar]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhařov|Běhařov]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhařovice|Běhařovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhátka|Běhátka]]
# [[Ottův slovník naučný/Beháuddín|Beháuddín]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhavka|Běhavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Beheim|Beheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Behem|Behem]]
# [[Ottův slovník naučný/Behémót|Behémót]]
# [[Ottův slovník naučný/Behenové ořechy|Behenové ořechy]]
# [[Ottův slovník naučný/Behenový olej|Behenový olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Behéra|Behéra]]
# [[Ottův slovník naučný/Béhier|Béhier]]
# [[Ottův slovník naučný/Behistún|Behistún]]
# [[Ottův slovník naučný/Behlen|Behlen]]
# [[Ottův slovník naučný/Behm (mince)|Behm (mince)]]
# [[Ottův slovník naučný/Behm|Behm]]
# [[Ottův slovník naučný/Behn|Behn]]
# [[Ottův slovník naučný/Behnes|Behnes]]
# [[Ottův slovník naučný/Behnese|Behnese]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhoun|Běhoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Běhounky|Běhounky]]
# [[Ottův slovník naučný/Behr|Behr]]
# [[Ottův slovník naučný/Behrám|Behrám]]
# [[Ottův slovník naučný/Behrámgúr|Behrámgúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Behrend|Behrend]]
# [[Ottův slovník naučný/Behring|Behring]]
# [[Ottův slovník naučný/Behrmann|Behrmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bech|Bech]]
# [[Ottův slovník naučný/de Béchamel|de Béchamel]]
# [[Ottův slovník naučný/Béchamp|Béchamp]]
# [[Ottův slovník naučný/z Běchar|z Běchar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechard|Bechard]]
# [[Ottův slovník naučný/Běchary|Běchary]]
# [[Ottův slovník naučný/Bèche|Bèche]]
# [[Ottův slovník naučný/Becher|Becher]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechica|Bechica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechlejovice|Bechlejovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechlín|Bechlín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechmann|Bechmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechon|Bechon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechov|Bechov]]
# [[Ottův slovník naučný/Běchovice|Běchovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechst.|Bechst.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechstein|Bechstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechtišúa|Bechtišúa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyna|Bechyna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyně (hornictví)|Bechyně (hornictví)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyně|Bechyně]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bechyně|z Bechyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyně z Lažan|Bechyně z Lažan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyňka|Bechyňka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bechyňsko|Bechyňsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Beidáví|Beidáví]]
# [[Ottův slovník naučný/Beige|Beige]]
# [[Ottův slovník naučný/Beijeren|Beijeren]]
# [[Ottův slovník naučný/Beijerland|Beijerland]]
# [[Ottův slovník naučný/Bei-kem|Bei-kem]]
# [[Ottův slovník naučný/Beil|Beil]]
# [[Ottův slovník naučný/Beilstein|Beilstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Beine|Beine]]
# [[Ottův slovník naučný/Beinl|Beinl]]
# [[Ottův slovník naučný/Beira|Beira]]
# [[Ottův slovník naučný/Beirám|Beirám]]
# [[Ottův slovník naučný/Beireis|Beireis]]
# [[Ottův slovník naučný/Beisa|Beisa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beisbarth|Beisbarth]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beisler|von Beisler]]
# [[Ottův slovník naučný/Beispiel|Beispiel]]
# [[Ottův slovník naučný/Beišehr|Beišehr]]
# [[Ottův slovník naučný/Beitár|Beitár]]
# [[Ottův slovník naučný/Beit-el-Fakíh|Beit-el-Fakíh]]
# [[Ottův slovník naučný/Beitzke|Beitzke]]
# [[Ottův slovník naučný/Bej|Bej]]
# [[Ottův slovník naučný/Beja|Beja]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejádí|Bejádí]]
# [[Ottův slovník naučný/Beján|Beján]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejar|Bejar]]
# [[Ottův slovník naučný/Béjart|Béjart]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejází|Bejází]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejčkové z Nezpečova|Bejčkové z Nezpečova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejdemen|Bejdemen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejdov|Bejdov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejim|Bejim]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejkovec|Bejkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejkovice|Bejkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejky|Bejky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejla|Bejla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejlán|Bejlán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejler-beji|Bejler-beji]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejlí|Bejlí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejlomorky|Bejlomorky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejne|Bejne]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejpur|Bejpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejrút|Bejrút]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejšovcové|Bejšovcové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bejton|Bejton]]
# [[Ottův slovník naučný/Bek|Bek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekání|Bekání]]
# [[Ottův slovník naučný/Békás|Békás]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekasina|Bekasina]]
# [[Ottův slovník naučný/Beke|Beke]]
# [[Ottův slovník naučný/Beker|Beker]]
# [[Ottův slovník naučný/Békés|Békés]]
# [[Ottův slovník naučný/Békes|Békes]]
# [[Ottův slovník naučný/Békéssy|Békéssy]]
# [[Ottův slovník naučný/Beketov|Beketov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekk|Bekk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekker|Bekker]]
# [[Ottův slovník naučný/Beklemišev|Beklemišev]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekri|Bekri]]
# [[Ottův slovník naučný/Beksics|Beksics]]
# [[Ottův slovník naučný/Bektaš|Bektaš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekyně|Bekyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Bekyně (náboženství)|Bekyně (náboženství)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bel.|Bel.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bel (město)|Bel (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bel|Bel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bél|Bél]]
# [[Ottův slovník naučný/le Bel|le Bel]]
# [[Ottův slovník naučný/Běl|Běl]]
# [[Ottův slovník naučný/Bela (město)|Bela (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Belá|Belá]]
# [[Ottův slovník naučný/Béla|Béla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bela|Bela]]
# [[Ottův slovník naučný/Bela Uroš|Bela Uroš]]
# [[Ottův slovník naučný/Běla (město)|Běla (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělá|Bělá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělá (řeky)|Bělá (řeky)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělá (obce)|Bělá (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Běla Crkva|Běla Crkva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bela Palanka|Bela Palanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Belâbre|Belâbre]]
# [[Ottův slovník naučný/Běláci|Běláci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělaja|Bělaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělaja Cerkov|Bělaja Cerkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělaja Sloboda|Bělaja Sloboda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělák (město)|Bělák (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Belalcazar|Belalcazar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bélanger|Bélanger]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělánka|Bělánka]]
# [[Ottův slovník naučný/Belánský|Belánský]]
# [[Ottův slovník naučný/Belar|Belar]]
# [[Ottův slovník naučný/Běláskové|Běláskové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělasica|Bělasica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělava Dlouhá|Bělava Dlouhá]]
# [[Ottův slovník naučný/Belázorí|Belázorí]]
# [[Ottův slovník naučný/Belbeis|Belbeis]]
# [[Ottův slovník naučný/Belbek|Belbek]]
# [[Ottův slovník naučný/Belbes|Belbes]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělboh|Bělboh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělboh (mytologie)|Bělboh (mytologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělbožice|Bělbožice]]
# [[Ottův slovník naučný/Belbuck|Belbuck]]
# [[Ottův slovník naučný/Belcari|Belcari]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělci|Bělci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bełcikowski|Bełcikowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Belcke|Belcke]]
# [[Ottův slovník naučný/Belcredi|Belcredi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělč|Bělč]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělčice|Bělčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělčovice|Bělčovice]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bělé|z Bělé]]
# [[Ottův slovník naučný/Belebej|Belebej]]
# [[Ottův slovník naučný/Běleč|Běleč]]
# [[Ottův slovník naučný/Běleč (obec)|Běleč (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělečko|Bělečko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělečov|Bělečov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beled|Beled]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělehrad|Bělehrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Bełej|Bełej]]
# [[Ottův slovník naučný/Belém|Belém]]
# [[Ottův slovník naučný/Belemnitidae|Belemnitidae]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belenoi|de Belenoi]]
# [[Ottův slovník naučný/Belenus|Belenus]]
# [[Ottův slovník naučný/Belényes|Belényes]]
# [[Ottův slovník naučný/Bel-esprit|Bel-esprit]]
# [[Ottův slovník naučný/Belessa|Belessa]]
# [[Ottův slovník naučný/Belesta|Belesta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělešovice|Bělešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bel-étage|Bel-étage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělev|Bělev]]
# [[Ottův slovník naučný/Belèze|Belèze]]
# [[Ottův slovník naučný/Beleznay|Beleznay]]
# [[Ottův slovník naučný/Belfast|Belfast]]
# [[Ottův slovník naučný/Belfegor|Belfegor]]
# [[Ottův slovník naučný/Belfort|Belfort]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgám|Belgám]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgard|Belgard]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgáum|Belgáum]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgern|Belgern]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgica|Belgica]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgická konfesse|Belgická konfesse]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgická piva|Belgická piva]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgické tunnelování|Belgické tunnelování]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgie|Belgie]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgiojoso|Belgiojoso]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělgoraj|Bělgoraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělgorod|Bělgorod]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgové|Belgové]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgrad|Belgrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgrand|Belgrand]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgrano|Belgrano]]
# [[Ottův slovník naučný/Belgravia|Belgravia]]
# [[Ottův slovník naučný/Belhání|Belhání]]
# [[Ottův slovník naučný/Belchen|Belchen]]
# [[Ottův slovník naučný/Belcher|Belcher]]
# [[Ottův slovník naučný/Belchite|Belchite]]
# [[Ottův slovník naučný/Belial|Belial]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělica|Bělica]]
# [[Ottův slovník naučný/Belice|Belice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělice (obec)|Bělice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělice|Bělice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beliczay|Beliczay]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělička|Bělička]]
# [[Ottův slovník naučný/Běličství|Běličství]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělidlo|Bělidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belidor|de Belidor]]
# [[Ottův slovník naučný/Belig|Belig]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělichov|Bělichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beli Kranjci|Beli Kranjci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bélik|Bélik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělima|Bělima]]
# [[Ottův slovník naučný/Belimarković|Belimarković]]
# [[Ottův slovník naučný/Belin|Belin]]
# [[Ottův slovník naučný/Belina|Belina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělina (řeka)|Bělina (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělina|Bělina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělinka|Bělinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělinskij|Bělinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Belisana|Belisana]]
# [[Ottův slovník naučný/Belisar|Belisar]]
# [[Ottův slovník naučný/Belius|Belius]]
# [[Ottův slovník naučný/Belizarius|Belizarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Belize|Belize]]
# [[Ottův slovník naučný/Běljajev|Běljajev]]
# [[Ottův slovník naučný/Běljakov|Běljakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beljanica|Beljanica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělka|Bělka]]
# [[Ottův slovník naučný/Belke|Belke]]
# [[Ottův slovník naučný/Belknap|Belknap]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělkovice|Bělkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělkovský|Bělkovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělky|Bělky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bell|Bell]]
# [[Ottův slovník naučný/Bella (město)|Bella (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bella|Bella]]
# [[Ottův slovník naučný/Bella (osoby)|Bella (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellac|Bellac]]
# [[Ottův slovník naučný/Belladonna|Belladonna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bella gerant alii!|Bella gerant alii!]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellaggio|Bellaggio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellagines|Bellagines]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellaire|Bellaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellamy|Bellamy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellangé|Bellangé]]
# [[Ottův slovník naučný/Beliani|Beliani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellano|Bellano]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellapertica|Bellapertica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellardi|Bellardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellari|Bellari]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellarmino|Bellarmino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellarminy|Bellarminy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellas|Bellas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellavitis|Bellavitis]]
# [[Ottův slovník naučný/du Bellay|du Bellay]]
# [[Ottův slovník naučný/Belle|Belle]]
# [[Ottův slovník naučný/Belle Alliance|Belle Alliance]]
# [[Ottův slovník naučný/Belleau|Belleau]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bellecombe|de Bellecombe]]
# [[Ottův slovník naučný/Belle-Fontaine|Belle-Fontaine]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellegambe|Bellegambe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellegarde|Bellegarde]]
# [[Ottův slovník naučný/Belle Isle|Belle Isle]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belle-Isle|de Belle-Isle]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellême|Bellême]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellenz|Bellenz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belleperche|de Belleperche]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellermann|Bellermann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellerofón|Bellerofón]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellerophon|Bellerophon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellerophonové vápence|Bellerophonové vápence]]
# [[Ottův slovník naučný/Belles-Lettres|Belles-Lettres]]
# [[Ottův slovník naučný/Belletrie|Belletrie]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belleval|de Belleval]]
# [[Ottův slovník naučný/Belleville|Belleville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellevilleův kotel|Bellevilleův kotel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellevue|Bellevue]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellew|Bellew]]
# [[Ottův slovník naučný/Belley|Belley]]
# [[Ottův slovník naučný/Belli|Belli]]
# [[Ottův slovník naučný/Belliard|Belliard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellica columna|Bellica columna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellicoso, bellicosamente|Bellicoso, bellicosamente]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellidiastrum|Bellidiastrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellier|Bellier]]
# [[Ottův slovník naučný/Belling|Belling]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellingham|Bellingham]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellingshausen|Bellingshausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellini|Bellini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellinzona|Bellinzona]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellis|Bellis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellman|Bellman]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellmann|Bellmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bello|Bello]]
# [[Ottův slovník naučný/Belloc|Belloc]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellocquova roura|Bellocquova roura]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belloguet|de Belloguet]]
# [[Ottův slovník naučný/Belloli|Belloli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellona|Bellona]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellonion|Bellonion]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellori|Bellori]]
# [[Ottův slovník naučný/Belloste|Belloste]]
# [[Ottův slovník naučný/Béllosztenecz|Béllosztenecz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellot|Bellot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellotova úžina|Bellotova úžina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellotti-Bon|Bellotti-Bon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellotto|Bellotto]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellovakové|Bellovakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellovesus|Bellovesus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellows|Bellows]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belloy|de Belloy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bell Rock|Bell Rock]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellum iustum piumque|Bellum iustum piumque]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellum omnium contra omnes|Bellum omnium contra omnes]]
# [[Ottův slovník naučný/Belluno|Belluno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellův telefon|Bellův telefon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bellův zákon|Bellův zákon]]
# [[Ottův slovník naučný/Belly|Belly]]
# [[Ottův slovník naučný/Belmez|Belmez]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělmo|Bělmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Belmont (Francie)|Belmont (Francie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Belmont|Belmont]]
# [[Ottův slovník naučný/de Belmonte|de Belmonte]]
# [[Ottův slovník naučný/Belmontet|Belmontet]]
# [[Ottův slovník naučný/Belmontin|Belmontin]]
# [[Ottův slovník naučný/Belnay|Belnay]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloba|Běloba]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloba Pattinsonova|Běloba Pattinsonova]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloba perlová|Běloba perlová]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloba španělská|Běloba španělská]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloba zinková|Běloba zinková]]
# [[Ottův slovník naučný/Belodon|Belodon]]
# [[Ottův slovník naučný/Beloeil|Beloeil]]
# [[Ottův slovník naučný/Belogradčík|Belogradčík]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohorská bitva|Bělohorská bitva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohorské vrstvy|Bělohorské vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohoubek|Bělohoubek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohrad|Bělohrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohradský|Bělohradský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělohrobský|Bělohrobský]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělochorvati|Bělochorvati]]
# [[Ottův slovník naučný/Beloit|Beloit]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělokámen|Bělokámen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělokozly|Bělokozly]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělokrevnost|Bělokrevnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloky|Běloky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělolist|Bělolist]]
# [[Ottův slovník naučný/Belon|Belon]]
# [[Ottův slovník naučný/Belone|Belone]]
# [[Ottův slovník naučný/Belonity|Belonity]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělopašci|Bělopašci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělopolje|Bělopolje]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělopolskij|Bělopolskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělopotocký|Bělopotocký]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělořit|Bělořit]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělorusija|Bělorusija]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělorusové|Bělorusové]]
# [[Ottův slovník naučný/Běloselští|Běloselští]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělosrbi|Bělosrbi]]
# [[Ottův slovník naučný/Belostenec|Belostenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Belostoma|Belostoma]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělošovice|Bělošovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Belot|Belot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělotín|Bělotín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělotok|Bělotok]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělotrn|Bělotrn]]
# [[Ottův slovník naučný/Belotto|Belotto]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělouň|Bělouň]]
# [[Ottův slovník naučný/Belov|Belov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělov|Bělov]]
# [[Ottův slovník naučný/Belovar|Belovar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělovec|Bělovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělověžská poušť|Bělověžská poušť]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bělovic Kuneš|z Bělovic Kuneš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělovisko|Bělovisko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělozářka|Bělozářka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělozersk|Bělozersk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělozerští|Bělozerští]]
# [[Ottův slovník naučný/Belpasso|Belpasso]]
# [[Ottův slovník naučný/Belpech|Belpech]]
# [[Ottův slovník naučný/Belper|Belper]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělpuch|Bělpuch]]
# [[Ottův slovník naučný/Belrupt-Tissac|Belrupt-Tissac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělsk|Bělsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Belsko|Belsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělskij|Bělskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělský|Bělský]]
# [[Ottův slovník naučný/Belšazar|Belšazar]]
# [[Ottův slovník naučný/Belt|Belt]]
# [[Ottův slovník naučný/Beltirové|Beltirové]]
# [[Ottův slovník naučný/Beltraffio|Beltraffio]]
# [[Ottův slovník naučný/Beltrame|Beltrame]]
# [[Ottův slovník naučný/Beltrami|Beltrami]]
# [[Ottův slovník naučný/Beltramo|Beltramo]]
# [[Ottův slovník naučný/Belúdžistán|Belúdžistán]]
# [[Ottův slovník naučný/Beluga|Beluga]]
# [[Ottův slovník naučný/Běluha|Běluha]]
# [[Ottův slovník naučný/Běluky|Běluky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělun|Bělun]]
# [[Ottův slovník naučný/Běluň|Běluň]]
# [[Ottův slovník naučný/Belus|Belus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beluša|Beluša]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělušice|Bělušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Belušnice|Belušnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělužin kámen|Bělužin kámen]]
# [[Ottův slovník naučný/Belvedere (Praha)|Belvedere (Praha)]]
# [[Ottův slovník naučný/Belvedere|Belvedere]]
# [[Ottův slovník naučný/Belvederské vrstvy|Belvederské vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Belvic z Nostic|Belvic z Nostic]]
# [[Ottův slovník naučný/Belviglieri|Belviglieri]]
# [[Ottův slovník naučný/Belvisia|Belvisia]]
# [[Ottův slovník naučný/Běły Bóh|Běły Bóh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělyj (ostrov)|Bělyj (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělyj|Bělyj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělyje golubi|Bělyje golubi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bělyj gorod|Bělyj gorod]]
# [[Ottův slovník naučný/Belz|Belz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bełz|Bełz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bełza|Bełza]]
# [[Ottův slovník naučný/Belzebúb|Belzebúb]]
# [[Ottův slovník naučný/Belzig|Belzig]]
# [[Ottův slovník naučný/Belzoni|Belzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bełźyce|Bełźyce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bem|Bem]]
# [[Ottův slovník naučný/Béma|Béma]]
# [[Ottův slovník naučný/Běmař|Běmař]]
# [[Ottův slovník naučný/Bemba|Bemba]]
# [[Ottův slovník naučný/Bembex|Bembex]]
# [[Ottův slovník naučný/Bembézar|Bembézar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bembo|Bembo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bembridgeské vrstvy|Bembridgeské vrstvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bême|Bême]]
# [[Ottův slovník naučný/Bemetzrieder|Bemetzrieder]]
# [[Ottův slovník naučný/van Bemmel|van Bemmel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bémol|Bémol]]
# [[Ottův slovník naučný/Bemova|Bemova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bempe|Bempe]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben (keltština)|Ben (keltština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben (hebrejština)|Ben (hebrejština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Benacus|Benacus]]
# [[Ottův slovník naučný/Benadad|Benadad]]
# [[Ottův slovník naučný/Benájá|Benájá]]
# [[Ottův slovník naučný/Benalcazar|Benalcazar]]
# [[Ottův slovník naučný/Benard|Benard]]
# [[Ottův slovník naučný/Benares|Benares]]
# [[Ottův slovník naučný/Benáry|Benáry]]
# [[Ottův slovník naučný/Benasque|Benasque]]
# [[Ottův slovník naučný/Benat|Benat]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátka|Benátka]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátky|Benátky]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátská škola malířská|Benátská škola malířská]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátské sklo|Benátské sklo]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátsko|Benátsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátský Matěj|Benátský Matěj]]
# [[Ottův slovník naučný/Benátský|Benátský]]
# [[Ottův slovník naučný/Benavente|Benavente]]
# [[Ottův slovník naučný/de Benavente|de Benavente]]
# [[Ottův slovník naučný/Benbecula|Benbecula]]
# [[Ottův slovník naučný/Benbow|Benbow]]
# [[Ottův slovník naučný/Bencivenni|Bencivenni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bencúr|Bencúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Benczur|Benczur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bend|Bend]]
# [[Ottův slovník naučný/Benda|Benda]]
# [[Ottův slovník naučný/von Benda|von Benda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendall|Bendall]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendavid|Bendavid]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendel|Bendel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendella|Bendella]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendemann|Bendemann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender (město)|Bender (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender|Bender]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bender|von Bender]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender Abbásí|Bender Abbásí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender-Bušír|Bender-Bušír]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender-Eregli|Bender-Eregli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bender-šehr|Bender-šehr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendery|Bendery]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendis|Bendis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendl|Bendl]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendorf|Bendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendum|Bendum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendy|Bendy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bendz|Bendz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bene|Bene]]
# [[Ottův slovník naučný/Bene (osoby)|Bene (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Benecke|Benecke]]
# [[Ottův slovník naučný/Benecko|Benecko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bened.|Bened.]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedek|Benedek]]
# [[Ottův slovník naučný/van Beneden|van Beneden]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedenia|Benedenia]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedetti|Benedetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedetto|Benedetto]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedicamus Domino|Benedicamus Domino]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedicere|Benedicere]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedicite|Benedicite]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedict|Benedict]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedictio|Benedictio]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedictus|Benedictus]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedictus z Louky|Benedictus z Louky]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedik Svatý|Benedik Svatý]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedikce|Benedikce]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedikt|Benedikt]]
# [[Ottův slovník naučný/Benediktbeuern|Benediktbeuern]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedikti|Benedikti]]
# [[Ottův slovník naučný/Benediktini|Benediktini]]
# [[Ottův slovník naučný/Benediktinky|Benediktinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Benediktinský likér|Benediktinský likér]]
# [[Ottův slovník naučný/Benediktov|Benediktov]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedix|Benedix]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedové z Nečtín|Benedové z Nečtín]]
# [[Ottův slovník naučný/Benedykt|Benedykt]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneficiální věci|Beneficiální věci]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneficiarius|Beneficiarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneficiát|Beneficiát]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneficium|Beneficium]]
# [[Ottův slovník naučný/Benefit building societies|Benefit building societies]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneke|Beneke]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneplacito|Beneplacito]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneplacitum apostolicum|Beneplacitum apostolicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bene possessionatus et natus|Bene possessionatus et natus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneschau|Beneschau]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneš|Beneš]]
# [[Ottův slovník naučný/Benešov|Benešov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Benešova|z Benešova]]
# [[Ottův slovník naučný/z Benešova (Petřík Jan)|z Benešova (Petřík Jan)]]
# [[Ottův slovník naučný/Benešovice|Benešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benešovici|Benešovici]]
# [[Ottův slovník naučný/Benešovský|Benešovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Benešovský-Veselý|Benešovský-Veselý]]
# [[Ottův slovník naučný/Benetice|Benetice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benetschlag|Benetschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Benettův ostrov|Benettův ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Benevent|Benevent]]
# [[Ottův slovník naučný/Benevento|Benevento]]
# [[Ottův slovník naučný/Beneventum|Beneventum]]
# [[Ottův slovník naučný/Benevolentia|Benevolentia]]
# [[Ottův slovník naučný/Benevoli|Benevoli]]
# [[Ottův slovník naučný/Benezet|Benezet]]
# [[Ottův slovník naučný/Benfeld|Benfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Benfey|Benfey]]
# [[Ottův slovník naučný/Beng|Beng]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengál|Bengál]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengálí|Bengálí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengalské elemi|Bengalské elemi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengálský jazyk a literatura|Bengálský jazyk a literatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengálský oheň|Bengálský oheň]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengálský záliv|Bengálský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengází|Bengází]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengel|Bengel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bengtsson|Bengtsson]]
# [[Ottův slovník naučný/Benguela|Benguela]]
# [[Ottův slovník naučný/Benhof|Benhof]]
# [[Ottův slovník naučný/Bench|Bench]]
# [[Ottův slovník naučný/Beni|Beni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bení|Bení]]
# [[Ottův slovník naučný/Beni (osoby)|Beni (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bení Amer|Bení Amer]]
# [[Ottův slovník naučný/Beni-Barde|Beni-Barde]]
# [[Ottův slovník naučný/Benicarló|Benicarló]]
# [[Ottův slovník naučný/Benice|Benice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benicia|Benicia]]
# [[Ottův slovník naučný/Benickij|Benickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Beniczky|Beniczky]]
# [[Ottův slovník naučný/Beniczky-Bajza|Beniczky-Bajza]]
# [[Ottův slovník naučný/Benigna|Benigna]]
# [[Ottův slovník naučný/Benigni|Benigni]]
# [[Ottův slovník naučný/Benignus|Benignus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beníkova jeskyně|Beníkova jeskyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Beníkové z Petrsdorfa|Beníkové z Petrsdorfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beníkovice|Beníkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benin|Benin]]
# [[Ottův slovník naučný/Benincasa|Benincasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beninga|Beninga]]
# [[Ottův slovník naučný/Beninský záliv|Beninský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Beniowsky|Beniowsky]]
# [[Ottův slovník naučný/Benisalem|Benisalem]]
# [[Ottův slovník naučný/Benisch|Benisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Benivieni|Benivieni]]
# [[Ottův slovník naučný/Benja|Benja]]
# [[Ottův slovník naučný/Benjamin|Benjamin]]
# [[Ottův slovník naučný/Benk|Benk]]
# [[Ottův slovník naučný/von Benkendorf|von Benkendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkert|Benkert]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkö|Benkö]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkov|Benkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkovac|Benkovac]]
# [[Ottův slovník naučný/Benković|Benković]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkovice|Benkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benkulen|Benkulen]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben Lawers|Ben Lawers]]
# [[Ottův slovník naučný/Benloew|Benloew]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben Mac Dhui|Ben Mac Dhui]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben marcato|Ben marcato]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennati|Bennati]]
# [[Ottův slovník naučný/Benndorf|Benndorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Benneckenstein|Benneckenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennett|Bennett]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennet|Bennet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennetův elektroskop|Bennetův elektroskop]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben-Nevis|Ben-Nevis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennewitz|Bennewitz]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bennigsen|von Bennigsen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennington|Bennington]]
# [[Ottův slovník naučný/Bennisch|Bennisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Benno|Benno]]
# [[Ottův slovník naučný/Benois|Benois]]
# [[Ottův slovník naučný/Benoist|Benoist]]
# [[Ottův slovník naučný/Benoit|Benoit]]
# [[Ottův slovník naučný/Bénoît|Bénoît]]
# [[Ottův slovník naučný/Benoni|Benoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Benoni Josef|Benoni Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Benouville|Benouville]]
# [[Ottův slovník naučný/Beňov|Beňov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beňovský|Beňovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Beňovy|Beňovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Benrath|Benrath]]
# [[Ottův slovník naučný/Ben Rhydding|Ben Rhydding]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensberg|Bensberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensef|Bensef]]
# [[Ottův slovník naučný/Benseler|Benseler]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensen|Bensen]]
# [[Ottův slovník naučný/de Benserade|de Benserade]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensev|Bensev]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensheim|Bensheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Bensley|Bensley]]
# [[Ottův slovník naučný/Benson|Benson]]
# [[Ottův slovník naučný/Benšice|Benšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Benth.|Benth.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentham|Bentham]]
# [[Ottův slovník naučný/Benthamia|Benthamia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentinck|Bentinck]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentivoglio|Bentivoglio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentkowski|Bentkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentley|Bentley]]
# [[Ottův slovník naučný/Benton|Benton]]
# [[Ottův slovník naučný/Benton Thomas|Benton Thomas]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentonville|Bentonville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentschen|Bentschen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentzel-Sternau|Bentzel-Sternau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bentzon|Bentzon]]
# [[Ottův slovník naučný/Benú|Benú]]
# [[Ottův slovník naučný/Benua|Benua]]
# [[Ottův slovník naučný/Benue|Benue]]
# [[Ottův slovník naučný/Benussi|Benussi]]
# [[Ottův slovník naučný/Benvenuti|Benvenuti]]
# [[Ottův slovník naučný/Benvenuto (italština)|Benvenuto (italština)]]
# [[Ottův slovník naučný/Benvenuto|Benvenuto]]
# [[Ottův slovník naučný/Benyák|Benyák]]
# [[Ottův slovník naučný/Benýdkové z Veveří a z Mysletína|Benýdkové z Veveří a z Mysletína]]
# [[Ottův slovník naučný/Bénye|Bénye]]
# [[Ottův slovník naučný/Benyovszky|Benyovszky]]
# [[Ottův slovník naučný/Benýšek|Benýšek]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzaldehyd|Benzaldehyd]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzel|Benzel]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzenberg|Benzenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzidin|Benzidin]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzin|Benzin]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoë|Benzoë]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoin|Benzoin]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzol|Benzol]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzolová theorie|Benzolová theorie]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoni|Benzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoová kyselina|Benzoová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoový strom|Benzoový strom]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzoyl|Benzoyl]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzylalkohol|Benzylalkohol]]
# [[Ottův slovník naučný/Benzylchlorid|Benzylchlorid]]
# [[Ottův slovník naučný/Beodra|Beodra]]
# [[Ottův slovník naučný/Beograd|Beograd]]
# [[Ottův slovník naučný/Beolco|Beolco]]
# [[Ottův slovník naučný/Béor|Béor]]
# [[Ottův slovník naučný/Beöthy|Beöthy]]
# [[Ottův slovník naučný/Beovinidi|Beovinidi]]
# [[Ottův slovník naučný/Beówulf|Beówulf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bepta|Bepta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bér (město)|Bér (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bér|Bér]]
# [[Ottův slovník naučný/Bera|Bera]]
# [[Ottův slovník naučný/Berábra|Berábra]]
# [[Ottův slovník naučný/Beráchót|Beráchót]]
# [[Ottův slovník naučný/Beran|Beran]]
# [[Ottův slovník naučný/Beran (zoologie)|Beran (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beran (náboženství)|Beran (náboženství)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beran Josef|Beran Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Beranec|Beranec]]
# [[Ottův slovník naučný/Beránec|Beránec]]
# [[Ottův slovník naučný/Beránek (nástroj)|Beránek (nástroj)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beránek skytský|Beránek skytský]]
# [[Ottův slovník naučný/Beránek|Beránek]]
# [[Ottův slovník naučný/de Béranger|de Béranger]]
# [[Ottův slovník naučný/Beranice|Beranice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beranidlo|Beranidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Beraniti|Beraniti]]
# [[Ottův slovník naučný/Beránky|Beránky]]
# [[Ottův slovník naučný/Beraní kopce|Beraní kopce]]
# [[Ottův slovník naučný/Beranov|Beranov]]
# [[Ottův slovník naučný/Berár|Berár]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérard|Bérard]]
# [[Ottův slovník naučný/Berardi|Berardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Berát|Berát]]
# [[Ottův slovník naučný/Berát (listina)|Berát (listina)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berátlija|Berátlija]]
# [[Ottův slovník naučný/Béraud|Béraud]]
# [[Ottův slovník naučný/de Berault-Bercastel|de Berault-Bercastel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbek z Kunvaldu|Berbek z Kunvaldu]]
# [[Ottův slovník naučný/Berber|Berber]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbera|Berbera]]
# [[Ottův slovník naučný/Berber-bašy|Berber-bašy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbeři|Berbeři]]
# [[Ottův slovník naučný/Berberideae|Berberideae]]
# [[Ottův slovník naučný/Berberin|Berberin]]
# [[Ottův slovník naučný/Berberis|Berberis]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbersko|Berbersko]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbice|Berbice]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbir|Berbir]]
# [[Ottův slovník naučný/Berbistorf z Berbistorfu|Berbistorf z Berbistorfu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérce|Bérce]]
# [[Ottův slovník naučný/Berceo|Berceo]]
# [[Ottův slovník naučný/Berceuse|Berceuse]]
# [[Ottův slovník naučný/Berck|Berck]]
# [[Ottův slovník naučný/Berckheyde|Berckheyde]]
# [[Ottův slovník naučný/Berckmann|Berckmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bercsényi|Bercsényi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bercy|Bercy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berczel|Berczel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berczik|Berczik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérczy|Bérczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berčić|Berčić]]
# [[Ottův slovník naučný/Berda|Berda]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdan|Berdan]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdau Felix|Berdau Felix]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdéra|Berdéra]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdičev|Berdičev]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdjansk|Berdjansk]]
# [[Ottův slovník naučný/Berdurrani|Berdurrani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérec|Bérec]]
# [[Ottův slovník naučný/Berecz|Berecz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bereczk|Bereczk]]
# [[Ottův slovník naučný/Berednikov|Berednikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bereg|Bereg]]
# [[Ottův slovník naučný/Beregabi|Beregabi]]
# [[Ottův slovník naučný/Beregszász|Beregszász]]
# [[Ottův slovník naučný/Beregszászy|Beregszászy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berechja|Berechja]]
# [[Ottův slovník naučný/Berekyntia|Berekyntia]]
# [[Ottův slovník naučný/Berencs|Berencs]]
# [[Ottův slovník naučný/Berendt|Berendt]]
# [[Ottův slovník naučný/Berengar|Berengar]]
# [[Ottův slovník naučný/Berengarie|Berengarie]]
# [[Ottův slovník naučný/Berengario|Berengario]]
# [[Ottův slovník naučný/Berengarius|Berengarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérenger|Bérenger]]
# [[Ottův slovník naučný/Berenhorst|Berenhorst]]
# [[Ottův slovník naučný/Berenicea|Berenicea]]
# [[Ottův slovník naučný/Bereničiny vlasy|Bereničiny vlasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berenike|Berenike]]
# [[Ottův slovník naučný/Berenike (osoby)|Berenike (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berent|Berent]]
# [[Ottův slovník naučný/Berent Simon|Berent Simon]]
# [[Ottův slovník naučný/Berény|Berény]]
# [[Ottův slovník naučný/Berényi|Berényi]]
# [[Ottův slovník naučný/Beresford|Beresford]]
# [[Ottův slovník naučný/Beresford-Hope|Beresford-Hope]]
# [[Ottův slovník naučný/Berestečko|Berestečko]]
# [[Ottův slovník naučný/Berestovo|Berestovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Berethalom|Berethalom]]
# [[Ottův slovník naučný/Beretti|Beretti]]
# [[Ottův slovník naučný/Berettini|Berettini]]
# [[Ottův slovník naučný/Berettyó|Berettyó]]
# [[Ottův slovník naučný/Berettyó-Ujfalu|Berettyó-Ujfalu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bereza (řeka)|Bereza (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bereza|Bereza]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezaň|Berezaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezin|Berezin]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezina|Berezina]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezna|Berezna]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezov|Berezov]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezovsk|Berezovsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezovskij|Berezovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Berezozel|Berezozel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berg (obce)|Berg (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berg (Německo)|Berg (Německo)]]
# [[Ottův slovník naučný/von Berg|von Berg]]
# [[Ottův slovník naučný/Berg|Berg]]
# [[Ottův slovník naučný/Berga|Berga]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergama|Bergama]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamasca|Bergamasca]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergami|Bergami]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamo|Bergamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamotta|Bergamotta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamotto|Bergamotto]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamské Alpy|Bergamské Alpy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergamotový olej|Bergamotový olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergara|Bergara]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergasse|Bergasse]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergedorf|Bergedorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergel|Bergel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergen|Bergen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergenhus|Bergenhus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergen op Zoom|Bergen op Zoom]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergenroth|Bergenroth]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger|Berger]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger (osoby)|Berger (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/von Berger|von Berger]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger von der Pleisze|Berger von der Pleisze]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger z Bergenthalu|Berger z Bergenthalu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergerac (město)|Bergerac (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergerac|Bergerac]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergerat|Bergerat]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger de Xivrey|Berger de Xivrey]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergeret|Bergeret]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergeron|Bergeron]]
# [[Ottův slovník naučný/Berger-Roicki|Berger-Roicki]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergersdorf|Bergersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergery|Bergery]]
# [[Ottův slovník naučný/Berggiesshübel|Berggiesshübel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berggraben|Berggraben]]
# [[Ottův slovník naučný/Berggreen|Berggreen]]
# [[Ottův slovník naučný/Berggren|Berggren]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergh|Bergh]]
# [[Ottův slovník naučný/van den Bergh|van den Bergh]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghauer|Berghauer]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghaus|Berghaus]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghäuseln|Berghäuseln]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghäuser|Berghäuser]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergheim|Bergheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghem|Berghem]]
# [[Ottův slovník naučný/Berghof|Berghof]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergier|Bergier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergisch-Gladbach|Bergisch-Gladbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergius|Bergius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergk|Bergk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergklint|Bergklint]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergkreyen|Bergkreyen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergler|Bergler]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergles|Bergles]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergman|Bergman]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergmann|Bergmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergmayr|Bergmayr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergner|Bergner]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergneustadt|Bergneustadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergonzi|Bergonzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergov|Bergov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bergova|z Bergova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergreichenstein|Bergreichenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergsöe|Bergsöe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergstadt|Bergstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergstadtl|Bergstadtl]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergstr.|Bergstr.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergstraesser|Bergstraesser]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergstrasse|Bergstrasse]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergues|Bergues]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bergues-Lagarde|de Bergues-Lagarde]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergum|Bergum]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergwerk|Bergwerk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bergzabern|Bergzabern]]
# [[Ottův slovník naučný/Berhampur|Berhampur]]
# [[Ottův slovník naučný/Berhta|Berhta]]
# [[Ottův slovník naučný/Berch|Berch]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchas|Berchas]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchem|Berchem]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchemia|Berchemia]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchet|Berchet]]
# [[Ottův slovník naučný/Berching|Berching]]
# [[Ottův slovník naučný/de Berchoux|de Berchoux]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchta|Berchta]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchtesgaden|Berchtesgaden]]
# [[Ottův slovník naučný/Berchtoldové|Berchtoldové]]
# [[Ottův slovník naučný/Beri|Beri]]
# [[Ottův slovník naučný/Beri-beri|Beri-beri]]
# [[Ottův slovník naučný/Berić|Berić]]
# [[Ottův slovník naučný/Beřice|Beřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beričské vrchy|Beričské vrchy]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bérigard|de Bérigard]]
# [[Ottův slovník naučný/Běřín|Běřín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bering|Bering]]
# [[Ottův slovník naučný/Béringer|Béringer]]
# [[Ottův slovník naučný/Beringovo moře|Beringovo moře]]
# [[Ottův slovník naučný/Beringův ostrov|Beringův ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beringův průliv|Beringův průliv]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bériot|de Bériot]]
# [[Ottův slovník naučný/Beris|Beris]]
# [[Ottův slovník naučný/Berislav|Berislav]]
# [[Ottův slovník naučný/Berislavići|Berislavići]]
# [[Ottův slovník naučný/Beristain y Martin de Souza|Beristain y Martin de Souza]]
# [[Ottův slovník naučný/Berja|Berja]]
# [[Ottův slovník naučný/Berk.|Berk.]]
# [[Ottův slovník naučný/Berka (město)|Berka (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berka|Berka]]
# [[Ottův slovník naučný/Berka z Dubé|Berka z Dubé]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkel|Berkel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkeley (obce)|Berkeley (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkeley|Berkeley]]
# [[Ottův slovník naučný/van Berkhey|van Berkhey]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkholc|Berkholc]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkovac|Berkovac]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkovec|Berkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkovec (jednotka)|Berkovec (jednotka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkovica|Berkovica]]
# [[Ottův slovník naučný/Beřkovice|Beřkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Beřkovský ze Šebířova|Beřkovský ze Šebířova]]
# [[Ottův slovník naučný/Berks|Berks]]
# [[Ottův slovník naučný/Berkshire|Berkshire]]
# [[Ottův slovník naučný/Berky|Berky]]
# [[Ottův slovník naučný/Berla|Berla]]
# [[Ottův slovník naučný/Berla (hůl)|Berla (hůl)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlad|Berlad]]
# [[Ottův slovník naučný/Berladník|Berladník]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlage|Berlage]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlaimont|Berlaimont]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlau|Berlau]]
# [[Ottův slovník naučný/Berleburg|Berleburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlengas|Berlengas]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlepsch|Berlepsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlicz|Berlicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlić|Berlić]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlička (myslivost)|Berlička (myslivost)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlička|Berlička]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlié|Berlié]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlier|Berlier]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlich|Berlich]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlichingen|Berlichingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlín|Berlín]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlin|Berlin]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlin (osoby)|Berlin (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlina|Berlina]]
# [[Ottův slovník naučný/Běrling|Běrling]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlingot|Berlingot]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlinchen|Berlinchen]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská červeň|Berlínská červeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská hněď|Berlínská hněď]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská konference|Berlínská konference]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská modř|Berlínská modř]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská smlouva|Berlínská smlouva]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínská zeleň|Berlínská zeleň]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlínský kongress|Berlínský kongress]]
# [[Ottův slovník naučný/Berlioz|Berlioz]]
# [[Ottův slovník naučný/Berloque|Berloque]]
# [[Ottův slovník naučný/Berluc-Pérussis|Berluc-Pérussis]]
# [[Ottův slovník naučný/Berma|Berma]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermann|Bermann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermejo|Bermejo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermeo|Bermeo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermondsey|Bermondsey]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermuda|Bermuda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermudes III.|Bermudes III.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermudez|Bermudez]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermudez João|Bermudez João]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermudská tráva|Bermudská tráva]]
# [[Ottův slovník naučný/Bermudy|Bermudy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bern|Bern]]
# [[Ottův slovník naučný/Berna|Berna]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernabeï|Bernabeï]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernacchi|Bernacchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernadotte|Bernadotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernaert|Bernaert]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernalda|Bernalda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernaldez|Bernaldez]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernard|Bernard]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Bernarda hora|Sv. Bernarda hora]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardakis|Bernardakis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardes|Bernardes]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardin|Bernardin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardin de Saint-Pierre|Bernardin de Saint-Pierre]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardini|Bernardini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardini Francesco|Bernardini Francesco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardino|Bernardino]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardo del Carpio|Bernardo del Carpio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardon|Bernardon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardoni|Bernardoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardov|Bernardov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardskij|Bernardskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernardus|Bernardus]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernárec|Bernárec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernartice|Bernartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernasconi|Bernasconi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernat|Bernat]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernát|Bernát]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernatice|Bernatice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernatowicz|Bernatowicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernatzik|Bernatzik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernau|Bernau]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernau Bedřich|Bernau Bedřich]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernauerová|Bernauerová]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernay|Bernay]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernays|Bernays]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernbalk|Bernbalk]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bernbrunn|von Bernbrunn]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernburg|Bernburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Berncastel|Berncastel]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernd|Bernd]]
# [[Ottův slovník naučný/Berndorf|Berndorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Berndörfel|Berndörfel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berně|Berně]]
# [[Ottův slovník naučný/Berneck|Berneck]]
# [[Ottův slovník naučný/von Berneck|von Berneck]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernegg|Bernegg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernek|Bernek]]
# [[Ottův slovník naučný/Berner|Berner]]
# [[Ottův slovník naučný/Berneskní sloh|Berneskní sloh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernetzreith|Bernetzreith]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernhard|Bernhard]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernhard Carl|Bernhard Carl]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bernhardi|von Bernhardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernhardt|Bernhardt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernhardtová|Bernhardtová]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernhardy|Bernhardy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernharz|Bernharz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernheim|Bernheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Berni|Berni]]
# [[Ottův slovník naučný/Berníci|Berníci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernicla|Bernicla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernictví|Bernictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Berničná správa|Berničná správa]]
# [[Ottův slovník naučný/Berní inspektoři|Berní inspektoři]]
# [[Ottův slovník naučný/Berní úřady|Berní úřady]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernier|Bernier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernina|Bernina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernini|Bernini]]
# [[Ottův slovník naučný/Berní poukázky poštovní|Berní poukázky poštovní]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bernis|de Bernis]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernkastel|Bernkastel]]
# [[Ottův slovník naučný/Berno|Berno]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernolák|Bernolák]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernold|Bernold]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernoni|Bernoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernoulli|Bernoulli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernoulliho čísla a funkce|Bernoulliho čísla a funkce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernoulliho zákon|Bernoulliho zákon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernoulliho zákony|Bernoulliho zákony]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernov|Bernov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernowicz|Bernowicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernsdorf|Bernsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernské Alpy|Bernské Alpy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernský kongress|Bernský kongress]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernský skot|Bernský skot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernstadt|Bernstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernstain|Bernstain]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernstorff|Bernstorff]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernschlag|Bernschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernštam|Bernštam]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernt|Bernt]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bernuth|von Bernuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Bernward|Bernward]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroaldo|Beroaldo]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroaldo-Bianchini|Beroaldo-Bianchini]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroë|Beroë]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroea|Beroea]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroidae|Beroidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Beron|Beron]]
# [[Ottův slovník naučný/Běronice|Běronice]]
# [[Ottův slovník naučný/Béróssos|Béróssos]]
# [[Ottův slovník naučný/Berosus|Berosus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beroun|Beroun]]
# [[Ottův slovník naučný/Berounka|Berounka]]
# [[Ottův slovník naučný/Berounský|Berounský]]
# [[Ottův slovník naučný/Berounský kraj|Berounský kraj]]
# [[Ottův slovník naučný/Beřovice|Beřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Berovič|Berovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Berquin|Berquin]]
# [[Ottův slovník naučný/Berr|Berr]]
# [[Ottův slovník naučný/Berra|Berra]]
# [[Ottův slovník naučný/Berre|Berre]]
# [[Ottův slovník naučný/de Berredo|de Berredo]]
# [[Ottův slovník naučný/Berres|Berres]]
# [[Ottův slovník naučný/Berrettini Pietro|Berrettini Pietro]]
# [[Ottův slovník naučný/Berrettoni Niccolo|Berrettoni Niccolo]]
# [[Ottův slovník naučný/Berri|Berri]]
# [[Ottův slovník naučný/Berriat-Saint-Prix|Berriat-Saint-Prix]]
# [[Ottův slovník naučný/Berruguete|Berruguete]]
# [[Ottův slovník naučný/Berruti|Berruti]]
# [[Ottův slovník naučný/Berruyer|Berruyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Berry|Berry]]
# [[Ottův slovník naučný/Berry (osoby)|Berry (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berryer|Berryer]]
# [[Ottův slovník naučný/Berryský průplav|Berryský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersabe|Bersabe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersagliere|Bersagliere]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersenburg|Bersenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersenev|Bersenev]]
# [[Ottův slovník naučný/Berserkrové|Berserkrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersezio|Bersezio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersier|Bersier]]
# [[Ottův slovník naučný/Bersot|Bersot]]
# [[Ottův slovník naučný/Berštein|Berštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Bert.|Bert.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bert|Bert]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertalanfi|Bertalanfi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertall|Bertall]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertauld|Bertauld]]
# [[Ottův slovník naučný/Berth.|Berth.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertha (planetka)|Bertha (planetka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertha|Bertha]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthauld|Berthauld]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertheau|Bertheau]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthelot|Berthelot]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthelsdorf|Berthelsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthet|Berthet]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthier|Berthier]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthold|Berthold]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertholdka|Bertholdka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertholdsdorf|Bertholdsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthollet|Berthollet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertholletia|Bertholletia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertholletovo třaskavé stříbro|Bertholletovo třaskavé stříbro]]
# [[Ottův slovník naučný/Berthoud|Berthoud]]
# [[Ottův slovník naučný/Berti|Berti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertin|Bertin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertinaria|Bertinaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertinazzi|Bertinazzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertincourt|Bertincourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertini|Bertini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertòla|Bertòla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertolami|Bertolami]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertoldo|Bertoldo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertolini Francesco|Bertolini Francesco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertoloni Antonio|Bertoloni Antonio]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertolotti|Bertolotti]]
# [[Ottův slovník naučný/Berton|Berton]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertoni|Bertoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertrade|Bertrade]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertrám|Bertrám]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertram|Bertram]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertrand|Bertrand]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertrand de Born|Bertrand de Born]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertrand de Moleville|Bertrand de Moleville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bertuch|Bertuch]]
# [[Ottův slovník naučný/Berula|Berula]]
# [[Ottův slovník naučný/Beruň|Beruň]]
# [[Ottův slovník naučný/Běrunice|Běrunice]]
# [[Ottův slovník naučný/Běruničky|Běruničky]]
# [[Ottův slovník naučný/Berunka|Berunka]]
# [[Ottův slovník naučný/Berušky|Berušky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bervic|Bervic]]
# [[Ottův slovník naučný/Berwald|Berwald]]
# [[Ottův slovník naučný/Berwick (obce)|Berwick (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Berwick|Berwick]]
# [[Ottův slovník naučný/Berwiński|Berwiński]]
# [[Ottův slovník naučný/Bery|Bery]]
# [[Ottův slovník naučný/Berybrakové|Berybrakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Beryll|Beryll]]
# [[Ottův slovník naučný/Beryllium|Beryllium]]
# [[Ottův slovník naučný/Berynda|Berynda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bérytos|Bérytos]]
# [[Ottův slovník naučný/Berytus|Berytus]]
# [[Ottův slovník naučný/Beryx|Beryx]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzászka|Berzászka]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzava|Berzava]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzdorf|Berzdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzelius|Berzelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzeliův kahan|Berzeliův kahan]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzencze|Berzencze]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzetín|Berzetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzeviczy|Berzeviczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Berzsenyi|Berzsenyi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bes (hudba)|Bes (hudba)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bes.|Bes.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bes|Bes]]
# [[Ottův slovník naučný/Běs|Běs]]
# [[Ottův slovník naučný/Besaha|Besaha]]
# [[Ottův slovník naučný/Besahn|Besahn]]
# [[Ottův slovník naučný/Besançon|Besançon]]
# [[Ottův slovník naučný/Besant|Besant]]
# [[Ottův slovník naučný/Besaya|Besaya]]
# [[Ottův slovník naučný/Besbre|Besbre]]
# [[Ottův slovník naučný/Besca nuova|Besca nuova]]
# [[Ottův slovník naučný/Bes-dín|Bes-dín]]
# [[Ottův slovník naučný/Beseda|Beseda]]
# [[Ottův slovník naučný/Beseda ruská|Beseda ruská]]
# [[Ottův slovník naučný/Beseda ruského slova|Beseda ruského slova]]
# [[Ottův slovník naučný/Besedice|Besedice]]
# [[Ottův slovník naučný/Besednice|Besednice]]
# [[Ottův slovník naučný/Besedník|Besedník]]
# [[Ottův slovník naučný/Besedovati|Besedovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Besekau|Besekau]]
# [[Ottův slovník naučný/Beseleel|Beseleel]]
# [[Ottův slovník naučný/Beseler|Beseler]]
# [[Ottův slovník naučný/de Besenval|de Besenval]]
# [[Ottův slovník naučný/Besenyö|Besenyö]]
# [[Ottův slovník naučný/Besenyszög|Besenyszög]]
# [[Ottův slovník naučný/Besermin|Besermin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bescherelle|Bescherelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Beschorneria|Beschorneria]]
# [[Ottův slovník naučný/Besídka|Besídka]]
# [[Ottův slovník naučný/Besigheim|Besigheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Bésigue|Bésigue]]
# [[Ottův slovník naučný/Besikau|Besikau]]
# [[Ottův slovník naučný/Besilbej|Besilbej]]
# [[Ottův slovník naučný/Beskiba|Beskiba]]
# [[Ottův slovník naučný/Beskov|Beskov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beskyd (obec)|Beskyd (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Beskyd|Beskyd]]
# [[Ottův slovník naučný/Beskydov|Beskydov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beslay|Beslay]]
# [[Ottův slovník naučný/Besme|Besme]]
# [[Ottův slovník naučný/Besnier|Besnier]]
# [[Ottův slovník naučný/Běsno|Běsno]]
# [[Ottův slovník naučný/Besold|Besold]]
# [[Ottův slovník naučný/Běsomar|Běsomar]]
# [[Ottův slovník naučný/Besóres|Besóres]]
# [[Ottův slovník naučný/Běsové|Běsové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bess.|Bess.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessaraba|Bessaraba]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessarabie|Bessarabie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessarion|Bessarion]]
# [[Ottův slovník naučný/Besse|Besse]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessé|Bessé]]
# [[Ottův slovník naučný/Besseges|Besseges]]
# [[Ottův slovník naučný/Besssel|Besssel]]
# [[Ottův slovník naučný/Besselovy funkce|Besselovy funkce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessels|Bessels]]
# [[Ottův slovník naučný/Besselův vzorec|Besselův vzorec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessemer|Bessemer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessemerův pochod|Bessemerův pochod]]
# [[Ottův slovník naučný/Besssnyei|Besssnyei]]
# [[Ottův slovník naučný/Besser|Besser]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessermjani|Bessermjani]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessières|Bessières]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessin|Bessin]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessines|Bessines]]
# [[Ottův slovník naučný/Béssos|Béssos]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessové|Bessové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bessungen|Bessungen]]
# [[Ottův slovník naučný/Best|Best]]
# [[Ottův slovník naučný/Besteder|Besteder]]
# [[Ottův slovník naučný/Besthaupt|Besthaupt]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestia|Bestia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestiaire|Bestiaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestiarium|Bestiarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestiarius|Bestiarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestie|Bestie]]
# [[Ottův slovník naučný/Běstno|Běstno]]
# [[Ottův slovník naučný/Běstovice|Běstovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestuževi|Bestuževi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bestuževské kapky|Bestuževské kapky]]
# [[Ottův slovník naučný/Běstvina|Běstvina]]
# [[Ottův slovník naučný/Běstviny|Běstviny]]
# [[Ottův slovník naučný/Besuki|Besuki]]
# [[Ottův slovník naučný/Besunčané|Besunčané]]
# [[Ottův slovník naučný/Besze|Besze]]
# [[Ottův slovník naučný/Beszédes|Beszédes]]
# [[Ottův slovník naučný/Besztercze|Besztercze]]
# [[Ottův slovník naučný/Beszterczebánya|Beszterczebánya]]
# [[Ottův slovník naučný/Beszterczenaszoďská župa|Beszterczenaszoďská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Beš-barmak|Beš-barmak]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšenkoviči|Běšenkoviči]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešetín|Bešetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšice|Běšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešická zátoka|Bešická zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšičky|Běšičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešicí|Bešicí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešik|Bešik]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešik-taš|Bešik-taš]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšínové z Běšin|Běšínové z Běšin]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšiny|Běšiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešír|Bešír]]
# [[Ottův slovník naučný/Beškaby|Beškaby]]
# [[Ottův slovník naučný/Běškovec z Běškovic|Běškovec z Běškovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Běškovice|Běškovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešlik|Bešlik]]
# [[Ottův slovník naučný/Běšno|Běšno]]
# [[Ottův slovník naučný/Beš-tau|Beš-tau]]
# [[Ottův slovník naučný/Běštín|Běštín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bešu|Bešu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bét|Bét]]
# [[Ottův slovník naučný/Béta|Béta]]
# [[Ottův slovník naučný/Beta|Beta]]
# [[Ottův slovník naučný/Beta funkce|Beta funkce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bet-abárá|Bet-abárá]]
# [[Ottův slovník naučný/Betaïn|Betaïn]]
# [[Ottův slovník naučný/de Betanços|de Betanços]]
# [[Ottův slovník naučný/Betanie|Betanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Betanzos|Betanzos]]
# [[Ottův slovník naučný/Beťárové|Beťárové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bet-dín|Bet-dín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bête|Bête]]
# [[Ottův slovník naučný/Beteigeuze|Beteigeuze]]
# [[Ottův slovník naučný/Betel|Betel]]
# [[Ottův slovník naučný/Betelový ořech|Betelový ořech]]
# [[Ottův slovník naučný/Betelový pepř|Betelový pepř]]
# [[Ottův slovník naučný/Bétencourt|Bétencourt]]
# [[Ottův slovník naučný/Betengel z Nayenperka|Betengel z Nayenperka]]
# [[Ottův slovník naučný/Beterris|Beterris]]
# [[Ottův slovník naučný/Béthfage|Béthfage]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethanie|Bethanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bet-hárám|Bet-hárám]]
# [[Ottův slovník naučný/Béthél|Béthél]]
# [[Ottův slovník naučný/de Béthencourt|de Béthencourt]]
# [[Ottův slovník naučný/de Bethencourt y Molina|de Bethencourt y Molina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethesdá|Bethesdá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethesda|Bethesda]]
# [[Ottův slovník naučný/Béthoron|Béthoron]]
# [[Ottův slovník naučný/Béthléhem|Béthléhem]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethlehem|Bethlehem]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethléhemité|Bethléhemité]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethlen (město)|Bethlen (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethlen|Bethlen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethmann|Bethmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethmann Friederike Auguste|Bethmann Friederike Auguste]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bethmann-Hollweg|von Bethmann-Hollweg]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethome|Bethome]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethsaidá|Bethsaidá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethsames|Bethsames]]
# [[Ottův slovník naučný/Beth-šemeš|Beth-šemeš]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethune|Bethune]]
# [[Ottův slovník naučný/de Béthune|de Béthune]]
# [[Ottův slovník naučný/Bethusy-Huc|Bethusy-Huc]]
# [[Ottův slovník naučný/Betigeri|Betigeri]]
# [[Ottův slovník naučný/Bêtise|Bêtise]]
# [[Ottův slovník naučný/Bętkowski|Bętkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Betlehem|Betlehem]]
# [[Ottův slovník naučný/Betlemská kaple|Betlemská kaple]]
# [[Ottův slovník naučný/Betlen|Betlen]]
# [[Ottův slovník naučný/Betlen Andras|Betlen Andras]]
# [[Ottův slovník naučný/Betling|Betling]]
# [[Ottův slovník naučný/Betljar|Betljar]]
# [[Ottův slovník naučný/Béton|Béton]]
# [[Ottův slovník naučný/Betonica|Betonica]]
# [[Ottův slovník naučný/Bétonka|Bétonka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bétonovati|Bétonovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Betriacum|Betriacum]]
# [[Ottův slovník naučný/Betsabe|Betsabe]]
# [[Ottův slovník naučný/Betsal|Betsal]]
# [[Ottův slovník naučný/Betsan|Betsan]]
# [[Ottův slovník naučný/Betsche|Betsche]]
# [[Ottův slovník naučný/Betskij|Betskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Betsúr|Betsúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettelgrün|Bettelgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettelini|Bettelini]]
# [[Ottův slovník naučný/Betteloni|Betteloni]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettenhausen|Bettenhausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Betterton|Betterton]]
# [[Ottův slovník naučný/Betti|Betti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettiá|Bettiá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettina|Bettina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettinelli|Bettinelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Betting|Betting]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettini|Bettini]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettlern|Bettlern]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettoli|Bettoli]]
# [[Ottův slovník naučný/Bettoni-Cazzago|Bettoni-Cazzago]]
# [[Ottův slovník naučný/Betul|Betul]]
# [[Ottův slovník naučný/Betula|Betula]]
# [[Ottův slovník naučný/Betulaceae|Betulaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Betulie|Betulie]]
# [[Ottův slovník naučný/Betutius Barrus|Betutius Barrus]]
# [[Ottův slovník naučný/Betuwe|Betuwe]]
# [[Ottův slovník naučný/Betvá|Betvá]]
# [[Ottův slovník naučný/Betyár|Betyár]]
# [[Ottův slovník naučný/Betzachara|Betzachara]]
# [[Ottův slovník naučný/Beud.|Beud.]]
# [[Ottův slovník naučný/Beudant|Beudant]]
# [[Ottův slovník naučný/Beugnot|Beugnot]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuchot|Beuchot]]
# [[Ottův slovník naučný/Beukelsz|Beukelsz]]
# [[Ottův slovník naučný/Beulé|Beulé]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beurmann|von Beurmann]]
# [[Ottův slovník naučný/de Beurnonville|de Beurnonville]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuron|Beuron]]
# [[Ottův slovník naučný/Beurty|Beurty]]
# [[Ottův slovník naučný/Beust|Beust]]
# [[Ottův slovník naučný/Beutelsbach|Beutelsbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuth|Beuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuthen|Beuthen]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beuthen|von Beuthen]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuvray|Beuvray]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuvron|Beuvron]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuzeval|Beuzeval]]
# [[Ottův slovník naučný/Beuzeville|Beuzeville]]
# [[Ottův slovník naučný/Bevagna|Bevagna]]
# [[Ottův slovník naučný/Beveland|Beveland]]
# [[Ottův slovník naučný/Beveregius|Beveregius]]
# [[Ottův slovník naučný/Beveren|Beveren]]
# [[Ottův slovník naučný/van Beveren|van Beveren]]
# [[Ottův slovník naučný/Beveridge|Beveridge]]
# [[Ottův slovník naučný/Beverley|Beverley]]
# [[Ottův slovník naučný/Beverloo|Beverloo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bevern|Bevern]]
# [[Ottův slovník naučný/Bevern August Vilém|Bevern August Vilém]]
# [[Ottův slovník naučný/Beverungen|Beverungen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bewdley|Bewdley]]
# [[Ottův slovník naučný/Bewer|Bewer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bewick|Bewick]]
# [[Ottův slovník naučný/Bex|Bex]]
# [[Ottův slovník naučný/Bexbach|Bexbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Bexley|Bexley]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyer|Beyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyle|Beyle]]
# [[Ottův slovník naučný/von Beyme|von Beyme]]
# [[Ottův slovník naučný/Beynat|Beynat]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyr.|Beyr.]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyrich|Beyrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyrichia|Beyrichia]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyrichiové vápence|Beyrichiové vápence]]
# [[Ottův slovník naučný/Beyschlag|Beyschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Beythe|Beythe]]
# [[Ottův slovník naučný/Bez|Bez]]
# [[Ottův slovník naučný/Beza|Beza]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezak|Bezak]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezborodko|Bezborodko]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezbožectví|Bezbožectví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezcevné|Bezcevné]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezcitnost|Bezcitnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezčmýrnost|Bezčmýrnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdán|Bezdán]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděčí|Bezděčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděčín|Bezděčín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdědice|Bezdědice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdědovice|Bezdědovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdědští z Bezdědic|Bezdědští z Bezdědic]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděk|Bezděk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděka|Bezděka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděkov (Strakonice)|Bezděkov (Strakonice)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděkov (Roudnice)|Bezděkov (Roudnice)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděkov|Bezděkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděkovec|Bezděkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděložné|Bezděložné]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdětnost|Bezdětnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bězděvice|Bězděvice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezděz|Bezděz]]
# [[Ottův slovník naučný/z Bezdězce|z Bezdězce]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdiek|Bezdiek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdružice|Bezdružice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezdružičtí z Kolovrat|Bezdružičtí z Kolovrat]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezejmenné smlouvy|Bezejmenné smlouvy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezejmenný|Bezejmenný]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezejovice|Bezejovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezelstnost|Bezelstnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezemín|Bezemín]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezenet|Bezenet]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezenšek|Bezenšek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezerédi|Bezerédi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezesnost|Bezesnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezestinní|Bezestinní]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezéthá|Bezéthá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezetta|Bezetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezhlasí|Bezhlasí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezhlaví|Bezhlaví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezhorečnost|Bezhorečnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Béziers|Béziers]]
# [[Ottův slovník naučný/Bézigue|Bézigue]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezinky|Bezinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezinky (botanika)|Bezinky (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezjaci|Bezjaci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezjazyčné|Bezjazyčné]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkolenec|Bezkolenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkonfessionální|Bezkonfessionální]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkorunné rostliny|Bezkorunné rostliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkov|Bezkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkráloví|Bezkráloví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkrevnost umělá|Bezkrevnost umělá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkřídlí|Bezkřídlí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezkydy|Bezkydy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezměř|Bezměř]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezměrov|Bezměrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezmíř|Bezmíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezmlečí|Bezmlečí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezník|Bezník]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezno|Bezno]]
# [[Ottův slovník naučný/Beznožka|Beznožka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezoar|Bezoar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezoarový kořen|Bezoarový kořen]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezobalka|Bezobalka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezobdalské hory|Bezobdalské hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezobrazov|Bezobrazov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezold|Bezold]]
# [[Ottův slovník naučný/von Bezold|von Bezold]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezons|Bezons]]
# [[Ottův slovník naučný/Bézout|Bézout]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezovina|Bezovina]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezovluk|Bezovluk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpamět|Bezpamět]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpečnost|Bezpečnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpečnostní úřad|Bezpečnostní úřad]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpečnostní záklopka|Bezpečnostní záklopka]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpečnostní zámky|Bezpečnostní zámky]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpečný průvod|Bezpečný průvod]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpopovci|Bezpopovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpráví|Bezpráví]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezprávné obmezení osobní svobody|Bezprávné obmezení osobní svobody]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpravovice|Bezpravovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezprem|Bezprem]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezpřízvuké|Bezpřízvuké]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezřečí|Bezřečí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezretí|Bezretí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezsemení|Bezsemení]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezsonov|Bezsonov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezsrdí|Bezsrdí]]
# [[Ottův slovník naučný/Beztahov|Beztahov]]
# [[Ottův slovník naučný/Beztvárný|Beztvárný]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezúhonnost|Bezúhonnost]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezuchov|Bezuchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezústí|Bezústí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezváda|Bezváda]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvědomí|Bezvědomí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvěrov|Bezvěrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvětří|Bezvětří]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvládí|Bezvládí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvládí (politika)|Bezvládí (politika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvlasí|Bezvlasí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezvodec|Bezvodec]]
# [[Ottův slovník naučný/Bez vyznání|Bez vyznání]]
# [[Ottův slovník naučný/Bézy|Bézy]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezzemek|Bezzemek]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezzenberger|Bezzenberger]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezzubcev|Bezzubcev]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezženství kněžské|Bezženství kněžské]]
# [[Ottův slovník naučný/Bezžlučí|Bezžlučí]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžci|Běžci]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžeck|Běžeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžeckaja pjatina|Běžeckaja pjatina]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžeckij|Běžeckij]]
# [[Ottův slovník naučný/Bežerovice|Bežerovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžníci|Běžníci]]
# [[Ottův slovník naučný/Běžný|Běžný]]
# [[Ottův slovník naučný/Bežo|Bežo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bge.|Bge.]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhabanesvar|Bhabanesvar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhadgáon|Bhadgáon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhadresvár|Bhadresvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhadrináth|Bhadrináth]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhadždži|Bhadždži]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhágalpur|Bhágalpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhagavádgítá|Bhagavádgítá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhágelpur|Bhágelpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhágírathí|Bhágírathí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhairaveša|Bhairaveša]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhakta-Málá|Bhakta-Málá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhamo|Bhamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhandárá|Bhandárá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhánder|Bhánder]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhangulpore|Bhangulpore]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhánpura|Bhánpura]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhanrer|Bhanrer]]
# [[Ottův slovník naučný/Bharata|Bharata]]
# [[Ottův slovník naučný/Bharatpur|Bharatpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bháravi|Bháravi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bharóč|Bharóč]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhartpur|Bhartpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhartrihari|Bhartrihari]]
# [[Ottův slovník naučný/Bharuč|Bharuč]]
# [[Ottův slovník naučný/Bháskara|Bháskara]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhátgáon|Bhátgáon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhatkal|Bhatkal]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhatové|Bhatové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhatti|Bhatti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhaugulpore|Bhaugulpore]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhaunagar|Bhaunagar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhavabhúti|Bhavabhúti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhávalpur|Bhávalpur]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhavání|Bhavání]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhera|Bhera]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhikh|Bhikh]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhílové|Bhílové]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhilsa|Bhilsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhíma|Bhíma]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhím-ghorá|Bhím-ghorá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhivandí|Bhivandí]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhivání|Bhivání]]
# [[Ottův slovník naučný/Bholanský průsmyk|Bholanský průsmyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhongáon|Bhongáon]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhooj|Bhooj]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhopál|Bhopál]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhor|Bhor]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhor Ghát|Bhor Ghát]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhot|Bhot]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhotan|Bhotan]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhrigu|Bhrigu]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhúdž|Bhúdž]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhuia|Bhuia]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhuinhar|Bhuinhar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhusával|Bhusával]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhút|Bhút]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhután|Bhután]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhutijá|Bhutijá]]
# [[Ottův slovník naučný/Bhuvanesvar|Bhuvanesvar]]
# [[Ottův slovník naučný/Bché|Bché]]
# [[Ottův slovník naučný/Bi-|Bi-]]
# [[Ottův slovník naučný/Bi (chemie)|Bi (chemie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bi|Bi]]
# [[Ottův slovník naučný/Bia|Bia]]
# [[Ottův slovník naučný/Biábának|Biábának]]
# [[Ottův slovník naučný/Biadego|Biadego]]
# [[Ottův slovník naučný/Biaferský záliv|Biaferský záliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Biag-Olmai|Biag-Olmai]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała (řeky)|Biała (řeky)]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała|Biała]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała Radziwiłłowska, Ksiaźęca|Biała Radziwiłłowska, Ksiaźęca]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała Cerkiew|Biała Cerkiew]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała wieźa|Biała wieźa]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała woda|Biała woda]]
# [[Ottův slovník naučný/Biała Zamkowa|Biała Zamkowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Bialecki|Bialecki]]
# [[Ottův slovník naučný/Białkowski|Białkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Białobocki|Białobocki]]
# [[Ottův slovník naučný/Białobrzeski|Białobrzeski]]
# [[Ottův slovník naučný/Białopiotrowicz|Białopiotrowicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Białostocká oblasť|Białostocká oblasť]]
# [[Ottův slovník naučný/Białucha|Białucha]]
# [[Ottův slovník naučný/Biały-Kamień|Biały-Kamień]]
# [[Ottův slovník naučný/Białystok|Białystok]]
# [[Ottův slovník naučný/Biána|Biána]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianca|Bianca]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianca (planetka)|Bianca (planetka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianca Maria Sforza|Bianca Maria Sforza]]
# [[Ottův slovník naučný/Biancavilla|Biancavilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianco|Bianco]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianco Andrea|Bianco Andrea]]
# [[Ottův slovník naučný/del Bianco|del Bianco]]
# [[Ottův slovník naučný/Biancone|Biancone]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianconi|Bianconi]]
# [[Ottův slovník naučný/Biandrata|Biandrata]]
# [[Ottův slovník naučný/Biandrie|Biandrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianchetti|Bianchetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Bianchi|Bianchi]]
&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Ottův slovník naučný|Ottův slovník naučný/Díl 03]]</text>
      <sha1>s7moqzkapfrsoci6rsg6eniheggwm5g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baetica</title>
    <ns>0</ns>
    <id>43440</id>
    <revision>
      <id>337740</id>
      <parentid>268720</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:26:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337740</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2347" sha1="rbboec6uew6q8ubgdu91ypgnh868n0f" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Baetica
  | PŘEDCHOZÍ = Baeterrae
  | DALŠÍ = Baetis (řeka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Baetica
  | AUTOR = [[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. s.&amp;nbsp;64. [https://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n83 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baetica''' (''{{Cizojazyčně|la|Hispania Baetica}}'', ''{{Cizojazyčně|grc|ἡ Βαιτική}}''), provincie římská v již. Španělsku, omezená na jihu mořem, na záp. a v sev. řekou Anas (nyní Guadiana) a na vých. hranicí umělou, která vinula se dvěma oblouky as od středu zálivu Portus magnus (n. Almerijský) přes vrchovisko ř. Baetis (n. Guadalquivir) k řece Anas, ale časem měnila se. Zaujímala tedy '''B.''' nyn. provincie Sevillu a Cordovu celé, Granadu mimo cíp vých., záp. polovici Iaenu, záp. cíp Manchy, již. díl Estremadury a vých. čásť portugalské prov. Alemtejo. Horstva slula: na jihu Mons Solarius (Sierra Nevada), M. Ilipula (záp. pokračování S. Nevady), a na sev. na levém břehu řeky Anas Mons Marianus (S. Morena). Hlavní řeka: {{Prostrkaně|Baetis}}, po níž měla provincie jméno, a pohraniční Anas. Podnebí bylo mírné, bohaté prškami. Obyvatelé byli smíšenci prabydlitelův Iberů s cizími přistěhovalci: Foiničany, Řeky, Kartagiňany a Římany. Dělili se na kmeny: Turdetany a Turduly (na jihu a vých.), Bastetany a Bastuly na pobřeží a Keltiky v rohu sev.-záp. Největší města, spolu sídla soudů (''conventus iuridici''), byla: Corduba, Astigi, Hispalis a Gades. S Římem udržovány styky obchodní; vyváženo víno, ovoce, olej, obilí, dříví stavební, sůl, purpur, rumělka, měď, drahé kovy, výborná vlna a j. '''B.''' podrobena s valnou částí Španěl od Římanů během druhé války punské. Spravována byla praetory nebo prokonsuly. V dobách císařských byla provincií senátu a téměř úplně se pořímanila (rodiště Seneky, Lucana, Mely, Martiala a j.). Křesťanství záhy se tu šířilo. Ztracena byla pro říši Římskou návalem germánských Alanů, Vandalův a Svévů do Španěl na poč. V. stol. po Kr.
''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rbboec6uew6q8ubgdu91ypgnh868n0f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obyčejný život</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45672</id>
    <revision>
      <id>337731</id>
      <parentid>282836</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:20:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Obsah */ oprava</comment>
      <origin>337731</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1576" sha1="9oj80k3xm2v45y7io67pizuskuexuld" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Obyčejný život
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | nakladatel = Československý spisovatel
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/Obyčejný život/]]{{Redakční poznámka|Úvodní část románu nemá žádné záhlaví, román začíná rovnou slovy textu: ''„Ale jděte,“ podivil se starý pan Popel.'' Následující kapitoly jsou číslované římskými číslicemi a román uzavírá krátký doslov.}}
* [[/I./]]
* [[/II./]]
* [[/III./]]
* [[/IV./]]
* [[/V./]]
* [[/VI./]]
* [[/VII./]]
* [[/VIII./]]
* [[/IX./]]
* [[/X./]]
* [[/XI./]]
* [[/XII./]]
* [[/XIII./]]
* [[/XIV./]]
* [[/XV./]]
* [[/XVI./]]
* [[/XVII./]]
* [[/XVIII./]]
* [[/XIX./]]
* [[/XX./]]
* [[/XXI./]]
* [[/XXII./]]
* [[/XXIII./]]
* [[/XXIV./]]
* [[/XXV./]]
* [[/XXVI./]]
* [[/XXVII./]]
* [[/XXVIII./]]
* [[/XXIX./]]
* [[/XXX./]]
* [[/XXXI./]]
* [[/XXXII./]]
* [[/XXXIII./]]
* [[/XXXIV./]]
* [[/Doslov/]]{{Redakční poznámka|Doslov uzavírá nejen román ''Obyčejný život'', ale dotváří jeho kontext s předcházejícími dvěma romány, tj. ''[[Hordubal]]em'' a ''[[Povětroň|Povětroněm]]''.}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Romány]]</text>
      <sha1>9oj80k3xm2v45y7io67pizuskuexuld</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obyčejný život/VII.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45679</id>
    <revision>
      <id>337727</id>
      <parentid>224507</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:19:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337727</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6864" sha1="j7s4tim7mvgrfmt6hmllv32xafu5l91" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = VII.
  | PŘEDCHOZÍ = VI.
  | DALŠÍ = IX.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VII.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Protože jsem se dobře učil a že jsem z opuštěnosti a nedružnosti ležel v knížkách, dal mě tatínek študovat; ostatně se to jaksi rozumělo samo sebou, už proto, že si vážil pánů a že hmotný i společenský vzestup byl pro něho nejsvětějším a samozřejmým úkolem řádného člověka a jeho potomků. Pozoroval jsem, že nejzdatnější děti (ve smyslu životní kariéry) jsou zpravidla v těch snaživých středních vrstvách, které teprve začaly skromně a odříkavě zakládat cosi jako nárok na lepší život; náš vzestup je tlačen úsilím našich otců. Neměl jsem tehdy žádnou představu, čím bych chtěl být; leda něčím velkolepým, jako byl provazochodec houpající se jednoho večera nad naším náměstíčkem, nebo dragoun na koni, který se jednou zastavil u našeho plotu a na něco se německy ptal; maminka mu podala sklenici vody, dragoun salutoval, kůň tančil a maminka byla červená jako růžička. Chtěl bych být dragounem, nebo třeba konduktérem, který přibouchává dvířka u vlaku a pak se s nesmírnou elegancí vyhoupne na jeho stupátko, když už se vlak rozjíždí. Ale člověk neví, jak se to dělá, aby se stal konduktérem nebo dragounem. Jednou mi tatínek pohnutě ohlásil, že mne teda po prázdninách dá na študie, maminka plakala, pan učitel ve škole řekl, abych si vážil toho, že budu vzdělaným člověkem, a pan farář mi počal říkat: „Servus, študente.“ Zrudl jsem pýchou, bylo to všechno takové slavné; už jsem se styděl hrát si a s knížkou v ruce, bolestně, osaměle jsem dozrával k chlapecké vážnosti.

Zvláštní, jak následujících osm let na gymnáziu mně připadá irelevantní – aspoň ve srovnání s dětstvím doma. Dítě žije naplno, nebere své dětství, svůj přítomný okamžik jako něco dočasného a přechodného; a je doma, to jest, je důležitou osobou, která vyplňuje své místo, jež mu náleží právem vlastnickým. A jednoho dne odstěhují venkovského kloučka na školy do města. Osm let mezi cizími lidmi, tak by se to mohlo nazvat; neboť tady už nebude doma, bude cizím človíčkem a nikdy nebude mít jistotný pocit, že sem náleží. Bude se cítit hrozně nedůležitý mezi těmi cizími lidmi, bude se mu pořád připomínat, že ještě nic není; škola i cizí okolí v něm budou pěstovat pocit pokořené malosti, přikrčenosti a méněcennosti, pocit, který bude překonávat dříčstvím nebo – v některých případech a až později – zuřivým odbojem proti kantorům a školácké kázni. A ve škole se mu vštěpuje ustavičně, že toto všecko je jenom příprava na to, co teprve přijde; rok primánův není než přípravou na rok sekundánův, a kvartán je na světě jen na to, aby postoupil na kvintána, bude-li ovšem dost pozorný a pilný. A těch celých osm dlouhých let je zase jenom příprava na maturitu, a teprve potom, študenti, se vám začne to pravé učení. Připravujeme vás pro život, káží páni profesoři, jako by to, co se vrtí před nimi ve škamnech, nebylo žádným životem hodným toho jména. Život je to, co přijde teprve po matuře: to je zhruba ta nejmocnější představa, kterou v nás pěstuje střední škola; a proto ji opouštíme, jako bychom byli propuštěni na svobodu, místo abychom trochu dojatě cítili, že tímto odchodem se loučíme se svým chlapectvím.

Snad proto jsou naše vzpomínky na školu tak kusé a roztržité; a přece, jaká vnímavost v těch letech! Jak přesně a živě se pamatuju na své profesory, na směšné a polopomatené pedanty, na dobráky, kteří se marně snažili ovládnout rozpoutané hejno kluků, a na několik ušlechtilých, učených mužů, u jejichž nohou i chlapec nejasně a skoro s mrazením cítil, že nejde o přípravu, nýbrž o poznání, a že se už v této chvíli něčím a někým stává. Vidím i své spolužáky, pořezané lavice, chodby staré budovy scholarum piarum, tisícerou vzpomínku živou jako živý sen; ale celý ten věk školy, těch osm let jako celek je podivně bez tváře a skoro beze smyslu; byla to léta mládí prožitá netrpělivě a zběžně, jen aby už bylo po nich.

A zase: jak dychtivě a silně prožívá chlapec v těch létech cokoli, co není škola; cokoli, co není „příprava pro život“, nýbrž jest život sám: ať je to přátelství, nebo takzvaná první láska, konflikty, četba, náboženská krize, nebo skotačení. Tady je něco, do čeho se může vrhnout cele a co je jeho už teď, a ne až po matuře nebo až, jak se na škole říká, „bude hotov“. Většina vnitřních otřesů a těch různých, tragicky vážně prožívaných volovinek mládí je, myslím, následek toho suspendovaného života, v němž se odehrává naše mladost. Je to skoro msta za to, že nejsme bráni vážně. Ze vzpoury proti tomu chronickému provizóriu dychtíme aspoň něco žít co nejvíc plně a doopravdy. A proto je to tak; proto se v létech mladosti tak zmateně a někdy bolestně skrze sebe prolamuje hloupé klukovství a tragická, překvapující vážnost. Život nepostupuje tak, že by se z dítěte povlovně a skoro neznatelně stával muž; najednou jsou v dítěti strašně hotové a krvavě zralé kusy člověka; nejde to dohromady, není to v něm zorganizováno; střetá se to v něm tak nesouvisle a nelogicky, že to vypadá skoro jako bláznovství. Naštěstí my staří jsme zvyklí dívat se na tento stav shovívavě, a chlapcům, kteří počínají brát život na smrt vážně, dáváme chlácholivě najevo, že je to přejde.

(Jaká hrubost, když mluvíme o šťastném mládí! Myslíme přitom patrně na své tehdejší zdravé zuby a zdravé žaludky; co na tom, že nás pro kdeco bolela dušička! Mít před sebou tolik života jako tehdy: hned bychom měnili, ať jsme co jsme. Já vím, byla to vlastně má nejméně šťastná doba, má doba stesku a opuštěnosti; ale já vím, i já bych měnil, oběma rukama bych sáhl po tomto stísněném mládí, – co na tom, že by mě zas tak bezmezně, tak zoufale bolela dušička!)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j7s4tim7mvgrfmt6hmllv32xafu5l91</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337733</id>
      <parentid>337727</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:24:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337733</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6866" sha1="4rsm7m1sem9jdlqjuctnxdxt6z10fyp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = VII.
  | PŘEDCHOZÍ = VI.
  | DALŠÍ = VIII.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VII.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Protože jsem se dobře učil a že jsem z opuštěnosti a nedružnosti ležel v knížkách, dal mě tatínek študovat; ostatně se to jaksi rozumělo samo sebou, už proto, že si vážil pánů a že hmotný i společenský vzestup byl pro něho nejsvětějším a samozřejmým úkolem řádného člověka a jeho potomků. Pozoroval jsem, že nejzdatnější děti (ve smyslu životní kariéry) jsou zpravidla v těch snaživých středních vrstvách, které teprve začaly skromně a odříkavě zakládat cosi jako nárok na lepší život; náš vzestup je tlačen úsilím našich otců. Neměl jsem tehdy žádnou představu, čím bych chtěl být; leda něčím velkolepým, jako byl provazochodec houpající se jednoho večera nad naším náměstíčkem, nebo dragoun na koni, který se jednou zastavil u našeho plotu a na něco se německy ptal; maminka mu podala sklenici vody, dragoun salutoval, kůň tančil a maminka byla červená jako růžička. Chtěl bych být dragounem, nebo třeba konduktérem, který přibouchává dvířka u vlaku a pak se s nesmírnou elegancí vyhoupne na jeho stupátko, když už se vlak rozjíždí. Ale člověk neví, jak se to dělá, aby se stal konduktérem nebo dragounem. Jednou mi tatínek pohnutě ohlásil, že mne teda po prázdninách dá na študie, maminka plakala, pan učitel ve škole řekl, abych si vážil toho, že budu vzdělaným člověkem, a pan farář mi počal říkat: „Servus, študente.“ Zrudl jsem pýchou, bylo to všechno takové slavné; už jsem se styděl hrát si a s knížkou v ruce, bolestně, osaměle jsem dozrával k chlapecké vážnosti.

Zvláštní, jak následujících osm let na gymnáziu mně připadá irelevantní – aspoň ve srovnání s dětstvím doma. Dítě žije naplno, nebere své dětství, svůj přítomný okamžik jako něco dočasného a přechodného; a je doma, to jest, je důležitou osobou, která vyplňuje své místo, jež mu náleží právem vlastnickým. A jednoho dne odstěhují venkovského kloučka na školy do města. Osm let mezi cizími lidmi, tak by se to mohlo nazvat; neboť tady už nebude doma, bude cizím človíčkem a nikdy nebude mít jistotný pocit, že sem náleží. Bude se cítit hrozně nedůležitý mezi těmi cizími lidmi, bude se mu pořád připomínat, že ještě nic není; škola i cizí okolí v něm budou pěstovat pocit pokořené malosti, přikrčenosti a méněcennosti, pocit, který bude překonávat dříčstvím nebo – v některých případech a až později – zuřivým odbojem proti kantorům a školácké kázni. A ve škole se mu vštěpuje ustavičně, že toto všecko je jenom příprava na to, co teprve přijde; rok primánův není než přípravou na rok sekundánův, a kvartán je na světě jen na to, aby postoupil na kvintána, bude-li ovšem dost pozorný a pilný. A těch celých osm dlouhých let je zase jenom příprava na maturitu, a teprve potom, študenti, se vám začne to pravé učení. Připravujeme vás pro život, káží páni profesoři, jako by to, co se vrtí před nimi ve škamnech, nebylo žádným životem hodným toho jména. Život je to, co přijde teprve po matuře: to je zhruba ta nejmocnější představa, kterou v nás pěstuje střední škola; a proto ji opouštíme, jako bychom byli propuštěni na svobodu, místo abychom trochu dojatě cítili, že tímto odchodem se loučíme se svým chlapectvím.

Snad proto jsou naše vzpomínky na školu tak kusé a roztržité; a přece, jaká vnímavost v těch letech! Jak přesně a živě se pamatuju na své profesory, na směšné a polopomatené pedanty, na dobráky, kteří se marně snažili ovládnout rozpoutané hejno kluků, a na několik ušlechtilých, učených mužů, u jejichž nohou i chlapec nejasně a skoro s mrazením cítil, že nejde o přípravu, nýbrž o poznání, a že se už v této chvíli něčím a někým stává. Vidím i své spolužáky, pořezané lavice, chodby staré budovy scholarum piarum, tisícerou vzpomínku živou jako živý sen; ale celý ten věk školy, těch osm let jako celek je podivně bez tváře a skoro beze smyslu; byla to léta mládí prožitá netrpělivě a zběžně, jen aby už bylo po nich.

A zase: jak dychtivě a silně prožívá chlapec v těch létech cokoli, co není škola; cokoli, co není „příprava pro život“, nýbrž jest život sám: ať je to přátelství, nebo takzvaná první láska, konflikty, četba, náboženská krize, nebo skotačení. Tady je něco, do čeho se může vrhnout cele a co je jeho už teď, a ne až po matuře nebo až, jak se na škole říká, „bude hotov“. Většina vnitřních otřesů a těch různých, tragicky vážně prožívaných volovinek mládí je, myslím, následek toho suspendovaného života, v němž se odehrává naše mladost. Je to skoro msta za to, že nejsme bráni vážně. Ze vzpoury proti tomu chronickému provizóriu dychtíme aspoň něco žít co nejvíc plně a doopravdy. A proto je to tak; proto se v létech mladosti tak zmateně a někdy bolestně skrze sebe prolamuje hloupé klukovství a tragická, překvapující vážnost. Život nepostupuje tak, že by se z dítěte povlovně a skoro neznatelně stával muž; najednou jsou v dítěti strašně hotové a krvavě zralé kusy člověka; nejde to dohromady, není to v něm zorganizováno; střetá se to v něm tak nesouvisle a nelogicky, že to vypadá skoro jako bláznovství. Naštěstí my staří jsme zvyklí dívat se na tento stav shovívavě, a chlapcům, kteří počínají brát život na smrt vážně, dáváme chlácholivě najevo, že je to přejde.

(Jaká hrubost, když mluvíme o šťastném mládí! Myslíme přitom patrně na své tehdejší zdravé zuby a zdravé žaludky; co na tom, že nás pro kdeco bolela dušička! Mít před sebou tolik života jako tehdy: hned bychom měnili, ať jsme co jsme. Já vím, byla to vlastně má nejméně šťastná doba, má doba stesku a opuštěnosti; ale já vím, i já bych měnil, oběma rukama bych sáhl po tomto stísněném mládí, – co na tom, že by mě zas tak bezmezně, tak zoufale bolela dušička!)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4rsm7m1sem9jdlqjuctnxdxt6z10fyp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obyčejný život/IX.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45681</id>
    <revision>
      <id>337728</id>
      <parentid>224503</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:19:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337728</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7737" sha1="ncipq6jwvh7mp564di1ezwugzbwfalh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = IX.
  | PŘEDCHOZÍ = VII.
  | DALŠÍ = X.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = IX.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Koneckonců běh života je posunován hlavně dvěma silami: zvykem a náhodou. Když jsem udělal maturu (skoro zklamán, že to bylo tak snadné), neměl jsem žádnou určitou představu, čím bych vlastně chtěl být; ale protože jsem předtím už dvakrát někoho učil (a v obou případech to byly doby, kdy jsem se cítil důležitý a veliký), bylo to přede mnou to jediné, co mělo aspoň trochu podobu zvyku: učit jiné; pročež jsem se rozhodl, že se dám zapsat na filozofii. Tatínek s tím byl spokojen: být profesorem, to je přece jen úřad a je to pod penzí. To už jsem byl dlouhý a vážný mladík, směl jsem sedět u bíle prostřeného stolu s panem farářem, notářem a ostatní honorací, a nadouval jsem se nesmírně; teď je přede mnou život. Najednou jsem viděl, jak je ta místní honorace maloměstská a zvenkovštělá; cítil jsem se povolán, abych to dotáhl někam výš než oni, a tvářil jsem se tajemně jako člověk, který má své veliké plány; ale i to byla jenom nejistota a trochu strach z toho kroku do neznáma.

Myslím, že to byla nejtěžší chvíle mého života, když jsem vystoupil v Praze z vlaku se svým kufříkem a najednou jsem ztratil hlavu: co teď a kam se vrtnout? Zdálo se mi, že se všichni lidé ohlížejí a smějí, jak tu stojím bezradně s kufříkem u nohou; překážel jsem nosičům, strkali do mne lidé, drožkáři na mne volali, kam račte, mladý pane? Popadl jsem v panice kufřík a počal jsem putovat ulicemi. Hej, jděte s tím kufrem z chodníku, volal na mne strážník. Prchal jsem do postranních ulic, ztracený a bez cíle, přendávaje kufřík z ruky do ruky. Kam vlastně běžím? Já nevím, a proto musím běžet; kdybych se zastavil, bylo by to ještě horší. Konečně mi vypadl kufřík z prstů strnulých křečí a bolestí. Byla to tichá ulice, mezi dlážděním vyrážela tráva jako u nás doma na rynku; a zrovna před mýma očima na vratech průjezdu byla přibita cedulka: Pokoj pro svobodné pány k pronajmutí. Oddechl jsem si nesmírnou úlevou: Tak vida, přece jsem to našel.

Vzal jsem ten pokoj u staré, nemluvné báby; byla tam postel a pohovka, páchlo to zasmušile, ale to bylo jedno; byl jsem aspoň v bezpečí. Měl jsem horečku z rozčilení, nemohl jsem jíst a nic; ale aby se neřeklo, dělal jsem, že jdu jako někam jíst, a toulal jsem se po ulici, pln strachu, abych neztratil svůj přístav. Tu noc ještě nervová horečka mátla a bortila mé sny; k ránu jsem se probudil, a na pelesti mé postele seděl tlustý mládenec, páchl pivem a recitoval nějaké verše. „To koukáš, co?“ řekl a recitoval dál. Myslel jsem, že je to ještě sen, a zavřel jsem oči. „Bože, to je hovado,“ děl mládenec a počal se svlékat. Posadil jsem se na posteli; mládenec seděl na pelesti a zouval si boty. „Zas abych si zvykal na jiného vola,“ naříkal. „Co mně to dalo práce, než jsem umlčel toho, co tu byl před tebou, a ty mně tu budeš spát jako dřevo,“ stěžoval si hořce. Byl jsem nesmírně rád, že na mne někdo mluví: „Které to byly verše?“ ptal jsem se. Mládenec se rozzuřil. „Verše! Ty mně budeš mluvit o versích, ty saláte! Poslechni,“ koktal, „chceš-li se mnou vyjít, tedy chraň tě pámbu, abys na mne šel s tím pitomým parnasismem. Víš hovno, co je poezie.“ Seděl s botou v ruce a díval se do jejích hlubin; počal tiše a uchváceně říkat jakousi báseň. Mrazilo mne okouzlením, bylo to všechno pro mne nekonečně nové a divné. Básník hodil botou do dveří na znamení, že je konec, a vstal. „Bída,“ vzdychl. „Bída.“ Zhasil petrolejku a lehl si těžce na pohovku; bylo ho ještě slyšet, jak si něco šeptá. „Ty,“ ozval se po chvíli ze tmy, „jak je to dál: Anděle boží, strážce můj –? Ty to taky nevíš? Až budeš takové prase jako já, bude ti to taky chybět, počkej, jak ti to bude chybět –“

Ráno ještě spal, odulý a rozcuchaný. Když se probudil, měřil mě mračnýma očima. „Dát se zapsat na filozofii? Nač to? Člověče, že se ti chce!“ Přesto mne protektorsky dovedl na univerzitu, tady máš tohle, tady to, a vem tě čert. Byl jsem zmaten a fascinován. – Tohle tedy je Praha a takoví lidé tady jsou; asi to patří k věci a musím se podle toho chovat. Za pár dní jsem se obeznámil s rutinou univerzitních přednášek; škrabal jsem do sešitu učené výklady, kterým jsem dosud nemohl rozumět, a v noci jsem debatoval s opilým básníkem o poezii, o holkách a o životě vůbec; to i to uvádělo mou venkovskou hlavu v jakousi závrať, jež nebyla nepříjemná. Mimoto bylo mnoho nač se dívat. Bylo toho vůbec příliš mnoho najednou, zaplavilo mě to chaoticky a překotně; snad bych byl znovu zalezl do svého spolehlivého a samotářského dříčství, nebýt tlustého, opilého poety a jeho povzbuzujících kázání. To máš samou sračku, řekl s jistotou, a věc byla vyřízena; jen poezie byla částečně vyňata z jeho divokého opovržení. Osvojoval jsem si dychtivě jeho cynickou svrchovanost nad věcmi života; pomáhal mně vítězně překonat tu spoustu nových dojmů a nedostupných věcí; mohl jsem se dívat s hrdostí a uspokojením, nač na všechno kašlu. Což mi to nedávalo ohromný pocit převahy nad čímkoliv, co popírám? Což mě to neosvobozovalo z romantického a bolestného snění o životě, jenž přes všecku mou slavnou svobodu a úředně ověřenou zralost se pořád ještě nedal chytit do rukou? Mladý člověk chce všechno, co vidí, a zlobí se, že to nemůže mít; pročež se mstí na světě i na lidech a hledá, co by jim upřel. A pak se snaží dokázat svou bouřlivost sám sobě; nastanou flamendrovské noci, výpravy na okraje života, děsně žvanivé debaty a sháňka po zkušenostech lásky, jako by to byly ty nejslavnější trofeje mužství.

Snad to bylo i jinak: snad se ve mně nahromadilo divokosti a nesmyslu za těch přikrčených a školáckých osm let, a teď to muselo ven. Snad to patří prostě k mládí jako růst vousů a mizení brzlíku. Bylo patrně nutné a přirozené prožít to; ale měřeno celým životem, bylo to období divné a vyšinuté, velkolepé maření času a cosi jako radost, že se nám podařilo porušit smysl života. Už jsem ani nebyl zapsán na univerzitě; psal jsem verše, myslím, že špatné; přesto vycházely v časopisech, o kterých už dávno nikdo neví. Jsem rád, že jsem je neschovával a že po nich nezůstalo památky ani v mé paměti.

Rozumí se, že to prasklo. Tatínek za mnou přijel a ztropil ukrutný tartas; a že když tak, tedy nebude takový blázen, aby posílal synáčkovi peníze na flámování. Nadul jsem se uraženě, patrně ze špatného svědomí; já mu ukážu, že se uživím sám. Podal jsem k ředitelství železnic žádost, abych byl přijat za úřednického aspiranta, a k svému překvapení jsem dostal vyřízení kladné.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ncipq6jwvh7mp564di1ezwugzbwfalh</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337734</id>
      <parentid>337728</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:24:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337734</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7738" sha1="sdgrkgdfcp53frt7w6wqmgjlilkdv72" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = IX.
  | PŘEDCHOZÍ = VIII.
  | DALŠÍ = X.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = IX.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Koneckonců běh života je posunován hlavně dvěma silami: zvykem a náhodou. Když jsem udělal maturu (skoro zklamán, že to bylo tak snadné), neměl jsem žádnou určitou představu, čím bych vlastně chtěl být; ale protože jsem předtím už dvakrát někoho učil (a v obou případech to byly doby, kdy jsem se cítil důležitý a veliký), bylo to přede mnou to jediné, co mělo aspoň trochu podobu zvyku: učit jiné; pročež jsem se rozhodl, že se dám zapsat na filozofii. Tatínek s tím byl spokojen: být profesorem, to je přece jen úřad a je to pod penzí. To už jsem byl dlouhý a vážný mladík, směl jsem sedět u bíle prostřeného stolu s panem farářem, notářem a ostatní honorací, a nadouval jsem se nesmírně; teď je přede mnou život. Najednou jsem viděl, jak je ta místní honorace maloměstská a zvenkovštělá; cítil jsem se povolán, abych to dotáhl někam výš než oni, a tvářil jsem se tajemně jako člověk, který má své veliké plány; ale i to byla jenom nejistota a trochu strach z toho kroku do neznáma.

Myslím, že to byla nejtěžší chvíle mého života, když jsem vystoupil v Praze z vlaku se svým kufříkem a najednou jsem ztratil hlavu: co teď a kam se vrtnout? Zdálo se mi, že se všichni lidé ohlížejí a smějí, jak tu stojím bezradně s kufříkem u nohou; překážel jsem nosičům, strkali do mne lidé, drožkáři na mne volali, kam račte, mladý pane? Popadl jsem v panice kufřík a počal jsem putovat ulicemi. Hej, jděte s tím kufrem z chodníku, volal na mne strážník. Prchal jsem do postranních ulic, ztracený a bez cíle, přendávaje kufřík z ruky do ruky. Kam vlastně běžím? Já nevím, a proto musím běžet; kdybych se zastavil, bylo by to ještě horší. Konečně mi vypadl kufřík z prstů strnulých křečí a bolestí. Byla to tichá ulice, mezi dlážděním vyrážela tráva jako u nás doma na rynku; a zrovna před mýma očima na vratech průjezdu byla přibita cedulka: Pokoj pro svobodné pány k pronajmutí. Oddechl jsem si nesmírnou úlevou: Tak vida, přece jsem to našel.

Vzal jsem ten pokoj u staré, nemluvné báby; byla tam postel a pohovka, páchlo to zasmušile, ale to bylo jedno; byl jsem aspoň v bezpečí. Měl jsem horečku z rozčilení, nemohl jsem jíst a nic; ale aby se neřeklo, dělal jsem, že jdu jako někam jíst, a toulal jsem se po ulici, pln strachu, abych neztratil svůj přístav. Tu noc ještě nervová horečka mátla a bortila mé sny; k ránu jsem se probudil, a na pelesti mé postele seděl tlustý mládenec, páchl pivem a recitoval nějaké verše. „To koukáš, co?“ řekl a recitoval dál. Myslel jsem, že je to ještě sen, a zavřel jsem oči. „Bože, to je hovado,“ děl mládenec a počal se svlékat. Posadil jsem se na posteli; mládenec seděl na pelesti a zouval si boty. „Zas abych si zvykal na jiného vola,“ naříkal. „Co mně to dalo práce, než jsem umlčel toho, co tu byl před tebou, a ty mně tu budeš spát jako dřevo,“ stěžoval si hořce. Byl jsem nesmírně rád, že na mne někdo mluví: „Které to byly verše?“ ptal jsem se. Mládenec se rozzuřil. „Verše! Ty mně budeš mluvit o versích, ty saláte! Poslechni,“ koktal, „chceš-li se mnou vyjít, tedy chraň tě pámbu, abys na mne šel s tím pitomým parnasismem. Víš hovno, co je poezie.“ Seděl s botou v ruce a díval se do jejích hlubin; počal tiše a uchváceně říkat jakousi báseň. Mrazilo mne okouzlením, bylo to všechno pro mne nekonečně nové a divné. Básník hodil botou do dveří na znamení, že je konec, a vstal. „Bída,“ vzdychl. „Bída.“ Zhasil petrolejku a lehl si těžce na pohovku; bylo ho ještě slyšet, jak si něco šeptá. „Ty,“ ozval se po chvíli ze tmy, „jak je to dál: Anděle boží, strážce můj –? Ty to taky nevíš? Až budeš takové prase jako já, bude ti to taky chybět, počkej, jak ti to bude chybět –“

Ráno ještě spal, odulý a rozcuchaný. Když se probudil, měřil mě mračnýma očima. „Dát se zapsat na filozofii? Nač to? Člověče, že se ti chce!“ Přesto mne protektorsky dovedl na univerzitu, tady máš tohle, tady to, a vem tě čert. Byl jsem zmaten a fascinován. – Tohle tedy je Praha a takoví lidé tady jsou; asi to patří k věci a musím se podle toho chovat. Za pár dní jsem se obeznámil s rutinou univerzitních přednášek; škrabal jsem do sešitu učené výklady, kterým jsem dosud nemohl rozumět, a v noci jsem debatoval s opilým básníkem o poezii, o holkách a o životě vůbec; to i to uvádělo mou venkovskou hlavu v jakousi závrať, jež nebyla nepříjemná. Mimoto bylo mnoho nač se dívat. Bylo toho vůbec příliš mnoho najednou, zaplavilo mě to chaoticky a překotně; snad bych byl znovu zalezl do svého spolehlivého a samotářského dříčství, nebýt tlustého, opilého poety a jeho povzbuzujících kázání. To máš samou sračku, řekl s jistotou, a věc byla vyřízena; jen poezie byla částečně vyňata z jeho divokého opovržení. Osvojoval jsem si dychtivě jeho cynickou svrchovanost nad věcmi života; pomáhal mně vítězně překonat tu spoustu nových dojmů a nedostupných věcí; mohl jsem se dívat s hrdostí a uspokojením, nač na všechno kašlu. Což mi to nedávalo ohromný pocit převahy nad čímkoliv, co popírám? Což mě to neosvobozovalo z romantického a bolestného snění o životě, jenž přes všecku mou slavnou svobodu a úředně ověřenou zralost se pořád ještě nedal chytit do rukou? Mladý člověk chce všechno, co vidí, a zlobí se, že to nemůže mít; pročež se mstí na světě i na lidech a hledá, co by jim upřel. A pak se snaží dokázat svou bouřlivost sám sobě; nastanou flamendrovské noci, výpravy na okraje života, děsně žvanivé debaty a sháňka po zkušenostech lásky, jako by to byly ty nejslavnější trofeje mužství.

Snad to bylo i jinak: snad se ve mně nahromadilo divokosti a nesmyslu za těch přikrčených a školáckých osm let, a teď to muselo ven. Snad to patří prostě k mládí jako růst vousů a mizení brzlíku. Bylo patrně nutné a přirozené prožít to; ale měřeno celým životem, bylo to období divné a vyšinuté, velkolepé maření času a cosi jako radost, že se nám podařilo porušit smysl života. Už jsem ani nebyl zapsán na univerzitě; psal jsem verše, myslím, že špatné; přesto vycházely v časopisech, o kterých už dávno nikdo neví. Jsem rád, že jsem je neschovával a že po nich nezůstalo památky ani v mé paměti.

Rozumí se, že to prasklo. Tatínek za mnou přijel a ztropil ukrutný tartas; a že když tak, tedy nebude takový blázen, aby posílal synáčkovi peníze na flámování. Nadul jsem se uraženě, patrně ze špatného svědomí; já mu ukážu, že se uživím sám. Podal jsem k ředitelství železnic žádost, abych byl přijat za úřednického aspiranta, a k svému překvapení jsem dostal vyřízení kladné.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sdgrkgdfcp53frt7w6wqmgjlilkdv72</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obyčejný život/XVII.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45691</id>
    <revision>
      <id>337729</id>
      <parentid>224517</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:19:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337729</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5013" sha1="b72xzo6e8hbtmjykyke3l7ynyrsdokx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = XVII.
  | PŘEDCHOZÍ = XVI.
  | DALŠÍ = XIX.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XVII.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Nu vida, všechno se časem poddá; čas je přece jen největší síla života. Žena si zvykla a smířila se s tím, co je; už si nedělá naděje na děti, ale zato si nalezla jiné životní poslání. Jako by si řekla: Můj muž má svou práci, a já mám svého muže; on udržuje v pořádku takový kus světa, a já udržuju v pořádku jeho. Vynašla celou spoustu věcí, které mně nevím proč imputovala jako mé zvyky a nároky; toto jí můj rád a toto mu nedělá dobře; chce mít takto, a ne jinak prostřeno, tady mít připravenu vodu a ručník, zde mají stát jeho střevíce; polštář pro něho musí být položen takto a noční košile uchystána takhle a nijak jinak. Můj chce mít všechno po ruce, můj je zvyklý na svůj pořádek a tak dále. A já přicházím domů, a hned mě obklopí pedantní řád mých zvyků; ona je vymyslela, ale já je musím plnit, abych vyhověl její představě, že to tak chci. Nevěda sám jak, zapadám do té soustavy zvyků připravených pro mne; mimovolně se cítím hrozně důležitý a důstojný, neboť to všechno se točí kolem mé osoby; zvedl bych udiveně obočí, kdyby mé střevíce na mě čekaly o coul jinde než obvykle. Uvědomuju si, že se mne má žena zmocňuje skrze mé zvyky a čím dál víc mě jimi ovládá; poddávám se tomu rád, jednak z pohodlí a jednak proto, že to vlastně lichotí mé sebeúctě. A nejspíš i trochu stárnu, neboť se počínám cítit silně a dobře doma ve svých zvycích.

A mou ženu těší, že takto kraluje v prvním patře nádraží za okny plnými bílých petúnií. Každý den má svůj ustálený a skoro posvátný průběh; znám zpaměti všechny ty malé, každodenní, příjemné zvuky; teď potichu vstává žena, obléká si župan a jde po špičkách do kuchyně. Tam už chraptí mlýnek na kávu, šeptem se dávají rozkazy, něčí ruce potichu kladou mé vykartáčované šaty na lenoch židle; já se poslušně tvářím, jako bych ještě spal, až do té chvíle, kdy přijde žena, upravená a pěkná, a vysouká žaluzie. Kdybych otevřel oči o něco dřív, zarmoutila by se a řekla by: „Já jsem tě probudila?“ A tak je to den za dnem, rok za rokem; říká se tomu „můj pořádek“, ale ona jej stvořila a bdí nad ním čilýma očima; ona je tu paní, ale všechno se děje pro mne, - tak je to poctivě manželsky rozděleno. Já jsem v úřední čepici dole, obcházím stanici od hradel k hradlům, to je mé hospodářství; jsem asi mocný a přísný pán, neboť všichni jsou náramně přesní a horliví, když jsem v dohledu; dívat se, to je má hlavní práce. Pak si jdu potřást rukama s vousatými lesmistry; jsou to zkušení lidé, kteří vědí, co je pořádek. Panstvo v zelených kloboucích už pokládá za svou povinnost jít podat ruku přednostovi stanice; teď už náleží k tomu místu tak jako farář nebo místní doktor, pročež se sluší promluvit s ním o zdraví a o počasí. A večer se mimochodem řekne: „Byl tu hrabě ten a ten, špatně vypadá.“ Žena pokývne hlavou a míní, to že dělá věk. „Jakýpak věk,“ protestuju s uraženým pocitem muže, kterému táhne na padesátku, „vždyť mu je teprve šedesát!“ Usměje se a podívá se na mne, jako by říkala: copak ty, ty jsi právě v nejlepší síle; to dělá ten klidný život. A pak je ticho; lampa bzučí, já čtu noviny a žena německý román. Já vím, je to něco tklivého o velké a čisté lásce; čte takové věci ještě pořád nesmírně ráda a nijak jí nevadí, že to v životě vypadá jinak. Manželská láska, to je přece něco docela jiného; náleží to k pořádku a je to zdravé.

Píšu toto, když už je, chudák, dávno pod zemí. Vzpomínám na ni bůhví kolikrát denně; nejmíň na ty měsíce před smrtí, když tak těžko stonala, – tomu se raději vyhýbám; kupodivu málo na naši lásku a na první léta soužití; nejvíc právě na tuto pokojnou a neměnnou dobu na našem nádraží. Mám hodnou hospodyni, která se o mne stará, jak může; ale když hledám třeba jen kapesník nebo lovím pod postelí střevíc, tu teprve vidím, bože, co lásky a pozornosti bylo v tom pořádku a v tom všem, a cítím se hrozně osiřelý, až mi to svírá hrdlo.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b72xzo6e8hbtmjykyke3l7ynyrsdokx</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337735</id>
      <parentid>337729</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:24:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337735</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5015" sha1="jnvp7fnl3gq843pifvfci1fl79wx962" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = XVII.
  | PŘEDCHOZÍ = XVI.
  | DALŠÍ = XVIII.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XVII.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Nu vida, všechno se časem poddá; čas je přece jen největší síla života. Žena si zvykla a smířila se s tím, co je; už si nedělá naděje na děti, ale zato si nalezla jiné životní poslání. Jako by si řekla: Můj muž má svou práci, a já mám svého muže; on udržuje v pořádku takový kus světa, a já udržuju v pořádku jeho. Vynašla celou spoustu věcí, které mně nevím proč imputovala jako mé zvyky a nároky; toto jí můj rád a toto mu nedělá dobře; chce mít takto, a ne jinak prostřeno, tady mít připravenu vodu a ručník, zde mají stát jeho střevíce; polštář pro něho musí být položen takto a noční košile uchystána takhle a nijak jinak. Můj chce mít všechno po ruce, můj je zvyklý na svůj pořádek a tak dále. A já přicházím domů, a hned mě obklopí pedantní řád mých zvyků; ona je vymyslela, ale já je musím plnit, abych vyhověl její představě, že to tak chci. Nevěda sám jak, zapadám do té soustavy zvyků připravených pro mne; mimovolně se cítím hrozně důležitý a důstojný, neboť to všechno se točí kolem mé osoby; zvedl bych udiveně obočí, kdyby mé střevíce na mě čekaly o coul jinde než obvykle. Uvědomuju si, že se mne má žena zmocňuje skrze mé zvyky a čím dál víc mě jimi ovládá; poddávám se tomu rád, jednak z pohodlí a jednak proto, že to vlastně lichotí mé sebeúctě. A nejspíš i trochu stárnu, neboť se počínám cítit silně a dobře doma ve svých zvycích.

A mou ženu těší, že takto kraluje v prvním patře nádraží za okny plnými bílých petúnií. Každý den má svůj ustálený a skoro posvátný průběh; znám zpaměti všechny ty malé, každodenní, příjemné zvuky; teď potichu vstává žena, obléká si župan a jde po špičkách do kuchyně. Tam už chraptí mlýnek na kávu, šeptem se dávají rozkazy, něčí ruce potichu kladou mé vykartáčované šaty na lenoch židle; já se poslušně tvářím, jako bych ještě spal, až do té chvíle, kdy přijde žena, upravená a pěkná, a vysouká žaluzie. Kdybych otevřel oči o něco dřív, zarmoutila by se a řekla by: „Já jsem tě probudila?“ A tak je to den za dnem, rok za rokem; říká se tomu „můj pořádek“, ale ona jej stvořila a bdí nad ním čilýma očima; ona je tu paní, ale všechno se děje pro mne, - tak je to poctivě manželsky rozděleno. Já jsem v úřední čepici dole, obcházím stanici od hradel k hradlům, to je mé hospodářství; jsem asi mocný a přísný pán, neboť všichni jsou náramně přesní a horliví, když jsem v dohledu; dívat se, to je má hlavní práce. Pak si jdu potřást rukama s vousatými lesmistry; jsou to zkušení lidé, kteří vědí, co je pořádek. Panstvo v zelených kloboucích už pokládá za svou povinnost jít podat ruku přednostovi stanice; teď už náleží k tomu místu tak jako farář nebo místní doktor, pročež se sluší promluvit s ním o zdraví a o počasí. A večer se mimochodem řekne: „Byl tu hrabě ten a ten, špatně vypadá.“ Žena pokývne hlavou a míní, to že dělá věk. „Jakýpak věk,“ protestuju s uraženým pocitem muže, kterému táhne na padesátku, „vždyť mu je teprve šedesát!“ Usměje se a podívá se na mne, jako by říkala: copak ty, ty jsi právě v nejlepší síle; to dělá ten klidný život. A pak je ticho; lampa bzučí, já čtu noviny a žena německý román. Já vím, je to něco tklivého o velké a čisté lásce; čte takové věci ještě pořád nesmírně ráda a nijak jí nevadí, že to v životě vypadá jinak. Manželská láska, to je přece něco docela jiného; náleží to k pořádku a je to zdravé.

Píšu toto, když už je, chudák, dávno pod zemí. Vzpomínám na ni bůhví kolikrát denně; nejmíň na ty měsíce před smrtí, když tak těžko stonala, – tomu se raději vyhýbám; kupodivu málo na naši lásku a na první léta soužití; nejvíc právě na tuto pokojnou a neměnnou dobu na našem nádraží. Mám hodnou hospodyni, která se o mne stará, jak může; ale když hledám třeba jen kapesník nebo lovím pod postelí střevíc, tu teprve vidím, bože, co lásky a pozornosti bylo v tom pořádku a v tom všem, a cítím se hrozně osiřelý, až mi to svírá hrdlo.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jnvp7fnl3gq843pifvfci1fl79wx962</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obyčejný život/XIX.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45695</id>
    <revision>
      <id>337730</id>
      <parentid>224514</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:19:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337730</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2760" sha1="9jo5yddebfii6nxdjx5vz0kk73km7zb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = XIX.
  | PŘEDCHOZÍ = XVII.
  | DALŠÍ = XX.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XIX.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Konec války, konec monarchie; zatímco žena plačtivě posmrkávala (u ní to bylo v rodě, ta služba císaři pánu), dostal jsem z Prahy výzvu, abych šel do nového ministerstva železnic a věnoval své vynikající zkušenosti organizaci drah mladého státu. Vzhledem k těm vynikajícím zkušenostem jsem poslechl; mimoto mé nádraží za války tak sešlo, že mi nebylo těžko odejít.

To tedy je poslední odstavec obyčejného života. Byl jsem od svých dvaadvaceti let u dráhy, a byl jsem u ní rád; našel jsem tam svůj svět, svůj domov a hlavně uspokojení, že dělám něco, co dobře a spolehlivě dovedu. A nyní jsem byl povolán, abych znovu užil zkušeností toho celého života. Tak vida, nebyly nadarmo. Znám to všechno tak dobře, od odstřelování skal a stavění trasy, od poslední stanice na světě a dřevěné boudy lampářovy po zmatek a vřavu velkých nádraží; znám nádražní haly podobné skleněným zámkům a staničky v polích, vonící rmenem a řebříčkem; červená a zelená světýlka, zpocená těla lokomotiv, semafory, signály a nárazy kol na výhybce; nic nebylo nadarmo, všechno se sčetlo a slilo v takovou jednotnou a rozsáhlou zkušenost; rozumím železnicím, a to rozumění, to jsem já, to je můj život. Teď je tu všechno, co jsem žil, pohromadě v mé zkušenosti; mohu jí znovu a plně využít, a to je, jako bych znovu prožíval svůj život v jeho součtu. Cítil jsem se ve svém novém úřadě - nemohu říci šťastný, na to tu bylo příliš mnoho chaosu, ale na svém místě. Byl to obyčejný, ale celý a svým způsobem dovršeny život; a když se nyní dívám nazpátek, vidím, jak se ve všem, co bylo, uskutečňoval jakýsi pořádek nebo zá…{{Redakční poznámka|1 = Takto uprostřed věty ukončil Karel Čapek XIX. kapitolu sám. Viz též např.: MUKAŘOVSKÝ, J. Významová výstavba a komposiční osnova epiky Karla Čapka. ''Slovo a slovesnost''. Roč. V, č. 1939, s. 119. [http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=299 Dostupné online]}}
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>9jo5yddebfii6nxdjx5vz0kk73km7zb</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337736</id>
      <parentid>337730</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:24:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337736</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2761" sha1="n0w8qnvck3ky8lso13e3sxqocqhxjmw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Karel Čapek
  | TITUL = Obyčejný život
  | ČÁST = XIX.
  | PŘEDCHOZÍ = XVIII.
  | DALŠÍ = XX.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = XIX.
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Hordubal; Povětroň; Obyčejný život''. 19. vyd. Obyčejného života. Praha : Československý spisovatel, 1985. 420 s. Spisy, sv. 8.
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/54/obycejny_zivot.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Konec války, konec monarchie; zatímco žena plačtivě posmrkávala (u ní to bylo v rodě, ta služba císaři pánu), dostal jsem z Prahy výzvu, abych šel do nového ministerstva železnic a věnoval své vynikající zkušenosti organizaci drah mladého státu. Vzhledem k těm vynikajícím zkušenostem jsem poslechl; mimoto mé nádraží za války tak sešlo, že mi nebylo těžko odejít.

To tedy je poslední odstavec obyčejného života. Byl jsem od svých dvaadvaceti let u dráhy, a byl jsem u ní rád; našel jsem tam svůj svět, svůj domov a hlavně uspokojení, že dělám něco, co dobře a spolehlivě dovedu. A nyní jsem byl povolán, abych znovu užil zkušeností toho celého života. Tak vida, nebyly nadarmo. Znám to všechno tak dobře, od odstřelování skal a stavění trasy, od poslední stanice na světě a dřevěné boudy lampářovy po zmatek a vřavu velkých nádraží; znám nádražní haly podobné skleněným zámkům a staničky v polích, vonící rmenem a řebříčkem; červená a zelená světýlka, zpocená těla lokomotiv, semafory, signály a nárazy kol na výhybce; nic nebylo nadarmo, všechno se sčetlo a slilo v takovou jednotnou a rozsáhlou zkušenost; rozumím železnicím, a to rozumění, to jsem já, to je můj život. Teď je tu všechno, co jsem žil, pohromadě v mé zkušenosti; mohu jí znovu a plně využít, a to je, jako bych znovu prožíval svůj život v jeho součtu. Cítil jsem se ve svém novém úřadě - nemohu říci šťastný, na to tu bylo příliš mnoho chaosu, ale na svém místě. Byl to obyčejný, ale celý a svým způsobem dovršeny život; a když se nyní dívám nazpátek, vidím, jak se ve všem, co bylo, uskutečňoval jakýsi pořádek nebo zá…{{Redakční poznámka|1 = Takto uprostřed věty ukončil Karel Čapek XIX. kapitolu sám. Viz též např.: MUKAŘOVSKÝ, J. Významová výstavba a komposiční osnova epiky Karla Čapka. ''Slovo a slovesnost''. Roč. V, č. 1939, s. 119. [http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=299 Dostupné online]}}
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>n0w8qnvck3ky8lso13e3sxqocqhxjmw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bethléhemité</title>
    <ns>0</ns>
    <id>49978</id>
    <revision>
      <id>337852</id>
      <parentid>319353</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:50:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337852</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2699" sha1="dvctz5aj2qczpyjrsr8asghoxvw668d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bethléhemité
  | PŘEDCHOZÍ = Bethlehem
  | DALŠÍ = Bethlen (město)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bethléhemité
  | AUTOR = [[Autor:Josef Doubrava|Josef Doubrava]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;904. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n933/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou
}}

{{Forma|proza}}
'''Bethléhemité''' zovou se některé řehole: 1.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Křižovníci s červenou hvězdou v Praze}} hlásí se ku jménu tomu průvodem tohoto starého podání řádového: Počátkem XIII.&amp;nbsp;stol. přišli prý někteří z bratrstva křižáckého, jež v Bethléhemě o hospitál péči mělo, do Čech, kdež pohostinu přijati byli od rytířů Německých v Hloubětíně; na paměť toho po dlouhé věky prý bylo v kostele v hloubětínském staré chronographicon: {{Cizojazyčně|la|betLeheMItae e paLaestIna hVC VenerVnt}} (=&amp;nbsp;roku 1217). Odtud přišli — dle téže tradice — tito '''b.''' zákupem pozemku na Poříčí u Prahy, kde založen špitál ke cti sv.&amp;nbsp;Petra pro choré poutníky a nemocné. Kříž, jejž odznakem svého původu křižáckého nosili, zjednal jim jména křižovníkův, a povolání jejich v hospitálu jména špitálníků. Těmto křižovníkům odevzdala bl.&amp;nbsp;Anežka prostřednictvím papežovým svůj špitál u sv.&amp;nbsp;Františka (1237), jak nasvědčuje starý brevíř křižovnický na pergamenu psaný roku 1356. — 2.&amp;nbsp;'''B.''' {{Prostrkaně|v Anglii}} v XIII.&amp;nbsp;stol.; z řídkých zpráv o nich známo, že roucho měli bílé s černým škapulířem a červenou hvězdou na prsou, na památku hvězdy bethléhemské. — 3.&amp;nbsp;'''B.''' {{Prostrkaně|Matky Boží Bethléhemské}}; řád rytířů hospitálníků, založený Piem&amp;nbsp;II. r.&amp;nbsp;1459. Sídlem mu byl vytčen ostrov Lemnos, účelem pak, na stráži býti proti nájezdům tureckým; tento potrval jen na krátko. — 4.&amp;nbsp;'''B.''' {{Prostrkaně|v Americe}}, jimž původ dal Petr Bethencourt v XVII.&amp;nbsp;stol. ve městě Guatemale. Ze skrovných počátků zmohutněl spolek těchto bratří tak, že r.&amp;nbsp;1687 papežem Innocencem&amp;nbsp;XI. za řeholi byl potvrzen. '''B.''' prosluli v Americe, zvláště v Peru a Mexiku, vzornou péčí o nemocné a výchovou mládeže. Odznakem řádovým byl obrázek jeslí s Jezulátkem, Pannou Marií a sv.&amp;nbsp;Josefem, který na plášti nosili. Řád tento zrušen byl r.&amp;nbsp;1820. ''[[Autor:Josef Doubrava|Da.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dvctz5aj2qczpyjrsr8asghoxvw668d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>57777</id>
    <revision>
      <id>337872</id>
      <parentid>301211</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:06:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* O jemných moučných jídlech */ +1</comment>
      <origin>337872</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="25513" sha1="r2lin482la9l37ojs21yfa4qull9ubk" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Nová pražská kuchařka
  | PODTITULEK = kuchařská kniha, obsahující 720 předpisů k dělání nejchutnějších jídel, nápojů, k připravování lahůdek, sebraných a dosvědčených mnoholetým zkoušením
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = v Praze 1877 nákladem Aloise Hynka
  | nakladatel = Alois Hynek
}}

== Obsah ==
[[/Předmluva/]]

=== O polévkách ===
[[/Královská polévka/]] - [[/Polévka z mozečků/]] - [[/Řecká polévka/]] - [[/Polévka ze zeleného hrachu/]] - [[/Jarní polévka/]] - [[/Silná slepičí polévka/]] - [[/Silná polévka z vajec/]] - [[/Polévka se svítkem z jater/]] - [[/Polévka z mandlového mléka/]] - [[/Polévka z bylinek/]] - [[/Zdravotní polévka/]] - [[/Hnědá zapražená polévka z telecího masa/]] - [[/Bramborové nuky do polévky/]] - [[/Šébrle do polévky/]] - [[/Smažený hrách do polévky/]] - [[/Račí polévka/]] - [[/Polévka se sekaninou/]] - [[/Polévka se sekaninou z hovězího masa/]] - [[/Švábská polévka s chlebíčkem/]] - [[/Svítek ze zelí do polévky/]] - [[/Kraple ze sekaniny/]] - [[/Mandlová polévka/]] - [[/Ztracené kuřátko do polévky/]] - [[/Svítek z krupice do polévky/]] - [[/Polévka s knedlíčky/]] - [[/Polévka z utlučených kuřat (Na francouzský spůsob)/]] - [[/Jaterní polévka (Po francouzsku)/]] - [[/Postní jícha/]] - [[/Hlemýžďová polévka/]] - [[/Polévka z tlučených krup/]] - [[/Polévka z květáku (karfiolu)/]] - [[/Postní polévka z pistácií/]] - [[/Žabí polévka/]]

=== O másle ===
[[/Račí máslo/]] - [[/Sardelové máslo/]] - [[/Zelené máslo/]] - [[/Máslový mech/]]

=== O těstě na pečivo ===
[[/Vinné těsto/]] - [[/Pivní těsto/]]

=== O příchoutkách čili tak zvaných asietkách ===
[[/Chrupánky (kroketky) z brzlíků/]] - [[/Naložená (marinovaná) i smažená kuřata/]] - [[/Smažená (grillovaná) kuřata/]] - [[/Studená podpouštka (frikas) z kuřat/]] - [[/Majonéz/]] - [[/Vlašská smaženina (frittura) z mozečku i telecích jater/]] - [[/Smaženina (frittura) z hub/]] - [[/Houby na vlašský způsob/]] - [[/Vejce na měkko se sardelovou omáčkou (Po francouzsku)/]] - [[/Zadělávané telecí aneb vepřové uši/]] - [[/Losos vařený na modro/]] - [[/Pečený losos/]] - [[/Rosolovaní pstruzi/]] - [[/Studené jaternice z husích jater/]] - [[/Mozeček i ledvinky/]] - [[/Telecí ledvinky/]]

=== O hovězím mase ===
[[/Dušené hovězí maso/]] - [[/Kotletky z hovězího masa/]] - [[/Dušený roštěnec/]] - [[/Roštěnec jiného spůsobu/]] - [[/Roštěnec s aspikem/]] - [[/Beafsteaky (bifstéky)/]] - [[/Pletenec ze svíčkové pečeně/]] - [[/Hovězí oháňka/]] - [[/Hovězí jazyk s křenem/]] - [[/Roštěnec s kyselou smetanou/]] - [[/Hovězí maso po anglicku/]] - [[/Studená hovězina podle mody (boeuf á la mode)/]] - [[/Hovězí jazyk naložený v soli/]] - [[/Jazyk s polskou omáčkou/]] - [[/Ruské beafsteaky (bifstéky)/]] - [[/Vlašské bifstéky/]] - [[/Dušené hovězí maso 2/]] - [[/Hovězí maso po anglicku (Jiného spůsobu)/]] - [[/Svinutky (roulada) z hovězího masa/]] - [[/Hovězí maso dušené po vlašsku (Manzo ristretto)/]] - [[/Smažený hovězí jazyk/]] - [[/Hovězí maso dušené po vlašsku na jiný spůsob/]] - [[/Dušená cibule, ozdoba hověziny/]] - [[/Guláš/]] - [[/Hovězí maso na obyčejný spůsob/]] - [[/Teplá hovězina podle mody (boeuf á la mode)/]] - [[/Blanšované hovězí maso/]] - [[/Pečené kulatice (fritolky)/]] - [[/Hnědý odvar/]]

=== O omáčkách ===
[[/Pomerančový křen/]] - [[/Šípková omáčka/]] - [[/Šťovíková omáčka/]] - [[/Studená olejová omáčka/]] - [[/Citronová omáčka/]] - [[/Studená pažitková omáčka/]] - [[/Sekaná omáčka/]] - [[/Řimbabová omáčka/]] - [[/Studená zelená omáčka/]] - [[/Rybízová omáčka/]] - [[/Šípková omáčka k zvěřině/]] - [[/Bešamelka (bešamelová omáčka*)/]] - [[/Postní bešamelka/]] - [[/Pepřová omáčka/]] - [[/Teplá hořčicová omáčka/]] - [[/Řízná omáčka/]] - [[/Kořenná omáčka (Remoulade)/]] - [[/Florentinská omáčka/]] - [[/Hollandská omáčka/]] - [[/Omáčka z ústřic aneb lastur/]] - [[/Kaparová omáčka/]] - [[/Obyčejná sardelová omáčka/]] - [[/Obyčejná cibulková omáčka/]] - [[/Omáčka z hovězích jater/]] - [[/Omáčka z ledvinek/]] - [[/Okurková omáčka/]] - [[/Omáčka z rajských jablíček/]] - [[/Mandlový křen/]] - [[/Ještě studená sardelová omáčka/]]

=== O zeleninách ===
[[/Květák (karfiol) s máselnou omáčkou/]] - [[/Smažený květák/]] - [[/Květák s parmazánem/]] - [[/Špenát po francouzsku/]] - [[/Špenát po anglicku/]] - [[/Špenát se smetanou/]] - [[/Hadí mord v máslové omáčce/]] - [[/Smažený hadí mord/]] - [[/Artičoky s máslovou omáčkou/]] - [[/Dušené zelené fazole/]] - [[/Fazole s máslem/]] - [[/Fazole po vlašsku/]] - [[/Fazole salátem/]] - [[/Špargl s máslovou omáčkou/]] - [[/Špargl na způsob zeleného hrášku/]] - [[/Okurky na způsob chřesti (šparglu)/]] - [[/Nadívané okurky/]] - [[/Kapusta aneb kadeřák/]] - [[/Houby co příkrm/]] - [[/Tykve (furky) připravené na vlašský způsob/]] - [[/Nadívané tykve/]] - [[/Pečené brambory/]] - [[/Timbal (nákyp) z bramborů/]] - [[/Bramborové chrupánky (kroketky)/]] - [[/Protlačená kaše z bramborů/]] - [[/Bramborové nuky/]] - [[/Zemčata k ozdobení/]] - [[/Hlávkové zelí/]] - [[/Zelí s korotvemi/]] - [[/Zelí, nadívané raky/]] - [[/Pupenáč/]] - [[/Kadeřový salát/]] - [[/Teplý hlávkový salát/]] - [[/Studený hlávkový salát/]] - [[/Dušené zelí/]] - [[/Sladké zelí/]] - [[/Kyselé zelí/]] - [[/Kyselé zelí s jikry/]] - [[/Svinutky (roulade) ze zelí/]] - [[/Zelený hrách s máslem/]] - [[/Protlačená kaše ze zeleného hrachu/]] - [[/Dušený zelený hrách/]] - [[/Pařený salát/]] - [[/Nadívaný salát/]] - [[/Dušený salát/]] - [[/Obyčejné zelí/]] - [[/Mrkev/]] - [[/Smíšenina (hochepot) z mrkve a tuřína/]] - [[/Smíšená zelenina/]] - [[/Smíšená zelenina co salát/]] - [[/Brukev jako příkrm/]] - [[/Nadívaná brukev (kedlubny)/]] - [[/Měsíčná ředkev/]] - [[/Zelený hrách s mrkví/]] - [[/Bílá řípa (tuřín)/]] - [[/Kolník/]] - [[/Protlačená kaše ze žlutého hrachu/]] - [[/Protlačená kaše z bobů či fisolí/]] - [[/Protlačená kaše z čočky/]] - [[/Protlačená kaše ze šťovíku/]] - [[/Smrže/]] - [[/Lanýže (tartofle) ve víně/]] - [[/Lanýže/]] - [[/Úhelky (žampiony) s máslem/]] - [[/Smrže s máslem/]] - [[/Hřiby s vejci/]]

=== O masitých jídlech všelikého druhu ===
[[/Telecí hrudí/]] - [[/Hrudí/]] - [[/Pečené telecí hrudí/]] - [[/Smažené telecí uši/]] - [[/Vařená telecí hlavička/]] - [[/Podpouštka (frikas) z telecí hlavičky/]] - [[/Nadívaná telecí hlavička/]] - [[/Smažené telecí nožičky/]] - [[/Telecí jazyky v omáčce/]] - [[/Telecí mozeček/]] - [[/Telecí mozeček s máslovou omáčkou/]] - [[/Telecí mozeček s hnědým máslem/]] - [[/Smažený telecí mozeček/]] - [[/Smašené telecí oháňky/]] - [[/Telecí chrustačky s podpouštkou (frikasem)/]] - [[/Telecí chrustačky se šparglovým hrachem/]] - [[/Telecí kotletky/]] - [[/Kotletky na jiný způsob/]] - [[/Kotletky v papíru/]] - [[/Kotletky protáhnuté slaninou/]] - [[/Špikovaná i dušená teletina (fricandeau)/]] - [[/Skrájenina z telecího masa/]] - [[/Dušená, špikovaná teletina s šťovíkem, salátem aneb se špenátem (fricandeau)/]] - [[/Kotletky na rychlo (cotelettes à la minute)/]] - [[/Svinutky (roulady) z telecího masa/]] - [[/Kaunicovské kotletky/]] - [[/Jehněčí kotletky v papíru/]] - [[/Dušený skopový jazyk/]] - [[/Skopový jazyk s kadeřavým salátem, s protlačenou kaší ze šťovíku/]] - [[/Skopový hřbet po anglicku/]] - [[/Pilav čili rýže se skopovým masem/]] - [[/Skopová kýta po francouzsku/]] - [[/Skopová kýta na obyčejný způsob/]] - [[/Skopová kýta na způsob srnčí kýty/]] - [[/Telecí kotletky nadité houbami/]] - [[/Svinutky (roulady) z telecího masa s hlemýžďovou nádivkou/]] - [[/Smažené telecí řízky/]] - [[/Jitrnice k obkládání masa/]] - [[/Hruškovité karbonátky/]] - [[/Španělští ptáčci s lanýžemi (tartoflemi)/]] - [[/Naložená telecí kýta/]] - [[/Smažená telecí játra/]] - [[/Kotletky vepřové/]] - [[/Vepřová pečeně/]] - [[/Klobásy/]] - [[/Jitrnice/]] - [[/Jelita/]] - [[/Telecí maso s kmínem/]] - [[/Maso na pivě/]] - [[/Zadělávaná telecí játra aneb brzlíček/]] - [[/Skopová kýta po vlašsku/]] - [[/Uzenina (šunka) s huspeninou/]]

=== O nákysech ===
[[/Marináda/]] - [[/Kyselý odvar/]] - [[/Huspenina/]]

=== O nádívkách ===
[[/Nádívka z telecího masa/]] - [[/Nadívka z drůbeže/]] - [[/Nadívka zaječí/]] - [[/Nádívka kapounová k jitrnicím/]] - [[/Nádívka zvěřinová k jitrnicím/]] - [[/Nádívka štiková/]]

=== O zvěřině ===
[[/Černá zvěřina se šípkovou omáčkou/]] - [[/Naditá hlava z divokého kance/]] - [[/Kotletky z černé zvěřiny s hořčicovou omáčkou/]] - [[/Játra z divokého kance/]] - [[/Jelení hřbet/]] - [[/Pečená srnčí kýta/]] - [[/Jelení aneb kančí hřbet s rybízovou aneb višňovou omáčkou/]] - [[/Zadělávaná zvěřina/]] - [[/Zadělávaný zajíc/]] - [[/Dušené divoké husy/]] - [[/Divoká husa se smetanovou omáčkou/]] - [[/Dušený bažant/]] - [[/Pečené korotve/]] - [[/Korotve s čočkovou kaší/]] - [[/Korotve se studenou hořčicovou omáčkou/]] - [[/Korotve s lanýžemi (tartoflemi)/]] - [[/Salmi z korotví/]] - [[/Pečené sluky/]] - [[/Salmi ze sluk/]] - [[/Vodní slípky zadělávané na černo/]] - [[/Karbonátky z vodních slípek/]] - [[/Divoké kachny/]] - [[/Pečený tetřev/]] - [[/Potápky/]] - [[/Vydra v černé omáčce/]] - [[/Pečené křepelky/]] - [[/Pečené kvíčaly/]] - [[/Pečení skřivánci/]]

=== O částkách, náležejících k souměskám (ragouts) ===
[[/Úhelky (pečárky, pečírky, žampiony)/]] - [[/Chámy k souměskám/]] - [[/Kohoutí hřebénky k souměskám/]] - [[/Lanýže (tartofle) k souměskám/]] - [[/Telecí brzlíček k souměskám/]] - [[/Smrže a hřiby k souměskám/]] - [[/K postní souměsce/]]

=== O drůbeži ===
[[/Teplá podpouštka (frikas) z kuřat (à la Marengo)/]] - [[/Zadělávaná kuřata/]] - [[/Kapoun v papíru/]] - [[/Kuřátka s frikasem a žampiony/]] - [[/Salát z kuřat s vejci a sardelemi/]] - [[/Naditá kuřátka s mandlovou omáčkou/]] - [[/Holoubata s úhelkami (žampiony)/]] - [[/Kuřata s pomerančovou omáčkou/]] - [[/Kuřata se smetanovou omáčkou/]] - [[/Naditý kapoun/]] - [[/Kapoun s máslovou omáčkou/]] - [[/Kapoun, naditý po vlašsku/]] - [[/Marinovaná kuřata/]] - [[/Souměska z kuřat s květákem (karfiolem)/]] - [[/Kuřata s paprikou/]] - [[/Kuřata s celerovou omáčkou/]] - [[/Smažená kuřata/]] - [[/Kachny po portugalsku/]] - [[/Dušené husy/]] - [[/Hnědá souměska/]] - [[/Studená paštyka z husích jater/]] - [[/Husí krk jitrnicí/]] - [[/Salmi z husích jater/]] - [[/Kapoun dušený s bobkovým listím/]] - [[/Nákypek (meridon) z masa/]] - [[/Naditý krocan (ťopan)/]] - [[/Kuřátko se slaninou/]] - [[/Telecí ledvinky na řízkách ze žemličky/]] - [[/Hnědá souměska s rybou/]] - [[/Bílá souměska/]] - [[/Rýže milánská (risotto alla milanese)/]] - [[/Polenta/]] - [[/Pavézky s mozečkem/]] - [[/Pavézky s játry/]] - [[/Pavézky se sardelemi/]] - [[/Lihance (koláčky risolky) z mozečku/]] - [[/Lihanečky (risolky) z telecích plíček/]] - [[/Postní lihance/]] - [[/Nákypek (meridon) z rýže/]] - [[/Pudding z kuřat/]]

=== O rybách ===
[[/Kapr na černo po česku/]] - [[/Kapr na modro/]] - [[/Pečená štika/]] - [[/Pečená štika s hnědou souměskou/]] - [[/Štika s bešamelkou/]] - [[/Pstruzi na modro/]] - [[/Marinovaní pstruzi/]] - [[/Pudding z raků/]] - [[/Marinovaný kapr/]] - [[/Rosolovaný kapr/]] - [[/Štika s raky/]] - [[/Pečený úhoř/]] - [[/Pečená vyza/]] - [[/Řízky z vyziny/]] - [[/Vyzí žaludek v petrželové omáčce/]] - [[/Losos na holandský způsob/]] - [[/Okatice s máslem/]] - [[/Pečený sumec/]] - [[/Candát s potpouštkou/]] - [[/Uvařený candát/]] - [[/Pečený candát/]] - [[/Pečený sumec 2/]] - [[/Pudding z kaprového mléčí/]] - [[/Nákyp z kaprového mléčí/]] - [[/Ryba s paprikou/]] - [[/Nadívaní hlemýžďové/]] - [[/Nadití hlemýžďové na jiný spůsob/]] - [[/Ovaření hlemýžďové/]] - [[/Hlemýžďové s vínem/]] - [[/Zadělávaná želva/]] - [[/Mušle/]] - [[/Ústřice/]] - [[/Postní huspenina/]] - [[/Treska (štokfiš) se sardelemi aneb slanečky/]] - [[/Smažená treska/]] - [[/Treska s křenem/]] - [[/Pečená treska/]] - [[/Treska s křenem na jiný způsob/]] - [[/Treska se smetanou/]]

=== O paštykách ===
[[/Křehké těsto k paštykám/]] - [[/Paštyka z makaronek/]] - [[/Paštyka z polenty/]] - [[/Obyčejná paštyka z polenty/]] - [[/Paštyka z holoubat/]] - [[/Paštyka z husích jater/]] - [[/Paštyčky se souměskou/]] - [[/Paštyčky z rýže se souměskou/]] - [[/Paštyka z uzeniček (z flíčků s uzeným masem)/]] - [[/Baňatá paštyka/]]

=== O jemných moučných jídlech ===
[[/Piškotový krém/]] - [[/Pečená rýžová pěna/]] - [[/Španělský chlebíček s meruňkovou pěnou/]]- [[/Hranička/]] - [[/Anglický pudding/]] - [[/Vyklopené šodo/]] - [[/Piškotový nákyp/]] - [[/Nákyp z citronové pěny/]] - [[/Nákyp z malinové pěny/]] - [[/Nákyp z gdoulových jablek/]] - [[/Kávový nákyp/]] - [[/Mandlový nákyp/]] - [[/Vaničky s pěnou/]] - [[/Morkové vaničky/]] - [[/Moučné jídlo s omeletkami/]] - [[/Tvarohový nákyp/]] - [[/Nákyp s třešněmi/]] - [[/Nákyp s višněmi/]] - [[/Žemlovka s jablky/]] - [[/Pařížská šarlotka/]] - [[/Piškoty k obkládání/]] - [[/Vyklopená rýže/]] - [[/Hořící pudding/]] - [[/Zapražené koflíčky/]] - [[/Císařské knedlíky/]] - [[/Koláče s višněmi a mandlemi/]] - [[/Slaninové knedlíky/]] - [[/Morkový nákyp/]] - [[/Rohlíčky bez droždí/]] - [[/Křehké těsto ke koblihám/]] - [[/Chlebový nákyp/]] - [[/Nákyp z tvrdých vajec/]] - [[/Košíčky se šodem/]] - [[/Tvarohový pudding/]] - [[/Nákyp z praženého cukru/]] - [[/Dundle/]] - [[/Smažené myši/]] - [[/Smažené růžičky čili růžovité kobližky/]] - [[/Nákyp z meruňkové pěny/]] - [[/Nákyp z kyselé smetany/]] - [[/Zapražený nákyp/]] - [[/Nákyp z kapaného těsta/]] - [[/Nákyp ze žloutků/]] - [[/Nákyp z páleného těsta/]] - [[/Třešňovka s tvarohem/]] - [[/Máselné těsto na francouzský způsob/]] - [[/Pálené těsto/]] - [[/Koblihy na misku/]] - [[/Vyběhlý nákyp z jablek/]] - [[/Nákyp ze syrových meruněk/]] - [[/Nákyp ze syrových broskví a nákyp ze syrových gdoulí/]] - [[/Teplický třešňový koláč/]] - [[/Jiný koláč s třešněmi/]] - [[/Dobrý koláč s višněmi/]] - [[/Švestkové knedlíky/]] - [[/Knedlíky se švestkami na jiný způsob/]] - [[/Smažená jablka/]] - [[/Křížalky z jablek/]] - [[/Smažené švestky/]] - [[/Makový pudding/]] - [[/Špenátový pudding/]] - [[/Mandlový pudding/]] - [[/Pudding z prosa/]] - [[/Meridon (nákypek)/]] - [[/Rýžový nákyp/]] - [[/Nákyp z kyselé smetany na jiný způsob/]] - [[/Nákyp z mrkve/]] - [[/Mandlový pudding na jiný způsob/]] - [[/Nákyp z bramborové mouky/]] - [[/Pruhovaný nákyp z rýže/]] - [[/Smíšené moučné jídlo/]] - [[/Skořicový nákyp/]] - [[/Kaštanový nákyp/]] - [[/Bramborový nákyp/]] - [[/Prešpurské rohlíčky s ořechy/]] - [[/Ořechy co nádivka/]] - [[/Boží milosti/]] - [[/Boží milosti na jiný způsob/]] - [[/Štrudle z omeletek/]] - [[/Štrudle se smetanou/]] - [[/Štrudle z raků/]] - [[/Štrudle tvarohové/]] - [[/Štrudle s třešněmi/]] - [[/Tyrolská štrudle/]] - [[/Mandlová nádívka/]] - [[/Štrudle s ořechy/]] - [[/Bramborová štrudle/]] - [[/Štrudle ze zemčat na jiný způsob/]] - [[/Žemlový smaženec/]] - [[/Smaženec z mouky/]] - [[/Smaženec z krupice/]] - [[/Kapucínské knedlíky/]] - [[/Nadívané vejce/]] - [[/Omeletky (fridatty) se šparglovým hráškem/]] - [[/Omeletky (fridatty) s úhelkami/]] - [[/Omeletky (fridatty) s lanýžemi a uzenou kýtou/]] - [[/Sazené vejce/]] - [[/Ztracené vejce/]] - [[/Ztracené vejce se šťovíkem/]] - [[/Omeletky (fridatty) se sardelemi/]] - [[/Vyklopené šodo na jiný způsob/]] - [[/Obyčejné šodo/]] - [[/Vlašské šodo (sabažoné)/]] - [[/Smetanový křen/]] - [[/Kaše se škraloupy pro děti/]] - [[/Koláč/]] - [[/Vaničky z krému/]] - [[/Čokoládové vaničky/]] - [[/Mandlový koláč s višněmi/]] - [[/Křehký koláč s jablky/]] - [[/Koláč se švestkami/]] - [[/Koláč s višněmi na štýrsko-hradecký způsob/]] - [[/Vosí hnízdo/]] - [[/Jablka v županě a noční čepičce/]] - [[/Krupičné nuky ve mlíce/]] - [[/Bramborový koláč s uzeným masem/]] - [[/Smažené nudle z bramborů/]] - [[/Uštíky (cípky)/]] - [[/Oplatky (trubičky)/]] - [[/Trubičky na jiný způsob/]] - [[/Rychle smažené žemličky/]] - [[/Krupičný nákyp/]] - [[/Nadívané broskve/]] - [[/Štrudle s houbami/]]

=== O moučných jídlech s droždím ===
[[/České koblihy/]] - [[/České koblihy jiného způsobu/]] - [[/Suchar/]] - [[/Kobližky s okrajky/]] - [[/Koblihy na jiný způsob/]] - [[/Tvarohové koblihy/]] - [[/Močené koláče/]] - [[/Třené koláče/]] - [[/Bábovka bez smetany/]] - [[/Třená bábovka/]] - [[/Bábovka/]] - [[/Dobré tvarohové koláče/]] - [[/Tvaroh co nádivka koláčů/]] - [[/Mák co nádivka/]] - [[/Německé koláče/]] - [[/Dukátové nudle/]] - [[/Rohlíčky s droždím/]] - [[/Preclíčky s droždím/]] - [[/Velmi jemná bábovka/]] - [[/Vlašský mazanec/]] - [[/Koblihy pečené na válci/]] - [[/Koláč ke kávě/]] - [[/Buchtičky s mandlemi/]] - [[/Obyčejné buchtičky/]] - [[/Řecký chlebíček k čaji/]] - [[/Koláče se sněhem/]] - [[/Křehké koláče/]] - [[/Uherský koláč se slaninou/]] - [[/Vánočka/]] - [[/Koláč se švestkami 2/]] - [[/Lité dolečky (livance)/]] - [[/Koblihy s punčem/]] - [[/Štýrská štrudle s ořechovou nádivkou/]] - [[/Pařené nudle/]] - [[/Bavorské pařené nudle/]] - [[/Máselné koláče/]] - [[/Třené nudle s tvarohem/]] - [[/Velikonoční mazanec/]]

=== O dortech a jemném pečivu ===
[[/Piškotový dort/]] - [[/Mandlový dort/]] - [[/Bramborový dort/]] - [[/Chlebový dort/]] - [[/Strouhaný dort/]] - [[/Linecké těsto či linecký dort/]] - [[/Černý suchar/]] - [[/Selský chlebíček/]] - [[/Preclíčky s vanilií/]] - [[/Piškotový dort 2/]] - [[/Kořenité obloučky/]] - [[/Švábský chlebíček/]] - [[/Anglický koláč/]] - [[/Dort s višněmi/]] - [[/Skládaný dort/]] - [[/Linecké těsto/]] - [[/Pečené hoblovačky/]] - [[/Mandlové hubičky/]] - [[/Věnečky z křehkého těsta/]] - [[/Šlehané piškotové těsto/]] - [[/Mandlový suchar/]] - [[/Suchary jiného způsobu/]] - [[/Salámy/]] - [[/Chléb s máslem/]] - [[/Šunka/]] - [[/Dort listnatý/]] - [[/Fenýklové obloučky/]] - [[/Pražený dort/]] - [[/Proutky/]] - [[/Skleněný dort/]] - [[/Čokoládový dort/]] - [[/Placičky k čaji/]] - [[/Bramborový dort 2/]] - [[/Trubičky na jiný způsob 2/]] - [[/Linecké těsto s husím sádlem/]] - [[/Vlašský mandlový dort/]] - [[/Španělský chlebíček/]] - [[/Křehké těsto (pasta frolla)/]] - [[/Mandlový dort jiného způsobu/]] - [[/Mandlové obloučky na vlašský způsob/]] - [[/Vlašské pálené těsto (pigné)/]] - [[/Chrupavý dort (crocante)/]] - [[/Křehké preclíčky/]] - [[/Cukrátka z kaštanů na vlašský způsob/]] - [[/Chrupavý dort (crocante) jiného způsobu/]] - [[/Americké koblihy/]] - [[/Kobližky s ledem/]] - [[/Mandlový chlebíček/]] - [[/Mandlové koláče/]] - [[/Dort homolovitý/]] - [[/Pískovité těsto/]] - [[/Mandlové řízky/]] - [[/Pražené mandle/]] - [[/Mandlové oblouky/]] - [[/Zázvorky/]] - [[/Máselné obloučky/]] - [[/Mandlové lodičky/]] - [[/Marcipán/]] - [[/Norimberský perník/]] - [[/Ocukřené kaštany/]] - [[/Ocukřené datle a pomoranče/]]

=== O ledu ===
[[/Šlehaný led aneb španělské větrovky/]] - [[/Bílý led/]] - [[/Žlutý led/]] - [[/Černý led/]] - [[/Červený led/]] - [[/Led z jahod aneb malin/]] - [[/Kyselý led/]] - [[/Mandlový led/]] - [[/Cukrová zaprážka/]] - [[/Zelený led/]] - [[/Hrubý cukr/]]

=== O huspeninách, rosolech, krémech i mraženém ===
[[/Čistění cukru k mraženému, rosolům i krémům/]] - [[/Citronové mražené/]] - [[/Malinové mražené/]] - [[/Pomorančové mražené/]] - [[/Smetanové mražené/]] - [[/Čokoládové mražené/]] - [[/Ananasové mražené/]] - [[/Bramborové mražené/]] - [[/Mražené z melounů/]] - [[/Dodatek k mraženému/]] - [[/O úpravě ledu k mraženému/]] - [[/Mražené v papírkách/]] - [[/Pruhovaná pomorančová huspenina (rosol)/]] - [[/Krém z pěny/]] - [[/Mražený punč (punch à la glace)/]] - [[/Smetanové mražené na jiný způsob/]] - [[/Pařížský krém/]] - [[/Kávová huspenina/]] - [[/Malinová huspenina/]] - [[/Bílá huspenina/]] - [[/Punčová huspenina/]] - [[/Citronový krém/]] - [[/Smíšený krém/]] - [[/Krém s maraskínem/]] - [[/Mražená káva (Café à la glace)/]] - [[/Mandlová huspenina/]] - [[/Kávový krém/]] - [[/Zrosolovaná rýže/]] - [[/Čokoládová huspenina/]] - [[/Čokoládová huspenina v koflíčkách/]] - [[/Zrosolovaná jablka/]] - [[/Smetanová huspenina/]] - [[/Viná huspenina/]] - [[/Jak se vyzí měchýř rozpouští/]] - [[/Telecí huspenina místo vyzího měchýře/]]

=== O závarech a dušeném ovoci ===
[[/Závar ananasový/]] - [[/Závar ananasový na jiný způsob/]] - [[/Závar pomorančový/]] - [[/Zelené mandle a meruňky/]] - [[/Zelené ořechy/]] - [[/Zelené švestky/]] - [[/Královské slívy (ringle) v páře/]] - [[/Muškatelky v páře/]] - [[/Meruňky (marilky) vařené v páře/]] - [[/Švestky v páře/]] - [[/Zavařený angrešt (srstky)/]] - [[/Zavařené pomoranče/]] - [[/Závar kaštanový/]] - [[/Melouny vařené v páře/]] -[[/Závar melounový/]] - [[/Vodní meloun/]] - [[/Závar jablkový rosolovaný/]] - [[/Závar z rybízu, malin a jahod/]] - [[/Závar z viného zrní/]] - [[/Srdcatky (druh třešní)/]] - [[/Závar ze zelených švestek/]] - [[/Ananasy v páře/]] - [[/Závar hruškový/]] - [[/Závar gdoulový/]] - [[/Zavařený pomorančový květ/]] - [[/Zavařené dřínky/]] - [[/Brusinkový závar/]] - [[/Brusinky k hovězímu masu/]] - [[/Huspenina z viného zrní/]] - [[/Žlutá citronová i pomorančová kůra/]]

=== O ovocných šťávách a rozličných povidlách ===
[[/Meruňková šťáva/]] - [[/Meruňková povidla/]] - [[/Rybízová povidla/]] - [[/Malinová šťáva na vlašský způsob/]] - [[/Malinová šťáva jiného způsobu/]] - [[/Brusinková šťáva/]] - [[/Jablková šťáva/]] - [[/Hrušková šťáva/]] - [[/Rybízová šťáva/]] - [[/Syrové jahody/]] - [[/Syrový rybíz a syrové maliny/]] - [[/Jahodová šťáva co nápoj/]] - [[/Gdoulová povidla/]] - [[/Povidla z ringlí/]] - [[/Višně/]] - [[/Gdoulový sýr/]] - [[/Šípky/]] - [[/Rajská jablíčka/]] - [[/Mandlový sýr/]] - [[/Třešně v páře/]]

=== O nápojích ===
[[/Curassao/]] - [[/Punčová šťáva/]] - [[/Pivní punč banátský/]] - [[/Višně v pálence (višňovka) na francouzský způsob/]] - [[/Šťáva z mandlového mléka/]] - [[/Limonádová šťáva/]] - [[/Pomorančovka (pomorančová šťáva)/]] - [[/Šťáva z viného zrní/]] - [[/Šťáva z broskového květu/]] - [[/Vlašská kyselka (aqua agra)/]] - [[/Císařská voda (rosumada)/]] - [[/Malinová kyselka (accetosa)/]] - [[/Kořeněné pálené víno/]] - [[/Turecká krev/]] - [[/O přípravě výborné kávy/]] - [[/Studená káva/]]

=== O okurkách naložených v octě a ovoci ===
[[/Naložené okurky/]] - [[/Okurky naložené v pepři/]] - [[/Naložené okurky s hořčicí/]] - [[/Okurky, naložené ve vodě/]] - [[/Višně, naložené v octě/]] - [[/Švestky naložené v octě/]] - [[/Třešně naložené v octě/]] - [[/O přípravě malinového octa/]]

=== O salátech ===
[[/Salát ze štěrbáku (endivie)/]] - [[/Chmelíčkový salát/]] - [[/Salát z mrkve/]] - [[/Karfiolový salát/]] - [[/Salát chřestový (šparglový)/]] - [[/Zelené fasole/]] - [[/Salát z červené řípy/]] - [[/Vlašský salát/]] - [[/Celerový salát/]] - [[/Salát z červeného zelí/]] - [[/Smíšený salát/]] - [[/Slanečkový salát/]] - [[/Salát z ředkvičky/]]

=== Dodatek ===
[[/O polévkách/]] - [[/O mase/]] - [[/O příchoutkách/]] - [[/Úprava masa/]] - [[/O pečení/]] - [[/O zvěřině a divoké drůbeži/]] - [[/O ovoci vařeném v páře/]] - [[/Jak možno co nejdéle vejce uchovati/]] - [[/O uschování sýra/]] - [[/O nakládání zelí/]] - [[/O nakládání nasoleného másla/]] - [[/Jak se chrání mléko od sražení/]] - [[/Jak se uchrání od mrazu hrnce, v nichž jest propuštěné máslo/]] - [[/Prostředek proti oznobeninám/]] - [[/Prostředek proti pořezání/]] - [[/Prostředek proti opaření a popálení/]] - [[/O nádobách/]] - [[/Prostředek pro pocení/]]</text>
      <sha1>r2lin482la9l37ojs21yfa4qull9ubk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Korotve se studenou hořčicovou omáčkou</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59964</id>
    <revision>
      <id>337866</id>
      <parentid>221767</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:02:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337866</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1273" sha1="6s42shldyja6fxru2gnfu1818l4xubn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Korotve se studenou hořčicovou omáčkou
  | PŘEDCHOZÍ = Korotve s čočkovou kaší
  | DALŠÍ = Korotve s lanýžemi (tartoflemi)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Korotve se studenou hořčicovou omáčkou
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 104
}}

{{Forma|proza}}
Mladé korotvičky vykuchají, vyperou a očistí se náležitě a rozkrájejí se podél v prostředku tak, aby každá půlka byla zvlášť; pak rozpleští se širokým pleskáčkem (sekyrkou neb topůrkem), popráší se solí a pepřem. Na ploskou mísu dají se 4 bobkové listy, cibule, na drobná kolečka rozkrájená, zelená škubaná petržel a šťáva ze dvou citronů. Korotve dají se do toho a nechají se v tom půl hodiny kysat; čtvrt hodiny před upravením omočí se do rozpuštěného másla, obalí se dobře strouhanou žemličkou a pekou se rychle; studená hořčicová omáčka přidá se k ním.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6s42shldyja6fxru2gnfu1818l4xubn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Nadívaní hlemýžďové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>60370</id>
    <revision>
      <id>337871</id>
      <parentid>221886</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:03:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337871</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1974" sha1="2zp0lkc7qg9mcfw3k6g7p5ryarhiiy6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Nadívaní hlemýžďové
  | PŘEDCHOZÍ = Ryba s paprikou
  | DALŠÍ = Nadití hlemýžďové na jiný spůsob
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Nadívaní hlemýžďové
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 142
}}

{{Forma|proza}}
Třicet hlemýžďů omyje se dobře ve studené vodě, pak podlejou se vařící vodou a vaří se půl hodiny; potom se scedí, vyndají se vidličkou se skořápek, ocásky odříznou se do polovice a hlemýždí umyjí se studenou vodou. Skořápky vytrou se náležitě solí a sice malíkem poněvadž nejhlouběji vnikne. Potom se dělá nádivka takto: 12 lotů (21 dgr.) másla se rozetře, do něho dá se 6 lotů (10 dgr. a 5 gr.) očištěných, na drobno rozkrájených sardelí, kteréž se též rozetrou náležitě s máslem; přidají se k tomu 2 žemličky močené ve vodě a dobře vymačkané, trochu muškátu, majoránky, citronové kůry, 2 stroužky česneku, málo soli a několik lžic studené hovězí polévky. Celá tato hmota utluče se buď v moždíři aneb se dobře rozetře, načež nadívají se skořápky. Nejdoleji do skořápky dá se kousek nádivky, pak přijde
hlemýžď, a naň dá se opět nádivka tak, aby to vypadalo jakoby hlemýžď byl přikryt svou černou kůžičkou. Pak vymaž kasrol máslem, vlož do něho hlemýždě, jednoho podle druhého tak, aby skořápky byly obráceny nádivkou vzhůru, posypej je rozstrouhanou žemličkou, postříkej je máslem a smaž je čtvrt hodiny, až bledě zčervenají. Pak je uprav na ubrousek na mísu, a podej k jídlu. Skořápky se schovají k další potřebě.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2zp0lkc7qg9mcfw3k6g7p5ryarhiiy6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Benedikt</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61011</id>
    <revision>
      <id>337844</id>
      <parentid>289103</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:42:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337844</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="35524" sha1="aody916fxbtn533ba0ul714jdoqqzql" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Benedikt
  | PŘEDCHOZÍ = Benedik Svatý
  | DALŠÍ = Benediktbeuern
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Benedikt
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Kryštůfek|František Xaver Kryštůfek]], [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]], [[Autor:Kamil Henner|Kamil Henner]], [[Autor:Hertvík Jarník|Hertvík Jarník]], [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]], [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]], [[Autor:Vítězslav Janovský|Vítězslav Janovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;737. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n765 Dostupné online.] Sken první strany je poškozený, [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 lepší verze na Kramerius.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Benedikt z Nursie
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Benedikt Aniánský|Benedikt Aniánský]], [[w:Benedikt I.|Benedikt I.]], [[w:Benedikt II.|Benedikt II.]], [[w:Benedikt III.|Benedikt III.]], [[w:Benedikt IV.|Benedikt IV.]], [[w:Benedikt V.|Benedikt V.]], [[w:Benedikt VI.|Benedikt VI.]], [[w:Benedikt VII.|Benedikt VII.]], [[w:Benedikt VIII.|Benedikt VIII.]], [[w:Benedikt IX.|Benedikt IX.]], [[w:Benedikt X.|Benedikt X.]], [[w:Benedikt XI.|Benedikt XI.]], [[w:Benedikt XII.|Benedikt XII.]], [[w:Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Benedikt XIII. (vzdoropapež)]], [[w:Benedikt XIII.|Benedikt XIII.]], [[w:Benedikt XIV.|Benedikt XIV.]], [[w:Benedikt Rejt|Benedikt Rejt]], [[w:Vavřinec Benedikt z Nudožer|Vavřinec Benedikt z Nudožer]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Benedikt''': '''1)''' '''B.''' sv., opat a zakladatel řádu (* 480 v Nursii), ze starořímského rodu Aniciův. Na studie byl poslán do Říma, vida však zkaženost mládeže, opustil město a přišel na místo, které se Sublacum (Subiaco) nazývalo. Zde setkal se s mnichem Romanem, který mu dal řeholní roucho a jeskyni skoro nepřístupnou za obydlí vykázal a jemu časem chléb donášel. '''B.'''-ovi bylo tehdáž 14 nebo 15 let. Po 3 létech nalezli jej pastýři a rozhlásili jeho svatost po celém okolí. Mnozí opustili svět a stali se jeho učenníky. Mnichové kláštera vicovarského (Vicus Varronis) poblíž Sublaka zvolili ho po smrti svého opata za svého představeného; ale pykali brzo své volby, poněvadž nový opat zaváděl řád, který se jejich světské mysli příčil, i chtěli ho proto otráviti. Avšak '''B.''', poznav jejich úklady, vzdal se opatství a vrátil se do své samoty (510). Maje pro svou svatost mnoho učenníků, založil v okolí Sublaka 12 klášterů, t. j. mnišských spolků, každý o 12 mniších pod správou opatovou, jejichž vrchní správu '''B.''' sám podržel. Blahodárné působení '''B'''-ovo vzbudilo nenávisť a zášť Florentia, kněze při sousední kostele, který jeho mnichy mravně zkaziti se snažil. Proto '''B.''' opustil i Sublacum a usadil se na hoře Monte-Cassinu, kdež, vypleniv poslední zbytky pohanství, založil světoznámý klášter, ohnisko všech přečetných klášterů benediktinských. '''B.''', vynikaje svatostí života, láskou k lidu, hlavně trpícímu, mocí divotvornou a darem prorockým, má o vzdělanost a osvětu vůbec a zvláště o křesťanskou vzdělanost nesmírné zásluhy. Neboť přikázav mnichům svým vedlé obvyklých řeholních povinností za úkol též pěstovali vědy a umění, uvedl nové národy přes trosky říše Římské ku vzdělanosti křesťanské. Řeholí pak, kterou svým bratřím dal, nejen obnovil řeholnictví na Západě, nýbrž dal mu i jednotnou a pro tyto krajiny přiměřenou normu, dle níž se řídily později též jiné řehole. (Viz čl. {{Prostrkaně|[[../Benediktini|Benediktini]]}}.) Zimnicí zachvácen sv. '''B.''' dokončil život svůj 21. března 543, kterýžto den světí církev katolická jeho svátek. Tělo jeho pochováno bylo nejprve na Monte Cassinu, odkud r. 653 přeneseno bylo od sv. Aigulfa do Francie a uloženo v klášteře fleuryském. Vyobrazován bývá sv. '''B.''' v opatském rouchu svého řádu, drže v ruce číši s hadem anebo džbán. Srv. Řehoř Veliký, Opera II. Dialog. 207, vyd. Migneovo »P. P. lat.« LXVI., 126.; Ign. Clavenau, Ascesis posthum. I. (Salisb., 1720); Navrátil, Život sv. Otce '''B'''-a (Brno, 1880); Bílý, Legendy sv. (Praha, str. 286—292.); Karlík, Životy svátých; Brandes, Leben des hl. Vaters '''B.''' (Einsied., 1858) a jiné
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]'', ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''

'''2)''' '''B.''', {{Prostrkaně|mučenník, s bratřími}}; patronové Čeští. '''B.''', {{Prostrkaně|Matouš}}, {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Isák}} a {{Prostrkaně|Kristin}} byli druhy sv. Vojtěcha, které s sebou z římského kláštera sv. Alexia do Čech přivedl a též do Polska s sebou vzal. V Polsku vykázal jim poušť nedaleko Kaziměře. Po smrti sv. Vojtěcha obrátili mnoho lidí v Polsku na víru a sloužili Bohu nábožnými skutky, majíce za hlavu '''B'''-a, jenž stále na prvním místě se jmenuje, a pro opatřování časných potřeb šestého soudruha, {{Prostrkaně|Barnabáše}}. Všichni zemřeli smrtí násilnou, byvše od loupežníků přepadeni a zavražděni 11. (12.) listopadu 1004. Boleslav Chrabrý pochoval je v Kaziměři. Vévoda český Břetislav I. kázal jejich ostatky r. 1039 do chrámu sv. Víta přenésti a r. 1046 v proboštském kostele staroboleslavském uložiti, odkudž pak tělo sv. Kristina asi r. 1128 nebo 1130 přeneseno do biskupského chrámu olomúckého, kde posud se ctí. Památka jejich koná se v Čechách 12. listopadu.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

'''3)''' '''B.''' sv., opat aniánský, pocházeje z hraběcího rodu v narbonské Gallii, vstoupil do kláštera sv. Sekvana v Burgundsku a později vystavěl na svém statku klášter aniánský. Pro jeho svatost byla mu svěřena oprava mnohých klášterů v Gallii a Aquitanii; usiloval o to, aby kláštery v Gallii a Německu v pravidlech svých dle řehole sv. Benedikta se sjednotily. Císař Ludvík Pobožný, založiv poblíž Cách klášter, zvaný Corneliusmünster, ustanovil za jeho opata '''B'''-a a přispěl mu pomocí při založení 12 klášterů, které ostatním měly býti vzorem. '''B.''' sestavil pak novou řeholi (''concordantia regularum''), kteroužto původní řehole sv. Benedikta obnovena a zdokonalena. Zemřel 12. února 821.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

{{Prostrkaně|Papežové}}. '''4)''' '''B.''' I., 574—578. — '''5)''' '''B.''' II., 681—685.

'''6)''' '''B.''' III. (855-858) byl synem Římana Petra a jako kardinál-kněz při chrámu sv. Kallista byl po smrti Lva IV. proti své vůli za papeže zvolen, násilím do Lateranu přiveden a nastolen. Strana protivná chtěla papežem míti sesazeného kardinála Anastasia, který v září 855 '''B'''-a v Lateranu se zmocnil. Ale duchovenstvo i lid stáli věrně při '''B'''-ovi, který skutečně s vůlí císařských poslů na biskupství byl posvěcen. Přijal všechny nepřátely na milost, i kletbou stiženého kardinála Anastasia. Byl štědrým dobrodincem chrámův.

'''7)''' '''B.''' IV., 900—903.

'''8)''' '''B.''' V. (964). Po smrti Jana XII. zvolili Římané, duchovenstvo a lid za papeže kardinála jáhna, příjmením Grammatika čili Učeného, v květnu 964 proti vůli císaře Oty I., který již 4. pros. 963 řádného papeže Jana XII sesaditi a Lva VIII. laika za papeže zvoliti dal. Císař této volby neschválil, oblehl Řím a přinutil město, že mu '''B'''-a vydalo a Lva za papeže uznalo (23. června 964). Na synodě, kterou vzdoropapež Lev VII. a císař Ota I. konali, svolil '''B.''' ke svému sesazení, byl degradován až na svou důstojnost jáhenskou a odevzdán od císaře arcibiskupu Adaldagovi, kterýž jej do Hamburku odvésti dal. Po smrti Lva VIII. († v březnu 965) poslali Římané posly k císaři, aby '''B.''' V. na svůj stolec opět byl dosazen; ale císař nevyhověl jejich prosbě, a '''B.''' umřel brzo potom v Hamburku (4. čce 965). Katolický svět má '''B'''-a V. za řádného papeže, neuznávaje Lva VIII.

'''9)''' '''B.''' VI. (972—974), syn Hildebrandův, byl po smrti Jana XIII. zvolen za papeže. Pokud císař Ota I. žil, vládl v pokoji, avšak jakmile přišla zpráva o smrti císařově († 7. kv. 973) do Říma, svrhli Crescentiové, jmenovité římský konsul Cencius Crescentius, pap. '''B'''-a VI., který nebyl po jejich chuti, uvrhli do Andělského hradu a dali tam zardousiti.

'''10)''' '''B.''' VII. (974—983) z rodu hrabat Tusculských. Panoval šťastně a obezřele, jsa Štědrý k chudým ; dal lichopap. Bonifacia VII. do klatby, sešel se s císařem Otou II. v Ravenně r. 981 a oba slavili velikonoce v Řfmé.

'''11)''' '''B.''' VIII. (1012 — 24), nástupce Sergia IV., zvolený stranou hrabat Tusculských, z kteréhožto rodu pocházel. Proti němu zvolila strana Crescentiova vzdoropapeže Řehoře, kterého však král Jindřich II. neuznal. Když Jindřich přitáhl do Itálie, sešel se s ním papež v lednu 1014 v Ravenné, kde synoda králova bratra Arnulfa dosadila na stolec ravennský; papež korunoval pak krále i jeho manželku v Římě na císařství, a císař potvrdil papeži všechna dřívější darování Karlovcův a Otů. '''B.''' porazil Saraceny, kteří ze Sardinie do Toskány vpadli, a pohnul Janov i Pisu k tomu, že Sardinie z moci Saracenů dobyly. Na synodě pavijské r. 1018 přikázal duchovenstvu bezženství a prohlásil děti duchovních za nevolníky církve. Hledaje pomoci proti Řekům na jihu, papež přišel r. 1020 do Bamberku k císaři, kterýž mu pomoc slíbil. Na podzim 1021 přitáhl císař s vojskem do Italie a bral se s papežem na jih. Dobyv hlavní řecké pevnosti Troje, zlomil na vždy řeckou moc v Itálii. Položivše v důležitá místa normanské bojovníky, pomýšleli na slavení obecného církevního sněmu, ale zemřeli oba již r. 1024.

'''12)''' '''B.''' IX. (1033—44). Po smrti Jana XX. byl za jeho nástupce snahou hrabat Tusculských zvolen synovec jeho Theofylakt, mladý ještě duchovní, jenž nazval se '''B.''' IX. Byl více světským knížetem nežli horlivým biskupem, nepoložil mezí mravnímu úpadku a stal se obětí zmatkův italských stran. Na římské šlechtě žádal nazpět uchvácené církevní zboží a vystoupil proti ní ostře, čím ji proti sobě rozjitřil. Kromě toho tropili jeho bratří všelijaká násilí. Šlechticové s hrabětem Gerardem v čele vyhnali r. 1044 Tuskulány z města, sesadili '''B'''a IX. a provolali sabinského biskupa Jana za papeže jako Sylvestra III., který však se udržel jen 49 dní. '''B.''' vrátil se s pomocí Tuskulských opět do Říma a poděkoval se 1. května 1045 ve prospěch svého kmotra Jana Gratiana, váženého arcikněze při kostele sv. Jana ad Portam Latinam, a odebral se na své otcovské statky, dostav peněžitou náhradu za výlohy, které měl s posavadním papežováním. Za papeže Řehoře VI. vystoupil '''B.''' roku 1046 opět jako papež, ale týž rok ustoupil. Po smrti Klementa II. přišel '''B.''' 8. listop. 1047 opět do Říma, byl za papeže uznán a seděl na stolci Petrově po třetí 8 měsícův a 9 dní; avšak r. 1048 musil opustiti Řím a vstoupil do kláštera Grotty Ferraty, kdež zemřel roku 1065 kajícnou smrtí.

'''13)''' '''B.''' X. 1058—59.

'''14)''' '''B.''' XI. (1303 — 1304). Po smrti Bonifáce VIII. byl zvolen jeho nástupcem Mikoláš Boccasini, kardinál-biskup ostijský, jako '''B.''' XI. Nar. v Trevisu z chudobných rodičů, vstoupil do řádu dominikánského, stal se generálem řádu a byl od papeže Bonifáce VIII. pro svou učenost a zbožnost r. 1298 učiněn kardinálem-knězem a r. 1300 kardinálem-biskupem ostijským. Vykonav několik důležitých poselství v Uhrách, Polsku a zemích jihoslovanských, stál věrně po boku papeži Bonifáci VIII. v Anagni, kdežto ostatní kardinálové utekli. Jako papež smířil krále francouz. Filipa IV. Sličného s církví, navrátil pařížské universitě její výsady a prominul církevní tresty všem protivníkům svého předchůdce, až na kancléře Viléma Nogareta a ty, kteří ruku na Bonifáce VIII. vztáhli. Zemřel 7. čce 1304 v Perugii a r. 1733 byl za blahoslaveného prohlášen. Zůstavil po sobě výklad několika žalmův a evangelia sv. Matouše, spisek o církevních obřadech a slavnostní kázání.

'''15)''' '''B.''' XII. (1334 — 42), dříve Jacob de Nouveau, zvaný Fournier, nar. v Saverduně. Jsa synem mlynářovým vstoupil do kláštera cisterciáckého v Bolboně, stal se r. 1311 opatem fonfroidským, r. 1317 biskupem pamierským a r. 1326 biskupem mirepoixským a byl od svého strýce papeže Jana XXII. r. 1327 učiněn kardinálem-knězem. Pro svou theologickou a kanonickou učenost byl 20. prosince 1334 zvolen za papeže a byl třetím papežem, který v Avignoně sídlil. Odstranil mnohé zlořády ze správy církevní a byl by císaře Ludvíka s církví smířil, kdyby mu v tom dvůr francouzský nebyl překážel. Pracoval o opravě církevních řádů a byl prost všeho nepotismu. Zůstavil po sobě spisy právnické o napravení řeholníkův, kázání, výklady žalmův a několik básni.

'''16)''' '''B.''' XIII., vzdoropapež avignonský (1394 až 1417). Po smrti avignonského papeže Klementa VII. byl jeho nástupcem volen kardinál Petr z Luny, který se nazval '''B'''-em XIII. Jsa jahnem, dal se den po své volbě na kněžství a za nedlouho na biskupství posvětiti. Byl rodem z Aragonie, studoval ve Francii, proslavil se jako professor církevního práva v Montpellieru a byl r. 1375 od papeže Řehoře XI. učiněn kardinálem-jahnem. Jako avignonský papež pracoval o to, aby se v papežství udržel. Sněm pisský sesadil jej, jakož i řádného papeže Řehoře XII., ve svém 15. seděni r. 1409, ale '''B.''' XIIL podržel čásť své poslušnosti přece. Obecný církevní sněm kostnický obíral se zase jím. Král římský Sigmund cestoval schválně k němu, aby ho pohnul ku poděkování se, a vyjednával s ním v Perpignané; on však žádal, by teď, když Jan XXIII. jest sesazen a Řehoř XII. se dobrovolně poděkoval, sám za papeže byl uznán nebo sám budoucího papeže volil, a prchl do pevného hradu Peniskoly. Kostnický sněm sesadil jej v 37. seděni (1417), ale '''B.''' nepodrobil se tomuto výroku a hrál si dále na papeže. Zemřel r. 1423.

'''17)''' '''B.''' XIII. řádný papež (1724—30). Pocházel z vévodského rodu Orsinů, nar. 1640 v Gravině, v Neapolsku, slul Vincenc Maria a vstoupil proti vůli svých rodičů do řádu dominikánského v Benátkách. Papež Klement X. povýšil jej r. 1672 za kardinála, Innocenc XI. propůjčil mu r. 1680 arcibiskupství cesenské v Romagni, které on však z příčin zdravotních r. 1686 za beneventské zaměnil. V Beneventě vedl si vzorně, slavil prov. synody r. 1693 a 1698, stavěl a opravoval kostely a pečoval o chudé. Za papeže byl zvolen 29. kv. 1724, a nazval se '''B'''-em XIII. na důkaz, že avignonský papež Benedikt XIII. jest jen vzdoropapežem. '''B.''' vystoupil proti přepychu kardinálů, kázal duchovenstvu nositi roucho duchovní, slavil roku 1725 provinciální sněm a zakázal v Římě lotterii. Spor o sicilskou monarchii ukončil r. 1727, dav králi Karlovi a jeho nástupcům právo, aby duchovního soudce v třetí stolici ustanovovali, ale důležitější věci ponechal Apoštolské Stolici. Podobně urovnal spory s Viktorem Amadeem, vévodou savojským a sardinským, propůjčiv mu právo patronátní nade všemi kostely a kláštery, ale příjmův uprázdněných obročí mu nepřiznav. Jenom s králem portugalským Janem V. nemohl se shodnouti. Král žádal, aby bývalý nuntius v Lisaboně, Vincenc Bichi, za kardinála byl povýšen, proti čemuž sbor kardinálský se ohrazoval. Král Jan tedy odvolal všechny Portugalce z Říma (1725) a zakázal svým klášterům posílati almužny do Říma. Předpis papežův z r. 1728, aby svátek papeže Řehoře VII., který posud jenom benediktini a kapitola salernská konali, v celé církvi se slavil, narazil v Benátkách, Francii a státech Rakouských na veliký odpor, poněvadž v něm o vyobcování a sesazení císaře Jindřicha IV. se mluvilo. Nehodou '''B'''-a XIII. bylo, že svou důvěru věnoval pokrytci a lakomci Mikoláši Cosciovi, jejž i kardinálem učinil. Zemřel 22. února 1730.

'''18)''' '''B.''' XIV. (1740 — 1758), jeden z nejučenějších papežů. Slul před tím Prosper Vavřinec {{Prostrkaně|Lambertini}}. Narodil se v Bologni 31. bř. 1675, studoval v Římě, vynikal v theologii a církevním právu, stal se konsistorním advokátem, promotorem fidei, kanovníkem u sv. Petra, pracoval v několika kongregacích, byl od Benedikta XIII. jmenován arcibiskupem theodosijským in p., pak anconským (1727) a r. 1728 kardinálem-knězem. Klement XII. dal mu r. 1731 arcibiskupství bolognské. Po smrti Klementa XII. zvolen za papeže. Byl to muž zbožný, osvícený a velmi učený, právník na slovo vzatý, vážený od katol. i protestantských panovníků. Na žádost jejich obmezil počet svátků, pro státy Rakouské brevem z 1. září 1753 na číslo až posud platné. Králi portugalskému Janu dal roku 1740 právo jmenovati všechny biskupy a opaty a udělil mu r. 1748 název »král nejvěrnější« (''rex fidelissimus''). Učinil r. 1741 konkordát s králem neapolským a dal mu právo osazovati 26 biskupství; španělské koruně dal r. 1753 právo osazovati všechna biskupství a obročí, vymíniv sobě pouze 52 obročí k osazení. Spor mezi Rakouskem a Benátkami o patriarchát aquilejský urovnal r. 1751 tím, že patriarchát onen zrušil a zřídil pro rakouské území arcibiskupství gorické a pro území benátské arcibiskupství vidimské (Udine), začež se republika Benátská na papeži pomstila, zavedši r. 1754 placetum a přerušivši veškeré církevní obcování s ním. Podporoval průmysl a obchod, zvelebil knihovnu vatikánskou, založil učené společnosti pro římské a křesťanské starobylosti, jakož i církevní právo, a měl rád kolem sebe učence. Zemř. 3. května 1758.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

Význam Ba XIV. jako právnického spisovatele záleží hlavně v tom, že zavedl do práva kanonického methodu historickofilosofickou, která teprve dobou pozdější zcela byla oceněna a sledována. Práce jeho, vyznamenávajíce se důkladnou znalostí praxe, podrobným přihlížením k pramenům a k historickému vývoji každého ústavu právního vzhledem k celému právnímu systému, klidným i právnickým podáním látky doznaly, nehledíc k vysokému postavení autorovu, všestranného uznání a měly nejúčinnější vliv na veškerou praxi církevní. Díla jeho, která sebraná vyšla v Římě r. 1747 a následujících, v Benátkách r. 1788 a v Pratě r. 1844, jsou tato: 1. ''Institutiones ecclesiasticae'' dříve též ''Notificationes'' a ''Edicta'' zvané, obsahují směsici různých věcí, týkajících se vůbec života církevního (různá vydání v italském, později v lat. jazyku od r. 1731-1844). 2. ''Thesaurus Resolutionum Sacrae Congregationis Concilii'', jím založená sbírka rozhodnutí kongregace koncilu tridentského, kteráž, obsahujíc ve 4 svazcích referáty z doby vynikající jeho činnosti sekretářské při řečené kongregaci, jest důležitým zdrojem pro seznání příslušných názorů římských (vydání z r. 1739, 1740; ve sbírce této až dosud dále se pokračuje). 3. ''Bullarium Benedicti XIV.'' ve 4 dílech, jím vydaná sbírka zákonní, obsahuje jeho konstituce papežské až do 5. září 1757, a byla později od jiných doplněna; z konstitucí těchto jeví mnohé zcela ráz literárních prací a mnohé, příkladné co do hmotného a formálného práva manželského a zrušení slibů řeholních, jsou předůležité (vydání od r. 1746-1827). 4. ''De synodo dioecesana''; spis tento, pojednávaje ve 13 knihách sice ne systematicky o všem, co by po případě předmětem porad na synodě diécésni býti mohlo (odtud titul), došel, jsa považován za projev authentický názorův římských, rozšíření co největšího a patří vůbec k nejlepším spisům z oboru práva kanonického (vydání od r. 1748-1842). 5. ''Casus conscientiae'' (vydání od r. 1764— 1859). Srov. Schulte, Geschichte der Quellen und Literatur d. C. R. III., i., str. 503. násl.
''[[Autor:Kamil Henner|Hnr.]]''

{{Kotva|lounsky}}'''19)''' '''B.''' {{Prostrkaně|mistr}}, stavitel český (* kol. 1454- † 29. října 1534), známý pod jménem {{Prostrkaně|Beneš z Loun}}, jak teprve v novější době byl nazván. Rodové jméno jeho bylo, jak se podobá, Ried (Reyd, Rieth, Ret, Retta). Kde se narodil, není určitě známo; dle Balbína byly rodištěm jeho Louny; zdali praedikát »z Písten«, »z Pistova«, »aus Piesting«, jejž v pozdějším věku svém nese, značí rodiště jeho, jest nejisto. Že byl v Čechách rodilý a národnosti české, jest velmi pravdě podobno; v jazyce německém vyznal se rovněž jako v českém. Od počátku činnosti své umělecké, pokud známa jest, působil v Praze. Poprvé vyskytá se roku 1489 jakožto hlavní z mistrů zaměstnaných králem Vladislavem II. na hradě pražském; tehdáž bylo mu třicet a několik let a z vynikajícího postavení jeho souditi lze, že již drahně let působil při stavbách na hradě již kol r. 1477 zahájených a po r. 1484 s velkým nákladem vedených. Nové křídlo, obsahující rozsáhlou síň, zvanou obecně »sálem vladislavským«, bylo r. 1493 (viz nápis na zevní zdi) z větší části hotovo. Smělá klenba sálu na poprvé se nezdařila, neboť se sřítila; posléze r. 1502 dílo dovršeno. Zároveň řídil '''B.''' pokračování stavby chrámu svatovítského; zpráva o roku kamenickém v Annaberku r. 1518 jmenuje jej výslovné »verkmistrem při chrámě svatováclavském«. Již r. 1493 zřídil k nařízení krále Vladislava oratorium královské na jižní straně choru. Většími pracemi zde byly: zakládání druhé severní věže, počaté roku 1509, práce to, kteráž v počátcích uvázla, dále nepochybně zřízení kruchty a ve spojení s tím prozatímní zazdění choru. Za zásluhy své při stavbě paláce a chrámu byl mistr '''B.''' králem Vladislavem povýšen do stavu rytířského a psal se pak a rovněž jeho celý rod »z Pistova«; v erb obdržel lva držícího kružítko. Až do smrti své byl '''B.''' nejvyšším verkmistrem a správcem kamenickým Jeho Mti královské a měl stálý byt na hradě pražském spolu s konírnou na dva koně, jichž užíval k dojíždkám k jiným stavbám. K těm zajisté patřilo také křídlo královského hrádku Křivoklátu r. 1493 založené. Od roku 1512 '''B.''' řídil další stavbu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře po celý věk svůj; ač k stáru ochaboval a r. 1529 od Horských pobízen býti musil, působil ještě r. 1532 při zřízení krovu u sv. Barbory. Také při sklenuti kostela Panny Marie na Náměti měl kol roku 1513 účastenství. Současně s vedením stavby sv. Barbory rozvinul mistr '''B.''' rozsáhlou činnost v sev. Čechách a zemích sousedních. V r. 1520 započata stavba chrámu sv. Mikuláše v Lounech a jest nepochybné, že i chrám v Mostě, po požáru znova r. 1517 založený, jest jeho dílem. Mimo Čechy působil jmenovitě v korun. zemích Slezské, Lužické a vév. Saskem. V Lužici huť zhořelecká byla v přirozeném styku s hutěmi českými a huti bradské do jisté míry podřízena. Zhořelecký stavitel Vendelín Rosskopf byl přímým učněm '''B'''-ovým. Ve Slezsku stavěl '''B.''' pro nejvyššího hejtmana Karla, vévodu z Münsterberka, vnuka Jiřího Poděbradského, na zámku Frankenštejně v okrese vratislavském. Zde založeno nové křídlo roku 1524; ale '''B.''' sám mohl ke stavbě zřídka přihlížeti, tak že vévoda r. 1529 viděl se nucena dožadovati se, aby tam opět přijel aneb udělil příslušné rozkazy. Do Sas volán byl '''B.''' jmenovitě na poradu o stavbě chrámu sv. Anny v Annaberce (1519), by zde spolu s jinými podal dobré zdání. Na sklonku let dvacátých (1529) již valně chřadl; zemřel v Lounech a zde pochován ve chrámě od něho vystavěném. Mistr '''B.''' vyniká jako hlavní konstruktér pozdní gotiky, jejíž klenbový systém přivedl na nejvyšší vrchol; klenbu konstruuje jako jediný celek a upouštěje od dělení na pole, vypouští většinou hlavní pásy, zároveň pak zakřivuje žebra před tím přímočárně se pnuvší. Takové jsou klenby vladislavského sálu a lodi sv. Barbory, chrámu lounského, částečně i mosteckého; pod vlivem jeho vznikla též podobná klenba v Annaberku. Na tom spočívá velkolepá prostrannost jeho staveb; u chrámů při stejnolodním založení činí sic oproti době starší poněkud světský dojem, ale srovnává se s duchem času, husitským i reformačním, a vyhovuje znamenitě potřebě volného prostoru pro slovo kazatele a chorální zpěv. K zvláštnostem jeho patří též klenby visuté. V založení při chrámu v Mostě jeví se reminiscence na původní základ svatobarborský, jenž zajímavým způsobem jeví se též v saském Schneeberce; podobně upomíná půdorys v Annaberce na Louny. Co se detailu týče, mají na př. pilíře vladislavské stavby na Hradčanech profily, obloučky a fialy čistě gotické; v pozdější době u sv. Barbory stávají se jednoduššími, podobně pak v Lounech i Mostě pilíře klenby nesoucí nemají starého rozčlenění a profilování. Místy mizí gotický detail úplně a ustupuje renaissanci. Mistr '''B.''' jest z prvních stavitelů severních, uvádějících nový sloh lombardský. Prvním příkladem jest právě stavba vladislavského křídla, jehož mnohé čistě renaissanční detaily pochodí ne-li z doby kol r. 1493, tož z let před skončením díla r. 1502. Osobním svým působením a svým dalekosáhlým vlivem, svou produktivností a zaváděním novot patří '''B.''' mezi největší mistry pozdní gotiky. Osoba a působení jeho i jeho rod byly v novější době značně objasněny badáním, ač dosud ne zúplna. Uveřejněním původních zpráv přispěli jmenovitě: J. Řehák, Kutnohorské příspěvky (r. 1881); J. Zach a J. Braniš, Roční zprávy reálných škol v Hoře Kutné (1886, 1887); E. Wernicke, Anzeiger für d. Kunde deutscher Vorzeit (1881); K. Köpl, Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen (r. 1888); J. Herain, J. Šimek, J. Teige, Z. Winter v »Památkách archaeol.« r. 1887-89.
''[[Autor:Karel Chytil|Chl.]]''

'''20)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Vavřinec z Nudožer}} (Nudožerínus), český grammatikář a překladatel žalmů na poč. XVII. stol. Narodil se ve vsi Nudožerech u Prividze v Nitransku asi roku 1555. Učil se v Prividzi a v Jihlavě, studoval od r. 1587 v Praze a stal se roku 1594 školním správcem v Uherském Brodě. Ale již r. 1596 byl opět v Praze, r. 1597 povýšen od M. Bacháčka za bakaláře, r. 1599 stal se předním správcem školy žatecké, odkudž vrátiv se do Prahy přijal r. 1602—3 rektorství školy v Něm. Brodě. Před tím (1600) povýšen za mistra. V Něm. Brodě dokonal první svůj spis, pěknou mluvnici českou, o níž pracoval 9 let; vyd. v Praze roku 1603 pod názvem ''Grammaticae Bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae et notis numerisque illustratae ac distinctae libri duo'' (ex ofíicina Othmaríana). Věnována ctihodným správcům církevním a obecním písařům mést král. Českého a markhr. Moravského. Kniha 1. jedná de etymologia (nauka o slově), 2. de syntaxi (skladba). Jest to první úplná mluvnice Česká, sepsaná na základě latiny, zajímavá hlavně některými podrobnostmi, vybíranými z jazyka obecného, zejména také z nářečí moravských a slovenských. Pro takovéto zvláštnosti dialektické jeví spisovatel bystrý smysl, má také značnou znalost starých grammatikářů latinských. Příklady vybírá nejvíce z bible. Tvarosloví obsahuje krátkou nauku o hláskách, skloňování, časování a výklad o jiných částech řeči, skladba hlavně shodu, nauku o pádech, pak vazby elliptické. Daniel Adam z Veleslavína mluvnici tu prý prohlédl a schválil. (Výklad o jejím obsahu ČČM. 1888, str. 360—369.) '''B.''' si přeje, aby knihou tou prohloubila se u jeho rodáků znalost řeči mateřské. R. 1604 povolán '''B.''' od senátu pražského učení za professora mathematiky a stal se členem kolleje Karlovy; kromě mathematiky vykládal i klassiky. Při tom obíral se překládáním žalmů v české verše dle vzorův antických a hleděl ustáliti pravidla o českém veršování časomérném, jak před ním učinil již Jan Blahoslav, jehož spisek (Musiku) '''B.''' sotva znal. Tato jeho práce měla býti jakýmsi doplňkem k mluvnici, jež po starém způsobu skládala se ze tří dílů; třetí z nich byla prosodie. Výsledkem prací '''B'''-ových byl spis ''Aliquot Psalmorum Davidicorum paraphrasis rhythmico-metrica, lyrico carmine ad imitationem Latinorum nunc primum attentata. Žalmové někteří v písně české na způsob veršů latinských uvedeni a vydaní'' (v Praze u Jiřího Nigrina 1606). Po přípisu akademii pražské podán důležitý přehled metrických pravidel časoměrných. Žalmův obsaženo tu deset, ač se spisovatel zmiňuje, že jich má přeloženo přes 100. V předmluvě také zmínka o jakési {{Prostrkaně|poetice}} o 4 knihách, jinak neznámé, již prý spisovatel chystá. Po žalmech následuje přehled rozměrů, posléze čtverohlasné melodie k pěti žalmům. Téhož roku vydal '''B.''' ještě 2 {{Prostrkaně|žalmy}} u dědiců M. Daniele Adama, věnované Janu Bunsonoví z Bunsonu, ingrossatoru větších desk zemských, JMCís. hofrychtýři. Úplný '''B'''-ův překlad žalmů se ztratil r. 1620 dle listu J. A. Komenského k Montanovi (Jireček, Časoměrné překlady žalmů, Vídeň, 1861). Také latinské básně příležitostné po způsobu tehdejším skládal '''B.''', jak patrno i z předmluvy ke Gramm. (''liber de se ipso''); tak složil 372 veršův o škole u sv. Jiljí v Praze a j. R. 1609 účastnil se horlivě porad o obnovu university, r. 1611 byl prorektorem, r. 1612 děkanem fakulty artistské. Toho roku zřízen také k jeho návrhu na místě probošta placený questor při kolleji Karlově a jemu k poradě přidán též M. '''B.''' Přibírán i do rady rektorské a vůbec všemožně pečoval o povznesení kleslého vysokého učení. Od roku 1609 vykládal pouze mathematiku a roku 1612 vydal učební knihu ''Elementa arithmeticae''. Ještě v závěti odkázal akademii přes 1000 kop a drahocenný pokrov. Zemřel souchotinami 4. čna 1615 a pochován ve chrámě Božího Těla na Novém městě Pr. (Jireček, Rukověť, I.„ str. 57-59.)
''[[Autor:Hertvík Jarník|Jnk.]]''

'''21)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Levita}}, původce sbírky kapitularií po něm nazvané, žil jako jahen v Mohuči v první polovici IX. stol. († 852). V předmluvě sbírky své tvrdí '''B.''', že se mu podařilo seznati kapitularia neznámá {{Prostrkaně|Ansegisovi}}, od něhož r. 827 první podobná sbírka jest sepsána. Ve skutečnosti však spočívá sbírka '''B'''-ova sotva jednou čtvrtinou obsahu svého na kapitulariích skutečně vydaných, kdežto ostatní čásť z pramenů církevních i práva římského, jakož i ze sepsání práva národního bavorského i západogothského jest čerpána, při čemž však '''B.''' smysl zásad tu obsažených velmi často úmyslně měnil. Sbírka '''B'''-ova připojována záhy jako doplněk ke sbírce Ansegisově a s touto se jí též v praxi užívalo. Vyd. v Pertzových Monum. Germ. Hist Leg. II. 2. p. 39 sqq. '''B.''' pokládán mylně namnoze též za původce t. zv. »Collectio {{Prostrkaně|Pseudo-Isidoriana}}«.
''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|-l.]]''

'''22)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Moric}}, nar. v Zelezně v Uhrách 6. července 1835; jest čítán mezi nejpřednější neuropathology evropské a proslavil se mimo neuropathologii ještě svými studiemi o degenerativních pochodech a chybné disposici vývoje mozku u zločinců, jakož i reformou kraniometrie (měření lebky) jakožto pomůcky pro studium nemocí nervových a pochodů degenerativních. Studoval ve Vídni. Povýšen na doktora r. 1859 a již dvě léta po tom habilitoval se jako docent pro nemoci nervové, ve kterémžto oboru si největšího jména získal. '''B.''' obíral se nejdříve důkladnou reformou elektrotherapie, upotřebil výzkumů stále se tenkráte rozšiřující nauky o elektřině na poli fysikálním ve prospěch zlepšení techniky elektrisační, o čemž jedna z prvních jeho knih ''Elektrotherapie'', vydaná r. 1868, jakož i řada publikací ve vídeňské akademii svědči. Nauky o odporu převodu, o dialysi léků pomocí galvanického proudu, pak celá řada prací anatomických a neuropathologických po celou dobu jeho vědecké činnosti svědčí o bystrém pozorovateli, kterému jak technika elektrotherapie, tak i speciální neuropathologie velmi mnoho děkuje. Co se posledního týče, upozorňujeme hlavně na studia o ochrnutí očních svalův a pak na jeho zdařilé zkoušky o elektrickém vyšetřování nervu sluchového, kteréžto thema zrozeno pracemi Brennerovými dostalo se do nového proudu. Mimo tyto práce speciálně neuropathologické stal se však '''B.''' světoznámým svými pracemi o mozku zločinců, prací, která vyvolala prudké boje a kterou přilnul '''B.''' blíže k moderní italské škole, jejížto repraesentanty dlužno hledati v Lombrosovi a jiných učencích italských, kteří zírají na zločince jako na člověka pathologicky založeného, s mozkem pathologicky vyvinutým nebo degenerativním, vycházeje od srovnávacích studií s mozkem zvířecím, z nichž hlavně práci o typu dravců na lidském mozku a o typu záhlavním ssavců vyjímáme. Přišel pak k názorům svým, které celou řadou prací o mozku zločinců spracoval. Ačkoli ve mnohém liší se také '''B.''' od názorů svých vrstevníkův a hlavně nauka o mozku zločinců není ještě tak vědecky založena, jak by si moderní kritika exaktně pathologická a fysiologická přála, nelze přece upříti vědeckým pracím '''B'''-a ráz originality a širokého rozhledu.
''[[Autor:Vítězslav Janovský|Jý.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Italští svatí v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Papežové v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští architekti v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští lékaři v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Právníci v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští lingvisté v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]</text>
      <sha1>aody916fxbtn533ba0ul714jdoqqzql</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337847</id>
      <parentid>337844</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:45:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:JAn Dudík|JAn Dudík]]“</comment>
      <origin>289103</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="35519" sha1="krqooge49ajuyj972zrgpzv6ppk8ij4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Benedikt
  | PŘEDCHOZÍ = Benedikce
  | DALŠÍ = Benediktbeuern
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Benedikt
  | AUTOR = [[Autor:František Xaver Kryštůfek|František Xaver Kryštůfek]], [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]], [[Autor:Kamil Henner|Kamil Henner]], [[Autor:Hertvík Jarník|Hertvík Jarník]], [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]], [[Autor:Jan Jaromír Hanel|Jan Jaromír Hanel]], [[Autor:Vítězslav Janovský|Vítězslav Janovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;737. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n765 Dostupné online.] Sken první strany je poškozený, [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 lepší verze na Kramerius.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Benedikt z Nursie
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Benedikt Aniánský|Benedikt Aniánský]], [[w:Benedikt I.|Benedikt I.]], [[w:Benedikt II.|Benedikt II.]], [[w:Benedikt III.|Benedikt III.]], [[w:Benedikt IV.|Benedikt IV.]], [[w:Benedikt V.|Benedikt V.]], [[w:Benedikt VI.|Benedikt VI.]], [[w:Benedikt VII.|Benedikt VII.]], [[w:Benedikt VIII.|Benedikt VIII.]], [[w:Benedikt IX.|Benedikt IX.]], [[w:Benedikt X.|Benedikt X.]], [[w:Benedikt XI.|Benedikt XI.]], [[w:Benedikt XII.|Benedikt XII.]], [[w:Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Benedikt XIII. (vzdoropapež)]], [[w:Benedikt XIII.|Benedikt XIII.]], [[w:Benedikt XIV.|Benedikt XIV.]], [[w:Benedikt Rejt|Benedikt Rejt]], [[w:Vavřinec Benedikt z Nudožer|Vavřinec Benedikt z Nudožer]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Benedikt''': '''1)''' '''B.''' sv., opat a zakladatel řádu (* 480 v Nursii), ze starořímského rodu Aniciův. Na studie byl poslán do Říma, vida však zkaženost mládeže, opustil město a přišel na místo, které se Sublacum (Subiaco) nazývalo. Zde setkal se s mnichem Romanem, který mu dal řeholní roucho a jeskyni skoro nepřístupnou za obydlí vykázal a jemu časem chléb donášel. '''B.'''-ovi bylo tehdáž 14 nebo 15 let. Po 3 létech nalezli jej pastýři a rozhlásili jeho svatost po celém okolí. Mnozí opustili svět a stali se jeho učenníky. Mnichové kláštera vicovarského (Vicus Varronis) poblíž Sublaka zvolili ho po smrti svého opata za svého představeného; ale pykali brzo své volby, poněvadž nový opat zaváděl řád, který se jejich světské mysli příčil, i chtěli ho proto otráviti. Avšak '''B.''', poznav jejich úklady, vzdal se opatství a vrátil se do své samoty (510). Maje pro svou svatost mnoho učenníků, založil v okolí Sublaka 12 klášterů, t. j. mnišských spolků, každý o 12 mniších pod správou opatovou, jejichž vrchní správu '''B.''' sám podržel. Blahodárné působení '''B'''-ovo vzbudilo nenávisť a zášť Florentia, kněze při sousední kostele, který jeho mnichy mravně zkaziti se snažil. Proto '''B.''' opustil i Sublacum a usadil se na hoře Monte-Cassinu, kdež, vypleniv poslední zbytky pohanství, založil světoznámý klášter, ohnisko všech přečetných klášterů benediktinských. '''B.''', vynikaje svatostí života, láskou k lidu, hlavně trpícímu, mocí divotvornou a darem prorockým, má o vzdělanost a osvětu vůbec a zvláště o křesťanskou vzdělanost nesmírné zásluhy. Neboť přikázav mnichům svým vedlé obvyklých řeholních povinností za úkol též pěstovali vědy a umění, uvedl nové národy přes trosky říše Římské ku vzdělanosti křesťanské. Řeholí pak, kterou svým bratřím dal, nejen obnovil řeholnictví na Západě, nýbrž dal mu i jednotnou a pro tyto krajiny přiměřenou normu, dle níž se řídily později též jiné řehole. (Viz čl. {{Prostrkaně|[[../Benediktini|Benediktini]]}}.) Zimnicí zachvácen sv. '''B.''' dokončil život svůj 21. března 543, kterýžto den světí církev katolická jeho svátek. Tělo jeho pochováno bylo nejprve na Monte Cassinu, odkud r. 653 přeneseno bylo od sv. Aigulfa do Francie a uloženo v klášteře fleuryském. Vyobrazován bývá sv. '''B.''' v opatském rouchu svého řádu, drže v ruce číši s hadem anebo džbán. Srv. Řehoř Veliký, Opera II. Dialog. 207, vyd. Migneovo »P. P. lat.« LXVI., 126.; Ign. Clavenau, Ascesis posthum. I. (Salisb., 1720); Navrátil, Život sv. Otce '''B'''-a (Brno, 1880); Bílý, Legendy sv. (Praha, str. 286—292.); Karlík, Životy svátých; Brandes, Leben des hl. Vaters '''B.''' (Einsied., 1858) a jiné
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]'', ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''

'''2)''' '''B.''', {{Prostrkaně|mučenník, s bratřími}}; patronové Čeští. '''B.''', {{Prostrkaně|Matouš}}, {{Prostrkaně|Jan}}, {{Prostrkaně|Isák}} a {{Prostrkaně|Kristin}} byli druhy sv. Vojtěcha, které s sebou z římského kláštera sv. Alexia do Čech přivedl a též do Polska s sebou vzal. V Polsku vykázal jim poušť nedaleko Kaziměře. Po smrti sv. Vojtěcha obrátili mnoho lidí v Polsku na víru a sloužili Bohu nábožnými skutky, majíce za hlavu '''B'''-a, jenž stále na prvním místě se jmenuje, a pro opatřování časných potřeb šestého soudruha, {{Prostrkaně|Barnabáše}}. Všichni zemřeli smrtí násilnou, byvše od loupežníků přepadeni a zavražděni 11. (12.) listopadu 1004. Boleslav Chrabrý pochoval je v Kaziměři. Vévoda český Břetislav I. kázal jejich ostatky r. 1039 do chrámu sv. Víta přenésti a r. 1046 v proboštském kostele staroboleslavském uložiti, odkudž pak tělo sv. Kristina asi r. 1128 nebo 1130 přeneseno do biskupského chrámu olomúckého, kde posud se ctí. Památka jejich koná se v Čechách 12. listopadu.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

'''3)''' '''B.''' sv., opat aniánský, pocházeje z hraběcího rodu v narbonské Gallii, vstoupil do kláštera sv. Sekvana v Burgundsku a později vystavěl na svém statku klášter aniánský. Pro jeho svatost byla mu svěřena oprava mnohých klášterů v Gallii a Aquitanii; usiloval o to, aby kláštery v Gallii a Německu v pravidlech svých dle řehole sv. Benedikta se sjednotily. Císař Ludvík Pobožný, založiv poblíž Cách klášter, zvaný Corneliusmünster, ustanovil za jeho opata '''B'''-a a přispěl mu pomocí při založení 12 klášterů, které ostatním měly býti vzorem. '''B.''' sestavil pak novou řeholi (''concordantia regularum''), kteroužto původní řehole sv. Benedikta obnovena a zdokonalena. Zemřel 12. února 821.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

{{Prostrkaně|Papežové}}. '''4)''' '''B.''' I., 574—578. — '''5)''' '''B.''' II., 681—685.

'''6)''' '''B.''' III. (855-858) byl synem Římana Petra a jako kardinál-kněz při chrámu sv. Kallista byl po smrti Lva IV. proti své vůli za papeže zvolen, násilím do Lateranu přiveden a nastolen. Strana protivná chtěla papežem míti sesazeného kardinála Anastasia, který v září 855 '''B'''-a v Lateranu se zmocnil. Ale duchovenstvo i lid stáli věrně při '''B'''-ovi, který skutečně s vůlí císařských poslů na biskupství byl posvěcen. Přijal všechny nepřátely na milost, i kletbou stiženého kardinála Anastasia. Byl štědrým dobrodincem chrámův.

'''7)''' '''B.''' IV., 900—903.

'''8)''' '''B.''' V. (964). Po smrti Jana XII. zvolili Římané, duchovenstvo a lid za papeže kardinála jáhna, příjmením Grammatika čili Učeného, v květnu 964 proti vůli císaře Oty I., který již 4. pros. 963 řádného papeže Jana XII sesaditi a Lva VIII. laika za papeže zvoliti dal. Císař této volby neschválil, oblehl Řím a přinutil město, že mu '''B'''-a vydalo a Lva za papeže uznalo (23. června 964). Na synodě, kterou vzdoropapež Lev VII. a císař Ota I. konali, svolil '''B.''' ke svému sesazení, byl degradován až na svou důstojnost jáhenskou a odevzdán od císaře arcibiskupu Adaldagovi, kterýž jej do Hamburku odvésti dal. Po smrti Lva VIII. († v březnu 965) poslali Římané posly k císaři, aby '''B.''' V. na svůj stolec opět byl dosazen; ale císař nevyhověl jejich prosbě, a '''B.''' umřel brzo potom v Hamburku (4. čce 965). Katolický svět má '''B'''-a V. za řádného papeže, neuznávaje Lva VIII.

'''9)''' '''B.''' VI. (972—974), syn Hildebrandův, byl po smrti Jana XIII. zvolen za papeže. Pokud císař Ota I. žil, vládl v pokoji, avšak jakmile přišla zpráva o smrti císařově († 7. kv. 973) do Říma, svrhli Crescentiové, jmenovité římský konsul Cencius Crescentius, pap. '''B'''-a VI., který nebyl po jejich chuti, uvrhli do Andělského hradu a dali tam zardousiti.

'''10)''' '''B.''' VII. (974—983) z rodu hrabat Tusculských. Panoval šťastně a obezřele, jsa Štědrý k chudým ; dal lichopap. Bonifacia VII. do klatby, sešel se s císařem Otou II. v Ravenně r. 981 a oba slavili velikonoce v Řfmé.

'''11)''' '''B.''' VIII. (1012 — 24), nástupce Sergia IV., zvolený stranou hrabat Tusculských, z kteréhožto rodu pocházel. Proti němu zvolila strana Crescentiova vzdoropapeže Řehoře, kterého však král Jindřich II. neuznal. Když Jindřich přitáhl do Itálie, sešel se s ním papež v lednu 1014 v Ravenné, kde synoda králova bratra Arnulfa dosadila na stolec ravennský; papež korunoval pak krále i jeho manželku v Římě na císařství, a císař potvrdil papeži všechna dřívější darování Karlovcův a Otů. '''B.''' porazil Saraceny, kteří ze Sardinie do Toskány vpadli, a pohnul Janov i Pisu k tomu, že Sardinie z moci Saracenů dobyly. Na synodě pavijské r. 1018 přikázal duchovenstvu bezženství a prohlásil děti duchovních za nevolníky církve. Hledaje pomoci proti Řekům na jihu, papež přišel r. 1020 do Bamberku k císaři, kterýž mu pomoc slíbil. Na podzim 1021 přitáhl císař s vojskem do Italie a bral se s papežem na jih. Dobyv hlavní řecké pevnosti Troje, zlomil na vždy řeckou moc v Itálii. Položivše v důležitá místa normanské bojovníky, pomýšleli na slavení obecného církevního sněmu, ale zemřeli oba již r. 1024.

'''12)''' '''B.''' IX. (1033—44). Po smrti Jana XX. byl za jeho nástupce snahou hrabat Tusculských zvolen synovec jeho Theofylakt, mladý ještě duchovní, jenž nazval se '''B.''' IX. Byl více světským knížetem nežli horlivým biskupem, nepoložil mezí mravnímu úpadku a stal se obětí zmatkův italských stran. Na římské šlechtě žádal nazpět uchvácené církevní zboží a vystoupil proti ní ostře, čím ji proti sobě rozjitřil. Kromě toho tropili jeho bratří všelijaká násilí. Šlechticové s hrabětem Gerardem v čele vyhnali r. 1044 Tuskulány z města, sesadili '''B'''a IX. a provolali sabinského biskupa Jana za papeže jako Sylvestra III., který však se udržel jen 49 dní. '''B.''' vrátil se s pomocí Tuskulských opět do Říma a poděkoval se 1. května 1045 ve prospěch svého kmotra Jana Gratiana, váženého arcikněze při kostele sv. Jana ad Portam Latinam, a odebral se na své otcovské statky, dostav peněžitou náhradu za výlohy, které měl s posavadním papežováním. Za papeže Řehoře VI. vystoupil '''B.''' roku 1046 opět jako papež, ale týž rok ustoupil. Po smrti Klementa II. přišel '''B.''' 8. listop. 1047 opět do Říma, byl za papeže uznán a seděl na stolci Petrově po třetí 8 měsícův a 9 dní; avšak r. 1048 musil opustiti Řím a vstoupil do kláštera Grotty Ferraty, kdež zemřel roku 1065 kajícnou smrtí.

'''13)''' '''B.''' X. 1058—59.

'''14)''' '''B.''' XI. (1303 — 1304). Po smrti Bonifáce VIII. byl zvolen jeho nástupcem Mikoláš Boccasini, kardinál-biskup ostijský, jako '''B.''' XI. Nar. v Trevisu z chudobných rodičů, vstoupil do řádu dominikánského, stal se generálem řádu a byl od papeže Bonifáce VIII. pro svou učenost a zbožnost r. 1298 učiněn kardinálem-knězem a r. 1300 kardinálem-biskupem ostijským. Vykonav několik důležitých poselství v Uhrách, Polsku a zemích jihoslovanských, stál věrně po boku papeži Bonifáci VIII. v Anagni, kdežto ostatní kardinálové utekli. Jako papež smířil krále francouz. Filipa IV. Sličného s církví, navrátil pařížské universitě její výsady a prominul církevní tresty všem protivníkům svého předchůdce, až na kancléře Viléma Nogareta a ty, kteří ruku na Bonifáce VIII. vztáhli. Zemřel 7. čce 1304 v Perugii a r. 1733 byl za blahoslaveného prohlášen. Zůstavil po sobě výklad několika žalmův a evangelia sv. Matouše, spisek o církevních obřadech a slavnostní kázání.

'''15)''' '''B.''' XII. (1334 — 42), dříve Jacob de Nouveau, zvaný Fournier, nar. v Saverduně. Jsa synem mlynářovým vstoupil do kláštera cisterciáckého v Bolboně, stal se r. 1311 opatem fonfroidským, r. 1317 biskupem pamierským a r. 1326 biskupem mirepoixským a byl od svého strýce papeže Jana XXII. r. 1327 učiněn kardinálem-knězem. Pro svou theologickou a kanonickou učenost byl 20. prosince 1334 zvolen za papeže a byl třetím papežem, který v Avignoně sídlil. Odstranil mnohé zlořády ze správy církevní a byl by císaře Ludvíka s církví smířil, kdyby mu v tom dvůr francouzský nebyl překážel. Pracoval o opravě církevních řádů a byl prost všeho nepotismu. Zůstavil po sobě spisy právnické o napravení řeholníkův, kázání, výklady žalmův a několik básni.

'''16)''' '''B.''' XIII., vzdoropapež avignonský (1394 až 1417). Po smrti avignonského papeže Klementa VII. byl jeho nástupcem volen kardinál Petr z Luny, který se nazval '''B'''-em XIII. Jsa jahnem, dal se den po své volbě na kněžství a za nedlouho na biskupství posvětiti. Byl rodem z Aragonie, studoval ve Francii, proslavil se jako professor církevního práva v Montpellieru a byl r. 1375 od papeže Řehoře XI. učiněn kardinálem-jahnem. Jako avignonský papež pracoval o to, aby se v papežství udržel. Sněm pisský sesadil jej, jakož i řádného papeže Řehoře XII., ve svém 15. seděni r. 1409, ale '''B.''' XIIL podržel čásť své poslušnosti přece. Obecný církevní sněm kostnický obíral se zase jím. Král římský Sigmund cestoval schválně k němu, aby ho pohnul ku poděkování se, a vyjednával s ním v Perpignané; on však žádal, by teď, když Jan XXIII. jest sesazen a Řehoř XII. se dobrovolně poděkoval, sám za papeže byl uznán nebo sám budoucího papeže volil, a prchl do pevného hradu Peniskoly. Kostnický sněm sesadil jej v 37. seděni (1417), ale '''B.''' nepodrobil se tomuto výroku a hrál si dále na papeže. Zemřel r. 1423.

'''17)''' '''B.''' XIII. řádný papež (1724—30). Pocházel z vévodského rodu Orsinů, nar. 1640 v Gravině, v Neapolsku, slul Vincenc Maria a vstoupil proti vůli svých rodičů do řádu dominikánského v Benátkách. Papež Klement X. povýšil jej r. 1672 za kardinála, Innocenc XI. propůjčil mu r. 1680 arcibiskupství cesenské v Romagni, které on však z příčin zdravotních r. 1686 za beneventské zaměnil. V Beneventě vedl si vzorně, slavil prov. synody r. 1693 a 1698, stavěl a opravoval kostely a pečoval o chudé. Za papeže byl zvolen 29. kv. 1724, a nazval se '''B'''-em XIII. na důkaz, že avignonský papež Benedikt XIII. jest jen vzdoropapežem. '''B.''' vystoupil proti přepychu kardinálů, kázal duchovenstvu nositi roucho duchovní, slavil roku 1725 provinciální sněm a zakázal v Římě lotterii. Spor o sicilskou monarchii ukončil r. 1727, dav králi Karlovi a jeho nástupcům právo, aby duchovního soudce v třetí stolici ustanovovali, ale důležitější věci ponechal Apoštolské Stolici. Podobně urovnal spory s Viktorem Amadeem, vévodou savojským a sardinským, propůjčiv mu právo patronátní nade všemi kostely a kláštery, ale příjmův uprázdněných obročí mu nepřiznav. Jenom s králem portugalským Janem V. nemohl se shodnouti. Král žádal, aby bývalý nuntius v Lisaboně, Vincenc Bichi, za kardinála byl povýšen, proti čemuž sbor kardinálský se ohrazoval. Král Jan tedy odvolal všechny Portugalce z Říma (1725) a zakázal svým klášterům posílati almužny do Říma. Předpis papežův z r. 1728, aby svátek papeže Řehoře VII., který posud jenom benediktini a kapitola salernská konali, v celé církvi se slavil, narazil v Benátkách, Francii a státech Rakouských na veliký odpor, poněvadž v něm o vyobcování a sesazení císaře Jindřicha IV. se mluvilo. Nehodou '''B'''-a XIII. bylo, že svou důvěru věnoval pokrytci a lakomci Mikoláši Cosciovi, jejž i kardinálem učinil. Zemřel 22. února 1730.

'''18)''' '''B.''' XIV. (1740 — 1758), jeden z nejučenějších papežů. Slul před tím Prosper Vavřinec {{Prostrkaně|Lambertini}}. Narodil se v Bologni 31. bř. 1675, studoval v Římě, vynikal v theologii a církevním právu, stal se konsistorním advokátem, promotorem fidei, kanovníkem u sv. Petra, pracoval v několika kongregacích, byl od Benedikta XIII. jmenován arcibiskupem theodosijským in p., pak anconským (1727) a r. 1728 kardinálem-knězem. Klement XII. dal mu r. 1731 arcibiskupství bolognské. Po smrti Klementa XII. zvolen za papeže. Byl to muž zbožný, osvícený a velmi učený, právník na slovo vzatý, vážený od katol. i protestantských panovníků. Na žádost jejich obmezil počet svátků, pro státy Rakouské brevem z 1. září 1753 na číslo až posud platné. Králi portugalskému Janu dal roku 1740 právo jmenovati všechny biskupy a opaty a udělil mu r. 1748 název »král nejvěrnější« (''rex fidelissimus''). Učinil r. 1741 konkordát s králem neapolským a dal mu právo osazovati 26 biskupství; španělské koruně dal r. 1753 právo osazovati všechna biskupství a obročí, vymíniv sobě pouze 52 obročí k osazení. Spor mezi Rakouskem a Benátkami o patriarchát aquilejský urovnal r. 1751 tím, že patriarchát onen zrušil a zřídil pro rakouské území arcibiskupství gorické a pro území benátské arcibiskupství vidimské (Udine), začež se republika Benátská na papeži pomstila, zavedši r. 1754 placetum a přerušivši veškeré církevní obcování s ním. Podporoval průmysl a obchod, zvelebil knihovnu vatikánskou, založil učené společnosti pro římské a křesťanské starobylosti, jakož i církevní právo, a měl rád kolem sebe učence. Zemř. 3. května 1758.
''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Kr.]]''

Význam Ba XIV. jako právnického spisovatele záleží hlavně v tom, že zavedl do práva kanonického methodu historickofilosofickou, která teprve dobou pozdější zcela byla oceněna a sledována. Práce jeho, vyznamenávajíce se důkladnou znalostí praxe, podrobným přihlížením k pramenům a k historickému vývoji každého ústavu právního vzhledem k celému právnímu systému, klidným i právnickým podáním látky doznaly, nehledíc k vysokému postavení autorovu, všestranného uznání a měly nejúčinnější vliv na veškerou praxi církevní. Díla jeho, která sebraná vyšla v Římě r. 1747 a následujících, v Benátkách r. 1788 a v Pratě r. 1844, jsou tato: 1. ''Institutiones ecclesiasticae'' dříve též ''Notificationes'' a ''Edicta'' zvané, obsahují směsici různých věcí, týkajících se vůbec života církevního (různá vydání v italském, později v lat. jazyku od r. 1731-1844). 2. ''Thesaurus Resolutionum Sacrae Congregationis Concilii'', jím založená sbírka rozhodnutí kongregace koncilu tridentského, kteráž, obsahujíc ve 4 svazcích referáty z doby vynikající jeho činnosti sekretářské při řečené kongregaci, jest důležitým zdrojem pro seznání příslušných názorů římských (vydání z r. 1739, 1740; ve sbírce této až dosud dále se pokračuje). 3. ''Bullarium Benedicti XIV.'' ve 4 dílech, jím vydaná sbírka zákonní, obsahuje jeho konstituce papežské až do 5. září 1757, a byla později od jiných doplněna; z konstitucí těchto jeví mnohé zcela ráz literárních prací a mnohé, příkladné co do hmotného a formálného práva manželského a zrušení slibů řeholních, jsou předůležité (vydání od r. 1746-1827). 4. ''De synodo dioecesana''; spis tento, pojednávaje ve 13 knihách sice ne systematicky o všem, co by po případě předmětem porad na synodě diécésni býti mohlo (odtud titul), došel, jsa považován za projev authentický názorův římských, rozšíření co největšího a patří vůbec k nejlepším spisům z oboru práva kanonického (vydání od r. 1748-1842). 5. ''Casus conscientiae'' (vydání od r. 1764— 1859). Srov. Schulte, Geschichte der Quellen und Literatur d. C. R. III., i., str. 503. násl.
''[[Autor:Kamil Henner|Hnr.]]''

{{Kotva|lounsky}}'''19)''' '''B.''' {{Prostrkaně|mistr}}, stavitel český (* kol. 1454- † 29. října 1534), známý pod jménem {{Prostrkaně|Beneš z Loun}}, jak teprve v novější době byl nazván. Rodové jméno jeho bylo, jak se podobá, Ried (Reyd, Rieth, Ret, Retta). Kde se narodil, není určitě známo; dle Balbína byly rodištěm jeho Louny; zdali praedikát »z Písten«, »z Pistova«, »aus Piesting«, jejž v pozdějším věku svém nese, značí rodiště jeho, jest nejisto. Že byl v Čechách rodilý a národnosti české, jest velmi pravdě podobno; v jazyce německém vyznal se rovněž jako v českém. Od počátku činnosti své umělecké, pokud známa jest, působil v Praze. Poprvé vyskytá se roku 1489 jakožto hlavní z mistrů zaměstnaných králem Vladislavem II. na hradě pražském; tehdáž bylo mu třicet a několik let a z vynikajícího postavení jeho souditi lze, že již drahně let působil při stavbách na hradě již kol r. 1477 zahájených a po r. 1484 s velkým nákladem vedených. Nové křídlo, obsahující rozsáhlou síň, zvanou obecně »sálem vladislavským«, bylo r. 1493 (viz nápis na zevní zdi) z větší části hotovo. Smělá klenba sálu na poprvé se nezdařila, neboť se sřítila; posléze r. 1502 dílo dovršeno. Zároveň řídil '''B.''' pokračování stavby chrámu svatovítského; zpráva o roku kamenickém v Annaberku r. 1518 jmenuje jej výslovné »verkmistrem při chrámě svatováclavském«. Již r. 1493 zřídil k nařízení krále Vladislava oratorium královské na jižní straně choru. Většími pracemi zde byly: zakládání druhé severní věže, počaté roku 1509, práce to, kteráž v počátcích uvázla, dále nepochybně zřízení kruchty a ve spojení s tím prozatímní zazdění choru. Za zásluhy své při stavbě paláce a chrámu byl mistr '''B.''' králem Vladislavem povýšen do stavu rytířského a psal se pak a rovněž jeho celý rod »z Pistova«; v erb obdržel lva držícího kružítko. Až do smrti své byl '''B.''' nejvyšším verkmistrem a správcem kamenickým Jeho Mti královské a měl stálý byt na hradě pražském spolu s konírnou na dva koně, jichž užíval k dojíždkám k jiným stavbám. K těm zajisté patřilo také křídlo královského hrádku Křivoklátu r. 1493 založené. Od roku 1512 '''B.''' řídil další stavbu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře po celý věk svůj; ač k stáru ochaboval a r. 1529 od Horských pobízen býti musil, působil ještě r. 1532 při zřízení krovu u sv. Barbory. Také při sklenuti kostela Panny Marie na Náměti měl kol roku 1513 účastenství. Současně s vedením stavby sv. Barbory rozvinul mistr '''B.''' rozsáhlou činnost v sev. Čechách a zemích sousedních. V r. 1520 započata stavba chrámu sv. Mikuláše v Lounech a jest nepochybné, že i chrám v Mostě, po požáru znova r. 1517 založený, jest jeho dílem. Mimo Čechy působil jmenovitě v korun. zemích Slezské, Lužické a vév. Saskem. V Lužici huť zhořelecká byla v přirozeném styku s hutěmi českými a huti bradské do jisté míry podřízena. Zhořelecký stavitel Vendelín Rosskopf byl přímým učněm '''B'''-ovým. Ve Slezsku stavěl '''B.''' pro nejvyššího hejtmana Karla, vévodu z Münsterberka, vnuka Jiřího Poděbradského, na zámku Frankenštejně v okrese vratislavském. Zde založeno nové křídlo roku 1524; ale '''B.''' sám mohl ke stavbě zřídka přihlížeti, tak že vévoda r. 1529 viděl se nucena dožadovati se, aby tam opět přijel aneb udělil příslušné rozkazy. Do Sas volán byl '''B.''' jmenovitě na poradu o stavbě chrámu sv. Anny v Annaberce (1519), by zde spolu s jinými podal dobré zdání. Na sklonku let dvacátých (1529) již valně chřadl; zemřel v Lounech a zde pochován ve chrámě od něho vystavěném. Mistr '''B.''' vyniká jako hlavní konstruktér pozdní gotiky, jejíž klenbový systém přivedl na nejvyšší vrchol; klenbu konstruuje jako jediný celek a upouštěje od dělení na pole, vypouští většinou hlavní pásy, zároveň pak zakřivuje žebra před tím přímočárně se pnuvší. Takové jsou klenby vladislavského sálu a lodi sv. Barbory, chrámu lounského, částečně i mosteckého; pod vlivem jeho vznikla též podobná klenba v Annaberku. Na tom spočívá velkolepá prostrannost jeho staveb; u chrámů při stejnolodním založení činí sic oproti době starší poněkud světský dojem, ale srovnává se s duchem času, husitským i reformačním, a vyhovuje znamenitě potřebě volného prostoru pro slovo kazatele a chorální zpěv. K zvláštnostem jeho patří též klenby visuté. V založení při chrámu v Mostě jeví se reminiscence na původní základ svatobarborský, jenž zajímavým způsobem jeví se též v saském Schneeberce; podobně upomíná půdorys v Annaberce na Louny. Co se detailu týče, mají na př. pilíře vladislavské stavby na Hradčanech profily, obloučky a fialy čistě gotické; v pozdější době u sv. Barbory stávají se jednoduššími, podobně pak v Lounech i Mostě pilíře klenby nesoucí nemají starého rozčlenění a profilování. Místy mizí gotický detail úplně a ustupuje renaissanci. Mistr '''B.''' jest z prvních stavitelů severních, uvádějících nový sloh lombardský. Prvním příkladem jest právě stavba vladislavského křídla, jehož mnohé čistě renaissanční detaily pochodí ne-li z doby kol r. 1493, tož z let před skončením díla r. 1502. Osobním svým působením a svým dalekosáhlým vlivem, svou produktivností a zaváděním novot patří '''B.''' mezi největší mistry pozdní gotiky. Osoba a působení jeho i jeho rod byly v novější době značně objasněny badáním, ač dosud ne zúplna. Uveřejněním původních zpráv přispěli jmenovitě: J. Řehák, Kutnohorské příspěvky (r. 1881); J. Zach a J. Braniš, Roční zprávy reálných škol v Hoře Kutné (1886, 1887); E. Wernicke, Anzeiger für d. Kunde deutscher Vorzeit (1881); K. Köpl, Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen (r. 1888); J. Herain, J. Šimek, J. Teige, Z. Winter v »Památkách archaeol.« r. 1887-89.
''[[Autor:Karel Chytil|Chl.]]''

'''20)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Vavřinec z Nudožer}} (Nudožerínus), český grammatikář a překladatel žalmů na poč. XVII. stol. Narodil se ve vsi Nudožerech u Prividze v Nitransku asi roku 1555. Učil se v Prividzi a v Jihlavě, studoval od r. 1587 v Praze a stal se roku 1594 školním správcem v Uherském Brodě. Ale již r. 1596 byl opět v Praze, r. 1597 povýšen od M. Bacháčka za bakaláře, r. 1599 stal se předním správcem školy žatecké, odkudž vrátiv se do Prahy přijal r. 1602—3 rektorství školy v Něm. Brodě. Před tím (1600) povýšen za mistra. V Něm. Brodě dokonal první svůj spis, pěknou mluvnici českou, o níž pracoval 9 let; vyd. v Praze roku 1603 pod názvem ''Grammaticae Bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae et notis numerisque illustratae ac distinctae libri duo'' (ex ofíicina Othmaríana). Věnována ctihodným správcům církevním a obecním písařům mést král. Českého a markhr. Moravského. Kniha 1. jedná de etymologia (nauka o slově), 2. de syntaxi (skladba). Jest to první úplná mluvnice Česká, sepsaná na základě latiny, zajímavá hlavně některými podrobnostmi, vybíranými z jazyka obecného, zejména také z nářečí moravských a slovenských. Pro takovéto zvláštnosti dialektické jeví spisovatel bystrý smysl, má také značnou znalost starých grammatikářů latinských. Příklady vybírá nejvíce z bible. Tvarosloví obsahuje krátkou nauku o hláskách, skloňování, časování a výklad o jiných částech řeči, skladba hlavně shodu, nauku o pádech, pak vazby elliptické. Daniel Adam z Veleslavína mluvnici tu prý prohlédl a schválil. (Výklad o jejím obsahu ČČM. 1888, str. 360—369.) '''B.''' si přeje, aby knihou tou prohloubila se u jeho rodáků znalost řeči mateřské. R. 1604 povolán '''B.''' od senátu pražského učení za professora mathematiky a stal se členem kolleje Karlovy; kromě mathematiky vykládal i klassiky. Při tom obíral se překládáním žalmů v české verše dle vzorův antických a hleděl ustáliti pravidla o českém veršování časomérném, jak před ním učinil již Jan Blahoslav, jehož spisek (Musiku) '''B.''' sotva znal. Tato jeho práce měla býti jakýmsi doplňkem k mluvnici, jež po starém způsobu skládala se ze tří dílů; třetí z nich byla prosodie. Výsledkem prací '''B'''-ových byl spis ''Aliquot Psalmorum Davidicorum paraphrasis rhythmico-metrica, lyrico carmine ad imitationem Latinorum nunc primum attentata. Žalmové někteří v písně české na způsob veršů latinských uvedeni a vydaní'' (v Praze u Jiřího Nigrina 1606). Po přípisu akademii pražské podán důležitý přehled metrických pravidel časoměrných. Žalmův obsaženo tu deset, ač se spisovatel zmiňuje, že jich má přeloženo přes 100. V předmluvě také zmínka o jakési {{Prostrkaně|poetice}} o 4 knihách, jinak neznámé, již prý spisovatel chystá. Po žalmech následuje přehled rozměrů, posléze čtverohlasné melodie k pěti žalmům. Téhož roku vydal '''B.''' ještě 2 {{Prostrkaně|žalmy}} u dědiců M. Daniele Adama, věnované Janu Bunsonoví z Bunsonu, ingrossatoru větších desk zemských, JMCís. hofrychtýři. Úplný '''B'''-ův překlad žalmů se ztratil r. 1620 dle listu J. A. Komenského k Montanovi (Jireček, Časoměrné překlady žalmů, Vídeň, 1861). Také latinské básně příležitostné po způsobu tehdejším skládal '''B.''', jak patrno i z předmluvy ke Gramm. (''liber de se ipso''); tak složil 372 veršův o škole u sv. Jiljí v Praze a j. R. 1609 účastnil se horlivě porad o obnovu university, r. 1611 byl prorektorem, r. 1612 děkanem fakulty artistské. Toho roku zřízen také k jeho návrhu na místě probošta placený questor při kolleji Karlově a jemu k poradě přidán též M. '''B.''' Přibírán i do rady rektorské a vůbec všemožně pečoval o povznesení kleslého vysokého učení. Od roku 1609 vykládal pouze mathematiku a roku 1612 vydal učební knihu ''Elementa arithmeticae''. Ještě v závěti odkázal akademii přes 1000 kop a drahocenný pokrov. Zemřel souchotinami 4. čna 1615 a pochován ve chrámě Božího Těla na Novém městě Pr. (Jireček, Rukověť, I.„ str. 57-59.)
''[[Autor:Hertvík Jarník|Jnk.]]''

'''21)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Levita}}, původce sbírky kapitularií po něm nazvané, žil jako jahen v Mohuči v první polovici IX. stol. († 852). V předmluvě sbírky své tvrdí '''B.''', že se mu podařilo seznati kapitularia neznámá {{Prostrkaně|Ansegisovi}}, od něhož r. 827 první podobná sbírka jest sepsána. Ve skutečnosti však spočívá sbírka '''B'''-ova sotva jednou čtvrtinou obsahu svého na kapitulariích skutečně vydaných, kdežto ostatní čásť z pramenů církevních i práva římského, jakož i ze sepsání práva národního bavorského i západogothského jest čerpána, při čemž však '''B.''' smysl zásad tu obsažených velmi často úmyslně měnil. Sbírka '''B'''-ova připojována záhy jako doplněk ke sbírce Ansegisově a s touto se jí též v praxi užívalo. Vyd. v Pertzových Monum. Germ. Hist Leg. II. 2. p. 39 sqq. '''B.''' pokládán mylně namnoze též za původce t. zv. »Collectio {{Prostrkaně|Pseudo-Isidoriana}}«.
''[[Autor:Jan Jaromír Hanel|-l.]]''

'''22)''' '''B.''' {{Prostrkaně|Moric}}, nar. v Zelezně v Uhrách 6. července 1835; jest čítán mezi nejpřednější neuropathology evropské a proslavil se mimo neuropathologii ještě svými studiemi o degenerativních pochodech a chybné disposici vývoje mozku u zločinců, jakož i reformou kraniometrie (měření lebky) jakožto pomůcky pro studium nemocí nervových a pochodů degenerativních. Studoval ve Vídni. Povýšen na doktora r. 1859 a již dvě léta po tom habilitoval se jako docent pro nemoci nervové, ve kterémžto oboru si největšího jména získal. '''B.''' obíral se nejdříve důkladnou reformou elektrotherapie, upotřebil výzkumů stále se tenkráte rozšiřující nauky o elektřině na poli fysikálním ve prospěch zlepšení techniky elektrisační, o čemž jedna z prvních jeho knih ''Elektrotherapie'', vydaná r. 1868, jakož i řada publikací ve vídeňské akademii svědči. Nauky o odporu převodu, o dialysi léků pomocí galvanického proudu, pak celá řada prací anatomických a neuropathologických po celou dobu jeho vědecké činnosti svědčí o bystrém pozorovateli, kterému jak technika elektrotherapie, tak i speciální neuropathologie velmi mnoho děkuje. Co se posledního týče, upozorňujeme hlavně na studia o ochrnutí očních svalův a pak na jeho zdařilé zkoušky o elektrickém vyšetřování nervu sluchového, kteréžto thema zrozeno pracemi Brennerovými dostalo se do nového proudu. Mimo tyto práce speciálně neuropathologické stal se však '''B.''' světoznámým svými pracemi o mozku zločinců, prací, která vyvolala prudké boje a kterou přilnul '''B.''' blíže k moderní italské škole, jejížto repraesentanty dlužno hledati v Lombrosovi a jiných učencích italských, kteří zírají na zločince jako na člověka pathologicky založeného, s mozkem pathologicky vyvinutým nebo degenerativním, vycházeje od srovnávacích studií s mozkem zvířecím, z nichž hlavně práci o typu dravců na lidském mozku a o typu záhlavním ssavců vyjímáme. Přišel pak k názorům svým, které celou řadou prací o mozku zločinců spracoval. Ačkoli ve mnohém liší se také '''B.''' od názorů svých vrstevníkův a hlavně nauka o mozku zločinců není ještě tak vědecky založena, jak by si moderní kritika exaktně pathologická a fysiologická přála, nelze přece upříti vědeckým pracím '''B'''-a ráz originality a širokého rozhledu.
''[[Autor:Vítězslav Janovský|Jý.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Italští svatí v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Papežové v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští architekti v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští lékaři v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Právníci v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]
[[Kategorie:Čeští lingvisté v Ottově slovníku naučném|Benedikt]]</text>
      <sha1>krqooge49ajuyj972zrgpzv6ppk8ij4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Výhně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61737</id>
    <revision>
      <id>337803</id>
      <parentid>213622</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:07:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337803</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="582" sha1="2lywtt6bgio9b1yr01pu7cckmfilolg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vyhne
  | ČÁST = Výhně
  | DALŠÍ = Vyhnis
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Výhně
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;24. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n33/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Výheň
}}
{{Forma|proza}}
'''Výhně''', {{Prostrkaně|Výheň}}, ves Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Kaplice; 156 obyv. č., 1 n. (1900), mlýn.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2lywtt6bgio9b1yr01pu7cckmfilolg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vyhnis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61738</id>
    <revision>
      <id>337804</id>
      <parentid>195204</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:08:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337804</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1244" sha1="1kfb210iuqyaj8ralkwdo4jxv3d2ywq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Výhně
  | ČÁST = Vyhnis
  | DALŠÍ = Výhodné dny
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Vyhnis
  | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;24. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n33/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Čeněk Vyhnis
}}
{{Forma|proza}}
'''Vyhnis ''' {{Prostrkaně|Čeněk}}, filolog čes. (*8. říj. 1842 v Kostelci n. L.-†23. bř. 1897 na Král. Vinohradech), v prvých letech šedesátých byl spolupracovníkem »Národních Listů«, pak gymn. prof. v Kr. Hradci, ředitelem reál. gymn. v Příbrami, odkud po vlastní žádosti přeložen za prof. do Prahy. Vydal překlad Kálidásova stind. dramatu ''Sakuntala'' (Praha, 1873 v »Poesii světové« VI.), ukázku z překladu dramatu ''Urvaśî'' téhož básníka (progr. reál. gymn. v Příbrami 1877-78; překlad celý zůstal v rukopise), z řečtiny ''Svatého Basileia Velkého Slovo k jinochům, kterak by prospěchu nabyli z pohanských spisů řeckých'' (t., 1886 až 1887).
''[[Autor:Josef_Zubatý|Ztý.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1kfb210iuqyaj8ralkwdo4jxv3d2ywq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Východní mys</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61759</id>
    <revision>
      <id>337805</id>
      <parentid>195786</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:10:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337805</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="635" sha1="tis6vbqijiq5f67dfzmwwojhvxks2mr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Východní církev
  | ČÁST = Východní mys
  | DALŠÍ = Východní otázka
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Východní mys
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;25. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n33/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Děžňovův mys
}}
{{Forma|proza}}
'''Východní mys''' (rus. ''Vostočnyj mys''), východní cíp Asie v průlivu Beringově na 66° 3' s. š. a 179°44' z. d. Gr.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tis6vbqijiq5f67dfzmwwojhvxks2mr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vym</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61840</id>
    <revision>
      <id>337806</id>
      <parentid>195811</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:17:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337806</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="620" sha1="eg5nmdz81ui1srjwfi7p85ylgq7u8op" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vyluhování
  | ČÁST = Vym
  | DALŠÍ = Výmar
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Vym
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;33. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n41/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vym
}}
{{Forma|proza}}
'''Vym''', řeka v rus. gub. vologodské, új. jarenském, pravý přítok Vyčegdy, jest 533 ''km'' dlouhá a jen asi na 22 ''km'' splavná. Má několik přítokův.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eg5nmdz81ui1srjwfi7p85ylgq7u8op</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vysokov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63418</id>
    <revision>
      <id>337807</id>
      <parentid>274391</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:29:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337807</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="707" sha1="8phg0x8i5v7vfpy7jsslucrxuizf0dv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vysoké Pole
  | ČÁST = Vysokov
  | DALŠÍ = Vysoký
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vysokov
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;54. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n63/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vysokov
}}

{{Forma|proza}}
'''Vysokov''', ves v Čechách (387 ''m'' n. m.), při žel. dr. z Chocně do Broumova, hejtm., okr, fara a pš. Náchod; 121 d., 699 obyv. č. (1900), 2tř. šk.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Náchod v Ottově slovníku naučném|Vysokov]]</text>
      <sha1>8phg0x8i5v7vfpy7jsslucrxuizf0dv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Berchta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63460</id>
    <revision>
      <id>337848</id>
      <parentid>252671</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:46:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337848</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1995" sha1="m2mdybn2ahrs360u2ak24z1i8ohv3ts" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Berchta
  | PŘEDCHOZÍ = de Berchoux
  | DALŠÍ = Berchtesgaden
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Berchta
  | AUTOR = [[Autor:Jan Hanuš Máchal|Jan Hanuš Máchal]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;809. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni33ottogoog#page/n837 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Perchta
}}

{{Forma|proza}}
'''Berchta''' ({{Prostrkaně|[[../Perchta|Perchta]]}}) jest v pověrách germánských nadpřirozená bytost, která kolem
sv. Tří Králů chodí po domech a dohlíží, zdali jest všecko v pořádku. Zvláště má zření ku přadlenám; pilné odměňuje a lenivé trestá, jeví se takto brzy milostivou, brzy hroznou a ukrutnou, a podlé toho představuje se také
buď jako laskavá {{Prostrkaně|[[../Bílá paní|bílá paní]]}} (viz t.), nebo jako ošklivá stařena s dlouhým nosem, železnými zuby a rozcuchanými vlasy. Nejen na přadleny dohlíží, nýbrž dbá i o to, aby děti byly umyty, učesány a poslušný. Lidem, kteří se nepostí, vybírá vnitřnosti. Známa jest i Slovanům s Němci sousedícím; v již. Čechách sluje '''B.''', na Moravě {{Prostrkaně|Šperechta}}, u Slovinců {{Prostrkaně|Pertha}} nebo {{Prostrkaně|Vehtra}} baba (srov. Fejfalik, Perachta bei den Slaven v »Zeifschr. für deutsche Myth.« IV. 388—389). Původem svým jest '''B.''' {{Prostrkaně|personifikací svátku sv. Tří Králů}}, který sluje u Němců ''Berchtentag (Perchtentag)'' a rovná se ital. Befaně (:= Epifanie, zjevení Páně; u Slovanů zastupuje ji také Lucie (Lucka) nebo Bohorodice (srov. Veselovskij, Opyty po istoriji razvitija christ. legendy v »Žur. Min. Nar. Prosvěšč.«, č.&amp;nbsp;183, 272—286; Mannhardt, Antike Wald. u. Feldkulte, 184—186). ''[[Autor:Jan Hanuš Máchal|Ml.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Mytologie v Ottově slovníku naučném|Berchta]]</text>
      <sha1>m2mdybn2ahrs360u2ak24z1i8ohv3ts</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vystonice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63470</id>
    <revision>
      <id>337808</id>
      <parentid>213549</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T19:31:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337808</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1109" sha1="nmv2gjmzsfnl0m26fj507validil6nx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vystěhování
  | ČÁST = Vystonice
  | DALŠÍ = Vystrčenovice
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Vystonice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;61. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n70/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Horní Věstonice|Horní Věstonice]]
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dolní Věstonice
}}
{{Forma|proza}}
'''Vystonice''', {{Prostrkaně|Vistonice}}: '''1) V.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (''Unterwistersitz''), městečko na Moravě (171 ''m'' n. m.), hejtm. a okr. Mikulov; 156 d., 6 obyv. č., 835 n. (1900), far. kostel sv. Mikuláše, 2tř. šk., četn. stanice, pš., telegraf, spořit. a zál. spolek, popl. dvůr, pivovar, sladovna, pila a cihelna. —

'''2) V.''' {{Prostrkaně|Horní}} (''Oberwistersitz''), far. ves t. (200 ''m'' n. m.), pš. Dol. Vystonice; 168 d., 781 obyv. n. (1900), kostel, 2tř. šk, spořit. a zálož. spolek a 2 kamenné lomy.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nmv2gjmzsfnl0m26fj507validil6nx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Meruňková šťáva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64637</id>
    <revision>
      <id>337873</id>
      <parentid>248200</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:21:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337873</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1199" sha1="8w9gt5hdros1xqaybufy6l9794q0qd3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Meruňková šťáva
  | PŘEDCHOZÍ = Žlutá citronová i pomorančová kůra
  | DALŠÍ = Meruňková povidla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Meruňková šťáva
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 280
}}

{{Forma|proza}}
Z meruněk se přede vším vyndají pecky. Na libru (56 dgr.) meruněk počítá se 1 libra (56 dgr.) cukru, na kterýž nalije se půl žejdlíka (1 d. 8 č.) vody a cukr nechá se ve vodě, až se táhne. Do toho dají se meruňky a vaří se tak dlouho, až se rozvaří. Pak se promačkají žíněným sítkem, dají se do sklenic, kteréž obvážou se pevně měchýřem, dají se do parních pytlíčků a vaří se v páře deset minut. Když to všecko vychladlo, vyndají se sklenice, utřou se čisté i uschovají se. Tato šťáva se výborně hodí k polévání moučných jídel.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8w9gt5hdros1xqaybufy6l9794q0qd3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Meruňková povidla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64638</id>
    <revision>
      <id>337874</id>
      <parentid>248199</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:21:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337874</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1278" sha1="ctg1jgy508u88bzth4od1wbjpp7816e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Meruňková povidla
  | PŘEDCHOZÍ = Meruňková šťáva
  | DALŠÍ = Rybízová povidla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Meruňková povidla
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 281
}}

{{Forma|proza}}
Vezmi meruňky, vyndej z nich pecky, dej je do kasrolu, nalej na ně půl žejdlíka (1 d. 8 c.) vody, vař je zvolna a míchej jimi často. Když se rozvaří, promačkají se skrze žíněné síto. Na 1 libru (56 dgr.) meruněk odváží se 1 libra (56 dgr.) cukru, kterýž se dá do kasrolu a půl žejdlíka (1 d. 8 c.) vody nalije se na něj a vaří se, až se učistí a dělá perličky. Pak se do toho dají meruňky a vaří se hustě, povidla ale musí podržeti pěknou žlutost. Když povidla vystydla, dají se do sklenic, které se obváží. Rybízová povidla připravují se tímtéž způsobem, jenom že se počítá na libru (56 dgr.) rybízu 1 a čtvrt libry (70 dgr.) cukru.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ctg1jgy508u88bzth4od1wbjpp7816e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka/Rybízová povidla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>64639</id>
    <revision>
      <id>337875</id>
      <parentid>248201</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:21:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337875</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1040" sha1="19xc0bj0djii8yu47b4z2x26fx8te49" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Nová pražská kuchařka
  | ČÁST = Rybízová povidla
  | PŘEDCHOZÍ = Meruňková povidla
  | DALŠÍ = Malinová šťáva na vlašský způsob
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rybízová povidla
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = ''Nová pražská kuchařka''. Alois Hynek, 1877. s. 281
}}

{{Forma|proza}}
Jedna a čtvrt libry (70 dgr.) cukru vaří se na čisto s půl žejdlíkem (1 d. 8 c.) vody a odpění se dobře. Když se cukr po sběračce táhne, dá se do něho 1 libra (56 dgr.) pěkného, velikého, oškubaného rybízu, kterýž se vaří 3—4krát, pak se odstaví od ohně, dá se vychladlý do sklenic, a ty se obváží. Záleží nejvíce na tom, aby byl rybíz velkozrnný a neměkký a aby vypadal ve sklenicích jako korále.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>19xc0bj0djii8yu47b4z2x26fx8te49</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bezold</title>
    <ns>0</ns>
    <id>65605</id>
    <revision>
      <id>337856</id>
      <parentid>181633</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:53:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337856</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1768" sha1="kfwnptmdj0mx2jrmx0v1jjubfow5n5c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bezold
| PŘEDCHOZÍ = Bezobrazov
| DALŠÍ = von Bezold
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bezold
| AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;931. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni00ottogoog#page/n948 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:Carl Bezold|Carl Bezold]] (německy)
}}

{{Forma|proza}}
'''Bezold''' {{Prostrkaně|Carl}}, orientalista něm. a docent university mnichovské, toho času ve službách britského musea (*&amp;nbsp;1859 v Mnichově). Obírá se jazyky semitskými, hlavně však assyriologií. Z prací jeho jmenujeme: ''{{Cizojazyčně|de|Die grosse Darius-inschrift}}'' (Lipsko, 1881); ''{{Cizojazyčně|de|Die Achaemenideninschriften}}'' (t., 1882); ''{{Cizojazyčně|en|The ordinary canon of the mass}}'' (aethiopský text s anglickým překladem; Londýn, 1854); ''{{Cizojazyčně|de|Die Schatzhöhle, syrisch und deutsch herausgegeben}}'': I.&amp;nbsp;překlad (Lipsko, 1883), II.&amp;nbsp;text syrský, arabský a aethiopský (t., 1888); ''{{Cizojazyčně|de|Überblick über die babyl.-assyrische Litteratur}}'' (t., 1888); ''{{Cizojazyčně|en|Catalogue of the Cuneiform Tablets in the koujundjise Collection of the British Museum}}'' (sv.&amp;nbsp;1., Londýn, 1889). R.&amp;nbsp;1884 založil společně s Hommelem ''{{Cizojazyčně|de|Zeitschrift für Keilschriftforschung}}'', který od roku 1886 vydává sám pod názvem ''{{Cizojazyčně|de|Zeitschrift für Assyriologie}}''. Populární spisky o písmě a literatuře klínové uveřejnil v Holtzendorffově sbírce přednášek. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>kfwnptmdj0mx2jrmx0v1jjubfow5n5c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bezvládí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>65636</id>
    <revision>
      <id>337859</id>
      <parentid>182592</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:59:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337859</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="658" sha1="oa4sz28oyoyoze2wny5hrwaq3jhhloh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bezvládí
| PŘEDCHOZÍ = Bezvětří
| DALŠÍ = Bezvládí (politika)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bezvládí
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;937. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni00ottogoog#page/n954 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bezvládí''' v lék. (syn. {{Prostrkaně|ochrnutí}}, {{Prostrkaně|obrna}}) viz {{Prostrkaně|[[../Paresis|Puresa]]}}, {{Prostrkaně|[[../Paralysis|Paralysa]]}}.

'''Bezvládí''' v polit. viz {{Prostrkaně|[[../Anarchie/]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>oa4sz28oyoyoze2wny5hrwaq3jhhloh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Walicki</title>
    <ns>0</ns>
    <id>70760</id>
    <revision>
      <id>337876</id>
      <parentid>210276</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:46:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix;</comment>
      <origin>337876</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1289" sha1="6veci6jeiyqfyirs6ikely541z6hxlz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Walcheren
  | ČÁST = Walicki
  | DALŠÍ = Wälisch-Birken
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Walicki
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;128. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n137/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
}}
{{Forma|proza}}
'''Walicki''', {{Prostrkaně|Aleksander}}, literát polský (*&amp;nbsp;1826 ve Vilně — †&amp;nbsp;1893 ve Varšavě). Dokončiv studie na universitě moskevské založil v Mińsku knihtiskárnu a psal články hudební do »Ruchu muzycz.«&amp;#32;pod pseudonymy {{Prostrkaně|Żeleźniak}} a {{Prostrkaně|Symforjan Pauza}}. Vrátiv se r.&amp;nbsp;1867 do Varšavy, stal se spolupracovníkem »Kurjera warsz.«, do něhož psal recence hudební, a od r.&amp;nbsp;1875 byl spolupracovníkem »Kurjera codzien.«. Sepsal obšírnou biografii ''Stanisław Moniuszko'' (Varš., 1873); {{Cizojazyčně|pl|''Blędy nasze w mowie i piśmie''}} (3.&amp;nbsp;vyd. 1886) a {{Cizojazyčně|pl|''Upominek zecerom od korektora''}} (Krakov, 1886). Užíval též pseudonymů: {{Prostrkaně|Chryzotom}}, {{Prostrkaně|Ładzic}}, {{Prostrkaně|Fuza}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6veci6jeiyqfyirs6ikely541z6hxlz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní Báchorky a Powěsti/Kdo snědl holoubátka?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>73569</id>
    <revision>
      <id>337673</id>
      <parentid>312519</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T12:07:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337673</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="753" sha1="5wmda3pmfeiacqg73ra39he39w0xfs2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Božena Němcová
  | TITUL = Národní Báchorky a Powěsti
  | PŘEDCHOZÍ = Bratr a sestra
  | ČÁST = Kdo snědl holoubátka?
  | DALŠÍ = Kmotr Matěj
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kdo snědl holoubátka
  | POPISEK = pohádka
  | AUTOR = [[Autor:Božena Němcová|Božena Němcová]]
  | ZDROJ = [[:Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu]]
  | VYDÁNO = Praha: Jaroslav Pospíšil, 1847
  | LICENCE = PD old 70
  | INDEX = Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu
}}

&lt;pages index=&quot;Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu&quot; include=&quot;78-80&quot; fromsection=&quot;kdo-snedl-holoubatka&quot; /&gt;

[[en:The Shepherd and the Dragon/Who Ate the Squabs?]]</text>
      <sha1>5wmda3pmfeiacqg73ra39he39w0xfs2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národu národní kulturu/Dr. Stanislav Nikolau</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77249</id>
    <revision>
      <id>337722</id>
      <parentid>259847</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T15:46:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337722</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2891" sha1="m29lqn7ekz5bdwcbyuq9v0kb3vfyuaf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národu národní kulturu
  | ČÁST = Dr. Stanislav Nikolau
  | PŘEDCHOZÍ = JUDr. Jindřich Mayer
  | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Národu národní kulturu
  | AUTOR = [[Autor:Stanislav Nikolau|Stanislav Nikolau]]
  | VYDÁNO = 25. 12. 1936
  | datum vydání = 1936-12-25
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 18
  | strany = 18
  | číslo = 353
  | ročník = 76
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|7254520}}
  | JINÉ = Odpověď vybrané osobnosti na [[Národu národní kulturu|anketní otázku]] od redakce Národních listů.
}}

{{Forma|proza}}
Když jsme před lety s prof. dr. Jos. Zubatým, Viktorem Dykem a prof. dr. K. Dominem vyvolali projev pro národní jazyk a kulturu, byli jsme nazváni reakcionáři. Rádi jsme tento „titul“ přijali, protože bylo na čase se ozvat, abychom se vrátili k opouštěným a posmívaným zásadám národního života. Vždyť přímo zarážející shodou okolnosti došlo k trapnému zjevu, že ve chvíli, kdy byl splněn staletý sen našich předků, kdy vznikl národní stát, chytala se naše veřejnost módních hesel, které svým materialismem přivodily velké mravní škody národu. Zapomínalo se na vše, co vedlo národ k vítězství, ničila se stará tradice, ba v posměch se uváděla někdy jen proto, že jako tak mnohé kulturní jevy souvisela s církvi. Toho si ani velcí národové nedovolovali. Jaká prý národní kultura! Ukazovali: tohle přišlo z Byzance (tradice cyrilometodějská), tohle z Říma (tradice svatováclavská), tohle z Anglie (husitství), ono z Německa (sokolství), toto z Francie (občanská svoboda a demokracie) atd. Vzdělanost je však společnou vymoženosti všech národů. Každá národní kultura souvisí s jinou. {{Prostrkaně|Avšak běží o to, jak si ji národ přizpůsobil podle své povahy a potřeby, jak by vžila do jeho duše, jak jej slila v jeden celek, takže každý jedinec se cítí součásti tohoto celku doma či daleko od vlasti.}} Ba, snad právě v cizině cítí se nejžhavěji ta páska, která dává národu mravní sílu.

Prodchnut národní ideou, prováděl náš národ divy. Zamořen materialismem a šedivým rozumářstvím ztrácí mravní sílu ve všech oborech veřejného života. Poctivost, nezištnost, pracovitost, solidnost, obětavost, hrdost nepodlézavost ztrácejí se v nezájmu o národ, v sobeckosti, v rozvratu veřejné činnosti, v byzantinismu, ctižádosti a marnivosti. To proto, že se láska k národu, jež stvořila tento stát, rozplynula v šedivých mátohách a oparech mezinárodních hesel. V politickém směru jsme již zažili trpkých zkušenosti, přijdou další poznání chyb v mravním 1 v hospodářském životě. Dej Bůh, aby tato poznáni nepřišla pozdě!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>m29lqn7ekz5bdwcbyuq9v0kb3vfyuaf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bor (obec)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77830</id>
    <revision>
      <id>337885</id>
      <parentid>278285</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T10:46:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337885</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13144" sha1="2es6b0dexwwyppq4i6x1ephwxp3w6qj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bor (obec)
  | PŘEDCHOZÍ = Bopyridae
  | DALŠÍ = Bor
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bor (obec)
  | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]], redakce, neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;362. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:5bd7b500-e6e5-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:5ed09e40-0a06-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE2 = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bor
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bor (Březnice)|Bor (Březnice)]], [[w:Bor (Dolní Přím)|Bor (Dolní Přím)]], [[w:Bor (Horní Radechová)|Bor (Horní Radechová)]], [[w:Bor (Jehnědno)|Bor (Jehnědno)]], [[w:Bor (Milý)|Bor (Milý)]], [[w:Bor (Nedrahovice)|Bor (Nedrahovice)]], [[w:Bor (Noskov)|Bor (Noskov)]], [[w:Bor (okres Tachov)|Bor (okres Tachov)]], [[w:Bor (Protivín)|Bor (Protivín)]], [[w:Bor (Sadov)|Bor (Sadov)]], [[w:Bor (Sejřek)|Bor (Sejřek)]], [[w:Bor (Střítež)|Bor (Střítež)]], [[w:Bor (Suchdol nad Lužnicí)|Bor (Suchdol nad Lužnicí)]], [[w:Bor (Velešín)|Bor (Velešín)]], [[w:Bor (Vlkava)|Bor (Vlkava)]], [[w:Bor (Všestary)|Bor (Všestary)]]
}}

[[Soubor:Č. 627. Znak města Boru.jpg|náhled|Č. 627. Znak města Boru]]

{{Forma|proza}}
'''Bor,''' prvotně název lesa borového nebo paseky po něm, protož se převádí v&amp;nbsp;lat. v&amp;nbsp;Merica a&amp;nbsp;něm. ''Haid''. Pro časté vyskytování se tohoto názvu topického jest i&amp;nbsp;drahně osad téhož jména na takových místech založených. Nejdůležitější z&amp;nbsp;nich jsou: '''1)&amp;nbsp;B.''' (něm. ''Hayd''), město a&amp;nbsp;fideikom. panství v&amp;nbsp;Čechách, se 303&amp;nbsp;d., 1984 něm. a&amp;nbsp;4&amp;nbsp;obyv. čeští (1880); hejtm. Tachov, okres Přimda (8&amp;nbsp;''km'' sev.-vých.), vikářství, na náměstí loretánská kaple, špitál s&amp;nbsp;kaplí sv.&amp;nbsp;Jana Křtitele, panský pivovar, poštovní a&amp;nbsp;telegrafní úřad. Ve znaku má město štít modrý, v&amp;nbsp;němž spatřuje se stříbrná brána městská, otevřená, s&amp;nbsp;vytaženou mříží a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;dvěma stříbrnými věžemi po stranách. Mezi věžemi jest červený štít a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;něm stříbrná labuť švamberská, v&amp;nbsp;pravo obrácená, se zlatým zobákem a&amp;nbsp;se zlatýma nohama (viz vyobr. č.&amp;nbsp;627.). ''red.'' — Nejznamenitější památkou jest starý hrad posud obydlený. Farní kostel sv.&amp;nbsp;Mikuláše postaven jest v&amp;nbsp;XVIII.&amp;nbsp;stol. Jak se zdá, založen byl '''B.''' od {{Prostrkaně|Ratmíra a&amp;nbsp;Bohuslava}}, synův Ratmírových ze Skviřína, a&amp;nbsp;to asi v&amp;nbsp;l. 1250—1263. Posledního roku již tu Ratmír seděl, a&amp;nbsp;Bohuslav se po něm v&amp;nbsp;1.&amp;nbsp;1285—1291 z&amp;nbsp;Boru nazýval. Tak se i&amp;nbsp;jmenovali {{Prostrkaně|Racek,}} syn Bohuslavův (1290 a&amp;nbsp;d.), a&amp;nbsp;vrstevníci jeho {{Prostrkaně|Bušek}} (1313 ad.), který první přijal jméno ze {{Prostrkaně|Švamberka}}, a&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Dobeš}} (1320). Od r.&amp;nbsp;1342 nacházíme '''B.''' pod jedněmi držiteli se Švamberkem. {{Prostrkaně|Bohuslav ze Švamberka}} obdařil '''B.''' roku 1369 první výsadou, tu rozšířili r.&amp;nbsp;1391 synové jeho {{Prostrkaně|Bušek, Bohuslav a&amp;nbsp;Jan}} a&amp;nbsp;potvrdil r.&amp;nbsp;1408 {{Prostrkaně|Bohuslav}}, syn Bohuslavův. Vztahovaly se svobody ty na to, aby obyvatelé o&amp;nbsp;statcích svých volně říditi mohli. Současně páni ti a&amp;nbsp;jiní okolní šlechtici veliká dobrodiní činili kostelu borskému. Katolická víra udržela se v&amp;nbsp;'''B'''-u po celý XV.&amp;nbsp;věk. {{Prostrkaně|Bohuslav}} ze Švamberka obdařil Borské r.&amp;nbsp;1476, aby mohli piva vařiti, a&amp;nbsp;on i&amp;nbsp;jeho potomci až do vymření výsady předešlé potvrzovali. R.&amp;nbsp;1505 dostal {{Prostrkaně|Jan}} ze Švamberka od bratří svých '''B.''' na svůj díl (†&amp;nbsp;1525). Synové jeho {{Prostrkaně|Bartoloměj}} (†&amp;nbsp;1560) a&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Jan Erazim}} (†&amp;nbsp;1580) rozdělili se r.&amp;nbsp;1548 o&amp;nbsp;'''B.''' a&amp;nbsp;každý vzal polovici. Po smrti onoho dědil jeho díl syn {{Prostrkaně|Jan Vilém,}} tento dědil pak čtvrtinu po Janovi Erazimovi a&amp;nbsp;druhá čtvrtina dostala se {{Prostrkaně|Hanušovi Jiříkovi}}. Tento postoupil díl svůj {{Prostrkaně|Janovi Bartoloměji}} a&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Jiříkovi Ernreichovi}}. Tehdá Borští obmezováni ve vaření piva, za to dostali znak, trh téhodní (1602) a&amp;nbsp;pivovarství jim zase r.&amp;nbsp;1610 navráceno. To vše způsobil Jiří Ernreich, který celé panství borské sloučil. Syn jeho {{Prostrkaně|Jan Vilém}} (†&amp;nbsp;1651) potvrdil r.&amp;nbsp;1630 výsady Borských a&amp;nbsp;prodal '''B.''' r.&amp;nbsp;1650 {{Prostrkaně|Zikmundovi Bedřichovi}} hraběti {{Prostrkaně|v. Götzen}}. Po tomto zdědila '''B.''' manželka jeho {{Prostrkaně|Isabella}} roz. {{Prostrkaně|Trčkovna z&amp;nbsp;Lípy}}, od níž se dostala polovice r.&amp;nbsp;1681 synu jejímu {{Prostrkaně|Janovi Zikmundovi}}. R.&amp;nbsp;1720 koupil '''B.''' kníže {{Prostrkaně|Dominik Markvart Löwenstein z&amp;nbsp;Wertheima}}, jehož rodu panství horské posud náleží. [[Autor:August Sedláček|''Sčk.'']]
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
'''2)&amp;nbsp;B.,''' starý název vesnice sv.&amp;nbsp;Mikuláše u&amp;nbsp;Nového Dvoru (v&amp;nbsp;Čásl.), pocházející od velkého boru, který se již v&amp;nbsp;základním listě kláštera sedleckého připomíná. Jiří z&amp;nbsp;Boru (de Bora), slovutný za krále Václava, též Husův odpůrce, měl odtud své příjmení byv tam (od r.&amp;nbsp;1390) farářem. [[Autor:August Sedláček|''Sčk.'']] — '''3)&amp;nbsp;B.,''' Vor, ves t., hejtm. Blatná, okr., býv. panství, fara a&amp;nbsp;pošta Březnice (3&amp;nbsp;''km'' vých.): 22&amp;nbsp;d., 161&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). Mlýn. — '''4)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm. a&amp;nbsp;okr. Krumlov (10.5&amp;nbsp;''km'' vých.), býv. panství Nové Hrady, fara a&amp;nbsp;pošta Velešín; 10&amp;nbsp;d., 55&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''5)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm. a&amp;nbsp;okr. Vys. Mýto (12.5&amp;nbsp;''km'' jihozáp.), býv. panství Chrast, fara a&amp;nbsp;pošta Chroustovice, kaple (P.&amp;nbsp;Marie); 39&amp;nbsp;d., 239&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''6)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm. a&amp;nbsp;okr. Pelhřimov (9&amp;nbsp;''km'' jihozáp.), býv. panství, fara a&amp;nbsp;pošta Božejov, 20&amp;nbsp;d., 149&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''7)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm. Poděbrady, okr. Nymburk (10&amp;nbsp;''km'' sev.-záp.), býv. panství Loučeň, fara Všejany, pošta Vlkava; 6&amp;nbsp;d., 36&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''8)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm., okr. a&amp;nbsp;pošta Sedlčany (4.5&amp;nbsp;''km'' jižně), býv. panství Chlumec, fara Jesenice, 14&amp;nbsp;d., 108&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''9)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm. Vys. Mýto, okr. Skuteč (10&amp;nbsp;''km'' jihových.), býv. panství Nový Hrad{{Redakční poznámka|Nové Hrady.}}, fara a&amp;nbsp;pošta Proseč; 69&amp;nbsp;d., 386&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''10)&amp;nbsp;B.,''' ves t., hejtm., okres, býv. panství a&amp;nbsp;pošta Třeboň (13.5&amp;nbsp;''km'' jižně), fara Suchdol; 36&amp;nbsp;d., 310&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). Samota Sinochov poplužní dvůr.
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
'''11)&amp;nbsp;B.''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Bory|Bory}}}}.
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
'''12)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Dolní}} (pol. ''Bór Dálny''), ves ve Slezsku těšínském, hejtm. Bílsko, okres a&amp;nbsp;pošta Skočov; 22&amp;nbsp;d., 146&amp;nbsp;ob. pol. (1880). — '''13)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Horní}} (pol. ''Bór Górny''), ves t., 26&amp;nbsp;d., 300&amp;nbsp;ob. pol. (1880). ''red.''
{{Konec formy}}

{{Forma|proza}}
'''14)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Velký}}, vesnice v&amp;nbsp;Čechách u&amp;nbsp;Horažďovic, s&amp;nbsp;kostelem farním, který stojí na předhradí, a&amp;nbsp;školou 4třídní, která stojí na hradišti bývalého hradu; býv. panství a&amp;nbsp;pošta Horažďovice, 88&amp;nbsp;d., 686&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''B.''' patřil prvotně ke zbožím královským. R.&amp;nbsp;1283 obdržel '''B.''' od krále {{Prostrkaně|Jetřich Špacman}} jako župu. R.&amp;nbsp;1304 vyměnil si jej od krále {{Prostrkaně|Půta z&amp;nbsp;Potšteina}} za polovici hradu Litic. Ze synův jeho držel {{Prostrkaně|Oldřich}} Potštein se Žinkovem, {{Prostrkaně|Vilém}} (1318, †&amp;nbsp;1331) '''B.''' Po smrti tohoto držel třetinu {{Prostrkaně|Bašek}} z&amp;nbsp;'''B'''-u, ostatek Vilémovi synové {{Prostrkaně|Oldřich a&amp;nbsp;Vilém}}. Onen koupil r.&amp;nbsp;1334 Baškovu třetinu. Nemajíce dětí zapsali r.&amp;nbsp;1336 '''B.''' {{Prostrkaně|klášteru zderazskému}}, a&amp;nbsp;proto se mu říkalo potom '''B''' Křižovnický. Nicméně tu oba bratří do smrti zůstávali. Za doby klášterní přihrazen jest kostel ke hradu jako kostelec neb opevněný kostel. Před r.&amp;nbsp;1401 opanoval jej {{Prostrkaně|Dobeš z&amp;nbsp;Boru}}, ale byl odtud odstraněn. Král Sigmund zastavil '''B.''' (1420) {{Prostrkaně|Janovi a&amp;nbsp;Vilémoví}}, bratřím z&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Ryžemberka}}. '''B.''' držen jest potom k&amp;nbsp;hradu Rábí a&amp;nbsp;dostal se za časů {{Prostrkaně|krále Jiří Breňkovi}} z&amp;nbsp;Rabí; držel jej potom syn jeho {{Prostrkaně|Jan}} (1476) s&amp;nbsp;Annou, mateří a&amp;nbsp;sestrou Eliškou. Tato seděla tu ještě r.&amp;nbsp;1519. Po její smrti dostal se strýcům jejím a&amp;nbsp;připojen k&amp;nbsp;Horaždovicům. Ze ssutin hradu zřízen r.&amp;nbsp;1765 špitál s&amp;nbsp;kaplí sv.&amp;nbsp;Jana a&amp;nbsp;Pavla; týž zrušen r.&amp;nbsp;1784 a&amp;nbsp;r.&amp;nbsp;1820 postavena při kapli též zrušené nynější škola. — '''15)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Malý}} nebo {{Prostrkaně|Panský}}, farní ves nedaleko předešlého. Kostel sv.&amp;nbsp;Máří Majdaleny stojí na nejvyšším místě vesnice, pod ním v&amp;nbsp;údolí mezi močály stávala tvrz; býv. panství a&amp;nbsp;pošta Horažďovice (4&amp;nbsp;''km'' záp.), 5třídní škola, 101&amp;nbsp;d., 743&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). Samota Nový dvůr, popl. dvůr a&amp;nbsp;mlýn Zmrzlík. — Na tvrzi seděli {{Prostrkaně|Bohuslav}} a&amp;nbsp;synové jeho {{Prostrkaně|Svojše}} (1238—51) a&amp;nbsp;{{Prostrkaně|Dluhomil}} z&amp;nbsp;Boru (1238—1253), později pak jej drželi potomci jejich {{Prostrkaně|páni z&amp;nbsp;Vilhartic}}. Po vymření té větve, která hrad Vilhartice držela, nabyl '''B'''-u {{Prostrkaně|Jindřich z&amp;nbsp;Rožemberka}}. Za {{Prostrkaně|Oldřicha}}, syna Jindřichova, přitáhl sem Žižka roku 1421 a&amp;nbsp;vypálil tvrz, ale když seznal, že nepřátelé na něho jdou, táhl nahoru ke kostelu, tu se šikoval a&amp;nbsp;vojsko nepřátelské odrazil. R.&amp;nbsp;1444—61&amp;nbsp;seděl tu {{Prostrkaně|Smil z&amp;nbsp;Kocova}} a&amp;nbsp;roku 1471 syn jeho {{Prostrkaně|Svatoslav}} (†&amp;nbsp;1473). Po Svatoslavově bezdětné smrti táhli se na zboží borské rozliční páni. V&amp;nbsp;XVI. věku náleželo napřed ke Kotouni, r.&amp;nbsp;1591 k&amp;nbsp;Neprachovům a&amp;nbsp;konečně přivtěleno k&amp;nbsp;Horažďovicům. [[Autor:August Sedláček|''Sčk.'']] — '''16)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Velký}}, ves t., hejtm. Prachatice, okr., fara a&amp;nbsp;pošta Netolice (5.5&amp;nbsp;''km'' sev.-záp.), býv. panství Libějice, škola; 43&amp;nbsp;d., 285&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''17)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Malý}} (''Klein Haida''), vest., hejtm. Prachatice, okr. a&amp;nbsp;pošta Netolice (7.5&amp;nbsp;''km'' sev.-záp.), býv. panství Libějice, fara Bavorov; 14&amp;nbsp;d., 92&amp;nbsp;obyv. čes. (1880). — '''18)&amp;nbsp;B.''' {{Prostrkaně|Malý}} (něm. ''Klein Haide''), městec t., hejtm. a&amp;nbsp;okr. Č.&amp;nbsp;Lípa (9&amp;nbsp;''km'' jihozáp.), býv. panství N.&amp;nbsp;Zámek a&amp;nbsp;Lípa, fara Holany, pošta Stolinky, mlýn; 23&amp;nbsp;d., 114&amp;nbsp;obyv. něm. ''red.''
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Česká Lípa v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Český Krumlov v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Děčín v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Hradec Králové v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Chrudim v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Jindřichův Hradec v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Karlovy Vary v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Kladno v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Klatovy v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Mladá Boleslav v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Náchod v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Pelhřimov v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Písek v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Prachatice v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Příbram v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Rakovník v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Tábor v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Tachov v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Žďár nad Sázavou v Ottově slovníku naučném|Bor]]
[[Kategorie:Sídla v Polsku v Ottově slovníku naučném|Bór Górny]]</text>
      <sha1>2es6b0dexwwyppq4i6x1ephwxp3w6qj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bob (kůň)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>79475</id>
    <revision>
      <id>337881</id>
      <parentid>293662</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T09:06:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337881</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="683" sha1="oke8edffhv5qpb913teugc7yldb20kx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bob (kůň)
  | PŘEDCHOZÍ = Bob
  | DALŠÍ = Bobadilla
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bob (kůň)
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S. 204. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n217/mode/2up Dostupné online]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Bob''' u&amp;nbsp;{{Prostrkaně|[[../Kůň|koní]]}}, podlouhlý, načernalý důlek s&amp;nbsp;nažloutlým kroužkem na&amp;nbsp;třecí ploše řezáků koňských, důležitý pro&amp;nbsp;určení let koňových.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>oke8edffhv5qpb913teugc7yldb20kx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bohňovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>79908</id>
    <revision>
      <id>337882</id>
      <parentid>271201</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T09:18:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337882</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="816" sha1="7g45tm7imlhe77j9dl72uiuoes3q5fe" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bohňovice
  | PŘEDCHOZÍ = Bohnischbanden
  | DALŠÍ = Bohňovsko
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bohuňovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;256. {{Kramerius|nkp|4f2cb640-0a06-11e5-b562-005056827e51}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bohuňovice (okres Svitavy)
}}

{{Forma|proza}}
'''Bohňovice'''{{Redakční poznámka|Dnes Bohuňovice.}},{{Prostrkaně| Bohuňovice}}, ves v Čech., hejtm., okres, býv. panství a pošta Litomyšl (5.5 ''km'' sev.-záp.), fara Cerekvice, kaple sv. Prokopa. škola; 50 d., 344 obyv. čes. (1880).
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Svitavy v Ottově slovníku naučném|Bohuňovice]]</text>
      <sha1>7g45tm7imlhe77j9dl72uiuoes3q5fe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mileniny recepty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80507</id>
    <revision>
      <id>337868</id>
      <parentid>281950</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:03:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Předkrmy (Večeře.) */ Marinované slanečky po rusku;</comment>
      <origin>337868</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13968" sha1="n40cr9yuwze5tuoe7pl0syuwyh23v5d" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mileniny recepty
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = v Praze: Pražská akciová tiskárna, 1925
}}

== Obsah ==
[[/Úvodem/]]

=== Polévky a omáčky ===
;''Polévky''
[[/Polévka z rajských jablíček/]] - [[/Ryzcová polévka/]] - [[/Krupovka/]] - [[/Čočková polévka/]]  - [[/Houbová polévka/]] - [[/Kapustová polévka/]] - [[/Zeleninová polévka/]] - [[/Kyselka/]] - [[/Mozečková polévka/]] - [[/Polévka s vaječnou sedlinou/]] - [[/Játrová polévka/]] - [[/Dobrá bramborová polévka/]] - [[/Polévka s mozečkovými chrupinkami/]] - [[/Polévka ze staré slepice/]] - [[/Kyselo/]] - [[/Ruský boršč/]]  - [[/Polský boršč/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Krupicové nočky/]] - [[/Krupicový svítek/]]
;''Omáčky''
[[/Povidlová omáčka na knedlíky/]] - [[/Vařená majonesa/]] - [[/Olejová francouzská majonesa/]] - [[/Tatarská omáčka/]]  - [[/Řetkvičková omáčka/]] - [[/Omáčka ke studenému masu/]] 

=== Úprava vajec ===
[[/Vejce v gulášové omáčce/]] - [[/Vejce na slanině/]] - [[/Sázená vejce se sardelemi/]] - [[/Neapolská vejce/]]  - [[/Vejce v cibuli/]] - [[/Míchaná vejce se šunkou/]] - [[/Vejce s křenem/]] - [[/Sardelová vejce/]] - [[/Teplá plněná vejce/]] - [[/Různé náplně do tvrdých vajec/]] - [[/Obalovaná vejce/]] - [[/Vaječný nákyp/]] - [[/Vejce plněná zeleným hráškem/]] - [[/Vejce v octě/]] - [[/Vejce v okurkové omáčce/]] - [[/Vejce v houbách/]] - [[/Vejce à la Lesseps/]] - [[/Sekaná vejce k venkovskému chlebu/]] - [[/Míchaná vejce s okurkami/]] - [[/Vejce s kyselou smetanou/]] - [[/Vejce ve víně/]] - [[/Vaječné omeletky/]] - [[/Vejce v kmínu/]] - [[/Vaječný pudding s brambory/]] - [[/Vejce v pikantní omáčce/]] - [[/Vejce v hořčicové omáčce/]] - [[/Marinovaná vejce/]] - [[/Vejce v mušlích/]] - [[/Míchaná vejce s tomáty a houbami/]] - [[/Ruská vejce/]] - [[/Vejce v kyselé smetaně/]] - [[/Vaječný kopec/]] - [[/Španělská vejce/]] - [[/Vejce se salátem/]] - [[/Francouzská vejce/]] 

=== Předkrmy (Večeře.) ===
;''Předkrmy z masa''
[[/Nepravé rybičky/]] - [[/Ledvinky v rýžovém věnci/]] - [[/Játrová sedlina/]] - [[/Telecí srdce/]] - [[/Husí játra s mandlemi/]] - [[/Kroketky/]] - [[/Mozečkový puding/]] - [[/Polský bigus/]] - [[/Makarony se šunkou a sýrem/]] - [[/Telecí brzlík s křenem/]] - [[/Lívanečky z okruží/]]- [[/Šunkový puding/]] - [[/Mozečky s majonesou/]] - [[/Ovar s křenovou majonesou/]] - [[/Beefsteak à la Tartare/]] - [[/Husí krev/]] - [[/Pofézky/]] - [[/Omeletový puding se šunkou/]] - [[/Římská omeleta/]] - [[/Moskevská seljanka/]]
;''Předkrmy z ryb''
[[/Marinované slanečky po rusku/]] - [[/Marinovaný sleď/]] - [[/Marinované slanečky/]] - [[/Slaneček s hořčicí/]] - [[/Pečený úhoř se šalvějí/]] - [[/Štika po haličsku/]] - [[/Štika se sardelovou nádivkou/]] - [[/Pečené sardinky/]]
;''Ruské pirožky, smažené, různě nadívané''
[[/Pirožky se podávají k čisté, silné hovězí polévce/]] - [[/Nádivka z masa a vajec/]] - [[/Nádivka ze sladkého zelí/]] - [[/Nádivka z kyselého zelí/]] - [[/Nádivka z rýže a vajec/]] - [[/Ruské pirožky, pečené, různě nadívané/]] - [[/Nádivka z telecího kořínku/]] - [[/Nádivka z ryb/]]
;''Předkrmy v mušlích''
[[/Pikantní předkrm v mušlích/]] - [[/Nepravé mušle/]] - [[/Brzlík v mušlích/]] - [[/Nepravé ústřice/]] - [[/Květák v mušlích/]] - [[/Telecí jazyk v mušlích/]] - [[/Ragout v mušlích/]]
;''Předkrmy ze zelenin''
[[/Sarma/]] - [[/Vařené zelné hlávky/]] - [[/Kapustový nebo špenátový puding/]] - [[/Kapustová roláda/]] - [[/Turecké knedlíky/]] - [[/Smažené kapustové řízky/]] - [[/Kapustový závin s masem/]] - [[/Smažený květák/]] - [[/Květák s hříbky/]] - [[/Květákový puding/]] - [[/Květák s vejci/]] - [[/Plněné zelené papriky/]] - [[/Plněné kedlubny/]] - [[/Nadívané okurky/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka po francouzsku/]] - [[/Rajská jablíčka s karbanátkem/]] - [[/Rajská jablíčka s majonesou/]] - [[/Rajská jablíčka s vajíčkem/]] - [[/Zeleninový knedlík/]]- [[/Rýžové smaženky/]] - [[/Gratin z cibule/]]
;''Předkrmy z hub''
[[/Smažené hříbky nebo ryzce/]] - [[/Hříbky s máslem/]] - [[/Zadělávané houbičky/]] - [[/Houbovník/]] - [[/Houbové karbanátky/]] - [[/Dušené žampiony/]]

=== Paštiky ===
[[/Plněný husí krk/]] - [[/Paštika z husích jater/]] - [[/Paštika játrová s krupicí/]] - [[/Paštika z dušených jater/]] - [[/Paštika z vepřových jater se sardelemi/]] - [[/Jednoduchá paštika z vepřových jater/]] - [[/Paštika z telecích jater s lanýži/]] - [[/Zaječí paštika/]] - [[/Zaječí paštika s telecími játry/]] - [[/Paštika z uzeného masa/]] - [[/Štrassburgská paštika/]] - [[/Mosaiková paštika/]] 

=== Drůbež a zvěřina ===
[[/Zadělávaná kuřata s mozečkovými knedlíčky/]] - [[/Mozečkové knedlíčky/]] - [[/Kuře na szegedinský způsob/]] - [[/Kuřata v zelenině dušená/]] - [[/Kuřata s majonesou/]] - [[/Kuřata ve smetaně/]] - [[/Dušená kuřata po francouzsku/]] - [[/Kuřata na způsob ryby/]] - [[/ Kuřata pečená/]] - [[/Dobrá úprava staré slepice/]] - [[/Holubi jako sluky/]] - [[/Holubi na černo/]] - [[/Drůbky na paprice/]] - [[/Husa na divoko/]] - [[/Sekaný zaječí předek/]] - [[/Sluka/]]

=== Masa ===
;Hovězí maso
[[/Husarská pečeně/]] - [[/Hovězí pečeně se šunkou/]] - [[/Hovězí maso s chlebem/]] - [[/Roulády z hovězího masa/]] - [[/Hovězí dušené s citronem/]] - [[/Domácí „taliáni“/]] - [[/Hovězí maso s okurkami/]] - [[/Hovězí maso na česneku/]] - [[/Španělský pilaf/]] - [[/Svíčková s vejci/]] - [[/Svíčková s madeirským vínem/]] - [[/Svíčková pečeně v cibuli/]] - [[/Maršálské beefsteaky/]] - [[/Svíčková v županu/]] - [[/Svíčková po rusku/]] - [[/Plněná roštěnka/]] - [[/Nadívané roštěnky/]] - [[/Roštěnky v hořčici/]] - [[/Szegedinské roštěnky/]] - [[/Guláš s hříbky/]] - [[/Francouzský guláš/]] - [[/Jazyk s polskou omáčkou/]] 
;Vepřové maso
[[/Vepřové na smetaně s hořčicí/]] - [[/Košutská pečeně/]] - [[/Vepřová kýta s česnekem/]] - [[/Srbské kotlety/]] - [[/Vepřové závitky s rýží/]] 
;Telecí maso
[[/Námořnické maso/]] - [[/Telecí ragout/]] - [[/Karlovarský kotouč/]] - [[/Španělské řízky/]] - [[/Telecí maso jako ryba/]] - [[/Rosol ze zbylé polévky/]] - [[/Telecí roláda/]] - [[/Telecí maso s rajskými jablky/]] - [[/Telecí pečeně ve svítku/]] - [[/Telecí po vlašsku/]] - [[/Telecí s párky/]] - [[/Studené telecí maso s majonesou/]] - [[/Telecí řízky s pepřem a sardelí/]] - [[/Křižovnické řízky/]] - [[/Řízky à la Kounic/]] - [[/Telecí řízky s vejci/]] - [[/Španělští ptáčci/]] - [[/Vlašťovčí hnízda/]] - [[/Telecí řízky v rosolu/]]
;Skopové maso
[[/Skopové maso s houbami/]] - [[/Skopová pečeně s okurkami/]] - [[/Skopové kotlety/]] - [[/Skopová od včera/]] - [[/Skopová jako zvěřina/]]
;Sekané maso
[[/Sekané maso s okem/]] - [[/Klobásové karbanátky/]] - [[/Karbanátky jako zvěřina/]] - [[/Karbanátky na paprice/]] - [[/Polské zrazy/]] - [[/Krakovské zrazy/]] - [[/Hruštičky ze zbytků masa/]] 

=== Saláty ===
[[/Hlávkový salát s vejcem/]] - [[/Hlávkový salát s vaječnou omáčkou/]] - [[/Hlávkový salát se slaninou/]] - [[/Hlávkový salát s cibulí/]] - [[/ Okurkový salát s rajskými jablky/]] - [[/ Okurkový salát s chlebem/]] - [[/Salát z řetkvičky a okurek/]] - [[/Bramborový salát/]] - [[/Bramborový salát se slanečkem/]] - [[/Bramborový salát s celerem/]] - [[/Salát ze zelí/]] - [[/Salát ze zelí a brambor/]] - [[/Zeleninový salát/]] - [[/Salát z rajských jablíček/]] - [[/Chřestový salát/]] - [[/Salát z vajec a sledě/]] - [[/Vlašský salát/]] - [[/Francouzský salát/]] - [[/Míchaný salát/]] - [[/Jednoduchý míchaný salát/]] 

=== Bramborová jídla ===
[[/Bramborové rohlíčky k masu/]] - [[/Bramborový toč/]] - [[/Bosáky/]] - [[/Bramborové kobližky/]] - [[/Bramboráček/]] - [[/Plískánky/]] - [[/Žid/]] - [[/Pommes frites/]] - [[/Pommes sautes/]]

=== Moučníky ===
[[/Palffyho knedlík/]] - [[/Tvarohový knedlík/]] - [[/Bramborové řezy/]] - [[/Knedlíky z páleného těsta/]] - [[/Pomerančové knedlíky/]] - [[/Dobrý knedlík ke svíčkové/]] - [[/Lívance z kyselé smetany/]] 

=== Nákypy ===
[[/Zahalený mouřenín/]] - [[/Rýžovec/]] - [[/Cremový nákyp/]] - [[/Třešňový nákyp/]] - [[/Manheimský nákyp/]] - [[/Salcburgský nákyp/]] - [[/Mandlový nákyp/]] - [[/Krupicový nákyp/]] - [[/Nákyp opilá jeptiška/]] 

=== Pečivo ===
[[/Hroznový koláč/]] - [[/Koláč se syrovým ovocem/]] - [[/Tvarohový koláč/]] - [[/Mramorová bábovka/]] - [[/Oříšková bábovka/]] - [[/Šlehaná bábovka/]] - [[/Rebarborová omeleta/]] - [[/Čokoládový závin/]] - [[/Větroplaši/]] - [[/Ořechová roláda/]] - [[/Sněhové koule/]] - [[/Mandoletky/]] - [[/Výborný pletenec ke kávě/]] - [[/Parmazánové čtverečky k čaji/]] - [[/Slané tyčinky k čaji/]] 

=== Dorty ===
[[/Pomerančový dort/]] - [[/Mokka dort/]] - [[/Mokrý vánoční dort/]] - [[/Krupicový dort/]] - [[/Ovocný dort/]] - [[/Piškotový dort s čokoládovým krémem/]] - [[/Tvarohový dort/]] - [[/Kaštanový dort s pusinkami/]] - [[/Oříškový dort/]] - [[/Mandlový mocca dort/]] - [[/Domácí Pischingerův dort/]] - [[/Sachrův dort/]] - [[/Traunkirchnerský dort/]] - [[/Panama dort/]]

=== Cukrovinky ===
[[/Maloruské mazurky/]] - [[/Ježečky/]] - [[/Citronátové řezy/]] - [[/Domina/]] - [[/Oříškové tyčinky/]] - [[/Anglické řezy/]] - [[/Kaštanové rohlíčky/]] - [[/Punčové věnečky/]] - [[/Koláčky k čaji/]] - [[/Čokoládové lanýže/]] - [[/Kopečky/]] - [[/Medvědí pazourky/]] - [[/Babiččiny šifle/]] - [[/Skořicové rohlíčky/]] - [[/Čokoládové pusinky/]] - [[/Lomnické kroužky/]] - [[/Oříškové řezy/]] - [[/Máslové řezy/]] - [[/Žlutá kolečka s pistáciemi/]] - [[/Křehké koláčky/]] - [[/Žirafky/]] - [[/Tvarohové skládaničky/]]

=== Pomazánky a sýry ===
;Pomazánky
[[/Pomazánka ze sardinek/]] - [[/Nepravý kaviar/]] - [[/Harlekýnský chléb k čaji/]] - [[/Ikra z rajských jablíček/]] - [[/Ikra ze zelených rajských jablíček/]] - [[/Židovská ikra/]] - [[/Pomazánka ze zbytků masa/]] - [[/Pomazánka z bílků/]] - [[/Pomazánka z jikrnáče/]] - [[/Račí máslo/]] - [[/Pomazánka z jater drůbeže/]] - [[/Pomazánka z matjesového slanečka/]] - [[/Pomazánka z olejových sardinek/]] - [[/Pomazánka ze šunky/]] - [[/Pomazánka ze sleziny/]] - [[/Majonésová pomazánka/]]
;Sýry
[[/Liptovský sýr/]] - [[/Ruský sýr/]] - [[/Vařený sýr/]] - [[/Druhý vařený sýr/]] - [[/Sýr ze starého tvarohu/]] - [[/Sýr z měkkého tvarohu/]] - [[/Sýr ze sladkého mléka/]]

=== Kompoty a marmelády ===
;Zavařované ovoce
[[/Konservování ovoce ve vlastní šťávě/]] - [[/Ovoce v lihu/]] - [[/Ovoce naložené v rumu/]] - [[/Višně zavařené s rumem/]] - [[/Višně v cukru/]] - [[/Kompot ze zahradních jahod/]] - [[/Kompot z lesních jahod/]] - [[/Angrešt v páře/]] - [[/Meruňkový nebo broskvový kompot/]] - [[/Zavařené ořechy/]] - [[/Zavařené muškátové ořechy/]] - [[/Reveňový kompot/]] - [[/Jednoduchá úprava stonků reveně/]] - [[/Zavařený meloun/]] - [[/Zavařený meloun s pomerančem/]] - [[/Červený meloun zavařený/]] - [[/Citronát z melounu/]] - [[/Turek zavařený v cukru/]] - [[/Kompot z nezralých švestek/]] - [[/Slívy, ryngle a švestky v octě/]] - [[/Zelená rajská jablíčka zavařená/]] - [[/Kdoulová jablíčka zavařená/]] - [[/Zavařené fíky/]] - [[/Zavařená citronová kůra/]] - [[/Okurkové nudličky zavařené v cukru/]] - [[/Kompot z hrachových lusků/]] - [[/Kompot z rajských jablek/]] - [[/Citron k čaji, naložený v cukru/]]
;Marmelády
[[/Jednoduchá marmeláda z kteréhokoli ovoce/]] - [[/Marmeláda ze smíšeného ovoce/]] - [[/Míšená povidla/]] - [[/Dobrá švestková povidla/]] - [[/Třešňový jam/]] - [[/Jam z černých třešní a malinové šťávy/]] - [[/Srbské sladko/]] - [[/Malinová huspenina/]] - [[/Ostružinová huspenina/]] - [[/Marmeláda z brusinek a malin/]] - [[/Jahodový jam/]] - [[/Angreštový jam/]] - [[/Jablková huspenina/]] - [[/Jablková marmeláda s hruškami/]] - [[/Jam z růží s mandlemi/]] - [[/Jam z růží a třešní/]] - [[/Pomorančový jam (Orangový)/]] - [[/Citronový jam/]] - [[/Švestková marmeláda s rajskými jablíčky/]] - [[/Marmeláda z mrkve/]] - [[/Pikantní povidla/]] - [[/Brusinkové želé/]]

=== Ovocné pochoutky ===
[[/Krem z jahod nebo malin/]] - [[/Jablkový sníh/]] - [[/Jablka s cremem/]] - [[/Malinová pěna/]]
;Kremy na dušená jablka nebo kompoty
[[/Sladký crem ze syrových bílků/]] - [[/Žloutkový crem Martinique/]] - [[/Ruský crem/]] - [[/Pečená jablka (pečené ovoce)/]] - [[/Opečené jahody/]] - [[/Jablka v sněhové závěji/]] - [[/Ruský kysel/]] - [[/Sněžná horka/]] - [[/Ovocný salát/]] - [[/Sušená jablíčka/]]

=== Konservování hub, okurek, zeleniny na zimu ===
[[/Znojemské okurky/]] - [[/Okurky v octě/]] - [[/Rychle nakládané okurky/]] - [[/Okurky s cibulí/]] - [[/Okurkový salát na zimu/]] - [[/Okurky s hořčicí/]] - [[/Konservované houby/]] - [[/Ryzce (hříbky) v octě/]] - [[/Houby v tuku/]] - [[/Papriky v octě/]] - [[/Zelené fazole pro zimu/]] - [[/Zelené fazole v octě (k masu)/]] - [[/Karfiol v octě/]] - [[/Zelenina v soli na zimu/]] - [[/Dušená zelenina na zimu/]]</text>
      <sha1>n40cr9yuwze5tuoe7pl0syuwyh23v5d</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337869</id>
      <parentid>337868</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:03:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Drůbež a zvěřina */</comment>
      <origin>337869</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13967" sha1="s4rm834m5x2p99bm8gtyt6988wkj41y" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mileniny recepty
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = v Praze: Pražská akciová tiskárna, 1925
}}

== Obsah ==
[[/Úvodem/]]

=== Polévky a omáčky ===
;''Polévky''
[[/Polévka z rajských jablíček/]] - [[/Ryzcová polévka/]] - [[/Krupovka/]] - [[/Čočková polévka/]]  - [[/Houbová polévka/]] - [[/Kapustová polévka/]] - [[/Zeleninová polévka/]] - [[/Kyselka/]] - [[/Mozečková polévka/]] - [[/Polévka s vaječnou sedlinou/]] - [[/Játrová polévka/]] - [[/Dobrá bramborová polévka/]] - [[/Polévka s mozečkovými chrupinkami/]] - [[/Polévka ze staré slepice/]] - [[/Kyselo/]] - [[/Ruský boršč/]]  - [[/Polský boršč/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Krupicové nočky/]] - [[/Krupicový svítek/]]
;''Omáčky''
[[/Povidlová omáčka na knedlíky/]] - [[/Vařená majonesa/]] - [[/Olejová francouzská majonesa/]] - [[/Tatarská omáčka/]]  - [[/Řetkvičková omáčka/]] - [[/Omáčka ke studenému masu/]] 

=== Úprava vajec ===
[[/Vejce v gulášové omáčce/]] - [[/Vejce na slanině/]] - [[/Sázená vejce se sardelemi/]] - [[/Neapolská vejce/]]  - [[/Vejce v cibuli/]] - [[/Míchaná vejce se šunkou/]] - [[/Vejce s křenem/]] - [[/Sardelová vejce/]] - [[/Teplá plněná vejce/]] - [[/Různé náplně do tvrdých vajec/]] - [[/Obalovaná vejce/]] - [[/Vaječný nákyp/]] - [[/Vejce plněná zeleným hráškem/]] - [[/Vejce v octě/]] - [[/Vejce v okurkové omáčce/]] - [[/Vejce v houbách/]] - [[/Vejce à la Lesseps/]] - [[/Sekaná vejce k venkovskému chlebu/]] - [[/Míchaná vejce s okurkami/]] - [[/Vejce s kyselou smetanou/]] - [[/Vejce ve víně/]] - [[/Vaječné omeletky/]] - [[/Vejce v kmínu/]] - [[/Vaječný pudding s brambory/]] - [[/Vejce v pikantní omáčce/]] - [[/Vejce v hořčicové omáčce/]] - [[/Marinovaná vejce/]] - [[/Vejce v mušlích/]] - [[/Míchaná vejce s tomáty a houbami/]] - [[/Ruská vejce/]] - [[/Vejce v kyselé smetaně/]] - [[/Vaječný kopec/]] - [[/Španělská vejce/]] - [[/Vejce se salátem/]] - [[/Francouzská vejce/]] 

=== Předkrmy (Večeře.) ===
;''Předkrmy z masa''
[[/Nepravé rybičky/]] - [[/Ledvinky v rýžovém věnci/]] - [[/Játrová sedlina/]] - [[/Telecí srdce/]] - [[/Husí játra s mandlemi/]] - [[/Kroketky/]] - [[/Mozečkový puding/]] - [[/Polský bigus/]] - [[/Makarony se šunkou a sýrem/]] - [[/Telecí brzlík s křenem/]] - [[/Lívanečky z okruží/]]- [[/Šunkový puding/]] - [[/Mozečky s majonesou/]] - [[/Ovar s křenovou majonesou/]] - [[/Beefsteak à la Tartare/]] - [[/Husí krev/]] - [[/Pofézky/]] - [[/Omeletový puding se šunkou/]] - [[/Římská omeleta/]] - [[/Moskevská seljanka/]]
;''Předkrmy z ryb''
[[/Marinované slanečky po rusku/]] - [[/Marinovaný sleď/]] - [[/Marinované slanečky/]] - [[/Slaneček s hořčicí/]] - [[/Pečený úhoř se šalvějí/]] - [[/Štika po haličsku/]] - [[/Štika se sardelovou nádivkou/]] - [[/Pečené sardinky/]]
;''Ruské pirožky, smažené, různě nadívané''
[[/Pirožky se podávají k čisté, silné hovězí polévce/]] - [[/Nádivka z masa a vajec/]] - [[/Nádivka ze sladkého zelí/]] - [[/Nádivka z kyselého zelí/]] - [[/Nádivka z rýže a vajec/]] - [[/Ruské pirožky, pečené, různě nadívané/]] - [[/Nádivka z telecího kořínku/]] - [[/Nádivka z ryb/]]
;''Předkrmy v mušlích''
[[/Pikantní předkrm v mušlích/]] - [[/Nepravé mušle/]] - [[/Brzlík v mušlích/]] - [[/Nepravé ústřice/]] - [[/Květák v mušlích/]] - [[/Telecí jazyk v mušlích/]] - [[/Ragout v mušlích/]]
;''Předkrmy ze zelenin''
[[/Sarma/]] - [[/Vařené zelné hlávky/]] - [[/Kapustový nebo špenátový puding/]] - [[/Kapustová roláda/]] - [[/Turecké knedlíky/]] - [[/Smažené kapustové řízky/]] - [[/Kapustový závin s masem/]] - [[/Smažený květák/]] - [[/Květák s hříbky/]] - [[/Květákový puding/]] - [[/Květák s vejci/]] - [[/Plněné zelené papriky/]] - [[/Plněné kedlubny/]] - [[/Nadívané okurky/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka po francouzsku/]] - [[/Rajská jablíčka s karbanátkem/]] - [[/Rajská jablíčka s majonesou/]] - [[/Rajská jablíčka s vajíčkem/]] - [[/Zeleninový knedlík/]]- [[/Rýžové smaženky/]] - [[/Gratin z cibule/]]
;''Předkrmy z hub''
[[/Smažené hříbky nebo ryzce/]] - [[/Hříbky s máslem/]] - [[/Zadělávané houbičky/]] - [[/Houbovník/]] - [[/Houbové karbanátky/]] - [[/Dušené žampiony/]]

=== Paštiky ===
[[/Plněný husí krk/]] - [[/Paštika z husích jater/]] - [[/Paštika játrová s krupicí/]] - [[/Paštika z dušených jater/]] - [[/Paštika z vepřových jater se sardelemi/]] - [[/Jednoduchá paštika z vepřových jater/]] - [[/Paštika z telecích jater s lanýži/]] - [[/Zaječí paštika/]] - [[/Zaječí paštika s telecími játry/]] - [[/Paštika z uzeného masa/]] - [[/Štrassburgská paštika/]] - [[/Mosaiková paštika/]] 

=== Drůbež a zvěřina ===
[[/Zadělávaná kuřata s mozečkovými knedlíčky/]] - [[/Mozečkové knedlíčky/]] - [[/Kuře na szegedinský způsob/]] - [[/Kuřata v zelenině dušená/]] - [[/Kuřata s majonesou/]] - [[/Kuřata ve smetaně/]] - [[/Dušená kuřata po francouzsku/]] - [[/Kuřata na způsob ryby/]] - [[/Kuřata pečená/]] - [[/Dobrá úprava staré slepice/]] - [[/Holubi jako sluky/]] - [[/Holubi na černo/]] - [[/Drůbky na paprice/]] - [[/Husa na divoko/]] - [[/Sekaný zaječí předek/]] - [[/Sluka/]]

=== Masa ===
;Hovězí maso
[[/Husarská pečeně/]] - [[/Hovězí pečeně se šunkou/]] - [[/Hovězí maso s chlebem/]] - [[/Roulády z hovězího masa/]] - [[/Hovězí dušené s citronem/]] - [[/Domácí „taliáni“/]] - [[/Hovězí maso s okurkami/]] - [[/Hovězí maso na česneku/]] - [[/Španělský pilaf/]] - [[/Svíčková s vejci/]] - [[/Svíčková s madeirským vínem/]] - [[/Svíčková pečeně v cibuli/]] - [[/Maršálské beefsteaky/]] - [[/Svíčková v županu/]] - [[/Svíčková po rusku/]] - [[/Plněná roštěnka/]] - [[/Nadívané roštěnky/]] - [[/Roštěnky v hořčici/]] - [[/Szegedinské roštěnky/]] - [[/Guláš s hříbky/]] - [[/Francouzský guláš/]] - [[/Jazyk s polskou omáčkou/]] 
;Vepřové maso
[[/Vepřové na smetaně s hořčicí/]] - [[/Košutská pečeně/]] - [[/Vepřová kýta s česnekem/]] - [[/Srbské kotlety/]] - [[/Vepřové závitky s rýží/]] 
;Telecí maso
[[/Námořnické maso/]] - [[/Telecí ragout/]] - [[/Karlovarský kotouč/]] - [[/Španělské řízky/]] - [[/Telecí maso jako ryba/]] - [[/Rosol ze zbylé polévky/]] - [[/Telecí roláda/]] - [[/Telecí maso s rajskými jablky/]] - [[/Telecí pečeně ve svítku/]] - [[/Telecí po vlašsku/]] - [[/Telecí s párky/]] - [[/Studené telecí maso s majonesou/]] - [[/Telecí řízky s pepřem a sardelí/]] - [[/Křižovnické řízky/]] - [[/Řízky à la Kounic/]] - [[/Telecí řízky s vejci/]] - [[/Španělští ptáčci/]] - [[/Vlašťovčí hnízda/]] - [[/Telecí řízky v rosolu/]]
;Skopové maso
[[/Skopové maso s houbami/]] - [[/Skopová pečeně s okurkami/]] - [[/Skopové kotlety/]] - [[/Skopová od včera/]] - [[/Skopová jako zvěřina/]]
;Sekané maso
[[/Sekané maso s okem/]] - [[/Klobásové karbanátky/]] - [[/Karbanátky jako zvěřina/]] - [[/Karbanátky na paprice/]] - [[/Polské zrazy/]] - [[/Krakovské zrazy/]] - [[/Hruštičky ze zbytků masa/]] 

=== Saláty ===
[[/Hlávkový salát s vejcem/]] - [[/Hlávkový salát s vaječnou omáčkou/]] - [[/Hlávkový salát se slaninou/]] - [[/Hlávkový salát s cibulí/]] - [[/ Okurkový salát s rajskými jablky/]] - [[/ Okurkový salát s chlebem/]] - [[/Salát z řetkvičky a okurek/]] - [[/Bramborový salát/]] - [[/Bramborový salát se slanečkem/]] - [[/Bramborový salát s celerem/]] - [[/Salát ze zelí/]] - [[/Salát ze zelí a brambor/]] - [[/Zeleninový salát/]] - [[/Salát z rajských jablíček/]] - [[/Chřestový salát/]] - [[/Salát z vajec a sledě/]] - [[/Vlašský salát/]] - [[/Francouzský salát/]] - [[/Míchaný salát/]] - [[/Jednoduchý míchaný salát/]] 

=== Bramborová jídla ===
[[/Bramborové rohlíčky k masu/]] - [[/Bramborový toč/]] - [[/Bosáky/]] - [[/Bramborové kobližky/]] - [[/Bramboráček/]] - [[/Plískánky/]] - [[/Žid/]] - [[/Pommes frites/]] - [[/Pommes sautes/]]

=== Moučníky ===
[[/Palffyho knedlík/]] - [[/Tvarohový knedlík/]] - [[/Bramborové řezy/]] - [[/Knedlíky z páleného těsta/]] - [[/Pomerančové knedlíky/]] - [[/Dobrý knedlík ke svíčkové/]] - [[/Lívance z kyselé smetany/]] 

=== Nákypy ===
[[/Zahalený mouřenín/]] - [[/Rýžovec/]] - [[/Cremový nákyp/]] - [[/Třešňový nákyp/]] - [[/Manheimský nákyp/]] - [[/Salcburgský nákyp/]] - [[/Mandlový nákyp/]] - [[/Krupicový nákyp/]] - [[/Nákyp opilá jeptiška/]] 

=== Pečivo ===
[[/Hroznový koláč/]] - [[/Koláč se syrovým ovocem/]] - [[/Tvarohový koláč/]] - [[/Mramorová bábovka/]] - [[/Oříšková bábovka/]] - [[/Šlehaná bábovka/]] - [[/Rebarborová omeleta/]] - [[/Čokoládový závin/]] - [[/Větroplaši/]] - [[/Ořechová roláda/]] - [[/Sněhové koule/]] - [[/Mandoletky/]] - [[/Výborný pletenec ke kávě/]] - [[/Parmazánové čtverečky k čaji/]] - [[/Slané tyčinky k čaji/]] 

=== Dorty ===
[[/Pomerančový dort/]] - [[/Mokka dort/]] - [[/Mokrý vánoční dort/]] - [[/Krupicový dort/]] - [[/Ovocný dort/]] - [[/Piškotový dort s čokoládovým krémem/]] - [[/Tvarohový dort/]] - [[/Kaštanový dort s pusinkami/]] - [[/Oříškový dort/]] - [[/Mandlový mocca dort/]] - [[/Domácí Pischingerův dort/]] - [[/Sachrův dort/]] - [[/Traunkirchnerský dort/]] - [[/Panama dort/]]

=== Cukrovinky ===
[[/Maloruské mazurky/]] - [[/Ježečky/]] - [[/Citronátové řezy/]] - [[/Domina/]] - [[/Oříškové tyčinky/]] - [[/Anglické řezy/]] - [[/Kaštanové rohlíčky/]] - [[/Punčové věnečky/]] - [[/Koláčky k čaji/]] - [[/Čokoládové lanýže/]] - [[/Kopečky/]] - [[/Medvědí pazourky/]] - [[/Babiččiny šifle/]] - [[/Skořicové rohlíčky/]] - [[/Čokoládové pusinky/]] - [[/Lomnické kroužky/]] - [[/Oříškové řezy/]] - [[/Máslové řezy/]] - [[/Žlutá kolečka s pistáciemi/]] - [[/Křehké koláčky/]] - [[/Žirafky/]] - [[/Tvarohové skládaničky/]]

=== Pomazánky a sýry ===
;Pomazánky
[[/Pomazánka ze sardinek/]] - [[/Nepravý kaviar/]] - [[/Harlekýnský chléb k čaji/]] - [[/Ikra z rajských jablíček/]] - [[/Ikra ze zelených rajských jablíček/]] - [[/Židovská ikra/]] - [[/Pomazánka ze zbytků masa/]] - [[/Pomazánka z bílků/]] - [[/Pomazánka z jikrnáče/]] - [[/Račí máslo/]] - [[/Pomazánka z jater drůbeže/]] - [[/Pomazánka z matjesového slanečka/]] - [[/Pomazánka z olejových sardinek/]] - [[/Pomazánka ze šunky/]] - [[/Pomazánka ze sleziny/]] - [[/Majonésová pomazánka/]]
;Sýry
[[/Liptovský sýr/]] - [[/Ruský sýr/]] - [[/Vařený sýr/]] - [[/Druhý vařený sýr/]] - [[/Sýr ze starého tvarohu/]] - [[/Sýr z měkkého tvarohu/]] - [[/Sýr ze sladkého mléka/]]

=== Kompoty a marmelády ===
;Zavařované ovoce
[[/Konservování ovoce ve vlastní šťávě/]] - [[/Ovoce v lihu/]] - [[/Ovoce naložené v rumu/]] - [[/Višně zavařené s rumem/]] - [[/Višně v cukru/]] - [[/Kompot ze zahradních jahod/]] - [[/Kompot z lesních jahod/]] - [[/Angrešt v páře/]] - [[/Meruňkový nebo broskvový kompot/]] - [[/Zavařené ořechy/]] - [[/Zavařené muškátové ořechy/]] - [[/Reveňový kompot/]] - [[/Jednoduchá úprava stonků reveně/]] - [[/Zavařený meloun/]] - [[/Zavařený meloun s pomerančem/]] - [[/Červený meloun zavařený/]] - [[/Citronát z melounu/]] - [[/Turek zavařený v cukru/]] - [[/Kompot z nezralých švestek/]] - [[/Slívy, ryngle a švestky v octě/]] - [[/Zelená rajská jablíčka zavařená/]] - [[/Kdoulová jablíčka zavařená/]] - [[/Zavařené fíky/]] - [[/Zavařená citronová kůra/]] - [[/Okurkové nudličky zavařené v cukru/]] - [[/Kompot z hrachových lusků/]] - [[/Kompot z rajských jablek/]] - [[/Citron k čaji, naložený v cukru/]]
;Marmelády
[[/Jednoduchá marmeláda z kteréhokoli ovoce/]] - [[/Marmeláda ze smíšeného ovoce/]] - [[/Míšená povidla/]] - [[/Dobrá švestková povidla/]] - [[/Třešňový jam/]] - [[/Jam z černých třešní a malinové šťávy/]] - [[/Srbské sladko/]] - [[/Malinová huspenina/]] - [[/Ostružinová huspenina/]] - [[/Marmeláda z brusinek a malin/]] - [[/Jahodový jam/]] - [[/Angreštový jam/]] - [[/Jablková huspenina/]] - [[/Jablková marmeláda s hruškami/]] - [[/Jam z růží s mandlemi/]] - [[/Jam z růží a třešní/]] - [[/Pomorančový jam (Orangový)/]] - [[/Citronový jam/]] - [[/Švestková marmeláda s rajskými jablíčky/]] - [[/Marmeláda z mrkve/]] - [[/Pikantní povidla/]] - [[/Brusinkové želé/]]

=== Ovocné pochoutky ===
[[/Krem z jahod nebo malin/]] - [[/Jablkový sníh/]] - [[/Jablka s cremem/]] - [[/Malinová pěna/]]
;Kremy na dušená jablka nebo kompoty
[[/Sladký crem ze syrových bílků/]] - [[/Žloutkový crem Martinique/]] - [[/Ruský crem/]] - [[/Pečená jablka (pečené ovoce)/]] - [[/Opečené jahody/]] - [[/Jablka v sněhové závěji/]] - [[/Ruský kysel/]] - [[/Sněžná horka/]] - [[/Ovocný salát/]] - [[/Sušená jablíčka/]]

=== Konservování hub, okurek, zeleniny na zimu ===
[[/Znojemské okurky/]] - [[/Okurky v octě/]] - [[/Rychle nakládané okurky/]] - [[/Okurky s cibulí/]] - [[/Okurkový salát na zimu/]] - [[/Okurky s hořčicí/]] - [[/Konservované houby/]] - [[/Ryzce (hříbky) v octě/]] - [[/Houby v tuku/]] - [[/Papriky v octě/]] - [[/Zelené fazole pro zimu/]] - [[/Zelené fazole v octě (k masu)/]] - [[/Karfiol v octě/]] - [[/Zelenina v soli na zimu/]] - [[/Dušená zelenina na zimu/]]</text>
      <sha1>s4rm834m5x2p99bm8gtyt6988wkj41y</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337870</id>
      <parentid>337869</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:03:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Saláty */</comment>
      <origin>337870</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13964" sha1="mat944kui5cush0mm2rousz2k9aha9f" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mileniny recepty
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = v Praze: Pražská akciová tiskárna, 1925
}}

== Obsah ==
[[/Úvodem/]]

=== Polévky a omáčky ===
;''Polévky''
[[/Polévka z rajských jablíček/]] - [[/Ryzcová polévka/]] - [[/Krupovka/]] - [[/Čočková polévka/]]  - [[/Houbová polévka/]] - [[/Kapustová polévka/]] - [[/Zeleninová polévka/]] - [[/Kyselka/]] - [[/Mozečková polévka/]] - [[/Polévka s vaječnou sedlinou/]] - [[/Játrová polévka/]] - [[/Dobrá bramborová polévka/]] - [[/Polévka s mozečkovými chrupinkami/]] - [[/Polévka ze staré slepice/]] - [[/Kyselo/]] - [[/Ruský boršč/]]  - [[/Polský boršč/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Smažený prášek do polévky/]] - [[/Krupicové nočky/]] - [[/Krupicový svítek/]]
;''Omáčky''
[[/Povidlová omáčka na knedlíky/]] - [[/Vařená majonesa/]] - [[/Olejová francouzská majonesa/]] - [[/Tatarská omáčka/]]  - [[/Řetkvičková omáčka/]] - [[/Omáčka ke studenému masu/]] 

=== Úprava vajec ===
[[/Vejce v gulášové omáčce/]] - [[/Vejce na slanině/]] - [[/Sázená vejce se sardelemi/]] - [[/Neapolská vejce/]]  - [[/Vejce v cibuli/]] - [[/Míchaná vejce se šunkou/]] - [[/Vejce s křenem/]] - [[/Sardelová vejce/]] - [[/Teplá plněná vejce/]] - [[/Různé náplně do tvrdých vajec/]] - [[/Obalovaná vejce/]] - [[/Vaječný nákyp/]] - [[/Vejce plněná zeleným hráškem/]] - [[/Vejce v octě/]] - [[/Vejce v okurkové omáčce/]] - [[/Vejce v houbách/]] - [[/Vejce à la Lesseps/]] - [[/Sekaná vejce k venkovskému chlebu/]] - [[/Míchaná vejce s okurkami/]] - [[/Vejce s kyselou smetanou/]] - [[/Vejce ve víně/]] - [[/Vaječné omeletky/]] - [[/Vejce v kmínu/]] - [[/Vaječný pudding s brambory/]] - [[/Vejce v pikantní omáčce/]] - [[/Vejce v hořčicové omáčce/]] - [[/Marinovaná vejce/]] - [[/Vejce v mušlích/]] - [[/Míchaná vejce s tomáty a houbami/]] - [[/Ruská vejce/]] - [[/Vejce v kyselé smetaně/]] - [[/Vaječný kopec/]] - [[/Španělská vejce/]] - [[/Vejce se salátem/]] - [[/Francouzská vejce/]] 

=== Předkrmy (Večeře.) ===
;''Předkrmy z masa''
[[/Nepravé rybičky/]] - [[/Ledvinky v rýžovém věnci/]] - [[/Játrová sedlina/]] - [[/Telecí srdce/]] - [[/Husí játra s mandlemi/]] - [[/Kroketky/]] - [[/Mozečkový puding/]] - [[/Polský bigus/]] - [[/Makarony se šunkou a sýrem/]] - [[/Telecí brzlík s křenem/]] - [[/Lívanečky z okruží/]]- [[/Šunkový puding/]] - [[/Mozečky s majonesou/]] - [[/Ovar s křenovou majonesou/]] - [[/Beefsteak à la Tartare/]] - [[/Husí krev/]] - [[/Pofézky/]] - [[/Omeletový puding se šunkou/]] - [[/Římská omeleta/]] - [[/Moskevská seljanka/]]
;''Předkrmy z ryb''
[[/Marinované slanečky po rusku/]] - [[/Marinovaný sleď/]] - [[/Marinované slanečky/]] - [[/Slaneček s hořčicí/]] - [[/Pečený úhoř se šalvějí/]] - [[/Štika po haličsku/]] - [[/Štika se sardelovou nádivkou/]] - [[/Pečené sardinky/]]
;''Ruské pirožky, smažené, různě nadívané''
[[/Pirožky se podávají k čisté, silné hovězí polévce/]] - [[/Nádivka z masa a vajec/]] - [[/Nádivka ze sladkého zelí/]] - [[/Nádivka z kyselého zelí/]] - [[/Nádivka z rýže a vajec/]] - [[/Ruské pirožky, pečené, různě nadívané/]] - [[/Nádivka z telecího kořínku/]] - [[/Nádivka z ryb/]]
;''Předkrmy v mušlích''
[[/Pikantní předkrm v mušlích/]] - [[/Nepravé mušle/]] - [[/Brzlík v mušlích/]] - [[/Nepravé ústřice/]] - [[/Květák v mušlích/]] - [[/Telecí jazyk v mušlích/]] - [[/Ragout v mušlích/]]
;''Předkrmy ze zelenin''
[[/Sarma/]] - [[/Vařené zelné hlávky/]] - [[/Kapustový nebo špenátový puding/]] - [[/Kapustová roláda/]] - [[/Turecké knedlíky/]] - [[/Smažené kapustové řízky/]] - [[/Kapustový závin s masem/]] - [[/Smažený květák/]] - [[/Květák s hříbky/]] - [[/Květákový puding/]] - [[/Květák s vejci/]] - [[/Plněné zelené papriky/]] - [[/Plněné kedlubny/]] - [[/Nadívané okurky/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka/]] - [[/Nadívaná rajská jablíčka po francouzsku/]] - [[/Rajská jablíčka s karbanátkem/]] - [[/Rajská jablíčka s majonesou/]] - [[/Rajská jablíčka s vajíčkem/]] - [[/Zeleninový knedlík/]]- [[/Rýžové smaženky/]] - [[/Gratin z cibule/]]
;''Předkrmy z hub''
[[/Smažené hříbky nebo ryzce/]] - [[/Hříbky s máslem/]] - [[/Zadělávané houbičky/]] - [[/Houbovník/]] - [[/Houbové karbanátky/]] - [[/Dušené žampiony/]]

=== Paštiky ===
[[/Plněný husí krk/]] - [[/Paštika z husích jater/]] - [[/Paštika játrová s krupicí/]] - [[/Paštika z dušených jater/]] - [[/Paštika z vepřových jater se sardelemi/]] - [[/Jednoduchá paštika z vepřových jater/]] - [[/Paštika z telecích jater s lanýži/]] - [[/Zaječí paštika/]] - [[/Zaječí paštika s telecími játry/]] - [[/Paštika z uzeného masa/]] - [[/Štrassburgská paštika/]] - [[/Mosaiková paštika/]] 

=== Drůbež a zvěřina ===
[[/Zadělávaná kuřata s mozečkovými knedlíčky/]] - [[/Mozečkové knedlíčky/]] - [[/Kuře na szegedinský způsob/]] - [[/Kuřata v zelenině dušená/]] - [[/Kuřata s majonesou/]] - [[/Kuřata ve smetaně/]] - [[/Dušená kuřata po francouzsku/]] - [[/Kuřata na způsob ryby/]] - [[/Kuřata pečená/]] - [[/Dobrá úprava staré slepice/]] - [[/Holubi jako sluky/]] - [[/Holubi na černo/]] - [[/Drůbky na paprice/]] - [[/Husa na divoko/]] - [[/Sekaný zaječí předek/]] - [[/Sluka/]]

=== Masa ===
;Hovězí maso
[[/Husarská pečeně/]] - [[/Hovězí pečeně se šunkou/]] - [[/Hovězí maso s chlebem/]] - [[/Roulády z hovězího masa/]] - [[/Hovězí dušené s citronem/]] - [[/Domácí „taliáni“/]] - [[/Hovězí maso s okurkami/]] - [[/Hovězí maso na česneku/]] - [[/Španělský pilaf/]] - [[/Svíčková s vejci/]] - [[/Svíčková s madeirským vínem/]] - [[/Svíčková pečeně v cibuli/]] - [[/Maršálské beefsteaky/]] - [[/Svíčková v županu/]] - [[/Svíčková po rusku/]] - [[/Plněná roštěnka/]] - [[/Nadívané roštěnky/]] - [[/Roštěnky v hořčici/]] - [[/Szegedinské roštěnky/]] - [[/Guláš s hříbky/]] - [[/Francouzský guláš/]] - [[/Jazyk s polskou omáčkou/]] 
;Vepřové maso
[[/Vepřové na smetaně s hořčicí/]] - [[/Košutská pečeně/]] - [[/Vepřová kýta s česnekem/]] - [[/Srbské kotlety/]] - [[/Vepřové závitky s rýží/]] 
;Telecí maso
[[/Námořnické maso/]] - [[/Telecí ragout/]] - [[/Karlovarský kotouč/]] - [[/Španělské řízky/]] - [[/Telecí maso jako ryba/]] - [[/Rosol ze zbylé polévky/]] - [[/Telecí roláda/]] - [[/Telecí maso s rajskými jablky/]] - [[/Telecí pečeně ve svítku/]] - [[/Telecí po vlašsku/]] - [[/Telecí s párky/]] - [[/Studené telecí maso s majonesou/]] - [[/Telecí řízky s pepřem a sardelí/]] - [[/Křižovnické řízky/]] - [[/Řízky à la Kounic/]] - [[/Telecí řízky s vejci/]] - [[/Španělští ptáčci/]] - [[/Vlašťovčí hnízda/]] - [[/Telecí řízky v rosolu/]]
;Skopové maso
[[/Skopové maso s houbami/]] - [[/Skopová pečeně s okurkami/]] - [[/Skopové kotlety/]] - [[/Skopová od včera/]] - [[/Skopová jako zvěřina/]]
;Sekané maso
[[/Sekané maso s okem/]] - [[/Klobásové karbanátky/]] - [[/Karbanátky jako zvěřina/]] - [[/Karbanátky na paprice/]] - [[/Polské zrazy/]] - [[/Krakovské zrazy/]] - [[/Hruštičky ze zbytků masa/]] 

=== Saláty ===
[[/Hlávkový salát s vejcem/]] - [[/Hlávkový salát s vaječnou omáčkou/]] - [[/Hlávkový salát se slaninou/]] - [[/Hlávkový salát s cibulí/]] - [[/Okurkový salát s rajskými jablky/]] - [[/Okurkový salát s chlebem/]] - [[/Salát z řetkvičky a okurek/]] - [[/Bramborový salát/]] - [[/Bramborový salát se slanečkem/]] - [[/Bramborový salát s celerem/]] - [[/Salát ze zelí/]] - [[/Salát ze zelí a brambor/]] - [[/Zeleninový salát/]] - [[/Salát z rajských jablíček/]] - [[/Chřestový salát/]] - [[/Salát z vajec a sledě/]] - [[/Vlašský salát/]] - [[/Francouzský salát/]] - [[/Míchaný salát/]] - [[/Jednoduchý míchaný salát/]]

=== Bramborová jídla ===
[[/Bramborové rohlíčky k masu/]] - [[/Bramborový toč/]] - [[/Bosáky/]] - [[/Bramborové kobližky/]] - [[/Bramboráček/]] - [[/Plískánky/]] - [[/Žid/]] - [[/Pommes frites/]] - [[/Pommes sautes/]]

=== Moučníky ===
[[/Palffyho knedlík/]] - [[/Tvarohový knedlík/]] - [[/Bramborové řezy/]] - [[/Knedlíky z páleného těsta/]] - [[/Pomerančové knedlíky/]] - [[/Dobrý knedlík ke svíčkové/]] - [[/Lívance z kyselé smetany/]] 

=== Nákypy ===
[[/Zahalený mouřenín/]] - [[/Rýžovec/]] - [[/Cremový nákyp/]] - [[/Třešňový nákyp/]] - [[/Manheimský nákyp/]] - [[/Salcburgský nákyp/]] - [[/Mandlový nákyp/]] - [[/Krupicový nákyp/]] - [[/Nákyp opilá jeptiška/]] 

=== Pečivo ===
[[/Hroznový koláč/]] - [[/Koláč se syrovým ovocem/]] - [[/Tvarohový koláč/]] - [[/Mramorová bábovka/]] - [[/Oříšková bábovka/]] - [[/Šlehaná bábovka/]] - [[/Rebarborová omeleta/]] - [[/Čokoládový závin/]] - [[/Větroplaši/]] - [[/Ořechová roláda/]] - [[/Sněhové koule/]] - [[/Mandoletky/]] - [[/Výborný pletenec ke kávě/]] - [[/Parmazánové čtverečky k čaji/]] - [[/Slané tyčinky k čaji/]] 

=== Dorty ===
[[/Pomerančový dort/]] - [[/Mokka dort/]] - [[/Mokrý vánoční dort/]] - [[/Krupicový dort/]] - [[/Ovocný dort/]] - [[/Piškotový dort s čokoládovým krémem/]] - [[/Tvarohový dort/]] - [[/Kaštanový dort s pusinkami/]] - [[/Oříškový dort/]] - [[/Mandlový mocca dort/]] - [[/Domácí Pischingerův dort/]] - [[/Sachrův dort/]] - [[/Traunkirchnerský dort/]] - [[/Panama dort/]]

=== Cukrovinky ===
[[/Maloruské mazurky/]] - [[/Ježečky/]] - [[/Citronátové řezy/]] - [[/Domina/]] - [[/Oříškové tyčinky/]] - [[/Anglické řezy/]] - [[/Kaštanové rohlíčky/]] - [[/Punčové věnečky/]] - [[/Koláčky k čaji/]] - [[/Čokoládové lanýže/]] - [[/Kopečky/]] - [[/Medvědí pazourky/]] - [[/Babiččiny šifle/]] - [[/Skořicové rohlíčky/]] - [[/Čokoládové pusinky/]] - [[/Lomnické kroužky/]] - [[/Oříškové řezy/]] - [[/Máslové řezy/]] - [[/Žlutá kolečka s pistáciemi/]] - [[/Křehké koláčky/]] - [[/Žirafky/]] - [[/Tvarohové skládaničky/]]

=== Pomazánky a sýry ===
;Pomazánky
[[/Pomazánka ze sardinek/]] - [[/Nepravý kaviar/]] - [[/Harlekýnský chléb k čaji/]] - [[/Ikra z rajských jablíček/]] - [[/Ikra ze zelených rajských jablíček/]] - [[/Židovská ikra/]] - [[/Pomazánka ze zbytků masa/]] - [[/Pomazánka z bílků/]] - [[/Pomazánka z jikrnáče/]] - [[/Račí máslo/]] - [[/Pomazánka z jater drůbeže/]] - [[/Pomazánka z matjesového slanečka/]] - [[/Pomazánka z olejových sardinek/]] - [[/Pomazánka ze šunky/]] - [[/Pomazánka ze sleziny/]] - [[/Majonésová pomazánka/]]
;Sýry
[[/Liptovský sýr/]] - [[/Ruský sýr/]] - [[/Vařený sýr/]] - [[/Druhý vařený sýr/]] - [[/Sýr ze starého tvarohu/]] - [[/Sýr z měkkého tvarohu/]] - [[/Sýr ze sladkého mléka/]]

=== Kompoty a marmelády ===
;Zavařované ovoce
[[/Konservování ovoce ve vlastní šťávě/]] - [[/Ovoce v lihu/]] - [[/Ovoce naložené v rumu/]] - [[/Višně zavařené s rumem/]] - [[/Višně v cukru/]] - [[/Kompot ze zahradních jahod/]] - [[/Kompot z lesních jahod/]] - [[/Angrešt v páře/]] - [[/Meruňkový nebo broskvový kompot/]] - [[/Zavařené ořechy/]] - [[/Zavařené muškátové ořechy/]] - [[/Reveňový kompot/]] - [[/Jednoduchá úprava stonků reveně/]] - [[/Zavařený meloun/]] - [[/Zavařený meloun s pomerančem/]] - [[/Červený meloun zavařený/]] - [[/Citronát z melounu/]] - [[/Turek zavařený v cukru/]] - [[/Kompot z nezralých švestek/]] - [[/Slívy, ryngle a švestky v octě/]] - [[/Zelená rajská jablíčka zavařená/]] - [[/Kdoulová jablíčka zavařená/]] - [[/Zavařené fíky/]] - [[/Zavařená citronová kůra/]] - [[/Okurkové nudličky zavařené v cukru/]] - [[/Kompot z hrachových lusků/]] - [[/Kompot z rajských jablek/]] - [[/Citron k čaji, naložený v cukru/]]
;Marmelády
[[/Jednoduchá marmeláda z kteréhokoli ovoce/]] - [[/Marmeláda ze smíšeného ovoce/]] - [[/Míšená povidla/]] - [[/Dobrá švestková povidla/]] - [[/Třešňový jam/]] - [[/Jam z černých třešní a malinové šťávy/]] - [[/Srbské sladko/]] - [[/Malinová huspenina/]] - [[/Ostružinová huspenina/]] - [[/Marmeláda z brusinek a malin/]] - [[/Jahodový jam/]] - [[/Angreštový jam/]] - [[/Jablková huspenina/]] - [[/Jablková marmeláda s hruškami/]] - [[/Jam z růží s mandlemi/]] - [[/Jam z růží a třešní/]] - [[/Pomorančový jam (Orangový)/]] - [[/Citronový jam/]] - [[/Švestková marmeláda s rajskými jablíčky/]] - [[/Marmeláda z mrkve/]] - [[/Pikantní povidla/]] - [[/Brusinkové želé/]]

=== Ovocné pochoutky ===
[[/Krem z jahod nebo malin/]] - [[/Jablkový sníh/]] - [[/Jablka s cremem/]] - [[/Malinová pěna/]]
;Kremy na dušená jablka nebo kompoty
[[/Sladký crem ze syrových bílků/]] - [[/Žloutkový crem Martinique/]] - [[/Ruský crem/]] - [[/Pečená jablka (pečené ovoce)/]] - [[/Opečené jahody/]] - [[/Jablka v sněhové závěji/]] - [[/Ruský kysel/]] - [[/Sněžná horka/]] - [[/Ovocný salát/]] - [[/Sušená jablíčka/]]

=== Konservování hub, okurek, zeleniny na zimu ===
[[/Znojemské okurky/]] - [[/Okurky v octě/]] - [[/Rychle nakládané okurky/]] - [[/Okurky s cibulí/]] - [[/Okurkový salát na zimu/]] - [[/Okurky s hořčicí/]] - [[/Konservované houby/]] - [[/Ryzce (hříbky) v octě/]] - [[/Houby v tuku/]] - [[/Papriky v octě/]] - [[/Zelené fazole pro zimu/]] - [[/Zelené fazole v octě (k masu)/]] - [[/Karfiol v octě/]] - [[/Zelenina v soli na zimu/]] - [[/Dušená zelenina na zimu/]]</text>
      <sha1>mat944kui5cush0mm2rousz2k9aha9f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mileniny recepty/Moskevská seljanka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80705</id>
    <revision>
      <id>337861</id>
      <parentid>269348</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T21:34:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337861</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="970" sha1="juag3yznh4elrdxihyig76fz0mrpz6a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Mileniny recepty
  | ČÁST = Moskevská seljanka
  | PŘEDCHOZÍ = Římská omeleta
  | DALŠÍ = Marinované slanečky po rusku
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Moskevská seljanka
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = ''Mileniny recepty''. Pražská akciová tiskárna, 1925. s. 22
}}

{{Forma|proza}}
Vypereme kilo kyselého zelí a vyždímáme, zpěníme jednu cibuli na 12 dkg másla a do toho vhodíme připravené zelí, zasypeme lžičkou mouky a přidáme dva hrnečky hovězí polévky a dusíme pod pokličkou (míchat!). Na pánev dáme vrstvu takto upraveného zelí, na ni kousky dušeného masa, zase vrstvu zelí, navrch nakrájenou kyselou okurku, hříbky v octě, olivy, necháme zarůžovět v troubě a podáváme na stůl v pánvi.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>juag3yznh4elrdxihyig76fz0mrpz6a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mileniny recepty/Marinovaný sleď</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80707</id>
    <revision>
      <id>337865</id>
      <parentid>269350</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T07:44:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337865</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1196" sha1="n8rf75zmrgzz4q8xql0nsl1u86pj7pj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Mileniny recepty
  | ČÁST = Marinovaný sleď
  | PŘEDCHOZÍ = Marinované slanečky po rusku
  | DALŠÍ = Marinované slanečky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Marinovaný sleď
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = ''Mileniny recepty''. Pražská akciová tiskárna, 1925. s. 23
}}

{{Forma|proza}}
Čtyři sledě očistíme, rozpůlíme, vybereme kosti a maso dáme do nádoby s vodou. Necháme dva dny stát, ale vodu několikrát vyměníme. V slané vodě uvaříme celer, karfiol a mrkev. Ustrouháme velkou cibuli, smícháme se čtyřmi utřenými sardelemi a 1 dkg sekaných kaparů. Každou polovinu sledě tím potřeme. Na dno mísy dáme na koláčky krájenou cibuli, okurky, vařenou zeleninu, na to narovnáme sledě a navrch zase zeleninu a karfiol. Polijeme to majonesou a necháme do druhého dne uležet. Máme-li sledě mléčné, máčíme je v octě místo ve vodě, utřeme mlíčí se dvěma žloutky, olejem a octem a zalijeme sledě touto omáčkou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>n8rf75zmrgzz4q8xql0nsl1u86pj7pj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Mileniny recepty/Kuřata na způsob ryby</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80849</id>
    <revision>
      <id>337867</id>
      <parentid>269636</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:02:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337867</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="847" sha1="krqz7yi4rl4fdgx4u62q0fsujvzo9bd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Mileniny recepty
  | ČÁST = Kuřata na způsob ryby
  | PŘEDCHOZÍ = Dušená kuřata po francouzsku
  | DALŠÍ = Kuřata pečená
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kuřata na způsob ryby
  | AUTOR = [[Autor:Milena Jesenská|Milena Jesenská]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = JESENSKÁ, Milena, ''Mileniny recepty''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c72435b1-6c25-4d9a-94b3-5f31ae372544}}
  | VYDÁNO = ''Mileniny recepty''. Pražská akciová tiskárna, 1925. s. 42
}}

{{Forma|proza}}
Kuřata rozdělíme na čtvrtky jako na smažení. Do rendlíku dáme vodu, všechnu zeleninu, několik pepřů a osolíme to. Když voda vře, vložíme do ní čtvrtky kuřete a vaříme do měkká. Pozor, aby se nepřevařila! Urovnáme je na mísu, ozdobíme zelenou petrželkou a podáváme s rozpáleným máslem.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>krqz7yi4rl4fdgx4u62q0fsujvzo9bd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bitětice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84111</id>
    <revision>
      <id>337877</id>
      <parentid>278268</parentid>
      <timestamp>2026-09-12T08:50:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337877</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="710" sha1="8timd9itvoiupk1ybsjg92bdbbd133q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Bitětice
  | PŘEDCHOZÍ = Biterolf a Dietleib
  | DALŠÍ = Bitetto
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bitětice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;108. {{Kramerius|nkp|39068bc0-0a06-11e5-b562-005056827e51}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Bitětice
}}

{{Forma|proza}}
'''Bitětice,''' ves v&amp;nbsp;Čechách, hejtm. a&amp;nbsp;okres Pelhřimov (5.5&amp;nbsp;''km'' jižně), býv. dom., fara a&amp;nbsp;pošta Červená Řečice; 21&amp;nbsp;d., 122&amp;nbsp;obyv. čes. (1880).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Pelhřimov v Ottově slovníku naučném|Bitětice]]</text>
      <sha1>8timd9itvoiupk1ybsjg92bdbbd133q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Angreštový nákyp 2.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84323</id>
    <revision>
      <id>337849</id>
      <parentid>278938</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:46:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337849</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="887" sha1="2i8s17y8gey9v4ddtygiyz6ru5p0rl3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Angreštový nákyp 2.
  | PŘEDCHOZÍ = Angreštový nákyp 1.
  | DALŠÍ = Angreštové sucháry
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Angreštový nákyp 2.
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 5
}}

{{Forma|proza}}
½ kilogr. přebraného, nepřezrálého angreštu se uvaří, voda slije a angrešt protlačí sítem. 210 gramů (10 lotů) cukru se ušlehá s 8 žloutky, přimíchá angreštová šťáva, trochu skořice, citronová kůra a konečně sníh z bílků. Smíšenina se ve vymaštěné formě upeče, posype cukrem a dá na stůl.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2i8s17y8gey9v4ddtygiyz6ru5p0rl3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Angreštové kopečky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84340</id>
    <revision>
      <id>337850</id>
      <parentid>278995</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:46:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337850</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="849" sha1="smkeu2y3ziqx5qh0hgdp1fgw0wro32o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Angreštové kopečky
  | PŘEDCHOZÍ = Angreštové sucháry
  | DALŠÍ = Pastičky angreštové
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Angreštové kopečky
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 6
}}

{{Forma|proza}}
Angrešt se postaví v hrnci na pekáč do horké vody a uvaří, protlačí sítem. Na každého ½ kilogr. angreštové šťávy se přidá sníh ze dvou bílku a ½ kilogr. cukru. Vše se dobře promíchá a lžicí se pokladou na papír malé kopečky, které se zvolna usuší a uschovají.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>smkeu2y3ziqx5qh0hgdp1fgw0wro32o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vojslavice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84574</id>
    <revision>
      <id>337754</id>
      <parentid>279424</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T17:23:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337754</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1200" sha1="0in9nvungr6hk4gt3xr9fxc5z8tbr3x" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Vojslavice
  | PŘEDCHOZÍ = Vojslav
  | DALŠÍ = Vojslavský
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vojslavice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýšestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1907. S.&amp;nbsp;902. {{Kramerius|nkp|7c961f20-0a76-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vojslavice (rozcestník)
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Vojslavice (Bystřice)|Vojslavice (Bystřice)]], [[w:Vojslavice (Šumavské Hoštice)|Vojslavice (Šumavské Hoštice)]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Vojslavice: 1) V.,''' ves v&amp;nbsp;Čechách, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Vojislavice|Vojislavice}}}}. — '''2)&amp;nbsp;V.,''' {{Prostrkaně|Vojislavice}}, ves t., hejtm. Prachatice, okr. Vimperk, fara a&amp;nbsp;pš. Šumavské Hoštice; 17&amp;nbsp;d., 92&amp;nbsp;obyv. č. (1900). — '''3)&amp;nbsp;V.,''' {{Prostrkaně|Vojislavice}}, ves t., hejtm. Sedlčany, okr. Votice, fara Popovice, pš. Smilovy Hory; 12&amp;nbsp;d., 70&amp;nbsp;obyv. č. (1900).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Benešov v Ottově slovníku naučném|Vojslavice]]
[[Kategorie:Sídla v okrese Prachatice v Ottově slovníku naučném|Vojslavice]]</text>
      <sha1>0in9nvungr6hk4gt3xr9fxc5z8tbr3x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Citronový ježek 3.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84851</id>
    <revision>
      <id>337851</id>
      <parentid>280049</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:47:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337851</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="855" sha1="2ap3nri8hxkdzi57uhkrhhpsycgw0yl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Citronový ježek 3.
  | PŘEDCHOZÍ = Citronový ježek 2.
  | DALŠÍ = Citronové beleše
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Citronový ježek 3.
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 29
}}

{{Forma|proza}}
Lžíce bílé mouky se rozmíchá ve studené vodě. Do toho přilije se vína, přidá šťáva z 3 citronů, postrouhaná kůra z 2 citronů, 245 gr (14 lotů) cukru a 10 žloutků. Vše se nad ohněm rozmíchá a svaří; přimíchá se 35 gramů (2 loty) vyziny, a vše dá v pomastěné formě k ledu.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2ap3nri8hxkdzi57uhkrhhpsycgw0yl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Jahodový likér 2.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>87008</id>
    <revision>
      <id>337854</id>
      <parentid>287955</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:50:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337854</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="819" sha1="7mxjdkjlxyqzi1dcz2ovb60j5rehtti" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Jahodový likér 2.
  | PŘEDCHOZÍ = Jahodový likér 1.
  | DALŠÍ = Jahodový ocet
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jahodový likér 2.
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 113
}}

{{Forma|proza}}
Litr zralých jahod se nechá v litru samožitné kořalky 3—4 neděle na vlažném místě státi, protlačí se sítem, přidá ½ kilogr. cukru, trochu skořice a hřebíčku, vše se postaví na 3 neděle opět na dřívější místo, pak se procedí a slije do láhví.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7mxjdkjlxyqzi1dcz2ovb60j5rehtti</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Jahodový ocet</title>
    <ns>0</ns>
    <id>87009</id>
    <revision>
      <id>337855</id>
      <parentid>287956</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:50:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337855</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1098" sha1="cutydnel375kuo8s4z4e33pixpc0d5q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Jahodový ocet
  | PŘEDCHOZÍ = Jahodový likér 2.
  | DALŠÍ = Jalovcový likér
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Jahodový ocet
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 113
}}

{{Forma|proza}}
Zralé, přebrané suché jahody se odváží a nasypou do širokých sklenic. Na každého ½ kilogr. se nalije litr dobrého vinního octa, nádoby se přikryjí a nechají 3 dni státi, po třech dnech se ocet nalije na jiné jahody, což se po třech dnech opět opakuje. Ocet se pak scedí, smíchá litr octa s ½ kilogr. utlučeného cukru. Když se cukr úplně byl rozpustil, vlije se na pekáč hliněný, pět minut povaří, pěna sesbírá, nechá vychladnouti a nalije do láhví. — Jahodový ocet se hodí ku sladkým omáčkám, limonádám a p.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cutydnel375kuo8s4z4e33pixpc0d5q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Kaštanový nákyp 2.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>87059</id>
    <revision>
      <id>337857</id>
      <parentid>288030</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:53:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337857</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="833" sha1="73jbdq8tpv66rr8stlw5odza7hygcwj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Kaštanový nákyp 2.
  | PŘEDCHOZÍ = Kaštanový nákyp 1.
  | DALŠÍ = Kaštanový nákyp 3.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kaštanový nákyp 2.
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 123
}}

{{Forma|proza}}
Kaštany se upekou, oloupají a ustrouhají. Pak se k nim přidá mouky, mléka s kouskem másla a míchá nad ohněm, aby povstala hustá kaše, která se nechá vychladnouti. Na to se smíchá se žloutky, tlučeným cukrem a vanilkou. Nákyp se ve vymaštěné formě upeče.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>73jbdq8tpv66rr8stlw5odza7hygcwj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Oříškové sněhulky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>88367</id>
    <revision>
      <id>337858</id>
      <parentid>293695</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:59:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337858</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="913" sha1="p3af53y10rprizsehzby09wd92uwa38" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Oříškové sněhulky
  | PŘEDCHOZÍ = Ořechový štrudel (závitek) 2.
  | DALŠÍ = Oříškovky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Oříškové sněhulky
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 179
}}

{{Forma|proza}}
28 dekagramů oloupaných jader oříškových rozetrou se s 28. dekagramy jemně utlučeného cukru, k čemuž se dvanáct žloutků přidává a tak dlouho šlehá, až se zpění.

Pevný sníh z dvanácti bílků — mimo sedmi dekagramů jemné mouky přimíchává se do všeho.

Sněhulky pekou se v papírových kapsličkách při mírném ohni.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p3af53y10rprizsehzby09wd92uwa38</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Cukrovinky z lískových ořechů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>88413</id>
    <revision>
      <id>337860</id>
      <parentid>293703</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:59:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337860</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="841" sha1="7ttif45blqf8xgtkubiljrr7euaw8nf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | ČÁST = Cukrovinky z lískových ořechů
  | PŘEDCHOZÍ = Makroni z lískových ořechů
  | DALŠÍ = Cukrovinky z lískových ořechů 2.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Cukrovinky z lískových ořechů
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 180
}}

{{Forma|proza}}
3 bílky se ušlehají, přimíchají 122 gramy (7 lotů) oloupaných, tlučených, lískových ořechů a tolikéž tlučených mandlí, 245 gramů (14 lotů) cukru, z toho udělají se kopečky na povoskovaný plech a zvolna se usuší.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7ttif45blqf8xgtkubiljrr7euaw8nf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Baccinová</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89181</id>
    <revision>
      <id>337719</id>
      <parentid>319106</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T14:19:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337719</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1512" sha1="1avik7rzd75xjc94y8asqyiuwb9rhqm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Baccinová
| PŘEDCHOZÍ = Bacciarelli
| DALŠÍ = Baccio della Porta
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Baccinová
| AUTOR = [[Autor:František Pover|František Pover]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;37.
| ONLINE = {{Kramerius|nkp|1c0e02f0-0a06-11e5-b309-005056825209}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Baccinová''' [bačin-] {{Prostrkaně|Ida}}, oblíbená ital. spisovatelka povídek pro mládež (* 1850 ve Florencii). Učila několik let na obecných školách ve Florencii a vydala řadu povídek pro mládež, z nichž nejdůležitější jsou: ''Le Memorie di un pulcino'', která vzbudila pravé nadšení dítek po Italii; ''I piccoli viaggiatori''; ''Favole e cose vere''; ''Le prime letture''; ''La fanciulla Massaia''; ''I racconti per le classi elementari superiori''; ''La Terra, il Cielo, il Mare''; ''Il Froebel italiano''; ''Perfida Mignon'' (Mil., 1886); ''Nuovi racconti''; ''Lezioni e racconti''; ''Vita Borghese'' (1884); ''Come vorrei una fanciulla'' (Mil., 1884); ''Libro Moderno'' (4 sv.); ''Il libro del mio bambino''; ''Il sogno di Giulietta''; ''Felice ad ogni costo'' (Fior., 1886); ''Figurine e racconti'' (Fior., 1887); ''Storia di una donna narrata alle giovinette'' (Fior., 1888). '''B'''. řídí také časopis pro dívky »Cordelia« a
píše články politické s pseudonymem {{Prostrkaně|Manfredo}}. ''[[Autor:František Pover|P.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1avik7rzd75xjc94y8asqyiuwb9rhqm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Bacciochi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>89184</id>
    <revision>
      <id>337723</id>
      <parentid>292827</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T15:46:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337723</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1499" sha1="6vzswbqzd6t7wquw8qkepd6chtm8f6v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Bacciochi
| PŘEDCHOZÍ = Baccio della Porta
| DALŠÍ = Bacenis silva
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Bacciochi
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;37.
| ONLINE = {{Kramerius|nkp|1c0e02f0-0a06-11e5-b309-005056825209}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Élisa Bonaparte
}}

{{Forma|proza}}
'''Bacciochi''' [bačòki] '''1) B'''. {{Prostrkaně|Felice Pasquale}} (* 1762 — † 1841), kníže lucký a piombinský. Nar. na Korsice z chudé rodiny, vstoupil do vojska a zasnoubil se r. 1797 se sestrou Napoleonovou, Elisou; jmenován byl r. 1804 senátorem a r. 1805 knížetem luckým a piombinským, ale nesúčastnil se činně vlády. Po pádu Napoleonově uchýlil se do Rakouska a po smrti Elisině do Bologni, kdež bydlel v krásném paláci, jenž dosud nese jeho jméno. — Manželka jeho '''2)''' {{Prostrkaně|Marie Anna}} '''B'''-{{Prostrkaně|ová}}, vůbec Elisa zvaná (* 1777 — † 1820), sestra Napoleonova. Dostavši se r. 1799 do Paříže stala se brzo středem duchaplné a literární společnosti pařížské. Vláda její byla rozšafná a pečlivá a zůstala v dobré paměti; když byla také Hetrurie (Toskana) roku 1809 spojena s Francií, svěřil správu její Napoleon Elise. Po pádu bratrově žila v Bologni, pak jako hraběnka {{Prostrkaně|z Compigniana}} v Terstě a zemřela nedaleko ve ville Vicentině.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6vzswbqzd6t7wquw8qkepd6chtm8f6v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národu národní kulturu/Univ. prof. dr. Karel Domin</title>
    <ns>0</ns>
    <id>90965</id>
    <revision>
      <id>337721</id>
      <parentid>296293</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T15:45:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337721</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3128" sha1="33kagr9xh6o4gr886h3qnffm2vga2g6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národu národní kulturu
  | PŘEDCHOZÍ = Ing. Bohdan Bečka
  | ČÁST = Univ. prof. dr. Karel Domin
  | DALŠÍ = Jul. Dorazil
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Národu národní kulturu
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = [[Autor:Karel Domin|Karel Domin]]
  | VYDÁNO = 25. 12. 1936
  | datum vydání = 1936-12-25
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 17
  | strany = 17
  | číslo = 353
  | ročník = 76
  | periodikum = Národní listy
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|6d49f420-435f-11dd-b505-00145e5790ea}}
  | JINÉ = Odpověď vybrané osobnosti na [[Národu národní kulturu|anketní otázku]] od redakce Národních listů.
  | WIKIPEDIA = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
}}

Univ. prof. dr. Karel DOMIN, poslanec Národního shromáždění, Praha:
{{Forma|proza}}
V duchu hesla, které jste dali v čelo své ankety, zahájil jsem před třemi lety boj za práva Karlovy university. V duchu tohoto hesla láme mnoho nás kopí za čistotu a svéráz naší národní kultury, za cit pro krásu, za rodný jazyk, mravní výchovu a za vše, co prýští opravdu z české a slovenské duše.

Šik těchto bojovníků sílí a roste a jsme na stálém, byť pozvolném postupu. Prostý český člověk i lidé praktického života srostli svým srdcem a svojí duší s naší národní kulturou a rozhořčeně a rozhodně odsuzují a odmítají vše, co z ní stírá její svěží pel, její podmanivou krásu, její rázovitost a hřejivé kouzlo. Než nemalá část naší inteligence je otrávena a otravuje, literaturu ovládá levicový tisk s levicovými nakladatelstvími a odtud se šíří tato epidemie do národa, rozkládá naši jednotu, zeslabuje naši zdatnost, pohotovost a brannost.

Kdysi byla líbivá hesla jako pacifismus, humanita, všelidství pláštíkem záměrné reformace, která nás měla zmezinárodnit, t j. rozdrobit sílu českého vlastenectví. {{Prostrkaně|V duchu našich dějin, v duchu slavného českého nacionalismu vypovídáme boj tomuto výbojnému cizáckému nepoctivému hnutí.}} Tento protireformační boj bude jistě těžký, neboť národní výchova a šíření pravé osvěty i vzdělanosti nejsou možné bez peněz. Kde těchto peněz bude málo, musí zatím pomoci horoucí nadšení a láska k vlasti. Nástup k hlavnímu útoku vyžaduje dobré přípravy. Proto je třeba trpělivosti, ale je třeba také {{Prostrkaně|vlastenckých mecenášů}}, neboť s prázdnýma rukama nelze bojovat ani podporovat vědu a umění. Osud státu je nerozlučně spiat s osudem naší národní vzdělanosti. Proto tento boj není bojem i jedné politické strany, nýbrž všech poctivých a rozumných synů a dcer československého národa. Naším úkolem je zmobilisovati všechny duševní a mravní hodnoty národa a pak nepochybuji, že dáme své republice do vínku nejmocnější zbraň, že potřeme rozmáhající se kulturní bolševismus, vše cizácké, banální, hrubé a šedé a že slavně zvítězíme, neboť síla ducha je nejmocnější hybnou silou tohoto světa!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>33kagr9xh6o4gr886h3qnffm2vga2g6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Avont</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93058</id>
    <revision>
      <id>337674</id>
      <parentid>318828</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T12:08:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337674</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1330" sha1="hmcy0mu8odemqvdk0f4qdanhlvipkt0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Avont
  | PŘEDCHOZÍ = Avon
  | DALŠÍ = Avoué
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Avont
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;1111. {{Kramerius|nkp|52936f20-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
{{Prostrkaně|van den}} '''Avont''' {{Prostrkaně|Pieter}}, belgický malíř (* 1600 v Malíně — † 1652 v Deurně nedaleko Amsterdamu), vyznamenával se silou přednesu, zejména při postavách dětských, vedlé toho měkkostí tónů masových, ač dost často neostýchal se zákazníkům odváděti obrazy málo propracované. Četné obrazy jeho nacházejí se v Antverpách (''Sv. rodina'', ''P. Maria s Ježíškem'' a jiné), v Gentu, v gallerii Belvederské (''Lesní krajina se sv. rodinou'', ''Lesní krajina s Pannou Marií, Ježíškem a malým sv. Janem''; ''Flora s genii v pozadí krásné zahrady'') a Liechtensteinské ve Vídni (3 obrazy), v pinakotéce mnichovské (''Sv. rodina'') a jinde. '''A'''. dost často maloval figurky do krajinomaleb jiných mistrů (D. Vinckeboonse, obou Brueghelů, van Udena a de Vaddera) a hotovil kopie obrazů Rubensových a van Dyckových. Dle obrazů jeho ryli Petr Ruchale, V. Hollar a jiní.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hmcy0mu8odemqvdk0f4qdanhlvipkt0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1911/31. prosinec/Tři činitelé</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97704</id>
    <revision>
      <id>337715</id>
      <parentid>333658</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:50:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337715</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16943" sha1="pqgbrllpw5709bi63q0v60w8s1mb04w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Národní listy/1911/31. prosinec
   | PŘEDCHOZÍ = Německé jubileum a české naděje
   | ČÁST = Tři činitelé
   | DALŠÍ = Česká hudba v roce 1911
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Tři činitelé{{Redakční poznámka|Otištěno v příloze Národních listů s názvem Z kulturního života.}}
 | PODTITULEK = (Úvaha novoroční.)
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | VYDÁNO = 31. prosince 1911
 | datum vydání = 1911-12-31
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 360, s. 1 (přílohy)
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|54553b60-da6b-11dc-925f-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 51
 | číslo = 360
 | strany = 1 (přílohy)
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Jest již ctihodným zvykem zastavovati se na ročním předělu a rozhlížeti se obzíravým okem po úhrnných výsledcích pracovního úsilí posledního období; od finančníků a národních hospodářů převzali moudrý ten usus také ti, kdož sledují ať kriticky ať kronikářsky rozvoj a postup duševní práce vědecké, umělecké či literární. Jest však velmi nesnadno prováděti bilanci v oboru hodnot nehmotných, jichž nelze sčítati, měřiti a vážiti: často právě to, co vyhlašovalo se v hlučné vtíravosti za opravdovou hodnotu duševní, bylo pouhým jejím zdáním; naopak ve zjevech zcela nepatrných a skromných dříme nejednou ukryto na sta možností budoucího vývoje a netušené působnosti.

Vyjde kniha nasycená a přesycená obsahem i ovzduším doby, hlasité a důrazné její řeči rozumí kde kdo — kniha dobude si rázem všech mozků a srdcí. Jest v knize právě tolik, kolik doba potřebuje a kolik si žádá, ale nic více. Budoucnosti nemá již ničeho říci; po roce, po dvou vyvane její všecka vůně a všecko kouzlo, a noví příchozí hledají v ní nadarmo inspiraci svých snů, rozřešení svých nejistot, vyjádření svých tuch. Současně s touto sebevědomou knihou vítězného úspěchu objeví se kdesi mimo hlavní ohnisko literárního tržiště umělecké dílo, jež jest současníkům zavřeno na sedm zámků. Odvrací se od jejich životních zájmů a přezírá jejich všecek duševní svět; slaví svoje svátky krásy stranou od jejich oltářů; snuje si z paradoxní příze obrazů a snů zcela odlišné představy života; jest nesrozumitelné, těžké, podivínské. A hle, právě v tomto díle, jehož si sotva kdo povšimne, jest zakuklen motýl budoucnosti. K uzamčeným zámkům najdou se po desetiletí pravé klíče, a nová pokolení budou tam vstupovati, aby nacházela svoje duševní typy, luštění svých záhad, obraz svého vnitřního světa. A rcete nyní: které z obou děl bude se jeviti kladnou hodnotou tomu, kdo při roční bilanci má pouze perspektivu a odstup jednoho roku? Zdaž nerozhodne se pro dílo prvé? Zda podaří se mu souditi hned s historickou spravedlností?

Nepřeceňujte tedy takových výročních závěrek a nelekejte se příliš jejich zpravidla skeptických a chmurných soudů: jsou založeny na hodnotách velmi proměnlivých! Řeknou-li vám, že lyrická žatva tohoto roku vykazuje jen několik málo trvalých děl, potěšte se věrou, že snad v některém z nich obsaženy, jsou zárodky nového slibného rozvoje naší lyriky, jenž vystřídá současnou krisi a stagnaci. Odpovězte těm, kdo viní naše románové tvoření z přílišné příklony ke kulturnímu světoobčanství, že právě tak a snad jen tak zbystří a vycvičí se zrak pro postihování toho, co jest v našem národním životě a v naší lidové duši svérázného a odlišného. Ani opětovné hlasy, děsící se, že schopnost analytická, kritisující, hodnotící rozvíjí se v naší literatuře na úkor sil tvůrčích, budujících, básnických, nesmějí býti pojímány příliš tragicky: stanuli jsme patrně na bodě, kde třeba se orientovati o minulosti a zhodnotiti a přetříditi její zásoby; či nadešla hodina, kdy si stanovíme nová, přísnější a vyšší měřítka pro tvoření, jež se hrání a chystá ve stříbřitých mlhách zítřků? Věřím pevně a hrdě, že není naprosto třeba obávati se o budoucnost naší literatury, byť by i letošní bilance výroční nasvědčovala jakési tišině, mdlobě a odlivu. Naše unum necessarium jest pouze, abychom vybavovali a uvolňovali v literatuře energie skutečně tvořivé, schopné vývoje a životodárné — objevte se kdekoliv, v té či v oné skupině literární, rozvíjejte naši slovesnou tradici či stavte se revolučně proti ní, čerpejte své vniterné napětí z cizí inspirace kulturní či z domácí stále plodné a živné půdy: jste-li životními silami, jak bychom vás nevítali, netoužili vás užiti, nesnažili se vám dáti průchod? Co všecky nás slučuje, toť nejsou hrobové otců a závazky jim dané; toť spíše statečná a činorodá víra v zítřek vyšší nejen nad přítomnost, ale i nad minulost, toť prudká a neoblomná snaha připravovati, uskutečňovati a přivolávati ten zítřek: jako každá velká láska, má býti i náš vztah k české literatuře vyznáním dynamické naděje!

Ale nemínil jsem psáti ani obžalobu ani obhajobu výročních bilancí, tím méně jsem chtěl stavěti horoskop naší literatuře; spíše zamýšlím poukázati stručně a letmo na několik velkých, řeknu přímo dramatických sil literárního života, v jejichž střetnutí, zápolení a vyrovnání spočívá vlastní obsah slovesného ruchu a dění; ovšem chtěl bych stále státi na pevné půdě české literární skutečnosti.

Děsí-li co opravdového pozorovatele a milovníka knižního života v Čechách za posledních let, jest to především nepoměrná převaha překladového živlu na našem literárním trhu: celá, a to nejkrásnější, poschodí našeho domu obsazena jsou cizinci. Mnoho podmínek střetlo se u nás, z nichž vyvěrá tato hořečka pro překlady u spisovatelů i u čtenářů: vrozený napodobitelský a přizpůsobovací pud západního Slovanstva; sousedství s Němci, jejichž obrovský a tuhý organismus snadno překonává záchvaty kulturního universalismu běžného od půldruhého století; dějinné opoždění se za vzdělaností ostatního Západu o celá desetiletí; vítězství světoobčanského směru v našem básnictví. Neupírám, že překlady velkých děl značila nejednou u nás důležitý čin literárního pokroku: kdo by dovedl, kdo by chtěl škrtnouti z našich slovesných dějin vítězné události, jakými byly [[Autor:Josef Jungmann|Jungmannovy]] básnické převody klassických děl západních, [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Vrchlického]] mladistvá přebásnění francouzských romantiků a Parnassistů, nebo založení „Ruské knihovny“ pro románová arcidíla realismu na Východě? Co pojí tyto tři události, připiaté ke jménům a zjevům naprosto odlišným, ne-li protilehlým? Vždy uváděl tu vzácný dar kritického výběru a včasné volby díla, jejichž kulturní dosah přesahoval daleko literaturu a jichž nám bylo nejvýše třeba za vzor i za inspiraci; ale vyškolenou a důmyslnou schopnost vyhledati taková plodná díla provázelo zároveň vyspělé umění formální, které nově a směle vzepialo všecky tvárlivé síly českého jazyka. Překladatelé, jejichž čin nebyl virtuositou, nýbrž ethickým zasvěcením, měli divinační dar vycítiti, čeho žádá literární nutnost: poslechli toho neodbytného hlasu a šli, podřizujíce se, za nim s nákladem nejlepší své energie. Hle, zde na živých příkladech doloženo překladatelství jako služba vysokému ideálu zákonného a zdravého rozvoje slovesného.

Zvažte naopak na těchto vážkách celou tu spoustu překladovou, která dnes daleko převyšuje původní tvoření slovesné! Kde druhdy byla měřítkem nutnost, tam rozhoduje dnes pouze zajímavost, tato nalíčená a nafintěná chimera moderního člověka. Nejsou to v první řadě umělecká díla, jež vábí překladatele: daleko větší náklonnost vzbuzují pouhopouhé dokumenty časové, společenské a lokální, jakási belletristická obdoba denní kroniky v žurnálech; každá sensačnost dne a každý experiment rozmaru zláká pošetilé ptáky překladatelské na svou nicotnou vějičku; nový brak a stará makulatura zachraňují se u nás pod heslem aktuality a informace. Nikde neovládl naši literaturu do té míry udychtěný mechanism moderní doby jako v oblasti překladatelské: tu se skutečně pracuje ve velkém a v automobilovém tempu. Sotva v cizině ohřeje si několik feuilletonistů svou vodovou polévku při nějakém průměrném románě, jehož dostřel nepřesahuje jedinou saisonu, hned ohlásí se jeho překlad u nás; někdy i dva překlady zároveň. Několik literárních jepic zastře zmateným a hlučným svým vířením opravdové světlo životního poznání a nečasové krásy: dostatečná pobídka pro nás, abychom zřídili celé sbírky pro překlady oněch efemer. I z velkých mistrů, kteří jsou klasicky ve čtyřech, v pěti knihách, uvádí se k nám šmahem všecko, odřezky a odpadky, pokusy a náběhy. Kritická neorientovanost překladatelů jde pak ruku v ruce se zmatkem čtenářů. Pak ovšem zanikají v této spoustě jednotlivé hodnotné překlady, které by mohly býti literární i kulturní inspirací a požehnáním, nestalo se tak u nás právě letos dílům W. Patera, [[Autor:Elizabeth Barrettová-Browningová|A. Browningové]], [[Autor:Anatole France|A. France]], J. P. Jacobsena, F. Sologuba?

Proti dnešní překladatelské praxi, která chce z ciziny hraditi vůbec všecku potřebu zábavné belletrie, která zatlačuje překlady buď rovnocenná díla původní neb vůbec odnímá jim možnost otištění, musí kritika s příkrou důsledností žádati co nejpřísnější obmezení překladů a to jen děl vůdčích v tlumočení dokonalém, které by samo značilo rozmnožení formálních možností naší literatury. Dnes zasáhá bolest až k bytostnému nervu naší národní slovesnosti a proto nad všemi ohledy a zřeteli stojí uvědomělá a hrdá ethika, obdobná té, jíž řídí se všemu na vzdory národ v zápase o své bytí a nebytí.

Zdává se leckdy, a u nás snad větší měrou než jinde, že kromě překladů stojí v cestě zdravému a volnému rozvoji slovesnému také literatura stará, jež stále otiskována a vydávána soustřeďuje k sobě mnoho z onoho zájmu, který by měl především náležeti tvůrčímu dramatu současných spisovatelů. Nechci, aby se mně špatně rozumělo: jsem jistě poslední, kdo by se stavěl proti udržování slovesné tradice a souvislosti, ať již mezi spisovateli či ve čtenářstvu. Nevyjádřil jsem se patrně zcela přesně, uživ terminu: stará literatura; mnohem správnější by bylo asi pojmenování: mrtvá literatura. Zažili jsme všichni nedávno, že básníci jako [[Autor:Karel Hynek Mácha|Mácha]], [[Autor:Karel Jaromír Erben|Erben]], [[Autor:Jan Neruda|Neruda]] či [[Autor:Karolina Světlá|Světlá]] patří svou osobností i svým dílem bezprostředně a živě nám všem: jejich krise jsou naše krise, jejich problémy zatřásají námi, jejich řešení svítí i nám na cestu. Dokud máme k nim takový dramatický, vzrušený a vřelý vztah, dokud je prožíváme a nepřijímáme, dokud s nimi vedeme duchovní hovory a neužíváme jich jako prostředku duševně uspávajícího a oslabujícího, nikdy jich nesmí nazvati mrtvou či starou literaturou: jen více takového napiatého poměru k naší slovesné tradici! Avšak vedle těchto důvěrně zúčastněných druhů naší literární přítomnosti zahrnuje nás běžná knižní praxe nekonečnými soubory prací bezvýznamných literárních mrtvol, jichž úkol dávno jest zkoncován a které na každou hlubší otázku, položenou při četbě, zůstávají v úporné němotě dlužny odpověď. Jejich mechanický úspěch a jejich trvalá vláda nad dušemi průměrných čtenářů jest projevem zpožďovacího principu v myšlenkovém světě: pravdy z předvčerejška jsou nejpohodlnější; ničím neukolébávají se mysli tak příjemně, jako boly dávno přežilými, radostmi před léty vyvětralými přeludy, jimž bylo odňato všecko nebezpečné kouzlo děsivé blízkosti. Emancipujme se konečně od této staré, mrtvé, mechanicky přetiskované literatury a s lenošky, kolem níž se hemží bezkrevné stíny slovesných přežitků, seskočme rozhodně do ruchu a šumu literatury živé, zápasící, rodící se!

U nás však touží nejeden spisovatel sám po předčasné mumifikaci. Nemůže se dočkati chvíle, kdy z rušné čety sporných a napiatých zápasníků sám se převede mezi samozřejmé vítěze, kteří stojí mimo diskusi a mimo zájem. Říká se tomu eufemisticky v Čechách: vydávati sebrané spisy, hezky mechanicky, svazek za svazečkem, nejraději v sešitech a pokud možno s naprostou úplností — naše nakladatelská technika podporuje tuto spisovatelskou ctižádost se všech sil. Jenom pošetilec by mohl upírati spisovateli právo na úhrnný soubor vlastních děl, uspořádaný buď historicky neb esteticky; pouze nesmířlivý pedant přisoudil by toto právo výlučně filologickému neb literárně historickému odborníku. Avšak toho práva dobývá si spisovatel teprve tehdy, když uzavřel a domyslil celou svou vývojovou dráhu, když dospěl k hodině závěrečné perspektivy, když došel odstupu a objektivity ke svému dílu. U nás vycházejí však sebrané spisy z pravidla za zcela opačných podmínek: uprostřed své dráhy spisovatel počne se mechanisovati, opakovati, parafrasovati, a aby si dal náležitou omluvu, prohlásí vydáváním sebraných děl: jsem hotov a ukončen. Jest to jeho soukromý a neškodný blud, jenž stává se teprve tehdy veřejným nedorozuměním, když všecky prostředky literární organisace míří k tomu, aby zájem čtenářů se přesunul k sebraným spisům autorů „hotových“ od jednotlivých děl básníků zápasících.

A přece tito, jen tito, hledající a zkoušející, bloudící a vítězní, ukladatelé a řešitelé hádanek, jsou vlastní dření literatury. Nemá býti překážky, kterou by nebylo nutno odstraniti, aby lyrik mohl se plně vypěti, vyprávěč cele vydati ze svého vnitřního dějového bohatství, dramatik oživiti nejvhodnější scénu svými postavami, filosof obepřísti jemným tkanivem svých myšlenek co nejširší kus životní skutečnosti. Najíti plnou a bezpečnou kulturní i společenskou resonanci pro tyto spisovatele, jichž neprovází ani lákavá zajímavost cizinecká ani tradiční prestiž, dobýti půdy, jež má býti osazena jejich sny, zaujmouti pro individuelní vývoj každého z nich diváky a přátele pozorné, oddané a napiaté — toť nejvyšší ctižádost literární propagandy. Vážná a opravdová kritika, která jinak málo dbá o jakékoliv dílo propagační, hlásí se tuto ráda a důrazně o účast. Neboť co podniká raději, ochotněji a lépe než že odhaluje v mnohohlavém a zmateném zástupu začátečníků a adeptů hlavy skutečně tvůrčí, schopné vývoje a přinášející nové živly do slovesného umění? Než že jim samým ukazuje cíle a cesty, překážky a meze jejich nadání a tak pomáhá jim uskutečňovati, co v jejich nitru a v jejich díle jest neuvědoměle utajeno? Než že miluje duševní růst jednoho každého z nich tak, jako miluje sadař růst stromu a zahradník rozkvétání květiny? Než že brání, aby přílišná služba tradici nezastavovala rozvoj svérázné a výbojné osobnosti a naopak že podporuje plné vyzrání osobnosti jinak organisované tím, že připíná ji přirozeně k minulosti a k tradici?

Nebo mluveno logikou naší dnešní stati: Kritika usiluje o rovnováhu všech tří hlavních činitelů, podmiňujících zdraví a sílu literatury, staví překladovou činnost vědomě a účelně do služeb slovesného tvoření; připíná starou literaturu organicky a vědomě k živému písemnictví ne jako živel nadřízený a poručnický, nýbrž jako pomůcku a inspiraci, avšak nade vše staví nový, prudký, básnický čin; neřekli jsme nadarmo, že všecko její počínání jest svěceno dynamickou nadějí.

Napsal jsem několik theoretických vět z nauky, kterou bychom snad mohli nazvati sociologií slovesnosti; kdo chce, pokládejž je za volnou obměnu programu, jejž chce tato rubrika uskutečňovati.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

{{DEFAULTSORT:Tři činitelé}}</text>
      <sha1>pqgbrllpw5709bi63q0v60w8s1mb04w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1911/23. duben/O nových pracích literárně dějepisných</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97714</id>
    <revision>
      <id>337713</id>
      <parentid>333692</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:50:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337713</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24864" sha1="fyt4iu4q0jrxbqxs538x2yy65qki7dg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Národní listy/1911/23. duben
   | PŘEDCHOZÍ = Lyrické otázky
   | ČÁST = O nových pracích literárně dějepisných
   | DALŠÍ = Žapon v Rudolfinu
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = O nových pracích literárně dějepisných{{Redakční poznámka|Otištěno v příloze Národních listů s názvem Z kulturního života.}}
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | VYDÁNO = 23. dubna 1911
 | datum vydání = 1911-04-23
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 112, s. 9
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|fc5f8f60-d97e-11dc-8c7a-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 51
 | číslo = 112
 | strany = 9
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Literární dějepis, jenž byl dlouho v područí filologie, vyspěl u nás v posledním dvacetiletí v samostatnou vědu, řídící se vlastními methodami a sledující vlastní cíle. Nezapomíná arciť svého bratrského vztahu k ostatním naukám duchovním, avšak má dosti sebevědomí, aby uhájil svou neodvislost. Připomíná si rád, že důkladná znalost ''jazykové stránky'' slovesných děl patří k nejdůležitějším a nejbezpečnějším pomůckám ku proniknutí jejich časového, místního i osobního charakteru, leč klade při tom větší důraz na psychologickou a slohovou povahu řeči než na její mluvnické rysy. Pokládá přímo samozřejmým, že dění slovesné jest součástkou ''dějů kulturních'' a namnoze též odleskem ''historie veřejné'', avšak nezaměňuje přec úkol dějepisce literárního za úlohu kulturního historika, neboť literatura není pouhým souhrnem ideí a zájmů vyjádřených slovem a písmem; spíše jest souhrnem forem a slohů vyjadřujících tyto ideje a zájmy. Posléze neklame se literární dějepisec ani o svém poměru ke ''kritikovi''. Ví dobře, že výklad literárních faktů nikterak se neobejde bez kritiky a ocenění těch faktů, a že hodnotící soud prohlubuje historické seřazení, ale přece pohlíží na všecek svůj úkol jako na pragmatické hledání a zjišťování příčin, souvislostí a vztahů, slovem dává se ovládati kategorií příčinnosti.

Dlouho podceňovaná a zneuznávaná nauka literárně dějepisná získala jen vymaněním se z nadvlády sesterských věd. Zmládla a okřála, jakmile poznala, že stojí mnohem blíže umělecké synthese historické a kritice aesthetické než úmornému rozboru a popisu filologickému. Opustivší cesty suchopárného knihopisu a bezduchého registrování, vstoupila sebevědomě do samého ruchu literárního života a byla tam záhy uvítána nadšeným a pozorným zájmem vzdělaného čtenářstva. U nás v Čechách, kde za časů Jirečkových a Tieftrunkových byl literární dějepis nerozlučně spojen se zkostnatělou pedanterií, živému písemnictví úplně odcizenou, sleduje inteligence nyní, v období značeném průkopnickým dílem Vlčkovým, horlivě činnost a práce literárních dějepisců. Zůstávají-li odborné studie odkázány i na dále na úzký okruh zasvěceného čtenářstva, těší se za to nebývalé oblibě úhrnné práce literárně dějepisné; zejména pak různé „stručné dějiny české literatury“, „katechismy dějin české literatury“ atd. jsou hojně čteny a kupovány a to nejen jako pomůcky ke studiu školskému.

Ale i vzdělaný čtenář, který pozorně pročítá díla literárně dějepisná, zapomíná zpravidla, že to, co se mu jeví jednotnou samostatnou vědou, jest v podstatě ''trojí'' různá činnost nauková. Jádrem práce literárně historické jest ovšem ''badání'': shromažďuje, třídí, oceňuje se nová látka slovesná, rozebírá se nejrůznějšími methodami analytickými, kladou a zodpovídají se rozmanité specielní otázky atd. Vším tím se doplňuje, přehlíží a opravuje dosavadní poznání, ať týká se jednotlivostí nebo celistvého obrazu různých období, proudů a skupin ve slovesném vývoji. Odborné vyškolení, přesnost methody, správné pojetí a vykořistění detailu, případné zařazení jednotlivostí do náležité souvislosti, přísná kritika… toť hlavní požadavky, jež dlužno činiti na badatele; v tomto stadiu práce často výtečně poslouží methody filologické nebo postup tak zv. nižší kritiky historické. Z poslední doby máme řadu takových odborných badání literárně dějepisných. Uvedeme jen několik příkladů, z nichž mimochodem vysvitne, že největší pozornosti u badatelů se těší vedle období staročeského naše slovesné i národní obrození.

''Antonín Havlík'' přispěl pronikavým rozborem staročeských legend a t. zv. rukopisu Hradeckého k určení chronologie a k ocenění techniky našeho nejstaršího básnictví. ''[[Autor:Zdeněk Nejedlý|Zdeněk Nejedlý]]'' vystopoval se stejnou měrou slovesného i hudebního porozumění vývoj českého zpěvu až k vrcholu husitství. ''Jan Máchal'' seznámil nás s celou oblastí dramatu staročeského. ''František Ryšánek'' a ''Stanislav Souček'' odkryli myšlenkové kořeny a virtuelní zdroje spisů Štítného. Stati ''Josefa Hanuše'' a ''Arnošta Krause'' osvětlily ranní počátky českého osvícenství v XVIII. věku. Ku poznání prosodicko-aesthetických sporů, kupících se kolem trojice Jungmann, Šafařík, Palacký, snesli nové materialie ''Ferdinand Strejček'' a ''Pavel Váša''. První kameny k dějinám literární i národní obrody na Moravě poskytují monografie ''Miloslava Hýska'' a ''[[Autor:Jan Kabelík|Jana Kabelíka]]''. Podrobné vyšetřování osudů, prací a myšlenek K. F. Hyny a V. Zahradníka vyrostlo ''Františku Čádovi'' na průpravné studie k dějinám českého písemnictví filosofického. Až do nejjemnějších vláken prozkoumal ''[[Autor:Václav Tille|Václav Tille]]'' naši pohádkovou literaturu před r. 1848. Tyto práce, otištěné vesměs v publikacích odborných (v Rozpravách České Akademie a v Listech filologických, Časopise Českého Musea, Českém časopise historickém a v Časopise Matice Moravské), pozměnily namnoze dosavadní názory o naší slovesné minulosti, ale kruhy neodborné dovídají se o jejich výsledcích teprve, když byly přejaty do úhrnných zpracování české historie literární.

Na základech položených detailním badáním buduje ''literární historiografie'' svoje obsáhlá díla; za analysou sleduje synthesa. Velká taková díla, stojící na rozhraní vědecké koncepce a umělecké komposice, zrcadlí osobnost svého tvůrce a také vyžadují neúprosně, aby jejich tvůrce byl opravdovou osobností. Jen na jeho individuelním svérázu závisí celá periodisace a disposice látky, výběr a zdůraznění význačných individualit a proudů, podmalování veškerého dění vůdčími ideami a vykrášlení celého podání kulturním koloritem. Jest samozřejmo, že každý opravdu samostatný dějepisec literární provede úkol jinak, ten důsledně individualisticky, onen s hlediska hromadného vývoje; jeden spíše ideologicky a kulturně filosoficky, druhý naopak literárně v nejužším smyslu, t. j. slohově a formálně; někdo pod zorným úhlem národní individuality, jiný se stanoviska srovnávacích dějin literárních… quot capita, tot sensus. Naše písemnictví má vlastně jediné velké dílo toho druhu, ''[[Autor:Jaroslav Vlček (1860–1930)|Jaroslava Vlčka]]'' „''Dějiny české literatury''“, které postoupily v první své části až po věk zlatý, v druhé pak od počátků XVIII. století až asi po dobu Máchovu. Vlčkovo dílo bylo v den abrahamovin spisovatelových na těchto místech oceněno, i není třeba ke charakteristice jeho se vraceti. Pro informaci dlužno jen připomenouti, že methodicky založil Jaroslav Vlček své monumentální dějiny na jakémsi umírněném a osvíceném kompromisu uvedených method, lna při tom osobním svým založením nejvíce k široké malbě kulturního a myšlenkového prostředí a podřizuje rád i velké osobnosti dobovým proudům, jež všude pojal s hlediska evropského. Kniha Vlčkova, skoupá a přehledná v začátcích, detailní a sytá ve vrcholných částech, vyniká ještě jednou předností. Spojuje stále analysu se synthesou; uvádí do studia památek i podává úhrnné soudy o nich; charakterisuje individuality i stopuje neustále jednotu vývojovou. Na opačném pólu stojí dva úsečné, ale obsažné spisky, přicházející z jiného tábora a značící namnoze zdravý korrektiv proti upřílišené analytičnosti mnohých našich dějepisců slovesnosti. Dva význační kritikové, ''[[Autor:František Václav Krejčí|F. V. Krejčí]]'' a ''[[Autor:František Xaver Šalda|F. X. Šalda]]'', onen s větším nákladem barvité výmluvnosti, tento s prudčím proniknutím k jádru osobností a proudů, podali v knižečkách „''Zrození básníka''“ a „''Moderní literatura česká''“ dvě smělé synthetické skizzy k historiografii naší básnické literatury. Tu nejde o fakt, ani o jejich rozmnožení, nýbrž o novou disposici, o samostatnou interpretaci, o nezvyklou strategiku literárních myšlenek. Ač oba spisky jsou stručné a pro starší dobu naší literatury ne právě významné, náleží jim přece čestné místo moderních pokusech o synthetickou historiografii naší literatury.

V poslední době nabývá u nás větší a větší obliby třetí činnost literárně historická: ''popularisační''. Obrací se v podstatě ke dvěma kategoriím čtenářů: k studentstvu, které má doplniti a prohloubiti literární vědomosti ve škole získané, a k neodborné inteligenci, jíž se nedostává ani času, ani chuti studovati učené monografie a rozsáhlá díla dějepisu slovesného. Dobrá popularisační příručka vyžaduje na svém původci vlastně velmi mnoho. Nestačí, aby ovládal materiálně svou vědu, nýbrž předpokládá i náležité hodnocení oněch poznatků, neboť jen ten dobře popularisuje, kdo dovede vybrati, zdůrazniti a relifně podati vše podstatné, nechávaje stranou podružnou jednotlivost, nahodilé jevy, bezvýrazné zvláštnosti. Nestačí, aby popularisující literární historik důvěrně znal veškeré prameny a příslušnou literaturu, nýbrž musí míti odvahu časem se od ní emancipovati a zaujmouti stanovisko osobité. A naopak přečasto žádá úkol od něho zapření vlastní osobnosti, potlačení zálib a vědomostí subjektivních. Leckdy zatouží vyčerpati tu onu stránku předmětu, jež jest mu zvláště milá, leč rozumí-li správně svému úkolu, zarazí se v čas a spokojí se umírněně s pouhým uvedením do předmětu, s pouhými nápovědmi a poznámkami, které nabádají čtenáře, aby studoval sám dále, stavěje na základech, položených popularisační příručkou. To jest slovem: popularisační činnost literárně-dějepisná vyžaduje velké ''didaktické'' schopnosti, jíž však nelze dosáhnouti bez určité školské a literární zkušenosti; proto jsou dobré příručky tak vzácnými zjevy.

V poslední době vynikly dvě knížečky, určené potřebám školským a vyrostlé ze školské praxe. Míním „''Stručné dějiny literatury české''“, které pro potřebu gymnasií, reálek a paedagogií vydal c. k. školní knihosklad pražský. Oba svazečky zakládají se na velkém díle Vlčkově, přihlížejíce ovšem i k badání nejnovějšímu; pro starou dobu podjal se práce po E. Smetánkovi sám Jaroslav ''Vlček'', pro střední období Václav ''Ertl''. Jasnost, přístupnost a přehlednost ve výběru, uspořádání a podání vyznačuje tyto šťastné pomůcky, které dávají přednost informačnímu popisu před kritickým rozborem a při tom nespouštějí se zřetele velké ideje dobové. I mimo školu mohou laciné a úpravné ty svazečky, psané vkusně a stručně, konati výborné služby. Mnohem obšírněji jest založen „''Katechismus dějin české literatury''“ od Pavla ''Váši'', vydaný brněnským nakladatelstvím Píšovým. Autor, jenž podal nejednu cennou monografickou práci z jazykovědy i literárních dějin, nevystačil na úkol, jejž si stanovil, totiž „podati populární příručku, která by o hlavních zástupcích jednotlivých proudů literárních poučovala přístupně, zajímavě a dosti podrobně“. Kde se spisovatel opírá věcně i methodicky o osvědčené a spolehlivé práce cizí, stojí na pevné půdě; jakmile se však pokouší o samostatný výběr látky, její neodvislé uspořádání a rozdělení, o kresbu podobizny a charakteristiku proudů myšlenkových i uměleckých, ztrácí rovnováhu a dopouští se chyb palmárních. Ve staré a střední době poučuje v celku správně a věcně, ač ne právě živě a zajímavě: nedostatek personality a suchost slohová jsou totiž hlavní rysy jeho práce. Ale jakmile postupuje do nových a nejnovějších období našeho slovesného vývoje, vynechává osobnosti význačné, seřazuje skupiny naprosto bezradně, ba dává určovati svůj úsudek strannickými soudy určité skupiny literární, což vede téměř k směšnostem. V celku zdá se první polovina katechismu Vášova, vzniklého zřejmě především z knihkupecké spekulace, prací solidní a zbytečnou, druhá pak dílem nesolidním a špatným.

Pro české literární poměry jest zvláště charakteristické, že často jeden a týž pracovník musí zároveň podnikati badání a popularisaci nebo badání a synthesu historiografickou atd.: žeň hojná, ale dělníků málo. Příkladem jsou obě nejzávažnější publikace literárně dějepisné posledního půlletí, spojené s úctyhodným jménem ''Jana Jakubce'', totiž II. vydání 1. dílu „''Literatury české devatenáctého století''“ a první svazek Jakubcových „''Dějin literatury české''“. (Obě díla z nakladatelství Jana Laichtera na Král. Vinohradech.)

Mezi zástupci naší moderní školy literárněhistorické, která přijala první podněty od profesora Jana Gebaura, ale při tom se vzdělala na nových methodách literárního dějepisu, jmenovitě německého, zaujímá ''Jan Jakubec'' místo význačné. Před patnácti léty vydal profesor Jakubec svou první obšírnější práci z literární historie, monografii o svém krajanu Antonínu Markovi, psanou se stejnou mírou lásky i odborné znalosti; v ní takřka in nuce nalézáme praeformovánu celou další činnost auktorovu. Látkově uvádí knížka do oblasti, jíž později na neveliké výjimky Jakubec zůstal věren: do dějin národního a slovesného našeho obrození a to do prvních fásí, v nichž postava Jungmannova sice převládá svým vlivem, ale při tom zjev Dobrovského stále ještě patří živé a živé přítomnosti. Jakubec, jenž jest duch spíše vědecky než aestheticky laděný, pojímá již tuto písemnictví v širším než v básnickém smyslu; miluje ony partie literatury, jež jsou na rozhraní poesie a vědy; dokresluje obraz vývoje krásného písemnictví zevrubným výkladem o rozvoji filologie, dějepisectví, kulturního žurnalismu. Forma, které literatura užívá, jeví se mu podřadnou vedle ideí, jimiž písemnictví žije a dýše; myšlenkové ty proudy pak odvozuje Jakubec, vládnoucí pěkným rozhledem po duševním životě evropském za osvícenství i za romantiky, ze zdrojů cizích, čímž liší se od svého druha Josefa Hanuše, zdůrazňujícího energicky českou souvislost tradiční.

Střízlivá a důkladná, podrobná a přesná, věcná a odborná analysa literárních osobností v časové a ideové spojitosti: toť stálý postup Jakubcův, ale přec jeho studie mají něco více než methodu, než úhrn poznatků, než naukovou cenu průkaznou. Za jejich zdrženlivým a krajně střídmým podáním, které vyhýbá se až puritánsky zdobnosti a působivosti malebného neb rhetorického slohu, odkryje pronikavější pohled utajenou mužnou vřelost, propůjčující každé stránce zvláštní posvěcení ethické. Jan Jakubec, při veškeré své široké erudici duch nesložitý a přímočarý, v pravdě kostnatý a rozumový syn severočeského venkova, stojí celou svou opravdovou osobností při ideích, jejichž rodokmen, literární osudy a individuelní zrcadlení vykládá. Jest proniknut racionalistickým náboženstvím čiré a neohrožené pravdy, jaké vyzařuje z jeho velké podobizny Dobrovského. Nevzdává se národního a slovanského programu, jak vypracovali jej velcí duchové druhé obrozenské generace, [[Autor:Josef Jungmann|Jungmann]], [[Autor:Ján Kollár|Kollár]], [[Autor:Antonín Marek|Antonín Marek]], a klade s nimi důraz na činorodou propagandu těchto snah, v nichž jako filolog ze školy Gebauerovy především zdůrazňuje jazykovou stránku. Pro rozeného venkovana, jenž také našemu národopisu prospěl důkladným a úspěšným studiem agrární kultury lidové, jest národní tradice písňová živou skutečností; odtud vřelost, s jakou vylíčil podstatu a kouzlo snahy [[Autor:František Ladislav Čelakovský|Čelakovského]] a jeho školy. Vytrvale věřící Jakubcův kulturní optimism prosycen jest přesvědčením o stálém pokroku a vývoji: proto najdeme v jeho pracích tak intensivní snahu zjistiti u každého zjevu ono pokrokové plus vůči zjevům předchozím, proto setkáme se s rozhodnou láskou k osobnostem rázu Dobnerova neb Havlíčkova a s promyšleným odmítnutím všech ustrnulých konservativců a tradicionalistů. U Jakubce imponuje ve velmi vysoké míře tato bytostná shoda osobnosti i předmětu studia, ideí rozebíraných i prožívaných, slovem ''člověka a díla''. V tom smyslu obsahuje epitheton „buditel Jakubec“, které přátelé mu rádi žertem dávají, vlastně velmi lichotivou charakteristiku. Není ovšem sporu: nejeden zjev Jakubcem rozebraný jest o mnoho složitější než se jeví jemu, zjednodušujícímu intellektualistovi; umělecké stránky namnoze unikají jeho suché a zdrželivé analyse; poslední synthesa jest ne vždy podána; ale ta čest Jakubcovým literárně-historickým pracím zůstane, že jsou psány z plnosti a nutnosti individuality autorovy.

Nejcennější literárně dějepisné práce Jakubcovy uloženy jsou ve čtyřech svazcích souborného díla „''Literatura česká devatenáctého století''“, které za redakce Jaroslava Vlčka vyšly v letech 1902–1907 a obsáhly látku od počátků národního obrození až asi do smrti Hálkovy; přestávka ve vydávání patří k bolestným zjevům našeho vědeckého života. Celé dosud vydané dílo, na němž spolupracovalo třináct spisovatelů, založeno jest na kompromisu mezi původním badáním a synthetickým zpracováním látky prozkoumané: již tento dvojaký ráz vedl k nestejnoměrnosti podniku, jež daleko ještě zvýšena byla růzností individualit zúčastněných. Kromě toho průběhem práce leccos důležitého vypadlo, textová poměrnost byla porušena, takže druhé vydání, jehož potřeba se při obsáhlosti a poměrné nákladnosti spisu dostavila velmi záhy, má zároveň úkol vyrovnati neshody, nesouměrnosti a vnitřní spory zpracování původního. Redakci druhého tohoto vydání převzal Jan Jakubec; dle dosavadních disposicí nakladatelových vyjdou v novém vydání první dva svazky. Prozatím vydané sešity obsahují asi čtyři pětiny prvního dílu, který má od počátků josefinského osvícenství dospěti až k vylíčení Jungmanna a jeho školy i padělků rukopisných.

Na rozdíl od prvního vydání rozdělili se o zpracování 1. svazku „Literatury české devatenáctého století“ učenci čtyři. Jaroslav Vlček podal rozbor příslušných partií písemnictví slovenského a počátků novočeského veršování, Josef Hanuš výklad o novočeské romantice a rukopisných podvrzích, Jan Máchal pojednal o próze zábavné a dramatě. Hlavní partie jsou tedy dílem Jakubcovým; mezi nimi na př. pojednání o českém osvícenství, o počátcích studií historických a slavistických, o uvědomování národnostním a literatuře vzdělávací, pak tři podrobné monografie o vůdčích spisovatelích Josefu Dobrovském, Janu Nejedlém a Josefu Jungmannovi. Pokrok proti první versi, která po stránce věcné proslula svým překvapujícím bohatstvím nových údajů, hledisek a paralel, jest značný. Ačkoliv v podstatě zůstala disposice stejná, přece uvnitř daného rámce docíleno souměrnosti, skladnosti a jednotnosti. Některé kapitoly splynuly v organičtější celek, jiné obohaceny o nové oddíly, jež podávají detaily dříve přehlédnuté, opakování stejných věcí všude potlačeno. Kromě velkých monografií Dobrovského a Jungmanna, v nichž linie zhutněly a vystoupily, doznaly zvláštního obohacení kapitoly o školství, novinářství a časopisectvu, o spisech popularisačních, o uvědomění národním. Zvláště pak zasluhují pozornosti dvojí změny, jež Jakubec provedl ve svých partiích. Prohloubil velmi šťastně a správně politické pozadí kulturních událostí a jmenovitě pojal josefinism nyní s hlediska kritičtějšího. Pak zdokonalil pragmatičnost spisu tím, že zpracoval z jednotného stanoviska ideového tytéž zjevy, ať patří kterékoliv oblasti jazyka a ducha českého; tím odstraněno jakési separatistické řadění událostí moravských, slovenských, které v první versi opravdu vadilo. I jiní spolupracovníci podrobili svoje oddíly četným změnám, tu doplňujícím, tu krátícím, takže celek zachoval přednosti vydání prvního, ale vyhladil a vyrovnal jeho nedostatky. Těšíme se na pokračování toho záslužného podniku.

Je-li „Literatura česká XIX. století“ zbudována na kompromisu mezi badáním odborným a synthesou historiografickou, spojují Jakubcovy „''Dějiny literatury české''“ synthesu s popularisací. Ráz Jakubcova díla, jehož první svazek sahá od nejstarších dob až do období pobělohorského, dán jest jeho vznikem. V základě máme před sebou velmi rozšířené a zdokonalené vydání auktorovy německé práce, vydané v Amelangových „Die Literaturen des Ostens in Einzeldarstellungen“, kdež Jakubec dovedl písemnictví naše zhruba až k vystoupení generace „Májové“. Původ ten se hlásí stále ve snaze propracovati co nejurčitěji vůdčí ideje našeho kulturního vývoje; ovšem v německém podání ještě větší měrou než v českém textu pojata jsou literární díla především jako ukazovatelé politických, náboženských a kulturních dějů a myšlenek. Stanovisko to zavedlo spisovatele leckde na scestí, neboť nejednou oceňuje a hodnotí intence a zásady, nikoliv slovesné umění rozebíraných auktorů, čím trpí na př. vylíčení literatury bratrské, přeceněné pod vlivem myšlenkových sympatií. Ale během práce Jakubec vytkl svojí příručce ještě jeden cíl: má býti spolehlivou pomůckou studijní a proto uvádí i do odborné literatury předmětu, zaznamenává vědecké problémy a dosavadní jejich řešení, podává výběr nejdůležitější bibliografie, postupujíc ve všem až do doby nejposlednější. Tím jakož i přehlednou svou úpravou hlásí se spis Jakubcův, psaný velmi jasně, ba prostě, za pomůcku ke studiu; někde obětoval auktor této věcné kázni a naukovému positivismu leccos ze své individuality a vzal tak své práci účinek bezprostřednosti. Posud vydaný první díl předstupuje před čtenářstvo jaksi provisorně, nemaje ani obsahu ani rejstříku, ba ani titulního listu; proto dlužno odložiti konečný soud o knize, až bude vydána i druhá část.

Na jednu věc však rádi bychom upozornili již teď s povděkem. Míníme velmi zajímavé a hutné oddíly, které profesor Jakubec věnoval vývoji jazykovému ve spojení s ostatním děním kulturním. Napověděl tu mimoděk, jak vděčnou úlohou pro naše filology by bylo podati synthetické dějiny české řeči jakožto doplněk a shrnutí dosavadních analytických prací mluvnických. Velká, bohatá a slavná minulost našeho jazyka, překonávající i minulost našeho písemnictví, volá po podobném díle již dávno. Znamenalo by nejen obohacení odborné vědy, nýbrž i naší celé duchovní kultury.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}
{{DEFAULTSORT:O nových pracích literárně dějepisných}}
[[Kategorie:Literární kritiky]]</text>
      <sha1>fyt4iu4q0jrxbqxs538x2yy65qki7dg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1911/7. květen/Kniha pamětí Aloisa Jiráska</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97778</id>
    <revision>
      <id>337716</id>
      <parentid>333774</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:51:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337716</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="13556" sha1="khd572aqcrbo16ege3rqjemqsup6iqc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Národní listy/1911/7. květen
   | PŘEDCHOZÍ = Mošna
   | ČÁST = Kniha pamětí Aloisa Jiráska
   | DALŠÍ = Z odborné literatury
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Kniha pamětí Aloisa Jiráska{{Redakční poznámka|Otištěno v příloze Národních listů s názvem Z kulturního života.}}
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | VYDÁNO = 7. května 1911
 | datum vydání = 1911-05-07
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 125, s. 9
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|a8fe3c10-d9a4-11dc-83e9-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 51
 | číslo = 125
 | strany = 9
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Za podvečerní chvíle, kdy tichá zář usmíření a vděčnosti klade se lehce na nenávratné krajiny dětství, kdy oko slabounce zamlžené pozírá do nich jako do světů drahých a přece již cizích, kdy vše rozptýlené a nahodilé spojuje se ve velkou, zádumčivou jednotu — za takových chvil pocítí nejeden spisovatel prudkou touhu, oživiti pro jiné tato ztracená panoramata a zároveň sám při tom prožíti ještě jednou minulost v celé její šíři a barvitosti. Pak nedbá spisovatel o to, že snad opakuje neb parafrasuje příběhy jednou v literatuře napověděné neb vypravované, že se vrací k motivům, kterých již dříve užil, že znovu vyvolává postavy, jež ve starších jeho pracích stály modelem a že čtenáře uvádí po druhé do týchž scenerií krajinných a společenských. Tehdy, když tvořil z plnosti své obraznosti, užívaje prožité skutečnosti za pouhou látku nebo za pomůcku názornosti, byl umělcem, jenž stál stranou, vybíraje, sdružuje, stylisuje: teď chce postaviti se ještě jednou do samého středu onoho ztraceného světa, chce zase přijímati vnímavě a povděčně všecky jeho nárazy, všecky jeho dojmy, všecky jeho obrazy, chce v něm utonouti a docela zapomenouti na své sestárlé, umdlené, rozmrzelé já.

Dosud měla naše literatura dva přímo klasické doklady pro tuto psychologii vzpomínkových knih psaných perem spisovatelů, kteří zvláště často čerpávali v básnických svých výtvorech z oblasti mladistvých pamětí: „Upomínky“ Karoliny Světlé a „Druhý květ“ Svatopluka Čecha.

Když byla Karolina Světlá vzkřísila již v řadě povídkových i románových prací divoce svérázné tradice svého zachovalého a hloubavého rodu, když byla již v prudkém romantismu chmurných a vášnivých staropražských skladeb předvedla smělé variace na měšťanské a lokální podání velkolepého svého rodiště, napsala jednu ze svých nejryzejších a nejhutnějších knih, „Upomínky“, v nichž sytě provedený staropražský rámec tvoří obdivuhodnou jednotu s rodinnými a dětskými vzpomínkami. „Druhý květ“ Svatopluka Čecha, význačný to výtvor jeho již oslabené schopnosti komposiční i epické, pohřešuje jednoty a čistoty slohové, která „Upomínky“ Karoliny Světlé staví tak vysoko. Svatopluk Čech neměl rozhodné odvahy, oddati se plně dětským a jinošským svým vzpomínkám, nýbrž vložil je do chudičkého a naivního děje povídkového, jenž stále ruší dojem knihy. Ale paměti samy ať těkají po venkově ozářeném slastným idylismem, ať líčí začernalými, ale jistými barvami starobylých zátiší studentský život. v Klementině, nejsou bez půvabu: pro Sv. Čecha tak příznačná nota toužebné elegie o ztraceném ráji dětství, která zvučí z každé strany „Druhého květu“, vábí čtenáře neodolatelně. I Sv. Čech vypráví v „Druhém květu“ přímo a s věrností takměř dokumentární leccos, co obměněno a přebásněno vyplňuje již dřívější jeho díla.

Ke Karolině Světlé a Svatopluku Čechovi druží se nyní i Alois Jirásek, předkládaje první svazek svých pamětí.&lt;ref&gt;Alois Jirásek: „Z mých pamětí“. Sebraných spisů Aloisa Jiráska díl XXXVII. Str. 361. Nákladem J. Otty v Praze, 1911.&lt;/ref&gt; Kniha má podtitul „Poslední kapitoly k nové kronice ‚U nás‘ a její předmluva, psaná se zádumčivostí, ale nikoliv bez rozmaru, vykládá zvláštní poměr Jiráskových memorabilií k čtyřsvazkové kronice rodného kraje. Rozlehlá skladba „U nás“ nebyla a snad ani nechtěla býti románem: skrovničký epický děj, nesený několika postavami bez zvláštní markantnosti a bez vyššího psychologického zájmu, byl spisovateli pouhou záminkou, aby s pohodlnou kronikářskou šíří a s trpělivou láskou k dobovému detailu vyprávěl o všech fasích hmotného, duševního, národního obrození na Hronovsku. Autor nestál nad látkou, nýbrž dal se jí ovládati; proto nepoznáváme v knize „U nás“ romaneskního fabulistu cyklu „Mezi proudy“ ani jadrného, byť v celku primitivního epika „Psohlavců“. Vše bránilo, aby si získal vůči látce hronovské své kroniky odstup, který přináší jednotící perspektivu. Jeho láska k domovu, k rodnému kraji, k pokrevnému kmeni činila i nejnepatrnější podrobnost drahou a vzácnou. Intelektuální jeho zájem byl příliš napiat, než aby byl připustil vzniku kriticky tříbícího a třídícího soudu. Vždyť obě oblasti, které Jiráska nejprudčeji zajímaly, slévaly se v látce knihy „U nás“: oblast aristokratické kultury, přecházející z rokoka do empiru, a oblast kmenově rázovité vzdělanosti lidové na českém severovýchodě. Alois Jirásek nespokojil se zpodobením několika typických představitelů obou vrstev, nýbrž sledoval celý rozvoj, růst a rozklad oněch kulturních organismů, nedbaje, že výsledkem bude jakási beztvárnost, přeplněnost, nepřehlednost. Ač dal postavám svojí kroniky maskující pseudonymy, ač leccos novelisticky přihrotil neb psychologicky zdůraznil, přece stále potlačoval činnost invenční ve prospěch historického zpravodajství. Posléze stanul na samé hranici povídkářského umění a důvěrné improvisace vzpomínkové.

Hranici tu překročuje v knize „Z mých pamětí“; povídkové pseudonymy a románové stilisace odpadají; dějový rámec, jenž se často zcela ztrácel, se odkládá; spisovatel píše vlastní svůj životopis. Přes to nenazval bych knihu …posledními kapitolami k nové kronice „U nás“; rozdíly jsou příliš podstatné. Kronika „U nás“ měla zcela promyšlené thema, které dobře podchycují názvy jejich jednotlivých knih: „úhor“, „novina“ „osetek“, „zeměžluč“ — jednalo se o všestranné a pozorné vystižení celého růstu a postupu jedné kulturní úrody v rázovitém koutě českém. Bylo to snad spíše thema z hromadné psychologie kulturní než námět románový; thema, jež by bylo získalo potlačením nahodilých důvěrných zápletek; thema, které si vedle láskyplného důvtipu zasvěceného analytika žádalo ještě jednotícího zoru synthetikova. Nesporně bylo to veliké thema, jehož volba ctila původce. Kniha „Z mých pamětí“ nepokračuje v řešení tohoto thematu: nikde Alois Jirásek nebere na sebe a na své osudy ani část úkolu, jímž žil jeho kraj a rodný lid v díle „U nás“. Kronikář horského lidu z českého severovýchodu nemá oné naivní a klidné sebedůvěry, kterou osvědčil kronikář středočeského sedláka F. X. Svoboda, když v „Rozkvětu“ dal vyústiti historii svého kmene a kraje do svých osobních příběhů a vnitřních osudů. Červená ethnopsychologická a kulturně dějepisná nit z kroniky „U nás“ se knize „Z mých pamětí“ úplně ztrácí.

Alois Jirásek však nesnaží se také, aby nepřebratelnému bohatství svých mladistvých pamětí dal jiný jednotící princip. Nechce psáti životopis v historickém smyslu slova, který žádá, aby vnitřní vývoj hrdinův byl pragmaticky vyložen, a aby v jeho jednotlivých fasích obrážely se dobové ideje a kulturní proudy. Alois Jirásek nepokouší se nikde, aby byl sám sobě psychologickým problémem, který dlužno rozřešiti buď výkladem z racy, z doby a z vlivů myšlenkových, nebo velmi pronikavým pohledem na dno všech dojmů, představ, mravních hnutí. Alois Jirásek svůj životopis nekomponuje umělecky, nýbrž lehce a pohodlně improvisuje se vzpomínek nahodile vybavovaných. Nerozebírá a neosvětluje svého duševního vývoje, nýbrž prochází se se zbožnou a tklivou pozorností v končinách svého dětství a jinošství a raduje se nad každou drobnou událostí, nad každou dobovou památkou.

V této prostičké a skoro naivní způsobě však Jiráskova autobiografie jest knihou milou a bohatou. Bohatství její národopisné, historické a kulturní látky jest takové, že vlastní pásmo vypravování znovu a znovu jest přetrhováno episodami a anekdotami, že v širém a pestrém zástupě postav a postaviček mizí právě ty, v nichž žije vlastní duše lidu, že pro nesčíslné místní detaily uniká čtenáři jednotné krajinné panorama. Vzpomínky, většinou velmi rázovité a malebné, valí se prudkým proudem, že spisovatel nenachází času, aby se u některé zvláště význačné déle zastavil a ji s celou epickou šíří rozvinul, čímž do knihy vniká jakási zběžnost a abruptnost. Toť nejsou však nedostatky chudoby, nýbrž vady přílišného nadbytku látky.

Nad první třetinou knihy, jejímž dějištěm jest Jiráskův rodný Hronov, šumí křídly ''genius loci''. Ať se spisovatel toulá po zahradách, po lesích, po lučinách pohorského rodiště, ať kreslí zálibnou tužkou figurky příbuzných, sousedů a hostí, ať vypravuje rodinné kroniky z kdekterého domku hronovského, ať oživuje své učitele, svou četbu, své první záliby divadelní — stále cítíme bezpečnou souvislost s rodnou půdou, stále se těšíme z klidné jistoty kmenového, krajinného a národního povědomí. Nejeden zvykoslovný rys, nejeden historický příběh, nejedna pitoreskně zachycená postava otevírá hluboké pohledy do lidové duše, jejíž dech takřka slyšíme na dně těchto kronikářských záznamů. Sem tam, jmenovitě v partiích krajinářských, najdou se i lyrická místa: pravda, nemají velikého rozpětí a nejednou jsou předčasně zdušena, ale přece jest v nich zachyceno trochu krajinné vůně.

Z Hronova přenáší se vypravování do německé oblasti Orlických hor, Broumova, německé vesnice okolní stávají se dějištěm. Proud vypravování se úží a zrychluje; na místě kolektivního lidového celku předvádí se čtenáři obmezený svět broumovského studentíka; ostře rýsované podobizny broumovských kněží a profesorů a bystré postřehy o rozdílech kmenových mezi hronovskými Čechy a broumovskými Němci strhují na sebe hlavní zájem. Vkládá-li Alois Jirásek bezprostředně za broumovské kapitoly velmi barvité a vzrušené líčení počátků rakousko-pruské války r. 1866 na Hronovsku, působí to silněji než pouhá chronologická náhoda: národnostní protiklad, kterým podloženy jsou předcházející stránky, jest tu vystupňován krvavými úryvky válečné epopeje, v nichž se prozrazuje starý a nadšený malíř bitev a koní. Z podrobných a rozsáhlých partií o královéhradeckých studiích nejšťastnější jsou četné portrety profesorů starobylého gymnasia, ačkoliv se v nich Jirásek nepokouší vniknouti pod oním povrchem, jejž žákům bylo lze ve škole poznati, až k jádru postav tak vyhraněných. Literárního dějepisce zaujmou nesporně velmi četné a poučné poznámky o Jiráskově četbě, jeho básnických zálibách, o jeho poměru k historii, jako vůbec obsahuje kniha „Z mých pamětí“ mnoho příspěvků ku pochopení spisovatelské povahy Jiráskovy.

První svazek díla „Z mých pamětí“ končí maturitou a odchodem z gymnasia v Hradci Králové. A tu kmitne se zajímavý rys, jenž tu tam na dřívějších stránkách se jaksi nesměle ohlašoval. Jirásek prozrazuje svou studentskou touhu, zdušenou záhy, státi se malířem. Nepokládám to za pouhý rozmar a nahodilý nápad mladého nadšence, nýbrž čerpám právě z Jiráskových pamětí potvrzení názoru, získaného studiem jeho děl v nejrůznějších obdobích tvoření. Již jako chlapec vnímal Alois Jirásek kraj a lid, život i minulost především malebně. Barvitost zjevů, rozmanitost scenerií, pitoresknost figur šla mu vždy nade vše. Množství dojmů v kraji rázovitém uprostřed lidu zachovalého, rychle se střídající pobyt v různých prostředích, časné zabývání se divadlem, válečné dojmy roku 1866 a vojenské zkušenosti v opevněném Hradci Králové sesilovaly jeho malebnou schopnost. Již jako hoch, v němž nebylo ani hloubavosti ani zvláště bohatého fondu citového, Alois Jirásek si zvykl především vystihovati malebnou povahu životního vnějšku i za cenu přehlédnutí jeho duševní podstaty. Druhý svazek díla „Z mých pamětí“ poví nám asi, jak historické a kulturní studium prohloubilo toto silné nadání, jež se však neprojevilo malířsky, nýbrž učinilo z Jiráska epika malebných stránek naší minulosti.
{{Konec formy}}

{{Poznámky pod čarou}}
{{Redakční poznámky}}
{{DEFAULTSORT:Kniha pamětí Aloisa Jiráska}}
[[Kategorie:Literární kritiky]]</text>
      <sha1>khd572aqcrbo16ege3rqjemqsup6iqc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Benedik Svatý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97837</id>
    <revision>
      <id>337843</id>
      <parentid>333912</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:42:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337843</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1386" sha1="7t5qftgwcusclutgsuz6xwlcidh6141" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Benedik Svatý
  | PŘEDCHOZÍ = Benedictus z Louky
  | DALŠÍ = Benedikt
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Benedik Svatý
  | AUTOR = [[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Ludovít Rizner]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;737. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
}}

{{Forma|proza}}
'''Benedik Svatý''', (''Szent-Benedek''), městys v Uhrách n. Hronem, v župě těkovské, v okresu zlatomoraveckém, má 1071 slov. obyv. (1884), far. chrám, školu, synagogu, pěkný zámek, telegraf a poštu. Jest zde opatství glagolských benediktinů r. 1075 od Gejzy I., krále uherského, na způsob hradu založené. Má velkolepý chrám gotický z r. 1406. Od r. 1565 náleží '''B.''' s celým panstvím kapitule ostřihomské. R. 1881 pohltil velký požár nejen městys, nýbrž i klášter se starověkým chrámem, jenž pak byl velikým nákladem ostřihomského primasa obnoven. Bohatý archiv klášterní, v němž se nalézá i mnoho listin slovenských, odvezen r. 1889 do Ostřihoma. ''[[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Rz.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla na Slovensku v Ottově slovníku naučném|Benedik Svatý]]</text>
      <sha1>7t5qftgwcusclutgsuz6xwlcidh6141</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337846</id>
      <parentid>337843</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T20:45:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Ceplm|Ceplm]]“</comment>
      <origin>333912</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1384" sha1="skaw9p0l4mr2x3qtywm2uxdq3q1u8wh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Benedik Svatý
  | PŘEDCHOZÍ = Benedictus z Louky
  | DALŠÍ = Benedikce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Benedik Svatý
  | AUTOR = [[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Ludovít Rizner]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1890. S.&amp;nbsp;737. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO =
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}

{{Forma|proza}}
'''Benedik Svatý''', (''Szent-Benedek''), městys v Uhrách n. Hronem, v župě těkovské, v okresu zlatomoraveckém, má 1071 slov. obyv. (1884), far. chrám, školu, synagogu, pěkný zámek, telegraf a poštu. Jest zde opatství glagolských benediktinů r. 1075 od Gejzy I., krále uherského, na způsob hradu založené. Má velkolepý chrám gotický z r. 1406. Od r. 1565 náleží '''B.''' s celým panstvím kapitule ostřihomské. R. 1881 pohltil velký požár nejen městys, nýbrž i klášter se starověkým chrámem, jenž pak byl velikým nákladem ostřihomského primasa obnoven. Bohatý archiv klášterní, v němž se nalézá i mnoho listin slovenských, odvezen r. 1889 do Ostřihoma. ''[[Autor:Ľudovít Vladimír Rizner|Rz.]]''
{{Konec formy}}
[[Kategorie:Sídla na Slovensku v Ottově slovníku naučném|Benedik Svatý]]</text>
      <sha1>skaw9p0l4mr2x3qtywm2uxdq3q1u8wh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1911/27. srpen/Boj proti nemravné literatuře?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98469</id>
    <revision>
      <id>337714</id>
      <parentid>335108</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T13:50:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>337714</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16858" sha1="03q388lkapdmoiq4urq14qshc5em7lp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Národní listy/1911/27. srpen
   | PŘEDCHOZÍ = 
   | ČÁST = Boj proti nemravné literatuře?
   | DALŠÍ = Někdo chodí po zahradě…
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Boj proti nemravné literatuře?{{Redakční poznámka|Otištěno v příloze Národních Listů k č. 236 s názvem „Z kulturního života“.}}
 | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Arne Novák
 | VYDÁNO = 27. srpna 1911
 | datum vydání = 1911-08-27
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 236, s. 9
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|28590470-d9b6-11dc-a073-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 51
 | číslo = 236
 | strany = 9
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
S&amp;nbsp;rozhorlením, v&amp;nbsp;němž se skrývá kus příjemné samolibosti, čítáváme v&amp;nbsp;pruských neb v&amp;nbsp;bavorských novinách o&amp;nbsp;hrubých přehmatech německé censury vůči básnickým dílům neb kulturně slovesným památkám. Zatracujeme censora, jehož nůžky vystříhly z&amp;nbsp;umělecké revue odvážnou stránku [[Autor:Gustave Flaubert|Flaubertovu]], strhující zbytečný závoj se vztahů pohlavních. Odsuzujeme státního návladního, jenž zahájil subjektivní řízení proti vydavateli a překladateli barvitého a živého dokumentu vlašských mravů renaissančních, z&amp;nbsp;něhož kdysi se těšili papežové a přední státníci v&amp;nbsp;Římě neb ve Florencii. Jsme dokonce pobouřeni, jestliže i u&amp;nbsp;nás zabaví policie křehké a půvabné dílko francouzského Novořeka, v&amp;nbsp;němž se mezi kvetoucími tamaryšky procházejí hellenské hetery zpívajíce a laškujíce tak nahé a upřímné jako na mramorových reliefech starověkých. A&amp;nbsp;když jsme takto při černé kávě se za četby novin příjemně rozhněvali na všecky ty úzkoprsé omyly censorů a státních návladních, pospícháme s&amp;nbsp;vědomím svaté povinnosti do důležité schůze svazu pro potírání špatné a nemravné literatury, abychom tam v&amp;nbsp;důrazné resoluci domáhali se veřejného zakročení proti písemnictví nemorálnímu a zhoubnému. Tato neupřímná dvojakost jest vysoce příznačná pro náš veřejný poměr k&amp;nbsp;složité a citlivé mravnosti v&amp;nbsp;literatuře.

Shovívavý liberalism, ovládající naši společnost, cítí dobře, jak nepohodlno jest zaujmouti kterékoliv z&amp;nbsp;obou krajních hledisek v&amp;nbsp;té věci: pokládal by za obmezenost, kdyby se přihlásil otevřeně k&amp;nbsp;rozhodnému mravokárnému puritánství, jemuž jest literatura hlavně orgánem mravní výchovy; obával by se však také o&amp;nbsp;trvanlivost společnosti, manželství, rodiny, kdyby přisvědčil umělcům, kteří žádají naprostou bezohlednost k&amp;nbsp;moralistním snahám od básnictví. Nemajíc tedy vlastně nižádné kladné zásady, hledí si dnešní veřejné svědomí pouze léků čistě prohibitivních v&amp;nbsp;bolestném tomto problému. Jako prostředku proti přílišnému puritánství užívá oněch protestů proti censuře a policejně konfiskační zvůli. Současně však akcí o&amp;nbsp;vyplenění t.&amp;nbsp;zv.&amp;nbsp;nemravné literatury drží na uzdě přílišnou volnost uměleckou. Důsledný a čestný myslitel nesmíří se nikdy s&amp;nbsp;takovým lenivým a opatrnickým kompromisem; on si nebude zalhávati, že tu platí energické {{Prostrkaně|buď — anebo}}; on se uvědoměle postaví buď pod tmavou vlajku Cromwellů, [[Autor:Thomas Carlyle|Carlylů]], [[Autor:Lev Nikolajevič Tolstoj|Tolstých]] neb mezi hlasatele umění osvobozeného ode všech mravních předsudků, na stranu [[Autor:William Shakespeare|Shakespeareovu]], [[Autor:Johann Wolfgang von Goethe|Goethovu]], [[Autor:Ivan Sergejevič Turgeněv|Turgeněvovu]]. K&amp;nbsp;čemu si zakrývati, že policejní censoři a předsedové svazů proti znemravnělé literatuře sledují v&amp;nbsp;podstatě stejné cíle, že jak oni opovrženci, tak tito chráněnci veřejného mínění staví zcela svorně literaturu do služeb sociálních tendencí, že na obou stranách se bona fide vede válka proti svobodě slovesného umění, a to nejen proti jeho samosprávě, nýbrž i proti jeho volnosti v&amp;nbsp;látce a ve formě, proti jeho upřímnosti a odvaze? Kdyby prohibiční snahy veřejné i soukromé mravnostní policie dovedly se omeziti prostě na to, aby čistě paedagogicky zabraňovaly šíření se „nebezpečné“ literatury tam, kde může ublížiti — pak nelze proti nim namítati ničeho, právě jako každý rozumný člověk se shoduje se zákony o&amp;nbsp;prodeji jedů a nábojů a o&amp;nbsp;užívání střelných zbraní; jakmile však snahy ty jakýmkoliv způsobem sahají na produkci a reprodukci uměleckých děl, musíme je, nejsme-li zapřísáhlými puritány, odmítnouti právě tak, jako bychom se ohradili proti obmezování výroby střelných zbraní neb proti zavírání chemických továren a laboratoří, kde se sestrojují jedy a nebezpečná léčiva. V&amp;nbsp;naší době, kdy v&amp;nbsp;otázce mravné či nemravné literatury hlásí se o&amp;nbsp;slovo učitel a lékař, právník a kněz, nedbá se na ničí hlas méně než na mínění literátovo… a přece o&amp;nbsp;něj jde v&amp;nbsp;řadě nejprvnější.

Veřejné mínění obecně má za to, že „mravnost“ jest stálá a neproměnná hodnota, provázející literaturu ve všech obdobích vývojových, že velcí básníci [[Autor:Homér|Homer]], [[Autor:Dante Alighieri|Dante]], [[Autor:William Shakespeare|Shakespeare]], [[Autor:Johann Wolfgang von Goethe|Goethe]], [[Autor:Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Dostojevskij]] hlásali, zpodobovali, zvěčňovali živými typy a kouzlem slova mravní ideály člověčenstva a že tedy jejich díla byla mravná. Při tom se však v&amp;nbsp;osudném omylu zaměňují dva zcela různé pojmy: na jedné straně mravnost jako souhrn ethických zásad určujících rozvoj vůle a činů, na druhé straně mravnost jako cudná zdrželivost smyslů i výrazů, která se především obráží v&amp;nbsp;podání vztahů pohlavních. V&amp;nbsp;prvním smyslu všecka velká literatura byla vždy mravná, neboť každý opravdový genius básnický snaží se podati něco více, než skutečnost jevovou, on buduje z&amp;nbsp;nejryzejšího staviva své doby kladné positivní typy, nesoucí v&amp;nbsp;srdci zmocnění ethického nazírání svého věku; to platí o&amp;nbsp;[[Autor:Sofoklés|Sofokleovi]] jako o&amp;nbsp;Wolframu z&amp;nbsp;Eschenbachu, o&amp;nbsp;[[Autor:Friedrich Schiller|Schillerovi]] jako o&amp;nbsp;[[Autor:Ivan Alexandrovič Gončarov|Gončarovu]]. Za to ona druhá mravnost, ona zardívající se stoudnost, onen nesmělý panenský cud zakrývající ústa vyšívaným šátečkem, ono pohlavní umravnění, vymáhané právě puritány, jest věcí málo jen trvalejší a stálejší než vkus.

Literární cudnost není vůbec výrazem vyššího stupně ethického povědomí, nýbrž spíše časovou, společenskou, národní konvencí.

Starým Indům byl pohlavní akt se všemi podrobnostmi čímsi nábožensky posvátným, co zasluhuje opěvování hymnického; bible promlouvá s&amp;nbsp;epickou šíří a důkladností o&amp;nbsp;téže věci; úsměvní bohové homerští baví se dobrodušně kluzkými dobrodružstvími cizoložné lásky. Poznáváme z&amp;nbsp;toho všeho snad výši mravnosti u&amp;nbsp;brahminů, u&amp;nbsp;Hebrejců, u&amp;nbsp;Hellenů? Nikoliv, poznáváme jen společenskou konvenci trojí dávnověké kultury. [[Autor:Giovanni Boccaccio|Boccaccio]] vkládá damám z&amp;nbsp;předních rodů reanissanční Italie do sladkých úst nejfrivolnější příhody; Shakespearova Blažena, ba i Porcie, libují si v&amp;nbsp;narážkách velmi odvážných; krásnou rukou Markéty, královny Navarské, máme zaznamenány žhavé a dráždivé okolnosti milostných svodů a cizoložných choutek. Smíme však snad proto podceňovati mravní ušlechtilost všech dam renaissance? Nikoliv, my se dovídáme pouze, že doba, osvobodivší celého člověka, dovolovala ženě mnohem více říci, než kterékoliv jiné období civilisace západoevropské. A&amp;nbsp;naopak. Nesetkáváme-li se ve francouzském dvorském dramatě XVII. věku a v&amp;nbsp;společenském románě anglickém XIX. století nikde s&amp;nbsp;odvážnou malbou rozkoše těl, smyslů a pleti, zní-li tu kolem našich uší vždy nejcudnější slova a nejzdrželivější věty, i když jde o rozklad mravních svazků, co z&amp;nbsp;toho plyne? Pranic více než to, že dvorské konvence rozkošnického domu Ludvíka XIV. a rodinné zvyklosti pokryteckého Angličana za panování královny Viktorie nedopouštěly říci více. Ale co má s&amp;nbsp;tím společného vlastní mravnost, onen ethický řád světa, na němž spočívá klenba nebes? Málo více než pouhé, nepřesné jméno.

V&amp;nbsp;dobách souladné jednoty společnosti i jejích umělců, kdy básník tlumočí celou pravdu svého okolí, béře dobrovolně a rád na sebe tyto konvence výrazové; pak v&amp;nbsp;mluvě jeho díla poznáváme ohlas mravních zvyklostí časových i kmenových. V&amp;nbsp;našem věku nastalo však bolestné roztržení mezi společností a básníky; tito, ztrativše organickou souvislost s&amp;nbsp;půdou, z&amp;nbsp;které vyrostli, obracejí se výslovně proti smluveným konvencím sociálního ústředí, k&amp;nbsp;němuž náleží. Romantika, naturalism, novoromantism vzbouřily se hněvivě nejen proti názorům a citům občanstva, nýbrž především proti jeho konvencím mravním; odtud ono heslo „ohromovati měšťáky“, jemuž byl věren Musset jako Flaubert neb Baudelaire. Naši moderní básníci vidí namnoze kus hrdinství v&amp;nbsp;tom, že vyslovují hlasitě to, čeho spořádaný průměrný občan úzkostlivě zamlčuje; že si libují v&amp;nbsp;smělé podrobnosti tam, kde dobře vychovaný měšťák odváží se pouze ostýchavé narážky; že rozebírají až k&amp;nbsp;drsné nelítostností ony oblasti smyslového, pudového života, přes které běžný mrav rozprostírá síť mlčení. A&amp;nbsp;tak ocitá se většina odvážné literatury v&amp;nbsp;příkrém rozporu s&amp;nbsp;konvenční mravností, hlavně v&amp;nbsp;oblasti života pohlavního: Flaubert usedá pro krutě pravdivou analysu manželské nevěry „Paní Bovary“ na lavici obžalovaných; [[Autor:Émile Zola|Zola]] jest prohlášen pornografem za hořký pohlavní exhibicionism „Nany“ a „Země“; Tolstého „Kreutzerova sonata“ jest v&amp;nbsp;rodinách ukrývána před dospívajícími syny a dcerami; Hauptmannova děsivě pravdivá vise mravního rozkladu „Před slunce východem“ vyvolá veřejné pohoršení. O&amp;nbsp;čem mluví tyto přímo typické případy? Hlavně o&amp;nbsp;tom, že odvážní spisovatelé se nebojácně vzepřeli mravnostním konvencím svého okolí, protože jim naprosto neodpovídaly a že právě tímto protestem se domáhali, aby společnost pracovala o&amp;nbsp;konvencích nových, svobodnějších, méně úzkoprsých. Jest opravdovou bídou naší doby, že snese ve výrazu pro vztahy erotické a pohlavní průměrem o&amp;nbsp;tolik méně než kterékoliv opravdu svobodné období kulturní, méně než renaissance, méně než osvícenské rokoko… proč jen naše doba tak zestaropanenštila! Jsou-li smělí básníci nositeli úsilí o&amp;nbsp;nápravu a vzestup, značí mravnostní policie všeho druhu naopak tendenci co nejvíce utužiti vazbu oněch konvencí; tyto dva protilehlé směry nemohou se nikdy smírně vyrovnati!

To, co se v&amp;nbsp;básnickém díle zdá přísnému mravokárnému puritánovi pouze různým odstínem jediné, stejně zavržitelné „nemravnosti“, jest v&amp;nbsp;podstatě směs nejrozličnějších jevů duševních i uměleckých.

Moderní básníci naturalističtí sestoupili až na samo dno churavého, otráveného a zvrhlého života pohlavního proto, aby uskutečnili odvážný svůj plán zobraziti společnost v&amp;nbsp;širé její celistvosti; nic nezatajit, nic nezamlčet, všude vložit sondu badatelovu — toť jejich sen, toť jejich pýcha. Zola, v&amp;nbsp;němž dřímal vždy zanícený filanthrop a moralista, podnikl svůj čin nebojácného malíře sexuelní bídy a špíny, s&amp;nbsp;hořkým opovržením k&amp;nbsp;mechanismu tělesné lásky; jasný a gallský [[Autor:Guy de Maupassant|Maupassant]], pozorovatel vždy objektivní a klidný, konstatoval animalnost trochu ironicky a trochu melancholicky. Tak zvaná nemravnost těchto mistrů i jejich žáků není než kus pathosu jejich společenské totality.

U&amp;nbsp;jiných moderních básníků přiřčeno sexualitě daleko podružnější místo v&amp;nbsp;celistvém obraze světa, za to episodicky vylíčeny výjimečné a bolestné případy pohlavní vášně s&amp;nbsp;palčivější, dráždivější, nervosnější intensitou, tak na některých stránkách Goncourtů, u&amp;nbsp;Hamsuna, u&amp;nbsp;Gorkého. Tyto stránky bývají od mravokárců zvláště inkrimovány jako nemravné, protože vzrušují, svádějí, rozechvívají v&amp;nbsp;prudké suggesci. Nad nimi se křižují právě ti moralisté, kteří by chtěli literaturu „mravně nezávadnou“ zachrániti důvodem, že na rozdíl od literatury „nemravné“ líčí vše choulostivé čistě aestheticky bez dráždění, bez svodu, bez volné resonance; tu nacházejí pravý opak. Neleží před nimi rozpitvaná mrtvola v&amp;nbsp;objektivní ledovosti, nýbrž hýbe se tu vše vráceno životu, ba přímo znásobeno, elektrisováno. Zděšení mravokárců jest oprávněno: psychologové vášně vskutku vyvracují jejich pohodlný klam: každé velké umění jest svůdcem, hypnotiserem vůle, virtuosem, hrajícím na strunách nervů. Jako Dostojevskij na chvíli dá nám prožíti hroznou rozkoš vrahovu, jako Wedekind promění naše duše na okamžik na žháře, tak Lemonnier vnutí nám svou suggescí na čas psychologii člověka posedlého mužstvím a Goncourt otráví naše všecky póry nymfomanií svedené a svádějící služky. Ale kdo by neobětoval dvě, tři duše, jimž toto suggestivní umění bude zhoubou, právě oné intensitě psychologické pravdivosti a krásy? Kdo by se byl odvážil zakazovati Paganinimu jeho ďábelskou virtuositu, jen proto, že při jeho koncertech lidé omdlévali.

Je-li domnělá nemravnost in sexualibus u&amp;nbsp;jedněch spisovatelů projevem touhy po celistvosti co nejširší a u&amp;nbsp;druhých důsledkem strašně pronikavé analysy vášně, neschází konečně ani případů, že úmyslná, rafinovaná, zchytralá frivolnost, rozmarně klouzající po povrchu vztahů pohlavních, stává se arabeskou ve velkém díle vážného poety. Již starý Homer vepředl rozmarný příběh Aresova dobrodružství s&amp;nbsp;Afroditou do hrdinské epopeje jakoby tušil působivost neočekávaného protikladu s&amp;nbsp;ději božskými a bohatýrskými. Podobně v&amp;nbsp;tragoedii nejčistší lásky, v&amp;nbsp;„Romeu a Julii“, zvyšují drobné frivolity o&amp;nbsp;styku těl a pokožky ústřední dojem vznešeného styku srdcí a osudů, jako vůbec Shakespeare rád mísí k&amp;nbsp;tragickému milování grotesku skoro obscoenní, on, mistr rozmanitosti a změny. Široká společenská skladba „Viléma Meistera“ neobešla se bez dvojsmyslností Filininých, a rovněž ve „Faustu“ odpočinul si Goethův lyrický i myšlenkový vzlet na nejedné lascivní pohovce milostné grotesky. Šosák, jenž představuje si genia vždy v&amp;nbsp;strnulé a vypiaté póse, nedovede pochopiti této přelidské potřeby a domnívá se, že by geniovi posloužil, kdyby taková místa vyškrtal neb začernil… tak jako onen hodnostář církevní vyzdobil vyzývavé nudity Michel Angelovy počestnými zástěrkami.

Viděli jsme na třech případech, že to, co zdálo se mravokárci nahodilou a zavržení hodnou nemravností, bylo tvůrčímu básníkovi hlubokou nutností {{Prostrkaně|charakteru, umění, temperamentu}}. Mělo-li by býti přisouzeno mravní policii jakékoliv právo soudu a rozhodování o&amp;nbsp;literatuře, nesměla by nikdy a za žádnou cenu opomíjeti těchto tří instancí. Neboť kdyby ve společnosti sebe lépe zřízené a sebe mravněji ukázněné, za nejvzornější výchovy lidu a mládeže, uprostřed nejkrásnějších tendencí pokrokových a demokratických měl býti komolen umělcův charakter, měla býti ohrožována svoboda jeho tvoření, měl býti kleštěn a podvazován jeho temperament, pak by byla vskutku ztracena sůl země, a Evropa přestala by býti Attikou. Rostlo by tu svalnaté a přísné plémě mravně neporušených a umělecky tupých Lakedaimonců, z jejichž hájů by prchli rusalky a slavíci. Nadcházejí i u nás chvíle, kdy nebezpečí to nezdá se pouhým paradoxem.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>03q388lkapdmoiq4urq14qshc5em7lp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/438</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98837</id>
    <revision>
      <id>337791</id>
      <parentid>336784</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T18:16:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>337791</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2493" sha1="bkr47ec6nydpdnlvriolk3o5czehqlu" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;{{Vspace}}
'''''{{Uprostřed|KNIHA III.}}'''''
{{Vspace}}
&lt;big&gt;'''{{Uprostřed|{{Prostrkaně|JUBILEUM}}}}'''&lt;/big&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-kniha&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti|Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;281&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem|V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;304&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V sobotu, 19. června: Ples|V sobotu, 19. června: Ples]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;318&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V neděli, 20. června: V ložnici|V neděli, 20. června: V ložnici]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;335&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: I. Katedrála|V úterý, 22. června: I. Katedrála]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;348&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: II. Výroční trh|V úterý, 22. června: II. Výroční trh]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;360&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: III. Pochodňový průvod|V úterý, 22. června: III. Pochodňový průvod]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;373&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
{{Linka|šířka=2.5em|výška=2px}}
&lt;br/&gt;
{{Vspace}}
'''''{{Uprostřed|KNIHA IV.}}'''''
{{Vspace}}
&lt;big&gt;'''{{Uprostřed|{{Prostrkaně|POSLEDNÍ ODPOR}}}}'''&lt;/big&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-kniha&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/U Rondera: Ronder, Wistons|U Rondera: Ronder, Wistons]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;383&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Dva v domě|Dva v domě]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;395&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Předehra k boji|Předehra k boji]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;410&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Poslední zápolení|Poslední zápolení]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;419&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
{{Linka|šířka=2.5em|výška=2px}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>bkr47ec6nydpdnlvriolk3o5czehqlu</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337792</id>
      <parentid>337791</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T18:23:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>odkazy</comment>
      <origin>337792</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2591" sha1="ew76mmj879zrs2910021a7g9aac2sm0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;{{Vspace}}
'''''{{Uprostřed|KNIHA III.}}'''''
{{Vspace}}
&lt;big&gt;'''{{Uprostřed|{{Prostrkaně|[[Katedrála (Walpole)/Kniha III.: Jubileum|JUBILEUM]]}}}}'''&lt;/big&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-kniha&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti|Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;281&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem|V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;304&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V sobotu, 19. června: Ples|V sobotu, 19. června: Ples]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;318&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V neděli, 20. června: V ložnici|V neděli, 20. června: V ložnici]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;335&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: I. Katedrála|V úterý, 22. června: I. Katedrála]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;348&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: II. Výroční trh|V úterý, 22. června: II. Výroční trh]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;360&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/V úterý, 22. června: III. Pochodňový průvod|V úterý, 22. června: III. Pochodňový průvod]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;373&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
{{Linka|šířka=2.5em|výška=2px}}
&lt;br/&gt;
{{Vspace}}
'''''{{Uprostřed|KNIHA IV.}}'''''
{{Vspace}}
&lt;big&gt;'''{{Uprostřed|{{Prostrkaně|[[Katedrála (Walpole)/Kniha IV.: Poslední odpor|POSLEDNÍ ODPOR]]}}}}'''&lt;/big&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-kniha&quot;&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/U Rondera: Ronder, Wistons|U Rondera: Ronder, Wistons]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;383&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Dva v domě|Dva v domě]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;395&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Předehra k boji|Předehra k boji]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;410&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div class=&quot;obsah-radek&quot;&gt;[[Katedrála (Walpole)/Poslední zápolení|Poslední zápolení]]&lt;span class=&quot;obsah-tecky&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;obsah-strana&quot;&gt;419&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
{{Linka|šířka=2.5em|výška=2px}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ew76mmj879zrs2910021a7g9aac2sm0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>337675</id>
      <parentid>337489</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T12:35:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Horopis. */</comment>
      <origin>337675</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="93564" sha1="jvyebwsw5td47wu8f2qtu90r3ywqznl" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie к horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky.

{{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologie. ==

{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]</text>
      <sha1>jvyebwsw5td47wu8f2qtu90r3ywqznl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/284</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99295</id>
    <revision>
      <id>337676</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:15:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337676</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/286</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99296</id>
    <revision>
      <id>337677</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:15:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337677</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/287</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99297</id>
    <revision>
      <id>337680</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:19:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337680</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2363" sha1="776tk800awacpm1rr3fs5r1n4vmkrdz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola I.&lt;/div&gt; 
== Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;J&lt;/span&gt;e asi jistě nesnadné pro kronikáře současných dějin přesně stanovití významná data a&amp;nbsp;určití začátek a&amp;nbsp;konec období za sebou jdoucích. Ale domnívám se, že se každý můj spoluobčan, rozmyslí-li si věc chvilku, srovná se mnou, že toto jubilejní léto r. 1897 bylo v&amp;nbsp;našem městě posledním projevem zvláštního, osobitého polchesterského ducha, toho starého ducha, který trval v&amp;nbsp;jeho ulicích a&amp;nbsp;oživoval jeho zdi a&amp;nbsp;střechy po staletí, čehosi tak odlišného a&amp;nbsp;určitého jako zápachy Seatownu, zvonková hra katedrály, krákání havranů v&amp;nbsp;jilmech prostranství u&amp;nbsp;katedrály.&lt;/div&gt;

A&amp;nbsp;mohly by se napsati zajímavé a&amp;nbsp;aspoň pro jednoho čtenáře dojemné dějiny úpadku a&amp;nbsp;zániku tohoto ducha — nejen v&amp;nbsp;Polchesteru, nýbrž i&amp;nbsp;v&amp;nbsp;mnohém jiném malém městě anglickém. Od burské války r. 1899 do světové války r. 1914 táhne se toto období rozvratu'činitelé toho rozvratu jsou nově zbohatlé třídy, telefon, telegraf, motor a&amp;nbsp;poslední z&amp;nbsp;nich kino.

Rozvrat? To je snad slovo příliš silné. Víme, že to je prostě postup od stupně k&amp;nbsp;stupni ve věčném, nehynoucím koloběhu. Malá víska, skrytá mezi chránícími ji stromy, bráněná svými milovanými vrchy, skála, vystupující uprostřed ní, vychrtlá, holá; pak katedrála, mniši, zámek baronův, feudální řád; pak mocní biskupové a&amp;nbsp;ohromná, vše zabírající moc církve; pak nový věk obchodu, dobrodružný duch v&amp;nbsp;době Alžbětině; pak bodré sedmnácté a&amp;nbsp;osmnácté století se svým rodinným životem, svou malou kulturou, svým utěšujícím náboženstvím, svými domáckými, střízlivými slavnostmi.

Po celé devatenácté století ten duch trvá, mírně odrážeje vnější svět, odmítaje novou nauku, potlačuje nové hnutí… a&amp;nbsp;skála a&amp;nbsp;katedrála očekávají své hodiny, pozorujíce širé moře, které daleko na obzoru omývá hráze a&amp;nbsp;zatopuje vzdálená pole, vědouce, že vlny se zdvíhají výše a&amp;nbsp;výše a&amp;nbsp;že se na konec rozlijí celou svou spoustou na ty malé pastviny, na&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|281}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>776tk800awacpm1rr3fs5r1n4vmkrdz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/288</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99298</id>
    <revision>
      <id>337681</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:21:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337681</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2216" sha1="tba8k649n1zjtc3peahwhu1hdqbse85" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ta zelená údolí, na ty drobné kopce. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;těch dnech bude jen katedrála a&amp;nbsp;skála vyčnívat! nad zátopu.
{{Vspace}}
A&amp;nbsp;tohle jubileum bylo polchesterské. Bylo přitom možná jakési vědomí o&amp;nbsp;té malé, staré ženě, která jela ve svém kočáře londýnskými ulicemi, ale celkem ovládlo najednou město samo, volalo hlasitě, že ty slavnosti jsou pro ně samo, že se město aspoň na týden domůže svého práva, užívajíc ke své oslavě katedrály, která byla jeho hlavní slávou, které se však přes to bálo, skály, na které bylo vystavěno, která se nikdy nezměnila, kraje, který je obklopoval a&amp;nbsp;vydržoval, podivných lidí, kteří v&amp;nbsp;něm bývali od nepamětných dob, řeky, která je obtékala.

Tento týden se zdál mnohým, když na něj hleděli zpět, podivně bláznivým časem, dny oživenými ztřeštěností, pro niž nebylo patrného důvodu — muži, ženy i&amp;nbsp;děti byli ten týden zachváceni jakousi nevázaností, která jim byla milá, dokud trvala, na kterou však vzpomínali s&amp;nbsp;úzkostí, když přešla. Co to na ně přišlo? Kdo se jim to šklebil?

Podivné věci, které se ten týden přihodily, nebyly, zdálo se, způsobeny jednotlivým činitelem. Nikdo nebyl vinen. Ale pro mnohé lidi ve městě nebyl po tom týdnu život již docela týž.
{{Vspace}}
Odpoledne, ve čtvrtek 17. června, stál Ronder u&amp;nbsp;okna své pracovny a&amp;nbsp;hleděl dolů na malý sad, zářivé květy, rudou zahradní zeď a&amp;nbsp;na vrcholky stromů na svahu kopce, což se všecko lesklo a&amp;nbsp;třpytilo v&amp;nbsp;horkém odpoledním slunci. Když tak hleděl dolů, nic nevnímaje, zabořen hluboko do svých myšlenek, uvědomil si nejvyšší mravní a&amp;nbsp;duševní stísněnost. Odešel od okna, učiniv prsty malý pohyb, vyjadřující nespokojenost a&amp;nbsp;podrážděnost. Chodil po pokoji, zastavoval se občas roztržitě, aby zastrčil knihu, která vyčnívala z&amp;nbsp;polic, postál a&amp;nbsp;pohrál si s&amp;nbsp;věcmi na psacím stole, narazil při chůzi nohou do židle. Na konec se vrhl do svého hlubokého, koženého křesla a&amp;nbsp;hleděl upřeně na starou, ošumělou, hedvábnou zástěnu&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|282}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>tba8k649n1zjtc3peahwhu1hdqbse85</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/289</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99299</id>
    <revision>
      <id>337683</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:22:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337683</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2424" sha1="f5kzvvf59lodiga6oq1g35ffb0ln26z" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;u&amp;nbsp;krbu s&amp;nbsp;jejími stínovitými květy a&amp;nbsp;jejím vybledlým, purpurovým hedvábím, nevnímaje jí vůbec.

Měl zlost, a&amp;nbsp;ze všech věcí na světě, které nenáviděl, nenáviděl nejvíce zlostnou náladu. Zlobil se teď už několik neděl, a&amp;nbsp;jako by to byla těžká rýma, která ho stihla, probouzel se každé ráno, doufaje, že shledá, že ho zlost přešla — ale nepřešla; nejevila nijaké známky, že přejde.

Když tu tak seděl, nemyslil na jubileum, které v&amp;nbsp;tu dobu bylo jedinou myšlenkou každého v&amp;nbsp;Polchesteru, mužů, žen i&amp;nbsp;dětí — nemyslil na nikoho než na Brandona, s&amp;nbsp;nímž ke své vlastní silné mrzutosti byl konečně nesmiřitelně, krůtě ve zlém. Kolik tomu již je let, co rozhodl, že zlost a&amp;nbsp;nenávist jsou city, kterým se moudrý muž vyhýbá, ať to je jakkoli na úkor jeho pýše, netrpělivosti a&amp;nbsp;sebevědomí. Všecko se může vykonati lépe bez těchto slabostí, a&amp;nbsp;mnoho let se vychovával a&amp;nbsp;cvičil, až na konec dosáhl toho pěkného vysokého stupně převahy. S&amp;nbsp;té výše náhle spadl.

Byly tomu teď tři neděle od té návštěvy v&amp;nbsp;Carpledoně a&amp;nbsp;srážka na zpáteční cestě — ta nesmyslná, směšná srážka — rozhlásila se nějak po celém městě. Prozradil ji Brandon? Nebo možná kočí? Ať to byl kdokoli, každý to teď věděl a&amp;nbsp;smál se. Smál! Tohle Ronder Brandonovi nikdy neodpustí. Ten muž s&amp;nbsp;povahou dítěte a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;ohromnou domýšlivostí učinil ho směšným. Bylo pravda, že se smáli, jak se zdálo, více Brandovi než jemu, ale celý výjev byl fraškovitý. Ale mimo to vystavila ta příhoda, třebaže sama o&amp;nbsp;sobě byla nepatrná, poměr obou mužů všem úžasně jasně na oči. Bylo to, jako by byli veřejně ohlášeni jako soupeři a&amp;nbsp;jako by teď svlečeni a&amp;nbsp;připraveni, obklopeni městem, tajícím dech, musili místnímu davu veřejně ukazovati své osoby v&amp;nbsp;pěstním zápase. Veřejnost právě byla Ronderovi odporná. Neměl dříve nelibosti k&amp;nbsp;Brandonovi — prostě jím opovrhoval a&amp;nbsp;nesmírně ho těšilo podporovati plány a&amp;nbsp;snahy, snad trochu skrývané, ale směřující vesměs ke konečnému blahu města.

A&amp;nbsp;teď ten nemotorný pošetilec obrátil na ně ten proud světla, běhal sem tam, křiče proti svému soupeři a&amp;nbsp;hlásaje&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|283}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>f5kzvvf59lodiga6oq1g35ffb0ln26z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/290</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99300</id>
    <revision>
      <id>337684</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:24:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337684</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2139" sha1="oq4t7yh6vw79aqfj55fsbk2p4lzy98f" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;každému, kdo chtěl poslouchali, že Ronder je sprosťák a&amp;nbsp;veřejným nebezpečenstvím. Presiedilo se — z&amp;nbsp;jakého pramene to pocházelo, Ronder zase nevěděl — že mladý Falk Brandon utekl s&amp;nbsp;Hoggovou dcerou do Londýna vlivem Ronderovým. Hoch prý měl vysoké ponětí o&amp;nbsp;Ronderovi, navštívil ho a&amp;nbsp;žádal ho o&amp;nbsp;radu. Ronder věděl, že Brandon o&amp;nbsp;tom slyšel a&amp;nbsp;že veřejně prohlašuje, že Ronder zavedl jeho syna v&amp;nbsp;záhubu.

Konečně se oba muži ostře srazili pro pybuské obročí. A&amp;nbsp;také v&amp;nbsp;tom bylo město, nebo byla aspoň jeho část, souvisící s&amp;nbsp;katedrálou, rozdělena ve dva tábory. Také zde učinilo Brandonovo veřejné vykřikování utajení věci nemožným.

Ronder se styděl, jako by jeho kulaté tělo bylo znenadání vystaveno v&amp;nbsp;celé své otylé nahotě před shromážděnými občany polchesterskými. Při tomto veřejném sporu nebyl ve svém živlu; zdvíhaly se v&amp;nbsp;něm síly, kterým nedůvěřoval a&amp;nbsp;kterých se bál.

Lidé se smáli… tohle Brandonovi neodpustí, dokud bude živ.

Toho odpoledne chystal se právě zavřít okno a&amp;nbsp;pokusiti se pracovat o&amp;nbsp;svém kázání, když kdosi zaklepal na dveře.

„Volno,“ řekl netrpělivě. Objevila se služka.

„Prosím, je tu někdo, kdo by si přál s&amp;nbsp;vámi mluvit.“

„Kdo to je?“

„Udala své jméno jako slečna Miltonová, pane.“

Mlčel, hledě dolů na své papíry.

„Říkala, že vás nezdrží déle než chvilku, pane.“

„Dobře. Ať vejde.“

Zase ho postrkoval osud. Proč ta ženská k&amp;nbsp;němu přichází? Jak by mohl někdo říci, že kroky, které učinil v&amp;nbsp;té věci, by byly jeho vinou? Vždyť vůbec s&amp;nbsp;tím naprosto nic neměl!

Když spatřil slečnu Miltonovu ve dveřích, byl naplněn týmž neurčitým odporem, který zkoušel už dříve, když přicházel do knihovny. Dnes měla na sobě bílé kartounové šaty, dosti vybledlé a&amp;nbsp;pomačkané, a&amp;nbsp;šedivé, hedvábné rukavice; v&amp;nbsp;jednom prstě byla díra. Měla růžový slunečník a&amp;nbsp;na hlavě&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|284}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>oq4t7yh6vw79aqfj55fsbk2p4lzy98f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/291</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99301</id>
    <revision>
      <id>337685</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:25:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337685</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2181" sha1="ecx7bd6f8jldavwf4qfw89jawxcpp40" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;široký slaměný klobouk, přeplněně zdobený růžemi. Její obličej s&amp;nbsp;malýma očima s&amp;nbsp;červenými víčky, s&amp;nbsp;pihovatou, narudlou pletí, její nemotorná, zavalitá postava se špatně srovnávaly s&amp;nbsp;jejím mladistvým oděvem.

Bylo docela patrpo, že osud s&amp;nbsp;ní nenaložil vlídně od jejího odchodu z&amp;nbsp;knihovny; scházela velmi rychle a&amp;nbsp;byla si toho trpce vědoma.

Ronder, hledě na ni, byl si vědom, že je její vlastní vinou, že tomu tak je. Byla nezpůsobilá; naprosto nezpůsobilá. Jak slíbil, dal jí v&amp;nbsp;posledních týdnech trochu práce, nějaké opisování, pořádání listů, a&amp;nbsp;ona vykonala všecko špatně. Byla spletená, špatně vychovaná, nedbalá, domýšlivá, pyšná ženská a&amp;nbsp;Ronderovi nikterak nebylo příjemnou věcí pozorovati, jak teď opravdu pozoroval, že Brandon jednal docela správně, když ji propustil s&amp;nbsp;jejího místa v&amp;nbsp;knihovně, které zastávala až příliš dlouho.

Hleděla na něj s&amp;nbsp;výrazem umíněnosti, smíšené se strojenou pokorou. Oči měla skoro zamhouřeny.

„Dobré odpoledne, kanovníku Rondere,“ pravila. „Jste velmi laskav, že mě přijímáte. Nebudu vás dlouho zdržovat.“

„Copak je, slečno Miltonová?“ tázal se, hledě na ni přes rameno. Jsem skutečně velmi zaměstnán. Všecky tyhle záležitosti jubilejní — nicméně, mohu-li vám pomoci…“

„Můžete mi pomoci, pane. Je to věc velmi vážná a&amp;nbsp;potřebuji vaší rady.“

„Posaďte se tedy a&amp;nbsp;povězte mi to.“

Slunce svítilo plně do pokoje. Šel a&amp;nbsp;stáhl záclonu, jednak že bylo horko, jednak že slečna Miltonová byla ve stínu méně nepříjemná.

Zdálo se, že slečně Miltonové je těžko začíti. Polykala naprázdno a&amp;nbsp;mnula nervosně své hedvábné rukavice o&amp;nbsp;sebe.

„Myslím, že jsem v&amp;nbsp;té věci jednala špatně,“ začala — „mnohý by tak myslil. Jednala-li jsem špatně, jsou jiní, kteří jednali ještě špatněji — ano, opravdu.“

„Prosím, mluvte o&amp;nbsp;věci,“ řekl Ronder netrpělivě.

„Budu mluvit, pane. To je mé přání. Musím vám tedy&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|285}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ecx7bd6f8jldavwf4qfw89jawxcpp40</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/292</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99302</id>
    <revision>
      <id>337686</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:27:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337686</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2180" sha1="rrudqxjm1q21qbhp6fh7u4y5t7kfm83" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;říci, pane, že jsem po svém velmi nespravedlivém propuštění z&amp;nbsp;knihovny najala dva pokoje u&amp;nbsp;paní Bassettové, která pronajímá byty, jak možná víte, pane, zrovna naproti faře u&amp;nbsp;sv. Jakuba, naproti faře pana Morrise.“

„A&amp;nbsp;co dále?“

„Nebyla jsem tam ještě příliš dlouho, když mě paní Bassettová, která je tak málo všetečná a&amp;nbsp;tak málo se plete do cizích věcí jako žádná jiná žena, upozornila na zvláštní věc, velmi zvláštní věc.“

Slečna Miltonová ustala, hledíc dolů do klína na malou, ošumělou, černou kabelku, kterou tam měla ležeti.

„Co dále?“ řekl Ronder zase.

„Tou věcí bylo, že paní Brandonová, manželka archidiakonova, chodívá denně navštěvovat pana Morrise!“

Ronder vyskočil ze židle.

„Poslouchejte, slečno Miltonová,“ pravil, „dovolte, abych vám pověděl docela jasně své mínění. Přišla-li jste sem, abyste mi vypravovala trochu klepů o&amp;nbsp;některé osobě nebo o&amp;nbsp;některých osobách, nechci je slyšet. Přišla jste na nepravé místo. Opravdu se divím, že se vám chce někomu se přiznávat, že jste ze svého okna slídila, co tu někteří lidé dělají. To je nečestné jednání. Nemyslím, že by bylo potřebí, abychom o&amp;nbsp;té věci mluvili ještě dále.“

„Promiňte, kanovníku Rondere, je toho potřebí.“ Slečna Miltonová nejevila nijakou chuť hnouti se se své židle. „Byla jsem si vědoma, že mě nejspíše pokáráte za to, co jsem udělala. Čekala jsem to. Při tom však mohu říci, že jsem opravdu neslídila, v&amp;nbsp;žádném smyslu toho slova. Nemohu za to, že okna mého pokoje jdou k&amp;nbsp;domu pana Morrise. Nemůžete přece očekávat, abych při tomhle letním počasí nesedávala u&amp;nbsp;okna.

A&amp;nbsp;pak, kdyby tyhle návštěvy paní Brandonové byly všecko, co se stalo, nebyla bych ovšem přišla okrádat vás o&amp;nbsp;váš drahý čas vypravováním o&amp;nbsp;tom; doufám, že vím lépe, co se sluší vůči pánovi ve vašem postavení. Přišla jsem se vás ptát o&amp;nbsp;radu ve věci opravdu vážné. S&amp;nbsp;někým se poradit musím a&amp;nbsp;&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|286}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>rrudqxjm1q21qbhp6fh7u4y5t7kfm83</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/293</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99303</id>
    <revision>
      <id>337687</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:28:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337687</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2266" sha1="hti9m0e241ekh5vxdnxsb0uznk2wry6" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;myslíte-li, že vy mi poradit nemůžete, musím jít jinam. Ale nemohu jinak, než myslit, že pro každého zúčastněného je lépe, povím-li tu věc spíše vám než někomu jinému.“

Všiml si, jak jí přibylo pevnosti a&amp;nbsp;rozhodnosti od chvíle, kdy začala mluviti. Viděla teď, jak svůj záměr vykonati. V&amp;nbsp;posledních jejích slovech byla hrozba, a&amp;nbsp;jak na něj hleděla v&amp;nbsp;tom tlumeném světle, měl dojem, jako by viděl do její nízké, malé duše, naplněné nyní nenávistí, umíněností a&amp;nbsp;horlivou rozhodností.

„Ovšem,“ řekl vážně, „nemohu odmítnouti vaše důvěrné sdělení, když jste se rozhodla mi je učinit.“

„Ano,“ pravila, kývnuvši hlavou. „Vy jste byl vždy laskav ke mně, kanovníku Rondere, jako jste byl k&amp;nbsp;mnohým jiným zde ve městě. Děkuji vám.“ Podívala se na něho skoro tak vážně, jak on se podíval na ni. „Budu pokud možná stručná. Nebudu se s&amp;nbsp;tím před vámi tajit, že jsem archidiakonu Brandonovi nikdy neodpustila, že se mnou naložil tak krůtě. To je, myslím, přirozené. Když vám docela bez důvodu vezmou výživu, nepodobá se, že toho zapomenete — jste-li lidská bytost. A&amp;nbsp;já se netvářím, jako bych byla více nebo méně než lidská bytost. Nebudu zapírat, že jsem ty návštěvy paní Brandonové pozorovala se značnou zvědavostí. Bylo cosi chvatného a&amp;nbsp;tajemného v&amp;nbsp;chování paní Brandonové, co se mi zdálo zvláštní. Seznámila jsem se pak, docela náhodou, s&amp;nbsp;hospodyní pana Morrise, s&amp;nbsp;paní Bakerovou, velmi roztomilou ženou. To bylo, tuším, docela přirozené, když jsme byli takřka sousedky a&amp;nbsp;paní Bakerová byla sama přítelkyní paní Bassettové.

Nevyptávala jsem se nediskretně, ale na konec přiznala se paní Bakerová paní Bassettové i&amp;nbsp;mně, že se jí nelíbí, co se děje doma u&amp;nbsp;pana Morrise, a&amp;nbsp;že pomýšlí na to, že dá výpověď. Když jsme se jí ptaly, co míní, odpověděla, že jde o&amp;nbsp;paní Brandonovou, že pořád k&amp;nbsp;nim chodí a&amp;nbsp;že ona a&amp;nbsp;ctihodný pán bývají spolu po celé hodiny zamčeni. Říkala nám také, že švagrová pana Morrise, slečna Burnettová, také či-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|287}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hti9m0e241ekh5vxdnxsb0uznk2wry6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/294</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99304</id>
    <revision>
      <id>337688</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:30:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337688</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2376" sha1="sfmg35eyg1ywgq2f9o6qdxuviji5xi5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nila námitky proti tomu. Řekly jsme paní Bakerové, že je její povinností, aby zůstala, aspoň pro tu chvíli.“

Slečna Miltonová ustala. Ronder neříkal nic.

„A&amp;nbsp;věci se zhoršily tak, že slečna Burnettová odešla k&amp;nbsp;moři. Za její nepřítomnosti přicházela paní Brandonová docela pravidelně do domu a&amp;nbsp;paní Bakerová nám říkala, že jak se zdálo, sotva dbali, kdo je vidí.“

Když Ronder tak na ni hleděl, uvědomil si, jak málo zná ženy. Protivilo se mu uvědomovat! si nějakou nevědomost nebo slabost, ale v&amp;nbsp;obličeji ženy sedící proti němu byla směs popudů — žádostivosti, pomsty, ba, což bylo dosti podivné, pocit uražené pannenské slušnosti — která jeho zkušenosti byla docela cizí. Cítil svůj skutečný, skoro nelidský celibát v&amp;nbsp;tu chvíli snad více, než jej cítil kdy dříve.

„Tak to, pane, tedy šlo několik neděl. Slečna Burnettová se vrátila, ale paní Bakerová říká, že situace zůstala velmi napjatá. Abych přešla k&amp;nbsp;tomu, co chci říci, byla jsem, jsou tomu čtyři dni, na návštěvě u&amp;nbsp;paní Bakerové. Nikdo nebyl doma, ačkoli pana Morrise čekali k&amp;nbsp;obědu. Ozval se zvonek a&amp;nbsp;paní Bakerová řekla: »Jděte otevřít vy, má milá.« Byla v&amp;nbsp;tu chvíli právě zaměstnána vařením. Šla jsem a&amp;nbsp;otevřela jsem dveře do síně; byla to služka paní Brandonové — znala jsem ji od vidění. »Mám lístek pro pana Morrise«, řekla. »Můžete jej dát mně,« řekla jsem já. Zdálo se, že váhá, ale pověděla jsem jí, nechce-li mi lístek dát, že si jej zase může vzít s&amp;nbsp;sebou, poněvadž nikdo jiný není doma. Zdálo se, že to rozhodlo; řekla mi, že to je cosi zvláštního a&amp;nbsp;že to má být odevzdáno co nejdříve panu Morrisovi; nechala mi lístek a&amp;nbsp;šla. Nikdy předtím, myslím, mne neviděla a&amp;nbsp;nevěděla, že nenáležím do toho domu.“ Ustala, pak rozevřela široce své malé oči a&amp;nbsp;hledíc upřeně na Rondera, jako by ho viděla po prvé, řekla tiše: „Mám ten lístek zde.“

Otevřela zvolna svou černou kabelku, podívala se do ní, vytáhla z&amp;nbsp;ní kus papíru a&amp;nbsp;zavřela ji s&amp;nbsp;ostrým cvaknutím.

„Vy jste si jej nechala?“ tázal se Ronder.

„Nechala,“ opakovala, kývnuvši hlavou. „Vím, mnohý by&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|288}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sfmg35eyg1ywgq2f9o6qdxuviji5xi5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/295</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99305</id>
    <revision>
      <id>337689</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:31:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337689</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2234" sha1="3q6vl89fcdadrow3s240yzcv8wwp7p3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;k&amp;nbsp;řekl, že jsem nejednala správně. Ale je tomu tak? To je otázka. Buď jak buď, je to věc, která se vyřídí mezi mnou a&amp;nbsp;mým Tvůrcem. — Prosím, přečtěte si tohle, pane.“ Podávala mu lístek. Vzal jej a&amp;nbsp;váhav chvilku, přečetl si jej. Lístek neměl ani data ani adresy. Zněl takto:

„Nejdražší — posílám tento lístek po spolehlivé osobě, abych Vám oznámila, že dnes večer nemohu přijít. Je mi to tak líto a&amp;nbsp;jsem hrozně zklamána, ale vysvětlím všecko, až se zítra setkáme. Píšu tohle, abyste nečekal, když nepřijdu.“

Podpisu nebylo.

„Neměla jste nijakého práva nechávat si to,“ řekl jí hněvivě. Přitom se podíval na ten kousek papíru a&amp;nbsp;cítil zase, jak neznámá a&amp;nbsp;cizí mu je celá povaha ženská. Čeho se odvažují! Jaké pošetilé, ztřeštěné věci dělají, aby ukojily nějakou choutku nebo nějaký rozmar!

„Jak víte, že tohle napsala paní Brandonová?“ tázal se.

„Vždyť znám její písmo velmi dobře,“ odpověděla slečna Miltonová. „Psala mi často, když jsem byla v&amp;nbsp;knihovně.“

Mlčel. Viděl ty dva v&amp;nbsp;novém světle toho listu. Byli tedy opravdu milenci ti dva všední neromantičtí, prostí, neobratní lidé prostředních let? Co na sobě našli? Co cítili, že je to pudilo k&amp;nbsp;takovým zoufalým a&amp;nbsp;tak nesmyslným činům. Je tedy nějaký svět docela mimo jeho obzor, svět, z&amp;nbsp;něhož byl od narození vyloučen?

Roztržitě položil list na stůl. Rychle natáhla ruku a&amp;nbsp;vzala jej. Kabelka nad ním cvakla.

„Proč jste mi to přinesla?“ tázal se, hledě na ni s&amp;nbsp;nelibostí, kterou se nesnažil skrývati.

„Vy jste první osobou, s&amp;nbsp;níž jsem o&amp;nbsp;věci mluvila,“ odpověděla. „Neřekla jsem ani paní Bakerové nic. Mám ten list už několik dní a&amp;nbsp;nevím, jak s&amp;nbsp;ním správně naložit.“

„Je jen jedna věc, kterou je správné udělat,“ odpověděl ostře. „Spálit jej.“

„A&amp;nbsp;nikomu nic o&amp;nbsp;něm neříkat? Ó, kanovníku Rondere, to by jistě nebylo správné. Nechtěla bych, aby si lidé myslili, že jste mi dal takovou radu. Dopustit, aby rektor u&amp;nbsp;sv.&amp;nbsp;Ja-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|289}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3q6vl89fcdadrow3s240yzcv8wwp7p3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/296</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99306</id>
    <revision>
      <id>337690</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:33:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337690</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2097" sha1="eyivfi7rxed71zi248o4834lmfswo6v" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;kuba zaujímal dále své postavení, kde tolik lidí k&amp;nbsp;němu vzhlíží, a&amp;nbsp;aby se při tom dopouštěl takových hříchů. Ó, ne, pane, nemohu myslit, že by to bylo správné!“

„Nám do toho nic není,“ odpověděl zlostně. „Není to naší věcí.“

„Dobře, pane.“ Vstala. „Je dobré od vás, že mi projevujete své mínění. Není to naší věcí. Je tomu zcela tak. Ale je to věcí archidiakona Brandona. Ten by měl vidět ten list. Myslila jsem, že byste vy snad s&amp;nbsp;ním chtěl promluvit —“ Zarazila se.

„Nechci s&amp;nbsp;tím nic mít,“ odpověděl, vstav a&amp;nbsp;postaviv se k&amp;nbsp;ní. „Jednala jste velmi nesprávně, že jste si psaní nechala. Chováte ve svém srdci zlé vášně, slečno Miltonová, které vám na konec nepřinesou nic než zlo a&amp;nbsp;hoře. Říkáte, že jste ke mně přišla pro radu. Nuže, dávám vám ji. Spalte ten list a&amp;nbsp;zapomeňte, co víte.“

Barva její pleti se změnila v&amp;nbsp;podivnou, špinavou šeď, když mluvil.

„Jsou jiní v&amp;nbsp;tomto městě, kanovníku Rondere,“ pravila, „kteří chovají docela tytéž vášně jako já, ačkoli si toho snad nejsou vědomi. Poněvadž mi nechcete pomoci, vím teď, co dělat. Jsem vám vděčna za vaši radu — o&amp;nbsp;které si však přece myslím, že si nepřejete, abych se jí řídila.“

Podívavší se na něj ještě naposled, kráčela rychle ke dveřím a&amp;nbsp;zmizela. Zdálo se mu, že zanechala po sobě jakousi nečistou stopu své osobnosti na stěnách a&amp;nbsp;nábytku. Otevřel zprudka okno a&amp;nbsp;přecházel, mna si za zády ruku o&amp;nbsp;ruku a&amp;nbsp;cítě nenávist ke všemu kolem sebe.

Slova lístku přicházela mu znova a&amp;nbsp;znova na mysl.

„Nejdražší… po spolehlivé osobě… hrozně zklamána… Nejdražší.“

Ti dva! Představil si Morrise s&amp;nbsp;jeho chorobným obličejem, s&amp;nbsp;jeho mírnýma očima, jeho hodně ošumělými šaty, jeho váhavými způsoby, jeho řidnoucí vlasy — a&amp;nbsp;paní Brandonovou, tak bezvýznamnou, že si jí nikdo nikdy nevšímal, že si&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|290}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>eyivfi7rxed71zi248o4834lmfswo6v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/297</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99307</id>
    <revision>
      <id>337691</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:34:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337691</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2247" sha1="k97wsqg2t7kf966rmagzfs7fwmd8od6" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nevšiml ničeho na ní — co měla na sobě, co říkala, co dělala, ničeho!

Ti dva! Přízraky! A&amp;nbsp;jsou tak zamilováni, že se vydávají v&amp;nbsp;nebezpečenství, že přijdou o&amp;nbsp;všechno — o&amp;nbsp;dobrou pověst, jmění, rodinu — jen aby dosáhli splnění své touhy! Zamilováni, jak on za celý svůj život nikdy nebyl!

Jeho myšlenky se obrátily s&amp;nbsp;lehkým zachvěním k&amp;nbsp;slečně Miltonové. Přišla k&amp;nbsp;němu, poněvadž se domnívala, že se bude chtít účastniti její pomsty. To se ho dotklo více než co jiného, snižujíc ho na její nízkou, špinavou úroveň, činíc ho spoluspiklencem jejím, strojícím úklady… hu! Jak je to krůtě nespravedlivé, že on, přímý, šlechetný, je takhle sprostě zaplétán.

Umyl si ruce v&amp;nbsp;malém toaletním pokoji vedle pracovny, drbaje je, jako by na nich pořád ještě bylo dotknutí slečny Miltonové. Vlastní jeho společnost mu byla protivná a&amp;nbsp;šel dolů, kde našel Ellen Stilesovou, která se velmi znamenitě pobavila s&amp;nbsp;jeho tetou při čaji a&amp;nbsp;teď se strojila odejíti.

„Odcházíte, Ellen?“ zeptal se.

Byla v&amp;nbsp;nejlepší náladě a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;živě zeleném klobouku.

„Ano, musím jít. Jsem tu už hrozně dlouho. Náramně pěkně jsme si popovídaly, mluvily jsme pořád o&amp;nbsp;ubohé paní Maynardové a&amp;nbsp;jejích souchotinách. Obávám se, že prostě už není naděje, že by se uzdravila; je to strašné, když má čtyři malé děti; ale jak jsem jí včera povídala, je opravdu nejlepší připravit se na nejhorší; a&amp;nbsp;nezbudou žádné peníze pro tu ubohou drobotinu, až umře. Nevím, co si počnou.“

„Měla jste ji trochu potěšit,“ řekl Ronder.

„V&amp;nbsp;tom já se nevyznám. Jako všichni souchotináři, nepřestane si myslit, že se uzdravuje. Ovšem, kdyby měla dost peněz, aby mohla jít do Davosu nebo někam… ale nemá, a&amp;nbsp;prostě tedy vůbec není naděje.“

„Odcházíte-li, půjdu kus cesty s&amp;nbsp;vámi,“ řekl Ronder.

„To bude opravdu pěkné.“ Ellen políbila slečnu Ronderovou velmi vřele. „S&amp;nbsp;Bohem, drahoušku. Pěkně jsem se pobavila. Nebude to hrozné, bude-li příští týden pršet? Všecko&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|291}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>k97wsqg2t7kf966rmagzfs7fwmd8od6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/298</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99308</id>
    <revision>
      <id>337692</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:36:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337692</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2187" sha1="5i8ur6z39wo32nbhl6bmspehnonagoj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;by bylo prostě zkaženo. Mně se nezdá, že je mnoho naděje na pěkné počasí. Ale to není nikdy možná říci.“

Vyšli spolu. Prostranství kolem katedrály bylo tiché a&amp;nbsp;pusté; dole ve městě, zalitém sluncem, zněl zvon k&amp;nbsp;odpoledním bohoslužbám. „Morrisův kostel možná,“ myslil si Ronder. Světlo bylo rozestřeno světle zeleným trávníkem katedrálního náměstí jako zástěna z&amp;nbsp;barevného hedvábí; veliký chrám sám byl ve stínu, zamlžen ve vzduchu sluncem neozařovaném a&amp;nbsp;přecházeje z&amp;nbsp;odstínu v&amp;nbsp;odstín, jako by byl pod vodou.

Když kousek ušli, řekla Ellen: „Copak je?“

„Co je?“ opakoval Ronder jako ozvěna.

„Ano. Vypadáte mrzutě a&amp;nbsp;to je u&amp;nbsp;vás tak řídká věc, že to vzbuzuje zájem, když se to stane.“

Váhal, hledě na ni a&amp;nbsp;skoro se zastavoval. Bylo by hrozně mrzuté, kdyby si Ellen Stilesova chtěla vybrati tuto chvíli, aby pustila uzdu své zvědavosti! Měl v&amp;nbsp;úmyslu jíti s&amp;nbsp;ní po High Street a&amp;nbsp;pak skrze Orange Street k&amp;nbsp;bytu Fosterovu; ale byla kratší cesta k&amp;nbsp;Fosterovi malou, klikatou uličkou za katedrálou. Chtěl se jí poroučeti zde… Pak mu najednou přišla jiná myšlenka. Půjde s&amp;nbsp;ní dále.

„Není-li pak vaše zvědavost hrozná, Ellen!“ řekl se smíchem. „Kdybyste náhodou někde v&amp;nbsp;sobě neměla skryto dobré srdce, byla byste dokonale nemožná ženská. Takto si nejsem jist, nejste-li jí.“

„Myslím, že možná jsem,“ odpověděla Ellen, smějíc se. „Tuze se zajímám o&amp;nbsp;věci jiných lidí. A&amp;nbsp;proč by ne? Chrání mě to, že se nenudím.“

„Ale ne od toho, abyste nebyla sama nudná,“ řekl Ronder. „Nerad jsem nepříjemný, ale není nic protivnějšího, než když se mne někdo ptá, proč jsem v&amp;nbsp;určité náladě. Ale nechte mě být a&amp;nbsp;ukojím vaši zvědavost nějakou svou vlastní zvědavostí. Řekněte mi, jak mnoho mluví lidé o&amp;nbsp;paní Brandonové a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;Morrisovi.“

Tentokrát byla opravdu překvapena. Při tolika příležitostech zarazil její chuť ke klepání a&amp;nbsp;pomlouvání a&amp;nbsp;teď jí&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|292}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5i8ur6z39wo32nbhl6bmspehnonagoj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/299</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99309</id>
    <revision>
      <id>337693</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:37:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337693</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2195" sha1="8cfquwygf7ohd1xeyj7tjlwtly6omwn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;úmyslně k&amp;nbsp;tomu vyzýval. Bylo to, jako by jí byl často dělal kázání, že příliš mnoho pije, a&amp;nbsp;jako by pak ona byla objevila, že si tajně přihýbá sám.

„Ó, každý o&amp;nbsp;tom mluví, ovšem,“ odpověděla. „Ačkoli se tváříte, že nikdy nepomlouváte, musíte vědět dost o&amp;nbsp;tom, co se děje ve městě, abyste to věděl. Teď právě náhodou se mluví o&amp;nbsp;tom méně, poněvadž nikdo nemyslí na nic jiného než na jubileum.“

„Co bych si přál vědět,“ řekl Ronder, „je to, do jaké míry se myslí, že Brandon o&amp;nbsp;tom ví — a&amp;nbsp;co tomu říká?“

„Nepozoruje nic,“ odpověděla Ellen rozhodně. „Vůbec nic. Díval se vždy na svou ženu jako na kus nábytku, ani příliš ozdobný, ani příliš užitečný, ale vždy jako na své vlastnictví, na které tudíž možno spoléhat jako na stálé a&amp;nbsp;poddajné. Myslím, že by ho vůbec ani ve snu nenapadlo, že by ho v&amp;nbsp;něčem mohla být neposlušná, ale náhodou útěk jeho syna do Londýna a&amp;nbsp;jeho spor s&amp;nbsp;vámi zabral jeho mysl docela. Nic jiného nemá v&amp;nbsp;hlavě, ať hovoří, jí, myslí nebo sní.“

„Co myslíte, že by udělal,“ ptal se Ronder dále, „kdyby se dověděl, že tu opravdu něco není v&amp;nbsp;pořádku, že se mu stala nevěrnou?“

„Copak je nějaký důkaz?“ zeptala se Ellen Stilesová horlivě a&amp;nbsp;umlkla na chvíli ve svém vzrušení. Silně dychtivý tón jejího hlasu ho zarazil.

„Ne — není nic,“ odpověděl. „Vůbec nic. Ovšem že není. A&amp;nbsp;jak bych já o&amp;nbsp;něm věděl, kdyby nějaký byl?“

„Vy jste právě osoba, která by to zvěděla,“ odpověděla Ellen určitě. „Třebaže jste ošálil mnoho jiných lidí, mne jste nepodvedl za celou tu dobu. Ale tolik vám řeknu upřímně, jako mezi přáteli, že jste se dopustil první chyby ve svém životě, když jste dopustil, aby ten spor s&amp;nbsp;Brandonem přišel na veřejnost.“

Obdivoval se znova, jak se již často předtím obdivoval její neomylné schopnosti objeviti a&amp;nbsp;říci přátelům právě tu věc, která by je nejvíce ranila. A&amp;nbsp;přece měla při tom dobré&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|293}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8cfquwygf7ohd1xeyj7tjlwtly6omwn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/300</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99310</id>
    <revision>
      <id>337694</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:38:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337694</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2144" sha1="brcnbjzduautnag122aon57xs1scmtw" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;srdce, jak mu bylo dosti často možno seznati. Podivná stvoření, tyhle ženy!

„Není mou vinou, rozhlásila-li se ta srážka,“ řekl. Dali se teď ulicí High Street a&amp;nbsp;nemohl ukazovati všecku svou mrzutost. „Je tím vinna Brandonova hloupá povaha a&amp;nbsp;záliba v&amp;nbsp;klepech, kterou projevuje zdejší město.“

„Budiž tedy,“ řekla, jsouc potěšena, že ho dopálila a&amp;nbsp;že svou mrzutost ukazoval; „to prostě znamená, že jste byl přemožen okolnostmi. Tentokrát byly silnější než vy. Líbí-li se vám tenhle výklad, bylo by nejlépe, kdybyste jej přijal.“

„Poslouchejte, Ellen,“ pravil, „chcete mě dopálit za to, že jsem neuspokojil vaši zvědavost; nechte toho. Zkoušela jste to už dříve a&amp;nbsp;nepovedlo se vám to nikdy.“

Smála se, vzavši ho pod paží.

„Ano, nehádejme se,“ řekla. „Není-li pak dnes skvostně, když slunce tak svítí a&amp;nbsp;všecko je vzrušeno a&amp;nbsp;každý je venku, aby se pobavil? Ráda je vidím šťastné, ty chuděrky. Jen ty, kteří mají úspěch, ty domýšlivé, ty blahosklonné, ty bych chtěla trochu srazit. Když pozoruji, že se mi chce někoho rýpnout, vím, že je to proto, že se vypíná. Měl byste raději být opatrný. Nejsem si nikterak jista, nestoupá-li vám úspěch do hlavy.“

„Úspěch?“ tázal se.

„Ano. Netvařte se tak nevinným. Jste tu teprve několik měsíců a&amp;nbsp;už jste tu jediným člověkem, který něco znamená. Porazil jste Brandona hned při prvním setkání, a&amp;nbsp;je to nesmyslné od vás tvářit se vůči staré přítelkyni, jako jsem já, jako byste si toho nebyl vědom. Ale buďte opatrný.“

Ulice, záříc jako víno, odrážela se od černých zdí, které ji uzavíraly, od černých zdí, posetých tabulemi oken, nemožnými mušelinovými záclonami, hnědými, sešlými stydícími se za sebe, zadními stranami zrcadel, klikami u&amp;nbsp;dveří, květináči a&amp;nbsp;hromadami nábytku, knih a&amp;nbsp;drobností.

„Dejme tomu, že mě na chvíli necháte na pokoji, Ellen,“ řekl Ronder, „a vzpomenete si na někoho jiného. Co bych&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|294}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>brcnbjzduautnag122aon57xs1scmtw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/301</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99311</id>
    <revision>
      <id>337695</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:40:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337695</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2172" sha1="30l8yxukxnxy37avj2h5ucvtbdwvuu3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;si opravdu přál zvědět, je to, do jaké míry jste v&amp;nbsp;důvěrném poměru s&amp;nbsp;paní Brandonovou.“

„V&amp;nbsp;důvěrném poměru?“

„Ano. Míním — mohla byste s&amp;nbsp;ní promluvit? Řekněte jí nějak, aby byla opatrnější, že je v&amp;nbsp;nebezpečenstvu Ženy vědí, jak se takové věci dělají. Přál bych si, abych někoho nalezl.“

Odmlčel se. Přál si opravdu, aby někoho našel? Proč ten zvláštní soucit s&amp;nbsp;paní Brandonovou, jejž si najednou uvědomil? Byl to jeho odpor k&amp;nbsp;slečně Miltonové, že nesnesl myšlenku, že by někdo byl v&amp;nbsp;moci takové ženské?

„Varovat ji?“ řekla Ellen. „Tedy je opravdu v&amp;nbsp;nebezpečenství.“

„Jen, mluví-li každý o&amp;nbsp;tom, jak říkáte. Je mi jí líto.“

Došli na místo, kde se jejich cesty rozcházely.

„Ne. Neznám se s&amp;nbsp;ní tak dobře, abych jí to mohla říci. Nepřijala by to ode mne. Nepřijala by to od nikoho. Je hrdější, než byste řekl. A&amp;nbsp;mé přesvědčení je, že nedbá, je-li v&amp;nbsp;nebezpečí. Bylo by jí spíše vítané. To si myslím já.“

„S&amp;nbsp;Bohem tedy. Nebudu vás žádat, abyste zachovala náš rozhovor v&amp;nbsp;tajnosti. Nemyslím, že byste to dovedla, i&amp;nbsp;kdybyste chtěla. Ale žádám vás, abyste byla blahovolná.“

„Proč bych byla blahovolná? A&amp;nbsp;vy víte, že si nepřejete opravdu, abych byla.“

„Žádám vás, abyste byla.“

„Ne, je to část té hry, kterou hrajete. Nebo není-li, tedy se měníte víc, než jste se kdy dříve změnil. Mějte se na pozoru! Snad jste to vy, kdo je v&amp;nbsp;nebezpečenství!“

Když se dal vzhůru ulicí Orange Street, rozebíral zase s&amp;nbsp;údivem v&amp;nbsp;mysli, co je podnětem, že lituje paní Brandonové. Přál si vždy, aby lidé byli šťastni — život tak byl snadnější — ale kdyby mu byl někdo ještě včera řekl, že kdy bude míti zájem o&amp;nbsp;paní Brandonovou, ten nejvyšší symbol ženské, bezbarvé nevýznamnosti, byl by se opovržlivě usmál.

Pak zapudila krása chvíle vše ostatní od něho. Ulice stoupala přímo do oblohy, rozlehlé, hladké, zlaté plochy, a&amp;nbsp;pomník&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|295}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>30l8yxukxnxy37avj2h5ucvtbdwvuu3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/302</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99312</id>
    <revision>
      <id>337696</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:41:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337696</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2159" sha1="fr2ugjc9o0xgo1k7ibg9llismpi05xk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;na hořejším konci, tyčící se v&amp;nbsp;chvějivém vzduchu, byl jako nachový kmen a&amp;nbsp;jeho postoj byl hrdý, zpupný, vítězný. Najednou spatřil před sebou, kráčející rychle a&amp;nbsp;rozrušeně, paní Brandonovou, nemožně bezvýznamnou postavu proti té nádheře.

Měl pocit, jako by ji jeho myšlenky vyvolaly mimo prostor a&amp;nbsp;jakoby tu byla proti své vůli. Pak cítil, že také on tu byl proti své vůli a&amp;nbsp;že také on nemá nic s&amp;nbsp;časem nebo prostorem.

Dohonil ji. Trhla sebou nervosně, když řekl: „Dobrý večer, paní Brandonová,“ a&amp;nbsp;zdvihla k&amp;nbsp;němu svou drobnou, myškovitou tvář s&amp;nbsp;mírnýma, váhavýma, šedýma očima. Znal ji jen zběžně a&amp;nbsp;věděl, že ho nemá ráda. Na tom mu nesešlo; stala se mu čímsi docela novým od chvíle, kdy se dověděl tu věc o&amp;nbsp;ní — vzbuzovala zvědavost a&amp;nbsp;všelijaké domněnky a&amp;nbsp;byla dokonce romantická.

„Dobrý večer, kanovníku Rondere.“ Neusmála se, ani nezmírnila krok.

„Není-li pak to půvabný večer?“ pravil. „Budeme-li mít příští týden takové počasí, budeme opravdu šťastni.“

„Ano, a&amp;nbsp;nebudeme — nebudeme?“ řekla nervosně, nehledíc na něj, nýbrž dívajíc se upřeně před sebe na ulici.

„Myslím, že všecky přípravy jsou vykonány,“ mluvil Ronder dále živým, nenuceným tónem, jímž vždycky mluvil, když hovořil s&amp;nbsp;dětmi a&amp;nbsp;nervosními ženami. „Bude-li počasí pěkné, bude ohromný nával. Lidé se již sem hrnou se všech končin kraje, jak slyším — spí kdekoli, v&amp;nbsp;polích a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;křoví. Naše staré město bude hrdo samo na sebe.“

„Ano, ano.“ Paní Brandonová se ohlížela, jakoby hledala, kudy by utekla. „Jsem tak ráda, že si myslíte, že počasí bude pěkné. Jsem tak ráda. Sama si myslím, že bude. Doufám, že slečna Ronderová se má dobře.“

„Velmi dobře, děkuji.“ Co Morris vidí na ní, s&amp;nbsp;těmi šaty, které jí nepadnou, se sukní, kterou trochu vleče v&amp;nbsp;prachu, s&amp;nbsp;kloboukem, který je na její hlavu příliš veliký a&amp;nbsp;těžký, a&amp;nbsp;&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|296}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fr2ugjc9o0xgo1k7ibg9llismpi05xk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/303</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99313</id>
    <revision>
      <id>337697</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:42:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337697</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2221" sha1="sia37cbcijxlgqg1hjuvlyavq32loez" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;pod nímž jí vlasy visí dolů v&amp;nbsp;nepořádných chumáčcích? Vypadala také rozpálena a&amp;nbsp;nos se jí leskl.

„Půjdete ovšem na ples,“ pokračoval a&amp;nbsp;ulehčilo se mu teď, kdy byli blízko vrcholu malého návrší. „Bude to nejlepší ples, který dvorana viděla od--od dob Jane Austenové.“

„Jane Austenové?“ tázala se paní Brandonová nejistě.

„V&amp;nbsp;její době totiž bylo, víte, tančení nejmilejší zábavou. Mělo by se tu, myslím, více tančit, když tu je teď tolik mladých lidí.“

„Ano, souhlasím s&amp;nbsp;vámi. Má dcera bude na plese uvedena do společnosti.“

„Tak? Jsem přesvědčen, že se dobře pobaví. Je tak hezká. Každý ji má rád.“

Čekal, ale paní Brandonová neměla již patrně co říci. Nastala pomlčka a&amp;nbsp;pak mu paní Brandonová podala ruku, jako by ji byl kdosi stojící za ní najednou strčil a&amp;nbsp;pobídl…

„S&amp;nbsp;Bohem, kanovníku Rondere.“

Dal jí sbohem a&amp;nbsp;pozoroval ji chvíli, jak kráčela vzhůru kolem úhledných vilek, jak vlekla šaty za sebou a&amp;nbsp;jak se jí klobouk zakýval při každém kroku. Podíval se na nemožnou postavu na vrchu pomníku, na toho pána v&amp;nbsp;šosatém kabátě a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;cylindru, jehož památníkem pomník byl. Světlo s&amp;nbsp;něho zmizelo. Nebyl teď nachový, nýbrž mdle šedý. On také bezpochyby měl svůj román, krev a&amp;nbsp;slzy, zlost a&amp;nbsp;muka pro někoho. Jak těžko je vyhnouti se takovým věcem a&amp;nbsp;přece toho je třeba, chceme-li něco vykonati. Vyhýbati se tomu, zůstávat! o&amp;nbsp;samotě, pozorovati, spokojeně a&amp;nbsp;klidně. Podivno, že v&amp;nbsp;životě je tak nesnadno dosíci spokojeného klidu.

Stoupaje ulicí Green Lane byl překvapen, když ucítil, jak je horko. Zdálo se, že stromy, které kupily své větve nad jeho hlavou, nashromáždily všechno horko toho dne. Všecko se spiklo, aby ho trápilo. Když zahnul do Bodger’s Street, měla ta ulice s&amp;nbsp;jeho hlediska svou nejhorší chvíli, byla plna lidu a&amp;nbsp;zápachu a&amp;nbsp;otřásala se hlukem. Pole za Bodger’s Street a&amp;nbsp;za Kanovníkovým dvorem se skláněla po svahu a&amp;nbsp;pak zase stoupala dále ven do kraje.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|297}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sia37cbcijxlgqg1hjuvlyavq32loez</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/304</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99314</id>
    <revision>
      <id>337698</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:44:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337698</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2391" sha1="izek7y80t93ik6gxtb68fapsso08v2k" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Zde na tom vzdálenějším kopci bylo dovoleno cikánům utábořiti se se svými vozy a&amp;nbsp;zde již výroční trh připravoval své velikoleposti. Těmito branami proniknou venkované obranou města, zrovna jako se na druhé straně, dole v&amp;nbsp;Seatowně na březích Pólu shromažďovali plavci, rybáři a&amp;nbsp;námořníci a&amp;nbsp;kupci. Bodger’s Street byla již vzrušena očekáváním slavností budoucího týdne. Plynové plameny hořely za hokynářskými boudami a&amp;nbsp;všechno obyvatelstvo bylo na ulici, těšíc se z&amp;nbsp;krásného letního večera a&amp;nbsp;křičelo, smálo se, zpívalo, hašteřilo se. Ulice, ozářená těmi nestálými plameny, které plápolaly a&amp;nbsp;přízračné se odrážely od bílého stínu letního nebe, působila čímsi středověkým a&amp;nbsp;ten dojem byl zesilován tyčící se nad ní budovou katedrály, která zakrývala bledý blankyt a&amp;nbsp;jeho drobné, růžové mráčky, vlající jako pavučina.

Ale Ronder teď nemyslil na město. Jeho mysl byla upjata k&amp;nbsp;nastávající jeho rozmluvě s&amp;nbsp;Fosterem. Foster právě učinil docela neoficielní, soukromou návštěvu Wistonsovi, aby na něm vyzvěděl, co soudí o&amp;nbsp;pybuském obročí a&amp;nbsp;jak by se zachoval, kdyby se mu nabídlo.

Ronder rozuměl mužům mnohem lépe, než rozuměl ženám. Chápal Fostera, pokud jeho pohnutkami byly ctižádost a&amp;nbsp;náboženství, ale zde působilo s&amp;nbsp;sebou cosi jiného, čeho nechápal. Nebylo jen to, že ho Foster neměl rád — pochyboval, miloval-li Foster někoho mimo biskupa — bylo to spíše, že Foster neměl rád sám sebe. Je prvním pravidlem fanatismu, že jste tak zabráni podnětem své inspirace, že vám nezbude vůbec síly, abyste měli zřetel na sebe. Foster byl beze vší pochybnosti fanatik, ale uvažoval o&amp;nbsp;sobě a&amp;nbsp;dokonce sebou opovrhoval. Ronder měl nedůvěru, opovrhoval-li někdo sám sebou, prostě proto, že nic ho nečinilo tak nespokojeným, jako chvíle, kdy sám o&amp;nbsp;sobě uvažoval, je-li vůbec tím, zač se pokládal. Ty chvíle dlouho netrvaly, ale nenáviděl je tak prudce, že nemohl viděti, působily-li u&amp;nbsp;jiných. Foster byl fanatik toho rázu, že by se byl mohl kdykoli rozhodnouti, že si dá do svých střevíců hrachy a&amp;nbsp;půjde pěšky do Jerusalema, kdyby se k&amp;nbsp;tomu rozhodl, zanechal by pro to rozhod-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|298}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>izek7y80t93ik6gxtb68fapsso08v2k</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/305</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99315</id>
    <revision>
      <id>337699</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:45:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337699</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2112" sha1="26ncugznxkk9eujkze52apsbhnfaice" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nutí všecky záměry, pro které by v&amp;nbsp;tu chvíli pracoval. Ronder by jistě nikdy nešel pěšky do Jerusalema.

Ticho a&amp;nbsp;klid Kanovníkova dvora, když Ronder vyšel z&amp;nbsp;Bodger’s Street, byly skoro dramatické. Nepronikalo sem více než tlumené bzučení, přerušované občas pronikavým tónem, jako z&amp;nbsp;laciné dětské píšťalky. Dvůr byl temný, ozářený jedinou lampou a&amp;nbsp;dlažba byla nerovná. Světla, postavená tu a&amp;nbsp;tam v&amp;nbsp;obloukových, starých oknech, byla tajemná a&amp;nbsp;nesdílná. Bude tma teprve za půl druhé hodiny, ale v&amp;nbsp;těch starých pokojích s&amp;nbsp;jejich malými okny bylo světlo slabé a&amp;nbsp;nejisté.

Vystoupil po rozviklaných schodech k&amp;nbsp;bytu Fosterovu. Jako vždy přimělo ho cosi, aby se před dveřmi Fosterovými zastavil a&amp;nbsp;poslouchal. Zdálo se, že k&amp;nbsp;němu doléhají všecky zvuky starého domu; ne zvuky a&amp;nbsp;pohyby lidské, ale život starého domu sám, vrzavé protesty schodů, vzdechy vzpouzejících se dveří, harfovité stenání nezpůsobných okenních rámců, kašlání a&amp;nbsp;supění třesoucích se zdí, chvění zlověstných zábradlí.

„Ten dům se sesype při prvním prudkém větru,“ myslil si, a&amp;nbsp;najednou pronikl zdí zvuk zvonkové hry katedrální odbíjející půlu a&amp;nbsp;tloukl a&amp;nbsp;rozléhal se, jako by její zvonění náleželo k&amp;nbsp;samému domu.

Ozvěna umlkla a&amp;nbsp;starý dům zase spustil své šelesty.

Foster, přimhuřuje oči jako stará sova, přišel ke dveřím a&amp;nbsp;nepromluviv, kráčel napřed do svého pokoje, plného nepořádku. Odklidil s&amp;nbsp;jedné židle papíry a&amp;nbsp;knihy a&amp;nbsp;Ronder si sedl.

„Nuže?“ řekl Ronder.

Foster byl ohromně vzrušen, ale zdál se Ronderovi starší a&amp;nbsp;sešlejší než před týdnem. Pod očima měl tmavé váčky, tváře strhané, a&amp;nbsp;jeho neučesané, šedivé vlasy se zdály řídké a&amp;nbsp;kosmaté — tu byly příliš dlouhé, tam pod nimi prorážela bílá, vychrtlá lebka. Oči mu hořely zářivým ohněm; v&amp;nbsp;nich bylo světlo věčného života.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|299}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>26ncugznxkk9eujkze52apsbhnfaice</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/306</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99316</id>
    <revision>
      <id>337707</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:46:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337707</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2167" sha1="snsumawy53avlqyqvdlwxezsy2zul24" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Nuže?“ opakoval Ronder, když Foster neodpovídal na jeho první otázku.

„Přijde,“ zvolal Foster, chodě po pokoji a&amp;nbsp;jeho ošumělé trepky klapaly strašidelně za ním. „Přijde! Ovšem, nepochyboval jsem, ale neočekával jsem, že bude tak horlivý, jak je. Vyslovil se mi hned přímo. Věděl ovšem, že nepřicházím Oficielně, že vůbec nemám nikoho za sebou. Je docela připraven, kdyby věci se vyvinuly jinak, ačkoli jsem mu řekl, že se to stěží stane, budeme-li všichni pracovat společně. Mnoho se nevyptával. Zná všecky podmínky dobře. Od té doby, co jsem ho naposled viděl, získal po všech stránkách — je moudřejší, více se ovládá, je si sám sebou více jist — všecko, čeho u&amp;nbsp;mne nikdy nebylo…“ Foster pomlčel, pak mluvil dále. „Myslím, že jsem za celý svůj život necítil tak silně vroucí náklonnost к jinému člověku. Je to muž podle mého srdce — dítě Boží, dědic věčného života, vůdce lidí —“

Ronder ho přerušil.

„Ano, ale co se týče podrobností. Probrali jste je? Věděl o&amp;nbsp;oposici?“

Foster mávl opovržlivě rukou. „Brandon? Copak to znamená? Vždyť i&amp;nbsp;za ten týden, co jsem tu nebyl, klesla jeho moc. Ruka Páně je proti němu. Všechno se mu hatí. Nemám rád klepy, ale ve městě se opravdu mluví o&amp;nbsp;jeho ženě. Mohlo by mně být toho člověka líto, kdyby nebyl tak nebezpečný.“

„V&amp;nbsp;tom se mýlíte, Fostere,“ řekl Ronder horlivě. „Bran- don není ještě odbyt — nikterak. Má dosud větší část města za sebou a&amp;nbsp;u&amp;nbsp;lidí spojených s&amp;nbsp;katedrálou má velikou většinu. Zastupuje to, co si oni myslí nebo nemyslí — staré názory, konservativnost, každé pevně stanovené dogma, na které můžete sáhnout, špatnou hudbu, tradičnost, pověry a&amp;nbsp;lhostejnost. Nebojujeme proti samému Brandonovi, nýbrž proti tomu, co zastupuje.“

Foster se zastavil a&amp;nbsp;pohlédl dolů na Rondera. „Prominete, řeknu-li, co si myslím,“ řekl. „Jsem starší muž než vy, a&amp;nbsp;buď jak buď, mám ve zvyku říkat, co si myslím. Znáte to&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|300}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>snsumawy53avlqyqvdlwxezsy2zul24</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/307</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99317</id>
    <revision>
      <id>337710</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:48:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337710</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2069" sha1="qe4zmkxqtw6k4dp7ahle7j9sqli09n5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;už. Udělal jste chybu, že jste dopustil, že se ten spor s&amp;nbsp;Brandonem stal věcí tak osobní.“

Ronder zlostně zčervenal.

„Dopustil!“ opakoval. „Jako by tohle právě nebylo věcí, které jsem se snažil zabránit. Ale ten starý blázen vyletěl a&amp;nbsp;každému rozhlašoval své stížnosti. Tuším, že jste slyše] o&amp;nbsp;naší směšné srážce, ke které došlo, když jsme se vraceli z&amp;nbsp;Carpledonu. Celé město o&amp;nbsp;tom ví. Nikdy nebylo směšnějšího výjevu. Stál uprostřed silnice a&amp;nbsp;křičel jako šílenec. Myslím, že se opravdu zblázní! Měl jsem s&amp;nbsp;ním pořádně co dělat. Byl jsem tak vlídný, jak jen možno. Ale s&amp;nbsp;ním není možná jednat. Jeho domýšlivost a&amp;nbsp;jeho umíněnost je ohromná.“

Nic nedráždilo u&amp;nbsp;Fostera více než jeho způsob, že neposlouchal omluvy, vždy je přecházel, jako by nestály za povšimnutí.

„Neměl jste z&amp;nbsp;toho dělat osobní věc,“ opakoval. „Lidé se budou přidávat k&amp;nbsp;té neb oné straně — už se přidávají. Nemělo to vůbec být věcí, při které by šlo o&amp;nbsp;spor mezi vámi oběma.“

„Říkám vám, že nejde!“ odpověděl Ronder rozzlobeně. Pak se s&amp;nbsp;velikým úsilím sebral. „Nevím, co se se mnou v&amp;nbsp;poslední době dělo,“ řekl s&amp;nbsp;úsměvem. „Vždycky jsem se tím honosil, že se nepouštím do hádek, a&amp;nbsp;buď jak buď, nebudu se hádat s&amp;nbsp;vámi. Jsem přesvědčen, že máte pravdu. Je to opravdu škoda, že se věci staly osobními. Uvidím, co budu moci udělat.“

Ale Foster si všímal obran tak málo jako omluv.

„To byla chyba,“ pravil; „a byly jiné chyby. Vy jste příliš osobně ctižádostivý, Rondere. Pracujeme pro slávu Boží a&amp;nbsp;nikterak pro zájmy osobní.“

Ronder se usmál. „Jste na mne krutý,“ pravil; „ale můžete si myslit, co chcete. Nepřipustím, že jsem byl osobně ctižádostivý, ale bývá někdy nesnadno, když obracíte všecky své síly určitým směrem, aby se nezdálo, že sloužíte&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|301}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qe4zmkxqtw6k4dp7ahle7j9sqli09n5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/308</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99318</id>
    <revision>
      <id>337717</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:52:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337717</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2059" sha1="odto5evbrxqrk8hwmpm7loxitxgzixp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;svým vlastním cílům. Mám rád moc — kdopak nemá? Ale obětoval bych rád každý osobní úspěch, kdyby toho bylo potřebí, aby se vyhrála hlavní bitva.“

„Vyhrála!“ zvolal Foster. „Vyhrát! Ale musíme vyhrát! Nikdy nebylo chvíle tak vhodné pro nás! Zvítězí-li Brandon tentokrát, je příležitost ztracena zase pro celou generaci. Co tu Wistons může vykonat, přijde-li sem! Jakou mocí bude!“

Znenadání přišla Ronderovi po prvé myšlenka, která se mu pak v&amp;nbsp;budoucnosti vracela velmi často. Bylo to moudré, pracoval-li pro příchod muže, který může uvésti v&amp;nbsp;nebezpečenství jeho vlastní moc? Setřásl tu myšlenku se sebe. S&amp;nbsp;tím se vypořádá, až ta doba přijde. Pro tu chvíli bylo dosti Brandona…

„Co se tedy týče podrobností…“ řekl Ronder.

Sedli si ke stolu pokrytému papíry. Zůstali tu ještě půl druhé hodiny a&amp;nbsp;bylo by bývalo zajímavé pro pozorovatele viděti, jak v&amp;nbsp;té věci Ronder nabýval naprosté převahy. Foster, jemuž dohořel oheň v&amp;nbsp;očích a&amp;nbsp;světlo zhaslo, poddával se mu slepě, srovnávaje se se vším, obdivuje se jasnosti, spořádanosti a&amp;nbsp;ukázněnosti jeho plánů. Před hodinou, když kráčel po půdě svého vlastního území, nebál se nikoho a&amp;nbsp;co cítil k&amp;nbsp;Ronderovi, bylo zpola opovržení, zpola podezření. Nyní byl v&amp;nbsp;rukou svého společníka. To byl svět, do něhož nikdy nezískal práva vstupu.

Na katedrále bilo devět. Ronder vstal, odložil své listiny a&amp;nbsp;oddechl si spokojeně. Věděl, že jeho dílo bylo dobré.

„Není nic, co bychom byli zapomněli. Bentinck-Major bude lapen, dříve než zví, na čem je. Ryle rovněž. Vykonáme-li tohle šťastně příští týden, máme vyhráno.“

Foster zamrkal.

„Ano, ano,“ řekl chvatně. „Ano, ano. Dobrou noc, dobrou noc,“ a&amp;nbsp;vystrčil skoro Rondera z&amp;nbsp;pokoje.

„Nemyslím, že pochopil z&amp;nbsp;toho jediné slovo,“ myslil si Ronder, sestupuje po vrzavých schodech.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|302}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>odto5evbrxqrk8hwmpm7loxitxgzixp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/309</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99319</id>
    <revision>
      <id>337718</id>
      <timestamp>2026-09-11T13:53:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337718</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="729" sha1="t1s3qjwv407r14umuojl3e4ie43q1va" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Na konci Bodger’s Street se zastavil. Ulice byla tichá; obloha byla na obzoru bledě zelená a&amp;nbsp;růžová nad jeho hlavou. Bylo ještě docela světlo, ale lesy nalevo za svažujícími se poli byly nakupeny černě a&amp;nbsp;zasmušile. S&amp;nbsp;louky před těmi lesy přicházely zvuky tábora — ženy křičely, koně řehtali, psi štěkali. Několik světel zářilo jako rudé oči. Šeré tvary obytných vozů se svými krátkými, silnými komíny, které se černě jako eben odrážely od zelenavého nebe, choulily se jako štěkající zvířata. Ženský hlas zpíval, mužské hlasy se přidaly a&amp;nbsp;zpěv se nesl vlnivě údolíčkem.

Byl tu všechen ruch útočně vnikajícího světa.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|303}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>t1s3qjwv407r14umuojl3e4ie43q1va</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Anděl Páně</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99320</id>
    <revision>
      <id>337742</id>
      <timestamp>2026-09-11T16:35:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Anděl Páně]] na [[Jednotný kancionál/Anděl Páně]]: zařazení do struktury</comment>
      <origin>337742</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="51" sha1="knhd4tyw9dc9vd4er3gqzie3bzp6jtp" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Jednotný kancionál/Anděl Páně]]</text>
      <sha1>knhd4tyw9dc9vd4er3gqzie3bzp6jtp</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>337743</id>
      <parentid>337742</parentid>
      <timestamp>2026-09-11T16:48:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>rozcestník;</comment>
      <origin>337743</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="915" sha1="4afgncqts146vo6sbdrhrjnorvcidu0" xml:space="preserve">{{Tematický rozcestník}}
* [[Jednotný kancionál/Anděl Páně]]
* [[Katolická prvouka pro nižší třídy obecných škol/Anděl Páně zvěstoval Vykupitele]] {{Online Kramerius|mzk|6cebd5fb-b727-4b6b-b47f-72bbcf9763ef}}

== Text modlitby ==
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii&lt;br /&gt;
a ona počala z Ducha svatého.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

Maria řekla: Jsem služebnice Páně,&lt;br /&gt;
ať se mi stane podle tvého slova.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

A Slovo se stalo tělem&lt;br /&gt;
a přebývalo mezi námi.

[[Zdrávas Maria|Zdrávas, Maria…]]

Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,&lt;br /&gt;
aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého syna; Vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.</text>
      <sha1>4afgncqts146vo6sbdrhrjnorvcidu0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/310</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99321</id>
    <revision>
      <id>337752</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:22:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337752</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2090" sha1="fpr36tjhjmk3wsyje1a1vkqfb9l0e8t" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola II.&lt;/div&gt; 
== V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;T&lt;/span&gt;oho pátku odpoledne asi o&amp;nbsp;půl sedmé spatřil archidiakon Brandon, zrovna když došel na hořejší konec High Street, Boha.&lt;/div&gt;

V&amp;nbsp;tom nebylo nic podivného ani neobyčejného. Měl po celý svůj život přesvědčení, že on a&amp;nbsp;Bůh jsou v&amp;nbsp;nejdůvěrnějším poměru, že Bůh zná a&amp;nbsp;chápe jeho samého a&amp;nbsp;jeho potřeby lépe než kterýkoli jiný přítel, kterého měl, že právě proto, že ho Bůh ustanovil, aby zde na zemi vykonal jisté záměry, také Bůh potřebuje někdy jeho pomoci a&amp;nbsp;rady; nikdy ani na chvíli se nezakolísal ani v&amp;nbsp;nejprostších článcích své víry a&amp;nbsp;věřil v&amp;nbsp;každé slovo Nového zákona, jako by se byly děje tam vypravované udály před týdnem v&amp;nbsp;jeho městě před jeho očima — a&amp;nbsp;když tomu tak bylo, nebylo divno, že někdy přicházel v&amp;nbsp;přímý, skutečný styk se svým Pánem.

Lze říci, že právě toto vědomí styku, trvajícího po dlouhá léta práce a&amp;nbsp;úspěchu, bylo původním základem archidiakonovy pýchy. Když se v&amp;nbsp;posledních letech tato pýcha vzmohla, vyrůstajíc z&amp;nbsp;domýšlivosti a&amp;nbsp;oceňování sebe, kdo ho může kárati?

Mnohem snadněji, než si toho jsme vědomi, proměňujeme svou vděčnost k&amp;nbsp;Bohu v&amp;nbsp;obdivování sebe samých.

Opět a&amp;nbsp;opět byl si v&amp;nbsp;minulé době, když pracoval se zvláštní horlivostí, vědom, že v&amp;nbsp;nejprostším smyslu slova Bůh „kráčel s&amp;nbsp;ním“.

Byl si vědom, že ho ozářilo světlo a&amp;nbsp;teplo, že se k&amp;nbsp;němu někdo nově přidružil; mohl převésti skoro ve fysickou podobu tento družný poměr, který tak vroucně cítil. Jak bylo možno, aby po takové chvíli hleděl s&amp;nbsp;těchto slavných výší dolů na své ostatní druhy, méně dařené přízní? Nebyla to jeho zásluha, že byl vyvolen, ale volba byla učiněna.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|304}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fpr36tjhjmk3wsyje1a1vkqfb9l0e8t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/311</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99322</id>
    <revision>
      <id>337753</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:23:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337753</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2342" sha1="9rugh7bbkanoe8gkg0r36i2fsg89upv" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Toho večera potřeboval silně útěchy. Nikdy za všechna jeho dosavadní léta život s&amp;nbsp;ním nenakládal tak krůtě jako nyní. Bylo to, jako by byl asi před třemi, čtyřmi měsíci, nevěda o&amp;nbsp;tom, vstoupil do jakéhosi nového, hrozného kraje. Rys po ryse se změnil, staré známé obličeje měly na sobě nebývalé, nezvyklé přetvářky, každý krok, jejž teď učinil, zdál se nebezpečný, nehoda po nehodě ho stíhala, s&amp;nbsp;počátku nepatrné, dokonce směšné, nakonec útěkem Pálkovým vážné a&amp;nbsp;ve zmatek uvádějící. Uvádějící ve zmatek! To bylo pravé slovo pro označení jeho případu! Byl jako člověk, ubírající se dobře známou krajinou a&amp;nbsp;překvapený znenadání hustou mlhou. Při tom všem, ať zkoumal sebe podrobněji, neviděl, že by se byl dopustil nejmenší chyby.

Byl takový, jaký býval vždy, a&amp;nbsp;přece se samo vzezření města pro něj změnilo, syn ho opustil, dokonce jeho žena, s&amp;nbsp;níž žil v&amp;nbsp;manželství dvacet let, byla změněna. Nebylo tedy přirozené, že připisoval tohle vše jedinému novému živlu, který vstoupil v&amp;nbsp;těch posledních měsících do jeho života, jedinému živému člověku, který byl jeho vysloveným nepřítelem, tomu muži, který jej urazil přímo na veřejné cestě před svědky, muži, který se mu od první chvíle, kdy přišel do Polchesteru, smál a&amp;nbsp;poškleboval?

Ronderovi! Ronderovi! To jméno nevyšlo teď nikdy z&amp;nbsp;jeho mysli, ležíc tam, pobuřujíc a&amp;nbsp;rozviřujíc ji i&amp;nbsp;ve spaní, ušklebujíc a&amp;nbsp;smějíc se dokonce uprostřed jeho soukromých modliteb.

V&amp;nbsp;ten večer potřeboval opravdu Boha a&amp;nbsp;tam na hořejším konci High Street viděl ho obklopeného vší barvitostí, žárem a&amp;nbsp;zářivým sluncem letního večera, naplňujícího jej vroucností a&amp;nbsp;novou odvahou, halícího jej láskou a&amp;nbsp;něžnou péčí.

Cynikové snad řeknou, že to bylo proto, že archidiakon, který už nebyl tak mlád, jak býval, byl udýchán stoupáním po High Street, stál chvíli, těžce oddychuje, než šel dále ke katedrále, a&amp;nbsp;před očima se mu dělaly mžitky, jak se stává, když jsme udýcháni, země se pod ním trochu houpala, jak se mu svíralo srdce, hluk města mu hučel v&amp;nbsp;uších.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|305}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9rugh7bbkanoe8gkg0r36i2fsg89upv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/312</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99323</id>
    <revision>
      <id>337755</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:24:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337755</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2336" sha1="mbqa4chlqsb8xu3fpiv540ss150w04h" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;To mohou říci cynikové. Brandon to znal; zkusil to v&amp;nbsp;minulých dobách příliš často, aby se i&amp;nbsp;teď mýlil.

S&amp;nbsp;kopce dolů vinula se High Street, ozdobená nyní prapory a&amp;nbsp;vlajkami na počest veliké události; protínaje oblohu, byl napjat od Brenta, obchodníka střižním zbožím, přes ulici k&amp;nbsp;Adamsovi, kadeřníkovi, prapor ze žlutého hedvábí, na němž bylo napsáno červenými písmeny: „Šedesát let vlády naší královny. Bůh jí žehnej!“

Zrovna vedle archidiakona, nad dveřmi knihkupectví, kde kdysi tak potupně hledal útočiště, byla vlajka červená, bílá a&amp;nbsp;modrá, a&amp;nbsp;naproti knihkupci, u&amp;nbsp;papírníka Gummridge, byl malý feston z&amp;nbsp;vlajek a&amp;nbsp;modrý nápis na bílé půdě: „Bůh žehnej královně: nechť dlouho vládne!“

Po celé ulici třepetavě vlály vlajky a&amp;nbsp;stuhy v&amp;nbsp;lehkém letním větříku, který se kradl kolem domů, dveří a&amp;nbsp;oken, jako by pátral, nezdá-li se lidem večer tak trochu příliš teplý.

Lidem se naprosto nezdál příliš teplý. Všichni byli venku, procházeli se sem a&amp;nbsp;tam, smáli se, hvízdali, štěbetali, a&amp;nbsp;ačkoli byl teprve pátek, měli na sobě skoro nejlepší, nedělní šaty. Krám po krámě se zavíral a&amp;nbsp;zástup byl pořád hustší. Tak málo povozů jezdilo, že mladíci a&amp;nbsp;dívky už kráčeli zavěšeni po čtyřech prostředkem ulice. Bylo tomu dlouho — skutečně již deset let — co Polchester neviděl takového veselí.

To bylo za zády archidiakonovými; před sebou měl temný, klenutý průchod, v&amp;nbsp;němž jako v&amp;nbsp;rámci bylo viděti trávník na katedrálním náměstí, jako zrcadlící se odlesk večerního světla, kde bledá modř a&amp;nbsp;perlová běl je odstíněna napříč zelení. Byl hluboký klid — nic se nehnulo. Tu v&amp;nbsp;bráně stál Bůh, usmívaje se na svého věrného sluhu, ale když se Brandon k&amp;nbsp;němu blížil, rozplynul se v&amp;nbsp;stín, sluneční světlo a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;hluboký blankyt klenoucí se oblohy.

Brandon se pak snažil, jako se snažíval často předtím, udržeti tu těsnou blízkost, ale ekstatická chvíle minula; trvala, zdálo se, tentokrát kratší dobu než kdy jindy. Sklonil hlavu, stál chvíli pod klenutím, modle se tak prostě a&amp;nbsp;nevin-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|306}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>mbqa4chlqsb8xu3fpiv540ss150w04h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/313</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99324</id>
    <revision>
      <id>337756</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:25:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337756</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2289" sha1="6hosc4cnaxpwooii2nr5eh5dliv8nef" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ně, jako dítě se modlí u&amp;nbsp;kolenou matčiných, a&amp;nbsp;pak, s&amp;nbsp;náhlou změnou, která by u&amp;nbsp;složitější povahy byla mohla znamenati jen pokrytectví, u&amp;nbsp;něho však byla docela upřímná, byl zase v&amp;nbsp;okamžiku prudkým, hněvivým, světským knězem, bojujícím se svými nepřáteli a&amp;nbsp;vzdorně je vyzývajícím, aby ho zničili.

Přesto však přechod dnes nebyl úplný jako obyčejně. Byl nešťasten, opuštěn a&amp;nbsp;proti své vůli se bál, bál se, nevěda čeho, jako se bojí dítě, když se zhasí svíčka. A&amp;nbsp;při této sklíčenosti se jeho myšlenky vracely domů. Falkův odchod způsobil, že si své ženy všímal vážněji, než kdykoli dříve za celý jejich manželský život. Milovala Falka; jistě se cítí opuštěna bez něho a&amp;nbsp;v&amp;nbsp;těchto týdnech namáhal se tápavě, neobratně a&amp;nbsp;marně, jak by jí vyjádřil blahovůli a&amp;nbsp;sympatii, kterou k&amp;nbsp;ní cítil.

Ale taková hnutí mysli nepřicházejí snadno po mnoha letech odvyknutí; byl vždy v&amp;nbsp;nesnázích a&amp;nbsp;vědom sebe, když vyjadřoval svou náklonnost. Bál se také jí; myslil, kdyby jí ukazoval příliš svou něžnost, že by se možná rozcitlivěla, že by ho objala a&amp;nbsp;pokryla jeho tvář polibky — cosi takového.

Pak byla v&amp;nbsp;poslední době velice podivná; od toho nedělního rána, kdy nechtěla jíti k&amp;nbsp;přijímání… Podivná! Ženy jsou podivné! Tak rozdílné od mužů, jako jsou Francouzi od Angličanů!

Ale rád by se jí dnes večer přiblížil. Nejasně se hluboko v&amp;nbsp;něm cosi hnulo, co mu říkalo, že bylo jeho vlastní vinou, že se za všecka ta léta od něho oddálila. Musí ji získati zpět! Věc, která se snadno vykoná. Podle archidiakonova životního názoru, potřeboval muž jen písknout a&amp;nbsp;žena chvatem přiběhne!

Ale dnes potřeboval někoho, kdo by o&amp;nbsp;něj dbal, kdo by řekl, že všecko je dobré a&amp;nbsp;že ty mnohé trampoty, které se, jak se zdálo, kupily kolem něho, jsou konec konců jen domnělé.

Když došel domů, viděl, že má právě jen čas, co by se převlékl k&amp;nbsp;obědu. Běžel nahoru a&amp;nbsp;pak, když dveře za sebou zavřel a&amp;nbsp;byl šťastně ve své ložnici, musil počkat a&amp;nbsp;postát,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|307}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6hosc4cnaxpwooii2nr5eh5dliv8nef</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/314</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99325</id>
    <revision>
      <id>337757</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:26:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337757</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2146" sha1="4qbh2d8w2cn2rf4vm6ctpjlm122yhur" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;tiskna si ruku na srdce. Jak bušilo! Jako zvíře, usilující, aby uniklo z&amp;nbsp;klece. Také se mu třásla kolena. Musil si sednouti. Konec konců nebyl tak mlád, jak býval.

Ty poslední měsíce byly pro něj krušné. Ale jak to je ponižující! Byl rád, že tu nikdo není, kdo by ho viděl. Bude mu třeba veškeré jeho síly pro zápas, který ho čekal. Ano, byl rád, že tu nikoho nebylo, kdo by ho byl viděl. Požádá starého Puddifoota, aby se na něj podíval, ačkoli ten člověk byl opravdu osel. Vypil sklenici vody a&amp;nbsp;pak se zvolna převlékl.

Přišel dolů a&amp;nbsp;šel do salonu. Byla tam jeho manželka; stála ve stínu u&amp;nbsp;okna a&amp;nbsp;hleděla ztrnule na katedrální prostranství. Přešel pokojem tiše k&amp;nbsp;ní a&amp;nbsp;položil jí zlehka ruku na rameno.

Neslyšela, že se přiblížil. Obrátila se, vykřiknuvši pronikavě a&amp;nbsp;stála proti němu, hledíc upřeně vyděšenýma očima. On zase byl tak silně překvapen jejím leknutím, že mohl jen opáčiti vytřeštěný pohled, sám jsa postrašen a&amp;nbsp;maje pocit podivné, neobratné směšnosti při jejím leknutí.

Trhaně vyrazila ze sebe: „Copak jsi —? Kdopak —? To jsi neměl dělat. Polekal jsi mě.“

Její hlas zněl prudce rozhněvaně a&amp;nbsp;za celý jejich manželský život nikdy dosud nepocítil, že mu je tak docela cizí; měl pocit, jako by byl na ulici přistoupil k&amp;nbsp;neznámé ženě, a&amp;nbsp;jako by se byla na něj osopila pro jeho důvěrnost. Utekl se jako vždy, když byl v&amp;nbsp;rozpacích, k&amp;nbsp;nabubřelé strojenosti.

„Opravdu, má milá, jako bych byl zloděj. Hm — ano. Neměla by ses tak snadno lekat.“

Hleděla na něj pořád ještě vytřeštěně, jako by si ani teď neuvědomovala, kdo to je. Ruce měla sevřeny a&amp;nbsp;oddychovala krátce a&amp;nbsp;rychle, jako by byla běžela.

„Ne — neměl bys… hloupé… přejít takhle pokojem.“

„Dobře, dobře,“ odpověděl nevrle. „Proč není oběd hotov? Je už deset minut přes čas.“

Kráčela pokojem neodpovídajíc.

Najednou jeho strojenost zmizela. Přistoupil k&amp;nbsp;ní a&amp;nbsp;stoje&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|308}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4qbh2d8w2cn2rf4vm6ctpjlm122yhur</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/315</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99326</id>
    <revision>
      <id>337758</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:28:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337758</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2168" sha1="lcu4bkg7281rn098o0xwienahjrvf32" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;před ní jako přerostlý školák hleděl na ni a&amp;nbsp;usmíval se nuceně.

„Věc je ta, má milá,“ pravil, „že si nemohu představit, jak bych vešel do pokoje, aby to nikdo neslyšel. Ne, opravdu nemohu,“ smál se hlučně. „Řekni někomu, že jsem přešel pokojem tak, že jsi to neslyšela, a&amp;nbsp;neuvěří ti. Ne, neuvěří.“

Naklonil se a&amp;nbsp;políbil ji. Jeho dotknutí ji polechtalo na tváři, ale nepohnula se. Maje ruku na jejím rameni cítil, že se ještě chvěje.

„S&amp;nbsp;tvými nervy musí být nějak zle,“ pravil. „Vždyť se dosud třeseš! Proč pak nejdeš k&amp;nbsp;Puddifootovi?“

„Ne — ne,“ odpověděla chvatně. „Bylo to hloupé ode mne —“ Sebravši se s&amp;nbsp;velikým úsilím vzhlédla k&amp;nbsp;němu.

„Jak pak všecko postupuje?“

„Postupuje?“

„Ano, k&amp;nbsp;tomu velikému dni. Je všecko zařízeno?“

Jal se jí vypravovati dávným známým, tak nudným způsobem každou podrobnost, která se přihodila za posledních několik hodin.

„Byl jsem právě u&amp;nbsp;Sharpa, když jsem si vzpomněl, že jsem neřekl Nixonovi o&amp;nbsp;těch zvláštních sedadlech vzadu v&amp;nbsp;lodi, musil jsem tedy udělat celou tu zacházku —“

Vešla Jana. Jeho zvláštní potřeba, aby dnes večer někoho měl u&amp;nbsp;sebe, byvši odmítnuta manželkou, obrátila se k&amp;nbsp;dceři. Jak je hezká, myslil si, když kráčela pokojem osvětleným sytou zlatou září zapadajícího slunce, která vnikala širokými pruhy světla do nejtemnějších stínů a&amp;nbsp;koutů.

Tato chvíle se zdála najednou vyvrcholením postupu, kterým se sobě navzájem přibližovali za posledních šesti měsíců. Když přistoupila až docela k&amp;nbsp;němu, zpozoroval, ač býval obyčejně tak nevšímavý, že také ona je sklíčena.

Usmívala se, ale byla nešťastna, a&amp;nbsp;cítil najednou, že ji zanedbával a&amp;nbsp;nechával samotnou vybojovávati své zápasy a&amp;nbsp;že ona potřebuje jeho lásky tak nezbytně jako on její. Položil jí ruku kolem pasu a&amp;nbsp;přitáhl ji k&amp;nbsp;sobě. Ten pohyb byl mu tak nepodobný a&amp;nbsp;tak neočekávaný, že trochu váhala, pak se&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|309}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lcu4bkg7281rn098o0xwienahjrvf32</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/316</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99327</id>
    <revision>
      <id>337759</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:29:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337759</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2114" sha1="l4aecdgcxdgbdi6byhyy6afj24q5s1y" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;k&amp;nbsp;němu blaženě přivinula a&amp;nbsp;položila hlavu na jeho rameno. Na chvilku oba zapomněli paní Brandonové.

„Jsi unavena?“ zeptal se Jany.

„Ano. Pracovala jsem celé odpoledne o&amp;nbsp;těch hloupých starých praporech. Dva z&amp;nbsp;nich dosud nejsou hotovy. Musíme tam zítra ráno zase jít.“

„Všecko hotovo k&amp;nbsp;plesu?“

„Ano, mé šaty jsou roztomilé. Mami, paní Sampsonová říká, zdali byste nedovolila dvěma jejím příbuzným, aby 'si sedli v&amp;nbsp;neděli ráno do naší lavice? Nevěděla, že přijdou a&amp;nbsp;náramně ji to trápí, a&amp;nbsp;řeknu jí ráno, smějí-li.“

Obrátili se oba a&amp;nbsp;podívali se na paní Brandonovou, která se zatím vrátila k&amp;nbsp;oknu a&amp;nbsp;zase hleděla na katedrálu, která teď byla v&amp;nbsp;hlubokém, černém stínu.

„Ano, má milá. Bude tam místo. Budeme tam jen ty a&amp;nbsp;já -“

Jana měla v&amp;nbsp;kapse svých šatů list. Když šli k&amp;nbsp;obědu, slyšela docela slabě šustiti jeho papír pod dotykem ruky. List byl od Falka a&amp;nbsp;zněl takto:

„Milá Jano — psal jsem otci, ale neodpověděl. Vypátrala bys, co si o&amp;nbsp;mém listu myslil, a&amp;nbsp;co míní dělat? Neváhám se ti přiznat, že ho hrozně postrádám, a&amp;nbsp;dal bych všecko, kdybych ho mohl vidět jen na pět minut. Jsem přesvědčen, že kdyby mě uviděl, že bych si ho získal. Jinak jsem opravdu šťasten. Jsme manželi a&amp;nbsp;bydlíme ve dvou malých pokojích zrovna u&amp;nbsp;Baker Street. Nevíš, kde to je, že ne? Je to tedy místo, kde je dobře býti, nedaleko parku a&amp;nbsp;kupy dobrých a&amp;nbsp;ne příliš drahých obchodů. Naše domácí je bodrá žena, nade vše vlídná, a&amp;nbsp;mám hodně co dělat, abych odehnal vlka od dveří. Vím teď mnohem určitěji než předtím, že jsem udělal pravou věc, a&amp;nbsp;otec to jednoho dne uzná také. Jak se mu vede? Ovšem, že jsem takhle odešel, bylo pro něho velikou ranou, ale byl to jediný způsob, jak jsem to mohl udělat. Až mi budeš psát, napiš mi, je-li zdráv. Nevypadal právě dobře v&amp;nbsp;době, než jsem odešel. Piš mi tedy,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|310}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>l4aecdgcxdgbdi6byhyy6afj24q5s1y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/317</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99328</id>
    <revision>
      <id>337760</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:30:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337760</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2294" sha1="5nf3aqzege7jwur2rowx3twplmojtqy" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Jano, a&amp;nbsp;pověz mi všecko. Má ovšem tolik práce a&amp;nbsp;nebude mít mnoho kdy myslit na mne. — Tvůj milující tě bratr

Falk.“

Tento list, který došel dnes ráno, dal Janě mnoho látky k&amp;nbsp;přemýšlení. Dojal ji velmi hluboce. Dosud Falk nikdy neukázal, že by na ni vůbec myslil, a&amp;nbsp;nyní spoléhal na ni a&amp;nbsp;potřeboval její pomoci. Při tom neměla nejmenší pomůcky, která by jí ukázala, jak se otec k&amp;nbsp;věci staví. Falkovo jméno se za těch posledních neděl v&amp;nbsp;domě nevyslovilo, a&amp;nbsp;ačkoli pozorovala, že mezi ní a&amp;nbsp;otcem vzniká nový vztah, ostýchala se ho dosud a&amp;nbsp;byla si vědoma, že mezi nimi je hluboká propast. Také ona měla své trampoty a&amp;nbsp;nechť se sebe více namáhala, aby je zahnala, přicházely znova a&amp;nbsp;znova, stavěly se proti ní a&amp;nbsp;žádaly, aby se s&amp;nbsp;nimi vypořádala.

Teď to vše odsunula stranou a&amp;nbsp;soustředila se na otce. Pozorovala ho při obědě a&amp;nbsp;zdálo se jí najednou, že zestárl; její srdce se vzrušilo, když si pomyslila, že jí na konec potřebuje. Ostatně bylo-li jí určeno zůstati celý život starou pannou — a&amp;nbsp;to se jí zdálo v&amp;nbsp;tragické chvíli jejího mládí, která nyní na ni přišla, jejím nezbytným osudem — byl tu někdo, o&amp;nbsp;koho na konec mohla pečovati.

Než přišla dolů k&amp;nbsp;obědu, měla pocit, že je stará, ošklivá a&amp;nbsp;hrozně nevábná. Všecky naděje na krásu a&amp;nbsp;půvab odhodila u&amp;nbsp;stolu, jak si představovala, navždy; bude milovati svého otce a&amp;nbsp;on bude milovat jí, a&amp;nbsp;každý jiný muž na světě mohl pro ni za ni zmizeti. A&amp;nbsp;kdyby to jen byla věděla — nikdy dříve nevypadala tak pěkně jako toho večera. Také to nevěděla, že její matka, zachytivši náhle její obraz ve světle svíce, ucítila prudký, bolestný záchvat skoro zoufalé závisti. Ona, činíc poslední nabídku lásky, byla stará a&amp;nbsp;vyzáblá; léta jí mohla dodati jen stáří. Její hazardní vrh byl napřed odsouzen k&amp;nbsp;marnosti, dříve než jej učinila.

Po obědě usedl si Brandon jako vždy stranou do nejhlubšího křesla a&amp;nbsp;zabral se do včerejších Times. Četl chvíli, ale slova neměla významu pro něho. Jubileum! Jubileum! Ju-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|311}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5nf3aqzege7jwur2rowx3twplmojtqy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/318</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99329</id>
    <revision>
      <id>337761</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:31:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337761</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2249" sha1="ixev8cu55crwugmk1bjmmgzy05l4njh" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;bileum! Byl syt toho slova. Jistě se to přepíná. Až veliký den přijde, bude každý už tak unaven…

Odstrčil noviny a&amp;nbsp;vzal Punch. Zase je tu to věčné slovo — „Jak uviděti průvod. Od jednoho, který to promyslil. Musíte ovšem vyjíti časně. Poněvadž ruch…

Vtip. — Jinks: Nesetkávám se s&amp;nbsp;vámi teď tak často, jako jsme se setkávali, Binksi, co?

Binks: To ne. Tuhle sezónu nechodím do lože v&amp;nbsp;opeře, poněvadž jsme si, víte, najali okno k&amp;nbsp;tomu jubileu.

Pak na jedné straně „Mrož a&amp;nbsp;tesař: jubilejní verse.“ „V&amp;nbsp;očekávání přehlídky loďstva.“ „Dvě jubilea?“ Na druhé stránce vyobrazení jubilejního mrože. Na následující — „Ó, to jubileum!“ Na následující „Podstata parlamentu“ od Tobyho, člena parlamentu, se třtinovou kresbou „námořní polní baterie k&amp;nbsp;jubileu.“

List mu vypadl z&amp;nbsp;ruky. Za posledních dní neměl kdy čisti noviny a&amp;nbsp;představoval si, jak si tenkrát právě představoval snad každý obyvatel Polchesteru, že jubileum bylo soukromou věcí k&amp;nbsp;soukromému prospěchu Polchesteru. Uvědomil si najednou, že Polchester je odlehlé místo bez významu; byl tu někdo ve světě, kdo toho dbal, slavilo-li se jubileum v&amp;nbsp;Polchesteru nebo neslavilo? Nikdo…

Vstal a&amp;nbsp;přešel k&amp;nbsp;oknu, odhrnul záclonu a&amp;nbsp;hleděl ven na temně nachový soumrak, který zbarvoval vzduch jako víno. Hodiny za jeho zády odbily1 čtvrt na deset. Dvě drobné hvězdy jako zvědavé, posměvačné oči mrkaly na něj nad vysokou západní věží. Puzen jsa nutkáním, které bylo příliš přímé a&amp;nbsp;určité, aby je zkoumal, vyšel do síně, vzal klobouk a&amp;nbsp;hůl, otevřel tiše dveře, jako by se bál, že se někdo pokusí zadržeti ho, a&amp;nbsp;byl brzo na trávníku před katedrálou rozhlížeje se vyjeveně, jako by se byl probudil z&amp;nbsp;mámivého snu.

Šel k&amp;nbsp;postranním dvířkám, vyndal klíč a&amp;nbsp;vešel do katedrály nedbaje chrliče, který se za ním šklebil a&amp;nbsp;který se každou chvíli, jak ubývalo světla, stával živější a&amp;nbsp;také zlomyslnější.

Uvnitř v&amp;nbsp;katedrále byl zvláštní tlumený přísvit, jako by&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|312}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ixev8cu55crwugmk1bjmmgzy05l4njh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/319</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99330</id>
    <revision>
      <id>337762</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:32:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337762</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2314" sha1="2r5qvquxsi1l42wyd46aw8uj5rejmkj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;za tlustými, chladnými pilíři hořela světla. Klopýtaje o&amp;nbsp;židle s&amp;nbsp;pletenými sedadly, které byly nahromaděny v&amp;nbsp;odměřených kupách v&amp;nbsp;poboční lodi, prošel do hlavní lodi. Ačkoli tomu všemu za tolik let přivykl, byl dnes také on rozechvělý. Byl tu ruch přípravy; vším tím tichem hýbal se život. Zdálo se mu, že ti rytíři ve zbroji, ty paní s&amp;nbsp;plnými ňadry, ti andělíčkové s&amp;nbsp;ohrnutými rty a&amp;nbsp;buclatými tvářemi a&amp;nbsp;andělé se svými příliš důkladnými křídly ho pozorují a&amp;nbsp;oddechují kolem něho, když jde mimo. Ačkoli bylo pozdě, padalo velikým východním oknem matné světlo širokými plochami rudého a&amp;nbsp;zeleného odstínu do šera; všecko bylo nejasné, jen bílý mramor oltářní stěny byl jako rouška zdobená obrazy a&amp;nbsp;zavěšená ode zdi ke zdi a&amp;nbsp;zlaté trouby andělů na mříži před oltářem jevily se nejasně jako obrazce pavučiny. Pocítil touhu, aby mu to místo opětovalo jeho lásku a&amp;nbsp;něžnou péči. Vášeň jeho života byla tu; poznával dnes jako nikdy předtím vlastní život, kterým to místo žilo, a&amp;nbsp;když tu tak stál nepohnutě uprostřed lodi, vkrádala se mu do srdce jakási pochybnost, jsou-li, konec konců, on a&amp;nbsp;katedrála jedno a&amp;nbsp;nerozluční, jak tak dlouho myslil. Kdyby se mu tohle odňalo, co mu pak zbývalo? Syn mu odešel, žena a&amp;nbsp;dcera mu byly cizí; kdyby i&amp;nbsp;tohle zmizelo…

Náhlý mrazivý pocit opuštěnosti byl mu hrozný. Všecky ty otevřené, nevidoucí oči, hledící ztrnule s&amp;nbsp;náhrobků zdobených vypouklou prací, byly hrozivé, pohrdavé, výsměšné.

Nikdy nezkusil takové nálady a&amp;nbsp;najednou mu přišla myšlenka, zdali mu ty poslední měsíce nepůsobily škodlivě na mozek. Nikdy za posledních deset let nepochyboval o&amp;nbsp;své moci nad katedrálou a&amp;nbsp;o&amp;nbsp;její vděčnosti za to, co učinil: nyní v&amp;nbsp;tom chladném, nazelenalém vzduchu zdálo se, že o&amp;nbsp;něho vůbec nedbá.

Šel dále do kněžiště a&amp;nbsp;usedl do své známé stolice; vše, co viděl — zdálo se, že jeho oči jsou přitahovány jakousi silou větší, než byla jeho vůle — byl náhrobek Černého biskupa. Modrý kámen byl teď černý za pozlacenou mříží, po-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|313}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2r5qvquxsi1l42wyd46aw8uj5rejmkj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/320</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99331</id>
    <revision>
      <id>337763</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:33:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337763</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2280" sha1="9tjvzbt1up7l0p88gc1j6ghje8mor5l" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;stava byla jako modelovaná schrána uzavírající jakousi skrytou podobu. Světlo haslo; rudý a&amp;nbsp;zelený odstín mizel z&amp;nbsp;lodi — východní okno bylo temné — jen bílý oltář a&amp;nbsp;ještě bělejší odstíny nad ním se vznášely jako slabší světlo proti temnější šedi. Když světla ubývalo, zdálo se, že katedrála vzrůstá do výše, že se Brandon cítil docela malým a&amp;nbsp;pilíře vystupovaly z&amp;nbsp;dlažby pod ním do nedohledné klenuté výše. Bylo mu chladno; toužil znenadání s&amp;nbsp;podivnou hrůzou, u&amp;nbsp;něho nikdy nebývalou, po lidské společnosti, vyskočil zprudka a&amp;nbsp;chvátal kněžištěm, padaje skoro přes kamenné stupně a&amp;nbsp;skoro běže dlouhou, temnou, opuštěnou lodí. Zdálo se mu, že za jeho kroky se ozývají kroky jiné, že hlasy šeptají a&amp;nbsp;že se sochy tlačí pod pilíři, aby ho viděly odcházeti. Bylo to, jako by byl býval vyhnán.

Venku ve večerním ovzduší byl zase ve svém světě. Měl skoro pokušení vrátit se do katedrály, zbavit se podivných fantasií, které tam měl, aby mu neutkvěly. Octl se teď na druhé straně katedrály, a&amp;nbsp;ušed kousek cesty, byl na úzké stezce, která se vinula po zelených svazích dolů k&amp;nbsp;řece. Za sebou měl katedrálu, po pravici Bodger’s Street a&amp;nbsp;Kanovníkův dvůr, před sebou sklánějící se svah, řeku a&amp;nbsp;pak vzdálenější úbočí, kde se třpytil a&amp;nbsp;svítil cikánský tábor. Zde byl vzduch pěkný, chladný a&amp;nbsp;lahodný a&amp;nbsp;nesčíslné hvězdy se kupily na letním nebi. Ale jeho stísněnost nepolevovala, ani jeho opuštěnost. Toužil s&amp;nbsp;velikou touhou po Pálkovi. Nemohl již příliš dlouho odolati tomu hochovi; ale i&amp;nbsp;pak, kdyby roztržka byla urovnána, věci nebudou takové, jako byly předtím. Falk ho již nepotřeboval. Měl nový život, nové přátele, novou práci.

„Jsou to mé nervy,“ myslil si Brandon. „Půjdu přece a&amp;nbsp;navštívím Puddifoota.“ Zdálo se mu, jako by ho někdo sledoval od katedrály, a&amp;nbsp;možná, že jich bylo více. Obrátil se zprudka, jako by chtěl polapiti někoho, kdo se plížil za ním. Obrátil se a&amp;nbsp;viděl tu státi Samuela Hogga.

„Dobrý večer, archidiakone,“ řekl Hogg.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|314}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9tjvzbt1up7l0p88gc1j6ghje8mor5l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/321</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99332</id>
    <revision>
      <id>337764</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:34:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337764</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2111" sha1="ttubbmhsj17iha3788rbvvze4zdetq3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Brandon odvětil hlasem chvějícím se zlostí: „Proč za mnou chodíte?“

„Že chodím za vámi, archidiakone?“

„Ano, chodíte za mnou. Pozoroval jsem to v&amp;nbsp;poslední době často. Chcete-li mi něco říci, napište mi to.“

„Že za vámi chodím? Pánbůh ví, že nechodím! Pročpak si myslíte takovou věc, archidiakone? Copak našinec nemůže užít večerního vzduchu, když je tak pěkně jako dnes, aby se mu nevytýkalo, že sleduje nějakého pána?“

„Víte, že se namáháte, abyste mě potrápil.“ Brandon se vzpřímil, ale jeho záští k&amp;nbsp;tomu šklebícímu se obličeji s&amp;nbsp;rudými žilkami a&amp;nbsp;pronikavýma očima působilo tak silně na jeho nervy, že se mu zdálo, jako by se jeho ruce bez jeho popudu pohybovaly směrem k&amp;nbsp;tomu obličeji. „Snažíte se teď už po týdny, abyste mě pokoušel. Déle vám to nestrpím. Budete-li mě ještě jednou takto obtěžovat, odevzdám věc policii.“

Hogg se spokojeně vyplil do trávy. „No, tohle je opravdu nesmysl,“ řekl usmívaje se. „Proto, že člověk je unaven a&amp;nbsp;potřebuje po denní práci trochu čerstvého vzduchu, obviňuje se, že prý sužuje lidi. Tohle je trochu mnoho, opravdu. Povězte mně tedy, archidiakone, snad jste si tohleto město koupil a&amp;nbsp;moc by mě to těšilo, kdyby to tak bylo — a&amp;nbsp;mnoho jiných lidí by se těšilo také.“

„Dobře tedy,“ řekl Brandon odcházeje. „Nechcete-li jít vy, půjdu já.“

„Co já vidím, není tady docela proč se zlobit,“ řekl Hogg. „Docela žádná příčina, zvláště když jsme teď jaksi příbuzní. Skoro bratři, když si váš syn vzal mou dceru.“

Níž a&amp;nbsp;níže! Níž a&amp;nbsp;níže!

Pohyboval se teď ve světě, kde hrozné, hnusné, sprosté osoby měly právo hlásiti se k&amp;nbsp;němu, dotýkati se ho, choditi za ním.

„Nic ode mne nedostanete,“ odpověděl Brandon. „Marně maříte svůj čas.“

„Že mařím čas?“ Hogg se zasmál. „Já ne! Já se bavím. Nic na vás nežádám, než abych se s&amp;nbsp;vámi někdy setkal a&amp;nbsp;&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|315}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ttubbmhsj17iha3788rbvvze4zdetq3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/322</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99333</id>
    <revision>
      <id>337765</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:35:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337765</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2190" sha1="hodf45w957m76ka1dhik8iknqkoq9uu" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;trochu si popovídal. To mně docela stačí! Já jsem k&amp;nbsp;vám docela pojal náklonnost, archidiakone, jak to také má být mezi příbuznými a&amp;nbsp;jak to dost často nebývá. Líbí se mně to, když se takový hrdý pán jako vy stýká s&amp;nbsp;takovým člověkem, jako jsem já. Je to dobré pro nás oba, jak by se mohlo říci.“

Brandonova zlost — vždycky nebezpečně neovládaná — vzrostla tak, že se zdálo, že zachvátila celé jeho tělo, že je ovládá, hrnouc se prudkým mocným proudem jako příliv a&amp;nbsp;odliv jeho srdcem do mozku.

Teď viděl jen zrudlý, uštěpačný obličej, malá očka…

Ale nepřišla ještě Hoggova hodina. Usmívaje se, sáhl najednou na čepici.

„No, dobrý večer, archidiakone. Vždyť my se zase sejdeme —“ a&amp;nbsp;odešel.

Tak rychle, jak ho hněv zachvátil, teď zase polevil, zanechávaje ho třesoucího, zmítajícího se; ta podivná pronikavá bolest ryla mu v&amp;nbsp;mozku, srdce jako by mu vyskakovalo až do mozku, tlouklo tam jako buben a&amp;nbsp;padalo zase s&amp;nbsp;těžkým buchnutím zpět do prsou. Stál a&amp;nbsp;čekal, až se uklidní. Byl hrozně, hanebně pokořen. Nemohl tu dále býti, musil odejíti z&amp;nbsp;toho místa. Odejíti odtud? Býti vyhnán tím padouchem? Nikdy! Postaví se jim všem a&amp;nbsp;ukáže jim, že je povýšen nad jejich moc a&amp;nbsp;mimo její dosah.

Ale klid večera a&amp;nbsp;sláva hvězd se ponenáhlu vkrádaly v&amp;nbsp;jeho srdce. Jednal nesprávně, hrozně nesprávně. Jeho pýcha, jeho domýšlivost ho ničila. Náhlým zábleskem, odhalujícím pravdu, to viděl. Spoléhal na svou sílu, stavěl se na roveň s&amp;nbsp;Bohem, kterému sloužil. Příval hluboké, upřímné pokory ho přemohl. Sklonil hlavu a&amp;nbsp;modlil se.
{{Vspace}}
Po nějaké chvíli vrátil se stezkou vzhůru směrem domů. Celé nebe teď hořelo hvězdami; ohně cikánů byly jen tlumeným řeřavým svitem v&amp;nbsp;propasti měkké šedi. Občas bylo slyšeti zpívat vzdálený hlas. Když došel na roh katedrály a&amp;nbsp;chtěl se dáti vzhůru na náměstí, dolehl k&amp;nbsp;jeho uchu zvláštní zvuk. Zastavil se, kde právě byl, a&amp;nbsp;poslouchal. S&amp;nbsp;počátku&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|316}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hodf45w957m76ka1dhik8iknqkoq9uu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/323</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99334</id>
    <revision>
      <id>337766</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:36:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337766</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="837" sha1="kaoj715c9askko7893r1brahlk23ab2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nerozeznával, co slyšel — pak si to najednou uvědomil. Docela blízko u&amp;nbsp;něho vzlykal muž.

Ve zvucích, jimiž vyráží hoře muže, je cosi, co je skoro neslušné. To vzlykání bylo žalostné, i&amp;nbsp;když se mu ten muž oddával, i&amp;nbsp;když se snažil ovládnout a&amp;nbsp;potlačit je.

Brandon, podívav se pozorněji, spatřil temný stín mužského těla, přiloženého k&amp;nbsp;vnitřnímu pilíři katedrální zdi. Stín byl skrčen, celé tělo skrčeno, jako by se choulilo v&amp;nbsp;sebe, aby skrylo svá muka.

Brandon se snažil jíti tiše stezkou vzhůru, ale šlápl na nějaké větve a&amp;nbsp;při ostrém zvuku praskajících větviček vzlykání náhle ustalo. Postava se obrátila.

Byl to Morris. Oba muži okamžik na sebe hleděli, pak se Morris zase jako stín ztratil v&amp;nbsp;šeru.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|317}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kaoj715c9askko7893r1brahlk23ab2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/324</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99335</id>
    <revision>
      <id>337767</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:38:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337767</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2257" sha1="qbzjq7ga9p1999anv0l8437eoadhsnb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola III.&lt;/div&gt; 
== V sobotu, 19. června: Ples ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;J&lt;/span&gt;ana byla ve své ložnici a&amp;nbsp;chystala se na ples. Bylo teprve půl sedmé a&amp;nbsp;ples se začínal teprve o&amp;nbsp;půl desáté, ale pan Mumphit, nakadeřený, navoněný mladý pomocník kadeřníka v&amp;nbsp;High Street učinil svou návštěvu velmi brzo, poněvadž měl ještě ten večer upraviti tolik jiných hlav tolika jiných mladých dám v&amp;nbsp;Polchesteru. Jana seděla tedy před vysokým zrcadlem, majíc ručník ještě na ramenou a&amp;nbsp;dívala se na sebe.&lt;/div&gt;

Nebylo to snad správné od ní, že se cítila tak šťastna — cítila to hluboce ve svém vědomí; nebylo to správné při všech těch trampotách v&amp;nbsp;domě, když Falk tak potupně odešel, když otec byl nešťasten a&amp;nbsp;matka tak podivná; ale dnes večer si nemohla pomoci. Vzrušení tryskalo a&amp;nbsp;praskalo po celém městě, skvělý týden, v&amp;nbsp;nějž celá země vcházela, ples — ples, kdy po 'prvé vstoupí do společnosti, a&amp;nbsp;vědomí, že tam bude on, a&amp;nbsp;třebaže má rád jinou, přece si s&amp;nbsp;ní aspoň jednou zatančí — ty věci byly pro ni všecky příliš silné — byla šťastna, šťastna, šťastna — oči jí tančily, prsty u&amp;nbsp;nohou jí tančily, sama její duše tančila čistou, blouznivou radostí. Kdyby byl někdo býval za ní a&amp;nbsp;byl by se jí díval přes rameno do zrcadla, byl by v&amp;nbsp;tom zrcadle spatřil obraz jednoho z&amp;nbsp;nejhezčích dítek, které byly na širém světě; zvláště dětsky vypadala dnes večer se svými tmavými vlasy, nakupenými tak vysoko na její hlavě, s&amp;nbsp;očima udiveně rozevřenýma, s&amp;nbsp;šíjí a&amp;nbsp;rameny tak něžně bílými ä hebkými. Za ní na posteli byly šaty, na špinavě hnědém koberci pár střevíců ze stříbrné tkaniny, nejrozkošnější střevíčky, které kdy měla. Odrážely se v&amp;nbsp;zrcadle jako malé stříbrné skvrny, a&amp;nbsp;když je zahlédla, zardělý se jí tváře ještě více. Neměla k&amp;nbsp;nim práva; nebyly zaplaceny. Byla to první věc, kterou kdy za celý svůj život koupila na dluh. Ani otec ani matka o&amp;nbsp;nich nevě-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|318}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qbzjq7ga9p1999anv0l8437eoadhsnb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/325</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99336</id>
    <revision>
      <id>337769</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:41:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337769</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2143" sha1="5edt2grodzplk7vw9bzz2i5s4ztnp2p" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;děli, ale uviděla je u&amp;nbsp;Harriota ve výkladě a&amp;nbsp;nemohla prostě odolati.

Ostatně, bude-li tančiti s&amp;nbsp;ním, bude tím všecko spraveno. Kdyby byla dána do vězení proto, že je nemohla zaplatiti, nesešlo by na tom. Udělala jedinou možnou věc.

A&amp;nbsp;dívala se tedy do zrcadla a&amp;nbsp;viděla tmavý lesk svých vlasů, ruměnec svých tváří, bělost svých ramenou a&amp;nbsp;stříbrné skvrny svých střevíčků, a&amp;nbsp;byla šťastna — šťastna nadšením skoro strašným.
{{Vspace}}
Paní Brandonová byla také ve své ložnici. Seděla na vysoké stolici s&amp;nbsp;tuhým lenochem a&amp;nbsp;hleděla ztrnule před sebe. Seděla tu teď již dlouho vůbec bez pohnutí. Mohla býti mrtvou ženou. Její hubené ruce s&amp;nbsp;modrými žilkami ostře vyznačenými byly pevně sepjaty na klíně. Zabývala se, horečně, dychtivě se zabývala myšlenkou na Morrise.

Uvidí ho dnes večer, budou spolu rozmlouvat, budou spolu tančit, ruce jim budou hořet při dotknutí; řeknou si velmi málo; budou toužit, bolestně prahnout po sobě, aby byli spolu sami, aby byli daleko, daleko ode všech, a&amp;nbsp;budou zoufale nešťastni.

Uvažovala o&amp;nbsp;tom neštěstí ve svém zvláštním vytržení jako myška lapená v&amp;nbsp;pasti. Nebude pro ni nikde štěstí? Bude si vždy žádati více, než se jí dostalo, je na všechnu tu vášnivou lásku teď již pozdě? Je vůbec skutečná? Není to horečka, přelud, halucinace? Vidí Morrise? Nevidí spíše cosi, čeho se 'musí chápati, aby uhasila svou palčivou, horečnou žízeň? Jednu chvíli poznala blaženost, když ho objala a&amp;nbsp;byla s&amp;nbsp;to, aby ho potěšila a&amp;nbsp;posílila. Ale na jak dlouho ho potěšila? Nebyl tak nešťasten jako ona a&amp;nbsp;nebudou vždy nešťastni? Nebyl zdrcen hříchem, kterého se dopustil, a&amp;nbsp;ke kterému, jak si myslil, ji svedl?… Přitom vyskočila se stolice a&amp;nbsp;chodila po pokoji mumlajíc si nahlas: „Ne, ne, já jsem to udělala. Můj hřích to je, ne jeho. Budu o&amp;nbsp;něj pečovati, budu ho opatrovat — opatrovat ho, pečovat o&amp;nbsp;něj. Musí být vesel…“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|319}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5edt2grodzplk7vw9bzz2i5s4ztnp2p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/326</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99337</id>
    <revision>
      <id>337770</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:42:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337770</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2183" sha1="iskrcg8b70avb0tku6qg83s62fjaz3k" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Sklesla u&amp;nbsp;postele a&amp;nbsp;zakryla si obličej rukama.
{{Vspace}}
Brandon byl ve své pracovně a&amp;nbsp;dopisoval své listy. Ale za tou pozorností, kterou věnoval listům, byla jeho mysl v&amp;nbsp;pohybu jako zvíře kradmo prozkoumávající neosvětlený dům. Myslil na svou ženu a&amp;nbsp;na sebe. Zrovna když psal: ,,A&amp;nbsp;proto se mi zdá, milý Ryle, že se zřetelem ke skutečné době bohoslužby, totiž osm hodin —“ šeptalo mu v&amp;nbsp;nitru jeho vědomí: „Jak ti schází Falk! Jak opuštěný se zdá dům bez něho! Myslil sis, že se obejdeš bez lásky, není-li pravda? Nebo jsi aspoň nepozoroval, že má nějaký zvláště veliký význam ve tvém životě. Ale nyní, kdy odešla jediná osoba, kterou jsi velmi upřímně miloval, vidíš, že jsi to neměl pokládat tak beze všeho za jisté, že? Pro lásku se musíme namáhat, přinášet oběti, pečovat o&amp;nbsp;ni, živit a&amp;nbsp;pěstovat ji. Potřebuješ teď někoho, koho bys choval v&amp;nbsp;lásce, a&amp;nbsp;jsi překvapen, že někoho potřebuješ… ano, je tu tvá manželka — Amy… Amy… Ji pokládal jsi také za jistou. Ale je dosud u&amp;nbsp;tebe. Je čas.“

Jen manželka byla ozářena něžností. Odložil pero a&amp;nbsp;hleděl ztrnule před sebe. Čeho potřeboval on i&amp;nbsp;čeho potřebovala ona, byla nějaká doba odpočinku. Byli tu v&amp;nbsp;tom místě příliš dlouho. To bylo, čeho potřeboval, to bylo vysvětlení jeho bolení hlavy, jeho podrážděnosti, jeho utkvělých myšlenek o&amp;nbsp;Ronderovi.

Jakmile bude vyřízena záležitost pybuského obročí, pojede se ženou do ciziny. Jen oni dva. Ještě jednou doba líbánek po tolika letech. Řecko, Italie… a&amp;nbsp;kdo ví? Snad se setká s&amp;nbsp;Falkem na své zpáteční cestě Londýnem… Falk…

Zapomněl na své listy hledě upřeně před sebe, ťukaje perem o&amp;nbsp;stůl.

Bylo zaklepáno na dveře. Služka hlásila: „Nějaká dáma chce s&amp;nbsp;vámi mluvit, pane. Říká, že to je důležité“ — a&amp;nbsp;dříve než se mohl zeptati po jméně, byl již kdosi jiný v&amp;nbsp;pokoji a&amp;nbsp;dveře se zase zavřely.

Chvilku jí nepoznával; byla to dosti ošumělá, sešle vy-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|320}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>iskrcg8b70avb0tku6qg83s62fjaz3k</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/327</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99338</id>
    <revision>
      <id>337772</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:43:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337772</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2142" sha1="e7odn249se3s87o1t3x32wot1i7lrl3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;padající ženština. Měla na sobě dosti pomačkané bílé kartounové šaty. V&amp;nbsp;ruce měla růžový slunečník a&amp;nbsp;na hlavě veliký slaměný klobcuk, přeplněný živě červenými růžemi. Ach ano! Ovšem! Slečna Miltonová — která bývala knihovnicí. Zchátrale vypadala. Sešla. Vždy mu bývala protivná. Teď ho pohoršil způsob, jak se téměř násilím vedrala do jeho pokoje.

Podívala se na něj svýma podivnýma, přihmouřenýma očima.

„Prosím za prominutí, archidiakone Brandone,“ pravila, „že takto přicházím v&amp;nbsp;dobu, která, jak se obávám, je asi nevhodná. Jedinou mou omluvou musí být naléhavost mé záležitosti.“

„Je mi velmi líto, slečno Miltonová,“ řekl přísně, „je mi naprosto nemožno přijmout vás právě teď v&amp;nbsp;jakékoli záležitosti. Podáte-li mi věc písemně, uvidím, co mohu udělat.“

Při zvuku jeho hlasu se jí oči přivřely ještě více. „Je mi velmi líto, archidiakone,“ odpověděla. „Myslím, že byste udělal dobře, kdybyste vyslechl, co vám chci říci.“

Zdvihl hlavu a&amp;nbsp;podíval se na ni. Při těch jejích slovech měl znova pocit, jako by ho silné těžké ruce strkaly do jakéhosi hlubokého bahna, kde se musil přidružiti k&amp;nbsp;špinavým plazům — k&amp;nbsp;Hoggovi, Davrayovi a&amp;nbsp;teď k&amp;nbsp;té ženštině…

„Co míníte?“' tázal se a&amp;nbsp;hnus mu kalil hlas. „Co byste vy mohla říci mně?“

Usmála se. Přešla pokojem a&amp;nbsp;přistoupila k&amp;nbsp;samému jeho psacímu stolu. Prsty měla na ošumělé kabelce, která jí visela přes ruku.

„Byla jsem ve velkých rozpacích,“ pravila, „jak bych věc správně udělala. Jsem dobrá a&amp;nbsp;poctivá žena, archidiakone, ačkoli jsem byla velmi nespravedlivě vyhozena ze svého místa těmi, kteří by tomu byli měli lépe rozumět. Přišla jsem na mizinu ne vlastní vinou a&amp;nbsp;jsou někteří lidé, kteří by se měli ve svém nitru stydět za ten způsob, jak se mnou naložili. Ale o&amp;nbsp;nich nemíním dnes mluvit.“ Ustala.

Brandon poposedl hloub do svého křesla. „Povězte mi,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|321}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>e7odn249se3s87o1t3x32wot1i7lrl3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/328</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99339</id>
    <revision>
      <id>337773</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:44:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337773</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2048" sha1="6e8mx1atmbjerhrk9hfs3iwxv95o75t" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;prosím vás, slečno Miltonová, svou věc co nejrychleji. Mám mnoho práce.“

„Povím.“ Oddechla si ztěžka a&amp;nbsp;mluvila dále. „Jisté sdělení se mi dostalo do rukou a&amp;nbsp;zdálo se mi velmi nesnadné rozhodnout o&amp;nbsp;správnosti svého postupu. Po nějakém váhání jsem šla ke kanovníku Ronderovi, o&amp;nbsp;kterém vím, že je spravedlivý muž.“

Při jméně Ronderově pohnuly se rty archidiakonovy, ale neřekl nic.

„Ukázala jsem mu sdělení, které jsem dostala. Ptala jsem se ho, co mám dělat. Dal mi radu, které jsem poslechla.“

„Radil vám, abyste šla ke mně.“

Slečna Miltonová hned viděla, že lež jí tu dobře poslouží. „Radil mi, abych šla k&amp;nbsp;vám a&amp;nbsp;abych vám dala tento lístek, který v&amp;nbsp;pravém smyslu slova náleží vám.“

Pohrávala si se svou kabelkou, otevřela ji a&amp;nbsp;vyndala kus papíru.

„Musím vám říci,“ mluvila dále, nespouštějíc na chvilku oči s&amp;nbsp;obličeje archidiakona, „že se ten list dostal do mých rukou náhodou. Byla jsem v&amp;nbsp;tu chvíli v&amp;nbsp;domě pana Morrise a&amp;nbsp;list mi byl odevzdán omylem.“

„Pana Morrise,“ opakoval Brandon. „Co on má s&amp;nbsp;tou věcí?“

Slečna Miltonová zamnula si ruce v&amp;nbsp;rukavičkách a&amp;nbsp;řekla: „Paní Brandonová je teď už dlouho ve velmi přátelském poměru s&amp;nbsp;panem Morrisem. Celé město dávno o&amp;nbsp;tom mluví.“

Najednou odbíjely hodiny. Nepromluvili ani slova.

Pak řekl Brandon velmi klidně: „Odejděte z&amp;nbsp;tohoto domu, slečno Miltonová, a&amp;nbsp;nikdy už sem nevstupujte. Budete-li mě ještě obtěžovat, udám to policii.“

„Dříve než odejdu, archidiakone,“ pravila slečna Miltonová velmi klidně, „měl byste se podívat na tenhle list. Mohu vás ujistit, že jsem sem nepřišla pro pouhá slova. Musím upokojit své svědomí jako každá jiná osoba. Nežádám nic za tohle sdělení, ačkoli by takový můj postup byl docela ospravedlněn, uváží-li se, jak ohavně se se mnou nakládalo.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|322}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6e8mx1atmbjerhrk9hfs3iwxv95o75t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/329</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99340</id>
    <revision>
      <id>337774</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:45:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337774</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2012" sha1="2z2lxy0ldi1ab5zsslx81owdmwybqcg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Dávám vám tenhle list a&amp;nbsp;můžete jej ihned zničit. Mé svědomí bude upokojeno. Nepřečtete-li si ho však — tedy jsou jiní lidé v&amp;nbsp;městě, kteří jej musí uvidět.“

Vzal list od ní. „Nejdražší — posílám vám ten lístek po spolehlivé osobě, abych vám oznámila, že dnes večer nemohu přijít. Je mi to tak líto a&amp;nbsp;jsem hrozně zklamána, ale vysvětlím vše, až se zítra setkáme. Tohle vám píšu, abyste nečekal, když nepřijdu.“

Byla to ruka jeho manželky.

„Nejdražší… nemohu dnes večer přijít…“ Napsáno rukou jeho manželky. Zajisté. Ano. Jeho manželky. A&amp;nbsp;Ronder to viděl.

Podíval se na slečnu Miltonovou. „To není psáno rukou mé manželky,“ pravil. „Uvědomujete si, doufám, do jaké vážné věci jste se zapletla — svým unáhleným činem,“ dodal.

„Nikoli unáhleným,“ odvětila navlhčivši si jazykem rty. „Nikoli unáhleným, archidiakone. Mnoho jsem o&amp;nbsp;tom přemýšlela. Nevím, řekla-li jsem vám už, že jsem list přijala u&amp;nbsp;dveří sama z&amp;nbsp;rukou vaší služky. Bývala v&amp;nbsp;knihovně s&amp;nbsp;knihami. Znám ji velmi dobře.“

Musil vyvinouti ohromné, nadlidské úsilí, aby se ovládl. To bylo jeho jedinou myšlenkou. Příliv hněvu stoupal v&amp;nbsp;něm tak hrozně, že tlačil na kůži čela pevně napjatou a&amp;nbsp;hrozil, že ji roztrhne. Byl by chtěl vstát a&amp;nbsp;vrhnouti se na ženu stojící před ním. Jeho ruce toužily, aby se jí uchopily. Zdálo se, že mají svůj vlastní život a&amp;nbsp;vlastní vůli a&amp;nbsp;že se samy od sebe natahují přes stůl.

Uvědomil si také znova, že se kolem něho rozvíjí jakési rozsáhlé spiknutí, jakési nadpřirozené spiknutí, v&amp;nbsp;něž byly zapleteny všecky živly — země, slunce a&amp;nbsp;nebe a&amp;nbsp;také všichni lidé v&amp;nbsp;městě až po nejmenší dítě.

Zdálo se mu, že vidí za sebou, skoro mimo dohled, vysokou, hřmotnou postavu, která řídí to spiknutí, postavu&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|324}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2z2lxy0ldi1ab5zsslx81owdmwybqcg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/330</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99341</id>
    <revision>
      <id>337775</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:46:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337775</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1837" sha1="0r9bzc6i8m1zv5vwfvtptrpimkyponk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;trochu podobnou jemu, jenže s&amp;nbsp;hustým černým vousem, mlhavou, beztvárnou…

Polapí ho svými úklady jako v&amp;nbsp;síti, ale unikne jim, a&amp;nbsp;unikne jim podivuhodným klidem, sebeovládáním a&amp;nbsp;tím, že bude prost každého vzrušujícího citu.

Tak tedy opakoval klidně, ačkoli se mu hlas trochu chvěl:

„To není psáno rukou mé manželky. Znáte, jaké jsou tresty na padělání.“ Pak dodal hledě jí přímo do obličeje: „Káznice.“

Odpověděla mu s&amp;nbsp;úsměvem.

„Opravdu, archidiakone, žádám jen důkladné vyšetření. Tyhle hříšné věci se dějí ve městě a&amp;nbsp;ti, kterých se to hlavně týká, měli by to vědět. Učinila jsem jen, co pokládám za svou povinnost.“

Její oči prodlévaly na jeho obličeji. S&amp;nbsp;rozkoší prociťovala v&amp;nbsp;těch chvílích pomstu, po které bez ustání toužila po všechny ty měsíce. Pohnul sebou jen málo, nezvýšil hlasu, ale pozorujíc jeho obličej, viděla, jak se v&amp;nbsp;jeho očích mihla mučivá bolest jako vcházející host. Ten tam zůstane. Byla uspokojena.

„Vykonala jsem svou povinnost, archidiakone, a&amp;nbsp;teď vám přeji dobrého večera.“

Lehce se uklonila a&amp;nbsp;vyšla z&amp;nbsp;pokoje zavřevši dveře tiše za sebou.

Seděl tu hledě na list…
{{Vspace}}
Dvorana jako by se vznášela jako loď na moři ozářeném zapadajícím sluncem. Se stropu visely dva veliké stříbrné lustry, po jisté stránce nejslavnější poklad, který město mělo. Ačkoli byly nyní opatřeny plynem, bylo světlo přece tak ztlumeno skleněnými koulemi, že bylo měkké a&amp;nbsp;lahodné. Kolem dokola pod podobiznami slavných mužů města v&amp;nbsp;těžkých rámcích byla světla zakryta zlatými štíty. Stěny měly barvu slonoviny. Na galerii hudebníků pohnuly se občas slabě&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|325}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0r9bzc6i8m1zv5vwfvtptrpimkyponk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/331</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99342</id>
    <revision>
      <id>337776</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:48:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337776</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2412" sha1="algtbsjxkrmu78gkfjdaoi3h0quoq3p" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;prapory se znakem města, katedrály, rodiny St. Leathů. Na galerii hrála hudba zrovna tak, jak hrála před sto lety. Lesklá podlaha byla zakryta přecházejícími postavami. Byl tam každý. Pod galerií, přehlížejíc společnost jako Boadicea své věrné Brity, seděla lady St. Leathová, majíc své bílé vlasy vysoko nakupeny nad svým růžovým, dětským obličejem, který měl tázavý, pyšný výraz jako kakadu zvědavě čekající, dostane-li se mu kusu cukru nebo urážky. Po obou stranách seděly vedle ní obě její dcery, lady Rosa a&amp;nbsp;lady Marie, prostě a&amp;nbsp;trpělivě.

Poblíže ní seděly v&amp;nbsp;řadě a&amp;nbsp;spokojeně povídaly některé z&amp;nbsp;vážnějších osobností ze společnosti katedrální a&amp;nbsp;z&amp;nbsp;hrabství. Byli tu Marriottové z&amp;nbsp;Maple Durhamu, tlustí, šedesátiletí a&amp;nbsp;roztomilí, starý plukovník Wotherston, který bojoval na Krimu, sir Henry Byles se svým velikým červeným nosem, malý major Garnet, nejvlídnější mládenec v&amp;nbsp;hrabství, Marquesové, kteří měli větší rodokmen než bohatství, paní Sampsonová, která měla světle fialové šaty a&amp;nbsp;zvláště zlý záchvat neuralgie, paní Combermereová, oděná v&amp;nbsp;látku zlatě vzorkovanou a&amp;nbsp;velmi veselá, paní Ryleová, skromná v&amp;nbsp;šedých šatech, Ellen Stilesová v&amp;nbsp;šatech třešňové barvy, paní Trudonová, paní Forresterová a&amp;nbsp;paní ďArcyová v&amp;nbsp;horlivém důvěrném hovoru, až se skoro dotýkaly bradami, dr. Puddifoot dosud udýchaný od posledního tance, Bentinck-Major poklepávaje špičkou své lakýrky o&amp;nbsp;podlahu, dychtivý po novém tanci, starosta Branston a&amp;nbsp;paní Branstonová, které bylo velmi nepříjemně v&amp;nbsp;jakémsi obojku z&amp;nbsp;diamantů, paní Prestonová, pokoušející se o&amp;nbsp;vznešenou důstojnost, kanovník Martin, Dennison, ředitel škol, a&amp;nbsp;mnoho, mnoho jiných.

Hráli v&amp;nbsp;tu chvíli právě polku a&amp;nbsp;melodie byla tak vábivá, tak unášející, že všechno vstalo a&amp;nbsp;dalo se do tance.

A&amp;nbsp;kde byla Jana? Jana tančila s&amp;nbsp;důstojným Rexem Forsythem, navrženým kandidátem na pybuské obročí. Kdyby jí byl někdo před týdnem řekl, že bude tančiti s&amp;nbsp;elegantním panem Forsythem před shromážděním nejpřednějších lidí z&amp;nbsp;Polchesteru a&amp;nbsp;Jižního Glebeshiru, a&amp;nbsp;že bude tančiti bez&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|326}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>algtbsjxkrmu78gkfjdaoi3h0quoq3p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/332</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99343</id>
    <revision>
      <id>337777</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:50:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337777</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2135" sha1="33a02mhhk1nzewfek3gugvvauf4p8a6" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;záchvěvu strachu, byla by se mu vysmála. Ale co nezmůže vzrušení a&amp;nbsp;blaženost?

Věděla, že vypadá pěkně, věděla, že tančí tak dobře, jako kdokoli v&amp;nbsp;sále — a&amp;nbsp;Johnny St. Leath ji vyzval na dva tance a&amp;nbsp;potom požádal ji ještě, a&amp;nbsp;požádal ji, ačkoli zrovna vedle něho stála krásná Klára Daubeneyová, všecka zářící stříbrem. Co potom mohlo záležeti na všech Forsythech na světě? Ale přece byl opravdu elegantní. Opravdu velmi švihácký. Spíše jako pěkný mladý kůň, vypěstovaný pro výstavu. V&amp;nbsp;jeho hlase bylo lehounké rzaní; když mluvil přes její rameno, potěšením lehce zařičel. Bylo jí velmi nesnadno myslit na něj vůbec jako na duchovního.

{{Uprostřed|Měla by vidět jak tančím polku.&lt;br&gt;
Ta-ram-ti-tam-ti-tá.}}

Ano, měla by ho vidět. A&amp;nbsp;on by měl. A&amp;nbsp;byl velmi příjemný, když nemluvil.

„Tančíte — velmi dobře — slečno Brandonová.“

„Děkuji. Je to můj první ples.“

„Kdo by — to řekl? Tam-ram-ti-tam-ti-tá… Pěkná melodie!“

Zahlédla letem každého, když tančili dokola. Zlatě vzorkované šaty paní Combermereové, bílé vlasy lady St. Leathové. Ubohá lady Mary — je to škoda, že nemohou nic udělat pro její pleť. Skvrnitá. Jana ji měla ráda. Byla velmi dobročinná k&amp;nbsp;chudině v&amp;nbsp;Seatowně a&amp;nbsp;je to jistě pro ni mukou chodit tam, poněvadž je tak bázlivá. Příští kousek tančí s&amp;nbsp;Johnnym. Nazývá ho Johnny. A&amp;nbsp;proč by ho tak nenazývala, tajně u&amp;nbsp;sebe? Ach, tu je matka, docela sama. A&amp;nbsp;tu přichází k&amp;nbsp;ní pan Morris a&amp;nbsp;mluví s&amp;nbsp;ní. Je to milé od něho. A&amp;nbsp;je opravdu milý muž. Má ho ráda. Ale přece náramně plachý. Všichni nejroztomilejší lidé jsou ostýchaví, jak se zdá — až na Johnnyho, který není vůbec ostýchavý.

Hudba ustala a&amp;nbsp;bez dechu stáli chvilku, než našli dvě židle. Teď přicházela chvíle, která ji byla tak silně protivná. Copak má říkat panu Forsythovi?

Usedli si v&amp;nbsp;dlouhé místnosti vedle tanečního sálu. Pod-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|326}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>33a02mhhk1nzewfek3gugvvauf4p8a6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/333</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99344</id>
    <revision>
      <id>337778</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:52:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337778</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2149" sha1="4hylgiaozu4rtl50qg3sb8euccs8pid" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;laha běžela jako stuha zpod jejich nohou do mlhavé jasné dálky. Nebo, myslila si Jana, podobala se spíše řece, a&amp;nbsp;po obou stranách seděli tanečníci smáčejíce si špičky střevíců a&amp;nbsp;vypadali sebevědomě.

„Líbí se vám tam, kde jste?“ zeptala se Jana lesklé černé hedvábné vesty, která svítila vedle ní.

„Ó, to víte…,“ zarzal pan Forsyth. „Všecko v&amp;nbsp;pořádku, to víte. Starý biskup je náramně vlídný.“

„Biskup Clematis?“ řekla Jana.

„Ano. Není tam dosti co dělat, víte. Ale nemyslím, že tam budu dlouho. Ne, nemyslím… Je to škoda, že ubohý Morrison v&amp;nbsp;Pybusu takhle zemřel.“

Jana ovšem ihned pochopila narážku. Chápala také, že ji pan Forsyth žádá, aby mu pověděla nějakou zprávičku, kterou se snad dověděla. Ale to se jí zdálo sprosté vyzvídati — vyzvídati na svém otci. Řekla tedy jen:

„Velmi rád jezdíte na koni, že ano?“

„Miluji to,“ řekl pan Forsyth a&amp;nbsp;zařičel tak přesně jako spokojený koník, že Jana sebou trhla. „Vy nejezdíte ráda?“

„Jakživa jsem neseděla na koni,“ odpověděla Jana. „Ráda bych to zkusila.“

„Jakživa ne?“ žasl pan Forsyth. „To já jsem byl na koníku dříve než mi byla tři léta. Faktum. Dobrá věc pro duchovního, jezdit na koni —“

„Myslím, že bude brzo čas k&amp;nbsp;následujícímu tanci,“ řekla Jana. „Dovedl byste mě laskavě zpět k&amp;nbsp;matce?“

Když se pustili po proudu, byla si vědoma všech těch žhavých pohledů. Šla se vztyčenou hlavou. Oči jí zářily. Bude tančiti s&amp;nbsp;Johnnym a&amp;nbsp;mohou se dívat, jak chtějí.

Pan Forsyth ji odevzdal matce a&amp;nbsp;odklusal. Jana si sedla, uhladila si šaty a&amp;nbsp;hleděla upřeně do rozlehlého zářivého jantarového jezera, v&amp;nbsp;němž se stříbrné lustry odrážely jako malé ostrovy. Podívala se na matku a&amp;nbsp;bylo jí jí najednou líto. Je to jistě nudné choditi na ty taneční zábavy, když někdo je tak stár jako matka — a&amp;nbsp;zvláště má-li tak málo přátel. Její matka nikdy nemívala mnoho přátel.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|327}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4hylgiaozu4rtl50qg3sb8euccs8pid</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/334</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99345</id>
    <revision>
      <id>337779</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:53:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337779</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1797" sha1="ob0i2grsmnopddh2p0msyi2s9w6xpq5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Nebyl to pan Morris, kdo právě s&amp;nbsp;vámi hovořil?“

„Ano, má milá.“

„Mám ho ráda. Vypadá vlídně.“

„Ano, má milá.“

„A&amp;nbsp;kde je otec?“

„Tamhle, mluví s&amp;nbsp;lady St. Leathovou.“

Podívala se tam a&amp;nbsp;tam stál, tak silný, vysoký a&amp;nbsp;pěkný, tak skvělý ve svém plesovém obleku. Srdce se jí dmulo hrdostí.

„Není-li pak skvělý, drahá matko?“

„Kdo?“

„Otec!“

„Skvělý?“

„Ano, nevypadá-li dnes skvěle? Pěkněji než všichni ostatní v&amp;nbsp;sále dohromady?“ (Johnny nebyl pěkný. Byl více než pěkný.)

„Ó — vypadá-li skvěle? Ano. Je velmi hezký muž.“

Jana ucítila zase ten lehký chlad, který se tak často dostavoval, když mluvila s&amp;nbsp;matkou — náhlé odvrácení sympatie, jako by Janu odstrčila rukou.

Ale co na tom — spustila zase hudba a&amp;nbsp;tu, ó tu byl Johnny! Slyšela jednou, jak ho kdosi nazval soudkem a&amp;nbsp;jak se rozhorlila! Byl snad tak trochu přitloustlý, ale při tom silný… Šla s&amp;nbsp;ním. Valčík se začal.

Klesla v&amp;nbsp;lahodné, rozkošné vody — vody, které ji houpaly a&amp;nbsp;kolébaly, objímaly a&amp;nbsp;laskaly. Cítila jeho rámě. Nemluvila, a&amp;nbsp;také on nemluvil. Plynula léta nejvyšší blaženosti…

Nezavedl ji, jako učinil pan Forsyth, do veřejného jasu vedlejší místnosti, nýbrž po točitých schodech za galerií hudebníků do malého pokoje, chladného a&amp;nbsp;stinného, kde byli, sedíce v&amp;nbsp;křeslech, sami.

Byl ostýchavý a&amp;nbsp;pohrával si rukavicemi. Řekla (právě jen aby o&amp;nbsp;něčem zavedla řeč):

„Jak krásně vypadá slečna Daubeneyová!“

„Myslíte?“ řekl Johnny. „Já ne. Mám dost té dívky. Je to strašlivě nudná osoba. Matka mně ji pořád strká. Byla&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|328}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ob0i2grsmnopddh2p0msyi2s9w6xpq5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/335</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99346</id>
    <revision>
      <id>337780</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:54:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337780</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2286" sha1="7xdxeqxpaxbvprl4ataxezi6xriz1ad" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;u&amp;nbsp;nás několik měsíců. Chce, abych si ji vzal, poněvadž je bohatá. Ale my toho máme dost a&amp;nbsp;nevzal bych si ji za ženu, i&amp;nbsp;kdybychom neměli ani vindry. Poněvadž je protiva a&amp;nbsp;poněvadž — jeho hlas zněl najednou silně a&amp;nbsp;tónem rozkazujícím — si vezmu za ženu vás.“

Cosi — jakýsi půvabný rajský pták, jakýsi skvěle zbarvený vánek, jakýsi koberec s&amp;nbsp;kouzelným vzorem — přiletěl a&amp;nbsp;zdvihl Janu vysoko na strom plný zlatých jablek. Tam se houpala — zpěvem vylévajíc své srdce.

Hlas Johnny ho doléhal vzhůru k&amp;nbsp;ní.

„Poněvadž si vezmu za ženu vás.“

„Cože?“ volala dolů k&amp;nbsp;němu.

„Vezmu si za ženu vás. Věděl jsem to hned od první vteřiny, kdy jsem vás spatřil tenkrát po bohoslužbách v&amp;nbsp;katedrále — od první chvíle jsem to věděl. Chtěl jsem vás požádat hned rovnou cestou, ale myslil jsem si, že provedu věc, jak se sluší; šel jsem tedy do ciziny, byl jsem v&amp;nbsp;Paříži, v&amp;nbsp;Římě a&amp;nbsp;všude a&amp;nbsp;myslil jsem na vás celou tu dobu — každou minutu. Pak matka nadělala mnoho hluku pro Daubeneyovou — že jsem tu nebyl a&amp;nbsp;tak dále — myslil jsem si tedy, že půjdu domů a&amp;nbsp;že vám řeknu, že si vás vezmu.“

„Ale to přece nemůžete.“ Jana se snesla se své jabloně. „Vy a&amp;nbsp;já? Copak by tomu řekla vaše matka?“

„Nejde tu o&amp;nbsp;to, co by řekla, nýbrž co řekne,“ odpověděl Johnny. „Matka se bude zlobit — a&amp;nbsp;hodně dlouho. Ale to na věci nic nemění. Matka je matka a&amp;nbsp;já jsem já.“

„Je to nemožné,“ řekla Jana rychle, „s každé strany. Víte, co udělal můj bratr? Jsem hrda na Falka a&amp;nbsp;mám ho ráda; ale vy jste lord St. Leath, a&amp;nbsp;Falk si vzal za manželku dceru Hogga, muže, který má dole v&amp;nbsp;Seatowně hostinec.“

„Slyšel jsem o&amp;nbsp;tom,“ řekl Johny. „Ale co na tom? Víte, co jsem já v&amp;nbsp;loni dělal? Jel jsem přes Atlantský oceán jako topič na lodi náležející Cunard Line. Matka nic nevěděla, až teprve když jsem se vrátil, a&amp;nbsp;pak zuřila! Ale svět se mění. Brzo nebude už třídních rozdílů — docela žádných. Dávám vám své slovo. Podívejte se na Američany! To je lid! Bu-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|329}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7xdxeqxpaxbvprl4ataxezi6xriz1ad</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/336</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99347</id>
    <revision>
      <id>337781</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:55:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337781</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2018" sha1="qza299evvp0ds8ml5px4kdbxjt4kkl1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;deme jednou jako oni… Ale copak to vše je?“ řekl najednou. „Já si vezmu vás a&amp;nbsp;vy si vezmete mne. Máte mě ráda, že?“

„Mám,“ odpověděla Jana tiše.

„Dobře tedy. Věděl jsem, že máte. Teď vás políbím.“ Položil ji ruku kolem pasu a&amp;nbsp;velmi něžně ji políbil.

„Ó, jak vás mám rád!“ řekl, „a jak dobře s&amp;nbsp;vámi budu nakládat!“

„Ale musíme být praktičtí,“ řekla Jana horlivě. „Jakpak se můžeme vzít. Všecko je proti tomu. Nemám jmění. Jsem nikdo. Vaše matka —“

„Jen nechte být mou matku. Nechte mě, vždyť já si to s&amp;nbsp;ní vyřídím — v&amp;nbsp;tom já se vyznám —“

„Nechci být s&amp;nbsp;vámi zasnoubena,“ řekla Jana pevně, „ne na dlouhé věky — naprosto ne rok.“

„No dobře,“ řekl Johnny lhostejně. „Můžete to rozhodnout, jak chcete — ale nikdo jiný si vás nevezme než já, a&amp;nbsp;nikdo jiný si mne nevezme než vy.“

Byl by ji zase políbil, ale vešla paní Prestonová a&amp;nbsp;mladý muž.

„Teď pojďte a&amp;nbsp;mluvte s&amp;nbsp;mou matkou,“ pravil jí, když vycházeli. „Není potřebí ničeho se bát. Jen na ni beze všeho strachu promluvte, a&amp;nbsp;odpoví vám docela dobře.“

„Neříkejte nic —“ začala Jana.

„O&amp;nbsp;nás? Ovšem že ne. To je pro tu chvíli tajemství; ale sejdeme se každý den, a&amp;nbsp;bude-li den, kdy se nesejdeme, musíte psát. Souhlasíte?“

Souhlasila-li nebo nesouhlasila, bylo nejisto, poněvadž teď byli v&amp;nbsp;zástupu lidí a&amp;nbsp;po chvilce tváří v&amp;nbsp;tvář staré hraběnce.

Byla potěšena, jak bylo hned patrno. Byla v&amp;nbsp;milostivé náladě; lidé byli dosti příjemní — to jest byli k&amp;nbsp;ní uctiví a&amp;nbsp;lichotili jí. Také její trávení bylo náležité; ty nové pilulky, které jí dal starý Puddifoot, byly znamenité. Přijala tedy Janu velmi blahosklonně, blahopřála jí k&amp;nbsp;jejímu zjevu a&amp;nbsp;zeptala se jí, kde je její starší sestra. Když Jana vysvětlila,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|330}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qza299evvp0ds8ml5px4kdbxjt4kkl1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/337</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99348</id>
    <revision>
      <id>337784</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:56:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337784</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2208" sha1="b55wsoir8wh4hhqm2jec9smk0gt4rny" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;že nemá sestru, jevila se lady St. Leathová rozmrzelá na ni, jako by to bylo od ní patrnou nezdvořilostí, že se nevytasila ihned se sestrou, když byla po ní tázána. Ale lady Mary byla vlídná a&amp;nbsp;přátelská a&amp;nbsp;pobídla Janu, aby si chvíli sedla vedle ní. Jana si myslila: „Ráda bych tě jednou měla sestrou, budu-li — kdy —“ a&amp;nbsp;nedovolila si domysliti.

Odtud se octla ve společnosti paní Combermereové a&amp;nbsp;Elleny Stilesové. Zdálo se jí, ale byla to patrně jen její domněnka —že mluvily, když k&amp;nbsp;nim přišla, o&amp;nbsp;čemsi, co nebylo pro její uši. Zdálo se jí, že rychle změnily hovor a&amp;nbsp;že ji pozdravily s&amp;nbsp;vřelostí docela neobyčejnou. Po prvé toho večera se jí zdálo, že se jí dotkl zlehka chlad předtuchy přicházející, nevěděla odkud, a&amp;nbsp;že na chvilku vrhl stín na její neuvěřitelnou blaženost.

Paní Combermereová byla k&amp;nbsp;ní opravdu velmi něžná, docela jako by se právě teprve zotavovala z&amp;nbsp;nemoci, která způsobila zlé obavy. Její basový hlas, její silné, tlusté ruce a&amp;nbsp;její tuhé, štětinaté vlasy byly tak nesouladné s&amp;nbsp;jejími zlatě vzorkovanými šaty, že se Jana nezdržela úsměvu.

„Vypadáte velmi šťastně, má drahá,“ řekla paní Combermereová.

„A&amp;nbsp;také jsem,“ odpověděla Jana. „Jakpak bych nebyla, když to je můj první ples?“

Paní Combermereová odkopla vlečku svých šatů zrovna jako dáma v&amp;nbsp;pantomině. „Nuže, těšte se, jak dlouho můžete. Vypadáte velmi pěkně. Jste nej pěknější dívka v&amp;nbsp;sále. Právě jsem to říkala Elleně — není-li pravda, Ellen?“

Ellen Stilesová snažila se právě pobaviti starostovou, která seděla na malém zlaceném křesle osamělá a&amp;nbsp;nespokojená, neboť šlo na ni silně spaní.

„Právě jsem říkala paní Branstonové,“ pravila slečna Stilesová, obrátivši se, „že doba, kdy je třeba největší opatrnosti u&amp;nbsp;dětí, které měly černý kašel, je ta, kdy se zdá, že jsou skutečně zdrávy. Její hošík právě měl tu nemoc a&amp;nbsp;ona říká, že se vystonal; ale to je právě doba, jak jí říkám,&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|331}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>b55wsoir8wh4hhqm2jec9smk0gt4rny</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/338</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99349</id>
    <revision>
      <id>337786</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:58:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337786</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2068" sha1="o5miou8t5hblxgkwr2a3crp3prafpy5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;kdy devět z&amp;nbsp;deseti dětí umře — zrovna, když si myslíte, že je vyhráno.“

„Bože,“ řekla paní Branstonová, podívavší se na ně široce rozevřenýma, úzkostlivýma očima. „Vždyť vy mě lekáte, slečno Stilesová! A&amp;nbsp;já jsem v&amp;nbsp;posledních několika dnech dala Tommymu takřka úplnou volnost — když mu zase chutnalo a&amp;nbsp;všecko bylo dobře, nezdálo se, že je nějaké nebezpečenství.“

„Budete-li pozorovat, že má trochu horečku, až se dnes vrátíte domů,“ řekla Ellen, „nedivte se. Všecko to rozčilování při tom jubileu bude mu také silně na škodu.“

V&amp;nbsp;tu chvíli přistoupil kanovník Ronder. Jana vzhlédla a&amp;nbsp;když spatřila kulaté, lesknoucí se brýle, usměvavá ústa, plné tváře nadmuté, jako by si pro zábavu neustále pouštěl bubliny, měla ihned svůj dávný bezděčný pocit odporu. Ten muž byl nepřítelem otcovým i&amp;nbsp;jejím. Celé město nyní vědělo, že se snaží zničiti jejího otce, aby mohl zaujmout jeho místo, že se mu smál a&amp;nbsp;poškleboval.

Tak prudce to cítila, že by mu byla mohla poškrábat tváře. Usmíval se na ně na všecky a&amp;nbsp;hned se pustil v&amp;nbsp;slovní souboj s&amp;nbsp;paní Combermereovou a&amp;nbsp;se slečnou Stilesovou. Ty ho měly rády; každý ve městě ho měl rád. Slyšela o&amp;nbsp;něm chvalozpěvy ode všech. Ona však je nikdy zpívat nebude. Nenáviděla ho.

A&amp;nbsp;teď na ni opravdu promluvil. Byl tak drzý, že ji požádal o&amp;nbsp;tanec.

„Jsem bohužel zadána na příští a&amp;nbsp;následující tanec, kanovníku Rondere,“ odpověděla.

„Nuže, tedy potom,“ řekl usmívaje se. „Co soudíte o&amp;nbsp;tanečku mimo program?“

Její černé oči hleděly na něj pohrdavě.

„Jdeme brzo domů,“ odpověděla. Stavěla se, jako by prohlížela svůj taneční pořádek. „Nemám bohužel ani jeden tanec volný do našeho odchodu.“

Mluvila tak chladně, jak si jen troufala. Cítila na sobě pohledy paní Combermereové a&amp;nbsp;Elleny Stilesové. Jak hloupé&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|332}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>o5miou8t5hblxgkwr2a3crp3prafpy5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/339</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99350</id>
    <revision>
      <id>337787</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:59:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337787</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2276" sha1="lcanae5bzsg28zl3289i9zvpwjdvi2h" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;od ní! Ukázala jim, jaké jsou její city, a&amp;nbsp;teď budou povídat tím více a&amp;nbsp;smát se, jak bojuje za svého otce. Proč neprojevila lhostejnost, naprostou lhostejnost?

Usmíval se dosud — nejsa dotčen její nezdvořilostí. Řekl něco — něco zdvořilého a&amp;nbsp;přepjatě vlídného — a&amp;nbsp;pak si pro ni přišel mladý Karel d’Arcy, aby s&amp;nbsp;ním šla tančiti dvořanku.
{{Vspace}}
Po hodině byla číše její blaženosti dokonale plna. Tančila za tu hodinu čtyřikrát s&amp;nbsp;Johnnym; všichni o&amp;nbsp;tom jistě mluvili. Lady St. Leathová jistě zuří (nevěděla, že Boadicea hrála celou tu dobu whist se starým plukovníkem Wotherstonem a&amp;nbsp;sirem Jindřichem Bylesem).

Takovou hodinu nezažije snad už, co bude živa. Ta věc, kterou tak nerozvážně navrhl, byla nemožná — naprosto, docela nemožná; ale co bylo jisté, bezpečné a&amp;nbsp;mimo jakoukoli pochybnost, bylo to, že milovala Johnnyho St. Leatha celým srdcem a&amp;nbsp;celou duší a&amp;nbsp;že ho tak bude milovat až do dne své smrti. Život pro ni už nemohl býti bezúčelný, ani všední, ani prázdný, dokud měla v&amp;nbsp;srdci ten poklad. Zatím se nemohla na něj podívat a&amp;nbsp;pochybovat o&amp;nbsp;tom, aspoň pro tu chvíli, že by ji nemiloval — a&amp;nbsp;bylo v&amp;nbsp;Johnnym cosi prostého a&amp;nbsp;přímého, jako v&amp;nbsp;jeho psu Ondrovi, co dodávalo jeho slovům, třebaže jich bylo málo a&amp;nbsp;byla neobratná, velmi zvláštní přesvědčivosti.

Blažeností skoro omámena vystupovala tedy po schodech za galerií a&amp;nbsp;myslila si, že na chvilku uklouzne do toho malého pokoje, kde jí Johnny vyznal lásku, a&amp;nbsp;že si tam sedne a&amp;nbsp;že se utiší. Nahlédla tam. Kdosi tam byl. Muž tam seděl sám a&amp;nbsp;díval se upřeně před sebe. Viděla hned, že je jaksi silně rozrušen. Ruce měl pevně sevřeny, obličej stažen ve vrásky a&amp;nbsp;ztrnulý bolestí. Pak uviděla, že to je její otec.

Nepohnul se; byl by to mohl býti kamenný balvan vystupující v&amp;nbsp;šeru. Zděšena stanula a&amp;nbsp;sama se nehnula. Pak přistoupila. Položila mu ruku na rameno.

„Ó, otče — otče, copak je?“ Cítila, jak se jeho tělo chvěje pod její rukou — on, nejhrdější, nejskvělejší muž v&amp;nbsp;celém&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|333}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lcanae5bzsg28zl3289i9zvpwjdvi2h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/340</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99351</id>
    <revision>
      <id>337788</id>
      <timestamp>2026-09-11T17:59:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337788</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="477" sha1="2fjg6td4ysa3dqk01f7ltzih55rlxst" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;kraji. Objala ho kolem krku. Políbila ho. Čelo měl zvlhlé potem. Jeho tělo se chvělo od hlavy k&amp;nbsp;patě. Líbala ho znova a&amp;nbsp;znova, kleknuvši si vedle něho.

Pak se vzpamatovala, kde jsou. Někdo by mohl přijíti. Nikdo ho nesmí takhle spatřit.

Šeptala mu, sevřela jeho ruce mezi svými.

„Pojďme domů, Jano,“ řekl. „Chce se mi jít domů.“

Vsunula mu svou ruku pod paždí a&amp;nbsp;kráčeli spolu dolů po krátkých schodech.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|334}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2fjg6td4ysa3dqk01f7ltzih55rlxst</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/285</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99352</id>
    <revision>
      <id>337789</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:04:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337789</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="296" sha1="cffcc05yuw3ic2ev8hg68yprmobh4nr" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;div style=&quot;display:flex;justify-content:center;align-items:center;height:400px;&quot;&gt;
&lt;div style=&quot;text-transform:uppercase;text-align:center&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:x-large&quot;&gt;''{{Prostrkaně|Kniha }} III.''&lt;/div&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:xx-large&quot;&gt;'''{{Prostrkaně|Jubileum}}'''&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>cffcc05yuw3ic2ev8hg68yprmobh4nr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/Kniha III.: Jubileum</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99353</id>
    <revision>
      <id>337790</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:07:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337790</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="518" sha1="g6nvciquqs6ulm2p7euqnkm4ot1h6ys" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = Srážka
 | ČÁST = Kniha III.: Jubileum
 | DALŠÍ = Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Kniha III.: Jubileum
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 279.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;285&quot; /&gt;</text>
      <sha1>g6nvciquqs6ulm2p7euqnkm4ot1h6ys</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99354</id>
    <revision>
      <id>337793</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:26:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337793</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="590" sha1="e8067fh4geiya3sukedextr9spqdeya" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = Kniha III.: Jubileum
 | ČÁST = Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti
 | DALŠÍ = V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 281–303.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;287-309&quot; /&gt;</text>
      <sha1>e8067fh4geiya3sukedextr9spqdeya</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99355</id>
    <revision>
      <id>337794</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:29:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337794</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="611" sha1="iapxt625146920wfrwi8ag8q96rgvc0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti
 | ČÁST = V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem
 | DALŠÍ = V sobotu, 19. června: Ples
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 304–317.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;310-323&quot; /&gt;</text>
      <sha1>iapxt625146920wfrwi8ag8q96rgvc0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Katedrála (Walpole)/V sobotu, 19. června: Ples</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99356</id>
    <revision>
      <id>337795</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:30:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>337795</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="582" sha1="afphcyw2rskpzxzlbw7jbjqq4f75mhx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Katedrála
 | AUTOR = Hugh Walpole
 | PŘEDCHOZÍ = V pátek, 18. června: Stín se setkává se stínem
 | ČÁST = V sobotu, 19. června: Ples
 | DALŠÍ = V neděli, 20. června: V ložnici
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = V sobotu, 19. června: Ples
 | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]]
 | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 318–334.
 | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Walpole, Hugh – Katedrála.pdf&quot; include=&quot;324-340&quot; /&gt;</text>
      <sha1>afphcyw2rskpzxzlbw7jbjqq4f75mhx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/440</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99357</id>
    <revision>
      <id>337796</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:44:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337796</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/441</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99358</id>
    <revision>
      <id>337797</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:44:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337797</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/442</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99359</id>
    <revision>
      <id>337798</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:44:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337798</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/443</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99360</id>
    <revision>
      <id>337799</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:45:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337799</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/444</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99361</id>
    <revision>
      <id>337800</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:45:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337800</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/445</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99362</id>
    <revision>
      <id>337801</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:45:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337801</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/446</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99363</id>
    <revision>
      <id>337802</id>
      <timestamp>2026-09-11T18:45:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Bez textu */</comment>
      <origin>337802</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="0" sha1="fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;0&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fth9fo7hu724bcmxakidz4607shodw1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Altenstein</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99364</id>
    <revision>
      <id>337862</id>
      <timestamp>2026-09-12T06:14:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>337862</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1145" sha1="097x3iff0vxroxv2fa9p8ql2aulqs45" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Altenstein
|PŘEDCHOZÍ= Altenburg
|DALŠÍ= Alternation
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Altenstein
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Altenstein}}''', hrad na skalnatém vrchu v Sasku-Meiningensku, na jihozápadním svahu Durynského lesa, nedaleko Eisenachu. Je letním sídlem meiningenských vévodů a obklopuje jej rozsáhlý park, v němž se mimo jiné nachází pozoruhodná podzemní jeskyně o délce 500 stop, kterou protéká mohutný a prudký vodní proud. V roce 724 zde pobýval a kázal svatý Bonifác, apoštol Němců; nedaleko odtud se rovněž nachází místo, kde byl roku 1521 na příkaz kurfiřta Fridricha Moudrého zadržen Luther a odvezen na hrad Wartburg. Starý buk, zvaný „Lutherův strom“, který tradice spojovala s tímto reformátorem, byl v roce 1841 vyvrácen větrem a na jeho místě dnes stojí malý památník.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Altenstein]]</text>
      <sha1>097x3iff0vxroxv2fa9p8ql2aulqs45</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Ballenstedt</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99365</id>
    <revision>
      <id>337863</id>
      <timestamp>2026-09-12T06:28:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>337863</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1106" sha1="6hr1yyzxinxmv1m4ht2hfpor9mvx4kw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Ballenstedt
|PŘEDCHOZÍ= Ballater
|DALŠÍ= Ballet
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Ballenstedt
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Ballenstedt}}''', německé město v anhaltském vévodství, ležící na řece Getel, 20 mil východně od Quedlinburgu po železnici. Počet obyvatel (v roce 1900): 5423. Město má příjemnou polohu pod severovýchodním svahem pohoří Harz. Obyvatelé se převážně věnují zemědělství a prakticky zde neexistuje žádný jiný průmysl. Zámecká budova anhaltských vévodů, stojící na vyvýšenině, ukrývá knihovnu a rozmanité sbírky, včetně kvalitní obrazárny. K zámku vede pěkná stromová alej a obklopuje jej park bohatý na vzrostlé stromy. V zámeckém kostele (Schlosskirche) byl objeven hrob braniborského markraběte Albrechta Medvěda (1100–1170).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Altenstein]]</text>
      <sha1>6hr1yyzxinxmv1m4ht2hfpor9mvx4kw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Friedrichsdorf</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99366</id>
    <revision>
      <id>337864</id>
      <timestamp>2026-09-12T06:41:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>337864</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1017" sha1="fu14eyvkzggt683jcd7polycafszcjf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Friedrichsdorf
|PŘEDCHOZÍ= Friedrichroda
|DALŠÍ= Friedrichshafen
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Friedrichsdorf
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Friedrichsdorf}}''', německé město v pruské provincii Hesensko-Nasavsko, ležící na jižním svahu pohoří Taunus, 3 míle severovýchodně od Homburgu. Má 1300 obyvatel. Nachází se zde kostel francouzské reformované církve, moderní škola, barvírny, tkalcovny, koželužny a závody na zpracování tabáku. Friedrichsdorf založili v roce 1687 hugenotští uprchlíci a místní obyvatelé dodnes hovoří francouzsky. Ve městě stojí památník Philippa Reise (1834–1874), který zde v roce 1860 jako učitel přírodních věd zkonstruoval první telefon.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Friedrichsdorf]]</text>
      <sha1>fu14eyvkzggt683jcd7polycafszcjf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Deluc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99367</id>
    <revision>
      <id>337878</id>
      <timestamp>2026-09-12T08:51:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>337878</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1909" sha1="0a7kz0m3y35eysi1tv7i3ioz9cvvihv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| PŘEDCHOZÍ = Delubrum
| ČÁST = Deluc
| DALŠÍ = Déluge
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Deluc
| AUTOR = [[Autor:Václav Rosický|Václav Rosický]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;567
{{Kramerius|nkp|ab6fcaa0-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
| LICENCE = PD old 70
|WIKIPEDIA-HESLO = Jean-André Deluc
}}

{{Forma|proza}}
'''Deluc''' [delyk] {{Prostrkaně|Jean André}}, geolog a meteorolog franc. (* 1727 v Genevě — † 1817 ve Windsoru), proslul svými pracemi o změnách v ovzduší, jakož i barometrickým měřením výšek. Byl r. 1770 členem veliké rady genevské, brzo na to odebral se však do Londýna, kdež stal se r. 1773 předčitatelem královniným. R. 1798 jmenován prof. filosofie a geologie na universitě v Gotinkách; nebydlil tam však stále, nýbrž střídavě v Berlíně, Hannoveru, Brunšviku a Londýně. Ze spisů jeho jsou důležity: ''Recherches sur les modifications de l’atmosphère, ou théorie des baromètres et des thermomètres'' (Geneva, 1772, 2 sv., 1784, 4 sv., něm. od Gehlera v Lipsku 1776); ''Lettres physiques et morales sur les montagnes et sur l’histoire de la terre et de l’homme'' (Haag, 1778-80, 6 sv.); ''Nouvelles idées sur la météorologie'' (Paříž, 1787, 2 sv., něm. od Wittekoppa v Berlíně, 1788); ''Lettres à Blumenbach sur l’histoire physique de la terre'' (t., 1798); ''Introduction à la physique terrestre par les fluides expansibles'' (t., 1803, 2 sv.); ''Voyage géologique dans le Nord de l’Europe'' (Londýn, 1810, 3 sv.); ''Voyage géol. en Angleterre'' (t., 1811, 2 sv.); ''Voyages géol. en France, en Suisse et en Allemagne'' (t., 1813, 2 sv.). Podrobný životopis viz v R. Wolfových Biographien zur Kulturgesch. d. Schweiz (Curich, 1858—62, IV. sv ). ''[[Autor:Václav Rosický|Vrn.]]'' 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0a7kz0m3y35eysi1tv7i3ioz9cvvihv</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>