Wikizdroje:U pramene

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.19</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:U pramene</title>
    <ns>4</ns>
    <id>43</id>
    <revision>
      <id>338053</id>
      <parentid>338023</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:22:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* A je to opravdu nutné… */ odpověď</comment>
      <origin>338053</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20021" sha1="i9bo0f8mvugpx7g49g2hcgjc1lqmm5r" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)</text>
      <sha1>i9bo0f8mvugpx7g49g2hcgjc1lqmm5r</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338072</id>
      <parentid>338053</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:17:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* A je to opravdu nutné… */ odpověď</comment>
      <origin>338072</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20299" sha1="dbscd3qh4kq0yenw5siae8z5ugs54ae" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)</text>
      <sha1>dbscd3qh4kq0yenw5siae8z5ugs54ae</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338119</id>
      <parentid>338072</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T22:23:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>/* A je to opravdu nutné… */ několik poznámek</comment>
      <origin>338119</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="23194" sha1="nt9djcuxucy9lp2zp4cccrdd44nkfds" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

Dovolím si několik poznámek k nadhozeným otázkám v rámci této diskuse:
* '''Potlačení infoboxů při exportu:''' Ano, je to možné. Přístupů jak šablonu upravit je (jak již vyplývá z diskuse) povícero. Nicméně, pro dosažení opravdu použitelného exportu nestačí pouze upravit šablonu. Takový krok se neobejde bez úpravy řádově několika tisíc stránek, které tu máme v podobě z doby, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že bychom z Wikizdojů vůbec mohli e-knihy exportovat. Vhodnou úpravou systému ale můžeme dosáhnout toho, že alespoň nové texty budou použitelné přímo. 
* '''PDF exporty:''' Celý systém exportů závisí na externích nástrojích. Zatímco převod z HTML do EPUB je vcelku jednoduchý, následný převod z EPUB do PDF je podstatně náročnější na výpočetní prostředky. Nástroj poměrně dost trpí tím, že chybí vývojáři, kteří by se mu mohli náležitě věnovat. V důsledku tak má řadu neduhů k nimž patří časté problémy při generování PDF nebo pády celého nástroje (a tím úplně nefunkčními exporty, problém je tak zásadní, že jednu dobu se zvažovalo, zda export do PDF úplně nezrušit). &lt;small&gt;PS: Pro zmiňovaný Ottův slovník naučný (jako celek) je tento nástroj úplně nevhodný.&lt;/small&gt;
* '''Zajímavé technické věci:''' Před časem jsem si procházel manuály a dobrých věcí, které by usnadnily práci je docela dost. Automatická navigace na základě údajů v indexu, odkazy na stránky se skeny, využití Wikidat jako úložiště metadat namísto jejich přepisování do Wikizdrojů, přímé stahování knih do mobilní aplikace, … Většinou se objevují dvě překážky: vyžadují úpravu editačních zvyklostí (a s tím související údržbové práce na velkém množství starých stránek) a/nebo vyžadují zásah do rozhraní (rozšířená práva), přičemž u zásadních věcí nelze jen prostě překopírovat řešení odjinud, ale musí se operativně řešit za běhu podle místních podmínek. Ať už se chcete pustit do čehokoli, potřebujete širší společenskou shodu, kterou ne vždy je snadné získat.
* '''Úpravy Textinfo.''' Z mého pohledu je Textinfo pro ukládání a zobrazování metadat beznadějně zastaralá, s Wikidaty v principu nekompatibilní. Nekonečná duplikace metadat je s dnešními možnostmi imho zločin na editorech. Můj dřívější plán na její komplexní náhradu ztroskotal na mém pracovním vytížení, které prakticky vylučuje nějakou možnost systematické dlouhodobější práce na Wikizdrojích. Jakákoli úprava šablony k lepšímu JE přínosem, ale nelze od toho čekat zázraky. Spíše potřebujeme změnu filosofie s jakou k obsahu zde přistupujeme.
--[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 14. 9. 2026, 22:23 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)</text>
      <sha1>nt9djcuxucy9lp2zp4cccrdd44nkfds</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338131</id>
      <parentid>338119</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:05:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* A je to opravdu nutné… */ odpověď</comment>
      <origin>338131</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24637" sha1="aehrzimqvdubdt7gifxalh61b07bieg" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

Dovolím si několik poznámek k nadhozeným otázkám v rámci této diskuse:
* '''Potlačení infoboxů při exportu:''' Ano, je to možné. Přístupů jak šablonu upravit je (jak již vyplývá z diskuse) povícero. Nicméně, pro dosažení opravdu použitelného exportu nestačí pouze upravit šablonu. Takový krok se neobejde bez úpravy řádově několika tisíc stránek, které tu máme v podobě z doby, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že bychom z Wikizdojů vůbec mohli e-knihy exportovat. Vhodnou úpravou systému ale můžeme dosáhnout toho, že alespoň nové texty budou použitelné přímo. 
* '''PDF exporty:''' Celý systém exportů závisí na externích nástrojích. Zatímco převod z HTML do EPUB je vcelku jednoduchý, následný převod z EPUB do PDF je podstatně náročnější na výpočetní prostředky. Nástroj poměrně dost trpí tím, že chybí vývojáři, kteří by se mu mohli náležitě věnovat. V důsledku tak má řadu neduhů k nimž patří časté problémy při generování PDF nebo pády celého nástroje (a tím úplně nefunkčními exporty, problém je tak zásadní, že jednu dobu se zvažovalo, zda export do PDF úplně nezrušit). &lt;small&gt;PS: Pro zmiňovaný Ottův slovník naučný (jako celek) je tento nástroj úplně nevhodný.&lt;/small&gt;
* '''Zajímavé technické věci:''' Před časem jsem si procházel manuály a dobrých věcí, které by usnadnily práci je docela dost. Automatická navigace na základě údajů v indexu, odkazy na stránky se skeny, využití Wikidat jako úložiště metadat namísto jejich přepisování do Wikizdrojů, přímé stahování knih do mobilní aplikace, … Většinou se objevují dvě překážky: vyžadují úpravu editačních zvyklostí (a s tím související údržbové práce na velkém množství starých stránek) a/nebo vyžadují zásah do rozhraní (rozšířená práva), přičemž u zásadních věcí nelze jen prostě překopírovat řešení odjinud, ale musí se operativně řešit za běhu podle místních podmínek. Ať už se chcete pustit do čehokoli, potřebujete širší společenskou shodu, kterou ne vždy je snadné získat.
* '''Úpravy Textinfo.''' Z mého pohledu je Textinfo pro ukládání a zobrazování metadat beznadějně zastaralá, s Wikidaty v principu nekompatibilní. Nekonečná duplikace metadat je s dnešními možnostmi imho zločin na editorech. Můj dřívější plán na její komplexní náhradu ztroskotal na mém pracovním vytížení, které prakticky vylučuje nějakou možnost systematické dlouhodobější práce na Wikizdrojích. Jakákoli úprava šablony k lepšímu JE přínosem, ale nelze od toho čekat zázraky. Spíše potřebujeme změnu filosofie s jakou k obsahu zde přistupujeme.
--[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 14. 9. 2026, 22:23 (UTC)

:@[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]]Díky za  přínosné podněty, pokud máš konkrétní nápady, poděl se. Já se dost věnuji WIkidatům a přenosu údajů na ně. A jeden z velkých problémů českých WIkizdrojů je, že některá díla pochází původně z různých stránek typu citanka.cz, kde maximálně šlo zjistit autora textu, ale už ne  další údaje (vydání, stánky etc.). Například německé WIkizdroje neberou díla (před pár lety jsem tam vkládal [[Sehnsucht]]), která nemají uvedený odkaz na online sken - ideálně tedy nahraný na Commons nebo alespoň něco, jako u nás Kramerius. Mnohá díla pak pochází ze soukromých sbírek bývalých editorů a nejsou k sehnání online pro doplnění/opravu.
:Aktuálně jsem jediný aktivní správce na projektu a jsem spíše inkluzionista, takže nemám to srdce mazat nevyhovující díla, ale zkušenosti z jiných projektů říkají, že je třeba nastavit mantinely a dodržovat je - třeba mazat díla bez doplněného [[:Kategorie:Údržba:Doplnit hodnotu parametru „ZDROJ“ v šabloně Textinfo|zdroje]]/[[:KAtegorie:Údržba:Doplnit licenci|licence]] po několika měsících. 
:Bylo by tedy dobré, kdyby se i ostatní editoři občas trochu pověnovali údržbě, případně se jeden či více aktivních editorů stalo správci. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 15. 9. 2026, 07:05 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)</text>
      <sha1>aehrzimqvdubdt7gifxalh61b07bieg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>3892</id>
    <revision>
      <id>338109</id>
      <parentid>337945</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T20:08:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* a) Mladost, krása láska */ fix</comment>
      <origin>338109</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="25355" sha1="3pf06wb995jo1fte3xozdg0w9bzwc88" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  }}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
  }}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)

=== Písně a říkadla výroční ===
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (
** a) o božím narození
** b) o novém roce
** c) o třech králích
** [[/25. ledna/]]
* Únor
** 5. února
** 22. února
** 24. února
* Březen
** 1. března
** Masopůst
** Ostatky
** Voračky
** Škaredá středa
** 12. března
*** Řehořská
*** Mistr
*** Řehořské vojsko
** 25. března
* Jaro
* Otloukání píšťalek
* Smrtná neděle
* Pašijový týden .
* Velikonoc. Pomlázka
* Helské písně
* Hry jarní
* Máj. Stavění májek
* Sv. Dušní svátky. Hra na krále a na královnu
* Hlásání pasaček.
* Déšť a slunéčko
* Zvířata a byliny
* Sv. Jan Křtitel
* Hry letní
* Jahodníci
* Hlásání žneček. Obžínky
* Hry podzimní
* Písně posvícenské
* Babí léto
* Přástvy
* Hry zimní

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha/]] (377)
# [[/Cestička/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl/]] (270)
# [[/Rosa/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)| z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* c) Vzdory
&lt;ol start=&quot;239&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;…&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* d) Žerty a posměšky
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;…&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* e) Hudba a tanec
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;…&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* f) Ženění a vdávání
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;…&lt;/li&gt;
820 [[/Smlouva/]]
&lt;/ol&gt;

== Písně a říkadla svatební ==
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců

; Obecné písně svatební a manželské
; Písně společenské
* a) pijácké
* b) smíšené žertovné a satyrické

== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ==
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

== Selská hospodářství ==
* Selská strava

== Písně vojenské ==
* Zpomnínky historické

== Písně rozpravné: ==
* a) světské (balady)
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# …
* b) náboženské (legendy)

; Říkadla v nemocech

== Marnost světská, smrt a pohřeb ==

# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
*# [[/Zvuky zvonův 1/]]
*# [[/Zvuky zvonův 2/]]
*# [[/Zvuky zvonův 3/]]

=== Písně pohřební ===
; Dětem
; Dospělým
; [[/Po animas fildelium/]]
; Po pohřbu
; Na odchodu zě hřbitova

== Počátkové písní a řikadel ==

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Hříšná duše a Panna Maria|Hříšná duše a Panna Maria]]
* [[/Píseň jarní|Píseň jarní]]
* [[/Nedověra|Nedověra]]
* [[/Kalina|Kalina]]
* [[/Žežulička|Žežulička]]
* [[/Lítost|Lítost]]
* [[/Dívčí žalost|Dívčí žalost]]
* [[/Stesk|Stesk]]
* [[/Dudácká|Dudácká]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká kačena|Divoká kačena]]
* [[/Vzpomínky|Vzpomínky]]
* [[/Osud lidský|Osud lidský]]
* [[/Stařeček|Stařeček]]
* [[/Chudoba a láska/]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>3pf06wb995jo1fte3xozdg0w9bzwc88</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostopravda/Ne hned pojednou všemu věř…</title>
    <ns>0</ns>
    <id>4976</id>
    <revision>
      <id>338070</id>
      <parentid>337980</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:12:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338070</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1183" sha1="lgcskhabg9lzy9xpea93d5imui1o90r" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Mikuláš Dačický z Heslova
  | TITUL = Prostopravda
  | ČÁST = Ne hned pojednou všemu věř…
  | DALŠÍ = Přátelství pro zisk činěné…
  | PŘEDCHOZÍ = Sit laus et gloria omnipotenti Deo in saecula
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostopravda
  | AUTOR = [[Autor:Mikuláš Dačický z Heslova|Mikuláš Dačický z Heslova]]
  | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/dacicky/protoc.html citanka.cz]
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Ne hned pojednou všemu věř,
neb jse k pravdě plichtívá lež
Ne se vším na plac, o čem víš,
aniž vše zjevuj, co umíš.
Cizího nikda nežádej,
na svém spravedlivém přestávej,
svého také nerozdávej.
S bláznem jse nevaď, nehádej,
drž slovo a na paměti měj,
co učiniti nemíníš, nepřipovídej.
Nelži a nechval sebe sám,
zvláště kde jsi vejborně znám,
nebo lidé rozum jmají,
po řeči blázna poznají.
Když dobré svědomí zachováš,
neopustí tě Pán Buoh, to shledáš.

Nebo: Lepší jest upřímá sprostnost a dobré svědomí
nežli šibalská moudrost a podvodné umění.
&lt;/poem&gt;

Ergo confide et constans esto Deo, recte agens, zo nam in fine coronatur bonum opus.</text>
      <sha1>lgcskhabg9lzy9xpea93d5imui1o90r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Výbor z Květů zla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>5424</id>
    <revision>
      <id>338167</id>
      <parentid>254645</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:06:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* VI. Smrt */ * [[/Poznámky a vysvětlivky/]];</comment>
      <origin>338167</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3424" sha1="348wc9cwpt33jlduedwfzf5w761cvos" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Výbor z Květů zla
  | AUTOR = [[Autor:Charles Baudelaire|Charles Baudelaire]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]], [[Autor:Jaroslav Goll|Jaroslav Goll]]
  | ORIGINAL = Les Fleurs du mal
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = BAUDELAIRE, Charles. ''Výbor z Květů zla.'' Praha : Otto, 1927.
  | nakladatel = J. Otto
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|07b725e0-14a9-11e5-bcb7-005056827e52|Dostupné online.}}
  | EDICE = Sborník světové poesie
}}

== Obsah ==
{{Forma|proza}}
V závorkách vedle názvů básní označena jsou začáteční písmena jmen překladatelů. Překlady J.&amp;nbsp;Golla jsou vesměs nové, z překladů J.&amp;nbsp;Vrchlického je 13&amp;nbsp;čísel docela nových, 3&amp;nbsp;přepracovaná ([[Výbor z Květů zla/Smutek luny|Smutek luny]], [[Výbor z Květů zla/Slepci|Slepci]] a [[Výbor z Květů zla/Harmonie večera|Harmonie večera]]), 8&amp;nbsp;čísel jest vzato z knihy „[[Moderní básníci francouzští]]“ se svolením vydavatele p.&amp;nbsp;J.&amp;nbsp;R.&amp;nbsp;Vilímka, zač mu zde slušný dík vyslovujeme, 5&amp;nbsp;čísel ze starší anthologie „[[Poesie francouzská nové doby|Poesie francouzské nové doby]]“, ale i ta jsou nově prohlédnuta a opravena.
{{Konec formy}}
{{Vspace}}
* [[/Slovo úvodní/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Předmluva/]] (J.&amp;nbsp;G.)

=== I. Spleen a ideal ===
* [[/Vzhůru!/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Souzvuky/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Majáky/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Člověk a moře/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Don Juan v pekle/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Pád pyšného/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Krása/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Ideal/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Hymna kráse/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Mrcha/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/De profundis clamavi/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Upír/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Semper eadem/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Ona celá/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Co řekneš večer…/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Zpověď/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Harmonie večera/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Vyzvání na cestu/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Rozhovor/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Podzimní/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Moesta et errabunda/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Smutek luny/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Kočky/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Hudba/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Fantastická rytina/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Puklý zvon/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Spleen (1)|Spleen]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Spleen (2)|Spleen]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/O půlnoci/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Hlas nitra/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Hymna/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Neznaboh/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Vodotrysk/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Na Tassa ve vězení/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Propast/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Duma/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Hodiny/]] (J.&amp;nbsp;G.)

=== II. Pařížské obrazy ===
* [[/Slepci/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Večerní soumrak/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* ''[[/Já nezapomněl jsem…/]]'' (J.&amp;nbsp;V.)
* ''[[/Ta služka, dobračka…/]]'' (J.&amp;nbsp;V.)

=== III. Víno ===
* [[/Duše vína/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Víno milenců/]] (J.&amp;nbsp;V.)

=== IV. Květy zla ===
* [[/Cesta na Kytheru/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Láska a lebka/]] (J.&amp;nbsp;G.)

=== V. Odboj ===
* [[/Abel i Kain/]] (J.&amp;nbsp;V.)

=== VI. Smrt ===
* [[/Smrt chudých/]] (J.&amp;nbsp;V.)
* [[/Den na konci/]] (J.&amp;nbsp;G.)
* [[/Cesta/]] (J.&amp;nbsp;G.)
----
* [[/Poznámky a vysvětlivky/]]

[[Kategorie:Sborníky a výbory básní]]

[[de:Die Blumen des Bösen]]
[[en:The Flowers of Evil]]
[[es:Las flores del mal]]
[[fr:Les Fleurs du mal/1857]]
[[pt:As Flores do Mal]]
[[ru:Цветы зла (Бодлер)]]</text>
      <sha1>348wc9cwpt33jlduedwfzf5w761cvos</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Žežulička</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15795</id>
    <revision>
      <id>338179</id>
      <parentid>337987</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:51:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338179</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2417" sha1="5uie2ijm5f0v6kb3j02j7bm3y0ftze1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
 | AUTOR = Karel Jaromír Erben
 | PŘEDCHOZÍ = Pozdní bych (z Plzenska)
 | ČÁST = Žežulička
 | DALŠÍ = Odjezd milého (z Bydžovska)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Žežulička
| PODTITULEK = 
| AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
| POPISEK = 
| ORIGINAL = 
| PŘELOŽIL = 
| LICENCE = PD traditional
| LICENCE-PŘEKLAD = 
| ZDROJ = &lt;nowiki /&gt;
*{{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Prostonárodní české písně a říkadla
| místo = Praha
| vydavatel = Jaroslav Pospíšil
| rok = 1864
| kapitola = Písně věku mládeneckého a panenského
| strany = 175
| poznámka = č.&amp;nbsp;322
}}
* {{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
| místo = Praha
| rok = 1862
| typ kapitoly = nápěv
| kapitola = 770
| strany = 194–195
}}
| VYDÁNO = [[Autor:František Bílý|BÍLÝ, F.]]: [[Patery knihy plodů básnických]]. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 415.
| JINÉ = 
| WIKIPEDIA = 
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
| IMAGE = 
| POPISEK-IMAGE = 
| SOUVISEJÍCÍ = 
}}

&lt;score&gt;
\relative f' {
 \key f \major
 \time 2/4
 \mark \markup{\italic &quot;Con espressione.&quot;}
 \autoBeamOff
 f8 e f g a g a bes c c d b c4 d e8 e d d c4 r \bar &quot;||&quot;
 c8 d c bes a bes a g a a g g f4 c' a8 a g g f4 r \bar &quot;|.&quot;
 }
\addlyrics {
 Za -- ku -- ka -- la že -- žu -- li -- čka 
 v_le -- se v_o -- bo -- ře, 
 ach v_le -- se v_o -- bo -- ře! 
 za -- pla -- ka -- la má pa -- nen -- ka 
 do -- ma v_ko -- mo -- ře, 
 ach do -- ma v_ko -- mo -- ře! 
 }
&lt;/score&gt;
&lt;poem&gt;
Zakukala žežulička
:v lese v oboře,
:ach v lese v oboře!
zaplakala má panenka
:doma v komoře,
:ach doma v komoře!

Ja со pláčeš a naříkáš?
:vždyť ty budeš má:
až žežulka na vánoce
:třikrát zakuká.

„Jak pak nemám naříkati,
:když nebudu tvá;
vždyť žežulka o vánocích
:nikdy nekuká!&lt;ref name=moravska group=red /&gt;

Vyrostla mi rozmarinka
:pěkně zelená:
měla jsem já milovníčka —
:už ho má jiná!“
&lt;/poem&gt;

&lt;ref follow=moravska group=red&gt;
Mor. píseň přidává:
&lt;poem&gt;
Pán Bůh mocný, Pán Bůh dobrý
:on to může dát,
že žežulka na vánoce
:může zakukat.
&lt;/poem&gt;&lt;/ref&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>5uie2ijm5f0v6kb3j02j7bm3y0ftze1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20132</id>
    <revision>
      <id>338050</id>
      <parentid>254361</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T13:11:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Dášenka čili Život štěněte */</comment>
      <origin>338050</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1535" sha1="2hubxks04e5w8wktwbx83xyf0qumuuv" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | POPISEK = půvabné a úsměvné historky o psech, kočkách a lidech.
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | nakladatel = Československý spisovatel
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Měl jsem psa a kočku
}}

== Obsah: ==
* [[/Minda čili O chovu psů/]]
* [[/Iris/]]
* [[/Ben, Bijou, Blackie a Bibi/]]

=== [[/Dášeňka čili Život štěněte/]] ===
* [[/Dášeňka čili Život štěněte/1/]]
* [[/Dášeňka čili Život štěněte/2/]]
* [[/Dášeňka čili Život štěněte/3/]]
* [[/Dášeňka čili Život štěněte/4/]]
* [[/Jak se fotografuje štěně/]]

=== Pohádky pro Dášenku, aby tiše seděla ===
* [[/Pohádka o psím ocásku/]]
* [[/Proč teriéři hrabou/]]
* [[/O Foxovi/]]
* [[/O Alíkovi/]]
* [[/O dobrmanech/]]
* [[/O chrtech a jiných psech/]]
* [[/O psích zvycích/]]
* [[/O lidech/]]

* [[/Výstava psů/]]

=== Ještě o psech a také kočkách ===
* [[/Kousek šovinismu/]]
* [[/Pro zvířata/]]
* [[/Pes a kočka/]]

=== Mateřství ===
* [[/Kočka/]]
* [[/Pes/]]
* [[/O nesmrtelné kočce/]]
* [[/Kočičí jaro/]]
* [[/Z názorů kočky/]]
* [[/Kočka (II.)/|Kočka]]

[[Kategorie:Fejetony]]</text>
      <sha1>2hubxks04e5w8wktwbx83xyf0qumuuv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Povídky a drobné kresby/Castagnavizza</title>
    <ns>0</ns>
    <id>21949</id>
    <revision>
      <id>338168</id>
      <parentid>337979</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:12:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338168</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8871" sha1="pey22h9cfswkjea122499whrapuxmpt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Otokar Mokrý
  | TITUL = Povídky a drobné kresby
  | ČÁST = Castagnavizza
  | PŘEDCHOZÍ = Růžový pavillon
  | DALŠÍ = Dvě upomínky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Castagnavizza
  | PODTITULEK = Lístek z Přímoří
  | AUTOR = [[Autor:Otokar Mokrý|Otokar Mokrý]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = MOKRÝ, Otokar. ''Povídky a drobné kresby.'' Praha : J. Otto, 1886. s.&amp;nbsp;136–142.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|12547623}}
}}

{{Forma|proza}}
Odpolední slunce rozdýchalo se právě nejpalčivějším žárem, když stanul jsem v Gorici po obědě před průjezdem hôtelu, označeného zlacenou nestvůrou nemožných tvarů, nesoucí nápis: „Al leon d’oro“.

První, kdo mne tu oslovil, byl, jak zcela přirozeno, drožkář, nabízející svůj lehký kočárek ku krátké projíždce. Širokými, bílými ulicemi, kolem vysokých domů zabedněných žalusiemi, jeli jsme městem bez ruchu a života jako opuštěným mraveniskem.

Můj bodrý vozataj volil cestu zvláště nepěknou. S houževnatou vytrvalostí vozil mne špinavými uličkami předměstí, kolem různých průmyslových závodů a nelibě páchnoucích jirchářských dílen. Ku konci zastavil se u obrovské papírny gorické, otravující jedovatými výpary lahodné ovzduší rakouské Nizzy. Mimoděk vzpomněl jsem na Quarnero, odkudž jsem pravé přibyl, a v mysli vzbudily se zase příšerné obrysy petrolejových přečišťováren, které kazily mi tam celý požitek křišťalových brodů Adrie.

Nic naplat, musil jsem, chtě nechtě vykonati obvyklou cestu křížovou všech, kdož svěřili se přede mnou a svěří se ještě po mně mlčelivému tomu průvodčímu, který tvořil mimo jiné i tu zajímavou národopisnou zvláštnost, že neměl vůbec mateřského jazyka.

Konečně zlomila se však přece na ledové mé bezúčasti k průmyslovým zjevům horlivost drožkářova, i vyjeli jsme z dusného vzduchu městského ven do boží přírody.

Bylo to ještě záhy z jara a již bujelo vše v nejvábnějším hávu syté zeleni. Mladistvé, mízyplné kaštany rozčechrávaly si pod hřebenem zlatých slunečních paprsků bujarý vlas kadeřavých větvic. Z kyprého věncoví révy trčely holé, rozsochaté sukovité větvice starých moruší, zbavených nedávno listové ozdoby, jakoby pně jich byly ze země vytrženy a k lazurové obloze kořenem obráceny. V zákampí plotů dumal tmavosiný fík s kožnatými rozeklanými listy a po bílé silnici skláněly se nám téměř až do vozu třásna granátových květů se žhavorudými, prachem obestřenými kalichy. Olivy voněly opojným dechem drobných žlutavých kvítků, narudlé třešně prosvítaly v přítmí tmavozelenými listy, mouchy bzučely, osmahlé žebravé děti hrnuly se z posledních předměstských domků jako roje opelichaných vrabčat — nastavovaly špinavé ručky pro almužnu, pádily za kočárem a mizely zase v oblacích prachu.

Jeli jsme do vysokého návrší, vroubeného z obou stran stinným stromořadím. Můj dobrý vetturino klel; hubené spřežení ušatých koníků nechtělo dále; patrné zavířil jim v žilách kus neústupné oslí povahy jich prarodičů. — Vida nezbytí, kráčel jsem odhodlaně dále, až vynořily se přede mnou z dumavé koby kaštanů bělošedé obrysy rozsáhlého kláštera, jehož budovy tvořily malebnou čelenku půvabné Castagnavizzy. Po několika kamenných stupních, obrostlých jasmínem a ostružinou, vešel jsem na předdvoří, kdež rýsoval se pod košatou krytbou stromoví kostelík neznačných rozměrů a neznačnějších ještě stavitelských tvarů. Pootevřenými dveřmi vešel jsem dovnitř, nastavuje s rozkoší rozžhavené skráně zimním polibkům chrámového ovzduší, kde se zamříženého kůru ozývaly se táhlé, jednotvárné zvuky hór, jež pěli tam mniši. Abych nerušil pobožné bratry, dlící na modlitbách, tlumil jsem krok, pokud jen bylo možno, po dlaždicích, pokrytých polovypuklými šlechtickými erby a neshledav ani na oltářích, přetížených pestrým kvítím a strakatými ozdobami, ničeho zajímavého, vytratil jsem se postranními dveřmi do klášterního nádvoří.

Obraz, který se mi tu naskytl, vzbudil ve mně mimoděk živou upomínku na odlehlé zákoutí pražské Loretty, jež démonická poesie Arbesova vtiskla mi tak hluboce do duše. Totéž dumavé přítmí ochozů, ověšených asketickými obrazy a vyzdobených sochami světců podivných tvarů a skupin, totéž trouchnivé ovzduší, v němž líhnou se jako noční motýli jen mrtvé sny a vzpomínky.

Bratr františkán bledý a vyhublý, s prošedivělou bradou a ošumělým talárem skořicové barvy hobloval v zákoutí pod schodištěm dlouhé, bílé prkno. Pohřížen zcela v práci nepovšiml si mého příchodu a ani když přistoupil jsem k němu s otázkou, zda mohl by mi ukázati hrobku ''hraběte'' Chamborda, nepozdvihl zkaboněných zraků od hoblíku. Kynul jen lehce prstem bratru, jenž stál opodál u zamřížené fortny a pravil nevrle s káravým jaksi důrazem: „Tento pán chce viděti hrob ''krále Jindřicha&amp;nbsp;V.''“ Mnich zmizel za fortnou a po chvilce objevil se s voskovým sloupcem.

Těžké dubové dvéře zaskřípěly v kamenných podvojích a již ovanul nás ledový chlad podzemní hrobky. Úzká, nízká, obílená chodba, po stěnách rozvěšeny veliké smuteční věnce s bohatými třásněmi z černých korálků; pod zaprášenou skleněnou pokrývkou věncového nitra plály ve zlatě na vybledlém brokátu legitimistické nápisy, kolem nichž vinuly se jako skřížené kostlivci hnáty bourbonské lilie stříbrem vyšité.

Vešli jsme do nízkého, dusného a zevšad stísněného prostranství, v němž šeřily se v polosvitu věčné lampy oltářní mohutné obrysy bourbonských sarkofágů.

Karel&amp;nbsp;X., Ludvík&amp;nbsp;XIX., Jindřich&amp;nbsp;V., tak hlásaly bohatě zlacené nápisy vtesané v lesklou hladinu mramorových náhrobků. Blyštivé korunky z mosazného plechu poseté blýsknatými kaménky šelestily v ostrém průvanu jako uschlé podzimní kvítí.

Můj průvodčí zadumal se zároveň se mnou a opřel hubenou ruku o hranu sarkofágu, kde tlela poslední haluz z vydoutnalého kmene Kapetova: Marie Terezie, vévodkyně z Parmy, dcera Ludvíka&amp;nbsp;XVI.

Uvadlá líce mnichova přecházela v matné záři světélka do sinobleda; postavil sloupek ku lví tlapě, na níž spočíval náhrobek, a sepjav ruce k modlitbě odříkával polohlasem biblický žalm:

„Byla nade mnou ruka Hospodinova i vyvedl mne Hospodin a postavil mne uprostřed údolí, které bylo plné kostí. I provedl mne skrze ně vůkol a aj bylo jich velmi mnoho v tom údolí a aj byly velmi suché. I řekl mi: Synu člověčí, mohly li by žíti kosti tyto. I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš. V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: kosti suché slyšte slovo Hospodinovo, toto praví panovník ku kostem těmto. A já uvedu do vás ducha, aby ožily. Tedy prorokoval jsem, jakž rozkázal. I stal se zvuk a aj hřmot, když přibližovaly se kosti jedna ke druhé. I všel do nich duch a ožily a postavily se na nohách. I řekl mi Hospodin. Protož prorokuj a rci jim: Aj, já otevru hroby vaše a vyzvednu vás z hrobů vašich a uvedu do země Israelské…“

Poslední slova dozněla smutným, táhlým zvukem, a mně bylo při tom, jako bych slyšel v dumném dvojřadí mramorových rakví přísný odměřený zvuk hrozného kyvadla dějin světových…

Vyšli jsme ven; mnich shasil světlo a doprovodiv mne ku dveřím, poklonil se mlčky na rozchodnou, odmítaje pohrdlivým trhnutím ruky peníz nabízený.

Horský větřík prosycený kořennou vůní kaštanových květů rozčechrával mi vlas a ovíval zemdlené skráně.

Slunce chýlilo se již k západu, když sešel jsem s příkrého úbočí Castagnavizzy do údolí Soče, jejíž lehce zčeřené vlny planuly blankytem přecházejícím v kouzelné hře světelných paprsků do tmavopurpurova. Přede mnou rozkládaly se žírnou rovinou kukuřicová pole a zelené vinice kolonu — pozadí pak zavíral tmavomodrý pás Julických Alp, sálajících vlahým dechem mořské brisy, která věštila nedalekou přítomnost švarné, vonné Adrie.

Strouchnivělá vidma minulosti rozplývala se znenáhla v mysli jako kotouče bílé páry ovíjející kadeře vrbin nad rozervaným řečištěm, a když zatřpytly ve vlhké trávě první žhavé jiskry svatojanských světlušek blyskotajíce vzduchem jako hvězdné šupiny, tu prchl chmurný přelud odpolední návštěvy daleko za tmavou obrubu Castagnavizzy a duše ssála plným douškem kouzlo smavé jižní noci.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pey22h9cfswkjea122499whrapuxmpt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cessat</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23355</id>
    <revision>
      <id>338075</id>
      <parentid>320024</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:22:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338075</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="651" sha1="at8msyxxfhl5lv927hpq9hi2ajjoklq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Cessat
| PŘEDCHOZÍ = de Cessart
| DALŠÍ = Cessatio a divinis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Cessat
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;328. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n343/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Cessat''' (lat.), {{Prostrkaně|mine}}, {{Prostrkaně|odpadá}}, poznámka na konceptech úředních, jež ruší se jiným vyřízením a nemá se vypraviti.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>at8msyxxfhl5lv927hpq9hi2ajjoklq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cognati</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23413</id>
    <revision>
      <id>338083</id>
      <parentid>320162</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:32:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338083</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="694" sha1="dhr22qj434jjn2tmzqhjkhnjmjds4xz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Cognati
| PŘEDCHOZÍ = Cognac (nápoj)
| DALŠÍ = Cogniard
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Cognati
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;494. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n509/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Cognati''' [ko-áti], lat., {{Prostrkaně|krevní příbuzní}}, a cognatio [-ácio], {{Prostrkaně|příbuzenství}}, viz [[../Agnace|{{Prostrkaně|Agnace}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Genealogie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>dhr22qj434jjn2tmzqhjkhnjmjds4xz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Caput</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23467</id>
    <revision>
      <id>338061</id>
      <parentid>337981</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:39:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338061</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3766" sha1="2sf2pix931xv0825o1hxeyg8pa7a4bl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Caput
  | PŘEDCHOZÍ = Capulus
  | DALŠÍ = Caput Salvatore
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Caput
  | AUTOR = [[Autor:Václav Steffal|Václav Steffal]], [[Autor:Ferdinand Pečírka|Ferdinand Pečírka]], [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;132. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n141/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Caput''' [ka-], lat., {{Prostrkaně|hlava}}, hlavice, v širším, více chirurgickém smyslu větší, a {{Prostrkaně|capitulum}} (hlavička), menší naduřený konec kosti, jehož trojí dimense jest asi stejná, z hruba kulovitá; v užším, více anatomickém smyslu kloubové těleso konvexní. ''[[Autor:Václav Steffal|Sl.]]''

'''C.''' {{Prostrkaně|gallinaginis}}, slučí hlávka, řasa na zpodní stěně prostatické části roury močové, na níž ústí vývody prostaty, míšků chámových a dutiny prostatické. – '''C.''' {{Prostrkaně|obstipum}}, hlava schýlená, stav, kdy nemocný nemůže hlavu přímo postaviti tak, aby střední její čára od obou ramen stejně byla vzdálena. Osa hlavy nestojí kolmo na příčné ploše rameny položené. '''C.''' o. bývá způsobeno buď jizevným smrštěním kůže nebo svalstva krku, neb obrnou či křečí schylovače krku. Při obrně schýlena bývá hlava ve směru druhého schylovače, při křeči kloní se ke svalu chorobnému. – '''C.''' {{Prostrkaně|succedaneum}} viz [[../Cefalohaematom|{{Prostrkaně|Cefalhaematom}}]]. – '''C.''' {{Prostrkaně|progenaeum}} viz [[../Cefalometria|{{Prostrkaně|Cefalometria}}]]. ''[[Autor:Ferdinand Pečírka|Peč.]]''

'''C.''' v {{Prostrkaně|právu římském}} znamená právní osobnost občana římského. Podmíněno a individuálně určeno jest '''c.''' jednotlivcovo tím, že on jest svobodným (''liber''), občanem římským (''civis romanus'') a členem rodiny (''familia''). Odpadne-li jedna z těchto tří podmínek, nastává {{Prostrkaně|capitis deminutio}}, t. j. zrušení právní osobnosti občana. Rozeznávají se pak tři stupně její: c. d. {{Prostrkaně|maxima}}, {{Prostrkaně|minor}} (neboli {{Prostrkaně|media}}) a {{Prostrkaně|minima}}. C. d. {{Prostrkaně|maxima}} bývá způsobena ztrátou svobody, upadnutím v otroctví. C. d. {{Prostrkaně|minor}} nastává, pozbude-li kdo pouze občanství římského, podržuje svobodu, jako když se stane občanem latinské nebo jiné cizí obce. C. d. {{Prostrkaně|minima}} pak přihází se, kdykoli občan zvláštním soukromoprávním aktem, jako [[../Adopce|adoptione]], [[../Emancipace|emancipatione]] (v. t.) vystupuje z agnatské rodiny, ku které byl posud náležel, čímž on sice pozbývá též posavadní právní osobnosti své, ale zároveň obdržuje '''c.''' nové. Všeliká c. d. má za následek, že capite deminutus pozbývá z pravidla posavadních svých práv a právních závazků. Práva majetková, spojená výhradně s osobou jeho (na př. služebnosti osobní) zanikají naprosto, ostatní práva majetková přecházejí z pravidla na jiné osoby, dluhy pak pomíjejí dle práva civilního naprosto, jen že tu časem byla ediktem praetorským věřitelům poskytnuta náležitá pomoc. Pro dnešní právo obecné nemá římská capitis deminutio již žádné platnosti. Srv. M. Cohn, Beiträge z. Bearbeit. d. röm. R. 2, str. 41–404. (1880); H. Krüger, Geschichte der c. d. I., 1887. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Zdravotnictví v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>2sf2pix931xv0825o1hxeyg8pa7a4bl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Causa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23471</id>
    <revision>
      <id>338065</id>
      <parentid>319944</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:56:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338065</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1441" sha1="5bf1ksso5nm7dfdpdeybro8wxl6p4rh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Causa
| PŘEDCHOZÍ = de Caus
| DALŠÍ = Causa Curiana
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Causa
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;238. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n249/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Kauza
}}

{{Forma|proza}}
'''Causa''' [kauza], lat., {{Prostrkaně|příčina}}, kterémuž slovu odpovídá mnohým z četných svých významů. V právu římském a obecném značí: 1. {{Prostrkaně|věc právní, spor}}: '''c.''' ''criminalis''. spor trestní; '''c.''' ''iusta'', spor spravedlivý; '''c'''-''ae cognitio'', '''c.''' ''cognita'' viz [[../Cognitio|{{Prostrkaně|Cognitio}}]]. 2. Vše, co patří k věci nebo pohledávce, nároky vedlejší, {{Prostrkaně|příslušenství}}: '''c.''' ''rei'' při ''vindikaci'', ''omnis'' '''c.''', ''res cum sua'' '''c.''', věc s příslušenstvím, úroky atd. při pohledávce. 3. {{Prostrkaně|Stav}} (''conditio'', ''status''), '''c.''' ''mancipii'', stav dítěte jinému prodaného do ''mancipia'', '''c.''' ''possidentis'', postavení držitelovo; '''c.''' ''perpetua'', trvalý podklad služebnosti. 4. {{Prostrkaně|Důvod právní}}, '''c.''' ''possessionis'', titul, účel a pohnutku právního jednání.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>5bf1ksso5nm7dfdpdeybro8wxl6p4rh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Centuria</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24654</id>
    <revision>
      <id>338071</id>
      <parentid>320002</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:13:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338071</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1996" sha1="m9dsc2ochx0lmpqmi0ly4qm4mxz034k" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Centuria
| PŘEDCHOZÍ = Centunculus (botanika)
| DALŠÍ = Centurie magdeburské
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Centuria
| AUTOR = [[Autor:Josef Miroslav Pražák|Josef Miroslav Pražák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;301. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n313/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Centuria''' (z lat. ''centu[m]viria''), vlastné oddělení 100 mužů, naše »setnina«, později však i oddělení, které neobnáší pravě počet 100. 1. Význam její v ústavě římské. Král římský Servius Tullius rozdělil obyvatelstvo římské dle principu timokratického v patero tříd, každou pak třídu k účelům vojenským v jistý počet setnin. První třída měla 80 '''c'''-ií, druhá, třetí a čtvrtá po 20, pátá 30. Setniny tyto dělily se stejným počtem ve dva druhy: setniny starších ('''c.''' ''seniorum''), do nichž zařaděni byli občané od 46–60 let, kteří jenom domova bránili, a setniny mladších ('''c.''' ''iuniorum'') od 17–45 let, kteří táhli do pole. – Ku zmíněnému počtu setnin družilo se 18 setnin jezdců, 2 setniny trubačů (''cornicines'', ''tubicines''), 2 setniny řemeslníků (''fabri''), a jedna setnina, do níž vřaděni byli všichni ti, kteří nebyli zastoupeni v jedné z pěti tříd, t. ř. '''c.''' ''capite censorum''. Celkem tedy byly 193 setniny. Na základě tohoto rozdělení svoláván byl také národ do sněmu t. zv. ''comitia centuriata''. – 2. V legii římské (o 4200 mužích), která měla 60 '''c'''-ií, obnáší setnina hastatův a principů po 60, setnina triariů po 30 mužích. Později počet mužstva legie byl sesilen a tím ovšem stoupl také počet mužů v setnině. ''[[Autor:Josef Miroslav Pražák|Pk.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>m9dsc2ochx0lmpqmi0ly4qm4mxz034k</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Císař</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24656</id>
    <revision>
      <id>338080</id>
      <parentid>320338</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:07:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338080</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1243" sha1="0g3yqmxz8wteuzsglezr02rvis9twhj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Císař
| PŘEDCHOZÍ = Cisalpská republika
| DALŠÍ = Císař (osoby)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Císař
| AUTOR = [[Autor:Josef Trakal|Josef Trakal]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Císař
}}

{{Forma|proza}}
'''Císař''' jest panovnický titul nejvyššího řádu. Pochází od římského jména {{Prostrkaně|Caesar}}, kterého panovníci (imperátoři) římští od Augusta počínajíc užívali vedlé jiných titulův (imperator, princeps, augustus) k označení své důstojnosti a moci. V románských jazycích ujaly se odvozeniny od imperator (''empereur'', ''emperor'', ''imperatore'' a j.). V mezinárodních poměrech jest rozdíl mezi králi a císaři jen čestný; oběma náleží titul Veličenstvo (''majestas'') a královské pocty (''honneurs royaux''), navzájem pak titulují se jako bratři. ''[[Autor:Josef Trakal|Tkl.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské dějiny v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Politika v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0g3yqmxz8wteuzsglezr02rvis9twhj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Connubium</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24683</id>
    <revision>
      <id>338118</id>
      <parentid>320254</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T21:21:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338118</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="550" sha1="qm5no8mmfjtp6ewwq5io5o6vel5f9oz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Connubium
| PŘEDCHOZÍ = Connossement
| DALŠÍ = Conocephalites
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Connubium
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;583. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n597/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Connubium''' viz [[../Conubium|{{Prostrkaně|Conubium}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>qm5no8mmfjtp6ewwq5io5o6vel5f9oz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Confirmatio tutoris</title>
    <ns>0</ns>
    <id>24686</id>
    <revision>
      <id>338116</id>
      <parentid>320249</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T21:12:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338116</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="598" sha1="qbp9uxckblv92h4ms4d47hsp7d9thfw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Confirmatio tutoris
| PŘEDCHOZÍ = Confirmatio chartarum
| DALŠÍ = Confiscatio bonorum
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Confirmatio tutoris
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;576. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n591/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Confirmatio tutoris''' viz [[../Poručník|{{Prostrkaně|Poručník}}]].
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>qbp9uxckblv92h4ms4d47hsp7d9thfw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zastupitelné věci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25101</id>
    <revision>
      <id>338173</id>
      <parentid>213947</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:25:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338173</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1455" sha1="8ap20pshe7zhqqc3a1euxtjsw0cpjuy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zastupitelné věci
  | PŘEDCHOZÍ = von Zastrow Heinrich Adolf
  | DALŠÍ = Zastupitelství státní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zastupitelné věci
  | AUTOR = neznámý
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;466. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n485/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Zastupitelné věci''' (''res fungibiles'', ''vertretbare Sachen'') jsou věci, při nichž v právních poměrech nezáleží na {{Prostrkaně|určitém}} individuálně určeném předmětu (''species'', ''certum corpus''), nýbrž jen na jejich {{Prostrkaně|množství}} a {{Prostrkaně|jakosti}} (kvantitě a kvalitě), pročež praví se o nich, že jsou to ''res quae pondere, numero, mensura valent'' neb ''consistunt''. Určeny jsouce jen {{Prostrkaně|podle druhu}} (''genus'', ''incertum corpus''), mohou nazvány býti {{Prostrkaně|druhovými}}, kterýžto výrax byl by snad vhodnější než umělý výraz '''v. z.''', utvořený Zachariem, neuznaný však některými romanisty, jako na př. Windscheidem, který užívá výrazu {{Prostrkaně|věci kvantitativné}}. '''Z'''-ými věcmi zvláště důležitými jsou peníze.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>8ap20pshe7zhqqc3a1euxtjsw0cpjuy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Zcestí/Zcestí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25239</id>
    <revision>
      <id>338051</id>
      <parentid>228058</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T13:22:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338051</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="942" sha1="b93ptql030qjctrps4tq9yayv5om3jt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Scestí
  | AUTOR = Jiří Orten
  | PŘEDCHOZÍ = U tebe teplo je…
  | ČÁST = Zcestí
  | DALŠÍ = Zpověď
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Scestí
  | AUTOR = [[Autor:Jiří Orten|Jiří Orten]]
  | ZDROJ = ORTEN, Jiří. ''Dílo Jiřího Ortena : Poesie.'' Praha : Václav Petr, 1947. s.&amp;nbsp;227.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|01bbfb60-58c3-11e2-a66b-005056827e52}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

&lt;poem&gt;
Oblaka prachu zvedají se za popravčím vozem.
Dojatý kat se zděšen odvrací.
Za chvíli zazvoní košatá hlava o zem.
Přistupte blíže, diváci!

Odevždy souzen byl. Dozrával dlouho v kobce.
Měl čas. A mřížemi se často prodral svit,
krvácející snad. Nemyslí na žalobce.
Chce sebe sama popravit.

Chce? Neví. Ztrácí se v zkomírajícím snění,
dosníti obláček a mladé ňadro chce,
pochopit pacholky, jít zpříma na lešení
a zpívat, zpívat do konce!
&lt;/poem&gt;

''22. IV. 1941.''</text>
      <sha1>b93ptql030qjctrps4tq9yayv5om3jt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zastupitelství státní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25473</id>
    <revision>
      <id>338174</id>
      <parentid>213948</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:26:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338174</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7146" sha1="73cw0524mb5lqmv2h34stn02tcrhqfu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zastupitelství státní
  | PŘEDCHOZÍ = Zastupitelné věci
  | DALŠÍ = Zastupitelstvo obecní
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zastupitelství státní
  | AUTOR = [[Autor:František Storch|František Storch]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;466–467. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n485/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Státní zastupitelství
}}

{{Forma|proza}}
'''Zastupitelství státní.''' V řádech trestních reformovaných '''z. s.''' jest orgán, jemuž náleží stíhati činy trestné officiálné, podávati pro ně (veřejnou) trestní obžalobu a ji zastupovati v řízení trestním. Historický jeho základ sluší hledati v právě francouzském, kdež vyvinulo se z instituce t. zv. {{Prostrkaně|královských prokurátorů}}. To byli původně {{Prostrkaně|zástupci komory královské}}, kteří měli před soudy, a to jak ve sporech civilních královského fisku, tak ve věcech trestních, hájiti prospěchu komory královské, jenž v řízení trestním kynul jí zejména z odsouzení obžalovaného k trestům majetkovým a z konfiskace jeho jmění. Později stal se z toho zvláštní úřad, t. zv. {{Prostrkaně|veřejné ministerstvo}} (''ministère public''), jemuž přikázán úkol, trestně stíhati činy trestné a bdíti nad tím, aby řízení trestní dálo se způsobem zákonným. V novém, reformovaném řízení tr., jež bylo ve Francií vytvořeno koncem stol. XVIII., instituce veřejného ministerstva neboli '''z. s'''-ho byla podržena a přikázán jí zároveň úkol, podávati a zastupovati veřejnou trestní obžalobu. U nás bylo '''z. s.''' zavedeno nejprve r. 1848 pro řízení ve věcech tiskových, potom pro řízení trestní vůbec řádem tr. ze 17. led. 1850, odkudž tato instituce přešla – s některými změnami co do působnosti a organisace – i do řádu tr. z 29. čce 1853 i do platného nyní řádu tr. z 23. kv. 1873. Ustanovení o ní obsahují hlavně §§ 29–37, 401–408 a 448 ř. tr. z r. 1873, §§ 87–114 prováděcího naříz. z 19. list. 1873, instrukce pro '''z. s.''' z 3. srpna 1854 a jednací řád pro ně z 5. kv. 1897.

Organisace '''s'''-ho '''z.''' provedena jest tak, že při každém soudě okresním vykonává příslušné funkce buď úředník '''s'''-ho '''z.''' nebo úředník úřadu politického nebo policejního nebo zvláštní {{Prostrkaně|funkcionář}} '''s'''-ho '''z.''', při každém sborovém soudě prvé stolice {{Prostrkaně|státní zástupce}}, při každém sborovém soudě druhé stolice {{Prostrkaně|vrchní st. zástupce}} (všichni s potřebným počtem náměstků, substitutů) a při soudě kassačním {{Prostrkaně|generální prokurátor}} se svými náměstky (»generálními advokáty«). Každý orgán '''s'''-ho '''z.''' zřízený při soudě nižším podřízen jest orgánu zřízenému při soudě vyšším; toliko vrchní st. zástupce jest podřízen přímo, jako sám generální prokurátor, ministru spravedlnosti. Členové '''s'''-ho '''z.''' nejsou úředníky soudcovskými, nýbrž náležejí k orgánům správy justiční, pročež nevztahují se k nim ustanovení základních zákonů státních zaručujících úředníkům soudcovským samostatnost, nesesaditelnost a nepřesaditelnost. V obvodě každého sborového soudu druhé stolice všichni úředníci '''s'''-ho '''z.''' sloučeni jsou ve zvláštní personální status. Vybíráni však bývají obyčejně ze státu úředníků soudcovských, do něhož při postupování atd. opět bývají zařazováni. Hlavou celé instituce a z její působnosti podle zákonův ústavních odpovědným jest ministr spravedlnosti. Organisace '''s'''-ho '''z.''' provedena jest podle zásady {{Prostrkaně|jednoty a nedílnosti}}, z níž také vyplývá moc {{Prostrkaně|devoluční a substituční}} orgánů vyšších naproti podřízeným. Státní zástupcové i vrchní státní zástupcové mohou totiž úřední výkony příslušející orgánům státního '''z.''' zřízeným při soudech nižších svého obvodu jim odníti a buď si sami je předsevzíti nebo je odevzdati jinému orgánu '''s'''-ho '''z.''' sobě podřízenému.

Působnost každého orgánu '''s'''-ho '''z.''' vztahuje se k těm věcem, které náležejí k působnosti soudu trestního, při němž jest ustanoven. (Jen funkcionáři při soudech okresních obmezeni jsou na řízení o přestupcích tam konané.) Z věcí administrativních přikázána jest '''z.''' státnímu také spolupůsobnost v řízení disciplinárním proti úředníkům soudcovským a jiným soudním úředníkům a sluhům, proti notářům a advokátům a kandidátům notářským a advokátním. K nejvlastnější působnosti '''s'''-ho '''z.''' náleží, aby stíhalo činy trestné officiálné, při čemž má se říditi zásadou {{Prostrkaně|legality}} (viz [[../Opportunita a legalita|{{Prostrkaně|Opportunita a legalita}} v řízení trestním]]). V působnosti své orgánové státního '''z.''' nejsou závislí na soudě, při němž jsou zřízeni, jakož naopak i soudu jest zabezpečena nezávislost na '''s'''-m '''z.''' V samém řízení trestním st. zástupce má co do hlavní věci postavení {{Prostrkaně|strany processní}} a jest potud soudu formálně podřízen. Ve vší svoji působností každý člen '''s'''-ho '''z.''' má dbáti toho, čeho vyhledává prospěch státu, zvláště pak, aby pravda vyšla na jevo, tedy aby došlo platnosti i vše to, co jest ku prospěchu obviněného. Výkonů soudcovských, zvláště výkonů vyšetřovacích, st. zástupce nesmí sám předsebráti. V některých směrech řád tr. uchýlil se od důsledností z toho plynoucích a porušiv zásadu rovnosti stran processních na škodu obviněného a obhájce, nadal státního zástupce právy a přednostmi, jež činí z něho představitele moci státní a – podle vzoru práva francouzského – ochránce a strážce zákona.

Zvláštní jest postavení a působnost {{Prostrkaně|generálního prokurátora}}. Jemu jest přikázáno jen účastniti se jednaní soudu kassačního ve věcech trestních, zvláště pak jednání o zmatečných stížnostech tam konaného. Při tom však nemá býti činný jako zástupce obžaloby trestní, nýbrž má působiti jen k tomu, aby bylo rozhodnuto podle zákona. On také výlučně jest oprávněn podávati k soudu kassačnímu t. zv. stížnost zmatečnou pro zachování zákona.

O {{Prostrkaně|vyloučení}} členů '''s'''-ho '''z.''' jednají §§ 75 a 76 ř. tr. ({{Prostrkaně|zamítnutí}} se nepřipouští), poměr k jiným úřadům upravuje § 36 ř. tr. '''Z.''' – Srv. {{Prostrkaně|Storch}}, Říz. tr. rak. I. 1887 str. 255–281. ''[[Autor:František Storch|-rch.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Instituce v Rakousko-Uhersku v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>73cw0524mb5lqmv2h34stn02tcrhqfu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Coheres</title>
    <ns>0</ns>
    <id>25649</id>
    <revision>
      <id>338110</id>
      <parentid>320165</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T20:10:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338110</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="529" sha1="0ffrxbgv1pjwd7b41gs52to9tsv8mpr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Coheres
| PŘEDCHOZÍ = Cohen Emil
| DALŠÍ = Cohn
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Coheres
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;496. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n511/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Coheres''' [ko-], lat., {{Prostrkaně|spoludědic}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0ffrxbgv1pjwd7b41gs52to9tsv8mpr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>26834</id>
    <revision>
      <id>338142</id>
      <parentid>337701</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:08:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Vydání dle let */ což takto?;</comment>
      <origin>338142</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2218" sha1="s08428oie2y7tql6m0gxqb96qy3vo93" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy
  | AUTOR = Různí autoři
  | ZDROJ = {{Kramerius|mzk|ae876087-435d-11dd-b505-00145e5790ea}}
  | VYDÁNO = Praha, 1861–1941
  | ISBN = 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Národní listy
}}

'''Národní listy''' byly český deník vycházející v letech 1861–1941.

== Vydání dle let ==
* [[/1861|1861]] ~ [[/1862|1862]] ~ [[/1863|1863]] ~ [[/1864|1864]] ~ [[/1865|1865]] ~ [[/1866|1866]] ~ [[/1867|1867]] ~ [[/1868|1868]] ~ [[/1869|1869]]
* [[/1870|1870]] ~ [[/1871|1871]] ~ [[/1872|1872]] ~ [[/1873|1873]] ~ [[/1874|1874]] ~ [[/1875|1875]] ~ [[/1876|1876]] ~ [[/1877|1877]] ~ [[/1878|1878]] ~ [[/1879|1879]]
* [[/1880|1880]] ~ [[/1881|1881]] ~ [[/1882|1882]] ~ [[/1883|1883]] ~ [[/1884|1884]] ~ [[/1885|1885]] ~ [[/1886|1886]] ~ [[/1887|1887]] ~ [[/1888|1888]] ~ [[/1889|1889]]
* [[/1890|1890]] ~ [[/1891|1891]] ~ [[/1892|1892]] ~ [[/1893|1893]] ~ [[/1894|1894]] ~ [[/1895|1895]] ~ [[/1896|1896]] ~ [[/1897|1897]] ~ [[/1898|1898]] ~ [[/1899|1899]]
* [[/1900|1900]] ~ [[/1901|1901]] ~ [[/1902|1902]] ~ [[/1903|1902]] ~ [[/1904|1904]] ~ [[/1905|1905]] ~ [[/1906|1906]] ~ [[/1907|1907]] ~ [[/1908|1908]] ~ [[/1909|1909]]
* [[/1910|1910]] ~ [[/1911|1911]] ~ [[/1912|1912]] ~ [[/1913|1913]] ~ [[/1914|1914]] ~ [[/1915|1915]] ~ [[/1916|1916]] ~ [[/1917|1917]] ~ [[/1918|1918]] ~ [[/1919|1919]]
* [[/1920|1920]] ~ [[/1921|1921]] ~ [[/1922|1922]] ~ [[/1923|1923]] ~ [[/1924|1924]] ~ [[/1925|1925]] ~ [[/1926|1926]] ~ [[/1927|1927]] ~ [[/1928|1928]] ~ [[/1929|1929]]
* [[/1930|1930]] ~ [[/1931|1931]] ~ [[/1932|1932]] ~ [[/1933|1933]] ~ [[/1934|1934]] ~ [[/1935|1935]] ~ [[/1936|1936]] ~ [[/1937|1937]] ~ [[/1938|1938]] ~ [[/1939|1939]]
* [[/1940|1940]] ~ [[/1941|1941]]

=== Články ===
Hesla podle počátečního písmene:

{{IndexSlovník}}

''[[Speciální:PrefixIndex/{{FULLPAGENAME}}/|Všechny dosud zpracované články]]'' (automatický abecedně řazený seznam)

&lt;div style=&quot;display: inline-block;&quot;&gt;&lt;inputbox&gt;
  break = no
  placeholder = Vyhledáváný výraz nebo článek
  prefix = {{FULLPAGENAME}}
  searchbuttonlabel = Hledat v periodiku
  type = fulltext
  width = 30
&lt;/inputbox&gt;&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Národní listy]]
[[Kategorie:Periodika]]</text>
      <sha1>s08428oie2y7tql6m0gxqb96qy3vo93</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zhorský ze Zhoře</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28109</id>
    <revision>
      <id>338176</id>
      <parentid>214054</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:41:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338176</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2464" sha1="1llglajipu01px3o13ry2z48cqq9dpk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zhorský ze Zhoře
  | PŘEDCHOZÍ = Zhorský
  | DALŠÍ = Zhrubělé slovo
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zhorský
  | AUTOR = [[Autor:August Sedláček|August Sedláček]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;600. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n643/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Zhorský''' {{Prostrkaně|ze Zhoře}}, příjmení rodiny rytířské, která pocházela z Plzeňska. Pražský děkan Pontanus udělil (1601) pěti osobám, mezi nimiž byl {{Prostrkaně|Mikuláš}} '''Z'''. erb a heslo z {{Prostrkaně|Kronberka}}. Týž měl syna {{Prostrkaně|Jiřího}} a tohoto syn {{Prostrkaně|Karel}} žil ještě r. 1724 jsa neženat v Kladrubech. Jiný potomek {{Prostrkaně|Jan}} († 1648) zůstavil syna {{Prostrkaně|Samuela}} († 1694), jenž žil v Klatovech. Syn tohoto byl {{Prostrkaně|Jakub}} († 1724), kr. rychtář v Klatovech, a tohoto syn {{Prostrkaně|František}} Benedikt. Tento měl statek Odlochovice, a protože se vyznamenal ve službách vojenských, obdržel majestátem 3. srpna 1725 šlechtictví a právo psáti se ze Z. (prvotní majestát byl s heslem z {{Prostrkaně|Kronberka}} a leží posud u c. k. ministerstva vnitra). R. 1736, 16. květ. povýšen do rytířského stavu rodův starožitných. Byl radou soudu nejv. purkrabství a krajským hejtmanem. Zemřel 1767. Potomstvo žilo ve dvou pošlostech. ''A''. Nejstarší syn {{Prostrkaně|Ferd. August}} byl ve vojenských službách a zemřel r. 1806 bes muž. potomstva. Bratr jeho {{Prostrkaně|Josef}} Bernart, zakladatel starší pošlosti, měl syna {{Prostrkaně|Františka}}, jehož synové byli {{Prostrkaně|Mořic}} a {{Prostrkaně|Ferdinand Vincent}}. Po onom zůstal syn t. jm. († 1866), po tomto synové {{Prostrkaně|Hugo}} a {{Prostrkaně|Vladimír}}. Vladimír zdědil po otci Petrovice a Krašovice a zemřel 5. list. 1893 byv dvakráte ženat. Mužského potomstva není. — ''B''. {{Prostrkaně|Vincent}}, nejmladší syn byl c.k. majorem a zemřel r. 1814. Syn jeho {{Prostrkaně|František}} († 1849) zůstavil tři syny, z nichž nejmladší byl {{Prostrkaně|Antonín}}. Synem tohoto je {{Prostrkaně|Alfons}} (nar. 1871). ''[[Autor:August Sedláček|Sčk]]''.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Šlechtické rody v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>1llglajipu01px3o13ry2z48cqq9dpk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zhůře</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28112</id>
    <revision>
      <id>338177</id>
      <parentid>214059</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:41:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338177</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="570" sha1="qlyqxzuzxd40oopt2nr7w2rsg7czy4u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zhůře
  | PŘEDCHOZÍ = Zhudovice
  | DALŠÍ = Zhůř
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zhůře
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;601. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n644/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Zhůře''', {{Prostrkaně|Zhůř}}, ves v Čechách, hejtm. Plzeň, okr. a pš. Blovice, fara Prádlo; 22 d., 138 obyv. č. (1900).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qlyqxzuzxd40oopt2nr7w2rsg7czy4u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zákon</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28120</id>
    <revision>
      <id>338172</id>
      <parentid>214161</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:21:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338172</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12337" sha1="rozx1j0hr2yudo0mf4fdw8uyawl0baq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zákon
  | PŘEDCHOZÍ = Zakolany
  | DALŠÍ = Zákoníci
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zákon
  | AUTOR = neznámý, [[Autor:Gustav Zába|Gustav Zába]], [[Autor:Kamil Henner|Kamil Henner]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;397–398. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n415/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Zákon
}}

{{Forma|proza}}
'''Zákon''' (lat. ''lex'', fr. ''loi'', angl. ''law'', rus. ''zakon'', něm. ''Gesetz'', pol. ''ustawa'', maď. ''törvény'') v právě jest imperativní projev vůle oprávněného orgánu statní moci, opravující vynutitelným způsobem společenský řád. Poněvadž '''z.''' jest všeobecné, abstraktní pravidlo (již slovo samo ukazuje, že jest to pravidlo pro {{Prostrkaně|konání}}, proto ve starém rus. jaz. i ''pokon''), týkající se všech příslušníků státu a vztahující se na všechny připady, musí býti jasně vysloven a veřejně vyhlášen. Proto jsou předepsány pro vydávání '''z'''-ů jisté formy. Ve státech konstitučních vydávati se mohou '''z'''-y jen se svolením {{Prostrkaně|zastupitelstva lidu}} čili t. z. {{Prostrkaně|sborů zákonodárných}}, {{Prostrkaně|parlamentů}}. Moc zákonodárná náleží tu sboru zákonodárnému společně s panovníkem, tak že parlament dříve o jistém zákoně se usnese a pak '''z.''' ten předloží se panovníkovi k sankci, načež teprve veřejně se vyhlašuje. '''Z'''-y dělí se podle různých hledisek na skupiny. Obyčejně upravují '''z'''-y všeobecně jisté právní poměry, jsou totiž všeobecnými právními pravidly pro všecky případy, a to jsou '''z'''-y {{Prostrkaně|všeobecné}} (''leges generales''). Jindy však obsahují pravidla pro určité osoby nebo věci, a to jsou '''z'''-y {{Prostrkaně|speciální}}. Podle toho, jaký právní obor '''z'''-em se upravuje, dělíme '''z'''-y na {{Prostrkaně|civilní}} č. {{Prostrkaně|občanské}}, jestliže se jimi upravují soukromé poměry právní, a na '''z'''-y {{Prostrkaně|veřejnoprávní}}. Tyto opět dělí se na '''z'''-y {{Prostrkaně|ústavní}}, {{Prostrkaně|správní}}, {{Prostrkaně|finanční}} atd. Podle toho, zda vztahují se '''z'''-y na celé státní území či jen na určitou jeho čásť, '''z'''-y dělí se na {{Prostrkaně|universální a partikulární}}. V literatuře rozeznávají se dále '''z'''-y {{Prostrkaně|formální a materiální}}. Je-li v '''z'''-ě obsaženo právní pravidlo obecně závazné, mluvíme o '''z'''-ě ve smyslu materiálním. Naproti tomu '''z'''-em ve smysle formálním rozumíme všeliký správní akt (akt vlády nebo panovníka), k němuž se vyžaduje svolení zákonodárného sboru, jak tomu jest na př. při zcizování státních statků. '''Z'''-m ve smysle materiálním může tedy býti i t. zv. {{Prostrkaně|nařízení}} (''Verordnung'', ''Erlass''), jímž ve státě konstitučním rozumí se předpis hlavy státu nebo státních úřadů. Nařízení mohou býti vydávána obyčejně jen pro takové případy, kde '''z.''' má mezeru, kde jest nejasný, nebo kde vyžaduje podrobnějšího rozvedení zásad v něm obsažených (t. zv. {{Prostrkaně|prováděcí nařízení}}, ''Ausführungsverordnung''). Takováto nařízení bývají vydávána v oboru státní správy, aby se úřadům dostalo návodu, jak jistý '''z.''' má se prováděti (instrukce, reglementy atd.). Nařízení ta nejsou arci '''z'''-y v materiálním smysle, poněvadž neobsahují všeobecně závazných právních pravidel pro všechny státní občany (právní nařízení, ''Rechtsverordnungen''). Nařízení s povahou '''z'''-ů mohou býti vydávána, jen když panovník a vládní orgány jsou k tomu zmocněny ústavou nebo '''z'''-em. – '''Z'''-y počínají působiti někdy dnem, kdy byly vyhlášeny, jindy určitým dnem po publikování. V Rakousku nastupuje působnost '''z'''-ů, nebylo-li nic jiného ustanoveno, 45. dnem po vyhlášení. O vyhlašování '''z'''-ů u nás viz [[../Říšský zákoník|{{Prostrkaně|Říšský zákoník rakouský}}]]. {{Prostrkaně|O zákoníku zemském}} viz [[../Čechy|{{Prostrkaně|Čechy}}]], str. 553.

'''Z.''' ve smysle {{Prostrkaně|filosofickém a přírodovědeckém}} jest vytčený vztah všeobecné pravidelnosti mezi sourodými členy nějaké řady. Nejvšeobecnější '''z.''' přírodního dění jest '''z.''' {{Prostrkaně|příčinnosti}} (''principium causalitatis''), jež zní: každá změna má svou příčinu, a stejné příčiny mají stejné účiny. Vyhledávati k daným změnám jejich zvláštní konkrétní příčiny, znamená stanoviti '''z'''-y daných úkazův. Ustálený zákonný výklad zjevův toho kterého odboru sluje {{Prostrkaně|theorie}}. '''Z.''' jest vždy všeobecný výraz, jímž si vykládáme příčinné dění určitého oboru zjevů, zahrnujíce jím rozmanitost stejnorodých případů, a právě proto, že '''z.''' jest příčinným výkladem, nepřipouští výjimek. V něm obsažen jest důvod poznání, proč něco jest takové a proč takové to býti musí. Zákonný výklad přírodního dění jest možný jen tehdy, trváme-li při zásadě příčinnosti. '''Z.''' přírody jest neměnitelný, všechno libovolné zasahaní v jeho řád jest vyloučeno. Vedle '''z'''-ů, které stanoví pravidelnost toho, co jest, jsou '''z'''-y, jež určují normy a zásady toho, co býti má, kterýchž příkazů možno poslechnouti, možno se jim i vyhnouti. '''Z'''-ům toho druhu náleží všeobecná závaznost mravní, po případě aesthetická, mluvíme totiž o '''z'''-ech mravních a aesthetických. '''Z'''-y logické stanoví ony tvary myšlení, od nichž uchýliti se nemožno, aniž bychom upadli ve spor. '''Z'''-ům těm náleží tolikéž ráz normativní. ''[[Autor:Gustav Zába|Zb.]]''

'''Z.''' {{Prostrkaně|Starý a Nový}} viz [[../Bible|{{Prostrkaně|Bible}}]].

'''Z'''-y {{Prostrkaně|církevní}}. Právní poměry církvekatolické upraveny jsou jednak právem božským (''ius divinum''), jednak právem zvaným ''ius humanum'', pr. lidským. Právo božské musí býti prohlášeno za takové nejvyšší antoritou církevní na základě Písma nebo podání božského (''traditio divina'') a jest nezměnitelné. Právo lidské – pozměnitelné – prýští ze '''z'''-a (''lex'') a z obyčeje právního (''consuetudo''). '''Z.''', aby byl platný, musí pocházeti od oprávněného činitele, t. j. příslušného zákonodárce, a musí býti řádně prohlášen čili promulgován. Nejyvšší právo zákonodárné přisluší papeži pro celou církev ve věcech církevních, ovšem v mezích práva božského. Forma papežskýcb předpisů jest různá (decretalis epistola, encyclicae litterae, chirographa, litterae apostolicae, bulla, breve, rescriptum atd.}. Platnost '''z'''-a není podmíněna ani formou, ani přijetím do nějaké sbírky. Při prohlašování papežských '''z'''-ů vyvinula se lásada, že uveřejnění v Římě učiněné jest platné pro celé křesťanstvo (''publicatio urbi facta est orbi facta''). V Římě činilo se prohlašování pravidelně tím, že '''z.''' byl veřejně předčítán a přibit na určitýcb místech. Veliké zákoníky papežské byly zasílány ve středověku nejslavnějším universitám. Nyní zasílají se opisy nebo výtisky '''z'''-ů jednotlivým biskupům. Časopis »Acta sanctae sedis« vycházející v Římě byl papežem Piem X. ověřen jako věstnik pro rozhodnutí papežská a kongregační, ale aniž bylo stanoveno, že každý '''z.''' papežský musí obsažen býti v časopise řečeném. Nedostatek závazného věstníku velmi se pociťuje odedávna. (Srv. články [[../Bullarium|{{Prostrkaně|Bullarium}}]], [[../Corpus iuris canonici|{{Prostrkaně|Corpus iuris canonici}}]], [[../Regest|{{Prostrkaně|Regest}}]].) Jen výjimečně se předpisuje zvláštní uveřejnění '''z'''-a a činí se platnost na něm závislá, např. prohlášení tridentského předpisu o formě uzavírání manželství. Obecný sbor (''concilium oecumenicum'') nemá samostatného práva zákonodárného, neboť každé jeho usnesení má potřebí schválení papežského, by jako '''z.''' zavazovalo. Opačné stanovisko sborů reformačních se neujalo. Zákonodárné právo papežské se nepřenáší na úřady kuriálné; vydávají-li kongregace římské normy všeobecně závazné (''declarationes'', ''decreta''), děje se to po předchozím schválení papežském. Pokud výjimky stanoveny nejsou, podrobení jsou papežským '''z'''-ům všichni členové církve; '''z'''-y ty jsou hlavním zdrojem práva universálního. Obyčejné platí '''z.''' papežský ihned, jakmile byl uveřejněn. Mají-li biskupové za to, že papežský '''z.''' rázu nedogmatického nebo nařízeni kuriálné by mohlo poškoditi církevní zájmy v diecési, mohou činiti odůvodněné námitky; ovšem není rozhodnuto, zda mohou prozatím zrušiti účinnost '''z.''' takových. – V církevních provinciích přísluší zákonodárné právo sboru provinciálnímu v mezích práva obecného; '''z'''-y zde usnesené mohou jen doplňovati mezery ponechané právem obecným nebo mohou blíže prováděti právo toto; k zaumezení možných odporů, předkládají se usnesení sborů řečených před prohlášením ku prozkoumání do Říma. Působnost '''z'''-ů těchto obmezena obvodem církevní provincie. V diecésích mají biskupové zákonodárné právo, nikoli diecésní synody. Meze tohoto práva jsou podobny jako při zákonodárství provinciálním, jen že '''z'''-y působí pouze v příslušné diécési. V těch případech, kde biskup vázán jest při správě diecésní souhlasem nebo radou kapitoly, musí šetřiti těchto práv kapitolních i při výkonu zákonodárství. Prohlášení '''z'''-ů biskupských jazykem latinským nebo zemským děje se přijetím do tištěnych sbírek (věstníku ordinariátního) neb okružníkem (''currenda'') k duchovenstvu nebo prohlášením se strany farářův nebo biskupským listem. Vikáři generální mají právo nařizovací beze zvláštní plné moci v záležitostech, které jim byly přeneseny všeobecně. Podobné právo má koadjutor dočasný a vikář kapitolní. Vedle toho vykonávají praeláti vyňatí z biskupské pravomoci zákonodárnou moc pro okres eximovaný, kardinálové vzhledem ke svým kostelům titulním, legáti a lateře co do legacií svých, apoštolští vikáři v objemu určeném plnou moci. Církevní kommunity (právnické osoby) maji právo autonomie, t. j. právo samostatně upravovati vnitřní záležitosti společenské; avšak úprava tato nesmí se příčiti právu obecnému ni partikulárnému, ni nabytým právům osob třetích, ni právům církevních představených ani zájmům církevním. Pro partikulárné právo mají ještě význam [[../Konkordát|{{Prostrkaně|konkordáty}}]] (v. t.). V mezích práva zákonodárného mohou udělena býti privilegia, to jsou '''z'''-y speciální, jimiž tvoří se právo pro určitý podmět zvláště stanovený. Podobně může každý zákonodárce udělovati dispense ze závaznosti svých '''z'''-ů, t. j. může rušiti účinnost právního pravidla vzhledem k určitému poměru, který by jinak podléhal tomuto pravidlu. V církevním právě platí celkem tytéž všeobecné zásady jako v právě světském o trvání, změně, zrušení, výkladu, doplnění a odporu '''z'''-ův. – Církev katolická hájí stanoviska, že církevní záležitosti mohou jen církevním zákonodárstvím býti upraveny; státové v postupu dob různě se zachovávali k tomuto požadavku církevnímu, brzy jej uznávajíce, brzy odmítajíce, brzy obmezujíce, při čemž spor byl o rozsah pojmu záležitostí církevních. Detaily tohoto různého nazírání a staletého boje sluší hledati při vylíčení politických a církevních dějin různých zemí a státův. ''[[Autor:Kamil Henner|Hnr.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>rozx1j0hr2yudo0mf4fdw8uyawl0baq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Výkupné právo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28493</id>
    <revision>
      <id>338146</id>
      <parentid>213629</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:14:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338146</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="608" sha1="jsc3d4arl67qckujiq1q3izz7kvimsr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Výkupné právo
  | PŘEDCHOZÍ = Výkřidlí
  | DALŠÍ = Vykyřovice
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Výkupné právo
  | AUTOR = neznámý
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;31. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n39/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Výkupné právo''' čili [[../Retraktní právo|{{Prostrkaně|Retraktní právo}}]] (v. t.).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>jsc3d4arl67qckujiq1q3izz7kvimsr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cikáni</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28729</id>
    <revision>
      <id>338076</id>
      <parentid>320048</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:26:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338076</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10671" sha1="97ltivq6f03yq6j7x86tzlfk2t8xyrj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Cikáni
  | PŘEDCHOZÍ = Cikán
  | DALŠÍ = Cikánka (obec v Čechách)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Cikáni
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Josef Ješina|Josef Ješina]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;365–367. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n382/mode/1up Dostupné online.]
  | VYDÁNO = 1892
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Cikáni
}}

{{Forma|proza}}
'''Cikáni''', kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI.&amp;nbsp;století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX.&amp;nbsp;stol. za Nikefora), v XIII.&amp;nbsp;stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r.&amp;nbsp;1417 jsou již u Baltického moře, r.&amp;nbsp;1422 v Italii, r.&amp;nbsp;1427 ve Francii, r.&amp;nbsp;1447 u Barcelony ve Španělsku: r.&amp;nbsp;1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r.&amp;nbsp;1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. '''C.''' sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily.

V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou {{Prostrkaně|Atsinganos}} (Athinganos), bulh. {{Prostrkaně|Acigan}}, rumun. {{Prostrkaně|Tzigan}}, maď. {{Prostrkaně|Tzigany}}, ital. {{Prostrkaně|Zingaro}}, tur. {{Prostrkaně|Čingiané}}, špan. {{Prostrkaně|Gitano}}, angl. {{Prostrkaně|Gipsy}}, albán. {{Prostrkaně|Yevk}}, franc. {{Prostrkaně|Bohémiens}}. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu, franc. vznikl chybným názorem, protože první '''c.''' přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli '''c.''' na Balkán. Jiní (jako M.&amp;nbsp;J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. ''tsjeng'' (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se {{Prostrkaně|Singurai}}, ale nevíme, zda název ten souvisí s '''c'''-ny. V Asii prý slovou {{Prostrkaně|Kouli}}, v Indii {{Prostrkaně|Banjari}} nebo {{Prostrkaně|Lombadi}}, pravé jejich jméno je prý {{Prostrkaně|Gohuri}}. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

{{anchor|kartas}}První zmínka o '''c'''-nech v {{Prostrkaně|Čechách}} činí se ve »Starých letopisech českých« při r.&amp;nbsp;1416, kde se o nich dí, že se toho času poprvé v Čechách objevili a lid mámili. Avšak lze za to míti, že byli '''c.''' v Čechách viděni již r.&amp;nbsp;1242, kdy sem přišli tajně jako vyzvědači Tatarův, a tu jim dle slova v řeči jejich často od nich užívaného tehdáž »kartas« říkáno. Také popis zevnějšku a chování jejich, jak jej v kronice Dalimilově nalézáme, zcela na pozdější '''c'''-ny připadá. Že byli v Čechách příslušníci opovrženého tohoto kmene i pod jménem '''c.''' před r.&amp;nbsp;1416 známi, dosvědčuje »Popravčí kniha pánů z Rožmberka«, kde se při r.&amp;nbsp;1399 dí, že se v tlupě lupičské, která tehdáž v jižn. Čechách řádila, nalézal vedlé několika Němců z Rakous též jistý »Cikán černý, Ondřejóv pacholek«. R.&amp;nbsp;1416 přišel do Čech okázale předvoj (300&amp;nbsp;duší) '''c'''-nů malebně vystrojených, mužové koňmo, potloukal se po zemi a uměl si lid nakloňovati lživým vypravováním, že nepřátelé křesťanstva je vyhnali a že u Čechů hledají útočiště; proto byli vlídně přijati. Za dob husitských nepokojů rozšiřovali se po Čechách valně a volně, a snášelivost česká lákala ještě větší houfy do Čech, kteří zabrali jižní lesnaté krajiny a i v Praze pokojně bydleli ve 2.&amp;nbsp;pol. XV.&amp;nbsp;stol. Za dob pronásledování '''c'''-nů v záp. Evropě nalezli útulku v Čechách, ač toho nebyli hodni, neboť spolčovali se s Turky, služby vyzvědačské a paličské jim konajíce, zvláště v l.&amp;nbsp;1536—41. Proto začalo se proti '''c'''-nům vystupovati a to tak přísně, že bylo potřebí přísnost tuto mírniti zákony. Vyssávali lid i zemi po celou dobu 30leté války, ba i později tak, že císař Leopold&amp;nbsp;I. musil proti nim vydati dekret (21.&amp;nbsp;dub. 1688), jímž vypovídali se ze země. Ale to nic neprospělo, spíše ještě '''c.''' z Moravy a ze Slezska přicházeli a své šmejdy dále prováděli, tak že konečně reskriptem daným 11.&amp;nbsp;čce 1697 za psance byli prohlášeni. Tu nastala hrozná štvanice na '''c'''-ny, v níž mnoho jich zahynulo; ale přes to uherští '''c.''' pokoušeli se pořád ještě o přístup do Čech, zvláště do lesů v Táborsku a Budějovicku. Za císaře Josefa&amp;nbsp;I. počali se hrnouti z Uher a Moravy do Čech na svá obvyklá místa, i byli opět stíháni, věšeni a mrzačeni, ale bránili se také statečně, až vojenským zakročením ze země byli vyhnáni. Též Karel&amp;nbsp;VI. prohlásil patentem ze dne 20.&amp;nbsp;čna 1721 '''c'''-ny za psance a stanovil, aby i ženy byly smrtí trestány. Za panování Marie Terezie bylo poněkud upuštěno od přísných ustanovení Karlových. Císař Josef&amp;nbsp;II. snažil se '''c'''-ny přiměti k usedlému živobytí; měli bydleti v Uhrách a Sedmihradsku, ale '''c.''' opustili vystavěná jim obydlí a raději se toulali provozujíce kejklířství, koňařství, kovářství, kotlářství, hadačství, žebrotu, krádež, ba i loupež. A potulnému tomuto životu dosud houževnatě jsou oddáni. Pozdější opatření policejní proti '''c'''-nům spadají v jedno s opatřeními proti {{Prostrkaně|tulákům}}. Obšírnějších zpráv dočísti se lze v »Matici moravské« 1879. Že '''c.''' teprve do Moravy a do Čech přišli, když byli dříve mezi Řeky, Rumuny a Maďary žili, dokazuje slovník českých '''c'''-nů, v němž nalézají se slova těchto národů. ''[[Autor:Josef Ješina|Jna.]]''

'''C.''' jsou nervosní. V štěstí jásají, v neštěstí si zoufají, v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba&amp;nbsp;II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. '''C.''' mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky.

'''C.''' mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u '''c'''-nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos — kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2&amp;nbsp;mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku. — Srv. Grellmann, {{Cizojazyčně|de|Histor. Versuch über die Zigeuner}} (1787, první ukázal na indický původ); Pott, {{Cizojazyčně|de|Die Zigeuner in Europa u. Asien}} (1843-44); Bataillard, {{Cizojazyčně|fr|De l'apparition et de la dispersion des Bohémiens en Europe}} (1849); Miklosich, {{Cizojazyčně|de|Über die Mundarten und die Wanderungen der Zigeuner Europas}} (1872-1877); články v různých časopisech, zvláště {{Cizojazyčně|en|Gypsie Review}}. Snůškou všech vědomostí o '''c'''-nech je Adriano Colocci, {{Cizojazyčně|it|Gli Zingari}} (Turin, 1889). U nás studoval jejich jazyk Puchmajer a podlé něho napsal J.&amp;nbsp;Ješina mluvnici (Romáňi Čib), kterýž i vydal pověsti a pohádky jejich a s Ulrichem mluvnici ruského nářecí '''c'''-nů; pak hrabě Rud Wratislav, {{Cizojazyčně|de|Versuch einer Darstellung der Lebensweise, Herkunft und Sprache der Zigeuner}} (Praha, 1868). Horlivým pěstitelem jazyka cikánského v Uhrách je arcikníže Josef, jehož objemné dílo ''{{Cizojazyčně|hu|A cigány nyelotan}}'' r.&amp;nbsp;1889 vydala maď. akademie. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Národopis v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Lidé podle národnosti v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>97ltivq6f03yq6j7x86tzlfk2t8xyrj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Col legno</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29009</id>
    <revision>
      <id>338111</id>
      <parentid>320166</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T20:49:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338111</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="671" sha1="ea9a8i8zq8lv082y7zrjm849vszszco" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Col legno
  | PŘEDCHOZÍ = Collegium
  | DALŠÍ = di Collegno
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Col legno
  | AUTOR = neznámý
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 511. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n526/mode/1up Dostupné online]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Col legno
}}

{{Forma|proza}}
'''Col legno''' [kol leňo], ital., {{Prostrkaně|dřevem}}, v hudbě značí hru převráceným smyčcem, t.&amp;nbsp;j. tepati struny hůlkou smyčcovou.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Italské výrazy v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>ea9a8i8zq8lv082y7zrjm849vszszco</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Wehneltův přerušovač</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30508</id>
    <revision>
      <id>338165</id>
      <parentid>213780</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:53:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338165</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2097" sha1="3gt6bs7fc8fn5g3ulqpqanety3b3eza" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Wehneltův přerušovač
  | PŘEDCHOZÍ = von Wehlen
  | DALŠÍ = Wehr in Baden
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Wehneltův přerušovač
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;165. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n173/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
[[Soubor:Wehnelt interrupter illustration.jpg|náhled|vpravo|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Č. 4746. Wehneltův přerušovač.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]
'''Wehneltův přerušovač''' čili {{Prostrkaně|elektrolytický přerušovač}} jest Wehneltem r.&amp;nbsp;1899 sestrojený přístroj, kterým možno elektrický proud přerušovati použitím jeho elektrolytického účinku. Skládá se z&amp;nbsp;nádoby&amp;nbsp;''A'' (vyobr. č.&amp;nbsp;4746.) naplněné zředěnou kyselinou sírovou, hustoty 1&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;15—1&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;2, ve které ponořena jest olověná deska&amp;nbsp;''b'' a&amp;nbsp;skleněná rourka&amp;nbsp;''a'' se zataveným platinovým hrotem&amp;nbsp;''p''. Zapne-li se přístoj tento na zdroj elektrický&amp;nbsp;''č'' tak, že ''a'' bude spojeno s&amp;nbsp;kladným pólem a&amp;nbsp;''b'' se záporným, vepne-li se dále do obvodu tohoto nějaká cívka ''c'' s&amp;nbsp;ovinutým drátem měděným isolovaným, proud elektrický bude přerušován. Na kladné špičce platinové usazuje se kyslík, vyrobený elektrolyticky, ten obalí platinový hrot a&amp;nbsp;zruší tak jeho styk s&amp;nbsp;vodivou tekutinou jej obklopující. Tím přeruší se i&amp;nbsp;proud elektrický. Mezitím však bublina kyslíková vypluje na povrch, styk s&amp;nbsp;vodivou tekutinou se obnoví, proud se opět propustí a&amp;nbsp;tak se vše opakuje. Teplo vyvinuté elektrickým proudem na špičce platinové podporuje toto působení. Podle velikosti špičky, indukčního koëfficientu cívky vepiaté, napětí použitého zdroje možno '''W'''-tovým '''p'''-em dosíci 250 až 2000 přerušení za 1&amp;nbsp;vteř.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>3gt6bs7fc8fn5g3ulqpqanety3b3eza</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Westonův článek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30512</id>
    <revision>
      <id>338166</id>
      <parentid>213798</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T10:01:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338166</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2010" sha1="6pfswqnzc222vlkuc47l7ma7xd422oe" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Westonův článek
  | PŘEDCHOZÍ = Weston-super-Mare
  | DALŠÍ = Westphal Rudolf
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Westonův článek
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;200. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n209/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

[[Soubor:Weston cell illustration.jpg|náhled|vlevo|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Č. 4748. Westonův článek.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]
{{Forma|proza}}
'''Westonův článek''' též {{Prostrkaně|kadmiový článek}}, normální článek galvanický, používaný pro měření elektrotechnická. Původně skládal se ze zinku a&amp;nbsp;platiny vložených v&amp;nbsp;kaši ze síranu zinečnatého a&amp;nbsp;rtuťnatého. Novější konstrukce má místo zinku kadmium a&amp;nbsp;místo síranu zinečnatého síran kademnatý. Při konstrukci Jäger-Wachsmuthově kathoda skládá se z&amp;nbsp;čisté rtuti a&amp;nbsp;jest pokryta pastou ze síranu rtuťnatého, koncetrovaného roztoku síranu kadmiového a&amp;nbsp;jeho krystallů. Anoda jest tekutý amalgam rtuťový (na 1&amp;nbsp;d.&amp;nbsp;kadmia 6&amp;nbsp;d.&amp;nbsp;rtuti). Ve vyobr. č.&amp;nbsp;4748 ''a''&amp;nbsp;značí paraffin, ''b''&amp;nbsp;asbest, ''c''&amp;nbsp;roztok síranu kademnatého, ''d''&amp;nbsp;porculán, ''e''&amp;nbsp;amalgam, ''f''&amp;nbsp;síran rtutičnatý, ''g''&amp;nbsp;rtuť, ''h''&amp;nbsp;korek. Elektromotorická síla v&amp;nbsp;mezích 0°—26&amp;nbsp;°C tepla určí se vzorcem:
{{Konec formy}}

&lt;center&gt;''e'' = 1&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;022 [1&amp;nbsp;—&amp;nbsp;0&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;0000122&amp;nbsp;(t&amp;nbsp;—&amp;nbsp;20) — 0&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;00000064&amp;nbsp;(t&amp;nbsp;—&amp;nbsp;20)&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;].&lt;/center&gt;

Nepatrné znečištění mění elektromotorickou sílu jen asi o&amp;nbsp;&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;1000&lt;/sub&gt;%, přimíšení 2%&amp;nbsp;zinku v&amp;nbsp;kadmiu o&amp;nbsp;0&lt;sup&gt;·&lt;/sup&gt;0004&amp;nbsp;volt.

[[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>6pfswqnzc222vlkuc47l7ma7xd422oe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cech</title>
    <ns>0</ns>
    <id>30537</id>
    <revision>
      <id>338068</id>
      <parentid>319952</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:07:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338068</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10410" sha1="0vuwm55vc6wwts7z3doa5p1sqn04kvw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Cech
| PŘEDCHOZÍ = Cehnice
| DALŠÍ = Cech (hornictví)
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Cech
| AUTOR = [[Autor:Zikmund Winter|Zikmund Winter]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;260–262. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n273/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Cech
}}

{{Forma|proza}}
'''Cech''' býval privilegovaná korporace živnostníků všelikterakých. Jméno pochází od onoho znamení čili {{Prostrkaně|cejchu}} (''signum''), jímž se jeden spolek cechovní lišil od druhého. Znamení to bylo na praporci, na svících, na pečeti. Jakkoli již v antickém Římě postřehujeme živnostenská sdružení (''collegia'') správy a zvyky všelijakými, přece klásti jest vznik cechů jakožto privilegovaných korporací do středověku, a to do té doby teprve, kdy vznikala města a v nich svobodné řemeslnictvo. Dokud řemeslníci pracovali v podhradech prací nesvobodnou, robotnou, dotud nebylo cechů. Když osobní, svobodná práce stala se nejen povinností, ale i právem: sdružili se stejní pracovníci nejprve v {{Prostrkaně|bratrstvo}}, a z bratrstev vyvinuly se '''c'''-y privilegované, vše ve zdech městských. Se zřízením městským ujalo se zřízení cechovní po vší Evropě. Členové bratrstva slíbili sobě ochranu, vyvolili si některého světce za patrona, oblíbili si oltář nebo kapli k bohoslužbě bratrské, slíbili si podporu v nouzi a v nemoci, průvod pohřební poctivý. Tento křesťanský ráz zůstával pořáde ve spolku i potom, když proměnilo se bratrstvo v '''c'''., nadaný pravomocí nad členy, živnostenskou policií nad jejich prací a monopolem díla i prodeje. (Viz {{Prostrkaně|[[../Cechovní zřízení|Cechovní zřízení]]}}.) Na kus cesty okolo města nesměl nikdo kromě '''c'''-u pro-vozovati řemeslo ni živnost. Tímto »právem mílovým« soustředila a uzavřela se práce i kapitál v ohradě městské naproti venkovu. Jen o svobodných trzích (zvláště o výročních) smívali do města cizí »hostinští« lidé s řemeslnými pracemi svými. Středověkého města nelze sobě bez řemeslných '''c'''-ův ani pomysliti. Řemeslníci pronikali všecken veřejný život městský; oni podlé řemesel osazovali ulice, dávajíce jim jméno, oni z '''c'''-u vypravovali městskou obranu zbrojnou; dle '''c'''-ů scházeli se v radním domě k hromadám, dle '''c'''-ů mívali účasť v slavnostech církevních i světských. Cechovní řády a povahy vnikly do vší středověké společnosti tak tuze, že jich analogie postřehujeme i v rytířstvě, v universitách (»národy« nebo pozdější fakulty se svými mistry jsou '''c'''-y) i ve spolcích uměleckých (meistersingři) a naposled i ve spolcích zábavných, besedních. Kdy řemeslnické a živnostenské '''c'''-y vznikly, toho nelze určitým rokem doložiti. U nás rovně jako v polských zemích jsou nepochybné stopy o cechovním zřízeni v XIII. stol., ačkoli nejstarší povědomý řád jest teprve z r. 1318. Jesti to {{Prostrkaně|řád pražských krejčů}}. V dobách lucemburských vladařů byla u nás již všecka všudy přednější, důležitejší řemesla '''c'''-y vázána a vysazena. R. 1364 vysazuje Karel IV. i pasíře, tedy řemeslo podřízenější. Že se i v té době bratrstvo vyvíjelo v '''c'''. nerychlým způsobem, toho světlý důkaz i obraz při pražském bratrstvě malířském, r. 1348 založeném »ke cti boží, mate-ře boží i sv. Lukáše«. Přední povinnost bratří byla pobožnost v den sv. Lukáše, přední právo měli k poctivému pohřbu s příkrovem a svíčkami. Do konce věku však byl z bratrstva '''c'''. Zárodky jeho byly již v nejstarších statutech. V nich již mluví se o řemesle i o jurisdikci mistrů starších nad bratřími. Rostoucí vzdělaností množila se u nás i všude jinde řemesla. V XV. stol. povědomo jest u nás 225 řemesel a živností rozličných. Práce se rozdrobovala. Z krejčů na příklad vyvinuli se kabátníci, kytléři, hacníci (hace = gatě) a vetešníci, ti totiž, kteří směli šíti jen ze starých kusů; řemeslníci o železe pracující, rozvinuli se mimo starodávné kováře a mladší zámečníky v pilaře, lopatníky, sekerníky, srpníky, vidlaře, drátníky, flašnýře (klempíře), jehelníky a jiné všelijaké. Z truhlářů vyvinuli se stoličníci, lavičníci, postelníci, soustružníci a z těchto později kolovratníci. Hranice mezi řemesly takovými byly ovšem velmi nezřetedlny a hádek o ně bývalo vždy a všude dosti. Také v živnostech dlením doby nastalo dělení a drobení. Podlé kupcův a kramářů prodávali hrstníci, kroupníci, krupičníci. Roku 1451 obdrželi '''c'''. »olejníci« pražští, kteří »od starodávna« u kaple Těla Božího prodávali »obilí«, totiž hrách, jáhly, kroupy, semenec, proso, rubení, mák. Časem leckteré řemeslo v Čechách zaniklo, za to jiné z potřeby vzniklo. Tak na př. pro novou modu vyniká v XVI. století řemeslo punčochářské, pro nové umění dekorační '''c'''. štukatérský; rostoucí přepych způsobil řemeslo i '''c'''. cukrářský; v XVII. století vznikl '''c'''. parukářův (ale řád jeho teprve za Karla VI. r. 1701); také čím dále tím spíše slučují se u nás v '''c'''-y rozliční živnostníci, obchodníci, lidé dělní. ba i služební. Takž na příklad ze XVI. stol. pocházejí řády havéřů, vinařů, kupců, šmejdířů, šmukýřů, r. 1523 mají v Čáslavi i oráči nebo ratajčíci svůj '''c'''., r. 1528 stvrzen jest řád pražských plavců; r. 1530 pražských konířů, r. 1543 uhelníků, z druhé půle XVI. stol. jsou řády šenkéřů, kočů, formanů, šermířů, lazebníků, včelařů nebo medařů (v Mezeřičí, Rožnově, Litomyšli); v XVII. století domohli se cechovního zřízení také kuchaři, muzikáři (1677), mistři polní čili ovčáci Bylo-li v kterém řemesle mistrů málo, nesloučili se v '''c'''., ale aby nebyli kromě zřízení cechovního, spojovali se mistři rozličných řemesel v '''c'''. jeden. {{Prostrkaně|Spojený}} '''c'''. měl někdy i prazvláštní jméno. Tak na příklad v Hradci Jindřichově slulo spojení devatenácti řemesel »rejcech«, bohatý, veliký '''c'''.; ve Mšeně slulo spojení kovářů, kolářů, zámečníkův a bečvářů »čtvero řemeslo«; v Třebechovicích měli v XVI. století »'''c'''. řemesla rozličného«. Ba v Moravské Třebové pojmenovali cechovní sdružení všech řemeslníkův osamotnělých, k nimž při dali se obchodníci a městští úředníci, »Obcí malou«. I ženské sdružovaly se v '''c'''. (tkadlice v Hoře r. 1444). Jako jinde takž i u nás některý '''c'''. měl své členy v rozličných městech. Na příklad '''c'''. lazebnický v Žatci (1615) pojal v sebe všecky lazebníky Kadaně, Loun, Mostu a ze Slavkova. Nejeden pražský '''c'''. osobil sobě právo patronovo nade všemi stejnými '''c'''-y v království, zvláště půjčil-li pražský '''c'''. přespolnímu statuta nebo pečeť. Řemeslným vandrem vznikla druhdy i vzájemná solidárnost našich cechovníků se zahraničnými. Přišel-li tovaryš odkudkoli, připili mu a opatřili ho prací nebo »vyšenkovali« ho o město dál. V opak řemesel »šenkujících« byla také řemesla. která nedopouštěla vandru, aby technika řemeslná se neroznesla. (V Lubeku na příklad jantarníci, v Norimberce hodináři, rotšmidi mosazníci a j.) Mezi '''c'''-y bývaly rozdíly. Jedni řemeslníci pokládali sebe za vzácnější druhých. Řezníci všude chtívali býti prvními. Mlynáři, tkadlci. lazebníci dlouho byli z povržených. Ovčáci byli nejpovrženější. Do polovice XVI. století všecka povržená řemesla očištěna jsou všude, ale zatím jen na papíře. (Artikule sněmu augšpurského r. 1548.) Zvyk dlouho přetrval očistu. V XV, stol. také tovaryši hojnějších řemesel sestavovali se v bratrstva, v '''c'''-y. Jest v tom výraz tehdejších »sociálních otázek« dělnických. Tovaryši stali se »stavem« děl-ným naproti mistrům a sdružili se k vzájemné svépomoci, starší tovaryši zosobili si jurisdikci nad spolučleny, ba leckde snažili se rozhodovati i ve sporech mezi tovaryši a mistry. '''C'''-y tovaryšské nestaly se skutkem bez odporů mistrů. Mistrovské '''c'''-y poddány byly úřadům městským a s nimi podléhaly vrchnosti vyšší, kteráž dávala privilegia. Působení vrchnostenské v '''c'''-y měnívalo se proměnami politickými. Městské úřady volívaly cechovní představenstvo, dohlížely nad sazbami a cenami trhovými, ohledávaly spolu s cechovními staršími dobrotu zboží, rozhodovaly o sporech '''c'''-ů s '''c'''-em, a ve sporech členů cechovních byly instancí druhou. V starší době leckde valné hromady obecní stvrzovaly '''c'''., jinde sám městský úřad, jinde vláda. Panovníci nejedni nepřívětivé oko nesli k řemeslným '''c'''-ům, po-něvadž v nich byl živel čilý, nepokojný a cestováním vzdělaný. Mnohý vládce zrušil ob čas '''c'''-y dočista. Na příklad u nás Ferdinand I. po revoluci r. 1547. Teprve r. 1562 obnoveny jsou zase. Panovníci všech zemí zanechávali sobě práva dávati řemeslníkům mimo '''c'''. koncesse. Který řemeslník neměl královy koncesse, slul u nás »stolíř« (fušer) a '''c'''. ho tuze pronásledoval. Všickni dvorští a panští řemeslníci provozovali řemesla nejsouce vázáni '''c'''-em. Již v XVI. století '''c'''-y poklesly. Zmizel demokratický duch prvotních řádů. '''C'''-y ostaly výsadou několika lidí na škodu obecenstva i těch řemeslníků, jimž přístup do '''c'''-u všelijak stěžován. Duch času na konci XVIII. století otevřel dráhu svobodě živnostenské proti cechovním korporacím, jichž řády naposled ustrnuly v prázdný formalismus života neschopný. U nás konec učiněn '''c'''-ům teprve 20. prosince 1859 živnostenským řádem novým. '''C'''-y proměnily se ve společenstva na nových základech. ''[[Autor:Zikmund Winter|–ter.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0vuwm55vc6wwts7z3doa5p1sqn04kvw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zájezí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>31913</id>
    <revision>
      <id>338171</id>
      <parentid>182082</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:21:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338171</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1652" sha1="qtef5lrts9t70snwk2q05rxbcnsks00" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zájezí
  | PŘEDCHOZÍ = Zájezdec
  | DALŠÍ = Zajíc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zájezí
  | AUTOR = [[Autor:Karel Hromas|Karel Hromas]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = K. Hromas
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;390. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n401/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Ottův slovník naučný/Jez]]
}}

[[Soubor:Weir.jpg|náhled|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Č. 4770. Zájezí.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]
{{Forma|proza}}
'''Zájezí''' též {{Prostrkaně|podjezí}} jest čásť dna říčního, ležícího přímo pod jezem (vyobr. č.&amp;nbsp;4770.), vydaná největšímu působení vody přez jez přepadající. Tuto čásť dna třeba z&amp;nbsp;těchto důvodů opevniti zvlášť pečlivě, aby bylo zajištěno trvání jezu samého. Opevnění '''z.''' (žulovými deskami, bétonem, kvádry neb záhozem z&amp;nbsp;lomového kamene) sahá obyčejně na 5—50&amp;nbsp;''m'' daleko pod jez a&amp;nbsp;řídí se rozměr ten jednak tvarem jezu, jednak mocností přepadající vody a&amp;nbsp;tloušťkou vrstvy vody pod jezem se nalézající. Čím jest tvar jezu více přizpůsoben tvaru přepadající vody, čím ''t'' větší, čím ''h'' větší, čím ''z'' menší, tím mohutnější a&amp;nbsp;delší&amp;nbsp;'''z.''' Mimo to často nutno '''z.''' ukončiti štětovou stěnou&amp;nbsp;''š''. '''Z.'''&amp;nbsp;bývá někdy vytvořeno ve formě mísovité. ''[[Autor:Karel Hromas|KHs.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném|Zájezí]]</text>
      <sha1>qtef5lrts9t70snwk2q05rxbcnsks00</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prácheňský zpěvník</title>
    <ns>0</ns>
    <id>39113</id>
    <revision>
      <id>338074</id>
      <parentid>296057</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:22:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Seznam písní */ fix?</comment>
      <origin>338074</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5090" sha1="j20spgxd0r5fzu9dkdmxm856et3dyxe" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Prácheňský zpěvník
  | PODTITULEK = Lidové písně z okolí Paračova na Strakonicku a z okolí Písku
  | AUTOR = [[Autor:Josef Janda|Josef Janda]] (zápis)&lt;br /&gt;[[Autor:Jan Znamenáček|Jan Znamenáček]] (notové přepisy)
  | ZDROJ = Prácheňský zpěvník
  | VYDÁNO = Písek, Strakonice: 1970
  | LICENCE = PD traditional
}}

Lidové písně z okolí Paračova na Strakonicku a z okolí Písku

Písně zapsal Josef Janda

== Seznam písní ==
* [[/Ach, hvězdy, hvězdičky/]]
* [[/Ach, prší, prší rosička/]]
* [[/Alou, páni muzikanti/]]
* [[/A ten náš pan správce/]] viz ''Ta dunovská náves''
* [[/Až já dnes pojedu/]]
* [[/Brložský mládenci, děkujem vám|Brložský mládenci]]
* [[/Celej den se, má panenko/]]
* [[/Cestičko bloudivá/]]
* [[/Copak ty myslíš, Andulko moje/]]
* [[/Co to máš, má milá/]]
* [[/Černé oči, snivé oči/]]
* [[/Čičenický chlapci/]]
* [[/Čížovský zahrady za sady|Čížovský zahrady]]
* [[/Daleko široko/]]
* [[/Dej vám pánbůh dobrýtro/]]
* [[/Ta dunovská náves|Dunovskej zvoneček]]
* [[/Hájku, háječku/]]
* [[/Hej, co to u Betléma/]]
* [[/Hlehle, tamhle v Betlémě/]]
* [[/Houdydličky houdydli/]]
* [[/Já bych se rád ženil/|Já bych se rád oženil]]
* [[/Já jsem přišel k vám /]]
* [[/Já mám doma kvočnu/]]
* [[/Já mám hezkou holku/]]
* [[/Já mám štípek zelený/]]
* [[/Já mám zahrádečku roubenou|Já mám zahrádečku]]
* [[/Je-li pak to pravda/]]
* [[/Jestli se mně vyjeví/]]
* [[/Jinínské panenky/]]
* [[/Kde, Andulko/]]
* [[/Kde, lásko, kdes byla/]]
* [[/Kdepak jsi bejvával/]]
* [[/Kdo chce do světa na zkušenou/]]
* [[/Kdož by vás, panenky/]]
* [[/Kdybych já věděla/]]
* [[/Když jsem šel od Štěkně k Vítkovu|Když jsem šel od Štěkně]]
* [[/Když jsem šel s mou milou/]]
* [[/Když nejsem, ať nejsem/]]
* [[/Když se ten ovísek/]]
* [[/Koleda, koleda míšku/]]
* [[/Koleda, koleda o svátcích/]]
* [[/Koledníci, o půlnoci|Koledníci o půlnoci]]
* [[/Kolem Protivína/]]
* [[/Kterak jsou se táta s mámou/]]
* [[/Má matičko, ožením se/]]
* [[/Má zlatá panenko/]]
* [[/Miloval jsem jednu pannu/]]
* [[/Mládenci, co chcete/]]
* [[/Jinínské panenky|Můj zlatej Honzíčku]]
* [[/My jsme hoši od Šumavy/]]
* [[/My jsme muzikanti/]]
* [[/Brložský mládenci, děkujem vám|My máme šafáře bručivýho]]
* [[/Nad Čepřouci je kopeček/]]
* [[/Nade mlejnem, pode mlejnem/]]
* [[/Nad Strakonici/]]
* [[/Nad Stříteží je háječek|Nad Stříteží je hájíček]]
* [[/Na naší zahradě/]]
* [[/Já mám doma kvočnu|Náš Jíra má koně]]
* [[/Ta dunovská náves|Na tej naší návsi]]
* [[/Na tom našem dvoře/]]
* [[/Na vojnu odejdu/]]
* [[/Odkad sluníčko vychází/]]
* [[/Okolo Pamětic stromy jsou/]]
* [[/Okolo Štěkně/]]
* [[/Pade, pade, pade rosička/]]
* [[/Páni milí, poslouchejte/]]
* [[/Pasecký louky|Pasecký louky jsou při dolině]]
* [[/Pásla husy pode mlejnem/]]
* [[/Pásl ovčák ovce/]]
* [[/Pásly děvčátka/]]
* [[/Pastejř troubí/]]
* [[/Pastucho, poslechni/]]
* [[/Pastucho, žeň svině na sucho/]]
* [[/Pěknou ženu mlaďoučkou/]]
* [[/Písecký hodiny/]]
* [[/Pode mlejnem, nade mlejnem/]]
* [[/Pod Myšencem louka zelená/]]
* [[/Pasecký louky|Pod našima okny]]
* [[/Pod našima okny v tej dolině/]]
* [[/Pochválen pán Ježiš Kristus/]]
* [[/Pořád mně dávají/]]
* [[/Pověz ty mně, holubičko/]]
* [[/Pověz ty mně, hvězdičko má/]]
* [[/Pročpak se, mládenci/]]
* [[/Pršelo, bylo tma/]]
* [[/Prší, prší jen to pleská|Prší, prší, jen to pleská]]
* [[/Sloužil jsem u sedláka/]]
* [[/Střelil myslivec sojku/]]
* [[/Svěť, měsíčku, na cestičku/]]
* [[/Šel jsem okolo/]]
* [[/Šla jest bábulenka/]]
* [[/Ta dunovská náves/]]
* [[/Ta kačena divoká/]]
* [[/Tamhle je háječek/]]
* [[/Tamhle stojí jaloveček/]]
* [[/Tamhle u lesíčka/]]
* [[/Teče voda, teče/]]
* [[/Teče vodička/]]
* [[/Ten kdo se chce oženiti/]]
* [[/Ten náš malý Honzíček/]]
* [[/To naše stavení/]]
* [[/To nejsou Humňana/]]
* [[/U Brloha stojí zahrádka/]]
* [[/U těch našich vrat/]]
* [[/Okolo Pamětic stromy jsou|Už jdou děvčátka z Lomečku]]
* [[/Už jsem zoral, zvodůroval|Už jsem zoral]]
* [[/Vandrovala blecha/]]
* [[/V Čepřoucích kohouti zpívají/]]
* [[/Alou, páni muzikanti|Vítáme vás, muzikanti]]
* [[/Vlašťovička lítá/]]
* [[/Vlašťovička švitoří/]]
* [[/V Paračově na vršíčku/]]
* [[/V Praze na vojnu verbujou/]]
* [[/V protivínském zámku/]]
* [[/Já mám štípek zelený|V Strakonicích na pláně]]
* [[/Všecko je to boží dárek/]]
* [[/Všude slyšet na vše strany/]]
* [[/Kde, lásko, kdes byla|Vychází sluníčko]]
* [[/Vyletěla holubice/]]
* [[/Vzhůru, pacholátka/]]
* [[/Vzkázala mi včera/]]
* [[/Zadudej, dudáčku/]]
* [[/Zafoukej, větříčku/]]
* [[/Zařejtej, můj vraný koníčku/]]
* [[/Všecko je to boží dárek|Zatracený posvícení]]
* [[/Ženci a žnečky/]]
* [[/Žene ovčák k háji/]]
* [[/Žežulka z lesa vylítla/]]

[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>j20spgxd0r5fzu9dkdmxm856et3dyxe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/Na hrob Fridricha Busnera; umř. 1492</title>
    <ns>0</ns>
    <id>44916</id>
    <revision>
      <id>338079</id>
      <parentid>251735</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:49:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338079</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1069" sha1="sozq24w21s7t50r2zwoqbscko6888yo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané
  | PŘEDCHOZÍ = Na hrob králi Kazimírovi Polskému, umř. r. 1491
  | ČÁST = Na hrob Fridricha Busnera; umř. 1492
  | DALŠÍ = Na vary Karlovy
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na hrob Fridricha Busnera; umř. 1492
  | PODTITULEK = (Mit. str. 96.)
  | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic|Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic]]
  | PŘELOŽIL = [[Autor:Karel Alois Vinařický|Karel Alois Vinařický]]
  | LICENCE = PD old 70
  | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
  | ZDROJ = VINAŘICKÝ, Karel. ''Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané.'' Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S.&amp;nbsp;134.
  | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|1431203}}
  | JINÉ = {{Převedeno z bratrského pravopisu}}
}}

&lt;poem&gt;
Jenž se mnou Syrii a Lybické písčiny vroucí,
    Nil, i Arábii též palmorodou jsi viděl,
Fridrichu roztomilý, tady jsem tě smrtí mi žalostnou
    Odtrženého v tom hrobě malém pochoval.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>sozq24w21s7t50r2zwoqbscko6888yo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Šablona:Kramerius</title>
    <ns>10</ns>
    <id>47875</id>
    <revision>
      <id>338158</id>
      <parentid>333846</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:15:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338158</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3772" sha1="83xyodmy57mt0itn8jrbwd54crjg4zi" xml:space="preserve">{{#if:{{{2|}}}
  | {{#switch:{{{1|×}}}
    | ABA001 = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní knihovna České republiky}}}]
    | ABA013 = [http://kramerius.stk.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní technická knihovna}}}]
    | ABC135 = [http://kramerius.nfa.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní filmový archiv}}}]
    | ABE304 = [http://kramerius.divadlo.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Institut umění – Divadelní ústav}}}]
    | ABG001 = [http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Městská knihovna v Praze}}}]
    | BOD006 = [http://kramerius.mendelu.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Mendelova univerzita v Brně}}}]
    | CBA001 = [http://kramerius.cbvk.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích}}}]
    | OSA001 = [http://camea.svkos.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě}}}]
    | ULG001 = [http://kramerius.svkul.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem}}}]
    | ZLG001b = [http://dlib.kfbz.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně}}}]
    | cbvk = [http://kramerius.cbvk.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích}}}]
    | cdk = [https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Česká digitální knihovna}}}]
    | cuni_fsv = [http://kramerius.fsv.cuni.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy}}}]
    | kkvhb = [http://www.digitalniknihovna.cz/kkvhb/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Krajská knihovna Vysočiny}}}]
    | knav = [http://kramerius.lib.cas.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Akademie věd České republiky}}}]
    | mlp = [https://digitalniknihovna.mlp.cz/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna MKP}}}]
    | mzk = [https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Moravská zemská knihovna v Brně}}}]
    | ndk = [http://ndk.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní digitální knihovna}}}]
    | nlk = [http://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní lékařská knihovna}}}]
    | nkp = [http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní knihovna České republiky}}}]
    | nm = [https://www.digitalniknihovna.cz/nm/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna Národního muzea}}}]
    | ntk = [http://kramerius.techlib.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní technická knihovna}}}]
    | svkhk = [https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna SVK HK}}}]
    | svkos = [http://camea.svkos.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě}}}]
    | svkul = [http://kramerius.svkul.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem}}}]
    | uzei = [https://kramerius.uzei.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Ústav zemědělské ekonomiky a informací}}}]
    | vkol = [http://kramerius.kr-olomoucky.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Vědecká knihovna v Olomouci}}}]
    | × = &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Chybí hodnota 1. parametru (identifikátor knihovny)|kategorie=Doplnit hodnotu 1. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
    | #default = &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Neznámá hodnota 1. parametru (identifikátor knihovny)|kategorie=Opravit hodnotu 1. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
  }}
  | &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Chybí hodnota 2. parametru (identifikátor dokumentu)|kategorie=Doplnit hodnotu 2. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
}}{{#invoke:KrameriusUUID|check|{{{2|}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Kramerius/{{{1|nic}}}}}&lt;noinclude&gt;
{{Dokumentace}}
&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>83xyodmy57mt0itn8jrbwd54crjg4zi</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338160</id>
      <parentid>338158</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:30:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>test</comment>
      <origin>338160</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3773" sha1="kzoupxflc4yjdcsf5dsqudc0egx6thc" xml:space="preserve">{{#if:{{{2|}}}
  | {{#switch:{{{1|×}}}
    | ABA001 = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní knihovna České republiky}}}]
    | ABA013 = [http://kramerius.stk.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní technická knihovna}}}]
    | ABC135 = [http://kramerius.nfa.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Národní filmový archiv}}}]
    | ABE304 = [http://kramerius.divadlo.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Institut umění – Divadelní ústav}}}]
    | ABG001 = [http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Městská knihovna v Praze}}}]
    | BOD006 = [http://kramerius.mendelu.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Mendelova univerzita v Brně}}}]
    | CBA001 = [http://kramerius.cbvk.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích}}}]
    | OSA001 = [http://camea.svkos.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě}}}]
    | ULG001 = [http://kramerius.svkul.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem}}}]
    | ZLG001b = [http://dlib.kfbz.cz/kramerius/handle/{{{1}}}/{{{2}}} {{{3|Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně}}}]
    | cbvk = [http://kramerius.cbvk.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích}}}]
    | cdk = [https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Česká digitální knihovna}}}]
    | cuni_fsv = [http://kramerius.fsv.cuni.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy}}}]
    | kkvhb = [http://www.digitalniknihovna.cz/kkvhb/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Krajská knihovna Vysočiny}}}]
    | knav = [http://kramerius.lib.cas.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Akademie věd České republiky}}}]
    | mlp = [https://digitalniknihovna.mlp.cz/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna MKP}}}]
    | mzk = [https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Moravská zemská knihovna v Brně}}}]
    | ndk = [http://ndk.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní digitální knihovna}}}]
    | nlk = [http://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní lékařská knihovna}}}]
    | nkp = [http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní knihovna České republiky}}}]
    | nm = [https://www.digitalniknihovna.cz/nm/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna Národního muzea}}}]
    | ntk = [http://kramerius.techlib.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Národní technická knihovna}}}]
    | svkhk = [https://kramerius.svkhk.cz/uuid/uuid:{{{2}}} {{{3|Digitální knihovna SVK HK}}}]
    | svkos = [http://camea.svkos.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě}}}]
    | svkul = [http://kramerius.svkul.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem}}}]
    | uzei = [https://kramerius.uzei.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Ústav zemědělské ekonomiky a informací}}}]
    | vkol = [http://kramerius.kr-olomoucky.cz/search/handle/uuid:{{{2}}} {{{3|Vědecká knihovna v Olomouci}}}]
    | × = &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Chybí hodnota 1. parametru (identifikátor knihovny)|kategorie=Doplnit hodnotu 1. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
    | #default = &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Neznámá hodnota 1. parametru (identifikátor knihovny)|kategorie=Opravit hodnotu 1. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
  }}
  | &lt;includeonly&gt;{{Chyba|šablona=Kramerius|text=Chybí hodnota 2. parametru (identifikátor dokumentu)|kategorie=Doplnit hodnotu 2. parametru}}&lt;/includeonly&gt;
}}{{#invoke:KrameriusUUID|track|{{{2|}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Kramerius/{{{1|nic}}}}}
&lt;noinclude&gt;
{{Dokumentace}}
&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kzoupxflc4yjdcsf5dsqudc0egx6thc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Omyly a přeludy/Opožděný květ</title>
    <ns>0</ns>
    <id>48401</id>
    <revision>
      <id>338153</id>
      <parentid>281240</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:00:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52;</comment>
      <origin>338153</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="901" sha1="b3hg51w5oh7mycap9glozntwl0udkpm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Omyly a přeludy
  | PŘEDCHOZÍ = Ekloga
  | ČÁST = Opožděný květ
  | DALŠÍ = Nel mezzo del cammin…
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Opožděný květ
  | AUTOR = [[Autor:Emil Hácha|Emil Hácha]]
  | VYDÁNO = Omyly a přeludy (1938)
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = WERNISCH, Ivan. ''Zapadlo slunce za dnem, který nebyl.'' Brno : Petrov, 2000. s.&amp;nbsp;204.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52}}
}}
&lt;poem&gt;
V mé roli dávno zaoraný květ
v pozdním létě vypučel,
když pšeničné již zhnědly lány
a žnec již s kosou od vsi šel.

Mhy přijdou hned a noci chladné,
větry se zdvihnou sychravé,
dřív než se rozvil, květ můj zvadne,
kol půjdou pohřby zdlouhavé.

Co klíčilo až v době zrání,
bez plodu musí zakrnět.
Tvé slzy, dítě, nezachrání
můj smutný, podjesenní květ.
&lt;/poem&gt;

[[Kategorie:Poezie]]</text>
      <sha1>b3hg51w5oh7mycap9glozntwl0udkpm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cissoida</title>
    <ns>0</ns>
    <id>53447</id>
    <revision>
      <id>338082</id>
      <parentid>320078</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:08:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338082</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2204" sha1="d45yx1lmub7dktddo4qean5o5enndaa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Cissoida
  | PŘEDCHOZÍ = de Cissey
  | DALŠÍ = Cissus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Cissoida
  | AUTOR = [[Autor:František Machovec|František Machovec]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;401. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni55ottogoog#page/n415/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Dioklova kisoida
}}

{{Forma|proza}}
'''Cissoida''' jest zvláštní křivka 3. stupně s bodem vratu, jejíž body lze takto sestrojiti: Na dané kružnici ''K'' vytknou se dva protilehlé body ''a'' a ''b'', v jednom z nich, na př. v ''b'', sestrojí se ke ''K'' tečna ''T''. Libovolný paprsek vedený bodem ''a'' protne tečnu ''T'' v bodě ''t'' a kružnici ''K'' v bodě ''k''. Naneseme-li na vytčený paprsek od bodu ''a'' délku ''am=kt'' co do velikosti i směru, jest ''m'' bodem '''c'''-dy; bod ''a'' jest jejím bodem vratu. Newton ukázal, že lze '''c'''-du vytvořiti takto pohybem pravého úhlu: Budiž ''X'' pevná přímka a ''s'' pevný bod; pravý úhel o vrcholu ''m'' pohybujž se tak, že jistý bod ''x'' jednoho ramena probíhá přímku ''X'' a že rameno druhé prochází bodem ''s''; potom vytvořuje střed úsečky ''mx'' '''c'''-du. '''C'''. jest též geom. místem pat kolmic s vrcholu paraboly na její tečny spuštěných, z čehož následuje tento zákon výtvarný: Mysleme si dvě paraboly shodné o společném vrcholu a protisměrných osách. Kotálí-li se jedna z těchto parabol po druhé, opisuje její vrchol '''c'''-du.-Vyhovují-li délky ''x'' a ''y'' podmínce ''(2r-x):z = z:x = x:y'' kdež ''r'' jest daná a ''z'' libovolná délka a pokládáme-li ''x'' a ''y'' za pravoúhlé souřadnice bodů, jest geom. místem těchto bodů '''c'''. Naopak je-li '''c'''. pro určité ''r'' sestrojena, lze ji užiti k vyhledání kterýchkoli dvou ze tří délek ''x'', ''y'' a ''z'', je-li jedna z nich známa. K určení dvou středních, měřicky úměrných, užil této křivky již Diokles, proto se také jmenuje '''c'''-dou Diokleovou. ''[[Autor:František Machovec|Mc.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>d45yx1lmub7dktddo4qean5o5enndaa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/3</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57436</id>
    <revision>
      <id>338124</id>
      <parentid>261193</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338124</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="840" sha1="1hssrjkx726ijj0xcodg9f8dwrl9zj8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;4&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;{{Uprostřed|&lt;big&gt;{{Prostrkaně|OSOBY.}}&lt;/big&gt;}}
{{Vspace|1ex}}
{{Linka|2em}}
{{Vspace|1ex}}
'''Král Václav&amp;nbsp;IV.''' (šestnáctiletý).&lt;br /&gt;
'''M.&amp;nbsp;Purkart,''' doktor v&amp;nbsp;lékařství, jeho průvodce.&lt;br /&gt;
'''Daniel z&amp;nbsp;Mrákotína,''' purkrabí na&amp;nbsp;Jívně.&lt;br /&gt;
'''Jíra,''' polesný.&lt;br /&gt;
'''Maří,''' jeho sestra.&lt;br /&gt;
'''Alena,''' jeho vnučka.&lt;br /&gt;
'''Jan,''' student z&amp;nbsp;Rakovníka.&lt;br /&gt;
'''Rubín,''' apotečník.&lt;br /&gt;
'''Dobronička,''' ve&amp;nbsp;službě u&amp;nbsp;Jíry.&lt;br /&gt;
'''Margreta,''' hospodyně na&amp;nbsp;Jívně.&lt;br /&gt;
Posel z&amp;nbsp;Křivoklátu.&lt;br /&gt;
'''Bláha,''' sedlák.
{|
|První
|rowspan=2| &lt;big&gt;}&lt;/big&gt; synek selský.
|-
|Druhý
|}
Děvčata selská.&lt;br /&gt;
Zbrojní pacholci z&amp;nbsp;Jívny.

{{Uprostřed|Děj v&amp;nbsp;lesích křivoklátských r.&amp;nbsp;1377.}}
{{Vspace|2em}}
{{Linka|5em}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>1hssrjkx726ijj0xcodg9f8dwrl9zj8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/5</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57442</id>
    <revision>
      <id>338125</id>
      <parentid>261194</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338125</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1933" sha1="6bqwd4nzf9orufn272a415tq8fomb1x" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;4&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Jednání první.'''&lt;/big&gt;}}

Dolina v&amp;nbsp;křivoklátských lesích. V&amp;nbsp;pozadí, na&amp;nbsp;úpatí lesnatého svahu, dřevěná myslivna s&amp;nbsp;přístřeškem na&amp;nbsp;dřevěných sloupech, obrostlých posedem, a s&amp;nbsp;lávkou u&amp;nbsp;každého. Přístřeškem viděti hlavní dvéře, k&amp;nbsp;nimž vedou dva&amp;nbsp;kamenné schody. Na&amp;nbsp;pravo (od&amp;nbsp;diváka) dále od&amp;nbsp;přístřešku dvéře do&amp;nbsp;komory Dobroničkovy. Opodál, na&amp;nbsp;pravo, nekrytá studně s&amp;nbsp;roubením. Okolo ní do&amp;nbsp;pozadí v&amp;nbsp;pravo cesta do&amp;nbsp;pobočného úvalu. Na&amp;nbsp;levo (od&amp;nbsp;diváka) v&amp;nbsp;popředí skupina starých dubů a křoví, za&amp;nbsp;něž vede od&amp;nbsp;myslivny cestička do&amp;nbsp;vedlejšího lesnatého údolí. Před&amp;nbsp;myslivnou volná, travnatá prostora, kterou vede cesta ku&amp;nbsp;přístřešku. Je v&amp;nbsp;červenci, v&amp;nbsp;neděli pozdě odpoledne.

{{Vspace|1em}}
{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Výstup  první.'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
Alena, Jíra.}}

{{Forma|proza}}
''Alena'' &lt;small&gt;(sedmnáctiletá, na&amp;nbsp;lavičce u&amp;nbsp;sloupu přístřešku blíže studny, u&amp;nbsp;nevelké nenatřené truhličky. Přehlíží v&amp;nbsp;ní prosté šperky (korale, pentle), až vytáhne modrou a červenou točenici (pentlí). V&amp;nbsp;tom&lt;/small&gt;

''Jíra'' &lt;small&gt;(statný stařec bílé brady i vlasů, v&amp;nbsp;zelenavé sukni přepásané nebarveným řemenem. Má přiléhavé nohavice a škorně. Vyjde z&amp;nbsp;myslivny beze&amp;nbsp;zbraně, s&amp;nbsp;hlavou nepokrytou, hledí do&amp;nbsp;lesa v&amp;nbsp;pravo, Aleny nedbaje, až přilože dlaně k&amp;nbsp;ústům, zavolá)&lt;/small&gt;

Hahou — Dobroničko! &lt;small&gt;(Čeká, pak prudčeji.)&lt;/small&gt; Dobroničko!

''Alena'' &lt;small&gt;(se obrátí)&lt;/small&gt;. I vždyť on přijde, dědečku.

''Jíra''. Ale už tu měl být. Na pekelný řetěz s&amp;nbsp;ním. Někde on zas bábu chytl nebo kmocha nějakého.&lt;noinclude&gt;
{{Konec formy}}
{| style=&quot;width:100%;&quot;
|Al. Jirásek: Kolébka.
|1
|}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6bqwd4nzf9orufn272a415tq8fomb1x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/6</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57447</id>
    <revision>
      <id>338126</id>
      <parentid>261195</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338126</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1900" sha1="3boczpzanh63a1cz4azxw819u5zet5g" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;4&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;{{Uprostřed|2}}
{{Forma|proza}}&lt;/noinclude&gt;
''Alena'' &lt;small&gt;(chlácholivě)&lt;/small&gt;. Snad na&amp;nbsp;něco uhodil, na&amp;nbsp;oka —

''Jíra''. Na&amp;nbsp;tlachy a noviny. &lt;small&gt;(Zlostněji.)&lt;/small&gt; Už zas abych za&amp;nbsp;ním šel. Chochtanina stará; ale jak ho spatřím — &lt;small&gt;(Zachází do&amp;nbsp;stavení.)&lt;/small&gt;

''Alena'' &lt;small&gt;(vesele)&lt;/small&gt;. Bude rachotit ale neuhodí.
{{Konec formy}}

{{Vspace|1em}}
{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Výstup druhý.'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
Alena, Maří.}}

{{Forma|proza}}
''Alena'' (zatím prohlednuvši obě&amp;nbsp;pentle, uvázala si modrou do&amp;nbsp;vlasu, zašla popěvujíc polohlasně ke&amp;nbsp;studni, v&amp;nbsp;níž se shlíží a zamyšleně zpívá):

&lt;poem&gt;Andílku milovaný
nade&amp;nbsp;vše převýborný &amp;ndash; —&lt;/poem&gt;

''Maří'' &lt;small&gt;(mezi sloupy, mladší nežli Jíra, ale šedá. Jinak svěží, čiperná)&lt;/small&gt;. Ah, ah, hrdlice zpívá. — Nu jen dál.

''Alena'' &lt;small&gt;(překvapená, rychle se vztyčí)&lt;/small&gt;. A já dál neumím.

''Maří'' To abych ti pomohla &lt;small&gt;(stařeckým hlasem:)&lt;/small&gt;

&lt;poem&gt;Mému srdci zvolený,
ty jsi kvítek —&lt;/poem&gt;

''Alena''. Ej, jakou má tetka paměť na&amp;nbsp;nové písničky.

''Maří'' &lt;small&gt;(dobromyslně)&lt;/small&gt;. Žádnou paměť. Ale když nám to, či tobě, ten student pořád zpíval, za&amp;nbsp;dne otevřeným oknem, večer ze&amp;nbsp;zahrádky a pak zas na&amp;nbsp;floitnu a pořád: Andílku milovaný — —

''Alena''. To já tak neposlouchala.

''Maří''. To ne, ale radějis po&amp;nbsp;očku vyhlížela a ještě radši, když nezpíval a přišel k&amp;nbsp;tetce. — No, Alenko, mladosť, radosť. Však i mladý v&amp;nbsp;té radosti má dost toužebnosti, viď —

''Alenka'' &lt;small&gt;(se směje)&lt;/small&gt;. Jáť nevím.

''Maří'' &lt;small&gt;(s&amp;nbsp;líčenou vážností)&lt;/small&gt;. A na&amp;nbsp;tu není kořene lékařského

''Alena'' &lt;small&gt;(také tak)&lt;/small&gt;. Ani prachu apotekářského. —&lt;noinclude&gt;
{{Konec formy}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3boczpzanh63a1cz4azxw819u5zet5g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/7</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57450</id>
    <revision>
      <id>338127</id>
      <parentid>261196</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338127</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1710" sha1="okvei5qih5sbmmhgj5ikk7c1n7u2xsy" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;{{Uprostřed|3}}
{{Forma|proza}}&lt;/noinclude&gt;
''Maří''. Leč bychom —

''Alena'' &lt;small&gt;(kvapně)&lt;/small&gt;. Co — leč?

''Maří''. Leč bychom šli zas do&amp;nbsp;Rakovníka — k&amp;nbsp;tetě — Čas vagací už nastal —

''Alena''. A teď právě ne —

''Maří''. A proč?

''Alena''. Aby řekli, že tam teď schválně chodím, nebo aby si — on — pomyslil —

''Maří''. Jan? A tak by musil on k&amp;nbsp;nám.

''Alena'' &lt;small&gt;(čtveračivě)&lt;/small&gt;. A nesměl&amp;nbsp;by?

''Maří''. No, což já — ale děd! — A ty už na&amp;nbsp;to točenice přehlížíš.

''Alena'' &lt;small&gt;(kvapně, žertem)&lt;/small&gt;. I to abych se Vítu Dobešovu líbila. —

''Maří''. A pak ho vodou polila. Zlobí se prý hrubě.

''Alena'' &lt;small&gt;(vesele)&lt;/small&gt;. Právě vhod. Nebudete mít alespoň takových milovných řečí.

''Maří''. A Beneš z&amp;nbsp;Bud! Ten hrozí —

''Alena''. Ať hrozí, poštvu na&amp;nbsp;něj zase fenu, bude-li tak dolízat — Pro&amp;nbsp;ty —
{{Konec formy}}

{{Vspace|1em}}
{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Výstup třetí.'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
Jíra, předešlé.}}

{{Forma|proza}}
''Jíra'' &lt;small&gt;(maje u&amp;nbsp;pasu tesák, přes plece toul a kuši, v&amp;nbsp;ruce hůl)&lt;/small&gt;. Alenko, zběhni na&amp;nbsp;chlumek a podívej se s&amp;nbsp;té strany po&amp;nbsp;Dobroničkovi.

''Maří''. Co ho tak sháníš?

''Jíra''. Chci a musím vědět, není-li zase stádo purkrabího ve&amp;nbsp;škodě.

''Maří''. Tenť ti krve upíjí. Duše lakomá! A jak mu hned rohy narostly! Bodejť z&amp;nbsp;takového zemánka Mrákotínského hned králův purkrabí!

''Jíra''. Z&amp;nbsp;toho se poděkuj jeho sestřenci, panu lovčímu na&amp;nbsp;Křivoklátě. &lt;small&gt;(Prudce.)&lt;/small&gt; Ale já mu nic nesmlčím, nebude-li&lt;noinclude&gt;
{{Konec formy}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>okvei5qih5sbmmhgj5ikk7c1n7u2xsy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/9</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57468</id>
    <revision>
      <id>338128</id>
      <parentid>261199</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338128</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1898" sha1="nvmcv9uinntneytz3y5y19tfu3xw33u" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;{{Uprostřed|5}}
{{Forma|proza}}&lt;/noinclude&gt;
''Margreta''. Ale kolikrát! A to že tam střídník pěkně káže. Ale Alenka tam už dávno nebyla.

''Alena'' &lt;small&gt;(schválně)&lt;/small&gt;. Však já zas půjdu.

''Margreta''. To věřím, to věřím. Sv.&amp;nbsp;panny Margrety už bylo — Panenko, víš-li vzácná svatá a tobě přemilá, viď?

''Alena''. A proč?

''Margreta''. Však ty víš a počítáš. Přinášíť vagací čas, a přivodí domů studenty, veselé, milovné žáčky. &lt;small&gt;(Významně.)&lt;/small&gt; Také do&amp;nbsp;Rakovníka. A ten tvůj Rakovnický mládenec —

''Alena'' &lt;small&gt;(smějíc se)&lt;/small&gt;. O&amp;nbsp;tom střídník také kázal?

''Margreta'' &lt;small&gt;(ostřeji)&lt;/small&gt;. Ne, ale Marta věnečnice mi vypravovala —

''Maří''. Její jazyk se ke&amp;nbsp;všem věcem připlichtí.

''Margreta'' &lt;small&gt;(důrazně)&lt;/small&gt;. Je to zbožná žena, věřím jí, i to, promiň, holoubku, žeť ten Jan je veselý tovařiš až trochu příliš, žeť proto škol nedbá.

''Maří''. Znáš-li ho?

''Margreta''. Neznám, ale Marta věnečnice —

''Alena'' &lt;small&gt;(rychle)&lt;/small&gt;. Klevetnice.

''Margreta''. Do&amp;nbsp;očí bys jí toho neřekla!

''Alena''. Hned — Až přijdu do&amp;nbsp;Rakovníka —

''Margreta''. To se budeš raději honit za&amp;nbsp;studentem &lt;small&gt;(důrazně, skoro výhrůžně)&lt;/small&gt;, nepřejde-li tě chuť po&amp;nbsp;dnešku, až uslyšíš, co náš pán dal v&amp;nbsp;Bělči ohlásit a poručit. To snad ti zajde chuť sama chodit za&amp;nbsp;zmilelíčkem. &lt;small&gt;(Odejde v&amp;nbsp;levo.)&lt;/small&gt;

''Alena'' &lt;small&gt;(popuzena)&lt;/small&gt;. Já? Sama že! — Tať řečí točí —

''Maří''. A utrháním musí uhlodnout. &lt;small&gt;(Po&amp;nbsp;Margaretě vyslovujíc.)&lt;/small&gt; A „náš pán“ co ten zase — ale nech jí — a raději běž — Já jdu k&amp;nbsp;potoku —

''Alena''. Už běžím. &lt;small&gt;(Odkvapí úvalem v&amp;nbsp;pravo.)&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nvmcv9uinntneytz3y5y19tfu3xw33u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/10</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57476</id>
    <revision>
      <id>338122</id>
      <parentid>261200</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338122</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1710" sha1="ncqequ4g7jo3c4vziffp9ljxem8aq9z" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;{{Uprostřed|6}}&lt;/noinclude&gt;
{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Výstup pátý.'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
Maří, purkrabí.}}
{{Forma|proza}}
''Maří'' &lt;small&gt;(chtějíc na&amp;nbsp;levo, shlédne purkrabího)&lt;/small&gt;. Sv.&amp;nbsp;Maří, a hned ten zas!

''Purkrabí'' &lt;small&gt;(v&amp;nbsp;tmavé sukni, hustých, šedých vlasů, takého obočí. Zpod&amp;nbsp;něho hledí slídivé oči. Je vrásčitý, bez&amp;nbsp;vousů, pleti žlutavé. Vyjde z&amp;nbsp;předu v&amp;nbsp;pravo jako prve Margreta)&lt;/small&gt;. Moji pacholci zbrojní tudy ještě nešli od&amp;nbsp;Bělče?

''Maří''. Neviděla jsem pane purkrabí.

''Purkrabí''. Polesný doma?

''Maří''. Před&amp;nbsp;chvílí odešel do&amp;nbsp;lesa.

''Purkrabí''. Vyhánět mé stádo a střílet psy — ale — řekni mu — žeť bylo včera naposled. A kam ty —

''Maří''. Mám na&amp;nbsp;paloučku u&amp;nbsp;potoka plátno —

''Purkrabí''. Stržíš za&amp;nbsp;ně. Ukládáš —

''Maří''. Ukládám, ale jen to plátno, Aleně neteři.

''Purkrabí''. A ještě jí kmentu přikoupíš, toť se ví. A ona v&amp;nbsp;Bělči v&amp;nbsp;kole —

''Maří''. Ne, je v&amp;nbsp;lese.

''Purkrabí''. V&amp;nbsp;lese pobíhat, a stará robotí —

''Maří''. Jaká robota! A mladým musí člověk něco přát.

''Purkrabí''. Přát, přát a kazit! To pak arci odvykají dílu a mají samé bláznové myšlénky a marnosť a shánějí kratochvíle.

''Maří''. Ale pane purkrabí: všichni časové svůj čas mají, a mládí je veselé. Toť jeho právo a my staří mu ho nevezmeme. Byliť jsme také mladí.

''Purkrabí''. Ale tohle se nedálo, co tohoto nynějšího času. Teď ďábel panuje. A zvláště tu, v&amp;nbsp;této krajině. Za&amp;nbsp;toho půl léta — ani ne — co jsem přehlédl! Té&lt;noinclude&gt;
{{Konec formy}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ncqequ4g7jo3c4vziffp9ljxem8aq9z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/13</title>
    <ns>250</ns>
    <id>57540</id>
    <revision>
      <id>338123</id>
      <parentid>261203</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:44:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338123</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1894" sha1="6moaokmcqbvuxioxepe9am8d8p8xn4l" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Lenka64&quot; /&gt;{{Uprostřed|9}}
{{Forma|proza}}&lt;/noinclude&gt;
''Alena'' &lt;small&gt;(popuzená)&lt;/small&gt;. Jakož tobě, kázal&amp;nbsp;li mně děd.

''Purkrabí''. Toť {{Prostrkaně|mou}} péčí, jsem oprávce své čeledi a já tyto neplechy všecky stavím — uslyšíš — a po&amp;nbsp;tomto a za&amp;nbsp;ten smích musíš uslyšet: — A uslyšíš! — &lt;small&gt;(Kvapně odejde v&amp;nbsp;levo.)&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

{{Vspace|1em}}
{{Uprostřed|&lt;big&gt;'''Výstup sedmý.'''&lt;/big&gt;&lt;br /&gt;
Alena, Maří pak Dobronička.}}

{{Forma|proza}}
''Alena'' &lt;small&gt;(hledíc za ním)&lt;/small&gt;. Co hodlá ten nevrlec nerudný?

''Maří''. Až dědeček uslyší! — To teď budou milé časy — A lovčí je jeho sestřenec —

''Alena''. Jáť bych králi žalovala.

''Maří''. Běž za&amp;nbsp;ním do&amp;nbsp;Němec někam na&amp;nbsp;Rejn; a Bůh ví kdy se vrátí —

''Dobronička'' &lt;small&gt;(šedovlasý, bez vousů, s&amp;nbsp;tesákem po&amp;nbsp;boku a s&amp;nbsp;oštěpem v&amp;nbsp;ruce. Juž z&amp;nbsp;úvalu.)&lt;/small&gt; Alenko! Dušičko! &lt;small&gt;(Docházeje.)&lt;/small&gt; To jsou noviny.

''Maří''. Noviny? Jaké?

''Alena'' &lt;small&gt;(škádlivě)&lt;/small&gt;. U&amp;nbsp;milířů — volali tě —

''Dobron''. Nechtěl jsem se zastavit, ale když — Kdo by řekl! Užasnete! Purkrabí z&amp;nbsp;Jívny bude kolébat —

''Alena'' &lt;small&gt;(se zasměje)&lt;/small&gt;.

''Maří''. On, panic! &lt;small&gt;(Vzpomene si.)&lt;/small&gt; Ah — snad. &lt;small&gt;(K&amp;nbsp;Aleně.)&lt;/small&gt; Že to bylo, jak teď hrozil.

''Dobron''. &lt;small&gt;(sklámán, smutně)&lt;/small&gt;. Už víte?! Že dal kolébku vytáhnout, oprášit &lt;small&gt;(ukazuje)&lt;/small&gt;, že už stojí v&amp;nbsp;dolní síni —

''Alena''. Ne, to nevíme.

''Dobron''. &lt;small&gt;(oživne, chutě, vesele)&lt;/small&gt;. A že prý ji čtyři chlapi nemohli unést.

''Alena'' &lt;small&gt;(divíc se)&lt;/small&gt;. Ne, to ne.

''Maří'' &lt;small&gt;(žasnouc)&lt;/small&gt;. To snad tu starou pokutnou kolébku z&amp;nbsp;Křivoklátu.

''Dobron''. Tu, tu.&lt;noinclude&gt;
{{Konec formy}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6moaokmcqbvuxioxepe9am8d8p8xn4l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nová pražská kuchařka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>57777</id>
    <revision>
      <id>338052</id>
      <parentid>337872</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T13:26:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* O hovězím mase */ fix</comment>
      <origin>338052</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="25513" sha1="kusjxfnau7x1o1th4a0w90onsco01m2" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Nová pražská kuchařka
  | PODTITULEK = kuchařská kniha, obsahující 720 předpisů k dělání nejchutnějších jídel, nápojů, k připravování lahůdek, sebraných a dosvědčených mnoholetým zkoušením
  | AUTOR = [[Autor:Gabriela Triwaldová|Gabriela Triwaldová]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Gabriela Trivaldová
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = TRIVALDOVÁ, Gabriela, ''Nová pražská kuchařka''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a4d0090-c5f6-11dd-9384-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = v Praze 1877 nákladem Aloise Hynka
  | nakladatel = Alois Hynek
}}

== Obsah ==
[[/Předmluva/]]

=== O polévkách ===
[[/Královská polévka/]] - [[/Polévka z mozečků/]] - [[/Řecká polévka/]] - [[/Polévka ze zeleného hrachu/]] - [[/Jarní polévka/]] - [[/Silná slepičí polévka/]] - [[/Silná polévka z vajec/]] - [[/Polévka se svítkem z jater/]] - [[/Polévka z mandlového mléka/]] - [[/Polévka z bylinek/]] - [[/Zdravotní polévka/]] - [[/Hnědá zapražená polévka z telecího masa/]] - [[/Bramborové nuky do polévky/]] - [[/Šébrle do polévky/]] - [[/Smažený hrách do polévky/]] - [[/Račí polévka/]] - [[/Polévka se sekaninou/]] - [[/Polévka se sekaninou z hovězího masa/]] - [[/Švábská polévka s chlebíčkem/]] - [[/Svítek ze zelí do polévky/]] - [[/Kraple ze sekaniny/]] - [[/Mandlová polévka/]] - [[/Ztracené kuřátko do polévky/]] - [[/Svítek z krupice do polévky/]] - [[/Polévka s knedlíčky/]] - [[/Polévka z utlučených kuřat (Na francouzský spůsob)/]] - [[/Jaterní polévka (Po francouzsku)/]] - [[/Postní jícha/]] - [[/Hlemýžďová polévka/]] - [[/Polévka z tlučených krup/]] - [[/Polévka z květáku (karfiolu)/]] - [[/Postní polévka z pistácií/]] - [[/Žabí polévka/]]

=== O másle ===
[[/Račí máslo/]] - [[/Sardelové máslo/]] - [[/Zelené máslo/]] - [[/Máslový mech/]]

=== O těstě na pečivo ===
[[/Vinné těsto/]] - [[/Pivní těsto/]]

=== O příchoutkách čili tak zvaných asietkách ===
[[/Chrupánky (kroketky) z brzlíků/]] - [[/Naložená (marinovaná) i smažená kuřata/]] - [[/Smažená (grillovaná) kuřata/]] - [[/Studená podpouštka (frikas) z kuřat/]] - [[/Majonéz/]] - [[/Vlašská smaženina (frittura) z mozečku i telecích jater/]] - [[/Smaženina (frittura) z hub/]] - [[/Houby na vlašský způsob/]] - [[/Vejce na měkko se sardelovou omáčkou (Po francouzsku)/]] - [[/Zadělávané telecí aneb vepřové uši/]] - [[/Losos vařený na modro/]] - [[/Pečený losos/]] - [[/Rosolovaní pstruzi/]] - [[/Studené jaternice z husích jater/]] - [[/Mozeček i ledvinky/]] - [[/Telecí ledvinky/]]

=== O hovězím mase ===
[[/Dušené hovězí maso/]] - [[/Kotletky z hovězího masa/]] - [[/Dušený roštěnec/]] - [[/Roštěnec jiného spůsobu/]] - [[/Roštěnec s aspikem/]] - [[/Beafsteaky (bifstéky)/]] - [[/Pletenec ze svíčkové pečeně/]] - [[/Hovězí oháňka/]] - [[/Hovězí jazyk s křenem/]] - [[/Roštěnec s kyselou smetanou/]] - [[/Hovězí maso po anglicku/]] - [[/Studená hovězina podle mody (boeuf à la mode)/]] - [[/Hovězí jazyk naložený v soli/]] - [[/Jazyk s polskou omáčkou/]] - [[/Ruské beafsteaky (bifstéky)/]] - [[/Vlašské bifstéky/]] - [[/Dušené hovězí maso 2/]] - [[/Hovězí maso po anglicku (Jiného spůsobu)/]] - [[/Svinutky (roulada) z hovězího masa/]] - [[/Hovězí maso dušené po vlašsku (Manzo ristretto)/]] - [[/Smažený hovězí jazyk/]] - [[/Hovězí maso dušené po vlašsku na jiný spůsob/]] - [[/Dušená cibule, ozdoba hověziny/]] - [[/Guláš/]] - [[/Hovězí maso na obyčejný spůsob/]] - [[/Teplá hovězina podle mody (boeuf á la mode)/]] - [[/Blanšované hovězí maso/]] - [[/Pečené kulatice (fritolky)/]] - [[/Hnědý odvar/]]

=== O omáčkách ===
[[/Pomerančový křen/]] - [[/Šípková omáčka/]] - [[/Šťovíková omáčka/]] - [[/Studená olejová omáčka/]] - [[/Citronová omáčka/]] - [[/Studená pažitková omáčka/]] - [[/Sekaná omáčka/]] - [[/Řimbabová omáčka/]] - [[/Studená zelená omáčka/]] - [[/Rybízová omáčka/]] - [[/Šípková omáčka k zvěřině/]] - [[/Bešamelka (bešamelová omáčka*)/]] - [[/Postní bešamelka/]] - [[/Pepřová omáčka/]] - [[/Teplá hořčicová omáčka/]] - [[/Řízná omáčka/]] - [[/Kořenná omáčka (Remoulade)/]] - [[/Florentinská omáčka/]] - [[/Hollandská omáčka/]] - [[/Omáčka z ústřic aneb lastur/]] - [[/Kaparová omáčka/]] - [[/Obyčejná sardelová omáčka/]] - [[/Obyčejná cibulková omáčka/]] - [[/Omáčka z hovězích jater/]] - [[/Omáčka z ledvinek/]] - [[/Okurková omáčka/]] - [[/Omáčka z rajských jablíček/]] - [[/Mandlový křen/]] - [[/Ještě studená sardelová omáčka/]]

=== O zeleninách ===
[[/Květák (karfiol) s máselnou omáčkou/]] - [[/Smažený květák/]] - [[/Květák s parmazánem/]] - [[/Špenát po francouzsku/]] - [[/Špenát po anglicku/]] - [[/Špenát se smetanou/]] - [[/Hadí mord v máslové omáčce/]] - [[/Smažený hadí mord/]] - [[/Artičoky s máslovou omáčkou/]] - [[/Dušené zelené fazole/]] - [[/Fazole s máslem/]] - [[/Fazole po vlašsku/]] - [[/Fazole salátem/]] - [[/Špargl s máslovou omáčkou/]] - [[/Špargl na způsob zeleného hrášku/]] - [[/Okurky na způsob chřesti (šparglu)/]] - [[/Nadívané okurky/]] - [[/Kapusta aneb kadeřák/]] - [[/Houby co příkrm/]] - [[/Tykve (furky) připravené na vlašský způsob/]] - [[/Nadívané tykve/]] - [[/Pečené brambory/]] - [[/Timbal (nákyp) z bramborů/]] - [[/Bramborové chrupánky (kroketky)/]] - [[/Protlačená kaše z bramborů/]] - [[/Bramborové nuky/]] - [[/Zemčata k ozdobení/]] - [[/Hlávkové zelí/]] - [[/Zelí s korotvemi/]] - [[/Zelí, nadívané raky/]] - [[/Pupenáč/]] - [[/Kadeřový salát/]] - [[/Teplý hlávkový salát/]] - [[/Studený hlávkový salát/]] - [[/Dušené zelí/]] - [[/Sladké zelí/]] - [[/Kyselé zelí/]] - [[/Kyselé zelí s jikry/]] - [[/Svinutky (roulade) ze zelí/]] - [[/Zelený hrách s máslem/]] - [[/Protlačená kaše ze zeleného hrachu/]] - [[/Dušený zelený hrách/]] - [[/Pařený salát/]] - [[/Nadívaný salát/]] - [[/Dušený salát/]] - [[/Obyčejné zelí/]] - [[/Mrkev/]] - [[/Smíšenina (hochepot) z mrkve a tuřína/]] - [[/Smíšená zelenina/]] - [[/Smíšená zelenina co salát/]] - [[/Brukev jako příkrm/]] - [[/Nadívaná brukev (kedlubny)/]] - [[/Měsíčná ředkev/]] - [[/Zelený hrách s mrkví/]] - [[/Bílá řípa (tuřín)/]] - [[/Kolník/]] - [[/Protlačená kaše ze žlutého hrachu/]] - [[/Protlačená kaše z bobů či fisolí/]] - [[/Protlačená kaše z čočky/]] - [[/Protlačená kaše ze šťovíku/]] - [[/Smrže/]] - [[/Lanýže (tartofle) ve víně/]] - [[/Lanýže/]] - [[/Úhelky (žampiony) s máslem/]] - [[/Smrže s máslem/]] - [[/Hřiby s vejci/]]

=== O masitých jídlech všelikého druhu ===
[[/Telecí hrudí/]] - [[/Hrudí/]] - [[/Pečené telecí hrudí/]] - [[/Smažené telecí uši/]] - [[/Vařená telecí hlavička/]] - [[/Podpouštka (frikas) z telecí hlavičky/]] - [[/Nadívaná telecí hlavička/]] - [[/Smažené telecí nožičky/]] - [[/Telecí jazyky v omáčce/]] - [[/Telecí mozeček/]] - [[/Telecí mozeček s máslovou omáčkou/]] - [[/Telecí mozeček s hnědým máslem/]] - [[/Smažený telecí mozeček/]] - [[/Smašené telecí oháňky/]] - [[/Telecí chrustačky s podpouštkou (frikasem)/]] - [[/Telecí chrustačky se šparglovým hrachem/]] - [[/Telecí kotletky/]] - [[/Kotletky na jiný způsob/]] - [[/Kotletky v papíru/]] - [[/Kotletky protáhnuté slaninou/]] - [[/Špikovaná i dušená teletina (fricandeau)/]] - [[/Skrájenina z telecího masa/]] - [[/Dušená, špikovaná teletina s šťovíkem, salátem aneb se špenátem (fricandeau)/]] - [[/Kotletky na rychlo (cotelettes à la minute)/]] - [[/Svinutky (roulady) z telecího masa/]] - [[/Kaunicovské kotletky/]] - [[/Jehněčí kotletky v papíru/]] - [[/Dušený skopový jazyk/]] - [[/Skopový jazyk s kadeřavým salátem, s protlačenou kaší ze šťovíku/]] - [[/Skopový hřbet po anglicku/]] - [[/Pilav čili rýže se skopovým masem/]] - [[/Skopová kýta po francouzsku/]] - [[/Skopová kýta na obyčejný způsob/]] - [[/Skopová kýta na způsob srnčí kýty/]] - [[/Telecí kotletky nadité houbami/]] - [[/Svinutky (roulady) z telecího masa s hlemýžďovou nádivkou/]] - [[/Smažené telecí řízky/]] - [[/Jitrnice k obkládání masa/]] - [[/Hruškovité karbonátky/]] - [[/Španělští ptáčci s lanýžemi (tartoflemi)/]] - [[/Naložená telecí kýta/]] - [[/Smažená telecí játra/]] - [[/Kotletky vepřové/]] - [[/Vepřová pečeně/]] - [[/Klobásy/]] - [[/Jitrnice/]] - [[/Jelita/]] - [[/Telecí maso s kmínem/]] - [[/Maso na pivě/]] - [[/Zadělávaná telecí játra aneb brzlíček/]] - [[/Skopová kýta po vlašsku/]] - [[/Uzenina (šunka) s huspeninou/]]

=== O nákysech ===
[[/Marináda/]] - [[/Kyselý odvar/]] - [[/Huspenina/]]

=== O nádívkách ===
[[/Nádívka z telecího masa/]] - [[/Nadívka z drůbeže/]] - [[/Nadívka zaječí/]] - [[/Nádívka kapounová k jitrnicím/]] - [[/Nádívka zvěřinová k jitrnicím/]] - [[/Nádívka štiková/]]

=== O zvěřině ===
[[/Černá zvěřina se šípkovou omáčkou/]] - [[/Naditá hlava z divokého kance/]] - [[/Kotletky z černé zvěřiny s hořčicovou omáčkou/]] - [[/Játra z divokého kance/]] - [[/Jelení hřbet/]] - [[/Pečená srnčí kýta/]] - [[/Jelení aneb kančí hřbet s rybízovou aneb višňovou omáčkou/]] - [[/Zadělávaná zvěřina/]] - [[/Zadělávaný zajíc/]] - [[/Dušené divoké husy/]] - [[/Divoká husa se smetanovou omáčkou/]] - [[/Dušený bažant/]] - [[/Pečené korotve/]] - [[/Korotve s čočkovou kaší/]] - [[/Korotve se studenou hořčicovou omáčkou/]] - [[/Korotve s lanýžemi (tartoflemi)/]] - [[/Salmi z korotví/]] - [[/Pečené sluky/]] - [[/Salmi ze sluk/]] - [[/Vodní slípky zadělávané na černo/]] - [[/Karbonátky z vodních slípek/]] - [[/Divoké kachny/]] - [[/Pečený tetřev/]] - [[/Potápky/]] - [[/Vydra v černé omáčce/]] - [[/Pečené křepelky/]] - [[/Pečené kvíčaly/]] - [[/Pečení skřivánci/]]

=== O částkách, náležejících k souměskám (ragouts) ===
[[/Úhelky (pečárky, pečírky, žampiony)/]] - [[/Chámy k souměskám/]] - [[/Kohoutí hřebénky k souměskám/]] - [[/Lanýže (tartofle) k souměskám/]] - [[/Telecí brzlíček k souměskám/]] - [[/Smrže a hřiby k souměskám/]] - [[/K postní souměsce/]]

=== O drůbeži ===
[[/Teplá podpouštka (frikas) z kuřat (à la Marengo)/]] - [[/Zadělávaná kuřata/]] - [[/Kapoun v papíru/]] - [[/Kuřátka s frikasem a žampiony/]] - [[/Salát z kuřat s vejci a sardelemi/]] - [[/Naditá kuřátka s mandlovou omáčkou/]] - [[/Holoubata s úhelkami (žampiony)/]] - [[/Kuřata s pomerančovou omáčkou/]] - [[/Kuřata se smetanovou omáčkou/]] - [[/Naditý kapoun/]] - [[/Kapoun s máslovou omáčkou/]] - [[/Kapoun, naditý po vlašsku/]] - [[/Marinovaná kuřata/]] - [[/Souměska z kuřat s květákem (karfiolem)/]] - [[/Kuřata s paprikou/]] - [[/Kuřata s celerovou omáčkou/]] - [[/Smažená kuřata/]] - [[/Kachny po portugalsku/]] - [[/Dušené husy/]] - [[/Hnědá souměska/]] - [[/Studená paštyka z husích jater/]] - [[/Husí krk jitrnicí/]] - [[/Salmi z husích jater/]] - [[/Kapoun dušený s bobkovým listím/]] - [[/Nákypek (meridon) z masa/]] - [[/Naditý krocan (ťopan)/]] - [[/Kuřátko se slaninou/]] - [[/Telecí ledvinky na řízkách ze žemličky/]] - [[/Hnědá souměska s rybou/]] - [[/Bílá souměska/]] - [[/Rýže milánská (risotto alla milanese)/]] - [[/Polenta/]] - [[/Pavézky s mozečkem/]] - [[/Pavézky s játry/]] - [[/Pavézky se sardelemi/]] - [[/Lihance (koláčky risolky) z mozečku/]] - [[/Lihanečky (risolky) z telecích plíček/]] - [[/Postní lihance/]] - [[/Nákypek (meridon) z rýže/]] - [[/Pudding z kuřat/]]

=== O rybách ===
[[/Kapr na černo po česku/]] - [[/Kapr na modro/]] - [[/Pečená štika/]] - [[/Pečená štika s hnědou souměskou/]] - [[/Štika s bešamelkou/]] - [[/Pstruzi na modro/]] - [[/Marinovaní pstruzi/]] - [[/Pudding z raků/]] - [[/Marinovaný kapr/]] - [[/Rosolovaný kapr/]] - [[/Štika s raky/]] - [[/Pečený úhoř/]] - [[/Pečená vyza/]] - [[/Řízky z vyziny/]] - [[/Vyzí žaludek v petrželové omáčce/]] - [[/Losos na holandský způsob/]] - [[/Okatice s máslem/]] - [[/Pečený sumec/]] - [[/Candát s potpouštkou/]] - [[/Uvařený candát/]] - [[/Pečený candát/]] - [[/Pečený sumec 2/]] - [[/Pudding z kaprového mléčí/]] - [[/Nákyp z kaprového mléčí/]] - [[/Ryba s paprikou/]] - [[/Nadívaní hlemýžďové/]] - [[/Nadití hlemýžďové na jiný spůsob/]] - [[/Ovaření hlemýžďové/]] - [[/Hlemýžďové s vínem/]] - [[/Zadělávaná želva/]] - [[/Mušle/]] - [[/Ústřice/]] - [[/Postní huspenina/]] - [[/Treska (štokfiš) se sardelemi aneb slanečky/]] - [[/Smažená treska/]] - [[/Treska s křenem/]] - [[/Pečená treska/]] - [[/Treska s křenem na jiný způsob/]] - [[/Treska se smetanou/]]

=== O paštykách ===
[[/Křehké těsto k paštykám/]] - [[/Paštyka z makaronek/]] - [[/Paštyka z polenty/]] - [[/Obyčejná paštyka z polenty/]] - [[/Paštyka z holoubat/]] - [[/Paštyka z husích jater/]] - [[/Paštyčky se souměskou/]] - [[/Paštyčky z rýže se souměskou/]] - [[/Paštyka z uzeniček (z flíčků s uzeným masem)/]] - [[/Baňatá paštyka/]]

=== O jemných moučných jídlech ===
[[/Piškotový krém/]] - [[/Pečená rýžová pěna/]] - [[/Španělský chlebíček s meruňkovou pěnou/]]- [[/Hranička/]] - [[/Anglický pudding/]] - [[/Vyklopené šodo/]] - [[/Piškotový nákyp/]] - [[/Nákyp z citronové pěny/]] - [[/Nákyp z malinové pěny/]] - [[/Nákyp z gdoulových jablek/]] - [[/Kávový nákyp/]] - [[/Mandlový nákyp/]] - [[/Vaničky s pěnou/]] - [[/Morkové vaničky/]] - [[/Moučné jídlo s omeletkami/]] - [[/Tvarohový nákyp/]] - [[/Nákyp s třešněmi/]] - [[/Nákyp s višněmi/]] - [[/Žemlovka s jablky/]] - [[/Pařížská šarlotka/]] - [[/Piškoty k obkládání/]] - [[/Vyklopená rýže/]] - [[/Hořící pudding/]] - [[/Zapražené koflíčky/]] - [[/Císařské knedlíky/]] - [[/Koláče s višněmi a mandlemi/]] - [[/Slaninové knedlíky/]] - [[/Morkový nákyp/]] - [[/Rohlíčky bez droždí/]] - [[/Křehké těsto ke koblihám/]] - [[/Chlebový nákyp/]] - [[/Nákyp z tvrdých vajec/]] - [[/Košíčky se šodem/]] - [[/Tvarohový pudding/]] - [[/Nákyp z praženého cukru/]] - [[/Dundle/]] - [[/Smažené myši/]] - [[/Smažené růžičky čili růžovité kobližky/]] - [[/Nákyp z meruňkové pěny/]] - [[/Nákyp z kyselé smetany/]] - [[/Zapražený nákyp/]] - [[/Nákyp z kapaného těsta/]] - [[/Nákyp ze žloutků/]] - [[/Nákyp z páleného těsta/]] - [[/Třešňovka s tvarohem/]] - [[/Máselné těsto na francouzský způsob/]] - [[/Pálené těsto/]] - [[/Koblihy na misku/]] - [[/Vyběhlý nákyp z jablek/]] - [[/Nákyp ze syrových meruněk/]] - [[/Nákyp ze syrových broskví a nákyp ze syrových gdoulí/]] - [[/Teplický třešňový koláč/]] - [[/Jiný koláč s třešněmi/]] - [[/Dobrý koláč s višněmi/]] - [[/Švestkové knedlíky/]] - [[/Knedlíky se švestkami na jiný způsob/]] - [[/Smažená jablka/]] - [[/Křížalky z jablek/]] - [[/Smažené švestky/]] - [[/Makový pudding/]] - [[/Špenátový pudding/]] - [[/Mandlový pudding/]] - [[/Pudding z prosa/]] - [[/Meridon (nákypek)/]] - [[/Rýžový nákyp/]] - [[/Nákyp z kyselé smetany na jiný způsob/]] - [[/Nákyp z mrkve/]] - [[/Mandlový pudding na jiný způsob/]] - [[/Nákyp z bramborové mouky/]] - [[/Pruhovaný nákyp z rýže/]] - [[/Smíšené moučné jídlo/]] - [[/Skořicový nákyp/]] - [[/Kaštanový nákyp/]] - [[/Bramborový nákyp/]] - [[/Prešpurské rohlíčky s ořechy/]] - [[/Ořechy co nádivka/]] - [[/Boží milosti/]] - [[/Boží milosti na jiný způsob/]] - [[/Štrudle z omeletek/]] - [[/Štrudle se smetanou/]] - [[/Štrudle z raků/]] - [[/Štrudle tvarohové/]] - [[/Štrudle s třešněmi/]] - [[/Tyrolská štrudle/]] - [[/Mandlová nádívka/]] - [[/Štrudle s ořechy/]] - [[/Bramborová štrudle/]] - [[/Štrudle ze zemčat na jiný způsob/]] - [[/Žemlový smaženec/]] - [[/Smaženec z mouky/]] - [[/Smaženec z krupice/]] - [[/Kapucínské knedlíky/]] - [[/Nadívané vejce/]] - [[/Omeletky (fridatty) se šparglovým hráškem/]] - [[/Omeletky (fridatty) s úhelkami/]] - [[/Omeletky (fridatty) s lanýžemi a uzenou kýtou/]] - [[/Sazené vejce/]] - [[/Ztracené vejce/]] - [[/Ztracené vejce se šťovíkem/]] - [[/Omeletky (fridatty) se sardelemi/]] - [[/Vyklopené šodo na jiný způsob/]] - [[/Obyčejné šodo/]] - [[/Vlašské šodo (sabažoné)/]] - [[/Smetanový křen/]] - [[/Kaše se škraloupy pro děti/]] - [[/Koláč/]] - [[/Vaničky z krému/]] - [[/Čokoládové vaničky/]] - [[/Mandlový koláč s višněmi/]] - [[/Křehký koláč s jablky/]] - [[/Koláč se švestkami/]] - [[/Koláč s višněmi na štýrsko-hradecký způsob/]] - [[/Vosí hnízdo/]] - [[/Jablka v županě a noční čepičce/]] - [[/Krupičné nuky ve mlíce/]] - [[/Bramborový koláč s uzeným masem/]] - [[/Smažené nudle z bramborů/]] - [[/Uštíky (cípky)/]] - [[/Oplatky (trubičky)/]] - [[/Trubičky na jiný způsob/]] - [[/Rychle smažené žemličky/]] - [[/Krupičný nákyp/]] - [[/Nadívané broskve/]] - [[/Štrudle s houbami/]]

=== O moučných jídlech s droždím ===
[[/České koblihy/]] - [[/České koblihy jiného způsobu/]] - [[/Suchar/]] - [[/Kobližky s okrajky/]] - [[/Koblihy na jiný způsob/]] - [[/Tvarohové koblihy/]] - [[/Močené koláče/]] - [[/Třené koláče/]] - [[/Bábovka bez smetany/]] - [[/Třená bábovka/]] - [[/Bábovka/]] - [[/Dobré tvarohové koláče/]] - [[/Tvaroh co nádivka koláčů/]] - [[/Mák co nádivka/]] - [[/Německé koláče/]] - [[/Dukátové nudle/]] - [[/Rohlíčky s droždím/]] - [[/Preclíčky s droždím/]] - [[/Velmi jemná bábovka/]] - [[/Vlašský mazanec/]] - [[/Koblihy pečené na válci/]] - [[/Koláč ke kávě/]] - [[/Buchtičky s mandlemi/]] - [[/Obyčejné buchtičky/]] - [[/Řecký chlebíček k čaji/]] - [[/Koláče se sněhem/]] - [[/Křehké koláče/]] - [[/Uherský koláč se slaninou/]] - [[/Vánočka/]] - [[/Koláč se švestkami 2/]] - [[/Lité dolečky (livance)/]] - [[/Koblihy s punčem/]] - [[/Štýrská štrudle s ořechovou nádivkou/]] - [[/Pařené nudle/]] - [[/Bavorské pařené nudle/]] - [[/Máselné koláče/]] - [[/Třené nudle s tvarohem/]] - [[/Velikonoční mazanec/]]

=== O dortech a jemném pečivu ===
[[/Piškotový dort/]] - [[/Mandlový dort/]] - [[/Bramborový dort/]] - [[/Chlebový dort/]] - [[/Strouhaný dort/]] - [[/Linecké těsto či linecký dort/]] - [[/Černý suchar/]] - [[/Selský chlebíček/]] - [[/Preclíčky s vanilií/]] - [[/Piškotový dort 2/]] - [[/Kořenité obloučky/]] - [[/Švábský chlebíček/]] - [[/Anglický koláč/]] - [[/Dort s višněmi/]] - [[/Skládaný dort/]] - [[/Linecké těsto/]] - [[/Pečené hoblovačky/]] - [[/Mandlové hubičky/]] - [[/Věnečky z křehkého těsta/]] - [[/Šlehané piškotové těsto/]] - [[/Mandlový suchar/]] - [[/Suchary jiného způsobu/]] - [[/Salámy/]] - [[/Chléb s máslem/]] - [[/Šunka/]] - [[/Dort listnatý/]] - [[/Fenýklové obloučky/]] - [[/Pražený dort/]] - [[/Proutky/]] - [[/Skleněný dort/]] - [[/Čokoládový dort/]] - [[/Placičky k čaji/]] - [[/Bramborový dort 2/]] - [[/Trubičky na jiný způsob 2/]] - [[/Linecké těsto s husím sádlem/]] - [[/Vlašský mandlový dort/]] - [[/Španělský chlebíček/]] - [[/Křehké těsto (pasta frolla)/]] - [[/Mandlový dort jiného způsobu/]] - [[/Mandlové obloučky na vlašský způsob/]] - [[/Vlašské pálené těsto (pigné)/]] - [[/Chrupavý dort (crocante)/]] - [[/Křehké preclíčky/]] - [[/Cukrátka z kaštanů na vlašský způsob/]] - [[/Chrupavý dort (crocante) jiného způsobu/]] - [[/Americké koblihy/]] - [[/Kobližky s ledem/]] - [[/Mandlový chlebíček/]] - [[/Mandlové koláče/]] - [[/Dort homolovitý/]] - [[/Pískovité těsto/]] - [[/Mandlové řízky/]] - [[/Pražené mandle/]] - [[/Mandlové oblouky/]] - [[/Zázvorky/]] - [[/Máselné obloučky/]] - [[/Mandlové lodičky/]] - [[/Marcipán/]] - [[/Norimberský perník/]] - [[/Ocukřené kaštany/]] - [[/Ocukřené datle a pomoranče/]]

=== O ledu ===
[[/Šlehaný led aneb španělské větrovky/]] - [[/Bílý led/]] - [[/Žlutý led/]] - [[/Černý led/]] - [[/Červený led/]] - [[/Led z jahod aneb malin/]] - [[/Kyselý led/]] - [[/Mandlový led/]] - [[/Cukrová zaprážka/]] - [[/Zelený led/]] - [[/Hrubý cukr/]]

=== O huspeninách, rosolech, krémech i mraženém ===
[[/Čistění cukru k mraženému, rosolům i krémům/]] - [[/Citronové mražené/]] - [[/Malinové mražené/]] - [[/Pomorančové mražené/]] - [[/Smetanové mražené/]] - [[/Čokoládové mražené/]] - [[/Ananasové mražené/]] - [[/Bramborové mražené/]] - [[/Mražené z melounů/]] - [[/Dodatek k mraženému/]] - [[/O úpravě ledu k mraženému/]] - [[/Mražené v papírkách/]] - [[/Pruhovaná pomorančová huspenina (rosol)/]] - [[/Krém z pěny/]] - [[/Mražený punč (punch à la glace)/]] - [[/Smetanové mražené na jiný způsob/]] - [[/Pařížský krém/]] - [[/Kávová huspenina/]] - [[/Malinová huspenina/]] - [[/Bílá huspenina/]] - [[/Punčová huspenina/]] - [[/Citronový krém/]] - [[/Smíšený krém/]] - [[/Krém s maraskínem/]] - [[/Mražená káva (Café à la glace)/]] - [[/Mandlová huspenina/]] - [[/Kávový krém/]] - [[/Zrosolovaná rýže/]] - [[/Čokoládová huspenina/]] - [[/Čokoládová huspenina v koflíčkách/]] - [[/Zrosolovaná jablka/]] - [[/Smetanová huspenina/]] - [[/Viná huspenina/]] - [[/Jak se vyzí měchýř rozpouští/]] - [[/Telecí huspenina místo vyzího měchýře/]]

=== O závarech a dušeném ovoci ===
[[/Závar ananasový/]] - [[/Závar ananasový na jiný způsob/]] - [[/Závar pomorančový/]] - [[/Zelené mandle a meruňky/]] - [[/Zelené ořechy/]] - [[/Zelené švestky/]] - [[/Královské slívy (ringle) v páře/]] - [[/Muškatelky v páře/]] - [[/Meruňky (marilky) vařené v páře/]] - [[/Švestky v páře/]] - [[/Zavařený angrešt (srstky)/]] - [[/Zavařené pomoranče/]] - [[/Závar kaštanový/]] - [[/Melouny vařené v páře/]] -[[/Závar melounový/]] - [[/Vodní meloun/]] - [[/Závar jablkový rosolovaný/]] - [[/Závar z rybízu, malin a jahod/]] - [[/Závar z viného zrní/]] - [[/Srdcatky (druh třešní)/]] - [[/Závar ze zelených švestek/]] - [[/Ananasy v páře/]] - [[/Závar hruškový/]] - [[/Závar gdoulový/]] - [[/Zavařený pomorančový květ/]] - [[/Zavařené dřínky/]] - [[/Brusinkový závar/]] - [[/Brusinky k hovězímu masu/]] - [[/Huspenina z viného zrní/]] - [[/Žlutá citronová i pomorančová kůra/]]

=== O ovocných šťávách a rozličných povidlách ===
[[/Meruňková šťáva/]] - [[/Meruňková povidla/]] - [[/Rybízová povidla/]] - [[/Malinová šťáva na vlašský způsob/]] - [[/Malinová šťáva jiného způsobu/]] - [[/Brusinková šťáva/]] - [[/Jablková šťáva/]] - [[/Hrušková šťáva/]] - [[/Rybízová šťáva/]] - [[/Syrové jahody/]] - [[/Syrový rybíz a syrové maliny/]] - [[/Jahodová šťáva co nápoj/]] - [[/Gdoulová povidla/]] - [[/Povidla z ringlí/]] - [[/Višně/]] - [[/Gdoulový sýr/]] - [[/Šípky/]] - [[/Rajská jablíčka/]] - [[/Mandlový sýr/]] - [[/Třešně v páře/]]

=== O nápojích ===
[[/Curassao/]] - [[/Punčová šťáva/]] - [[/Pivní punč banátský/]] - [[/Višně v pálence (višňovka) na francouzský způsob/]] - [[/Šťáva z mandlového mléka/]] - [[/Limonádová šťáva/]] - [[/Pomorančovka (pomorančová šťáva)/]] - [[/Šťáva z viného zrní/]] - [[/Šťáva z broskového květu/]] - [[/Vlašská kyselka (aqua agra)/]] - [[/Císařská voda (rosumada)/]] - [[/Malinová kyselka (accetosa)/]] - [[/Kořeněné pálené víno/]] - [[/Turecká krev/]] - [[/O přípravě výborné kávy/]] - [[/Studená káva/]]

=== O okurkách naložených v octě a ovoci ===
[[/Naložené okurky/]] - [[/Okurky naložené v pepři/]] - [[/Naložené okurky s hořčicí/]] - [[/Okurky, naložené ve vodě/]] - [[/Višně, naložené v octě/]] - [[/Švestky naložené v octě/]] - [[/Třešně naložené v octě/]] - [[/O přípravě malinového octa/]]

=== O salátech ===
[[/Salát ze štěrbáku (endivie)/]] - [[/Chmelíčkový salát/]] - [[/Salát z mrkve/]] - [[/Karfiolový salát/]] - [[/Salát chřestový (šparglový)/]] - [[/Zelené fasole/]] - [[/Salát z červené řípy/]] - [[/Vlašský salát/]] - [[/Celerový salát/]] - [[/Salát z červeného zelí/]] - [[/Smíšený salát/]] - [[/Slanečkový salát/]] - [[/Salát z ředkvičky/]]

=== Dodatek ===
[[/O polévkách/]] - [[/O mase/]] - [[/O příchoutkách/]] - [[/Úprava masa/]] - [[/O pečení/]] - [[/O zvěřině a divoké drůbeži/]] - [[/O ovoci vařeném v páře/]] - [[/Jak možno co nejdéle vejce uchovati/]] - [[/O uschování sýra/]] - [[/O nakládání zelí/]] - [[/O nakládání nasoleného másla/]] - [[/Jak se chrání mléko od sražení/]] - [[/Jak se uchrání od mrazu hrnce, v nichž jest propuštěné máslo/]] - [[/Prostředek proti oznobeninám/]] - [[/Prostředek proti pořezání/]] - [[/Prostředek proti opaření a popálení/]] - [[/O nádobách/]] - [[/Prostředek pro pocení/]]</text>
      <sha1>kusjxfnau7x1o1th4a0w90onsco01m2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/4</title>
    <ns>250</ns>
    <id>58026</id>
    <revision>
      <id>338133</id>
      <parentid>158111</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:16:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338133</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="157" sha1="7p457uxuw5psvzdjdpcow99ig62dtuw" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Next ghost&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;{{Vspace|8em}}
&lt;div style=&quot;text-align:center; font-size:16pt;&quot;&gt;PAMÁTCE&lt;/div&gt;
{{Vspace|1em}}
&lt;div style=&quot;text-align:center; font-size:24pt;&quot;&gt;MÉ MATKY.&lt;/div&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7p457uxuw5psvzdjdpcow99ig62dtuw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Těžko zapomenout</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58242</id>
    <revision>
      <id>338117</id>
      <parentid>231185</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T21:14:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338117</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2027" sha1="etlaea1qoo1hwnqxc2qly6o0vtfvcs9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = Karel Jaromír Erben
  | PŘEDCHOZÍ = Křídlaté srdéčko
  | ČÁST = Těžko zapomenout
  | DALŠÍ = Opuštěná (z Hradecka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Těžko zapomenout
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD traditional
  | ZDROJ = &lt;nowiki /&gt;
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
*{{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Prostonárodní české písně a říkadla
| místo = Praha
| vydavatel = Jaroslav Pospíšil
| rok = 1864
| kapitola = Písně věku mládeneckého a paneneského
| strany = 211
| poznámka = č.&amp;nbsp;435
}}
* {{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
| místo = Praha
| rok = 1862
| typ kapitoly = nápěv
| kapitola = 440
| strany = 112
}}
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Náš poklad/Na tom našem dvoře]]
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\relative f' {
 \key f \major
 \mark \markup{\italic &quot;Amoroso.&quot;}
 \time 3/4
 f4 a bes c4. f8 c4 \slashedGrace {c8} bes4 bes bes a4. c8 a4 g g4. a8 f2 r4
 f f8([ g)] a([ bes)] c4. f8 c4 \slashedGrace {c8} bes4 bes bes a4. c8 a4 \slashedGrace {a8} g4 g8([ f)] g([ e)] f2 r4
 \repeat volta 2 {
  a8( bes) c4 a g8([ a)] bes([ a)] g4 a f bes a( g) r
  f8([ e)] f([ g)] a([ bes)] c4. d8 c4 d d8([ e)] f([ d)] c4. bes8 a4 c8( bes) a4. g8 f2 r4
  }
 }
\addlyrics {
 Na tom na -- šem dvo -- ře
 vše -- cko to krá -- ko -- ře,
 i ten ko -- hout
 ne -- mů -- žu na te -- be,
 po -- tě -- še -- ní mo -- je,
 za -- po -- me -- nout.
 Jest -- li za -- po -- me -- nu,
 však dost těž -- ce;
 před -- ce mě pro te -- be,
 po -- tě -- še -- ní mo -- je,
 bo -- lí srd -- ce!
 }
&lt;/score&gt;
&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=221 onlysection=435 /&gt;</text>
      <sha1>etlaea1qoo1hwnqxc2qly6o0vtfvcs9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Písně krátké lidu obecného českého</title>
    <ns>0</ns>
    <id>59633</id>
    <revision>
      <id>338112</id>
      <parentid>171836</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T20:51:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>+;</comment>
      <origin>338112</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9633" sha1="ggm9qu5cpjsb2kvs6sjjnmsqh9tf77s" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Písně krátké v větším počtu starodávné lidu obecného českého, kteréž při muzice neb hudbě dávaly se hráti…
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = [[Autor:Jan Jeník z Bratřic|Jan Jeník z Bratřic]]
  | POPISEK = 
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Písně krátké Lidu českého obecného, jež sebral Jan Jeník z Bratřic / z rukopisů vybral a vydal Dr. Miloslav Novotný
  | VYDÁNO = Praha : typ. Průmyslová tiskárna, 1929
  | JINÉ = Původní text je psán švabachem a archaickým jazykem s některými pravopisnými a gramatickými zvláštnostmi (např. „třj a osumdesateletý Starec neb Dédek“). Ve Wikizdrojích jsou texty z této knihy všude, kde to nenarušuje vyznění básně, převedeny do moderního pravopisu. Ukázka původního zdroje je přiložena k básním č. [[/19|19]] až [[/24|24]].
}}

&lt;center&gt;
Písně krátké&lt;br&gt;
v větším počtu starodávné&lt;br&gt;
LIDU OBECNÉHO ČESKÉHO,&lt;br&gt;
kteréž&lt;br&gt;
při muzice neb hudbě dávaly se hráti, při čemž&lt;br&gt;
od tanečníkův vesele se zpívalo a notně tančilo neb rejdovalo.&lt;br&gt;
Ačkoliv&lt;br&gt;
mnohé z těch písní nemálo {{Prostrkaně|pohoršlivé}}&lt;br&gt;
jsou, však předce jakási ostrovtipnost a&lt;br&gt;
leckdes předivné a směšné nápady jim se odepříti&lt;br&gt;
nemohou. Z kteréhožto ohledu, chtělo se,&lt;br&gt;
aby se též taky zde, bez nejmenší proměny, vepsaly.&lt;br&gt;
Sepsal&lt;br&gt;
Jan Nep. Jeník Rytíř z Bratřic,&lt;br&gt;
c. k. hýtman neb setník, tři a osmdesátiletý&lt;br&gt;
stařec neb dědek, jenž tento přítomný rukopis&lt;br&gt;
bez brejlí zde píše a jehožto hlava ještě&lt;br&gt;
šedivá není, neb onou dosavade kadeřavé vlasy,&lt;br&gt;
ještě dosti zhusta, krejou.&lt;br&gt;
Ale&lt;br&gt;
V hubě nemá jen zub jeden,&lt;br&gt;
Ten se hejbá — poleze ven. — —&lt;br&gt;
V Práze&lt;br&gt;
leta 1838.&lt;br&gt;

&lt;/center&gt;

Z předu se říci musí, že každá ta krátká píseň, pro sebe, jinou melodii nebo arii má; kteréž všechny v měkkém tónu sazeny, velmi libě k sluchu a též k srdci dorážejí. Já tyto melodie všechny zpívat umím, alito jest mi, že muzikální neb hudební umělost neznám, sice by se byly zde též s tak nazvanými notami napsaly.

== Obsah ==
* [[/1|1]] (Kdyby mě to Pán Bůh dal)
* [[/2|2]] (Terynko bloudíš)
* [[/3|3]] (Vzal jsem si babičku stařičkou)
* [[/4|4]] (Žádnej neví, co já zkusit musím)
* [[/5|5]] (Kdybych já věděla, co dělá Matěj)
* [[/6|6]] (Když jsem já šel po jarmarce)
* [[/7|7]] (Hned jak jsem ráno vstal)
* [[/8|8]] (Mohla jsem se dávno vdát)
* [[/9|9]] (Kdyby se kněží ženit směli)
* [[/10|10]] (Chlapče můj)
* [[/11|11]] (Třebas já byl panímámo cikán)
* [[/12|12]] (Tatíčku nebeskej)
* [[/13|13]] (Naše dívka Anka samý sádlo)
* [[/14|14]] (Šla děvečka do krámu pro libru masa)
* [[/15|15]] (Já jsem se tě neprosil)
* [[/16|16]] (Já mám mou milou, rozmilou)
* [[/17|17]] (Šel sedlák s sedlačkou na posvícení)
* [[/18|18]] (Mladost, radost)
* [[/19|19]] (Prodala pole — prodala louky)
* [[/20|20]] (Zahrejte mi muzikáři)
* [[/21|21]] (Má panenko starodávná)
* [[/22|22]] (Než bych dala radvanovským chlapcům)
* [[/23|23]] (Málo pšenic, málo žit)
* [[/24|24]] (Vem si mne, můj milej)
* [[/25|25]] (Kdybych byla věděla)
* [[/26|26]] (Pochválen buď Ježíš Kristus)
* [[/27|27]] (Stará bába jede)
* [[/28|28]] (Třebas já pole, louky neměl)
* [[/29|29]] (Zle matičko, zle)
* [[/30|30]] (Šel tudy, měl dudy)
* [[/31|31]] (Však já mou Andulku znám)
* [[/32|32]] (Ty černý oči)
* [[/33|33]] (Vyletěla holubička ze skály)
* [[/34|34]] (Já mám ženu kvočnu)
* [[/35|35]] (To jsou koně, vraný koně)
* [[/36|36]] (Není na nebi tolik hvězdiček)
* [[/37|37]] (Má Andulko, má zlatá / Šel Jozífek na houby / Když jsem byla maličká)
* [[/38|38]] (Já tu nebudu)
* [[/39|39]] (Ančičko, skovej se)
* [[/40|40]] (Já nechci kováře)
* [[/41|41]] (Hop holka! / Stál jsem tam na pavlači)
* [[/42|42]] (Vždycky jest mi má mamička)
* [[/43|43]] (Každá matka ráda)
* [[/44|44]] (Proto jsem si kanafasku koupila)
* [[/45|45]] (Není tu není, co by mne těšilo)
* [[/46|46]] (Čáp chodí po poli)
* [[/47|47]] (Kde máš, Ančičko, viničku)
* [[/48|48]] (Kačenko, hubičko!)
* [[/49|49]] (Šel sedlák s sedlačkou z Dlouhé Vsi)
* [[/50|50]] (Já těch volů nepoženu)
* [[/51|51]] (Vzkázala mi včera moje milá)
* [[/52|52]] (Jdi má milá!)
* [[/53|53]] (To mne to sužuje)
* [[/54|54]] (Hejbej se Fértoušku modroučký)
* [[/55|55]] (K Radvanovu cesta zelená se)
* [[/56|56]] (Když jsi mne nechtěla, vem si rasa)
* [[/57|57]] (Což se mi, má milá, hezká zdáš)
* [[/58|58]] (Co to máš, Andulko)
* [[/59|59]] (Hop, holka, svlíkni kabát)
* [[/60|60]] (Dala se má milá do nemoci)
* [[/61|61]] (Má milá rozmilá Testko)
* [[/62|62]] (Měla jsem milého hulána)
* [[/63|63]] (Já mám žežuličku)
* [[/64|64]] (Nechoď za mnou)
* [[/65|65]] (Která je panenka boubelatá)
* [[/66|66]] (Radvanovský zámek mezi horama)
* [[/67|67]] (Nechce mne panenka žádná)
* [[/68|68]] (Jakou máš? Makovou.)
* [[/69|69]] (Alou! Za vodou!)
* [[/70|70]] (Hej! Ricau!)
* [[/71|71]] (Dejme my si, má Terynko, rejdovačku zahrát)
* [[/72|72]] (Pojď)
* [[/73|73]] (Kačenko moje)
* [[/74|74]] (Děti, proste tatíka)
* [[/75|75]] (Nespi, holka)
* [[/76|76]] (Copak mne má milá neznáš)
* [[/77|77]] (Ach, ach, ach, spálila jsem hrách)
* [[/78|78]] (Už je to uděláno)
* [[/79|79]] (Dokad trvá trnka)
* [[/80|80]] (Nebo mne zabijou)
* [[/81|81]] (Panenko z Tejna)
* [[/82|82]] (Panímámo jede k nám)
* [[/83|83]] (Za tou naší stodoličkou)
* [[/84|84]] (Naše kočička mrňavá)
* [[/85|85]] (Naše Anka tuze spavá)
* [[/86|86]] (Tatíčku starý náš)
* [[/87|87]] (Ptala se Zuzana Kuby)
* [[/88|88]] (Když jsem šel okolo vrat)
* [[/89|89]] (Já jsem ti pravila, nech toho)
* [[/90|90]] (Není na světě bylina)
* [[/91|91]] (Šla má milá z krčmy)
* [[/92|92]] (Naše Durka jako trdlo)
* [[/93|93]] (Hejbalíček přes špalíček)
* [[/94|94]] (Což je ta láska zlá)
* [[/95|95]] (Šel bych k mé panence)
* [[/96|96]] (Byla zima, vítr foukal)
* [[/97|97]] (O posvícení sedlák je pánem)
* [[/98|98]] (Jakživ jsem neviděl)
* [[/99|99]] (Za tou)
* [[/100|100]] (Šafářova dcera)
* [[/101|101]] (Já jsem rád)
* [[/102|102]] (Strakatá slepice, bílý kohout)
* [[/103|103]] (Černé oči jděte spát)
* [[/104|104]] (Plzeňský kováři)
* [[/105|105]] (Utíkej, Káčo, utíkej)
* [[/106|106]] (Pase ovčačka v zeleném háječku)
* [[/107|107]] (Když jsem já šel po ulici)
* [[/108|108]] (Nic nedbám, jen když mám)
* [[/109|109]] (Mého pána hodná chasa)
* [[/110|110]] (Sral, sral, sral)
* [[/111|111]] (V Oustrojově poorali)
* [[/112|112]] (Což ten náš pan farář pěkně káže)
* [[/113|113]] (Nejsi, nejsi, jak jsi se stavěla)
* [[/114|114]] (O můj zlatý kominíčku)
* [[/115|115]] (Třebas měla má panenka sto volů)
* [[/116|116]] (Kde je mládek, tam je stárek)
* [[/117|117]] (Vy jste pane páter)
* [[/118|118]] (Pepičku, Pepíčku! Copak dělá Káča?)
* [[/119|119]] (Zaplať ti Bůh)
* [[/120|120]] (Pojď sem ke mně, neboj se mne)
* [[/121|121]] (Zahrejte mně mou)
* [[/122|122]] (Ještě dnes bude ze mne kněz)
* [[/123|123]] (Šel řezník s řezníkem na jarmark spolu)
* [[/124|124]] (Ty jsi pěknej Kuliferda)
* [[/125|125]] (Nastokrát děkuju mej milej matičce)
* [[/126|126]] (Jak živ jsem, neviděl jsem)
* [[/127|127]] (Já mám chaloupku na vršku)
* [[/128|128]] (Nešťastný Brandenburku)
* [[/129|129]] (Třebas já byl otrhánek)
* [[/130|130]] (Pane Johanes! O půl zlatého)
* [[/131|131]] (Ach můj milý Bože!)

{{Forma|proza}}
Takové krátké písníčky, jež se při hudbě v tanci zpívávaly, jest jich ještě veliký počet, a mnohem ještě víceji přišlyť jsou k zapomenutí. Neboť byliť jsou naši předkové veselé mysle a znamenití milovníci hudby a zpěvu tak, že sobě při každé schůzce neb shromáždění rozdílné, neb všeliké písně zpívávali.

Při vší práci svý, ba i za rádlem neb pluhem byloť jest ze všech stran slyšeti voráče zpívati, kterýchžto zpěvy v oudolích jemně se rozlíhaly.

Též také, zvlášť zimního času, když dlouhé večery jsou, scházívala se děvčata [se] svými přeslicemi v jakési chaloupce souseda svého, kdežto pak při jejich přadle pokaždý vesele se zpívalo, a po dlouho trvalém zpěvu buďto si předkládali hadačky k odpovědi aneb se povídaly historie a příběhy, kteréž se jim předivné, směšné [zdály] a v nich něco ostrovtipného býti se uznávalo.

Zdeť se též některé z těch písní vepíšou, ačkoliv snad mnohá z nich v některých vesnicích v zemi české až do této doby se zachovala a povědoma jest.
{{Konec formy}}

* [[/Nocleh žádající mládenec|Nocleh žádající mládenec]]
* [[/S dvojím smyslem|S dvojím smyslem]]
* [[/Námluvy/]]
* [[/Přemejšlení|Přemejšlení]]

{{Forma|proza}}
Při všech svých schůzkách a shledání sousedském, zvláště zimního času, za dlouhých večerů, jakož se již hned z předu řeklo, obyčejně se při přadle u přeslice vesele zpívalo. A když se někdy ten jejich zpěv něco časněji skončil, tu se teď předkládaly jakési hadačky k uhodnutí.

Z kterýchžto některé z nich, opravdu, za vtipné, a nemálo čiperné pokládati se mohou. Kolik jsem já sobě takových z mého mladého věku, ještě v své paměti podržel, ty já též, v následku, oznámím:
{{Konec formy}}

* [[/Hadačky|Hadačky]]

[[Kategorie:Lidová slovesnost]]</text>
      <sha1>ggm9qu5cpjsb2kvs6sjjnmsqh9tf77s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Výčasí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61659</id>
    <revision>
      <id>338141</id>
      <parentid>195766</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:03:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338141</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="549" sha1="l40g9zhgzzykyrjnx0ay2qjf88lkxsh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vyčapy
  | ČÁST = Výčasí
  | DALŠÍ = Vyčegda
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Výčasí
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;18. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n27/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Slapové jevy
}}

{{Forma|proza}}
'''Výčasí''', tolik co {{Prostrkaně|příliv}} a {{Prostrkaně|odliv}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>l40g9zhgzzykyrjnx0ay2qjf88lkxsh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Výložek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61837</id>
    <revision>
      <id>338149</id>
      <parentid>213631</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:29:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338149</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1272" sha1="rgybdspnzb3abi0zpjeawgw1q6bhn4b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vyloučení soudních osob
  | ČÁST = Výložek
  | DALŠÍ = Vyluhování
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Výložek
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;32. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n41/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Výložek''' Výložek (angl. ''cuff, faeing'', fr. ''parement, retroussi'', it. ''mostra'', něm. ''Aufschlag'', rus. ''obšlag, otvorot''), u kabátce, fraku a pod. stejnokroje voj. a voj. podobného límec, konce rukávů, po případě pruh na šosech z látky jiné barvy než má sám kabát. Původně to byla ta která místa podšívky, která pro pohodlí se vyhrnovala, až pak '''v.''' se upravil nadobro a přišil trvale. '''V.''' na límci často nahrazován pouhým {{Prostrkaně|[[../Paroli|paroli]]}} (v. t.). '''V.''' na límci a rukávech pak nejčastěji sloužívá k umístění prýmků, hvězdiček a pod. na označeni různých stupňů hodností. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rgybdspnzb3abi0zpjeawgw1q6bhn4b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vyluhování</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61838</id>
    <revision>
      <id>338150</id>
      <parentid>182066</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:30:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338150</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="705" sha1="1fzvpocjbmt87sgvy8i3vfyjw9fa64n" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Výložek
  | ČÁST = Vyluhování
  | DALŠÍ = Výluka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vyluhování
  | AUTOR = [[Autor:Emil Švagr|Emil Švagr]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;32. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n41/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Extrakce
}}

{{Forma|proza}}
'''Vyluhování''' a {{Prostrkaně|vyslazování}} (něm. ''Auslaugen, Aussüssen'') jsou chemické operace, …
{{Trvající majetková práva|autor=Emil Švagr|rok= 2038}} ''[[Autor:Emil Švagr|Šgr.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1fzvpocjbmt87sgvy8i3vfyjw9fa64n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vym</title>
    <ns>0</ns>
    <id>61840</id>
    <revision>
      <id>338151</id>
      <parentid>337806</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:30:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338151</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="617" sha1="sblng3k6suz4oeoown3xiwfb9byr6v0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Výluka
  | ČÁST = Vym
  | DALŠÍ = Výmar
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vym
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;33. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n41/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vym
}}

{{Forma|proza}}
'''Vym''', řeka v rus. gub. vologodské, új. jarenském, pravý přítok Vyčegdy, jest 533 ''km'' dlouhá a jen asi na 22 ''km'' splavná. Má několik přítokův.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sblng3k6suz4oeoown3xiwfb9byr6v0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Vyšetřovací vazba</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63668</id>
    <revision>
      <id>338163</id>
      <parentid>213582</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:40:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338163</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4438" sha1="ftymh8bt6ft30cjlhlx1ho68dwhz0m1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Vyšetice
  | ČÁST = Vyšetřovací vazba
  | DALŠÍ = Vyšetřování
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vyšetřovací vazba
  | AUTOR = [[Autor:František Storch|František Storch]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. s.&amp;nbsp;67. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n76/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Vazba (právo)
}}

{{Forma|proza}}
'''Vyšetřovací vazba'''. . Vlastním účelem '''v'''-by jest, aby zabezpečena byla přítomnost obviněného v říz, tr. Staré řízení inkvisiční rozšiřovalo však '''v'''-bu i na účely jiné (zejména na zamezeni kolluse), ano dospělo konečně tam, že '''v.''' v něm pokládána za nezbytnou čásť vlastního processu kriminálního. Zbytky těchto názorů zachovaly se i v řádech tr. reformovaných. Rak. ř. tr. z r. 1873 (§§ 175–177) rozeznává '''v'''-bu {{Prostrkaně|prozatímnou}} (prozatímné zjištění) a {{Prostrkaně|řádnou}} '''v'''-bu '''v.''' Oboji zase jest buď {{Prostrkaně|obligatorní}} (při zločinech, na které zákon ukládá trest smrti neb alespoň desítiletého žaláře), nebo {{Prostrkaně|fakultativná}}. Důvody prozatímné '''v'''-by fakultativné jsou: postižení při skutku; přípravy k útěku nebo důvodná obava útěku; {{Prostrkaně|[[../Kolluse|kolluse]]}} (v. t.) nebo důvodná obava kolluse}; konečně důvodná obava, že by obviněný mohl čin trestný opakovati, nebo čin, o nějž se byl pokusil, nebo kterýmž byl vyhrožoval, provésti. Tytéž okolnosti vyjímajíc první jsou také důvody fakultativné '''v'''-by '''v.''' Hlavní rozdíly mezi '''v'''-bou prozatímnou a řádnou '''v'''-bou '''v.''' jsou tyto: 1. '''V'''-bu prozatímnou může za zvláštních podmínek naříditi nebo vykonati i soudce nepříslušný, ano i orgán úřadu bezpečnostního (§ 177); řádnou V'''v'''-bu '''v.''' vždy jen soudce příslušný (v přípravném vyšetřováni soudce vyšetřující a to jen, když byl prve obviněného vyslechl). 2. Nejbližším účelem '''v'''-by prozatímné jest, aby podezřelý byl postaven před soudce vyšetřujícího, což má se státi v krátké lhůtě 48 hodin. Soudce vyš. pak má jej do 24 hod., nejdéle pak do 3 dnů, vyslechnouti a hned po výslechu buďsi jej propustiti nebo, jest-li k tomu zákonná příčina, uvaliti na něj řádnou '''v'''-bu Účelem řádné '''v'''-by '''v.''' jest, aby přítomnost obviněného byla zabezpečena potud, pokud trvá důvod její, třeba tedy až do pravoplatného skončení trestního řízení. Výkon obojího způsobu'''v'''-by upravují §§ 183–139. Hlavní zásadou jest, že má při tom co nejvíce býti šetřeno osoby a cti obviněného a že mají obviněnému býti ukládána jenom ta obmezeni, kterých jest třeba, aby byla zabezpečena jeho osoba a aby bylo zabráněno úmluvám pro vyšetřování škodlivým (§ 183). Každá '''v,''' pomíjí, jakmile pominul její důvod (§ 190). Rovněž má obžalovaný zpravidla býti propuštěn z '''v'''-by, jakmile byl vyhlášen rozsudek osvobozující (§396). Mimo to obmezeno jest trvání '''v'''-by kollusní již po samém zákoně na 2 nebo nejvýše na 3 měsíce. Pokud '''v.''' jest odůvodněna jen podezřením útěku, může také býti nahrazena {{Prostrkaně|vyručením}} neboli dáním jistoty (§§ 192–195). Při zločinech, na které zákon ukládá trest žaláře alespoň pětiletého, může povoliti vyručení vrchní soud zemský; při ostatních činech tr. obviněný však má právo se vyručiti. {{Prostrkaně|Obmezení}} '''v'''-by nastává: 1. při osobách nadaných poslaneckou {{Prostrkaně|[[../Immunita|immunitou]]}} (v. t.); 2. při osobách náležejících k vojsku nebo zemské obraně, jež byly v míru povolány k výcviku nováčků nebo k cvičeni ve zbrani, nebo ve válce ke konání služby (§ 180 odst. 4). — Zvláštnosti co do '''v'''-by v řízení přestupkovém stanoví § 452 č. 1 a 3. — Srv. Zucker, Die Untersuchungshaft I., II., III. (1873, 1876, 1879); Storch, Říz. tr. rak. II. (1897, str. 6 dd.) a Vyručení obviněného z Vyšetřovací vazba-by Vyšetřovací vazba (v »Rozpravách« I. tř. České akad., 1895). ''[[Autor:František Storch|-rch.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ftymh8bt6ft30cjlhlx1ho68dwhz0m1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Moravská orlice/1903/17. únor</title>
    <ns>0</ns>
    <id>63937</id>
    <revision>
      <id>338049</id>
      <parentid>300474</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T12:41:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Denní zprávy */ fix</comment>
      <origin>338049</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="514" sha1="l33owonpokdxndrzznkgr0dlmfpl3rq" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Moravská orlice
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = kolektiv autorů
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Moravská orlice, ročník 41. číslo  38., s.&amp;nbsp;2.
  | strany = 2
  | číslo = 38
  | ročník = 41
  | periodikum = Moravská orlice
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|20066670-05a4-11df-9408-000d606f5dc6|Dostupné online.}}
  | VYDÁNO = Brno
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}

== Denní zprávy ==
* [[/Úmrtí|Úmrtí]]</text>
      <sha1>l33owonpokdxndrzznkgr0dlmfpl3rq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zeller z Rosenthalu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66123</id>
    <revision>
      <id>338175</id>
      <parentid>184005</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:35:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338175</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="592" sha1="4xz0rqhh7nysl3r5mfygmkpz8bfynua" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zeller z Rosenthalu
  | PŘEDCHOZÍ = Zeller
  | DALŠÍ = Zellerfeld
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zeller
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;538. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n557 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Zeller''' z {{Prostrkaně|Rosenthalu}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Celerové z Rosenthalu}}}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Zeller]]</text>
      <sha1>4xz0rqhh7nysl3r5mfygmkpz8bfynua</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář/IV. ročník</title>
    <ns>0</ns>
    <id>66948</id>
    <revision>
      <id>338044</id>
      <parentid>194068</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T12:11:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Uživatel:JAn Dudík/Malý čtenář/IV. ročník]] na [[Malý čtenář/IV. ročník]]</comment>
      <origin>194068</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8799" sha1="7q0hmk44uz6hokp2ze26mb42a1w5h4m" xml:space="preserve">{{Textinfo
|TITULEK= Malý čtenář
|PODTITULEK = Časopis pro českou mládež
|AUTOR= [[Autor:Gabriel smetana|Gabriel smetana]], [[Autor:Josef Zelený|Josef Zelený]]{{Redakční poznámka|jk01152400}}
|ZDROJ= Malý čtenář, ročník IV. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowVolume.do?id=5992 Národní knihovna ČR online]
|VYDÁNO= Pardubice, 1885
|LICENCE=PD old 70
|JINÉ=Všichni dohledaní autoři jsou již volní
}}
Redigují a vydávají:

Gabriel Smetana, učitel měšť. školy v Poděbradech. 
Josef Zelený,  ředitel měšť. školy v Polné.

ROČNÍK ČTVRTÝ.
1885.
Pardubice
Tiskem firmy F. &amp; V. Hoblík. — Nákladem vlastním.

Ročník zahrnoval 10 čísel po 16 stranách vydávaných měsíčně
# říjen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371187 online]
# listopad [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371188 online]
# prosinec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371189 online]
# leden [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371190 online]
# únor [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371191 online]
# březen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371192 online]
# duben [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371193 online]
# květen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371194 online]
# červen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371195 online]
# červenec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371196 online]

Na závěr vyšel celý ročník i knižně.
== Obsah IV. ročníku. ==

=== Básně ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č. 
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Ahasver
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|IX
|13
|
|-
|Ballada dětská
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|X
|8
|
|-
|Bednářská
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|I
|15
|
|-
|Dva pluhy
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|III
|10
|překlad
|-
|Chytrý nápad
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IV
|13
|
|-
|Kos
|[[Autor:Josef Soukal|Josef Soukal]]
|VIII
|11
|
|-
|Milí hosté
|[[Autor:Jan Kozel|Jan Kozel]]{{Redakční poznámka|text=jk01062596}}
|IX
|17
|
|-
|Mlsný ptáček
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IX
|8
|obrázek
|-
|Osel a kanec
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|VI
|17
|překlad
|-
|Pohádky
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|VI
|10
|
|-
|Po přátelsku
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|II
|8
|obrázek
|-
|;Po vlasti
* Úvod
* Vyšehrad
* Praha
* Říp
* Ve Staré Boleslavi
* Karlův Týn
* Na Šumavě
* Česká ves
* Velehrad
* Na Slovensku 
|[[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]]
|I-X
|1
|obrázky mimo I, II a V
|-
|Psíček
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|X
|14
|překlad
|-
|Rozvilo se jaro v listy
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VIII
|10
|
|-
|Shoda i neshoda
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|IV
|15
|překlad
|-
|Sv. Cyrill a Methoděj
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|VIII
|9
|
|-
|Večer
|[[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
|I
|12
|
|-
|Vrabec a polní myš
|[[Autor:František Poláček|Frant. Poláček]]
|III
|13
|
|-
|Zimní krajina 
|[[Autor:Pavla Sokolová|Pavla Sokolová]]
|V
|8
|
|-
|Zimou k jaru
|[[Autor:Josef Janoušek|Josef J Janoušek]]
|V
|11
|
|-
|Zkamenělé chleby
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|III
|7
|
|}

===Články prosaické. ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Báje slovanské o havranech
|[[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]]
|I
|13
|
|-
|Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zejtří
|[[Autor:Václav Špaček|Václav Špaček]]
|VI
|15
|
|-
|Červenky
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VII
|14
|
|-
|Čtyřikrát tři &amp; přec jeden
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|III
|8
|obrázek
|-
|Gmund
|[[Autor:František Vlastimil Kodym|F. V. Kodym]]
|IX
|10
|obrázek
|-
|Jaké se mohlo státi neštěstí
|[[Autor:František Zákrejs|Frant. Zákrejs]]
|III
|6
|
|-
|Jak povstaly hory
|[[Autor:Stanislav Řehák|Stanislav Kamenický]]
|VII
|12
|
|-
|Jelen, myslivec a pytlák
|[[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]]
|I
|15
|
|-
|Johanita Slavibor
|[[Autor:Martin Bohumil Hornof|M. Hornof]]{{Redakční poznámka|text=jk01042246}}
|VI-IX
|
|4 díly
|-
|Kámen Jiříkův
|[[Autor:Vlasta Pittnerová|V. G. Pittnerová]]
|X
|11
|
|-
|Kůň a pes
|[[Autor:Václav Černý|Václav Černý]]
|VI
|14
|
|-
|Ledovec Karlingerský
|[[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]]{{Redakční poznámka|text=jk01082324}}
|II
|3
|
|-
|Lež, krádež, zlé svědomí a spravedlnosť
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|A. Svoboda]]
|IX
|17
|
|-
|Lov slonů
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|text=jk01022860|značka=doub}}
|X
|9
|obrázek
|-
|Mluva dětská
|[[Autor:Jan Štefka|Jan Štefka]]{{Redakční poznámka|text=jk01131185}}
|IV
|15
|
|-
|Moudrosť Iphikratova
|[[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]]
|III
|8
|
|-
|Nelži ani ze žertu
|[[Autor:Blažej Krunert|Blažej Krunert]]{{Redakční poznámka|text=jk01063560}}
|IX
|15
|
|-
|Neobstála
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|VIII
|13
|obrázek
|-
|Nepohrdej chlebem
|[[Autor:Emanuel Zeiner|Em. Zeiner]]  {{Redakční poznámka|text=jk01152345}}
|II
|13
|
|-
|Nouze naučila Dalibora housti
|
|VI
|11
|obrázek
|-
|O července
|[[Autor:Josef P. Skrbek|Jos. P. Skrbek]]
|III
|3
|
|-
|O udatném rytíři Duglasovi
|[[Autor:František Hrnčíř|Frant. Hrnčíř]]
|III
|13
|
|-
|O železném králi českém
|[[Autor:Karel Eichner|Karel Eichner]]
|V
|13
|
|-
|Pavouk a služka
|[[Autor:Ignác Prokeš|Ignác Prokeš]]
|IV
|15
|
|-
|Pelikán
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van|text=zřejmě xx0114282}}
|VIII
|10
|obrázek
|-
|Piast
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van}}
|II
|7
|překlad
|-
|Pod jabloní
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|X
|3
|
|-
|Pomoc Ježíškova
|[[Autor:B. Plzeňská|B. Plzeňská]]
|IV
|13
|
|-
|Posel od Marathonu
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|X
|13
|
|-
|Pro bližního
|[[Autor:František Andrlík|František Andrlík]]{{Redakční poznámka|text=jk01010293 nebo snad jk01010291 ?}}
|II
|10
|
|-
|Radostné shledání po osmi letech
|[[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]]
|I
|9
|obrázek
|-
|Stavěti a bourati
|[[Autor:Sofie Podlipská|Sofie Podlipská]]
|V
|3
|
|-
|Synové pouště
|[[Autor:Theodorich Kratochvíl|Theodorich Kratochvíl]]{{Redakční poznámka|text=podle jména jk01063008 ???}}
|VII
|11
|obrázek
|-
|Thales
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|V
|12
|
|-
|Tchoř
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|značka=doub}}
|V
|8
|obrázek
|-
|Vděčný syn
|[[Autor:Vojtěch Kryšpín|Vojtěch Kryšpín]]{{Redakční poznámka|text=jk01063638}}
|IV
|14
|
|-
|Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
|[[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]]{{Redakční poznámka|text=asi jk01131160}}
|II
|12
|
|-
|Zemětřesení v Čechách
|[[Autor:Karel Vinař|Karel Vinař]]
|VI
|10
|
|-
|Ze života lumíků
|[[Autor:Josef Kořenský|Josef Kořenský]]
|III
|5
|obrázek
|-
|Žehnána budiž škola
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|I
|2
|
|}

===Rozmanitosti. ===
Na poslední stránce každého sešitu mimo č. 10.

== Dle čísel ==
&lt;div  style=&quot;column-count:5&quot;&gt;
=== Číslo 1 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (1/10) I.
* [[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]] – Žehnána budiž škola
* [[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]] — Radostné shledání po osmi letech
* [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]] — Večer
* [[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]] — Báje slovanské o havranech
* [[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]] — Bednářská
* [[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]] — Jelen, myslivec a pytlák
* [[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]], neuveden – Rozmanitosti

=== Číslo 2 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (2/10) II. Vyšehrad
* [[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]] – Ledovec Karlingerský
* [[Autor:František Vanický|František Vanický]] – Piast (Z [[Autor:Kazimierz Władysław Wóycicki|Vojčického]] přeložil)	
* [[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]] – Po přátelsku	
* [[Autor:František Andrlík|František Andrlík]] – Pro bližního
* [[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]] – Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
* [[Autor:Emanuel Zeiner|Em. K. Zeiner]] – Nepohrdej chlebem (dle Wörndla)
* Rozmanitosti (a řešení z předchozího čísla)
&lt;/div&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>7q0hmk44uz6hokp2ze26mb42a1w5h4m</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338046</id>
      <parentid>338044</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T12:15:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338046</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8835" sha1="o0vomxq34jc20of9digm9ilyv6os0wk" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Malý čtenář
  | PODTITULEK = Časopis pro českou mládež
  | AUTOR = [[Autor:Gabriel Smetana|Gabriel Smetana]], [[Autor:Josef Zelený|Josef Zelený]]{{Redakční poznámka|jk01152400}}
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník IV. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowVolume.do?id=5992 Národní knihovna ČR online]
  | VYDÁNO = Pardubice, 1885
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = Všichni dohledaní autoři jsou již volní
}}
{{Upravit}}
Redigují a vydávají:

Gabriel Smetana, učitel měšť. školy v Poděbradech.
Josef Zelený, ředitel měšť. školy v Polné.

ROČNÍK ČTVRTÝ.
1885.
Pardubice
Tiskem firmy F. &amp; V. Hoblík. — Nákladem vlastním.

Ročník zahrnoval 10 čísel po 16 stranách vydávaných měsíčně
# říjen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371187 online]
# listopad [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371188 online]
# prosinec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371189 online]
# leden [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371190 online]
# únor [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371191 online]
# březen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371192 online]
# duben [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371193 online]
# květen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371194 online]
# červen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371195 online]
# červenec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371196 online]

Na závěr vyšel celý ročník i knižně.

== Obsah IV. ročníku. ==

=== Básně ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Ahasver
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|IX
|13
|
|-
|Ballada dětská
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|X
|8
|
|-
|Bednářská
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|I
|15
|
|-
|Dva pluhy
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|III
|10
|překlad
|-
|Chytrý nápad
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IV
|13
|
|-
|Kos
|[[Autor:Josef Soukal|Josef Soukal]]
|VIII
|11
|
|-
|Milí hosté
|[[Autor:Jan Kozel|Jan Kozel]]{{Redakční poznámka|text=jk01062596}}
|IX
|17
|
|-
|Mlsný ptáček
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IX
|8
|obrázek
|-
|Osel a kanec
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|VI
|17
|překlad
|-
|Pohádky
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|VI
|10
|
|-
|Po přátelsku
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|II
|8
|obrázek
|-
|;Po vlasti
* Úvod
* Vyšehrad
* Praha
* Říp
* Ve Staré Boleslavi
* Karlův Týn
* Na Šumavě
* Česká ves
* Velehrad
* Na Slovensku
|[[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]]
|I-X
|1
|obrázky mimo I, II a V
|-
|Psíček
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|X
|14
|překlad
|-
|Rozvilo se jaro v listy
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VIII
|10
|
|-
|Shoda i neshoda
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|IV
|15
|překlad
|-
|Sv. Cyrill a Methoděj
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|VIII
|9
|
|-
|Večer
|[[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
|I
|12
|
|-
|Vrabec a polní myš
|[[Autor:František Poláček|Frant. Poláček]]
|III
|13
|
|-
|Zimní krajina
|[[Autor:Pavla Sokolová|Pavla Sokolová]]
|V
|8
|
|-
|Zimou k jaru
|[[Autor:Josef Janoušek|Josef J Janoušek]]
|V
|11
|
|-
|Zkamenělé chleby
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|III
|7
|
|}

=== Články prosaické. ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Báje slovanské o havranech
|[[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]]
|I
|13
|
|-
|Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zejtří
|[[Autor:Václav Špaček|Václav Špaček]]
|VI
|15
|
|-
|Červenky
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VII
|14
|
|-
|Čtyřikrát tři &amp; přec jeden
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|III
|8
|obrázek
|-
|Gmund
|[[Autor:František Vlastimil Kodym|F. V. Kodym]]
|IX
|10
|obrázek
|-
|Jaké se mohlo státi neštěstí
|[[Autor:František Zákrejs|Frant. Zákrejs]]
|III
|6
|
|-
|Jak povstaly hory
|[[Autor:Stanislav Řehák|Stanislav Kamenický]]
|VII
|12
|
|-
|Jelen, myslivec a pytlák
|[[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]]
|I
|15
|
|-
|Johanita Slavibor
|[[Autor:Martin Bohumil Hornof|M. Hornof]]{{Redakční poznámka|text=jk01042246}}
|VI-IX
|
|4 díly
|-
|Kámen Jiříkův
|[[Autor:Vlasta Pittnerová|V. G. Pittnerová]]
|X
|11
|
|-
|Kůň a pes
|[[Autor:Václav Černý|Václav Černý]]
|VI
|14
|
|-
|Ledovec Karlingerský
|[[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]]{{Redakční poznámka|text=jk01082324}}
|II
|3
|
|-
|Lež, krádež, zlé svědomí a spravedlnosť
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|A. Svoboda]]
|IX
|17
|
|-
|Lov slonů
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|text=jk01022860|značka=doub}}
|X
|9
|obrázek
|-
|Mluva dětská
|[[Autor:Jan Štefka|Jan Štefka]]{{Redakční poznámka|text=jk01131185}}
|IV
|15
|
|-
|Moudrosť Iphikratova
|[[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]]
|III
|8
|
|-
|Nelži ani ze žertu
|[[Autor:Blažej Krunert|Blažej Krunert]]{{Redakční poznámka|text=jk01063560}}
|IX
|15
|
|-
|Neobstála
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|VIII
|13
|obrázek
|-
|Nepohrdej chlebem
|[[Autor:Emanuel Zeiner|Em. Zeiner]] {{Redakční poznámka|text=jk01152345}}
|II
|13
|
|-
|Nouze naučila Dalibora housti
|
|VI
|11
|obrázek
|-
|O července
|[[Autor:Josef P. Skrbek|Jos. P. Skrbek]]
|III
|3
|
|-
|O udatném rytíři Duglasovi
|[[Autor:František Hrnčíř|Frant. Hrnčíř]]
|III
|13
|
|-
|O železném králi českém
|[[Autor:Karel Eichner|Karel Eichner]]
|V
|13
|
|-
|Pavouk a služka
|[[Autor:Ignác Prokeš|Ignác Prokeš]]
|IV
|15
|
|-
|Pelikán
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van|text=zřejmě xx0114282}}
|VIII
|10
|obrázek
|-
|Piast
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van}}
|II
|7
|překlad
|-
|Pod jabloní
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|X
|3
|
|-
|Pomoc Ježíškova
|[[Autor:B. Plzeňská|B. Plzeňská]]
|IV
|13
|
|-
|Posel od Marathonu
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|X
|13
|
|-
|Pro bližního
|[[Autor:František Andrlík|František Andrlík]]{{Redakční poznámka|text=jk01010293 nebo snad jk01010291 ?}}
|II
|10
|
|-
|Radostné shledání po osmi letech
|[[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]]
|I
|9
|obrázek
|-
|Stavěti a bourati
|[[Autor:Sofie Podlipská|Sofie Podlipská]]
|V
|3
|
|-
|Synové pouště
|[[Autor:Theodorich Kratochvíl|Theodorich Kratochvíl]]{{Redakční poznámka|text=podle jména jk01063008 ???}}
|VII
|11
|obrázek
|-
|Thales
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|V
|12
|
|-
|Tchoř
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|značka=doub}}
|V
|8
|obrázek
|-
|Vděčný syn
|[[Autor:Vojtěch Kryšpín|Vojtěch Kryšpín]]{{Redakční poznámka|text=jk01063638}}
|IV
|14
|
|-
|Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
|[[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]]{{Redakční poznámka|text=asi jk01131160}}
|II
|12
|
|-
|Zemětřesení v Čechách
|[[Autor:Karel Vinař|Karel Vinař]]
|VI
|10
|
|-
|Ze života lumíků
|[[Autor:Josef Kořenský|Josef Kořenský]]
|III
|5
|obrázek
|-
|Žehnána budiž škola
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|I
|2
|
|}

=== Rozmanitosti. ===
Na poslední stránce každého sešitu mimo č. 10.

== Dle čísel ==
&lt;div style=&quot;column-count:5&quot;&gt;

=== Číslo 1 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (1/10) I.
* [[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]] – Žehnána budiž škola
* [[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]] — Radostné shledání po osmi letech
* [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]] — Večer
* [[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]] — Báje slovanské o havranech
* [[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]] — Bednářská
* [[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]] — Jelen, myslivec a pytlák
* [[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]], neuveden – Rozmanitosti

=== Číslo 2 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (2/10) II. Vyšehrad
* [[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]] – Ledovec Karlingerský
* [[Autor:František Vanický|František Vanický]] – Piast (Z [[Autor:Kazimierz Władysław Wóycicki|Vojčického]] přeložil)
* [[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]] – Po přátelsku
* [[Autor:František Andrlík|František Andrlík]] – Pro bližního
* [[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]] – Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
* [[Autor:Emanuel Zeiner|Em. K. Zeiner]] – Nepohrdej chlebem (dle Wörndla)
* Rozmanitosti (a řešení z předchozího čísla)
&lt;/div&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>o0vomxq34jc20of9digm9ilyv6os0wk</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338047</id>
      <parentid>338046</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T12:16:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Básně */</comment>
      <origin>338047</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8840" sha1="kn4m41juaj947dul7x3mf9wairm3c6x" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Malý čtenář
  | PODTITULEK = Časopis pro českou mládež
  | AUTOR = [[Autor:Gabriel Smetana|Gabriel Smetana]], [[Autor:Josef Zelený|Josef Zelený]]{{Redakční poznámka|jk01152400}}
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník IV. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowVolume.do?id=5992 Národní knihovna ČR online]
  | VYDÁNO = Pardubice, 1885
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = Všichni dohledaní autoři jsou již volní
}}
{{Upravit}}
Redigují a vydávají:

Gabriel Smetana, učitel měšť. školy v Poděbradech.
Josef Zelený, ředitel měšť. školy v Polné.

ROČNÍK ČTVRTÝ.
1885.
Pardubice
Tiskem firmy F. &amp; V. Hoblík. — Nákladem vlastním.

Ročník zahrnoval 10 čísel po 16 stranách vydávaných měsíčně
# říjen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371187 online]
# listopad [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371188 online]
# prosinec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371189 online]
# leden [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371190 online]
# únor [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371191 online]
# březen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371192 online]
# duben [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371193 online]
# květen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371194 online]
# červen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371195 online]
# červenec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371196 online]

Na závěr vyšel celý ročník i knižně.

== Obsah IV. ročníku. ==

=== Básně ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Ahasver
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|IX
|13
|
|-
|Ballada dětská
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|X
|8
|
|-
|Bednářská
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|I
|15
|
|-
|Dva pluhy
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|III
|10
|překlad
|-
|Chytrý nápad
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IV
|13
|
|-
|Kos
|[[Autor:Josef Soukal|Josef Soukal]]
|VIII
|11
|
|-
|Milí hosté
|[[Autor:Jan Kozel|Jan Kozel]]{{Redakční poznámka|text=jk01062596}}
|IX
|17
|
|-
|Mlsný ptáček
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IX
|8
|obrázek
|-
|Osel a kanec
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|VI
|17
|překlad
|-
|Pohádky
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|VI
|10
|
|-
|Po přátelsku
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|II
|8
|obrázek
|-
|Po vlasti
* Úvod
* Vyšehrad
* Praha
* Říp
* Ve Staré Boleslavi
* Karlův Týn
* Na Šumavě
* Česká ves
* Velehrad
* Na Slovensku
|[[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]]
|I-X
|1
|obrázky mimo I, II a V
|-
|Psíček
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|X
|14
|překlad
|-
|Rozvilo se jaro v listy
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VIII
|10
|
|-
|Shoda i neshoda
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|IV
|15
|překlad
|-
|Sv. Cyrill a Methoděj
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|VIII
|9
|
|-
|[[/Večer/]]
|[[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
|I
|12
|
|-
|Vrabec a polní myš
|[[Autor:František Poláček|Frant. Poláček]]
|III
|13
|
|-
|Zimní krajina
|[[Autor:Pavla Sokolová|Pavla Sokolová]]
|V
|8
|
|-
|Zimou k jaru
|[[Autor:Josef Janoušek|Josef J Janoušek]]
|V
|11
|
|-
|Zkamenělé chleby
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|III
|7
|
|}

=== Články prosaické. ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Báje slovanské o havranech
|[[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]]
|I
|13
|
|-
|Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zejtří
|[[Autor:Václav Špaček|Václav Špaček]]
|VI
|15
|
|-
|Červenky
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VII
|14
|
|-
|Čtyřikrát tři &amp; přec jeden
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|III
|8
|obrázek
|-
|Gmund
|[[Autor:František Vlastimil Kodym|F. V. Kodym]]
|IX
|10
|obrázek
|-
|Jaké se mohlo státi neštěstí
|[[Autor:František Zákrejs|Frant. Zákrejs]]
|III
|6
|
|-
|Jak povstaly hory
|[[Autor:Stanislav Řehák|Stanislav Kamenický]]
|VII
|12
|
|-
|Jelen, myslivec a pytlák
|[[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]]
|I
|15
|
|-
|Johanita Slavibor
|[[Autor:Martin Bohumil Hornof|M. Hornof]]{{Redakční poznámka|text=jk01042246}}
|VI-IX
|
|4 díly
|-
|Kámen Jiříkův
|[[Autor:Vlasta Pittnerová|V. G. Pittnerová]]
|X
|11
|
|-
|Kůň a pes
|[[Autor:Václav Černý|Václav Černý]]
|VI
|14
|
|-
|Ledovec Karlingerský
|[[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]]{{Redakční poznámka|text=jk01082324}}
|II
|3
|
|-
|Lež, krádež, zlé svědomí a spravedlnosť
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|A. Svoboda]]
|IX
|17
|
|-
|Lov slonů
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|text=jk01022860|značka=doub}}
|X
|9
|obrázek
|-
|Mluva dětská
|[[Autor:Jan Štefka|Jan Štefka]]{{Redakční poznámka|text=jk01131185}}
|IV
|15
|
|-
|Moudrosť Iphikratova
|[[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]]
|III
|8
|
|-
|Nelži ani ze žertu
|[[Autor:Blažej Krunert|Blažej Krunert]]{{Redakční poznámka|text=jk01063560}}
|IX
|15
|
|-
|Neobstála
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|VIII
|13
|obrázek
|-
|Nepohrdej chlebem
|[[Autor:Emanuel Zeiner|Em. Zeiner]] {{Redakční poznámka|text=jk01152345}}
|II
|13
|
|-
|Nouze naučila Dalibora housti
|
|VI
|11
|obrázek
|-
|O července
|[[Autor:Josef P. Skrbek|Jos. P. Skrbek]]
|III
|3
|
|-
|O udatném rytíři Duglasovi
|[[Autor:František Hrnčíř|Frant. Hrnčíř]]
|III
|13
|
|-
|O železném králi českém
|[[Autor:Karel Eichner|Karel Eichner]]
|V
|13
|
|-
|Pavouk a služka
|[[Autor:Ignác Prokeš|Ignác Prokeš]]
|IV
|15
|
|-
|Pelikán
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van|text=zřejmě xx0114282}}
|VIII
|10
|obrázek
|-
|Piast
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van}}
|II
|7
|překlad
|-
|Pod jabloní
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|X
|3
|
|-
|Pomoc Ježíškova
|[[Autor:B. Plzeňská|B. Plzeňská]]
|IV
|13
|
|-
|Posel od Marathonu
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|X
|13
|
|-
|Pro bližního
|[[Autor:František Andrlík|František Andrlík]]{{Redakční poznámka|text=jk01010293 nebo snad jk01010291 ?}}
|II
|10
|
|-
|Radostné shledání po osmi letech
|[[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]]
|I
|9
|obrázek
|-
|Stavěti a bourati
|[[Autor:Sofie Podlipská|Sofie Podlipská]]
|V
|3
|
|-
|Synové pouště
|[[Autor:Theodorich Kratochvíl|Theodorich Kratochvíl]]{{Redakční poznámka|text=podle jména jk01063008 ???}}
|VII
|11
|obrázek
|-
|Thales
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|V
|12
|
|-
|Tchoř
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|značka=doub}}
|V
|8
|obrázek
|-
|Vděčný syn
|[[Autor:Vojtěch Kryšpín|Vojtěch Kryšpín]]{{Redakční poznámka|text=jk01063638}}
|IV
|14
|
|-
|Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
|[[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]]{{Redakční poznámka|text=asi jk01131160}}
|II
|12
|
|-
|Zemětřesení v Čechách
|[[Autor:Karel Vinař|Karel Vinař]]
|VI
|10
|
|-
|Ze života lumíků
|[[Autor:Josef Kořenský|Josef Kořenský]]
|III
|5
|obrázek
|-
|Žehnána budiž škola
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|I
|2
|
|}

=== Rozmanitosti. ===
Na poslední stránce každého sešitu mimo č. 10.

== Dle čísel ==
&lt;div style=&quot;column-count:5&quot;&gt;

=== Číslo 1 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (1/10) I.
* [[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]] – Žehnána budiž škola
* [[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]] — Radostné shledání po osmi letech
* [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]] — Večer
* [[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]] — Báje slovanské o havranech
* [[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]] — Bednářská
* [[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]] — Jelen, myslivec a pytlák
* [[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]], neuveden – Rozmanitosti

=== Číslo 2 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (2/10) II. Vyšehrad
* [[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]] – Ledovec Karlingerský
* [[Autor:František Vanický|František Vanický]] – Piast (Z [[Autor:Kazimierz Władysław Wóycicki|Vojčického]] přeložil)
* [[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]] – Po přátelsku
* [[Autor:František Andrlík|František Andrlík]] – Pro bližního
* [[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]] – Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
* [[Autor:Emanuel Zeiner|Em. K. Zeiner]] – Nepohrdej chlebem (dle Wörndla)
* Rozmanitosti (a řešení z předchozího čísla)
&lt;/div&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>kn4m41juaj947dul7x3mf9wairm3c6x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zádonština</title>
    <ns>0</ns>
    <id>67276</id>
    <revision>
      <id>338169</id>
      <parentid>195855</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:16:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338169</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1876" sha1="2i49xlk6ckxevwim5iy2sspuy5klan8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zádonština
  | PŘEDCHOZÍ = Zadonsk
  | DALŠÍ = Zadov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zádonština
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;363.
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Zádonština
}}

{{Forma|proza}}
'''Zádonština''', jméno starorus. památky, oslavující vítězství Rusů nad Tatary v bitvě na Kulikově poli r. 1380 a známé posud ze dvou rukopisů. První z XV. stol. nalezl archimandrita Varlaam v jistém sborníku Bělozerského kláštera sv. Kirilla, kdež píseň označena uvedeným jménem. Druhý rukopis ze XVII. stol. nalezen byl ve sborníku v knihovně Undolského, odkudž vydal ji Běljajev s názvem »Slovo o Dmitriji Donskom«. V obou rukopisech píseň činí celek zvláštní, od sebe rozdílný. V prvním končí se pláčem žen bojarských nad nesmírnými ztrátami rus. a má raz písně elegické, ve druhém přihlíží více k vítězství Rusův a projevuje na sobě ráz epický. Vyskytují se i jiné rozdíly a vzájemné doplňky. I. I. Srezněvskij doplnil text rukopisu bělozerského událostmi z textu spisku Undolského a takto upravenou památku vydaly pojednáních akademie petrohrad. (1858) a pak o sobě. Vydání tohoto užil K. J. Erben při svém otisku textu a překladu památky do čestiny (Dvé zpěvů starorus., totiž: O výpravě Igorově a Zádonština, Praha, 1870). Obsahem a rázem svým památka tato doplňuje v nejedné příčině »Slovo o Polku Igorevě«, ač jest o dvě století pozdější, a čerpána jsouc z téhož pramene, t. j. z ústního podání národních pěvců, rozmnožuje důvody pravosti »Slovæ. Srv též Dimitrij 4).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Literatura v Ottově slovníku naučném|Zádonština]]</text>
      <sha1>2i49xlk6ckxevwim5iy2sspuy5klan8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/O kohoutkovi a o slepičce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>69154</id>
    <revision>
      <id>338115</id>
      <parentid>232720</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T21:10:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338115</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="870" sha1="2p9m9zlybf1xxmb1nt9v3jhqayh6nxb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | PŘEDCHOZÍ = Řípka
  | ČÁST = O kohoutkovi a o slepičce
  | DALŠÍ = Dětské hádanky - podobenství
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = O kohoutkovi a o slepičce
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Prostonárodní české písně a říkadla
| místo = Praha
| vydavatel = Jaroslav Pospíšil
| rok = 1864
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=21-22 fromsection=kohoutek tosection=kohoutek /&gt;</text>
      <sha1>2p9m9zlybf1xxmb1nt9v3jhqayh6nxb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/63</title>
    <ns>250</ns>
    <id>69752</id>
    <revision>
      <id>338135</id>
      <parentid>207153</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:21:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338135</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1728" sha1="4k1krbzzj0k5j7ylbbnuw9sno7a6ozr" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Tentokráte odhodil Sarkany, proklínaje při tom, mřížku na stůl. Ku podivu, Silas Toronthal zachoval naopak úplnou chladnokrevnost. Zkoumal slova od počátku pokusů sestavená a zamyslil se. 

„Ďábel vezmi mřížku i všechny, kdož jí používají!“ zvolal Sarkany, povstávaje.

„Prosím, nebylo by libo poseděti ještě?“ děl Silas Toronthal.

„Ještě poseděti?“

„A pokračovati?…“

Sarkany pohledl na Silasa Toronthala. Poté usedl znovu, chopil se mřížky a užil jí mechanicky opět tímže způsobem i při posledních šesti slovech lístku, nevěda sám již, proč tak činí.

Výsledkem čtyřnásobného opětného otočení mřížky byla tato slova:
{{Uprostřed|''uonsuoveu''&lt;br /&gt;''qlangisre''&lt;br /&gt;''imerpuate''&lt;br /&gt;''rptsetuot''}}

Slova ta měla ovšem právě tak málo smyslu, jako slova při pokusech předcházejících.

Sarkany rozčilen a pobouřen měrou neobyčejnou, chopil se lístku, na němž napsány byly nesrozumitelné tyto řady písmen, pomocí mřížky sestavené, a chtěl jej roztrhnouti.

Silas Toronthal jej zadržel.

„Klid! klid!“ volal.

„Eh, co jest nám,“ vzkřikl Sarkany, „platna tato nerozluštitelná hádanka?“

„Napište tato slova souvisle jedno za druhé!“ odvětil prostě bankéř.

„Proč to?“

„Uvidíme!“
Sarkany uposlechl i obdržel tuto řadu písmen:

{{Uprostřed|''hazrxeirgnohaledecnadnepednilruopessamnetnorevelessuotetseirtedzerrevnesuonsuoveuqlangisreimerpuaterptsetuot''}}

Sotva byla slova tato napsána, již Silas Toronthal vytrhl papír z rukou Sarkanyho, četl je a vykřikl překvapen. Tentokráte jej klid opustil. Sarkanymu se málem zdálo, že bankéř náhle sešílel.

&lt;nowiki/&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4k1krbzzj0k5j7ylbbnuw9sno7a6ozr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Strýček Indián</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71713</id>
    <revision>
      <id>338132</id>
      <parentid>292591</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:06:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>Alberto Vojtěch Frič. Strýček Indián;</comment>
      <origin>338132</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="786" sha1="shuohz09n660beq2fxc88m3bw68zkkk" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Strýček Indián
  | AUTOR = [[Autor:Alberto Vojtěch Frič|Alberto Vojtěch Frič]]
  | ZDROJ = Alberto Vojtěch Frič. Strýček Indián.
  | VYDÁNO = Praha: &lt;abbr title=&quot;Státní nakladatelství dětské knihy&quot;&gt;SNDK&lt;/abbr&gt;, 1968
  | nakladatel = Státní nakladatelství dětské knihy
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
# [[/Setkání v lese/]]
# [[/Calera Marsal/]]
# [[/Zjizvená tvář/]]
# [[/Modré slunce/]]
# [[/Giovanni a Joaquín/]]
# [[/Utkání/]]
# [[/Mitápirú/]]
# [[/Do nového dobrodružství/]]
# [[/V kruhu u ohně/]]
# [[/Néne Fióri/]]
# [[/Cyklón/]]
# [[/Kůže z jaguára/]]
# [[/Slovo lovce/]]
# [[/Jitro na caleře/]]
# [[/Modrá ocel/]]
# [[/Strýček Indián/]]
# [[/Poklady, které lovec našel/]]

[[Kategorie:Romány]]</text>
      <sha1>shuohz09n660beq2fxc88m3bw68zkkk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Císařský řez</title>
    <ns>0</ns>
    <id>71923</id>
    <revision>
      <id>338081</id>
      <parentid>214396</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:08:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338081</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2605" sha1="tkq4r6c7nbv3228vx7m1tmgcmik7t0g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Císařský řez
  | PŘEDCHOZÍ = Císařský mlýn
  | DALŠÍ = Císařství
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Císařský řez
  | AUTOR = [[Autor:Václav Rubeška|Václav Rubeška]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;398–399. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni22ottogoog#page/n415 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Císařský řez
}}

{{Forma|proza}}
'''Císařský řez''' čili {{Prostrkaně|{{Heslo|Břichořez porodní|břichořez porodní}}}} (''{{Cizojazyčně|la|sectio caesar}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Kaiserschnitt}}'', ''{{Cizojazyčně|fr|opération césarienne}}'', ''{{Cizojazyčně|en|caesarean section}}'') jest porodnická operace, jíž se plod přivádí ze života mateřského na svět ne cestou přirozenou, nýbrž uměle utvořenou a to řezem přední stěny břišní a stěny děložní. Operace byla na mrtvé prováděna už v starověku, jak tomu dosvědčuje zákon připisovaný Numě Pompiliovi (''{{Cizojazyčně|la|lex regia}}''), po němž neměla býti žena těhotná se svým plodem pochována. Zákon přešel do zákonníka snad všech státův evropských. Na živé byla operace, pokud lze zjistiti, provedena až r. 1610. Příčina, že se operace vykonává na mrtvé, jest zkušenost, že někdy plod přežije smrť matčinu, zvláště byla-li tato rychlá, o 8 až 10 i více minut, a že tudíž může býti rychlým vybavením při životě zachován. Na živé dává podnět k operaci nemožnost porodu cestou přirozenou a to ani plodu zmenšeného, jak tomu jest při značném zúžení pánve a při nádorech, jež průtok pánviční z velké části vyplňují a odstraniti se nedají. Operace provádí se tím způsobem, že se přední stěna břišní rozřízne v čáře střední v přiměřené délce a pak rovněž tak přední stěna děložní, a plod se tímto otvorem vytáhne. Pak odstraní se lůžko i s mázdrami a děloha sešije se a vnoří do břicha, nebo se děloha odřízne nad hrdlem a pak sešije rána ve stěně břišní. Operace byla od svých počátkův až do let sedmdesátých velmi nebezpečna, a úmrtnost obnášela asi 85%; amputací dělohy, již zavedl r. 1876 Porro, klesla úmrtnost na 40% a od r. 1882 obnáší při zachování a sešití dělohy 25%, ba někteří operatéři zachránili všechny operované matky. ''[[Autor:Václav Rubeška|Ra.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Císařský řez]]</text>
      <sha1>tkq4r6c7nbv3228vx7m1tmgcmik7t0g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zührau</title>
    <ns>0</ns>
    <id>72391</id>
    <revision>
      <id>338180</id>
      <parentid>229726</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:54:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338180</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="545" sha1="9lw1s51snndjodeail1m9o4y4acjd7v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Ibn Zuhr
  | ČÁST = Zührau
  | DALŠÍ = Zuider-en Oosterafdeeling
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zührau
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 707.
  | ONLINE = [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni20ottogoog#page/n757 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Siřem
}}

{{Forma|proza}}
'''Zührau''', ves v Čechách. Viz {{Prostrkaně|[[../Siřem/]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9lw1s51snndjodeail1m9o4y4acjd7v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Dětské hádanky - z počtářství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>76108</id>
    <revision>
      <id>338062</id>
      <parentid>337986</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:40:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338062</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2461" sha1="8y9kjq5nwbnv72gf4zg2wdogg4fh766" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | PŘEDCHOZÍ = Dětské hádanky - žert a dvojsmysly
  | ČÁST = Dětské hádanky - z počtářství
  | DALŠÍ = Konipásek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dětské hádanky - z počtářství
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 23
}}
}}

== 157. ==
Páslo děvčátko husy. Šel tudy pán a řekl: „Mnoho-li máš, panenko, těch husí? není-li jich kopa? —

„Ba není odpovědělo děvče; „kdy­bych jich měla mít kopu, musilo by jich být ještě jednou tolik, polovic to­lik, čtvrt tolik, tři a dvě.“ —

Kolik bylo těch husí?

{{Řešení|''(Dvacet.)''}}

== 158. ==
Dva pásli ovce. Ten jeden řekl:

„Ty, dej mi jednu ovci, a pak jich budu mít tolik co ty.

— A druhý odpověděl: „Ne tak :dej ty mi je­dnu, a pak jich budu mít dvakrát to­lik co ty.“
— Kolik měl každý jich ovec?

{{Řešení|''(Jeden pět a druhý sedm.)''}}

== 159. ==
Šel bratr se sestrou a muž se že­nou. Přišli k jabloni, na ní byly čtyry jablka. Každý si utrhl po jednom a přece tam ještě jedno zůstalo. Kte­rak to mohlo být?

{{Řešení|''(Bratrova sestra byla zároveň ženou toho muže)''}}

&lt;small&gt;Též slov.&lt;/small&gt;

== 160. ==
Tři chlapci šli do lesa i našli ptačí hnízdo, bylo v něm 9 vajíček. „Roz­dělme se o ně“ řekl jeden. —

„„Rozdělme.““ — Každý si vzal po třech, a přece tři vajíčka ještě v hnízdě zůstaly.

{{Řešení|''(Ten jeden si vzal tři vajíčka i s hnízdem.)''}}

== 161. ==
Šel jeden cestou, vedl po jedné straně vlka, po druhé straně kozu, a nesl si také zelí. Přišel k řece, kde nebylo žádného mostu ani lávky, než jen malá lodička u břehu, tak malá, že více do ní s sebou vzíti nemohl nežli jedno. Kterak udělal, aby ne­zůstal ani vlk s kozou, ani koza se
zelím pohromadě — sic by jedno druhé bylo sežralo?

{{Řešení|''(Nejprve převezl kozu, potom převezl vlka a kozu vzal s sebou nazpět, pak převezl zelí, a konečně dojel si zase pro kozu)''}}</text>
      <sha1>8y9kjq5nwbnv72gf4zg2wdogg4fh766</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Condori</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84213</id>
    <revision>
      <id>338114</id>
      <parentid>320244</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T21:10:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338114</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="544" sha1="igjulx8ezz90upi7oi0s1naokvnzhtn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Condori
| PŘEDCHOZÍ = de Condorcet
| DALŠÍ = Condotta
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Condori
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;573. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/573/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Condori''' [ko-] nebo {{Prostrkaně|corail végétal}} [koràj-] sluje dřevo ze stromu ''Adenanthera pavonina'' L. (v. t.).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>igjulx8ezz90upi7oi0s1naokvnzhtn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84298</id>
    <revision>
      <id>338134</id>
      <parentid>300888</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:17:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Angrešt (Srstky.) */ fix</comment>
      <origin>338134</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="34678" sha1="0shm7hfh1afqxs4dig5blnhkcsqaphb" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
  | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni''
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884
}}

== Obsah ==
[[/Předmluva/]]

=== Angrešt (Srstky.) ===
[[/Zelené srstky/]] - [[/Zavařování angreštu 1./]] - [[/Zavařování angreštu 2./]] - [[/Zavařování angreštu 3./]] - [[/Zavařování angreštu 4./]] - [[/Zavařování angreštu 5./]] - [[/Zavařování angreštu 6./]] - [[/Zavařování angreštu 7./]] - [[/Angreštová šťáva/]] - [[/Kompot ze srstek/]] - [[/Angreštová polévka/]] - [[/Omáčka z angreštové zavařeniny/]] - [[/Angreštová omáčka 1./]] - [[/Angreštová omáčka 2./]] - [[/Angreštový kompot/]] - [[/Angreštová nadivanina/]] – [[/Angreštové moučné jídlo/]] – [[/Angreštový nákyp 1./]] – [[/Angreštový nákyp 2./]] – [[/Angreštové sucháry/]] – [[/Angreštové kopečky/]] – [[/Pastičky angreštové/]] – [[/Srstková šťáva/]] – [[/Angreštová chladnina 1./]] – [[/Angreštová chladnina 2./]] – [[/Angreštová zmrzlina/]] – [[/Víno ze srstek (angreštu.)/]] – [[/Srstkové víno/]] – [[/Víno šumivé ze srstek/]] – [[/Champangské víno ze srstek/]] – [[/Srstkové champagnské víno/]] – [[/Angreštový ocet/]]

=== Bezinky ===
[[/Bezinková polévka 1./]] – [[/Bezinková polévka 2./]] – [[/Bezinková zavařenina/]] – [[/Bezinková šťáva/]] – [[/Bezinkový kompot/]]

=== Boby ===
[[/Zelené boby/]]

=== Borůvky a brusinky ===
[[/Brusinky 1./]] – [[/Brusinky 2./]] – [[/Nakládání borůvek (brusinek.)/]] – [[/Sušené brusinky/]] – [[/Sušení borůvek (brusinek.) 1./]] – [[/Zavařené brusinky/]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 1./]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 2./]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 3./]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 4./]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 5./]] – [[/Zavařované borůvky (brusinky.)/]] – [[/Brusinková zavařenina (borůvková.)/]] – [[/Zavařování brusinek (borůvek.)/]] – [[/Zavařování borůvek (brusinek) 6./]] – [[/Sušení borůvek/]] – [[/Brusinkový kompot/]] – [[/Borůvková polévka/]] – [[/Borůvková omáčka (brusinková.)/]] – [[/Borůvková (brusinková) omáčka/]] – [[/Borůvkový (brusinkový) koláč/]] – [[/Borůvkový (brusinkový) svítek/]] – [[/Borůvkový ježek/]] – [[/Borůvkový kompot (brusinkový.) 1./]] – [[/Borůvkový kompot (brusinkový.) 2./]] – [[/Borůvková chladnina/]] – [[/Borůvková zmrzlina/]] – [[/Borůvková štáva/]] – [[/Brusinková šťáva/]] – [[/Brusinkový (borůvkový) likér/]] – [[/Borůvkové víno (brusinkové.)/]]

=== Broskve ===
[[/Zelené broskve/]] – [[/Zralé broskve 1./]] – [[/Zcukernatělé broskve/]] – [[/Zavařené broskve/]] – [[/Zralé broskve 2./]] – [[/Loupané broskve 1./]] – [[/Loupané broskve 2./]] – [[/Suché broskve/]] – [[/Nadívané broskve/]] – [[/Broskve s rejží/]] – [[/Broskvový kompot 1./]] – [[/Broskvový kompot 2./]] – [[/Paštičky z broskví/]] – [[/Marmelada broskvová/]] – [[/Víno broskvové/]] – [[/Champangské víno z broskví/]] – [[/Broskvový punč studený/]] – [[/Broskvová jídla, zavařeniny a nápoje/]]

=== Citrony ===
[[/Zavařené citrony/]] – [[/Zavařování citronů 1./]] – [[/Zavařování citronů 2./]] – [[/Citronová kůra/]] – [[/Nakládání citronové kůry/]] – [[/Nakládání citronů/]] – [[/Opečené citrony/]] – [[/Studený křen s citronem/]] – [[/Citronové koláčky/]] – [[/Citronová omáčka 1./]] – [[/Citronová omáčka 2./]] – [[/Citronová omáčka 3./]] – [[/Citronová omáčka 4./]] – [[/Citronová kaše 1./]] – [[/Citronová kaše 2./]] – [[/Citronová sekanina/]] – [[/Citronový dort 1./]] – [[/Citronový dort 2./]] – [[/Citronové bochánky/]] – [[/Citronové kopečky/]] – [[/Citronové placky/]] – [[/Citronové polévání 1./]] – [[/Citronové polévání (glazura)/]] – [[/Citronové polévání 2./]] – [[/Citronové polévání 3./]] – [[/Citrony s krupicí/]] – [[/Citronový nákyp 1./]] – [[/Citronový nákyp 2./]] – [[/Citronový nákyp 3./]] – [[/Citronový nákyp 4./]] – [[/Citronový ježek 1./]] – [[/Citronový ježek 2./]] – [[/Citronový ježek 3./]] – [[/Citronové beleše/]] – [[/Citronové hoblovačky 1./]] – [[/Citronové hoblovačky 2./]] – [[/Citronová stříkanka/]] – [[/Citronový zajíc/]] – [[/Citronový tvaroh/]] – [[/Citronová žintice/]] – [[/Citronovky/]] – [[/Huspenina citronová/]] – [[/Citronová huspenina/]] – [[/Citronový sníh/]] – [[/Citronový crème/]] – [[/Citronová chladnina 1./]] – [[/Citronová chladnina 2./]] – [[/Citronová zmrzlina 1./]] – [[/Zmrzlina citronová/]] – [[/Citronová zmrzlina 2./]] – [[/Citronová zmrzlina 3./]] – [[/Citronová limonáda 1./]] – [[/Citronová limonáda 2./]] – [[/Citronová limonáda 3./]] – [[/Citronová limonáda 4./]] – [[/Citronové víno/]] – [[/Citronový likér 1./]] – [[/Citronový likér 2./]] – [[/Citronový punč/]] – [[/Citronová tresť/]] – [[/Citronový syrup/]] – [[/Citronový ocet/]]

=== Dřínky ===
[[/Dušené dřínky/]] – [[/Zavařování dřínek/]] – [[/Dřínková zavařenina/]] 

=== Dýně ===
[[/Nakládání dýní 1./]] – [[/Nakládání dýní 2./]] – [[/Nakládání dýní 3./]] – [[/Nakládání dýní 4./]] – [[/Nakládání dýní 5./]] – [[/Smažená dýně 1./]] – [[/Smažená dýně 2./]] – [[/Dušená dýně/]] – [[/Dýňová polévka 1./]] – [[/Dýňová polévka 2./]] – [[/Dýňová polévka 3./]] – [[/Dýňová (tykvová) omáčka/]] – [[/Dýňová kaše s jablky/]] – [[/Dýňový koláč 1./]] – [[/Dýňový koláč 2./]] – [[/Dýňový nákyp 1./]] – [[/Dýňový nákyp 2./]] – [[/Dýňová kaše 1./]] – [[/Dýňová kaše 2./]] – [[/Dýňová kaše 3./]] – [[/Dýňová kaše 4./]]

=== Gdoule ===
[[/Zavařování gdoulí 1./]] – [[/Zavařování gdoulí 2./]] – [[/Gdoulový kompot/]] – [[/Gdoulové oplatky/]] – [[/Gdoulový nákyp 1./]] – [[/Gdoulový nákyp 2./]] – [[/Gdoulový suchar/]] – [[/Sníh gdoulový/]] – [[/Gdoulová huspenina 1./]] – [[/Gdoulová huspenina 2./]] – [[/Gdoulová huspenina 3./]] – [[/Gdoulová zmrzlina/]] – [[/Gdoulový sýr/]]

=== Fíky ===
[[/Zelené fíky/]] – [[/Zavařené fíky/]] – [[/Polévka z fíků/]] – [[/Nakládání čerstvých fíků/]] – [[/Fíkový kompot 1./]] – [[/Fíkový kompot 2./]] – [[/Fíkový kompot 3./]] – [[/Fíkový ježek 1./]] – [[/Fíkový ježek 2./]]

=== Hrozny ===
[[/Nakládání hroznů 1./]] – [[/Nakládání hroznů 2./]] – [[/Zavařené hrozny 1./]] – [[/Zavařené hrozny 2./]] – [[/Zavařování hroznů/]] – [[/Hroznová zavařenina 1./]] – [[/Hroznová zavařenina 2./]] – [[/Hroznová zavařenina 3./]] – [[/Hroznová zavařenina 4./]] – [[/Hroznová polévka/]] – [[/Hroznová omáčka/]] – [[/Hrozinková omáčka 1./]] – [[/Hrozinková omáčka 2./]] – [[/Hrozinková nádivka 1./]] – [[/Hrozinková nádivka 2./]] – [[/Hrozinkové škubánky/]] – [[/Hrozinkové bochánky/]] – [[/Hrozinkové amolety/]] – [[/Hroznový koláč/]] – [[/Hrozinkový koláč 1./]] – [[/Hrozinkový koláč 2./]] – [[/Hrozinkové koláčky/]] – [[/Hrozinkové kopečky/]] – [[/Hrozinkový ježek 1./]] – [[/Hroznový ježek/]] – [[/Hrozinkový ježek 2./]] – [[/Hroznové košíčky/]] – [[/Hroznový dort/]] – [[/Hroznový strudel/]] – [[/Hrozinkový strudel/]] – [[/Hrozinkové závitky/]] – [[/Hrozinkový nákyp 1./]] – [[/Hrozinkový nákyp 2./]] – [[/Hroznový kompot/]] – [[/Hroznová chladnina/]] – [[/Hroznová huspenina/]] – [[/Hrozinkové víno 1./]] – [[/Hrozinkové víno 2./]]

=== Hrušky ===
[[/Hrušky/]] – [[/Sušení hrušek 1./]] – [[/Sušení hrušek 2./]] – [[/Sušení hrušek 3./]] – [[/Nakládání hrušek/]] – [[/Hrušková povidla/]] – [[/Zavařování hrušek 1./]] – [[/Zavařování hrušek 2./]] – [[/Zavařování hrušek 3./]] – [[/Zavařování hrušek 4./]] – [[/Zavařování hrušek 5./]] – [[/Hrušková zavařenina/]] – [[/Pečené hrušky/]] – [[/Opečené hrušky/]] – [[/Vaření suchých hrušek/]] – [[/Dušené hrušky/]] – [[/Cukrované hrušky/]] – [[/Hrušková polévka/]] – [[/Hrušky s mrkví/]] – [[/Hruškové škubánky/]] – [[/Hrušková odvarka/]] – [[/Hrušková omáčka 1./]] – [[/Hrušková omáčka 2./]] – [[/Hrušková omáčka 3./]] – [[/Hrušková omáčka 4./]] – [[/Hrušková omáčka 5./]] – [[/Hruškový kompot 1./]] – [[/Hruškový kompot 2./]] – [[/Hruškový kompot 3./]] – [[/Hruškový kompot 4./]] – [[/Povidla hrušková/]] – [[/Hruškový ježek 1./]] – [[/Hruškový ježek 2./]] – [[/Hruškový koláč/]] – [[/Hrušková bába/]] – [[/Hruškové suchary/]] – [[/Hrušková zmrzlina/]] – [[/Hruškové syrečky/]] – [[/Hruškový med/]] – [[/Hruškové víno 1./]] – [[/Víno hruškové/]] – [[/Hruškové víno 2./]]

=== Jablka ===
[[/Uschování jablek/]] – [[/Nakládání jablek 1./]] – [[/Nakládání jablek 2./]] – [[/Nakládání jablek 3./]] – [[/Sušení jablek/]] – [[/Jablka zmzlá/]] – [[/Jablka znamenaná/]] – [[/Míšenská jablka/]] – [[/Naložená jablka/]] – [[/Dušená jablka 1./]] – [[/Dušená jablka 2./]] – [[/Dušená jablka 3./]] – [[/Pečená jablka/]] – [[/Odvar z míšenských jablek/]] – [[/Jableční zavařenina 1./]] – [[/Jableční zavařenina 2./]] – [[/Jableční zavařenina 3./]] – [[/Jableční zavařenina 4./]] – [[/Jableční nádivka/]] – [[/Jableční kompot 1./]] – [[/Jableční kompot 2./]] – [[/Jableční kompot 3./]] – [[/Jableční kompot 4./]] – [[/Kompot jablkový 1./]] – [[/Kompot jablkový 2./]] – [[/Nadívaný jablkový kompot/]] – [[/Jableční polévka 1./]] – [[/Jableční polévka 2./]] – [[/Jablka s omáčkou 1./]] – [[/Jablka s omáčkou 2./]] – [[/Jableční omáčka/]] – [[/Jablka s krupicí/]] – [[/Jableční knedlíčky 1./]] – [[/Jableční knedlíčky 2./]] – [[/Jableční kaše 1./]] – [[/Jableční kaše 2./]] – [[/Jableční kaše 3./]] – [[/Nadívaná jablka/]] – [[/Dušená jablka/]] – [[/Dušená jablka s chlebem/]] – [[/Pečená jablka 2./]] – [[/Opečená jablka/]] – [[/Jablka s masem/]] – [[/Jablka s máslovým těstem/]] – [[/Míšenská jablka s omáčkou/]] – [[/Dušená jablka s rejží/]] – [[/Jableční kaše s mandlemi/]] – [[/Jableční sekanina s masem/]] – [[/Jablka s rejží 1./]] – [[/Jablka se sýrem/]] – [[/Pekařská sůva/]] – [[/Jablka s houskou/]] – [[/Jablka s rejží 2./]] – [[/Jablka s rejží 3./]] – [[/Jablka s rejží 4./]] – [[/Jablka s mrkví/]] – [[/Jableční jehlanec/]] – [[/Jableční trhanec/]] – [[/Jableční kaše 4./]] – [[/Jableční kaše 5./]] – [[/Jableční křen 1./]] – [[/Jableční křen 2./]] – [[/Jableční ježek/]] – [[/Jableční amolety 1./]] – [[/Jableční amolety 2./]] – [[/Pěnovka (omleta) s jablky/]] – [[/Jablečník 1./]] – [[/Jablečník 2./]] – [[/Jablečník 3./]] – [[/Jablečník 4./]] – [[/Jablečník 5./]] – [[/Jablečník 6./]] – [[/Jableční koláčky/]] – [[/Jableční placka 1./]] – [[/Jableční placka 2./]] – [[/Jableční koblihy/]] – [[/Buchta s nadívanými jablky/]] – [[/Jableční bábovka 1./]] – [[/Jableční bábovka 2./]] – [[/Jableční košíčky/]] – [[/Jableční dort/]] – [[/Jableční dortíčky/]] – [[/Jableční strudel/]] – [[/Jableční svítek 1./]] – [[/Jableční svítek 2./]] – [[/Jableční svítek 3./]] – [[/Jableční svítek 4./]] – [[/Jableční svítek 5./]] – [[/Jablka se sněhem/]] – [[/Jableční nákyp 1./]] – [[/Jableční nákyp 2./]] – [[/Jableční nákyp s rejží/]] – [[/Jableční ježek 2./]] – [[/Jableční ježek 3./]] – [[/Jableční jelítka/]] – [[/Jableční salát/]] – [[/Jableční pamlsky/]] – [[/Povidla jablková/]] – [[/Marmelada jablková/]] – [[/Jableční crême/]] – [[/Jableční chladnina/]] – [[/Huspenina jablková/]] – [[/Jablková huspenina/]] – [[/Jableční huspenina 1./]] – [[/Jableční huspenina 2./]] – [[/Jableční cukr/]] – [[/Jableční šťáva 1./]] – [[/Jableční šťáva 2./]] – [[/Jableční mest (burčák)/]] – [[/Jablečák/]] – [[/Víno jablkové/]] – [[/Champangské víno z jablek/]] – [[/Jableční čaj/]] – [[/Jableční chladící nápoj/]] – [[/Jableční nápoj/]] – [[/Jablková pomáda/]]

=== Jahody ===
[[/Černé jahody/]] – [[/Nakládání jahod 1./]] – [[/Nakládání jahod 2./]] – [[/Zavařování jahod 1./]] – [[/Zavařené jahody/]] – [[/Zavařování jahod 2./]] – [[/Zavařování jahod 3./]] – [[/Jahodová zavařenina 1./]] – [[/Jahodová zavařenina 2./]] – [[/Jahodová zavařenina 3./]] – [[/Zavařování jahod 4./]] – [[/Zavařování jahod 5./]] – [[/Potažené jahody/]] – [[/Opečené jahody/]] – [[/Jahodové polévání (glazura)/]] – [[/Jahodová polévka/]] – [[/Jahodová omáčka 1./]] – [[/Jahodová omáčka 2./]] – [[/Jahodový kompot 1./]] – [[/Jahodový kompot 2./]] – [[/Jahody se smetanou/]] – [[/Jahodová nadivanina/]] – [[/Jahodové topinky/]] – [[/Jahodový koláč/]] – [[/Jahodové koláčky/]] – [[/Jahodové koblihy/]] – [[/Jahodové košíčky/]] – [[/Jahodový nákyp 1./]] – [[/Jahodový nákyp 2./]] – [[/Jahodový ježek 1./]] – [[/Jahodový ježek 2./]] – [[/Jahodový ježek 3./]] – [[/Jahodový ježek 4./]] – [[/Jahodový ježek 5./]] – [[/Jahodová paštička 1./]] – [[/Jahodová paštička 2./]] – [[/Jahodová zavařenina (Marmelada.)/]] – [[/Jahodový sníh/]] – [[/Jahodový crême 1./]] – [[/Jahodový crême 2./]] – [[/Jahodový crême 3./]] – [[/Jahodová huspenina/]] – [[/Jahodová chladnina/]] – [[/Chladnina s jahodami/]] – [[/Jahodová zmrzlina 1./]] – [[/Jahodová zmrzlina 2./]] – [[/Jahodová zmrzlina 3./]] – [[/Jahodová zmrzlina 4./]] – [[/Jahodová šťáva 1./]] – [[/Jahodová šťáva 2./]] – [[/Jahodová šťáva 3./]] – [[/Víno jahodové/]] – [[/Jahodové víno 1./]] – [[/Jahodové víno 2./]] – [[/Jahodové víno 3./]] – [[/Champangské víno jahodové/]] – [[/Jahodový punč studený 1./]] – [[/Jahodový punč studený 2./]] – [[/Jahodový punč/]] – [[/Jahodový likér 1./]] – [[/Jahodový likér 2./]] – [[/Jahodový ocet/]]

=== Jalovec ===
[[/Jalovcový likér/]] – [[/Jalovcová omáčka 1./]] – [[/Jalovcová omáčka 2./]]

=== Jeřabiny ===
[[/Zavařování jeřabin/]] – [[/Zavařenina z jeřabin 1./]] – [[/Zavařenina z jeřabin 2./]] – [[/Likér z jeřabin/]] – [[/Šťáva z jeřabin/]]

=== Kapary ===
[[/Kaparová omáčka 1./]] – [[/Kaparová omáčka 2./]] – [[/Kaparová omáčka 3./]] – [[/Kaparová omáčka 4./]] – [[/Kaparová omáčka 5./]]

=== Kaštany ===
[[/Kaštany/]] – [[/Zavařování kaštanů/]] – [[/Pečené kaštany/]] – [[/Vařené kaštany 1./]] – [[/Vařené kaštany 2./]] – [[/Dušené kaštany/]] – [[/Pražené kaštany 1./]] – [[/Pražené kaštany 2./]] – [[/Kaštany s jablky/]] – [[/Kaštany s makaronky/]] – [[/Ocukrovatělé kaštany/]] – [[/Cukrované kaštany/]] – [[/Polévané kaštany/]] – [[/Smažené kaštany/]] – [[/Kaštanová polévka 1./]] – [[/Kaštanová polévka 2./]] – [[/Kaštanová polévka 3./]] – [[/Kaštanová omáčka 1./]] – [[/Kaštanová omáčka 2./]] – [[/Kaštany s krupicí/]] – [[/Kaštanová kaše 1./]] – [[/Kaštanová kaše 2./]] – [[/Kaštanová nádivka 1./]] – [[/Kaštanová nádivka 2./]] – [[/Kaštanová nádivka 3./]] – [[/Kaštanový koláč 1./]] – [[/Kaštanový koláč 2./]] – [[/Kaštanový ježek 1./]] – [[/Kaštanový ježek 2./]] – [[/Kaštanový nákyp 1./]] – [[/Kaštanový nákyp 2./]] – [[/Kaštanový nákyp 3./]] – [[/Kaštanový kompot 1./]] – [[/Kaštanový kompot 2./]] – [[/Kaštanový crême/]] – [[/Kaštanová zmrzlina/]]

=== Kdoule ===
[[/Zavařování kdoulí/]] – [[/Šťáva kdoulová/]] – [[/Paštičky kdoulové/]] – [[/Marmelada kdoulová/]] – [[/Kdoulové pečivo/]] – [[/Kdoulové pochoutky/]] – [[/Kdoulový sníh/]] – [[/Huspenina kdoulová/]]

=== Maliny ===
[[/Maliny/]] – [[/Zavařené maliny 1./]] – [[/Zavařené maliny 2./]] – [[/Potažené maliny/]] – [[/Malinová zavařenina 1./]] – [[/Malinová zavařenina 2./]] – [[/Malinová polévka 1./]] – [[/Malinová polévka 2./]] – [[/Malinová omáčka 1./]] – [[/Malinová omáčka 2./]] – [[/Malinová omáčka 3./]] – [[/Malinová omáčka 4./]] – [[/Malinový koláč/]] – [[/Malinový ježek 1./]] – [[/Malinový ježek 2./]] – [[/Malinový ježek 3./]] – [[/Malinový dort/]] – [[/Malinové topinky/]] – [[/Malinový nákyp 1./]] – [[/Malinový nákyp 2./]] – [[/Malinový nákyp 3./]] – [[/Malinový kompot 1./]] – [[/Malinový kompot 2./]] – [[/Paštičky malinové/]] – [[/Zavařenina malinová/]] – [[/Malinová šťáva 1./]] – [[/Malinová šťáva 2./]] – [[/Šťáva malinová/]] – [[/Malinová omáčka 5./]] – [[/Malinová huspenina 1./]] – [[/Malinová huspenina 2./]] – [[/Malinová limonáda/]] – [[/Malinová chladnina/]] – [[/Huspenina malinová/]] – [[/Malinová zmrzlina 1./]] – [[/Malinová zmrzlina 2./]] – [[/Malinová zmrzlina 3./]] – [[/Malinová zmrzlina 4./]] – [[/Malinová zmrzlina 5./]] – [[/Malinové víno 1./]] – [[/Malinové víno 2./]] – [[/Malinové víno 3./]] – [[/Malinové víno 4./]] – [[/Champangské víno malinové/]] – [[/Malinový punč/]] – [[/Malinový likér 1./]] – [[/Malinový likér 2./]] – [[/Malinový ocet 1./]] – [[/Malinový ocet 2./]] – [[/Malinový ocet 3./]] – [[/Malinový ocet 4./]]

=== Marhule ===
[[/Dušené marhule/]] – [[/Cukrované marhule/]] – [[/Marhulové housky/]] – [[/Marhulové ořechy/]] – [[/Marhulová chladnina/]]

=== Maruše ===
[[/Maruše/]] – [[/Víno marušové/]] – [[/Champangské víno z maruší/]]

=== Melouny ===
[[/Melouny/]] – [[/Nezralé melouny/]] – [[/Nakládání melounů 1./]] – [[/Nakládání melounů 2./]] – [[/Nakládání melounů 3./]] – [[/Nakládání melounů 4./]] – [[/Nakládání melounů 5./]] – [[/Melounová polévka 1./]] – [[/Melounová polévka 2./]] – [[/Melounový kompot 1./]] – [[/Melounový kompot 2./]] – [[/Melounová zmrzlina 1./]] – [[/Melounová zmrzlina 2./]]

=== Meruňky ===
[[/Meruňky 1./]] – [[/Meruňky 2./]] – [[/Uchování meruněk/]] – [[/Sušení meruněk/]] – [[/Nakládání meruněk 1./]] – [[/Nakládání meruněk 2./]] – [[/Nakládání meruněk 3./]] – [[/Nakládání meruněk 4./]] – [[/Nakládání meruněk 5./]] – [[/Nakládání meruněk 6./]] – [[/Zavařování meruněk 1./]] – [[/Zavařování meruněk 2./]] – [[/Zavařování meruněk 3./]] – [[/Nakládání meruněk nakyselo/]] – [[/Opečené meruňky 1./]] – [[/Opečené meruňky 2./]] – [[/Pečené meruňky/]] – [[/Meruňky cukrované/]] – [[/Meruňková polévka/]] – [[/Meruňková omáčka/]] – [[/Meruňky s rýží/]] – [[/Meruňky s houskou/]] – [[/Meruňkové knedlíky/]] – [[/Meruňkový ježek/]] – [[/Meruňková bába/]] – [[/Meruňkové bochánky/]] – [[/Meruňková buchta/]] – [[/Meruňkový dort/]] – [[/Meruňkový nákyp 1./]] – [[/Meruňkový nákyp 2./]] – [[/Meruňkový nákyp 3./]] – [[/Meruňková zavařenina/]] – [[/Meruňkový kompot/]] – [[/Meruňková odvarka/]] – [[/Meruňková huspenina/]] – [[/Meruňková chladnina/]] – [[/Meruňková zmrzlina 1./]] – [[/Meruňková zmrzlina 2./]] – [[/Víno meruňkové/]] – [[/Champagnské víno z meruněk/]] – [[/Meruňkové víno/]] – [[/Meruňkový likér/]]

=== Mirabelky ===
[[/Mirabelky zelené/]] – [[/Zralé mirabelky/]]

=== Mišpule ===
[[/Zavařování mišpulí 1./]] – [[/Zavařování mišpulí 2./]] – [[/Zavařené mišpulky/]] – [[/Dušené mišpule 1./]] – [[/Dušené mišpule 2./]] – [[/Paštičky z mišpulí/]] – [[/Marmeláda z mišpulek/]]

=== Moruše ===
[[/Zavařování moruší 1./]] – [[/Zavařování moruší 2./]] – [[/Zavařování moruší 3./]] – [[/Morušová buchta/]] – [[/Morušový kompot/]] – [[/Morušová huspenina/]] – [[/Morušová chladnina/]] – [[/Morušový ocet/]] – [[/Morušová šťáva/]]

=== Okurky ===
[[/Uschování čerstvých okurek/]] – [[/Nakládání okurek 1./]] – [[/Nakládání okurek 2./]] – [[/Nakládání okurek 3./]] – [[/Nakládání okurek 4./]] – [[/Nakládání okurek 5./]] – [[/Nakládání okurek 6./]] – [[/Nakládání okurek 7./]] – [[/Nakládání okurek 8./]] – [[/Nakládání okurek 9./]] – [[/Nakládání okurek 10./]] – [[/Nakládání okurek 11./]] – [[/Nakládání okurek 12./]] – [[/Nakládání okurek 13./]] – [[/Okurkový salát 1./]] – [[/Okurkový salát 2./]] – [[/Okurkový salát 3./]] – [[/Okurkový salát míchaný/]] – [[/Okurkový salát 4./]] – [[/Okurková polévka 1./]] – [[/Okurková polévka 2./]] – [[/Okurková omáčka 1./]] – [[/Okurková omáčka 2./]] – [[/Okurková omáčka 3./]] – [[/Okurková omáčka 4./]] – [[/Okurková omáčka 5./]] – [[/Okurková omáčka 6./]] – [[/Okurková omáčka 7./]] – [[/Okurková omáčka 8./]] – [[/Okurková omáčka 9./]] – [[/Nadívané okurky 1./]] – [[/Nadívané okurky 2./]] – [[/Okurkový kompot/]]

=== Ořechy ===
[[/Jak zůstanou lískové ořechy dlouho čerstvými/]] – [[/Uschování ořechů/]] – [[/Bílé ořechy/]] – [[/Zavařené ořechy/]] – [[/Zavařování ořechů 1./]] – [[/Zavařování ořechů 2./]] – [[/Zavařování ořechů 3./]] – [[/Ocukrovatělé oříšky/]] – [[/Lískové ořechy s máslem/]] – [[/Ořechová nádivka 1./]] – [[/Ořechová nádivka 2./]] – [[/Ořechová nádivka 3./]] – [[/Ořechový koláč 1./]] – [[/Ořechový koláč 2./]] – [[/Ořechový koláč 3./]] – [[/Ořechový koláč 4./]] – [[/Ořechový koláč 5./]] – [[/Koláč z lískových ořechů/]] – [[/Koláčky z lískových ořechů/]] – [[/Bochánky z lískových ořechů/]] – [[/Ořechový piškot/]] – [[/Ořechový ježek 1./]] – [[/Ořechový ježek 2./]] – [[/Ježek z lískových ořechů/]] – [[/Oříškový dort 1./]] – [[/Oříškový dort 2./]] – [[/Dort oříškový/]] – [[/Ořechový dort 1./]] – [[/Ořechový dort 2./]] – [[/Ořechový dort 3./]] – [[/Dort z lískových ořechů 1./]] – [[/Dort z lískových ořechů 2./]] – [[/Dort z lískových ořechů 3./]] – [[/Ořechový nákyp 1./]] – [[/Ořechový nákyp 2./]] – [[/Ořechový nákyp 3./]] – [[/Oříškový nákyp/]] – [[/Nákyp z lískových ořechů/]] – [[/Oříškové kopečky/]] – [[/Kopečky z lískových ořechů/]] – [[/Ořechový štrudel (závitek) 1./]] – [[/Ořechový štrudel (závitek) 2./]] – [[/Oříškové sněhulky/]] – [[/Oříškovky/]] – [[/Ořechový suchar/]] – [[/Kostky z lískových ořechů/]] – [[/Makroni z lískových ořechů/]] – [[/Cukrovinky z lískových ořechů/]] – [[/Cukrovinky z lískových ořechů 2./]] – [[/Ořechový salát/]] – [[/Mléko z lískových ořechů/]] – [[/Ořechový crème 1./]] – [[/Ořechový crème 2./]] – [[/Crème z lískových ořechů/]] – [[/Huspenina ořechová/]] – [[/Ořechová chladnina/]] – [[/Chladnina z lískových ořechů/]] – [[/Zmrzlina z lískových ořechů/]] – [[/Oříšková zmrzlina/]] – [[/Ořechová zmrzlina/]] – [[/Ořechový likér 1./]] – [[/Ořechový likér 2./]]

=== Ostružiny ===
[[/Zavařování ostružin 1./]] – [[/Zavařování ostružin 2./]] – [[/Zavařování ostružin 3./]] – [[/Ostružinová polévka/]] – [[/Ostružinová omáčka/]] – [[/Ostružinová šťáva/]] – [[/Ostružinový kompot/]] – [[/Ostružinový koláč/]] – [[/Ostružinový ježek/]] – [[/Ostružinová šťáva 2./]] – [[/Víno ostružinové/]] – [[/Ostružinové víno/]] – [[/Champangské víno z ostružin/]] – [[/Ostružinový ocet/]]

=== Pomoranče ===
[[/Nakládání pomorančů/]] – [[/Sladké pomoranče/]] – [[/Zavařené zelené pomoranče/]] – [[/Zavařené pomoranče/]] – [[/Zavařování pomorančů/]] – [[/Ocukrovatělé pomoranče/]] – [[/Nakládání pomorančové kůry/]] – [[/Pomorančová kůra/]] – [[/Hořké pomoranče/]] – [[/Pomorančová kaše/]] – [[/Cukrované pomoranče/]] – [[/Cukrování pomorančové kůry/]] – [[/Pomorančová omáčka/]] – [[/Nadívané pomoranče/]] – [[/Pomoranče s rejží/]] – [[/Pomorančový koláč/]] – [[/Pomorančové bochánky 1./]] – [[/Pomorančové bochánky 2./]] – [[/Pomorančové kopečky/]] – [[/Pomorančové hoblovačky/]] – [[/Pomorančové máslo/]] – [[/Compot pomorančový/]] – [[/Pomorančový kompot/]] – [[/Oranžovky/]] – [[/Paštičky pomorančové/]] – [[/Huspenina ze sladkých pomorančů/]] – [[/Velmi chutná huspenina z pomorančů/]] – [[/Pomorančová huspenina/]] – [[/Marmeláda pomorančová/]] – [[/Pomorančová zmrzlina 1./]] – [[/Pomorančová zmrzlina 2./]] – [[/Víno z pomorančů/]]

=== Různé ===
[[/Ovocní ježek/]] – [[/Ovocní škubánky/]] – [[/Ovocní nákyp/]] – [[/Ovocní směs sladká/]] – [[/Ovocní směs 1./]] – [[/Ovocní směs 2./]] – [[/Ovocní zavařenina/]] – [[/Ovocní stříkanka/]] – [[/Ovocní salát/]] – [[/Ovocní huspenina/]] – [[/Ovocní chladnina/]] – [[/Ovocní med/]] – [[/Víno z ovoce/]] – [[/Ovocní likér/]] – [[/Punč/]] – [[/Ovocný ocet/]] – [[/Kořalka z ovoce/]]

=== Revíz ===
[[/Zelený revíz. (Merusalky)/]] – [[/Kytice revízové/]] – [[/Zavařování revízu 1./]] – [[/Zavařování revízu 2./]] – [[/Zavařování revízu 3./]] – [[/Zavařování revízu 4./]] – [[/Zavařený revíz/]] – [[/Bez peciček zavařený revíz/]] – [[/Revízová zavařenina/]] – [[/Potažený revíz/]] – [[/Cukrovaný revíz/]] – [[/Revízová omáčka 1./]] – [[/Revízová omáčka 2./]] – [[/Revízová omáčka 3./]] – [[/Revízová omáčka 4./]] – [[/Revízová omáčka 5./]] – [[/Revízový koláč 1./]] – [[/Revízový koláč 2./]] – [[/Revízový svítek/]] – [[/Revízový nákyp 1./]] – [[/Revízový nákyp 2./]] – [[/Revízový nákyp 3./]] – [[/Revízový ježek/]] – [[/Revízový kompot 1./]] – [[/Revízový kompot 2./]] – [[/Černé paštičky revízové/]] – [[/Paštičky revízové/]] – [[/Marmelada revísová/]] – [[/Revízová šťáva 1./]] – [[/Revízová šťáva 2./]] – [[/Revízová pěna/]] – [[/Šťáva revízová/]] – [[/Huspenina revízová/]] – [[/Revízová zmrzlina/]] – [[/Revísová limonáda/]] – [[/Víno revízové 1./]] – [[/Víno revízové 2./]] – [[/Víno revízové 3./]] – [[/Revízové víno 1./]] – [[/Revízové víno 2./]] – [[/Champaňské víno z revízu/]] – [[/Revízový likér/]] – [[/Revízový ocet/]]

=== Šípky ===
[[/Šípky/]] – [[/Nakládání šípků 1./]] – [[/Nakládání šípků 2./]] – [[/Šípková zavařenina/]] – [[/Šípková polévka 1./]] – [[/Šípková polévka 2./]] – [[/Šípková omáčka 1./]] – [[/Šípková omáčka 2./]] – [[/Šípkové placky/]] – [[/Šípkový nákyp/]] – [[/Šípkový ježek/]] – [[/Šípkové makrony/]] – [[/Šípkový kompot 1./]] – [[/Šípkový kompot 2./]] – [[/Šípková povidla s houskou/]] – [[/Šípkový salát/]] – [[/Šípkový crème 1./]] – [[/Šípkový crème 2./]] – [[/Šípková zmrzlina/]] – [[/Šípkový likér/]]

=== Švestky ===
[[/Uschovávání švestek 1./]] – [[/Uschovávání švestek 2./]] – [[/Uschování švestek/]] – [[/Sušení švestek/]] – [[/Nakládání švestek 1./]] – [[/Nakládání švestek 2./]] – [[/Nakládání švestek 3./]] – [[/Nakládání švestek 4./]] – [[/Nakládání švestek 5./]] – [[/Nakládání švestek 6./]] – [[/Nakládání švestek 7./]] – [[/Zavařování švestek 1./]] – [[/Zavařené švestky zelené/]] – [[/Zavařování švestek 2./]] – [[/Zavařování švestek 3./]] – [[/Zavařování švestek 4./]] – [[/Zavařování švestek 5./]] – [[/Zavařování švestek 6./]] – [[/Zavařování švestek 7./]] – [[/Suché zavařené švestky/]] – [[/Švestková zavařenina 1./]] – [[/Švestková zavařenina 2./]] – [[/Švestková zavařenina 3./]] – [[/Švestková zavařenina 4./]] – [[/Švestky v octu/]] – [[/Zralé švestky/]] – [[/Povidla ze sušených švestek/]] – [[/Povidla ze švestek/]] – [[/Vaření povidel/]] – [[/Povidla s houskou/]] – [[/Osmažené švestky 1./]] – [[/Osmažené švestky 2./]] – [[/Osmažené švestky 3./]] – [[/Švestková polévka 1./]] – [[/Švestková polévka 2./]] – [[/Povidlová omáčka/]] – [[/Švestková omáčka 1./]] – [[/Švestková omáčka 2./]] – [[/Švestkové knedlíky/]] – [[/Švestkové tašky/]] – [[/Švestková bába 1./]] – [[/Švestková bába 2./]] – [[/Švestkový koláč 1./]] – [[/Švestkový koláč 2./]] – [[/Švestková bába 3./]] – [[/Švestkový koláč 3./]] – [[/Švestkové košíčky/]] – [[/Švestkový štrudel/]] – [[/Povidlový dort 1./]] – [[/Povidlový dort 2./]] – [[/Švestkový nákyp 1./]] – [[/Švestkový nákyp 2./]] – [[/Švestkový nákyp 3./]] – [[/Švestkový kompot 1./]] – [[/Švestkový kompot 2./]] – [[/Švestkový kompot 3./]] – [[/Švestkový kompot 4./]] – [[/Švestkový kompot 5./]] – [[/Švestkový kompot 6./]] – [[/Švestková chladnina/]] – [[/Víno švestkové/]] – [[/Víno slívové/]] – [[/Champaňské víno ze švestek/]] – [[/Champaňské víno ze slív/]]

=== Třešně ===
[[/Třešně/]] – [[/Sušení třešní 1./]] – [[/Sušení třešní 2./]] – [[/Zavařování třešní 1./]] – [[/Zavařování třešní 2./]] – [[/Zavařování třešní 3./]] – [[/Zavařování třešní 4./]] – [[/Zavařování třešní 5./]] – [[/Třešňová polévka 1./]] – [[/Třešňová polévka 2./]] – [[/Třešňová omáčka 1./]] – [[/Třešňová omáčka 2./]] – [[/Třešňové knedlíky/]] – [[/Třešňový koláč/]] – [[/Třešňová bába 1./]] – [[/Třešňová bába 2./]] – [[/Třešňový ježek/]] – [[/Třešňový svítek/]] – [[/Opečené třešně/]] – [[/Cukrované třešně/]] – [[/Polévané třešně/]] – [[/Třešňová zavařenina 1./]] – [[/Třešňová zavařenina 2./]] – [[/Třešňová zavařenina 3./]] – [[/Třešňový kompot 1./]] – [[/Třešňový kompot 2./]] – [[/Třešňový kompot 3./]] – [[/Třešňový kompot 4./]] – [[/Povidla z třešní/]] – [[/Třešňová šťáva/]] – [[/Třešňovka/]] – [[/Třešňové víno 1./]] – [[/Třešňové víno 2./]] – [[/Víno třešňové/]] – [[/Třešňové víno 3./]]

=== Višně ===
[[/Višně 1./]] – [[/Višně 2./]] – [[/Uschování višní/]] – [[/Zavařování višní 1./]] – [[/Zavařování višní 2./]] – [[/Zavařování višní 3./]] – [[/Zavařování višní 4./]] – [[/Nakládání višní 1./]] – [[/Nakládání višní 2./]] – [[/Potažené višně/]] – [[/Višně v octu/]] – [[/Višňová povidla/]] – [[/Nakládání višní 3./]] – [[/Zavařování višní 5./]] – [[/Zavařování višní 6./]] – [[/Zavařování višní 7./]] – [[/Višňová zavařenina/]] – [[/Višňová polévka 1./]] – [[/Višňová polévka 2./]] – [[/Višňová omáčka 1./]] – [[/Višňová omáčka 2./]] – [[/Višně s houskou 1./]] – [[/Višně s houskou 2./]] – [[/Višně s houskou 3./]] – [[/Višňové bochánky/]] – [[/Višňové dortíčky/]] – [[/Višňový štrudel/]] – [[/Višňový nákyp 1./]] – [[/Višňový nákyp 2./]] – [[/Višňový nákyp 3./]] – [[/Rýžový nákyp s višněmi 1./]] – [[/Rýžový nákyp s višněmi 2./]] – [[/Višňový ježek/]] – [[/Bublanina s višněmi/]] – [[/Višňový kompot/]] – [[/Povidla z višní/]] – [[/Višňová limonáda 1./]] – [[/Višňová limonáda 2./]] – [[/Višňová huspenina/]] – [[/Višňová zmrzlina/]] – [[/Šťáva višňová 1./]] – [[/Šťáva višňová 2./]] – [[/Višňová šťáva 1./]] – [[/Višňová šťáva 2./]] – [[/Višňová šťáva 3./]] – [[/Višňová šťáva 4./]] – [[/Huspenina višňová 1./]] – [[/Huspenina višňová 2./]] – [[/Huspenina višňová 3./]] – [[/Višňovka 1./]] – [[/Višňovka 2./]] – [[/Višňovka 3./]] – [[/Víno višňové/]] – [[/Višňové víno 1./]] – [[/Višňové víno 2./]] – [[/Višňový ocet/]]

=== Všeobecné ===
[[/Ovoce/]] – [[/Požívání čerstvého ovoce/]] – [[/Česání ovoce/]] – [[/Ukládání ovoce/]] – [[/Francouzský způsob uschovávání jablek přes zimu/]] – [[/Jak se má ovoce v zimě uschovati/]] – [[/Jiný způsob jest následující:/]] – [[/Zasílání ovoce/]] – [[/Zasílání hroznů/]] – [[/Zasílání hroznů v bednách/]] – [[/Uschovávání hroznů vinných/]] – [[/Uschovávání hroznů/]] – [[/Přezimování hroznů 1./]] – [[/Přezimování hroznů 2./]] – [[/Přezimování hroznů 3./]] – [[/Uschování hroznů přes zimu/]] – [[/Sušení ovoce/]] – [[/Uschování zavařeniny/]] – [[/Cukrování (kandírování) ovoce/]] – [[/Víno v láhvích/]] – [[/Jak předkládá se ovoce na stůl/]] – [[/Kdy dává se ovoce na stůl a v jakém pořadu při hostině/]] – [[/Ovocná jídla kdy se v pořadě na stůl dávají/]]

=== Zelenky ===
[[/Nakládání zelenek/]] – [[/Zavařování zelenek (reinclaud)/]] – [[/Zavařování zelenek 1./]] – [[/Zavařování zelenek 2./]] – [[/Zelenková zavařenina/]] – [[/Cukrované zelenky (reinclaude) 1./]] – [[/Cukrované zelenky (reinclaude) 2./]] – [[/Zelenkový (reinclaudový) kompot/]] – [[/Zelenkový kompot/]] – [[/Zelenková chladnina/]]</text>
      <sha1>0shm7hfh1afqxs4dig5blnhkcsqaphb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cikánka (ves na Moravě)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>84898</id>
    <revision>
      <id>338078</id>
      <parentid>280125</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:49:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338078</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="789" sha1="9tb3vtxlywd644p6ifj19ye5stos0p5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Cikánka (ves na Moravě)
  | PŘEDCHOZÍ = Cikánka (obec v Čechách)
  | DALŠÍ = Cikánové z Čermné
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Cikánka (obec na Moravě)
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;367. {{Kramerius|nkp|88a41db0-07da-11e5-8ce5-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Moravská Cikánka
}}

{{Forma|proza}}
'''Cikánka,''' ves na Moravě, hejtm. a&amp;nbsp;okr. novoměstském, fara Heralec, obec Křižánky, pošta Svratka v&amp;nbsp;Čechách, se samotou »Nad lesem«, 12&amp;nbsp;d., 84&amp;nbsp;obyv. čes. (1890).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Žďár nad Sázavou v Ottově slovníku naučném|Cikánka]]</text>
      <sha1>9tb3vtxlywd644p6ifj19ye5stos0p5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zola Émile</title>
    <ns>0</ns>
    <id>86000</id>
    <revision>
      <id>338178</id>
      <parentid>284701</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:49:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338178</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16305" sha1="ezljalg2eklc0y3w3cjmm3nc31x794a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Zola Émile
| PŘEDCHOZÍ = Zoisit
| DALŠÍ = Zolhauz
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Zola Émile
| AUTOR = [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;664–667. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n713 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Émile Zola]]
| WIKIPEDIA-HESLO = Émile Zola
}}

{{Forma|proza}}
'''Zola''' {{Prostrkaně|Émile}}, proslulý romanopisec franc. (* 2. dub. 1840 v Paříži — † 29. záři 1902), syn italského inženýra, který zemřel v Aix v Provenci r. 1847; ztrávil mládí na jihu francouzském a dokončil studia na lyceu sv. Ludvíka v Paříži r. 1858. Vstoupil pak do nakladatelského závodu Hachettova, pracuje v prázdných hodinách literárně; byl spolupracovníkem některých listů jako kritik literární a divadelní a záhy zkusil se i v románě bezvýznamnými díly ''Les mystères de Marseille'' a ''Le Vœu d'une morte'', které zapadly nepovšimnuty. Z r. 1864 jest první Zolova kniha, která se setkala s úspěchem, ačkoliv její hodnota literární jest nepatrná a neobsahuje ani nápovědi příštího Zolova charakteru literárního. Výraznější jsou příští knihy, »fysiologický román« ''Confession de Claude'' (1865) a zvláště ''Thérèse Raquin'' (1867); zde '''Z.''' maluje cizoložnou lásku, vraždu manželovu a
pozdější muka, které strojí svědomí vrahům. Sainte-Beuve kritisoval knihu a vytkl správně základní charakter autorův: psychologickou
schematičnost a šablonovitost, zálibu v křiklavých protikladech, literární theatrálnost, vady, z nichž nevyzul se zcela '''Z.''' ani v pozdějších dílech, mnohem silnějších a mocnějších v inspiraci i výraze. R. 1868 vyšla ''Madeleine Férat'', studie dědičnostního
determinismu, kde '''Z.''' dostává se již na vlastní svůj terrain, kterému jest dlouho věren. '''Z.''' podjímá se nade vše nesnadné úlohy, sledovati účinky dědičnosti na celé rodině, a koncipuje svůj proslulý cyklus ''Les Rougon-Macquart'' (1871—93), pod nějž píše sám podtitul »přírodopis rodiny pod druhým císařstvím«, naznačuje tím, že úkoly románu pojímá odlišně od svých předchůdců. První řada obsahuje deset svazků: ''La fortune des Rougon'' (1871), episoda ze státního převratu na venkově; ''La curée'' (1874), kde maluje světácké zhýralce z let 1860—70; ''Le ventre de Paris'' (t. r.), věnovaný pařížským tržnicím a jejich zákaznictvu; ''La conquête de Plassans'' (1875); ''La faute de l'abbé Mouret'', které hrají na jihu a v nichž sujetem jest coelibát kněžský a z nichž druhý jest nejumělečtějším dílem Zolovým, plným nádherného koloritu, zalitým hýřivým sluncem a horkou vášní; ''Son excellence Eugène Rougon'' (1876), román vlivného politika; ''L'assommoir'' (1878), ''Une page d'amour'' (1878) a ''Nana'' (1880), kde lyrikou patheticky zvlněnou a hymnicky deskriptivní podal typický obraz pařížského společenského dna. První z nich znamená vrchol umění Zolova
mohutnou reliefností i symbolickou silou koncepce i misanthropicky pessimistickým naladěním, které opustí '''Z'''-olu teprve v
posledním období jeho života a tvorby, aby ustoupilo velmi naivnímu optimismu. '''Z.''' započal pak druhou řadu, která objímá zase
deset svazků: ''Pot-Bouille'' (1882); ''Au Bonheur des dames'' (1883); ''La joie de vivre'' (1883); ''Germinal'' (1885), hornický román mohutného epického dechu, širokou fresku zvichřenou životem mass; ''L'œuvre'' (1886), boj malíře-impressionisty o nové umění (modelem reka byl Cézanne, druh jeho literárních začátků); ''La terre'' (1888), román života vesnického, jehož příkrosti vyvolaly protest pěti mladších spisovatelů franc., pokládaných posud za stoupence naturalismu; ''Le Rêve'' (1888), román bílé lásky a kostelních interieurů, který byl vykládán jako koncesse Akademii, do níž '''Z.''' dlouho vytrvale a marně kandidoval, pokládaje akademickou volbu za officiální sankci svého literárního směru; ''La bête humaine'' (1890), čerpaný z prostředí železničního;
''L'argent'' (1891) z kruhů bursovních a finančních; ''Le débâcle'' (1892), obraz hrůz válečného roku 1870—71; ''Le docteur Pascal''
(1893), román lásky starého učence k mladé příbuzné, který uzavírá celý cyklus Rougon-Macquartů a obsahuje i genealogický strom
celé rodiny. V cyklu Rougon-Macquartů jest '''Z.''' učněm Balzakovým, ale daleko nedostihuje mistra v tom, co tvoří jeho
charakteristikon a normu, které vnesl do románů: vnitřní spětí a vzájemnou vázanost osob, tento živel opravdu »sociologický«, a
geniálnou charakteristiku osob v celém jejich habitě tělesném i duševním, i historickou přesnost ve vystižení rázu jednotlivých moderních dob. Kde Balzac dosahuje stilové jednoty uměleckými silami ryze vnitřními, psychotvornou obrazností a intuicí, '''Z.''' opírá se o vnějškovější vědecká schemata a kriteria, která přejímá někdy dosti povrchně z fysiologie (Clauda Bernarda) a z positivistické sociologie Tainovy, a jež applikuje na látku, která se jim často vymyká. Jeho »naturalistická« methoda jest plna rozporů, a odborníci ukázali nejednou, jak povrchní byly Zolovy vědomosti, z nichž roubil kostru svého díla; jeho theorie dědičnosti a prostředí není také mnohem více než komposiční prostředek, ovšem spíše vnějškový než vnitřně umělecký. Zachraňuje-li co romány Zolovy umělecky, jest to jen to, že nebyl v nich věren svojí theorii a svojí methodě a pokud jim nebyl věren. '''Z.''' v nejlepších svých románech jest popisný romantik znamenité pittoresknosti stilové i mohutného epického dechu a rhythmu s misanthropickým pathosem, jehož svět jest úzký do monomanie, ale právě proto cítěný s krajní intensivností; symbolický materialista, který pracuje náladovým paralellismem a utápí psychické v širších a smyslně vtíravých oblastech fysiologických; oživovatel hmoty, jejíž tíhu cítí a
podává jako nezniknutelnou osudnost; malíř elementárních katastrof a zvichřených mass, které pohání po scéně mnohem bezpečněji,
než na ni vztyčuje jasně ohraničené individuum; jako myslitel duch těžký a rudimentární, který ve svých románech stvořil jakousi mythologii positivismu, jako Taine napsal v některých knihách jeho poesii. Mohutnost jeho díla jest spíše vnějšková než vnitřní; jako tvůrce nedosahuje daleko Balzaka, jako umělec stojí značně pod Flaubertem, a jako psycholog nemůže se ani z daleka měřiti se Stendhalem a se Sainte-Beuvem. Dílo jeho tohoto období doplňují ještě sbírky novell: ''Nouveaux contes à Ninon'' (1874); ''Le capitarne Burle'' (1882) a ''Naïs Macoulin'' (1884), pak novella ''Attaque du moulin'' ve sbírce »Les Soirées de Médan«, v níž jsou
zastoupeni ještě přátelé a stoupenci Zolovi, Maupassant, Huysmans, Céard, Alexis, Hennique. '''Z.''' snažil se formovali své literární
ideje i polemicky, kriticky a theoreticky v řadě článků, které uveřejňoval v různých listech, tak ve »Voltaire«, »Figaro« a »Journal de St. Pétersbourg«. Sám nazývá literární směr svůj {{Prostrkaně|naturalismem}} proto, že chce užívati method přírodních věd, analyse a experimentů; román má býti vědeckým processem, jehož pochod a resultát zapisuje nezúčastněný spisovatel. Tendence doby, která chtěla
přenésti methodu přírodních věd na vědy historické, došla v Zolově aesthetické theorii zámezí fantasticky absurdního. Ale jak jest
jeho aesthetická theorie, která klade nesprávně rovnítko mezi {{Prostrkaně|pravdu}} a pouhý jev, pochybena, tak jeho literární a výtvarnická kritika obsahuje v {{Prostrkaně|jednotlivostech}} mnoho obrodného, správně cítěného a silně vysloveného; jeho břitké kritiky současných autorů francouzských, obyčejně vášnivě jednostrané, mívají často hluboký a správný postřeh základních organických vad a nedostatkův uměleckých; velmi hrdinná byla zejména Zolova obrana rodícího se impressionismu, v první řadě díla Manetova, které
vykládal s velikým kritickým bystrozrakem v době, kdy bylo stiháno nejpošetilejšími pomluvami a nejtupějším nepochopením. Kritická a theoretická díla Zolova jsou: ''Mes haines'' (1866); ''Mon Salon'' (t. r.); ''Édouard Manet'' (1867); ''Le roman expérimental'' (1880); ''Les romanciers naturalistes'' (t. r.); ''Le naturalisme au théâtre'' (t. r.); ''Nos auteurs dramatiques'' (1881); ''Documents littéraires'' (1881); ''Une campagne'' (1880—81); ''Nouvelle campagne'' (1896).

Po »Rougon-Macquartech« '''Z.''' napsal románovou trilogii měst ve třech svazcích: ''Lourdes''; ''Rome''; ''Paris'' (1894—98). V prvním z těchto románů '''Z.''' útočí na katolickou církev jako na zásadní nepřítelkyni moderního názoru světového; jeho abbé Pierre
Froment putuje do Lourd, aby vyzkoušel nebeský zázrak, a jest zrazen ve své víře. V následujícím románě, v Římě, týž kněz ztrácí úplně svou víru: utekl se do Říma, aby dal staré církvi nový cíl jako kdysi Lamennais, aby ji obrodil ve smyslu evangelického poselství lásky; ale neschopna dáti lidem štěstí pozemského, myslí jen na sebezachování a spojuje se s mocnými tohoto světa. V Paříži uvolní se posléze poslední vnějškový svazek, který jej váže s církví, Froment vrací se k přírodě, bádá a pracuje, ožení se a stává se otcem, nahrazuje si starou víru náboženskou tušením doby, kdy věda nahradí ji obrozenému lidství. Tento poslední román jest jediným hymnem na město, v němž '''Z.''' vidí osvětný a duchový střed světa; v mohutných lyrických obrazech zpívá '''Z.''' celé bohatství jejích barev, děl, tužeb, zvyků, her, rozkoší, enthusiasmu i neřesti. V následující tetralogii »Les quatre Evangiles« '''Z.''' podal svou sociální filosofii v celém jejím abstraktním ideologickém optimismu, ale i v pathetické síle a mohutném zanícení, jak je znají jen věřící. '''Z.''' fantasta, '''Z.''' optimista vede nás do země budoucnosti ve svých posledních románech ''Fécondité'', ''Travail'' a ''Vérité'' (čtvrtého »evangelia« ''Justice'' nenapsal). Všecky otázky a záhady hmotného i duševního života jsou rozřešeny, poměr mezi právy a povinnostmi upraven, člověk zbavený náboženské můry vyžívá plně a harmonicky svůj život pozemský. Sujet prvního románu jeho,
''Fécondité'', zaujal Zolu již 15 let před tím, kdy strach z depopulace pronikl do širších kruhů. Vedle temných obrazů, v nichž líčí
se všecko zoufalství, které plyne z umělé neplodnosti, '''Z.''' staví světlý příklad vzorné rodiny, která se množí v důvěře v přírodu
a její nevyčerpatelné bohatství. Primitivní schéma vyznačuje i ostatní dva romány, kde '''Z.''' pracuje týmiž hustými kontrasty.
»Travail« hraje v průmyslné krajině a líčí nejprve zoufalé peklo dnešního společenského stavu, dělnictva i bourgeoisie, a proti němu
staví ráj budoucnosti; Lukáš Froment založí po plánu velikého Fourriera {{Prostrkaně|Cité nouvelle}}, v níž ve spravedlivém a správném poměru jsou k sobě kapitál, práce a intelligence. Nastává bezprostřední výměna všech plodů, tak že peníze stávají se zbytečné a obchod jest potlačen. Nejlepší strany v knize jsou hymnem na práci, kterou pojímá '''Z.''' jako vlastní mravní kosmickou sílu; stil ovšem často bývá naduřelý, banální a nedbalý. Třetí román ''Vérité'' zpracovává motivy z afféry Dreyfusovy. '''Z.''' vyšel ze správného názoru, že afféra byla jen symptomem nemoci v národním těle dlouho ukryté a zároveň předehrou osvětného boje, který musí vybojovati demokratická a revoluční Francie s katolicismem. Židovský učitel národní školy byl jesuity lživě obviněn ze smilné vraždy svého
synovce; jesuité otravují soustavně veřejné mínění a soud pod nátlakem veřejného mínění odsoudí nevinného k doživotní deportaci.
Místní záležitost vzroste ve velikou politickou událost a '''Z.''' kritisuje přísně všechen státní, veřejný, politický, společenský, osvětný, novinářský život francouzský, a odhaluje nemilosrdně jeho hnilobu; celá Francie jest propadlá reakcionářství, které udržuje a šíří katolický Řím. Ve středu románu stojí Markus Froment, učitel na obecné škole malého města, který ztělesňuje touhu po pravdě a
dostane se posléze v čelo hnulí revisionistického, jež naposledy po dlouhých bojích zvítězí. Na místo poražené církve nastupuje
škola, ovšem škola beznáboženská, ryze positivistická, vlastní kulturní instituce nové doby. V posledních románech Zolových jest mnoho
racionalistických a positivistických trivialit; '''Z.''' zabarvuje tu jen poněkud socialisticky osvětářská dogmata z XVIII. stol. Vzal, čeho mu bylo třeba, z Taina, Darwina, Fouriera, povýšil několik hypothes na zákony, kterých nepromýšlí, nýbrž hlásá a káže s fanatismem ryze kněžským. Nikde nejsou patrnější nedostatky Zolova stilu, techniky i psychologie než v »Evangeliích«, nikde nevládne tak abstraktně dogma, formule, konstruktivná ideologie jako zde; nikde neprozrazuje se také tolik myšlenkového dilettantismu jako zde.
Jen mohutný dech materialistického pantheismu zdvíhá a nese některé strany na úroveň umělecké tvorby Zolova prvního období z cyklu Rougon-Macquartů.

V posledních letech svého života '''Z.''' zasáhl tak mocně jako kdysi jen Voltaire ve všecek veřejný, osvětný i politický život
francouzský svým veřejným vystoupením ve prospěch deportovaného setníka Dreyfuse. Do této affairy vstoupil '''Z.''' ve chvíli, kdy přátelé Dreyfusovi snažili se o obnoveni processu a vinili Esterhazyho z autorství bordereau; Esterhazy byl postaven před vojenský soud, který jej osvobodil. Tehdy, 13. led. 1898, '''Z.''' napsal do »L’Aurore« článek, v němž vinil ministry války i důstojníky gener. štábu, kteří byli zapředeni do processu Dreyfusova, zvl. gen. Merciera, gen. Boisdeffra a plukovníka du Paty de Clam; dodával, že Esterhazy byl osvobozen z vyššího rozkazu. Za tento výrok byl '''Z.''' pohnán před soud a souzen od 7. do 23. ún. 1898 a odsouzen
na 1 rok do žaláře a k 3000 fr. pokuty přes úsilí advokátů svých Laboriho a Clémenceaua, kteří se marně snažili při té příležitosti dokázati nevinu Dreyfusovu. Kassační dvůr zrušil pro formálnou vadu rozsudek, ale nové řízení skončilo se ve Versaillích v čci t. r. novým odsouzením Zolovým k témuž trestu i k téže pokutě. '''Z.''' odjel tehdy do Anglie, ale vrátil se do Paříže již v červnu 1899, kdy bylo již rozhodnuto pro revisi processu Dreyfusova.

'''Z.''' chtěl dobýti i divadla, ale zde ukázal se slabým i naturalismus, i dramatický talent Zolův, který byl nevalný; buď sám nebo společně s Williamem Busnachem snažil se zdramatisovati své romány. Sám zpracoval ''Thérèse Raquin'' (1873), ''Les héritiers Rabourdin'' (1874) a ''Bouton de rose'' (1878), ale bez úspěchu. Šťastnější byl s úspěchem ''L'Assommoiru'' (1879), upraveného Busnachem a Gastineauem, ''Le ventre de Paris'' (1887) a ''Nany'' (1881); úspěch několika ostatních zdramatisovaných románů
byl zcela nepatrný. — Srv. Jules Lemaître, Les contemporains; Ferdinand Brunetière, Le roman naturaliste; Anatole France, La
vie littéraire; Paul Alexis, Émile '''Z.''', notes d’un ami; I. ten Brink, E. '''Z.''' et ses oeuvres; A. David Sauvageot, Le réalisme et le naturalisme dans le théâtre et dans l´art; Laponte, É. '''Z.''', ľhomme et ľoeuvre; Toulouse, Émile '''Z.'''
''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ezljalg2eklc0y3w3cjmm3nc31x794a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Sykora</title>
    <ns>0</ns>
    <id>88506</id>
    <revision>
      <id>338063</id>
      <parentid>337985</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:40:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338063</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="726" sha1="fzmjg0f4xkxjedae0xj30tplim5io29" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | PŘEDCHOZÍ = Holub doupnák
  | ČÁST = Sykora
  | DALŠÍ = Strnad
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Sýkora
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 24
}}
}}

=== Sýkora ===
když sedlák vozí mandele z pole domů, volává:
&lt;poem&gt;
Ted jsi pán!
teď jsi pán!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>fzmjg0f4xkxjedae0xj30tplim5io29</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zlá zkušenost</title>
    <ns>0</ns>
    <id>88512</id>
    <revision>
      <id>338066</id>
      <parentid>337988</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:56:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338066</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1048" sha1="jp06itsmtt0wbouqbddeda9vyi1qyp2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = Karel Jaromír Erben
  | PŘEDCHOZÍ = Nemoc
  | ČÁST = Zlá zkušenost
  | DALŠÍ = Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední návštěva
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD traditional
  | ZDROJ = &lt;nowiki /&gt;
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
* {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | kapitola = Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského.
  | strany = 195
  | poznámka = č.&amp;nbsp;382
}}
}}

&lt;small&gt;''(Nápěv 734.)''&lt;/small&gt;

&lt;poem&gt;
Už se mně ta láska
:zrušila,
kerá mě nejvíce
:těšila:
:kdybych sto let
:živa byla,
žádnému chlapci bych
:nevěřila.
&lt;/poem&gt;
Z Budějovicka.</text>
      <sha1>jp06itsmtt0wbouqbddeda9vyi1qyp2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Compagnies Grandes</title>
    <ns>0</ns>
    <id>90127</id>
    <revision>
      <id>338113</id>
      <parentid>320235</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T20:54:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338113</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1882" sha1="0sl9nssu9gdzyzxmc0gkykxatv6yke6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Compagnies Grandes
| PŘEDCHOZÍ = Compagnie
| DALŠÍ = Compagnon
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Compagnies Grandes
| AUTOR = [[Autor:František Šembera|František Šembera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;554. [http://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/556/mode/1up?view=theater Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Velká tovaryšstva
}}

{{Forma|proza}}
'''Compagnies Grandes''' [ko͡npaňi grand], jméno válečných rot, které zejména ve XIV. a XV. století pustošily a týraly Francii. Roty podobné potulovaly se po celé jižní a západní Evropě od XI. až do XVI. století. Povstaly, když panovníci, nemohouce spoléhati na vojska feudální, o lepší vojska se počali ohlížeti a tudy žoldnéře najímali kdekoli a odkudkoli. Zanikly pak, když panovníci zařizovati si počali vojska stálá, vojska po způsobu novověkém. Divocí námezdníci oni za peníze sloužili komukoli, nevalně dbajíce vlasti, národnosti, náboženství. Tak pomáhali brzy králi anglickému proti Francouzům, brzy králi francouzskému proti Angličanům. Za válek albigenských někteří sloužili Šimonovi z Montfortu a někteří zase ochránci kacířů, Raymundovi, hraběti Toulouskému. Za míru se živili drancováním, výpravy loupežné konajíce z hradův a skrýší a hrůzu pouštějíce zejména na sedláky. Dle zemí, ze kterých pocházeli, nazýváni Basky, Navařany, Aragonci, Brabantinci. {{Prostrkaně|Cotereaux}} sluli od slova coterel = ({{Prostrkaně|veliký nůž}}), jiná pak jména jich byla {{Prostrkaně|Paillards}}, {{Prostrkaně|Malandrins}}, {{Prostrkaně|Ecorcheurs}}. ''[[Autor:František Šembera|Šra.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>0sl9nssu9gdzyzxmc0gkykxatv6yke6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Zahrádka Jan</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92333</id>
    <revision>
      <id>338170</id>
      <parentid>301001</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T11:19:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>fix;</comment>
      <origin>338170</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="647" sha1="s9difrrhbqcaz5537n4lll5jafgs4tt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Zahrádka Jan
  | PŘEDCHOZÍ = Zahrádka
  | DALŠÍ = Zahrádka Sovinský z Eulenfelsu
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Zahrádka Jan
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1908. S.&amp;nbsp;374. [https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:0b7f6140-0ef2-11e5-b269-5ef3fc9bb22f Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Jan Zahrádka
}}
{{Forma|proza}}
'''Zahrádka''' Jan viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Hortensius|Hortensius}}}} 3).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>s9difrrhbqcaz5537n4lll5jafgs4tt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Česká vysoká škola technická</title>
    <ns>0</ns>
    <id>92929</id>
    <revision>
      <id>338147</id>
      <parentid>304589</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:29:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Obzor/1899/5. listopad/Česká vysoká škola technická]] na [[Česká vysoká škola technická]]: zatím není článek o periodiku</comment>
      <origin>304589</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1770" sha1="qj3okd1cmvb2asn6g6vig0xquviiuh8" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Česká vysoká škola technická
  | PODTITULEK = 
  | AUTOR = R.
  | POPISEK = 
  | ZDROJ = Obzor
  | ONLINE = {{Kramerius|ndk|1cc1642d-221c-4be0-8940-b36e613ea377}}
  | periodikum = Obzor
  | VYDÁNO = 5. listopadu 1899
  | datum vydání = 1899-11-05
  | ISSN = 
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = 
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
}}
{{Forma|proza}}
'''Česká vysoká škola technická''' zahájila dne 3. t. m. činnost svou. Přihlásil se neočekávaný počet posluchačů, totiž 33 řádných a 15 mimořádných a zdar vysoké školy, ačkoliv jest trnem v oku teutonským násilníkům brněnským, zabezpečen jest i výbornými silami sboru profesorského, jakož i všeobecnou účastí a přízní, se kterou všechno obecenstvo zajímá se o první své české vysoké učiliště na Moravě.

A požehnání Boží bude činnost jeho provázeti. Sbor professorský z vlastního popudu požádal, aby zahájeno bylo dílo veliké službami Božími. J. Exc. Pak, nejdůst. P. biskup Dr. Bauer s největší radostí vyhověl tomuto přání a sloužil v biskup. Chrámu Páně na Petrově pontifikální mši sv. s »Veni sancte« za přítomnosti nejdůst. král. kapituly kanovnické, místodržitele barona Spens-Boodena, zástupce ministerstva Dra. Rezka a j. vznešených hostí, jakož i početného obecenstva všech stavů.

Po mši svaté zahájeny slavně přednášky v prozatímních místnostech techniky v nové budově škol »Vesniných« zahajovací řečí rektora Dra. Zahradníka, po které následovala odpověď páně místodržitelova a první přednáška prof. Dra. Sobotky o významu věd technických. — Vivat, floreat, crescat!

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qj3okd1cmvb2asn6g6vig0xquviiuh8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Casablanca</title>
    <ns>0</ns>
    <id>96501</id>
    <revision>
      <id>338064</id>
      <parentid>319871</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:48:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>338064</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="808" sha1="8tmzrs9l1n4d8b2ikiyrmkafktgi8o0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = della Casa
  | ČÁST = Casablanca
  | DALŠÍ = del Casado
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Casablanca
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;195. {{Kramerius|nkp|709d4c50-07da-11e5-8ce5-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Casablanca
}}

{{Forma|proza}}
'''Casablanca''' [káza-ka], též {{Prostrkaně|Dár-el-Beidá}}, město v Marokku, při Atlant. okeáně, s pěkným přístavem, ze kterého vyváží se do Anglie a Francie vlna, kozí kůže, koberce a plodiny marocké; dovoz cukru, kartounu a zboží bavlněného; město jest neúhledné a špinavé majíc domy z uhnětené hlíny; 8500 obyv., z nichž 1800 Židů.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8tmzrs9l1n4d8b2ikiyrmkafktgi8o0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIa.djvu/240</title>
    <ns>250</ns>
    <id>97030</id>
    <revision>
      <id>338136</id>
      <parentid>330647</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:47:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění neviditelných znaků (zero-width)</comment>
      <origin>338136</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2789" sha1="kuq1dtkrqz05d2mfghhuxo7r2neq6zl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Ioannes Lukas&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
&lt;includeonly&gt;pří&lt;/includeonly&gt;stavky ku slovu, jsou tedy v latinském překladu v akkus. a závisí na {{Cizojazyčně|la|Benedic Domino ei, qui...}}&lt;br&gt;
5. {{Cizojazyčně|he|עֲדִי}} překládáno různě; {{Cizojazyčně|he|עֶדְיֵךְ}} Aq. sv. Jer. ''tvou ozdobu'',
Houbig. {{Cizojazyčně|he|אבריך}} ''tvé údy''; Nestle míní {{Cizojazyčně|he|עֹדֵכִי}}: Jenž ''tvé trvání'' (tvůj ''život'', jako parall. s {{Cizojazyčně|he|חיי}} ve 104²³ a 146²) dobrem naplňuje (Zeitsch. f. a. W. 1899. 182). Sym. {{Cizojazyčně|grc|ἐπιμονήν σου}} {{Cizojazyčně|he|mkatrānūtâkh}}; aram. {{Cizojazyčně|jpa|יוֹמֵי סֵבְוָתַיכִי}} ''dnové tvého stáří'' (od {{Cizojazyčně|he|עד}}
číslo, počet, arab. {{Cizojazyčně|ar|''ʿiddun''}}, věk); ''žádost tvá'' v LXX jako {{Cizojazyčně|he|נפשׁ}}. {{Cizojazyčně|he|עדנך}}. {{Cizojazyčně|la|''In bonis''}}: dobře.&lt;br&gt;
Přípony {{Cizojazyčně|he|כִי}} ''tvůj'' mají aram. tvar přípon ženského rodu; závisí na ž. {{Cizojazyčně|he|נֶפֶשׁ}}.&lt;br&gt;

{{Verš|102|L. 6.|nobr=1}} &lt;big&gt;H&lt;/big&gt;ospodin prokazuje milosrdenství,&lt;br&gt;
A spravedlnost všem, kteří trpí bezpráví.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 7.|nobr=1}} Oznámil své cesty Mojžíšovi,&lt;br&gt;
Synům Israele své záměry.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 8.|nobr=1}} Slitovný a milosrdný jest Hospodin,&lt;br&gt;
Shovívavý a velmi milosrdný.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 9.|nobr=1}} Nehněvá se na vždy,&lt;br&gt;
Ani nehrozí na věky.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 10.|nobr=1}} Nejedná s námi podle našich hříchů,&lt;br&gt;
Neodplácí nám podle našich nepravostí.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 11.|nobr=1}} &lt;big&gt;N&lt;/big&gt;eboť dle vysokosti nebes nad zemí&lt;br&gt;
Silným učinil své milosrdenství nad těmi, kteří se ho bojí.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 12.|nobr=1}} Jak jest vzdálen východ od západu,&lt;br&gt;
(Tak) vzdaluje od nás naše nepravosti.&lt;br&gt;
{{Verš|102|L. 13.|nobr=1}} Jak se smilovává otec nad syny.&lt;br&gt;
Tak se smilovává Hospodin nad těmi, kteří se ho bojí.&lt;br&gt;

{{Verš|102|H. 6.|nobr=1}} '''J'''ahve koná spravedlnost&lt;br&gt;
A práva (zjednává) všem utlačovaným.&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 7.|nobr=1}} Oznámil své cesty Mōšé-ovi,&lt;br&gt;
Synům Isrāʾêle své činy.&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 8.|nobr=1}} Milosrdný a milostivý jest Jahve,&lt;br&gt;
Shovívavý a bohatý milostí.&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 9.|nobr=1}} Nepře se na vždy,&lt;br&gt;
A nechová hněv na věky.&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 10.|nobr=1}} Neučinil nám podle našich hříchů,&lt;br&gt;
A neodplatil nám podle našich vin;&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 11.|nobr=1}} '''A'''však (tak) jak vysoko stojí nebe nad zemí,&lt;br&gt;
Působí jeho milost na ty, kteří se ho bojí.&lt;br&gt;
{{Verš|102|H. 12.|nobr=1}} Jak vzdálen jest východ od západu,&lt;br&gt;
Vzdálil od nás naše hříchy.&lt;br&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kuq1dtkrqz05d2mfghhuxo7r2neq6zl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>338137</id>
      <parentid>338011</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:56:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Poměry náboženské. */</comment>
      <origin>338137</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="228183" sha1="16hiqzzc0wqc00it4h1xr2skx9uinow" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} а {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. а XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>16hiqzzc0wqc00it4h1xr2skx9uinow</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338139</id>
      <parentid>338137</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T07:59:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>338139</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="228271" sha1="kei37tp48jypw1wbbjy29okqe3sayn9" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} а {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. а XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>kei37tp48jypw1wbbjy29okqe3sayn9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>338152</id>
      <parentid>338015</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:56:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Geologie. */</comment>
      <origin>338152</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="122201" sha1="tqxjy5i8rkoc8rysuorhbp3mnh83bhz" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie к horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky.

{{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologie. ==
Dnešní tvářnost '''E'''-py jeví se výsledkem nepřetržitého řetězu změn od nejstarších dob geologických do dnes, za každé doby jinou, dnešní více méně nepodobnou. Jakou měrou, o tom poskytuje přibližný obraz přiložená mapka geologická, označující v hrubých rysech ráz území té které geologické doby. Na této mapce viděti jest předem oblasti usazenin všech dob geologických, usazenin to vodních (mořských i jezerních), kromě větrových mass eruptivních (vyvřelých). Usazeniny mořské, říčnomořské a jezerní naznačují rozlohu vod a pevnin až do doby diluviální, větrové pak spadají, pokud se dosud ví, jen do doby této a alluviální. Veškery dosavadní zkušenosti o stavbě země, o jejích změnách a vývoji byly čerpány téměř výhradně jen ze studia těchto usazenin, dále z jejich organického obsahu a ze složení a uložení vrstevního. Studium toto na jevo vyneslo, jednak že kůra zemská je složena z velkého množství vrstev, že tyto vrstvy skládají soustavy různě staré, uložené buď tak, jak byly vznikly, buď z původní polohy vyšinuté, byvše svraštěny, nebo silně zvlněny. O positivním stáří zemských vrstev mluviti nelze, jen o stáří relativním. Rovněž je překonán názor, že hory a hřbety horské byly násilně vyzdviženy massami sopečnými. Názor tento přísluší dnes již jen dějinám. Neboť nic na povrchu zemském neděje se násilně, ať juž v říši ústrojné, ať neústrojné. Vše má zárodky svých příčin v minulosti, a jestliže se nám něco jeví převratem náhlým, zajisté nemáme tušení o processu, jehož výsledek do očí bije. O tom, jak asi rychle v kůře zemské a na povrchu změny se dějí, nabudeme dosti jasné představy, jestliže pomníme, že příčina všech těchto převratů má svůj původ ve vychlazování země. Jádro zemské tekuté, kůra zemská tuhá — když tento poměr u vývoji zemi nadešel, počala se kůra svrašťovati. Jádro se scvrkovalo, ale pevnější a později ztuhlá kůra zemská, nemohouc tak rychle obsah svůj zmenšovati, jako jádro svrašťovala, trhala a bořila se. Do této svraštělé massy vryla denudace (rušivá síla vody, mrazu, ledu atd.) dnešní relief zemský, v němž se střídají roviny s horskými hřbety, plošiny s kopčinami a výspami v malebné rozmanitosti.

Majíce na zřeteli relief dnešní '''E'''-py, snadno poznáváme, že vypadal za doby diluviální jinak, nežli za doby třetihorní a všech dřívějších. Dotvrzujeť to okolnost, že tam, kde je dnes souš, nalézáme usazeniny se zvířenou rázu mořského, že na temenech horských vyzdviženy jsou usazeniny hlubinné, že rozličná území pokrývají vrstvy vod mořských a sladkých ve střídavém uložení. Jakou měrou tvářnost '''E'''-py za dvou různých geologických dob se lišila, znázorní nejlépe, srovnáme-li relief dnešní '''E'''-py s reliefem, jaký měla za doby diluviální. Stůjž zde obraz doby diluviální v hrubých nárysech, jak ho načrtl před nedávném prof. dr. J. N. {{Prostrkaně|Woldřich}}. Za doby ledové (diluviální) pokryly mohutné ledovce Skandinavii a rovinu severoněmeckou. Tenkráte souviselo Španělsko s Marokkem, Korsika, Sardinie, Sicilie a Malta s Alžírem. Jižně od tohoto území rozprostíralo se malé západní Středozemní moře, zasahující do severní Sahary a souvisejíc průlivem Messinským s východním svým oddílem. Rudého moře a pohoří Uralského za té doby ještě nebylo. Po severním Rusku a Sibiři rozprostíral se pokrovem sníh a led. Vody s tohoto rozsáhlého území stékaly do moře středoasijského. Když ledovce ze střední '''E'''-py ustoupily, byly ostrovy Britské spojeny s Francií, ostrovy Dalmatské byly slity v rozsáhlou pevninu istrodalmatskou, kdežto ostrovy Elba, Korsika. Sardinie skládaly s Italií pevninu sardoitalskou, Sicilie s Maltou a Italií pevninu sicilskoitalskou. Průlivem Gibraltarským souvisel okeán se Středozemním mořem, jehož vody vnikaly průlivem Sicilským do východní části. Na jihu rozkládala se Sahara. Na severu bylo Rusko ještě pod ledovým příkrovem, na jehož jihovýchodu šířilo se až dosud moře Středoasijské. Na konci této doby proražen průliv Doverský a Messinský, snížila se pánev adriatická, přerušeno spojení mezi Korsikou a Italií, a rozestoupila se rozsedlina jihoegejská a rudomořská. Na severu vyvstal Ural, ze severního Ruska a Sibiře zmizely ledovce, rovněž odtekly i vody moře Středoasijského, zanechavše moře Černé a Kaspické, jezero Aralské a Balkašské.

Již z tohoto nárysu možno se přesvědčiti, že se relief '''E'''-py tím intensivněji mění a od nynějšího odchyluje, čím vzdálenější době přísluší. Viděliť jsme na obraze doby diluviální, že je na počátku této doby více změn, než jak to spatřujeme na jejím konci. Tato okolnost se stupňuje tím více, čím dále spějeme dobami geologickými k době prahorní. Přes to však zůstává starý jeho podklad, byť i přerůzně jsa změněn, týmž. Území prahorní (archiboly) označují přibližně rozlohu velkolepého dějiště, na němž během dob geologických relief '''E'''-py se (vytvořoval a týmž chodem jako dosud vytvořovati se bude. Dále za toto rozhraní sáhnouti jest sice dovoleno, jenže doklady na stvrzení názorů v hlubinách mořských stěží se vylovují.

'''E.''' jest bez odporu kontinentem geologicky ještě nejdůkladněji prozkoumaným; avšak nikoli tou měrou, jak by si toho bylo přáti se zřením k různým záhadám, jež sice vysvětlujeme poznatky dosavadními, aniž jich obstojně podepříti dovedeme. Tato nejistota pociťuje se dnes na všech stranách. A věru bude pociťována citelně, dokavad nebudou prohloubeny dosavadní vědomosti o velkých územích državy Ruské, dokud o Kavkázu, Pyrenejích, Alpách, sedmihradských Karpatech a celém Balkánu budeme míti dosavadní kusé jen zprávy, a určitost těchto nebude na úrovni našich vědomostí, zejména o severovýchodních Alpách.

{{Prostrkaně|Prahory}}, neboli útvar {{Prostrkaně|archaický}}, rozpadají se v útvar rulový (laurentinský) starší a útvar prahorních břidlic (huronský) mladší. Vrstvy těchto útvarův obepínají celou zemi, všady, kdekoliv se objeví, mají jejich horniny týž ráz. Považují se za součást nejstaršího obalu zemského. — {{Prostrkaně|Útvar rulový}} skládá horská jádra téměř všech větších pohoří '''E'''-py, totiž centrálních a západních Alp, všech pomezních pohoří království Českého, dále Karpat, částečně i Voges, Černého lesa, Odenwaldu a Harcu, pak Kavkázu a Uralu. Ve vých. Rusku táhne se mohutným proudem od severu na jih až k moři Kaspickému, rozprostíraje se na jihu mezi Bugem a Dněprem. Z Čuchonska přechází do Skandinavie, odtud do střední Francie, kde skládá massiv armorický. Na jihu vystupuje v Pyrenejích, Portugalsku a Španělsku, odkudž ho lze sledovati do massivu Korsiky, na Sicilii, do Italie, na Balkán a Hebridy. Mohutnost jeho souvrství páčí dosavadní zkušenost asi na 30.000 ''m''. Jeho vrstvy jsou po většině zprohýbány, zborceny, zřídka kde vodorovny; složeny jsou z ruly a četných jejích odrůd (rul. slídnatých, jinorázových, chloritových, talkových atd.), uzavírajíce mimo pecky vápenců zrnitých a místy velikých nálezů křemenců též podřízeně tuhu, železné a cínové rudy. Na mnoha místech proráží je žula. — {{Prostrkaně|Útvar prahorních břidlic}} byl dosud zjištěn téměř všady, kde útvar předešlý; větší rozsah má v Alpách, v pomezních horách království Českého, v Sasku, Karpatech, Černém lese, Vogesách, ve Španělsku, Skandinavii a Skotsku. Na jeho složení účastní se fyllity, břidlice hlinité a svory; těmto jsou podřízeny břidlice talkové, vápnito-slídnaté, jinorázové atd., pak vápence, dolomity a hadce. Toto souvrství dělivá se ve stupeň svorový (starší) a stupeň fyllitový (mladší). Rudníků, rudníkových žil a ložisk je v prahorních břidlicích poměrně dosti hojně. Rudy magnétové, měděné, zinkové, olověné, stříbrné a železné těží a těžily se v nich na četných místech. Z eruptivních hmot prorážejí tyto břidlice, syenity, diority a diabasy.

{{Prostrkaně|Prvohory}}. {{Prostrkaně|Útvar kambrický}} a {{Prostrkaně|silurský}} rozprostírá se v '''E'''-pě po dvou poměrně velikých územích. Na severu šíří se od severozápadního úpatí Uralu přes Čuchonsko do Skandinavie a odtud do Velké Britannie, kdežto na jihu sleduje podélnou osu evropskou od Bogoslavska až do Portugalska. Severní tato oblasť, uzavírající obvody severního a záp. Uralu. sev. Livonsko, dále Estonsko a okolí Petrohradu v Rusku, ve Skandinavii pak silurskou pánev kristianskou, jihošvédkou a gottlandskou, konečně ve Velké Britannii obvod waleský, skotský a severoirský, je charakterisována zvířenným typem balticko-skandinavským; naproti tomu jižní oblast, jíž příslušejí vrstvy siluru českého, Harcu, Saska, Durynska, Francie (Bretoňska) a poloostrova Iberského, vyznačuje se zvířenným typem českým. Rozloha zde uvedená dokazuje, jak moře doby silurské byla rozšířena. Celou severní čásť '''E'''-py zříme zaplavenu tímto mořem, v němž byly fysikální poměry takměř stejné. Ostře ohraničených zvířenných obvodů nebylo. Doba kambrická poskytla dosud jen zvířenu pobřežní (měkkýše, červy a trilobity). Jinak doba silurská, jejíž zvířena svědčí, že tehdy byla moře poněkud hlubší než dříve, ale dosud nevalně hluboká. Tehdy převahu měly mělčiny mořské, přecházející v pobřeží bahnitá, ovroubená břehy mělkými. — Usazeniny tohoto moře jsou místy mohutné; v nich převažují různé pískovce, hlinité břidlice a droby, podřízeny jsou břidlice kamencové a křemičité a křemence. Trilobiti (''Calymene'', ''Faradoxides'', ''Asaphus'', ''Homalonotus'', ''Trinucleus'', ''Agnostus'' a j.), částečně též hlavonožci (''Nautilae'', ''Orthoceras'', ''Trochoceras'', ''Cyrtoceras'' a j.), pak graptoliti vtiskují zvířeně silurské zvláštní ráz. Jeho rozsah rozšiřují pak ještě mořští ježci (''Echinosphaerites'', ''Caryocystites'' a j.) a lilijice (''Cyathocrinus'', ''Taxocrinus'' a j.). Mořské houby a korály jsou řídké, rovněž i mlžové a plži, poněkud hojnější jsou ploutvonožci (''Tentaculites''). Po obratlovcích, zastoupených jen rybami štítnatými, je málo stop. Rovněž květena je chudičká; známeť pouze mořské chaluhy. Žuly, porfyry, syenity a diabasy prorážejí pokrov těchto sedimentů, do nichž jsou vloženy stříbrné a olověné žíly příbramské, pak andreasberské v Harcu a ložiště rumělky nedaleko Almadenu ve Španělsku.

{{Prostrkaně|Útvar devonský}} dosahuje na Rusi největší plošné rozlohy. Rozprostírá se tam po Kuronsku, odkudž se šíří pruhem jednak na severozápad až k Archangelsku, jednak na jihových. do gubernie tulské až k Voroněži. Je-li též ve Skandinavii, dosud rozhodnuto není. Ve Velké Britannii zaujímá Cornwall, hrabství devonské, jižní Wales, čásť Skotska, pak Orkneye a Shetlandy. Poměrně malé obvody skládá na Moravě, v Polsku, Durynsku, ve Smrčinách a Harcu. Mohutnějším jeví se tento útvar v Porýnsku, odkudž zasahuje přes vysočinu Eifelskou až do Belgie, na východ do Nasavska a Vestfalska. Na jihu a jihozápadu je ve Francii a Španělsku. — Bylo dříve podotknuto, že moře silurská poskytovala pramálo rozmanitosti; byla jednotvárná, což se jeví měrou vrchovatou na tehdejší zvířeně. Poněkud jinak se mají tyto okolností za doby devonské. Přes to, že dosud jednotvárnost fysikálních poměrů leží v základních rysech moře této doby, přece znamenáme v něm rozdíly. Dokladem toho je rudý pískovec starý na severu Velké Britannie, významný pobřežní zvířenou. Tento pískovec tvrdí názor, že tehdy rozprostíral se na severu velký kontinent polární, sahaje až k Americe, kde týž pískovec byl zjištěn. V Porýnsku šířilo se moře do moře na území dnešních Arden. Armorika čněla jako ostrov nad hladinu tehdejšího moře. Vápence, břidlice a pískovce usazeny byly vodami tohoto útvaru. Do tří různě starých stupňů řadí se tyto usazeniny. Zpodní, nejstarši z nich, uzavírá usazeniny vápenité a slínité s druhy ''Spirifera macropterus'', ''Sp. cultrijugatus'', mladší, střední, obsahuje vápence s druhy rodu ''Cyathophyllum'', ''Calceola'' a ''Stringocephalus'', konečně nejmladší, svrchní, uzamyká břidličnaté vápenité pískovce s ''Clymenia'' a ''Cypridina''. — Zvířena devonská má hluboce vrytý ráz výlučně mořský; jest chudší než silurská. Její ráz spočívá jednak v silném rozvoji korálů, lilijic, ramenonožců a korýšů, částečně též i ryb, jednak v tom. že trilobiti, zvláště graptoliti, jeví se velmi silně redukováni. Mlži a plži jsou i zde řídcí, hojnější jsou foraminifery. Květena devonského útvaru je sice bohatší než silurská, ale i ona stojí daleko za rozvojem zvířeny. V ní nalézáme skutečné předchůdce velkolepě rozvinuté flory útvaru kamenouhelného. — Za doby devonské vymřely diabasy, a mimo ně jsou tu ještě tufy a strusky diabasové. Z rud třeba připomenouti rudy železné, měděné a cínové. Též uhelné plásty, jenže nepatrně mohutné, zjištěny v usazeninách devonských, a to ve Španělsku a na Rusi.

{{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} pokrývá v '''E'''-pě veliká prostranství. V Anglii rozprostírá se na ploše 26.400&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ''km''{{Redakční poznámka| tisk. chyba, správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}}, rozšířen jsa v jižním Walesu, ve hrabství Derby, Yorku, Northumberlandu, ve Skotsku a Irsku. Rovněž na Rusi zaujímá ohromnou pánev, jejíž západní okraj rozkládá se od Bílého moře až jižně za Moskvu, kdežto východní okraj přiléhá k Uralu. V Německu skládá menší pánve osamocené, tak v Rýnské Falci na úbočí Hunsrücku, dále v Hor. Elsasku, Nasavsku (severozápadní díl Harcu), v Sasku, ve Smrčinách, Durynsku, v Dol. a Hor. Slezsku. Odtud rozprostírá se rakouským Slezskem na Moravu, do Čech, Alp, Italie, Portugalska (k Oportu), Španělska (Bassaco sev. za ř. Mondegem) a do Francie. Za kamenouhelné doby staré pevniny se zvětšují, rostlinstvo usazuje se buď na březích mořských, nebo se stahuje do nížin jezer vnitrozemských. Okeán se nemění, na jeho březích povstávají usazeniny ze zbytků ústrojných. Jak z toho zřejmo, tři oblasti dělí území: zemská, pobřežní a mořská (pelagická). Oblast pobřežní (litorální) ovládá severní '''E'''-pu vystouplou podél čáry běžící od Anglie přes Lucembursko, Vestfalskem, Harcem a Slezskem na Rus. Usazeniny pozemní (kontinentální) roztroušeny jsou po celinách jižně zmíněné čáry, kdežto na jihu od těchto šíří se pak usazeniny mořské. Na území litorálním je soustředěna massa uhelná (ve V. Britannii, Skotsku, Irsku). Na konci doby kamenouhelné zaplavovalo šíré moře Rusko, západní '''E'''-pu pak pokrývala velká jezera a bažiny, na jejichž březích rostlo bujné rostlinstvo. Vzrůst tohoto podporovalo vlhké podnebí subtropické a časté lijavce, po nichž uchovaly se zřejmí svědkové ve způsobu otisků kapek na ztvrdlých bahnech pobřežních vedle otisků šlépějí labyrinthodontů, prvních reptilií (správněji amfibií pozemských), příbuzných nynějším salamandrům. Vzduch pročištěný rostlinami, částečně pozbavený kyseliny uhličité a oživený množstvím hmyzu, umožňuje zároveň život plžů pozemských. — Souvrství útvaru kamenouhelného třídí se ve dva stupně: ve zpodní starší a horní mladší, neboli ve stupeň produktivního uhlí. Usazeniny staršího stupně příslušejí oblasti vápence uhelného (mořské), oblasti kulmové (říčnomořské) a Hainichenské (pozemské) a jsou zastoupeny slepenci, vápenci, drobami, hlinitými a křemičitými břidlicemi a pískovci, kdežto usazeniny stupně mladšího rozpadávají se na břidlice a pískovce. Vrstvy, jež skládají, jsou na mnoze zborceny, zprohýbány a vyplňují tu sedla, tu pánve. Na mnohých místech prorážejí je vyvřelé horniny: čediče, čedičové porfyry a melafyry, rozlévajíce se místy po nich, anebo vyplňujíce v nich žíly. Mimo kamenné uhlí poskytuje tento útvar co do užitečných hornin železné rudy (Derbyshire, Northumberland), leštěnce olověné (Harc) a rudy zinkové a olověné (Cáchy a v sousední Belgii). — Překvapující pohled poskytuje rostlinstvo této doby, majíc hluboce vrytu pečeť flory močálovité. Zastoupeno je bylinami tajnosnubnými, cevnatými, kapradinami, přeslicemi a plavuněmi, dále pak nahosemennými, cykasy; druhy skupiny dvojděložných scházejí zcela. Již z toho je dosti zřejmo, že tehdejší bažinaté lesy měly ráz velmi jednotvárný. Zevrubnější studium této flory ukázalo, že ji lze rozložiti ve tři typy vývojepisné. První z těchto typů je charakterisován skupením a převahou plavuní, kapradin a kalamitů doby primordiální, druhý převahou sigillarií a kalamitů sdružených s přeslicemi stromovitými a třetí konečně přehojnými přeslicemi a cordaity, s nimiž se zároveň vyskytují kalamarie. Na konci tohoto třetího období vystupují velké konifery, s nimiž se shledáváme opět v době příští, permské. Zvířena je nepoměrně chudá. Z foraminifer vystupuje pouze rod ''Fusulina'' v tak velkém množství, že jeho zbytky skládají lavice. Naproti tomu jsou korály mající ráz prvohorní poměrně dosti hojny, lilijice zastoupeny několika zajímavými rody, též mechovky a mořští ježci. Trilobity zastupuje rod ''Philippsia''; na jich místo vstupují rody mladší ze skupiny korýšů. Břichonožci a hlavonožci nejeví velké modifikace. Mezi ramenonožci převažuje rod ''Spirifer'', kdežto mezi rybami žralokovité. V lupkách zjištěn hmyz a mloci.

{{Prostrkaně|Útvar permský}} zaujímá největší prostranství na Rusi, šíře se od Uralu, gubernií permskou k Vladimíru a Jaroslavi, na sever k Ledovému moři a na jihu od Samary k Orenburku. Z Kuronska táhne jeho oblast, pokrytá na velkých územích útvary mladšími, do Litvy, odtud do Polska až do okolí Krakova. Na západě vystupuje po obou stranách Krušných hor, běží úzkým pruhem z Čech na Moravu a vyráží na povrch ve Slezsku a Lužici. V Sasích objevuje se v okolí Drážďan, dále pak v Durynsku a na úpatí Harcu, odkudž se ubírá v menších ostrůvcích podél západního úpatí Smrčin a Českého lesa až k Řeznu. Dále lze ho sledovati v Odenwaldě, Černém lese, v Elsasku, Lotrinkách, Vogesách, v Anglii, Irsku, Alpách, uherských Karpatech a Banátských horách. — Usazeniny tohoto útvaru rozpadají se ve dva stupně: ve zpodní starší, složený z usazenin pozemních, pískovců a slepenců červených, lupků a jílovitých vrstev s podřízenými vápenci a uhelnými plásty, a ve svrchní mladší, původu mořského, v němž převažují vápence, dolomity, bituminosní slínové břidlice, sádra, pískovce a též slepence. Z pravidla vyskytují se tyto usazeniny uloženy na vrstvy kamenouhelného útvaru, jsouce s nimi těsně spojeny, mnohdy tou měrou, že přechod ten přiměl označiti útvary tyto společným názvem: permo-karbon. Květenu permskou možno roztříditi ve dva přirozené typy, a to v typ červených pískovců a slepenců, a pak v typ vápenců a dolomitů. Vyznačuje se tím, že ji skládají rostliny pozemní rázu kamenouhelného útvaru. Rovněž zvířenu lze přirozeně rozděliti v typ sladkovodní a mořský. V onom převažují ryby skelnošupinaté, k nimž se druží mloci (''Labyrinthodonta''), pak poznány zde stonožky, otisky ráčků skořepatých (''Estheria'', ''Ledia'') a sladkovodní mlži z rodu ''Anthracosia''. Mnohem bohatší než tato zvířena je fauna stupně mořského, přes to však nedosahuje rozvoje doby předešlé. Jest zajímavá tím, že má ještě ráz zvířeny prvohorní, přes to, že pohřešuje zcela trilobitů Labyrinthodonti jsou zastoupeni rody ''Actinodon'' a ''Archaeogosaurus'' a malinkým druhem ''Protriton petrolei'' a nabývají téhož významu jako ryby ganoidní. Mlži jsou četní, ještě četnější jeví se ramenonožci. Mechovky zastoupeny jsou charakteristickou skupinou ''Fenestella''. Korály a mořští ježci vyskytují se velmi zřídka. — Vyvřelé horniny dosahují v permském útvaru nejen značného vývoje, než i rozšíření. Jim přísluší potud důležitost, že poskytly bohatý materiál na složeni slepenců a pískovců. Jsou to předem křemičité porfyry, porfyrity a melafyry, jež na mnohých místech přikrývají mocným pokrovem mladší podklad. Rovněž tufy těchto vyvřelých hornin jsou mohutné a šíře rozloženy. Na žilách těchto eruptivnich hornin jsou v některých územích přimknuty rudy magnesiové (porfyry Harcu), jinde těží se v žilách porfyrových a melafyrových ruda rtuťová (Falc) a též měděná. V horních vrstvách permského útvaru (Zechstein) založena jsou mohutná ložiska kamenné soli (Stassfurt a Magdeburk). Konečně třeba též připomenouti železných rud v Durynském lese.

{{Prostrkaně|Druhohory}}. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} byl poprvé poznán, studován a rozčleněn v Německu. Později, když Alpy byly zevrubněji prozkoumány, objeven i zde, a to v mohutných usazeninách typu mořského. V Německu rozčlenili usazeniny tohoto útvaru ve tři stupně: ''a'') ve st. pískovce pestrého, ''b'') st. vápence lasturnatého a ''c'') st. pestrého slínu. Po facii rhaetické, alpské, zjištěny zde jen nepatrné stopy. Trias zaujímá v Německu veliká prostranství na sev. a jihu; táhne podél Rýna do Voges a Harcu, a odtud do Francie. V Anglii je znám pod jménem mladšího pískovce rudého (''new red sandstone''); zde zjištěno, že anglickému triasu stupeň vápence lasturnatého schází. K oblasti triasu německého přikládá se trias alpský (rhaet.), facies to mořská, mohutná, vtěsnaná mezi trias alpský a jurský. Na východu a severu zjištěn tento útvar po obou bocích Karpat, v Polsku, Bukovině, Uhrách, na Rusi a ve Švédsku. Čechy, Morava a Slezsko pohřešují ho zcela. Za doby triasové vyvřely hmoty eruptivní (porfyry, křemité porfyry a melafyry) dvakráte: poprvé po uložení pestrého pískovce a podruhé v době keupru (st. pestrého slínu). Za této doby byla pohoří česká vystouplá, rovněž kontury horstev středoněmeckých byly naznačeny. Tehdy vyčnívala Auvergne a Bretoňsko ve způsobě ostrova nad moře, z Belgie táhl se územní pruh přes průliv La-Mancheský do Anglie až k Londýnu. Dále na sev.-západ šířilo se moře zaplavující velikou čásť Anglie od Londýna až do Walesu. Území Alp, Pyrenejí, Savojska, Pannonie a Aquitanie zavodňuje moře Středozemské, spojené, jako za dob dřívějších, s nížinami uralskými a středoasijskými. Rostlinstvo triasu jeví ráz novější. Přeslicovité druhy nastupují do močálů a bažin za kalamity, lesy tvoří kapradiny stromovité (''Anomopteris'', ''Nevropteris'', ''Pecopteris'', ''Taeniopteris'' etc.), cykasy (''Pterophyllum'' s novými typy ''Zamites'', ''Pterozamites'', ''Otozamites''), konifery (''Voetzia'', ''Thuites'', ''Palacoxyris'' etc.) a stromovité lilije. Moře a pobřeží oživují ještěři (''Placodus'', ''Nothosaurus'', ''Simosanrus'' a j.) a ganoidní ryby, na rody a druhy bohatí hlavonožci (''Nautili'', ''Ammoniti''), dále plži (''Turbo'', ''Natica'' etc.), mlži, ramenonožci, množství lilijic, korálů a též foraminifer. V močálech a jezerech žijí mloci (''Labyrinthodonta'') a ještěři (''Rhynchosaurus''). První stopy ptačí a ssavči zde objeveny. — Rudy vyskytují se v tomto útvaru v pestrém pískovci Černého lesa (chalkosin, malachit), ve Slezsku (zinkové rudy, blejno olověné, hnědá železná ruda), pak v Bavorsku (rudy zinkové). Alpské území triasové přechovává v Salcbursku sůl, v Istrii ložiska rumělky a rtuti, v Korutanech u Bleiberka leštěnce olověné, bělobu, Wulfenit, Sfalerit atd. a konečně v Lombardsku rudy železné.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} nejmohutněji jest vyvinut v pohoří Jurském (franckém i švábském) a šíří se ve střední '''E'''-pě mezi Harcem, Šumavou a Alpami. Počíná zde západně Šumavy a Smrčin, vytvořuje mohutný oblouk táhnoucí se z krajiny koburské přes Řezno až k Schafhúzám, kde se navazuje na švýcarskou Juru. Severně Harcu a na rovinách německých vynikají jurské usazeniny jen na malých ostrůvkách, odkudž lze je sledovati do pruského Slezska a Polska (okolí Krakova). V Čechách a Sasku jsou nepatrny. Mnohem rozšířenější jsou však ve Francii, kde se táhnou dvěma proudy, z nichž jeden obstupuje prahorní massiv francouzský, kdežto druhý Vogesami do Bretoňska až k průlivu La Manche se rozkládá a do Anglie přechází. Na jihu usazeniny triasové skládají pohoří Jurské, obepínají prahorní jádro Alp a rozprostírají se jednak na Balkánský polouostrov{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: poloostrov}} a do Italie (Apenniny), jednak Moravou do Karpat. Na Rusi vystupují v gubernii moskevské, pečorské a pak na Krimu a Kavkáze. — Souvrství tohoto útvaru je rozčleněno ve tři stupně, z nichž nejstarší označen jménem lias (černý), prostřední dogger (hnědý) a nejmladší malm (bílý) a uzavírá světlé a tmavé vápence, slíny, slinité břidlice, dolomity a podřízeně pískovce. Za přechodní doby mezi triasem a jurou vniklo moře mocným ramenem opět na západ. Vrstvy z něho uložené zůstaly na mnoze v původní poloze, na př. na Rusi a ve střední '''E'''-pě; naproti tomu jsou vyzdviženy a prostoupeny puklinami v Alpách. — Rostlinstvo jurské má ještě ráz doby rhaetické, přes to však je dosti rozmanité. Cykasy vykazují plný rozvoj, veliké lesy jehličnaté pokrývají souš, palmy zastupuje rod ''Carpolites''. Na konci jurské doby množí se rostliny jednoděložné (''monokotyledones''); stromy listnaté jsou podřízeny. Zvířena jest velmi bohata, druhy prvohorní mizejí silně; její ráz se blíží více rázu zvířeny nynější, ale přes to je dosud od tohoto značně vzdálen. Foraminifery a houby mořské jsou hojné, korály tvoří útesy mohutné (zastoupeny skup. ''Thamnastraea'', ''Thecosmilia'', ''Favia'' a j.). Též lilijice, hvězdice, mořští ježci a ramenonožci těší se značnému rozvoji, menšímu červi. Naproti tomu je rozvoj mlžů, plžů a hlavonožců (Ammonitů, dílem též Nautilů a Belemnitů, přímo velkolepý. K těmto se druží dekapodi dlouhoocasí, hmyz a četné ryby (ryby kostnaté scházejí zcela). Ještěři jsou zastoupeni rody ''Ichthyosaurus'', ''Plesyosaurus'', ''Camptognatus''. Na místo Labyrinthodontů nastupují praví gaviali a krokodili (''Teleosaurus'' etc.); létací ještěrky (''Pterodactylus''), želvy bahenní a říční, ptáci (''Archeopteryx'') a ssavci zastoupení vačnatci (''Amphitherium'', ''Phaselotherium'') doplňují obraz této zajímavé zvířeny. — Rozloha a mohutnost vyvřelých hornin jurských je poměrně malá. V Německu jich téměř není; tam vrstvy triasové prorážejí eruptivní horniny třetihorní. Rovněž i v Karpatech jsou tyto horniny podřízeny, za to převládají ve Skotsku a na ostrovech Mull a Skye. Zde se vyskytují syenity, felsitové porfyry a čediče. V Pyrenejích druží se k nim žula. Rudy železné chová útvar triasový v sev. Německu, Švábsku, Lotrinkách a Lucembursku; kamenné uhlí je v jeho usazeninách v Uhrách, asfalt pak v Brunšvíku a Hannoversku.
{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:43840620-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Přehledná geologická mapa Evropy.]</text>
      <sha1>tqxjy5i8rkoc8rysuorhbp3mnh83bhz</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338154</id>
      <parentid>338152</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:03:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>338154</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="122200" sha1="od6lys1a2h0bkc6dovitqkyqkjlmpnh" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie к horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky.

{{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologie. ==
Dnešní tvářnost '''E'''-py jeví se výsledkem nepřetržitého řetězu změn od nejstarších dob geologických do dnes, za každé doby jinou, dnešní více méně nepodobnou. Jakou měrou, o tom poskytuje přibližný obraz přiložená mapka geologická, označující v hrubých rysech ráz území té které geologické doby. Na této mapce viděti jest předem oblasti usazenin všech dob geologických, usazenin to vodních (mořských i jezerních), kromě větrových mass eruptivních (vyvřelých). Usazeniny mořské, říčnomořské a jezerní naznačují rozlohu vod a pevnin až do doby diluviální, větrové pak spadají, pokud se dosud ví, jen do doby této a alluviální. Veškery dosavadní zkušenosti o stavbě země, o jejích změnách a vývoji byly čerpány téměř výhradně jen ze studia těchto usazenin, dále z jejich organického obsahu a ze složení a uložení vrstevního. Studium toto na jevo vyneslo, jednak že kůra zemská je složena z velkého množství vrstev, že tyto vrstvy skládají soustavy různě staré, uložené buď tak, jak byly vznikly, buď z původní polohy vyšinuté, byvše svraštěny, nebo silně zvlněny. O positivním stáří zemských vrstev mluviti nelze, jen o stáří relativním. Rovněž je překonán názor, že hory a hřbety horské byly násilně vyzdviženy massami sopečnými. Názor tento přísluší dnes již jen dějinám. Neboť nic na povrchu zemském neděje se násilně, ať juž v říši ústrojné, ať neústrojné. Vše má zárodky svých příčin v minulosti, a jestliže se nám něco jeví převratem náhlým, zajisté nemáme tušení o processu, jehož výsledek do očí bije. O tom, jak asi rychle v kůře zemské a na povrchu změny se dějí, nabudeme dosti jasné představy, jestliže pomníme, že příčina všech těchto převratů má svůj původ ve vychlazování země. Jádro zemské tekuté, kůra zemská tuhá — když tento poměr u vývoji zemi nadešel, počala se kůra svrašťovati. Jádro se scvrkovalo, ale pevnější a později ztuhlá kůra zemská, nemohouc tak rychle obsah svůj zmenšovati, jako jádro svrašťovala, trhala a bořila se. Do této svraštělé massy vryla denudace (rušivá síla vody, mrazu, ledu atd.) dnešní relief zemský, v němž se střídají roviny s horskými hřbety, plošiny s kopčinami a výspami v malebné rozmanitosti.

Majíce na zřeteli relief dnešní '''E'''-py, snadno poznáváme, že vypadal za doby diluviální jinak, nežli za doby třetihorní a všech dřívějších. Dotvrzujeť to okolnost, že tam, kde je dnes souš, nalézáme usazeniny se zvířenou rázu mořského, že na temenech horských vyzdviženy jsou usazeniny hlubinné, že rozličná území pokrývají vrstvy vod mořských a sladkých ve střídavém uložení. Jakou měrou tvářnost '''E'''-py za dvou různých geologických dob se lišila, znázorní nejlépe, srovnáme-li relief dnešní '''E'''-py s reliefem, jaký měla za doby diluviální. Stůjž zde obraz doby diluviální v hrubých nárysech, jak ho načrtl před nedávném prof. dr. J. N. {{Prostrkaně|Woldřich}}. Za doby ledové (diluviální) pokryly mohutné ledovce Skandinavii a rovinu severoněmeckou. Tenkráte souviselo Španělsko s Marokkem, Korsika, Sardinie, Sicilie a Malta s Alžírem. Jižně od tohoto území rozprostíralo se malé západní Středozemní moře, zasahující do severní Sahary a souvisejíc průlivem Messinským s východním svým oddílem. Rudého moře a pohoří Uralského za té doby ještě nebylo. Po severním Rusku a Sibiři rozprostíral se pokrovem sníh a led. Vody s tohoto rozsáhlého území stékaly do moře středoasijského. Když ledovce ze střední '''E'''-py ustoupily, byly ostrovy Britské spojeny s Francií, ostrovy Dalmatské byly slity v rozsáhlou pevninu istrodalmatskou, kdežto ostrovy Elba, Korsika. Sardinie skládaly s Italií pevninu sardoitalskou, Sicilie s Maltou a Italií pevninu sicilskoitalskou. Průlivem Gibraltarským souvisel okeán se Středozemním mořem, jehož vody vnikaly průlivem Sicilským do východní části. Na jihu rozkládala se Sahara. Na severu bylo Rusko ještě pod ledovým příkrovem, na jehož jihovýchodu šířilo se až dosud moře Středoasijské. Na konci této doby proražen průliv Doverský a Messinský, snížila se pánev adriatická, přerušeno spojení mezi Korsikou a Italií, a rozestoupila se rozsedlina jihoegejská a rudomořská. Na severu vyvstal Ural, ze severního Ruska a Sibiře zmizely ledovce, rovněž odtekly i vody moře Středoasijského, zanechavše moře Černé a Kaspické, jezero Aralské a Balkašské.

Již z tohoto nárysu možno se přesvědčiti, že se relief '''E'''-py tím intensivněji mění a od nynějšího odchyluje, čím vzdálenější době přísluší. Viděliť jsme na obraze doby diluviální, že je na počátku této doby více změn, než jak to spatřujeme na jejím konci. Tato okolnost se stupňuje tím více, čím dále spějeme dobami geologickými k době prahorní. Přes to však zůstává starý jeho podklad, byť i přerůzně jsa změněn, týmž. Území prahorní (archiboly) označují přibližně rozlohu velkolepého dějiště, na němž během dob geologických relief '''E'''-py se (vytvořoval a týmž chodem jako dosud vytvořovati se bude. Dále za toto rozhraní sáhnouti jest sice dovoleno, jenže doklady na stvrzení názorů v hlubinách mořských stěží se vylovují.

'''E.''' jest bez odporu kontinentem geologicky ještě nejdůkladněji prozkoumaným; avšak nikoli tou měrou, jak by si toho bylo přáti se zřením k různým záhadám, jež sice vysvětlujeme poznatky dosavadními, aniž jich obstojně podepříti dovedeme. Tato nejistota pociťuje se dnes na všech stranách. A věru bude pociťována citelně, dokavad nebudou prohloubeny dosavadní vědomosti o velkých územích državy Ruské, dokud o Kavkázu, Pyrenejích, Alpách, sedmihradských Karpatech a celém Balkánu budeme míti dosavadní kusé jen zprávy, a určitost těchto nebude na úrovni našich vědomostí, zejména o severovýchodních Alpách.

{{Prostrkaně|Prahory}}, neboli útvar {{Prostrkaně|archaický}}, rozpadají se v útvar rulový (laurentinský) starší a útvar prahorních břidlic (huronský) mladší. Vrstvy těchto útvarův obepínají celou zemi, všady, kdekoliv se objeví, mají jejich horniny týž ráz. Považují se za součást nejstaršího obalu zemského. — {{Prostrkaně|Útvar rulový}} skládá horská jádra téměř všech větších pohoří '''E'''-py, totiž centrálních a západních Alp, všech pomezních pohoří království Českého, dále Karpat, částečně i Voges, Černého lesa, Odenwaldu a Harcu, pak Kavkázu a Uralu. Ve vých. Rusku táhne se mohutným proudem od severu na jih až k moři Kaspickému, rozprostíraje se na jihu mezi Bugem a Dněprem. Z Čuchonska přechází do Skandinavie, odtud do střední Francie, kde skládá massiv armorický. Na jihu vystupuje v Pyrenejích, Portugalsku a Španělsku, odkudž ho lze sledovati do massivu Korsiky, na Sicilii, do Italie, na Balkán a Hebridy. Mohutnost jeho souvrství páčí dosavadní zkušenost asi na 30.000 ''m''. Jeho vrstvy jsou po většině zprohýbány, zborceny, zřídka kde vodorovny; složeny jsou z ruly a četných jejích odrůd (rul. slídnatých, jinorázových, chloritových, talkových atd.), uzavírajíce mimo pecky vápenců zrnitých a místy velikých nálezů křemenců též podřízeně tuhu, železné a cínové rudy. Na mnoha místech proráží je žula. — {{Prostrkaně|Útvar prahorních břidlic}} byl dosud zjištěn téměř všady, kde útvar předešlý; větší rozsah má v Alpách, v pomezních horách království Českého, v Sasku, Karpatech, Černém lese, Vogesách, ve Španělsku, Skandinavii a Skotsku. Na jeho složení účastní se fyllity, břidlice hlinité a svory; těmto jsou podřízeny břidlice talkové, vápnito-slídnaté, jinorázové atd., pak vápence, dolomity a hadce. Toto souvrství dělivá se ve stupeň svorový (starší) a stupeň fyllitový (mladší). Rudníků, rudníkových žil a ložisk je v prahorních břidlicích poměrně dosti hojně. Rudy magnétové, měděné, zinkové, olověné, stříbrné a železné těží a těžily se v nich na četných místech. Z eruptivních hmot prorážejí tyto břidlice, syenity, diority a diabasy.

{{Prostrkaně|Prvohory}}. {{Prostrkaně|Útvar kambrický}} a {{Prostrkaně|silurský}} rozprostírá se v '''E'''-pě po dvou poměrně velikých územích. Na severu šíří se od severozápadního úpatí Uralu přes Čuchonsko do Skandinavie a odtud do Velké Britannie, kdežto na jihu sleduje podélnou osu evropskou od Bogoslavska až do Portugalska. Severní tato oblasť, uzavírající obvody severního a záp. Uralu. sev. Livonsko, dále Estonsko a okolí Petrohradu v Rusku, ve Skandinavii pak silurskou pánev kristianskou, jihošvédkou a gottlandskou, konečně ve Velké Britannii obvod waleský, skotský a severoirský, je charakterisována zvířenným typem balticko-skandinavským; naproti tomu jižní oblast, jíž příslušejí vrstvy siluru českého, Harcu, Saska, Durynska, Francie (Bretoňska) a poloostrova Iberského, vyznačuje se zvířenným typem českým. Rozloha zde uvedená dokazuje, jak moře doby silurské byla rozšířena. Celou severní čásť '''E'''-py zříme zaplavenu tímto mořem, v němž byly fysikální poměry takměř stejné. Ostře ohraničených zvířenných obvodů nebylo. Doba kambrická poskytla dosud jen zvířenu pobřežní (měkkýše, červy a trilobity). Jinak doba silurská, jejíž zvířena svědčí, že tehdy byla moře poněkud hlubší než dříve, ale dosud nevalně hluboká. Tehdy převahu měly mělčiny mořské, přecházející v pobřeží bahnitá, ovroubená břehy mělkými. — Usazeniny tohoto moře jsou místy mohutné; v nich převažují různé pískovce, hlinité břidlice a droby, podřízeny jsou břidlice kamencové a křemičité a křemence. Trilobiti (''Calymene'', ''Faradoxides'', ''Asaphus'', ''Homalonotus'', ''Trinucleus'', ''Agnostus'' a j.), částečně též hlavonožci (''Nautilae'', ''Orthoceras'', ''Trochoceras'', ''Cyrtoceras'' a j.), pak graptoliti vtiskují zvířeně silurské zvláštní ráz. Jeho rozsah rozšiřují pak ještě mořští ježci (''Echinosphaerites'', ''Caryocystites'' a j.) a lilijice (''Cyathocrinus'', ''Taxocrinus'' a j.). Mořské houby a korály jsou řídké, rovněž i mlžové a plži, poněkud hojnější jsou ploutvonožci (''Tentaculites''). Po obratlovcích, zastoupených jen rybami štítnatými, je málo stop. Rovněž květena je chudičká; známeť pouze mořské chaluhy. Žuly, porfyry, syenity a diabasy prorážejí pokrov těchto sedimentů, do nichž jsou vloženy stříbrné a olověné žíly příbramské, pak andreasberské v Harcu a ložiště rumělky nedaleko Almadenu ve Španělsku.

{{Prostrkaně|Útvar devonský}} dosahuje na Rusi největší plošné rozlohy. Rozprostírá se tam po Kuronsku, odkudž se šíří pruhem jednak na severozápad až k Archangelsku, jednak na jihových. do gubernie tulské až k Voroněži. Je-li též ve Skandinavii, dosud rozhodnuto není. Ve Velké Britannii zaujímá Cornwall, hrabství devonské, jižní Wales, čásť Skotska, pak Orkneye a Shetlandy. Poměrně malé obvody skládá na Moravě, v Polsku, Durynsku, ve Smrčinách a Harcu. Mohutnějším jeví se tento útvar v Porýnsku, odkudž zasahuje přes vysočinu Eifelskou až do Belgie, na východ do Nasavska a Vestfalska. Na jihu a jihozápadu je ve Francii a Španělsku. — Bylo dříve podotknuto, že moře silurská poskytovala pramálo rozmanitosti; byla jednotvárná, což se jeví měrou vrchovatou na tehdejší zvířeně. Poněkud jinak se mají tyto okolností za doby devonské. Přes to, že dosud jednotvárnost fysikálních poměrů leží v základních rysech moře této doby, přece znamenáme v něm rozdíly. Dokladem toho je rudý pískovec starý na severu Velké Britannie, významný pobřežní zvířenou. Tento pískovec tvrdí názor, že tehdy rozprostíral se na severu velký kontinent polární, sahaje až k Americe, kde týž pískovec byl zjištěn. V Porýnsku šířilo se moře do moře na území dnešních Arden. Armorika čněla jako ostrov nad hladinu tehdejšího moře. Vápence, břidlice a pískovce usazeny byly vodami tohoto útvaru. Do tří různě starých stupňů řadí se tyto usazeniny. Zpodní, nejstarši z nich, uzavírá usazeniny vápenité a slínité s druhy ''Spirifera macropterus'', ''Sp. cultrijugatus'', mladší, střední, obsahuje vápence s druhy rodu ''Cyathophyllum'', ''Calceola'' a ''Stringocephalus'', konečně nejmladší, svrchní, uzamyká břidličnaté vápenité pískovce s ''Clymenia'' a ''Cypridina''. — Zvířena devonská má hluboce vrytý ráz výlučně mořský; jest chudší než silurská. Její ráz spočívá jednak v silném rozvoji korálů, lilijic, ramenonožců a korýšů, částečně též i ryb, jednak v tom. že trilobiti, zvláště graptoliti, jeví se velmi silně redukováni. Mlži a plži jsou i zde řídcí, hojnější jsou foraminifery. Květena devonského útvaru je sice bohatší než silurská, ale i ona stojí daleko za rozvojem zvířeny. V ní nalézáme skutečné předchůdce velkolepě rozvinuté flory útvaru kamenouhelného. — Za doby devonské vymřely diabasy, a mimo ně jsou tu ještě tufy a strusky diabasové. Z rud třeba připomenouti rudy železné, měděné a cínové. Též uhelné plásty, jenže nepatrně mohutné, zjištěny v usazeninách devonských, a to ve Španělsku a na Rusi.

{{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} pokrývá v '''E'''-pě veliká prostranství. V Anglii rozprostírá se na ploše 26.400&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ''km''{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}}, rozšířen jsa v jižním Walesu, ve hrabství Derby, Yorku, Northumberlandu, ve Skotsku a Irsku. Rovněž na Rusi zaujímá ohromnou pánev, jejíž západní okraj rozkládá se od Bílého moře až jižně za Moskvu, kdežto východní okraj přiléhá k Uralu. V Německu skládá menší pánve osamocené, tak v Rýnské Falci na úbočí Hunsrücku, dále v Hor. Elsasku, Nasavsku (severozápadní díl Harcu), v Sasku, ve Smrčinách, Durynsku, v Dol. a Hor. Slezsku. Odtud rozprostírá se rakouským Slezskem na Moravu, do Čech, Alp, Italie, Portugalska (k Oportu), Španělska (Bassaco sev. za ř. Mondegem) a do Francie. Za kamenouhelné doby staré pevniny se zvětšují, rostlinstvo usazuje se buď na březích mořských, nebo se stahuje do nížin jezer vnitrozemských. Okeán se nemění, na jeho březích povstávají usazeniny ze zbytků ústrojných. Jak z toho zřejmo, tři oblasti dělí území: zemská, pobřežní a mořská (pelagická). Oblast pobřežní (litorální) ovládá severní '''E'''-pu vystouplou podél čáry běžící od Anglie přes Lucembursko, Vestfalskem, Harcem a Slezskem na Rus. Usazeniny pozemní (kontinentální) roztroušeny jsou po celinách jižně zmíněné čáry, kdežto na jihu od těchto šíří se pak usazeniny mořské. Na území litorálním je soustředěna massa uhelná (ve V. Britannii, Skotsku, Irsku). Na konci doby kamenouhelné zaplavovalo šíré moře Rusko, západní '''E'''-pu pak pokrývala velká jezera a bažiny, na jejichž březích rostlo bujné rostlinstvo. Vzrůst tohoto podporovalo vlhké podnebí subtropické a časté lijavce, po nichž uchovaly se zřejmí svědkové ve způsobu otisků kapek na ztvrdlých bahnech pobřežních vedle otisků šlépějí labyrinthodontů, prvních reptilií (správněji amfibií pozemských), příbuzných nynějším salamandrům. Vzduch pročištěný rostlinami, částečně pozbavený kyseliny uhličité a oživený množstvím hmyzu, umožňuje zároveň život plžů pozemských. — Souvrství útvaru kamenouhelného třídí se ve dva stupně: ve zpodní starší a horní mladší, neboli ve stupeň produktivního uhlí. Usazeniny staršího stupně příslušejí oblasti vápence uhelného (mořské), oblasti kulmové (říčnomořské) a Hainichenské (pozemské) a jsou zastoupeny slepenci, vápenci, drobami, hlinitými a křemičitými břidlicemi a pískovci, kdežto usazeniny stupně mladšího rozpadávají se na břidlice a pískovce. Vrstvy, jež skládají, jsou na mnoze zborceny, zprohýbány a vyplňují tu sedla, tu pánve. Na mnohých místech prorážejí je vyvřelé horniny: čediče, čedičové porfyry a melafyry, rozlévajíce se místy po nich, anebo vyplňujíce v nich žíly. Mimo kamenné uhlí poskytuje tento útvar co do užitečných hornin železné rudy (Derbyshire, Northumberland), leštěnce olověné (Harc) a rudy zinkové a olověné (Cáchy a v sousední Belgii). — Překvapující pohled poskytuje rostlinstvo této doby, majíc hluboce vrytu pečeť flory močálovité. Zastoupeno je bylinami tajnosnubnými, cevnatými, kapradinami, přeslicemi a plavuněmi, dále pak nahosemennými, cykasy; druhy skupiny dvojděložných scházejí zcela. Již z toho je dosti zřejmo, že tehdejší bažinaté lesy měly ráz velmi jednotvárný. Zevrubnější studium této flory ukázalo, že ji lze rozložiti ve tři typy vývojepisné. První z těchto typů je charakterisován skupením a převahou plavuní, kapradin a kalamitů doby primordiální, druhý převahou sigillarií a kalamitů sdružených s přeslicemi stromovitými a třetí konečně přehojnými přeslicemi a cordaity, s nimiž se zároveň vyskytují kalamarie. Na konci tohoto třetího období vystupují velké konifery, s nimiž se shledáváme opět v době příští, permské. Zvířena je nepoměrně chudá. Z foraminifer vystupuje pouze rod ''Fusulina'' v tak velkém množství, že jeho zbytky skládají lavice. Naproti tomu jsou korály mající ráz prvohorní poměrně dosti hojny, lilijice zastoupeny několika zajímavými rody, též mechovky a mořští ježci. Trilobity zastupuje rod ''Philippsia''; na jich místo vstupují rody mladší ze skupiny korýšů. Břichonožci a hlavonožci nejeví velké modifikace. Mezi ramenonožci převažuje rod ''Spirifer'', kdežto mezi rybami žralokovité. V lupkách zjištěn hmyz a mloci.

{{Prostrkaně|Útvar permský}} zaujímá největší prostranství na Rusi, šíře se od Uralu, gubernií permskou k Vladimíru a Jaroslavi, na sever k Ledovému moři a na jihu od Samary k Orenburku. Z Kuronska táhne jeho oblast, pokrytá na velkých územích útvary mladšími, do Litvy, odtud do Polska až do okolí Krakova. Na západě vystupuje po obou stranách Krušných hor, běží úzkým pruhem z Čech na Moravu a vyráží na povrch ve Slezsku a Lužici. V Sasích objevuje se v okolí Drážďan, dále pak v Durynsku a na úpatí Harcu, odkudž se ubírá v menších ostrůvcích podél západního úpatí Smrčin a Českého lesa až k Řeznu. Dále lze ho sledovati v Odenwaldě, Černém lese, v Elsasku, Lotrinkách, Vogesách, v Anglii, Irsku, Alpách, uherských Karpatech a Banátských horách. — Usazeniny tohoto útvaru rozpadají se ve dva stupně: ve zpodní starší, složený z usazenin pozemních, pískovců a slepenců červených, lupků a jílovitých vrstev s podřízenými vápenci a uhelnými plásty, a ve svrchní mladší, původu mořského, v němž převažují vápence, dolomity, bituminosní slínové břidlice, sádra, pískovce a též slepence. Z pravidla vyskytují se tyto usazeniny uloženy na vrstvy kamenouhelného útvaru, jsouce s nimi těsně spojeny, mnohdy tou měrou, že přechod ten přiměl označiti útvary tyto společným názvem: permo-karbon. Květenu permskou možno roztříditi ve dva přirozené typy, a to v typ červených pískovců a slepenců, a pak v typ vápenců a dolomitů. Vyznačuje se tím, že ji skládají rostliny pozemní rázu kamenouhelného útvaru. Rovněž zvířenu lze přirozeně rozděliti v typ sladkovodní a mořský. V onom převažují ryby skelnošupinaté, k nimž se druží mloci (''Labyrinthodonta''), pak poznány zde stonožky, otisky ráčků skořepatých (''Estheria'', ''Ledia'') a sladkovodní mlži z rodu ''Anthracosia''. Mnohem bohatší než tato zvířena je fauna stupně mořského, přes to však nedosahuje rozvoje doby předešlé. Jest zajímavá tím, že má ještě ráz zvířeny prvohorní, přes to, že pohřešuje zcela trilobitů Labyrinthodonti jsou zastoupeni rody ''Actinodon'' a ''Archaeogosaurus'' a malinkým druhem ''Protriton petrolei'' a nabývají téhož významu jako ryby ganoidní. Mlži jsou četní, ještě četnější jeví se ramenonožci. Mechovky zastoupeny jsou charakteristickou skupinou ''Fenestella''. Korály a mořští ježci vyskytují se velmi zřídka. — Vyvřelé horniny dosahují v permském útvaru nejen značného vývoje, než i rozšíření. Jim přísluší potud důležitost, že poskytly bohatý materiál na složeni slepenců a pískovců. Jsou to předem křemičité porfyry, porfyrity a melafyry, jež na mnohých místech přikrývají mocným pokrovem mladší podklad. Rovněž tufy těchto vyvřelých hornin jsou mohutné a šíře rozloženy. Na žilách těchto eruptivnich hornin jsou v některých územích přimknuty rudy magnesiové (porfyry Harcu), jinde těží se v žilách porfyrových a melafyrových ruda rtuťová (Falc) a též měděná. V horních vrstvách permského útvaru (Zechstein) založena jsou mohutná ložiska kamenné soli (Stassfurt a Magdeburk). Konečně třeba též připomenouti železných rud v Durynském lese.

{{Prostrkaně|Druhohory}}. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} byl poprvé poznán, studován a rozčleněn v Německu. Později, když Alpy byly zevrubněji prozkoumány, objeven i zde, a to v mohutných usazeninách typu mořského. V Německu rozčlenili usazeniny tohoto útvaru ve tři stupně: ''a'') ve st. pískovce pestrého, ''b'') st. vápence lasturnatého a ''c'') st. pestrého slínu. Po facii rhaetické, alpské, zjištěny zde jen nepatrné stopy. Trias zaujímá v Německu veliká prostranství na sev. a jihu; táhne podél Rýna do Voges a Harcu, a odtud do Francie. V Anglii je znám pod jménem mladšího pískovce rudého (''new red sandstone''); zde zjištěno, že anglickému triasu stupeň vápence lasturnatého schází. K oblasti triasu německého přikládá se trias alpský (rhaet.), facies to mořská, mohutná, vtěsnaná mezi trias alpský a jurský. Na východu a severu zjištěn tento útvar po obou bocích Karpat, v Polsku, Bukovině, Uhrách, na Rusi a ve Švédsku. Čechy, Morava a Slezsko pohřešují ho zcela. Za doby triasové vyvřely hmoty eruptivní (porfyry, křemité porfyry a melafyry) dvakráte: poprvé po uložení pestrého pískovce a podruhé v době keupru (st. pestrého slínu). Za této doby byla pohoří česká vystouplá, rovněž kontury horstev středoněmeckých byly naznačeny. Tehdy vyčnívala Auvergne a Bretoňsko ve způsobě ostrova nad moře, z Belgie táhl se územní pruh přes průliv La-Mancheský do Anglie až k Londýnu. Dále na sev.-západ šířilo se moře zaplavující velikou čásť Anglie od Londýna až do Walesu. Území Alp, Pyrenejí, Savojska, Pannonie a Aquitanie zavodňuje moře Středozemské, spojené, jako za dob dřívějších, s nížinami uralskými a středoasijskými. Rostlinstvo triasu jeví ráz novější. Přeslicovité druhy nastupují do močálů a bažin za kalamity, lesy tvoří kapradiny stromovité (''Anomopteris'', ''Nevropteris'', ''Pecopteris'', ''Taeniopteris'' etc.), cykasy (''Pterophyllum'' s novými typy ''Zamites'', ''Pterozamites'', ''Otozamites''), konifery (''Voetzia'', ''Thuites'', ''Palacoxyris'' etc.) a stromovité lilije. Moře a pobřeží oživují ještěři (''Placodus'', ''Nothosaurus'', ''Simosanrus'' a j.) a ganoidní ryby, na rody a druhy bohatí hlavonožci (''Nautili'', ''Ammoniti''), dále plži (''Turbo'', ''Natica'' etc.), mlži, ramenonožci, množství lilijic, korálů a též foraminifer. V močálech a jezerech žijí mloci (''Labyrinthodonta'') a ještěři (''Rhynchosaurus''). První stopy ptačí a ssavči zde objeveny. — Rudy vyskytují se v tomto útvaru v pestrém pískovci Černého lesa (chalkosin, malachit), ve Slezsku (zinkové rudy, blejno olověné, hnědá železná ruda), pak v Bavorsku (rudy zinkové). Alpské území triasové přechovává v Salcbursku sůl, v Istrii ložiska rumělky a rtuti, v Korutanech u Bleiberka leštěnce olověné, bělobu, Wulfenit, Sfalerit atd. a konečně v Lombardsku rudy železné.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} nejmohutněji jest vyvinut v pohoří Jurském (franckém i švábském) a šíří se ve střední '''E'''-pě mezi Harcem, Šumavou a Alpami. Počíná zde západně Šumavy a Smrčin, vytvořuje mohutný oblouk táhnoucí se z krajiny koburské přes Řezno až k Schafhúzám, kde se navazuje na švýcarskou Juru. Severně Harcu a na rovinách německých vynikají jurské usazeniny jen na malých ostrůvkách, odkudž lze je sledovati do pruského Slezska a Polska (okolí Krakova). V Čechách a Sasku jsou nepatrny. Mnohem rozšířenější jsou však ve Francii, kde se táhnou dvěma proudy, z nichž jeden obstupuje prahorní massiv francouzský, kdežto druhý Vogesami do Bretoňska až k průlivu La Manche se rozkládá a do Anglie přechází. Na jihu usazeniny triasové skládají pohoří Jurské, obepínají prahorní jádro Alp a rozprostírají se jednak na Balkánský polouostrov{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: poloostrov}} a do Italie (Apenniny), jednak Moravou do Karpat. Na Rusi vystupují v gubernii moskevské, pečorské a pak na Krimu a Kavkáze. — Souvrství tohoto útvaru je rozčleněno ve tři stupně, z nichž nejstarší označen jménem lias (černý), prostřední dogger (hnědý) a nejmladší malm (bílý) a uzavírá světlé a tmavé vápence, slíny, slinité břidlice, dolomity a podřízeně pískovce. Za přechodní doby mezi triasem a jurou vniklo moře mocným ramenem opět na západ. Vrstvy z něho uložené zůstaly na mnoze v původní poloze, na př. na Rusi a ve střední '''E'''-pě; naproti tomu jsou vyzdviženy a prostoupeny puklinami v Alpách. — Rostlinstvo jurské má ještě ráz doby rhaetické, přes to však je dosti rozmanité. Cykasy vykazují plný rozvoj, veliké lesy jehličnaté pokrývají souš, palmy zastupuje rod ''Carpolites''. Na konci jurské doby množí se rostliny jednoděložné (''monokotyledones''); stromy listnaté jsou podřízeny. Zvířena jest velmi bohata, druhy prvohorní mizejí silně; její ráz se blíží více rázu zvířeny nynější, ale přes to je dosud od tohoto značně vzdálen. Foraminifery a houby mořské jsou hojné, korály tvoří útesy mohutné (zastoupeny skup. ''Thamnastraea'', ''Thecosmilia'', ''Favia'' a j.). Též lilijice, hvězdice, mořští ježci a ramenonožci těší se značnému rozvoji, menšímu červi. Naproti tomu je rozvoj mlžů, plžů a hlavonožců (Ammonitů, dílem též Nautilů a Belemnitů, přímo velkolepý. K těmto se druží dekapodi dlouhoocasí, hmyz a četné ryby (ryby kostnaté scházejí zcela). Ještěři jsou zastoupeni rody ''Ichthyosaurus'', ''Plesyosaurus'', ''Camptognatus''. Na místo Labyrinthodontů nastupují praví gaviali a krokodili (''Teleosaurus'' etc.); létací ještěrky (''Pterodactylus''), želvy bahenní a říční, ptáci (''Archeopteryx'') a ssavci zastoupení vačnatci (''Amphitherium'', ''Phaselotherium'') doplňují obraz této zajímavé zvířeny. — Rozloha a mohutnost vyvřelých hornin jurských je poměrně malá. V Německu jich téměř není; tam vrstvy triasové prorážejí eruptivní horniny třetihorní. Rovněž i v Karpatech jsou tyto horniny podřízeny, za to převládají ve Skotsku a na ostrovech Mull a Skye. Zde se vyskytují syenity, felsitové porfyry a čediče. V Pyrenejích druží se k nim žula. Rudy železné chová útvar triasový v sev. Německu, Švábsku, Lotrinkách a Lucembursku; kamenné uhlí je v jeho usazeninách v Uhrách, asfalt pak v Brunšvíku a Hannoversku.
{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:43840620-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Přehledná geologická mapa Evropy.]</text>
      <sha1>od6lys1a2h0bkc6dovitqkyqkjlmpnh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/277</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99282</id>
    <revision>
      <id>338054</id>
      <parentid>337398</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:31:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338054</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2246" sha1="mmfbs8lpn302ol0d7w9yj07uecqru23" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;jícímu o&amp;nbsp;půl čtvrté z&amp;nbsp;Carpledonu. Pan Ponting rozřešil situaci.

„Jeho Milost doufá,“ pravil, „že budete souhlasit, aby vás Bassett dovezl do Polchesteru. Je tu lehký kočárek, vagonet. Bassett stejně tam musí pro některé věci. Nepůsobí to obtíže, naprosto žádné obtíže.“

Souhlasili ovšem, ačkoli by byly bývaly Brandonovi jistě mnohé věci na světě milejší než seděti ve „vagonetu“ déle než hodinu pohromadě s&amp;nbsp;Ronderem. Také neměl v&amp;nbsp;lásce Bassetta, který byl již po dvacet let kočím biskupovým; byl rodák z&amp;nbsp;jižního Glebeshiru a&amp;nbsp;byla v&amp;nbsp;něm všecka umíněnost, pýcha a&amp;nbsp;samostatnost, která je obsažena v&amp;nbsp;tom označení.

Nebylo však jiné pomoci a&amp;nbsp;po čtvrt hodině octli se oba duchovní naproti sobě v&amp;nbsp;kočárku, který byl opravdu tak malý, že se zdálo, že se kolena Ronderova nezbytně setkají s&amp;nbsp;koleny Brandonovými a&amp;nbsp;že se kotníky Brandonovy dotknou kotníků Ronderových.

Nálada archidiakonova byla zatím co nejhorší. Všecko bylo zmařeno přítomností Ronderovou. Dřívější nemilé věci byly dosti zlé — způsob, jak byl v&amp;nbsp;posměch uveden jeho list, způsob, jak byl při jídle jeho hovor přezírán, svatoušsky zakrývané potěšení, které se zračilo na hranatém obličeji Pontingově při každém odbytí, kterého se mu dostalo; ale všecky ty věci neznamenaly nic proti tomu, že Ronder byl při tom, když přišla zpráva o&amp;nbsp;Morrisonově smrti.

Kdyby byl býval v&amp;nbsp;tu chvíli s&amp;nbsp;biskupem sám, jakou by byl měl příležitost! Jak by byl dobře věděl, jak biskupa potěšiti, jak taktních a&amp;nbsp;správných slov by byl užil, a&amp;nbsp;konečně jaká příležitost, aby myšlenky biskupovy obrátil tam, kam měly směřovati, totiž k&amp;nbsp;Rexu Forsythovi!

Když jeho kolena, ať je dával kam dával, narážela na kolena Ronderova, vzkypěl hněv v&amp;nbsp;jeho srdci jako vařící se voda v&amp;nbsp;kotli. Sama nehybnost širokých zad Bassettových přispívala k&amp;nbsp;jeho podráždění.

„Na »vagonet« je ten kočárek náramně malý,“ řekl Ronder na konec, když uplynulo několik minut v&amp;nbsp;mlčení. „Dále&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|271}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>mmfbs8lpn302ol0d7w9yj07uecqru23</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/278</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99283</id>
    <revision>
      <id>338055</id>
      <parentid>337399</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:37:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338055</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2260" sha1="o42lxzil5rvi5hl1b7nqpvmnlko2rb2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;na severu by tomuhle, tuším, neříkali vůbec vagonet, ale v&amp;nbsp;Glebeshiru jsou pro všecko zvláštní jména. A&amp;nbsp;pak jsme ovšem oba velcí.“

Toto srovnání bylo velmi nešťastné. Ronderovo tělo bylo měkké a&amp;nbsp;kypré, docela zřejmě tlusté. Brandonovo bylo zjevně velikolepě složeno. Je dobře známo, že veliký člověk důkladného, atletického složení těla cítívá hluboké, zdrcující opovržení k&amp;nbsp;lidem tlustým a&amp;nbsp;zženštilým. Brandon neodpověděl. Ronder byl rozhodnut, že se bude chovati vlídně.

„Je to velmi těžké zůstat štíhlým v&amp;nbsp;tomhle díle světa, není-li pravda? Každý den ráno, když na sebe pohlédnu v&amp;nbsp;zrcadle, vidím, že jsem tlustší než předcházejícího dne. Pak si říkám »Přestanu jíst chléb a&amp;nbsp;brambory a&amp;nbsp;budu pít teplou vodu.« Teplou vodu! Odporná věc. Mimo to, všiml jste si, archidiakone, že člověk, který zachovává dietu, je všem svým přátelům a&amp;nbsp;sousedům dokonale protivný? Jakmile odmítne brambory, řekne mu jeho hostitelka: »Cože, pane Smithe, ani jediného z&amp;nbsp;našich bramborů! Z&amp;nbsp;naší vlastní zahrady!« A&amp;nbsp;pak jí vykládá, že zachovává dietu, načež každý u&amp;nbsp;tabule spustí rychle dlouhé, únavné vypravování, jak v&amp;nbsp;té nebo oné době dobře zachovávati dietu s&amp;nbsp;tím neb oním účinkem. Jídlo je zkaženo pro vás a&amp;nbsp;pro všechny ostatní. Nuže, není tomu tak? Co vy sám děláte, když tloustnete?“

„Nepozoruji,“ odpověděl Brandon svým nejpyšnějším způsobem, „že tloustnu.“

„Nemyslím ovšem právě teď,“ odpověděl Ronder s&amp;nbsp;úsměvem. „Buď jak buď, to házení v&amp;nbsp;tomhle kočárku jistě způsobí, že se spadneme. Ostatně, srovnávám se s&amp;nbsp;vámi. Je to nudná věc. Osudu neujdeme. My silní lidé jsme, myslím, odsouzeni.“

Nastalo dlouhé mlčení. Když Brandon pohnul svýma nohama všemi možnými směry a&amp;nbsp;viděl, že je nemožno uniknouti kolenům Ronderovým, pravil:

„Promiňte, kanovníku, že do vás tak často vrážím.“

„Ó, to nevadí,“ odvětil Ronder, směje se. „Ta jízda je horší pro vás než pro mne, myslím. Jste kostnatější… Ja-&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|272}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>o42lxzil5rvi5hl1b7nqpvmnlko2rb2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/279</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99284</id>
    <revision>
      <id>338056</id>
      <parentid>337400</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:44:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338056</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2052" sha1="6o2a355yloqcjt2pvqdx9fefhgxhxwg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ká skvostná postava je biskup! Veliký muž — opravdu veliký muž. Je něco v&amp;nbsp;muži povahy tak čisté a&amp;nbsp;prosté, čeho se nám menším lidem nedostává. Cosi, co je docela mimo náš dosah.“

„Neznáte ho, tuším, příliš dlouho,“ řekl Brandon, který sám sebe nikterak nepokládal za menšího muže, než byl biskup.

„Ne, neznám ho dlouho,“ odvětil Ronder příjemně potěšen neuvěřitelnou snadností, s&amp;nbsp;níž dovedl archidiakona vydrážditi. „Nebyl jsem před dnešním dnem nikdy v&amp;nbsp;Carpledoně. Zvláště jsem si vážil jeho pozvání, když měl u&amp;nbsp;sebe tak dávného přítele, jakým jste vy.“

Znova nastalo mlčení. Ronder se rozhlížel; odpoledne bylo horké, a&amp;nbsp;na čele mu vyskočilo několik perliček potu. Jedna stekla mu po čele, jiná do oka. Ačkoli roční doba ještě nepokročila, prášilo se již na silnici, a&amp;nbsp;vysoké glebeshirské živé ploty zabraňovaly rozhledu. Dráždivé působení horka, prach a&amp;nbsp;vědomí, že jsou uzavřeni, že se tak, koleny k&amp;nbsp;sobě, po ostatní svůj život budou kodrcati po nekonečné cestě, způsobily, že Ronderovi bylo nevolno; a&amp;nbsp;když mu nebylo volno, byl nebezpečný. Podíval se na neměnnou neústupnost, jevící se na obličeji archidiakonově a&amp;nbsp;pravil:

„Chudák Morrison! Tak tedy umřel. Neznal jsem ho, ale byl jistě znamenitý člověk. A&amp;nbsp;pybuské obročí je uprázdněno.“

Brandon neříkal nic.

„Bude to vážné rozhodování — promiňte, to je zase mé koleno. — Lze doufat, že najdou vhodného muže.“

„Je možná jen jediná volba,“ řekl Brandon, opřev ruce dlaněmi o&amp;nbsp;kolena.

„Opravdu?“ řekl Ronder, hledě s&amp;nbsp;výrazem nevinného zájmu na archidiakona. „Není-li to tajemství, povězte mi, kdo to je.“

„Není to tajemství,“ odpověděl Brandon hlasem, v&amp;nbsp;němž zněla přímá výzva. „Tím mužem je docela zřejmě Rex Forsyth.“

„Opravdu?“ zvolal Ronder. „To je skutečně zajímavé.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|273}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6o2a355yloqcjt2pvqdx9fefhgxhxwg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/280</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99285</id>
    <revision>
      <id>338057</id>
      <parentid>337401</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:50:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338057</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1846" sha1="ioxwff4nqxy2rmkori6d3av2mqlepnt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Neslyšel jsem zmínky o&amp;nbsp;něm. Vím, bohužel, velmi málo o&amp;nbsp;něm.“

„Víte velmi málo o&amp;nbsp;něm!“ řekl Brandon s&amp;nbsp;nevolí. „Vždyť přece jeho jméno je už po měsíce v&amp;nbsp;ústech všech!“

„Skutečně?“ řekl Ronder mírně. „Pak tedy v&amp;nbsp;mnohých směrech vím hrozně málo, co se děje. Vypravujte mi tedy o&amp;nbsp;něm.“

„Není na mně, abych vám vypravoval,“ řekl Brandon, hledě velmi přísně na Rondera. „Dovíte se všeho, čeho si přejete od nejmenšího chlapce ve městě.“ To nebylo zdvořilé, ale Ronder nedbal. Nastalo krátké mlčení; pak řekl velmi vlídně:

„Slyšel jsem nějakou zmínku o&amp;nbsp;Wistonsovi.“

„Cože?“ zvolal Brandon hlasem, kterému mnoho nechybělo do křiku. „Ten člověk, který napsal tu ohavnou knihu ''Čtyři víry''?“

„Tuším, že to je on,“ odpověděl Ronder mírně, drbaje si trochu koleno.

„Ten člověk!“ Archidiakon vyskočil na svém sedadle. „Ten atheista! Ten hlavní nepřítel církve, ten člověk, který by více než kdo jiný chtěl zničit všecka zřízení, která církev má!“

„Ale jděte! Je to opravdu tak zlé?“

„Tak zlé? Horší! Mnohem horší! Myslím, že jste nečetl žádnou z&amp;nbsp;jeho knih.“

„Což, některé jsem četl!“

„Četl jste je a&amp;nbsp;můžete uvádět jeho jméno s&amp;nbsp;klidem?“

„Jsou rozličné způsoby, jak můžeme hledět na tyhle věci&amp;nbsp;—“

„Rozličné způsoby, jak hledět na atheism? Děkuji vám, kanovníku. Děkuji vám opravdu velmi. Jsem potěšen, že jste své mínění vyjádřil tak upřímně.“

(„Jaký osel je ten člověk!“ myslil si Ronder. „Rozčiluje se tu prostřed cesty a&amp;nbsp;kočí poslouchá každé slovo.“)

„Nesmíte mne brát příliš doslova, archidiakone,“ řekl&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|274}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ioxwff4nqxy2rmkori6d3av2mqlepnt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/281</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99286</id>
    <revision>
      <id>338058</id>
      <parentid>337402</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T16:57:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338058</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2202" sha1="7jholethk0op739p28s64wbjmkxep6n" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ronder. „Co jsem myslil, je to, že se otázka, je-li Wistons atheista, může rozebírat s&amp;nbsp;mnohých stanovisek.“

„Nemůže! Nemůže!“ zvolal Brandon, chvěje se teď zlostí. „Zde nemohou být dvě stanoviska. Ten, kdo není se mnou, je proti mně&amp;nbsp;—“

„Nuže dobře,“ řekl Ronder. „Nemůže. O&amp;nbsp;tom není třeba už nic říkat.“

„O&amp;nbsp;tom je ''třeba'' říci více. Opravdu je třeba. Těší mne, kanovníku, že jste se konečně přímo nezakrytě projevil. Byl jsem už dávno zvědav, kdy ta šťastná událost nastane. Od chvíle, kdy jste přišel do toho města, podvracel jste nauku, povaloval jste zřízení, ničil jste dobré dílo, které katedrála konala po mnoho minulých let. Pokládám za svou povinnost říci vám to, povinnost, kterou vykonat nikdo jiný nemá dosti odvahy&amp;nbsp;—“

„Je zde opravdu pravé místo k&amp;nbsp;tomu?“ řekl Ronder, ukázav rukou na široká záda Bassettova a&amp;nbsp;na mocné zadky obou koní, které se zdvíhaly a&amp;nbsp;klesaly jako soudky na rozkolísaném moři.

Ale Brandon nebyl již schopen jednati opatrně a&amp;nbsp;moudře; již se neovládal. Neviděl nic než Ronderovy růžové tváře a&amp;nbsp;kulaté, svítící se brejle, které jakoby zachycovaly opovržlivě jeho slova a&amp;nbsp;nechávaly je tam lhostejně viseti. „Promiňte. Je opravdu čas. Již dávno byl čas. Myslíte-li si, že sem můžete přijít jako docela cizí člověk a&amp;nbsp;dělat zde se zřízeními, co se vám líbí, jste na omylu, a&amp;nbsp;to naprosto na omylu. Jsou tu lidé, kterým zdejší zájmy leží na srdci a&amp;nbsp;kteří jich chrání a&amp;nbsp;brání. Vaše domýšlivost vás zaslepila, dovolte, abych vám to řekl, a&amp;nbsp;je čas, abyste měl skromnější mínění o&amp;nbsp;sobě a&amp;nbsp;své činnosti.“

„Zde opravdu není pravé místo k&amp;nbsp;tomu,“ zamumlal Ronder, namáhaje se, aby se vyhnul Brandonovým kolenům.

„Ano, atheism není ničím pro vás!“ křikl archidiakon. „Vůbec ničím! Měl byste být opatrnější. Varuji vás!“

„Vy byste měl býti opatrnější,“ řekl Ronder, bezděky se usmívaje, „nebo vypadnete z&amp;nbsp;kočáru.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|275}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7jholethk0op739p28s64wbjmkxep6n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/282</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99287</id>
    <revision>
      <id>338059</id>
      <parentid>337403</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:06:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338059</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1869" sha1="6w5vd30occ3r5vxf7dx4wfbbqum5xf0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ten úsměv byl konečnou urážkou. Brandon vyskočil, kolísaje se na nohách. „Dobře tedy. Můžete se smát podle libosti. Můžete to všecko pokládat za povedený žert. Pravím vám, že to žert není. Jsme nepřáteli, nepřáteli od té chvíle. Vy jste nikdy ničím jiným nebyl než mým nepřítelem.“

„Mějte se na pozoru, archidiakone, nebo vypadnete opravdu z&amp;nbsp;kočáru.“

„Dobře. Vystoupím z&amp;nbsp;něho. Nechci s&amp;nbsp;vámi jet už ani krok. Nechci. Nechci.“

„Ale nemůžete jít pěšky. Je to šest mil.“

„Půjdu pěšky! Půjdu pěšky! Zastavte a&amp;nbsp;nechte mě vystoupit. Zastavte, povídám!“

Ale Bassett, který podle držení svých zad měl tak málo tušení o&amp;nbsp;nějakém sporu, jako ptáčkové na sousedním stromě, jel dále.

„Zastavte, povídám! Copak neslyšíte?“ Archidiakon se prudce nahnul dopředu a&amp;nbsp;zatáhl Bassetta za límec. „Zarazte! Zarazte!“ Kočárek se zprudka zarazil.

Bassett obrátil užaslý obličej s&amp;nbsp;vyvalenýma očima na svraštělé, nakrčené tváři.

„To znamená boj, říkám vám. Boj!“ Brandon vylezl z&amp;nbsp;kočáru.

„Ale poslouchejte, archidiakone! To nemůžete!“

„Jeďte dál! Jeďte dál!“ křičel Brandon stoje na silnici a&amp;nbsp;mávaje deštníkem.

Kočárek jel dále. Zmizel za okrajem kopce.

Nastalo najednou ticho. Brandonovi vrážel hněv do hlavy velikými vlnami svíravé vášně. Ty postupně polevovaly. Kolena se mu třásla. Ozvaly se nové zvuky — zpívali ptáci, lehounký větřík zašuměl v&amp;nbsp;živých plotech. Nebylo viděti živé duše. Měl najednou podivný pocit, jako by se mu chtělo plakati. Co to prve říkal? Co to udělal? Nevěděl, co řekl. Zase jeden z&amp;nbsp;jeho záchvatů zlostné podrážděnosti…

Bolest mu projela hlavou — jako meč, jako meč.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|276}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6w5vd30occ3r5vxf7dx4wfbbqum5xf0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/283</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99288</id>
    <revision>
      <id>338060</id>
      <parentid>337404</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T17:08:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338060</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="463" sha1="agi4w452djplao7e43mt7n9i9ntybw2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Zahlédl kámen a&amp;nbsp;sedl si na něj. Bolest ho přepadala jako živý, osobní nepřítel. Zdálo se mu, že po silnici jdou postavy — Hogg, Davray — ten druhý svět — prach se zdvíhal v&amp;nbsp;malých mráčcích.

Co to dělal? Jeho hlava! Odkud je ta bolest?

Cítil se starým, nemocným, slabým. Přál si býti doma. Zvolna se jal vystupovati do kopce. Zdálo se, že za ním kráčí zvolna nepřítel — mlčící, vítězný.&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|277}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>agi4w452djplao7e43mt7n9i9ntybw2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/287</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99297</id>
    <revision>
      <id>338069</id>
      <parentid>337680</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:11:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338069</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2362" sha1="9if0qyus4m35gu40lgj7i4k3hr3hl36" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
&lt;div class=&quot;kapitola&quot;&gt;Kapitola I.&lt;/div&gt; 
== Ve čtvrtek, 17. června: Předzvěsti ==
&lt;div class=&quot;prvni-odstavec&quot;&gt;&lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;J&lt;/span&gt;e asi jistě nesnadné pro kronikáře současných dějin přesně stanoviti významná data a&amp;nbsp;určiti začátek a&amp;nbsp;konec období za sebou jdoucích. Ale domnívám se, že se každý můj spoluobčan, rozmyslí-li si věc chvilku, srovná se mnou, že toto jubilejní léto r. 1897 bylo v&amp;nbsp;našem městě posledním projevem zvláštního, osobitého polchesterského ducha, toho starého ducha, který trval v&amp;nbsp;jeho ulicích a&amp;nbsp;oživoval jeho zdi a&amp;nbsp;střechy po staletí, čehosi tak odlišného a&amp;nbsp;určitého jako zápachy Seatownu, zvonková hra katedrály, krákání havranů v&amp;nbsp;jilmech prostranství u&amp;nbsp;katedrály.&lt;/div&gt;

A&amp;nbsp;mohly by se napsati zajímavé a&amp;nbsp;aspoň pro jednoho čtenáře dojemné dějiny úpadku a&amp;nbsp;zániku tohoto ducha — nejen v&amp;nbsp;Polchesteru, nýbrž i&amp;nbsp;v&amp;nbsp;mnohém jiném malém městě anglickém. Od burské války r. 1899 do světové války r. 1914 táhne se toto období rozvratu; činitelé toho rozvratu jsou nově zbohatlé třídy, telefon, telegraf, motor a&amp;nbsp;poslední z&amp;nbsp;nich kino.

Rozvrat? To je snad slovo příliš silné. Víme, že to je prostě postup od stupně k&amp;nbsp;stupni ve věčném, nehynoucím koloběhu. Malá víska, skrytá mezi chránícími ji stromy, bráněná svými milovanými vrchy, skála, vystupující uprostřed ní, vychrtlá, holá; pak katedrála, mniši, zámek baronův, feudální řád; pak mocní biskupové a&amp;nbsp;ohromná, vše zabírající moc církve; pak nový věk obchodu, dobrodružný duch v&amp;nbsp;době Alžbětině; pak bodré sedmnácté a&amp;nbsp;osmnácté století se svým rodinným životem, svou malou kulturou, svým utěšujícím náboženstvím, svými domáckými, střízlivými slavnostmi.

Po celé devatenácté století ten duch trvá, mírně odrážeje vnější svět, odmítaje novou nauku, potlačuje nové hnutí… a&amp;nbsp;skála a&amp;nbsp;katedrála očekávají své hodiny, pozorujíce širé moře, které daleko na obzoru omývá hráze a&amp;nbsp;zatopuje vzdálená pole, vědouce, že vlny se zdvíhají výše a&amp;nbsp;výše a&amp;nbsp;že se na konec rozlijí celou svou spoustou na ty malé pastviny, na&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|281}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9if0qyus4m35gu40lgj7i4k3hr3hl36</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/288</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99298</id>
    <revision>
      <id>338073</id>
      <parentid>337681</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:19:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338073</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2221" sha1="f4p5ilro0rpc18f2x6ar46n8gxdwy9c" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ta zelená údolí, na ty drobné kopce. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;těch dnech bude jen katedrála a&amp;nbsp;skála vyčnívati nad zátopu.
{{Vspace}}
A&amp;nbsp;tohle jubileum bylo polchesterské. Bylo přitom možná jakési vědomí o&amp;nbsp;té malé, staré ženě, která jela ve svém kočáře londýnskými ulicemi, ale celkem ovládlo najednou město samo, volalo hlasitě, že ty slavnosti jsou pro ně samo, že se město aspoň na týden domůže svého práva, užívajíc ke své oslavě katedrály, která byla jeho hlavní slávou, které se však přes to bálo, skály, na které bylo vystavěno, která se nikdy nezměnila, kraje, který je obklopoval a&amp;nbsp;vydržoval, podivných lidí, kteří v&amp;nbsp;něm bývali od nepamětných dob, řeky, která je obtékala.

Tento týden se zdál mnohým, když na něj hleděli zpět, podivně bláznivým časem, dny oživenými ztřeštěností, pro niž nebylo patrného důvodu — muži, ženy i&amp;nbsp;děti byli ten týden zachváceni jakousi nevázaností, která jim byla milá, dokud trvala, na kterou však vzpomínali s&amp;nbsp;úzkostí, když přešla. Co to na ně přišlo? Kdo se jim to šklebil?

Podivné věci, které se ten týden přihodily, nebyly, zdálo se, způsobeny jednotlivým činitelem. Nikdo nebyl vinen. Ale pro mnohé lidi ve městě nebyl po tom týdnu život již docela týž.
{{Vspace}}
Odpoledne, ve čtvrtek 17.&amp;nbsp;června, stál Ronder u&amp;nbsp;okna své pracovny a&amp;nbsp;hleděl dolů na malý sad, zářivé květy, rudou zahradní zeď a&amp;nbsp;na vrcholky stromů na svahu kopce, což se všecko lesklo a&amp;nbsp;třpytilo v&amp;nbsp;horkém odpoledním slunci. Když tak hleděl dolů, nic nevnímaje, zabořen hluboko do svých myšlenek, uvědomil si nejvyšší mravní a&amp;nbsp;duševní stísněnost. Odešel od okna, učiniv prsty malý pohyb, vyjadřující nespokojenost a&amp;nbsp;podrážděnost. Chodil po pokoji, zastavoval se občas roztržitě, aby zastrčil knihu, která vyčnívala z&amp;nbsp;polic, postál a&amp;nbsp;pohrál si s&amp;nbsp;věcmi na psacím stole, narazil při chůzi nohou do židle. Na konec se vrhl do svého hlubokého, koženého křesla a&amp;nbsp;hleděl upřeně na starou, ošumělou, hedvábnou zástěnu&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|282}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>f4p5ilro0rpc18f2x6ar46n8gxdwy9c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/289</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99299</id>
    <revision>
      <id>338077</id>
      <parentid>337683</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:31:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338077</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2445" sha1="mndnonstofrwec94712tua2saf4n4nj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;u&amp;nbsp;krbu s&amp;nbsp;jejími stínovitými květy a&amp;nbsp;jejím vybledlým, purpurovým hedvábím, nevnímaje jí vůbec.

Měl zlost, a&amp;nbsp;ze všech věcí na světě, které nenáviděl, nenáviděl nejvíce zlostnou náladu. Zlobil se teď už několik neděl, a&amp;nbsp;jako by to byla těžká rýma, která ho stihla, probouzel se každé ráno, doufaje, že shledá, že ho zlost přešla — ale nepřešla; nejevila nijaké známky, že přejde.

Když tu tak seděl, nemyslil na jubileum, které v&amp;nbsp;tu dobu bylo jedinou myšlenkou každého v&amp;nbsp;Polchesteru, mužů, žen i&amp;nbsp;dětí — nemyslil na nikoho než na Brandona, s&amp;nbsp;nímž ke své vlastní silné mrzutosti byl konečně nesmiřitelně, krutě ve zlém. Kolik tomu již je let, co rozhodl, že zlost a&amp;nbsp;nenávist jsou city, kterým se moudrý muž vyhýbá, ať to je jakkoli na úkor jeho pýše, netrpělivosti a&amp;nbsp;sebevědomí. Všecko se může vykonati lépe bez těchto slabostí, a&amp;nbsp;mnoho let se vychovával a&amp;nbsp;cvičil, až na konec dosáhl toho pěkného vysokého stupně převahy. S&amp;nbsp;té výše náhle spadl.

Byly tomu teď tři neděle od té návštěvy v&amp;nbsp;Carpledoně a&amp;nbsp;srážka na zpáteční cestě — ta nesmyslná, směšná srážka — rozhlásila se nějak po celém městě. Prozradil ji Brandon? Nebo možná kočí? Ať to byl kdokoli, každý to teď věděl a&amp;nbsp;smál se. Smál! Tohle Ronder Brandonovi nikdy neodpustí. Ten muž s&amp;nbsp;povahou dítěte a&amp;nbsp;s&amp;nbsp;ohromnou domýšlivostí učinil ho směšným. Bylo pravda, že se smáli, jak se zdálo, více {{Oprava|Brandovi|Brandonovi}} než jemu, ale celý výjev byl fraškovitý. Ale mimo to vystavila ta příhoda, třebaže sama o&amp;nbsp;sobě byla nepatrná, poměr obou mužů všem úžasně jasně na oči. Bylo to, jako by byli veřejně ohlášeni jako soupeři a&amp;nbsp;jako by teď svlečeni a&amp;nbsp;připraveni, obklopeni městem, tajícím dech, musili místnímu davu veřejně ukazovati své osoby v&amp;nbsp;pěstním zápase. Veřejnost právě byla Ronderovi odporná. Neměl dříve nelibosti k&amp;nbsp;Brandonovi — prostě jím opovrhoval a&amp;nbsp;nesmírně ho těšilo podporovati plány a&amp;nbsp;snahy, snad trochu skrývané, ale směřující vesměs ke konečnému blahu města.

A&amp;nbsp;teď ten nemotorný pošetilec obrátil na ně ten proud světla, běhal sem tam, křiče proti svému soupeři a&amp;nbsp;hlásaje&lt;noinclude&gt;{{Uprostřed|283}}&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>mndnonstofrwec94712tua2saf4n4nj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Walpole, Hugh – Katedrála.pdf/285</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99352</id>
    <revision>
      <id>338067</id>
      <parentid>337789</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T18:03:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>338067</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="296" sha1="2tsn30yggsu6l2hzm1q9gj7x69dohb4" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;div style=&quot;display:flex;justify-content:center;align-items:center;height:400px;&quot;&gt;
&lt;div style=&quot;text-transform:uppercase;text-align:center&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:x-large&quot;&gt;''{{Prostrkaně|Kniha }} III.''&lt;/div&gt;
&lt;br/&gt;
&lt;div style=&quot;font-size:xx-large&quot;&gt;'''{{Prostrkaně|Jubileum}}'''&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2tsn30yggsu6l2hzm1q9gj7x69dohb4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:JAn Dudík/Malý čtenář/IV. ročník</title>
    <ns>2</ns>
    <id>99385</id>
    <revision>
      <id>338045</id>
      <timestamp>2026-09-14T12:11:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Uživatel:JAn Dudík/Malý čtenář/IV. ročník]] na [[Malý čtenář/IV. ročník]]</comment>
      <origin>338045</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="45" sha1="hm5rcepl1l62fael7y2l9ri7bjtx1hi" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Malý čtenář/IV. ročník]]</text>
      <sha1>hm5rcepl1l62fael7y2l9ri7bjtx1hi</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338048</id>
      <parentid>338045</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T12:19:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>zrušeno přesměrování na [[Malý čtenář/IV. ročník]]</comment>
      <origin>338048</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8840" sha1="kn4m41juaj947dul7x3mf9wairm3c6x" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Malý čtenář
  | PODTITULEK = Časopis pro českou mládež
  | AUTOR = [[Autor:Gabriel Smetana|Gabriel Smetana]], [[Autor:Josef Zelený|Josef Zelený]]{{Redakční poznámka|jk01152400}}
  | ZDROJ = Malý čtenář, ročník IV. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowVolume.do?id=5992 Národní knihovna ČR online]
  | VYDÁNO = Pardubice, 1885
  | LICENCE = PD old 70
  | JINÉ = Všichni dohledaní autoři jsou již volní
}}
{{Upravit}}
Redigují a vydávají:

Gabriel Smetana, učitel měšť. školy v Poděbradech.
Josef Zelený, ředitel měšť. školy v Polné.

ROČNÍK ČTVRTÝ.
1885.
Pardubice
Tiskem firmy F. &amp; V. Hoblík. — Nákladem vlastním.

Ročník zahrnoval 10 čísel po 16 stranách vydávaných měsíčně
# říjen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371187 online]
# listopad [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371188 online]
# prosinec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371189 online]
# leden [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371190 online]
# únor [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371191 online]
# březen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371192 online]
# duben [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371193 online]
# květen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371194 online]
# červen [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371195 online]
# červenec [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&amp;id=371196 online]

Na závěr vyšel celý ročník i knižně.

== Obsah IV. ročníku. ==

=== Básně ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Ahasver
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|IX
|13
|
|-
|Ballada dětská
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|X
|8
|
|-
|Bednářská
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|I
|15
|
|-
|Dva pluhy
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|III
|10
|překlad
|-
|Chytrý nápad
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IV
|13
|
|-
|Kos
|[[Autor:Josef Soukal|Josef Soukal]]
|VIII
|11
|
|-
|Milí hosté
|[[Autor:Jan Kozel|Jan Kozel]]{{Redakční poznámka|text=jk01062596}}
|IX
|17
|
|-
|Mlsný ptáček
|[[Autor:Karel Jiránek|Karel Jiránek]]
|IX
|8
|obrázek
|-
|Osel a kanec
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|VI
|17
|překlad
|-
|Pohádky
|[[Autor:Adolf Černý|Adolf Černý]]
|VI
|10
|
|-
|Po přátelsku
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|II
|8
|obrázek
|-
|Po vlasti
* Úvod
* Vyšehrad
* Praha
* Říp
* Ve Staré Boleslavi
* Karlův Týn
* Na Šumavě
* Česká ves
* Velehrad
* Na Slovensku
|[[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]]
|I-X
|1
|obrázky mimo I, II a V
|-
|Psíček
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|X
|14
|překlad
|-
|Rozvilo se jaro v listy
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VIII
|10
|
|-
|Shoda i neshoda
|[[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jan Nečas]]
|IV
|15
|překlad
|-
|Sv. Cyrill a Methoděj
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|VIII
|9
|
|-
|[[/Večer/]]
|[[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]
|I
|12
|
|-
|Vrabec a polní myš
|[[Autor:František Poláček|Frant. Poláček]]
|III
|13
|
|-
|Zimní krajina
|[[Autor:Pavla Sokolová|Pavla Sokolová]]
|V
|8
|
|-
|Zimou k jaru
|[[Autor:Josef Janoušek|Josef J Janoušek]]
|V
|11
|
|-
|Zkamenělé chleby
|[[Autor:Antonín Kosina|Antonín Kosina]]
|III
|7
|
|}

=== Články prosaické. ===
{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!Titul
!Autor
!č.
!str.
!
|-
! colspan=&quot;5&quot; |Básně
|-
|Báje slovanské o havranech
|[[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]]
|I
|13
|
|-
|Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zejtří
|[[Autor:Václav Špaček|Václav Špaček]]
|VI
|15
|
|-
|Červenky
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|VII
|14
|
|-
|Čtyřikrát tři &amp; přec jeden
|[[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]]
|III
|8
|obrázek
|-
|Gmund
|[[Autor:František Vlastimil Kodym|F. V. Kodym]]
|IX
|10
|obrázek
|-
|Jaké se mohlo státi neštěstí
|[[Autor:František Zákrejs|Frant. Zákrejs]]
|III
|6
|
|-
|Jak povstaly hory
|[[Autor:Stanislav Řehák|Stanislav Kamenický]]
|VII
|12
|
|-
|Jelen, myslivec a pytlák
|[[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]]
|I
|15
|
|-
|Johanita Slavibor
|[[Autor:Martin Bohumil Hornof|M. Hornof]]{{Redakční poznámka|text=jk01042246}}
|VI-IX
|
|4 díly
|-
|Kámen Jiříkův
|[[Autor:Vlasta Pittnerová|V. G. Pittnerová]]
|X
|11
|
|-
|Kůň a pes
|[[Autor:Václav Černý|Václav Černý]]
|VI
|14
|
|-
|Ledovec Karlingerský
|[[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]]{{Redakční poznámka|text=jk01082324}}
|II
|3
|
|-
|Lež, krádež, zlé svědomí a spravedlnosť
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|A. Svoboda]]
|IX
|17
|
|-
|Lov slonů
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|text=jk01022860|značka=doub}}
|X
|9
|obrázek
|-
|Mluva dětská
|[[Autor:Jan Štefka|Jan Štefka]]{{Redakční poznámka|text=jk01131185}}
|IV
|15
|
|-
|Moudrosť Iphikratova
|[[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]]
|III
|8
|
|-
|Nelži ani ze žertu
|[[Autor:Blažej Krunert|Blažej Krunert]]{{Redakční poznámka|text=jk01063560}}
|IX
|15
|
|-
|Neobstála
|[[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]]
|VIII
|13
|obrázek
|-
|Nepohrdej chlebem
|[[Autor:Emanuel Zeiner|Em. Zeiner]] {{Redakční poznámka|text=jk01152345}}
|II
|13
|
|-
|Nouze naučila Dalibora housti
|
|VI
|11
|obrázek
|-
|O července
|[[Autor:Josef P. Skrbek|Jos. P. Skrbek]]
|III
|3
|
|-
|O udatném rytíři Duglasovi
|[[Autor:František Hrnčíř|Frant. Hrnčíř]]
|III
|13
|
|-
|O železném králi českém
|[[Autor:Karel Eichner|Karel Eichner]]
|V
|13
|
|-
|Pavouk a služka
|[[Autor:Ignác Prokeš|Ignác Prokeš]]
|IV
|15
|
|-
|Pelikán
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van|text=zřejmě xx0114282}}
|VIII
|10
|obrázek
|-
|Piast
|[[Autor:František Vanický|František Vanický]]{{Redakční poznámka|značka=van}}
|II
|7
|překlad
|-
|Pod jabloní
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|X
|3
|
|-
|Pomoc Ježíškova
|[[Autor:B. Plzeňská|B. Plzeňská]]
|IV
|13
|
|-
|Posel od Marathonu
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|X
|13
|
|-
|Pro bližního
|[[Autor:František Andrlík|František Andrlík]]{{Redakční poznámka|text=jk01010293 nebo snad jk01010291 ?}}
|II
|10
|
|-
|Radostné shledání po osmi letech
|[[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]]
|I
|9
|obrázek
|-
|Stavěti a bourati
|[[Autor:Sofie Podlipská|Sofie Podlipská]]
|V
|3
|
|-
|Synové pouště
|[[Autor:Theodorich Kratochvíl|Theodorich Kratochvíl]]{{Redakční poznámka|text=podle jména jk01063008 ???}}
|VII
|11
|obrázek
|-
|Thales
|[[Autor:Antonín Svoboda (1861–1924)|Antonín Svoboda]]
|V
|12
|
|-
|Tchoř
|[[Autor:František Doubek|František Doubek]]{{Redakční poznámka|značka=doub}}
|V
|8
|obrázek
|-
|Vděčný syn
|[[Autor:Vojtěch Kryšpín|Vojtěch Kryšpín]]{{Redakční poznámka|text=jk01063638}}
|IV
|14
|
|-
|Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
|[[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]]{{Redakční poznámka|text=asi jk01131160}}
|II
|12
|
|-
|Zemětřesení v Čechách
|[[Autor:Karel Vinař|Karel Vinař]]
|VI
|10
|
|-
|Ze života lumíků
|[[Autor:Josef Kořenský|Josef Kořenský]]
|III
|5
|obrázek
|-
|Žehnána budiž škola
|[[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]]
|I
|2
|
|}

=== Rozmanitosti. ===
Na poslední stránce každého sešitu mimo č. 10.

== Dle čísel ==
&lt;div style=&quot;column-count:5&quot;&gt;

=== Číslo 1 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (1/10) I.
* [[Autor:Věnceslava Lužická|Věnceslava Lužická]] – Žehnána budiž škola
* [[Autor:Alois Škorpil|Al. Škorpil]] — Radostné shledání po osmi letech
* [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]] — Večer
* [[Autor:Jan Vítek|Jan Vítek]] — Báje slovanské o havranech
* [[Autor:Filip Hyšman|Filip Hyšman]] — Bednářská
* [[Autor:Jan Karel Hraše|Jan K. Hraše]] — Jelen, myslivec a pytlák
* [[Autor:Karel Tamele|Karel Tamele]], neuveden – Rozmanitosti

=== Číslo 2 ===
* [[Autor:Karel Václav Rais|Karel V. Rais]] – Po vlasti (2/10) II. Vyšehrad
* [[Autor:Josef Mrňávek|Josef Mrňávek]] – Ledovec Karlingerský
* [[Autor:František Vanický|František Vanický]] – Piast (Z [[Autor:Kazimierz Władysław Wóycicki|Vojčického]] přeložil)
* [[Autor:Bohumila Klimšová|Bohumila Klimšová]] – Po přátelsku
* [[Autor:František Andrlík|František Andrlík]] – Pro bližního
* [[Autor:Karel Štědrý|Karel Štědrý]] – Vítězství nad Sasy pod Hrubou Skalou
* [[Autor:Emanuel Zeiner|Em. K. Zeiner]] – Nepohrdej chlebem (dle Wörndla)
* Rozmanitosti (a řešení z předchozího čísla)
&lt;/div&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>kn4m41juaj947dul7x3mf9wairm3c6x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Koledníci! o půl noci</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99386</id>
    <revision>
      <id>338084</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:39:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338084</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="734" sha1="l4xe86ggewxrs3br5k644iruzf86s4b" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Koledníci! o půl noci
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
Koledníci! o půl noci
co chcete u dvora ? —
Štědrýho večera.
Panímáma hodná byla,
státi nám nedala,
dcerku vyvolala.
Dcerka poskočila,
koledy nám dala
po groši širokým,
po zlatým kulatým.&lt;/poem&gt;
Sr. Čel. I, 211. - Suš. 744.</text>
      <sha1>l4xe86ggewxrs3br5k644iruzf86s4b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Bukú, bukú</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99387</id>
    <revision>
      <id>338085</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:41:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338085</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1251" sha1="g9di8u1j8f35skcdo2o93oyon9z1hnd" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Bukú, bukú
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
:Bukú, bukú, bukú!
:otevřete ruku,
:panímámo zlatá!
:vyjděte mezi vrata,
:koledy nám dejte,
:nic se nám nesmějte.
Co nám dáte, to vezmem:
:marcipány
:jsou pro pány,
:a zemáky
:pro sedláky.
Jest-li nám nic nedáte,
na hrncích to shledáte:
mlynářova slepice
nazobá se pšenice,
shází vám všecky hrnce s police.
&lt;/poem&gt;

&lt;small&gt;Tato koleda zpívá se obyčejně s bukálem. {{Prostrkaně|Bukál}} aneb také {{Prostrkaně|bukač}} slove nádoba baňatá hliněná, ku př. čbán, majíc otvor potažený měchýřem na spůsob bubnu a prostřed měchýře přidělaný žíněný provázek dvou pramínků. Při koledě vezme chlapec nádobu mezi kolena a nasliniv sobě prstů, drhne jimi po žíni zhůru střídavě pravou i levou rukou.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>g9di8u1j8f35skcdo2o93oyon9z1hnd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Já jsem malej koledníček</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99388</id>
    <revision>
      <id>338086</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:42:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338086</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="996" sha1="hlx2r0hv14ct0z5vu6bq7v69z5aoc6t" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Já jsem malej koledníček
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
I Já jsem malej koledníček,
přišel jsem k vám pro troníček;
troníček mi dejte,
jen se mi nesmějte:
budete-li se mi smáti,
musíte mi krejcar dáti;

však já s vozem nejedu,
co mi dáte, to vemu:
dáte-li mi kus medu,&lt;ref&gt; nedáte-li voříšek,
vysvlíknu vám kožíšek. &lt;/ref&gt;
ještě lepší pojedu.
Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli,
v chlívě telátka,
v maštali hříbátka,
pod lavicí housátka.
&lt;/poem&gt;
Sr. Štěp. 1859, 116. - Suš. 744.
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>hlx2r0hv14ct0z5vu6bq7v69z5aoc6t</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338087</id>
      <parentid>338086</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:42:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338087</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="994" sha1="59bete1kmgb0viqe0zv5qxc4so5hpqk" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Já jsem malej koledníček
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček,
přišel jsem k vám pro troníček;
troníček mi dejte,
jen se mi nesmějte:
budete-li se mi smáti,
musíte mi krejcar dáti;

však já s vozem nejedu,
co mi dáte, to vemu:
dáte-li mi kus medu,&lt;ref&gt; nedáte-li voříšek,
vysvlíknu vám kožíšek. &lt;/ref&gt;
ještě lepší pojedu.
Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli,
v chlívě telátka,
v maštali hříbátka,
pod lavicí housátka.
&lt;/poem&gt;
Sr. Štěp. 1859, 116. - Suš. 744.
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>59bete1kmgb0viqe0zv5qxc4so5hpqk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Já jsem přišel k vám</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99389</id>
    <revision>
      <id>338088</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:42:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338088</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="730" sha1="ohpd8ex4q0i703ytor5bvlwhk9xd5v3" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Já jsem přišel k vám
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
Já jsem přišel k vám,
abych řekl vám,
že je dnes koleda:
kdo mi dnes něco dá,
rád to uhlídám;
kdo mi nedá nic,
je z Hrubianovic:
já se na něj zamračím,
jako nedvěd zabručím,
potom půjdu pryč.
&lt;/poem&gt;
Čel. I, str. 211.</text>
      <sha1>ohpd8ex4q0i703ytor5bvlwhk9xd5v3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Za dveřma stojím</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99390</id>
    <revision>
      <id>338089</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:43:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338089</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="778" sha1="bqwa7k4su20k39ev3eei4imldcwugim" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Za dveřma stojím
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38
}}}}

&lt;poem&gt;
Za dveřma stojím,
Boha se bojím;
pes na mě vrčí,
že mi paňmáma
nebo pantáta
kus housky do kapsy strčí:
aC je měkká nebo tvrdá,
však ona se předce sckroupá.
{{Oddělovač}}
O matičko božská!
šup do kapsy houska:
a€ je tvrdá nebo měkká,
však ona se schroustá.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>bqwa7k4su20k39ev3eei4imldcwugim</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Já jdu na koledu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99391</id>
    <revision>
      <id>338090</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:43:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338090</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="686" sha1="fpyurgx496nwg0ba6iyiwqpllf6a25s" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Já jdu na koledu
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 38-39
}}}}

&lt;poem&gt;
Já jdu na koledu
nesu si pytel
kdo mi ho dá plnej
bude můj přítel
kdo mi ho dá půl,
vezmu na něj hůl;
kdo mi ho dá čtvrt,
pošlu na něj smrt;
kdo mi nedá nic,
pošlu ještě víc.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>fpyurgx496nwg0ba6iyiwqpllf6a25s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Náš kmotr František</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99392</id>
    <revision>
      <id>338091</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:44:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338091</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="723" sha1="6zsnurlkunojcv25mknnhkb7hyjtv9j" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Náš kmotr František
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Náš kmotr František
dal nám napéci šišek;
a to jeho dítě
leží v aksamítě:
já mu budu kmotrem. —
Ty syrečky s koprem,
ty homolky s kmínem,
polívany vínem.
A ty Jíro pískej,
vesele nám výskej!
&lt;/poem&gt;
Z Klatovska.</text>
      <sha1>6zsnurlkunojcv25mknnhkb7hyjtv9j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Koleda, koleda, dědku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99393</id>
    <revision>
      <id>338092</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:44:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338092</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="727" sha1="fz9cxjmievrxf4cfstisf5qwtemtyzf" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Koleda, koleda, dědku
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Koleda, koleda, dědku!
dej voříšek k snědku,
nedáš-li mi voříšek,
roztrhám ti kožíšek.

&lt;small&gt;Aneb:&lt;/small&gt;

Dědečku, dědečku ! koleda:
dejte voříšek nebo dva;
nedáte-li voříšek,
provrtám vám kožíšek.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>fz9cxjmievrxf4cfstisf5qwtemtyzf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Koleda, koleda míšku</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99394</id>
    <revision>
      <id>338093</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:44:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338093</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="607" sha1="nr7xoos6s3ue74q092ttjdhhdsz5zfh" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Koleda, koleda míšku
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}
&lt;poem&gt;
Koleda, koleda míšku!
dejte nám po voříšku:
nedáte-li po voříšku,
vyvrtáme vám dírku do kožíšku.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>nr7xoos6s3ue74q092ttjdhhdsz5zfh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Jdu k vám na koledu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99395</id>
    <revision>
      <id>338094</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:45:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338094</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="lak6eyi0fl42djt8t4yb0fuync9bg1v" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Jdu k vám na koledu
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Jdu k vám na koledu:
nedáte-li, hned pojedu
:do komůrky háčkem
:pro koláčky s máčkem.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>lak6eyi0fl42djt8t4yb0fuync9bg1v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Běžela liška po ledu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99396</id>
    <revision>
      <id>338095</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:45:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338095</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="705" sha1="7wjtms9sac1qg2f1isy2s3ypuko0sfe" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Běžela liška po ledu
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Běžela liška po ledu,
ztratila kliček od m edu;
kdo ho má, aC ho dá,
at se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni;
já ji honit nelnutu,
zmeškal bych já koledu.
&lt;/poem&gt;
Z Domažlicka.</text>
      <sha1>7wjtms9sac1qg2f1isy2s3ypuko0sfe</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338096</id>
      <parentid>338095</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:45:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338096</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="704" sha1="j8kdu2iazvnfodd844097vv1yof7kkc" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Běžela liška po ledu
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Běžela liška po ledu,
ztratila kliček od medu;
kdo ho má, ať ho dá,
at se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni;
já ji honit nebudu,
zmeškal bych já koledu.
&lt;/poem&gt;
Z Domažlicka.</text>
      <sha1>j8kdu2iazvnfodd844097vv1yof7kkc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Vyrval jest jelen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99397</id>
    <revision>
      <id>338097</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:46:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338097</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1010" sha1="4sd3fxi3pttz68b3tqaw3sj8xm63bej" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vyrval jest jelen
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39
}}}}

&lt;poem&gt;
Vyrval jest jelen
kozlovi bradu,
že mu podoral
jeho zahradu.

Ty starý kmotře,
prohnaný lotře!
nebudeš lepší,
až tě nůž odře!

Kráva za humny
oves mlátila,
ovce v chaloupce
takto pravila:

Že žába hloupá,
čáp na ni kouká,
že mu nůž kazí,
tak na ni brouká.

Nedvěd i s kozlem
v hospodě sedí,
celí opilí,
sotva že hledí.

Brumbál jim hraje,
motýl tancuje:
mravenec s mouchou
v koutku frejuje.
{{Oddělovač}}

My sme k vám přišli,
za zlé nemějte;
jen vy nám předce
koledy dejte!
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>4sd3fxi3pttz68b3tqaw3sj8xm63bej</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Zelená se louka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99398</id>
    <revision>
      <id>338098</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:47:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338098</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1266" sha1="7cl5mw4oe8pz7jwufxgve4wa0rqttvy" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zelená se louka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39-40
}}}}

&lt;poem&gt;
Zelená se louka,&lt;ref&gt; Strunka, strunka, strunka,
zelená se louka,
na tej louce pastýřové,
jedí kaši z hrnka.&lt;/ref&gt;
na tej louce chvojka:
pásli jsou tam pastýřové,
jedli kaši z mlíka.

Přiletěl k nim anděl,
toto jim pověděl:
že se Kristus Pán narodil,
aby každý věděl.

Oni nemeškali,
hned tam pospíchali,
k Ježíškovi do Betléma,
za pána ho znali.

A my hoši malí!
rádi bychom brali:
koledičku na ručičku,
kdybyste nám dali.

Jest-li že nedáte,
tehdy uhlídáte :
hrnce, mísy potlučeme,
co v misníku máte.

A pukličky k tomu;&lt;ref&gt;Máte-li je v peci,
roztlučeme přeci:
železnejma vidlicema,
dřevěnou palicí.&lt;/ref&gt;
pak utečem domů:
proto že jste nechtěli dát
koledy nikomu.
&lt;/ref&gt;
&lt;/poem&gt;
Sr. 744. Suš.
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>7cl5mw4oe8pz7jwufxgve4wa0rqttvy</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338099</id>
      <parentid>338098</parentid>
      <timestamp>2026-09-14T19:48:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338099</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1259" sha1="axuys031dynb63eyyiy420of4g60dn6" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zelená se louka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 39-40
}}}}

&lt;poem&gt;
Zelená se louka,&lt;ref&gt; Strunka, strunka, strunka,
zelená se louka,
na tej louce pastýřové,
jedí kaši z hrnka.&lt;/ref&gt;
na tej louce chvojka:
pásli jsou tam pastýřové,
jedli kaši z mlíka.

Přiletěl k nim anděl,
toto jim pověděl:
že se Kristus Pán narodil,
aby každý věděl.

Oni nemeškali,
hned tam pospíchali,
k Ježíškovi do Betléma,
za pána ho znali.

A my hoši malí!
rádi bychom brali:
koledičku na ručičku,
kdybyste nám dali.

Jest-li že nedáte,
tehdy uhlídáte :
hrnce, mísy potlučeme,
co v misníku máte.

A pukličky k tomu;&lt;ref&gt;Máte-li je v peci,
roztlučeme přeci:
železnejma vidlicema,
dřevěnou palicí.&lt;/ref&gt;
pak utečem domů:
proto že jste nechtěli dát
koledy nikomu.
&lt;/poem&gt;
Sr. 744. Suš.
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>axuys031dynb63eyyiy420of4g60dn6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Dej Bůh štěstí tomu domu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99399</id>
    <revision>
      <id>338100</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:48:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338100</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="832" sha1="neezc3rqwkme1s83aprxiuzmal3o6q6" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Dej Bůh štěstí tomu domu
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 40
}}}}

&lt;poem&gt;
Dej Běh štěstí tomu domu!
my zpíváme, víme komu:&lt;ref&gt;My zpíváme pánu Bohu.&lt;/ref&gt;
malému dětátku,
Kristu Jezulátku
dnes v Betlémě narozenému.

On rozdává štědrovničky,
jabka, hrušky a trojníčky
za naše zpívání,
za koledování:
dejž vám pán Bůh požehnání!
&lt;/poem&gt;
Sr. Suš. 735.
{{Poznámky pod čarou}}</text>
      <sha1>neezc3rqwkme1s83aprxiuzmal3o6q6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Štěstí, zdraví, pokoj svatý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99400</id>
    <revision>
      <id>338101</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:49:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338101</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1089" sha1="py4cytpio4pu9tet59djn1k34q9x0w9" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Štěstí, zdraví, pokoj svatý
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 40
}}}}

(Nápěv 313.)
&lt;poem&gt;
Štěstí, zdraví, pokoj svatý
vinšujeme vám,
nejprv panu hospodáři,
pak vašim dítkám!
z daleká se beřeme,
novinu vám neseme,
co jest se nám přihodilo
v městě Betlémě.

Narodil se tam Synáček,
posílá mne k vám,
byste mu koledy dali —
však já mu ji dám:
chlebíčka nechce brati,
nakrmila ho máti;
radš tolárek neb dukátek
máte poslati.

Pěkně prosím, odbuďte mě,
nemám tu kdy stát,
ještě musím do Betléma,
dítko kolíbat;
dítko to je bohatý,
v nebi vám to zaplatí:
že se budete po smrti
s ním radovati.
&lt;/poem&gt;
Sr. Suš. 740.</text>
      <sha1>py4cytpio4pu9tet59djn1k34q9x0w9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Náš pantáto rozmilý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99401</id>
    <revision>
      <id>338102</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:50:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338102</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1298" sha1="hn8nzwnya8ppi4evb7s0n4seqb6cukx" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Náš pantáto rozmilý
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 40
}}}}

(Nápěv 433.)
&lt;poem&gt;
Náš pantáto rozmilý,
poslyšte nás tu chvíli,
co vám budeme zpívat,
radostně vypravovat.

Ježíš, malé dětátko,
překrásné pacholátko,
v Betlémě se narodil,
z Marie panny zrodil.

A v tom obecném chlévě
položen jest na seně
mezi dvěma hovádky
od své přemilé matky.

Trpěl hlad, žízeň, zimu,
to vše pro naši vinu:
ten král slávy nebeský,
navštívil nás, lid zemský.

Amen již zazpíváme
a koledy žádáme:
nenechte nás zde státi,
ani dlouho meškali.

{{oddělovač}}

Jest—li že nedáte —
veselme se!
památku shledáte —
radujme se!
v tom novým kožíšku
a v teplým pelíšku
dírku uhlídáte.

Dírku tak maličkou,
coby jelen
tudy meh proskočili,
jsa postřelen :
tak hle to shledáte,
jest-li že nedáte,
škodu uhlídáte.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>hn8nzwnya8ppi4evb7s0n4seqb6cukx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Poslechněte mne málo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99402</id>
    <revision>
      <id>338103</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:50:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338103</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="992" sha1="srtc3mpugx5tjn7qq7vrjp2iyecmv8t" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Poslechněte mne málo
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 41
}}}}

&lt;poem&gt;
(Nápěv 542.)
&lt;poem&gt;
Poslechněte mne málo,
má zlatá panímámo!
a vy taky, otče milý!
co vám povím tuto chvíli,
co vám povím nového
potud neslýchaného.

Slyšela jsem v Betlémě,
že tam leží na seně
to překrásné pacholátko,
ušlechtilé Jezulátko;
Josef s matkou ho hlídá,
vůl a osel zahřívá.

Přišli jsou tam pastýři,
chtěli hráli na dudy;
neměli naštemováno,
dohromady sformováno:
každej hrál tu svou notou,
k tomu si dupal botou.
&lt;/poem&gt;
Jič Zpěv. č. 484.</text>
      <sha1>srtc3mpugx5tjn7qq7vrjp2iyecmv8t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Já malý přicházím</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99403</id>
    <revision>
      <id>338104</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:51:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338104</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1006" sha1="57rste1kj2tl569iv4p4ooumdk8852g" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Já malý přicházím
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 41
}}}}

(Nápěv 373.) '
&lt;poem&gt;
Já malý přicházím
koledovat:
co umím o Kristu
prozpěvovat,
že se narodil
v Betlémě v chlívě,
chci zvěstovat.

Chudý je, nahý je,
trpí zimu:
kdybych měl, co bych chtěl,
dal bych jemu,
já malý žáček,
plínku i facek
i peřinu.

Dost málo darujte,
groš neb zlatý:
budete po smrti
za to vzati
do nebe jistě,
pravím na místě,
mezi svaty.

Jest-li nic nedáte,
nebroukejte
a na mé zpíváni
nefoukejte:
až větší budu,
lip zpívat budu,
jen počkejte!
&lt;/poem&gt;

Z Plzeňska.</text>
      <sha1>57rste1kj2tl569iv4p4ooumdk8852g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Vzhůru, pastuši</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99404</id>
    <revision>
      <id>338105</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:52:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338105</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1137" sha1="79t8m6isxgwgohzql46tsrddu4p5ww8" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vzhůru, pastuši
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 41
}}}}

(Nápěv 757.)
&lt;poem&gt;
Vzhůru, pastuši,
Kubo, Matouši,
ty Klímo!

„Což na nás voláš,
spáti nám nedáš,
Damíno?“

Což tvrdě spíte,
že neslyšíte
zpívání ?

andělů množství
na této poušti
nad námi.

Bárta, bratr náš,
běží mezi nás
s pilností;

pospíchá skokem,
kejvá kloboukem
radostí.

Ach Bárto, bratře!
pověz nám králce,
co děláš?

zdaliž před vlky
nebo nedvědy
utíkáš ?

„Běžím radostí
s velkou pilnosti
mezi vás:

že se narodil
a nás navštívil
král, pán náš.“

Bárto, v hrdlo lžeš!
jak to dokážeš?
„Dosti dost:

leží v Betlémě
v chlévě na seně
vzácný host.“

&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>79t8m6isxgwgohzql46tsrddu4p5ww8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Ejhle, co to v Betlémě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99405</id>
    <revision>
      <id>338106</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:54:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338106</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1134" sha1="3598fh12sespj308wj0iivlakct32jp" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Ejhle, co to v Betlémě
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 42
}}}}

&lt;poem&gt;
Ejhle, co to v Betlémě?
zdá se, že tam něco je:
kejvá na mě krásná panna,
vemu nohy na ramena,
řeknu: Lukši! hop, hop, hop!
ať je tady hned Prokop.
Zlostí bych se hned rozpuk:
kde je Ferda, malej kluk,
aby pás to stádo velký?
snad tam někde chytá lelky!

Nechte vy tu stádo stát,
ono může dobře spát:
Bárto vezmi svou píštalu,
Filo, šáhni po cimbálu,
a ty, Janku, housle spravuj,
Vaňku, basu svou pozdravuj
kde jsou dudy, Lukáši?
a kde bubny, Tomáši?
Do Betléma pudeme,
pěkně zpívat budeme:
Dítě krásné jako kvčt,
přišlo v zimě na ten svět;
zahrajte mu, trantará!
at to děťátko hajá.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>3598fh12sespj308wj0iivlakct32jp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Koledy vánoční/Hopsa, pacholátka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99406</id>
    <revision>
      <id>338107</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:58:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}   | ZDROJ = {{Citace monografie   | jméno = Karel Jaromír   | příjmení = Erben   | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben   | titul = Prostonárodní české písně a říkadla   | místo = Praha   | vydavatel = Jaroslav Pospíšil   | rok = 18…“</comment>
      <origin>338107</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1091" sha1="ewyxzykhnby8wzfz0rhso6nkoo2o022" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Hopsa, pacholátka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | jméno = Karel Jaromír
  | příjmení = Erben
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
  | strany = 42
}}}}

&lt;poem&gt;
Hopsá, pacholátka!
i malá děvčátka!
vzhůru vstávejte,
k jeslím chvátejte;
už nám nastává
vejroční památka.
Do Betléma pudem,
co tam uslyšíme,
povídatí budem:
že se narodilo dítě.
Chutě k němu jděte,
všecka pacholátka
i malá děvčátka!
Jdi napřed, Honzíčku,
ty nes kolíbčičku;
když přijdeš k jesličkám,
pokloň se Ježíšku.
Apolenka malá
nesla jitrničku;
ubohá hapala,
šla domů plakala;
a Rozárka taky
nesla dva oplatky;
Zuzanka hotátko
nese holoubátko;
Máři dala plínky,
Markýta peřinky;
Dora nese růže
dětátku do lůže.
&lt;/poem&gt;
Z Domažlicka.</text>
      <sha1>ewyxzykhnby8wzfz0rhso6nkoo2o022</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/52</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99407</id>
    <revision>
      <id>338108</id>
      <timestamp>2026-09-14T19:58:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „Písně a říkadla výroční.  42  „Což na nás voláš, spáti nám nedáš, Damíno ?tt Což tvrdě spíte, že neslyšíte zpívání ? andělů množství na této poušti nad námi.  '  Bárta, bratr náš, běží mezi nás s pilností; pospíchá skokem, kejvá kloboukem radostí. Ach Bárto, bratře! pověz nám králce, co děláš? zdaliž před vlky nebo nedvědy utíkáš ? „Běžím radostí s velkou pilnosti mezi vás: že se naro…“</comment>
      <origin>338108</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1861" sha1="06whothyrwpcdb0mbygicftc7zz3uhx" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Písně a říkadla výroční.

42

„Což na nás voláš,
spáti nám nedáš,
Damíno ?tt
Což tvrdě spíte,
že neslyšíte
zpívání ?
andělů množství
na této poušti
nad námi.

'

Bárta, bratr náš,
běží mezi nás
s pilností;
pospíchá skokem,
kejvá kloboukem
radostí.
Ach Bárto, bratře!
pověz nám králce,
co děláš?
zdaliž před vlky
nebo nedvědy
utíkáš ?
„Běžím radostí
s velkou pilnosti
mezi vás:
že se narodil
a nás navštívil
král, pán náš.u
Bárto, v hrdlo lžeš!
jak to dokážeš?
„Dosti d o s t:
leží v Betlémě
v chlévě na seně
vzácný host.11

21.
Ejhle, co to v Betlémě?
zdá se, že tam něco je :
kejvá na mě krásná panna,
vemu nohy na ramena,
řeknu: Lukši! hop, hop, hop!
at je tady hned Prokop.
Zlostí bych se hned rozpuk:
kde je Ferda, malej kluk,
aby pás to stádo velký?
snad tam někde chytá lelky!

Nechte vy tu stádo stát,
ono může dobře spát:
Bárto vezmi svou píštalu,
Filo, šáhni po cimbálu,
a ty, Janku, housle spravuj,
Vaňku, basu svou pozdravuj
kde jsou dudy, Lukáši?
a kde bubny, Tomáši?
Do Betléma pudeme,
pěkně zpívat budeme:
Dítě krásné jako kvčt,
přišlo v zimě na ten svět;
zahrajte mu, trantará!
at to děfátko hajá.

22 .
Hopsá, pacholátka!
i malá děvčátka!
vzhůru vstávejte,
k jeslím chvátejte;
už nám nastává
vejroční památka.
Do Betléma pudem,
co tam uslyšíme,
povídatí budem:
že se narodilo dítě.
Chutě k němu jděte,
všecka pacholátka
i malá děvčátka!
Jdi napřed, Honzíčku,
ty nes kolíbčičku;
když přijdeš k jesličkám,
pokloň se Ježíšku.
Apolenka malá
nesla jitrničku;
ubohá hapala,
šla domů plakala;
a Rozárka taky
nesla dva oplatky;
Zuzanka hotátko
nese holoubátko;
Máři dala plínky,
Markýta peřinky;
Dora nese růže
dětátku do lůže.
Z Domažlicko.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>06whothyrwpcdb0mbygicftc7zz3uhx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Eckernförde</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99408</id>
    <revision>
      <id>338120</id>
      <timestamp>2026-09-15T05:33:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>338120</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1564" sha1="61cuby495ub6sgb1gx2hxucpoqhoycn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Eckernförde
|PŘEDCHOZÍ= Eckermann, Johann Peter
|DALŠÍ= Eckersberg, Kristoffer
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Eckernförde
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Eckernförde}}''', německé město v pruské provincii Šlesvicko-Holštýnsko, ležící u baltského fjordu, 20 mil po železnici severozápadně od Kielu. Počet obyvatel (v roce 1905): 7088. Město má kvalitní přístav a rozvinutý rybolov i obchod se zemědělskými produkty; vyrábí se zde tabákové a železářské výrobky a zpracovává sůl. Sídlí zde technická stavební škola a protestantský učitelský seminář. První zmínka o Eckernförde pochází již z roku 1197. V roce 1628 město dobyl dánský král Kristián IV., když jej odebral císařským vojskům. Roku 1813 zde byli Dánové poraženi; v roce 1849 se přístav stal dějištěm zničení dánské řadové lodi „Christian VIII.“ (která zde byla vyhozena do povětří) a kapitulace fregaty „Gefion“ po střetu s německými pobřežními dělostřeleckými bateriemi. Po připojení k Německu v roce 1864 město přišlo o značnou část obchodu a v roce 1872 bylo těžce zasaženo ničivou mořskou záplavou. V bezprostřední blízkosti se nachází obec Borby, oblíbené místo pro koupání v moři.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Eckernförde]]</text>
      <sha1>61cuby495ub6sgb1gx2hxucpoqhoycn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Eibenstock</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99409</id>
    <revision>
      <id>338121</id>
      <timestamp>2026-09-15T05:54:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>338121</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1036" sha1="632afjuadqet6gvy8k0prl2jx1dam0q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Eibenstock
|PŘEDCHOZÍ= Ehud
|DALŠÍ= Eichberg, Julius
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Eibenstock
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Eibenstock}}''', německé město v Saském království, ležící poblíž řeky Muldy na hranicích s Čechami, 17 mil (po železnici) jihojihovýchodně od Cvikova. Počet obyvatel (v roce 1905): 7460. Město je významným střediskem tamburovací výšivky, jejíž výrobu zde roku 1775 zavedla Clara Angermannová. Nacházejí se zde chemické závody, továrny na zpracování tabáku a provozy na zpracování cínu a železa; koná se zde rovněž velký trh s dobytkem. Eibenstock získalo Sasko koupí v roce 1533 (společně se Schwarzenbergem) a následujícího roku město obdrželo městská práva.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Eibenstock]]</text>
      <sha1>632afjuadqet6gvy8k0prl2jx1dam0q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Malý čtenář</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99410</id>
    <revision>
      <id>338129</id>
      <timestamp>2026-09-15T06:45:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <comment>Přidání odkazu na Malý čtenář/IV. ročník</comment>
      <origin>338129</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="59" sha1="mgi8my6lqamd6xgz0ae5bb0ei170qxm" xml:space="preserve">== Seznam podstránek ==
* [[Malý čtenář/IV. ročník]]</text>
      <sha1>mgi8my6lqamd6xgz0ae5bb0ei170qxm</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338130</id>
      <parentid>338129</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T06:45:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Přidání odkazu na Malý čtenář/XL. ročník</comment>
      <origin>338130</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="94" sha1="lajlgb0ufa7hx2mvaxk92z4apn686lz" xml:space="preserve">== Seznam podstránek ==
* [[Malý čtenář/IV. ročník]]
* [[Malý čtenář/XL. ročník]]</text>
      <sha1>lajlgb0ufa7hx2mvaxk92z4apn686lz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1908</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99411</id>
    <revision>
      <id>338138</id>
      <timestamp>2026-09-15T07:57:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = Národní listy, ročník 48   | AUTOR = různá   | ZDROJ = Národní listy, ročník 48   | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9ca74ad0-738b-11dc-a884-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}   | VYDÁNO = Praha, 1908   | WIKIPEDIA = Národní listy   | JINÉ = ISSN 1214-1240   | LICENCE = PD old 70 }}  == Vydání == &lt;div style=&quot;display: flex; flex-wrap: wrap; align-items: flex-start;&quot;&gt; {{Kalendář|rok=1908|měsíc=1}} {{Kalendář…“</comment>
      <origin>338138</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="857" sha1="1nalv1y6ghj1w8ituonpmta7v2cg1ib" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy, ročník 48
  | AUTOR = různá
  | ZDROJ = Národní listy, ročník 48
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9ca74ad0-738b-11dc-a884-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
  | VYDÁNO = Praha, 1908
  | WIKIPEDIA = Národní listy
  | JINÉ = ISSN 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Vydání ==
&lt;div style=&quot;display: flex; flex-wrap: wrap; align-items: flex-start;&quot;&gt;
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=1}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=2}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=3}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=4}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=5}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=6}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=7}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=8}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=9}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=10}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=11}}
{{Kalendář|rok=1908|měsíc=12}}
&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Národní listy]]</text>
      <sha1>1nalv1y6ghj1w8ituonpmta7v2cg1ib</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1908/27. říjen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99412</id>
    <revision>
      <id>338140</id>
      <timestamp>2026-09-15T08:02:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Národní listy/1908   | PŘEDCHOZÍ = 26. říjen   | ČÁST = 27. říjen   | DALŠÍ = 28. říjen }} {{Textinfo   | TITULEK = Národní listy   | AUTOR = různí   | ZDROJ = Národní listy, roč. 48, č. 296   | ONLINE = {{Kramerius|mzk|88af9db0-77ec-11dc-8ced-000d606f5dc6}}   | VYDÁNO = Praha, 27. října 1908   | WIKIPEDIA = Národní listy   | JINÉ = ISSN 1214-1240   | LICENCE = PD old 70   | datum vydání = 1908-1…“</comment>
      <origin>338140</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="607" sha1="9puootrsm901bz7yngoza4ctvht3s6g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1908
  | PŘEDCHOZÍ = 26. říjen
  | ČÁST = 27. říjen
  | DALŠÍ = 28. říjen
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy
  | AUTOR = různí
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 48, č. 296
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|88af9db0-77ec-11dc-8ced-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = Praha, 27. října 1908
  | WIKIPEDIA = Národní listy
  | JINÉ = ISSN 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
  | datum vydání = 1908-10-27
}}

== Články ==
[[Národní listy/1908/27. října (odpolední vydání)/První český Marathon|První český Marathon]] (odpolední vydání)</text>
      <sha1>9puootrsm901bz7yngoza4ctvht3s6g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1911/20. srpen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99413</id>
    <revision>
      <id>338143</id>
      <timestamp>2026-09-15T08:10:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Národní listy/1911   | PŘEDCHOZÍ = 19. srpen   | ČÁST = 20. srpen   | DALŠÍ = 21. srpen }} {{Textinfo   | TITULEK = Národní listy   | AUTOR = [[Autor:Servác Heller|Servác Heller]] (vydavatel)&lt;br&gt;[[Autor:Josef Anýž|Josef Anýž]] (odpovědný redaktor)   | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 229   | ONLINE = {{Kramerius|mzk|bc384930-db0f-11dc-9caf-000d606f5dc6}}   | VYDÁNO = Praha, 20. srpna 1911   | JINÉ =…“</comment>
      <origin>338143</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="544" sha1="tdk9go308z2yv1vvdxuzcl4jb1jxfty" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1911
  | PŘEDCHOZÍ = 19. srpen
  | ČÁST = 20. srpen
  | DALŠÍ = 21. srpen
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy
  | AUTOR = [[Autor:Servác Heller|Servác Heller]] (vydavatel)&lt;br&gt;[[Autor:Josef Anýž|Josef Anýž]] (odpovědný redaktor)
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 229
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|bc384930-db0f-11dc-9caf-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = Praha, 20. srpna 1911
  | JINÉ = ISSN 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
  | datum vydání = 1911-08-20
}}

== Články ==</text>
      <sha1>tdk9go308z2yv1vvdxuzcl4jb1jxfty</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338144</id>
      <parentid>338143</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:10:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Přidání odkazu na Národní listy/1911/20. srpen/Památce Jana Nerudy</comment>
      <origin>338144</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="82" sha1="8fovvc9hupdjuncio3yn7wuz9bt000q" xml:space="preserve">== Seznam podstránek ==
* [[Národní listy/1911/20. srpen/Památce Jana Nerudy]]</text>
      <sha1>8fovvc9hupdjuncio3yn7wuz9bt000q</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338145</id>
      <parentid>338144</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T08:10:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>* [[Národní listy/1911/20. srpen/Památce Jana Nerudy]]</comment>
      <origin>338145</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="602" sha1="jk3svczq9r39fltpo64iuujkbklun0u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Národní listy/1911
  | PŘEDCHOZÍ = 19. srpen
  | ČÁST = 20. srpen
  | DALŠÍ = 21. srpen
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Národní listy
  | AUTOR = [[Autor:Servác Heller|Servác Heller]] (vydavatel)&lt;br&gt;[[Autor:Josef Anýž|Josef Anýž]] (odpovědný redaktor)
  | ZDROJ = Národní listy, roč. 51, č. 229
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|bc384930-db0f-11dc-9caf-000d606f5dc6}}
  | VYDÁNO = Praha, 20. srpna 1911
  | JINÉ = ISSN 1214-1240
  | LICENCE = PD old 70
  | datum vydání = 1911-08-20
}}

== Články ==
* [[Národní listy/1911/20. srpen/Památce Jana Nerudy]]</text>
      <sha1>jk3svczq9r39fltpo64iuujkbklun0u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Obzor/1899/5. listopad/Česká vysoká škola technická</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99414</id>
    <redirect title="Česká vysoká škola technická" />
    <revision>
      <id>338148</id>
      <timestamp>2026-09-15T08:29:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Obzor/1899/5. listopad/Česká vysoká škola technická]] na [[Česká vysoká škola technická]]: zatím není článek o periodiku</comment>
      <origin>338148</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="50" sha1="26lxof3zph38tq4k53jho8wp7e3pmj4" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Česká vysoká škola technická]]</text>
      <sha1>26lxof3zph38tq4k53jho8wp7e3pmj4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Modul:KrameriusUUID</title>
    <ns>828</ns>
    <id>99415</id>
    <revision>
      <id>338155</id>
      <timestamp>2026-09-15T09:07:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „-- Modul:KrameriusUUID local p = {}  -- Vnitřní funkce: kontrola formátu UUID (bez prefixu „uuid:“) local function isValidUUID(uuid)     if not uuid then         return false     end      uuid = mw.text.trim(uuid)     if uuid == &quot;&quot; then         return false     end      -- prefix „uuid:“ je považován za chybu     if uuid:match(&quot;^uuid:&quot;) then         return false     end      -- jen hex + pomlčky     if not uuid:match(&quot;^[0-9a-fA-F%-]+$&quot;)…“</comment>
      <origin>338155</origin>
      <model>Scribunto</model>
      <format>text/plain</format>
      <text bytes="1182" sha1="1vejx94b9bbcs1rohx4j112l7okgsyn" xml:space="preserve">-- Modul:KrameriusUUID
local p = {}

-- Vnitřní funkce: kontrola formátu UUID (bez prefixu „uuid:“)
local function isValidUUID(uuid)
    if not uuid then
        return false
    end

    uuid = mw.text.trim(uuid)
    if uuid == &quot;&quot; then
        return false
    end

    -- prefix „uuid:“ je považován za chybu
    if uuid:match(&quot;^uuid:&quot;) then
        return false
    end

    -- jen hex + pomlčky
    if not uuid:match(&quot;^[0-9a-fA-F%-]+$&quot;) then
        return false
    end

    -- přesný tvar 8-4-4-4-12
    local pattern = &quot;^[0-9a-fA-F]{8}%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x$&quot;
    if not uuid:match(pattern) then
        return false
    end

    return true
end

-- Veřejná funkce pro šablony:
-- {{#invoke:KrameriusUUID|check|&lt;UUID&gt;}}
function p.check(frame)
    local uuid = frame.args[1]
    if not uuid then
        local parent = frame:getParent()
        uuid = parent and parent.args[1] or nil
    end

    if isValidUUID(uuid) then
        return mw.text.trim(uuid)
    else
        -- žádná vizuální chyba, jen sledovací kategorie
        return &quot;[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]&quot;
    end
end

return p</text>
      <sha1>1vejx94b9bbcs1rohx4j112l7okgsyn</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338159</id>
      <parentid>338155</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:30:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338159</origin>
      <model>Scribunto</model>
      <format>text/plain</format>
      <text bytes="1231" sha1="6ce68vjepnm3eqnhsm8bieh9sy2x25h" xml:space="preserve">-- Modul:KrameriusUUID
local p = {}

local function isValidUUID(uuid)
    if not uuid then
        return false
    end

    uuid = mw.text.trim(uuid)
    if uuid == &quot;&quot; then
        return false
    end

    -- prefix &quot;uuid:&quot; je považován za chybu
    if uuid:match(&quot;^uuid:&quot;) then
        return false
    end

    -- jen hex + pomlčky
    if not uuid:match(&quot;^[0-9a-fA-F%-]+$&quot;) then
        return false
    end

    -- přesný tvar 8-4-4-4-12
    local pattern = &quot;^[0-9a-fA-F]{8}%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%-%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x%x$&quot;
    if not uuid:match(pattern) then
        return false
    end

    return true
end

-- Pouze sledování chyb – nic nezobrazuje, jen kategorii
-- {{#invoke:KrameriusUUID|track|&lt;UUID&gt;}}
function p.track(frame)
    local uuid = frame.args[1]

    -- fallback: když se volá ze šablony bez explicitního parametru
    if not uuid then
        local parent = frame:getParent()
        if parent then
            uuid = parent.args[2]  -- ve tvé šabloně je UUID 2. parametr
        end
    end

    if isValidUUID(uuid) then
        return &quot;&quot;  -- vše v pořádku, žádný výstup
    else
        return &quot;[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]&quot;
    end
end

return p</text>
      <sha1>6ce68vjepnm3eqnhsm8bieh9sy2x25h</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338162</id>
      <parentid>338159</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:36:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>verze 3</comment>
      <origin>338162</origin>
      <model>Scribunto</model>
      <format>text/plain</format>
      <text bytes="1047" sha1="d8jn3h2d10282k380pbn7r29z16w9wf" xml:space="preserve">local p = {}

local function isValidUUID(uuid)
    if not uuid then
        return false
    end

    uuid = mw.text.trim(uuid)
    if uuid == &quot;&quot; then
        return false
    end

    -- prefix &quot;uuid:&quot; je chyba
    if uuid:match(&quot;^uuid:&quot;) then
        return false
    end

    -- přesný tvar 8-4-4-4-12, jen hex a pomlčky
    local pattern = &quot;^[0-9a-fA-F]{8}%-[0-9a-fA-F]{4}%-[0-9a-fA-F]{4}%-[0-9a-fA-F]{4}%-[0-9a-fA-F]{12}$&quot;
    if not uuid:match(pattern) then
        return false
    end

    return true
end

-- čistě sledovací funkce:
-- {{#invoke:KrameriusUUID|track|&lt;UUID&gt;}}
function p.track(frame)
    local uuid = frame.args[1]

    -- fallback pro volání ze šablony Kramerius (UUID je 2. parametr)
    if not uuid then
        local parent = frame:getParent()
        if parent then
            uuid = parent.args[2]
        end
    end

    if isValidUUID(uuid) then
        return &quot;&quot;  -- vše v pořádku, žádný výstup
    else
        return &quot;[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]&quot;
    end
end

return p</text>
      <sha1>d8jn3h2d10282k380pbn7r29z16w9wf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338164</id>
      <parentid>338162</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:42:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>jainak</comment>
      <origin>338164</origin>
      <model>Scribunto</model>
      <format>text/plain</format>
      <text bytes="1273" sha1="f25igidwcejpgzbzxpo30ev42vev1u1" xml:space="preserve">local p = {}

local function isValidUUID(uuid)
    if not uuid then
        return false
    end

    uuid = mw.text.trim(uuid)

    if uuid == &quot;&quot; then
        return false
    end

    -- prefix &quot;uuid:&quot; je chyba
    if uuid:match(&quot;^uuid:&quot;) then
        return false
    end

    -- přesný tvar 8-4-4-4-12, jen hex a pomlčky
    local pattern = &quot;^[0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F]%-&quot;
        .. &quot;[0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F]%-&quot;
        .. &quot;[0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F]%-&quot;
        .. &quot;[0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F]%-&quot;
        .. &quot;[0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F][0-9a-fA-F]$&quot;

    return uuid:match(pattern) ~= nil
end

-- {{#invoke:KrameriusUUID|track|&lt;UUID&gt;}}
function p.track(frame)
    local uuid = frame.args[1]

    -- fallback pro volání ze šablony Kramerius (UUID je 2. parametr)
    if not uuid then
        local parent = frame:getParent()
        if parent then
            uuid = parent.args[2]
        end
    end

    if isValidUUID(uuid) then
        return &quot;&quot;
    else
        return &quot;[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]&quot;
    end
end

return p</text>
      <sha1>f25igidwcejpgzbzxpo30ev42vev1u1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nápověda:Modul:KrameriusUUID</title>
    <ns>12</ns>
    <id>99416</id>
    <revision>
      <id>338156</id>
      <timestamp>2026-09-15T09:08:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>AI generated</comment>
      <origin>338156</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2248" sha1="l4dosg0b7xfhhzt9x7w4vzvbfdvcuwf" xml:space="preserve">{{Dokumentace}}

== Účel ==
Modul '''KrameriusUUID''' slouží k tiché kontrole formátu UUID používaného v odkazech na Kramerius / digitální knihovny.

* kontroluje, zda je parametr:
** neprázdný
** bez prefixu '''uuid:'''
** tvořen pouze hexadecimálními znaky a pomlčkami
** ve tvaru '''8-4-4-4-12''' (např. &lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt;)
* při chybě '''neukazuje žádnou vizuální hlášku'''
* pouze přidá stránku do kategorie '''[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''

== Použití v šabloně ==
V šabloně, která pracuje s UUID (typicky 2. parametr), se místo přímého použití &lt;code&gt;{{{2}}}&lt;/code&gt; doporučuje:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
{{#invoke:KrameriusUUID|check|{{{2|}}}}}
&lt;/syntaxhighlight&gt;

Typický vzor v odkazu:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
[https://ndk.cz/uuid/uuid:{{#invoke:KrameriusUUID|check|{{{2|}}}}} Národní digitální knihovna]
&lt;/syntaxhighlight&gt;

* pokud je UUID platné → do URL se vloží čistý UUID (bez prefixu &lt;code&gt;uuid:&lt;/code&gt;), odkaz funguje
* pokud je UUID neplatné → do URL se nevloží nic (odkaz bude rozbitý / prázdný), stránka se zařadí do kategorie '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

== Chování při chybách ==
Modul '''záměrně''' neukazuje žádné vizuální upozornění (žádné šablony typu &lt;code&gt;{{Chyba}}&lt;/code&gt;).

Chyby se projevují pouze:

* zařazením stránky do kategorie:
** '''[[Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''
* případně nefunkčním odkazem, pokud šablona používá výsledek přímo v URL

== Příklady ==
; Platný UUID
&lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt; → projde, bez kategorie

; Neplatný tvar
&lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e5&lt;/code&gt; (chybí znak) → stránka bude v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

; Prefix „uuid:“
&lt;code&gt;uuid:6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt; → považováno za chybu, stránka bude v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

== Poznámky ==
* Modul je záměrně minimalistický – neřeší verzi UUID (v1/v4), pouze formát.
* Pokud bude potřeba, lze rozšířit o další kontroly (např. jen malá písmena, zákaz mezer apod.).</text>
      <sha1>l4dosg0b7xfhhzt9x7w4vzvbfdvcuwf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338157</id>
      <parentid>338156</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:09:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>:</comment>
      <origin>338157</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2250" sha1="eqbghhot0gtdhwyh57wkrdnoh64uvo9" xml:space="preserve">{{Dokumentace}}

== Účel ==
Modul '''KrameriusUUID''' slouží k tiché kontrole formátu UUID používaného v odkazech na Kramerius / digitální knihovny.

* kontroluje, zda je parametr:
** neprázdný
** bez prefixu '''uuid:'''
** tvořen pouze hexadecimálními znaky a pomlčkami
** ve tvaru '''8-4-4-4-12''' (např. &lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt;)
* při chybě '''neukazuje žádnou vizuální hlášku'''
* pouze přidá stránku do kategorie '''[[:Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''

== Použití v šabloně ==
V šabloně, která pracuje s UUID (typicky 2. parametr), se místo přímého použití &lt;code&gt;{{{2}}}&lt;/code&gt; doporučuje:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
{{#invoke:KrameriusUUID|check|{{{2|}}}}}
&lt;/syntaxhighlight&gt;

Typický vzor v odkazu:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
[https://ndk.cz/uuid/uuid:{{#invoke:KrameriusUUID|check|{{{2|}}}}} Národní digitální knihovna]
&lt;/syntaxhighlight&gt;

* pokud je UUID platné → do URL se vloží čistý UUID (bez prefixu &lt;code&gt;uuid:&lt;/code&gt;), odkaz funguje
* pokud je UUID neplatné → do URL se nevloží nic (odkaz bude rozbitý / prázdný), stránka se zařadí do kategorie '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

== Chování při chybách ==
Modul '''záměrně''' neukazuje žádné vizuální upozornění (žádné šablony typu &lt;code&gt;{{Chyba}}&lt;/code&gt;).

Chyby se projevují pouze:

* zařazením stránky do kategorie:
** '''[[:Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''
* případně nefunkčním odkazem, pokud šablona používá výsledek přímo v URL

== Příklady ==
; Platný UUID
&lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt; → projde, bez kategorie

; Neplatný tvar
&lt;code&gt;6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e5&lt;/code&gt; (chybí znak) → stránka bude v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

; Prefix „uuid:“
&lt;code&gt;uuid:6a43cca0-27ee-11eb-979b-005056827e52&lt;/code&gt; → považováno za chybu, stránka bude v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''

== Poznámky ==
* Modul je záměrně minimalistický – neřeší verzi UUID (v1/v4), pouze formát.
* Pokud bude potřeba, lze rozšířit o další kontroly (např. jen malá písmena, zákaz mezer apod.).</text>
      <sha1>eqbghhot0gtdhwyh57wkrdnoh64uvo9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>338161</id>
      <parentid>338157</parentid>
      <timestamp>2026-09-15T09:35:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>338161</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="935" sha1="pdngdcsljjtfm2e5mnqlvfsgc6vl438" xml:space="preserve">{{Dokumentace}}

== Účel ==
Modul '''KrameriusUUID''' slouží k tiché kontrole formátu UUID používaného v šabloně {{Šablona|Kramerius}}.

* kontroluje, zda je parametr:
** neprázdný
** bez prefixu '''uuid:'''
** tvořen pouze hexadecimálními znaky a pomlčkami
** ve tvaru '''8-4-4-4-12''' (např. &lt;code&gt;971b1ab0-727c-11dd-b84d-000d606f5dc6&lt;/code&gt;)
* při chybě '''neukazuje žádnou vizuální hlášku'''
* pouze přidá stránku do kategorie '''[[:Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''

== Použití ==
V šabloně:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
{{# invoke:KrameriusUUID|track|{{{2|}}}}}
&lt;/syntaxhighlight&gt;

UUID se dál používá přímo v odkazech, modul slouží jen jako sledovací háček.

== Chování ==
* platný UUID → žádný výstup, žádná kategorie
* neplatný UUID (včetně prefixu &lt;code&gt;uuid:&lt;/code&gt;) → stránka v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''</text>
      <sha1>pdngdcsljjtfm2e5mnqlvfsgc6vl438</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>